Silverius 2017/02

Silverius 2/2017

Žilami studentů proudí nadšení a vytrvalost

Marie Javornická: „Na UJEP mě zavedla touha po vzdělání.“

Tvůrčí prožitky: Short Students‘ Film Contest

UJEP

1

Silverius 2/2017 Časopis, který pro vás připravujeme na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Obsah „Na UJEP mě zavedla touha po vzdělání,“ říká Marie Javornická.

Bezkontaktní adresa: Pasteurova 3544/1, 400 96 Ústí nad Labem Jsme registrováni na Ministerstvu kultury ČR pod číslem E 22417.

Redakce Zdeněk Radvanovský hlava Silveria

Kristián Šujan redaktor

4

Rozhovor s Marií Javornickou, baletkou, herečkou a hlasatelkou Českého rozhlasu, která před sedmdesáti lety přežila největší tramvajové neštěstí.

Jana Šiková jazykový korektor, editor

23

Josef Růžička grafik, editor a ten, který na to v závěru vždycky ještě hodí očko

Michal Červenka editor

Kontakt e-mail: redakce@ujep.cz telefon: +420 475 286 274 web: www.ujep.cz

11

Už jste slyšeli, jaká je energetická

rostlina budoucnosti?

Titulní fotografie „MARIE JAVORNICKÁ“ Bývalá hlasatelka Československého rozhlasu v Ústí nad Labem Marie Javornická srší nápady, elánem a pozitivní energií. A právě ENERGIE je tématem aktuálního čísla Silveria, které se vám dostává do ruky. Pusťte se do čtení a „dobijte si baterky“.

2

Silverius

28

Energie získaná dobrým skutkem

Dny vědy a umění obrazem

Slovo rektora Milé studentky, milí studenti, vážené kolegyně, vážení kolegové, společně pokračujeme v úsilí, aby naše univerzita byla stále více viditelná, čitelná pro veřejnost, odbornou i laickou, a také více spolupracující. Podařilo se nám, že Ústecký kraj z roku na rok zvýšil každoroční finanční podporu naší univerzity z 0,5 mil. na 6 mil. korun s garancí pokračování této spolupráce do konce funkčního období stávajícího vedení. Tato podpora je rozdělena do několika částí, a to na podporu: 1) zdravotnických oborů, 2) dvou velkých vědeckých týmů (SMART a MATEQ), 3) celoživotního vzdělávání a vzdělávání dospělých, 4) dílčích společných aktivit fakult a příslušných odborů krajského úřadu, 5) organizace mezinárodních konferencí a 6) společné prezentace kraje a univerzity.

Obdobným způsobem jsme se v letošním roce domluvili na koordinaci a zintenzivnění spolupráce s městem Ústí nad Labem. Jsem přesvědčený, že právě tyto aktivity přispějí k na začátku uvedenému cíli, tedy viditelné, čitelné a spolupracující univerzitě.

Pokračujeme také v obvyklých každoročních akcích, jejichž cílem je nejen univerzitu zviditelnit nebo otevřít veřejnosti, ale zejména stmelovat. Již v loňském roce se nám podařilo obnovit tradici Sportovního dne rektora. A letos to byla opět výborně zorganizovaná akce, a to navíc za ztížených podmínek daných nepříznivým počasím. Do Sportovní haly PF si našla cestu řada studentů

Žilami studentů proudí nadšení a vytrvalost

24 Dále:

Nakoupit úsporné žárovky nestačí Tereza Sajdlová: Nic se nemá přehánět Výlet za energií Kam za námi

i pracovníků naší univerzity, kde mohli zápolit o Pohár rektora ve futsalu, v turnaji ve volejbale, ve stolním tenise a vyzkoušet si i neobvyklé sportovní disciplíny.

Jako obvykle na přelomu dubna a května Studentská unie UJEP pořádala Studentský Majáles, který stejně jako Sportovní den rektora čelil nepřízni počasí. I přesto se zúčastnilo na 300 studentů, pracovníků či občanů města. Nemohu nezmínit a ještě jednou touto cestou poděkovat za skvělou reprezentaci všem členům posádky univerzitní dračí lodě, které se podařil nejlepší výsledek ze všech devíti dosavadních ročníků konání této veřejností Ústí nad Labem tolik oblíbené akce. Náš univerzitní tým se v silné konkurenci 36 posádek umístil na 1. místě mezi firemními posádkami a na skvělém 3. místě mezi všemi posádkami, včetně sportovních týmů veslařů, kanoistů, běžkařů a dalších. Obě zmíněné akce konané 28., resp. 29. 4., byly pro mě krásným dárkem k mým 40. narozeninám. Děkuji.

Ve dnech 17. a 18. května pořádala univerzita další ročník univerzitních Dnů vědy a umění. Velkolepě pojatá akce obsadila festivalem vědy, sportu a umění Kostelní náměstí u OC Forum a přednáškovým večerem našich odborníků Hraničář. Byl jsem hrdý, jak se dokážeme prezentovat veřejnosti a co vše umíme nabídnout.

Děkuji všem PR pracovníkům za přípravu takto povedené akce.

Na závěr nemohu nezmínit nedávno docílený historický úspěch naší univerzity. V objemu získaných finančních prostředků z Operačního programu Věda, výzkum a vzdělávání, z tak zvané čtyřvýzvy pro vysoké školy, jsme obsadili ze všech českých univerzit 6. místo za Univerzitou Karlovou, Masarykovou univerzitou, Univerzitou Palackého, ČVUT a Českou zemědělskou univerzitou. Osm našich projektů bylo úspěšných a přinese UJEP finanční částku přibližně dvakrát větší, než je její roční rozpočet. Získali jsme více než 842 mil. Kč. Univerzita nikdy v historii nebyla úspěšná v takovém měřítku. Navíc, všichni doufáme, je toto pouhý začátek. V tuto chvíli totiž desítky akademických pracovníků dokončují další velké projekty, které budou vyhodnoceny ještě v letošním roce. O tom všem více a podrobněji bych chtěl psát v příštím čísle našeho Silveria. Pevně doufám, že přinesu opět velmi dobré zprávy.

Užívejte zbývající jarní dny. Krásné léto Vám všem přeje Váš rektor Martin Balej.

10 20 18 31

UJEP

3

4

Silverius

text: Kristián Šujan

foto: Josef Růžička, Kristián Šujan

„Na UJEP mě zavedla touha po vzdělání,“ říká Marie Javornická.

UJEP

5

Původně úřednice ve spořitelně, pak herečka a 25 let hlasatelka Československého rozhlasu v Ústí nad Labem. Po týdenním vysílání v srpnu 1968 opustila svoji milovanou práci u mikrofonu a až do svých 80 let pracovala u National Nederlanden. Marie Javornická zapálí v září na svém narozeninovém dortu 87 svíček. Rodačka z Loun studuje již sedmým rokem Univerzitu třetího věku UJEP. „Kdybych alespoň ještě dva roky vydržela studovat, měla bych z toho radost. Ale chodit do školy skoro v devadesáti? Není to ostudné?“ ptá se s úsměvem vitální seniorka, která bydlí už více než 70 let v Ústí nad Labem. „Takovou energii bych chtěl v jejím věku mít, klobouk dolů,“ říká mi u výtahu jeden ze sousedů, když vyslovím její jméno. U dveří mě následně přivítá usměvavá dáma, jež v rozhovoru popisuje pozoruhodné momenty svého života, které ne vždy měly šťastnou příchuť. Za to dezert, který upekla, chutná báječně, takže už nic nebrání dozvědět se tajný recept Marie Javornické. Ne na koláč, ale na stále dobrou náladu a pozitivní přístup k životu.

Všiml jsem si, že máte berle. Co se Vám stalo?

Když jsem se přestěhovala před více než dvěma lety z ústecké čtvrti Střekov na Severní Terasu, tak jsem jednou jela autobusem. Kvůli operaci kyčle jsem už tehdy měla jednu berličku. Sedla jsem si, naproti mně byla úzká chodbička. Řidič náhle zabrzdil a vmžiku se zase rozjel.

Vylétla jsem ze sedadla a do té malé uličky se zhroutila. Pan řidič byl velice slušný a pomáhal mi. Tehdy jsem měla naštíplé koleno, zlomené prsty a podlitiny. Ale hlavně jsem si narazila všechny stařecké kosti. Tím ale mé problémy s dopravním podnikem neskončily. Po nějaké době jsem jela na Střekov k lékařce a připravovala jsem se, že vystoupím. Držela jsem se pevně, zvlášť po té špatné zkušenosti.

Jenomže řidič s trolejbusem tak drcl, že jsem spadla plnou vahou na záda a narazila si hlavu. Řidič ani na upozornění 6

Silverius

cestujících nezastavil, nezašel za mnou.

Den na to jsem si měla obstarat, na upozornění mé lékařky, rentgen. Opět jsem musela jet trolejbusem. Chtěla jsem nastoupit předními dveřmi u řidiče, ale nešlo to. Bolest nohou a celého těla byla krutá. Prosila jsem tedy řidiče o pomoc, ale koukal na mě, s prominutím, jak blbec a nepomohl mi. Vylezla jsem tedy po kolenou po schodech, abych se vůbec dostala do trolejbusu. No a od té doby chodím o dvou berlích.

Dá se skoro říci, že vás negativní zkušenosti s MHD v Ústí provází celý život.

Když se psal 13. červenec 1947, tak jste se stala účastnicí nejhoršího tramvajového neštěstí v české historii na Bukově v Ústí.

Vidím to jako teď. Byl krásný slunečný den. S rodiči a bráškou jsme se vypravili na výlet tramvají č. 1 do Telnice. Byl tam

jugoslávský cukrář, který uměl výbornou zmrzlinu. Telnice byla již dříve známa i vůní borůvek a malin.

Po osvěžení dobrou zmrzlinou jsme šli zpět na dolní část telnického nádraží, kde byla konečná stanice tramvaje. Tramvaj už tam stála, nastupovat se do ní ještě nesmělo, všude velké množství lidí, převážně sběračů lesního ovoce s plnými bandaskami a kýbly. S bráškou jsme šli okolo hloučku lidí, kteří stáli okolo řidiče tramvaje. Slyšeli jsme, jak říká, že volal do dopravního podniku, že nejsou v pořádku brzdy. My jsme se chvilku zastavili a poslouchali. Dodal, že mu v podniku řekli, že když vyjel, tak také sjede, jinak zaplatí jízdné. Oni z něj potom udělali vraha, ale já jsem přesně tohle slyšela. Nevěnovali jsme tomu moc pozornosti, mně bylo necelých 17 a bráškovi téměř 14 let. Zapomněli jsme na to a šli jsme za rodiči. V tu chvíli jsme vůbec nevěděli, že si mnozí z nás jedou pro smrt.

Bylo tam dohromady asi 140 lidí, tedy přeplněno (pozn. autora: kapacita byla 88).

Co se dělo během cesty v tramvaji?

Nastoupili jsme do vlečňáku, první vůz byl nabitý. Jeli jsme krásnou krajinou s malými vesničkami. Z klidu nás vyrušil otcův hlas. Vstal a zděšeně vykřikl: „Ten chlap snad vůbec nebrzdí!“ Jen jsem se na něj podívala. Najednou byla tma a úplné ticho. Dnes vím, že jsme narazili do železného sloupu elektrického vedení a do tramvaje č. 5.

Přímo na místě zahynulo 19 lidí, další dva zemřeli při převozu do nemocnice a zbylých devět pak ještě v ní. Pamatujete si na chvíli po nehodě?

Když jsme si o tom povídali mezi lidmi na nemocničním pokoji, nikdo si nic moc nepamatoval. Já si vzpomínám, že jsem najednou byla v naprosté tmě. Nemohla jsem dýchat. Jak jsem se později dozvěděla, ležely mi na těle vstupní dveře od tramvaje, které mě dusily. Někdo mě prý v poslední chvíli vyprostil. Mohla jsem pohybovat jen nohama, které jsem měla výš než tělo. Kopala jsem do něčeho měkkého, je hrůza to říct, ale prý to byly ty dvě mrtvé děti. Z bezvědomí jsem se probrala ráno po tom nešťastném večeru. Vedle mě u postele

seděla maminka a lékař, který jí říkal: „Ta už se nevzbudí. Je příliš rozbitá.“ A já jsem ho slyšela a pohnula se. Lékař říkal, že je to zázrak.

Zjistila jsem, že mám celou levou ruku požezanou od skla a potrhaný ukazováček. Měla jsem i těžký otřes mozku, nervů a rozbitou hlavu. Pan doktor mi říkal, že mezi roztrhanou kůží byl prstýnek, který se tehdy nějaké lidské hyeně nepodařilo sundat. Ztratil se mi ale drahocenný náramek po babičce.

Pojďme teď k radostnějším věcem. Co všechno vůbec na Univerzitě třetího věku UJEP studujete?

Psychologii a historii. Na U3V jsem již sedmým rokem, vynahrazuje mi to touhu po vzdělání, kterou jsem v květnu roku 1945 ztratila. Chtěla jsem dále studovat, ale žádost o přijetí na gymnázium nevyšla. Dodatek zněl: „Nemůže být

přijata z důvodu nespolehlivosti rodičů.“ Hodně jsem si pobrečela. Maminka psala na další školy, ale výsledek byl stejný.

Nechápala jsem, co měli rodiče špatného provést. Bylo to pro mne velmi bolestné.

Otce zavřeli. Ale těch postižených mužů, podnikatelů a obchodníků, bylo hodně.

Po roce je propustili pro nedostatek důkazů. Zástupným důvodem jejich zatčení byl tzv. Malý dekret – spolupráce

rozhovor

Maminka byla z rodiny nejméně zraněná, bratra našla mezi mrtvými. Poslouchala mu srdíčko a ono bilo. Nechala ho tedy odvést do nemocnice. Bratr měl skalpovanou půlku obličeje, asi od hrnce nebo bandasky od nasbíraných borůvek. Věhlasný očař, MUDr. Libický, mu zachránil oko a zařídil plastiku obličeje. Barvu borůvek měl můj bratr na nose a v obočí dlouhá léta.

A co Váš otec?

Od pádu na obrubník chodníku měl zlomenou ruku, vyražené zuby a natržené plíce. Jeho ruka však zachránila maminku, protože kdyby byla padla hlavou přímo na obrubník, tak by to nepřežila. Zlomenou ruku mu nedali do sádry, denně mu ji masírovaly jeptišky, což byly úžasné sestry. Bez následků mu ji tak uzdravily.

Zraněných byly desítky, jak jste se dostávali do nemocnice?

Prý nás do nemocnice odváželi auty, i nákladními. Někteří řidiči osobních aut nechtěli vzít zraněné do vozu, aby si krví nepošpinili vnitřek. I takoví jsou lidé.

Já jsem odvoz absolvovala v bezvědomí, polonahá, bez bot a ponožek. Babské řeči vyprávějí, že člověk bojující se smrtí má být bosý.

Dneska už do školy po všech těch zkušenostech asi MHD nejezdíte, že?

Do školy mě vozí tatínek jednoho studenta, který ke mně chodí. Mám malé staré auto, takže mě vozí i jeden můj známý.

UJEP

7

Marie Javornická Marie Javornická, za svobodna Dvořáková, má za sebou už dvoje promoce na U3V. Studium je vždy dvouleté.

Napsala několik diplomových a seminárních prací, například o dominantě moderní architektury, vile Carla Friedricha Wolfruma v Ústí nad Labem, kde je sídlo regionálního studia Českého rozhlasu-Sever. Zde v letech 1947–1974 pracovala. Tato práce byla zařazena do archivu Českého rozhlasu v Praze.

Ve druhé diplomové práci popsala své dětství, dospívání a odchod z rodných Loun. Tato práce byla 10. května 2017 představena na programu schůze Spolku rodáků a přátel města Louny.

Na podnět jejího oblíbeného vyučujícího Mgr. Martina Krska je též uložena v lounském archivu.

Taktéž sepsala Paměti dosud žijících bývalých zaměstnanců Ústecké spořitelny v Ústí nad Labem v letech 1945 až 1948.

Letošní její diplomka má název Narušený život. Zahrnuje tři vyprávění o nepříjemných událostech, které se jí v životě staly.

8

Silverius

s Němci. Hlavním důvodem však bylo obsadit jejich podniky národními správci a majetky jim odebrat bez náhrady. To se tehdejším mocipánům povedlo. Z celého rodinného podniku mi zbylo pár fotografií z našich velkých výkladů, kde byla předváděna práce naší firmy, a jedna dřevěná bedýnka na spisy.

Dostali nás tehdy z bytu prostřednictvím jedné ženy, která k nám pravidelně zacházela a křičela, ať už vypadneme. Maturitu jsem si pak dělala po třicítce.

Píšete si výpisky z přednášek?

Veškerý materiál, který si ze školy přinesu nebo zapíšu, si přepisuji na počítači. Když přijdu ze školy, tak jsem unavená tím, co zase nového vím. Je to pocit, jako když se vykoupete nebo někde máte své příjemné místo a jste tam.

„Vyučující říkají, že k nám velmi rádi chodí, protože dáváme pořád pozor.“

Naši přednášející na U3V se nám opravdu věnují, stejně jako starostlivá děvčata z vedení oddělení celoživotního vzdělávání Mgr. Dana Masopustová a Bc. Iveta Steklá. Jejich jednání s námi je úžasné. Snad mi zdraví ještě dovolí navštěvovat univerzitu nějaký ten rok. Nejvíc mě baví, když se náhodou dozvím, co se stalo s lidmi, kteří byli odsunuti.

Jací jsou Vaši spolužáci?

Spolužáky mám fantastické, připadá mi, že je nám devatenáct, maximálně dvacet. Když jsem na U3V šla poprvé, říkala jsem si, že se mi budou asi smát, že jde baba s holí. Oni si toho ale vůbec nevšímali, stejně jako dodneška jsem od ostatních běžných vysokoškoláků na UJEP neviděla, že by se k nám, jako k seniorům, zachovali nějak ošklivě. To samé vyučující. Ti říkají, že k nám velmi rádi chodí, protože dáváme pořád pozor, posloucháme se zájmem a nechodíme za

Když už zmiňujete věk kolem dvaceti let, co jste v tu dobu dělala Vy? Bylo mi asi 19 let. Byla zima. Nosila jsem manžestrový kabát, který měl límec jako rozhalenku, což ven do zimy nebylo ideální. Dřív byla v koupelnách zrcadla s mřížkou, kam se dávaly různé věci. Bráška si tam zapichoval vlaječky. Vzala jsem si tedy jednu tu vlaječku a kabát si s ní sepnula.

Jenže ona byla zrovna americká a někdo na to v rádiu přišel. Nejdřív jsem vůbec nechápala, co jsem měla způsobit. Pak mi vlaječku vytáhli a říkají: „Proč propaguješ Ameriku?“ Tak jsem do rozhlasu rok nesměla.

Kolem třicítky jsem pak zakládala reklamní vysílání po Praze v Československém rozhlase. Vytvořila jsem reklamní model pro kraje, s nímž jsem následně jezdila po celé

republice a učila to jednotlivé regiony. Když chtěla velká firma reklamu v rozhlase, četla jsem jim to sama, jinak se najímali herci z Mostu.

A jak prožíváte současnou dobu? Člověk si nemůže zařídit život přesně, jak by chtěl. Kam se narodí, komu, do jaké doby… někdo prožije klidný život bez zvratů a někdo si těch změn užije. Jsem ročník narození 1930, prožila jsem první republiku, fašismus, komunismus a nyní demokracii, kterou si bohužel každý vykládá, jak se mu hodí. I když můj život byl dosti těžký, jsem ráda na světě. Osladili mi ho mé nadané děti a jejich přístup ke mně. Skoro vůbec nemám čas, pořád něco dělám. Od roku 1985 si píšu poznámky do malého diáře a z nich teď pro dceru a syna vypisuji, jak žili. Volné chvíle trávím na chatě. Nekouřím, akorát když jdu k mojí snaše Markétce a vypiju malinko něco ostřejšího s bylinkami.

Univerzita třetího věku (U3V) je zvláštní formou celoživotního vzdělávání, kterou Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP) uskutečňuje jako člen Asociace univerzit třetího věku ve shodě s Chartou práv a svobod a v souladu se svým statutem již od akademického roku 1994/1995.

Cílem kurzů U3V je poskytnout seniorům možnost, aby se kvalifikovaně a na univerzitní úrovni mohli systematicky seznamovat s nejnovějšími poznatky v oblasti vědy, historie, politiky nebo kultury.

rozhovor

školu. Docházka a zápočty už se nedělají, to bylo dříve.

UJEP

9

text: Bc. Jan Jolič (FSE)

foto: Pixabay

Nakoupit úsporné žárovky nestačí věda na UJEP

Nepochybuji, že čtenáři Silveria jsou velmi uvědomělí v potřebě chránit životní prostředí a vždy se snaží spotřebovávat optimální množství elektrické energie tak, aby s ní zbytečně neplýtvali. Bohužel, ne všichni jsou takto osvícení, a tak je občas nutné lehké pošťouchnutí.

Naše první pokusy o nalezení řešení problému s úsporou energií nebyly zrovna úspěšné. Behaviorální ekonomie naštěstí zná způsoby, jak lidské chování a rozhodování ovlivnit, a výzkumníci se samozřejmě zabývají i jejím využitím právě v oblasti energetické úspornosti.

Že by snad stačilo všem říci, jak strašně důležité je šetřit energie a tím zabraňovat klimatickým změnám a poškozování přírody? Tak jednoduché to, bohužel, není, protože se často ukazuje, že mezi tím, co lidé vědí nebo chtějí, a tím, co dělají, je velký rozdíl. Stejně jako většina kuřáků tvrdí, že by chtěla přestat, tak i většina těch, kteří by chtěli žít úsporněji, se k samotnému šetření nakonec z různých důvodů nedostanou.

Zajímavý je případ společnosti Opower, jejímž počínáním se zabýval Hunt Alcott.

Místo běžného vyúčtování za odebrané energie začala Opower zasílat jedné skupině odběratelů porovnání jejich spotřeby se spotřebou sousedů a také s nejúspornější domácností v okolí. V takovémto nastavení se lidé snažili „dostihnout“ ostatní a spotřebu snížili. V okamžiku, kdy byla jejich spotřeba stejná jako u okolí, však jejich snaha přestala. Z toho důvodu byly podmínky u druhé skupiny odběratelů pozměněny.

Co takhle dát všem úsporné žárovky a prodávat v obchodech jen energeticky úsporné spotřebiče? Naneštěstí má i zdánlivě logická úvaha, že úspornější spotřebiče vedou k nižší spotřebě, svou mouchu. Ta moucha se jmenuje efekt odrazu. Při použití úsporného spotřebiče je hodina jeho používání levnější, a když je něco levnější, lidé toho zpravidla spotřebovávají více. Často se proto stává, že po zavedení hospodárných opatření spotřeba naopak vzroste, protože proč si dávat pozor na zhasínání v pokoji, ve kterém zrovna nejsme, když ta žárovka přeci nežere skoro žádný proud.

10 Silverius

V této skupině měly nejšetrnější domácnosti na papíře s porovnáním navíc dva obrázky usměvavých smajlíků, méně šetrné jeden a neúsporní žádného. Na první pohled se nejedná o žádný velký zásah, avšak lidé z druhé skupiny nejenže cítili sociální tlak, protože když spoří ostatní, oni by přeci měli také. Usměvavé obrázky jim navíc poskytovaly informaci, že je jejich počínání schvalováno. Nakonec nešlo jen o to být lepší nebo stejní jako sousedé, ale o to snižovat neustále množství

spotřebované energie a získávat tak schválení svého jednání v podobě dvou smajlíků.

A praktická rada na závěr? Pokud chcete ušetřit elektřinu, zveřejněte na sociálních sítích svou roční spotřebu energie a zkombinujte sílu sociálního tlaku se závazkem.

Veřejně se zavažte číslo během roku snížit o 5 %. Závazek, který jste si dali, a touha nepropadnout se v očích Vašich přátel a známých by mohla pomoci Vaši spotřebu snížit. A třeba Vám pak přátele nějakého toho smajlíka pošlou.

text: Josef Trögl, Valentina Pidlisnyuk, FŽP

foto: archiv: Valentina Pidlisnyuk

Miscanthus x giganteus Energetická rostlina budoucnosti?

Energetické plodiny 1. a 2. generace Obnovitelné zdroje energie patří k základním pilířům koncepce trvale udržitelného rozvoje. Do energetického mixu patří i tzv. energetické plodiny, které produkují spalitelnou biomasu nebo slouží jako surovina pro výroby biopaliv (bionafta, bioethanol, bioplyn). Kolem obnovitelných zdrojů se ale vznáší i některé kontroverze; u některých se např. pochybuje o pozitivním dopadu na životní prostředí a častým terčem kritiky bývá i výše finanční podpory.

Energetické plodiny nejsou z těchto debat vyjmuty. Většina dnes pěstovaných energetických plodin patří do tzv. první generace. Jejich pěstování vyžaduje intenzivní zemědělství, velký podíl mechanizace, významné hnojení nebo třeba ošetřování pesticidy. Půda tím může být vyčerpaná a také náchylná k erozi. I kvůli energetickým plodinám první generace kvalita zemědělských půd v Evropě systematicky klesá (ubývá zejména organické hmoty nebo nezbytných půdních mikroorganismů, naopak přibývá znečišťujících

věda na UJEP

Fakulta životního prostředí řeší od loňska mezinárodní projekt G4687 New phytotechnology for cleaning military sites podporovaný z výzkumného programu NATO Science for peace and security. Cílem projektu je výzkum pěstování energetické plodiny druhé generace Miscanthus x giganteus (Ozdobnice obrovská) na půdách kontaminovaných v důsledku vojenské činnosti a dosáhnout současně několika environmentálních přínosů – biologického odbourání znečištění, stabilizace půdy a produkce energetické biomasy.

UJEP

11

látek). Typickými příklady jsou u nás rozšířená řepka olejka (která je, kromě jiného, navíc i silný alergen) nebo celosvětově nechvalně známá palma olejná. Jejich oleje se mj. používají jako suroviny pro výrobu bionafty. Energetické plodiny první generace také přímo konkurují potravinářským surovinám, což při rostoucí světové populaci a nedostatku potravin v rozvojových státech vznáší i etické otázky. Pěstování energetických plodin první generace tak v souhrnu cíle trvale udržitelného rozvoje nenaplňuje a je snaha je nahradit generací druhou.

Jako druhou generaci energetických plodin označujeme takové, které je možné produkovat extenzivně bez velké spotřeby primární energie, které nevykazují negativní vlivy na půdy ani na ekosystémy a jejichž produkce může tedy být trvale udržitelná.

Do této kategorie patří především rychle rostoucí dřeviny (japonský topol, energetická vrba a další) a trvalé traviny, např.

Proso prutnaté (Panicum virgatum) nebo právě ozdobnice (Miscanthus).

Miscanthus x giganteus Miscanthus x giganteus (Ozdobnice obrovská) je vytrvalá travina poněkud větších rozměrů (až 4 metry, v ČR spíše jen kolem 3), kterou je možné spatřit mj. jako okrasnou travinu na zahradách. M. x giganteus představuje typického zástupce energetických plodin druhé generace. Při dostatečné závlaze rostlina velice rychle roste (i několik cm za den), k čemuž přispívá i tzv. C4 metabolismus umožňující rychlejší asimilaci vzdušného oxidu uhličitého ve srovnání s „obyčejnou“ fotosyntézou. Rostlina velice efektivně hospodaří s minerálními

živinami (hořčíkem, fosforem, draslíkem atd.), které na konci vegetačního období efektivně ukládá do podzemních oddenků připomínajících brambory. Díky tomu vyžaduje jen minimální hnojení a může zjara znovu rychle vyrašit. Po uložení živin nadzemní část rostliny uschne a je jako čistá biomasa velmi vhodná k energetickým účelům. Suchá biomasa (v podobě peletek nebo briket) má výhřevnost 14–17 MJ/kg (srovnatelně s palivovým dřevem nebo hnědým uhlím). Nechá-li se biomasa přes zimu na poli ke sklizni v únoru, dojde obvykle k dostatečnému vysušení a odpadá tak potřeba investovat dodatečnou energii. Kromě spalování přichází v úvahu i zplyňování pro následnou kogeneraci elektrické energie a tepla nebo produkce bioethanolu jako alternativního paliva pro osobní automobily.

M. x giganteus je triploidní sterilní hybrid, netvoří semena a nechová se invazivně.

Jednou založený porost M. x giganteus je trvalý a nevyžaduje v dalších letech zásadní zemědělské zásahy; stačí jen pravidelně sklízet. Díky oddenkům a rozvětvenému systému kořenů (do hloubky neméně 0,5 metrů) má i stabilizační funkci na půdu a nevyčerpává z ní živiny. Pokud se část biomasy listů nechá na místě k zetlení, obohacuje se půda i o potřebný humus.

Proces tak připomíná vznik nejúrodnějších černozemí, které vznikaly právě ve stepích.

Od Kansasu po Donbas Konzorcium projektu G4687 sdružuje celkem pět partnerů pod vedením prof.

Valentiny Pidlisnyuk z Katedry technických věd FŽP UJEP. Výzkumné aktivity se částečně překrývají – především jde

Veškeré další informace o projektu najdou zájemci na stránkách http://military-site-cleaning.cz/ 12 Silverius

Přínos NULP pro ostatní partnery je především ve speciální analytické chemii.

Právě na Ukrajině už je založeno několik výzkumných lokalit – na západě u obce Dolyna na bývalé raketové střelnici (silná komplexní kontaminace) a na východě v Kurachovu v Donětské oblasti doslova v centru dění bojů mezi povstalci a ukrajinskou armádou (kontaminace těžkými kovy).

Posledním partnerem projektu je Institut rostlinné biologie a biotechnologie (IPBB), Almata (Kazachstán). Zde se výzkum orientuje na půdy kontaminované pesticidy a doplňkově s UJEP i na půdní mikroorganismy a jejich aktivity. Pro experimenty na UJEP byla vytipována lokalita bývalého vojenského letiště Hradčany u Mimoně.

Toto letiště s nejdelší rozjezdovou dráhou v bývalém Československu bylo budováno od roku 1938. Od roku 1968 do roku 1991 bylo využíváno i „spřátelenou“ Sovětskou armádou. V areálu bylo skladováno velké množství ropných látek, které v nemalé míře unikly do životního prostředí.

Kombinovaná sanace zeminy a spodních vod probíhala mezi lety 1990–2010 a celkem bylo odstraněno cca 3 300 tun ropných látek. Na nejpostiženějších lokalitách ale i tak stále zůstává nemalé zbytkové znečištění. A právě toto znečištění představuje zajímavou výzkumnou výzvu.

Zatímco poznatků o růstu M. x giganteus na půdách kontaminovaných kovy je už poměrně dost, o chování na půdě znečištěné ropnými produkty je poznatků daleko méně.

Naše předběžné pokusy provedené od loňského jara jsou slibné, ale ukazují i předpokládané limity růstu při vysokých koncentracích ropných látek. Hlavním úkolem bude proto optimalizovat uchycení a růst rostlin, k čemuž by mělo přispět i testování několika zemědělských přípravků pro podporu růstu. Dále budeme sledovat především interakce rostliny s mikroorganismy v tzv. rhizosféře (půdě v blízkosti kořenů).

Rostlina jako autotrofní organismu nemá sama důvod ropné látky nějak využívat, ale rostlinné kořeny by měly stimulovat aktivitu mikroorganismů, a podpořit tak rychlejší mikrobiální odbourání ropného znečištění. Zároveň se zaměříme i na

stabilizační vlivy na půdu, zejména obsah živin a organické hmoty (humusu).

Doprovodně budou sledovány některé ekologické indikátory, jako jsou výskyt vzácných druhů rostlin a živočichů nebo vliv na populace hmyzu. Ve spolupráci s katedrou biologie PřF UJEP se zaměříme také na indikátory rostlinného stresu. Pokus bude probíhat částečně v laboratorních podmínkách (v květináčích s půdou z lokality) a zároveň i přímo na místě letiště Hradčany. Experiment bude založen s předpokladem trvání nejméně 10 let, a bude tak pokračovat i po skončení projektu.

věda na UJEP

o experimentální výsadby M. x giganteus na půdách postižených vojenskou činností – a částečně se v rámci konsorcia doplňují.

Tým z Kansas State University (USA) má založené experimentální políčko M. x giganteus ve Fort Riley na půdě kontaminované olovem. Dosavadní výsledky ukazují, že M. x giganteus na této půdě roste dobře a olovo v biomase příliš neakumuluje. Dva partneři projektu pocházejí z Ukrajiny – Národní univerzita přírodních a environmentálních věd v Kyjevě (NULES) a Lvovská Polytechnika (NULP). NULES se mj. bude věnovat i sledování změn společenstev půdních organismů, a to i pro experimenty mimo Ukrajinu včetně ČR.

Miscanthus x giganteus na experimentálním poli Kansas State University (září 2015). Zleva prof. Valentina Pidlisnyuk (UJEP), prof. Larry Erickson (KSU), prof.

Tetyana Stefanovska (NULES), Dr. Kraig Roozeboom UJEP

13

text: Kristián Šujan

foto: archiv Lucie Vinterové

Postižení není bariérou ve vysokoškolském studiu Hodně štěstí, spoustu energie a zdraví. Věta, kterou ročně vyslovujeme nespočetněkrát během nejrůznějších příležitostí, aniž bychom si uvědomovali její faktický význam. Tato formulka totiž není v životě nás všech jistotou a samozřejmostí. Lucie Vinterová, která pracuje v Univerzitním centru podpory pro studenty se specifickými potřebami UJEP (dále UCP), to ví velmi dobře. Poradenství se věnuje už přes 10 let.

Denně se setkává se studenty se zrakovým, sluchovým či pohybovým postižením nebo se specifickými poruchami učení, s poruchou autistického spektra či s jinými obtížemi. „Nejvíce evidujeme studentů se specifickými poruchami učení.

Dle posledního sčítání pro MŠMT k 31. říjnu 2016 je to na UJEP celkem 40 studentů,“ upřesňuje Vinterová.

Jak vysvětluje, UCP je specializované celouniverzitní pracoviště garantující odbornou podporu studentům se specifickými potřebami (SP), tedy těm, kteří vzhledem k vrozené nebo získané povaze zdravotního stavu vyžadují modifikaci studijních podmínek, zpřístupnění studijních materiálů, odstranění fyzických překážek, popřípadě jiné zvláštní úpravy prostor univerzity za účelem úspěšného průběhu a ukončení studia. „Podporu studentů zajišťují různé subjekty ve vzájemné spolupráci. Zabezpečují ji zejména odborní pracovníci UCP, psychologická poradna UJEP, studijní oddělení příslušných fakult a v neposlední řadě také jednotliví akademičtí a ostatní pracovníci UJEP,“ vysvětluje Lucie Vinterová.

UCP poskytuje podporu zejména prostřednictvím služeb, jakými jsou individuální konzultace a poradenství, studijní asistence, prostorová orientace, zapisovatelský i vizualizační servis, tlumočnický servis, individuální výuka, diagnostika, režijní opatření, časová kompenzace, zpřístupnění a zpracování studijní literatury nebo půjčování kompenzačních pomůcek a zařízení.

UCP UJEP spolupracuje také s dalšími centry na ostatních univerzitách, ale rovněž s odbornými konzultanty či neziskovými organizacemi.

Nedávno si UCP připsalo velký úspěch v podobě významného investičního projektu U21 – Univerzita bez bariér. „Projekt přispívá k rozšíření a zkvalitnění vysokoškolských poradenských služeb s důrazem na inovativní prvky. Je zaměřen na rozšíření služeb tak, aby byly co nejobsáhlejší a nejkvalitnější. Součástí těchto komplexnějších služeb je i opatření sloužící k prevenci studijní neúspěšnosti,“ dodává Vinterová.

ze života UJEP 14 Silverius

hejtman a rektor podepsali smlouvu o rozšíření spolupráce mezi krajem a ujep

Smlouvu o vzájemné spolupráci mezi Ústeckým krajem a Univerzitou J. E. Purkyně v Ústí nad Labem podepsali hejtman Oldřich Bubeníček a rektor Martin Balej. Ústecký kraj a UJEP si kladou společně za cíl vytvářet podmínky pro rozvoj univerzity jako významné středoevropské vzdělávací instituce, společně rozvíjet znalostní, vědecký, kulturní a sportovní potenciál Ústeckého kraje, a vytvářet tak z našeho regionu atraktivní místo pro studium, práci a život.

Konkrétní oblasti spolupráce budou zasahovat zejména do oblasti vzdělávání dospělých, pořádání odborných konferencí či podpory fakulty zdravotnických studií. Společná pracovní skupina vytipuje i další oblasti a formy spolupráce tak, aby byla co nejvíce využita odborná kapacita univerzity pro rozvoj kraje i činnost odborů krajského úřadu.

MALÍ VYSOKOŠKOLÁCI MĚLI PROMOCE, CELKEM JICH LETOS STUDOVALA TÉMĚŘ TŘICÍTKA Slavnostní promoce absolventů Teen Age University při UJEP proběhly 11. května 2017 v Červené aule. Pod označením Teen Age University, zkráceně TAU, se skrývá netradiční vzdělávání žáků, které probíhá v univerzitních posluchárnách pod vedením vysokoškolských pedagogů. „Slavnostní promocí dětské univerzity jsme ukončili akademický rok 2016/2017, který navštěvovalo 26 dětí ve věku od 7 do 12 let, celkem 14 chlapců a 12 dívek. Teen Age Universitu studovaly v tomto akademickém roce děti převážně ústecké, evidujeme ale také malé studenty z Chabařovic, Krupky či Šluknova,“ říká vedoucí TAU Lenka Babicová.

V akademickém roce 2016/2017 malí studenti navštěvovali kurzy, které si sami vybrali. Šlo například o 3D tisk v umění, Od žárovky k moderním zdrojům světla, Komiks, Rodina našich předků I. a II., Mikroskopovací praktikum, Sbalte si batohy!, Pavoučí svět či Tajemství výroby filmu.

KONEC DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY si město ústí nad labem připomnělo v městských sadech

Přednáškový cyklus České televize zavítal 10. května 2017 rovněž do Zelené auly v Kampusu UJEP. Známí moderátoři přiblížili, jak vzniká a probíhá volební zpravodajství včetně volebního servisu i kontinuálního zpravodajství ČT24. O přípravě předvolebního a volebního zpravodajství ČT promluvili moderátoři Marcela Augustová (na fotografii) a Tomáš Drahoňovský. Přítomné přivítal také šéfredaktor František Lutonský.

Významné 72. výročí od konce druhé světové války si připomnělo město Ústí nad Labem. Vzpomínkové akce 9. května 2017 v Městských sadech se zúčastnili například primátorka Věra Nechybová či prorektor pro vnější vztahy UJEP Zdeněk Radvanovský.

UJEP

15

ve zkratce

známí moderátoři české televize ukázali, jak funguje volební zpravodajství v médiích

sklepení budovy hoření ukrývalo „poklad“ krajské politické školy ksč Pozoruhodný „poklad“ z dob reálného socialismu odhalilo stěhování bývalého rektorátu ústecké univerzity do nového kampusu na Klíši. Při vyklízení sklepa budovy v Hoření ulici našli ústečtí muzejníci část monumentální umělecké výzdoby interiérů bývalé Krajské politické školy KSČ, pro niž byl objekt v osmdesátých letech minulého století vystavěn.

Pět metrů na délku a metr padesát na výšku mají dva monumentální triptychy, které měly podtrhnout význam ideologické centrály komunistů v bývalém Severočeském kraji. Jedno zobrazuje

Naštěstí jsem prosadil, aby je jen sundali a někam uložili. Brzy na ně všichni zapomněli. I pro mě bylo překvapení, když se nyní znovu objevily,“ popsal osud umělecké výzdoby zástupce vedoucího katedry výchov uměním pedagogické fakulty doc. Mgr. Vladimír Šavel.

Budova ukrývá ještě jedno monumentální dílo v podobě obřích profilů Lenina, Marxe a Engelse. Ty bývaly ve vstupní hale a nyní se skrývají za falešnou stěnou ze sádrokartonu. Nalezené obrazy převzalo ústecké muzeum a nyní musí projít péčí konzervátora. „Chtěli bychom je v nejbližší době vystavit, snad u nás najdeme dostatečně velkou zeď,“ poznamenal ředitel muzea Václav Houfek.

ÚSPĚŠNÉ KONCERTNÍ TURNÉ PO CELÉM ŠPANĚLSKU MÁ ZA SEBOU ÚSTECKÝ DĚTSKÝ SBOR UJEP Ústecký dětský sbor UJEP pobýval od 7. do 14. května 2017 na koncertním turné ve Španělsku. Sbormistři Martina a Petr Zemanovi společně se sponzory a přáteli sboru umožnili čtyřicítce dětí prožít nevšední chvíle a zároveň reprezentovat univerzitu, město i kraj. „Cílem zájezdu bylo důstojně reprezentovat ústecký region, ústeckou univerzitu, ale také poznat místní kraj, tamní zvyklosti, a zprostředkovat dětem zážitky ze společně prožitých chvil na překrásných místech,“ říká Martina Zemanová.

Koncertování ve Španělsku zahrnovalo několik velkých měst, sbor zakončil své turné v Chrámu Sagrado Corazon de Jesus na kraji Barcelony, kde zazpíval jak pro turisty, tak i pro klienty tamní léčebny pro seniory. Jejich dojetí a radost z koncertu byly pro děti odměnou.

ve zkratce

střílení četníků do hornické stávky a druhé krajinu s velkorypadly povrchových dolů. První namaloval ústecký výtvarník Miroslav Houra a jde o citaci z jeho známé obří mozaiky z centra Ústí nad Labem. Druhý obraz pochází z ateliéru Jaromíra Čičatky, taktéž výtvarníka realizujícího řadu monumentálních děl na severu Čech, zejména v novém Mostě. Oba umělci patřili ke špičce výtvarné scény osmdesátých let. „Jde po umělecké stránce o hodnotná díla s velkou schopností vypovídat o době svého vzniku. Obrazy byly rozložené každý na tři díly, stály vyskládané u zdi v temném sklepě za hromadou různého harampádí. Když jsem si na ně posvítil čelovkou, zatajil se mi dech. Atmosféra té doby z nich přímo sálá,“ popisuje nález historik Martin Krsek, který na výzvu univerzity v rámci stěhování rektorátu do nové budovy v kampusu prostory prohlédl. Sklepení ukrývalo například ještě bustu Gottwalda či zarámovaný školní řád politické školy. Ústecká univerzita objekt převzala krátce po sametové revoluci a některá zákoutí v suterénu zůstala od té doby netknutá. „Když jsme se nastěhovali, tak tady mnozí chtěli ty obrazy vyhodit, zničit.

16 Silverius

„Děti se obohatily o zážitky, které jim nikdo nevezme. Noví přátelé, utužení vzájemných vztahů ve sboru – to vše přináší koncertní zájezdy do zahraničí,“ dodala Martina Zemanová.

Koncertní turné se uskutečnilo za finančního přispění Ústeckého kraje a statutárního města Ústí nad Labem.

Mezinárodního festivalu vysokoškolských pěveckých sborů se zúčastnily sbory ze Slovenska, České republiky a z Polska. „V obou kategoriích NONA získala Stříbrné pásmo. Obzvlášť si však cením zisku ZVLÁŠTNÍ CENY REKTORA Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici Za působivou dramaturgii,“ říká dirigent a sbormistr NONY Luboš Hána.

ústecká univerzita ZAVÁDÍ jako první VZDĚLÁVACÍ PROGRAM SAP UNIVERSITY ALLIANCES Fakulta sociálně ekonomická UJEP zavádí jako první vysoká škola v České republice do výuky vzdělávací program SAP University Alliances.

Společnost AGC Flat Glass Czech a. s., Klub zaměstnavatelů ČR a SAP společně přinášejí fakultě nástroj, který jí umožní vyslyšet požadavky zaměstnavatelů i absolventů na zavedení praktické výuky moderních technologií. UJEP dlouhodobě podporuje vzdělávací projekty, které jsou klíčem k sociálnímu pokroku a inovacím ve společnosti. Program SAP University Alliances podporuje vzdělávání zaměřené na praxi a budoucnost. Umožňuje přitom lektorům a studentům po celém světě přístup k nejmodernějším technologiím SAP. „Momentálně probíhá uzavírání příslušných smluv s tím, že už pro zimní semestr 2017/2018 bude pro studenty FSE vypsán první pilotní kurz se zaměřením na SAP. Náš projektový tým úzce spolupracuje s kompetenčním centrem univerzity v Magdeburgu, jež bude pro studijní účely poskytovat univerzitě aplikační služby SAP,“ uvádí děkan FSE RNDr. Jaroslav Koutský, Ph.D. Aplikace a služby společnosti SAP pomáhají více než 345 000 zákazníků pocelém světě v dosahování vyšších zisků, v udržitelném růstu a v přizpůsobování se aktuálním potřebám. V České republice řešení SAP používá již více než 1 300 zákazníků z oblasti podniků, finančních institucí a organizací veřejné správy.

PĚVECKÝ SBOR NONA SE BLÝSKL NA SLOVENSKU, V BANSKÉ BYSTRICI ZÍSKAL STŘÍBRNÉ MEDAILE Komorní pěvecký sbor Nona ve dnech 28. 4. – 1. 5. 2017 reprezentoval naši univerzitu na významné soutěži Akademická Banská Bystrica 2017.

špičkový odborník na závislosti karel nešpor přednášel studentům v aule PF UJEP Stres, relax i smích. To byla témata přednášky Karla Nešpora, která zaplnila 27. března 2017 Aulu dr. Jaroslava Kubisty na PF UJEP. Známý protagonista léčení návykových nemocí, prospěšnosti jógy a relaxace vůbec se kromě stresu a prospěšnosti smíchu zaměřil také na návykové látky a hazard.

Akci uspořádala studentská iniciativa na PF UJEP Otevřeno Ústí, která se zabývá zlepšováním vzdělávání budoucích učitelů.

Karel Nešpor vydal více než 30 knih o léčení návykových nemocí a v současné době působí jako emeritní primář mužského oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice, které vede již od roku 1991.

Mezi jeho další záliby patří jóga, relaxační techniky, studium smíchu a psaní básní.

UJEP

17

text: Pavla Růžičková

Energie a Ústí nad Labem? Toto spojení má jediný možný výsledek, a tím je tepelná energie a s ní úzce spjatá těžba uhlí. Severočeská hnědouhelná pánev, také zvaná Mostecká, v podhůří Krušných hor sahá od Ústí až po Klášterec nad Ohří. Soustavná důlní činnost zde probíhá od druhé poloviny 17. století a má na celou oblast rozhodující vliv. Především po roce 1948, kdy se upřednostnila rozsáhlá povrchová těžba, která změnila původně plochý až pahorkatinný reliéf pánve. O vlivu na krajinu, životní prostředí a zdraví obyvatel se nebudeme rozepisovat, naopak vás pozveme na zajímavá místa s těžbou spojená.

Uhelné safari Chcete si udělat jasnou představu, jak takový povrchový důl vypadá? Vidět na živo obří stroje, vedle kterých se budete cítit jako trpaslíci? Tak přesně pro vás tu je unikátní projekt Uhelného safari.

Exkurze do těžebních lokalit za plného provozu organizují těžební společnosti Vršanská Uhelná a Severní energetická od roku 2009. Můžete se opravdu zblízka seznámit s technologií těžby, ale i obnovou krajiny po těžbě. S trochou štěstí potkáte i některé ze stád muflonů, kteří zde překvapivě nacházejí ideální podmínky k životu připomínající jejich původní vlast, kamenitou Korsiku. V roce 2017 je Uhelné safari realizováno od 3. května do 30 září, prohlídku je třeba rezervovat předem, což je možné vždy první den v měsíci.

GPS 50.5079669N, 13.6574967E www.uhelnesafari.cz

cesta s UJEP

Výlet za energií

Jezeří Symbolem zašlé slávy a zmaru, který přinesla rozsáhlá těžba za dob komunistů, je zámek Jezeří, který se hrdě tyčí na pustou měsíční krajinou povrchových dolů. Má vše, s čím se můžete setkat na jiných zámcích, ale zároveň se od nich liší svým pohnutým osudem. Velkolepou slavnou minulost s přepychem a nádherou vystřídalo smutné čekání na vlastní zkázu v podobě blížících se rypadel. Doslovný pád do hlubin byl odvrácen na poslední chvíli, komunisté jej již stihli vymazat z dobových map. Měl zmizet z povrchu země a přesto žije, od roku 1996 je

foto: archiv autorky

si připadáte jako v obří počítačové hře – jeden sektor lesíka, další sektor břízek, vedle narýsovaná loučka… Úspěšně se sem vrací život a cestu do těchto míst nacházejí i první turisté a cyklisté. Na návštěvu si přibalte kladívko – v hromadách vytěžených kamenů lze poměrně lehce najít krásné zkameněliny.

Milada GPS 50.6536208N, 13.9522197E Jezero Most GPS 50.5397583N, 13.6462833E Radovesická výsypka 50.5399947N, 13.8349489E Děkanský kostel Most

dokonce průkopníkem neobvyklé prezentace – prezentace neopravené památky, kdy je návštěvník svědkem její postupné proměny. O nic méně působivý než zámek a jeho pohnutý osud je ovšem výhled na zdánlivě nekonečnou hnědouhelnou pánev v celé své syrové kráse.

GPS 50.5538372N, 13.5046728E www.zamek-jezeri.cz Nejnižší bod Že Česká republika nemá moře, ví každý školák. Přesto se ale můžete ocitnout v nadmořské výšce 0 metrů nad mořem. Ptáte se, jak je to možné a kde se vám to povede?

Zatímco nejníže položený přírodní bod naší republiky má konstantní nadmořskou výšku 115 m a nachází se u blízké obce Hřensko, v místech kde Labe překračuje hranice do Německa, nejhlubším otevřeným místem vytvořeným člověkem je dno povrchového dolu Bílina. Je tedy na úrovni hladiny Balského moře, hladina místního jezírka je přesně na kótě 0,000 m n. m. Do těchto míst organizuje důl exkurze na objednání.

GPS 50.5695406N, 13.7315536E www.sd-infocentrum.cz

Rekultivace Dnes se těžební společnosti snaží napravit škody způsobené na krajině rekultivací.

Vzniká tak velmi zajímavá kulturní krajina.

Některé doly jsou zaplavovány, a vznikají tak nové vodní plochy určené převážně k rekreaci. Nejznámější je Mostecké jezero na místě bývalého lomu Ležáky a jezero Milada u Ústí nad Labem. Rekreace to je vskutku unikátní, ba přímo industriální, jelikož v bezprostřední blízkosti Mosteckého jezera je areál chemických závodů Unipetrol a Česká rafinérská, nad Miladou se tyčí věže Trmické teplárny.

Rekultivace ale neznamená jen „zalít díru vodou“. Zajímavou ukázkou rekultivační práce je například areál Radovesické výsypky mezi městy Bílina, Kostomlaty pod Milešovkou a Štepánov. V místech dnešní výsypky se dříve nacházelo celkem pět vesnic, kromě Radovesic ještě Lyskovice, Chotovenka, Hetov a Dřínek. Zbourány byly v roce 1971 a až do roku 1996 sem byla ukládána vytěžená zemina z blízkých bílinských dolů, která sem putovala pásovným dopravníkem, jehož stopy jsou ještě dnes dobře viditelné. V současné době je výsypka spíše gigantickým lesoparkem, ve kterém

Těžbě hnědého uhlí musely v Ústeckém kraji ustoupit desítky obcí. Došlo i na Most – historické město, o němž se zmiňoval už Kosmas. Hlad po uhlí byl větší, náklady na likvidaci města byly propočítány na půl miliardy korun, nahradit je měl zisk 100 milionů tun uhlí. Padla řada cenných budov, ale proti demolici kostela Nanebevzetí Panny Marie se postavili odborníci.

Stavba s kořeny ve 13. století nesla od 16. století unikátní pozdně gotickou tvář, jaká u nás neměla obdoby, a tak se zrodil zázrak – celý kostel byl přesunut.

Po pěti letech náročných příprav se v roce 1975 dalo do pohybu přes deset tisíc tun speciálně vyztuženého pozdně gotického zdiva. Cesta měřila 841 metrů a po kolejích dojel kostel, dlouhý 60 metrů s výškou a šířkou téměř 30 metrů, průměrnou rychlostí 2,8 centimetru za minutu, po necelém měsíci, na bezpečné místo. Kostel byl znovu vysvěcen až v roce 1993 a dostal se i na stránky Guinessovy knihy rekordů jako nejtěžší předmět, jaký kdy byl převezen po kolejích.

UJEP

19

text: Tereza Sajdlová (studentka katedry bohemistiky PF UJEP)

Nic se nemá přehánět V každém věku má člověk nějaké povinnosti. Buď jsou malé, nebo velké. Na tom však nezáleží, protože povinnosti nemá nikdo příliš v lásce (až na výjimky).

Přesto však mi přátelé na můj dotaz, zda by bylo lepší žít bez veškerých povinností, odpověděli, že ne. Sama jsem stejného názoru. Člověk má pocit, že se bez nich svět neobejde. Je to taková imaginární hodnota, která vznikne ve chvíli, kdy máme nějakou povinnost.

„Musím jet do práce. Máme tam toho hodně. Dnes na mě s večeří nečekej, přijdu pozdě.“ „Jak jinak,“ odvětila lhostejně Agáta. „Už si ani nepamatuji, kdy jste toho hodně neměli,“ dodala příkře. „Sama víš, že vydělávám, abych nás uživil, až budeš na mateřské. Chceme dům, zahradu, bazén. Tohle všechno něco stojí,“ řekl Oliver.

povídka

Už jen, když se podíváme na děti. Ty mají rády, když je udržujeme v domnění, že jsou důležité a potřebné. Když jim dáme „speciální úkol“, který mohou splnit jen ony, tak se jejich výraz v tu ránu změní na vzezření dospělého uvědomělého jedince, jenž jde vstříc nástrahám krutého a nemilosrdného života.

„Zajímalo by mě, jak chceš mít dítě, když vůbec nejsi doma!“ rozkřičela se Agáta.

Povinnosti zkrátka dělají dobře našemu egu. Jenže, nic se nemá přehánět. Koneckonců, Oliver by o tom mohl napsat ne jednu, ne dvě, ale rovnou tři knihy… možná i víc.

Po snídani každý nasedl do svého auta a vypadl do práce. Oba pracovali v televizi, akorát že každý na jiné pozici. Oliver jako zástupce reklamního oddělení a Agáta jako moderátorka večerních zpráv.

Každé ráno vstal v šest hodin. Někdy i dřív. Musel a zároveň chtěl.

Dal si rychlou sprchu. Už léta se otužoval. Zejména i z důvodu, aby si ušetřil pár minut na snídani se svou přítelkyní Agátou. Byla to jediná část dne, kdy ji viděl. Většinou si povídali o předchozím dnu v práci. Rozhovor mezi nimi byl strohý.

A formální. Člověk by ani neřekl, že nedávno oslavili sedmileté výročí.

Oliver raději zvolil cestu ústupu. Dal jí letmý polibek na čelo.

Ona se na něj ani nepodívala.

Agáta byla silně atraktivní štíhlá blondýna. Měla sice dobré postavení, ale nebyla kariéristka. Chtěla založit rodinu. Měla na to věk. S Oliverem však nebyla řeč. Ani nemohla být, když seděl neustále v práci.

Měli problémy od doby, co naznačila, že by se jejich vztah měl někam posunout. Od té doby se Oliver na práci upnul. Na Agátu mu nezbýval žádný čas.

Jejich hovor u snídaně většinou přerušilo zvonění Oliverova mobilu.

„Olivere, v 11 musím mít ty papíry na stole. Honí nás čas, takže žádný flákání,“ přivítal Olivera místo pozdravu jeho šéf Štefan.

„Dobrý den,“ řekl Oliver, „ano, pracujeme na tom… Samozřejmě, že to stihneme… Nebojte se, pane Otte… Jistě, zítra bude kampaň hotová… Spolehněte se… Nashle!“

Oliver na něj jen kývl, sedl si za svůj pracovní stůl a dal se do práce. Měl k ní za ta léta vytvořený zvláštní vztah. Aby také ne, když v ní byl víc než doma. Na peníze si sice stěžovat

20 Silverius

nemohl, ale stále mu přišlo, že mu něco zásadního chybí.

Většinou tenhle pocit prázdnoty zaplnila opět práce, takže tomu nevěnoval přílišnou pozornost. I když by měl. Ještě ale nevěděl, co na něj v příštích pár hodinách čeká.

Na obědě si často stěžoval svému podřízenému, který byl zároveň i jeho kamarád. „Dane, nedávám to, já si snad začnu hledat nový místo,“ říkával tak nějak rutinně. „Jsem furt v takovym divnym napětí,“ prohodil směrem k Danielovi, ale ten jako by byl myšlenkami úplně někde jinde. „Danieli, posloucháš mě vůbec? Dneska musíme fakt zamakat a ty koukáš, kde co lítá!“ rozčílil se Oliver. „Děláš si ze mě srandu? Každej není tak praštěnej do práce, jako ty,“ odpověděl mu konečně Dan. „Navíc mi připadá, že děláš, jako bys tu byl jediný, kdo pracuje,“ dodal naštvaný, že má daleko menší platové ohodnocení než Oliver, ale přitom dělali skoro stejnou práci a byli vystaveni stejnému tlaku z řad nadřízených. A Oliver mu to ještě připomínal rýpáním.

A také si to hned uvědomil: „Prosím tě, nezlob se, ale jsem z té kampaně opravdu ve stresu,“ přiznal se Danovi, „kariéra mi visí na vlásku.“ Oba, Daniel i Oliver, odcházeli z televize většinou společně – často až pozdě večer. Daniel měl starší ojeté auto, Oliver nový model v plné výbavě. Bylo těžké se spolu přátelit. Už jen kvůli vzájemnému postavení. Oliver to věděl. Často Dana zval po práci na večeře nebo šli popít do nějakého luxusnějšího baru. Byl vlastně jeho jediný kamarád. Chtěl si ho udržet.

UJEP

21

I když spolu řešili jen pracovní záležitosti a jejich přátelství bylo povrchní.

Večer byl Oliver ale dost unavený. Také věděl, že si musí ráno přivstat kvůli dodělávce reklamní kampaně. Nikam se mu nechtělo. „Ale no tak kámo, přece nebudeš dělat ramena,“ prohodil Daniel směrem k Oliverovi medovým hlasem. „Jsem taky spráskanej jak pes, ale sklenka dobrýho bourbonu nikdy nikomu ještě neuškodila,“ zkusil Daniel, „navíc se o té kampani můžeme ještě pobavit.“ Zásah! Daniel dobře věděl, že zmínka o práci Olivera přesvědčí s ním jít. „Ale jen na jednu skleničku,“ usmál se Oliver. „Kde jsi zase byl?“ ptala se Agáta ospale, když si k ní Oliver lehl do postele. „Ty jsi něco pil?“ Oliver vycítil napětí. „Nechci se teď bavit o hloupostech, jsem unavený. Dobrou noc,“ řekl.

Tím většinou jejich debata skončila, ale Agáta toho měla po těch letech akorát tak dost. „Odcházím,“ řekla jen.

Vzala si připravenou tašku, kterou měla hned vedle postele, a bouchla za sebou dveřmi. Oliver byl v šoku. Tohle nikdy před tím neudělala. Nezmohl se ani na to, aby ji zastavil. Něco mezi nimi bylo špatně. Něco v celém jeho životě bylo špatně.

Konečně si všechno začal naplno uvědomovat. Ale nevěděl, že už je příliš pozdě. Nalil si sklenici whisky. A další. Až se nakonec propil na dno lahve. Pak se odvrávoral do postele a usnul.

22 Silverius

Vzbudilo ho až neustávající zvonění telefonu. Hlava ho bolela jako střep. Zvedl telefon. „Máš padáka!“ zakřičel do sluchátka Štefan. „Měl si tu být dneska dřív a donést sem hotovou kampaň pro Otta. Víš, o kolik peněz jsme právě díky tobě přišli? Věci ti přiveze taxi,“ práskl mu, teď už bývalý, šéf sluchátkem.

To bylo na Olivera opravdu moc negativních událostí najednou. Nejprve jen tupě zíral před sebe. V hlavě si promítal, co se mu přihodilo.

Nenapadlo ho nic jiného než zavolat svému důvěrníkovi Danovi. Chtěl zjistit situaci v práci. Možná i utěšit.

Zkrátka potřeboval přítele. „Už zase mi ten ňouma volá,“ smál se Daniel a Agáta s ním.

Popadla telefon a hodila ho na postel. Nebo spíše chtěla. Telefon upadl na podlahu imitující odstíny dřeva. Přestal vyzvánět. „Miláčku, promiň,“ řekla Agáta, protože si myslela, že se rozbil. „V pohodě, Agátko, teď budu mít tolik peněz, že si takovejch krámů koupím dvacet!“ jásal Daniel. „Tak na zdraví!“ Od okna se odrazil neškodný korkový špunt, sklo to vydrželo, přesto ta rána musela být slyšet až na ulici.

Italské šampaňské měli nejraději. Následovalo cinknutí. „Pojďme to oslavit i jinak,“ zašeptala Agáta.

To už ale Oliver telefon vypnul. Více toho slyšet nechtěl.

foto: Josef Růžička

Dny vědy a umění obrazem

Dny vědy a umění se konaly za laskavé finanční podpory Ústeckého kraje. Děkujeme.

UJEP

23

Žilami studentů proudí nadšení a vytrvalost text: Kristián Šujan 24 Silverius

foto: archiv Radek Rákos

a bavič Josef Náhlovský studoval na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem v sedmdesátých letech. Tedy v době normalizace. „Měl jsem štěstí, protože se sešla na fakultě bezva parta. Většinou šlo o ty, co se nedostali do Prahy z politických důvodů,“ říká Náhlovský.

Podmínky účasti nejsou nikterak složité a odpovídají celodennímu studentskému vyčerpání. Tady není prostor pro dlouhé filozofování, designérské cínění nebo pedagogické dovednosti. Všem stejným metrem! Stačí být studentem, přinést si lahev s voltáží minimálně 20 % a na každém poschodí třináctipatrové koleje vypít jednoho panáka. Ovocné likéry, domácí pálenky, vše v obdobném duchu dovoleno. Ovšem v žilách hlavně nadšení, dobrou náladu a vytrvalost. Pak teprve je totiž o zábavu postaráno! Na vrcholu kolejní „hory“ získává každý z účastníků pamětní diplom.

Jak upřesňuje, jmenovitě to byli Viktor Šlajchrt, novinář a spisovatel, který dostal význačné ceny jako Magnezia Litera, spisovatel Pavel Růžek, herec ústeckého Činoheráku Zbyněk Roubal, historik a spisovatel Jindřich Marek, malíř Jan Dinga, členové skupiny Průdušky (později doprovodná kapela M. Tučného) a spousta dalších. „Já jsem založil rockovou skupinu T. B. C. Hráli jsme také fakultní divadlo. S tím ovšem nastaly problémy, protože náš první divadelní počin byla adaptace povídky M. Zoščenka „Koza“. Představení bylo v polovině zastaveno a byl průšvih. Nakonec se ale ukázalo, že Zočšenko není zakázaný autor a byl obětí stalinských represí. To nás zachránilo,“ vzpomíná Náhlovský.

Letošní ročník, stejně jako ty předešlé, měl na starosti místopředseda Kolejní rady UJEP Radek Rákos. Právě ten patří mezi studenty, kteří mají na organizování rozličných studentských akcí čuch. Jak říká, organizování Výstupu na K2 je především o náročnosti zajistit samotné pracovní sily, které pracují zadarmo. „Nejvíce obtížné je koordinovat celý proces stálým kontrolováním, aby vše klaplo, jak má, aby na kolejích nebyl nepořádek, případně se po Výstupu nepořádek okamžitě odklidil. Od té doby, co Výstup pořádám, se samotná hodnotnost celé akce zněkolikanásobila, a to především díky skvělému týmu dalších lidí,“ popisuje Rákos.

Sdružování, navazování nových kamarádství, to jsou podle místopředsedy Kolejní rady hlavní důvody, proč podobné aktivity hodlá i nadále pořádat. Když ještě působil ve Studentské unii UJEP, podílel se také na organizaci vyhlášené punkové Papučpárty, momentálně druhým rokem pořádá rovněž univerzitní Vodák UJEP. Potřebu sjednocovat studenty a dosyta si vychutnávat vysokoškolská léta měli pochopitelně i absolventi před desítkami lety. Herec

Celá parta začala pořádat taktéž pravidelná setkání studentů s kulturou na tzv. Kolejálesech a Majálesech. „Tam nastaly další průšvihy, neboť na nich vystupovali písničkáři jako Třešňák nebo Hutka. Nicméně normalizace teprve začínala, tak jsme to ustáli.

Naštěstí jsme končili všichni v roce 1975–1976 , tedy před Chartou. Po roce 1977 na fakultě soudruzi přitvrdili. Zároveň s tím přišli na studia studenti – dělníci – straníci. Takže se zlaté časy Kolejálesů a Majálesů se notně omezily. Když se naše stará parta někdy sejde, tak říkáme s notnou dávkou ironie, že jsme prožili zlaté časy v prašivé době,“ dodává Náhlovský.

Podobně vzpomíná i současný prorektor pro vnější vztahy Zdeněk Radvanovský, který v letech 1973 až 1977 studoval na Pedagogické fakultě v Ústí dějepis a ruský jazyk. „Fakulta měla svou organizaci socialistického svazu mládeže (SSM). Veškeré pořádané akce se konaly v gesci tohoto svazu. Každá událost měla v té době své politicko-organizační

Legendární Výstup na K2 se každoročně koná na vysokoškolských kolejích na Klíši.

UJEP

25

reportáž

Kdo bydlí na vysokoškolských kolejích v ústecké čtvrti Klíše, nemohl tuhle akci minout. Červeným písmem v diáři zvýrazněné datum 12. dubna 2017 znamenalo jediné – legendární Výstup na K2 je po roce opět tady.

aktivity

zabezpečení,“ vysvětluje Radvanovský. „V praxi to vypadalo takto – šli jste se pobavit na divadelní představení před fakultu a přitom na vás dohlížel organizační tým SSM, abyste se chovali slušně. Není proto divu, že se studenti snažili spoustu akcí pořádat raději mimo centrum města,“ dodává prorektor. „Majálesy se konaly na koleji v ústecké čtvrti Vaňov, v bývalé Schichtově vile za městem. Bydlelo tam asi čtyřicet kluků. Většinou to měla být bezalkoholní akce, ze začátku se hrály hry, soutěže, volejbal, následovala hudba a posléze už volná zábava. Samozřejmě, že když došlo pití, běželo se přes Zdymadla na druhou stranu Labe do Hospody Pod Hradem, kde se pitný režim doplňoval,“ popisuje s úsměvem svá studentská léta Zdeněk Radvanovský, který bydlel na koleji v Brněnské ulici naproti muzeu.

Na pivo za 1 korunu 70 haléřů chodil rád do pivnice U Městského dvora na Klíši, dnes Hospoda U Hnáty. Právě na Klíši se studenti starají též o studentský klub Cajk. Nebývalé a výjimečné prostory 26 Silverius

ocení nedaleko odsud i duše umělcova. Dvě patra bývalé tovární budovy Armaturky v Jateční ulici zahrnují rezidenční ateliéry, prostory pro kurzy pro veřejnost, přednášky i koncerty. Umělecký zážitek je možné si vychutnat též v několika zdejších galeriích. Od roku 2014 funguje i Dům umění Ústí nad Labem. Univerzitní kulturně-společenské centrum vybudovala fakulta umění a designu rekonstrukcí z bývalé menzy u kolejí. Konají se zde výstavy, četné workshopy i dětské semináře.

Vysokoškolská etapa, stejně jako jakákoli nevšední část našich životů, se vrývá do paměťových stop podle toho, jak silně a intenzivně jsme ji dokázali prožít. Vychutnat si ji, dostat ji pod kůži.

Příběhy tří zmíněných pánů jasně ukazují, že zvolili trochu jiný způsob – nemyslet jenom na sebe a rozdávat své nadšení a energii hlavně lidem kolem sebe. V životě opravdu nejsme sami, tak si ho pojďme užít!

text: Anna Havelková (PF)

foto: archiv autorky

Tvůrčí prožitky: Short Student´s Film Contest Při studiu většinou vstřebáváme předané informace o faktech, odborných názorech, objevech a výsledcích výzkumů z literatury či od vyučujících. Kdy se nám ale podaří vytvořit v rámci studia něco vlastního, co zůstane navždy, neponičí se a může se třeba i využít ve výuce?

Na katedře anglistiky pedagogické fakulty vymysleli způsob, jak propojit vysokoškolskou výuku se zábavnou formou učení. Vše vzniklo v průběhu kurzu, který vede americký pedagog Anthony Laue. Ten se proslavil režírováním celovečerních filmů, např. snímkem Rex-patriates (2004) a zejména filmem Aussig (2010), který vtipně a kriticky pojednává o životě na akademické půdě.

Jeho režisérské zkušenosti se staly inspirací pro jeho studenty a časem vznikl projekt Short Students‘ Film Contest (Soutěž krátkých studentských filmů). Studenti jeho volitelného kurzu mají možnost vytvořit malé filmové štáby a společně přivést na svět krátký autorský film. Během své práce všichni používají reálnou angličtinou, neboť vše od návrhů až po finální úpravy snímků probíhá v angličtině. Práce na snímcích podporuje rozvoj jazyka v praxi a navíc umožňuje studentům prožít radost ze společného vytváření autentického odkazu. Letošního 4. ročníku soutěže se zúčastnilo šest studentských filmařských týmů. Jeden z týmů nově tvořili zahraniční studenti programu Erasmus+.

Společným tématem všech byl vysokoškolský život (strach ze zkoušek, ztracená a bolavá láska, šikana, bláznovství, parodie o vraždě).

Autorské příběhy reflektovaly zkušenosti, zážitky i vnitřní život studentů. Porota složená ze zástupců vedení fakulty a katedry anglistiky udělila dvěma nejlepším snímkům ceny ve formě finanční podpory, která byla pro vítězné týmy příjemným bonusem. Soutěž proběhla jako součást Dnů vědy a umění dne 17. května 2017. „Vypadnout občas ze zajetých kolejí a pokusit se inovovat svůj přístup ke studiu není jednoduché, avšak zážitek ze samostatné tvorby je odměnou sám za sebe,“ podotkla studentka, která si ve svém filmu zahrála jednu z hlavních rolí. „Vytvořili jsme něco amatérského, co se ale v šikovných rukou dá použít jako učební pomůcka na různých stupních škol,“ řekl student – člen filmového štábu vítězného snímku. Myšlenky organizátorů nyní směřují k budoucí spolupráci mezi studenty gymnázií a studenty katedry anglistiky. Na festival Short Students‘ Film Contest letos do Hraničáře přišlo přibližně 250 studentů z ústeckých gymnázií, kteří se v příštím ročníku budou moci do soutěže také aktivně zapojit.

Taková spolupráce se školami má smysl a je oboustranně výhodná jak pro pedagogy a studenty fakulty, tak pro jejich protějšky na středních školách. Nejlepší učitel totiž dokáže své žáky především inspirovat a probouzet v nich zájem poznávat a tvořit.

UJEP

27

Energie získaná dobrým skutkem text: Anna Havelková (PF) foto: Josef Růžička

Když jsme byli na začátku semestru osloveni naší akademičkou, Jitkou Kratochvílovou, zda se chceme dobrovolně zúčastnit již 9. ročníku Integra Jamu, neváhala jsem se přihlásit. Během studia je člověk zavalen různými povinnostmi, jako jsou výtvarná díla, seminární práce, učení se na testy, a svou pozornost člověk zaměřuje celou dobu pouze jedním směrem – na svou

vlastní osobu a studium. Příležitostí, kdy se tento směr může alespoň na chvíli stočit jinam, je málo.

Naším úkolem bylo vymyslet aktivitu, která by zapadala do tématu letošního ročníku – Spolupráce. To vůbec nebylo těžké. Vzhledem k omezeným finančním prostředkům jsme se s holkami v naší skupince domluvily na aktivitě Módní návrháři. Účastníci této aktivity se spolu musejí domluvit na přípravě a návrhu módních kousků a pak ho společně vytvořit. Příprava nám zabrala jen pár hodin a podobně tomu bylo i u ostatních skupinek. Musely jsme dodržet určitý rozpočet a především si připravit různé varianty pro naše návštěvníky.

10. května 2017 jsme se všichni už v 8 hodin ráno setkali v Městských sadech, kde jsme byly umístěné na určité stanoviště a začaly si připravovat vlastní aktivitu.

Nervozita z našich návštěvníků pomalu stoupala, neboť jsme během studia nepřišly do kontaktu s výukou a vůbec i komunikací s osobami s handicapem. Člověk se většinou cítí nesvůj, neboť se bojí, aby se nějakým způsobem dané osoby citově nedotkl, neurazil či dokonce neublížil při snaze pomoci.

Během pár prvních chvil jsme však zjistily, že naši návštěvníci jsou vděční za každý věnovaný úsměv a pozornost, která

28 Silverius

je k nim směřována. To, že je to tu vše připraveno pro ně a oni jsou teď tím centrem dění, byl pro ně poměrně neobvyklý a hlavně naplňující pocit štěstí. S radostí vytvářeli naši aktivitu a my jsme zjistily, že stačí skutečně málo, abychom lidem kolem nás, kteří v životě neměli tolik štěstí, udělaly radost. Jejich projevy štěstí a radosti jsou několikanásobně mocnější než u zdravých dětí, což nás mile těšilo a pohánělo během náročného dne.

Tímto článkem se snažím vysvětlit, že jsem vděčná, že nás k těmto aktivitám naše dvě akademičky, Jitka Kratochvílová a Hana Pejčochová, přivedly.

Aniž by si to plně uvědomovaly, naučily nás, že pokud někomu darujeme alespoň kousek našeho volného času, můžeme za to získat mnohem více. Došlo nám, že každý (i chudý student) se může připlést k dobrému skutku a odnést si kromě zkušeností i dobrý pocit, že alespoň jeden den věnoval někomu, kdo v životě nemá tolik radosti jako on sám.

Svítili jsme modře pro dobrou věc text: Lucie Dončevová, Tereza Waldhauserová, Martin Sirota foto: (FZS)

Cílem osvětové kampaně „Česko svítí modře“ je zvýšit povědomí veřejnosti o problematice poruch autistického spektra (PAS) neboli autismu. Celorepubliková kampaň je oficiálně zahájena 2. dubna, který je OSN vyhlášen jako Světový den zvýšení povědomí o autismu – WAAD, a trvá až do konce měsíce. Propojuje organizátory osvětových akcí napříč celou republikou, posiluje vědomí sounáležitosti a solidarity s lidmi s PAS a jejich rodinami.

V České republice žije podle odhadů na 200 tisíc osob s PAS. Nezbytné je však uvést, že autismus neovlivňuje život pouze jedné osoby, ale celé rodiny. Díky neinformovanosti laické a bohužel i části odborné veřejnosti se osoby s PAS a jejich rodiny potýkají s odsuzováním okolí, neochotou úřadů, neadekvátní zdravotní a sociální péčí a sociální izolací.

pod patronací studentů 1. ročníku oboru Ergoterapie Fakulty zdravotnických studií (FZS) UJEP. Ergoterapie je profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení (fyzickým, smyslovým, psychickým, mentálním nebo sociálním znevýhodněním).

Podporuje maximálně možnou participaci jedince v běžném životě, přičemž respektuje plně jeho osobnost a možnosti. Pro podporu participace

jedince využívá specifické metody a techniky, nácvik konkrétních dovedností, poradenství či přizpůsobení prostředí. Cílem ergoterapie u osob s autismem je umožnit maximální soběstačnost v běžných denních činnostech (z anglického originálu Activities ofDaily Living, ADL), pracovních činnostech a aktivitách volného času.

Studenti a akademičtí pracovníci podpořili tuto akci modře laděným oblečení. Díky propagaci akce se připojili i další fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.

Cílem této akce bylo připojit se k osvětě, a přispět tak ke zkvalitnění života osob s PAS a jejich rodin.

reportáž

Proč právě modrá? Modrá barva je barvou komunikace – jedné ze tří oblastí, které jsou pro osoby s PAS problematické a pro vzájemné porozumění zcela zásadní.

Podpora lidem s PAS a jejich rodinám se vyjadřuje modře laděným oblečením nebo modrým doplňkem, účastí na některé z akcí, nasvícením objektu na modro apod.

Dne 6. dubna 2017 poprvé proběhla akce s názvem UJEP (ČESKO) SVÍTÍ MODŘE

UJEP

29

text: Michal Červenka

foto: Josef Růžička, Pixabay

r t s i n i m í n l á u s n e s Kon non testatum

Sledovat dění na sociálních sítích v posledních týdnech přinášelo více než zajímavé počtení. Ta tam jsou imigranti, u ledu prozatím skončili i kandidáti na prezidenta. I z těch nejskrytějších koutů takzvaného „onlajnu“ na nás vyskakovala vládní krize točící se kolem osoby ministra financí. Úsměv i rozmrzení nakonec vzbudila skutečnost trefně popsaná slovy jednoho z virálních postů: „Ministryně Valachová se zachovala jako největší chlap ve vládě.“ Školství tak ztratilo svého ministra. Otázkou zůstává, co bude dál. Zatímco některá média spekulují o jménu Stanislava Štěcha, reálně se nabízí možnost, kterou umožňuje poslední novela vysokoškolského zákona z ledna 2016. Na jejím základě může do křesla Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy usednout delegovaný úředník, který bude tlumočit zájmy kolokvia složeného ze 6 zástupců Asociace děkanů pedagogických fakult, 2 zástupců delegovaných Českou konferencí rektorů (ČKR), 2 zástupců České unie sportu a po jednom zástupci Asociace středních škol a organizace Přátelé angažovaného učení.

V legislativě je tato instituce zakotvena pod názvem „konsensuální ministr“. Ten ovšem nemusí řešit situaci jen dočasně, ale dle rozhodnutí předsedy vlády také systémově – dlouhodobě. Stanislav Štěch se tak může i nemusí stát ministrem v tradičním slova smyslu.

30 Silverius

Nakonec ani jméno Stanislava Štěcha nemusí být definitivní. Česká konference rektorů se chystá panu premiérovi navrhnout vlastního kandidáta.

Neověřené zprávy a častá přítomnost předsedy ČKR prof. Tomáše Zimy na Ústecku poukazují na to, že kandidátem ČKR bude s nejvyšší pravděpodobností někdo z ústecké univerzity.

Kam za námi?

3. 6.

Kaktusy a sukulenty Výstava. Naučný botanický park, Za Válcovnou 1000/8

1. 9.

Romy schneider životní pouť Výstava. Vědecká knihovna UJEP, Pasteurova 5, Ústí n. L.

6. 9.

Cena EXIT 2017 Výstava. Galerie Emila Filly, Jateční 1588/49, Ústí n. L.

13. 9.

Tělo Ústí Seminář, Sportovní hala PF UJEP, České mládeže 8, Ústí n. L. www. pf.ujep.cz

2. 10.

Týden knihoven Vědecká knihovna UJEP, Pasteurova 5, Ústí n. L.

18. 10.

Přebor UJEP v přespolním běhu Tradiční součástí závodu je i tzv. „Krtečkův běh“ pro nejmenší děti do 3 let

25. 10.

Robert Vlasák – mezisvěty Výstava. Galerie Emila Filly, Armaturka, Jateční 49, Ústí n. L.

25. 10.

Measures of Saving the World / Opatření k záchraně světa

4. 12.

Vánoce v zahradě Výstava. Naučný botanický park, Za Válcovnou 1000/8

6. 12.

Art and its Messages Výstava. Galerie Emila Filly, Armaturka, Jateční 49

Výstava. Dům umění, Klíšská, Ústí n. L.

24. 11. junior náboj Týmová soutěž pro žáky druhého stupně základních škol v oblasti matematiky a fyziky, auly UJEP.

13. 12.

Cultural Guerilla / Kulturní Guerilla Výstava. Galerie Emila Filly, Armaturka, Jateční 49, Ústí n. L.

kalendář akcí