Silverius 2017/01

Silverius 1/2017

Jana Vápeníková: „Mezi sportovci se nikdy nenudíte“

FuckUp Night: Neúspěchy úspěšných zaplnily ústecký Hraničář

Ko-text? Kouzelná „krabice“ plná inspirace a překvapení UJEP

1

Silverius 1/2017 Časopis, který pro vás připravujeme na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Bezkontaktní

Obsah Olympionička na UJEP

adresa: Pasteurova 1, 400 96 Ústí nad Labem Jsme registrováni na Ministerstvu kultury ČR pod číslem E 22417.

Redakce Zdeněk Radvanovský, hlava Silveria

Kristián Šujan, redaktor

4

Rozhovor s Janou Vápeníkovou, českou olympioničkou, kterou můžete potkávat ve sportovní hale naší univerzity.

Jana Šiková,

18

jazykový korektor, editor

Josef Růžička, grafik, editor a ten, který na to v závěru vždycky ještě hodí očko

Michal Červenka, editor

Kontakt e-mail: redakce@ujep.cz telefon: +420 475 282 276 web: www.ujep.cz

10

Patenty a naše univerzita.

Titulní fotografie „JANA VÁPENÍKOVÁ“ Bývalá česká biatlonistka Jana Vápeníková v roce 1993 reprezentovala Českou republiku v Bulharsku.

Ve městě Borovec tenkrát ve štafetě 4x7,5 km vydřela spolu s dalšími biatlonistkami zlatou medaili. Dnes dohlíží na úklid ve sportovní hale UJEP. autor: Josef Růžička

2

Silverius

20

Povídka Aviatik od bývalého studenta katedry bohemistiky Jakuba Lepšího.

Za květy jara

Kouzelná krabička z dílny naší univerzity

24

Rozhovor s Kateřina Dytrtovou a Martinem Raudenským

o jejich unikátní publikaci pro učitele a žáky.

28

Slovo rektora Milí přátelé naší univerzity, řečeno sportovní terminologií jsme 18. března společně vstoupili do druhého poločasu mého rektorského mandátu. Je tak přirozené ohlédnout se zpět, ale také se zamyslet, jak naložit s poločasem druhým.

Nebyly to jednoduché dva roky. Když neopustím zvolenou terminologii, musím napsat, že Ministerstvo školství změnilo pravidla hry. Spolu s tím nám každý rok snížilo rozpočet. Přesto jsme na „hřišti“ vysokého školství hráli, jak nejlépe umíme.

V reakci na změnu pravidel jsme jako jedna z prvních univerzit projednali a schválili téměř všechny svoje vnitřní předpisy a normy. Společně jsme také vstoupili do nového programovacího období EU, ve kterém se od nás očekává týmový přístup, tedy velké celouniverzitní nebo mezifakultní projekty. Díky řadě z vás, šikovných hráčů na fakultách, a díky projektovému servisu rektorátu se nám podařilo předložit do hodnocení projekty celkem za 2,5 mld. korun.

První poločas by se nám jistě nepodařilo odehrát tak dobře, kdybychom byli na hřišti sami. Mohu říci, že spolupráce s Ústeckým krajem i s městem Ústí nad Labem je nyní na vysoké úrovni, a to nemám na mysli jen finanční podporu. Celá řada aktivit se odvíjí mezi jednotlivými fakultami a zmíněnými úřady. Výuku studentů, tradiční akce Café Nobel či stále více oblíbenou Univerzitu třetího věku se nám podařilo vyvést z Ústí nad Labem také do Kadaně, Litoměřic, Teplic, Žatce, Chomutova, Mostu a Roudnice nad Labem.

Velkou podporu pro vyrovnání sil s těžkými protihráči prvního poločasu nám poskytl i soukromý sektor. Zmíním zejména generálního partnera Českou spořitelnu, AGC Flat Glass Czech, Český porcelán, ČEZ či Severočeské doly. Pomocnou ruku či řadu benefitů nabídla univerzitnímu týmu jiná sportovní družstva, resp. kluby HC Slovan, FK Teplice a Sluneta.

Severočeské doly

Dále:

Neúspěchy úspěšných zaplnily Hraničář 11 Vítejte v základním táboře 13 Všeobecné podmínky pro dlouhé zimní večery 30 Kam za námi 31

S jakými představami vstupujeme do druhého poločasu? Jsme připraveni na náběh velkých projektů. Silnými momenty budou reakreditace studijních programů dle podmínek Národního akreditačního úřadu a také zavedení vnitřního hodnotícího systému. Rozhodně se zapotíme při výstavbě Centra přírodovědných a technických oborů, kterou plánujeme nasadit do hry na podzim letošního roku. Velkým hřištěm i nadále zůstane Kampus, kde mimo jiného vyrostou edukační zóna, chill-out zóna a sportovní zóna.

Děkuji všem, kteří s námi hrajete v jednom týmu! Přeji nám hodně síly do druhé půle.

UJEP

3

text: Michal Červenka

4

Silverius

foto: Michal Červenka, Josef Růžička

Jana Vápeníková: „Se sportem se nedá skončit ze dne na den.“ UJEP

5

1994 jsem své místo přenechala mladším holkám a opět se vrátila do Ústí.

Na obě olympiády moc ráda vzpomínám, ta atmosféra se zapomenout nedá. Hlavně, když máte možnost jít na zahájení a i na ukončení. Každá byla v něčem trochu jiná, ale hlavně to pro nás byl vrchol sezóny, a tak i nervozita byla o to větší. Také se tam potkáte se sportovci, které jste viděl jen v televizi a občas jste si o nich něco přečetl. Když pak vedle nich sedíte v jídelně, tak si řeknete, že ta dřina za to stála.

Určitě jste sledovala ZOH v Soči i OH v Riu de Janeiru. Je to velký rozdíl oproti olympiádám v 90. letech?

K mediálnímu zimnímu koloritu posledních let už neodmyslitelně patří jména jako Gabriela Koukalová, Ondřej Moravec, Eva Puskarčíková, Veronika Vítková, Michal Krčmář a další. Stávající biatlonová generace si už dobyla srdce řady sportovních fanoušků. Jejich první kroky do běžeckých stop a ke střelnicím určovaly biatlonové vzory, mezi které bez nejmenších pochyb patřila i Jana Vápeníková (roz. Kulhavá). Situace kolem vrcholového sportu se od těch dob značně změnila, a tak mnohé překvapí, že dvojnásobnou olympioničku a mistryni světa z roku 1993 je dnes možné potkat ve sportovní hale UJEP, kde dohlíží na pořádek, nebo na startovní čáře ústeckého Běhu kampusem.

Co vás přivedlo k biatlonu? Byl to od počátku biatlon?

Ke sportu mě vedli moji rodiče, taťka i mamka běhali přespoláky, na dráze a v zimě Sokolovský a v létě Dukelský závod branné zdatnosti – nyní letní a zimní biatlon. Mamka reprezentovala naši republiku v lehké atletice a byla i na LOH v r. 1960 v Římě (běh na 800 m). Každou sobotu a neděli se jezdilo na závody a můj první start byla Velká Kunratická v 5 letech.

Vzduchovku jsem si poprvé vzala do ruky jako ml. žákyně a protože mě to bavilo, tak jsem u toho zůstala. Mezitím jsem chodila přespoláky, za Ústí n. L. jsem běhala na dráze 1. ligu 800 m, 1500 m a 3 km. Jezdila jsem i na běžkách.

6

Silverius

Jaké bylo v Ústí nad Labem zázemí? Jak a kde jste trénovala?

Když jsem střílela vzduchovku, tak nebyl problém odtrénovat i komplexní trénink, vše se zvládlo doma za zahradou. Horší to bylo, když jsem přešla do ml. dorostenek na malorážku. Jediná střelnice je na Mariánské skále, se střílením nebyl problém, ale když se do toho měl přidat ještě běh, tak to už bylo horší. Kolem střelnice terén na běhání moc není. V létě se to ještě nějak zvládlo, ale v zimě to už fakt nešlo. Takže 1–2x týdně střelnice a v sobotu a v neděli se jezdilo autobusem lyžovat na Telnici. Na kolečkové lyže jsem jezdila na méně frekventované silnice a běhat jsem chodila na Střížák. Občas to tam taťka kolem cesty i posekal, aby se nám lépe běhalo.

Byla jste aktivní účastnicí ZOH v Albertville (1992) a v Lillehammeru (1994).

Vzpomenete si, jak jste prožívala olympijskou atmosféru? Byl mezi nimi rozdíl?

V r. 1990 se v Jablonci otevřelo středisko vrcholového sportu v biatlonu i pro ženy.

Důvodem bylo, že na ZOH v r. 1992 budou poprvé v biatlonu startovat i ženy. Do té doby byl vrchol sezony pouze MS. Takže když jsem dostala nabídku, zda bych chtěla jít do Jablonce, tak jsem ani chvilku neváhala a v r. 1990 jsem se na čtyři roky přestěhovala. Po mé druhé olympiádě v roce

Ano, na tyto závody jsem si našla čas.

Dívala jsem se v Soči na rychlobruslení, lyžování a biatlon. Já když jsem závodila a někomu řekla, že dělám biatlon, tak ani nevěděl, o čem mluvím. To už by se dnes stát nemohlo, dnes je to sport č. 1, a to nepřeháním. Loňské léto jsem sledovala cyklistiku, atletiku judo a horská kola, pěkně se na to kouká, když se naši perou o přední místa.

Největší úspěch jste přivezla z MS v Borovci, přetrvá zlaté pouto mezi sportovci i po skončení kariéry?

Bohužel nejlepší výsledky jsem vždy jezdila rok před olympiádou, ať to bylo před Albertville nebo před Lillehammrem.

V r. 1993 se nám dařilo hlavně ve štafetách, na všech svěťácích jsme jezdili do třetího místa. Když se pak jelo MS v Borovci, tak jsem věřila, že by to tam mohlo znovu cinknout, a ono se zadařilo a nakonec z toho bylo zlato. Zároveň jsme byly první mistryně světa po rozdělení Československa.

Už tehdy bylo docela normální, že se profesionální sportovci sdružovali ve vojenských klubech, tj. Duklách. Tím jim byly zajištěny podmínky pro trénink, finanční podpora atd. To tedy nebyl váš případ?

Já jsem vyučená cukrářka, a tak jsem chodila do práce a dodržovala 8,5 hodinovou pracovní dobu. V práci jsem si vždy na závody a na soustředění zažádala

o uvolnění a bylo mi vyhověno. Měla jsem tam v tomto ohledu super zázemí a vždy mi vyšli vstříc a všichni mi tam dost fandili. Později jsem od pana ředitele dostala i finanční podporu, za to jsem se jim odměnila zlatou medailí. Na všechny závody nebo soustředění jsem se dopravovala sama buď vlakem, nebo autobusem a v zimě to bylo dost náročné. Ve vaku kromě 3 párů lyží a holí jsem měla ještě přibalenou malorážku, boty na lyže, botasky, vosky a na zádech v batohu všechny věci na závody. To Jablonečáci nebo Varáci na tom byli mnohem lépe, ti měli svůj autobus a nic nemuseli řešit.

Myslíte, že byste dnes, ve společnosti ostatních třicetiletých závodnic svou kariéru ještě o nějaký TEN rok prodloužila?

Kdybych měla takové super hlídací zázemí, jako jsem měla tady v Ústí, tak by mě to lákalo a asi bych do toho ještě šla. Bohužel Jablonec byl trochu ruky, a tak vše skončilo.

Vracíte se dnes ještě na střelnici?

Se sportem se nedá skončit ze dne na den.

Zvlášť, když to děláte 25 let. Je to takové odreagování od práce, když se večer jdete proběhnout nebo sednete na kolo. A hlavně mezi sportovci se nikdy nenudíte, vždy je to super parta lidí. Pokud chcete, aby i vaše děti byly trochu sportovně nadané, tak jim musíte jít příkladem. Dceru jsem občas brala na přespoláky, ale když začala chodit do školy, byl tam nábor na judo. Už u toho zůstala. Syn šel také na judo, ale moc mu

Kde máte uloženy sportovní trofeje?

rozhovor

Nejcennější medaili mám v obýváku, bronzovou medaili také z MS, ale to se ještě jezdila družstva, tu mám v krabičce v sekretáři. Ostatní, a že jich není málo, jsou asi někde na půdě u rodičů s ostatními poháry.

Jste v kontaktu s lidmi kolem biatlonu a současné reprezentace?

V kontaktu s ostatními moc ne, jednou do roka Pavel Benc pořádá severočeské setkání olympioniků, a v červnu jezdím na závody do Jablonce, kde se pravidelně zúčastňuji biatlonu na horských kolech.

Také se pořádá celorepublikové olympijské setkání v Praze, tam jezdím s mamkou.

Ona tam má těch kamarádů víc a vždy si s nimi ráda popovídá, hlavně s Danou Zátopkovou.

Jak těžké bylo ukončit kariéru a jaké plány jste měla a máte dál?

Já jsem se sportem končila, když mi bylo 30 let, a v té době jsem ve startovním poli byla nejstarší. Když dnes kouknu do startovky, tak těch holek přes třicítku je tam podstatně víc. Vdají se, mají mimčo a k biatlonu se ještě vracejí. Já se vrátila do Ústí a rodinku jsem si založila tady. Do Jablonce jsem se už nevrátila.

„Pokud chcete, aby i vaše děti byly trochu sportovně nadané, tak jim musíte jít příkladem,“ říká bývalá olympionička Jana Vápeníková UJEP

7

to nešlo, tak teď zkouší badminton. Hlavně že něco dělají a že po škole hned nejdou na počítač.

Dočetl jsem se, že, když sleze sníh, usedáte na kolo, stavíte se na start triatlonů a dalších náročných závodů.

Jana Vápeníková Bývalá česká biatlonistka Jana Vápeníková startovala na zimních olympijských hrách v roce 1992 a 1994. Ve štafetových závodech dosáhla sedmého (1994) a osmého místa (1992). Na světových šampionátech získala bronzovou medaili v družstvech (1992) a zlatou medaili ve štafetách (1993). Dnes dohlíží na úklid ve sportovní hale UJEP.

Druhý ročník Běhu kampusem spojil všechny věkové generace a přinesl perfektní podívanou. Na start se postavily také dvě české olympioničky Jana Vápeníková a Eva Vrabcová Nývltová

8

Silverius

Co je pro vás motorem k dalšímu sportovnímu zápolení?

V našem věku bohužel tolik kategorií rozdělených není, to u chlapů je to jinačí. Já jsem ráda, když se vypíše kategorie Ž 40 a více, jinak závodím s holkama od 19 let.

A přiznám se, že jim dávám občas zabrat a vždy porovnávám své výsledky z loňských roků, o kolik jsem se zhoršila, ale naštěstí je to pořád až na pár vteřinek stejné. Dneska jsem šla v Mimoni triatlon. Bohužel už rok neběhám, protože mám problém s kyčlí, takže jsem to šla, jak se říká z „voleje“. No, a zhoršila jsem se jen o 25 vteřin. A to je ten hnací motor. Vždycky jsem mamce říkala, že je hrozná... že tak dlouho jako ona ten sport určitě dělat nebudu. A ona mi to teď občas připomene. Já vždy řeknu: „Mami, buď ráda, že se jdu proběhnout,

Já vždy řeknu: „Mami, buď ráda, že se jdu proběhnout, alespoň si můžeš poklábosit s lidmi, které bys celý rok neviděla.“

Bohužel, s biatlonem jsem skončila, po ukončení reprezentace jsem vrátila malorážku a o novou už jsem si v Praze nezažádala. Začala jsem závodit na horských kolech, běhat přespoláky a od Tepličáků jsem se dozvěděla, že si občas zajedou i triatlon, a tak jsem si jeden zkusila a už jsem si je přidala do svého závodního kalendáře. No a vidíte, letos už je to 22 let po skončení reprezentace, co si občas v sobotu a v neděli sbalím věci, sednu do auta a jedu na závody.

Vaše dcera Nikola se v roce 2012 stala juniorskou mistryní republiky v judu.

Kolik mistrovských titulů v rodině ještě máte? To je nějaký rodinný recept?

Dcera dělala judo a tomuto sportu se věnovala dlouho a byla i úspěšná. Vloni maturovala, tak měla trochu více učení a na tréninky přestala chodit. Ptáte-li se na tituly, tak těch je v naší rodině opravdu hodně.

Moje mamka má 34 titulů, já 20 a dcera 3.

Asi to, jak se říká, máme v krvi. Doufám, že syn také nějaký přidá.

Jak se to stalo, že jste se ocitla tady na UJEP? Jak jsem už psala, trochu jsem se ještě omladila a na starší kolena si pořídila prcka. No a po mateřské jsem hledala nějakou práci. Nejraději skladnici nebo

něco podobného, u čeho je trochu pohyb.

Bohužel, nic momentálně nebylo, ale na „pajďáku“ na sportovní hale bylo místo volné. Tak jsem si řekla, že to zatím vezmu, než něco já nebo kamarádi seženou.

A vidíte, už jsem tady 5 let.

Pokud se ohlédnete za celou reprezentační kariérou, vzpomenete si na okamžik ze závodní trati, který byl nejintenzivnější a nejhlouběji se vryl do paměti?

Těch zážitků je víc. Vždy si vzpomenu na mistrovství republiky v letním biatlonu r. 1986, které se konalo v Blansku. Mojí největší soupeřkou po běžecké stránce byla Monika Macounová z Mladé Boleslavi.

Běžel se poslední závod (rychlostní) a tam nás tak vyhecovali, že jsem s ní doběhla na vteřinku stejně. Pak je to MS v bulharském Borovci, když skláním hlavu a dávají mi na krk medaili… Doma pak přivítání nápisem přes celou kuchyň: Vítáme mistryni světa.

To bylo nejhezčí, protože na té medaili

mají velký podíl i moji rodiče. Pak jsem zašla za holkama a ředitelem do cukrárny, kde se bouchlo nejedno šampáňo. A právě to je ten okamžik, když si řeknete, že ta dřina a odříkání za to stály.

Sen o mistrovském titulu jste si splnila, sen o olympijské medaili se splnit bohužel nepodařilo. O čem sníte v roce 2017?

V mém věku už pouze o tom, abychom já i celá moje rodina byli zdraví. To nám, musím to zaklepat, zatím vychází.

Děkuji za rozhovor a ať se vám váš současný sen plní.

UJEP

9

rozhovor

alespoň si můžeš poklábosit s lidmi, které bys celý rok neviděla.“

text: Martin Novák

foto: archiv autora

Jak to vypadá s patenty na naší univerzitě?

Patent je duševním vlastnictvím původce originálního řešení nebo výsledku. Uděluje se na základě přihlášky vynálezu, ke které se dokládá veškerá výkresová nebo jiná dokumentace, která dokazuje původní a originální řešení daného problému.

věda na UJEP

Vynálezce je povinen podrobně popsat způsob řešení a podstatu vynálezu, nic nezamlčet a uvádět pravdivá tvrzení.

Na základě podané přihlášky vynálezu, uhrazení poplatku a splnění formálních náležitostí zahájí oprávněný úřad, v tomto případě Národní patentový úřad, procesní úkony k zjištění a ověření originality předloženého řešení.

Rozhodnutí o originalitě daného řešení se provádí na základě rešerše dané problematiky a dostupných informací z dané oblasti. Pokud Úřad shledá řešení neoriginálním (je již používáno nebo podstata neodpovídá originálnímu řešení), vrátí přihlašovateli veškerou dokumentaci a patent neudělí. Pokud je řešení originální, udělí

autorovi patent na vynález s příslušným číslem odpovídajícím kategorii, roku a pořadovému číslu v sezamu udělených patentů. Rozhodnutí o udělení patentu je následně i s krátkou anotací vydáno ve Věstníku patentů, který vydává Národní patentový úřad. Tím je patent oficiálně uznán. Vynálezce obdrží také Patentní listinu přímo od NPÚ. S těmito úkony jsou spojeny také poplatky, které je přihlašovatel povinen uhradit. Platnost patentu se vztahuje na území té země, kde byl jako národní patent přihlášen.

Na základě udělení národního patentu může vynálezce dále podat i přihlášku mezinárodního patentu. Tehdy se posuzuje výše popsaná originalita řešení v mezinárodním měřítku, a to pro kontinenty, které uvede přihlašovatel (Evropa, Asie, USA, Japonsko aj.). V případě originálního řešení i na mezinárodní úrovni je udělen mezinárodní patent. Opět vychází ve věstníku mezinárodních (evropských) patentů.

Na základě udělení mezinárodního patentu

se tento validuje pro státy, kde chce vynálezce zajistit ochranu svých práv. Validace pro každý stát je finančně ohodnocena různě, celkem se cena za celou EU pohybuje ve statisících korun ročně, je tedy praktické vybrat jen určité státy dle vazby na konkrétní oblast patentu.

Za ochranu práv se platí každoročně poplatky, a to po dobu platnosti validace patentu.

Fakulta výrobních technologií a managementu UJEP má v tuto chvíli registrované 3 užitné vzory, podáno 8 patentů v České republice (z toho již 3 uděleny) a 4 mezinárodní (1 již udělen).

Naše univerzita má tyto národní patenty: Způsob broušení obrobků z hliníkových slitin pro dosažení vysoké jakosti povrchu (doc. Ing. Martin Novák, Ph.D.), Zařízení pro únavové zkoušky ohybem (Ing. Tomáš Vysloužil, Ph.D., prof. Ing. Milan Apetaur, DrSc.) a Způsob povlakování kovových forem ze slitin typu Al-Mg a Al-Si (prof. Ing. Štefan Michna, Ph.D.).

Nechybí ovšem ani mezinárodní patent Způsob broušení obrobků z Al slitin pro dosažení vysoké jakosti (doc. Ing. Martin Novák, Ph.D.).

doc. Martin Novák na jednom ze svých seminářů na naší univerzitě 10 Silverius

text: Ondřej Klein

foto: archiv ICUK

Neúspěchy úspěšných zaplnily ústecký Hraničář

Na první ústecké FuckUp Night se představilo pět hostů. Známý pražský kavárník a iniciátor oživení veřejného prostoru českých měst Ondřej Kobza svými „fuckupy“ doslova hýřil a k dobru jich dal hned pět.

Nebál se přitom vyprávět i ten, díky němuž

si na sociálních sítích ve své době vysloužil přezdívku „Babišův vyhazovač“. Úspěšná designérka a absolventka místní univerzity Anna Marešová ukázala na příběhu, kterak se sérií nezdarů při realizaci své diplomové práce dostala až k prestižním designérským oceněním. Ústecký podnikatel a firemní kouč Ondřej Suchý přišel s poučným příběhem o tom, jak zrádné mohou být expertízy a vlastní perfekcionismus a přidal pointu, že neúspěchů je třeba v podnikání hodně, ale je nutné je zakusit co nejdříve na začátku. Ředitelka vzdělávací akademie iCollege Petra Končelíková

přidala v předvečer svátku zamilovaných příběh, v němž se podnikání zásadně propletlo s osobním životem. A populární reportér a dokumentarista Janek Rubeš připomněl své peripetie z doby, kdy natáčel sérii investigativních reportáží o nepoctivých pražských taxikářích, a ukázal mapu, kde se dodnes po Praze nemůže pohybovat.

Korunoval tak úspěšný motivační večer se zábavnými hosty, jimž tleskal téměř vyprodaný Hraničář. „Jeden nezdar může být cennější než deset úspěchů, pokud se z nich umíme poučit.

Hosté s mimořádným nadhledem ukázali,

reportáž

Na 250 návštěvníků aplaudovalo v pondělí 13. února příběhům neúspěchu úspěšných na první ústecké FuckUp Night. Populární formát večera na podporu podnikání, který se pravidelně koná po více než 130 metropolích na celém světě, uspořádalo Inovační centrum Ústeckého kraje spolu s naší univerzitou.

UJEP

11

reportáž Známý „lovec“ pražských taxikářů Janek Rubeš popisuje v Hraničáři své nevšední zkušenosti z TV Stream

ICUK Inovační centrum Ústeckého kraje založily v listopadu 2015 společně Ústecký kraj, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Krajská hospodářská komora Ústeckého kraje. Jeho cílem je podpora podnikání, inovací ve firmách a spolupráce výzkumných organizací a firemního sektoru. ICUK pořádá např. festival start-upů FestUp, nabízí inkubační a akcelerační programy na podporu podnikání a spolu s Ústeckým krajem spravuje dotační program na podporu spolupráce firem a výzkumných organizací Inovační vouchery.

FuckUp Night v Hraničáři – zleva: Ondřej Klein (ICUK), Tomáš Siviček (ICUK), Janek Rubeš, Ondřej Kobza, Anna Marešová, Ondřej Suchý, Petra Končelíková a organizátoři Tomáš Studeník a Daniel Javorský 12 Silverius

že právě selhání stálo mnohdy za jejich pozdějším úspěchem. Mimořádně příznivá reakce publika nás podpořila akci na podzim zopakovat a pořádat ji v Ústí pravidelně,“ komentuje ředitel Inovačního centra Ústeckého kraje Tomáš Siviček.

Formát večerů FuckUp Night vznikl v roce 2013 v Mexiku a dnes se odehrává ve více než 130 metropolích po celém světě.

V České republice se poprvé objevil

v prosinci 2014, od té doby se pravidelně koná v Praze, Brně, Plzni, Českých Budějovicích a Ostravě. Ústecká FuckUp Night je v pořadí dvaadvacátá celorepublikově, v Ústeckém kraji jde o premiéru.

Regionálními partnery akce byly Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Ústecký kraj, Krajská hospodářská komora, CzechInvest, Veřejný sál Hraničář a společnost Adler, mediálním partnerem byly Ústecký Deník a Startitup.

text: Michal Červenka

foto a grafika: archiv Silveria

Vítej v základním táboře

Pro takové situace jsou totiž k dispozici výborní pomocníci – nástroje jako Basecamp, Trello, Podio a spousta dalších. Podívejme se na zoubek tomu, který z nich projektům pomáhá opravdu nejefektivněji. Nevíte, o kterém z nich je řeč? Nevěste hlavu. My to také nevěděli. Vybrat ten správný zabere doslova hodiny testování. Při přípravě portálu pribeh.ujep.cz jsme intenzivnímu testu podrobili jeden z nejpoužívanějších – Basecamp. Tak tedy vítejte v základním táboře na adrese www.basecamp.com.

3. To-Dos – úkoly. V žádném základním táboře nemohou chybět lana. A tohle je rozhodně to nejsilnější z nich. Jakkoli můžete všechna ostatní pole postrádat, bez To-Dos se neobejdete. V případě Basecampu jde o propracovaný způsob evidence úkolů a podúkolů s možností komentářů i vkládání příloh. Protože jde o prostor v pravdě zásadní, jsou k dispozici 2 druhy zobrazení. Úkoly si tak můžete zobrazit v celé jejich struktuře i s dílčími úkoly

Prvním krokem je samozřejmě založení Basecampu. Po prostudování toho, co Basecamp nabízí, kolik stojí a k čemu je dobrý, se můžete pustit do registrace. Vřele doporučujeme spojit Basecamp už na začátku s Google účtem. Ovšem pokud máte opravdu rádi dobrodružství chaotického přihlašování, směle tento tip ignorujte.

Aplikace nováčkům nabízí třicetidenní zkušební verzi. Po jejím vypršení přichází s nabídkou, která se neodmítá: Pro studenty a učitele zdarma.

Po registraci jsou k dispozici dva vzorové projekty. Určitě si je projděte. Ke každému z vámi založených projektů může mít přístup jiná skupina lidí. Každý projekt má právě šest základních polí: Campfire, Message Board, To-dos, Schedule, Automatic Check-ins a Docs & Files. Zakladatel projektu může zvolit, které z nich chce v projektu využívat a které skrýt.

1. Campfire je jednoduchý chat, kde myšlenky plynou ve větách a pomalu se ztrácejí v nedohledatelnu. Je využitelný pouze pro okamžité řešení aktuálních nápadů. Při řešení Příběhu UJEP jsme Campfire vypnuli, protože jsme se začali ztrácet v tom, kde se co řešilo.

2. Message Board je jednoduše diskuzním fórem. Díky strukturování diskuze do libovolného počtu témat je ve srovnání s „táborovým ohněm“ výrazně přehlednější. Protože konkrétní témata mohou být určena jen pro část týmu, je možné nastavit, komu budou přicházet upozornění na nové příspěvky a reakce. To je funkce věru k nezaplacení. U rozsáhlejších projektů díky ní není celý tým pod palbou nevyžádaných notifikací.

UJEP

13

smart UJEP

Říká se „stokrát nic umořilo osla“. Úkoly jsou rozepsány v kalendáři, tužky ořezány do špičky a v sektoru B5 je přesně podle LeffinqwellovaBronštajnova psacího stolu, tzv. Zajícovy varianty, umístěn poznámkový blok. Projekt jako by už snad ani nemohlo nic ohrozit. Společný cíl už je takřka na dosah. Ale… ono to skřípe. A hned od začátku. Komunikace v týmu vázne, do e-mailů se vkrádá chaos, už první úkoly jsou ve skluzu a na schůzku přišla půlka týmu. Člověk by se na to nejraději z vysoka... poděkoval a rozloučil se.

nebo může mít každý úkol vlastní kartu. V obou zobrazeních má každý úkol u sebe číselný údaj s grafickým ukazatelem míry plnění dílčích úkolů. To-Dos umožňuje s úkoly dělat spoustu dalších věcí, jako označovat důležité, přesouvat je do dalších projektů, sdílet je mimo basecamp aj.

4. Schedule snad nikoho překvapit nemůže. Jednoduché rozvržení akcí, které se přímo neváží na konkrétní úkoly. Ideální prostor pro zaznamenání schůzek týmu. Import do vlastního kalendáře nesmí chybět.

5. Automatic Check-ins je zajímavá funkcionalita, která pomáhá udržet pracovní tempo a kontolu nad tím, jak se práce posouvá. Pomocí předem nadefinovaných otázek a zvolené automatické periodicitě mohou členové týmu podávat rychlou zprávu o postupu práce, překážkách, úspěších atd. Hodí se pro otázky typu: „Na čem jsi pracoval tento týden?“, „Máš nějaký návrh na zlepšení?“, „Narazil jsi na problém, který jsi nedokázal vyřešit?“ aj.

smart UJEP 14 Silverius

6. Docs & Files už mluví samo za sebe. Basecamp umí vytvářet vlastní jednoduché dokumenty. V řadě projektů to může stačit. My jsme ale ocenili možnost propojení s Google Docs, které umožňují využití pokročilejších funkcí včetně režimu návrhů změn.

Basecamp dále dovede posílat soukromé zprávy členům týmu, zasílat e-maily do společné schránky i sledovat veškeré aktivity v celém projektu. Samozřejmostí je prostor pro notifikace i možnost vygenerovat vše, co je ve skluzu, vše co se blíží k deadlinu, novinky v to-do i novinky mezi splněnými úkoly a mnoho dalšího. Všechny zmíněné funkce a řadu dalších můžete využívat jak v prohlížečích, tak v aplikacích pro počítač i mobilní zařízení.

Na závěr jsme si ovšem nechali to nejzásadnější. Basecamp, Trello Podio a další podobné aplikace budou fungovat jen v případě, že je tým vezme za své a pochopí jejich přínos. Bez toho raději zorganizujte posezení u táboráku s opékáním buřtů. Místo vrásek a marného přesvědčování o výhodách moderních aplikací posílíte týmového ducha.

OSOBNOSTI NA ÚSTECKÉ UNIVERZITĚ PŘIPOMNĚLY Michal Koleček je novým profesorem ČESKÉHO PREZIDENTA VÁCLAVA HAVLA fakulty umění a designu

Filozofická fakulta otevřela letní semestr akcí Pravdobi/ytí, která v souvislosti s výročím Charty 77 připomněla jednoho z jejích předních představitelů, bývalého prezidenta ČR Václava Havla a jeho životní postoje a myšlenky, na nichž byl princip Charty postaven.

Na ústecké univerzitě tak velvyslanec a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský, politik Karel Schwarzenberg nebo politolog Daniel Kroupa prostřednictvím několika „zastavení“ přednášeli o Havlovo životě, tvorbě i politickém odkazu.

Právě Daniel Kroupa, který je akademikem na filozofické fakultě, byl žákem prof. Jana Patočky a signatářem Charty 77. Představil proto myšlenkové prostředí Charty 77, její potřebnost v demokratické společnosti a vztah Jana Patočky s Václavem Havlem.

Ve velké aule pražského Karolina předala dne 19. prosince 2016 ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová jmenovací dekrety novým profesorům. Mezi nimi byl také prof. Mgr. Michal Koleček Ph.D., z fakulty umění a designu. Michal Koleček byl jmenován profesorem v oboru Vizuální komunikace. V letech 2007 až 2015 byl děkanem ústecké umělecké fakulty, momentálně působí na fakultě jako proděkan pro rozvoj.

Česká spořitelna ZŮSTÁVÁ I nadále hlavním partnerem ÚSTECKÉ UNIVERZITY Česká spořitelna zůstává hlavním sponzorským partnerem naší univerzity. Rektor Martin Balej, ředitel organizačního útvaru Veřejný sektor a realitní obchody Milan Hašek a ředitelka marketingu Monika Hovorková, stvrdili svými podpisy sponzorskou smlouvu.

Post děkana Fakulty sociálně ekonomické obhájil Jaroslav Koutský

Jaroslavu Koutskému končí čtyřleté funkční období děkana FSE dne 1. května 2017. Pro obhajobu dosavadního postu neměl ve volbě žádného protikandidáta. Pracovníkům fakulty představil komplexní vizi směřování FSE na období let 2017–2021.

Finanční podpora UJEP pro rok 2017 bude použita zejména na přípravu a realizaci významných univerzitních akcí, jakými budou např. Reprezentační ples UJEP, Sportovní den rektora či Dny vědy a umění.

UJEP

15

ve zkratce

V polovině listopadu 2016 Akademický senát FSE na svém volebním zasedání jednomyslně zvolil RNDr. Jaroslava Koutského, Ph.D., do funkce děkana.

Obhájil tak dosavadní post.

Novodobí váleční veteráni Katedra sociální práce Fakulty sociálně ekonomické UJEP uspořádala v prosinci 2016 seminář zaměřený na problematiku novodobých válečných veteránů s názvem „Vzdálené války na vlastní kůži – život a potřeby novodobých válečných veteránů“.

Seminář byl součástí studentského grantového projektu a na jeho realizaci se společně s vysokoškoláky podílela také krajská organizace Sdružení válečných veteránů ČR Ústí nad Labem.

Vedle přednášek v průběhu setkání dostali slovo i samotní novodobí veteráni, kteří s posluchači sdíleli své zážitky a zkušenosti z mírových i válečných podmínek v misích.

Šestkrát v měsíci mohou mít ve Sluneta Fitness zaměstnanci UJEP zdarma také osobní trénink pod vedením vyškolených trenérů.

Cesta kolem světa za 80 dní Cesta kolem světa je snem snad každého cestovatele. V minulosti byla několikaletým dobrodružstvím hodným nezměrného obdivu,

ve zkratce

UJEP a Sluneta Fitness spolupracují Smlouvu o vzájemné spolupráci podepsala Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem se Slunetou Fitness.

Jde o další počin ústecké univerzity, jak vstupovat do přátelských kontaktů s ústeckými podniky, organizacemi, společnostmi a kluby a společně se podporovat v rozvoji i vzájemné pomoci. Sluneta Fitness není jediným partnerem ústecké univerzity s podobnou formou spolupráce. Za poslední necelé dva roky byly rektorem UJEP podepsány např. smlouvy s FK Teplice nebo HC Slovan, se kterými se spolupráce rozšiřuje i do společného výzkumu, poradenství či diagnostiky.

v současné době ji lze realizovat do měsíce. Stále se však jedná o parádní cestovatelský zážitek. Z jednoho takového se nedávno vrátil akademik Jiří Anděl z ústecké přírodovědecké fakulty.

„Studentům UJEP nabízíme zdarma každou první návštěvu našeho centra, domluvena je sleva na měsíční permanentku či volné vstupy v rámci konkrétních společenských a sportovních akcí pořádných univerzitou,“ upřesňuje Bc. Tomáš Novák, manažer fitcentra.

V současné době lze cestu kolem světa realizovat prostřednictvím cestovních kanceláří, kdy se její cena podle navštívených destinací pohybuje od 250 tisíc po 1 milion korun soukromým letadlem. Hrdina našeho příběhu z Přírodovědecké fakulty UJEP,

16 Silverius

sídlo NÁRODNÍ ORGANIZACE EURACHEM-ČR nově na univerzitě v Ústí Od 1. ledna 2017 se naše univerzita stala sídlem národní organizace EURACHEM-ČR, jež je součástí významné organizace s celoevropskou i mimoevropskou působností EURACHEM. EURACHEM se zaměřuje na klíčové problémy zabezpečování kvality v oblasti chemických analýz. Spolu s dalšími mezinárodními organizacemi (EUROLAB aj.) a národními organy, jako jsou metrologické instituty či akreditační orgány, do značné míry určuje politiku v oblasti akreditace laboratoří, metrologické návaznosti, interpretace a vzájemného uznávání výsledků zkoušek. Více informací najdete na: http://www.eurachem.cz/

doc. RNDr. Jiří Anděl, CSc., se svým synem Ing. Jiřím Andělem a jeho přítelkyní Nikolou Jedličkovou, absolventku Pedagogické fakulty UJEP, využili jinou možnost, zato více dobrodružnou, přitom daleko levnější… službu nízkonákladových leteckých společností. Celková cena letenek se tak nevyšplhala ani na 28 000 Kč.

Cesta byla také bedlivě sledována členy katedry geografie Přírodovědecké fakulty UJEP a jejich studenty, pro které vedoucí katedry, doc. Pavel Raška, připravil vědomostní soutěž, jejíž vítěz si odnesl hodnotnou cenu a upomínku na „Cestu kolem světa“.

FVTM SE STALA partnerem v mezinárodním projektu pokrok.digital Fakulta výrobních technologií a managementu UJEP se aktivně zapojila do mezinárodního projektu v rámci vzájemné příhraniční spolupráce v oblasti terciárního sektoru.

Projekt POKROK.digital vede Technická univerzita Drážďany (Technische Universität Dresden – Lead Partner). Dalšími zapojenými institucemi na obou stranách česko-německé hranice jsou potom FVTM UJEP v Ústí nad Labem, Technická univerzita v Liberci, Technische Universität Bergakademie Freiberg a SPŠ strojní a elektrotechnická a VOŠ v Liberci.

Cílem projektu je společné vypracování didakticky podložených koncepcí a pilotních řešení profesně technického vzdělávání pro oblasti strojírenských výrobních technologií na vybraných středních a vysokých školách, které regionálně zasahují jak ČR, tak SRN. Cílovou skupinu představují studenti nebo učni zmíněných vysokých nebo středních průmyslových škol příhraničních regionů. Ti získají jedinečnou možnost nejen teoreticky, ale zejména prakticky rozvíjet své profesní a technické kompetence.

UDĚLENÍ CENY WERNERA VON SIEMENSE V Betlémské kapli v Praze byli 9. února 2017 slavnostně vyhlášeni vítězové letošního ročníku Ceny Wernera von Siemense.

V kategorii „Ocenění za překonání překážek při studiu“ cenu získal student magisterského studia katedry historie naší filozofické fakulty Bc. Roman Švec.

Roman byl v posledním roce bakalářského studia oboru Kulturně historická regionalistika postižen náhlým selháním nervového systému a poté několik týdnů doslova bojoval o život. I přes mnohatýdenní celkovou nehybnost a prognózu těžkých trvalých následků se dokázal po roce hospitalizace znovu vrátit ke studiu, které úspěšně zakončil.

V současné době Bc. Roman Švec pokračuje v navazujícím magisterském studiu na Filozofické fakultě UJEP.

MANŽELÉ ZEMANOVI MEZI OSOBNOSTMI ROKU 2016 ÚSTECKÉHO KRAJE Ve čtenářské anketě Metropolu „Osobnost roku Ústeckého kraje“ se za rok 2016 v kategorii kultura umístili také Petr a Martina Zemanovi, dirigenti Ústeckého dětského sboru naší univerzity.

Akademici z pedagogické fakulty, konkrétně katedry výchov uměním, jsou spojeni s Ústeckým dětským sborem od roku 1998.

UJEP

17

text: Pavla Růžičková

Zima se rozloučila a krajina okolo Ústí se pomalu probouzí k životu. Přijde vám vše šedivé a hnědé? Nenechte se zmýlit, všude to nádherně kvete, jen je třeba vědět, kam vyrazit za jarní květenou.

Březen: Bledule Od poloviny března se příroda pomalu probouzí, na loukách opatrně raší první zeleň, i když z barevné palety většinou ještě převládají odstíny hnědé. Ve chvíli, kdy vstoupíte do malého údolíčka za obcí Vinné u Třebušína, máte na chvíli pocit, jako by se vrátila zima. Země kolem klikatícího se potůčku, mezi dosud holými listnatými stromy je zářivě bílá – kvetou zde tisíce bledulí. Jejich tenké stonky vyrůstají na rovině mezi suchými listy i z mokré hlíny na březích potoka. Křehké květy jsou chráněné a většina návštěvníků to respektuje. Trhat takovou krásu by byla škoda, lepší je vydat se na lov s fotoaparátem.

Ovšem kromě fotografického vybavení a nadšení je především potřeba se vybavit holinkami, neboť na jaře bývá celé údolí velmi podmáčené a pohyb mezi trsy bledulí je velmi náročný.

Lokalita: Vinné u Třebušína, GPS 50.5899122N, 14.2053436E 17 km od Ústí n. L. Duben: Petrklíče

cesta s UJEP

Za květy jara

V nadmořské výšce 395 m n. m. se nad údolím Labe tyčí zřícenina hradu Vrabinec na rozeklané čedičové skále. Po hradu ze 14. století toho moc nezůstalo, ale vyšplhat se nahoru po červeně značené turistické cestě z Těchlovic přesto stojí za to. Jednak pro nádherný výhled na Labe, které pomalu opouští naše území, a pak pro unikátní teplomilné rostlinné společenství. Za účelem jeho ochrany byl Vrabinec a jeho okolí vyhlášeno přírodní rezervací, vyskytuje se tu tařice skalní, bělozářka liliovitá nebo lilie zlatohlávek. Od poloviny dubna ale vysoko položeným loukám vévodí především křehká krása prvosenky jarní, také známé pod lidovým názvem petrklíč. Jeho jemné žluté květy nesměle vykukují ze staré trávy a místy doslova vytvářejí žlutý koberec. Základy květů si petrklíče vytvoří již na podzim předchozího roku, ale květní

foto: archiv autorky

Středohoří jsou jeho domovem opukové stráně Přírodní památky Radouň u Štětí.

Vstavač vojenský je nádherná a poměrně velká orchidej s hustým květenstvím. Jednotlivé růžovo-fialové kvítky připomínají postavičku rozkročeného vojáka s přilbou, odtud jeho český i latinský název. Kromě tohoto vstavače jsou zdejší teplomilné širokolisté trávníky domovem nádherné a něžné sasanky lesní, v létě kvetoucího hořce křížatého a všudypřítomného bradáčka vejčitého.

V těsné blízkosti se nachází i Přírodní památka Bílá stráň. Výhřevný opukový svah s místy obnaženým skalním podložím, který dal lokalitě jméno, patří z hlediska výskytu vzácných a chráněných rostlin k nejcennějšímu území v Severních Čechách. Při průzkumu zde bylo zjištěno celkem 475 druhů vyšších rostlin, které kvetou od brzkého jara do pozdního podzimu. pupeny na stopkách jsou viditelné až na začátku dubna. Květenství petrklíčů vrcholí obvykle na konci dubna.

Lokalita: vrch Vrabinec, GPS: 50.7099061N, 14.2116831E 18 km od Ústí n. L. Duben/květen: Tařice Pokud bychom měli zvolit nejtypičtější květinu pro Labské údolí, pak by to jednoznačně byla tařice skalní. Na jaře díky jejím zářivě žlutým trsům doslova rozkvete většina skal v okolí Ústí nad Labem. Zdobí Mariánskou skálu, jež se tyčí přímo ve městě, skálu pod majestátným středověkým hradem Střekovem i zvlněný čedičový vrch Vrkoč.

Ale přece byste nechtěli vidět jaro jen z okénka MHD? Tařice přímo láká na výlet. A kam jinam, než na Tři kříže. Tento skalní ostroh se správně jmenuje Kalvárie a tvoří dominantní část Porty Bohemiky neboli Brány Čech. Po původu názvu není třeba dlouze pátrat, neboť i dnes vrch korunují tři masivní dřevěné kříže.

Podle dávné pověsti se do udatného rytíře z nedalekého hradu Kamýku měly zamilovat tři panny, věrné přítelkyně. Protože

ale rytíř byl jen jeden a ony tři, rozhodly se, že když ho nemohou mít všechny, tak raději žádná a svorně skočily ze skály do Labe. Onen rytíř pak dal na jejich památku vystavit na skalisku tři kříže.

Nás však kromě pověsti a dechberoucícho výhledu na Labské údolí zajímá ona zlatá rostlina. Tařice skalní obsazuje i ty sebemenší škvíry ve skalách, spokojí se i s velmi skromnými podmínkami a neúnavně kvete od dubna do května. Bohužel tařice ve volné přírodě postupně ubývá, a tak byla zařazena mezi ohrožené druhy.

Na Kalvárii se dostanete buď pěším výstupem z vinařské obce Velké Žernoseky nebo po zelené turistické značce z obce Kamýk.

Lokalita: Kalvárie, GPS: 50.5469469N, 14.0500800E 19 km od Ústí n. L. Květen/červen: Vstavač vojenský Koncem května a začátkem června lze v Českém Středohoří obdivovat další kvetoucí unikát – silně ohrožený a nádherný vstavač vojenský. Vstavače vojenské rostou u nás je na několika místech ve středních a východních Čechách, v Českém

Lokalita: PP Radouň, GPS: 50.4794622N, 14.3854906E 65 km od Ústí n. L.

text: Jakub Lepší (bývalý student katedry bohemistiky PF UJEP)

Aviatik Zírali. Upřeně zírali. Zírali k obloze, na které letělo hejno desetitisíců much ve tvaru kříže. Bzukot zesiloval s každou vteřinou, se kterou se blížilo k jejich vesnici. „Boží rána, řítí se na nás boží rána!“ Davem začínalo vládnout zděšení. Místní učitel, padesátník s kulatými brýlemi a prošedivělým knírkem, s úsměškem ve tváři kroutil hlavou: „Snad nebudete věřit v nějaké nadpřirozené síly?“ „Když jste tak chytrej, pane učitel, tak co to podle vás je?

Hhh?“ „Mouchy, přesněji hejno much…“ „Aha, hejno,“ skočil mu do řeči jeden z přítomných. „Tak se podívejte, jsou jich možná desítky tisíc. To podle vás nejsou boží rány? To je vidět, že vo Bohu víte…,“ máchl rukou. „Běžte se zabejvat tou svojí vědou!“ znovu několikrát máchl rukou a zvedl zrak k nebi.

Jak se mouchy blížily, napětí stoupalo. I učitel znejistěl a začal přemýšlet, zda není na čase začít se modlit, než se však rozhodl, hejno přistálo v místním poli. Všechny mouchy najednou jako na povel ztichly. Celá ves se okamžitě rozeběhla k místu, kde dosedly.

povídka

Nemohli uvěřit svým očím. To, co viděli, nebyla boží rána řítící se na jejich obec, ale letadlo, letadlo nesené desítkami tisíců much, které teď v poklidu seděly se svěšenými křídly, mnuly o sebe předními nohami a odpočívaly po letu. Ze stroje sesedal malý hubený a bodrý pětačtyřicátník. Hned, jak spatřil učitele, rozeběhl se k němu a křičel: „Bratránku, bratránku! Jsem rád, že tě po tolika letech vidím,“ na jeho tváři zářil široký úsměv.

Učitel nevypadal, že by byl z návštěvy kdovíjak nadšený.

Bylo tomu přesně týden, co do vesnice přibyl Josef Mařenka, bratranec učitele. Za tu dobu získal obdiv a úctu všech občanů. Ženy obdivovaly jeho odvahu, muži se snažili tvářit lhostejně, aby neutrpěla jejich ega, ale Mařenka jim imponoval, děti pak

20 Silverius

zbožňovaly historky z jeho cest po světě. Malí kluci za ním chodili a ptali se: „Pane Mařenka, můžu bejt taky pilot, jako vy?“ „To víš, že jo,“ odpovídal pan Mařenka, „ale stojí to spousty práce, musíš udělat zkoušky na licenci a ty jsou hodně těžký.

Pak musíš našetřit dost peněz na letadlo, starat se pořádně o mouchy, aby se neunavily a tys nespadnul…“ „Pepíku, nech už pana Mařenku!“ ozval se jeden z otců. „Tak ty seš taky Pepík, jako já,“ řekl Mařenka zvesela.

Do hostince náhle vešel učitel, vypadal poněkud podrážděně.

Hned jak uviděl Pepíka rozmlouvat s bratránkem, obořil se na něj: „Už zase blbneš dětem hlavy! Ve škole se nesoustředí, dělají nepořádek a neustále vykládají ty tvé nesmysly o letadlech!“ „Děcka jsou zvědavý a ptaj se, no tak jim odpovídám!“ Hádka hrozila přerůst v bouři, ozval se však zvučný chraplák hostinské: „Klid učitelskej. Snad se tolik neděje… To se ani nechce věřit, že jste z jedný rodiny, jak jste každej jinej. Ale to je jako s těma našima čoklama. Jeden je poslušnej a chytrej, zatímco druhej je schopnej akorát vojet pánovi nohu. A přitom jsou z jednoho vrhu.“ Celá hospoda se smála. Učitel se naštval a odešel. Mařenka se dal do vypravování: „Když jsem poprvý letěl přes Atlantik – bylo mi šestadvacet, licenci jsem měl tři roky – tak jsem málem přistál v oceánu.“ „Jak se to stalo?“ ptal se jeden z hostů.

„Pracoval jsem zrovna pro jednu zásilkovou firmu a dostal úplně novej typ letadla, jenom chvíli homologovanej. Neslo ho sto padesát tisíc much. Podle příručky se na dlouhejch trasách, když nebylo kde přistát, mělo sletět do nižší letový hladiny a snížit výkon, aby mouchy mohly odpočívat. Jenomže na čtení příruček tenkrát nebyl čas, důležitej byl obchod, takže jsem letěl naplno, navíc ještě ve vyšší hladině.“

„To jste tam byl úplně sám?“ Ani tohle přerušení Mařenku nerozhodilo.

„Co na to mouchy?“ znovu se zeptal host. Už teď bylo jasné, že Mařenku bude neustále přerušovat.

„Takže narkomani.“ To už několik chlapů nevydrželo a na hosta se obořilo.

„Nejdřív jsem se bavil, že letim vo dost rychleji než vostatní,“ pokračoval Mařenka, „pak ale začaly mouchy pomalu tuhnout zimou a usínat. Ztrácel jsem rychlost a klesal. I když se pak dole vohřály, stejně byly unavený. Už jsem se smiřoval s tim, že se utopim. Pak jsem ale kousek vod sebe viděl ostrov.

Jediný vhodný místo na přistání byla pláž, vypadala ale, že bude krátká.“

„Na to, jak byli hloupí,“ nenechal se vyvést z míry Mařenka, „měli ale Vostojové jednu věc fakt vychytanou – poštu. Posílali ji v noci tak, že na hořící louč nalákali vosy, na žihadla jim přivázali lísteček se zprávou, zakryli louč a vosa letěla za světlem louče adresáta.“

„A zvládnul jste to?“

Všichni odtrhli zrak od Mařenky a rozhlédli se po místnosti.

Hostinec byl téměř prázdný, ženy s dětmi dávno odešly spát, sedělo tu jen několik chlapů, ti se zvedli, zaplatili a odešli.

Vyprávění Josefa Mařenky byl tedy pro dnešek konec. Mužští ještě po cestě řešili vosí poštu, někteří pochybovali o její funkčnosti.

„Nakonec jsem se zastavil jenom pár metrů vod hladiny. Nevěděl jsem ale, jak se vodtamtud dostat, hodně much pochcípalo a pláž nebyla pro vzlet dost dlouhá.“ „Jak jste se odtamtud teda dostal?“ ozval se zase vyrušovatel, který už začínal všechny štvát. „Našli mě kolegové z firmy, zákazníci se sháněli po zásilkách, a tak jim došlo, že jsem nepřistál, a začli mě hledat. Nebo spíš začali hledat letadlo, to pro ně bylo důležitější. Tři tejdny jsem si ale na tom ostrově pobyl.“

„Ne, to ne. Žil tam kmen Vostojů, za tu dobu jsem se s nima stihnul seznámit. Byli dost primitivní, ale byla s nima sranda, furt vysedávali u vohně a kouřili nějaký byliny, prej léčivý.

Pořád se po nich zmítali a rozhazovali rukama.“

„Budeme zavírat!“ ozval se po dlouhé době hlas hostinské.

Ráno panoval ve třídě neobvyklý ruch. Hoši, které matky zahnaly do postelí dříve, než pan Mařenka dovyprávěl svou příhodu, řešili, jak se dostal z ostrova: „Dostal se vůbec odtamtud?“ „Jasně že jo, ty imbecile, vždyť včera seděl v hospodě.“

UJEP

21

„A jo.“ „Třeba přeplaval?“ „Takovou dálku by neuplaval.“ „Já myslím třeba na člunu nebo na lodi.“ „A kde by vzal člun?“ „Mohl ho vyrobit! Jako Crusoe!“ „To by tam musel nechat letadlo i se zásilkama, a to by neudělal.“ Na druhé straně třídy se skupina děvčat dohadovala o tom, jestli má pan Mařenka ženu, kolik má dětí a podobně. Zvuky jejich hovoru se donesly ke klukům. „Ty seš blbá,“ zavolal na ni sprosťák, který před chvílí vynadal svému souputníkovi. „Takovej chlap nemůže mít ženu a děti, vždyť by ho akorát furt vomezovali.“ „A kdo mu vaří?“ tázalo se jedno z děvčat. „Tomu nemusí nikdo vařit, ten si může kdykoliv kamkoliv na jídlo zaletět!“ Zazvonilo, ale pře mezi skupinou kluků a skupinou holek pokračovala. Do třídy vstoupil učitel: „To snad není možné, to překračuje veškeré meze! Neučíte se!

Neprospíváte! Děláte bordel po začátku hodiny a hlavy máte pořád někde v oblacích u těch Mařenkových letadel!“ naštvaně práskl dveřmi a odešel.

Nikdy nemohl skousnout, že se na vesnici netěší přílišné úctě, úctě, jež by se podle něj měla pojit s učitelským povoláním.

Teď s příchodem bratránka však pozbyl i jejích posledních zbytků. S příchodem bratránka, který před dvaceti lety vzal jeho ženu na vyhlídkový let a nezvládl pilotování. Nechtěl jí to tehdy dovolit, připadalo mu to nebezpečné, pod tíhou hádky ale svolil.

Ve třídě bylo hrobové ticho, žáci čekali na učitelův návrat.

Když zaslechli kroky na chodbě, stouplo v nich napětí a kolem

22 Silverius

žaludku se dostavil nepříjemný, svíravý pocit. Hned však, jak uviděli ve dveřích tvář pana Mařenky, který si sem přišel vyjasnit vztah s bratrancem, ožili, vrhli se k němu a prosili, aby vypravoval. Mařenka rád vyhověl: „Jednou jsem letěl až do Ruska, bylo to v zimě. Vybavil jsem se rumem na zahřátí, mouchy musely mít pět dní před tím upravenou stravu, aby vydržely se silama, a taky speciální vyhříváčky…“ Mařenka byl zrovna uprostřed příhody, když se učitel vrátil, aby konečně začal výuku. Vstal a zamířil k bratránkovi. Chtěl mu oznámit, že se zdrží ještě dalších čtrnáct dní a pak nadobro odletí. Pochopil, že mu nikdy neodpustí Lindinu smrt, chtěl však vztah s ním co nejvíce urovnat. Učitel ale při pohledu na něj zrudl, otočil se na podpatku a znovu odešel. Mařenka skutečně za čtrnáct dní nasedl do letadla a odletěl. Přišla se s ním rozloučit celá vesnice, děti byly smutné, chlapi si trochu oddechli – teď už zase budou u svých žen hrát prim – ale i oni měli Mařenku rádi. Jen učitel tu chyběl, toho ale nikdo neviděl už dva týdny.

Týden po odchodu Josefa Mařenky se za východu slunce nad vsí rozhostil ohlušující zvuk, ten vytáhl všechny z postelí. Utíkali za hlukem. Za vesnicí spatřili na stráni učitele, jak nastupuje do obrovského letadla neseného desítkami tisíc sršní. „Co dokáže Mařenka, zvládnu taky a ještě líp!“ zakřičel, jeho slova však narazila na hradbu bzukotu a k vesničanům se nedonesla. „To je blázen… kdyby alespoň vymyslel něco svého,“ řekl kdosi a celá ves se otočila a odešla se domů nasnídat a připravit na celodenní práci.

Učitel, nikým nepozorován, vzlétl. Cítil čerstvý proud vzduchu šlehající do jeho stárnoucích, rudých tváří a česající jeho řídnoucí vlasy. Viděl krásu světa pod sebou, svou vesnici, školu, okolní krajinu – lesy, louky a pole oděné do barev podzimu.

Chápal najednou bratránkovu vášeň pro aviatiku.

Pak se začalo dít něco, co nečekal. Sršně, jejichž křídla měla pří velikosti těla a při jeho váze co dělat, aby unesla sebe samé, teď jedna podruhé bez varování ustávaly v pohybu a umíraly vysílením. Letadlo se začalo nekontrolovatelně řítit k zemi...

Kam za sportem v Ústí nad Labem?

HC Slovan vyhlašuje nábor pro děti od čtyř

Aktuální informace naleznete na:

let, rodiče mohou přihlásit i ratolest mladší-

www.slovanusti.cz

ho školního věku (do 3. třídy).

18. 03. – FC Sellier & Bellot Vlašim : FK Ústí

19. 04. – FC MAS Táborsko : FK Ústí

31. 03. – SK Dynamo Č. Budějovice : FK Ústí

22. 04. – FK Ústí : 1. SK Prostějov

14. 04. – FK Ústí : FK Fotbal Třinec

29. 04. – MFK Vítkovice : FK Ústí

15. 04. – Pilsen Patriots : SC Blades Ústí

22. 04. – Brno Alligators : SC Blades Ústí

30. 04. – SC Blades Ústí : Brno Sígrs

28. 05. – SC Blades Ústí : Brno Alligators

14. 05. – SC Blades Ústí : Prague Hippos

03. 06. – Brno Sígrs : SC Blades Ústí

18. 03. – DEKSTONE Tuři Svitavy : Sluneta

31. 03. - Sluneta Ústí : Mmcité Brno

26. 03. – Sluneta Ústí : Orli Prostějov

04. 04. - Lions Jindř. Hradec : Sluneta Ústí

29. 03. - NH Ostrava : Sluneta Ústí

Více na: www.bkusti.cz

UJEP

23

Ko-text? Kouzelná „krabice“ plná poznání a inspirace text: Kristián Šujan 24 Silverius

foto: Josef Růžička

Kateřina Dytrtová (KD) a Martin Raudenský (MR) z UJEP se před nedávnem zapsali do povědomí odborné i laické veřejnosti svou publikací Ko-text. Tvar, zvuk a gesto, učitel a žák. Unikátní učebnice byla oceněna 2. místem v soutěži o Nejkrásnější českou knihu roku v kategorii učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky. Publikaci vydala Fakulta umění a designu UJEP společně s Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy.

Jak došlo k vaší autorské spolupráci?

KD: Jsme bývalí kolegové z katedry výtvarné kultury UJEP a oba jsme i edukativní studia výtvarné výchovy absolvovali. Kolega Raudenský na katedře v Ústí nad Labem, já na pražské katedře. K první spolupráci došlo v rámci habilitace kolegy Raudenského, kdy jsme společně připravili projekt REPETE, který je zachycen v jedné z kapitol knihy Ko-text. Již tehdy jsme se „obsadili“ do rolí edukátor-Dytrtová, tvůrce a grafik-Raudenský. Byl to přirozený proces. Já se cítím být bytostným učitelem, Martin Raudenský je aktivní, úspěšný grafik a ilustrátor.

Jaká jsou hlavní témata vaší publikace?

KD: Výběr témat vznikl v reakci na stav výtvarného a šířeji vizuálního oboru jak na úrovni umělecké fakulty (analýza projektů vzniklých na FUD UJEP), tak edukativních

studií. Dá se představit otázkami: O čem se dnes v oboru nejvíce problematicky diskutuje? (Smysluplnost a účinnost teorií, schopnost zapracovat je do tvůrčího a edukativního procesu a pomoci obhájit tvorbu jako poznávací proces.) Jak se vlastně objekt nebo proces „stává uměním“? Jaká témata dnes řeší úspěšné a vlivné výtvarné projekty? (Například analýza projektu Radiolaria Pavla Mrkuse.) Jaké jsou nejčastější problémy a plytká selhání při edukaci takových projektů? Jak zapracovat soudobé myšlení v oboru do výuky studentů, ale i poměrně malých dětí?

Oba dva působíte na FUD UJEP, ale také na katedrách výtvarných výchov. Jak se „rozkročení“ mezi fakultami odráží ve vaší publikaci?

KD: Toto propojení světa umění a edukace považuji za velmi smysluplné a řešící velké množství akutních problémů na obou stranách. Svět umění hledá cestu k divákovi, k jeho aktivizaci a zapojení. Tvůrčí i disertační projekty se zabývají participativností v umění, galerie vytvářejí doprovodné programy a komentované prohlídky, které někdy připravují i sami tvůrci. Svět edukace na straně druhé potřebuje nutně doplnit aktuální témata, reflexi nových médií, zapracování proměny způsobu myšlení nad tvorbou. V naší publikaci nabízíme metodu konceptové analýzy, kterou aplikujeme jak nad tvorbou dětí od první do

Kateřina Dytrtová Doc. Kateřina Dytrtová, Ph.D., vystudovala učitelství hudební výchovy a českého jazyka pro SŠ na PF UJEP a učitelství výtvarné výchovy pro SŠ na PedF UK v Praze. Pracuje na katedře dějin a teorie umění fakulty umění a designu a na katedře výtvarné kultury pedagogické fakulty v Ústí nad Labem.

Zaměřuje se na otázky zprostředkování umění, teorie vizuálních oborů a zakotvení problematiky edukace v teoriích vizuálních oborů.

Grafik a ilustrátor Martin Raudenský ukazuje, co všechno skrývá kouzelná „krabice“ Ko-text UJEP

25

rozvíjíme další možnosti a nabízíme hrací plány, světelné projekce a krátké animace k „dalšímu použití“.

Kde všude se dá publikace využít?

MR: Naší ambicí je, aby publikace mohla posloužit ve formě studijního materiálu k teoretickému uchopení oboru, stejně tak jako spouštěč praktické, soudobou vizuální kulturou inspirované výtvarné výchovy.

Jinými slovy, aby kromě vysokoškolských poslucháren krabice našla uplatnění ve třídách a kabinetech osvícených učitelů výtvarné výchovy, podobně i v edukačních centrech galerií. Obé se postupně, krok za krokem naplňuje. Příkladem může posloužit Moravská galerie v Brně. Snažíme se dále naše úsilí představit kolegům pedagogům formou stále probíhající série přednášek pronášených na půdě jednotlivých kateder výtvarných výchov tuzemských univerzit. Ko-text byl doposud prezentován na několika výstavách a je v nabídce specializovaných knihkupectví. I proto publikaci zakupují také jednotliví milovníci a sběratelé knižního umění.

Pro jakou věkovou kategorii je KO-TEXT určený?

páté třídy, tak u vysokoškolských projektů dospělých studentů umělecké školy.

rozhovor

Vaše kniha získala v loňském roce významné ocenění. Ke kterým aspektům knihy se vztahovalo?

KD: Ocenění v soutěži NEJKRÁSNĚJŠÍ ČESKÉ KNIHY ROKU 2015 znělo: „Krabice didaktických pomůcek překypuje kreativitou a svým pojetím se vymyká tomu, na co jsme u kategorie učebnic zvyklí. Soubor objektů různých formátů a materiálů adekvátně reaguje na trend vzdělávání orientovaný interaktivním směrem.“ Leporela, animační knížky (flipbooky), karty, vlaštovku, hrací plány s kostkami a zrcátky, šablony a další rozehrané tvůrčí procesy jsme umístili do krabice spolu 26 Silverius

s knihou. Doufáme, že se najdou pracovníci galerií a učitelé, kteří se tohoto návrhu ujmou a v tvorbě budou pokračovat. Oceněno bylo řešení nejen této krabice, ale také knihy, na které se jako grafik podílel student FUD UJEP Marek Fanta a grafické řešení odevzdal jako svou bakalářskou práci. Za oborově podstatné považuji i to, že jsme do textů zmapovali také „odvrácenou stranu měsíce“ – dialog s oponentem, s oborovým kolegou Janem Slavíkem. Dialog je velmi účinná metoda, oponující dialog navíc rozkrývá problémy, jak je obor modelován „za zavřenými dveřmi“, a umožňuje pochopit, jak se obor rodí z diskurzu. Jak se o termíny a cíle „dohadujeme“, jak se korigujeme a domlouváme. Grafik navrhnul strukturované červené boční pole, ve kterém tyto „třenice“ probíhají. Celý projekt má i svou cloudovou adresu, na které

MR: Základ našeho souboru tvoří odborný text. Z toho důvodu je publikace prvotně zacílena na komunitu pedagogů, doktorandů a studentů oboru výtvarná výchova.

Jejich prostřednictvím pak mohou s přiloženými interaktivními prvky, které publikace obsahuje, pracovat předškoláci i žáci výtvarných oborů všech druhů škol. Papírovou formu publikace obsahově rozšiřuje digitální cloudové úložiště, respektive přiložené CD. Tady zvídavý pedagog, student či žák nalezne další doprovodné materiály, včetně videí a metodických postupů. Nabízíme tedy otevřený soubor obsahově i formálně různorodých materiálů určených tvořivým, aktivním bytostem různého věku.

Věříme v potenciál umožňující témata dále rozvíjet a sdílet výsledky s komunitou. I k tomu má posloužit zmíněný cloud.

Nebezpečí neukotvené, bezbřehé kaše vnímáme a snažíme se mu v naší práci čelit sevřeným vizuálním jazykem a jasnou integritou teoretických východisek.

KD: Ve výsledku chceme dolít soudobá témata řešená na vysokých školách do olejniček učitelů v praxi, kteří mohli během času pocítit nedostatek nových témat, a doktorandům a studentům na vysokých školách přiblížit v projektech úskalí „hromadnosti“ tvorby, která vyplývá z toho, že předmět výtvarná výchova není vyučován ateliérově.

Z toho pramení víc problémů, než by se na první pohled zdálo.

Určitě se do KO-TEXTU prolínaly oba světy, ženský i mužský. Jak jste zabezpečovali, aby jeden nepřevládal nad druhým?

KD: To je vtipná otázka. Je to poprvé, co mě s ohledem na Ko-text něco nutí přemýšlet o tom, že mimo role učitele a teoretika jsem také v roli ženy. Jestli udržím nadhozený míček: ve spolupráci s Martinem a v prostředí FUD není nic, co by mi „otíralo“ o nos, že jsem jen/dokonce žena, byť chápu, že jste se neptal „takto“. Ta otázka počítá s tím, že ženy jednají a myslí „žensky“ a muži „mužsky“. Neodvážím se říci (podle mě vysoké) procento, které potvrzuje, že v biologických ženách sídlí vlastnosti připisované spíše mužům a obráceně. Vrátím-li se ke Ko-textu a podržím-li z této otázky spíše naši „odlišnost“: určitě se oba podivujeme vlastnostem toho druhého, jako při každé

spolupráci vnímáme shody i napětí, ale řekla bych, že vzájemná tolerance k odlišnému a jiskra smysluplnosti právě o odlišné, dává projektu širší záběr a doufám, že snad i kvalitu. Teď se propadnu do úplně osobního

Publikace je prvotně zacílena na komunitu pedagogů, doktorandů a studentů oboru výtvarná výchova.

MR: Nezabezpečovali jsme. Nakolik hraje v principech naší spolupráce rod, těžko soudit bez patřičného odstupu. Světy žen a mužů i role v nich přirozeně podléhají nepřebernému množství představ a interpretací. Naše autorské pozice se průběžně proměňují a změny vyplývají ze situací. Natolik se již známe.

Jaké máte plány do budoucna?

KD: Ve vzdálenější budoucnosti chce Martin Raudenský na obdobném půdorysu jako Ko-text rozvíjet téma multimediální tvorby, které chceme směřovat do škol jako praktický přínos oboru výtvarná výchova. Bližší projekt je teoretičtější: přes prázdniny připravujeme další publikaci, která by měla vyjít v edici FUD UJEP. Máme radost, že nás opět podpoří. Bude se věnovat významnému a málo podchycenému tématu výtvarných oborů: expresivitě.

názoru: jsem docela soběstačný solitér, ale sociálně i filozoficky jsem dospěla k přesvědčení, že řešení strukturně komplexnějších úkolů vzniká jedině ve spolupráci (a logicky v napětí), z mixů pluralit, z myšlení „přes druhého a druhým“ a hlavně: pro někoho.

Martin Raudenský PhDr. Martin Raudenský, Ph.D., je grafikem, ilustrátorem, tiskařem a vysokoškolským pedagogem. Věnuje se autorské knize, kresbě, ilustraci a animaci. Pracuje v technikách klasické i ofsetové litografie, dřevořezu a sítotisku. Vyučuje na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem a na Katedře výtvarné výchovy PF UK v Praze.

UJEP

27

Doly vrací regionu to, co si od něj berou text: Kristián Šujan foto: Severočeské doly a. s.

Severočeské doly a. s., jako významná průmyslová společnost jsou dlouholetým podporovatelem činnosti ústecké univerzity.

Jak uvedl ředitel strategie a komunikace Severočeských dolů Rudolf Kozák, počátkem byl rok 2009, kdy Severočeské doly podepsaly s naší univerzitou a Ústeckým krajem „Deklaraci o spolupráci při vytváření lepších vyhlídek pro Ústecký kraj“. Jak Kozák upřesňuje, v deklaraci byl vytyčen cíl strategické spolupráce subjektů působících v regionu při dlouhodobé podpoře vzdělávání v Ústeckém kraji s přesvědčením, že povede k viditelné a zřejmé pozitivní přeměně regionu v „Kraj s lepší vyhlídkou“ pro další generace obyvatel, kteří zde žijí. „Společnost si váží činnosti univerzity v rozvoji vzdělávání a v oblasti vědecko-výzkumných aktivit. Svou podporou chceme přispět k dalšímu rozvoji univerzity a obecně vzdělanosti v našem kraji,“ uvedl Rudolf Kozák s tím, že Severočeské doly v rámci svých podnikatelských aktivit a z toho vyplývající společenské odpovědnosti podporují také systém základního a středního školství ve městech a obcích v okolí jednotlivých lokalit Dolu Nástup Tušimice a Dolu Bílina.

Severočeské doly těží uhlí v Severočeské uhelní pánvi v lokalitách Tušimice a Bílina.

Doly Nástup Tušimice těží v této době řádově 11,5 milionu tun uhlí ročně. „Vývoj těžby v následujících letech bude záležet na chování našich odběratelů, přičemž jsme připraveni reagovat i na zvýšenou poptávku 28 Silverius

po produktu z této oblasti. Veškerá uhelná produkce z různých míst uhelného lomu prochází homogenizační skládkou, což je světový unikát, kde se promícháváním snižuje rozptyl kvalitativních parametrů zdejšího uhlí tak, aby vyhovovalo požadavkům elektráren. V souladu s horním zákonem se zde budeme i nadále snažit co nejúplněji a nejhospodárněji vydobývat uhelné ložisko,“ zmiňuje ředitel strategie a komunikace.

K dotěžení zásob hnědého uhlí v závěrných svazích zvažují Severočeské doly použití chodbicování, tedy účinné metody hlubinné těžby v povrchovém dole. Chodbicování umožňuje získat uhlí, jež je výhřevnější než uhelná produkce z povrchových částí dolu. Předpokládaným rokem

ukončení těžby hnědého uhlí v dobývacím prostoru Dolů Nástup Tušimice je podle ředitele Kozáka rok 2040.

Vláda ČR přijala na podzim roku 2015 rozhodnutí o korekci limitu těžby na Dole Bílina. „Na rozloze zhruba 5,5 km2, kde většinu pozemků vlastní Severočeské doly a postupu nebrání žádná lidská sídla, jsou uloženy zásoby vysoce výhřevného nízkosirnatého hnědého uhlí s širokým uplatněním od tepláren přes moderní nízkoemisní kotle ekologického lokálního vytápění až po velké elektrárny. Úprava limitu tak umožní, při splnění všech legislativních podmínek, těžbu v bílinské oblasti až do roku 2055,“ vysvětluje Rudolf Kozák, podle kterého bude tento krok znamenat nezanedbatelný přínos

Mimo jiné potvrzuje, že společnost Severočeské doly podporuje ochranu životního prostředí. „Rozsáhlé rekultivované plochy na Tušimicku a Bílinsku vykazují vysokou profesionální úroveň. Krok za krokem vzniká nová krajina, která se ekologicky i esteticky propojuje s okolním územím. Kvalitně provedené rekultivace jsou hmatatelným důkazem minimalizace negativních vlivů těžby a maximální snahy Severočeských dolů o co nejrychlejší

nápravu narušené krajiny,“ vysvětluje Kozák. Převažují rekultivace lesnické, nepřehlédnutelné jsou i plochy určené k zemědělskému využití. Specifickou formu představují rekultivace ploch pro ochranu přírody a pro rekreaci.

Pro zajištění stálosti kvality odbytových uhelných produktů je v provozu homogenizační skládka. Dominantním odběratelem uhlí z produkce Dolů Nástup Tušimice, odkud je i snímek výše, jsou ekologizované elektrárny ČEZ a. s., Praha

„Úspěšná je spolupráce s vědci z českých univerzit, kteří v předpolí postupu lomů i na již rekultivovaných plochách provádějí dlouhodobý monitoring. Sleduje se zdravotní stav nové vegetace a biodiverzita nutná pro vyšší druhovou pestrost. Organizují se záchranné transfery obojživelníků i ohrožených a chráněných druhů rostlin z míst plánované těžby do náhradního vhodného prostředí.

reportáž

také pro sociální oblast a veřejné rozpočty. „Již nyní, v dostatečném předstihu před postupem dobývacího prostoru směrem k obcím Braňany a Mariánské Radčice, jsou se zástupci zdejších samospráv řešena opatření pro minimalizaci rušivých dopadů těžby na životních prostředí. Dno dolu Bílina aktuálně dosahuje 12 metrů nadmořské výšky a je nejhlubším otevřeným místem v České republice,“ říká Kozák.

Bilance rekultivací v roce 2015 vykázala 5 336 hektarů dokončených rekultivací,“ uzavírá Kozák. Dle statistik Severočeských dolů bylo celkem již na rekultivacích vysázeno 1 089 455 kusů sazenic stromů.

UJEP

29

text: Michal Červenka

foto: Josef Růžička

non testatum

o r p y k n í m d o p é n Všeobec y r e č e v í n m i z é h u o dl Kdo by nemiloval dlouhé zimní večery, kdy oheň v krbu rozehrává na podlaze hru světla a stínu, vy sedíte v pohodlném křesle, v ruce skleničku dobrého vína, pětadvacetiletého rumu či whisky tak staré, že by vám mohla tykat. Čas jako by se téměř zastavil. Ticho narušuje jen praskání ohně, který už pohltil další várku dokonale vysušeného dřeva. Intimnost takového okamžiku nasáváte plnými doušky a konečně přichází chvíle, kdy můžete otevřít oblíbené všeobecné obchodní podmínky a začíst se do jejich nervydrásajícího příběhu.

Stejně jako telegrafu, astrolábu či kolesovému parníku i oblíbenému čtivu českého zákazníka již odzvonilo. České univerzity chystají ve své nabídce první vlaštovku reagující na organicky se měnící požadavky trhu – nový bakalářský studijní obor Český jazyk pro administrativní pracovníky. Bez nadsázky můžeme říci, že jde de facto ve všem proti proudu. Studenti se budou učit vyjadřovat v písemném projevu efektivně, stručně a přitom v souladu s platnými právními předpisy. Tady nebude místo pro úspěšné studenty libující si v obsáhlých statích, které s pocitem uspokojení odevzdávají akademikům v kroužkové vazbě coby seminární práce. Zapomeňte rovnou na minimální počet stran u oblíbených „bakalářek“. V novém oboru se budou studenti potýkat s výzvou

ukázka fontu AbsolutGreen od organizace Greenpeace maximálního počtu stran či znaků. „Jako proděkan pro studium velmi vítám tento nový studijní obor, neboť epická narativnost a redundantní kontaminace orálních i grafických expozic naší administrativy neologismy a pleonasmy je extraordinálně iritující a implikuje eventuality nonintenciálních defektních percepcí ba i patologických kontradikcí ze strany recipientů, které se jeví jako apriori odiózní,“ vysvětluje cíl nového oboru proděkan pro studium PF UJEP doc. PhDr. Jiří Škoda, Ph.D. Další stránkou, ve které je nový obor poplatný době, je jeho pozitivní dopad na životní prostředí. V okamžiku, kdy se do praxe dostanou první absolventi, lze očekávat rapidní pokles spotřeby papíru i inkoustu. V rámci naplánovaných kurzů navíc nechybí základy designu a typografie, v jejichž průběhu bude velká pozornost věnována písmu Absolut Green, které díky důmyslnému systému přerušování tahu jednotlivých znaků dosahuje výrazných úspor inkoustu ve stolních tiskárnách.

30 Silverius

Kam za námi?

28. 3.

Kouzlo canyoningu Vědecká knihovna UJEP, Pasteurova 5, Ústí n. L.

3. 4.

Maltské dny na ujep Vědecká knihovna UJEP, Pasteurova 5, Ústí n. L.

4. 4.

8. Mezinárodní konference psychomotoriky – Pohybová aktivita a duševní zdraví Pedagogická fakulta, Hoření 13, Ústí n. L.

6. 4.

Světový den zdraví Seminář, Sportovní hala PF UJEP, České mládeže 8, Ústí n. L. www. pf.ujep.cz

11. 4.

12. 4.

Ulrike grossarth: Projekt lublin Dům umění, Klíšská, Ústí n. L.

Plachetnicí ze salarna na maltu

Sportovní hala Pedagogické fakulty, České mládeže 8, Ústí n. L.

Vědecká knihovna UJEP, Pasteurova 5, Ústí n. L.

Přehlídka pohybových skladeb Sportovní hala Pedagogické fakulty, České mládeže 8, Ústí n. L.

Noc literatury Na různých místech v kampusu UJEP během jednoho večera předčítají známé osobnosti zajímavé ukázky evropské literatury

25. 4.

Přebor ujep ve florbalu

12. 4.

10. 5.

5. 5.

Den porodních asistentek FZS, Velká Hradební 13, Ústí n. L.

17. 5.

Dny vědy a umění Kostelní náměstí, Ústí n. L., Hraničář www.dvu.ujep.cz

31. 5.

Diplomky 17: výstava studentů fakulty umění a designu Galerie Emila Filly, Jateční ulice 1588/49, Ústí n. L. fud.ujep.cz

kalendář akcí

DUBEN

April

sezóna 2016/2017

www.kr-ustecky.cz

www.operabalet.cz 2. neděle | 15.00 hod. | pohádka pro děti

50–100 Kč + RD/6

PUTOVÁNÍ ZTRACENÉ KAPKY aneb Cesta tam a zase zpátky Divadlo Kapsa Andělská Hora

4. úterý | 19.00 hod. | opera

100–400 Kč + LM

G. Verdi: NABUCCO

BALETNÍ MINIATURY III. jednotné vstupné 100 Kč

SVĚTOVÁ HUDEBNÍ KLASIKA

v rámci dirigentských kurzů bonusový koncert pro předplatitele skupiny P, N a A sezóny 2016/17 vstupenky si vyzvedněte v předprodeji divadla po předložení abonentky

9. neděle | 17.00 hod. | baletní show

100–400 Kč + N/9

11. úterý | 19.00 hod. | baletní show

100–400 Kč + A/7 + LM

BALETNÍ MINIATURY III. BALETNÍ MINIATURY III. Divadlo A. Dvořáka Příbram

12. středa | 19.00 hod. | muzikál

100–400 Kč + LM

G. Verdi: LA TRAVIATA 20. čtvrtek | 9.00 a 10.15 hod. | pohádka

9.00 zadáno pro MŠ

POHÁDKA O TŘECH NÁMOŘNÍCÍCH

10.15 zadáno pro ZŠ

jednotné vstupné 50 Kč

Divadlo Láry Fáry Praha

7. pátek | 19.00 hod. | baletní show PREMIÉRA 100–400 Kč + P/8

8. sobota | 17.00 hod. | koncert

18. úterý | 19.00 hod. | opera

100–400 Kč + LM

K. Svoboda, J. Štaidl, Z. Podskalský, Z. Podskalský jr.:

23. neděle | 17.00 hod. | opereta

100–400 Kč + LM

F. Lehár: GIUDITTA 24. pondělí | 19.00 hod. | koncert

420–490 Kč bez slev

Ondřej Havelka a MELODY MAKERS... Bude to jinak! pořádá VM ART Production

25. úterý | 19.00 hod. | komedie

100–400 Kč + A/8

S. Thiéry:

ZAČÍNÁME KONČIT Divadlo Kalich Praha hrají: Barbora Hrzánová, Radek Holub, Radek Zima, Jana Jiskrová / Miluše Hradská / Johana Tesařová

26. středa | 19.00 hod. | komedie

350–450 Kč bez slev

KRASAVICE INTERKONTINENTÁLNÍ

NOC NA KARLŠTEJNĚ

pořádá VM ART Production, hrají: Anna Polívková a Martha Issová Představení trvá 80 minut bez přestávky!

13. čtvrtek | 19.00 hod. | taneční divadlo s nahrávkou

30. neděle | 17.00 hod. | komická opera

G. Bregovič, D. Dinková:

100–400 Kč + LM

CIKÁNSKÉ KOŘENY/Í

100–400 Kč + LM

B. Smetana:

PRODANÁ NEVĚSTA

slavnostní představení Sledujte programovou nabídku na stránkách www.operabalet.cz Masarykova 1 (nová budova vedle divadla), tel.: 475 211 713, úterý–pátek 11.30–17.00 hod., (pondělí zavřeno). Změna programu i obsazení vyhrazena.

Partneři divadla

Mediální partneři divadla

LM – last minute sleva pro studenty Pořízeno z příspěvku Statutárního města Ústí nad Labem a Krajského úřadu Ústeckého kraje.