text: Denisa Bláhová
foto: Josef Růžička, archiv UJEP
PROFI: Když dobrý nápad potřebuje i dobrý projekt
Na naší univerzitě často vznikají skvělé výzkumné nápady. Jenže mezi dobrým nápadem a úspěšným mezinárodním projektem bývá ještě jedna
disciplína: najít správnou výzvu, sestavit silné partnerství, uhlídat pravidla, rozpočet i termíny, a přitom neztratit chuť do práce. Právě tady vstupuje do hry kancelář PROFI.
Nová projektová kancelář pro mezinárodní spolupráci UJEP (krátce PROFI) má pomáhat akademikům a výzkumným týmům, aby se v evropském grantovém prostoru pohybovali jistěji, rychleji a s menší administrativní zátěží. Nejde přitom jen o reakci na jednotlivé vyhlášené výzvy. Smyslem PROFI je systematická a včasná příprava: vyhledávání vhodných příležitostí, propojování týmů napříč fakultami, hledání zahraničních partnerů a podpora při tvorbě projektových návrhů tak, aby měly co největší šanci na úspěch.
Kancelář PROFI bude fungovat jako centrální koordinační bod pro mezinárodní grantové aktivity UJEP. Zaměří se zejména na programy jako Horizon Europe, Marie Skłodowska-Curie Actions, ERC nebo COST. Pomůže s administrativními a právními požadavky i s finančním nastavením projektu, ale naší ambicí je poskytnout podporu s formulací projektového záměru a s jeho sladěním se strategickými prioritami Evropské unie. Jinými slovy: aby výzkumníci mohli co nejvíce času věnovat obsahu a co nejméně času bloudění v grantovém labyrintu.
Důležitou součástí činnosti PROFI bude také vzdělávání. V rámci pilotního provozu kanceláře jsou plánovány semináře a workshopy zaměřené na mezinárodní grantové příležitosti, přípravu konkurenceschopných projektových návrhů i finanční a administrativní řízení projektů. Cílem je posilovat kompetence akademických i administrativních pracovníků a postupně vytvářet prostředí, ve kterém bude zapojení do mezinárodních projektů přirozenou součástí
života univerzity – nikoli adrenalinovým sportem provozovaným pět minut před deadlinem.
Vznik kanceláře PROFI je zároveň signálem širší ambice UJEP být viditelnější, sebevědomější a konkurenceschopnější v evropském výzkumném prostoru. Pilotní provoz kanceláře je plánován jako první krok k dlouhodobému ukotvení této podpory v organizační struktuře univerzity. PROFI tak nemá být jednorázovou pomocnou rukou, ale stabilním zázemím pro ty, kdo chtějí
své nápady posunout za hranice jedné fakulty, jedné země i jednoho formuláře.
Máte projektový nápad, který by si zasloužil evropský rozměr? Ozvěte se. Kontaktní osobou kanceláře PROFI je Ing. Denisa Bláhová, e-mail: denisa.blahova@ujep.cz. Protože někdy skutečně stačí, aby se dobrý výzkum potkal se správnou podporou – a pak mohou velké věci začít docela nenápadně, třeba jedním e-mailem.
Projektová kancelář pro mezinárodní spolupráci
Od nápadu přes partnerství až po podání projektu
Pomáháme vám proměnit výzkumné nápady v úspěšné projekty
Kancelář PROFI je váš tým podpory na UJEP. Jsme tu pro vás v každé fázi, od přípravy žádosti přes realizaci projektu až po správu projektu po jeho ukončení.
Kancelář PROFI v zastoupení Ing. Denisy Bláhové denisa.blahova@ujep.cz / +420 603 812 324 Máte nápad na projekt? Kontaktujte nás!
CO PRO VÁS DĚLÁME
Monitoring výzev
Sledujeme výzvy a upozorníme vás na ty, které sedí vašemu zaměření
Příprava projektů Hledání partnerů
Pomáháme napsat přesvědčivý návrh a postaráme se o veškerou administrativu
Propojujeme týmy s partnery v ČR i zahraničí
Vzdělávání a rozvoj
Workshopy pro zkušené výzkumníky i začínající doktorandy
01 02 03 04 PROGRAMY:
Sedm projektů, jeden cíl: posouvat hranice poznání.
Studentská vědecká konference opět na
UJEP
Březen na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně patřil mladým vědcům a vědkyním, kteří prezentovali své projekty na již tradiční Studentské vědecké konferenci konané 26. 3. 2026. Bylo zde představeno sedm špičkových projektů, které reprezentovaly jednotlivé fakulty univerzity. Projekty nabídly pestrý průřez současným výzkumem, a UJEP tak znovu potvrdila, že je místem, kde vznikají inovativní nápady s reálným dopadem – od technických a přírodovědných oborů až po humanitní a umělecké disciplíny.
První místo získal projekt zaměřený na zvýšení účinnosti konverze energie fotovoltaických článků pomocí dopování energetickými ionty prezentovaný Josefem Novákem z Přírodovědecké fakulty UJEP. Druhé místo patřilo výzkumu průmyslových dějin Chabařovic, kterým se zabývala Monika Stará z Filozofické fakulty UJEP, a třetí příčka byla udělena práci zkoumající využití neuronových sítí v umělecké tvorbě, za níž stojí Jiří Philippe Janda z Fakulty umění a designu UJEP.
O zájem publika se ucházela Cena veřejnosti, o které hlasovali přímo diváci v hledišti. V letošním ročníku jí byl oceněn projekt zaměřený na fotoaktivní nanokompozitní materiály, jehož autorem je Jan Čundrle z Fakulty životního prostředí UJEP.
Vedle oceněných prací však zaujaly i další prezentace finalistů. Publikum mělo možnost nahlédnout například do výzkumu zaměřeného na inovativní přístupy ve vzdělávání či aktuální společenská témata reflektující proměny současné společnosti. Jiné projekty se soustředily
na praktické využití výsledků výzkumu v průmyslu nebo přinášely originální pohledy na kulturní a historické fenomény.
Konference nebyla pouze přehlídkou výsledků, ale také platformou pro setkání studentů, akademiků i širší veřejnosti. Diskuze nad jednotlivými příspěvky ukázaly, jak důležitá je mezioborová spolupráce a otevřenost novým myšlenkám. Mladí vědci zde získali nejen cennou zpětnou vazbu, ale také inspiraci pro další práci.
Seznam všech projektů:
Ing. Roman Horký (FSI)
Výzkum vlivu tepelného zpracování slitiny Ti6Al4V na vybrané mechanické vlastnosti, mikrostrukturu a lomové chování slitiny
Mgr. Josef Novák (PřF)
Studium vlivu dopování energetickými ionty na zvýšení účinnosti konverze energie fotovoltaického článku
Ing. Jan Čundrle (FŽP)
Fotoaktivní nanokompozitní materiály na bázi molybdenových klastrů a funkčních nanočástic
Ing. arch. Jiří Philippe Janda (FUD)
Neuronové sítě v umělecké tvorbě: Od generovaného obrazu k virtuálnímu světu
Mgr. Romana Wágnerová (PF)
Digitalizace výuky větných členů na druhém stupni ZŠ
Mgr. Monika Stará (FF)
Odraz průmyslových dějin Chabařovic v zahraničních pramenech
Mgr. Jan Neugebauer, Ph.D., MBA (FSE)
Analýza ekonomických bariér u 2SLGBTQ+ skupiny osob v souvislosti s dostupností zdravotní péče
Nové centrum na UJEP pomůže vědcům zkrotit data
Správa výzkumných dat se stává nedílnou součástí moderní vědy. Univerzity dnes řeší nejen to, jak data vznikají, ale i jak je ukládat, sdílet a znovu využívat. Na UJEP proto vzniká Centrum pro management výzkumných dat (CMVD). O tom, proč jsou data klíčová pro současný výzkum a jak s nimi pracovat efektivně a bezpečně, jsme si povídali s Davidem Tesařem, Data Management Officerem.
Centrum pro management výzkumných dat
• Pomáhá výzkumníkům se správou dat tak, aby byla bezpečná, přehledná a znovu využitelná.
• Funguje v gesci prorektora pro vědu a výzkum doc. Jana Slavíka, Ph.D.
• Vzniká v rámci projektu PROGRES financovaného z OP JAK.
• Sídlí v budově Klíšská 28.
Věda pracovala s daty vždy, proč tedy vzniká CMVD zrovna teď?
Data ve vědě byla vždy, ale zásadně se změnila jejich role. Dnes už nejsou jen vedlejším produktem výzkumu, ale důležitou součástí jeho infrastruktury. Propojují obory, usnadňují spolupráci a ovlivňují kvalitu i důvěryhodnost výsledků. Nestačí je tedy jen vytvářet, ale je potřeba je také bezpečně ukládat, popsat a připravit pro další využití.
CMVD vzniká jako praktická odpověď na tuto změnu. Má výzkumníkům pomoci zvládat správu dat systematicky a bez pocitu, že si každý musí vše řešit sám.
Současná věda je stále více závislá na práci s daty. Mluví se o tzv. data-intensive science, tedy výzkumu, kde data nejsou jen výstupem, ale základním stavebním prvkem. Otevřená věda pak neznamená jen zpřístupňování výsledků, ale i možnost data sdílet a znovu využívat. To se týká všech oborů – od přírodních věd až po humanitní.
Jak se tyto změny promítají do každodenní práce výzkumníků?
Velmi konkrétně. Výzkumníci dnes musí řešit, kam data ukládat, jak je správně popsat, jak je sdílet s kolegy a jak zajistit jejich dlouhodobé uchování. Do popředí se dostávají i principy
Majáles 2026 objektivem
Jitka Dvořáková: „Propojení akademického světa s praxí mi dává velký smysl“
Jitka Dvořáková je stálicí FSE od roku 2013. Kromě pozitivní energie přináší na fakultu, coby referentka pro vnější vztahy, i spoustu inovací, které otevírají nové příležitosti nejen studentům.
Jíťo, můžeš prosím představit svou práci?
Za tu dobu, co jsem na fakultě, se dost rozšířila a pozměnila. Od začátku jsem Erasmus koordinátorka, pak přibylo PR – střední školy, foto, video, sociální sítě, pořádání akcí. Jedním z mých největších PR highlightů je, že jsem na fakultní hudební festival dostala Tata Bojs, moji nejoblíbenější kapelu. Asi před čtyřmi lety jsme začali hodně spolupracovat s firmami a organizacemi, které propojujeme se studenty. Tehdy jsem se tomu bránila – prof. Jílková mě do toho tak trochu „uvrtala“ – ale dneska jsem jí za to moc vděčná. Působím tedy i v Centru pro spolupráci s externími partnery, které jsme na FSE založili loni.
Tím propojováním pracovního sektoru a studentů je pro mě FSE do očí bijící, je to skvělá iniciativa.
Jsem moc ráda, že to vnímáš, protože pro mě to má velkou hodnotu. Stejně tak pro naše partnery – můžou si studenty rovnou připravit pro svůj svět, což je skvělé.
Jak to vnímají studenti?
Většinou jsou ohlasy velmi pozitivní. Současně jsem loni zavedla program stínování, díky kterému můžou studenti sledovat práci jak top manažerů, tak třeba i běžného sociálního pracovníka. Zjistí tak, o čem ta práce je a proč studují, co studují.
Baví tě spíš práce se studenty, nebo s externími subjekty?
Obojí. Studenti přináší takovou jinou energii, omlazující. Baví mě sledovat jejich vývoj – když odjíždí na Erasmus, jsou to ještě trošku děti, a pak se vrací úplně jiní lidé, vyspělejší, sebevědomější. Baví mě sledovat i to, kam se po studiu vyvíjí jejich kariéry.
S firmami a organizacemi to má zase jiný odpich, jsou to lidé s úplně jinou zkušeností než akademickou, propojení praxe a akademické teorie mi dává velký smysl a baví mě to. Máme fakt štěstí, že s námi spolupracují, takže se s nimi snažíme držet krok.
Máš ke své práci i osobní vztah?
Jasně! Jako studentka jsem jela na Erasmus, strávila jsem rok v Drážďanech a půl roku v Heidelbergu. Už tenkrát jsem si říkala, že to je super práce, být Erasmus koordinátor, takže sny se plní! (smích) Taky ráda cestuju. S manželem nás baví žít v našem kombíku. Milujeme chodit s báglem a ztratit se někde v divočině, tam teprve zjistíš, jak málo ti stačí. S tímhle cestovatelským stylem je pro nás ideální Norsko, které milujeme.
Myslíš, že ti tvoje osobní zkušenost s Erasmem pomáhá v práci Erasmus koordinátorky? Třeba tím, že máš blíž ke studentům?
Myslím, že jo. Když jsem přijela do Drážďan, tak pršelo, já přišla na kolej jen s báglem a hrozně jsem brečela, byla jsem strašně nešťastná, co jsem to udělala. A pak to byl nejlepší rok mých studijních let! Kdo to nezažil, tak podle mě těžko chápe obavy studentů.
Na UJEP jsi vystudovala učitelství s aprobací ČJ–NJ. Věnovala ses tomu někdy?
Mám slabost hlavně pro němčinu. Učila jsem ji asi tři roky na soukromé obchodce a dávala i soukromé lekce, ale teď už se tomu vůbec nevěnuju, byť mě didaktika baví. Osud mě holt zavál do kanclu.
Jak se to stalo? A proč zrovna kancl na FSE?
Po škole jsem pracovala v personální agentuře, doporučovala jsem lidi do firem, ale nenaplňovalo mě to, protože jsem nemohla úplně ovlivnit výsledek. Na FSE bylo zrovna vypsané výběrko na referenta pro vnější vztahy. Moc jsem nevěděla, co si pod tím představit, ale přihlásila jsem se, klaplo to a od té doby jsem tady. Jsem spokojená, myslím, že na FSE jsme dobrá parta.
Třináct let na THP pozici, která zpravidla nenabízí kariérní posun, může být dlouhých…
Řekla bych, že jsem se za těch 13 let posunula spíš tak vnitřně. Pořád se učím něco nového a potkávám zajímavé lidi. Asi bych nezvládla dělat pořád to stejné. Ale moje práce je, naštěstí, hodně proměnlivá a dynamická. Současně jsem nenechavý typ, pořád vymýšlím nějaké novinky, třeba to stínování. Jsem vděčná, že mi na to dává FSE prostor.
Co tě v práci motivuje?
Ten kontakt s lidmi a pocit, že to, co dělám, má skutečný přínos – ať už jde o vysílání studentů do zahraničí, nebo o snahu trošku bořit tabu stigmatizovaného Ústeckého regionu.
V čísle máme článek o Fondu FSE, jehož jsi koordinátorkou spolu s Lucií Povolnou. Máš k tomuto projektu nějaký osobní vztah?
Je to takové naše „dítě“, pečujeme o něj, je to fuška, ale zároveň velká zodpovědnost vůči našim donátorům. Je skvělé, že fondem můžeme podpořit naše studenty, případně i aktivní zaměstnance a smysluplné projekty. Od jeho založení v říjnu 2024 jsme s Luckou vyfundraisovaly 600 tisíc korun. I já sama jsem díky fondu absolvovala kurz krizové intervence.
Využíváš to?
Snažím se. Zrovna nedávno mi volala maminka studentky, která byla na Erasmu v Portu galsku – byly tam brutální bouře a museli se evakuovat. Maminka byla ve velkém stresu, že se jí dcera neozývá. Díky kurzu jsem věděla,
jak s takovými emocemi pracovat a vše jsme společně zvládly. Dcera se jí později ozvala, že měla vybitý mobil a je v pořádku.
UJEP letos slaví 35 let, jednou ze zakládajících fakult je i FSE. Jak se na oslavy připravujete?
Pečlivě. Budeme pořádat naše pravidelné akce, třeba FSE Talks, jen je maličko rozšíříme a zaštítíme oslavami. Prvním výstřelem byla akce s ČNB. V sobotu 10. 10. plánujeme velký „homecoming” pro absolventy a partnery; chceme přitom myslet i na rodiny s dětmi, takže zajistíme doprovodný program i pro ně. Současně si od 25. výročí zakládáme takový „parčík FSE“ u VIKS – k 25 letům jsme sázeli strom, ke 30 jsme usazovali lavičky – a i letos ho chceme zase o něco rozšířit.
Co bys své fakultě popřála do dalších let?
Aby dál kvetla. Aby měla ve svém jádru fajn lidi. Aby měla co nejméně trablů a abychom se dál intenzivně propojovali s praktickou sférou, protože to mi přijde důležité.
Díky za rozhovor!
Věrní UJEP: Anketa s pamětníky 35 let univerzity
U příležitosti 35 let od založení Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem přinášíme celoroční anketu s těmi, kteří stáli u jejích začátků a zůstali jí věrní dodnes. Univerzitní vytrvalci a vytrvalkyně – pamětníci a pamětnice prvních kroků UJEP – odpovídají na dvě otázky:
1) Co je za uplynulých 35 let na proměně univerzity nejvíce překvapilo?
2) Proč se rozhodli spojit svůj profesní život s UJEP na celé její dosavadní cestě?
prof. RNDr. Stanislav Novák, CSc.
Fakulta zdravotnických studií UJEP / katedra záchranářství, radiologie a biomedicínské techniky
1) To, jak se univerzita dokázala rozvinout do standardní velikosti a velké šíře oborů, které provozuje. I když ambiciózní plány před jejím vlastním založením už tehdy počítaly – a to už se asi dnes příliš neví – se sedmi fakultami, dnes má univerzita dokonce 8 plnohodnotných fakult. Polovina z nich má nějakýzáklad v původní velké
Pedagogické fakultě. Jsem rád, že dnes se jedná o univerzitu střední velikosti, má spoustu zajímavých oborů a hraje velmi důležitou roli při rozvoji města Ústí nad Labem a celého regionu. Taky mne těší, jak se podařilo vybudovat krásný univerzitní kampus prakticky ve středu města. To je asi to, co mne na těch 35 letech nejvíce překvapuje i fascinuje. Na druhou stranu bych naší univerzitě přál, aby se dokázala časem, alespoň v některých svých oborech, ještě vyšvihnout z převážně regionální úrovně na špičkovou evropskou nebo světovou.
2) Na této škole jsem již 45 let, od roku 1980, tehdy to byla Pedagogická fakulta. Když přišla konečně pro naše národy svoboda, usilovali jsme o založení univerzity. Jelikož jsem stál od počátku u jejího zrodu a ze všech sil se snažil přispět svým dílem, aby se to podařilo, nemohl jsem ji potom, jaksi, opustit, a zůstal jsem zde až do seniorského věku. Počátky nebyly jednoduché. Naštěstí jsem se vždy mohl spoléhat na ochotný tým kolegů. Čelili jsme různým tlakům proti záměru zřízení univerzity, což se projevovalo také v náročných jednáních s tehdejší Akreditační komisí. Např. pouze samotná příprava
a prosazení vzniku nové fakulty univerzity –Přírodovědecké fakulty UJEP – trvala zhruba pět let. Mohl bych pokračovat četnými změnami, snahami, činnostmi a rozvojem nových oborů, kdy se univerzita stále rozvíjela. Bohužel jsem této činnosti musel, částečně, obětovat svou vědeckou kariéru, na kterou logicky nezbývalo mnoho času. Ale to už je osud, vybral jsem si tuto cestu a jsem za ni rád.
Jana Šittlerová
Pedagogická fakulta UJEP / katedra anglistiky
1) Nejvíce mě překvapuje, kolik se za ty roky změnilo – z jedné fakulty vyrostla velká instituce s moderním vybavením. Pamatuji si začátky, kdy jsme se všichni znali jménem, a dnes je to úplně jiný svět, počítače místo psacích strojů, spousta nových oborů a více studentů.
2) Práce mě baví. Každý den je jiný, potkávám zajímavé lidi. Za těch 35 let jsem viděla generace studentů i kolegů přicházet i odcházet. To prostě není jen zaměstnání, to je kus života.
prof. Ing.
Zdeňka Kolská, Ph.D.
Přírodovědecká fakulta UJEP / Centrum nanomateriálů a biotechnologií
1) Strašně to letí. Myslím již několik měsíců na to, že v září oslavím své ujepácké 35tiny. Nastoupila jsem ještě na PF a o pár dní později vznikla UJEP. A co mne překvapuje? Že i přesto, že je UJEP 35 let, občas ještě slyším od ústeckých domorodců: „To vy tam na pajďáku.“ Ať děláme, co děláme, stále o nás všichni neví. A tak se musíme snažit pracovat na tom dál. Na druhou stranu pak vždy zajásá srdíčko, když někam vyjedu a slyším: „Vy tam na té UJEP máte úžasného …, úžasnou …“ A mě těší, že mimo město se o nás ví. Je zde čím dál víc lidí, kteří se snaží UJEP v dobrém propagovat, dávat o nás vědět, v Ústí a ústeckém regionu, po celé republice, za hranicemi. Těší mne, že máme již osm úžasných fakult, a strašně moc všem fandím a držím pěsti. Díky všem za to, co pro UJEP děláte.
2) Ano, moc děkuji celé UJEP, že jste si mne tady tak dlouho nechali. Velmi si cením toho, že mi zde nikdy nikdo nezakázal s nikým spolupracovat, naopak, vždy jsem cítila velkou podporu, ať jsem se rozhodla pracovat na čemkoli a s kýmkoli. A cítím ji velmi dnes, při organizaci Sjezdu chemiků po 20 letech v Ústí. A moc za to děkuji. A navíc, která univerzita má ten úžasný dar, že vylezete na střechu, na balkon, vyběhnete ze dveří, uděláte pár kroků a jste v lese, v kopcích, u vody, vidíte východy i západy slunce, nebe plné hvězd. A na UJEP je spousta skvělých lidí, které vždy moc ráda vidím.
doc. Mgr. Vladimír Šavel
Pedagogická fakulta UJEP / katedra primárního a preprimárního vzdělávání
1) Když se dnes ohlédnu, vlastně mě nejvíc překvapuje rozsah proměny. Univerzita za těch 35 let výrazně vyrostla — nejen počtem studentů a oborů, ale především svou kvalitou a svým renomé. Dokázala si vybudovat pevné místo mezi vysokými školami a stát se respektovanou institucí. Mám výhodu, že její vývoj sleduji opravdu od začátku. Před vznikem univerzity jsem deset let působil na samostatné Pedagogické fakultě a poté dalších 35 let přímo zde. Prošel jsem několika katedrami i různými funkcemi — od tajemníka přes vedoucího katedry až po člena vědecké rady. Každá etapa mi umožnila vidět univerzitu z jiného úhlu. Velkou radost mi dělá i to, jaké pracovní a tvůrčí zázemí se postupně podařilo vybudovat. To vytvořilo kvalitní základ pro výuku, ale také prostor pro něco navíc — výstavy, koncerty a další prezentace studentů spolu s jejich pedagogy doma i v zahraničí. Právě tyto přesahy dávají studiu hloubku a skutečný život.
2) Od počátku mě oslovila možnost vychovávat mladé talenty — rozvíjet jejich výtvarnou zručnost, ale především budovat jejich vztah k výtvarnému umění a ke kráse obecně. Považuji tuto práci za mimořádně cennou, i když ne vždy dostatečně doceněnou. Naši studenti si kromě uměleckých dovedností osvojují také didaktické kompetence, díky nimž mohou své poznání předávat dál. Jako absolventi pak ovlivňují další generace dětí a mladých lidí, což dává naší práci hlubší smysl a dlouhodobý dopad. Je důležité,
aby si studenti osvojili potřebnou techniku a pracovní návyky, ale stejně podstatné je podnítit v nich tvořivost a radost z výtvarné práce. Právě tuto radost pak mohou předávat dětem, které jim budou svěřeny. Naším cílem je vychovat kvalitního, tvořivého a citlivého pedagoga. Pokud se některý z nich posune ještě dál a stane se renomovaným umělcem, je to krásná nadstavba — pomyslná třešnička na dortu.
prof. PhDr. Michaela Hrubá, Ph.D.
Filozofická fakulta UJEP / katedra historie
1) Většina pamětníků asi bude zmiňovat nárůst počtu fakult, počtu studentů, vybudování kampusu, což je viditelné a podstatné. Jsem ráda, že jsem se na tom mohla podílet, že jsem měla pádné argumenty pro založení filozofické fakulty a že jsem měla i pádné argumenty pro vybudování fakultní infrastruktury, což ze mě na několik let udělalo „stavbyvedoucí“. Stálo to hodně sil, ale při pohledu zpět to pro mě nebylo nejpodstatnější. To, co bylo a je podstatné a v čem jsme se doufám nikam neposunuli, jsou vize a principy, na kterých by měla stát každá univerzita – svobodně bádáme, hledáme pravdu, ctíme svobodu a demokracii, která končí tam, kde se z kolegy s jiným názorem stává škůdce, přispíváme k utváření občanské společnosti, a to všechno učíme naše studenty.
2) Na univerzitě jsem zůstala, protože jsem chtěla zkoumat historii a bavilo mě učit. Práce se studenty jsem se nikdy nevzdala, i když jsem 13 let byla děkankou a čtyři roky proděkankou fakulty. Když se rozhlédnu a vidím, kde všude jsou naši absolventi a co dokázali, jsem na to pyšná. A dnes? Stále chci zkoumat historii a baví mě učit. Jako profesorka toho ale mohu dělat víc. Snažím se podporovat pozice naší univerzity v akademickém prostoru ČR, ve vědeckých radách na partnerských VŠ i na pozici místopředsedkyně Rady vysokých škol. Napříč fakultami podporuji rozvoj doktorského studia, což mi umožňuje práce pro Doktorskou akademii UJEP. To mi dává smysl, a to je důvod, proč tu jsem.
Papír nebo obrazovka?
Před vynálezem knihtisku se knihy opisovaly ručně. Těchto opsaných kopií bylo velmi málo a tomu odpovídala i jejich vysoká cena. Obyvatel, kteří by dokázali číst, byla v té době také jen hrstka. Jednalo se spíše o církevní hodnostáře a mnichy. Právě ti v klášterech přepisovali vybrané texty. K dostupnosti knih nepřispíval ani materiál, z něhož se vyráběly – pergamen. Jedná se o opracovanou zvířecí kůži, která se zbaví chlupů, napne na rám a nechá uschnout. Poté je potírána oleji a leštěna. Je tedy více než jasné, že se nejednalo o žádnou levnou záležitost. Pergamen později nahradil papír, který se vytváří z buničiny získané ze dřeva. Gutenbergův vynález a přeorientování se na levnější papír udělaly knihy přístupnější. S nástupem novověku se začíná gramotnost dostávat i do dalších než pouze duchovních vrstev obyvatelstva, a knihy jsou tedy čím dál potřebnější.
Dnes už jen výjimečně v některých rozvojových zemích narazíte na člověka, který by neovládal umění číst a psát. S textem se totiž setkáváme v podstatě na každém rohu. Jsou to nejen knihy, ale také noviny, časopisy, plakáty, reklamní billboardy na dálnicích či akční letáky obchodů. Stejně jako pergamen byl dříve nahrazen papírem, začínáme dnes upřednostňovat obrazovku před „živým“ textem. Internet je obrovský a všechny žhavé novinky ví jako první. Proč bychom tedy čekali na tiskovou podobu, když to stejné si můžeme přečíst okamžitě?
Během pár vteřin máte přístup k tisícům článků různorodého charakteru. Už si tak nemusíte schovávat recepty z časopisů, plahočit se do trafiky pro denní tisk, ani vystřihovat kupónky na slevu. Vše máme pohodlně na jednom místě. S touto „výměnou“ v současné době souvisí i často zmiňovaná otázka ekologie a udržitelnosti.
Jsou knihy jen neekologickou zátěží a měli bychom raději už číst pouze online? Rozhodně ne. Knihy se vyrábějí sice ze dřeva, ale při správném zacházení vydrží i několik desítek let. Je také daleko jednodušší je společně sdílet. Můžete si je půjčovat vzájemně se svou rodinou a přáteli nebo pro ještě větší možnost výběru navštívit knihovnu. Zde najdete tisíce knih mnoha žánrů a zaměření. Od odborné literatury,
text: Klára Stančíková foto: archiv UJEP
přes beletrii, cestopisy a básnické sbírky, až po memoáry nebo dětskou literaturu. Nekupujete si tak zbytečně výtisky, které by se vám třeba nemusely líbit.
Pokud přeci jen preferujete elektronickou podobu, existují e-knihy. Tyto můžete zakoupit na e-shopech řady knihkupectví a stáhnout si je do své čtečky. Ale i s touto novinkou se knihovny sžily. Naše univerzitní knihovna spolupracuje s platformou Flexibooks. E-knihu si vyžádáte v online katalogu knihovny, na e-mailovou adresu vám posléze přijde potvrzení výpůjčky. Vy se přihlásíte nebo nejprve zaregistrujete do svého účtu na Flexibooks, otevřete si online čtečku a už můžete číst. Není tedy nutné mít vlastní čtečku doma. K vypůjčeným e-knihám se dostanete pohodlně ze svého mobilu, tabletu či notebooku. Odpustíte si tak dvojí cestu do knihovny, abyste si půjčené knihy vyzvedli nebo vrátili. Všechno máte zařízené z pohodlí domova. V létě je možné si najednou půjčit až 5 e-knih. To vám poskytuje dostatečnou zásobu na dovolenou, a přitom v kufru není ani o kilo navíc.
Vedle této služby nabízí Vědecká knihovna UJEP také přístup k široké škále dalších elektronických knih, které jsou dostupné v rámci předplacených elektronických databází, konsorciálních licencí i titulů získaných formou trvalého nákupu. Tyto e-knihy jsou k dispozici online a lze je využívat podle licenčních podmínek
jednotlivých poskytovatelů, často i vzdáleně mimo univerzitní síť.
Součástí elektronických služeb knihovny jsou rovněž elektronické informační zdroje (EIZ) –odborné databáze obsahující vědecké články, e-knihy, statistická data, normy a další specializované informace. Tyto zdroje jsou dostupné 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Přehled dostupných databází naleznete na webu knihovny: knihovna.ujep.cz/cs/o-databazich-na-ujep, nabídku elektronických knih potom zde: knihovna.ujep.cz/cs/elektronicke-knihy
Koupě vlastní čtečky se vyplácí, pokud máte doma málo místa na knihy a jste opravdu vášnivými čtenáři. Tato zobrazovací zařízení jsou,
stejně jako například telefony, vyráběna z těžkých kovů a není snadné je správně recyklovat. Mnoho studií také ukazuje, že čtení z obrazovek není tak prožitkově hluboké jako čtení skutečných knih. Vyzařující modré světlo neblaze působí na naše oči, i když na čtečkách je možné různé nastavení jasu. Kontakt s textem může působit přes monitor vzdáleněji a naše pozornost je tím narušena. Obě varianty čtení mají z hlediska udržitelnosti, ale i praktičnosti, svá pro a proti.
V době digitální máme také jednodušší přístup k informacím díky webovým prohlížečům. A pokud nechceme něco zdlouhavě „googlovat“, stačí si otevřít jakýkoliv z mnoha AI nástrojů. Záleží jen na vaší preferenci, zda jste spíš tým ChatGPT nebo Gemini. Zde jen zadáte svůj dotaz a během pár vteřin je odpověď na světě. Jenže ne vždy jsou všechny tyto informace relevantní. Je tedy důležité si je následně ověřit nejlépe u více zdrojů. Fungování AI chatbotů navíc spotřebovává určité množství vody a elektrické energie. Uvádí se, že se jedná o množství v rozmezí 10–50 ml na jeden dotaz. Voda se používá k chlazení datacentra, kde běží výpočetní procesy. Vyhledání v odborné publikaci žádnou vodu k životu nepotřebuje a nalezené informace jsou zaručeně správné.
Obzvláště univerzitní knihovny, jako je například ta naše, se tak pro studenty stávají místem pravdy. Zde mají odborné texty na jednom místě. Mohou také navštívit specializovaná školení, kde jim s hledáním informací v online prostoru rádi poradí naši lektoři.
vědecká
knihovna
50 metrová videoinstalace Nikoly Ivanova proměňuje ústecký Dům umění v plynoucí obraz
Dům umění Ústí nad Labem uvádí výstavu Nikoly Ivanova Svět se točí a voda padá, která patří k prvním projektům tohoto typu v historii instituce. Monumentální sedmikanálová videoinstalace o šířce téměř 50 metrů proměňuje galerijní prostor v pohlcující prostředí, v němž se obraz stává nejen vizuálním zážitkem, ale i fyzickou zkušeností.
Co se stane, když obraz přestane být jen rámovanou plochou a začne nás obklopovat? Ivanovova instalace zve diváka přímo dovnitř vyprávění. Téměř dvanáctiminutová filmová kompozice se rozvíjí jako meditativní proud, v němž se prolínají vzpomínky, přítomnost i nejisté obrysy budoucnosti. Prostor galerie se mění v dynamickou strukturu, která narušuje orientaci a nutí diváka hledat vlastní cestu skrze obraz i zvuk.
Ústřední metaforou díla jsou řeky, cesty a proudy, které nás nesou, formují i přesahují. Voda zde vystupuje jako ambivalentní síla, očišťující i destruktivní, důvěrně známá i zneklidňující. Symbolická pouť hlavní hrdinky mezi krajinou a městem odráží osobní zkušenost ztráty, ale zároveň otevírá širší otázky vztahu člověka k přírodě a světu, který se pod vlivem technologického vývoje a klimatických změn proměňuje.
Ivanovova práce přitom vyrůstá z širšího kulturního a historického kontextu. Navazuje mimo jiné na spekulativní vize technologických zásahů do klimatu formulované vědcem Hermannem Oberthem, literární imaginaci Italo Calvino i vizuální paměť krajiny zachycenou ve fotografiích Josefa Sudka. Tyto odkazy se však v instalaci rozpouštějí do nadčasového prostoru, kde se stírají hranice mezi konkrétním místem a univerzální zkušeností.
Výstava tematizuje pocit ztráty, nemožnost zapomenout i hledání vztahu k budoucnosti, která se zdá být stále méně uchopitelná. Závěrečné obrazy pracují s motivem potopy – nikoli pouze jako katastrofou, ale i jako možným začátkem, momentem proměny:
„Dojdu k řece, i když si nepamatuju, že by v tom městě někdy protékala řeka. Jsem vůbec ve správném městě?
Necháš se unášet proudem?
Zavřeš oči, než to všechno bude pryč?“
Svět se točí a voda padá je vizuálně podmanivá a zároveň naléhavá instalace, která osciluje mezi tichou introspekcí a silným prostorovým zážitkem. Nejde jen o dílo, které se pozoruje, je to situace, do které se vstupuje.
Dům umění Ústí nad Labem touto výstavou potvrzuje svou roli instituce, která dlouhodobě vytváří prostor pro progresivní současné umění a projekty překračující tradiční formáty prezentace.
Na co se dál těšit v DUÚL
Výstava Traditual zkoumá křehké rozhraní mezi tradicí a rituálem a otevírá otázku, kde vlastně leží hranice mezi těmito dvěma pojmy. Může tradice existovat bez konkrétního aktu, který ji naplňuje? A kdy se naopak každodenní gesto stává rituálem?
Výstava se zaměřuje na současné umění jako prostor, v němž se tradice a rituál neustále proměňují. Rituální prvky se dnes často přesouvají do běžného života, aniž bychom je takto pojmenovávali, přesto si zachovávají svou
symbolickou i společenskou funkci. Výstava tak sleduje tradici a rituál jako otevřený, živý proces, který se odehrává v přítomném okamžiku, ale zároveň osciluje mezi minulostí a budoucností.
Svá díla představují Natálie Brdičková, Veronika Čechmánková, Daniel Doležal, Matěj Velička, Aneta Votavová a Barbora Wolfová. Kurátorský tým tvoří studentky navazujícího magisterského programu Kurátorská studia na Fakultě umění a designu UJEP: Marie-Luisa Borková, Paulina Hlavnová, Jana Kotková, Laura Mikušková a Zuzana Stieldorfová.
30 / 4 – 29 / 7 / 2026
Svět se točí a voda padá – Nikola Ivanov
Galerie 1
Kurátor: Michal Koleček
Dům umění Ústí nad Labem, Klíšská 1101/129a, 400 96 Ústí nad Labem
21 / 5 – 29 / 7 / 2026
Traditual – Skupinová výstava
Galerie 2
Kurátorský tým KS
30 / 4. – 29 / 7 / 2026
TichO – Pavel Mrkus
Galerie 3
Kurátorka: Adéla Machová
Více o výstavách a doprovodném programu na duul.cz
Just Transitions: First ever BIP at UJEP leaves a mark
BIP (Blended Intensive Programme) is an Erasmus+ mobility which combines a virtual component with short-term physical mobility. The goal of BIP is to use innovative learning and teaching methods, where student teams collaborate on specific, shared topics. Recently, BIPs have become more popular thanks to the smooth intercultural collaboration, and accessibility to mobility for students who can’t go abroad for a full semester.
Over the past three years, the Faculty of Arts has participated in 10 BIPs thanks to facilitated intercultural collaboration. This April, its Department of Philosophy and Humanities (KFHS) hosted the very first BIP at UJEP, called Just Transitions: Politics of Cohabitation in Times of Environmental Crisis. The goal of the BIP was
to explore the concept of “just transitions”, a highly topical socioenvironmental issue, with a focus on how humans can coexist with other biotic beings and abiotic elements in contexts deeply shaped by ecological and industrial transformation.
Since the beginning, the BIP aimed to be an interdisciplinary platform, thus experts from various departments took part. The organization committee consisted of experts from KFHS –doc. Michaela Fišerová (philosophy of humanity and animality), dr. Cristina Vendra (philosophy of
photo: Monika Balatá
the environment) and dr. Veronika Konrádová (ethics).
For the BIP, 16 students and six professors arrived from partner universities, namely University of Prešov (Slovakia), Trnava University (Slovakia), University of Messina (Italy) and Babeş-Bolyai University in Cluj-Napoca (Romania). All the aforementioned institutions maintain close, long-term collaboration with KFHS, encompassing a wide range of professional activities and academic contacts.
An important Internationalisation Strategy
BIP is a specific instrument of Erasmus+, with its main advantage in bringing together students and academic staff from different institutions to engage in an in-depth exploration of a clearly
defined core topic. Pavel Raška, the Vice-Rector for Internationalization, explains that “this format fosters interdisciplinary collaboration and enhances the international profile of the hosting university by enabling it to position itself through a distinctive thematic focus. Although BIPs are primarily an educational format, they can also initiate meaningful international research collaboration.”
Tailored to the Ústí Region
How did the BIP’s topic emerge? While the “politics of cohabitation” has been explored at KFHS, the idea to frame the programme as “just transitions” was proposed by Pavel Raška, who sees it as particularly relevant to the region and the university, which can function as a living lab. The topic directly reflects the situation of the Ústí
Region, long burdened by the environmental impacts of coal mining and industries.
As Veronika Konrádová puts it, “the program builds on the region’s distinctive experience shaped by its industrial legacy and transforms it into an opportunity to rethink processes of revitalization and just transition, as well as to connect philosophical approaches with local practice.” It opens up new perspectives for the coexistence of human and non-human actors, landscape restoration, and the future of environmental stewardship.
Michaela Fišerová further explains that the topic connects natural science research and ethical reflection on the transition from an industrial to a post-industrial society, a process accompanied by the development of environmentally sustainable technologies and efforts to reduce −
and ultimately replace − anthropogenic emissions from fossil fuels. “This contributes to the stabilisation of the ongoing climate crisis,” she adds.
Start online, think together
The BIP opened with an online component designed to give students a basic conceptual and theoretical foundation of the topic. “By introducing key themes, such as cohabitation, environmental ethics, and responsible citizenship, through a series of invited lectures, it enabled participants to engage in deeper discussions during the on-site sessions,” says Cristina Vendra, who believes the online component created an initial space for participants to virtually meet and become familiar with one another, fostering a sense of group cohesion and easing collaboration during the on-site phase.
The 7-day on-site program brought together interdisciplinary perspectives (philosophy, geography, ecology, urban studies, and the arts), encouraged discussion on climate change, industrial heritage, and ecological
transformation, combined theoretical approaches (lectures, panels) with practical activities and observation (field trips, historical campus tour and regional museum visit), and fostered interactive learning and collaboration through panel disscussions, world café sessions, and student presentations.
Learning outside of the classroom
Two lectures given by experts from the Department of History on the memory of coal-impacted landscapes and heritage salvage were followed by a field trip to mining areas near Most (led by experts from the Department of Geography), where entire villages were demolished due to mining. The second excursion to Bohemian Switzerland and Děčín showed how post-industrial regions redefine themselves through tourism and cultural heritage.
The field trips were especially popular among students. “They allowed me to experience the local culture and environment in a more direct and engaging way. Visiting different places together also strengthened the group connection,” says Manuela from Romania.
Students in the spotlight
On the 6th day, students presented their own takes on the discussed topics. Cristina Vendra explains that involving students is essential for independent thinking and strengthening academic skills. “It allows students to learn not only from lecturers and experts in the field, but also from one another, through mutual support, constructive critique, and an openness to different perspectives,” she emphasises.
Five students (3 international and 2 from KFHS) proposed their presentations on topics such as narration and cohabitation in political philosophy, the role of silence as a structuring condition of perception, the concept of the ecological self and posthuman relationality, and ethical responsibility in the context of ecological crises. All of the presentations were considered of high quality and as a valuable part of the BIP.
To be continued…
Cristina Vendra plans to build on this BIP in the future, once again in collaboration with Veronika Konrádová and Pavel Raška. A second edition is planned for 2027. As she enthusiastically concludes, “I am prepared to take on responsibility for the programme and oversee its organisation and implementation.”
Feedback from the students
It surprised me how quickly a sense of collaboration and connection developed among participants from different backgrounds.
— Manuela, Babeș-Bolyai University
I appreciate the possibility to expand my understanding of how deeply human activities affect the environment and how difficult it is to find a way to recultivate nature.
— Anonymous
I feel very inspired and grateful for this opportunity. The different perspectives on the same topics were very eye opening and I‘m sure that I‘m gonna read a little bit more about this kind of problem in my region!
— Laura, UNIPO
BIP was a really inspiring mix of different perspectives, practical insights and open discussions, where I could learn a lot about the region while also taking a step back and clearing my mind. It was an intense, but very formative experience.
— Anonymous
This was the most intensive practice of philosophical English. After the BIP I got huge motivation to study philosophy in English more and participate in international programs.
— Denys, Trnava University
Fakulta sociálně ekonomická UJEP připravila ve spolupráci s Českou národní bankou výjimečnou akci pro studenty i širokou veřejnost. Diskusní fórum s Českou národní bankou se uskutečnilo dne 28. 4. 2026 v Červené aule UJEP. Na půdě univerzity vystoupili významní členové bankovní rady ČNB, kteří se podílejí na klíčových rozhodnutích ovlivňujících ekonomiku České republiky. Návštěvníci s nimi mohli otevřeně diskutovat o aktuálních tématech, jako jsou inflace, finanční stabilita, fungování měnové politiky nebo ekonomické výzvy současnosti.
„Velmi si vážíme spolupráce s Českou národní bankou a možnosti přivítat na naší fakultě její vrcholné představitele. Pro studenty i veřejnost šlo o mimořádnou příležitost nahlédnout do fungování ekonomiky z perspektivy těch, kteří o jejím směřování přímo rozhodují,“ říká děkan Fakulty sociálně ekonomické UJEP Ing. Miroslav Kopáček, Ph.D.
Konkrétně se diskuse zúčastnili:
• Jan Frait, viceguvernér ČNB (představil roli ČNB jako garanta cenové a finanční stability)
• Jan Kubíček, člen bankovní rady (zaměřil se na problematiku akcií v devizových rezervách)
• Karina Kubelková, členka bankovní rady (otevřela téma kybernetické bezpečnosti)
Akce byla určena nejen studentům vysokých a středních škol, ale také široké veřejnosti, která má zájem lépe porozumět ekonomickému dění a jeho dopadům na každodenní život.
Univerzita ožila více než osmi desítkami prezentujících
firem
Den kariéry na UJEP, který proběhl 15. 4. 2026, opět nabídl studentům skvělou příležitost propojit studium s praxí a získat cenné kontakty pro svou budoucí kariéru. Akce se konala v univerzitním kampusu a jejím cílem bylo umožnit setkání studentů a absolventů se zástupci firem a organizací napříč obory.
Prezentace firem probíhaly na několika místech – v Multifunkčním informačním a vzdělávacím centru, Centru přírodovědných a technických oborů, Centru materiálů, mechaniky a technologií i na Fakultě zdravotnických studií UJEP. Celkem se představilo více než osm desítek firem, které studentům nabídly nejen přehled pracovních příležitostí, ale také možnosti stáží, spolupráce či individuálních konzultací.
Letošní ročník se těšil vysoké návštěvnosti a přilákal velké množství studentů, kteří aktivně využívali příležitosti k navazování kontaktů i získávání inspirace pro svou profesní budoucnost. Pozitivní ohlasy zazněly jak ze strany účastníků, tak i samotných vystavujících, což potvrzuje, že Den kariéry na UJEP zůstává důležitou platformou pro setkávání akademického prostředí s praxí.
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem ujep.cz @ujepul ujep.official
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP)
O trochu zelenější krajina s UJEP!
Již pátým rokem pokračuje Univerzita J. E. Purkyně v krásné tradici sázení stromů za každého absolventa a absolventku, kteří úspěšně dokončili studium v uplynulém akademickém roce. Každý vysazený strom tak nese symbolický význam – připomíná konkrétní absolventy a zároveň přispívá k zelenější a zdravější krajině našeho regionu.
Akce proběhla dne 29. 4. 2026 a letos se do ní zapojily více než tři desítky studentů a zaměstnanců univerzity. V lokalitě poblíž Malého Chvojna se během dne podařilo zasadit celkem 1 100 bukových sazenic, jež do budoucna posílí druhovou rozmanitost místní přírody. Celou akci navíc provázelo slunečné počasí, které potěšilo nejednoho sázejícího.
Po dobře odvedené práci následovalo společné posezení u oběda, kde byl prostor pro neformální setkání, sdílení zážitků i zasloužený odpočinek. Sázení stromů tak opět propojilo smysluplnou aktivitu s příjemným společným časem, a zanechalo za sebou stopu, která poroste ještě dlouhá léta.
TÝM ROBUL NA ROBOTICKÉ SOUTĚŽI V DENVERU ZAZÁŘIL
Ústecký tým ROBUL dosáhl mimořádného úspěchu na jedné z nejprestižnějších robotických soutěží světa FIRST Robotics Competition (FRC) v americkém Denveru. V silné mezinárodní konkurenci vybojoval celkové čtvrté místo a potvrdil vysokou úroveň technického talentu v regionu.
„Za tímto úspěchem stojí systematická podpora, kterou ústecká univerzita rozvíjí díky projektu RUR – Region univerzitě, univerzita regionu. Právě díky němu měl tým ROBUL možnost se na soutěž dobře připravit, a především se jí zúčastnit,“ říká prorektor pro projekty ESF a investičních fondů doc. Martin Balej.
Tým ROBUL, složený z 13 středoškoláků z Ústeckého kraje, patří mezi pouhé dva české týmy zapojené do FRC. Na rozdíl od mnoha zahraničních konkurentů, kteří přijíždějí s rozsáhlým technickým zázemím a desítkami členů podpůrného týmu, museli studenti z Ústeckého kraje spoléhat především na vlastní dovednosti, improvizaci a odhodlání.
Účast týmu v soutěži FIRST Robotics Competition proběhne v rámci aktivity A 2.38 Robotým pro mezinárodní soutěže projektu RUR – Region univerzitě, univerzita regionu, reg. č. CZ.10.02.01/00/22_002/0000210, který je spolufinancován Evropskou unií a Státním rozpočtem ČR.
„V silné konkurenci 55 týmů jsme se dokázali prosadit a vybojovat neuvěřitelné čtvrté místo. Je to mimořádný úspěch nejen pro region, ale i pro Českou republiku,“ říká nadšeně Tamara Klein, garantka aktivity Robotým pro mezinárodní soutěže projektu RUR.
Tým tvoří studenti ze čtyř středních škol regionu: VOŠ a SPŠ Chomutov (tým Chobot), VOŠ, OA a SŠ Štětí (tým PaperBox), SPŠ Resslova Ústí nad Labem (tým LEDbot) a Gymnázium Josefa Jungmanna Litoměřice (tým CircuitBreakers). Úspěch týmu ROBUL na soutěži Denver Regional 2026 potvrzuje, že studenti z ústeckého regionu mohou obstát v celosvětové konkurenci a dosahovat špičkových výsledků v oblasti technologií a inovací.
Tomáš Sýkora: „Univerzita má být aktivním hráčem v regionu“
Jak vypadá přechod z dvacetileté praxe do akademického prostředí? A proč by univerzita neměla zůstat jen u výuky a výzkumu? Rozhovor s Tomášem Sýkorou ukazuje, že regionální rozvoj není abstraktní obor, ale práce s kvalitou života lidí – a že klíčem k proměně regionu nejsou jen data, ale především lidé, kteří s nimi pracují.
Tomáši, ty jsi můj velmi blízký kolega, znám tě dobře, ale čtenáři ne. Prosím, můžeš stručně popsat, kde na univerzitě působíš, co je tvůj job a jestli tě baví?
Pracuji na fakultě sociálně ekonomické na katedře regionálního rozvoje a veřejné správy… a baví mě to moc. Zároveň jsem vedoucím výzkumného centra Forpolis – Institutu pro rozvoj společenství a sídel. Mezi akademiky tam jsem relativně služebně mladý, osmý nebo devátý rok, což je poměrně krátká doba, standardně jsou
lidé v mém věku na akademické půdě již třeba pětadvacet let.
Tvůj příběh je v tomto smyslu zajímavý a málo běžný. Často lidé v akademické sféře zůstanou již po studiu, ty jsi ale ukázka jiné trajektorie. Působil jsi předtím minimálně dvě desítky let v praxi, pracoval pro velká města, vedl firmu a zaměstnával lidi. Kdy nastal zlom pro tvůj přechod a jak na tebe působila změna prostředí?
Neoznačil bych to za zlom. Pro mě to byl přirozený vývoj, který po 20 letech v neakademické etapě vyplynul ze spolupráce s akademiky na mnoha projektech. V jednom jsme se potkali i my dva osobně.
ptal se: Jaroslav Koutský
Daniel Augustin
Nenásilně mě to ze soukromého a veřejného sektoru přivedlo na rozhraní s akademickým prostředím a zjistil jsem, že nám to spolu funguje. Nejdříve se objevila možnost externě učit konkrétní předmět, ale postupně jsem na UJEP zakořenil a ostatní mimoakademické aktivity upozadil.
V době přechodu jsem byl ředitelem Mezinárodního poradenského centra obcí, soukromé společnosti z velké části vlastněné holandským svazem měst a obcí. Když jsem své rozhodnutí oznámil jednateli, což byl Holanďan a mimochodem výborný člověk, byl z toho chvíli rozpačitý. Pak mi ale řekl, že u nich je běžné, že když člověk nasbírá zkušenosti, přirozeně je začne předávat mladší generaci a jde učit.
Dodnes jsme v kontaktu a vrací se k tomu, ptá se, jestli mě to baví a jestli to pro sebe považuju za správnou cestu. Vzhledem k tomu, že jsem tady devátý rok, myslím, že ano.
To si taky myslím. Pro nás bylo skvělé, že ses tak rozhodl, protože tvoje působení na katedře je výborné. Přesto ale není jednoduché po čtyřicítce začínat v akademické sféře od nuly. Akademická obec je hodně hierarchická, vymezuje se tituly, garancí předmětů…
Do určité míry je to pravda. Nikdy jsem se sice nesetkal s odsudkem ze strany kolegů, že
jsem akademická nula, ale člověk vnímá, že v kariérním růstu se hodnotí jiné věci než to, co dokázal v předchozím neakademickém životě. Musel jsem přijmout, že pravidla jsou jiná, a chápu, že pro akademickou kariéru jsou nutné tituly a publikační činnost. Pořád však vnímám jako důležitější praktický dopad své činnosti, ať směrem ke studentům, nebo do praxe. I když děláme akademické projekty, hledám v nich praktickou koncovku.
Na UJEP jsem ale nikdy nepocítil, že bych byl znevýhodněný tím, že nemám tituly. Musel jsem si dodělat doktorát, což je základ. Mimochodem, ani to po čtyřicítce nebylo jednoduché, musel jsem změnit způsob myšlení. Nemůžu říct, že by mě těšila práce s redakčními systémy časopisů, abych ale splnil akademické povinnosti, musím to přijmout.
Musím říct, že tvůj přechod do akademické sféry považuji za velmi silný příběh. Hlavní téma dneška je ale region. Prosím, vysvětli čtenářům, co vlastně znamená regionální rozvoj.
Kdybych odpověděl jako prvák po prvním semestru, řekl bych, že je to o rozvoji regionu. (smích)
Vysvětluje se to, vlastně, poměrně těžko, protože jde o extrémně komplexní obor. Je zajímavý tím, že obsahuje témata, která se dotýkají každého člověka. Je o kvalitě života,
o tom, jak zajistit, aby byla v různých typech regionů dostatečná, aby rostla a aby nebyly velké rozdíly mezi regiony, kdy se v jednom žije velmi dobře a v jiném výrazně hůře. Problém je, že to není disciplína jako geografie, biologie, právo nebo sociologie. Středoškoláci se s ní běžně před maturitou nesetkají. Proto o studium není takový zájem jako o mainstreamové obory na fakultě, jako jsou ekonomie a management. Když jde někdo na ekonomku, chce být businessman, a jde proto studovat management. Proč by měl studovat regionální rozvoj, o kterém nikdy neslyšel? Pozitivní je, že se v posledních letech občas stane, že studenti z ekonomie a managementu přejdou na navazující studium k nám. Během bakaláře mají některé předměty společné a zjistí, že je to zajímavý obor.
Regionální rozvoj se nedá vysvětlit jednou větou. Musí se zažít. Já sám, ačkoli jsem ho vystudoval, jsem ho také objevoval postupně – jako práci s kvalitou života ve všech jejích dimenzích.
Je tam ještě jedna složitost. Typovým povoláním po studiu je úředník. Tato pozice není v očích mladých lidí moc atraktivní. Přitom dnes je úředník manažer, může mít kreativní a dobře placenou práci.
Je potřeba tu představu trochu narušit. Program se jmenuje Regionální rozvoj a veřejná správa. V Česku je tradice tyto dva obory spojovat, ale nejsou totéž. Veřejná správa má blízko k právu,
zatímco regionální rozvoj je o managementu území. Klidně by mohl existovat obor s názvem Firemní a regionální management, který by zněl více manažersky. Regionální rozvoj nedělají jen úředníci, ale i lidé v rozvojových agenturách a v byznysu, kteří jsou důležitými hráči.
Pojďme k našemu regionu a k tomu, co děláme. Jsme akademici, učíme a píšeme články, ale máme i třetí roli. Společně na univerzitě realizujeme velký projekt z Operačního programu Spravedlivá transformace – RUR – Region univerzitě, univerzita regionu. Ty máš na starosti významnou část, která se věnuje interakci mezi akademickou a veřejnou sférou, expertnímu poradenství a kultivaci
veřejného sektoru, aby se rozhodoval co nejlépe. Kam směřujete?
Protože jsem přišel na univerzitu z reálného světa veřejného sektoru, vnímám její třetí roli jako velmi důležitou. Učit a dělat výzkum je samozřejmě základ, ale dělat to jen do šuplíku a nepředávat reálnému světu by byla škoda. Na regionálních univerzitách, jako je UJEP, která je v regionu líhní talentů, znalostí i propojením různých světů, je tato role zásadní součástí akademického života.
Projekt RUR a část, kterou mám na starosti –Znalostní hub pro transformaci regionu – reaguje na aktuální situaci regionu. Jsme v prostředí, které prochází dynamickými změnami, hledá
nové cesty a směr. Máme jedinečnou příležitost být u toho, formovat aktéry a jejich rozhodování. Znalostní hub je tedy součást velkého projektu, který má ambici, aby univerzita byla aktivním hráčem v regionu. Cílem je vytvořit skupinu aktérů transformace – lidí z celého regionu, kteří mají co říct k jeho proměně.
Region prochází zásadní změnou, končí těžba uhlí a ekonomika, ale i celá společnost, se musí transformovat. Nelze pokračovat stereotypně, protože by to byla ztracená příležitost. Role znalostního hubu je shromáždit nové poznatky a inovativní přístupy napříč tématy – od zdravotnictví přes sociální oblast až po vzdělávání, životní prostředí, energetiku či cestovní ruch.
Druhá klíčová role je tyto poznatky šířit mezi aktéry transformace – úředníky, lidi ze soukromého sektoru i občanské společnosti. Zároveň chceme vytvořit komunitu, která bude fungovat i po skončení projektu. Aby lidé v regionu věděli, na koho se obrátit, když řeší podobné problémy.
Budou výstupem i semináře, workshopy nebo prostředí, kde budou poznatky k dispozici?
To, co jsem popsal, se těžko zhmotňuje, je to dlouhodobá práce s odbornými vztahy. Hmatatelné jsou vzdělávací kurzy, které navazují na výzkumné aktivity – v osmi klíčových tématech vznikly na základě dlouhodobého výzkumu odborné zprávy, které se snažíme stravitelnou formou předávat prostřednictvím odborníků z různých fakult.
Účastníci kurzů mají možnost studovat i podrobné materiály, ale cílem je, aby to neskončilo u čtení a vznikla další vrstva sdílení a spolupráce. Samotná setkání účastníků – odborníků, úředníků nebo politiků – už vytvářejí prostor pro nové interakce a spolupráci.
Máte už nějaké zpětné vazby?
Rozběhly se první tři kurzy a zpětné vazby jsou nad očekávání pozitivní. Věděli jsme, že výzvou bude obsah i forma. Nemohlo jít o sérii suchých přednášek. Snažili jsme se proto vytvořit atraktivní formu při zachování kvalitního obsahu. Pozitivní reakce přicházejí spontánně, což není běžné. Například starostka jedné obce
napsala, že za 20 let nezažila nic tak přínosného a zajímavého.
Myslím, že se dá říct, že vzdělaný a vzdělávající se úředník, nebo obecně člověk, který má na starosti transformaci a přijímá impulzy, je jedním z důležitých faktorů transformačního příběhu. Samozřejmě, úspěch regionu závisí na mnoha dalších věcech, ale jsi přesvědčený, že toto je jeden z klíčů úspěchu?
Jsem přesvědčený, že vždy záleží na lidech. Nemůžeme čekat, že kurzy vytvoří silný „aha efekt“, po kterém lidé začnou dělat všechno úplně jinak. Účastníci jsou často dlouholetí odborníci a nelze si myslet, že úplně změní svůj přístup. Výsledkem bude kombinace kontinuity a inovace. Důležité je, aby měli otevřenou hlavu.
Největší problém je reagovat stylem: „Tak jsem to dělal vždycky, a budu to dělat stejně dál.“ V regionu je ale hodně lidí, kteří mají otevřený přístup a chtějí se posouvat. Už samotná ochota se vzdělávat a sledovat vývoj oboru je důležitá. V regionálním rozvoji se často pracuje s daty, která jsou důležitá pro rozhodování. Ale nesmí se zapomenout, že za nimi stojí člověk. Nestačí vše převést do tabulek a hodnotit podle čísel. Kvalita života se odehrává i v rovinách, které nelze jednoduše změřit. To platí jak pro celý obor, tak pro rozhodování jednotlivců. Pokud
Znalostní hub pro transformaci regionu je realizován v rámci aktivity
KA2_C projektu RUR – Region univerzitě, univerzita regionu, reg. č. CZ.10.02.01/00/22_002/0000210, který je spolufinancován
Evropskou unií a Státním rozpočtem ČR.
v regionu máme lidi s otevřeným přístupem a schopností přemýšlet kreativně, je to velmi přínosné.
To, co říkáš, také děláš. Výborně pracuješ s mladými lidmi, propojuješ je s institucemi, pomáháš jim dostat se do praxe –na magistráty, do organizací, MMR nebo projektu Restart.
Je to to, o co se snažím. Hlavní role univerzity je vzdělávání, ale nejen výuka předmětů, spíš vytváření vztahu k tématu. Je jasné, že ne všichni studenti budou nadšení, ale snažím se v každém ročníku najít pár těch, kteří si vztah vytvoří. To se pak projeví i tím, že najdou uplatnění v oboru. Pokud jim můžu pomoct kontakty, doporučením nebo orientací v příležitostech, považuji to za součást své práce.
Hodně se věnuješ mladým lidem. Myslíš si, že jsou nadějí tohoto regionu?
To je vždy složité kvůli generačnímu zobecňování. Často se říká, že dřív to bylo jiné a mladá generace je nějaká. Mně se ale někdy stává, že spíš kritizuji starší generaci, třeba i v drobnostech. V každé generaci jsou schopní i méně schopní lidé. Vidíme to i mezi studenty. Během pěti let udělají obrovský posun. V posledním ročníku jsou to lidé, se kterými se dá plnohodnotně odborně diskutovat. Důležitý je pro mě
jejich vztah k práci. Snažím se u nich podporovat poctivost a důslednost. Nemám rád přístup, kdy něco vypadá dobře na první pohled, ale není to dotažené. Oceňuji, když studenti chtějí věci dokončovat, ať už jde o diplomku, nebo projekty, do kterých je zapojuji. Takoví lidé se objevují v každém ročníku. Neřekl bych tedy, že jsou jen nadějí, ale spíš že jsou v mnoha ohledech dál, než jsme byli my. Když se podívám na ty nejlepší dnes, myslím, že jsme v jejich věku takovou míru poctivosti neměli.
To je hezké zakončení. Každopádně se tě v závěru ještě standardně zeptám na tvoje koníčky, volný čas, život v Litvínově…
Myslím, že mám poměrně dobrý přehled o městech v Česku, většinou znám lidi na úřadech po celé republice, ale ačkoli celý život žiju v Litvínově, tam neznám téměř nikoho. Je vlastně příjemné být někde anonymní. Baví mě městská turistika, poznávání českých měst a vesnic. S věkem mě méně lákají dlouhé cesty, nepotřebuji cestovat po světě. Rád jezdím autem mimo dálnice, přes vesnice, a sleduji, jak se žije. Česká republika se za posledních 20 let výrazně proměnila, což je vidět nejen na infrastruktuře a veřejném prostoru, ale i na občanských aktivitách.
Přestože se často mluví o rozdělené společnosti, lidé jsou aktivní a snaží se něco dělat v obecném zájmu.
Moje další velké téma je divadlo. Mám ho rád jako divák, zajímá mě i zákulisí, čtu o něm a sleduji kulturní politiku.
Jsi jediný odběratel Divadelních novin…
Ano, skoro to tak vypadá. Divadlo mě baví dlouhodobě a nikdy bych nečekal, že se propojí s mojí prací. Studoval jsem regionální rozvoj, kterému se profesně věnuji. Teď máme nový studijní program zaměřený na řízení kulturních a kreativních odvětví. Tam se to propojuje –lidé z kulturního managementu ovlivňují rozvoj regionu… a moje zájmy se potkávají s profesní oblastí. rozhovory bez taláru
Fond FSE UJEP: Podpora, která mění nápady ve skutečnost
Univerzita není jen místem výuky a výzkumu. Je prostorem, kde vznikají myšlenky, které mohou ovlivnit osobní i profesní dráhu jednotlivců, v ideálním případě i širší komunitu. Aby však dobrý nápad nezůstal jen na papíře, potřebuje podporu. Právě tu přináší Fond FSE UJEP, jenž se stal důležitým impulzem pro studenty i zaměstnance Fakulty sociálně ekonomické UJEP.
Fond vznikl s cílem systematicky podporovat kreativitu, rozvoj talentu a inovace ve výuce i mimo ni. Není jen finančním nástrojem, je vyjádřením důvěry v ty, kteří chtějí zlepšovat své okolí, zkoušet nové přístupy a posouvat fakultu kupředu.
i měkkých dovedností, propojení s praxí nebo posilování komunitního života.
Už první výzva ukázala, jak silný potenciál na fakultě existuje. Přihlásilo se 17 projektů a mezi úspěšné žadatele bylo rozděleno 135 000 Kč. Podporu získaly například projekty zaměřené na modernizaci výuky, jazykové vzdělávání, odborné exkurze či využití umělé inteligence.
Na tento úspěch navázala druhá výzva, v níž bylo podpořeno 10 z 13 přihlášených projektů, tentokrát částkou téměř 95 000 Kč. Mezi aktivitami nechyběla témata jako duševní zdraví, krizová intervence, rozvoj prezentačních dovedností nebo inovace ve výuce sociální práce. Každé předání symbolických šeků potvrzuje, že fond skutečně pomáhá proměňovat nápady v konkrétní výsledky.
transparentnost a profesionální přístup k rozdělování prostředků.
Podporu fondu vyjádřily také významné společnosti i jednotlivci. Mezi prvními partnery byla společnost Chart Ferox, následovaná firmami MALFINI nebo CreatiCom s. r. o., jejíž zakladatel je absolventem fakulty. Významným momentem bylo i zapojení prvního individuálního dárce, taktéž absolventa FSE UJEP, Jana Pleyera. Tito podporovatelé dávají jasně najevo, že investice do vzdělání a mladých talentů mají v dlouhodobém horizontu smysl.
Dopad přesahující fakultu
Fond FSE UJEP posiluje vazby mezi akademickým prostředím a praxí, podporuje aktivitu studentů a vytváří prostor pro iniciativu zaměstnanců. Přispívá k rozvoji regionu, protože vybrané projekty často reagují na aktuální společenské potřeby. Fond tak představuje konkrétní nástroj, jak posilovat kulturu spolupráce, inovací a sdílené odpovědnosti.
Více o Fondu FSE UJEP na webových stránkách fse.ujep.cz. V případě konkrétních dotazů je možné obrátit se přímo na koordinátorky Jitku Dvořákovou a Lucii Povolnou na adrese spoluprace.fse@ujep.cz. text: Eliška Štádlerová
Od myšlenky k realizaci
Podpora probíhá prostřednictvím grantových výzev, do nichž se mohou hlásit studenti i zaměstnanci se svými projekty. Ty se zaměřují například na inovace ve výuce, rozvoj odborných
Spolupráce, která má smysl
Důležitým pilířem fondu je spolupráce s partnery a absolventy fakulty. Správu fondu zajišťuje Ústecká komunitní nadace, která garantuje
Grilování, ze kterého se nekouřilo. Ale jiskřilo to...
Amfiteátr v Kampusu UJEP hostil další ročník Startup Go Grill – finále podnikatelského inkubátoru Inovačního centra Ústeckého kraje.
Dne 11. 6. se amfiteátr v Kampusu UJEP už po patnácté proměnil v arénu pro začínající podnikatele. Startup Go Grill, tradiční vyvrcholení ICUK podnikatelského inkubátoru
Startup Go!, opět nabídl pětiminutové prezentace před odbornou porotou, přímé otázky bez příkras, občerstvení z grilu a atmosféru, která s klasickou konferencí nemá nic společného.
Letos byla grilovaná sestava pestrá – od AI nástrojů pro školy a restaurace přes platformu, kde se deváťáci
poznají ještě před nástupem na střední, až po nositelnou terapeutickou pomůcku nebo automatizaci čištění vzduchotechniky Různé projekty, různé příběhy, jeden společný jmenovatel: odvaha zkusit podnikání
Mezi účastníky inkubátoru jsou často i studenti UJEP a letošní ročník nebyl výjimkou. Pokud máte nápad, který vám nedá spát, registrace do podzimního běhu Startup Go! v Inovačním centru Ústeckého kraje je otevřená právě teď. Program je kompletně zdarma a nabízí workshopy, mentoring a expertní konzultace v hodnotě až 80 000 Kč. Stačí si sjednat v ICUK úvodní konzultaci, experti váš záměr posoudí a společně se rozhodnete, jestli je inkubátor ta správná cesta. Jak v ICUK říkají: „Než si půjčíte milion, přijďte si svůj nápad nejdřív ověřit.”
podnikejte bez přešlapů a získejte služby v hodnotě až 80 000 kč.
hod. hod. hod. hod.
Silverius