TH Auto 10 2022 (říjen)

10

2022

AUDI RS3

PŘEDSTAVUJEME ■ BMW GROUP MINI ■ k nejatraktivnějším typům britské značky patří čtyřmístné Cabrio ■ KIA SPORTAGE ■ bestseller s korejskými kořeny přijíždí již v páté generaci ■ HYUNDAI i20 N ■ sportovní model N je inspirován úspěchy v největších světových rally

SLAVNÉ MOTORY NORTON 500 OHC

Foto a kresba Norton

Norton zavedl vlastní motory v roce 1908, u jednoválců 490 cm3 přešel na vrtání 79 mm a zdvih 100 mm jak pro verze SV, tak OHV, ale i pro OHC (International 30).

Motory procházely vývojem, na kresbě je poválečný OHC pro International/Manx 30, resp. odvozené International/Manx 40 se sníženým objemem na 348 cm3 (ø 71 x 88 mm).

Motor zkonstruoval Arthur Carroll, ve výrobě byl od roku 1931 (cena motocyklu 72 Lstg) až do 1958 (v roce 1955 za 273 Lstg). Pro závodní Manx 30 byl válec převrtán na 79,62 mm (499 cm3), než přišly nové typy Manx 500/350 DOHC, rovněž velmi úspěšné v závodech.

Jednoválec OHC 490 cm3 (ø 79 x 100 mm) Karburátor Amal; kompresní poměr 7,1:1 Výkon 21,7 kW (29,5 k)/5500 min‑1 Údaje platí pro Model 30 (1952) ▲ Norton 500/350 OHC se svislým (královským) hřídelem rozvodu ▼ Norton 500 International 30 (CS1) model 1934

10

SEDMÝ ROČNÍK číslo 10 (78), říjen 2022 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2022

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@gmail.com adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2022 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth tak jsem se vrátil ke kořenům! Stejně jako v roce 1992 jsem i v roce 2022 vyrazil na autosalon nákladních automobilů do Hannoveru, a to vozem Škoda přes noc, abych tam ráno byl na tiskový den (nepochopitelně pře­ ložený na pondělí místo dříve obvyklých úterý a středy), vše viděl a mohl napsat reportáž. Motivy byly jednoduché, autosalonů ubylo a poměry se značně změnily, chtěl jsem vidět, jak na novou situaci reagují výrobci užit­ kových vozidel. Bylo to poučné a opět se ukázalo, že konstruktéři jsou schopnější než zákonodárci, výzvu přijali a nastínili přechod na alterna­ tivní pohony, pokud je bude legislativa tvrdě vyžadovat. Samozřejmě ­nejsou hloupí a dobře vědí, jaká úskalí elektromobilita přináší. Ve většině tiskových materiálů nenajdete nic o tom, kolik vysokokapacitní zdroje energie vlastně váží a o kolik se tím sníží užitečná hmotnost.

A závěr z cesty? Píši o tom i jinde, na cestě zoufale přetížené silnice ob­ rovským množstvím kamionů, které nemají ani kde zaparkovat, blokují celé čerpací stanice i přilehlá parkoviště, mnohde projedete jen s velkými obtížemi. Na autosalonu zjištění, že kdo nepracuje na elektromobilitě včetně palivových článků, jako kdyby nebyl. Na druhé straně je zřejmé, že elektrické tahače nemohou klasické v dálkové dopravě nahradit, pokud nedojde k dramatickému zvratu ve vývoji akumulátorů, či jiných zdrojů energie. Současná energetická krize tomuto trendu nepřeje. Zatímco v roce 1992 se plánovala součinnost různých způsobů dálkové dopravy, dnes nic takového není. A to je chyba.

Přeji příjemné čtení, pevné zdraví a radost z jízdy!

►►► OBSAH Most 2022 – NASCAR Euro, FIA Truck a TCR Eastern Europe ������������ 2 AUDI RS3 Sportback 2022 ������������������������ 8 KIA Sportage (NQ5) �������������������������������� 12 BMW Group MINI Cabrio (F57) ��������������� 16 HYUNDAI i20 N (BC3) ����������������������������� 20 CITROËN ë-Berlingo 2022 ����������������������� 22 IAA Transportation Hannover 2022 ��������� 24 NTT Indy Car Series 2022 ����������������������� 32 Zbraslav – Jíloviště 2022 ������������������������� 36 Jezdci formule 1 �������������������������������������� 38 Závodníci Bobkovi – výstava v Mnichově Hradišti ����������������� 43 49. AvD Oldtimer Grand Prix na Nürburgringu ����������������������������������� 44 30. Ennstal Classic 2022 ������������������������� 46 MASERATI Khamsin (1972 – 1982) ��������� 48 PANNONIA Motorkerékpárgyár (1954 – 1975) �������� 52 ALLIS-CHALMERS (1860 – 2022) ����������� 56 Muzeum motoryzacji Topacz (Ślęza/Wróclaw, PL) ����������������������������� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2021/2022 v ČR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Předseda poroty AUTO ROKU 2021/2022 v ČR

► Za volanty nových automobilů Škoda Karoq po faceliftu, Mini Cooper S E, Mazda 2 Hybrid, Hyundai Kona N, BMW řady 1, Audi S8, Ford Kuga a dalších ► Autosalony Mondial de l’Automobile Paris a NAIAS Detroit ► Jaký byl Willys Go-Devil? ► Minardi Days Imola ► Sportovní vozy Cisitalia a jiné zapomenuté značky ► Road Marshall

10/2022 THauto

1

► NASCAR EURO, FIA TRUCK & TCR EASTERN EUROPE 2022

Foto Tom Hyan

1

2

Potřetí se v Mostě konaly závody evropské série NASCAR, opět jsme byli svědky šampionátu tahačů a také východoevropské TCR Series...

N

ejvětší český víkend automobilových zá­ vodů se konal počátkem září na mostec­ kém autodromu, kde téměř pětatřicet tisíc diváků vidělo skutečné vyvrcholení naší sezony 2022 na okruzích! Mostečtí navíc slavili třicátý ročník Czech Truck Prix (zkušební nultý 1992, mistrovství Evropy od 1993), která se znovu jela společně s NASCAR Whelen Euro Series (stock cars), ale rovněž s finále šampionátu TCR Eastern Europe.

Ve všech třech kategoriích byli na startu domácí jezdci, kteří zasáhli do absolutní špičky.

Připomeňme, že příští rok oslavíme čtyřicet let od vybu­ dování autodromu Most, druhé československé perma­ nentní tratě pro okruhové závody, a vůbec první úče­ lový autodrom v naší zemi. Otevření autodromu a první závody O pohár města Mostu se konaly 25. – 26. června 1983 ještě v prostředí, které připomínalo měsíční krajinu. Šlo o rekultivaci někdejší výsypky Dolu Vrbenský, ale postupně se celý areál vylepšoval až do dnešní po­ doby. Nejvíce Most proslavily závody Interserie, kde se našim divákům poprvé představily sportovní prototypy, jaké startovaly také ve 24 h Le Mans a dalších velkých

2

auto 2022/10

TH

TOM HYAN, Most (CZ) 1 Také v evropské sérii se bojuje blatník na blatník (na snímku francouzský veterán Frédéric Gabillon na Camaru před Italem Claudio-Remigiem Cappellim na Mustangu) 2 Nájezd do první zatáčky ve druhém závodě Pro, vede Alon Day před Liamem Hezemansem a Alexanderem Graffem

závodech. Mnohem později, po úpadku Interserie v pů­ vodní podobě, se číslem 1 stala Czech Truck Prix, ­závod evropského šampionátu tahačů, dnes doplněná evropskou odnoží NASCAR Whelen Euro Series.

Premiéra na trati o délce 4148 metrů byla velmi skromná, označená jako volný zkušební závod. Na oficiálním ­programu byl ještě obrázek z ročníku 1982 ze staré ­trati u nádraží. První závod B+A2 1300 ovládly Škody 130 RS, zvítězil Milan Dorda před Pavlem Hejdou a Petrem Martinovským. Ve formuli Škoda dominoval českobudějovický Jan Kačer (MTX 1-05 W); v cestov­ ních vozech AP 1300 porazil Petr Samohýl (Škoda 120 L) smečku vozů Lada a vyvrcholením dne byla ­formule Easter, v níž Jan Veselý na vlastní konstrukci RAF 80/06 překonal soupeře s vozy MTX 1-06 (Jiří ­Červa druhý, Jiří Moskal třetí). A to byl nový začátek, základ skvělé tradice. Od té doby se každý rok v Mostě koná hned několik mezinárodních závodů, a to nejen automobilových, ale i motocyklových (vrcholem se staly MS Superbike 2021 a 2022).

V Evropě se jezdí závody stock cars, tedy upravených vozů amerického původu, už přes deset let pod záštitou

6

Foto Tom Hyan

5

4

Foto Tom Hyan

3

3, 4 Martin Doubek (Hendriks/Ford Mustang) je jediným českým reprezentantem v závodech stock cars 5 Alon Day, trojnásobný mistr Pro a vedoucí jezdec 2022 6 Absolutně nejrychlejší byl Alon Day z Izraele z týmu PK Carsport (Camaro), v první zatáčce jede před Švédem Alexanderem Graffem (Speedhouse/Mustang) 7 Ital Fabrizio Armetta (The Club Motorsport/ Chevrolet Camaro) doplatil na kontaktní souboje

7

organizace NASCAR (National Association for Stock Car Auto Racing). Evropským organizátorem je fran­ couzská firma Team FJ Group z Blois, která uspořádala první závody jako Racecar Euro Series už v letech 2009 – 2011, pak po dohodě s Američany od roku 2013 coby oficiální NASCAR Whelen Euro Series (NWES), když se hlavním sponzorem stala firma Whelen Engi­ neering. V roce 2019 byl součástí seriálu poprvé závod v Mostě. Team FJ zajišťuje shodné automobily a jed­ notné osmiválcové motory 5,7 litru (původem Chev­ rolet) o výkonu 340 kW (450 k), přičemž podle siluety karoserie jsou vozy označeny coby Ford Mustang, Chevrolet Camaro ZL1 a nově Toyota Camry, ale ne­ chybí ani anonymní EuroNASCAR FJ na základě Chev­ roletu SS, či krátce užívaný vzpomínkový Shadow DNM8 (MK1 Racing). Mechanická čtyřstupňová převo­ dovka může mít od roku 2021 alternativně sekvenční řazení. Od 2021 se používají pneumatiky značky Hoo­ sier (dříve General Tire), od 2020 je dodavatelem paliva VP Racing Fuels, bezolovnatý benzin N20 Race Fuel má dvacetiprocentní ekologickou složku. Mohutné vozy vynikají celkovými rozměry 5080 x 1950 x 1300 ►►►

10/2022 THauto

3

Foto Tom Hyan

► NASCAR EURO, FIA TRUCK & TCR EASTERN EUROPE 2022

Liam Hezemans (Hendriks/Ford Mustang) jede ve stopách bratra Lorise, dvojnásobného mistra EuroNASCAR Pro

1

Sebastiaan Bleekemolen poprvé v kariéře vyhrál v sobotu

Brit Jamie Anderson (č.33) vyhrál dvě jízdy po startu v obráceném pořadí, na snímku bojuje s krajanem Shane Breretonem (oba MAN)

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

2

► NASCAR WHELEN MOST 2022 (pořadí, jezdec, čas, vůz) EuroNASCAR Pro v sobotu 3. září (17 kol): 1. Sebastiaan Bleekemolen (NL)........41:12,164..............Ford Mustang 2. Alexander Graff (S).........................41:12,385..............Ford Mustang 3. Gianmarco Ercoli (I).......................41:17,607........Chevrolet Camaro EuroNASCAR Pro v neděli 4. září (17 kol): 1. Alon Day (IL)..................................33:58,283........Chevrolet Camaro 2. Alexander Graff (S).........................33:59,250..............Ford Mustang 3. Gianmarco Ercoli (I).......................34:00,229........Chevrolet Camaro Průměrná rychlost vítězů 104,271 (déšť) a 126,466 km/h EuroNASCAR 2 v sobotu 3. září (16 kol): 1. Alberto Naska (I)............................46:54,235........Chevrolet Camaro 2. Martin Doubek (CZ).......................46:54,820..............Ford Mustang 3. Vladimiros Tziortzis (CYP).............46:56,839..........EuroNASCAR FJ EuroNASCAR 2 v neděli 4. září (14 kol): 1. Alberto Naska (I)............................33:39,241........Chevrolet Camaro 2. Martin Doubek (CZ).......................33:39,872..............Ford Mustang 3. Vladimiros Tziortzis (CYP).............33:43,635..........EuroNASCAR FJ Průměrná rychlost vítězů 86,209 (déšť) a 105,131 km/h

► NASCAR WHELEN EURO SERIES CHAMPIONS (rok, mistr Pro/Elite 1, mistr 2/Elite 2) 2013.................... Ander Vilariño (E).................... Anthony Gandon (F) 2014..................Anthony Kumpen (B)................ Maxime Dumarey (F) 2015.................... Ander Vilariño (E).................... Gianmarco Ercoli (I) 2016..................Anthony Kumpen (B).................. Stienes Longin (B) 2017........................Alon Day (IL)...................... Thomas Ferrando (F) 2018........................Alon Day (IL)........................ Ulysse Delsaux (F) 2019..................Loris Hezemans (NL)................Lasse Soerensen (DK) 2020 .......................Alon Day (IL).........................Vittorio Ghirelli (I) 2021..................Loris Hezemans (NL)................. Martin Doubek (CZ)

4

auto 2022/10

TH

3

1 Legendární Toine Hezemans se svým synem Liamem, devatenáctiletým nováčkem EuroNASCAR 2022 2 Christian Malchárek je prvním Slovákem v EuroNASCAR (jeho otec Jirko jezdil cestovní vozy a byl slovenským ministrem hospodářství) 3 Alex Caffi, bývalý italský jezdec formule 1, vede vlastní tým Academy Motorsport/Alex Caffi Motorsport s důrazem na výchovu nových jezdců

milimetrů při rozvoru náprav 2740 mm a minimální po­ volenou hmotností 1225 kilogramů. Podle výkonnosti jezdců se pořádají samostatné závody EuroNASCAR Pro a EuroNASCAR 2 (nejlepší s klasifikací Gold dru­ hou ligu nemohou jet). Tituly 2021 získali Loris Heze­ mans, prostřední syn Toineho, který nyní přešel na americké závody NASCAR, a náš Martin Doubek ve druhé lize, jenž pokračuje v obou kategoriích.

V prvním mosteckém závodě profesionální kategorie startoval Alon Day z pole position před Martinem Doub­ kem, ale rozuzlení přinesla hned první dvojitá zatáčka.

Doubek měl kolize s Roccou a Dayem, dostal penali­ zaci průjezdem boxy a pro poškození vzdal, jenže ­izraelský jezdec Day se stíhací jízdou probil na čtvrté místo, když čtvrtý z kvalifikace Sebastiaan Bleeke­ molen dobyl své první vítězství EuroNASCAR! Ve dru­ hém závodě v neděli startoval sedmadvacetiletý Dou­ bek až ze dvaadvacáté pozice, vybojoval jedenácté místo a Alon Day suverénně zvítězil. Na dalších mís­ tech bylo pořadí v sobotu i v neděli stejné, druhý dojel Švéd Alexander Graff a třetí Ital Gianmarco Ercoli. Ne­ dařilo se ani Liamu Hezemansovi, nejmladšímu devate­ náctiletému synovi Toineho, který při premiéře v Mostě skončil šestnáctý a dvanáctý (přestože ve své první sezoně už dvakrát zvítězil). Druhé lize vládl dvaatřiceti­ letý italský debutant Alberto Naska, když vyhrál oba závody před Doubkem a Tziortzisem z Kypru. Do konce šampionátu zbývají dva podniky po dvou závodech (Zolder a Grobnik); první ligu vede Alon Day před Ale­ xanderem Graffem a druhou Naska před Hezeman­

4, 5 Norbert Kiss (MAN) dobyl svůj čtvrtý titul ještě před koncem šampionátu FIA ETRC 6 Přeplňovaný řadový šestiválec vítězného tahače MAN týmu Révész Racing

5

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

4

7 Adam Lacko (Buggyra ZM Racing/ Freightliner) potěšil diváky dvěma druhými místy

6

8 8 Po startu jedou vpředu mistr Norbert Kiss (Révész Racing/MAN č.1) a Jochen Hahn (Hahn/IVECO č.4) 9 Teo Calvet, druhý jezdec Kolocova týmu Buggyra ZM Racing

10

Foto Jan Škoda

9

10 V divokém souboji najíždí Steffen Faas (Scania č.24) do vozu IVECO jediné ženy na startu Stephanie Halm (č.44), pak byl závod přerušen

Foto Jan Škoda

Foto Jan Škoda

7

sem, Doubkem a Tziortzisem. Počátkem příštího roku

by Martin Doubek rád zkusil opět americké závody, a to znovu na floridské New Smyrna Speedway, ovšem už ve vyšší sérii ARCA Menards East a pak postoupit ještě výše. Rád by jel trucks (pick-upy) v Texasu a cílem je samozřejmě největší závod v Daytoně!

Czech Truck Prix, tradiční součást FIA ETRC (European Truck Racing Championship), se těší velké divácké ­oblibě. Stejně jako v EuroNASCAR obsahuje jeden pod­ nik čtyři závody, ale v jediné třídě se stejnými jezdci, přičemž každý den se do druhého závodu startuje v opačném pořadí (prvních osm). Jednotlivé třídy byly zrušeny, a tak všichni používají přeplňované motory do objemu 13 litrů, které disponují výkonem cca 809 kW (1100 k), a rychlost tahačů je omezena na 160 km/h (vždyť mají hmotnost nejméně 5,3 tuny). Maďar Norbert Kiss v Mostě dvakrát vyhrál s vozem MAN a ještě před závěrem šampionátu obhájil titul evropského mistra. Ve druhých závodech, kdy bylo pořadí na startu obráceno, se vždy radoval z triumfu Brit Jamie Anderson (rovněž na voze MAN). České diváky potěšil Adam Lacko na Freightlineru týmu Buggyra ZM Racing, když dojel druhý ve druhém a čtvrtém závodě. Martin Koloc, zakladatel a šéf Buggyry, tentokrát dělil svou pozornost na tahače (druhým jezdcem je Francouz Teo Calvet) a stock cars, kde jeho dcera Aliyyah dojela na Mustangu ze čtyř zá­ vodů nejlépe osmá (sobotní EN2). Jedenatřicetiletý Slo­ vák Christian Malchárek se letos vrátil do EuroNASCAR po pěti startech 2015 – 2016, na voze Alona Daye dojel rovněž nejlépe osmý (nedělní EN2). ►►►

10/2022 THauto

5

Foto Tom Hyan

► NASCAR EURO, FIA TRUCK & TCR EASTERN EUROPE 2022

Foto Jan Škoda

4

Foto Jan Škoda

1

5

Foto Tom Hyan

2

3 Další evropský šampionát měl svoje finále v Mostě, kde se rozhodovalo o titulu! Závody TCR Eastern ­Europe se jezdí od roku 2019 pod taktovkou Josefa Křenka v rámci mezinárodního mistrovství ESET V4 Cup Series. Souboje v sezoně byly velmi vyrovnané, po prvním závodě v Mostě vedl Petr Semerád (Hyun­ dai i30 N TCR) o jediný bod před Polákem Bartoszem Groszkem (Audi RS3 LMS TCR), ale ve druhém měl smůlu. Po startu z obráceného pořadí (prvních osm) se sice probíjel vpřed, ale v pátém kole zajel do boxů a pro poruchu motoru vzdal. Bylo to velké zklamání, celkově druhé místo za Groszkem se ztrátou 11 bodů (skóre 180:169) v tomto případě neuspokojilo, i když sestava Hyundai/Janík Motorsport vyhrála hodnocení týmů. Obě jízdy vyhrál Petr Fulín (Cupra León TCR), když se vrátil za horký volant pouze pro mostecký ­víkend, a všem mladíkům udělil důraznou lekci (vždy vyhrál s velkým náskokem). Petr Čížek, další jezdec Fullinrace Academy, byl celkově třetí; šéf týmu Václav Janík na Hyundai čtvrtý a dvě Fulínova vítězství sta­ čila na celkově osmé místo. Závody TCR Eastern ­Europe 2022 se jely na Hungaroringu, Red Bull Ringu, v Poznani, na Grobniku a v Mostě.

6

auto 2022/10

TH

1 Petr Semerád (Hyundai i30 N TCR) přišel o šanci na titul pro poruchu motoru (prasklé výfukové potrubí) 2 Bartosz Groszek (Audi RS3 LMS TCR) se stal prvním polským mistrem TCR Eastern Europe 3 Petr Fulín (Cupra León Competitión TCR) nedal nikomu šanci, při návratu na okruhy suverénně vyhrál oba závody v Mostě 4 Bartosz Groszek (Audi RS3 LMS) a Petr Semerád (Hyundai i30 N) bojovali o titul TCR Eastern Europe do posledního závodu 5 Bartosz Groszek slaví mistrovský titul spolu s českým týmovým kolegou Radimem Adámkem

Autodrom v Mostě opět přívítal hvězdy motoristického sportu, a to nejen současné, ale i minulé. Toine Heze­ mans (ročník 1943) opět v týmu Hendriks Motorsport asistoval svému synovi, tentokrát nejmladšímu Liamovi (ročník 2003)! Energický Toine, někdejší tovární jezdec Alfy Romeo a BMW v závodech cestovních vozů (a vítěz Targa Florio 1971 na sportovním prototypu Alfa Romeo 33/3), přivedl na svět už tři závodníky Mikeho (ročník 1969; mj. v roce 2003 jel 24 h Le Mans na Pagani Zonda GR, kterou nyní vlastní Antonín Herbeck), Lorise (1997; nyní působí v NASCAR Cup, Xfinity a Truck Series v USA) a Liama (debutoval letos v evropských stock cars, začínal na motokárách). Další nizozemskou dynas­ tií jsou Bleekemolenové, syn Sebastiaan poprvé vyhrál právě v Mostě 2022 a jeho dvaasedmdesátiletý otec ­Michael opět nastoupil ve druhé lize (je bývalým jezdcem formule 1)! Znovu se objevil Francouz Patrick Lemarié, který vyhrál před jedenadvaceti lety jediný závod ELMS na mosteckém autodromu (se Stefanem Johanssonem na sportovním prototypu Audi R8), a nyní se stará o vý­ chovu nových jezdců (v neděli dojel sedmý v první lize).

Samozřejmě nechyběl ani Alex Caffi, bývalý jezdec for­ mule 1, jehož tým dává šanci novým mladým jezdcům. ■

10/2022 THauto

7

Automobily

Foto Tom Hyan

► AUDI RS3 SPORTBACK 2022

DO TŘETICE

Potřetí přijíždí Audi RS3, podruhé jak v provedení Sportback, tak Limousine (tedy sedan).

Vyzkoušeli jsme první verzi...

N

ejrychlejší člen řady RS3 přišel poprvé v roce 2011, tedy závěrem kariéry druhé generace kompaktního Audi A3. Byla to velká sláva, kombinací vyztužené karo­ serie A3 Sportback a tradičního pětiválco­ vého motoru, jenž se znovu vrátil v kupé a roadsteru TT RS, vznikla první RS3, odpočátku coby pětidveřový hatchback. Na mezinárodní novinářské prezentaci v Monte Carlu 2011 účinkovali také úspěšní tovární jezdci Audi, kteří novináře zasvětili do schopností ­nového sportovního automobilu.

8

auto 2022/10

TH

TOM HYAN Nový RS3 Sportback i sedan se vyrábějí v bavorském Ingolstadtu, zatímco první byl z maďarského Györu (stejně jako Audi TT)

Uplynulo necelých jedenáct let a společnost Audi před­ stavila už třetí model RS3, založený na čtvrté generaci Audi A3, která přešla na modulární podvozkovou plat­ formu MQB Evo. Premiéra čtvrté generace A3 proběhla online v dubnu 2020 (Ženevský autosalon byl zrušen); tradiční verze S3, RS3 a závodní RS3 LMS následo­ valy. Audi A3 patří už od roku 1996 k nejmenším vozům z nabídky Audi, pokud nepočítáme pozdější hliníkový experiment A2 a dvě generace A1; odpočátku se vyrá­ bělo jako třídveřový hatchback, od března 1999 i pěti­ dveřový, ve druhé generaci přibyl kabriolet a ve třetí

Foto Tom Hyan

Interiér je plně pětimístný a pro běžné účely poskytuje vyhovující rozměry

2

1 (poprvé na MQB) také čtyřdveřový sedan (2012).

Současná čtvrtá generace už třídveřové provedení ani kabriolet nenabízí, ty ostatně zmizely rovněž z nabídky menších a levnějších vozů. Charakteristic­ kým znakem RS3 je řadový zážehový pětiválec Audi, uložený vpředu napříč, jehož výkon od první verze narostl o 44 kW (60 k) na dnešních 294 kW (400 k). První RS3 měla 250 kW (340 k), druhá posí­ lila na 270 kW (367 k). Vývoj probíhal ve spolupráci s Audi Sport GmbH (dříve Quattro GmbH) v Nec­ karsulmu, ale sériová výroba RS3 probíhá společně se základními A3 a S3 v bavorském Ingolstadtu.

Nejnovější typ A3 je částí současné stavebnice VW Group na platformě MQB Evo, která umožňuje zá­ stavbu tří- až pětiválcových motorů, ale také verze MHEV, PHEV, g-tron (CNG) a varianty s pohonem všech kol Quattro. Vyrábí se v základním závodě Audi v Ingolstadtu spolu s dalšími typovými řadami A4, A5 a Q2 včetně jejich variant S a RS (loni v Ingolstadtu vyrobili celkem 285 958 vozů, předloni 338 095 vozů).

Zatímco zážehové řadové pětiválce Audi Quattro kdysi vítězily v největších světových rally a zdolaly ­Pikes Peak, novodobé pětiválce RS3 úspěšně star­tují v závodech cestovních automobilů TCR na okruzích.

Nejnovější sériové RS3 samozřejmě také nelze upřít

3

4 značkou dávku výkonu, jenž vrcholí hodnotou 294 kW (rovných 400 k) ve zvýšeném rozsahu otáček 5600 až 7000 min‑1 a plochou charakteristikou točivého mo­ mentu, konstantního na enormních 500 N.m (nárůst o 20 N.m) v rozpětí 2250 až 5600 min‑1! Na nedosta­ tek síly si tedy nelze stěžovat, výtečná dynamika je zárukou bezpečnosti, lze předjíždět rychle bez zby­ tečného rizika od protijedoucích. Jak se bohužel stalo u dnešních vozů zvykem, radost z jízdy omezuje po­ někud vyšší hmotnost od 1570 kilogramů (sedan je o 5 kg těžší), když zákony fyziky nadále platí. ►►►

1 Přístrojová deska Virtual Cockpit Plus 12,3“ s dalším středovým displejem 10,1“ 2, 3 Dotykový středový displej s proměnným zobrazením (např. volba jízdních režimů nebo mapa navigace) 4 Nový volič převodovky R-N-D/S s tlačítkem P, stejný jako u jiných typů na platformě MQB Evo

10/2022 THauto

9

► AUDI RS3 SPORTBACK 2022 1 Audi RS3 Sportback, už třetí typ tohoto označení, vycházející ze čtvrté generace Audi A3 2 Řadový pětiválec 2.5 TFSI je nejlepší motor svého druhu na světě (devět vítězství v International Engine of the Year v příslušné kategorii)

1

Foto Tom Hyan

3 Podobně jako Audi A3/S3 je také nová sportovní verze RS3 postavena na modulární platformě MQB Evo

2

Duté brzdové kotouče s příčným odvrtáním mohou být na přání keramické (dražší, ale účinnější)

3

Navzdory sportovnímu zaměření je Audi RS3 Sport­ back rodinný pětidveřový vůz s dostatečně velkým zavazadlovým prostorem. Pokud chcete, můžete vy­ zkoušet launch control, zrychlovat na sto za pouhých 3,8 sekundy (u první verze to bylo 4,6 sekundy) a uhánět rychlostí až 250 km/h (nebo za příplatek do limitu 290 km/h v paketu RS Dynamic včetně sportov­ ního adaptivního podvozku). Anebo naložit rodinu, svěřit se automatu a v klidu plynout krajinou s dobrým pocitem, že rezerva výkonu je vždy po ruce. Potřebu­ jete-li větší objem zavazadlového prostoru, můžete volit sedan místo hatchbacku (základní objem se zvýší z 282 na 321 litrů). Sportovní řidiči však jistě ­budou v převaze. Lze volit keramické kotoučové brz­ dy se šedými, modrými nebo červenými třmeny, které zlepšují účinnost, ale přihodíte nejméně 136 300 Kč!

Jedinou převodovkou je automatizovaná sedmi­ stupňová S tronic s dvojicí spojek v olejové lázni,

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový pětiválec Audi, přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený vpředu napříč; DOHC 4V, variabilní časování všech ventilů; elektronické přímé vstřikování paliva, GPF, EU6d; 2480 cm3 (ø 82,5 x 92,8 mm); 10,0:1; 294 kW (400 k)/5600 – 7000 min‑1 a 500 N.m/2250 – 5600 min‑1; elektrická výzbroj 12 V. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – automatizovaná sedmistupňová převodovka S tronic s dvojicí spojek v olejové lázni (3,560 – 2,530 – 1,680 – 1,020 – 0,790 – 0,760 – 0,630 – Z 2,290); stálý převod 4,059 (I, IV, V a Z) a 3,450 (II, III, VI a VII); trvalý pohon všech kol s elektronickým děličem momentu RS Torque Splitter na zadní nápravě.

PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocným rámem vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu příčná a podélná ramena; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 375/310 mm s vnitřním chlazením, na přání keramické, ABS/EBD/HBA, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem proměnné účinnosti, převod 14,5:1; kola 9J x 19/8J x 19 z hliníkové slitiny, pneumatiky R19, vpředu 265/30 a vzadu 245/35.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2631 mm, rozchod kol 1592/1524 mm; d/š/v 4389/1851/1436 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,34; objem zavazadlového prostoru 282/1104 l; objem palivové nádrže 55 l; pohotovostní/celková hmotnost 1570/2075 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 (na přání 280 nebo 290) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 3,8 s; spotřeba paliva (benzin 98) EU 8,3 – 8,8 l/100 km; emise CO2 190 – 201 g/km.

VÝROBCE – AUDI AG, Auto-Union-Strasse 1, D-85057 Ingolstadt, Německo

10

auto 2022/10

TH

­rovedení voliče odpovídá koncernovým souro­ p zencům na MQB Evo, lze však řadit přímo páčkami pod volantem a využívat režimů Audi Drive Select podobně jako u většiny dražších vozů této značky.

Přibyly k nim režimy RS Performance (pro track days) a RS Torque Rear (zdůraznění pohonu zadních kol pro driftování). V zatáčkách je vůz neutrální, vrozenou nedotáčivost mj. potlačují užší zadní pneumatiky (!) a variabilní nastavení systému quattro, poprvé s děli­ čem momentu Torque Splitter místo zadního diferen­ ciálu, jenž využívá elektronicky ovládanou vícelame­ lovou spojku pro každou poloosu. Podvozek byl snížen o 25 mm proti sériové A3, resp. o 10 mm ve srovnání se S3. Standardní odpružení RS lze doplnit adaptivní funkcí s nastavením tlumičů podle jízdních podmínek, způsobu jízdy a zvoleného režimu.

Možností je mnoho, RS Performance přizpůsobí chování jízdě na okruhu, v tomto režimu tovární závodní a vývojový jezdec Frank Stippler zajel ­ Severní smyčku na Nürburgringu (20 832 metrů) ­ ­časem 7:40,748 min s verzí sedan, což je nový re­ kord kompaktních vozů. Oba režimy, závodní i drifto­ vací, jsou v tomto segmentu u Audi novinkou, navíc pro RS Performance se poprvé využívají jiné pneu­ matiky Pirelli P Zero Trofeo R (semi-slick) s unikátní charakteristikou, vhodnou pro obě okruhová na­ stavení, komfortnější pro přírodní trati (Nürburgring), či opravdu přitvrzené pro autodromy (Hockenheim).

Je ovšem jasné, že všech předností nedokáže ­většina běžných řidičů využít, ale má je prostě k dis­ pozici. V režimu Comfort je prioritou pohon přední nápravy, Efficiency je zaměřen na nízkou spotřebu (max. 80 procent výkonu, 100 % jen při kickdownu), Auto(matic) na optimální volbu podle jízdních pod­ mínek a Dynamic na sportovní styl jízdy. Nechybí samozřejmě individuální nastavení. Cena Audi RS3 byla v době testu od 1 583 900 Kč včetně DPH v ze­ lené barvě Kyalami 7R7R (za jiné se připlácí 28 300 Kč); sedan je dražší o čtyřiasedmdesát tisíc korun českých (více na www.audi.cz).

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na šestiválec AUDI 18/70 PS Typ M (1927)

10/2022 THauto

11

Foto Tom Hyan

► Automobily ► KIA SPORTAGE (NQ5)

PÁTÁ GENERACE

Pamatuji příjezd první Sportage, zcela odlišného vozu, ale čas je neúprosný, a tak se představila už generace pátá...

V

íce než čtvrt století je na našem trhu Kia TOM HYAN Slovensku byl položen až v roce 2004). Velkou změnu Sportage; počátkem letošního roku přišly přinesla druhá generace se samonosnou karoserií crossovery SUV páté generace. Výroba Kia Sportage páté generace (2004) a motorem uloženým vpředu napříč (mohl to být dostala bestselleru korejské značky pro evropský trh i šestiválec), jejíž produkce pro Evropu se později roz‑ zcela novou podvozkovou běží v nové generaci už od listopadu 2021 běhla nedaleko slovenské Žiliny (byl to globální vůz s vý‑ architekturu N3, ve slovenském závodě v Tepličce nad Váhom u Žiliny, robou v šesti zemích světa). Třetí (od 2010) a čtvrtá ge‑ nadále se zavěšením kde od roku 2006 vyrobili přes čtyři miliony automobilů nerace (od 2016) pak přinesly nový designový styl a pět zadních kol Multilink; Kia. Oblíbená Sportage tam vyjíždí z linky od druhé hvězdiček v hodnocení nárazových testů EuroNCAP, vyzkoušeli jsme ­generace, a právě čtyřmiliontým jubilantem ze Sloven‑ rozšíření jízdních asistentů a výrazné zvýšení kvality špičkové provedení ska byla bílá Sportage čtvrté generace. (oceněno prvním místem v žebříčku J. D. Power už roku Sportage 1.6 T-GDI PHEV Sportage je spolu se sedanem Sephia prvním korejským ve vrcholné výbavě TOP 2015). Po více než čtyřech milionech vozů Sportage se automobilem Kia, jehož prodej se rozběhl na českém v Soulu v červnu 2021 představila generace pátá, která trhu. Vozy přišly nedlouho po založení importérské orga‑ zářila nejen na obnoveném autosalonu v Los Angeles, nizace Kia Motors Czech, prodej byl ale i v české premiéře na pražském zahájen v roce 1994. Sportage první e‑Salonu. Technicky je vůz prakticky ► KIA SPORTAGE (NQ5) NA ČESKÉM TRHU shodný se sesterským typem Hyundai generace (od roku 1994 v Evropě) byla typ, motor převodovka, výkon spotřeba WLTP Tucson čtvrté generace (NX4), který se ovšem dříve poněkud jiným automobi‑ hybrid pohon [kW/k] [l/100 km] lem ve stylu terénního Jeepu s tuhým vyrábí v korejském Ulsanu, americkém 1.6 T-GDI 4R 1.6 T 6M, 4x2 110/150 6,6 – 7,0 žebřinovým rámem, pohonem zadních Montgomery (AL) a u nás v Nošovicích.

1.6 T-GDI MHEV 4R 1.6 T 6iM, 4x4 110/150 6,8 – 7,3 kol s přiřaditelným pohonem předních 1.6 T-GDI MHEV 4R 1.6 T DCT7, 4x2 110/150 Pátá generace Sportage (codename 6,3 – 6,6 a terénní redukcí a také se třemi karo‑ 1.6 T-GDI MHEV 4R 1.6 T DCT7, 4x4 132/180 NQ5) přijíždí na zcela nové platformě 6,9 – 7,2 sářskými verzemi, krátkou, dlouhou 1.6 T-GDI HEV N3, vyvinuté s přihlédnutím k náročněj‑ 4R 1.6 T 6A, 4x2 169/230 5,5 – 5,9 4R 1.6 T 6A, 4x4 169/230 6,2 – 6,6 ším podmínkám evropského provozu, a dlouhou s prodlouženou zádí. Stala 1.6 T-GDI HEV 4R 1.6 T 6A, 4x4 195/265 1,1 se rovněž prvním automobilem Kia, vy‑ 1.6 T-GDI PHEV a kombinuje přednosti nejnovější ge‑ 1.6 CRDi 4R 1.6 Td 6M, 4x2 85/115 5,1 – 5,5 nerace většího Sorenta (asistenční ráběným v Evropě, v letech 1995 – 1998 1.6 CRDi MHEV 4R 1.6 Td 6iM, 4x2 100/136 4,9 – 5,3 probíhala montáž u německé karosár‑ 1.6 CRDi MHEV 4R 1.6 Td 6iM, 4x4 systémy a režim Terrain Mode) a prv‑ 100/136 5,3 – 5,7 ny Karmann, což je dnes zapomenutá 1.6 CRDi MHEV 4R 1.6 Td DCT7, 4x2 100/136 ního globálního elektromobilu Kia EV6 5,0 – 5,3 skutečnost (základní kámen továrny na 1.6 CRDi MHEV 4R 1.6 Td DCT7, 4x4 100/136 5,5 – 5,9 (prvky designu a interiéru). Od‑ ►►►

12

auto 2022/10

TH

1

4

3

5 Foto Tom Hyan

2

6 1 Přístrojová deska s novými velkoplošnými displeji infotainmentu

7

8 9

2, 3 Pod středovým displejem je lišta, na níž se volí vnitřní teplota, ale také ovládá audiosoustava, jenže trefit symbol pro změnu funkce ve třetím sloupci zleva je za jízdy náročné a nebezpečné 4 Digitální přístrojový štít před řidičem, vlevo rychloměr a vpravo indikace ekologické jízdy 5 Displej před řidičem, jehož otáčkoměr (vpravo) nebo rychloměr (vlevo) se při aktivaci ukazatele směru mění na obraz z kamery s pohledem do oblasti mrtvého úhlu 6 Velkoplošný středový displej slouží jako obvykle také navigaci a má slušné rozlišení 7 Nabídka jízdních režimů Eco a Sport v programu Drive (Normal u PHEV na rozdíl od dieselu chybí) 8 Volba jízdních režimů v terénním programu Terrain u PHEV (Snow/Mud/Sand) 9 Silueta vozu se sice změnila, ale hlavní rozměry narostly jen o málo (rozvor náprav je o 10 mm větší)

10/2022 THauto

13

Foto Tom Hyan

► KIA SPORTAGE (NQ5)

1 Při prvním představení v prosinci 2021 jsme okusili provedení 1.6 CRDi DCT, ovšem nově se systémem Mild Hybrid

2 1, 2 Otočný volič samočinné převodovky, nahoře PHEV, dole CRDi MHEV 3 Modernizovaný vznětový motor Smartstream 1.6 CRDi se systémem Mild Hybrid

počátku je navržena nejen pro klasické pohonné jed‑ notky (vznětový motor zůstává), ale rovněž systémy Mild Hybrid (MHEV) pro zážehové i vznětové moto‑ ry, nový vyspělý Hybrid (HEV) a konečně Plug-In Hybrid (PHEV) s externím dobíjením (dojezd cca 60 km). Znamená to, že zástavba hybridních systé‑ mů prakticky nemění velikost interiéru ani objem za‑ vazadlového prostoru, který se proti čtvrté generaci zvětšil o pětinu (podle verze 540 až 591 litrů, po sklo‑ pení opěradel zadních sedadel 1715 až 1780 litrů).

Přestože vůz působí mohutnějším dojmem zejména při pohledu zepředu, vnější rozměry se příliš nezmě‑ nily. Rozvor náprav se zvětšil o 10 mm na 2680 mm, délka činí 4515 mm (o 35 mm více), šířka 1855 mm (o 10 mm více) a výška je shodných 1645 mm.

V rámci mezinárodní novinářské premiéry, přenese‑ né z Mnichova do Prahy, jsme už loni v prosinci měli příležitost srovnat novinku s vozem předcházející čtvrté generace. Je jasné, že jízdní vlastnosti jsou u nové podvozkové architektury lepší, i když srov­ nání omezila rozdílná koncepce pohonu. Nový vůz měl pohon všech kol, starší pohon jen předních, což

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – a) 1.6 T-GDI PHEV: kapalinou chlazený zážehový čtyřválec 1.6 T-GDI (Smartstream G), přeplňovaný turbodmychadlem; uložený vpředu napříč; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva; EU6d; 1598 cm3 (ø 75,6 x 89,1 mm); 10,5:1; 132 kW (180 k)/5500 min‑1 a 265 N.m/1500 – 4500 min‑1; elektromotor 67 kW (91 k)/2100 – 3300 min‑1 a 304 N.m/0 – 2100 min‑1. Akumulátory 12 V a Li-Ion-Polymer 360 V (13,8 kWh, uložen uprostřed pod podlahou).

Kombinovaný výkon 195 kW (265 k) a točivý moment 350 N.m; b) 1.6 CRDi MHEV: viz výše, ale vznětový čtyřválec 1.6 CRDi (Smartstream CRDi), přeplňovaný turbodmychadlem; 1598 cm3 (ø 77,0 x 85,8 mm); 15,9:1; 100 kW (136 k)/4000 min‑1 a 320 N.m/2000 – 2250 min‑1; Mild-Hybrid Belt-ISG 48 V. Akumulátory 12 V a Li-Ion-Polymer 48 V (0,44 Wh).

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) samočinná šestistupňová převodovka; b) automatizovaná sedmistupňová převodovka DCT7 vlastní konstrukce Hyundai/Kia. Mechanický pohon všech kol, systém Torque-on-Demand 100:0 až 50:50 % P/Z. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy Multi-Link; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; dvouokruhové kotoučové brzdy ø 320/300 mm, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BAS, ESC/TCS; hřebenové řízení 12,8:1 s elektrickým posilovačem, 2,41 otáčky na plný rejd; kola z lehkých slitin; pneumatiky 215/65 R 17, 235/55 R 18 nebo 235/50 R 19.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2680 mm, rozchod kol P/Z 1615 – 1630/1622 – 1637 mm podle pneumatik; d/š/v 4515/1865/1645 mm; přední převis 905 mm; světlá výška 170 mm; objem zavazadlového prostoru a) 540/1715 l, b) 526/1715 l; objem palivové nádrže 54 l (uložena vzadu před nápravou); pohotovostní hmotnost a/b) od 1526/1755 kg podle výbavy; celková 2210/2415 kg; brzděný přívěs do 1650/1350 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 191/180 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,2/11,6 s; spotřeba paliva WLTP 1,1/5,5 – 5,9 l/100 km; emise CO2 25,5/143 – 154 g/km.

VÝROBCE – Kia Slovakia, s.r.o., Sv. Jana Nepomuckého 1282/1, 01301 Teplička nad Váhom, Slovensko

14

auto 2022/10

TH

3 se na mokré vozovce (jak jinak, při prvním testu pršelo) projevilo prokluzem kol vzhledem k vyso­ ­ kému točivému momentu vznětové šestnáctistovky.

Oba vozy měly prakticky shodný motor 1.6 CRDi o výkonu 100 kW (136 k), nová verze Smartstream samozřejmě vykazuje nižší emise, když testovaný vůz byl vybaven navíc soustavou Mild Hybrid. Oba vozy měly sedmistupňovou dvouspojkovou převo‑ dovku, první s klasickou volicí pákou, nový s otoč‑ ným voličem, jaký známe např. z vozů Ford. Důležité je, že nová platforma na rozdíl od mnoha konkurentů nadále zachovává plně nezávislé zavěšení zadních kol Multilink (tedy žádná torzní příčka). Prvním (a po‑ zitivním) dojmem po usednutí za volant je přesnější řízení, konstruktéři vylepšili charakteristiku elek­ trického posilovače. Na všech kolech jsou velké ­kotoučové brzdy. Při udávané spotřebě nafty 5,5 až 5,9 l/100 km podle WLTP vystačí turbodieselu palivo‑ vá nádrž o objemu 54 litrů na opravdu slušný dojezd.

Nová Sportage patří k vozům s největším výběrem pohonných jednotek, navíc alternativně s pohonem předních nebo všech kol. Soustava Mild Hybrid (MHEV) 48 V se montuje s přeplňovaným záže­ hovým čtyřválcem 1.6 T-GDI ve dvou výkonových verzích 110 a 132 kW (150 a 180 k), ale také se ­silnějším z dvojice turbodieselů 1.6 CRDi o výkonu 100 kW (136 k), přičemž slabší verze 85 kW (115 k) stejně jako alternativně 1.6 T-GDI 150 jsou bez této elektrické asistence. Nový Full Hybrid (HEV) se čtyř‑ válcem 1.6 T-GDI a elektromotorem nabízí celkem 169 kW (230 k), dodává se jak s pohonem předních, tak všech kol, ale vždy se šestistupňovou automatic‑ kou převodovkou (elektromotor 44 kW/60 k je vložen

4

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu motorismu

5

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii Nestranný a nez

6 Zážehový čtyřválec 1.6 T-GDI se systémem PHEV je nejsilnější pohonnou jednotkou nabídky

6 7

Říjen 2022

150•Kč

ávislý měsíčn

4, 5 Rozměry interiéru Sportage páté generace splní všechny obvyklé požadavky

7, 8 Zavazadlový prostor verze PHEV s nabíjecími kabely ve schránce pod podlahou

10 Ročník XXII . číslo 246

Automobilov ý

Domažlice 20

22

týden v Mon

terey

Jiří Španihel

Ansaldo

MJ_2022_10.in

dd 1

27.09.2022

4:51

Právě vyšlo říjnové číslo plné zajímavého čtení

8

Kabriolet Bugatti Type karoserie zejména 46 z roku 1930 postavený firmou De Villars. pro Američany usazené ve Francii, nicméně Karosárna se sídlem v Courbevoie tento vůz měl několik vyráběla majitelů z Řecka

Lukulské hod

Meyers Resorter, jeden vyráběných firmou z několika modelů buggy Meyers začal s výrobou takových Manx LLC. Bruce Meyers vozů se základem roku 1964 ve VW již

y na golfové

Quail Lodge

Každý srpen se kalifornské ristických nadšen město Monte rey ců. Během které jsou jednoho týdne stává cílem cesty moto‑ známé pod se zde koná souborným v Monterey. řada akcí, názvem Autom obilový týden

Foto Tom Hyan

do skříně převodovky místo kapalinového měniče momentu). V týdenním testu jsme pak prověřili Plug-In Hybrid (PHEV), který má také čtyřválec 1.6 T-GDI, ale silnější elektromotor 67 kW (91 k) v převodovce AT6 a pouze trvalý pohon všech kol, jenž je u Sportage na rozdíl od konkurence vždy mechanický (nikoli zajišťovaný elektromoto‑ rem na nápravě). U klasických verzí a Mild Hybridů je automat coby dvouspojková ­sedmistupňová převodovka DCT, či lze mít šestistupňovou manuální převodovku, u MHEV v inteligentním provedení iMT6 (umožňuje stejně jako DCT tzv. plachtění, tedy úspornou jízdu s vypnutým motorem).

Bohatá výbava podle stupně Comfort, Exclusive, TOP a GT-Line např. zahrnuje nový digitální přístrojový štít 12,3“ a další středový displej infotainmentu rovněž 12,3“ s oddělenou spodní částí, na níž zaujala

m hřišti

M

Řada vystavených terénních Lamborgh přezdívaných Rambo ini LM002, -Lambo.

Nejčastějšími zákazníky však byli arabští šejkové onterey bývalo hlavním městem fornie. Většinu KaliCarmel patří volných prostran v okolí zabírají mezi nejdražš města a vyvrchol ství Na ulicích golfová hřiště, ením celého týdne je to vidět zejménaí města v USA. od padesátý je v každou na kterých je pak již denní dobu ch let soutěž se vám může v srpnu, kdy vidět spousta elegance v Pebble hráčů. Díky stát, že stojíte Beach. O ní příjemnému na křižovatc ale bude na červenou klimatu je celý e poloostrov, na ve skupině pěti Jakousi předehr řeč jinde. vozů McLaren němž město Ve zvýšeném ou slavné leží, vyhledávaným místem . gance je počtu jsou tu setkání na golfovém soutěže elena ulicích vidět k Aston Martiny, leké městečko bydlení. Zejména nedaFerrari, Bentley, Lodge, které hřišti Quail Carmel vždy Lamborghini, leží v Carmels Američany svou přitahovalo Pagani, Koenigs Maserati, čtvrt hodiny kém údolí asi a některá podobně jízdy od Montere egg, Ruff sférou, protože téměř evropskou atmoníky automob y. Pro milovjeho ulice jsou emblém na kapotě placatá auta, jejichž ilů je mnoha malými mimo jiné také to hlavní událost sezóny zaplněny byl pisateli zcela neznámý těchto řádků obchůdky, restaura proto, že řada a uměleckými . Mimo jiné se lek si toto místo automobicemi delně galeriemi. Patrně zde totiž pravizvolí k představ v polovině ším faktem modelu. Nelze Studie ení novéhoTatra o tomto malebné nejznáměj- tovních vozů. srpna koná sraz superspo se jim divit. Jejich exteriéru 613-4 r- se sejdou že zde byl kdysi m městě je, Automobilový zákazníci právě zde. Od týden v Monterey jsou ale starostou Clint svého založení také a nedávno si Eastwood akce kombinu zde koupil dům tato na okruhu Lagunazávody historických vozů je přepychové Brad Pitt. prostředí golfového klubu Seca vzdálené 20 km, několik s výjimečnými m kulinářskými aukcí v různých jen asi zážitky a vybraným částech i i specialitami současnosti motorism z historie u.

k­uriozní dvoufunkce, teprve po přepnutí zobrazení se totiž objeví nastavení teploty klimatizace, které regulujete stejným otoč‑ ným knoflíkem jako hlasitost audiosoustavy!

Je to asi největší vada vozu, za jízdy se na drobnou ikonu přepínání trefujete jen velmi těžko. Novinkou je středový airbag, který zatím byl jen u Sorenta. Jak se už stalo zvykem, byly rozšířeny zejména systémy jízdních asistentů, které některým řidičům vyhovují a jiným nikoli. Je to věc osobních preferencí. Ceny Sportage v době testu za‑ čínaly od 649 980 Kč, dieselů od 799 980 Kč, MHEV od 769 980 Kč, HEV od 859 980 Kč a PHEV od 1 119 980 Kč včetně DPH (více a podrobněji na www.kia.com). Sedmiletá záruka je u vozů Kia samozřejmostí, pro Evropu je Sportage ze Slovenska; další ­ ­výrobní závody jsou v korejském Gwangju a americkém West Pointu.

■

Bentley 4¼-Litre z roku majitelem vozu byla 1939 s karoserií pařížské firmy Van Vooren. Prvním Lily Bolingerová, majitelka francouzského šampaňské slavné stejnojmen ho né značky

24

Jiří Španihe Vize a limi ty

l

Jiří Španihel

T

oto muzeum nabízí možnost nout na ploše zhlédvíce než

5000 m 2 sbírku Dovoluji si 80 nákladních předpokláda vozidel motocyklů různých značky Tatra, kolekci už navštívili t, že muzeum značk snad všichni čtenář značek s motorovým všichni zaregi i tohoto časopi y Tatra v vlakem „Slovens a depozitář strovali, že Kopřivnici. su ká strela“.

Nyní je však dvě muzea od Možná ale ještě o důvod tatrovek. Prvnímlistopadu 2021 jsou ne Kopřivnice vyrazit: víc, proč do (www.tatram v Kopřivnici z nich je „Techn hned probíhá v prostorá až do konce roku 2022 useum.cz) ické rách původ s expozicí ch obou zmiňova ního muzea osobních vozů,muzeum Tatra“ muzeí výstava designér ných v centru města na adrese ské tvorby Jiřího a to v prosto Záhumenní v budově Špa‑ nihela, nazvaná příznačně 367/1. Druhý nákladních Kulturního Vize a limity.

Jméno akademi m pak je zcela domu automobilů ckého sochaře Jiřího vzniklo v nové „Muze nihela je příznivc rekonstruova Tatra“ (www.muze Špaum ům značky umnj.c né budově Tatra u zimníh bývalé slévár z/tatra), které známé. U kopřivnické značky Tatra určitě o stadionu Maserati A6G s karoserií pracoval třiKopřivnice, ny automobilky náct let, byl po léta na adrese rem a stojí nejen jejím hlavním designéroku startoval v Mille Zagato z roku 1956. Původně tovární Husova 1326/1 Miglia za vůz, tvary 3. a který několika mnoha toho ních v kategorii sportovníc dalších závodech. vozů, ale i za nákladVůz vyhrál první cenu h vozů z let 1945 faceliftem poslední až 1960 ho

MJ_2022_10

.indd 24

Motor Journal 10/2022

27.09.2022

Vítězný Duesenber g J Figoni Sports Torpedo,

r. v. 1932 (foto Kimball

Studios)

Pebble Beach

4:52

Na golfový trávník se přijíždí brzy ráno, nákladních návštěvníkMuzeum automobilpro y je otevřeno již od půl šesté, aů Tatra účastníky50 všechny vítá osobně Buttonová. Za poměrněprezidentka soutěže Sandra každý účastník uvítal chladného a mlhavého rána také které se tradičně podávají horkou kávu a doughnut, MJ_2022_10 .indd 50 při vstupu

speciálně postaven Od té doby patří ou trať v Laguna Seca.

Pebble Beach Každý rok elegance. jen soutěži zamítne skupin elegance asi a odborníků Veteránsalon Pro pořadate osmi stovká sestavená Motor Journa le startuje další pořadateli svůj starý lu 10/2022 soutěže před koncem roku, kdy se začíná ročník již vůz na trávník m velmi bohatých lidí, aby zapark seznam tak zúčast sestavova u místního nit se golfov ovali Pebble automobilů, které by bylo možné t na světě známé nejexkluzivnější výstav ého hřiště. Nedov Beach vystavit. na olí Pravidelně na jim února se y historických konci 21. srpna bylo jako Pebble Beach pak Concours d’Eleg automobilů vybere. Přednosschází komise, která vozy na fairway ných vozů 18. jamky ance. t mají automob V roztříděných neděli vystaveno dosud nebyly ily, které vystaveny na 232 pečlivě do 28 tříd.

Pebble vybra‑ na žádné další světové soutěži Beach ani outěž elegance Pebble Beach elegance. Na se mohou automob v poprvé uspořád Pebble Beach byla ukázat nejdříve ily znovu motoristické ána v roce po doprovodný sezóny na celém 1950 jako změnily majitele deseti letech nebo pokud program automob pobřeží. západním závodů, které renovaci. Během či podstoupily čerstvou ilových klikatící Roku 1956 se na úzké v té době byly lesní silnici se po kopci hlavní událostí níků ví, že jejich dubna již většina účastMcAfee a závody Del Monte zabil Ernie vůz byl vybrán se s ním a od té se potom přesunu ly na prezenta nemohou účastnit žádné doby veřejné ce.

Motor Journal 10/2022

27.09.2022

4:55

S

Pořadatelé mají k dispozici vozy na předem určená elektrické golfové vozíky, se kterými místa

navádějí jednotlivé

Poslední vyleštění, než přijde komise rozhodčích. Pánové -Lago T26 Grand Sport pracují Munday Auto Collectionkarosárny Franay z roku 1948. Majitelem na kupé Talbotz Texasu je muzeum

28

MJ_2022_10

.indd 28

Skupina speciálně vyškolených průvodců, Beach najmout k prohlídce vystavenýc které si mohou návštěvníci v Pebble Ansaldo 4H z roku označeni jako docenti, h automobilů. Na 1928 šerpě tak je člověk rozliší od podobně pečlivě klobouku jsou oblečených komisařů

Ansaldo

Ansaldo je jednou z nejstarších renských firem. V příhod a největších Sardinského italských ných politic strojí‑ království kých podmí stavitelé Janov firmu nkách rozvoj ského průmy roku 1853 založili e Rubattino, významní slu a obcho ředitel Národ před‑ du: místní Maria Bombr ní banky Sardin rejdař ini ského králov Raffaele dělství, financí a Giacomo Filippo ství, Carlo Penco, který profesor místních a stavebnictví. Jméno podnikal v země‑ nové firmě univerzity podílníkem však dal inžený Televizní štáb se zajímá a generálním Giovanni Ansaldo, který r, o Talbot -Lago ředitel se stal čtvrtým et Falaschi, jehož em. majitelem je Robert T26 Grand Sport s karoserií od firmy Figoni Kudela z Chropyně

V

Motor Journal 10/2022

27.09.2022

Giovani Ansaldo (1819–18

4:53

59)

40

MJ_2022_10

.indd 40

pozadí vzniku tehdejší ministr firmy možná stál financí Camillo hrabě Cavour.

Benso Vyřešil s hutním podnikem tak totiž problém, co se stal majetkem v Sampierdareně, který ního vlastníka státu po krachu původ, firmy Taylor Vztahy mezi & Prandi. partnery se však brzy zhoršily, protože pan Ansaldo byl spíše učenec než manažer a netěšil se plné Ferdinando Maria Bombriniho důvěře pánů Perrone (1847–19 a Rubattina.

08) Oba se chtěli věnovat loďařství 980 zaměstna , dil výrobu lokomot ale pan Ansaldo prosanců. začali více věnovatV té době se vedení firmy iv a vybavení Po Ansaldově železnic. briniho Giovann synové bankéře Bomvedení svěřeno smrti v roce 1859 bylo i a Carlo Marcello zajistili další , kteří Výrobní programpanu Luigi Orlandovi. peníze na moderni a v roce 1883 zaci továrny se rozšířil o motorů, velké svěřili vedení součástky strojnímu inževýkovky, parní nýrovi Antoniu lové konstruk Omatimu. ce, jeřáby, turbíny kotle, oceV duchu původní i lodní součástk a nakonec y. Firma zaměstn se bratři Bombrin ho záměru jejich otce krát více lidí ávala pětiovi zaměřili než v době ření podniku na vytvosvého V roce 1884 , který by byl již ve firmě Ansaldo založení. vit a plně schopen postavybavit velké pracovalo bitevní jim podařilo.

Firma Ansaldo lodě, což se začala dodávat Motor Journal 10/2022

27.09.2022

4:54

www.MotorJournal.cz

Foto Tom Hyan

► Automobily ► BMW GROUP MINI CABRIO (F57)

NEBE

NAD HLAVOU

Znovuzrozený Mini se vyrábí ve třetí generaci, průběžně modernizované, přičemž k nejatraktivnějším typům patří čtyřmístné Cabrio...

P

TOM HYAN Novodobou řadu Mini třetí generace, vyvinutou pod tak­ ůvodní Mini, uvedený v srpnu 1959 ještě pod tovkou BMW Group, tvoří základní hatchback poprvé ve značkami Austin a Morris koncernu BMC (British Motor Corporation), zaznamenal více Vyzkoušeli jsme čtyřmístný třídveřové i pětidveřové verzi (F56/F55), atraktivní kab­ než pět milionů vyrobených kusů (přesně riolet (F57), nyní pětidveřové kombi Clubman (F54) a od­ Mini Cooper S Cabrio vozené SUV Countryman ve druhé generaci (projekt 5 387 862) a stal se kultovním automobilem. se zážehovým F60), přičemž řada zahrnuje rovněž čistě elektrické (Mini Během let procházel nevelkými změnami, ale měnil dvoulitrovým čtyřválcem značky, tak jak se vyvíjel jeho výrobce. Základní tří­ o výkonu 131 kW (178 k) Cooper S E hatch) a hybridní verze (Mini Countryman dveřový hatch se tedy objevil nejen jako Austin a Morris, Cooper S E ALL4). Mírně se zvětšily rozměry vozu, jeho ale později Leyland a Rover, než se stal vzhled však zůstal prakticky zachován. prostě Mini. Po zakoupení skupiny Ostatně co také měnit na britské legen­ ► MINI CABRIO (F57) – PŘEHLED TYPŮ dě? Trochu upravit exteriér, ale jinak ra­ ­Rover mnichovskou společností BMW motor výkon převodovka spotřeba WLTP ději nic nezkazit, inovace zůstávají uvnitř, Group produkce ještě pokračovala, ale označení [objem cm3] [kW/k] [l/100 km] z iniciativy Bernda Pischetsriedera vozu v dnešní době především v infotainmen­ 3R 1499 75/102 6M 5,9 tu, konektivitě a asistenčních systémech. (jehož strýc Alec Issigonis původní Mini One ­ 3R 1499 100/136 6M 5,9 Mini zkonstruoval) se už od roku 1995 Cooper Nejúspěšnější britský automobil všech Cooper 3R 1499 100/136 DCT7 5,9 dob je ikonou, kterou nelze dramaticky začal rodit nástupce. O tom, že to ne­ Cooper S 4R 1998 131/178 6M 6,5 měnit. Přestože novodobé generace, bylo snadné, svědčí některé kuriozní Cooper S 4R 1998 131/178 DCT7 6,2 studie Mini, představené ještě před Cooper JCW 4R 1998 vyvinuté u BMW Group, jsou poněkud 170/231 6M 7,3 ­návratem v roce 2000...

Cooper JCW 4R 1998 170/231 8A 7,1 větší než originál, nadále zachovávají

16

auto 2022/10

TH

4

Foto Tom Hyan

5

6

1

7 8

2 typický styl Mini, nyní samostatné značky. V roce 2001 vyjela první nová generace (R50), o pět let později ná­ sledovala druhá (R56) a 18. listopadu 2013 oslavila v továrně v Oxfordu světovou premiéru generace třetí (F56). Jak prozrazuje změna písmene v kódovém označení (R bylo vzpomínkou na Rover), je Mini už dávno plně integrován do vývojového programu BMW Group a jako první vyjel na nové platformě UKL1, která posloužila v různých verzích mnoha dalším typům BMW a Mini se základem v předním pohonu s motorem napříč (u Mini standard, u BMW revoluce). Mini třetí ge­ nerace také jako první přišel s radikální motorovou ob­ měnou, kdy nabídka začíná tříválci 1,5 litru v zážehové i vznětové verzi, ale dvoulitrové čtyřválce zůstávají...

Třetí Mini se pro modelový rok 2014 představil široké veřejnosti současně na autosalonech v Los Angeles ­ a Tokiu 2013, úpravy designu pod vedením tehdejšího šéfdesignera Dána Anderse Warringa nejsou velké, změnila se však příď, hlavní světlomety i kon­ ►►►

3 1 Elektrické otevírání (či zavírání) střechy probíhá do osmnácti sekund i při rychlosti do 30 km/h 2 Plátěná střecha ve stylu britské státní vlajky 3 Příplatková osmnáctipalcová litá kola Pulse (pneumatiky 205/40 R 18) 4, 5 Pokud cestujete ve dvou s otevřenou střechou, lze nad zadní sedadla nasadit větrnou clonu pro omezení turbulencí v interiéru 6 Zadní sedadla jsou víceméně nouzová 7, 8 Přístrojová deska s kruhovým centrálním displejem je vzpomínkou na původní Austin/Morris Mini

10/2022 THauto

17

► BMW GROUP MINI CABRIO (F57)

Foto Tom Hyan

3 4 1 2

1 Mini Cooper S Cabrio s nataženou plátěnou střechou, která se ovládá elektricky (spínač uprostřed nad čelním oknem) 2 Sklopné víko zavazadlového prostoru snese zatížení do hmotnosti 80 kilogramů 3 Vzhledem k velké poptávce po vozech Mini byla výroba Cabrio zavedena v nizozemském závodě VDL Nedcar v Bornu (původně Volvo/Mitsubishi, ještě dříve DAF) 4 Zážehový dvoulitrový čtyřválec o upraveném výkonu na 131 kW (178 k); když byl dříve o deset kilowattů vyšší

cové svítilny (všechny využívají LED). Důležité je ­snížení hmotnosti a zvýšení tuhosti karoserie, unifiko­ vaná řada úsporných motorů, vycizelovaná techno­ logie zavěšení kol (unikátní motokárový styl jízdy zůstává zachován) a posílená výbava. Kruhový ­ rychloměr je před řidičem, klasický kruhový středový přístroj nyní nese především displej informačního a navigačního systému včetně funkcí Connected­ Drive, Teleservices, Emergency Call, DAB tuner a dalších. V nabídce jsou Head-Up Display, zadní ­kamera, detekce překážek s nouzovým brzděním, sa­ močinné přepínání světlometů, dešťové čidlo a mno­ ho dalšího, jak se stalo u moderních vozů zvykem.

Za deštivého konce léta jsme vyzkoušeli Mini ­Cooper S Cabrio, jehož plátěná střecha má rychlé elektrické zavírání i otevírání do 18 sekund, a to i při rychlosti až 30 km/h; přičemž větrná clona nad ­zadními sedadly může zůstat v aktivní pozici (pokud

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (COOPER S) – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec BMW Mini TwinPower Turbo Technology typ B48, přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem Twin-Scroll, uložený vpředu napříč; hliníkový blok a hlava válců; DOHC 4V (řetěz); elektronické přímé vstřikování paliva, EU6d; 1998 cm3 (ø 82 x 94,6 mm); 11,0:1; 131 kW (178 k)/5000 – 5500 min‑1 a 280 N.m/1350 – 4200 min‑1. Elektrická výzbroj 12 V, alternátor 150 A, akumulátor 70 A.h, uložený v motorovém prostoru.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) šestistupňová přímo řazená mechanická převodovka (3,923 – 2,136 – 1,393 – 1,088 – 0,892 – 0,756 – Z 3,538), stálý převod 3,588; b) dvouspojková automatizovaná sedmistupňová Steptronic DCT (4,15 – 2,45 – 1,56 – 1,09 – 0,84 – 0,68 – 0,55 – Z 3,75), stálý převod 3,474; pohon předních kol.

PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy s příčnými a podélnými rameny; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem EPS Servotronic 14,0:1; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, DSC/DTC; kola z lehkých slitin; pneumatiky 195/55 R 16 (testovaný vůz 205/40 R 18).

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2495 mm, rozchod kol 1485/1485 mm; d/š/v 3876/1727/1415 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,36; pohotovostní hmotnost a/b) od 1305/1325 kg, celková 1745/1745 kg; objem zavazadlového prostoru 160 – 215 l; objem palivové nádrže 44 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 230/230 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,1/6,9 s; spotřeba paliva WLTP 6,5 – 6,9/6,2 – 6,5 l/100 km; emise CO2 148 – 157/141 – 151 g/km.

VÝROBCE – BMW Group, D-80778 München, Německo; v závodě VDL Nedcar B.V., Dr. Hub van Doorneweg 1, 6121 RD Born, Nizozemsko

18

auto 2022/10

TH

cestujete ve dvou). Při jízdě s otevřenou střechou je velmi účinná, omezuje nežádoucí turbulence v inte­ riéru. Mini Cabrio alias Mini Convertible nemá mnoho konkurentů, když jiné značky od kabrioletů vlastně upustily, o to je však tato alternativa zajímavější.

V loňském roce byl téměř každý pátý prodaný Mini v Německu v otevřené verzi Cabrio; kupodivu Ně­ mecko je největším trhem pro Cabrio, který následují USA, Velká Británie, Francie, Španělsko a Portu­ galsko. V březnu 2021 byla představena moderni­ zovaná Mini Edition s drobnými úpravami designu, pěti verzemi litých kol a novými barvami včetně žluté Zesty Yellow (exkluzivně jen pro Cabrio). Testovaný vůz měl metalický šedý lak Rooftop Grey a interiér v kůži Chester Malt Brown/Black (příplatky 16 016 Kč a 44 070 Kč), jako obvykle potěšily spínače (včetně spouštění motoru) v leteckém stylu.

Motory TwinPower Turbo pro Cabrio jsou unifiko­ vané zážehové tříválce a čtyřválce se shodnými roz­ měry válců ø 82 x 94,6 mm, tedy s objemy 1499 cm3 (Mini One, Cooper) nebo 1998 cm3 (Cooper S a JCW); rozpětí výkonů činí 75 až 170 kW (102 až 231 k). Kromě nejslabší verze je vždy k dispozici ­manuální i samočinná převodovka, náš Cooper S Cabrio měl dvoulitrový motor o výkonu 131 kW (178 k) a dvouspojkovou sedmistupňovou převodovkou Steptronic. Kuriozitou je indikátor doby jízdy se sta­ ženou střechou. Kvalitní provedení vozu a jeho inte­ riéru se sériovým či volitelným příslušenstvím odpo­ vídá pozici značky na trhu a příslušné ceně v rozpětí 659 100 Kč (One) až 964 600 Kč (JCW). Testovaný vůz Cooper S Cabrio byl za 800 800 Kč, což pří­ platková výbava zvýšila na 1 125 544 Kč včetně DPH (jen litá kola Pulse 18“ jsou za 42 718 Kč a převo­ dovka Steptronic místo mechanické za 48 074 Kč).

Kabriolety se vyrábějí v nizozemském závodě VDL Nedcar, v červnu 2022 vyjel z továrny miliontý vůz pro BMW Group (čtyři typy; od 2014 výroba Mini Hatch, Cabrio a Countryman včetně PHEV; od roku 2017 BMW X1). Nabídku Mini Cabrio uvádíme v pře­ hledné tabulce (více na www.mini.cz).

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na původní AUSTIN/MORRIS MINI (1969)

10/2022 THauto

19

Foto Tom Hyan

► Automobily ► HYUNDAI i20 N (BC3)

1

2

SPORTOVEC

Třetí generace i20 zahrnuje sportovní model N, inspirovaný úspěchy v největších světových rally...

TOM HYAN 1 Hyundai i20 N je návratem k malým a relativně lehkým sportovním hatchbackům 2 Sportovní charakter podtrhuje i spoiler nad zadním oknem

20

auto 2022/10

TH

P

ísmeno N znamená pro Hyundai totéž, co písmeno M pro BMW, ostatně na vývoji sportovních vozů se u obou značek podílel stejný muž. Němec Albert Biermann přešel od bavorské ke korejské značce v roce 2015, když zjistil, že se u jeho zaměstnavatele do popředí derou takové zbytečnosti jako je rozstřikování parfémů v interiéru, ale i pneumatické odpružení, nevhodné pro sportovní jízdu. Přijal novou výzvu u Hyundai, zasloužil se o rozvoj divize N, která po veleúspěš­ ném Hyundai i30 N připravila další typy Veloster N, Elantra N, Kona N a i20 N. Samozřejmě, ne všechny se objevily v Evropě, ale po i30 N a Kona N jsme vy­ zkoušeli ten nejmenší...

Výrobce uvádí, že N znamená Namyang (vývojové centrum v Koreji) a Nürburgring, kde byly vozy od­ zkoušeny před zahájením sériové produkce, přičemž pětidveřový hatchback i20 N sází na renomé soutěž­

ních speciálů i20 Coupé WRC a i20 N Rally1/Rally2, které nasbíraly nespočet úspěchů v mezinárodních rally. Výhodou Hyundai i20 N je především na dnešní zvyklosti nízká hmotnost od 1190 kg (stejně jako u WRC), takže poháněcí soustava o výkonu 150 kW (204 k) poskytuje velmi pěknou dynamiku se zrych­ lením na sto za 6,2 sekundy a největší rychlostí 230 km/h. Proti standardní i20 byla rovněž posílena brzdová soustava (větší průměr brzdových kotoučů), zmenšen převod řízení ze 12,4 na 12,0:1 a samozřej­ mě upraveno odpružení. Při klidnější jízdě může prů­ měrná spotřeba klesnout pod udávaných 7,0 l/100 km (dosáhli jsme 6,4 l/100 km, což nás překvapilo).

Písmeno N je ovšem také symbolem dvojité za­ táčky, sportovní dojem z jízdy umocňuje ve voze upozornění na dvojitou zatáčku vpředu a tedy na vhodnost aktivace sportovního režimu N, pokud již není zvolen! Řidič má k dispozici obvyklé jízdní

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Hyundai Gamma II (Smartstream G 1.6 T-GDI), přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; 1598 cm3 (ø 75,6 x 89 mm); 10,0:1; Dual-CVVT a DOHC 4V; přímé vstřikování paliva, Stop/Start, EU6d; 150 kW (204 k)/5500 – 6000 min‑1 a 275 N.m/ 1750 – 4500 min‑1, resp. overboost 304 N.m/2000 – 4000 min‑1.

Elektrická výzbroj 12 V. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – přímo řazená šestistupňová převodovka (3,308 – 1,962 – 1,387 – 1,079 – 0,884 – 0,756 – Z 3,583); stálý převod 3,941; mechanický diferenciál s omezenou svorností m-LSD, Launch Control; pohon předních kol.

3

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson (N Power Sense Axle), vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou Dual-CTBA (Coupled Torsion Beam Axle); vinuté pružiny a teleskopické tlumiče; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu ø 320 x 28 mm s vnitřním chlazením, vzadu kotoučové ø 262 x 10 mm, ABS/EBD/BA, VSM (ESC); hřebenové řízení 12,0:1 s elektrickým posilovačem, 2,16 otáčky volantu na plný rejd; kola 7,5J x 18 z lehké slitiny, pneumatiky 215/40 R 18.

4

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2580 mm; rozchod kol 1544/1542 mm; d/š/v 4075/1775/1440 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 352/1156 l; objem palivové nádrže 40 l; pohotovostní/celková hmotnost 1090/1650 kg; hmotnost nebrzděného/ brzděného přívěsu 450/1110 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 230 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,2 s; spotřeba paliva WLTP 7,0 l/100 km; emise CO2 158 g/km.

6

c­harakteristiky Normal, Eco a Sport, ale také ex­ trémní N, či individuálně nastavené N Custom.

Rychlé přepínání dovolují tlačítka volby N na vo­ lantu, navíc je tam červené tlačítko REV (Rev Matching), sloužící systému samočinného vyrovná­ vání otáček pro plynulejší řazení směrem dolů. Pro track days je určen Performance Driving Data Sys­ tem, tedy monitoring jízdních výkonů (zrychlení, čas na kolo). Na displeji lze sledovat také průběh výkonu motoru, jeho točivého momentu a plnicího tlaku ­turbodmychadla. Prostě radost z jízdy!

Zážehový čtyřválec Smartstream G 1.6 T-GDI vy­ chází z osvědčené řady Gamma II, z objemu 1,6 litru nabízí 150 kW (204 k) a overboost až 304 N.m (krát­ kodobě při dvou až čtyřech tisících otáček). Pro správný pocit z jízdy je šestistupňová převodovka mechanická s přímým řazením krátkou pákou na středovém tunelu. Výkon se přenáší na přední kola

7

prostřednictvím mechanického diferenciálu s ome­ zenou svorností (N Corner Carving Differential), ­naladěného i pro využití Launch Control, tedy co ­nejrychlejšího rozjezdu z místa s optimální trakcí bez zbytečného prokluzu pneumatik. Kola jsou pro ­Hyundai i20 N specifická, obutá do nízkoprofilových pneumatik rozměrů 215/40 R 18.

Přestože jde o sportovně laděný vůz s doplňkovými aerodynamickými prvky (spoilery, boční lišty, difuzor), nechybí bohatá paleta výbavy s digitálním cockpitem a dotykovým středovým displejem 10,25“, audio­ soustavou Bose a především nadstandardní nabíd­ kou Hyundai Smart Sense, zahrnující řadu jízdních asistentů Advanced Driver Assistance Systems, v této třídě neobvyklou. Patří k nim kontrola jízdy v pruhu LKA s vizuální i akustickou výstrahou, de­ tekce mrtvých úhlů BCW, udržování ve středu jízd­ ního pruhu LFA, sledování pozornosti řidiče DAW, hlídání příčného provozu při couvání z parkovacího místa RCCW, inteligentní kontrola povolené rychlosti ISLA, samočinné přepínání světlometů HBA a další.

Nový Hyundai i20 N se dodává ve dvou výbavách, standardní N a vylepšené N Premium (např. dife­ renciál m-LSD, displej 10,25“ místo standardního 8“, LFA, BCW/RCCW). V době testu se akční ceny ­pohybovaly od 609 900 Kč, resp. od 689 900 Kč za testovaný i20 N Premium, a to včetně DPH (více na www.hyundai.cz). Samozřejmostí je pětiletá záruka bez omezení ujetých kilometrů.

■

VÝROBCE – Hyundai Assan Otomotiv Sanayi Ve Ticaret, A.S., Alikahya Atatürk, 41310 Izmit (Kocaeli), Turecko

Foto Tom Hyan

5

3 Přehledná přístrojová deska s dotykovým středovým displejem 4 Vedle standardních režimů je k dispozici unikátní N (tlačítka na volantu) 5 Šestnáctistovka jako u soutěžního vozu WRC Rally1, ovšem bez přídavného elektromotoru 6, 7 Rozměry interiéru splní všechny běžné nároky

10/2022 THauto

21

► Automobily ► CITROËN ë-BERLINGO 2022

Foto Tom Hyan

Citroën ë-Berlingo je elektrická verze Berlinga třetí generace, nabízená jako osobní i užitková

ELEKTRICKY...

Berlingo je nejúspěšnějším vozem Citroën na evropském trhu, nyní se však mělo změnit na výhradně elektrické...

TOM HYAN

Na palubním displeji jsou jasné údaje o dojezdu i zbývající kapacitě akumulátoru

22

auto 2022/10

TH

E

lektrické ë-Berlingo vychází ze třetí gene­ race Berlinga, která nyní zahrnuje v rámci badge engineering zvýšený počet značkových variant z výrobního závodu Stellantis (dříve Citroën/PSA) ve španělském Vigu, k nimž ­patří Peugeot Partner/Rifter, Opel/Vauxhall Combo a nejnověji Fiat Doblò třetí generace (výroba zahá­ jena 8. července 2022), ale rovněž Toyota ProAce City pro klienta Toyota Motor Europe. Letos na jaře bylo oznámeno, že pro evropský trh budou určeny výhradně elektrické verze (mimo Toyotu), aby byl urychlen masový přechod k elektromobilitě. Pak však někdo dostal rozum a ceník Citroënu i na podzim 2022 nadále zahrnuje jak vozy elektrické ­ (100 kW), tak se zážehovými (1.2 PureTech 110) i vznětovými motory (1.5 BlueHDi 100 a 130).

Berlingo třetí generace je zcela nový automobil, ­uvedený na jaře 2018. Navazuje na dlouhou tradici lehkých užitkových vozů Citroën 2 CV AK/AZU (1,2 milionu), Acadiane (250 tisíc), C15 (1,18 milionu), Berlingo první (2,4 milionu od 1996) a druhé gene­ race (2,5 milionu od 2008), což byly víceúčelové vozy, využívané jako osobní i lehké užitkové. Ber­ lingo tvořilo 30 % prodejů Citroënu na evropském i českém trhu, a proto byla u třetí generace posílena

nabídka větším počtem možností, a to bohatších ­výbav, barevných kombinací i speciálních paketů.

Technicky vychází přední část z nové platformy PSA EMP2, prvně uvedené v roce 2013 na druhých generacích Peugeot 308 a Citroën C4 Picasso, jež posloužila většině nových automobilů Groupe PSA (nyní Stellantis), zatímco zadní část RG5 je převzata z Berlinga druhé generace. Dramatická změna emisních předpisů vedla k vývoji elektrické verze, která má být nyní upřednostněna.

Citroën si zvykl označovat elektrické verze dalším přehláskovaným ë, takže už vyjely ë-Berlingo, ë‑Spacetourer a ë-C4. Všechny tři typy jsme vyzkoušeli, poslední bylo ë-Berlingo s prémiovým paketem XTR (ozdobné oranžové prvky, specifická kola a další doplňky). Využívá se standardní elektrické poháněcí soustavy PSA s elektromotorem 100 kW (136 k) a trakčním akumulátorem 50/46 kWh, známé z jiných elektromobilů skupiny Stellantis. V souladu s charakterem pětimístného automobilu jsme jej využili k přepravě zboží, na trase 67 km z Prahy do Příbrami klesl dojezd z výchozího 254 km (97 % kapacity) na 188 km (74 %), tedy o téměř shodných 66 km, přičemž na cestě jsme jednou na chvíli zastavili. Cesta zpět do Prahy, oklikou a znovu s jednou zastávkou

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – a) trakční synchronní elektromotor s permanentními magnety, uložený vpředu napříč společně s výkonovou elektronikou; 100 kW (136 k)/3673 – 10 000 min‑1 a 260 N.m/300 – 3673 min‑1 v režimu Power; 80 kW (109 k) v režimu Normal a 60 kW (82 k) v režimu Eco; b) samočinná jednostupňová převodovka s převodem 4,29:1; pohon předních kol; c) trakční akumulátor Li-Ion 400 V, kapacita 50 kWh (využitelných 46 kW), 216 článků (18 modulů po 12), uložených pod podlahou mezi nápravami, hmotnost 450 kg; nabíjení AC 7,4/11 kW za 7:30/4:45 h, možnost rychlonabíjení DC 100 kW (na 80 % kapacity za 32 minut) a z běžné zásuvky AC 1,8 kW/8 A za 28 hodin.

1

PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu podélná ramena spojená torzně poddajnou příčkou; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 205/55 R 17.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (verze M Profi+) – rozvor náprav 2785 mm, rozchod kol 1553/1567 mm; d/š/v 4403/1921/1844 mm; přední převis 892 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 597/2126 l; pohotovostní/celková hmotnost 1664/2290 kg (pětimístný); brzděný přívěs do 750 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost omezena na 135 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 11,7 s; spotřeba elektrické energie WLTP 19,7 – 22,4 kWh/100 km; dojezd WLTP 249 – 280 km.

VÝROBCE – PSA Automobiles, S.A. (Stellantis B.V.), 2 – 10 Boulevard de l’Europe, 78300 Poissy, Francie; v závodě Planta de Vigo, Rúa de Citroën 3 – 5, 36210 Vigo (Pontevedra), Španělsko

na trase 91 km, překvapila snížením dojezdu o pouhých 38 km (51 %). Nových 24 kilometrů v městském provozu snížilo dojezd jen o 16 km (44 % kapacity).

Znamená to, že ukazatel dojezdu je správně optimis­ tický, pokud se ovšem snažíte o velmi hospodárný způsob plynulé jízdy s důslednou rekuperací.

Jedno je jisté, jde o jiný druh řidičského zážitku, kdy neustále kontrolujete hlavně stav kapacity akumulá­ toru, který je důležitější než údaj o dojezdu v kilometrech. Větší stoupání totiž může spotřebu významně zvýšit. V testu jsme ujeli sice 182 km, ale udávaný dojezd klesl jen o 120 km; při zbývající hodnotě kapacity 44 % hlásil displej ještě zásobu na 134 km jízdy.

Tyto možnosti je třeba vyzkoušet při delším proběhu, neboť při nižší zbývající kapacitě většinou začne ­dojezd klesat rychleji. Je zřejmé, že ë-Berlingo může dobře sloužit v provozu na kratší vzdálenosti s dobíjením přes noc, ale tou největší nevýhodou je pořizo­ vací cena. V době testu začínala na 839 000 Kč (Van Plus), což je o poznání více než 510 až 530 tisíc korun českých za verzi se spalovacím motorem, nemluvě o snížení užitečné hmotnosti zhruba o 200 kg (více na www.citroen.cz). Vzhledem k uložení trakčního akumulátoru pod podlahou mezi nápravami se ale proti konvenční verzi nezměnil objem interiéru. ■

Foto Tom Hyan

2

3 4

1 Nové ë-Berlingo je jubilejním patnáctimiliontým automobilem, který 9. května 2022 vyjel z výrobního závodu ve Vigu 2 Pohled pod kapotu elektrické verze s výkonem 100 kW 3, 4 Základní je pětimístná verze se samostatnými sedadly, připlatit však lze i za provedení sedmimístné

10/2022 THauto

23

Foto Tom Hyan

► IAA TRANSPORTATION HANNOVER 2022

1

VÝZVA PŘIJATA

Po čtyřech letech se vrátil autosalon v Hannoveru, jen slovo Nutzfahrzeuge (užitkové vozy) bylo nahrazeno slovem Transportation...

TOM HYAN, Hannover (D) 1 Elektrický Mercedes-Benz eActros 400 s celkovou hmotností 19 tun, výkonem až 400 kW a dojezdem do 400 kilometrů

2

V

rámci světového trendu tak bylo naznačeno, že jde o dopravu v obecném slova smyslu a nikoli pouze nákladní automobily a auto­ busy, i když vozidla byla stále hlavním mottem výstavy. Pro některé jedince (a není jich málo) však jde o revoluci, představují si zásobování na veloci­ pedech s elektrickou asistencí, výrobci svoje primitivní rikši ve stylu čínských dopravních prostředků minulých let označují coby Shaping the Mobility of the Future ­(formování mobility budoucnosti), jak hrdě hlásal nápis na stánku německé firmy Riese & Müller nad jejími ná­

24

auto 2022/10

TH

2 Volkswagen ID.Buzz, další elektromobil na modulární platformě MEB s výkonem 150 kW (204 k), se prodává od 1 438 823 Kč včetně DPH 3 Nikola Tre FCEV, elektrický tahač s vodíkovými palivovými články, jehož existenci umožnila spolupráce s IVECO a výroba v Ulmu

3 kladními bicykly. Jistě, pro poslíčkování na Lastmile (po­ slední míli) možná ano, ale pro zásobování neskromné konzumní společnosti dnešních dnů těžko...

Příčinou všech problémů nynější evropské společnosti je přílišný blahobyt, lidé nemají potřebu pracovat a vytvářet hodnoty, vše se přece už vyrábí, mají to na dosah ruky, vše je zařízeno a oni se chtějí bavit. Že jejich rodiče a prarodiče pro jejich blahobyt tvrdě pracovali desítky let nevnímají, mají svoje nové nápady, a vědí, jak vše změnit. Pokračovat v rodinné firmě? Ani náhodou, to je moc práce! Jak se rozšířila armáda přiživujících se

4

5 6

Foto Tom Hyan

PŘED 30 LETY: Mercedes-Benz EXT-92 byl vizí kamionové části dopravy na kratší vzdálenosti, která slavila premiéru na IAA 1992 v Hannoveru.

Aerodynamicky optimalizovanou soupravu tehdy navrhl Mercedes-Benz AG pro integrovaný dopravní systém budoucnosti MB Vision, založený na vzájemné provázanosti silniční a železniční dopravy, což dnešní evropští vládci naprosto nechápou a ignorují. Předpokládalo se využití rychlovlaků a dvoustupňové distribuce nákladními vozy.

4, 5 Mercedes-Benz GenH2 Truck Powered by Cellcentric, elektrický tahač s vodíkovými palivovými články, vyvíjený pro sériovou produkci 6 Představa o tvorbě nové mobility s elektrickými bicykly německé společnosti Riese & Müller

7 ­ anažerů a spekulantů, kupců renomovaných firem m za účelem jejich dalšího prodeje, asi už nezjistíme, ale jde o trend doby. Společnosti, které vyráběly kvalitní ­výrobky i více než sto let, houfně mizí ve fúzích a reorga­ nizacích, zavedených utajenými majiteli z jediného dů­ vodu snadného zisku na základě toho, co vytvořili jiní.

Nový Henry Ford nebo Tomáš Baťa se asi už nenarodí.

Zločinci, zrození v Evropě, devastovali průmysl vlastního kontinentu převedením výroby téměř všeho do komunis­ tické Číny, protože to včetně neekologické přepravy vy­ jde levněji než domácí výroba. Byla tomu přizpůsobena

7 Fuso eCanter 4S15e příští generace slavil evropskou premiéru (dříve Mitsubishi, nyní Daimler Trucks) 8 General Motors sice zrušil tradiční Oldsmobile a Pontiac, ale zato vymyslel Brightdrop, novou značku elektrických rozvážkových automobilů

8 legislativa, celní ochrana je minulostí, z Číny se dováží vše od papírových tašek po elektromobily...

Elektromobilita je posledním hřebíkem do rakve prů­ myslové Evropy, vyvolávající další závislost na komu­ nistické Číně, velkovýrobci akumulátorů, jejich článků i zdroji příslušných surovin. Politický tlak na urychlení elektromobility znamená, že poslední zbylé společnosti, které v Evropě vyrábějí motorová vozidla, vesměs vý­ zvu EU přijaly a investovaly obrovské prostředky do vývoje akumulátorových vozidel. Prostě chtějí přežít.

V oblasti nákladních automobilů je to opravdu ►►►

10/2022 THauto

25

Foto Tom Hyan

► IAA TRANSPORTATION HANNOVER 2022

1 1 DAF XD nové generace, ještě na autosalonu oceněný prestižním titulem Truck of the Year 2023 2 Ford F-Max, zpestření nabídky těžkých návěsových tahačů na evropském trhu, výsledek joint-venture Ford a turecké Koc Group

2

3 IVECO Tigrotto, malý valník 4x4 v retrostylu s využitím jména populárního lehkého vozu O.M. Tigrotto z Brescie

3

4 Plynové motory jsou nadále v nabídce velkých automobilek, IVECO S-Way na stlačený zemní plyn má samozřejmě nižší emise než na naftu 5 Prototyp IVECO eDaily Hydrogen s vodíkovými nádržemi v žebřinovém rámu a soustavou palivových článků ze spolupráce Hyundai

4 podivné. Vždy se bojovalo o co největší uži­ tečnou hmotnost, kterou nyní výrazně sníží hmotnost akumulátorů, nemluvě o nesrov­ natelné délce dojezdu proti návěsovým soupravám se spalovacími motory! Kon­ struktéři si tyto skutečnosti samozřejmě uvědomují, a tak údaj o hmotnosti akumulá­ torů v nákladních vozech většinou hledáte marně. Volvo Trucks na svém stánku vysta­ vovala pouze elektrické nákladní automo­ bily. Nově nabízí elektrické řady FM (distri­ buční), FMX (stavební) a FH (regional long distance, tedy místní dálková doprava), při­ čemž využívá soustavy Li-Ion o kapacitě až

26

auto 2022/10

TH

5

540 kWh, složené z bloků po 90 kWh, u kte­ rých (jako jedna z mála) uvádí hmotnost po 500 kg! Znamená to, že s sebou stále vezete 2,5 tuny (pět bloků 450 kWh) nebo 3,0 tuny (šest bloků 540 kWh)! U typových řad FH a FM Electric jsou uvedeny největší povolená hmotnost 44 tun, celkový výkon tří elektromotorů až 490 kW (666 k) a dojezd do 300, resp. 380 km. To je samozřejmě málo ve srovnání s diesely, navíc dobíjení DC 250 kW z 0 na 80 % trvá 1,5 hodiny, ne­ mluvě o dnes už vyšších nákladech za elek­ třinu ve srovnání s naftou. Výrobní program elektrických FM, FMX a FH ze švédského

Tuve (Göteborg) pro rok 2023 zahrnuje vozy se znaky náprav od 4x2 po 8x4.

Nadnárodní společnost IVECO vsadila na spolupráci s podivným americkým startupem Nikola Corporation (dříve Nikola Motor Co.) z arizonského Phoenixu, jehož zakladatel Trevor Milton byl obviněn z podvodů a od­ stoupil už v září 2020. Společnost pak vsa­ dila na spolupráci s General Motors a nyní IVECO, na projekt Nikola One ve stylu Tesla Semi je už zapomenuto, nový elektrický tahač Nikola Tre BEV vzniká pro Evropu ­ v novém provozu IVECO v německém Ulmu (někdejší sídlo Magirus-Deutz). Tahač 4x2

6

9

8 s rozvorem náprav 4021 mm s sebou veze devět akumu­ látorů 739 kWh pro dojezd až 530 km, využívá elektropo­ honu 480 kW FPT Industrial e-Axle a rychlonabíječkou DC 350 kW doplní elektrickou energii na 80 % kapacity za 100 minut. Další verzí je Nikola Tre FCEV 6x2 s roz­ vorem 3932 mm, tedy s palivovými články, napájenými z tlakových nádrží vodíku (70 kg a 700 barů), u něhož dojezd vzrostl na 800 km s plněním vodíku do 20 minut.

Sériová výroba pro USA začne ve druhé polovině 2023 a pro Evropu v první polovině 2024. Novým šéfem Nikola Corporation je Němec Michael Lohscheller, náš starý známý od Opel Automobile a Groupe PSA, který přešel k vietnamskému VinFastu a nyní do Nikoly.

Evropskou produkci těžkých nákladních vozů po zániku mnoha tradičních značek tvoří pouze šest společností, a to Daimler Trucks (Mercedes-Benz), MAN, IVECO, DAF, Scania a Volvo Trucks (včetně Renault Trucks), pokud nepočítáme expandující Ford Trucks z Turecka; ostatní jsou spolupracující specialisté (např. Paul Group a Mercedes-Benz, GINAF a DAF, Tatra a DAF a jiné).

Většina z nich vyrábí také autobusy, ale kupodivu je na IAA 2022 nevystavovala, výjimkou byly dva elektrické kousky Scania CityWide a IVECO E-Way by Heuliez (stará francouzská karosárna Heuliez přežívá s auto­ busy). Zcela chyběly podřízené značky Setra (Daimler Buses) a Neoplan (MAN Truck & Bus). V expozici IVECO potěšily lehké užitkové vozy v retrostylu s názvy Tigrotto (valník 4x4) a Leoncino (skřínový na základě Daily), jež jsou vzpomínkou na slavné modely značky O.M. (Offi­

Foto Tom Hyan

7

10 6 Elektrický vůz Volvo FMX, člen těžké řady FM/FH, určený pro stavebnictví 7 Poháněcí soustava Volvo Electric Driveline s výkonem 490 kW (666 k) využívá dvanáctistupňovou automatizovanou převodovku i-Shift 8 Také autobusová hala patřila elektrickým vozidlům (na snímku turecký vyhlídkový Güleryüz EV Pandora 250 kW pro 82 sedících) 9 Německá společnost Qantron AG z Gersthofenu vstoupila do světa elektromobility úpravami BEV a FCEV (Ballard Power Systems) 10 Elektrický Ford F-Max 6x2 z Turecka v provedení pro komunální účely

cine Meccaniche z italské Brescie), pohlcené nejprve Fiatem (1968) a pak společně začleněné do skupiny IVECO (1975). Současný sortiment IVECO tvoří lehké Daily a eDaily, střední Eurocargo a těžké S‑Way, X‑Way a T-Way (od 2019 nástupci Stralisu).

Největší novinkou mezi klasickými nákladními automobi­ ly je DAF nové generace XD, hned večer po premiéře oceněný prestižním titulem International Truck of the Year 2023 (cenu předal Gianenrico Griffini, prezident IToY). V novinářské porotě, jejímž členem je také Milan Olšanský za Českou republiku, se ovšem volí ze stále menšího počtu uchazečů (prostě nejsou). Letos konku­ renci pro DAF XD tvořily jen Scania Super Long Haul Driveline s novým šestiválcem DC13 (DOHC 4V; 12,7 ­litru) a legendární Mercedes-Benz Actros s inovovanou třetí generací šestiválce OM 471 (12,8 litru), který má stejně jako Scania zvýšený kompresní poměr (Scania 23:1, Daimler 20,3:1) i vstřikovací tlak na shodných 25 MPa. První značka uvádí úsporu paliva až 8 % (do­ konce přiblížení hranici 20 l/100 km), zatímco druhá 4 %, samozřejmě s využitím nových optimalizovaných pře­ vodných ústrojí. Palmu vítězství ovšem získal podruhé v řadě nizozemský DAF (loni za řadu XF, XG a XG+), který používá vylepšené motory PACCAR MX-11 o vý­ konu až 330 kW (450 k) a zároveň představil elektrické verze XD Electric s výkonem až 353 kW (480 k).

Daimler Trucks AG, nyní oddělená společnost od výrob­ ce osobních vozů Mercedes-Benz, ale i lehkých užitko­ vých Mercedes-Benz Vans (na IAA 2022 nebyly ►►►

10/2022 THauto

27

Foto Tom Hyan

► IAA TRANSPORTATION HANNOVER 2022

1

2

1 Akumulátorová Scania 45 R s výkonem přes 450 kW (610 k) a dojezdem 250 až 300 km 2 MAN eTruck, jehož dojezd by měl v příští evoluci vzrůst až na tisíc kilometrů

3 vystaveny), značně omezila svou expozici, která dříve zaujímala více než plochu jedno­ ho pavilonu, v němž se nyní dělila o prostor s různými startupy. Dominantní byla elektro­ mobilita, v oblasti klasických typů šlo pouze o zmíněný inovovaný šestiválec OM 471 EU6e, nabízený pro Actros L s novými tur­ bodmychadly a výkony 350 a 390 kW (470 a 530 k). Podle Karin Radström, šéfové (CEO) Mercedes-Benz Trucks, která přišla loni od Scanie, jde především o snížení ­celkových provozních nákladů, emisí a spo­ třeby paliva. Kromě modernizovaného Actrosu L byla pozornost soustředěna na čistě elektrické verze sólo eActros 300/400 (GVW 19 tun; tři nebo čtyři sady akumulátorů po maximálních 112 kWh a využitelných 97 kWh), s dvojicí elektromotorů 330 kW (maximum 400 kW) a dojezdem 300/400 km podle označení, přičemž dobíjet lze na 80 % soustavou DC 160 kW za 1,0/1,5 hodiny.

Hmotnost akumulátorů výrobce tají. Spo­ lečnost Hegelmann Group z Bruchsalu ale objednala padesát verzí eActros LongHaul s dojezdem 500 kilometrů, jejichž výroba ­začne v roce 2024. Tentokrát budou akumu­ látory přes 600 kWh, dva elektromotory mají výkon celkem 400 kW (maximum 600 kW) a vozy se objeví coby tahače návěsů i val­ níky. Dobíjení DC 1000 kW (!) prý bude do 30 minut (z 20 na 80 % kapacity). Z koncer­ nových značek Daimler Trucks byla na rozdíl

28

auto 2022/10

TH

3, 4 Lehké rozvážkové elektromobily Evetta Delivery a Cargo s užitečnou hmotností cca 200 kilogramů, inspirované legendární Isettou

4

od minulých let přítomna pouze Fuso (ex­ -Mitsubishi) s elektrickým eCanterem nové generace. Zajímavostí byl prototyp Merce­ des-Benz Actros GenH2 Truck s vodíkovými palivovými články, jehož elektrický dojezd tak vzroste na 1000 km se dvěma nádržemi po 40 kg vodíku, u návěsové soupravy se předpokládá užitečná/celková hmotnost 25/40 tun a pomocné akumulátory v tomto případě vystačí s kapacitou 70 kWh, což je z hlediska hmotnosti výhodnější. Sériová verze od roku 2025 má dávat výkon FC 2x 150 kW s krátkodobou rezervou až 400 kW z akumulátoru. V předsériové verzi mají elektromotory 2x 230 kW (max. 2x 330 kW) a točivý moment 2x 1577 (2071) N.m.

Vodíková elektromobilita dává větší smysl než akumulátory pro dálkovou nákladní ­přepravu, Daimler řeší manipulaci s pod­ chlazeným vodíkem ve spolupráci se spo­ lečností Linde, je akcionářem čerpací sítě H2 MOBILITY Deutschland, spolupracuje rovněž s partnery Shell, BP a TotalEner­ gies, v zájmové skupině H2Accelerate (H2A) Group působí s konkurenty Volvo Truck (mají joint-venture Cellcentric FC) a IVECO, ale také s Linde, OMV, Shell a Total Energies. Pokud se podaří vyřešit udržitelnou výrobu, skladování a distribuci vodíku, pak mají tyto systémy šanci, ostatně vodík lze spalovat i v klasických pístových motorech. Úpravy spalovacích motorů na

vodíkové palivo jsme si v Hannoveru rovněž prohlédli. Patří k nim startup Keyou GmbH z Mnichova, který představil přestavby spa­ lovacích motorů dvanáctimetrového auto­ busu a nákladního vozu (GVW 18 tun), či Westport Fuel Systems, Inc., z kanadského Vancouveru, jenž uvedl vstřikování vodíku H2 HPDi (High-Pressure Direct injection) pro současné vznětové motory. Podobně se předváděly pohonné soustavy s vodíko­ vými palivovými články (např. Bosch, Ballard Power Systems, Schaeffler a jiné).

Většina výrobců zatím vyčkává, ale kdo nemá příspěvek elektromobilitě, jako by ne­ byl! Neznamená to však, že se vývoj spalo­ vacích motorů zastavil. Švédská Scania, součást TRATON SE (Volkswagen Group), investovala dvě miliardy eur do pětiletého vývoje nového řadového šestiválce Scania Super DC13, který představila ve čtyřech vý­ konových variantách 309, 338, 368 a 412 kW (tedy 420, 460, 500 a 560 k) se shodným ­objemem válců 12 740 cm3 (ø 130 x 160 mm), jednodílnou hlavou válců DOHC 4V, vysoko­ tlakým přímým vstřikováním Scania XPi (25 MPa) a zdvojeným vstřikováním AdBlue Twin SCR (u turba a katalyzátoru s DPF).

Všechny varianty mohou alternativně spalo­ vat ekologická paliva HVO (Hydro-treated Vegetable Oil), obě střední také Biodiesel FAME (Fatty Acid Methyl Ester). Podle šéfa vývoje Magnuse Henriksona tak lze v sou­

5

7

Foto Tom Hyan

8

6 5 Společnost Volta Trucks z Londýna nabízí typovou řadu nákladních elektromobilů v hmotnostní kategorii 7,5; 12; 16 a 18 tun 6 Okamžitou přestavbu na vodíkový pohon H2 HPDi nabízí rovněž kanadská společnost Westport Fuel Systems

9 činnosti s novými automatizovanými převodovkami (dva­ náctistupňové Scania Opticruise) a novou řadou hnacích náprav (stálý převod až 1,95:1) snížit spotřebu paliva až o 8 procent, protože motory vynikají vysokým točivým momentem 2300 až 2800 N.m už od velmi nízkých ­otáček (oba slabší od 900 min‑1, silnější od 1320, resp.

1400 min‑1). Prvním sériovým typem s novým motorem je Scania 460 R Highline. Kromě toho měla Scania na stánku tři plně elektrické nákladní automobily.

Skupina TRATON sdružuje společnosti Scania, MAN (a Neoplan), Volkswagen Truck & Bus, International Navistar a RIO (služby), a proto oznámila, že nový vznětový motor Scania Super DC13 se v rámci vývojo­ vého programu CBE (Common Base Engine) uplatní také v užitkových vozech MAN a International, od roku 2028 rovněž v brazilských Volkswagen (pozdější vý­

7, 8 Přestavba nákladního vozu s celkovou hmotností 18 tun na vodíkové palivo Keyou-inside H2; šestiválec 7,8 litru má výkon 154 kW (210 k) 9 Lehký užitkový Renault Master H2 Tech Hydrogen FC s plnicí stanicí Hyvia 10 Systém poháněcí soustavy Bosch Fuel Cell, příspěvek velkého výrobce příslušenství vodíkové elektromobilitě

10 roba v São Bernardo de Campo), neboť (cituji) elektro­ mobilita může v mnoha regionech nastoupit i za ně­ kolik desetiletí. Scania zůstává vedoucí značkou vývoje CBE, ale tyto motory se budou od roku 2024 vyrábět také v Norimberku (MAN) a už od 2023 v ame­ rickém Huntsville ve státě Alabama (International S13 Integrated Powertrain). Koordinátorem projektu je ­Mathey Wiesbeck. Společnost MAN uvedla elektrický tahač MAN eTruck, s jehož sériovou výrobou se počítá od roku 2024, a zdůraznila dojezd 600 až 800 km, poz­ ději dokonce 1000 kilometrů. Klasické typy TGX a TGS se objevily s exkluzivními pakety Individual Lion S, vznětové motory MAN D26 mají o 3 % nižší spotřebu a větší výkon o 7,4 kW (10 k) a točivý moment o 50 N.m, ve spolupráci s aerodynamickým paketem TGX může být spotřeba až o čtyři procenta nižší. ►►►

10/2022 THauto

29

Foto Tom Hyan

► IAA TRANSPORTATION HANNOVER 2022

1

4 1 Přístavní elektrický tahač Terberg YT203-EV pro manipulaci s kontejnery 2 Světová premiéra elektrické verze Ford E-Transit Custom 3 Závodní Ford Pro Electric Supervan, s nímž Romain Dumas zářil na Festivalu rychlosti v Goodwoodu

2

4 Soustava elektrického pohonu Cummins 135 kW s vodíkovými palivovými články 5 Cummins představil čistou verzi motoru X10 EU7, a to přesto, že tato emisní norma nebyla ještě přesně specifikována

3 Mezi důležité hráče míří Ford Trucks z Tu­ recka, jediná přeživší divize Forda, která ještě vyrábí velké nákladní automobily, když jejich produkce pod značkou Ford nakonec skončila po USA, Velké Británii, Nizozemsku a Německu také v Brazílii. Nový Ford F-Max překvapivě získal titul Truck of the Year 2019, firma vyváží tahače s motory Ecotorq do čtyřiceti zemí a v Hannoveru uvedla tří­ nápravovou elektrickou verzi F-Max s aero­ dynamicky optimalizovanou budkou. V jiném pavilonu Ford of Europe představil vedle ­velkých elektrických E-Transitů ve světové premiéře menší E-Transit Custom, rovněž z turecké produkce Ford Otosan. Kromě ­Renaultu, Fordu a Volkswagenu měla vět­ šina výrobců lehkých užitkových automobilů v Hannoveru absenci. Různé primitivní elek­ rické nákladní bicykly a čínské karikatury automobilů vyplnily jejich místo.

Pamatuji se, jak ve Velké Británii každé ráno

30

auto 2022/10

TH

5

lehké elektrické vozy tiše a bez zápachu roz­ vážely mléčné výrobky podle individuálních objednávek přímo před dveře obytných domů; tehdy ještě ovšem byli lidé poctiví, v Anglii se ani domy nezamykaly a zboží před dveřmi počkalo na klienta. Tato praxe vzala zasvé počátkem sedmdesátých let, prakticky ve stejné době, kdy byly v Praze zrušeny trolejbusy (1972). Samozřejmě, elektromobilita má svůj smysl na poslední míli, či v komunálních službách anebo u pří­ stavních tahačů, které přemisťují kontejnery.

Měla by smysl i pro přepravu zboží do ob­ chodů či ke koncovým zákazníkům z nadraží elektrifikovaných železnic, protože jeden elektrický vlak přepraví najednou tolik zboží jako několik kamionů, žádné tuny akumulá­ torů nepotřebuje, neboť elektrickou energii odebírá přímo z trolejového vedení. Je míst­ ně bezemisní stejně jako elektromobily, ale o mnoho ekologičtější, když nevyžaduje

akumulátory s exotickými materiály, jejichž výroba je drahá a recyklace problematická.

Rozum zůstává stát nad tím, proč jsou elek­ trifikované železnice v takové nemilosti, když by většinu přepravy na delší vzdá­ lenosti mohly elegantně vyřešit namísto ucpaných dálnic záplavou kamionů, jak s tím před třiceti lety počítal projekt MB Vision.

Je to zřejmě lobby, která vytvořila svůj úspěšný model businessu z kamionové do­ pravy, který však za elektromobilitu nelze rovnocenně vyměnit. Řešením je nejen vy­ užití všech alternativních pohonů, ale také všech dostupných dopravních prostředků.

V současném světě, který není schopen vy­ řešit primární energetické problémy, bude jistě velmi zajímavé sledovat další vývoj.

Návštěva IAA 2022 v Hannoveru byla pouč­ ným pohledem na vývoj situace v Evropě, a to včetně cesty z Prahy do Hannoveru a zpět, ucpané množstvím kamionů.

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na britské akumulátory C.A.V. od Tonyho Vandervella (1935)

10/2022 THauto

31

Foto Chevrolet

Motorsport

► NTT INDY CAR SERIES 2022

1

STARONOVÝ

MISTR

Ve finále Indy Cars v Laguna Seca se rozhodlo, svůj druhý titul získal Will Power, když překonal týmového kolegu Josefa Newgardena...

S

tačilo k tomu třetí místo za Josefem Newgar­ denem, aby se jedenačtyřicetiletý Australan Will Power dočkal titulu po osmileté přestávce!

Je mistrem Indy Cars 2014 a 2022, v poslední sezoně pilně sbíral body, když vyhrál pouze jednou (Grand Prix Detroitu na Belle Isle), ale pětkrát ­zajel pole position a dvanáctkrát skončil v Top 5. Kurio­ zitou jistě je, že jeho jedenatřicetiletý týmový kolega ­Josef Newgarden z USA přesně opačně vyhrál pětkrát a zajel jednu pole position, ale nasbíral o šestnáct bodů méně, když byl osmkrát v Top 5 (skóre 560 ku 544)! Oba jezdci Teamu Penske startovali s motory Chevrolet, nejlepší Honda byla třetí se šestinásobným mistrem ­ Scottem Dixonem, dvaačtyřicetiletým Novozélanďanem, narozeným v australském Brisbane. Triumf Chevroletu nad Hondou v hodnocení výrobců pečetil relativně nový muž Scott McLaughlin, devětadvacetiletý Novozélan­ ďan, povolaný Rogerem Penskem do Indy Cars po úspěšné kariéře v australských Supercars (trojnásobný mistr 2018 až 2020). Od roku 2017 je McLaughlin závod­ níkem Teamu Penske, 2020 poprvé okusil Indy Cars ­(naposledy v monopostech jezdil formuli Ford!), loni se učil okruhy, ale letos třikrát vyhrál a odsunul loňského mistra Španěla Alexe Palou na páté místo (shodných 510 bodů, ale tři proti jednomu vítězství).

32

auto 2022/10

TH

TOM HYAN 2

1 Will Power (Team Penske) dojel druhý v Portlandu, ale pak ve finále pečetil titul třetím místem 2 Will Power, mistr Indy Cars 2022

Nejrychlejší formulový šampionát Indy Cars pod tak­ tovkou Penske Entertainment Corporation přináší ne­ obyčejně vyrovnané souboje a o titulu mistra se zpra­ vidla rozhoduje až v posledním závodě. Od roku 2019 je hlavním sponzorem mistrovství Indy Cars telekomuni­ kační společnost NTT (Nippon Telegraph & Telephone Corporation), která vystřídala Verizon se stejnou oblastí podnikání. Shodné monoposty od roku 2012 dodává italská společnost Dallara Automobili ze svého ame­ rického závodu v Indianapolisu (typ IR-12/DW-12), ­průběžně vyvíjené, které od roku 2018 mají jednodušší aerodynamickou konfiguraci a od 2020 náhradu otevře­ ného kokpitu zvýšeným polykarbonátovým štítem Aero­ screen s titanovými nosníky pro účinnější ochranu jezdce.

Vývoj Aeroscreenu od Red Bull Advanced Technologies urychlila tragická smrt britského závodníka Justina ­Wilsona v 500 mil Pocono 2015, kdy byl zasažen do ­přílby troskami z jiného vozu. Mezi výrobci motorů 2.2 V6 Bi-Turbo nadále působí Honda (HPD) a Chevrolet (Ilmor), stejné předpisy zůstávají i pro sezonu 2023, když nové hybridní jednotky 2.4 V6 Bi-Turbo byly odlo­ ženy na rok 2024 (výkon se zvýší ze 700 k netto na 800 k + 100 k EM Hybrid). Předpokládá se přechod z paliva E85 (85 % etanolu) na stoprocentně obnovitelné Shell Renewable Race Fuel už příští rok. ►►►

► INDY CAR SERIES 2022 (závod, vítěz, motor, průměrná rychlost) St. Petersburg............ Scott McLaughlin......Honda......... 155,910 km/h 375 Texas (O)............ Josef Newgarden.......Chevrolet.... 266,236 km/h Long Beach................ Josef Newgarden.......Chevrolet ... 151,209 km/h Barber Park................ Pato O’Ward..............Chevrolet.... 183,915 km/h GP of Indianapolis I... Colton Herta..............Honda......... 144,822 km/h 500 Indianapolis (O).. Marcus Ericsson.......Honda......... 282,263 km/h Detroit Belle Isle ........ Will Power ................Chevrolet.... 172,341 km/h Road America ............ Josef Newgarden.......Chevrolet.... 188,532 km/h Mid Ohio.................... Scott McLaughlin......Chevrolet.... 163,405 km/h Toronto ..................... Scott Dixon...............Honda......... 136,979 km/h Iowa 250 (O).............. Josef Newgarden.......Chevrolet.... 216,690 km/h Iowa 300 (O).............. Pato O’Ward..............Chevrolet.... 226,355 km/h GP of Indianapolis II.. Alexander Rossi........Honda......... 184,203 km/h Nashville.................... Scott Dixon...............Honda......... 128,308 km/h WWTR Gateway (O).... Josef Newgarden.......Chevrolet.... 240,112 km/h GP of Portland .......... Scott McLaughlin......Chevrolet.... 179,392 km/h Laguna Seca.............. Alex Palou.................Honda......... 166,172 km/h Pozn. (O) = ovál

3

► INDY CAR SERIES 2022 (pořadí, jezdec, tým/motor, počet bodů) 1. Will Power (AUS)................. Penske/Chevrolet.........................560 2. Josef Newgarden (USA)....... Penske/Chevrolet.........................544 3. Scott Dixon (NZ).................. Ganassi/Honda.............................521 4. Scott McLaughlin (NZ)......... Penske/Chevrolet.........................510 5. Alex Palou (E)...................... Ganassi/Honda.............................510 6. Marcus Ericsson (S)............ Ganassi/Honda.............................506 7. Pato O’Ward (MEX).............. Arrow McLaren /Chevrolet............480 8. Felix Rosenqvist (S)............. Arrow McLaren /Chevrolet............393 9. Alexander Rossi (USA)......... Andretti/Honda.............................381 9. Colton Herta (USA).............. Andretti/Honda.............................381 11. Graham Rahal (USA)............ RLL/Honda...................................345 12. Rinus VeeKay (NL)............... Carpenter/Chevrolet.....................331 Pozn. všichni s vozy Dallara IR-12; startovalo 35 jezdců

4 3 Josef Newgarden vyhrál tradiční Acura Grand Prix of Long Beach 2022

6

Foto Honda

5 Na stupních vítězů po závodě Iowa 250 (zleva O’Ward, Newgarden a Power)

Foto Chevrolet

5

Foto Chevrolet

4 Pato O’Ward (Arrow McLaren) jako vítěz Velké ceny Alabamy na okruhu Barber Motorsports Park

7

6 Scott McLaughlin ovládl první závod sezony v St. Petersburgu (vítězství a pole position) 7 Scott Dixon zajel rekordní pole position v Indy 500 (průměr 376,580 km/h na čtyři kola) 8 Scott Dixon (Ganassi/Honda) v 500 mil Indianapolisu sice vedl 95 ze 200 kol, ale o triumf přišel po chybě v pit lane (penalizace za rychlost)

Foto Honda

Foto Chevrolet

8

Scott McLaughlin (Team Penske) vede před Romainem Grosjeanem, Alexem Palou a dalšími v Nashville

10/2022 THauto

33

Foto Honda

► NTT INDY CAR SERIES 2022

1 2

1, 2 Marcus Ericsson je druhým švédským závodníkem, který triumfoval v 500 mil Indianapolisu (1999 to byl Kenny Bräck)

Foto Honda

3 Alex Palou vyhrál finále v Laguna Seca, ale titul 2021 neobhájil 4 Alexander Rossi byl v Laguna Seca až desátý Přehled vítězů jednotlivých závodů 2022 přinášíme v obvyklé tabulce, stejně jako konečné pořadí. Během roku se vedení šampionátu sedmkrát proměnilo, vládli mu McLaughlin, Newgarden a Power od Penskeho (Chevrolet), ale také Ericsson a Palou od Ganassiho, při­ čemž trojice od Penskeho, Dixon a Ericsson měli ještě ve finále v Laguna Seca šanci na titul. Devět jezdců ­získalo alespoň jedno vítězství, nejvíce (pět) dobyl New­ garden. Padaly také milníky, když Will Power zajel svou 68. pole position, a tak překonal legendárního Maria ­Andrettiho (67 pole position), zatímco Scott Dixon trium­ fem v Big Machine Music City Grand Prix v Nashville se vyhoupl na druhou příčku (53 prvních míst) za Anthony­ -Josepha Foyta (67 vítězství) a před Maria Andrettiho (52). K vrcholům patřila také tři vítězství Scotta McLau­ ghlina v jeho pouze druhé plné sezoně, kdy se na trati setkal i se svým velkým idolem a krajanem Scottem Dixonem. Marcus Ericsson, propuštěný z formule 1, ­ ­dobyl druhé švédské vítězství v 500 mil Indianapolisu (po Kenny Bräckovi v roce 1999). Po koronavirových ­restrikcích sezona opět začala v St. Petersburgu, vrátilo se tradiční dubnové datum pro Long Beach a znovu se jelo v kanadském Torontu (poprvé od 2019). Legendární závod 500 mil Indianapolis zaznamenal 106. ročník,

34

auto 2022/10

TH

3 4

► 106. INDIANAPOLIS 500 (2022) (pořadí, jezdec, tým/motor, počet kol) 1. Marcus Ericsson (S)..................Ganassi/Honda.......................200 2. Pato O’Ward (MEX)....................Arrow McLaren/Chevrolet.......200 3. Tony Kanaan (BR)......................Ganassi/Honda ......................200 4. Felix Rosenqvist (S)...................Arrow McLaren/Chevrolet.......200 5. Alexander Rossi (USA)...............Andretti/Honda.......................200 6. Conor Daly (USA)......................Carpenter/Chevrolet................200 7. Helio Castroneves (BR)..............Meyer-Shank/Honda...............200 8. Simon Pagenaud (F)..................Meyer-Shank/Honda...............200 9. Alexander Palou (E)...................Ganassi/Honda.......................200 10. Santino Ferrucci (USA)..............DRR/Chevrolet........................200 11. Juan-Pablo Montoya (CO).........Arrow McLaren/Chevrolet.......200 12. JR Hildebrand (USA)..................Foyt/Chevrolet........................200 13. Josef Newgarden (USA).............Penske/Chevrolet....................200 14. Graham Rahal (USA)..................RLL/Honda.............................200 15. Will Power (AUS).......................Penske/Chevrolet....................200 16. David Malukas (USA).................Coyne/Honda..........................200 17. Kyle Kirkwood (USA).................Foyt/Chevrolet........................200 18. Christian Lundgaard (DK)..........RLL/Honda.............................200 19. Ed Carpenter (USA)....................Carpenter/Chevrolet................200 20. Devlin De Francesco (CDN).......Andretti/Honda.......................200 21. Scott Dixon (NZ)........................Ganassi/Honda.......................200 22. Marco Andretti (USA).................Andretti Herta/Honda..............200 23. Sage Karam (USA).....................DRR/Chevrolet........................199 24. Jack Harvey (GB).......................RLL/Honda.............................199 25. Takuma Sato (JPN)....................Coyne/Honda..........................199 26. Stefan Wilson (GB)....................DragonSpeed/Chevrolet..........198 27. Dalton Kellett (CDN)..................Foyt/Chevrolet........................198 28. Jimmie Johnson (USA)..............Ganassi/Honda.......................193 29. Scott McLaughlin (NZ)...............Penske/Chevrolet....................150 30. Colton Herta (USA) ...................Andretti/Honda.......................129 31. Romain Grosjean (F) .................Andretti/Honda.......................105 32. Callum Ilott (GB)........................Juncos Hollinger/Chevrolet......68 33. Rinus VeeKay (NL).....................Carpenter/Chevrolet..................38 Pozn. všichni s vozy Dallara IR-12

5

přišlo přes 300 000 diválů. Nový okruh v Nashville se jel podruhé, po roční absenci se vrátila Iowa hned se dvěma závody. Velká cena Detroitu 2023 by se měla přesu­ nout z ostrova Belle Isle do centra města.

Nejméně pětadvacet vozů jelo každý závod, v Indiana­ polisu jich bylo tradičních třiatřicet. Nadvláda velkých týmů není tak velká jako ve formuli 1, šanci mají i ty menší. Arrow McLaren SP, Rahal Letterman Lanigan Racing a Andretti Autosport expandovaly s novými sídly v okolí Indianapolisu; mnozí chtějí rozšířit účast, i malý Juncos Hollinger Racing ze sporadických startů přešel na celou sezonu s jedním vozem, ale pro 2023 chce dva vozy (Arrow McLaren SP by rád měl tři). Na druhé straně jisté problémy přežívají, zatímco superlicenci FIA pro formuli 1 dostali Latifi, Tsunoda nebo Zhou, po­ žadovaný počet bodů neplní Colton Herta (adept na místo AlphaTauri F1 2023), a to navzdory tomu, že už vyhrál pět závodů Indy Cars a byl vicemistrem Indy ­Lights! V tomto roce se do Indy Cars vrátily ženy! Debu­ tantka Tatiana Calderón z Kolumbie začala sezonu u A. J. Foyta, ale bohužel sponzor ROKiT zase za­ pomněl zaplatit (jako ve formuli 1), a proto uprostřed sezony skončila. Švýcarka Simona De Silvestro jela v dámském týmu Paretta Autosport několik závodů, ale

Foto Chevrolet

7

Foto Honda

6

8 5 Nováček roku Christian Lundgaard na trati v Portlandu 6 Felix Rosenqvist vyjíždí z depa v Torontu (závod se znovu jel po dvou letech) 7 Nováček David Malukas litevského původu dojel nejlépe druhý v St. Louis (WWTR Gateway) 8 Nizozemec Rinus VeeKay v této sezoně na vítězství nedosáhl

do Indianapolisu se nedostala, když zapůjčený vůz po­ třeboval Ed Carpenter pro sebe (dojel devatenáctý).

Legenda NASCAR Jimmie Johnson, sedminásobný mistr, po celkově 21. místu v Indy Cars sdělil, že další plnou sezonu už nepojede (Ganassi mu však drží vůz pro vybrané závody). Nováčkem roku se stal dánský závodník Christian Lundgaard.

Nižší formule Indy Lights se vzpamatovala, po čtrnácti závodech na stejných tratích s Indy Cars je mistrem Švéd Linus Lundqvist, jehož čeká podpora pro starty v první lize NTT Indy Car Series 2023. Vítězný tým HMD Motorsports/Dale Coyne Racing hodlá v příští ­sezoně nasadit osm vozů Indy Lights, kdy Firestone rozšíří zásobování pneumatikami na obě série (dosud Cooper Tires v nižší lize). HMD Motorsports je tým litev­ ského emigranta Henryho Malukase, jehož syn David (dojel druhý na Gateway 2022) bude pokračovat pro tým Dale Coyneho i příští rok! Adepti programu Road to Indy od roku 2015 v Indy Lights startují se shodnými vozy Dallara IL-15 (čtyřválce AER P63 2.0 Turbo/ Mazda MZR-R), od 2021 s ochranným systémem Halo, letos jich bylo dvanáct až čtrnáct v každém závodě.

Další stupně Road to Indy vyhráli Louis Foster (Indy Pro 2000) a Michael d’Orlando (US F2000).

■

10/2022 THauto

35

Foto Tom Hyan

► ZBRASLAV – JÍLOVIŠTĚ 2022

Sobotní jízdy na Zbraslavi zahájily sportovní automobily z konce čtyřicátých let, proslulé účastí ve 24 h Le Mans

1

RYCHLE

2

DO KOPCE!

Slavná jízda do vrchu se letos konala ve stejný den jako největší automobilové závody na mosteckém okruhu, což bylo trochu náročnější...

TOM HYAN, Zbraslav (CZ) 1 Designer Michal Froněk přivezl Aero Minor Sport 1949, s nímž se spolu s kolegy Karáskem, Kašparem a Práškem zúčastnili Le Mans Classic 2022 2 Americký šestiválec Hupmobile K-321 z roku 1933, čerstvě vydražený na britské aukci, za jehož volantem se objevil motoristický novinář Jakub Rejlek

36

auto 2022/10

TH

D

lužno říci, že první sobota v září prostě veteránské jízdě Zbraslav – Jíloviště už ­ dlouho patří, ale snaha mosteckých pořadatelů o zamezení termínové kolize se zlínskou Barum Rally (kde se navíc jede Bugatti Grand Prix) vedla k dalšímu překrytí termínů. Kdo chtěl, tak však zvládl obojí a všude byla zajímavá podívaná. Na Zbraslavi bylo sice méně vozidel z důvodu omezení účasti formulových vozů (po loňské havárii), ale také pro navýšení přímých nákladů (dvojnásobná výše účastnického poplatku), což samozřejmě nese dnešní podivná doba.

Závod do vrchu Zbraslav – Jíloviště zůstane navždy spojen s nejlepší československou závodnickou dvojicí, která vždy vyznávala především čistokrevné

vozy Bugatti, a proto této značce patří na Zbraslavi čestné místo před restaurantem Škoda lásky. Manželé Vincenc (Čeněk) a Eliška Junkovi tam slavili velké úspěchy ve dvacátých letech minulého století, a to nejen s vozy Bugatti (1923 – 1927), ale také Mercedes 28/95 PS (1922). Jejich úspěšnou sportovní kariéru na Zbraslavi, ale i v dalších závodech včetně Targa Florio, Klausenpassu a Linas-Montlhéry ukončila až Čeňkova smrtelná havárie na Nürburgringu.

Eliška Junková poté závody opustila, ale zůstala ­motorismu nablízku až do své smrti 5. ledna 1994 v Praze. S oblibou říkávala, že je stará jako století, narodila se totiž 16. listopadu 1900 v Olomouci.

První závod do vrchu Zbraslav – Jíloviště se jel v roce 1908 na zakončení Pražského autosalonu.

3

4

Foto Tom Hyan

Cadillac Four 30 Touring a Hudson Model 20 Touring, americké čtyřválce z let 1913 a 1910, patřily na Zbraslavi k nejstarším

5 3 Britské legendy Wolseley Hornet Sport (1934) a Bentley 4 ¼ Litre Special (1936) 4 Vzpomínka na nezapomenutelnou Elišku Junkovou 5 Britská a americká klasika, v popředí Lagonda M45 (1934) účastníka Jana Čížka, za ní La Salle (1939) Karla Stierwalda Stanislav Kafka Sr. na zbraslavském náměstí s vozem Škoda Sport 1949, účastníkem 24 h Le Mans 1950 a Le Mans Classic 2022 Už tehdy byl start na náměstí ve Zbraslavi a cíl za vrcholem kopce Cukráku. V dalších letech se nejelo pro malý počet přihlášek, druhý ročník 1911 ale zahájil tradici tohoto závodu, který nakonec ­patřil k nejznámějším v Evropě. Ve dvacátých letech a počátkem třicátých se zúčastňovaly největší závodnické hvězdy té doby, k nimž patřili Carl Joerns, Otto Hieronymus, Otto Salzer, Otto Merz, Albert Divo, Rudi Caracciola, Hans von Stuck, Jindřich Knapp a mnozí další.

Po válce byl roku 1962 závod Zbraslav – Jíloviště obnoven pro moderní automobily, ale záhy se ukázalo, že trať už novým vozům nevyhovuje, a tak se k 60. výročí konal první závod historických vozidel.

V seznamu vítězů 1968 nechybějí Milan Vaníček (1926 Salmson GS 1100) a Jaroslav Hausman (1936 MG Midget PB). Trať byla zkrácena na 4,5 km, když silnici na Jíloviště před Cukrákem protnula ­dálnice. V dalších letech se závod změnil na jízdu pravidelnosti. Od té doby se na Zbraslavi jezdí dodnes a věrní návštěvníci tam mohli spatřit nepřebernou škálu jedno-, dvou- i třístopých vozidel. Hitem letošního ročníku byly také vozy Škoda Sport a Aero Minor Sport roku výroby 1949, které se právě vrátily ze společné účasti na Le Mans Classic. V bodovém hodnocení 55. ročníku Zbraslav – Jíloviště si nejlépe vedl Václav Matoušek (Ford Model A z roku 1930), jenž získal Putovní pohár Elišky Junkové.

■

6 Unikátní závodní dvouválec Tatra 605, který renovoval a řídí MUDr. Jaroslav Větvička

Bugatti soustředěné před restaurací Škoda lásky na náměstí ve Zbraslavi, v popředí typ 13 z roku 1911, s nímž jezdí MUDr. Jan Pirk

6

10/2022 THauto

37

Foto Marlboro

► JEZDCI FORMULE 1

Williams FW03 Ford (Monza 1975)

RENZO ZORZI (I) ale po pěti startech 1977 vyhodil (přijel do Monaka a zjistil, že jede

(1977)

Foto Jiří Maršíček

Účastník sedmi GP F1, držitel bodu za šesté místo v Argentině 1977 (Shadow DN5B). Narodil se 12. prosince 1946 v Ziano di Fiemme (Trento), pracoval pro Pirelli, 1972 začal ve formuli 3 pro Scuderia Mirabella, 1975 vyhrál v Monaku (GRD 374 Lancia), což ho přivedlo do formule 1 k Williamsu (debut Monza 1975, devátý v Interlagos 1976 při druhém startu), ale došly finance, a tak se vrátil do F3 (1976 Modus).

Franco Ambrosio z Neapole, sponzor Shadowu F1, ho pozval do týmu,

Riccardo Patrese). V Kyalami po poruše Renzo zastavil, k vozu běžel pořadatel, ale ten po střetu s druhým Shadowem zahynul i s jeho týmovým kolegou Tomem Prycem. Zorzi se vrátil k práci testovacího jezdce Pirelli, 1979 vyhrál 1000 km Monza (Capoferri/Lola) a příležitostně pokračoval (Arrows A1B v 1980 Aurora F1, 1985 Porsche 956).

Od konce devadesátých let vedl závodnickou školu v Binettu.

Zemřel 15. května 2015 v Magentě po těžké nemoci.

Surtees TS19 Ford (Monza 1977)

LAMBERTO LEONI (I) startoval i pro Minardiho (Scuderia Everest), Trivellata a Gresham Racing;

Účastník pěti GP F1 se kvalifikoval jen jednou (v Argentině 1978 odpadl na Ensignu MN08), ale je také tvůrcem neúspěšného monopostu First Racing F1 (motor Judd V8) pro Gabriela Tarquiniho (pouze dynamické předvedení na Bologna Motor Show 1988 a Bettega Memorial 1989).

Narodil se 24. května 1953 v Argentě, po úspěších F3 postoupil do formule 2 (při debutu 1975 třetí v Estorilu na Marchu), jel motory Ferrari V6 (Ralt RT1, pak na Chevronu B40 vítěz v Misanu 1977),

1985 přešel do F3000 na starším Williamsu FW08 (třetí v Pau) a novém Marchu 85B (třetí v Zeltwegu). Pro F3000 založil vlastní tým First Racing s vozy March a když vyměnil motory Ford za Honda-Judd, tak dojel třikrát čtvrtý (1987). Stal se šéfem týmu a s Richardem Divilou se pustil do konstrukce F1. Sám se ještě objevil v Le Mans a na závodech motorových člunů, kde v sezoně 1993 sahal po titulu. Jeho tým First Racing startoval do 1991 (celkem dvě vítězství F3000).

Foto Jiří Maršíček

(1977)

March 771 Ford (Monza 1977)

IAN SCHECKTER (SA) Když skončilo mistrovství JAR F1, nahradila je F-Atlantic a Ian se stal

Starší bratr mistra světa Jodyho nedávno v Johannesburgu oslavil pětasedmdesátiny (narodil se 22. srpna 1947 v East Londonu) a vlastně závody nikdy neopustil. Účastník 20 GP F1 se kvalifikoval osmnáctkrát. Kromě obvyklých startů v Kyalami, kde vystřídal Lotus 72E (1974 Team Gunston) a Tyrrell 007 (1975 – 1976 Lexington Racing) debutoval v Evropě 1974 (tovární Hesketh 308 v Rakousku) a jel plnou sezonu 1977 v týmu March (nebodoval).

38

auto 2022/10

TH

šestkrát mistrem 1976 – 1979 (March-Ford) a 1983 – 1984 (March-Mazda F-South Africa). Po úpadku formulových závodů přešel doma na cestovní vozy (do 1989) a pak historické (2012 se synem Jakim v týmu Pablo Clark Racing). Začínal na motocyklu, 1972 vyhrál F-Ford v JAR. Prodal část podnikání (čerpací stanice, motocykly), aby podpořil Jakiho (1996 jel Indy Lights), s nímž vede automobilové dealerství. Je také instruktorem na Zwartkops Raceway, kde vozí lidi ve Ferrari.

Před 45 lety opustil tento svět CARLOS PACE (1944 – 1977), úspěšný brazilský jezdec formule 1

10/2022 THauto

39

► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan

(1994)

Reynard 94D formule 3000 (Barcelona 1994)

HIDEKI NODA (JP) (druhý na VC Japonska 1988), zamířil do Velké Británie (1990 nejlépe

Po třech letech ve formuli 3000 dostal japonský závodník šanci v závěru sezony 1994, kdy ve Velkých cenách Evropy (Jerez), Japonska a Austrálie nahradil Yannicka Dalmase v týmu Larrousse (LH94 Ford), ale ani jeden závod ve formuli 1 nedokončil. Narodil se 7. března 1969 v Osace, ve třinácti poprvé startoval v motokárovém závodě, v šestnácti byl mistrem a v osmnácti přešel do japonské formule 1600 (1987 nováček roku se čtyřmi triumfy), postoupil do F3

čtvrtý, 1991 vítěz F3 v Silverstone) a 1992 debutoval v evropské formuli 3000. Ještě v roce 1995 byl náhradníkem a testovacím jezdcem Simteku ve formuli 1, ale tým zkrachoval. Noda zkusil závody v Americe, objevil se ve formuli Indy Light (vítěz v Portlandu 1997) a jel šest závodů Indy Racing League (2002), třikrát startoval ve 24 h Le Mans a doma pokračoval ve F-Nippon a Super GT. V září 2022 se objevil v Brně, kde jeho dcera Juju (nar. 2006) jela Drexler Cup F3.

Foto Tom Hyan

(1998)

Prost JS45 Mugen (Spielberg 1997)

SHINJI NAKANO (JP) roky jezdil F-Opel Lotus v Evropě, ale vrátil se do japonské F3 a F3000,

Účastník 33 závodů MS F1 dobyl v prvním roce 1997 dva body za šestá místa v Montrealu a na Hungaroringu, startoval v týmu Prost a jel plnou sezonu (na rozdíl od Oliviera Panise a Jarna Trulliho, kteří se vystřídali ve druhém voze). O rok později se mu na Minardi už tolik nedařilo (nejlépe sedmý v Montrealu). Narodil se 1. dubna 1971 v Osace, otec Tsuneharu jezdil formuli 3, Shinji ve třinácti začal na motokárách, 1989 přešel do japonské F3 (celkově sedmý), pak dva

než se objevil ve formuli 1. Kromě toho jel devětkrát 24 h Le Mans, nejlépe dojel čtrnáctý (pátý v LMP2) roku 2011 na OAK-Pescarolo 01 Judd (v posádce také s Janem Charouzem). V letech 2000 – 2003 jezdil Indy Car s motory Honda bez velkých úspěchů (do 2002 CART na Reynardu a Lole, nejprve pro Walkera a pak Fernándeze, od 2003 Indy Racing League s Dallarou pro Grega Becka z Beck Motorsports).

Naposledy absolvoval WEC 2016 (Oreca 05 Nissan pro Manor Racing).

Foto Tom Hyan

(1993)

Toyota GT-One (24 h Le Mans 1999)

TOSHIO SUZUKI (JP) Jeho největším úspěchem je vítězství ve 24 h Daytony 1992 na Nissanu

Další z japonských závodníků, který v roce 1993 dvakrát zaskočil v týmu Larrousse (LH93 Lamborghini) a dojel dvanáctý v Japonsku a čtrnáctý v Austrálii. Narodil se 10. března 1955 v prefektuře Saitamma, ve čtrnácti už byl juniorským mistrem japonských motokár, 1975 – 1976 pečetil motokárovou kariéru dalšími tituly JKA. Přešel do formulových závodů, 1973 byl mistrem Japonska ve formuli 3 a 1995 ve formuli 3000, kterou jezdil nepřetržitě v letech 1989 – 1997.

40

auto 2022/10

TH

R91CP (s Kazuyoshi Hoshinem a Masahiro Hasemim, byli též pátí v Le Mans 1990 na R90CP ), ale i druhé místo ve 24 h Le Mans 1999 v továrním týmu Toyota (s Ukyo Katayamou a Keiichi Tsuchiyou přišli o triumf pro defekt pneumatiky). Toshio zkusil i NASCAR (1996 v Naza­ rethu na Chevroletu), jezdil japonské mistrovství cestovních a GT vozů (Nissan, Toyota), do Le Mans se vrátil 2008 (Courage-YGK), stal se šéfem týmu v Super GT a pomohl při vývoji posledního Nissanu GT-R (R35).

Oslava triumfu Ronnie Petersona (Lotus 72E) na Velké ceně USA ve Watkins Glen (1973)

10/2022 THauto

41

► JEZDCI FORMULE 1 Connew PC1 Ford DFV (1972)

Foto Tom Hyan a Connew

(1990)

FRANÇOIS MIGAULT (F) Petera Connewa (1972), s podporou Motul se dostal do BRM,

Foto BRM

Všestranný jezdec s dlouhou kariérou ve 24 h Le Mans (narodil se 4. prosince 1944 v Le Mans), který vedle občasných startů na Connewu (1972), Embassy-Hill Lola a Williamsu (1975) absolvoval sezonu 1974 s britským BRM (nebodoval, mimo MS pátý v International Trophy Silverstone). Začínal v závodech do vrchu (Lotus Seven), vyhrál Volant Shell 1968, po F-France byl čtvrtý ve francouzské F3 (1970 Tecno), postoupil do F2 (Lotus, March, Pygmée), ve F1 se objevil na voze

ale 1976 se vrátil do F2 (Osella-BMW). Pak se soustředil na sportovní vozy, čtyřiadvacetkrát jel 24 h Le Mans (1972 – 2002), nejlépe byl druhý (1976 Mirage) a třetí (1974 Matra a 1981 Rondeau). Okusil závody IMSA v USA, Trophée Peugeot 309, BPR Endurance (1994 Venturi), stock cars v Kolumbii (1996 Oldsmobile), Paříž–Dakar (Mercedes-Benz), Tour de France Auto (Ferrari Daytona) a další. Otec tří dětí zemřel 29. ledna 2012 v Parigné-l’Évêque u Le Mans.

Cooper T45 Climax F2 (Silverstone 1958)

TIM PARNELL (GB) Le Mans Replica. Na Cooperu T45 vyhrál 1958 USAF Trophy

Populární postava Grand Prix, účastník dvou závodů MS F1 1961 ve vlastním týmu (Lotus 18, desátý na Monze), ale především manažer britského BRM (1966 – 1974). V roce 1959 se v Aintree 1959 na Cooperu T45 F2 týmu svého otce Rega nekvalifikoval, při posledním pokusu na svém Lotusu 18/21 na Nürburgringu 1963 také ne (vždy se čtyřválci Climax). Narodil se 25. června 1932 v Derby a vyrostl na farmě, kde otec za války ukryl své vozy, debutoval na Frazer-Nash

v Silverstone a 1959 Mallory Park. Byl nadšeným amatérským závodníkem (F2, FJ, F1), po smrti otce skončil a převzal jeho tým (1964 na jeho Lotusu nejlépe pátý Chris Amon v Zandvoortu), později dostal šanci od BRM nejprve v Tasman Series a svůj tým do britské stáje F1 začlenil.

Přestože pokračoval jako farmář, dále působil coby manažer (okruhy Donington, Mallory a Oulton Park; British Racing Drivers Club).

Zemřel 5. dubna 2017 v Littleoveru (Derby).

Foto BRM

(1948)

BRM V16 (pátý v GP Silverstone 1951)

REGINALD PARNELL (GB) BRM P15, okusil soukromá Ferrari (Thinwall). Po vítězství v GP Nového

Reg byl velmi úspěšným britským závodníkem, přestože jel pouze šest závodů MS F1. Závodit začal před válkou (od 1933 MG, od 1935 Bugatti). Narodil se 2. července 1911 v Derby, byl farmářem a majitelem dopravního podniku, jeho kariéru přerušila válka.

Po ní nastoupil s vozy ERA a Maserati (1948 na 4CLT vyhrál v Goodwoodu a 1949 odpadl v Brně), pro debut v MS 1950 mu půjčili tovární Alfettu a dojel třetí v Silverstone! Byl u zrodu šestnáctiválce

42

auto 2022/10

TH

Zélandu 1957 (Ferrari 555) skončil, když už dříve byl manažerem týmu Aston Martinu (jel sedmkrát 24 h Le Mans a dvakrát Mille Miglia).

Mimo MS vyhrál F1 v Borehamu 1952 (Cooper-Bristol), ve F-Libre vítězil na BRM P15. Skvěle si vedl v Goodwoodu (15 vítězství, jen Stirling Moss má více), ve F1 měl týmy Yeoman Credit/Lola a Reg Parnell Racing, dal první šanci Chrisu Amonovi. Zemřel 7. ledna 1964 v Derby v pouhých 52 letech na komplikace po operaci slepého střeva.

BOBKOVÉ

V MNICHOVĚ HRADIŠTI

Václav Bobek st.

(Mladá Boleslav 1949)

Václav Bobek ml. (Most 1976)

Jaroslav Bobek (Most 1975)

Závodnické dynastii Bobků, asi nejslavnější v naší historii, je věnována výstava Závodníci Bobkovi, kterou otevřelo Muzeum města Mnichovo Hradiště ve druhém patře státního zámku Mnichovo Hradiště. V roce 2019 byla Václavu Bobkovi a jeho mladšímu bratru Jaroslavovi odhalena pamětní deska na domě č.p. 521 v Tylově ulici v Mnichově Hradišti. Bobkové zasvětili většinu života automobilovým závodům a značce Škoda. Václav starší (1914 – 1980) začal s motorsportem už v roce 1947, absolvoval 24 h Le Mans 1950 a končil s prvním spiderem a formulí Škoda v sedmdesátých letech.

V jeho stopách jeli bratr Jaroslav (1928 – 2007) a syn Václav mladší (ročník 1944).

Výstava s množstvím předmětů doličných a řadou dokumentů potrvá až do 30. října 2022.

Foto Roman Klemm

► Motorsport ► 49. AvD OLDTIMER GRAND PRIX NÜRBURGRING

1 2

3

BOHATÁ HISTORIE Pod hradem Nürburg se po vynucené přestávce znovu konal velkolepý festival automobilového sportu...

P

ozorný a kritický pozorovatel aktuálního motor­ sportu už seznal, že se nezadržitelně řítíme směrem k totální elektrifikaci samohybů. Po velkoměstech světa bzučí podivný šampionát elektrické formule FIA FE, vrcholnou formuli 1 zčásti pohání elektrické stroje, kterým už rozumí jen armáda inženýrů v boxech, vytrvalostní WEC je na tom stejně, DTM plánuje svou elektrickou sestru, a to nemluvíme o úpadku kdysi populární ledové Andros Trophy, jež se změnila na 100% elektrický šampionát, či o ještě větším nesmyslu Extreme E, kdy věhlasní borci a jejich spolu­ jezdkyně (genderová vyváženost!) cestují po celém světě, aby tam ujeli pár jízd v celkovém počtu dvaceti kilometrů na elektrické buggy!

Zdá se, že to mají spalovací motory po více než stovce let prostě sečtené a jen nenapravitelní optimisté věří, že za nějakých deset let ještě někde uvidí živý motor­ sport, který budou také slyšet a cítit. Možná, že právě

44

auto 2022/10

TH

ROMAN KLEMM, Nürburgring (D) 1, 2 Italská hvězda Arturo Merzario (Ferrari Dino 156), účastník 85 Grand Prix formule 1 v letech 1972 – 1979 3 Britský jezdec Eddie McGuire s americkým vozem Scarab formule 1 z roku 1960 (čtyřválec 2,5 litru konstruktéra Leo Goossena z Offenhauseru)

tato smutná skutečnost vedle rostoucího počtu pamět­ níků je hlavním důvodem pro stále větší počet a oblí­ benost nejrůznějších historických podniků a revivalů.

Brzy bude totiž možné jen pod rouškou závodů těchto veteránů zhlédnout speciály, poháněné výbuchy plynů paliva, tedy vozidla, pro jejichž charakter a technické vlastnosti tento sport tak milujeme...

Německý Automobilklub von Deutschland (AvD) si do­ kázal zjevně dát jedna a jedna dohromady mnohem dříve než jiní pořadatelé, kteří na vláček s historiky naskočili teprve nedávno. Svou Oldtimer Grand Prix pořádal letos na Nürburgringu již po devětačtyřicáté!

Sám historický podnik má mnohem bohatší historii, než nejeden moderní event dnešního motorsportu.

Jistě, celkový dojem Oldtimer Grand Prix trochu na­ rušuje moderní lokalita v polovině osmdesátých let silně modernizované Jižní Smyčky okruhu, jenže nechat jezdit starší vozy na originální přes dvacet ­

4

Foto Roman Klemm

► KRÁTCE ► Ital Arturo Merzario jel 57 Grand Prix formule 1 a do dalších 28 se nekvalifikoval pro pomalé vozy.

Narodil se 11. března 1943 v Civenně (Como), byl továrním jezdcem Fiat-Abarth, Alfa Romeo a Ferrari.

Při debutu F1 dojel šestý v Brands Hatch (Ferrari 312 B2), o rok později dvakrát čtvrtý, ale po krizi Ferrari 1973 přešel k Williamsu, Marchu a dalším, než si postavil vlastní vozy Merzario A1 až A4 (motory Ford-Cosworth DFV).

5

6 4 Harry Schmidt s vozem McLaren M8C, typickou konstrukcí pro kanadsko-americký seriál CanAm ze sedmdesátých let 5 Georg Hallau z Berlína na voze Lola T310 CanAm v čele smečky sportovních prototypů 6 Nizozemec Eddy Perk s vozem Heron Alfa Romeo F1, jihoafrickým speciálem z roku 1960, se kterým tam jezdil místní Ernie Pieterse 7 Stanislav Kafka Sr. před startem s vozem Škoda Sport z roku 1950, který s Michalem Velebným nasadili také v Le Mans Classic 2022

7

8 k­ ilometrů dlouhé Nordschleife, otevřené roku 1927, by diváky také neuspokojilo, nehledě na to, že by nejeden z předvedených vozů měl již s délkou jedi­ ného kola problémy.

S německou důkladností připravovaná Oldtimer Grand Prix je ale rok co rok velkým úspěchem, v minulých letech se ji připletly do cesty nejdříve koronavirová mánie a pak roku 2021 mnohem reál­ nější smrtelná povodeň v nedalekém Ahrtalu. Auto­ klub ale nelenil a pro letošní rok připravil divákům za relativně přijatelné vstupné kolem šedesáti eur skutečně nabitý program s tréninky, kvalifikacemi

8 Willi Kauhsen při setkání se svým Porsche 917/10 Spyder, bývalý závodník, šéf týmů a tvůrce vozu Kauhsen formule 1 a závody šestnácti různých tříd! Depo jezdců bylo přeplněno stovkami zajímavých vozů a třeba v so­ botu se závodilo od osmi ráno až téměř do půlnoci, kdy měl závod sportovních vozů ze šedesátých let silný nádech atmosféry 24 h Le Mans a končil krás­ ným ohňostrojem.

V nabídce byly tradičně také formule 1, 2, 3 a oblí­ bená Lurani Trophy pro monoposty formule Junior z přelomu padesátých a šedesátých let, ale také sportovní prototypy, vozy CanAm, Gran Turismo, DTM Classics a DRM Revival. K tomu prezentace repliky žraloka Ferrari Dino 156 jedenapůllitrové for­ mule 1 šedesátých let s charismatickým Arturem Merzariem za volantem a z našeho hlediska zvláště zajímavé defilé německých přátel značky Škoda, ke kterému pozvali rovněž zástupce s exponáty z České republiky (např. Škoda Sport ze 24 h Le Mans 1950, která se nedávno vrátila z Le Mans Classic).

Pouze z jediného hlediska lze zaznamenat úpadek, před několika lety se totiž na okruhu ještě proháněly monoposty Ferrari formule 1 Jackyho Ickxe a René Arnouxe, letos Oldtimer Grand Prix velká meziná­ rodní jména mezi jezdci přece jen postrádala. Snad až na zmíněného Itala Artura Merzaria a britského nezmara Johna Sheldona, legendu Le Mans, či do­ mácího Williho Kauhsena. Příští rok budou na Nür­ burgringu slavit 50. výročí tohoto podniku, a tak se snad plánuje pro očekávaných třicet tisíc diváků i několik překvapení v tomto ohledu.

■

► Malý Team Merzario vznikl pro 1978 – 1979, kdy Arturo nesehnal konkurenceschopný vůz, jenže si vzal příliš velké sousto a při 38 GP tým nevyjel ani bod.

Na prvním voze se podíleli konstruktér Guglielmo Bellasi a novinář/kreslíř Giorgio Piola, tým vedl Pal Joe (Gianfranco Palazzoli), bývalý závodník. Arturo Merzario na Monze 1978 nasadil první vůz pro Alberta Colomba (nekvalifikoval se), na druhém odpadl. V Monaku 1979 ho pro zranění nahradil Gianfranco Brancatelli, ale neprošel předkvalifikací. Druhou polovinu 1979 se Arturo nekvalifikoval ani jednou, a tak přešel do F2 (1980 Merzario M1 BMW). ► Němec Willi Kauhsen (narozen 19. května 1939 v Eschweileru) byl úspěšným závodníkem s vozy Fiat-Abarth (mistr ETCC 1967 v divizi 1) a Porsche (vítěz 24 h Spa 1968 na 911), který končil svou kariéru v Le Mans a Interserii (Porsche 917/10), než se stal úspěšným šéfem týmů (1975 převzal Alfy Romeo 33 TT 12 a získal titul mistra světa sportovních vozů, mezi jeho jezdci byl Arturo Merzario), postoupil do F2 s vozy Kauhsen-Renault (Elf 2J) a 1979 postavil monoposty Kauhsen WK1 pro formuli 1. ► Monopost Kauhsen WK1 neuspěl, 1979 se Ital Gianfranco Brancatelli dvakrát nekvalifikoval, a tak Willi část týmu prodal Merzariovi, jenž na základě WK1 Ford DFV za pomoci Giampaola Dallary postavil svůj poslední typ A4 formule 1. Situace se opakovala, při sedmi pokusech se Arturo Merzario nekvalifikoval a ve formuli 1 skončil. ► Tony Maggs vzal Heron F1 do Jižní Afriky, kde místní Ernie Pieterse (1938 – 2017) jel mj. GP Rand (šestý) a GP Rhodesie 1961 (vítěz), GP Cape 1962 (osmý), ale do MS F1 na Heronu nenastoupil (tři GP JAR měl s Lotusem). Heron se čtyřválcem Alfa Romeo koupil David Hume (13. v GP Rand 1964), od 2004 jej nasazuje Eddy Perk mezi veterány. Zúčastnil se také premiéry historické F1 v jihoafrickém Zwartkopsu 2020 při 19. festivalu Passion for Power (dva závody tam tehdy vyhrál Will Nuthall na Cooperu T53 Climax). Heron zkonstruoval Les Redmond v Anglii pro Jima Diggoryho ve formuli Junior (1960).

10/2022 THauto

45

Foto Roman Klemm

► Motorsport ► 30. ENNSTAL CLASSIC 2022

1

2

3

PRO RADOST

Jubilejní třicátý ročník Ennstal Classic byl opět velkou přehlídkou historických strojů za účasti mnoha žijících legend...

V

závětří nadšení z úspěchů Jochena Rindta na závodní dráze se v polovině šedesátých let v Rakousku samozřejmě vyvinula i elita moto­ ristických novinářů, kteří svůj národní idol s německým pasem více či méně pravidelně doprová­ zeli při jeho krkolomných dobrodružstvích po celém světě. Dva z nich zvláště vynikali, a to Vídeňáci Heinz Prüller a Helmut Zwickl, kteří oba Jochena bezmezně obdivovali (stejně jako později Niki Laudu a Gerharda Bergera) a patřili k těm pořád u toho. Heinz Prüller především coby rozhlasový i televizní komentátor a autor knih, Helmut Zwickl jako novinář a spisovatel.

Těžko najít fotografii z boxů velkých cen šedesátých až devadesátých let, kde by někde v pozadí jeden z nich nestál...

Dnes jejich doba pominula, stejně jako jejich nadšení pro současné primadony formule 1. Vážně nemocný Heinz Prüller již jen dožívá v pečovatelském domě u Vídně, ale Helmut Zwickl je nadále aktivní, když se před třiceti lety

46

auto 2022/10

TH

ROMAN KLEMM, Gröbming (A) 1 Austro-Daimler Sascha, konstrukce Ferdinanda Porscheho z roku 1922, poháněná čtyřválcem 1,1 litru/37 kW (50 k) 2 Hans-Joachim Stuck se vrátil za volant Porsche 962C, se kterým vyhrál 24 h Le Mans 1987 (spolujezdci Derek Bell a Al Holbert) 3 Organizátor Helmut Zwickl u vítězného Porsche 962C ze 24 h Le Mans 1987

rozhodl, že pomůže konzervovat éru, kdy závody ještě stály za to a kdy životu nebezpečná monstra krotili opravdoví chlapi. Začal pořádat třídenní soutěž pravidel­ nosti pro historická vozidla, která vrcholí demonstrační jízdou prominentů v klasických vozech uličkami štýr­ ského městečka Gröbming. Celá jeho Ennstal Classic vede malebnou krajinou údolí řeky Enns, automobily ­ovšem musí absolvovat také stoupání směrem Tauern­ ských velikánů, tvořících toto údolí, tedy například smě­ rem na horu Stoderzinken nad Gröbmingem.

První ročník Ennstal Classic 1993 nevyhrál nikdo jiný než Walter Röhrl a během let se vytvořila pevná klien­ tela, která si start v tomto největším veteránském pod­ niku Rakouska nenechá ujít. Pravidelnými účastníky jsou osobnosti jako Rauno Aaltonen, Jo Ramirez, Wolf­ gang Porsche, Hans-Joachim Stuck, Peter Krauss, Jo Vonlanthen, Dieter Quester a další, k nimž patří crème de la crème rakouských podnikatelů. Na závěrečné defilé městečkem Gröbming se Zwicklovi díky jeho ­

► KRÁTCE 4 Maserati A6 GCS/53 Fantuzzi švýcarského účastníka Dietera Berchtolda, dvoulitrový šestiválec ročníku 1954

4

7 6 Lohner-Porsche, první hybrid se zážehovým motorem a generátorem, napájejícím elektromotory v předních kolech (1901)

► Rakušan Curt Bardi-Barry vyhrál formuli Junior v Brně v létě 1963 před Jochenem Rindtem (oba vlastní Ecurie Vienne/Cooper Ford), ale i závod cestovních a sportovních vozů (Porsche 356 – 1600).

Curt (Conrado) se narodil 5. ledna 1939, spolu s Rindtem patřil k nejlepším ve FJ, mimo MS jel F1 na VC Rakouska 1963 (vypůjčené Porsche 718 od De Beauforta), kde Rindt (Cooper FJ) stejně jako Barry odpadli. Pro 1964 měl smlouvu s Abarthem (F2, SP), ale 7. února 1964 zahynul při dopravní nehodě ve Vídni.

6

Foto Roman Klemm

5

5 Austro-Daimler ADR6 Bergmeister, reprezentační rakouský vůz sportovního charakteru se šestiválcem 3,6 litru (1931 – 1934)

► Jochen Rindt se v březnu 1967 oženil s Ninou Madeleine Lincoln (narozenou 1943), finskou modelkou, a 7. srpna 1968 se jim narodila dcera Natasha. Curt Lincoln (1918 – 2005), otec Niny, dojel třetí ve formuli Junior v Brně 1962 (vyhrál Kurt Ahrens Jr., oba na Cooperu). Švédský rodák přesídlil do Finska, po válce začal s motorovými čluny, pak s automo­ bily (vyhrál téměř 200 závodů), podílel se na okruhu Keimola, kde 1967 naposledy zvítězil (Brabham F3) a 1968 končil. V roce 1954 repre­ zentoval Finsko v tenisu (dvouhra) na Davis Cupu.

8 9

7 Arturo Merzario prostě nemůže chybět 8 Dieter Quester, rakouská legenda závodů formulových, cestovních i sportovních vozů 9 Německý AFM 1500 Intertyp z roku 1947, restaurovaný v Rakousku pro jezdce Klause Landerla dlouholetým známostem už podařilo přilákat super­ hvězdy Maria Andrettiho, Stirlinga Mosse, Jackieho Stewarta, Tonyho Brookse, Nigela Mansella, Emer­ sona Fittipaldiho, Nino Vaccarellu, Nanni Galliho, Marii-Teresu de Filippis, Rowana Atkinsona, Mika Thackwella, Simo Lampinena a mnohé další a další...

V jubilejním třicátém vydání se letos na celou rally mezi celkově 250 startujícími vydali velikáni automo­ bilismu jako Dieter Quester (1937 BMW 328), Max Welti (1950 Jaguar XK120), Nick Fry (1937 Aston Martin Speed Model), Peter Oberndorfer (1956 Austin Healey 100M), Jo Vonlanthen (1962 Alfa Romeo ­Giulia 1600), Dr. Wolfgang Porsche (1962 Porsche 356B), Jo Ramirez (1968 Porsche 912) a David Brab­ ham (1957 Austin A35). Sobotní Grand Prix Gröb­ mingu (či oficiálně Porsche Design GP) okořenily skvělé závodní vozy jako jsou Abarth 1600 SP (s ne­ zničitelným Arturo Merzariem za volantem!), Ferrari Dino 206 SP, KMW-Porsche SP20, Wolf WR7 for­

► Rakušan Jochen Rindt je jediným mistrem světa F1, který získal titul in memoriam (1970 na Lotusu 49C a 72). Narodil se 18. dubna 1942 v německém Mainzu, jeho rodiče zahynuli při náletu na Hamburk (1943), a tak ho vychovali prarodiče v rakouském Grazu. V roce 1961 debutoval s vozem Simca Aronde Montlhéry (šestý v Innsbrucku), 1962 přešel na Alfu Romeo a 1963 do formule Junior. V roce 1965 debutoval ve formuli 1, celkem vyhrál šest GP F1 ze 60 startů, ale zahynul v tréninku 5. září 1970 na Monze.

mule 1, Kaimann formule Super V, Maserati A6 GCS, Porsche 962C (vítězný vůz ze 24 h Le Mans 1987 s Hans-Joachimem Stuckem v kokpitu), či třeba le­ tošní vítěz třídy GTE Pro ve 24 h Le Mans (Porsche 911 RSR), vedený členem jeho posádky Richardem Lietzem. Kruh uzavřel historický Cooper Mk3 formule Junior, první monopost Jochena Rindta vůbec...

Coby zvláštní bonus letos přidal Zwickl i povedené ohlédnutí za rakouskými pionýry automobilismu, a tak se po štýrských uličkách projely i první hybrid dějin Lohner-Porsche (1901) a především vozy do­ mácích značek Austro-Daimler, Gräf & Stift, Steyr a Puch. Nechyběly ani Porscheho závodní Austro­ -Daimler Sascha (1922) a český Laurin & Klement Alpenwagen z roku 1912. Pro dnes třiaosmdesáti­ letého Helmuta Zwickla, jeho rodinu a pomocníky se příprava a pořádání Ennstal Classic (a její zimní obdoby Planai Classic) již dávno staly mamutím ­ ­úkolem, jehož organizace zabere celý rok.

■

► Natasha Rindt, matka dvou dcer, pracovala deset let ve formuli 1 pro Bernie Ecclestona, získala pilotní průkaz a okusila AGS formule 1 v závodnické škole v Le Luc. Její matka Nina se provdala ještě dvakrát, a to za Phillipa Martyna, profesionálního hráče backgammonu (vrhcáby), a pak za Alexandera Hooda (4th Viscount Bridport), s nímž má syna Anthony Nelsona (nar. 1983) z manželství 1979 – 1999 (rozvedeni). ► Všestranný Dieter Quester vlastně nikdy nepřestal závodit!

Narodil se 30. května 1939 ve Vídni, 1955 debutoval na skútru Lambretta a v závodech motorových člunů, pokračoval s motocykly až do 1963, ale to už závodil i na čtyřech kolech.

Je mnohonásobným mistrem Evropy (motorové čluny, cestovní vozy).

V Brně vyhrál 1969 (BMW 2002), pokračoval ve F2, ETCC, IMSA, ALMS a FIA GT, ještě vyhrál 24 h Silverstone 2006 a 2007 a 24 h Dubai 2007 (vždy BMW Z4).

Devátý ve VC Rakouska 1974 (Surtees TS16 Ford).

10/2022 THauto

47

Historie

Foto Maserati

► MASERATI KHAMSIN (1972 – 1982)

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vznikla řada pozoruhodných vozů Maserati s vidlicovými osmiválci.

K méně známým patří Khamsin...

TOM HYAN

Foto Maserati

Maserati Khamsin model 1978 se třemi příčnými štěrbinami na přídi navíc, určenými ke zlepšení chlazení motoru

O

dpovědí z Itálie na britské sportovní vozy Jaguar E-Type a Aston Martin DB4 se v roce 1963 stal Maserati Mistral, který také využíval řadový šestiválec. Konstruktéři z Modeny však už měli rovněž vidlicový osmiválec, jehož ­kořeny sahají do padesátých let, kdy ze

48

auto 2022/10

TH

z­ávodních vozů putoval do exkluzivního kupé Maserati 5000 GT s interním označením AM 103 a objemem na hranici pěti litrů.

Tyto exkluzivní a velmi drahé automobily však vznikly v pouhých čtyřiatřiceti exemplářích pro vybrané klienty (1959 – 1966).

V roce 1963 oprášil šéfkonstruktér Giulio Alfieri zmíněný osmiválec ve verzi se sní-

Foto Maserati

1 1 Působivý design Khamsinu vytvořil Marcello Gandini u firmy Bertone 2 Maserati Khamsin po faceliftu (1977), vystavený na Festivalu rychlosti v Goodwoodu 3 Maserati Khamsin jako poutač programu Maserati Classiche (historické vozy) ▼ Interiér vozu s kruhovými kontrolními přístroji a sportovním volantem

2 3

ženým objemem na 4,2 nebo 4,7 litru pro první generaci luxusní limuzíny Maserati Quattroporte (AM 107), která zároveň byla u této značky průkopníkem ocelové samonosné karoserie.

Se stejným osmiválcem Maserati včetně třetí verze 4,9 litru pak vzniklo několik zajímavých sportovních vozů, k nimž patřily

kupé klasických tvarů Mexico (AM 112) od Vignaleho, nádherné kupé se splývající zádí Ghibli (AM 115; design Ghia), další kupé Indy na oslavu dávného triumfu v 500 mil Indianapolisu (AM 116; Carrozzeria ­Vignale), první silniční kupé Bora s motorem uprostřed (AM 117; Ital Design), další kupé se splývající zádí Khamsin (AM 120;

první od Bertoneho; nástupce Ghibli), klasické kupé Kyalami (AM 129; design Pietro Frua; jméno na oslavu posledního triumfu ve formuli 1) a konečně třetí generace Quattroporte (AM 330; Ital Design), v níž ­ ­osmiválec 4,9 litru v závěrečné verzi AM 107.23.49 přežil až do roku 1990. Motor procházel průběžným vývojem a kromě AM 107 nesl v některých variantách také jiná označení (AM 115 a 116).

První dvoumístné kupé Maserati Ghibli včetně otevřené verze Spider bylo na svoji dobu úspěchem, vzácný vůz vyráběný v malé sérii dosáhl v letech 1966 – 1972 počtu 1280 kusů, ale značka už potřebovala modernějšího nástupce (u Ghibli byla vzadu ještě tuhá náprava). Tak se zrodilo kupé Khamsin, rovněž pojmenované po silném severoafrickém větru jako Ghibli, s celokovovou samonosnou karoserií, nezávislým zavěšením všech kol a větším osmiválcem 4,9 litru AM 115, převzatým z Ghibli SS. Byl to poslední automobil Maserati, zkonstruovaný pod vedením věhlasného inženýra Giulia ­Alfieriho z Parmy (1924 – 2002), který ►►►

10/2022 THauto

49

Foto Bertone

► MASERATI KHAMSIN (1972 – 1982)

1 3

4

5

Foto Bertone

2

u Maserati pracoval v letech 1953 – 1975, tedy až do převzetí podniku Alejandro De Tomasem. Vůz s dlouhou přídí, vzad stoupající boční linií, splývající střechou s useklou zádí (Kamm) byl také prvním sériovým Maserati, navrženým karosárnou Bertone (pod taktovkou Marcella Gandiniho).

Khamsin se představil coby prototyp na Turínském autosalonu 1972, v Ženevě 1973 zářila sériová verze a produkce začala v roce 1974 vozy s levostranným řízením (výrobní čísla sudá 002 až 096), o rok později přibyly typy s pravostranným řízením (lichá 301 až 319) a upravené vozy pro USA (sudá čísla 1000 až 1136). Po relativně rychlém náběhu produkce však odbyt poznamenala první ropná krize, spotřeba 17,5 l/100 km byla příliš vysoká. Khamsin se zrodil v době, kdy firmu Maserati vlastnil francouzský Citroën, a proto prosadil svoje vize hydraulických systémů jak pro vysoko-

50

auto 2022/10

TH

1, 2 Maserati Khamsin po svém představení na prvních oficiálních snímcích od karosárny Bertone 3 Původní řešení hladké přídě, tři štěrbiny pro vstup vzduchu přibyly až v roce 1977 4, 5 Khamsin se zrodil jako nástupce kupé Ghibli a vynikal více prosklenou zádí tlakovou brzdovou soustavu, tak pro velmi přímé řízení (dvě otáčky na plný rejd), ale třeba i pro vyklápění hlavních světlometů a výškově nastavitelné sedadlo řidiče!

Když Citroën pro vlastní problémy (po bankrotu byl pohlcen Peugeotem a vzniklo PSA) v roce 1975 opustil Maserati, některé hydraulické systémy, známé z Citroënu SM se šestiválcem od Maserati, postupně z Khamsinu zmizely. Pod taktovkou Ale­ jandra De Tomasa, který propustil Alfieriho

v den převzetí automobilky, se Khamsin ještě nějaký čas vyráběl, šestiválcové Quattroporte druhé generace (AM 123; ­rovněž design Bertone) se ale do výroby nedostalo (vyjelo jich pouze dvanáct).

Po roce 1979 produkce klesla na několik Khamsinů ročně, 1981 jich bylo jedenáct a v roce 1982 poslední tři. Ropná krize a bankrot Citroënu, které poslaly Maserati do likvidace, se podepsaly na osudech ­tohoto krásného automobilu. Podle dostupných pramenů vzniklo jen 435 vozů, z toho 150 se samočinnou převodovkou.

Americký importér Maserati Automobiles, Inc., z Baltimore (Maryland) jich dovezl sto, z toho pětapadesát s automatem. Základní cena s pětistupňovou manuální převodovkou činila za mořem 39 700 dolarů v roce 1978. Jeden z vozů (chassis No.1030 USA z roku 1975) byl americkým majitelem upraven na otevřený Khamsin Spyder (tentokrát

Kresba Maserati/Giovanni Cavara

Khamsin dostal nezávislé zavěšení všech kol; povšimněte si zdvojených pružicích jednotek vzadu

Foto Ghia

Předchůdce Maserati Ghibli na oficiálním snímku karosárny Ghia ►

► MASERATI KHAMSIN (AM 120) MOTOR – kapalinou chlazený zážehový osmiválec Maserati AM 115.10.49 s válci do V/90°, uložený podélně vpředu; DOHC 2V (řetězy); 4930 cm3 (ø 93,9 x 89 mm); 8,5:1; 235 kW (320 k)/5500 min‑1 a 480 N.m/ 4000 min‑1; hliníkový blok a hlavy válců; pětkrát uložený klikový hřídel; čtyři dvojité karburátory Weber 42 DNCF 6; elektronické zapalování Bosch.

Objem chladicí kapaliny 16 l a motorového oleje 12 l.

Elektrická výzbroj 12 V; alternátor 66 A, akumulátor 72 A.h.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka s kapalinovým vypínáním; pětistupňová synchronizovaná převodovka ZF (2,99 – 1,90 – 1,32 – 1,00 – 0,89 – Z 2,50); stálý převod 3,31. Na přání třístupňová samočinná převodovka BorgWarner s kapalinovým měničem momentu (2,40 – 1,47 – 1,00 – Z 2,70). Pohon zadních kol.

Osmiválec Maserati v základním provedení AM 107 s ypsilonem). Dalším dochovaným kouskem je floridská přestavba Khamsin T-Top, tedy verze Targa s výjimatelnými střešními panely (chassis No.1142 USA z roku 1977). Oba unikátní vozy byly nedávno prodány v aukci.

Podle dobových testů měl Khamsin velmi dobré jízdní vlastnosti, dané rozložením hmotnosti na nápravy blízkému ideálnímu poměru 1:1 a jejich vyspělé konstrukci spřízněné s řešením pro typy Bora/Merak s motorem uloženým uprostřed před zadní nápravou. Celohliníkový osmiválec 4930 cm3 nabízel ve své době úctyhodný výkon 235 kW (320 k) při 5500 min‑1, což stačilo na zrychlení 0 – 100 km/h za 6,6 sekundy a největší rychlost 280 km/h. Pětistupňová převodovka byla od německé firmy ZF, třístupňová samočinná od americké BorgWarner. Rozvor náprav proti Ghibli zůstal shodných 2550 mm, stejně jako rozchod kol vpředu 1440 mm, ale vzadu se zvětšil o 62

na 1470 mm. Přestože výrobce nyní uváděl uspořádání sedadel 2+2 proti dvoumíst­ nému Ghibli, tak rovněž Khamsin byl pro přepravu více než dvou osob nevhodný.

Po faceliftu 1977 dostal Khamsin tři štěrbiny vpředu na kapotě pro lepší přívod vzduchu k chladiči motoru.

Samozřejmě, aktivita značky Maserati v období 1962 – 1976 byla neuvěřitelná, vrcholem designového ztvárnění se stala především kupé se splývající zádí, jejichž existenci završily první Ghibli, Indy a Khamsin. Další kapitoly v historii už nejsou tak slavné, přestože novodobá produkce překročila sto tisíc vyrobených vozů. De Tomaso zdědil Bora/Merak, Khamsin a projekt Quattroporte II. Nebyl zrovna příznivcem zmíněných typů, a tak výrobní program ­doplnil o prostornější kupé Kyalami 2+2 na základě De Tomaso Longchamp (409 vozů s motorem Ford V8), ale s osmiválcem

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; odpružení vinutými pružinami a soustřednými kapalinovými tlumiči (vzadu po dvou na kolo); příčné zkrutné stabilizátory; kapalinové kotoučové brzdy s posilovačem; hřebenové řízení s kapalinovým posilovačem; kola z lehkých slitin, pneumatiky 215/70 VR 15.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2550 mm, rozchod kol 1440/1470 mm; d/š/v 4400/1800/1140 mm; objem palivové nádrže 90 l; pohotovostní hmotnost 1680 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 280 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,6 s; spotřeba paliva 17,5 l/100 km.

VÝROBCE – Officine Alfieri Maserati, S.p.A., Via Ciro Menotti 322, 41100 Modena, Itálie

­ aserati (jen 200 vozů 1976 – 1983), stejně M jako třetí generací Quattroporte, která do roku 1990 zaznamenala rekordních 2155 vozů s původním osmiválcem. To už však Alejandro De Tomaso (1928 – 2003), jenž modenskou automobilku převzal v srpnu 1975 po jejím bankrotu, nastolil zcela nový výrobní program Biturbo, tedy vozy pohá­ něné vidlicovými šestiválci s dvojicí turbo­ dmychadel. To je však už jiná kapitola. ■

10/2022 THauto

51

Foto Tom Hyan

► Historie ► PANNONIA MOTORKERÉKPÁRGYÁR (1954 – 1975)

1

MADE IN

HUNGARY

K zapomenutým motocyklům patří maďarské Pannonie, jejichž příběh je delší než dvaadvacet let výroby...

2

PETR RUTEK 1 Pannonia 250 z roku 1973 se sidecarem, vystavená v automobilovém muzeu Le May Collection v Tacomě (Washington)

Foto Helena Hyanová

2 Csepel 250, základ Pannonie, v Technickém muzeu v Budapešti (model 1952)

M

aďarský průmysl motorových vozidel zahrnoval především nákladní vozy Csepel a auto­ busy Ikarus, málokdo ví, že budapešťský Csepel vyráběl také různé motocykly. Tuto značku po válce dostaly výrobky starého závodu Manfred Weiss R.T. v budapešťském Csepelu, jehož

52

auto 2022/10

TH

historie sahá do předminulého století. Bratři Manfred a Bertold Weissové položili zá­ klady největšího maďarského podniku už v roce 1882 a postupně jej rozšiřovali. Kro­ mě ocelárny vznikla zbrojovka, pod znač­ kou MW (Manfred Weiss) se mimo jiné před válkou vyráběly také nákladní vozy, trak­ tory, motocykly a letecké motory; pro šicí

stroje a některé typy traktorů se už tehdy používala značka Csepel podle lokality, kde byl závod postaven. Po smrti zakladatele Manfreda Weisse (1857 – 1922), jehož předci údajně přišli do Pešti z Moravy, pře­ vzali továrny jeho potomci a drželi je až do roku 1944, než podnik zabavili němečtí fašisté a většina členů židovské rodiny

3

Foto Pannonia

4

5 6

5 Pannonia 250 P20, vrcholný dvouválcový model budapešťské značky 6 Pro dvoudobý dvouválec Pannonie 250 P20/P21 hledali maďarští tvůrci inspiraci v japonské Yamaze YDS 250

4 Závody Csepel byly největším průmyslovým podnikem v Maďarsku, nyní opuštěné budovy a pozemek na budapešťském ostrově chátrají Weissů směla emigrovat. Po válce nakrátko mohli podnik znovu převzít, ale v roce 1948 byl znárodněn, přejmenován na Závody Mátyáse Rákosiho (podle komunistického politika), ale nakonec zůstalo u Cse­ pel Müvek (Závody Csepel)...

Nejslavnější byly nákladní vozy Csepel, které se vy­ vážely také do Československa, ale Závody Csepel po válce pokračovaly rovněž výrobou motocyklů, jež původně nesly značku MW, pak Csepel a při pová­ lečné obnově obě dvě! První motocykly od Manfreda Weisse vyjely v roce 1932, produkce v malých po­ čtech pokračovala až do válečných let, kdy byly ­Csepelovy závody vážně poškozeny bombardová­ ním. První poválečný typ byl lehký motocykl Csepel WM-100 Tura, jehož produkce se rozběhla v roce 1947; po znárodnění podniku o rok později se jméno zjednodušilo na Csepel 100. Vylepšený dvoudobý jednoválec o objemu 98 cm3 (ø 48 x 54 mm) dával výkon 2,6 kW (3,5 k)/4000 min‑1 a uděloval motocyklu s třístupňovou převodovkou a vlastní hmotností 51 kg největší rychlost 75 km/h. V roce 1949 stroj ­posílil na Csepel 125, v jeho dvojitém trubkovém rámu se objevil větší motor 123 cm3 (ø 54 x 54 mm);

► PANNONIA 250 P20 (1968 – 1973) Kresba Pannonia

3 Titulní stránka prospektu Pannonia 250 z posledního roku výroby 1975 (celkem vzniklo 689 039 motocyklů této značky)

v roce 1951 coby Csepel 125 T (teleskop) dostal od­ pružení zadního kola. Produkce v Csepelu vzrostla na deset tisíc ročně. První i další motocyklové motory Csepel vytvořil László Sagi (1923 – 1999), jeden z nejvýznamnějších maďarských konstruktérů.

Pro nákladní vozy využil Csepel licenci na vznětový čtyřválec od rakouského Steyru, a tak nebylo divu, že pro další motocykl sáhl do portfolia rakouského strojí­ renského koncernu Steyr-Daimler-Puch. Nový Cse­ pel 250 U s dvoudobým dvoupístovým jednoválcem 248 cm3 (vrtání 2x 45 mm, zdvih 78 mm) podle vzoru Puch ovšem pro složitou konstrukci ve výrobě dlouho nevydržel. Přednost dostaly klasické dvoudobé jed­ noválce Csepel 250 (ø 68 x 68 mm), které se předsta­ vily v nové generaci motocyklů, jež nakonec přešly na obchodní značku Pannonia. První Csepel 250 ­nabízel výkon 7,6 kW (10,4 k)/4500 min‑1, měl čtyř­ stupňovou převodovku a uháněl rychlostí až 100 km/h.

Není bez zajímavosti, že známý Jacques Poch, do­ vozce vozidel z tzv. socialistických zemí (a účastník 24 h Le Mans za volantem Aero Minoru), dovážel ­motocykly Csepel 250 do Francie a Alžírska, kde je v roce 1953 nabízel za 196 tisíc starých fran­ ►►►

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – vzduchem chlazený dvoudobý dvouválec s válci v řadě napříč v rámu; 246 cm3 (ø 56 x 50 mm); 10,5:1; 17 kW (23 k)/7500 min‑1 a 21,1 N.m/6000 min‑1; dva kaburátory EFG P20 (difuzory ø 20 mm); akumulátorové zapalování, mazání olejem v palivu (25:1). Akumulátor 6 V/12 A.h, alternátor 6 V/65 W. Vícelamelová spojka v olejové lázni; primární převod 3,25:1 ozubenými koly; sekundární převod řetězem 2,50:1 (pro sidecar 2,86:1); pětistupňová převodovka s nožním řazením (verze sólo celkové převody 22,9 – 13,2 – 9,85 – 7,75 – 6,73); pohon zadního kola.

PODVOZEK – dvojitý trubkový rám; vpředu teleskopická a vzadu kyvná vidlice, obě hydraulicky tlumené; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče; bubnové čelisťové brzdy ø 160 mm; kola s drátovým výpletem; pneu vpředu 3,00 – 18 a vzadu 3,25 – 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor os kol 1285 mm; délka 1990 mm; šířka 615 mm; objem palivové nádrže 16,5 l; pohotovostní/ celková hmotnost 142/320 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost na jednotlivé stupně 40 – 68 – 90 – 115 – 130 km/h; zrychlení 0 – 60/100 km/h za 3,5/10,0 s; spotřeba paliva 4,2 – 4,5 l/100 km.

VÝVOZCE/VÝROBCE – Pannonia Export Co., Csepel Steel and Metal Works, P.O.B. 354, Budapest 62, Maďarsko

10/2022 THauto

53

► PANNONIA MOTORKERÉKPÁRGYÁR (1954 – 1975) Pannonia 250 T5, jednoválec v cestovním provedení s výkonem 11,8 kW (16 k)

Pannonia 250 P9, sportovní model s jednoválcem o zvýšeném výkonu na 17,6 kW (24 k)

Pannonia 250 T8, jednoválec v cestovním provedení s výkonem 13,2 kW (18 k)

Pannonia 250 P10, cestovní stroj 13,2 kW (18 k), vhodný pro provoz se sidecarem

Pannonia 250 T9, jednoválec v cestovně-sportovním provedení s výkonem 16,2 kW (22 k)

Foto Pannonia

Pannonia 250 P8, jednoválec 14,7 kW (20 k) s největší rychlostí 120 km/h

ků ve verzi Standard a za 201 tisíc v prove­ dení De Luxe. Kolik jich ale prodal, nevíme...

Také v socialistickém Maďarsku potřebovali devizy, aby mohli dovážet z kapitalistického světa zboží a zařízení, jaké sami nedokázali vyrobit. Kromě domácího trhu se zaměřili na export, jenže po potlačení maďarské ­revoluce tanky ruských komunistů byla výro­ ba v Csepelu přerušena, aby se vrátila no­ vými modely, z nichž postupně zmizelo ­jméno Csepel, aby zůstalo především ná­ kladním vozům. Stopětadvacítky se změnily na Danuvie, dvěstěpadesátky v roce 1954 na Pannonie, objevily se i maďarské mopedy Berva 50 a skútry Panni R-50, ale největší úspěch slavily právě Pannonie. Volba jména byla logická, Pannonia byla kdysi provincií římské říše, jež se rozkládala na ploše mezi Dunajem a Sávou, velkou částí bylo území dnešní západní poloviny Maďarska. Podob­ ně vznikla Danuvia podle Dunaje. V roce 1955 se v Československu vyrábělo sto tisíc

54

auto 2022/10

TH

motocyklů ročně, ve východním Německu sedmdesát tisíc a v Polsku třicet tisíc; ­Maďaři nechtěli zůstat pozadu a nakonec vy­ váželi svoje stroje až do zámoří. V USA je prodával jistý Jack White, šéf White Motor­ cycles z Kalifornie, pod svou značkou White v letech 1965 až 1975.

Pannonie nastoupily rovněž do meziná­ rodních závodů, už v padesátých letech se posádky známých jezdců György Kurucz/ János Reisz a László Szücz/László Cserkuti (bratr známého Józsefa, maďarského re­ prezentanta v automobilovém ME do vrchu) zúčastnily 24 h Bol d’Or 1956 ve Francii, kde však na naše Jawy a vítězný Norton nesta­ čily. Produkce v Maďarsku utěšeně vzrůsta­ la, v roce 1958 činila sedmnáct tisíc Pannonií a v roce 1962 vyrobili čtvrtmiliontý motocykl této značky. Jednoválcová dvěstěpadesátka nadále vycházela z původního motoru Cse­ pel 250, ale procházela průběžným vylepšo­ váním. V roce 1968 měla premiéru nová

dvoudobá dvěstěpadesátka Pannonia P20, inspirovaná japonskou Yamahou YDS 250, v roce 1973 drobně vylepšená coby P21.

Dostala dvouválec 246 cm3 (ø 56 x 50 mm) a výkon 17 kW (23 k)/7500 min‑1. Byla vyvr­ cholením nabídky značky, jejíž výroba skon­ čila 24. října 1975. Celkem vzniklo 689 039 motocyklů Pannonia.

V témže roce v Csepelu zastavili produkci vlastních vznětových motorů, přešli na li­ cenční Rába-MAN z Györu, ale záhy ustala i výroba nákladních vozů. Když Ikarus ne­ zaplatil za objednané podvozky, Csepel v roce 1996 vyhlásil bankrot. Opuštěné ­tovární objekty na ostrově Csepel v Buda­ pešti se nyní rozpadají. V roce 2010 se jistý Imre Mazló z firmy Magyar Motorkerékpár pokusil o znovuzrození značky, představil moderní typ Pannonia Bol d’Or s kapalinou chlazeným jednoválcem 400 cm3 a plánoval zprvu sérii pětapadesáti kusů. Jak to do­ padlo, jsme se nedozvěděli.

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na nákladní vůz RÁBA 6x6 s budkou DAF z osmdesátých let

10/2022 THauto

55

► Historie ► ALLIS-CHALMERS (1860 – 2022)

Foto Tom Hyan

2

1

3

Allis-Chalmers z Wisconsinu patří k průkopníkům v mnoha oborech od mlýnských zařízení a parních strojů až po nukleární reaktory a palivové články...

FRANTIŠEK TVRDÝ

2 Kolový traktor United (Allis-Chalmers Model U) z počátku třicátých let

Foto Tom Hyan

3 Allis-Chalmers Model L, poháněný zážehovým motorem (1932)

4

P

roč píšeme o společnosti, která nikdy do světa automobilů výrazněji nezasáhla? Důvod je prostý, první elektrické vozidlo s palivovými články už v roce 1959 neslo značku Allis-Chalmers. Jasně, byl to zemědělský traktor, ale až o sedm let později se objevily palivové články v automobilu (GM Electrovan). Edward Phelps Allis (1824 – 1889) odešel z rodného státu New York do ­Wisconsinu, aby ve dvaadvaceti založil firmu na zpracování kůží, ale po deseti letech ji prodal společníkům

56

auto 2022/10

TH

4 Pásový Monarch (Allis-Chalmers 35-K) z roku 1930, který rodina Freda C. Heidricka vlastnila přes šedesát let 5 První traktor světa, jehož trakční elektromotor napájejí palivové články (1959)

Foto Smithsonian Institution

1 Allis-Chalmers Model S z roku 1936 (ještě se zážehovým motorem)

5 a záhy koupil zbankrotovanou strojírnu v Milwaukee (WI), kde se pustil do výroby mlýnských zařízení (Wisconsin byl vedoucím producentem mouky). Přidal ­strojní pily i parní stroje, a jen v letech 1879 – 1889 vybavil přes padesát tisíc mlýnů na celém světě svým zařízením. Synové Charles a William pokračovali, v roce 1900 byla Edward P. Allis Company největším výrobcem parních strojů v USA a po spojení s Fraser & Chalmers, Gates Iron Works a částí Dickson Mfg. Co. také prvním hromadným výrobcem strojního zařízení

Foto Tom Hyan

6

9

Foto Allis-Chalmers

7

Čelní nakladač typu TL-20 s motorem o výkonu 96 kW (130 k) ze sedmdesátých let

8 6 Allis-Chalmers 20-35 se zážehovým čtyřválcem 7,6 litru o výkonu až 26 kW (35 k) se vyráběl v letech 1922 – 1930 7 Allis-Chalmers 35, jeden z klasických pásových typů, odvozených z Monarchu

10 v Americe. Od května 1901 se změnila na Allis-Chalmers Co., následující rok otevřela novou továrnu ve West Allis u Milwaukee.

V roce 1912 byl podnik reorganizován, dostal nový název Allis-Chalmers Manufacturing Co., pod kterým úspěšně působil až do osmdesátých let (ředitelství v Milwaukee, základní závod ve West Allis), dokud byl svět ještě v pořádku, než od osmdesátých let začala vlna fúzí, zániky tradičních značek a postupný úpadek průmyslu. Výroba zemědělských traktorů začala v roce

8 Allis-Chalmers vyráběl rovněž vlastní motory (zážehové, vznětové i elektrické) 9 Allis-Chalmers Model K, poháněný motorem Allis-Chalmers Diesel se vstřikováním paliva, ale ještě se zapalovacími svíčkami (1936) 10, 11 Terra Tiger, model 1969/1970, vstup do světa dvoumístných ATV od Allis-Chalmers Outdoor Product Division z Lexingtonu (SC)

11 1914, výroba pásových se rozběhla převzetím Monarch Tractor Co. ze Springfieldu (IL), zatímco značné rozšíření prodejní sítě od 1931 (přes 2400 lokalit) zajistila akvizice Advance-Rumely z La Porte (IN). Elektrická divize vznikla převzetím amerických aktivit koncernu Brown, Boveri & Cie z Curychu; úspěšná divize stavebních strojů v roce 1963 vyvážela do 129 zemí, u nás byly partnerem Přerovské strojírny. Výroba scraperů vzešla z akvizice Laplant-Choate (1952), graderů z Ryan Mfg. Co. (1932), buldozerů a pásových ►►►

10/2022 THauto

57

Foto Allis-Chalmers

► ALLIS-CHALMERS (1860 – 2022)

▲ Scraper modulární konstrukce typu 562C, poháněný dvojicí motorů Allis-Chalmers 25000, šestiválců 13,8 litru o výkonu po 320 kW (435 k)

1 ▲ Scraper typu 460B (jeden motor 320 kW), modulární konstrukce s jednoosým tahačem, vhodným pro scrapery, dumpery, buldozery a další stroje (1965)

2

▲ Motorový grader typu M-100 z roku 1965 se šestiválcem Allis-Chalmers 10000 o objemu 8,5 litru a výkonu 123 kW (167 k) nakladačů od Monarch Tractor (1928) a kolových nakladačů od Tractomotive (1959). Kromě kombajnů Gleaner nesly všechny mobilní stroje společnou značku Allis-Chalmers. Už od roku 1929 byla typickou barvou Allis-Chalmers oranžová Persian Orange, inspiraci totiž získal dlouholetý ředitel Harry Merritt v Kalifornii, kde spatřil květy sluncovky kalifornské. Nezávislost na dodávkách vznětových motorů od roku 1953 přineslo převzetí Buda Engine Co. z Harvey (IL), motory Buda-Lanova se dalším vývojem proměnily na Allis-Chalmers Diesel.

Za druhé světové války patřil Allis-Chalmers k největším armádním dodavatelům, známé jsou nejen parní turbíny pro pohon bitevních lodí, ale také vojenské pásové tahače (např. M4 nebo M6). Výroba traktorů přinesla nespočet různých typů a když v roce 1928 Ford zastavil americkou produkci Fordsonu, spojila se řada firem do United Tractor & Equipment Corporation pro výrobu náhrady coby United Tractor se čtyřválcem Continental, ovšem po rozpadu konglomerátu pokra­

58

auto 2022/10

TH

1 Pásový traktor HD-16 o hmotnosti 15,7 tuny se šestiválcem Allis-Chalmers 16000H o objemu 13,8 litru a výkonu 184 kW (250 k), měničem a převodovkou 3+2Z (1964) 2 Pásový traktor HD-21P o hmotnosti 22,7 tuny se šestiválcem Allis-Chalmers 21000H o výkonu 283 kW (385 k), kapalinovým měničem a dvoustupňovou převodovkou

čoval Allis-Chalmers v jeho výrobě jako Modelu U. Se společností Firestone se také zaměřil na zavedení traktorových pneumatik. Do světa nákladních vozů vstoupil krátce typem B-6 Half-Track (1915 – 1918), polopásovým valníkem s dlouhou kapotou, určeným pro nejtěžší podmínky (deset vozů koupilo Rusko za první světové války). Na podobné vozy se specializovala rovněž firma Linn Mfg. Corp., ale ta je vyráběla v letech 1916 – 1952 (jeden je ve sbírce Hays/Heidrick spolu s několika traktory Allis-Chalmers a mnoha dalšími vozidly).

V roce 1958 oznámila firma vývoj palivových článků, na nichž její Research Division pracovala už od roku 1951, a 15. října 1959 se představil Allis-Chalmers Fuel Cell Tractor v praktické zkoušce při orbě nedaleko West Allis. Byl první na světě, teprve v letech 2008 – 2009 uvedl New Holland svůj NH2 Fuel Cell Tractor s výkonem 75 kW (102 k) na stlačený vodík. Allis-Chalmers využíval jako palivo směsi plynů (hlavně propanu) a kyslíku, přiváděných z nádrží vzadu do soustavy 1008 článků pod kapotou (čtyři zásobníky po 28 blocích, číta-

▲ Kolový nakladač TL-40 se lžící objemu 3,2 až 5,3 m3, výkonem 283 kW (385 k), samočinnou převodovkou Twin Disc a hmotností 20,5 tuny (1965)

▲ Elevátorový scraper typu 260E se šestiválcem Allis-Chalmers 19000 o objemu 12,8 litru a výkonu 261 kW (355 k) ▼ Rozrývač na zádi těžkého pásového buldozeru HD-21R (Ripper) s hydraulickým ovládáním pro hloubku rýhy 482 až 838 mm (1965)

3

Foto Allis-Chalmers

4

▼ Nakladač H-3 se zážehovým čtyřválcem Allis-Chalmers Power Crater 2,9 litru/32 kW (43 k), vybavený lžící o objemu až 0,66 m3 (1965)

5 jících po 9 článcích), kde v elektrolytu s katalytickým povrchem chemickou reakcí vznikla elektrická energie, přičemž jediným odpadem byla voda. Traktor poháněl vlastní elektromotor konstrukce Allis-Chalmers 14,7 kW (20 k), uložený vzadu mezi dvěma nádržemi propanu, stroj měl celkovou hmotnost 5270 liber (2390 kg) a tažnou sílu 3000 liber (13,3 kN). Nyní je traktor ve sbírkách Smithsonian Institution. Není bez zajímavosti, že k výrobkům Allis-Chalmers patřil také nukleární reaktor.

Společnost Allis-Chalmers pracovala na palivových článcích pro kosmický výzkum a vojenské využití, postavila rovněž první vysokozdvižný vozík s články Fuel Cell a také vyrobila golfové vozíky s palivovými články (1965). Vývoj byl ukončen až v roce 1970, kdy byly omezeny prostředky na výzkum, soutěž na dodávky FC pro vesmírný program Apollo (NASA) totiž vyhrála konkurence Pratt & Whitney, známý výrobce leteckých motorů. Allis-Chalmers vstoupil stejně jako John Deere (Gator) do světa šestikolových ATV s obojživelným typem Terra Tiger na základě licence Marvina Feldmana,

3 Kolový buldozer D-30, odvozený z nakladače TL-30, s radlicí o šířce 3,37 metru, výkonem 176 kW (240 k) a hmotností 18,5 tuny (1965) 4 Pásový HD-3 se vznětovým čtyřválcem Allis-Chalmers 2,6 litru/35 kW (48 k), převodovkou 4+4Z (nebo Power Director 8+2Z) a hmotností 3,3 tuny 5 Pásový HD-4 se vznětovým čtyřválcem Allis-Chalmers 3,3 litru/38 kW (52 k), anebo coby H-4 se zážehovou verzí 3,3 litru/43 kW (59 k)

který v šedesátých letech vytvořil plovoucí vůz 6x6 s vodotěsným laminátovým trupem. Allis-Chalmers dodával dva modely 10 HP a lépe vybavený 18 HP, silnější s dvoudobým jednoválcem JLO 292 cm3 a kapalinovým měničem, který dosahoval rychlosti až 48 km/h.

V sedmdesátých letech došlo k velkým změnám, vznikly společné podniky Fiat-Allis, ale Italové nakonec výrobu traktorů a stavebních strojů převzali, stejně jako produkci traktorů New Holland/Ford, Case a International. Po vzniku CNH (Case New Holland) zanikl jak Fiat-Allis (1974 – 1982), tak nástupce Fiatallis (1983 – 2000), vý­ roba ve West Allis byla zastavena v prosinci 1985, ale pokračovala v Itálii a Brazílii. V roce 1985 převzal traktory německý KHD Deutz, zavedl značku Deutz-Allis, ale 1990 ji prodal managementu, čímž vznikla AGCO Corporation (Allis-Gleaner Corp.) a ta vrátila na trh oranžové traktory AGCO Allis (1990 – 2011). Dědici původní slávy jsou nadále AGCO (nyní s jinými značkami traktorů včetně Massey-Ferguson, Fendt a Valtra) a Allis-Chalmers Energy Inc. (zařízení pro těžbu plynu a ropy).

■

10/2022 THauto

59

Foto Tom Hyan

eXtra

► MUZEUM MOTORYZACJI TOPACZ

Prototyp Syrena Sport vznikl v jediném exempláři jako výzkumný projekt varšavské automobilky FSO, originál se nedochoval a v muzeu je replika

POLSKÁ HISTORIE Polská historie motorových vozidel je poměrně bohatá, ale málo známá. U zámku Topacz však mají zajímavé kousky v muzeu motorizace...

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Ślęza/Wróclaw (PL)

60

auto 2022/10

TH

E

xpozice v jedné z hospodářských budov okolí zámku Topacz není velká, ale přehledná a zajímavá. Kromě polských automobilů a motocyklů tam najdete také vybrané vozy světových značek, ať už americké (Studebaker, Lincoln, Buick, Ford), britské (Bentley, Rolls-Royce, Jaguar), německé (Volkswagen, Porsche, DKW Auto ­ Union), italské (Fiat), ukrajinské (Záporožec) a československé (Škoda). Od nás tam lze pohodlně dorazit směrem na Wróclaw (Vratislav), z Prahy je to přímou cestou cca 280 kilometrů, vstupné je levné, stejně i jako možnost občerstvení v polských hostincích. Zámek Topacz v přilehlé zahradě je ovšem luxusním hotelem s lázněmi, wellness a dražší restaurací. My jsme však přijeli především kvůli polským automobilům a motocyklům...

Muzeum motoryzacji Topacz láká především na věrnou repliku legendárního automobilu FSO Syrena Sport z roku 1960, jehož tvary navrhl Ing. Cezary Nawrot ­doslova v italském stylu té doby. Úhledný dvoumístný automobil měl nejen elegantní laminátovou karoserii, ale také vzduchem chlazený čtyřdobý dvouválec boxer 750 cm3 (typ S-16) o výkonu 26 kW (35 k), který poháněl přední kola prostřednictvím čtyřstupňové nesynchro­ nizované převodovky. Vůz najel cca 30 000 kilometrů ve zkouškách, ale sportovní automobil byl trnem v oku vládnoucím komunistům, jeho vývoj kázal zastavit sám vedoucí polský představitel, nechvalně proslulý pro­ ruský kolaborant Władysław Gomułka (1905 – 1982).

Vůz byl uložen v garáži do konce sedmdesátých let a pak komisně zničen. O něco lepší osud měl malý Mikrus MR-300 ve stylu Goggomobilu, který zazna­ ­ menal sérii 1728 kusů v letech 1957 – 1960, než byla

3

2

4

Foto Helena Hyanová

1

1 Vozy Syrena 102 a 100 s dvoudobými dvouválci a pohonem předních kol, ještě z výroby ve varšavské automobilce 2 Polski-Fiat 125p a jeho předchůdce FSO M20 Warszawa, nejznámější polské osobní automobily z varšavské továrny 3 Pokus o lidový automobil Mikros MR-300, jehož výroba se navzdory tříleté snaze nikdy zcela nerozběhla 4 Nysa N-59, jedna z prvních verzí oblíbeného lehkého užitkového vozu s motorem z Warszawy (model 1961) 5 Furgon FSM Syrena 105B Bosto, sériově vyráběný s dvoudobým tříválcem S-31 o objemu 842 cm3 a výkonu 29 kW (40 k), uveze 375 kg nákladu

5 výroba v závodech WSK v Mielci a Rzeszówě zrušena pro vysokou cenu a značné náklady. MR-300 značí ­Mielec, Rzeszów a objem válců 300 cm3.

Poláci nebyli ve výrobě osobních automobilů dříve příliš úspěšní, prvním symbolem jejich produkce je ­ poválečná Warszawa, následovaná malou Syrenou ­ vlastní konstrukce a nakonec řadou různých typů ­Polski-Fiat 125p a Polonez, které Warzsawu na výrobních linkách ve varšavském Žeraniu nahradily. Prvním vozem FSO (Fabryka Samochodów Osobowych) byla tedy War­szawa podle sovětské licence, jejíž sériová výroba v roce 1957 překonala desetitisícovou hranici.

Byl to velký vůz pro služební účely, a proto se vývojové Biuro Konstrukcyjno-Doświadczalne FSO pustilo do vývoje vlastního lidového automobilu. Vedoucími ►►►

10/2022 THauto

61

► MUZEUM MOTORYZACJI TOPACZ

Foto Tom Hyan

3

1

4

2 1 Motocykly WFM mají stejný poválečný základ jako SHL z Kielců, odkud byla výroba přenesena do Varšavy v roce 1952 a zanikla až 1966 2 Motocykly SHL 175 M-11 (W) vznikly v letech 1961 – 1968 v celkem 160 tisících exemplářů, dvoudobý jednoválec měl výkon 8,8 kW (12 k) 3 Klasický motocykl Junak 350 se čtyřdobým jednoválcem, vyráběný v cestovní (M-07, M-10), motokrosové (M-07C) a soutěžní verzi (M-07R) 4 Malé motocykly Romet, jejichž značka po privatizaci přežila až do nového tisíciletí (od 2006 Arkus & Romet Group) 5 WSK ze Świdniku (později PZL) vyráběla dvoudobé jednoválce ze série SHL, WFM a WSK nejdéle (až do roku 1985, pak dostaly přednost vrtulníky)

62

auto 2022/10

TH

5 k­onstruktéry byli Ing. Karol Pionnier (podvozek), Ing. Fryderyk Blümke (motor S-15) a Prof. Stanislaw Panczakiewicz (karoserie).

Levný vůz měl i jednoduchý motor, sériové Syreny dostaly dvoudobé dvouválce a tříválce. Dvouválec S-15 o objemu 746 cm3 dosahoval výkonu 20 kW (27 k), ve vylepšené verzi S-150 pak 22 kW (30 k).

Vozy byly určeny jen pro domácí trh a postavily ­Polsko na kola. Ve Varšavě se vyráběly Syreny 100, 101, 102, 103 a 104; vzhledem k nedostatečné vý­ robě motorů ve WSK Bielsko-Białą vznikly v malém počtu Syreny 102 S a 103 S, které dostaly dvoudobý litrový tříválec z Wartburgu 312. Dvouválce S-15 se montovaly až po typ 102, další 103 měl v základní verzi modifikovaný S-150 o výkonu 30 koní (22 kW).

Polský inženýr Fryderyk Blümke, jehož život ukončilo letecké neštěstí při návratu ze služební cesty roku 1962 ve Varšavě, ještě stačil připravit nový dvoudobý tříválec S-31 (842 cm3) s výkonem 29 kW (40 k), jenž značně zlepšil dynamické parametry nové Syreny 104. Její výroba byla v listopadu 1971 převedena do WSK Bielsko-Białą a závod se změnil na FSM (Fabryka Samochodów Małolitraźowych). Od roku ­ 1972 se stal jediným výrobcem Syren, protože ve

Varšavě prostory nestačily pro licenční Fiat 125p, k­ terého pak vystřídal Polonez. Vývoj se nezastavil, poslední sériové Syreny nesly označení 105 (s tří­ válcem S-31). Vyráběly se paralelně s užitkovými verzemi R-20 (pick-up) a 105 Bosto (univerzální ­ skříňový vůz) až do 1983, kdy také v Bielsko-Białej definitivně přešli na produkci vozů Fiat. Od roku 1987 se automobily Fiat vyrábějí v nedalekých Tychách, zatímco v Bielsko-Białej se vrátili k produkci motorů.

Poláci už před válkou zahájili výrobu osobních vozů podle zahraničních licencí, byl to nejen Fiat, ale i naše Praga; pokusy o vlastní konstrukce nebyly úspěšné.

Lépe se vedlo tvůrcům motocyklů, v muzeu jich ­najdete mnoho, jejich značky jsou ale dávno zapomenuty. Vypočítávat jednotlivé konstrukce se vymyká rozsahu článku, proto připomeneme jen některé.

Málo se ví o značce Lech, zrozené roku 1929, podobně jako o jiných průkopnících, pozornost však vzbudil velkoobjemový dvouválec CWS M111 Sokól 1000 z let 1933 – 1939 ve stylu amerických strojů Harley-Davidson, výrobek varšavské strojírny Pań­ stwowe Zakłady Inźynierii (PZInź). Vidlicový dvou­ válec 995 cm3 měl výkon 13,2 kW (18 k), motocykl o hmotnosti 230 kg (se sidecarem 375 kg) dosahoval

8

7

CWS 111 Sokól 1000, těžký polský motocykl z konce třicátých let, vhodný pro provoz se sidecarem (1933 – 1939)

Foto Tom Hyan

6

6 Elegantní skútry WFM Osa z varšavské motocyklové továrny, vyráběné ve dvou objemových třídách 150 (M-50) a 175 cm3 (M-52) 7 SHL 98 s motorem Villiers, základ předválečné výroby motocyklů v Kielcích

9 rychlosti 100 km/h. Výrobu pak rozšířily jednovál­ cové typy Sokól 600 a 200. Motocykl Podkowa 98 z Legionowa měl stejný motor Villiers jako první SHL, originálem je naopak MOJ 125 (1937 – 1939), či varšavské Perkuny 125 (1938 – 1939).

Poválečnou produkci polských motocyklů reprezentovaly především značky SHL, WFM, WSK a SFM, jejichž výrobky se těšily velké oblibě. Výroba SHL vycházela z předválečné tradice, kdy se Huta Ludwików, S.A., v Kielcích, zařadila mezi výrobce moto­ cyklů první polskou stovkou SHL 98 (1938 – 1939), jejíž dvoudobý jednoválec vzešel z britské licence Villiers (jiní výrobci dávali přednost třídě 125 cm3).

Konstruktér Ing. Rafal Ekielski se inspiroval československou Jawou, od roku 1938 se montovaly motory Villers importované z Anglie, postupně SHL zvyšo­ vala podíl domácích dílů. Značka SHL byla zkratkou Suchedniowska Huta Ludwików, po válce produkce pokračovala odvozenými typy M04 a M05, kromě výroby vířivých praček SHL Frania (jedna je v muzeu).

Podobně jako u nás docházelo k administrativním rozhodnutím o přesunech výroby, a tak Ing. Fryderyk Blümke zahájil vývoj prvního motoru S01, který se uplatnil v mnoha poválečných typech motocyklů

Foto Helena Hyanová

8 MOJ 125 dostal značku podle pseudonymu Ing. Gustawa Róźického, majitele Fabryky Maszyn oraz Odlewni Źelaza i Metali z Katovic (1937 – 1939) 9 Podkowa 98, výrobek někdejší továrny z Legionowa na podkováky (hřebíky do podkovy), takže volba značky je jasná (1938 – 1939)

z různých závodů. Vyšel ze světové DKW RT125 a průběžně vylepšovaný S01 zůstal ve výrobě až do roku 1968! První motory opustily výrobní závod ZM (Zakłady Metalowe) v Ustroniu Śląskim, další se dělaly ve WFM (Warszawska Fabryka Motocykli) a ZM Nova Dęba, výroba motocyklů SHL přešla do varšavské WFM, aby se do SHL od roku 1957 vrátila, později se vyráběly také ve třídě 175 cm3 velmi ­podobné motocykly SHL, WFM a WSK (Wytwórnia Sprzętu Komunikacyjnego). V podkroví muzea je ­velký výběr poválečných typů, a to rovněž různých mopedů od ZR (Zawody Rowerowe z Bydgoszcze).

Motocykly SHL 175 M11, už s novým motorem W2-A (Wiatr), se vyvážely dokonce až do USA a licenci koupila Indie, která je dále vyráběla jako Rajdoot do roku 2005! Produkce motocyklů SHL skončila v roce 1970 a WFM v roce 1966, přežila WSK (později PZL) ve Świdniku do roku 1985, než se firma soustředila na leteckou výrobu. Tehdy měla většina motocyklů dvoudobé motory, a proto překvapil čtyřdobý Junak 350 ze Štětína, výrobek SFM (Szczecińska Fabryka Motocykli) z let 1957 – 1965. Dalším hitem byly úhledné skútry WFM Osa M-50 (148 cm3) a M-52 (173 cm3), vyráběné ve Varšavě v letech 1959 – 1965.

■

MUZEUM MOTORYZACJI TOPACZ Zamek Topacz, Glówna 12, 55040 Ślęza, Wróclaw, Polsko www.muzeum.topacz.pl Telefon: + 48 888 108 148 Otevřeno denně 11 – 20 h Základní vstupné 25 zł, zlevněné 15 zł, parkování zdarma

10/2022 THauto

63

► Sedan Dodge Neon žije! Nyní jde o verzi Fiatu Tipo 1.6 e.torQ o výkonu 81 kW (110 k) se šestistupňovou samočinnou převodovkou z turecké výroby Tofas, určenou pro Mexiko a Střední východ. První Dodge ovšem opouštějí také italskou továrnu v Pomigliano d’Arco, jde o kompaktní SUV Dodge Hornet pro MY 2023, spřízněný s Alfou Romeo Tonale.

Jean-Philippe Imparato, CEO Alfa Romeo, předpokládá kapacitu 30 tisíc Tonale ročně, zatímco Hornet výhradně pro Severní Ameriku bude mít 70 tisíc ročně! ► Po sedmi letech Bollinger nedokázal rozjet výrobu avizovaných elektrických SUV B1 a pick-upů B2, pak výrobu v lednu 2022 odvolal s tím, že se soustředí na užitkové elektromobily třídy 3 (4,5 – 6,3 t), o něž je větší zájem. Výroba se však nikdy nerozběhla, firma se několikrát přestěhovala, ale nyní se zjevila další naděje.

V září 60 % podniku za 148 milionů USD koupila další americká společnost Mullen Automotive a hodlá B1/B2 sériově vyrábět.

64

auto 2022/10

TH

NOVÝ LEXUS RX V pražské centrále Toyoty jsme si poprvé prohlédli nový Lexus RX, jehož import z Japonska bude zahájen počátkem roku 2023. Model RX, vyráběný od roku 1998, dospěl do páté generace, v níž byla alternativa V6 nahrazena full hybridem RX 500h o kombinovaném výkonu 273 kW (371 k) a točivém momentu 551 N.m, což dovoluje zrychlení 0 – 100 km/h za 6,2 sekundy.

Vůz má zážehový čtyřválec 2.4T (poprvé turbo u hybridu TMC), samočinnou šestistupňovou převodovku s měničem momentu (nikoli CVT!)

a trakční elektromotory na obou nápravách. Délka vozu 4890 mmilimetrů se nezměnila, rozvor 2850 mm narostl o 60 mm, větší je také rozchod kol (P/Z + 15/45 mm).

V nabídce je soustava jízdních asistentů LSS+3, vyspělý Tazuna Cockpit a středový dotykový displej 14“, audioaparatura Mark Levinson s jedenadvaceti reproduktory atd. Další verze jsou RX 350h a RX 450h+ (PHEV) s pohonnými jednotkami jako u NX. Ceny začínají od 1,79 milionu Kč. Loni u nás prodal Lexus 842 vozů, z toho 277 modelu RX.

PEUGEOT V ARKÁDÁCH V době rušení automobilových výstav potěšila expozice vzácných vozů a motocyklů značky Peugeot v pražském Obchodním centru Arkády (7. až 27. září).

Poprvé se v České republice představila studie elektrického kupé Peugeot e-Legend, kterou jsme obdivovali na posledním Pařížském autosalonu 2018.

K vidění byly rovněž automobily BéBé, 5 CV, 201, 202, 203, 302, 304 a další, ale také nový Peugeot 208, určený pro vítěze z řad návštěvníků (stejně jako moderní skútr Peugeot Tweet).

ING. STANO CVENGROŠ (1938 – 2022) Slovenský motoristický novinář Stano Cvengroš opustil tento svět 21. května, když posledních pětatřicet let života zasvětil především nákladním vozům.

Narodil se 16. října 1938, vystudoval strojní inženýrství, v sedmdesátých letech působil v bratislavském časopise Stop auto-moto revue a od 1986 byl manažerem LIAZ Racing Teamu. V letech 1991 – 2006 řídil česko-slovenský časopis Trucker.

Působil jako porotce odborných anket Truck of the Year a Van of the Year.

Peugeot e-Legend a BéBé 6 CV (dílo Ettore Bugattiho)

ŠKODA VISION 7S Škoda Auto představila vybraným hostům v Praze sedmimístnou studii Vision 7S, která prozrazuje nový designový jazyk značky a cestu k velkým elektromobilům s dojezdem přes 600 kilometrů (má akumulátor 89 kWh a dobíjení DC 200 kW).

My jsme představu o stylu a proporcích vozu získali až zhlédnutím designové sádrové makety 1:1, krátce vystavené ve Škoda Auto Muzeu, která postrádala interiér (skutečný vůz má boční dveře otevírané proti sobě bez sloupku B). Kuriozitou je ovšem absence tradičního loga Škoda, zvláště po získání výhradních práv od plzeňské Škoda Group, které se neobjevilo ani na středech kol a na karoserii jsou pouze nápisy Škoda novým písmem.

Foto Tom Hyan

► Britský Aston Martin shání peníze, koncem září čínská skupina Geely Holding získala podíl 7,6 %, což zvýšilo potřebné investice na 654 milionů liber. Geely se ucházela o Aston Martin už v roce 2020 než kanadské konsorcium Yew Tree (Lawrence Stroll) firmu koupilo. Geely nyní prostřednictvím Atlas Consortium (Geely a Invest­ industrial, vlastník Morganu) vstoupila, když už má Volvo Cars, Polestar, 50 % Smartu, Lotus, LEVC (London Taxi) a Lynk&Co. Na Aston Martinu se podílejí rovněž Yaw Tree 19 %, Mercedes-Benz (přes 10 %) a PIF (Public Investment Fund) ze Saúdské Arábie (16,7 %).

Jakub Květoň, šéf Lexusu v ČR, představuje nový RX 500h

Foto Tom Hyan

► Poslední Lamborghini Aventador vyjel z výrobní linky v Sant’Agata Bolognese v září 2022.

Byl jím model LP780-4 Ultimae Roadster, poslední čistokrevný dvanáctiválec značky, nástupci už budou mít elektrickou asistenci (PHEV). Technický ředitel Rouven Mohr stejně jako generální ředitel Stephan Winkelmann potvrdili cestu k hybridům včetně nástupce Aventadoru, v němž elektromotory doplní dvanáctiválec, ale také čistě elektrický čtyřdveřový model. Za jedenáct let vzniklo 11 465 Aventadorů.

► Krátce ► ZE SVĚTA & Z DOMOVA

Foto Tom Hyan

► Víte, že Mercedes-Benz vyrábí osobní vozy v Maďarsku už přes deset let? Továrna v Kecskemétu byla slavnostně otevřena 29. března 2012 pro produkci CLA 4 door Coupé a CLA Shooting Brake, k nimž později přibyly vozy nové třídy A a B, ale také první hybridy (CLA 250e) a elektromobily (EQB).

Půlmiliontý vůz vyjel ze závodu v roce 2016, miliontý 2018, jubilantem byla vždy třída CLA, vyráběná v Maďarsku pro celý svět.

SLAVNÉ MOTORY FORD TAUNUS 17M (1965) V roce 1965 přešel německý Ford na vidlicové čtyřválce i u větších vozů Taunus 17M, u nichž nahradil čtyřválce řadové. Motor do V/60° se zalomením klikového hřídele ve dvou rovinách má protiběžný vyvažovací hřídel; blok a hlavy válců jsou z tenkostěnné litiny.

První typ pro Taunus 12M z roku 1962 měl objem 1183 cm3 (ø 80 x 58,86 mm), další 1283 cm3 pro Capri (ø 84 x 58,86 mm), verze 1498 cm3 vznikla převrtáním na 90 mm, 1699 cm3 navíc zvětšením zdvihu na 66,8 mm.

Výroba motorů V4 přežila v Kolíně nad Rýnem do roku 1981 pro německé verze Fordů včetně Transitu, ale také pro Saab 96 V4.

▲ První verze 1,5/1,7 litru pro Taunus 17M (1965) Na počátku byl V4 pro Taunus 12M (1962) ►

Foto a kresba Ford

Čtyřválec do V/60°; OHV 2V; 1498/1699 cm3 (ø 90 x 58,86/66,8 mm) Stupeň komprese 8,0; spádový karburátor Solex 32 PDSIT Výkon (DIN) 44/48 kW (60/65 k)/4500 min‑1 (1965 Taunus 17M) Točivý moment (DIN) 112/126,5 N.m/2400 min‑1 (1965 Taunus 17M) Ford Taunus 17M model 1965

Foto a kresby Ford

Model 1969 pro Capri V6 (2,0/2,3 litru)

FORD TAUNUS 20M (1965) V roce 1965 představil německý Ford šesti­ válcové motory s válci do V/60°, spřízněné s dříve uvedenými V4.

Při stejném výkonu jsou vidlicové motory zhruba o 15 % kratší než řadové a také asi o 10 % lehčí.

První byla dvoulitrová verze, následovala 2293 cm3 (převrtána na 90 mm) pro Taunus/Capri, pak 2550 cm3 (narostl zdvih na 66,8 mm) pro Taunus 26M a 2637 cm3 (ø 90 x 69 mm) pro Capri RS2600. Blok a hlavy válců z tenkostěnné litiny.

Další vývoj motoru Ford Köln V6 přinesl ještě výkonnější typy. Výroba odvozených přežila v Kolíně nad Rýnem až do roku 2011.

První verze dvoulitrového šestiválce 20M (1965)

SLAVNÉ MOTORY Šestiválec do V/60°; OHV 2V; 1998 cm3 (ø 84 x 60,14 mm) Stupeň komprese 8,0; spádový karburátor Solex 32/32 DDIST Výkon (DIN) 62,5 kW (85 k)/5000 min‑1 (1965 Taunus 20M) Točivý moment (DIN) 148 N.m/3000 min‑1 (1965 Taunus 20M) Ford Taunus 20M model 1965