TH Auto 04 2024 (duben)

4

2024

ŠKODA

SUPERB

PŘEDSTAVUJEME ■ GENEVA INTERNATIONAL MOTOR SHOW ■ po pěti letech se autosalon vrátil, avšak ve značně chudší podobě...

■ KIA PROCEED GT ■ přešla na pětidveřovou koncepci, výrazný design a lepší jízdní vlastnosti ■ MAZDA 3 HATCHBACK ■ okusili jsme ji s neobvyklým motorem e-Skyactiv X

SLAVNÉ MOTORY PORSCHE 912/917 (1969)

Plochý dvanáctiválec typ 912/00 DOHC 2V (ozubené soukolí)

Kresby a foto Porsche

Slavný závodní vůz Porsche 917 vyjel s motorem typu 912, do té doby pro Porsche největším.

Tradice plochého vzduchem chlazeného motoru zůstala zachována, ale dostal dvanáct válců, vstřikování Bosch, dvě svíčky na válec, hořčíkový blok, centrální soukolí rozvodu, osm hlavních ložisek a mazání se suchou klikovou skříní.

Už v roce 1970 se zvyšoval objem na 4907 cm3 (ø 86 x 70,4 mm) u typu 912/10, 4998 cm3 (ø 86,8 x 70,4 mm) u 912/11 a 5374 cm3 (ø 90,0 x 70,4 mm) u 912/12; rostl i výkon, přeplňované Turbo měly v letech 1972 – 1973 až 809 kW (1100 k).

4494 cm3 (ø 85 x 66 mm); stupeň komprese 10,5 Výkon 426 kW (560 k) DIN/ 8300 min-1 Točivý moment 491 N.m/6800 min-1 Údaje platí pro první verzi (1969)

Porsche 917, pětadvacet kusů pro homologaci (1969)

4

2024

DEVÁTÝ ROČNÍK číslo 4 (96), duben 2024 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia šéfredaktor: Ing. Tomáš Hyan

odjet na obnovený autosalon v Ženevě je pro profesionály prostě povinnost. Vidět na vlastní oči, kam se svět řítí, zvláště když jsme tam sledovali vývoj automobilismu přes třicet let. Bohužel jsme toho v Ženevě moc neviděli, účast vystavovatelů byla ubohá, ani avizované čínské firmy se tam nenahrnuly, a tak těžko z prohlídky dělat závěry o nějakých budoucích trendech.

Nicméně poučné to bylo, jsme jedni z mála, kteří vám o tom mohou přinést vlastní reportáž...

Trendy možná naznačují ankety o nejlepší automobily roku, kde evropská Car of the Year ještě probíhala vcelku smyslupně, a moderní motoristický novinář elektromobilitu odmítat prostě nemůže. Není totiž pravdou, že by lidé elektrické vozy nechtěli, stačí se podívat na pořadí nejprodávanějších automobilů světa, kde Toyota RAV4 a Corolla ztratily prvenství ve prospěch Tesly Model Y. Elektromobily mají své místo pro specifické provozní podmínky, ale vynucovat si jejich odbyt dotacemi a pokřivením trhu nedává žádný smysl.

V březnu opustil tento svět Marcello Gandini, nejlepší italský automobilový designer, který nepůsobil ve vlastní karosářské firmě. Jeho díla jsou nesmrtelná. Už v roce 1977 v rozhovoru pro japonský Car Styling uvedl, že budoucnost automobilu nelze předvídat, když nevíme, jaká budoucnost bude, či zda vůbec budeme jezdit automobily. Jeho slova se nyní naplňují.

Problémem elektromobility je především větší ekologická náročnost výroby, ale hlavně infrastruktura, která by při naplnění náhrady dnešních automobilů výhradně elektromobily zcela změnila ráz krajiny hustým zadrátováním k nepoznání, a to by ve svém důsledku ohrozilo životní prostředí více, než provoz vyspělých spalovacích motorů.

Obraťme list.

Přeji příjemné čtení, ale hlavně pevné zdraví a radost z jízdy!

tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@gmail.com adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2024 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH 91. Geneva International Motor Show 2024 ���������������������������������� 2 Car of the Year 2024 – Renault Scénic E-Tech Electric ������������� 10 ŠKODA Superb Combi 2024 ������������������� 12 ŠKODA Kamiq 2024 �������������������������������� 16 KIA ProCeed GT (CD) ������������������������������ 18 Mazda 3 Hatchback (MY 2024) ��������������� 20 Novinky českého trhu ������������������������������ 22 Motosalon Brno 2024 ����������������������������� 24 Bonneville Speed Week ��������������������������� 28 Rosemary Smith (1937 – 2023) ��������������� 35 Wilson Fittipaldi Jr. (1943 – 2024) ����������� 38 Jezdci formule 1 �������������������������������������� 39 Gil De Ferran (1967 – 2023) �������������������� 40 Jezdci formule 1 �������������������������������������� 41 Nadace Elišky Jukové: MTX 2-01 (1972 – 1976) ���������������������� 44 OLDSMOBILE (1897 – 2004) ������������������� 46 GM Ultralite (1992) ��������������������������������� 50 HANOMAG z Hannoveru (1835 – 2016) ��� 54 Technické muzeum v Brně ���������������������� 60 ARIEL v českých zemích ������������������������� 62

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2024 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2024 v ČR

► Za volanty nových automobilů Mercedes-Benz třídy E, Škoda Kodiaq, Subaru Crosstrek, MG5 Electric, Alfa Romeo Stelvio, BMW Z4 sDrive 20i, Peugeot 508 GT Hybrid, Kia EV9 GT-Line, Volkswagen ID.Buzz, Opel Corsa a dalších ► Marcello Gandini a jeho design ► Renovace Tatry 77a ► Legendy závodních okruhů ► AutoMotoMuzeum Oldtimer Kopřivnice

4/2024 THauto

1

Foto Tom Hyan

► 91. GENEVA INTERNATIONAL MOTOR SHOW 2024

AUTO FUTURE NOW? Ženevský autosalon byl stálicí automobilového světa, než skončil za koronavirové krize, aby byl letos obnoven ve značně chudší podobě...

V

době, kdy svět ovládly koronavirová a hospo­ dářské krize, zmizely mnohé společenské akce. Patřil k nim Salon International de l’Auto 2020, odvolaný tři dny před zahájením, kdy už měly vystavující firmy hotovy stánky a na ­pokyn pořadatele je musely rychle odstranit. O tom, že to bylo zbytečně drahé, se příliš nehovoří, ale vedlo to k tomu, že většina světových automobilek na Ženevu zanevřela. Evropské sezona automobilových výstav ­ opravdu začínala v Ženevě, lednový autosalon v Bruselu nikdy nebyl tak velký a významný jako dostaveníčko na přelomu února a března v ženevském Palexpu, byť se loni vrátil v plném lesku, aby byl pro sezonu 2024 znovu zrušen (odstoupení klíčového vystavovatele D’Ieteren, S.A., tradiční belgické firmy, prodávající vozidla mnoha značek). Letošní Ženeva, s novým vedením autosalonu po fiasku 2020, ovšem může účast loňskému Bruselu jen závidět, byť to je už také historie...

Po změně společenských poměrů v Československu a uvolnění cestování (ano, dříve mohli na západ od ­našich hranic jen vyvolení) jsme poprvé vyjeli do Ženevy v roce 1991 s vozem Škoda 136 Rapid, abychom viděli autosalon na vlastní oči. Od té doby jsem nevynechal

2

auto 2024/4

TH

TOM HYAN a ROBERT HYAN, Ženeva (CH) Největší hvězdou autosalonu byl znovuzrozený Renault 5, jehož vývoj probíhal v Guyancourtu u Paříže od roku 2020

NO: OFX0S0W

Tomas Hyan TH Motormedia

jediný ženevský ročník, které se pravidelně konaly do roku 2019, a proto jsme chtěli vidět letošní návrat na vlastní oči po pětileté přestávce. Byla to samozřejmě zkušenost k nezaplacení, protože z tendenčních repor­ táží dnešních pisálků se nic o skutečném stavu nedo­ zvíte. Takže hned na začátek uveďme, že původní hala Palexpo byla zúžena přepážkami na pouhé dva oddíly (hala 2 nahoře a hala 4 dole, které s prázdnou vstupní chodbou tvořily méně než třetinu původní výměry). Horní hala 4 patřila pěkné výstavě klasických sportovních a dalších historických automobilů, scéně vyhlášení ev­ ropského Vozu roku 2024, stánku kuriozních děl Lazareth (tři individuální kreace vozidel) a prodeji suvenýrů. Spod­ ní hala 2 pod schodištěm měla na tradičním místě velkou expozici Renaultu, přičemž roh po Nissanu zaujala ­Dacia; k dalším vystavujícím automobilkám patřily už jen čínská SAIC s vozy MG a IM, americký Lucid, čínský BYD a japonský Isuzu (tři pick-upy D-Max s různou veli­ kostí kabiny a vznětovým motorem 1.9D/120 kW/163 k).

Ve spodní hale byli také tři italští výrobci s kreacemi ­restomod, tedy upravenými a modernizovanými automo­ bily na základě historických typů Lancia 037 (s hezkou výstavkou i jiných soutěžních a závodních vozů Lancia),

1

3

4 5

Foto Tom Hyan

2

6 Alfa Romeo GTA a Giulia; i další méně významní jako všudepřítomné Microlino (stálice posledních auto­ salonů), LMI Beeway (lehké užitkové elektromobily), Silence (městský elektromobil S04 Nanocar s vý­ měnnými akumulátory) a Shenzer (čínský úpravce luxusních MPV na základě Mercedes-Benz). Ženevský autosalon GIMS 2024, zvaný nyní svě­ tácky Geneva International Motor Show, s mottem AutoFutureNow (diskuze s experty na pódiu hned druhý den VIP Day) a s důrazem na interakci vy­ stavovatelů a publika ve dnech 26. února až 3. března 2024 podle oficiální zprávy navštívilo 168 tisíc divá­ ků a dva tisíce akreditovaných novinářů, kteří viděli 157 vozidel. Vystavovatelů bylo ovšem pouhých sedmatřicet, předvedli 13 světových a 10 evrop­ ­ ských premiér, žádný katalog nebyl k dispozici, to až koncem týdne na Motosalonu 2024 v Brně, kde byla expozice bohatší, i když proti roku 2020 menší! ­Tenkrát jsme totiž místo Ženevy jeli jen do Brna na motocyklovou výstavu, která na rozdíl od Ženev­ ského autosalonu 2020 zrušena nebyla.

Už v reportáži z Pařížského autosalonu 2022 jsme napsali, že velký dík patří Renault Group, ►►►

1 Luca de Meo, generální ředitel Renaultu, podporuje malé automobily, ale také velké autosalony 2 Znovuzrozený Renault 5 je výhradně ve verzi E-Tech 100% Electric a ceny budou od pětadvaceti tisíc eur 3 Renault Scénic E-Tech 100% Electric, držitel titulu Car of the Year 2024 4 Renault Rafale E-Tech Full Hybrid, vrchol nabídky značky z Billancourtu 5 MG3 Hybrid chce nahradit Forda Fiestu a stát se největším konkurentem zbývajících malých vozů 6 Dacia Duster se představila ve třetí generaci s novou moderní platformou

4/2024 THauto

3

Foto Tom Hyan

Foto Robert Hyan

► 91. GENEVA INTERNATIONAL MOTOR SHOW 2024

Dacia Sandrider pro Dakar 2025 ze spolupráce s Prodrive (další vývoj Hunteru)

1 Sébastien Loeb v den svých padesátých narozenin přišel představit novou zbraň Dacia pro Dakar 2 V Číně vznikají nové a nové značky, světovou premiéru měl v Ženevě sedan IM L6 (skupina SAIC) 3, 4 Lucid Gravity, druhý model americké značky, nyní pro módní kategorii SUV až se sedmi sedadly 5 Americký elektromobil Lucid Air Pure, základní model jen s pohonem zadních kol 6 Lucid Air Sapphire, naopak nejsilnější verze prestižního sedanu s výkonem přes 880 kW (1200 k)

4

auto 2024/4

2

3

4

kde se generální ředitel Luca de Meo rozhodl, že au­ tosalony nejsou zbytečné a je třeba je podpořit. Stej­ ně jako v Paříži 2022 a Mnichově 2023 patřil i v Že­ nevě k prvním velkým automobilovým šéfům, které jsme tam potkali, a expozice Renault Group (tedy Renault a Dacia) švýcarský autosalon zachránily!

Největší hvězdou byl sériový Renault 5 E-Tech 100% Electric (studie už na IAA 2021 v Mnichově), kterému byla zasvěcena většina z 2900 čtvereč­ ních metrů tradičního ženevského stánku. Kromě kompletních vozů byly k vidění dva demonstrátory technologie Renault Ampere, a to platforma AmpR Small (dříve CMF-B EV) segmentu B (nový R5 E‑Tech je prvním na tomto základě) a soustava s novým elektromotorem, obousměrnou nabíječkou a optimalizovaným pohonem EV (motor/akumulátor R5 E-Tech). Značka Renault rozdělila své novinky na E-Tech Electric (R5, Mégane a Scénic) a E-Tech Full Hybrid (Austral, Espace a Rafale). Filozofií ná­ vratu moderních elektrických modelů s ikonickým označením R5, R4 a Twingo je opět cesta k auto­ mobilům přijatelných rozměrů, jaké dříve patřily k nejoblíbenějším, než vznikla podivná móda ob­ řích SUV, nehospodárných a neekologických, která ale výrobci rádi prodávají, protože jde o dražší ­luxusní vozy. Neustálé zvětšování rozměrů osob­ ních vozů je v přímém rozporu s požadavky udrži­ telnosti, zvláště když jiné vládnoucí skupiny ne­ NO: OFX0S0W ustále komplikují dopravu vytvářením nejrůznějších

5

Tomas Hyan TH

1

TH Motormedia

6

Foto Tom Hyan

7

8

překážek, a to včetně zužování komunikací a sni­ žování počtu jízdních pruhů.

Renault 5 je ikonický automobil, který si v době, kdy byl svět ještě v pořádku, kupovaly miliony běžných uživatelů, podobně jako třeba Fiat 500, Austin/ Morris Mini či Volkswagen Brouk. V současné době mají vyznavači tohoto trendu tak trochu smůlu, pro­ tože malé automobily mizí jeden za druhým, neboť je to pro výrobce za stávajích podmínek nevý­ hodné, povinné montáže nejrůznějších elektronic­ kých prvků, stejných jako u luxusních modelů, je totiž výrazně zdražují, a proto jejich zisky klesají (na obřích SUV vydělají více). Jen nemnozí z vý­ robců se tedy dnes zabývají malými automobily, ale Renault k nim patří. Iniciátorem vývoje nového ­Renaultu 5 E‑Tech je nejvyšší šéf této automobilky Luca de Meo, který u Renaultu začínal v roce 1992, hned po studiích na soukromé Università com­ merciale di Luigi Bocconi v Miláně, aby po letech u Fiatu a VW Group se do největší francouzské automobilky vrátil. Po povinné přestávce, dané ­ respektováním konkurenční doložky ve smlouvě, ­ vstoupil znovu do Renaultu ve středu 1. července 2020 a hned druhý den se vypravil do Techno­ centra v Guyancourtu, aby se seznámil s připravo­ vanými modely. Bylo mu jasné, že mezi předvede­ nými projekty něco chybí, než uviděl odloženou maketu dalšího malého vozu, dílo Françoise Leboina v zářivě oranžové barvě, nápadně připomínající

10 ­ ěkdejší Renault 5. Slovo dalo slovo, to uděláme, n rozhodl Luca, bude to elektrický R5!

Renault Design pod vedením Laurense van der Acke­ ra, Gillese Le Borgne a pak Gillese Vidala se pustil rychle do práce. Nový R5 se stal částí plánu Renau­ lution, obnovy značky vyhlášené 14. ledna 2021, a přesně 3. července 2023 se Luca de Meo zúčastnil jízdy s kamuflovaným vozem na polygonu v Aube­ voye. V září 2024 přijde na trh s výkonem 110 kW (150 k), akumulátorem 52 kWh a dojezdem 400 km, základní verze bude mít akumulátor 40 kWh a výkon 70 nebo 88 kW (95, resp. 120 k). Nové elektromotory e-PT100 jsou naladěny na 70/88/110 kW a 215/225/ 245 N.m, akumulátory NMC (nikl/mangan/cobalt) zaručují podle kapacity dojezd 300 nebo 400 km. ­ ­Jejich čínský původ nahradí v roce 2025 akumulátory z francouzského Douai. Design se proti konceptu změnil jen minimálně, zajímavé je porovnání rozměrů R5 E-Tech a originální R5; délka je 3,92 ku 3,50 m, ale šířka 1,77 proti 1,52 m. Srovnání se současnými modely R5 E-Tech/Zoe/Clio vychází takto, délka 3,92/ 4,09/4,05 metru, rozvor náprav 2,54/2,59/2,58 m, ­šířka 1,77/1,79/1,80 m, výška 1,50/1,56/1,44 m a ob­ jem zavazadlového prostoru 326/338/301 až 391 litrů (Clio Hybrid má nejméně). Interiéru dominuje obvyklá sada displejů, 7“ nebo 10“ před řidičem a 10“ středový dotykový OpenR Link. Překvapením je víceprvkové zavěšení vzadu, litá kola jsou osmnáctipalcová!

Ceny začnou od 25 000 eur (model 70 kW). ►►►

11

Foto Robert Hyan

9

7, 8 Dacia Spring Electric prošla restylingem přídě i zádě a další modernizací 9 Elektrická poháněcí soustava Dacia Spring s výkonem 44 kW (65 k) 10 Isuzu D-Max ve třech variantách kabiny (vpředu Extended Cab) 11 Mezinárodní autosalony mají i společenskou funkci, potkali jsme Rogera Gloora, nestora švýcarských motoristických novinářů

4/2024 THauto

5

► 91. GENEVA INTERNATIONAL MOTOR SHOW 2024

Foto Tom Hyan

3

1

Foto Robert Hyan

4

2 1 BYD Super DM (Dual Mode) Technology je systém pohonu Plug-In Hybrid se zážehovým motorem 1.5 Xiaoyun o účinnosti rekordních 43 % 2 Velký sedan IM L7 je dlouhý 5108 mm při rozvoru 3100 mm, má výkon elektromotorů 425 kW, zrychlení 0 – 100 km/h za 3,9 sekundy a dojezd 625 km 3 BYD Seal, finalista evropského i světového COTY, je sportovní sedan (nikoli liftback) 4 Obrovský Yangwang U8 (BYD) se čtyřmi elektromotory v kolech a prodlužovačem dojezdu (zážehový motor 2.0 Turbo) váží téměř 3,5 tuny 5 Denza D9, velké MPV čínské značky, původně zrozené v roce 2011 coby společný podnik BYD a Daimler (Mercedes-Benz)

6

auto 2024/4

TH

Na základě R5 E-Tech bude rovněž sportovní hatch­ back Alpine A290 (dvoumotorový prototyp A290 Beta představen už loni), rival připravovaných elektrických novinek Abarth 500e, Cupra Raval a Volkswagen ID.2 GTI. Značka Alpine v Ženevě chyběla.

Původně rumunská Dacia na svém stánku o rozloze 900 čtverečních metrů představila nejen sériové no­ vinky Duster třetí generace a vylepšený Spring, ale také speciál Dacia Sandrider ze spolupráce Prodrive (další vývoj Hunter BRX), který v den svých pade­ sátých narozenin uvedl jeho jezdec Sébastien Loeb.

Tři vozy, jejichž předobrazem byla studie Manifesto (Mondial de Paris 2022), nasadí tým The Dacia Sand­ riders do soutěže Dakar 2025 s posádkami Sébas­ tien Loeb/Fabian Lurquin, Cristina Guttiérez Herrero/ Pablo Moreno Guete a Nasser Al-Attiyah/Mathieu Baumel. Motor Sandrideru je zážehový šestiválec Nissan 3.0 V6/265 kW (360 k) a 539 N.m/4250 min‑1, uložený uprostřed, který pohání všechna kola pro­ střednictvím šestistupňové sekvenční převodovky (spolupráce Alpine F1) a spaluje syntetické palivo (Aramco). Oblíbený Duster po 2,2 milionu vozů při­ jíždí na nové platformě CMF-B a nabízí pohon před­ ních nebo všech kol, i když nikoli pro všechny moto­ rové varianty. Zmínku zaslouží LPG Eco G100, Hybrid 140 a Mild-Hybrid 48 V TCe 130.

Dacia je také autorem nejlevnějšího evropského elek­ tromobilu, který prošel redesignem interiéru a exte­ riéru včetně další modernizace. Kořeny vozů sahají k malému Renaultu Kwid pro rozvojové trhy, z něhož ve spolupráci s Dongfengem vznikl elektrický City K-ZE (od 2019), pro Evropu od 2021 upravený jako Dacia Spring (dosud prodej 140 tisíc v Evropě). Nyní

5 pod vedením šéfdesignera Davida Duranda získal Spring novou příď i záď a upravený interiér s dvojicí displejů 7“ před řidičem a dotykovým 10“ uprostřed; platforma zůstává CMF-A s motory 33 kW (45 k) nebo 44 kW (65 k), shodným akumulátorem Li-Ion 26,8 kWh a dojezdem 220 km (WLTP). Rychlonabí­ jení DC 30 kW (příplatek pro 44 kW) připraví aku­ mulátor za 46 minut (20 – 80 % kapacity), u slabšího zůstává AC do 6,6 kW (20 – 100 % za 4 až 7 h, ze zá­ suvky 11 h). Verze Cargo má užitečnou hmotnost 259 kilogramů a ložný objem 1085 litrů.

Dokonce tři evropské premiéry měl poprvé vystavu­ jící Lucid Motors z kalifornského Newarku, jehož šéf Peter Rawlinson uvedl dvě varianty už známého lu­ xusního elektrického sedanu Lucid Air Pure (pohon zadních kol) a supervýkonného Air Sapphire (přes 880 kW), ale především Lucid Gravity, až sedmimíst­ né SUV. Druhý model značky vychází z Lucid Air, ale má zcela novou karoserii, třetí bude menší elek­ tromobil, namířený proti Tesle Model 3. Další světo­ vou premiérou byl hatchback MG3 Hybrid, jehož tvůrci věří, že například na britském trhu převezmou klien­ telu Forda, když výroba dlouholetého bestselleru Fiesta skončila bez náhrady. Značka MG, původně britská, oslaví 100 let v rámci čínské skupiny SAIC, která ji zachránila a jako největší čínský výrobce ­automobilů sdružuje rovněž Shanghai-Volkswagen, Shanghai-GM a vlastní značky SAIC MG, Roewe (původně Rover) a Maxus (dříve LDV) z britského dědictví, kromě dalších jako jsou například Rising Auto (elektromobily Roewe), Wuling (spolupráce GM) a IM Motors (Intelligent Mobility, počínsku Shan­ ghai Zhiji Motors). Malý MG3 segmentu B přichází

8

Foto Tom Hyan

6

7 už ve třetí generaci, tou první byl upravený Rover 25 Streetwise a druhou úhledný hatchback z roku 2011, prodávaný i ve Velké Británii. Počítá se s verzí Full Hybrid 143 kW (195 k), jejíž poháněcí soustava zahr­ nuje čtyřválec 1,5 litru/75 kW (102 k), elektromotor 100 kW (136 k), samostatný generátor a akumulátor 1,83 kWh; později přibude plně elektrická BEV. Na stánku MG zářily rovněž elektromobily Cyberster a dvoumotorový MG4 XPower (320 kW/435 k a 600 N.m), určené rovněž pro prodej v Evropě. Loni MG prodala přes 840 tisíc vozů, z toho 380 tisíc v Austrálii a Evropě, letos činí plán 1,35 milionu. Čínská SAIC (Shanghai Automotive Industry Corpo­ ration) je největší čínskou automobilkou, která od roku 1955 nesčetněkrát změnila jméno, ale její histo­ rie je novodobě od roku 1982 spojena s řadou joint­ -ventures (Volkswagen, GM, Fiat, Iveco), či akvizicí britských značek vedle vytváření nových, jež vzni­ kají a zase zanikají. Pro Evropana je velmi těžké, ale vlastně taky zbytečné luštit všechny aktivity této a ji­ ných čínských skupin, protože změny jsou neustálé.

Překvapením byly vozy nové značky IM, ale také další MG coby přejmenované čínské Rising, aby se to nepletlo! Základní nabídku IM Motors reprezento­ valy úhledné sedany (liftbacky) a jejich verze SUV (písmeno S v typovém značení), technicky spřízněné elektromobily o délce i přes pět metrů, s různými výkony (dvoumotorové 396 až 579 kW) a různou ­ ­kapacitou akumulátorů, jejichž rozlišení se vymyká rozsahu tohoto článku, nemluvě o tom, že údaje se (jak je u čínských vozů zvykem) průběžně mění ještě rychleji než modely a značky. Uváděný dojezd 625 až 800 kilometrů je také běžný, jaká je skutečnost,

Foto Robert Hyan

9

10

nikdo neví. Vystavené vozy IM byly typy L7, LS7, L6 (světová premiéra) a LS6. Loni IM Motors prodala v Číně 38 253 vozů, připravuje se však na export do jiných zemí. Vznikla teprve v prosinci 2020 jako společný podnik SAIC Motor (54 %), Alibaba (18 %) a ZhangJiang Hi-Tech (18 %).

Utajenou premiéru měla čínská Rising Auto, teprve v roce 2020 uvedená samostatná značka SAIC, ­dříve modelové označení elektromobilů Roewe. Od března 2023 v Číně prodává sedan liftback Rising Auto F7, jenž se Evropanům představil coby MG9 EV, zatímco verze SUV Coupé se jmenuje MG S9 EV (v Číně Rising Auto R7). Hovoří se o tom, že tyto pětimetrové vozy rozšíří nabídku MG také v Evropě.

První má pohon zadních kol 250 kW s akumulátorem 64/77/90 kWh a dojezd 500/602/702 km, či pohon všech kol 400 kW, akumulátor 90 kWh a dojezd 632 km; u druhého typu S9 EV bylo uvedeno zadní pohon 250 kW, 77 kWh a 536 km, resp. pohon všech kol 400 kW, 90 kWh a 606 km. Badge engineering není u skupiny SAIC nic neobvyklého, například městský minivůz Wuling Air EV ve stylu Smartu For­ Two se v Číně prodává coby MG Comet, zatímco elektrické kombi Roewe Ei5 je v evropské nabídce a u českého dovozce jako MG5 Electric.

Druhou velkou čínskou skupinou v Ženevě byl pouze BYD, takže prognózy o záplavě čínských značek se nenaplnily. BYD to zkoušel v Ženevě už několikrát, dobře si pamatujeme jejich trapnou kopii Toyoty Aygo, a do Nizozemska krátce pronikl s vozy kate­ gorie MPV pro taxislužbu. Nyní se vrací posílen s novými modely a evropští motorističtí novináři mu zjevně fandí, jinak by BYD Dolphin nevyhrál ►►►

6 Kimera Automobili EVO 038, další vývoj restomodu EVO 037, nyní s pohonem všech kol, jaký původní Lancia 037 Rally neměla 7 Z restaurátorské dílny Kimera Automobili; vlevo Lancia LC1 Spider Gr.6 (1982) a vpravo Lancia LC2 Gr.C (1983 – 1985) 8 Znovuzrození typu 037 Rally začalo pod taktovkou Luca Bettiho v roce 2021 typem Kimera EVO 037 s pohonem zadních kol 9 MG 9 EV, alias Rising Auto F7, další elektrický liftback od skupiny SAIC 10 Rising Auto R7 v Evropě nikdo nezná, a proto společnost SAIC vůz prezentovala pod označením MG S9 EV (až 400 kW výkonu)

NO: O

Toma

4/2024 auto TH

7

TH Mo

► 91. GENEVA INTERNATIONAL MOTOR SHOW 2024

Foto Tom Hyan

3

1

Foto Robert Hyan

4

2 1 Švýcarské Microlino, inspirované Isettou, je stálicí mezinárodních autosalonů (v Ženevě měla premiéru verze Lite) 2 Světová premiéra Totem Automobili GTA Modificata na základě kupé Alfa Romeo Giulia GT 3 Giulia Erreerre Fuoriserie se příliš nepovedla, pro vznik restomodu musíte nechat zničit jednu krásnou novou Alfu Romeo Giulia 4 Elektrický městský crossover Foxtron Model B by Pininfarina, dílo společnosti Foxconn (Hon Hai Technology Group) z Tchaj-wanu 5 Zcela nové zážehové šestiválce ITV Gloria od firmy Italtecnica Engineering jsou základem restomodů Totem Automobili

anketu AutoBest 2024, ani se BYD Seal nestal jed­ ním z finalistů COTY 2024. Nepravdivé jsou ovšem hojně šířené informace o tom, že BYD loni překonal Teslu ve výrobě elektromobilů. Samozřejmě, BYD vyrobil více vozů, ale ze 3 024 417 kusů bylo pouze 1 574 822 čistě elektrických, takže Tesla se odbytem 1 808 581 elektromobilů na první pozici udržela. ­Letos to už asi bude jiné, když také zločinní ekoakti­ visté žhářskou akcí na týden zastavili produkci v ber­ línské továrně Tesly, zatímco v komunistické Číně si nic takového nedovolí. BYD oznámil stavbu evrop­ ské automobilky v Maďarsku, kde už dělá elektrické autobusy (Ikarus tam přes mnohé pokusy prakticky skončil), stejně jako ve Francii (tam po antimono­ polním zásahu EU museli zrušit výrobu autobusů Renault po fúzi Renault VI a Volvo Trucks).

Vymýšlení nových a nových značek je čínská spe­ cialita, patří k nim sub-brands různých velkých kon­ cernů, a tak si BYD vytvořil Yangwang pro luxusní a drahé vozy, z nichž obří SUV typu U8 přivezl do Ženevy. Pozornost vzbudila nadměrná hmotnost vozu 3460 kg, protože má čtyři elektromotory po 220 kW (299 k) v kolech, jež individuální funkcí dovo­ lují i otáčení na místě, zatímco elektrickou energii dodávají akumulátor 49 kWh a zážehový motor 2.0 Turbo, jenž pracuje v optimálním režimu coby range extender. BYD uvádí, že u svých nejlepších ICE dosáhl účinnosti 43 %. Monstrum Yangwang U8 ­ zrychluje na sto za 3,6 sekundy, nabízí dojezd 1000 kilometrů (jen elektricky 180 km) a v případě potřeby NO: OFX0S0W vydrží až 30 minut plavat při rychlosti 3 km/h cestou Tomas Hyan

8

auto 2024/4

TH

TH Motormedia

5 do bezpečí. Rozvor činí 3050 mm a vnější rozměry 5319 x 2050 x 1930 mm. Od září si prý potřební Číňané koupili 1800 těchto vozů po 1,1 milionu ­ RMB. Primát nejdražšího čínského automobilu ale s 1,7 milionu RMB záhy dobyl Yangwang U9, super­ sport se čtyřmi elektromotory v kolech po 240 kW. Šéfdesignerem BYD je Němec Wolfgang Egger, ­který roku 2017 přešel do čínských služeb.

Potěšila expozice italské společnosti Kimera Automo­ bili z Ronchi (Cuneo), kterou založil bývalý soutěžní jezdec Luca Betti v roce 2008 jako závodní tým ­Kimera Motorsport, ale pak přešel na renovace soutěžních speciálů Lancia 037 Rally a Delta S4, od nichž už ne­ bylo daleko ke stavbě modernizovaných verzí podle restomod philosophy, jež zahrnuje původně nereali­ zovanou verzi Lancia 037 Rally s pohonem všech kol, uvedenou ve světové premiéře jako Kimera EVO 038 s motorem 2.0T o výkonu až 441 kW (600 k), přičemž hmotnost nadále zůstává 1100 kg jako u EVO 037.

Betti od roku 2021 stavěl vozy Kimera EVO 037 s po­ honem jen zadních kol a originálním dvoulitrovým ­motorem, ovšem podle vzoru Delta S4 také ve verzi s dvojitým přeplňováním turbodmychadlem a kom­ presorem typu Roots. Převodovka je šestistupňová, manuální nebo automatizovaná se sekvenčním řaze­ ním. Vznikají limitované série, 37 kusů typu EVO 037 je už prodaných, další EVO 038 bude mít logicky 38 exemplářů, ale v přípravě je třetí model K-39 (Hyper­ -Restomod), inspirovaný okruhovými speciály Monte­ carlo Turbo (1978 – 1981), na které navázaly sportov­ ní prototypy LC1 Spider Gr.6 (1982) a kupé LC2 Gr.C

4

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist Foto: orii

duben 2024

ávislý měsíčn Nestranný a nez

6

Ročník XXIV . číslo 264 150•Kč

U

Ka vnitř na lendápříloha rok ř a 20 kcí 24

Michal Čeliš

Létající motocykl Lazareth LMV496 (čtyři turbíny Jetcat pro vzlet a elektromotor po jízdu po silnici)

motorismu

Foto Tom Hyan

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

Laurin & Kle

ment FC

7 8

Léonce Girard

ot

1. Ford Musta

ng

Autiva Auctions

MJ_2024_04.in

dd 1

6, 7 Čínská luxusní úprava Shenzer na základě vozů Mercedes-Benz, ale s maskou ve stylu Maybachu 8 Elektrické kolo Motosacoche Type A (1 kW) ve stylu prvního motocyklu této značky (1901) je luxusním výrobkem z limitované série (1983 – 1985). Podobnou nabídku má Totem Automobili z Marconu (Veneto), ovšem na základech vozů Alfa Romeo Giulia GTA, pro něž vyvíjí nové šestiválce ITV Twin-Turbo 2,8/3,2 litru ve spolupráci s Italtecnica Engi­ neering, kompozitové nosné konstrukce a povrchové panely, ale také plně elektrickou verzi. Světovou premiéru měla nejvýkonnější verze GTA Modificata s motorem 3.2 V6/ 595 kW (810 k), šestistupňovou sekvenční převodovkou, pohonem zadních kol a hmot­ ností jen 1095 kg, která vznikne v pěti exem­ plářích od 1,1 milionu eur. Třetí byla firma Erreerre Fuoriserie z Turína, která hodlá vy­ robit nejvíce 33 kusů nepříliš esteticky zdaři­ lého restomodu sedanu Alfa Romeo Giulia (1962) na základě současné Giulie (pře­ stavba z dodaného vozu za šest měsíců).

Obnovená švýcarská motocyklová značka Motosacoche uvedla luxusní elektrické velo­ cipedy, francouzský Lazareth tři bláznivé nápady včetně létajícího motocyklu. Ludo­ vic Lazareth absolvoval školu designu Espace Sbarro, působil u firmy Aixam-Mega, než v roce 1998 založil vlastní Lazareth ­Auto-Moto a pro svoje motocykly i tříkolky s oblibou používá osmiválce Ferrari a Ma­ serati. Franco Sbarro, stálice Ženevského autosalonu, tentokrát chyběl, zřejmě vzhle­ dem k pokročilému věku (narodil se v únoru 1939 na jihu Itálie). Záhy odešel z Lecce

do Švýcarska, od 1957 působil v týmu Scu­ deria Filipinetti, od 1968 vedl vlastní firmu ACA Sbarro a pak založil designerskou školu s několika pobočkami pro výchovu ­ nových automobilových tvůrců. Jeho ab­ sence znamená konec jedné významné epochy, stejně jako nevelký počet vystavo­ vatelů na celém autosalonu.

Když 4. března 2020 představil Olivier ­François, šéf značky Fiat, novou elektrickou pětistovku v ulicích Milána, protože Že­ nevský autosalon byl právě zrušen, tak to bylo vtipné. Jeho letošní akce však poněkud vtipu postrádala, neboť koncern Stellantis stejně jako většina jiných tradiční autosalon v Ženevě ignoroval a navíc oznámil, že Fiat končí v segmentu malých vozů, kde dosud Panda a Cinquecento kralovaly! Olivier totiž zveřejnil video, v němž v době konání auto­ salonu odjel s Pandou do italské Ginevry (tak se italsky řekne Ženeva), aby tam ve ves­ nické hospodě ukázal obrázky nové globální řady vozů Fiat s podivným krabicovým de­ signem, která má být většími automobily s italskou tradicí, ale ve skutečnosti jen dal­ ším klonem francouzských druhů na společ­ né platformě Stellantisu, vzešlé z Peugeotu.

Bylo to smutné představení, ukázka ztráty identity donedávna svébytných a originál­ ních vozů. Tak si nová generace opravdu představuje Auto Future Now? ■

26.03.2024

2:26

Právě vyšlo dubnové číslo plné zajímavého čtení

Nová aukční síň

Autiva Auctio

V Čechách

ns Prague

se během

uplynulých aukčních síní dvaceti let oživit trh s pokoušelo zemích běžno historickými již několik vozidly touto u golfovém hřišti službou. Během výstav v y Automobilovanglofonních Auctions Pragu v Hostivaři se nyní předst é klenoty na kými vozidly e, za kterou stojí význa aví nová aukční síň Autiva pan Ivo Smutn mný obcho dník s histori ý. c„Spoušt

ěčem úvah o uspořád je vlastně Jirka Martink ání aukce

uvědomu

ji všechna a, pořadat el Automobilových dohodli. Budeme úskalí, ale přesto jsme se jednoho našeho klenotů, který se během mít propagaci Prewarcar a setkání zmínil, na serveru výstavu něčím aukce poběží ozvláštnil, třeba že by rád službě Livebid, v internetové jsem o tom také aukcí. Já už takže veteránsk nějakou dobu vědět. Uvidíme ý svět to bude přemýšlel, ale uvědomoval jsem , jestli budeme svět dostatečn mít pro ten jak to dopadá si, že jsme malý trh, a vím, ě přitažlivou Start série The FIA nabídku, a jsem v jiných zemích Masters Historic Formula velmi zvědavý, trhem, kde se s podobným jestli se aukce a půjdeme dál.

One Championship o to pokoušej zúčastní někdo ze zahraničí Přesto věříme v Brně v roce 2014 í lokální aukční domy. Většinou a ne jen z našich pokus to stojí, tomu, že za to nebývá moc V nejhorším luhů a hájů. máme úspěšné. Já si případě nebude do aukce nabídnou určitě co zajímavého našich představ účast podle t. Budeme mít , tak se tomu dražené pro charitativní Racheli položky zasmějeme účely. MojeBailey je, aby to bylo přání ová pracuje na pomoc dětem. je organ jako ředitel izace Věnujem ka Masters e zajišťující Histori kých

Zákazník má vžd

ycky pravdu s těmi Baileyová v Brně v roce 2014 Rachel

úžasnými automob ily, ale které také přívětivé bude pro

pro své závodních c Racing, což být skvělé závody, tvou rodinu. Stále to musí vozů – odpov členy – majitele a ale musí to být užívat jízdu jezdce histori musí ídající zázem na c- učímeto být také společenské setkání.něco víc, í a servis, Historic Racingprestižních závodních Stále se a stále něco tratích po celém aby si mohli založil roku snažíme naslouch vylepšujeme. Každý rok se uspořádali světě. Maste 2004 pan at tomu, co nám více než 270 Ron Maydo r Na všech akcích lidé říkají. jich účastn akcí v 17 různýc n. Od té doby ilo v průmě h zemích Masters Drivers v Evropě máme připraven ru 750 členů. v červenci Club. Je otevřen opět zavíta Po deseti letech. Každý rok se po všechny celý den jí k nám na dny závodníh Maste Brno Grand o víkendu. Klub rs letos místo, kam Prix Reviva je možné zajít je Rachel, můžeš a pohodlně si l. nout, potkat sed‑

trochu popsat, se s děláš? co vlastně nebo vypít kávu. ostatními, přečíst časopis jsem pro Rona To byla vždy „Moje práce už v jiné firmě, jedna z nejdů‑ ležitějších věcí, se jmenuje ředitelka 2003 přišel s když v roce které jsme dělali. myslím, že je nápadem na o jezdce a to akcí, ale Staráme se to tak trochu Masters.“ znamená, že souhrnný se staráme i o který znamená na kterých jim lidi, cokoli od organiza název, Jaká je základn záleží. Pokud péče o jezdce, se zaměříte na í myšlenka Masters to, aby se jezdci plánování kalendář ce akcí, „Ron s tím a ? chtěl začít, protože rok, marketin mnohem pravděpojejich hosté dobře bavili, je gu až po organiza ů na každý závody, na si neužíval které jezdil.

Jsme malý tým, ci stravování! vrátit a zopakov dobnější, že se budou chtít Když takže je toho svou rodinu, bylo s sebou vzal at si to znovu hodně a s přibý‑ vajícími roky chladno, pršelo dobrý business.

– je to prostě je toho rozhodně neměli kde schovat, “ a oni se ani víc a víc. Jsem u Masters od když byl Ron samého MJ_2024_04 Uvědomi na začátku, pracova .indd 67 trati. A je l si, že je na trhu úspěšný? la vytvořit mezera, že je prostředí, kam třeba „Ano, 67 můžeš přijet a závodit níci každý rok nám přibývají noví zákaz‑ a naštěstí stále závodí od úplného máme lidi, kteří s námi Ahlers drží úžasný začátku. Například Keith 26.03.2024 2:27 rekord, když roku nepropás do letošního l ani jeden náš dobrý základ závod! Je tu lidí, kteří s námi dlouhou dobu závodí již a jezdí závodních automob stále nebo si kupují více ilů. Vzhledem že máme šest k tomu, různých závodníc jezdci často chuť zkusit nebo h sérií, mají auto, které koupit další viděli s Masters. Máme jezdit během víkendu s jedním autem, jezdce, kteří přijedou jen závody přivezou a také jezdce, kteří si na několik aut.“ Závodí se s velmi drahým Ron Maydon, zakladatel i automobily, jejich majitelé a prezident Masters mají značné zdroje. Takže zážitek musí 36 být „Ano, nesmíme také odpovídající? zapomenout, vybrat, za co utratí své peníze že si mohou a čas. Nedělají Mustang y do MJ_2024_04 světa. .indd Automobil s 36 číslem 5F08F10 výrobním Motor Journal 4/2024 0001 domů a na krátkou si pan Tucker odvezl majitelem Mustang dobu se stal jediným u na světě.

Mustang číslo jedna neměl být prodán Pan Stanley Tucker 26.03.2024 nejen před 17.

2:27 s dubnem, ale John’s na Newfound Mustangem číslo 1 před sochou portugalsk vlastně prodávat vůbec. landu (archiv Henry Vůz byl jedním se neměl ého objevitele Gaspara Ford Muzeum) 180 předséri z přibližně Corte-Reala v Saint ových vozů vyrobený nou v Rouge ch tovármezi 1964. Tyto vozy 10. únorem a 5. březnem sloužily Fordu náběhu sériové k usnadnění výroby tím, že Ford Musta seznámily dělníky a vedoucí ng je uctíván pracovníky s jako jeden bilů. Jeho technologickým postupem výroby. jméno vyvolá z nejvíce „amer znak obsah vá představu ických“ autom vozů pro reklamnZároveň tak vznikla série oval červen Divoké oí účely, které ho západu. vlajky. Ironií ý, bílý a modrý Původní dodány všem velkým dealerům mohly být osudu však pruh – před Fordu ještě Kanaďan.

Mustang s pořadovým barvy americké vrátit zahájením výroby a potom číslem jedna se měly zpět k sešrotová koupil se však ní. ne 14. dubna k panu Phillipso Tahle informace 1964 vi do Saint John’s nedostala. Logicky Eastern Provinci zastavil pilot barvě Wimbled byly první al on vystavený vozy odeslány Stanley Tucker Airlines pan Byla to před prodejno k nejvzdálenějším vyrobené láska na první u. a proto dealerům, pohled. Hned George Parsons u autosalonu jasné, že mu bylo kilometrse Mustang číslo jedna ocitl ho musí mít.

Ford, který nacházel na U dveří tehdy 3,5 tisíce se mladý východním postával John’s. ů od Dearbornu ve prodejce Harry výběžku poloostrova Avalon městě Phillips, Druhý Saint ve městě St. letech vzpomín vyrobený vůz který po John’s, největším a hlavním al: „Byl to pravděp a první v provedení městě kanadsk nejsnadnější odobně metrů hardtop cestoval přes pět Newfoundland prodej, é provincie tisíc Léonce až do městečk kiloFernand Charron a Labrador. Třiatřice Girardot uskutečnil. Kapitán jaký jsem kdy v životě na fotografii z roku pilota zaujal Yukonu 1). Dvanáct a Whitehorse na řece v roce 1905 tiletého chci.‘“ Tucker jen řekl:,To 1895 nablýskaný Phillips vůz těchto předséri auto kabriolet v bílé ových tak prodloužili před 17. dubnem, Tuckerovi prodal tři dny dodací lhůty 1) Vůz se v roce kdy Ford oficiálně nových automobilů. Zákazníc 2019 prodal na vypustil za i byli aukci ve Scottsdale 192 500 dolarů. nakupovat nové netrpěliví, byli ochotní vozy za nadsaze Říkali mu „dokto a pánové C., né ceny G. a V. na tom Girardot však r automobilů“ anebo pěkně vydělali.

V té době již byl Girardot také byl jedním „věčně ženatý s Fanny automobilov z nejlepších druhý“. Léonce Jeanne Levasseurovou, ých dcerou Pierra Levasseu několika autom závodů a také konstrzávodních jezdců na úsvitu torika, ra (1828–1911), francouz Émila uktérem a obilek. ského hisekonoma, statistika spolumajitele a geografa, který m však nemá éonce Aimable nic společné Victore Girardot Panhard et Levassor ho s automobilkou se narodil v L’Agence générale Paříži 30. dubna V roce 1897 spojil .

1864 jako Charron, Girardot des automobiles F. syn obchod telem a cyklistick Girardot síly se svým příet Voigt. Sídlem níka dům se dřevem ým šampionem číslo 9 na rue se stal Rivierre 3) Victora Girardota a jeho Gastonem m . Patentov manželky JosephinEugèna Hned vedle prodávalBrunel v centru Paříže. ali spolu nejméně Philomène e Marie šampion jízdní kola cyklistic Coupin. Bydlel dva Paul Médinge ký 3) Gaston Ampere 7 na v r a o několik západním předměs ulici Rue dál byl významn domů na École Rivierre (1862–1942), po studiu Společně s tí Paříže. ý inženýrství Polytechnique se kamarády, závodní Adolpha Clément obchod s jízdními koly věnoval cyklistice. listy, Fernand v letech mi cyk- pustil a, který em do výroby automob se později sám Roku 1896 až 1898 několik významnýc Vyhrál Voigtem 2) založiliCharronem 1) a Emilem 1901 založil firmu h závodů. ilů. Trojice bývalých cyklistů Pohled na montážní v říjnu 1897 zde však otevřela motocycles, automobile Gaston Rivierre & Cie – Cycles, linku v Dearbornu firmu ních jednu z prv4. dubna 1964 automobilových 1) Fernand Charron pracoval v Levallois s. Od roku 1914 až do své smrti 38 prodejen Zastupovali ‑Perret, kde si ve značky Darracq ve Francii. autoservis jako cyklistický závodník,(1866–1928) zahájil kariéru 20. letech otevřel Ford a prodával a Panhard et Levassor ale známější je jako také některé tříkolky automobilový. závodník Pánové , v té době přední světové Contal. výrobce.

Charron, 2) Emile Victor MJ_2024_04 Voigt (1871–1951 používali zkratku Girardot a Voigt (už tehdy .indd 38 ) závodil na kole lety 1891–1896.

Motormezi Journal že na šest měsíců C.G.V.) přišli s nápadem 4/2024 , odkoupí komplet dukci továrny Panhard et Levassor ní pro. Výrazně Motor Journal 4/2024

Ford Musta

ng 5F08F1 00001

Léonce Gir

26.03.2024

Léonce Girardot za 40

ardot

2:27

řídítky tříkolky De

Dion a Gaston Rivierre

na kole (1897) Gaston Rivierre, vítěz

MJ_2024_04

.indd 40

Bordeaux-Paris 1897 Motor Journal 4/2024

26.03.2024

2:27

www.MotorJournal.cz

Foto Robert Hyan

► CAR OF THE YEAR 2024

A vítězem je Renault Scénic E-Tech Electric!

PODRUHÉ!

Søren Rasmussen, předseda jury, a Gilles Le Borgne, technický šéf Renault Group BYD Seal a Kia EV9

Vítězem je Renault Scénic E-Tech Electric, rozhodli evropští porotci soutěže Car of the Year...

Gilles Le Borgne (Renault) hovoří po převzetí ceny

Foto Tom Hyan

Volvo EX30

S

lavnostní vyhlášení vítěze s veřejným sčítáním bodů se vrátilo do Ženevy, stejně jako jízdy se ­sedmi finalisty se opět konaly v Mortefontaine u Paříže (loni vše proběhlo výjimečně v Belgii). Podobně jako vyhlašování North American Car of the Year v Detroitu a World Car of the Year v New Yorku se začínalo hned ráno, ještě před prvními tiskovými konferencemi jednotlivých vystavovatelů. Český porotce Jiří Duchoň přidělil sedm bodů vozu BMW série 5, na další dvě místa dal Renaulta a Peugeota se čtyřmi body, pak Kiu EV9 a Volvo EX30 se třemi body a nakonec BYD Seal a Toyotu C-HR po dvou bodech. Přiznám se, že bych první tři nominoval shodně...

O metu nejvyšší se rozhodlo mezi Renaultem a BMW, prvnímu přiřkli porotci 22 prvních míst, druhému devatenáct, třetímu Peugeotu jen tři a v součtu bodů opět nezvítězil BMW, ale další triumf dobyl Renault, a to pro Scénic již podruhé (po první generaci v ročníku 1997). Příznačné ovšem je, že z evropských značek finalistů jediný Renault byl na Ženevském autosalonu přítomen, a tak mohl na stánku hned vystavit vozy ­ozdobené logem COTY 2024 a vítězství řádně oslavit.

Je totiž velmi trapné, když vyhraje značka, která nemá na akci zastoupení a nikdo cenu nepřevezme. Zažil jsem to v případě Volva v Detroitu.

■

10

auto 2024/4

TH

TOM HYAN, člen jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015, Ženeva (CH)

Toyota C-HR

Český porotce Jiří Duchoň volil BMW řady 5 před Renaultem a Peugeotem

VŮZ ROKU 2024

► CAR OF THE YEAR 2024

(typ, přidělené body)

Seznam kandidátů (tučně finalisté) BMW 5 Series/i5 a XM; BYD Atto3, Dolphin, Han a BYD Seal; Fiat 600e, Ford Bronco, Honda CR-V, e:NY1 a ZR-V, Hyundai Ioniq 6 a Kona, Jeep Grand Cherokee, Kia EV9, Lexus RZ, Lucid Air, Mercedes-Benz E-Klasse, Mercedes-EQ EQE SUV, Nio ET7, Peugeot 3008/E-3008, Renault Scénic Electric a Espace, Smart #1, Toyota C-HR a Prius, Volkswagen ID.7 a Volvo EX30.

1. Renault Scénic E-Tech Electric 329 2. BMW 5 Series/i5 308 3. Peugeot 3008/ E-3008 197 4. Kia EV9 190 5. Volvo EX30 168 6. BYD Seal 131 7. Toyota C-HR 127

Masarykův okruh Brno

13.–14. 7. 2024

Vozy Grand Prix • Formule • Prototypy • Cestovní vozy

► ŠKODA SUPERB COMBI 2024

Foto Tom Hyan

Automobily

KOMBI JEDE

Výrobu nového Superbu čtvrté generace zahájila verze Combi; sedan (liftback) se začne v Bratislavě vyrábět od dubna...

M

ůžeme být rádi, že to takto dopadlo, pro­ TOM HYAN, závislým zavěšením všech kol (víceprvková náprava Lisabon/Cascais (P) tože klasické sedany jiných značek rychle vzadu), a to i pro hybridní verzi PHEV. Nabídka pohon­ ných jednotek je prakticky shodná, Superb má navíc mizí z nabídky, zatímco se Superbem Nová Škoda Superb spřízněný Volkswagen Passat v nové nejvýkonnější 2.0 TSI 4x4/195 kW (265 k), přičemž na­ přichází na trh nejprve ­generaci už základní karosářskou verzi bíjecí hybrid 1.5 TSI iV PHEV/150 kW (204 k) je určen jako praktické Combi, nedostal. Kombi je přece jen ve větší oblibě, protože výhradně pro Superb Combi a vůbec poprvé je u Su­ které bylo u této řady poskytuje výhody lépe využitelného vnitřního prostoru perbu k dispozici také technologie Mild-Hybrid. Převo­ uvedeno poprvé dovky jsou nyní pouze samočinné (viz tabulka). proti vozům kategorie SUV, a to navíc při zachování ve druhé generaci; stejně velké čelní plochy (a tedy nižšího součinitele Většina vozů byla v nové zaváděcí metalické žluté Ice jako první jsme vyzkoušeli ­odporu vzduchu) jako u sedanů. Ta u mohutnějších Tea (na TSI a TDI); okusili jsme ale i novou červenou Superb Combi SUV značně narůstá, ruku v ruce se spotřebou paliva.

Carmine (na 2.0 TDI 150) a stávající šedou Graphite se zážehovým motorem, Rozumní tedy volí kombi místo SUV...

(PHEV), přičemž z osmi odstínů patří k novinkám také byl to 1.5 TSI 150, Produkce Superbu Combi, převedená z Kvasin do Brati­ bílá Purity (nemetalická), černá Ebony, stříbrná Pebble, poprvé se systémem 48 V Mild-Hybrid ISG slavy, se rozbíhala od 1. prosince 2023 společně s Pas­ a modrá Cobalt, takže došlo k celkové obměně (zbýva­ satem Variant (projekt Beta+), když ještě na Slovensku jící je převzatá nemetalická modrá Energy). V nabídce dobíhala rozšířená výroba Karoqu, ale plný náběh obou jsou sedmnácti- až devatenáctipalcová kola z lehké Superbů byl naplánován až na druhé ­slitiny (zatím osm možností, po třech 18“ čtvrtletí. Vozy jsme vyzkoušeli poprvé a 19“). Jak již bylo řečeno, všechny ► MOTORY ŠKODA SUPERB COMBI 2024 (zatím jen Superb Combi) při dynamic­ ­Superby mají vzadu víceprvkové závěsy převodovka, výkon točivý moment kol. Komfortní naladění podvozku lze kém novinářském představení v Portu­ typ pohon [kW/k] [N.m/min‑1] galsku za přívětivého slunečného počasí měnit na tužší v programu adaptivního 1.5 TSI mHEV DSG7, fwd 110/150 250/1500 – 3500 systému DCC+, tedy nové verze s dvou­ se všemi druhy pohonu, jaké jsou pro 1.5 TSI iV PHEV DSG6, fwd celkem 150/204 celkem 350 ventilovou (dříve jednoventilovou) regu­ Superb Combi k dispozici. Technicky je 2.0 TSI DSG7, fwd 150/204 320/1450 – 4475 Superb čtvrté generace spřízněn s Ko­ 2.0 TSI 4x4 DSG7, 4x4 195/265 400/1650 – 4350 lací tlumičů pro rychlejší reakci a širší diaqem generace druhé, využívá modu­ 2.0 TDI DSG7, fwd 110/150 360/1600 – 2750 rozpětí charakteristiky tlumení. Systém lární podlahovou plošinu MQB Evo s ne­ 2.0 TDI 4x4 DSG7, 4x4 142/193 400/1750 – 3250 včetně progresivního řízení je v příplat­

12

auto 2024/4

TH

1

Foto Tom Hyan

2

3 4

kové nabídce Drive Plus (za 30 tisíc Kč), resp. ve standardní pro nejvyšší výbavu Laurin & Klement (počet výbav se bude postupně rozšiřovat od Essen­ ce po Sportline). Jízda je velmi příjemná s důrazem více na komfort než sportovní tuhost, ale s přesným řízením i účinnou brzdovou soustavou.

Vyzkoušeli jsme základní verze s výkonem 110 kW (150 k), a to se zážehovým i vznětovým motorem,

nyní standardně a výhradně s automatizovanou ­převodovkou DSG7. Překvapením bylo převzetí vo­ liče převodovky nově pod volantem jako u elektric­ kých Volkswagenů, ale volba je vždy by-wire, takže jde jen o zvyk! Motor 1.5 TSI evo2 (EA211) poprvé u Superbu dostal soustavu Mild-Hybrid 48 V, tedy samočinně pracující spouštěč/generátor ISG (řeme­ nový) a přídavný akumulátor Li-Ion 48 V (pod ►►►

1, 2 Zcela nová je přístrojová deska s většími displeji a voličem převodovky DSG7 vpravo pod volantem 3 Kokpit je velmi dobře ergonomicky vyřešen, vše je ve snadném dosahu 4 Zavazadlový prostor se u novinky zvětšil o třicet litrů

4/2024 THauto

13

► ŠKODA SUPERB COMBI 2024

4

Foto Tom Hyan

5

1 2

1 Škoda Superb čtvrté generace při novinářské dynamické prezentaci na nejzazším západním cípu Evropy v Cabo de Roca 2 Výroba Superbu Combi se rozběhla loni v prosinci, první vozy jsme vyzkoušeli v březnu mezi portugalskými městy Lisabon, Sintra a Cascais

3

3 Zážehový čtyřválec 1.5 TSI Evo2 o výkonu 110 kW (150 k), poprvé u Superbu doplněný soustavou Mild-Hybrid 4, 5 V nabídce zůstala poháněcí soustava PHEV, nyní se čtyřválcem 1.5 TSI a větším akumulátorem

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva, EU6; a) 1.5 TSI Evo2: zážehový, 1498 cm3 (ø 74,5 x 85,9 mm); 12,0:1; 110 kW (150 k)/5000 – 6000 min‑1 a 250 N.m/1500 – 3500 min‑1; 48 V Mild-Hybrid ISG; b) 2.0 TDI: vznětový, 1968 cm3 (ø 81,0 x 95,5 mm); 16,0:1; 110 kW (150 k)/3000 – 4200 min‑1 a 360 N.m/1600 – 2750 min‑1.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – automatizovaná sedmistupňová převodovka DSG s dvojicí spojek (a/b: 3,500/3,579 – 2,087/2,750 – 1,343/1,677 – 0,940/0,889 – 0,974/0,677 – 0,780/0,722 – 0,653/0,561 – Z 3,722/2,900), stálý převod pro a) 4,800 + 3,429 + 4,500, pro b) 4,471 + 3,304. Pohon předních kol.

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání aktivními, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; pneumatiky 215/55 R 17, 235/45 R 18 nebo 235/40 R 19.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2841 mm; rozchod kol 1580/1566 mm; d/š/v 4902/1849 (se zrcátky 2090)/1482 mm; přední převis 950 mm; světlá výška 139 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,260/0,254; objem zavazadlového prostoru 690/1920 l; objem palivové nádrže 66 l; pohotovostní hmotnost DIN a/b) od 1500/1603 kg, celková 2124/2241 kg; hmotnost brzděného přívěsu 1600/2000 kg, nebrzděného 750 kg; zatížení střechy 100 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 222/222 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,3/9,3 s; spotřeba paliva WLTP od 5,3/4,9 l/100 km; emise CO2 od 130/121 g/km.

VÝROBCE – pro Škoda Auto, a.s., vyrábí Volkswagen Slovakia, a.s., Jána Jonáša 1, 84302 Bratislava, Slovensko

14

auto 2024/4

TH

sedadlem spolujezdce). Rekuperovaná energie ­spolu s vypínáním válců 2/4 systému ACT+ snižuje spotřebu, ISG přidává výkon při akceleraci, či dovo­ luje tzv. plachtění se zcela vypnutým zážehovým čtyřválcem. Čtyřválec 2.0 TDI má shodný výkon, ale o poznání větší točivý moment. Všechny vozy do­ staly pohon předních kol, výjimkou jsou nejsilnější 4x4, poháněné motory 2.0 TSI/195 kW (265 k) nebo 2.0 TDI/142 kW (193 k), které jsme však neměli k testu. V případě potřeby až 100 % výkonu směřuje na zadní nápravu, či až 85 % na jedno kolo. U těchto verzí je objem nádrže vždy 66 litrů, což při kombino­ vané spotřebě WLTP 4,9 až 5,9 l/100 km (přední po­ hon) umožňuje velmi dobrý dojezd. Spotřeba WLTP se snížila až o 15 %. Součinitel odporu vzduchu klesl z 0,30 na 0,25, vůz byl prodloužen o 40 milimetrů a má o 30 litrů větší zavazadlový prostor.

Krátce jsme okusili Superb iV se soustavou Plug-In Hybrid druhé generace, která sází na větší motor 1.5 TSI a zůstává u šestistupňové převodovky DSG6, největší změnou je ale nový vysokonapěťový akumulátor o dvojnásobné kapacitě 25,7 kWh, což zvětšilo čistě elektrický dojezd ze 60 na 100 kilo­ metrů, a proto má PHEV menší nádrž na 45 litrů benzinu. Palubní počítač při krátkých jízdách v měst­ ském provozu hlásil spotřebu 4,0 l/100 km. Nabíjení AC 11 kW (10 – 80 %) je za 2,5 hodiny, alternativně nově s rychlonabíječkou DC 40/50 kW za pouhých 25 minut. Hmotnost vozu podle DIN (bez řidiče) ale vzrostla na 1848 kg proti 1500 kg u 1.5 TSI mHEV. Překvapilo, že naopak u modernizované Octavie, je­ jíž výroba se přesouvá z Mladé Boleslavi do Kvasin, byla verze Plug-In Hybrid zrušena. Škoda Auto zdůrazňuje nabídku šesti ICE, dvou karo­ sářských variant, nové generace jízdních asistentů, třinácti různých paketů, dvanácti mimořádných výbav, větších displejů (10“ Virtual Cockpit, 13“ středový), osmi až deseti airbagů včetně středového, hlavních světlometů a koncových svítilen LED (vpředu na přání LED Matrix), sedmi různých interiérů, trojice otočných Smart Dials, audisoustavy od německého Cantonu se 14 reproduktory, předních masážních sedadel s certi­ fikátem AGR i dalších prvků Simply Clever (celkem osmadvaceti). Ceny na českém trhu začínají od 975 000 Kč (výbava Selection), sedan liftback je o čty­ řicet tisíc levnější (viz www.skoda-auto.cz).

■

Zdroj Škoda Auto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► ŠKODA KAMIQ 2024

1

Koncem ledna byla v Mladé Boleslavi zahájena výroba modernizovaných vozů Kamiq a Scala...

TOM HYAN, Burg Schwarzenstein (D) 1 Na první pohled modernizovaného Kamiqa od Scaly odlišují jinak uspořádané světlomety a vyšší příď s pozměněnou maskou

2

O

2 Škoda Kamiq je spřízněna s typem Scala, je však o 60 milimetrů vyšší (1531 proti 1471 mm, omlouváme se za překlep 1741 mm v minulém čísle)

modernizovaném modelu Kamiq platí totéž, těchto typů v roce 2019 (jde o první generaci) vzniklo přes 560 tisíc Kamiqů a 260 tisíc hatchbacků Scala. co o jeho sestře Škoda Scala, kterou jsme popsali v minulém čísle; jsou to vozy kom­ Následně se zaměříme na Kamiqa, který je bestselle­ rem mezi SUV Škoda. Nové výbavy se jmenují Selec­ paktních rozměrů a přijatelné ceny, jakých tion, Top Selection, akční First Edition je v dnešní nabídce světových automo­ bilek stále méně. Na silnicích v údolí Rýna a Monte Carlo. ► MOTORY ŠKODA KAMIQ 2024 i v kopcích nad Eltwile jsme vyzkoušeli Na první pohled modernizované vozy Kamiq typ, počet válců převodovka výkon spotřeba WLTP několik modernizovaných vozů Kamiq odlišují nová příď i záď s modifikovanými

[kW/k] [l/100 km] a Scala, nyní výhradně se zážehovými nárazníky, ale také pozměněná mřížka 1.0 TSI, R3 5M 70/95 5,5 – 5,6 ­přídě a nové úzké světlomety LED (poprvé motory EA211 evo2, a to ve dvou objemo­ 1.0 TSI, R3 6M 85/115 5,4 – 5,8 vých třídách a třech výkonových verzích 1.0 TSI, R3 za příplatek i LED Matrix). Právě světlomety DSG7 85/115 5,6 – 5,9 1.0 TSI/70 kW (85 k), 1.0 TSI/85 kW (115 k) 1.5 TSI ACT+, R4 ve vyšší přídi a upravená maska nejvíce 6M 110/150 5,7 – 6,1 a 1.5 TSI/110 kW (150 k). Od uvedení 1.5 TSI ACT+, R4 DSG7 110/150 5,7 – 6,1 ­odlišují Kamiqa od Scaly, pokud pomineme

16

auto 2024/4

TH

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový TSI, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva, EU6d; a,c) 1.0 TSI: tříválec 999 cm3 (ø 74,5 x 76,4 mm); 11,5:1; 85 kW (115 k)/5500 min‑1 a 200 N.m/2000 – 3500 min‑1; b,d) 1.5 TSI: čtyřválec 1498 cm3 (ø 74,5 x 85,9 mm); 12,0:1; 110 kW (150 k)/5000 – 6000 min‑1 a 250 N.m/ 1500 – 3500 min‑1.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená šestistupňová převodovka (a/b: 3,615/3,750 – 2,111/2,100 – 1,387/1,357 – 0,973/1,026 – 0,739/0,810 – 0,554/0,652 – Z 3,182/3,583), stálý převod 4,688/3,684; anebo dvouspojková sedmistupňová DSG7 (c/d: 3,765/3,500 – 2,273/2,087 – 1,531/1,343 – 1,133/0,940 – 1,176/0,974 – 0,956/0,780 – 0,795/0,653 – Z 4,170/3,722), obě stálé převody 4,800 + 3,429 + 4,500. Pohon předních kol.

PODVOZEK – platforma MQB A0; samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, příčný zkrutný stabilizátor; vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopic­kými tlumiči; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; pneumatiky (ocelová nebo litá kola) 205/60 R 16 nebo (litá kola) 205/55 R 17 nebo 215/45 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2651 mm; rozchod kol 1531/1516 mm; d/š/v 4241/1793/1531 mm; přední převis 837 mm; objem zavazadlového prostoru 400/1395 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost DIN (bez řidiče) a/b/c/d) od 1158/1201/1179/1213 kg, celková 1750/1790/1770/1800 kg; hmotnost brzděného přívěsu 1200/1250/1200/1250 kg, nebrzděného 610/630/620/640 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b/c/d) – největší rychlost 196/214/195/ 213 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,7/8,3/10,2/8,3 s; spotřeba paliva WLTP kombinace od 5,4/5,7/5,6/5,7 l/100 km; emise CO2 od 123/130/127/130 g/km.

VÝROBCE – ŠKODA AUTO, a.s., Třída Václava Klementa 869, 29301 Mladá Boleslav, Česká republika

4

5

výšku vozu. Změnily se i koncové svítilny LED, nový je design kol i čtyři varianty interiéru, které kombinují ekologické materiály na čalounění, koberce a výplně dveří i stropu, a to s velkým podílem recyklovaných.

Standardem je virtuální kokpit 8“ místo původního analogového zobrazení, na přání konfigurovatelný 10,25“ (paket City Premium), zatímco dotykový středový displej má rovněž úhlopříčku 8“, ale za pří­ platek 9,2“ (paket Navi). Nastavení klimatizace usnadňuje návrat otočných ovladačů a tlačítek. Proti Scale jsou jiné rozměry pneumatik.

Pohonné jednotky řady EA211 procházejí vývojem podle emisních předpisů, tříválce 1.0 TSI mají zvý­ šený výkon v celém rozsahu otáček, u čtyřválce 1.5 TSI je optimalizovaný systém vypínání válců 2/4 ACT+ při nižším zatížení. Generace evo2 využívá variabilní časování sacích i výfukových ventilů, Mille­ rův spalovací cyklus s vyšší kompresí, turbodmy­ chadlo VGT s tepelnou odolností až 980 °C, přímé vstřikování benzinu s tlakem až 350 barů a novými desetiotvorovými vstřikovači i nový trojčinný kataly­ zátor s čističem pevných částic. Výkonnější 1.0

Foto Tom Hyan

3

6 TSI/85 kW (115 k) poskytuje spektrum otáček největ­ šího točivého momentu 200 N.m až o 500 min‑1 výše.

Vyzkoušeli jsme oba silnější motory, tříválec 1.0 TSI i čtyřválec 1.5 TSI, a to jak se sedmistupňovou pře­ vodovkou DSG, tak se šestistupňovou manuální.

Odezva na plynový pedál byla vždy svižná, a to i v kopcích nad Rýnem. Nabídku pohonných jedno­ tek uvádíme v tabulce, všechny vozy mají pohon předních kol.

Ke standardním bezpečnostním asistentům patří ka­ merový Front Assist s detekcí chodců, udržování jízdy v pruhu, rozpoznávání značek a další. Všechny uve­ dené změny však nebyly největší výzvou moderni­ zace, tou se stalo kybernetické zabezpečení elektro­ niky podle nových předpisů EU, a to po celou dobu životního cyklu. Nová doba prostě přináší i nové po­ žadavky. Patří k nim ochrana vozů proti kybernetic­ kým útokům, neoprávněné manipulaci se software ří­ dicích jednotek a kontinuální softwarové aktualizace podle homologačních předpisů i během používání klientem. Vylepšený Kamiq je v nabídce od 479 900 do 679 900 Kč (aktuálně na www.skoda-auto.cz). ■

3 Vyzkoušeli jsme Kamiq s manuálním řazením, které také z dnešních vozů mizí 4 Virtuální kokpit nabízí různou grafiku zobrazení 5 Nový je velký dotykový displej infotainmentu 6 Zážehový čtyřválec 1.5 TSI dává výkon 110 kW (150 k)

4/2024 THauto

17

Foto Tom Hyan

► Automobily ► KIA PROCEED GT (CD)

1

Pětidveřová Kia ProCeed se zjevila coby shooting brake až ve třetí generaci Ceedu, do té doby šlo o třídveřový hatchback...

2 TOM HYAN 1 Kia ProCeed třetí generace přešla na pětidveřovou koncepci, výrazný design a lepší jízdní vlastnosti (vůz po faceliftu) 2 Vyzkoušeli jsme ProCeed GT, který zmizel z nabídky, protože motory 1.6 T-GDI/150 kW (204 k) doplatily na zpřísnění emisních limitů

18

auto 2024/4

TH

N

a posledním normálním autosalonu Mon­ dial de l’Automobile v Paříži 2018, kdy se ještě zúčastnila většina významných auto­ mobilek (po covidu v roce 2022 už nevy­ stavovaly), se představila třetí generace ProCeedu, sportovní variace na téma Ceed, a to poprvé s pěti­ dveřovou karoserií. Historie této řady, s podivným pojmenováním, ovšem patří k největším evropským úspěchům korejské značky.

Kia Ceed, dříve zvaná Kia cee’d, se odpočátku vyrábí ve slovenské Žilině. Její zvláštní jméno vychází ze zkratky Community of Europe a European Design, tedy jde o automobil, navržený v Evropě pro Evro­ pany. Však také první generace, jejíž produkce se

rozběhla na sklonku roku 2006 v Tepličce nad Váhom u Žiliny, nesla kódové označení ED. Druhá JD ji ­vystřídala na jaře 2012, třetí přišla 2018 coby CD ­(logiku v tom nehledejte) a záhy se rozšířila na čtyři karosářské verze. Bezesporu nejelegantnější je nový ProCeed, který podobně jako celé řada Ceed prošel nedávno mírným faceliftem.

Vyzkoušeli jsme upravený ProCeed (facelift), který je nástupcem někdejších třídveřových sportovních hatchbacků, v prvních generacích značených Kia pro_cee’d (aby se to nepletlo!), jenže třídveřové ­automobily hot hatch už nyní chce málokdo, a tak ve třetí generaci vyjel nově značený ProCeed, ovšem coby pětidveřové sportovní kombi shooting brake,

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový čtyřválec 1.6 T-GDI, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; Dual-CVVT a DOHC 4V; přímé vstřikování paliva, EU6d; 1591 cm3 (ø 77 x 85,8 mm); 10,0:1; 150 kW (204 k)/6000 min‑1 a 265 N.m/ 1500 – 4500 min‑1. Dvouspojková automatizovaná sedmistupňová převodovka DCT7 (3,643 – 2,174 – 1,826 – 1,024 – 0,809 – 0,854 – 0,717 – Z 4,696); stálý převod 4,643. Pohon předních kol.

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy MultiLink; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 320/284 mm, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD, VSM/ESC; hřebenové řízení 12,7:1 s elektrickým posilovačem MDPS, 2,44 otáčky volantu na plný rejd; pneumatiky 225/40 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2650 mm; rozchod kol 1555/1563 mm; d/š/v 4605/1800/1422 mm; světlá výška 135 mm; objem zavazadlového prostoru 594/1545 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost DIN od 1363 kg, celková 1900 kg; hmotnost nebrzděného přívěsu 600 kg, brzděného 1410 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 225 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,5 s; spotřeba paliva WLTP od 6,8 l/100 km; emise CO2 od 154 g/km.

3 jehož tvary předurčila studie Proceed Concept (ano, s malým c!) v červené barvě Lava Red už na IAA 2017 ve Frankfurtu (dvacetipalcová kola s centrální maticí však zůstala konceptu). Výroba sériového ProCeedu se rozběhla v listopadu 2018 v Žilině, kde se již vyráběly Ceed a Ceed Sportswagon (kombi).

A aby bylo jasné, že jde jen o karosářské varianty stejného vozu, tak kódové označení CD zůstává pro všechny beze změny...

Stejně jako ostatní Ceedy má také ProCeed třetí generace novou platformu K2 s lepšími jízdními ­ vlastnostmi. Vrcholem nabídky byl vždy čtyřválec 1.6 T-GDI o výkonu 150 kW (204 k) pro vozy s doplň­ kovým označením GT, a to se šestistupňovou ma­ nuální převodovkou, anebo s automatizovanou dvouspojkovou DCT7 (náš testovaný vůz na sním­ cích). ProCeed vyniká odlišným nadčasový desig­ nem, ale jinak techniku sdílí se sourozenci. Rozvor náprav se samozřejmě nezměnil, ani rozchod (od­ vislý od použitých kol), ale proti hatchbacku Ceed je

4

Foto Tom Hyan

VÝROBCE – Kia Slovakia, s.r.o., Sv. Jana Nepomuckého 1282/1, 013 01 Teplička nad Váhom (Žilina), Slovensko

5

novinka delší a nižší. Jízdní vlastnosti jsou velmi příjemné, ani přesednutí z nového BMW řady 5 ­ nepřineslo dramatickou změnu. Samozřejmostí je ­ víceprvkové zavěšení vzadu (žádná torzní příčka!), vpředu jsou vzpěry McPherson a řízení má dobře naladěný elektrický posilovač. Zavazadlový prostor pětidveřového kombi/kupé se proti Ceedu zvětšil ze 395 na 594 litrů, po sklopení opěradel zadních seda­ del ze 1291 až na 1545 litrů. Při svižné jízdě jsme dosáhli průměrné spotřeby 7,7 l/100 km.

Bohužel neustále zpřísňované emisní předpisy EU znamenají, že pro modelový rok 2025 byla nabídka motorů omezena pouze na 1.5 T-GDI se sníženým výkonem ze 118 na 103 kW (ze 160 na 140 k), a to s oběma druhy převodovek. Nesmyslný diktát Bru­ selu tak ničí rozmanitost sortimentu a možnost vý­ běru. Akční ceny této verze s výbavou GT-Line Plus začínají od 669 980 Kč, za DCT7 se připlácí šedesát tisíc (aktuálně a podrobněji na www.kia.com). Kia na­ dále poskytuje sedmiletou záruku (do 150 000 km). ■

3 Virtuální kokpit 12,3“ před řidičem a středový dotykový displej 10,25“ infotainmentu 4 Přední sedadla jsou sportovní Recaro, vůz má audiosoustavu JBL 320 W s osmi reproduktory 5 Motor 1.6 T-GDI pro verzi GT měl výkon 150 kW (204 k)

4/2024 THauto

19

► Automobily ► MAZDA 3 HATCHBACK (MY 2024)

Foto Tom Hyan

STÁLICE Mazda 3 čtvrté generace prochází neustálým vylepšováním.

Okusili jsme ji s neobvyklým motorem e-Skyactiv X...

K

nejúspěšnějším automobilům Mazda patří už TOM HYAN stoupila k nesmyslnému přesunutí hlavních kontrolních dlouho sedany a hatchbacky nižší střední třídy, přístrojů do středu vozu, zůstávají v zorném poli řidiče Mazda 3 které se z řad Familia/323 v roce 2003 proměni­ před volantem, a pro displeje infotainmentu zavrhuje získala ocenění ly na první Mazdu 3. V roce 2019 přišla do Ev­ ­dotykové ovládání, protože odvádí pozornost od jízdy za svůj design, ropy čtvrtá generace Mazda 3 (BP), opět s karoserií se­ stejně jako telefonování (první kromě Mazdy nikomu inspirovaný studií dan nebo hatchback, která nedávno prošla modernizací. ­nevadí, druhé je předmětem zákazů). V nabídce motorů Kai Concept Během posledních let dobyla prestižní titul 2020 World pro Mazdu 3 už nenajdeme vznětový Skyactiv-D116, ale z Tokijského autosalonu Car Design of the Year Award v New Yorku, ale také dvoulitrové zážehové čtyřválce zůstávají ve verzích 2017 2020/2021 Canadian Car of the Year (tam je k dispozici G122, G150 a unikátní X186 (dříve X181) s kombinova­ i verze 2,5 litru). Mazda 3 je stálicí nabídky, v lednu 2024 ným zážehem jiskrou i kompresí SPCCI (Spark Plug byla druhým nejúspěšnějším produktem značky s ná­ Controlled Compression Ignition). Všechny motory do­ růstem na 18 189 vozů (za CX-5 se staly v rámci boje s emisními před­ 26 663 vozy a před CX-30 se 17 516 pisy EU systém Mild-Hybrid (M Hyb­ ► MAZDA 3 HATCHBACK 2024 vozy). V roce 2023 se prodalo na ce­ rid 24 V; ISG s řemenovým převodem typ motor, výkon převodovka, spotřeba lém světě 178 745 vozů Mazda 3 elektrifikace [kW/k] pohon [l/100 km] aktivní dle potřeby v kombinaci s kla­ (více o 3 %), což je třetí místo za sickým spouštěčem, měnič 24/12 V, e-Skyactiv-G122 4R 2.0, mHEV 90/122 6M/6A, FWD 5,5/6,1 CX-5 (354 850) a CX-30 (200 784). i-STOP a rekuperace brzdné ener­ e-Skyactiv-G150 4R 2.0, mHEV 110/150 6M/6A, FWD 5,6/6,1 gie), jenž snižuje spotřebu paliva Design Mazdy 3 byl vždy nadčasový e-Skyactiv-X186 4Rx 2.0, mHEV 137/186 6M/6A, FWD 5,3/6,0 a praktický, navíc Mazda nikdy nepři­ e-Skyactiv-X186 4Rx 2.0, mHEV 137/186 6M/6A, AWD 6,0/6,5 o 0,6 až 0,8 l/100 km. Vše pracuje

20

auto 2024/4

TH

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený řadový čtyřválec e-Skyactiv-X186 se systémem SPCCI (zážeh jiskrou i kompresí), uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické vstřikování paliva; 1998 cm3 (ø 83,5 x 91,2 mm); 15,0:1; 137 kW (186 k)/6000 min‑1 a 240 N.m/4000 min‑1; 24 V Mild Hybrid B-ISG; i-STOP, EU6d. Šestistupňová převodovka, manuální Skyactiv-MT nebo samočinná Skyactiv-Drive s kapalinovým měničem momentu.

Pohon předních kol.

Vyzkoušeli jsme modernizovaný hatchback s originálním motorem e-Skyactiv-X186, kombinujícím zážehové i vznětové spalování

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, DSC/TCS; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 205/60 R 16 nebo 215/45 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (hatchback) – rozvor náprav 2725 mm, rozchod kol 1570/1580 mm; d/š/v 4460/1795/1435 mm; světlá výška 135 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 358/1026 l; objem palivové nádrže 51 l; pohotovostní hmotnost 1411/AT 1440 kg, celková 1929/1952 kg; brzděný přívěs do 1300 kg, nebrzděný do 600 kg.

1

2 4

VÝROBCE – Mazda Motor Corporation; Hofu Plant No.1 (H1); Oaza-Nishonoura, Hofu-shi, Yamaguchi 747-0835, Japonsko

Foto Tom Hyan

3

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 216 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,2/AT 8,6 s; spotřeba paliva WLTP od 5,3/6,0 l/100 km; emise CO2 od 120/136 g/km.

1 Překvapením v testovaném voze bylo přesné manuální řazení šestistupňové převodovky 2 Monitor toku energie včetně funkcí SPCCI, M Hybrid a i-STOP na středovém displeji 3, 4 Jak se stalo u Mazdy tradicí, motor je pod výklopným plastovým víkem samočinně bez zásahu řidiče, olověný akumulátor 12 V je pro palubní systémy a vyspělejší Li-Ion 24 V (pod podlahou) pro Mild-Hybrid. Mazda je tradičně proti downsizingu a přeplňování motorů. Ve velmi ne­ příznivém počasí a při jízdě na všech druzích komu­ nikací jsme dosáhli průměrné spotřeby 7,1 l/100 km.

Dodejme, že náš testovací vůz byl s klasickou ma­ nuální šestistupňovou převodovkou.

Po prvním usednutí za volant je zřejmé, že Mazda 3 dále vyznává filozofii Jinba Ittai, tedy jezdec a kůň jedno jsou, neboť se okamžitě stanete součástí!

Ergonomie je vynikající, vše na správném místě ­ a jízdní vlastnosti skutečně příkladné, přestože také Mazda 3 (podobně jako Ford Focus, Volkswagen Golf či Škoda Octavia) nyní vystačí s vlečenými rameny a torzně poddajnou příčkou vzadu, a to ­ i u verze i-ACTIV AWD (pohon všech kol), alternativ­ ně nabízené s motorem e-Skyactiv-X186. Přirozený komfort zajišťují rovněž ergonomická sedadla a tužší

samonosná karoserie Skyactiv-VA s velkým podílem vysokopevnostních ocelí. Všechny motory se dodá­ vají alternativně se šestistupňovými převodovkami, manuální Skyactiv-MT a samočinnou Skyactiv-Drive s měničem; základem je pohon předních kol.

V modelovém roce 2024 byla dále posílena výbava včetně konektivity a bezpečnostních asistentů, ne­ chybí automatické nouzové brzdění s aktualizo­ vaným software pro lepší detekci překážek, systém pro jízdu v hustém provozu, rozpoznávání značek a únavy řidiče, ale také standardní Head-Up Display a větší středový displej infotainmentu 10,25“ (otočný ovladač na středové konzole). Ve spolupráci s BOSE vznikla prémiová audiosoustava přímo pro tento vůz.

Ceny Mazdy 3 na našem trhu jsou v rozpětí 635 900 až 875 900 korun českých; výbavy Prime-line, Ex­ clusive-line až po vyšší Nagisa a Homura; prodejci však nabízejí modelový bonus až čtyřicet tisíc ­(podrobněji na www.mazda.cz).

■

4/2024 THauto

21

Nejvýkonnější BMW X2 M35i xDrive je k mání od 1 466 600 Kč Mini Countryman v nové třetí generaci (vpředu sportovní JCW ALL4)

Český dovozce BMW představil v Rašovicích-Hlasivu novinky pro rok 2024, a to druhou generaci BMW X2 (U10) a spřízněný Mini Counryman (U25) třetí generace z posledního vývoje skupiny BMW Group, která po vozech s kódovým označením začínajícím po dlouhá léta na E nyní zrychlila a po E, F a G dochází na U. V souladu s dnešním evropským vývojem je u crossoveru X2 kladen důraz na elektrické verze, uvedené jako iX2 xDrive30 (výkon 230 kW) a iX2 eDrive20 (150 kW), obě s akumulátorem 64,8 kWh, zatímco třetí byl dvoulitrový čtyřválec X2 M35i xDrive s výkonem 221 kW, tedy 300 koní (všechny se vyrábějí v Řeznu pro celý svět). Na první pohled se změnily proporce, vůz má delší záď ve stylu X4 a povyrostl ve všech směrech (na délku o 194 mm, šířku o 21 mm a výšku o 64 mm). Další modely budou následovat, např. X2 sDrive20i se tříválcem 1,5 litru Mild-Hybrid 48 V o celkovém výkonu 125 kW (170 k), ale také diesel X2 sDrive18d o výkonu 110 kW (150 k). Ceny začínají od 1,04 milionu Kč.

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

► Krátce ► NOVINKY ČESKÉHO TRHU

Ing. Libor Rajdl představuje DOTZ Suzuka v bronzové barvě, za ním jsou vpravo Dezent KE Dark a dvě varianty AEZ Havanna Dark a Grey Společnost ALCAR Bohemia každoročně představuje novinky na letní i zimní sezonu, nyní to byla především litá kola AEZ Havanna 19 až 21 palců pro těžká SUV, Dezent KE pro lehká užitková vozidla a populární DOTZ Suzuka v novém bronzovém lakování. Nabídka až devadesáti designů litých kol je opravdu rozsáhlá, ale důsledný přehled poskytuje konfigurátor na www.alcar.cz. Kompletní sortiment litých i ocelových kol od ALCARu je k dispozici u více než 2000 obchodních partnerů po celé České republice. Velmi užitečné jsou sady dojezdových kol (zvedák, kolový klíč a kompletní kolo v textilním vaku), která vás mohou zachránit po zjištění, že jaksi náhradní kolo ve vašem voze chybí.

Foto Tom Hyan

Sada dojezdového kola

Elektrický Fiat 600e byl příjemným překvapením s dojezdem přes 350 km

22

auto 2024/4

TH

Racionalizace v koncernu Stellantis pokračuje, představil se nový Fiat 600e, který se sice vyrábí v polských Tychách, ale výrobní linky byly přestavěny na platformu PSA CMP (e-CMP), společnou vedle Peugeotu 208/2008 také vozům Fiat 600e/600 Hybrid, Jeep Avenger, DS3/Citroën C4, Opel Corsa/Mokka a připravovaným Alfa Romeo Milano/Lancia Ypsilon. Motory jsou buď elektrické eMotors 115 kW (joint venture Stellantis/Nidec) nebo zážehové tříválce PSA EB2 PureTech 1,2 litru (v Bielsko-Bialej produkce motorů Fiat ukončena). Jednotlivé vozy odlišuje charakteristický design značky, u Fiatu přichází na trh nejprve elektrická 600e (od 799 900 Kč), v létě přibude 600 Hybrid/74 kW (100 k), jehož ceny začínají od 549 900 Kč. K vozům se vrátíme podrobněji po redakčním testu.

Toto není placená inzerce, ale ukázka podpory ROLEX v závodech Indy Car (1990)

4/2024 THauto

23

Foto Tom Hyan

► MOTOSALON BRNO 2024

1 2

1 Indian slaví deset let od návratu na český trh (Pursuit Limited V-Twin 1768 cm3)

3

2 Harley-Davidson Public Enemy, úprava na základě Low Rideru ST od Pepy Sršně Šilera 3 BSA 650 Gold Star, návrat britské legendy, jednoválec DOHC 652 cm3 Twin Spark o výkonu 33 kW (45 k)

NA DVOU KOLECH Po čtyřech letech se vrátila velká výstava do Brna, když teprve loni byla obnovena v Praze a předtím ji znemožnily kovidové restrikce...

B

rněnský Motosalon alternuje s pražským Motocyklem, a tak jsme se po loňském ­dostaveníčku v pražských Letňanech znovu sešli na Výstavišti Brno, ovšem uplynuly dlouhé čtyři roky od posledního Motosalonu.

Naše největší výstava motocyklů od 29. února do 3. března 2024 byla opět přehlídkou stovek nových strojů na dvou, třech i čtyřech kolech, ale nabídla také široké portfolio příslušenství a kolekci motorkářské módy (opět se konala módní přehlídka Harley-Davidson MotorClothes). Tentokrát prakticky žádná z významných světových značek nechyběla, potěšila i rozsáhlá expozice domácí firmy Jawa Moto.

24

auto 2024/4

TH

TOM HYAN, Brno (CZ)

MOTOSALON 2024 29.2.-3.3.2024 Výstaviště Brno

Součástí bylo opět vyhlášení ankety Motocykl roku, hlavní cenu 2024 převzali zástupci BMW za novinku R 1300 GS, která překonala 48 dalších strojů. K šesti vítězům kategorií patří Vespa Primavera (skútry), Honda CRF 1100 L Africa Twin Adventure Sports (endura včetně cestovních), Harley-Davidson Low Rider ST MOTOSALON 2024 29.2.-3.3.2024 (klasik včetně chopperů a cruiserů), KTM 1390 Super Duke R (naked bikes), Ducati Multistrada V4 RS (cesTHtovní auto, silniční) AutosalonaTVBMW M 1000 XR (sportovní silniční).

Prima Kromě sériových strojů byly k vidění i zajímavé české kreace jako závodní Indian FTR-R Fast Arrow (na záČESKÁ REPUBLIKA kladě FTR R Carbon) na oslavu nových deseti let Indianu na českém trhu (úprava od českých specialistů), Tomáš Hyan BVV Trade Fairs Brno

VSTUP PRO NOVINÁŘE 29.2.-2.3.2024 9.00-18.00 3.3.2024 9.00-17.00

PLATNOST PRŮKAZU 29.2.-3.3.2024

TH auto, Autosalon TV Název redakce

Prima Země redakce

ČESKÁ REPUBLIKA Jméno držitele

ENTRANCE FOR JOURNALISTS 29.2.-2.3.2024 9.00-18.00 3.3.2024 9.00-17.00

PASS VALID 29.2.-3.3.2024

Editorial office

Country

Name, surname

Tomáš Hyan

PRESS

PRESS

Veletrhy Brno, a.s., PRESS CENTRE Výstaviště 405/1, 60300 Brno

Harley Davidson CVO Pan America, dvouválec Revolution Max 1252 cm3 o výkonu 112 kW (153 k)

4

6

8 4 Jawa 650 OHC Sport, loňská novinka z produkce Shineray s tradičními stylistickými retroprvky 5 Jawa 400 Geeny, překvapení na stánku české značky (další řadový dvouválec 400 cm3 o výkonu 31,5 kW z Číny)

7 Harley-Davidson Public Enemy (na základě Low Rideru ST) od Pepy Sršně Šilera, či třeba BMW 1.8 CSL Art Bike od Funk Soul Motor Works Brno, inspirovaná ­závodním automobilem BMW 3.0 CSL od Alexandera Caldera, jenž dokonce startoval ve 24 h Le Mans 1975 s posádkou Sam Posey/Jean Guichet/Hervé Poulain (a tvůrce designu Calder tam byl mezi čestnými hosty).

Nechyběly ani cestovatelské motocykly Harley-Davidson Adventure Touring Pan America 1250 Special, s nímž Greg a Ela Kedziorovi ujeli 99 000 km za 568 dnů, či Jaroslav Šíma a jeho CF Moto 800 MT Touring, který už s různými stroji překonal 1,7 milionu kilometrů.

Prohlédli jsme si také exponáty, nesoucí slavnou česko-

Foto Tom Hyan

5

6 Jawa 350 CL Pérák, základ z indické produkce, jednoválec 334 cm3 o výkonu 22,5 kW (31 k) se šestistupňovou převodovkou 7 BMW 1.8 CSL Art Bike, dvouválcový boxer 1802 cm3, inspirovaný BMW 3.0 CSL od Alexandera Caldera 8 Kawasaki Ninja Z7 Hybrid, dvouválec 451 cm3 s elektromotorem 9 kW, celkový výkon 51 kW (69 k)

slovenskou značku Jawa, byť ta se nyní dává na stroje ze zahraniční produkce. Čtyřstovka (vychází z Hondy), označená coby Jawa 350 OHC, je výrobkem čínské společnosti Shineray, stejně jako loňská novinka Jawa 650 OHC (a OHC Sport), dodávaná se starším jednoválcem 644 cm3 OHC 4V, chlazeným vzduchem a olejem, původně z Hondy Dominator, jehož výkon je 29,4 kW (40 k)/6000 min‑1, aby splnil emise EU5. Připomeňme, že mu předcházely jiné typy Jawa 650 a 660, jednoválce OHC Rotax, resp. OHC Minarelli, které se ovšem příliš nerozšířily, přestože design využívá klasických prvků dvoudobé Jawy 350/640, nadále vyráběné pro export v retrostylu 634 (v EU nesplňuje emisní normy). Tento klasický vzhled je ale tím jediným, co z Jawy zbylo. Shineray Group vyrábí rovněž motocykly italské značky SWM, k nimž nedávno přidala automobily SWM (kompaktní SUV) a lehké užitkové Shineray.

Dalšími modely od Jawa Moto, s.r.o., z Týnce nad Sázavou, jsou indické kapalinou chlazené jednoválce od ­Mahindry, která získala licenci na jméno Jawa, a vyrábí verze 293 cm3 (Jawa 300) a 334 cm3 (Jawa 350 včetně Péráku a nového Bobberu) v klasickém stylu. Z této ­sestavy se ovšem vymyká moderní vodník RVM 500 by Jawa, nápad z Argentiny (otec Vicento a syn Roberto Martínez) s českou značkou, realizovaný v Číně. Dvouválec 471 cm3 (opět čínská kopie Hondy) dává ►►►

4/2024 THauto

25

► MOTOSALON BRNO 2024

1

2 1 Harley-Davidson CVO Road Glide s vidlicovým dvouválcem Milwaukee Eight 121 (1983 cm3) za 1,17 milionu Kč

Foto Tom Hyan

2 Royal Enfield Himalayan 450 s větším motorem a moderní konstrukcí

3

3 Terénní Ural Ranger dále jede, dvouválcový boxer 645 cm3 o výkonu 30 kW (41 k)

4

5 výkon až 32,5 kW (44 k)/8500 min‑1, převodovka je šestistupňová a stroj podle verze váží 194 až 206 kg. Výrobcem motocyklu je společnost Tibet New Summit Motor Co., Ltd., z čínského Chongqingu, založená roku 1994.

Navíc Jawa pro sezonu 2024 zlevnila! Základní indická Jawa 300 CL je od 129 700 Kč, oblíbený 350 CL Pérák od 139 700 Kč (stejně jako Jawa 650 OHC) a čínská 350 OHC od 109 900 Kč. Jawa však hledá další cesty, o čemž přesvědčila premiéra dvouválce 400 Geeny.

Velmi slavná britská značka BSA se vrací s ikonickým modelem 650 Gold Star v retrostylu, připraveném indickou Mahindrou v divizi Classic Legends stejně jako Jawy 300/350 CL! Kapalinou chlazený jednoválec 652 cm3 DOHC 4V se dvěma zapalovacími svíčkami dává výkon 33 kW (45 k)/6500 min‑1, motocykl má pětistupňovou převodovku, kotoučové brzdy Brembo, osmnáctipalcová kola a hmotnost 213 kg. Ceny začínají od 169 900 Kč, Legacy Edition přijde na 174 900 Kč. Zá­ sluhou indického kapitálu se tak znovu zrodila další

26

auto 2024/4

TH

6 4 Moto Guzzi V100 Mandello, nyní kapalinou chlazený vidlicový dvouválec 1042 cm3 o výkonu 85 kW (115 k) 5 Honda Gold Wing 1833 cm3 o výkonu 93 kW (126 k), šestiválcová klasika v nové matné barvě 6 Nové enduro BMW F900 GS, řadový dvouválec 895 cm3 o výkonu 77 kW (105 k)

l­egenda, ostatně Royal Enfield je toho prvním zářným příkladem. Žáci překonali své učitele, vždyť automobily Jaguar, Leyland (indický Ashok Leyland) a Land Rover také přežily jen díky nim.

Vypočítávat dvoukolové novinky dalších značek, jež se představily v Brně, se vymyká rozsahu tohoto článku. Účast byla opravdu skvělá. Vystavovaly také Harley-­ Davidson, Indian, BMW Motorrad, Velorex, Ducati, Aprilia, Moto Guzzi, Piaggio/Vespa, Honda, Suzuki, ­ ­Kawasaki, Yamaha, CF Moto, Triumph, Royal Enfield, Fantic, Peugeot, Yuki, Brixton, Malaguti, SWM, Motron, Benelli, QJ Motor, Voge, Loncin, Ural, Can-Am, Segway, Polaris a další značky. Prostě výstava, jak má být. ■

Na titulní straně programu 61. Speedweeku Bonneville je plánek tří variant rekordní trati (2009)

4/2024 THauto

27

► BONNEVILLE SPEED WEEK

Foto Tom Hyan

Motorsport

1

2

3

SŮL NAD ZLATO...

Byly doby, kdy celý svět sledoval pokusy o rychlostní rekordy na Bonneville Salt Flats. Časy se však změnily...

M

agické místo ovšem zůstalo. Pokud pří­ roda dovolí, tak se tam každoročně něko­ likrát scházejí příznivci rychlosti, aby zvy­ šovali nejrůznější rekordy. Poslední léta jim zrovna nepřála, i loni setkání SCTA Bonneville Speedweek 7. – 11. srpna 2023 omezily pří­ valové deště dva dny před zahájením a narušená solná plocha, takže žádný velký rekord nepadl. Jezdilo se na zkrácené třímílové dráze (4,8 km), kterou sluneční svit a svěží vítr částečně vysušily, a nejrychlejší byl znovu Speed Demon týmu George Poteeta, jenž však vzhledem k pokročilému věku už do kokpitu neusedl.

Nahradil ho Chris Raschke, který na streamlineru Speed Demon zajel nejrychlejší průměrnou rychlost celého podniku ze dvou směrů 536,376 km/h (333,360 mph), a to ve třídě A/BFS (Blown Fuel Streamliner s pístovým motorem). Další pořadí patřilo opět Speed Demonu,

28

auto 2024/4

TH

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Bonneville (Utah), USA 1, 2 Za chvíli George Poteet (Speed Demon) dosáhne největší rychlosti 645,624 km/h v ročníku 2009 3 George Poteet (vlevo) a Ron Main několik minut před nejrychlejší jízdou (2009)

ale v E/BFS s rychlostí 461,062 km/h (286,552 mph); třetí byl Costella Hoogerhyde třídy 2/EVS s rychlostí 408,933 km/h (254,184 mph).

Bonneville Speed Week se pravidelně pořádá od roku 1949, solná pláň na úpatí hor byla objevena mnohem dříve. Už v roce 1914 tam Teddy Tetzlaff na Benzu dosáhl 228,04 km/h, přestože světové rekordy tehdy ­ padaly především na Brooklands u Londýna, Pendine Sands ve Walesu a na pláži v Daytoně. Jak rychlosti vzrůstaly, přestávaly jiné tratě vyhovovat, a závodníci zamířili do Utahu. Slavný rekordman Sir Malcolm Camp­ bell se tam objevil v srpnu 1935, v září ustavil světový rekord 484,6 km/h a pak bylo Bonneville svědkem ob­ rovské bitvy hrdinů rychlosti George Eystona, Johna Cobba, Mickeye Thompsona, Craiga Breedlova, Arta Arfonse a dalších, která vyvrcholila v roce 1970 úspěš­ ným pokusem Garyho Gabelicha. Na voze Blue ►►►

Foto Helena Hyanová

4

6 7

Foto Tom Hyan

5

8 4 Šestikolový Puryear Boys Bjorkman Lakester AA/GL s motorem Chevy V8 565 jezdců Johna a Seana Puryearů z Texasu...

5 Greg Everitt (Studebaker 1953 A/GCC s motorem Ford V8 460) míří na startovní čáru 6 Nejrychlejší Saab 96 na světě (A/BFCC s motorem Keith Black V8 449 jezdce Rexe Svobody z Missouly v Montaně) 7 Four Ever Four Special (V4/BFL), aneb pocta starým čtyřválcům Ford (jezdec Jim Brierley) 8 George Poteet se stal novou hvězdou v boji o rychlostní rekordy na Bonneville, jeho tým byl nejlepší jedenáctkrát (do 2023)

4/2024 THauto

29

Foto Tom Hyan

► BONNEVILLE SPEED WEEK

1 2

4

Foto Helena Hyanová

3

1 Thomas Fussell z Nového Mexika v Salt Sabre s motocyklovým motorem Suzuki 1300 2 Vzhledem k těžkým převodům se vozy roztláčejí pick-upem (John Puryear na Puryear Boys Bjorkman Lakester Chevy V8) 3, 4 Mike Nish a jeho raketa na kolech s osmiválcem Chevrolet Big Block 12,0 l

30

auto 2024/4

TH

Flame, poháněném reakčním účinekem raketového motoru, dosáhl absolutního světového rekordu prů­ měrnou rychlostí 1001,667 km/h. Gabelichův rekord nebyl na Bonneville překonán, přestože později padl jinde, ale bájné místo dodnes vyhledávají příznivci rychlosti, bojující s časem každé léto na trojici para­ lelních tratí o délce pět až sedm mil (míle = 1609 m).

Mnozí neusilují o absolutní rekordy, ale o největší rychlosti v záplavě nejrůznějších tříd a kategorií pro automobily i motocykly. Od roku 1953 nejúspěšnější z nich sdružuje 200 mph Club, dvousetmílový klub pro ty, kteří překročí rychlost 200 mil za hodinu (320 km/h), nyní doplněný o tzv. 300 mph Chapter pro muže (i ženy) s rychlostí ještě o stovku mil vyšší.

Vzácný přírodní úkaz, vrstvou soli pokryté dno vy­ schlého jezera, představuje ideálně rovnou dráhu pro rekordní jízdy, avšak řadu let se organizátoři srpnového Speedweeku a podzimních Bonneville ­ World Finals potýkají s neustálým úbytkem a tenčící se vrstvou soli. Důvodem jsou změny klimatických podmínek a nedaleká těžba nerostů (potaš), a proto v roce 1997 začala ve spolupráci s těžební společ­ ností Intrepid Potash – Wendover v rámci programu Save the Salt (zachraňte sůl) rozsáhlá obnova solné­ ho povrchu, kdy bylo na Bonneville Salt Flats zpětně

6

8

9

10 dovezeno zatím asi osm milionů tun soli. Hustý solný roztok v zimních měsících přivážejí z jiných míst na trať, v letních měsících se voda odpařuje a vrstva soli zvětšuje. Sůl poskytuje rovný povrch pro rekordní jízdy, ovšem jen za příznivého počasí, které přichází obvykle v létě, či na podzim. Už několikrát byly jízdy předčasně ukončeny a v letech 2014, 2015 a 2022 byl Speedweek zcela zrušen.

V roce 1999 jsme byli na solné pláni poprvé. Ná­ vštěva místa, o němž jsme jen četli, předčila oče­ kávání. I když každý rok na Speedweek asi jezdit nelze, je to přece jen daleko, finančně náročné a startovní pole se příliš nemění, slíbili jsme si, že se do Bonneville vrátíme vždy za deset let. A tak jsme tam odjeli i v roce 2009. První překvapení nás čekalo už v Salt Lake City. Po zimní olympiádě přišly velké změny, v hlavním městě Mormonů vyrostly nové ­hotely, jeho okolí už není tak obrovskou pustinou, přibyly čerpací stanice, restaurace a obchodní stře­ diska, skončila prohibice. Podobný vývoj jsme za­ znamenali i ve 120 mil (necelých 200 km) vzdáleném Wendoveru, městu na hranici Utahu a Nevady, které leží na dohled od Bonneville Salt Flats. Už jsme ne­ museli každý den jezdit ze Salt Lake City, neboť ve Wendoveru se zvětšily ubytovací možnosti, ►►►

Foto Tom Hyan

7

Foto Helena Hyanová

5

5 Jim Hoogerhyde ze San Franciska na motocyklu Suzuki 1000 (APS/F1000) 6 Jeden z nejhezčích roadsterů GM Performance/So-Cal/Haas Racing má motor GM Ecotec 2,0 litru a jede přes 285 km/h...

7 Kuntz-Jackson Ford Gas Modified Roadster AA/GMR na základě Fordu z roku 1929, ale s motorem V8 9,3 litru!

8 Brant-Wright-Speranza K/FS s malým čtyřválcem Honda 500 od Brant Engineering pro jezdce Johna Wrighta 9 Ken Hardman z Michiganu (Chrysler 2,1 l Turbo) v roce 2009 zajel rekord 469,30 km/h třídy F/BGS 10 Studebaker Avanti 1963 s originálním motorem Studebaker 289 V8 a rychlostí přes 330 km/h

4/2024 THauto

31

Foto Tom Hyan

► BONNEVILLE SPEED WEEK

Fuel Competition Coupé jezdce George Fieldse na základě vozu Simca z roku 1937, ale s motorem Chrysler 498 V8 (1999)

Foto Tom Hyan

1

2

3

1, 2 Don Vesco a jeho slavný Turbinator v roce 1999 dosáhl rekordní rychlosti 671,804 km/h 3 Vesco Turbinator pohání letecká turbína Avco Lycoming T55 prostřednictvím třístupňové mechanické převodovky a kol zadní nápravy

32

auto 2024/4

TH

► BONNEVILLE SPEED WEEK – VYBRANÉ REKORDY datum jezdec

vůz

rychlost km/h (mph) třída

SPEEDWEEK 2023 09.08. Chris Raschke Speed Demon 536,376 (333,360) Pozn. nejrychlejší, ale nejde o rekord, trať zkrácena na tři míle (deště)

Bean Bandit Mk.IV (Chrysler Hemi V8) v roce 1999 (jezdec Jeff Arnett) oslavil padesátiletou účast kalifornského týmu!

A/BFS

SPEEDWEEK 2021 10.08. Danny Thompson Ferguson Racing 08.08. Danny Thompson Ferguson Racing 13.08. Ed Marlen BMR Racing 08.08 Anita Strasburg Wolfe-Strasburg 11.08. Jay Meagher WGB Real Street Racing

620,367 (385,561) 564,097 (350,589) 494,608 (307,401) 581,172 (361,201) 508,925 (316,299)

SPEEDWEEK 2020 13.08. George Poteet 12.08. George Poteet 11.08. George Poteet 14.08. George Fields 12.08. Frank Silva Jr.

756,254 (470,015) AA/BFS 707,298 (439,589) AA/BFS 706,746 (439,246) AA/BFS 491,132 (305,241) AA/BFCC 568,804 (353,514) AA/BFL

Speed Demon Speed Demon Speed Demon Track Master Fab Spl. Got Salt Racing

B/FS B/FS B/RF C/BFL F/BGS

SPEEDWEEK 2019 Žádné velké rekordy

O rekordy bojují také upravené nákladní vozy (1999 Carl Heap a jeho Phoenix alias International K7 z roku 1943, ale s šestnáctiválcem Detroit Diesel)

SPEEDWEEK 2018 14.08. Dave Spangler Team Vesco Turbinator 12.08. Danny Thompson Team D. Thompson 13.08. Jeff Strasburg Wolfe-Strasburg 12.08. Ed Umland Eddies Chop Shop 15.08. George Fields Track Master Fab Spl.

732,265 (455,106) 722,050 (448,757) 601,093 (373,582) 593,981 (369,162) 500,638 (311,149)

3/T AA/FS A/BFL B/BGS B/BFCC

SPEEDWEEK 2017 13.08. George Poteet 13.08. Mike Strasburg

681,445 (423,521) 533,698 (344,126)

A/BFS AA/BFL

670,166 (423,521) 654,491 (406,769) 563,051 (349,939)

A/BFS AA/FS B/FS

Speed Demon Wolfe-Strasburg

SPEEDWEEK 2016 15.08. George Poteet Speed Demon 14.08. Danny Thompson Team D. Thompson 15.08. Don Ferguson Ferguson Racing SPEEDWEEK 2014, 2015 a 2022 Zrušeno pro nepřízeň počasí

► TŘÍDY VOZIDEL SCTA/BNI

Foto Tom Hyan

Rozdělení je především podle konstrukce, druhu pohonu,velikosti motoru a rozměrů vozidla (rozvor náprav).

vybrali jsme motel s příznačným jménem Bonneville Inn a vydali se na solné pláně sledovat průběh Speed­ weeku. Bohužel zhoršující se politická a ekonomická situace ve světě s hrozbou koronavirových restrikcí nám znemožnila cestu do Utahu v roce 2019...

Zatímco absolutní rychlostní rekordy už dlouho patří vozidlům s reaktivním účinkem plynů z proudového nebo raketového motoru, na Bonneville Salt Flats se bojuje především o největší rychlosti s vozy pohá­ něnými mechanickým přenosem výkonu na kola.

V roce 1999 jsme měli štěstí, šedesátiletý veterán Don Vesco (Turbinator 111 s leteckou turbínou Avco Lycoming T55 o výkonu 2760 kW) překonal před na­ šimi zraky tento rekord rychlostí 671,804 km/h, což v ročníku 2001 ještě zvýšil na 735,346 km/h. Dalšího zlepšení se nedožil (cílem bylo 500 mph, tedy 800 km/h), podlehl zákeřné nemoci v roce 2002, a jeho bratr Rick, šéf týmu, rekordní pokusy opustil.

Stará láska však nerezaví, bratry Ricka a Dona při­ vedl na rekordní tratě otec John Vesco, legenda re­ kordních pokusů, jehož první vůz Little Giant 444 k padesátému výročí Rick zrenovoval pro Speed Week 2007 a o rok později s ním jeho dcera Rhonnie Vesco dosáhla 374,89 km/h! V roce 2009 byli na trati

Aerodynamické speciály (S = Streamliner) s různým pohonem a palivem, kde např.

BFS je Blown (přeplňovaný) Fuel Streamliner, resp. BGS (Blown Gas Streamliner), nepřeplňované pak FS a BS, zatímco DS (diesel) může být přeplňovaný i nepře­ plňovaný a palivo je libovolné. Specialy s odkrytými koly Lakester se obdobně rozdělují na BFL, FL, BGL a GL. Podle objemu motoru jsou třídy K (do 507 cm3) až A (7,2 – 8,2 litru), resp. AA (přes 8,2 litru), T jsou vozy turbínové, E elektrické a S (steam) parní stroje. Detailní popis tříd se vymyká rozsahu článku, další jsou například pro vozy Coupé (BFCC = Blown Fuel Competition Coupé), sedany, pick-upy, trucks (nákladní vozy) či motocykly.

znovu a Rick Vesco se zapsal do třistamílového klubu rekordem třídy 333,325 mph (536,31 km/h)!

Veteráni George Poteet (jezdec) a Ron Main (šéf týmu) dodnes nasazují proudnicový Speed Demon, jehož příď připomíná stíhací letadlo, ale trup ukrývá různé pístové motory podle zvolené třídy. V roce 2009 zajel Poteet 634,502 km/h (394,346 mph) s přeplňovaným pětilitrovým osmiválcem na základě Chevroletu Small Block, aby se v následujících le­ tech na Speed Demonu soustředil na sbírání rekordů nižších tříd s jinými pístovými motory. Do cesty za absolutním rekordem pístových strojů na Bonneville mu však vstoupil Danny Thompson, syn legendár­ ního Mickeye, který na otcově rekonstruovaném stroji dosáhl 722,050 km/h (448,757 mph) ve Speed­ weeku 2018, na což Poteet odpověděl rychlostí 756,254 km/h (470,015 mph) o dva roky později, což je platný rekord třídy AA/BFS, který nebyl od Speed­ weeku 2020 na Bonneville překonán. Snímky u článku jsou z roku 2009, pokud není uvedeno jinak. Pořádající organizace Southern California ­ ­Timing Organisation (SCTA) a Bonneville Nationals Incorporated (BNI) plánují letošní ročník Speedweek 2024 na 3. až 9. srpna.

■

4/2024 THauto

33

Na titulní straně programu 51. Speedweeku Bonneville jsou zobrazeni favorité důležitých kategorií (1999)

34

auto 2024/4

TH

Foto Renault

► Motorsport ► ROSEMARY SMITH (1937 – 2023)

1

4

Foto Renault

2

3

5

GOODBYE...

V prosinci opustila tento svět Rosemary Smith, nejstarší člověk, který řídil moderní formuli 1...

S

lečna Rosemary Smith se proslavila v mezikontinentálních maratonech Londýn-Sydney 1968 (48. místo s Lucette Pointet na Lotus Cortině Mk.II) a World Cup Londýn-Mexiko (dokonce ­desátá s Alice Watson a Ginette Derolland na Austin Maxi), ale také absolutním vítězstvím v Tulipánové rally 1965 (ME) za obtížných sněhových podmínek, kde vozy Hillman Imp obsadily první (Rose­ mary Smith/Valerie Domleo) a druhé místo (Ian Lewis/ David Pollard), za­tímco týmoví kolegové Peter Harper a Peter Riley se dvěma vozy Sunbeam Tiger neuspěli.

Rosemary samozřejmě často vyhrávala Coupe des Dames v soutěžích jako jsou Skotská, Circuit of Ireland, Coupe des Alpes, Canadian Shell 4000, Acro­ polis, Monte Carlo (tam roku 1966 diskvalifikována stejně jako jiní s britskými vozy ve známé aféře se světlomety) a další, ale vedla si dobře i v absolutní ­klasifikaci. Po Tulip Rally jí patřilo dvakrát prvenství

TOM HYAN 1, 2 Na okruhu Le Castellet okusila Renault RS17 formule 1 jako vůbec nejstarší jezdec (poradcem byl Jolyon Palmer) 3 Alec Poole (vlevo), Rosemary a John Watson v roce 2017 4 S dnes už zapomenutým vozem Austin Maxi uspěla v maratonu Londýn-Mexiko 1970 5 S někdejším týmovým kolegou Rauno Aaltonenem

v irské Cork 20 Rally, a to 1967 (navigátor ­Brian Melia) a 1969 (Rocky Foote), znovu na malém Impu. Jen pro zajímavost, Tulip Rally 1965 měla přes 2500 kilometrů, jela se čtyři dny a startovalo 159 posádek...

Rosie se narodila 7. srpna 1937 v Sandyfordu (Dublin) jako nejmladší ze tří dětí, otec John měl garáže, v jedenácti poprvé řídila pod jeho dohledem, v šestnácti už měla řidičský průkaz, pak debutovala na MG TC v zá­ vodě do vrchu Wicklow Mountains a v roce 1959 usedla na sedadlo spolujezdce v rally v Kilkenny (vyzvala ji jezdkyně Delphine Biggar). Záhy si vyměnily místo a pak seděla za volantem Triumphu (Herald) a Mini, vzbudila zájem Rootes Group (Hillman, Sunbeam), stala se tovární jezdkyní a pro Rootes dokončila 21 ze 24 mezinárodních soutěží, dvanáctkrát jí patřil Dámský pohár a devětkrát vítězství ve třídě. Jako oděvní návrhářka vedla v Dublinu vlastní módní salon a překvapovala efektními róbami i při automobilových soutěžích. ►►►

4/2024 THauto

35

► ROSEMARY SMITH

1

Foto Rootes Group

Vítězka Tulipánové rally 1965 (spolujezdkyně Valerie Domleo vpravo)

V rozhovoru s Jackie Stewartem

Foto Ford

Foto Rootes Group

Jedna z osmi účastí v Rally Monte Carlo (1965 s Margaret Lowrey-Mackenzie na Impu dvaadvacáté)

2 3

1 Hvězdné trio ze soutěže V roce 1962 už jela s továrními Sunbeamy Alpine Londýn-Mexiko 1970, (např. RAC Rally) a Rapier (Tour de France), 1963 ­debutovala v Monte Carlu (Rapier, s Rosemary Seers Rosemary a její spolujezdkyně Alice Watson (vpravo) havarovaly), 1964 poprvé okusila osmiválec Sunbeam a Ginette Derolland Tiger a úspěšně přešla na nový Hillman Imp. Na ­Sunbeamu Alpine odjela 24 h Daytony 1966 (v cíli na 2 Jako tovární jezdkyně třicátém místě, se Smokey Drolett ujely 416 kol), o rok irské pobočky Henry Ford & Son (od 1968) později jela s Janet Guthrie a Judy Kondratieff (bu­ doucí manželka Howdena Ganleye) na Chevronu B19 3 Rob Slotemaker (vlevo), také 12 h Sebringu! Startovala i v továrním týmu Rosemary a Peter Harper ­Porsche 911 (Coupe des Alpes 1968, kde odpadla), v roce 1965 zatímco v Rally Monte Carlo 1971 jely šesté, ale Alice Watson se spletla, poslala ji vlevo místo vpravo a zapadly do s­něhu (ještě dojely sedmnácté na Lancia ­Fulvia 1.6 HF Coupé). Dále pokračovala s vozy Ford Escort TC/RS a Capri, Austin Maxi, Datsun 1600/1800 SS (dvě Safari Rally, 1974 šestnáctá), Opel Manta a Ascona, Chrysler Talbot Sunbeam TI a Sunbeam Lotus, Nissan 240 RS, Peugeot 205 GTI atd. V červnu 1978 zajela irský rychlostní rekord 251,166 km/h na Carrigrohane Straight v Dublinu (jezdily se tam sprinty, Rosemary jela na Jaguaru XJ6 se sedmilitrovým mo-

36

auto 2024/4

TH

torem Chevy V8). V devadesátých letech se zúčastňovala historických rally.

Na pozvání Renault Sport si vyzkoušela okruh Le Castellet nejprve v Renaultu Clio RS, formuli Renault a na simulátoru F1, aby pak 10. května 2017 okusila Renault RS17 formule 1 s výkonem kolem 588 kW (800 k)! ­Soustředila se, nezhasl jí motor, což se o rok dříve podařilo Jeremy Clarksonovi, který se nerozjel, a v 79 letech se tak stala nejstarší osobou, jež řídila novodobou formuli 1! Přišla ji tam podpořit Pauline Gullick, která ji poprvé navigovala na Welsh Rally 1972. Rosemary během života dvakrát odřekla svatbu, na potřetí to zkusila, ale nevyšlo to. Čtyřikrát mohla být matkou, ale nebylo jí přáno, nikdy nedonosila a jednou ji v nemocnici zachránili na poslední chvíli (bylo to největší nebezpečí mého života, řekla). Pokračovala v módní boutique, od devadesátých let vedla svoji autoškolu pro mladé řidiče, v posledních letech byla aktivní na facebooku, kde jsme se stali přáteli. Bohužel 5. prosince 2023 následovala své starší sourozence, zemřela po vážné nemoci v Beacon Hospital v Dublinu. Její život mapuje auto­ biografie Driven, vydaná v roce 2018.

■

4/2024 THauto

37

1

Foto Goodyear

Foto Tom Hyan

► Motorsport ► WILSON FITTIPALDI Jr. (1943 – 2024)

S vozem Brabham BT42 Ford DFV (1973)

Foto Copersucar

4

Foto Tom Hyan

Foto Copersucar

WILSINHO

5

2

Foto Tom Hyan

3

W

ilsinho, tedy malý Wilson Jr., byl prvorozený syn legendárního motoristického novináře a jeho choti Juzy (Jósefy) Wojciechonské, Polky narozené v Rusku.

Wilson Fittipaldi Sr. zvaný Barão (1920 – 2013) stejně jako Juzy závodil v padesátých letech s cestovními vozy a byl u zrodu prvního závodu Mil Milhas 1956 v São Paulu. Před třiceti lety jsme se tam setkali, když jsme o půlnoci slavili vítězství dvojice Wilson Fittipaldi Jr./Christian Fittipaldi (Porsche 911 Carrera RSR) v Mil Milhas 1994, stejně jako úspěch českého týmu Bychl Euroracing, a oba Wilsonové tam byli s námi! To už ­Wilson Jr. aktivně nezávodil, ale čas od času se v do­ mácích závodech vrátil...

Wilson Fittipaldi Jr. se narodil 25. prosince 1943 v São Paulu, s bratrem Emersonem začínali v domácích závo­ dech na motokárách, ve formuli Vee i se speciály (posta­

38

auto 2024/4

TH

TOM HYAN

Starší bratr Emersona, tvůrce Copersucaru, zemřel po delší hospitalizaci v São Paulu...

1 Na Velké ceně Francie 1981 2 S brazilským národním vozem Copersucar F1 (1975) 3 Christian za volantem Porsche, Wilsinho vpravo, vítězové Mil Milhas 1994 4 Za volantem Copersucaru FD01 v sezoně 1975 5 S Christianem na formuli 3000 v Le Mans (1991)

vili dvoumotorového VW Brouka 3,2 litru!), pak odjel do Velké Británie 1966 a znovu 1970 za Emersonem, který už v témže roce dostal šanci ve formuli 1. Wilsinho úspěšně po F3 jezdil F2, než v roce 1972 také on debu­ toval ve formuli 1 (36 startů), ale na Brabhamu zůstal ve stínu mladšího bratra (bodoval jen dvakrát, pátý v Ně­ mecku a šestý v Argentině 1973). Colin Chapman mu také půjčil Lotus 49C, ale Wilson Jr. v Buenos Aires 1971 (mimo MS) odpadl stejně jako Emerson a Reine Wisell (vyhrál Chris Amon). V sezoně 1975 se ovšem vrátil s vlastním týmem brazilského národního vozu Coper­ sucar, ale pak jeho volant předal Emersonovi pro sezony 1976 až 1980. Ještě okusil brazilské stock cars v letech 1982, 1983, 1991, 1994, 1995 a 1996; Truck Race na Nürburgringu 2000 (Mercedes-Benz) a 2008 jel Porsche 911 GT3 s Emersonem v domácím mistrovství.

Na svoje narozeniny o Vánocích 2023 při večeři se svou druhou ženou Ritou Reis Fittipaldi vdechl sousto a byl postižen zástavou srdce. Skončil v nemocnici, kde 23. února 2024 zemřel. S první chotí Suzy je ­otcem Christiana, dalšího jezdce formule 1 a Indy Car, a Roberty. Jeho posledním projektem bylo obnovení formule Vee v Brazílii.

■

► JEZDCI FORMULE 1

Ensign N176 Ford DFV (Zeltweg 1976)

HANS BINDER (A) Jima Russella v Zeltwegu, na Salzburgringu vyhrál svůj první závod F-Ford

Zapomenutý účastník 13 Grand Prix F1, při debutu 1976 odpadl (Zeltweg na Ensignu; Fuji na Wolf-Williams FW05). Sezonu 1977 absolvoval v týmu Surtees (nejlépe 9. Jarama, TS19) a ATS-Penske (8. Zandvoort, PC4). V roce 1978 se nekvalifikoval v Zeltwegu (ATS HS01 Ford) a skončil, spolu s bratry se věnuje rodinnému obchodu se dřevem, který založil otec Franz (1924 – 2013), rakouský mistr rally 1961 (DKW).

Narodil se 12. června 1948 v Zell am Ziller; 1972 absoloval školu

(Merlyn), 1973 byl rakouským mistrem a druhý v ME F-Ford, s podporou Dr. Marka postoupil do F3 (vítěz Nürburgring 1974) a F2 (druhý Salzburg­ ring 1975), z vozů March přešel na Osellu a Chevrony (1976 sedmý ME F2) a tři roky bojoval o úspěch v Grand Prix. Jeho bratr Franz jezdil F3, než se soustředil na úspěšný business Binderholz v tyrolském Fügenu, ale jeho syn (a Hansův synovec) René je úspěšným závodníkem (jel také F-Renault 3.5 V8 pro Charouzův tým Lotus).

Surtees TS16 Ford DFV (Watkins Glen 1974)

HELMUT KOINIGG (A) Kaimann) a Super Vee (1971 třetí v Goldpokal S-Vee, 1972 druhý

Rakouská naděje formule 1; bohužel při třetím pokusu zahynul ve Watkins Glen 6. října 1974, kde pro prasklý závěs kola narazil do svodidel, podobně jako o rok dříve François Cevert. Pro Koinigga to byl druhý start na Surteesu (byl desátý v Mosportu), když se na Brabhamu BT42 (Scuderia Finotto) nekvalifikoval ve VC Rakouska 1974. Narodil se 3. listopadu 1948 ve Vídni, začal na Mini Cooperu od Nikiho Laudy, než se stal hvězdou F-Vee (vítěz Chimay 1970, McNamara, a Zandvoort 1971,

a 1973 vítěz). V Brně na části trati Grand Prix se jel mezinárodní závod do vrchu 17. října 1971, Koinigg (Kaimann Super V) byl druhý za krajanem Otto Stuppacherem (Porsche 908/2) a vyhrál třídu monopostů. Před tragickou nehodou absolvoval i závody MS sportovních vozů (sedmý v 1000 km Nürburgring 1974 na Porsche 911), ve 24 h Le Mans dvakrát odpadl (1973 tovární Ford Capri, 1974 Martini/Porsche Carrera RSR) a také s cestovními vozy (BMW 3.0 CSL, Ford Escort).

Maserati 4CLT/48 (vítěz British GP 1949)

EMMANUEL DE GRAFFENRIED (CH) na Mille Miglia 1936 (Alfa Romeo 6C 1750), ve F1 vyhrál tři závody mimo

Populární švýcarský baron zvaný Toulo debutoval v závodech Grand Prix už před válkou na Maserati 6C-34, po ní vyhrál British GP 1949 na Maserati 4CLT/48, byl posledním žijícím jezdcem, který se zúčastnil první Grand Prix MS 1950 a celkem absolvoval 22 Grand Prix MS F1 (naposledy 1956 Monza na Maserati 250F). V roce 1951 jel tři GP na tovární Alfettě 158 (nejlépe pátý v Bernu). Narodil se 18. května 1914 v Paříži, od dvanácti jezdil na motocyklu, od patnácti měl vlastní vůz. Debutoval

MS (kromě Silverstone 1949 také obě východní GP Švýcarska v Erlenu 1948 – 1949), vyhrál tři závody F2 v roce 1953 (GP Siracusa, Goodwood a Eifelrennen) a vítězil i se sportovními vozy (např. 1954 dvakrát v Brazílii). V roce 1955 zaskakoval za Kirka Douglase ve filmu The Racers, 1962 spoluzaložil Klub bývalých jezdců Grand Prix (1980 – 2002 byl jeho prezidentem), stal se reprezentantem Marlboro a zasloužil se o návrat VC Švýcarska F1. Zemřel 22. ledna 2007 v Lonay (Vaud).

4/2024 THauto

39

1

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

► Motorsport ► GIL DE FERRAN (1967 – 2023)

PŘEDČASNĚ...

3

S vozem Reynard 95i Mercedes IC108B (Mid Ohio 1995)

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

2

5

TOM HYAN

Ve věku pouhých šestapadesáti let zemřel rilu, ale do Velkých cen F1 se mu nepodařilo prosadit. závodník Další dvě sezony jezdil F3000 pro Paul Stewart Racing, skončil čtvrtý 1993 (vyhrál v Silverstone) a třetí a sportovní celkově 1994 (vítěz na náročných okruzích v Pau a Perguse). razilec, žijící s rodinou na Floridě, byl legendou Indy Bez šance na formuli 1 odešel do USA, 1995 debutoval manažer B Cars a po ukončení závodní kariéry vedl buď svůj v Indy Cars, koncem první sezony vyhrál v Laguna Seca tým, anebo působil v manažerských rolích ve formuli 1, Gil De Ferran... pro Jima Halla (Pennzoil/VDS Racing), o rok později Foto Tom Hyan

Foto Penske Racing

4

v níž se bohužel za volant nedostal. Narodil se 11. listopadu 1967 v Paříži, ale vyrostl v São Paulu, kde poprvé okusil motokáry (1982). Obdivoval Emersona Fittipaldiho a chtěl ho následovat. Postoupil do F-Ford, 1988 se vypravil do Anglie, kde poznal manželku Angelu, která pracovala pro Paul Stewart Racing. V roce 1991 už byl třetí v britské formuli 3 pro Edenbridge Racing (tři vítězství) a 1992 dobyl pro tým Paula Stewarta (Reynard/ Honda Mugen) titul britského mistra F3 (sedm vítězství), stejně jako před ním krajané Emerson Fittipaldi (1969), Carlos Pace (1970 Forward Trust F3), Nelson Piquet (1978 BP F3), Chico Serra (1979), Mauricio Gugelmin (1985) a Rubens Barrichello (1991), tedy ­ ­vesměs pozdější jezdci F1. V listopadu 1992 poprvé testoval formuli 1, Williams FW14 v Silverstone, v září 1993 se zúčastnil testu Footwork Arrows FA14 v Esto­

40

auto 2024/4

TH

1, 2 Na formuli 3000 v Barceloně 1994 (Reynard 94D Zytek V8) 3 Na okruhu Mid Ohio 1995 (Hall/VDS Racing) 4 Jako držitel rekordu uzavřené dráhy (Fontana 2000 s vozem Reynard 2Ki Honda V8) 5 Opět v Mid Ohiu, ale roku 1999 (Reynard 99i Honda V8)

­ ominoval v Clevelandu, než pro 1997 přešel do týmu d Derricka Walkera a od 2000 k Rogeru Penskemu. Vyhrál celkem 12 závodů Indy Cars, včetně 500 mil Indianapo­ lisu 2003 (G Force GF09 Toyota V8), byl dvakrát mistrem 2000 a 2001, ve Fontaně 2000 zajel rekord uzavřeného okruhu průměrem 241,428 mph (388,457 km/h).

Po 2003 ukončil aktivní kariéru, ale vrátil se v ALMS (2008 – 2009 De Ferran Motorsports/Acura) a vedl také De Ferran Dragon Racing (Indy). Ve formuli 1 byl sportovním ředitelem BAR-Honda (2005 – 2007) a McLaren Racing (2018 – 2021, kdy nahradil Erica Boulliera, a pak do 2023 poradcem). S Angelou a dvěma dětmi (Luke a Anna) žili ve Fort Lauterdale. Koncem roku vyjel se ­synem Lukem na motokáry v The Concourse Club do City of Opa-Locka (součást Miami), ale za volantem na privátní akci 29. prosince 2023 podlehl infarktu.

■

► JEZDCI FORMULE 1 1985

Tyrrell 012 Ford DFY (1984)

STEFAN BELLOF (D) se Georg vzdal závodů a podporoval bratra. Stefan postupoval od F-Ford,

Velká německá naděje F1, ale jel pouze 20 závodů na Tyrrellu (1984 třetí v Monaku a 1985 čtvrtý v Detroitu), protože zahynul po souboji s Jacky Ickxem v 1000 km Spa-Francorchamps 1. září 1985, kde se jejich vozy Porsche 956 střetly a Stefan narazil v plné rychlosti do sloupu. Narodil se 20. listopadu 1957 v Giessenu, v otcově podniku se vyučil karosářem a s bratrem Georgem (zkusil i F3) začali na Goggomobilu na dvoře autolakovny, a tak jim táta koupil motokáry. Oba byli mistry Německa, než

Super-V a F3 do formule 2, kde vyhrál první dva závody F2 (1982 na Maureru). Získal angažmá Porsche a na Nürburgringu s typem 956 zajel rekord 6:11,13 min, který platil do roku 2018! Vítězil se sportovními prototypy, ale chtěl do formule 1. Při testu McLarenu byl Ayrton Senna rychlejší, u Arrowsu se nedohodl a tak na dvě sezony zakotvil u Tyrrellu, ale paralelně jezdil nejprve tovární Porsche 956 (1983 – 1984) a pak u Waltera Bruna (1985). Dobyl jedenáct velkých vítězství (P956).

Osella FA1F Alfa Romeo 1.5 Turbo V8 (1984)

JO GARTNER (A) F3 do F2 (od 1980 March, Toleman, Merzario a Spirit) a závodů

Josef Gartner v sezoně 1984 absolvoval osm závodů F1 s vozy Osella Alfa Romeo (3.0 V12 v Imole, pak 1.5 V8 Turbo, nejlépe pátý na Monze).

U nás je známý záskokem za popáleného Břetislava Engeho v ME 1982 cestovních vozů v Zeltwegu, kde se Zdeňkem Vojtěchem na Bervidově BMW 528i vyhráli! Narodil se 4. ledna 1954 ve Vídni, vystudoval tam techniku HTL a coby mladý inženýr nastoupil do vývoje monopostů Kaimann F-V, aby pak sám začal závodit (1978 Lola F-V). Postupoval přes

cestovních vozů i sportovních prototypů. V roce 1983 vyhrál formuli 2 na městském okruhu v Pau na vlastním Spiritu 201 BMW, což mu otevřelo cestu do formule 1. Osella však byla vždy pomalá. Později se soustředil na sportovní vozy, na Fitzpatrickově P956 byl čtvrtý ve 24 h Le Mans 1985, počátkem 1986 vyhrál 12 h Sebringu (P962), ale jeho osud se naplnil 1. června 1986 ve 24 h Le Mans. Po technické závadě vylétl ve 2:10 v noci z trati a za volantem Porsche 962 Kremer zahynul.

1984

Osella FA1D Ford DFV (1983)

CORRADO FABI (I) BMW 1.5 Turbo, když bratr Teo startoval v závodě Indy Car (CART).

Mladší bratr Teodorica (Teo) Fabiho závodil krátce. Mistr Evropy F2 z roku 1982 (pět vítězství na Marchu 822 BMW) postoupil 1983 do formule 1 s týmem Osella Squadra Corse, ale většinou se s pomalými vozy Enzo Oselly nekvalifikoval, přestože vyměnil typ FA1D s osmiválcem Ford DFV za novější FA1E, poháněný třílitrovým motorem Alfa Romeo V12. Tím jeho kariéra jezdce Grand Prix prakticky skončila (12 startů z 18 pokusů), v roce 1984 jen třikrát zaskočil na továrním Brabhamu BT53

Narodil se 12. dubna 1961 v Milánu, ale zatímco Teo debutoval na lyžích, tak Corrado jezdil od dvanácti na motokáře (od 14 tovární jezdec Birelu), 1979 přešel do F3 na bratrově Marchu (ten coby starší postupoval rychleji, i když začal později) a 1981 do F2 (první vítězství v Mugellu).

V roce 1984 jel Indy Car (Forsythe/Lola T800 Ford DFX), až 1987 se objevil ve F3000 (Genoa/March 87B), ale když jim zemřel otec, tak Teo pokračoval ve F1 a Corrado se ujal rodinné firmy.

4/2024 THauto

41

Roman Staněk jede v italském týmu Trident s podporou Czechoslovak Group

Roman Staněk jako vítěz Sprint Race F2 v Melbourne

Foto FIA Formula 2

Foto CSG

► Motorsport ► OD FORMULÍ PO RALLY

Foto CSG

Foto FIA Formula 2

Soupeři (zleva) Roman Staněk, Isack Hadjar a Dennis Hauger

V roce 1998 byl Tomáš Enge prvním českým jezdcem, jenž vstoupil do mezi­ národní formule 3000, která vystřídala tehdejší formuli 2, aby se později opět ve FIA Formula 2 proměnila (po intermezzu coby GP2 Series). Jeho nasazení a profesní růst až do F1 a Indy Cars zajistil závodník a podnikatel Antonín Charouz. Tomáš Enge debutoval ve F3000 v roce 1998 na trati Spa-Francor­ champs (patnáctý pro italský Auto Sport Racing), 2000 poprvé v této formuli vyhrál (Hockenheim) a v sezoně 2002 sice získal mistrovský titul (čtyři vítězství), ale k velkému zklamání svého mecenáše neprošel antidopingovým testem, takže mu byl odebrán triumf na Hungaroringu a klesl na celkově třetí místo (mistrem se stal Sébastien Bourdais). Byl to zlom v jeho kariéře, do formule 1 se už nevrátil (tři starty 2001 na Prostu), při návratu 2004 do F3000 už nevyhrál a po několika startech Indy Cars se specializoval na sportovní vozy. V posledních letech zkusil Dakar, autokros a soutěže.

42

auto 2024/4

TH

▲ Tomáš Enge s Antonínem Charouzem (Imola 2001)

Foto Tom Hyan

Tomáš Enge při debutu F3000 ve Spa-Francorchamps s vozem Lola T96/50 Zytek-Judd V8 (1998)

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Dvacetiletý Roman Staněk dobyl první vítězství ve formuli 2 v australském Melbourne v sobotu 23. března 2024, když dojel druhý za Isackem Hadjarem ve sprintovém závodě, ale Isack pak dostal desetisekundovou penalizaci za kolizi s Josepem Martím a Gabrielem Bortoletem v úvodu závodu, čímž klesl na šesté místo. V nedělním závodě měl Staněk kolizi už ve třetí zatáčce se Zakem O’Sullivanem, vítězem obou úvodních závodů v Sakhiru, který sice také dostal trestných 10 sekund, jenže Staněk znovu nebodoval (patnáctý). Francouz Isack Hadjar (narozen 28. září 2004) nakonec vyhrál nedělní závod před Paulem Aronem a Zanem Maloneyem, jenž vede mistrovství F2 po třech víkendech (v Jeddahu zvítězili Dennis Hauger a Enzo Fittipaldi). Všichni mají vozy Dallara F2 2024 s motory Mécachrome 3.4 V6 Turbo/456 kW (620 k). Staňka v italském týmu Trident podporuje Czechoslovak Group.

Bearman (Ferrari SF-24) dojel sedmý ve VC Saúdské Arábie 2024

Hvězdný debut ve formuli 1 měl Oliver Bearman, člen Ferrari Driver Academy (už od roku 2022), jenž dostal přednost před Antonio Giovinazzim a Robertem Shwartzmanem, když bylo třeba na Velké ceně Saúdské Arábie 2024 zaskočit za nemocného Carlose Sainze! Ollie Bearman se tam musel vzdát závodu F2, kde zajel pole position, ale v kvalifikaci F1 na Ferrari SF-24 byl jedenáctý a v závodě sedmý, takže bodoval hned při prvním startu! Bearman se narodil 8. května 2005 v Chelmsfordu (Essex), začínal ve formuli 4 (2021 mistr Itálie a německý ADAC), 2023 postoupil do formule 2 (celkově šestý) po jediné sezoně FIA F3 (2022 třetí), ale už loni jel dvakrát v prvním tréninku Grand Prix (Mexiko a Abu Dhabi) pro Haasův tým, podobně jako mnozí jiní u dalších týmů, a prokázal tak, že dnes může vůz formule 1 řídit každý nadaný nováček. Ostatně loni to rovněž potvrdil Liam Lawson (náhradník za Daniela Ricciarda u AlphaTauri). Je tedy o to nepochopitelnější, proč chce Ferrari utrácet enormní sumu za plat Lewise Hamiltona pro sezonu 2025, když lze vybírat z mnohem levnějších mladých talentů.

Kenjiro Shinozuka

1 Charles Leclerc a Carlos Sainz vládli Velké ceně Austrálie 2024 2, 3 Carlos Sainz je už druhou sezonu jediným, schopným přerušit dominanci Maxe Verstappena

Foto Mitsubishi

Kenjiro Shinozuka s Henri Magnem čtvrtí v soutěži Paříž-Moskva-Peking 1992 (Mitsubishi Pajero T3)

První japonský vítěz Dakaru a soutěží mistrovství světa byl Kenjiro Shinozuka, který 18. března 2024 zemřel v nemocnici v Suwa City (Nagano) po zákeřné nemoci. Narodil se 20. listopadu 1948 v Ota City v Tokiu a 1971 začal pracovat u Mitsubishi Motors jako prodejce a mechanik. Záhy se pro Mitsubishi zúčastňoval soutěží, 1986 debutoval na Dakaru, 1987 dojel třetí, aby soutěž na dvanáctý pokus vyhrál 1997 na Pajeru. Už v roce 1991 byl prvním japonským vítězem soutěže MS v africké Rally Bandama, což následující rok zopakoval (vždy na Galantu VR4). V roce 2003 přesedlal na Nissan a jezdil Dakar do roku 2007, později se věnoval závodům solárních elektromobilů ve spolupráci s Tokai University.

V roce 2022 byl uveden do Japan Automotive Hall of Fame. Jeho švagrem je herec Tomokazu Miura.

Foto Ferrari

3

Foto Ferrari

2

Foto Ferrari

1

Foto Ferrari

Foto Ferrari

Oliver Bearman úspěšně zaskočil na Ferrari ve formuli 1

Formule 1 přinesla drama v australském Melbourne. Carlos Sainz, který vynechal v Saúdské Arábii pro operaci slepého střeva (nahradil ho Ollie Bearman), startoval z první řady spolu s Maxem Verstappenem, vítězem prvních dvou závodů MS 2024 na Red Bullu RB20 s motorem Honda RBPT. Carlos Sainz předjel Maxe hned ve druhém kole, ještě než se ze zádi Verstappenova vozu zakouřilo a vyšlehly plameny (brzda vpravo). Byla to první mechanická závada Red Bullu od Melbourne 2022, Max Verstappen v pátém kole zajel do boxů a vzdal. Carlos Sainz po absenci v předcházejícím závodě byl opět prvním, kdo přerušil Verstappenovu dominanci.

Vozy Ferrari SF-24 obsadily první dvě místa ve Velké ceně Austrálie, zvítězil Carlos Sainz před Charlesem Leclercem, McLareny MCL38 Mercedes udržely třetí (Lando Norris) a čtvrté místo (Oscar Piastri). Alex Albon (Williams) nebodoval, přestože po havárii ve FP1 dostal vůz Logana Sargeanta, který tak nemohl startovat. Lewis Hamilton odpadl (motor) a George Russell na druhém Mercedes­ -AMG W15 havaroval.

4/2024 THauto

43

Foto Jiří Maršíček

► MTX 2-01 (1972 – 1976)

Miran Velkoborský (MTX 2-01 BMW) ve Schleizu 1976, kde zvítězil před Jaroslavem Bobkem (Škoda Spider), Milanem Židem (Škoda 130 RS) a Zdeňkem Válkem (Gazela BMW 2000)

Foto Tom Hyan

Před více než půlstoletím vznikl první dvoumístný spider z Metalexu, postavený na základě úspěšných formulových konstrukcí...

2

1 TOM HYAN 1 Miran Velkoborský před startem v mezinárodním závodě A5 3000/B6 2500 cm3 v Mostě 1976, kde ještě neuspěl (vyhrál Sepp Mannhalter na BMW 3.0 CSL)

2 Miran Velkoborský (MTX 2-01) při testování v Hoškovicích, a to těsně před vítězstvím do vrchu v Záskalí (1976) 3 MTX 2-01 BMW Alpina 2,0 l se dvěma dvojitými karburátory Weber 45 DCOE a převodovkou Hewland (Velkoborský v Mostě koncem srpna 1976)

44

auto 2024/4

TH

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

3

D

nešní společnost MTX (Metalex) se zro­ dila z nadšení v uvolněné atmosféře ­konce šedesátých let a v roce 1970 před­ stavila svůj první závodní vůz. Po zániku litrové formule 3 a její přeměně na motory 1,6 litru totiž neměli naši jezdci vhodné závodnické náčiní, a tak se pro ně nové formule Škoda a Easter z Me­ talexu staly doslova spásou. Už dříve si stavěli vozy F3 svépomocí, ale to byla většinou záležitost jediného kusu, jen zřídka jich vzniklo více. Metalex ovšem rozběhl malosériovou produkci a po úspě­ ších obou formulí (typy MTX 1-01 a 1-02) zamířil k čistokrevným sportovním prototypům!

V roce 1972 byla v Československu vypsána skupina

B5 do 2000 cm3 pro sportovní prototypy a Metalex připravil dva první vozy MTX 2-01, určené pro zá­ vody na okruzích a do vrchu. Základem byl trubkový rám a vhodný motor, umístěný uprostřed před po­ háněnou zadní nápravou. Pro dvoulitrovou třídu padla volba na italskou šestnáctistovku Fiat 125,

► MTX 2-01 (1972 – 1973)

Foto Tom Hyan

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – upravený zážehový řadový čtyřválec Fiat 125 A, uložený vzadu uprostřed před nápravou; DOHC 2V; 1608 cm3 (ø 80 x 80 mm); 105 kW (143 k)/7500 min‑1. Dva dvojité karburátory Weber IDA 46. Tlakové oběžné mazání s plnoprůtokovým čističem oleje a náporovým chladičem. Uzavřená kapalinová chladicí soustava s náporovým chladičem a vyrovná‑ vací nádrží. Elektrická výzbroj 12 V. Jednokotoučová suchá spojka Škoda 110 s kapalinovým vypínáním; čtyřstupňová synchronizovaná převodovka Š 110, řazení pákou na podlaze. Pohon zadních kol.

Alternativně motor Škoda 1300.

4

PODVOZEK – prostorový příhradový rám z ocelových trubek; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu pětiprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a soustřednými kapalinovými tlumiči; řízení přímé mechanické šroubem a maticí; dvouokruhové kapalinové brzdy, vpředu ø 252,2 mm (Š 110) a vzadu ø 227 mm (Fiat), bez posilovače; kola MTX vpředu/vzadu 7-13/10-13, odlitá z elektronu; pneumatiky Dunlop Racing CR65, vpředu 4,25/9,25 – 13 a vzadu 6,00/12,00 – 13.

KAROSERIE (spider) – dvoumístná (povinná výbava včetně dveří), otevřená třídílná z laminátu, s trubkovým ochranným obloukem za hlavou řidiče.

Dvě sedačky MTX 1-01.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2350 mm; rozchod kol 1350/1440 mm; d/š/v 3680/1820/995 mm; světlá výška 110 mm; objem palivové nádrže 34 l; pohotovostní hmotnost 583 kg (motor Fiat 125).

Kresba Václav Král

5 třetího vozu zabudován motor BMW-Alpina 2,0 l o výkonu 151 kW (205 k) a pětistup­ ňová převodovka Hewland FT-200.

Miran Velkoborský v roce 1975 koupil vůz s motorem BMW (chassis 0203) od Meta­ lexu, stal se s ním novou hvězdou vrchů a okruhů 1976, když dokonce nastoupil v sezoně 1977 do pěti závodů mezinárodní Interserie! Na jeho voze se pak v novém tisíciletí postupně objevili Vondrákové (Zdeněk, Petr a Martin), hlavně v závo­ dech historických vozů, kde se MTX 2-01 nasazují dodnes (Markéta Profeldová). ­První vůz (chassis 0201) od sezony 1974

Foto Tom Hyan

Průhled prvním typem MTX 2-01 (Karel Jílek s ním dobyl na našich okruzích mistrovský titul 1973)

druhý vůz dostal motor Škoda 110 se zvět­ šeným objemem na 1,3 litru (jako později Škoda 130 RS), spojka a převodovka vy­ cházely pro obě verze rovněž z typu Škoda 110. V roce 1973 vyjel třetí vůz, postavený podle upravených předpisů FIA (větší hasicí přístroj, vnější osvětlení). Karel Jílek v se­ zoně 1973 dobyl titul mistra ČSSR na okru­ zích, 1974 a 1975 přidal další tituly v závo­ dech do vrchu. Za volanty tří vozů v týmu Metalex usedali Karel Jílek, Václav Bervid, Bohumír Plaček a Jiří Šmíd, všechny v roce 1973 už jezdily se čtyřválci Fiat 1608 cm3 v úpravě Avon (Ondřejík). V roce 1974 byl do

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost přes 200 km/h; spotřeba paliva neuvedena.

4 MTX 2-01 BMW v barvách sponzora Kavalier Simax (sklárny ze Sázavy) na letišti v Hoškovicích (1976) 5 Dva první vozy MTX 2-01 pro Karla Jílka a Václava Bervida (depo ve starém Mostě při PMP 1973)

sedlal Jiří Gajdoš (okruhy i vrchy do 1975), pak s ním jezdil Miroslav Starý (oba ex­ perimentovali s přeplňováním motoru) a nakonec Leo Vrzal. Druhý vůz (chassis 0202) od sezony 1974 sedlal soukromý jezdec Ing. Vasil Leščenko ze Slovenska (vrchy i okruhy).

Sportovní prototyp MTX 2-01 pro skupinu B5 byl spolu s nástupcem MTX 2-03 (od 1978) významným představitelem českoslo­ venské konstrukce závodních automobilů, na nichž se podílel náš bývalý spolupracov­ ník Ing. Václav Pauer, CSc., ostatně jako na většině formulových vozů z Metalexu.

■

4/2024 THauto

45

► OLDSMOBILE (1897 – 2004)

Foto Oldsmobile

Historie

1

2

3

ZBYLO JEN MUZEUM...

V dubnu 2004 vyjel v Lansingu z výrobní linky poslední automobil značky Oldsmobile, založené před 127 lety...

Z

Detroitu do Lansingu je to asi sto kilometrů západně po dálnici číslo 96; podobně jako Detroit je i Lansing americkým městem automobilů. Nejvíce jej proslavily Oldsmobile a REO; obě automobilky založil Ransom Eli Olds (3. 6. 1864 – 26. 8.1950), který je také po neshodách s akcionáři opustil. Jeho dílo je ale mnohem rozsáhlejší, jak ostatně dodnes dokumentuje muzeum v Lansingu, ačkoli Oldsmobile se už dvacet let nevyrábějí. První značka vznikla kombinací jeho jména s automobilem; druhou tvoří iniciály. Místní R. E. Olds Transportation Museum, otevřené v roce 1981, je vtipně spojilo do REOlds; vystavuje přes padesát vozů z let 1886 až 2004 a pořádá srazy příznivců obou značek.

46

auto 2024/4

TH

TOM HYAN 1 Oldsmobile Toronado v prvním modelu znamenal návrat amerických vozů k pohonu předních kol (1966) 2 Oldsmobile Starfire Coupé (model 1966) 3 Oldsmobile F-85 Deluxe STW 1966 (blok motoru V8 posloužil i pro Repco-Brabham formule 1)

Přestože obě patřily k automobilovým průkopníkům, dnes neexistují. Oldsmobile se dožila jako součást ­General Motors přes 100 let, ale v rámci úsporných opatření byla Oldsmobile Division zrušena už v roce 2001 (zatímco Saturn a Hummer ještě zůstaly), aby poslední vyrobený vůz (Alero ze série Final 500) vyjel z linky až v dubnu 2004. Zavření Oldsmobile Division bylo drahé, 2800 dealerů dostalo odškodné 900 milionů dolarů! Vedení General Motors proto nechtělo akci opakovat se Saturnem, vše vyřešil až následný bankrot 2009, reorganizace a nařízení americké vlády, že je třeba zrušit další (Saturn a Hummer; bohužel i Pontiac).

General Motors ještě před rokem 2008 vyhlásil plán ­zavřít automobilku v Lansingu a zrušit tři provozy, jež

Foto Oldsmobile

4

5

6

7

8

9 zaměstnávaly lidi z okolí po sedmdesát let; obrovský komplex ex-Oldsmobile na Michigan Avenue byl demolován, menší Lansing Craft Centre zavřeno ­ (např. výroba GM EV1; Buick Reatta, Chevrolet SSR) a v Delta Engine Plant vyrobili poslední motor 13. června 2001 (čtyřválec 2.4 DOHC 16v), který je v muzeu vystaven, stejně jako poslední Oldsmobile Alero. Na druhé straně však General Motors otevřel novou automobilku Delta Township v roce 2006, čímž se Lansing stal prvním městem USA v novém

desetiletí, jež zahájilo znovu produkci automobilů.

V Lansingu působily i jiné strojírenské podniky Durant Motor, Duplex Truck, Driggs Aircraft, Michigan Aero-Engine, R. M. Owen & Co., Peerless Motor, Novo Engine, New-Way Motor, Ideal Power Lawn Mower, Lansing Iron & Engine, Bates Automobile, Bates Tractor, Clarkmobile, Lansing Wheelbarrow, Bement & Sons a mnohé další.

Dějiny Oldsmobile jsou neobyčejně zajímavé, značka se stala novodobým průkopníkem pohonu předních kol i vznětových motorů; je také první, která zahájila sériovou produkci na běžícím pásu (dříve než Ford), což dovolilo zvýšit produkci úspěšného typu Curved Dash na tehdy nevídané počty. Ransom E. Olds byl zdatným technikem, už od 1883 vyvíjel parní stroj a podílel se na výrobě stacionárních motorů ve společnosti P. F. Olds & Son, kterou v Lansingu založil jeho otec Pliny Fiske se starším synem Wallacem.

Narodil se v městečku Geneva (Ohio), jeho předci pocházeli z britského Dorsetu. Otec farmář, kovář ­ a strojník vyměnil farmu v Genevě za dům a dílny na River Street v Lansingu v roce 1880. ►►►

4 Oldsmobile 4-4-2 Cutlass Holiday Coupé, další slavný model (1966) 5, 6 Oldsmobile Toronado modelového roku 1966 je považován za jeden z nejkrásnějších automobilů této značky 7 Oldsmobile Custom Cruiser (1992, spřízněný s Chevroletem Caprice) 8 Oldsmobile Starfire model 1979, zcela odlišné sportovní kupé 9 Toronado rovněž procházelo zajímavým vývojem (na snímku vůz z roku 1992)

4/2024 THauto

47

► OLDSMOBILE (1897 – 2004)

Foto Oldsmobile

1

4

2

Foto Tom Hyan

5

3 1 Oldsmobile Gasoline Experimental (1897) dostal přednost před elektromobily a parními stroji 2 Oldsmobile Curved Dash (1899), první sériově vyráběný vůz světa 3 Oldsmobile Limited Touring, šestiválec 11,6 litru pro sedm cestujících (1912) 4 V roce 1957 začala cesta k americkým křižníkům silnic (Oldsmobile Super 88) 5 Typický velký sedan padesátých let Oldsmobile Super 88 (model 1951) 6 V roce 1979 byly v módě ostřejší linie (Cutlass Salon Brougham Sedan)

48

auto 2024/4

TH

6

Nejmladší syn R. E. se sice podílel na rodinném podniku, ale stále více toužil po automobilu. V roce 1896 vyjel s prvním benzinovým vozem do ulic Lansingu (svou třetí konstrukcí po dvou parostrojích), v srpnu 1897 založil Olds Motor Vehicle Company a pro výrobu zajistil bohaté mecenáše. Na popud jednoho z nich, Fredericka Smitha, se výroba přestěhovala do nové továrny Olds Motor Works na Jefferson Avenue v Detroitu, ale po jejím požáru se vrátila do Lansingu. Smith nechtěl vyrábět levné jednoválce, a proto R. E. Olds podnik v lednu 1904 opustil a zanedlouho založil novou značku REO. Přesto Smith v produkci Curved Dash pokračoval, ale konstrukce větších čtyřválců a šestiválců se zpozdila a nakonec podnik vyměnil s Williamem Durantem za akcie ­General Motors v hodnotě přes tři miliony dolarů.

R. E. Olds začal v nové firmě také s levnými jednoválci, v roce 1907 už byla značka REO na třetím ­místě v prodejích za Fordem a Buickem! Dnes za­ pomenuté jméno charakterizovaly legendární automobily REO the Fifth, Flying Cloud, Royale a především rychlý nákladní Speed Wagon. Ve třicátých letech se společnost zaměřila na nákladní vozy, které vyráběla v Lansingu až do roku 1967, později jako

součást White Motor Co. pod značkou Diamond-Reo (po fúzi s Diamond T). Když se koncern White roz­ padl, získal práva na značku Loyal Osterlund, který převedl výrobu do Harrisburgu (PA) a donedávna ještě existovala v kusové produkci zakázkových ­nákladních automobilů. Kuriozitou zůstává, že modifikované jméno REO Speedwagon patří od roku 1967 dosud účinkující americké rockové skupině z Illinoisu, která je tak nebývale proslavila...

Oldsmobile Division prožila obrovský rozmach, v září 1935 byl vyroben miliontý vůz a v rekordním roce 1984, kdy se prodalo 1 203 843 vozů, oslavili výrobu 25 milionů! Třicetimilioný kousek vyjel 15. prosince 1989 a jména modelů Cutlass, Jetfire, Toronado, Eighty-Eight, Ninety-Eight, Starfire a Aurora se stala legendami. V roce 1937 se představila první polosamočinná převodovka, 1940 slavná HydraMatic, 1949 motor Rocket V8, 1962 první motor s turbodmychadlem (Jetfire), 1966 přední pohon, 1978 první vznětový V8 apod. V jubilejním modelovém roce 1997 byly uvedeny nové Intrigue, Cutlass a Silhouette, ale značka ovládla s motory Aurora V8 DOHC šampionát Indy Racing League a poprvé zvítězila v 500 mil Indianapolisu. V roce 1951 byla roční

Foto Oldsmobile

7 Ransom E. Olds (3. 6. 1864 – 26. 8. 1950)

R.E.OLDS TRANSPORTATION MUSEUM 240 Museum Drive, Lansing, MI 48933, USA www.reoldsmuseum.org; autos@reoldsmuseum.org Tel. 001 517 372 0529 Otevřeno 10 – 17 h mimo pondělí, neděle 12 – 17 h Vstupné 10 USD, mladí 12 – 18 let 7 USD

8 9

7 Oldsmobile Ninety-Eight Touring Sedan, další slavné jméno (model 1992) 8 Oldsmobile Aurora V8, cesta k aerodynamickému sedanu na základě studie Anthem (model 1999) 9 Oldsmobile Aerotech ve druhé verzi Long Tail (1987 – 1992 vznikly celkem tři rekordní vozy) 10 Posledním typem bylo Alero (na snímku model 1999, konec výroby 2004)

10

Foto Oldsmobile

produkce 285 tisíc, ale 1971 už 769 tisíc vozů. Poslední Oldsmobile Alero byl vyroben 29. dubna 2004 (do Evropy se vyvážel jako Chevrolet Alero).

R. E. Olds nebyl velkým příznivcem nákladních vozů, v roce 1934 ztratil kontrolu nad firmou REO a po ­definitivním zrušení výroby osobních ji opustil. Měl mnoho zájmů a působil v řadě podniků. V počátcích Oldsmobile se sám zúčastnil rekordních jízd na Olds Pirate, ale jeho souboj s Alexanderem Wintonem skončil nerozhodně (Ormond a Daytona Beach).

V roce 1907 byl ředitelem Ideal Motor Co.v Lan­ singu, která vyráběla motory a sekačky trávy; 1906 stál u zrodu Michigan National Bank, pak financoval stavbu Olds Hotelu a nejvyšší budovy v Lansingu (Olds Tower dokončena 1931, dosud stojí), ve své vile na Washington Avenue v Lansingu měl v garáži točnu, takže z ní nemusel couvat (krásný dům ve viktoriánském stylu byl stržen v roce 1972, aby ­ ­udělal místo dálnici Interstate 496, pojmenované po Oldsovi) a roku 1913 koupil 152 čtverečních kilo­ metrů země u Tampa Bay na Floridě, kde vybudoval město Oldsmar. Zemřel v požehnaném věku šestaosmdesáti let v Lansingu, kdy ještě výroba Oldsmobile a REO běžela na plné obrátky.

■

4/2024 THauto

49

► Historie ► GM ULTRALITE (1992)

Foto General Motors

DVOUTAKT

V roce 1992 představil General Motors studii Ultralite, cestu k aerodynamickému osobnímu vozu s malou spotřebou...

1

V

šechno už tady bylo, projekt GM Ultralite ­zahrnoval nejen nízkou hmotnost, jak prozra­ zuje jeho jméno, ale také výměnné moduly zádě s různými druhy pohonu, z nichž se u prototypu uplatnil zážehový dvoudobý tří­ válec! Samonosná karoserie z uhlíkových kompozitů byla plně čtyřmístná a prostorná stejně jako v tehdejším Chevroletu Corsica, ovšem při poloviční hmotnosti.

Koncern General Motors Corporation (dále GM) ve stře­ disku výzkumu a vývoje ve Warrenu (Michigan) tehdy současně pracoval na novém designu, nových materiá­ lech a nových technologiích. Uvažovalo se o zavedení Ultralite do sériové výroby, ale byl by vzhledem ke ­kompozitové konstrukci drahý, i když u GM vymysleli levnější způsob výroby kompozitových dílů.

Kompozitová konstrukce vznikla ve spolupráci s letec­ kým specialistou Scaled Composites, Inc., z kaliforn­ ského Mojave, který dodnes zastřešuje projekty Burta Rutana (založil tuto firmu v roce 1982) a Sira Richarda Bransona (Virgin Group), a to včetně revolučních Space­ ShipOne, Voyager, Global Flyer, Roton ATV, Bell Eagle Eye a mnoha dalších. Tvůrce Ultralite, oddělení Advan­ ced Engineering Staff of GM, vybral ke spolupráci právě Scaled Composites pro velké zkušenosti s ultralehkými

50

auto 2024/4

TH

2 TOM HYAN 1 Lehký, aerodynamicky účinný a úsporný, takový byl GM Ultralite s dvoudobým tříválcem 1,5 litru 2 Koncept dvoudveřového sedanu GM Ultralite slavil premiéru na Detroitském autosalonu v Cobo Hall roku 1992 ▼ Návrh GM Ultralite na dobové kresbě GM Design (1991)

letouny, které prosluly také non stop oblety světa. Sa­ monosná struktura Ultralite tvoří tuhý celek, schopný provozu s dvojicí vzhůru výklopných křídlových dveří, které na každé straně otevírají vstup k interiéru, a to bez pevnostní výhody sloupku B, jenž v konstrukci chybí.

Dveře tvoří třetinu vnější plochy a konstrukce splňovala všechny tehdejší požadavky na torzní tuhost, ohybovou pevnost a ochranu posádky v případě havárie (čelní a boční nárazové testy, ochrana při převrácení). Kompo­ zitní materiál je sendvič z povrchového karbonu a PVC, počet dílů byl minimalizován na deset hlavních pro pri­ mární a sekundární strukturu karoserie. Firma Scaled Composites za 12 měsíců od zadání dodala dva kompo­ zitové skelety podle požadavků GM (připravili formy na díly) a dodržela požadovanou hmotnost 190 kilogramů s tolerancí jednoho procenta.

Poháněcí soustava je uložena v zadní části Ultralite ve vyjímatelném modulu Substitute Power Pad, což umožňuje výměnu za jinou například při servisu, pří­ padně za další alternativu kromě klasického spalovací­ ho motoru; hovořilo se o malé spalovací turbíně, čistě elektrickém pohonu, plynovém motoru na propan atd.

Plně pojízdný prototyp dostal dvoudobý tříválec 1,5 litru z vývoje GM, který byl připraven už v roce 1990, kdy

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový dvoudobý řadový tříválec GM CDS-2 1.5 Litre Concept, skloněný vzad a uložený napříč vzadu ve vyjímatelném modulu Power Pad; hliníkový blok a hlava válců; přímé vstřikování paliva s pneumatickou asistencí, vrstveným spalováním a elektronickou řídicí jednotkou; 1498,5 cm3 (ø 86 x 86 mm); 82,8 kW (113 k/111 bhp)/5000 min‑1 a 172 N.m/4000 min‑1; max. 6000 min‑1; hmotnost motoru 80,6 kg.

Celkové uspořádání GM Ultralite s poháněcí soustavou ve výměnném zadním modulu

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – čtyřstupňová samočinná převodovka GM Saturn s kapalinovým měničem momentu (2,238 – 1,266 – 0,811 – 0,480 – Z 2,070), násobnost měniče až 2,0; stálý převod 4,0.

Pohon zadních kol.

PODVOZEK – samonosná konstrukce z uhlíkových kompozitů s vyjímatelnou zadní motorovou částí (rám z ocelových trubek); všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech SLA; pérování individuálně elektronicky řízenými vzduchovými měchy; kotoučové brzdy s hliníkovými třmeny, systém bez posilovače, ABS VI; hřebenové řízení bez posilovače; kovaná hliníková kola 4,5J x 18; pneumatiky Goodyear 175/65 R 18 s nízkým valivým odporem a náplní proti defektu.

KAROSERIE – dvoudveřový aerodynamický sedan se čtyřmi samostatnými sedadly; čtyři čelní airbagy; součinitel odporu vzduchu cx = 0,192.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2794 mm, rozchod kol 1397/1270 mm; d/š/v 4206/1626/1290 mm; světlá výška 145 mm; objem palivové nádrže 18,9 l; pohotovostní hmotnost 635 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 217 km/h; zrychlení 0 – 96/100 km/h za 7,8/do 8,0 s; čtvrt míle s pevným startem za 16,0 s (145 km/h); spotřeba paliva podle EPA (město/ dálnice) 45/81 mpg = 6,28/3,49 l/100 km, ale také 100 mpg = 2,83 l/100 km při trvalé rychlosti 80 km/h.

VÝROBCE – General Motors Corporation, GM Technical Center, Warren, Michigan 48090, USA

3 Interiér byl plně čtyřmístný se samostatnými sedadly, podélně oddělenými vysokým středovým tunelem 4 Minimalistický kokpit s airbagem ve volantu a středovým voličem samočinné převodovky

4

Foto General Motors

3

došlo k renesanci zájmu o dvoutakty, které kromě ­východoněmeckých veteránů zmizely z osobních vozů už v šedesátých letech. Svoje dvoudobé projekty tehdy zahájily také Chrysler, Ford (Orbital), Toyota a Subaru, aby později šéfinženýr Don Runkle z GM Advanced ­Engineering Staff mohl prohlásit: „Proinvestoval jsem padesát milionů dolarů, abych zjistil, že dvoudobý motor je pro dnešní vozy nevhodný.“ O projektu GM ►►►

4/2024 THauto

51

Foto General Motors

► GM ULTRALITE (1992)

1

2

3 Ultralite ovšem Runkle řekl: „Máme vůz s rozvorem jako Lexus LS400 a délkou malé Mazdy MX-3. Tomu říkáme úsporné balení.“ Jak by se asi dnes divil, při ­pohledu na dvoutunová monstra...

Cílem byla spotřeba 100 mpg (2,8 l/100 km), které vůz dosáhl při jízdě trvalou rychlostí 80 km/h, zatímco EPA (Environmental Protection Agency) potvrdila kombino­ vanou spotřebu 88 mpg (3,2 l/100 km). Postačil výkon 82,8 kW (113 k) dvoudobého tříválce v zádi, ale hlavně nízká pohotovostní hmotnost 635 kg a součinitel odporu vzduchu pouhých cx = 0,192, což nedosahují sériové au­ tomobily ani dnes. Čtyřstupňová samočinná převodovka byla převzata z tehdy začínajícího projektu kompaktního vozu GM Saturn, namířeného na americkém trhu proti japonské konkurenci. Zrychlili jen čtvrtý převodový stu­ peň a upravili stálý převod. K dalším technickým inova­ cím patřily úzké hlavní světlomety s centrálním zdrojem světla a rozvodem optickými kabely, koncové svítilny a ukazatele směru LED, čtyři čelní airbagy (pro každého cestujícího), vysoký středový tunel kompozitového ske­ letu se vzadu zabudovanou klimatizací HVAC (Heating, Ventilation & Air Conditioning), lehká samostatná seda­ dla 2+2 s potahem z umělé látky DuoFlx (Flex), vyvinuté v GM Research Laboratories, elektronicky řízené odpru­ žení se samočinným individuálním nastavením každého kola (snížení přídě podle způsobu jízdy až o 25 mm

52

auto 2024/4

TH

4 1 Základní tvary vozu vznikly v globálním centru GM Design, které tehdy vedl teprve čtvrtý viceprezident Charles Jordan (z celkem sedmi) 2 Při zkouškách v aerodynamickém tunelu byl ověřen součinitel odporu vzduchu pouhých cx = 0,192 3 Stavba kompozitového skeletu ve spolupráci s Rutanovou firmou Scaled Composites 4 Prototyp dvoudobého šestiválce GM CDS-2 V6 o výkonu 164 kW (223 k)/5600 min‑1, vzniklého spojením dvou tříválců

vpředu a o 10 mm vzadu), lehké kompozitové kotouče brzd (hliník/křemík/uhlík), kovaná hliníková kola nového tvaru s výhodou shodné hmotnosti jako dražší kola hoř­ číková, atd. V roce 1992 byl představen rovněž dvou­ dobý šestiválec GM CDS-2 V6 o výkonu 164 kW (223 k)/ 5600 min‑1, vzniklý spojením dvou tříválců v úhlu 90°.

Na vývoji vozu se podíleli především Gary Dickinson, viceprezident GM Technical Staffs Group (v té době pracoval pro GM přes 30 let), Charles M. Jordan, vice­ prezident GM Design, Donald L. Runkle, viceprezident GM Advanced Engineering Staff, James S. Bieck, šéf­ designer GM Design Advanced Studio No.2, James K. Lutz, manažer programu GM Ultralite, Bill Ochalek, pro­ jektový manažer GM Ultralite, a další. A proč nedošlo k sériové výrobě? Kromě zmíněné vysoké ceny uhlíko­ vých kompozitů svou roli sehrála i skutečnost, že na­ vzdory plnění fleetových norem spotřeby CAFE (Corpo­ rate Average Fuel Economy) začali už tehdy v Kalifornii vyhrožovat s přechodem na elektromobilitu, a tak byl GM Ultralite ukončen a nahrazen projektem GM EV1, odpočátku navrženým jako čistý elektromobil. V letech 1996 – 1999 vzniklo 1117 těchto dvoumístných vozů, jež byly zapůjčeny vybraným klientům na dobu určitou pro sběr provozních dat. Po ukončení leasingu byly ­téměř všechny sešrotovány z právních důvodů (nemož­ nost zajištění servisu a náhradních dílů).

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil OLDSMOBILE Delta 88 od General Motors (1991)

4/2024 THauto

53

► Historie ► HANOMAG Z HANNOVERU (1835 – 2016) FRANTIŠEK TVRDÝ 1 Těžký tahač přívěsů Hanomag ST 100 předválečné konstrukce, vyráběný ještě v letech 1945 – 1951 (1112 kusů, na snímku vůz z roku 1947) 2 Hanomag-Henschel F45, poslední typ s budkou designu Louise Luciena Lepoixe, v provozu ještě roku 2001 na severu Dánska

KONEC

2

Foto Tom Hyan

1

PO 181 LETECH

U

zavřela se tak úspěšná historie němec­ ké strojírny, založené Georgem Eges­ torffem (1802 – 1868) už v roce 1835, neboť na podzim 2016 byla společnost Komatsu Hanomag AG přejmenována na Komatsu Germany GmbH, a to po spojení obou filiálek Komatsu do jediného podniku s vedením v Hannoveru. Závod Komatsu Hanomag v Hanno­ veru tehdy zaměstnával 600 lidí a vyráběl rypadla, kolové nakladače a dumpery, zatímco továrna ­Komatsu Mining Germany v Düsseldorfu se sedmi sty zaměstnanci dělala velká hydraulická rypadla.

Foto Tom Hyan

3

Foto Helena Hyanová

V roce 2016 Hanomag zmizel ze světa, když japonský majitel hannoverské strojírny přešel zcela na svoje jméno Komatsu...

4

Japonská společnost Komatsu vstoupila do Hano­ magu v roce 1989, když o pět let dříve zbytky pod­ niku po bankrotu zachránila skupina investorů v čele s Günterem Papenburgem, ale plné právo na celý Hanomag si zajistila až v roce 2002. Z Hanomagu postupně přešla na Komatsu Hanomag a posléze na svoje Komatsu...

První slévárna oceli a strojírenská společnost Georga Egestorffa byla založena v roce 1835 v obci Linden, kterou v roce 1920 připojili k Hannoveru. Továrna v Lindenu se rozrostla, ale dnes Komatsu využívá jen malou část původní plochy obrovského ►►►

3 Hanomag WD 26/28 se čtyřválcem 4,3 litru, slavný model z poloviny dvacátých let (na snímku s ocelovými orebními koly) 4 Hanomag R45 se čtyřválcem 5,7 litru o výkonu 33 kW (45 k), vyráběný od roku 1950

4/2024 THauto

55

► HANOMAG Z HANNOVERU (1835 – 2016)

1

Foto Hanomag

3

7

Foto Tom Hyan

2

8

4

5

6 1, 2 Předposledním typem byl Hanomag malé série F20/25/30/35, který vznikl na základě převzaté řady Tempo Matador z Hamburku (na snímku kombi F20) 3, 4 Valník F25 s pohonem předních kol se stejně jako celá řada dodával alternativně s motorem Hanomag 1,8 litru Diesel, anebo zážehovým Austin 1,6 litru 5, 6 Největší z malé řady F byl skříňový F35 s užitečnou hmnotností až 1,7 tuny 7 Skříňové vozy měly křídlové dveře vzadu i na bocích, prosklená verze Minibus nebo Combi byla pro náklad a pět až devět cestujících (1967) 8 Hanomag L28, resp. AL28 (Allrad), do šedesátých let nejdůležitější výrobek značky (1950 – 1971), od 1953 dostal Diesel 2,8 litru přeplňování dmychadlem Roots

56

auto 2024/4

TH

závodu, který patřil v letech 1846 až 1931 k nejvý­ znamnějším výrobcům parních lokomotiv v Německu, ale postupně přidával další výrobky jako nákladní i osobní automobily, traktory, buldozery, nakladače a jiné stavební a zemědělské stroje. Po Egestorffově smrti v roce 1868 podnik převzal Král železnic Bethel Henry Strousberg (1823 – 1884, poanglicku si upravil německé jméno), ale záhy se vydal z peněz (postavil mj. obytnou čtvrť pro dělníky), takže v březnu 1871 předal společnost bankovnímu konsorciu. Vznikla Hannoversche Maschinenbau AG, vorm. Georg Egestorff, Linden vor Hannover, a v roce 1904 její ředitel Erich Metzeltin (1871 – 1948) vymyslel zkratku Hanomag, zprvu jako kratší telegrafickou adresu, která ale přetrvala až do 21. století.

Hanomag za druhé světové války vyráběl obrněná vozidla včetně tanků Panther, polopásových transpor­ térů a osobních štábních vozů podle licence Stoewer 4x4 (další licenční varianta byla BMW 325), ale i ka­ nony a střelivo. Po válce se vrátil k užitkovým automo­ bilům a traktorům, když pokus o návrat s osobními vozy nevyšel. Posledním pokusem byl nápad stát se

největším výrobcem stavebních strojů na světě, ­který vymyslel nový majitel Horst-Dieter Esch (ročník 1943), jenž podnik od dalších majitelů (od 1952 kon­ cern Rheinstahl, který Hanomag prodal za 120 milio­ nů DM v roce 1974 výrobci traktorů Massey-Fergu­ son) nakonec získal 1. února 1980 za pouhých 30 milionů DM, a spolu s jiným akvizicemi vytvořil IBH Holding (mj. sloučil Hamm, Hermann Lanz – HeLa, Hymac a Zettelmeyer), aby už o tři roky později zkra­ choval a byl uvržen do několikaletého vězení.

Konsorcium stavebního podnikatele Güntera Papen­ burga, Helmuta Gassmanna a Alfreda Gassmanna (Alga, obchodník s užitkovými vozy) zachránilo zbytky po bankrotu, založilo Hanomag GmbH v dubnu 1984, znovu přeměnilo na akciovou společnost a nakonec prodalo japonskému koncernu Komatsu v roce 1989, který zvýšil svůj podíl na 100 % od roku 2002 a nyní vyrábí stavební stroje pod vlastním jménem. V do­ bách největší slávy vyrobil Hanomag celkem 10 578 lokomotiv do června 1931, kuriozitou ovšem zůstává, že se později v rámci koncernu Rheinstahl jako vý­ robce nákladních vozů spojil do Hanomag-Henschel

Třínápravový Hanomag-Henschel F25, zastižený v pražském Karlíně ještě v roce 2021

9 10

11 Fahrzeugwerke GmbH (HHF od 1969) právě s firmou Henschel & Sohn z Kasselu, které kdysi lokomotivní divizi prodal! Již v roce 1988 vyjednával Hanomag o výrobní spolupráci s československou strojírnou ZŤS Martin, která měla zahájit na Slovensku licenční výrobu několika typů nakladačů a buldozerů. Sku­ tečně se tak stalo (např. pásové D600 D a L600 D s označením ZTS na přídi), ale po změně politických poměrů Závody ťažkého strojárstva z Martina v deva­ desátých letech přišly o většinu lukrativní vojenské produkce a posléze vyhlásily bankrot.

Výroba nákladních vozů začala už v letech 1905 až 1908 parními typy Hanomag-Stoltz se stojatým kot­

lem a výkonem 30/35 HP, výroba osobních a užitko­ vých se spalovacími motory se rozběhla v roce 1925, přičemž první silniční tahače přívěsů, specialita Ha­ nomagu, zahájily upravené traktory. Výroba těžkých nákladních se rozběhla v roce 1933, tedy po ukončení produkce lokomotiv. Čtyřtunové typy HL a HDS ze třicátých let byly označeny Der Lastwagen der Zukunft (vůz budoucnosti), protože dostaly bezkapoto­ vou budku a ležatý vznětový čtyřválec 5195 cm3 (ø 105 x 150 mm), uložený uprostřed pod rámem (šestiválcová verze šestituny zůstala v prototypu).

V roce 1936 vyjel první těžký kapotový tahač přívěsů typu SS 100 Gigant s šestimístnou dvoukabi­ ►►►

9 Kolový nakladač Hanomag KL75, předvedený na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně roku 1989 10 Pásový nakladač Hanomag L600 D, připravený pro licenční výrobu v československé strojírně ZŤS Martin (1989) 11 Hanomag Garant, jeden z řady lehkých užitkových typů (ještě Kurier a větší Markant), které se těšily v šedesátých letech velké oblibě (1959 – 1967)

4/2024 THauto

57

Foto Tom Hyan

Hanomag 2/10 PS Kommissbrot, první a nejslavnější osobní automobil značky s jednoválcem 499 cm3/7,4 kW (10 k), uloženým v zádi

Foto Hanomag

► HANOMAG Z HANNOVERU (1835 – 2016)

1 nou (po válce dále vyráběný coby ST 100), poháněný šestiválcem Hanomag D85 Diesel 8553 cm3 (ø 110 x 150 mm) o výkonu 74 kW (100 k)/1550 min‑1, určený pro přívěsy do hmotnosti 30 tun. Trofejní stroje se podílely mj. na stavbě pražských sídlišť v padesátých letech, kdy na staveniště přepravovaly beto­ nové panely na podvalnících (než je nahra­ dily Tatry 141). V Německu dodával Hano­ mag i vlastní přívěsy, po válce dále vyráběl i menší typy ST 20 a ST 50, když změnil označení ze SS (Strassenschlepper) na méně kontroverzní ST. Z velkých ST 100 pak vznikly také těžké nákladní vozy STA 100 a HD5 N, ale jejich produkce v roce 1951 skončila, když se podnik pod taktovkou Rheinstahlu zaměřil na lehké typy.

Hanomag série L28 (s pohonem všech kol AL28) byl úspěšným kapotovým typem, kte­ rý zaznamenal 67 899 kusů v letech 1950 až 1969, přičemž produkci v letech 1958 až 1967 doplnila řada bezkapotových Kurier, Garant a Markant (celkem 109 983 vozů), než je v roce 1967 nahradila úspěšná série Hanomag F20 až F35, představená v dub­ nu 1967 coby nástupce vozů Tempo Mata­ dor (Harburger Transporter) z výroby pře­ vzaté společnosti Vidal & Sohn – Tempo-Werk z Hamburku-Harburgu, na níž měl Rhein­ stahl-Hanomag AG už od roku 1955 polo­ viční podíl, aby ji o deset let později zcela převzal a jméno Tempo o rok později zrušil. Řada F20, F25, F30 a F35 přežila až do roku 1977, když se změnila z Hanomagu na Hanomag-Henschel (od 1969) a po úpl­

58

auto 2024/4

TH

1 Parní lokomotiva Hanomag 1-F-1 (šest spřažených dvojkolí) pro Nizozemské státní dráhy na ostrově Jáva (dnešní Indonésie) 2 Hanomag Rekord, čtyřválec 1,5 litru, oblíbený i na československých silnicích, nabídl první verzi Diesel 1,9 litru (premiéra v Berlíně 1936) 3 Hanomag 1,3 Liter, poslední sériový typ, představený v roce 1938, byl čtyřválec 1298 cm3 o výkonu 24 kW (32 k)/3600 min‑1 s pohonem zadních kol 4 Hanomag Sturm Sport, velký vůz se šestiválcem 2238 cm3/37 kW (50 k), v letech 1936 – 1939 dodávaný i se sportovními karoseriemi od Hebmüllera a Gläsera ném převzetí HHF v roce 1971 společností Daimler-Benz postupně na řadu Mercedes­ -Benz L206, 207, 306 a 307. Poslední vozy označené Hanomag-Henschel byly vyro­ beny v roce 1975. Původní měly čtyřdobé čtyřválce Hanomag 1,8 litru Diesel (vývoj dvoudobých byl zrušen), anebo zážehový Austin 1,6 litru z Velké Británie, později pře­ šly na pohonné jednotky Mercedes-Benz.

Přední pohon umožňoval stavbu variant se sníženou ložnou plochou, ale i třínápravové vozy s dvojicí vlečených náprav vzadu.

Výroba automobilních motorů Hanomag ­ v Hannoveru skončila v roce 1973, zařízení převzalo Volvo pro závod ve Skövde.

Společně s lehkou řadou F (Harburger Transporter) vznikly těžší typy F45/F46,

2 3

4

5

Foto Hanomag

Foto Tom Hyan

7

8 5, 6 Hanomag Rekord Diesel se čtyřválcem 1897 cm3/29 kW (40 k) ustavil čtyři světové rychlostní rekordy své kategorie na dálnici u Dessau (1939)

6 F55, F65/F66, F75/F76 a F85/F86, osazené novou budkou, kterou navrhl známý de­ signer Louis Lucien Lepoix. Motory byly nadále vznětové čtyřválce a šestiválce ­ Hanomag s nepřímým vstřikováním do ­ předkomůrky a výkonem 48 až 85 kW (65 až 115 k), užitečná hmotnost 1,8 až 5,5 tuny. V letech 1945 – 1969 vzniklo celkem 219 858 nákladních vozů Hanomag všech klasických typů mimo malé řady F, od roku 1962 probíhala část produkce v převzaté továrně Borgward v Brémách. Po fúzi obou značek do HFF se krátce objevila společná značka Hanomag-Henschel i na těžkých ­typech Henschel z Kasselu (1970 – 1974).

Daimler-Benz po plném převzetí výrobu ukončil, když do tohoto obchodu šel jen ­proto, že o HHF měl zájem britský Leyland, a tak Daimler-Benz zamezil převzetí. Sám koupil od Rheinstahlu roku 1969 padesáti­ procentní podíl na HHF, aby pro sebe dobyl jejích 840 dealerů, a nakonec získal také továrny v Harburgu (ex-Tempo), Brémách (ex-Borgward) a Kasselu (ex-Henschel)!

Nejslavnějším osobním vozem Hanomag byl typ 2/10 PS, neoficiálně zvaný Kom­ missbrot (Komisárek), který slavil premiéru v prosinci na Berlínském autosalonu 1924.

Malý vozík s jedním světlometem, pontono­ vou karoserií a dvěma sedadly byl tak popu­

lární, že ještě v roce 1955 jich bylo 162 při­ hlášených v Německu k provozu ze 15 775 vyrobených v letech 1925 – 1928! Jednovál­ cový motor OHV 499 cm3 (ø 80 x 100 mm) dával výkon 7,4 kW (10 k), byl uložen vzadu a poháněl kola přes třístupňovou převo­ dovku bez diferenciálu. Při hmotnosti 370 kilogramů (otevřená verze) dosahoval rych­ losti 60 km/h. Jeho motor, ovšem uložený vpředu s pohonem zadní nápravy kloubo­ vým hřídelem, se uplatnil také v malém nákladním voze Hanomag-Kleinlastwagen ­ 2/10 PS, kterých se vyrobilo asi 1400 (uži­ tečná hmotnost 750 kg, rychlost do 30 km/h).

Další automobily od čtyřválců 3/16 PS byly už klasické koncepce, od roku 1934 dostá­ valy jména Garant, Kurier a Rekord, přičemž posledně jmenovaný se představil rovněž se vznětovým čtyřválcem OHV 1,9 litru/26 kW (35 k) s nepřímým vstřikováním Bosch. Vozy Hanomag Rekord včetně Dieselu jezdily v Praze ještě v sedmdesátých letech! Nej­ větší byl Storm, odvozený šestiválec, ale výroba se realizovala pouze v zážehové ­verzi 2,3 litru/až 40 kW (55 k), když Diesel 2,8 litru/37 kW (50 k) zůstal v prototypu. Po­ slední byl pokrokový Hanomag 1,3 Liter, první se samonosnou aerodynamickou ka­ roserií, vyvíjený v letech 1935 až 1938, ale jeho produkci zastavila v roce 1941 válka.

7, 8 Hanomag 2/10 PS Kleinlastwagen s užitečnou hmotností 750 kg a několik detailů jeho konstrukce Po válce sice vznikl projekt Partner, ale nový vůz s dvoudobým tříválcem 697 cm3/20,5 kW (28 k) vyjel jen ve dvacetikusové zkušební sérii, po roce 1951 sešrotované.

Hanomag se vrátil k traktorům a nákladním vozům. Výčet úspěšných traktorů Hano­ mag se vymyká rozsahu tohoto článku, v předválečném Československu patřily spolu s traktory Deutz a Lanz-Bulldog k těm nejrozšířenějším německým! V roce 1912 začala produkce motorovými pluhy, následovaly traktory Hanomag WD v roce 1924, přičemž zkratka WD značila jména konstruktérů Ernst Wendeler a Boguslaw Dohrn. Ze zážehových čtyřválců přešly na vznětové, od roku 1939 a počátkem pade­ sátých let byl Hanomag číslem 1 na ně­ meckém trhu. V roce 1951 vyjela nová řada s modulárními motory (2, 3 nebo 4 válce), též s přeplňováním dmychadlem Roots, další byly dvoudobé diesely. Výroba zemědělských traktorů skončila v roce 1971, od roku 1912 vzniklo v Lindenu přes 250 tisíc strojů, kromě toho se vyráběly v Argentině a licenci koupil španělský Barreiros. Hanomag se zaměřil na stavební stroje, jejichž produkci zahájil už roku 1933 ve spolupráci s další slavnou strojírnou Menck & Hambrock, jež nyní pokračuje pod taktovkou Komatsu.

■

4/2024 THauto

59

► TECHNICKÉ MUZEUM V BRNĚ

Foto Tom Hyan

eXtra

1

2

3

V každém technickém muzeu naleznete kuriozity, také v Brně to jsou zapomenutá, ale vzácná vozidla...

V

Českých zemích se většinou zajímáme o do­ mácí produkty. Technické muzeum v Brně, navzdory značně širšímu záběru od optiky po kovolitectví, má také zájemcům o automo­ bily, motocykly, motory a letectví co nabídnout. Bohu­ žel omezení po nedávné havárii střechy stále přetr­ vávají, takže expozice ve dvoraně je nadále uzavřena (prý dočasně, tak snad to nebude 24 let). Parní stroje (z První brněnské strojírny), vodní motory (pocta Vik­ toru Kaplanovi) a letecké motory proto neuvidíte, jen unikátní vznětový ZOD-260 připomínáme alespoň na snímku z první návštěvy v roce 2015 (motor se zkoušel od roku 1933).

Brno má velkou průmyslovou minulost, už v roce 1814 založil Jan Reiff ve Šlapanicích svou strojírnu, 1824

60

auto 2024/4

TH

TOM HYAN, Brno (CZ) 1 Expozice Pozor zákruta! aneb Vozidla období reálného socialismu s typy Škoda 1000/1100 MB po faceliftu 1969 a Lada Samara Bohemia Cabrio 2, 3 EMA I z Výzkumného ústavu elektrických strojů točivých v Brně, první československý poválečný elektromobil, dojezd do 50 km (1970)

vznikl první parní stroj vlastní konstrukce a roku 1838 byla výroba přestěhována do Brna, aby se podnik od 1872 stal První brněnskou strojírnou (PBS). Přežil dodnes ve Velké Bíteši, kde má od 1969 provoz přes­ ného lití, a v novém tisíciletí se coby PBS Group, a.s., vedle velkých turbín pustil do malých turbohřídelových a proudových leteckých motorů. Další společností, která Brno proslavila, je Zbrojovka Brno, jež vedle zbraní od dvacátých let vyráběla osobní automobily Z (Zetka) a jejich předchůdce Disk. Některé z nich si ­můžete v Brně prohlédnout v automobilové expozici včetně unikátních konstrukcí pro závody, k nimž patří dvoudobý dvoupístový čtyřválec M13 (1070 cm3) s pl­ nicím dmychadlem, jenž se ve voze Z 8V30 objevil na Masarykově okruhu (1930). Motor stejné koncepce

Foto Tom Hyan

4

10 11

5

8

4 ZOD-260, letecký vznětový dvoudobý hvězdicový devítiválec13,3 l (ø 120 x 130 mm) o výkonu 191 kW (260 k) z brněnské Zbrojovky 5 Tatran 50 z Povážských strojáren, další československá značka závodních motocyklů (1970) 6 Automobily Škoda, které zůstaly v prototypech, kombi Š 765 a červené kupé Š 720, oba s motory 1,5 litru OHC 7 Škoda 720 Coupé vycházela z návrhu Giorgetta Giugiara (1971)

6

7 M15 (1444 cm3) pak poháněl závodní vůz Z14, ­který jel Masarykův okruh o rok později, v muzeu je vystaven podvozek. Expozici Brno na dvou kolech tvoří závodní motocykly, jaké startovaly na Velké ceně Československa.

Brněnské muzeum vlastní rovněž sériové osobní typy ze Zbrojovky, ale také další předválečné auto­ mobily Praga, Wikov, Tatra a jiné; jak známo dě­ dictví Zbrojovky dodnes žije na traktorech Zetor.

Další automobily a motocykly jsou v expozici Pozor, zákruta!, pojmenované podle kdysi oblíbeného mo­ toristického pořadu. Vystaveny jsou československé prototypy Škoda 720 Coupé (1971), Škoda 765 Kombi Special (1977), první elektromobil EMA I (1970), či třeba přestavba Lada Bohemia Cabrio

9 (1992) podle návrhu Václava Krále ze spolupráce dovozce CS AutoLada a firmy EIDK Jaroměř (Karel Dolejší). Z doby před rokem 1989 jsou vystaveny Škoda 1000 MB, Trabant 600, GAZ M20 Poběda, M21 Volga a GAZ-13 Čajka, rumunský Oltcit a ně­ jakým zázrakem do Československa oficiálně dová­ žený britský motocykl Matchless 500 G80, prodávaný v Mototechně za 12 500 Kčs (1964).

Samostatné Technické muzeum v Brně (TMB) vzniklo 1. ledna 1961 z pobočky NTM Praha – Archiv, prošlo dramatickým vývojem od objektu kláštera svaté Voršily, jenž muselo vzhledem k restitucím po roce 1991 opustit, aby bylo roztroušeno na šesti místech, než bylo konečně 5. června 2003 slav­ nostně zpřístupněno v dnešní budově na Purky­ ňově ulici, kde má parkoviště pro návštěvníky a ně­ kolik vystavených letadel v zahradě za objektem.

Vývoj se nezastavil, bohužel od prosince 2021 se nepodařilo opravit střechu, narušenou těžkou sně­ hovou pokrývkou. Další vyjmenované expozice jsou však v provozu, jen ty velké motory jsme mu­ seli oželet. Lahůdkou jsou zvláštní výstavy, jedna z posledních se jmenovala Ariel v českých zemích (24. ledna až 31. března) a byla zasvěcena slavným britským motocyklům. V příštím roce chce TMB ­připomenout 200 let firmy Mora Moravia rozsáhlým výstavním projektem.

■

8 Matchless 500 G80 se oficiálně dovážel do Československa, stejně jako Norton 500 ES2, a to v letech 1963 – 1964 9 DISK 10 HP z roku 1924, počátek osobních automobilů ze Zbrojovky Brno 10, 11 Lada Samara Bohemia Cabrio z iniciativy Karla Dolejšího a designera Václava Krále (1992)

TECHNICKÉ MUZEUM V BRNĚ Purkyňova 2950/105, 612 00 Brno, Česká republika www.tmbrno.cz info@tmbrno.cz tel. 420 541 421 411 otevřeno St-Pá 9 – 17 h, So-Ne 10 – 18 h (Po-Út zavřeno) základní vstupné 150 Kč, snížené 80 Kč

4/2024 THauto

61

► eXtra ► ARIEL V ČESKÝCH ZEMÍCH

Foto Tom Hyan

Ariel Square Four 4F/5 se čtyřválcem OHC 500 cm3 a čtyřstupňovou převodovkou Burman BA, dovezený původním československým importérem (1932)

1

2

BRITSKÁ LEGENDA Britské motocykly Ariel patřily k velmi oblíbeným na československém trhu...

P

ěknou výstavu motocyklů Ariel pod názvem Ariel v českých zemích letos hostilo Technické mu­ zeum v Brně. Zásluhu na jejich rozšíření u nás měla společnost Štěpař, Hanák a spol. z Prahy (ze Schnirchovy ulice v Holešovicích), založená Vladimí­ rem Štěpařem a Bohuslavem Hanákem, kteří se potkali při pracovním pobytu ve Velké Británii. Po návratu domů začali společně dovážet motocykly Levis, Scott a Quad­ rant, než v roce 1926 získali generální zastoupení Ariel Works pro Československo. V roce 1939 tvořilo nabídku Arielu na československém trhu jedenáct modelů od ­nejlevnějšího OG 250 cm3 OHV De Luxe za 9900 Kč až po litrový čtyřválec Square Four 4G za 15 900 Kč.

Do roku 1948 firma dovezla přes 5000 strojů, z nichž mnohé slouží dodnes. V nabídce dovozce byly také díly a příslušenství Sturmey Archer, Burman, Lucas, Exide, Amal, Renold Coventry, Varta a dalších značek.

62

auto 2024/4

TH

TOM HYAN, Brno (CZ) 1 Ariel Square Four 4F/6 se čtyřválcem OHC 600 cm3, expedovaný 19. ledna 1932 pro dovozce Štěpař, Hanák a spol. v Praze 2 Princip čtyřválce Square Four s dvojicemi klikových hřídelů, spřažených ozubeným soukolím

Nejslavnější konstrukcí Arielu se stal motor Square Four s uspořádáním válců do čtverce se dvěma kliko­ vými hřídeli, propojenými ozubenými koly s přímým a později šikmým ozubením, což zajistilo klidný běh bez vibrací. Jeho tvůrcem byl Edward Turner (1901 až 1973), principem jsou dva napříč v rámu uložené řado­ vé dvouválce OHC (později OHV) se společným blo­ kem i hlavou válců (monobloc), ale s dvojicí klikových hřídelů! První 4F měl objem 497 cm3 (ø 51 x 61 mm) s vačkovým hřídelem v hlavě (řetěz) a představil se v londýnské Olympia na Motorcycle Show 1930, ná­ sledoval 4F-600 s převrtanými válci o 5 mm pro objem 601 cm3 (1932). V roce 1936 se objevila první tisí­ covka, typ 4G o objemu 995 cm3 (ø 65 x 75 mm), ­ovšem s tyčkovým rozvodem OHV, který o rok později dostala i rekonstruovaná šestistovka. Po válce pro­ dukce pokračovala typem 4G Mark I s hliníkovým

3

6

5 ­ lokem válců i hlavou místo těžké litiny, 1953 vyjel b Mark II s rekonstruovanou hlavou válců na čtyři samo­ statné výfuky místo dvou, ovšem v roce 1959 výroba všech motocyklů Ariel se čtyřdobými motory v Bir­ minghamu skončila. Čtyřválců vzniklo 15 639, z toho poválečných Mk.I a II celkem 3922 a 3828 kusů.

Od roku 1944 byla firma Ariel Motors Ltd. z Birming­ hamu součástí BSA, a tak v roce 1959 dostaly čtyř­ dobé BSA přednost a Ariel přešel na revoluční dvoutakty s ocelovým samonosným rámem a plnou či částečnou kapotáží, jež se však do vkusu klientů příliš netrefily. Skupina BSA už v roce 1963 zavřela závod Arielu v Birminghamu a převedla výrobu do své to­ várny Small Heath, kde ji v srpnu 1965 zastavila. Po­ slední pokus z roku 1970 o tříkolový moped Ariel 3 byl fiaskem a přispěl k zániku celé skupiny BSA, jejíž ­jméno teprve nedávno obnovili Indové společně s vy­ užitím naší značky Jawa. Historie Arielu čítá nezměr­ né množství motocyklů, a to jednoválců, dvouválců i čtyřválců, jež jsme si mohli zásluhou Českého Ariel Klubu v Brně prohlédnout. Po válce se všechny Ariely už vyráběly spolu s BSA, Triumphy a Sunbeamy ve skupině BSA. Motocykly do Technického muzea v Brně zapůjčili členové Českého i Slovenského Ariel Klubu, přičemž ten náš loni oslavil dvacet let exis­ tence. Byla to úžasná podívaná, protože několik desítek strojů, motorů a dobových dokumentů bylo ­ ­pohromadě vystaveno vlastně poprvé.

■

Foto Tom Hyan

4

7 3 Ariel Model MF se skloněným dvouvýfukovým jednoválcem OHV 350 cm3 z roku 1932, dochovaný tak, jak dojezdil

8

4 Vojenský Ariel 350 W/NG s jednoválcem OHV o výkonu 12,5 kW (17 k), dochovaný v nerestaurovaném stavu (1940) 5 Ariel Square Four 4G s litrovým čtyřválcem OHV (model 1948) 6 Ariel 3½ HP s jednoválcem SV 500 cm3, dovezený do Brna z Anglie v roce 2009

9

7, 8 Ariel 5-6 HP model 1916 a jeho dvouválec SV 700 cm3 se třístupňovou převodovkou, dovezený v původním stavu do Brna v roce 2008 9 Pamětní deska v Praze od Českého Ariel Klubu (2017)

4/2024 THauto

63

► Krátce ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

► Značka Alpine otevřela 27. března druhé zastoupení v České republice. Prodejní místo společnosti Opportunity, s.r.o., v Brně-Líšni je prvním moravským a 156. na světě. Alpine loni prodala 4328 vozů (nárůst o 22 %), v České republice jich bylo třiadvacet včetně špičkového A 110 R Le Mans.

Verze GT, S a R tvořily 83 % prodejů. Prvním středisko Alpine u nás provozuje společnost Pyramida Průhonice u Prahy, významný prodejce automobilů Renault a Dacia. V roce 2021 se společnosti Alpine Cars, Renault Sport Cars a Renault Sport Racing spojily pod vlajkou Alpine a staly se značkou Groupe Renault pro exkluzivní sportovní vozy.

Škoda Epiq Design Concept (MEB Entry s předním pohonem)

Foto Škoda Auto

► Škoda Auto urychleně postavila do začátku roku 2024 nové logistické centrum v Kvasinách.

Stalo se tak vzhledem ke krátkodobě se překrývající výrobě Superbu třetí generace a Kodiaqu první i druhé generace na montážní lince II, a to v době, kdy také začaly přípravy přesunu produkce faceliftované Octavie z Mladé Boleslavi do Kvasin (začne od léta)! V Kvasinách vzniklo školicí středisko pro robotiku a automatizaci, které ročně připraví až 300 mechaniků, elektrikářů a elektroniků pro výrobní linky.

ŠKODA AUTO PŘIPRAVUJE

► Nový TVR Griffith, uvedený v roce 2017, se stále nevyrábí.

Vláda Walesu přidělené pozemky v Ebbw Vale (Blaenau Gwent County) znovu nabídla na volném trhu, když se jednání s TVR nepohnula, přestože Welsh Government investoval do tříprocentního podílu na TVR a jeho novým partnerem se stala lithiová společnost Ensorcia Automotive (2023). Jim Berriman, TVR CEO, ujišťoval, že vše jde podle plánu, ale v prosinci o pozemky přišli.

Podle módy plánovali také elektrickou verzi Griffithu, na platformě od nejmenovaného věhlasného partnera měly příjít i další BEV (sedan a SUV).

Zachránce značky a TVR chairman Les Edgar potvrdil další vývoj v novém sídle na okruhu Thruxton.

64

auto 2024/4

TH

Vozy Tatra 158 Phoenix před vjezdem do kopřivnického areálu

Foto Tom Hyan

► Jaguar Land Rover (Tata Motors) loni vytvořil čtyři sub-brandy v programu Reimagine Strategy s tím, že Land Rover z nich tři zastřešuje, a nyní oznámil ředitele pro cestu k elektromobilitě.

Leonie Raistrick (Defender a Discovery), Santino Pietrosanti (Jaguar) a Alan Nicolson (Range Rover) se ujmou funkce na britském trhu. Není to první revoluce u britských legend, kterým nyní vládnou Adrian Mardell (u firmy od 1990; CEO JLR od 2023), Lennard Hoornik (od 2021 obchodní šéf, ex-Dyson a Sony), Thomas Müller (od 2022 technický šéf, ex-VW Group), Richard Molyneux (od 2023 finanční ředitel) a Gerry McGovern (dlouholetý šéfdesigner).

Strategie elektrifikace se nemění, byly už proinvestovány miliardy, a není pravdou, že by lidé nechtěli elektromobily, vzniká pro ně i poněkud odlišná klientela s novými návyky.

Společnost Škoda Auto virtuálně uvedla 15. března úvodní elektrický model Epiq ze šesti budoucích typů BEV, nejlevnější s prodejní cenou kolem 25 000 eur, který je spřízněn s Volkswagenem řady ID.2 na platformě MEB Entry s pohonem předních kol, jenž se už představil s různými názvy (naposledy coby ID.2all a ID.GTI Concept).

Ze skromného souboru technických údajů vyplývá délka 4,1 metru, zavazadlový prostor až 490 litrů, dojezd 400 km a jinak nic. Výroba nebude v České republice, ale ve španělské Pamploně spolu se sourozenci Volkswagen a Cupra/Seat.

Designový styl Olivera Stefaniho, zvaný Modern Solid, zejména v zadní části silně připomíná menší modernizované SUV značky Volkswagen.

Odhalení vozu je naplánováno na rok 2025, na podzim 2024 se představí Elroq, elektromobil velikosti Karoqu.

TATRA NAVYŠUJE! Společnost Tatra Trucks v roce 2023 vyrobila a prodala celkem 1451 vozidel (nárůst o sto kusů) a směřuje ke svému cíli zvýšit produkci na 2500 automobilů ročně.

Přes polovinu produkce loni tvořily automobily a podvozky pro obranné a bezpečnostní složky, včetně Armády České republiky, pro kterou je Tatra Trucks dlouhodobým strategickým partnerem (naposledy valníky Force 6x6 a hákové nakladače Force 8x8).

Pro belgickou armádu se dodávají vozy ve spolupráci s DAF Trucks. Zhruba šedesát procent produkce

se vyvezlo, uvedl Lukáš Andrýsek, generální ředitel Tatra Trucks. K největším zahraničním trhům patří Indie, Slovensko, Rakousko, Austrálie, Polsko, Ukrajina, Srbsko a Německo, export ale směřuje i do Švýcarska, Francie, Hongkongu a Jižní Koreje. Významná je spolupráce v oblasti hasičských speciálů s THT Polička (typy CAS 20 a 30) a rakouskou firmou Rosenbauer (objednávka 77 vozů Force 4x4 pro německou armádu).

Loni vyjela Force třetí generace a Force e-Drive s vodíkovými palivovými články.

SLAVNÉ MOTORY DEUTZ FL 912 (1968)

Deutz F4L 912 (1968)

Foto Magirus-Deutz

Stavebnicová řada vzduchem chlazených vznětových motorů, od roku 1968 po dalším vývoji nabízená dodnes pro průmyslové účely a zemědělské stroje.

Vznikla vývojem FL 612 (ø 90 x 120 mm), FL 712 a 812 (ø 95 x 120 mm) a přechodem na přímé vstřikování nafty (dříve vstřik do předkomůrky po FL 812, až FL 812 D dostala přímý vstřik).

Koncepce OHV 2V se 2 až 6 válci v řadě (ø 100 x 120 mm) pro nákladní vozy Magirus-Deutz a traktory Deutz. Pro stacionární pohony typ FL 911 (ø 100 x 105 mm). Nové verze F4L 912 (2012) zvětšeny na 4,3 litru (ø 102 x 132 mm).

Kresby Deutz

Magirus-Deutz 120 D 12 AK (1970, zvýšený výkon 88 kW/120 k)

typ objem válců výkon točivý moment 3 -1 (počet válců) [cm ] [kW/k/min ] [N.m/min-1] F2L 912 1884 24/32/2500 104/1800 F3L 912 2826 40/55/2500 160/1500 F4L 912 3768 54/73/2800 213/1500 F6L 912 5652 81/110/2800 320/1500 Údaje platí pro první verze po uvedení v roce 1968

Kapalinou chlazený plochý čtyřválec boxer Litinový blok, hliníkové hlavy válců, SOHC 2V 1.3/1.6: 1351/1596 cm3 (ø 80/84 x 67,2/72 mm) Stupeň komprese 9,5 Výkon 66/76 kW (90/103 k)/6000 min‑1 Točivý moment 115 (134) N.m/4400 (4500) min‑1 Nepřímé vstřikování IAW Marelli Bosch Motronic Litinový blok, hliníkové hlavy válců SOHC 2V Údaje platí pro Alfa Romeo 145 model 1994

Foto a kresba Alfa Romeo

SLAVNÉ MOTORY

Alfa Romeo 145 1.3 (1994)

ALFA ROMEO BOXER 1.3/1.6 IE Druhá generace zážehového boxeru s rozvodem SOHC 2V, která se představila v červnu 1994 ve vozech Alfa Romeo 145 (hatchback) s elektronickým vstřikováním IE, přičemž 1.3 IE s nižším výkonem oživila nabídku předchůdce Alfa 33 už v dubnu 1991. Od 1995 boxery dostaly i sedany Alfa 146.

Původ je v prvním Alfasudu (1971), kde v karburátorové verzi 1186 cm3 (ø 80 x 59 mm) nabídly zprvu 46 kW (63 k)/6000 min‑1. Při stejném vrtání 80 mm byl zvýšen objem na 1286 cm3 (zdvih 64 mm) a na 1351 cm3 (67,2 mm). Produkce skončila v roce 1997, Alfy 145 a 146 pokračovaly s řadovými čtyřválci.