TH Auto 04 2023 (duben)

4

2023

RANGE ROVER

P530

PŘEDSTAVUJEME ■ LEXUS RX ■ přijíždí do Evropy ve třech výhradně hybridních motorových verzích ■ ŠKODA / VW EA 211 GLOBAL ■ vývoj ani výroba spalovacích motorů v Mladé Boleslavi rozhodně nekončí!

■ MG EHS PLUG-IN HYBRID ■ nová značka na českém trhu nabízí dobrý poměr užitných vlastností a ceny

DAF DH 825 Nizozemský výrobce nákladních vozů v šedesátých letech vyvinul první vznětové motory vlastní konstrukce, když dříve vycházel z britské licence šestiválců Leyland.

Patří k průkopníkům přímého vstřikování paliva a přeplňování turbo­ dmychadlem. Šestiválcová řada DH 825 (8,25 litru) byla uvedena v roce 1968, sériová výroba od 1970 až do devadesátých let pro různé typy nákladních vozů a autobusů v několika generacích, k nimž patřila například řada 2100/2300 (verze DHT 825 na kresbě).

Vznětový řadový šestiválec, OHV 2V Přeplňování turbodmychadlem, 8250 cm3 (ø 118 x 126 mm) Výkon 169 kW (230 k)/2400 min‑1 (1978 model DHU 825) Točivý moment 775 N.m/1600 min‑1 (1978 model DHU 825) Verze bez turbodmychadla 115 kW (156 k)

Kresba a foto DAF

SLAVNÉ MOTORY

4

2023

OSMÝ ROČNÍK číslo 4 (84), duben 2023 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia šéfredaktor: Ing. Tomáš Hyan

jako správný motoristický nadšenec jsem vždy chtěl vyzkoušet všechno, co souvisí s automobily. Snažil jsem se k tomu získat i vzdělání. Nejprve na Střední průmyslové škole strojnické v Masné ulici v Praze, kde jsem se dostal na specializaci Stavba letadel a aerodynamika (automobilní obor tam neměli), a pak jsem se hlásil na ČVUT v Praze, protože jsem chtěl automobily navrhovat a konstruovat. Ale ouha, minulý represivní režim zrovna přitvrzoval, takže automobilní obor pro osoby se špatným kádrovým profilem (rozuměj nekomunisty nedělnického původu) byl nedostupný, vystudoval jsem tedy všeobecnou technologii. Už během studií jsem chtěl získat praxi. Ucházel jsem se o brigádu, či zaměstnání v Mladé Boleslavi. Opět to neprošlo, a tak jsem automobily montoval jen v továrně LIAZ v Mnichově Hradišti. Pro zavřené hranice jsem nevycestoval znovu do Velké Británie, kde jsem měl sjednáno roční angažmá v automobilce Dennis Brothers v Guildfordu, a také spočítáno, že si za vydělané peníze koupím Lotus Europa...

Proč vám to všechno píšu? Protože tento měsíc jsem opět jako novinář nahlédl do vývojového centra v Mladé Boleslavi, viděl nezměrné možnosti jaké poskytuje nejen Škoda Auto, ale zároveň si stěžuje, že jí schází zaměstnanci, zejména ti s technickým vzděláním. Lidé se nehrnou ani na technické školy, ani do práce v průmyslu. Přijde mi to líto. Co bych já býval dal za to, kdybych směl na vývoji nových automobilů pracovat...

Obraťme list.

Přeji příjemné čtení, ale hlavně pevné zdraví a radost z jízdy!

tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@gmail.com adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2023 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH Motocykl Praha 2023 v Letňanech ������������ 2 RANGE ROVER (L460) ������������������������������ 6 LEXUS RX (AL30) ����������������������������������� 10 MG EHS Plug-In Hybrid (AS 23P) ����������� 14 KIA Niro EV (SG2) ����������������������������������� 18 Novinky českého trhu ������������������������������ 20 ŠKODA / VW EA 211 Global ���������������������� 22 MILDÉ-KRIÉGER Électrique (1941) ��������� 26 PERKINS Engines (1932 – 2023) ������������� 28 Setkání vrchařů na Staré Živohošti ���������� 34 Naše legendy ������������������������������������������� 37 Tommy (Slim) Borgudd (1946 – 2023) ���� 38 Jezdci formule 1 �������������������������������������� 39 Legendy okruhů �������������������������������������� 43 STUDEBAKER Avanti (1962 – 2007) �������� 44 Depo Moto Art Plzeň ������������������������������� 48 Nadace Elišky Junkové: AERO 50 (1936 – 1941) ������������������������ 50 BMW Isetta 250/300 (1955 – 1962) �������� 52 IKARUS Karosszéria- és Járműgyár �������� 56 DAF Museum Eindhoven ������������������������� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2023 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2023 v ČR

► Za volanty nových automobilů Mazda CX-60, Toyota GR Supra, Renault Austral, Opel Grandland, Škoda Fabia, Mini Cooper S E, Hyundai Staria a jiných ► Aston Martin DBX 707 a další speciality z autosalonů ► 12 hodin a 1000 mil v Sebringu ► AGS formule 1 ► Legendy automobilových závodů ► První cesta do Japonska ► Deutsches Enduro Museum Zschopau

4/2023 THauto

1

Foto Tom Hyan

► MOTOCYKL PRAHA 2023

1

NA DVOU KOLECH Velká motocyklová výstava se vrátila poté, co ji znemožnily koronavirové restrikce, naposledy jsme se totiž sešli v březnu 2020 v Brně...

2

3

TOM HYAN, Praha (CZ)

2 Harley-Davidson Nightster Special s kapalinou chlazeným dvouválcem Revolution Max 975T o výkonu 66 kW (90 k) 3 Zvolený prezident Petr Pavel zahájil výstavu a navštívil vybrané stánky (na snímku za řídítky motocyklu Harley-Davidson Breakout 117)

2

auto 2023/4

TH

Foto Tom Hyan

1 Harley-Davidson Breakout 117 s klasickým dvouválcem Milwaukee Eight (8 ventilů) o objemu 1923 cm3 a výkonu 76 kW (102 k)

V

eletrh Motocykl alternuje s brněnským Motosalonem, a tak jsme se zase sešli v Praze. Naše největší výstava motocyklů 2. až 5. března 2023 byla po dlouhém půstu přehlídkou stovek nových strojů, ale nabídla také široké portfolio příslušenství a kolekci motorkářské módy (premiéru měla módní přehlídka Harley-Davidson MotorClothes). Výstavu zahájil nově zvolený prezident republiky Petr Pavel, jenž je vášnivým motocyklistou, a hned po zahajovací tiskové konferenci zamířil na stánek společnosti Harley-

4

9

6

10

7

-Davidson, která letos slaví 120. výročí existence.

Součástí byla v jednom z pěti pavilonů výstava Bohemian Custom Motorcycles, kde se objevily ­ mnohé neobvyklé konstrukce.

Zdálo by se, že po tak dlouhé přestávce budou mít nejen všechny významné značky zájem prezentovat novinky na velké výstavě, ale to se bohužel nestalo.

Těžko si vysvětlit nepřítomnost Yamahy, Kawasaki, Suzuki (pouze dealer), Indianu, BMW Motorrad, KTM a Husqvarny, ale také italských Ducati, MV Agusta, Aprilia a dalších. Velmi trapné pak je, když po vyhlášení ankety Motocykl roku nemá kdo převzít některé ceny, ale to jsme zažili i na mezinárodních autosalonech! Honda však byla připravena, a tak po vítězství Civicu v anketě Auto roku 2023 v České republice převzala ocenění Motocykl roku 2023 za nový skútr Honda Forza 350, teprve na dalších místech skončily Ducati Diavel V4 a BMW M 1000 R. Připomeňme, že kromě absolutního pořadí se hodnotí také v šesti kategoriích. Honda vyhrála skútry, Ducati naked bikes a BMW sportovní motocykly; v dalších uspěly BMW R18 B (chopper), Triumph Tiger 1200 Rally (adventure) a Harley-Davidson Ultra Limited (cestovní stroje).

Harley-Davidson představil nejen nové modely Pan America, Breakout, Sportster S a Nightster, ►►►

8

Foto Tom Hyan

5

4 Harley-Davidson Sportster S s kapalinou chlazeným dvouválcem Revolution Max 1250T o výkonu 90 kW (122 k) 5 Harley-Davidson Street Glide Special Anniversary 114 (1868 cm3), oslava 120. výročí značky z Milwaukee 6 Royal Enfield Interceptor 650 se sidecarem Velorex 563 cestovatele Jaroslava Šímy 7 RVM 500 by Jawa Scrambler, nápad z Argentiny s českou značkou, realizovaný v Číně 8 Jawa 350 CL Pérák, slavné jméno na indické konstrukci s propůjčenou značkou Jawa (vyrábí Mahindra) 9 Royal Enfield Interceptor 650, rozšíření nabídky z jednoválců na dvouválce 10 Peter Knobloch představil novou verzi znovuzrozeného Böhmerlandu s přepracovaným rámem

4/2023 THauto

3

► MOTOCYKL PRAHA 2023

3

1

Foto Tom Hyan

4

2 ale také speciální výroční edice ke 120 letům značky jako jsou Road Glide Limited Anniversary a Street ­Glide Special Anniversary. Vedle klasických dvouválců Milwaukee-Eight (tedy 2x 4 ventily) 114 (1868 cm3) a 117 (1923 cm3) s válci do V/45°, jež pohánějí většinu velkých typů, se prezentovaly menší kapalinou chla­ zené Revolution Max 975T a 1250T v nových typech motocyklů Sportster a Nightster. Oslavy 120 let se letos uskuteční v Budapešti (Puskás Aréna; 22. až ­ 25. června) a v Milwaukee (13. – 16. července), rodišti značky; u nás se připravuje XI. ročník Prague Harley Days 1. až 3. září na holešovickém Výstavišti. K dalšímu významnému výročí Harley-Davidsonu patří 40 let H.O.G. (Harley Owners Group).

Premiéru na motosalonu měla francouzská exkluzivní značka Godet Motorcycles, zaměřená na restaurování legendárních britských dvouválců Vincent s válci do V/50°, coby Vincent Godet zvětšených na 1330 cm3 s výkonem až 74 kW (100 k), která ale nabízí i vlastní ­jednoválce 500 cm3. Kupodivu následuje příkladu dnešní Brough Superior, jež se rovněž po reinkarnaci změnila z britské na francouzskou, přičemž obě u nás reprezentuje společnost MR43 Exclusive Motorcycles, a to spolu s dalšími Vyrus, Norton, Bimota, Morini a CCM, byť nabízí i levnější stroje Jawa, UM a Zontes. Zaujaly nás nejen Vincent Godet Café Racer 1330 cm3 za 2,5 milionu Kč, ale i nejnovější Brough Superior Lawrence 997 cm3 za 1 799 000 Kč coby vzpomínka na plukovníka Lawrence z Arábie (1888 – 1935), jehož život ukončila nehoda za řídítky Brough Superioru SS 100. Unikátní supermoderní Brough Superior AMB 001 (Aston Martin) v Praze vy-

4

auto 2023/4

TH

1 SWM 1200, novinka italské značky s dvouválcem o výkonu 60 kW (82 k) 2 Vincent Godet Café Racer 1330 cm3, exkluzivní motocykl za 2,52 milionu Kč 3 CF Moto NK C22 Vision Concept, dílo italského designerského studia Modena40 (Carles Solsdona Marti) pro čínskou značku 4 Benelli Leoncino 800 Trail, kapalinou chlazený dvouválec 754 cm3 o výkonu 56 kW (76 k) 5 Brough Superior Lawrence 997 cm3, vzpomínka na legendárního plukovníka za 1,8 milionu Kč

5 staven nebyl, ten jsme si prohlédli na pařížském Rétromobile (MR43, s.r.o., uvádí cenu 2 889 900 Kč včetně DPH). Ve francouzském Toulouse se od roku 2016 ­vyrábí až 80 motocyklů Brough Superior ročně.

Překvapením výstavy byla rozsáhlá expozice italské značky SWM (původně Sironi Vergani Vimercate ­Milano, nyní populárně coby Speedy Working Motors), která má ještě továrnu v Itálii (nyní Biandronno u Va­ rese), přestože patří Číňanům (Shineray Group), a ti značku využili také pro osobní vozy kategorie SUV. Novinkou je SWM 1200, vidlicový dvouválec 1202 cm3 o výkonu 60 kW (82 k) se šestistupňovou převodovkou, představený na EICMA 2022, který přijde na trh v září 2023. K tradici SWM vždy patřily terénní motocykly (enduro, trial), byly vystaveny nové zajímavé typy. ­Odlišně je na tom Benelli, po výběhu velkých tříválců 900/1130 v roce 2017 se většina motocyklů italské značky vyrábí u čínského partnera Qianjiang Group společně s jinými stroji čínské provenience.

Z velké japonské čtyřky vystavovala jen Honda, která je největším výrobcem jednostopých vozidel a spalovacích motorů na celém světě. Na velkém stánku představila stroje všech velikostí a kategorií od legendy Monkey po legendu Goldwing, od jednoválcové stopětadvacítky až po šestiválec 1,8 litru s dvouspojkovou převodovkou!

K vrcholům patřily nové generace Transalpu a Hornetu, skútry Forza 125, 350 a 750, elektrický EM1e, ale z nabídky nemizí ani legendární Super Cub a maličké Monkey a Dax. Vedle již známých motocyklů Jawa 350 OHC na základě čínského Shineray XY400 se vzduchem chlazeným jednoválcem 397 cm3 (ø 85 x 70 mm), kopií

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

3

Foto: Petr Mich

Nestranný a nez

álek

ávislý měsíčn

Norton Commando 961 Sport Final Edition, rozloučení s legendou (limitovaná série 40 kusů)

březen 2023

Ročník XXII I. číslo 251 150•Kč

Singer 9 Le M

ans

Sosnová Classi

c

Maurer Union

Rétromobile 20

23

MJ_2023_03.in

dd 1

21.02.2023

6 6 Honda Monkey, nyní stopětadvacítka o výkonu 6,9 kW (9,4 k) s rychlostí až 92 km/h 7 Setkání autora článku s novinářem a cestovatelem Jaroslavem Šímou starší konstrukce Honda o výkonu 20 kW (27 k)/6500 min‑1, jsme si na stánku týnecké Jawy prohlédli rovněž indické výrobky Jawa 300/350 CL, z nichž vyniká 350 CL Pérák ­kategorie bobber (jednomístný s jednoduchým blatníkem vzadu) a s větším motorem 334 cm3 (ø 81 x 65 mm) o výkonu 22 kW (30 k). Nechyběly stroje RVM 500 by Jawa, vyráběné v Číně (Tibet New Summit Motor Co., Ltd, v Chongqingu) pro argentinského partnera RVM (Roberto Vicento Martínez), který svého času nesl název Jawa Argentina a naše motocykly v této jihoamerické zemi vyráběl v licenci. Když přestaly dvoudobé motory stačit zpřísněným předpisům, vymyslel nový motocykl RVM 500 se čtyřdobým kapalinou chlazeným dvouválcem 471 cm3 (kopie Hondy od Loncinu?), ale značku Jawa si nadále zajistil. Novinka existuje jako RVM 500 by Jawa Scrambler s výkonem 31,5 kW (43 k)/8500 min‑1 a šestistupňovou převodovkou, ale také RVM 500 by Jawa s výkonem o 1 kW (1,36 k) vyšším. Pokud hovoříme o českých výrobcích, pak vězte, že výroba sidecarů Velorex v Žamberku pokračuje,

Právě vyšlo dubnové číslo plné zajímavého čtení

7 a také Peter Knobloch neúnavně pracuje na dalším vývoji znovuzrozeného Böhmerlandu pro 21. století.

Na evropské klienty útočí různí čínští vý­ robci. Vedle těch, kteří neustále mění jméno, sortiment a vůbec mlží, takže opravdu nevíte, co se na vás chystá, existují i jiní, kteří postupují systematicky, mají zajímavou obchodní nabídku a nakonec i výborné výsledky. Patří k nim CF Moto, která loni uvedla enduro CF Moto 800 MT s dvouválcem, vzniklým ze spolupráce s rakouskou KTM. Právě kvality tohoto stroje prověřil motoristický novinář a cestovatel Jaroslav Šíma, který s ním najel přes 86 000 km!

Na výstavu Motocykl 2023 se vrátil z cesty napříč Mexikem, kterou v únoru absolvoval na o něco menší CF Moto 650 MT a opět byl se strojem velmi spokojen. Z jeho dalších kousků musíme zmínit Africký test na 10 000 km s dvouválcem Royal Enfield Interceptor 650, opatřeným sidecarem Velorex 563. Rovněž Royal Enfield, britská značka založená v roce 1901 a znovuzrozená v Indii, měla v Letňanech důstojný stánek, kde samozřejmě Šímova africká souprava z lednové cesty nechyběla! Podobně lze hodnotit britský Triumph s plnou nabídkou modelů včetně mohutných řadových tříválců.

Zkrátka výstava v Letňanech se vydařila a už se můžeme těšit na další.

■

4:36

Jiří Svojsík byl synem

Antonína Benjamina

Svojsíka zakladatel

českého

junáctví ☞ Šedesát let Bugatti T 43 se žlutočerno Mám rád různá s Bugatti u karoserií landaulet 1929 u vozu stojí výročí! Jednak od Gangloffa. Na štábní kapitán Vladimír která stojí za snímku z jara připomínají a Eliška Junková.

Kučka, manželka připomenutí, nějakou událost, Synové zenin – příležito za druhé je překarosovat na roadster dalšího majitele Hugo Urban‑Em Tomáše Bati Marie to – mricha nechali a připomínám, st k oslavám. Já se přidržím zejména u naro‑ u firmy Oldřicha Uhlíka že té první varianty (Motor Journal 05/2013)vůz Svojsíka podepsa 22. března 1963 jsem v bytě pana JUDr. l kupní smlouvu podvozku 43 Jiřího na automobil 271 Bugatti 43, číslo cenu 5500 Kčs, s motorem BMW 64258 (BMW která byla při krásný den mého podpisu smlouvy 335) za kupní života! vyplacena. Byl V Jirotkově knize to Saturnin je vých příběhů na pravou míru“ hezká kapitola „Uvádění románo‑ Protože doba a já si její název byla dovolím použít: slušný, nicméně taková, jaká byla a doktor Svojsík byl sice opatrný vyzvednout pořadník právník, který si navíc velmi měl v příštím em přidělenou byla cena sice týdnu Octavii combi o tři tisíce vyšší, za 38 500 Kčs, nenarazili, že ale – jak řekl Dr. Svojsík – jsme tak starý „abychom vůz zejména když mně bylo řečeno, přecenili!“ Já jsem s tím souhlasi půdě domu a že kompletní až si nastřádá motor je uložen l, m 1500 Kčs, jít. Že se tak na tak si pro něj nestalo a motor mohu při‑ 4868 pana Fialy z půdy byl namonto v ván do Bugatti je jiná kapitola Kouřimi a vyvezen do muzea V loňském roce na Jiří Koťátko při oslavě ! bratří Schlump Sosnové Classic předvedlo 80. narozenin Elišky Já jsem s Bugattko fů, Škoda Muzeum v Junkové na Bertramce Škoda 1100 OHC v provedení u, kterou do jízdě jedinečné designové roadster a coupé Eliška Junková Čech 8. října , prožil šedesát závodní skvosty 1929 zakoupil nahradil 7. ledna krásných let, a ztracený motor zeným motorem 1966 na vrakovišti pana jsem Jana Provazn typu 44, číslo íka nale‑ rekonstrukci 1075 za 1300 mechanikem Kčs, se kterým, Josefem to má být, buga zůstává v rodině Čapkem, jezdím dodnes. po Jiřího, který A jak v majetku mého Venku stále na ni od dětství nejstaršího syna ještě doznív vyrostl. těšíme á

Sosnová Cla

ssic

více či méně na novou zimní počasí Dušánka, pořad veteránskou sezónu a o to více . Vyzpo se atele akce Autodromu Sosnová Classic vídali jsme proto Pavla Sosnová. a ředitele Driving Motor Journal Camp

MUDr. Jiří Koťátko

MUDr. Jiří Koťátko při domě Jiřího Kristiána jízdě ke slavnostnímu odhalení pamětní Lobkowicze v Turnově desky na rodném v roce 2014

28

MJ_2023_03

.indd 28

Veteránsalon

Motor Journa

lu 3/2023

Plakát na první závod Mistrovství Evropy v Sosnové motokár

začalo měnit od nám v krátkos (MJ): Pavle, mohl bys nového vlastník roku 2021 s příchodem ti představit Do roku 1990 a, pojišťovací Sosnová, jeho se zde jezdily Autodrom Kooperativa.

V ostrém tempu do společnosti převážně moto‑ historii, současn kárové závody, Celý okruh prochází kopečku soběšickéh ale ost a přínou rekonstr o. Jiří Koťátko s kamarádem padně budoucnost? postup‑ lové a automob také amatérské motocyk Karlem PavelKonfrštem ‑ a sportovn ukcí s cílem vybudovat školicí ilové závody.

Dušánek (PD): í centrum V letech 1982 a 1983 se zde Vznik autodrom datuje do roku jely závody v dardů s odpovída podle posledních stan‑ u se rodní 1977, kdy byla rámci meziná‑ jícím zázemím Rallye Škoda. zahájena jeho výstavba. První .

Po roce 1990 závod se zde jel pil jako hlavní nastou‑ MJ: Přestěhoval v roce 1978. pořadatel pan Vloni jste uspořád se sem závod později Velimex Štěpáne motokár k, ali první akci se do té doby názvem Sosnová se Zdeňkem , který do pod jezdil v ulicích Lindrem toho vstoupili Classic. Letos Tehdejší ředitel České Lípy. a prvním závodem , ti další ročník. chystáte místní Správy motokáry. Pak Co je vlastně byly že pro stavbu silnic dohodl, přišel nosnou lenkou Autoklub s myšlenko tohoto podniku myšokruhu bude rallyecrossu, využita otočka u těšit? a na co se máme autobusu. Základy postavila už v dnešní podobě se rallyecrossová trať té dráhy jsou tam dodnes.

PD: Mělo to určitý a první závod v roce 1994. se zde jel vývoj. Už v roce Rallyecross se oslovili Jindra zde jezdil až příchodu nového Lasík s Tomášem 2008 nás do a udělala promotéra do Pavlíkem se první akce kdy se zde jel pro veteráns naposledy závod roku 2011, vozy. Nebylo V roce 2010 bugatce ké Evropy. Potom to ani mistrovství došlo ke změně pro klub majitelů pro závodní auta, ale s Jiřím Mewaldem na Brno–Soběšice utekla duše. Jiří tový povrch, Koťátko se pustil do opravy na anglických vozů. asfal‑ se z který byl definitiv toho akce Stala v roce 2021.

Mezitím se zde ně dokončen pod názvem pořádaná i dvakrát v roce konala spousta dalších akcí, Sosnění. Už jako třeba setkání od toho ročníku se řešilo, Motor Journal 3/2023 Historie už je mistrů apod. jak z toho udělat prvního tedy aby se z toho něco víc, byla, že se vlastně dlouhá 45 let. Nevýhoda stala významn á akce v kalen‑ dáři veteránů vybavení. Nebylo nikdy nemyslelo na další , youngtimerů Mezinárodní závody značky. Až v nebo nějaké depo, pořádné motokár na novém ště. V dobách roce 2020 se parkovi‑ na okruhu rallyecrossu objevil nápad 21.02.2023 uspořádání srazu 4:39 se velký areál, vozů Metalex, ale bez zázemí. z toho stal Petr Bold protože a Metalex k To vše se nám mají blízko.

Ukázalo se, že to funguje, letos už bude

Jedny z posledních 34

závodů motokár v

České Lípě, než přešly

na nový autodrom

V té době ještě musela stačit normální komunikac pneumatikami e s tratí vyznačeno

u kužely nebo

Singer 9 Le Mans

r.v.1934 ze sbírky

MJ_2023_03

.indd 34

Veteran Areny v Olomouci

Automobily

se značkou

Motor Journal 3/2023

Singer

21.02.2023

Zakladatel firmy Georg podnikatelů, e Singer (1847– díky kterým 1909) patří z center britské se z měste ke genera ci výrobu jízdníc ho automobilového čka Coventry stalo jedno průmyslu. h kol pan Singer patřil mezi Vlastní firmu založil v jejich nejvýz na Vysoké namnější výrobcroce 1875 a na konci bylo vždy kol Singer Apollo spojováno století z roku 1885 e v Británi s vysokou vyráběných i. Jméno Singer kvalitou motocyklů, George Singer ale také autom nejen jízdních kol a přiznat, že poprvé později firma obilů. v historii vykazuje rvním

ztrátu, a zároveň motorovým svůj odchod oznámil značky Singer vozidlem měsíců předtím z pozice generáln . Výhodou ího Následovala 1900 mohutně bylo roku bylo, že si restrukturalizac ředitele. zákazník mohl tohoto řešení výsledke jší e, jejímž m byl vznik koupit samotné opatřené motoremjízdní kolo motorové nové firmy kolo a namonto v zadním Motor Company Singer kole. vat jej namísto zadního kola Ltd., která byla patřilo k největšímSinger Motor Wheel svého bicyklu 23. února 1903. registrována nebo předního kola tricyklu.

O atrakcím podzimn National Cycle stihla firmu pohromaměsíc později 2. dubna í Show. Licenci V listopadu 1901 , když v továrně motoru o výkonu k výrobě požár. Oheň vypukl zničil téměř všechny motorové tricykly. již Singer vystavoval dva dva koně umístěn uvnitř kola i parní stroj, Pod názvem Tri transmise ého No. 1 pan Singer 1) který ‑voiturett je poháněl, a to byla tříkolka koupil od firmy e stroje v Perks & Birch také drahé nově vybudov Motor Wheel ním kole a pohodln s motorem v před‑ ané motorár jen několik cionáři schválili ým křeslem ně. Ak‑ jezdce, který pro spolu‑ 1) George Singer seděl zády ke ního kapitálu drastické snížení směru jízdy. z časopisu Tri‑voiturette a firma mohlaInzerát základ‑ Na dál. Na s Isaacem Singerem neměl nikdy nic společného No. pokračovat Die Woche se září 1904. Maurer podzimní motocyk vzadu, ale poměrně2 seděl spolujezdec také (1811–1875), zakladatel Union dokazuje, že Singer Manufactu lové Singer vystavil vyjede stoupání 52% výstavě tak vysoko čelem em jízdy. Obchodn ring Company se novou verzi sídlem v Tennessee, kde í úspěch motorov ke směru vého kola se vyráběly proslavené v Le Vergne však nebyl a zároveň první svého motoro‑ ých singerů takový, jaký motocykl, tedy šicí stroje. stroj s motorem by si vedení představovalo. o výkonu 3 firmy ným Na konci roku koně v rámu před 1902 musel šlapacím středem umístě‑ nem zadního a poho‑ kola řemenem . Firma O České Singer republ

Ludwig Maurer (1895)

Maurer Un

Zábřežský

4:39

můžeme sledovat až do dnešních vyprávění o jeho osudu dnů.

ion

dědeček auto

Díky dlouhol etému přátelstv kolem Maurera í se nám o tom, s aktéry podařilo napsat doufáme

mobil

, zajímavé pojednán velké množs ice se dá říct, že je veterá í. tví nskou velmoc děných v muzeícautomobilových a motocy Vznik í. Svědčí o tom Ludwig firmy Maurer Union klových veterá veterán – dědečeh a soukromých sbírká ch. Jeden takový nů soustře‑ Nejprve Maurer (1873–1936) k automobil v Zábřeze. se vydáme – odpočívá vzácný auto‑ V a značky Maurer. ke kořenům vzniku vozu velké množs odborném veteránském v areálu Automobilní Za vším stojí tví školy tér a zakladat konstruk‑ sto lety. S vozemkrásných vozidel, která tisku už bylo předst el norimberské aveno Union pan firmy Maurer byla vyrobe , jeho výrobc Ludwig Maurer. na před více em a jejich Žil a praco‑ než val v letech 1873 osudy vás chceme seznám až 1936. Narodil yl vyroben it. v Sigmannsu u Wangen se

Singer Tri‑voiturette 40

No. 1 Paní Muriel Hindová

MJ_2023_03

.indd 40

řídí svůj dvouválcov

ý Singer Tri‑car 9hp

Union, typ I.b

na dvacátého století počátku (r. 1904) v německém Norimberku ve firmě Ludwiga Maurera pod výrobním označen ím Maurer Doktorw

agen.

Na (1906)nou první pohled jde o klasicko

u otevře‑ voiturettu, jenže tento vůz skrývá technických něko‑ Motorlik Journal patentů od svého Nejzajím3/2023 výrobce. avější a také ojediněle používan ý 21.02.2023

Ludwig Maurer v 56

MJ_2023_03

.indd 56

4:40

jednom z prvních

vyrobených vozů

u v Německ rodiny farmáře, u do je způsob použití který se zabýval chovem ovcí. převážně nemá klasicko převodů. Tento vůz totiž Jako školák u převodovku musel samo‑ zřejmě pomáha koly, ale frikční s ozubenými t třecí převod, tato činnost ho na rodinné farmě, avšak který ji nahra‑ zuje. A ještě s v podstatě nezajíma několika dalšími ho bavila technika la. Vždy zajímavostmi technickými a mechanika. vás postupně mladík si vyrobil seznámíme.

Po mnohaletém svépomocí vysoké Už jako základních školních kolo. Po výrobce těchto usilovném pátrání dědiců letech směřova vozů se zjistilo, cesta do učení la jeho jedná o skutečný k výrobcům že se zde ale také šicích jízdních kol, unikát. Vozů bylo dochová tohoto strojů. typu Večerně no ve světě jen technické kurzy navštěvoval několik kusů a ten zábřežsk a ý je jedním ve švýcarském později studoval techniku z nich. A tak Winterthuru.

Tam udivoval učitele svými dovednostmi a znalostmi.

Maurer Union (1900)

Ludwig Maurer u

vozu s karoserií viz‑a‑viz

(1901) Motor Journal 3/2023

21.02.2023

4:41

www.MotorJournal.cz

► RANGE ROVER (L460)

Foto Tom Hyan

Automobily

BRITSKÝ OBR

Pátá generace Range Roveru je zcela nová, postavená na nové hliníkové platformě, společné také verzi Sport...

M

odelová řada Land Rover prochází velkou obměnou, po několika desetiletích se ­proměnil Defender, ale také luxusní typy Range Rover (pátá generace L460) a Range Rover Sport (třetí generace L461). Range Rover z roku 1970 je všeobecně považován za evropského průkopníka kategorie dnes známé coby luxusní SUV, sice nebyl úplně první na světě, protože v USA vznikaly podobné typy již dříve (za všechny jmenujme Jeep Wagoneer a Ford Bronco), ale za více než padesát let se stal skutečnou ikonou SUV. Dále ­rostl a sílil, jeho druhá generace vyjela v roce 1994, třetí 2001, čtvrtá 2013 a pátou představil profesor Gerry McGovern, OBE, šéfdesigner Land Roveru a sub-brandu Range ­Rover, už 26. října 2021 v Královské opeře v Londýně.

Premiéru na autosalonu si nový Range odbyl v Los Angeles 2021, jako první Range ­ ­Rover v alternativním sedmimístném uspořádání se třemi řadami sedadel. typ převodné Novinku, která svým vzhledem jasně ústrojí potvrzuje příslušnost ke slavnému D250 AWD, 8A rodu, jsme si poprvé prohlédli 7. proD300 AWD, 8A since 2021 u příležitosti otevření no- D350 AWD, 8A vého showroomu největšího českého P400 AWD, 8A dealerství Albion Cars v Průhonicích P530 AWD, 8A

6

auto 2023/4

TH

TOM HYAN

u Prahy (tehdy už registrovali 100 objednávek). Základem vozu je zcela nová modulární platforma MLA-Flex (Modular Longitudinal Architecture), vhodná jak pro Pátá generace ­klasickou podélnou zástavbu spalovacích motorů, tak Range Roveru poprvé rovněž pro tři druhy elektrifikovaných pohonů, na nové platformě MLA-Flex tedy mild-hybridy, plug-in hybridy a elektrické BEV (přivyjela v loňském roce; jde v roce 2024), a to při výrobě na jediné lince v britvyzkoušeli jsme nový ském Solihullu! Velký Range Rover už nemá žádný Range Rover čtyřválec, vyjíždí s nabídkou třílitrových šestiválců JLR v osmiválcové verzi P530 Ingenium vlastní konstrukce, a to se systémem milda ve výbavě Autobiography -hybrid 48 V pro zážehovou i vznětovou verzi, později i v zážehové PHEV. Vrcholem nabídky je model P530, poháněný přeplňovaným osmiválcem 4,4 litru Twin Turbo, který je návratem ke spolupráci s německou BMW Group podle dohody z roku 2019 (tento motor později umožní hybridní verzi, jak potvrdila BMW Group). Konstruktéři JLR odpočátku spolupracovali s BMW Group na přípravě nové ► RANGE ROVER 2023 pohonné jednotky V8 pro vrcholnou motor, výkon spotřeba WLTP verzi Range Roveru, jež doznala hybrid [kW/k] [l/100 km] úpravy pro specifickou zástavbu.

3.0 I6 TD, mHEV 183/249 7,6 Změnila se charakteristika motoru 3.0 I6 TD, mHEV 221/300 7,6 pro extrémní terénní podmínky, ale 3.0 I6 TD, mHEV 258/350 7,6 (LWB 7,6/7,8) i některé detaily (olejová vana, sání 3.0 I6 T, mHEV 294/400 9,5 (LWB 9,6/9,7) 4.4 V8 Bi-T 390/530 11,4 (LWB 11,5/11,6) vzduchu, či výztužná žebra pro větší

2

1

Foto Tom Hyan

3

4

5 1 Nejsilnější Range Rover P530 namáhání v terénu). Nový osmiválec JLR/BMW nahradostal zážehový osmiválec zuje pětilitrové Jaguary ze spolupráce s Fordem, které ze spolupráce JLR/BMW Group kdysi vystřídaly právě osmiválcové BMW, jež se poprvé zjevily v Range Roveru po dočasném spojení britské 2 Horizontálně situovaná přístrojová a německé automobilky (nyní jejich výroba skončila po deska se dvěma velkoplošnými uzavření motorárny Ford v Bridgendu). Range Rover displeji značného rozlišení P530 s novým osmiválcem má výkon 390 kW (530 k) 3 Detail centrálního velkoplošného a točivý moment 750 N.m v rozpětí 1800 až 4600 min‑1, displeje infotainmentu takže vozu o hmotnosti kolem 2,5 tuny uděluje zrychlení 4 Přístrojový štít před volantem na sto za 4,7 sekundy a největší rychlost 250 km/h. s údajem o spotřebě paliva Znamená to také spotřebu paliva kolem 12 litrů na sto 12,3 l/100 km kilometrů, ale kdo má na tento prestižní vůz, tak jistě nebude mít problémy 530 koní nakrmit! Ujeli jsme 433 5 Luxusní interiér prestižní kilometrů na běžných silnicích, ve městě i po ►►► osmiválcové verze P530 Autobiography

4/2023 THauto

7

Foto Tom Hyan

► RANGE ROVER (L460)

1

2

3

1, 2 Otevírání zavazadlového prostoru s velkým vzhůru výklopným víkem a menší dolů sklopnou částí, která může sloužit jako sedačka pro outdoor events 3 Zážehový osmiválec s plastovým krytem a příčnou výztuhou

dálnici, ale při dodržování rychlostních limitů jsme dosáhli spotřeby benzinu 11,5 l/100 km při průměrné rychlosti 65 km/h. Ve sněhové vánici při přejezdu Hory Svatého Šebestiána jsme ocenili možnost ­volby Terrain Response pro vozovky se sníženou adhezí i zvýšení světlé výšky v rozsahu 145 mm pro pře­ konávání návalů sněhu. Navzdory opět větším rozměrům se Range Rover ovládá lehce, manévrovací

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (P530) – kapalinou chlazený zážehový osmiválec JLR/BMW N63 B44 T3 (TU) s válci do V/90°, přeplňovaný dvěma turbodmychadly TwinScroll mezi válci (hot-vee), uložený podélně vpředu; přímé elektronické vstřikování benzinu, EU6d; DOHC 4V Double-VANOS/Valvetronic; 4395 cm3 (ø 89 x 88,3 mm); 10,5:1; 390 kW (530 k)/5500 – 6000 min‑1 a 750 N.m/1800 – 4600 min‑1.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – kapalinový měnič momentu a samočinná osmistupňová převodovka ZF 8HP (5,50 – 3,52 – 2,20 – 1,72 – 1,317 – 1,00 – 0,823 – 0,64 – Z 3,993); dvoustupňová rozdělovací převodovka High/Low; systém Terrain Response s různými jízdními režimy; stálý převod 3,31; pohon všech kol.

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná ramena a pružinové vzpěry, vzadu příčná a podélná ramena pětiprvkového zavěšení Multilink; odpružení vzduchovými měchy a teleskopickými aktivními tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory (aktivní 48 V); kotoučové brzdy ø 400/370 mm s vnitřním chlazením; DSC/TSC, ABS/EBD/EBA, hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, řízení zadních kol; pneumatiky 20“ až 23“, kola z lehké slitiny.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (LWB) – rozvor náprav 3197 mm, rozchod kol 1702/1704 mm; d/š/v 5252/2047 (se zrcátky 2209)/1870 mm; přední převis 860 mm; světlá výška 295 mm (offroad); součinitel odporu vzduchu cx = 0,33; nájezdové úhly P/Z 34,7°/29,0°, přechodový úhel 25,2° ; objem zavazadlového prostoru pětimístný 1050/2727 l a sedmimístný 312/1061/2601 l; objem palivové nádrže 90 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 2551/2650 kg, celková 3430 kg; brzděný/nebrzděný přívěs do 3500/750 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 4,7/4,8 s; spotřeba paliva WLTP 11,5/11,6 l/100 km; emise CO2 261/264 g/km.

VÝROBCE – Jaguar Land Rover Automotive Plc., Abbey Road, Whitley, Coventry, CV3 4LF, v závodě Lode Lane, Solihull, B92 8NW, Velká Británie

8

auto 2023/4

TH

mož­nosti zlepšuje standardní elektrické řízení zadních kol (natáčení až o sedm stupňů). Obecně však platí, že Range Rover není vhodným vozem do ­stístěných ulic českých měst, ve volném prostoru jej oceníte víc. ­Samonosná konstrukce už je samozřejmostí, nová architektura MLA-Flex však proti předchůdci nabízí až o 50 procent větší torzní tuhost, o 24 % sníženou hlučnost vycházející z podvozku, ale také navzdory 80 % hliníkových dílů poněkud vyšší hmotnost, kterou však vyvažuje možnost využití pro alternativní pohony bez velkých úprav. Dodávají se dvě velikosti, nový Range má krátký rozvor (SWB) 2997 mm jako Range Rover Sport, ale i prodloužený (LWB) 3197 mm, přičemž ve druhém případě může být sedmimístný. Standardně dostal dvě řady sedadel (pětimístný), ale existuje i v nejluxusnější verzi se čtyřmi individuálními sedadly. Vzduchové odpružení zaručuje velmi komfortní jízdu, umocněnou na dobré silnici systémem aktivních stabilizátorů na obou nápravách, pracujících s napětím 48 Voltů.

Nový Range Rover je kombinací výjimečného charakteru, nejmodernější techniky a vyspělé elektrifikace. Přináší inovativní doplňky, o nichž jsme již psali u sesterského typu Sport, šest terénních režimů ­jízdy, aktivní odpružení, řízení zadních kol, velkoplošné displeje, posílenou konektivitu a inteligentní jízdní asistenty, nabídku jsme zmínili už u sesterského typu Range Rover Sport. Nový Range Rover páté generace se stejně jako Range Rover Sport třetí generace vyrábí v britském Solihullu, tedy na stejném místě, kde se zrodil původní Land Rover koncem čtyřicátých let. Se svými předchůdci však už nesnese srovnání, stal se z něho jakýsi Rolls-Royce kategorie SUV už dříve, než jiné prestižní značky vstoupily do tohoto segmentu. Podobně jako u Sportu bude mít i velký Range Rover verze Plug-In Hybrid, označené P440e a P510e, se zážehovým třílitrovým šestiválcem a elektrickou asistencí, přičemž typové číslo udává celkový výkon v koňských silách. Verze P510e bude mít akumulátor Li-Ion 38,2 kWh pod zadními sedadly, ujede až 100 km elektricky a uváděné emise CO2 činí 26 g/km. Range Rover vstoupil na český trh s cenou začínající na 3 241 132 Kč (více a aktuálně na www.landrover.cz).

■

Foto Tom Hyan

► Automobily ► LEXUS RX (AL30)

Čas letí jako splašený, dobře si pamatuji premiéru druhé generace RX na Sardinii před dvaceti lety, letos v březnu jsem okusil pátou...

P

itoreskní vesnice a horské cesty Sardinie TOM HYAN, 2003 včetně českého trhu a v roce 2004 se stala prvním Mcely (CZ) hybridním SUV prémiového segmentu (RX400h). Ve v okolí Olieny byly svědky debutu evropské verze luxusního sportovně-užitkového vozu třetí (2008 AL10) a čtvrté generaci (2015 AL20) rozvoj Lexus RX300 druhé generace, prestižní hybridů pokračoval včetně šestiválcových verzí, než se Lexus RX450h+ značky Toyota Motor Corporation. Novinka v loňském roce představila generace pátá (AL30). Zápřebírá poháněcí soustavu přišla do Evropy nedlouho po americké premiéře. Uplyroveň je to první RX bez nabídky šestiválce, s výkonz typu NX450h+, nulo dvacet let, ale Lexus RX je ještě starší! Založil nějším hybridem Direct4 (velký elektromotor vzadu) je to tedy druhý ­tradici velkých crossoverů SUV luxusní značky, zro­ a novou modulární platformou TNGA-K. Plug-In Hybrid zené především pro americké klienty, ale pak uvolněné Na evropský trh přijíždí nový Lexus RX ve třech motorotéto japonské značky pro globální distribuci. První RX (Radiant Crossover) se vých verzích, výhradně hybridních s pohonem všech kol. od roku 1998 stal základem SUV od Lexusu i bestsellePrvní dvě pohonné jednotky známe už z menší řady NX, rem značky s celkovým odbytem přes 3,5 milionu vozů typ RX350h však má mírně zvětšený celkový výkon na (z toho 300 tisíc v Evropě) a impulsem k později roz­ 184 kW (250 k), zatímco soustava Plug-In Hybrid pro šířené řadě SUV různých velikostí. První generace RX450h+ se výkonem 227 kW (309 k) neliší. Absolutní ­vzešla z Toyoty Harrier (1997), nabídnuté následující novinkou je odlišně naladěný RX500h, standardně dodárok na export coby Lexus RX, odpočátku s třílitrovým vaný jako F Sport Performance, u něhož výrazně vzrostl šestiválcem a pohonem všech kol. První generace výkon elektromotoru na zadní nápravě (systém Direct4), RX300 (XU10), uvedená v Evropě počátkem 2000, navíc vybavené řízením zadních kol, což umocňuje jízdní zážitky. Mimo evropské trhy oslovila přes patnáct tisíc klientů, ale v celém světě se prodalo se dodává RX350 AWD s přeplňo► LEXUS RX a RZ (2023) 525 021 vozů do konce roku 2002, vaným čtyřválcem 2393 cm3 a osmityp motor převodovka, celkový výkon spotřeba WLTP stupňovou samočinnou převodovz toho 355 942 pouze v USA! Tato

pohon [kW/k] [l/100 km] kou, stejný typ motoru (T24A-FTS) čísla pasovala Lexus RX300 na RX350 2.4T I4 8A, AWD 183 – 205/249 – 279 9,6 nejúspěšnější luxusní SUV prémiopracuje ve špičkové hybridní verzi RX350h 2.5 I4 HEV e-CVT, E-Four 184/250 6,3 – 6,6 vého segmentu. Druhá generace RX450h+ 2.5 I4 PHEV e-CVT, E-Four RX500h, ovšem se šestistupňovou 227/309 1,1 – 1,2 v provedení RX300 (XU30) pak za- RX500h 2.4T I4 HEV samočinnou převodovkou a nej­ 6A, Direct4 273/371 8,0 – 8,3 hájila evropskou ofenzívu v roce RZ450e EM/EM Direct4 230/313 16,8 – 18,7 kWh výkonnější elektrickou asistencí Di-

10

auto 2023/4

TH

3

1

2 rect4. Zbývající hybridy RX350h (HEV) a RX450h+ (PHEV) s nepřeplňovaným motorem 2487 cm3 (A25A-FXS) mají obvyklý plynulý planetový převod e‑CVT (Hybrid transaxle) a pohon všech kol E-Four.

Jde o známý systém THS čtvrté generace, zatímco RX500h nově dostal přední elektromotor/generátor mezi motor a převodovku, z obou stran oddělený spojkou, tedy konvenční řešení hybridní soustavy ­(nikoli Power-Split s planetovou e-CVT). Také konstrukce akumulátorů je odlišná, pro PHEV se využívá Li-Ion 18,1 kWh, pro HEV naopak menší NiMH. Výrobce uvádí, že RX500h celkovým výkonem 273 kW (471 k) úspěšně nahrazuje šestiválce, downsizing je samozřejmě daní emisním předpisům. Vyzkoušeli jsme jak RX450h+ s externím dobíjením, tak samonabíjecí špičkovou hybridní RX500h, která nad svými sourozenci vyniká především jízdními vlastnostmi. Elektromotory vlastní konstrukce Toyota nabízejí vpředu 64 kW (87 k) a vzadu 76 kW (103 k), což dovoluje opravdu sportovní jízdu s lepšími vý­ jezdy ze zatáček, podpořenou aktivním řízením ­zadních kol. Symbióza spalovacího motoru a elektromotorů u slabších typů je zaměřena více na koncepci vše vpředu, když výkon E-Four vzadu činí jen 40 kW (54 k), zatímco vpředu se vyšších 134 kW (182 k) snoubí s umírněným výkonem nepřeplňovaného čtyřválce. Kombinovaný výkon soustavy ►►►

Foto Tom Hyan

4

5 1 Bestseller značky Lexus přijíždí na český trh v páté generaci, která jako první RX nenabízí šestiválcové motory (používá výhradně čtyřválce) 2 Do Evropy se dováží Lexus RX z Japonska pouze s hybridními pohonnými jednotkami

6

3, 4 Zvětšený objem interiéru vděčí za nárůst pozměněným proporcím s větším rozvorem náprav i rozchodem kol 5 Základní objem zavazadlového prostoru činí 612 litrů (pod krytem 461 litrů) 6 Přístrojová deska typu RX450h+ (Plug-In Hybrid) 7 Přístrojová deska typu RX500h (F Sport Performance Hybrid)

7

4/2023 THauto

11

Foto Tom Hyan

► LEXUS RX (AL30)

▲ Pohled pod kapotu typu RX450h+ (označení plus vyjadřuje Plug-In-Hybrid) ▼ Nejvýkonnější pohonná jednotka je pod kapotou typu RX500h

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (RX500h) – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Toyota T24A-FTS, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V (řetěz), Dual VVT-i; elektronické vstřikování paliva; 2393 cm3 (ø 87,5 x 99,5 mm); 11,0:1; 200 kW (272 k)/6000 min‑1 a 460 N.m/2000 – 3000 min‑1; dále elektromotory synchronní s permanentními magnety, vpředu mezi motorem a převodovkou 64 kW a 292 N.m (typ 1ZM) a vzadu na nápravě 76 kW a 168,5 N.m (typ 1YM); celkový výkon soustavy 273 kW (371 k) a točivý moment 550,8 N.m.

Trakční akumulátor Ni-MH 5,0 A.h, 240 článků.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná šestistupňová převodovka (převody 4,475 – 2,517 – 1,561 – 1,143 – 0,851 – 0,672 – Z 3,196); stálý převod 3,737 vpředu; vzadu redukční převod elektromotoru 10,755. Pohon všech kol Direct4, na zadní nápravě pohon pouze elektromotorem.

PODVOZEK – bezrámová ocelová konstrukce s pomocnými rámy, všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu víceprvkové závěsy Multi-Link; pérování vinutými pružinami a aktivními kapalinovými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, VSC/TRC; hřebenové řízení 14,4:1 s elektrickým posilovačem EPS, 2,76 otáčky na plný rejd, řízení zadních kol 4WS; pneumatiky 235/60 R 19 nebo 235/50 R 21 ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2850 mm, rozchod kol P/Z 1655/1695 mm; d/š/v 4890/1920/1695 mm; přední převis 1080 mm; světlá výška 183 mm; nájezdové úhly P/Z 15°/23°; základní objem zavazadlového prostoru (VDA) 461 – 612 l; objem palivové nádrže 65 l; pohotovostní hmotnost 2100 – 2190 kg, celková 2750 kg; brzděný/nebrzděný přívěs do 2000/750 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 210 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,2 s; spotřeba paliva WLTP 8,0 – 8,3 l/100 km; emise CO2 182 – 189 g/km.

VÝROBCE – Toyota Motor Kyushu, Inc., 1 Kamiaruki, Miyawaka City, Fukuoka Prefecture, 823-0015, Japonsko

12

auto 2023/4

TH

je v pořadí uvedených typů (350h, 450h+ a 500h) celkových 184, 227 a 273 kW, tedy 250, 309 a 371 k, čemuž přímo odpovídá také prodejní cena. Zákazník však především dostává tři různé varianty pohonu v jednom typu crossoveru včetně premiéry systému Direct4. U PHEV je větší akumulátor uložen pod podlahou mezi nápravami.

Rozjetý trend zvětšování zřejmě nelze zastavit, takže nové generace vozů přidávají na většině ­ ­rozměrů, snad jen s výjimkou výšky (u RX snížena linie střechy o 10 mm), ale narostly rozvor náprav o 60 mm a rozchod kol vpředu/vzadu o 15/45 mm.

Tvůrci vozů odůvodňují tento trend potřebou zvět­ šovat vnitřní rozměry, k čemuž u RX znovu došlo, nicméně se tak stírá mezigeneračně odstupňování jednotlivých modelů. Podobně se zvětšují kola sice efektního, ale málo praktického designu, nevhod­ ného do džungle velkoměsta, natož do terénu, ale to platí obecně pro všechny značky (vyšší výbavy standardně 21“, pouze Comfort má 19“). Na originální design s vřetenovitou mřížkou přídě si klienti Lexusu jistě zvykli, na první pohled odlišuje automobil od konkurence, nicméně nad průběžnou linkou koncových svítilen je zdůrazněný nápis Lexus. Typické jsou také úzké hlavní světlomety LED. Posílena byla konektivita se čtrnáctipalcovým dotykovým centrálním displejem a standardní nabídka bezpečnostních asistentů Lexus Safety System +3, která zahrnuje přednárazový systém PCS, dynamický adaptivní tempomat DRCC, varování při opuštění jízdního pruhu LDA, asistent poloautonomní jízdy LTA, rozpoznávání dopravních značek RSA a samočinné přepínání světlometů AHB. Ceny vozů RX v době testu začínaly od 1 790 000 Kč za RX350h Hybrid Comfort, od 2 090 000 Kč za RX450h+ Plug-In Hybrid Comfort a od 2 530 000 Kč za RX500h F Sport High Performance Hybrid (více a aktuálně na www.lexus.cz). Vozy RX se vyrábějí v Japonsku (Miyawaka City) a Kanadě (Cambridge, Ontario). Se stejnou délkou rozvoru náprav se dodává nový čistě elektrický Lexus RZ450e. Pokud není uvedeno jinak, tak jde o typ Lexus RX450h+ na našich snímcích. ■

Foto Tom Hyan

Lexus RX500h F Sport Performance Hybrid

Foto Tom Hyan

Lexus RX500h F Sport Performance Hybrid

Foto Tom Hyan

► Automobily ► MG EHS PLUG-IN HYBRID (AS 23P)

ČTVRTÁ FÁZE...

Nová značka na českém trhu nabízí dobrý poměr mezi užitnými vlastnostmi a příznivou cenou, na tradice MG si u nás ale pamatují jen znalci...

V

zpomínám si, jak nám při premiéře Jaguaru F-Type zdůraznili, že hledají nové klienty a nikoli pamětníky, pro které je E-Type ikonou. Podle průzkumu si většina lidí pod značkou Jaguar představila sedan sportovního charakteru, nikoli čistokrevný sportovní automobil.

U jiné původně britské značky MG je to hodně po­dobné.

Poslední typy byly většinou výsledkem strategie badge-engineering, kdy se osmihranné logo objevovalo na sportovních verzích sedanů jiných britských značek.

Světlou výjimkou byl zbrusu nový roadster MG F, uvedený jako poslední vůz této značky na náš trh v devadesátých letech. Pak vše skončilo.

Britská značka prošla třemi fázemi ­vývoje. V té první, od roku 1924 do vypuknutí druhé světové války, byla synonymem lehkého sportovního vozu, který se zásluhou Ing. Zdeňka Kliky z Prahy, oficiálního dovozce, objevil i v Československu. William Morris patřil k průkopníkům britského automobilového průmyslu a součástí jeho impéria se staly Morris Garages v Oxfordu, které pod taktovkou Cecila Kimbera upravovaly automobily Morris

14

auto 2023/4

TH

TOM HYAN MG EHS se zrodilo především pro export do Evropy, výroba byla zahájena koncem roku 2020 v novém závodě v Ningde v provincii Fujian

na sportovní verze, jež později odlišila nová značka M.G., tedy zkratka Morris Garages. Ve druhé fázi se po válce MG stala součástí British Motor Corporation (později British Leyland), kde však končila zmíněným nalepováním své značky na jiné vozy. Ve třetí fázi se noví majitelé pokusili o návrat, kromě užití značky pro sportovní verze Roveru zkonstruovali zmíněný MG F (1995), ale zkrachovali a po mnoha peripetiích značku zachránila čínská skupina SAIC Motor, známá společnými podniky s Volkswagenem a General Motors...

Začala tak současná čtvrtá fáze historie MG, jež se po počátečním nadšení z reinkarnace MG F (TF) a výrobě sedanů MG6 zaměřila na nejžádanější kategorii SUV. S vozy B-SUV (typ ZS) a C-SUV (HS a hybridní EHS) se pod taktovkou importéra M Motors CZ, kde M už neznamená pouze Mitsubishi, předsta­ vila 28. června 2022 na českém trhu.

Nové MG kategorie SUV se také ­začaly hned prodávat s tím, že nabídly prostorný interiér, příznivou cenu a sedmiletou záruku. Nejprve se představily typy ZS (ZS 11MCE) pouze se spalovacím motorem a hybridní EHS (AS 23P), k nimž počátkem roku při­

Přístrojová deska s virtuálním kokpitem 12,3“ a dotykovým displejem infotainmentu 10,1“

MG EHS vyniká prostorným interiérem, relativně bohatou výbavou a sedmiletou zárukou byla verze HS (AS 23), také jen se spalovacím motorem. Krátce jsme vyzkoušeli ZS a EHS, zpracování vozů dovážených z Číny i jejich jízdní vlastnosti byly příjemným překvapením, a tak není divu, že dovozce do ledna 2023 zaznamenal přes tisíc objednávek...

Dnes představujeme úhledný MG EHS, který je nejvýkonnějším typem na českém trhu a využívá hybridní systém s externím dobíjením (Plug-In Hybrid).

Samozřejmě konkurence je velká, ale SAIC Motor chce prodávat až 800 tisíc vozů bývalých britských značek MG a Maxus mimo Čínu, kde je vyrábí, a z toho plných 120 tisíc v Evropě. Česká republika byla zařazena do výběru a na rozdíl od západo­ evropských států dostane také typy se spalovacími motory. MG EHS je vůz segmentu C-SUV, jehož historie v Číně sahá do roku 2018. Základní pohonnou jednotkou je vpředu napříč uložený zážehový čtyř­ válec 1,5 litru o výkonu 119 kW (162 k), vycházející z konstrukcí GM-Shanghai, doplněný trakčním elektromotorem (generátorem) o velkém výkonu 90 kW (122 k), takže udržování akumulátoru v nabitém ­stavu je naprosto nezbytné, aby dramaticky neklesla dynamika vozu a nezvýšila se spotřeba benzinu.

Poháněna jsou pouze přední kola, s pohonem 4x4 se nepočítá, kupodivu vůz nabízí také Launch Cont-

Foto Tom Hyan

1

2

3 rol, která umožňuje zrychlení na sto za 6,9 sekundy.

Jeho doménou je ale komfortní klidná jízda, protože EHS je především prostorný rodinný vůz.

Zvláštností automobilu je systém pohonu s desetistupňovou kombinovanou samočinnou převodovkou, která využívá šest dopředných stupňů pro zážehový motor (ICE) a čtyři pro elektromotor (EM), dokonce nechybějí ani zpátečky pro oba motory!

Součástí převodného ústrojí je zmíněný ►►►

4 1 Displej před volantem v tomto případě udává dojezd 496 km na benzin a 42 km čistě elektricky 2 Volič samočinné převodovky na středové konzole 3, 4 Ve výbavě Exclusive je kožené čalounění sedadel, které u Emotion nahrazuje syntetická kůže

4/2023 THauto

15

Foto Tom Hyan

► MG EHS PLUG-IN HYBRID

1 1 MG EHS Plug-In Hybrid je jedním z dvojice prvních modelů MG, s nimiž SAIC Motor vstupuje na český trh 2 Zavazadlový prostor o základním objemu 448 litrů 3 Zážehový motor 1,5 litru je výsledkem spolupráce SAIC Motor a General Motors

2

3

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTORY (EHS) – Plug-In Hybrid; kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec SAIC 1.5 TGI, přeplňovaný turbodmychadlem TwinScroll, uložený vpředu napříč; DOHC 4V VVT (řetěz); elektronické přímé vstřikování; Stop/ Start, EU6d; 1490 cm3 (ø 74 x 86,6 mm); 119 kW (162 k)/5500 min‑1 a 250 N.m/1700 – 4300 min‑1; trakční elektromotor/generátor, rovněž uložený vpředu napříč a v převodovce, 90 kW (122 k)/3700 min‑1 a 230 N.m/500 – 3700 min‑1; celkový výkon hybridní soustavy 190 kW (258 k) a točivý moment 370 N.m; trakční akumulátor Li-Ion 16,6 kWh chlazený kapalinou, 51 A.h a 330 V, šest modulů (6x 15 článků), uložený před zadní nápravou a ve středovém tunelu.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – kombinovaná tříhřídelová samočinná desetistupňová převodovka (6 + 4) s vloženým elektromotorem/generátorem; převody pro ICE 4,407 – 2,500 – 1,676 – 1,225 – 0,918 – 0,695 – Z 3,359; převody pro EM 3,669 – 2,481 – 1,407 – 1,028 – Z 3,669. Stálý převod vždy 3,850; pohon předních kol.

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy Multi-Link, odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 235/50 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2722 mm, rozchod kol 1574/1593 mm; d/š/v 4574/1876 (se zrcátky 2078)/1685 mm; světlá výška 145 mm; objem zavazadlového prostoru 448/1375 l; objem palivové nádrže 37 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 1775 kg; celková hmotnost 2196 kg; hmotnost brzděného/nebrzděného přívěsu 1500/750 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 190 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,9 s; spotřeba paliva (WLTP) od 1,8 l/100 km a 24 kWh/100 km; emise CO2 od 43 g/km; dojezd EV (WLTP) 52 km.

Nabíjení 0 – 100 % za 7,0/4,5 h (AC 230 V; 10/16 A).

VÝROBCE – SAIC Motor Company, Ltd., Ningde Plant, provincie Fujian, Čína

16

auto 2023/4

TH

trakční EM, jenž slouží také coby spouštěč ICE. Celý systém EDU (Electric Drive Unit) je už druhé gene­ race, pracuje samočinně, elektromotor se vždy vy­ užívá k rozjezdu (zachovává si 20 % kapacity), jeho výhradní pohon lze volit až do rychlosti 120 km/h, pokud je trakční akumulátor nabitý. Akumulátorový blok Li-Ion ve tvaru písmene T připomíná řešení pro Chevrolet Volt, je výrobkem čínské společnosti CATL (Contemporary Amperex Technology Com­ pany) a při kapacitě 16,6 kWh má hmotnost 136 kg.

Palivová nádrž se ovšem zmenšila na 37 litrů.

A praktické zkušenosti? V zimních podmínkách ukazatel elektrického dojezdu hlásil 42 km ještě při 80 % nabití, po prvních čtyřiceti kilometrech byla spotřeba 5,4 litru a 5,0 kWh na sto kilometrů. Za prvních devadesát kilometrů se zvýšila spotřeba benzinu na 7,3 l/100 km a elektrické energie na 6,9 kWh/100 km, to už je vhodné akumulátor dobít, aby vynikly výhody hybridního pohonu. S vybitým akumulátorem (podle indikace, jinak si stále uchovává rezervu 20 %) se citelně zhorší dynamické vlastnosti, ostatně není divu, když výkon trakčního elektromotoru činí 90 kW (122 k). Plug-In Hybrid se musí dobíjet, je tedy vhodný pro uživatele, kteří jezdí denně do 45 km tam a zase zpět, a pak přes noc doplní elektrickou energii. Na dlouhé cestě po vybití akumulátorů spotřeba benzinu roste a akumulátory se stanou nadbytečným zatížením, ale to platí obecně, proto PHEV musíte volit podle předpokládaného využití vozu. ­ Letošní novinkou pro český trh je verze HS s předním pohonem, ale jen se spalovacím motorem 1.5 Turbo/119 kW (162 k) bez elektrické asistence, ale i bez zátěže akumulátory. Dodává se šestistupňová manuální převodovka nebo sedmistupňová automatizovaná dvouspojková. Výhodou je nižší cena HS od 663 940 Kč, zatímco EHS je nejdražší (než přijdou elektromobily). Ceny na českém trhu nyní inflace zvýšila na 914 940 Kč v nižší výbavě Emotion (více a aktuálně na www.mgmotor-czech.cz).

■

Foto MG Rover Group

Z historie: MG Super Sports (1998) na základě MG F a předválečný MG K3 Magnette (1933)

4/2023 THauto

17

Foto Tom Hyan

► Automobily ► KIA NIRO EV (SG2)

Kia Niro EV druhé generace se na první pohled liší od hybridů designem a sedmnáctipalcovými koly

ELEKTRICKY...

Kia Niro i ve druhé generaci nabízí tři možnosti pohonu, a to včetně plně elektrického...

C

rossover Niro patří k výjimkám, v jednom TOM HYAN Pro elektrické Niro EV platí totéž, co pro verze hyb­ voze může klient volit jak spalovací motor ridní se spalovacím motorem. Vnější rozměry mírně s elektrickou asistencí, a to samonabíjecí narostly ve všech směrech, délka o 65 mm, šířka Kia Niro od svého uvedení Hybrid či Plug-In Hybrid s externím dobíjeo 20 mm a výška o 10 mm, zatímco rozvor náprav se je ojedinělou nabídkou ním, tak čistě elektrickou verzi BEV. Je to praxe, zaveprodloužil o 20 mm na 2720 milimetrů. Nová je modus pohonem lární platforma K3, která bez velkých úprav poslouží dená už v první generaci Niro (DE), a tak pokračuje HEV, PHEV a BEV i ve druhé, která se na první pohled liší především odtřem velikostem akumulátorů s kapacitou 1,32 kWh vážnějším designem. Zatímco první gene­ (HEV), 11,1 kWh (PHEV) a 64,8 kWh (EV). race e-Niro nabídla elektrický pohon ve dvou ► TEST VE SMÍŠENÉM PROVOZU (údaje v km) Elektrická poháněcí soustava poskytuje verzích (akumulátory 39,2 nebo 64 kW), ­dojezd přímo úměrný způsobu jízdy, zvoleujeto jednotlivá indikace pokles nému režimu (Eco, Sport nebo Normal) nová Niro EV (SG2) sází jen na provedení celkem jízda dojezdu dojezdu s větším akumulátorem 64,8 kWh a vyšším a vnější teplotě. Podle našich zkušeností 0 – 277 – výkonem trakčního elektromotoru 150 kW vykazují elektromobily Kia/Hyundai nejlepší 19 19 273 4 (první měla buď 150 kW, anebo 100 kW). výsledky. Na krátké trase 201 kilometrů ve 94 75 215 58 O tom, že je o elektrickou verzi zájem, svěd- 103 smíšeném provozu (město, silnice a dál­ 9 211 4 čí evropská prodejní čísla. U první generace 178 nice Praha – Příbram a zpět) jsme při klid75 165 46 23 147 18 ném způsobu jízdy zaznamenali vynikající bylo 31 % prodaných vozů v elektrické verzi 201 (tedy téměř 110 tisíc kusů).

Pozn. za 201 km klesla kapacita akumulátoru na 52 % spotřebu 14,8 kWh/100 km (jiní mohou závi-

18

auto 2023/4

TH

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – synchronní elektromotor/generátor s permanentními magnety, uložený vpředu, 150 kW (204 k)/6000 – 9000 min‑1 a 255 N.m/6000 – 9000 min‑1; stálý redukční převod 10,650 (= 2,263 x 4,706); pohon předních kol. Elektronická řídicí jednotka; akumulátory Li-Ion-Polymer 64,8 kWh (181 A.h), 358 V, uložené pod podlahou mezi nápravami, hmotnost akumulátorů 434 kg.

1

2

3

4

PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu nezávislé zavěšení Multi-Link; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, 2,66 otáčky na plný rejd, převod 13,3:1; kotoučové brzdy vpředu ø 305 x 25 mm s vnitřním chlazením, vzadu ø 284 x10 mm, ABS/EBD/BA, ESC/TCS; kola z lehké slitiny; pneumatiky 215/55 R 17.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2720 mm, rozchod kol 1571/1581 mm; d/š/v 4420/1825/1570 mm; přední převis 895 mm; světlá výška 150 mm; objem zavazadlového prostoru 455 + 20/1392 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1682 kg, celková 2200 kg; přívěs nebrzděný/brzděný do 300/750 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 167 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,8 s; spotřeba elektrické energie 16,2 kWh/100 km; elektrický dojezd WLTP 460 km (město 604 km); dobíjení AC (10 – 100 %) za 27 h 30 min (230 V), resp. 6 h 20 min (Wallbox 11 kW); dobíjení DC (10 – 80 %) za 1 h 5 min (50 kW), resp. 45 min (100 kW).

6

7

8

9

dět), pokles indikace dojezdu o 130 kilometrů a kapacity akumulátoru na 52 procent, přičemž systém nabízel ještě 147 km dojezdu. Jeli jsme za mrazi­ vého únorového počasí, takže dojezd 350 km zjevně není žádným problémem, což většině uživatelů ­bohatě stačí. Výrobce uvádí teoretických 460 kilometrů, ale také vyšší spotřebu 16,2 kWh/100 km.

Výkon poháněcí soustavy 150 kW (204 k) a točivý moment 255 N.m poskytují značnou dynamiku, zrychlení 0 – 100 km/h za 7,8 sekundy překonává hybridní verze, ale v režimu Sport klesá kapacita akumulátoru o poznání rychleji.

Pokud jde o provedení vozu, k odlišnostem elek­ trické verze patří nižší těžiště díky uložení většího akumulátoru pod celou podlahou mezi nápravami (hmotnost se zvýšila na 434 kilogramů proti 111 kg u PHEV), ale toto uspořádání nezmenšilo objem zavazadlového prostoru, který doplňuje rovněž

dvacetilitrová schránka vpředu pod kapotou. Specifickou výbavou pro Niro EV je systém řízení teploty akumulátoru pro optimální účinnost, tepelné čer­ padlo a funkce V2D (Vehicle-to-Device) pro napá­ jení externích spotřebičů (výkonem až 3 kW). Páčkami pod volantem lze řídit velikost rekuperace a aktivovat i-Pedal, tedy inteligentní ovládání vozu jediným pedálem akcelerátoru. Niro EV volí střední cestu, pneumatiky jsou 17“ (u HEV a PHEV voli­ telně 16“ nebo 18“). Výbava zahrnuje obvyklé asistenty (nouzové brzdění, jízda v pruhu, tempomat, mrtvý úhel); testovaný vůz Premium měl velko­ plošné displeje Supervision 10,25“, středový 10,25“ a Head Up; dvouzónovou klimatizaci, audioaparaturu Harman Kardon (8 reproduktorů) a Full LED světlomety. Jízda je velmi příjemná, vyšší cena je dána akumulátory, v době testu byla 1,119 milionu korun českých (aktuálně na www.kia.com).

■

Foto Tom Hyan

5

VÝROBCE – Kia Corporation, Hwaseong Plant, Woojeong-myeon, Gyeonggi Province, Korea

1 Objem zavazadlového prostoru se u elektrické verze nezmenšil 2 Přístrojová deska s velkoplošnými displeji a otočným ovladačem převodovky 3, 4 Testovaný vůz měl komfortní sedadla ve světlém provedení 5, 6 Po ujetí 200 km klesl indikovaný dojezd z 277 na 149 km při vynikající spotřebě elektrické energie 14,8 kWh/100 km 7, 8 Pod kapotou je praktická dvacetilitrová schránka 9 Zásuvky dobíjení jsou pod krytkou uprostřed přídě

4/2023 THauto

19

Foto Tom Hyan

► Automobily ► NOVINKY ČESKÉHO TRHU

V březnu byl uveden Subaru BRZ druhé generace v limitovaném množství na český trh (zatím 47 vozů, má být 87). Díky dovozci Subaru ČR jsme měli vzácnou možnost krátce vůz vyzkoušet na okruhu v Sosnové. Podle slov pana Masahiko Inoue, managera projektu, se soustředili na zvýšení výkonu a vylepšení jízdních vlastností (na testech BRZ se podílel Scott Speed). Čtyřválcový boxer má větší objem 2387 cm3 (ø 94 x 86 mm), výkon 172 kW (234 k)/7000 min‑1 a točivý moment až 250 N.m/3700 min‑1 s nárůstem o 15 % v celém rozsahu otáček (je to znát)! Dodává se šestistupňová manuální nebo samočinná převodovka, ve druhém případě poprvé se systémem EyeSight.

Ceny od 1 030 000 Kč včetně DPH.

Nový Subaru BRZ na okruhu v Sosnové

Subaru Solterra, první elektromobil této značky pro globální trhy V Sosnové jsme opět okusili také elektromobil Subaru Solterra, tentokrát v těžkém terénu se zapnutým režimem X-Mode, kde nás překvapily nejen značný točivý moment, ale i lehkost, s jakou Solterra náročnou trasu překonává. Na český trh se dodávají pouze vozy s pohonem všech kol AWD, jak velí tradice značky. Elektromotory jsou na obou nápravách (celkový výkon 160 kW), akumulátor 71,4 kWh podle WLTP dovoluje dojezd až 414 km. Rychlonabíječkou DC 150 kW se z 0 na 80 procent kapacity doplní za 30 minut. Ceny od 1 580 000 Kč.

Citroën C4 X, rozšíření nabídky o crossover/sedan

Nissan Qashqai e-Power, benzino-elektrický sériový hybrid

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Nový Citroën C4 X je zajímavou novinkou českého trhu, která se od hatchbacku C4 na shodné platformě EMP1 liší prodlouženou délkou o 240 mm a překvapivým provedením zadní části ve stylu sedan s klasic‑ kým víkem zavazadlového prostoru (nárůst hmotnosti jen 11 kg). Nabídku pohonných jednotek tvoří zážehové tříválce 1.2 PureTech 100/130 a vznětový čtyřválec 1.6 BlueHDi 130 (označení odpovídá výkonu v k), nechybí ani čistě elektrická verze ë-C4 X (100 kW/136 k). Objem zavazadlo‑ vého prostoru je vždy 510 litrů. Oba vozy kódového označení C43 (C4 X) a C41 (třetí generace C4) se shodným rozvorem náprav 2670 mm se vyrábějí ve španělském Madridu (Villaverde). Akční ceny od 494 900 Kč včetně DPH. Nové crossovery C4 nahradily v roce 2020 populární C4 Cactus. V plánu je také SUV C4 Aircross (C44), který vystřídá C3 Aircross.

Příjemným překvapením je Nissan Qashqai v provedení e-Power, tedy s elektrickým přenosem výkonu (jako u motorových lokomotiv).

Přední kola pohání elektromotor 140 kW, 330 N.m, napájený z akumulá­ toru 1,97 kWh, který je průběžně podle potřeby dobíjen zážehovým tříválcem 1,5 litru/116 kW s proměnným kompresním poměrem, ve funkci generátoru běžícím v optimalizovaném režimu. Výhodou je rychlá reakce pohonu a skvělá akcelerace. Ceny od 909 990 Kč.

20

auto 2023/4

TH

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na novou generaci SUBARU FORESTER (2009)

4/2023 THauto

21

► ŠKODA / VW EA 211 GLOBAL

Foto Tom Hyan

Technika

1

POTŘEBUJEME LIDI!

Neuvěřitelné! Navzdory všem obecným zprávám o krizi shání Škoda Auto zaměstnance, chybějí totiž kvalifikované síly pro rozvoj nových úkolů...

V

ývoj ani výroba spalovacích motorů v Mladé Boleslavi rozhodně nekončí. Volkswagen Group sice patří k předním propagátorům elektromobility, ale snad právě proto neza­ nevřel ani na vývoj spalovacích motorů, přestože je jistě ovlivní výhledy na připravovanou ­emisní normu EU7, která je totálním nesmyslem hned z několika důvodů. Především není vůbec přesně defi­ nována, nejsou kontrolní mechanismy, chybí čas a fi­ nance na náročný vývoj, a tak se hrozba EU7 nachází v oblasti politických hesel, vytvářených funkcionáři, kteří nemají ani technické vzdělání, natož zdravý rozum. Tito lidé nechápou časovou náročnost technických změn (nemluvě o finančních nárocích), navíc zcela zbyteč­ ných, pokud mají být za pár let v Evropě spalovací ­motory zcela zakázány. Další zpřísňování emisí ve vy­ braném regionu EU má celosvětově zanedbatelný efekt, minimální změny neodpovídají vynaloženým ná­ kladům, nevede ke zlepšení kvality ovzduší, ale vývoj a tím finální produkty prodražuje a vzdaluje je zákazní­ kům. Z tohoto důvodu naopak situaci zhoršuje, když se zvětšuje průměrný věk vozidel, protože lidé nová neku­ pují a udržují ta stará nižších emisních tříd. Na druhé straně platí, že za posledních dvacet let klesly výfukové emise o více než 90 %, takže na rozdíl od politiků se konstruktéři a technici opravdu pozitivně činí. ►►►

22

auto 2023/4

TH

TOM HYAN, Mladá Boleslav (CZ) 1 Škoda Kamiq, jeden z druhů ohrožených eventuálním zavedením nesmyslné emisní normy EU7?

2 Rozebraný tříválec EA 211 pro kontrolu opotřebení po dlouhodobé funkční zkoušce s extrémním zatížením na motorové brzdě

2

Foto Tom Hyan

3 4

6

7

5

3 Kolem 350 různých motorů prochází každoročně zkouškami na motorových brzdách 4 Za extrémních podmínek prašnosti, ale i vysokých či nízkých teplot, se zkoušejí nové vozy v různých lokalitách na celém světě 5 Kontrolní stanoviště jedné z několika motorových brzd pro různé zkoušky motorů

8

6, 7 Průhledná hlava válců slouží k prověření funkce chlazení a jeho optimalizace včetně rovnoměrnosti proudění, či schopnosti odvzdušnění (napojeno na elektrické čerpadlo) 8 Čtyřcestný katalyzátor, ještě nedávno inovace, nyní už nutnost pro splnění emisních limitů

4/2023 THauto

23

► ŠKODA / VW EA 211 GLOBAL

Foto Tom Hyan

1

2

3

4

Nic se nejí tak horké, jak se uvaří, a tak se možná ­dočkáme zajímavých překvapení. Volkswagen Group, a tedy i Škoda Auto, na rozdíl od jiných nedeklamují, že budou pouze elektrickou značkou. Jsou globálním ­dodavatelem a zásobují mnoho rozdílných trhů, kde nejen platí odlišné emisní předpisy, ale také vůbec ­ ­žádné. Spalovací motor je tam vítaným pomocníkem, lidé jej potřebují. Vedení Volkswagen Group znovu oce­ nilo vývojová pracoviště Škoda Auto, když do Mladé Boleslavi nově přidělilo globální zodpovědnost vývoje kompletní motorové řady EA 211 (a v některých zemích stále využívané EA 111) včetně přeplňovaných TSI a hybridních verzí, která následuje po udělení glo­ bálních zodpovědností za vývoj platformy MQB-A0-IN (pro Indii) a nyní MQB-A0-Global, nepřeplňovaných motorů EA 211/111 MPI, mechanických převodovek osobních vozů, automatizované dvouspojkové pře­ vodovky DQ 200 a bubnových brzd, jež vzhledem ke 5 změně jízdního režimu prožívají renesanci v elektro­ mobilech (např. Volkswagen ID.Buzz má největší 1, 2 Zkušební stavy ­bubnovou brzdu, jakou v Mladé Boleslavi vyvinuli). středních a vysokých škol technického zaměření. Práci VKM-4E-PST/5E-PST Z uvedeného výčtu úkolů je zřejmé, že v Mladé Boleslavi nabízí více než zajímavou, technologie související s vý­ pro testování převodovek potřebují rozšířit počet zaměstnanců, ale to se ukazuje vojem motorů si lze vybírat, procházet kurzy s jejich do 750 N.m, a to pro vozy jako nejsvízelnější problém. Na jedné straně kdekdo střídáním a zvolit si tu, která zaměstnanci nejvíce sedí, s pohonem jedné ­vykřikuje o krizi, na druhé straně jsou velmi zajímavá tedy strojní, elektrotechnickou, elektrickou, mechatronic­ či obou náprav kou, konstrukční, procesní nebo zkušební, přičemž ­pracovní místa neobsazena. Především proto, že chy­ bějí lidé s technickým vzděláním, na školy tohoto směru může jít i o globální nasazení se zahraničním stážemi.

3, 4 Převodovka se u nás hlásí stále méně lidí, což je bohužel dlouhodobý s průhledným obalem skříně Pamatuji doby, kdy automobil byl zájmem každého nor­ jev. V Mladé Boleslavi se ale nedostávají pracovníci i ji­ z vrstveného polykarbonátu málního chlapa a podílet se na jejich vývoji znamenalo umožňuje za provozu ných profesí, obrovské vývojové centrum se zajímavým zaměstnání snů, jenže zjevně se doba změnila. Dnes programem potřebuje například chemiky pro analýzu na zkušebním stavu vyhodnotit jsou možnosti mnohem větší, sám jsem se o zaměst­ proudění oleje emisí a výzkumy v oblasti paliv a maziv, chybí rovněž nání v Mladé Boleslavi za minulého režimu ucházel, ale technicko-ekonomické profese a mnohé další. Automo­ 5 Testy řazení a synchronizace neměl jsem šanci, říkalo se tomu vtipně špatný kádrový manuální převodovky na bilka jen v souvislosti s rozšířeným vývojem EA 211 po­ původ, aby vás mohli odmítnout. A dnes? Nechápu, třebuje přes 100 nových kvalifikovaných zaměstnanců zkušebním stavu GSY-PST proč se lidé nehlásí. Česká republika patří k velmocím s odbornými technickými znalostmi, zejména absolventy (řadí naprogramovaný robot) ve výrobě automobilů, ale i jiných strojírenských pro­

24

auto 2023/4

TH

6

7

8 duktů, automobilový průmysl u nás vytváří 10 % HDP a bez tohoto výsledku bychom byli o mnohé další ochu­ zeni. Škoda Auto nabízí pro zájemce nejrůznější pro­ gramy včetně odborných stáží, roční trainee program po dokončení studií, doktorandský program a hlavně volné pozice v zajímavých technických oborech (viz www.skoda-kariera.cz). Rozšíření počtu modelových řad, vlastní vývoj a centrum designu, produkce komplet­ ních vozů včetně elektrických, vlastní výroba motorů, akumulátorů a převodovek jsou hlavní náplní práce, o které bohužel v dnešní době navzdory komunikační explozi všichni nevědí a mnozí jen opakovaně blábolí nesmysly o českých montovnách.

Vývoj a výroba motorů EA 211 jsou jen jednou částí ­aktivit, ale velmi úspěšnou. V roce 2012 se v Mladé ­Boleslavi začaly vyrábět, loni produkce překonala čtyř­

6 Elektromotor s redukčním převodem EQ 310 pro zadní nápravu Enyaq iV 7 Pětistupňová manuální převodovka MQ 100 8 Dvouspojková převodovka DQ 200 (výroba přes 500 tisíc ročně ve Vrchlabí)

milionovou hranici a v současné době je používá 48 modelů pěti koncernových značek Škoda, Volkswagen, Audi, Seat a Cupra, které se prodávají na všech obyd­ lených kontinentech. Škoda Auto nyní přebírá odpověd­ nost za všechny varianty včetně funkčních, emisních a dlouhodobých zkoušek. Součástí vývojového procesu je rovněž projektové řízení, které zahrnuje vývoj roz­ ličných verzí motorů nejen v rámci EU, ale i v Indii, Číně, Jižní a Střední Americe a Jižní Africe se zohled­ něním lokálních předpisů a specifických požadavků jednotlivých trhů (např. brazilské verze na spalování etanolu, vyrobeného z cukrové třtiny). Motory EA 211 mají tři nebo čtyři válce, objem 1,0 až 1,6 litru, výkon 48 až 115 kW (65 až 156 k) a točivý moment 93 až 250 N.m.

Jsou nepřeplňované s vícebodovým nepřímým vstři­ kováním paliva do sacího potrubí, anebo přeplňované výfukovým turbodmychadlem s přímým vstřikováním paliva do válce. Existují v provedení Mild-Hybrid a Plug­ -In Hybrid, vedle benzinu mohou spalovat CNG nebo zmíněný etanol. Jen pro zajímavost, jde o 1844 variant pohonných jednotek! Škoda Auto má pro vývoj motorů zcela novou vlastní motorovou zkušebnu, otevřenou v roce 2014, ale také špičkově vybavenou emisní laboratoř s moderní analy­ tickou technikou podle normy ISO 17025. Na motoro­ vých brzdách se testuje 350 zkušebních motorů ročně (věděli jste, že se tam měří i spotřeba oleje?) a v emisní laboratoři, vybavené také čtveřicí klimatických komor, se provádí až osm tisíc laboratorních testů ročně.

Ve stejné budově motorové zkušebny je i zkušebna převodovek s řadou unikátních zařízení, jaká nemají ani ve Wolfsburgu. Škoda Auto vysílá experty z Mladé Boleslavi do jiných regionů, například když v roce 2018 převzala odpovědnost za aktivity Volkswagen Group na indickém trhu, tak tam 2019 otevřela technologické cen­ trum, 2020 nové centrum designu a zajistila výstavbu továrny a náběh výroby motorů EA 211 v Púně.

Motory se v Mladé Boleslavi vyrábějí od roku 1899, kdy firma Laurin & Klement přešla z bicyklů na motocykly a 1905 přidala první sériový automobil. Podobné je to s vlastními převodovkami, zatímco jiné automobilky je vždy nakupovaly (např. BMW), v Mladé Boleslavi mají s jejich konstrukcí velké zkušenosti, a tak nyní převzali odpovědnost za mechanické převodovky kompaktních vozů pro celý koncern. Už dříve byl pobočný závod ve Vrchlabí přestavěn z automobilky na výrobu dvou­ spojkových DQ 200. Také zkoušky převodovek, kdysi výhradně na silnici, doplnily testy na setrvačníkových stavech při náběhu vozu Škoda 1000 MB v roce 1964.

O sedm let později byl ve spolupráci s ÚVMV Praha v původním vývoji v Česaně uveden do provozu první zkušební stav pro převodovky, v roce 1998 byla Škoda Auto pověřena rekonstrukcí skříně převodovky MQ 200 z hořčíkové na hliníkovou, což by nebylo možné bez spolehlivého testování na zkušebním stavu. Úkol byl splněn a řešení Škoda Auto se tak uplatnilo na sériové převodovce MQ 200 pro celý svět, jejíž výroba dosaho­ vala až šest tisíc denně v Mladé Boleslavi a dalších závodech ve Španělsku, Argentině a Číně. V roce 2017 byla zkušebna převodovek značně rozšířena v budově nového centra vývoje motorů v Mladé Bole­ slavi. U manuálních převodovek ovládá řadicí páku ­robot, za určitých podmínek tak lze provádět testy spo­ lehlivosti a životnosti ve zkráceném čase. Samozřejmě testy nadále probíhají ve vozech za reálného provozu včetně náročných klimatických podmínek u severního polárního kruhu ve Švédsku i jinde, ale také extrém­ ního stoupání na Grossglockneru. Při naší návštěvě vývojového centra jsme viděli ještě mnohem více zají­ mavého. Jedno je ale jisté. Vývoj v Mladé Boleslavi pokračuje na světové úrovni a Škoda Auto vytváří opravdu zajímavé pracovní příležitosti. Jde jen o to, smysluplně je naplnit novými pracovníky.

■

4/2023 THauto

25

Foto Mildé-Kriéger

► Technika ► MILDÉ-KRIÉGER ÉLECTRIQUE (1941)

U nabíjecí stanice za války v Paříži

1

Elektromobilita hýbala světem už v minulém století, v nouzi o benzin za války se vrátila...

TOM HYAN

Průřez elektromobilem Mildé-Kriéger z roku 1941 (1,2 – elektromotor, 3 – měření ujeté vzdálenosti, 4 – maznice motoru, 5,6 – akumulátory, 7,8 – měnič s kabely, 9 – pojistky příslušenství, 10 až 12 – reostat s ovládáním a mazáním, 13 – vypínač, 14 – hlavní vypínač, 15 – zásuvka nabíjení, 16 – pojistky spouštěče)

F

rancouzský průkopník Louis Kriéger v roce 1897 předvedl v Paříži elektrické taxi, stal se průkopní­ kem pohonu předních kol (elektromotor u každého kola přední nápravy), vytvořil jeden z prvních hybridů a jeho firma v Colombes u Paříže vyráběla nějaký čas elek­ trická vozidla, brzy však zanikla jako všichni ostatní vý­ robci elektromobilů té doby. Devítimístný Kriéger z roku 1908 je součástí sbírek muzea na okruhu v Le Mans.

Za druhé světové války pocítili také Francouzi značný nedostatek benzinu, a tak vznikla řada elektromobilů.

Vrátil se rovněž Kriéger, tentokrát ve spolupráci s Char­ lesem Mildé, synem svého někdejšího spolupracovníka.

V roce 1949 uvedli pod společnou značkou přestavbu robustního osobního vozu La Licorne 6/8 CV, jehož so­ lidní rám s výztuhou tvaru X unesl 250 kg akumulátorů, jež vydržely jízdu na 90 km čtyř cestujících rychlostí až 40 km/h. Podobně na podvozku La Licorne nabídli také

26

auto 2023/4

TH

2

2 Devítimístná La Grosse Limousine (1908) od Louise Kriégera v muzeu v Le Mans ▼ Vozy byly v nabídce také u mateřské firmy La Licorne

Foto Tom Hyan

Z NOUZE

1 Mildé-Kriéger (La Licorne) na dobovém prospektu (1941)

elektrický rozvážkový vůz La Camionnette s užitečnou hmotností 1,0/1,2 tuny. Elektromotory dodávala firma SAFI (Société d’Applications de Fabrications Industriel­ les). V dobovém prospektu připomínali, že původní firma Kriéger et Mildé už v roce 1891 vyrobila první elektro­ mobil. Vůz modelového roku 1941 z Paříže ovšem válku nepřežil, zanikl jako ostatní elektromobily, když se vrátila normální distribuce benzinu pro spalovací motory. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na dvoumístný elektromobil Sebring Vanguard (1973)

4/2023 THauto

27

► Technika ► PERKINS ENGINES CO., LTD. (1932 – 2023)

Foto Chrysler Europe

1

2 1 Commer byl prvním uživatelem motorů Perkins, řada VC.4, 5 a 7 používala typy 4.236 o výkonu 59 kW (80 k) a 6.354 o výkonu 88 kW (120 k)

Foto Perkins

2 Seddon Diesel byl také velkým odběratelem motorů Perkins 6.354 pro svoje nákladní vozy

3

4

BRITSKÝ DIESEL

K průkopníkům vznětových motorů patří Perkins, který je nyní ve spojení s americkým Caterpillarem světovou jedničkou...

H

istorie Perkinsu je velmi dlouhá. Značka britského průkopníka lehkých rychloběžných vznětových motorů a zejména jejich instalace do nejrůznějších typů osobních vozů, a to zejména v době, kdy to nebylo vůbec obvyklé, vzbudila velkou pozornost i u nás. Dieselizace se totiž dotkla rovněž automobilů ruských a polských, jež se u nás prodávaly výhradně se zastaralými zážehovými čtyřválci, jejichž spotřeba paliva nepatřila k nejnižším. V dlouhém seznamu osobních vozů, vybavovaných motory Perkins Diesel, najdeme například automobily Moskvič 407, 403 a 408, Volga GAZ-21 a minibusy Nysa 501. Koncem padesátých a v šedesátých letech byl Perkins jedinou alternativou pro osobní diesely, sériově je totiž ve větším měřítku vyráběly jen Mercedes-Benz a Peugeot (Indenor).

Nizozemský dovozce motorů Perkins, společnost ­Hunter NV, zahájil už v padesátých letech konverze osobních vozů na diesely, většinou velkých amerických typů, vhodných pro taxislužbu (Plymouth, De Soto,

28

auto 2023/4

TH

FRANTIŠEK TVRDÝ 3 Vozy International 1600 Loadstar kalifornského přepravce Delta Lines používaly šestiválce Perkins Diesel 6.354 4 Bedford alias Chevrolet/GM Bus po přestavbě na motor Perkins 6.354 (uložen vzadu) u firmy Diesel Automotive Industries v australském Adelaide

­odge, Buick), kterým sice s výkonem 45 – 60 k D (33 – 44 kW) udělovaly podstatně horší dynamické parametry než původní zážehové šestiválce a osmiválce, avšak nesrovnatelně vyšší hospodárnost provozu.

Hunter využil nejprve čtyřválce P4C o objemu 3141 cm3 (ø 88,9 x 127 mm) a výkonu až 63 k (46 kW) při poměrně vysokém limitu otáček 3000 min‑1.

Dalším vývojem vznikly z iniciativy Franka A. Perkinse, který rozpoznal šanci pro diesely v osobních vozech, malé motory Perkins 4.99 v programu C99 (C = car; 99 CI = 1622 cm3). Zkoušely se v typech Vauxhall ­Victor, Hillman Minx a Ford Consul, byly uvedeny na trh v roce 1958, jenže zájem o ně zklamal očekávání. Konstruktéři stroj zvětšili na typ 4.107 (1760 cm3); sériově se pak vyráběl jako 4.108 především pro lehké užitkové vozy Ford Transit, Bedford CF, Commer a další. Tovární zástavbu do osobního typu uskutečnila jen Alfa Romeo v sedanu Giulia Diesel (1976 – 1978), vyrobilo se 6573 automobilů se čtyřválcem 1760 cm3 o výkonu 37 kW (50 k)/3800 min‑1. Celkem vzniklo přes 500 tisíc motorů

5

Foto Perkins

6

8 5 Slavný čtyřválec Perkins 4.99 poháněl nejen traktory, ale i osobní automobily 6 Rybářský člun Ember, výrobek loděnice Harbor Company z Freeportu v Texasu, poháněný motorem Perkins 6.354

7

Foto Massey-Ferguson

9

7 Massey-Harris 745 se čtyřválcem Perkins, vyrobený v počtu 11 000 kusů ve skotském Kilmarnocku v letech 1954 až 1958 8 Nová generace Phaser (ø 100 x 127 mm) přišla se čtyřmi a šesti válci a rozsahem výkonů 64 – 132 kW (87 – 180 k) 9 První vznětové motory Perkins byly čtyřválce (Vixen, Fox, Wolf a Leopard) 10 Perkins 6.354, legendární šestiválec pro užitkové automobily, traktory, lodě a další použití

Foto Perkins

Perkins 4.99, 4.107 a 4.108 v letech 1958 – 1992, samozřejmě nejen pro automobily. K těm však patří i bruselská Scaldia-Volga, jež přestavovala ruské Moskviče.

Ještě dříve nabízel Studebaker diesely Perkins pro americké vozy taxislužby počátkem padesátých let, v roce 1958 Chrysler montoval Perkinse do vozů De Soto ve Švédsku a Chrysler v Antverpách (vesměs taxi), souběžně probíhala éra přestaveb Hunter; ovšem nejslavnější z malých motorů 4.99 se objevil i ve velkých elegantních sedanech Renault Rambler, montovaných počátkem ­šedesátých let z dílů American Motors u Renaultu v Bruselu. V šedesátých letech využil Jeep a Dodge (pikapy) vznětové motory Perkins jako tovární zástavbu (alter­ nativa k zážehovým). Hlavními odběrateli motorů ­Perkins však byli výrobci nákladních vozů a autobusů, traktorů a kombajnů (podíl 30 procent motorů Perkins u prvních a 70 % u druhých v roce 1967 na celém světě), stavebních a zemědělských strojů, malých lodí, gene­ rátorů elektrické energie, čerpadel a dalších.

A jak to všechno začalo? Francis Arthur Perkins (cca

10

1889 – 1967) začal kariéru inženýra u rodinného výrobce stavebních strojů Barford & Perkins (založeno 1840), ale toužil po rychloběžném vznětovém motoru, spolu s Charlesem Chapmanem (1897 – 1979) se pustili do jeho konstrukce u firmy Aveling & Porter, jenže když zkrachovala (1934 se spojila s Barfordem do Aveling-Barford), byli nuceni vytvořit nový vlastní podnik. ►►►

4/2023 THauto

29

► PERKINS ENGINES CO., LTD. (1932 – 2023)

Foto Perkins

Foto Perkins

1

3

2 Zrodila se společnost F. Perkins, Ltd,. na Queen Street v Peterboroughu, ustavená v červnu 1932. První mo­ tory nesly jména Vixen, Fox, Wolf a Leopard; v roce 1933 se stal prvním odběratelem výrobce užitkových vozů Commer (Rootes Group). Frank Perkins propa­ goval diesely nejrůznějšími způsoby, v roce 1935 dokonce zajel Reg J. Munday na Brooklandsu několik světových rekordů (např. 100 mil průměrnou rychlostí 141,59 km/h; na kilometrové dráze dosáhl 152,37 km/h), kromě toho se Frank zúčastnil dálkové jízdy do Moskvy a Helsinek; upravený Nash se šestiválcem Perkins Diesel byl připraven pro londýnskou Olympia Show ­ 1939, ale ta se pro zhoršené politické klima v Evropě nakonec nekonala. V roce 1942 tvořilo výrobní program pět čtyřválců a jeden šestiválec; Perkins dodával především motory pro hlídkové a záchranné čluny RAF. V roce 1937 uvedený řadový šestiválec P6 se stal základem poválečného úspěchu, firma na Queen Street měla 700 dělníků, v roce 1947 byla postavena nová ­továrna v Eastfieldu u Peterboroughu. Stala se největším výrobcem vznětových motorů na světě; roku 1966 zvýšila kapacitu na 1300 motorů denně.

Výrobní program se rozšiřoval, mezi motory pro nákladní vozy vynikaly typy 6.354 a V8-510. První vyjel v roce 1960 jako šestiválec 5800 cm3 (ø 98,4 x 127 mm) s výkonem 88 kW (120 k)/2800 min‑1, vyráběl se třicet let, později přibyly přeplňované verze, v Peterboroughu vzniklo 1 018 307 kusů, ale přes dva miliony se zapo­ čtením zahraniční montáže. V roce 1965 byl uveden V8-510, první vidlicový osmiválec, který z objemu 8830 cm3 (ø 108 x 120,7 mm) dával 125 kW (170 k), resp. s přeplňováním 160 kW (218 k). Zmínku zaslouží

30

auto 2023/4

TH

4 1 Perkins Prima 2.0D/TD, zvláštní konstrukce pro osobní vozy (od 1986 pro Austin/Rover) 2 Šestiválec P6 se stal základem poválečného úspěchu, jeho nástupci jsou 6.354 a Phaser/1000 Series 3 Renault Rambler Classic, belgická verze amerického vozu se čtyřválcem Perkins (1963) 4 Perkins se za druhé světové války soustředil na motory rychlých vojenských člunů 5 Nová továrna Perkins Engines v Eastfieldu u Peterboroughu byla postavena na zelené louce v roce 1947

5

i čtyřválec typu 4.236 (4,5 milionu motorů od roku 1964). K odběratelům patřily Alvis, ACMAT, Atkinson, AWD, Bedford, Berliet, Citroën, Commer, Dennis, Diamond T, Dodge, ERF, Fargo, Foden, Ford, International, Leyland, Mazda (výroba 4.154 v licenci), REO, Renault, Saviem, Scammell, Seddon, White, Willys; abychom jmenovali jen značky užitkových vozů...

V roce 1954 byla zahájena výroba ve Francii, 1963 ­prodána první licence (Simpson z Indie) a produkce motorů Perkins se rozběhla v mnoha jiných zemích (nyní kromě Velké Británie také USA, Brazílie, Indie, Čína a Japonsko). V roce 1976 přesáhla půl milionu ročně, desetimiliontý motor vznikl v roce 1985, nyní je jich přes dvaadvacet milionů. V roce 1959 se stala Perkins Engines, Ltd., součástí odběratele Massey­ -Ferguson (traktory; s ním od 1994 tvořila LucasVarity Plc), než ji odkoupil Caterpillar za 1,35 miliardy dolarů (1998). Během let došlo k restrukturalizaci a úpravám programu, i v souvislosti s pohlcením dalších slavných výrobců vznětových motorů Rolls-Royce Diesels (1984, dříve Sentinel ve Shrewsbury), Dorman (1994, Stafford) a Gardner (1986, Manchester).

K posledním automobilovým typům patří Perkins Prima/ 500 Series, čtyřválce 2,0 litru pro Austin Maestro/Montego, a motory nákladních vozů Phaser/1000 Series, resp. Eagle TX (ex-Rolls-Royce). V současné produkci převažují motory Industrial Power, Gen Set (elektrické generátory) a Marine (odvozené námořní). Včetně malé 400 Series (od dvouválců 8,2 kW) po obří 4000 (Gen Set, dokonce i řadové osmiválce vedle V12 a V16) ­přesahují aplikace pohonných jednotek Perkins počet pět tisíc s výkony 4 až 2058 kW (5 až 2800 k).

■

Perkins DDE (Differential Diesel Unit), originální konstrukce přeplňování kompresorem a samočinné převodovky pro dvoupedálové ovládání nákladních vozů (1964)

Perkins P6 se vstřikováním paliva do předkomůrky Aeroflow byl základem P Series a vyráběl se v letech 1937 až 1969

► Krátce ► SVĚTOVÉ NOVINKY

Foto Kia

Kia EV9 se začíná sériově vyrábět coby model roku 2024

Modulární elektrická platforma E-GMP

Foto Hyundai

Velký elektromobil Kia EV9, jehož základní tvary naznačila studie z Los Angeles Auto Show 2021, přichází do sériové výroby se třemi řadami sedadel pro 6 nebo 7 cestujících a s klasickými bočními dveřmi. Je to crossover SUV velikostí odpovídající americkému typu Telluride, ale využívající elektropohonu odvozeného z EV6.

Podle výrobce slouží otočná sedadla první (o 90°) a druhé řady (o 180°) pro relaxaci při nabíjení! Dojezd prý bude přes 300 mil (480 km), platforma E-GMP pracuje s napětím 800 V. Bližší údaje při premiéře 14. března nebyly zveřejněny.

Foto Kia

Foto Kia

Kia EV5 Concept (premiéra 20. března)

Foto Toyota

Korejská značka uvedla Kia EV5 Concept, který je jakousi elektrickou obdobou Sportage, ale také součástí plánu uvedení 14 elektrických vozů Kia do roku 2027. Sdílí platformu Hyundai Motor Group E-GMP stejně jako styl designu s větší EV9, ale koncept dostal boční dveře otevírané proti sobě bez středového sloupku a otočná sedadla v první i druhé řadě. Střechu tvoří solární panely pro prodloužení dojezdu. Prodej sériové verze bude zahájen ještě letos (nejprve v Číně)

Toyota Grand Highlander

32

auto 2023/4

TH

Chicago Auto Show 2023 viděla premiéru nového typu Toyota Grand Highlander 2024, který vyplňuje mezeru mezi Highlanderem a Sequoiou, má osm sedadel ve třech řadách a vyrábí se v americkém Princetonu (IN).

Platforma TNGA-K nabízí tři druhy pohonu.

Klasický s motorem 2.4 Turbo (195 kW/265 k, FWD nebo AWD, AT8), či dva rozdílné hybridní se dvěma elektromotory (AWD, druhý EM vzadu), a to známý 2.5 atmo (179 kW/243 k, e-CVT) či nový Hybrid Max s elektromotorem mezi převodovkou AT6 a čtyřválcem 2.4 Turbo (266 kW/362 k, 0 – 96 km/h za 6,3 s, přívěs do 2268 kg). Rozvor náprav proti Highlanderu zvětšen na 2946 mm a délka narostla na 5116 mm. Motory V6 v nabídce už nejsou.

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na sportovní vůz PONTIAC SOLSTICE GXP (2007)

4/2023 THauto

33

► I. ROČNÍK SETKÁNÍ VRCHAŘŮ 04. 03. 2023

Foto Jiří Maršíček

Motorsport

Setkání závodníků, kteří nejméně před 35 lety jeli svůj první závod do vrchu, proběhlo v hotelu Atlantida na Staré Živohošti...

S

kvělý nápad, další z řady úspěšných akcí neúnavného organizátora motoristických ­ podniků Eduarda Patery, tvůrce seriálu zá­ vodů do vrchu EDDA Cup, se zúčastnilo 118 lidí včetně několika motoristických novi­ nářů a fotografů. Také jsme tam s fotografem Jirkou Maršíčkem přijeli, i když od našeho prvního startu v domácím šampionátu do vrchu uplynulo pouhých ­třicet let, ale skvělá účast bývalých závodníků včetně největších hvězd předčila naše očekávání. Jak napsal Eda Patera, akce proběhla naprosto bez problémů, žádní bývalí ­ sokové se neporvali, ­takže naprostá spokojenost...

Závody do vrchu jsou v našich zemích více než stoletou tradicí, jezdily se na mnoha tratích po celém území ně­ kdejšího Československa, jsou skvě­ lým sportovním zážitkem pro jezdce i atraktivní podívanou pro diváky, vět­ šinou na nich panuje přátelské ovzduší, všichni k sobě mají blíže než na okru­ zích, atmosféra připomíná automo­ bilové soutěže. Přiznám se ale, že mě osobně jako příznivce formule 1 a sportovních prototypů vždy více lá­

34

auto 2023/4

TH

TOM HYAN, Stará Živohošť (CZ) Účast závodníků ve Staré Živohošti předčila očekávání organizátora

kaly okruhy, byl jsem dříve v Brně a Mostě než na ­vrchařských tratích, ale už moje první návštěvy na sportovním podnicích tohoto druhu byly velmi zajíma­ vé. Později jsem tyto zážitky umocnil výlety na Pikes Peak a Shelsley Walsh i pravidelnou účastí na Ecce Homo ve Šternberku, kromě zvídavého nahlédnutí na vrchařské podniky v Maďarsku, Itálii a na Maltě, většinou během dovolených...

V roce 1971 jsem s kamarády vyjel vozem Wanderer W24L ročníku 1937 sledovat závody do vrchu Zbečno­ -Sýkořice a podpořit Václava Syřiště, který sice uspěl, ale Mladoboleslavští neunesli porážku, a tak mu do noci rozebírali motor. Nám pro změnu došel benzin, Miroslav Adá­ mek nabídl kanystr, dolili jsme Super a vůz uháněl jak splašený, aniž jsem musel šlapat na plyn (pak jsme jen vy­ měnili upálené ventily). V roce 1972 jsme se stejným Wandererem poprvé vypravili na Ecce Homo do Šternberka.

Třetí trať závodu do vrchu jsem pak celý víkend prožil v Záskalí v září 1976. Vác­ lav Král si vypůjčil MTX 1-03 formule Easter, se kterou běžně jezdil Dr. Bohu­ mír Plaček, vyjeli jsme v pátek, ►►►

6 7

Foto Jiří Maršíček

Foto Jan Splídek Foto Tom Hyan

5

Foto Tom Hyan

Foto Jiří Maršíček

4

2

Foto Tom Hyan

3

Foto Jan Splídek

1

1 Karel Jílek, Jozef Studenič a Viliam Miklík 2 Václav Syřiště 3 Jiří Hák a Petr Bold 4 Záskalí 1976: Jiří Patera (VAZ 2103 MTX) 5 Miran Velkoborský, Mirek Adámek a Petr Krejbich 6 Záskalí 1976: Jan Mach (Fiat 128 S Coupé) 7 Záskalí 1976: Miran Velkoborský (MTX 2-01 BMW)

4/2023 THauto

35

► I. ROČNÍK SETKÁNÍ VRCHAŘŮ

Foto Jiří Maršíček

2

Foto Tom Hyan

vyzkoušeli monopost v Hoškovicích, kde jsme potkali Mirana Velkoborského s jeho plackou MTX 2-01 BMW Alpina, abychom se v sobotu sešli na kopci. Nadchl nás Zdeněk Vojtěch, měl krásnou modrou Škodu 130 RS a půjčil nám ještě před závodem klíčky. Pak Václav ­trénoval a já jsem spolu s Daliborem Jankem pozoroval dění u trati. Ivan Dačev hned před námi v prvních zatáč­ kách udělal přemet s Fiatem 128 S Coupé, vůz rozbil, ale nic se mu nestalo. Miran nedal nikomu šanci, Zdeň­ kovi Haladovi (BMW 2002) nadělil dvanáct sekund.

Po návratu ze Setkání vrchařů jsem doma zapátral po dokumentaci ze Záskalí. K článku přikládám pár amatérských snímků, jaké jsem tam východoněmeckým fotopřístrojem Praktica L pořídil. Jsou na nich mnozí z těch, kteří letos přijeli na Starou Živohošť.

Samozřejmě, nerad bych opomenul někoho z význam­ ných jezdců, ale hlasování o nejlepším vrchaři z pří­ tomných skončilo pořadím Miroslav Adámek 211 bodů, Josef Michl 127, Karel Jílek 80, Václav Lím 55, Jaromír Malý 48 a Vlastimil Tomášek 46, jak sečetl sportovní komisař Jaroslav Malík, alias Posunovač depa. Věcné ceny věnovaly partnerské organizace a firmy ACI, Pivo­ var Svijany, Hakspeed, EDDA Cup a ÚAMK. Samozřej­ mě, v sále bylo mnohem více závodníků než vyvolená šestice! Například Miran Velkoborský, který kromě závo­ dění zachránil časopis Automobil, Jiří Moskal se zkuše­ nostmi také z Dakaru i závodních tahačů, Petr Krejbich, výtečný závodník a motorář, Josef Michl, dodnes aktivní jezdec a ladič motorů, Lubomír Plaček a Jan Schwartz, dlouholetí jezdci našich formulí, Jozef Studenič a Viliam Miklík, slovenské hvězdy první velikosti, Petr Bold, šéf

36

auto 2023/4

TH

3 Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

1

Foto Jiří Maršíček

Ocenění nejlepších; zleva Jaromír Malý, Mirek Adámek, Václav Lím a Josef Michl, vpředu organizátor Eda Patera ►

4 1 Záskalí 1976: Mirek Adámek (NSU TT 1300) 2 Petr Krejbich a Jiří Moskal 3 Záskalí 1976: Jiří Moskal (MTX 1-02 F-Easter) 4 Záskalí 1976: Ladislav Kalaš (MTX 1-01 F-Škoda)

Metalexu, Václav Syřiště, jinak též filmový kaskadér a vášnivý motocyklista, Jiří Hák, tvůrce Hakspeedu, Zde­ něk Ponec, Ladislav Bareš, František Došek, Petr Vojá­ ček, Jiří Jupa a mnozí další. Přiložené dobové snímky jsou z Mistrovství ČSSR v závodech automobilů do ­vrchu Záskalí v Hodkovicích nad Mohelkou, konaného v neděli 12. září 1976. Prostě historie, ale na stejné trati jsem si osobně zkusil, jak se závody do vrchu jezdí. Po­ prvé s Nissanem Sunny Cup v roce 1993, naposledy se Škoda Pick-Up Free Style ve slavném týmu Křenek ­Motorsport v roce 2000. Jsou to hezké vzpomínky. ■

► NAŠE LEGENDY

MTX 2-03 BMW 2000 (Ecce Homo 1984)

Foto Tom Hyan a Jiří Maršíček

(2023)

KAREL JÍLEK (CS/CZ) v letech 1974 a 1977, kromě sbírání domácích titulů. V roce 1975 vyhrál

V roce 1962 začínal v soutěžích s Felicií a Octavií, startoval na ME cestovních vozů v Brně, ale nejvíce se proslavil s formulovými vozy coby jednička Metalexu. Narodil se 9. května 1937 v Plzni a v roce 1966 okusil formuli 3 po Oldřichu Šustovi, ale teprve angažmá v Metalexu rozjelo úspěšnou kariéru. Řídil všechny typy od konstruktéra Václava Pauera jako první a záhy začal sbírat vítězství.

Už v roce 1972 byl vítězem Poháru míru a přátelství, což zopakoval

při premiéře MTX 1-03 F-Easter v Brně a hned získal titul. Objevil se za volanty MTX Buggy, Studio B5, první (MTX 1-01) i druhé generace formule Škoda (MTX 1-05), úspěšně startoval se spidery MTX 2-01 a 2-03, s Václavem Pauerem a Václavem Králem se podílel na projektu MTX 1-04 KIN a po odchodu z Metalexu pracoval pro Bervidův tým (ME 1986 cestovních vozů). V novém tisíciletí zkusil formule MX 1-11 Bohemia (2008) a kompozitovou Karbotex (Ing. Uher).

HSS-March Audi Turbo (Ecce Homo 1987)

Foto Tom Hyan a Jiří Maršíček

(2023)

MIROSLAV ADÁMEK (CS/CZ) (Brixner-NSU 1300), sbíral vítězství i tituly, objevil se v ME do vrchu

Mirek začal závodit až ve třiceti, o to déle to vydržel a v závodech historických vozů na NSU TT končil až v roce 2018.

Narodil se 18. srpna 1939 v Praze, vyučil se nástrojařem a pracoval ve znárodněném servisu v Modřanech, který založil jeho otec František.

V roce 1968 měli Němci zájem o spolupráci, a tak šel na stáž k NSU, aby o rok později vyjel na první závod! Když na NSU TT porazil tovární škodovky, stal se hvězdou, postoupil do sportovních prototypů

a Interserii, našim divákům představil vozy s třílitrovými motory Ford DFV F1, které si půjčoval (Gebhardt JC853, Williams FW07C a March 821), než ho spolupráce s Karlem Hasenbichlerem přivedla za volant HSS-Audi Turbo (chassis March 812 F2) a dokonce Penske PC18 Indy Car! Patřil k nejlepším v Interserii, dvakrát byl celkově druhý a jednou třetí v divizi II. Po roce 1999 končil (vyzkoušel i Pick-Up Free Style a Octavia Cup), aby od 2005 znovu usedl do NSU TT!

MTX 2-03 Ford 2000 (Havířov 1981)

Foto Tom Hyan

(2020)

MIRAN VELKOBORSKÝ (CS/CZ) V mostecké Interserii 1980 dojel pátý a čtvrtý v divizi II, 1981 tam byl

Po vzoru staršího bratra Václava začínal v motocyklových soutěžích, po Jawě 350 a ESO 500 ho zlákala čtyři kola a jezdil formule Škoda a Easter (MTX 1-02). Narodil se 18. července 1946 v Praze a často experimentoval s exotickými vozy, první rally jel 1970 na BMW 1800 TI. Nejvíce se proslavil za volanty sportovních spiderů MTX 2-01 BMW a MTX 2-03 Ford, s nimiž kromě sbírání domácích titulů (okruhy i vrchy) vyrazil také do zahraničí (Interserie od 1977; ME do vrchu).

ve druhém závodě celkově devátý (MTX 2-03 Ford), často ho však stíhaly technické problémy. Byl také u zrodu samonosné formule Easter (KDV), v kategorii kamionů dokonce vyrazil na Dakar, vrátil se k motocyklům (s velkoobjemovou Laverdou) a jako doprovod se vypravil s Františkem Šťastným na vzpomínkovou Tourist Trophy.

K jeho aktivitám patří i záchrana časopisu Automobil, když podpořil Milana Jozífa společným založením vydavatelské firmy Unipress.

4/2023 THauto

37

Borguddův vůz ATS D7 (HGS-1) s motorem Ford-Cosworth DFV

2

P

řezdívku Slim získal Tommy Borgudd jako mladičký plavčík obchodního loďstva, než převládl zájem o hudbu a motory. Začal bubnovat v bluesové skupině Lea Riders, pak založil skupiny Made in Sweden a Solar Plexus, aby příležitostně hrál i pro jiné od BB Kinga po Dánský filharmonický orchestr, hlavně při jejich koncertech ve Švédsku. Občas ho pozval kamarád ­ Björn Ulvaeus, aby zaskočil za bicími skupiny ABBA, která ho nakonec podpořila ve formuli 1!

Slim jezdil menší formule, při debutu 1969 vyhrál školní závod F-Ford ve Snettertonu, zkoušel kdeco, ale jen v sezoně 1976 si povypůjčoval závod od závodu devět vozů, než se stal mistrem Švédska 1979 ve formuli 3, zazářil v Monaku F3 1980 a následující rok už jel s podporou ABBA na ATS ve formuli 1. Bodoval šestým místem v Silverstone 1981, přešel pro 1982 k Tyr­ rellovi, ale došly peníze (má deset startů F1). Narodil se 25. listopadu 1946 v Borgholmu (ostrov Öland), ­posléze svou další kariéru nalezl v závodech tahačů, kde na kapotovém White Road Boss vyhrál třídu B roku 1986 a o rok později třídu C evropského šampionátu. Kromě toho jezdil závody cestovních vozů a nezřídka vítězil (vyhrál i první pohárový závod Rover 216 GTi Challenge 1991 v Silverstone). Několikrát jsme ho v závodech tahačů viděli u nás v Mostě (1987 mi tam podepsal fotografii s ATS D7 formule 1 z Dijonu), s americkým tahačem White Road Boss 2 (motor ­Detroit Diesel) patřil v evropském mistrovství k těm nejrychlejším. Po nepříjemných problémech, kdy se vzdálil závodním okruhům (byl vyšetřován v souvis­ losti s kauzou drogových dealerů), se vrátil pro další

38

auto 2023/4

TH

Foto Tom Hyan

1

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

► Motorsport ► TOMMY (SLIM) BORGUDD (1946 – 2023)

3

SLIM

4

1 Za volantem ATS formule 1 (Dijon 1981) 2, 3 Za volantem tahače Mercedes-Benz 1834 v Mostě (1996) 4 Na formuli 1 v Dijonu (1981)

5 TOM HYAN 5 S tahačem White Road Boss 2 na Hungaroringu (1987)

titul evropského mistra Race Trucks 1995 (Mercedes-Benz). Působil ve Velké Británii (Coventry), kde kdysi ve Snettertonu absolvoval závodnickou školu, ale žil také na ostrově Man a na Kypru. Pracoval rovněž pro Radical Sport Cars a nakonec jezdil závody histo­ rických vozů. Zemřel 23. února 2023, sužován Alzheimerovou nemocí.

■

► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan

(2004)

Jordan EJ14 Ford V10 (Imola 2004)

GIORGIO PANTANO (I) Další tři sezony zůstal ve F3000 (2002 druhý, 2003 třetí), ale jeho talent

Narodil se 4. února 1979 v Conselve (Padua), a když sehnal sponzory, tak se mu podařilo absolvovat neúplnou sezonu 2004 ve formuli 1 jako druhý jezdec týmu Jordan (končil po Monze, nezískal body).

V devíti začal na motokárách, byl neporazitelný a dobyl mnoho titulů mistra Itálie, Evropy a světa (1994 Junior), 1999 ve F-Palmer Audi Winter Series třetí, 2000 už byl německým mistrem F3 (Opel Team KMS) a testoval Benetton (2000) a Williams F1 (2001).

se vinou pomalého vozu ve formuli 1 neprojevil. Přešel do GP2 Series a znovu patřil k nejlepším, v letech 2005 – 2008 byl celkově šestý, pátý, třetí a mistrem. S monoposty ještě okusil Indy Car Series, AutoGP a fotbalovou F-Superleague (2009 startoval za AC Milano), než zakončil kariéru s automobily Gran Turismo (2013 – 2014 International GT Open, Blancpain GT Sprint a GT Endurance Series na McLarenu MP4-12C).

Celkem vyhrál 24 velkých automobilových závodů.

Foto Tom Hyan

(Brno 1986)

Zakspeed 871 (Hungaroring 1987)

CHRISTIAN DANNER (D) V osmdesátých letech přešel do formule 2, 1985 se stal prvním

Narodil se 4. dubna 1958 v Mnichově jako syn experta na dopravní bezpečnost Maxe Dannera, na přání rodičů dokončil studia, ale hned obrátil svůj zájem k závodům. Dlouhá léta jezdil s cestovními vozy (začínal v Renault 5 Pokal), viděli jsme ho v Brně i při DTM 1988, byl přihlášen do 47 Grand Prix F1, ale jen šestatřicetkrát se kvalifikoval, protože v letech 1985 až 1989 startoval ve druhořadých týmech Zakspeed, Osella, Arrows a Rial (nejlépe čtvrtý v Phoenixu 1989).

mistrem nové F3000 (na Marchu 85B vyhrál v Dijonu, Pau, Zandvoortu a Doningtonu), po odchodu z F1 jel japonskou F3000 (Leyton House), zkusil Indy Car (1992 Euromotorsport), kde sporadicky jezdil silniční okruhy do 1997 (Dale Coyne). Vrátil se v GP Masters (druhý v Kataru a třetí v Silverstone 2006). Profesionální dráhu končil s cestovními vozy (1995 – 1997 Alfa Romeo 155 v ITC a STC), 1992 vyhrál 24 h Spa i 24 h Nürburgringu (BMW M3). Je komentátorem F1 (RTL).

Minardi PS04B Cosworth CR3 (Imola 2004)

Foto Tom Hyan

(2004)

GIANMARIA BRUNI (I) v britské F3. Po třetím místě z Euro F3000 (2003) následovala kariéra F1

Narodil se 30. května 1981 v Římě, ve formuli 1 se objevil jako páteční testovací jezdec Minardi v roce 2003, o rok později ho Paul Stoddart povýšil do týmu. Třiadvacetiletý Gimmi se v sezoně 2004 zúčastnil 18 Grand Prix, ale jeho vůz Minardi PS04B Cosworth CR3 na konkurenci nestačil, čímž jeho kariéra F1 hned skončila. Začínal na motokárách, 1998 byl italským mistrem F-Renault Campus a 1999 evropským mistrem F-Renault 2.0, v letech 2000 – 2001 skončil pátý a čtvrtý

u Minardiho, ale 2005 – 2006 sestoupil do GP2 Series (vítěz Barcelona 2005, Imola a Hockenheim 2006) bez šance na návrat do Grand Prix.

Změnil strategii a dodnes jezdí se sportovními prototypy a vozy GT. Získal řadu úspěchů na Ferrari, byl mistrem Evropy GT 2013 a 2014, 2008 FIA GT, 2011 Le Mans Series a 2012 International GT Open, ale v sezoně 2017 překvapivě přešel k Porsche Motorsport (úspěchy na P911 RSR) s výhledem na starty LM Hypercar.

4/2023 THauto

39

► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan

(2004)

Jaguar R5 Cosworth CR-6 (Imola 2004)

CHRISTIAN KLIEN (A) (JP Motorsport/McLaren 720 S GT3). Od 13 let jezdil motokáry,

Rakouský závodník, který se dostal do formule 1 v sezoně 2004, když údajně přinesl deset milionů dolarů od Red Bullu, takže dostal přednost dva dny před podpisem smlouvy Jaguaru s Giorgio Pantanem!

Pokračoval po přejmenování Jaguaru na Red Bull v dalších dvou letech, ale po Monze 2006 byl propuštěn a nahrazen Doornbosem. Celkem vyjel 14 bodů ze 49 startů Grand Prix (nejlépe pátý v Šanghaji 2005).

Narodil se 2. února 1983 v Hohenems (A) a dále závodí v kategorii GT

1999 třikrát vyhrál ve formuli BMW Junior (celkově čtvrtý), po F-Renault 2.0 jel pro Petera Mückeho formuli 3, byl druhý v Euroseries a vyhrál Marlboro Masters v Zandvoortu 2003. Snažil se udržet ve formuli 1, 2007 byl testovacím jezdcem Hondy a Spykeru, pak BMW Sauberu, ale poslední tři GP F1 jel koncem 2010 na pomalém HRT F110 Cosworth. V bohaté kariéře byl třetí a šestý ve 24 h Le Mans 2008/2009 na Peugeotu 908 HDi, zkusil i DTM, V8 Supercars a Super GT.

Foto Copersucar

(1977)

Copersucar FD04 Ford DFV (1977)

INGO HOFFMANN (BR) a Project Four (nejlépe třikrát třetí), současně šance F1 od Wilsona

Brazilský závodník F1 v národním týmu Copersucar, který v devadesátých letech často startoval také v českém týmu Bychl Euroracing s cestovními vozy BMW (vyhrál na jaře 1995 superturismo v Brně).

Narodil se 28. února 1953 v São Paulu, začal doma ve F-Super V a s cestovními vozy, 1975 odjel do Anglie (March F3, pak Tony Dean/ Chevron B28 ve F5000, sedmý v Silverstone a čtvrtý v Brands Hatch), od 1976 pokračoval tři sezony ME F2 (March, Ralt) v týmech Kauhsen

Fittipaldiho v Copersucaru, ale s pomalým vozem se kvalifikoval jen třikrát ze šesti pokusů (1977 sedmý na VC Brazílie). Nejvíce se proslavil jako dvanáctinásobný brazilský mistr stock cars, tituly dobyl na Chevroletu Opala 1980, 1985, 1989 – 1990, spolu s Angelem Giombellim znovu 1991 – 1993, pak ještě 1994 (přechod na Chevrolet Omega) a 1996 – 1998 a naposledy 2002 (Chevrolet Vectra). Po 2008 skončil, ale běhá půlmaratony a věnuje se charitě (pomoc nemocným dětem).

Minardi PS04B Cosworth V10 (Imola 2004)

Foto Tom Hyan

(2004)

ZSOLT BAUMGARTNER (H) F3000 u Alaina Prosta, pokračoval u Nordic Racing (2002) a u Coloniho

Jediný maďarský jezdec F1 zaskočil coby náhradník za zraněného Ralpha Firmana na Jordanu v roce 2003 na Hungaroringu a Monze, 2004 absolvoval celou sezonu na Minardi (z 18 GP bodoval osmým místem v Indianapolisu). Narodil se 1. ledna 1981 v Debrecínu, v šestnácti jel formuli Ford 1800, než odešel do Francie za formulí Renault (otec Antal je velkým dealerem Renault/Dacia). Přes formuli 3 včetně startu v Macau GP a Korea Super Prix 2000 postoupil do

40

auto 2023/4

TH

(2003), než přišla životní šance F1, které se dříve jeho krajan Csaba Kesjár u Zakspeedu nedožil (jen testoval). Po sezoně 2004 převzal Minardi nový majitel Paul Stoddart a Zsolt později jezdil předváděcí jízdy s dvoumístnou formulí Minardi F1x2 a testoval Champ Car (Indy Car) 2007 pro jeho Minardi Team USA. Další roli testovacího jezdce dostal ve fotbalové F-Superleague 2008 (Tottenham Hotspur FC). Žije s rodinou v Budapešti (2014 se oženil), ale na závodech se jako jezdec už neobjevil.

► Motorsport ► OD ŠVÉDSKA PO USA Estonský jezdec Ott Tänak proměnil ve vítězství už druhý start po návratu k Fordu! Ve Švédsku utrpěla Toyota porážku, nejlepší byly čtvrtá (Kalle Rovanperä) a pátá (Elfyn Evans), když za Fordem Puma Rally1 Hybrid dojely Hyundai i20 N Rally1 Hybrid (Craig Breen před Thierry Neuvillem).

Pětatřicetiletý Tänak si vyměnil týmovou pozici s dvatřicetiletým Breenem, který naopak zamířil od M-Sport Ford WRT ke konkurenčnímu Hyundai Motorsport. V týmu Malcolma Wilsona M-Sport jel Tänak poprvé v letech 2011 – 2012, po roční přestávce se vrátil s Fiestou v novém týmu DMACK WRT s podporou M-Sportu, kde pak od 2015 nahradil Mikku Hirvonena a 2017 tam jel se Sebastienem Loebem. V roce 2019 s Toyotou dobyl titul mistra světa, ale zatím neobhájil. Švédská rally 2023 je jeho 18. vítězstvím WRC.

Foto Ford

Posádka Ott Tänak/Martin Järveoja (Ford Puma Rally1 Hybrid) vyhrála Švédskou rally s náskokem 18,7 sekundy

Foto Helena Hyanová

Americký showman Ken Block nepřežil 2. ledna nehodu na sněžném skútru nedaleko svého ranče v Park City v Utahu. Po přidání plynu v prudkém stoupání se skútr převrátil vzad a Ken na místě zahynul.

Zakladatel Hooniganu (tuning) a DC Shoes (boty pro skateboardisty) byl všestranným sportovcem, jeho úspěchy v automobilových soutěžích jsou nespočetné, mj. 23 vítězství v mistrovství USA a 24 startů WRC (nejlépe sedmý v Mexické rally 2013), a to nemluvíme o rallycrossu (6 titulů Global Rallycross, účast v mistrovství světa s nejlépe třetím místem na Hockenheimu 2016). Narodil se 21. listopadu 1967 v Long Beach, v motorsportu se proslavil na Subaru a pak s Fordy. Jeho manželka Lucy (vzali se v roce 2004) startuje v rally, mají tři dcery, z nichž sedmnáctiletá Lia se zúčastní soutěží na Fiestě a Nitro Rallycross Side-by-Side Division. Lucy vede catering business Luna’s Kitchen v Park City.

Ken Block (Ford Focus RS) na MS 2016 v rallycrossu v Barceloně

Foto Hoonigan

Foto Tom Hyan

▲ Ken Block na Festivalu rychlosti v Goodwoodu 2010 ▼ V roce 2021 se Ken Block překvapivě objevil za volantem Škody Fabie R5

Foto Helena Hyanová

Foto Aston Martin

Adrian Hamilton (1949 – 2021), syn Duncana, vítěze 24 h Le Mans 1953, nedosáhl na závodní dráze takových úspěchů jako otec, ale vyznamenal se přípravou speciálů Aston Martin a svéráznými kousky jako byl rychlostní rekord s obytným přívěsem, či účast v závodě cestovních vozů v Thruxtonu 1971 s limuzínou Grosser-Mercedes 600, kterou mu otec půjčil na víkend. Adrian byl devětkrát na 24 h Le Mans jako manažer týmu („Jeden závodník v rodině stačí,“ pravil Duncan), ale i jako jezdec. S Roaldem Goethem vytvořil sbírku závodních vozů v barvách Gulf (od GT40 po P917) a s upraveným Astonem DBS V8 (RHAM/1) dosáhl 302,4 km/h na Mulsanne Straight ve 24 h Le Mans 1977 (třetí v GTP) a rekordních 200,98 km/h s caravanem Alpha 14 v Elvingtonu 1980.

▲ Adrian Hamilton, světový rekordman s obytným přívěsem v závěsu (200,98 km/h v roce 1980) ◄ Slavný Aston Martin DBS V8 (RHAM/1) v poslední verzi 5.4 Twin-Turbo dosahoval výkonu 800 koní (588 kW)

4/2023 THauto

41

► LEGENDY OKRUHŮ

Ferrari 333 SP (Le Mans 1997)

Foto Tom Hyan

(1997)

GIANPIERO MORETTI (I) jezdil s Manfredinim na Porsche 907 (1969) a Ferrari 512 S (1970),

Úspěšný jezdec se sportovními prototypy, jehož kariéra vyvrcholila v sezoně 1998, kdy na Ferrari 333 SP vyhrál 24 h Daytony, 12 h Sebringu a 6 h Watkins Glen. Narodil se 20. března 1940 v Miláně, debutoval jako student v roce 1961 (Lancia). Když mu kamarád věnoval speciální malý volant, chtěli jej všichni, a tak od roku 1966 vyrábí volanty Momo (Moretti Monza) a Ferrari je hlavním odběratelem.

Vyhrál nespočet závodů sportovních vozů v USA, Evropě a Japonsku,

později v mistrovství IMSA (Porsche 934/935), než přesvědčil Piera Ferrariho, aby postavili Ferrari 333 SP pro soukromé týmy. Tehdy se Ferrari věnoval jen formuli 1, ale pak F 333 SP slavil velké úspěchy a Moretti s ním završil sportovní kariéru. Kromě Momo (volanty, kola) založil haly MoKart pro závody motokár, Momo Design pro úpravy vozů, Momo Racing pro motokárovou výbavu a konstruoval vlastní vozy (Momo Gebhardt). Zemřel 14. ledna 2012 v Miláně.

Foto Attualfoto Bologna

Brabham-Ford F3 (Monza 09. 04. 1967)

CORRADO MANFREDINI (I) utekl z nemocnice), pokračoval na Topolinu, 1958 – 1968 jezdil s mono­

Gentleman-driver, který měl na rozdíl od ostatních dlouhou kariéru (1952 – 1980), šestkrát jel Mille Miglia až do osudného roku 1957, na pětilitrovém Ferrari 512 S/M se objevil ve 24 h Le Mans 1970 (s Morettim) a 1971 (s Gagliardim), ale vždy odpadl.

Narodil se 21. listopadu 1931 v Badia Palesine (Rovigo), ve čtrnácti se odstěhoval do Milána, kde s otcem po léta pracoval v rodinné firmě.

V roce 1952 debutoval na otevřeném Fiatu v Mille Miglia (havaroval,

posty FJ (Wainer), F3 a dokonce F2 (Brabham), než přešel na sportovní prototypy (Porsche 907, od 1970 Ferrari 512 S pro Squadra Picchio Rosso/Filipinetti) a vozy GT (De Tomaso Pantera s Morettim).

Vyznamenal se v Coppa d’Oro delle Dolomiti 1955, kde s malým vozem Fiat 1100/103 TV Zagato dojel pátý za silnějšími stroji Cabianca, Zagata, Castellottiho a vítězného Gendebiena, když druhému ve třídě nadělil 20 minut ztráty. O svých zážitcích napsal několik úspěšných knih.

Foto Porsche

Porsche 908/03 LH (24 h Le Mans 1975)

MARIO CASONI (I) Bizzarrini, Abarth, Lola, Osella atd. V roce 1972 byl třetí a 1975 čtvrtý

Významný jezdec sportovních prototypů, který pronikl i do továrních týmů. Modenský podnikatel se po ukončení sportovní kariéry soustředil na rodinnou likérku Ovoro, jež rovněž sponzorovala Artura Merzaria ve formuli 1. Narodil se 4. září 1939 ve Finale Emilia, začal na Cooperu F-Junior, který mu půjčil švagr Odoardo Govoni.

Pokračoval s cestovními vozy, ve F3 (vicemistr Itálie 1964), 1968 jel F2 (Ferrari Dino) a pak se sportovními Ferrari, Maserati,

ve 24 h Le Mans (Joest/Porsche 908), 1968 s tovární Alfou 33/2 dojel třetí v Targa Florio a šestý ve 24 h Le Mans, později okusil také Porsche 917, Ferrari 512 M a De Tomaso Pantera (1973 vítěz Giro d’Italia). Rozloučil se pátým místem v 1000 km Monzy 1982 (Lancia Beta MC T). Poté se věnoval obchodu, rozšířil likérku, byl viceprezidentem Confindustrie a prezidentem sdružení Piccola e Media Industria. Pro zábavu pokračoval v italském šampionátu Gr.4 historických automobilů.

4/2023 THauto

43

Foto Tom Hyan

Historie

► STUDEBAKER AVANTI (1962 – 2007)

1

DLOUHO SE DRŽEL Foto Studebaker

Foto Studebaker

Designová ikona Avanti, původně od Studebakeru, se rozloučila až po pětačtyřiceti letech...

2

M

álokterý americký sportovní vůz, pokud nepočítáme Corvette, vzbudil takovou po­ zornost jako Studebaker Avanti, který byl mezi svými vrstevníky v šedesátých letech opravdu neobvyklým zjevem! Vlastně jde o první americké Gran Turismo, které se ovšem zrodilo v těžké době, kdy automobilka Studebaker ztrácela po­ zici na trhu ve prospěch Velké trojky z Detroitu, a proto záhy dobrovolně ukončila výrobu! Kupé Avanti bylo splněným snem průmyslového designera Raymonda ­ ­Loewyho, jenž navrhoval vše od slavné lahve Coca Coly až po lokomotivy, ale také si pro vlastní potřebu stavěl exkluzivní vozy. Známé jsou Lancia Loraymo, či osmi­ válec BMW 507 s originální karoserií Loewy, jež Avanti

44

auto 2023/4

TH

TOM HYAN 1 Studebaker Avanti je designová ikona, první americký automobil GT; na snímku vůz pařížského sběratele v Montlhéry 2004 2, 3 Čistý design bez zbytečných příkras vyniká na prvním prototypu Studebaker Avanti, představeném v roce 1962 na autosalonu v New Yorku

3 předcházely. V letech 1962 – 1963 (modelový rok 1963 až 1964) vzniklo jen 4647 originálních vozů Studebaker Avanti, všechny s karoserií kupé a osmiválcem vlastní konstrukce Studebaker. Ty dnes patří k nejcennějším a nejvyhledávanějším, přestože výroba po roce 1965 pokračovala pod hlavičkou účelově založené Avanti ­ ­Motor Corporation a jejích nástupců až do roku 2007.

Celkem vzniklo přes osm tisíc Avanti...

Málokterá automobilka má tak bohatou historii jako ame­ rická Studebaker. Sama dávno skončila s produkcí auto­ mobilů, její nástupci však žijí a na základě konstrukcí Studebaker se dodnes vyrábějí americké vojenské vozy.

Historie této značky, která byla dlouho po druhé světové válce slavná i u nás pro nákladní vozy (také z akce

► STUDEBAKER AVANTI

Foto Tom Hyan

(MY 1963 – 1964)

4

Foto Studebaker

7

8

5 6

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový osmiválec Studebaker 289 CID s válci do V/90°, uložený podélně vpředu; litinový blok, pětkrát uložený klikový hřídel, OHV 2V; čtyřhrdlový karburátor Carter AFB; limit otáček 6000 min‑1; objem válců 4736 cm3 (ø 90,49 x 92,075 mm); a) R1: 10,25:1; 176 kW (240 k); b) R2: s kompresorem Paxton před karburátorem Carter AFB; 9,0:1; 213 kW (289 k), úprava R3 Performance Package až 294 kW (400 k)/6000 min‑1 s navýšením objemu na 4990 cm3. Třístupňová převodovka (2,57 – 1,55 – 1,00) pro a) nebo na přání (pro b) standardně) čtyřstupňová BorgWarner (2,54 – 1,89 – 1,51 – 1,00), vždy s řazením na podlaze, na přání také třístupňová samočinná BorgWarner (2,40 – 1,47 – 1,00). Pohon zadních kol, standardní stálý převod a/b) 3,31/3,73, automatic 3,54.

PODVOZEK – obvodový ocelový rám se čtyřmi příčkami a výztuhou tvaru X, nesoucí dvoudveřovou karoserii kupé 2+2 z laminátu; vpředu příčná ramena a vinuté pružiny, příčný zkrutný stabilizátor; vzadu tuhá náprava a podélná poloeliptická listová pera; teleskopické tlumiče Gabriel; kapalinové dvouokruhové brzdy, vpředu kotoučové, vzadu bubnové; šnekové řízení, na přání s posilova‑ čem; bezdušové pneumatiky 6,50 (6,70) x 15.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2769 mm; rozchod kol 1458/1438 mm; d/š/v 4887/1786/1367 mm; pohotovostní hmotnost od 1428 kg; objem palivové nádrže 79,5 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 – 300 km/h; spotřeba paliva neuvedena.

VÝROBCE – Studebaker Corporation, South Bend 27, Indiana, USA

Foto Studebaker

4 Originální Avanti nemůže chybět v továrním muzeu Studebaker v South Bendu v Indianě

UNRRA) a před válkou dovážené osobní automobily, je v počátcích hodně komplikovaná. Oficiálně se uvádí, že produkce vozidel skončila v březnu 1966 po 114 letech jejich výroby, ovšem bratři Studebake­ rové stavěli povozy prokazatelně už od roku 1835.

Studebaker Corporation nikdy neopustila South Bend v Indianě, i když nějaký čas vyráběla také v Detroitu.

V roce 1872 byla největším výrobcem vozidel na ­světě, experimentovala s motory už v roce 1897, ale teprve o pět let později rozběhla sériovou produkci prvními elektromobily, s nimiž jezdil také Thomas Alva Edison. V roce 1904 vyjel první vůz se spalova­ cím motorem, o šedesát let později výroba skončila.

Poslední Studebaker Daytona Hardtop 1964 ►►►

5 Tvůrci Avanti, vpravo věhlasný designer Raymond Loewy a vlevo tehdejší ředitel automobilky Sherwood Egbert 6 Snímek z originálního inzerátu na nejrychlejší sériově vyráběný automobil světa 7 V prvním roce výroby měly originály světlomety kruhového tvaru (ve druhém roce vloženy do obdélníkového rámečku) 8 Interiér vozu modelového roku 1963 s pákou řazení vždy na středovém tunelu; samočinná převodovka přišla později

4/2023 THauto

45

2 je v továrním muzeu, nakonec se 17. března 1966 zastavila výroba také v kanadském ­Hamiltonu (Ontario). V té době jiná produkce (např. dodnes existující přísady do paliv a olejů STP) vynášela více než výroba auto­ mobilů, Studebaker se spojil s Worthingto­ nem a v roce 1979 byl pohlcen společností McGraw-Edison z Illinoisu; to však už nebylo po automobilové produkci ani památky.

Nejkrásnější poválečné vozy Studebaker na­ vrhl průmyslový designer Raymond Loewy, kupé Avanti je vyvrcholením jeho automo­ bilových aktivit. Sherwood Egbert se stal ­generálním ředitelem Studebakeru v únoru 1961. Sice neměl velké zkušenosti s auto­ mobily, ale záhy poznal, že značka potřebuje oživit modelovou nabídku. Na cestě do Kali­ fornie si koupil hromadu časopisů o sportov­ ních vozech, inspiroval se a ještě v letadle načrtl své představy, které předal Loewymu.

Slavný designer nápady zušlechtil, v kali­ fornském studiu se svými spolupracovníky vytvořil model a odeslal do South Bendu.

Představenstvo Studebakeru projekt schvá­ lilo s tím, že na vývoj nového motoru nemají potřebných 12 až 16 milionů dolarů, a tak sáhli po osvědčeném osmiválci 289 V8. Pro

46

auto 2023/4

TH

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

1

Foto Tom Hyan

► STUDEBAKER AVANTI (1962 – 2007)

3

1 Rekordní Studebaker s originálním osmiválcem, který v roce 1993 dosáhl v Bonneville rychlosti 322,485 km/h (exponát muzea Studebaker) 2 Studebaker Avanti s kompresorem Paxton na Týdnu rekordů 1999 v Bonneville 3 Avanti R5 Fuel Injection Twin Turbo týmu Due Cento ještě na Bonneville v roce 2009 (v roce 1996 mu patřil rekord 339,97 km/h) zvýšení výkonu dostal přeplňování kompre­ sorem Paxton, jehož výrobce Paxton Pro­ ducts tehdy Studebaker koupil za 275 tisíc dolarů. Nový automobil Studebaker Avanti se představil současně 26. dubna 1962 na valné hromadě akcionářů v South Bendu a na autosalonu v New Yorku.

Přijetí čtyřmístného kupé (2+2) nadčaso­ vých tvarů bylo více než vřelé, operace Avanti Airlift znamenala představení sedmi tisícům dealerů, prodejců a speciálních hostů. V srpnu 1962 slavný Andy Granatelli, zakladatel STP a pozdější šéf týmů pro 500 mil Indianapolis, na Avanti v Bonneville Salt Flats zajel 29 rychlostních rekordů ­během dvanácti hodin! Objednávky se jen

hrnuly, ale automobilka je nedokázala včas plnit, mnozí klienti ztráceli trpělivost a zá­ jem. Sherwood Egbert přišel o podporu ­svého nápadu v červnu 1963, kdy se novým předsedou představenstva stal Randolph Guthrie, advokát z New Yorku, zatímco ­podobně zapálený Clarence Francis z této pozice odešel do důchodu (bylo mu přes sedmdesát let). Další vývoj byl rychlý, Eg­ bert skončil pro zdravotní problémy a nové vedení Studebaker Corporation oznámilo 9. prosince 1963 záměr ukončit automobi­ lovou výrobu v USA. Produkce ještě pokra­ čovala v Kanadě, ale typy Avanti, Hawk a nákladní vozy skončily jako první...

Nový Avanti pro modelový rok 1963 měl vidlicový osmiválec Studebaker 289 CID ­ (objem 4736 cm3) ve dvou verzích, typ R1 bez přeplňování dával 176 kW (240 k), typ R2 s kompresorem Paxton nabízel 213 kW (289 k), zrodily se i výkonnější R3 a R4. Vůz klasické koncepce s pohonem zadních kol měl žebřinový rám s výztuhou tvaru X, jak bylo u amerických vozů tehdy obvyklé, ale naopak neobvyklou karoserii z laminátu.

Převodovka byla manuální, třístupňová nebo čtyřstupňová, vždy s řazením pákou

► VÝROBA STUDEBAKER / AVANTI

Foto Avanti

(rok, firma, počet kusů) 1962 – 1963 Studebaker Corporation (original) 4647 1965 – 1982 Avanti Motor Corporation (Altman) 2252 1983 – 1986 Avanti Motor Corporation (Blake) 576 1987 – 1988 New Avanti Motor Corp. (Kelly) 346 1989 – 1991 Avanti Automotive Corporation (Cafaro) 272 1997 AVX Cars (Bunting) 3 2001 – 2005 Avanti Motor Corporation (Kelly) 61 2006 – 2007 Avanti Automotive SA (Kelly) cca 30

4 4 Avanti II na titulní stránce prospektu nové Avanti Motor Corporation (1967) 5 Andy Granatelli zajel několik rychlostních a vytrvalostních rekordů na Bonneville v Utahu při premiéře vozu v roce 1963

8 Otevřený Avanti Convertible modelového roku 1987 z éry Michaela Kellyho 9 Poslední pokus Avanti 2001, další vývoj projektu AVX Steve Blake neměl velké zkušenosti s auto­ mobily, podnikal ve stavebnictví a v prodeji nemovitostí, ale přesto navrhl vůbec první kabriolet Avanti a první závodní verzi Day­ tona Coupé; jeho snaha však nevydržela dlouho (576 vozů do bankrotu v roce 1986).

Zastoupil ho jistý Michael H. Kelly, který vůz rekonstruoval na modernější rám z Chevro­ letu Monte Carlo, založil New Avanti Motor Corporation a ve spolupráci s Johnem Ca­ farem roku 1987 převedl výrobu do Youngs­ townu (Ohio), přičemž do roku 1988 vyrobil

Foto AVX Cars

8 9

Foto Avanti

na podlaze. Novinkou byly kotoučové brzdy, byť jen na předních kolech.

Příznivci Avanti se s ukončením výroby ­nesmířili. Dlouholetí dealeři Studebakeru ze South Bendu, pánové Nathanial Altman a Leo Newman, se nejprve snažili přesvědčit jiné výrobce o převzetí projektu, ale žádný neměl zájem. Udělali to tedy sami, koupili část prázdné továrny Studebakeru a všech­ ny formy, založili Avanti Motor Corporation a hned v roce 1965 představili Avanti II. Pro­ tože dodavatel laminátových dílů z Ohia vy­ ráběl také karoserie pro Chevrolet Corvette, objevily se pod kapotou nových Avanti II ­osmiválce z Corvetty, a to jak s manuální čtyřstupňovou (BorgWarner), tak se třístup­ ňovou samočinnou převodovkou. Výkon ­motoru 327 CID (5,4 litru) vzrostl na 221 kW (300 k). Na tvarovém řešení vozu nebylo třeba nic podstatného měnit, už u Stude­ ­ bakeru byly záhy kruhové světlomety na­ hrazeny novými se čtyřhrannými rámečky.

Výroba Avanti II pokračovala až do roku 1982, a to tempem 41 až 197 vozů ročně (celkem jich bylo 2252), než ji převzal nový majitel Stephen H. Blake. Během let se hlavní světlomety změnily na obdélníkové.

6

Foto Avanti

7

7 Čtyřdveřová varianta Avanti z roku 1990

Foto Avanti

5

Foto STP

6 Kupé AVX modelového roku 1997 z éry Jima Buntinga

346 vozů. John Cafaro pak firmu převzal, zasloužil se o první verzi čtyřdveřového ­sedanu a do roku 1991 vyrobil 272 vozů, než byla další rok továrna zavřena.

Následovala šestiletá přestávka, ale v roce 1997 vznikly tři kousky se značkou AVX. Bylo to dílo nadšence Jima Buntinga, který si u designera Toma Kelloga, někdejšího člena původního Loewyho týmu, objednal návrh repliky na základě podvozkových skupin Pontiac Firebird. Poté se poslední reinkarnací stal projekt Johna Seatona, ­bývalého dealera Avanti, který koupil kon­ strukci AVX a v roce 1999 založil znovu společnost Avanti Motor Corporation, ovšem ve Vella Rica v Georgii. Nakonec se spojil s již zmíněným Mike Kellym, jenž podnik později znovu převzal, využil mechanické díly Ford Mustang a společně vyrobili 91 posledních vozů, z toho asi třicet v nové továrně v mexickém Cancúnu, kde se roku 2007 historie Avanti uzavřela. Plány sice byly velké, v Georgii se zrodily také tři prototypy Studebaker XUV (velké SUV) ­ a repliky sportovních vozů Lister a Porsche (2005), ale tím vše skončilo. Avanti však zůstane legendou.

■

4/2023 THauto

47

► Historie ► DEPO MOTO ART PLZEŇ 2023

1

2 4

Foto Tom Hyan

3

NĚCO SE CHYSTÁ...

V červnu 2023 by se měly otevřít brány nové společné expozice automobilů, motocyklů a umění...

TOM HYAN a JAN ČECH, Plzeň (CZ) 1 Škoda Super Sport a Hakar v závodním depu padesátých let 2 Praga V (Charron) s karoserií od plzeňské společnosti Brožík, jak potvrzuje dobový štítek 3 Petr Hošťálek (druhý zleva) a Emil Příhoda v zajetí novinářů 4 Jan Čech, náš spolupracovník a letecký publicista, v rozhovoru s Emilem Příhodou

48

auto 2023/4

TH

P

rostory bývalé trolejbusové haly v plzeňském areálu DEPO2015 se stanou sídlem stálé ­expozice nového motocyklového a automobi­ lového muzea Depo Moto Art, ale také dějiš­ těm uměleckých výstav. Ve spolupráci Nadačního fondu Plzeň s jednotlivými vystavovateli a umělci, k nimž patří majitelé velkých motoristických sbírek Petr Hošťálek a Emil Příhoda, tak expozice naváže na tři ročníky výstavy Skvosty s vůní benzinu. „Naskytla se nám jedinečná příležitost přestěhovat sbírku Jihočeského motocyklového muzea z Čes­ kých Budějovic do Plzně, jednáme také o případ­ ném umístění unikátní sbírky Praga pana Emila Příhody do těchto prostor coby první motoristické muzeum v Plzni se stálou expozicí,“ uvedl Franti­ šek Čečil, viceprezident Autoklubu ČR pro mimo­ sportovní činnost a předseda Asociace Veteran Car Clubů AČR. Počátkem března se přímo na místě

v částečně zaplněné hale vozidly seznámili novi­náři s tímto záměrem. Přítomni byli pánové Roman ­Jurečko, předseda Nadačního fondu Plzeň sobě, a František Čečil, ale také Petr Hošťálek, majitel a tvůrce jihočeské motocyklové sbírky, stejně jako Emil Příhoda, jehož sbírka je nyní uložena v Cho­ mutově, kde došlo ke zrušení původního záměru o vystavení, když se po volbách vyměnilo vedení města. Unikátní sbírka Praga je tak bohužel zablo­ kována v Chomutově, kde nové vedení nejen mu­ zeum nepodpořilo, ale vyžaduje nemalé finanční úhrady za transport a uložení sbírky. Věřme, že se tato situace uspokojivě vyřeší, protože jde o jednu z největších sbírek na světě, zaměřenou na výrob­ ky jedné automobilové značky. Emil Příhoda v Plzni představil vůz Praga V, dvouválec 1,2 litru podle francouzského vzoru Charron (CGV), v roce 1909 karosovaný plzeňskou firmou Brožík.

5

7 5 Motocykl NSU 4 PS (dvouválec 498 cm3) z roku 1923, který Hošťálek vyměnil s Čečilem za závodního Hakara 6 Douglas 350 Mk.IV z roku 1950, jenž vyniká odpružením zadní kyvné vidlice dvojicí podélných torzních tyčí 7 Ariel 500 OHV Model F (1929) s bočním přívěsným vozíkem Favorit (Josef Tůma) pro poštovní službu

6

8

8 HRD Vincent 1000, britská legenda s největší rychlostí 110 mph (176 km/h)

Foto Tom Hyan

9

10

11 Petr Hošťálek převezl do Plzně celou svou sbírku, motocykly jsou zatím většinou v depozitáři, některé však v hale vystavil pro tiskovou konferenci v úterý 7. března. Soustřeďuje se na zahraniční výrobky, i když z českých vlastní unikátní Hurikany (čtyři z pěti dochovaných, když jich Vladislav Vlk z Čes­ kých Budějovic vyrobil pouze šest) a rozličné stroje včetně vzácných prototypů z Motoru České Budě­ jovice. V oblibě má motory boxer, a tak jsme si prohlédli nejen BMW R12 (749 cm3) z roku 1940 ­ s armádním sidecarem Royal WK, který ho dovezl k Dobytí Stalingradu 21. srpna, ale také britský Dou­ glas 350 Mk.IV z roku 1950, jenž vyniká odpružením zadní vidlice torzními tyčemi! Nechyběla slavná Yuki (Qinqui Motors) 200 GY, na níž Petr Hošťálek absol­ voval jízdu Silk Way Adventure 2006 z čínského Lia­ nyungangu do nizozemského Rotterdamu. Je jasné, že se na hotovou expozici opravdu těšíme!

■

12

9 Šestiválcové kupé BMW 2800 CS (řada E9), exemplář před a po renovaci (výroba 1968 – 1975 včetně verzí 2.5/3.0 CS) 10 HAKAR (Hradec Králové Alois Rieger) z roku 1949 na podvozku Fiat 1100, později přestavěný na motor Škoda 1221 cm3 11 Orion 500 OHV z roku 1929, výrobek továrny Josefa Michla ze Slaného 12 Hurikan 250, zvaný Rychlík, unikátní závodní motocykl s rozvodem OHC, hliníkovými díly a vzduchovým odpružením zadního kola (1949)

4/2023 THauto

49

Dvoumístný Sodomka Special pro Vladimíra Kabeše Jr. (dárek ke 21. narozeninám v lednu 1939)

VRCHOL

Aero 50 je vyvrcholením automobilové produkce československé letecké továrny...

TOM HYAN

V

lednu 1919 založili pánové Kouřil, Merta a Kabeš továrnu Aero pro opravy a výrobu letadel. V roce 1921 pražský advokát Dr. Vladimír Kabeš vykoupil podíly partnerů a stal se výlučným vlastníkem firmy Aero – továrna letadel Dr. Kabeš, Praha-Vysočany, a to až do poválečného znárodnění. Typem A-300 vyvrcholil vývoj, ale jen letadla firmu neuživila. Proto Dr. Kabeš nalezl doplnění především v produkci originálních automobilů značky Aero.

Vyvrcholením předválečné automobilové konstrukce bylo nové Aero 50, automobil koncepčně shodný s předchůdcem Aero 30 (přední pohon), ovšem příď, prodlou­ žená o 150 mm, ukrývala motor o dvoj­ násobném objemu, který se z litrového dvouválce zvětšil na dvoulitrový čtyřválec o výkonu až 50 koní (37 kW), což dalo ­automobilu jeho typové označení. Byl to nejkrásnější, nejsilnější a nejrychlejší vůz značky Aero. Dosahoval rychlosti 130 km/h, jenže uspořádání pohonu s motorem až za převodovkou a rozvodovkou odlehčo­ valo přední nápravu, což zhoršovalo trakci.

Vedle továrních karoserií vznikaly speci­ ální ve vysokomýtské karosárně Sodomka, které často sbíraly nejvyšší ocenění na soutěžích elegance.

50

auto 2023/4

TH

Foto Aero

Foto Carrosserie Sodomka

► AERO 50 (1936 – 1941)

Čtyřmístná dvoudveřová limuzína Aero 50 z roku 1938 Na Pražském autosalonu 1936 se předsta­ vilo Aero 50 ve standardních verzích jako čtyřmístná limuzína (se shrnovací plátěnou střechou Webasto) a dvoumístný roadster (na zkráceném rozvoru z 2790 na 2590 mm), přičemž celkové rozměry vozů byly 4440/ 3880 x 1550 x 1500 mm a rozchod kol 1180/1240 mm. Všechna kola byla zavěšena nezávisle s příčnými listovými pery a tlumiči (vpředu kapalinové, vzadu třecí), řízení hřebenové a pro model 1938 mechanické brzdy nahrazeny kapalinovými. Podle provedení se hmotnost vozu různila od 980 do 1120 kg.

Záhy přibyl čtyřmístný kabriolet, nemluvě o luxusním kabrioletu od Sodomky a dalších speciálech z vysokomýtské karosárny (proto

se i základní technické údaje v literatuře často různí). Výroba nebyla velká (1200 vozů proti 7425 menším Aero 30), a tak změny designu byly poměrně časté. Modely 1939 měly novou mohutnější zaoblenou karoserii, dvoudveřovou limuzínu nahradila čtyřdve­ řová. Za války v létě 1941 výroba skončila.

Třešničkou na dortu se staly aerodyna­ mické speciály, přezdívané Arizona (jeden po válce objeven v USA), či Dynamik, ­kterých vzniklo jen několik kusů. Jeden si můžete prohlédnout v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě, zatímco renovovaná ­Arizona byla v létě 2022 vydražena za 346 tisíc dolarů na aukci RM Sotheby’s v Mon­ terey v Kalifornii.

■

Foto Aero

1 Dvoumístný roadster Aero 50 se představil na Pražském autosalonu 1936 2 Čtyřmístný luxusní kabriolet od Sodomky z roku 1938 3 Dvoumístný roadster z roku 1938

Foto Aero

2

Foto Carrosserie Sodomka

1

3

4/2023 THauto

51

Foto BMW Presse

► Historie ► BMW ISETTA 250 / 300 (1955 – 1962)

1

MALÉ UŽ BYLO...

Nejslavnějším vozíkem padesátých let, který měl být alternativou motocyklu s pohodlím automobilu, je bezesporu BMW Isetta...

TOM HYAN 1 BMW Isetta, cesta k masové motorizaci u bavorské značky podle italské licence 2 Isetta Standard s označením Motocoupé na přídi v roce 1955 3 Isetta Standard v plném obsazení, v padesátých letech byli lidé skromní!

2

52

auto 2023/4

TH

V

znikla sice v Itálii, ale proslavila se přede­ vším pod taktovkou BMW. Zatímco Fiat 500, Austin/Morris Mini, Trabant nebo Cit­ roën 2 CV byly malými automobily, tvořila Isetta a podobné pokusy zcela novou kate­ gorii Bubble Cars. V roce 1955 převzala mnichovská automobilka BMW licenční výrobu italského vozíku ISO Isetta, známého též jako Motocoupé, protože nutně potřebovala levnější vícestopé vozidlo. Její ­výrobní program totiž tvořily jen silné a drahé repre­ zentativní i sportovní automobily se šestiválcovými a osmiválcovými motory a tradiční nabídka motocyklů vyšších objemových tříd. Značka BMW nebyla v pa­ desátých letech zdaleka tak silná jako dnes a hledala výrobky, které by jí konečně přinesly zisk.

Renzo Rivolta, italský výrobce chladniček ISOther­ mos, po válce rozšířil výrobní program o skútry a motocykly ISO, ale to mu nestačilo. Toužil po vlast­ ních automobilech, a protože v padesátých letech byly velmi oblíbené nejrůznější minivozy a tříkolky, a to jak v osobních, tak v užitkových verzích, vymys­ lel jich celou řadu. Nejzdařilejší byla Isetta, osobní vozík se čtyřmi malými koly, z nichž poháněná zadní byla blízko u sebe. Bohatě prosklená karoserie při­ pomínala kapkovitým tvarem vajíčko, později se pro

3

► BMW ISETTA (1955 – 1962) MOTOR – zážehový čtyřdobý jednoválec OHV, uložený uprostřed vzadu před poháněnou zadní nápravou; chlazení vzduchem s ventilátorem; a) 247 cm3 (ø 68 x 68 mm); 6,98:1; 8,8 kW (12 k)/5800 min‑1 a 14,2 N.m/4500 min‑1, b) 298 cm3 (ø 72 x 73 mm); 7,0:1; 9,6 kW (13 k)/5200 min‑1 a 18,4 N.m/4600 min‑1.

Jeden karburátor Bing 1/24 (od 1957 typ 1/22); tlakové oběžné mazání; akumulátor 12 V, 24 A.h, dynamo 130 W. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka; čtyřstupňová převodovka s řazením ruční pákou na levé straně (4,35 – 2,22 – 1,52 – 1,17 – Z 5,26), řetězový pohon obou zadních kol bez diferenciálu, stálý převod 2,31;

4

PODVOZEK – plošinový rám z ocelových trubek, nesoucí ocelovou karoserii s jedinými dveřmi v přídi; nezávisle zavěšená kola vpředu s vlečenými rameny a vinutými pružinami, vzadu tuhá náprava se čtvrteliptickými pery; šnekové řízení 15,4:1, jen 2,5 otáčky na plný rejd; kapalinové bubnové brzdy ø 180 mm, vzadu jediný buben pro obě kola; pneumatiky 4,80 – 10.

5

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 1500 mm, rozchod kol 1200/520 mm, d/š/v 2285 (Export 2355)/1380/1340 mm; pohotovostní/celková hmotnost 360/580 (později 600) kg; objem palivové nádrže 13 l (vzadu nad motorem).

6

7 tato malá vozidla vžilo označení Bubble, tedy bub­ lina. Isetta se představila v roce 1952, v Bressu u Milána se rozběhla výroba v březnu 1953, ale Ita­ lové nadále dávali přednost skútrům, takže Rivolta nevyrobil více než 1500 vozíků, ale podařilo se mu přesvědčit několik zahraničních partnerů o výrobě Isetty v licenci. Do její stavby se pustily firmy BMW z Německa, Velam z Francie, ISO Motor ze Španěl­ ska, Pilette z Belgie, Aggův koncern z Anglie (Isetta of Great Britain) a dokonce Remi Isetta z Brazílie.

Nejúspěšnější však byla verze BMW, která z dvou set tisíc vozíků Isetta, zhotovených v licenci na celém světě, tvořila přesně 161 728 kusů včetně ­

Foto BMW Presse

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 85 km/h; zrychlení 0 – 80 km/h za 40 s; spotřeba benzinu 5,5 l/100 km.

Cena při uvedení na trh 2580 DM.

8

­ xportních montážních sad. Z tohoto množství bylo e 74 312 prvního typu s menším motorem 250 cm3, zbývajících 87 416 s větším 300 cm3.

Němečtí konstruktéři Isettu poněkud upravili, původní dvoudobý dvoupístový jednoválec ISO 236 cm3 o vý­ konu 7 kW (9,5 k) nahradili čtyřdobým jednoválcem 247 cm3 z motocyklu BMW R25, doplněným ventilá­ torem pro nucené vzduchové chlazení. Nový motor byl uložen za sedadly před poháněnou zadní nápra­ vou, dosahoval výkonu 8,8 kW (12 k) a uděloval dvoumístnému vozíku největší rychlost 85 km/h.

Pouhých 2290 milimetrů dlouhý vůz měl rozchod předních kol 1200 mm, ale vzadu jen 520 mm, ►►►

4 Isetta Export dorazila do Gibraltaru (1959) 5 Isetta Standard kdesi v Alpách (1956) 6 Tři vozíky Isetta s otevřenou plátěnou střechou při premiéře v roce 1955 7, 8 Dveře v čelní stěně se otevírají spolu s odklápěním sloupku volantu

4/2023 THauto

53

► BMW ISETTA 250 / 300 (1955 – 1962)

Foto BMW Presse

2

1 Základem vozíku byl tuhý trubkový rám

3 4

1 Vlevo BMW Isetta Standard, vpravo Export s posuvným bočním oknem 2, 3 V roce 1957 byla karoserie upravena s novými průběžnými bočními okny 4 BMW Isetta – v jednoduchosti je síla!

54

auto 2023/4

TH

přesto měl velmi dobré jízdní vlastnosti, které se dobře uplatnily nejen v běžném provozu, ale rovněž v automobilových soutěžích, jichž se Isetta nezřídka zúčastňovala. Na rozdíl od Italů si Němci vozík oblí­ bili, při nesrovnatelně větším pohodlí než na moto­ cyklu dosahovala Isetta příznivé spotřeby benzinu 5,5 l/100 km a dovolovala jízdu dvou cestujících ­vedle sebe. Kuriozní byl vstup do interiéru, kdy se celá čelní stěna odklápěla vpřed včetně volantu, spojeného s převodkou řízení kloubovým hřídelem, a proto byla rovněž páka řazení na levé straně jako závěsy dveří. Původní členěná boční okna s troj­ úhelníkovým okénkem hned za čelním sklem (Isetta Standard) záhy ustoupila klasickému bočnímu oknu s posuvným otevíracím sklem, které se montovalo zpočátku jen na export (od 1956). V říjnu 1956 také nabídku doplnil typ se zvětšeným objemem motoru na 298 cm3, výkon vzrostl na 9,6 kW (13 k), ale zatím­ co největší rychlost zůstala shodných 85 km/h, tak se zlepšila dynamika, zejména při jízdě do kopce.

Pro export do některých zemí se dodávala jen tříko­ lová verze, protože v nich byla vozidla pouze se třemi koly daňově zvýhodněna (stabilita jízdy se však zhoršila). Výroba Isetty u BMW skončila v roce 1962.

BMW Isetta byla spolu s Goggomobilem, výrobkem zapomenuté značky Glas, která se v roce 1967 stala součástí skupiny BMW, nejúspěšnějším vozíkem své doby. Následovalo čtyřmístné provedení BMW

600 (1957 – 1959; vyrobeno 34 813 vozů), opět s od­ klápěcí přídí, ale s dalšími dveřmi na pravoboku pro přístup ke druhé řadě sedadel. Vzduchem chlazený dvouválec boxer 582 cm3 ze šestistovky se pak uplatnil už od roku 1959 v dalším typu BMW 700 (ob­ jem válců 697 cm3), jenž však byl plnohodnotným malým osobním automobilem a vyráběl se s karo­ serií sedan, kupé a kabriolet. Produkce BMW 700 přetrvala do roku 1965, ale pak se automobilka BMW opět zaměřila na vozy vyšších tříd.

Vozíky BMW Isetta 250 se začaly prodávat v roce 1955 za 2580 německých marek, když dospělý ­automobil Volkswagen 1200 Standard přišel na 3790 marek a lépe vybavený 1200 Export na 4600 marek. Konkurenci však pokořily, což například při ceně 3665 až 4500 DM za dvouválec Maico Cham­ pion 400/500 nebylo nic divného. Méně praktický Messerschmitt Kabinenroller KR 200 se sedadly za sebou se ale při srovnatelné ceně také příliš ne­ rozšířil, stejně jako kopie Heinkel Kabine, zpočátku jen tříkolová (1956 – 1957). Původní italská Isetta, kterou vyvinuli na žádost Renza Rivolty italští kon­ struktéři Ermenegildo Preti a Pierluigi Raggi, tak díky bavorské automobilce nezapadla a dodnes je oblíbenou motoristickou ikonou. Italská veřejnost však měla jiný názor a počkala si na Cinquecento, tedy dvouválcový Fiat Nuova 500, jehož výrobní počty pak přesáhly několik milionů.

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na motorový vozík BMW Isetta Standard (1956)

4/2023 THauto

55

NÁVRAT?

Foto Tom Hyan

Foto Ikarus

► Historie ► IKARUS KAROSSZÉRIA- ÉS JÁRMŰGYÁR

1

2

3

K největším výrobcům autobusů patřil až do roku 1989 maďarský Ikarus, ale následující politické změny znamenaly konec...

FRANTIŠEK TVRDÝ

1 Kloubový Ikarus 280, dobře známý také z československých měst, který pronikl i na severoamerický trh 2 Elektrický Ikarus 120e, nyní nabízený na německém trhu výrobcem pancéřovaných limuzín Trasco Bremen 3 Výrobu prvního typu Tr 3,5 převzal Ikarus od strojírny MÁVAG, která vůz uvedla v roce 1948

56

auto 2023/4

TH

V

zestup a pád Ikarův byly zjevně nechtě­ nou předlohou pro historii maďarské to­ várny na autobusy, která v době největší slávy vyráběla až dvanáct tisíc autobusů ročně, ale v devadesátých letech po ­změně politických poměrů zkrachovala. Nepomohly ani časté výměny majitelů, průnik na severoame­ rický trh a levnější pracovní síly v Maďarsku. Proto bylo překvapením, když se nový elektrický autobus slavné maďarské značky Ikarus nedávno představil na autosalonu v Mnichově. Současná společnost, která vystupuje coby Ikarus Global Zrt. a podřízená Electrobus Europe Zrt. se sídlem v Budapešti, ozná­ mila sériovou výrobu základních typů Ikarus 120e (dříve známý coby IC131 City Pionier), Ikarus 125

(se vznětovým motorem Volvo) a podvozku Ikarus 121e pro elektrické nízkopodlažní busy. První elek­ trický typ na autosalonu IAA Mobility 2021 v Mni­ chově vozil návštěvníky. Známý výrobce pancéřova­ ných osobních vozů Trasco z Brém se stal oficiálním zástupcem a dovozcem Ikarusu pro Německo, Lu­ cembursko, Rakousko a Švýcarsko.

Podle dostupných informací prošel Ikarus kompletní transformací v roce 2016 a znovu nabízí autobusy vyvinuté a vyráběné v Maďarsku ve spolupráci s re­ nomovanými partnery. Firma Trasco Bremen GmbH získala zastoupení Ikarusu pro čtyři evropské země už v roce 2020, zatímco Electrobus Europe navázal přímé kontakty pro export do Bulharska, Srbska, Řecka, Rumunska, Slovinska, Slovenska a Turecka.

4 Ikarus 55, dálkový autobus v americkém stylu, s motorem zcela vzadu (Csepel D614, pro export alternativně Henschel 6R 1215) 5 Meziměstský Ikarus 630 (motor Csepel D614, pro export Henschel 6R 1215) pro 27 až 38 sedících cestujících (podle verze)

5

6

7

8

9

Městský elektrobus Ikarus 120e je určen až pro 84 cestujících, z toho 28 sedících, s čínskou poháněcí soustavou CRRC Electric Systems o výkonu 165/240 kW a čínskými akumulátory CATL LiFePo4 o kapacitě 314 kWh ujede přes 250 km na jedno nabití. Dvanáctimetrový autobus váží 12 tun, vý­ ­ robce zdůrazňuje šestnáctiletou protikorozní záruku a tvrdí, že konstrukce z nerezavějící oceli tak přežije nejméně jednu výměnu akumulátorů. Rychlost auto­ busu je omezena na 70 km/h. S nabíječkou DC 150 kW se akumulátory v autobuse dobijí do tří ho­ din, s menší 60 kW do šesti hodin. Stejnou poháněcí soustavu, ale akumulátory podle volby s kapacitou 150 až 350 kWh, má také nízkopodlažní podvozek Ikarus 121e. Klasické typy zastupuje meziměstský Ikarus 125 na podvozku Volvo se vznětovým moto­ rem 7,7 litru o výkonu 240 kW (326 k), uloženým ­vzadu. Je rovněž dlouhý 12 metrů, má ale jen dvoje dveře místo tří, větší počet míst k sezení (41 z celko­ vých 80) a dosahuje rychlosti 90 km/h. Specialitou

Foto Ikarus

4

6 Ikarus 180, první velkosériový kloubový typ pro 180 až 200 cestujících, se objevil v polovině šedesátých let

Ikarusu jsou i autobusy pro zvláštní účely, ať už po­ jízdné zdravotní ordinace, či naopak vojenské a vě­ zeňské busy. Znovuzrozený Ikarus vyrábí ve třech maďarských závodech v Székesfehérváru (finální výroba), Szegedu (kompletní systémy dveří) a v to­ várně Ajka (různé díly).

V sedmdesátých a osmdesátých letech byl Ikarus největším evropským výrobcem autobusů, vyvážel do padesáti zemí pěti kontinentů, ale hlavní odbytiště tvořil SSSR (Rusko), kam šlo až sedm tisíc autobusů ročně. Po změně politických poměrů tato jistota skončila, a tak Ikarus v původní podobě nepřežil.

Velkosériová produkce autobusů řady 200 od konce šedesátých let a nástupnické řady 400 znamenala přes 250 tisíc vyrobených vozidel. Do dnešních dnů téměř sto tisíc Ikarusů ještě jezdí, hlavně v Rusku a dalších zemích bývalého Sovětského svazu. Ika­ rus se chlubí historií dlouhou přes 125 let, kterou zahájil Imre Uhri, když jako syn kováře založil novou kovářskou a kolářskou dílnu v Budapešti. ►►►

7 Ikarus 250 s motorem vzadu, počátek nové řady 200 v roce 1968 8 Prototyp Ikarus 55 byl v roce 1954 neobvyklým zjevem, na mezinárodních autosalonech v Ženevě a Paříži vzbudil velkou pozornost 9 Exportní nabídka dálkového autobusu na podvozky Volvo s motorem vpředu nebo uprostřed pod podlahou (ze šedesátých let)

4/2023 THauto

57

► IKARUS KAROSSZÉRIA- ÉS JÁRMŰGYÁR

Foto Ikarus

4

1

1 Ikarus 66, meziměstská verze avantgardního dálkového typu s motorem vzadu, byla ve výrobě v letech 1955 – 1972 2 Ikarus 557, dálková verze autobusu technicky spřízněného s typy 556 (městský) a 180 (městský kloubový) 3 Ikarus 303, prototyp malého autokaru s motorem Csepel a pětistupňovou převodovkou (1959) 4 Malý městský autobus Ikarus 553 na československém podvozku Avia A30 5 Klasický městský autobus Ikarus 620 se šestiválcem Csepel D614 o výkonu 107 kW (145 k), uloženým vpředu (jako u Škody 706 RTO) 6 Prototyp dálkového autobusu Ikarus 270 pro 40 až 44 sedících cestujících, vystavený na Jarním veletrhu 1975 v Budapešti

58

auto 2023/4

TH

2

5

3

6

Od oprav povozů a kočárů se vypracoval na výrobce karoserií, ale jeho v roce 1933 reorganizovaná spo­ lečnost byla po válce znárodněna.

Spojením s leteckou továrnou Ikarus Gép-és Fém­ gyár Rt. vznikl v únoru 1949 nový podnik, známý coby Ikarus Karosszéria- és Járműgyár, který převzal od strojírny MÁVAG výrobu prvního autobusu typu Tr 3,5 se samonosnou karoserií. Od roku 1951 následoval vlastní typ 30, jenž jako první dostal značku Ikarus.

K nejslavnějším typům s dvoučíselným označením pak patřily dálkové Ikarus 55 (a jejich meziměstská verze 66), které vynikaly unikátním designem americ­ kého stylu s motorem uloženým zcela vzadu. Dalším vývojem se zrodily typy s trojciferným označením, nejprve v klasické koncepci s podvozky nákladních vozů (motor vpředu), ale nakonec s motory vzadu nebo uprostřed pod podlahou. Motory a podvozky ­dodávala budapešťská automobilka Csepel a později strojírna Rába z Györu, která zakoupila na vznětové motory německou licenci MAN. Konstrukční aktivita Ikarusu byla vždy bohatá, ale ­některé typy se nedostaly vůbec do sériové výroby, což platí třeba o zajímavém devítimetrovém autokaru

typu 303, jenž rovněž vynikal v roce 1959 neobvyk­ lým designem. Ikarus už před rokem 1989 karosoval také jiné podvozky, třeba autokary Ikarus Volvo od šedesátých let, později také s motory Cummins, DAF, Scania a dalšími. Pronikl dokonce do USA, kde se pak pobočka Ikarusu proměnila na NABI (North American Bus Industries), ale cesty obou značek se rozešly. Po dalších peripetiích se americká pobočka oddělila (pak ji koupil velký výrobce autobusů New Flyer Industries) a nový podnik Ikarusu znovu začal v Maďarsku, ovšem ve značně skromnější podobě, když existence 1999 – 2006 pod taktovkou Irisbusu (Iveco/Renault) nepřinesla úspěchy. V roce 2010 jako firma Ikarusbus Kft. v Budapešti představil nové typy V187 (kloubový), E125 a V134 s motory Cum­ mins, po různých změnách majitelů však prakticky Ikarus zanikl už tehdy. Následující obnova a restruk­ turalizace přinesla výrobu nových typů od roku 2017 a nový vstup na mezinárodní trhy, rovněž s elektric­ kými autobusy. V roce 2022 vystavoval Ikarus Global Zrt. ve spolupráci s Trasco Bus & Coach (Trasco Bremen GmbH) také na autosalonu užitkových vozů IAA Transportation v Hannoveru.

■

4/2023 THauto

59

Foto Tom Hyan

eXtra

► DAF MUSEUM EINDHOVEN

1

BOHATÁ HISTORIE Nizozemská automobilka DAF kdysi vyráběla také osobní vozy, pro něž vyvinula bezestupňovou plynulou převodovku...

2

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Eindhoven (NL)

3

1 Osobní vůz DAF 600 De Luxe (1958) a nákladní DAF G 1300 DA (1964; motor DA 475 Diesel) pro svoz komunálního odpadu Foto Helena Hyanová

2 DAF A 16 BB (1962, zážehový motor DAF BB 475), který sloužil v hasičské stanici v Groningenu do 1979 (renovován 2011)

V

krásném továrním muzeu v Eindhovenu, nedávno renovovaném a znovuotevřeném v listopadu 2019, připomíná DAF svoji bohatou historii, zatímco dnešní výrobní ­ program je v rámci amerického koncernu PACCAR zaměřen na nákladní vozy a vznětové motory.

Bratři Hub a Wim van Doorne vlastnili v Eindhovenu

60

auto 2023/4

TH

3 DAF A 2600 DP s novou kabinou v roce 1963, ale ještě s britským licenčním motorem Leyland P.680 Power Plus o výkonu 162 kW (220 k)

mechanickou dílnu Hub van Doorne’s Machinefabriek en Constructiewerkplaats už v roce 1928, která se po rozvinutí výroby návěsů a přívěsů změnila na Van Doorne’s Aanhangwagenfabriek N.V. a po přechodu na výrobu automobilů nazývala Van Doorne’s Automo­ bielfabriek N.V., přičemž značka DAF byla registro­ vána už v roce 1931. Nástupcem od 1993 je současný

Foto Helena Hyanová

4

9

Foto Tom Hyan

5

10

6

7 8

výrobce nákladních vozů DAF Trucks N.V., součást americké skupiny PACCAR (Pacific Car & Foundry), nadále sídlící v Eindhovenu.

Rozsáhlé DAF Museum mapuje všechny aktivity bratří Van Doorne, k nimž patří nejen výroba kom­ pletních vozidel a přívěsů, ale také řada technických vynálezů, zejména samočinná převodovka Varioma­ tic s plynulým převodem. Legenda praví, že když byl podnikatel A. H. Huenges (majitel pivovaru De Valk) spokojen s opravou svého vozu Stearns-Knight v díl­ nách Van Doorne, půjčil bratrům deset tisíc guldenů, aby mohli rozvinout podnik. Zatímco technický talent Hub vymýšlel nová řešení, jeho bratr Wim ho skvěle doplňoval jako zdatný obchodník; tato spolupráce jim vydržela až do smrti, než předali podnik svým ­synům a vnukům. Neměli snadné dětství. Hub se narodil 1. ledna 1900 ve vesnici příznačně pojmeno­ vané America (ale v nizozemské provincii Limburg!) jako syn kováře. Když se konečně rodiče zmohli na nový dům v Deurne, Martinus van Doorne zemřel v roce 1912 na infarkt ve čtyřiceti letech a jeho choť Petronella se zhroutila. Měli pět dětí, starší dcery si našly zaměstnání jako služky, Hub a jeho mladší bratr Wim (narozen 19. července 1906 v Griendt­ sveenu) přežili v péči příbuzných. ►►►

4 DAF AS 2000 DO těžké řady, uvedené na IAA 1957 ve Frankfurtu (motor DAF-Leyland O.650 o výkonu 121 kW/165 k) 5 Neznámý pick-up DAF A117 (1,5 tuny) se zážehovým motorem Hercules JXE-3 o výkonu 67 kW (91 k), vyráběný v letech 1951 – 1955 6 Wim van Doorne (1906 – 1978) 7 Dr. Hub van Doorne (1900 – 1979) 8 Zapomenutý minibus DAF A10 z roku 1952 pro policii v Eindhovenu, poháněný zážehovým čtyřválcem Hercules IXB o výkonu 34 kW (46 k) 9 DAF 66 Marathon 1300 Coupé, vyvrcholení řady osobních vozů nizozemské automobilky (už s řadovým čtyřválcem Renault) 10 Autobus DAF TB 160 DD s karoserií Verheul pro 44 sedících a 29 stojících cestujících (1963; motor DD 575 Diesel)

4/2023 THauto

61

Foto Helena Hyanová

1

Foto Tom Hyan

► DAF MUSEUM EINDHOVEN

2 1 Chassis s dvouválcem DAF a plynulou samočinnou převodovkou Variomatic 2 Vojenský nákladní vůz DAF YA 126 s pohonem 4x4 a zážehovým motorem Hercules pro nizozemskou armádu (dodáno 3496 vozů do 1959) 3 Z licenčních typů DAF-Leyland (v pozadí O.680) přešel DAF na vlastní konstrukce vznětových motorů (vpředu DD 575)

62

auto 2023/4

TH

3

Hub (Hubertus Jozef) van Doorne pomáhal v bývalé kovárně svého otce, vystřídal nejrůznější zaměstnání, krátce pracoval pro Philips, než se znovu vrátil do strojírny Mandigers, kde začala jeho kariéra. Dne 1. dubna 1928 založil svou dílnu v Eindhovenu, o tom, že to nebyl apríl, svědčí dnešní postavení automo­ bilky DAF coby jedné ze šesti největších výrobců ná­ kladních vozů v Evropě. Wim (Wilhelmus Antonius) ho záhy následoval. Interiér jejich kovárny z roku 1928 je v původní podobě zachován v muzeu DAF. Od oprav vozidel, výroby přívěsů a návěsů, se záhy propracovali ke zvláštním úkolům. Jedním z nich byla zadní náprava systému Trado, která proměnila ­během čtyř hodin klasický nákladní vůz 4x2 na verzi 6x4 s výkyvnými závěsy poháněných kol, vhodnými do terénu. Další byly sklopné plošiny návěsů pro usnadění nakládky, či jejich kola s dvojmontáží, otoč­ ná kolem podélné osy, a plně automatické spojení návěsovým sedlem. Hub za celý svůj život přihlásil 167 patentů. V roce 1938 představil obojživelný plo­ voucí automobil s pohonem i řízením čtyř kol, vyba­

vený čtyřválcem z Citroënu Traction Avant 7 a lodní ­vrtulí. Pro válečné události se nedostal do výroby.

Po druhé světové válce bylo třeba zemědělských pří­ věsů, a tak se DAF pustil do jejich výroby. K dalším vynálezům patří výsuvný motor z přídě autobusu na ližinách pro snadné opravy a údržbu, inovativní cis­ terny pro tankování letadel, uplatnění náprav Trado pro vojenská vozidla a zahájení vývoje plynulé převo­ dovky Variomatic a vlastních osobních vozů DAF s dvouválcovými motory. Princip Variomaticu, v origi­ nální verzi s dvojicí řemenů, vždy mezi dvěma kuže­ lovými řemenicemi, které příčným posuvem mění oběžný průměr a tím i hodnotu převodu, se využívá dodnes. Moderní převodovky CVT ovšem mají už jen jeden řemen (řetěz) mezi dvojicemi řemenic, ukrytý v skříni převodovky. Původní Variomatic posloužil všem osobním automobilům DAF (Daffodil) různých typů od roku 1958, které postupně sílily a posléze ­přešly ze vzduchem chlazených plochých dvouválců s protilehlými válci na kapalinou chlazené řadové čtyř­ válce od Renaultu. V roce 1967 otevřel DAF novou

Foto Helena Hyanová

Výkyvné zavěšení poháněných kol Trado pro přestavby klasických nákladních vozů 4x2 na třínápravové 6x4 (1934 – 1948)

Kovárna Van Doorne ve stavu z roku 1928

4

Foto Tom Hyan

Závodní vůz Braham BT15 Ford Cosworth F3 s plynulou samočinnou převodovkou DAF Variomatic (1965) 4 DAF Landbouwwagen, zemědělský přívěs pro traktory i koňská spřežení, jaké DAF vyráběl v letech 1947 – 1959 (užitečná hmotnost 3,5 až 5,0 t) 5 Prototyp jednomístného vozu DAF (The Mobile Raincoat), vyvíjeného od roku 1943 s motorem JLO 150 cm3 a kapalinovým měničem momentu Van Doorne

5 automobilku v Bornu, která zahájila produkci typů 44, 55 a 66. Není bez zajímavosti, že se v té době uchá­ zel o vstup na československý trh, vystavoval na stro­ jírenském veletrhu v Brně a byly vytištěny prospekty osobních vozů DAF v českém jazyce. Žádný obchod se však nekonal. V roce 1975 byla divize osobních vozů prodána tehdy švédské společnosti Volvo Cars (dnes je to továrna VDL Nedcar, výrobce BMW/Mini).

Do výroby nákladních vozů se DAF pustil v roce 1950, zprvu se zážehovými motory Hercules, poz­ ději se vznětovými Perkins a Leyland, než po zakou­ pení britské licence Leyland odvodil vlastní. Stal se průkopníkem přeplňování turbodmychadlem, 1973 zavedl chladiče stlačovaného vzduchu (intercooler) a v osmdesátých letech uvedl vylepšené ATi, tedy Advanced Turbo Intercooling. V rámci koncernu ­PACCAR od roku 2005 nasadil globální motory MX, které pohání všechny těžké nákladní vozy DAF a čtyřicet procent všech vozů Kenworth a Peterbilt.

Nejnovější generace MX13 a MX11 známe také u nás, ve verzi EU6 se staly pohonnými jednotkami

6 nové generace kopřivnických vozů Tatra 158 Phoe­ nix. V historii značky DAF byly epizody spojení s In­ ternational Harvester (Američané získali 33 %, ­rodina Van Doorne si podržela 42 % a nizozemský stát 25 %) v letech 1972 – 1981, nové spojení 1987 s Leyland Trucks (žák tak převzal svého učitele), prodej autobusové divize firmě United Bus, vykou­ pení managementem po bankrotu 1993 a nakonec převzetí DAF Trucks úspěšnou americkou skupinou PACCAR, která vyrábí nákladní vozy Kenworth a Peterbilt. Když PACCAR v roce 1998 koupil i Ley­ land Trucks, ocitly se obě historické značky znovu v jedné skupině. V britském Leylandu se nyní vyrá­ bějí některé lehčí typy DAF. Rozsáhlé muzeum včetně studovny schraňuje ­veškeré informace o značce DAF. Prohlídka vyža­ duje nejméně dvě hodiny času. O návštěvníky se starají dobrovolníci z řad milých důchodců. Je jich tam kolem stošedesáti, v expozici se střídají, a na­ bídnou také občerstvení v bistru Daffetaria. Domácí bramboračka za čtyři eura byla výtečná.

■

6 Návěsy vyráběl DAF od roku 1930, značka byla registrována o rok později (na snímku DAF A5 Oppleger s užitečnou hmotností 5,0 t z roku 1932)

DAF MUSEUM Tongelresestraat 27, 5613 DA Eindhoven, Nizozemsko www.dafmuseum.nl; info@daf-museum.nl Telefon: + 31(0) 40 24 44 364 Otevřeno Út – Ne 10 – 17 h Základní vstupné 12,5 eur Placená parkovací zóna (max. 6,80 eur/den)

4/2023 THauto

63

► Krátce ► Z DOMOVA A ZE SVĚTA

► Sezona formule 1 začala stejně, jako skončila ta loňská, tedy dominancí týmu Red Bull Racing, byť s novým vozem RB19 a oficiálním návratem Hondy, která byla konstruktérem vítězných motorů i loni, přestože nesly označení RBPT. Úvodní Grand Prix v Bahrainu vyhrál Max Verstappen před Sergio Pérezem. V Saúdské Arábii si pořadí prohodili, neboť se Verstappen po defektu hnacího hřídele v kvalifikaci probíjel z patnáctého místa!

64

auto 2023/4

TH

Foto Praga Foto Ferrari

FERRARI ROMA SPIDER Vybraným hostům byl 16. března 2023 v paláci El Badi v Marrakéši představen nový Ferrari, otevřená verze kupé Roma (F169), označená Roma Spider.

S plátěnou střechou a motorem vpředu jde o první otevřený vůz Ferrari tohoto druhu od typu 365 GTS/4 z roku 1969! Mechanické skupiny s přeplňovaným osmiválcem 3855 cm3 (ø 86,5 x 82 mm) Twin-Turbo

a osmistupňovou převodovkou F1 DCT se samozřejmě nemění, výkon zůstává 456 kW (620 k)/5750 – 7500 min‑1, točivý moment 760 N.m/3000 – 5750 min‑1 a limit otáček 7500 min‑1. Nový vůz o hmotnosti 1556 kilogramů zrychluje 0 – 100/200 km/h za 3,4/9,7 sekundy a dosahuje rychlosti přes 320 km/h. Střecha se otevírá za 13,5 sekundy (při rychlosti do 60 km/h).

Foto Jiří Křenek

► Ital Antonio Fuoco, bývalý jezdec Charouz Racing System ve formuli 2 (2018), zajel při debutu Ferrari 499P pole position v prvním závodě WEC 2023 v Sebringu! Šestadvacetiletý závodník (narozen 20. května 1996 v Cariati) testoval Ferrari SF21 formule 1 spolu s Robertem Shwartzmanem v prosinci 2021 v Abu Dhabi, nyní je továrním jezdcem Ferrari 499P v posádce s Miguelem Molinou a Nicklasem Nielsenem (v Sebringu dojeli třetí).

Shwartzman přešel z ruské licence na izraelskou.

kompozitů a suchá/pohotovostní hmotnost 142/158 kg.

Vznikne limitovaná série 28 kusů s cenou po 86 tisících eur (bez daně), tedy cca 2,6 milionu Kč včetně DPH.

Foto Ferrari

► Kanaďan Lawrence S. Stroll, šéf týmu Aston Martin, může být spokojen, v prvních závodech byly jeho vozy nejrychlejší za Red Bully.

Start jeho syna Lance Strolla byl v Bahrainu ohrožen, po pádu z kola si poranil zápěstí, ale dojel šestý, než v Saúdské Arábii po skvělé jízdě odpadl ze čtvrtého místa pro závadu na pohonné jednotce.

Lawrence soustředil síly na F1, v roce 2014 odstoupil z průmyslu módních značek a loni v srpnu prodal také závodní okruh Mt. Tremblant (vlastnil od 2000).

PRAGA ZS 800 – NÁVRAT MOTOCYKLU Móda obnovy starých značek pokračuje, Praga po hypercaru Bohema představila 8. února motocykl ZS 800 v klasickém stylu, který je vzpomínkou na jiný čtyřtakt s královským hřídelem, známý coby Praga BD 500 (1928). Tvůrci stroje Jan Žuži a Radek Šebesta si vypůjčili vzduchem chlazený dvouválec Kawasaki W800 (EU5) o objemu 773 cm3 (ø 77 x 83 mm) a výkonu 37 kW (50 k)/6500 min‑1, v bloku s pětistupňovou převodovkou, vše ostatní je originál propojující klasický design s nejmodernějšími materiály (kompozity, titan). Vpředu je kyvná vidlice, vzadu neodpružené kolo (pružicí jednotka Öhlins pod sedlem), duralová nádrž je nosnou částí chrom-molybdenového rámu, brzdy kapalinové bubnové ø 200 mm, paprsková kola z uhlíkových

Foto Mercedes-Benz

► Nesportovní penalizace pokračují. Díly pohonných jednotek F1 měnili před Velkou cenou Saúdské Arábie mnozí jezdci, ale Charles Leclerc (Ferrari SF23) vícenásobně, takže hned ve druhé Grand Prix dostal penalizaci posunu vzad o deset startovních míst! Jel z pozice dvanácté a navzdory tomu bodoval sedmým místem (v Bahrainu odpadl s poruchou trakčního akumulá­ toru). V týmu Ferrari dochází k reorganizaci, role týmového šéfa se ujal Francouz Frédéric Vasseur (ex-Alfa Romeo Sauber).

▼ Praga ZS 800 vznikne v limitované sérii 28 kusů

Foto Praga

► Podivné praktiky přetrvávají.

Fernando Alonso (Aston Martin AMR 23) byl třetí v Bahrainu i Saúdské Arábii, ale tam ho po závodě penalizovali. Nesprávné postavení na startu (stál mírně šikmo) mu vyneslo 5 trestných sekund, pak si je údajně proti předpisům odbyl během žluté fáze (safety car), byť to byla jeho první zastávka v boxu, ale mechanici se prý dotkli zdvihákem vozu dříve než po 5 s! Nakonec zvítězil zdravý rozum. Alonso zůstal třetí, což je jeho 100. umístění na pódiu.

◄ Praga ZS 800 ve společnosti předchůdce Praga BD 500

SKOKAN ROKU F1 George Russell Tradiční ocenění jezdce, který dosáhl největšího postupu během sezony Grand Prix, za minulý rok získal George Russell (Mercedes-AMG Petronas), když se umístil na celkově čtvrtém místě a poprvé vyhrál v Brazílii. Dostal 248 hlasů (druhý Sergio Pérez měl 222). Pořadatel věří, že se poháry od sklářů Crystal Bohemia, a.s., z Poděbrad letos podaří osobně předat (minulé tři roky tomu zabránily kovidové a další restrikce). Volba letošního XX. ročníku probíhá na www.climberf1.com. Pořadatel připravuje nové webové stránky a uvítá sponzory a podporovatele.

(Mercedes-AMG W13 E Performance) loni poprvé vyhrál!

AERO 50 (1936 – 1940)

Kresby Aero

Největším automobilovým motorem Aero je dvoudobý čtyřválec pro typ 50 s pohonem předních kol. Vychází z dvouválce Aero 30, má shodné vrtání i zdvih, příčné vyplachování a písty s deflektorem.

Pětkrát uložený klikový hřídel na devíti valivých ložiskách (čtyři zdvojeny) měl ramena natočena o 90° proti sobě, ojnice uloženy dole na valivých ložiskách. V příčném řezu je zřejmé vyosení klikového hřídele, čímž se zvětšilo rameno působení tlaku expandujících plynů a snížily boční síly na píst při pracovním zdvihu.

Chlazení kapalinou s čerpadlem a ventilátorem.

SLAVNÉ MOTORY

Foto Carrosserie Sodomka

▼ Aero 50 Sodomka Special (1939)

Dvoudobý čtyřválec 1997 cm3 (ø 85 x 88 mm) Kompresní poměr 5,2:1 Karburátor jeden nebo dva Solex 30 USHD (30 DHF) Výkon 33 – 37 kW (45 – 50 k)/3200 min‑1 Dynamoakumulátorové zapalování 6 V (1-3-2-4) Mazání směsí benzin-olej 1:20 až 1:40

Kresba Ford

SLAVNÉ MOTORY

Ford Zeta 2,0 litru o výkonu 100 kW (136 k)

FORD ZETA (ZETEC) 1993

Čtyřválec 1597/1796/1988 cm3 (ø 76/80,6/84,8 x 88 mm) Litinový blok a hliníková hlava válců; DOHV 4V Stupeň komprese 10,3/10,0/10,0; katalyzátor US83 Elektronické vstřikování paliva Ford EEC-IV Výkon 66/85/100 kW (90/115/136 k) při 5250/5750/6000 min‑1 Točivý moment 138/158/180 N.m při 3500/3750/4000 min‑1 Údaje platí pro první Ford Mondeo (1993)

Ford Mondeo v Lommelu (1993)

Foto Tom Hyan

Světový automobil Ford Mondeo (CDW27) se zrodil s novými zážehovými čtyřválci řady Zeta (16 ventilů, 5 hlavních ložisek). Výroba v Bridgendu (od 1991 ve Walesu, přes 3,5 milionu motorů do prosince 2004), Kolíně nad Rýnem (1992) a Chihuahua (1993; Mexiko). První verze 1,8 litru poháněly Escorty a Fiesty, pro Mondeo se uplatnily 1,6; 1,8 a 2,0 litru se shodným zdvihem 88 mm, rozdílným vrtáním a poprvé plastovým sacím potrubím. Změna jména na Zetec z právních důvodů (Zeta vlastnila Lancia).