TH Auto 02 2023 (únor)

2

2023

100. SALON DE L’AUTO

V BRUSELU

PŘEDSTAVUJEME ■ HYUNDAI SANTA FE ■ čtvrtá generace prošla faceliftem a získala rovněž elektrifikované verze ■ BMW 118i ■ ve třetí generaci dostala řada 1 pohon předních kol ■ AUDI SQ5 SPORTBACK ■ je vrcholným modelem řady Q5 pro evropský trh a nabízí motor V6 TDI!

SLAVNÉ MOTORY Vznětový šestiválec 4729 cm3 (ø 88,9 x 127 mm) Vstřikování paliva (1-5-3-6-2-4) do předkomůrky Kompresní poměr 16,5:1 Výkon 63 kW (85 k)/2600 min‑1 Točivý moment 262 N.m/1500 min‑1 Hmotnost 580 kg (The World’s Lightest Diesel)

PERKINS P.6 (1937 – 1969) V roce 1932 založená společnost Perkins je průkopníkem vznětových motorů, dosud jich vyrobila přes 22 milionů a od roku 1997 je součástí skupiny Caterpillar.

Základem úspěchu se stala P Series (codename Panther) z let 1937 – 1969, vyráběná coby P.3, P.4 a P.6 (číslo značí počet válců). Typ P.6 konstruktéra Charlese Chapmana se od roku 1938 stal standardní pohonnou jednotkou mnoha nákladních automobilů a traktorů, ale za války také rychlých vojenských člunů.

Už v roce 1948 bylo ze 7000 motorů Perkins, vyrobených v britském Peterboroughu, přes 6000 typu P.6.

Nástupcem P.6 se stal neméně slavný Perkins 6.354.

Vírová předkomůrka Aeroflow v hlavě válce (patent Perkins)

Kresby Perkins

Kresba Seddon

Seddon Mk.5L s motorem P6 o výkonu 52 kW (70 k)/2400 min‑1

2

OSMÝ ROČNÍK číslo 2 (82), únor 2023 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2023

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

návštěva autosalonu v Bruselu byla příjemným překvapením z mnoha důvodů. První autosalon po kovidových restrikcích v Mnichově 2021 byl ubohý, zachránily jej značky BMW a Mercedes-Benz, ale kromě čtyř ­dalších jste si mohli prohlížet akorát tak bicykly. Loni v Paříži to bylo o něco lepší zásluhou Groupe Renault a Stellantisu, které měly normální stánky, specifický salon užitkových vozů IAA 2022 v Hannoveru byl ještě lépe obsazen a vyvrcholením se zatím stal jubilejní 100. autosalon v Bruselu 2023 nedaleko Atomia, kde se svět vrátil do starých dobrých kolejí a snad jen s výjimkou Mercedes-Benz Group a Volvo Cars nikdo významný nechyběl.

Pro motoristického novináře, kterého automobily opravdu zajímají a není to pro něj pouze zdroj obživy, je taková výstava obrovským pramenem informací, fotografických příležitostí a obnovených setkání s kolegy a přáteli, které dlouho nemohl vidět. Prostě jsem byl velmi spokojen, když se navíc do Bruselu přesunulo z Ženevy vyhlášení evropského Vozu roku, tak bylo těch setkání ještě o hodně více. Žádná virtuální realita a sociální sítě nemohou nahradit skutečné kontakty, pohled z očí do očí a podání ruky. Škoda, že si to mnozí z nás neuvědomují. Kromě trojice těch, které Mazda pozvala na premiéru rotačního motoru, jsem žádné jiné české novináře v Bruselu neviděl.

Obraťme list.

Přeji příjemné čtení, ale hlavně pevné zdraví a radost z jízdy!

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@gmail.com adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2023 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH Salon de l’Automobile de Bruxelles 2023 �� 2 Car of the Year (Europe: 1963 – 2023) ������ 8 HYUNDAI Santa Fe (TM) ������������������������� 10 MERCEDES-BENZ EQB 300 4Matic ��������� 14 BMW 118i (F40) �������������������������������������� 18 AUDI SQ5 Sportback ������������������������������� 20 Krátce z Bruselského autosalonu ������������ 22 Krátce ze světa – Hirošima a Brusel �������� 26 FIA WEC LMH & IMSA LMDh 2023 �������� 28 Dakar 2023 ��������������������������������������������� 33 Sheepshead Bay Speedway & Brighton Beach ��������������������������������� 34 Vítězové Indy 500 ������������������������������������ 38 Rodinné závodní tradice (2) �������������������� 40 Jezdci formule 1 �������������������������������������� 42 FERRARI 250 GT (1952 – 1964) �������������� 44 MORRIS Minor (1948 – 1971) ����������������� 48 Nadace Elišky Junkové: PRAGA Piccolo (1924 – 1946) �������������� 52 HENSCHEL-WERKE Kassel (1705 – 2023) ���������������������������� 56 Muzeum socialistických vozů v Železném Brodě ��������������������������������� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2021/2022 v ČR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Předseda poroty AUTO ROKU 2021/2022 v ČR

► Za volanty nových automobilů Citroën C5 X Hybrid, Kia Niro 1.6 GDI HEV a PHEV, Opel Grandland, Škoda Fabia, Mini Cooper S E, Renault Mégane E-Tech a dalších ► Lotus Eletre a další speciality z Bruselu ► Zapomenutý Ferrari 212 ► Anthony-Joseph Foyt a další legendy závodních tratí ► 24 hodiny v Daytoně ► Vzpomínka na padesátky

2/2023 THauto

1

Foto Tom Hyan

► 100. SALON DE L’AUTOMOBILE DE BRUXELLES 2023

1

NÁVRAT STYLU

Bruselský autosalon se konal po tříleté přestávce, ale stal se návratem ke skutečným klasickým výstavám, na jaké jsme byli donedávna zvyklí...

TOM HYAN a ROBERT HYAN, Brusel (B)

Foto Robert Hyan

1 Maserati MC20 Cielo v personalizované verzi Fuoriserie (barva Night Mat Interaction)

2

V

Bruselu jsme byli na autosalonu poprvé, ­ rotože jsme v lednu jezdili do amerického p Detroitu a v březnu do švýcarské Ženevy. To se však změnilo, Ženeva definitivně skončila (žádné salony GIMS v arabských emirátech ji nemohou nahradit) a Detroit změnil načasování, když se z prvního velkého autosalonu roku změnil na jednu z mnoha výstav, konaných v červnu, anebo v září.

Vzhledem k tomu, že na belgickém trhu působí 55 auto­ mobilových značek (a země žádnou vlastní nemá) je

2

auto 2023/2

TH

2 BMW M2 Coupé nové generace se šestiválcem 3.0 Turbo/338 kW (460 k) 3 BMW 3.0 CSL, padesátikusová série na oslavu 50 let BMW Motorsport (základ M4 Competition)

3 velká šance Bruselu vystřídat Ženevu také v mezi­ národním významu. Mýlí se ti, kteří považují Bruselský autosalon za nějakého nováčka, první byl uspořádán už v roce 1902 a letošní se stal 100. ročníkem! Samozřej­ mě, války a jiné okolnosti jeho pořádání přerušily, stejně jako kovidová hysterie po ročníku 2020. Uplynulo přesně 1090 dnů, než se jeho brány otevřely znovu...

Bruselský autosalon byl během dlouhých let místem světových premiér, byť jich nebylo tolik jako jinde.

Za všechny jmenujme například první novodobý Ford

5

6

7

Foto Tom Hyan

4

8 4 Volkswagen ID.Buzz, druhé místo v anketě Car of the Year 2023 5 Škoda Enyaq a Enyaq Coupé iV v popředí expozice české značky

9 Escort, který se tam představil v roce 1968 na 47. roč­ níku. Do roku 1933 se autosalony pořádaly ve velké hale v parku Cinquantenaire (dnes je tam muzeum ­Autoworld), než se přestěhovaly do Palais du Cente­ naire (nyní Palais 5) s přilehlými halami v Heyselu na severu Bruselu, původně postavenému pro Exposition Universelle 1935, kde byly autosalony obnoveny roku 1937. Monumentální Palais 5 obklopují další velké haly 1 až 9 (v roce 1967 byly všechny zaplněny, kromě osobních vozů byly vystaveny i užitkové, součásti

7 Návrat motoru Mazda Rotary systému Wankel v bloku s generátorem a trakčním elektromotorem 8 Alfa Romeo Giulia pro modelový rok 2023 9 Jeep Avenger, evropský Car of the Year 2023 10 Renault Scénic Vision rovněž prozrazuje tvary budoucího rodinného elektromobilu

Foto Robert Hyan

6 Elektrická Mazda MX-30 e-Skyactiv R-EV s rotačním motorem/generátorem pro prodloužení dojezdu

10 a příslušenství), zatímco letos posloužily haly 5 až 7, 9 a nová paralelní 11. Haly jsou průběžně propojeny po­ dobně jako na Makuhari Messe v Tokiu, jsou velké a přehledné, byly plné a u mnohých značek se objevily typické zavěšené štíty nad expozicí pro snadnou orien­ taci jako tomu bylo za starých časů. Prostě návrat stylu, zvláště když na rozdíl od posledních autosalonů v Mni­ chově a Paříži byla účast opravdu reprezentativní.

Velkou prestiž Bruselskému autosalonu přineslo letošní vyhlášení evropského Vozu roku 2023 přímo ►►►

2/2023 THauto

3

► 100. SALON DE L’AUTOMOBILE DE BRUXELLES 2023

Foto Robert Hyan

3

Lamborghini Huracán Sterrato v offroadovém stylu (vznikne 1499 vozů s motorem 5.2 V10 o výkonu 610 k)

Foto Tom Hyan

4

na výstavišti o tiskovém dnu v pátek 13. ledna, což ­značí, že se zveřejnění výsledku opět koná počátkem roku, jak bylo dříve zvykem. Po zániku Ženevského ­autosalonu ještě vedení COTY vyhlašovalo Car of the Year v prázdném Palexpu bez diváků online, tato praxe však ročníkem 2022 skončila, když organizace GIMS (Geneva International Motor Show) oznámila, že sice uspořádá mezinárodní autosalon, ale 5. až 14. října 2023 v Kataru! O to větší radost měl Gabriel Goffoy, ­ředitel Bruselského autosalonu, který potvrdil, že Brusel se nyní stal nejdůležitější automobilovou výstavou v Evropě (o tom, co bude na IAA 2023 v Mnichově po předloňské exhibici velocipedů a elektromobility lze jen spekulovat). V Bruselu byly totiž vystaveny automo­ bily 55 světových značek, byť některé jen prostřednic­ tvím dovozců, i když třeba místní společnost D’Ieteren je větší než mnohé automobilky. D’Ieteren, S.A., zalo­ žená v roce 1805, byla výrobcem kočárů a karoserií, montážním závodem Volkswagenu a Studebakeru a dnes je vedle jiných aktivit (např. Moleskine, Lucien, EDI Go-Solar) dovozcem a distributorem automobilů

4

auto 2023/2

TH

1

5

2

6

1 Rimac Nevera, elektrický hypercar z Chorvatska, rozšířil nabídku D’Ieteren Group 2 Nový DS3 e-Tense, vlastně facelift předchůdce DS3 Crossback 3 Porsche 911 GT3 RS se šestiválcem 4,0 litru o výkonu 386 kW (525 k) 4 Audi A6 e-tron Concept je předobrazem sériového elektrického sedanu 5 Kuriozní studie Audi Skysphere slavila premiéru už v Pebble Beach 2021 6 Bugatti Chiron Sport, osmilitrový šestnáctiválec o výkonu 1103 kW (1500 k)

značek Volkswagen, Audi, Škoda, Cupra, Seat, Bugatti, Bentley, Lamborghini, Porsche a Rimac.

Francouzská automobilka Groupe Renault a francouz­ sko-italsko-americký koncern Stellantis, které loni za­ chránily Pařížský autosalon, měly také v Bruselu nej­ větší expozice. Zatímco Groupe Renault přivezla prakticky totéž, co jsme zhlédli v Paříži, Stellantis při­ pravil stánky devíti značek (v Paříži byly jen Peugeot, DS a Jeep). Na stánku Alpine zářila vodíková studie Alpenglow a tři různé modely A110, Dacia zdůraznila hybridní verzi Joggeru 140 a Renault vsadil na hybridní a elektrické typy včetně Australu, Twinga a Clia, ale také konceptů, jež se v letech 2024 – 2025 postupně představí v sériové podobě, a proto jsme znovu viděli čistě elektrické Renault 5 Prototype, Scénic Vision a 4EVER Trophy. Ze skupiny Stellantis byl největší hvězdou elektrický Jeep Avenger, který po pátečním poledni získal evropský titul Car of the Year 2023; na jeho obranu je třeba sdělit, že dostane i verzi s poho­ nem všech kol (předobrazem je Avenger 4x4 Concept) a provedení se zážehovým motorem 1.2 PureTech

Foto Tom Hyan

7

10

8

11

12

Nissan Ariya Single Seater Concept (stejně jako sériová Ariya 100% Electric)

9 o výkonu 74 kW (100 k). První je však Avenger na plat­ formě e-CMP s předním pohonem, trakčním elektro­ motorem 115 kW (156 kW), akumulátorem 54/51 kWh a dojezdem 400 km (podle WLTP). Mezi Jeepy na auto­ salonu zaujaly postupně uváděné nové verze Plug-In Hybrid, označené 4xe, nyní k dispozici pro Grand Che­ rokee, Wrangler, Compass a Renegade.

Ostudnou neúčast na Pařížském autosalonu 2022 od­ činil Citroën v Bruselu, kde jsme si důkladně prohlédli koncept Oli, využívající recyklované materiály, a už sé­ riový dvoumístný Ami. Oba elektromobily jsou určeny především pro městský provoz. Porovnali jsme také Citroëny ë-C4 a ë-C4 X (nová zvýšená verze cross­ over), které v provedení bez předpony ë mohou být vy­ baveny spalovacím motorem. Peugeot vsadil hlavně na nový hatchback 408 a vylepšené elektrické verze základních modelů (od 208 výše), znovu se pochlubil sportovním prototypem Peugeot 9X8, s nímž by rád ­vyhrál 24 h Le Mans 2023 v roce 100. výročí pořádání závodu. Na stánku DS Automobiles zářila nová DS3 a DS7 (po faceliftu), poutačem byl prototyp DS e-Tense

7 Třídveřový Fiat 500e 3+1 v akční verzi La Prima by Bocelli 8 Abarth 500e, výkonnější verze Fiatu a první sériový elektromobil turínského specialisty 9 Nissan Ariya, třetí místo v prestižní evropské anketě Car of the Year 2023 10 Citroën Oli aneb studie městského čtyřmístného elektromobilu 11 Renault Twingo E-Tech 100% Electric 12 Citroën Ami, už sériově vyráběný městský dvoumístný elektromobil

Performance. Už dříve začleněný Opel do skupiny PSA Automobiles vsadil na elektrické typy Astra Electric a plug-in hybridní GSe (Grand Sport electric), poprvé jsme viděli prodloužené kombi Astra Sports Tourer.

Další část Stellantisu představují italské značky FCA. Velmi milé bylo setkání s pětistovkami Fiat, elektrickými i hybridními, a to včetně třídveřové verze 500e i velkého hybridu Fiat 500X. Třetí generace Fiatu Doblò (a e­ -Doblò) je pouze značkovou variantou Citroënu Berlingo.

Elektrická varianta Abarth 500e je prý more Abarth than EVer, má výkon 113 kW (155 k), akumulátor 42 kWh a zrychlení na sto za 7 sekund. Alfa Romeo představila vylepšenou Giulii a Stelvio pro modelový rok 2023 (mj. světlomety Full-LED Adaptive Matrix), ale propagovala hlavně novinku Tonale Plug-In Hybrid Q4 s kombinovaným výkonem 206 kW (280 k) a pohonem všech kol (čtyřválec 1,3 l vpředu a EM vzadu). Bohužel se zpronevěřila čistokrevným sportovním vozům, a tak si aspoň pomohla vystavením kupé Alfa Romeo 33 Stradale (1968) z továrního muzea. Příjemným překva­ pením byl oficiální stánek Maserati se čtyřmi ►►►

2/2023 THauto

5

Foto Robert Hyan

Opel Astra Sports Tourer GSe (tedy verze Plug-In Hybrid)

► 100. SALON DE L’AUTOMOBILE DE BRUXELLES 2023

Foto Tom Hyan

3

1

Foto Robert Hyan

4

2 vozy, a to MC20 Cielo (sportovní roadster), Ghibli GT, Levante Trofeo a nejnovějším SUV Grecale Trofeo na platformě Giorgio (jako Stevio a Grand Cherokee).

Byl vystaven rovněž podvozek Grecale Folgore, tedy plně elektrické verze.

Belgický D’Ieteren Group vystavil všechny značky sku­ piny Volkswagen, a to včetně české Škody, která v du­ chu doby uvedla svůj stánek třemi různými vozy ze ­série Enyaq iV, zatímco Fabie, Scaly, Octavie, Superby a další se ukrývaly v pozadí; avizovanou studii Vision 7S jsme v Bruselu neviděli (možná přijela se zpoždě­ ním jako na pražský e-Salon 2022). Podivná je studie Audi Skysphere z kalifornského centra Audi Design, dvoumístný elektrický roadster proměnné délky s auto­ nomním řízením, předvedený poprvé v Pebble Beach roku 2021, což je na jeho ručním ztvárnění už docela znát. Elektrický sedan Audi A6 e-tron na platformě PPE (BEV 800 Voltů) také hýří výkonem 350 kW (476 k), ale k realitě má poněkud blíže (výroba bude od 2024).

Zvláštní bylo vidět na jedné výstavě dva odlišné vozy Audi Q8, starý coby SUV-Coupé s motorem V6/V8, od­ vozené od Q7; a nový elektrický Q8 e-tron (SUV nebo Sportback), jenž nahrazuje první Audi e-tron (to bez označení Q), přičemž první Q8 se vyrábí v Bratislavě a druhý Q8 e-tron v Bruselu stejně jako e-tron. Továrna Audi Brussels je někdejším montážním závodem Volks­ wagenu, jenž založil Pierre D’Ieteren v roce 1948.

Bentley Flying Spur V6 S Hybrid šetří (motor 2.9 V6), Lamborghini Huracán Sterrato jede do terénu, Bugatti Chiron Sport se chlubí výkonem 1103 kW (1500 k) a Porsche 911 GT3 RS míří na závodní okruhy.

Největší světovou premiérou byl návrat rotačního motoru systému Wankel, který Mazda obnovila po deseti letech,

6

auto 2023/2

TH

1 Ford Bronco ve stylu stejnojmenné legendy šedesátých let přijíždí na evropský trh 2 Úhledný elektrický hatchback MG4 rozšíří nabídku značky i na českém trhu 3 Mini Aceman Concept, designová vize proměny Mini podle Adriana van Hooydonka 4 Čínský SERES 5 EV, čistě elektrická verze (REV má prodlužovač dojezdu) 5 BYD Atto3, čínský elektromobil, vítěz kategorie EV v anketě VAB (Belgický Vůz roku)

5 i když jen ve funkci prodlužovače dojezdu pro elektro­ mobil MX-30 coby MX-30 e-Skyactiv R-EV, který využívá pohonnou jednotku v jednom hliníkovém bloku, ulože­ ném vpředu napříč. Zleva (ve směru jízdy) jsou v řadě jednorotorový motor (zcela nový typ 8C o objemu 830 cm3), generátor a trakční elektromotor 125 kW (170 k), které spolu s akumulátorem 17,8 kWh a nádrží na 50 l benzinu umožňují dojezd přes 600 km, z toho 85 km čistě elektricky, přičemž generátor doplňuje baterii samočinně dle potřeby. Podobně Nissan využívá systém e-Power Drive, kdy motor 1,5 litru žene generátor, ale kola pohání trakční elektromotor (i ve vozech Qashqai a novém X-Trailu čtvrté generace). Honda uvedla Civic jedenácté generace včetně samonabíjecí plně hybridní verze e:HEV a malé Jazz/Jazz Crosstar po faceliftu.

Suzuki kromě vlastních hybridů sází na spolupráci s Toyotou, nabízí kombi Swace (Corolla) a SUV Across (RAV4). První elektrický Lexus RZ 450e není ničím jiným než další variantou na platformě e-TNGA spolu se Su­ baru Solterra a Toyotou bZ4X. Podobně Nissan Ariya sice vychází z Renaultu Megane E-Tech 100% Electric, ale může mít alternativně pohon všech kol e-4force.

Hvězdou stánku BMW byl výroční model BMW 3.0 CSL na základě M4 Competition se zvýšeným výkonem a no­ vými kompozitovými díly karoserie, ale také novinky kupé M2, plug-in hybridní XM, kombi M3 Touring, elekt­ rický sedan i7, kompaktní SUV X1/iX1, facelift X7, super­ bike M1000 RR atd. Elektrický koncept Mini Aceman je designerskou studií, jejíž sériová verze se zařadí mezi Mini Cooper a Mini Countryman. Značka Smart měla být zrušena, jenže čínský Geely vstoupil do hry a v joint-ven­ ture s Mercedes-Benz vytvořil cosi, co je v naprostém rozporu s původním záměrem. Přerostlý elektrický

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

2

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

Toyota bZ4X, základ trojice spřízněných elektromobilů (Subaru Solterra a Lexus RZ 450e)

únor 2023

Ročník XXII I. číslo 250 150•Kč

2000–2023

250

Nestranný a nez

ávislý měsíčn

držíte v ruce výročn číslo časopisu í

Charles‑Arm

and Trépardo

100 let ČAMS

ux

Monark Albin

M/42

Svět škodovek

MJ_2023_02.in

dd 1

Polestar 3 (BEV), první SUV od čínsko-švédské značky hatchback Smart #1 má délku 4,27 metru a výkon 200 kW (272 k). Prestižní modely Mercedes-Benz, Maybach, Jaguar, Land Rover (včetně Defenderu V8), Aston Martin, Lotus, McLaren a BMW Alpina byly vysta­ veny pod hlavičkou The Avenue. Hned na­ proti americké značky reprezentovaly Ford (přivezl Bronco) a Tesla (s celou paletou S3XY), nahoře ve foyeru to byly ještě Dodge Challenger a RAM 1500 Pick-Up, které do Evropy dováží AEC Europe, dceřiná firma kanadské logistické společnosti.

Korejské značky představily vesměs známé modely. Hyundai znovu ukázal aerodyna­ mický sedan Ioniq 6; Kia Niro i ve druhé generaci nabízí tři varianty pohonu BEV, ­ HEV a PHEV, ale předvedla i většinu svých typů se spalovacími motory. SsangYong Motors nalezl v červnu 2022 nového korej­ ského majitele KG Group, když spojení s Edison Motors selhalo, a pokračuje ve vý­ robě známých typů Rexton, Tivoli, Korando a Musso Pick-Up v průběžně modernizova­ ných verzích. Budoucnost ovšem má být elektrická pod hlavičkou KG Mobility. A co Číňané? Čínsko-švédský Polestar předvedl sedany Polestar 2 a nové SUV Polestar 3.

Pouze BYD měl velký vlastní stánek se stej­ nými exponáty jako v Paříži, ale BAIC (Bei­ jing), DFSG (Dongfeng Sokon) a Maxus (SAIC Motor) se krčily kdesi na okraji hal s různými SUV a lehkými užitkovými vozy.

Větší expozice měly znovuzrozená MG, pů­

24.01.2023

vodně britská značka, která uvedla elektrické novinky MG4 a Marvel R, ale také nová čín­ ská značka SERES (v Paříži se ještě neroz­ vinula), která v pátek odpoledne uzavírala šňůru tiskových konferencí. Zatím nabídla sesterské SUV SERES 5, čistě elektrické EV a REV s prodlužovačem dojezdu, tvořeným čtyřválcem 1,5 litru s generátorem. Firma SERES vyrábí v čínském Chongqingu, chlubí se ústředím v Kalifornii a v americké Indianě (Mishawaka) v roce 2017 koupila ­továrnu AM General, z níž dříve vyjížděly vojenské Hummery (H1). Podle vlastního ­ vyhlášení SERES (Silicon Valley, Electric ­ a Range-Extended) vznikla coby joint-ven­ ture Dongfeng/Jinkang, takže akcionářem je také Sokon. Chyběla avizovaná SWM, když si firma Shineray (vyrábí mj. Jawy 350 OHC) zajistila italskou značku SWM nejen pro mo­ tocykly, ale i pro kompaktní SUV. Podivná čínská spojení lze jen těžko rozšifrovat, je ale skutečností, že se čínská zastoupení rozlézají po celé Evropě! Například One­ Automotive z belgického Geelu v Beneluxu prodává BAIC, DFSK, JAC, SERES a SWM. Na silnici jsme potkali rovněž Lynk&Co, další odnož čínského Geely, která vozy nepro­ dává, ale registrovaným klientům pronajímá i pro vzájemné sdílení (údajně má v Evropě už 17 tisíc vozů), když se čtyřletým zpoždě­ ním vstoupila do Evropy coby sesterská značka Volvo Cars. K dalším novinkám z Bruselu se ovšem příležitostně vrátíme. ■

1:13

Právě vyšlo únorové číslo plné zajímavého čtení

Pánové Albert de

Dion, Georges Bouton

a Charles Trépardoux

Charles‑Ar

na druhém parním

vozu z roku 1885

mand Trépar

doux

Jedním z průkop níků, díky první „kočár jejichž vynalé y bez koní“, zavosti a s pány de Dionem byl Charles ‑Armand Trépar talentu vznikly a Bouton konci devate doux. Společ náctého století em byl zakladatelem ně automobilů. firmy, která patřila k přední již na m světovým výrobcům

Charles-Armand Trépardoux

V roce 1879 se Charles Trépardo s mladší sestrou Georgese Boutonaux oženil ‑Ernestinou, Eugénií‑ což vztah obou posílilo. mužů ještě Ve své dílně arodil se 26. oba pánové února 1853 vyráběli labo‑ ratorní zařízení na rue Férou vojenskou povinno a ve spoluprá v Paříži. nem Ducretet ci s Eugé‑ st u ženijníh Povzbuzen svým pracoval jako em o pluku, kreslič v Paříži. otcem, aby stroje. Fyzikáln také přesné vědecké pří‑ se věnoval studiu se oženil s Marií V roce 1877 í přístroje vyráběné techniky dílně používa v této , měsíců později Joly, která však o několik vstoupil v roce li slavní fyzikové Císařskou školu náhle například Eleuthèr , jako umění a řemesel 1868 na Trépardoux tehdy zemřela. e Mascart 1). Kromě byl Po třech letech v Angers. strojů bydlel v dílně vznikaly na rue pří‑ court, kde také promoval, a poté mladý Charles úspěšně jednou potkal de Clignan‑ parních strojů, parníků funkční modely Georgese Boutona co v roce 1873 mechanika nebo lokomot splnil svou (1847–1938), iv. lel ve stejné který byd‑ čtvrti. Oba 1) Eleuthère nadaní technici se spřátelili Mascart (1837–190 a otevřeli si výzkumu optiky, společnou dílnu v pasáži Léon, elektřiny, magnetism 8) se věnoval poblíž rue de u. Stal se prvním ředitelem francouzsk BT16 (1965) s jezdcem La Chapelle. é Ústřední meteorologBrabham a byl prezidentem Geraldem před klasickým francouzské Akademie ické služby startovním domkem věd.

Solitude‑Re vival 2022

Návrat k „zá

Solitude

mku Na Sam

Předvoj amerických „křižníků“: (1923) manželů Karleových American La France 75 působí v každém obrovitě ohledu

otě“

Označení Solitud e není ani vým pojme m jako Nürbu fandům motorsportu trať nedale v Německu rgring, Hocke ko Stuttgartu tako‑ rovství světa ovšem také nheim či Avus, tato závod „zažila své“. motocyklů ní až po sice nemist zené závod Od podnik y Formule ů mist‑ rovské, ale 1. špičkově obsa‑ iž

První prototyp parní et Cie, ingénieurs čtyřkolky firmy „Trépardoux -constructeurs“ testovaný 1884 (některé zdroje v létě roky 1882 nebo 1883).uvádějí méně pravděpodobné Dle časopisu Le Panthéon de l’industrie 17. srpna 40 km/h při spotřebě 1884 dosahoval rychlosti 6 kilogramů koksu za hodinu 32

začátkem 20. století se našli zdejší švábští dráha byla pro nadšenci, kteří automobily se startem pečná. Tento příliš nebez‑ u stuttgartského poznatek nejdříve západního cení tratě a poté vedl ke zkrá‑ nádraží a cílem k její nové, 11,4 u o mnoho koncepci, km dlouhé výše položen zámku Solitude ého Solitude trochu stranou (jižně) od (v zámku . Dodnes ve své daleko za severozá překladu „Na Samotě“), relativně autentick podobě padní

dní stálicí.

O několik let později ovšem tocykly. Již tehdy jen pro mo‑ Motor Journal totiž katá,2/2023 Nürburgringu museli uznat, že kli‑ velmi podobná horská

MJ_2023_02

.indd 32

Veteránsalon

Zámek Solitude vévodí krajině nad městy a Leonbergem Stuttgartem zpět k životu.

Od závodilo a roku roku 1949 se zde znovu 1952

hranicí velkoměs dobře se trať dočkala é ciálně světovéh pořádali závody De Dion Bouton et ta, stal klasikem zachovalý okruh se ofi‑ do o statusu: pořádali Trépardoux Runabout rychle kou co kolem jmenova vrchu. Bylo to roku 1925, , který – zase v Hershey (Pennsylva cenu Německ zde Vel‑ „La Marquise (Markýza) podobně jako Nürburgring ného zámku a motocyklů!

– oplýval několika poprvé vyty‑ normální, že Bylo zcela mnohem pravděpod nia, USA) prodán za 4 620 000 dolarů. “ byl v říjnu 2011 na aukci společnostčili asi 22 km dlouhý místy: hned v 50. letech klíčovým okruh. Nadšení obnější rok výroby i RM y a fandy účastník takové podniky mezi k Frauenk po startu příkrým stoupání i pravidelně navštěvo je 1888 nebo 1889 V katalogu je mylně datován rokem bylo ohromné valo téměř půl 1884,rychle reuzu, přes 2 m diváků. ale stal mezináro a podnik se milionu km A

24.01.2023

Motor Journa

lu 2/2023

Předválečné vozy

1:16

na stoupáku směrem

Motor Journal 2/2023

měli komu dlouhou rovin‑ kou za jezerem Steinbachsee cích es jako Henne, fandit. Vedle domá‑ a nekonečným sledem zatáček Hollaus a Müller v Mahdentalu, činili i Duke, se tu startu a cíle zpět k areálu Masetti nebo u Glemsecku.

Ubbiali. Jiho‑ německé značky Ani po 2. světové NSU a BMW valy tempo. přitom udá‑ válce se nenecha risté odradit li moto‑ a svou Solitude V 60. letech zde rychle přivedli začaly hrát automobilů výraznou roli. opět i závody Roku 1960 na

k Frauenkreuzu

Melkus-Wartburg F-Junior s promotére v kokpitu m historických podniků

Tobiasem Aichelem

MJ_2023_02

.indd 51

51

Zdeněk Dobrovoln ý s motocyklem Monark

24.01.2023

Albin M/42 na startu

Švédský mo na

1:17

Brno–Soběšice 2022

rcha

díly od různých

výrobců a společně

Jeden z největ Bartholdssonem s a několika dělníky Carlem válce se jmeno ších švédských výrobc skládal vlastní z nich ů motocyklů kola. Objedná vek stále přibý‑ které několi val Monark. Firma připra valo a bylo po druhé světov krát dovez vila špičko é prostor. třeba se přestěhovat do ly švédský rodní šestide tým na předn vé terénní stroje, založena Roku 1909 tak byla ve větších nní či v motok Varbergu pětistovky, í místa firma rosu. Úspěc s jednou z h měly zejmé v meziná‑ fungovala i Svenska Cykeldepoten, která nich Sten v motokrosu jako zásilkový na čtyřdobé 1912 Lundin v roce 1959 se kola již neskládaobchod. Od roku jméno Lito. a 1961, i když vyhrál titul mistra la z cizích dílů, světa ale převážná podruhé již část dílů se vyráběla motocykl nesl Varbergu přímo ve . Velmi kvalitní akladate l továrny Svensson (1883–19 Birger obchod, kde prodával zeměděl zel z farmářs 44) pochá‑ a jízdní kola. ské nářadí ké rodiny.

Obchod V devatenácti pobočku v nedalek u se dařilo, otevřel otevřel ve ém Linnarp vesnici Hunest měl Svensson u, a když roku 1907 prodaný ad malý 300 kol, začal ch přes je sám montova t. Nakupoval

velocipedy nesly roku 1917 jméno od kol firma prodávalMonark. Kromě jízdních stroje i hudební a zemědělské nářadí, šicí nástroje a mnoho věcí. Katalog dalších nabízených výrobků měl 80 stran.

Znak Československého automobilového Moravu a Slezsko (Ročenka ČAMS 1923) klubu pro

vstup do klubu podmiňovali. například o rozšíření německ Jednalo se o český, jednací ého názvu řeč klubu měla i česká, dále být německá žádali zastoupení německýo proporčně vyrovnané ch i českých ve výborech byly Brno–Soběšice a komisích klubu motoristů atd.

V roce 1921 vznikl „zařizující výbor“ koslovenského Čes‑ automobilového Před sto lety, Moravu a Slezsko, klubu pro na počátku jehož jménem automobilov února, byl pisovali: se pode‑ Tomáš Baťa v Brně založe ý klub pro (továrník Moravu a Slezsko (ČAMS n Československý dr. Karel Absolon (kustod Moravskve Zlíně), ského muzea ). ého zem‑ ž na přelomu v Brně), MUDr. let 1920– (obvodní lékař Jan Šlechta 1921 žádali „automobilismu v mír Müller (stavitelPodivíně), Ing. Vladi‑ bude lépe brněnští automoněkteří budou­li se o v Brně) a Otakar místní záležitos poslouženo, sáček (redakto bilisté, statné Klu‑ ti starati samo­ pod vedením r Lidových novin místní kluby, stavitele Jako první adresa v Brně).

Ing. Vladimí Moravě doporuči a v uvážení situace na klubu byla uváděna a redaktora ra kromá adresa sou‑ Lidových novin Müllera do Mähr. Schles. l zájemcům, aby vstoupili člena výboru Klusáčka, aby (Brno, Huterov Otakara Ing. Müllera založil v Brně který existova Automobilklubu (MSAC), a 12, tel. č. svou pobočku Autoklu b l již před válkou, 1157). byl proveden Republ nou tradici a průzkum veřejnéh Nejprve měl krás­ (AKRČs). Návrh iky československé byl a osloveni místní o Jednání s tímto velmi dobře fundován“. motoristé. Přípravnmínění zástupci Autoklu nebyl vyslyšen, protože spolkem bohužel neponec tala, protože bu byli přesvědč ztrosko‑ slušné hal nic náhodě a oslovil ý výbor členové MSAC eni, že akceptov také pří‑ orgány státní nebyli ochotni správy, jako at požadavky, zastupitele napříkla kterými Češi svůj „Automo města Brna, stavební úřad d bilisté a atd.

Moravě a ve Slezskumajitelé automobilu na a hybného novým postrádají dosud čilého Motor Journal 2/2023 poměrům a nové způsobeného době při­ střediska, jež by houževnatě a energicky sledoval mobilismu. Význam o i hájilo zájmy auto­ takového střediska 24.01.2023 jak v ohledu 1:17 nelze sportovním, tak i praktick upříti.“ ém Ustavující valná 4. února 1923 hromada klubu se konala ve Jakubském náměstí.Švechatské pivnici na vující valné hromady Podle protokolu usta‑ se zúčastnili Zemské správy politické, Zemskéh zástupci: města Brna (za Brno byl do ČAMS o výboru, vrchní stavební rada Ing. Václav delegován byl záhy ve své Racek, jenž pozici vystřídán ným), Zemskéh Ing. V. Blat‑ o ničního odboru vojenského velitelství, Sil‑ zemské správy Zemského stavební politické, První předseda ČAMS ředitelství, Autoklu ho úřadu, Poštovního Tomáš Baťa (Věstník I. místopředseda ČAMS ČAMS 1926) venské (AKRČs) bu Republiky českoslo 38 (Věstník ČAMS 1926) Ferdinand Uhlíř ‑ a moravského Aeroklubu.

V úvodním projevu seznámi Klusáček přítomn l Otakar é s důvody, které vedly MJ_2023_02 .indd 38 Motor Journal 2/2023

První významnou

akcí Československého

automobilového klubu

pro Moravu a Slezsko

100 let ČAMS

54

Birger Svensson MJ_2023_02

.indd 54

24.01.2023

1:16

www.MotorJournal.cz inzerceTH_2023-02.indd 1

24.01.2023 19:51

Foto Robert Hyan

► CAR OF THE YEAR (EUROPE: 1963 – 2023)

1

Foto Robert Hyan

TOM HYAN, člen jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015, Brusel (B)

Foto Rover

Překvapivý vítěz Jeep Avenger, první ze čtyř připravovaných elektromobilů americké značky Jeep

2

COTY: 60 LET!

Vítězem je Jeep Avenger, rozhodli evropští porotci soutěže Car of the Year, která slaví šedesátiny...

1 Britský ROVER 2000 (řada P6), první Vůz roku 1964, se čtyřválcem OHC 1978 cm3 (ø 85,7 x 85,7 mm), 73 nebo 84 kW, nezávislé zavěšení všech kol a čtyři kotoučové brzdy 2 Pro vybrané trhy dostane Avenger spalovací motor (tříválec PSA 1.2) a také pohon všech kol (4xe)

► VŮZ ROKU 2023 (typ, přidělené body) 1. Jeep Avenger ..........................328 2. Volkswagen ID.Buzz.................241 3. Nissan Ariya.............................211 4. Kia Niro....................................200 5. Renault Austral.........................163 6. Peugeot 408.............................149 7. Subaru Solterra/Toyota bZ4X...133

8

auto 2023/2

TH

I

niciátorem soutěže Car of the Year byl v roce 1963 nizozemský časopis Autovisie, k němuž se během let připojilo dalších šest renomova­ ných periodik, z nichž některé vydržely dodnes, jiné byly nahrazeny dalšími a několik jich přibylo (nyní z devíti zemí). Tak vznikla celoevropská anketa, jejíž význam a prestiž postupem času ­ vzrostly. Zpočátku tvořilo porotu 20 členů a letos je to už 61 novinářů (volilo 57, důvody byla nemoc a odstavení dvou ruských porotců) z dvaadvaceti evropských zemí (přibylo Lucembursko, zatímco vedení COTY nadále ignoruje Slovensko), mezi ­nimiž od roku 1991 nechybí zástupce České repub­ liky, resp. Československa (zahájil Ing. Milan Jozíf).

Prvním Vozem roku 1963 byl britský Rover 2000, který dodnes neztratil nic ze své nadčasové ele­ gance (posuďte sami z přiloženého snímku), dnes se však uvádí jako Vůz roku 1964, protože během let došlo z obchodních důvodů k logické změně,

takže se vítěz pyšní letopočtem následujícího roku, kdy zářil na vrcholu slávy.

Principy přijetí nominace nového automobilu byly jednoduché. Především musí jít o skutečně nový typ, s novou karoserií, či zcela odlišnými podvozkovými skupinami včetně pohonné jednotky, případně musí mít základní strukturu karoserie nebo podvozkových skupin (resp. obě) nově navrženu tak, že prokazatel­ ně změní jeho charakter, určení nebo zařazení na trhu. Změna karoserie nebo pohonné jednotky dříve sama neznačila nový typ, pokud se charakter a určení vozu nezměnilo, což v novodobé historii už tak zcela neplatí, kdy se výrobci po dávném britském vzoru badge engineering zaměřili na stavbu téměř iden­ tických vozů, odlišených jen novými povrchovými panely karoserie na shodné platformě. Jenže zcela nových automobilů rychle ubývá, a tak asi není jiné cesty, pokud má být anketa zachována.

Od roku 2002 byl počet finalistů upraven na sedm.

4

3

5

6

Foto Tom Hyan

Antonella Bruno (Jeep EMEA) převzala trofej od nového prezidenta jury Sørena Rasmussena

Foto Tom Hyan

Foto Robert Hyan

Mezi finalisty byly jen dva vozy, jež nejsou ve verzi BEV (Peugeot 408 a Renault Austral)

3 Konferenciérka vítá Franka Janssena, který letos odstoupil z funkce prezidenta COTY po pěti letech, aby se stal jejím ředitelem (bez práva volit) 4 Český porotce Jiří Duchoň volil Kia Niro před Jeepem, Volkswagenem a Nissanem 5 Subaru Solterra (resp. Toyota bZ4X), další z čistě elektrických finalistů 6 Frank Janssen a jeho nástupce Søren Rassmusen vítají Gabriela Goffoye, ředitele Bruselského autosalonu Nejdůležitějšími měřítky volby jsou technická vyspě­ lost, design, pohodlí, bezpečnost, hospodárnost, ovladatelnost, jízdní vlastnosti, výkony, funkčnost, ekologie, požitek z jízdy a prodejní cena, přičemž důraz se klade na value for money, tedy užitnou hod­ notu ve vztahu k ceně, a také na technické inovace.

Jednotlivé typy se posuzují s ohledem na postavení v příslušných třídách, kategoriích a segmentech.

Pravděpodobně nikdo nepředpokládal, že novým ­Vozem roku 2023 v Evropě se stane Jeep Avenger, který sice vyhlíží jako Jeep, ale má pouze přední ­pohon a pro většinu klientů bude jen v čistě elektrické verzi na platformě PSA (Peugeot) e-CMP. Po novo­ dobých vozech Fiat Panda a 500 je to také další vítěz,

jehož výroba je v polských Tychách! Globalizace totiž běží naplno, Avenger se představil veřejnosti teprve na podzim 2022 v Paříži. Přesto okouzlil většinu po­ rotců, dostal 21 z 57 prvních míst a celkem 328 bodů, tedy o 87 více než Volkswagen ID.Buzz (16 prvních míst), který je vlastně lehkým užitkovým automobilem (primárně z portfolia VW Nutzfahrzeuge). Další pořadí najdete v tabulce. Český porotce Jiří Duchoň dal na první místo vůz druhé generace Kia Niro; asi bych ­volil stejně, protože praktické Niro nabízí nejen alter­ nativu BEV, ale také HEV a PHEV, a bylo by jistě lep­ ším vítězem než loňská Kia EV6.

Poprvé se vyhlašovalo na Bruselském autosalonu, a to v pátek 13. ledna, což také znamená návrat sta­ rých pořádků, lépe totiž oznámit vítěze zkraje roku, než čekat až do března, jako bylo zvykem při vyhla­ šování v Ženevě (byl jsem proti této alternativě, stej­ ně jako tehdejší prezident COTY Hakan Matson).

Porotci také poprvé prověřili finalisty na belgickém okruhu Mettet (dříve jsme jezdili na polygonu CERAM v Mortefontaine u Paříže), takže po jízdách 11. až 12. ledna převzala prestižní trofej na autosalonu paní Antonella Bruno, ředitelka Jeep EMEA, z rukou nového prezidenta jury Sørena Rasmussena.

■

► CAR OF THE YEAR 2023 Pravděpodobný seznam kandidátů (tučně finalisté) Alfa Romeo Tonale, BMW X1/iX1, BMW i7, Citroen C5 X, Dacia Jogger, Honda Civic, Jeep Avenger, Kia Niro, Kia Sportage, Lexus RX, Mazda CX-60, Mercedes-Benz GLC, Mercedes-Benz EQE, Mercedes-AMG třída SL, MG 4 a 5, Nissan Ariya a X-Trail, Opel/Vauxhall Astra, Peugeot 408, Range Rover/Sport, Renault Austral, Subaru Solterra/Toyota bZ4X, Toyota Aygo X, Corolla Cross a GR86, Volkswagen ID.Buzz.

Z původní předběžné nominace se neobjevily BAIC EU5, BYD Tang, DFSK Series 5, Ferrari 296 GTB a Purosangue, Hongqi E-HS9, Jeep Grand Cherokee, Lotus Emira, Lucid Air, Maserati Grecale, McLaren Artura, NIO ES8 a ET7, ORA Cat, Smart #1, Vinfast VF8 a VF9 a Xpeng P5 (účast mnohých byla zřejmě zbožným přáním pořadatelů, ale ani na oficiální stránce COTY definitivní seznam nenajdete).

2/2023 THauto

9

► HYUNDAI SANTA FE (TM)

Foto Tom Hyan

Automobily

S NOVOU PLATFORMOU

Čtvrtá generace Santa Fe prošla nejen faceliftem, ale získala rovněž elektrifikované verze...

H

yundai Santa Fe je nejdéle vyráběným vo­ TOM HYAN v New Yorku 2012, charakterizovala především změna zem této značky v kategorii SUV, čtvrtá ge­ designu, ještě prohloubená u generace čtvrté (TM), vyrá­ nerace se představila v únoru 2018 v Koreji, běné po podstatných změnách dodnes.

Hyundai Santa Fe čtvrté generace prošel evropskou premiéru slavila ve stejném roce Santa Fe je velkým vozem segmentu D-SUV, který po na Ženevském autosalonu a záhy dorazila pozoruhodnou modernizací, modernizaci v modelovém roce 2021 sice získal pozmě­ z korejského Ulsanu také na evropský trh. Santa Fe je kdy dostal nejen stylistické něný vzhled exteriéru a interiéru, ale i řadu technických úpravy, ale také novou globálním modelem, jehož předobrazem se stala studie změn, souvisejících se zcela neobvyklou adaptací stáva­ platformu N3; Santa Fe Concept, představená na Detroitském auto­ jícího vozu na novou podlahovou plošinu Hyundai N3 vyzkoušeli jsme Santa Fe salonu 1999 jako výsledek více než čtyřletého vývoje v provedení Plug-In Hybrid, (třetí generace), jejíž předností je především alternativní možnost zástavby hybridních pohonů. Santa Fe je vůbec ve spolupráci s kalifornským centrem designu HCD. které se prodává v Evropě prvním korejským vozem pro Evropu, který N3 využívá, Prakticky bez velkých změn byla pak o rok později v De­ s menším zážehovým troitu uvedena první sériová generace (SM), od počátku nová architektura slavila premiéru v Koreji na sedanu motorem Smartstream-G 1.6 T-GDI s motory I4 a V6 a pohonem předních (motor uložen Sonata osmé generace (DN8) a používá se rovněž vpředu napříč) nebo všech kol. Druhá generace (CM) na sesterských vozech Kia a dalších novinkách Hyundai, následovala koncem roku 2005, stala k nimž patří Tucson čtvrté generace ► HYUNDAI SANTA FE (2023) se globálním vozem Hyundai s finální (NX4), atraktivní pick-up Santa Cruz montáží rovněž za mořem v USA, při­ typ převodovka, celkový výkon spotřeba WLTP (NX4a) a minivan Staria (US4). Pro čemž na evropský trh v roce 2010 (turbo) Evropu má Santa Fe nyní výhradně ­ pohon [kW/k] [l/100 km] spolu s faceliftem vyjely také modely 1.6 T-GDI HEV 6A, FWD/AWD 169/230 6,4 – 6,9/6,7 – 6,9 čtyřválcové motory, samočinné převo­ s novými turbodiesely řady R. Třetí ge­ 1.6 T-GDI PHEV dovky a pohon předních nebo všech 6A, AWD 195/265 1,6 neraci (DM), uvedenou na autosalonu 2.2 CRDi 8A, FWD/AWD 148/202 6,1 – 6,3/6,7 – 6,9 kol. Od modelového roku 2021 to jsou

10

auto 2023/2

TH

1

Foto Tom Hyan

2

Spotřeba paliva je přímo závislá na způsobu jízdy a stavu akumulátoru, jak dokládají údaje na displeji

3 nový turbodiesel Smartstream-D 2.2 CRDi s hliní­ kovým blokem (úspora 36,7 kg proti původnímu litino­ vému) a zážehový čtyřválec 1.6 T-GDI o výkonu 132 kW (180 k), nabízený místo motoru 2.4 GDI, ale výhradně v hybridním provedení s kombinovaným výkonem 169 kW (230 k) jako HEV, resp. 195 kW ­ (265 k) coby PHEV. Náš test potvrdil, že i po vybití akumulátoru PHEV funguje samočinná podpora elek­ tromotorem a samozřejmě rekuperace, která je účin­ nější než u jiných značek (kapacita akumulátoru se snižuje pomaleji). S úbytkem elektrické energie pro podporu zážehového motoru jeho spotřeba paliva sice vzroste až na 6,0 l/100 km (náš test), což je však

u tak velkého automobilu velmi příznivá hodnota.

Proti konkurenci je také větší elektrický dojezd, zhru­ ba šedesát kilometrů je skutečně překvapením.

A největší dojmy? Vyzkoušeli jsme provedení PHEV, které disponuje značným výkonem, takže máte do­ statečnou rezervu pro krizové situace. Jízdní vlast­ nosti se všemi nezávisle zavěšenými koly jsou velmi dobré, řízení přesné a brzdy účinné; největším pře­ kvapením je ovšem kvalitní zpracování interiéru, které si v ničem nezadá s vozy tzv. prémiových značek.

Působivý je rovněž vzhled Santa Fe, navržený podle filozofie Fluidic Sculpture, který dominuje vozům Hyundai posledních let, a čtvrtá generace ►►► ­

4 1 Po faceliftu byla upravena také palubní deska s digitálním kokpitem 12,3“, head-up displejem 8“ a dotykovým středovým 10,25“ 2 Převodovka se ovládá tlačítky P-R-N-D, otočný ovladač slouží volbě jízdních režimů včetně programů podle druhu terénu 3, 4 Prodloužený rozvor náprav a nárůst všech rozměrů proti třetí generaci se odrazily v prostornějšímu interiéru

2/2023 THauto

11

Foto Tom Hyan

► HYUNDAI SANTA FE (TM)

1 1 Čtvrtá generace Santa Fe se sice představila v Soulu už na jaře 2018, ale v modelovém roce 2021 prošla výraznou proměnou techniky i designu

2

2 Nejvýkonnějším typem evropské nabídky je Plug-In Hybrid se čtyřválcem 1.6 T-GDI a trakčním elektromotorem (dohromady 195 kW/265 k) 3 Základní objem zavazadlového prostoru sedmimístného vozu činí 571 litrů, je-li třetí řada sedadel zcela ukryta v podlaze

3

po faceliftu v tomto směru zdárně pokračuje. Nové jsou po faceliftu přední i zadní nárazníky, hlavní světlomety i koncové svítilny, přepracované prvky denního svícení, oblouky blatníků a také nižší design palubní desky s digitálním kokpitem 12,3“, přepraco­ vaná středová konzola a dotykový displej 10,25“, pod nímž však zůstávají všechna důležitá tlačítka přímé volby. Vůz se dodává jako pětimístný, případně se třemi řadami sedadel sedmimístný.

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (hybrid) – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Smartstream-G 1.6 T-GDI, přeplňovaný turbodmychadlem TwinScroll, uložený vpředu napříč; hliníkový blok a hlava válců; DOHC 4V CVVD/CVVC; elektronické přímé vstřikování paliva GDI (1-3-4-2), LP EGR (Low Pressure), EU6d; 1598 cm3 (ø 75,6 x 89 mm); 10,5:1; 132 kW (180 k)/5500 min‑1 a 265 N.m/1500 – 4500 min‑1; synchronní elektromotor s permanentními magnety; a) PHEV: elektromotor 66,9 kW a 304 N.m; akumulátor Li-Ion, 13,8 kWh a 360 V, pod podlahou mezi nápravami; palubní nabíječka 3,3 kW; celkový výkon 195 kW (265 k) a točivý moment 350 N.m; b) HEV: elektromotor 44,2 kW a 264 N.m; akumulátor Li-Ion, 1,49 kWh a 270 V, pod zadními sedadly; celkový výkon 169 kW (230 k) a točivý moment 350 N.m.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – šestistupňová samočinná převodovka (4,639 – 2,826 – 1,841 – 1,386 – 1,000 – 0,772 – Z 3,385), stálý převod a/b) 3,648/3,510. Pohon předních kol (pouze b), anebo trvalý pohon všech kol HTRAC (AWD).

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy Multi-Link; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy vpředu ø 345 nebo 325 mm (podle kol) s vnitřním chlazením, vzadu ø 325 mm; ABS/EBD/BA, VSM (ESC)/TCS; hřebenové řízení R-MDPS 15,0:1 s elektrickým posilovačem, 2,53 otáčky volantu na plný rejd; kola z lehkých slitin; pneumatiky 235/55 R 19 (pro b) alternativně 235/65 R 17).

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2765 mm; rozchod kol 1651/1661 nebo 1646/1656 mm podle kol; d/š/v 4785/1900/1685 – 1710 mm, přední převis 945 mm; světlá výška 176 mm; objem zavazadlového prostoru 634/1924 l (pětimístný) a 130/571/1875 l (sedmimístný); objem palivové nádrže a/b) 47/67 l; pohotovostní hmotnost od 1965/1734 kg, sedmimístný od 2005/1780 kg, celková 2650/2510 – 2530 kg, sedmimístný 2690/2580 – 2630 kg; hmotnost brzděného přívěsu 1350/1650 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 187/187 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,8/8,9 (AWD 9,1) s; spotřeba paliva WLTP od 1,6/6,4 (6,7) l/100 km; emise CO2 od 37/146 (157) g/km; pro a) nabíjení 230 V za 3,5/6,5/8,5 h (32/10/8 A), elektrický dojezd WLTP 58 km (město 69 km).

VÝROBCE – Hyundai Motor Company, Ulsan Plant No.2, 700, Yangjeong-dong, Buk-go, Ulsan-si, Korea

12

auto 2023/2

TH

Verze s pohonem všech kol H-TRAC mají poprvé otočný ovladač Terrain Mode Selector na středové konzole, kde lze volit druh terénu (Sand/Snow/Mud) nebo režim jízdy Eco/Sport/Comfort/Smart, přičemž poslední jmenovaný aktivně přizpůsobuje jízdu stylu řidiče. V režimu Sport jde až 50 % točivého momentu na zadní nápravu, v režimu Comfort až 35 %, zatímco v Eco se využívá jen pohon předních kol. Posílena byla rovněž nabídka asistenčních systémů Smart­ Sense Safety, např. dálniční Highway Drive Asist 1.5 kombinuje funkce udržování jízdy v pruhu a aktiv­ ního tempomatu podle navigace. Pokud jde o tech­ nické inovace, tak Hyundai uvádí nový systém pro­ měnného časování ventilů pro motory 1.6 T-GDI. Systém CVVD (Continuously Variable Valve Durati­ on) upravuje dobu otevření ventilu, vyosením vačky servomotorem mění časy otevření, příčný posuv vačky na jednu stranu řeší otevření ventilu dříve a zavření později, na druhou stranu otevření později a zavření dříve, čímž optimalizuje funkci ventilového mechanismu pro odlišné požadavky vysokého vý­ konu, či naopak největší hospodárnosti (až 1400 na­ stavení). Během řešení, jež spojuje přednosti CVVT (Continuously Variable Valve Timing) a CVVL (Con­ tinuously Variable Valve Lift), tedy variabilního časo­ vání a zdvihu ventilu, přihlásil Hyundai více než stov­ ku patentů. V oblasti výkonu je zlepšení až o 4 % a v oblasti spotřeby až o 5 %. K systému se vrátíme, jakmile se nám podaří získat bližší informace. Motor Smartstream-G 1.6 T-GDI je prvním, na němž se CVVD uplatnil (po Sonatě DN8 nyní v Santa Fe TM).

Vyzkoušel jsem všechny generace Santa Fe, proti prvním je pokrok přímo neuvěřitelný, z obyčejného mainstreamového SUV se stal automobil, který roz­ hodně pronikl na špičku svého segmentu, a to i se započtením výrobků tzv. prémiových značek. Na­ bídka na českém trhu zahrnuje šestnáct modelů se třemi poháněcími soustavami (viz tabulka), kdo chce však tahat přívěsy o hmotnosti do 2,5 tuny, musí sáhnou po turbodieselu. Vozy mají výhradně samo­ činné převodovky (turbodiesel osmistupňovou DCT) a alternativně pohon předních nebo všech kol (PHEV pouze AWD); k výbavám Comfort, Smart a Style přibyla nejvyšší Luxury. Akční ceny začínají od ­ 899 990 Kč za 2.2 CRDi FWD Comfort, testovaný PHEV je od 1 299 990 korun českých, nejlevnější HEV od 949 900 Kč (více na www.hyundai.cz). ■

Foto Tom Hyan

HYUNDAI SANTA FE 2.7 V6 (SM; 2001)

Foto Tom Hyan

HYUNDAI SANTA FE (CM; 2010)

Foto Tom Hyan

HYUNDAI SANTA FE (TM; 2019)

Foto Tom Hyan

► Automobily ► MERCEDES-BENZ EQB 300 4MATIC (X243)

ELEKTRICKY...

Dalším článkem mohutně rozšiřované řady sériově vyráběných eletromobilů Mercedes-Benz je SUV třídy EQB...

P

ředchůdci dnešního koncernu MercedesTOM HYAN Další elektrická vozidla pocházela od rakouského -Benz Group AG (dříve Daimler AG) mají Daimleru (Austro-Daimler). První společnost neváhala ­bohaté zkušenosti s elektrickými vozidly, přesvyužít patentů americké Columbia Electric Co. a FerdiKompaktní SUV EQB tože s výjimkou dávné minulosti vznikaly jen nanda Porsche (elektromotory v nábojích kol), druhá je třetím typem malé série, které sloužily ověření provozních drážďanského vynálezce Carla Stolla (trolejbusy). Další modelové ofenzívy vlastností. Teprve nyní každá divize Mercedes-Benz byla Société Mercedes Electrique SA v Paříži, která tyto elektrických vozů včetně oddělené Daimler Trucks (užitkové vozy) má vozy montovala a prodávala.

Mercedes-Benz ­svoje akumulátorové elektromobily, ať už jde o osobní, Po první světové válce převzaly vládu spalovací mo­ po sedanu EQS dodávkové či nákladní vozy, ale i autobusy. Elektromo­ a crossoveru EQA tory (ICE), elektromobily ale nikdy neskončily, nyní se bilita patří do historie společnosti od nevracejí z důvodů přísných emisních paměti, málokdo ví, že první BEV (byl to předpisů zejména v zemích EU, dras► MERCEDES-BENZ EQB (2023) autobus) označený Daimler-Marien­ tických pokut za jejich neplnění a také typ výkon dojezd WLTP [km] spotřeba WLTP felde vyjel z dceřiné společnosti MMB politickému nátlaku jak oficiálních [kW/k] standard/město [kWh/100 km] představitelů EU, tak nejrůznějších (Motorfahrzeug- und Motorenfabrik AG) EQB 250 140/190 422 – 473/535 – 596 16,3 – 18,3 pseudoekologických aktivistů. Jako už v roce 1898. Od roku 1902 nesla tato EQB 250+ 140/190 452 – 507/578 – 645 16,1 – 18,1 pobočka název Daimler-Motoren-Ge- EQB 300 4Matic 168/228 všechno, tak i elektromobily mají své 387 – 423/461 – 503 18,1 – 19,7 sellschaft (DMG), závod Marienfelde. EQB 350 4Matic 215/292 387 – 423/461 – 503 18,1 – 19,7 přednosti a nevýhody. Mercedes-

14

auto 2023/2

TH

3

► KRÁTKÝ TEST VE SMÍŠENÉM PROVOZU ujeto celkem 0 8 21 92 118 166 178

jednotlivá indikace jízda dojezdu (min/max) – 345/393 8 341/381 13 334/375 71 268/296 26 258/278 48 224/231 12 205/209

5 -Benz, kdysi průkopník spalovacích motorů, nyní jede rovněž na vlně elektromobility, mocně inves­ tuje, vyvíjí osobní a dodávkové elektromobily i rozšiřuje výrobu trakčních akumulátorů. Mezi nabí­ zenými modely divize Mercedes-EQ jsou jak elektromobily přestavěné z vozů s pohonem ICE, tak od základů nově konstruované. Jejich označení vyjadřuje příslušnost ke stejnému segmentu, např.

EQS coby elektrická S-Klasse. Vyzkoušeli jsme kompaktní až sedmimístné elektrické SUV EQB 300 4Matic (X243), které je protějškem GLB (X247) se spalovacím motorem.

Mercedes-Benz EQB stejně jako GLB je postaven na modulární platformě MFA2 (Mercedes Front­ wheeldrive Architecture), která zaručuje nejen větší rozměrovou flexibilitu s různými rozvory náprav a rozchody kol, nižší hmotnost a větší pevnost, ale především možnost alternativních způsobů pohonu. Je vhodná i pro výrobu v různých částech světa, např. v mexickém Aguascalientes (výroba GLB) a maďarském Kecskemétu (výroba EQB), a už při jejím uvedení v roce 2017 bylo oznámeno, že se stane základem nejméně osmi modelů (od třídy A po GLB), včetně typů s pohonem všech kol. EQB podobně jako GLB má prodloužený rozvor, takže může mít alternativně třetí řadu sedadel, která je však určena jen pro dvě osoby s výškou do 1,65 metru, přičemž variabilitu interiéru zvyšuje posuvná

druhá řada sedadel dělených v poměru 40:60 % až o 140 mm a jejich dělená opěradla 40:20:40 %.

Při uvedení na trh přišly nejprve EQB 300 4Matic a 350 4Matic, které se liší jen výkonem elektromo­ torů (mají po dvou), zatímco později řadu rozšířil ­jednomotorový EQB 250 pouze s pohonem předních kol, dodávaný rovněž ve verzi EQB 200+ s větším akumulátorem 70,5 kWh, když ostatní mají 66,5 kWh. Největší výkon těchto verzí v uvedeném pořadí činí 168, 215, 140 a 140 kW, výrobce ale uvádí také ­trvalý výkon 139, 139, 111 a 95 kW, přičemž vrcholy točivého momentu od rozběhu jsou 390, 520, 385 a 385 N.m. U novějších typů řady EQ zavedl Mercedes-Benz indikaci předpokládaného dojezdu ve dvou hodnotách, standardní a maximální, samozřejmě vše záleží na stylu jízdy. Naše zkušenosti při krátkých jízdách po Praze s jedním delším výjezdem do Příbrami (včetně dálnice) uvádíme v přiložené tabulce. Za 178 kilometrů klesla kapacita akumulátoru z 99 na 58 % při průměrné spotřebě 16,6 kWh/100 km (výrobce uvádí vyšší od 18,1 kWh), dojezd však činil ještě přes 200 kilometrů.

Převodovka se ovládá páčkou Direct Select vpravo u volantu jako u ostatních vozů této značky (P-R-N-D). Další páčky (pádla) pod volantem slouží pětistupňové rekuperaci brzdné energie, levou se zvyšuje, pravou snižuje, v režimu D Auto volí systém stupeň rekuperace automaticky. Podobně ►►►

pokles dojezdu – 4/12 8/6 66/79 10/18 34/47 19/22

(údaje v km)

2

4

Foto Tom Hyan

1

6

1 Mercedes-Benz EQB je elektrickou verzí GLB, a to buď s předním pohonem anebo pohonem všech kol 4Matic 2 Vyzkoušeli jsme Mercedes-Benz EQB 300 4Matic, slabší verzi s pohonem všech kol (EQB 350 má o 47 kW více) 3 Digitální přístrojový štít se dvěma propojenými velkými displeji pochází původně ze S-Klasse 4 Nové typy mají zdvojený ukazatel dojezdu (na snímku hlásí standardní dojezd 341 km a maximální 386 km) 5, 6 Prodloužený rozvor a dobré využití obestavěného prostoru zaručují opravdu velkorysé rozměry interiéru 7 Příplatková kola AMG Line

7

2/2023 THauto

15

Foto Tom Hyan

► MERCEDES-BENZ EQB 300 4MATIC (X243)

1 2

3 1 Kompaktní SUV Mercedes-Benz je skutečně globálním automobilem, EQB se vyrábí v Maďarsku a GLB v Mexiku 2 Pohled pod kapotu sice připomíná klasické vozy, ale prim hrají prvky termomanagementu, elektromotor se ukrývá dole 3 Základní objem zavazadlového prostoru je 495 litrů v pětimístné verzi

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – asynchronní trakční elektromotor na přední nápravě a synchronní s permanentními magnety na zadní, uložené napříč v bloku e-ATS s jednostupňovým redukčním převodem, diferenciálem a výkonovou elektronikou; celkový výkon a točivý moment a) EQB 300 4Matic: 168 kW (228 k) a 390 N.m, trvalý 139 kW; b) EQB 350 4Matic: 215 kW (292 k) a 520 N.m, trvalý 139 kW. Vícestupňová rekuperace brzdné energie; pohon všech kol 4Matic. Akumulátory Li-Ion 420 V, 66,5 kWh a 187,5 A.h, uložené pod podlahou mezi nápravami.

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson a spodní příčná ramena, vzadu víceprvkové závěsy Multi-Link; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vzadu nesoustřednými, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESP/ASR; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kola z lehké slitiny, na přání AMG Line; pneumatiky 235/55 R 18, na přání 235/50 R 19 nebo 235/45 R 20.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2829 mm, rozchod kol 1585/1584 mm; d/š/v 4684/1834 (se zrcátky 2020)/1701 mm; přední převis 913 mm; světlá výška 154 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,28; nájezdové úhly P/Z 18,5°/19,2°, přechodový úhel 13,7°; objem zavazadlového prostoru 495/1710 l (sedmimístný 465/1620 l); pohotovostní hmotnost (DIN) 2100 kg, celková hmotnost 2580 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost omezena na 160 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,0/6,2 s; dojezd WLTP 387 – 423 km, ve městě 461 – 503 km; standardní spotřeba 18,1 – 19,7 kWh/100 km.

Nabíjení 100 kW DC za 32 minut (10 – 80 %); pro větší životnost akumulátoru podstatně delší s AC do 11 kW. Záruka na akumulátor 8 let/160 000 km.

VÝROBCE – Mercedes-Benz Manufacturing Hungary Kft., Mercedes út 1, 6000 Kecskemét, Maďarsko

16

auto 2023/2

TH

jako jiné vozy této značky má také EQB volbu režimů jízdy Dynamic Select na středové konzole vedle dotykové plošky Touchpad, které ovlivňují nejen dynamiku, ale i dojezd (Eco, Comfort, Sport a Individual).

Na průběžném displeji digitálního kokpitu jsou před řidičem dva hlavní kruhové přístroje, vlevo rychloměr a pod ním stav akumulátoru včetně standardního a maximálního dojezdu v kilometrech, vpravo pak ukazatel výkonu a rekuperace v procentech. Nabíjecí karty Mercedes me Charge umožňují přístup k navyšujícímu se počtu nabíjecích stanic AC/DC (poslední údaj 450 tisíc ve 31 zemích). Zvenku na první pohled elektrickou verzi od GLB odlišuje jiná maska a charakteristické propojení hlavních světlometů i koncových svítilen efektní světelnou lištou.

Elektrické vozy EQB se prodávají na českém trhu od 1 442 320 Kč za základní model EQB 250 s předním pohonem, ceny dvoumotorových verzí začínají od 1 531 860 Kč za testovaný typ EQB 300 4Matic (více na www.mercedes-benz.cz). Nabídku elektrických SUV Mercedes-Benz nedávno završila nová třída EQS SUV (X296), která zahrnuje typy 450+ a 450 4Matic (oba 265 kW/360 k), 500 4Matic (330 kW/449 k) a 580 4Matic (400 kW/544 k), ovšem ceny tohoto špičkového modelu jsou více než dvojnásobné (od 3 275 540 Kč). Zatímco výroba EQS SUV pro celý svět je v americké Tuscaloose, GLB se vyrábí v Mexiku a EQB v maďarském Kecskemétu, kde se jeho výroba rozběhla v říjnu 2021 na společné lince se CLA/CLA Shooting Brake po investici 100 milionů eur. Na další rozšíření maďarské továrny se počítá s jednou miliardou eur, aby od roku 2024 zahájila produkci nových typů na platformě MMA (Mercedes Modular Architecture) a od 2025 na MB.EA (Mercedes-Benz Electric Architecture).

■

Toto není placená inzerce, ale zdůraznění dobrého zásahu při volbě luxusního vozu MERCEDES-BENZ už v roce 1929

2/2023 THauto

17

Foto Tom Hyan

► Automobily ► BMW 118i (F40)

1

ZÁKLAD ŘADY

Ve třetí generaci přešla řada 1 na pohon předních kol, který u dvou vybraných verzí střídá pohon všech kol...

TOM HYAN 1 Vyzkoušeli jsme BMW 118i s nadstandardní výbavou (kola M Performance, pneumatiky 225/40 R 18)

2

B

2 Řada 1 třetí generace sdílí platformu s jinými kompaktními typy BMW, takže přechází na motor uložený vpředu napříč a přední pohon

3

avorská automobilka vstoupila do segmentu Výroba dosáhla celkem 2,3 milionu, než přišla revoluce 3 Napříč uložený nižší střední třídy v roce 2004 s první generací a podle vzoru X1 (F48) přešla třetí generace řady 1 zážehový tříválec 1,5 litru řady 1 (E87/E81), která nahradila poněkud (F40) na motor uložený vpředu napříč a pohon před­ ve výkonnější verzi zvláštní verzi 3 Compact, odvozenou od tehdy ních kol. Šestiválec z řady 1 zmizel.

100 kW (136 k) základní řady 3. Během let se řada 1 prosadila, v první Podle zmíněných průzkumů většina majitelů předchá­ zejících jedniček ani netušila, že jejich vůz má pohon generaci přidala kupé a kabriolet, které později přešly do samostatné řady 2. První i druhá generace měly zadních kol, vzhledem k segmentu si mysleli, že pohá­ ještě klasickou koncepci s podélně uloženým motorem něná kola jsou ta přední stejně jako u konkurence! Tak­ vpředu a pohonem zadních kol, ale jak že vlastně u BMW postupovali logicky, ► BMW 1 (F40) – PŘEHLED TYPŮ ukázaly průzkumy, novým klientům to zvolili obvyklé (a levnější) řešení nižší bylo vlastně jedno, stačil jim emblém typ motor převodovka výkon spotřeba WLTP střední třídy, položili základy další ex­ BMW na kapotě. Druhá generace sice panzi s plánovanou kapacitou přes mi­ (turbo) [kW/k] [l/100 km] povyrostla (rozvor se zvětšil o 30 mm, 116i lion vozů nižších segmentů ročně a na 3R 1.5 6M 80/109 5,7 délka narostla o 85 milimetrů), ale na­ 118i platformě UKL (Untere Klasse, verze 3R 1.5 6M/7DCT 100/136 5,7/5,7 4R 2.0 7DCT 131/178 6,1 dále si zachovala klasickou koncepci 120i UKL2, zatímco UKL1 slouží britskému 4R 2.0 8A 195/265 6,9 včetně šestiválcové verze, přidala však 128 ti Mini) vytvořili řadu nových vozů. Vý­ M135i xDrive 4R 2.0 8A 225/306 7,4 alternativní pohon všech kol xDrive. roba třetí řady 1 (F40) začala v Lipsku 116d 3R 1.5d 6M 85/116 4,6 118d 4R 2.0d 6M 110/150 4,6 120d 4R 2.0d 8A 140/190 5,0 18 THauto 2023/2 120d xDrive 4R 2.0d 8A 140/190 5,2

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (118i) – kapalinou chlazený zážehový řadový tříválec BMW TwinPower Turbo (typ B38 A15), přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený vpředu napříč; DOHC 4V (řetěz), Valvetronic a Double-VANOS; elektronické přímé vstřikování HPI, EU6d; hliníkový blok a hlava válců; 1499 cm3 (ø 82 x 94,6 mm); 11,0:1; 100 kW (136 k)/4500 – 6500 min‑1 a 220 N.m/1500 – 4100 min‑1.Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 60 A.h.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená šestistupňová převodovka (3,615 – 1,952 – 1,179 – 0,853 – 0,711 – 0,585 – Z 3,539), stálý převod 4,118; b) sedmistupňová automatizovaná převodovka Magna PT 7DCT 300 s dvojicí spojek v olejové lázni (4,154 – 2,450 – 1,567 – 1,097 – 0,849 – 0,675 – 0,547 – Z 3,802), stálý převod 3,944. Diferenciál EDL, pohon předních kol.

PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání M Sport, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem EPS, převod 15,0:1; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD, DSC/DTC; pneumatiky 205/55 R 16, na přání 225/40 R 18 (testovaný vůz s koly M Performance).

4

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2670 mm, rozchod kol 1561/1561 mm; d/š/v 4319/1799/1434 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,26; objem zavazadlového prostoru 380/1200 l; objem palivové nádrže 42 l; pohotovostní hmotnost DIN a/b) od 1290/1320 kg, celková 1845/1870 kg; hmotnost brzděného přívěsu 1300/1300 kg, nebrzděného 680/695 kg.

5

6

Foto Tom Hyan

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 213/213 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,9/8,8 s; spotřeba paliva WLTP 5,7 – 6,6 l/100 km; emise CO2 129 – 151 g/km.

v dubnu 2019 a slavila světovou premiéru v září na autosalonu IAA 2019 ve Frankfurtu. Během čtyř let došlo k úpravě nabídky, resp. technických para­ metrů. Vyzkoušeli jsme kompaktní pětidveřový hatchback BMW 118i, jehož výkon motoru od mode­ lového roku 2021 klesl z původních 103 na 100 kW (ze 140 na 136 k), samozřejmě v souvislosti s úpra­ vami pro snížení spotřeby a emisí. Ty ovšem ovliv­ ňuje především skutečnost, zda zvolíte sportovní styl jízdy, či přepnete do režimu Eco Pro nebo Comfort. Náš vůz měl šestistupňovou manuální pře­ vodovku, která může být nahrazena dvouspojkovou automatizovanou sedmistupňovou, u silnějších verzí se využívá klasická samočinná osmistupňová s mě­ ničem momentu. Dlužno říci, že po našich prvních zkušenostech s předsériovými tříválci (ano, BMW 118i je tříválec 1,5 litru), došlo opravdu k vylepšení charakteristiky pohonné jednotky, takže běžný řidič ani nepozná, že má o válec méně.

Nabídka řady 1 je široká (přehled modelů najdete v obvyklé tabulce), v říjnu 2020 paletu rozšířil nový model BMW 128 ti, který je coby Turismo Internazio-

VÝROBCE – BMW AG; Werk Leipzig, BMW Allee 1, 04349 Leipzig, Německo

7 nale vzpomínkou na legendy BMW 1800/2000 ti, jež vítězily v mezinárodních závodech cestovních vozů už v šedesátých letech. Předností proti jiným kom­ paktům je víceprvková zadní náprava pro všechny verze, vpředu je obvyklé zavěšení se vzpěrami McPherson, jízdní vlastnosti může dále vylepšit sportovní podvozek M Sport spolu s posílenou brz­ dovou soustavou M Sport (vpředu čtyřpístové třmeny místo standardních jednopístových) a většími koly.

Zvnějšku je nový vůz proti předchůdci kratší o 5 mm (motor je napříč!), takže i rozvor náprav se zmenšil o 20 mm; šířka však narostla o 34 mm a výška o 13 mm. Pozitivní zprávou je vylehčení v průměru o 30 kg, byť karoserie nyní vykazuje větší tuhost.

BMW řady 1, zejména s prvky M Sport, může být tedy Bavorákem chudého muže (či ženy), protože ceny začínají od 608 000 Kč za BMW 116i (od 118i se liší nižším výkonem 80 kW/109 k), zatímco testo­ vaný BMW 118i se nyní prodává od 707 200 Kč (stej­ ná cena jako za diesel BMW 116d) a nabídku zavr­ šuje BMW M135i xDrive s pohonem všech kol od 1 264 900 Kč (více a podrobněji na www.bmw.cz). ■

4, 5 Zástavba motoru vpředu napříč umožnila lepší využití vnitřního prostoru spolu s větší šířkou a výškou vozu 6 Základní objem zavadlového prostoru činí 380 litrů 7 Virtuální kokpit před řidičem, inspirovaný tvarem čelní mřížky vozu (tzv. ledvinek)

2/2023 THauto

19

Foto Tom Hyan

► Automobily ► AUDI SQ5 SPORTBACK

Audi SQ5 Sportback je vrcholným modelem této řady pro evropský trh (motor V6 TDI)

ŠESTIVÁLEC

Druhá generace Audi Q5 prošla po třech letech modernizací, která poprvé přinesla atraktivní karosářskou verzi Sportback...

V

ozy Audi si získávají stále větší popularitu TOM HYAN back se zvýšeným výkonem proti sesterskému typu Q5 50 TDI Sportback quattro, který rovněž využívá dnes a jejich nabídka se rozšiřuje. Přestože střední už nepříliš rozšířený třílitrový vidlicový šestiválec, pro řada SUV Audi Q5 patří k bestsellerům, dočkala se pro modelový rok 2021 osvěženého designu snížení emisí a zvýšení účinnosti pohonné jednotky a řady zlepšení, které následovala karosářská verze opatřený systémem Mild-Hybrid (mHEV), jenž pracuje Sportback se splývající zádí, nabízená pro všechny s napětím 48 Voltů. Systém mHEV s řemenovým modely včetně prestižních šestiválců. Audi Q5 patří spouštěčem/generátorem ISG postupně dostávají všechny motory Audi, dvoulitrové čtyřválce se sousta­ k základním typům SUV značky z Ingolstadtu, a to vždy na platformě MLB (Evo) s podélně uloženým motorem. vou 12 V a třílitrové šestiválce s vyspělejší 48 V. Nej­ Vozy Q5 první generace (8R) vyjely ze základního silnější SQ5 je v Evropě pouze se vznětovým motorem ­závodu v Ingolstadtu v roce 2008 a dosáhly odbytu přes 3.0 V6 TDI, protože třílitrový zážehový šesti­válec TFSI 1,6 milionu kusů, na autosalonu Mondial de l’Auto­ se dodává jen na mimoevropské trhy. Motor typu mobile 2016 v Paříži představený Q5 druhé generace EA897 evo 3 je nejnovější verzí vznětového šestiválce (FY) se vyrábí od 30. září 2016 ve zcela nové továrně VW Group, vyvinutého především pro vozy Audi. v San José Chiapa (Puebla) v Mexiku, postavené právě ­Zatímco v Q5 50 TDI dává s turbodmychadlem VGT pro výrobu tohoto typu, který je výkon 210 kW (286 k)/3500 až ► MOTORY AUDI Q5 SPORTBACK na americkém trhu bestsellerem 4000 min‑1 a točivý moment značky. Ve druhém pololetí 2020 typ vozu motor převodovka výkon spotřeba EU 620 N.m/1750 až 3000 min‑1, pro (mHEV) [kW/k] [l/100 km] byla představena odvozená verze Audi SQ5 dále posílil na 251 kW Q5 Sportback (FYT) a počátkem Q5 40 TFSI quattro (341 k)/3800 až 3950 min‑1 a úcty­ 2.0 TFSI (12 V) DSG7 150/204 7,4 – 7,6 2.0 TFSI (12 V) DSG7 195/265 7,4 – 7,6 roku 2021 přišla na trh také u nás Q5 45 TFSI quattro hodných 700 N.m/1750 až DSG7 220/299 1,8 – 2,0 s již osvěženým designem po Q5 50 TFSI e quattro 2.0 TFSI (PHEV) 3250 min‑1. Tajemstvím zvýše­ Q5 55 TFSI e quattro 2.0 TFSI (PHEV) DSG7 270/367 1,8 – 2,0 ­posledním faceliftu. ných parametrů výkonu a dyna­ Q5 35 TDI 2.0 TDI (12 V) DSG7 120/163 4,7 – 4,8 mických vlastností je především Po základních modelech Q5 a Q5 Q5 40 TDI quattro 2.0 TDI (12 V) DSG7 150/204 5,3 – 5,5 doplnění turbodmychadla VGT Sportback jsme vyzkoušeli pres­ Q5 50 TDI quattro 3.0 V6 TDI (48 V) 8A Tiptronic 210/286 6,7 – 6,9 elektrickým kompresorem, který tižní provedení Audi SQ5 Sport­ SQ5 TDI quattro 3.0 V6 TDI (48 V) 8A Tiptronic 251/341 7,0 – 7,1

20

auto 2023/2

TH

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (SQ5) – kapalinou chlazený vznětový šestiválec EA897 evo 3 s válci do V/90°, přeplňovaný turbodmychadlem VGT s chladičem vzduchu a elektrickým kompresorem, uložený podélně vpředu; hliníkové hlavy a blok válců; DOHC 4V; Stop/Start, EU6d; 2967 cm3 (ø 83 x 91,4 mm); 15,5:1; 251 kW (341 k)/3800 – 3950 min‑1 a 700 N.m/1750 – 3250 min‑1; přímé vstřikování common rail; oxidační katalyzátor, EGR, DPF, SCR/AdBlue (nádrž 12 l, na přání 24 l). Mild-Hybrid 48 V, elektrická výzbroj 12/48 V (trakční akumulátor Li-Ion), pomocný akumulátor 68 A.h, 380 A. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka Tiptronic s kapalino‑ vým měničem momentu a možností manuálního řazení (5,000 – 3,200 – 2,143 – 1,720 – 1,313 – 1,000 – 0,823 – 0,640 – Z 3,478); stálý převod 2,950; samosvorný mezinápravový diferenciál, trvalý pohon všech kol quattro.

1

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, pětiprvkové závěsy a odpružení vinutými pružinami a teleskopic‑ kými tlumiči (na přání pneumatické); příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 375/330 mm s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESC/ASR, EDL; hřebenové řízení s variabilním elektrickým posilovačem, převod 15,9:1; základní pneu 255/45 R 20.

5 2

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (Sportback) – rozvor náprav 2824 mm, rozchod kol 1624/1612 mm; d/š/v 4689/1893 (2140)/ 1633 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,32; objem zavazadlového prostoru 500/1470 l; objem palivové nádrže 70 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 2010 kg, celková 2660 kg; nebrzděný/brzděný přívěs 750/2400 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,1 s; spotřeba paliva EU od 8,7/6,0/7,0 l/100 km; emise CO2 od 185 g/km.

3

4

pomáhá plnění při rozběhu a eliminuje funkční ­prodlevu. Vzhledem k výkonu je k dispozici pouze samočinná osmistupňová převodovka Tiptronic.

Zrychlení 0 – 100 km/h se zkrátilo z 5,7 na 5,1 sekundy, největší rychlost vzrostla o 10 na 250 km/h.

Samozřejmě, SQ5 se rovněž dodává standardně s trvalým pohonem všech kol quattro. V testu jsme dosáhli spotřeby 8,9 l/100 km.

Jako vrcholný model má SQ5 řadu stylistických ­odlišností, na první pohled zaujmou střešní spoiler, dvě dvojité chromované oválné koncovky výfuků, rozšířená osmiúhelníková maska přídě Singleframe se specifickou mřížkou, jiný nárazník vpředu a vý­ razné vstupy vzduchu, pětipaprsková dvacetipal­ cová kola z lehké slitiny atd. Změny jsou samozřej­ mě také v interiéru, nechybějí dekorativní obložení z matného hliníku a příplatková sportovní sedadla v kůži nappa. Řešení interiéru vyjadřuje sportovní styl, který patří k vozům S a SQ, resp. karosářským verzím Sportback. Nabídka řady Q5 Sportback (a Q5) se během tří let dále rozšířila (nyní dostupné modely jsou v obvyklé tabulce). Ceny nového Audi SQ5 Sportback v době testu začínaly od 2 021 900 Kč včetně DPH, nejlevnější Q5 35 TDI Sportback byl od 1 452 900 Kč, zatímco Q5 50 TDI Sportback od 1 739 900 Kč (více na www.audi.cz).

■

VÝROBCE – Audi México, S.A. de C.V., Boulevard Q5 No.1, Zona Industrial Audi, San José Chiapa, Puebla 75012, Mexiko.

Foto Tom Hyan

6

7 1 Karosářská varianta Sportback přišla až po modernizaci v modelovém roce 2021 2 Virtuální kokpit s proměnným zobrazením je standardní výbavou

3, 4 Velikost a uspořádání variabilního interiéru uspokojí všechny běžné nároky 5 Dotykový středový displej s nastavením režimů jízdy 6 Pod kapotou SQ5 je šestiválec 3.0 V6 TDI s asistencí Mild-Hybrid 48 V 7 Základní objem zavazadlového prostoru činí 500 litrů

2/2023 THauto

21

Foto Tom Hyan

► 100. SALON DE L’AUTOMOBILE DE BRUXELLES 2023 Staronové jméno BMW 3.0 CSL dostala limitovaná série 50 vozů k 50. výročí BMW Motorsport. Všechny byly hned prodány, do České republiky nepřijde žádný, ale jeden z nich jsme si přece jen prohlédli na Bruselském autosalonu 2023. Vylehčená konstrukce na základě M4 Competition s prvky inspirovanými závodní M4 GT3 dostala nové panely karoserie, spoilery a přítlačné křídlo z uhlíkových kompozitů CFRP, kola s centrální maticí (vpředu 20“, vzadu 21“), sportovní kokpit s manuálním řazením 6M, keramické brzdové kotouče ø 400/380 mm, upravený podvozek včetně M Traction Control a vypínání stabilizace M Dynamic Mode. Řadový šestiválec 3.0 M Twin‑ Power Turbo nabízí rekordních 412 kW (560 k) a 550 N.m. Spotřeba paliva WLTP činí 11,0 l/100 km a emise CO2 249 g/km. Omlouváme se, v TH Auto č. 12/2022 jsme u zprávy o 3.0 CSL zveřejnili snímky sériové M4 CSL (G82), která má výkon 405 kW (550 k).

Nový BMW 3.0 CSL nese jméno slavného sportovního kupé ze sedmdesátých let

Foto Tom Hyan

Další oslavou padesátin BMW M GmbH je dlouho očekávaná M2 (G87), která opět uvádí další nové řešení tradičních ledvinek přídě. Šestiválec 3.0 M TwinPower Turbo v tomto případě dosahuje 338 kW (460 k)/6250 min‑1 a 550 N.m/2650 – 5870 min‑1, při vlastní hmotnosti 1700 kg se šestistupňovou manuální převodovkou vůz zrychluje 0 – 100 km/h za 4,3 sekundy (4,1 se samočinnou ZF8) a dosahuje 250 km/h, resp. na přání 285 km/h s výbavou Driver’s Package. Novinka se vyrábí stejně jako 2 Series Coupé v Mexiku, proti M4 Coupé je o 214 mm kratší a má zkrácený rozvor o 110 na 2747 mm. Celkové rozměry jsou 4580 x 1887 x 1403 mm.

Nový BMW M2 (G87) přijde na trh v dubnu 2023

Sportovní Alpine A110 se prodávají stále lépe! V roce šedesátého výročí prvního typu A110 z Dieppe odebrali klienti 3546 vozů, což značí nárůst o 33 %. Podle dostupných údajů se prodalo osm kusů v České republice, ale 2138 ve Francii a 188 v Beneluxu.

V Bruselu byly vystaveny sériové typy A110 S, A110 GT a A110 R. Proti základní A110 s výkonem 185 kW (252 k) mají dražší verze zvýšený výkon čtyřválce 1.8 Turbo na 221 kW (300 k), přičemž vylehčený typ R (= radicale) zrychluje na sto za 3,9 sekundy!

Jubileum oslavila Alpine vznikem tří limitovaných sérií A110 GT Jean Rédélé, A110 Tour de Corse 75 a A110 R Fernando Alonso, které byly vyprodány za třicet minut!

Foto Tom Hyan

Alpine A110 GT je verze Grand Tourer s akcentem na pohodlnou jízdu

22

auto 2023/2

TH

Alpine A110 R je radikální odlehčená verze typu S, určená pro track days

► KRÁTCE

Foto Tom Hyan

► V roce 2022 BMW Group prodal 2 339 636 vozů (pokles o 4,8 %), z toho 2 100 692 značky BMW (z toho 177 257 BMW M), 292 923 Mini a rekordních 6021 Rolls-Royce. Divize motocyklů zaznamenala rekordní odbyt 202 895 strojů (nárůst o 4,4 %), a to včetně elektrických skútrů BMW CE 04.

Produkce elektrifikovaných vozů dosáhla 433 795 (BEV, PHEV), tedy nárůstu o 32 %, z nich bylo 215 755 plně elektrických (nárůst o 107,7 %).

Lotus Emira při belgické premiéře na stánku The Avenue

► Maďarský závod Mercedes-Benz Manufacturing Hungary Kft. byl slavnostně otevřen 29. března 2012 a už v roce 2016 vyrobil půlmiliontý vůz (jubilantem byla třída CLA).

Výroba zahrnuje modely CLA/CLA Shooting Brake (včetně CLA 250e PHEV a verzí AMG), A a B-Klasse a od října 2021 elektrický EQB. Mercedes-Benz Group hodlá do rozšíření závodu investovat jednu miliardu eur (2024 – 2025 přijdou nové vozy z Maďarska). ► Čínský SERES vznikl v USA jako vývojové centrum SF Motors v Silicon Valley (CA) už v lednu 2016, údajně coby joint-venture Dongfeng/Jinkang, z níž se stala skupina Chongqing Sokon Industry Group. Nejasná historie značky uvádí výrobu SF5 coby SERES 5 EV od let 2019/2020 v čínském Chongqingu, v nabídce je rovněž menší elektrický crossover SERES 3 (120 kW, WLTP 300 km) alias Dongfeng Fengon E3 (DFSK Glory E3), přičemž se objevují také značky Seres, Dongfeng, DFSK (Dongfeng Sokon), Ruichi a jiné.

V Bruselu jsme si poprvé prohlédli sportovní vůz Lotus Emira, který ovšem slavná značka označila za svůj poslední se spalovacím motorem, když její nabídku dále tvoří jen elektrické Eletre (SUV, rovněž vystaven) a hypersport Evija. Základní Emiru pohání šestiválec Toyota 3,5 litru o výkonu 295 kW (400 k) s kompresorem, převodovka je šestistupňová manuální a vůz o hmotnosti 1405 kg zrychluje na sto za 4,3 sekundy. Pro jeho výrobu byla v květnu 2022 otevřena nová výrobní hala Chapman Production Centre v Hethelu za přítomnosti Clive Chapmana, syna zakladatele Colina, jeho matky Hazel a Matta Windleho, generálního ředitele Lotus Cars. Druhá verze Emiry je poháněna dvoulitrovým čtyřválcem Mercedes-AMG M139 o výkonu 265 kW (360 k).

Foto Tom Hyan

Plně elektrický SERES 5 EV po odhalení na Bruselském autosalonu 13. ledna 2023

Na rozdíl od Paříže, kde se krčily v koutě, se v Bruselu představily vozy SERES na velké tiskové konferenci za přítomnosti oficiálních představitelů ČLR. Expozice uvedla dva pětidveřové crossovery SERES 5. Model 5 EV je čistý elektromobil s pohonem zadních (220 kW) nebo všech kol (430 kW), přičemž akumulátor 80 kWh dovoluje dojezd WLTP 500, resp. 483 km. Vůz má rozvor náprav 2875 mm, vnější rozměry 4710 x 1930 x 1620 mm a hmotnost od 2220 kilogramů.

Model 5 EVR se liší prodlužo­ vačem dojezdu v podobě zážehového čtyřválce 1,5 litru v kombinaci s menším akumulá‑ torem 40 kWh (dojezd EV 180 km, Dual-Motor 170 km).

► Prodej Hyundai ve světě loni vzrostl o 1,4 % a činil 3 944 579 vozů, z toho 688 884 v Koreji.

Podřízená Kia rostla ještě více o 4,6 %, prodala 2 903 619 vozů Kia, z toho 541 068 v Koreji.

Samozřejmě tyto nárůsty znamenají, že někdo jiný ztrácí, korejské značky se vypracovaly na vrchol důsled­ nými inovacemi a zvyšováním kvality, takže už překonaly své dávné vzory. Zatímco Hyundai původně využíval mechanických skupin Mitsubishi, nyní spřízněná Kia vyšla z licenčních typů Mazda. ► Belgický Mettet u Charleroi je místem motocyklových závodů už dlouho (první se konal 11. září 1927). V roce 1931 se tam jezdilo na krátkém okruhu 2,8 km, od 1933 na dlouhém 8,5 km na místních silnicích, po válce měla trať přesně 8368 m, pak 5538 m. Vznikly tribuny, závody pokračovaly, než byl z iniciativy Michela Fieveta v roce 2010 otevřen dnešní permanentní okruh 2310 m, homologovaný FIA/FIM, který nese jméno Julese Tachenyho (1907 – 1984), místního rodáka a legendárního motocyklového závodníka.

Okruh letos poprvé hostil finální jízdy volby Car of the Year.

2/2023 THauto

23

Foto Tom Hyan

► Krátce ► ZE SVĚTA & Z DOMOVA

Obnovená značka MG uvedla 28. června 2022 na český trh crossovery ZS a EHS s pohonem předních kol. S nabídkou prvních dvou typů do ledna 2023 měla už přes tisíc objednávek!

Vozy někdejší britské značky, která nyní patří čínské SAIC a převedla výrobu do Číny, se vrací do Evropy. Základními motory jsou tříválce 1.0 TGI (přeplňovaný 999 cm3, 82 kW; 6M/6A) a čtyřválce 1.5 DVVT (nepřeplňovaný 1495 cm3, 78 kW; 5M), které najdete pod kapotou nejlevnějšího SUV typu ZS (ceny od 444 940 korun českých), ale také 1.5 TGI (turbo 1490 cm3, 119 kW; 6M/7DCT) v dražším HS, resp. s elektromotorem 90 kW v EHS (PHEV, kombinovaný výkon 190 kW; 10A). Dovozce M Motors chce ještě v prvním pololetí nabídnout čistě elektrické typy MG4 a MG5, které jsme si spolu s Marvel R (u nás bude až 2024) prohlédli na Bruselském autosalonu 2023.

MG Marvel R (až Tri-Motor EV, 212 kW)

MG EHS, zatím nejdražší typ českého trhu (PHEV s desetistupňovou samočinnou převodovkou)

MG4, elektrický hatchback s motorem 125 nebo 150 kW vzadu

Foto Tom Hyan

Korejský SsangYong se vrátil i na český trh, kde prostřednictvím dovozce WAE Kft. (Wallis Automotive Europe z maďarského Budaörsu) nabízí především SUV Rexton G4 2.2 e-XDI a odvozený pick-up Musso, ale i kompaktní Korando 1.5 T-GDI. Na autosalonu v Bruselu jsme viděli další typy včetně elektrického Korando e-Motion s výkonem 140 kW a dojezdem WLTP 339 kilometrů (ve městě 474 km), malého Tivoli 1.2/1.5 a nového Grand Tivoli 1.5. Budoucnost SsangYongu je prý také elektrická, jak prohlásili zástupci nového majitele KG Group, který zvažuje změnu značky na KG Motion od března 2023.

Suzuki Swace alias Toyota Corolla TS Hybrid Boj o nižší emise stojí za uvedením Suzuki Swace, vlastně jen designové varianty Toyoty Corolla TS ve slabší verzi 1.8 Hybrid, která se u nás prodává jako Premium od 694 900 Kč, resp. Elegance od 786 900 Kč, vždy s kombinovaným výkonem 90 kW (122 k).

Samotný zážehový motor má 72 kW (98 k) a elektromotor 53 kW (72 k).

Korando e-Motion, elektromobilita v podání SsangYongu SsangYong Grand Tivoli se zážehovým motorem 1,5 litru

Foto Tom Hyan

SsangYong Rexton 2WD/4WD sází na vznětový motor

24

auto 2023/2

TH

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na ojedinělý vůz MERCURY COUGAR WAGON (1982)

2/2023 THauto

25

► Automobily ► ZE SVĚTA – HIROŠIMA A BRUSEL

Mazda RX-500 na Festivalu rychlosti 2014 v Goodwoodu

Audi Q8 55 e-tron Sportback

Audi Q8 55 e-tron

Nástupcem Audi e-tron, prvního typu z roku 2018, se stává Audi Q8 e-tron, představený v listopadu 2022, který jméno Q8 převzal od staršího typu se spalovacím motorem, protože rozšířená paleta bude zahrnovat elektrická SUV Q4, Q6 a Q8 e-tron. Vozy Q8 55 e-tron jsme poprvé zhlédli v Bruselu, paleta typů 50, 55 a SQ8 bude odstupňována výkony 250, 300 a 370 kW, přičemž dojezdy WLTP činí 491, 582 a 494 km ve verzi SUV, u Sportbacku se splývající zádí pak ještě o 8 až 19 km více.

Vozy jsou dvoumotorové 4x4, pouze SQ8 třímotorový (dva EM vzadu).

Předchůdce e-tron zaznamenal prodej zhruba 150 tisíc vozů.

Španělská Silence Urban Mobility (uprostřed S04) na autosalonu v Bruselu

Španělský Silence S04 je dvoumístný elektromobil ve stylu francouzských vozíků, které lze užívat bez řidičského průkazu (s limitem rychlosti 45 km/h). S motorem 6 kW dosahuje 45 km/h (třída L6e), jiná verze 14 kW (L7e) jede až 85 km/h; udávaný dojezd až 150 km.

Carlos Sotelo Rosell založil firmu Silence Urban Ecomobility nedaleko Barcelony v roce 2011. Na Bruselském autosalonu 2023 kromě dvou­ místného vozu S04 vystavovala rovněž elektrické skútry S01/S02 (dojezd 130 km). Označení S03 patří skútrové tříkolce. Všechny výrobky mají vyjímatelné akumulátory pro snadné dobíjení či výměnu.

26

auto 2023/2

TH

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Mazda je jedinou automobilkou, která systematicky vyvíjí rotační motory Wankel.

Do roku 2012 vyrobila téměř dva miliony vozů s touto pohonnou jednotkou, poslední sériový byl dvourotorový RENESIS v typu RX-8.

Kromě sériových typů, z nichž nejslavnější jsou tři generace RX-7, postavila řadu prototypů.

Patří k nim RX-500, představený na Tokijském autosalonu 1970, dodnes dochovaný v Hiroshima City Transport Museum.

Původně vznikl jako oranžový showcar bez světlometů, později je dostal stejně jako novou stříbrnou barvu. Dvourotorový motor typu 10A (2x 491 cm3) byl naladěn na 184 kW (250 k).

► KRÁTCE ► Celkový prodej v České republice v roce 2022 klesl na 192 087 osobních automobilů (předloni 206 876). Problémem je především jejich nedostatek, protože výrobcům chybí různé díly od subdodavatelů (nejen čínských), postižených koronavirovou krizí.

Jedničkou trhu je nadále Škoda, která loni prodala 62 905 vozů (podíl 32,75 %), na dalších místech jsou Hyundai s 18 604 vozy, Volkswagen 16 020, Toyota 12 267, Kia 10 208, Dacia 9203, Ford 7399, Mercedes-Benz 7329, Peugeot 4891, BMW 4624 a další. ► Do první desítky nejprodávanějších osobních vozů v České republice se dostaly pouze tři značky, a to Škoda, Hyundai a Kia, tedy produkty automobilek, jež mají výrobní závody v České republice a na Slovensku. Žebříček Top 10 podle statistik SDA-CIA vede Škoda Octavia se 13 906 vozy. Následují Škoda Fabia 13 142, Hyundai i30 8236, Škoda Karoq 7960, Kamiq 6831, Scala 6495, Superb 6452 a Kodiaq 6326, Hyundai Tucson 5816 a Kia Ceed 4052.

Strategie bývalého koncernu FCA (nyní Stellantis) povýšit značku Maserati na globálního výrobce vozů prémiové třídy znamenala odklon od exkluzivních typů, využívání společných platforem, vstup do segmentu SUV a výrobu v různých závodech po celé Itálii (z 518 vozů v roce 1998 na rekordních 51 500 v roce 2017). Nejnovější typ Grecale (M182) vychází z platformy FCA Giorgio (Alfa Romeo Stelvio) s pohonem všech kol (převodovka je ZF 8HP), jako mild-hybrid se čtyřválcem 2.0 Turbo má 221 nebo 242 kW (300 a 330 k), zatímco špičkový Trofeo se šestiválcem Nettuno 3.0 Bi-Turbo dosahuje 390 kW (530 k) a připravovaný Grecale Folgore BEV engineered in Modena dostane přes 368 kW (500 k) a akumulátory 105 kWh. Vůz je menší než Maserati Levante, má vnější rozměry 4850 x 1950 x 1670 mm a rozvor náprav 2901 mm.

Vyrábí se v Cassinu společně se Stelviem.

Podlahová plošina elektromobilu Grecale Folgore

Kompaktní pohonná jednotka MX-30 e-Skyactiv R-EV (elektromotor/generátor/ rotační motor)

► Prodeji lehkých užitkových vozů u nás vládne Renault (loni 2852 a podíl téměř 17 %) před Fordem (1974), přestože někdejší jednička Ford Transit klesla až na sedmé místo. Prim hraje Renault Master se 1613 vozy, následují Iveco Daily 1383, Peugeot Boxer 1288, Opel Movano 908, Mercedes-Benz Sprinter 822, Citroën Jumper 808, Ford Transit 699, Renault Kangoo 667, Citroën Berlingo 641, Toyota Hilux 597 a další. Celkový prodej LUV ovšem zaznamenal pokles ze 19 660 na 16 908 vozů. ► Prodej nákladních vozů se u nás loni zvýšil ze 8679 na 8988 vozů.

Jedničkou je Mercedes-Benz se 1861 vozy (podíl 20,7 %), následují Volvo Trucks 1673, DAF 1454, MAN 1079, Scania 977, Iveco 834, Renault Trucks 552, Tatra Trucks 300 (jen civilní vozy mimo vojenské dodávky), Ford Trucks 187, Fuso 44 a další. ► Ještě více se zvýšil prodej autobusů ze 1006 na 1215 vozidel, ale to ovlivňují hromadné objednávky, např. městské busy.

Nejúspěšnější je Iveco Bus (zahrnuje původní Karosu z Vysokého Mýta) se 435 vozy, na dalších místech jsou SOR 276, Setra 231, Mercedes-Benz 99, polský Solaris 38, MAN 31, Isuzu 24 atd. Obnovená značka Škoda (v oboru autobusů) zaznamenala prodej 14 vozidel.

Maserati Grecale Trofeo se šestiválcem Nettuno

Foto Tom Hyan

Japonská Mazda připravila návrat rotačního motoru v nové roli. Tvoří unikátní pohonnou jednotku, složenou z jednorotorového motoru, generátoru a elektromotoru. Zatímco elektrická MX-30 BEV ujede nejvíce 200 km, u nové MX-30 e-Skyactiv R-EV se dojezd navýšil přes 600 km (85 km bez asistence), ale cena vozu zůstává zhruba stejná, protože se kapacita akumulátoru snížila na polovičních 17,8 kWh. Motor typu 8C má objem 830 cm3 (poloměr komory 120 mm, šířka rotoru 76 mm) a výkon 54 kW (74 k), spouští se samočinně podle potřeby, běží v optimalizo­ vaném režimu a produkuje emise CO2 pouhých 21 g/km (má recirkulaci výfukových plynů EGR).

Celá jednotka je lehčí než poslední RENESIS z kupé RX-8. Vůz zrychluje na sto za 9,1 sekundy, výkon EM vzrostl na 125 kW (170 k) a největší rychlost je shodných 140 km/h jako u verze BEV.

Foto Tom Hyan

Mazda MX-30 e-Skyactiv R-EV (akční model Edition R) při premiéře v Bruselu

► Průměrné stáří osobních vozů v ČR činí 15,9 roku, import ojetých automobilů je nadále vysoký, loni se dovezlo 161 186 (pokles o 13 %).

Na našich silnicích jezdí 2,1 milionu vozů Škoda, následují Volkswagen (670 tisíc) a Ford (643 tisíc).

2/2023 THauto

27

Motorsport

Foto Porsche

1

Foto Ferrari

► FIA WEC LMH & IMSA LMDh 2023

2

3

Sjednocení předpisů pro největší závody sportovních prototypů nebylo snadné, po letech pokusů se to ale podařilo...

S

polečná pravidla umožní výrobcům zvolit levnější alternativu IMSA LMDh s většími ­ ­restrikcemi, anebo dražší LM Hypercar, přičemž lze použít vozy na stejném základě pro oba šampionáty. Cadillac, Ferrari a Porsche vstoupí znovu do vytrvalostních závodů FIA WEC, kde již účinkují Toyota, Peugeot a Glickenhaus, k nimž se připojí Vanwall Vandervell (ByKolles), který údajně ­získal práva na slavnou britskou značku. Za mořem se do nové kategorie LMDh chystají BMW a Porsche, ale pokračují Acura a Cadillac (nejúspěšnější značka dosavadní kategorie DPi). Plány na rok 2024 mají ve směru LMDh rovněž Alpine a Lamborghini.

28

auto 2023/2

TH

TOM HYAN 1 Vozy Porsche 963 v Daytoně, s číslem 7 posádka Nasr/Campbell/ Christensen a s číslem 6 trojice Tandy/Jaminet/ Cameron 2 Ferrari 499P, premiéra po 50 letech od posledního titulu mistrů světa 3 Roger Penske se vrátil k vozům Porsche

Mnozí z nových nejsou žádnými nováčky, opírají se o týmové zkušenosti z jiných kategorií motorsportu.

Antonello Coletta, šéf programu Ferrari, vyzdvihuje přínos partnerského týmu AF Corse pro vývoj a nasazení prototypu Ferrari 499P Hypercar, s nímž se značka z Maranella po 50 letech oficiálně vrací do světa vytrvalostních závodů v nejvyšší kategorii (24 h Le Mans vyhrála devětkrát). Podobně Porsche vsadil na spolupráci s Rogerem Penskem, zatím má 19 vítězství ve 24 h Le Mans, a Thomas Laudenbach, vedoucí Porsche Motorsport, by rád přidal to dvacáté!

Porsche počítá s klientskými týmy Jota, Proton a JDC-Miller. Maurizio Leschiutta, vedoucí projektu BMW M

4 Ferrari 499P při testování na okruhu Vallelunga v Římě 5 Porsche 963 s posádkou Tandy/Jaminet/Cameron pojede pro Penskeho v americkém mistrovství (jen Dane Cameron je přihlášen i do WEC) 6 Startovní pole doplňuje třída GT jak ve WEC, tak v IMSA (na snímku; členem posádky Porsche 911 GT3R je i belgický veterán Jan Heylen)

Hybrid V8 LMDh, zase vytvořil partnerství s týmem Bobby Rahala.

V nové sezoně WEC 2023 se pojede sedm závodů, o jeden více než loni. A jak dopadlo loňské mistrovství světa FIA WEC? Toyota Gazoo Racing byla nejsilnějším týmem, i když nastavení výkonu FIA Balance of Performance mělo jistě podíl na skutečnosti, že dvakrát vyhrál Alpine A480 (motor Gibson 4.5 V8 atmo), a to v obnovených 1000 mil Seb­ ringu (nezaměňovat s dvanáctihodinovkou IMSA) a v šestihodinovce na Monze (ve voze se vždy střídali Brazilec André Negrao

5

6

7

8

s Francouzi Nicolasem Lapierrem a Matthieu Vaxivierem). Toyota GR010 Hybrid (motor 3.5 V6 Bi-Turbo + EM Hybrid) byla vítězem dalších závodů, když posádka vozu číslo 8 (Sébastien Buemi, Brendon Hartley a nováček Ryo Hirakawa) vyhrála 24 h Le Mans a 6 h Fuji, což ji stačilo k mistrovskému titulu s náskokem pěti bodů (149:144) před týmovými kolegy z vozu číslo 8, kteří triumfovali v 6 h Spa-Francorchamps a 8 h Bahrain (Mike Conway, Kamui Kobayashi a José María López). Novozélanďan Hartley se stal prvním mistrem světa WEC, jenž vyhrál se dvěma

Foto Peugeot

4

8 Peugeot 9X8 posádky Duval/Menezes/Rossiter 2022 na Monze odpadl 25 kol před cílem (Rossitera po dvou startech vystřídal Nico Müller)

Foto Porsche

Foto Ferrari

7 Při premiéře na Monze odpadl Peugeot 9X8 posádky Di Resta/Jensen/ Vergne hned v počátku závodu

různými vozy (2022 Toyota GR010 a 2017 Porsche 919). Obrovský výkon podal tým Jima Glickenhause, třetí v Sebringu a třetí i čtvrtý v Le Mans s vlastními vozy Glickenhaus 007 LMH (motor Pipo 3.5 V8 Bi-Turbo), který je soukromou iniciativou svého majitele, jenž se pustil do souboje se závodním týmem největší automobilky světa s nepoměrně menšími financemi. Na Monze měl šanci na vítězství, než zasáhla porucha turbodmychadla. Nový Peugeot 9X8 (motor 2.6 V6 Bi-Turbo + EM Hybrid) startoval jen ve druhé polovině sezony, když byla účast ve ►►►

2/2023 THauto

29

3 1 Nový Cadillac V-LMDh (5.5 V8 + EM hybrid) pojede světový i americký šampionát 2 BMW M Hybrid V8 LMDh, uvedený na oslavu 50 let BMW Motorsport, se soustředí na americké závody 3 Vanwall Vandervell LMH při loňském testování na mosteckém okruhu 4 Stavba kompozitového trupu Isotta Fraschini Tipo 6 LMH-C 5 Třílitrový šestiválec HWA pro vůz Isotta Fraschini

► FIA WEC ENDURANCE 2023 1. 1000 mil Sebringu .................17.03.

2. 8 h Portimao............................16.04.

3. 6 h Spa-Francorchamps..........29.04.

4. 24 h Le Mans...................10. – 11.06.

5. 6 h Monza................................09.07.

6. 6 h Fuji....................................10.09.

7. 8 h Bahrain..............................04.11.

30

auto 2023/2

TH

24 h Le Mans 2022 nedlouho před závodem odřek­ nuta. Při premiéře na Monze oba vozy neuspěly, ale na Fuji jim už patřilo čtvrté a páté místo, když Glickenhaus nestartoval. Tým Colina Kollese nesměl nastoupit pro nejasnosti s právy na značky Vanwall a Vandervell. Tím konkurence v nejvyšší třídě WEC končila.

V letošní sezoně je všechno jinak. Sjednocení předpisů pro WEC LMH (Hypercar) a americkou IMSA GTP (LMDh) podnítilo výrobce ke stavbě nových prototypů, jež mohou startovat v obou šampionátech, i když to mnohé značky nepotvrdily, pouze ­Cadillac a Porsche počítají s účastí jak ve FIA WEC, tak v americkém šampionátu IMSA WeatherTech SportsCar 2023. První odstartuje v březnu na 1000 mil Sebringu, druhé s více závody už v lednu v Daytoně (slavná čtyřiadvacetihodinovka). Pořadatelé FIA WEC 2023 už před sezonou nasbírali 13 přihlášek Hypercars (LMH) a 12 nižší třídy LMP2, nemluvě o velkém množství zájemců ve třídě GT. Hybridní vozy LMH mají kombinovaný výkon omezen na 500 kW (680 k) a minimální hmotnost na 1030 kg.

Toyota, která od roku 2018 vyhrála pět ročníků 24 h Le Mans v nepřetržité řadě, prakticky nic nemění, se dvěma vozy GR010 Hybrid pojedou posádky ve stejném složení jako loni. Alpine dočasně z nejvyšší třídy odstoupil, vrátí se do LMP2 se dvěma vozy A470 (motor Gibson 4.2 V8 atmo), jejichž posádky povedou Vaxiviere a Negrao. Glickenhaus chce absolvovat šampionát s jedním vozem 007 LMH číslo 708 (vedoucím jezdcem zůstává Romain Dumas), zatím-

Foto Isotta Fraschini

Foto BMW Motorsport

2

4

Foto Isotta Fraschini

Foto Cadillac

1

Foto Vanwall

► FIA WEC LMH & IMSA LMDh 2023

5 co druhý číslo 709 nasadí jen do Le Mans pod hlavičkou dealera HK Motorcars. Dva Peugeoty 9X8 (motor 2.6 V6 Bi-Turbo + EM Hybrid) se pokusí o triumf ve 24 h Le Mans v roce 100. výročí konání závodu, který francouzská značka vyhrála v letech 1992, 1993 (vždy 905 Evo 1 se zážehovým desetiválcem) a 2009 (908 HDi FAP se vznětovým dvanáctiválcem). Jezdeckou sestavu od loňského roku nemění (Di Resta/Jensen/Vergne a Duval/Menezes/Müller).

Největší novinkou je návrat továrních týmů Porsche (ve spolupráci s Rogerem Penskem) a Ferrari (s AF Corse). Obě věhlasné značky postavily zcela nové vozy Porsche 963 (motor 4.6 V8 Bi-Turbo + EM Hybrid) a Ferrari 499P (3.0 V6 Bi-Turbo + EM hybrid), přičemž Porsche Penske Motorsport už trénuje v Daytoně, ale Ferrari zatím míří jen do WEC, kde Penske rovněž nasadí dvě Porsche. Další dva vozy typu 963 tam vyjedou, jakmile je soukromé týmy ­Proton Competition a Hertz Team JOTA dostanou.

Nastoupí loni odmítnutý Vanwall Vandervell 680 (motor Gibson 4.5 V8 atmo), přičemž se má v sestavě jezdců objevit Jacques Villeneuve! V Itálii dokončují prototyp znovuzrozené značky Isotta Fraschini Tipo 6 LMH-C (motor HWA 3.0 V6 Mono-Turbo + EM Hybrid), ale FIA účast nepotvrdila. Italové by rádi nastoupili až do třetího závodu WEC Spa-Francorchamps. Cadillac Racing účast rozdělí na IMSA a WEC, zatím jen do IMSA míří BMW M Hybrid V8 LMDh. Americké mistrovství začíná závodem 24 h Daytony, k němuž se příště vrátíme.

■

Foto Jiří Nezdařil

TOYOTA GR010 Hybrid (Le Mans 2022: Buemi/Hartley/Hirakawa)

Foto Jiří Nezdařil

GLICKENHAUS 007 LMH (Le Mans 2022: Dumas/Pla/Derani)

Foto Jiří Nezdařil

ALPINE A480 Gibson LMH (Le Mans 2022: Negrao/Lapierre/Vaxiviere)

Foto Jiří Nezdařil

ORECA 07 Gibson LMP2 (Le Mans 2022: Hanson/Albuquerque/Owen)

Toto není placená inzerce, ale ukázka nizozemské oslavy vítězství vozu TATRA 815 na Rally Paris-Dakar 1988

32

auto 2023/2

TH

► Motorsport ► DAKAR 2023

Foto Toyota

Nejlepší trojice v cíli, zleva Lurquin a Loeb (Prodrive), Baumel a Al-Attiyah (vítězové) a Gottschalk s Moraesem (Toyota)

Foto Orlen Benzina Team

Viktor Chytka a Martin Prokop před odjezdem na letošní ročník

Český Ford Raptor zvaný Shrek v arabské poušti (2023)

Nejlepší český účastník Martin Prokop (Orlen Benzina Team/ Ford Raptor) se spolujezdcem Viktorem Chytkou systematicky postupoval vpřed, aby opět zaútočil na první desítku.

Podařilo se, i když ze sedmého místa na šesté postoupil jen díky smůle Romaina Dumase a vyrovnal tak svůj výkon z roku 2019, kdy byl také celkově šestý.

Od roku 2014 to byl jeho osmý start, nejlépe dokončil dvakrát šestý a jednou sedmý (2018).

Při premiéře byl čtrnáctý jako druhý nejlepší nováček.

► DAKAR 2023 1. Nasser Al-Attiyah/Matthieu Baumel.... Toyota Gazoo Hilux........45 h 03 min 15 s 2. Sébastien Loeb/Fabian Lurquin.......... Prodrive Hunter................. o 1:20:49 zpět 3. Lucas Moraes/Timo Gottschalk........... Toyota Hilux Overdrive...... o 1:38:31 zpět 4. Giniel De Villiers/Dennis Murphy....... Toyota Gazoo Hilux........... o 2:31:12 zpět 5. Henk Lategan/Brett Cummings........... Toyota Gazoo Hilux........... o 2:36:23 zpět 6. Martin Prokop/Viktor Chytka............... Ford Raptor 5.0 V8............ o 3:40:44 zpět

Aleš Loprais (Praga V4S DKR) před startem Dakaru 2023

Foto InstaForex Team Loprais

Foto Tom Hyan

Saúdskoarabský pouštní maraton Dakar 2023 skončil stejně jako loni triumfem týmu Toyota Gazoo Racing, když padesátiletý Nasser Al-Attiyah z Kataru s francouzským spolujezdcem Matthieu Baumelem obhájil triumf s vozem Toyota GR DKR Hilux!

Na své konto si tak připsal celkově páté vítězství (2011 Volkswagen, 2015 Mini, 2019 a 2022 – 2023 Toyota). Druhý dojel Sébastien Loeb (Prodrive) a třetí brazilský nováček Lucas Moraes (Toyota Hilux Overdrive), navigovaný zkušeným Timo Gottschalkem.

Smůlu měl všestranný Romain Dumas (Toyota Hilux/Rebellion Racing), když ho v pátek 13. ledna zradila zadní náprava, etapu dojel v noci a klesl ze šestého místa na 22. v cíli!

Pořadím kamionů na Dakaru 2023 zamíchala nehoda v 9. etapě, při které zahynul italský divák, který se postavil do jízdní stopy za skokem na duně. Přijíždějící Praga V4S ho zachytila a odhodila, vstal a znovu upadl, při převozu vrtulníkem do nemocnice však zemřel na infarkt.

Jak ukázalo palubní video, Lopraisova posádka o střetu s divákem nevěděla, o jeho smrti se dozvěděla až večer v bivaku. Aleš Loprais vedl kategorii kamionů. Po neštěstí odstoupil, aby se zúčastnil vyšetřování. Vyhrál Nizozemec Janus Van Kasteren (Team De Rooy) před Martinem Macíkem, Martinem Van den Brinkem a jeho synem Mitchelem (všichni Iveco Powerstar), pátá a šestá byla Buggyra Tatra (motor Gyrtech) s Jaroslavem Valtrem (Phoenix) a Martinem Šoltysem (T 815).

Ruský Kamaz Team nebyl k závodu připuštěn, stejně jako loni MAZ-Sportauto z Běloruska.

2/2023 THauto

33

► Motorsport ► SHEEPSHEAD BAY SPEEDWAY & BRIGHTON BEACH

NEW YORK,

NEW YORK...

Málokdo ví, že New York měl kdysi největší závodní dráhu, na které startovali ti nejlepší. Skončila však předčasně...

1

TOM HYAN ▲ Prvním velkým závodem na Sheepshead Bay Speedway byl Astor Cup, pro déšť odložený z 2. na 9. října 1915

Foto Helena Hyanová

1 V New Yorku na stanici metra Sheepshead Bay (linka D na Coney Island) už nic automobilovou historii nepřipomíná 2 Přímé spojení z Manhattanu na Sheepshead Bay zůstalo, na místě bývalé Speedway je nyní obytná čtvrť

34

auto 2023/2

TH

2

► PRVNÍ MISTŘI USA (AAA NATIONAL) 1909.....George Robertson ..............................Simplex 1910.....Ray Harroun....................................... Marmon 1911.....Ralph Mulford........................................ Lozier 1912.....Ralph De Palma.................Mercer a Mercedes 1913.....Earl Cooper..............................................Stutz 1914.....Ralph De Palma............................... Mercedes 1915.....Earl Cooper..............................................Stutz 1916.....Dario Resta.........................................Peugeot 1917.....Earl Cooper..............................................Stutz 1918.....Ralph Mulford.................................. Frontenac 1919.....Howard Wilcox....................................Peugeot 1920.....Tommy Milton..............................Duesenberg 1921.....Tommy Milton................Durant a Duesenberg 1922.....Jimmy Murphy................... Duesenberg/Miller 1923.....Eddie Hearne.......................................... Miller 1924.....Jimmy Murphy....................................... Miller 1925.....Peter De Paolo..............................Duesenberg 1926.....Harry Hartz............................................. Miller 1927.....Peter De Paolo...............................Miller FWD 1928.....Louis Meyer........................................... Miller 1929.....Louis Meyer........................................... Miller

3 Na startu Astor Cup Race 1915 zleva Bob Burman (Peugeot), Barney Oldfield (Delage), Johnny Aitken (Peugeot) a Dario Resta (Peugeot)

► ASTOR CUP RACE, SHEEPSHEAD BAY, 9. 10. 1915

4

V

šechny pokusy umístit do New Yorku závod formule 1 (či alespoň do sousedního státu New Jersey) skončily fiaskem. Daří se jen v Brooklynu pořádat závody podivné elek­ trické formule FIA, které mají se skutečným motorsportem pramálo společného. Posledním velkým závodem v okolí New Yorku byl Vanderbiltův pohár (Vanderbilt Trophy Race), jehož dva závěrečné ročníky na Long Islandu ovládli Tazio Nuvolari (1936 Alfa ­Romeo) a Bernd Rosemeyer (1937 Auto Union).

První Sheepshead Bay Speedway vznikla na základě dostihového závodiště na Coney Islandu v New Yorku, kde se jely rovněž automobilové závody v letech 1902 až 1904 a znovu 1910 (jednomílový ovál na šotolině).

Když State of New York v letech 1908 – 1912 zakázal veškeré sázky na koně, tak Coney Island Jockey Club prodal pozemky společnosti Sheepshead Bay Speed­ way Corporation. Příznivci motorismu však měli mno­

3 Na dřevěné dráze v Harkness Trophy 1917 bojují Kanaďan Ira Vail (Hudson číslo 14) a Ralph Mulford, rodák z Brooklynu (Frontenac) 4 Při Astor Cup Race 1915 projíždějí Bob Burman (Peugeot číslo 4), Eddie Rickenbacker (Maxwell číslo 10) a další 5 Gil Andersen z norského Hortenu vyhrál první Astor Cup 1915

Foto Long Island Automotive Museum

1. ........Gil Andersen (N)......................................Stutz 2. ........Tom Rooney (USA)..................................Stutz 3. ........Eddie O’Donnell (USA)..................Duesenberg 4. ........Tom Alley (USA)................ Ogren/Duesenberg 5. ........Pete Henderson (CDN)..................Duesenberg 6. ........Carl Limberg (USA)..............................Delage 7. ........Bob Burman (USA).............................Peugeot 8. ........Ora Haibe (USA)...........................Duesenberg 9. ........Ira Vail (CDN)................. Mulford/Duesenberg 10. ........Willie Haupt (USA)........................Duesenberg 11. ........Johnny Aitken (USA)...........................Peugeot 12. ........Ralph De Palma (I)...................................Stutz 13. ........Jack Le Cain (USA).......................Duesenberg 14. ........Eddie Rickenbacker (USA)..................Maxwell 15. ........Dario Resta (GB).................................Peugeot 16. ........Howdy Wilcox (USA)..........................Peugeot 17. ........Eddie Pullen (USA).............................Maxwell 18. ........Earl Cooper (USA)...................................Stutz 19. ........Ralph Mulford (USA)..........................Peugeot 20. ........Barney Oldfield (USA)...........................Delage DNS .....Earl De Vore (USA).............................Peugeot

5

hem větší plány, zejména když ovály dirt track Empire City a Brighton Beach prosperovaly. Další dostihové závodiště na Brighton Beach se totiž také po zákazu sázek v roce 1909 změnilo na automobilovou dráhu.

V roce 1912 tam Ralph Mulford na voze Mason vyhrál závod mistrovství AAA National Championship na 100 kol, předchůdce dnešních Indy Cars.

Gigantická Sheepshead Bay Speedway byla dvoumílo­ vým oválem, postaveným ze dřeva (board track), jak bylo tehdy zvykem, a to jen nedaleko od původního oválu na Coney Islandu.

První myšlenku na novou dráhu zveřejnil James C. Ni­ chols, prezident General Automotive Supply Company z New Yorku, a záhy se strhla doslova Sheepshead Bay Fever, tedy horečka Zálivu ovčí hlavy (ve skuteč­ nosti však byla zátoka pojmenována po malé rybě Sheeps­head, latinsky Archosargus probatocephalus), což přineslo investice od mnoha významných ►►►

2/2023 THauto

35

► SHEEPSHEAD BAY SPEEDWAY & BRIGHTON BEACH

4 podnikatelů, takže financování stavby bylo zajištěno.

Anderson T. Herd, obchodník s nemovitostmi, se po­ staral o pozemky, do představenstva byl zvolen úspěšný Carl G. Fisher (1874 – 1939), jeden z iniciátorů dráhy 500 mil Indianapolis, zakladatel Prest-O-Lite a tvůrce dálnice Lincoln Highway. Stavbyvedoucím se stal Blaine H. Miller, civilní inženýr z Indianapolis City, a dráha byla otevřena 18. září 1915, kdy Dario Resta (Peugeot) objel čestné kolo.

První závod, podle sponzora pojmenovaný Astor Cup, byl odložen pro déšť z 2. na 9. října 2015, když se jeho délka už dříve redukovala z 500 na 350 mil (175 kol po dvou mílích). Přišlo 57 tisíc platících diváků na velké tribuny, dalších 1200 přihlíželo z infieldu, tedy méně než se čekalo, ale přesto podnik vynesl zisk, jako ostatně později každý závod na této trati. Dario Resta (Peugeot) zajel pole position, vedl až o 21 sekund před Gil Andersenem (Stutz), ale vedení neudržel a nakonec vzdal. Gilbert Andersen (1879 – 1930), pravděpodobně největší z norských závodníků všech dob (1915 byl třetí v Indy 500), tak dobyl jeden ze svých největších úspě­ chů. Tovární tým Stutz obsadil první (Andersen) a druhé místo (Tom Rooney), třetí skončil Eddie O’Donnell na továrním Duesenbergu. Bohužel Harry Grant zemřel na následky nehody v tréninku. V listopadové Harkness Trophy si Dario Resta (Peugeot) spravil náladu vítěz­ stvím průměrnou rychlostí 169,57 km/h. Následovaly další závody, testy a vzájemné souboje.

V květnu 1916 letkyně Katherine Stinson potěšila diváky svými výkony v dvouplošníku nad tratí, pak tři závody vyhráli Johnny Aitken, Ralph Mulford (oba Peugeot) ­

36

auto 2023/2

TH

1, 2 Sheepshead Bay Speedway byla opravdu velkorysou stavbou, závody byly výdělečné, ale skončila pro špatný management a smrtí vlastníka Harryho Harknesse 3 Tabule udává pořadí týmů podle ujeté vzdálenosti na 24 hodin v Brighton Beach 28. srpna 1909 4, 5 Jeden ze závodů 24 h New York se jel v Brighton Beach v srpnu 1909, zvítězili Raffalovich a Basle na Renaultu

3

Foto Renault

Foto Long Island Automotive Museum

2

Foto Renault

1

5 a slavný letec Eddie Rickenbacker (Maxwell), ve třetím se však 13. května 1916 zabil Carl Limberg (Delage).

Druhý Astor Cup 30. září 1916 viděl nové vítězství Aitke­ na, kterému patřila i Harkness Trophy. Plány na rok 1917 byly zrušeny, když USA vstoupily do války, jely se tam jen rekordy, než Louis Chevrolet (Frontenac) vyhrál v září 1917 Harkness Trophy. V červnu 1918 se jela na­ posledy Harkness Trophy jako handicapový závod, nej­ rychlejší byl Ralph De Palma (Packard). Poslední závo­ dy se konaly v roce 1919, na nejvyšší stupně vystoupili De Palma a Chevrolet (tentokrát Gaston, bratr Louise).

Sheepshead Bay Speedway Corporation se dostala do finančních těžkostí po smrti patrona Harryho Hark­ nesse, nadšeného sportovce, který už 27. srpna 1915 vystřídal Carla Fishera, v květnu 1917 se stal výhrad­ ním vlastníkem okruhu, ale po řadě osobních problémů včetně závislosti na alkoholu zemřel 23. ledna 1919 ve věku pouhých osmatřiceti let. Dráha byla zavřena po listopadových rekordních jízdách 1919 a pozemky roz­ prodány pro stavbu domů. Dnes je místo zcela zastavě­ no a nic nepřipomíná někdejší automobilovou slávu.

Nedaleká Brighton Beach v Brooklynu také zažila zá­ vody, dokonce 24 h New Yorku na mílovém oválu dirt track, kde souboj značek jednou vyhrál Renault po­ sádky Raffalovitch/Basle, která ujela 1050 mil (1689 km) v srpnu 1909. Poslední čtyřiadvacetihodinovka (jezdily se od roku 1907 dvakrát i třikrát ročně!) se tam ode­ hrála v roce 1910. Domácí Ralph Mulford (Mason) v jediném závodě AAA National Championship na ­Brighton Beach (jméno je vzpomínkou na britské leto­ visko) dosáhl průměrné rychlosti 94,4 km/h. A dnes?

Foto Tom Hyan

6

7 8

Foto Helena Hyanová

Brighton Beach dnes, výletní místo s dřevěnou promenádou podél mořského pobřeží

Poklidná promenáda na pláži spolu s hustou zástavbou už z automobilové historie nic nepřipomíná, čtvrť se stala především domovem emigrantů z bývalého ­Sovětského svazu, mnohé vývěsní štíty jsou dodnes v azbuce a místu se přezdívá Little Odessa.

Automobilové závody skončily, ale na jihu Brooklynu se soutěží dále! Legendární akcí je Nathan’s Famous Hot Dog Eating Contest na Coney Islandu, tedy soutěž v pojídání párků, samozřejmě z Nathanovy restaurace, založené už v roce 1916. Každoročně se na Den nezá­ vislosti (4. července) sejdou jedlíci, aby bojovali o nové rekordy. Vítěz ročníku 2022 se opět jmenoval Joey Chestnut, ale spořádal jen 63 párků, což je méně než jeho rekordních 76 z ročníku 2021! Přesto to znamená, že vyhrál 15 z posledních 16 soutěží, z to sedm v ne­

6 Původní první Nathanova restaurace dodnes stojí na Coney Islandu v Brooklynu a každoročně pořádá soutěž pojídačů párků 7 Průběžně doplňovaná výsledková tabule Nathan’s Hot Dog Eating Contest, věhlasné soutěže v pojídání párků (od Nathana) 8 Noční závod v Brighton Beach v roce 1915

přetržité řadě! Jeho loňský výkon byl totiž narušen akti­ visty, kteří protestovali proti firmě Smithfield Foods, dodavateli vepřového masa, jež se údajně provinila krutostí ke zvířatům, špatnými pracovními podmínkami a samozřejmě emisemi. Joey Chestnut, ročník 1983, je stavební inženýr bílé pleti z Kalifornie (nyní žije v India­ ně) a profesionál v soutěžích jedlíků, který drží mnoho rekordů. O svém koníčku říká, že jde o sport, na nějž se musí tvrdě připravovat, nikoli o pouhé přejídání. Spo­ lečnost Nathan’s Famous založil Nathan Handwerker (1892 – 1974), polský emigrant, když otevřel první ­restauraci na rohu Surf a Stillwell Avenue na Coney ­Islandu. Jeho žena Ida vymyslela recept, její matka ­tajné složení omáčky. Dnes má firma 198 restaurací nejen v USA, ale i v jiných zemích světa.

■

2/2023 THauto

37

► VÍTĚZOVÉ INDY 500

Foto IMS

(1913)

Peugeot (1916 Indy 500)

DARIO RESTA (I/UK/USA) Oženil se s Mary, sestrou závodníka Spencera Wisharta. Pro Peugeot

Foto IMS

Narodil se 19. srpna 1882 v Itálii (Faenza nebo Livorno, údaje se různí).

Ve dvou letech odjel s rodiči do Anglie, kde začal v roce 1907 závodit. Byl účastníkem evropských Grand Prix, v roce 1915 se přestěhoval do USA a závodil pro Alphonse Kaufmana, dovozce Peugeotu. Vedl si skvěle, 1915 vyhrál GP USA v San Franciscu, Chicago 500 a byl druhý v Indy 500; 1916 vyhrál Vanderbilt Cup, Chicago 300, Minneapolis 150, Omaha 150 a Indy 500 (čtyřválec Peugeot 4,5 litru). Mistr USA (AAA) 1916.

jezdil do roku 1918, pak se závody skončil, s rodinou se usadil v kalifornském Bakersfieldu, kde založil okruh Buttonwillow.

V roce 1923 se na okruhy vrátil, vyhrál voiturettes ve VC Španělska v Sitges a byl třetí ve VC Penya Rhin (Villafranca) na Talbotu 1,5 litru.

Návrat v 1923 Indy 500 nebyl úspěšný, odpadl s poruchou diferenciálu (Ralph De Palma ho pozval do týmu Packard). Zahynul 3. září 1924 při pokusu o rekord na Brooklands (Sunbeam).

Mercedes (1915 Indy 500; De Palma předjíždí Restu)

RALPH DE PALMA (I/USA) rekord 612 kol ve vedení Indy 500 (mj. 1921 vedl 108 ze 112 kol

Italská hvězda amerických závodů, má 2557 prvenství ze 2889 závodů (vítězil i několikrát denně). Narodil se 19. prosince 1882 v jihoitalském Biccari, v deseti letech s rodiči emigroval do USA. Začal v cyklistice, přešel na motocykly Indian a v roce 1909 na čtyři kola. Okamžitě začal vítězit, desetkrát jel Indy 500, vyhrál 1915 na čtyřválci Mercedes 4,5 litru a památná je účast v roce 1912, kdy vedl 196 z 200 kol, než ve 198. kole selhal motor a vůz s mechanikem do cíle dotlačili. Do roku 1987 držel (1925)

na Ballotu, než odpadl), což překonal až Al Unser Sr. (celkem 664 kol).

Mistr USA 1912 a 1914, z Merceru přesedlal na Mercedes; při premiéře 1909 sedmý v mistrovství AAA na Fiatu, ještě 1929 byl mistrem Kanady.

V roce 1920 se stal občanem USA. Jako King of Dirt Track vyhrál mistrovství AAA na nezpevněných tratích 1908 až 1911. Závodil do roku 1936. Založil De Palma Mfg. Co. v Detroitu pro výrobu závodních vozů a motorů. Zemřel 31. března 1956 v kalifornské Pasadeně.

Foto IMS

Duesenberg (1925 Indy 500)

PETER DE PAOLO (USA) byl mistrem USA (AAA) 1925 a 1927, pak založil vlastní tým (Kelly Petillo

Synovec Ralpha De Palmy se narodil 15. dubna 1898 v New Jersey a drží několik prvenství. Jako jediný vítěz Indy 500 (1925 na osmiválci Duesenberg 2,0 litru) se zúčastnil Indy 500 i jako jezdící mechanik (1920 a1921 se strýcem na Ballotu) a zpěvák úvodní písně Back Home Again in Indiana (1971)! Jeho triumf v Indy byl prvním vítězstvím s průměrem přes 100 mph (160 km/h). Stejně jako strýc se zúčastnil evropských Grand Prix (1925 pátý na Monze s tovární Alfou Romeo P2),

38

auto 2023/2

TH

vyhrál Indy 1935), ale jel rekordní jízdy pro REO a De Soto, než se při návratu na VC Penya Rhin 1934 vážně zranil (11 dnů v bezvědomí).

Za války působil v US Army (lieutenant colonel). Založil De Paolo Engineering, vedl program NASCAR pro Forda v letech 1955 – 1957 a když odstoupil, tak jezdec Ralph Moody s Johnem Holsmanem tým koupili (slavný Holsman-Moody Racing). Byl úspěšný autor a after-dinner speaker. Zemřel 26. listopadu 1980 v Laguna Hills (CA).

2/2023 THauto

39

Foto Tom Hyan

1

Foto Tom Hyan

2

Foto Roman Klemm

3

Foto Roman Klemm

► Motorsport ► RODINNÉ ZÁVODNÍ TRADICE

4

ZAKUTÁLENÁ /2 JABLKA?

Vysloužilí závodníci spadají ohledně svých otcovských rolí zpravidla do dvou skupin...

J

edna si po svých zkušenostech zásadně nepřeje, aby se jejich ratolesti pustily do podobného dobrodružství; druhá ovšem obsahuje tatínky, kteří by rádi viděli potomky v kokpitu formule 1 a pro svůj sen (a jakési prodloužení vlastní kariéry) udělají vše!

Loni se na mezinárodní formulové scéně snažilo několik dalších mladíků zvučných jmen. Mistry světa ve formuli 1 ale byly dvojice otec/syn jen dvakrát (Graham a Damon Hill, Keke a Nico Rosberg). Přibudou i další?

Rovněž Juan-Pablo Montoya, bývalý mistr F3000, vítěz Velké ceny Monaka a Indy 500, se snažil uvést svého synka Sebastiana (narozen 11. dubna 2005 v Miami) velmi brzy na evropskou juniorskou scénu. Na paddocky F4 si bývalý motokárista zvykal již před pěti lety, kdy jeho otec jednal o budoucím angažmá. Nepřekvapilo, když se hubený mladík roku 2020 objevil v kokpitu F4 špičkového týmu Prema. Po prvním učebním roce patřil v sezoně 2021 mezi nejrychlejší jezdce italského šampionátu F4, několikrát skončil v první trojici a celkově obsadil čtvrté místo, když přidal deváté z německého šampionátu ADAC Formel 4. To otci stačilo, aby mu

40

auto 2023/2

TH

ROMAN KLEMM 1, 2 Juan-Pablo Montoya (BMW Williams FW25) na Velké ceně San Marina 2003 v Imole 3, 4 Sedmnáctiletý Sebastian Montoya jede ve stopách svého otce

u Premy zaplatil postup do Formule Regional by Alpine 2022, přičemž také zařídil jeho vstup do juniorského ­kádru Red Bullu. Sebastian v dobře obsazeném šam­ pionátu sice několikrát dojel v Top 10, ale příliš často na sebe upozornil nerozvážnými kousky. Celkově byl třináctý, když titul dobyl jeho týmový kolega Dino Bega­ nović (Švéd bosenského původu). Závěrem sezony Sebastian debutoval ve FIA F3 v Zandvoortu (dvakrát osmý pro Campos Racing). Juan-Pablo ovšem synovi věří, pro DragonSpeed spolu absolvovali 12 h Sebringu 2022 (osmé místo v LMP2 na Oreca 07 Gibson), a tak má z mladíků nejlepší vyhlídky (podobně jako Mick Schumacher, který se stal náhradním a testovacím jezdcem Mercedes-AMG Petronas 2023 F1).

Lorenzo Patrese (narozen 12. srpna 2005 v Abano ­Terme) je synem Riccarda, vítěze šesti Grand Prix, po debutu 2020 nastoupil následující rok 2021 do plné sezony italské formule 4, když doporučením mu byly dobré výsledky ze závodů motokár. Ve své první plné sezoně předvedl několik výtečných, ale i několik slabších výsledků, coby jezdec malého týmu Antonelli cel-

Foto Tom Hyan

7

8

Foto Roman Klemm

9

Foto Tom Hyan

Foto Roman Klemm

6

Foto Roman Klemm

5

Foto Roman Klemm

Brando Badoer

Foto Roman Klemm

Foto Tom Hyan

11

Foto Tom Hyan

10

Foto Roman Klemm

Brando Badoer přešel z motokár do formule 4

12

5 Luca Badoer nadšeně kově skončil dvanáctý, zatímco Brit Oliver Bearman pro Van Amersfoort Racing vyhrál italský i německý titul. podporuje kariéru syna Branda Zpočátku nadšený Patrese Senior byl na všech závo6 Riccardo Patrese dech přítomen a viděl dost: „Lorenzo v monopostech (Benetton B193B Ford V8) pokračovat nebude. Vše se tam točí jen kolem politiky na trati v Barceloně 1993 a peněz, na talentu záleží mnohem méně.“ Lorenzo 7 Riccardo Patrese tedy loni startoval bezúspěšně na Audi R8 LMS GT3 v Imole 1998 Evo (Tresor by Car Collection) jen v nevýznamné sérii GT World Challenge Europe.

8, 9 Lorenzo Patrese zkusil formuli 4, ale pak zamířil Další Ital Brando Badoer (narozen 15. září 2006 v Montebelluně) je syn bývalého továrního jezdce Ferrari do vytrvalostních závodů GT3 a mistra Evropy F3000. Debutoval na motokárách, 10 Luca Badoer 2022 se objevil ve formuli 4, kde mu táta Luca Badoer (Minardi M195 Ford V8) zajistili místo u Van Amersfoort Racing (tam jel i Emmo na Hockenheimu 1995 Fittipaldi) a Brando jezdil nejlépe ve středu pole našla11 Ralf Schumacher paného italského šampionátu. Sám je klidný a zdvořilý, se synem Davidem zatím stejně jako jeho otec, ale příliš zdvořile si počíná i na na úspěchy stále čeká trati. Staršího Badoera návrat do paddocku očividně 12 Ralf Schumacher baví. Zasněně putuje depem s neodmyslitelnou e-ciga(Jordan 197 Peugeot V10) retou v ruce, tu a tam se zastaví na kus řeči se starými na trati VC Rakouska 1997 známými, či s aktuálními soupeři svého syna. Mladší

Badoer byl loni v italské formuli 4 šestnáctý, ale Emmo až třiadvacátý. Nálepky sponzorů jsou zčásti stejné, jako když debutoval Luca.

Ralf Schumacher je mediálně coby komentátor velmi razantní a koncem sezony 2021 neváhal kritizovat příliš vysoké finanční náklady juniorských tříd. Jeho syn David (narozen 23. října 2001 v Salcburku) nedokázal ve formulových vozech proměnit otcovy finanční příspěvky ve zlaté poháry a ve FIA F3 patří spíše do spodní poloviny pole. V Salcburku žijící Ralf Schumacher, bratr Michaela, se proto rozhodl, že se budou orientovat ­ ­jiným směrem. David si však v loňském DTM (Mercedes-AMG GT3) pro svůj někdy bezohledný styl mezi soupeři mnoho přátel neudělal a jeho nejlepším výsledkem je jedenácté místo ze Spa. Kromě toho se loni přece jen několikrát (neúspěšně) vrátil do kokpitu ­ ­Charouzovy formule FIA F3. Sezona ovšem skončila špatně, když si ve finále DTM na Hockenheimu po ko­lizi s Thomasem Preiningem zlomil krční obratel. Přes zimu mají Ralf s Davidem hodně času k přemýšlení o tom, jak dál, či jestli vůbec.

■

2/2023 THauto

41

Porsche 718 (Spa-Francorchamps 1962)

Foto Porsche

► JEZDCI FORMULE 1

CAREL GODIN DE BEAUFORT (NL) ho doporučil do Stuttgartu a Carel v roce 1957 vyhrál svou třídu

Nizozemský šlechtic patřil k ryzím soukromníkům, startoval ve 27 Grand Prix MS F1 ve vlastním týmu Ecurie Maarsbergen (1957 – 1964) s vozy Porsche (1960 jeden závod na Cooper-Climax T51) a navíc jednou okusil Maserati 250F (devátý v Remeši 1959 pro Scuderia Ugolini).

Narodil se 10. dubna 1934 v Maarsbergenu u Utrechtu, kde rodina francouzského původu vlastní zámek od roku 1882. Debutoval v Tulip Rally 1955 na Porsche 356, dealer Thieu Hezemans (otec Toineho) (1957)

při druhém startu ve 24 h Le Mans (na Porsche tam jel sedmkrát).

Na závody ho doprovázela sestra Cornelie, stala se výbornou časoměřičkou, její služby využili i u Porsche (dodnes žije na zámku).

Carel vítězil se sportovními vozy, ale čtyřválec Porsche 718 na konkurenci ve F1 už nestačil. V tréninku na VC Německa 1964 na Nürburgringu havaroval a zemřel o dva dny později 2. srpna v nemocnici v Kolíně nad Rýnem (oficiálně oznámeno až 3. srpna 1964).

Foto Ferrari a Lancia

Lancia D50 (Spa-Francorchamps 1955)

EUGENIO CASTELLOTTI (I) Jacky Ickx). Sedmkrát startoval z první řady, nejlépe dojel druhý

Syn statkáře z Lodi, kde se narodil 10. října 1930. Začal závodit v roce 1951 se sportovními vozy, nejprve si koupil vlastní Ferrari, ale pak postoupil do továrních týmů Lancia a Ferrari. Byl považován za nového Ascariho, záhy začal vítězit, ale stihl ho stejný osud jako Alberta Ascariho, Luigi Mussa či Petera Collinse. V letech 1955 – 1957 absolvoval 14 Grand Prix MS F1, vedl v Belgii 1955 na Lancii, kde zajel pole position jako nejmladší jezdec historie (až 1968 ho překonal

v Monte Carlu 1955 (Lancia) a v Remeši 1956 (Ferrari); v roce 1955 byl třetí a 1956 šestý v MS F1. Zahynul 14. března 1957 při testu Ferrari F1 na autodromu v Modeně. Podle pamětí Enza Ferrariho byl v té době hodně nervózní po neshodách se svou snoubenkou, slavnou pěvkyní Deliou Scala. Byl vymrštěn z vozu a zemřel na místě. K jeho největším úspěchům patří triumf ve 12 h Sebringu 1956 (s Juan-Manuelem Fangiem na Ferrari 860 Monza) a Mille Miglia 1956 (Ferrari 290 MM).

(1964)

Foto Porsche

Porsche 787 (Zandvoort 1962)

BEN PON JR. (NL) kde dvakrát vyhrál svou třídu (1961 s Lingem na 356B a 1967 s Elfordem

Narodil se 9. prosince 1936 v Leidenu jako syn obchodníka s automobily, otec Ben Sr. byl prvním dealerem VW mimo Německo (slavný je jeho návrh Transporteru Typu 2) a Pon’s Automobielhandel (rodinný podnik s kořeny do roku 1895) se mimo jiné v roce 1992 stal dovozcem vozů Škoda. Mladší Ben (Bernardus Marinus) reprezentoval na OH 1972 (střelba na hliněné holuby), když ukončil závodnickou kariéru. Na Porsche jezdil rally, ale také 24 h Le Mans (šestkrát),

42

auto 2023/2

TH

na 906). Byl přítelem De Beauforta, který mu půjčil Porsche 787 pro VC Nizozemska 1962, ale Ben dostal smyk na oleji, vůz udělal přemet a jezdce vymrštil. Zůstal nezraněn, ale už nikdy nevsedl do formule 1.

Později založil Bernardus Lodge (prodal, nese dál jeho jméno) a Bernardus Winnery & Vineyards v Carmel Valley v Kalifornii; věnoval se pěstování vína (mj. červené Marinus). Žil střídavě v Carmel Valley, Somersetu (UK) a Amersfoortu (NL), kde zemřel 30. září 2019.

Oslava vítězství PORSCHE v 50. ročníku slavného závodu TARGA FLORIO, započítávaného do mistrovství světa (1966; jezdil se do 1977)

2/2023 THauto

43

Historie

Foto Ferrari

Foto Ferrari

► FERRARI 250 GT (1952 – 1964)

Typové označení 250 GT patřilo prvním osobním vozům Ferrari, s nimiž věhlasná italská značka zahájila sériovou produkci…

V

ozů s typovým označením 250 vyrobili v Maranellu velké množství typů, jež se na‑ víc lišily karoseriemi od italských mistrů, ale v počátcích také dvěma různými motory!

A jak k tomu došlo? Číslo 250 je zaokrouhle‑ ným jednotkovým objemem válce, takže v každém pří‑ padě šlo o třílitrový dvanáctiválec. Enzo Ferrari vyráběl automobily především pro závody. Pro první kupé 250 Europa sáhl v roce 1953 (premiéra na Pařížském auto‑ salonu s karoserií Michelotti/Vignale) po velkém dva‑ náctiválci konstruktéra Aurelia Lamprediho, jehož ob‑ jem snížil ze 4101 na 2963,45 cm3 redukcí vrtání z 80 na 68 mm při zachovaném zdvihu 68 mm. Výkon klesl na 200 k (147 kW)/6000 min‑1, pětistupňovou převodovku

44

auto 2023/2

TH

TOM HYAN Ferrari 250 GT Berlinetta (Lusso), nejkrásnější automobil série 250 GT, na snímcích z dobového prospektu modelového roku 1963

závodních vozů nahradila čtyřstupňová, připravená speciálně pro silniční autmobily. Těžší a větší motor se neosvědčil, a proto Lamprediho konstrukci nahradil podčtvercový (ø 73 x 58,8 mm) dvanáctiválec konstruk‑ téra Gioacchina Colomba. V roce 1954 vznikly dvě de‑ sítky automobilů 250 Europa, ovšem záhy je nahradil modernější typ 250 GT s kratším rozvorem o 200 mm.

Ten už vsadil na výkonnější Colombův motor, odvo­ zený z typu 125 naopak zvětšením objemu při zacho­ vání koncepce 12 V/60° (a ze závodní verze 250 MM).

Výkon vzrostl nejprve na 220 k (162 kW)/6600 min‑1, ale ke konci kariéry tohoto typu v šedesátých letech už motor dával přes 300 k (221 kW)/7500 min‑1 v závodních automobilech Gran Turismo.

► FERRARI 250 GT LUSSO (1963) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový dvanáctiválec do V/60° (Colombo), uložený podélně vpředu; OHC 2V (řetězy); hliníkový blok a hlavy válců; tři dvojité karburátory Weber 36 DCS; 2953,1 cm3 (ø 73 x 58,8 mm); 9,2:1; 240 k (176 kW)/7500 min‑1. Jednokotoučová suchá spojka; čtyřstupňová synchronizovaná převodovka (2,45 – 1,70 – 1,26 – 1,00); stálý převod nápravy 4,00 nebo 3,77; samosvorný diferenciál; pohon zadních kol.

PODVOZEK – prostorový trubkový rám; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu tuhá náprava; pérování vpředu vinutými pružinami a vzadu podélnými listovými pery; teleskopické tlumiče; kapalinové kotoučové brzdy Dunlop s podtlakovým posilovačem; maticové řízení s oběhem kuliček; pneumatiky 185 x 15.

První Ferrari 250 GT Berlinetta v názorném řezu od Giovanniho Cavary

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1395/1387 mm; d/š/v 4410/1750/1290 mm; objem palivové nádrže 114 l; hmotnost prázdného vozu 1020 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost na jednotlivé převodové stupně 90 – 134 – 182 – 240 nebo 98 – 146 – 195 – 246 km/h podle stálého převodu; spotřeba paliva 16 – 18 l/100 km.

VÝROBCE – FERRARI, Società per Azioni Esercizio Fabbriche Automobili e Corse; Via Abetone Inferiore 4, Maranello (Modena), Itálie

Foto Pininfarina

Foto Pininfarina

Čtyřmístný Ferrari 250 GT 2+2 (= GTE) na oficiálním snímku Pininfarina (1963)

▲ Enzo Ferrari a Battista Farina (Pinin) u zádě svého osobního vozu 250 GT Lusso

Většinu automobilů Ferrari 250 GT karosoval Pinin‑ farina, resp. karoserie vyráběl Scaglietti v Modeně podle Pininfarinových návrhů, objevily se ovšem další kreace Carrozzeria Boano (později Ellena), Zagato, Bertone a jiné. Rozšířenější byla kupé, známá jako Berlinetty, mnohé z Pininfarinových návrhů patří k nejkrásnějším automobilům světa. Vyvrcholením sériové produkce 250 GT se stala Berlinetta Lusso, uvedená na Pařížském autosalonu 1962 a zařazená do modelové nabídky roku 1963, která po deseti le‑ tech završila jedinečnou sérii asi 2500 automobilů, z nichž 104 tvořily otevřené verze California Spider a 350 dvoumístná kupé Lusso (= De Luxe). Všechny měly trubkový prostorový rám a vpředu ne‑ ►►►

Foto Ferrari

◄ Osobní vůz Battisty Fariny, přejmenovaného na Pininfarinu prezidentským dekretem, byl 250 GT Lusso výrobního čísla 4335 Colombův třílitrový dvanáctiválec o výkonu 176 kW (240 k) se čtyřstupňovou převodovkou

2/2023 THauto

45

5 závisle zavěšená kola, vzadu zůstala klasická pohá­ něná tuhá náprava, rozvor náprav podle typu činil 2400 nebo 2600 mm. Poněkud konzervativnější tvary než Lusso mělo Pininfarinovo kupé 250 GT 2+2 (GTE), je‑ hož produkce do roku 1964 činila 950 vozů; standardní výkon Colombova dvanáctiválce 2953,1 cm3 dosahoval 240 k (176 kW)/7500 min‑1. Vůz zrychloval na sto za osm sekund a dosahoval největší rychlosti 240 km/h.

Typové označení 250 nesly rovněž různé typy závodních automobilů z padesátých a šedesátých let s oběma zmíněnými dvanáctiválci. V květnu 1952 vyhrál Giovanni Bracco silniční závod Mille Miglia s experimentálním kupé 250 Sport, poháněným motorem konstrukce ­Colombo; na počest triumfu vznikla další kupé 250 MM Pininfarina s krátkým rozvorem 2400 mm. V padesátých letech vyjely závodní spidery 250 Testa Rossa, v šede‑ sátých vítězila kupé 250 GT SWB (Short Wheelbase) a jejich ostrá verze 250 GTO (Omologata) s novou karo‑ serií (samozřejmě Pininfarina/Scaglietti; jen 33 kousků), na dlouhá léta poslední speciálně navržený závodní au‑ tomobil Ferrari s motorem vpředu. Motory 250 v různých vozech získaly čtyři z devíti vítězství Ferrari ve 24 h Le Mans (1957 Gendebien/P. Hill, 250 TR; 1960 Frère/

46

auto 2023/2

TH

Foto Ferrari

3

Foto Ferrari

Foto Pininfarina

1

Foto Tom Hyan

► FERRARI 250 GT (1952 – 1964)

2

4

Gendebien, TR 60; 1961 Gendebien/P. Hill, TR 61, a 1963 Scarfiotti/Bandini, 250 P). Italská posádka jezd‑ ců formule 1 Ludovica Scarfiottiho a Lorenza Bandiniho dosáhla průměrné rychlosti 190,071 km/h v ročníku 1963, ovšem vůz typu 250 P už byl čistokrevný spor­ tovní prototyp, u něhož se motor podle vzoru mono­ postů formule 1 přestěhoval dozadu. Vítězství v Mara‑ nellu oslavili dalším vývojem pod označením 250 LM (= Le Mans), ale to už se na závodních okruzích začaly objevovat větší dvanáctiválce Ferrari 275 (3,3 l) a 330 (4,0 l), které se rovněž uplatnily u silničních typů, ná‑ stupců krásných vozů Ferrari 250 GT. Dvanáctiválec Ferrari konstruktéra Gioacchina Colomba (1903 – 1987) patří k nejlepším a nejslavnějším moto‑ rům pro sportovní vozy. Zrodil se s objemem 1,5 litru jako Ferrari 125 v roce 1947, postupně sílil (ve dvou­ litrové verzi 166 vyhrál 24 h Le Mans 1949), největších úspěchů dosáhl jako Ferrari 250, ale pokračoval coby 275, 330, 365, 400 až 412 do roku 1989, takže se vyrá‑ běl rekordních dvaačtyřicet let! Číslo modelu od 125 do 412 udává zdvihový objem jednoho válce, takže 1 Nezaměnitelná silueta ­objem V12 se průběžně zvětšoval od 1,5 do 4,9 litru!

250 GT Berlinetta Přestože se Colombovy motory 1,5 litru V12 s přeplňo‑ podle návrhu Pininfarina váním objevily ve formuli 1, jejich výkony nebyly podle na oficiálním snímku představ Ferrariho dominantní (soukromník Peter karosárny Whitehead ale vyhrál Velkou cenu Československa 2 Ferrari 250 GT (No. 0419; 1949), a tak Enzo zadal ještě vývoj většího nepřepl­ ňovaného motoru 4,5 litru V12 konstruktéru Aureliu Pininfarina) slavil premiéru na Bruselském Lampredimu (1917 – 1989). Rovněž tento motor se po autosalonu 1956 prvním vítězství Ferrari v mistrovství světa formule 1 (Froilan Gonzáles na typu 375 v Silverstone 1951) 3 Ferrari 250 GT Europa uplatnil v řadě jiných silničních i závodních vozů (275, model 1954 342, 340, 375, 250 Europa a 400/410 Superamerica), v Pebble Beach 2002 aby byl v šedesátých letech definitivně nahrazen deri‑ (Carrozzeria Pininfarina) váty Colombovy konstrukce. Jistou anomálií byl pětilit‑ 4 Označení 250 GT nesly rovněž otevřené verze rový dvanáctiválec Ferrari 500 Superfast (1964 – 1966), jehož motor byl složen z Lamprediho bloku a nových Spider California (na snímku model LWB 1958) hlav válců v Colombově stylu!

Ferrari od začátku výroby v roce 1947 dvanáctiválce 5 Na kupé 250 GT Berlinetta nikdy neopustil, po využití série Colombo/Lampredi s krátkým rozvorem SWB přišla revoluce v podobě plochých motorů V/180° startoval slavný Stirling Moss (1961 vyhrál Tourist Trophy (do 1996 v evoluci F512M) a nová generace V12/65°, pokud nepočítáme originální pětiventilový speciál F50, pro Roba Walkera) přímo odvozený z formule 1.

■

2/2023 THauto

47

► Historie ► MORRIS MINOR (1948 – 1971)

1

BRITSKÝ

V

auto 2023/2

TH

2

MILIONÁŘ

Morris Minor je první britský osobní vůz, jehož výroba překročila milionovou hranici...

roce 1969 ještě jezdily po silnicích ve Velké Británii téměř výhradně britské automobily, těch dovezených bylo jak šafránu. Jako stu­ dent jsem sbíral jahody na brigádě v Tiptree a po Anglii cestoval stopem. Bylo to úžasné, poznal jsem všechna tehdejší britská auta. Jednou jsme svištěli na dálnici s otevřenou střechou v Morrisu Minor 1000 Tourer, když nás závratnou rychlostí předjel Aston Martin a vzápětí policejní Lotus Cortina, která na Astona nestačila, a tak se zařadila před nás a pod zadním oknem se vysunula tabule Police Stop. Pokuta činila 1,5 libry za rychlost 75 mph (120 km/h), když limit na dálnici byl 70 mph (112 km/h). Bylo to moje první (a jediné) seznámení s britskou dopravní policií, ale

48

Foto Morris

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Morris Minor 1000 Tourer (Convertible) se sklápěcí plátěnou střechou na parkovišti v Beaulieu (1957)

TOM HYAN 1 První model Minor Series MM s motorem SV 918 cm3 a malými světlomety zapuštěnými v přídi (1948) 2 Morris Minor 1000 (2 Door Saloon) s motorem A-Series 948 cm3 (model 1962)

nikoli první s legendárním automobilem Morris Minor.

Stopem jsem jel také v tudoru, sedanu a panelové ­dodávce Morris 6 cwt...

Málokdo ví, že Minor byl prvním velkým dílem konstruk­ téra Aleca Issigonise, a to dávno předtím, než představil populární Mini. Mladý inženýr nastoupil do Nuffield ­Organisation, která sdružovala značky Morris, MG, Riley a Wolseley, už v roce 1936 a ještě za války dostal úkol vyvinout nový malý vůz. Prototyp zvaný Mosquito ­(codename EX/SX/86) vyjel v roce 1943 jako druhý vůz značky Morris se samonosnou karoserií (první byl 10 Se­ ries M z roku 1938), na rozdíl od konkurentů měl ­přesné hřebenové řízení a nezávislé zavěšení předních kol s odpružením torzními tyčemi. Issigonis prosazoval také

► MORRIS MINOR 1000 (SERIES V)

3

Kresba Morris

MOTOR – zážehový řadový čtyřválec A-Series, uložený podélně vpředu; OHV 2V; 1098 cm3 (ø 64,58 x 83,72 mm); 8,5:1; 35 kW (48 k) DIN/5100 min‑1 a 81,4 N.m/2500 min‑1; polospádový karburátor S.U. HS2. Litinový blok a hlava válců; třikrát uložený klikový hřídel; chlazení kapalinou (5,5 l); mazání s olejem v klikové skříni. Elektrická výzbroj 12 V, generátor 264 W, akumulátor 43 A.h.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka Borg & Beck ø 184 mm s kapalinovým vypínáním; čtyřstupňová manuální převodovka s řazením na podlaze (3,628 – 2,172 – 1,412 – 1,000 – Z 4,666), synchronizace na II. až IV. stupni; stálý převod 4,22. Pohon zadních kol.

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; přední kola nezávisle zavěšena na příčných ramenech, vzadu tuhá náprava; vpředu podélné torzní tyče, vzadu podélná poloeliptická listová pera; kapalinové tlumiče; kapalinové bubnové brzdy ø 203/178 mm; hřebenové řízení; pneumatiky Dunlop 5,00 x 14.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (4 Door) – rozvor náprav 2180 mm, rozchod kol 1280/1270 mm; d/š/v 3760/1550/1520 mm; světlá výška 170 mm; objem zavazadlového prostoru 200 l; objem palivové nádrže 29,5 l; pohotovostní/celková hmotnost 787/1103 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 121 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 24 s; základní spotřeba paliva 8,0 l/100 km.

VÝROBCE – Morris Motors Ltd., koncern British Motor Corporation; Cowley, Oxford, Velká Británie

5 7

Foto Morris

4

6

zcela nový motor, kapalinou chlazený plochý čtyř­ válec 800/1000 cm3, ale pro úsporu nákladů dostal sériový Minor čtyřválec 918 cm3 o výkonu 20 kW (27 k) ještě s ventilovým rozvodem SV, který pocházel z malého typu 8 Series E (1938 – 1948). Nový MM (Morris Minor) se pak stal senzací prvního pováleč­ ného Londýnského autosalonu v Earls Court 1948.

Konstruktéři Minoru dlouho laborovali s umístěním hlavních světlometů, první vozy měly malé 5“ umís­ těné dole po stranách mřížky přídě, ale od roku 1949 se objevily větší světlomety 7“ vystupující nahoře z blatníků, zprvu jen pro export, ale od roku 1951 na všech vozech až do konce více než dvacetileté vý­ roby. První se představily dvoudveřové vozy Saloon a Tourer (kabriolet), zaoblené tvary karoserie byly poplatné tehdejší módě, v září 1950 přibyl čtyřdve­ řový sedan (již s novými světlomety). Kromě změny přídě se karoserie až do konce výroby v roce 1971 prakticky neměnila, vůz byl uveden za 358 ►►►

3 Jednoduchá koncepce Minoru, která vydržela v sériové výrobě plných 23 let 4 Traveller měl dřevěné lišty na karoserii (Woody) a dvoukřídlé dveře na zádi 5 Morris Minor Traveller rozšířil výrobní program v roce 1953 (na obrázku model 1960) 6 Užitkové verze nesly zprvu označení Morris Pick-Up a Quarter Ton Van 7 V roce 1961 překročila produkce jeden milion kusů, a tak vznikla na oslavu série Minor Million

2/2023 THauto

49

Kresba Morris

► MORRIS MINOR (1948 – 1971)

1 4

Foto Morris

3

2

liber, 10 šilinků a 7 pencí, což byla příznivá cena, a tak poptávka po nových stejně jako dnes převyšovala na­ bídku. Morris v Cowley (Oxford) musel rozšířit továrnu a zavést druhou linku, aby stihl plnit objednávky. V úno­ ru 1952 se Nuffield Organisation spojila s Austin Motor Company do British Motor Corporation, Minor série MM přežil o rok déle (celkem 176 002 vozů), aby jako Se­ ries II dostal nový čtyřválec OHV 803 cm3 (A-Series) z Austinu A30. V roce 1953 se zrodilo kombi Minor Tra­ veller v provedení Woody s povrchovými dřevěnými lištami (tedy vůz po letech znovu proslavený videokli­ pem s vypouštěním balonků ve skladbě High Hopes od Pink Floyd), ale také odvozené užitkové verze Quarter Ton Van a Pick-Up (později 6 cwt, resp. 8 cwt Van/Pick­ -Up). V roce 1956 dostaly všechny verze nové jméno Morris 1000 (Series III) spolu se zástavbou silnějšího motoru 948 cm3 z Austinu A35, jednodílného čelního skla a většího zadního okna, průběžně se měnily volant a přístrojová deska. Výroba v Cowley nestačila, část vozů se v letech 1960 – 1964 montovala v Abingdonu a užitkové verze, které jako jediné alternativně nesly značku Austin, se vyráběly v Adderley Parku u Birming­ hamu. Miliontý Minor vyjel z výrobní linky v Cowley dne 4. ledna 1961. Jubilejní automobil prošel nedávno reno­ vací a je součástí soukromé sbírky.

Označení Morris Minor 1000 se nezměnilo ani po roce 1962 (Series V, když Series IV byl nový Mini), kdy ­Minory přešly na větší verzi motoru BMC A-Series o ob­ jemu 1098 cm3, která poháněla všechny typy až do ­konce výroby, ale také na větší přední brzdy. Poslední byl Minor Traveller, vyrobený v Adderley Parku v dubnu 1971 (výroba Travelleru tam byla převedena v červenci 1969 z Cowley), a s ním také skončila historie tohoto slavného závodu, jenž byl od roku 1933 centrem Morris Commercial Cars a kdysi největší evropskou automo­ bilkou (za časů Wolseley, které se tam vyráběly 1914 – 1927). Výroba uzavřených osobních vozů kla­ sické koncepce končila v listopadu 1970, kabrioletů už v červnu 1969. Na oslavu prvního britského vozu, jenž

50

auto 2023/2

TH

5

1 Morris Minor 1000 (4 Door Saloon) s větším motorem A-Series 1098 cm3 (model 1964) 2 Přístrojová deska se během let také měnila, než se přestěhoval rychloměr od volantu do jejího středu 3 Interiér čtyřmístného lidového vozu Minor 1000 v provedení roku 1964 4 Morris Minor 1000 Tourer (model 1964) 5 Morris Minor Tourer (MM Series 1949)

překročil milion vyrobených kusů, vznikla ještě v roce 1961 limitovaná série 349 modelů Morris Minor Million (motory 948 cm3) ve světle fialové barvě a rozdělena dealerům značky ve Velké Británii, Evropě, Kanadě, USA a Austrálii (přes 40 vozů se dochovalo).

Morris Minor 1000 se po léta těšil velké popularitě pro svoji praktičnost a velmi dobré jízdní vlastnosti. Kromě Velké Británie se vyráběl či montoval (CKD) v Nizozem­ sku, Dánsku, Irsku, Indii, Jižní Africe, Austrálii a na ­Novém Zélandu, kde produkce končila až v roce 1974.

Ve Velké Británii vzniklo 1 303 331 osobních vozů Morris Minor, nejúspěšnější byl Minor 1000 (motor 948 cm3) s 554 048 kusy. Z celkového množství 1,6 mi­ lionu Minorů včetně užitkových a ze zahraničních mon­ toven bylo přes 200 tisíc Travellerů. Majitele těchto vozů dodnes sdružuje The Morris Minor Owners Club se sídlem v britském Derby, založený v roce 1976, a další kluby existují například v Irsku, Jižní Africe a Austrálii. Továrna v Cowley přešla na výrobu vozů Morris Marina (od 1971), které rovněž překročily hranici jednoho milionu, a později dalších typů Austin Rover.

Přežila dodnes jako výrobce nových Mini.

■

Foto Praga

► PRAGA PICCOLO (1924 – 1946)

1

Praga Piccolo byla malá, levná a nejrozšířenější!

Pražská automobilka se lidovým automobilem trefila do zájmu klientů...

2

TOM HYAN 1 První Praga Piccolo slavila premiéru už v roce 1924 a stala se základem dlouhé řady různých modelů 2 Nejlevnější Piccolo Special z roku 1927 s dřevěnou karoserií bez dveří 3 Čtyřmístný otevřený vůz Piccolo z první série na prašné cestě v roce 1924 4 Jeden z raných vozů, opatřený tzv. nástavkovou uzavřenou karoserií (1924)

52

auto 2023/2

TH

K

dyž Pražská automobilová továrna hleda­ la značku pro své výrobky, bylo to snadné a logické, bude to prostě Praga podle ­našeho hlavního města! Podobně vedení společnosti postupovalo při pojmenování svého prvního lidového vozu. Je malý? Tak se bude jmenovat Piccolo! V roce 1924, kdy vyjížděla první série populární Pikolky, jak ji lid později láskyplně ­nazýval, ještě nebylo jisté, zda bude úspěšná. Praž­ ská automobilová továrna to od roku 1907 zkoušela na mnoha frontách, sortiment byl roztříštěný, po dvou letech měnila majitele, ale převzetí První česko­ moravskou továrnou na stroje (později ČKD Praha) přineslo potřebnou stabilitu i zázemí. Praga se na čas stala největším výrobcem automobilů v předváleč­ ném Československu a její Piccolo nejrozšířenějším vozem našich silnic až do roku 1945!

Pražská automobilová továrna, spol. s r.o., (tedy PAT, německy PAF) byla založena 27. března 1907 dvěma partnery, už zmíněnou Českomoravskou továrnou na

3

4

5

9

6

Praga Piccolo se čtyřválcem 1,0 litru, ale ve čtyřdveřové uzavřené verzi (1933)

10

8

stroje z Libně a Ringhofferovými závody ze Smí­ chova, jenže František Ringhoffer pro rozpory se ­spoluvlastníkem po dvou letech ze společného pod­ niku odešel a později spojil svoje strojírny s kopřivnic­ kou Tatrou. Pražská továrna v počátcích tápala a po­ koušela se vyrábět osobní vozy podle zahraničních licencí, francouzské Charron-Girardot-Voight a ital­ ské Isotta-Fraschini, prakticky však tehdy šlo jen o ku­ sovou výrobu. Původní značka PAT (PAF) dlouho nevydržela, Českomoravská strojírna převzala podnik a přejmenovala na automobilní oddělení Praga...

Skutečný rozmach Pragy přinesla až stavba náklad­ ního vozu typu V (vojenský), který v roce 1911 zví­ tězil v armádní soutěži a stal se standardním do­

pravním prostředkem rakousko-uherské a poté nové československé armády. Vyráběl se až do roku 1920, když už Praga měla dostatek zkušeností s osobními vozy Mignon, Grand a Alfa. Čtvrtým v řadě se pak stalo malé Piccolo. Byla to správná cesta, ostatně i v jiných evropských zemích před druhou světovou válkou a nakonec i po ní vyjely lido­ vé vozy s objemy motorů od 0,5 do 1,0 litru! První Piccolo v roce 1924 vsadilo na objem 707 cm3 (ø 50 x 90 mm)! Jak bylo tehdy zvykem, hlava válců byla pevná nesnímací v jednom kuse s blokem, což sice přineslo obtížnější přístup k ventilovému rozvodu SV, ovšem pro absenci těsnění pod hlavou (nebylo třeba) odstranilo nebezpečí jeho propálení, ►►►

5 Praga Piccolo už s plochým chladičem a plátěnou střechou (1926) 6, 7 Litrová Praga Piccolo s mírně upravenou zaoblenou karoserií (1933) 8 Super Piccolo na 1000 mil československých 1935 (pan Stehlík z Prahy závod úspěšně dokončil) 9 Praga Piccolo model 1933 na továrním snímku, prostě solidní jistota s prostornější karoserií 10 Praga Piccolo s litrovým čtyřválcem a dvoudveřovou uzavřenou karoserií (1930)

2/2023 THauto

53

Foto Praga

7

► PRAGA PICCOLO (1924 – 1946)

1

Foto Praga

2

3

4 5

6 1 Praga Piccolo model 1931 s litrovým čtyřválcem a luxusní karoserií Kellner (1931)

7

2 Čtyřmístný faeton, jaký se vyráběl od konce dvacátých let (na snímku model 1932) 3 Praga Super Piccolo, už s větším čtyřválcem 1,66 litru v roce 1934 a to byla u tehdejších spalovacích motorů poměrně častá závada. K ventilům byl přístup po vyšroubování mosazných zátek na hlavě motoru. Na druhou stranu byla konstrukce malého automobilu poměrně jednodu­ chá a konzervativní, takže přispěla k jeho spolehlivosti, a to později inspirovalo výrobce k pravdivému reklam­ nímu sloganu Praga – vůz na statisíce kilometrů.

Praga Piccolo měla ocelový rám, v zadní části zvýšený, který nesl různé karoserie typického krabicového tvaru, od otevřených po uzavřené, či kombinované, tzv. ná­ stavkové, které se měnily z otevřeného faetonu na ma­ lou limuzínu nasazením příslušných dílů. První tři série s motorem 707 cm3 se nelišily, kapalinou chlazený čtyř­ válec dával pouhých 10 koní (7,4 kW) a prostřednictvím třístupňové převodovky poháněl zadní nápravu, která neměla žádný diferenciál. Tehdy to bylo u levných vozů běžné, ostatně silnice byly většinou šotolinové, a tak mohlo vnitřní kolo v zatáčce prokluzovat! Malý vůz si

54

auto 2023/2

TH

4, 5 Klasická Praga Piccolo prošla velkou modernizací pro rok 1934, zavazadlový prostor je přístupný zvenku 6, 7 Praga Super Piccolo s aerodynamickou karoserií vznikla v menší sérii v roce 1935

záhy vydobyl oblibu. Samozřejmě, nejlevnější zrovna nebyl, výroba se teprve rozbíhala a stejně jako u For­ dova Modelu T šly později ceny dolů, což zdůrazňovala tehdejší reklama Nejlepší výrobek za nejlevnější cenu.

V době uvedení na trh v roce 1924 přišel otevřený vůz na 34 000 Kč, kombinovaný na 41 000 Kč, ale podvozek jen na 28 000 Kč. Rozvor náprav činil 2,40 metru a roz­ chod kol 1,10 metru, vůz byl dlouhý 3,40, široký 1,32 a se střechou vysoký 1,72 metru. Hmotnost byla pou­ hých 640 kilogramů u otevřeného faetonu, který i s mo­ torem 10 HP uháněl rychlostí až 65 km/h. Nebylo divu, že se zrodily sportovní úpravy pro automobilové zá­ vody. Do konce prvního roku bylo vyrobeno 500 vozů, další série následovaly a za deset let vyjelo 14 200 těchto automobilů, což na tehdejší dobu bylo velmi slušné. Vozy se zvětšovaly, postupně modernizovaly a posilovaly. Od čtvrté série se motor zvětšil na 824 cm3 (válce převrtány na 54 mm), od sedmé na 856 cm3

► PRAGA PICCOLO 1938 – 1946 (P-31 až P-36) MOTOR – zážehový řadový čtyřválec, uložený podélně vpředu; SV 2V; 1128 cm3 (ø 65 x 85 mm); 5,8:1; 21 kW (28 k)/ 3500 min‑1; spádový karburátor Zenith (nebo Solex 32 UBIP či Jikov 32 SOP). Litinový blok a hliníková hlava válců; chlazení kapalinou (9,0 l) s termostatem; tlakové oběžné mazání s olejem v klikové skříni. Dynamoakumulátorové zapalování Bosch (1-3-4-2). Elektrická výzbroj 6 V, akumulátor 75 A.h.

8

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka; třístupňová, později čtyřstupňová převodovka s řazením na podlaze, synchronizace na III. a IV. stupni; diferenciál s ozubením Gleason. Pohon zadních kol.

PODVOZEK – ocelový rám s centrálním nosníkem, dvěma příčkami a rozvidlením vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvě příčná listová pera a třecí tlumiče, vzadu kyvné polonápravy a příčné listovcé pero; mechanické bubnové brzdy na všech kolech; hřebenové řízení; ocelová kola 3,25 D 16 (plná nebo růžicová); pneumatiky 5,25 x 16.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2625 mm, rozchod kol 1180/1238 mm; d/š/v 4120/1500/1485 mm; světlá výška 250 mm; objem palivové nádrže 35 l (uložena vpředu); zavazadlový prosor přístupný zvnějšku i zevnitř; hmotnost podvozku 580 kg, pohotovostní hmotnost 920 kg (tudor).

PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 100 km/h; základní spotřeba paliva 10,0 l/100 km a oleje 0,13 l/100 km.

9 11

Foto Praga

10

VÝROBCE – Českomoravská-Kolben-Daněk, akc. spol., automobilní oddělení Praga, Praha VIII Libeň, Československo

(ø 55 x 90 mm) a od osmé na 996 cm3 (ø 60 x 88 mm), neměnných až do poloviny třicátých let. Poslední verze motoru měla sice nadále rozvod SV, ale poprvé sní­ mací hliníkovou hlavu válců a především spalovací ­prostory patentovaného systému Ricardo, přičemž vý­ kon vzrostl na 18 koní (13,2 kW). Zatímco v roce 1927 vyjelo nejlevnější provedení za 27 000 Kč zvané Lido se čtyřmístnou dřevěnou karoserií bez dveří, ale s plá­ těnou střechou proti dešti, představila se následující rok nová generace s litrovým motorem a mohutnější karoserií. Výroba běžela až do dvacáté série, ale to už se přehoupla do třicátých let. Licenční výrobu různých typů Praga (včetně Piccola) jako Oswiecim-Praga tehdy zahájila polská firma Zjednoczone Fabryki Maszyn i Samochodów v Osvětimi.

Od jara 1929 vylepšil Piccoly standardně montovaný diferenciál, ostatně u nás přibývalo asfaltových a beto­ nových vozovek. Výrobní program zahrnoval rozšíře­ nou nabídku karosářských verzí, kromě klasických uza­ vřených a otevřených to byly landaulet pro taxislužbu, či univerzální Normandie s působivě zpracovanou dřevě­ nou zadní částí, anebo vyloženě užitkové modely coby malý valník a skříňová dodávka s užitečnou hmotností 300 kg. Objevily se luxusní verze, ale také čtyřmístné dvoudveřové kabriolety, jejichž karoserie vznikaly v li­ cenci francouzské firmy Kellner. Výroba plynule přešla do třicátých let, kdy Pragy Piccolo tvořily plnou čtvrtinu vozového parku na našich silnicích. Výrobce je ostatně značně propagoval. V dobovém dokumentu čteme:

8 Čtyřmístný otevřený vůz Praga Piccolo poslední generace z roku 1939 9 Poslední typ Piccolo (P-31) jako úhledný čtyřsedadlový kabriolet (1938) 10 Poslední generací Praga Piccolo byl zcela nový malý vůz se čtyřválcem SV 1128 cm3 (1938 – 1946) 11 Lehký užitkový automobil Piccolo s valníkovou dřevěnou nástavbou, zachycený před tiskárnou v pražském Karlíně (1939)

Za volantem nabývá život nového půvabu. Jste pánem času i prostoru – v nejvyšším tempu letíte rovinou, ­horami a vidíte stále nové kraje a města. Každá jízda autem přináší změnu, vzrušení a osvěžuje mysl.

Později Praga Piccolo dále posílila, v roce 1931 vznikla verze SV 1447 cm3 (ø 70 x 94 mm) o výkonu 21 kW (28 k) a nové karoserie (litrová P203 v roce 1933 se prodávala od 29 800 Kč), v roce 1934 vyjelo Super Piccolo se čtyřválcem SV 1661 cm3 (ø 75 x 94 mm) o výkonu 26 kW (35 k), vznikla i jeho aerodynamická verze v malé sérii (1935) a tři proudnicová kupé pro ­závod 1000 mil československých 1934.

V roce 1934 přibyla malá Praga Baby (děcko), kterou se při návštěvě koncernu ČKD svezl i siamský král Rama VII alias Prajadhipok se svou chotí Rambai ­Barni, a s motorem ze Super Piccola vyjela nová Praga Lady, takže na dva roky Piccolo zmizelo z výrobního programu. V té době se ale v konstrukci Praga už rodila další nová, avšak poslední Pikolka, uvedená v roce 1938 coby P-31, tedy zcela nový vůz oblých tvarů se čtyřválcem SV 1128 cm3 (ø 65 x 85 mm) o výkonu 21 kW (28 k), postupným přechodem ze tří- na čtyř­ stupňovou převodovku a s nezávisle zavěšenými koly (příčná listová pera). Poslední série P-36 byla vyro­ bena v roce 1941 a dalších 150 vozů smontováno až po druhé světové válce (1946). To je však už jiná his­ torie. Největší zásluhou konstruktérů Pragy je první československý lidový automobil, který překonal všechny konkurenty výrobními počty.

■

2/2023 THauto

55

► Historie ► HENSCHEL-WERKE KASSEL (1705 – 2023)

Foto Henschel

Sklápěče Henschel řady HS 16 z doby obchodní spolupráce Saviem-Renault (tato jména jsou menším písmem vyvedena na přídi)

1

V

Nákladní automobily Henschel už patří historii, ale továrna v Kasselu se specializuje na výrobu náprav jako nejstarší závod skupiny Daimler Trucks…

roce 1810 založil Georg Christian Carl ­enschel (1750 – 1835) strojírenský podnik H na základě slévárny v Kasselu, o níž záznamy sahají až do roku 1705! Henschel-Werke postavily první lokomotivu už v roce 1848, ale když po první světové válce odbyt železniční techniky poklesl, přidaly v roce 1925 nákladní automobily. První vycházel ze švýcarské licence FBW, další už byly vlastní konstrukce včetně motorů. V roce 1930 se představil ­unikátní dvoumotorový Henschel 250 PS (dva šestiválce po 10,6 l/125 k), třínápravový valník s dlouhou kapotou

56

auto 2023/2

TH

2

FRANTIŠEK TVRDÝ 1 Henschel HS 16 HAK s převodovkou 2x 6 a pohonem obou náprav (1965) 2 Henschel HS 16 TK, verze s bezkapotovou budkou, rozvorem 3625 mm a ložnou délkou 4500 mm

a užitečnou hmotností 8,5 tuny. Jako lokomotivka měla firma blízko k parním strojům, a proto ještě ve třicátých letech stavěla parní nákladní automobily 5,0 t, ovšem už v roce 1928 alternativně nabízela vznětové motory Deutz. Výroba vlastních dieselů začala v roce 1931 s předkomůrkou podle licence Bosch-Acro, později vylepšené na systém Lanova, používaný až do šedesátých let (oba jsou dílem Dr. Franze Langa, někdejšího inže­ nýra firmy MAN). V označení typů patřila první písmena abecedy od A do F zážehovým motorům, od G po W vznětovým. Vzniklo nepřeberné množství různých typů

4 5

3

6 nákladních vozů, autobusů a vojenských vozidel. V roce 1935 se objevil řadový vznětový osmiválec 175 k, od roku 1935 se montovaly pětistupňové převodovky. Zajímavý byl prototyp dálničního superautobusu B68 BX s plochým dvanáctiválcem 31,0 l/300 k (!) v přídi a pohonem obou zadních náprav (1935). V roce 1933 vznikla také letecká firma Henschel Flugzeugwerke AG v Kasselu a v lednu 1934 vzlétl první letoun Hs 121, později se přestěhovala na letiště Schönfeld u Berlína.

Za druhé světové války byly závody Henschel v Kas­ selu zničeny spojeneckými nálety, neboť vyráběly také vojenskou techniku, a novou produkci zahájily trolejbusy (1946). Výroba autobusů skončila až v roce 1963 a podnik se soustředil na těžké nákladní automobily, jejichž produkce byla obnovena v roce 1949. Na autosalonu ve Frankfurtu 1961 se představila nová řada se zdařilým designem kapotových i bezkapotových budek (T = trambus), jejichž tvůrcem byl věhlasný designer Louis L. Lepoix (1918 – 1998), a tyto automobily zů­ staly po průběžné modernizaci v programu až do zá­ niku značky Henschel. Spolupráce s francouzskou automobilkou Saviem-Renault byla v roce 1961 uzavřena na pětadvacet let, ale rozpadla se už po dvou letech (vzájemná distribuce produktů); pak se ►►►

3 Tahač návěsů Henschel HS 22 TS 6x4 (192 k; souprava do 38 t; 1965)

7

4 Elektrická lokomotiva Henschel E03 (Co’ Co’) s výkonem 6420 kW pro německé dráhy 5 Podvozek HS 16 HAK se vznětovým šestiválcem Henschel 6R 1215 o výkonu 142 kW (192 k) DIN 6 Henschel Diesel 12V 1516 Aa s výkonem 489 kW (665 k)/1600 min‑1 pro pohon lodí 7 Rychlovlak Intercity Express (ICE) ET 401 pro Deutsche Bundesbahn (1988)

2/2023 THauto

57

► HENSCHEL-WERKE KASSEL (1705 – 2023)

Henschel HS 95, nákladní vůz 5,9 t se vznětovým šestiválcem Henschel systému Lanova o výkonu 74 – 81 kW (100 – 110 k) z let 1958 – 1959

1 v Německu v síti Henschelu prodávaly také lehčí britské typy Commer (před spojením s Hanomagem).

V červenci 1964 převzaly ocelárny Rheinische Stahl­ werke AG z Essenu, kterým již patřily automobilky Hanomag v Hannoveru a Vidal-Tempo v Brémách, ­ také kasselské závody Henschel-Werke AG, dříve Henschel und Sohn AG (později GmbH). Podnik byl přejmenován na Rheinstahl-Henschel AG a ve druhé polovině šedesátých let měl v Kasselu tři továrny a opravnu letadel, zaměstnával dvanáct tisíc lidí a rozkládal se na ploše 1,4 milionu čtverečních metrů se 45 výrobními halami.

Výrobní program Rheinstahl-Henschel tvořily nákladní automobily, elektrické a motorové lokomotivy, vznětové motory (až po šestnáctiválce 770 k/1600 min‑1) pro vo­ zidla, plavidla a stacionární zástavby, stroje na zpracování plastů, parní kotle, obráběcí stroje, těžké odlitky, převodovky, poháněné i nepoháněné nápravy a spe­ ciální jednoúčelové stroje. Nákladní automobily používaly budky Lepoixova designu a vlastní vznětové motory.

K posledním patřily dvounápravové typy HS 16, sklá­ pěče TK (bezkapotová budka) a HK (kapotová), resp.

HAK s pohonem všech kol. Klasická konstrukce podvozku ze dvou podélníků a většího množství příček nesla řadový šestiválec Henschel 6R 1215 o zdvihovém objemu 11 045 cm3 (ø 125 x 150 mm) a výkonu 141 kW (192 k) DIN/2100 min‑1, šestistupňovou převodovku (pro HAK s dvoustupňovou redukcí) a tuhé nápravy, odpružené svazky podélných listových per. Vůz měl tlakovzdušné brzdy a elektropneumatický závěr zadního diferenciálu. S rozvorem náprav 4800 mm ­činila užitečná/celková hmotnost 8,6/16,0 t.

58

auto 2023/2

TH

2

První byl Henschel Rex 50 HP, vyráběný od roku 1925 nejprve se čtyřválcem licence FBW, ale pak s vlastními 6,1 a 6,6 litru o shodném výkonu 1 Uspořádání prototypu dálničního autobusu B68 BX se dvanáctiválcem Boxer Diesel o výkonu 221 kW (300 k) z roku 1935 2 Nákladní vůz Henschel, poháněný parním strojem podle americké licence Doble Flash-Steam Power-Unit z počátku třicátých let

Koncem šedesátých let poklesl odbyt natolik, že koncern Rheinstahl hledal pro automobilku nového part­ nera (jednal s Magirusem i Leylandem), vyčlenil ji jako Hanomag-Henschel Fahrzeugwerke GmbH a prodal 51 % kapitálu skupině Daimler-Benz. O rok později převzal výrobce vozů Mercedes-Benz vládu nad celým podnikem, vlastně aby zabránil případnému proniknutí Leyland Motors, tehdy velkého konkurenta, na německý trh (840 prodejních a servisních míst). V roce 1974 byla spojená značka Hanomag-Henschel zrušena, v továrně se vyráběl do roku 1980 kapotový Kurzhauber

3

4 3 Henschel HS 19 TS s motorem 154 kW (210 k) DIN a hmotností soupravy do 39 t (1967) 4 Henschel HS3-125, nákladní vůz 9,6 t se šestiválcem Lanova 92 kW (125 k), resp. s kompresorem Roots 110 kW (150 k), z konce padesátých let 5 Maglev Transrapid TR06 od firmy Thyssen Henschel na zkušební dráze v Emslandu (1987)

5

6 7

Mercedes-Benz pro exportní trhy, ale začala speciali­ zace na výrobu náprav, které dnes závod v Kasselu dodává pro celou skupinu Daimler Trucks. Každý rok vyrobí půl milionu náprav a 200 tisíc kloubových hří­ delů. Zaměstnává téměř tři tisíce lidí a je největším ­výrobcem náprav pro užitková vozidla.

Oddělením výroby užitkových vozidel ovšem historie Henschelu neskončila. Jak už se stalo v poslední době zvykem, kdysi slavné strojírenské podniky procházejí řadou změn majitelů, slučováním, rozdělováním i přejmenováním. V roce 1957 podnik opustili poslední čle-

6 Trolejbus Henschel HS 90E s karoserií Drauz pro export do Argentiny (1954) 7 Parní stroje mají u Henschela dlouhou tradici z lokomotiv a silničních válců, kompaktní typy systému Doble 120 HP poháněly také autobusy

nové zakladatelské rodiny Henschelů. Po oddělení výroby užitkových vozidel převzal zbytek Rheinstahlu včetně výroby lokomotiv koncern Thyssen, 1976 se tak zrodila společnost Thyssen Henschel coby vý­ robce lokomotiv, motorových vozů a výzkumník v oblasti rychlovlaků maglev (magnetic levitation), které se vznášejí na elektromagnetickém polštáři nad kolejnicí a pohybují se pomocí lineárních elektromotorů (Longstator – Linearmotor). Poslední technika je velmi nákladná, a tak přestože konsorcium Transrapid v čele s Thyssen Henschel postavilo zkušební trať v německém Emslandu a vozidla úspěšně odzkou­ šelo, byl projekt definitivně odložen po roce 2008 a dosud jedinou komerční realizací je příměstská dráha v Šanghaji na letiště a zpět.

Historie firmy pokračovala dalšími fúzemi, v roce 1990 pro kolejová vozidla vznikla ABB Henschel AG, poz­ ději známá coby ABB Daimler Benz Transportation Adtranz (od 1996), DaimlerChrysler Rail Systems (od 1999), Bombardier Transportation (od 2002) a nakonec Alstom (od února 2020), kam přešla i kasselská lokomotivka. Thyssen se spojil s Kruppem, 2004 byla oddělena Henschel Antriebstechnik GmbH pro výrobu spojek, převodovek a strojních dílů v Kasselu, kterou zprivatizoval management Mathiase Henkeho. Společnost nadále existuje jako TS Henschel GmbH se sídlem na Henschelplatz 1 v Kasselu a vyrábí především převodovky pro motorové vlaky, tramvaje, vybavení továren a speciální účely, stejně jako čerpadla taveniny Xtreamor (pro výrobu plastů). Strojírenská tradice žije, i když jméno Henschel už nepatří ani nákladním vozům, ani lokomotivám.

■

2/2023 THauto

59

► MUZEUM SOCIALISTICKÝCH VOZŮ

Foto Tom Hyan

eXtra

Foto Helena Hyanová

1

2

3

STARÉ ČASY

Pokud hledáte i v zimě otevřené muzeum automobilů, tak o víkendech můžete zavítat do průmyslového areálu v Železném Brodě...

M

uzeum socialistických vozů vzniklo už v roce 2011 v obci Kozovazy, aby zachy­ tilo historii automobilů našich silnic, jež začaly z provozu houfně mizet a na ně­ které si pamatují už jen odborníci a znalci.

Další expozice ve Velkých Hamrech, kterou pod značkou Muzea socialistických vozů od července 2014 provozo­ val spolek Motorgate, z.s., byla však na podzim 2019 uzavřena pro problémy s dalším pronájmem prostor. Pa­ vel Kadaš, předseda spolku Motorgate, pak celou sbírku přestěhoval do nových prostor v opuštěné továrně v Že­ lezném Brodě. Zúčastnili jsme se slavnostního otevření koncem května 2020, jen necelých čtrnáct dní po zrušení tzv. nouzového stavu, který omezil volný pohyb obyvatel

60

auto 2023/2

TH

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Železný Brod (CZ) 1 Aerodynamická legenda Tatra 603, která vydržela ve výrobě plných dvacet let 2 Škoda Felicia, sen československého mladého muže z počátku 60. let 3 Trabant 601, navzdory vysmívanému dvoudobému dvouválci, mnohým poskytl věrné služby

a nařídil jim povinné roušky, když čínští soudruzi vypus­ tili do světa svůj virus. Po této epizodě beznaděje byla vzpomínka na socialismus vlastně stylová...

Samozřejmě, že pro lidi zavřené v kleci reálného socia­ lismu, je vzpomínka na automobily, které jim dobře sloužily a ovlivnily jejich životy jistě příjemná, neměli totiž jinou šanci. Po komunistickém puči, od něhož letos v únoru uplyne 75 let, se na dlouhá léta veškeré dění v bývalém Československu dramaticky proměnilo. Zná­ rodněn byl snad každý švec, kariéristé s rudou knížkou se ujali vlády a začali terorizovat spoluobčany, které uzavřeli do klece za Železnou oponou a upřeli jim právo na svobodné podnikání i cestování. Ba co víc, ti, kteří jim nejvíc překáželi, byli odsouzeni, uvězněni a v mno­

MUZEUM SOCIALISTICKÝCH VOZŮ

4

Tři generace automobilů Moskvič, odzadu 407/403, 2140 (dříve 412) a poslední Aleko 2141 s pohonem předních kol

Foto Tom Hyan

6

5 ha případech i popraveni. Průmyslová výroba ještě žila z vyspělého předválečného Československa po řadu let, ale vládnoucí komunisté direktivně za­ stavovali a přemisťovali výrobu jak je napadlo, což vedlo k nedozírným ztrátám.

Zatímco v předválečném Československu bylo nej­ méně osm automobilových značek Tatra, Škoda, Praga, Aero, Walter, Wikov, Jawa a Zbojovka Brno, po válce nedostaly mnohé z nich povolení pokračo­ vat ve výrobě perspektivních typů, vyvinutých tajně za války (např. Aero Pony, Jawa Minor). Komunisté určili jediným výrobcem osobních vozů mladobole­ slavskou Škodu, kam dokonce převedli výrobu kon­ kurenčního Tatraplanu z Kopřivnice (a také lehké

Foto Helena Hyanová

Průmyslová 912, 46822 Železný Brod Tel. 420 736 769 179 www.pavelkadas.wixsite.com pavel.kadas@seznam.cz Otevřeno Út – Ne 10 – 16 h (V – X), jiné měsíce jen víkendy a svátky Základní vstupné 120 Kč, snížené 60 Kč

7

nákladní Tatry 805), zatímco pro uspokojení export­ ních požadavků (toužili po valutách z kapitalistic­ kého světa) vzali konstrukci Jawa Minor, přidělili jí značku Aero Minor a výrobu rozdělili do Walteru (po znárodnění Motorlet) a letňanského (Rudého) Letovu. Tyto akce samozřejmě neměly dlouhého ­trvání. Škoda dostala za úkol vyrábět jen osobní vozy, Tatra pouze těžké nákladní, později se Kopřiv­ nickým přece jen podařilo prosadit výrobu luxusních automobilů Tatra 603 (nakonec po nich komunisté nadšeně sáhli) a vysočanská Praga (původní závod v Libni byl vybombardován) se po výběhu předváleč­ ných vzorů pustila do výroby nákladních automobilů Praga V3S a S5T. Těžké nákladní vozy ►►►

4 Robox BPH 511, transportér s motorem ze skútru Manet S 100, vyráběný Okresním výrobním kovopodnikem v Chebu (1961) 5 Velorex, původně tříkolka pro invalidy, později méně úspěšný pokus o čtyřkolové vozidlo 6, 7 SMZ S-3D ze Serpuchovského motocyklového závodu (výroba 1970 – 1997), poháněný dvoudobým jednoválcem IŽ-Planeta 346 cm3 o výkonu 8,8 kW (12 k)

2/2023 THauto

61

► MUZEUM SOCIALISTICKÝCH VOZŮ

Foto Helena Hyanová

2

1

3

Foto Tom Hyan

4

Škoda 1000 MB Škoda byly převedeny do Avie, která nikdy před tím ­automobily nevyráběla, a pak do nového podniku LIAZ. Motocykly Ogar byly zrušeny, Jawa a ČZ později spo­ jeny, jen v plánu industrializace agrárního Slovenska vznikl nový motocykl Manet, dílo brněnské Zbrojovky.

Na našich silnicích jezdily ještě dlouho po válce před­ válečné vozy všech světových značek, výroba nových totiž nestačila (ani dovoz) a lidé se zapisovali do neko­ nečných pořadníků. Škoda vyráběla nejprve Tudory Š 1101/1102, pak přidala Sedany Š 1200/1201, novou generaci znamenaly Š 440/Š 445 (populární Spartak) a odvozené první Octavie a Felicie. Teprve v roce 1964 přišla revoluce v podobě Š 1000 MB, prvního mladoboleslavského sériového vozu se samonosnou karoserií a motorem vzadu, když stavba nové moderní automobilky byla jedním z největších kladných počinů minulého režimu.

Zbytek už znáte, koncepce Š 1000 MB přežila až do pádu komunistického režimu v nástupcích Š 100/110 a Š 105/120, když výroba Favorita s předním pohonem začala naplno až v roce 1988 (a o rok později konečně táhli komunisté pryč z vedoucích funkcí). Během let tzv. socialismu (1948 – 1989) se k nám dovážely vozy z dal­ ších tzv. socialistických zemí, ale v omezeném množ­ ství rovněž typy z Evropy řečené západní (té za Želez­ nou oponou). Komunisté preferovali značku Renault, protože vozy vyráběl zestátněný podnik poté, co byl Louis Renault označen za kolaboranta s německými okupanty, ale také Fiat, neboť i v této krásné zemi bylo dost komunistů a nakonec Fiat postavil Rusům továrnu v Togliatti (ano, to je město na Volze), odkud začaly

62

auto 2023/2

TH

1 Nesmrtelná Škoda 1203 a jugoslávský autobus TAZ Neretva z roku 1989 na podvozku Avia A21 2 Volga GAZ-21, klasický čtyřválec 2,5 litru z Gorkého (nyní znovu Nižnyj Novgorod) 3 Ruský ZiL 115 ve stylu amerických křižníků silnic, rovněž s klasickým rámem, tuhou zadní nápravou a vidlicovým osmiválcem 4 Rumunské ARO 240, překvapení sedmdesátých let, se zážehovým čtyřválcem 2,5 litru o výkonu 59 kW (80 k)

vyjíždět vozy VAZ (Žiguli, Lada) podle upravené licence Fiat 124. Palmiro Togliatti, italský komunistický předák, jenž zemřel v srpnu 1964 na Jaltě, se posmrtně stal dárcem jména pro nový Stavropol, když původní ustou­ pil v roce 1955 stavbě Kujbyševské přehrady.

Vozy Škoda a Lada, ale také východoněmecké Wart­ burgy a Trabanty, rumunské Dacie (licence Renault) a ruské Moskviče i Volhy (Volga) se staly nejrozšířeněj­ šími automobily našich silnic v době tzv. socialismu.

Mnohé z nich si můžete prohlédnout v muzeu, byť nechy­ bějí ani další z dovozu z kapitalistické ciziny, jaké u nás jezdily (např. Fiat 850), ani různé kuriozity, jež se k nám občas dostaly. Expozice zahrnuje vše od motocyklů po těžké nákladní vozy a autobusy, prohlédnout si můžete také třínápravový ZiL 131 s výsuvným požárním žebří­ kem AZ30, který ještě v roce 1973 měl zážehový osmi­ válec se spotřebou kolem 80 litrů na stovku kilometrů, anebo československou čtyřnápravovou Tatru 813 K ­ olos se vzduchem chlazeným dvanáctiválcem! Prakticky ­nechybí žádný významný typ z uvedeného období, ale sbírku zpestřují rovněž předválečné vozy.

Exponáty se čas od času proměňují, zůstávají však hadraplány, tedy tříkolové i čtyřkolové Velorexy, z nichž zejména tříkoly se staly ikonickými vozidly, uctívanými různými sběrateli i recesisty. Jejich ruskou obdobou jsou invalidní vozíky ze Serpuchova, rovněž s motocyklovým motorem v zádi, ale s celokovovou karoserií. Na druhé straně spektra ruských vozů je luxusní limuzína v ame­ rickém stylu, typ ZiL 115 z roku 1978, která sloužila ­nejvyšším státním představitelům (i těm našim). Vývoj Moskviče, jehož značku se nyní Rusové snaží v Moskvě obnovit montáží čínských typů JAC pod taktovkou ­Kamazu, dokumentují tři generace (407/403, 412/2140 a Aleko 2141). Muzeum je zkrátka návratem do historie, která je zajímavá v mnoha ohledech, pokud zapome­ neme na nevlídnou tvář minulého režimu, jenž mnohým z nás zcela změnil život, a to nikoli k lepšímu.

■

► Vozy Škoda se prodávají především na evropském trhu.

Například v Rakousku jezdí přes 325 tisíc vozů, od roku 1992 jich tam bylo vyvezeno půl milionu (rekordní prodej 27 355 v roce 2019), ale tradice je mnohem delší, zahrnuje slavné importéry F. M. Tarbuk Wien a ÖAF Gräf & Stift. Srbský importér AutoČačak zase loni oslavil 25 let spolupráce se Škoda Auto, vládne trhu a prodal dosud přes 100 tisíc vozů.

Bulharský dovozce Euratec loni slavil 30 let úspěchů, vystavuje na tradičním autosalonu v Sofii a dlouhodobě drží podíl 10 % na bulharském trhu. ► Továrna Škoda ve Vrchlabí v říjnu 2012 přešla z finální výroby vozů na produkci dílů a stala se specialistou na automatizované dvouspojkové převodovky.

V březnu 2022 byla vyrobena čtyřmiliontá typu DQ200, která se tam od roku 2012 vyrábí nejen pro automobily Škoda, ale i dalších značek Volkswagen Group. Základní závod v Mladé Boleslavi po inves­ tici 130 milionů eur zahájil v květnu 2022 v hale M6 výrobu akumulá­ torů pro platformu MEB (kapacita až 250 tisíc ročně), která slouží také čtveřici modelů Enyaq.

64

auto 2023/2

TH

Foto Tom Hyan

► Klaus Zellmer se stal novým předsedou představenstva Škoda Auto od 1. července 2022, kdy vystřídal Thomase Schäfera, povýšeného na stejnou funkci u značky Volkswagen ve Wolfs­ burgu. Studie Škoda Vision 7S loni představila nový designový jazyk Modern Solid, který je součástí změny firemní identity, kdy po zakoupení původního loga Škoda od plzeňské Škoda Group sází součást VW Group více na jednodušší slovní sdělení Škoda, které je globálně čitelnější v přemíře informací. Nejprodávanějšími loni byly Octavia se 141 100 vozy, Kamiq 96 300, Kodiaq 94 500, Fabia 92 700, Karoq 87 700, Superb 60 800, elektrický Enyaq/Enyaq Coupé 53 700, Scala 39 500 a indický Kushaq 26 800.

► Krátce ► Z DOMOVA

NOVINÁŘSKÁ POROTA 2023

Volba Auto roku v České republice se vrátila do obvyklého režimu, loni byly totiž dva ročníky vzhledem ke koronavirovým restrikcím spojeny, a tak prestižní titul dobyl elektrický BMW i4 coby Auto roku 2021/2022 v ČR. Pro ročník 2023 bylo nominováno šestadvacet kandidátů ve spolupráci odborných novinářů se Svazem dovozců automobilů (SDA-CIA), pak z nich novináři po seznamovacích jízdách (a jiných testech) vybrali šest místo pěti finalistů (protože na šestém místě byly dva vozy se stejným počtem nominací) a po druhém kole, kdy každý porotce rozdělí 25 bodů svým favoritům (konečně systém jako v evropské COTY), bude vítěz vyhlášen dne 7. února 2023.

Porotu tvoří dvacet odborných novinářů (seznam přiložen), kteří zvolili finalisty (v abecedním pořadí) BMW X1, Ford Ranger, Honda Civic, Peugeot 408, Renault Megane E-Tech a Volkswagen ID.Buzz.

Bednář Marek Běhal Ondřej Beránek Karel Borský Michal Busta Michal Dittrych Lukáš Dusil Tomáš Fiala František Handl Erich Hanke Petr Hyan Tomáš Káňa Leoš Kostolník Petr Kvášová Sabina Majurník Jan Mička Jan Pecák Radek Rybecký Vladimír Srpová Eva Švidrnoch Roman

Novinky.cz Autosalon TV AM/Deník Autosalon TV Business Car AutoForum AutoTip TV Prima Automakers Automobil TH Auto Svět motorů Technický magazín Žena v autě Garáž.cz Autorevue.cz VLM Deníky Autoweek Economia MF dnes

Seznam kandidátů (tučně finalisté) Alfa Romeo Tonale, BMW X1, Citroën C5 X, DS4, Ford Ranger, Ford Tourneo Connect, Honda Civic, Hyundai Staria, Kia Niro a Sportage, Mazda CX-60, Mercedes-Benz EQE a GLC, MG EHS a ZS, Nissan Qashqai a X-Trail, Opel Astra PHEV, Peugeot 408, Renault Megane E-Tech, Subaru Solterra, Toyota Aygo X a Corolla Cross, Volvo C40 Recharge, Volkswagen ID.Buzz a Volkswagen ID.5.

Foto Tom Hyan

► Společnost Škoda Auto v loňském roce zaznamenala pokles odbytu vzhledem k nejistotě na globálních trzích, přetrvávajícímu nedostatku polovodičů a rostoucím cenám energií i surovin.

Celosvětově dodala 731 300 vozů proti 878 200 z roku 2021, což značí pokles o 16,7 %.

Klesl odbyt na většině důležitých trhů, jen v Indii se prodeje zvedly na více než dvojnásobek (ze 22 800 na 51 900 vozů). Největšími trhy jsou Německo se 134 300 vozy, Česká republika 71 200, Indie 51 900, Velká Británie 50 000, Polsko 45 000, Čína 44 600, Francie 29 500, Itálie 25 000, Španělsko 22 200, Turecko 18 500 atd. podle údajů výrobce.

V Rusku se prodalo 18 300 vozů.

VW ID.BUZZ a BUZZ CARGO V lednu se v pražské Hauch Gallery představily elektromobily Volkswagen ID.Buzz včetně užitkové verze ID.Buzz Cargo, která se pyšní titulem International Van of the Year 2023, zatímco ta osobní dobyla druhé místo v evropské anketě Car of the Year 2023. Prodej byl oficiálně zahájen, Buzz je od 1 593 854 Kč včetně DPH, ale Cargo od 1 236 741 Kč bez DPH, ovšem částky jsou to dosti vysoké vzhledem k drahým akumulátorům

Li-Ion 77/82 kWh. Vzadu uložený elektromotor až 150 kW (204 k), 310 N.m, nabízí dojezd WLTP do 425 km, normovaná spotřeba WLTP činí 20,6 (Cargo 20,4) kWh/100 km. Dobíjení DC 0 – 80 % výkonem 170 kW proběhne za 30 minut. Cargo uveze až 647 kg nákladu ve skříni 3,9 m3, hmotnost přívěsu je do jedné tuny.

Konstrukce na platformě MEB získala pět hvězdiček v testech bezpečnosti EuroNCAP.

SLAVNÉ MOTORY NSU KKM 502 (1963)

Jednorotorový čtyřdobý zážehový motor 498 cm3 Chlazení kapalinou, tlakové oběžné mazání Stupeň komprese 8,6; spádový karburátor Solex 18/32 HHD Výkon 36,8 kW (50 k)/6000 min‑1 Točivý moment 70,6 N.m/2500 min‑1 NSU Wankel Spider (1963 – 1967)

Kresba a foto NSU

První rotační motor KKM (Kreiskolbenmotor) systému Wankel v sériově vyráběném osobním voze se představil na autosalonu IAA 1963 ve Frankfurtu (NSU Spider). Firma NSU navázala spolupráci s vynálezcem Dr. Felixem Wankelem v padesátých letech, první NSU Wankel se rozběhl na zkušebně 1. února 1957. Trvalo šest let, než byl připraven do série. Licenci koupilo mnoho firem, ale pouze NSU, Mazda a Citroën zahájily výrobu vozů s rotačním motorem.

Výroba dvoumístného NSU Spideru v německém Neckarsulmu dosáhla 2386 kusů do roku 1967.

Foto a kresba Chrysler

SLAVNÉ MOTORY

Zážehový osmiválec do V/90°

CHRYSLER 440 V8 (1970) Klasický velkoobjemový osmiválec 7,2 litru (440 CID) z řady RB (zvýšený blok proti B) se shodným zdvihem 95,25 mm, vyráběné od roku 1959 coby 383/413 CID (6,3/6,8 litru) s vrtáním 102,38/106,36 mm, ale od 1965 jako vyobrazený 440 V8, převrtaný na 109,73 mm pro nejvýkonější vozy Chrysler Corporation (Chrysler 300, Dodge Coronet/Charger, Plymouth Barracuda/Satellite a další).

Litinový blok a hlavy válců, jeden čtyřhrdlový karburátor Holley/Carter, případně Six-Pack (tři dvojité). Výkony podle SAE až 287 kW (390 k), od 1972 nižší pro přechod na bezolovnatý benzin. Také verze pro užitkové vozy a motorové čluny. Výroba do 1978.

7210 cm3 (ø 109,73 x 95,25 mm), OHV 2V Čtyřhrdlový karburátor, kompresní poměr 9,5:1 Výkon 272 kW (370 k) SAE/4600 min‑1 Točivý moment 649 N.m/3200 min‑1 (údaje platí pro 1971 Plymouth Satellite GTX) 1971 Plymouth Satellite GTX a Road Runner