Jak učit dokumentární režii? Od Konstelačních her k metodě Budování režijní kondice.
Jak učit dokumentární
režii?
Od Konstelačních her k metodě Budování režijní kondice.
Tereza Reichová Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
V komiksu se věnuji vývoji a aplikaci nové experimentální pedagogické metody pro studující dokumentární režie na FAMU. Tzv. Konstelační hry jsou zaměřené na budování režijní jistoty a navrženy tak, aby budoucím dokumentaristům a dokumentaristkám pomáhaly rozvíjet režijní kondici a získávat nové strategie v bezpečném prostředí hry.
V práci využívám poznatky z metod ztělesněného učení (embodied learning) a zkušenostně-reflektivního učení a prostřednictvím rolových her simuluji situace, jaké by studující mohli zažít během natáčení. Ti si zkouší režírovat scény s protagonisty, kteří zneužívají svou moc, nebo naopak s protagonisty, kteří jsou jim blízcí. Například s rodinnými příslušníky. Společně zkoumáme, jak může změna scény sloužit jako režijní nástroj, jak simulace těchto výzev ovlivňuje režijní strategie, mentální nastavení a komunikaci se spolupracovníky a spolupracovnicemi během natáčení.
Popisuji výzkum, ve kterém jsem se studentskou focus group zkoumala průběh Konstelačních her, identifikovala momenty, ve kterých může docházet k překračování psychické integrity studujících, a stanovovala potřeby pro bezpečné vyučování této metody. Cílem bylo hledání nových pedagogických nástrojů, o něž se můžeme opřít, a nakonec i transformace Konstelačních her do základů komplexnější metody Budování režijní kondice.
Aplikuji teoretické koncepty z terapeutických a dramaticko-výchovných disciplín na konkrétní příklady a reflexe z Konstelačních her. Komiks tak poskytuje vhled do profese dokumentaristů a dokumentaristek, a současně zkoumá možnosti a výzvy, které přináší inovativní pedagogické metody.
klíčová slova: bezpečné prostředí, dokumentární film, Gestalt, kondice, pedagogika, psychosomatika, rolové hry, ztělesněné učení
Jako dokumentaristka se setkávám s výzvami a nejistotami, které jsou přirozenou součástí režisérského povolání.
Vypozorovala jsem, že režijní nejistota není ojedinělý fenomén, ale spíše univerzální zkušenost.
To mne vedlo k zamyšlení nad tím, jak mne na její zvládání připravila má alma mater, FAMU.
REŽIJNÍ NEJISTOTA
Stav, kdy režisér pociťuje nejasnosti, pochybnosti a emoční výkyvy ohledně svých rozhodnutí a komunikace během natáčení, často spojený s vnitřními konflikty a neuvědomovaným jednáním, které nevede k zamýšlenému režijnímu výsledku.
Jako někdo, kdo prošel transformací ze studentky v pedagožku, jsem začala zkoumat, jak mohu studentstvu s budováním režijní jistoty pomoci.
Klíčovou výuku na FAMU poskytuje praxe během natáčení filmových cvičení.
Ta jsou prostorem, kde se studující mohou poučit především ze samotné praxe, vlastních chyb a kolektivní reflexe během klauzurních projekcí.
Budoucí dokumentaristé a dokumentaristky přebírají režisérské role již od prvního ročníku, ale doposud nám chyběly pedagogické nástroje, jak je učit pozorování vlastního nastavení v běžných režijních situacích.
To byl důvod, proč od roku 2019 s kolegyněmi na FAMU vyvíjíme metodu, jejímž jádrem jsou modelové hry, které označujeme jako Konstelační hry. Ty simulují eticky sporné situace, ve kterých studující trénují možné režijní přístupy, prohlíží si své vnitřní nastavení a mohou tak zdokonalovat své režijní dovednosti.
VNITŘNÍ NASTAVENÍ
Uvědomované i neuvědomované, často i nevědomé psychické podněty, impulzy a procesy, které spolupůsobí na celkový postoj aktéra a ovlivňují jeho chování. To, jak aktér jedná, jak působí na své okolí, na štáb a protagonisty, ovlivňuje, jak komunikuje a jaký (vědomý) postoj (roli) zaujme.
V našem pedagogickém přístupu vycházíme z přesvědčení, že některé věci se nedají pochopit pouze teoreticky – musí se prožít. Využíváme principy ztělesněného učení (embodied learning), kde se učení odehrává skrze fyzický projev a aktivní zapojení. Tyto metody, podporované aktivací spontaneity, rozvíjejí schopnost adaptace, psychickou odolnost a transformují myšlenkové vzorce.
Zjednodušeně řečeno, v naší pedagogice usilujeme o profesní, ale současně i osobnostní rozvoj. Předpokládáme totiž, že vědomá režie se neobejde bez rozvinuté schopnosti vnímat sám/sama sebe a své okolí.
Konstelační hry mají svá témata, většinou začínáme veřejnou osobou zneužívající svou moc. Tím připravujeme studující na potenciální manipulaci nebo tlak ze strany takových protagonistů/ek během skutečného natáčení. Filip, který si vytahuje roli Režiséra, musí vyfabulovat profil svého Protagonisty.
Hra následuje jasně danou strukturu, ve které se střídá natáčení tří různých filmových scén v rozdílných prostředích a studující během nich zůstávají ve vylosovaných rolích. Po ukončení následuje ve společném kruhu srovnání perspektiv z jednotlivých rolí, pojmenovávání krizových okamžiků a hledání možných dalších řešení. Pro hru nejsou potřeba žádné rekvizity. Štáb obsluhu kamery a zvukového zařízení jen imituje.
PETR
Kameraman
zákaz překročení jízdy nad 30 km/h v centru města, na kterém je jinak víceméně politický konsenzus. Ví se, že to blokuje hlavně tato osoba. Mám hypotézu, že je to tím, že jezdí všude autem, a tak je za tím kromě lobbingu i její osobní přesvědčení.
FILIP
Režisér
ANNA
Protagonistka
NESTRUKTUROVANÁ ROLOVÁ HRA
Didaktická metoda, kde studující napodobují reálné situace. Vytváří prostor pro zkoušení vlastních schopností v prostředí, kde nic neriskují a mohou zkoumat pocity a postoje. Vývoj hry je založen na znalosti výchozí situace (v našem případě zadáváme obecnou definici Protagonisty/ky a prostředí), ale hra se rozvíjí podle individuálních strategií aktérů.
MAJDA Zvukařka
V textu používám metodu označování rolí v hrách tak, že jejich názvy jako Režisér, Kameraman, Starostka atd. píšu s velkým počátečním písmenem. Tento způsob zápisu pomáhá rozlišit mezi rolemi ve hře a studujícími režiséry a režisérkami, kteří tyto role představují.
Váš cíl je tady a teď natočit filmovou scénu. Sledujte impulzy a zkuste na ně spontánně ve hře reagovat. Všímejte si, co se děje s vámi a s ostatními. Žádné rozhodnutí není špatné.
SEBEZKUŠENOSTNÍ DORT
pedagogická kontextualizace
metareflexe aneb co říká režisérská mysl
reflexe a sebereflexe
zkušenost
V pedagogickém tandemu se soustředíme na bezpečné provedení hrou, přičemž se během ní vyhýbáme jakýmkoli komentářům a hodnocení jednání studujících.
Ve fázi reflexe moderujeme zpětnou vazbu a pomáháme studentstvu začlenit získané poznání do širšího kontextu režijních metod a strategií. V tento moment předpokládáme, že dochází k procesu osobní integrace, stejně jako té skupinové, což od nás vyžaduje pozornost věnovanou oběma vrstvám procesu.
Klademe důraz na možnost, že každý má vždy volbu se her neúčastnit nebo z nich kdykoliv vystoupit, přičemž se i tak může učit pozorováním.
V bezpečném prostředí hry si studující všímají, jak se cítí v režisérské roli, jak se cítí štáb, protagonisté, jak reagují na režijní pokyny – a jaké pokyny vůbec dávají. Předpokládáme, že zkušenost, kterou si studentstvo projde díky simulovanému natáčení, mu umožní zvědomování toho, jaké režijní volby dělá, a následně i rozšířit možnosti a volby, jak na určité situace reagovat. Tyto vědomé volby se stávají součástí komplexnějšího přístupu k natáčení, který označujeme jako režijní strategie.
REŽIJNÍ STRATEGIE
Komplexní program, který usměrňuje režisérův/čin přístup k prostoru a času, jeho/její postoj k natáčení a komunikaci s okolím, včetně štábu a protagonistů/ek. Zahrnuje rovněž způsob, jakým režisér/ka vstupuje do dané situace natáčení, jak sděluje své záměry, tvůrčí vizi a realizační pokyny. A jak efektivně dokáže pracovat se svou vnitřní nejistotou a zda o ní zvládne v případě potřeby komunikovat.
Komfortní zóna je prostředím, kde se cítíme bezpečně díky známým scénářům a schématům jednání, ale její překročení je klíčové pro rozvoj tvůrčích a dalších schopností. Vstup do růstové zóny, neboli zóny učení, umožňuje osobní rozvoj a zlepšování dovedností, zatímco zóna paniky, kde se cítíme přeplněni a stresováni, efektivnímu učení a růstu brání.
ROZŠIŘOVÁNÍ SELF
V naší pedagogice klademe důraz na prozkoumávání a rozšiřování sebepojetí a považujeme trénování v bezpečném prostředí hry za klíčové pro integraci prožitků, které vedou ke změně vnímání sebe sama a posílení identity studujících. Tu zakoušejí i díky proměnám perspektiv v rolích Režisérů/ek, Protagonistů/ek a Štábu. Inspirujeme se Gestalt přístupem, jehož základem je přesvědčení, že jádro zdravé existence ve světě spočívá ve schopnosti člověka navazovat spontánní a kreativní kontakt se svým okolím.
Když jsme s kolegyněmi začaly experimentálně Konstelační hry vyučovat, hned jsme si ověřily, že jsou vhodným nástrojem pro rozvoj režijních kompetencí, ale současně se u nás pedagožek objevila nejistota.
Na jakém principu Konstelační hry vlastně fungují?
Díky dlouhodobým zkušenostem se sebezkušenostní a pedagogickou prací jsme si od začátku uvědomovaly, že pracujeme s křehkými situacemi, které přesahují to, co jsme znali z technik dramatické výchovy.
V Konstelačních hrách vycházíme z teorie „pole“, opíráme se o sociální pole Kurta Lewina i o pojetí pole, které se „organizuje“ v tzv. systemických konstelacích.
Lewin zdůrazňuje, že chování jednotlivce je ovlivněno interakcí osobních a sociálních sil v daném prostředí. V našich hrách vzniká sociální pole, ve kterém Režisér, jako klíčová postava, musí být schopen efektivně rozlišovat a pracovat s různými rolemi, autoritou a sociálním kontextem.
Předpokládáme, že v hrách se zároveň jedná o pole známé ze systemických konstelací, v němž se manifestují vztahy a energie uvnitř daného systému, tedy v tomto případě mezi členy Štábu a Protagonistou/kou. V konstelacích účastníci a účastnice prožívají emoce a fyzické stavy zastoupených osob, aniž by osobně znali konkrétní
postavy, které reprezentují, nebo zkoumaný kontext. Tento princip funguje na základě fenoménu, kdy jsou lidé schopni intuitivně cítit a vyjadřovat dynamiku a vztahy v systému, do kterého jsou postaveni. Pracujeme však s jiným cílem než systemické konstelace, kde jde dle našeho názoru primárně o snahu uzdravování systému. V našem případě nepracujeme terapeuticky, ale jde spíše o zvědomování skrytých principů, které v rámci struktury (určité filmové situace) působí, a hledání spolupráce a harmonie mezi členy systému (štábu) a způsoby, jak se k protagonistům vztahovat.
Právě to, že nemůžeme jako pedagožky výrazně ovlivnit to, co se v poli během her odehrává, vytvořilo potřebu dále naši metodu vyvíjet a zkoumat hlubším způsobem, a to včetně naší vlastní role v celém procesu, který se dotýká neuvědomovaných a nevědomých vrstev psychiky. Hledáme nejlepší možnou podobu, jak s touto metodou pracovat pedagogicky, přičemž klíčové je, abychom nenarušovaly bezpečný prostor a psychickou integritu studentstva.
Využíváme prvky Gestalt přístupu a systemických konstelací pro pedagogiku a od počátku konzultujeme náš přístup s odborníky z oblasti psychologie i pedagogiky. Zdůrazňujeme, že pro bezpečné použití této metody je nutná zkušenost pedagogů se sebezkušenostní či terapeutickou prací nebo systemickými konstelacemi, stejně jako je nutné nezaměňovat pedagogickou roli s rolí kouče nebo terapeuta.
Situace
v přirozeném prostředí
protagonistky
doba trvání 5 —8min
V prvním kole hry od nás Filip v roli Režiséra dostává zadání vymyslet situaci, která se bude odehrávat v prostředí přirozeném pro Protagonistku. V tomto případě Starostku, se kterou se rozhodne točit u ní v kanceláři.
Postavení scény ovlivní schopnost Štábu přinést do hry vlastní invenci.
Kameraman i Zvukařka v reflexi zdůrazňují, že cítili bezmoc a po chvíli i pocit odpojení. Pro Petra v roli Kameramana byl zážitek „nudy na place“ frustrující. Přitom z pohledu režiséra zpětně hodnotí, že konfrontační rozhovor byl pro potenciální film zajímavý.
Musíme těm kameramanům a zvukařům umožnit, aby byli zapojeni do tvůrčího procesu, aby nebyli jen technici, co drží v ruce přístroje, i když se děje pro nás režiséry zajímavá situace.
Pak se divíme, že s námi dokumentaristy nechtějí tolik točit.
V rámci reflexe, probíhající až na konci her, si pojmenováváme, že Režisér neuvědomovaně vytvořil situaci, kde studentka v roli Starostky měla evidentní nadvládu a kontrolu nad průběhem natáčení.
*)
Simulujeme situaci nedostatku času typickou pro dokumentární natáčení, kde režiséři a režisérky stojí před výzvou časového tlaku a nutností rychlých rozhodnutí. Prostřednictvím tří rozdílných prostorových zadání podporujeme studenty v aktivním testování různých režijních technik a metod. Situace zastavujeme až v okamžiku, kdy si všimneme, že student/ka došel/a k určitému důležitému uvědomění nebo prožil/a klíčový moment, který bude mít význam v následné reflexi. Tímto momentem může být i studentovo/čino zjištění, že filmová situace uvízla na mrtvém bodě.
STOP
Děkujeme a teď si můžeš zkusit zrežírovat další scénu se stejnou protagonistkou ve filmovém ateliéru.
Filipe, máš všechny možnosti, které nabízí ateliér pro tvůj režijní záměr. Postav si zas scénu, jak potřebuješ.
Ok
A to je nějaká groteska, nebo…
Já jsem přišla reprezentovat občany. Tohle je nesmysl a útok…
Se Starostkou se posadíme na židli a budeme poslouchat zvuk silnice, který ty jako Zvukařka budeš pomalu z imaginárního repráku zesilovat, až to bude fyzicky nepříjemné. Petře, ty s kamerou buď tady za mnou a toč její reakce.
Situace ve filmovém ateliéru
Filip v roli Režiséra představuje
Starostce situaci tak, že jde o zvukový záznam z Jižní spojky, tedy z pražského obchvatu.
Tohle je zvuk z ulice z centra, hned pod vaším domem.
Věděla jsem, že mojí hlavní rolí je furt argumentovat a mluvit, a v tu chvíli mi to vlastně bylo úplně k ničemu. Sledoval jsi u mě lidský reakce a tam jsem byla zahnaná do kouta. A ještě jsem si dobře uvědomovala, že mě u toho točíš.
Stop, děkujeme a teď si pojď, Filipe, zrežírovat další situaci. Vymysli si místo, které pro protagonistku není přirozené, a tak se může během scény něco nečekaného pro film vyjevit.
Režisér se rozhodne spolužačku v roli Starostky posadit na kolo a projet se s ní po silnici v centru města mezi auty.
Nebyla jsem si jistá, jestli opravdu stojíš o to, aby to bylo dobře natočený. Protagonistka byla pro tebe důležitější než třeba nasazení mikroportů na začátku scény.
Já asi měl před začátkem věnovat čas vám jako Štábu, dobře rozdat instrukce, probrat možné scénáře a zeptat se, jak byste to točili vy…
Ale já měl fakt velký respekt z té protagonistky a sváděl jsem s ní boj, aby to se mnou dotočila, a věřil jsem, že vy to nějak dáte sami.
Nojo, asi jsem vám měl i upřímně říct, že se na vás dál nezvládnu soustředit.
Nám jako režisérům se často stává, že do natáčení s manipulativní postavou přicházíme s nastavením, že s ní bojujeme.
Ty si Filipe v obou scénách inspirativně zvládl dovést Protagonistku k sobě a jejím vlastním emocím. Nešlo o konfrontaci dobra a zla. Takové momenty jsou ale i o tom, jak tě štáb může podpořit. To ti může otevřít i nové možnosti, jak pracovat s filmovým jazykem a formou.
To se mi vlastně stává na place často. Stojím mezi štábem a protagonisty a řeším, kdo je důležitější. Jako kdyby to byly dva nepřátelské tábory a já byl mezi nimi.
Od začátku vývoje Konstelačních her počítáme s tím, že se do her promítá neuvědomované jednání studujících, které se pak vyjevuje i v jejich režijních strategiích.
Při hraní modelových her ale pozorujeme, že se studenti/ky snadno ponoří do improvizace v rolích Protagonisty/ky, Kameramana/ky nebo Zvukaře/ky, avšak přístup k roli Režiséra/ky je pro ně odlišný. Překvapivě, i když je naším edukačním záměrem, aby se v této roli cítili sami sebou, to mnozí ve hře naopak vnímají jako brzdu. V sebereflexi popisují, jak pocit spojení s vlastní identitou omezuje jejich schopnost se plně vžít do role a improvizovat, a jak jim vědomí, že opakují vzorce jednání z osobního života a/či z předchozích režijních zkušeností, paradoxně ztěžuje proces hraní v roli Režiséra/ky.
V procesu zpřesňování definic rolí v Konstelačních hrách jsme se obrátily k pojmosloví rolových her, techniky dramatické výchovy.
SIMULACE
V této rovině hrají studující sebe samé, nebo sebe samé ve své životní (sociální) roli v rámci fiktivní situace, jako například „já, jako bych…“. Tato rovina může zahrnovat opakování, zpevňování nebo opravování vlastního jednání, nebo tvorbu zcela nového jednání (v našem případě jde o přípravu na režírování v reálných situacích). Ve hře v roli
Režiséra/ky často zůstávají věrni své vlastní identitě, i když zastávají roli v odlišném, fiktivním kontextu.
ALTERACE:
Tato rovina zahrnuje typ rolového hraní, kde studující přijímají zcela odlišnou roli, ve smyslu „já, když jako hráč/ka hraju…“. Zaměřuje se na specifické chování nebo jednání ve vztahu k něčemu nebo někomu, a důležitým aspektem je určitý postoj. Slouží k zobrazení spíše obecných charakteristik typu funkce nebo sociální role a nezabývá se jemným nuancováním individuálních atributů postavy. V této rovině může studentstvo, když hraje role
Protagonistů/ek, Zvukařů/ek nebo Kameramanů/ek, projevit aspekty osobnosti odlišné od svého běžného projevu.
K lepšímu pochopení toho, co se děje v roli Režisérů/ek v Konstelačních hrách, nám pomohla paralela s již dříve zmíněným terapeutickým směrem Gestalt (viz str. 5). Tento směr, stejně jako naše metoda, klade důraz na prožívání v přítomném momentu, tzv. tady a teď. Termín Gestalt v překladu znamená tvar a koncept neuzavřeného Gestaltu označuje jev, který přitahuje nevyřešené aspekty našich životů a poté je umožňuje umístit tam, kde mohou být lépe pochopeny. Předpokládáme tedy, že se studujícím ve hře může aktivovat emocionální paměť, a může se tedy vyjevit i neukončená potřeba, jak ta vědomá, tak ta nevědomá, která organizuje jejich pole. Toho si všímáme v Konstelačních hrách u studentů a studentek v Režisérské roli hlavně při zadání dalšího typu protagonisty/ky.
Při dalším losování si roli Režisérky vytahuje Majda, Petr je Protagonistou, Filip Zvukařem a Anna kameramankou.
MAJDA
Vymysli si v klidu, kdo bude tvůj protagonista. Měl by to být někdo, kdo je ti blízký, někdo z přátel či rodiny. Štábu i jemu vysvětli, jaký máte vztah a jakou situaci v jeho přirozeném prostředí točíte.
Tato hra je pro naši pedagogiku klíčová zejména proto, že studující často natáčí s rodinnými příslušníky a blízkými přáteli v rámci školního cvičení ve druhém ročníku studia, kde je zadáním vytvoření filmového portrétu. Tato zkušenost pro ně bývá často bolestně překvapivá, zejména kvůli obtížím přepínat mezi rolí rodinného příslušníka či přítele/kyně a rolí režiséra/ky.
Petře, budeš můj táta. Těžko se nám spolu komunikuje. Filmem bych to chtěla prolomit. Nejdřív tě seznámím se štábem a před natáčením chvíli jen společně pobudeme.
Á, tak to jsou tvoji spolužáci?
Těší mě.
Nedáte si kávu?
Ano, díky.
Zvukař
Kameramanka
Tati, sedni si tady prosím.
Tady?
Nebude to hezčí tam?
To je takové víc u nás doma přece.
No…, jestli se tam budeš cítit dobře.
Pojď si sednout tam.
Tak jo.
Jsem chtěla otevřít některý takový jako intimní věci mezi náma…
Můžeme to stopnout? Já nevím, kam jsem se to dostala.
Sorry.
Co se stalo? V reflexi Majda hodnotí zážitek jako velmi nepříjemný. Cítila se zmatená, protože k jejímu překvapení jí situace i reakce Petra v roli Otce připadaly velmi autentické. Otec navíc ve známém prostředí nenechal Majdu v roli Režisérky situaci postavit podle její režijní strategie. Navíc to celé umocňoval nepříjemný pocit, že se vlivem náročné režijní situace objevila před kamerou, aniž by to předtím plánovala.
… ale teď mi dochází, jak strašně bizarní to je, takže mi odpusť, nevím, nevím, co tím mám vlastně říct…
Někdo si dá kafe ještě?
Teď máš možnost režírovat tátu ve filmovém ateliéru.
To nevadí, pojď si to zkusit jinak a v jiném prostředí.
Můžeš si vymyslet jakékoliv rekvizity, které ti pomůžou s tvým režijním záměrem.
Dobře. Tak Táta je malíř a jdeme točit k němu do ateliéru, kde visí jeho obrazy.
Já mu nasadím port.
Prosím tě, díky.
Toč ho z odstupu a sleduj jeho výraz. … a řekneš mi co tě inspirovalo?
Tati, vybereš si dva, tři oblíbený obrazy …
Třeba tenhle kulatej mám rád.
Točíme.
A o čem chceš mluvit?
Tak se zeptej.
Jeden červnovej večer, jsem měl pocit, že je to všechno dokonalý…
…vzpomněl jsem si na tvojí mámu. A dal jsem tam ty divočejší barvy.
Jenom dva?
Ano.
Takhle se cejtim, když si vzpomenu na nějaký věci.
Můžeš být konkrétní?
Byl jsi mámě nevěrnej?
Ta otázka tam čekala dlouho. (Viz. neuzavřený gestalt str. 9.)
To tu nebudu rozebírat před tvýma spolužákama.
A jindy bys o tom snad mohl mluvit?
Tady je vidět, jak jsem ohraničil ten obraz...
Tati, byl si mámě něvěrnej?
Ale ona byla první.
Takže jsi jí byl nevěrnej.
Tos byla ještě malá…
…ale já ukážu ten druhej obraz.
Díky, můžeme to stopnout.
Jak stejnou situaci prožívali
Toč ho z odstupu a sleduj jeho výraz.
Ok.
Tak třeba tenhle kulatej mám rád. Točíme.
…vzpomněl jsem si na tvojí mámu. A dal jsem tam ty divočejší barvy. Takhle se cejtim, když si vzpomenu na nějaký věci.
Můžeš být konkrétní?
Byl jsi mámě nevěrnej?
A o čem chceš mluvit?
Tak se zeptej.
Jsem se v tu chvíli lekl, cítil jsem se nepatřičně, že u takové osobní situace nemám co dělat.
Já zazmatkovala. Celou dobu jsem točila jen tátu podle instrukcí. Ale tohle bylo tak překvapivé, že jsem měla pocit, že musím točit i režisérku, když položila tu otázku. Ale neměla jsem si to jak ověřit a nevěděla jsem jak. To tu nebudu
Majda v roli Režisérky volí pro třetí prostředí bufet opery, do které spolužáka v roli jejího Otce, na rozdíl od ní zapřisáhlého odpůrce opery, přivede. Režisérčin záměr je zvýraznit rozdílnost jich dvou jako postav a zároveň zobrazit snahu o vytvoření vzájemného porozumění před kamerou.
Tati, dej si ještě chlebíček a já tu jen něco technického proberu.
V situacích, kdy studující natáčí citlivé scény se svými blízkými, je klíčová dobře promyšlená a otevřená komunikace, kterou lze se štábem připravit již před natáčením. Občas je ale třeba režijní strategii v průběhu změnit. Opakovaně se však v hrách ukazuje, že studenti/ky vstupují do režijních situací s vnitřním nastavením, že scénu nemohou zastavit. Naopak od studujících v roli Protagonistů a Protagonistek během her dostáváme opakovaně zpětnou vazbu, že je uklidňuje, když vidí, že si Režiséři/ky berou čas na komunikaci se štábem.
Tak to hodnotí i Petr v roli Otce potom, co se Režisérka rozhoduje zastavit natáčení, aby konzultovala se Štábem další postup, když se situace v bufetu nijak nevyvíjí.
Kdo tedy v té hře
jsem? Jsem Majda, nebo Majda, co hraje Režisérku?
Majda již po třetím kole reflektuje, že díky změně prostředí může využívat velkou paletu režijních nástrojů a že se od nejistoty a ztracenosti v první situaci dokázala propracovat k větší režijní jistotě se stejným Protagonistou. Ale zdůrazňuje, že i tak ji počáteční „ztracení se v roli“ provázelo i v dalších kolech.
Obě Konstelační hry (zobrazující veřejnou osobu zneužívající moc a hra s osobou blízkou Režisérce) byly součástí výzkumného projektu, ve kterém se angažovala pětičlenná studentská focus group z katedry dokumentární tvorby FAMU v různé fázi studia. Kromě reflexí her i metody jako takové jsem s časovým odstupem s touto skupinou provedla také dotazníková šetření.
Přestože studentstvo jednoznačně ocenilo význam a formu her pro rozvoj jejich režijních dovedností, opakovala se potřeba lepšího naladění na hru a odstranění nejistoty spojené s rozlišením mezi fikcí a realitou v roli Režiséra či Režisérky.
Pro dotazníkové šetření jsem použila metodu „Analogue Visual Scale“, umožňující účastníkům vyjádřit své emocionální a pocitové reakce zaškrtáváním na kontinuální škále od bodu 0 až 100. Následně jsem tyto odpovědi převedla na číselné hodnoty, aby bylo možné vypočítat průměrné skóre pro jednotlivé otázky. Kromě toho každá otázka umožňovala i slovní odpověď, poskytující účastníkům možnost podrobněji vyjádřit své názory a přístupy. Tento článek integruje výstupy ze tří dotazníkových šetření, která následovala po každém ze tří workshopů zaměřených na zkoumání možností a hranic naší metody. Zahrnuje výsledky hloubkových rozhovorů s kolegyněmi, které se mnou spolupracovaly na výuce a inovacích metody, i odborné postřehy supervizorů/ek.
Proces natáčení stejně jako tato hra pro mě vždycky v tom okamžiku představujou celkem stres, kterej je ale kompenzovanej tím, když se z toho podaří vymanit a objeví se radost z vymyšlení řešení, improvizace atd. Ale velmi se to přelívá.
Slabé: nejasnost záměru v rámci hraní role sebe, slabá příprava kolektivu na hru před samým začátkem, silné: diskuze, debata po dokončení her, přátelský a otevřený dialog, příjemná atmosféra
Vhled ptačíma očima do mých režijních zkušeností, zvyklostí, možností (spíš v negativním → uvědomění, jaké chyby dělám) → pozitivní výsledek
Více definovat jednotlivé role – hrajeme sebe, nebo jsme v roli? A proč?
Nebylo by možné společné „rozehřátí“, meditace, uvolnění, napojení se před začátkem?
Zjišťovaly jsme, jak připravit studenty/ky na hraní Konstelačních her s důrazem na situace, kdy se v režisérské roli nečekaně vynoří jejich osobní téma. Naším záměrem bylo, aby brali tyto okamžiky jako výzvu pro rozvoj dovedností v zvládání nečekaných situací a v rozpoznávání a zpracovávání emocionálních reakcí a vlastních vzorců chování.
Kdybychom tuto inovaci implementovaly dříve, mohl by jeden z herních momentů vypadat takto:
No, jsem dost překvapený, co to ze mĚ vypadlo. Vlastně mi nedocházelo, že se to točí. Bylo to mezi mnou a dcerou.
Jak se teď cítí PETR v roli Otce?
Zareagovaly jsme na zpětnou vazbu, že je studentstvo často v hrách přetíženo intenzitou prožitků, což komplikuje jeho schopnost reflektovat a porovnávat zkušenosti z různých herních prostředí. Proto jsme, inspirovány technikami strukturovaného dramatu, upravily hry pro postupnou integraci a zařadily jsme mezi jednotlivá herní prostředí pauzu. V té zjišťujeme aktuální pocity, srovnáváme perspektivy a uzavíráme každé herní kolo před zahájením dalšího. Předpokládáme, že díky průběžné integraci vzniká v závěrečné reflexi větší prostor na aplikování zkušenosti do praxe a pro rozvoj režijních strategií.
Stop, děkujeme.
Majdo, jak se teď cítíš v roli Režisérky?
No jsem dost překvapená na co jsem se to zeptala. Že to vlastně není hra. Ale myslím, že jsem zvládla natočit super věc.
Jsem rád, že to končí, vůbec jsem tu nechtěl být po tom, co vystřelila tu otázku na tátu.
Vidím to stejně. Mám pocit, že jsem zklamala, nenatočila to tak, jak by bylo třeba.
Děkuju. Chcete se víc podělit o své pocity?
Pokud ne, necháme srovnání vašich zážitků do závěrečné reflexe a přejdeme k další části hry.
Zásadní inspirací pro proměnu naší výukové metody byl workshop pro pedagogy a pedagožky projektu Edu Gestalt, s technikami playback divadla, improvizace a procesového dramatu. Přizpůsobily jsme některé z technik specifickým potřebám oboru dokumentární režie a testovaly je se studentskou focus group. Na základě pozitivní zpětné vazby získané z dotazníkového šetření jsme tyto aktivity zařadily před Konstelační hry a v rámci jednoho vyučovacího dne je úspěšně vyzkoušely s novou skupinou studujících.
Usazení se
Na začátku každé výuky nově skupina prochází aktivitou pohybu po místnosti, ve které dochází k „naladění se“ na místo, sebe samotné i ostatní. Zároveň posiluje pocit soudržnosti skupiny, pomáhá studujícím navázat kontakt s ostatními a vytváří příjemnou atmosféru pro další herní aktivity.
Při hledání vhodných pedagogických postupů pro vytvoření bezpečného vzdělávacího prostředí a naladění se na principy ztělesněného učení se začala rodit komplexnější pedagogická metoda. Tu jsme pojmenovaly Budování režijní kondice a Konstelační hry v ní zůstaly páteřní aktivitou.
PETŘE
MAJDO
Během procházení po místnosti někdo zkoumá puklinu ve zdi, jiný má zavřené oči, další si třeba tancuje.
My jako pedagožky se aktivity účastníme, což je pro nás klíčové z důvodu vytvoření bezpečného prostoru pro navazující výuku.
Hra na chybu
Cílem aktivity Hurá, chyba je zmírnit obavy z nesprávných rozhodnutí jak ve vztahu k hraní her, tak k režii. Tato hra nabízí studujícím zkušenost, kde se mohou dopustit omylu, všimnout si, jak na něj reagují, a dokonce to oslavit. Současně tím vytváříme prostředí, ve kterém se naladí na spontánní reagování, propustí sebekontrolní mechanismy a do společného procesu vnesou potřebný humor.
*)
V další fázi aktivity dostávají možnost oslovit toho, koho potkají. Se slovy se experimentuje – někdo stydlivě šeptá, někdo křičí, jiný se směje.
Studenti a studentky stojí v kruhu. První rozehrává: řekne číslo jedna, druhý dva, následuje číslo 3, 4, 5, 6 a vždy je třeba plácnout se do ramene a poslat tím směr. Změna přichází u čísla sedm, kdy je nutné udělat jiný druh pohybu rukama a číslo nevyslovit. Další zase začíná s číslem jedna. Samozřejmě dochází k omylům, které je ale třeba oslavit. Kdo udělá chybu, musí udělat radostné gesto – povyskočit se vztyčenýma rukama a zajásat a ostatní mu musí zatleskat. Jak se skupina zlepšuje, do hry se přidávají postupně další prvky: na číslo tři tlesknutí, číslo jedna výskok…
Hra probíhá beze slov. Po několika minutách se role vymění.
Z reflexí vidíme, že vnímání je velmi individuální a už zde se ukazuje, jaké vnitřní nastavení ve vztahu k režii každý jednotlivec ve skupině má. Současně tím připravujeme hrací pole, které osobu v roli Režiséra/ky staví do centra a studentstvo se soustředí na základní otázku: „Jak to mám já?“
Vedení
Techniku Kolumbijské hypnózy jsme převzaly od Divadla utlačovaných. Cvičení začíná ve dvojicích. Jedna osoba je Vedoucí a druhá Následovatel. Vedoucí používá své dlaně jako vodítka pro Následovatele. Ten má zaměřený pohled jen k dlaním Vedoucího a je tak veden po prostoru na různých úrovních (například nahoru, dolů, na stranu atd.).
Studující si díky ní mohou uvědomit, jak se cítí v pozici toho, kdo situaci řídí, jaké je naopak být ovládán, a srovnají si rozdíl mezi vedením jednotlivce a vedením skupiny.
V druhé fázi hry vede jeden student či studentka celou skupinu. Ve vedení se postupně vystřídají všichni.
Všimla jsem si, že vést jen jednoho pro mne bylo daleko těžší tím, jak tam byla ta intimita, nevěděla jsem moc, co s tím. Úplně se mi vybavilo, jak jsem byla se svým Protagonistou při točení portrétu bezbranná. Při natáčení, kde režíruji víc lidí, je mi vlastně daleko líp.
Mně se při vedení skupiny okamžitě objevilo téma odpovědnosti za skupinu. Začal jsem se kontrolovat, nechtěl jsem vymýšlet žádné vylomeniny, hlavně jsem řešil, aby byli všichni v pohodě. A okamžitě jsem začal couvat, aby ostatní mohli v klidu dopředu. Přesná metafora toho, co znám z natáčení.
Budování režijní kondice – dramaturgie celodenního setkání
chvíle všímavosti usazení se
Křivka našeho setkání představuje čtyřfázový proces, který vede skupinu od uvědomění a aktivace k hlubokému prožitku a závěrečnému sdílení a integraci. Den začíná aktivitami, které umožňují studujícím odpojit se od každodenních starostí a naladit se na přítomný okamžik. Následuje fáze aktivního zapojení těla a smyslů, což prohlubuje uvědomění a připravuje studenty na Konstelační hry. Tyto hry stimulují hlubší vrstvy zkušenosti a povzbuzují skupinovou interakci. Den končí fází uvolnění a reflexe, což účastníkům umožňuje zpracovat a integrovat zkušenosti nabyté během dne.
Přerod Konstelačních her v metodu Budování režijní kondice, tak jak jsem ho prezentovala, není konečnou stanicí, ale spíše mezníkem v rámci mého disertačního výzkumu. Jak naznačuje název metody, jejím hlavním cílem je vytvořit pro studující prostředí, ve kterém mohou kontinuálně trénovat a své kompetence rozšiřovat.
V době, kdy dokončuji tento text, společně s kolegyněmi na FAMU připravujeme zkušební výuku volitelného předmětu pro studentstvo dokumentární tvorby. Tento předmět si klade za cíl rozšířit dynamiku setkání, tak jak byla popsána na předchozím obrázku (str. 18), a aplikovat ji do celého vyučovacího semestru. Věříme, že tímto krokem poskytneme studujícím hlubší a ucelenější zkušenost, která bude podporovat jejich celkový rozvoj a přispěje k formování jejich režijních dovedností.
Poznámky
str. 2
Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění byla založena v roce 1946 a patří mezi pět nejstarších filmových škol v Evropě. Udržuje si strukturu specializovaných kateder, včetně katedry dokumentární tvorby. Ta má bakalářský a magisterský program a přijímá maximálně pět studujících ročně. Filmy jsou vyvíjeny v tzv. realizačních dílnách, které vedou pedagogové a pedagožky z praxe. Každý rok studující odevzdávají jeden až dva autorské klauzurní filmy.
Pojmy režijní nejistota a vnitřní nastavení cituji z článku Konstelační hry jako cesta k vědomé režii, který jsme v roce 2023 s kolegyní a mou školitelkou Lucií Královou napsaly pro knihu Teaching & Learning Documentary Cinema for the 21st Century, CILECT 21C Books Project (Králová and Reichová 2023), která bude publikována začátkem roku 2024. Jeho česká verze vyšla ve sborníku Etika v dokumentárním filmu I. Moc a mocenské vztahy (Motal and Swadoschová 2023: 89–103). Text je dostupný online i v pdf v tomto odkazu: https://vupshop.cz/cs/domu/2728-2418-etika-v-dokumentarnim-filmu-i-moc-a-mocenske-vztahy.html#/51-format-e_kniha_pdf. V textu podrobně popisujeme první objevy z Konstelačních her v kontextu výuky v českém prostředí filmových škol.
str. 3
Uvádím pojem ztělesněné učení, které lze v českém překladu najít také pod pojmem vtělené učení. Nejvíce se ale používá v anglickém originálu – embodied learning.
Konstelační hry jsou založené na mé původní myšlence, ale od počátku je učím v tandemu vždy s jednou z kolegyň – Violou Ježkovou nebo Lucií Královou (která je současně i mou školitelkou). Ve svém doktorském studiu vyvíjím metodu spolu s nimi a tento výzkum je jeho součástí. Výzkum, a tedy i hry, které v komiksu uvádím, probíhaly v roce 2023 v rámci tří workshopů se studentskou focus group (5 studujících) a podílely se na něm obě pedagožky.
Pojem Rolových her je v češtině znám také jako Hry s rolí nebo se používá anglický termín Roleplays. Pro klasifikaci Rolových her jsem čerpala inspiraci z Pettyho (2002: 192) a Valenty (1994: 37). Pojem i popis nestrukturované rolové hry jsem převzala z řazení rolových her podle Horáka (1991: 101).
Příklady her a děje, které se odehrávají v tomto komiksu, jsou inspirovány reálnými zážitky a interakcemi, které proběhly během výuky se studentskou focus group v rámci našeho výzkumu na jaře 2023. Pro potřeby výzkumu a zpracování jeho výsledků jsem výuku i reflexe nahrávala. Pro zajištění anonymity studujících, jsem jejich jména ve výsledném komiksu změnila.
str. 4
Bezpečné vzdělávací prostředí vnímáme jako prostor, kde se všichni účastníci cítí po celou dobu ve fyzickém, emocionálním a intelektuálním bezpečí.
Nákres a pojmy z obrázku sebezkušenostního dortu jsem převzala z disertační práce Tomáše Andrášika (2023: 150), který nákres používá k popisu výukové strategie předmětu Sebezkušenostní příprava na profesi I a II. Pro mé potřeby jsem vyměnila pojem pedagogické mysli za mysl režisérskou a místo pomyslné třešničky na dortu, kterou je u Andrášika teorie, jsem vložila pojem pedagogické kontextualizace, která je příhodnějším pojmenováním k našemu typu výuky. Celkově byla část Andrášikovy práce, věnující se metodám, postupům a propojení s obsahovou dimenzí (2023: 144), pro teoretické základy naší metody velkou inspirací.
str. 5
Pojem režijní strategie je opět převzat z našeho článku Konstelační hry jako cesta k vědomé režii (Králová and Reichová 2023) nebo v českém jazyce (Motal and Swadoschová 2023: 93). Viz poznámky ke straně 2.
Zinker ve své knize Tvůrčí proces v Gestalt terapii (2004: 14), vidí, tak jako my, základním metodologickým nástrojem (…) experiment, behavioristický přístup při posunu k novému fungování. Experiment jde k jádru odporu, přeměňuje rigiditu v pružný podpůrný systém klienta. (…) Experimenty nemusí vyplývat z myšlenkových konstrukcí, mohou růst z prosté hravosti do hlubokých konceptuálních objevů.
Obrázek “Rozšiřování self“ má paralelu ve znázorňování zón, kde bývá zóna růstu pojmenována i jako zóna učení.
Pro hlubší pochopení sociálního pole, jak ho popisuje Kurt Lewin, doporučuji knihu Field theory in social science: Selected theoretical papers (1976). V češtině vyšla zatím jen kniha Teorie pole, výbor z díla (2019).
V systemických konstelacích se také používá pojem informační pole či termín vědoucí pole (Wissenedes Feld) převzatý z němčiny (Bílý 2007: 196).
str. 9
Popis pojmů z Rolových her Alterace a Simulace jsem si vypůjčila od Josefa Valenty z knihy Metody a techniky dramatické výchovy (2008: 54–57, 216–17).
Termín neuzavřený Gestalt, který v textu používám, se shoduje s neukončenými záležitostmi, pojmem používaným Fritzem Perlsem, spoluzakladatelem Gestalt terapie (Perls 1969).
str. 15
Odbornými konzultanty, kteří se aktivně účastnili výzkumu se studentskou focus group, byli Tomáš Andrášik a Taťána Brodská. Tomáš Andrášik je psychoterapeut specializující se na individuální a skupinovou psychoterapii, je spoluzakladatelem terapeutického centra Zázemí v Brně, lektor sebezkušenostních skupin a mezinárodních kurzů Gestalt theatre a pedagog na Pedagogické fakultě Masarykovy
univerzity. Taťána Brodská pracuje v programu Homesharing jako terapeutka techniky neurofeedback, provádí supervize pro sociální pracovníky, školení pro pedagogy a vede konstelační a seberozvojové semináře i individuální konzultace.
str. 16
Pojem strukturovaného dramatu v tomto kontextu odkazuje k metodě dramatické výchovy, kterou vytvořili Gavin Bolton a Dorothy Heathcot (Bolton 2003). V praxi dramatické výchovy se můžeme setkat s termínem strukturované drama, školní drama, drama ve vyučování či strukturovaná dramatická hra (Vejrychová and others 2015: 71). Pro inovaci Konstelačních her jsme se inspirovaly rozdělením na herní a mimoherní situace, konkrétně techniky, kdy pedagog hru přerušuje a opět ji rozehrává.
str. 17
Seznámila jsem se s hrami prezentovanými v tomto článku prostřednictvím účasti na workshopech v rámci mezinárodního projektu EDU-Gestalt: Expressive, Experiential & Embodied Teaching. V době psaní tohoto článku ještě nebyly publikovány výsledky projektu, ale metodika “Improv, Playback Theatre and Process Drama Activities” je právě dokončována a bude k dispozici v angličtině na stránkách https://www.zazemi.org/projekty v sekci Výstupy z projektu – Písemné materiály.
———. 2023. ‘Sebezkušenost Jako Součást Profesní Přípravy Učitelů: Vývoj Kurikula Seminářů Sebezkušenostní Příprava Na Profesi I a II’ (disertační práce, Brno: MUNI)
Bílý, Jan. 2007. Úžasná Síla Celku: Organizační, Podnikové a Experimentální Konstelace (Hodkovičky [Praha]: Pragma)
Bolton, Gavin M. 2003. Dorothy Heathcote’s Story: Biography of a Remarkable Drama Teacher (Stoke-on-Trent, UK ; Sterling, VA: Trentham Books)
Horák, František. 1991. Aktivizující didaktické metody: Určeno pro stud. učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů postgrad. studia vysokošk. pedagogiky, Vyd 1.(Olomouc: Univerzita Palackého)
Králová, Lucie, and Tereza Reichová. 2023. Constellation Games as a Path to Conscious Documentary Directing’, in Teaching & Learning Documentary Cinema for the 21st Century, CILECT 21C Books Project (CILECT)
Lewin, Kurt. 1976. Field Theory in Social Science: Selected Theoretical Papers (Chicago: University of Chicago Press)
str. 18
Divadlo utlačovaných, založené brazilským dramatikem Augustem Boalem, je interaktivní forma divadla zaměřená na sociální a politickou změnu. Tento přístup používá divadlo jako nástroj pro diskuzi, kritické myšlení a prozkoumávání řešení sociálních problémů, přičemž zapojuje publikum do aktivní role.
Graf je inspirován prací Tomáše Andrášika (2020), který ve svém textu popisuje kontaktní cyklus podle Roubala (2010: 24) a využívá graf Zinkera (2004: 82), přepracovaný dalšími autory, aby popsal dynamiku skupinového setkání Gestalt theatre. Já jsem využila nákres velmi volně a místo popisu termínů z Gestalt terapie jsem průběh celodenní výuky Budování režijní kondice srovnala s pojmy, kterými Andrášik popisuje průběh setkání.
str. 19
Název metody Budování režijní kondice je inspirován mými zkušenostmi z kurzů Dialogického jednání s vnitřním partnerem, psychosomatické disciplíny, vyučované primárně na DAMU. Její autor, profesor Ivan Vyskočil, ji popisoval mj. i jako vytváření psychosomatické kondice pro tvořivou komunikaci (2012: 71). S respektem k jeho práci jsem se rozhodla zahrnout myšlenku kondice do názvu naší metody.
———. 2019. Teorie pole: výbor z díla, Vydání první, ed. by Tomáš Řiháček, trans. by Hana Antonínová (Praha: Portál)
Motal, Jan, and Tereza Swadoschová (eds.). 2023. Etika v dokumentárním filmu. I, Moc a mocenské vztahy, 1. vydání (Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci)
Perls, Frederick S. 1969. Gestalt Therapy Verbatim ([Lafayette, Calif: Real People Press)
Petty, Geoffrey. 2002. Moderní vyučování, Vyd. 2, trans. by Štěpán. Kovařík (Praha: Portál)
Valenta, Josef. 1994. Kapitoly z Teorie Výchovné Dramatiky, Pedagogika (Praha: ISV)
———. 2008. Metody a techniky dramatické výchovy, Vyd. 1 (Praha: Grada)
Vejrychová, Radka, Barbora Svátková, Lenka Remsová, Hana Stehlíková Babyrádová, Marie Pavlovská, and others. 2015. Multikulturní Výchova Cestou Výtvarné a Dramatické Dílny (Brno: Masarykova univerzita)
<https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-8008-2015>
Vybíral, Zbyněk, and Jan Roubal. 2010. Současná psychoterapie, Vyd. 1 (Praha: Portál)
Zinker, Joseph C. 2004. Tvůrčí proces v Gestalt terapii, Psychoporadna, 1. vyd (Brno: ERA)
Scénář, texty a původní výzkum:
MgA. Tereza Reichová
Absolventka katedry dokumentární tvorby na FAMU a Literární akademie, oboru Interaktivní média – Tvůrčí psaní. Režírovala autorské dokumentární filmy uváděné na mezinárodních festivalech se sociálními a lidskoprávními tématy, jako jsou KRUH – PORTRÉT DEMONSTRACE (2009), MANUÁL NA VÝROBU TERORISTY (2010) nebo EPIDEMIE SVOBODY (2017). Působí jako pedagožka na FAMU, kde vede realizační dílnu a dramaturgický seminář pro studenty dokumentární tvorby, a věnuje se pedagogice amatérských filmařů. V návaznosti na studium na pedagogické fakultě (obor učitelství a pedagogika občanské výchovy a základy společenských věd) vyučuje na FAMU budoucí pedagogy audiovizuální výchovy.
Na FAMU zahájila v roce 2021 doktorské studium. Její doktorský projekt zkoumá vývoj vlastní metody Konstelačních her a její možné využití v pedagogickém procesu v oblasti dokumentárního filmu. V současné době je ve výcviku Gestalt terapie pro pomáhající profese, má dlouhodobou zkušenost s Dialogickým jednáním s vnitřním partnerem a s experimentálními systemickými konstelacemi.
Grafická koncepce a ilustrace MgA. Dora Dutková
Absolvovala v roce 2007 na VŠUP v Ateliéru Ilustrace a grafiky ilustrovanou knihou a krátkým animovaným filmem. Věnuje se převážně ilustraci s přesahem do komiksu a animovaného filmu, baví ji autorské knihy a velkoformátové kresby na zeď. Mezi její komiksové počiny patří práce pro časopis STRIPBURGER, komiks o Anně Mackové pro knihu Martiny Pachmanové Z PRAHY AŽ DO BUENOS AIRES, autorský komiks na rolce do pokladny KUŘE ERSKIN, komiksy pro Gender Studies, do sborníků sdružení KOPR a Mutabox a ilustrace do výročních zpráv Sdružení Linky Bezpečí. Jako ilustrátorka spolupracuje s nakladatelstvím Baobab, Akropolis, Argo, Mladá fronta, LePress, Labyrint, Torst a další.
Pedagožky, které byly součástí výzkumu a podílejí se od počátku na vývoji metody:
MgA. Viola Ježková
Vystudovala teologii na Evangelické teologické fakultě a poté dokumentární tvorbu na FAMU, kde v současnosti působí jako pedagožka prvních ročníků a vede semináře věnované zvukové tvorbě. Jejími filmy jsou například TĚLO (MÉHO) TĚLA, VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS, NEJENOM NA NOHOU, ALE I NA ZADNÍCH (Milan Balabán). Absolvovala kurz Kreativní pedagogiky na Katedře autorské tvorby a pedagogiky (DAMU). Jako lektorka filmových workshopů působila na středních školách a ve spolupráci s My Street Films realizovala filmové workshopy pro širokou veřejnost. V současnosti se věnuje Biosyntetické psychoterapii, zaměřující se též na práci s tělem.
MgA. Lucie Králová, PhD.
Režisérka, dramaturgyně, pedagožka a školitelka autorky článku. Vystudovala humanitní vědy na UK a katedru dokumentární tvorby na FAMU. Je autorkou více než dvaceti dokumentů, z nichž mnohé získaly ocenění na domácích i zahraničních festivalech. Její nejnovější celovečerní film KAPRKÓD měl premiéru v sekci Burning Lights na Vision du Reel a získal cenu za nejlepší český dokument na MFDF Jihlava 2022 a cenu za nejlepší hudební dokument na MFF Krakov. Nedávno vydala knihu ROZUMĚT TELEVIZI zkoumající vliv institucionálních a mocenských mechanismů produkční kultury České televize v oblasti dokumentárního filmu.
Grafická úprava
Hynek Reich Štětka
Korektura
Dagmar Magincová
Překlad do anglického jazyka
Šárka Císařová
Odborná konzultace článku
Jan Čumlivski, Zuzana Jurechová and Lucie Králová
Poděkování
Tomáš Andrášik, Helena Bendová, Taťána Brodská, Petra Horká, Veronika Nýdrlová, Eva Slavíková, Magdalena Stanová, Tereza Stehlíková, Josef Valenta
Největší díky patří všem studentům a studentkám, jejichž odvaha a ochota aktivně se zapojit byla nezbytná pro realizaci tohoto výzkumu.
Písma
Comenia Serif, Comenia Sans, Classic Comic
Tento výstup vznikl na Akademii múzických umění v Praze v rámci projektu “Hranice metody Konstelačních her a testování možností komunikace metody formou komiksu” podpořeného z prostředků účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum, kterou poskytlo MŠMT v roce 2023.