Mapy zdroj užitečných informací o Zemi
Co je to mapa? Když se řekne mapa, možná si představíte mapu v mobilním telefonu nebo v navigaci auta. Možná si jako první vzpomenete na mapy ve školním atlasu nebo papírové turistické mapy či mapu smyšleného světa ve vaší oblíbené knize. Mapy nás provázejí každý den. Jsou cenným zdrojem informací nejen o Zemi, ale také nám mohou významně pomoci v každodenním životě. Proto je důležité vědět, co která mapa zobrazuje a jak s ní pracovat.
↓ 1.2
Výřez z mapy:
a) obecně geografické
b) tematické
↑ 1.1
Představte si povrch Země jako slupku pomeranče. Když jej oloupete, nelze ji „rozžehlit“ do roviny bez toho, aniž byste ji v některých místech vytáhli jako těsto nebo kousek doplnili.
c) turistické
d) staré
e) plánu města
Podívejte se na výše uvedené výřezy z různých map. Vysvětlete, v čem jsou si mapy podobné a v čem se liší. Vyberte si jeden z výřezů a popište, co z něj můžete vyčíst.
• Mapu můžeme od grafu či obrázku snadno poznat díky jedinečným vlastnostem:
◦ Mapa znázorňuje určité území (celý svět, světadíl, stát, město, pohoří, ale třeba i Měsíc, planetu Mars nebo Sluneční soustavu).
◦ Znázorněné území je proti skutečnosti zmenšené
◦ Objekty a jevy nacházející se na mapě jsou oproti skutečnosti zjednodušeny a znázorněny pomocí mapových znaků (Např.: kaple , hlavní město , dálnice , národní park , bažina ).
◦ Mapa znázorňuje pouze vybrané objekty a jevy z území, tj. nikdy nemůžeme zachytit vše, co se na území ve skutečnosti nachází.
◦ Objekty zaznamenané pomocí mapových znaků si můžete představit jako přírodou nebo lidmi vytvořenou konkrétní věc v krajině – horu, jezero, strom, cestu, dům či rozhlednu. V mapě se vyznačují také různé jevy. Jako jev označujeme vlastnost, stav, změnu nebo děj, který se vztahuje k místům nebo objektům, např. teplota vzduchu, povodeň, průmyslové znečištění, počet obyvatel.
◦ Mapa znázorňuje trojrozměrné území na kulovité Zemi dvojrozměrně, tedy v rovině, a proto je znázornění částečně zkreslené (podívejte se na obrázek 1.1).
• Mapa je zmenšený zjednodušený obraz Země, vesmíru nebo jejich částí převedený do roviny, který za pomoci mapových znaků ukazuje polohu, vlastnosti a vztahy vybraných objektů a jevů.
• Existují různé druhy map, které jste si mohli prohlédnout na obrázku 1.2.
↓ 1.3
Rozdělení map podle jejich obsahu a) mapy obecně geografické, b) mapy tematické.
a) b)
• Mapy můžeme rozdělovat podle jejich obsahu na mapy všeobecně zeměpisné (neboli obecně geografické – obr. 1.2a nebo 1.3a) a mapy tematické (obr. 1.2b nebo 1.3b).
◦ Obecně geografické mapy využíváme k získání uceleného přehledu o rozsáhlém území Znázorňují nížiny, pohoří, toky řek, sídla a hlavní dopravní tahy. Více se o tomto druhu map dozvíte v podkapitole Jak se vyznat v obecně geografické mapě.
◦ Tematické mapy slouží k zobrazení určitého tématu. Na tematických mapách tak můžeme znázornit třeba srážky, počet obyvatel měst, podíl obyvatel s maturitou apod. Pro větší přehlednost jsou z nich zcela vypuštěny další objekty a jevy, které se znázorňovaným jevem nesouvisí. Například pokud mapa zachycuje náboženství ve státech Evropy, nenalezneme už na ní dálniční síť či významná pohoří. Aby se vám snadněji pracovalo s tematickými mapami, připravili jsme pro vás podkapitolu Jak se nenechat napálit tematickou mapou.
• S mapou má společné vlastnosti glóbus (obr. 1.4a), tj. zmenšený trojrozměrný model Země ve tvaru koule, který využívá ke znázornění území také mapové znaky. I globus má určité zkreslení, protože Země není přesná koule. Některé vlastnosti map mají i letecké a satelitní snímky (obr. 1.4), tj. fotografie Země či jejích částí pořízené z ptačí perspektivy pomocí dronu, letadla či družice.
Najděte alespoň tři vlastnosti, kterými se mapy liší, přestože znázorňují stejné území.
Roční průměrná teplota vzduchu (°C) dlouhodobé průměry nadmořská výška
Jak se vyznat v obecně geografické mapě
V hodinách zeměpisu (cizím slovem geografie) se nyní budete často setkávat s obecně geografickými mapami (obr. 1.16). Najdete je ve školních atlasech a jsou také jedním z nejběžnějších druhů nástěnných map. Obecně geografické mapy jsou značně zjednodušené. Při jejich tvorbě bylo rozsáhlé skutečné území velmi zmenšeno, aby bylo co možná nejpřehlednější. Rozlehlé plochy (např. velká města) jsou pak znázorněny pouze jako body. Tyto mapy znázorňují pouze ty nejdůležitější geografické objekty a rysy zemského povrchu. Obecně geografická mapa nikdy neznázorňuje všechny objekty a jevy, které se v daném území nacházejí. Kromě polohopisu (= znázornění polohy objektů) je důležitou součástí obecně geografických map také popis (= geografické názvy, číselné údaje a zkratky) a výškopis
Výškopis znázorňuje výškové členění území – kde jsou hory a nížiny. Abychom mohli výšku míst, například hor, porovnávat, měříme ji vždy od stejné úrovně a tou je hladina moře. Byla jí přiřazena výška 0 m, tedy moře má nadmořskou výšku 0 metrů (obr. 1.17). Sněžka má 1 603 metry nad mořem (zkráceně 1 603 m n. m.) a znamená to, že její vrchol je ve výšce 1 603 m nad mořskou hladinu, i když moře z ní není vidět.
Oblasti do 200 m n. m. nazýváme nížiny. Území s výškou nad 200 m n. m. nazýváme vysočiny. V mapách je výškopis znázorněn pomocí dohodnutých barevných ploch. Barva ukazuje, jak vysoko nad mořem se území nachází (obrázek 1.16 a jeho legenda). Například území s nadmořskou výškou 200–500 metrů nad mořem je znázorněno světle žlutě. Ovšem pozor, i když je území vybarveno jednou barvou, neznamená to, že celé území je v jedné nadmořské výšce, tedy že bychom v něm šli po rovině a nikdy nemohli jít z kopce nebo do kopce.
Barvy zároveň nesouvisejí například s úrodností půdy či převažujícím rostlinným pokryvem. Zeleně označená nížina neznamená, že v místě rostou krásné lesy nebo že je tam velmi úrodná půda. Barva znázorňuje právě jen oblast s nadmořskou výškou do 200 metrů (podívejte se na obrázky 1.16 a 1.18).
Na obecně geografických mapách najdeme také zeměpisnou síť – tu tvoří vybrané poledníky a rovnoběžky. Pomocí nich můžeme určit zeměpisné souřadnice místa, např. jako pozici lodě ve hře Námořní bitva, také jinak nazývané Lodě. Hodnoty geografických souřadnic jsou nejčastěji umístěny v rámu mapového pole po jeho okraji. Nejdříve udáváme hodnotu zeměpisné šířky, pak zeměpisné délky daného místa (obr. 1.20).
← 1.16
Výřez z obecně geografické mapy Evropy Ve dvojicích napište co nejvíce typů objektů (např. jezera, moře), které jsou na obecně geografické mapě na obrázku 1.16. Můžete využít legendu ve školním atlase.
nadmořská výška
(m)
3 000
2 000
1 000
500
200 0
Mt. Blanc (4 806 m)
nadmořská výška
hladina moře (0 m)
↓ 1.17
Schéma určení nadmořské výšky
moře
↓ 1.19
Obrázek k úloze 3
→ 1.18
Na obrázcích vidíte porovnání a) skutečné krajiny s tím, jak je znázorněna stejná oblast na obecně geografické mapě (b). Přestože se nížiny na mapách značí zelenou barvou, neznamená to ale, že v dané oblasti je zelená vegetace. Příkladem je pouštní západní Afrika.
? Otázky a úkoly
a)b)
↓ 1.20
Návod, jak určit zeměpisné souřadnice bodu A pomocí souřadnicové sítě – směrem doprava hodnoty poledníků stoupají, proto se bod A nachází na východní polokouli.
bodu je 16˚ v. d.
šířka bodu je 34˚ s. š.
① Představte si, že cestovatel jde nejkratší možnou cestou z Berlína do Záhřebu (Zagrebu). Podívejte se na mapu na obrázku 1.16 a popište, kdy půjde víceméně po rovině, kdy z kopce a kdy do kopce. Své řešení si můžete ověřit na Mapy.com, když zadáte trasu a výškový profil, nebo v aplikaci Google Earth Pro, když nakreslíte cestu a zobrazíte výškový profil.
② S pomocí atlasu světa doplňte chybějící údaje v tabulce.
Název města Jeho zeměpisná šířkaJeho zeměpisná délka
Amsterdam53° s. š.
Helsinky60° s. š.
Charkov36° v. d.
Oslo11° v. d.
③ Práce s mapou: podívejte se na mapu s loděmi na obrázku 1.19 a odpovězte na otázky:
A Podle světových stran určete, kterým směrem plují lodě. Která loď se pohybuje nejvíce na severu?
B Určete, které zeměpisné souřadnice právě vidí kapitáni lodí na přístrojích na palubní desce.
C Pokud by se loď pohybovala v Bristolském zálivu, které z následujících souřadnic by mohly určovat její polohu?
Vyberte z nabídky: 51° s. š., 1° v. d.; 50° s. š., 3° z. d.; 51,5° s. š., 3,5° z. d.; 50° s. š., 0° d.
D Seřaďte souřadnice z bodu c) tak, jak by se postupně objevovaly na palubní desce, kdyby loď plula z Cardiffu do Londýna.
Výškopis je v turistické mapě znázorněn pomocí vrstevnic. Vrstevnice je čára, která spojuje místa se stejnou nadmořskou výškou.
Když půjdeme po vrstevnici, znamená to, že nebudeme ani stoupat, ani klesat. Pohybujeme se totiž ve stejné nadmořské výšce. Vrstevnice mohou být na mapě zakreslené například po dvou výškových metrech (500, 502, 504 m n. m.). Na jiné mapě může být tento rozestup odlišný. Nazýváme ho základní interval vrstevnic. Proto je důležité zjistit si ho předem, abychom věděli, kolik metrů budeme muset na cestě vystoupat. Pro lepší přehlednost a orientaci bývá na mapách každá pátá vrstevnice zdůrazněna silnější čárou, a proto jí říkáme zdůrazněná vrstevnice (obr. 1.26).
Z vrstevnic jsme díky jejich „hustotě“ schopni zjistit strmost terénu. Čím blíže jsou vrstevnice k sobě, tím je terén strmější, tedy svah je prudší (obr. 1.26).
Dejte pozor ale na to, že i když jsou vrstevnice husté, rozdíl nadmořských výšek mezi dvěma sousedními vrstevnicemi je vždy stejný. Na Mapy.com se vrstevnice zobrazí až při velkém přiblížení.
Proč je lepší mít s sebou na výletě papírovou mapu? Plánování trasy v mobilním telefonu je obtížnější,
Práce s mapami
protože vidíme pouze malý záběr území. Při posunování prstem po trase také ztrácíme celkový přehled o délce trasy. Proto je lepší mít tištěnou turistickou mapu, ve které vidíte celou trasu najednou. Kvalitní turistické mapy v měřítku 1 : 50 000 vydává například Klub českých turistů (KČT) a pokrývají celé Česko. Jakmile si pečlivě naplánujeme trasu, můžeme vyrazit na výlet. Je ale důležité umět se správně orientovat v mapě, abychom nezabloudili. K nalezení správného směru cesty a naší pozice nám také pomáhají turistické rozcestníky (obr. 1.25) nebo názvy ulic, pokud jsme ve městě. Když tyto pomůcky nemáme, použijeme alespoň tři orientační body. Můžou to být vodní toky, jezera, rybníky, turistické zajímavosti, hranice lesa, křižovatky, vrcholy, skály apod. Díky tomu, že je vidíme kolem sebe a na mapě, zjistíme, kde se na mapě nacházíme a kterým směrem se máme vydat.
Zjišťování polohy na mapě nám usnadní kompas (obr. 1.24). Díky němu zjistíme, na kterou světovou stranu od nás jsou důležité orientační body. Dnes už si kompas můžeme stáhnout do mobilního telefonu jako aplikaci. Pokud kompas nemáme, můžeme světové strany určit podle pozice Slunce nad obzorem.
① Podívejte se do tištěné turistické mapy. Porovnejte její legendu s legendou na Mapy.com. Jsou zde nějaké prvky navíc, nebo naopak něco chybí?
② Nastavte si na digitální mapě měřítko 1 : 50 000 a porovnejte, v čem se tato mapa liší od tištěné mapy ve stejném měřítku.
↓ 1.24 Kompas
(HÁJ) 1
(NÁM) 5 km
TRASA KČT
SEBRANICE (HÁJ) 1
Shrnutí hlavních zásad
úspěšné orientace v přírodě
Orientační body využíváme po celou dobu výletu, pomáhají nám držet se naplánované trasy. Kromě orientačních bodů a značení cest (např. turistických značek) nám pomůže i měřítko mapy. Vrstevnice nám zase napovědí, kdy půjdeme z kopce a kdy do kopce. Když máme jít podle mapy z kopce, ale my přitom stále stoupáme, může to být pro nás znamení, že jsme odbočili špatně. Pokud se ztratíme, nepanikaříme. Pomocí orientačních bodů můžeme určit na mapě naši polohu, a vrátit se tak na správnou cestu.
↓ 1.26
Vysvětlení vrstevnic a jejich vlastností
Všechny body na jedné vrstevnici mají stejnou nadmořskou výšku.
Výškový rozdíl mezi sousedními vrstevnicemi, které neznačí stejnou nadmořskou výšku, je na mapě jednotný. Tento rozdíl se nazývá základní interval vrstevnic.
základní interval vrstevnic: 1200 – 1100 = 100 metrů
Popis vrstevnic je natočen hlavou do svahu (směrem k vyšší nadmořské výšce), a pata popisku je tedy natočena dolů ze svahu (k nižší nadmořské výšce).
Hustota vrstevnic je úměrná sklonu terénu. Čím jsou vrstevnice blíže u sebe, tím je svah strmější.
Zdůrazněná vrstevnice je každá vrstevnice, jejíž nadmořská výška je pětinásobkem základního intervalu vrstevnic.
↓ 1.27
Práce s mapou – okolí Českého Krumlova Podívejtesenamapunaobrázku1.27 (okolíČeskéhoKrumlova)a ověřtesi, jakumítečísta interpretovatvrstevnice.
1. Určete,pokolikametrechjsouvrstevnice znázorněny–tj.zjistítezákladníintervalvrstevnic.
2. Najděte,v jakénadmořskévýšcesenacházejí rozhlednaKleť,skályjižněodčervenéturistickétrasy a pramenvodníhotoku(jihovýchodněodrozhledny).
3. Určete,nakterésvětovéstraně odrozhlednyGranátníkjerovina anakterénaopakprudkýsvah.
4. Popište,kdenatrasezosadyPlánský kmístuVPařezí(pocestěznačenébílou čarou)půjdetez kopce,kdedokopce a kdepřibližněporovině.
Obyvatelstvo
Všichni asi znáte běžnou charakteristiku velikosti sídel – počet obyvatel. Teď už víme, že může být rozdíl v počtu obyvatel obce a sídla.
Počet obyvatel je velmi podstatný pro charakter místa. Váš život určitě ovlivní to, zda žijete na vesnici s 500 obyvateli, anebo naopak žijete ve velkém městě, kde už se všichni nemohou znát. Počet obyvatel má významný dopad na hospodářství města. Při malé velikosti se nevyplatí provozovat např. kino. A nejmenší vesnice přicházejí z ekonomických důvodů i o školy, základní obchod a hospodu.
Počet obyvatel se může měnit, a to buď přirozeným přírůstkem, nebo stěhováním (cizím slovem: migrace). Přirozený přírůstek znamená, že se ve vašem sídle za rok narodí více dětí, než lidí zemře. Pokud je tomu obráceně, dochází k přirozenému úbytku obyvatel. Jiným zdrojem růstu počtu obyvatel jsou lidé, kteří se do sídla přistěhují – tomu říkáme cizím slovem imigrace. Odněkud se ale lidé naopak vystěhovávají – mluvíme o emigraci. Tento pohyb stěhováním nazýváme souhrnně migrace.
Charakter místa neurčuje pouze počet obyvatel, ale také skladba (struktura) obyvatel podle věku, národnosti, zaměstnání nebo vzdělání.
↓ 2.22
Mapa migračního salda Česka
? Otázky a úkoly
Městské a obecní statistiky
Diskutujte ve třídě
Ⓐ Jak charakter místa ovlivňuje počet obyvatel?
Ⓑ V čem je malý počet obyvatel výhodou a v čem nevýhodou?
Ⓒ Jak je to s výhodami a nevýhodami v případě města s 50 tisíci obyvateli?
Sepište své návrhy na tabuli.
① Prohlédněte si mapu Česka – stěhování (obr. 2.22). Kam se lidé stěhují a odkud naopak odcházejí? Srovnejte tuto mapu s mapou nezaměstnanosti ve školním atlase. Ta vám pomůže příčiny vysvětlit.
② Zkuste se společně zamyslet, proč v některých sídlech obyvatelstvo přibývá a jinde ubývá. Své návrhy sepište na tabuli. Odpovědi si ověřte pomocí internetu.
Migrační saldo v letech 2005–2017 (přírůstek/úbytek stěhováním) = rozdíl počtu přistěhovalých a vystěhovalých osob na 1000 obyvatel (záporné číslo = úbytek, kladné číslo = přírůstek)
a méně
až -0,1
až 2,9
až 8,9
a více
① Diskutujte ve třídě, jak může charakter místa ovlivnit skladba obyvatel podle věku a dalších charakteristik. Sepište své návrhy na tabuli.
② Údaje o obyvatelstvu v obcích spolehlivě sleduje Český statistický úřad (ČSÚ) – na stránkách Městské a obecní statistiky (MOS) vyhledejte o své obci a o vašem krajském městě následující aktuální informace: počet obyvatel, počet dětí (0–14 let), počet seniorů (65 a více let), počet zaměstnaných, počet zaměstnaných v zemědělství, lesnictví a rybářství, počet zaměstnaných ve službách.
Porovnejte údaje za obě obce. Co z nich vyplývá?
Jakou má moje místní oblast geografickou polohu?
Zkuste několika větami popsat, kde se nachází vaše obec či místní oblast, jako byste ji chtěli představit novému kamarádovi. Myslíte si, že poloha vaší obce je výhodná v porovnání s městem, kam jezdíte například k lékaři? Zkuste několika větami shrnout její výhody a nevýhody. Poté si můžete své zápisky porovnat mezi sebou a zapsat si, podle čeho jste polohu charakterizovali.
Odpovědět na tyto otázky není vůbec snadné. Můžeme totiž uvažovat o poloze místní oblasti v zeměpisné síti (šířka a délka), v dopravní síti (napsali byste např.: „vedle dálnice D1“) nebo o poloze v určitém kraji či v rámci celé republiky a Evropy. Pokud budeme popisovat polohu místní oblasti v zeměpisné síti, tedy s využitím GPS v mobilním telefonu nebo podrobné mapy, mluvíme o tzv. poloze absolutní. K jejímu popisu stačí zjistit zeměpisné souřadnice, tedy zeměpisnou šířku a zeměpisnou délku. Slovo absolutní znamená, že poloha je dána a nelze ji měnit, místo nejde někam přestěhovat, leží na daných zeměpisných souřadnicích. Pokud budeme popisovat polohu místní oblasti vzhledem k jiným místům, hovoříme proto o relativní poloze. Slovo relativní znamená česky „poměrná“, tedy „vzhledem k něčemu jinému“. Budeme tedy popisovat, jak je vaše bydliště od určitého města daleko nebo na úpatí kterého pohoří leží. Relativní polohu můžeme vztáhnout i ke státním hranicím či k velkým řekám. V životě budete častěji popisovat právě relativní polohu (např.: „bydlím v malé vesnici 15 km západně od Tábora“). Absolutní polohu naopak budeme používat při navigaci v mobilním telefonu, například když vám někdo zašle místo srazu jako bod v mapě.
↓ 2.23
Česko – mapa krajů (2025)
Děčín Česká Lípa
Ústecký kraj
Karlovy Vary
Karlovarský kraj
Plzeňský kraj
hlavní město krajské město město nad 50 000 obyvatel
město s 30 000–50 000 obyvateli
Často jsme zmiňovali slovo kraj. Podobně jako v případě obce se jedná o správní (cizím slovem: administrativní) jednotku. Kraj je složen z obcí. Ty jsou zahrnuté ještě do mezistupně zvaného složitě správní obvod obce s rozšířenou působností (běžně se používá zkratka ORP). Každá tato jednotka má přidělené určité pravomoci. V praxi to znamená, že například na obecním úřadě se platí poplatky za psy nebo za odpad, hlásí se zde změna bydliště, kácení vzrostlých stromů apod. Na úřadu ORP vyřídíte většinu věcí, které potřebujete – nový občanský průkaz nebo pas, povolování staveb, přihlášení automobilu, žádost o přídavky na děti a další. Krajský úřad se pak stará především o záležitosti celokrajského významu, např. o střední a hudební školy, o financování muzeí, divadel, nemocnic a dopravní obslužnosti obcí. Kraj také rozděluje množství dotací (peněžní podpory) jednotlivým obcím, institucím a firmám. Rozděluje peníze, které dostane z národních zdrojů i z evropských fondů. Když popisujete polohu své místní oblasti, můžete také uvést, ve kterém kraji a správním obvodu ORP leží.
Velká města zpravidla leží ve výhodné geografické poloze, což je jedním z důvodů, proč poskytují více možností zaměstnání v různých oborech. Proti tomu na odlehlejším venkově v méně příznivé poloze lidé oceňují možnost klidného bydlení, blízkost přírody i osobnější vztahy v menší komunitě lidí. Vesnice není tak anonymní jako velké město. V následujících úlohách se můžete zamyslet nad výhodami a nevýhodami polohy vaší místní oblasti.
Liberec
Jablonec nad Nisou
Liberecký kraj
Mladá Boleslav
Středočeský kraj
Královéhradecký kraj
Hradec Králové
Pardubický kraj
Kraj Vysočina
Jihočeský kraj
Olomoucký kraj
Jihomoravský kraj
Moravskoslezský kraj
Zlínský kraj
Popsané přírodní podmínky ovlivňují život obyvatel Islandu. Kvůli těžké prostupnosti vnitrozemí, častým zemětřesením a vulkanické aktivitě zde neexistuje železniční doprava. Vnitrozemí ostrova je těžko dostupné a velmi řídce osídlené nebo zcela liduprázdné. Skoro dvě třetiny všech obyvatel bydlí v důsledku neprostupného terénu a nepřívětivého podnebí ve vnitrozemí v oblasti hlavního města Reykjavíku a jeho nedalekém okolí. Zbytek žije převážně na pobřeží. I proto se v islandském vnitrozemí nachází jedna z nejzachovalejších přírodních krajin v celé Evropě.
Ne nadarmo se této zemi přezdívá „země ohně a ledu“. Rozmanité přírodní kontrasty způsobené zejména vysokou zeměpisnou šířkou a aktivní sopečnou činností vytvářejí liduprázdná místa plná přírodní exotiky. Tato místa lákají turisty k dobrodružstvím a zážitkům. Drsné přírodní podmínky stojí za nebývalým sepjetím Islanďanů s přírodou – váží si jí, chrání ji a přirozeně jednají podle zásad udržitelnosti. A představy o přírodních bytostech jsou stále živé v různých mýtech a pohádkách.
↑ 4.19
Za vznikem oblasti
Landmannalaugar neboli
Duhových hor stojí sopečná činnost. Zdejší mlha, která vzniká v důsledku horké páry unikající zpod povrchu země, často zakrývá tento nezapomenutelný pohled na všemi barvami hrající hory.
? Otázky a úkoly
sopečný kužel mrak sopečného popela
magmatický krb sopouch
↑ 4.18
Hlavní hybnou silou pro vznik sopek je vnitřní teplo Země. Sopka je vyvýšenina na zemském povrchu. Může mít tvar kopce či hory a nejčastěji má kuželovitý tvar. V sopkách dochází k výstupu roztavených hornin z nitra Země k zemskému povrchu. Této rozžhavené hmotě říkáme magma. Když se magma vyleje na zemský povrch, nazýváme ho láva – na obrázku je označena oranžovou barvou na povrchu sopky. Více se o sopkách dočtete v kapitole Itálie.
↑ 4.20
Jednou z přírodních zvláštností Islandu je ledovcové jezero Jökulsárlón. Na jeho hladině je možné sledovat mrazivě modré ledovcové kry pomalu odplouvající do oceánu.
← 4.21
Neporušená krajina Islandu
① Podívejte se na obrázky uvedené v této kapitole. Vysvětlete, o jaké přírodní úkazy se jedná, a uveďte příčinu jejich vzniku. Který z uvedených přírodních úkazů vás zaujal nejvíce?
② Popište, jak umístění Islandu na pomezí dvou litosférických desek ovlivňuje tamní povrch a způsob života Islanďanů.
Severní Evropa
Ledovcová činnost – fjordy
Jak jste se již dozvěděli, ledovec je obrovská masa sněhu a ledu (obr. 4.7 nebo 4.22) – jedná se tedy o přírodní těleso. Stejně jako sopečná činnost může i ledovec měnit podobu zemského povrchu. Svojí vahou drtí skály a při pomalém posunování z kopce údolím ho vybrušuje do tvaru písmena U. V Norsku stojí ledovce za vznikem tzv. fjordů. Jsou to úzké mořské zálivy, které se zarývají hluboko do hornatých pobřeží (obr. 4.6 a 4.23). Většina ledovcových útvarů povrchu vznikla v poslední době ledové. Ledovce dělíme na pevninské a horské. Pevninské ledovce (např. v Antarktidě a Grónsku) se vytvářejí ve vysokých zeměpisných šířkách, zatímco ty horské vznikají v důsledku chladu ve vysokých nadmořských výškách v horách.
Dnešní podoba povrchu Norska, Švédska a Finska je silně ovlivněná ledovcovou činností. Ústup
→ 4.23
Trolltunga neboli „trolí jazyk“ – zvláštní skalní útvar s výhledem na ledovcové jezero. Jedná se o jednu z nejvyhledávanějších přírodních atrakcí Norska.
pevninského ledovce ovlivnil průběh toku mnoha místních řek a zároveň vedl ke vzniku různorodých přírodních útvarů, jako jsou právě fjordy, řetězy ostrůvků nebo jezera. Tyto přírodní úkazy přitahují velké množství turistů ze všech koutů světa.
Kromě fjordů způsobila ledovcová činnost vznik velkého množství jezer a modelovala přibližně 150 tisíc ostrůvků lemujících západní pobřeží Norska. Jedním z těchto souostroví jsou i Lofoty, které dohromady tvoří přibližně 80 ostrovů a ostrůvků (obr. 4.24).
Přestože se Lofoty nacházejí v oblasti za polárním kruhem, jejich klima je relativně mírné. To je zapříčiněno působením Severoatlantského oceánského proudu. Tento proud je často nesprávně nazývaný Golfský proud. Ve skutečnosti takto označujeme jen jeho část v počátku jeho proudění v Mexickém zálivu.
← 4.22
Jedna z možných podob ledovce. Vidíme tzv. splaz ledovce do jezera.
← 4.24
Souostroví Lofoty bylo modelováno ledovcem.
Geografie 6 je součástí nové řady učebnic geografie pro 6.–9. ročník ZŠ. Učivo pro 6. ročník je rozděleno do dvou dílů a je v souladu s RVP ZV 2025. Celá řada nabízí moderní pojetí výuky geografie. Na rozdíl od tradičního členění podle geografických oborů na část fyzickogeografickou, socioekonomickou a regionální vychází učebnice z regionálního přístupu. V úvodních kapitolách prvního dílu se žáci a žákyně naučí pracovat s mapou a seznámí se se základními geografickými pojmy.
Na následujících stranách se geografické pojmy a jevy neprobírají odděleně, ale v souvislosti s regionem, pro nějž jsou charakteristické. V souladu s regionálním přístupem žactvo nejprve pozná místní oblast, tedy své nejbližší okolí. Poznatky si osvojí na základě vlastních zkušeností a dále je rozvíjí prostřednictvím badatelské činnosti. V prvním díle Geografie 6 se touto formou žáci a žákyně seznámí s regiony severní a střední Evropy. Učebnice má bohatý grafický doprovod, který pomáhá porozumět dané látce. Součástí jsou také úkoly k procvičení a náměty na další bádání. Každý díl učebnice doplňuje pracovní sešit.
