1.2 Kterou část krajinné sféry geografie zkoumá a co na ní zkoumá
2 ZÁKLADNÍ POZNATKY O ZEMI
A VESMÍRU
2.1 Nový pohled na Zemi
2.2 Země – součást vesmíru
2.3 Planeta Země
2.4 Země v pohybu
3 MAPA
3.1 Mapa v rukou geografa
3.2 Mapa jako úložiště a zdroj informací
3.3 Práce s mapou
3.4 Zdroje map
3.5 Geografické informační systémy
3.6 Další geoinformační technologie
FYZICKÁ GEOGRAFIE
4 ATMOSFÉRA
4.1 Atmosféra – složka globálního klimatického systému
4.2 Teplo v atmosféře
4.3 Neklidná atmosféra
4.4 Počasí a podnebí
4.5 Vliv člověka na atmosféru
5 HYDROSFÉRA
5.1 Hydrosféra jako součást fyzickogeografické sféry
5.2 Voda v oceánech
5.3 Voda na pevnině
5.4 Vliv člověka na hydrosféru
6 KRYOSFÉRA
6.1 Základní poznatky o kryosféře
6.2 Kryosféra a člověk
7 LITOSFÉRA
7.1 Stavba zemského tělesa
7.2 Zemská kůra
7.3 Složení zemské kůry
8 GEORELIÉF
8.1 Vzhled georeliéfu
8.2 Endogenní procesy a tvary georeliéfu
8.3 Exogenní procesy a tvary georeliéfu
8.4 Typy georeliéfu
8.5 Antropogenní georeliéf
9 PEDOSFÉRA
9.1 Půda
9.2 Půdotvorní činitelé
9.3 Půdní typy Česka
9.4 Pedosféra a člověk
10 BIOSFÉRA
10.1 Předpoklady života ve vesmíru
10.2 Organismy a jejich životní prostředí
10.3 Společenstva
10.4 Biodiverzita
10.5 Planetární členění biosféry a její environmentální problémy
10.6 Biogeografie Česka
11 FYZICKOGEOGRAFICKÁ SFÉRA JAKO
SYSTÉM
REJSTŘÍK
DOPORUČENÁ A ROZŠIŘUJÍCÍ
LITERATURA
V učebnici se místy odkazuje na titul: Školní atlas světa. 5. vydání. Praha: Kartografie Praha, 2022. 184 stran. ISBN 978-80-7393-486-6. Tomuto atlasu i jeho 6. vydání v roce 2026 odpovídají zmiňované mapy a čísla stran.
2.1
Nový pohled na Zemi
● Zkuste zhodnotit, jaké neobvyklé pohledy na Zemi poskytly lidem informace z umělých družic.
● Jaký význam mají informace z družic pro předpověď počasí?
První umělá družice byla vypuštěná na oběžnou dráhu kolem Země v roce 1957. Jednalo se o sovětský Sputnik 1. Jeho poslání bylo spíš symbolické a vědci těžko předpokládali, jaké možnosti a informace budou schopné poskytovat družice lidstvu v blízké budoucnosti.
Studium planety Země a její krajinné sféry s využitím informací získaných družicemi se označuje jako dálkový průzkum Země (DPZ) Tato metoda zahrnuje sběr dat a zaznamenávání obrazu zemského povrchu ze speciálních letadel a družic, případně jiných nosičů, bez přímého kontaktu se studovanými nebo sledovanými objekty.
Většina družic určených pro výzkumné účely obíhá kolem Země po kruhové dráze Pokud přelétává družice nad póly, označuje se tato dráha jako polární. Pokud se pohybuje po kruhové dráze v rovině rovníku, označuje se jako rovníková. V případě, že oběžná dráha svírá s rovinou rovníku ostrý úhel, označuje se jako šikmá.
Země rovníková dráhapolární dráha šikmá dráha
Země
družice
družice
Země
družice
OBR 2.1.1 | Příklady oběžných drah družic
Snímky z družic nebo letadel, jak je známe z knih, časopisů nebo třeba z televizních zpráv o počasí, nejsou fotografiemi. Nejčastěji vznikly zaznamenáním té části spektra slunečního záření, které se odrazilo od zemského povrchu. Jindy přístroje zaznamenávají tepelné záření, které zemský povrch a objekty na něm vyzařují do atmosféry. Snímky uváděné v učebnicích, atlasech, časopisech a jiných médiích jsou výsledkem řady složitých postupů při zpracování takto získaných informací
Největší přednosti sledování a výzkumu Země metodami dálkového průzkumu jsou:
• schopnost zobrazit na jednom snímku plochu až do velikosti zemské polokoule;
• možnost vertikálního pozorování vybraných složek fyzickogeografické sféry, zejména atmosféry, hydrosféry, kryosféry a biosféry;
• schopnost získat série snímků téhož území v potřebných časových intervalech, což je důležité především pro studium změn v krajině, pro předpověď, průběh a zjištění následků přírodních katastrof atd
Dálkový průzkum Země má široké uplatnění i v praktickém životě, a to zejména v těchto oblastech:
• studium životního prostředí;
• využití půdy a zemědělství;
• kartografie;
• využívání přírodních zdrojů;
• územní plánování
OBR 2.1.2 | Indie a okolní region – družicový snímek bez oblačnosti byl vytvořen z dat získaných od ledna do května 2015
● Vyberte si pět družic z nabídky (LANDSAT, SENTINEL, GOES, SPOT, NOAA, ENVISAT, TERRA, AQUA, GeoEye) a vytvořte ve vybraném grafickém programu (např Canva) galerii snímků s popisky u každého z nich tak, abyste demonstrovali, na která geografická témata jsou jednotlivé družice specializovány
Základní poznatky o Zemi a vesmíru
Co vyjadřuje pojem dálkový průzkum Země?
Jaké výhody poskytuje tento způsob sledování planety Země v porovnání s pozemními pozorováními?
Promyslete a podle vlastní úvahy nebo zkušenosti uveďte konkrétní příklady využití snímků DPZ v různých oblastech praktického života.
2.2
Země – součást vesmíru
● Vyjmenujte planety zemského typu ve Sluneční soustavě
● Čím se odlišuje Země od ostatních planet zemského typu?
Zatímco stáří Země je určené poměrně přesně na 4,55 miliardy let, obecně přijímané stáří vesmíru je odhadované na dobu 13,8 miliardy let a objevují se studie, že skutečné stáří by mohlo být až 26,7 miliardy let.
Od svého počátku, který se označuje jako velký třesk, se vesmír začal prudce rozpínat Nám známý prostor vesmíru je omezený vzdáleností asi 14 miliard světelných let (tj vzdáleností, kterou urazí světlo za 14 miliard roků). Avšak dosud známý vesmír představuje jen část celku, o jehož rozměru toho mnoho nevíme. Hubbleův vesmírný teleskop, dalekohled, který je umístěný na oběžné dráze kolem Země od roku 1990, může teoreticky „nahlédnout“ do vzdálenosti 18 miliard světelných let V roce 2021 možnosti pozorování rozšířil vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) a objevil galaxii ve vzdálenosti 13,5 miliardy světelných let. Jeho další výzkum sledují astronomové z celého světa.
Zkusme si nyní přiblížit, kde leží naše Země v rámci známého vesmíru (a to od největších útvarů):
• Největší vesmírné útvary jsou nadkupy galaxií, do nich se sdružují kupy a skupiny galaxií. My jsme součástí Místní nadkupy galaxií, nazývané též nadkupa galaxií v souhvězdí Panny Jádro této nadkupy tvoří kupa galaxií v Panně, jež je od nás vzdálená 60 milionů světelných let
• Menším vesmírným útvarem, jehož jsme součástí, je Místní skupina galaxií. Sem patří kromě naší Galaxie i jedna z nám nejbližších galaxií – Galaxie v Andromedě
• Naše Galaxie (Mléčná dráha) je složená ze 100 až 400 miliard hvězd Představu o jejím tvaru si můžete udělat z obrázku 2.2.2. Sluneční soustava s planetou Zemí obíhá ve vzdálenosti asi 31 tisíc světelných let od jejího středu.
Při zakódování informací o vlastnostech geografického jevu do bodového znaku se využívají jeho tvar, velikost, struktura, výplň a orientace, které jsou objasněny v legendě (OBR. 3.2.2).
Tvar, struktura a výplň znaku vyjadřují nejčastěji druh jevu, velikost znaku, množství či význam jevu a orientace jeho směr (pokud má smysl).
tvar
výplň struktura bodový znakliniový znak
výplň orientace
tloušťka
výplň struktura velikost orientace
plošný znak
obrys
OBR. 3.2.2 | Pro kódování vlastností geografických jevů se používá několik parametrů
Liniové znaky
Liniové znaky slouží k zakreslování liniových jevů (jako jsou hranice, rovnoběžky či trasy leteckých spojů) nebo velmi úzkých ploch, které nelze v měřítku mapy jinak znázornit (železniční trať na mapě 1 : 10 000, řeka na mapě 1 : 100 000, mořské proudy na mapě 1 : 1 000 000). K jejich zakreslení se používají jednoduché čáry, čárkované a čerchované linie nebo tvarované šipky (OBR. 3.2.3). Při zakódování informací do liniového znaku se využívají jeho šířka, struktura, výplň a orientace (OBR. 3.2.2), které musejí být objasněny v legendě. Přesná poloha jevu je určena průběhem liniového znaku, nejčastěji jeho osou. Například osa modré linie pro řeku probíhá po její proudnici. Šířka znaku nejčastěji vyjadřuje množství či význam, struktura a výplň vyjadřují zejména druh jevu a orientace vyjadřuje směr jevu.
identifikační linie
hraniční linie pohybové linie
3.2.3 | Různé liniové znaky pro liniové jevy
Plošné znaky
Plošnými znaky se zakreslují plošné jevy, které lze v mapě vykreslit jako plochy (např. lesní porosty, pouště nebo státní území). K jejich znázornění se používají nejčastěji jednoduché barevné plochy. Kódování vlastností geografických jevů do mapy pomocí plošných zna-
ků využívá především jejich obrys a výplň (OBR. 3.2.2).
Obrys znaku může znázorňovat vlastnosti okraje geografického jevu podobně jako u liniových znaků, zatímco výplň vyjadřuje zejména druh jevu. Přesná poloha plošného jevu odpovídá rozsahu plošného znaku určeného nejčastěji jeho obrysem. Například obrys plochy pro území Česka kopíruje průběh státní hranice.
Metoda kartogramu Kartogramy znázorňují statistická data v administrativních jednotkách pomocí barevných výplní. Znázorňují jeden kvantitativní geografický jev popsaný číselnými hodnotami, které jsou přepočteny na rozlohu (km2) nebo jinou charakteristiku (např. na 1000 obyvatel). Hodnoty se nejprve rozdělí do intervalů (jejich počet a šířka se řeší statistickými metodami) a pak se jim přiřadí vhodná barevná stupnice (OBR. 3.2.4).
zalesnění
teplota
OBR. 3.2.4 | Barevná stupnice s popsanými hranicemi intervalů je legendou kartogramu.
Hodnota pro každou administrativní jednotku je buď přibližná střední hodnota příslušného intervalu, nebo leží mezi jeho hraničními hodnotami. Čím více je intervalů v legendě, tím jsou informace z kartogramu přesnější. Snadno lze srovnat hodnoty administrativních jednotek pomocí rozdílů barev intervalů, do kterých spadají.
1 : 150 000 000
žádná data 25 05075100 %
OBR. 3.2.5 | Typický kartogram
Zaměstnanost ve službách (podíl na celkové zaměstnanosti v %, 2023) (Zdroj dat: World Bank Group, 2025.)
OBR.
Metoda kartodiagramu
Kartodiagram je v podstatě mapa s diagramy, které znázorňují navzájem související statistická data, oproti kartogramům nepřepočítaná na plochu. Používá se velké množství diagramů, u nichž je vždy důležité, aby v legendě byly vysvětleny všechny jejich části. Protože kartodiagram může vyjadřovat hodnoty bodových jevů (např. charakteristiky počasí na meteorologické stanici), liniových jevů (např. přeprava osob na železniční trati) či plošných jevů (např. demografické charakteristiky kraje), rozlišují se bodové, liniové a plošné kartodiagramy.
OBR. 3.2.6 | Ukázky kartodiagramů:
počet školroční objem těžby
roční produkce olivového oleje (v litrech)
a) bodový
b) liniový
c) plošný
Informace o vlastnostech znázorňovaného jevu se získávají z parametrů diagramu, které jsou objasněny v hodnotovém měřítku v legendě (OBR. 3.2.7) vyjadřující vztah mezi velikostí diagramu a hodnotou jevu. To umožňuje odhadnout hodnoty z velikosti nebo šířky diagramu, zatímco struktura a výplň poskytují další informace o sledovaném jevu.
hektarový výnos
t/ha (ročně)
OBR. 3.2.7 | Hodnoty geografických jevů se určují z velikostí bodových znaků v hodnotovém měřítku.
Počet žáků ve specializovaných třídách základních a středních škol v okrese
14 % žáků v matematických třídách základních škol
11 % žáků v jazykových třídách základních škol
19 % žáků ve sportovních třídách základních škol
4 % žáků ve sportovních třídách středních škol
Druh školy základní matematická třídamatematická třída jazyková třída sportovní třída
28 % žáků v matematických třídách středních škol
32 % žáků v jazykových třídách středních škol
100 min. 1200300400500 žáků jazyková třída sportovní třída střední
OBR. 3.2.8 | Kolik informací je zakódováno v diagramu?
Metoda izolinií
Metodou izolinií se znázorňují hodnoty spojitých jevů na rozsáhlých územích. Izolinie jsou čáry spojující sousední místa se stejnou hodnotou. Typickými příklady jsou vrstevnice (spojují místa se stejnou nadmořskou výškou, OBR. 3.2.9) a izotermy (spojují místa se stejnou teplotou vzduchu). Izolinie vznikají výpočtem z hodnot ve vstupních bodech a vykreslují se v intervalech. Hodnoty jevu se odhadují ze vzdáleností mezi izoliniemi, jejichž interval je uveden v legendě. Čím menší je interval hodnot izolinií, tím jsou získané informace přesnější. Vybarvením ploch mezi vybranými vrstevnicemi vzniká metoda barevné hypsometrie (OBR. 3.1.3 g–h a 3.2.10).
Úbytek ozonu v ozonosféře je způsobován především nadměrnou koncentrací sloučenin známých pod označením freony. Jsou to látky, které jsou produktem moderní lidské společnosti. I když jejich výroba i používání byly v roce 1994 zakázány v rozvinutých státech (od roku 2010 i v rozvojových), stále ozonosféru rozrušují. To vede k mírnému ochlazování zemského povrchu. (Nicméně předpokládá se, že tento vliv je spíš nízký.)
OBR. 4.1.3 | Maximální velikost „ozonové díry“ nad Antarktidou v období 1979–2022 (Zdroj: Copernicus Atmosphere Monitoring Service (CAMS) / EEA, 2024.)
Ozon se vyskytuje také v troposféře a označuje se jako přízemní (troposférický). Vzniká především rozkladem produktů spalování fosilních paliv slunečním ultrafialovým zářením (tzv. procesem fotodisociace). Na rozdíl od stratosférického je jeho výskyt nežádoucí, neboť působí negativně na vegetaci i na zdraví obyvatelstva. V atmosféře je proto považován za znečišťující látku a sleduje se jeho koncentrace.
Dalšími vrstvami atmosféry jsou postupně mezosféra, termosféra a exosféra
Mezosféra dosahuje do výšky 80–85 km. Teplota v ní postupně klesá až k hodnotě –90 °C v oblasti mezopauzy. Tato vrstva obsahuje méně než 1 % veškerého vzduchu, koncentrace ozonu i vodních par jsou tu zanedbatelné. Je místem, kde shoří většina meteoritů.
OBR. 4.1.4 | Snížení koncentrace ozonu je patrné také nad Arktidou (2020). (Zdroj: NASA, 2020.)
Termosféra zasahuje do výšky 500–700 km. Teplota zde narůstá až k 1400 °C. V této vrstvě se vyskytuje polární záře.
Exosféra je poslední vrstvou atmosféry. Horní hranice se uvádí kolem 10 000 km. Rychlost pohybu molekul v této sféře dosahuje hodnot kolem 12 km/s, což odpovídá při povrchových podmínkách teplotě 1800 °C. Tato vysoká rychlost umožňuje molekulám vzduchu překonat gravitaci Země a únik do volného kosmického prostoru.
Co tvoří globální klimatický systém? Jakou úlohu mají jeho jednotlivé složky v procesu utváření klimatu na Zemi?
Které nejdůležitější stálé a proměnlivé plyny tvoří zemskou atmosféru?
Jak lze vertikálně členit zemskou atmosféru podle průběhu teploty?
Jak se může projevit snížení množství stratosférického ozonu v zemské atmosféře na lidskou společnost?
OBR. 4.1.5 | Polární záře
Teplo v atmosféře 4.2
● Jak se projevuje v jednotlivých částech planety (v jednotlivých krajinách) skutečnost, že v nich dopadají sluneční paprsky pod různými úhly?
● Které základní teplotní pásy rozeznáváme na Zemi? Co o nich víte?
OBR. 4.2.1 | Spektrum elektromagnetického záření 99 % z celkového toku slunečního záření připadá na rozmezí 0,1–4 μm.
Nutnou podmínkou pro veškeré procesy odehrávající se v globálním klimatickém systému, a tím i v krajinné sféře, je neustálý přísun a výměna energie. Hlavním zdrojem této energie je sluneční záření.
Možná jste dosud vnímali sluneční záření hlavně jako zdroj viditelného světla. To je ale pouze jeho část. Obsahuje ještě složku krátkovlnnou (ultrafialovou) a infračervenou. Ta přechází v dlouhovlnné záření, které v sobě zahrnuje záření tepelné. Barevné spektrum viditelné části slunečního záření včetně jeho okrajových částí znázorňuje obrázek 4.2.1.
Děje v atmosféře mohou existovat jen na základě výměny tepla – atmosféra má tedy svůj tepelný režim:
Proud slunečního záření, který prochází atmosférou, je na této cestě částečně pohlcen a mění se na teplo. Část slunečního záření se zde rozptyluje (tj. v atmosféře se šíří všemi směry). Na zemský povrch pronikne jen zbylá část záření, kde je jednak pohlcené, jednak se od povrchu odráží. Nejvíce záření odrážejí bílé plochy (sněhová pokrývka), nejméně plochy tmavé (voda, černozem). V případě vodních ploch může záření tímto prostředím dále procházet do hlubších vrstev. Od zahřátého zemského povrchu se postupně prohřívá přiléhající atmosféra, následně se oteplují i její vyšší vrstvy.
Proces neustálého přísunu a výdeje uvedených druhů záření a hospodaření s nimi v rámci zemského povrchu a atmosféry se nazývá zářivá (radiační) bilance.
Nejnovější výzkumy ukázaly, že je celkově pohlceno (atmosférou, zemským povrchem, hydrosférou) 66–71 % záření a zbývajících 29–34 % se odráží nebo vyzáří zpět do meziplanetárního prostoru. Nejvýznamnější změny slunečního záření v krajinné sféře jsou schematicky znázorněné na obrázku 4.2.2.
OBR. 4.2.2 | Tepelné pochody na zemském povrchu a v atmosféře
1. Slunce – zásadní zdroj energie systému;
2. hydrosféra – akumulace a přenos tepelné energie;
3. kryosféra – led a sníh intenzivně odráží krátkovlnné sluneční záření; 4. oblaka odrážejí krátkovlnné sluneční záření;
5. pevné částice v atmosféře – pohlcují nebo odrážejí energii slunečního záření;
6. georeliéf – hospodaří se sluneční energií, též ji tepelně vyzařuje a ta je částečně pohlcena oblaky a zpětně vyzářena k zemskému povrchu, říká se tomu zpětné záření oblačnosti;
7. vypařování z hydrosféry, pára obsahuje a přenáší nejen vodu, ale i energii;
8. energie dlouhovlnného záření vyzařovaná povrchem Země zpět do atmosféry;
9. oblaka – akumulují a vyzařují do volné atmosféry tepelnou energii získanou dlouhovlnným tepelným vyzařováním zemského povrchu; 10. pevné částice pohlcují tepelnou energii slunečního záření a vyzařují ji do vesmíru.
Voda v oceánech 5.2
● Jakou úlohu mají oceány ve velkém oběhu vody na Zemi?
● Který oceán ovlivňuje počasí a podnebí v Česku?
Oceány a moře zaujímají 361 mil. km povrchu Země a je v nich soustředěno asi 1 338 mil. km vody. Veškeré oceány a moře se souhrnně označují jako světový oceán a představují rozhodující zásobu vody na Zemi Základní informace o všech oceánech najdete v tabulce 5.2.1.
Moře rozlišujeme na okrajová (Beringovo moře), meziostrovní (Jávské moře) a vnitřní (Černé moře)
Představa, že dno moří a oceánů, pokryté podle svého původu pevninskými nebo hlubokomořskými usazeninami, je převážně rovné, byla již dávno vyvrácená. Nejpřesnější obraz oceánského dna byl získaný zpracováním údajů z družic (OBR. 5.2.1).
OBR 5.2.1 | Speciální měření umělých družic Země umožnilo vědcům zjistit přesné tvary oceánského dna (Zdroj: NASA GSFC SVS, 2002.)
Dno oceánu v hlubokooceánském příkopu je tvořeno čedičovou oceánskou zemskou kůrou s vývěry přehřáté vody puklinami (nazvanými kuřáci) Rozlišujeme černé kuřáky (OBR 5 2 2) a bílé kuřáky. Kuřáci jsou zdroji energie, rozpuštěných minerálních látek a soustřeďuje se kolem nich život. Odlišují se od sebe např. teplotou (u černých je výrazně vyšší) nebo pH (černí – kyselé, bílí – zásadité).
| Kuřáci
Oceán Plocha (mil km)
Průměrná hloubka (m) Objem (mil km)
Podíl z celkového povrchu Země
Tichý 155,557 3 940 714,4 30,51 %
Atlantský76,7623 575337,215,06 %
Indický 68,5563 840284,613,45 %
Jižní 20,327 3
Severní
Tichý oceán
Atlantský oceán
Severní ledový oceán
Tichý oceán
Indický oceán
Jižní oceán
5.2.3 | Rozdělení světového oceánu
● S pomocí Školního atlasu světa určete názvy moří, zálivů a průlivů všech oceánů z tabulky 5.2.1.
OBR. 5.2.2
OBR
TAB 5.2.1 | Základní údaje o oceánech
Vlastnosti mořské vody a její složení
Vodu v mořích a oceánech považujeme za roztok. V každém jejím kilogramu je totiž obsaženo přibližně 35 g rozpuštěných látek (zejména solí, nejvíce pak NaCl, síranů a uhličitanů). Tyto látky způsobují slanost mořské vody, běžně označovanou jako salinita. Průměrná salinita vody světového oceánu je 35 ‰ Větší slanost je v subtropech, kde je také vysoký výpar, nižší je v místech nižšího výparu a u ústí řek. Přehled chemického složení mořské vody najdete v tabulce 5.2.2.
TAB. 5.2.2 | Nejznámější rozpuštěné látky v mořské vodě
Látka Forma nalezená ve vodě
Podíl v mořské vodě
chlor iont chloridu55,0 %
sodík iont sodíku30,6 %
síra iont síranu
7,7 %
hořčík iont hořčíku3,7 %
vápník iont vápníku1,2 %
draslík iont draslíku1,1 %
CELKEM99,3 %
V místech, kde se slaná mořská voda míchá s vodou sladkou, vzniká voda brakická
Nejčastěji to bývá v ústí velkých řek do moře
Z fyzikálních vlastností mořské vody je nejdůležitější teplota. Světový oceán pohlcuje až 85 % dopadajícího slunečního záření, tedy více než kontinenty. Představuje tak pro celou planetu obrovskou zásobárnu tepla a současně působí jako regulátor teploty ovzduší na celé Zemi Prostorové rozložení jeho povrchové teploty je v souladu s průběhem teplotních pásů Oblast nejvyšších teplot se ale neztotožňuje se zeměpisným, nýbrž s termickým rovníkem, což je křivka obepínající Zemi a protínající jednotlivé poledníky v místech s nejvyšší roční průměrnou teplotou vzduchu přepočítanou na hladinu moře
Významnou fyzikální vlastností mořské vody je i její hustota. Závisí na salinitě, teplotě a tlaku. Obecně platí, že slaná mořská voda je vždy hustější než sladká. Sladká voda má maximální hustotu (a nejmenší objem) při teplotě 4 °C
Barva moří a oceánů závisí na množství a povaze minerálních a organických látek rozptýlených ve vodě a na přítomnosti některých druhů řas nebo planktonu.
Led na oceánské hladině Mořská voda zamrzá vzhledem ke svému chemickému složení při teplotě asi –1,9 °C. Při maximálním rozšíření mořského ledu, tj. na konci zimy na jižní polokouli, je na jižní polokouli až 24 mil. km světového oceánu pokryto ledem Celkově je hladina světového oceánu pokryta ledem na ploše 32 mil km, tj asi na 9 % rozlohy Dalšími útvary ledu na mořské hladině jsou ledové kry. Jejich výskyt je omezený 30° s. a j. š. V důsledku globálního oteplování se z Antarktického ledovcového štítu odlamují stále větší ledové kry a plocha mořského ledu v oblasti Arktidy i Antarktidy se neustále zmenšuje
● Na internetu otevřete webovou stránku https:// marine copernicus eu/cs/ocean-climate-portal/ arctic-sea-ice-extent a zjistěte, jaké množství arktického a antarktického ledu ubylo za posledních deset, popř pět let Současně najděte odpověď na otázku, jaké dopady má toto ubývání pro život na Zemi.
OBR. 5.2.4 | V důsledku globálního oteplování ubývá rozlohy oceánského ledu, zejména v Severním ledovém oceánu. (Zdroj dat: Meier, NSIDC, 2023.)
Pohyb mořské vody
Typickou vlastností mořské vody jsou její nepřetržité pohyby Pohyb vodních hmot ve světovém oceánu je v úzkém vztahu především s pochody v atmosféře, v zemské kůře a v oceánech samých. Můžeme rozlišit tři principy pohybu mořské vody: mořské dmutí (viz str. 13), mořské vlnění a mořské proudy. Nejlépe pozorovatelným pohybem mořské vody jsou vlny. Pohyb rotujících částic vody, vyvolaný například větrem, probíhá po uzavřených drahách na místě, zatímco tvar vlny se přesouvá ve směru větru. Mořská voda takto zprostředkovává přesun energie.
a) prosinec 1972 b) prosinec 2022
OBR. 8.3.13 | Krasová krajina patří mezi atraktivní turistické cíle.
Na povrchu krasové oblasti vznikají vlivem propadání stropů jeskyň závrty nebo propasti. Voda v krasových oblastech často mizí v podzemí přes tzv. ponory – místa, kde se voda ztrácí do krasového systému – a znovu se na jiných místech objevuje jako prameny (vyvěračky). V krasové krajině tečou řeky v podzemí a na povrchu jsou jen suchá údolí a vápencové skály. jeskyně
V Moravském krasu se na malém území vyskytuje celý krasový vodní cyklus: ponor → dlouhý podzemní tok → sifony a dómy → vývěr. Takto zde vznikly Amatérská jeskyně a systém Rudické propadání – Býčí skála, dvě nejvýznamnější podzemní vodní soustavy v Česku.
OBR. 8.3.14 | Izolovaná skála v Moravském krasu tvořená vápenci má výstižný název Hřebenáč.
Biogenní procesy a tvary Biogenní procesy formují georeliéf prostřednictvím organismů. Rostliny zpevňují svahy svými kořeny, čímž zpomalují erozi, ale zároveň jejich kořeny mohou rozrušovat skály a přispívat ke zvětrávání hornin. Živočichové (např. hlodavci, hmyz) přemísťují půdu při tvorbě nor a hnízd, což mění její strukturu a podporuje erozi nebo akumulaci materiálu. Termiti stavějí hnízda, termitiště,
která mohou dosahovat v průměru 20 metrů a výšky až pět metrů (OBR. 8.3.15).
OBR. 8.3.15 | Termitiště vznikají postupným hromaděním hlíny, dřeva a slin termitů, kteří je stavějí instinktivně podle potřeb kolonie, často s důmyslným ventilačním systémem.
V místech s nadbytkem vody a omezeným přístupem kyslíku dochází k hromadění organického materiálu a ke vzniku rašelinišť. Bobři stavějí hráze na vodních tocích, které mohou způsobit zpomalení toku, vznik jezírek a změnu hydrologických podmínek krajiny. Mikroorganismy v půdě hrají klíčovou roli při rozkladu organického materiálu a tvorbě humusu, čímž přispívají k půdotvorným procesům a ovlivňují kvalitu a strukturu půdního pokryvu. K biogenním procesům se řadí také činnost podmořských organismů, zejména korálů, které v teplých a mělkých mořích vytvářejí masivní korálové vápence a formují se do korálových útesů a atolů (OBR. 8.3.16).
sopečný útes
korálový útes
sopečná hora sopečná hornina la
korálový ostrov (atol)
narůstání korálů
vápenec z korálů usazeniny ze sopečné horniny usazeniny
přibývání korálů
přibývání korálů
OBR. 8.3.16 | Korálové ostrovy jsou tvořeny vápencem, který vzniká hromaděním zbytků korálů, lastur, řas a dalších mořských organismů s vápenitou schránkou, jež se postupně ukládají a zpevňují v teplých a mělkých vodách.
Geografové měří a mapují exogenní procesy pomocí řady moderních metod a technologií.
Přímá měření v terénu zahrnují například odebírání vzorků usazenin pro laboratorní analýzy (OBR. 8.3.17), používání sedimentometrů ke sledování ukládání pevných naplavenin v řekách či inklinometrů k měření pohybu svahů. Metodami dálkového průzkumu Země se sledují změny georeliéfu na větší ploše pomocí satelitních nebo leteckých snímků. Tyto technologie dokážou odhalit i drobné změny, jako je vznik erozních rýh nebo pohyb sedimentů.
Naměřené a získané údaje se ukládají, třídí a zpracovávají v GIS, kde se převádějí do mapových vrstev. Výsledné mapy pak slouží k hodnocení vývoje krajiny, plánování ochranných opatření i k další geografické práci.
OBR. 8.3.17 | Výzkum v terénu – z odebraných vzorků lze v laboratořích určit složení, stáří i původ usazenin a také objasnit vývoj prostředí, v němž se ukládaly.
Jaký je rozdíl mezi plaveninami a splaveninami a které z nich rozrušují dna řek?
Vyhledejte na internetu přístupné krasové jeskyně v Česku.
Proč jsou písečné duny typické pro oblasti s nízkou vegetací a vlhkostí?
Jak mrazové zvětrávání přispívá k formování suťových polí?
8.4
Typy georeliéfu
● Proč některé krajiny vypadají jako ploché roviny, zatímco jiné jsou plné strmých hor a hlubokých údolí?
● Jak georeliéf ovlivňuje rozhodování, kde lidé stavějí města, pěstují plodiny nebo hledají zdroje vody?
Skupiny tvarů povrchu litosféry se společnými vlastnostmi a vznikem obdobnými endogenními a exogenními procesy se označují jako typy georeliéfu. Určují se podle dominantních tvarů a procesů, které je vytvářejí.
Georeliéf pevnin
Tam, kde dominují endogenní síly, převládají mohutná pohoří a aktivní vulkány, zatímco tam, kde převažují exogenní procesy, povrch se vyhlazuje a formují se nížiny a pánve. Na základě vzhledu a vývoje se vymezují základní typy georeliéfu pevnin – akumulační nížiny, strukturní roviny, klenby, pánve a pohoří.
Akumulační nížiny
Akumulační nížiny jsou složené převážně z nezpevněných usazenin a mají ráz roviny či ploché pahorkatiny.
OBR. 8.4.1 | Pobřežní akumulační nížina Severního moře (Dánsko)
Biodiverzita 10.4
● Kde byste na Zemi hledali největší biodiverzitu na souši a kde v oceánu? Co všechno ji ovlivňuje?
Biodiverzita je bohatství života na planetě Zemi. Zahrnuje všechny druhy rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů (včetně genů, které obsahují) a složité ekosystémy, které vytvářejí životní prostředí Jedná se o jednu z nejdůležitějších vlastností biosféry Nejčastěji je zmiňována biodiverzita na úrovni druhů. Tu dále můžeme rozdělit na druhovou bohatost, což je pouhý součet druhů v daném území, a druhovou diverzitu, která je počtem druhů v kontextu jejich početnosti Biodiverzita má pro naši společnost zcela praktický význam Společenstva, která jsou druhově bohatá, mají větší odolnost proti různým změnám prostředí. Například pokud je les složený pouze z jediné dřeviny, kterou napadne smrtící škůdce, les přestane lokálně existovat včetně spousty dalších organismů, které na něj byly vázány V lese složeném z mnoha druhů dojde ke smrti pouze části společenstva, a není tak ohrožena existence lesa jako celku
Největší biodiverzitou oplývají rovníkové oblasti tropických deštných lesů. S rostoucí zeměpisnou šířkou biodiverzita klesá Hovoříme o takzvaném šířkovém gradientu diverzity Tento gradient má zřejmě dvě hlavní příčiny První je produktivita, tedy množství biomasy, které v průměru za rok přibude. Většinou se udává v tunách na hektar. Také produktivita v planetárním měřítku obecně klesá s rostoucí zeměpisnou šířkou. Druhou příčinou je střídání klimatu v minulosti Během dob ledových byla druhová diverzita chladnějších oblastí zdecimována, protože ne všechny druhy dokázaly migrovat do teplejších oblastí a pak se vrátit zpět.
OBR 10.4 3 | Tropický deštný les
OBR. 10.4.1 | Každá barva znázorňuje jedince konkrétního druhu. Oba čtverce mají stejnou druhovou bohatost, ale zcela rozdílnou druhovou diverzitu
OBR 10.4 2 | Krajina s nízkou diverzitou hospodářských plodin
OBR. 10.4.4 | Tajga
V tropickém deštném lese může růst až 100 druhů stromů na 1 ha V celém geobiomu tajgy nalezneme nízké desítky druhů stromů
Vysvětlete, proč se ve společenstvech s nízkou diverzitou lépe šíří nemoci
Co lze udělat, abychom zvýšili diverzitu polní krajiny a lesní krajiny?
Podívejte se na mapu Evropy a zkuste najít bariéry, které během doby ledové bránily migraci na jih.
0.5
Planetární členění biosféry a její environmentální problémy
Biosféru planety Země můžeme členit pomocí různých kritérií. Ve fyzické geografii ji členíme do takzvaných geobiomů Geobiomy jsou ekosystémy makroregionálního až planetárního měřítka, které se vyznačují podobným klimatem, podobnými půdami, podobnými primárními producenty a podobným způsobem fungování celého ekosystému. Jednotlivé geobiomy se vyskytují na více místech planety Země (například tropický deštný les se nachází v Americe, v Africe, v Asii a omezeně i v Austrálii, viz OBR 10.5 1)
Tropické deštné lesy
Tropické deštné lesy jsou geobiom, který se vytvořil po obou stranách rovníku. Panuje zde tropické humidní (vlhké) klima téměř s absencí sezónnosti Díky hustému porostu jsou také denní výkyvy teplot velmi malé Půdy jsou značně zvětralé a s malým obsahem živin Vstupní humusotvorný materiál je velmi rychle rozložen a zabudován zpět do nadzemní biomasy. Stabil-
ní vlhké klima umožnuje růst vysokých stromů, které jsou také hlavními primárními producenty. Disturbance jsou zde pouze maloplošné, po smrti a pádu jednotlivých vzrostlých stromů Pro stromový porost je typická patrovitost Stromy, které dosahují do horního patra, musejí být přizpůsobeny proti přílišné ztrátě vody, protože sluneční záření v oblasti rovníku může být velmi silné. Stromy rostoucí níž takové přizpůsobení nemají, naopak se musejí vyrovnat s nižším příjmem slunečního záření Jednou z běžných strategií, jak se dostat více ke světlu, je epifytismus, jev, kdy rostlina roste na jiné rostlině. Tropický deštný les je druhově nejbohatším ekosystémem naší planety. Vyskytuje se zde celá řada specializovaných organismů. Žijí zde létaví savci (kaloni a poletuchy), opice mají pro život v korunách stromů přizpůsobený chápavý ocas, termiti si stavějí svá termitiště často v korunách stromů Díky hustému porostu má velký význam opylování a rozšiřování semen živočichy – mezi specifické opylovače patří kolibříci.
polární pustiny
tundra
tajga opadavé listnaté lesy tvrdolisté lesy
stepi pouště a polopouště savany tropické deštné lesy
Indický oceán
Atlantský oceán
Tichý oceán
Tichý oceán
Severní ledový oceán
obratník Kozoroha
obratník Raka
jižní polární kruh
severní polární kruh
rovník
První díl řady učebnic geografie pro gymnázia a střední školy se zaměřuje převážně na učivo z fyzické geografie.
V úvodních kapitolách se věnuje poznatkům o planetě Zemi, blízkému vesmíru a základům kartografie. Další kapitoly se pak postupně zabývají jednotlivými složkami krajinné sféry Země –atmosférou, hydrosférou, kryosférou, litosférou a georeliéfem, pedosférou a biosférou. Kromě popisu sledovaných jevů a přírodních procesů se autoři zaměřují také na vliv lidské činnosti na přírodu a krajinu v kontextu problémů 21. století.
Přepracované a aktualizované vydání přináší nejnovější dostupné odborné i statistické údaje. Přehledné zpracování a bohatý obrazový materiál pomáhá studentům lépe porozumět učivu a rozvíjí jejich geografické myšlení.
