Čtení 2

âTENÍ

PRO PRV≈ÁâKY

SEZNÁMENÍ S DROPKOU

Bum! Plác! Šplích! Sotva Ťapka vystrčila nos ze dveří, už se jí rozplácla na čumáčku první kapka deště.

„No, to je ale počasí. Je leden, má sněžit, a ne pršet,“ pomyslela si Ťapka, olízla se a polkla. Netušila, že spolkla právě kapku Dropku.

„Kde to jsem?“ divila se Dropka. „Ještě před chvílí jsem viděla celou zemi široko daleko.

Jak to, že se najednou udělala taková tma?“

„Jsi v mém těle,“ ozval se nějaký hlásek. „Potřebuji, aby se z tebe stalo mlíčko.“

„K čemu potřebuješ mlíčko?“ ptá se zvědavě Dropka. „Narodila se mi dvě štěňátka – černobílá Mufka a černý Fin.

A ta potřebují hodně mlíčka, aby mohla vyrůst,“ poučuje ji hlásek.

„No, to by možná šlo,“ souhlasí Dropka. „Sice jsem ještě nikdy mléko nedělala, ale můžu to zkusit. Co mám udělat?“

„Nedělej nic, já do rána všechno zařídím,“ ozval se hlásek. „Jen mi ještě pověz, jak se jmenuješ.“ „Mám jméno po své anglické prababičce paní Drop.

Drop je anglicky kapka, víš? No a já jsem Dropka.“ „Hm, zajímavé,“ řekl naposledy hlásek a bylo ticho.

Víte, že?

Irský setr

a vlídným výrazem. Je inteligentní,

Je nutné provádět pravidelné odstřihávání chloupků

Foxteriér drsnosrstý

Je to živý a čilý pes. Je přátelský, nebojácný a ochotný svému pánovi vždy vyhovět.

Péče: Několikrát ročně potřebuje trimovat* a několikrát týdně kartáčovat. Vyžaduje dlouhé procházky a běh, aportování nebo hru s míčem.

Anglický kokršpaněl

Je to veselý, přátelský, chytrý a něžný pes. Miluje děti. Bývá miláčkem celé rodiny. Jeho jedinou špatnou vlastností je tvrdohlavost. Péče: Dožaduje se pravidelných procházek, pro které je velmi zapálený. Jeho srst je potřeba každý den důkladně rozčesávat a kartáčovat.

* trimování – jemné vytrvávání starých chlupů

Český fousek

Je velice klidný, přítulný a poslušný, přitom však chytrý, aktivní a houževnatý. Dříve se využíval hlavně k lovu, dnes nejvíce jako společník.

Péče: Český fousek vyžaduje delší procházky a přiměřenou tělesnou námahu.

Čas letí jako vítr a štěňata rostou jako z vody.

Mufka i Fin už běhají. Každým dnem jsou stále hbitější. Číče začíná být trochu ouvej. Jéje, slyšíte to? Vřeští, jako by jí šlo o život. No aby ne. Podívejte se, co se děje.

Není divu, že tak vříská, když se o ni oba pejsci přetahují. „No tak, dejte pokoj! Vždyť jí ublížíte!“ zlobí se Ondra. Rychle spěchá Číče na pomoc.

„To máš z toho, že jsi je škrábala, když byli ještě maličcí. Teď ti to vracejí.“

Kočička vyskočila na křeslo. Tam za ní ti nemotorové nemůžou. Na takové sportovní výkony jsou ještě moc malí.

Bude si na ně muset dát pozor. Jsou sice už větší než ona, ale Číča je zase mrštnější.

Příště na ně pořádně zasyčí. Asi takhle: A sekne je drápkem. Asi takhle: Ať si moc nedovolují.

1

Vysvětli, co znamenají uvedená rčení. Spoj rčení, která jsou si podobná.

Letí jako vítr.

Rostou jako z vody.

Skáče jako koník.

Běží, jako by jí šlo o život.

Rostou jako houby po dešti.

Hopsá jako kůzle.

2 Vzpomeň si ještě na jiná rčení a vysvětli je.

3 Rozhodni, koho se následující věty nejspíš týkají. Spoj tyto věty s obrázkem, pak je předveď.

2 Hádej a doplňuj.

Šlo hříbátko do obchodu nakoupit si pitnou vodu. Nemohlo však do krámu, prý že bylo v pyžamu! Mě se to však nezdá. Vždyť to byla .

3 Rozhodni, kdo to říká a jestli je to pravda. Spoj bublinu s velbloudem, který to říká.

Kolem domů poletuje, hledá drobeček. Stejnou notu stále zpívá: Čim, čim, čimčarijá.

Je to .

Proč máš na zádech dva hrby? Když jsem chodil do školy, nosil jsem špatně aktovku.

Jak jsi ji nosil?

Místo na zádech, hodil jsem si ji vždycky přes rameno.

To se mi nějak nezdá.

4 Vylušti křížovku – napiš, kdo se tak ozývá. Tajenka ti prozradí, jak se nazývá velbloud s jedním hrbem. 1. Krá, krá 2. Hú, hú

4. 5. 6. 1. 2. 7. 3. D Y

BOUŘKA

Dropka s Lotou si ještě chvilku povídaly o sedmi králích.

Pak se zvedl vítr a rozfoukl je. Každá teď letí na opačnou stranu. Dropka cítí, že nějak těžkne. Kolem dokola je samá mlha. A ta mlha houstne a houstne. Už není vůbec nic vidět.

Vítr zesílil. Dropce se zajiskřilo před očima. Potom se ozvala silná rána. „Co je to?“ lekla se kapička. Ale nikdo jí neodpovídá. Není totiž čas. Všechno jde ráz na ráz.

Dropka už je tak těžká, že se ve vzduchu nemůže dál udržet. Padá k zemi. Chytla se rychle za ruce ještě s několika kapkami, které letěly kolem. Jenže co čert nechtěl!

Přihnal se ledový vítr a kapky ztuhly! Tak. Teď je z nich ledová kulička a … plác. Padla rovnou do vody.

A voda běží a hučí a mele se a na zádech veze spoustu ledových kuliček. Lidé, co byli zrovna na procházce u řeky, volají: „Pomóóóc, padají kroupyyy. Rychle se musíme schovááát.“ A utíkají domů.

A voda běží a hučí a mele se a hřeje. Dropka cítí, že už se zase může hýbat. Nechává se unášet spolu s ostatními vstříc novému dobrodružství.

Zahraj si na koloběh vody v přírodě. Proměny deštové kapky vyjádři pohybem. Představ si, že jsi dešťová kapka. Padáš na zem. Spojuješ se s ostatními kapkami v louži, v potůček. Teď vtékáš do řeky… a s řekou do moře. Volně pluješ po hladině, ale slunce pálí a vysouší tě. Stoupáš vzhůru k nebi jako pára a spojuješ se s ostatními v černý mrak. Mrak těžkne, protrhne se a ty znovu padáš jako kapka k zemi. Na zemi je však zima, mrzneš v led. Slunce začíná silně hřát, roztáváš… (pokračujeme

jednu. Kdo jich bude mít nejvíce?

2 Pracujte v týmech – roztřiďte slova z tabulky. Opište slova na papír, pak je rozstříhejte a snažte se je rozdělit do skupin podle společných vlastností. Diskutujte.

MLÝNEK

Jiří Žáček

Byla jedna ježibaba, škaredá až běda. Co mám dělat? Vyprosím si radu od Vševěda!

Na koště se posadila, vznesla se a tradá! Poraď, pomoz, moudrý děde, ať jsem zase mladá!

Dobrák Vševěd jí dal mlýnek, přidal moudrou větu: Přemele tě na panenku –zase budeš k světu...

Ježibaba do něj hupla, přiklopila víko. Mel už, mlýnku, ať jsem zase holka krev a mlíko!

Mlýnek mele, jak to po něm ježibaba chtěla –

A když domlel, krindapána, to vám byla mela!

Mlýnek mele, mele, mele, co mu síly stačí –libuje si ježibaba, že je čím dál mladší.

Místo staré ježibaby nemluvňátko je tu... Nakrmte ho, potěšte ho, aby bylo k světu!

Spočítej, kolikrát v textu najdeš slovo JEŽIBABA.

MALÉ ZVÍŘE, VELKÝ STRACH

Jozef Pavlovič

Když šla zase jednou Červená karkulka k babičce s výslužkou, potkala na poli ježibabu, která měla na sobě všecko dlouhé. Dlouhé šaty, dlouhé vlasy, dlouhou bradu, dlouhý nos, dlouhé nehty, dlouhé zuby.

Karkulka se ježibaby polekala. Proto řekla: „Abrakadabra“ a proměnila se v ježka. Ježibaba nic.

Tak se Karkulka změnila v psa. Ježibaba zase nic.

Potom v divočáka, ve vlka, v medvěda, ale ježibaba pořád nic. Karkulka se tedy proměnila v myš a už si to metelí k ježibabě. To jste měli vidět, co se začalo dít! Ježibaba zaječela a už uhání, jako by ji čert honil.

ČERVENÁ KARKULKA

Jiří Žáček

Na palouku v bodláčí leží vlk a kouří lulku. Honem vyskoč, chlupáči, dej si pozor na Karkulku.

Nauč se básničku zpaměti.

Ona chodí do juda, každé ráno vzpírá činku. Čeká tě jen ostuda, vypráší ti kožich, synku.

JAK DŘEVORUBEC NAPÁLIL MEDVĚDA podle

Zdeňka Adly

Dřevorubec se vracel z práce. Šel lesem, na rameně nesl pilu.

A jak tak jde a těší se, že už za chvíli bude doma, najednou se mu postaví do cesty veliký medvěd.

„Chlape, teď tě sežeru!“

Dřevorubec se hned tak nepoleká. „Poslouchej, medvěde, že se nestydíš. Tohle není od tebe hezké.“ „Co není hezké?“

„Však ty dobře víš, za co by ses měl stydět.“

„A nevím.“

„Jen nedělej hloupého, medvěde. Není hezké, že jdete na mne hned dva.“

„Co to chlape, povídáš! Jsem na tebe sám a sám tě taky sežeru.“

„Jste na mne dva, medvěde. Dobře vidím, kdo se to schovává tamhle za dubem.“

Medvěd se nedůvěřivě rozhlédl.

„Co kde vidíš, chlape? Kdože je za dubem?“

„Však ty víš, medvěde, s kým ses na mne smluvil. Za dubem přece číhá tygr.“

„Cože, tygr?“

Medvěd se polekal a uháněl do lesa. Dřevorubec se usmál a pospíšil si domů.

BLECHA

Hana Doskočilová

„Uá,“ zařval tygr. „Kdo se chce se mnou prát?“ Nikdo ani nemukal. Opice utekly a ptáci sotva popadali dech. „Uá,“ zařval tygr a zapráskal ocasem. „Kdo je tu silný jako já?“

Nikdo nedutal. Ani slon si netroufl zatroubit. „Uá,“ zařval tygr. „Kdo se tygra nebojí?“ „Já,“ ozval se hlásek jako vlásek. To řekla blecha a kousla tygra do ucha. A opravdu se nemusela bát. Tygří tlapa je příliš velká, než aby našla blechu v tygřím kožichu. Vyškrtni z každého slova jedno písmeno a objev zvíře.

ROZPOČITADLA Josef Kožíšek

U našeho lesíka starý ježek naříká: ztratil prý tam nové boty, když šel včera do roboty. Nenaříkej ježku náš, mezi námi boty máš; ať je našel ten neb ten, vypíchej ho z kola ven!

Šla veverka na jahody, utíkala podle vody, jahody se rozsypaly, do studánky napadaly. Běž panenko, běž, veverušku těš!

P O S E L K U T N A

H R A D P L E S S T O J K A V L A K O V O C E K O Š T Ě L A V I C E