SOFFA 24 / ČESKOSLOVENSKO, Czech edition

ČESKY

SOFFA

design

food

people

travel

VYDÁNÍ | 24

life

SOFFA

design

food

people

travel

life

TÉMA ČÍSLA: ČESKOSLOVENSKO V roce 2018 si připomeneme 100 let od vzniku Československa. V SOFFA 24 chceme vzdát hold době první republiky a počátkům československé státnosti.

Oslavte toto významné výročí s námi!

Obsah

VYDÁNÍ SOFFA 24 JE VĚNOVÁNO

ČESKOSLOVENSKU Období takzvané první Československé republiky, tedy od jejího vzniku 28. října 1918 do přijetí mnichovské dohody v září 1938 a nuceného postoupení pohraničí Německu, je spjato s řadou takřka romantických představ. Obecně tuto dobu, kterou si dnes spojujeme s černobílými filmy pro pamětníky, považujeme za nedostižný vzor. Všechno samozřejmě nebylo ideální, i mladé meziválečné Československo mělo své problémy.

V rámci oslav stého výročí však chceme vyzdvihnout to, na co můžeme být hrdí, a také ukázat, jak na dědictví první republiky navazuje dnešní generace. Symbolem prosperity nového státu byl mimo jiné Tomáš Baťa a město Zlín, kam se vypravíme v cestovatelské reportáži. Architekturu si v tomto čísle užijete dosyta, projdeme se známými pražskými pasážemi či interiéry od Josefa Gočára, Jože Plečnika i Adolfa Loose.

Módní fotostory jsme zasadili do krásné Winternitzovy vily a předvedou se tu mimo jiné tradiční značky jako Nehera a Tonak, které existovaly už v době vzniku tohoto domu. Československá republika byla vyhlášena v pražském Obecním domě, to je místo, které rozhodně stojí za návštěvu. Podíváme se také do obnovené rodinné sklárny Rückl, která právě představila novou kolekci broušeného křišťálu, a ochutnáme delikatesy v legendárních prvorepublikových kavárnách, které zažívají renesanci. Nemohou chybět ani přední osobnosti doby. Chcete vědět, čím si svítil herec Vlasta Burian a co sbírala automobilová závodnice Eliška Junková? Čtěte!

4

6 10 34 42 51 63 74 84 92 106 116 117 125 150 151

Editorial | Všechno nejlepší!

Architektura | Loos, Mies van der Rohe a Gočár Český fenomén | Krok sun krok České značky | Je nás pět Interiér | S láskou ke světlu Design a jídlo | Historické kavárny Design | Věčná avantgarda Architektura | Maják české státnosti Móda | Nedělní oběd Galerie | Tváře první republiky Výběr redakce | Dárky pro každého Sport | Sokol tehdy a dnes Cestování | Vynález města Výběr redakce | Hezky česky Kreativní lidé | Studie v růžové

Editorial

VŠECHNO NEJLEPŠÍ!

Vždycky jsem milovala filmy pro pamětníky, Loosovy interiéry, Ladovy obrázky a pražské pasáže. Tyhle čtyři věci jsou pro mě symbolem první republiky a Československa, kterému jsme se rozhodli k 100. narozeninám věnovat toto číslo. Celý rok jsem se těšila na to, až budeme moci fotit ve Winternitzově vile a v baťovských domcích, ochutnávat prvorepublikové zákusky u Myšáka, sedět na ‚Halabalovi‘ a číst si o osudech předních osobností doby, abychom je pro vás mohli co nejlépe zpracovat. Snad se nám podařilo zachytit ojedinělého ducha meziválečné éry bez zbytečné nostalgie a s noblesou, kterou si zaslouží. Posuďte sami!

Republika slaví výročí v roce 2018, na letošek připadá hned dvojité výročí jednoho z jejích nejvýznamnějších umělců Josefa Lady. Výstava Sedmičky Josefa Lady, kterou můžete až do 1. 4. 2018 vidět v Galerii Tančící dům, připomíná 130 let od narození a 60 let od úmrtí malíře, bez jehož obrázků se neobejdou žádné české Vánoce a které jsou jedním ze symbolů českého kulturního dědictví. Zajděte se na výstavu podívat i s dětmi nebo vnoučaty a užijte si ladovskou poetiku a humor!

Adéla Kudrnová | šéfredaktorka

VYHRAJTE VSTUPENKU NA VÝSTAVU SEDMIČKY JOSEFA LADY Chystáte se na výstavu Sedmičky Josefa Lady? Napište nám na info@soffamag.com (předmět: #Lada), který obrázek od Josefa Lady máte nejraději a proč.

Pět nejzajímavějších odpovědí vyhrává vstupenku. www.sedmickyjosefalady.cz

Úplná pravidla soutěže najdete na www.soffamag.com

ilustrace: archiv Josefa Lady

OBJEDNEJTE SI

ROČNÍ PŘEDPLATNÉ PŘEDPLAŤTE SI TIŠTĚNÉ VYDÁNÍ SOFFA NA CELÝ ROK A TĚŠTE SE NA ČÍSLA VE SVÉ SCHRÁNCE, TABLETU NEBO TELEFONU.

TIŠTĚNÉ + DIGITÁLNÍ PŘEDPLATNÉ VČETNĚ POŠTOVNÉHO 1 250 Kč po České republice | 85 € po Evropě | 105 € mimo Evropu Objednávejte na: SHOP.SOFFAMAG.COM, e-mailem: soffa@send.cz, telefonicky: +420 225 985 225

6 ČÍSEL ZA CENU 5

+ PSANÍČKO PAARTY OD PLAYBAG

OBJEDNEJTE SI ROČNÍ PŘEDPLATNÉ SOFFA DO 8. 2. 2018 A OBDRŽÍTE KOŽENOU KABELKU/PENĚŽENKU PAARTY ZNAČKY PLAYBAG V HODNOTĚ 1 200 KČ.

TAŠTIČKA PAARTY S malou kabelkou/peněženkou od značky Playbag nemusíte chodit na večírky, kde vás to nebaví, PAARTY, jakou si přejete, je tady. Psaníčko je z hovězinové usně, má uzavírání na kovový zip a rozměry 20 × 13 cm.

Na výběr k předplatnému je v černé nebo růžové barvě.

Nabídka platí při objednávce a úhradě předplatného od 14. 12. 2017 do 8. 2. 2018 a do vyčerpání zásob.

Obdržíte nejbližší možné vydání SOFFA po úhradě předplatného. Spolu s ním obdržíte psaníčko Paarty (v jedné ze dvou barev, výběr je na redakci). Podmínky předplatného a bližší informace o udělení souhlasu se zpracováním a užitím vašich osobních údajů najdete na www.soffamag.cz.

Obchodní podmínky send.cz.

Architektura

LOOS, MIES VAN DER ROHE A GOČÁR MODERNÍ ARCHITEKTURA ZASÁHLA MLADOU REPUBLIKU JAKO VLNA ŽIVÉ VODY A VZNIKLO TAK MNOHO STAVEB, KTERÉ SVĚDČÍ O MONUMENTÁLNÍCH ČASECH. text: Hana Švolbová | foto: Michaela Karásek Čejková, Adéla Havelková, Lina Németh, André Reis, Petr Polák / archiv Plzeň – Turismus a David Židlický

10

V DOBŘE PROSPERUJÍCÍ SPOLEČNOSTI SE DAŘÍ I KVALITNÍMU UŽITÉMU UMĚNÍ. NENÍ DIVU, ŽE PO PŘELOMU STOLETÍ VZNIKALY V ČESKOSLOVENSKU NÁKLADNÉ STAVBY. BANKY, SOKOLOVNY, MUZEA, LÁZEŇSKÉ PAVILONY I PŘEPYCHOVÉ SOUKROMÉ OBYTNÉ DOMY ROSTLY JAKO HOUBY PO DEŠTI. VEDLE JEDNOTLIVÝCH BUDOV SE REALIZUJÍ CELÉ URBANISTICKÉ KONCEPCE. ARCHITEKTI ČERPAJÍ INSPIRACI Z ŘADY MODERNISTICKÝCH UMĚLECKÝCH SMĚRŮ. VEDLE DŘÍVĚJŠÍCH STAVEB SECESNÍCH SE MEZI PERLY ČESKÉ ARCHITEKTURY SPOJENÉ S MEZIVÁLEČNÝM OBDOBÍM ZAŘADILY PŘEDEVŠÍM BUDOVY KUBISTICKÉ A FUNKCIONALISTICKÉ. SOFFA VÁS PROVEDE PO STOPÁCH OSOBITÉ PRVOREPUBLIKOVÉ ARCHITEKTURY NAPŘÍČ REPUBLIKOU.

LOOSOVA PLZEŇ Svoje putování začneme v západních Čechách, kde jistou dobu působil vynikající český architekt Adolf Loos, proslulý stavbami v Paříži i Vídni či věhlasnou Müllerovou vilou v Praze. V Plzni se dochoval jedinečný soubor osmi bytových interiérů realizovaných ve 30. letech pro bohaté investory z řad židovských obchodníků. Každý z bytů má navíc svůj vlastní příběh, často tragický, což souvisí nejen s druhou světovou válkou, ale i s následným obdobím komunismu. Loos kladl důraz na praktické využití bytu, vestavěné skříně tak bývají plné důmyslných přihrádek, interiér z kvalitních přírodních materiálů skýtá řadu atypických prvků, které měly usnadnit každodenní život. Asi nejkrásnějším zdejším interiérem je byt v druhém patře činžovního domu v Bendově ulici č. 10 vytvořený pro chemického odborníka Viléma Krause. Nejhodnotnější částí bytu je obytná hala propojená s jídelnou. Proti sobě umístěné zrcadlové stěny vytvářejí efekt takzvané nekonečné enfilády, tedy donekonečna znásobeného odrazu. Loosovy interiéry je možné zhlédnout v rámci pravidelných prohlídek. | www.adolfloosplzen.cz

PRAHA MNOHA TVÁŘÍ Paláce a pasáže v okolí Václavského náměstí Václavské náměstí a jeho okolí jsou tepajícím středem Nového města pražského už od středověku. Shora shlíží na široký bulvár předválečná socha svatého Václava od Josefa Václava Myslbeka. Moderní podobu náměstí určují secesní a modernistické budovy s pasážemi. Mezi nejproslulejší patří palác Koruna na rohu Václavského náměstí a ulice Na Příkopě. Budova byla vystavěna už v letech 1911–1914 ve slohu pozdní secese, avšak již s železobetonovou konstrukcí, a zakončuje ji osmiúhelníková skleněná kupole ve tvaru koruny. Za první republiky sloužila Koruna jako jedno ze společenských center, ►

11

navštívit bylo možné například luxusní salon krásy, parní lázně, biograf a od roku 1931 podle berlínského vzoru zřízený samoobslužný jídelní automat. | www.koruna-palace.cz Snad nejznámější pasáž leží v boční Vodičkově ulici. Palác Lucerna byl postaven v doznívajícím secesním slohu v letech 1907–1911, nicméně už tehdy s využitím modernistických prvků, jako je železobetonová konstrukce či luxferové stropy.

Lucerna byla ztělesněním futuristického snu o centru moderního velkoměsta, které propojí společenské, kulturní i obchodní zařízení. Projektanti Vácslav Havel a Jan Čamský vytvořili unikátní budovu, první pasážový dům v Praze, který se stal skutečným středobodem meziválečného období. Poskytoval několik sálů, kanceláře, byty a ateliéry, v průchodu pak obchody a kafeterie. Nejobdivovanější bývá Velký sál, po dlouhou dobu největší v Praze. Lucerna je těsně spjata s českým kulturním prostředím, sídlil zde rodící se rozhlas i film, byl zde poprvé uveden zvukový kinematograf. Po letech doslovného chátrání v období komunismu se Lucerna vrátila rodině Havlových, prošla rekonstrukcí a dále slouží svému účelu včetně majestátního kinosálu. Pasáž zdobí plastika Kůň sochaře Davida Černého. | www.lucerna.cz

12

V bezprostřední blízkosti Václavského náměstí, na nároží Jungmannova náměstí a Národní třídy, stojí palác Adria. Budovu nechala v letech 1923–1924 vystavět italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà podle projektu architekta Josefa Zasche ve spolupráci s Pavlem Janákem, který je autorem barevné fasády ve stylu takzvaného rondokubismu. I tento palác má svou velkou pasáž zdobenou mosazí a obloženou růžovohnědým rakouským mramorem. O sochařskou výzdobu se postarali například Otto Gutfreund či Jan Štursa, který je autorem sousoší Adrie, pravděpodobně největší galvanoplastické sochy na světě. Prostory paláce byly později upraveny pro divadelní využití. Příjemné je posezení ve stylové kavárně Adria. | www.caffeadria.cz ►

TATO DVOUSTRANA ZLEVA: Palace Garage je unikátní funkcionalistická technická památka v Hradci Králové. | Městské lázně v Hradci Králové byly vybaveny umělým vlnobitím. | V budově královéhradeckého Sokola sídlí i filharmonie. | Funkcionalistickou vilu v Lázních Bohdaneč projektoval Josef Gočár pro svou sestru.

13

VLEVO A NAHOŘE: Pražský Veletržní palác představuje jednu z největších funkcionalistických staveb v Česku.

Projekt hotelu AXA přišel se sportovním konceptem a originálním trubkovým nábytkem.

Architektura

Pasáž českého designu Monumentální budova České národní banky na nároží ulice Na Příkopě vznikla v letech 1935–1942 podle návrhu Františka Roitha a je typickým zástupcem takzvané oficiální pražské funkcionalistické architektury. Od počátku propojovala pasáž vedle dnešního Slovanského domu budovu banky s budovou Plodinové burzy na Senovážném náměstí.

Stylově čistá pasáž v bankovním centru v současnosti slouží k prezentaci českého designu. Projekt inspirovaný Paříží, Berlínem a Bruselem představuje nejen výstavní fórum, ale také místo pro setkávání vystavujících autorů s veřejností. | www.pasazdesignu.cz Legiobanka a národní dekorativismus Nejtypičtějším představitelem rondokubismu neboli národního dekorativismu či obloučkového kubismu je budova Legiobanky v ulici Na Poříčí, realizovaná podle projektu Josefa Gočára v letech 1921–1939. Rondokubismus zjemňuje původní kubistické hrany, krychle a jehlany do obloučků v duchu slovanské tradice a je to typicky český styl. I tuto budovu ozdobili plastikami a reliéfy Jan Štursa a Otto Gutfreund. V suterénu budovy dnes sídlí Divadlo Archa. | www.palacarcha.cz Hotel AXA Ulice Na Poříčí nabízí ještě jeden architektonický skvost: funkcionalistickou budovu hotelu AXA z let 1930–1932. Budovu projektoval její majitel architekt Václav Pilc, který i díky své manželce, lyžařce, plavkyni a reprezentantce ve skocích do vody Běle Friedländerové vtiskl hotelu netradiční sportovní podobu. Součástí budovy byl bazén se skokanskou věží, která byla později odstraněna, a dvě tělocvičny. Běla Friedländerová zde vedla sportovní kurzy především pro ženy. Hotel byl vybaven originálním trubkovým nábytkem ze Slezákových závodů, který se při rekonstrukci budovy podařilo do interiéru díky firmě Kovonax vrátit. Vedle ubytovacích kapacit slouží v současnosti veřejnosti bazén a fitness centrum. | www.axa-hotel.cz Pražští obři Na závěr toulek po Praze jsme si nechali tři monumentální stavby. V letech 1925–1928 byla v Holešovicích realizována jedna z prvních a největších funkcionalistických budov – Veletržní palác. Původně se zde konaly veletrhy, později tu sídlily podniky zahraničního obchodu a dnes je stavba centrem moderního umění. Národní galerie zde prezentuje stálou expozici i výstavy umění 20. a 21. století. | www.ngprague.cz ► VPRAVO: Brněnská vila Tugendhat je zásadní funkcionalistickou stavbou v České republice.

16

TATO DVOUSTRANA: Kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Praze je dílem slovinského architekta Jože Plečnika.

Ve stavbě se odráží královská i biblická symbolika.

VLEVO A NAHOŘE: Budova Muzea východních Čech je první modernistickou stavbou Hradce Králové.

Interiér bytu v Bendlově ulici č. 10 v Plzni je nejzachovalejším modernistickým interiérem podle návrhu světoznámého architekta Adolfa Loose.

Architektura

Jednou z nejpozoruhodnějších sakrálních staveb nejen v Praze, ale i v celé republice je kostel Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad. Dílo slovinského architekta Jože Plečnika je zcela osobitou stavbou, inspirací jí byla biblická Noemova archa i královská symbolika – vnější zdivo například připomíná hermelínový plášť. Hodiny na kostelní věži mají průměr 7,5 metru a jsou největší v Česku. | www.srdcepane.cz Pražské putování zakončíme u jedné z dominant pražského panoramatu, památníku Vítkov. Ten byl vybudován k uctění památky československých legionářů a československého odboje za první světové války podle projektu Jana Zázvorky ve funkcionalistickém duchu. Památník národního osvobození vznikal mezi lety 1929–1933. Monumentální jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova byla podle návrhů Bohumila Kafky, které sahají až do roku 1931, odlita v roce 1950. Památník měl pohnutý osud, za války zde bylo skladiště wehrmachtu, po roce 1948 sloužil propagaci komunistického režimu. Po smrti prezidenta Klementa Gottwalda bylo v prostorách budovy dokonce zřízeno jeho mauzoleum. V současné době patří budova Národnímu muzeu, které v jejích reprezentativních sálech zřídilo expozici Křižovatky české a československé státnosti. | www.nm.cz

HRADEC KRÁLOVÉ – SALON REPUBLIKY Východočeská metropole je nazývána učebnicí architektury pod otevřeným nebem, nalezneme zde totiž stavby od gotiky po současnost. Urbanistický koncept a výstavba z meziválečného období městu vynesly hrdé přízvisko ‚Salon republiky‘. Rozvoj města je spjat s osobností starosty Františka Ulricha, který se o vybudování moderní metropole zasadil. Městské informační centrum nabízí komentované prohlídky po trase kolem nejzásadnějších staveb architektů Kotěry, Gočára a dalších. Vychází se od budovy Muzea východních Čech z let 1909–1913. Tuto první monumentální modernistickou stavbu v Hradci Králové navrhl Jan Kotěra, a to včetně vnitřního vybavení. Kotěra projektoval také nedaleký Městský dům. Smetanovo nábřeží je urbanistickým dílem Josefa Gočára.

Stojí zde jedinečná sokolovna architekta Milana Babušky, jejíž areál tvoří tělocvična, lehkoatletický stadion, ale také restaurace a koncertní sál pro filharmonii. Oldřich Liska navrhl ve své době jedinečné městské lázně, v nichž se nacházel bazén vybavený ► VPRAVO: Gočárův pavilon v Lázních Bohdaneč je dokonalým zástupcem kubistické architektury.

22

NAHOŘE A VPRAVO: Pasáž funkcionalistické budovy České národní banky v Praze slouží prezentaci moderního designu.

Palác Koruna na Václavském náměstí v pozdně secesním slohu nabídl první samoobslužnou jídelnu.

NAHOŘE A VPRAVO: Pozdně secesní palác Lucerna byl středem společenského života první republiky.

Lucerna byla prvním pasážovým domem v Praze. Dnes je zde instalována plastika Kůň sochaře Davida Černého.

VLEVO A NAHOŘE: Palác Adria původně sloužil jako pojišťovna, v současnosti zde sídlí Divadlo bez zábradlí.

Josef Gočár vyprojektoval budovu Legiobanky v typicky českém obloučkovém stylu, takzvaném rondokubismu.

Architektura

umělým vlnobitím. Královéhradecká architektura nabízí nejen spolkové a společenské stavby, ale třeba také Palace Garage, technickou stavbu podle návrhu Josefa Fňouka.

Tento třípatrový ‚palác‘ z roku 1932 nabízel všechno pro automobilisty: garáže pro sto padesát automobilů, autoservis, umývárnu vozů i čerpací stanici, která patřila k nejmodernějším v republice. Modernismus charakterizuje také přemostění řeky Labe, budovu obchodní akademie, obytné i obchodní domy nebo pomník Tomáše Garrigua Masaryka.

Ojedinělou ukázkou konstruktivismu je budova regionálního sídla ředitelství státních drah podle návrhu Josefa Gočára. | www.hradeckralove.org

GOČÁROVA BOHDANEČ Slatinné Lázně Bohdaneč jsou s Gočárovým jménem neodmyslitelně spjaty – slavný architekt v tomto městě vyrostl. Projektoval zde jedny ze svých prvních samostatných staveb, vodojem a budovu jezdeckých kasáren. Nejzásadnější místní stavbou, která nese architektovo jméno, je kubistický lázeňský pavilon z roku 1913. I Gočárovo funkcionalistické období zanechalo v Bohdanči stopu. Pro rodinu své sestry Anny navrhl stranou centra patrovou vilu. Stavba byla realizována v roce 1930. | www.lazne.bohdanec.cz

VILA TUGENDHAT – BRNĚNSKÝ KLENOT Německý architekt Ludwig Mies van der Rohe je považován za jednoho z otců moderní architektury. Svou stopu zanechal i na Moravě, kde vznikla jedna z jeho dvou nejvýznamnějších staveb. Vila Tugendhat byla dokončena roku 1930. Nákladná stavba v ceně tehdejších třiceti obytných domů je základním dílem funkcionalismu. Převratná je hned v několika směrech. Stavbu nese ocelová konstrukce a železné podpěry, obytný prostor je díky tomu nepřerušovaný a prostřednictvím spustitelných oken se interiér domu propojuje se zahradou. Technické zázemí domu bylo také na svou dobu nesmírně inovativní. Součástí architektova návrhu byl rovněž elegantní nábytek. Vila ležící v brněnské části Černá Pole je od roku 2001 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. | www.tugendhat.eu ■

VPRAVO: Funkcionalistický monument Památníku národního osvobození. Jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova je třetím největším dílem svého druhu na světě.

30

100 let příběhu České republiky Objevte místa, která se zapsala do naší novodobé historie.

Nechte se zavést do časů nebývalého rozkvětu českého kulturního i veřejného života. Do časů noblesy a elegance, odvážné architektury, svébytného designu a vizionářských značek.

www.ceskozemepribehu.cz

Vila Tugendhat Brno

BEZPEČNĚ JINÁ SCHŮZKA

NOVÁ ŠKODA KAROQ. BEZPEČNĚ JINÁ.

Stylové a přitom kompaktní SUV přichází s bezpečnostními prvky, které chrání všechny pasažéry vozu.

Systém Crew Protect Assist vyhodnocuje jízdní situaci a dokáže připravit posádku na případný náraz mimo jiné přitáhnutím bezpečnostních pásů nebo přivřením oken. Kromě toho se můžete spolehnout až na 9 airbagů.

Některé prvky mohou být součástí příplatkové výbavy.

novaskodakaroq.cz

/skodacz

/skodacz

/skodacz

/skodacr

Kombinovaná spotřeba a emise CO2 vozů ŠKODA KAROQ: 4,4–5,5 l/100 km, 117–137 g/km

Český fenomén

KROK SUN KROK JAK ŠKRTÍ KRAVATA. JAK SE VE DVOU TOČIT DO KRUHU A NEŠLAPAT SI NA NOHY. JAK SI POČÍTAT DO RYTMU A NEHÝBAT PŘITOM RTY. TO VŠECHNO SE NESPOUTANÉ MLÁDÍ UČÍ V TANEČNÍCH. partner článku: Fujifilm | text: Helena Stiessová | foto: Vojta Hurych / Fujifilm X-photographer

34

Český fenomén

36

Český fenomén

JE TO JAKO STŘET S JINOU REALITOU. JE VÁM ŠESTNÁCT A NĚCO, OCTLI JSTE SE VE VELKÉM SÁLE, NA SOBĚ MÁTE DĚSNĚ FORMÁLNÍ ŠATY A PŘED SEBOU NĚKOHO, S KÝM SE MÁTE VZÁPĚTÍ OBEJMOUT V TANEČNÍM DRŽENÍ. TROCHU TRAPNÉ.

PARKETY JÍZLIVĚ KLOUŽOU. NAD VŠÍM SE VZNÁŠÍ ODÉR VOŇAVEK A KŘIŠŤÁLOVÉ LUSTRY. TAKHLE OBVYKLE ZAČÍNAJÍ KURZY SPOLEČENSKÉHO TANCE, KRÁSNÝ I OBÁVANÝ ANACHRONISMUS, KTERÝ SE V ČESKÝCH ZEMÍCH UDRŽUJE OD DOB, KDY SE TU ZRODIL TANEC NAZVANÝ POLKA. A TO UŽ JE NĚJAKÝCH STO OSMDESÁT LET. TAKŽE, MILÉ DÍVKY, MILÍ CHLAPCI, ZADEJTE SE, ZAČNEME MAZURKOU!

Když od tanečního mistra zazněl povel k volence, člověk nevěděl, jestli má couvat a dívat se do země, nebo urychleně vyrazit na opačnou stranu sálu. Tam totiž stáli potenciální taneční partneři a zvažovali úplně totéž. Nebyl čas vybírat a váhavé čekalo obvykle hořké zklamání. Princip společenského tance spočívá v tom, že ho provozují dvě osoby opačného pohlaví, a nemilosrdný zákon tanečních praví, že někdo vždycky přebývá. Není horší pocit než v sále plném lidí zůstat navíc (ano, zažila jsem to). Nakonec se to ale nějak prostřídá a vyřeší, takže lze přikročit k samotné výuce. Na programu je v základní podobě waltz, tango, jive nebo čača, a samozřejmě král tanců valčík. V průběhu temných zimních večerů se postupně všichni snaží pod odborným vedením proniknout do tajů ladného pohybu po tanečním parketu, někdo úspěšně, jiný o poznání dřevnatěji. Zapotí se ale všichni, obzvlášť pod tíhou povzbudivých či rozesmátých pohledů maminek, které se přišly pokochat. Taky si to prožily. Tatínkové též. A před nimi další a další, až do dob, kdy tanec a etiketa s ním spojená udávaly tón v takzvané lepší společnosti. Taneční dodnes představují zároveň jakýsi rychlokurz slušného, možná lehce starosvětského chování. Veškeré úsilí pak vyvrcholí na věnečku, závěrečném společenském večeru každého kurzu, kdy bývají dívky v bílém a ladí tak s rukavičkami svých partnerů v černých oblecích.

Duše leckterého puberťáka srdnatě odolává a skepticky dumá, k čemu je to všechno dobré. V životě je ale občas potřeba si zaplesat – a to se pak kroky z tanečních hodí.

Nebo je aspoň na co vzpomínat, když pozorujete vlastní potomky, kterak se hmoždí na parketu stejně jako kdysi vy. V sálech pod křišťálovými lustry už čekají taneční mistři či paní mistrové a parkety jsou napastované…

Reportáž jsme fotili v Národním domě na pražských Vinohradech, kde probíhal kurz v Majakovského sále. I na našeho fotografa dýchla charakteristická atmosféra: „Vzpomínám si, jak si pro mě při dámské volence vždycky doběhla největší holka z tanečních. Řekla mi to na rovinu. Seš tady jedinej vyšší než já, sice je tancování s tebou jako stěhování skříně, ale furt je to lepší než tancovat s klukem o hlavu menším!“ ■

37

Český fenomén

39

X-PHOTOGRAPHER [eks fəˈtɒɡrəfə]

Vzácný druh fotografa pracujícího s fotoaparáty Fujifilm řady X. Neomezuje se na určitá témata ani způsoby zpracování fotky, získává ocenění World Press Photo, Sony World Photography, International Photography of the Year nebo Czech Press Photo a jeho fotografie jsou často publikovány v nejznámějších světových magazínech jako Time, New York Times nebo Guardian. X-Photographer je špičkový profesionální fotograf, který testuje nejnovější fotoaparáty Fujifilm a podílí se tak aktivně na jejich vývoji. Na světě se jich vyskytuje přes pět set v šedesáti různých zemích.

Jakub Cejpek | ČESKO

Zažijte svět X-Photographers na vlastní kůži.

27 fotografů z 15 zemí celého světa, 9 společných témat, 6 workshopů, 11 veřejných přednášek, 38 dní plných fotografie.

The world’s X-Photographers are coming to Prague!

8. 12. 2017 – 14. 1. 2018 Czech Photo Centre Seydlerova 4, Praha 5 – Stodůlky

Jiří Šebek | ČESKO

Tomasz Lazar | POLSKO

Samuel Zeller | ŠVÝCARSKO

Petr Kozlík | ČESKO

České značky

JE NÁS PĚT S HRDOSTÍ VÁM PŘEDSTAVUJEME PĚT ČESKÝCH ZNAČEK, KTERÉ SPOJILY SVÉ SÍLY A DOHROMADY SE PREZENTUJÍ V PASÁŽI ČESKÉHO DESIGNU V PRAZE. AŤ UŽ JSOU NA TRHU PŘES STO LET NEBO JEN PÁR ROKŮ, VŠECHNY TVOŘÍ S ÚCTOU K TRADICI, ŘEMESLU A TAKÉ S NEZBYTNOU VÁŠNÍ PRO DESIGN! partneři článku: Ton, Playbag, Tonak, Kazeto, Woolife text: Adéla Kudrnová a Tereza Škoulová | foto: archiv firem

42

TON | ROZUMĚT DŘEVU DŘEVO JE NÁDHERNÝ MATERIÁL A MICHAEL THONET VĚDĚL, JAK S NÍM PRACOVAT. V ROCE 1861 ZALOŽIL V BYSTŘICI POD HOSTÝNEM TOVÁRNU, KDE SE DŘEVO OHÝBALO DO ZCELA NOVÝCH A GENIÁLNÍCH TVARŮ. DO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY VZNIKLY POD ZNAČKOU THONET MILIONY ŽIDLÍ, KŘESEL A DALŠÍHO NÁBYTKU, KTERÝ NATRVALO PROMĚNIL TVÁŘ INTERIÉRU. IKONICKÁ ŽIDLE Č. 14 SE ZABYDLELA V KAVÁRNÁCH PO CELÉM SVĚTĚ A VYRÁBÍ SE DODNES. VE STEJNÉ TOVÁRNĚ JAKO KDYSI, POD ZNAČKOU, KTERÁ CTÍ TRADICI A KVALITNÍ ŘEMESLNÉ ZPRACOVÁNÍ. POD ZNAČKOU, KTERÁ NEUSÍNÁ NA VAVŘÍNECH A UCHOVÁVÁ SI DESIGNOVOU SVĚŽEST. O SPOLEČNOSTI TON JSME SI POVÍDALI S ŘEDITELEM MARKETINGU JANEM JUZOU.

Kterou židli Ton máte nejraději? Z těch klasických jsou to židle č. 30 a 811 s vyplétaným sedadlem nebo opěradlem. Novinek se mi líbí několik, ale nejvíc asi křeslo Merano: nejen kvůli estetickým kvalitám, ale také proto, že se stává ikonou současného Tonu. Po čase přineslo do oblasti sedacího nábytku něco nového a od té doby se jím spousta designérů a jiných výrobců inspirovala. Je totiž nejen krásné, ale i pohodlné, kvalitní a hodí se do spousty rozdílných interiérů, stejně jako právě ty výše zmíněné klasické kousky. Mám docela rád eklektické interiéry.

Firem na ohýbaný nábytek u nás působí víc, v čem je Ton jedinečný? To záleží, jak hluboko do historie chceme jít. Dnes je to tím, že Ton má vizi. Spousta výrobců nábytku nedokázala před zhruba deseti lety v období hospodářské krize zareagovat na propad zakázek.

Ton tehdy poměrně razantně začal měnit produktové portfolio, nově nastavil marketingové i obchodní aktivity. To s sebou neslo i nemalé investice do výroby. Dnes můžeme pokorně říci, že to byla správná cesta, která však také nemusela dopadnout dobře. Konkurence je totiž v globálním měřítku obrovská a nespí.

Takže dokonale vystihuje ducha značky.

Přesně tak. Myslím, že všechny zmíněné produkty jsou vlastně ‚konzervativně fresh‘, což je sice oxymóron, ale myslím, že to perfektně sedí. Všechny jsou ze dřeva a je za nimi řemeslo, které se v Bystřici pod Hostýnem udržuje již mnoho generací, téměř 160 let.

Která židle je nejvíc rozšířená? Poptávka po různých modelech se mění v čase. Nejúspěšnější je prodej jedné z nejstarších, kavárenské židle č. 14. Od roku 1859, kdy byla uvedena na trh, se jí prodalo více než 80 milionů kusů.

Ta je významná i z pohledu historie, stala se ikonou. V záplavě masivních zdobených židlí ►

43

TATO DVOUSTRANA: Židle 002, design Jaroslav Juřica, a křeslo Alba, design Alex Gufler, obojí www.ton.eu

České značky

svoji kvalitu –, tak pravděpodobně nebudete náš zákazník. Na druhou stranu spousta lidí, kteří nevlastní jachty, oceňuje atributy našeho nábytku a dokáže si na něj našetřit, protože s ním buď mají historicky zkušenost, nebo – či právě proto – věří jeho kvalitě.

to byla tehdy jedna z prvních, která byla lehká nejen opticky. Byla také skladná, což bylo výhodné pro celosvětovou distribuci, a židle se tak mohla rozšířit do mnoha oblastí a tam zdomácnět. Vše podtrhoval fakt, že to byla jedna z prvních sériově vyráběných židlí.

Z těch současných jasně vede kolekce Merano: křesla Merano byla prvním produktem Ton, který byl oceněn významným oceněním za design Red Dot.

Jak se u vás testuje design? Jedna věc je, jak židle vypadá, a druhá, jak se na ní sedí. První aspekt, který u produktu posuzujeme, je jeho estetická hodnota: jestli se hodí do portfolia.

Prakticky paralelně samozřejmě řešíme, zda je daná idea vyrobitelná a zda jsme schopni ji zhotovit za takovou cenu, aby byla prodejná.

V poslední fázi vývoje se potom každý nový produkt testuje co do kvality pevnosti: simulujeme cykly lidského sedu i různá prostředí, kde se židle používá. Na židli nejen sedíte, ale třeba se taky houpete nebo na ni stoupáte při zalévání květin.

Aktualizujete i další modely? Přiznám se, že do archivu moc nesaháme. Židle, které se vyrábí oněch téměř 160 let, se vyrábí proto, že je po nich stále poptávka. Modely musí mimo estetiky splňovat samozřejmě nároky na kvalitu, které se neustále zvyšují. Musí ale také dávat smysl ekonomicky: je třeba udržet přijatelnou výrobní i prodejní cenu.

Co taková přijatelná prodejní cena znamená? Vezměte si například, že dnes si téměř každý kupuje mobilní telefon v řádu několika tisíc korun. Ten mu vydrží dva až tři roky. Naše židle vám vydrží celý život a ještě ji zdědí vaše děti. To je jeden z důvodů, proč u nás nakupují různé příjmové skupiny. Naše produkty jsou dražší než ty z velkých nábytkových řetězců. Ale u nás si nekupujete jen estetiku, kvalitu, ale i hodnotu. Na každé židli pracuje i více než dvacet párů lidských rukou. Stále vyrábíme v Česku a ručně, jinak to u tohoto typu výrobní technologie ani nejde.

Spolupracujete s mnoha významnými designéry. Podle čeho je vybíráte? Pakliže sami nepřinesou návrh produktu, který zrovna potřebujeme, díváme se na styl, jaký designéři produkují, na to, co již mají za sebou, kolik už například vytvořili židlí. Říká se ostatně, že návrh židle je pro designéra nejtěžší disciplínou. Ale dbáme také na to, abychom si seděli lidsky. Nejhorší spolupráce totiž nastane, když nejste takzvaně na společné lodi.

To pak vzniká křeč a i dobrý produkt to může v závěru zbytečně poškodit.

Dokážete říct, kdo jsou vaši klienti? Jsme značka pro každého, kdo dokáže ocenit poctivou lidskou práci. Můžete být miliardář, ale pokud máte rádi plastový nábytek – nic proti němu, i v této oblasti jsou značky, které mají

Máte nějakou židli Ton doma? Mám jednu židli č. 14, dvě židle Era od designéra Reného Šulce a konferenční stolek Delta Coffee od Kai Stania. Momentálně ještě pokukuju po lounge křesle Split od Arika Levyho. ■

46

PLAYBAG | STÁLE SI HRÁT Značku, jejímž cílem je dopřát lidem batohy, tašky, peněženky či pásky, které vynikají perfektním řemeslným zpracováním, nadčasovým designem i hravostí, založil v roce 2008 ve Zlíně designér Aleš Loch. Vtipem srší i nová kolekce Radiance, kterou Playbag právě představil: batohy a kabelky z nepromokavé polyetylenové polotransparentní tkaniny způsobují, že objekty zevnitř září. Nevidíte je, jen cítíte jejich existenci!

Batoh Spirit, kolekce Radiance, www.playbag.cz

TONAK NA KAŽDOU HLAVU Historie TOvárny NA Klobouky, která dnes patří k největším a nejvýznamnějším světovým výrobcům pokrývek hlavy, se datuje až do roku 1799. V Novém Jičíně i ve Strakonicích vznikají již přes 200 let v různých barvách, materiálech a tvarech, přičemž převládají hlavně ty plstěné a z velké části jsou vyráběny ručně.

Plstěný klobouk Fedora Laka Solei, www.tonak.cz

K

T KAZETO KOUZLA Z LEPENKY Již za první republiky si dámy ukládaly své pokrývky hlavy do kloboukových krabic od Kazeta a pánové cestovali s nýtovanými kufry této značky. Společnost, kterou v roce 1925 založil Karel Zejda, staví i dnes na tradičních výrobních postupech. Bez lepenkového kufříku se neobešlo žádné československé dítě a děti ho milují dodnes!

Kloboukovka s koženým páskem, www.kazeto.cz

WOOLIFE | NA HŘEJIVÉ VLNĚ Rodinnou firmu Woolife založila v roce 1990 v Litomyšli Vlasta Veselíková. Společnost navazuje na dlouholetou tradici zručných československých krejčích, švadlen, kožešníků, obuvníků a dalších řemesel. Synonymem značky Woolife je, jak sám název napovídá, přírodní materiál – čistá střižní ovčí vlna. Veselíkovi milují vlnu ve všech podobách.

Jejich výrobkům, od elegantních merino svetrů a pulovrů přes šály a funkční prádlo až po lůžkoviny a dětské vaky, dodává jemná a hřejivá vlna ty nejlepší vlastnosti!

Dámský rolák Vanilla Ice z extra fine merino vlny, www.woolife.cz

So Clicquot, so responsible.

Interiér

S LÁSKOU KE SVĚTLU

PRVOREPUBLIKOVÝ INTERIÉR DO ČÍSLA VĚNOVANÉHO ČESKOSLOVENSKU JSME HLEDALI TAK DLOUHO, AŽ JSME SE OCITLI NA NÁVŠTĚVĚ U PORTUGALSKÉ VELVYSLANKYNĚ MANUELY FRANCO. NESTYĎTE SE A RAČTE TAKÉ DÁL! text: Patrik Florián | foto: Lina Németh

51

Interiér

PRAŽSKÁ ČTVRŤ BUBENEČ JE VÝJIMEČNÁ SVOU VILOVOU VÝSTAVBOU. NA FASÁDÁCH HONOSNÝCH DOMŮ LZE VYČÍST RUKOPIS VÝZNAMNÝCH ARCHITEKTŮ A INTERIÉRY V SOBĚ SNOUBÍ SBÍRKY VYBRANÉHO UMĚNÍ SPOLU S JEDINEČNÝMI PŘÍBĚHY. PŘI POHLEDU NA ZDOBNÉ ZDI A BALKONY KLENOUCÍ SE NAD ZAHRADAMI BUDETE MÍT CHUŤ NAHLÉDNOUT DOVNITŘ. MY JSME MĚLI TU ČEST NAVŠTÍVIT MODERNISTICKOU VILU NA ROHU ULIC V TIŠINĚ A NA ZÁTORCE. KROMĚ OSOBITÉHO INTERIÉRU STOJÍ ZA POZORNOST I HISTORIE DOMU A JEHO OBYVATELÉ.

Tušíte, co by mohly mít společného Kanada, okurky a stavba, které se mezi majiteli neřekne jinak než Villa Nova? V roce 1931 založil jistý Vladimír J. Fejtek se svým tchánem Josefem Novotným v pražských Holešovicích továrnu na konzervované ovoce a zeleninu. V roce 1944 Fejtek koupil právě vilu v ulici V Tišině č. p. 2, o kterou ale rodina již po čtyřech letech v důsledku vládnoucího režimu přišla a byla nucena emigrovat do Kanady, kde se usadila v provincii Nové Skotsko – Nova Scotia. Vladimír zde pracoval jako generální manažer potravinové společnosti Canada Foods, jejímž nejoblíbenějším produktem se později staly právě české nakládané okurky Nova. Za vlády komunistů vila sloužila postupně jako brazilské, vietnamské a indonéské velvyslanectví a bohužel utrpěla řadu škod. Až v roce 2001 bylo vlastnictví objektu znovu přiznáno dětem zesnulého podnikatele Vladimírovi, Beatrici a Ianovi Fejtkovým, kteří se okamžitě pustili do zásadní rekonstrukce a obnovy objektu. Sourozenci dům vybavili moderním zázemím s ohledem na původní prvky, vile se navrátil její lesk a stala se rezidencí pro velvyslanectví Portugalské republiky.

Od roku 2015 ji obývá současná portugalská velvyslankyně Manuela Franco. Manuela má vřelý vztah k českému umění a zdi její velkorysé rezidence tak zdobí díla Dalibora Chatrného nebo fotografie Markéty Othové. V interiéru jsou umně zkombinovány prvky české moderny, art deca i funkcionalismu s tradičními portugalskými doplňky, jako je například ručně tkaný koberec arraiolos nebo servírovací sada porcelánu od Rafaela Bordala Pinheira, která vyčkává v prosklené vitríně jídelny na příští recepci. Ve vile se totiž koná řada kulturních i obchodních akcí. Ať už jde o degustaci vín, večeři nebo setkání s umělci, dveře rezidence Portugalského velvyslanectví jsou otevřené. ■ VLEVO: K vile přiléhá menší zahrada s terasou a altánkem. Velkými okny výklenku ve tvaru apsidy prostupuje světlo do oválné jídelny v přízemí domu.

53

VLEVO: Obývacímu pokoji dominuje dřevěné obložení s béžovými tóny doplněné o vestavěné skleněné vitríny. Výrazným prvkem jsou také vitráže a plastické výjevy na stěnách.

VPRAVO: Velvyslankyně si oblíbila české umění a v její sbírce je mezi jinými dílo výtvarníka a konceptuálního umělce Dalibora Chatrného, jehož koláž dívky visí vedle knihovny.

TATO DVOUSTRANA: Mohlo by se zdát, že je Manuela Franco vášnivou sběratelkou lamp, sama ale tvrdí, že má jen ráda světlo. Jejím nejoblíbenějším kouskem je vysoká etno lampa, do které se zamilovala při návštěvě Art House Hejtmánek.

VLEVO: Zábavnou souhru v interiéru vytvářejí dobové kousky československé výroby a typické portugalské doplňky. Například ručně tkaný koberec arraiolos nebo porcelánová kančí hlava a zeleninový servis z dílny umělce Rafaela Bordala Pinheira.

NÁSLEDUJÍCÍ STRANA: Elegantní kombinace parket, bílého a zeleného mramoru, dřevěného obložení a pozlaceného vytápění návštěvníky vítá ve vstupní hale domu. Prostoru dominuje velkoformátová fotografie Skleněné zátiší od Markéty Othové.

SLOW LIVING KALENDÁŘE ORIGINÁLNÍ NÁSTĚNNÉ KALENDÁŘE OD SOFFA NEJHEZČÍ DÁREK, KTERÝ MŮŽETE NĚKOMU VĚNOVAT, JE ČAS. ZPOMALTE NEBO SE ROVNOU ZASTAVTE A UŽIJTE SI KAŽDÝ DEN NAPLNO! Rozměry a papír: formát A1, 170 g/m2 matný nebo lesklý papír K dostání na www.soffamag.cz

Design a jídlo

HISTORICKÉ KAVÁRNY PRVOREPUBLIKOVÉ KAVÁRNY JSOU FENOMÉN: NEZŘÍDKA SE TU NAD KÁVOU UTVÁŘELY DĚJINY. NĚKTERÉ SE ZACHOVALY DODNES. AŤ CTÍ PŮVODNÍ PODOBU, NEBO JI AKTUALIZUJÍ, NECHYBÍ JIM NOBLESA A GENIUS LOCI. partner článku: Instax.cz | text: Tereza Škoulová styling a foto: Adéla Kudrnová a André Reis

63

Design a jídlo

KUBISTICKÁ PERLA V SRDCI STARÉHO MĚSTA, NA ROHU CELETNÉ ULICE A OVOCNÉHO TRHU, STOJÍ KUBISTICKÝ DŮM U ČERNÉ MATKY BOŽÍ. BYL POSTAVEN V ROCE 1912 PODLE NÁVRHU ARCHITEKTA JOSEFA GOČÁRA. KUBISMUS V ARCHITEKTUŘE A DESIGNU JE TYPICKY ČESKÝ FENOMÉN – A KAVÁRNA GRAND CAFÉ ORIENT JE JEDINÁ KUBISTICKÁ KAVÁRNA NA SVĚTĚ.

Dům U Černé Matky Boží je první pražská kubistická stavba, vybudovaná na popud podnikatele Josefa Herbsta jako obchodní dům. Interiér kavárny stejně jako podobu celého domu navrhl tehdy jedenatřicetiletý architekt Josef Gočár. Aby stavba zapadala do historického prostředí, doplnil původní návrh o kubistický vchod a balkonové zábradlí. Celá budova je unikátní svým jednotným pojetím: od půdorysu přes fasádu až po Gočárův jedinečný interiér Café Grand Orient – bar z tmavého dubového dřeva, lustry, lucerny i zábradlí na schodišti.

Původní kavárna, otevřená v roce 1912, zanikla už ve 20. letech 20. století – prý pro nemodernost kubistického stylu. Interiéry byly postupně devastovány, aby budova lépe vyhovovala kancelářským účelům. V 90. letech 20. století zde proběhla kompletní rekonstrukce: dům byl uveden do původního stavu, odstranily se staré nátěry a architekt Karel Prager navíc nechal dostavět část skleněné střechy podle dřívějšího Gočárova návrhu, který nebyl realizován. Byla to obdivuhodná práce, zvlášť s ohledem na to, že rekonstrukce perly české architektury probíhala pouze podle několika dochovaných černobílých fotografií.

Kavárna byla obnovena v roce 2005 a najdete ji v prvním patře, takže v létě můžete z balkonu pozorovat pouliční ruch. Nad kávou tu můžete okusit esenci charakteristického stylu, včetně typického, kubisticky hranatého věnečku. Na současnou podobu interiéru shlíží Gočárova busta, o zákazníky se starají číšníci v proužkovaných stejnokrojích.

Zdejší kavárenské menu je velkorysé: snídá se tu až do oběda a vybrat si lze z mnoha variant.

K období monarchie odkazuje nabídka vídeňských párků, současný zdravý trend zastupuje škála salátů, sendvičů či palačinek. Samozřejmostí je jablečný štrúdl. Prožitek dobové atmosféry pomáhají zprostředkovat pravidelné klavírní podvečery: od středy do soboty zde naživo zaznívají meziválečné klavírní kusy. Kromě toho lze také v kavárně navštívit některou z pravidelných přednášek architekta Zdeňka Lukeše. www.grandcafeorient.cz ►

65

Design a jídlo

KAVÁRNA JAKO ŽENA AČKOLI SE PALÁC NA NÁRODNÍ TŘÍDĚ 22 A S NÍM I VYHLÁŠENÁ KAVÁRNA LOUVRE JMENUJE PO SVĚTOZNÁMÉ FRANCOUZSKÉ GALERII, SOUČASNÝ INTERIÉR INSPIROVALA VÍDEŇ. PROSTOR ZÍSKAL NOVÝ MAJITEL NA POČÁTKU DEVADESÁTÝCH LET A S CITEM HO UPRAVIL PODLE VÍDEŇSKÉ KAVÁRENSKÉ TRADICE, PŘIČEMŽ ZOHLEDNIL I PŘÁNÍ SVÝCH ZÁKAZNÍKŮ.

Původní kavárna Louvre byla založena v roce 1902 a může se pyšnit jmény slavných osobností, které ji pravidelně navštěvovaly: kromě Karla Čapka, Maxe Broda nebo Franze Kafky se tu také scházel německý filosofický kroužek okolo Franze Brentana a dámy z vyšší společnosti sem chodily debatovat o hnutí za emancipaci žen. „Kavárna je v podstatě žena,“ řekl v jednom z rozhovorů trefně současný majitel kavárny Sylvio Spohr.

Zlatá éra Café Louvre, která hostila schůze umělecké skupiny Sursum, do níž patřil třeba Josef Váchal nebo Jan Zrzavý, a kde byl v roce 1925 založen Československý PEN klub, byla násilně ukončena v roce 1948 komunistickým režimem. Původní interiéry včetně nábytku byly bohapustě zničeny – traduje se, že vybavení létalo okny ven.

Louvre se svého obnovení dočkal v roce 1992, kdy proběhla rekonstrukce celého interiéru, a první tři roky provozu se ladila výsledná podoba, jak ji známe dnes. Zkraje devadesátých let šlo o první kavárnu v Praze, kam jste mohli zajít na dobrou snídani, a opulentní kulinární zážitek tu po ránu servírují i dnes: hovězí vývar vás postaví na nohy, sílu dodají vejce na všechny způsoby a chuťový požitek slibují vyhlášené lívance s malinami a zakysanou smetanou.

Kromě snídaně sem můžete skočit i na oběd nebo večeři: podává se mimo jiné klasická česká svíčková s brusinkovým terčem, slané francouzské koláče nebo jemný tatarák s mascarpone.

Protože Louvre chce být kavárnou pro všechny, ceny za zdejší dobroty jsou vlídné. Dodnes zároveň platí, že Louvre je místo ‚vysokého kavárenského stylu‘: k dispozici je široký výběr denního tisku, ale také hry jako biliár, šachy, kostky nebo stolní hokej. Nedávno tu zavedli tradici ‚čaje o páté‘: každý den mezi čtvrtou a šestou odpoledne zde servírují kvalitní směsi černých i ovocných čajů, sendviče a klasické sladké čajové pečivo. www.cafelouvre.cz ►

66

Design a jídlo

KULTURNÍ IKONA KAVÁRNA SLAVIA JE BEZESPORU NEJSLAVNĚJŠÍ PRAŽSKÁ KAVÁRNA. V PRŮBĚHU 20. STOLETÍ SE STALA SYMBOLEM PRAŽSKÉHO KULTURNÍHO ŽIVOTA. MIMOŘÁDNÁ POLOHA NA ROHU SMETANOVA NÁBŘEŽÍ, PŘÍMO NAPROTI BUDOVĚ NÁRODNÍHO DIVADLA, Z NÍ ČINÍ KAVÁRNU S NEJKRÁSNĚJŠÍM VÝHLEDEM NA VLTAVU A HRADČANY A ZÁROVEŇ MÍSTO, KDE SE SCHÁZÍ KULTURNÍ SCÉNA.

Kavárnu v přízemí Lažanského paláce, v němž v 60. letech 19. století pobýval skladatel Bedřich Smetana, založil podnikatel Václav Zoufalý v roce 1884. Původní secesní výzdoba po válce ustoupila rázné přestavbě ve stylu art deco – takovém, jaký ze Slavie známe dnes, s mramorem, zrcadly a typickými kulatými stolky. Zdmi kavárny jako by prostupovala pohnutá historie českých dějin. Za první republiky se zde scházela elita kulturního života: bratři Čapkové, pozdější nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Václav Špála či Karel Teige, pracovat sem chodil novinář Ferdinand Peroutka. Za německé okupace bylo nábřeží přejmenováno na Heydrichovo a ke slovanství odkazující název kavárny Slavia ustoupil údernějšímu Café Viktoria.

V roce 1937 prošel po nábřeží pohřební průvod k uctění prezidenta Tomáše G. Masaryka.

Kavárna byla v roce 1948 znárodněna, přesto od 50. let sloužila jako útočiště aktérů československého disentu. Svůj stolek zde měl básník a umělec Jiří Kolář, chodil sem Bohumil Hrabal nebo Josef Škvorecký. Pozdější český prezident Václav Havel se tady v roce 1953 seznámil se svou budoucí manželkou Olgou. Právě Václav Havel se po revoluci, kdy byla kavárna pro veřejnost uzavřena, zasloužil o její opětovné zpřístupnění.

Předcházely tomu dramatické okolnosti: v listopadu 1993 obsadilo Sdružení přátel kavárny Slavia pod vedením spisovatele Ludvíka Vaculíka prostor kavárny, v němž po dva týdny probíhal omezený provoz (neprodával se alkohol a platily se dobrovolné příspěvky). Také díky pozornosti zahraničního tisku se podařilo vypovědět smlouvu tehdejšímu nájemci. Obnovená kavárna Slavia funguje od roku 1997 a každý den je hlavně u stolků u oken plně obsazeno.

Původní obraz Slavie, matky Slovanů, zde budete hledat marně, byl nahrazen Pijákem absintu od Viktora Olivy, jenž určil i podobu jídelních lístků. Pakliže sem jdete na kávu, určitě k ní ochutnejte typické pralinky. Kromě sladkostí obsahuje menu ve Slavii jak kavárenské rychlovky, tak sofistikované pokrmy: šéfkuchař Dušan Svoboda se školil v Obecním domě, kde vařil pro státní návštěvy. www.cafeslavia.cz ►

69

Design a jídlo

SLADKÝ KLENOT MYŠÁK SI BĚHEM PRVNÍ REPUBLIKY VYSLOUŽIL POVĚST ŠPIČKOVÉ CUKRÁRNY – PŘEDEVŠÍM DÍKY CUKRÁŘSKÉMU MISTROVSTVÍ SVÉHO ZAKLADATELE FRANTIŠKA MYŠÁKA A JEHO SYNA. KROMĚ PRVOTŘÍDNÍCH ZÁKUSKŮ Z KVALITNÍCH SUROVIN DBALI O DOBRÉ VZTAHY SE ZAMĚSTNANCI. ZNOVUOTEVŘENÝ PODNIK KOMBINUJE TO NEJLEPŠÍ Z VĚHLASNÉ TRADICE SE SOUČASNÝMI TRENDY.

Cukrárnu založil František Myšák už v roce 1904, ale teprve od roku 1911 sídlí v domě s fasádou od architekta Josefa Gočára. Na pamlsky sem chodily známé osobnosti: čokoládový dort s pařížskou šlehačkou, který si oblíbil literát Josef Svatopluk Machar, nese jeho jméno. Kromě něho sem chodil mlsat třeba herec Oldřich Nový, spisovatel a strážce dobrých mravů Jiří Guth-Jarkovský nebo pěvkyně Emma Destinová. Pan Myšák byl navíc dvorním cukrářem prezidentů Masaryka i Beneše – což byla skutečná výsada, protože za první republiky existovalo v Praze přes sedm set cukráren.

František Myšák navzdory silné konkurenci odmítal jakoukoli inzerci: tvrdil, že dobré zboží se chválí samo. Nepřál si ani zřídit další pobočku, chtěl na podnik stačit sám a mít vše pod dohledem.

Když v roce 1941 náhle zemřel, podnik převzal jeho syn František Myšák mladší, znamenitý cukrář s bohatou zkušeností ze zahraničí. U Myšáka prosazoval moderní cukrářské metody a vymýšlel stále nové recepty. Po únoru 1948 byla cukrárna znárodněna a František Myšák, rázem řadový zaměstnanec cukrárny, časem ve svém podniku úplně přišel o místo.

Nyní díky skupině Ambiente přichází obnovený Myšák, který kombinuje ušlechtilou tradici se současností. Stejně jako kdysi je i dnes důležitá vysoká kvalita surovin, mistři svého oboru a spolehliví zaměstnanci, kteří jen tak neodejdou. Za vizuální identitou cukrárny stojí Marek Pistora ze Studia Najbrt: logo odkazuje k meziválečné tradici české typografie, barvy připomínají čokoládu a vanilku. Architektka interiéru Tereza Froňková citlivě propojila tradiční prvorepublikovou zdobnost s bílými plochami a mramorovými kulatými stolky. Prostoru dominuje textilní tapiserie od Michala Bačáka a křišťálový lustr s motivy fauny a flóry.

Ačkoli i dnešní cukráři v Myšákovi vyvíjejí nové zákusky, nabídka stále ctí některé tradiční dezerty, jako je zmiňovaný Macharův dort, klasický jablkový závin, indiánek, rakvička se šlehačkou, plněné kremrole nebo božský karamelový pohár. A pokud máte chuť na snídani, nemusíte spěchat: v cukrárně u Myšáka si ji můžete dopřát kdykoli během dne. www.mysak.ambi.cz ■

70

RECEPT:

KARAMELOVÝ ZMRZLINOVÝ POHÁR MYŠÁK KARAMELOVÝ POHÁR MYŠÁK JE KLASIKA. POKAŽDÉ VÁS ZMÁMÍ ŠKÁLOU SMETANOVĚ PLNÝCH CHUTÍ, KTERÁ SE SNOUBÍ S VŮNÍ PRAŽENÝCH OŘÍŠKŮ A KÁVOVÉHO KARAMELU. JE LEHKÝ JAKO PÍRKO A STOJÍ ZA HŘÍCH! 3 kopečky / 150 g vanilkové zmrzliny | 30 g kávového karamelu | 100 g čerstvé šlehačky 25 g lískooříškového griliáše

POSTUP:

Do nachlazeného poháru naaranžujeme kopečky zmrzliny – v cukrárně Myšák používají italskou vanilkovou zmrzlinu z Crème de la Crème.

Kávový karamel je cukr tavený do hněda a ředěný kvalitní kávou, tím zmrzlinu přelijeme. Navrch přidáme čerstvě ušlehanou domácí šlehačku a posypeme hrubým griliášem (nahrubo sekané lískové oříšky pražené v karamelu). Nakonec znovu přelijeme kávovým karamelem.

O prvorepublikových kavárnách píše historička umění Eva Bendová v nové knize Pražská kavárna: minulost a současnost, vydalo ji nakladatelství Verzone.

So Clicquot, so responsible.

Design

VĚČNÁ AVANTGARDA

MODERNISTA MÁ ZA CÍL OBRODU STO LET STARÉHO ČESKÉHO DESIGNU. DO ÉRY PRVNÍ REPUBLIKY SE ALE ZÁROVEŇ NEBOJÍ PROMÍTAT SOUČASNÁ PŘÁNÍ SVÝCH ZÁKAZNÍKŮ. partner článku: Modernista | text: Tereza Škoulová | styling: Lenka Hlaváčová foto: Michaela Karásek Čejková

74

Design

V OBCHODĚ MODERNISTA VE VINOHRADSKÉM PAVILONU TO VONÍ KŮŽÍ A KÁVOU. JE ODSUD VÝHLED NA ZREKONSTRUOVANÝ INTERIÉR TRŽNICE, KTEROU NA PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ NAVRHL ARCHITEKT ANTONÍN TUREK, ALE HLAVNĚ SI TADY MŮŽETE VYZKOUŠET A OSAHAT IKONY PRVOREPUBLIKOVÉHO DESIGNU: KŘESÍLKA OD JINDŘICHA HALABALY, ADOLFA LOOSE NEBO ŽIDLE VLASTISLAVA HOFMANA. KROMĚ NÁBYTKU ZDE NAJDETE TAKÉ SVÍTIDLA, SKLO, PORCELÁN NEBO HRAČKY – OSOBITÉ KUSY, KTERÉ SE VYRÁBÍ RUČNĚ V MALÝCH SÉRIÍCH PODLE PŮVODNÍCH DOBOVÝCH NÁVRHŮ.

První obchod s názvem Modernista vznikl v roce 2000 ve funkcionalistickém prostoru v Konviktské ulici. Zprvu se věnoval pouze restaurování původního nábytku. „Byla to první vlna entuziasmu ze starého nábytku, na každém rohu se daly najít krásné věci za pár korun a náš majitel věděl, jak je opravit i kam se bude ubírat vývoj – a my jsme se to od něho naučili,“ říká David Kmínek, který je srdcem i mozkem současného obchodu.

Filosofie obchodu se v průběhu let měnila a Modernista dnes vyrábí nové repliky nábytku a doplňků podle dobových návrhů: firma má licence na výrobu zásadních designových předmětů první poloviny 20. století, třeba na nábytek od Jindřicha Halabaly. A protože požadavky dnešních zákazníků a jejich životní styl se liší od prvorepublikového způsobu života, zhotovuje firma repliky s ohledem na dnešní potřeby.

Období první republiky je, pokud jde o design a architekturu, vytyčeno jmény jako Pavel Janák, Josef Gočár, Ladislav Sutnar, Adolf Loos nebo umělecký spolek Artěl.

Tito tvůrci se nechali inspirovat nástupem avantgardních hnutí nebo byli sami jejich součástí. Dost možná i z toho důvodu zůstávají jejich výtvory dodnes atraktivní.

Zároveň nešlo vždy o produkty z velkých sérií, i proto je v současnosti mezi milovníky první republiky poptávka po kvalitních replikách.

Kromě myšlenky, designu a lásky k práci je zapotřebí také kvalitních řemeslníků.

V Modernistovi se veškeré zboží vyrábí ručně, a tím si všechny nabízené věci zachovávají svoje kouzlo a vysokou kvalitu zpracování. Více naleznete na www.modernista.cz ■

PŘEDCHOZÍ DVOUSTRANA: Křeslo H 275 je považováno za jeden z nejpovedenějších návrhů architekta Jindřicha Halabaly.

Modernista má licenci na výrobu jeho repliky. Na výběr jsou různé druhy čalounění i laků.

Zrcadlo z francouzské předsíňové stěny ze 30. let a křeslo H 275, design Jindřich Halabala; obojí www.modernista.cz

76

TATO STRANA: Produkce firmy Glassbor je založena na unikátní technologii zušlechťování skla – lazurování.

Obnovená značka Artěl zase odkazuje na meziválečný výtvarný spolek, který pohřbila hospodářská krize. Výrobky jsou ručně zdobené starými technikami v českých řemeslných dílnách.

Průhledná miska a sklenice, Glassbor; mísa Herringbone, Artěl; vše Modernista

VLEVO A NAHOŘE: Originál kubistického kávového servisu, jehož autorem je Pavel Janák, jeden z tvůrců unikátního českého kubismu, je uložen v UPM. Cukřenka, šálek s podšálkem a konvička z kávového servisu v dekoru cikcak, design Pavel Janák; cukřenka v dekoru černá linka, design Pavel Janák; šálek s podšálkem a konvička, Goldfinger porcelán; vše www.modernista.cz Design komody Vichr je odvozen od elegantní šatní skříně vyráběné firmou Rudolf Vichr ve 30. letech 20. století.

Konferenční skleněný stolek, komoda Vichr a kulatý funkcionalistický lustr; vše www.modernista.cz

NAHOŘE A VPRAVO: Vázy, design Pavel Janák; www.modernista.cz Originál židle, kterou Vlastislav Hofman navrhl pro sochaře Josefa Mařatku, je uložen v UPM. Reprodukce najdete také ve zrenovované svatební síni Staroměstské radnice v Praze.

Francouzská předsíňová stěna ze 30. let; kubistická židle, design Vlastislav Hofman; dóza s víkem, design Pavel Janák; vše www.modernista.cz

Design

SVÍTIDLO JAWA text a foto: archiv Nanovo

Na letošním Designbloku nás zaujala limitovaná série lustru Jawa. Vyrobilo ji studio Nanovo podle původního stropního svítidla, jež navrhli a vyrobili zaměstnanci továrny Jawa pro svůj Jawa klub v kulturním domě v Týnci nad Sázavou. Ten byl s velkou pompou otevřen v roce 1961 a do stejného období se datuje i návrh unikátního lustru, který byl vyroben pouze v osmi kusech. V současnosti již existuje pouze jeden poslední originální lustr a právě podle něho Nanovo vyrobilo limitovanou edici deseti replik. Při výrobě použili původní pasířské postupy i moderní LED technologie, které dovolují stmívání lustru. ■ Více se dozvíte na www.nanovo.cz/jawa

83

Architektura

MAJÁK ČESKÉ STÁTNOSTI VÝZNAMNOU ZASTÁVKOU PŘI NAŠEM PUTOVÁNÍ ČESKÝMI DĚJINAMI JE OBECNÍ DŮM V PRAZE. ZE STYLOVÉHO SECESNÍHO BALKONU BYL 28. ŘÍJNA 1918 VYHLÁŠEN VZNIK ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY. partner článku: Magistrát hlavního města Prahy | text: Patrik Florián foto: Michaela Karásek Čejková a Ivan Král / archiv Obecního domu

84

VÍTEJTE V CENTRU SPOLEČENSKÉHO, KULTURNÍHO A POLITICKÉHO DĚNÍ.

V PRAŽSKÉM OBECNÍM DOMĚ NAJDETE NEJEN DECHBEROUCÍ KOMBINACI UMĚLECKÝCH STYLŮ, VÝJIMEČNÉ ARCHITEKTURY A UKÁZKU DĚL NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH ČESKÝCH TVŮRCŮ, ALE TAKÉ PROSTORY PLNÉ VZPOMÍNEK NA UDÁLOSTI, KTERÉ DOSLOVA TVOŘILY ČESKÉ DĚJINY. NA MÍSTĚ DNEŠNÍHO REPREZENTAČNÍHO DOMU STÁLO V MINULOSTI SÍDLO ČESKÝCH KRÁLŮ A VEDLA TUDY VÝZNAMNÁ OBCHODNÍ STEZKA. POZEMEK VEDLE PRAŠNÉ BRÁNY SE ZAČÁTKEM DVACÁTÉHO STOLETÍ VRÁTIL NA VÝSLUNÍ V PLNÉ KRÁSE. V ROCE 1912 TU PRAHA OTEVŘELA VELKOLEPÝ PALÁC ZASLÍBENÝ ČESKÉMU A SLOVENSKÉMU NÁRODU.

Na přelomu 19. a 20. století zažívala Praha zlaté časy. Kultura a městský život vzkvétaly, jedna za druhou vznikaly nádherné stavby, například budova Národního muzea nebo Fantovo Hlavní nádraží. Pražanům však stále chybělo společenské a kulturní centrum, kterým by se mohli pyšnit. Myšlenka získala konkrétní obrysy v prvních letech 20. století.

Pozemek byl vybrán symbolicky hned naproti tehdejšímu Německému domu a město stavbou pověřilo architekty Antonína Balšánka a Osvalda Polívku. Budova jako manifest národní hrdosti a umu mohla začít růst. Konečný rozpočet na výstavbu nejlepší secesní stavby Prahy se vyšplhal na více než dvojnásobek původní částky, ale výsledek stál za to.

Podíleli se na něm přední umělci své doby: Alfons Mucha, Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek a mnoho dalších. 5. ledna 1912 byl Obecní dům slavnostně otevřen.

Ať už jste v těchto končinách na procházce, nákupech nebo pospícháte do práce, jen stěží reprezentativní palác přehlédnete. Bohatý exteriér zdobí alegorické plastiky, květinové dekorace, štuky, ornamenty a významná sochařská díla. Za zmínku stojí dvě sousoší Ladislava Šalouna nazvaná Ponížení a Vzkříšení národa, či Laterna magica a mascarony (pro secesi typické motivy lidské tváře) nad patnácti okny od Karla Nováka.

Průčelí hledícímu na náměstí Republiky dominuje barevná skleněná mozaika Apotheosa Prahy podle předlohy Karla Špillara se zlatě lemovanými slovy spisovatele Svatopluka Čecha: „Zdar tobě, Praho! Vzdoruj času zlobě, jak odolalas věky bouřím všem!“ Zajímavostí celé stavby byla její technologická vybavenost. Budova byla chlazena unikátním mechanismem napájeným ze dvou hlubokých studní přímo pod pozemkem, nechybělo ústřední topení, větrání, rozvod užitkové a pitné vody, odsavač prachu, ► VLEVO: Sál, ve kterém byla dohodnuta Tříkrálová deklarace, nese jméno zakladatele Národních listů Julia Grégra.

O dekorativní výzdobu stropů a zdí sálu se postaral malíř František Ženíšek.

85

TATO DVOUSTRANA: Smetanova síň plní především funkci koncertního sálu a s kapacitou 1 200 posluchačů je největším prostorem Obecního domu. Stěny okolo pódia vyzdobil sochař Ladislav Šaloun.

Honosné interiéry nelahodí jen oku, svého času disponovaly vyspělými technologickými prvky, jako jsou rozvodné systémy, výtahy a síť telefonů nebo potrubní pošta.

Architektura

chlazení sklepů ani nezbytnosti jako výrobník ledu, parní prádelna a sušárna, praktická umývárna lahví, trafostanice nebo potrubní pošta a síť domácích telefonů.

Víceúčelový objekt byl postaven pro reprezentační, výstavní, koncertní, restaurační a obchodní prostory. A tak v Obecním domě najdeme vedle reprezentačních salonů a sálů také vinárnu, Americký bar, Plzeňskou restauraci, kulečníkový sál, šatnu až pro 1 500 návštěvníků či bývalou cukrárnu. Interiéry jsou zdobené v duchu secese a orientálních vlivů do nejmenších fascinujících detailů. Vůbec nejrozsáhlejším prostorem je impozantní Smetanova síň, která vzdává poctu skladateli Bedřichu Smetanovi.

I další sály – Riegrův, Sladkovského, Palackého a Grégrův – nesou jména významných osobností českého národa. Právě v Grégrově sále došlo 6. ledna 1918 k přijetí takzvané Tříkrálové deklarace, dokumentu, ve kterém političtí zástupci českého národa požadovali autonomii pro Čechy a Slováky a spojení v jeden státní celek v rámci Rakouska-Uherska. Toto byla předzvěst následujících událostí, kdy byla 28. října 1918 z balkonu sálu vyhlášena Československá republika. Událost připomíná plaketa ‚mužů 28. října‘: Aloise Rašína, Františka Soukupa, Jiřího Stříbrného, Antonína Švehly a Vavro Šrobára umístěná v jednom ze salonků majestátní budovy.

Obecní dům se vrátil do centra politického dění na podzim 1989, kdy se tu během listopadu uskutečnila klíčová jednání mezi delegacemi Občanského fóra vedeného Václavem Havlem a zástupci poslední komunistické vlády. Československo tehdy opět získalo svobodu a Obecní dům byl znovu místem důležitých dějinných událostí.

Po roce 1990 prošel Obecní dům rozsáhlou a citlivou rekonstrukcí, která mu navrátila jeho někdejší lesk. Letos oslavil národní svatostánek v plné síle 105 let od svého vzniku a čeká ho skvělý rok plný oslav. Od září 2018 zde budete moci mimo jiné navštívit výstavu věnovanou výročí vzniku nezávislé Československé republiky, kde budou vystaveny dobové dokumenty včetně prvního českého ručně psaného zákona od Aloise Rašína.

Více se dozvíte na www.obecnidum.cz ■

VPRAVO: Na stěně Pánského klubu najdeme plaketu ‚mužů 28. října‘ s citátem J. A. Komenského: „Vláda věcí tvých se k tobě vrátí, lide český.“

88

„Letopočty, na jejichž konci stála osmička, se téměř pravidelně zapisovaly do osudů českého a slovenského národa. Hlavní město Praha bylo často svědkem dějinných událostí. Nejdůležitější osmičkou je jistě ta z roku 1918.

Nicméně 1. ledna 2018 si připomeneme také 25 let od vzniku samostatné České a Slovenské republiky. Stoleté oslavy dnes již neexistujícího státu Čechů a Slováků budou výbornou příležitostí připomenout si 74 let společné existence. Dva národy díky společné historii mohou jeden vedle druhého oslavit nadstandardní vztahy bývalé federace. Věřím, že náš krásný vztah jen tak neskončí.“ Adriana Krnáčová primátorka hlavního města Prahy

Móda

NEDĚLNÍ OBĚD PŘÍBĚH, KTERÝ VYPRÁVÍME NA NÁSLEDUJÍCÍCH STRÁNKÁCH, PROSTUPUJE HRANICÍ MINULOSTI A SOUČASNÉHO SVĚTA. PRVOREPUBLIKOVÝ INTERIÉR OŽIL DÍKY SPOJENÍ MLADÉ ČESKO-SLOVENSKÉ MÓDY, NADČASOVÉHO DESIGNU A TRADIČNÍCH ČESKÝCH POKRMŮ. text: Patrik Florián | styling: Lenka Hlaváčová a Patrik Florián modelové: Cyril Dunděra / Agents Model Management a Michaela Křivánková make-up a vlasy: Marcela Hanke | foto: Michaela Karásek Čejková

92

pták, Art House Hejtmánek | skleničky Pink, design Rony Plesl, Rückl karafa se skleničkou Module Two, design Thomas Jenkins, Bomma

TATO DVOUSTRANA: CYRIL: klobouky Fedora, obojí Tonak | kabát a kalhoty, Adam Kost

kávový servis s červeným dekorem, design Pavel Janák, a popelník, design Vlastislav Hofman, obojí Modernista

TATO DVOUSTRANA: MICHAELA: mikina a kalhoty, Chatty | lodičky, Baťa | košile, Nehera, Therapy CYRIL: košile, Jan Cerny / The Room by Basmatee | kalhoty, Jan Cerny kardigan, Rukulíbám | boty, Adam Kost pro značku Baťa

TATO DVOUSTRANA: MICHAELA: top, Miro Sabo | náramek, design Klára Šípková, Deelive CYRIL: košile, Jan Cerny / The Room by Basmatee | kabát, Chatty kávový set se zlatou linkou, design Rudolf Stockar, Modernista | sklenička Arabesque, design Eliška Kuchtová, Bomma | talíř Silver Lining, Butlers | příbor Skuren, Ikea | kachna se zelím a knedlíkem, Ambiente

TATO STRANA: Podšálek La Classica Contura, Villeroy & Boch, Potten & Pannen | miska Puro Pappoptik a podšálek Silver Lining, obojí Butlers | kávový servis s červeným dekorem, design Pavel Janák, Modernista | laskonka, velký punčový řez, kokoska, malé punčové řezy

JE PODZIM A ZAHRADU SE ŽLUTÝM LISTÍM PROVONĚLA KÁVA A CIGARETOVÝ DÝM. UVNITŘ DOMU JE KLID. BARVY A TVARY SE PROLÍNAJÍ A NA PRVNÍ POHLED SE ZDÁ, ŽE SE NEMŮŽOU VZÁJEMNĚ VYSTÁT. PŘESTO JIM TO DOHROMADY LADÍ. ODBÍJÍ POLEDNE, JE NA ČASE SERVÍROVAT KACHNU S KNEDLÍKY A ČERVENÝM ZELÍM. JAKO DEZERT SE PODÁVÁ SLADKÝ PUNČOVÝ ŘEZ A KŘEHKÁ LASKONKA. NEBO JE LIBO KOKOSKU? POSLEDNÍ HŘEJIVÉ PAPRSKY SE OPÍRAJÍ DO NAČERVENALÉHO DŘEVA A SKRZE KŘIŠŤÁLOVÉ VÁZY SI MALUJÍ VLASTNÍ OBRAZY. JE TICHO. KLASICKÁ ČESKOSLOVENSKÁ NEDĚLE. ANEBO JE VŠECHNO ÚPLNĚ JINAK…

Co dokážou změnit roky a co dlouhá léta? Zkrácené sukně, pánské šaty v dámské skříni a naopak, odvážné materiály a střihy nebo tenisky k večerním šatům. Za posledních sto let se vnímání módy dokázalo roztočit, několikrát vrátit zase zpět a nakonec spojit všechny vlivy do rozmanité směsi. Značka Nehera, jejíž kořeny sahají až do první republiky, svůj minimalismus prezentuje na přehlídkových molech po celém světě, Baťa šije boty netradičního střihu ve spolupráci s talentovanými designéry a některé šaty z posledních kolekcí českých návrhářů pro jaro–léto nápadně připomínají skici Hany Podolské nebo Oldřicha Rosenbauma. Ženy s rukavičkami a pány v klobouku dnes potkáme jen zřídka, přesto není člověka, který by nedokázal ocenit perfektně padnoucí oblek a naleštěné střevíce nebo elegantní dámské šaty. Gentlemani a noblesní dámy první republiky se do ulic pravděpodobně už nevrátí, úplně by ovšem stačilo, kdybychom nezapomínali na ten nejslušivější doplněk – dobré vychování.

Winternitzova vila, ve které jsme fotili, je posledním uskutečněným projektem architekta Adolfa Loose. Spolu s Karlem Lhotou ji navrhli a realizovali v roce 1931 pro pražského právníka Josefa Winternitze a jeho rodinu. Bohužel Winternitzovi vilu obývali pouhých devět let, než se stala majetkem nacistů a později pražské obce. Rodinu v roce 1943 čekal transport do Terezína a odtud do Osvětimi, kde otec se synem zemřeli. Vila až do roku 1997 fungovala jako školka a její interiér i fasáda za tu dobu značně utrpěly. Manželka Jenny a dcera Suzana se restituce majetku nikdy nedočkaly.

Za současný stav tak budova vděčí usilovné práci vnuka Josefa Winternitze Stanislava Cysaře, který ji nechal zrekonstruovat a dodnes o ni pečuje. Vila slouží jako kulturní a společenský prostor, můžete v ní ale i přenocovat.

Více informací naleznete na www.loosovavila.cz ■ Za poskytnutí prostor k fotografování velmi děkujeme Winternitzově vile a za prvorepublikové chody a lahůdky restauracím a kavárnám Ambiente.

TATO STRANA: MICHAELA: top a kalhoty, Miro Sabo | lodičky, Baťa | náramek, design Klára Šípková, Deelive CYRIL: košile, Jan Cerny / The Room by Basmatee | kalhoty, Adam Kost kabát, Chatty | boty, Adam Kost pro značku Baťa

karafa na vodu a skleničky Arabesque, design Eliška Kuchtová; karafa a sklenka na whisky Module Two, design Thomas Jenkins, vše Bomma | karafa Amadeus a sklenička Pink, design Rony Plesl, obojí Rückl | karafa hnědé sklo, stylistčina vlastní

TATO DVOUSTRANA: CYRIL: košile, Jan Cerny / The Room by Basmatee | kalhoty, Adam Kost | kabát, Jan Cerny

TATO DVOUSTRANA: MICHAELA: kabát, Nehera, Therapy CYRIL: kabát, Adam Kost konvička a šálek s podšálkem La Classica Contura, Villeroy & Boch, Potten & Pannen talířek Silver Lining, Butlers | jablečný závin, Ambiente

Galerie

TVÁŘE PRVNÍ REPUBLIKY ČTYŘI ŽIVOTNÍ OSUDY SLAVNÝCH JMEN MEZIVÁLEČNÉHO ČESKOSLOVENSKA SPOLEČNĚ S FOTOGRAFIEMI JEJICH OSOBNÍCH PŘEDMĚTŮ. text: Hana Švolbová | styling: Lenka Hlaváčová a Michaela Karásek Čejková foto: Michaela Karásek Čejková

106

OBDOBÍ OD VZNIKU SAMOSTATNÉHO ČESKOSLOVENSKÉHO STÁTU V ROCE 1918 AŽ DO NÁSTUPU NACISTICKÉ OKUPACE ROKU 1938 ZNAMENALO PRO NAŠE ÚZEMÍ ROZKVĚT. LÉTA VOLNOSTI A VYTOUŽENÉ SAMOSTATNOSTI PODNÍTILA ROZVOJ SPOLEČENSKÉ A EKONOMICKÉ SFÉRY, POZADU NEZŮSTALA ANI KULTURA, VĚDA ČI SPORT. DOBA TAKZVANÉ PRVNÍ REPUBLIKY JE PRO NÁS DODNES STUDNICÍ INSPIRACE, SYMBOLEM STABILITY A PŘÍJEMNÉ, BYŤ MNOHDY IDEALIZOVANÉ ATMOSFÉRY. SNAD I PROTO VZHLÍŽÍME K CELÉ ŘADĚ OSOBNOSTÍ, JEJICHŽ KARIÉRA SE K TÉTO EPOŠE VÁŽE. POJĎME SI PŘIPOMENOUT ALESPOŇ NĚKOLIK Z NICH.

Československo vyrostlo po první světové válce v parlamentní demokracii s neuvěřitelně rychlým ekonomickým růstem. Založeno bylo z přesvědčení několika vůdčích osobností a jeho první prezident Tomáš Garrigue Masaryk patřil k vůbec největším autoritám své doby. Přesto je pro mnoho Čechů symbolem první republiky film, nikoli politika. Jména jako Adina Mandlová, Lída Baarová, Hugo Haas či Oldřich Nový svůj hvězdný punc neztratila dodnes. Hranice mezi divadlem, filmem i literaturou stírala všestranná dvojice Jan Werich a Jiří Voskovec.

V období první republiky došlo k obrovskému rozmachu literárních osobností. Svá díla psali Karel Čapek či Jaroslav Hašek, jehož Osudy dobrého vojáka Švejka byly přeloženy do 58 jazyků.

Ve výtvarném umění tryskala inspirace z mnoha směrů a podnítila umělce, jakými byli Toyen, Jindřich Štyrský, František Drtikol, Otto Gutfreund či Jan Kotěra. Věda zaznamenala vývoj po celém světě a právě ve dvacátých letech přišel český fyzikální chemik Jaroslav Heyrovský s objevem polarografie, za nějž v roce 1959 získal Nobelovu cenu za chemii, na kterou byl celkově osmnáctkrát nominován v oborech chemie, fyzika i fyziologie a medicína.

Hvězdy se rodily také v oblasti sportu. Jeden z nejslavnějších českých fotbalistů všech dob Josef ‚Pepi‘ Bican sice léta hrával za vídeňské kluby, v roce 1938 však přestoupil do pražské Slavie a té už zůstal věrný do konce své kariéry. Světově proslulou se nečekaně ve zcela novém odvětví stala automobilová závodnice Eliška Junková.

Průmysl a hospodářská sféra zažívaly zlaté časy. Mezi mnoha významnými podnikateli, továrníky a průmyslníky vynikal rodinný klan Baťů v čele s otcem Tomášem Baťou. K vývoji moderního průmyslu zásadně přispěli také Václav Klement a Václav Laurin, kteří z opravny jízdních kol vybudovali továrnu na kola, motocykly a automobily a položili základ automobilce Škoda. Významný odkaz zanechal Miloš Havel, filmový producent a majitel společnosti Lucernafilm, jehož jméno je spjato s palácem Lucerna, barrandovskými filmovými ateliéry a rozvojem české kinematografie. A dalo by se pokračovat dál, osobností a příběhů meziválečného období bylo mnoho. Do života jim posléze bohužel až příliš často zasáhl neblahý běh dějin. Lesk první republiky však zůstává. ►

Za spolupráci na tvorbě článku velmi děkujeme Jakubu Zíkovi, firmě Modernista za zapůjčení hodin a Cinolter Antique za zapůjčení sošky kachny.

107

Galerie

HANA PODOLSKÁ ‚ŠÍT U PODOLSKÉ‘ PATŘILO K PRVOREPUBLIKOVÉMU BONTONU. SLAVNÁ NÁVRHÁŘKA OBLÉKALA MANŽELKY PREZIDENTŮ A MINISTRŮ, HVĚZDY STŘÍBRNÉHO PLÁTNA I OBYČEJNÉ ÚŘEDNICE. BYLA ÚSPĚŠNOU NÁVRHÁŘKOU I SKVĚLOU OBCHODNICÍ, KTERÁ DOKONALE VYUŽÍVALA PROSTŘEDKY MODERNÍ REKLAMY. TUTO VÝJIMEČNOU ŽENU POTKAL POHNUTÝ OSUD.

Hana Podolská se narodila v roce 1880 jako Johanna Vošahlíková do rodiny uznávaného stavitele.

Otec však brzy zemřel a Hana se musela zapojit do péče o mladší sourozence. Vyučila se dámskou krejčovou u Anežky Fišerové v pražské Celetné ulici. Ke svým prvním zákaznicím docházela domů. Zásadním životním okamžikem bylo setkání s malířem Viktorem Podolskim, potomkem polského zemanského rodu. Nejenže v něm Hana získala svou životní lásku, ale také muže, který ji naplno podpořil v cestě za slávou. První oděvní dílnu otevřela Podolská v Nuslích v roce 1908.

Ze skromné dílny se dvěma švadlenami se záhy vypracovala tak, že v roce 1914 mohla otevřít Modelový salon Hany Podolské v paláci Lucerna, kde s rodinou také obývala byt. Součástí salonu se po první světové válce stalo i kloboučnictví a kožešnictví.

Místo tradiční orientace na Vídeň se Hana Podolská zhlédla v pařížské módě a vybudovala luxusní značku. I díky ní patřila česká móda mezi válkami k těm nejlepším v Evropě. Podolská jezdila na módní přehlídky do Paříže, jako první u nás zaměstnala profesionální manekýny a propracovala dokonalé PR. Manekýny například během jejího pravidelného pobytu v Mariánských Lázních několikrát denně korzovaly po kolonádě v různých originálních modelech. Módní přehlídky salonu Podolská představovaly významnou společenskou událost. Modely předváděly hvězdy stříbrného plátna jako Adina Mandlová či pěvkyně Jarmila Novotná. Kostýmy značky Podolská zdobily nejeden film, ikonickou róbou se staly dlouhé šaty s pláštěnkou lemovanou kožešinou z filmu Kristián.

Podolská vydávala vlastní časopisy, v nichž radila čtenářkám a komentovala své modely, ke spolupráci přizvala i jedinečného uměleckého fotografa Františka Drtikola. Modely Hany Podolské nosila také manželka prezidenta Edvarda Beneše Hana, která platila za módní ikonu. V dobách největší slávy se na šaty od Podolské čekalo i půl roku.

Pohádkový sen se však začal rozplývat, když Hanin manžel v roce 1926 zemřel při honu a krátce nato podlehl nemoci její starší syn. Po druhé světové válce emigrovala manželka jejího druhého syna do USA, syn byl uvězněn a po propuštění utekl za manželkou. Oděvní salon přešel do rukou nového, komunistického režimu a Hana Podolská v něm skončila jako prodavačka. Dožila v osamění v roce 1972 a svůj majetek odkázala pečovatelce. ►

VLEVO: Fotografie z filmu Kristián s Adinou Mandlovou v toaletě od Hany Podolské (1939) a dobové skici dámského oblečení od Hedviky Vlkové pro modelový dům Hany Podolské.

109

Galerie

VLASTA BURIAN JEDNA Z NEJVÝRAZNĚJŠÍCH OSOBNOSTÍ MEZIVÁLEČNÉ KULTURY, HVĚZDA ČESKÉHO FILMU, SPORTOVEC, DIVADELNÍ REŽISÉR, MAJITEL DIVADLA, ZPĚVÁK, SPISOVATEL, MIM A IMITÁTOR. PLNĚ SI ZASLOUŽÍ TITUL ‚KRÁL KOMIKŮ‘. DOSÁHL POHÁDKOVÉHO ÚSPĚCHU I MAJETKU, ALE PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE SE MU ČESKÝ NÁROD ODMĚNIL NESPRAVEDLIVÝM SOUDEM A OPOVRŽENÍM.

Vlasta Burian se narodil v roce 1891 v Liberci, od svých deseti let však žil na pražském Žižkově.

Díky otci se odmalička setkával s divadelním prostředím, navštěvoval operu i ochotnická představení. Na Žižkově pak rozvíjel svůj sportovní talent, byl fotbalovým brankářem Viktorie Žižkov a později členem týmu pražské Sparty. Komediální sklony ale převážily. První film – ještě němý – natočil v roce 1923. V roce 1925 založil vlastní divadlo. Skutečně slavný zvukový snímek přišel o sedm let později pod názvem C. a k. polní maršálek. Až do druhé světové války hrál Vlasta Burian ve dvou až čtyřech filmech ročně, natáčel gramodesky, účinkoval v rozhlase, pózoval pro reklamy. Sláva geniálního improvizátora přesáhla daleko hranice naší republiky. Vlasta Burian byl opravdovou hvězdou se všemi manýry, potrpěl si na komfort a uniformy, čile se účastnil společenského života a sám byl vyhledávaným hostitelem. V pražských Dejvicích si nechal postavit vilu s tenisovým kurtem a bazénem. Soukromí oblíbeného lidového baviče bylo zkalené depresemi, ale celoživotní oporou mu byla manželka Nina.

Za protektorátu přišel zlom a Burian přestal v takové míře natáčet. Německá propaganda zneužila Burianovy obliby a donutila jej k účasti v rozhlasovém skeči zesměšňujícím exilovou vládu.

Jeho divadlo Němci v roce 1944 zavřeli. Po válce byl záhy zatčen českou policií a obviněn z kolaborace. V prvním procesu byl osvobozen, následoval však další soudní proces a Burian byl odsouzen k několika měsícům těžkého žaláře a půlmilionové pokutě. Proces se zakládal na falešných obviněních a bodech vykonstruované obžaloby. Burian přišel o slávu i majetek, pobyt ve vězení se podepsal na jeho už tak nalomené psychice.

Po pěti letech zákazu činnosti, kdy se živil manuální prací, se směl vrátit k herectví, avšak hlavně v podřadných estrádách. Z výbušného, energického herce se postupně stal opatrný komik s podlomeným zdravím. Aby se uživil, vystupoval i během nemoci. Poslední představení odehrál se zápalem plic a v roce 1962 zemřel na plicní embolii. Plné rehabilitace se Vlastovi Burianovi dostalo až v roce 1994 ve znovuotevřeném soudním procesu.

VPRAVO: Petrolejová stolní lampa Vlasty Buriana a fotografie, na kterých je jako člen fotbalového družstva Sparta.

110

►

Galerie

ELIŠKA JUNKOVÁ MLADÉ ČESKOSLOVENSKO NEMĚLO MNOHO SLAVNÝCH ŽEN-SPORTOVKYŇ.

TA NEJSLAVNĚJŠÍ OVŠEM PROSLULA CELOSVĚTOVĚ, VE DVACÁTÝCH LETECH TOTIŽ BYLA NEJRYCHLEJŠÍ ŽENOU NA SVĚTĚ. DROBNÁ A NEOHROŽENÁ ELIŠKA JUNKOVÁ SE PŘITOM DO AUTOŠKOLY PŘIHLÁSILA POTAJÍ. PORÁŽELA ZKUŠENÉ MUŽSKÉ ZÁVODNÍKY A SOUPEŘEM NA TRATI JÍ BYL I VLASTNÍ MANŽEL.

Eliška Junková se narodila jako Alžběta Pospíšilová roku 1900 v Olomouci. Byla velmi sportovně založená – plavala, jezdila na kole, cvičila v Sokole, a také měla talent na cizí řeči. V šestnácti letech nastoupila do olomoucké bankovní pobočky, kde byl jejím nadřízeným o šest let starší Vincenc Čeněk Junek. Prožívali dramatický vztah plný rozchodů a sbližování. V osmnácti letech nevybouřená Alžběta vyrazila na zkušenou do světa. Pracovala ve Francii i Švýcarsku. Po návratu zjistila, že se Čeněk nadchl pro motorismus. Tajně se tedy zapsala do autoškoly a byla jednou z prvních žen, které v Československu získaly řidičské oprávnění. V roce 1921 se definitivně rozhodla za Junka provdat a odjela s ním na autosalon do Paříže, kde oba podlehli lásce k vozům Bugatti. Model T30 koupili od samotného Ettore Bugattiho. Po svatbě roku 1922 Alžběta změnila nejen příjmení, ale oficiální cestou i křestní jméno. Alžbětu totiž ve světě překládali jako Elizabeth a zkráceně Eliza, kterou počeštili zpět na Elišku.

Do prvního závodu nastoupila Eliška Junková v roce 1923 jako spolujezdkyně svého manžela.

Ukázalo se, že je učenlivou žačkou s velkým citem pro vůz. První samostatný závod jela na lochotínské trati o rok později a rovnou zvítězila. V dalším roce vyhrála mezinárodně uznávaný závod Zbraslav–Jíloviště, kde těsně porazila svého manžela. Bylo to poprvé, kdy v mezinárodním měření sil stanula na stupni vítězů žena. Následovalo mnoho dalších úspěchů doma i v zahraničí.

Eliška byla slavná a vedla bohatý společenský život, byla mimo jiné zákaznicí Hany Podolské. Měla prostě styl, a to i za volantem. Jejím největším úspěchem byl obávaný závod Targa Florio na Sicílii, který se konal v roce 1928. V dlouhém závodě v nebezpečném terénu, který odřídila s poraněným ramenem, unavená a s poruchou vodního čerpadla, dojela na celkovém pátém místě.

V roce 1928 přišel zlom. Při Velké ceně Německa dostal Čeněk Junek smyk, byl vymrštěn z vozidla a na místě zemřel. Po této tragédii ukončila Eliška Junková svou závodní kariéru. Podnikla cestu na Srí Lanku a po návratu se zapojila do organizace motoristického života v Československu.

Podílela se například na budování Masarykova okruhu v Brně. Znovu se provdala, pracovala mimo jiné v Baťově závodě na výrobu pneumatik. Zemřela v roce 1994 v požehnaném věku 93 let.

VLEVO: Eliška Junková byla vášnivou sběratelkou obrázků a figurek kachen.

113

►

Galerie

JOSEF GOČÁR S PŘELOMEM STOLETÍ A S KONCEM PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY SE V UMĚLECKÉM SVĚTĚ VYROJILO MNOŽSTVÍ SMĚRŮ A INSPIRACÍ. JEDNÍM Z NICH BYL KUBISMUS, KTERÝ V ČESKOSLOVENSKU ZÍSKAL UNIKÁTNÍ ARCHITEKTONICKOU PODOBU. MEZI VIZIONÁŘE TOHOTO SMĚRU PATŘÍ ARCHITEKT A URBANISTA JOSEF GOČÁR, PŘEDNÍ OSOBNOST ČESKÉHO KUBISMU A FUNKCIONALISMU.

Josef Gočár je velmi úzce spjat s východními Čechami, kde se v roce 1880 narodil do rodiny pivovarského sládka v obci Semín. Později se rodina přestěhovala do Lázní Bohdaneč. Gočár vystudoval reálku v Pardubicích a Umělecko-průmyslovou školu v Praze, kde byl žákem ateliéru jiného významného architekta Jana Kotěry. Kotěrův vliv byl nepochybně zásadní pro Gočárovu další kariéru, v Kotěrově ateliéru byl Gočár posléze i zaměstnán. Po osamostatnění začíná realizovat první velké projekty v Hradci Králové, Jaroměři či v Bohdanči. Krátce před první světovou válkou vytvořil svá nejzásadnější kubistická díla, mezi něž patří například Dům U Černé Matky Boží v Praze a Lázeňský dům – Gočárův pavilon v Lázních Bohdaneč. Byl také činný v uměleckých spolcích a mimo jiné byl i členem Klubu Za starou Prahu.

První světová válka vlnu kubismu přerušila a Josef Gočár musel narukovat do armády. Po návratu se jeho tvorba posunula směrem k národním tendencím a Gočár se spolu s Pavlem Janákem stal hlavním propagátorem tzv. národního obloučkového slohu či rondokubismu. V tomto stylu navrhl budovu pražské Legiobanky – dnešního paláce Archa – v ulici Na Poříčí. Plastiky na budově vytvořili přední sochaři Otto Gutfreund a Jan Štursa. Ve dvacátých letech osobnost Josefa Gočára skutečně zářila. V Hradci Králové se naplno projevil jako skvělý urbanista. Zpracoval územní plán města, vytvořil regulační plán nábřeží, projektoval stavby škol, úřadů i obytných čtvrtí a vnějšího dopravního okruhu. Po smrti Jana Kotěry byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění, roku 1928 byl zvolen rektorem a funkci zastával do roku 1932. Gočárovi byl udělen francouzský Řád čestné legie, stal se členem České akademie věd a umění, publikoval odborné články doma i v zahraničí. V tomto období se také nechal ovlivnit evropským funkcionalismem, ovšem v osobitém, výtvarném pojetí. Vrcholnou stavbou je kostel svatého Václava ve Vršovicích.

Po nacistické okupaci a uzavření českých vysokých škol v roce 1939 odešel Gočár do penze.

Nadále projektoval a účastnil se architektonických a uměleckých diskuzí, žádnou další stavbu už však nikdy nerealizoval. Zemřel v září 1945 v Jičíně. V roce 2000 byl v odborné anketě zvolen největší osobností české architektury 20. století. ■ VLEVO: Mosazné hodiny Josefa Gočára jsou esencí raného českého kubismu.

115

Výběr redakce

DÁRKY PRO KAŽDÉHO MEZI NOVÝMI VÝROBKY SI SNADNO VYBERETE DÁREK PRO SVÉ BLÍZKÉ. ŠPERKY, SKLENĚNÉ A PORCELÁNOVÉ DOPLŇKY NEBO CHYTRÉ KARTIČKY JSOU JISTOU VOLBOU! text a styling: Adéla Kudrnová | foto: archiv firem

váza Krakatit, www.ruckl.cz, 12 000 Kč | ptáček Puffball Lustre, Iittala, www.arki.cz, 4 750 Kč | talíř Dark, www.bisqit.cz, 2 500 Kč | set karet Untranslatable Word, www.theschooloflife.com, 12 £ | šperkovnice Bon, www.vesselsdesign.com, 3 500 Kč | noční košilka Luna, www.juliestore.cz, 1 350 Kč | nástěnný světelný objekt Lúče, www.lucetone.sk, cena na vyžádání | náramek WAI, design Lucie Koldová, www.mooyyy.cz, 3 500 Kč Serving Set, www.medecine.cz, 750 Kč

Sport

SOKOL TEHDY A DNES

„VE ZDRAVÉM TĚLE ZDRAVÝ DUCH! V MYSLI VLAST, V PAŽI SÍLU! TUŽME SE!“ OBSTOJÍ MOTTO SLAVNÉHO TĚLOCVIČNÉHO SPOLKU I V MODERNÍ SPOLEČNOSTI? text: Hana Švolbová | styling: Lenka Hlaváčová | foto: Lina Németh

117

Sport

KDYŽ 16. ÚNORA 1862 Z INICIATIVY JINDŘICHA FÜGNERA A MIROSLAVA TYRŠE VZNIKL SPOLEK ‚TĚLOCVIČNÁ JEDNOTA PRAŽSKÁ‘ SE ZNAKEM LETÍCÍHO SOKOLA, NEMOHLI OTCOVÉ ZAKLADATELÉ TUŠIT, JAKÉHO ROZMACHU I POHNUTÉHO OSUDU SE JEJICH ORGANIZACE DOČKÁ. BEZ SOKOLOVNY SE NA POČÁTKU DVACÁTÉHO STOLETÍ NEOBEŠLO TÉMĚŘ ŽÁDNÉ MĚSTO A PŘI VZNIKU SAMOSTATNÉHO ČESKOSLOVENSKA SEHRÁL SOKOL JAKO POLOVOJENSKÝ SBOR VÝZNAMNOU ROLI. ROKU 1956 BYL ZRUŠEN A NAHRAZEN ČESKOSLOVENSKÝM SVAZEM TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU, KTERÝ PŮSOBIL AŽ DO ROKU 1990.

V TOMTO ROCE SE SOKOL ZNOVU NADECHL A ÚSPĚŠNĚ FUNGUJE NADÁLE.

Většina z nás zná Sokol především jako spolek tělocvičný. Od svého počátku si ale kladl za cíl také kulturní, společenskou a vzdělávací činnost. Miroslav Tyrš se orientoval především na cvičení a na základě antického ideálu souznění ducha a těla a po vzoru německých cvičebních spolků vypracoval tělocvičnou soustavu, jejíž základ zpočátku tvořily běh, skoky, hod diskem, hod oštěpem, box a zápas, následně přidal Tyrš soutěže v atletice a vzpírání. Některé jednoty přibíraly sporty jako veslování a plavání, velmi rozšířený byl také šerm. Nedílnou součástí sokolských aktivit byla rovněž turistika.

Miroslav Tyrš měl však ještě další záměr – chtěl vytvořit takovou tělocvičnou jednotu, která by se mohla stát základem armády. Dorostence vychovával s předpokladem, že každý muž do třiceti let bude branně připraven. Tyrš dokonce vypracoval branný plán i vojenské názvosloví, které po první světové válce přebrala československá armáda.

Po první světové válce se naplno rozvinul potenciál Sokola, nové tělocvičny fungovaly téměř v každém městě. Stěžejními sporty byly gymnastické a atletické disciplíny či šerm a zápas. Sokolové se zprvu distancovali od olympijského hnutí, k olympijskému výboru se připojili až v roce 1919 a od roku 1920 se účastnili olympiád, přičemž už v roce 1924 získal Bedřich Šupčík první českou zlatou medaili ve šplhu na laně. V gymnastických a silových disciplínách členové Sokola na mezinárodních kláních vynikali.

Jak praví sokolské motto z úvodu článku, Sokol měl na zřeteli rovněž svou vlast.

Sokolové měli svůj kroj, prapor a také ideové zaměření. Spolek vznikl v době rakouského císařství a vyhraněný postoj vůči Němcům či pořádkům habsburské monarchie byl zřejmý, stejně jako odklon od náboženství. Ačkoli Sokol působil coby nepolitická organizace, zachoval si i po první světové válce nacionální ráz a pro vstup vyžadoval příslušnost k ‚československé‘ či jiné slovanské národnosti. Problematický tak byl například vstup židovských cvičenců. Od vyhlášení protektorátu však ideové tendence vymizely a sokolové se potýkali s nacistickou represí včetně pozastavení činnosti. ►

118

Sport

V poválečném období postupně převzala dohled nad sokolským svazem komunistická strana, až došlo k jeho úplnému zrušení a Sokol byl nahrazen Československým svazem tělesné výchovy a sportu. Bizarní návaznost na původní tradici Sokola představovaly komunistické spartakiády, které se inspirovaly původními všesokolskými slety pořádanými již od roku 1882. Díky sokolským jednotám fungujícím v zahraničí nebyla činnost Sokola nikdy zcela přerušena. Moderní dějiny České obce sokolské začínají po pádu komunismu a zrušení svazu tělesné výchovy. Sokolské osobnosti se scházely už od roku 1989 a připravoval se všesokolský slet v Paříži. Po listopadových událostech tak Sokol mohl rychle obnovit svou činnost a od roku 1990 opět působí oficiálně. Dnes jej tvoří asi 1 200 sokolských jednot. Organizačně mohl Sokol začít fungovat téměř okamžitě, a to i díky velkému zájmu nových členů. Horší to bylo s navracením nemovitostí.

Naštěstí snadno získal své původní sídlo, slavný Tyršův dům na pražském Újezdě.

Současný Sokol patří k největším občanským sdružením v České republice. Nadále zajišťuje nejen sportovní, ale i kulturní a vzdělávací činnost, například spravuje mnoho folklorních, loutkových či divadelních spolků. Tělocvičný proces prošel díky dynamickým změnám a neustálému vývoji v oblasti sportu velkými obraty. Dřívější sokolské cvičení je dnes koncipováno jako všeobecná průprava pro děti a kondiční cvičení pro dospělé. Cvičení v Sokole se nese v moderním duchu a nabízí na osmdesát sportovních odvětí včetně rytmických cvičení, bojových umění či cvičení spojeného s tancem.

Do Sokola nechodí cvičit pouze zapsaní členové, ale široká veřejnost od malých dětí po seniory. Pořádají se turistické akce a navázáno bylo i na tradici sokolských sletů. Členové Sokola se řadí ke špičce především ve sportovní gymnastice, vzpírání, ale i kolektivních sportech, jako je házená či basketbal.

Sokolská obec měla už od počátků široký společenský dosah a vliv. Výjimečnou kapitolou sokolské historie je výstavba sokoloven – tělocvičen a sídel sokolských obcí, které představují často velmi ojedinělé stavby tvořené pod vlivy různých stylů.

A není to jen záležitost dob minulých, jak jsme se přesvědčili v Líbeznicích u Prahy, kde navzdory věčnému zápasu s finanční stránkou věci vznikla zbrusu nová, moderní sokolovna, takzvaný ‚Dřevák‘, která byla letos nominována na Českou cenu za architekturu. Podařilo se v ní skloubit požadavky na vytvoření školní tělocvičny, klubovny skautů i mateřského centra, posilovny, kavárny, pingpongového klubu, ale i multifunkčního kulturního sálu, kde se kromě tance či hudby dají také promítat filmy. Jak výstižně stojí v nominaci, líbeznický Dřevák působí jako tmel, svorník a společný jmenovatel komunity, konkurent závislosti na povrchních médiích, připravený svést zápas s neviditelnými chapadly chytrých telefonů o návrat generace dětí počítačů k míči. ■

123

s e v i l a t ba film y r a ent place m u r doc ay ou cts us es ew ffe citi · th birth a rom 5 pany of ries f com nds · a o ť t a s la · 5 ilt by b ether azil bu hia · n ia · br ind zec · c atia · cro

s e liv a t a b

script by karolina zalabáková directed by karolina zalabáková, petr babinec editor libor nemeškal director of photography lukáš gargulák sound jan hála opening sequence jiří fiala creative producer of czech television martina šantavá produced by lukáš gargulák, karolina zalabáková www.batalives.cz

Cestování

VYNÁLEZ MĚSTA NELZE PSÁT O ZLÍNU A ZÁROVEŇ NEZMÍNIT FIRMU BAŤA. PODÍVEJTE SE S NÁMI DO MĚSTA, KTERÉ V DOBĚ SVÉ NEJVĚTŠÍ SLÁVY FUNGOVALO JAKO DOKONALÝ STROJ. text: Helena Novotná | foto: Michaela Karásek Čejková

125

Cestování

AMBICE VYTVOŘIT IDEÁLNÍ MĚSTO NEJSOU V HISTORII LIDSTVA NOVINKOU. UŽ V RENESANCI KONCEPT DEFINOVAL ITALSKÝ TEORETIK LEON BATTISTA ALBERTI A O PÁR STOLETÍ POZDĚJI SE O TO POKUSIL FRANCOUZSKÝ ARCHITEKT CLAUD NICOLAS LEDOUX SE SVÝM MĚSTEM CHAUX. TEPRVE BĚHEM INDUSTRIALIZACE V 19. STOLETÍ VŠAK NASTALY PŘÍHODNÉ PODMÍNKY. JEDNÍM ZE SVĚTOVÝCH PŘÍKLADŮ JE ZLÍN – MĚSTEČKO NA JIŽNÍ MORAVĚ, KTERÉ SE BĚHEM NĚKOLIKA LET ZMĚNILO V PODNIKATELSKOU AGLOMERACI. TENTO STAVITELSKÝ FENOMÉN MÁ JEDNOHO JASNÉHO HYBATELE – JE JÍM TOMÁŠ BAŤA, JEDNA Z NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH OSOBNOSTÍ PRVNÍ REPUBLIKY.

S obuvnictvím je město Zlín spojeno už od svých počátků. Jeho nezaměnitelný genius loci dnes spoluvytvářejí tovární budovy a kolonie malých baťovských domků. Nicméně historie Zlína sahá do středověku a již v 16. století zde měl přední postavení cech ševců spolu se soukeníky a tkalci. První továrna na výrobu obuvi zde vznikla v roce 1870, ale i nadále převládalo řemeslo nad velkovýrobou. Vše se změnilo až se zavedením železnice do města. Ne náhodou vyrostla nová továrna firmy Baťa právě naproti nádraží. Ševcovská tradice v rodině Baťů se začala psát už v 17. století. Horlivý Tomáš Baťa založil spolu se sourozenci vlastní firmu v roce 1894, když ještě ani nebyl plnoletý.

Z dnešního pohledu možná překvapí, že fenomenální podnikatel neslavil hned od začátku úspěchy. Z krachů a dalších problémů se však během několika let vymanil a postupně vybudoval impérium, které se neomezilo jen na výrobu bot, ale mělo vliv na strukturu města a život každého obyvatele Zlína, ať už v obuvnické továrně pracoval, nebo ne. Tomáš Baťa stál v čele firmy celých třicet osm let až do roku 1932, kdy tragicky zemřel při letecké havárii. Společnost se poté dále rozvíjela a expandovala do celého světa pod vedením Tomášova nevlastního bratra Jana Antonína. Na území Československa skončila baťovská éra společně s druhou světovou válkou a změnou režimu. Sídlo firmy se poté ze Zlína přesunulo nejprve do Londýna a pak do Toronta.

Zpátky do rodného města se společnost vrátila až po revoluci v roce 1989.

V průběhu třicátých a čtyřicátých let 20. století se ze Zlína stalo významné centrum meziválečné moderní architektury i kultury a strůjcem této proměny byl Tomáš Baťa. ► VLEVO: Snad nikde nepocítíte kult osobnosti Tomáše Bati silněji než v jeho vlastní vile. Na tehdejší poměry jednoduchou budovu projektoval architekt Jan Kotěra, se kterým se Baťa seznámil v Praze. Vila přestála necitlivé úpravy v druhé polovině 20. století a dnes je pod ochranou Nadace Tomáše Bati, která zde také sídlí.

127

TATO DVOUSTRANA: Ve vile se dodnes zachoval malý poklad – kožený kufřík s cestovními hygienickými potřebami Tomáše Bati.

Při návštěvě je možné vystoupat až na ochoz malé věže vily, odkud je krásný výhled na tovární areál. Přesně proto si Baťa nechal vilu postavit na tomto místě. Aby měl svůj podnik stále na očích.

Cestování

Systematickým budováním funkcionalistického města pověřil architekty Jana Kotěru, Františka Lydie Gahuru, Vladimíra Karfíka a Miroslava Lorence. Díky jejich projektu město zvládlo obrovský příliv pracovních sil do Baťových podniků: zatímco na počátku 20. století měl Zlín necelé tři tisíce obyvatel, v roce 1937 se jejich počet blížil čtyřiceti tisícům! Baťovští architekti jsou autory nejen továrních a veřejných budov, ale i rodinných domků – to vše v jednotném specifickém stylu.

Jednou z mála staveb, která se vymyká typizované výstavbě a výrazně se odlišuje od ostatních, je paradoxně vila Tomáše Bati, ve které žil se svou ženou a jediným synem Tomášem Baťou mladším, kterému se říkalo Tomík. Se stavbou vily začal v roce 1909 místní architekt, ale brzy nato ji převzal tehdy už slavný pražský architekt Jan Kotěra.

Ten vytvořil rodinné sídlo obklopené zahradou, odkud měl Baťa svoji továrnu jako na dlani. Dodnes se v interiéru zachovalo mnoho krásných propracovaných detailů, přestože ve druhé polovině 20. století vila prošla řadou necitlivých úprav. Od roku 1998 zde sídlí Nadace Tomáše Bati, která se o dům stará a spravuje baťovský odkaz. Červené neomítnuté cihly, přiznané nosné kovové konstrukce a velká členěná okna.

Při procházce Zlínem narazíte na tyto prvky téměř na každém kroku. S přestavbou rozsáhlého továrního areálu v srdci města začal v roce 1924 architekt František Lydie Gahura, který svým specifickým konstruktivistickým stylem předurčil podobu města i v 21. století. Ještě o jeho dílech bude v tomto článku řeč.

Boty se v továrně už řadu let nevyrábí a je otázka, co bude s areálem dál. Některé budovy jsou v dezolátním stavu, ale jiné se naštěstí dočkaly rekonstrukce a především nové funkce, například slavná ‚jednadvacítka‘, tedy Baťův mrakodrap, který sloužil coby hlavní administrativní budova podniku a ve své době byl se svými sedmdesáti sedmi metry nejvyšším domem v Československu. Architekt Vladimír Karfík začal s jeho stavbou v roce 1937, tedy pět let po smrti Tomáše Bati. ‚Jednadvacítka‘ je od roku 2004 zrekonstruovaná a přístupná veřejnosti – jedna část slouží jako finanční a krajský úřad a druhá je věnována expozici o historii budovy. Pomyslnou technickou třešinkou na dortu je prostorný výtah, který byl zamýšlen jako pojízdná kancelář Jana Antonína Bati. Psací stůl, telefon a dokonce i umyvadlo s teplou vodou – to vše ► PŘEDCHOZÍ DVOUSTRANA A VPRAVO: Červené cihly, přiznaná konstrukce a velká členěná okna v kovových rámech jsou typickými prvky zlínské meziválečné architektury. Architekt František Lydie Gahura vytvořil osobitý industriální styl, který se díky své univerzálnosti dal použít jak na stavbu továrny, tak pro obchodní dům nebo kino.

132

Cestování

zde bylo k dispozici, přesto se ve výtahu tehdejší šéf nikdy nesvezl. V době, kdy byla netradiční kancelář dokončena, už Jan Antonín Baťa žil v emigraci.

Nejen ‚jednadvacítka‘ se úspěšně zapojila do provozu dnešního Zlína. V budovách 14 a 15 má od roku 2013 sídlo takzvaný Baťův institut a za návštěvu určitě stojí patro, které je věnováno stálé expozici mapující historii baťovských podniků. Je zde vše od sbírky bot a dřevěných ševcovských kopyt až po modely Baťových letadel. Sídlo zde našla také krajská knihovna nebo galerie výtvarného umění. Pozornosti se dostalo i prostoru mezi budovami – vznikla tu nová platforma pro výstavní a kulturní účely.

Baťova továrna se – na dnešní poměry nezvykle – nachází přímo v srdci města, hned vedle naddimenzovaného náměstí Práce, které je zde od 20. let 20. století. Jeho velikost odpovídá tehdejšímu účelu – fungovalo coby veřejný prostor až pro třicet tisíc lidí pracujících v přilehlé továrně. Dodnes ho lemují veřejné budovy, které nechal postavit Tomáš Baťa a jsou v podstatě upravenými variantami továrních budov – kino, školy, společenský dům, dnes známý jako hotel Moskva, či obchodní dům Prior. Ten zde byl postaven jako první a stále slouží svému účelu, bohužel ale prošel nepříliš povedenou rekonstrukcí, při které přišel o zajímavý architektonický prvek: pásy oken se směrem nahoru s každým patrem snižovaly a fasáda domu tak měla úplně jiný rytmus než dnes.

Strohost a funkčnost se nevyhnula ani zlínským sakrálním stavbám. Kaple sv. Václava na Kudlově jakoby vypadla ze vzorníku baťovské architektury. Není divu, jejím autorem je Baťův dvorní architekt Gahura. Stavební materiál, tradiční červené cihly, na stavbu věnoval sám Baťa. V duchu funkcionalismu byl postaven také evangelický kostel, který je považován za jednu z nejzdařilejších sakrálních staveb meziválečné československé architektury. Jeho autorem je Vladimír Karfík.

Unikátní a dodnes velmi živou kapitolou baťovské výstavby jsou kolonie obytných domků, které Tomáš Baťa nechal stavět pro své zaměstnance. Plány se začaly rodit hned se založením továrny a první civilní zděné dvojdomky vznikly už roku 1912. Naplno se vše rozjelo až o několik let později a nejintenzivněji se stavělo ve 30. letech. Nešlo ►

PŘEDCHOZÍ DVOUSTRANA, VLEVO A NÁSLEDUJÍCÍ DVOUSTRANA: V osmém patře Baťova mrakodrapu, takzvané ‚jednadvacítky‘, se zachovaly původní kanceláře a chodby s dřevěným obložením. Třetí patro budovy 14 je věnováno stálé expozici dokumentující historii firmy Baťa.

Ve stejné budově sídlí také galerie výtvarného umění a v protější patnáctce najdeme městskou knihovnu.

137

TATO A NÁSLEDUJÍCÍ DVOUSTRANA: Mnoho obyvatel Zlína dnes bydlí v takzvaných baťovských domcích, které byly v celých koloniích stavěny hlavně ve 30. letech. Jejich původní podoba se začíná pomalu vytrácet kvůli neustálým stavebním úpravám, ale najdou se i autentické, kde zůstalo všechno včetně interiéru zachováno.

Cestování

však o hektické řešení, kam ubytovat tisíce zaměstnanců, ale o promyšlený regulační plán, který vypracoval Jan Kotěra a štafetu po něm převzal Gahura. S výstavbou se začalo po první světové válce jižně od továrny na Letné a s neuvěřitelnou rychlostí se pokračovalo v koloniích Nad Ovčírnou, v Zálešné, Podvesné a Na Dílech. Šlo o perfektně standardizovaný proces jak samotné výstavby, tak i výběru toho, kdo dostane jaké ubytování. Každý nájemník měl svoji kartu, kde byly zaznamenány veškeré osobní údaje včetně pracovních schopností a ambicí, ale i ochoty odstěhovat se do jiného města.

Na základě toho mu bylo přiděleno bydlení: čtyřdomek, dvojdomek, jednodomek nebo vilka. Společnost Baťa tak ovlivňovala i mimopracovní život svých zaměstnanců a vytvářela sociální řád nejen postavením v rámci firmy, ale i přiděleným bydlením. To vše z čistě praktických důvodů, protože se dá předpokládat, že spokojený a zajištěný dělník bude loajální a bude lépe pracovat. Výstavba je dnes z velké části památkově chráněna, přesto ji obyvatelé přizpůsobují svým potřebám, ať už decentními změnami v interiéru anebo v podobě do očí bijících přistavěných částí. V jednom baťovském domku v kolonii Nad Ovčírnou dnes najdeme centrum Infopoint věnující se historii i současnosti baťovských domků, ať už z pohledu architektonického nebo sociologického.

Dnešní Zlín není jen skanzen společnosti Baťa a současní architekti postupně vytvářejí moderní podobu města, ve kterém už chod života neurčuje obuvnické impérium. Jedna z nových dominant města pochází z ateliéru slavné architektky Evy Jiřičné, která se ve Zlíně narodila. ‚Její‘ budova Kongresového centra byla dokončena v roce 2010, slouží k pořádání kulturních a společenských akcí a také zde sídlí Filharmonie Bohuslava Martinů. Nejvýraznějším prvkem této moderní stavby, která rozděluje obyvatele Zlína na příznivce a odpůrce, je dvouvrstvá profilovaná fasáda a také členitá střecha inspirovaná rozsivkou – jednobuněčným organismem s křemičitou schránkou.

Modernizace se dočkaly také Filmové ateliéry postavené v městské části Kudlov během baťovské éry. Podnikavý Jan Antonín Baťa brzo rozpoznal neuvěřitelný potenciál kinematografie a kromě slavných tištěných plakátů vsadil i na hranou reklamu. V roce 1936 nechal ve Zlíně vybudovat ateliéry pro reklamní a instruktážní filmy, ovšem díky ideálním technickým podmínkám, které přilákaly talentované tvůrce, se zde brzo začalo tvořit ►

VPRAVO: Kaple sv. Václava na Kudlově je důkazem, že prvky baťovské industriální architektury si nijak neodporují s požadavky na architekturu sakrální. V letech 1927 až 1929 ji postavil architekt František Lydie Gahura z cihel, které věnoval Tomáš Baťa.

144

Cestování

něco mnohem většího než reklamy: celovečerní, cestopisné a hlavně animované filmy.

V těchto ateliérech vytvořila Hermína Týrlová první český loutkový film Ferda Mravenec a legenda české kinematografie Karel Zeman tu pracoval na své Cestě do pravěku. Zatímco část areálu stále slouží k natáčecím účelům, druhá byla v roce 2016 přestavěna v takzvaný Filmový uzel, kulturní centrum, které svým názvem vzdává hold Hermíně Týrlové a jejímu filmu Uzel na kapesníku. V centru se dá lehce strávit celý den, ať už návštěvou výstavy o historii zlínských ateliérů, nebo v jedné z animačních dílen, kde si můžete tradiční animační postupy vyzkoušet vlastníma rukama.

Věnovali jsme se zlínským stavbám všeho druhu. Ve městě byl ale vždy kladen důraz i na prostranství, která měla úmyslně zůstat volná. Veřejný prostor je dnes hojně skloňovaným pojmem a centrum Zlína je v tomto směru velkorysé. Na zmíněné náměstí Práce navazuje park Komenského a Gahurův prospekt, zelená místa, která se před nedávnem dočkala revitalizace. Gahurův prospekt je pás zeleně, který tvoří kompoziční osu města a byl zakončen památníkem Tomáše Bati (dnes rekonstruovaný Dům umění). V 60. letech zde byl vztyčen pomník bývalého československého prezidenta Klementa Gottwalda, po kterém se Zlín musel z politických důvodů několik desítek let jmenovat Gottwaldov. Když byl v roce 1990 pomník odstraněn, uvolněný prostor zůstával dlouhá léta bez invence. Až nedávno přineslo zlínské studio Ellement nové řešení, které je nečekaně hravé a poetické: rozsáhlý travnatý pás přetínají chodníky, které z čelního pohledu nejsou vidět. Jsou totiž zapuštěné a jejich vysoké obrubně tak slouží jako lavičky. Zároveň poskytují prostor pro krátké textové sdělení pokaždé úplně jiná slova. Text se opakuje celkem šestkrát a vždy si ho můžete vyložit jinak.

Možná podle toho, jestli zde procházku Zlínem začínáte, anebo končíte.

Více informací naleznete na www.ic-zlin.cz, www.filmovyuzel.cz, www.tomasbata.com, www.batova-vila.cz, www.14-15.cz ■

VLEVO A NÁSLEDUJÍCÍ DVOUSTRANA: Současní architekti se nesnaží nostalgicky navázat na meziválečnou zlínskou tvorbu, ale spíš reagují na dnešní potřeby města a jeho obyvatel. Podle plánů architektky Evy Jiřičné zde vzniklo Kongresové centrum, novou tvář dostaly také zelené plochy Komenského parku a Gahurův prospekt. Filmové ateliéry otevřely čtyři patra věnované zlínské filmové tvorbě.

147

Výběr redakce

HEZKY ČESKY TRADIČNÍ ČESKOSLOVENSKÉ PRVOREPUBLIKOVÉ ZNAČKY I SOUČASNÉ MODERNÍ ČESKÉ FIRMY STOJÍ ZA VAŠI POZORNOST A SKVĚLE OBSTOJÍ VE SVĚTOVÉ KONKURENCI. text a styling: Adéla Kudrnová a Helena Novotná | foto: archiv firem

křeslo Axa Honzík, www.slezakovyzavody.cz, 27 443 Kč | batoh Narwhal Whiskey, www.playbag.cz, 5 500 Kč | sportovní čepice Tokyo, www.tonak.cz, 3 300 Kč | dřevěná hračka Velbloud, design Ladislav Sutnar, www.modernista.cz, 990 Kč | plakát Výr veliký, www.nanovo.cz, 1 300 Kč | nýtovaný kufr, www.kazeto.com, 709 Kč | naušnice Black Wood, www.nehera.com, 420 € | židle Split, www.ton.eu, 11 150 Kč hodinky Orlík 39, www.prim.cz, 49 900 Kč

Kreativní lidé

STUDIE V RŮŽOVÉ KVALITNÍ SKLO A MISTROVSKÉ ŘEMESLO. TO JSOU SYNONYMA PRO RODINNOU ZNAČKU RÜCKL, KE KTERÝM DNES MŮŽEME PŘIDAT I MODERNÍ DESIGN A FANTASTICKÉ ZNOVUZROZENÍ. text: Helena Novotná | foto: Michaela Karásek Čejková a archiv Rückl

151

Kreativní lidé

ČESKÝ BROUŠENÝ KŘIŠŤÁL JE SVĚTOVÝ POJEM. MISTŘI SKLÁŘI A BRUSIČI SVÉ UMĚNÍ BĚHEM STALETÍ DOTÁHLI K NAPROSTÉ DOKONALOSTI. HISTORII TVOŘILA I RODINNÁ SKLÁRNA RÜCKL, KTERÁ SE NA TRHU POHYBUJE UŽ ÚCTYHODNÝCH STO SEDMDESÁT LET. ALE NEOBEŠLO SE TO BEZ PŘEKÁŽEK. SKLÁRNA MUSELA PŘEKONAT V POLOVINĚ DVACÁTÉHO STOLETÍ ZESTÁTNĚNÍ, ZAMÍTNUTOU ŽÁDOST O RESTITUCI I NEDÁVNOU FINANČNÍ KRIZI. LETOS SE VRÁTILA NA SCÉNU S NOVOU IDENTITOU A POD UMĚLECKÝM VEDENÍM RONYHO PLESLA.

Historie rodinné sklárny Rückl je dlouhá a spletitá. Na logu je pod hravým symbolem značky uveden letopočet 1846, ale sklářská tradice rodu Rücklů začala ještě mnohem dříve, už na přelomu 17. a 18. století. Tehdy se rodina přesunula ze Švýcarska do lesů dnešní Šumavy a v roce 1846 vznikla první stálá huť rodiny Rücklů. O dalších padesát let později založil Antonín Rückl novou sklárnu na zelené louce v Nižboru a právě zde pokračuje výroba olovnatého křišťálového skla dodnes. Zatímco za první republiky zažívala sklárna doslova zlatá léta, rok 1945 přinesl pachuť v podobě zestátnění, které znamenalo konec brusírnám a podřízení výroby státním potřebám.

A bohužel ani konec režimu v roce 1989 neznamenal návrat sklárny do rodinných rukou – žádost o restituci byla zamítnuta a Jiřímu Rücklovi, pravnukovi zakladatelů, nezbývalo než si sklárnu od státu koupit zpět. Těžko bychom hledali lepší důkaz, že jde o mnohem více než jen o byznys. Jde o rodinné poslání. Cestu zpátky na vrchol však po pár letech zarazila finanční krize, která byla zažehnána až v roce 2016 příchodem nového investora v osobě Martina Wichterleho.

Razantní změny na sebe nenechaly dlouho čekat a ke znovuzrození značky byla povolána svatá trojice českého designu a architektury: Rony Plesl, Aleš Najbrt a Josef Pleskot. Architekt Josef Pleskot je autorem celkové revitalizace sklářského areálu v Nižboru, která odstartuje již tuto zimu. Aleš Najbrt spolu se svým grafickým studiem stojí za novou vizuální identitou sklárny a za celkovým rebrandingem značky.

I když v Nižboru je na štítu sklárny k vidění ještě starý znak, po revitalizaci už zde bude návštěvníky vítat modernizované logo od studia Najbrt: svěží, jednoduché, ale jasně odkazující k historii sklárny a k jejímu sepětí s dodavateli léčiv, kteří při práci používali skleněné dózy. Zatímco na původním logu čáp svírá v zobáku zátku a vedle něj stojí otevřená skleněná nádoba, nové logo se soustředí jen na čápa v lineárnější a čistší podobě. ► VPRAVO: Rony Plesl se věnuje různým uměleckým disciplínám, ale jeho jméno je spojené hlavně se sklem. Právě jemu bylo svěřeno umělecké vedení značky Rückl a vytvoření nové kolekce. Nového uměleckého ředitele jsme vyfotili na pomyslném trůnu z dřevěných sklářských forem.

152

TATO DVOUSTRANA: První kolekce pod vedením Ronyho Plesla navazuje na tradiční výrobu sklárny, ale zároveň ji posouvá o krok dál. Jednotlivé produkty kolekce dostaly jména podle ikon české historie a kultury. Vlevo jsou nové poklopy s poetickým názvem Rusalka.

Vpravo nahoře je část šperkovnice St. Nicholas, vázy Metamorphosis a Krakatit. Dole jsou horní části šperkovnice Alchemist.

Kreativní lidé

Uměleckého vedení se chopil Rony Plesl, který letos na podzim s jednoznačným úspěchem vrátil značku Rückl na pole současného českého designu uvedením kolekce s názvem České nebe. S velkým respektem a pokorou k tradici sklárny, uměleckému řemeslu a historickému dekoru tolik charakteristickému pro výrobky Rückl vznikla kolekce, ve které se snoubí tradice s inovacemi – nové pastelové tóny, nezvyklá kombinace materiálů a unikátní brus. Například růžová a šedá barva jsou pro sklárnu naprostou novinkou, uplynulých sto sedmdesát let se zde tvořil pouze čirý křišťál a barvy přišly až s novým uměleckým vedením. Rony Plesl posunul tradici dál a přidal vlastní inspiraci krajinou, přírodou a historií. Nová kolekce vzdává hold ikonám české historie a kultury, mimo jiné si od nich vypůjčila jména pro nové produkty. Výsledný celek je tedy skutečně českým nebem – a mnohovýznamový název kolekce připomíná i jméno původního showroomu v Nižboru Nebe. Čapkův Krakatit, Dvořákova Rusalka nebo Kafkův Josef K. – sklárna vstala z popela díky hvězdám současného českého designu a architektury a její první kolekce si naopak vypůjčila názvy od slavných tvůrců z minulosti. Zatímco vázy a karafy Golem vytvářejí dojem něčeho robustního a stabilního, poklopy Rusalka jsou subtilní a působí lyricky stejně jako melancholická postava ze slavné opery. Varianty váz Metamorphosis se plynule mění z malé na střední a svoji proměnu zakončují u vysoké protáhlé formy. V roce 1922 nazval Karel Čapek svůj román podle indonéské sopky a v roce 2017 si Rony Plesl vypůjčil název knihy pro vázu Krakatit, která svými broušenými ornamenty připomíná hvězdné nebe. V kolekci se dále potkávají Amadeus, St. Nicholas, Alchemist nebo Josef K. a uzavírá ji Pink – série skleniček v čiré a růžové s variantami broušeného dekoru od tradičních hvězdic po moderní nápisy nebo symbol srdce.

Hvězdné České nebe se poprvé představilo široké veřejnosti na Designbloku 2017 a krátce nato Rückl otevřel svůj první vlajkový obchod v historickém centru Prahy.

Následující měsíce bude sklárnu zaměstnávat hlavně celková revitalizace areálu, ale současně už vznikají plány na rozšiřování čerstvé kolekce o další skleněné hvězdy.

Více informací najdete na www.ruckl.cz ■

VLEVO: Výroba ve sklářské huti v Nižboru pokračuje nepřetržitě od roku 1903, kdy ji založil Antonín Rückl. Nyní čeká areál kompletní obnova pod taktovkou českého architekta Josefa Pleskota. V Nižboru najdeme skutečné poklady, třeba historické nákresy z počátku 20. století, které se nezapřou ani v nové kolekci České nebe.

159

VPRAVO: Ve sklárně je vyrovnáno několik tisíc dřevěných forem, každá má své přesné místo a číselný kód, jenž určuje, ke kterému produktu forma patří. Stejně jako broušení skla je i výroba forem detailní ruční práce, při níž se počítá každý milimetr.

#soffamag

ŽIJTE SE SOFFAMAG.COM

PŘEDPLATNÉ Objednejte si předplatné magazínu SOFFA online na www.soffamag.cz nebo e-mailem na soffa@send.cz

NOVINKY OD SOFFA Naskenujte QR kód a odebírejte náš newsletter.

REDAKCE

SPOLUPRACOVNÍCI

Adéla Kudrnová I šéfredaktorka adela@soffamag.com Lenka Hlaváčová I art direktorka & designérka lenka@soffamag.com

Tereza Škoulová | text Hana Švolbová | text Vojta Hurych | fotografie André Reis | fotografie Marcela Hanke | make-up a vlasy

Adéla Havelková I fotografka adela.h@soffamag.com Lina Németh I fotografka lina@soffamag.com Michaela Karásek Čejková I fotografka michaela@soffamag.com Róbert Kováč I grafický designér robert@soffamag.com Helena Stiessová I editorka editor@soffamag.com Helena Novotná I redaktorka & asistentka redakce helena@soffamag.com Patrik Florián I redaktor & módní stylista patrik@soffamag.com Max Smrčka I produkční max@soffamag.com Terézia Bělčáková I sales manažerka terezia@soffamag.com Petr Novák I sales manažer petr@soffamag.com Dita Loudilová I event manažerka dita@soffamag.com

© SOFFA, s. r. o., 2017 I Všechna práva vyhrazena www.soffamag.com I info@soffamag.com Foto na obálce: Michaela Karásek Čejková KONTAKT www.soffamag.com info@soffamag.com DISTRIBUCE Chcete se stát prodejcem SOFFA? Napište nám na stockist@soffamag.com

PŘEDPLATNÉ SEND předplatné, spol. s r. o.

Ve Žlíbku 1800/77, hala A3, Praha 9 tel. +420 225 985 225, soffa@send.cz TISK H.R.G. spol. s r. o.

Svitavská 1203, 570 01 Litomyšl PAPÍR OBÁLKA: PlanoArt® 300 g/m² VNITŘNÍ STRANY: PlanoArt® 150 g/m²

Hana Janišová I jazyková korektura

VYDAVATEL SOFFA, s. r. o. Špálova 444/6 162 00 Praha 6 – Střešovice www.soffamag.com IČ: 03055671 / DIČ: CZ03055671 Registrace: MK ČR E 21947, ISSN 2533-7424 Vydání SOFFA 24 vychází 14. prosince 2017

Jména výherců soutěží z říjnového čísla SOFFA najdete na www.soffamag.com/contests

NÁŠ TIP: Prvorepublikové kavárny DESIGN: Věčná avantgarda CESTOVÁNÍ: Zlín ARCHITEKTURA: Loos, Mies van der Rohe a Gočár MÓDA: Oběd ve Winternitzově vile SPORT: Sokol tehdy a dnes

TÉMA ČÍSLA: ČESKOSLOVENSKO V roce 2018 si připomeneme 100 let od vzniku Československa.

V SOFFA 24 chceme vzdát hold době první republiky a počátkům československé státnosti. Oslavte toto významné výročí s námi!

www.soffamag.com LIFESTYLE

240 Kč I 12 €

SOFFA: RADOST ZE SRDCE EVROPY Objevte to nejkrásnější a nejlepší z Česka a střední Evropy: vytříbený design, inspirativní lidské příběhy, neznámé interiéry a skryté krásy míst, která stojí za to navštívit.