Issuu

3 X

SKIPAS ZDARMA | LYŽUJTE UŽ NA PODZIM!

TOVÁRNA NA SNÍH V ČESKU

NEJZNÁMĚJŠÍ LAVINY USA:

TUNNEL CREEK

Í Ř A Á Z Z H Í C Í Ž N Y E L R Cyk A N Á N rt E L o I P D š O P AUTomá

JAK DLOUHO VYDRŽÍ? 1. VRSTVA SPORTOVNÍHO PRÁDLA SNOW 96 ŘÍJEN 2016

CENA: 74 KČ / 3,49 EUR 96

9 77121 4 00 000 1

ČE KR SKO PL UŠ : E N ČE ŠIVE É H MO SK C OR Á Y KR NÍNE SIB PA KO C IŘ SE NO KY Š N. E JIZ ER OU

ATOMIC.COM

CaRBON taNK MESH Vrstva velmi pevného tkaného síťového karbonu, která zvyšuje stabilitu lyže a zároveň snižuje její hmotnost.

EXO PROFIL Radikálně řešený 3D profil se skosenými a vyztuženými boky snižuje vibrace a zvyšuje tuhost.

FIREWaLL Zesílená bočnice blokuje rušivé vibrace a přenáší 100 % síly pro spolehlivé držení hran.

EXtra LEHKÉ. EXtra VÝKONNÉ. NOVÉ

VaNtagE X tECHNOLOGIE VaNtaGE. PrO MaXIMÁLNÍ DYNaMIKU a StaBILItU Na SVaHU.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

NO COMMENT

#76

FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

SPORT

MAG

MOUNTAIN

OBSAH

MOUNTAIN

TRAVEL

TRAVEL 14 22 24 26 28 34 42 44 46 48 50 52

„KDYŽ SPORTUJU, JSEM ŠŤASTNEJ!“ ANEB AUDIENCE TOMÁŠE PORTYKA LÉTO NAŠICH SJEZDAŘSKÝCH REPREZENTANTŮ LYŽAŘSKÝ ODDÍL: SKI AVIA PRAHA TALENT MARTIN BARTÁK: V ŠESTNÁCTI TROJNÁSOBNÝM ŠAMPIONEM 66 LET LYŽAŘEM: NĚMECKÝ ČECH EMERICH RATH RETRO: CO SE PSALO V MINULÉM STOLETÍ NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM: DŘEVNÍ ČASY TVRĎÁKŮ SKI WITH ME: FORTY SHORTY 1. UČTE DEMOKRATICKY! KONEC AUTORITY UČITELE! APUL NEWS KURZ C: PRVNÍ KROK NA CESTĚ PROŽÍT ŽIVOT NA HORÁCH JAK SE LYŽUJE… S DĚTMI

54 64 68 70 72

1. VRSTVA: JAK DLOUHO VYDRŽÍ? PRAVDY A MÝTY O POČASÍ: LYŽAŘŮV „EVERWHITE“ TOVÁRNA NA SNÍH: SNOW FACTORY – TECHNICKÝ SNÍH I V PŮLI LÉTA? BYZNYS: CO BRZDILO ROZVOJ HORSKÝCH AREÁLŮ PO ROCE ´89 (1. DÍL) BYZNYS: LÉTA TUČNÁ A LÉTA HUBENÁ

78 80 84 88 92 96 100

POLÁRNÍ ZÁŘE SEVERNÍ ŠVÉDSKO: SVOBODA ZA POLÁRNÍM KRUHEM SAMI MEZI SÁMY: NIKKALUOKTA S ROBINEM KALETOU PŘÍBĚHY ZÁMOŘSKÝCH LAVIN: ŠESTNÁCT LEGEND OD TUNNEL CREEKU KDY NA FREERIDE ANEB VŠECHNO JE TO O POČASÍ BEZRÁMOVÁ SKIALPOVÁ VÁZÁNÍ HAUTE ROUTE SWISS GLACIER: NA SKIALPECH PŘES URNSKÉ A BERNSKÉ ALPY

1 06 MONTEROSA SKI: VELKÉ SJEZDOVKY VE FREERIDOVÉM ÚKRYTU 110 PITZTAL A KAUNERTAL: LEDOVCE V DOBĚ NELEDOVÉ 114 NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP: HINTERSTODER – TŘI PATRA VŠEHOCHUTI 120 ŠVÝCARSKÁ VIZE RADOVANA VÍTKA 124 ODPOJITELNÉ DVOUSEDAČKY 128 TIFFINDELL, JIŽNÍ AFRIKA: KDYŽ PRAŠAN NENÍ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ

HELIKOPTÉRA, PILOT A PĚT LYŽAŘŮ. NIC VÍC. TAK SE LYŽUJE VE ŠVÉDSKU

NEJDŘÍVE NA LYŽE! NOVÁ TECHNOLOGIE ZASNĚŽOVÁNÍ PŘI TEPLOTÁCH NAD NULOU OD 26. ŘÍJNA 2016 Hotelová sjezdovka

OD 17. LISTOPADU 2016 Horní kotva s dojezdem k restauraci M2

WWW.MONINEC.CZ

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub Ondřej Novák GRAFIKA

SNOW jako stoletý stařec Už jsme zase tady. Je to děsný, jak to letí. Jako by ten čas nabíral zrychlení obdobné gravitační tíži lyžaře, který jak roste a těžkne, zrychluje. Rozhodně, když jsem byl dítě, trvalo mi při té hmotnosti sjet rok mnohem déle než nyní. Kdysi jsem si rozmarně plužil oblouky, navštěvoval cukrárny horských chat, zíral tupě po okolí, tajně závodil s dospělými a vůbec toho stihl mnoho. Teď se rozjedu, rozkoukám, zapřu, vydechnu… a jsem dole. Rok je v čudu a my jsme zase na začátku další sezóny. Kdo ví, jak to s tím časem vůbec funguje. Proč je delší hodina u zubaře než celý den na horách? A to přesto, že jedině na horách při pořádné jízdě je ta jediná chvíle, kdy dokážeme čas dokonale zastavit. Jak dlouhou životní stopu nechá v Ondrovi Bankovi 2,5minutový sjezd Lauberhornu? Proč je uzávěrka časopisu tak rychlá? Anebo takovej právě aktuální Cimrman – přestože celý život žil v době habsburské monarchie, právě v těchto chvílích, skoro sto let po jejím pádu, oslavuje padesátku. Každopádně my jsme tu s dalším ročníkem časopisu SNOW. A i s ním čas pěkně cloumá. Právě letos se totiž to naše dítě přiblížilo kritické hranici – pubertě. Alespoň co se kalendářního stáří týká, vstupuje do ročníku s pořadovým číslem 15. Třeba si sami všimnete – podle všeho by se mu měly začít zvýrazňovat sekundární pohlavní znaky a objevit snad i první ochlupení. Co je ale podstatné, je to období prýštící energie, kdy nadšení a zápal vyvažuje nedostatek zkušenosti a nedostatek zkušenosti otevírá prostor bezbřehé kreativitě spojené s raným, ale intenzivním uvědomováním si vlastní osobnosti. Upřímně sám nevím, jestli bych se chtěl do puberty vrátit, o to víc, že vůbec nevím, jestli jsem z ní kdy vystoupil. Na pubertě sice najdeme kus krásna a třeba takový typický vzdor vůči autoritám je něco, co by měl sem tam oživit každý dospělák. Ale upřímně bych spíš řekl, že SNOW má blíž k druhé poloze. Totiž když se přeneseme do jiných jednotek, počtu vydání, které SNOW pečlivě eviduje (ve formátu SNOW a číslo), získáme zcela odlišný obrázek – kdepak mladické křepčení a objevování světa dospělých, nýbrž čirá stařecká moudrost – vždyť nebude trvat dlouho a oslavíme rovnou stovku! V tomto věku se už nebudeme věnovat fyzickým souvislostem, ale na povrch vyjde zejména uvážlivost a zkušenost podložená břitkou pamětí. Takový stoletý stařec (i Stoletý stařec) nám dokáže předat hromady neocenitelného moudra nastřádaného napříč generacemi a politickými systémy, kterými prošel. Prosté pravdy, na které pro jejich samozřejmost někdy úplně zapomínáme. Třeba že lyže jezdí dolů z kopce. Že kdo lže, krade. ... No, je jich moc. Všemožné počty a čísla jsou ošidná. Dokážou být dobrý sluha, ale zlý rádce. Nejlepší je na nich to, když se pěkně zakulatí, a jsou tudíž zralé na velkou oslavu – i proto spíš inklinuji k té stovce. Budeme se ale velmi snažit, aby nám do časopisu nepronikla jak mladická nerozvážnost, tak ani stařecká demence. A samozřejmě v pravý čas nachystáme patřičnou oslavu. Dobře se bavte a bohatou zimu! Ať to frčí! Petr Socha a SNOW

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE

SNOW, Č. 96,ROČNÍK XV

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

Petr Havelka Tomáš Rucký VYDAVATEL Markéta Karlová SLIM media s.r.o., Veronika Bezpalcová Husitská 344/63, Praha 3 DISTRIBUCE IČ 27175511

distribuce@snow.cz Andrea Rosenbaumová ADRESA REDAKCE Hana Konvičková SNOW INTERNET Husitská 344/63 Tomáš Roba 130 00 Praha 3-Žižkov redakce@snow.cz Všichni výše uvedení používají ( 222 780 286 e-mailovou adresu ve tvaru: Příspěvky, fotografie a názory jmeno.prijmeni@snow.cz zasílejte na adresu redakce. INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

REDAKTOŘI A STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Pavel Božák, Michal Bulička, Andrea Drengubáková, Karel Hampl, Lukáš Vavrda, Kristian Hanko, Petra Ivánková, Vojtěch Lím, Vít Moudrý, Radim Polcer, Michal Roba, Tom Řepík, Kateřina Sochová, Ivan Sosna, Aleš Suk, Ondra Tůma, Jana Vlková, Alena Zárybnická

JAZYKOVÁ KOREKTURA

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 74 Kč/3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Tereza Kožíšková Vychází 7x ročně. PŘEKLADY

Toto číslo vyšlo 6. října 2016, další vyjde 20. října 2016.

Kateřina Sochová OBÁLKA/FOTO: © Atomic Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

ODBORNÍ PARTNEŘI Asociace profesionálních učitelů lyžování Horská služba ČR Asociace lanové dopravy ČR

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2016

VYBERTE SI SVOJI ZIMNÍ DOVOLENOU

S GARANCÍ SNĚHU!

■

Ski Funtazie klub a Funtazie klub

■

Autobusové zájezdy na zkrácené pobyty do nových středisek v Itálii a Rakousku

■

Instruktor ZDARMA ve vybraných střediscích

nocí 7 a n 2+2 rodina

Kč 0 5 1 . od 14

včetně

en a polop skipasů

800 12 10 10 www.nev-dama.cz

Skipasy zdarma do zimních středisek v Rakousku, Čechách, Polsku i na Slovensku.

Hole, helmy, brýle, běžky zdarma Doprava zdarma

SPORT … PÍŠE SE KONEC LÉTA 1962. SPÍ NA LAVIČKÁCH, MYJE SE V KAŠNĚ NA BROUMOVSKÉM RYNKU. JE ZANEDBANÝ, ZAROSTLÝ… NÁSLEDNĚ HO ESENBÁCKÁ HLÍDKA DO DOMOVA DŮCHODCŮ. O PÁR MĚSÍCŮ POZDĚJIUMÍRÁ NA NÁSLEDKY INFARKTU. 66 LET LYŽAŘEM: NĚMECKÝ ČECH EMERICH RATH 

#28 #42 #68

ŽE JEŠTĚ V ŠEDESÁTÝCH LETECH NEMĚLO LYŽOVÁNÍ NOUZI O PRAVOVĚRNÉ SRDCAŘE, NAZNAČUJE VÝSTŘIŽEK Z TEHDEJŠÍHO AMERICKÉHO SKI: „PRO LÍNÉHO SPORTOVNÍHO OCHMELKU, JAKO JSEM JÁ, JE HORSKÉ STŘEDISKO NEJLEPŠÍM FLEKEM NA SVĚTĚ. JINDE BYCH ŽÍT NEDOKÁZAL, ČESTNĚ“… NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM: DŘEVNÍ ČASY TVRĎÁKŮ 

SNOW FACTORY ZACHRÁNÍ NÍŽE POLOŽENÁ STŘEDISKA A UMOŽNÍ POKRAČOVAT V LYŽOVÁNÍ I PŘI VYŠŠÍCH PRŮMĚRNÝCH TEPLOTÁCH V ZIMĚ – POKUD OVŠEM NAJDOU VE SVÝCH KAPSÁCH POTŘEBNOU SUMU. DO ZAŘÍZENÍ NA MONÍNCI STŘEDISKO INVESTOVALO OBŘÍCH 51 MILIONŮ KČ! TOVÁRNA NA SNÍH 

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

Světový pohár znovu ve Špindlu!

ačneme tentokrát trochu vážně a bohužel i skončíme. V letním sportovním kolotoči přeplněném olympijskými hrami v Riu pro nás lyžaře téměř zapadla informace, která potěší srdce nejednoho českého fanouška alpského lyžování. Mezinárodní lyžařská federace FIS na svém červnovém kongresu rozhodla, že 8. a 9. března 2019 se Světový pohár v alpském lyžování žen vrátí po osmi letech do Špindlerova Mlýna. Naposledy tu sjezdařky závodily v roce 2011. Těšit se můžeme na klasický slalom, ale i na divácky atraktivní paralelní slalom, pro který jsou podmínky ve Špindlu naprosto ideální. To byl

také jeden z rozhodujících faktorů při plánování kalendáře Světového poháru. Otázkou zůstává, koho vlastně za tři roky ve Špindlu uvidíme. Mnoho současných hvězd, včetně Šárky Strachové, již přemýšlí o konci kariéry, naplno mohou naopak zářit v té době 24leté Mikaela Shiffrin nebo Ester Ledecká, která je v paralelním slalomu, byť na snowboardu, jako doma.

Bomber, Bode, Head

Bode Miller chystá návrat do Světového poháru. Asi. Nebo je za tím také něco jiného. Více než samotný Bodeho návrat se řeší, zda bude Bode závodit na lyžích malé newyorské značky Bomber, které už dva roky pomáhá s vývojem i propagací,

nebo bude používat kompletní vybavení značky Head, se kterou úspěšně spolupracoval od roku 2006 a jíž se loni na jaře upsal, že bude na všech vrcholných akcích po dobu dalších dvou let používat výhradně její vybavení. Bode se momentálně snaží situaci vyřešit svým typickým neotřelým způsobem. Na Head podal žalobu a snaží se ze smlouvy vyvázat. Podle sportovního ředitele společnosti Head Rainera Salzgebera je situace jasná. „Podepsal to, nebylo to jen tak z legrace. Jeho návrat do Světového poháru podporuji a uvítám, ale bude to jedině na lyžích Head,“ řekl. Bode argumentuje tím, že má poslední možnost si zajistit lukrativní příjmy pro zajištění své rodiny. A tam je možná zakopán pes.

FOTO: HEAD

LEGENDÁRNÍ BODE MILLER – VRÁTÍ SE, NEBO NE?

13 specialista, ročník 1978 má za sebou 126 startů v SP, šestnáct pódií a devět vítězství. Doma se mu práší na křišťálový globus ze slalomu v sezóně 2009/10 a na olympijskou medaili za druhé místo ve slalomu v roce 2006 v Sestriere. Prachovku na své medaile si bude muset pořídit i Massimiliano Blardone, ročník 1979. Specialista na obří slalomy má za sebou 153 startů v SP, z toho pětadvacetkrát na pódiu a sedmkrát zvítězil. Stejně starý francouzský specialista na slalom Cyprien Richard končí po 16 letech v SP, kdy dosáhl čtyřikrát na pódium. Jeho „zlatý“ rok byl 2011. Druhé místo na Mistrovství světa v Garmisch-Partenkirchenu, vítězství v Adelbodenu a celkové třetí místo v hodnocení disciplíny v SP. Mohli bychom pokračovat ještě dlouho, ale výčet uzavřeme tím, se kterým se loučíme nejméně rádi. Ondřej Bank zasáhl ve Světovém poháru celkem do 182 závodů, ve dvou z nich stanul mezi třemi nejlepšími. V superkombinacích v Beaver Creek a Kitzbühelu dojel třetí. V příštím čísle SNOW přineseme s Ondrou velký rozhovor a řeč bude i o jeho bohaté kariéře.

Smutně na závěr

Nepíše se to lehce a ani jako kdyby to do této odlehčené rubriky nepatřilo. Ale ten, kterého chci alespoň na několika řádcích připomenout, žil lehce jako pírko, stále se smál a ve společnosti jmen, která ze světa lyžování odešla v minulém roce, by se mu jistojistě líbilo. Svoji kariéru, bohužel nejen lyžařskou, zabalil na začátku srpna po několikatýdenním boji v nemocnici Teo Bohinský. Pan lyžař, trenér, lektor, kamarád, kterého snad nikdo nikdy neviděl zachmuřeného. A taky pilot. Létání bylo spolu s lyžováním jeho velkou celoživotní vášní a nakonec se mu stalo osudným. K nehodě malého letadla s dalšími třemi lidmi na palubě došlo v Zell am See, uprostřed hor, které Teo miloval nade vše a mnohokrát v jeho životě zvítězily i nad lukrativními pracovními nabídkami právě na pozici pilota. Nezbývá, než Ti, Teo, popřát dobrý prašan pod nohama, jestli tam nahoře nějaký padá. My tady dole se budeme snažit aspoň občas zatočit na lyžích tak, aby ses na to mohl seshora koukat. Maminka říká, že „škoda je jen dobrýho člověka“. A Tebe je, Teo, škoda.

Nakonec vlastně nejde ani o samotné závodění, ale o přitažení pozornosti sponzorů na Bodeho, na lyže Bomber a na vše, co Bodemu zajistí zmíněné „lukrativní příjmy“. Ať tak nebo tak, pokud se za necelý měsíc Bode Miller postaví v Söldenu na start obřího slalomu, potěší to nás všechny, kteří jeho kariéru a bonmoty s údivem a obdivem již téměř 20 let sledujeme.

Maže Tina, nebo nemaže?

Velkou neznámou naopak zůstává návrat Tiny Maze. Slovinská závodnice, která za 16 let ve Světovém poháru vyhrála, co se dalo, si loni vybrala avizovanou roční pauzu, po které se automaticky předpokládal její návrat. V tuto

chvíli víme, že trénuje jak na suchu, tak na lyžích, ale informace o tom, zda a kdy se k závodění vrátí, drží pevně pod pokličkou. Nebo spíš pod žehličkou, pokud tedy maže a chystá se to ostatním zase 22. 10. v Söldenu namazat.

Kdo to už zabalil?

Určitě na někoho zapomenu, ale pokusím se alespoň o stručnou sumarizaci těch, kterým už došla trpělivost, motivace, šťáva nebo maggi. Protože jak ti v lyžování dojde zejména maggi, je to konečná. Po 228 startech v SP ho opouští Italka Daniela Meringhetti, ročník 1981. Šestkrát pódium, jedno vítězství ve sjezdu v Cortině 2012. Rakušan Reinfried Herbst, slalomový

14 AUDIENCE SPORT

SPONZOR RUBRIKY

„KDYŽ SPORTUJU, JSEM ŠŤASTNEJ!“ VĚČNÝ SMOLAŘ, KTERÉMU TO NAKONEC VYŠLO. A PROČ? PROTOŽE MAKAL. NEVZDAL TO PO PRVNÍM, PO DRUHÉM, ANI PO TŘETÍM NEZDARU. A MAKÁ DÁL, ABY MU TO VYŠLO ZNOVU I MEZI SENIORY. JEDNO ODPOLEDNE Z JEDINÉHO VOLNÉHO TÝDNE LÉTA MI VĚNOVAL NEJLEPŠÍ ČESKÝ SDRUŽENÁŘ, DVOJNÁSOBNÝ VÍTĚZ KRÁLE BÍLÉ STOPY A JUNIORSKÝ MISTR SVĚTA TOMÁŠ PORTYK. TEXT: PETRA IVÁNKOVÁ FOTO: PETR TOMM

mínils, že máš jediný volný týden léta. Co jsi během letní přípravy absolvoval? Máme za sebou spoustu soustředění. Absolvovali jsme třeba čtrnáctidenní soustředění v Itálii, v Livignu, což je takové nejnáročnější kondiční soustředění, kde se snažíme zapracovat na běhu, nebo soustředění v Německu, Rakousku, ale i na domácí půdě. Na konci léta pak následují závody letního seriálu Summer Grand Prix. Tam uvidíme, jak dobře jsme se připravili, ale samozřejmě to všechno směřujeme spíš k zimě.

Pozná se v tom letním seriálu, jak na tom člověk opravdu je? Dá se to vůbec srovnávat? Tak samozřejmě hlavní je zima, kde jsou všechny velké akce, ale pro mě je důležité i to léto, kde aspoň vidím, jestli jsem se posunul dopředu,

úplně srovnat. V létě se běhají většinou kratší tratě atraktivní pro diváky a v zimě hrozně záleží na typu sněhu. Posuňme se k nadcházející zimní sezoně. Ty jsi prvním rokem muž, cítíš nějakou změnu? Já už vlastně poslední tři roky jezdím a trénuju s muži, takže ani necítím nějakou extra změnu v tom, že bych měl přeskočit do seniorské kategorie. Ale teď už nebudu mít juniorské mistrovství, které bylo posledních šest let vždy hlavním vrcholem celé mé sezony. Už tam bude jen seniorský mistrovství, olympiáda a svěťák, takže se aspoň budu moct soustředit na tyhle akce a nemusím koukat i po těch juniorských kategoriích. Jak bys shrnul nebo zhodnotil svoje působení mezi juniory? Šestkrát jsem se připravoval na juniorský mistrovství a čtyřikrát nebo pětkrát mi to nevyšlo úplně, jak bych chtěl. Až letos to konečně klaplo, i když to na začátku nevypadalo vůbec dobře. Už jsem si myslel, že to dopadne jako

nebo ne. Můžu se srovnat s ostatními, protože všichni tu přípravu mají podobnou. Všichni se připravují i na letní závody, ale zimní sezona je prioritou pro každého. Ve skoku, předpokládám, až tak velké rozdíly nejsou, ale jak moc se liší běžky a kolečkové běžky? Dřív jsme vlastně jezdili závody na kolečkových bruslích, ale přešlo se právě na kolečkové lyže, protože jsou přeci jen těm běžkám blíže. Na inlinech byly ty závody moc rychlý a v zimě pak bylo všechno náročnější. Kolečkové lyže jsou skoro stejný jako zimní, ale nikdy se to nedá

vždycky. Už v průběhu šampionátu jsem začal tu svoji juniorskou kapitolu uzavírat. Nakonec to dopadlo dobře. Jsem rád, že jsem to takhle uzavřel, a je to takový odraz do seniorské kategorie.

TOMÁŠ PORTYK Tomáš se narodil 6. dubna 1996 v Jilemnici. Ještě než uměl pořádně chodit, proháněl se na lyžích kolem skokanských můstků, kam ho na tréninky brával táta. Když pak sám tento sport zkusil, stal se skokanský areál jeho druhým domovem. Sám si ordinoval dvojité dávky tréninku. Když všichni kluci po jedné tréninkové sekci z můstků odešli, Tomáš se schoval za rohem, vrátil se a šel na trénink znovu. V šestnácti vyjel na svoji první velkou mezinárodní akci – Olympijské hry mládeže v Innsbrucku – a hned ji dokázal vyhrát. V roce 2013 debutoval ve Světovém poháru. Největší úspěchy si však zapsal až v minulé sezoně, kdy se poprvé dostal do elitní desítky ve Světovém poháru a v poslední možnou chvíli si splnil i sen o titulu juniorského mistra světa.

Dědeček skákal na lyžích, potom skákal i můj táta a z obou se pak stali trenéři. Takže já jsem vlastně ještě ani neuměl chodit a už jsem trávil celý dny na můstcích.

SPORT

16 AUDIENCE

Když jsem si pročítala zprávy z juniorských mistrovství, tak mě tak napadlo, že jsi své fanoušky napínal, co to šlo. Co se vlastně na tom posledním mistrovství stalo? Panovaly tam hrozně složité podmínky. Moc se tam nedalo trénovat, protože bylo chvíli teplo, chvíli pršelo, pak to vše zase zamrzlo a organizátorům to hodně komplikovalo úpravu můstků i tratí. Nám kvůli nedostatku sněhu zrušili běžecké tratě a museli jsme dojíždět skoro hodinu do jiného areálu, kde běhali běžci. Takže to bylo vše dost hektický. V prvním závodě jsem spadnul a zlomil lyži. Byl jsem docela pomlácenej, tak jsme se rozhodli, že běžeckou část vynechám a budu se snažit připravit na ten druhý závod. A ukázalo se to jako dobrá varianta. Byl to vlastně tvůj předposlední individuální závod mezi juniory a ty jsi o ten svůj úspěch nakonec ani nemohl bojovat. Co se ti po tom pádu honilo hlavou? Znervóznělo tě to, nebo to byla spíš větší motivace? Byl jsem hodně zklamanej. Už dva roky předtím se mi pokaždé něco stalo. Jednou jsem měl zlomenou ruku a jednou jsem nebyl úplně zdravej, stále mě na těchto akcích doprovázela smůla. Ale jak se říká, všechno špatný je pro něco dobrý – a nakonec jsem si to zlato vydřel. Ty jsi už do Rumunska odjížděl jako jeden z hlavních favoritů. Cítil jsi tlak? Těch favoritů na medaile a závodníků na světové úrovni bylo hned několik. Přeci jen kombinace jde hodně dopředu a mladí se tlačí dopředu i ve Svěťáku. Ale nijak mě to nezaskočilo. Už rok a i dva roky předtím jsem říkal, že bych chtěl medaili a všichni na mě tlačili: „Jo, jo, to dopadne!“ a nikdy to nedopadlo. Takže na tenhle poslední šampionát jsem neodjížděl s tím, že chci medaili. Prostě jsem to nechal běžet a nakonec to dobře dopadlo. Změnilo se pro tebe něco tím vítězstvím? Snad jen to, že mě začali lidi víc vnímat. Nemyslím teď normální lidi, ale závodníky. Když jsem přijel na první světový pohár po mistrovství, tak se se mnou kluci z jiných zemí začali bavit a gratulovat mi, že jsem to konečně dokázal. Jinak je všechno stejný. Makám a dřu stejně dál. Asi se shodneme na tom, že juniorské zlato je tvůj největší úspěch, ale jak ses vlastně ke kombinaci dostal a proč sis ji vybral? Nemůžu říct, že bych si ten sport úplně vybral. Je spíš v rodině. Dědeček skákal na lyžích, potom skákal i můj táta a z obou se pak stali trené-

ři. Takže já jsem vlastně ještě ani neuměl chodit a už jsem trávil celý dny na můstcích. Motal jsem se tam na lyžích a rodiče mě vlastně odtud ani nemohli dostat, protože mě to hrozně bavilo. Takže jsi hned od malička tíhnul spíš ke skoku a běhu? Nezkoušel jsi třeba sjezdovky? V Lomnici, kde jsem začínal, všichni dělají kombinaci. Takže jsem nad tím ani nijak nepřemýšlel. Potom kolem patnácti let, když už má člověk trochu rozum, se musí rozhodnout, jestli bude skokan, nebo kombiňák. Já jsem vlastně od malička skákal. Postupně jsem k tomu přidával běžky, začal jsem jezdit i nějaké běžecké závody a bavilo mě to. Tak jsme s trenéry usoudili, že kombinace bude nejlepší varianta a mám v ní šanci něčeho dosáhnout. Tobě se přezdívá Letec a na letní exhibici v Lomnici jsi dokonce přeskočil i Romana Koudelku. Nemáš pokušení zkusit štěstí jako skokan? Občas jsem měl takový myšlenky, ale to mi bylo tak 15 až 16 let a začínal jsem jezdit svěťák v kombinaci. Po skoku jsem byl třeba kolem desátého místa, ale v běhu jsem se propadl až do čtvrté desítky. Všichni mi ale říkali, že to přijde s věkem, protože jsem tam byl o tři roky nejmladší. Věděl jsem, že se hned ze startu nemůžu se staršíma klukama srovnávat. Jsem rád, že jsem tyhle myšlenky zahodil a dělám kombinaci. Je to totiž úplně něco jinýho. Nemusím se soustředit jen na jednu disciplínu. Když se mi nedaří na můstku, jdu si spravit chuť na běžky a naopak. Na druhou stranu je hrozně těžké obě disciplíny sladit na jeden závod. Když by sis měl vybrat oblíbenější z těch dvou disciplín, tak předpokládám, že by to byl skok… Nevím, jestli se dá říct, že jedna disciplína je mou oblíbenější nebo mě víc baví, ale skok mi rozhodně víc jde. Možná je to tím, že jsem ještě skoro neuměl chodit a už mě naši stavěli pod skokanským můstkem na lyže. Pamatuješ si na svůj první skok? Tak to si vůbec nepamatuju, ale táta mi vyprávěl, jak mi v zimě postavil malej skokánek ze sněhu. Já jsem si na něm celej den skákal a on mě nemohl dostat domů. Tak tam to asi někdy začalo.

SPORT

18 AUDIENCE

A první závod? Nejsem si úplně jistej, protože jsem byl maličkatej, ale myslím, že jsem se na start poprvé postavil u nás v Lomnici. Dost mi ty začátky splývají. Jezdil jsem s trenéry i rodiči v podstatě každý víkend na závody. Nebylo toho na malého kluka moc? Nechyběly ti třeba někdy takové normální věci, jakože strávíš víkend s kamarády ze školy? Jsem z malého města a v podstatě všichni moji kamarádi se věnovali sportu, takže jsem neměl pocit, že by mi něco utíkalo. Jeden den jsem byl na skokanském tréninku, druhý na běžeckém, pak jsem chodil na fotbal a na hokej a všude jsem měl svoje kamarády. Plácal jsem to všechno dohromady a nakonec jsem se rozhodl pro kombinaci. Až v pubertě mně občas vadilo, že kamarádi jedou na víkend někam pryč a já nemůžu. Teď si ale užívám to, že můžu cestovat, závodit a věnovat se tomu, co mě baví. Kombinace není zrovna velký sport a jak je známo, v menších sportech jsou skvělé party. Je to tak i u kombiňáků? Parta je pro nás úplně nejdůležitější. Před rokem, respektive dvěma skončila dvě největší jména: Tomáš Slavík a Pavel Churavý. Teďka se tam utmelila taková parta mladších kluků ještě s Mirkem Dvořákem a taháme za jeden provaz. Myslím si, že když to půjde takhle dál, tak se budeme všichni zlepšovat a můžeme dosáhnout velkejch věcí. Myslíš, že se tato vaše soudržnost promítla i do letošního MS juniorů, kde jste byli všichni hodně vepředu a ve štafetě jste skončili těsně pod stupni vítězů? Navzájem se určitě posunujeme. Není to tak, že bychom závodili mezi sebou, ale vidíme, jak jde ten svět dopředu. Země jako Norsko, Německo, Rakousko v tom sportu vévodí a vždycky si říkáme, že je chceme dotáhnout, aby všechno nevyhrávali jenom oni. V těch týmových závodech se každým rokem zlepšujeme, takže myslím, že se nám to daří.

Jak se vlastně kombinuje běžecká příprava se skokanskou, aby to všechno ladilo? Právě v tom je kombinace specifická. Nemůže to dělat úplně každej. Příprava se většinou kombinuje. Máme dva nebo tři dny vyhrazený pro skok a potom zase několik dnů na běžeckou část. Na začátku sezony nebo v přípravných obdobích se více věnujeme té druhé části, běhu na lyžích. Nabíráme objemy, najíždíme kilometry. Ale i mezitím máme skokanské dny a prokládáme běh alespoň různým napodobivým cvičením. Je to opravdu složitý.

Máte něco podobného jako skokani? Musíte si také například hlídat váhu? Jo, to máme taky. Je to sice opět trochu složitější, protože na běh potřebujeme přece jen více svalů. Takže musíme být svalnatější. Nemáme to tak přísné jako skokani. V zimě se snažíme mít váhu co nejníže, ale zase ne tak, aby nám to uškodilo v běhu. Já bych se teď na chvíli vrátila ke skoku jako takovému. Měl jsi třeba někdy nahoře na můstku strach? Tak občas. Když mi bylo třeba těch patnáct a šel jsem poprvé na největší můstek, například v Klingenthalu, kde se skáče 140 metrů, tak jsem cítil respekt. Nemyslím, že by to byl úplně strach, ale spíš opravdu respekt z toho můstku – že to je něco nového, co jsem ještě nikdy neskočil. Jak jsem se spustil z lavičky, všechno ze mě spadlo a soustředil jsem se už jen na skok. Ty jsi v létě v Planici skočil právě přes 140 metrů. Jaký je to pocit dole, když tenhle respekt překonáš a letíš tak daleko? Tak je to vždycky super. Když už člověk skočí tak daleko, tak ví, že ten skok byl dobrej. A jde znovu nahoru. S větší sebedůvěrou. S tím, že skáče stabilně. Už se soustředí jen na to, aby neudělal ani nejmenší chybu.

si tam jel skočit, ale nikdo se ke mně nechtěl přidat. Tak jsem se nakonec dohodnul s kluky ze Slovinska. Více méně bylo všechno dohodnutý, ale naše vedení mi to nakonec zakázalo. Přece jen nás není moc a na mamutech jsou docela častá zranění. Takže mi bylo sděleno, že můžu na mamutí můstek až po další zimní olympiádě. Tak jsem byl trochu zklamanej a musím vyčkat. To bude ale zase před další olympiádou… Taky jsem si to v duchu říkal, ale snad to vyjde. Vždycky to byl můj sen. Jako menší jsem na to koukal v televizi a už tenkrát jsem věděl, že si to chci zkusit. … takže je možné, že se na mamutí můstek dostaneš až na konci své kariéry. To by bylo docela velkolepé zakončení, ne? No to nevím. Nevím, v kolika budu končit, a myslím si, že když už je člověk starší, tak není tolik na adrenalin. Třeba už budu mít rodinu a nebudu myslet na mamuty. Ale prostě teď, když jsem mladej, tak si chci skočit za 200 metrů!

Dokážeš popsat, co se ti během skoku honí hlavou? Když sedím nahoře na lavičce, tak jediné, nad čím přemýšlím, je ten skok. Jak se postavit do nájezdového postavení, tak aby vše na hraně vyšlo. V letu si to pak jen užívám a snažím se pracovat, ještě tomu pomoct. V letové fázi pak už většinou vím, jestli se ten skok povedl, nebo ne. Máš nějaký startovní rituál? Nebo něco, na co myslíš na startu, na můstku? Když skáču dobře, je to spíš automatika. Nemusím nad ničím přemýšlet. Pokud se ale nedaří, tak si opakuju to, co mi předtím řekl trenér. A soustředím se na to, abych nedělal svoje chyby. Jinak rituál jako takovej asi nemám, ale mám zažitej svůj předstartovní systém. A co nějaké talismany pro štěstí? Už ten sport dělám nějakej ten pátek, takže pár talismanů mám. Většinou mi něco dají rodiče nebo kamarádi a to všechno s sebou pak vozím. Mám třeba takovou malou kombinézku, kterou mi nechali ušít. Tu mám pořád u sebe, většinou připnutou na batohu. To je asi můj největší talisman. Jsi Letec. Láká tě třeba mamutí můstek? To byl vždycky jeden z mých snů, zkusit si mamutí můstek, ať už v Planici, ve Vikersundu, nebo kdekoliv jinde. Už jsem k tomu byl jednou i hodně blízko. Po konci naší sezony měli skokani ještě tři závody a právě jeden z nich byl v Planici. Domlouval jsem to už během sezony, že bych

Já jsem si to užíval už od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že pojedu. Bylo to neuvěřitelný – atmosféra i lidi. Je to úplně něco jiného než normální závod. Ale ze závodního hlediska to pro mě nebylo úplně jednoduchý, protože jsem si asi 14 dní před Soči přivodil takové lehčí zranění. Naštěstí jsem se dal do kupy a jel jsem si to tam užít. Věděl jsem, že můžu jenom překvapit a nemůžu nic ztratit. Jsem rád, že jsem tam byl a mohl jsem nasbírat takový velký zkušenosti. Doufám, že je za dva roky v Koreji dokážu zúročit. Jednu v podstatě olympijskou medaili už doma vlastně máš, zlato z Olympijských her mládeže 2012… Bylo to pro mě něco neskutečnýho, protože to byl můj první velkej mezinárodní závod. Nikdy jsem se s většinou zahraničních závodníků předtím nesetkal a nemohl jsem se s nimi porovnat. Předtím jsem jezdil závody hlavně po republice, maximálně jsme vyjeli do Rakouska nebo do Německa a pak prostě přišel Innsbruck. Bum! Byl jsem hrozně nervózní.

Ale prostě teď, když jsem mladej, tak si chci skočit za 200 metrů! Ty jsi minulý rok vyhrál Nejlepšího sdruženáře i Juniora roku na Králi bílé stopy. Co pro tebe znamená tohle ocenění? Já jsem měl tyhle akce vždycky rád. Už od malička jsem jezdil po různých Sportovcích roku, ať už okresu, nebo kraje. Bavilo mě potkávat se tam s kamarády z jiných sportů a pokecat s nimi. Baví mě, když vidím, jak rostou zároveň se mnou. Jsem rád i za to, že se mi podařilo v posledním roce vyhrát Juniora. Z vítězství mezi kombiňáky si tak úplně hlavu nedělám, protože bylo hodně ovlivněný tím, že byl Míra Dvořák nemocnej. Nechci to nijak znevažovat, ale budu rád, když se o to letos popereme mezi sebou a bude tam zase taková ta zdravá rivalita. Na začátku jsme se hodně bavili o konci tvé juniorské kariéry. Jaké jsou plány dál? Můj velkej cíl je už od malička olympiáda, takže já se teď budu připravovat hlavně na ni. Na té další v roce 2018 budu ještě pořád patřit k těm mladším, ale to neznamená, že bych se tam nechtěl ukázat a zajet nějakej dobrej výsledek. Další z priorit je samozřejmě i seniorské MS. Ty už jsi jednu olympiádu absolvoval. V Soči ti bylo teprve 17. Jaká to byla zkušenost pro tak mladého kluka?

Vyklepanej malej kluk! Potom to ze mě spadlo. Jsem rád, že tyhle soutěže existujou. Dokážou nás připravit na ty ještě větší akce, který přijdou později. Innsbruck byl v roce 2012 a tvůj další velký úspěch přišel až po čtyřech letech minulou sezónu. Čím si myslíš, že to bylo, když už tam jsi dokázal, že mezi tu elitu ve své věkové kategorii patříš? To je trochu složitý. Olympiádu jsem vyhrál v necelých 16 a junioři jsou až do 20, takže jsem ani nemohl počítat s tím, že se hned prosadím i v juniorech. Bylo to hodně těžký, ale ve výsledku je dobře, že jsem si tímhle vystřízlivěním prošel a že vím, že nic není zadarmo, že to není jen o tom talentu, ale musí člověk i makat. Vzdálíme se trochu od sportu. Ty jsi totiž kromě juniorských let ukončil letos i školu. To byla pro mě asi největší výzva. Takový drama. Nejsem totiž zrovna pilnej student a často se mi do školy po různých soustředěních a závodech nechtělo. Ale je mi jasný, že tu školu jednou budu potřebovat. Takže jsem vynaložil veškerý úsilí ji dodělat. Tenhle rok jsem ji teda úspěšně zakončil, a dokonce to vypadá, že půjdu dál.

SPORT

20 AUDIENCE

Takže za dva roky bude další drama a maturita… Tím, že jsem se přihlásil na dálkové, tak to budou dokonce tři roky. Další tři roky utrpení. Ale doufám, že to zase zvládnu a nějak se s tím poperu. Máš ve škole větší nervy než na závodech? Rozhodně. Na závodech se většinou naopak odreaguju. Je to pro mě zábava. Škola je spíš povinnost, kterou musím splnit. Myslíš třeba už i dál? Co budeš dělat, až skončíš kariéru? Ještě jsem nad tím úplně nepřemýšlel. Asi bych rád trénoval, ale jen doma, abych nemusel zase cestovat. Chtěl bych trénovat jen v nějakém menším areálku a začít od té úplně základní přípravy a od nejmenších dětí. Na sociálních sítích už se objevilo nějakých pár fotek s mladšími kluky. Začínáš tuhle dráhu tak trochu už teď? Baví tě to? Jo, baví mě to hrozně moc. Vidím, jak ti mladí kluci jsou do toho zažraní, stejně jako jsem byl kdysi já. Když jsem na tréninku v Lomnici, tak kolem mě běhají, obdivují mě, ptají se mě, jestli mi můžou vynést lyže na můstek, jestli můžou pomoct. Takže si říkám, že ti kluci taky určitě mají ten svůj cíl, jako já, když jsem byl malej. Byl jsi taky takový? Měl jsi taky doma nějaký takový vzor, kterému jsi chtěl nosit lyže na můstek? Samozřejmě! Já jsem třeba jako kluk trénoval s Romanem Koudelkou a on byl pro mě ten starší vzor, kterej jsem obletoval. Když by sis teď mohl vybrat mezi životem vrcholového sportovce a životem normálního dvacetiletého kluka, který jde s kamarády posedět a druhý den může spát třeba do poledne, měnil bys? Určitě ne, já v tom světě dvacetiletýho kluka vlastně žiju i tak. Jen má určitý hranice. Mám to štěstí na kamarády, kteří mě ve sportu podporujou a nedovolí mi dát si třeba cigaretu. Žerou ten sport se mnou a to je super. Je pravda, že třeba v pubertě jsem tyhle myšlenky „vykašlat se na to“ měl, ale pak přijdu na trénink a všechno to ze mě spadne. Protože když jsem na tréninku, tak myslím jenom na ten sport. Nemám před očima nic jinýho. Když sportuju, tak jsem šťastnej člověk!

D 2016

LISTOPA

č. 98

 PŘÍŠTĚ: Ondřej Bank

Předlouhý rozhovor o bohaté kariéře, jejím konci, ale i lyžařské budoucnosti.

VE SPOLUPRÁCI S FOTOATELIEREM

FOTO: CZECHSKI

SPOLEČNÉ SOUSTŘEDĚNÍ MUŽŮ A JUNIORŮ V ZERMATTU

SPORT

LÉTO NAŠICH

SJEZDAŘSKÝCH REPREZENTANTŮ

ŠÁRKA STRACHOVÁ ABSOLVOVALA V ZÁŘÍ HLAVNÍ ČÁST PŘÍPRAVY V JIŽNÍ AMERICE. V ARGENTINSKÉ USHUAIE LETOS STRÁVILA ČTYŘI TÝDNY. PŘEDTÍM, ZAČÁTKEM SRPNA SE VYDALA JEŠTĚ NA ÚVODNÍ ČTYŘDENNÍ TRÉNINK SLALOMU DO LYŽAŘSKÉ HALY V LITVĚ. A PODOBNĚ JAKO LONI, I LETOS PŘISLÍBILA OSTATNÍM ČESKÝM REPREZENTANTKÁM SPOLEČNÁ SLALOMOVÁ SOUSTŘEDĚNÍ NA LEDOVCI. TA PROBĚHNOU V ŘÍJNU A LISTOPADU PŘED PRVNÍM SLALOMEM SVĚTOVÉHO POHÁRU VE FINSKÉM LEVI. TEXT: EVA KURFÜRSTOVÁ

ým ve složení Ester Ledecká, Kryštof Krýzl, Ondřej Bernd, nováček „A“ týmu Filip Forejtek a nadějný junior Jan Zabystřan pod vedením Tomáše Banka a v plném zajištění osobními trenéry, servismany a fyzioterapeuty absolvoval několik společných soustředění, a to nejprve ve švýcarském Zermattu a následně hlavní třítýdenní soustředění v chilském středisku La Parva. Tento potřebný, personálně plně zajištěný, ale zároveň velmi nákladný program, se podařilo uskutečnit hlavně díky podpoře Tomáše Němce.

V Chile naši závodníci kromě přínosného tréninku také závodili a všichni kluci si zlepšili bodové hodnoty v rychlostních disciplínách. Ester Ledecká 2x zvítězila. Bohužel s týmem do Chile nemohl odcestovat Kryštof Krýzl, který si na předchozím kempu v Zermattu zranil kotník. Návrat na bílé svahy plánuje na začátek října. Kryštof se vedle tréninku s novým týmem připravuje nadále ve WRA pod vedením Itala Daniela Fahrnera. Letos změnil značku lyží, přešel k Fischeru. Na jižní polokouli letos trénovala také Martina Dubovská, která tam ale byla už na přelomu července a srpna. „Jela jsem tam se závodnicí z Panenských ostrovů, kterou trénuje Slovák

Karol Král. Funguje to tak, že ona má tréninkového parťáka, od kterého se může něco naučit, a já mám možnost trénovat v kvalitních podmínkách, které bych si sama finančně nemohla dovolit.“ Martina v Chile i závodila a všechny tři slalomy – Kontinentální pohár a dva FIS závody – vyhrála. Koncem srpna se pak ukázala v hale v Litvě, na společném tréninku se slovenskou kometou Petrou Vlhovou. Pestré tréninkové období má za sebou Kateřina Pauláthová. Jednotlivé kempy na sněhu prokládala kondičními soustředěními, z nichž jedno zaměřila na bojové sporty. „Posunulo mě to i po stránce mentální, vybilo to ze mě určitou agresivitu a hlavně mě to hodně bavilo. Celkově

PARTNEŘI OSÚ AD SLČR

PARTNEŘI CZECH SKI ALPINE POOL

SPORT EQUIPMENT

FOTO: CZECHSKI

se letos cítím dobře a asi nejsilněji, jak jsem se kdy cítila.“ Na sněhu se zaměřila na zdokonalení techniky jízdy, a protože je letos i po zdravotní stránce v pořádku, na závodní sezónu se velmi těší. Klára Křížová svou přípravu zaměřenou na rychlostní disciplíny situovala na evropské ledovce a podobně jako loni trénovala ve třech několikatýdenních blocích kondice–lyže pod vedením Francouze Lionela Finance. Změnila značku lyžařských bot. Vzhledem k faktu, že jezdí na lyžích Völkl, přešla letos na „jejich“ boty Dalbello. Před závodní sezónou odletí do amerického Colorada k závěrečnému tréninku rychlostních disciplín. Gabriela Capová se letos po roce vrátila zpět na lyže Stöckli a má i nového trenéra. Po odchodu Itala Livia Magoniho, který na ni a Martinu Dubovskou od poloviny loňské sezóny trenérsky dohlížel, ji trénuje Slovinec Boštjan Božič. V prvním obřím slalomu sezóny v Söldenu by české barvy měli hájit dva muži a jedna žena. Nad startem české jedničky Kryštofa Krýzla však visí velký otazník, a tak se možná představí pouze Ondřej Berndt. „Pokud by se Kryštof rozhodl nestartovat, nemůžeme ho bohužel nikým dalším nahradit, protože vystřídat ho dle pravidel může jen závodník, který figuruje do stého místa ve světovém žebříčku,“ vysvětluje předseda Úseku alpských disciplín Aleš Krýzl. V ženách by se na start měla postavit Martina Dubovská. Velkou zprávou, která vzbuzuje naděje pro české lyžování, je, že Jan Hudec, bronzový medailista v superobřím slalomu z OH v Soči, bude v nastávající sezóně startovat v českých barvách.

NOVÁ KNIHA LYŽOVÁNÍ: TECHNIKA A TRÉNINK ALPSKÝCH DISCIPLÍN Díky úseku alpských disciplín Svazu lyžařů právě vychází nová příručka o tréninku mladých lyžařů. Vznikla během několikaletých diskusí všemožně převracejících poznatky a zkušenosti mnoha odborníků z lyžařských velmocí i mladých českých trenérů. Alpský lyžařský sport se neustále vyvíjí a objevují se nové vědecké poznatky a metody sportovní přípravy a právě to kniha akcentuje. Autorský kolektiv Petr Jireš, Radim Jireš, Jan Fiedler, Luděk Strejček a Petr Lajkeb si vytkl za cíl vytvořit jednoduchý, ale kompletní návod k lyžařskému tréninku zejména žákovských kategorií. Jeho součástí je soubor mnoha cvičení s cílem naučit děti funkční lyžařskou techniku.

V ŽÁKOVSKÉM LYŽOVÁNÍ ROSTOU NOVÉ TALENTY VELKÝ ZÁJEM DĚTÍ A HLAVNĚ JEJICH RODIČŮ V POSLEDNÍCH TŘECH LETECH VYVOLAL BOOM V MLÁDEŽNICKÉM ALPSKÉM LYŽOVÁNÍ. DÍKY SILNÝM ROČNÍKŮM VZROSTL POČET DĚTÍ ZEJMÉNA V PŘEDŽÁKOVSKÝCH KATEGORIÍCH. TEXT: JAROSLAV BOGDÁLEK

rámci různých seriálů, pohárů a pohárků startovaly na nejrůznějších úrovních stovky závodníků. Mezi nimi je řada talentů, které se výrazně prosazují ve starších kategoriích žákovského lyžování. Výborné výsledky žáků na zahraničních závodech v minulé sezóně posunují úroveň českého žákovského lyžování hodně vysoko. Vždyť v prestižních závodech Trofeo Topolino (neoficiální mistrovství světa) za účasti nejlepších nejen evropských závodníků zvítězila Bára Nováková v mladších žákyních, ve starších brala Bára Ziková 3. místo a Ondra Surkoš 5. místo. Další 4 závodníci se umístili v první patnáctce. Na mezinárodních závodech ve Val d‘ Isère vyhrála Bára SG a na závodech ve Whistleru v Kanadě ve stejné disciplíně byla Karolina Kestlová na 3. místě. Celá česká špička pak úspěšně bodovala na domácím Interskikritériu v Říčkách. Bára Ziková je jedním z nejvýraznějších talentů českého alpského lyžování od Šárky Strachové, k jejím úspěchům patří také tři zlata z letošní Olympiády dětí a mládeže. Stejně tak i Ondra Surkoš, trojnásobný vítěz ZODM, má našlápnuto k dobrým výsledkům v juniorské kategorii. Za nimi následuje celá řada mladých, šikovných a talentovaných sjezdařů toužících se prosadit v nabité konkurenci domácích i mezinárodních závodů. Pro svazové pracovníky tak vyvstává otázka. Co dělat, aby se při nedostatku financí a zejména při přechodu mezi dospělé talenty neztrácely. Žákovské lyžování řídí trojice zkušených trenérů J. Bogdálek, T. Ťavoda, P. Záhrobský. Ve spolupráci se svazovou komisí mládeže hledá a vytyčuje

směr cesty mezi nejlepší. V letošní sezóně se mění organizace žákovských závodů tak, aby se zvýšila motivace závodníků a přiblížila se rakouskému modelu. Nejlepší závodníci jsou nominováni do reprezentačního výběru, mají za sebou již porovnávací kondiční soustředění v Nymburku, v září vyrazí na ledovec na doladění techniky a v prosinci je čeká tréninkový kemp se závody v SG v Zell am See. Vyzkoušíme také možnost podzimního tréninku na novém typu technického sněhu ve Ski areálu Monínec. Co potřebuje a co chybí žákovskému lyžování v ČR? Především je to užší spolupráce s lyžařskými areály. Dětem chybí možnost tréninku a přitom mnohdy stačí jenom dobrá vůle k vymezení tréninkového prostoru. Provozovatelé na dětech určitě neprodělají, spíš se jim to v budoucnu vrátí. Při nedostatku financí je mnohdy komické, že jsme nuceni s dětmi vyjíždět trénovat do zahraničí, kde zajištění tréninkové trati zdarma není problém. K výchově špičkového lyžaře je potřeba také dobrá spolupráce s rodiči, kteří musí vědět, co výchova mladého závodníka obnáší. Sebekázeň, zodpovědný přístup ke školním povinnostem a tréninku, všestranná tělesná průprava, ne pouze lyžování. Ze strany trenérů a funkcionářů je důležitý odpovědný přístup k celému tréninkovému procesu, nebát se experimentovat, hledat nové formy tréninku, chybou je vyhýbat se týmové spolupráci. Již teď mladí sjezdaři čekají na chladnější počasí, aby mohli vyrazit trénovat na ledovce, ale hlavně si všichni přejí brzký nástup snad už konečně tuhé zimy.

24 SPORT

Ski Avia Praha Založen: 1949–50 Počet členů: 119

SKI AVIA PRAHA SKI AVIA PRAHA JE JEDNÍM Z ODDÍLŮ, KTERÉ SE MOHOU CHLUBIT OPRAVDU DLOUHOU TRADICÍ. NA NÍ STAVÍ DALŠÍ PATRA SVÉ EXISTENCE A ABSORBUJE NOVÉ A NOVÉ GENERACE LYŽAŘŮ. A PŘESTO, ŽE TRPÍ HENDIKEPEM VZDÁLENOSTI HOR, MŮŽE SE CHLUBIT CELOU ŘADOU SPORTOVNÍCH ÚSPĚCHŮ. TEXT: DOMINIK KÁRNÍK FOTO: SKI AVIA PRAHA

yžařský oddíl vznikl v období po 2. světové válce pod názvem TJ Avia Čakovice LO. Jak sám název napovídá, členové oddílu byli převážně zaměstnanci továrny Avia v sousedních Letňanech. Své domovské zázemí měl tehdejší lyžařský oddíl v Peci pod Sněžkou, kam jezdili lyžaři na áviáckou chalupu ROH. Po vzniku cvičitelského a závodního družstva si pak členové oddílu postavili chalupu Rosnička. I přes dobré zázemí však byla nová chalupa kapacitně nedostačující, a tak bylo rozhodnuto o dalším stěhování.

Základna v Herlíkovicích

Nová etapa pražských lyžařů z Čakovic a okolí se začala psát v Herlíkovicích. V roce 1958 zakoupili za přispění tělovýchovné jednoty chalupu v Údolí hlemýždího potoka na úpatí Žalého. Ideálně situovaná chalupa uprostřed současného skiareálu Herlíkovice a Bubákov získala další významné plus pro lyžařské aktivity v roce 1962. Lyžařští nadšenci zde vybudovali tradiční vlek na kurtu s opaskem, který vyvážel milovníky sjezdového lyžování na vlastní sjezdovku o délce necelých 500 m. Na krásně členitém a místy prudkém svahu vyrostlo mnoho generací úspěšných závodníků i instruktorů lyžování. Svah nebyl nikdy systematicky rolbován, o jeho úpravu se zásadně

Filozofií oddílu je předávat radost z lyžování dalším generacím a šířit tento krásný sport nejen mezi pražské nadšence.

NOVINKA - Smartwool

PhD® Ski Socks starali samotní lyžaři z oddílu. V současné době je však vlek mimo provoz, protože nesplňuje bezpečnostní předpisy. Zdali to tak zůstane, ukáže čas.

Sjezdovka s kartáči v Praze

Byli to právě lyžaři z TJ Avia, kteří v minulosti vybudovali svépomocí i slavný umělý svah s vlekem v Praze na prosecké Máchalce. Tato rarita sloužila všem pražským lyžařům dlouhé roky zejména k mimosezónní přípravě. Doba ji však smetla, a tak lyžařský svah s umělou hmotou musel ustoupit novým projektům a v současnosti se na těchto místech prohánějí lidé na bobové dráze.

Dodnes povinné brigády

Dalším zásadním milníkem byl rok 2011, kdy se lyžařský oddíl odpojil od tělovýchovné jednoty a založil samostatné občanské sdružení pod názvem Ski Avia Praha. Začala nová etapa, která ale plynule navázala na předchozí roky. Od prvopočátků působení áviáků v Herlíkovicích zůstal scénář přípravy zimy i sezóna samotná prakticky neměnný. Přes léto slouží chalupa jako skvělé místo pro konání oslav jubilantů z řad členů oddílu a taktéž jako základna pro soustředění všech typů závodních družstev. Na podzim každého z oddílu čeká povinná brigáda, kdy se chalupa a okolí zvelebuje a připravuje na hlavní, tedy zimní sezónu. Údržba a modernizace celého objektu je zásadní pro fungování chalupy a vlastně celého oddílu. Za ty roky, co patří tento objekt do rukou členů Ski Avia Praha, se podařilo mnoho změnit pro příjemnější a komfortnější pobyt lyžařů i jejich známých. V chalupě se na 4- až 6lůžkových pokojích vyspí 52 lidí, kteří jsou „vykrmováni“ výbornou stravou formou plné penze a pro další občerstvení mohou využít soukromého baru. V chatě bývá v určitých termínech i volno pro rekreaci nečlenů klubu, pokud by vás možnost bydlet s áviáky zaujala, koukněte na oddílový web.

Pražáci proti horalům

Součástí oddílu je široká základna cvičitelů a instruktorů lyžování, kteří splňují nejvyšší národní i mezinárodní podmínky. Přínos cvičitelského sboru oddílu je zásadní v organizaci pětidenních kurzů od pondělí do pátku po celou zimu. Pýchou Ski Avia Praha je i více než 50letá

tradice závodního družstva. Každý si sám dokáže představit, jak těžké to musí mít závodník žijící v Praze proti konkurenci horalů. I přes tento nezanedbatelný deficit v tréninku byli a jsou závodníci nesoucí klubové barvy áviáků dlouhodobě v širší špičce závodního lyžování v ČR. Na výkony současných závoďáků dohlíží tým trenérů, který připravuje ve spolupráci se Snowhillem (majitel skiareálu Herlíkovice) a Bubákovem rozmanité tréninky napříč disciplínami alpského lyžování. Je mnoho závodníků, kteří proslavili oddíl Ski Avia Praha a přivezli cenné kovy z různých koutů republiky i z mezinárodních závodů. Ski Avia Praha je jedním z mála lyžařských společenství v ČR, které se může pochlubit závodní základnou od těch nejmenších (přípravka) až po ty nejzkušenější (Masters), a je milou skutečností, že letních i zimních soustředění se účastní závodníci napříč věkovými kategoriemi. V létě se jedná především o tréninky v pražské Stromovce a na prázdninových soustředěních. V prvním červencovém týdnu, kdy se destinace střídají, či v srpnovém termínu, kdy se pořádá soustředění na silničních kolech v Třeboni. Toto soustředění mělo letos svůj 29. ročník a tradičně vrcholí triatlonem, kterého se účastní i spřátelené lyžařské oddíly. Zimní přípravu pak tvoří ledovce, týden v St. Caterině a samozřejmě pravidelné tréninky „u nás“ v Herlíkovicích.

Kombinací dlouholetého výzkumu a vývoje, specializací na výrobu ponožek a vlastní patentované konstrukci jsme dokázali vytvořit revoluční ponožky. Různé druhy vláken jsou umístěny právě tam, kde mohou jejich vlastnosti nejlépe vyniknout: ∫ Merino vlna je v kontaktu s pokožkou - přispívá k odvodu vlhkosti, regulaci teploty a zvýšenému komfortu nošení. ∫ Vnější část ponožky je zesílena nylonem, který zajišťuje její dlouhou životnost.

ACTIVITY-SPECIFIC

vysoká prodyšnost

Ekonomika

Se závodní činností jsou spjaty samozřejmě velké finanční výdaje, které oddíl nese. Toto těžké břímě mu v posledních letech alespoň z části pomáhá nést i Magistrát hlavního města Prahy formou grantové podpory mládeže a trenérů. Ostatní příjmy má oddíl z členských příspěvků a pořádání akcí. Mezi tyto akce se samozřejmě řadí organizace závodů, kdy Ski Avia Praha spolupořádá Mistrovství Prahy pro kategorie Přípravka a Předžáci, Mistrovství Prahy žactva a v neposlední řadě také společně s SJ Ski závody Českého poháru Masters a Pro Senior Tour. Ski Avia Praha stála taky u znovuobnovení tradice plesů pražských lyžařů, kterými se uzavírají jednotlivé sezóny. Filosofií oddílu je předávat radost z lyžování dalším generacím a šířit tento krásný sport nejen mezi pražské nadšence. Doufejme, že toto nadšení áviákům ještě dlouho vydrží. Více informací o fungování významného pražského oddílu najdete na webu www.skiaviapraha.cz.

TECHNOLOGY

Ponožky Smartwool lze zakoupit v prodejnách a na webu rockpoint.cz

26 TALENT SPORT

MARTIN BARTÁK

V šestnácti

TROJNÁSOBNÝM ŠAMPIONEM MEZI TRAVNÍMI LYŽAŘI ROSTE NOVÝ TALENT A DOST MOŽNÁ TAKOVÝ, JAKÝ TADY JEŠTĚ NEBYL. ANI LEGENDÁRNÍ JAN NĚMEC SE TOTIŽ NEMOHL UŽ V 16 LETECH POCHLUBIT TŘEMI TITULY JUNIORSKÉHO MISTRA SVĚTA NA ROZDÍL OD OBJEVU MINULÉHO LÉTA MARTINA BARTÁKA. TEXT: PETRA IVÁNKOVÁ FOTO: ANNA HRBÁČKOVÁ

ětšina trenérů považuje rodáka z Orlických hor za nástupce čtrnáctinásobného mistra světa Němce. „Velkých nadějí tady bylo už mnoho, ale nikdo se nezvládl takhle brzo prosadit i v dospělých. Věřím, že Martin je schopný navázat na Honzovy výsledky,“ potvrzuje všeobecné mínění reprezentační trenér Daniel Mačát. Sám Němec jde ale ještě mnohem dále. Tvrdí, že pokud bude Barták ve své poctivé práci pokračovat a udrží nastolené tempo, může jeho rekordní zápis i překonat. „Já se teda zatím jako nástupce Hanziho rozhodně necítím, ale třeba to přijde… Třeba už příští rok,“ zlehčuje svoji situaci čerstvý vítěz juniorského světového poháru. Kariéra Martina Bartáka začala v Českých Petrovicích, kde se už od malička proháněl po místních svazích, nejprve samozřejmě v zimě. V létě 2006 se pak do Sportareálu České Petrovice sjela na Světový pohár absolutní travařská špička a šestiletý Martin poprvé vyzkoušel i travní lyže. „Prostě mě na ty lyže postavili, já udělal jeden oblouk, potom druhý a bylo jasno. V té době jsem už dávno jezdil v zimě a ta možnost lyžovat celoročně mě dostala,“ vzpomíná na svoje začátky. Téměř až do juniorských let se Martin věnoval oběma disciplínám souběžně, ale postupem času se stávalo prioritou travní lyžování. „Samozřejmě jsem začal alpským lyžováním a stále se mu věnuji rekreačně, ale tráva nakonec vyhrála.

Zima je přeci jen časově a především finančně o dost náročnější, ale tenkrát tomu rozhodnutí pomohlo i to, že se mi na trávě už od malička dařilo,“ popisuje Barták průběh své kariéry. Martin prošel od svých začátků pod rukama dvou oddílových trenérů Petra Kašpara a Jaroslava Ševčíka, ale od nástupu do žákovské reprezentace se mu věnovali spíše reprezentační trenéři. „Od začátku nám všem bylo jasné, že jde o výjimečný talent. Byl úplně jiný než ostatní děti. Cokoliv mu člověk řekl, další jízdu bez menších problémů udělal. Takovou motoriku a sebejistotu má na lyžích málokdo,“ chválil svého bývalého svěřence trenér žákovského týmu Pavel Ivánek a podpořil svoje tvrzení i úsměvnou historkou: „Svoje kategorie od malička vyhrával, dokonce i přesto, že první dva roky závodil o kategorii výše, než měl. Jeho tehdejší oddílový trenér se rozhodl, že zvládne víc než stejně staré děti, a tak mu napsal do první přihlášky jiný ročník. Když jsme pak vše srovnali, byl Martin snad čtyři roky v mladších žácích.“ Možná i tato zkušenost posunula Martina Bartáka o tolik dopředu, že od starších žáků víceméně trénoval pod vedením Daniela Mačáta a Ladislava Novotného s dospělou reprezentací. „S Martinem se pracuje skvěle. My jsme v podstatě dostali téměř hotového lyžaře. Takže už jen pilujeme a usměrňujeme techniku, která je už skoro dokonalá,“ prozradil Mačát. Hned během prvního roku mezi juniory a dospělými se dokázal Barták prosadit mezi nejlepší pětku v závodě Světového poháru a ze svého prvního mistrovství světa juniorů si od-

Narozen: 10. 12. 1999 Bydliště: České Petrovice Výška a váha: 178 cm, 88 kg Současný klub: Ski Klub České Petrovice Trenér: Daniel Mačát, Ladislav Novotný Úspěchy: 1. místo SC – Juniorské mistrovství světa 2016 Dizin 1. místo SG – Juniorské mistrovství světa 2016 Dizin 1. místo SL – Juniorské mistrovství světa 2016 Dizin 7. místo celkové hodnocení Světového poháru 2016 1. místo celkové hodnocení Juniorského světového poháru 2016 4. místo GS – Světový pohár 2016 Ravascletto 5. místo SG – Světový pohár 2016 Marbachegg 5. místo GS – Světový pohár 2016 Sauris 5. místo SC – Světový pohár 2016 Rettenbach 2. místo SL – Juniorské mistrovství světa 2015 Štítná nad Vláří 3. místo GS – Juniorské mistrovství světa 2015 Štítná nad Vláří 3. místo SC – Juniorské mistrovství světa 2015 Štítná nad Vláří 4. místo SL – Světový pohár 2015 Předklášteří vezl jedno stříbro a dva bronzy. Letošní sezóna mu však vyšla ještě o poznání lépe, i když si byl vědom tlaku, který na sebe tak skvělým startem mezi dospělými vytvořil. „Většinou nebývám nervózní, ale třeba na MSJ v Íránu jsem byl,“ přiznal. Svoji pozici absolutního favorita ovšem zvládl a z Dizinu přiletěl se třemi tituly juniorského šampiona. „Zatím se zdá, že to má na svůj věk neuvěřitelně srovnané v hlavě. V Íránu na něm byla vidět nervozita, ale po první výhře z něj spadla a byl k nezastavení. V těch třech disciplínách neměl konkurenci,“ prozradil na Bartáka Daniel Mačát. Během pouhých dvou sezón posbíral šestnáctiletý student více cen než většina za celou kariéru. Kromě úspěchů mezi juniory má na svém kontě také pět umístění v top 5 ve Světovém poháru a v celkovém hodnocení se letos dostal na sedmou příčku. „Už několikrát nakoukl do dospělácké špičky a k pódiu pokaždé chyběly setinky. Myslím, že příští rok už by to mělo vyjít,“ konstatuje Mačát. Trenérova slova potvrzuje i sám Barták a bednu ve Světovém poháru si dává jako jeden z cílů: „Nejprve chci obhájit zlato na MSJ, pak bych se konečně rád dostal na bednu ve Svěťáku a v celkovém hodnocení by byla pěkná top 5.“ Těmito plány ovšem mladá česká naděje nekončí. „Možná to bude znít příliš směle, ale ten další a docela blízký cíl je medaile na dospělém MS. Pak jsou tady samozřejmě ty cíle, ke kterým mi ještě zbývá hodně dlouhá cesta a řadil bych je spíš zatím mezi sny, a to je křišťálový globus a zlato z velkého MS,“ shrnuje na závěr.

#EMOTIONMAKERS DOLOMITI SUPERSKI ZAŽIJTE DOLOMITY! V srdci italských Alp, v kulisách nezapomenutelných panoramat, se tyčí Dolomity: hory patřící pod světové dědictví UNESCO, královny horské krásy. Objevte 1 200 km sjezdovek obsluhovaných 450 moderními lanovkami a vleky, a to s jediným skipasem Dolomiti Superski. 12 nádherných údolí volá, abyste v nich strávili fantastickou dovolenou se vším všudy! Sport, příroda, zábava, wellness, vyspělá gastronomie... Tento autentický styl života si zamilujete! Strhující svět, který objevíte a zažijete s Dolomiti Superski!

#DOLOMITISUPERSKI DOLOMITISUPERSKI.com

SPORT JEST POCTIVÁ PRÁCE V HÁVU RADOSTNÉM!

66 LET LYŽAŘEM:

NĚMECKÝ ČECH EMERICH RATH VYDEJME SE NA DOBRODRUŽNOU TÚRU PŘES DÁLKU VĚTŠÍ NEŽ STOLETÍ, DO VÝCHODOČESKÉHO BROUMOVA, POETICKÉHO MĚSTEČKA S BAROKNÍM KLÁŠTEREM BENEDIKTINŮ. TAM SE V ROCE 1893, JAKO DESETILETÝ, POPRVÉ SKLOUZNUL NA SKI ŽÁK TAMNÍ OBECNÉ ŠKOLY EMERICH RATH. TEXT:

ALEŠ SUK

FOTO: ARCHIV J. MARKA

SPORT

yže to ještě vpravdě nebyly, snad dětské dužky. Rath už v těchto letech uměl bruslit a plavat. O tři roky později je obdarován starším přítelem, studujícím ve Vídni, přepychovými bukovými thonetkami – teď už je ve třinácti skijákem se vším všudy. Vázání měl jen rákosové bez svorek, s prstním řemenem, protaženým dlabanou lyží. Měřily 190 cm. Český Němec E. Rath vzpomíná, jak urputně jezdil jako samouk se zápalem kluka a podnikal první výlety k hranicím s Pruskem. Odrážel se jednou předlouhou bambusovou holí. Zastavoval se jakýmsi záhadným švihem, telemarku podobným, který sám, jak se vyznal ve svých abrahámovinách, vynalezl. Prudké stráně sjížděl střelou (šusem), podotýkaje, že dnes by jezdil opatrněji. Pravidelně přijížděl domů promáchaný od výmazů; nakonec mu otec, povoláním švec, ski zabavil. Zakrátko táta synovi lyže vrátil po logické výmluvě Emerichově, že na nich bude dřív ve škole. Ale hned první den přijel pozdě, poněvadž se do kopečka stále vracel.

Mládí v Praze

Jinošská léta ho viděla v Praze, kde ho 5. listopadu 1883 křtili u svatého Apolináře vltavskou vodou, učit se kupeckému řemeslu. Tady začal s atletikou a fotbalem a v roce 1902 měl zase příležitost si na vypůjčených lyžích zajet z Brandýsa po silnici do Karlína. V průběhu 25km jízdy to pro většinu náhodných přihlížejících byla velká podívaná. Jiný, větší výlet, o 4 sezóny později, uskutečnil Emerich z Hronova do Broumova. O rok později se u předsedy Českého ski klubu Josefa Rösslera Ořovského přihlásil na XII. Mezinárodní závody ve Vysokém. Přesně to bylo v neděli 27. ledna 1907. Světe div se: samouk, příležitostný lyžař a závodnický elév E. Rath dojíždí v Mistrovství zemí Koruny české na 10 000 m druhý, těsně za mistrem Hančem, a stejného umístění dosahuje v překážkovém závodě o Dieskauův štít na distanci 2 000 m. Jelikož Rath do té doby nezávodil, a tudíž ještě neměl na kontě žádné vítězství, platil podle tehdejších pravidel za juniora (bylo mu 24 let). V této kategorii ve Vysokém na 1 000 m zvítězil v čase 7.04 min. Startoval tehdy v jednom dni na třech obtížných závodních tratích.

E. RATH SE SVOU VELEENERGICKOU MANŽELKOU FRANTIŠKOU

FOTO: ARCHIV J. MARKA

SPONZOR RUBRIKY

takovou tréninkovou a závodní zátěž a nervy vyčerpávající námahu po celodenním stání za prodejním pultem. Ano, Emerich Rath vede sportovní oddělení Rottova železářství, později se osamostatňuje a má svůj podnik Sport – Rath v pražské pasáži, nesoucí dnes jeho jméno. Pozapomenuté Tyršovo „Ni zisk, ni slávu“ naplňoval Rath průzračným projevem junáka, propadlého orgasmům z pohybu, vyznávaje svoje krédo: Sport jest poctivá práce v hávu radostném!

Hokejový reprezentant

STŘÍPEK Z PALETY ZIMNÍCH SPORTŮ RATHOVÝCH; TRÉNINK NA DLOUHÝCH NOŽÍCH

kariéru neopustila. Také se někdy stalo, že jsem coby poslední startující přijel první do cíle; nebylo to při třídě startujících nic zvláštního, neb příprava atletická prospěla mi velmi.“

Medaile z 15 sportů!

Opusťme na pár řádků Rathovo vzpomínání na lyžařské začátky a poohlédněme se po nevšedních životních osudech sportovce, aktivně závodícího do pozdního věku. Emerich nebyl gründerem sportů jako Rössler, byl jejich zaníceným provozovatelem. A bylo těch sportů 15(!), ve kterých hromotluk Rath vyhrával i prohrával. Byl řadovým účastníkem obrovského mystéria tělesné aktivity. Poctivý, železný a jako lev silný, kdy jen takoví lidé nezdolného zdraví mohou beze škody snášet

Rychlobruslař, bobista, sjezdař

Rathovi je jedenadvacet let a na bubenečské dráze vyhrává na 1 000 m distanci juniorku v rychlobruslení. Učil se u bratrů Potůčků, nestorů a mistrů země z 90. let předminulého století, FOTO: ARCHIV J. MARKA

Sám k tomu dodal: „Díky mé atletické průpravě jsem byl dobrý na běh a vyrovnal jsem technické nedostatky lyžaření houževnatostí. Jel jsem na turistických lyžích 7,5 cm širokých na bačkorové balatě. Hole jsem měl podvojné, jasanové, daly se složit pro jízdu ze svahu, zvanou na koštěti. Jen Hanč jel tenkrát ve Vysokém ještě s jednou dlouhou holí bambusovou. O dva týdny později umožnily dobré sněhové poměry provést u Prahy lyžecké závody v Chuchli. Ty se těšily velkému zájmu obecenstva. Sněhu u kostelíčka nebylo právě mnoho, ale jelo se! Unikátní byla jízda na 3 000 m bez hole, kde jsem byl druhý mezi vysockými Jodasem a Bartoněm. Vítězný učitel Jodas měl čas jen 3 a 1/5 vteřiny pod 19 minut. V Chuchli vyhrál jsem 5 km v čase 22.15, 2/5 min před Bartoněm. Jezdil jsem za německý fotbalový klub (DFC), jehož jsem byl členem. Toho roku jel jsem i svou první mistrovskou padesátku s batohem – 40 km společně a posledních 10 km na rychlost. Opět zvítězil Hanč, když mě po osmihodinové jízdě porazil o 4 minuty. V dalším roce jsme už znali Huitfeldovo protahované, kožené vázání. Lyže, které jsme zpočátku natírali jen parafínem, se už mazaly včelím voskem! V té sezóně 1908 jsem v závodě s překážkami v Jilemnici na 2 000 m poprvé oplatil porážku Hančovi, což tenkrát bylo veliké překvapení, že Pražák porazil horala! Na prvních závodech v cizině jsem startoval v Mürzuschlagu; bylo to mistrovství Rakouska na 15 km. Tehdy jsem skončil druhý za rakouským mistrem Müllerem z Innsbrucku, ale před Norem Blichem. Moje široké lyže s balatou vázáním byly na posměch Vídeňákům, kteří se divili, jak mohu dosáhnout tak dobrého výsledku, a netajili se, že bych musel závody vyhrát s převahou, kdybych měl alespoň takové ski jako moji konkurenti. Však jsem jako cenu dostal pár norských lyží. V Rakousku se skákalo na turistkách a já si skočil bez pádu 16 m v krásné široké stopě, která mě celou moji

Úvodní zpověď lyžařova poodhrnula oponu nad časy dávno minulými a přiblížila osobnost, klestící cestu sportu u nás, ač sama národnosti německé. Kráčejme po její cestě do doby průkopníků, kdy všechno ve sportu stávalo se poprvé. Sokolský příměr, vyřčený generaci před Rathovým narozením, „pěstovat sílu těla mužného, aby zakrnělé a zeslabené plémě věku komtoárů a kanceláří tělocvikem se opět zotavilo a zesílilo; aby rovnalo se víc oněm svěžím, krásným mužům, kteří měřili své síly na kolbišti olympijském“ naplnil Emerich podvědomě svou posedlostí sportem. Sporty zimní, snad s výjimkou krasobruslení, okusil snad všechny. Začalo to v Broumově, kdy kluštil na kůslích (bruslil) už v sedmi letech. Na bruslařských dovednostech stavěl jako hráč kanadského hokeje, kdy v Berlíně v letech 1912 a 1926 startoval i za české reprezentační družstvo. Ve slavném mužstvu Charlottenburgu bojoval o mistrovství Rakouska; skončil s ním jako vicemistr. Hrál i v týmu Sparty. Ještě předtím, než praktikoval lední, hrál i bandy – pozemní hokej.

ZE ZÁVODU V BĚHU NA LYŽÍCH, ZDE UŽ V KATEGORII STARŠÍCH

SPORT

FOTO: ARCHIV J. MARKA

30 s mistrem Berlína v těžké váze. Klasický zápas skončil plichtou a přinesl lyžařovi a maratónci Rathovi velké ovace publika. A když už zápasil s profíkem, proč to nezkusit v boxu? Neuvěřitelné! V roce 1912 se příležitostný rychlobruslař Emerich Rath stává boxerským šampiónem Německa v těžké váze! Pár týdnů poté ještě v Hamburku ve vyzývacím mači poráží mistra anglických kolonií na body. Jako borec, tělocvičnými životopisci označovaný za sportsmana s nádherně vypracovaným svalstvem si troufne i na rugby, které hraje za Berliner Sportclub.

Plavec, kajakář… a polyglot

EMERICH JAKO SVĚŽÍ VÍTĚZ 50KM CHODECKÉHO ZÁVODU S 30KG VOJENSKOU ZÁTĚŽÍ

vážných soupeřů výborného bruslaře J. R. Ořovského. V roce Rathova prvních rychlobruslařských klání, psal se rok 1904, prohrál s šampionem Nedvědem, kterému po 28 letech (kdy Rathovi táhne na padesát) v Praze na stejné trati porážku oplatil! Vzhledem k tomu, že kilometr je v rychlobruslení považován za dlouhý sprint, je závodění starých pánů Ratha a Nedvěda úžasné. Oba patří do kategorie „starých nezmarů“. Plejáda výčtu zimních sportů nekončí, Rath i díky své hmotnosti 100 kg – často závodí na dvou- a čtyřsedadlových bobech v Bavorsku, Tyrolích a Dolomitech. Nevyhýbá se ani počátkům sjezdových soutěží, po velké válce se usadil v Bolzanu a startoval na sjezdovkách v Meranu, Clavieres a v Arlbergu si zajel slavný Mairennen.

Chodec, maratonec… krasavec!

Tím však výčet závodně okoštovaných sportů jen začíná. Rath byl skvělým lehkým atletem, a pokud si jeho osobáky promítneme do tabulek, neměl by daleko do vícebojařské špičky. Přes svoji vysokou hmotnost byl dostatečně výbušný, rychlý i obratný. Přesto vytrvalecké disciplíny – chůze a maratón, patřily k jeho nejoblíbenějším. Byl mistrem Čech a utvořil rekord v chůzi na trati Praha – Brandýs. Tento závod vyhrál čtyřikrát. V chodeckém maratonu Liberec – Ústí n. L. (108 km) zvítězil s náskokem celé hodiny před nejbližším závodníkem; čas Emerichův byl 12 h 27 min. V roce 1904 je třetí na Běchovicích (10 km). Nejlepší výsledek v maratonu zaznamenal v Berlíně v roce 1907, kdy zvítězil v tehdy parádním čase 2 h 55 minut. Londýnské LOH mají ve výsled-

cích Ratha na 25. místě, o čtyři roky později je na olympiádě ve Stockholmu ve stejné disciplíně 33. Na obou hrách startoval v dresu Rakouska. Často vypráví o kuriózním finiši chodeckého závodu ve Frankfurtu n. M. na 100 km. Na stadionu došel do cíle s proslulým Wilhelmem v mrtvém závodě. Hodinu po skončení vyhlásili rozhodčí souboj obou vítězů na 1 atletický ovál – o pár centimetrů vítězí specialista Wilhelm a Rath, už pokolikáté, bere 2. místo. A to v atletice vůbec nepatřil k pomalým – 400 m uměl za 55 vteřin, o tyči dokázal 310 cm (o 8 let později byl nejlepší u nás evidovaný výkon 320 cm!), diskem házel 36 m, koulí vrhal 11 m, do výšky skáče 162 cm; všechny tyto výkony zapisoval do roku 1915, po válce už závodil ve třídě starších. Ta se vypisovala pro pány nad 35 let věku. Připomeňme ještě skvělý čas na trase Wroclav – Broumov (100 km), kterou zdolal za 11 hodin. A jsme u disciplíny vojenské, dnes branné; tehdy se závodilo v chůzi na 50 km s téměř 30kg zátěží. Vrcholný podnik, jakési mistrovství, vyhrál Rath jedenáctkrát v řadě. V roce 1909 v této disciplíně ustanovil rekord 6 hodin 13 minut. O tom, jak v cíli furiantsky reagoval, referuje SNOW v jednom z loňských čísel. Šampión Rath měl exkluzívních kousků povícero, dokonce se zúčastnil soutěže mužské krásy, tady mezi 150 muži obsadil pódium, vyhlásili ho na 6. místě.

Zápasník, boxer, ragbista

V Německu, kde dlouho pracoval, doposud archivují jeho nečekané výsledky v těžké atletice. Denně tvrdě posiloval s břemeny, možná u vědomí své kondice si neodpustil dlouhotrvající zápas

V PRŮBĚHU 30. LET INZERUJE RATH LETNÍ SANATORIUM PRO LYŽE (OČIŠTĚNÍ, OPRAVY, VYPNUTÍ, IMPREGNACE). RADÍ LYŽAŘŮM, ABY SKLUZNICE, NAPUŠTĚNÉ DŘEVITÝM DEHTEM, NENAHŘÍVALI PLAMENEM SAMODUJNÉ LAMPY, ALE VÝHRADNĚ NA OSTRÉM SLUNCI! K JEHO LYŽAŘSKÝM ZLEPŠOVÁKŮM PATŘÍ BODCE RATAR, KTERÉ ANONCOVAL V ZIMNÍM SPORTU. NA BĚŽECKÝCH HOLÍCH PŘEŽÍVAL JEHO VYNÁLEZ JEŠTĚ V 70. LETECH

Sníh a led ve skupenství tekutém učaroval Rathovi jakbysmet. Jako školáček v Broumově plave, jako statný junák startuje v plaveckém závodě napříč Prahou. V celoživotní Rathově lásce trampingu nesmí chybět loď. Začínal klasickou veslařinou, v roce 1903 je členem pražského klubu Regata, o rok později strokuje čtyřku a vítězí se svou posádkou v Drážďanech. V Berlíně vesluje na slavné osmě Hellas, šňůra vítězství na ní hovoří za vše. Z veslice do kanoe – to byl životní přestup skauta z Luk pod Medníkem. V cizině je oslavován za pionýrské sjezdy na kajaku – v jedenadvacátém roce, kdy už mu pomalu táhne čtyřicítka, sjíždí po Adiži a Pádu do Benátek. Jeho splutí Tibery z Citta di Castello do Říma po dosud nesjízdné, divoké a nepřístupné řece bylo osobním triumfem vášnivého sportovce. Tento výkon přinesl do jeho

RATHOVY TAŠKAŘICE I. Těsně předtím, než se Emerich Rath osamostatnil jako obchodník, došlo v Praze na Žižkově k nevídané exhibici. LZK Praha uspořádal přímo v hlavním městě Republiky československé závody ve skoku na lyžích. Bylo to v sezóně, kdy norský skokan Sigmund Ruud, přezdívaný Bolan, se v Zakopaném stal mistrem světa. LZK tehdy budoucího mistra světa angažoval jako trenéra a poradce pro klasické lyžařské závody v Praze. Jakpak by ne – toho roku byl předsedou Svazu lyžařů a zároveň i LZK, současně starostou ČOS dr. Južík Scheiner, který si grandiózní gesto s povoláním hvězdného Nora do Čech mohl dovolit. Běžecké závody se konaly na Mrázovce. Skokanské byly 10. února a pro obrovský divácký ohlas i o 14 dní později, 24. února 1929 na Žižkově. Můstek stál s rozjezdem z hrany sokolského cvičiště na Vítkově s dojezdem na terase nad Severní dráhou. Nedaleko stála tělocvična Sokola Karlín s tehdy čiperným lyžařským odborem. 29 skokanů ze 3 klubů čítala startovní listina; chybět nemohl Emerich Rath, tehdy šestačtyřicetiletý, aplikující v letu nad dopadem širokou stopu. Hned po odrazu z hrany stolu roztáhl nohy (vynález V stylu?). Ruud mu poradil, aby si nohy nad kotníky na nájezdu sepnul gumovým pásem. Rada nepočítala s extrémními silovými dispozicemi Rathovými; po odrazu pás praskl. Co by se dělo, kdyby řemen vydržel při tehdy striktně dodržovaném telemarském doskoku, nelze domyslet – dojezd můstku pod Vítkovem byl totiž krátký a lyžaři, kteří brzdili pozdě, spadli z terasy na svah nad železnicí.

FOTO: ARCHIV J. MARKA

31 RATHOVY TAŠKAŘICE II. O rok dříve, při ZOH ve Svatém Mořici, si hřmotný Rath neodpustil jinou, z dnešního pohledu taškařici. Tehdy to však zamýšlel vážně. Olympijských her se účastnila československá vojenská hlídka v ukázkovém závodě. Ten probíhal na trati o délce 30 km, cílový čas okolo 4 hodin. Emerich se na OH vydal jako divák, na ski se s batohem vydrápal na nejvyšší bod trati do výšky 2 850 m n. m., vytáhl gramofon na kliku a hochům zahrál, aby je povzbudil! Která skladba to byla, neprozradil… sbírky dantesů, medailí a čestných cen diplom římských veslařů. Jsme-li u cen, měl jich na kontě v sedmém deceniu života půl tisícovky. Na řekách jsou zaznamenány i numerické hodnoty jeho výkonů – z Pasova do Vídně za 24 hodin, výlet na kajaku na letní olympijské hry 1924 do Paříže měřil po Seině ze Saint Colombes do hlavního města Francie 360 km. V kanoistice funkcionařil, byl prvním mezinárodním tajemníkem Svazu kanoistiky. Ano, takovou funkci si mohl lehce střihnout, ovládal francouzštinu, angličtinu, italštinu, němčinu, polštinu, ruštinu, češtinu a učil se španělsky! Kdo z našich současných vrcholných sportovních funkcionářů je jazykově vybaven jako pražský obchodní příručí a pozdější broumovský bezdomovec?

Tenista, horolezec… a vegetarián

REKLAMNÍ ANONCE RATHOVA DOMU SLUŽEB SPORTU V PRAZE

jako alpinista a skiják ze šlamastyk všelijakých – v Collbriconu, Ortlesu, Marmolatě. Podařilo se mu obratně se vyhnout obřímu lavinovému sesuvu, který ale současně pohřbil 350 jeho druhů ve zbrani v časech světové vojny. Skaut, tramp, sportovec a rekordman Rath byl od puberty ortodoxním vegetariánem, tento životní styl lakonicky zdůvodnil etikou a příměrem:

„Nechci, aby se pro mou stravu zabíjela zvířata, a maso jsme doma měli jen v neděli a stejně mi nechutnalo.“

Dobrodinec, vyvrhel, bezdomovec

Obchod se sportovními a trampskými potřebami si otevřel na začátku třicátých let. V jeho skladu FOTO: ARCHIV AUTORA

Leč zacouvejme zpět do luhů sportovních. Byl zarputilým hráčem tenisu, vždyť šikovné ruce uplatnil už v atletice, hokeji, boxu, zápase a k tomu přidejme další výsostný sport – horolezectví. Domácím eldorádem mu bylo Česko-saské Švýcarsko; v pražské Šárce je prvolezcem skalního komínu, který tak nese jeho jméno. Vysokohorskému lezení věnoval řadu sezón v Alpách. V nich, jako vojenského instruktora lyžování, převeleného z Krakova, ho čekaly i horké chvilky. Vyvázl

NA SNĚHU SEDÍCÍ EMERICH RATH SE SKUPINKOU SOUPEŘŮ NA ZÁVODECH VE ŠTĚPANICÍCH, KDY POPRVÉ PORAZIL UŽ HVĚZDNÉHO HANČE V ZÁVODĚ O DIESKAUŮV ŠTÍT NA 2 000 M A STIHL JEŠTĚ BRAMBOROVOU MEDAILI VE SKOKU. SOUTĚŽE PROBĚHLY 9. ÚNORA 1908, HANČ PÓZUJE V UNIFORMĚ NA SKI VEDLE HOŠÍKA S JEDNOU HOLÍ

32 za 2. světové války ukrýval Borise Efenbergera, německého žida. Po válce se Borisovi otevřel západ, přesto ho Rathovi ještě hodnou chvíli podporovali finančně. Jak širokou měl Emerich hruď, tak široké měl srdce. Tak vzácné a odvážné charaktery často poškodí přízeň mocných. To potkalo i Ratha, kterému soudruzi na začátku 50. let obchod zabavili kvůli propagaci amerikanizmu a na rok ho posadili do basy. Po návratu z vězení mu byl přiznán ten nejnižší důchod, bral 370 korun československých. Živil se pak všelijak – brigádami, fyzickou prací, prodejem drobného majetku a sbírkových předmětů, přednášel ve školách. 4. prosince 1959, to je Rathovi 76 roků, píše do Jilemnice lyžařskému známému: „Milý příteli! Na Jestřábích boudách byl jsem pouze 4 dni, neb tam nebyli již hosti a jsem od 1. července na Luční boudě, dnes moderní hotel, kde pracuji,

ZÁCHRANA BOHUMILA HANČE Bezvýhradnou obětavost osvědčil náš skiják o Velikonocích 1913, kdy se marně pokoušel zachránit Bohumila Hanče. Jeho osobní vzpomínka je až přespříliš sugestivní, abychom z ní neodcitovali alespoň část: „…najednou mne pojalo tušení, že se Hančovi mohlo něco státi. Na rozcestí na Zlaté návrší a Harrachovy kameny přemýšlím, kudy bych měl jeti. Dávám se na Krakonoš, a sotva jsem sjel první prudký sráz, vidím člověka na zem ležeti, lyže úplně zkřížené, neschopného vstáti. Volám na něho německy, by si lehl na záda a srovnal lyže. Odpovídá česky ‚Co?‘ Opakuji to česky ještě jednou a chci mu pomáhati. Nemohl jsem Hanče poznati, neboť měl čepici zataženu přes uši a oči. Dle čísla na prsou poznávám účastníka padesátikilometrovky, myslil jsem, že je to turista (jeli jen 30 km – pozn. autora), neboť měl kabát, kdežto my všichni závodníci jeli jen v košili. Hanč něco nesouvislého podivně blábolil, takže jsem viděl, že je zle. Dívám se mu do obličeje a teď teprve poznávám, že to je Hanč! Byl velmi promrzlý a díval se tupým zrakem na mne

co požadují, strava výborná a hojná a platím pouze 6,- Kč denně a 10,- Kč za celý měsíc byt. Začal jsem již svoji 63. lyžařskou sezónu. Jsem zdráv, bylo mi 5. listopadu šestasedmdesát a vesele kráčím do 77. Srdečně Tě zdraví E. Rath.”

Místo dobrodružství domov důchodců

Na konci své sportovní kariéry plánoval Rath další z fyzických, náročných testů nezdolného organizmu. Opakoval si italštinu, chtěje jet v létě 1960 do Říma na olympiádu na kole se stanem a spacákem. Cestou zpět zamýšlel pořádat přednášky o hrách ve Švýcarech, Německu a Rakousku. Bohužel měl za sebou flastřík a roční vězení, a to režim nezapomínal. Rathovi nedal výjezdní doložku, což on nedovedl pochopit. Fiasko ojedinělého plánu mělo překrýt umístění E. Ratha do Domova a vidím, že mne vůbec nepoznává. Nebylo mi možno ho na lyžích srovnati, tak jsem mu je odepnul a chtěl, maje sám lyže na nohou, dopraviti ho do Labské. Avšak nešlo to, tak jsem si též lyže sundal a zapíchl oba páry do sněhu. Hanče jsem zvedl, ale alespoň třikrát zase upadl. Přitom se mu vysmekla rukavice, kterou jsem mu po velké námaze natáhl, neboť měl ruku úplně zkřehlou. Bouře sněhová byla stále a stále prudší. Vzal jsem Hanče pod bok, jednu jeho ruku jsem si dal okolo krku a do jeho pravice vtiskl jsem mu hůl a takto pěšky chtěl jsem dostati se do boudy. Hanč se obrátil a hledí na svoje lyže, volaje ‚ski‘, tím asi chtěl říci, bych vzal jeho ski s sebou. Vysvětlil jsem mu, že pro ně dojdu. Hanč pořáde mi padal a blábolil nesrozumitelná slova. Po několika krocích řekl mi ‚počkej, odpočinout‘, což dvakrát opakoval. Vzal jsem proto Hanče na záda a nesl jsem ho asi 500 metrů směrem k Labské. Vítr mi hnal rovnou do obličeje a několikrát mne i s nehybným Hančem porazil. Sníh byl od deště měkký, takže jsem se při každém kroku bořil, někdy až po pas. Každých 20 kroků musil jsem si oddechnouti,

důchodců u Benešova. Tam se mu hrubě nelíbilo, zanedlouho se stěhuje k bratranci do Broumova. Tam se hrotily spory, Rath byt opouští, píše se konec léta 1962. Spí na lavičkách, myje se v kašně na broumovském rynku. Je zanedbaný, zarostlý, připomíná podivína. Před půlstoletím žití ve stylu bezdomovce myslitelné nebylo. Čacká esenbácká hlídka odváží počátkem září Ratha do Domova důchodců ve Stárkově u Police nad Metují. O pár měsíců později, tři dny před Štědrým dnem 1962, umírá na následky infarktu v nemocnici v Broumově. Na návrh svých obdivovatelů a krajanů z Mikroregionu Stěnava byl olympionik a vegetarián Emerich Rath in memoriam oceněn Klubem fair-play při Českém olympijském výboru diplomem za celoživotní postoje a přínos sportu. Ať se Ti tam nahoře, Emerichu, skvostně lyžuje! neboť Hanč, drže mne okolo krku, ztuhlou rukou mne škrtil. Doufal jsem, že někdo z Labské boudy nám přijede naproti, tak jsem Hanče s nadlidskou námahou naložil a plazil se dále. Vida, že se nedostaneme do boudy, složil jsem Hanče k tyči a spěchám nazpět pro své lyže. Tryskem letím po lyžích z Krkonoše, u Hanče se ještě jednou zastavím a brzkou pomoc mu slibuji. Prosím ho, by vytrval, a trochu mu jeho ztuhlé tělo třu. Posadil jsem ho zády proti větru. Jak Hanče opouštím, dělá na mne dojem, že je ještě k zachránění, neboť se pokouší po všech čtyřech pohybovati se směrem do kopce. Dal jsem mu sbohem, které bohužel, mělo zůstati posledním. Hanč pořáde, zcela nesouvisle, trhaně blábolil, takže činil na mne hrozný dojem. Napjal jsem všecky síly a o závod běžel jsem do Labské“. V boudě energická manželka Rathova Františka Emerichovi zakázala, vzhledem ke stavu, v jakém přijel, účastnit se záchranné výpravy dřevařů s rohačkami, architekta Jarolímka, bratří Vydrů a M. Fridricha. Ti z místa, označeného Rathem, přivezli Hančovo tělo asi za 40 minut. FOTO: ARCHIV J. MARKA

SPORT

SPONZOR RUBRIKY

START ÚČASTNÍKŮ TRAGICKÉ PADESÁTKY, KDE SE RATHOVI NEPODAŘILO DOVLÉCT POLOMRTVÉHO HANČE DO LABSKÉ. NA STARTU BYLO 15 JEZDCŮ, ŠEST JICH VYRAZILO NA PADESÁTKU, DEVĚT NA „TURISTICKOU TŘICÍTKU“

Jižní Tyrolsko hledá lyžující požitkáře. Jižní Tyrolsko Tě hledá.

žete Cestovat mů : začít zde fo/lyze suedtirol.in

Máte rádi lyžování uprostřed malebných hor? Srdce italských Dolomit nabízí 300 slunečných dnů v roce, téměř 100% garanci sněhu a unikátní kombinaci středomořské a alpské kuchyně v útulných horských chatách. Na své si přijdou i rodiny s dětmi, pro které je Jižní Tyrolsko jako dělané. Přesvědčte se sami, že Jižní Tyrolsko představuje to nejlepší z Itálie! www.suedtirol.info/lyze

34 RETRO SPORT

CO SE PSALO JE PŘÍTOMNOST POUZE PŘEBARVENÁ MINULOST? SKORO BY SE DALO ODPOVĚDĚT, ŽE ANO. JISTÉ JE, ŽE TO, CO JE DNES, BY NEBYLO, KDYBY SE NESTALO TO, CO SE STALO V MINULOSTI. I PROTO SLEDUJEME, ČÍM PŘED DESÍTKAMI LET ŽILO LYŽOVÁNÍ U NÁS. DÍKY PEČLIVÉ DOKUMENTAČNÍ PRÁCI NAŠICH LYŽAŘSKÝCH PŘEDKŮ SE MŮŽEME NOŘIT DO JEJICH PROBLÉMŮ, KTERÉ JSOU PŘEKVAPIVĚ PODOBNÉ TĚM DNEŠNÍM…

SPONZOR RUBRIKY

V MINULÉM STOLETÍ 85 19

1957 1957

VÝSTŘIŽKY Z ČASOPISU LYŽAŘSTVÍ POCHÁZÍ Z ARCHIVU SVAZU LYŽAŘŮ A VYBRAL JE TOMÁŠ HAISL

1949 1961

1973

sníh led

adrenalin

V říjnu a listopadu ve 200 českých a slovenských městech. Čtyři hodiny

špičkových filmů.

Extrémní lyžování, freeride, zimní expedice, skialpinismus a další zimní šílenosti. SNOW FILM FEST 2016 PODPORUJÍ:

www.SnowFilm.cz

SPORT

CHCI BÝT V CÍLI

NEJRYCHLEJŠÍ CHCI BÝT V CÍLI NEJRYCHLEJŠÍ, ŘÍKÁ KLÁRA KŘÍŽOVÁ. VĚŘÍ, ŽE NOVOU SJEZDAŘSKOU TECHNIKU UŽ VSTŘEBALA. KŘÍŽOVÁ SI POCHVALUJE NOVÝ TÝM, UČÍ SE V NĚM I OD OLYMPIJSKÉHO MEDAILISTY HUDCE. PŘED LOŇSKOU SEZÓNOU SI NAJALA OSOBNÍHO TRENÉRA A PO ROCE SPOLUPRÁCE S LIONELEM FINANCEM, BĚHEM NĚHOŽ MĚNILI SJEZDOVOU TECHNIKU, KLÁRA KŘÍŽOVÁ VĚŘÍ, ŽE KONEČNĚ PRORAZÍ MEZI SVĚTOVOU ELITU. ásledující tři sezóny jsou pro mě vrcholné. Dám do toho všechno, co můžu,“ připomenula sedmadvacetiletá lyžařka ze Zlína, že ji čekají olympijské hry a dva světové šampionáty. „Největší novinkou je, že mám kolem sebe konečně stabilní tým. Na to jsem nebyla zvyklá. Jsem za to nesmírně vděčná.“

„N

Jak jste pokročili s technikou? Jelikož nebyla olympiáda ani mistrovství světa, tak to byl ideální rok, kdy něco měnit. Sama jsem věděla, že s mojí technikou jsem se dostala na nejlepší pozice, co jsem mohla. A protože mým cílem je být ve světové špičce, tak jsem ji musela od základu překopávat – od začátku oblouku až po jeho ukončení. Ze začátku v těžších situacích na trati hlava automaticky přepnula na starou techniku. Letos jsem měli dva přípravné kempy a už jsem si jistější. V minulé sezóně jste třikrát bodovala ve Světovém poháru. Nečekala jste více?

Nebylo to špatné, ale na sto procent jsem spokojená nebyla. Měla jsem vyšší cíle. I díky tomu jsem si uvědomila, že na sobě musím více a tvrději pracovat. Je to pro mě větší motivace, protože jsem si nasadila vysoko laťku. Jdu si za tím. Dokázala jsem si v některých trénincích, že se můžu nejlepším holkám vyrovnat. Začala jsem od loňského roku spolupracovat také s mentorkou. Dávám tomu maximum. V čem konkrétně musíte přidat? Ve všem. Změnila jsem i kondiční přípravu. Lionel založil S-tým, kde momentálně jezdí dvě holky – já a jedna kolegyně, která reprezentuje Rumunsko. Za muže bude nově jezdit také Honza Hudec. Tým funguje podobně jako cyklistická profi stáj. Máte kolem sebe kompletní zázemí, přišel nový kondiční kouč. Začali jsme mnohem více pracovat na síle, spojovat ji s technikou. Už jenom z prvních dvou kempů na sněhu mám dobrý pocit. Cítila jsem se na lyžích mnohem silnější a jistější. Věřím, že budu rychlejší. Je pro vás další motivací, když máte v týmu vedle sebe olympijského medailistu? S Honzou se znám docela dlouho, ještě když jsem v minulosti občas jezdila s kanadským týmem. Je to velice příjemný člověk a také motivující. Má za sebou silný příběh, musel překonat hodně zdravotních problémů. Nebudeme se v sezóně potkávat na každém tréninku, ale už jenom, že jsem v jednom týmu s takovým člověkem, můžu si od něho odnést velké zkušenosti, nechat si poradit. Pro mě je to velké plus. Změnila jste také vybavení nebo výstroj? Na lyžích zůstávám na značce

nadšená, že si mě vybrali. Hodně mi také pomáhá rožnovská firma Robe a jedna menší společnost ze Zlínského kraje, kterou ale nemůžu jmenovat. Hodně věcí je otevřených, ale i tak je finance čím dál tím těžší sehnat.

Loni se mi povedlo v super G stáhnout fisové body. Ve sjezdu se mi naopak nedařilo v závodech potvrzovat dobré výsledky z tréninku. Super G je techničtější disciplína než sjezd, ale obě jsou teď vyrovnané.

Co tajný mecenáš, jehož existenci jste loni prozradila? Pořád mě podporuje. Díky němu jsem mohla loni začít spolupracovat s Lionelem. Velmi si padli do oka. Teď už spolu komunikují sami, což je pro mě novinka. Už se nestarám o finance sama, pomáhá mi tým kolem mě.

Co super kombinace, láká vás? Pracujeme na tom. Obří slalom je základ každého oblouku, takže ho hodně trénujeme. Slalom také zapojujeme, i když to není tak často jako sjezd nebo super G. Od slalomu neupustím, protože v rychlosti potřebuji dynamiku.

Prozradíte, kolik potřebujete na sezónu? S týmem kolem mě – lyžařský trenér, kondiční kouč, servisman, fyzioterapeut – se rozpočet pohybuje kolem pěti milionů korun.

Völkl, kterou koupil výrobce bot Dalbello, takže k nim pravděpodobně přejdu. Mám je otestované, jsem s nimi velice spokojená. Předloni jste se po sezóně vydala na pouť do Santiaga de Compostela, před rokem jste absolvovala na Aljašce Arctic Mana. Čím jste si dovolenou zpestřila teď? Letošní léto pro mě bylo klidnější. Žádná velká akce se nekonala. Plánovala jsem odletět někam na exotickou dovolenou, ale nakonec mi to finance nedovolily. Navíc jsem řešila více věcí. Takže jsem zůstala doma a jela jenom k moři se známými a rodinou. V minulých letech jste se připravovala v Chile, ale letos jste ho vynechala. Proč? Hlavním důvodem je ekonomická stránka. Ale také podmínky v Evropě jsou letos výborné, zima byla dlouhá a na začátku léta v Alpách sněžilo. Nakonec se Lionel rozhodl, že zůstaneme v Evropě, a naplánoval dva delší kempy. Na jednu stranu je Chile vynikající, odletíme na šest týdnů a máme intenzivní trénink s perfektními podmínkami, ale situace je taková a já se s ní musím vypořádat a vyždímat z toho, co jde. Jak se vám daří shánět peníze na sezónu? Mým hlavním sponzorem je firma NORTHFINDER, s níž mám podepsanou dlouhodobou smlouvu na celý olympijský cyklus. Jsem velice spokojená. Je to takřka lokální sponzor, můžu prezentovat někoho, kdo je nám Čechům blízký. Jsem

Sezónu zahájíte klasicky v Kanadě? V půlce listopadu odletím ještě do Spojených států na poslední trénink. Světový pohár zahájíme v Lake Louis a určitě budeme objíždět do mistrovství světa všechny světové poháry. Jste ráda, že se koná šampionát ve Svatém Mořici? Je to pro mě srdeční destinace, poprvé jsem tam bodovala ve Světovém poháru a hned 20. místem. Už před dvěma roky ale trať změnili. Vede podobně, ale terén je jiný. Před dvěma roky jsme tam jely Světový pohár. Je pěkná, techničtější. Jaké máte cíle pro šampionát? Být nejrychlejší v cíli. (úsměv) Podle loňské sezóny se zdá, že jste se zlepšila v super-G. Souhlasíte?

Za rok a půl jsou zimní hry v Jižní Koreji. Už na ně myslíte? Všechno směřuje k olympiádě. Završí čtyřletý olympijský cyklus. Dlouho jste byla neotřesitelnou českou jedničkou v rychlostních disciplínách. Jak jste vnímala loňský nástup snowboardistky Ester Ledecké? Její výsledky mě nepřekvapily. Ester je aktivní lyžařkou od žákovských let, jenom se na vrcholné úrovni více věnovala snowboardu, ale fisové závody jezdila pravidelně. Díky tomu, že se mi povedlo vyjet další místo, tak jsme mohly být na závodech dvě. Pro mě to bylo přínosné tím, že jsem nebyla na závodech sama a měla jsem s někým porovnání. Doufám, že se budeme potkávat i v další sezóně. Je mezi vámi rivalita? Mám jiné rivalky. Beru to tak, že Ester je moje kolegyně jako dalších padesát holek na startovní listině. Naše rivalita je zdravá, sportovní. Ptal se Petr Fojtík, MF DNES

SPORT

2016/17

STÖCKLI HI-TECH INSPIROVANÝ PŘÍRODOU

aždý model lyží se v rodinné továrně v Malters vymýšlí, vyrábí a testuje s jedinou myšlenkou: Každý oblouk by měl v majiteli lyží Stöckli zanechat jedinečný zážitek a nezapomenutelný pocit. Abychom tuto myšlenku dotáhli až do konce a přetavili do praxe, kombinujeme inovativní technologii s vášní poctivého řemeslného zpracování.

Lyže 2016/17

Letošní kolekce švýcarských Stöckli je opět velmi přehledná a přináší hned několik novinek. Tou hlavní je technologická inovace nazvaná Turtle Shell, inspirovaná krunýřem želvy, kterou najdeme na většině inovovaných i zcela nových modelů napříč celou kolekcí Stöckli. Technologie Turtle Shell byla vyvinuta po dvouletém snažení s přispěním dvou technologických partnerů, SLF (Ústav pro výzkum lavin a sněhu) a EPFL (Švýcarský technologický institut). Vliv Turtle Shell na chování lyží při jízdě můžeme zjednodušeně specifikovat: měkké a tolerantní při nízké rychlosti, tuhé a stabilní při vysoké rychlosti. Technologie pracuje s materiálem, který se chová podobně jako krunýř želvy. Mezery mezi jednotlivými deskami skutečného krunýře jsou flexibilní, aby se želva mohla lépe pohybovat i dýchat. Když však dojde k tvrdému nárazu do krunýře, mezery se zmenší, desky krunýře se pevně semknou k sobě a dohromady vytvoří pevný a tuhý krunýř. Na stejném principu pracuje technologie v lyžích Stöckli. Při větší

rychlosti a nárazech jsou lyže tužší, při malých vibracích, a tedy i malé rychlosti jsou měkčí. Technologii Turtle Shell najdeme poprvé u nových modelů řady LASER: SX, CX a AX. LASER SX jsou naprostým etalonem třídy velmi sportovních univerzálek pro střední a delší poloměry. Na výběr jsou v širokém spektru délek od 149 po 184 cm a se středem 70 mm slibují i univerzální použití. LASER CX jsou designovány spíše pro kratší poloměry a se středem 68 mm slibují velmi rychlé sportovní přehranění. Model LASER AX v sobě spojuje sportovní ambice předchozích modelů, ale dává jezdci na výběr, zda se rozhodne strávit svůj den na sjezdovce nebo mimo ni. Širší střed posouvá AX směrem k allmountainům a slibuje celodenní zážitky na širokém spektru povrchů. Allmountainová řada SPIRIT už patří také mezi stálice švýcarské značky a je synonymem komfortu a elegance. Lyže Spirit jsou určeny pro všechny, kdo mají rádi sportovní tempo, ale i kousek neotřelého a exkluzivního designu, který vystaví na odiv i při pomalejší odpočinkové jízdě. Model GLOBE je ideální allmountain pro všechny, kdo se rádi svezou rychle, ale občas chtějí i zvolnit a jen se kochat okolní přírodou. Se středem 72 mm, který slibuje ještě poměrně živé přehranění, jsou k dispozici v délkách 149 až 170 cm, s poloměry od 11,1 až po 15 metrů. SPIRIT MOTION je určen hlavně pro ženy. Oproti loňskému roku přibral 2 mm na středu a s konečnými 68 mm slibuje něžnému pohlaví

sportovní zážitky v délkách 149, 156 a 163 cm s poloměry atakujícími hranici 13 metrů. SPIRIT EVO je v kolekci novinkou. Typický sportovní allmountain je k dostání v délkách 155 až 179 cm, v nejdelší verzi pak disponuje poloměrem 19 metrů. Co je však důležité – širší 78mm střed řadí tyto lyže mezi celodenní univerzálky, které se nezaleknou ani výletů za prašanem. Do prašanu se rozhodně nemusíte bát ani na klasice, která dostala pro tento rok nejen nový kabát. Řeč bude o modelu STORMRIDER. STORMRIDER PRO 115 je se středem 115 mm určen pouze pro dny plné prašanu. Univerzálnější STORMRIDER 97 je naopak vycházející hvězdou backcountry lyžování a díky lehkému jádru a středu 97 mm je ideální kombinací pro kratší skitouringové výlety za prašanem. STORMRIDER 88 už snad nejde udělat lépe. Patří mezi nejuniverzálnější klasiky celé řady a pro letošní sezónu je „pouze“ opět o kousek lehčí. Pokud jste ale hledači opravdu lehkých lyží, které vám poskytnou dostatečný komfort při výstupu, ale i skvělé vlastnosti při náročnějších sjezdech, neopomeňte se zaměřit na model STORMRIDER 83. Střed 83 mm je dostatečný pro mnoho radovánek mimo sjezdovku a hmotnost lyží je téměř nepostřehnutelná. Kromě dětského modelu STORMRIDER TEAM nesmíme opomenout ani kousek určený pro něžné pohlaví. STORMRIDER 85 Motion si o to říká nejen designem, ale i svojí hmotností. Torzní tuhost

DRSNÉ ŠVÝCARSKÉ HORY NAUČILY STAVITELE LEGENDÁRNÍCH LYŽÍ STÖCKLI, ŽE POUZE KOMBINACÍ TĚCH NEJLEPŠÍCH MATERIÁLŮ A PEČLIVÉHO DÍLENSKÉHO ZPRACOVÁNÍ MŮŽE VZNIKNOUT PRODUKT, KTERÝ BUDE DOBŘE FUNGOVAT I V TĚCH NEJTĚŽŠÍCH PODMÍNKÁCH A ODOLÁVAT VŠEM NÁSTRAHÁM PRAVÉ DRSNÉ ZIMY. TO JE TAKÉ JEDEN Z HLAVNÍCH DŮVODŮ, PROČ SE STÖCKLI VYRÁBĚJÍ POŘÁD VE ŠVÝCARSKU A ANI JEDEN Z KROKŮ ZDLOUHAVÉHO PROCESU VÝROBY SE NEODEHRÁVÁ U SUBDODAVATELŮ.

že

á ly

h Tu

TURTLE SHELL

Měkká lyže

Deformace Měkká a tolerantní v nízké rychlosti – nízká deformace Tuhá a stabilní ve vysoké rychlosti – vysoká deformace

Salomon X RACE SW

Důvěrně známý model, který je přesto třeba představit KDYŽ PŘIŠEL SALOMON PŘED NĚKOLIKA LETY S KONCEPTEM X RACE, KTERÝ VYŘADIL ZE STANDARDNÍ KOMERČNÍ NABÍDKY SLALOMKY I OBŘAČKY A NAHRADIL JE JEDINOU UNIVERZÁLNÍ LYŽÍ, JIŽ SI KAŽDÝ MŮŽE ZVOLIT DLE PREFERENCE DÉLKY A OBLÍBENÉHO POLOMĚRU, ODBORNÁ VEŘEJNOST KROUTILA HLAVOU. ZCELA ZBYTEČNĚ. KONCEPT SE NA TRHU RYCHLE UJAL A POZDĚJI HO ZAČALI KOPÍROVAT I JINÍ VÝROBCI. etos představuje Salomon nové X Race s přídomkem SW, které se v mnohém svým předchůdcům podobají a v mnohém posouvají svůj žebříček dovedností o několik příček výše. První zajímavostí je zachování konceptu univerzálních sportovních lyží, které se v kratších délkách chovají jako slalomky

a v delších jako obřačky, ovšem designově přece jen doplněného o zkratky GS nebo SL pro lepší orientaci zákazníka. Pokud odhlédneme od vzhledu a zaměříme se na technické novinky, zaujmou jednoznačně nové ABS bočnice, které dávají lyžím o mnoho lepší grip na tvrdém povrchu. Zároveň překvapí

X RACE SW

6 499

Kč

DÁMSKÉ SJEZDOVÉ LYŽE ALLMOUNTAIN AGIL 700 Pro zkušené lyžařky. Na sjezdovky, do každého typu sněhu. Konstrukce: LIGHT WOODCORE TEC – lehké dřevěné jádro. Velikost: 146 / 156 / 166 cm. Rádius: 15 m ve vel. 166 cm. Vykrojení: 120 – 75 – 110. Vázání: značka Look, model Xpress 10. Nastavitelný DIN 4–10. Nastavitelné od 261 mm do 381 mm. Provádíme základní servis lyží / snowboadu za 199 Kč. Kompletní nabroušení a voskování lyží nebo snowboardu pro delší životnost a optimální skluz!

absence závodní desky, na niž jsme byli zvyklí na starších modelech. Nová deska, která je nižší a měkčí, proměnila nové X Race ve velmi hravé univerzálky, jež bez problému zvládají velmi široké spektrum poloměrů, lépe se prohýbají po celé délce, přesto v kombinaci se sendvičovou konstrukcí podpořenou dvěma titanaly a mírným Carve Rockerem výborně drží. Nové Salomon X Race SW jsme měli možnost v redakci testovat delší dobu a zejména v délce 175 cm se pro nás staly oblíbenými společnicemi pro rychlou jízdu ve středních obloucích, ale i pro rozměklý odpolední sníh. Prostě sportovní univerzálky, jak mají být.

www.salomon.cz

SPORT

Atomic VANTAGE X

JEŠTĚ LEHČÍ, JEŠTĚ SPORTOVNĚJŠÍ, JEŠTĚ UNIVERZÁLNĚJŠÍ. TAKOVÉ JSOU NOVÉ LYŽE VANTAGE X Z LETOŠNÍ KOLEKCE ATOMIC.

odel Vantage je v nabídce Atomic už několik let, během kterých stihl i díky mnoha oceněním dokázat, že patří mezi nejlepší světové allmountainy. Letošní Vantage posunují laťku zase o kus výše a model s přídomkem X je nejen o 20 % lehčí, ale také mnohem více orientovaný i na upravené sjezdovky. Při přípravě letošních Vantage použil Atomic to nejlepší ze zcela odlišných světů skitouringu a závodního lyžování. Vznikla tak unikátní konstrukce, která je velmi lehká, přitom velmi tuhá v torzi i flexi. Top modelem řady je Vantage X 83 Cti se středem 83 mm, jak už napovídá název. Disponuje již osvědčenou technologií Carbon Tank Mesh, vrstvou karbonových vláken, která

nahrazují standardní skelná vlákna a dávají lyžím torzní tuhost, ale přitom ubírají celkově na váze. Hmotnostní dietu dostaly nové Vantage i díky novince Exo Profile, radikálnímu 3D profilu, který rozpoznáte díky zešikmeným a zesíleným bočnicím zejména ve špičce a patě lyží. Bočnice jsou letos pod taktovkou technologie Firewall, která lépe pohlcuje vibrace a zajistí 100% přenos síly na hrany. Standardem je samozřejmě dřevěné jádro Power Woodcore v kombinaci s osvědčeným vyztužením TI Backbone 2.0. Oblíbený All Mountain Rocker dává lyžím širší spektrum použití, například v rozbitém terénu nebo mimo sjezdovky, což jsme poctivě ověřili i v našem redakčním testu. Čtyři modely Vantage X jsou připraveny i pro ženy. Kromě všech technologií, kterými disponuje top model Vantage X 83 Cti, jsou vybaveny extra

lehkým dřevěným jádrem, díky němuž nejsou pouze lehké, ale i snadněji ovladatelné. Modely Vantage X nalezneme v kolekci hned v několika šířkách, které nahrazují modely z minulých let. Vantage X 83 Cti přebírá štafetu od Nomad Crimson Ti, model s užším středem 80 mm a označením 80 Cti nahrazuje oblíbené Nomad Blackeye Ti, dámská verze 80 Cti W pokračuje v tradici oblíbených dámských Affinity Storm. K modelům Vantage X se však můžete ještě náležitě dovybavit. K allmountainovým lyžím ideálně přilnou boty Atomic Hawx Ultra 130, pro dámy pak měkčí model Hawx Ultra 110 W. Nemůžeme nezmínit staronovou přilbu Automatic, letos se systémem Live Fit 3D, který umožní individuální přizpůsobení vaší hlavě. A když Automatic, pak ideálně s brýlemi Revent Q s novým systémem výměny skel Quick Click Lens.

www.atomic.com

VANTAGE X 83 CTI

VANTAGE X 80 CTI W

RECENZE: LEKI HOT SHOT TEXT: RTEP ACHOS

eki Shot nejsou žádná horká novinka, podobné modely i od jiných značek se povalují na lyžařském trhu už desetiletí. Přesto si z nějakého snad až metafyzického důvodu zachovávají podezřele vysokou a trvalou pozornost. Takový výrobek přeci musíme vyzkoušet a přijít mu na kloub. Model v optimální délce jsem dostal na celý den připravený zkušeným servismanem. Ale musím uznat, že moje pocity byly zpočátku spíše kritické. Úchop sice bez problémů, poslední model Trigger S, ale těžiště nebylo optimální a nejvíce mě doslova zklamala jejich hmotnost. Bez poutek vážil pár určitě přes 800 g, což mi přišlo na dnešní poměry moc. Hole to jsou speciální, ale v porovnání třeba s oblíbenými Leki World Cup SL (váží 546 g), který mám osahaný – a v tomto si fakt věřím! – byly těžší snad skoro o 300 g.

CO PROZRADIL TEST: Ani první dojmy při lyžování nebyly ideální, hlavně ta hmotnost. Model Hot Shot je speciální v tom, že se po odšroubování rukojetě změní hůl na pohárek.

Prý se dá vozit v každé z nich přes 1,5 deci zdravotní tekutiny. Tuto funkci jsem chtěl vyzkoušet, takže jsem pravou hůl otevřel hned v půlce prvního kopce. A nebylo to vůbec zlé! Hned jsem lokalizoval rodný kraj mého servismana jako Valašsko. Lyžovat se má symetricky, proto jsem potřeboval vyvážit i hůl levou. A musel jsem uznat, že jsem byl zpočátku testu asi příliš kritický. Přestože se obvykle lyžařské podmínky s přicházejícím polednem horší, ne tak docela v tomto případě. Bylo to vlastně přesně naopak. Lyžování mě zcela pohltilo, ale přitom jsem každou jízdu poctivě testoval. Oblouky byly co jízdu harmoničtější a lehčí, rychlost opojnější a ve tváři se mi roztahoval euforický úsměv, který se stále hůře kontroloval. Zapomenuta byla přílišná hmotnost holí, naopak mi přicházely lehčí a lehčí. I hory se postupně začaly podivně proměňovat a nakonec i pohybovat, až mě u konce mé dopolední směny samou radostí plácly manšestrem přímo do nosu, že jsem ještě půl hodiny hledal po okolí lyže a další prvky své výbavy. Bylo to ale jistojistě z lásky, protože vzápětí pro mne seslaly poloprůsvitné dobré anděly, kteří mě dopravili do hotelu.

A protože jsem exaktně naladěný profesionál, druhý den jsem šel a hole zvážil, abych potvrdil své ranní pochyby. Měly 554 g, tedy vlastně skoro tolik jako zmíněné World Cup SL. Jak jen je ta lidská sebedůvěra a její soudy unáhlené a zavádějící… ZÁVĚR: Čím to vysvětlit nevím, ale i já jsem propadl tajemnému kouzlu modelu Hot Shot. Lyžování úžasné, nálada skvělá, panoramata dechberoucí… Prostě zážitek, na který budu dlouho vzpomínat. Dokonce, když bych to měl definovat přesně, by se dalo říct, že Leki Hot Shot mi do jisté míry změnily náhled na lyžování, přilily olej do mého lyžařského hořáku a ukázaly mi, že na to pořád ještě mám. Již nikdy více bez Leki Hot Shot! Pozor, toto je SNOax! Více na

/clanek/4219

FOTO: SKI NOŠAK

PŘIJĎTE ROZŠÍŘIT SVÉ OBZORY! 12.–13. 11. 2016 CHCETE ZAČÍT SE SKIALNA FILOZOFICKÉ PEM? ZASVĚTÍ VÁS KAREL SVOBODA, ČLEN BETON FAKULTĚ UK V PRAZE SKI TEAMU. ZAJÍMAJÍ VÁS LYŽAŘSKÉ TÚRY VE SLOVINSKU, ŠVÝCARSKU NEBO EXTRÉMNÍ SJEZDY V TATRÁCH? NEBO SNAD LETOŠNÍ TOP LYŽAŘSKÁ EXPEDICE SKI NOŠAK? NAUČTE SE NĚCO O LAVINÁCH, VYBAVENÍ A SPRÁVNÉM POHYBU NA LEDOVCÍCH. PROGRAM PRO LYŽAŘE A SKIALPINISTY BUDE OPRAVDU NABITÝ.

estovatelsko-outdoorový Festival Obzory chystá letos už potřetí pořádnou dávku adrenalinu, zábavy a poučení. Těšit se můžete na setkání s předními osobnostmi českého outdooru, extrémními sportovci i nevšedními cestovateli. Podělit se o svá dobrodružství přijdou Mára Holeček, Ján Smoleň, Honza Trávníček, Libor Uher, Lenka Klicperová, Petr Horký, kapela Wohnout a mnoho dalších! Cestovatelské a outdoorové přednášky vás zavedou mimo jiné do Kyrgyzstánu, Patagonie, Peru, na Srí Lanku, Balkán i do turisty neobjevených destinací třeba v Indonésii. Opět si můžete zatančit, zahrát na

bubny, zkusit kaligrafii, tóny didžeridu nebo namalovat mandalu. To vše podtržené skvělou atmosférou, setkáním s lidmi stejného ražení, ochutnávkou exotické kuchyně i hudby, předvánočním marketem užitečných dárků nebo večerní after-party a koncertem.

7 SÁLŮ, 30 OSOBNOSTÍ, 25 PŘEDNÁŠEK, 10 FILMŮ A 25 WORKSHOPŮ.

www.FestivalObzory.cz

42 NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM SPORT

1951 1950

ˇ ˇ DREVNÍ CASY

ˇ TVRDÁKU

AMBICÍ RUBRIKY JE PŘIŽIVIT NOSTALGICKOU VÍRU, ŽE LYŽAŘSKÁ MINULOST BYLA PŘINEJMENŠÍM STEJNĚ DOBRÁ JAKO SOUČASNOST. SOUDOBÉ TECHNOLOGIE, NÁKLADNÉ INVESTICE I MAZANÝ MARKETING VJEM LYŽAŘOVA ZÁŽITKU BEZESPORU MĚNÍ. ČINÍ JEJ VŠAK POKROČILEJŠÍM, HODNOTNĚJŠÍM? PŘEBÍJÍ POHODA HEBCE VYŽEHLENÉHO MANŠESTRU VÝZVU PŘINUTIT 215CM LYŽE TOČIT V NEUPRAVENÉM HLUBOKÉM? JE DNEŠNÍ LYŽAŘSKÁ MÓDA VÍC ŠIK NEŽ V ŠEDESÁTKÁCH? KROJENÝ CARVINGOVÝ OBLOUK ELEGANTNĚJŠÍ NEŽ SNOŽNÝ STEINA ERIKSENA? KDOVÍ. JISTÉ SE ZDÁ BÝT JEDNO: RADOST Z KLOUZÁNÍ PO SNĚHU ZŮSTÁVÁ VŮČI POKROKU IMUNNÍ.

1949

TEXT: TOM ŘEPÍK

yžování v Evropě i Americe se těšilo nejbouřlivějšímu vzestupu, když bylo plné syrového nepohodlí. Po druhé světové válce a celá padesátá léta šlo o drsňáckou aktivitu lákající odhodlané povahy ochotné vydržet stát hodinové fronty na kotvu či sedačku. Konečky prstů i nosy rutinně omrzaly. Aby se při dlouhé jízdě línou jednosedačkou trochu zahřáli, nosili skijeři tlusté spodní prádlo, flanelovou košili, dva vlněné svetry a navrch šusťákovou větrovku. Dole pod kopcem se mohli ohřát v chatě – zatuchlé tmavé boudě plné štiplavého kouře z mizerně táhnoucích kamen a ručně balených cigaret. Na kopec se nechávali vytáhnout zaháknutím na škubavě se pohybující lano, jež umělo vyhazovat klouby z ramen a sem tam podrtit nějaký

FOTO: ARCHIV AUTORA

ten zapomenutý prst. Dolů se spouštěli celou zimu dokola rozjížděným sněhem, maskujícím různě hluboko pod povrchem ukryté kameny. Čas od času víc než dvoumetrové dřevěné lyže přišly o kus hrany nebo se zkroutily do vrtule. Kožené boty se střídavě scvrkávaly a bobtnaly. Vázání vypadalo a nezřídka i fungovalo jako past na medvědy. Pevná kovová špička držela botu jako ve svěráku; pokud si lyžař při krkolomnějším pádu nevymkl kotník nebo nezlomil nohu, pak nejspíš proto, že lyže se zlomila dřív. Podmínky na svazích byly přesně takové, jak se přes noc vyspala mamá příroda, včetně drnů trávy, trčících klacků, pařezů či vydřeného štěrku. Jedinou technologií na kopci byl prostý lanový vlek; sněhové rolby byly ještě na houbách spolu s digitálkami, tempomatem a facebookem. Vlekař býval ochoten darovat lístek tomu, kdo se uvolil hodinu ráno sešlapávat svah.

Na svou víkendovou romantiku vyráželi nadšenci už v pátek večer s lyžemi na ramenou a batohem na zádech. Nejčastěji směr nádraží; lyžařské vlaky byly v poválečných letech častým a relativně levným druhem spojení s horami. Šlo jej učinit ještě levnějším, pokud se člověk po nástupu do vagónu zašil před procházejícím konduktérem. Alternativou často i šest či víc hodin trvajícího železničního cestování byla o nic rychlejší, natož bezpečnější jízda autem po namrzlých úzkých silnicích. Pokud uhodila obleva, lyžař mohl najít po návratu z kopce své auto s koly utopenými v blátě. Hůř pak bylo, když zase přituhlo. Víkendoví dobrodruzi přespávali v primitivních farmářských boudách, skrz jejichž netěsnící prkenné stěny cestoval mrazivý vzduch sem a tam. Kdo nechal večer na stole sklenici vody, ráno z ní měl kus ledu. Záchody byly obvykle suché na dvoře, jediný tekoucí kohoutek v boudě

FOTO: ARCHIV AUTORA

SKISERVIS VE ZLÍNĚ

autorizované servisní centrum automat se širokým brusným kamenem vysoce kvalitní systém finální úpravy skluznice závodní struktury, závodní tuning hran

Top ski service team «««««

CHALLENGE

FOTO: ARCHIV AUTORA

se nechával záměrně stále kapat, aby nezamrzlo potrubí. Kamna na dříví dokázala hromadnou ložnici jakž takž vytopit, ráno však byl oheň vyhaslý. První ranní rutinou tak nebyla cesta na záchod, nýbrž sehnat nějaké třísky a foukat do zbytků žhavých uhlíků. Sušení bot se vyvinulo v komplexní strategii umístit je u kamen dost blízko, aby se vyhřály, ale ne příliš, aby se náchylná kůže nezničila. Tehdejší lyžaře nemohly odradit ani strasti strohého vybavení a primitivních vleků, ani občasné omrzliny, déšť, ledovka nebo vichřice. Všechno nepohodlí je paradoxně utužovalo v pocitech kamarádství a sdíleného dobrodružství – hodnotách, o nichž dnešní reklamy areálů, přechvalujících svá polstrovaná křesla a zasněžovací systémy, pohříchu mlčí. Že ještě v šedesátých letech nemělo lyžování nouzi o pravověrné srdcaře, naznačuje výstřižek z tehdejšího amerického SKI: „Pro líného sportovního ochmelku, jako jsem já, je horské středisko nejlepším flekem na světě. Jinde bych žít nedokázal, čestně,“ říká rodilý newyorčan Ted Ross, který přišel do Stowe jako mladík v roce 1964. Od té doby se stihl oženit, rozvést, vystřídat něco zaměstnání, vydělat a ztratit dost peněz. V současnosti je na dně, ale užívá si to. „S kámošem jsme si otevřeli hospodu, ale brzy ji zas prodali – to když mi došlo, že nebudu na té správné straně baru. Učil jsem

lyžování a psal pro místní skimagazín, ten ale zkrachoval. Prodával jsem pak lyžařské oblečení, dělal do realit, koupil jsem dům a oženil se. To byly fajn časy. Jenže další zimu nenapadl sníh a začalo to. Reality šly do kytek, oblečení se neprodávalo, dostal jsem padáka. Žena požádala o rozvod, vyhořel nám barák. Něco jsem ale musel dělat – šel jsem zas učit.“ Ted v zimě vyučuje lyžování a začal podnikat s běžkařským oblečením. Zatím je v tom po krk, uzavírá dobový článek. Sladké pionýrské padesátky a šedesátky západního světa. Lyžař byl tehdy tím, kdo nejen lyžoval, nýbrž i vstoupil do svébytné kultury pulsující atmosférou ryzího přátelství a nezměrné lásky k horám. Nakolik stejný, či nestejný lidský druh se vozí ve vyhřívaných bublinách lanovek dnes?

AUTOMAT

RACE EDGE

pro úpravu závodní hrany lyže vyzkoušejte dokonale ostrou hranu při maximální šetrnos broušení pro perfektní carving, sportovní lyžaře

Rekreačně lyžující amerikanofil, expert na marketing horských středisek. Bloguje na Kovboj.cz. TOM ŘEPÍK

D 2016 LISTOPA

č. 98

 PŘÍŠTĚ: Bejby nebude sedět v koutě (1948)

V roce 1948 bylo ve městě Stowe zaregistrováno 26 hotelů, z nichž 18 mělo na vývěsce nenápadný nápis „Restricted.“

SWISS

PRODEJNA ZIMNÍ SPECIÁLKA

PŮJČOVNA TESTCENTRUM VIP LYŽE

BOOTFITTING VÝROBA VLOŽEK

SERVIS

AVEX SKI, SMETANOVA 5531, 760 01 ZLÍN TEL. 577002760

www.avexski.cz

44 UNIVERZITA

PROFIINDEX

SPORT

D O D AVAT E L V Y B AV E N Í

FORTY SHORTY

V NÁZVU LETOŠNÍHO SERIÁLU SE SKRÝVÁ NEJEDNA PŘESMYČKA A MNOHÝM ZŮSTANE I NAVŽDY SKRYTA. „SHORTY“ VŠAK OSLÍ SVŮJ MŮSTEK KE KRÁTKÝM OBLOUKŮM A JEJICH TAJEMSTVÍ BY VÁM ROZHODNĚ ZŮSTAT SKRYTO NEMĚLO. Není krátký jako krátký

dyž se řekne krátký oblouk, mnoho lyžařů hobíků se opovržlivě pousměje, mnoho si představí rychlou řezanou vlnovku na slalomkách, mnoho si představí instruktora, který šoupe patkami. Všichni budou mít pravdu a můj cíl je přesvědčit vás, že krátký oblouk je zábavný, použitelný při mnoha příležitostech, má sto a přitom jednu podobu a je dobré ho ovládat. Jezdit krátké oblouky bez sebemenšího podílu smyku je naprostý ideál. Jenže kdo z nás to dokáže? Ano, už vidím mnoho zvednutých rukou, tak položím otázku jinak: Kdo z nás to doká-

Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz. ONDŘEJ NOVÁK

V pořadí šestý ročník seriálu Skiwithme jsem zaměřil na cvičení, která by vás měla zdokonalit v kratších obloucích, nebo pomoci se krátké oblouky naučit. Každý článek bude i letos doprovázet výukové video. Pokud budete potřebovat odborný dohled, rád vás letos uvítám na domácím kopci v Janských Lázních v lyžařské škole SkiResort LIVE nebo na letních ledovcových kempech, které připravuji. Všechny informace, stejně jako všechny starší články, najdete na webu www.skiwithme.cz

www.skiwithme.cz že i jinde než na modré sjezdovce a navíc tak, že těch oblouků neudělá pět, ale kontrolovanou rychlostí jich udrží třeba čtyřicet? Ano, les rukou povážlivě prořídl a nakonec nezůstali ani ti nejlepší svěťákoví borci. Každý se prostě dostane vzhledem k podmínkám – sklon svahu, vyznačená trať, ale i typ povrchu – do situace, kdy je potřeba lyže z kolejí sundat, protože ty koleje jsou už moc rychlé a zatáčky na nich moc dlouhé, a kontrole rychlosti a kýženého poloměru trochu pomoct smykem, driftem, nebo zjednodušeně otáčením nohou, jak to budu nazývat já. Otáčení a směrování chodidel považuji za dva stěžejní pohyby nejen pro krátké oblouky, ale obecně pro lyžování.

Právě na otáčení a směrování se budeme v prvním díle letošního seriálu soustředit. Když mluvíme o smyku, nemám tím na mysli šoupání patkami lyží kolem nepohyblivých špiček, ale otáčení celé lyže kolem boty. Představte si, že zhruba na středu vašeho chodidla je pomyslný bod, kolem kterého se snažíte otáčet celou lyží, tedy aktivně směrujete špičky lyží tam, kam chcete jet. V důsledku toho se pak za nimi otáčí i pata. Můžeme tak kontrolovat rychlost a udržet kýžený poloměr oblouku, pokud už nejsme v rámci podmínek schopni jet čistě po hraně. Je to stejné i v dlouhých obloucích. Pokud začneme nabírat rychlost a nejsme již schopni lyže dostatečně prohnout tak, abychom je udrželi pouze na kolejích, přidáme aktivitu otáčení. Kombinace hranění a otáčení a jejich míra nám pak vytváří celkové provedení oblouku. Více po „čistých“ kolejích, nebo více „smykem“, tedy aktivním otáčením.

Jak trénovat?

Podívejte se na video, které tento článek provází. Začneme na jedné lyži a budeme ji zkoušet otáčet. Nejdříve na místě, pak s malým rozjezdem a nakonec zkusíme i krátké oblouky šikmo svahem, jako kdybychom jeli na koloběžce. Volnou nohou bez lyže se odrážíme, druhou nohou s lyží se pak snažíme udělat oblouk ke svahu. Vypadá to jednoduše, přesto zrovna na tomhle jednoduchém

jejich poloměr. Většina žáků se snaží lyži chybně odsunout na natažené noze, přitom ji ale neotáčí, ani na ní nestojí. Zkuste si na lyži jen stoupnout a „pérovat“ v kotníku (a samozřejmě i v koleni a kyčli) a zvětšovat a zmenšovat tak kontakt s jazykem boty. Potom zkuste synchronizovat otáčení chodidlem s větším kontaktem s botou. Tzn. v momentě, kdy se váš kotník více pokrčuje a tlak do jazyku boty se zvětšuje, začněte otáčet chodidlem tam, kam chcete jet. Můžete si představit, že se do každého oblouku chcete zhoupnout v kotníku. Kotník je pro nás v tomto případě stěžejní. Tlak do jazyku boty totiž neznamená vyvěsit se do bot jako skokan na lyžích, ale naopak pouze více pokrčit kotník, koleno a kyčel, jako byste chtěli nohu, na které stojíte, o kousek zkrátit. Pokud jste to zvládli na jedné lyži, vezměte si i druhou a zkuste na velmi mírném svahu krátké oblouky v pluhu. Pro zatáčení použijete stejný pohyb, který jste natrénovali v předchozím cvičení na jedné lyži. Pokud vám to jde, zkuste oblouky zkracovat a změnit i sklon svahu. Na strmějším svahu je velmi obtížné udržet se v pluhovém postavení, vnitřní téměř nezatížená lyže začíná překážet a občas se stane, že se lyže začínají sjíždět k sobě. Nebojte se a pomozte jim. Zkuste přejít z jízdy v pluhovém posta-

vení do širší paralelní stopy a začít směrovat obě chodidla do stejného směru. K většímu kontaktu s jazykem boty bude vždy docházet na vnější lyži, protože je více zatížená a pro lyžování stěžejní. Ale pohyb v kotníku spojený s nasměrováním chodidla do kýženého směru přidáme i na té vnitřní. A to je pro dnešek konec, protože jak si to ulehčit v paralelním vedení lyží, co přesně znamená směrování nohou do oblouku a co všechno s nimi lze ještě udělat, abychom to měli jednodušší a vypadali u toho lépe, bude tématem příštího dílu. Vy se zatím ve volném čase můžete zaměřit ještě na pevnou horní

polovinu těla, která na rozdíl od nohou v krátkých obloucích nikam nezatáčí a dívá se pěkně přímo do údolí. Jednoduchý dril s holemi v bok vás o tom přesvědčí.

/video/4080

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

cvičení většina žáků ztroskotá. Proč? Jsme opět u základního postoje, ke kterému se vracíme několik posledních let, co tyto články vychází. K aktivnímu otáčení lyží potřebujeme pokrčený kotník, díky kterému získáme kontakt s jazykem boty. Právě přes něj dokážeme dát lyžím větší impuls a zkrátit v krátkém čase

SPORT

PROFIINDEX

UČTE

DEMOKRATICKY! KONEC AUTORITY UČITELE! BUĎTE JEN PRŮVODCEM NA CESTĚ K POZNÁNÍ.

ZJIŠŤUJE TO NEJEN ŠKOLSTVÍ OBECNĚ, ALE I VÝUKA LYŽOVÁNÍ – ZÁSADNÍ PRO TO, ABY SE STUDENT VĚC NAUČIL, JSOU PŘÍSTUPY, TAKTIKY A ZPŮSOBY VEDENÍ VÝUKY. OBSAH JE TOTIŽ STÁLE JASNÝ, ALE OTÁZKOU JE, JAK HO EFEKTIVNĚ PŘEDAT. TEXT: TOMÁŠ MICAL, JIŘÍ NOHEJL

polu se zvyšujícím se zájmem o samotný výukový proces hrají v debatách o lyžování stále větší roli i teorie učení a procesů fungování lidského mozku. Vedle slavných jmen počátků techniky lyžování v lyžařských školách jako Hannes Schneider či Stein Eriksen se tak lyžařští učitelé setkávají i se jmény známými především ve výzkumu obecné teorie vzdělávání. Jednou z velkých inspirací a zdrojem impulzů ke změně přístupu k výuce lyžování jsou příběhy demokratického učení, například ten o první a možná nejslavnější demokratické škole Summerhill. Tato britská internátní škola klade důraz na to, že efektivní výuka je především interakcí mezi učitelem a jeho studentem a nikoliv předpisem a předem naplánovaným postupem od A do Z. Mnohem více tak akcentuje individuální potřeby, prožitky, zájmy a cíle každého studenta. Její příběh byl zfilmován a ke zhlédnutí je i na youtube. Jednoduše: děti si vyberou, na jaké předměty chtějí docházet, chodí na ně jen tehdy, když samy chtějí. Pravidla školy si stanovují samy demokraticky, přestupky jednotlivců řeší taky sami studenti. Jsou plnohodnotně vtaženi do fungování školy a mají stejná práva jako jejich dospělí učitelé. Výsledek? 100% důvěra v to, co dělají, vše, co dělají, dělají rádi a baví je to. Nic nedělají jen naoko kvůli učiteli. Stejně tak i cílem výuky lyžování by neměly být jen vnější výsledky, ale také vnitřní uspokojení, radost z úspěchu i z rozhodnutí, že jsem do toho šel. To přinese motivaci se dále zlepšovat. Moderní učitel či kouč se v takovém pojetí snaží studenty vtáhnout do hry spíš než je učit. Proměňuje roli studentů z pasivních příjemců informací na partnery, kteří jsou aktivními účastníky svého vlastního tréninku. Takoví učitelé

jsou tedy spíše průvodci na cestě k poznání. Není to hozená rukavice pro učitele- machry nebo příliš ambiciózní tatínky? Vyjednejte cíle! Zásadním krokem k využívání principů demokratického učení je proces vyjednávání cílů mezi učitelem a studentem. „Tak Pepíku, co by tě bavilo dnes dělat? Aha, tak to bychom mohli to a to – co na to říkáš?“ Jedná se o ústřední bod celé lekce, který většinou rozhoduje o tom, zda si získáme důvěru studenta (říkáme student, ale může STAV EN A to být klidně třeba naše ÁN EK , JE TA KÉ PO NÁVÁ TE NTO ČL V N AD CH ÁZ EJ ÍCÍ CH MĚ SÍC ÍCH JED PO Ž ICH dítě nebo manželka), jejich NA PR IN CIP EC H, O N ŽO VÁ NÍ , KT ER OU ŽO VÁ NÍ A L Š ČE SK É RE PU BL IKY PR O UČ ITE LE LY LY zájem a motivaci lyžovat NO VÁ UČ EB NI CE E PR OF ES IO NÁ LN ÍCH UČ ITE LŮ HO U SE ZN ÁM IT IAC LE LY ŽO VÁ NÍ MO Í CI O P RÁCI UČ ITE EN Í, O K TE RÉ M SE POTÉ DO ZV a třeba přijít na další výuku. VY DÁVÁ AS OC JEM ZÁ SE ICI BN UČ (A PU L). V U ČE MO KR AT ICK ÉH O AP UL . DE Y CIP IN Na počátku lekce byPR MI Ů SE ZÁ KL AD NÍ VACÍC H KU RZ BĚ HE M VZ DĚ LÁ chom měli vědět, s jakým O M NO HO VÍC E cílem či představami studenti přicházejí, co očekávají, že se naučí. tů jsou zde jedním z důkazů o tom, jak je tento Tomu přizpůsobíme zahřívací jízdy, při kterých výukový přístup efektivní a čeho jsou studenti, zároveň vizuálně i verbálně zhodnotíme reálnou pokud jsou správně motivováni, schopni lyžařskou úroveň. Máme tedy dostatek informadosáhnout. cí k tomu, abychom s nimi doslova vyjednali cíl. Nevadí, když vyjednávání zabere i delší čas. Student s ním musí být spokojen a my musíme Než se domluvíme, můžeme lyžovat a testovat vědět, že jeho dosažení reálné. různé dovednosti. Podstatné je, aby byl student Zajímá nás tedy zásadní otázka: „Co student s vytyčeným cílem spokojen a bral ho za svůj chce a co student potřebuje?” vlastní. Je pochopitelné, že v průběhu lekce se Vnitřní motivace je základ. Příběh Summohou cíle různě proměňovat nebo dokonce merhillu a dlouhodobé výsledky jeho absolvenzcela přetvářet. Podstatné je zůstat ve hře.

FOTO: JIŘÍ NOHEJL

46 UNIVERZITA ZLEPŠUJEME SE

- 30 % Výkonnostní lyže Salomon M X-PRO SW + M XT12 C90 - vykrojení: 155 cm (119/70/102 mm), 162 cm (119/71/103 mm), 169 cm (119/72/104 mm) - rádius/délka: 155 cm (12 m), 162 cm (13 m), 169 cm (14 m) - vázání/DIN: M XT12 C90 / 9 DIN Sendvičové bočnice umožňují výjimečný kontakt lyží se sněhem, velice dobrou přizpůsobivost jakémukoliv terénu a možnost kombinovat vhodné vrstvy materiálu pro dosažení cílené výkonnosti

Jedna vrstva titanové výztuhy přináší lepší držení hran, úsporu energie a přenos sil. Dřevěné jádro od špičky po patku zajišťuje optimální míru stability, odrazu a kontaktu lyží se sněhem díky tlumení vibrací.

3D závodní rám - 3D tvarovaná konstrukce z dvojitých vláken poskytující větší ﬂexi, aniž by docházelo k omezení vynikajícího kontaktu lyže se sněhem a výbornému přizpůsobení terénu Carve Rocker navržený pro maximální výkonnost na tvrdém sněhu. Jeho extra krátký a nízký proﬁl ve špičce zajišťuje dobrou točivost lyží a snadné a precizní hranění. Komora pod botou naopak garantuje stabilitu, držení hran a dynamický odraz.

POWERLINE Magnesium aktivní tlumící systém vyrobený za použití magnesia poskytuje více kontroly a pohodlí při lyžování na sjezdovkách. Magnesiová výztuha vložená do pryžového pláště po celé délce lyže výrazně tlumí vibrace a nabízí tak pohodlné a snadné carvingové lyžování na všech sjezdovkách. Powerline Magnesium je nejlehčí verzí konstrukcí Powerline.

místo 14 490,-

9 999,-

- 30 % Pánské all-mountain lyžařské boty Salomon X PRO 80 předtvarovaná 3D vnitřní botička

možnosti nastavení obuvi: 24 mm velký pivot, šroub pro úpravu ﬂexe, nastavitelná západka bez nářadí

Speciální stavbu skeletu kombinující dvě tvrdosti materiálu pro dosažení správné tuhosti tam, kde je nejvíce potřeba (tužší spodní, kotníková a patní část) - pro lepší kontrolu, citlivost a přenos sil.

místo 7 190,-

4 999,Nabídka platí do vyprodání zásob.

apul news

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

Milé lyžařky a lyžaři, doufám, že podobně jako já máte rádi střídání čtvera ročních období – jednak si užijeme různé počasí a taky máme jistotu, že přijde na řadu i zima. A ta se právě blíží! Nicméně z pohledu vzdělávacích zařízení připravujících instruktory zimních sportů je potřeba se na zimu nejprve připravit – proto je pro ně podzim také velmi aktivní období. Vypisují se různé kurzy, předhání se v nabídkách, slibuje se dobrá licence, případně i skvělá práce… V záplavě českých akreditovaných zařízení (AZ), kterých existuje pořád přes 50, je to pro nové zájemce o kurz docela nezáviděníhodná situace – jak se v tom mají vyznat? Kdo je opravdu dobrý a kdo jde cestou „papír snese všechno?“. Uvádím zde pár údajů pro ty, kteří se zajímají o APUL: aktuálně máme 3 833 učitelů lyžování, 36 lyžařských škol, pořádáme zhruba 50 kurzů a akcí, ročně vyškolíme okolo 750 osob, přičemž v meziročním srovnání tyto počty absolventů rostou o 10–15 % za rok. Myslím, že ukazatel poptávky je velmi důležitý a troufám si říct, že uvedené počty absolventů ani zdaleka nevyškolí žádné jiné zařízení v ČR. Ono totiž platí: „Pokud se nepochválíš sám, nikdo jiný to za tebe neudělá.“ Zmiňuji to proto, že občas slýchám, že APUL je pouze jedno z mnoha AZ. To si ale ve světle výše uvedeného rozhodně nemyslím… Nutnost sebeprezentace nabývá významu zvlášť v situaci, kdy se mnozí „kolegové“ při své propagaci řídí rčením: „Žádná pravda nesmí stát v cestě poutavosti vyprávění.“… Na zmíněném zájmu o APUL má jistě pozitivní vliv dlouhodobě kladený důraz na kvalitní lektorské sbory, moderní metodické materiály a na aktivní spolupráci s členskými lyžařskými školami. Jednoznačně jsme zachytili před lety začínající trend rozvoje dětské výuky, inovujeme strukturu lyžařských kurzů, ve snowboardingu spolupracujeme s dalšími subjekty a integrujeme a optimalizujeme nabídku, rozvíjíme segment lyžování ve volném terénu, k čemuž přispěly kurzy pořádané ve spolupráci s ENSA Chamonix, atd. Současně probíhá v APUL neustálá evoluce a zavádějí se nové věci. Pro tuto sezónu je podstatnou změnou zejména zřízení dvou nových pozic. Jednou je manažer pro propagaci (Jirka Nohejl), který vytváří a optimalizuje jednotnou tvář celé naší komunikace – v tuto chvíli se například pod jeho vedením dokončují zbrusu nové internetové stránky APUL. Druhou pozicí je potom manažer vzdělávání (Tomáš Mical), který bude na plný úvazek řídit vzdělávací proces a aktivně se účastnit lyžařských kurzů pořádaných APUL, bude působit jako ambasador APUL apod. Jednou z dalších novinek je také nová čtyřstupňová struktura kurzů, která je více popsána v souvisejícím článku v APUL news. Prostě, jak píše Tomáš Mical v dalším článku, máme chuť do nové práce a doufáme, že její výsledky budou vidět a pozitivně se projeví na spokojenosti nás všech. Přeji vám všem super zimu! Libor Knot

PARTNEŘI APUL:

NEKONČÍCÍ

EVOLUCE

NADCHÁZEJÍCÍ SEZÓNOU OSLAVÍ APUL – ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ – ČTVRTSTOLETÍ SVÉ EXISTENCE NA POLI VZDĚLÁVÁNÍ PROFESIONÁLNÍCH INSTRUKTORŮ ZIMNÍCH SPORTŮ. CÍLEM TOHOTO ČLÁNKU OVŠEM NENÍ BILANCOVÁNÍ LET MINULÝCH, ALE SPÍŠE NAHLÉDNUTÍ POD POKLIČKU SOUČASNÉ APUL, KTERÁ ŽIJE HLAVNĚ SVOJÍ BUDOUCNOSTÍ. NEKONČÍCÍ EVOLUCE NAŠÍ VZDĚLÁVACÍ ORGANIZACE TOTIŽ NADCHÁZEJÍCÍ SEZÓNOU VSTUPUJE DO SVÉ DALŠÍ FÁZE, KTERÁ NÁS OPĚT POSUNE O KRŮČEK DÁLE. ento článek si klade ambice nejen na to, aby vás seznámil s připravovanými novinkami a plány pro nadcházející sezónu, ale také na to, aby na vás přesunul něco málo z našeho nadšení a velkého očekávání, které bychom s vámi rádi sdíleli přímo v akci na našich kurzech. V několika posledních letech prochází APUL dynamickou personální, koncepční a myšlenkovou inovací. Změny v systému vzdělávání APUL, které jsme prezentovali na stránkách časopisu SNOW v průběhu posledních dvou sezón, se dotýkají nejen současné techniky lyžování a způsobu výuky zimních sportů v pojetí APUL, ale také hodnocení kandidátů našich kurzů, výběru a skladby lektorského sboru a řízení APUL jakožto vzdělávací organizace. Všechny tyto kroky směrem k moderně fungující a konkurenceschopné vzdělávací organizaci jsme úspěšně prezentovali na mezinárodním kongresu Interski v Argentině. Podle pozitivních ohlasů zahraničních kolegů jsme přesvědčeni, že jsme úspěšně zasadili obor vzdělávání instruktorů zimních sportů v České republice do mezinárodního kontextu a upevnili jsme tak dále kontinuitu a tradici tohoto oboru u nás doma a také na mezinárodní scéně. Právě schopnost flexibilně reagovat na nové impulzy, vstřebávat zkušenosti a poznatky z vlastních vzdělávacích kurzů, z diskuzí se zahraničními partnery a ze spolupráce s lyžařskými školami APUL je motorem našich dalších kroků. A ty nyní směřují k přestavbě struktury našich vzdělávacích kurzů.

Nový systém kurzů

Dobře zavedený systém kurzů C–B–A, tedy třístupňové struktury vzdělávání lyžařských instruktorů, dostane nadcházející sezónou novou podobu. Od následující sezóny přecházíme na čtyřstupňový systém vzdělání lyžařských instruktorů, který bude mít nově podobu D–C–B–A. Tímto krokem se zařadíme mezi systémy, jako je německý, kanadský, britský, australský a několik dalších. Naší hlavní snahou je rovnoměrnější rozložení obsahu vzdělávání do kratších kurzů – modulů, které ocení především ti, kdo se právě rozhodují stát se profesionálním učitelem lyžování. Právě ti se mohou těšit na kratší a levnější

cestu k jejich první profesionální licenci, opravňující úspěšné kandidáty k výuce lyžování v českých lyžařských školách. Z perspektivy mezinárodního postavení APUL je potom zavedení čtyřstupňového vzdělání cestou k větší uznatelnosti a kompatibilitě se zahraničními systémy, což usnadní cestu k získání práce těch našich členů, kteří se rozhodnou pro kariéru instruktora lyžování v zahraničí.

Nová brána do světa lyžování

Branou do lyžařského vzdělání APUL je tedy nově lyžařský kurz APUL D. Během pěti dní, které jsou pro „déčko“ vyhrazené, budou kandidáti a jejich lektor pracovat na položení základních stavebních kamenů profese instruktora lyžování. Ty se budou týkat techniky lyžování, základních principů výuky začátečníků až mírně pokročilých lyžařů a vybraných základních kapitol z dalších podpůrných disciplín. Všechna důležitá nastavení kurzu, tedy jeho rozsah a obsah, stejně tak profil jeho absolventů a kompetence, kterými budou disponovat, jsou kombinací představ „architektů“ kurzů z řad Metodické komise APUL a požadavků majitelů a zástupců lyžařských škol, kteří se ve vzájemné diskuzi a téměř ročních přípravách shodli na finální podobě kurzu a jeho propozicích, jež snadno najdete v průvodci kurzu D na webových stránkách APUL.

APUL C v novém

Úspěšné absolvování kurzu D je podmínkou pro vstup do dalšího stupně vzdělání APUL, kterým je lyžařský kurz APUL C. Během šesti dní, které jsou nové podobě staronovému kurzu C vyhrazeny, bude na kandidáty čekat pět dní tréninku lyžování a výuky prvků již středně pokročilých lyžařů. Důraz bude kladen na precizní zvládnutí jízdy s paralelním vedením lyží o dlouhém i krátkém poloměru a jeho další aplikaci v hravých variacích v podobě základů freestylu, který bude jistě zajímavou ingrediencí již tak velmi zajímavého kurzu. Jeden den bude vyhrazen zkoušce z lyžování a z výuky, kterou ovšem není nutné absolvovat ihned po samotném kurzu C. Právě s ohledem na úroveň zvládnutí kritérií kurzu, osobní pocit a fyzický stav se může každý kandidát rozmyslet, zda zkoušku absolvuje, či zda bude ještě potřebovat další trénink v průběhu sezóny a na zkoušku se přihlásí v jiný nabízený termín z termínové listiny APUL.

APUL A na dvě části

Druhá polovina obsahu lyžařského vzdělání APUL je rozdělena do již dobře etablovaných a populárních kurzů APUL B a APUL A. Zásadní novinkou u těchto pokročilých kurzů, které APUL pořádá dvakrát za sezónu na jednom z rakous-

kých ledovců, je rozdělení kurzu A na dva moduly s označením A1 a A2. Rozdělení „Áčka“ na dvě části se v minulé sezóně ukázalo jako krok správným směrem v evoluci vzdělávacího systému APUL. Průběh obou kurzů a jejich dopad na úspěšnost kandidátů při závěrečných zkouškách se ukázal jako potvrzení očekávání a naplnění našich představ o tzv. modulovém vzdělávání, kterým se APUL naplno vydává. Právě na úspěšné absolventy kurzu A2, a tedy držitele licence APUL A, kteří mají ambice k nadstavbovému vzdělání směrem ke vzdělávání instruktorů, se budeme těšit na již standardním lektorském kurzu APUL L, jenž je vstupenkou a podmínkou do lektorského sboru APUL. Nová struktura lyžařských kurzů APUL není jedinou novinkou, se kterou APUL do nové sezóny přichází. Již nyní bychom vás chtěli pozvat na naše nové webové stránky, kde najdete informace o nás, vzdělávání, vizích, plánech a především termínech, ve kterých se na vás budeme těšit na našich kurzech a akcích, kde se vám dostane „vzdělání od profesionálů pro profesionály“. Za lektorský team APUL vám přejeme mnoho nezapomenutelných zážitků a tuny prašanu v nadcházející sezóně. Tomáš Mical vedoucí vzdělávání APUL

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

SKI & BOARD SCHOOL

KONTAKTY NA www.apul.cz

SPORT

FOTO: KAREL KŘÍŽ

PRVNÍ KROK NA CESTĚ PROŽÍT ŽIVOT NA HORÁCH Tento článek je nejen pro ty, kdo dosud nenastoupili svou profesní dráhu, ale i pro ty, koho jejich stávající profesní cesta prostě nebaví. Podobně jsem to měl v mládí i já. Člověk se prostě musí trochu kousnout a zabrat, pokud chce setrvačnost svého osudu někam vyhnout. Když se před více než 20 lety objevil první kurz APUL C v ČR, který sliboval zvládnout základní lyžařské vzdělání během jediného týdne, neváhal jsem a zapsal se. Byl to zcela jiný svět. Ostatně v době nedlouho po sametové revoluci se pojem vzdělání často schoulil do prostého „absolvování“ kurzu – jinými slovy často šlo jen o razítko. Ovšem první český kurz APUL C byl od rána do noci nabitý aktivitou – výukou na kopci, přednáškami a nakonec semináři po družstvech, které končily tuším až v deset večer. Volný čas na něm neexistoval, byli jsme rádi, že jsme se najedli. Devět skutečně náročných dní se ale stalo pro mnoho z nás základem nového života, života s lyžováním. Někdo zůstal u učení, rozjel se do světa, někdo skončil v lyžařském byznysu, někdo v managementu lyžařských středisek… Já v lyžařském časopise. Ať to s lyžováním myslíte skutečně vážně, nebo jde jenom o dočasný flirt, o poznatky, dovednosti, ale i kamarády z kurzu váš už nikdo nepřipraví. Kurz APUL C, jak jsme ho znali doposud, letos končí a předskočí ho jednodušší APUL D – céčko tedy bude už druhým stupněm (více v APUL news). My vám přinášíme deník z jednoho z posledních céček (kam jsme vyslali špióna) – jako nostalgické ohlédnutí, ale hlavně jako inspiraci pro vás samotné. Kdybyste si třeba sami pohrávali s myšlenkou absolvovat týden, „kde to všechno začíná“, můžete si udělat představu, jak takový kurz vypadá. Vlastně vypadal – vy už to na déčku budete mít o pár dní kratší a o kus jednodušší. Petr Socha, šéfredaktor SNOW

P R O S I N E C 2015 PÁTEK DEN 1.

Příjezd

SOBOTA DEN 2.

Sněhománie

Přijel jsem na místo. Kurz organizuje APUL, ale zázemí zajišťuje lyžařská škola v místě konání kurzu. Většina kurzistů je místních, zůstanou učit v místní škole. Po ubytování následuje úvodní jazykový konkurz, pro absolventa maturity z cizího jazyka nikterak těžký. Seznámení s ostatními studenty i lektory, mladým kolektivem plným nadějných budoucích lyžařských profíků. Usínám a těším se na zítra – během noci napadne pár čísel, tak ráno snad bude kvalitní poježdění.

Poprvé tuto sezonu stojím na sněhu. Jako malý kluk se těším na to první sklouznutí. Instruktoři vidí náš entusiasmus a nejspíš jsou sami v podobně excitovaném stavu, takže po jemné rozcvičce vykrajujeme první oblouky a začínáme si zvykat na pohyb, který pro nás byl půl roku nedostupný. Po dvou zkušebních jízdách se začínáme trochu zabývat našimi styly. Celý den pak hledáme filozofii správné jízdy, správné výuky a vůbec přemýšlení nad pohyby, které musíme a nemusíme při lyžování provádět, jaké svaly a klouby k tomu používáme a co se stane, když si třeba úplně rozepneme boty a budeme se snažit carvovat. Už v začátku kurzu se projevuje, jak moc záleží na konkrétním lektorovi. Během kurzu se lektoři střídají a je podnětné sledovat rozdíly v jejich přístupu. Odpoledne začíná sled přednášek a seminářů – takto bude probíhat každý den. Dovíme se teoretické záležitosti ohledně lyžařské výuky, lyžování samotného a analýzy klientů, lyžařské výbavě… i psychologii výuky a komunikace. Psychicky vyčerpáni se ke spánku odebíráme obvykle kolem desáté večer.

NEDĚLE DEN 3.

Zpátky na začátek

PONDĚLÍ DEN 4.

Probuď v sobě dítě

ÚTERÝ DEN 5.

Nové síly

Ať už jste začínali jako malé škvrně, nebo urostlý třicátník, ať už jste prošli přísnou výukou lyžování svých rodičů, nebo přijímali první lyžařské poznatky od zkušeného lektora, rozhodně jste někdy stáli na lyžích poprvé. Nevěda, kterak se jmenují ta podivná prkénka, natož co to znamená „zahranit“. I to je náplní instruktora vyučujícího na úrovni APUL C – seznámit začátečníka s výstrojí, a tak mu umožnit bezpečné první krůčky a skluzy. Prší. Jednou ze schopností učitele lyžování je i odolnost vůči vnějším podmínkám. Pokud si někdo zaplatí lekci v dešti a mrazu, učitel musí vydržet přinejmenším stejně dlouho jako klient. Proto ani na kurzu APUL nebudete nikdy sedět za oknem a koukat na déšť. Jezdí se za každých okolností, dokud to alespoň trochu jde.

Den specializovaný na výuku těch nejmilejších klientů, dětí. Kterak aplikovat to, co bychom dospělému vysvětlili slovně? Přestože děti nebudou chápat angulaci, separaci nebo inklinaci, často u nich sledujeme rychlejší progres než u dospělých. Máme se od nich tedy co učit – třeba tuto pro nás nepochopitelnou schopnost učení se. Instruktor APUL C je proto veden ke zvládání dětí, jejich motivaci názornými příklady a s použitím pomůcek. Barevné kuželky, branky s prasátkem nebo třeba koště. To vše se učíme využít při výuce dětí od profesionálky, členky dětského lektorského sboru APUL.

Počasí se vrací k normálu a ukazuje vlídnější tvář. Včera jsme na svahu probírali metodiku klouzání, dnes nás čekají základy zatáčení. Kvantum informací je objemné, ale výukové postupy do sebe začínají zapadat. Také se více věnujeme vylepšení našich instruktorských jízdních dovedností – zkrátka většina frekventantů kurzu jsou pokročilí lyžaři a nejsme zvyklí jezdit pluhem nebo paralelním obloukem.

STŘEDA DEN 6.

Poprvé učitelem

ČTVRTEK DEN 7.

Cizinecké legie

PÁTEK DEN 8.

Vodní lyžování

Povídali jsme si o stylech, známe metodiku ježdění, víme jak zanalyzovat studenta… Stále jsme však nebyli v roli učitele. Dodnes. V menších skupinách je vždy jeden ostatním lektorem a má za úkol je naučit jistý prvek. Co je příčinou, co důsledkem této chyby? Jaké cvičení zvolit k jejímu odstranění? Snažíme se, vaříme z vody. Snad to zítra bude lepší. Po večeři videoanalýzy, snaha odstranit vlastní chyby. A samozřejmě přednáška, tentokrát o bezpečnosti v horách a první pomoci.

Pokračujeme v metodických výstupech. A přibývá nový aspekt – výuka v cizím jazyce. Na výběr je anglický, německý, ruský. Vžíváme se do situací holandských řidičů autobusů nebo teenagerů, stojících poprvé na svahu, aby vždy jeden z nás mohl zkoušet, zda zvolí správné výukové postupy a bude schopen je efektivně vysvětlit a předvést. Večer probíhá jazykové kolokvium – probíráme speciální lyžařskou terminologii a též se začínáme připravovat na zítřek. Test, analýza a zkouška z jazyka už načisto. Učení u některých střídá modlení.

Celý den trávíme ve vytrvalém dešti vzájemnou výukou různých forem oblouků pro různé věkové i lyžařsky vyspělé skupiny klientů. Celí mokří končíme o chvíli dřív a noříme se do skript. Čeká nás test. Lektoři na přednáškách odvedli dobrou práci, takže se všichni přes tuto část zkoušek dostávají. Večer probíhá zkouška z jazyka – ve tříčlenných skupinách. V podstatě zkouška z lyžařské a výukové terminologie, kdo strávil chvíli se slovníkem, nemá problém.

SOBOTA DEN 9.

A uč!

NEDĚLE DEN 10.

Finále

„Dostaneš skupinu lidí, o kterých nic nevíš. Takže zjisti, jak na tom lyžařsky jsou, a navaž tam, kde potřebují,“ zní zadání. Snažíme se o vytvoření reálného prostředí, ale nálada je uvolněná – i když jde o zkoušku, nikdo se nestresuje. Super, většina se drží a 90% úspěšnost je dobrým výsledkem. Odpoledne máme volné, ale protože nás čekají ještě zítřejší ukázkové jízdy, všichni hoblují kopec v pluhu i paralelu.

Všichni jsou nervózní. Tříčlenná komise hodnotí každému tři styly jízdy. A nejlepší taktika? Možná vykašlat se na nervozitu a prostě si jízdy užít – lepší jet přirozeně, než se škrobit do „správných“ pozic a vypadat jako polámaný igráček. Je to za námi. Vyhlášení výsledků a konec – konec kurzu, který většinu posunul jak v oblasti teorie, tak vlastního lyžování. Závěrečnou zkouškou prošla zhruba polovina účastníků – nikdo však neodcházel z kurzu smutný – ti, co neprošli, mohou tuto sezonu učit jakožto čekatelé a na jaře zkusit opravný termín. Kurz APUL C měl podstatně víc pozitiv než much – přátelský přístup lektorů, vstřícnost pořádající školy a především jednu zásadní věc: totiž nadšení. Nadšení pro lyžování, které nám předávali lektoři a my jej budeme předávat dále nováčkům. Tak, aby z nich byli perspektivní lyžaři, ale především tak, aby milovali hory, atmosféru, která v nich panuje, a vraceli se, stejně jako se nejspíš většina z nás vrátí ke vzdělání s APUL, až nám začne licence C být málo. Lukáš Vavrda, čerstvý instruktor APUL C, spolupracovník SNOW

CESTOVATELSKÝ A OUTDOOROVÝ

FESTIVAL OBZORY

12. - 13. 11. PRAHA 7 SÁLŮ 30 OSOBNOSTÍ

Expedice Afghánistán: Ski Nošak

Beton Ski Team: Začínáme se skialpem

9 FILMŮ Jan Pala: Slovinsko

www.FestivalObzory.cz

25 PŘEDNÁŠEK

Filozofická fakulta UK, PRAHA 1 nám. Jana Palacha 1/2

Staroměstská

25 WORKSHOPŮ TOP CESTOVATELSKÉ A OUTDOOROVÉ PŘEDNÁŠKY A WORKSHOPY DĚKUJEME PARTNERŮM:

52 FAMILY

POKUD NECHCETE ŘEŠIT JEDNOTLIVOSTI, ZKUSTE KID CAMP ORGANIZOVANÝ ČASOPISEM SNOW. VŠE DŮLEŽITÉ A MNOHEM VÍC TAM DOSTANETE JAKO NA TALÍŘI. VÍCE NA SNOWKID.CZ

SPORT

PARTNER RUBRIKY

JAK SE LYŽUJE…

S DĚTMI

VOLNĚ A ZLEHKA O TOM, CO NÁS KOLEM LYŽOVÁNÍ ZAJÍMÁ NEBO BY ZAJÍMAT MOHLO. HODNĚ O DĚTECH. POKAŽDÉ TROCHU JINAK A Z JINÉHO SOUDKU. TEXT: SIMONA SKOČDOPOLOVÁ

Jak se lyžuje před sezónou

lavně nepodcenit přípravu. Fakt nevím, kdo to řekl první, ale měl pravdu. Přípravu zahajuji vždy tvorbou seznamu, aby se na nic nezapomnělo. A ten požitek ze škrtání splněných úkolů, to je snad úchylka. Takže předsezónní seznam k volnému užití je zde:

Zkontrolovat, zařídit dětem lyže a lyžáky Zjistili jste vážné nesrovnalosti mezi délkou dětských končetin a velikostí půdou či sklepem vyvrhnutého lyžařského vybavení? V případě lyží to nebude zas taková tragédie. Dětské lyže mohou, dokonce musí být kratší než dítě. Začátečníkům a pidilyžníkům stačí délka zhruba po prsa, větším a pokročilejším k bradě. Argumentem nám budiž fakt, že malý lyžník potřebuje lyže především lehce ovládat a rozhodně nevyvine takovou rychlost, aby mu kratší délka hrany neposkytla dostatečnou oporu. Lyžáky, to je jiná. Prostor mezi prstíky a botou se nesmí počítat na světelné roky a zároveň by

měl disponovat dostatkem místa na zapomenuté víčko od fixky, takže asi 1,5 cm. Noha zatížená a teple zahalená, samozřejmě. Jste v limitu, tak hurá. Méně šťastní, šup do obchodu. Vybavení lze půjčit jednorázově, nebo na celou sezónu. Cena v takovém případě se pohybuje od 1 200 do 2 500 korun, podle typu a velikosti setu. Samozřejmě lze novou výbavu koupit, cena použité výbavy se pohybuje kolem 2 500 Kč, nové kolem 3 500 Kč. Vše jednoduše k doptání u „gůgla“. Hole malí lyžníci potřebují, až když s nimi přestanou být nebezpeční a vstřebají koordinační požadavek, navíc ale i tak bývají součástí setu. Helma a to další Nesedí-li helma, je buď malá, nebo je třeba vyprostit z pod ní kulicha s olbřímí bambulí. Helmu zkoušíme na kuklu, ta v zimě zabrání tvorbě červeného omrzlého pruhu v pohraničním pásmu helmy a brýlí. Brýle vybíráme až po helmě nebo dohromady s ní, tak aby seděly. Helma bývá někde součástí zapůjčeného setu, brýle nikoliv. Cena dětské helmy se pohybuje kolem 1 000 Kč, brýle se dají sehnat od 300 Kč výše.

Na první pohled to vypadá, že výběr oblečení je už pouze třešničkou na dortu. Naopak je pořádnou peckou – to ví každý, kdo se kdy pokoušel narvat rukáv roztomilé bundičky přes neméně roztomilé rukavičky nebo zažil zklamání poté, co jeho mazlík po průrazu prvního sněhového tunelu místo roztomilého sněžného čuníka připomínal spíše vodníka. Oblečení volíme co nejvíce kompaktní, vybavené sněhovými pásy na nohavicích a v bocích, s rozepínacími manžetami na rukávech, s co nejvyšším vodním sloupcem. Návleky na nohy jsou příjemným bonusem, který zabrání propašování tuny sněhu za brány chalupy. Objednat chatu Nemáte-li vyzkoušené a prověřené místo na horách, je výběr správné lokality téměř ekvilibristickým výkonem. Věnovat výběru trochu času se vyplatí, jinak můžete skončit opocení v přecpaném skibusu při každodenním masochistickém pokusu transportovat na sjezdovku nemyslitelné množství dětí („fakt jsme jich měli tolik?“) a předmětů („fakt toho musíme mít tolik?“). A hůř, také byste mohli stejně objemný cirkus vláčet dva kilometry romanticky zasněženou plání na zádech. Pro rodinu s malými dětmi se vždy hodí, když je ubytování v blízkosti dětské lyžařské školky nebo snadno dostupné skibusem. Vybíráme-

FOTO: PETR SOCHA – SNOWKID CAMP 2016

FOTO: SIMONA SKOČDOPOLOVÁ

POCito – PRO DĚTI VŠE Znáte program POCito značky POC? Pokud máte děti a není vám fuk jejich bezpečnost v nejširším smyslu, možná vás inspirujeme. Dětská kolekce ochranných prvků vznikla už před několika lety a neustále se rozvíjí. Nejde o jediný produkt, ale o koncepci, která v sobě nyní sdružuje tři modely přileb, dva páteřáky a dvoje dětské lyžařské brýle. Těžko posuzovat úroveň ochrany, ta bude s ostatními předními konkurenty porovnatelná. Výjimečná je ale zejména barva a skutečnost, že POCito zasahuje jaksi dál – třeba k přilbě náleží automaticky elastická reflexní vesta, kterou svým začínajícím dětem velmi rádi navlíknete – a pak už je neztratíte. Poté, co se emancipují a zůstane jim samotná přilba – mimochodem opatřená blikačkou na týlu, – bude ta dále sloužit jako výrazný maják jednoznačně identifikující v lyžařském davu právě to vaše dítě i ze vzdálenosti stovky metrů. Zkušenosti – a výhradně dobré – s tím sbíráme už u druhého dítěte. Problém může vzniknout jedině tehdy, když se na kopci objeví dvě děti se stejnou přilbou – pak tento první identifikátor musí doplnit oblečení tak, jak to je ostatně u dětí s jinými přilbami nereflexních barev. A snad i poslední nevýhodu výrobce vychytal – v počátcích byla totiž k dispozici pouze oranžová, která se ale značně nehodila k obvyklému outfitu čtyřletých holčiček. Poslední roky už nabízí purpurovou, která je podobně výrazná, a přitom zachová holčičkám jejich image. Není divu, že se nechaly inspirovat i další firmy, na trhu najdete možná několik podobně reflexních modelů, zářivosti a ucelenosti koncepce ale jako POCito nedosahují. (ps)

S HOLEMI JE TO LEPŠÍ NEŽ BEZ NICH. A JEŠTĚ LEPŠÍ JE TO V PŘILBĚ A S BRÝLEMI!

-li školku, je dobré, když má pás: zařízení na přepravu malých dětí a začátečníků do kopce. Existence nějaké té lyžařské školy ve středisku je v současné době samozřejmostí, ale ne každá škola má výuku dětí jako poslání. Je spousta dobrých škol specializovaných na výuku dětí, některé z nich najdete například sdružené v projektu Dětská zimní liga APUL. Některá střediska nabízejí službu úschovny (depot). Vybrané půjčovny a lyžařské školy nabízejí svým klientům možnost uschovat si vybavení v průběhu výuky či zápůjčky zdarma. Nechcete-li proměnit každodenní stravování v horor, je fajn zkontrolovat si ve vybraném středisku přítomnost restaurací s dětským koutkem. Nebo to vezměte z úplně jiného soudku. Vidím opuštěnou chalupu uprostřed zasněžené stráně s vlastním vlekem, malou pomou. Vůně rumu se line z okénka vlekařova, kterému je srdečně jedno, zda své dítě nahoru vyvážím na koleni či na hlavě. Vy si sice moc nezajezdíte, ale děti budou na vrcholu blaha a zcela bezobslužné. Utopie? Znám minimálně dvě taková místa jen v Krkonoších. Neřeknu, vy byste mi tam jezdili.

FOTO: PETR SOCHA – SNOWKID CAMP 2016

KDO JE VÝRAZNĚJŠÍ?

Připravit děti fyzicky i psychicky Tak toto spousta lidí podceňuje. Žijeme ve své vlastní hlavě, spřádáme si plynule plány a realizujeme je, ale jaksi zapomínáme, že děti nejsou schopné naše myšlenky sledovat. Často se pak stává, že my balíme a víme proč, jedeme a víme kam, nazouváme lyžáky a víme proč a dítě řve a my nevíme proč. Zapomněli jsme informovat, navnadit, připravit na zimní skutečnost! Už s prvními vločkami vyvádím jak smyslů zbavená, aby syn pochopil, že se maminka opravdu těší. Vyprávíme si o zimě, sněhu, olizování zábradlí, zkoušíme lyžáky na koberci, koukáme se na fotky z minulé zimy, nadáváme na Krakonoše, že se s tím letos nějak babrá. Následně balíme batoh, hledáme si vzájemně kulichy, brýlím ve volných chvílích dýcháme na sklo. Moje dítě zimu miluje.

To by byla hlava a teď svalíky a kostřička

Myslet si, že dítě, které celý rok nic nedělá, bude božsky lyžovat, protože se „jen“ veze z kopce, je bláhové. Už jen pohyb ve spoustě oblečení a v lyžácích a v helmě je pro dítě příšerně náročný. Když se k tomu připojí ještě lyže, óda na nemožnost pohybu je na světě. Představte si třeba sebe v plné potápěčské výzbroji s ploutvemi na nohou, ovšem na suchu. Nebo třeba jen sebe s třiceti kily navíc. Je třeba trénovat, připravovat se, komu se nelení a tak dále. Perfektním sportem je třeba jízda na kole. Pro všeobecnou dobrou kondici je dobrý jakýkoliv pohyb ve vodě. Samozřejmě existuje spousta koordinačních, rovnovážných a zpevňujících cvičení, která jsou už, vzhledem k lyžování, více adresná. A veškerý ten pohyb se dá pořídit s pomůckami a spoustou legrace. Vždy zabere, když navíc povoláme do zbroje nějaký typicky zimní předmět. Hopsání na míči nebo trampolíně je zkrátka mnohem větší zábava s holemi v rukou, k balancování na slackline si můžeme nasadit zimní brýle. Nemáme-li slackline, stačí pouze položit na zem lať, přeběhnout po prkně, udělat opičí dráhu atd. Super zábavu si užijeme při balancování na prkně položeném přes polovyfouklý míč. Můžeme soutěžit, kdo dál dojde zapřažený do gumicuku. Fantazii se meze nekladou. A nakonec, když to všechno odškrtáme a odcvičíme, zjistíme, že jsou udýchané nejen děti a že nás to moc baví a že se strašně těšíme a… ať už do háje napadne, kdo to má vydržet! Lyžuje, učí a hraje si ráda a pořád. Instruktorka lyžování a sportů v přírodě, vedoucí dětského vzdělávání APUL, majitelka lyžařské školy. SIMONA SKOČDOPOLOVÁ

REIMA, PARTNER RUBRIKY, JE FINSKÁ ZNAČKA, KTERÁ SE SPECIALIZUJE NA FUNKČNÍ A SPORTOVNÍ OBLEČENÍ PRO DĚTI.

Více na www.reima.com

54 1. VRSTVA

MAG

JAK DLOUHO

VYDRŽÍ?

ZA JAKOU DOBU SE ROZTRHÁ? JAK DLOUHO VYDRŽÍ BEZ ZÁPACHU? A JAK DLOUHO SE NÁM BUDE LÍBIT? TOŤ OTÁZKA… TEXT: PETR HAVELKA

sem si jist, že naprostá většina čtenářů časopisu SNOW má s funkčním oblečením vlastní zkušenosti, mnozí mají i více kusů první vrstvy, možná i z různých materiálů. O zkušenostech týkajících se výdrže a odolnosti používaných materiálů se dozvíte i v tomto článku. Pro první vrstvu se nejčastěji používají 4 materiály. Mezi materiály transportní se řadí polypropylen a polyester, oba mají minimální navlhavost. Do této skupiny se dá zařadit také polyamid, i když ten má navlhavost výrazně vyšší než první dva zmíněné materiály. Polyamid se však takřka nikdy nepoužívá ve funkčním prádle samostatně, proto se ve výsledku kombinují různé materiály ve spojení s různým způsobem tkaní, čímž výrobci dosahují kýžených vlastností, ať už v rámci jednoho kusu oblečení (tzv. bodymaping), nebo s ohledem na použití trika (dle

plynné je potřeba dodat dostatek tepelné energie. Ta je pro tento proces odebírána z našeho těla. A když si představíte, že pot je po vláknech šířen rychle dál a dál, každá kapka se „rozutíká“ na docela velkou plochu textilie a ještě na mnohonásobně větší plochu z pohledu povrchu vláken. A tím se odpařování stává rychlejším. Funguje to podobně jako u odpaření vody z kaluže. Ta se při stejném objemu rychleji odpaří z mělké a na plochu větší kaluže než z kaluže malé a hluboké (ta by v tomto článku mohla reprezentovat „nefunkční“ bavlnu). Tyto transportní materiály tedy hrají prim u aerobních sportů, kde dlouhodobé intenzivní zatížení svalů vyžaduje průběžné a intenzivní chlazení. Pot se odpařuje rychleji, a tím se i rychleji ochlazuje naše tělo. Vhodné

Materiály se pro své transportní i mechanické vlastnosti různě kombinují… intenzity výkonu a s ohledem na okolní teplotu). Připomeňme, že podstatou těchto syntetických materiálů je spolu s malou nasákavostí také schopnost rychle šířit vlhkost (v našem případě pot) po struktuře svých vláken. Ta jsou zpravidla velmi jemná a často strukturovaná tak, aby byla jejich povrchová plocha co největší (např. vlákno Coolmax se čtyřlaločným průřezem má větší povrchovou plochu než vlákno kulaté). Obrovské množství těchto vláken je spředeno do příze, z ní je pak utkaná samostatná textilie. Ta má ve výsledku obrovskou povrchovou plochu složenou z jednotlivých vlákýnek. Když se začneme při zvyšující intenzitě zahřívat (svaly při výkonu vždy produkují „odpadní“ teplo), nejúčinnějším mechanismem pro ochlazování je náš potní systém, který produkuje ve žlázách pot složený z vody, solí a příměsí tuků a dalších tělních látek (více v odstavci o zápachu) a ochlazuje naše tělo při odpařování této tekutiny. Právě v odpařování je kouzlo ochlazování, protože pro změnu skupenství z tekutého na

FOTO: CRAFT

Mechanická odolnost – kolik vydrží?

Každý ze zmíněných materiálů má své mechanické vlastnosti, ať už se bavíme o odolnosti proti oděru, pružnosti, nebo tvarové stálosti. Například polypropylen má výbornou mechanickou odolnost, ale menší tvarovou stálost, a proto dochází k větší „únavě“ prádla po dlouhodobějším používání. Polyester, komerčně nejužívanější materiál, je pružný a dostatečně oděruvzdorný a i při delším používání drží tvar. Ovšem nejpružnější a nejodolnější je polyamid, ze kterého se i přes jeho vyšší výrobní cenu vyrábějí například plavky právě pro jeho odolnost proti oděru a zatrhávání. Jak se dá předvídat, mechanicky nejméně odolná je vlna merino. Zejména prádlo nižší gramáže vyrobené čistě z vlny je nejnáchylnější k roztržení či prodření. Po delší době užívání je potřeba s vlněným oblečením i opatrněji manipulovat, dobře si vzpomínám, jak jsem roztrhl dlouhé vlněné spodky při oblékání. Materiály se pro své transportní i mechanické vlastnosti různě kombinují a často se doplňují elastanem (prádlo kopíruje lépe tělo, u kompresního proto nikdy nechybí). U seamless – bezešvého – oblečení se často kombinuje

polyamid (odolnost a pružnost) s polypropylenem (menší navlhavost a lepší transport vlhkosti). Merino vlna se často v úpletech kombinuje s polyesterem. Ten je nejčastěji z vnitřní strany (je i jemnější na omak, nekouše) a merino z vnější, ovšem existují i oboustranně použitelná trika. Tato kombinace výrazně zvyšuje životnost materiálu, i když odolnost proti zápachům tím trochu strádá…

druhé na nich ulpívají tuky, vydatná strava pro bakterie, a soli, které se vylučují spolu s potem. Proti bakteriím se bojuje příměsí iontů stříbra v materiálech, což nedělá dobře jejich buněčné struktuře a opravdu to pomáhá. Jenže stříbra musí být tak akorát, kdyby ho bylo moc, tak by pozabíjelo i miliony bakterií, které jsou součástí povrchu naší pokožky a podílí se tak na naší obranyschopnosti. Z toho vyplývá, že i na ionty stříbra ošetřeném prádle nějaké bakterie přežijí

Proti bakteriím se bojuje příměsí iontů stříbra v materiálech, což nedělá dobře jejich buněčné struktuře a opravdu to pomáhá. Odolnost proti zápachům – kdy zasmrdí?

Pachy a sportovní prádlo, to je velké téma. Zejména my muži známe situace, kdy spodní prádlo po jednom dni a někdy už i po pár hodinách smrdí… opravdu hodně. Z tohoto pohledu jsou v nevýhodě syntetické materiály, na kterých se jednak slušně daří bakteriím a za

a mohou tedy zpracovávat dodanou potravu a při tom kolem nás tvořit specifický odér. Specifický proto, že každý člověk má jinou skladbu bakterií na povrchu své pokožky: výzkumy odhalily, že na jednom těle jsou desítky různých druhů bakterií z dosud identifikovaných více než dvou stovek. Nevýhodou u syntetických materiálů je, že zejména tuky velmi dobře ulpí-

FOTO: HELLY HANSEN

je také připomenout, že pára má minimální tepelnou vodivost (oproti vodě), takže pak už nijak zásadně neovlivňuje tepelný komfort, i když často ještě nějakou dobu trvá, než se dostane přes další slupky oblečení ven (v zimě zpravidla musí pára překonat ještě druhou izolační a často i třetí ochrannou vrstvu). Čtvrtý materiál používaný pro 1. vrstvu je materiál čistě přírodní a jeho popularita v poslední době strmě roste i přesto, že se nejedná o materiál transportní, tedy z pohledu nakládání s vlhkostí funkční. Ano, je to jemná vlna merino, která sice nasaje do svých vláken spoustu vlhkosti a nikam ji dál nešíří (všimněte si, že triko z tohoto materiálu bude mít po intenzivní aktivitě mokré skvrny v podpaží a na hrudi, kdežto transportní materiály by byly vlhké na výrazně větší ploše), ale i přesto svým způsobem funguje. Vlna je totiž kadeřavá, tedy má ve své mikrostruktuře velký objem vzduchu, a proto umí hřát, i když je zcela mokrá. Merino není nejvhodnější pro intenzivní dlouhodobé výkony (např. pro výkonnostní běžecké lyžování), ale pro sjezdové lyžování je kombinace jejích vlastností výtečná.

FOTO: SENSOR

Kdy se přestane líbit?

Buďme upřímní, i ve sportovním oblečení je móda důležitá. Ženy a stále častěji i muži chtějí vypadat. Hranice, kdy odložíme prádlo z důvodu, že už nevypadá dobře či moderně, existuje. Jen záleží, jak ji máme daleko. Když to velmi zjednoduším, toto všechno uvedené by mohly být důvody, abychom poslali své funkční oblečení do věčných lovišť. U čistého merina je pravděpodobné, že se prádlo při déledobém aktivním užívání začne trhat, tím pádem nebude dobře vypadat. U syntetiky to bude kombinace opotřebení (přeci jen se prádlo odírá a např. od suchých zipů dostává dost zabrat) a zápachu. U kombinace merino–syntetika dojde dříve k mechanickému opotřebení horní vlněné vrstvy a estetické degradaci, než by vás začal neúnosně obtěžovat zápach. A pokud budete chtít mít krásné nové prádlo v současném designu, vlastně ani nemá smysl čekat na to, až se vám to stávající znehodnotí.

ARMADA

Polyester

Mechanická odolnost.................................. Tvarová stálost................................................ Odolnost proti pachům.............................. Navlhavost.......................................................

Polypropylen

Polyamid

CRAFT triko ACTIVE EXTREME 2.0

CRAFT triko NORDIC WOOL

Druhá generace legendárního modelu Extreme. S tímto trikem se budete nejlépe cítit při tvrdé přípravě „na suchu“. Je jedno, jestli to bude v chladné tělocvičně, nebo venku při opakovaném vybíhání schodů. Svoji funkci bude dokonale plnit také pod závodní kombinézou. Těží z propracovaného bodymappingu a nového vlákna COOLMAX Pro ve variantě AIR. Díky této kombinaci efektivně odvádí pot od povrchu těla a zároveň zajišťuje dostatečnou termoizolaci. Gramáž: 100 g/m2.

Dámský funkční rolák z unikátní dvouvrstvé pleteniny kombinující vlnu merino a polyamidové vlákno (80 %/20 %). Zahřeje i v té největší zimě a zároveň si zachovává klíčový parametr společný pro všechny výrobky Craft – transportuje pot od vaší pokožky. Navíc oceníte jeho variabilitu. Díky poměrně vysoké pružnosti materiálu je možno tento rolák nosit také jako druhou vrstvu na slabší první vrstvě. Jednoduše se z něj tak stane tenká mikina. Gramáž: 210 g/m2.

LS nejvýkonnější funkční triko

Triko Armada Zone nelahodí jen lyžařově pokožce, ale i oku. Lehká a na dotyk příjemná látka ze 100% polyesteru odvádí pot od těla a zabraňuje prochládnutí. Díky volnějšímu střihu lze triko používat i pro letní sportování.

www.armadaskis.com

www.craft.cz

12 Kč 90

Zone Tech Lion

Merino

nejteplejší funkční triko

www.craft.cz

19 Kč 90

vají na jejich povrchu a ani praní je nedokáže po delším používání zcela odstranit. Proto mohu potvrdit, že takové prádlo s rostoucí dobou používání začne po vyprání rychleji zapáchat. Některé kusy svého oblečení, byť jsou ze skvěle funkčního materiálu, už z tohoto důvodu pro jistotu nepoužívám. Merino je z pohledu (malé) tvorby zápachů jednička. Působí aktivně proti množení bakterií, tomu pomáhá i lanolin obsažený v každém vláknu. Je až kouzelné, že s jedním trikem se dá aktivně lyžovat více dní (kolega Socha vykřikuje i týden!) a děti a žena se k vám přitulí bez zbytečných komentářů. Zejména mladší dcera je v tomto ohledu až příliš upřímná. Zmíněné kombinace materiálů vzájemně ovlivňují i tvorbu zápachů. Především zapojení vlny znatelně pomůže. Mám více trik kombinujících polyester a merino a jejich výdrž před nuceným odložením do koše na prádlo je znatelně prodloužena oproti triku ze samotného polyesteru, ale hodnot čisté vlny nedosahuje. Navíc zmíněný efekt rychlejšího „zasmrádnutí“ dlouhodobě užívaných syntetik po vyprání ovlivňuje i tuto kombinovanou variantu.

9 Kč 0

MAG

56 1. VRSTVA

Craft Active Extreme 2.0

Model Extreme 2.0 je vyroben z nového vlákna CoolMax Air. Tato nová generace výkonného vlákna je zkonstruována ve tvaru vrtule a poskytuje větší plochu pro transport potu a jeho odpařování, což má za následek vynikající propustnost vzduchu, která šíří vlhkost od pokožky. Výjimečná high-tech tkanina váží pouze 100 g na metr čtvereční. Kolekce také zahrnuje reflexní verzi pro lepší viditelnost při nošení trika jako jediné vrstvy.

BRUBECK MERINO

HELLY HANSEN DRY PERFORMANCE CREW

boxerky

V Brubecku právě upletli jedny z nejjemnějších boxerek (dámské i pánské), slipů a kalhotek, které tu kdy byly. Použili k tomu novozélandskou vlnu (síla vlákna pouze 16,5 mikronů) a antibakteriální syntetická vlákna zvyšující životnost a termoregulaci prádla. Tato kombinace vláken zaručuje velmi příjemný komfort při nošení. Jsou vhodné na celoroční nošení. Jen v říjnu 2016 za akční cenu 240 Kč.

THERMO

Pohodlí a funkčnost čisté Merino vlny. Helly Hansen ®Wool pánské triko s dlouhým rukávem ze 100% čisté merino vlny z Nového Zélandu. Ideální pro chladné dny, kdy odvod vlhkosti není tím hlavním. 100 % merino vlna | Ploché prošití

Pánská zimní bunda NORDBLANC LIFE (5807) s dokonale přiléhavým padnoucím střihem a s pokročilými funkčními vlastnostmi zaručujícími optimální teplotní komfort i při náročných sportovních aktivitách

3 Kč 90

12 Kč 70

www.hellyhansen.com

HELLY HANSEN WARM FREEZE

1/2 ZIP

Nejlepší vlněná základní vrstva na trhu. Kombinuje unikátní vlákna Lifa®, která udrží vaši pokožku v suchu s prémiovou merino vlnou, jež má vynikající zateplovací vlastnosti a skvěle odvádí vlhkost.

Další vybavení NORDBLANC

• • • •

kalhoty LOFTY (5994), cena 3 295 Kč brýle LOOK (4430), cena 795 Kč rukavice LORDLY (5978), cena 1 195 Kč batoh TERAPAX (3672), cena 1 495 Kč

www.hellyhansen.com

prodyšný a vodonepropustný membránový materiál TERATEX® STRETCH vodní sloupec 10 000 mm, prodyšnost 8 000 g prodyšná tepelně izolační výplň FURTHERM® vysoce funkční podšívka odolná proti povětrnostním vlivům předformované rukávy s dvojitým zakončením pružnou manžetou větrací zipy v podpaží, vnější ochranná léga zipu zabraňující profouknutí stahování límce, odepínatelná kapuce, nepromokavé zipy u kapes vnitřní bederní pás zabraňující proniknutí sněhu pod bundu vnitřní síťované kapsy a vnější kapsa na rukávu pro skipas cena 4 795 Kč

Kč 90

• • • • • • • • • •

7 Kč 6

www.huraven.cz

www.hellyhansen.com

HELLY HANSEN WOOL LS

BRUBECK Konečně je tu termoprádlo, které regeneruje vaše svaly během náročné jízdy po sjezdovce. Krom toho příjemně hřeje po celý den i ty největší zmrzlíky a rychle odvádí vlhkost od vašeho těla ven. Antibakteriální termoprádlo Thermo od Brubecku umí navíc ještě odbourávat celulitidu díky unikátnímu vláknu NILIT INNERGY. Vlákno obsahuje minerální látky, které přeměňují vámi vytvořenou tepelnou energii v infračervené záření a vrací ho zpět na pokožku. Tím se zvyšuje výhřevnost termoprádla o 1–2 °C. Tato vlastnost vlákna je zachována i po opakovaném praní. Thermo od Brubecku je zkrátka jednoduché řešení pro ty, kdo chtějí být po celý den v teple, v suchu a během lyžování rovnoměrně regenerovat svoje svaly, a tím tak oddalovat nástup únavy.

10 Kč 90

4 Kč 0

www.huraven.cz www.brubeck-wool.cz

Nová rychleschnoucí HH®Dry konstrukce s technologií LIFA® pro extrémně prodyšnou a super odlehčenou základní vrstvu. Model s dlouhým rukávem zajišťuje transport vlhkosti během aerobních aktivit, je ideální při horolezectví, lyžování, plachtění či jiném sportovním tréninku. Pohodlná a funkční zateplovací vrstva pro každodenní použití. Nepřetržitě po 40 let vylepšovaná technologie Lifa® Stay Dry je unikátní složkou všech základních vrstev zn. Helly Hansen.

nordblanc.cz

58 1. VRSTVA

DECATHLON pánské spodní

DECATHLON dámské spodní

Ideální, lehká spodní vrstva na lyže. Materiál založený na kombinaci vlny a polyesteru zaručuje přirozenou hřejivost, zároveň efektivně odvádí vhlkost od těla a rychle schne. Vlna omezuje vznik nepříjemných zápachů. Prodyšné díly účinně odvádí pot. Pružné lemy zabraňují vnikání chladného vzduchu pod oblečení. Zvýšený límec trička s krytkou zipu v horní části přispívá k regulaci míry prodyšnosti oděvu. Pružné všité díly a tvarovaná kolena kalhot umožňují přirozený pohyb. Materál: 20 % vlna, 80 % polyester, všité díly 100 % polyester. Dostupné ve velikosti S–XXL.

Oboustranné spodní tričko z inovativní struktury materiálu poskytuje 2 stupně hřejivosti – hřejivý rub a super hřejivý líc (+30 %). Stranu, která bude v kontaktu s vaší pokožkou, si vyberte dle venkovní teploty. Tričko je opatřeno vysokým límcem, je hebké, pohodlné a příjemné se nosí na těle. Bylo vyvinuto společností Decathlon v centru vývoje a designu, které se nachází v údolí Mont-Blancu, v těsné blízkosti lyžařských středisek. K dostání je v pánském i dětském provedení.

MOOSE Expedition

www.decathlon.cz

9 Kč 9

lyžařské tričko 2WARM

www.moose.eu

Český výrobce MOOSE představuje triko vyrobené seamlessovou technologií. Výrobek je charakteristický dobrým posazením na těle díky využití technologií bodymappingu, 3D struktur v pletenině pro zrychlený odvod a zlepšenou termoregulaci, využitím plochých švů a pokročilých výrobních postupů s důrazem na celkovou kvalitu. Série EXPEDITION je určena pro chladné podzimní dny a zimní využití, kdy přináší komfort a pohodlí po dobu celého sportovního výkonu i při regeneraci.

9 Kč 0

Mezi jinými modely značka MOOSE nabízí také tenkou lyžařskou podkolenku PROFI, která je vyrobena ze dvou základních materiálů – polypropylenu ClimaWell – funkční vlákno efektivně odvádějící pot od pokožky a vlny, která udržuje optimální teplotu. Do obou vláken je aplikováno stříbro, které má antibakteriální účinky. Díky anatomickému provedení L/R a speciální konstrukci je zajištěno, že podkolenka sedí perfektně na noze a nenarušuje sportovní aktivitu.

4 Kč 9

www.decathlon.cz

9 Kč 9

MOOSE Profi

ICEBREAKER WOMEN´S WINTER

ICEBREAKER MEN´S ZONE LS

ICEBREAKER MEN´S WINTER ZONE

Základní vrstva vyšší gramáže se sofistikovaným rozmístěním materiálů. Technický top se stojáčkem na zip pro aktivity s vyšší intenzitou v chladných podmínkách.

Technická základní vrstva z merina. Navržena pro dlouhodobý pobyt v přírodě a aktivity s vyšší intenzitou. Jedinečná součást vašeho šatníku.

Základní vrstva vyšší gramáže se sofistikovaným rozmístěním materiálů. Technický top se stojáčkem na zip pro aktivity s vyšší intenzitou v chladných podmínkách.

9 29 2 Kč

9 19 3 Kč

www.icebreaker.com

Kč 99

Lehké technické spodky ¾ délky, které brání hromadění vrstev v lyžařských botách a poskytují neomezenou svobodu pohybu.

www.icebreaker.com

MEN´S WINTER ZONE LEGGINGS

MEN´S ZONE LEGLESS 4 Kč 99

Základní vrstva vyšší gramáže se sofistikovaným rozmístěním materiálů. Technické spodky pro aktivity s vyšší intenzitou v chladných podmínkách.

HALF ZIP

Základní vrstva vyšší gramáže se sofistikovaným rozmístěním materiálů. Technické spodky pro aktivity s vyšší intenzitou v chladných podmínkách.

www.icebreaker.com

4 Kč 99

9 19 3 Kč

WOMEN´S WINTER ZONE LEGGINGS

CREWE

ZONE LS HALF ZIP

MAG

lyžařské tričko a kalhoty XWARM

MONS ROYALE

Novozélandská značka Mons Royale přichází na český trh se svou kolekcí funkčního prádla z merino vlny. Dámské triko Bella Coola Tech tak nabízí kombinaci komfortu merina (teplo, sucho, příjemné na dotyk), střihu a technologie (ploché netlačící švy, prodloužená záda, poutka na palec) a vzrušující barevné kombinace.

www.monsroyale.com

SENSOR FLOW

SENSOR MERINO DF

Úplnou novinkou Sensoru pro letošní zimu je kolekce FLOW. Teplé funkční prádlo vhodné pro všechny zimní sporty, které navíc vypadá nevšedně dobře. Flow je elastický úplet počesaný z vnitřní strany, která je broušena technologií Peach finish, díky čemuž je materiál příjemný na těle a zároveň dobře izoluje. Prádlo je ultra pohodlné s plochými švy, anatomickým střihem a je vhodné i jako druhá vrstva. K dispozici je v různých barevných variantách i ve výhodném setu. Vyrobeno v České republice! #sensoractivewear

Merino DF je zaručený favorit všech milovníků zimních sportů. Nová sezóna přináší nový střih – tričko s dlouhým rukávem a kapucí. Merino DF je úplet unikátní konstrukce kombinující polyester na vnitřní straně a vysoce kvalitní merino vlnu z Nového Zélandu. Hlavní výhodou je, že kombinace spojuje hlavní výhody obou materiálů. Polyester urychluje transport potu do vnější vlněné vrstvy, která má jedinečný antiodor zabraňující tvoření pachů a navíc má skvělou termoregulační funkci. Prádlo lze použít oboustranně a je ideální pro sportování v extrémních klimatických podmínkách. Vyrobeno v České republice! #sensoractivewear

www.sensor.cz

14 Kč 95

SET dámský

www.sensor.cz

13 Kč 95

www.monsroyale.com

0 Kč 90

Original LS Mons Royale je novozélandská značka vyrábějící své produkty z merino vlny. Její vlastnosti jsou dostatečně známé, přesto stále udivující. Triko Mons Royle Original tak fantasticky hřeje (i když zmokne) a dýchá. Zvláště muži oceňují odóruodolnost merina. Trika Mons Royale zvládnou i několik týdnů těžkého zápřahu bez praní.

19 Kč 90

Bella Coola Tech LS

prosím, ať tu není roztažený text

SMARTWOOL M NTS LIGHT 200

CREW

Ta nejlepší vlna merino z farem na Novém Zélandu a v Uruguayi byla použita na výrobu tohoto spodního prádla značky Smartwool o gramáži 195 g/m2. Merino zajistí skvělou termoregulaci vašeho organismu, hřeje i vlhké a odolává zápachu i po delším používání při fyzické aktivitě. Předsunuté ploché švy ještě zvyšují dokonalý komfort nošení.

www.rockpoint.cz

Dámská lyžařská bunda NORDBLANC CENTRE (5824) s vodonepropustnou a ultra prodyšnou membránou TERATEX® 15000ELP speciálně vyvinutou pro ženskou potřebu tepelné regulace a cirkulace

11 Kč 99

Kč 99

SMARTWOOL

M NTS MID 250 BOOT TOP BOTTOM

W NTS MID 250 PATTERN ZIP T

Slušivý rolák z prémiové vlny merino o gramáži 250 g/m2 je ideální základní vrstvou na celodenní lyžování v mrazivých dnech. Ploché švy a předsunuté ramenní panely umocňují vysoký komfort nošení.

vodní sloupec 15 000 mm, prodyšnost 15 000 g funkční design, dokonale padnoucí střih, strečový materiál vrstvená úprava materiálu s termoizolační výplní FURTHERM® vysoce funkční podšívka s rychleschnoucí technologií DRYFOR® komplet nepromokavé zipy, lepené švy, větrací zipy v podpaží předformované rukávy dvojité zakončení rukávů s otvory na provlečení palců odepínací kapuce s možností stahování vnitřní bederní pás proti pronikání sněhu, vnitřní SOS štítek vnitřní síťované kapsy na brýle, na MP3 player a na mobil vnější kapsa na skipas cena: 4 995 Kč

Další vybavení NORDBLANC

• • • •

kalhoty AWE (5851), cena 3 195 Kč brýle GABLE (4428), cena 895 Kč rukavice TRULY (5976), cena 1 495 Kč batoh HURRICANE (3877), cena 1 495 Kč

9 Kč 99

www.rockpoint.cz

• • • • • • • • • • • •

0 Kč 99

Spodky po kolena v gramáži 250 g/m2 jsou téměř povinnou výbavou každého lyžaře. V kombinaci s podkolenkami tvoří dokonalé zateplení vašich nohou i ve velmi chladných dnech. Jemná vlna merino vás bude skvěle hřát, i když navlhne. Díky přirozené vlastnosti merina odolávat pachům budete moci tyto spodky používat po celou týdenní lyžařskou dovolenou v Alpách.

www.rockpoint.cz

M NTS MICRO 150 BOXER BRIEF

Kdo jednou vyzkoušel příjemnost a pohodlí boxerek z vlny merino, nebude už chtít nosit jiné spodní prádlo. Obzvláště v zimních měsících při aktivitách v přírodě oceníte hřejivost tohoto přírodního materiálu.

www.rockpoint.cz

SMARTWOOL

nordblanc.cz

ITALSKÁ ZNAČKA MICO VYRÁBÍ KROMĚ SPORTOVNÍCH PONOŽEK KOMPLETNÍ SPODNÍ I HORNÍ VRSTVY OBLEČENÍ PRO RŮZNÉ DRUHY SPORTŮ. Mico Sport: technologie a výzkum pro ten nejlepší výkon.

Optimální komprese: Ideální cirkulace

ada kompresních ponožek OXI-JET® byla navržena tak, aby působila pozitivně na lymfatický oběh během sportovních výkonů.

ýsledkem těchto testů je ponožka, která vyvíjí ideální kompresi na zatížený sval, podporuje přirozený pohyb bez nepříjemného stažení a díky selektivní kompresi stimuluje sval pouze na důležitých místech.

Kompresní ponožky OXI-JET® získaly jako první ve své kategorii italský certifikát CIF, pro jehož získání musí produkty splňovat přísná kritéria: • testování v externí autorizované laboratoři v souladu s přísnými normami, které potvrdí správnou kompresi na kotník • měření dynamické komprese, testováno sportovci při výkonu • Oeko-tex® Standard 100 certifikace pro všechna použitá vlákna

OMEZUJE

- ÚNAVU - BOLEST - STRES

Díky hi-tech nástrojům použitým při výrobě dochází k vyvážení tlaku vláken tak aby v praxi přinášely u modelové řady OXI-JET maximální pružnost, pohodlí a výkon. 1

MICO

3 2

U CIT U

R A PI AT

EA M

+ CIRKULACI + PRODYŠNOST + ENERGII

ZLEPŠUJE

MAG

MICO

PROTECTION FOR PERFORMANCE

.F TA L A

1. ERGO-TOES: nový koncept špičky, vytvořený tak, aby dokonale seděl na palci a nevznikal žádný volný prostor mezi prsty, které perfektně kopíruje od palce až k malíčku 2. Prsty mají volný pohyb: absence kompresních vláken umožňuje maximální odraz během sprintu 3. Ploché švy na vnější straně pro největší komfort a nulové tření 4. zesílená klenba dodává maximální směrovou podporu pohybu a stimuluje cirkulaci a návrat krve směrem do srdce 5. Speciální vrstva, která chrání Achillovu šlachu: je modelována do tvaru, který vytváří mikromasážní účinek 6. Elastická pružná oka na okraji jsou lehká a nevytváří pocit fixace na lýtko více informací:

www.micosport.cz

since

1877

HELLY HANSEN JE MEZI SPORTOVNÍMI ZNAČKAMI OPRAVDOVÝ VETERÁN. ZAJÍMAL SE ZPRVU ZEJMÉNA O OBLEČENÍ DO EXTRÉMNÍCH PODMÍNEK PRO NÁMOŘNÍKY A VŠELIJAKÉ MOŘSKÉ VLKY, COŽ MU MIMOCHODEM ZŮSTALO DODNES. PŘIDALY SE SAMOZŘEJMĚ I DALŠÍ AKTIVITY A SPORTY A DNES ODĚVY S LOGEM HH NAJDETE JAK V LYŽOVÁNÍ, TAK V OUTDOORU. ilozofické jádro firmy ale tvoří výzva nejvyšší – oděvy pro profesionály: horské i vodní záchranáře, horské vůdce, vlekaře… Prostě právě pro ty, kdo se pohybují v podmínkách pro člověka nejnáročnějších – a v oblečení Helly Hansen jich takto pracuje 50 tisíc. Mimo jiné i profesionální alpské týmy USA, Kanady nebo nově Švédska. Vedle výzvy přinášejí takové podmínky a rozsáhlý tým profesionálů i nejhodnotnější zpětnou vazbu. První funkční prádlo odvádějící pot uvedl HH na trh už v roce 1970, v době, kdy v našich polohách snad nikoho nenapadlo, že by něco takového mohlo vůbec existovat. Je zbytečné dodávat, že firma tohoto ražení své produkty a technologie rok co rok vylepšuje a inovuje. A jednoduchá matematika tak praví, že HH bude v nejužší skupince technologických lídrů oblékacího pelotonu. Lifa® Stay Dry Technology, jak se technická řada základního prádla jmenuje, je založena na kombinaci specifických vláken tkaných a kom-

binovaných tak, aby optimalizovala odvod potu. Základním materiálem je pletený polypropylen s minimální absorpcí vody (navlhavost 0,05 %), který u většiny modelů tvoří kontaktní vrstvu s kůží. Kolekce sestává ze čtyř řad, HH®DRY s maximálním transportem vlhkosti pro aerobní aktivity, HH®ACTIVE se širokým rozpětím použití a podmínek a HH®WARM, která zajišťuje navíc i tepelnou izolaci. Trochu stranou stojí HH®WOOL, prádlo čistě z merino vlny, která má obzvlášť pro lyžaře skvělé vlastnosti. HH používá výběrovou 100% merino vlnu z novozélandských ekologických chovů. Produkty z ní zaujmou pokročilým designem včetně použití velkých rastrovaných motivů, které k nekompromisní funkci 195g/m pleteniny přidávají i fešný vzhled a unikátní styl.

www.hellyhansen.com/baselayer Více na

/clanek/3650

Pánská lyžařská bunda NORDBLANC PRIMA (5810) z vodonepropustného a prodyšného strečového materiálu s propracovanou ergonomií pro maximální volnost pohybu • • • • • • • • •

membrána TERATEX® - vodní sloupec 8 000 mm, prodyšnost 6 000 g prodyšná tepelně izolační výplň FURTHERM® vysoce funkční podšívka odolná proti povětrnostním vlivům větrací zipy v podpaží, komplet nepromokavé zipy, odepínatelná kapuce předformované rukávy s dvojitým zakončením pružnou manžetou vnitřní bederní pás zabraňující proniknutí sněhu pod bundu praktická vnitřní síťovaná kapsa na brýle vnější náprsní kapsa a kapsa na skipas cena 4 395 Kč

Další vybavení NORDBLANC

• • • •

kalhoty LOFTY (5994), cena 3 295 Kč brýle LOOK (4430), cena 795 Kč rukavice CRUCIAL (5977), cena 995 Kč batoh TERAPAX (3672), cena 1 495 Kč

nordblanc.cz

KJUS 7SPHERE

MAG

BUĎTE PŘIPRAVENI NA KAŽDÉ POČASÍ pět přichází podzim a s ním i přípravy na lyžování, které se už tradičně pro mnohé stalo neodmyslitelnou součástí zimy. Uvědomujeme si, že naši zákazníci jsou ochotní při výběru produktů akceptovat jen nejvyšší kvalitu, proto bychom vám rádi představili momentální absolutní špičku v lyžařském oblečení, 7SPHERE od společnosti KJUS.

7SPHERE je revoluční vícevrstvé lyžařské oblečení, které dokonale reaguje na tělesné mikroklima lyžaře, který se nachází v krátkém časovém intervalu v extrémně rozdílných povětrnostních podmínkách, ale zároveň se dokáže přizpůsobit i rozličným stupňům fyzické aktivity. Od kruté zimy až po mírné podmínky jarního lyžování, vždy si budete moci vybrat tu správnou kombinaci oblečení.

Žádná jiná existující technologie lyžařského oblečení se nedokáže vyrovnat s takovým extrémním rozsahem teplot při zachování pocitu absolutní tepelné pohody. Technologie oblečení 7SPHERE KJUS byla vědecky testována nejen v klimatických komorách a laboratořích, ale i v drsných podmínkách horských svahů ve Švýcarsku, za co jí právem patří nejprestižnější světové ocenění ISPO Award 2016 pro nejlepší lyžařské oblečení světa. Jednotlivé součásti oblečení jsou navržené tak, aby fungovaly jako dokonalý systém kombinující nejkvalitnější inovativní materiály a vesmírné technologie. Třízónový chladicí systém na hrudníku, vnitřních předloktích a zádové části se vyrovnává s náhlými změnami venkovní teploty v rozsahu desítek stupňů. Všechny vrstvy každého kousku tohoto jedinečného oblečení na sebe vzájemně působí prostřednictvím kombinace inteligentně umístěných větracích otvorů a prodyšných vrstev tkaniny. Ať už jde o lyžování v slunečném počasí, nebo v drsných teplotách ve vysoké nad-

mořské výšce – vždy budete připraveni podat ten nejlepší výkon jednoduchým výběrem té správné kombinace oblečení. Jedinečnost oblečení 7SPHERE podtrhuje i celosvětově velmi přísně limitovaný počet vyrobených kusů, přičemž na českém trhu bude k dispozici pouze dvacet kusů ve vybraných velikostech, což z tohoto oblečení vytváří velmi exkluzivní záležitost. Lyžařské oblečení 7SPHERE se skládá ze sedmi součástí, kombinací kterých se dokážete připravit téměř na jakékoli povětrnostní podmínky. Představíme vám je blíže.

KJUS – TVŮRCE INOVACÍ Společnost KJUS stojí za sportovním oblečením vyrobeným z inovativního, vysoce výkonného materiálu s charakteristicky čistým designem. Vícekrát oceněné kolekce Ski, Golf a Active jsou vyvíjeny vášnivými sportovními odborníky a testovány profesionálními sportovci, jako jsou například legendární Didier Cuche nebo Bodie Miller. Myšlenka založení společnosti KJUS se zrodila v hlavách švýcarského podnikatele Didiho Sereny a olympijského vítěze ve sjezdovém lyžovaní Lasseho Kjuse. Výsledkem jejich spolupráce byly mimo jiné i první lyžařské kalhoty DOUBLESTRETCH na světě. Jejich funkční oblečení okamžitě šokovalo trh a nastolilo nové standardy v technických parametrech sportovního oblečení. Produkty jsou navrženy tak, aby dovolily profesionálním sportovcům, ale i běžným lidem, se soustředit na sportovní zážitek bez ohledu na klimatické podmínky. Poháněný nadšením pro sport a nekompromisní vizí pokračuje KJUS v pokroku a zavádění inovací každým novým střihem, materiálem či detailem.

KDE KOUPIT KJUS 7SPHERE? ČR

Kjus Store Praha Českobrodská 920, Praha 9 RM sport Veverkova 1631, Hradec Králové Ski Ski & Golf Golf Heršpická 814/5a, Brno Total sport Mongolská 6223, Ostrava - Poruba

Suwisport Stará Vajnorská 11/15, Bratislava Suwisport Moldavská cesta 28, Košice více informací:

www.kjus.cz

Shell Jacket

Pants

Down Jacket

Kalhoty 7SPHERE vás

Tato bunda přináší

Alpha Jacket / Vest

2-in-1 Glove

7SPHERE Shell Jacket je

Vícevrstvý systém 7SPHERE

Midlayer Jacket

Premium travel case

vrchní vrstva oblečení,

podrží při jakýchkoli po-

technologii VTC (Vertical

Kombinovaná bunda

je zhmotněný i do defini-

Užitečná střední vrstva

Samozřejmostí je

která je řídicím centrem

větrnostních podmínkách.

Thermal Chambers). Více-

nebo vesta Alpha Jacket je

tivní představy, co nosit

oblečení pro doladění

prémiový cestovní kufřík

technologie 7SPHERE.

Jejich inteligentní izolace

zónová izolační struktura

doplňková ochranná volba

na rukou. Plně funkční

systému 7SPHERE

v atraktivním karbonovém

Tato průkopnická lyžařská

umístěná na různých dů-

odstraňuje riziko vzniku

pro opravdu chladné dny-

lyžařské rukavice, kterých

k dokonalosti. Speciální

designu, ve kterém usklad-

bunda je vyrobena ze tří

kladně vybraných místech

chladných míst na povrchu na svahu. Má dva větrací

součástí je i speciální

rozmístění tkaniny

níte každý kousek oblečení

vrstev výkonných technic-

zabezpečuje teplo tam,

těla. Výsledkem této

otvory na hrudníku

vrchní vrstva rukavic

s výbornou absorpční

v samostatné přihrádce.

kých tkanin patentovaných kde je nejvíce potřebné.

technologie je nejen

a 3bodový spojovací

pro dny s extrémně

schopností pohlcení

Ve vrchní části najdete

společností KJUS s různými Důmyslný systém větrání

maximální tepelná

systém pro jednoduché

chladným počasím.

vlhkosti přispívá

praktickou přihrádku

vlastnostmi, které dohro-

na holeni a zadních čás-

pohoda, ale i minimalizace

přichycení na základní

k optimalizaci tělesné

pro vaše rukavice a brýle

mady dokonale pracují

tech nohou zabezpečuje

hmotnosti a objemu

bundu Shell jacket

teploty.

spolu s návodem k použití

jako celek. Novinkou

okamžité chlazení bez

oblečení.

a kalhoty 7SPHERE. Změní

jednotlivých součástí,

je i systém chlazení

ohledu na to, zda lyžujete

se na vestu pouze jedním

který vám zaručí výběr

AC-Vent Advanced, který

nebo stojíte ve frontě

zatáhnutím za rukáv díky

nejvhodnější kombinace

využívá proud vzduchu

na lanovku.

převratnému zipu společ-

oblečení.

během lyžování k regulaci tělesného mikroklimatu.

nosti YKK.

FOTO: PETR ČAPEK

MAG

64 PRAVDY A MÝTY O POČASÍ

27.–28. LISTOPADU 2015 ZAČÍNALA ZIMA KRÁSNĚ – V KRKONOŠÍCH NASNĚŽILO 30 ČÍSEL. JENŽE DALŠÍ DEN PŘIŠLO TEPLO A DÉŠŤ, VŠECHNO NAPADANÉ SE ROZTÁLO A ODTEKLO. A TO BYLO PRO ZAČÁTEK ZIMY NADLOUHO VŠECHNO. SNAD TO LETOS BUDE JINAK

PRAVDY A MÝTY

LYŽAŘŮV „EVERWHITE“

ANEB KDYŽ SI METEOROLOGOVÉ POVÍDAJÍ, JAKÁ BUDE ZIMA

TAKY UŽ SE NEMŮŽETE DOČKAT, AŽ KONEČNĚ ZAKROJÍTE ČERSTVĚ NABROUŠENÉ HRANY DO BÍLÉ NÁDHERY? TIŠE SI BROUKÁTE LYŽAŘSKÝ PODZIMNÍ EVERGREEN S REFRÉNEM: JAKÁ BUDE, JAKÁ BUDE, JAKÁ BUDE… CHYTÁTE SE KAŽDÉ ZPRÁVY, KTERÁ BY VÁS DOKÁZALA PŘIVÉST K NADĚJI, ŽE TO LETOS BUDE SE SNĚHEM O HODNĚ NEBO ASPOŇ O TROCHU LEPŠÍ NEŽ VLONI? JE PRAVDOU, NEBO POUHÝM MÝTEM, ŽE BY PO „NORMÁLNĚJŠÍM“ LÉTĚ MOHLA PŘIJÍT „NORMÁLNĚJŠÍ“ ZIMA? A PŘIJDE? TEXT:

ALENA ZÁRYBNICKÁ

o je otázka! S kolegou Michalem Žákem vedeme na toto téma nekonečné debaty… Asi víte, že se odpovědi nedočkáte, ale třeba v našem rozhovoru najdete aspoň něco, co pro vás bude nové a zajímavé. A to taky nemusí být k zahození. A jen tak mimochodem, co si takhle pobrukovat na místo „evergreenu“ raději „everwhite“? To by mohlo čarovat…

Jsem ráda, že na tohle povídání budeme dneska dva. Říkám si totiž, že sdílená starost je poloviční starost a sdílená radost dvojnásobná… Jen je otázka, jestli to není tak, že já teď budu mít o půl starosti víc. Jinak samozřejmě rád odpovím na tvé všetečné otázky. Ale dopředu říkám, že na otázku: „Bude na Vánoce sníh?“ odpovídám: „Nebude.“ Pak můžeš být maximálně příjemně překvapená, když to nevyjde… V meteorologii pořád zůstává spousta témat, ve kterých by meteorologové radši čarovali,

než počítali, a právě sezónní předpovědi k takovým patří. Přesto, vydávají je i renomovaná pracoviště… K sezónním předpovědím musíme přistupovat podstatně odlišně než k předpovědím na několik dnů dopředu, které běžně vídáme a používáme, ať už je čerpáme z internetu, televize, novin, nebo jiných sdělovacích prostředků. V těchto běžných prognózách totiž meteorologové sdělují, jak konkrétně bude vypadat počasí v daném dni na daném místě nebo v dané oblasti. To znamená vývoj oblačnosti, výskyt a skupenství srážek, teploty maximální i minimální, směr a rychlost větru… Jde vlastně o tzv. deterministickou předpověď – která nám říká, jaké počasí nebo jaký jev a kdy se v dané lokalitě vyskytne. Takové prognózy má cenu vydávat – a tedy i sdělovat a sledovat – na cca 7–10 dnů dopředu. Sezónní předpovědi – vzhledem k tomu, že jde o předpověď na podstatně vzdálenější období – ale vypadají podstatně jinak. Vycházejí z principu pravděpodobnostní předpovědi – to znamená, že nám neprozradí, jaké konkrétní počasí bude třeba za 25 dnů; i když i takové

MICHAL ŽÁK Mgr. Michal Žák. PhDr. absolvoval magisterské a doktorandské studium na Katedře fyziky atmosféry MFF UK v Praze. A právě tam dnes přednáší synoptickou meteorologii a regionální klimatologii České republiky. V Českém hydrometeorologickém ústavu pracuje na odboru klimatologie. Zabývá se především studiem změny klimatu města, ale i praktickými úkoly všeobecné klimatologie. V České televizi působí od roku 2005. Kromě tradičních relací o počasí se podílel na pořadech Počasí ve světě a Turbulence. Rád cestuje, spíš ale za teplem než za sněhem, jinými slovy – hory raději v létě než v zimě. informace lze, bohužel, na webech najít. Ale s jakou pravděpodobností bude třeba daný měsíc teplotně nadprůměrný nebo srážkově průměrný apod. Obecně sezónní předpovědi častěji udávají právě odchylku daného období od dlouhodobého normálu než konkrétní hodnoty. Vzhledem

Správná interpretace – to je bezpochyby základ… Sezónní předpovědi nám můžou ukázat, jaký charakter by počasí v daném období mělo mít, například teplotně nadprůměrný měsíc nebo třeba srážkově bohatší. Rozhodně ale od nich nemůžeme očekávat odpověď na otázku typu: „Bude na Vánoce sníh?“ položenou v polovině října. Některé produkty sezónních předpovědí také udávají informaci o tom, zdali pro danou oblast je spočtená předpověď vůbec využitelná. Například výše zmíněné centrum NCEP sice vydá předpověď odchylky teplot pro listopad, která vypadá dost konkrétně, ale na další mapě zjistíme, že vlastně tato informace je v podstatě nevyužitelná – pro dané období prostě neexistuje dostatečně silný signál, abychom danou předpověď měli brát v úvahu. Český hydrometeorologický ústav sezónní předpovědi nevydává. Zatím? ČHMÚ vydává měsíční předpověď počasí, resp. předpověď na 4 týdny, a to každou sobotu odpoledne. Sezónní předpovědi v nejbližší době určitě vydávat nebude. Jeden z hlavních důvodů je prostý fakt, že střední Evropa je z hlediska sezónních předpovědí obtížně předpověditelnou oblastí. Nejdelší období, na které se tedy speciálně pro Česko v ČHMÚ zaměřují, je 30 dní. Dlouhodobá předpověď, která, jak už jsi řekl, je vydávaná vždycky v sobotu, je pořád velmi žádaná. A stejně jako sezónní předpovědi – ne vždycky ale dobře interpretovaná… Jde o už zmíněnou pravděpodobnostní předpověď – udává tedy pravděpodobnost, že daný týden, resp. celé čtyřtýdenní období, bude teplotně nebo srážkově nad-, pod- či průměr-

né. Současně je k dispozici i rozpětí týdenního průměru minimálních nočních a maximálních denních teplot – tedy meze, v nichž se teploty pravděpodobně můžou pohybovat – nikoliv ale hodnoty, které by se měly vyskytnout. Jedná se ale přesněji vlastně o výhled než o skutečnou předpověď. Berme ji jako prognózu převažujícího stavu, tedy jakési zprůměrované reality. Na tomto místě bych rád zdůraznil také to, že se nedá aplikovat pro předpověď nějakých jednou či dvakrát se vyskytujících extrémních hodnot – například pokud se očekávají v daném období teploty v průměru kolem 25 °C, neznamená to, že nemůžou přijít třicítky nebo naopak teploty pod 20. Tento fakt řadě „novinářů“ uniká a interpretují tuto předpověď mylně. Bohužel, neoprávněná kritika se pak nesnese na jejich hlavu, ale na hlavu meteorologů. A je třeba taky připomenout, že úspěšnost dlouhodobého výhledu se pohybuje u teplot kolem 75 %, u srážek kolem 65 %. V živé paměti máme pořád loňské horké léto. Ačkoli my meteorologové neradi používáme přívlastky, jako je například „extrémní“, léto roku 2015 si ho bezpochyby zaslouží.

Zima 2015/16 začala velmi zvolna. Relativně vysoké teploty v listopadu a prosinci nedovolily výrobu technického sněhu. A na mnoha místech se tak začalo lyžovat až po Vánocích… V posledních 10 letech převažovaly nadprůměrně teplé listopady – naposledy chladnější byl listopad v roce 2007, poslední opravdu studený listopad jsme ale zažili v roce 1998. Naopak podobně teplý, jako byl ten loňský listopad, jsme měli i o rok dřív, v roce 2014 – ten byl ještě nepatrně teplejší. Pokud jde o prosinec, tak ten loňský, to byl opravdu teplý extrém: odchylka za celé Česko činila +4,7 °C! A stal se tak nejteplejším od roku 1961. Hodně teplé prosince jsme zažili taky v letech 2006 nebo 2011. Naopak sen milovníků zimy určitě splnil mrazivý prosinec roku 2010. Zima pak byla podle mého názoru typická tím, že se na horách sice relativně často vyskytovaly srážky, ale často sníh střídal déšť – a to i v polohách, kde bychom to tak úplně nečekali. To je pravda, i na hřebenech hor se poměrně často objevily dešťové srážky – mohly za to opakované vpády teplého oceánského vzduchu od západu až jihozápadu. Vzduch byl natolik teplý, že i v nejvyšších polohách pršelo, a to i uprostřed zimy. Jak říkali vloni v zimě Tatranci: „My máme od 1 500 m sněhu dost.“ Na což my jsme mohli po pravdě odpovědět snad jedině to,

5 POČET DNÍ

k tomu, že vypracovat sezónní předpověď není nic jednoduchého, vydávají je pouze specializovaná centra – například Britský meteorologický ústav MetOffice, klimatický předpovědní systém americké organizace NCEP. Sezónní předpovědi vydává i evropská organizace ECMWF, jenže tyto předpovědi pro Evropu nejsou zpravidla volně přístupné.

Extrémní bylo zejména z hlediska bezprecedentního výskytu tropických dnů, ale i nocí. Každopádně bylo především velmi suché a teplé. Loňský srpen byl nejteplejším od roku 1961, odkdy se srovnání pro celou republiku počítají. A červenec byl třetím nejteplejším. A třeba letní prázdniny byly v pražském Klementinu vůbec nejteplejší dokonce od roku 1775!

9 MĚSÍC

12 PRADĚD CHURÁŇOV

2 PŘIMDA LIBEREC

PRŮMĚRNÝ MĚSÍČNÍ POČET DNÍ SE SNĚŽENÍM NA VYBRANÝCH STANICÍCH

MOŠNOV PRAHA, KARLOV

ZDROJ: ATLAS PODNEBÍ ČR, TOLASZ A KOL., 2007 ČHMÚ A UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

ZDROJ: INFOMET.CZ

TEPLOTA °C

ROK

SEZÓNNÍ PRŮMĚRNÉ TEPLOTY V KLEMENTINU, LETNÍ PRÁZDNINY 1775–2015

že „my taky“. Zkrátka na to, aby pořádně sněžilo, byly naše hory trochu nízké. Tak samozřejmě platí, že čím vyšší hory, tím větší šance na kvalitní a vysokou sněhovou pokrývku. I když třeba zima 2013/14 byla extrémně chudá na sníh nejen na českých horách – jednoduše bylo sucho a ani nepršelo. Na druhou stranu s ohledem na dlouhodobě se zvyšující teploty, které v posledních desetiletích i v Česku zažíváme, stoupá taky hranice, od které se začíná vytvářet sněhová pokrývka – za posledních 50 let se zvýšila zhruba o 60 až 80 metrů. Po loňském rekordním létě se to následující zdá subjektivně chladné a deštivé. Jaká je realita? Může se to zdát, ale znáš to, lidská paměť je selektivní a děravá. Například loňský červen byl podstatně chladnější než ten letošní. Letošní červenec byl sice chladnější než loňský, ale stále teplotně nadnormální. Srpen už ale teplejší nebyl – ačkoliv na jeho konci jsme měli poměrně teplo. Na rozdíl od toho loňského léta bylo to letošní vlhčí (což je jen dobře), i když jen červenec přinesl víc srážek, než je obvyklé. Červen byl normální a v srpnu spadla zhruba polovina toho, co je obvyklé. Pro letošní léto byla ale typická jeho proměnlivost. Střídala se období teplejší s chladnějšími, teplé vlny neměly dlouhého trvání (maximálně 3 až 4 dny). Navíc se v červnu a červenci taky poměrně často objevovaly bouřky – ty ale můžou za to, že na některých místech spadlo výrazně víc vody, než kolik má, zatímco jinde zažívaly spíše sušší léto. Prostorová proměnlivost srážkových úhrnů v bouřkách totiž může být značná. (Rozhovor proběhl před teplým obdobím v září 2016 – pozn. red.) Usuzovat na to, jaká bude zima po takovém létě, to by bylo asi čiré bláznovství? Naprosto. I když i takoví blázni se najdou a je mi jasné, že ty bys ráda slyšela odpověď ve smyslu – podobné léto bylo roce 2010, a pak přišla na sníh bohatá zima… Podobu zimy ovlivňuje cirkulace, tedy to, odkud k nám proudí vzduch. To je zase dáno polohou tlakových výší a níží. Trajektorie jejich pohybu ovlivňuje kromě mnoha dalších faktorů taky El Niño. V posledním loňském čísle SNOW jsem o Jezulátku a jeho relativně zanedbatelném vlivu na počasí u nás psala. Podle předpovědí amerického střediska CPC mělo na přelomu jara a léta slábnout. Stalo se tak? Ano, po vrcholu, který nastal během loňského listopadu a prosince, došlo na jaře k výraznému slábnutí El Niña, tedy ochlazování východní částí tropického Pacifiku. Koncem jara už bylo El Niño historií, v současnosti jsou podmínky neutrální, ale je pravděpodobné, že během tohoto podzimu až zimy se objeví opačná fáze, tedy La Niña – v takovém případě je voda ve východní části tropického Pacifiku studenější než obvykle.

Skutečně neexistuje žádná studie, která by ukazovala na souvislost El Niña a našeho počasí? Jak se říká, v atmosféře vše souvisí se vším. Už v roce 1966 Jacob Bjerknes (mimochodem syn velmi proslulého meteorologa, který založil moderní předpovědi počasí) naznačil, že změny v Pacifiku musí mít alespoň nějaký vliv na cirkulaci nad Atlantikem. Řada studií, která se vlivu El Niña na počasí v Evropě věnuje, se v podstatě shoduje na tom, že čím výraznější je El Niño, resp. La Niña, tím větší vliv na Evropu lze najít. Problém ale je, že Evropa je od Pacifiku už tak daleko, že další faktory dané například stavem Atlantiku i přilehlé části Arktidy dokážou vliv El Niña naprosto přebít a třeba i otočit. Tudíž stavět na tomto jevu prognózu pro Česko je dosti ošemetné, resp. spíš nemožné. Ale abych se vrátil k otázce, některé studie si vlivu El Niña na české poměry všímají, ale jde spíš o klimatické záležitosti než vazbu na konkrétní průběh počasí (třeba vazbu na sucho).

Vraťme se zpátky na začátek. Už jsou k dispozici sezónní předpovědi na zimu? Téhle otázky jsem se bál od okamžiku, kdys mě o tento rozhovor požádala. Inu, jisté první náznaky jsou – ale upřímně, je to hodně daleko. A zatím spíše favorizují o něco teplejší než chladnější varianty. Srážek by mělo být tak nějak blízko normálu. Ale opravdu je to hodně daleko, berte to s velkou rezervou. Na poněkud relevantnější prognózy bych radil vyčkat do listopadu. Tak to Tě beru za slovo! A až bude sezónní předpověď k dispozici, podělíme se o ni rádi se čtenáři na portálu SNOW.cz. Díky, Michale! Je nám líto, jestli jsme vám tím naším povídáním sebrali nějakou tu iluzi o tom, co všechno moderní meteorologie dokáže. Každopádně bychom byli radši, kdyby počasí příliš často nevybočovalo ze svých obvyklých standardů. A modely dokázaly vypočítat všechno dokonale přesně. A ještě navíc podle našich představ… Jenže to bychom opravdu museli umět čarovat!

DATUM

20 40 60 80 100km 1 : 2 000 000 10. 9.

20. 9. 30. 9. 10. 10. 20. 10. 31. 10. 10. 11. 20. 11.

PRŮMĚRNÉ DATUM PRVNÍHO SNĚŽENÍ

20 40 60 80 100km 1 : 2 000 000

PRŮMĚRNÉ DATUM POSLEDNÍHO SNĚŽENÍ

DATUM 31. 3. 10. 4.

20. 4. 30. 4. 10. 5. 20. 5. 31. 5.

ZDROJ: ATLAS PODNEBÍ ČR, TOLASZ A KOL., 2007 ČHMÚ A UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

MAG

66 PRAVDY A MÝTY O POČASÍ

rodejnách

Exkluzivně v p

místo 3 499,-

2 799,-

NENÍ TO SNÍH, ALE AŽ DOZRAJE, BUDE SE CHOVAT JAKO SNÍH. PŘIPRAVÍ VŘELÉ MRAZIVÉ UVÍTÁNÍ KONVENČNÍMU TECHNICKÉMU SNĚHU I ORIGINÁLU Z NEBE

MAG

TOVÁRNA NA SNÍH SNOWFACTORY – TECHNICKÝ SNÍH I V PŮLI LÉTA?

SNÍH JE STÁLE VZÁCNĚJŠÍ ZBOŽÍ. MODLÍ SE ZA NĚJ NEJENOM LYŽAŘI, ALE ZEJMÉNA PROVOZOVATELÉ LYŽAŘSKÝCH STŘEDISEK, KTERÝM NA EXISTENCI SNĚHU LEŽÍ ŽIVOBYTÍ. KONVENČNÍ TECHNOLOGIE TECHNICKÉHO ZASNĚŽOVÁNÍ – I TY NEJVYSPĚLEJŠÍ – MAJÍ JEDEN ZÁSADNÍ LIMIT: JSOU ZÁVISLÉ NA MINUSOVÉ TEPLOTĚ. A UŽ NEJEDNOU SE UKÁZALO, ŽE TA JE SCHOPNA NECHAT JE NA HOLIČKÁCH. I PROTO VZNIKÁ TLAK NA VYNÁLEZ NĚČEHO NOVÉHO, SPOLEHLIVĚJŠÍHO. NADĚJI, ŽE SE LYŽOVÁNÍ EFEKTIVNĚ VZEPŘE GLOBÁLNÍMU OTEPLOVÁNÍ, PŘEDSTAVILA JIHOTYROLSKÁ FIRMA TECHNOALPIN SVÝM PRODUKTEM SNOWFACTORY. TOVÁRNA NA SNÍH. TEXT: LUKÁŠ VAVRDA FOTO: TECHNOALPIN

ato nová zasněžovací technologie byla zatím použita na sedmi místech na světě – původně byla zaměřena na zasněžování menších ploch, zejména biatlonových tratí či skokanských můstků, produkce sněhu je ale kumulovatelná s počtem výrobních jednotek a význam technologie proto může překvapivě expandovat.

Sníh v létě

Vývoj byl zahájen před pěti lety, první prototyp byl použit v roce 2014 ve Winterbergu a nyní je na celém světě v provozu 18 těchto zařízení. V kalifornském středisku Boreal Mountain resort již dokonce od letošního roku poskytují díky této technologii venkovní lyžování po celý rok. V Borealu se rozhodovali pro zavedení Snowfactory i kvůli minulým zimám, během kterých spadl nižší úhrn srážek, než očekávali. Primární účel zavedení technologie však byl letní freeski kemp – funkčnost systému otestovali vysněžením celého snowparku pro letní exhibice i výuku. Letní

kempy v Borealu za účasti především mladých progresivních jezdců potvrdily, že technologii je opravdu možné používat i pro letní zasněžování, a chtějí v tomto trendu pokračovat i v příštích letech.

Monínec – první na světě

V Evropě technologie Snowfactory dosud nebyla použita k systematickému zasněžování sjezdových tratí, využívalo ji jen zmíněné severoněmecké středisko Winterberg jako doplněk k tradičním systémům. Nová jednotka se letos objeví i v polském Karpaczi, jen na Monínci ale do toho šli skutečně ve velkém – pořídili si hned tři jednotky, z toho jednu mobilní (ta bude u spodní stanice). Cena za to? Přes 51 milionů korun. Je to trochu krok do šera, protože technologie není v podobném provozu dostatečně odzkoušená, a Monínec tak může být přelomovým projektem firmy Technoalpin. Když se osvědčí, dá se předpokládat, že se jihotyrolské společnosti otevřou nové trhy. Snowfactory nemá v podmínkách sjezdařského areálu za cíl nahradit běžný způsob zasněžování, už proto, že produkce sněhu je výrazně dražší. Umožňuje ale zasněžovat při vysokých teplotách – na Monínci počítají do 15°C, ale zařízení dokáže tvořit sníh při jakékoli okolní teplotě – jde pak jen o jeho výdrž.

Jistota lyžování od 26. října

To, že se první část Monínce rozjede – jak tvrdí plány – 26. října, má spíše marketingový význam, bude se lyžovat na malé sjezdovce pod hotelem, za čímž asi náročný lyžař nepřijede. I tak ale tato atrakce svou klientelu přiláká. 17. listo-

UVNITŘ VÝMĚNÍKU ZAMRZÁ VYSOCE FILTROVANÁ VODA NA JEHO STĚNÁCH, NÁSLEDNĚ SE IHNED SEŠKRABUJE A DISTRIBUUJE DO EXTERIÉRU

padu se ale má už lyžovat v horní části hlavní sjezdovky, což je ten nejsportovnější kus kopce na Monínci. Přesto by asi bylo naivní si od této možnosti slibovat nějaký zásadní příliv nových klientů – ačkoli kdo ví, hodně bude záležet na tom, jak opravdu bude kopec vypadat, tedy i na průběhu počasí před i v daný moment. Zásadní výhoda Snowfactory je ale v tom, že se výrazně zvýší pravděpodobnost včasného otevření střediska, tedy před Vánoci, kdy se naplno projevuje posezónní hlad lyžařů a vánoční prázdniny jim dávají pro lyžování časový prostor. Sníh ze Snowfactory vytvoří kvůli své nízké teplotě spolehlivě podchlazený podklad. To, co vypadává z kouzelného stroje, totiž není sníh, ale tenké polámané destičky ledu, které se jeho další distribucí a zejména v útrobách frézy sněžné rolby upravující trať promění v drobné krystalky připomínající sypký zmrzlý sníh, kvůli své konzis-

JEDNOTKY SNOWFACTORY UŽ STOJÍ V PLNÉ SÍLE NA MONÍNCI. AŽ BY SE CHTĚLO ZPÍVAT: BYL TO TEN SLAVNÝ DEN, KDY K NÁM BYL ZAVEDEN…

tenci někdy nazývaný cukr. Abyste si na takovém sněhu mohli příjemně zalyžovat, musí dozrát, stát se kompaktním, přijmout něco vzdušné vlhkosti. Nebo lépe se musí pokrýt běžným technickým sněhem. Podklad ze Snowfactory, i minimální, zvýší efektivitu konvenčního zasněžování, protože čerstvé a často dostatečně nezchlazené krystalky sněhu ze sněžných děl dopadnou na podchlazený podklad – vrstvu sněhu ze Snowfactory, – kde neroztají. Navíc na takový podklad bude stačit o dost tenčí vrstva technického sněhu, takže středisko dokáže spustit opravdu plný provoz po prvních mrazivých dnech. A pak jsou tady další, spíše jarní výhody: jedno kriticky odtáté místo totiž pošle do jarního režimu areál. Nikoli tehdy, pokud se ho podaří „zalátat“ sněhem ze Snowfactory.

Jak sníh vzniká?

Celý proces tvorby tohoto typu sněhu začíná tím, že se čistá voda jednoduše zmrazí v tepelném výměníku – chladicí prostředky jsou v uzavřeném oběhu a nemohou se tak dostat na sjezdovku a znečišťovat přírodu, stejně jako je tomu u domácího mrazáku. Celé zařízení vypadá jako nákladový lodní kontejner a funguje právě jako obrovský mrazák nebo výrobník ledové tříště, někdy je též přirovnáváno ke

klimatizaci. Ve vnější oddělené vrstvě kontejneru je v potrubí chladicí chemická látka, od níž je další vrstvou oddělena voda, která díky vzniklému chladu zmrzne. Nejedná se tedy, jak jsme už uvedli, o sníh, ale spíše ledovou drť (ledová tříšť, kterou si v létě kupujeme v cukrárnách, je dost zavádějící, obsahuje hodně tekuté vody, zatímco led ze Snowfactory je kapalné vody díky svému zchlazení zbaven). Technicky vzato jsou z co nejčistší vody (systém je vybaven velmi technologicky náročnou soustavou filtrů) vytvořeny „šupinky“ ledu o teplotě cca –5 °C s co nejnižší zbytkovou vlhkostí – proto může vytvořený sníh absorbovat okolní vlhkost, čímž se zvyšuje jeho trvanlivost (viz infobox Suchý sníh), a ty jsou pak drceny, distribuovány a rozprašovány na sjezdovku v okruhu 200 metrů. Za hodinu jedno zařízení vyprodukuje až 2,3 tuny zmrzlé hmoty. Výhodou systému je i jeho jednoduchost při instalaci – dodáván je totiž v jednoduše přepravitelném samostatném kontejneru, který je umístěn na svah, napojen na elektřinu a vodu a již může vesele zasněžovat – energie zařízení sice spotřebuje až pětkrát více než tradiční sněžná děla, ale oproti jejich spotřebě cca 400 litrů vody za minutu spotřebuje Snowfactory pouhých asi 60.

ÚSTÍ Z NITRA ZÁZRAČNÉHO STROJE, LENZERHEIDE. TAM SE SYSTÉM POUŽÍVÁ PRO BRZKOU PŘÍPRAVU BĚŽECKÝCH TRATÍ

WINTERBERG V SEVERNÍM NĚMECKU POUŽIL PRODUKT JEDNÉ JEDNOTKY SNOWFACTORY NA ZASNĚŽOVÁNÍ SVÉ SJEZDOVKY UŽ LONI – JEDNÁ SE OVŠEM O SJEZDOVKU DOST JINÝCH PROPORCÍ, NEŽ MÁ MONÍNEC

Spása pro nízko položená střediska

Technoalpin věří, že Snowfactory zachrání níže položená střediska a umožní pokračovat v lyžování i při vyšších průměrných teplotách v zimě – pokud ovšem najdou ve svých kapsách potřebnou tučnou sumu. Do zařízení na Monínci složeného ze dvou stacionárních a jedné mobilní jednotky středisko investovalo obřích 51 milionů Kč! Možná i proto je zatím Snowfactory stále koncipován jako přemístitelná záloha pro důležité závody či akce, na kterých je potřeba mít jistotu, že bude aspoň tolik sněhu, aby byl provozovatel schopen akci zdárně zorganizovat. Suchý sníh vzniká při nízkých teplotách v celé troposféře a je složen z velkého procenta vzduchu a méně vody – v poměru až 30 : 1. Tohoto provzdušnění je u Snowfactory dosaženo právě drcením ledu o nízké teplotě. Takový sníh obsahuje tedy větší vzduchové kapsy mezi zmrzlými krystaly vody, proto může pohlcovat okolní vlhkost právě do těchto mezer – představte si rozdíl mezi zdí z do sebe zapadajících cihel a druhou zdí z neopracovaných kamenů – v té druhé bude logicky více vzduchových skulin. V tom případě voda, která se dodatečně nasákne do suchého sněhu, bude něco jako malta, kterou vyplníme spáry v kamenné zídce. Tento sníh je tedy proti mokrému sněhu tvořen velkým množstvím malých krystalů. To vše má za důsledek delší trvanlivost sněhu – u Snowfactory je pro dosažení firnovitého podkladu třeba trať urolbovat, sníh však zůstane přemrzlý a suchý. Nelze z něj tedy uplácat sněhuláka, jelikož není kompaktní – tuto vlastnost sněhu dodává právě vyšší vlhkost, působící jako lepidlo.

NA MONÍNEC NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU! VYZKOUŠEJTE SNÍH ZE SNOWFACTORY!

70 BYZNYS ZÁKULISÍ (NEJEN ČESKÉHO) HORSKÉHO BYZNYSU – DÍL Č. 45

CO BRZDILO

FOTO: VÍT MOUDRÝ

MAG

ROZVOJ HORSKÝCH AREÁLŮ PO ROCE ´89

SA HARRACHOV A.S. BYL POLISTOPADOVÝM PRŮKOPNÍKEM NOVÝCH TECHNOLOGIÍ. A TO JAK ZASNĚŽOVACÍCH SYSTÉMŮ, AUTOMATICKÉHO ODBAVOVACÍHO SYSTÉMU, TAK POHODLNÉ MODERNÍ LANOVÉ DRÁHY

V LISTOPADU 1989 JSME SI NA VÁCLAVÁKU ZAZVONILI KLÍČI, URONILI SLZU ŠTĚSTÍ, ŽE BOLŠEVIK JDE DO PRYČ, A MYSLELI SI, ŽE OD ZÍTRA BUDE DEMOKRACIE, TRŽNÍ HOSPODÁŘSTVÍ A BUDE DOBŘE. I HORALÉ ZASTŘÍHALI UŠIMA, ŽE SE KONEČNĚ ROZLETÍ K VÝŠINÁM SVÉHO ROZVOJE. č radostnější byl konec bolševika, o to slzavější bylo zjištění, že narovnání 45 let rudého marastu bude ještě hodně bolestivé. Proč? Za desítky let důsledného znárodňování všech možných i nemožných majetků totiž nepatřilo nikomu nic. Průřezem všemi obory bylo všechno všech, a to prostřednictvím národních a státních podniků, zemědělských družstev nebo organizací tehdy všemocné Národní fronty. Horalé, natěšení na okamžitý rozvoj horských středisek, stáli najednou oběma nohama v slzavém údolí nemohoucnosti, a to právě proto, že nikomu nic nepatřilo. Zejména z tohoto důvodu byl rozvoj našich horských resortů zpočátku tak pomalý. Pro nízký stupeň rozvoje byl (většinou bohužel neprávem) drtivě kritizován a pořádně se rozběhl až cca po 15 letech po listopadu ´89.

Restituce

Stejně jako jinde i na horách se restituční nároky vztahovaly v podstatě na

všechno. Na pozemky, lesy, nemovitosti, horské chalupy a hotely, prostě nebylo skoro věci, o které by se mohlo s určitostí říci „tohle patří panu Novákovi a basta“. Pro horaly byly nejpodstatnější majetkové poměry, které se týkaly pozemků a lesů. Postavte totiž lanovou dráhu za devítimístnou částku na pozemku, kde vám nějaký restituent za pár let řekne, abyste si ji odnesli do obýváku nebo mu zaplatili astronomický nájem! Totéž se týkalo lesů, které se navíc ve většině případů dotýkají nebo dokonce jsou přímo na území národních parků nebo chráněných krajinných oblastí. A právě pro tuto oblast se vytvářel pro budoucnost krutý precedens. Zatímco jsme zvonili klíči, v Praze 1 v Bartolomějské ulici a na nově vytvořeném Ministerstvu životního prostředí se dlouho do noci horečně pracovalo. V Bartolomějské se skartovávaly „nepohodlné“ materiály konfidentů i prominentů a vyráběly jiné na „čisté“ umělce, vědce nebo disidenty, kteří byly v následujících letech dehonestováni za něco, o čem většina neměla ani tu-

šení – viz třeba kauza Kubišová… Jak to mohu vědět? To vše mi vyprávěl jednou k ránu u ohnivé vody vysoce postavený důstojník StB, který (uklizen) po „listopadu“ provozoval v Železné Rudě malý penzion. Na životním prostředí zase horečně pracovali „zelení“ bolševici a estébáci na proslulém zákonu č. 114 Sb. o ochraně přírody, který je spolu s hodnocením EIA tím největším bičem na

FOTO: VÍT MOUDRÝ

TEXT: VÍT MOUDRÝ

cokoliv, co by vás na horách, ale i jinde napadlo postavit. Tito „zkušení“ a protřelí rudí harcovníci dobře věděli, co bude obnášet moci hovořit do pozemků, lesů a byznys plánů. Tak se tehdy z mnoha rudých stali přes noc zelení… Z toho ale nic nebylo latentním restituentům samozřejmě známo. O horské pozemky a lesy si tak „hodili“ v restitučních řízeních jak fyzické osoby, tak nejrůznější korporace, církve, emigranti a předválečná tuzemská i zahraniční šlechta. Docela pěkná sešlost, že? Nejdříve se zjišťovalo, komu vlastně restitucí poptávaný pozemek nebo les patřil. Zápisy Pozemkových a katastrálních knih byly přitom v řadě případů nedohledatelné, neúplné nebo dokonce skartované a zničené. Složitě se proto hledaly i nejrůznější dokumentační návaznosti potvrzující poptávané majetky. Dalším „problémem“ byly Benešovy dekrety. Těmi byl po válce konfiskován majetek kolaborujících občanů a šlechty. Bylo-li někomu v poptávané restituci řečeno, že se na něho tyto dekrety vztahují, většinou následovaly mnohaleté soudy. Některé, zejména ty šlechtické, trvají dodnes… Samozřejmě až do konečného verdiktu soudu se na pozemcích stavět nemohlo a dodnes třeba nemůže. Samostatnou kapitolou byly církevní restituce. Stát se rozhodl je neřešit v jednotlivostech, ale komplexně. Jak známo, norma týkající se církevních restitucí vešla v platnost teprve nedávno a v současnosti se lesy a pozemky církvím vydávají – 26 let po „listopadu“…

STARÝ, ALE STÁLE EFEKTIVNĚ RYCHLÝ TELESKOPICKÝ VLEK POMA V ROKYTNICI N. J. DOPROVÁZÍ OD R. 1996 MODERNÍ LANOVÁ DRÁHA

Přitom velká část z těchto pozemků se nachází právě na horách a v pohraničí. Mohu uvádět další a další souvislosti komplikující majetkové nabytí pozemků. Nicméně i ty výše uvedené stačí k tomu, abyste si udělali představu, jak velký problém bylo investovat desítky či stovky milionů korun v horských areálech s nejasnými majetkovými vztahy. Problém se totiž dále řetězil, a to ponejvíce při jednání s bankovními domy.

Bankovní systém

I nový bankovní systém se teprve tvořil. Vláda umožnila v prvních letech svobody vznik desítek bankovních domů a kampeliček, z nichž některé byly založeny, jak později život ukázal, za jediným účelem – k jejich budoucímu vytunelování. Banky na pokyn tehdejší „privatizační“ vlády vydávaly úvěry v obrovských částkách zběsilým tempem doslova všem a na všechno možné. Chtěl jsi koupit fabriku? Žádný problém. Našel sis odhadce, zašel s „cinknutým“, hodně nadsazeným odhadem k notáři, potom do banky a člověk dostal klidně desítky, stovky miliónů korun úvěru dejme tomu na obnovení výroby. Fabrika po delším nebo kratším čase zkrachovala a nic se nedělo. Řeklo se – no co, nevyšlo to, začínající podnikatel neměl tolik zkušeností. Byl to však fatální omyl. Majitel sice zkrachoval, ale vytunelované peníze byly přitom někde dobře „uklizeny“. Zákon o exekucích neexistoval a jelo se dál. Stejný člověk šel posílen „podnikatelským“ (ne)úspěchem do banky v klidu opětovně, znovu a znovu a půjčoval si vesele dál, protože byl prakticky nepostižitelný. Pochopil jsem podobné „podnikání“ až poté, když Prahou začaly ve větším množství jezdit drahé luxusní auťáky. Říkám si: kde na to ty lidi berou, když všichni, koho znám, makáme od nevidím do nevidím a před domem nám stále stojí v nejlepším případě rodinný klenot Škoda 120 L s křidélky na stěračích a tuzexovými poklicemi na kolech? Jsi úplnej blbec, říká mi kamarád pracující v bance a celý příběh o „úvěrech“ mi odříká jako básničku. Je fakt, že jsem v tomto blbec asi byl, v mládí odkojen skautem, kterého by něco podobného ani ve snu nenapadlo. Ale šlo to a řada „podnikatelů“ si na bankovním (ne)systému neskutečně namastila kapsu. Celé to tunelování nemohlo zůstat dlouho bez odezvy státu a tzv. cedulové banky (ČNB). Nicméně než se vše upravilo, musely být dokonce některé velké banky důkladně „podepřeny“ gigantickou státní finanční infuzí, protože reálně

hrozilo zhroucení celého bankovního trhu s možným dominovým efektem. Některé jiné, menší banky spolu se slabými kampeličkami zkrachovaly. A banky si vypracovaly nové, výrazně lepší ochranné mechanismy. Týkalo se to zejména oddělení, kterému se říká „risk“. Tedy oddělení, kde se mimo jiné posuzuje podnikatelský záměr s ohledem na jeho ziskovost, návratnost a majetkové krytí úvěru. A proč o tom všem vůbec píši? Protože se vše bytostně týkalo i rozvoje horského byznysu. Nikdo neměl ve štrozoku deseti- nebo stamilióny korun na nové investice. První instituce, kam se šlo, byla samozřejmě banka. A to bylo většinou ouvej. Horský areál většinou měl majetkové krytí poptávaného úvěru ve formě stávajících lyžařských vleků, budov nebo dalšího vybavení. Takže si jeho představitelé byli jistí, že majetkové krytí bgude pro získání úvěru dostačující. Jenže prakticky žádná banka neuměla ve svém zbrusu novém oddělení „risku“ posoudit podnikatelský záměr horského byznysu. Banky měly ze zahraničí zakoupené všelijaké programy na vyhodnocení podnikatelského záměru nové fabriky na šrouby, slepičárny, hotelu, nové válcovací stolice do hutí, taxíku, traktoru a podobně, ale téměř žádná banka tehdy neuměla vyhodnotit rizika související s poskytnutým úvěrem do oblasti horského byznysu. Třeba nákupu lanové dráhy, stroje na úpravu tratí, odbavovacího nebo zasněžovacího systému. To byl kardinální problém a až po předlouhých 10 až 15 letech po „sametové revoluci“ to pár bankovních domů začalo umět. Takže i většina z těch, kdo si na nějaké investice troufli, měli vyjasněny pozemkové vlastnické poměry, vyjednali souhlas s orgány ochrany přírody, stejně nakonec v prvním desetiletí po „listopadu“ skončili s pokleslou bradou u neoblomného bankovního úředníka…

Neznalost horalů s horským byznysem

K tomu všemu se přidávala neznalost oblastí, které jsou dnes obvykle souhrnně označovány jako horský byznys. Aby se český lyžař mohl na horách před „listopadem“ vůbec mohl sklouznout, byly lyžařské areály provozovány organizacemi ČSTV (Českého svazu tělesné výchovy), tělovýchovnými jednotami, ale i obcemi, podniky ČSD a ČSAD nebo dokonce požárníky a spolky včelařů.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

ROMANTICKÉ PANORAMA PODKRKONOŠÍ Z ČERNÉHO DOLU, KDE BYLA PRVNÍ LANOVÁ DRÁHA POSTAVENA V R. 2003

Většinou šlo o nadšence, kteří v „Akci Z“ svépomocí a ve svém volnu zplanýrovali terén, někde se všemi tehdejšími složitostmi zakoupili lyžařský vlek a začali provozovat „lyžařské středisko“. Nejprofesionálněji to dokázali právě organizace ČSTV, některé TJ, ČSD a ČSAD. Kovaným horalem znalým horského byznysu však nebyl nikdo. Když v r. 1992 nově vzniklý nezávislý Svaz provozovatelů lanovek a vleků ČR vzal první české horaly na zahraniční veletrhy Infratourist ve švýcarském St. Gallenu a největší veletrh horského byznysu na světě Interalpin Innsbruck, lezly oči z důlků naprosto všem! Oči jen přecházely před systémy technického sněhu nejrůznějších druhů, stroji na úpravu sjezdových tratí, lanovkami, vleky, automatickými odbavovacími systémy atd. A tu se přidal ještě jeden další kardinální problém. Neznalost trendů a zabejčilá zarputilost některých horalů. Málokdo z našich horalů byl paradoxně ochoten k připravované investici vynaložit byť jedinou korunu na odborné poradenství. Každý horal si tehdy myslel, že právě on je hlava pomazaná, a radu nebral jako pomocnou ruku, ale jako svou potupu, že snad něco nezná! Proč by tedy vyhazoval peníze za nějakého pitomce, který by mu rozmlouval třeba zakoupení lyžařského vleku. Pokud si to pan horal vysvětlit nenechal, zakoupil těžký, drahý, dvoumístný a 1,5 km dlouhý lyžařský vlek. Jenomže již tehdy, v končících devadesátých letech minulého století, byl trend horského byznysu jasný. Lyžař se chce zpotit a unavit jízdou na sjezdovce, ne na předlouhém vleku. Dokonce již v osmdesátých letech proto začala na zahraničních horách překotná výměna lyžařských vleků za lanové dráhy a v devadesátých letech vrcholila. Dnes v Alpách a Dolomitech naleznete lyžařské vleky jenom výjimečně. Ne úplně však u nás. Jak již bylo

řečeno, chytrolín, český horal, zakoupil svůj vysněný těžký vlek. Takový vlek stál řekněme milión korun za 100 m délky. Za 1,5 km dlouhý lyžařský vlek tak český horal spolu s budovami a vším okolo cáloval 20 až 25 mil. Kč. Dalších deset let investici splácel a dalších 10 let mu musel vydělávat na novou investici. To je kupříkladu příběh dlouhého lyžařského vleku v Pasekách nad Jizerou. I zde jsem tehdejší představitele obce přesvědčoval o nákupu lanové dráhy místo jejich vysněného nového vleku lyžařského. Ale abych Paseckým nekřivdil. Tak to bylo – až na zářné výjimky – téměř ve všech horských střediscích. Tehdejší horalé nesledovali trendy. Mnozí ani neměli tušení, že nějaké trendy vůbec jsou, natož aby předvídali vývoj horského byznysu. A zákonitě dělali chyby, s kterými se leckde vypořádávají dodnes. V prvním desetiletí to pro pomalý rozvoj svých horských areálů horalé schytávali v tisku, v televizi i u piva v hospodách. Většinou se ale na ně valil hněv miliónů českých lyžařů poněkud neprávem. Proč tomu tak bylo, jsem se právě snažil vysvětlit. Férové je přiznat, že někteří z nich při svém rozletu za horským byznysem nasekali chybky. Ale kdo z nás je neomylný? Je spoluzakladatel a dlouholetý jednatel českého lanovkářského svazu, v současnosti úspěšný podnikatel, cestovatel, fotograf a publicista. VÍT MOUDRÝ

 PŘÍŠTĚ: D 2016

LISTOPA

č. 98

Co brzdí rozvoj lyžařských areálů dnes

Řeklo by se 27 let po „listopadu“ musí na horách všechno klapat jak dobře promazaný stroj.

72 BYZNYS VLIV KLIMATICKÝCH ZMĚN NA SKIAREÁLY

A LÉTA HUBENÁ FOTO: TMR

MAG

LÉTA TUČNÁ

NEOBVYKLÉ ŘEŠENÍ ROZMÍSTĚNÍ VĚTRNÝCH ZÁBRAN NA VRCHOLKU TATRANSKÉHO SVAHU CHOPOK SEVER

JAK SE HROMADÍ DŮKAZY O GLOBÁLNÍM OTEPLOVÁNÍ, HORSKÁ STŘEDISKA ZAČÍNAJÍ ČELIT ZAPEKLITÝM VÝZVÁM. TEXT: TOM ŘEPÍK

a rozdíl od jistých škarohlídů si osobně nemyslím, že se za našich životů dočkáme konce sněhu. Či zim. Či lyžování. Přinejmenším ne všude a ne v řádu následujících dvou tří dekád, jež mají v zorném poli manažeři horských resortů i my, praktičtí lyžaři. Co však nelze nevzít v potaz, jsou setrvale stoupající denní i noční teploty, ohrožující živobytí tradičních skiareálů v nízkých nadmořských výškách, řekněme pod 800 metrů. To by mohlo mít negativní vliv na celé odvětví. Je marné ztrácet spánek z obav, že by během následující generace měl zmizet sníh z Alp, Tater nebo hřebenů Krkonoš. Zda jej ale každé středisko stihne mít dostatek na svých svazích, aby si zajistilo ekonomicky spolehlivý provoz, je jinou otázkou. Pro nízko položené provozy se plíživě rostoucí teploty stávají reálným problémem už nyní.

Vítězové a ostatní

Podle většiny dlouhodobých měření se za poslední století zvýšila globální teplota asi o 1,5 stupně Celsia. Teplotní růst se neděje nijak souvisle a uniformně; nelze však nevidět konzistentní vzestup nočních minimálních teplot, na nichž je horská branže zvlášť závislá. V důsledku toho jsou v posledních dekádách listopadové a prosincové noci v průměru teplejšími, než bývaly. Tato skutečnost už skiareálům přivřela stávající časová okna příležitostí k zasněžování a dál bude přivírat – téměř s jistotou lze čekat, že v následující dekádě či dvou noční teploty vzrostou o další jeden stupeň. V praxi to znamená, že současný sníh bude stále častěji střídat déšť. Což i provozovatelům ve vyšších lokalitách přinese nové výzvy typu stihnout vyrobit dostatek sněhu pro včasné otevření na přelomu listopadu a prosince, na nějž bývali zvyklí a na němž měli postavenu svou ekonomiku.

Na druhou stranu, některá zejména vysoko položená a výkonným zasněžováním vybavená střediska mohou ze současné situace krátkodobě profitovat, jelikož budou přebírat zákazníky malých a nízko situovaných areálů, jimž tím budou o to rychleji pomáhat ven z byznysu. Trend, jenž v posledních letech sledujeme v přímém přenosu zimu co zimu. Nicméně ani dočasní vysokohorští vítězové neuniknou následkům klimatických změn. Přívod nových lyžařů může a nejspíš bude nezanedbatelně trpět vinou zániku či živoření malých lokálních kopců, jež byly odjakživa líhní mnoha začátečníků, kteří pak přirozeně pokračovali do vyšších středisek. To pokud nebudeme uvažovat plejádu ostatních sport přímo ohrožujících konkurenčních faktorů. Obor se snadno může scvrknout a zřejmě se mu to přihodí.

Nový normál

Nakolik teploty v budoucnu porostou, závisí na tom, jak se lidstvu podaří při-

škrtit uhlíkové emise a další skleníkové plyny v atmosféře. Pokud se svět bude chovat jako doposud, podle většiny expertů můžeme v polovině století očekávat zvýšení o 2 stupně Celsia. Když populace produkci emisí výrazně omezí, nemine nás teplotní vzrůst o stupeň. V každém případě to začíná znamenat, že poslední tři tuzemské sněhové sezóny, jež by kdekdo v oboru rád považoval za pech století, budou za dekádu dvě představovat spíš jakousi normu. Možná ještě problematičtějším důsledkem než rostoucí teplota bude zvýšená volatilita srážek – něco, co už máme možnost zažívat posledních pár dekád, jen čím dál rapidněji. Skiareály se odjakživa potýkaly se sněhovou nahodilostí; ta se však stále zvyšuje a podle snad všech klimatických modelů dál poroste. Počasí bude čím dál překotněji oscilovat mezi suchými úseky a tu skromnými a tu naopak kalamitními sněhovými příděly – jež se však v řadě míst mohou měnit v nemilosrdně vlažný déšť. Požehnané ladovské zimy, kdy souvisle nasněžilo v listopadu či prosinci a takový základ vydržel do jara, jsou nejspíš minulostí. Pokud nějaký přírodní sníh přijde, obvykle nejspíš směrem ke konci kalendářní zimy a na krátký čas; brzy vystřídaný plusovým teplotním skokem agresivních oblev.

Každá hodina dobrá

Největší výzvou v blízké budoucnosti se tak stane schopnost a do velké míry předvídavost a unikátní místní know-how skiareálů využít každé sebekratší příležitosti k výrobě sněhu. S čekáním, až teploty stabilně spadnou pod mínus pět, zapnutím děl a vyrobením hromad sněhu během intenzivního týdne, je, zdá se, konec. Tento typ luxusu nejspíš patří historii. Nikdo soudný už v tuzemsku nemůže spoléhat, že skiareál otevře ještě v listopadu. Stejně tak, že sníh budou střediska vyrábět nonstop, čili i ve dne. Čím dál častěji půjde zasněžovat jen v průběhu nočních úseků, občas nijak dlouhých. S neustále přivírajícím se teplotním oknem příležitosti k výrobě sněhu se bude automatické zasněžování stávat stěžejní municí v arsenálu středisek. Co se dřív zdálo luxusem, je naráz mus. Namísto zdlouhavého manuálního nastavování počítačový program spustí akci v okamžik, kdy uhodí vhodný mix vlhkosti a teploty – lhostejno, na jak krátkou dobu. Vodu už může mít systém předchlazenu z chladicích věží – také nového standardu moderních zasněžovacích provozů.

FOTO: RUDOLF LÖFFLER

SILVESTROVSKÝ POHLED NA SVAHY PLEŠIVCE; VLEVO VĚTVENÍ MODRÝCH TRATÍ RENATA A PAVLA, VPRAVO ČERVENÁ AIDA

Dostat děla co nejvýš nad zem je další z praktických taktik, jak toto okno udržet víc a déle otevřené. Vyšší vzdálenost od země znamená víc času ve vzduchu při hraničních teplotách a tudíž lepší možnost pro vodu zmrznout do jakési substance, připodobňující sníh. Jenže vlastní kvalita sněhu přestává být až tak důležitá, když je každý týden teplo a prší.

Umět to se svým kopcem

Ona jedna věc je vyrobit sníh a zcela jiná mu zabránit, aby hned v teplém dni roztál. Na tuto svízel zatím ještě nikdo spolehlivou technologickou odpověď nenašel. Každé středisko se tak učí metodou příslovečného pokusu a omylu přijít na svou metodologii řešení pro vlastní specifické podmínky. Jakkoli je záhodno nechat nasněžené hromady vyzrát několik dní na chladném místě a nevjet do nich hned radlicí ratraku, za nestabilně kolísajících teplot je těžké vydržet trpělivě čekat a sledovat, jak halda pomalu odtává jak z tekutého písku na pláži uplácaný hrad. Až ze zpětného pohledu dokáže skiareál nejlíp zhodnotit, zda se mělo čekat, anebo na vyrobený materiál bezodkladně vjet. A rozprostřít jej na pohotovostní šířku třeba tří pásů rolby, umožňující improvizované spuštění provozu, než optimisticky (a mnohdy marně) doufat v setrvaleji příznivé podmínky a rozhrnovat rovnou od lesa k lesu. Čím dál klíčovější výbavou začne být energeticky úsporné zasněžování. Pokud si středisko může dovolit expandovat svůj stávající zasněžovací systém a čerpat víc vody při menší spotřebě energie a vyšších teplotách, může jít o rozhodující ukazatel na miskách vah jejich ziskového či ztrátového provozu. To pokud nemá na odběry vody a elektřiny nastaveny neoblomné limity. Jak nejednoduché situaci čelí v tomto ohledu krušnohorský Plešivec, líčí šéf střediska Petr Voráček: „Vždy k 25.

předchozího měsíce musíme rezervovat kapacitu elektrické energie, tedy jaký maximální okamžitý odběr v následujícím měsíci můžeme čerpat. Za tuto rezervaci se platí poplatek (186 Kč za 1 kW) a je jedno, jestli elektřinu odebereme, nebo ne. Letos 25. března, kdy bylo 15 stupňů, jsme rozhodli, že je zimní sezóna ukončena, a už jsme elektřinu pro lanové dráhy neobjednávali. Pokud bychom pak spustili lanovky, zaplatili bychom za každou překročenou kW okamžitého odběru, byť by k tomu došlo třeba jen jednou v daném měsíci, pokutu 790 Kč (odhad u jedné lanovky 250 tisíc korun) plus daný odběr. Je to z důvodu toho, že jsme velkoodběratelé elektrické energie. Jsou lyžařské areály, které odebírají proud přes ‚hodiny‘, takže platí za elektřinu, kterou momentálně odeberou. Pokud měly zavřeno a pak se rozhodnou na 3 dny otevřít, není to pro ně žádný problém, rezervaci neřeší. Co se týče vody, máme vybudované retenční nádrže a maximální povolený odběr jak vteřinový, tak celoroční, (nebo spíše na sezónu), které máme stanoveny Odborem životního prostředí – máme v čerpací stanici instalované průtokoměry pro měření odebrané vody. To znamená, že nemůžeme najednou zasněžovat celý areál, a to z důvodu, že tyto hodnoty byly orgány stanoveny už při žádosti o povolení a na tyto hodnoty byla vybudována čerpací stanice. Sněhová děla máme mezi 15 až 25 kW, ale to není ta největší energetická náročnost, tou je čerpací stanice. Ta naše má dvě podávací čerpadla, dvě čerpadla pro chladicí věže, dvě hlavní čerpadla a kompresory (celkem cca 1 300 kW), k tomu děla a zasněžovací tyče (každé cca 2 kW). Každá podzemní šachta je celou zimu vytápěna (máme jich 90), takže zasněžování je pro Plešivec velice energeticky náročné – zejména letos, kdy byla skoro každý týden obleva a minimum přírodního sněhu,“ dodává Petr Voráček.

Praktický pohled z opačného koutu našich republik, z tatranské Jasné, doplňuje její ředitel Matej Hulej: „Momentálne máme najväčší problém, ktorý nám priamo ovplyvňuje kvalitu lyžiarskych podmienok v stredisku, a tým je nedostatok zadržanej vody. Súvisí to aj s počasím a čoraz väčšími výkyvmi počasia, kedy je buď extra teplo, alebo prídu extra studené dni. Aby sme tieto dni dokázali plnohodnotne využiť, potrebujeme dnes zvýšiť nedostatočnú zásobu vody pre zasnežovanie a takisto s tým súvisiacu kapacitu zasnežovania. Dnes vieme, že ak chceme stredisko zasnežiť celé do Vianoc, tak ak rátame s priemerným počtom dní, ktoré máme k dispozícii, potrebujeme kapacitu zasnežovania posilniť trojnásobne. Nemôžeme si rozložiť zasnežovanie na celý mesiac, ale musíme to zhutniť do pár dní v mesiaci, kedy je mráz. Zasnežovanie je doslova alchýmia. Aby bol kvalitný sneh a nerobil sa z neho ľad a bolo možné ho udržiavať, je dôležité dodržať technologický postup, ktorý zohľadňuje vlhkosť snehu, dobu odležania pred rozhrnutím (kvôli optimálnej konzistencii snehu), správnu hrúbku prvosneženia (ak je vrstva snehu pritenká a vznikne ľad, nie je možné to dodatočne znovu rozhrnúť a urolbovať nanovo), sintrovanie (narastá počet prepojení medzi kryštálmi snehu) a mrznutie (voda medzi jednotlivými

kryštálmi mrzne a ľadové prepojenia spájajú kryštály snehu). Preto, ak klient vidí nasnežené kopy a povie si ‚prečo to nemôžete rozhrnúť a upraviť‘, tak práve to sú tie dôvody. Uvedieme príklad zo Svetového pohára v Jasnej z marca 2016. V určitom čase pred pretekmi bol prísny zákaz upravovať zjazdovku s ratrakom, nakoľko by to negatívne ovplyvnilo prípravu trate a konzistentnosť podložky v celej jej hrúbke,“ uzavírá šéf Jasné.

Sucho nás brzy naučí mnohému

Tak skoro zlověstně pravil v křesle lanovky můj známý, profesí hydrolog Povodí Ohře. Naznačoval tím mnohem víc než jen případný nedostatek vody pro zasněžování svahů. Osobně jeho názory neberu na lehkou váhu. Stav podzemních vod prakticky všech středoevropských hor vykazuje dlouhodobý deficit, spousta horských domorodců má sucho ve studních, či jim taková pohroma hrozí. Jak zdecimovaná je v tomto ohledu dřív bohatá Kalifornie, by vydalo na dlouhou a smutnou odbočku. Letos po čtyřech katastrofálních zimách obdržela díky El Niňu jednu normální, která se ve světle předcházejících extrémně suchých zdála kdekomu jako přeštědrá, hluboký dlouhodobý nedostatek ale příliš nenapravila.

Zima 2015/16 na Chopku Největšímu tuzemskému středisku, tatranské Jasné, se vloni podařilo otevřít sezónu 4. prosince na obou stranách Chopku na asi 10 km tratí. V průběhu vánočních svátků otevřeli přes 80 % svého terénu při průměrné výšce sněhu 30 až 50 cm. Velmi dobře středisko hodnotí i průběh jarních prázdnin a velikonoční víkend. Celkově sezóna v Jasné trvala nadprůměrných 143 dní, do 24. dubna. Počet osobodní za sezónu ve všech svých střediscích zvýšil provozovatel TMR meziročně o 6,8 % na 1,324 milionu, průměrná útrata zákazníka činila 16,5 EUR. Nejčastějšími zákazníky byli domácí (63 %), následováni 17 % Poláků, 9 % Čechů, 3 % Maďarů, 2 % Rusů a 1 % Britů. Tisková mluvčí TMR Zuzana Fabianová: „Väčšinu tržieb horského biznisu tvoria tržby za lístky. EBITDA marža je okolo 40 % (tj. po zaplatení prevádzkových nákladov ako energie a mzdy).“ Krom vzpomínaných problémů s nedostatkem vody sužuje po většinu zimy vrchol Chopku silný vítr, v poryvech nezřídka přesahující stokilometrovou rychlost. Na nepředstavitelnou sílu živlu žalují zprohýbané ocelové rámy do země vbetonovaných sněhových zábran, bez nichž by vrchol kopce zůstával na kamenitý povrch vyfoukaný. Aby jej tatranští udrželi sjízdný, zcela netypicky aplikovali sněhové zábrany i doprostřed sjezdovky v ose jízdy, které jim dokážou zachránit a na sjezdovce udržet spoustu nastříkaného sněhu. Několik zajímavých interních údajů mi prozradil manažer rozvoje Martin Varga: „Cena ‚vystriekania‘ a ratrakovej úpravy 1 m3 vody neprekročí 3 EUR, čo je približne 2,2 m3 nespracovaného snehu. Ide čisto o prevádzkový náklad ako energia, nafta a mzdy. V tejto cene nie je zahrnutý odpis (cena investície) zasnežovania a ratrakov, pričom cena jedného ratraku je aj 400 000 EUR, pričom spoločnosť TMR prevádzkuje viac ako 40 ratrakov.“

FOTO: SKIAREÁL PLEŠIVEC

74 BYZNYS VLIV KLIMATICKÝCH ZMĚN NA SKIAREÁLY počasí naše skiareály rozhodně nemají radost, je potěšitelné, že investice do vylepšování služeb pro zákazníky se nezastavily, a nezbývá než doufat, že tuto nechtěnou krizi bez větších problémů česká horská střediska přečkají,“ neskrývá optimismus Libor Knot.

MAG

Nespoléhat na přírodní sníh

ÚNOR BÍLÝ POLE SÍLÍ? PLEŠIVECKÁ OBLEVA ZE DNE 2. 2. 2016 V LOKALITĚ MODESGRUND

(Přičemž zmíněné je jen slabým odvarem proti smrtonosně vyschlému Střednímu východu, Jižní Americe, Indii nebo východní Austrálii.) Nijak veselé vyhlídky, po mém soudu. Že bychom měli svou krajinu co nejmíň zabetonovávat a naopak obnovovat původní meandry, mokřady a lužní lesy, snad víme. Ale to už bych znovu tematicky uhýbal. Zpět do lyžařského tady a teď.

Široce rozevřené nůžky

Průběh uplynulé sněhové sezóny v českých a slovenských resortech potvrdil trend, jenž sílí právě za podobně bídných zim jako té poslední, nadto už třetí podobně zlé za sebou. Tedy, že ta největší střediska dokážou být zisková a dokonce vykazovat růst návštěv i obratu; zčásti bezpochyby proto, že obsluhovala zákazníky odjinud, kde nemohli roztočit své levné vleky. Dvě největší tuzemská střediska, Jasná a Špindl, zveřejnila nezanedbatelný nárůst osobodní i tržeb. Střediska střední velikosti měla vesměs ztrátový rok – avšak s častým dovětkem, že mohlo být i hůř. Nejmenší nízko položené areály na tom byly opravdu mizerně – řada z nich otevřela sotva na pár lednových dní, některé vůbec. Mnoho tuzemských areálů namísto obvyklého počítání lyžařských návštěv začalo raději sčítat dny provozu. Naprostá většina nepřekročila magickou stovku, považovanou za pomyslný ekonomický bod zlomu mezi ztrátovým nebo profitabilním účetním součtem pod čarou. Obecně platí, že pokud střediska neotevřou do Vánoc, jejich sezóna skončí v červených číslech. A letošní svátky byly na většině míst okrové, do ledna šlo o neustále marně obnovované pokusy dosněžovat rozlézající se blátivé ostrůvky. V noci techniku na chvíli zapnout, nevyspalí sledovat, jak přes den sníh mizí, další noc doufat v to samé. Nejlepším měsícem co do podmínek se ukázal být březen, mnohde však už

za tradičně mdlého zájmu návštěvníků – většina z nich pokud nevidí na svém dvorku sníh, mentálně už začíná žít jarem v nížině. V čím dál víc areálech končívá sezóna nikoli pro nedostatek sjízdného povrchu, nýbrž platících zákazníků.

Optimistická asociace

Ředitel Asociace horských středisek ČR Libor Knot hodnotí sněhovou sezónu 2015/16 souhrnným pohledem hlavních českých skiareálů v AHS (a pod sezónkou CzechSkipass) sdružených: „Jak si lyžařští fandové jistě pamatují, tak sezóna 2015/16 byla již třetí v řadě za sebou, která se z pohledu počasí nevyvedla. Zatímco dlouhodobý teplotní průměr v zimním období je –0,8 stupně, v těchto třech sezónách byl 1,8 stupně. Podobně je to u srážek – dlouhodobý průměr činí 131 mm, zatímco v uplynulých třech letech jen 99 mm. Z toho potom logicky rezultuje výsledek, že oproti dřívějším zimám, kdy počet provozních dnů lyžařských středisek byl okolo 125, v posledních letech byly lyžařské areály otevřeny jen 99 dnů. I když všichni doufáme, že poslední tři roky se ještě nestanou standardem, musely lyžařské areály vzít poslední vývoj velmi vážně a zareagovat na něj. Projevilo se to zejména intenzivnějšími investicemi do výstavby a modernizace zasněžovacích zařízení, protože snižující se počet dní, při kterých se dá zasněžovat, může být pro provoz lyžařského areálu fatální. Dalším směrem, kterým se tuzemské areály vydávají, je určitá diverzifikace nabízených služeb. To znamená rozvíjet i doprovodné služby, jako jsou půjčovny, lyžařské školy, provozovat občerstvení a restaurace, sportovní obchody apod. V neposlední řadě jde také o to nabídnout zajímavé vyžití zákazníkům i v letním období – tedy například speciální tratě pro horská kola, dětské parky, atraktivní vyhlídky apod. I když z posledního vývoje

Jakýmsi ideálem, v posledních letech nedostižným, je dokázat v týdenním okně vysněžit většinu svého areálu. Tam, kde najdou prostředky, střediska prioritně posilují zasněžovací systémy. Jenže více děl, tyčí a chladicích věží znamená adekvátně zvednout čerpací kapacitu, na což nemusí mít dimenzované potrubí anebo odběrová práva. Pravidlem bývá zajistit si nejdřív dostatek vody, poté elektřiny a až posléze budovat celou infrastrukturu kompletního zasněžování než jen dosněžování. A raději naddimenzovanou. Důležité je pečlivé plánování a komunikace mezi zasněžovací partou a rolbaři. Dostat sníh tam, kde je potřeba, a v době, kdy mrzne, uchovávat na vhodných místech zásoby, limitovat sjížděcí plochu a nesnažit se za ne-

příznivých podmínek utopicky pokrýt sjezdovky v plné šíři – to všechno může znamenat rozdíl mezi částečně zprovozněným střediskem a ještě dlouho nebo i nikdy v sezóně neotevřeným. Areály se učí poznávat své klimatické okolnosti a poměry; tuto praktickou školu nikde z žádných instruktážních brožur nevyčtou. Učí se a testují, nakolik si mohou dovolit rolbovat na teplé, nepromrzlé zemi, a posléze za mrazů dozáplatovat tmavá místa, či zda za tepla a deště vůbec s ratraky nevyjíždět. Pečlivě plánovat noci, kdy pěchovat. Rolba s navijákem se ukazuje být v teplých podmínkách spolehlivým pomocníkem, jak si nezničit bílý povrch, nenatáhnout do něj bláto a kamení. Jak dokáže do zasněžovacích prací zasahovat silný vítr a vyrobený sníh si okamžitě krást zpět, dobře vědí na Chopku nebo Plešivci (viz infoboxy). Ideálně má skiareál plný zasněžovací arsenál v pohotovosti a operativně se rozhoduje, jaké koncové zařízení kde a za jakých přírodních podmínek použít. Učí se, jak vybalancovat efektivitu s požadavkem co nejdřívějšího otevření. Zůstat flexibilní, nonstop mo-

Potůčky jedou za své Necelých deset kilometrů severně od Plešivce, přímo na německé hranici leží Potůčky, de facto česká čtvrť německého Johanngeorgenstadtu. Celé devadesátky nejbohatší tuzemská obec, než status odtuneloval uhlobaron Bakala do Modravy. Už dekádu v Potůčkách provozuje kotvou obsluhovaný lyžařský svah pan Marek Plachý. I přes relativně nízkou nadmořskou výšku 700 m se mu daří otevírat areál jako jednomu z prvních v Krušných horách. Letošní sezónu nehodnotí zle, navzdory až lednovému otevření docílil 73 dní provozu a účetně skončil v černých číslech – bod zlomu pro svůj areál odhaduje na hranici padesáti dní. S ohledem na svou pozici přímo na hranicích obsluhuje zhruba z poloviny českou, z poloviny německou klientelu. Lákadly jsou celodenní cena 290 Kč, možnosti hodinových sazeb, jen sporadické čekání u vleku, solidní parametry svahu a komfortní zázemí hned na úpatí kopce včetně gastro provozu a ubytování. Areál má své pozemky pronajaty v obnovovaném desetiletém cyklu od Lesů ČR a v tom Marek spatřuje největší finanční zátěž pro své podnikání. Sám k tomu dodává: „Naposledy mi státní Lesy zdražily nájem na dvojnásobek v situaci, kdy jiná střediska stát dotuje. Malým areálům tohle působí existenční potíže. V nedalekém Perninku zřejmě i kvůli tomu předloni zavřeli, stejný osud asi čeká mnohé další nejmenší. Lyžování tímhle přichází o malé kopce, na nichž se odjakživa vychovávali noví lyžaři. Vidím to na našem svahu, jak jsou Potůčky atraktivní pro školní lyžařské výcviky. Po zkušenostech ze dvou posledních špatných zim jsme byli nuceni investovat do rozšíření zasněžovacího systému, máme už 11 zasněžovacích děl a tyčí, což je na naše parametry naddimenzovaná sestava, která mi umožní vysněžit svah za 5 dní při minimální výšce 50 cm zpracovaného technického sněhu. Náklady na vysněžení naší 600 m dlouhé sjezdovky odhaduji kolem 100 tisíc korun, letos jsme vinou silných oblev museli zasněžovat třikrát. I přes tato úskalí byla sezona průměrná – je zřejmé, že lidé nadále navštěvují malé areály, na úkor megalomanských projektů vybudovaných ze státních peněz. U nás se už deset let rozvíjíme bez jediné koruny dotací. Doufám, že letošní sezonu zahájíme včas a otevřeme areál na vánoční svátky. Dál se řídíme naším heslem S láskou k lyžování,“ vzkazuje Marek Plachý.

75 nitorovat stav a operativně se rozhodovat v reálném čase. Současná už tříletá sněhová mizérie pravděpodobně donutí nejeden skiareál vytvářet si finanční rezervy za staromódně studených, slušných zim, kdy nemusí tolik zasněžovat a utrží víc díky sněhem přilákané dobré návštěv-

nosti. To jim pomůže přežít v mizerných časech, kdy naopak tržby budou nízké a zasněžovací náklady nadměrné. Princip biblických let tučných a hubených platí stejně dnes jako kdykoli dřív. V řadě areálů vyzdvihovali disciplínu personálu. Jeden citát za mnohé: „Za zavřenými dveřmi o samotě si člověk může

Plešivec se chce lišit Nejmladší krušnohorský skiresort uzavřel svou třetí sezónu jako druhou nejhorší ze tří špatných. Ani v jedné ještě nedokázali otevřít o vánočních svátcích. Letos zprovoznili první sjezdovku až v polovině ledna, přičemž areál kompletně otevřeli až v závěrečném lednovém týdnu. V únoru, navzdory relativně dobrým sněhovým podmínkám, zaznamenal už kompletně otevřený areál 30% pokles návštěvnosti oproti únoru loňskému. Šéf skiareálu Petr Voráček to přičítá faktu, že ve městech pod horami panovalo teplé, vpravdě jarní počasí, rašily pupeny na stromech a vyjížděli první cyklisti. Od poloviny března, kdy skončily turnusy jarních prázdnin, se středisko vylidnilo zcela, navzdory snad nejlepším sněhovým podmínkám v sezóně. Po Velikonocích koncem března Plešivec provoz uzavřel. Letos měli otevřeno 72 dní, přičemž v plném provozu byli 65 dní – zhruba o třetinu méně, než by potřebovali k dosažení kýženého ekonomického bodu zlomu, jenž Petr Voráček odhaduje na 90 dní. Celková návštěvnost skiareálu poklesla v meziročním srovnání s předchozí (rovněž nedobrou) zimní sezónou o 18 %. Struktura plešivecké návštěvnosti je typická pro příhraniční hory: 65 % hosté z ČR (nejsilnější tuzemské návštěvnické lokality: domovské Karlovarsko, Severní Čechy od Plešivce po Ústí nad Labem, Praha a Plzeňsko), 30 % Němci, 5 % mix ostatních národností. Vzhledem k dosavadní nízké zatravněnosti sjezdovek mladý areál potřebuje na svých svazích až 50cm vrstvu technického sněhu, než je ochotný sjezdovky otevřít. K tomu dodává Petr Voráček: „Nikdy se nechceme účastnit mně málo pochopitelných pseudo-dostihů, který skiareál v oblasti bude deklarovat otevření provozu jako první, i když to znamená třeba jen dětský svah a minivrstvu sněhu bez dobrého podkladu, plnou kamenů a bláta. Naší ambicí je, aby lidi vnímali Plešivec jako v mnohém odlišný kopec, který když je otevřený, nabízí hodnotné lyžování, které má všude ve světě – i u nás – svou cenovku.“ Jak prozrazuje silvestrovský snímek svahů střediska, na přelomu roku plešivečtí začali nanovo zasněžovat hnědý kopec poté, co jim veškeré v prosinci nasněžené zásoby uplavaly vinou teplých dešťů. Toužebně očekávané lednové ochlazení však doprovázel silný vítr, jenž umělý sníh ještě ze vzduchu odnášel do vysokého lesa za okraji sjezdovek. Nakonec na kritickou vrchní strmou pasáž plešiveckého kopce povolali bagr, aby během 4 dní odpracoval 40 motohodin vracení nasněžených zásob z lesa zpět na svah. Neustálé změny směrů větru hlídaly ve dne i v noci čtyřčlenné zasněžovací směny, jichž se účastnil i ředitel sám. Ten vzpomíná: „Zasněžování je určitě nejtěžší práce v areálu. Když za noc přesouváte z důvodu měnícího se větru již potřetí kanóny o 30 metrů, ručně přetahujete hadice, kabely, povrch je ledovatý, takže pouze boty s hroty vás udrží, bičuje vás vítr, říkáte si, počkáme, až se počasí uklidní. Ale hned vzápětí si uvědomíte, že to vlastně nejde, že i ti kluci, co jsou tam s vámi, musí vědět, že se o vás můžou kdykoliv opřít, a tak se pokračuje dál, protože každá hodina je důležitá. A slovník, ten je protkán nejpeprnějšími výrazy, protože tak si člověk hodně uleví. K výstavbě a vedení lyžařského střediska jsem přišel z golfového byznysu. Z něj jsem byl zvyklý na několik věcí. Předně, že ta hra má pravidla – předem známá, srozumitelná, vynutitelná. Potom, že hráči jsou si na hřišti naráz všichni rovni – nezávisle na jejich sociálním postavení v civilních životech. Liší se jen svou vůlí, sebedůvěrou, pracovitostí, zručností a nadáním. A nakonec, že golfoví klienti respektují nahodilost počasí jako běžný životní fakt, který lze stěží ovlivnit a který jim nemůže zkazit očekávanou kvalitu prožitku ze hry. Nerad připouštím, že u určité části lyžařských klientů tuto nezbytnou velkorysost postrádám. Jak golf, tak lyžování jsou přírodními sporty ve stejném počasí. Když prší, golfista buď nepřijede, anebo ano a akceptuje podmínky. Lyžař, když prší, tak opět buď nepřijede, anebo ano – ale někteří si okolnosti asi neuvědomují, a tak mají tendenci si stěžovat na cokoli od kvality sněhu po jeho úpravu, k níž jsou za tepla a mokra velmi omezené možnosti,“ zamýšlí se Petr Voráček.

zaklít, jak to všechno stojí za starou belu a proč tohle vůbec děláme. Ale když jsme jeden druhému na očích, musíme se povzbuzovat a za probdělých nocí držet morálku, jak to jde. Oslavovat každý drobný úspěch a navzájem se držet.“

Budoucnost? Ne zrovna bílá

Klimatické prognózy sahající za polovinu století jsou vesměs mlhavé a do značné míry odvislé od toho, jak se generaci našich potomků bude dařit snižovat emise skleníkových plynů. Každopádně, na základě většiny – i těch konzervativních – projekcí se bude mnoho současných skiareálových provozů pod hranicí 800 metrů potýkat s existenčními problémy. Na základě stejných projekcí ke konci století i ta výš položená střediska mohou očekávat teplejší a kratší zimy s deštěm, jenž bude čím dál častěji nahrazovat sníh. Je zjevné, že klimatické modely nejsou zdaleka tak přesné jako historické záznamy toho, co se už odehrálo. Nicméně během posledního století se těmto prognózám dařilo poměrně úspěšně předpovídat, co zažíváme v současných dekádách. A podobně jako vleky a lyžařské vybavení, stále se zdokonalují. Jejich schopnost předpovědět klimatické poměry se během posledních dvaceti let dramaticky zlepšila. A každým rokem dál zlepšuje. Na rozdíl od tradičních meteo modelů uvažujících pouze přírodní srážky se už začínají objevovat i takové, kalkulující s umělým zasněžováním – například od Dr. Scotta z centra klimatických změn University of Waterloo v Kanadě. Scott dlouhodobě monitoruje vývoj teplotních poměrů v dosavadních olympijských destinacích. Z 19 sledovaných zimních resortů by v roce 2050 bylo schopno ZOH uspořádat z klimatických ohledů jen 10 z nich – za předpokladu, že se emise začnou snižovat. Pokud by jejich produkce pokračovala současným tempem, v roce 2080 už by dostatečný sníh pro ZOH dokázalo zajistit pouhých šest ex-olympijských středisek.

Nekončící investiční příběh

Klimatičtí vědci mají jasno o dalším nárůstu ročních teplot – ty rostly a budou se zvedat dál, nejspíš ještě rapidnějším tempem. Dokonce i pokud by lidstvo od zítřka naráz přestalo používat fosilní paliva, teploty porostou další stovku let v důsledku nevyhnutelného zpožděného efektu existující deky skleníkových plynů v atmosféře.

Fenomén globálního oteplování představuje nekrátkou a nejednoduchou hierarchii otázek a výzev pro provozovatele horských středisek v jakékoli nadmořské výšce; pro ta nízko položená znamenají rostoucí teploty pochopitelné dilema o investování do krajně nejistého byznysu už dnes. Už i ve světové extralize Whistleru promlouvají rostoucí teplotní trendy do strategických investičních záměrů. Již tak velkoryse vybavený supermoderní resort (hostitel ZOH 2010) letos rozplánoval přesun své stěžejní vybavenosti do vyšších částí areálu, nad budoucí hranici deště, ve vancouverské oblasti v zimě běžného. V následujících pěti letech chce toto vailským koncernem čerstvě akvírované středisko utratit ve třech fázích $330 milionů za novou infrastrukturu, modernizaci lanovek, realitní zástavbu a spoustu nesněhových atrakcí.

Otevřená otázka

Rekreační lyžování coby byznys je relativně mladou záležitostí. První vážnější komerční provozy začaly vznikat po druhé světové válce; většině skiresortů je v průměru mírně přes 50 let. Řada z nich bude provoz během naší generace s větším či menším úsilím držet, či o to aspoň bojovat. Budou však mít horská střediska nějaký sníh, který jim zaručí aspoň 90 až 120 dní provozu, za další půlstoletí? Kdoví. Většina provozovatelů je v oboru dost dlouho na to, aby už nějaké podobné série bídných zim zažila. Ze zpětného pohledu z nich pak pokaždé takovéto těžké časy formovaly silnější lidi řídící odolnější provozy. Schopnost učit se z chyb, ukládat si své poznatky a zkušenosti a těžit z každého dílčího úspěchu umožňuje zvládat věci příště líp a efektivněji. Lidský druh je neuvěřitelně adaptabilní, a co jej neumoří, to ho posílí. A poslední tři roky nadělily areálům možností k posilování, až to není hezké. Doslova.

Rekreačně lyžující amerikanofil, expert na marketing horských středisek. Bloguje na Kovboj.cz. TOM ŘEPÍK

D 2016

LISTOPA

č. 98

 PŘÍŠTĚ: Hory sváru

Horský byznys, zdá se, prochází složitou dobou plnou výzev. Jak by ne, doby jiné nebývají.

NEJPRVE ZE SNĚHU UPLÁCALI ZÁSTĚNU, STŮL A ŽIDLE A NAKONEC I DVA ZÁCHODY V PODOBĚ DVOU NEZASTŘEŠENÝCH IGLÚ ROZDÍLNÝCH VELIKOSTÍ S VYHRABANOU JÁMOU UPROSTŘED. BĚHEM STAVEBNÍCH PRACÍ SE PO NEBI HONILY MRAKY, POSTUPEM ČASU SE VŠAK VYJASNILO A NAKONEC… NENÍ TO ONA POVĚSTNÁ POLÁRNÍ ZÁŘE? ČETL JSEM O NÍ V UČITELSKÝCH NOVINÁCH! SEVERNÍ ŠVÉDSKO: SVOBODA ZA POLÁRNÍM KRUHEM 

#80

MOUNTAIN VZÁPĚTÍ SI CESTU MEZI STROMY PRORAZILA OBROVSKÁ VLNA SNĚHU. BÍLÉ MONSTRUM O VELIKOSTI DVOUPATROVÉ BUDOVY PADALO RYCHLOSTÍ PŘES 80 KM/H SVAHEM A BRALO S SEBOU VŠECHNO, CO MU STÁLO V CESTĚ. „JAKO BY MI ZA ZÁDY PROSVIŠTĚL ROZJETÝ NÁKLADNÍ VLAK,“ VZPOMÍNÁ LYŽAŘSKÝ INSTRUKTOR PEIKERT, JEHOŽ LAVINA JEN TĚSNĚ MINULA. ŠESTNÁCT LEGEND OD TUNNEL CREEKU 

#88 #100

PŘICHÁZÍ KONEČNĚ NA ŘADU CENTRÁLNÍ ŠVÝCARSKO. PŘECHODŮ SE TAM DÁ PODNIKNOUT VÍCE, MY JSME SE INSPIROVALI V NĚMECKÉ KNIZE, KDE BYLA TATO HAUTE ROUTE DOPLNĚNA PŘÍVLASTKEM SWISS GLACIER, COŽ JE ZCELA VÝSTIŽNÝ NÁZEV. NA LEDOVCÍCH SE JDE SICE ČASTO, ALE NAŠTĚSTÍ NEJDE O TY, KTERÉ JSOU V LINII TRASY PROŠPIKOVÁNY TRHLINAMI. SWISS GLACIER, SKIALPOVÝ PŘECHOD PŘES URNSKÉ A VÝCHODNÍ BERNSKÉ ALPY 

Co je skutečnou příčinou lavinové nehody?

ědci a meteorologové si roky lámou hlavy nad všemožnými fyzikálními souvislostmi zapříčiňujícími tvorbu lavin, vznikají teorie, učebnice, strategie – přesně tak, jak to vyžaduje náš západní pohled na věc. Co když je to ale jinak? Co když stojí za spuštěním, ale zejména za nehodou nějaké metafyzické příčiny? Karma jednotlivce či skupiny? Dokáže nás před hrozbou varovat – vedle lavinové předpovědi – také intuice? Takto z druhé strany se na lavinové události rozhodl podívat Robin Kaleta, a jak sám přiznává, motivací mu byla zejména loňská tragédie pěti jeho kamarádů. Na webu rideawaken.com (jezdi probuzen) se snaží formou rozhovoru s účastníky lavin zachytávat pocity a myšlenky, které se honily uvnitř později zasažených. Co tě přimělo k rozhodnutí tam jet? Tuto otázku považuje Robin za klíč. Však sami mrkněte! (ps)

Lopata, sonda, vyhledávač… a YETI?

e by další článek do povinné výbavy freeriderů a skialpinistů? Novinku se jménem YETI představil 21letý Charles Caldron. Jde o zařízení, které se nasadí na lyžařskou hůlku a pomocí GPS v chytrém telefonu funguje jako signalizační médium pro záchranáře – ti budou mít možnost při lavinovém neštěstí osobu vybavenou tímto zařízením lokalizovat a vyslat do zařízení signál. Následně má lyžař tři minuty na odpověď – pokud tak učiní, znamená to, že je v pořádku. Pokud ne, předpokládá se, že je zraněn – pak vyjíždí tým záchranářů s nespornou výhodou přesného určení místa lavinové nehody. Caldron věří, že přístroj je vysoce účinný, uživatelsky přívětivý a má šanci zachránit mnoho životů. Jestli se YETI stane součástí výbavy lyžařů ve volném terénu, je otázka, každá podobná technologie v době přesných GPS ale rozhodně stojí za pozornost. (lv)

Na Ukrajině opět svitla naděje

ž od roku 2009 se záchranáři Horské služby ČR podílejí na budování systému lavinové prevence v ukrajinských Karpatech a jezdí v zimě školit ukrajinské záchranáře a početné skupiny místních freeriderů, kteří mají o informace ohledně záchrany v lavinách velký zájem. Díky podpoře Mezinárodního visegrádského fondu je již tři zimní sezóny na stránkách www.karpaty.net/laviny vydávána lavinová předpověď pro oblast ukrajinských Karpat. Po personálních veletočích spojených s ukrajinskou krizí se po dvou letech nejistoty a chaosu stal příslibem opětovné spolupráce návrat staronového náčelníka Zakarpatské horské služby. Takže Češi snad zase dostanou možnost podílet se na kultivaci lavinové prevence na Ukrajině a potažmo i jejím bezpečnějším zpřístupnění pro milovníky zimních hor. (ak)

Více na

/clanek/4212

ČÍM VÍCE NA SEVER, TÍM VĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOST, ŽE JI SPATŘÍTE. IDEÁLNÍM MĚSÍCEM JE BŘEZEN

FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

LYŽAŘSKÁ TURISTIKA V HORSKÉ OBLASTI NEDALEKO MĚSTA ALTA NA SAMÉM SEVERU NORSKA

MOUNTAIN

POLÁRNÍ ZÁŘE POLÁRNÍ ZÁŘE JE FASCINUJÍCÍ FENOMÉN. SNAD V KAŽDÉM LIDSKÉM TVORU, KTERÝ O NÍ JEN NĚCO MÁLO VÍ, DOUTNÁ TOUHA JI SPATŘIT NA VLASTNÍ OČI. A POKUD JE TEN ČLOVĚK NAVÍC LYŽAŘ A VIDÍ TYTO OBRÁZKY, UHLÍKY ZAHOŘÍ V TOUZE SPOJIT JEJÍ POZOROVÁNÍ S LYŽOVÁNÍM. JAKÁ TO SNOVÁ KOMBINACE! ALE POZOR – VŮBEC NEMUSÍ BÝT Z KATEGORIE SNŮ.

TEXT: KATEŘINA SOCHOVÁ FOTO: FREDRIK SCHENHOLN

olární září nazýváme světelné úkazy v atmosféře ve výškách od 80 do 100 km. Běžně se vyskytují v oblastech kolem magnetických pólů, severní záři známe také pod názvem aurora borealis, jižní záři se říká aurora australis, podle řecké bohyně úsvitu Aurory. V ostatních zeměpisných šířkách se dá polární záře pozorovat jen vzácně. I když kdo ví. Pokud dojde v tomto tisíciletí k magnetickému přepólování Země, budeme moci pozorovat polární záři i v tropech.

Jak vzniká?

Na Slunci vznikají vlivem nepravidelností v magnetickém poli sluneční skvrny. Na těch dochází

k erupcím, při nichž je do okolního vesmíru vymrštěno množství částic. Tento mrak, označovaný jako sluneční vítr, tvoří kladně nabité částice (protony a alfa částice) a záporně nabité elektrony. Částice putují vesmírem rychlostí zhruba 500 km/s a k Zemi dorazí za několik dnů. Při setkání s magnetickým polem Země je většina částic odražena zpět do vesmíru. Část se ale zachytí a stáčí se v magnetickém poli po spirálách směrem k magnetickým pólům Země. Když konečně částice slunečního větru dorazí do horních vrstev atmosféry, začnou interagovat s molekulami dusíku a kyslíku. Vyrážejí z nich elektrony, které se ale díky přitažlivé síle atomových jader vracejí zpět. Přitom se uvolňuje energie ve formě elektromagnetického záření, které je viditelné.

Proč je zelená?

Spektrální čára atomárního kyslíku má vlnovou délku 558 nm, což odpovídá zelené barvě, a navíc je lidské oko na tuto vlnovou délku téměř maximálně citlivé. Proto se nám polární záře nejintenzivněji jeví jako zelená. Kyslík má ještě spektrální čáru o vlnové délce 630 nm, kterou vidíme jako červenou barvu. Tento přechod ale může kyslík absolvovat jen ve vysokých nadmořských výškách od 150 do 400 km, kde je vzduch řídký. Elektron se totiž mimo svůj základní stav nachází dlouho (asi 2 minuty) a za tu dobu se atom kyslíku nesmí srazit s jinou částicí, protože jinak by nedošlo k vyzáření světla. Na červenou barvu jsou lidské oko i fotoaparát méně citlivé, takže v polární záři je vidět jen za příznivých podmínek. A vždy se nachází výše nad zele-

nou barvou. Oproti tomu dusík, ačkoliv je ho v atmosféře více, vyzařuje energii v okem neviditelné oblasti, a tak jeho ionizaci v polární záři nepozorujeme. Kdybychom mohli fotografovat i v neviditelné UV oblasti, byla by to díky dusíku ještě bouřlivější podívaná.

Kam se za ní vydat?

Jak již bylo v úvodu řečeno, polární záře se objevují hlavně v oblastech kolem magnetických pólů Země. Oba póly se ale neustále posunují, a to až o několik desítek kilometrů za rok. Nejsnáze se pozoruje v severských zemích, kde z toho těží i turistický průmysl – na Islandu, v Norsku, Švédsku a Finsku. Tedy v místech, která jsou pokryta sněhem a kde bují lyžařská kultura. A čím víc na sever, tím je zážitek jistější.

Objevuje se samozřejmě i v Grónsku, v Kanadě a na Aljašce. Na našich fotkách, této, té na předchozí dvojstraně a zcela vepředu je horská oblast kolem norského města Alta, tedy hodně vysoko na severu. A ve Švédsku leží jeden dokonce tajný tip lovců polární záře: národní park Abisko, kam jezdí i české cestovky nikoli za září, ale za lyžováním! Ostatně, právě to popisujeme na dalších osmi stranách. V Abisku je tzv. modrá díra – záhadný výsek nebes nad 70 km dlouhým jezerem, kde je prý vždy jasno, i kdyby v okolí byly husté mraky. Nejvýhodnější měsíce na pozorování polární záře jsou březen a říjen, pokud tedy chcete vyrazit lyžovat do Abiska a přitom spatřit polární záři, volte březnový termín. Zpočátku měsíce je sice ještě dost krátký den, ale 18. března dosáhne

den i noc 12 hodin, což může být optimální – půl dne světla na lyžování, půl dne na pozorování polární záře. Samozřejmě to vůbec nemusí být Švédsko, ale třeba i Kanada, Grónsko nebo Špicberky…

A co u nás?

Při vysoké intenzitě slunečních erupcí se lze krásou polární záře pokochat i ve středních částech Evropy, a dokonce i u nás. Bývá to ale tak pětkrát až osmkrát za 11 let. Nejlepší pro pozorování polární záře byly roky 2012 a 2013, kdy vrcholila nestabilita magnetického pole Slunce. Cyklus proměnného magnetického pole Slunce se opakuje právě každých 11 let, takže další mimořádně intenzivní projevy můžeme čekat za nějakých 7 let.

SEVERNÍ ŠVÉDSKO:

PARTNER RUBRIKY

FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

MOUNTAIN

SVOBODA ZA POLÁRNÍM KRUHEM

SEVERNÍ ŠVÉDSKO. STUDENÝ KONEC SVĚTA, KDE VLÁDNOU POLÁRNÍ NOCI A KAM SE NIKDO MOC NEHRNE. KROMĚ LYŽAŘŮ A DOBRODRUHŮ. PRO NĚ JE TO JEDNO Z MÁLA DOBŘE DOSTUPNÝCH MÍST NA SVĚTĚ, KDE LZE DOSUD ZAŽÍT ČIROU SVOBODU. TVARY TAMNÍCH HOR OTEVÍRAJÍ NÁRUČ KAŽDÉMU Z LYŽAŘSKÝCH TVORŮ: BĚŽKAŘŮM, SKIALPINISTŮM – TEDY TĚM, KDO PRO POŽITEK STOUPAJÍ A POTOM PRO POŽITEK SJÍŽDĚJÍ –, FREERIDERŮM – TĚM, CO JSOU KVŮLI SJEZDU OCHOTNÍ STOUPAT, I TAKOVÝM, KTEŘÍ SI RADĚJI PŘIPLATÍ ZA HELIKOPTÉRU. O ŠVÉDSKU, KDE REALIZUJÍ SVÉ AKCE I ČESKÉ DOBRODRUŽNÉ CESTOVKY, JSME UŽ PSALI. JENŽE POŘÁD SE TAM NĚCO DĚJE A JEHO INSPIRACE – NEHLEDĚ NA MOŽNOST SLEDOVÁNÍ POLÁRNÍ ZÁŘE – JE STÁLE SILNĚ AKTUÁLNÍ. PŘINÁŠÍME VÁM DVA POHLEDY Z OKOLÍ MĚSTA NIKKALUOKTA: JEDEN DOBRODRUŽNÝ A LEVNÝ, DRUHÝ POŽITKÁŘSKÝ. VYBERTE SI.

POLÁRNÍ DNY DOVOLÍ ZAŽÍT OPRAVDU MIMOŘÁDNÉ LYŽAŘSKÉ NÁLADY

Divočinou jen tak sami

LÁHEV SKOTSKÉ, DVA SNĚŽNÉ SKÚTRY, TŘI ŘIDIČI, ČTYŘI STANY, PĚT PŘÁTEL A ŠEST DNÍ A NOCÍ STRÁVENÝCH V DIVOČINĚ. POJĎTE S NÁMI KEMPOVAT DO ROZLEHLÝCH, LIDUPRÁZDNÝCH HOR NA SAMÉM SEVERU ŠVÉDSKA! DO MÍST, KAM NEVEDOU CESTY, KDE NEEXISTUJE MOBILNÍ POKRYTÍ A LYŽAŘE TAM NEPOTKÁTE, JAK JE TÝDEN DLOUHÝ. ČEKÁ NÁS NESPOUTANÁ ZIMNÍ KRAJINA, POLÁRNÍ ZÁŘE, OHROMUJÍCÍ KRÁSA PŘÍRODY, ALE PŘEDEVŠÍM ČISTÁ RADOST ZE SKIALPINISMU A STANOVÁNÍ POD BODEM MRAZU S PARTOU PŘÁTEL.

TEXT: ANDERS WINGQVIST

o nebi se honí beránci a tři přátelé jsou na cestě k 1 997 metrů vysokému vrcholu Sielmatjåkka, který se rozprostírá jen něco málo přes deset kilometrů od nejvyšší hory Švédska, Kebnekaise. Tempo určuje dobrodruh a milovník freeridového lyžování Tomas Bergemalm, těsně v závěsu kráčí telemarkový lyžař Per Jonsson a průvod uzavírá Daniel Furberg na svém splitboardu. Konečně dorazí k úpatí hory, když tu náhle se její vrchol zahalí do hustých mračen. V celé oblasti severního Laponska panuje tuhá švédská zima a skupina si musí poradit sama, bez možnosti spolehnout se na mobily nebo zpáteční odvoz – jejich laponští řidiči se už na sněžných skútrech dávno vrátili do tepla horské základny Nikkaluokta, dvě hodiny cesty na jih. Sedmatřicetiletý Tomas má s podobnými situacemi zkušenost, procestoval Grónsko, zlézal šestitisícovky v Peru a strávil devět zim v Kanadě, Francii a Švýcarsku. I proto si teď připíná lyže k batohu a velí vzhůru k vrcholu. Thomas se po chvíli svižné chůze ocitá sám. Kolegové se opozdili, a dávají mu tak možnost pozorovat vyjasňující se nebe. S myšlenkami na co nejrychlejší únik z hustých mračen se však hned vzápětí dává opět do kroku a metodicky

Nikkaluokta

FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

MOUNTAIN

přesně klade nohu vedle nohy na cestě k vrcholku, zanechávaje pro své přátele stopy podrážek otištěných do sněhu. Tomasovo tempo je efektivita sama. Dobře ví, že pro co nejplynulejší výstup je třeba udržovat stálou rychlost, která mu navíc šetří energii nutnou k následné prašanové jízdě po úbočí hory. Otepluje se a mraky pozvolna odplouvají. Tomas se vynoří z mlhy a vidí, že krémové moře mraků se konečně rozprostírá pod jeho nohama a ne okolo něj. Jen špičky těch nejvyšších norských hor a nejvyšší hora Švédska – Kebnekaise sahají do těchto výšek a připomínají tak ledovce vyčnívající nad mořskou hladi-

nou. Užívá si všeobjímajícího ticha, které naruší až příchod Daniela a Pera. Jejich cesta vstříc sněhobílým švédským pláním už pár dní trvá. První zastávkou se stalo důlní městečko Kiruna, během druhé si v potravinách nakoupili zásoby na cestu – od snídaně až po večeři. Jako bonus nějaký ten snack a nakonec nezbytný toaletní papír, takže finální částka za takovou vysokohorskou plnou penzi pro pět lidí na šest dní se vyšplhala na 274 eur. Připočtěte si výdaje za benzín a naftu, jízdenky z Kiruny a Nikkaluokta a platbu za přepravu skútrem a konečná cena pro jednoho se zakulatí

na 180 eur. Zimní dobrodružství v severním Švédsku zkrátka nejsou vyhrazena jen boháčům – ve větším lyžařském areálu byste za stejné peníze nepořídili víc než týdenní skipas. V této fázi doprovázeli tři jezdce ještě fotograf Fredrik Schenholm a filmař Eirik Nicolai Heim. Po nezbytných nákupech naskočila pětice pasažérů na palubu autobusu, který je z Kiruny odvezl do laponské vesnice Nikkaluokta. Malá víska je vstupní bránou do nespoutané divočiny. Leží v místě, kde silnice přechází v horskou stezku, a obývá ji zhruba dvanáct rodin, jejichž hlavním zdrojem obživy je zimní turismus. Dvacet kilo-

FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

metrů na západ se tyčí masiv Kebnekaise a ještě dále na severozápad hora Nallo („jehla“), která za svůj název vděčí svému typickému jehlovitému vrcholu. Na jejím úpatí, v širokém údolí Stuor Räitavagge, pak stojí dvě horské chatky stejného jména. A právě k nim má skupina namířeno. Po obstarání speciálního povolení pro vstup do oblasti Nallo vyměnili cestovatelé autobus za sáně tažené dvěma sněžnými skútry a za po-

moci dvou laponských řidičů dorazili po zhruba dvouhodinové cestě na místo určení, do údolí obehnaného vrcholky dvoutisícových hor. V cílovém údolí si postavili stany a mezi nimi zbudovali malý sněžný kemp. Nejprve ze sněhu uplácali zástěnu, stůl a židle a nakonec i dva záchody v podobě dvou nezastřešených iglú rozdílných velikostí s vyhrabanou jámou uprostřed. Během stavebních prací se po nebi honily mra-

ky, postupem času se však vyjasnilo a nakonec… Není to ona pověstná polární záře? Četl jsem o ní v učitelských novinách – aurora borealis, třpytivé zelenkavé světlo, způsobené narážením nabitých částic do zemské atmosféry. Nataženi ve svých jeskyních, každý s hrníčkem ohřáté skotské whisky, nerušeni světly velkoměsta, pozorují cestovatelé vznešený zelený závoj natažený přes nekonečně temný prostor vesmíru, protkaný drobnými, mihotavými hvězdami. Tak nádherný výjev nemůže být ničím jiným než dobrým znamením. Ale zpět na vrchol téměř dvoutisícové hory Sielmatjåkka, ze kterého Tomas, Daniel a Per shlíží na ustupující mračna. Vítr sílí a celá krajina se dává do pohybu, takže než stačí skupina dojíst oběd, je výhled na linii sjezdu křišťálově jasný. V dáli jsou dokonce vidět některá údolí a hory zdolané v předešlých dnech. Per to mezi sousty sendviče komentuje slovy: „Tohle je snad příliš krásné, než aby to byla pravda.“ Nedaleko odsud, na vrcholku Nallo, se Frederik s Eirikem připravují sjezd tří freeride dobrodruhů vyfotit a natočit. Tomas se do toho pouští jako první, vychutnává si čerstvý sníh na sluncem zalité jihozápadní straně hory a s přibývajícím tempem získávají jeho oblouky na velikosti, takže když konečně zastaví na úpatí hory, má nohy v jednom ohni. O tři minuty později přisviští i zbylí dva a jejich tváře krášlí úsměv ještě širší, než když před pár okamžiky stáli na vrcholku hory.

FOTO: PETR SOCHA â€“ SNOW

MOUNTAIN 84

Sami mezi Sámy

NIKKALUOKTA S ROBINEM KALETOU POCIT Č. 1: PRVNÍ PLOUŽÁK. TŘÍDNÍ DISKOTÉKA. OSMIČKA. POCIT Č. 2: ROLLING STONES, 1990. PRAHA. POCIT Č. 3: POPRVÉ. PŘESNĚ ‚TO‘ POPRVÉ MÁM NA MYSLI. A K TOMU HUSÍ KŮŽE A ZPOCENÉ DLANĚ A PODLAMUJÍCÍ SE KOLENA…

TEXT: HELENA KATEŘINA FIALOVÁ

e stejném momentu radost i panika, to všechno jsem cítila, když mě ve dvě ráno helikoptéra vysadila na vrcholku Kebnekaise, nejvyšší hory Švédska, a já začala v čerstvém prašanu malovat svou první lajnu. Lyžujeme na území Saamů ve švédském Laponsku, v poslední opravdové divočině v Evropě. Na místě, kde neplatí žádná omezení. Žádná pravidla. Žádný přesně vymezený čas. Lyžuje se v deset večer i ve čtyři ráno. Podle počasí. Podle nálady. Podle toho, kdy dá Robin pokyn k roztočení rotoru helikoptéry a na jaký kopec ukáže. Zažila jsem heliskiing v Kanadě, na Aljašce, v Kazachstánu, v Japonsku, na Islandu… a myslela si, že už mě ve volném terénu nemůže nic dojmout. Ale to co tady, nejde zažít nikde jinde! Divočina je totiž svoboda. Magická arktická krajina hor v národním parku Abisko se rozprostírá na šedesátém osmém stupni severní šířky, přibližně dvě stě kilometrů za polárním kruhem a devadesát kilometrů od pobřeží. Studené kontinentální větry se tu mísí s větry mořskými a vytvářejí unikátní mikroklima. Výsledkem je suchý, lehký, ale stabilní sníh – mokrý sen každého freeridera. Abisko má přes sto dvoutisícových vrcholů s převýšením od 600 do 1 450 m a některé z nich lze sjíždět v celých 360°. V porovnání např. se

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

MOUNTAIN

FOTO: PUREHELISKIING.COM

švýcarskými Alpami nejsou vrcholy Skandinávského pohoří nijak vysoké, a přesto tu zažijete spoustu překvapivě dlouhých jízd. Lyžuje se jak na mírnějších otevřených svazích, tak na techniku náročných hřebenech i v úzkých prudkých kuloárech se sklonem přes 40°. Rychle se měnící počasí na severu Švédska nám během čtyř dní připravilo snad všechny myslitelné sněhové podmínky. Jako by místní hory uměly nahustit celou lyžovací sezonu do jednoho zájezdového turnusu. Jezdili jsme prašan lehký jako pírko na chráněných severovýchodních svazích, jarní firn na jihozápadně orientovaných pláních i hluboký sníh v ledovcovém terénu okolo Kebnekaise. Svítilo nikdy nezapadající slunce. Sněžilo. Duly silné větry a přišel i náhlý frontální systém s mlhou tak hustou a viditelností tak malou, že nám hrozil záhrab a nocování v horách. Počasí se umoudřilo za necelých dvacet minut, ale bylo to nejistých dvacet minut. Třicet kilometrů vzdušnou čarou od základny v Nikkaluokta. Přesto jsme necítili strach. Zato jsme cítili, kromě silného mrazu, náhlou potřebu… Odpovědět si na dvě zásadní životní otázky. Proč lyžujeme? A je lyžování důležité? Odpověď na otázku číslo dvě byla nasnadě: Lyžování důležité není. Neřeší ekonomické krize, nezajišťuje světový mír ani nedělá lidstvo lepší, chytřejší a vyšší. Všichni to víme, chápeme a přijímáme, ale tak strašně nás to baví, že jedinou možnou a upřímnou odpovědí na otázku číslo jedna musí být zase otázka: Jak to, že nelyžuje úplně každý? Zvlášť tady. Abisko totiž dává lyžařům pocit absolutní volnosti. Navíc ten vzduch. Ty výhledy. To ticho. Ten klid. Ten řev přistávajícího vrtulníku. Ta bílá. Ty bezesné bílé noci. Ta kosa. Ta rychlost. Ten kámen, co jste neviděli. Fotka první lajny. Vyčůrat svý jméno do sněhu. Smát se s kamarády. Smát se kamarádům. Zapomenout, že existuje ještě jiný svět než ten, v kterém nasazujete do dokonalého oblouku. Horká sobí polévka. Večerní modlitba za čerstvý prašan. A ta chvíle, kdy se to vyplní, řítíte se dolů šílenou rychlostí, šíleně prudkým svahem a sníh kolem vás práší tak, že se dusíte. Štěstím. Problémy neexistují. Starosti zmizely. Jediné, co zůstalo, jsou sny, měnící se ve skutečnost… A vrtulník, který vás vysadí u další výzvy. Proč lyžujeme? Protože bez lyžování se nedá žít. AUTORKA ČLÁNKU OBJÍŽDÍ LEDOVCOVÉ ZLOMY – ANO, I TAKOVÝ TERÉN JE V ABISKU K NALEZENÍ

Více na pureheliskiing.com

FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

PARTNER RUBRIKY

PŘÍBĚHY ZÁMOŘSKÝCH LAVIN Zatímco jsme ve SNOW doposud sledovali laviny spíše blízké – české, slovenské či alpské – letos se za nimi přesuneme za moře. I severoamerický kontinent má s lavinami mnoho co dočinění, není snad rok, kdy by tamní lyžařská – a ještě více skútrařská – komunita nepocítila jejich krutost. Vždy se dočtete o těch z nějakého důvodů zajímavých. Tato má hned dvě pozoruhodné okolnosti – potkala skupinu ryzích expertů a profesionálů a odehrála se ve stejném místě jako vůbec největší lavinová tragédie USA.

Kdy: 19. února 2012 Kde: Freeride zóna Tunnel Creek v areálu Stevens Pass Průsmyk Stevens Pass v severoamerickém pohoří Kaskády Připravuje: Martin Müller

Šestnáct legend Tunnel Creeku Vítr vám bičuje tváře, kolem víří bílá prašanová oblaka a pumpující adrenalin roztahuje ústa do pološíleného úsměvu. Vítejte v oblasti Tunnel Creek, divokém místě v srdci Kaskádového pohoří, které stejnou měrou děsí i láká lyžaře a snowboardisty z celého světa. V roce 2012 se zde dílem náhody sešla světová elita z řad freeridových lyžařů a snowboardistů. Jejich cílem bylo společně pokořit široké sněžné ranveje a zapsat se legendární jízdou do historie. Nikdo nemohl tušit, že to bude černým písmem.

Vytrvalé sněžení mezitím přerostlo v největší vánici sezóny a pod stále se kupícím prašanem vznikala kritická vrstva zmrzlého sněhu. Američané jí říkají surface hoar a pokud je odhalená, září jako milióny titěrných diamantů. Když tlak sněhu přesáhne únosnou mez, sjede právě po ní jako po skluzavce všechen sníh nad ní. Za určitých podmínek se surface hoar s novým sněhem spojí, v Kaskádách už ale několik dní vládlo sucho a mráz, což mělo být pro všechny varováním. „Sněhová pokrývka je stále v pohybu, žije na úrovni krystalů i celých sněhových vrstev, i když to nemusí být na první pohled patrné,“ říká k tomu meteorolog Mark Moore. „A každý lyžař navíc mění její strukturu a silové vztahy uvnitř,“ dodává. V očekávání náporu freeriderů, lačných čerstvého sněhu, se proto rozhodl na onen osudný den vydat lavinové varování vyššího stupně.

ad barem Foggy Goggle pomalu zapadalo sobotní slunce a za okny stále ještě vytrvale sněžilo. Byl to důvod k oslavám, pořádnou nadílku tady nezažili už skoro dva týdny. Starou a unavenou vrstvu uježděného a zatvrdlého sněhu konečně překryl čerstvý prašan. U jednoho ze stolů seděl vedoucí marketingu Stevens Pass, Chris Rudolph. Charismatický muž, jemuž se za sedm let povedlo dostat návštěvnost areálu na více než 400 000 osob ročně a proměnit ho v žádanou lyžařskou lokaci. Rudolph však nepolevoval, a jelikož toho večera do Foggy Goggle vánice zavála unikátní směsici sportovních redaktorů, zkušených freeriderů a byznysmenů z oblasti zimních sportů, vycítil příležitost. Některým z nich dělal už odpoledne společnost během lyžování, jiným zajišťoval ubytování nebo skipasy. Když proto večer u skleničky nadhodil nevinnou myšlenku sjet si následujícího dne Tunnel Creek, odezvou mu bylo všeobecné nadšení. O pár hodin později už všichni spřádali plány, zatímco hory nad nimi těžkly pod přibývajícím sněhem.

Vědci a šamani Věda a odborné znalosti však blednou před vlivem místních šamanů. I Stevens Pass jednoho takového měl. Byl jím Jim Jack, bezstarostný a charismatický Petr Pan lyžařského světa, který si i ve svých šestačtyřiceti letech zachovával duši dítěte. Jako bývalý prezident International Freeskiers Association šířil po celém světě evangelium freeskiingu a vyjevoval krásy zdolávání neprobádaných divokých svahů všem, kteří byli ochotni naslouchat. Se svou dlouholetou přítelkyní bydleli v bungalovu u dálnice, místní je často vídali tancovat spolu v kuchyni nebo zapalovat ob-

Zrádná vrstva sněhu Nedělní ráno se probralo k životu za zvuků výbuchů. Sněžné hlídky už od svítání patrolovaly skrze Stevens Pass a odpalovaly nálože tam, kde by pod náporem nového sněhu hrozilo utržení laviny. Do oblasti jejich zodpovědnosti však nespadaly freeride zóny, tedy ani Tunnel Creek.

PŘÍBĚHY ZÁMOŘSKÝCH LAVIN rovské hranice na dvorku, posetém lyžařskou výbavou. Barvitější postavu by nevymyslel ani zkušený spisovatel. Když se ho proto editor magazínu Powder John Stifter v neděli ráno zeptal, co si o předpovědi myslí, odpověděl Jim Jack po svém: „No jo, pohodička. Vezmem to v klídku mezi stromy, nic se nemůže stát.“ O pár hodin později se skupina – nyní již šestnáctičlenná – vydala na vrchol.

„Nejenom, že jde o velmi příkrý a náročný sjezd, plný vyčnívajících skal,“ vysvětluje Carlson, jeden ze znalců Tunnel Creek. „Především je to terénní past. I malá lavina vás může velmi snadno uvěznit.“ Sebedůvěra Jima Jacka, Chrise Rudolpha a dalších zkušených lyžařů ale rozptýlila všechny obavy, takže se všichni jeden po druhém dávali do klouzavého pohybu směrem dolů.

Freeride pro každého

Sjezd

„Když jsem byl mladší, na odvrácenou stranu hory Cowboy si nikdo netroufnul, možná pár místních bláznů. Za posledních 20 let se všechno změnilo,“ shrnuje situaci jeden z místních, Tim Wangen. Širší lyže a bezpečnější výbava daly středně pokročilým lyžařům sebedůvěru expertů, majitelé areálů navíc prodlužují vleky až k samému okraji freeridových zón ve snaze prodat co nejvíc skipasů. Pak už jen stačí ujít pár desítek kroků, minout výstražné nápisy a můžete nasazovat lyže nad extrémními svahy. I Rudolphova výprava se tak bez větších obtíží brzy ocitla na pokraji úzké cestičky s výstražnými tabulemi, které hlásaly: „Hranice lyžařské zóny. Záchranný poplatek minimálně 1 000 dolarů. Máte s sebou doprovod a lavinovou výbavu? V této oblasti se bez varování odpalují nálože. Vstup na vlastní nebezpečí.“ O pár desítek kroků dále se před účastníky rozevřely široké svahy, obepnuté hustým stromovým porostem. Šestnáct tváří shlíželo v úžasu na čerstvý, nadýchaný prašan. Teprve teď přišel čas na seznamování a klábosení. Někdo ubalil jointa a nechal ho kolovat. Zhruba polovinu účastníků tvořili místní guruové, kteří měli za sebou desítky, ne-li stovky sjezdů Tunnel Creeku. Ostatní byli dost zkušení na to, aby je nezaskočil. Podivuhodný mix místních a návštěvníků, ke kterým se různými cestami dostala ústní pozvánka Chrise Rudolpha.

Rudolph chtěl jako správný marketér zaujmout a zapůsobit. Svižně obtočil oponu vzrostlých stromů a o několik set metrů dál se zastavil na louce pod nimi. Uběhlo pár vteřin a ze stromů se v oblacích prašanu vyřítili další lyžaři. Rudolph jim zamával svými holemi a vydal se opět střemhlav dolů. „Vzpomínám si, že jsem na něj koukal a myslel si: kam to sakra jede?“ tvrdí Wesley v narážce na lavinové varování. Při hrozícím nebezpečí je totiž mnohem jistější držet se v levé části svahu, než ho projet středem. Skupina se proto rozdělila na dva tábory: jeden se vydal rovně dolů za Rudolphem, druhý následoval Wesleyho do bezpečnějšího úseku. „Stáli jsme zrovna na vrcholku menšího kopce s tím, že si uděláme pár super oblouků. V tom si někdo všiml, že kus svahu je v tom místě sesunutý,“ vzpomíná Carlson, který se nejprve vydal jako Rudolph středem svahu. O pár chvil později narazil společně s ostatními na jasné stopy čerstvé laviny. Okamžitě ho napadlo: „Tady nemáme co dělat. Musíme okamžitě do levé části.“

Zrádný spánek hor Jim Jack jel v tandemu s fotografem Powder magazínu Keithem Carlsenem podobnou trasou jako Rudolph. Po pár minutách dorazili k úpatí extrémně strmého svahu. „Tohle přestává být sranda, jak to zvládnem?“ zeptal se ho Carlsen. Jack si ale z hrozivého padáku nic nedělal. „Uděláme pár oblouků v prašanu a zahneme zpátky mezi stromy,“ řekl bezstarostně. Zatímco dojížděli ostatní, pozdravili se oba muži sraženými pěstmi a Jack se vrhnul dolů ze svahu. Z úpatí ho v tichosti pozorovalo pět lyžařů. Někdo o něm kdysi řekl, že lyžuje se stejnou lehkostí, jako ostatní lidé kráčí po chodníku. Teď se zdálo, že jede jízdu svého života. K jejich uším dolehl krátký radostný výkřik. Náhle někdo zahlédl, jak se nad Jackem dává do pohybu menší sněhová kupa. Vteřiny ubíhaly a všichni v hrůze sledovali pohy-

Nebezpečí na obzoru I přes hvězdnou sestavu některé znervózňovala velikost skupiny, respektive tlak tolika lidských těl na nevypočitatelné sněhové podloží. „Kdyby to bylo na mně, nikdy bych s tolika lidmi najednou na svah nešla,“ tvrdí Megan Michelson, novinářka z ESPN. „Ale nechtěla jsem dělat problémy. Bylo tam deset chlapů a jen dvě ženy a já nechtěla naplňovat stereotyp ubrečené ženské,“ dodává trpce.

PŘÍBĚHY ZÁMOŘSKÝCH LAVIN bující se sníh. Byl to Joel Hammond, který jako první zahlédl důkaz nezvratné katastrofy: strom na svahu pod nimi se otřásl jako po silném výstřelu, načež z něj spadla hromada sněhu.

Volba nakonec padla na druhou možnost. Castillo se pustil ze svahu a jen o několik set metrů níže našel první opuštěnou lyži. Zatímco telefonoval operátorovi záchranné služby, skupina kolem Jima Jacka přepínala své lavinové přístroje do pátracího modu. Lavině unikli náhodou: kdyby se za Jackem na svah vydali o pár vteřin dříve, smetla by je taky. Nikdo netušil, kolik lidí se vlastně pohřešuje. Rokle, uvězněná mezi šestimetrovými útesy, byla plná kamení a rozlámaných kusů stromů, mezi kterými se těžko orientovalo. V zatočených úsecích se po ní lavina přehnala jako surfař po vysoké vlně, vylétla ven a zpřelámala stromy i mimo ni. Pomalu ale začínalo být jasné, že kdokoli se dostal lavině do cesty, skončil na dně rokle.

Padající bílá stěna

Vzápětí si cestu mezi stromy prorazila obrovská vlna sněhu. Bílé monstrum o velikosti dvoupatrové budovy padalo rychlostí přes 80 km/h svahem a bralo s sebou všechno, co mu stálo v cestě. „Jako by mi za zády prosvištěl rozjetý nákladní vlak,“ vzpomíná lyžařský instruktor Peikert, jehož lavina jen těsně minula. Saugstad už takové štěstí neměla. Na poslední chvíli aktivovala lavinový batoh, hned poté ji sníh strhl ze svahu dolů. „Připadala jsem si jako v pračce, moje končetiny sebou mrskaly na všechny strany. Ztratila Oběti jsem přehled o tom, co je Chris Rudolph, marketingový manažer resortu Stevens Pass nahoře a co dole,“ popisuje Jim Jack, bývalý prezident International Freeskiing Association hrozivé okamžiky. Johnny Brenan, záchranář a podnikatel Profesionální lyžař Rob Přeživší Castillo stihl vrazit hlavu Elyse Saugstad, profesionální lyžařka mezi dva stromy a zaklesRob Castillo, bývalý profesionální lyžař nout se o ně rameny, takže Ron Pankey, bývalý profesionální lyžař připomínal středověkého Keith Carlsen, fotograf a bývalý editor magazínu Powder odsouzence na palisádě. John Stifter, editor magazínu Powder Sníh mu čtvrt minuty drtil Wenzel Peikert, lyžařský instruktor záda. Zatímco okolní stromy vyrvávala lavina z koTim Carlson, profesionální snowboardista řenů, ty jeho vydržely – být Erin Dessert, snowboardistka a vlekařka na Stevens Pass jinde než na okraji laviny, Tim Wesley, majitel snowboardistického obchodu Shark Snowsurf tlak sněhu by ho rozdrtil. Tim Wangen, lyžař a znalec oblasti Stevens Pass Instinktivně vystrčil ruku Joel Hammond, obchodní zástupce lyžařské společnosti Salomon do vzduchu, aby mu alesDan Abrams, zakladatel a majitel obchodu se zimní výbavou Flylow poň část těla zůstala volMegan Michelson, freeskierka a editorka serveru ESPN.com ná a mohl se tak vyhrabat ven. V tu chvíli tlak ustal a zavládlo naprosté ticho, narušené jen praskáním Dan Johnny Keith Tim Rob Erin Joel Jim namáhaných kmenů. Abrams Brenan Carlsen Carlson Castillo Dessert Hammond Jack

Čí život má přednost? Megan Ron Wenzel Chris Dvanáct lidí, kteří před Michelson Pankey Peikert Rudolph chvílí stáli na kopci nad ním, bylo pryč. „Volal jsem a volal, ale odpovídalo mi jenom ticho,“ líčí Castillo hrozné chvíle po lavině. Sníh ještě stále pomalu klouzal do široké rokle pod ním, která teď připomínala bobovou dráhu s vyvýšenými okraji odtrhu a vyježděným středem. „Nechtěl jsem se tam zdržovat. Nechtěl jsem být další, kterého to smete.“ Na obzoru se náhle vynořili Wangen a Peikert. Po krátké poradě s Castillem jim bylo jasné, že ostatním se buď povedlo zachytit se na okraji rokle, zastavit se o strom, nebo je proud sněhu smetl stovky metrů na dno. Tři muži stáli před zásadním rozhodnutím: hledat ty, kteří mohou být v horní části rokle, nebo sjet dolů a pokusit se o záchranu těch v její dolní části?

Elyse Saugstad

John Stifter

Tim Wesley

Tim Wangen

Ruce změklé jako mokrý ručník „Vrazil jsem lopatu do země a okamžitě narazil na Jackovu ruku,“ vzpomíná Tim Carlson. K tělu ho přivedla ze sněhu trčící tyčka a vřeštící pípák. Spolu s Castillem začali divoce odhrnovat sníh. „Spatřil jsem Jackův obličej. Oči měl dokořán a nedýchal. Ron mu dával dýchání z úst do úst a já se pokoušel ze sněhu vyhrabat jeho tělo, ale nemohl jsem ho najít. Nechápal jsem to.“ Nakonec se ukázalo, že lavina Jackovo tělo zmačkala a zamotala do koule, takže měl nohy stočené nad hlavou. „Dali jsme mu dýchání z úst do úst, ale vzduch z něj okamžitě vyšel ven. Zatlačili jsme mu na hrudník a ten se úplně propadl. Jeho ruce byly změklé jako mokrý ručník, nohy kompletně rozdrcené. Jim Jack byl silný chlap, ale nezbylo z něj vůbec nic,“ popsal hrůzný nález Carlson.

Rychle pryč Elyse Saugstad začínala panikařit. Ležela ve spodní části rokle obličejem dolů s malým průzorem ve sněhu a ven jí trčely jen ruce, které z pozvolného odhrabávání už začínaly mrznout. Signál z jejího pípáku naštěstí zachytil Wenzel Peikert. „Říkám si, je naživu, dýchá, obličej nemá pohřbený ve sněhu. Měl bych radši jít hledat ostatní. Pak mě ale napadlo, že může přijít další sesuv a že ji odsud musím co nejdřív dostat,“ vzpomíná Peikert. Při zběsilém odhrabávání sněhu mu lavinová lopata vylétla z rukou. Nebyl čas pro ni běžet do údolí, a tak se do sněhu pustil holýma rukama. O pět minut později byla Saugstad na svobodě.

PŘÍBĚHY ZÁMOŘSKÝCH LAVIN Padlo několik teorií, jak mohli lyžaři neštěstí zabránit, ale viníky nikdo nehledal. Oproti sto let staré lavině, která v Tunnel Creeku pohřbila 96 lidí, jde statisticky o poměrně bezvýznamnou událost. Lavina však nevzala život jen třem zkušeným lyžařům, ale v jistém smyslu i mnoha přeživším. Slovy manželky Johnnyho Brenana, Laurie: „Bylo to, jako bych zemřela a hned nato znovu procitla do noční můry.“

Na místo se mezitím sjeli i ostatní a začali prohledávat okolí. Peikert zachytil další signál, tentokrát však pohřbený pod sněhem. Od stržení laviny už tou dobou uběhla dobrá půlhodina. Johnnyho Brenana našli asi metr pod povrchem, jen kousíček od místa, kde uvízla Saugstad. Jeho svaly byly roztlučené, kůže zmodrala mrazem a podle Peikerta „měl rozřízlý obličej a jednu nohu nepřirozeně pokroucenou jako při zlomené kyčli“.

Konec rytíře v lesklé zbroji

Wellingtonská lavina Největší lavinová tragédie v dějinách USA

Pár metrů nad nimi zachytily lavinové přístroje další signál, tentokrát dobrých dva a půl metru pod zemí. „Jsou to velké hroudy sněhu, pevné jakobeton,“přibližujeStiftersituacipřiodhrabáváníobětí,„bezpřestání kopete, občas si musíte odpočinout a další člověk za vámi mezitím odklízívyhrabanýsníh.“Konečněsedostalik pohřbenémutělu.ByltoChris Rudolph. „Nemohli jsme s ním pohnout, byl úplně ztuhlý. Nohy měl zaražené hluboko ve sněhu, obličej modrý,“ vzpomíná Stifter, který Rudolphovi dával první pomoc. K místu se pomalu sjížděl zbytek výpravy. V obličejích se jim zračila beznaděj. Saugstad chodila jako omámená z místa na místo, její vyfouklý lavinový batoh podle Carlsena připomínal „povadlá andělská křídla“. Začínalo být jasné, že život už Rudolphovi do těla nikdo nevdechne. Snowboardistka Erin Dessert vzala jeho hlavu do dlaní a zkroušeně ze sebe vysoukala: „To je Chris Rudolph, chápete to? Náš rytíř v lesklé zbroji.“

Tunnel Creek odvozuje svůj název od železničního tunelu Cascade Tunnel, který se stal dějištěm nejhorší lavinové tragédie v dějinách USA. Na konci února roku 1910 zasáhla sever USA masivní sněhová vánice, která zabránila dvěma vlakům projet tunel pod průsmykem Stevens Pass a uvěznila je na kolejích nedaleko městečka Wellington, na úpatí Kaskádového pohoří. Po několika dnech čekání si jeden z pasažérů, John Rogers, všiml, že se na svazích nad nimi hromadí sníh. Podle dobového svědectví místního hoteliéra to byla největší kumulace sněhu, kterou kdy kdo v horách zažil. Jelikož sněhu neubývalo a vítr stále sílil, rozhodli se někteří vydat se na nebezpečný pěší pochod v horách do vzdáleného města Scenic. Ačkoli se jich mnoho zranilo, unikli smrti. Sníh se totiž dalšího dne proměnil v hustý déšť, doprovázený divokou bouří. Podle dobového svědectví obyvatel Wellingtonu „blesky protínaly oblohu a vítr bez ustání skučel údolím. Náhle vše přehlušila dutá rána.“ Otřes po jednom ze silnějších hromů utrhl lavinu ze svahu a ta smetla oba vlaky do údolí řeky Tye o 45 metrů níže. Tlak sněhu zcela rozdrtil jejich kovové konstrukce a připravil o život 96 lidí. Dvě třetiny z nich tvořili pracovníci železnic, kteří odklízeli sníh z kolejí, aby mohly vlaky co nejdříve vjet do tunelu.

Život jako noční můra První záchranáři dorazili na místo 70 minut poté, co se sníh utrhl. V tu dobu už nebylo koho zachraňovat. Příčina úmrtí Jima Jacka byla stanovena jako kombinace poškození mozku, prasklé aorty, zlomeného vazu, páteře, žeber a hrudní kosti a tržných ran na játrech, slezině a slinivce. To všechno stihla lavina během několika málo vteřin. Rudolph a Brenan zemřeli udušením, sníh je doslova rozmačkal.

Wesley, Carlson and Pankey

FOTO: WIKIPEDIA

Avalanche path

D 2016

LISTOPA

č. 98

 PŘÍŠTĚ: Zkáza železnice v Rogersově průsmyku

Až osmapadesát mrtvých v Rogersově průsmyku donutilo mocnou železniční společnost uznat porážku v dramatické bitvě o pohoří Selkirk.

MOUNTAIN

KDY NA

FREERIDE ANEB VŠECHNO JE TO O POČASÍ

PŘED DVEŘMI JE DALŠÍ LYŽAŘSKÁ A FREERIDOVÁ SEZÓNA, A POKUD SE NA NI TĚŠÍTE STEJNĚ JAKO JÁ, UŽ URČITĚ PŘEMÝŠLÍTE KDY A KAM. MÍ HOSTÉ MI PŘED ZAČÁTKEM SEZÓNY ČASTOU KLADOU OTÁZKU, KDY VYRAZIT, JAKÉ BUDE POČASÍ A HLAVNĚ JESTLI BUDE PRAŠAN. ODPOVĚĎ NA NI ALE NEZNÁM ANI JÁ, ANI NIKDO DALŠÍ. yžování obecně, o to víc freeride s vůdcem, není levnou záležitostí a většina lyžařů vyráží na dovolenou v očekávání maximálního zážitku z jízdy v prašanu. Nelze se tomu divit, když z reklamních plakátů a lyžařských filmů na nás vždy koukají extatické tváře skrz proudy prašanu. Požitek z takové jízdy je samozřejmě neoddiskutovatelný, ale domnívám se, že čím je člověk vyspělejší lyžař, tím větší má prostor pro zážitky a nemusí se k prašanu tak silně fixovat. Freeride není jen prašan, při dobré znalosti lokality lze najít skvělé sjezdy v 80 % zimních dnů. Což není vůbec špatné. Opakujeme to ve SNOW často: předpověď, na kterou se můžete spolehnout, bude ta na maximálně 2 dny dopředu. Ostatní je hádání. Ale není toto nakonec krása života, že jistoty nejsou žádné? Jak tedy poradit člověku, který si chce zaplatit freeridový kurz nebo privátní ježdění? Kdy má přijet? Přichází na řadu statistika a zkušenost. Zaručit prašan možné není, lze ale popsat, co s největší pravděpodobností můžete očekávat v té které části zimy. Budeme se držet Alp, kam míří většina českých lyžařů. Poněkud odlišná je

situace v lyžařských lokalitách, jako je Japonsko, Kanada nebo Aljaška. I tak se nevyhneme jisté generalizaci, protože i v různých částech Alp mohou být podmínky během zimy odlišné. Budu hodnotit části zimy ze tří hledisek: 1. S něhové podmínky – kde a kolik sněhu můžeme očekávat, jakou máme šanci na skvělé lajny. 2. V irgin snow faktor – jaký je tlak freeriderů v terénu a s tím související konzumační stres? Jinými slovy jak rychle bude terén rozježděný a my budeme mít problém najít čistý sníh. 3. L avinové nebezpečí – v jednotlivých obdobích zimy se vyskytují typické lavinové situace. V alpských lavinových reportech je můžete najít jako Lawinenefahrenmuster (dále v textu jako GM a číslo).

Začátek sezóny – říjen až prosinec

I v tomto období lze zažít krásný freeride a ježdění v prašanu, ale v naprosté většině jen na ledovcích okolo 3 000 m. V nižších resortech sněhová pokrývka buď vůbec není, nebo je slabá, málo zpevněná a velmi často ovlivněná větrem. Kamenné

svahy většinou nepřipadají v úvahu. Výjimečně se dá freeridovat na svazích pokrytých trávou, kde i menší sněhová pokrývka umožní plynulou jízdu bez velkého rizika střetu s kamenem a poškození lyží. Na těchto svazích je třeba dávat pozor na laviny z prvního sněhu, které právě kloužou po travnatém povrchu GM1 a GM2. Podzim sice není hlavní lyžařskou sezónou, ale jakousi hlavní předsezónou na ledovcích. Jinde se v té době ještě jezdit nedá, pravověrní lyžaři a závodníci jsou po létě řádně hladoví a motivovaní. Jestli vyrážíte na podzimní ledovcové lyžovačky a máte jen trochu možnost, doporučuji vyrazit v týdnu. Víkendy jsou převážně nabité, a pokud chytíte čerstvý sníh, bude na malé ploše ledovců rozježděný během pár hodin. Stran lavinových nehod je toto období podprůměrné, ale spíše kvůli malým možnostem ježdění a počtu lyžařů v terénu. Nenechte se zmást častým omylem, že málo sněhu = malé lavinové nebezpečí. Opak je pravdou.

Vrchol zimy – leden až polovina února

Leden je král zimy. Mráz, tma, vítr a také nejméně odhadnutelné sněhové a lavinové podmínky. Když je sněhově bohatá zima, která i brzy začíná, máme v lednu šanci na skvělé zaježdění bez konzumačního stresu. Na ledovcích je již většinou dostatečná vrstva sněhu a někdy se dá jezdit až do dolin. V této době je slušná šance zažít sjezd s převýšením přes 1 500 vertikálních metrů s prašanem od shora až dolů i na jižních svazích. Na druhou stranu ve sněhově chudých zimách bývá leden pro freeridery podprůměrný. Lednové podmínky se mohou lišit právě podle typu zimy a ve střediscích vzdálených od sebe hodinku jízdy najdete často úplně jiné podmínky. Leden je pro širokou lyžařskou veřejnost stále vedlejší sezóna a i hodně hobby freeriderů šetří dovolenou na teplejší měsíce. Tím pádem je v horách obecně méně lidí a v terénu zůstává déle nepoježděný sníh. Co se týká lavinového nebezpečí, patří leden mezi nejnebezpečnější měsíce a dochází k hodně lavinovým neštěstím, přestože frekvence jezdců je menší. V lednu se potkává nejvíce lavinových situací – GM2 až GM8. Už zmíněný chlad a vítr budují nestabilní vrstvy, slabší sněhová pokrývka je také nebezpečnější, v nižších polohách se často střídají teploty. Měsíce leden 2015 a 2016 patřily mezi nejčernější v posledních dvaceti letech a krutě se podepsaly i na české scéně. Tato část zimy je z mého pohledu určena hlavně zkušeným jezdcům.

Vrchol lyžařské sezóny druhá polovina února až březen

Hlavní lyžařská sezóna pro většinu hobby i profi lyžařů. Zima vrcholí ve všech střediscích od těch nejnižších až po ledovce. Sněhová pokrývka kulminuje v nízko položených střediscích a na ledovcích utěšeně narůstá. V tomto období máme tedy největší pravděpodobnost užít si

FOTO: SCOTT

LEDEN MŮŽE BÝT PRO FREERIDERY OBDOBÍM SNŮ, POKUD PŘIJDE ZIMA ZAVČASU. NA KOPCÍCH JE MÁLO LIDÍ A PRAŠAN SE NEKAZÍ. HROZÍ ALE ČASTO ENORMNÍ RIZIKO LAVIN

93 Jaro – duben až květen, vrchol extrémních sjezdů

lavinová situace / Gefahren muster

hlavní období

popis

GM1

říjen–prosinec

slabá vrstva u země ze začátku zimy

GM2

říjen–březen

GM3

listopad–březen

déšť

GM4

prosinec–leden

teplý sníh na studený/studený sníh na teplý

GM5

prosinec–leden

sníh po dlouhé chladné periodě

GM6

prosinec–leden

volný sníh a vítr

GM7

leden–březen

přechod málo sněhu/hodně sněhu

GM8

leden–duben

zasněžená povrchová jinovatka

GM9

únor–duben

zasněžené kroupy

GM10

březen–duben

klouzavý sníh

jarní situace

freeridu ve všech resortech bez ohledu na jejich výšku. Statisticky tedy nejvýhodnější období pro ulovení freeridových zážitků. Na druhou stranu s vrcholem sezóny samozřejmě kulminuje nápor na lanovkách, ale i v terénu a vzrůstá konzumační stres. Freeride zejména v blízkosti sjezdovek občas připomíná boj o zlevněnou elektroniku v obchoďáku. V tomto čase vyráží mimo sjezdovky také nejvíce amatérů bez vybavení a vzrůstá šance přimotat se k lavinové nehodě jako slepý k houslím. Zkušení freerideři jdou na kafe nebo mizí dál ze středisek. Přesto nezoufejte, pokud vaši lyžařskou dovolenou řídí školní prázdniny a vyrážíte právě v tomto čase. Když člověk s náporem počítá, lze s tím pracovat. Můžete si na první sjezdy přivstat, jít dříve na oběd a pak lyžovat v polední pauze a stejně tak využít poobědový nápor na kávu nebo sjezd mimo hranice resortu. Zde se obzvlášť vyplatí najmutí si zkušeného průvodce, ideálně místního, který zná ve středisku každý tajný kout.

Kdy na freeride

Sněhová pokrývka je na svazích v jižním sektoru většinou dobře zpevněná a stabilní. Problematické sněhové vrstvy z časné zimy však zůstávají zakonzervovány na severních svazích většinou až do konce února. V druhé polovině března se již mocně ohlašuje jaro a na kvalitu sněhu má zásadní vliv sluneční záření. To znamená, že zejména na jižně orientovaných svazích se během sjezdu potkáme s několika druhy sněhu a zároveň začínají hrozit laviny související s oteplením. Na konci období je třeba dobře zvládat time managament sjezdů podle orientace jednotlivých svahů a nadmořské výšky. Vyrazit na jižní sjezd příliš brzy ráno může znamenat nebezpečné broušení zmrzlého svahu nebo boj s krustou. Vyrazit příliš pozdě naopak brodění v břečce a taky vysoké nebezpečí zasažení lavinou z těžkého sněhu. V březnu je také nejlepší období pro sjíždění velkých severních stěn, neboť vyšší teplota během dne napomáhá spojování vrstev a slabé vrstvy ze začátku zimy jsou již hluboko nebo mizí.

Pravověrnými lyžaři a skalními freeridery žehnané období. Sportovní obchody ve městech už dávno vyměnily lyže za kola, přezkáče za žabky a v horách se začíná obsluha znovu usmívat, protože už je vyděláno a blíží se padla. Pro nás lyžařské guidy je toto období také časem úlevy. Sníh je dobře usazený, prudké žlaby maximálně vysněžené a stabilní, plánování sjezdů se řídí sluncem a teplotou a přijíždějí ty nejnadšenější lyžaři. Níže položená střediska už většinou zavírají, ale v ledovcových horách začínají freeridové žně. Čas pro Big Mountain Skiing. Pokud za hezkými sjezdy občas šlapete, musíte v údolí počítat s nástupy po suchu a dlouhé sjezdy do údolí jsou leckde také passé. I na jaře se dá na severních svazích zaprášit, ale prašan nevydrží dlouho. Jaro je ideální pro sjíždění strmých kuloárů. Nahoru s mačkami po tvrdém, na vrcholu svačina a po změknutí horní vrstvy bezpečně dolů. Lavinově je jaro poměrně bezpečné (GM10), protože stačí dodržovat pravidlo brzkého startu a návratu. Pozor je třeba dávat v okamžiku, kdy i v noci zůstává teplota nad bodem mrazu a již nedochází k promrzání sněhové pokrývky. Pak je už opravdu lepší oprášit kolo a základové laviny nechat spadnout bez naší přítomnosti. Přeji vám krásnou zimu plnou krásných lajn a hlavně s rozumem!

Horský vůdce UIAGM, vedoucí technické komise ČAHV, člen lektorského sboru APUL a HUDY Mountain Guides. Pracuje jako guide ve Freeride Centru Sölden. KAREL KŘÍŽ

www.karelkriz.cz

5 hvězdiček = nejlepší podmínky, 1 hvězdička = nejhorší podmínky

ŘÍJEN

L ISTOPAD

PO ÚT ST ČT PÁ SO NE

Období říjen až prosinec

PROSINEC

L E DE N

PO ÚT ST ČT PÁ SO NE

leden až polovina února při nedostatku sněhu s dostatkem sněhu

ÚNOR

BŘE Z E N

PO ÚT ST ČT PÁ SO NE

druhá polovina února až půlka března jižní svahy severní svahy

DUBEN

K VĚ TE N

PO ÚT ST ČT PÁ SO NE

druhá polovina března

duben až květen

Sněhové podmínky

Virgin snow faktor

Lavinové nebezpečí

pouze na ledovcích

snažte se vyhnout víkendům

GM1 a GM2



mohou být vynikající, ale i velmi špatné

poměrně málo lidí v horách

potkává se nejvíce variant lavinových situací (GM2 až GM8)







kulminace sněhové pokrývky

nejvíce lidí včetně laiků mimo sjezdovky

jižní svahy jsou bezpečnější než severní











proměnné podmínky podle obvykle už skončil nápor orientace svahů – důležitý je time hlavní sezóny management

na jižních svazích už mohou hrozit jarní laviny





ve vysokých polohách

v horách jsou jen fajnšmekři, ale nejezdí se v prašanu

pokud v noci mrzne, je bezpečno







FOTO: ARCHIV BŘÍ ŠVIHÁLKŮ

MOUNTAIN

MAROCKÁ WHISKEY

SERVÍROVANÁ BRATRY ŠVIHÁLKOVÝMI BRATŘI ŠVIHÁLKOVÉ PATŘÍ K ČESKÉ ŠPIČCE EXTRÉMNÍHO A EXPEDIČNÍHO SKIALPINISMU. ZA SEBOU MAJÍ MNOHO EXPEDIC A VÝZNAMNÝCH SJEZDŮ. NA SVÝCH AKCÍCH PŘITOM STÍHAJÍ I NATÁČET. LETOŠNÍ SNOW FILM FEST UVEDE FILM Z MAROCKÉHO ATLASU WHISKEY BERBER. S JIRKOU JSME SI ALE POVÍDALI NEJEN O TOM, JAK SE LYŽUJE V AFRICE.

Vrcholové sportování se většinou neobejde bez zranění, byla nějaká, která vás vyřadila ze hry? Loni mě vyřadily ze hry přetrhané vazy v koleni. Doufám, že to bylo poprvé a naposled. A zase říkám, ono to není tak vrcholové sportování, jak se může zvenčí zdát. Myslím, že víc než sportovci jsme dobrodruzi, kteří si hledají různé osobní výzvy.

Nelezete si během dlouhých výprav vzájemně na nervy? To víš, že lezem, ale to k tomu tak trochu i patří a nesmí to překročit určitou míru. Být v neustálé shodě není normální.

Kde berete inspiraci pro skialpové destinace. Máte nějakého svého guru? Guru rozhodně nemáme a nikdy jsme neměli. V době, kdy jsme začali jezdit těžší věci, byla česká scéna v tomto směru mrtvá. Až teď se zase ski extrém rozmáhá, asi hlavně díky sociálním sítím, kde lidi nachází inspiraci. Otázkou zůstává, jestli je to dobře, protože právě z tohoto důvodu se do toho hrnou i lidé, kteří na to technicky nemají – a to je dost nebezpečná hra. My si hledáme cíle sami, za ta léta máme celkem přehled, kdy, kde a co zajímavého se dá udělat.

TEXT: KATEŘINA KARLOVÁ

rezentujete se jako bratři Švihálkové i jako Kejda Team. Můžete nám objasnit, co vás vedlo k takovému pojmenování a jak a kdy vzniklo vaše společné ježdění? Je pravda, že v tom máme trošku hokej. Na začátku jsme totiž jezdili ve větší skupině kamarádů, hlavně pak s Kubou Mackem, a Kejda vznikla jako takové pojmenování ze srandy. Kejda je náš terminus technicus pro mokrý, prohnilý jarní sníh. Nakonec se to ale uchytilo a už nám to zůstalo. S Ondrou spolu jezdíme od malička, jen někdy v rozmezí 16–20 let jsme pouze lezli a lyže šly do ústraní. Teď je to naopak, skialpy jsou náš hlavní zájem, ve kterém se snažíme realizovat, a skalní lezení je příjemný doplněk.

Pouštíte se často do nebezpečných expedic, kde je součástí i obtížné lezení. Jak se na takové, po technické i psychické stránce obtížné expedice připravit? Je pravda, že se dostáváme s lyžemi i do lezeckého terénu, ale lezení to nikdy není nijak obtížné. Někdy je to přímo vítané zpestření. Je důležité být s horami srostlý, trávit v nich hodně času, potom je člověk i v relativně techničtějším terénu psychicky v pohodě. Je to o zvyku. Na co si nikdy nezvykneme, je nedostatek piva na delších akcích. ;-)

Jezdíte i na celkem netradičních místech, jaká místa byla úplně nejnetradičnější? Časem jsme zjistili, že samotná jízda je všude podobná, co se však mění, jsou ty kulisy. Amazonský prales, saharská poušť, hluboký fjord

nebo Severní ledový oceán jsou super zajímavé a krásné kulisy. ;-) Na základě vaší expedice do Maroka vznikl film Whiskey Berber. Jaký měl film zatím úspěch? Film je celkem odlehčený, jak už je naším zvykem. Nechceme si hrát na nějaké hrdiny v extrémním výkonu. Vždyť v reálu jsou hory mnohdy především o té pohodě. Do filmu jsme se snažili krom samotného lyžování dostat zvláštní atmosféru tamních hor a taky místní obyvatelstvo. Loni jsme se na promítáních setkávali s pozitivními ohlasy. Bylo lyžování v Africe něčím specifické? V Maroku jsme byli kvůli natáčení dvakrát. První výlet byl více v zimním období a sníh byl často špatný, povrch byl hodně tvrdý a nerovný, zničený silným větrem. Při druhé, jarní návštěvě jsme jezdili na prvotřídním firnu. Každá oblast měla svoje typické sjezdy: Mgoun pláně, Tazarhart úzké „dolomitské“ žlaby a Toubkal různé klikatice. Měli jste možnost nasát trochu místní kulturu? Rozhodně, to pro nás byl i jeden z cílů a do filmu se to hodně promítlo. V Marrakéši jsme byli tři dny a nějaký čas jsme strávili i v odlehlých horských vesničkách. Jak řešíte technickou stránku vzniku filmu? Skloubit pořizování záběrů a podávání sportovních výkonů musí být nesmírně složité. Jo, to je často boj. Člověk se musí smířit s tím, že prostě nemáme k dispozici rozpočet a techniku jako profesionální produkce. Přesto se Ondra snaží mít filmy po technické stránce stále dokonalejší. V praxi to znamená občasné

zdržení, víc fotomateriálu v batohu. Ale vše je o kompromisu mezi samotným vykonáním túry a filmováním. Měli jste promyšlený scénář a záběry, anebo jste improvizovali přímo na místě (a pak i ve střižně)? Rozhodně improvizace, jinak by to už byl příliš razantní zásah do samotného výletu. My tam jedeme hlavně kvůli horám, vrcholům a sjezdům. Film je jen dokument o tom, jak to probíhalo.

100 KM OF SLOPES

Máte nějak rozdělené, co má kdo na vašich výpravách na starosti? Já mám na starosti veškerou logistiku a taky výběr cílů, Ondra má na starosti filmařinu. Vzniknou nějaké další filmy? Doufáme, že ano. Po pravdě řečeno, díky filmům jsme schopni zafinancovat naše výpravy. Protože máme rádi tu pestrou paletu, kterou horolezectví nabízí, v příštím roce chceme zkusit něco pro nás úplně nového – kontinuální skialp přechod Severních vápencových Alp, to jsou takové naše domácí hory. Z toho by mohl vzniknout takový syrovější, míň učesaný a hodně autentický snímek. A pak chceme vyrazit na šestitisícovky do Bolívie, odkud si určitě taky dovezeme nějaké záběry.

EXPERIENCE

Jsou místa, kam se pravidelně vracíte? Proč? Určitě jsou. Někdy si člověk říká, proč riskovat objevováním nové oblasti, když se třeba nemusí ukázat jako tak dobrá, a jede za tou svou klasikou. Se skialpy se vracíme do Tater, Vysokých Taur nebo do Chamonix, na horské lezení na Hochkönig, do Bergellu či zase do Chamonix a Tater, na sportovky třeba na Istrii. Díky za rozhovor!

TOP SNOW

FOTO: ARCHIV BŘÍ ŠVIHÁLKŮ

KEJDA SKI TEAM NA SNOW FILM FESTU Na letošním SNOW FILM FESTu, který se koná ve 200 českých a slovenských městech, bude uveden film Whiskey Berber o výpravě do marockého Atlasu. Na vybraných místech bratři Švihálkové doplní promítání povídáním o svých cestách. Na pražské premiéře 20. října v kině Aero budou povídat o extrémním skialpu v Norsku. Jaké další filmy na letošním SNOW FILM FESTu můžete vidět? Sibiřský traverz je skvělý film z dílny Sherpas Cinema o cestě s lyžemi podél Transsibiřské magistrály. S horolezkyní Tamarou můžete čelit její životní horolezecké výzvě. Dámská expedice na plachetnici do Grónska objevuje nové lyžařské terény. Chybět nebude ani český freeridový film z bulharských hor, polární expedice i film o výpovědích lidí, kteří se dostali do smrtelného lavinového nebezpečí.

TOP ITALIAN STYLE

Více informací na

www.snowfilm.cz

www.alpecimbra.it

MOUNTAIN

FOTO: MICHAL BULIČKA

PARTNER RUBRIKY

VYLADĚNÁ PO REVOLUCI PINOVÁ VÁZÁNÍ PRO SKITOURING V SEZÓNĚ 16/17 NA SOUČASNÉM TRHU JE ŘADA VELMI DOBRÝCH VÁZÁNÍ, COŽ JE SKVĚLÁ ZPRÁVA, STAČÍ SI JEN VYBRAT PODLE VLASTNÍCH PREFERENCÍ. V POSLEDNÍCH DVOU TŘECH LETECH PROBÍHAL REVOLUČNÍ VÝVOJ VÁZÁNÍ A DROBNÉ, PŘESTO VŠAK DŮLEŽITÉ DETAILY BYLO POTŘEBA ODLADIT. V TOMTO PŘEHLEDU SE BUDEME ZABÝVAT BEZRÁMOVÝMI MODELY (S PINY), KTERÉ JSOU URČENY PRO KLASICKÉ LYŽAŘSKÉ TÚRY A MAJÍ BRZDIČKY.

TEXT: MICHAL BULIČKA, skitourguru.com

ynecháme závodní ultralighty a primárně freeridové kousky, i když mnohá touringová vázání jsou pro 90 % lyžařů plně dostačující i pro freeride bez extrémních triků a skoků.

Hmotnost je důležitá, ale…

Faktor nízké váhy byl rozhodující, když se volilo mezi rámovým a bezrámovým vázáním. Pro

model

RAIDER 12

RADICAL 2.0. ST

RADICAL 2.0. FT

TLT SUPERLIGHT 2.0. 10

TLT SUPERLIGHT 2.0. 12

značka

ATK Race

Dynafit

cena

Kč

13 980 g

hmotnost páru

6°

5°

1°

9°

1°

9°

13 499

1 260 14 °

Kč

13 499

1 198 7°

Kč

14 310

660 -1,5 °

Kč

12 690

499

úhel boty na patních podpěrkách -1,5 °

Kč

14 690

520 14 °

1°

7°

520 13 °

1°

7°

13 °

ovládání patních opěrek vypínací síly (DIN) min. | max.

5 | 10

4 | 10

5 | 12

5 | 10

6 | 12

18 | 10

19 | 29

75 86 91 97 108 120

75 86 97 108 120

90 105 120 135

75 90 105

bezpečnostní funkce špičky | patky výška špičky | patky nad lyží TÜV certifikát

šířky brzd

poznámka

hmotnost a cena hmotnost a cena včetně brzdy včetně brzdy (dokupuje se zvlášť) (dokupuje se zvlášť)

dodává se i ve verzi Carbonio s hmotností 490 g

fit

na Dy T TL it Fr h sc 10

0. 2.

HT IG RL

0. 2.

PE SU

fit

na Dy

K AT

13 IN

ID GU

IN rK

Plu m

rk e Ma

rk e

5–

IN GP IN rK

12 N

7–

ra iT

ION 10

ION 12

KINGPIN 10

KINGPIN 13

TR2 5–11

TR2 7–13

GUIDE

Fritschi

Marker

Ski Trab

Plum

Kč

13 690 g

9°

Kč

12 480

0°

7°

0°

7°

0°

7°

0°

7°

5°

10 °

12 540

1 260 13 °

Kč

13 420

1 460 13 °

Kč

12 860

1 460 13 °

Kč

13 490

1 170 13 °

Kč

12 390

1 170 13 °

Kč

12 880

1 060 2°

VIPEC 12

1 260 5°

10 °

1 050 0°

5°

5 | 12

4 | 10

5 | 12

5 | 10

6 | 13

5 | 11

7 | 13

5,5 | 12

27 | 27

27 | 30

21 | 21

22 | 22

24 | 24

26 | 23

80 90 100 115

85 100 115 130

85 95 115 130

75–100 100–125

88 104 115

90 110 130

15 °

MOUNTAIN

98 ne zcela zasvěcené – bezrámové vázání tvoří samostatná špička a patka a kontakt s botou zprostředkovávají tzv. piny, říká se jim také „techová“ vázání podle prvního, pionýrského vázka Dynafit Tour Lite Tech (TLT). Rámová vázání mají spojenou patku se špičkou. Ve sjezdovém módu jsou velmi podobná běžnému sjezdařskému, při výstupu je špička otočná a patka volná. Za slušný standard se považuje interval 1 000–1 200 gramů, což je hmotnost páru, včetně brzdy. Jsou ale i vázání lehoučká (RT od ATK a TLT Superlight 2.0. od Dynafitu) a vázání těžší (Marker Kingpin). Ale pozor, i tady platí „něco za něco“. Lehoučké slibuje menší námahu, s přibývající váhou se zvyšuje tuhost a stabilita a přibývá detailů, které zvyšují uživatelský komfort. Pokud jde o materiál, stále více se prosazují vysoce pevné slitiny hliníku.

Brzdy a haršajsny

Bezrámové jsou nášlapné

Vypínací síly

Nástup do pinového vázání je na rozdíl od běžného vázka dvoukrokový, nejprve cvaknete špičku a hned vzápětí docvaknete patku. Výhodou rámové klasiky bývalo pohodlné ovládání a nebylo potřeba boty se speciální úpravou (inserty). 90 % současných bot pro freeride je však s pinovým vázáním kompatibilní. Výrobcům pinových vázání hraje do karet i úprava skeletů bot pro snadný nášlap. Dynafit a Scarpa mají pod důlkem (insert) ve špičce svislou naváděcí drážku (Quick-Step-In), která usnadňuje nášlap. Ještě lepší nástup slibuje Master Step, nový patent Dynafitu. Důležitou roli však hrají také vodítka a nárazníky, které snadno a rychle vymezí polohu boty vůči špičce, a pak lze botu okamžitě zašlápnout.

Jednoduchá ovladatelnost

V tomto ohledu přibývá komfortu. Nejčastěji je potřeba měnit polohu patní opěrky. Snadným pohybem talířkem hole to jde skvěle u Radicalu, Ionu a Kingpinu. Když už se musíte sehnout a ovládat patku rukou, raději trpíte nepohodlím a stoupáte dál beze změny opěrky, i když si sklon svahu říká o změnu. Některá vázání už nevyžadují při změně z módu sjezd na výstup vypnutí celé boty. Není to až tak důležité, protože skoro vždy se v tomto případě hodí nalepit pásy, a tedy i sundat lyže. Ale výhoda to je.

Patní opěrky

Až na výjimky jsou standardem tři opory paty, na které lyžař došlapuje. Při chůzi po rovině nebo do mírného kopce došlapujeme na rovinu, obvykle je to pedál brzdy. Nejčastěji používáme první opěrku, která zvedá podešev lyžáky o 5° až 10°. Podpora pro nejprudší svahy bývá 13–15°. Protože moderní boty umožňují předozadní rozsah pohybu komínu 60°, pohodlí zaručí každé vázání.

Uvedená vázání mají brzdičky a slot pro nasazení stoupacích hřebenů pro výstup po tvrdém sněhu, tzv. haršajsny. Brzdy jsou až na výjimky nedílnou součástí vázání nebo se dají dokoupit zvlášť a volitelně upevnit. Dodávají se ve více šířkách, viz tabulku.

Variabilita pro délku skeletu

Nastavitelnost pro interval délky skeletu bývala výhodou rámových vázání. Současné „techy“ už to umí taky. Obvyklý je posun +– 25 mm, nejlépe je na tom Radical 2 s téměř šesti centimetry.

Montážní šablona

Výrobci vázání reagovali na rostoucí šířku lyží a tím i zvýšení sil působících na vázání rozšířením rozteče montážních šroubů. Montáž vázání rozhodně svěřte specializovanému servisu, který vlastní příslušnou šablonu.

Kromě závodních a expedičních vázání je dnes bezpečnostní funkce samozřejmostí. Pokud jde o vypínací síly, za standard se pro touring považuje hodnota DIN 10, pro freeride DIN 12. Bezvadnou funkci vypínání do boku podporuje klouzavý pedál brzdy pod patou. Najdete ho u trojice vázání (Radical, Ion, Kingpin), u nichž je nastavitelné vypínání patky.

Rozdělení do dvou skupin

První skupina sází na spolehlivost patní kluzné podložky a vypínací mechanismus obstarává rotující patka. Patří sem Radical 2 (Dynafit), Ion (G3) i Kingpin (Marker) a RT, Raider 12 a Free Raider 14 od ATK Race a také Guide a Yak od Plum. Druhá skupina se vyznačuje tím, že vypínací mechanismus vychází ze špičky. Jde o vázání TR2 od Ski Trab a Vipec 12 od Fritschi. Jejich předností je jednak tuhost a jednak zvýšení bezpečnosti, které přináší možnost vypnutí špičky po případném stržení lyžaře lavinou.

Co je bezpečnější?

Musí být nutně nejbezpečnější vázání s vypínací špičkou? Těžko! Tvrzení o větší bezpečnosti je velmi odvážné, problematika je to složitá a na takovou otázku není jednoznačná odpověď. Pro uživatele je rozhodující, jak funguje vázání jako celek, je mu úplně jedno, zda vypnutí obstarala špička, nebo patka, nebo obojí. Rozhodující je, aby vázání nevypnulo předčasně nebo příliš pozdě – obojí může lyžaři uškodit.

Které vázání splňuje test TÜV

Radical 2, Kingpin a Vipec 12 svou bezvadnou bezpečnostní funkci doložily úspěšným testem TÜV, přesněji splněním normy DIN 13992, které je zárukou stejně kvalitní a spolehlivé bezpečnostní funkce, na jakou jsme zvyklí u sjezdařských vázání. Norma existuje pro běžná sjezdař-

ská vázání i vázání pro skitouring. Kdo se chce s problematikou seznámit podrobněji, může si normu v němčině nebo angličtině stáhnout na www.beuth.de.

Speciality a zajímavosti, co nejsou v tabulce

TK Race. Výborný poměr hmotnost / výA kon. Lehkost vázání ATK způsobuje použití superlehké slitiny, používané v letectví. Zajímavostí je brzda pod špičkou a desky, na něž se upevňuje špička i patka (Raider 12). Dynafit. Rotace tělesa špičky pro optimalizaci bezpečnostní funkce, velký rozsah posuvu u patky, robustní uložení patních podpěrek. Fritschi. Velmi tuhá patka. Nastavitelná poloha předních pinů umožní přesné přizpůsobení otvorům v jakékoli botě. Volitelné dvě míry přesahu hrotů haršajsen pod úroveň skluznice. G3. Vyšší špička umožňuje čištění prostoru pod čelistí hrotem hole. Důmyslné ovládání připínání haršajsen. Marker. Tři pružiny ve špičce místo obvyklých dvou. Ojedinělá, robustní, patka vycházející z dlouholetých zkušeností značky. Ski Trab. Možnost snadno zapínat patku při výstupu. Vysoká tuhost patky díky širokému upnutí. Nevýhodou je nutnost úpravy patky boty odborným servisem. Plum. Vázání Guide je ve verzi XS určené speciálně pro lyžaře s nízkou hmotností. Plum je reklama na dokonalost při obrábění kovů.  ip pro vaši bezpečnost: Při výstupu není T třeba aretovat špičku, protože vypínací síla je nastavitelná a v případě stržení lavinou její pohybová energie skoro jistě vázání vypne. To je u zamčené špičky velmi nepravděpodobné. Touto funkcí se pyšní pouze dvě vázání: Vipec 12 od Fritschi a TR2 od Ski Trab.

Podrobné informace o uvedených vázáních a všem podstatném, co se týká skitouringu a skialpinismu, si přečtěte na specializovaném webu skitourguru. com! Najdete tam přehled všech vázání pro sezónu 2016/17 a pomocí filtru můžete vybírat podle svých preferencí. K tomu srovnávací funkce pro porovnání jednotlivých modelů.

PRODEJNY ROCK POINT NABÍZÍ ŠIROKOU ŠKÁLU OUTDOOROVÉHO VYBAVENÍ PRO TURISTIKU A POBYT V PŘÍRODĚ. VÝZNAMNOU POZICI V PRODUKTOVÉM PORTFOLIU ZAUJÍMÁ TAKÉ SKITOURING. NAJDETE U NÁS ZBOŽÍ ZNAČEK DYNAFIT, OSPREY, PIEPS, BLACK DIAMOND, JULBO A DALŠÍCH. SLEDUJTE WWW.ROCKPOINT.CZ A NAVŠTIVTE NAŠE SKITOURINGOVÉ KURZY NEBO TESTOVACÍ AKCE.

BILDER: Schultz Gruppe

Dolomiten Residenz HHHHsup Sporthotel Sillian

Gradonna HHHHsup Mountain Resort

SKI IN - SKI OUT UBYTUJTE SE PŘÍMO NA SJEZDOVCE Gradonna HHHHsup Mountain Resort GRADONNA HHHHSUP MOUNTAIN RESORT

DOLOMITEN RESIDENZ HHHHSUP SPORTHOTEL SILLIAN

Grossglockner Resort Kals-Matrei je největší lyžařskou oblastí ve Východním Tyrolsku. Přímo na sjezdovce Blauspitz ve výšce 1 350 metrů nad mořem se nachází exkluzivní „horská obec“ Gradonna****s Mountain Resort s hotelem a 41 chalety. Hosté startují do svého lyžařského dne přímo od dveří. Ubytovat se mohou v suitách s plochou až 57 m² apartmá nebo v chaletech až pro 8 osob s plochou 120 m². Interiér je zařízen z místního mramoru, dřeva borovice limby, kůže nebo lnu. Hotel má wellness centrum s 3 000 m², přírodní dětský klub pro děti od 3 let a nový Club 12+ pro mládež, sportovní obchod, lahůdkářství a restauraci, která nabízí moderní kuchyni z převážně místních surovin. Díky podzemnímu parkovišti je celý resort bez autoprovozu.

Postel téměř vedle sjezdovky, krásný a sněhově spolehlivý lyžařský areál a typickou pohostinnost Východního Tyrolska si můžete užít v Dolomiten Residenz****s Sporthotel Sillian, prvním rodinném wellness hotelu Východního Tyrolska. Lyžařský areál Hochpustertal je ideální pro rodiny s menšími dětmi. Skipas si vyzvednete přímo na recepci, testovací lyže pak ve sportovním obchodě hned naproti. A když děti na svah nechtějí, žádný problém: 12 hodin denně péče o děti je v ceně pobytu. Novinkou je denně Teenie-Programm pro mládež. O odpočinek se postará Vitalresidenz s rozlohou 3 000 m². V restauraci se pak necháte rozmazlovat vydatnou, regionální a sezónní východotyrolskou kuchyní.

www.gradonna.at

www.sporthotel-sillian.at

Hochpustertaler Bergbahnen Nfg. GesmbH & Co KG I Sporthotel Sillian, A-9920 Sillian I ATU 44074407 Großglockner Mountain Resort Kals GesmbH & Co KG I Gradonna 1 I A-9981 Kals am Großglockner I ATU 65650066

MÜNCHEN

KITZBÜHEL

INNSBRUCK FELBERTAUERN TUNNEL MATREI BRIXEN, VENEDIG

SILLIAN

LIENZ DOLOMITEN RESIDENZ ****S SPORTHOTEL SILLIAN

WIEN, LINZ, SALZBURG

GRADONNA ****S MOUNTAIN RESORT CHÂLETS & HOTEL

KALS KLAGENFURT

TAK SE ŠLAPE STOPA NA SUSTENHORN V PŮLMETRU PRAŠANU NA PRVNÍHO MÁJE

MOUNTAIN

100

HAUTE ROUTE SWISS GLACIER

SKIALPOVÝ PŘECHOD PŘES URNSKÉ A VÝCHODNÍ BERNSKÉ ALPY ZAČÁTEK KVĚTNA JE IDEÁLNÍ ČAS PRO SKITOURING V ZÁPADNÍCH ALPÁCH. V SRDCI ŠVÝCARSKA, STRAN ZÁJMU ZAHRANIČNÍCH TURISTŮ, TRŮNÍ URNSKÉ ALPY – PODLE KANTONU URI – A V SOUSEDSTVÍ MNOHEM ZNÁMĚJŠÍ BERNSKÉ ALPY. TÝDENNÍ PŘECHOD NAD ÚDOLÍMI HASLITALU S NOCLEHY NA CHATÁCH, SPRAVOVANÝMI FAJN LIDMI, BEZ PŘÍTOMNOSTI DAVŮ, Z JEDNOHO LEDOVCE NA DRUHÝ. TAKOVÁ JE HAUTE ROUTE SWISS GLACIER… TEXT A FOTO: MICHAL BULIČKA A PAVLA PROCHÁZKOVÁ, skitourguru.com

e Walliských a Bernských Alpách a v Graubündenu už máme většinu oblastí prozkoumanou, a tak přichází konečně na řadu centrální Švýcarsko. Přechodů se tam dá podniknout více, my jsme se inspirovali v německé knize, kde byla tato haute route doplněna přívlastkem Swiss Glacier, což je zcela výstižný název. Na ledovcích se jde sice často, ale naštěstí nejde o ty, které jsou v linii trasy prošpikovány trhlinami.

Steigletscher ve výšce 1 865 m. Můžete se ubytovat už tady a vyrazit třeba na známý „pětiprst“, přesněji Fünffingerspitze, nebo to vzít na druhou stranu, k chatě Tierbergli. Naším plánem je přejít skrz Urnské Alpy do východní části Alp Bernských k soutěsce Rosenlaui, v jejíž divoké vodě ukončil spisovatel Sir Arthur Conan Doyle život legendárního detektiva Sherlocka Holmese.

Startujeme pod Sustenpassem

Ze sedla to máme na chatu zhruba výškový kilometr a počasí se polehoučku kazí. Stoupáme po ledovci, zatímco nás míjí skialpinisté

Přes hodinku jízdy je to z Lucernu pod sedlo Sustenpass. Udržovaná silnice končí u hotelu

Tierberglihütte

sjíždící ze zdejšího nejoblíbenějšího vrcholu. Na Sustenhorn už dnes nebude ani počasí, ani sil. V poklidu jsme dorazili na chatu a zrovna začalo drobně sněžit. U nás doma hřejí čarodějnické táboráky, ale my nazouváme v naší syrově studené ložnici tlusté vlněné ponožky a choulíme se pod dekami. Chatu spravují sympatičtí manželé Tina a Hans-Peter, ten je navíc horský vůdce, má výborný přehled o podmínkách a ochotně poradí. Klasická starší chata prošla nákladnou rekonstrukcí a přibyl přístavek s novými sociálkami a sušárnou. Zážitkem jsou zdejší západy slunce, ale i výborná kuchyně včetně zákusků.

Sustenhorn 3 505 m

Nejoblíbenější vrchol v oblasti je samozřejmě i naším cílem. Je první máj, ale sněžilo celou noc a den a najednou máme půl metru prašanu. Naštěstí povlovný ledovcový terén a okolní svahy pod 30° nevěští velké lavinové nebezpečí. Trápí nás jen proměnlivá oblačnost. Máme kliku, na kopci se mlha rozplývá, při orgastickém sjezdu si musíme několikrát počkat na modré okénko, obdivujeme Titlis a velkolepou a širokou východní stěnu Dammastocku.

101

PRAŠANOVÁ EXTÁZE PŘI SJEZDU KE GELMERSEE

Zwischen Tierbergen

Sjezd, slibující velké očekávání, bohužel přinesl jen boj s krustou. Tvrdý boj. 1 200 výškových metrů ze sedla kousek nad chatou, místo azura od rána oblačno a místy dokonce déšť. Kopírujeme stopu, kterou nám najeli aspiranti na horské vůdce. Ale ani po nich nezůstávají žádné vlnovky. V závěru musí lyže do rukou, přecházíme členitou morénu a už se těšíme na výstup. Každých 5 metrů otočka a pod námi v sevření hor jezero Triftsee. Dlouhatánské stoupání do sedla Sacklimi v pošmourném počasí nám zpříjemňuje dvojice Němců, s nimiž se střídáme v prošlapávání stopy. Linii sjezdu držíme jen s pomocí GPS a jsme moc rádi na chatě Trifthütte. Vítají nás Turi, Nicole a půlroční mimino Leo.

BERNSKÉ ALPY OD VÝCHODU

POD VRCHOLEM DIECHTERHORNU

Diechterhorn 3 389 m

Neklidné počasí je pryč, jasné a mrazivé ráno a obří ledovec mezi dvěma hřebeny. Vlevo nenápadný Dammastock, vpravo Diechterhorn, náš cíl. Pozvolna míříme k vrcholu, ale samotnou skalnatou špičku už necháme být. Vidíme dokonale Urnské i Bernské Alpy a slavný Titlis. Na řadě je fantastický sjezd ke Gelmerhütte a dále až ke stejnojmenné přehradě. Začíná nepříjemný traverz kolem jezera, i s lyžemi se boříme a propadáme do firnové břečky, často musíme jít bez lyží a jsme velmi pomalí. V půlce jezera naštěstí začíná spásná stezka. Všem štrapácím ale není konec. Přecházíme hráz a v kosodřevině kličkujeme firnovým marastem, jedinou útěchou je, že je to z kopce. Asfaltka k další přehradě je paradoxně příjemnou

změnou, ale před námi je ještě kus cesty. Voláme na chatu a milá paní Erna nám schovává jídlo.

Bächlitalhütte

Chaloupka na vršku v kraji úžasných žulových věží. Slunce už zapadlo a haršajsny se zakusují do zmrzlého sněhu. Je to jak v pohádce, v dáli svítící okýnko, ale místo ježibaby nás vítá milá vlídná blondýna, servírující epesní večeři.

Žebříky na Bächlilücke

Ráno svěže stoupáme. Po ledovci do skalnatého sedla Obri Bächlilücke. První dnešní třítisícovka není žádná nuda. Lyže na bágl, vylézt přes tři žebříky a na druhé straně nepříjemný traverz. Je slunečno, přesto idylku kazí vichr. Krátký sjezd a jasné rozhodnutí – na vrchol Hubelhornu chceme!

SYMPATICKÁ GAULIHÜTTE

MOUNTAIN

102

ŽEBŘÍKY DO SEDLA OBRI BÄCHLILÜCKE

Hubelhorn 3 224 m

Drtíme do sedla a tam nás vítá vichr na hranici snesitelnosti. Bojujeme, ukrajujeme metry, a zanedlouho jsme pod vrcholovou pyramidkou. Fučí tak, že oželíme fotku u křížku a raději uháníme dolů prudkým severním svahem k jezeru Gaulisee. Musíme skousnout ještě 200 m výstupu, abychom vstoupili do útulné prosluněné jídelny a pošmákli si na voňavém sýrovém fondue.

Gaulihütte

Poměrně „mladou“ chajdu postavili až v roce 1978 a největším magnetem v jejím okolí nejsou kopce, ale trosky americké Dakoty, která zde nouzově přistála při poválečném přesunu Američanů za Atlantik. Tenhle příběh ale stojí za podrobnější vyprávění… Přeplněnou chatu opouštíme s cílem dojít na Rosenhorn.

NÁROČNÉ STOUPÁNÍ NAD JEZEREM TRIFTSEE

Rosenhorn 3 688 m

Ledovcovou dálavou se ve vedru suneme k vrcholu. Pomalu se nám otevírají pohledy na slavné 4tisícovky Bernských Alp. Euforie stoupá, a síly ubývají. Poslední půlhodinku s cepínem a v mačkách na vrchol. Skvělé vyvrcholení směrem do kopce. Teď se těšíme na více než dva vertikální kilometry. Severní svah nezklamal, zbylo místo i na naši panenskou stopu, vodopád endorfinů prostupuje naše těla. Protější svěže zelené svahy už zvou krávy na pastvu a my kličkujeme v závěru voňavou kosodřevinou, brodíme potok… a je to za námi. Skvělých a hodně vydatných šest dní!

Stopaři, jak se patří

Autobusy ještě čekají na hlavní sezónu, a tak nezbývá než přemluvit německé výletníky ke svozu do civilizace. Šest lidí v oktávce a k tomu lyže a bágly… mile nás překvapili!

Na hlavní cestě hned první auto, prostě mít s sebou holku se vyplatí. Ta švýcarská za volantem nás vyvezla až k autu pod sedlo a noční jízda domů může začít… Podrobný report si přečtěte na www.skitourguru.com nebo ještě lépe přijďte 13.11. na pražský festival Obzory na přednášku.

HORSKÉ CHATY

ierberglihütte 2 795 m, 70 lůžek, T rezervace online nutností, www.tierbergli.ch Trifthütte 2 520 m, 40 lůžek, rezervace online nutností, www.trifthuette.ch Bächlitalhütte 2 328 m, 75 lůžek, rezervace nutností, www.sac-albis.ch/huetten/ baechlitalhuette Gaulihütte 2 205 m, 90 lůžek, rezervace nutností, www.gaulihuette.ch

O TRASE HAUTE ROUTE SWISS GLACIER

1. den: Hotel Steigletscher 1 850 m – Tierberglihütte 2 795 m 2. den: Tierberglihütte – Sustenhorn 3 505 m – Tierberglihütte 3. den: Tierberglihütte – Zwischen Tierbergen – Triftsee – Sacklimi – Trifthütte 2 520 m 4. den: Trifthütte – Diechterhorn 3 389 m – Gelmersee – Bächlitalhütte 2 328 m 5. den: Bächlitalhütte – Obri Bächlilücke – Hubelhorn 3 224 m – Gaulisee – Gaulihütte 2 205 m 6. den: Gaulihütte – Rosenhorn 3 688 m – Rosenlaui 1 358 m

Potřebné vybavení: pro skitouring po ledovci Podrobnosti o všech etapách: skitourguru.com Doprava ve Švýcarsku: www.sbb.ch, www.postauto.ch Užitečné informace pro cestování ve Švýcarsku: www.myswitzerland.com TIERBERGLI JE VYHLÁŠENÁ SVÝMI ZÁPADY SLUNCE. MŮŽEME POTVRDIT!

SPLŇTE SI SVŮJ

HORSKÝ SEN! slovo pak bude mít porota složená z horských vůdců a profesionálních sportovců. Vítězný projekt bude následně mezi březnem a červencem 2017 uskutečněn! V listopadu 2016 mohou navíc registrovaní účastníci využít speciální akce s názvem Pimp your gear: Každý, kdo zaregistruje svůj projekt, obdrží voucher s 20% slevou na nové produkty od Dynafitu výměnou za staré a použité vybavení. Prodejce zapojené do této akce najdete na www.mountopia.com, kde také naleznete podrobná pravidla a podmínky soutěže. Proměň právě svůj sen ve skutečnost na:

www.mountopia.com

www.dynafit.com

2 Kč 00

ynafit, výrobce špičkového vybavení pro skialpinismus a horský běh, spustil 26. září 2016 globální kampaň, díky které se právě tvůj sen – tvoje Mountopia – může stát skutečností! Svůj horský projekt můžeš přihlásit nejpozději do 8. ledna 2017 na stránce www.mountopia.com. 15. ledna pak Dynafit spolu s partnerem GORE® vybere 10 finalistů. Ti musí poté v období čtyř týdnů prokázat skutečné nadšení, motivaci a vášeň pro jejich osobní Mountopia projekt, mimo jiné i prostřednictvím GoPro kamery. Dynafit komunita skrz online platformu rozhodne, který projekt je nejzajímavější a zaslouží si podporu. Poslední

DYNAFIT TLT7 EXPEDITION CR

TLT7 EXPEDITION CR je revoluční skialpinistická bota. Ideální volba pro ambiciózní skialpinisty, kteří si zakládají na rychlosti. Stoupací vlastnosti byly vylepšeny díky Speed Nose technologii a posunutí insertů pro zacvaknutí špičky vázání mírně dozadu (bota nemá tradiční přední „hrazdičku“) – díky tomu ušetříš energii ve stoupání. Ultra Lock 3.0 systém umožňuje přepínání mezi módem fit/chůze/ski pouze jedinou přezkou. Nové inserty Master Step poskytují o 50 % lehčí nazutí oproti dříve používaným Quick-StepIn instertům.

KAŽDÝ DOBRODRUH MILUJÍCÍ HORY MÁ SVŮJ SEN. PROJEKT. VELKÝ CÍL, KTERÉ SE MNOHDY JEVÍ JAKO BÁJNÁ UTOPIE. PRO NĚKOHO TO MŮŽE BÝT VÝSTUP NA VYSOKOU HORU, PRO JINÉHO RYCHLÝ PŘEBĚH POHOŘÍ ČI ÚČAST VE SLAVNÉM SKIALPOVÉM ZÁVODĚ. I KDYŽ SE NAPLNĚNÍ TĚCHTO PŘEDSTAV MŮŽE JEVIT JAKO NEREÁLNÉ, JE ŠKODA SE JICH ZCELA VZDÁVAT!

104

MONTEROSA SKI JEDNOZNAČNĚ SVÁDÍ K NEPOSEDNÉMU CESTOVÁNÍ, PŘIČEMŽ PRO VÁŠNIVÉ LYŽAŘSKÉ TURISTY JE V PODSTATĚ JEDINÝM ALPSKÝM SAFARI S TAK KOMORNÍ ATMOSFÉROU. MONTEROSA SKI: VELKÉ SJEZDOVKY VE FREERIDOVÉM ÚKRYTU 

#106 #110 #114

I PŘES VYSOKOHORSKOU POLOHU SJEZDOVEK BY UŽ LYŽOVÁNÍ NA PITZTALSKÉM LEDOVCI V PODOBĚ, V JAKÉ HO ZNÁME, NEEXISTOVALO – NEBÝT „HOSPODAŘENÍ“ SE SNĚHEM. PITZTAL A KAUNERTAL: LEDOVCE V DOBĚ NELEDOVÉ 

HINTERSTODER VYČNÍVÁ MEZI NEJBLIŽŠÍMI ALPSKÝMI STŘEDISKY ZNAČNÝM PŘEVÝŠENÍM, JAKÉ JSME ZVYKLÍ ZDOLÁVAT SPÍŠ VE VELEHORSKÝCH OBLASTECH – BEZMÁLA 1 400 VÝŠKOVÝCH METRŮ. GPS: TŘI PATRA VŠEHOCHUTI 

TRAVEL

SJEZDOVKY Z KARLESJOCHU NA KAUNERTALSKÉM LEDOVCI NA PODZIM POKRÝVÁ HLAVNĚ SNÍH USKLADNĚNÝ Z MINULÉ SEZÓNY

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

105

Žije ještě letní lyžování?

dá se neuvěřitelné, že bývalo v Alpách více než 60 míst, kde se letně lyžovalo. Ještě začátkem 80. let fungovaly dva tucty ledovcových areálů, a dokonce se v nich stávaly dlouhé fronty. Proti tomu je těch současných pár letních přeživších v čele s Zermattem, Saas-Fee a Hintertuxem vlastně pohřebním průvodem kdysi populární „letní“ aktivity. Je pravdou, že mnoho letních provozů mělo jepičí život – jako třeba na švýcarském ledovci Steinlimigletscher nad sedlem Sustenpass, kde se lyžovalo pouhá tři léta. Dalších 40 let pak trvalo, než z ledovce trosky někdejšího vleku zmizely. Provozovatel zbankrotoval a o šrot se nakonec musela postarat armáda. Nerentabilní je ale prý letní lyžařský provoz i v dnešním Zermattu, který by se dal považovat za výkladní skříň letního lyžování, dobře vytíženou trénujícími závodníky. Náklady na údržbu vleků v pohybujícím se ledovém podloží a náročnou úpravu vůbec jsou však mnohem vyšší než příjmy. Letní lyžování tak i v Zermattu zůstává především reklamou na zimu. Smutnější je, když mnohá nízko položená střediska, a nejen v Česku, musela provozovat takovou ztrátovou „reklamu“ na zimu i v celé minulé sezóně. (rh)

?????????????????????????????????????????????????????

Delší a delší

ednou z marketingových záhad lyžování je propagace nejdelších lanovek. V plánu je kupříkladu obří lanovka 3-S, která by propojila Flachau se sousedním Flachauwinklem ve Ski amadé. Sousedy ovšem dělí vzdálenost více než 7 km, což se nepochopitelně dává na odiv jako jedno z „nej“ tohoto padesátimilionového projektu. Lanovka se bude vznášet až 90 m nad údolím, a pasažérům tak nabídne mimořádný zážitek. Podobně se uvažuje o propojení Schladmingu a Dachsteinského ledovce. Nebylo by lepší přílišnou délku, ukrádající čas opravdového lyžování, taktně zamlčet? Anebo už vlastně jezdíme raději do kopce než z kopce? (rh)

TRAVEL

106 REPORT

MONTEROSA SKI

TYPICKÁ ITALSKÁ RANVEJ V KULISE SUROVÝCH HOR (OSTAFA, CHAMPOLUC)

VELKÉ SJEZDOVKY VE FREERIDOVÉM ÚKRYTU MOHUTNÁ LYŽAŘSKÁ OBLAST NA JIŽNÍ STRANĚ MONTE ROSY, JEN PŘES HŘEBEN OD SLAVNÉHO ZERMATTU, SI VYBUDOVALA POVĚST „TAJNÉHO“ FREERIDOVÉHO RÁJE, I KDYŽ S PONĚKUD NEVYZPYTATELNÝMI SNĚHOVÝMI POMĚRY – MŮŽE TU BÝT NEJVÍCE PRAŠANU Z CELÝCH ALP, ALE TAKÉ NIC. MÉNĚ ZNÁMÉ A O TO PŘEKVAPIVĚJŠÍ JSOU ZDEJŠÍ SJEZDOVKY, POTAŽENÉ BÍLÝM MANŠESTREM MNOHEM SPOLEHLIVĚJI. TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

rajina na jižní straně Monte Rosy je surově malebná s obřími a chladně kamennými horskými masivy a prostou architekturou, která dokonale s krajinou splývá. Ve vysokohorské pustině se tak nekoncentrují žádné velké známky lyžařské civilizace, takže se člověk cítí spíš jako na panenském Kavkaze než v turistickém srdci Alp. Kamenná pustina je sice charakterově jednotvárná, ale zároveň členitá – z údolí se svahy zvedají zprvu dosti strmě, teprve ve vyšších polohách se otevírají mírnější, prostorné pláně. V nižších polohách drsnou krajinu zjemňuje řídký modřínový les, který díky opadavému jehličí prakticky nestíní.

Velké terény nad malými vískami

Monterosa Ski je pravděpodobně jediné velké středisko v Alpách, které má atmosféru zapadlé „díry“ na konci světa, nikoliv lunaparku nebo panelového sídliště. Sjezdovky nejsou dominantními kolonizátory krajiny, naopak jsou do ní vsazené dosti nenápadně. Lyžařský komplex zabírá prostor skoro jako francouzská Tři údolí, koneckonců sám ze tří údolí sestává, nicméně je nesrovnatelně řidší. Jednotlivé svahy a údolíčka mívají jednu jedinou lanovku se sjezdovkou, další se nachází zase jinde, mimo dosah očí. Tratě nebývají dálničně široké, ale s ohledem na nízký všednodenní ruch a hlavně dík neuvěřitelně rozsáhlému volnému terénu, kam velká část návštěvníků mizí, to není na obtíž. Poměrně

harmonické je i propojení všech lokalit plnohodnotnými sjezdovkami. Samozřejmě tratě nejsou zcela prosté plošších přejezdů, nicméně nebývají otravné a vždy je střídají i záživné úseky. Monterosa Ski jednoznačně svádí k neposednému cestování, přičemž pro vášnivé lyžařské turisty je v podstatě jediným alpským safari s tak komorní atmosférou. Údolí Valsesia s Alagnou je strmé a úzké, sousední Gressoney a Ayas s Champolucem jsou o něco otevřenější. Severní obzor vyplňuje panorama masivu Monte Rosy, přičemž její nejvyšší vrchol – Dufourspitze – lze pradoxně sotva zahlédnout. Ze svahů nad Champolucem se naopak dobře vyjímá italská strana Matterhornu a pod zdejším vrcholem Sarezza „vykoukne“ i Mont Blanc. Velmi impozantní pohled k jihu skýtá Passo Salati mezi Alagnou a Gressoney –

107 Monterosa Ski Alagna

Passo Salati

Bocchetta delle Pisse

Pianalunga

Alagna Valsesia

Černý kuloár s přídavkem z Passo Salati do mezistanice Pianalunga nad Alagnou po příjemně „houpavém“ začátku bočním údolím strmě klesá dlouhá a přímá černá trať Olen, která spolu s užším, točivým a ostře červeným sjezdem po mýtinách a mezi chalupami do Alagny tvoří jednu z nejdelších upravovaných tras v Alpách

nejskromnější – alespoň co do počtu tratí. Její jihovýchodní svah protíná výtečná, mimořádně dlouhá a náročná sjezdovka s celkovým převýšením více než 1 700 m, k tomu je tu jedna opuštěná tréninková červená pista v mezistanici Pianalunga (2 046 m) a dvě lehké, laskavé a vyhlídkové sjezdovky podél horní sekce kabinové lanovky. Za většinou terénů je třeba pokračovat přes Passo Salati (2 980 m) směrem do sousedního údolí Gressoney – přejezd je sám o sobě velmi harmonický, zkomplikovat jej ovšem může silný vítr (sedlo leží ve třech tisících metrech!), jestliže odstaví návratovou kabinkovou lanovku, pak totiž zůstane Alagna od hlavní části lyžařského komplexu „odříznutá“.

Gressoney: největší a nejpestřejší

Nejhustší koncentraci sjezdovek s nejrozmanitějším charakterem má centrální údolí Gressoney. Přívětivé, lehce členité magistrály rolují z hraničních sedel Passo Salati a Colle Bettaforca (2 727 m), nechybí ale ani černé sešupy ze Sant´ Anny a Gabietu do údolní osady Stafal nebo komornější a pestročervené sjezdovky okolo Punta Jolandy (2 278 m). Z Passo Salati je kabinovou lanovkou zpřístupněn ještě freeridový vrchol Punta Indren (3 260 m), odkud se sjíždí neznačeným a nezabezpečeným terénem na Gabiet. Jinak je ale – za příhodných sněhových podmínek – freeridově využit prakticky každý svah.

nejbližší vrcholy jsou totiž o něco nižší, takže se nechají obdivovat z ptačí perspektivy, pod nimi se pak rozkládá nekonečná rovina Pádské nížiny, v dálce na východě je vidět až k masivu Bernina, na jihozápadě zase Ligurské Alpy. V žádném případě není Monterosa Ski líbivým lyžováním „pro každého“ – někomu se může zdát přeci jen příliš roztahaná a s malou koncentrací sjezdovek, ovšem kdo má raději komorní prostředí než rozdováděný cirkus, objeví ráj, o kterém se mu možná ani nesnilo.

Alagna: 1 700 černo-červených výškových metrů Na východním okraji celého komplexu leží Alagna (1 212 m), je tak z Česka nejdostupnější branou do areálu, zároveň ale lyžařsky

ZPRVU MILÁ VYHLÍDKOVÁ TRAŤ OLEN Z PASSO SALATI SE BRZY ZMĚNÍ V OSTRÝ KULOÁR (ALAGNA)

108 REPORT Monterosa Ski Champoluc

Colle Bettaforca

Sarezza

Mont Ros Ostafa

TRAVEL

Champoluc

ÚSMĚV A PASTA V HORSKÉ CHATĚ DER SHOPPF NA SJEZDU DO ALAGNY

Champoluc: velkolepé výhledy

Nejzápadnější údolí Val d´Ayas se středisky Champoluc a Frachey skýtá vděčné červené sjezdovky – tu přehlednější, tu členitější. Velmi přehledná, mírně zvlněná červená dálnice stéká ze sedla Colle Bettaforca, líbivé jsou i sjezdovky pod Mont Ros (2 457 m). Z parádního vyhlídkového vrcholku Sarezza (2 702 m) spadají sjezdovky na obě strany – směrem k Champolucu užší a klikatá, přesto záživná červená sjezdovka, která se postupně rozšiřuje do příjemné zvlněné dálnice a pokračuje lesem až do údolí, přičemž překoná více než 1 100m převýšení. Směrem k Frachey se pak ze Sarezzy mimo trasy lanovek prodírá úzkým kuloárem ostře skloněná červená trať. Letmý průjezd celým areálem se dá zvládnout za jediný den, přičemž páteřní trasa, procházející sedly mezi jednotlivými údolími, i za půl dne. Ve skipasu jsou zahrnuté také menší areálky Antagnod, Brusson a St. Jean ve dvou západ-

Klidný les oblíbené proměnlivé modré a červené tratě stékají řídkým lesem z Mont Ros

1 100 výškových metrů non-stop užší a klikatá, přesto záživná červená sjezdovka klesá ze Sarezzy na Ostafu, odkud se rozšiřuje do příjemné zvlněné dálnice a pokračuje lesem až do údolního Champolucu

nějších údolích Val di Gressoney a Val d´Ayas, s hlavním komplexem ovšem propojené nejsou a vzhledem ke značným silničním vzdálenostem je tak využijí nanejvýš ti, kdo jsou ubytovaní ve stejném údolí.

Rychlé lanovky, ale i procházka

Celý areál je poměrně hladce propojen lanovkami, zejména rychlými kabinkovými a sedačkovými, v okrajových lokalitách ale slouží i pomalejší sedačky. Jsou tři místa, kde na sebe sjezdovky a lanovky pohodlně nenavazují – od dojezdu sjezdovky v Alagně je nutné vyšlápnout k lanovce 200 m po asfaltu, v Gressoney dělí dojezd černé sjezdovky od „návratové“ kabinky dokonce 300 m, poněkud nepřehledná s dlouhými chodbami a schodištěm je i mezistanice Gabiet. Jelikož se jedná o „jižanský“ kraj, občas ještě narazíte na „turecké“ záchody, a to jak na horských chatách, tak ve stanicích lanovek.

POTÉ, CO SE ČERNÁ TRAŤ OLEN ZŘÍTÍ KULOÁREM, PŘEJDE V PŘEHLEDNOU SETRVAČNOU CARVINGOVOU DÁLNICI

SVÍTÁNÍ NA MONTE ROSE

Zakletý sníh

V Monterose znají sezóny jen s technickým sněhem i nezřízené chumelenice, po nichž freerideři skáčou ze střech horských chat – sněhové poměry jsou v důsledku specifické polohy ještě extrémnější než jinde. Zatímco ze severu je oblast před srážkami opravdu dobře chráněna alpským obloukem, z jihu se otevírá „skulinka“ ke Středozemnímu moři – pokud se nad Janovským zálivem roztočí tlaková níže, pošle vlhký vzduch přímo proti zdejším prudce se zdvihajícím horám, které umocní návětrný srážkový efekt. Nevyzpytatelnost potvrzují i statistiky posledních sezón – v zimě 2014 se tu topili v mnohametrových peřinách, o rok později napadlo kromě nejvyšších poloh až koncem ledna, poslední zima 2016 pak vyšla z půlky úplně na sucho, až sněhově vydařenější březen něco dohnal. Obecně je ale – hlavně pro freeridery – spolehlivější spíš konec než začátek

109 Monterosa Ski Gressoney

Monterosa Ski 4 000 3 500

I T

Punta Indren

Á L

Passo Salati

2 500

I E

os./hod.

ŘÍJEN

SRPEN

KVĚTEN

41 700

3 1

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

m n. m.

www.monterosa-ski.com

Červená ranvej s vlnami strmou černou závodní trať, již doplňuje klikatější dlouhá, přehledná, přitom velmi proměnlivá červená s kratšími svižnými úseky, pokračující červená trať střídající krátké hangy a mírnější v několika zlomech až do údolí, jen úplný dojezd pasáže klesá z Passo Salati do mezistanice Gabiet má plošší nad Gressoney Oáza pohody Sport i romantika mírnější a dokonale zplanýrovaná červená dálnice romantické zákoutí s pomalejšími lanovkami okolo z Colle Bettaforca směrem do Gressoney je jednou vrcholu Punta Jolanda má velkorysou a dosti z nejpohodovějších v celém areálu

/stredisko/919 CENY OBČERSTVENÍ těstoviny s rajčatovou omáčkou...............7 až 8 EUR rizoto............................................................................... 9 EUR polenta se salsicciou.............................................10 EUR dezert....................................................................3 až 4 EUR

CENY SKIPASŮ

KARLSRUHE

sezóny, a to zejména díky nadmořské výšce s většinou terénů nad 2 000 m n. m.

dvě až tři hodiny při vzdálenosti okolo dvou set STUTTGART kilometrů.

Výtečná kuchyně, žádné juchání

Zásnuby s Zermattem

Ačkoliv důkladně projezdit Monterosu bez přidružených malých areálků se dá za tři dny, ani týdenní pobyt nudit nebude, zvlášť ne lyžaře s kladným vztahem k volnému terénu. Opravdu náruživí cestovatelé pak mohou volné dny strávit v „sousední“, jednu a půl až tři hodiny vzdálené Cervinii, která se možná jednou s Monterosou spojí – stačila BASEL by jediná lanovka ze Champolucu, o které se už intenzivně debatuje. Nově vzniklá síť sjezdovek od Zermattu po Alagnu by pak co do velikosti měla ZURICH v Alpách už jen jediného konkurenta…

Na sjezdovkách nehledejte žádné kapacitní samoobslužné restaurace „tácovky“, vše je s obsluhou, přitom ale s mírnými cenami. Typické jsou malé „domácké“ horské chatky s rozmanitou nabídkou vlastních specialit i obvyklých pokrmů (lasagne, těstoviny, pizza). Nikde v údolí ani na svahu neduní jinde tak samozřejmé „juchací“ après-ski bary. A velmi příjemné jsou i gastronomické potulky po restauracích ve středisku.

ÚNOR

LEDEN

3 8 4 2

500

PROSINEC

66 %

ČERVENEC

10 %

1 212

1 000

LISTOPAD

Gabiet

Punta Jolanda

1 500

178 km 160 km 24 %

Sant´Anna

Gressoney - Stafal

2 048 m

2 000

ZÁŘÍ

Colle Bettaforca

3 260

3 000

dospělí 6 dní..........................................................216 EUR děti 6 dní (7–13 let)............................................151 EUR

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 500 Kč

2 500 Kč

MÜNCHEN apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem MEMMINGEN 2 000 Kč

1 000 Kč

SALZ

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování. HOLZKIRCHEN

BAD TÖLZ

SCHAFFHAUSEN

REIT IM WINKL BAD REICHENHALL KÖSSEN

KONSTANZ

KLADY A ZÁPORY BREGENZ

LUZERN

NEUCHATEL

DOPRAVA

MONTAFON

YBRIG

SCHWYZ

FLUMSERBERG BAD RAGAZ

STOOS

0 km

KÜHTAI

LECH

HOCHÖTZ

ST. ANTON

PONTARLIER

BERN

750 km

1 500 km

SÖRENBERG

FRIBOURG

ENGELBERG

JUNGFRAU

SION

1 127 km

ANDERMATT

LUGANO

CERVINIA CHAMONIX

MONTE ROSA

COURMAYER

ALBERTVILLE

AOSTA

GRESSONEY

ALAGNA VARALLO

KRONPLATZ

PLOSE

SILLIAN HOCHPUSTERTAL

LIENZ OBERTILLIACH

VARESE

SONDRIO

D 2016 LISTOPA

č. 98

LECCO

LATEMAR MOENA PREDAZZO TRE VALLI CAVALESE VAL DI FIEMME

MARILLEVA FOLGARIDA

CHIESA IN VALMALENCO

SAAS-FEE

FLAINE

BOLZANO PEJO

SIERRE

ZERMATT

MEGEVE

BRUNECK

SAPPADA VAL GARDENA ALTA BADIA AURONZO SEISER ALM CORVARA CORTINA D´AMPEZZO CANAZEI ARABBA FORNI DI SOPRA CAREZZA VAL DI FASSA MARMOLADA CIVETTA

SULDEN

LIVIGNO

BORMIO

GRAND MASSIF

LA CLUSAZ

HEILIGENBLUT

DEFEREGGENTAL

TONALE MADONNA DI CAMPIGLIO PAGANELLA PONTE DI LEGNO PINZOLO

 PŘÍŠTĚ: APRICA

AGORDO S. MARTINO DI CASTROZZA

TRENTO

Chiesa in Valmalenco Tauferer RAhrntal Východní Tyrolsko

FELTRE

BELLUNO

BORGO VALSUGANA

MONTE BONDONE

LAVARONE

OVERETO

FOLGARIA

BERGAMO

LA THUILE LA ROSIERE

VICENZA

LES ARCS LA PLAGNE

MILAN

ESPACE KILLY

Itálie - Monterosa Ski … 7 nocí / 6 dní skipas TŘI ÚDOLÍ

VAL CENIS

4.890

MODANE

GRENOBLE

VALLOIRE ALPE D´HUEZ

Kč / os.

VALMEINIER

VALFREJUS

LA GRAVE SESTRIERE

LES 2 ALPES

SERRE CHEVALIER

PUY ST. VINCENT

Ski_179x18_podval.indd 1

BRESCIA

VERONA

PADOVA

TURIN

800 12 10 10 www.nev-dama.cz

VIA LATTEA

BRIANCON

9.9.2016 13:01:55

ORCIERES GAP

RISOUL VARS

KÖTSCHAC

BRIXEN

ČTYŘI ÚDOLÍ VERBIER

MARTIGNY

MATREI KLAUSBERG SAND IN TAUFERS

GITSCHBERG JOCHTAL

MERANO

BELLINZONA

AVORIAZ

LE GRAND BORNARD

RATSCHINGS STERZING

ST. MORITZ

PORTES DU SOLEIL

KAPRUN

LADURNS

SÖLDEN

SCHNALSTAL

CRANS MONTANA

ANNECY

PITZTAL

LENZERHEIDE

MADESIMO

GENEVA

MITTERSILL

MAYRHOFEN

OBERGURGL

ADELBODEN

MONTREUX

ZELL AM SEE

HINTERTUX

KAUNERTAL

NAUDERS

DAVOS

AROSA

ZILLERTAL ARENA

GLUNGEZER

SAALBACH

WILDKOGEL

PATSCHERKOFEL

AXAMER LIZUM

NEUSTIFT STUBAITAL

n a obří oblast přeci jen méně sjezdovek nevyzpytatelné sněhové podmínky delší příjezd z ČR

980 km

MEIRINGEN INTERLAKEN GRINDELWALD

SAMNAUN

CHUR

FLIMS LAAX FALERA

ÖTZTAL

SERFAUS

ISCHGL

SILVRETTA ARENA

KLEWENALP

z Prahy: 9.20 h LAUSANNE z Brna: 10.45 h

HOCH KITZBÜHEL

SKI JUWEL ALPBACH ZILLERTAL

FELDKIRCH

LANDECK

SAALFELDEN

ZUGSPITZE EHRWALD

LERMOOS

KLEINWALSERTAL

DAMÜLS

BIEL

Monterosa Ski je sice „z ruky“, ale stále ještě z Česka rozumně dostupná autem v jednom dni. Z Prahy se jede přes Německo, rakouský Bregenz (po dálnici s rakouskou dálniční známkou nebo přes město), švýcarský Chur a Bellinzonu (zčásti po dálnici se švýcarskou známkou) a dále přes italské Varese do klikatého údolí Valsesia (zčásti po dálnici) a jím přes sto a jeden kruhový objezd až do Alagny – tachometr natočí téměř přesně 1 000 km. Jednotlivá střediska kromě lanovek nijak propojená nejsou – silniční přejezd mezi západnějšími údolími Ayas a Gressoney zabere přes hodinu, do Alagny dokonce CHAMBERY

OBERSTDORF

BERCHTESGA

LOFER

FIEBERBRUNN

j ediný velký lyžařský komplex v Alpách, který INNSBRUCK působí komorně typicky italsky přehledné a záživné sjezdovky VADUZ dobré lyžařské propojení hlavních lokalit výborná horská gastronomie

ST. GALLEN

WAIDRING

ST. JOHANN IN TIROL

SKIWELT WILDER KAISER

REUTTE

BESANCON

Tisíc kilometrů se ujede

KUFSTEIN ACHENKIRCH

GARMISCH

VENEZIA

RAVASCLETTO

TRAVEL

110 REPORT

PITZTAL A KAUNERTAL

LEDOVCE V DOBĚ NELEDOVÉ KOMU JSOU LEDOVCE OD KAPRUNU PO STUBAI MOC PROVAŘENÉ A NAŠLAPANÉ, TEN SE NA PODZIM VYDÁVÁ NA TY ZÁPADOTYROLSKÉ, LYŽAŘSKY SKROMNĚJŠÍ, ALE MÉNĚ ZPLUNDROVANÉ MONSTRÓZNÍMI STAVBAMI A S KOMORNĚJŠÍ ATMOSFÉROU VŮBEC. JSOU TO VŠECHNO VŠAK STÁLE JEŠTĚ LEDOVCE?

111

KRÁTKÁ, ALE ŠIROKÁ A MÉNĚ FREKVENTOVANÁ LEDOVCOVÁ DÁLNICE NÖRDERJOCH I (KAUNERTAL)

VÝHLED Z KARLESJOCHU DO LEDOVCOVÉHO KOTLE (KAUNERTAL) TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

aždý podzim je to stejné. Po létě jsou ledovce kdekoliv v Alpách dosti obnažené a teprve zářijový či říjnový sníh je začne oblékat do podoby, jakou známe z prospektů. Pokud ovšem neudeří trvanlivé suché a teplé počasí jako v r. 2015. Na torzech ledovcových mas si pak prameny sjezdovek uzurpují sníh z širého okolí a tam, kde už (ne) věčný sníh zcela zmizel, jsou nastavované kobercem z uskladněného firnu nebo technického sněhu. Lyžování je přitom v teplém a slunečném počasí překvapivě příjemné, jen ten vítr kdyby tu a tam nevyfoukal ledové plotny…

Pitztal: eldorádo ledovcových magistrál

Nejvýše položený rakouský ledovec – Pitztalský – má „výškovou“ výhodu. Jeho sjezdovky rolují stále ještě z velké části po skutečném ledovci, a mají tak typický ledovcový charakter – jsou

přehledné, široké a rovné jako letištní dráha. Jedinou proměnnou zdejších tratí je, že občas změní sklon – od nejplošší namodralé přes všechny odstíny červené až po rudou. Nejsportovnější jsou červené tratě stékající hlavní kotlinou podél kabinky Wildspitz z vrcholu Hinterer Brunnenkogel (3 440 m), naopak ty nejmírnější poklidně plynou kolem horní sekce kabinky Mittelberg, přitvrdí teprve od mezistanice dolů. I sportovnější tratě jsou ale proložené plochými pasážemi, zvláště na dojezdech k lanovkám. Pravidelný a akorátně svižný sklon má přímá ledovcová magistrála podél dlouhého vleku Brunnenkogel. Pitztal je tak příjemně rozmanitý a přitom kompaktní ledovcový areál, jehož „vrozenou“ vadou je snad jen přístupová „roura“ v podobě Gletscherexpressu, podzemního vagónu pro 200 stlačených osob, který pendluje ve čtvrtaž půlhodinových intervalech. Ani zpět do údolí nevede žádná oficiální sjezdovka, jen tzv. nouzová trať, která bývá otevřena až zhruba od ledna do jara.

PANORAMA PITZTALSKÉHO LEDOVCE OD HORNÍ STANICE METRA – VLEVO MITTELBERGJOCH, UPROSTŘED HINTERER BRUNNENKOGEL A VPRAVO VORDERER BRUNNENKOGEL

112 REPORT Pitztaler Gletscher

Pitztaler Gletscher

4 000

Hinterer Brunnenkogel

Mittelbergjoch

Vorderer Brunnenkogel

3 500

2 500 2 000 1 500

21 km 11 km

1 000 500

Gletschersee

os./hod.

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

m n. m.

10 900

2 1 ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

1 ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

79 %

LISTOPAD

18 %

www.pitztaler-gletscher.at

TRAVEL

/stredisko/26 Od svého otevření si Pitztalský ledovec vždy vydržoval unikátní lanovky – hitem bylo ve své době i proklínané metro, tehdy nejrychlejší lanovka na světě, stejně jako někdejší Pitz-Panorama, nejvýše položená lanovka v Rakousku, nevšedně koncipovaná jako oběžná s několika skupinami „vyhlídkových“ kabinek. Majstrštykem je i nová 8místná kabinková lanovka Wildspitz s architektonicky jedinečnými stanicemi, jakoby splývajícími s ledovcovou krajinou. Obě dnešní kabinkové lanovky nahoře na ledovci jsou moderní, prostorné a s velkými okny – do Wildspitzbahn si lyže berete dovnitř, do stojanů zapuštěných v podlaze, v Mittelbergbahn zůstávají, jak je zvykem, venku. Pohodlná je i krytá 6sedačka Gletschersee, která slouží hlavně pro přesun od Mittelbergu zpět do centra areálu. Všechny sjezdovky jsou dostupné moderními pohodlnými lanovkami s jedinou výjimkou, jíž je dlouhý vlek Brunnenkogel – kotva je sice „nepohodlná“, zato spolehlivě jezdí i ve větrném počasí, a zajišťuje pak alespoň částečný provoz areálu.

LANOVKA DO ÖTZTALU BUDE Gigantický projekt za 120 mil. eur by mohl v příštích letech konečně propojit Pitztal s Ötztalem, oznámili na jaře zástupci z obou údolí – na pitztalské straně se počítá s novou přístupovou lanovkou směrem z údolí, která se bude větvit směrem ke stávajícím sjezdovkám a na ledovec Tiefenbach nad Söldenem. Nová sjezdovka zpět do Pitztalu, zčásti zatunelovaná, by vedla i z Rettenbachu – celkem má vzniknout 64 ha sjezdovek, převážně na ledovci.

Velká a vlastně jediná samoobslužná restaurace se sluneční terasou (Kristall) se nachází u výstupu z metra, na vrcholu ve 3 440 m je jen malá kavárna s přídomkem „nejvýše položená“ – má stejně jako stanice lanovky jednoduchý moderní design s velkými panoramatickými okny a dřevěnými „štokrlemi“. Podává se samozřejmě káva (optimální nastavení kávovarů v této výšce prý trvalo tři měsíce) a dezerty (okolo 5 eur). Specialitou Pitztalu je i vlastní „ledovcová“ cukrárna, nejvýše položená v Alpách – najdete ji v restauraci Kristall u metra. Původním záměrem bylo hlavně dopřát lyžařům čerstvé sladkosti i na ledovci, postupně se z cukrárny stala též kuriozita, a tak si sem na „dortíček“ rádi zajedou i nelyžaři. Do přípravy laskominek samozřejmě výrazně zasahuje počasí, zejména tlak vzduchu, ovlivňující nejen bod varu, ale i nadýchanost. V après-ski „deštníku“ si můžete dát Nuss Schnaps – hořce nasládlý likér, který mají dovoleno pít i muži.

Sněhové depony místo ledovce

I přes vysokohorskou polohu sjezdovek od 2 685 do 3 440 m n. m. by už lyžování na Pitztalském

LEDOVEC POD TRASOU VLEKU BRUNNENKOGEL JE SPECIÁLNÍ FÓLIÍ CHRÁNĚN PŘED ÚBYTKEM, DÍKY ČEMUŽ ZNATELNĚ PŘEVYŠUJE OKOLNÍ TERÉN

CENY OBČERSTVENÍ polévka.................................................................4 až 6 EUR párek s hranolky...............................................7 až 8 EUR vídeňský řízek s hranolky........................12 až 13 EUR štrůdl............................................................................... 5 EUR

CENY SKIPASŮ Pitztaler Gletscher dospělí 6 dní..........................................................221 EUR děti 6 dní (10–15 let).........................................132 EUR Kaunertaler Gletscher dospělí 6 dní..........................................................194 EUR děti 6 dní (10–15 let).........................................116 EUR

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 2 500 Kč

3 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 500 Kč

3 440

3 000

2 500 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

ledovci v podobě, v jaké ho známe, neexistovalo – nebýt „hospodaření“ se sněhem. Ledovcové splazy totiž ustoupily zhruba do třetiny svahu, dojezdy tak vedou výhradně po morénách. Nenahraditelné jsou především sněhové depony – zásoby technického sněhu a firnu z minulé sezóny, uskladněné na obřích hromadách a přikryté plachtami. Ty se na začátku sezóny rozhrnou jako základové „koberce“ dojezdů sjezdovek. Po několik týdnů v roce pomáhá i izraelský vynález Snowmaker, schopný vyrábět sníh při jakékoliv venkovní teplotě – má však extrémní spotřebu energie a není mobilní, takže se dá využít prakticky jen na sjezdovce Gletschersee, na jejímž začátku v hale stojí. Právě kvůli vysokým účtům za elektřinu se pitztalští pustili do stavby údajně největší solární elektrárny v Alpách, kde díky nadmořské výšce dosahují více hodin slunečního svitu než kdekoliv v údolí.

1 700 m

1 740

113 Kaunertaler Gletscher

Kaunertaler Gletscher Falginjoch

4 000

Karlesjoch

Nörderjoch

3 500

3 108

3 000

928 m

2 500

2 180

2 000 1 500

22 km 9 km

1 000 500

PROSINEC

os./hod.

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

Ochsenalm

SRPEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

STUTTGART

m n. m.

13 200

1 ČERVENEC

2 KVĚTEN

ČERVEN

KARLSRUHE

20 % 12 %

LISTOPAD

68 %

www.kaunertaler-gletscher.at

Kaunertal: více v autě, méně ve frontách

V pravé části vyráží od parkoviště pohodlná /stredisko/16 kabinka na Karlesjoch (3 107 m), odkud se vraceMÜNCHEN Kaunertalský ledovec je oblíbenou českou kolonií jí užší, točivé a členité tratě s lehčími i náročnějšíMEMMINGEN DOPRAVA trénujících závodních klubů, díky jeho bezbariéromi variantami. Tunelem se odtud prokousává až vé přístupnosti jej ale hojně využívají i hendikepok mezistanici Ochsenalm i černá trať Wiesejaggl, 0 km 750 km 1 500 km vaní lyžaři. Právě přístup po vysokohorské silnici na podzim však ještě nebývá v provozu. 566 km z Prahy: 6.06 h ale mnohé návštěvníky odrazuje. Naopak kdo rád Dolů k Ochsenalmu, kde jeBtéž ASELparkoviště, ve702 km z Brna: 6.47 h řídí, užije si po lyžování i „sjezdovku“ v podobě dou poměrně úzké tratě, závislé na zasněžování BREGENZ dlouhé a klikaté silnice, jako stvořené pro horskou – červené varianty mají jeden dva ostré hangy, ST. GALLEN INNSBRUCK rallye. ale i dost „cestovitých“ úseků. ZURICH Kaunertalský ledovec se dá celý přehlédnout Ze všech stran uzavřený ledovcový kotel pod VADUZ LUZERN přímo od parkoviště. Uprostřed kotliny dominuje třiapůltisícovkou Weissee je ve vrcholu zimy pravidelná, v horní polovině velmi svižná ledovcorájem stínu, nicméně v polovině listopadu ještě CHUR BERN vá dálnice, od mezistanice pak plošší (Weisseefersluneční paprsky postupně „olíznou“ většinu ner), kterou obsluhuje dvojice vleků – ten levý má sjezdovek – ráno svítí na Karlesjoch, později doLAUSANNE neprůjezdnou mezistanici u snowparku, pravý jde poledne na Falgin a odpoledne na Nörderjoch, BOLZANO až nahoru na Falginjoch (3 108 m). Na podzim zanejvíce stinný zůstává čistě severní svah Weissee. bírá široký hang Weisseeferner pod Falginjochem Všechny ledovcové sjezdovky obstarávají SION ENEVA jen lokality Karlesjoch (moderní tréninkový „les klacků“, pro veřejnost zůstává výhradněGkotvy, BELLINZONA TRENTO SONDRIO ledovec naproti tomu často odhaluje „zakonstředně široký pruh nejblíže trase vleků. 8místná kabinka) a Ochsenalm (krytá 4sedačka) LUGANO zervované“ kamení, nehledě na jeho nevyzpyNapravo od vleků Weissee se na úrovni mezimají pohodlnější zařízení. Největší výhodou ROVERETO tatelný pohyb – „ledovcová“ lavina s množstvím stanice nachází příjemný „jednohubkový“ mile Kaunertalu je parkování rovnou pod sjezdovkaVARESE AOSTA LECCO obřích balvanů takto v létě 2015 pohřbila modrý svah Falgin, nalevo a níže pak ještě jedna mi ve 2 750 m, příp. na Ochenalmu ve 2 150 m – BERGAMO sjezdovku a vlek Nörderjoch II. Na pohybujícím pěkná pravidelná ledovcová dálnice s mírnějším bez zdržování a mačkanic v přístupových VICENZA CHAMBERY se ledovci je také třeba pravidelně upravovat dojezdem (Nörderjoch). lanovkách. O co více je třeba řídit, o to slabší je M ILAN B RESCIA podpěry vleků, bez něj by bylo snazší (a pro „sváoproti známějším a větším ledovcům návštěvní VERONA PADOVA teční“ lyžaře pohodlnější) instalovat sedačkovou ruch. Z Feichtenu, hlavní ubytovací vesničky KDY SI LEDOVCE NEJLÉPE UŽÍT GRENOBLE lanovku. Ledovcové vleky zato aspoň umožňují v Kaunertalu, je třeba vystoupat TURIN30 km po Na podzim je vhodné vybírat všední dny mimo operativně přizpůsobovat nástupní místa podle mýtné klikaté horské silnici, zahrnuté ve skipasu, „dušičkové“ prázdniny, ale jinak ledovce zrají do toho, kam až „jde“ sníh. do 2 150 m (Ochsenalm) nebo až do 2 750 m. Na krásy hlavně na jaře – svátečním lyžařům totiž hlavním „ledovcovém“ parkovišti se nachází velkončí sezóna s jarními prázdninami, běžným ká samoobslužná restaurace Weissee (polévka o Velikonocích a jen ti opravdu nadšení si užívají MEZINÁRODNÍ LEDOVCOVÁ ARÉNA 4 až 6 eur, hlavní jídlo 8 až 10 eur) s kapacitními zaslouženého jarního lyžování až do prvních Nejžhavějším projektem Kaunertalu je aktuálně toaletami i převlékárnou. květnových dní. Výška sněhu přitom bývá v březnová přístupová lanovka z jihotyrolského údolí HOLZKIRCHEN

BAD TÖLZ

SCHAFFHAUSEN

REIT IM WINKL

KÖSSEN

KONSTANZ

KUFSTEIN

REUTTE

OBERSTDORF

ZUGSPITZE

LERMOOS

KÜHTAI

FELDKIRCH

BIEL

HOCHÖTZ

ST. ANTON

LANDECK

SCHWYZ

YBRIG

STOOS

PONTARLIER

MONTAFON

FLUMSERBERG BAD RAGAZ

SILVRETTA ARENA

SAMNAUN

KLEWENALP

AROSA

ENGELBERG

SÖLDEN

NAUDERS

OBERGURGL

LIVIGNO

BORMIO

PEJO

CRANS MONTANA

SIERRE

ČTYŘI ÚDOLÍ VERBIER

MONTE ROSA

GRESSONEY

MEGEVE

COURMAYER

ALBERTVILLE

OBERTI

MOENA TRE VALLI

AGORDO S. MARTINO DI CASTROZZA FELTRE

BELLUNO

BORGO VALSUGANA

MONTE BONDONE

ZERMATT CERVINIA

FLAINE

CHAMONIX

LA CLUSAZ

PREDAZZO CAVALESE VAL DI FIEMME

APRICA

SAAS-FEE

GRAND MASSIF

LE GRAND BORNARD

LATEMAR

MARILLEVA FOLGARIDA TONALE MADONNA DI CAMPIGLIO PAGANELLA PONTE DI LEGNO PINZOLO

CHIESA IN VALMALENCO

PORTES DU SOLEIL

ANNECY

SILLIAN HOCHPUSTERTAL

VAL GARDENA ALTA BADIA AURONZO SEISER ALM CORVARA CORTINA D´AMPEZZO CANAZEI ARABBA FORNI CAREZZA VAL DI FASSA MARMOLADA CIVETTA

SULDEN

ST. MORITZ

MARTIGNY

KRONPLATZ

BRIXEN

MADESIMO

AVORIAZ

DEFEREGGENTAL

BRUNECK

PLOSE

MERANO

ADELBODEN

MONTREUX

MATREI

KLAUSBERG SAND IN TAUFERS

GITSCHBERG JOCHTAL

SCHNALSTAL

ANDERMATT

JUNGFRAU

MAYRHOFEN

HINTERTUX

RATSCHINGS STERZING

INTERLAKEN GRINDELWALD

MITTERSILL

LADURNS

KAUNERTAL

DAVOS

SAALB

WILDKOGEL

PATSCHERKOFEL

AXAMER LIZUM

NEUSTIFT STUBAITAL

LENZERHEIDE

MEIRINGEN

ZILLERTAL ARENA

GLUNGEZER

PITZTAL

FLIMS LAAX FALERA

SÖRENBERG

FRIBOURG

ÖTZTAL

SERFAUS

ISCHGL

KITZBÜHEL

SKI JUWEL ALPBACH ZILLERTAL

KLEINWALSERTAL

LECH

NEUCHATEL

FIEBERBRU SKIWELT WILDER KAISER

EHRWALD

DAMÜLS

BESANCON

WAIDRING

ST. JOHANN IN TIRO

ACHENKIRCH

GARMISCH

LAVARONE

FOLGARIA

ALAGNA

VARALLO

LA THUILE

LA ROSIERE

LES ARCS

LA PLAGNE

ESPACE KILLY

TŘI ÚDOLÍ

VAL CENIS

MODANE

VALLOIRE ALPE D´HUEZ

VALMEINIER

VALFREJUS

LA GRAVE

SESTRIERE

LES 2 ALPES

SERRE CHEVALIER

PUY ST. VINCENT

VIA LATTEA

BRIANCON

ORCIERES

GAP

RISOUL VARS

LES ORRES

nu až dubnu na ročních maximech. Z tyrolských ledovců jsou turisticky nejrozvinutější ty v údolích Zillertal a Ötztal – je tu největší ubytovací kapacita a i lyžařská infrastruktura má „průmyslové“ rozměry, naopak Pitztal a Kaunertal jsou skromnější, zapadlejší, s malými vesničkami a kompaktnějšími lyžařskými areály. Stubaiské údolí je něco mezi – údolí je obydlené vesničkami nebo menšími městečky, ledovec už má ale trochu „továrenskou“ atmosféru.

Ledovec dobrý sluha, špatný pán

I na Kaunertalu už hrají významnou roli sněhové depony spolu se zasněžováním, dokonce větší než sám ledovec – na jeho zbytcích se nacházejí jen části tratí Weissee, Falgin a Nörderjoch, Karlesjoch je kompletně na „kamení“. Paradoxně ale i zmizení ledovce má své lyžařské výhody – trasu sjezdovky je možné terénně upravit a „vyčistit“ a taková zůstane už navždy. Postupně ubývající

Langtaufers na Karlesjoch. V případě, že vše půjde hladce, by se v zimní sezóně 2017/18 mohli lyžaři poprvé na Kaunertalský ledovec dostat jak z Rakouska, tak z Itálie. Zcela pohřben není ani projekt lanovky na tříapůltisícový vrchol Weissee spolu s vleky na jeho ledovcovém hřbetu. Lanovka by mohla být postavena dokonce bez jediného sloupu na trase, problém ale vězí v tom, že se území nachází mimo dosud schválené hranice lyžařského území.

VENEZIA

TRAVEL

114 NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP RAKOUSKO | HINTERSTODER

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

NEJDELŠÍ SJEZD HINTERSTODERU ZAČÍNÁ NA VRCHOLU SCHAFKOGEL NAD HRANICÍ LESA

TŘI PATRA

VŠEHOCHUTI HINTERSTODER VYČNÍVÁ MEZI NEJBLIŽŠÍMI ALPSKÝMI STŘEDISKY ZNAČNÝM PŘEVÝŠENÍM, JAKÉ JSME ZVYKLÍ ZDOLÁVAT SPÍŠ VE VELEHORSKÝCH OBLASTECH – BEZMÁLA 1 400 VÝŠKOVÝCH METRŮ. NEJDELŠÍ SJEZD Z VRCHOLU SCHAFKOGEL AŽ DO ÚDOLÍ NABÍDNE MÍRNÉ ÚSEKY S PANORAMATEM, JEZDIVÉ CARVINGOVÉ DÁLNICE I STRMÉ „SCHODY“ NA ZÁVODNÍ SJEZDOVCE SVĚTOVÉHO POHÁRU.

VRCHOLOVÉ PARTIE SJEZDU JSOU MÍRNÉ A KOCHACÍ – KULISU OBSTARÁVÁ POHOŘÍ TOTES GEBIRGE

Hinterstoderu má každé ze tří jeho výškových pater zcela jiný charakter – zatímco to střední je perfektně účelně lyžařsky využité se sjezdovkami všech barev, jedna vedle druhé, to nejvyšší je hlavně odpočinkové a zážitkové, protnuté lehkými tratěmi s dalekým výhledem. Do údolí se pak lesem prodírá jednak „klasická“ červená sjezdovka, tak velkorysá černá „svěťáková“ trať Hannese Trinkla, která svou šíří svádí ke sportovní jízdě. Celou trasu odshora až do údolí je možné projet non-stop, jen druhé patro areálu je potřeba obkroužit po mírnějších tratích kolem kabinky Hirschkogel, ty přímější a strmější totiž končí na dně kotliny u 6sedačky Höss Express. Okolo mezistanice už stačí jen trefit traverz na černou Trinklovu trať a nakonec v údolí včas odbočit k nástupní stanici kabinkové lanovky Höss. Ani všechny tyto nutné propojky sjezd příliš „nepokazí“ – vysloveně plochých úseků (sklon < 10 %) zbyde zhruba půl kilometru, naopak téměř tři

115

Schafkogel

Časová náročnost výjezdu a sjezdu

Hutterer Höss

Schafkogel–Hinterstoder

2 h

4 000

Hutterer Böden

3 500

3 000 J

m Φ sk ma lon: 2 x. s 1,3 k lo 2 % n: 4 8,4 4

2 500

8% Od horní stanice nejvyššího vleku se trať rozbíhá v lehkém sklonu1 (průměr 15 % v úseku 700 m), mírně odbočuje a pokračuje podél níže položeného vleku zprvu svižněji (28 % na 150 m) a pak opět ležérně. Stále přitom odbíhá stranou, a to až k horní stanici kabinky Hirschkogel (17 % na 1 000 m). Od ní se rozplyne po široké, lehce červené pláni2 (29 % na 450 m), načež je potřeba opět traverzovat (500 m, z toho 200 m velmi ploše, min. 6 %). Jen co trať vjede do lesa, začíná se propadat (37 % na 350

73 %

m), pak krátce poleví (25 % na 400 m), než začnou přicházet „schody“ černé závodní sjezdovky3: první z nich – impozantní hang od Panoramakurve až po Schröcksi Jump – padá v průměrném sklonu 35 % na 300 m (max. 48 %), následující užší Kanonenrohr a opět prostorný Sturm Hang pak ve sklonu 38 % na 150 m (max. 46 %). Po nich přichází kilometrová příjemně modrá pohoda (19 %) a nakonec cílový hang (39 % na 200 m, max. 47 %). Ke kabince odbočuje plynulý 200 m dlouhý dojezd.

1 500 1 000

596

500

62 %

Hinterstoder

1 986

2 000

67 05

25 % 3 %

m n. m.

Téměř tři čtvrtiny délky tratě má „jezdivý“ sklon, ani příliš plochý, ani strmý. Kvůli zdlouhavosti výjezdu z údolí až na vrchol je ale pohodlnější jezdit opakovaně jen jeho střední anebo spodní patra, která jsou zároveň lyžařsky nejatraktivnější.

SJEZDOVKA: KOMFORT: GENIUS LOCI: velmi pestrý sjezd s carvingovými pasážemi i „krpálem“ obvykle sjízdný dlouho do jara působivé panorama z vrcholu jedno z nejbližších alpských středisek závodní trať často uzavřena pro tréninky

čtvrtiny celého sjezdu zůstanou velmi příjemně jezdivé (sklon > 15 % a < 45 %). Méně zdatní mohou samozřejmě do údolí klesat místo Trinklovy „střechy“ pohodlněji po červené Standardpiste. Výjezd z údolí zajišťuje modernizovaná 6místná kabinková lanovka, na niž navazuje pohodlná 6sedačka s bublinou na Hutterer Höss. Až na Schafkogel je však nutné pokračovat ještě

časté křížení sjezdovek po trase

dvěma kotvovými vleky – zdlouhavější výjezd zkrátí alespoň krásné okolní panorama. Nejvyšší partie sjezdu na holých pláních Schafkogelu nejsou zasněžované, a tak jsou spolehlivěji sjízdné na jaře než začátkem sezóny. Údolní tratě bývají díky zásobám technického 6000 sněhu a severní orientaci otevřené od Vánoc až5600 do konce března. 5200

výjezd dvěma lanovkami a pak ještě dvěma vleky

NEJ 16. sjezd s největším převýšením v Rakousku 2. sjezd s největším převýšením v Horním Rakousku (1. Krippenstein) 1:3

4800

NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP: OPRAVDU KRÁLOVNY?

4400 4000 3600 3200 2800 2400 2000 1600 1200 800 400 0

D 2016

LISTOPA

č. 98

 PŘÍŠTĚ: Klausberg (Itálie)

5400

6000

13200

4800

12000

4200

9600

3600

10800

3000

8400

2400

6000

1800

7200

1200

3600

600

4800

2400

1200 0m

Nejvíce lyžařsky využité velehory světa – Alpy – jsou i rájem dlouhých sjezdovek. Nikde jinde na světě se nedá s pomocí lanovek překonávat dvoukilometrové převýšení, snést se z ledovců přes kamenné pustiny až do pásma lesa a urazit vzdálenost až kolem 15 km. Více než 1 500 m převýšení zdolává zhruba padesát tratí od Rakouska přes Itálii a Švýcarsko až po Francii, další desítky až stovky sjezdovek se „propadají“ alespoň o jeden výškový kilometr, který se tak dá považovat za alpský standard. Ty nejdelší „královské“ trasy se přesto svým pokořitelům zapíší spíš do sbírky kuriozit než mezi orgastické lyžařské zážitky. Nejde o to, že během sjezdu „shoří“ nohy a zalehnou uši, teplota se změní klidně o 15 stupňů a promění se i sněhové podmínky. U těch nejdelších totiž opravdu „sjezdovkové“ úseky, jež mají svižně modrý, červený nebo přívětivě černý sklon (> 15 % a < 45 %), nedají dohromady ani polovinu celkové délky sjezdu – zbytek jsou především plošší přejezdy po

cestách. Sjezd s největším převýšením v Alpách 4400 (2 252 m) ze švýcarského Klein Matterhornu do italského Valtournenche má „jezdivých“ jen 47 % ze 4000 své délky 13 848 m. Z nejdelšího alpského sjezdu 3600 ze Schilthornu do Lauterbrunnenu ve švýcarském 3200 Jungfrau (15 426 m s převýšením 2 171 m) se dá za 2800 „příjemné lyžování“ považovat dokonce jen 40 % délky. Obě dvě trasy mají přitom ještě jednu vadu, 2400 a to že jsou přerušené nutnými výjezdy lanovkou – 2000 v případě Valtourneneche jen jednou velmi krátkou, 1600 v Jungfrau dokonce dvěma. Nejdelšími „nepřerušovanými“ sjezdy v Alpách jsou ty z Klein Matterhornu 1200 do Zermattu (14 177 m při převýšení 2 202 m) a z 800 Dome de la Lauze ve francouzském Les 2 Alpes 400 (13 124 m při převýšení 2 205 m) – oba mají přitom 0 shodně jen 45 % délky lyžařsky „atraktivní“. O něco lepších „lyžařských“ výsledků dosahují sjezdy z Pic Blanc ve francouzském Alpe d’Huez, ale skutečnou královnou dlouhých sjezdovek je teprve italská pista Stelvio v Bormiu, jede-li se z vrcholu Cima Bianca až dolů do města (7 360 m při převýšení 1 806 m, 90 % délky má atraktivní sklon).

m n. m. 4800

6600

7200

7800

8400

9000

116

PROSTĚ JEDINEČNÁ

TRAVEL

SUNNYCARD

Lyžování v Rakousku a Itálii pod 10 € / den Novinka: lyžujte 9 mědíky výhodnému sezónnímu skipasu* síců na jeden sezónní Lyžování může být výhodnější, než si myslíte

kartou SunnyCard je lyžování obzvlášť pro rodiny o dost výhodnější. Neboť pokud si tento sezónní skipas koupí oba rodiče, děti do 15 let lyžují zdarma. SunnyCard platí v 8 rakouských střediscích, která se nacházejí ve čtyřech spolkových zemích, a nově také na italském ledovci Schnalstaler Gletscher v Jižním Tyrolsku. Lyžovat díky tomu můžete od září až do května, tedy neuvěřitelných 9 měsíců!

SunnyCard o 20 % levněji do konce října

Karta se vyplatí už po několika jednodenních lyžařských výletech, a to zejména s dětmi. Jestliže se vypravíte na víkend na Hochficht nebo Wurzeralm, o Vánocích do Hinterstoderu nebo na Kasberg, o jarních prázdninách na Hochkar nebo na Ötscher a o Velikonocích třeba do Heiligenblutu nebo Hochkössenu, SunnyCard se vám bohatě vyplatí, jak ukazuje i modelový příklad. Při koupi do 31. října kartu získáte o 20 % levněji!

skipas v 8 rakouských skiareálech a na ledovci Schnalstaler Gletscher v Jižním Tyrolsku STŘEDISKA, KDE PLATÍ KARTA SUNNYCARD PO CELOU SEZÓNU Heiligenblut Hinterstoder Hochficht Hochkar Kasberg

Kössen Ötscher Wurzeralm Schnalstaler Gletscher

DĚTI LYŽUJÍ CELOU ZIMU ZDARMA

P okud si SunnyCard zakoupí oba rodiče, lyžují v rodině všechny děti do 15 let (roč. 2002 a mladší) celou sezónu zdarma. P okud si Sunny Card zakoupí jeden rodič, lyžují v rodině celou zimu zdarma všechny děti do 10 let (roč. 2007 a mladší)

*RODINA SE DVĚMA DĚTMI DO 15 LET

Investice: 2x SunnyCard pro dospělé (při koupi do 31. 10. 2016) = 2 x 395 eur = 790 eur Cena za 1 den lyžování (20 lyžařských dnů s rodinou) = 740 / 20 / 4 = 9,88 eur Poznámka: Děti roč. 2002 a mladší. Při koupi karty se vyžaduje prokázání věku a rodinné příslušnosti dítěte. více informací:

www.skisport.com

117

NASSFELD VELKORYSÝ. SPORTOVNÍ. PŘEKVAPIVÝ JEDNO Z TOP 10 RAKOUSKÝCH STŘEDISEK SLIBUJE NEJEN 110 KM ROZMANITÝCH SJEZDOVEK, 30 MODERNÍCH LANOVEK A VLEKŮ, Z NICHŽ NĚKTERÉ JSOU KRYTÉ BUBLINOU A S VYHŘÍVANÝMI SEDAČKAMI, A 100% SNĚHOVOU JISTOTU OD ZAČÁTKU PROSINCE 2016 DO POLOVINY DUBNA 2017, ALE MNOHEM VÍC. portovní lyžaři mohou změřit své síly v paralelním slalomu nebo se mohou nechat natočit na video. Ti, kdo raději freestylové lyžování, najdou v Nassfeldu denně udržovaný snowpark. A neobjevený ráj tu čeká i na freeridery, ať už si chtějí užít prašanových oblouků na volných pláních, v řídkém lese, nebo si třeba i rádi trochu skočí. A to vše v dosahu lanovek a vleků. Pořádná jízda čeká lyžaře i v horských

chatách s korutanskou i italskou kuchyní. Díky poloze na rakousko-italské hranici si všichni mohou užít až o 100 hodin více slunce za sezónu než v severních Alpách, o čemž vás přesvědčí speciální sčítací sluneční hodiny, umístěné přímo na sjezdovce. A mnoho dalších překvapení je v Nassfeldu připraveno pro malé lyžaře i jejich rodiče…

NASSFELD SKIHIT termín: 7. 12. 2016 až 18. 3. 2017 pobyt od 2 do 7 nocí se skipasem Top Skipass cena: 7 nocí s polopenzí a 6denním skipasem v hlavní sezóně za 699 EUR/os. více informací:

Infocentrum a rezervace: Nassfeld – informační kancelář Praha Přemyslovská 4 Praha 3 e-mail: czech@nassfeld.at tel.: +420 222 220 997

www.nassfeld.at/cz

ŠVÝCARSKÁ

VIZE VÍTKA

RADOVANA

rans Montanu tvoří tři aglomerační ohniska: Crans, Montana a Barzattes, které se svou expanzí postupně spojují v rozměry města. Stranou dění pak stojí Aminona, jedno z center, které doplatilo na svou periferní polohu, takže v momentu, kdy tamní lanovce vypršela technická povolení, se prostě zavřela. Ještěže existují skialpinisté, kteří posloužili jako pozitivní argumentace pro tento krok, zároveň není tajné, že hlavní příčinou byly peníze.

ANEB ČESKÝ INVESTOR ZVEDÁ SLAVNOU CRANS MONTANU

CRANS MONTANA JE SLAVNÝM STŘEDISKEM S MONDÉNNÍM NÁDECHEM, ROZKLÁDÁ SE NA JIŽNÍCH SVAZÍCH SEVERNÍHO HŘEBENE WALLISU NAD MĚSTEČKEM SIERRE. ŽE SE TAM INVESTUJE A INVESTOVAT BUDE, ASI TOLIK NEPŘEKVAPÍ, PRO NÁS JE VŠAK ZAJÍMAVÉ, ŽE ZA OBRODOU CRANS MONTANY STOJÍ ČESKÝ MILIARDÁŘ RADOVAN VÍTEK.

ZÓNA 1

TRAVEL

118

Crans Montana měla trochu smůlu, že expandovala v 60. a 70. letech. Navíc jde o francouzsky mluvící část Švýcarska, kde se silněji projevují i francouzské kulturní vlivy – v tu dobu právě tam letěla výstavba obřích resortů na zelené louce, kde hlavním hlediskem byla spíš kvantita než kvalita. V Crans Montaně se tento trend projevil třeba tím, že v ní snad jako v jediném švýcar-

DELUXE APARTMÁNY (115 POKOJŮ) S KONFERENČNÍM CENTREM, GASTRONOMICKÝMI SLUŽBAMI A WELLNESS. V TÉTO FÁZI STOJÍ 3 ZE 7 BUDOV. PŮVODNÍ PROJEKT ZE 70. LET 20. STOL. POČÍTAL S 25 VĚŽEMI, ALE INVESTOR SE DOSTAL DO KONKURZU A PROJEKT NEBYL NIKDY DOKONČEN. ZBYLY POUZE TŘI DOPOSUD EXISTUJÍCÍ VĚŽE. STAVBA ZBÝVAJÍCÍCH BUDOV PODLÉHÁ JIŽ NOVÝM PLÁNŮM, KTERÉ SPLŇUJÍ SOUČASNÉ STANDARDY A POŽADAVKY A TAKÉ NOVÉ PODMÍNKY ÚŘADŮ

ZÓNA 3

15 HOTELOVÝCH BUDOV DELUXE S KOMPLETNÍM SERVISEM (315 POKOJŮ), S KONFERENČNÍM ZÁZEMÍM, GASTRONOMICKÝMI SLUŽBAMI, WELLNESS A VOLNOČASOVÝMI AKTIVITAMI. TENTO PLÁN BYL DEFINITIVNĚ POVOLEN V ČERVENCI 2012 PO ROZHODNUTÍ FEDERÁLNÍHO SOUDU A PO PĚTI LETECH PROTESTŮ SPOLKŮ NA OCHRANU PŘÍRODY. PŘÍPRAVNÉ PRÁCE ZAČALY LONI, TO ZNAMENÁ, ŽE ZÁKLADY VYROSTOU JIŽ NA JAŘE 2017

DELUXE CHALETY S GASTRONOMICKÝMI SLUŽBAMI (30 JEDNOTEK). TATO ZÓNA BYLA ČÁSTEČNĚ POVOLENA V LEDNU 2014 FEDERÁLNÍM SOUDEM, 14 JEDNOTEK MÁ TEDY KONEČNÉ POVOLENÍ. PRO ZBYTEK CHALETŮ JE VYŽADOVÁNO NOVÉ ŘÍZENÍ, KTERÉ BY MOHLO STAVBU POVOLIT V ROCE 2017

KOMERČNÍ A VOLNOČASOVÁ PLOCHA S POKOJI DELUXE. ZMÍNĚNÁ ZÓNA JE ZAHRNUTA V ÚZEMNÍM PLÁNU, ALE K POVOLENÍ ZATÍM NEDOŠLO, JE NAPLÁNOVANÉ NA KONEC ROKU 2016. TATO ČÁST JE VELMI VÝZNAMNÁ, POSKYTUJE PROSTOR PRO NOVOU LANOVKU, JEŽ BUDE VYBUDOVÁNA VE SPOLUPRÁCI S VLEKAŘSKOU SPOLEČNOSTÍ CMA. ŽÁDOST O STAVBU NOVÉ LANOVKY MĚLA BÝT PODÁNA NA KONCI KVĚTNA 2016 A ŘÍZENÍ TRVÁ FEDERÁLNÍM ÚŘADŮM 9 MĚSÍCŮ

ZÓNA 5

ZÓNA 4

ském středisku najdeme velkokapacitní vysoké paneláky. V posledních letech se tak zastaralost střediska naakumulovala na více frontách, takže vedle obnovy lanovek a vleků se koncepčně řeší i „facelift“ původní zástavby tak, aby připomínala aspoň trochu tu původní alpskou. Crans Montana zaujala i jednoho z nejbohatších Čechů, Radovana Vítka. Do místa jezdil mnoho let lyžovat a vybudoval si tam osobní vztahy. Možná i proto si pořídil většinový podíl ve vlekařské společnosti Remontées Mécaniques Crans Montana Aminona (CMA) a zároveň téměř stoprocentně ovládl ubytovatelskou CMA Immobilier. Právě Aminona, která značně chátrá i kvůli úpadku předchozího investora, se stane středem zájmu jeho podnikání. Vyroste tam obří unikátní rezidenční projekt zahrnující různé služby ve vysokém standardu. Projekt Radovana Vítka má ambice učinit oblast Crans a Aminony ziskovou 12 měsíců v roce. Čehož chce dosáhnout zejména plnou návštěvností v rámci zimních a letních sezón. Počítá se s tím, že tento projekt a související rekonstrukce existující infrastruktury v Aminoně pomůžou regionu i při rozvoji dopravy – plánuje se např. rozvoj letiště v Sionu, aby mohlo přijímat mezinárodní lety z většiny evropských měst, ale i rozvoj lodní dopravy na Ženevském jezeře. Nový mega projekt obsahující prázdninové byty, hotely, chalety a centrální parkoviště s komerčními prostory a integrovanou centrální lanovkou je rozdělen do 5 zón.

ZÓNA 2

119

RECEPCE, HLAVNÍ ODBAVOVACÍ PŘEPÁŽKA, BYDLENÍ PRO ZAMĚSTNANCE, HLAVNÍ PARKOVIŠTĚ PRO NÁVŠTĚVNÍKY. PLÁN TÉTO ZÓNY BYL OBCÍ A KANTONEM SCHVÁLEN V ROCE 2010, BEZ NÁMITEK A ČEKÁ SE JEN NA FORMALITY

120

4 000

TISÍC METRŮ VYSOKÝ KRUŠNOHORSKÝ KOPEC S 12 KM SJEZDOVEK MEZI ABERTAMY A PSTRUŽÍ SE OD MNOHA DOMÁCÍCH STŘEDISEK LIŠÍ – NEJEN TÍM, ŽE VZNIKL NA ZELENÉ LOUCE, ŽE MÁ NADPRŮMĚRNĚ ŠIROKÉ SJEZDOVKY, ALE I TÍM, ŽE SE SNAŽÍ MÍT S PLATÍCÍM ZÁKAZNÍKEM ROVNOCENNÝ A SROZUMITELNÝ VZTAH.

Právě v tom se ale zrcadlí jedna z jinakostí Plešivce – nebývá otevřen za každou cenu, ale jen tehdy, kdy může lyžařům nabídnout dobře a v plném profilu vysněžené sjezdovky, které tu mají na šířku běžně přes 50 metrů, a jejich pečlivé vysněžení tedy nějaký čas zabere.

Nová rolba i posílené zasněžování

Na oblevu nejnáchylnější horní úsek červené sjezdovky č. 1 bude před letošní sezónou vybaven výkonnějším zasněžováním, v horní části kopce budou také vytvořeny zábrany pro zachycování

Nové občerstvení i on-line nákup skipasu

Novinkou bude i nové občerstvení na Modesgrundu, což je hlavní křižovatka zdejších sjezdovek. Pro pohodlnější „vstup“ na sjezdovku bude možné si koupit skipas už z domova on-line. V Pstruží bude zaveden naváděcí systém parkování, aby řidiči snadněji doputovali na právě volné místo.

500

83 %

9% 8%

m n. m.

14 600

3 1 2

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

os./hod.

ČERVEN

Soutěživí lyžaři se v letošní sezóně dočkají měřeného slalomu a rozšířena bude i hravá fun slope dráha. Dětem sloužící herna v objektu Chalupa na abertamské straně areálu bude ještě lépe vybavena.

Měřený slalom a rozšířená fun slope

1 000

DUBEN

Sjezdovky musí být precizně vysněžené

1 500

12 km 12 km

ÚNOR

sněhu, který vítr často unášel do lesa. Jelikož precizní úprava sjezdovek je plešiveckou prioritou, přibude do stávající flotily ještě jedna nová rolba.

3 000 2 500 2 000

BŘEZEN

lešivec zatím na svou parádní sezónu čeká. Předchozí sněhově skoupé a teplé zimy totiž dovolily nově vybudovanému areálu provoz jen „na půl plynu“ – sezóny byly krátké, a ne vždy tak bylo možné zprovoznit všechny sjezdovky.

3 500

Č E S K Á R E P U B L I K A

LEDEN

TRAVEL

PLEŠIVEC JE JINÝ

www.skiarealplesivec.com V plánu je i nová sjezdovka

V dalších letech se počítá s projektem nové sjezdovky do Pstruží a také s přibližovacím zařízením od parkoviště u Chalupy k dolní stanici lanovky Renata. Dá se očekávat, že spokojených lyžařů bude spolu s vylepšeními a hlavně příznivějšími zimami přibývat – ostatně už v minulých sezónách se nejen na sociálních sítích ukázalo, že své věrné už si Plešivec nachází.

DO SKIAREÁLU PLEŠIVEC NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

1 023 700

323 m

121

LYŽUJTE NEJVÝHODNĚJI! ŠPINDLERŮV MLÝN ROZJEL DRUHOU VLNU CHYTRÝCH SEZÓNEK! NAŠE NEJZNÁMĚJŠÍ HORSKÉ STŘEDISKO, SKIAREÁL ŠPINDLERŮV MLÝN, NABÍZÍ SVÝM LYŽAŘŮM NA NÁSLEDUJÍCÍ ZIMU CELOSEZÓNNÍ SKIPASY ZA HISTORICKY NEJNIŽŠÍ CENY. TAKZVANÁ CHYTRÁ SEZÓNKA MÁ PRVNÍ DUBNOVOU VLNU ZA SEBOU. PRO OPOZDILCE, KTEŘÍ V PRVNÍ CHVÍLI ZAVÁHALI A NEPOŘÍDILI SI SEZÓNKU ZA 4 990 KČ, ALE ŠPINDL PŘICHYSTAL DRUHÉ KOLO. AŽ DO KONCE ŘÍJNA JE MOŽNÉ ZAKOUPIT SKIPAS NA CELOU ZIMU ZA STÁLE NEUVĚŘITELNÝCH 6 990 KČ! akto výhodně se ve Špindlu ještě nikdy nelyžovalo. Letošní zima bude v tomto ohledu opravdu výjimečná. A svědčí o tom i dosavadní obrovský zájem lyžařů a snowboardistů. Už během první vlny prodeje v dubnu projevily o Chytrou sezónku zájem tisíce lidí. Stačilo se jen zaregistrovat do GOPASSu, tedy do věrnostního programu skiareálu, a v e-shopu www.gopass.cz si Chytrou sezónku předplatit za 990 korun. Předplatitelé navíc mohli jako bonus Chytrou sezónku využít hned a lyžovat na ni do konce loňské lyžařské sezóny. Teď do konce října musí držitelé Chytré sezónky doplatit zbylé čtyři tisíce a celosezónní skipas za pouhých 4 990 korun se nahraje na jejich GOPASS kartu. Pro juniory a seniory Skiareál připravil ještě výhodnější skipasy. Ti tak nyní doplatí jen 3 000 Kč a děti 2 000 Kč. Nabídka zcela jistě vyhovuje návštěvníkům, kteří si do Špindlu jezdí zalyžovat na 3 až 4 víkendy během zimy. Skiareál Špindlerův Mlýn ale myslí i na opozdilce a ty, kteří na jaře zaváhali! Druhé kolo předprodeje Chytré sezónky odstartovalo na začátku září a potrvá do konce října. Milovníci zasněžených svahů ani teď nemusí mít strach o své peněženky. Celosezónní skipas do Špindlu nyní pro dospělého vyjde na 6 990 korun! Junioři a senioři zaplatí 5 990 Kč a děti ještě o tisícovku méně.

SEZónnÍ

/17 SKIPAS 2016

LYŽUJTE

6990

Kč

E JEn DO KOnC ŘÍJnA

CELOU

Neomezeným lyžováním ve Špindlu ale Chytrá sezónka nekončí. Jak při doplatku, tak při koupi v rámci aktuální nabídky, máte možnost rozšířit platnost svého celosezónního skipasu i na Slovensko. Každý, kdo si připlatí 1 350 korun, tedy cca 50 EUR, může s Chytrou sezónkou lyžovat i ve střediscích v Nízkých a Vysokých Tatrách na Slovensku, které provozuje společnost Tatry Mountain Resorts. Je to opravdu jednoduché. Stačí bezplatná registrace do systému www.gopass.cz. Právě tam můžete navíc čerpat řadu dalších výhod a slev. Za padesátikorunovou zálohu si pořídíte kartu GOPASS, která bude následně vaším skipasem. Tak neváhejte a pořiďte si právě teď svou Chytrou sezónku za 6 990 Kč. Nabídka končí o půlnoci 31. října 2016! Plná cena sezónních permanentek bude před začátkem sezóny mnohem vyšší, dospělého vyjde na 10 800 Kč.

ZIMU!

www.gopass.cz

122 4 000 3 500

Č E S K Á R E P U B L I K A

3 000 2 500 2 000 1 500

10 km 8 km 62 %

TRAVEL

TOP LYŽOVÁNÍ PRO DĚTI I AMBICIÓZNÍ LYŽAŘE LYŽAŘSKÝ AREÁL V PASEKÁCH NAD JIZEROU MŮŽE NABÍDNOUT V MNOHA OHLEDECH LEPŠÍ LYŽAŘSKÉ MOŽNOSTI NEŽ V NEJZNÁMĚJŠÍCH A NEJDRAŽŠÍCH CENTRECH V ČECHÁCH A NA MORAVĚ. NOVINKOU SEZÓNY 2016/17 JE OJEDINĚLÝ KONCEPT LYŽAŘSKÉ VÝUKY A TRÉNINKU, AŤ UŽ ZAČÁTEČNÍKŮ, NEBO AMBICIÓZNÍCH AMATÉRSKÝCH ZÁVODNÍKŮ. elkově kratší délka paseckých sjezdovek je více než kompenzována jejich nadstandardní šířkou. Přívětivý sklon svahů vyhovuje nejen začátečníkům a rodinám s malými dětmi, ale i hendikepovaným lyžařům, a dokonce i trénujícím závodníkům. Především v ranních hodinách budete moci v prostoru pod sedačkovou lanovkou sledovat (a možná se i zúčastnit) tréninků závodních týmů alpských lyžařů. V nadějném jednání je také testovací centrum sportovních a závodních lyží Sporten.

PRO RODINY S DĚTMI Přehledný areál s převahou širokých modrých sjezdovek v délkách od 200 do 2 000 m umožňuje pohodové lyžování i vícečetným rodinám s malými dětmi. Pro začátečníky je k dispozici lyžařská škola, která pro ty nejmenší disponuje pohyblivým kobercem a vlekem, odpovídajícím jejich schopnostem. Novinkou lyžařské školy Pizár, se kterou se jinde nesetkáte, je kurz Nauč se učit, v němž se svým dítětem absolvujete neopakovatelné první krůčky a učíte se správně učit lyžovat nejen své dítě, ale i sebe a své přátele.

Lyžování v Pasekách rámují výhledy na celé Krkonoše – od harrachovského Čerťáku až k Černé hoře nad Janskými Lázněmi. Přímo na svahu nebo v blízkém okolí je i plnohodnotné občerstvení – od snídaně přes oběd až po večeři. Provozní doba všech lyžařských zařízení začíná v 8 hodin a končí v 16 hodin – parkování

PRO LYŽAŘE POHODÁŘE I PRO TY, KTEŘÍ SE CHTĚJÍ ZLEPŠOVAT Sjezdovky všech obtížností – od snadných modrých po obtížnější červené pro náročnější lyžaře a závodníky v délkách od 600 do 2 000 m. Mnoho prostoru i pro lyžování mimo vyznačené sjezdové tratě. Novinkou lyžařské školy Pizár budou léty prověřené workshopy Vylepšovací lyžování, ve kterých ve skupině přibližně stejně zdatných lyžařů můžete výrazně a velmi rychle vylepšit svoje lyžařské dovednosti. Konzultanty budou především trenéři Top Ski Teamu Milan Trnka-Stevens a Honza Verl, dále pak vedoucí lyžařské školy Pizár Tomáš Hodúr a Jan Řípa (výborný lyžař se závodní zkušeností). Můžete využít i videozáznamu s rozborem své jízdy.

500

38 %

m n. m.

5 660 PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

os./hod. BŘEZEN

ÚNOR

4 1 LEDEN

PASEKY NAD JIZEROU

1 000

www.skipaseky.cz LYŽAŘSKÁ ŠKOLA PIZÁR Tomáš Hodúr, tel. 602 971 030, t.hodur@seznam.cz www.lspizar.cz

TOP SKI TEAM Honza Verl, tel. 608 968 234, info@vl-ski.cz www.top-ski.cz v areálu je, s výjimkou parkoviště u nástupu na vleky, zdarma. Největší novinkou bude mimořádně pestrá nabídka lyžařské školy Pizár s výukou začátečníků, tréninkem špičkových závodníků a zároveň tréninkovým programem pro veřejnost.

PRO AMBICIÓZNÍ (NEJEN) AMATÉRSKÉ ZÁVODNÍKY

1. Nejjednodušší možností je měřený úsek nenáročného obřího slalomu, který si můžete projíždět sami (zdarma), nebo pod dohledem, s konzultací a radou zkušeného trenéra (za poplatek). 2. Mladí lyžaři, kteří se alpskému lyžování chtějí věnovat závodně, mají možnost si svůj lyžařský rozvoj zajistit ve spolupráci s trenéry Top Ski Teamu. 3. Amatérští závodníci Masters mají možnost trénovat s Top Ski Teamem. Samozřejmostí je i nabídka videokoučinku s účinnými návody na zlepšení. 4. Pořádány budou i veřejné závody pro všechny kategorie: pravidelné obří slalomy na měřeném úseku Série Pizár Cup – vždy v pátek tradiční Prdecká lyže připravují se i lyžařsko-kulturní programy se známými umělci V případě zájmu o výuku nebo trénink kontaktujte Honzu Verla, během sezóny pak nejméně dva dny předem Tomáše Hodúra.

DO SKIAREÁLU PASEKY NAD JIZEROU NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

860 620

240 m

Stezka v oblacích Sky Walk

Zima 2016/17 10 km sjezdovek 100% garance sněhu

/dolnimorava /stezkavoblacich /wellnesshotelvista

www.dolnimorava.cz

Adventure Night Krutopřísná show na sněhu, která zabíjí

124 LANOVKOVÉ KURIOZITY

TRAVEL

V ROCE 1991 SE ROZJELA PRVNÍ, SEVERNÍ ODPOJITELNÁ DVOUSEDAČKA NA OCHSENKOPF V NĚMECKU…

NÁSLEDOVÁNA V ROCE 1997 JIŽNÍ DRÁHOU STEJNÉHO DRUHU. OBĚ MAJÍ SEDAČKY VYBAVENÉ BUBLINAMI

ODPOJITELNÉ DVOUSEDAČKY JEDNOU Z MÁLO ROZŠÍŘENÝCH SKUPIN LANOVEK JSOU ODPOJITELNÉ DVOUSEDAČKY S KLASICKÝM SEZENÍM PO SMĚRU JÍZDY. NEJVÍCE JICH NAJDEME VE ŠVÝCARSKU. TEXT A FOTO: RADIM POLCER, www.lanove-drahy.cz

a úvod je vhodné připomenout si legendární lanovky systému VR101 od firmy Von Roll (a několik obdobných od firem GMD Müller a Carlevaro&Savio), které jsou charakteristické svými sedačkami se sezením bokem ke směru jízdy. Šlo rovněž o odpojitelné dvousedačkové lanovky, avšak vzhledem k jejich naprosté jedinečnosti se jim budeme věnovat samostatně v některém z příštích dílů lanovkových kuriozit a v tomto článku se dále budeme zabývat již jen modernějšími dráhami tohoto druhu, až na dvě výjimky se sezením po směru

jízdy. Přílišného rozšíření se tento druh lanovek nedočkal, protože poměrně brzy po jeho zavedení do výroby se objevily odpojitelné 3a 4sedačky. Odpojitelné dvousedačky tak byly vhodné především pro náhrady neodpojitelných jedno- a dvousedačkových lanovek bez nutnosti rozšiřování traťového průseku.

Premiéra v Rakousku

První odpojitelná dvousedačková lanovka se sezením čelem ke směru jízdy vznikla v roce 1976 v rakouském středisku Wildkogel. Šlo zároveň o první odpojitelnou sedačkovou lanovku firmy Doppelmayr. V roce 1977 na ni navázala

HORNÍ ÚSEK V IMSTU NA ALPJOCH TVOŘÍ PROTOTYP ODPOJITELNÉ LANOVKY OD FIRMY FELIX WOPFNER

dráha stejného typu Kriegerhornbahn v Lechu, ta byla však hned o rok později přestavěna na trojsedačku. V roce 1979 následovala ve středisku Hirschegg v údolí Kleinwalsertal další lanovka od firmy Doppelmayr, její sedačky však již byly vybaveny bublinami (tyto bubliny na dnešní poměry značně archaického vzhledu byly později ze sedaček demontovány). V roce 1989 postavila svůj prototyp odpojitelné technologie firma Felix Wopfner – šlo o odpojitelnou dvousedačku na Mühlberg v obci Scharnitz. Účelem bylo především otestování odpojitelné technologie, a tak byla tato lanovka již po pár letech provozu přestavěna na jednodušší neodpojitelnou dvousedačku a odpojitelná technologie byla prodána do nedalekého Imstu, kde se v roce 1996 rozjela na vrchol Alpjoch. V té době již ovšem v Imstu na prvním úseku na Untermarkter Alm jedna odpojitelná dvousedačka modernější konstrukce provozována byla, šlo o dráhu Doppelmayr z roku 1991. Zajímavostí je, že její každá 3. sedačka je vybavena bublinou. Z uvedených 5 rakouských

ODPOJITELNÁ DVOUSEDAČKA CARDADA-CIMETTA NAD LOCARNEM V JIŽNÍM ŠVÝCARSKU JE UNIKÁTNÍ SVÝMI SEDAČKAMI, KDE SE DLE STARÉHO VZORU SEDÍ BOKEM KE SMĚRU JÍZDY

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

125

ODPOJITELNÁ DVOUSEDAČKA UNTERMARKTER ALM V RAKOUSKÉM IMSTU MÁ KAŽDOU 3. SEDAČKU VYBAVENOU BUBLINOU A V LÉTĚ OBSLUHUJE I BOBOVOU DRÁHU ALPINE-COASTER

lanových drah tohoto typu jsou ještě v provozu obě modernější lanovky v Imstu a dráha v Hirscheggu.

Rozmach ve Švýcarsku

Relativně později, zato v největším počtu se tyto odpojitelné dvousedačkové lanovky objevily ve Švýcarsku. Jako první zde lanovky tohoto typu začala stavět firma Von Roll, a to v tzv. lehké verzi. Šlo o rekonstrukce starších neodpojitelných dvousedaček s využitím původních, převážně příhradových podpěr, kde byly původní stanice jednoduše vyměněny za nové odpojitelné v kompaktním provedení. Pravděpodobně jde o nejmenší odpojitelné stanice, jaké se kdy na lanovkách objevily. To sice přineslo značnou úsporu prostoru, ale vzhledem k malé délce stanice (čímž se zkrátila také dráha pro zrychlování a zpomalování sedaček) obvykle také určitou redukci dopravní rychlosti oproti standardním 5 m/s. Jako první byla v roce 1991 takto rekonstruována lanovka Saanerslochgrat u obce Saanenmöser, následována o rok později lanovkou Wixi nad známým Wengenem v oblasti Jungfrau a konečně v roce 1993 pak třetí lanovkou v oblasti Bellwald. Zatímco první dvě již byly nahrazeny novými lanovkami, třetí uvedená je v provozu dodnes. Odpojitelné dvousedačky stavěla ve Švýcarsku mezi lety 1992 a 2001 také firma Garaventa a nalezli bychom je ve střediscích Schwarzsee, Château d´Oex, Lenzerheide, Davos (dvě lanovky), Melchsee Frutt (dvě lanovky) a Visperterminen. S výjimkou lanovky v Lenzerheide jsou všechny v provozu dodnes. Sedačky lanovek

TRASA ODPOJITELNÉ DVOUSEDAČKY V TELNICI

V ROCE 2013 SE ODPOJITELNÁ DVOUSEDAČKA POCHÁZEJÍCÍ ZE ŠVÝCARSKÉHO LENZERHEIDE ROZJELA V KRUŠNOHORSKÉ TELNICI

v Château d´Oex a Melchsee Frutt jsou dokonce vybaveny bublinami. Konečně do třetice můžeme ve Švýcarsku nalézt také čtyři odpojitelné dvousedačky od firmy Leitner. Dvě z nich jsou ve středisku Zweisimmen, jedna v Engelbergu pod Titlisem a na poslední, která je vybavena bublinami, bychom se museli vydat do malého střediska Nara Leontica.

Bokem ke směru jízdy

Unikátem jsou dvě moderní švýcarské odpojitelné dvousedačky Doppelmayr se sedačkami se sezením bokem ke směru jízdy. První z nich byla postavena v roce 1999 na trase Cardada – Cimetta nad Locarnem, druhá s názvem Gumenbahn, která je navíc vybavena taktéž čtyřmístnými kabinkami (jde tak o kombinovanou lanovku), pak následovala v roce 2008 v Braunwaldu. Důvodů pro toto řešení bylo několik – jednak jde o průjezdný profil, kdy bylo možno minimalizovat potřebné posunutí osy trati přes skalní pasáž a využít tak velkou část trasy původní lanovky (Braunwald), a jednak sedačky otočené příčně k ose lana umožňují turistům nádherný výhled na údolí s jezerem (Locarno). V neposlední řadě se tak také podařilo zachovat charakter a tradici původních historických lanovek, které byly rovněž vybaveny sedačkami se sezením bokem ke směru jízdy.

Dvě zástupkyně v Německu

Se dvěma odpojitelnými dvousedačkami s celoročním provozem se můžeme setkat v Německu, obě pochází od firmy Leitner, jsou vybaveny bublinami a nachází se v lyžařském středisku pod vrcholem Ochsenkopf. Zatímco lanovka na

severní straně byla vybudována v roce 1991, ta na jižní ji následovala o 6 let později. Po jedné odpojitelné dvousedačkové lanovce můžeme najít také ve Francii (lanovka firmy Poma z roku 1980 v La Clusaz), v Itálii (lanovka firmy Leitner z roku 1995 v Gressoney), v USA (lanovka firmy Poma z roku 1997 v Aspenu), v Číně (lanovka s bublinami firmy Doppelmayr z roku 1993 v Tai Shan), v Jižní Koreji (lanovka firmy Doppelmayr z roku 1996 ve středisku Jisan Forest Resort) a dle dostupných informací se jich několik nachází také v Japonsku.

A to nejlepší nakonec

Již v roce 1978 se jedna lanovka tohoto typu od firmy Transporta Chrudim rozjela na Medvědín ve Špindlerově Mlýně, její technologie však nebyla zdaleka tak vyspělá jako u obdobných lanovek v Alpách, a tak byla již v roce 1994 nahrazena současnou čtyřsedačkou. Avšak od roku 2013 se na jedné lanovce tohoto druhu můžeme svézt v České republice opět – areál Telnice v Krušných horách pořídil a opětovně postavil na trase dlouhé jen 800 metrů výše zmíněnou lanovku značky Garaventa z Lenzerheide, která byla provozována od roku 1994 v trase na Schwarzhorn. Jde o nejrychlejší lanovku ve východní části Krušných hor – jízda nahoru trvá při plné dopravní rychlosti 5 m/s sotva tři minuty. D 2016

LISTOPA

č. 98

 PŘÍŠTĚ: Odpojitelné trojsedačky

U většiny trojsedaček jde o neodpojitelné lanovky, protože těch odpojitelných s trojmístnými sedačkami bylo celosvětově postaveno jen velmi málo.

ČESKÝM UNIKÁTEM BYLA ODPOJITELNÁ DVOUSEDAČKA TRANSPORTA CHRUDIM NA MEDVĚDÍN VE ŠPINDLEROVĚ MLÝNĚ, KTERÁ BYLA PROVOZOVÁNA V LETECH 1978 AŽ 1994

126 ON THE ROAD

TIFFINDELL

JIŽNÍ AFRIKA

KDYŽ PRAŠAN NENÍ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ

JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA MÁ VE SKUTEČNOSTI DVA LYŽAŘSKÉ AREÁLY. TEN S DELŠÍ HISTORIÍ JE MATROOSBERG NEDALEKO KAPSKÉHO MĚSTA. VE SVÉ NEJLEPŠÍ KONDICI NABÍZÍ VÍCE NEŽ 300 VERTIKÁLNÍCH METRŮ LYŽOVÁNÍ. JE TU JEDEN MALÝ PROBLÉM – NEDISPONUJE ZASNĚŽOVACÍM ZAŘÍZENÍM, A ZATÍMCO JAR MÁ SPOUSTU HOR A VE VYŠŠÍCH NADMOŘSKÝCH VÝŠKÁCH ČASTO KLESAJÍ TEPLOTY V ZIMĚ HLUBOKO POD NULU, ZIMA JE V TÉTO ČÁSTI SVĚTA OBDOBÍM SUCHA.

TRAVEL

TEXT A FOTO: JIMMY PETTERSON

ento prostý fakt činí z druhého místního střediska jediné spolehlivé místo na lyžování. Tiffindell je pyšným vlastníkem devíti sněhových děl a obecně může nabídnout lyžování od brzkého začátku června do začátku září. Proto jsme se se synem Erikem během letního cestování po JAR rozhodli právě pro Tiffindell jako naši lyžařskou destinaci. Všichni jsme pravděpodobně někdy použili výraz „uprostřed ničeho“, ale na Zemi jistě neexistuje místo, pro které by se tento popis hodil více

než pro Tiffindell. Jihoafrická republika je sama o sobě takříkajíc konec světa, a čím dále na jih cestujete, tím se dostanete hlouběji do buše. S Erikem jsme si v Johannesburgu půjčili auto s pohonem všech kol a, jak jsme byli varováni, na rozdíl od Říma, do Tiffindellu všechny cesty nevedou. Z největšího města Jihoafrické republiky jsme se vydali na jih do provincie Východní Kapsko. Asi šest hodin jsme jeli po slušné asfaltové silnici, která nás provedla krajinou připomínající americký středozápad. Rovné suché pláně ve všech směrech se táhnoucí až na horizont tu a tam přerušoval jen pasoucí se dobytek, jednoduché větrné mlýny a občasné statky farmářů. Ve chvíli, kdy jsme odbočili z hlavní silnice, jsme se začali nořit do venkovské Jižní Afriky. Naše cesta se zhoršila na trať plnou výmolů. Pár dalších hodin jsme kličkovali krajinou, až vystoupily krásné pouštní hory s divokými skalními útvary. Ve městě Barkly East výmoly s asfaltem ustoupily štěrku a hlíně, a když jsme minuli vesničku Rhodes, začal jsem doopravdy chápat, proč je tu čtyřkolka povinná. Posledních 21 kilometrů takzvané silnice se vlní v serpentinách do skutečných hor. Problém je, že je tu zoufale málo zatáček. Kam by novodobý stavitel silnic jistě umístil tři serpentiny, používá tento úzký pás šotoliny jen jednu zatáčku s třikrát větším sklonem. Výsledkem je cesta do pekla, kdyby tedy bylo peklo nahoře. Jsem zkušený horský řidič, ale většinu cesty nahoru

A lYŽE V Z I M Ě NR SE SPO T-S

i dolů jsem se po tomto mistrovském kousku výstavby silnic plížil na jedničku. Silnice je samozřejmě široká jen na jedno auto, ale přitom je obousměrná. To ale problém nebyl. Motorizovaná vozidla jsou totiž v těchto odlehlých částech vzácná. Jak jsme se ploužili vzhůru, napadlo mne, že v této oblasti už hodně dlouho nesněžilo. Co kdyby sněžilo, až budeme ve skiareálu, a já pak musel sjet po kluzké a zledovatělé cestě? Tato situace by byla jistě mnohem nebezpečnější než cokoli, co jsem kdy dělal na lyžích. Rychle jsem dospěl k závěru, že bych to neriskoval. Předal bych klíčky nějakému místnímu řidiči a šel bych pěšky nebo sjel na lyžích, v závislosti na podmínkách. Nakonec jsme zdolali poslední děsivou zatáčku a vjeli na náhorní plošinu. Jako přelud se v dálce objevil bílý pruh sněhu z Tiffindellu. Vedle nejvyššího vrcholu Kapska, 3 001 metrů vysokého Mt. Ben McDhui, byl tento malý lyžařský areál opravdu drobnou kapkou v epicentru prázdnoty.

Večer v den našeho příjezdu kdosi vešel do baru a oznámil, že je čas vzít si své drinky na verandu. Asi patnáct si nás obléklo bundu a čepici a vyrazili jsme do studeného nočního vzduchu. Okolní hory byly osvětleny úplňkem mezi mráčky a měsíc odhalil i úzký proužek technického sněhu obklopený ze všech stran holými kopci. Kousek nad námi se na lyže pustilo šest lyžařských instruktorů s pochodněmi vedených hlavním instruktorem, do pasu nahých, oblečených jen ve spodkách tělové barvy a s parukou dlouhých červených vlasů. Skončili na plošině, kde jsme byli shromážděni, a pomocí krátkých zpěvů se pokoušeli vzbudit sněhové bohy. Jako obětní dar pak hodili troje staré lyže do malého ohně. Na závěrečný kousek show si instruktoři nasadili lyže, sjeli po krátkém schodišti a sklouzli se přes plošinu na dřevěnou podlahu baru známého jako Ice Station 2720. Číslo udává nadmořskou výšku lokálu. Toto představení bylo zřejmě opakováno dvakrát týdně poslední dva měsíce, ale bez vel-

PrVNÍ DO MOMEnT 30. 11. 2016 R AKOUSKO FRANCIE ITÁLIE ŠVÝCAR SKO Rezervujte online na

www.sport-s.cz

Sport-S, s.r.o. 28.října 1081, 430 01 Chomutov tel.: 474 624 088, 777 263 423 e-mail: info@sport-s.cz www.sport-s.cz

TRAVEL

128 ON THE ROAD

kého efektu. Nicméně malý hlouček byl v dobré náladě a zanedlouho proběhla další dlouholetá tradice. Na stropě baru byl přišroubovaný pár starých 180cm lyží Atomic Arc, na nichž bylo namontováno staře vyhlížející vázání na lyžáky Nordica – bizarní systém, který přišel a odešel již před desítkami let. Někdo koupil panáka broskvové pro vedoucího lyžařsko-ohňového obřadu, ten vklouzl do starých lyžařských bot Nordica a dvěma kamarády byl vysazen vzhůru nohama, dokud jeho boty nezacvakly do vázání. Teď visel ze stropu, nahnul si panáka a vpravil do sebe dva centilitry alkoholu. Když tento počin dokončil, kamarádi ho zase opatrně sundali. Na řadě byli další instruktoři a všichni byli ve skvělé náladě. Nakonec jsme se museli zúčastnit i my, abychom se také staly členy „klubu panáků vzhůru nohama“. Musím připustit, že poté, co jsem si před necelým rokem poranil při lyžařské nehodě krk, jsem měl mírnou žaludeční nevolnost, když jsem bezmocně visel pár stop nad podlahou a od katastrofy mě dělilo jen zastaralé vázání. Instruktoři nám řekli, že někdy v divokých nocích je tato tradice umocněna jinou zábavou, při níž si někteří z hostů Ice Station sesednou nazí u ohně a poté, co se patřičně ohřejí, si dají ledovou lázeň v malém jezírku s roztátým sněhem. Tato procedura je očividně jihoafrickou odpovědí na finskou tradici saunování s následným skokem do studené vody. Zaměstnanci a stálí zákazníci Tiffindellu podle všeho udržují dlouhé tradice, i když sníh mají jen krátce. Zima v době naší návštěvy ale byla výjimečně chudá. Obvykle jsou tu zimní měsíce provázeny sněhovými bouřemi, jež okolní krajinu přikryjí bílým pláštěm a lyžaři mohou traverzovat z horní stanice staré pomy Garaventa a dokonce si užít i nějaké freeridové sjezdy.

AUTOR ČLÁNKU V ZÁVĚSU

Jeden instruktor mi řekl, že příležitostně je možné slyžovat až dolů do vesnice Rhodes, která se nachází v nadmořské výšce 1 800 metrů, více než 1 000 výškových metrů pod vrcholem. To jsou ty historky, které kolorují atmosféru v Ice Station baru. Realita však přichází s ranním rozbřeskem. Ráno mraky, které při lyžařsko-ohnivé show ještě dávaly určitou naději, zcela zmizely a my jsme se s Erikem probudili do nádherného východu slunce s naprosto vymetenou oblohou. Pokud sněžní bůžci selžou, zvítězí lidská vynalézavost. Svěží ranní vzduch byl nasycen zvířeným sněhem vycházejícím z děl, zároveň ho ale silný západní vítr spoustu odnášel do prérie. Tiffindell má dlouhou a krátkou pomu navazující na několik začátečnických vlíčků. Když

Matka příroda dá a nejdelší vlek je v provozu, lyžaři si mohou užít 100 výškových metrů. Během naší návštěvy byly v provozu jen pisty s technickým sněhem a sjezdovka měla 65 výškových metrů. Kopec měl ale rozumný sklon, a když jsem zapracoval na krátkých obloucích, vymáčkl jsem na tiffindellské sjezdovce více než 50 oblouků. Nebyl jsem vyloženě zklamán. Konečně Jihoafrická republika je ohromným místem plným impozantních scenérií, velmi přátelských a pohostinných obyvatel a se spoustou zajímavých aktivit. Vedle jiných věcí jsme viděli divočinu v Krugerově národním parku, prošli se v kaňonu Blyde River, plavali s tučňáky na Boulders Beach a užili si rafting na řece Tugela. Člověk sem sotva přijede jenom za lyžováním. Naposledy jsem navštívil JAR v roce 1993 – rok před zrušením apartheidu. Šest měsíců po mé první návštěvě byl prezidentem zvolen Nelson Mandela a jeho moudré a smířlivé vládnutí zemi pozvedlo. Stále je tu však mnoho překážek, které je potřeba překonat. Přetrvává značná nerovnost mezi bohatými a chudými a vzdělání a zdravotní péče pokulhávají. Po odchodu Mandely země trpěla slabým vedením a vysokou korupcí. Apartheid už je definitivně pryč a stále více lidí má přístup k čisté vodě a elektřině. Přechod a zlepšení nikdy nepřijde tak rychle, jak bychom doufali. Ale i samotné zrušení apartheidu mi dovoluje říci, že jsem se vrátil na lepší místo. Tento jeden fakt byl dostatečný pro to, aby byla tato moje návštěva úspěšná. Někdy je prašan prostě až na druhém místě.

D 2016

LISTOPA

č. 98

 PŘÍŠTĚ: Nejbizarnější vlek světa

Norské La Grave nabízí nejen neobvyklé poježdění, ale i hutný kus historie – proběhla tam dramatická Operace Telemark, která zbrzdila fašistické jaderné snahy.

JTE LYŽU

AKCI Y K Í LKU D Ů P A Z

Y NOŽK O P I Č RIKO RMA T Í N Č A FUNK NETE ZD U! A DOST PLATNÉM D K PŘE VENÍ A B Y Y: VNÉ V SPRÁ NIKA JÍZD IDE H R A TEC NG I FREE I CARV ÍC VIDEO V A NA NA NA D PORA JŠÍ ÁLNÍ AKTU OZSÁHLE R A NEJ SKÉ P EVRO LYŽÍ TESTY OPISE S V ČA HIV TESTŮ C A AR NA ACE R I P S IN ÁŽE, T R O EP ÍRU: R ATLAS NA OW! M N S A I N Í S Š O ŤTE A EDISK U NEJVĚT L Ř T P S D M É . PŘE AŘSK ISE A K TO Ž O Y N L I O RTE S ASOP NENÍ O T VYBE ŘÍČKY V Č ĚHU N S Z A ŽEB E

s i p o s ca / z c . w o n s . www

130 HAPPY END

POZN

UTĚŽ O S

A VY

Termální dar Vysokých Taur

dolí s dvěma sty kilometry sjezdovek ve 4 lyžařských areálech si oblíbili turisté už před více než sto lety – díky termálním pramenům. Sjezdovky stékají zdejšími lesy, horskými loukami i vysokohorským terénem – ty nejvyšší z bezmála 2 700 m n. m. Jeden ze dvou menších areálů byl dokonce kdysi hostitelem Mistrovství světa v alpském lyžování. Oblast láká i freeridery, jimž jsou nově k dispozici podrobné mapy tras v širokém okolí a také speciální „freeridový“ skipas, platící i v sousedních areálech na jižní straně Vysokých Taur. Jedinečnými atrakcemi údolí je visutý vyhlídkový most na jednom z vrcholů, 300 m dlouhý průlet na laně s výhledem na lázeňské město a tamní vodopád, umělecký festival „ledosochání“ nebo jazzové koncerty na sněhu.

VÝHERCE ZÍSKÁ: - 2x 6denní skipas pro celou lyžařskou oblast Skipas si výherce vyzvedne přímo v ubytovacím zařízení dle svého výběru v dané oblasti (ubytování není součástí výhry). V jakém lyžařském areálu z této oblasti se lyžuje do cca 2 700 m n. m.? Soutěžte do 2. listopadu na:

/souteze

PlAy POwERFul OuTSiDE, COMFORTAblE iNSiDE.

CuSTOM SHEll Možná vás napadne, že trouba není zrovna vhodné místo pro boty, ale tohle není obyčejná trouba. Custom Shell je pozoruhodnou ukázkou vyspělé technologie. Celý tento proces trvá pouhých 20 minut a výsledkem je vnějšek boty vytvarovaný podle vašeho vlastního vzoru.

CuSTOM FiT 3D léta experimentování a dolaďování trvalo, než se podařilo vytvořit tuto patentovanou technologii Custom Fit 3D. Za pouhých 25 minut máte k dispozici otisk chodidla a jistotu komfortu při nošení obuvi upravené přesně vám na míru.

S nohama je to jako s otisky prstů. Nenajdete dvě stejné nohy. Dokonce ani ty vaše nejsou obě stejné. Poradit si s touto výzvou a přijít s dokonale padnoucí botou vyžadovalo změnu myšlení. A výsledek? Ne jeden, ale hned dva vynálezy: technologie Custom Shell a Custom Fit 3D. Pozoruhodný konstrukční počin, díky němuž se boty vašim nohám přizpůsobí zevnitř i zvenčí. NOVINKY!

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o., www.amersports.cz

Otestujte tyto nové přístroje Suunto Spartan Ultra a Suunto Spartan Sport. Více informací na www.suunto.cz.

jméno:

aktivační kód:

(Česko – Krušné hory)

1+1 ZDARMA 1 DEN

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

Plešivec

Obsluha pokladny může při výměně kupónu za skipas požadovat prokázání totožnosti za účelem zamezení zneužití akce. Využitím kupónu udělujete vydavateli souhlas s marketingovým zpracováním poskytnutých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., a to na dobu neurčitou. Tento souhlas můžete kdykoliv bezplatně odvolat na adrese vydavatelství.

datum návštěvy:

NEVYTRHÁVEJTE

OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 1.–31. 1. 2017

NEVYTRHÁVEJTE

datum návštěvy:

NEVYTRHÁVEJTE

jméno:

aktivační kód:

(Česko – Česká Sibiř)

1+1 ZDARMA (JEN PÁTEK)

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

Monínec

OBDOBÍ PLATNOSTI: 18. 11.–23. 12. 2016

datum návštěvy:

OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 1.–31. 1. 2017

jméno:

aktivační kód:

(Česko – Krkonoše)

1+1 ZDARMA 1 DEN

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

Paseky n. Jizerou

Školní prázdniny v sezóně 2016/17 PROSINEC

Měsíc

LEDEN

ÚNOR

2. 1. –8. 1.

9. 1. –15. 1.

16. 1. –22. 1.

23. 1. –29. 1.

11 nízká

12 nízká

13 nízká

14 střední

15 vysoká

16 střední 17. 4. –23. 4.

26. 12. –1. 1.

10 střední

10. 4. –16. 4.

19. 12. –25. 12.

9 vysoká

3. 4. –9. 4.

12. 12. –18. 12.

Belgie Česko Dánsko Francie Chorvatsko Itálie Maďarsko Německo Nizozemí Polsko Rakousko Slovensko Slovinsko Švédsko Švýcarsko Velká Británie

8 vysoká

27. 3. –2. 4.

Datum

5 6 7 střední střední střední

20. 3. –26. 3.

4 nízká

13. 3. –19. 3.

3 nízká

6. 3. –12. 3.

2 nízká

27. 2. –5. 3.

1 vysoká

DUBEN

20. 2. –26. 2.

52 vysoká

13. 2. –19. 2.

51 střední

6. 2. –12. 2.

50 nízká

30. 1. –5. 2.

Týden Zalidněnost

BŘEZEN

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. Kupón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 1. 1.–31. 1. 2017. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skipaseky.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. Kupón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního nebo večerního skipasu druhý skipas stejného druhu zdarma, a to každý pátek v období 18. 11.–23. 12. 2016. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.moninec.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

www.skiarealplesivec.com

SNOWkid camp Hory s rodinou na maximum!

11.–18. 3. a 18.–25. 3. 2017