Issuu

5 X SKIPAS ZDARMA

TRAGICKÁ LAVINA V TYROLSKU 95

Rekonstrukce dne Rozhovory se svědky Detailní analýza příčin Překvapivá zjištění

. J.

: ASEKY INVEC O Š P E | | PLE SK Š E Č NO RY

KO HO ÁK KR ŠNÉ Ý ALIČ U K KR LIC | KR Á K – KR ŽNÍ Ě NA EROK T SN Á MB O VR A | UŽO BRD R | R INO AT Á F ATRAMAL L MA KÁ F L VE

KO S EN V O SL

SNOW 95 BŘEZEN-DUBEN 2016

CENA: 74 KČ / 3,49 EUR 95

9 771214 00000 1

E M I T D O E V Á K Z I B JOVÝ CE

CE A PIR S IN É U SK R KO Ž O NĚ ÍH S N D ET PO I L EC N P A ÍV R N T Á S V ŽO 25 Y é ÉL v N V o O r T IE uče VĚ S D EB N A AUNikol K

Á M

100% ochrana 100% ochrana nejen na lyže nejen na lyže Švédská společnost POC, kterou určitě dobře znáte ze zasněžených Švédská kopců společnost a sjezdovek POC, kterou určitě dobře znáte ze zasněžených kopců a sjezdovek nabízí nejbezpečnější produkty na trhu nejen lyžařského vybavení. nabízí nejbezpečnější produkty na trhu nejen lyžařského vybavení. V letních měsících můžete využít bezpečných prvků této značky V letních i pro silniční měsících cyklistiku, můžete využít bezpečných prvků této značky i pro silniční cyklistiku, MTB nebo výlety na kole s rodinou. MTB nebo výlety na kole s rodinou. Představujeme vám helmu POC Tectal a brýle POC Crave.

Představujeme vám helmu POC Tectal a brýle POC Crave.

TECTAL RACE

EPS JÁDRO • VNĚJŠÍ PC SKOŘEPINA • UNIBODY KONSTRUKCE • ARAMIDOVÁ EPSVLÁKNA JÁDRO PRO • VNĚJŠÍ LEPŠÍPC OCHRANU SKOŘEPINA • UNIBODY KONSTRUKCE • ARAMIDOVÁ VLÁKNA PRO LEPŠÍ OCHRANU A PEVNOST • NAVRŽENÁ ABY VÍCE CHRÁNILA ZADNÍ ČÁST HLAVY A SPÁNKY A PEVNOST • NASTAVENÍ • NAVRŽENÁ VELIKOSTIABY • MÍSTO VÍCE CHRÁNILA ZADNÍ ČÁST HLAVY A SPÁNKY • NASTAVENÍ VELIKOSTI • MÍSTO NA BRÝLE • NASTAVITELNÝ KŠILT • RECCO

NA BRÝLE • NASTAVITELNÝ KŠILT • RECCO

CRAVE

ZORNÍKY CARL ZEISS • GRILAMIDOVÝ RÁMEČEK • HYDROFILNÍ GUMOVÁNÍ ZORNÍKY • VÝMĚNNÉ CARL ZORNÍKY ZEISS •• GRILAMIDOVÝ OCHRANA RÁMEČEK • HYDROFILNÍ GUMOVÁNÍ • VÝMĚNNÉ ZORNÍKY • OCHRANA PROTI ZAMLŽENÍ

www.poc-sport.cz

PROTI ZAMLŽENÍ

POC je švédská společnost zaměřená na jasný cíl. POC je švédská společnost zaměřená na jasný cíl. Poskytovat tu nejlepší možnou ochranu života a následků nehod cyklistů Poskytovat tu nejlepší možnou ochranu života a následků nehod cyklistů www.poc-sport.cz a dalších sportů. a dalších sportů.

BUDte jiní, poznejte MalojU. Nová letní kolekce Maloja Rock&Roll vás osloví nejen svým unikátním vzhledem, ale hlavně širokou nabídkou cyklistických a dalších funkčních produktů. Vyzkoušejte sami! Více informací o nové kolekci a seznam prodejních míst naleznete na stránkách

www.maloja.cz

NO COMMENT

 6. února 2016 Roman Tyl, 37 let; Filip Paseka, 36 let; Roman Heczko, 35 let; Pavel Řezáč, 33 let; Jakub Žemlička, 34 let (zleva)

#85

KOLÁŽ: PETR ANTONÍČEK FOTO: VÍTEK LUDVÍK, JAN TEKEL, ROMAN HECZKO

FOTO: ATOMIC

OBSAH

SPORT MAG MOUNTAIN TRAVEL

14 20 22 24 26 28 30 34 36 38

ÁDUMČIVÍ PANKÁČI: NIKOL KUČEROVÁ, ZDENĚK ŠAFÁŘ Z DVA VRCHOLY JUNIORŮ OK SKI PARDUBICE NIKOLA BUBÁKOVÁ: „AŽ NA ZÁVODECH JSEM SI TEN SPORT ZAMILOVALA!“ HISTORIE V OBRAZECH: KDYSI STEJNĚ JAKO DNES RETRO: CO SE PSALO V 70. LETECH VRENI SCHNEIDER: SPORTOVKYNĚ STOLETÍ SKI WITH ME: ZATOČ A NEPOVOL! ZLEPŠUJME SE: UVOLŇUJTE SPOJKU, PROSÍM! APUL NEWS

40 44 50 56 71 72 76 80

FAMILY: POHÁDKA O ZTRACENÉ STOPĚ… SVĚTOVÉ LYŽOVÁNÍ V PECI POD SNĚŽKOU: ZÁVOD OSVOBOZENÍ OBJEVTE SJEZDAŘSKOU VÁŠEŇ JMÉNEM ENDURO! ŠVÝCARSKÉ HORY V LÉTĚ I V ZIMĚ ANEB NA KOLE V GRAUBÜNDENU PRVNÍ VÍCEÚČELOVÝ LYŽAŘSKÝ AREÁL POD STŘECHOU TECHNICKÝ SNÍH KDYKOLI ANEB LYŽAŘSKÉ LÉTO V ZERMATTU BYZNYS: SEZÓNA KDYSI VEDLEJŠÍ BYZNYS: SOUČASNÁ CENOVÁ POLITIKA LYŽAŘSKÝCH AREÁLŮ

84 86 88 90 96 100 104 108 110

TYROLSKÁ TRAGICKÁ LAVINA LAVINA POD GEIEREM KROK PO KROKU SHORA I ZESPODU: DVA POHLEDY PŘÍMÝCH ÚČASTNÍKŮ ČERNÁ SOBOTA 6. ÚNORA SHRNUTÍ OKOLNOSTÍ TRAGICKÉ LAVINY NA SVAHU HORY GEIER GRUZIE: V ZAJETÍ OBRŮ SKITOURING V OKOLÍ STUBAIE: FRANZ SENN HÜTTE FREERIDE: TECHNIKA JÍZDY V TERÉNU PRAVDY A MÝTY: CO DOKÁŽE JEŽÍŠEK?

114 116 117 118 122 124 125 126 134

APRICA: JEDNOU I NAVŽDY NEJSTRMĚJŠÍ SJEZDOVKY ČESKA: KRALIČÁK – PÁNSKÁ DRAČICE NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP: HOCHZILLERTAL – STŘEMHLAV ZA EBERHARTEREM KOMBINOVANÉ LANOVKY (3. DÍL) DOLNÍ MORAVA: JEŠTĚ VÝŠ ŠPIČÁK: ZAPARKUJ A JEĎ! BÍLÁ: BESKYDSKÁ HVĚZDA FILZMOOS: MALÉ VELKÉ PŘEKVAPENÍ VE SKI AMADÉ SILVERTON: HORSKÉ NÁPRAVNÉ ZAŘÍZENÍ

138

HAPPY END

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub Ondřej Novák GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE

Skol Určitě všichni znáte tento slavný lyžařský pozdrav. Lyžařský pozdrav! Není to parádní, že lyžování má svůj vlastní originální a jedinečný pozdrav, který navíc neobsahuje pomocná slovíčka jako zdar nebo čest nebo budiž pochválen? Skol je krátký a elegantní. A navíc se za ním skrývá příběh, možná vícero příběhů z pionýrských dob lyžařských. To tehdy v divokých a mohutně zasněžených krkonošských horách, když v nich čeští průkopníci na ski proháněli své norské učitele, nebo možná naopak, padlo první skol na území dnešního Česka. V momentě, když společně zvedali číše. Ano, skol je původně přípitek. Což vůbec není na škodu, ba naopak – přípitek je totiž forma modlitby. Při obvyklém „na zdraví“ se prakticky modlíme, za to, abychom byli zdrávi. Není to jen fráze. Nezapomeňme, že na počátku bylo slovo, a není důvod, aby síla slova za těch pár let, co na ni naše společnost zapomněla, upadla. Pokud vyřkneme upřímné přání, objeví se na světě jeho první zárodek, z něhož dříve nebo později vyroste skutečnost. A přání se splní. V případě společenské konzumace alkoholu, kdy se společně modlíme za obecné zdraví, na tuto veskrze pozitivní souvislost naše mudrlantská společnost dost často zapomíná. Skol znamená v norštině právě něco jako na zdraví. V češtině má ale úplně jiný význam a rozhodně nemá nic společného se slovem skolit. Čeština skol adoptovala a s pomocí generací lyžařů převychovala, takže jeho autentický význam znamená něco jako „dobře dojeď!“ nebo „parádně si zalyžuj!“ Ostatně strčte si tam, co chcete. A všimněte si, že nikdy nezlomíte jeho pozitivní náboj. Moc rád používám skol ve svém pozdravu v e-mailové komunikaci. Je pravda, že to ne úplně každý pochopí, ale když o tom tak přemýšlím, možná jej věnuji jen kamarádům v neformální debatě. Hned lezu do pošty si podpis změnit, aby se skol šířilo sítí bez výjimky. Už tam je! Co se takhle domluvit, že skol v e-mailovém podpisu bude známka lyžaře, tajné heslo členů lyžařského cechu, které pochopí jen ti skutečně zasvěcení? No, konejte, jak chcete, ale rozhodně mě skol ve vašem podpisu výrazně potěší, kdybyste to třeba někdo zamýšlel. Smajlík. V tomto časopise se skol hodí ještě o kus více. Je to poslední vydání letošní sezony a myslím, že není lepší pozdrav, který by se dal vám, našim milým čtenářům, adresovat. Skol si zaslouží i (asi brzy) končící Ondřej Bank – pro lyžování toho udělal opravdu mnoho. A taky jeden kus posílám – a to byste neuhádli – Václavu Havlovi, o němž se veřejnost dověděla, že taky (asi rád) lyžoval, až ku příležitosti jeho nedožitých 80. narozenin z projektu Hele, Havel! A to největší, obrovitánské skol bych poslal taky někam ke hvězdám, kamarádům, kteří svou životní jízdu zakončili na počátku února pod brutální tyrolskou lavinou. Parádně si všichni zalyžujte, ať jste, kde jste! Skol! Petr Socha a SNOW

SNOW, Č. 95,ROČNÍK XIV

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

Petr Havelka Tomáš Rucký VYDAVATEL Markéta Karlová SLIM media s.r.o., Veronika Bezpalcová Husitská 344/63, Praha 3 DISTRIBUCE IČ 27175511

distribuce@snow.cz Andrea Rosenbaumová ADRESA REDAKCE Hana Konvičková SNOW INTERNET Husitská 344/63 Tomáš Roba 130 00 Praha 3-Žižkov redakce@snow.cz Všichni výše uvedení používají ( 222 780 286 e-mailovou adresu ve tvaru: Příspěvky, fotografie a názory jmeno.prijmeni@snow.cz zasílejte na adresu redakce. INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

REDAKTOŘI A STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Pavel Božák, Michal Bulička, Andrea Drengubáková, Karel Hampl, Kristian Hanko, Petra Ivánková, Vojtěch Lím, Vít Moudrý, Radim Polcer, Michal Roba, Tom Řepík, Kateřina Sochová, Ivan Sosna, Aleš Suk, Ondra Tůma, Jana Vlková, Alena Zárybnická

JAZYKOVÁ KOREKTURA

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 74 Kč/3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Tereza Kožíšková Vychází 7x ročně. PŘEKLADY

Toto číslo vyšlo 25. února 2016, další vyjde v říjnu 2016.

Kateřina Sochová OBÁLKA/FOTO: © Grant Gunderson Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

ODBORNÍ PARTNEŘI Asociace profesionálních učitelů lyžování Horská služba ČR Asociace lanové dopravy ČR

snow.cz/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2016

ZERMATT - MATTERHORN. Největší letní lyžařské středisko na světě

matterhornparadise.ch

ZER_SWISSmag_2016-17_197x242.indd 1

16.02.2016 11:16:52

SPORT MĚLA JSEM SVALY NA NOHÁCH ROSTLÝ TAK, ŽE MEZI NIMA NEBYLO ŽÁDNÝ MÍSTO, TAHALY ZA HOLENĚ A ZPŮSOBOVALY HROZNÝ BOLESTI. JMENUJE SE TO MEDIAL TIBIAL STRESS SYNDROM. BYLA JSEM MOŽNÁ PRVNÍ, KDO V ČECHÁCH NĚCO PODOBNÝHO MĚL. ZÁDUMČIVÍ PANKÁČI, NIKOL KUČEROVÁ A ZDENĚK ŠAFÁŘ 

#14 #30 #44

JENŽE AŽ PAK PŘIŠLO TO HLAVNÍ. V SEZONĚ 1988/89, KDY ŠVÝCAŘI UPÍNALI POZORNOST SPÍŠE NA MARII WALLISER A MICHAELU FIGINI, SE VRENI PODAŘILO VYHRÁT ZA TUTO JEDNU ZIMU ČTRNÁCT ZÁVODŮ SVĚTOVÉHO POHÁRU! PŘEKONALA TAK HISTORICKÝ REKORD INGEMARA STENMARKA. VRENI SCHNEIDER – SPORTOVKYNĚ STOLETÍ 

SOUČÁSTÍ PROJEKTU BYLO I ZÁZEMÍ PRO VRCHOLOVÉ SPORTOVCE – UBYTOVNA ČSTV V MODRÉM DOLE, HOTEL VE VÝCHODNÍM CÍPU MODRÉHO DOLU A UBYTOVACÍ KAPACITY NA HORNÍCH STANICÍCH LANOVEK. U DOLNÍ STANICE LANOVÉ DRÁHY V OBŘÍM DOLE MĚLY BÝT TRIBUNY, ZÁZEMÍ, VÝHLEDOVĚ ZE SVAHŮ RŮŽOVÉ HORY I SKOKANSKÝ MŮSTEK. SVĚTOVÉ LYŽOVÁNÍ V PECI POD SNĚŽKOU 

GENERÁLNÍ VAGUS TO ZABALIL?

ásat jsme chtěli letos i nad výsledky Ondry Banka, ale není každý den posvícení a bohužel ani každou závodní sezonu. Oproti té olympijské nebo té loňské „světomistrovské“ se ta letošní Ondrovi příliš nevydařila a jen potvrdila starou pravdu, že sjezdové lyžování je hodně těžký sport, kde jsi jednou dole a jednou nahoře – a nemusí to být vždy přímo odvislé od toho, jak máš kolem sebe velký tým a kolik peněz za zadkem. A i přesto, že Ondrovi se letos podařilo sehnat dostatek peněz na kvalitní přípravu a obklopit se větším týmem specialistů než kdy v minulosti, nedařilo se. Pátrat po příčinách možná lze, ale nikomu z nás to nepřísluší. Můžeme jen s úctou a pokorou smeknout pomyslný klobouk před závodníkem, kterému se v českých podmínkách podařilo neuvěřitelné a který posunul české závodní sjezdové lyžování o řádný kus dopředu. A proč tak smutně? V kuloárech se proslýchá, že Ondra Bank končí, přinejmenším pro letošek. O tom, jak v celé své kariéře lyžoval, když to zrovna šlo dobře, a jak nelyžoval, když to zrovna šlo špatně, popíšeme v příštím ročníku SNOW jistě mnoho stránek. Ondro, děkujeme!

MIKAELA SHIFFRIN JE ZPĚT!

FOTO: GEPA – FISCHER SPORTS

13 KOKOSY NA SNĚHU

hoj, ty jsi ta snowboardistka? Jdu se na tebe podívat,

A všichni tu o tobě mluví.“

„

„Jo, to jsem já. A ty jsi kdo?“ „Tina. Weirather.“ Tak takhle nějak prý probíhal rozhovor mezi úřadující mistryní světa ve snowboardingu Ester Ledeckou a Lichtenštejnkou Tinou Weirather, která stála ve Světovém poháru v alpském lyžování již čtyřiadvacekrát na pódiu. V roli jamajského skibobu se při svém prvním startu ve Světovém poháru v alpském lyžování ocitla Ester Ledecká. Na startu sjezdu v Garmisch-Partenkirchenu ji chodily okukovat soupeřky, v cíli se na ni po 24. místě vrhli novináři. (24. ve sjezdu, 24 pódií Tiny Weirather, není ta Tina nakonec nějaká sudička?) Když pak druhý den Ester přidala 25. místo ve svém oblíbeném super-G, „emeriken drím“ byl dokonán. Nám nezbývá než Ester Ledecké držet palce a s úžasem sledovat, jak se jí daří skloubit její prioritní snowboarding a alpské lyžování na té nejvyšší úrovni. Každopádně klobouk dolů, a to hned několikrát a ještě se ohýbám v pase. Přišla se sklouznout a hned dvakrát rovnou do bodované třicítky. Jako by se nechumelilo.

JENŽE SE CHUMELILO

atímco jsme napjatě očekávali, jak si Ester Ledecká s Klárou Křížovou povedou ve sjezdu a kombinaci v Crans-Montaně, tak chumelilo. A chumelilo tak, že FIS nejdřív zrušila bez náhrady kombinaci a posléze i sjezd. Takže další překvapení našeho „jamajského skibobu“ se bohužel nekonalo a budeme muset zůstat napjatí ještě o chvíli déle. No, a když už se tak pěkně chumelilo, tak si to po dvouměsíční pauze přichumelila jakoby nic Mikaela Shiffrin, která rehabilitovala s poraněným kolenem, a postarala se o senzaci místo Ester. Ve slalomu, který byl přeložen z „letního“ Mariboru do zasněžené Crans-Montany, zase všem ujela, byť tentokrát ne úplně o parník, ale minimálně se postarala o „comeback roku“ a otevřená ústa několika soupeřek, do kterých padaly švýcarské kalamitní vločky. Vynikající Šárka Strachová bohužel v druhém kole chybovala a ze čtvrtého místa po prvním kole se nakonec propadla na sedmé s necelou vteřinou ztráty. Dobrá zpráva je, že Šárka je stále třetí v celkovém hodnocení disciplíny, a tedy i stále ve hře o malý křišťálový glóbus. Dva závody do konce ještě zbývají a zrovna třeba v Jasné, kam se po letech vrací kolotoč Světového poháru, už může být všechno jinak.

ČESKOSLOVENSKÝ (SVĚTOVÝ) POHÁR VE FLACHAU A V JASNÉ

větový pohár se vrací na Slovensko. V minulosti závodili v Jasné v letech 1979 a 1982 muži a v roce 1984 ženy. 5. a 6. března 2016 se Jasná zapíše do historie Světového poháru počtvrté slalomem a obřím slalomem žen. A jaké je naše zbožné přání, které nemusí mít k realitě zas tak daleko? Zopakovat lednové závody z Flachau, kde stály nejdříve na stupních vítězů Šárka Strachová a Veronika Velez-Zuzulová, druhý den pak opět Veronika Velez-Zuzulová spolu s mladičkou Slovenkou Petrou Vlhovou, která se letos do top ten, ale i na ty nejvyšší stupně vítězů začíná prosazovat téměř pravidelně. A kdyby se třeba v Jasné sešly na stupních vítězů všechny tři, tak by se v jasenských kolibách minimálně týden nezavřelo. Už lednové Flachau ukázalo, že holky z bývalé společné „minizemičky“ v srdci Evropy za to umí vzít, a že za barákem stačí místo Mont Blancu i obyčejná strmější louka. (on)

AUDIENCE NIKOL KUČEROVÉ

SPORT

SPONZOR RUBRIKY

ZÁDUMČIVÍ

PANKÁČI

DĚLAT ROZHOVOR SE DVĚMA LIDMI NAJEDNOU JE VŽDYCKY ZAJÍMAVÉ. KDYŽ JE JEDNÍM Z NICH ZÁVODNICE A DRUHÝM JEJÍ TRENÉR, KTERÝ MÁ NA VĚCI TROCHU JINÝ POHLED, JE TO JEŠTĚ ZAJÍMAVĚJŠÍ. A PŘESTOŽE SE OBA VRHAJÍ NEBO VRHALI DO NÁSTRAH SKICROSSOVÝCH TRATÍ TAK TROCHU PO HLAVĚ A NIC MOC NEŘEŠÍ, DOKÁŽOU BÝT I PŘEMÝŠLIVÍ A ZÁDUMČIVÍ. PŘI NAŠEM LEDNOVÉM SETKÁNÍ VŠAK BYLI HLAVNĚ ŽIVELNÍ A UPOVÍDANÍ. NA SPOUSTU MÝCH I SVÝCH VLASTNÍCH OTÁZEK SI ODPOVĚDĚLI SAMI, ANIŽ BYCH JE STIHL POLOŽIT. JEN PROTO, ŽE Z NICH ČIŠÍ OBROVSKÁ LÁSKA KE SPORTU, KTERÉMU SE OBA VĚNUJÍ A DOKÁŽOU SI O NĚM ZANÍCENĚ POVÍDAT CELÉ HODINY. NIKOL KUČEROVÁ A ZDENĚK ŠAFÁŘ. TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: PETR TOMM

NIKOL KUČEROVÁ Nikol se narodila v Benešově u Semil 23. června 1989. Původně reprezentovala Českou republiku v alpských disciplínách, ale nakonec její srdce i duši zasáhl naplno skicross, kterému se začala věnovat v roce 2009 a od roku 2011 na plný úvazek. V mládežnických kategoriích vozila pravidelně medaile z významných mezinárodních závodů a dobrých výsledků dosahovala i po přechodu mezi dospělé. Dnes je však již čistokrevnou skicrossařkou a v této disciplíně je v současné době nejlepší českou lyžařkou. Mezi největší úspěchy patří 3. místo ve Světovém poháru z Innichenu v roce 2010, které však považují oba i se svým trenérem za příliš uspěchaný triumf, a nejvíce si cení loňského 6. místa z Mistrovství světa v rakouském Kreischbergu.

ZDENĚK ŠAFÁŘ Zdeněk se narodil v Trutnově 27. 7. 1978. I jeho cesta ke skicrossu vedla přes alpské disciplíny. Juniorský mistr ČR ve slalomu 1995, 3. místo na MČR 1995 v obřím slalomu nebo účast na juniorských mistrovstvích světa v letech 1997 a 1998. Skicrossu se začal naplno věnovat v roce 2003, kdy obsadil celkově 3. místo v Evropském poháru. V roce 2007 se pak dokonce stal jeho celkovým vítězem. Za sebou má i nespočet závodů Světového poháru, kde čtyřikrát v kariéře skončil v magické „top ten“. Kariéru zakončil důstojným 14. místem na Mistrovství světa v Deer Valey v sezoně 2010/2011. Od roku 2012 se plnohodnotně věnoval trénování alpských disciplín, nyní se v roli trenéra vrátil zpět ke skicrossu a jeho svěřenkyní je Nikol Kučerová. Jeho velkou vášní je i servis lyží, kterému se věnuje na stránkách www. skiworkshop.cz, kde o něm najdete mnohem více.

ikol, začnu trochu netradičně. Na co myslíš, že bych se tě měl zeptat? N. K.: Tak to jsem nečekala. Ale zeptej se mě, na co chceš, a já si rozmyslím, jestli ti odpovím.

Tak já tedy začnu úplně tradičně. Jak jsi začala lyžovat? N. K.: Já jsem začala asi ve třech letech s dědou u nás na louce, v Benešově u Semil. Teď se tam mimo jiné vracím, mám tam starťák a trénuju tam. Ale děda mě tam musel tahat na sáňkách, protože jsem odmítala kamkoliv šlapat. A pak už do Vysokého nad Jizerou, tam mě vzali naši na první vlek a nějak se nám to lyžování začalo všem líbit, tak nás dali rodiče i s bráchou k trenérovi Jirkovi Fidlerovi, který bydlel asi kilometr od nás, a začali jsme prostě nějak jezdit. A do toho jsme v létě závodili na kolech, bikros, takže jsme několik let dělali oboje, ale pak dostalo přednost lyžování. Proč sis nakonec vybrala lyžování a ne bikros? N. K.: Já jsem si to nijak extra nevybírala. Ale jednou před letní sezonou jsem měla operaci slepáku, takže jsem pak nemohla pořádně trénovat ani závodit. A najednou začaly podzimní ledovce, lyžovalo se a nějak přirozeně jsme víc zůstala u těch lyží. Prostě to nějak vyplynulo. Ale byly chvíle, kdy jsme toho litovala. Proč? N. K.: Třeba když byl bikros poprvé na olympiádě. A zrovna mi to nešlo na lyžích. Viděla jsem tam tu krásnou trať, všechny ty holky, se kterými jsem závodila, a trochu jim záviděla. Nejen tu olympiádu, ale i teplo.

A jaká byla cesta od alpského lyžování ke skicrossu? N. K.: K tomu mě vlastně přived brácha. Našel si pár závodů, začal je objíždět a jednou mě vzal s sebou a hned na prvních závodech na Mísečkách jsem byla třetí. A hlavně mě začali bavit ty lidi okolo a úplně jiná atmosféra, z těch alpských disciplín už jsem byla v té době trochu nešťastná. Třetí jsi byla až na svých druhých závodech na Mísečkách. Den před tím se jel Evropský pohár, kde jsi dojela osmá… N. K.: No jasně. To jsem totiž ještě neznala pořádně pravidla a nevěděla, že se jezdí malé a velké finále. A já jsem dojela v semifinále třetí a už jsem zůstala dole v cíli a nějak se tam zakecala. A holky na mě čekaly na startu, a když jsme pořád nešla, tak si daly malé finále samy, Takže jsem byla pak automaticky poslední, tedy osmá.

SPORT

AUDIENCE To bylo v roce 2009. A další rok už byl zcela ve znamení skicrossu? N. K.: Ještě úplně ne. Chtěla jsem jet na olympiádu do Vancouveru za alpské disciplíny, ale brzo bylo jasný, že nominace nedopadne, tak jsem začala v sezoně 2010 kombinovat skicross a alpský disciplíny. A další sezonu už jsem zůstala čistě u skicrossu. A hned na začátku sezony 2010/11 přišlo zatím také nejlepší umístění v SP, třetí místo v Innichenu… Co vlastně nakonec převážilo, že vyhrál skicross nad alpskými disciplínami? N. K.: Možná mi to víc šlo, ale hlavně to bylo najednou něco jinýho a novýho. Z. Š.: No úplně na začátku ti to moc nešlo… Ale měla výsledky a nebála se. Ale jít jí to začalo až později. N. K.: No dobře, tak hned na začátku mi to moc nešlo. Nejsem prostě ten typ, kterýmu hned všechno jde, musím si na to přijít a vydřít si to. Ale bavil mě prostě ten souboj ve čtyřech. Ve slalomu jsme jela sama, a když jsme udělala chybu, věděla jsem, že už je to marný a není to jak napravit. Ale tady se můžeš prát až do cíle a mě prostě ten přímej kontakt se soupeřkama vyhovuje víc. A taky mě bavila ta parta lidí okolo, hlavně kluků. První dva roky jsme závodila ještě se svým trenérem, ale jezdil ještě Tomáš Kraus a spousta dalších kluků. Já jsem vlastně byla často jediná holka mezi samýma chlapama, což mi teda moc nevadilo. Z. Š.: Nám to teda trochu vadilo. N. K.: No vidíš a tos mi nikdy neřek! A to jsem s tebou většinou bydlela na pokoji. Protože Krausík bydlel vždycky sám, tak na mě místo jednolůžkáče vyzbyl Šáfa. A zajímavý bylo, že Šáfova polovina pokoje byly komínky a moje polovina výbuch. On je prostě puntičkář. Z. Š.: Nejsem puntičkář, jen mám rád věci na svým místě. To ale vůbec nekoresponduje s tím, jak jste se fotili… Nikol čtenářka, Zdeněk pankáč. Z. Š.: Ale koresponduje, my to prostě takhle máme. Nikol se projevuje jako pankáč tím, jak jezdí na lyžích, jde do toho po hlavě a všude má bordel, ale jinak je velmi přemýšlivá a zádumčivá.

SPORT

AUDIENCE Nikol, co ti lyžování dává? N. K.: Asi pocit svobody, jsem to jen já a hory. Přitom nemám ráda zimu. Mám ráda to roční období, ale nemám ráda, když jsem promrzlá. Je fakt, že jsi první závodnice, u které jsem viděl topení v botách… N. K.: Fakt? No mám dost problém s prokrvováním končetin a bez topení to prostě nedávám. Jsem zvyklá být na kopci hodně, tvrdě trénovat a někdy to prostě dovedu až do extrému. Podobný to vlastně bylo i s odraženýma holeněma, který mě bolely skoro dva roky, a nakonec už jsme jezdila závody na čtyřech ibalginech, a když už to nešlo dál vůbec, skončila jsem na operaci. O jakou operaci se přesně jednalo? N. K.: Operoval mě doktor Kebrle z Vysokého nad Jizerou, kapacita v oboru plastický chirurgie ruky, navíc lyžař, který operuje ostatní lyžaře. Mám od něj i paleček, Zdenda taky, operoval i Krausíka, takže takovej náš skicrossovej doktor. No a on byl první, kdo přišel na to, co mi vlastně je. Měla jsem svaly na nohách rostlý tak, že mezi

Skicross je sport, který tě lidsky formuje.

nima nebylo žádný místo, tahaly za holeně a způsobovaly hrozný bolesti. Jmenuje se to medial tibial stress syndrom. Byla jsem možná první, kdo v Čechách něco podobnýho měl. Asi něco jako karpální tunely na předloktí. Akorát já to mám na nohách. Takže pan doktor mi na dvou místech otevřel nohu a od kotníku ke koleni mi ty svaly prořízl. Nic horšího jsem v životě nezažila. Když jsme se dostali k téhle stinné stránce vrcholového sportu… Co ti naopak lyžování bere? N. K.: Bere mi volnej čas, kterej bych využívala jinak. Ale to se asi nedá říct bere, nebere. Zase možná trávím ten volnej čas líp. Já si neumím představit, co bych dělala, kdybych nelyžovala. Ale vždycky jsem chtěla studovat a vždycky mě lákalo zahraničí. Takže myslím, že kdybych nezůstala u lyžování, tak bych určitě odjela studovat někam pryč. Ale nelituju toho, že jsem zůstala u lyžování. Byl by ze mě jinak úplně jinej člověk. Není to jen o sportu, ale člověka to prostě formuje. Z. Š.: Hlavně by ses přestala hýbat a seděla pořád jen u těch svejch knížek. A byl by z tebe knihomol.

N. K.: To asi ne, vždyť i u nás doma byly vždycky na prvním místě lyže a pak teprve škola. Vždycky mi rodiče říkali, abych šla teď lyžovat, že úkoly do školy pak nějak dodělám. No a vždycky to nějak nakonec dopadlo.

A teď studuješ historii. Co budeš dělat, až jednou dostuduješ a dolyžuješ? N. K.: Na to radši ani nemyslím. Fakt nevím. Asi bych chtěla trochu cestovat, mít rodinu a zůstat u lyžování, třeba trénovat malý děti. Vlastně mě dost baví i ta historie, ale abych si sedla na celej život do archivu, to mě ani nenapadne. Potřebuju být trochu v pohybu, venku. Když jsi byla po operaci s kolenem, tak jsi ve volném čase uspořádala výstavu o historii textilky v Semilech. Docela zvláštní spojení s vrcholovým skicrossem… N. K.: Po operaci kolena jsem se rozhodla, že čas využiju trochu víc ke studiu, a v rámci praxe jsem chodila do muzea, no a tam to nějak vyplynulo. Měli tam nabídku na výstavu, ale nikdo z nich na ni neměl čas, tak mi ředitelka muzea nabídla, ať ji uspořádám sama. Což byla jedinečná šance dělat kurátorku výstavy ještě předtím, než máš dostudováno. Takže jsem se toho hned chytila. Z. Š.: Trošku nám to nabouralo plán přípravy, ale jinak to bylo úplně v pohodě. Problém je ten, že když se Nikol do něčeho zakousne, tak už to nepustí až do konce. No a teď to byla výstava. N. K.: No zas tak ne, pár tréninků nám to vzalo. Nějak jsem to přece kloubila dohromady. A nebylo to zas tak dlouho, na tu výstavu jsem měla asi jen měsíc a půl.

19 Je Zdeněk ten moudrý trenér pod kopcem, nebo jezdí s tebou na lyžích? N. K.: Šáfa mi právě dělá při tréninku sparing partnera, což je úplně úžasný, protože je pořád hrozně rychlej. Je to navíc docela sranda, protože okolní týmy nechápou, jestli to je trenér, nebo závodník. Vždycky mi nahoře něco říká a pak se se mnou postaví do tý brány a jedem. Z. Š.: Letos se mě trenér od Italů ptal, jestli jsem jako závodník, nebo trenér, a snažil se mě přesvědčit, abych ještě závodil. Porazí trenér svoji svěřenkyni? Z. Š.: Zatím ještě jo. N. K.: Ale jednou jsem ho tam nějak předjela, na tréninku… Z. Š.: … a už jsem ji nedojel. Jela prostě dobře, já jel za ní a nebyl jsem schopen ji předjet. A tak to někdy prostě je. To je skicrosss. Jedeš dobře, ale ten před tebou jede stejně dobře a neudělá žádnou chybu, takže ho prostě nepředjedeš. Změnil se nějak skicross od těch dob, kdy jsi závodil? Z. Š.: Změnil se hodně. Hlavně i za tu dobu, co jsem skončil se závoděním a trénoval jsem pak alpské disciplíny. Když jsem se po třech letech vrátil do skicrossového prostředí, bylo všechno úplně jinak. Najednou jsem tam znal akorát Krausíka a ještě jednoho Švýcara. Jinak tam byli samí noví lidi, mnohem mladší a mnohem dravější, ale taky mnohem hloupější, takže se pouští až na nesmyslnou hranici rizika. Původní skicrossová generace úplně zmizela. A co ženský skicross? Z. Š.: Tam se to změnilo podobně. Mezi olympiádami ve Vancouveru a v Sochi ta závodnická základna strašně vzrostla. N. K.: Ale hlavně se to změnilo technicky, staví se úplně jiný tratě. Z. Š.: To je pravda, hlavně startovní sekce jsou úplně jinačí, než když jsem závodil já. Všechno je mnohem techničtější. Taky se úplně změnil typický závodník. Dneska svěťáku vévodí spíš menší, šlachovitý kluci, který jsou lepší technicky, mají větší dynamiku, a je to tím, že to ten sport prostě dovoluje. Dřív to nedovoloval. Za mě jezdili spíš vysoký a svalnatý kolohnáti. A u holek je to úplně stejný. Před dvěma třema rokama vyhrál ten, kdo se nebál. Dneska se v tom startovním poli nebojí žádná u těch holek a vítězí obratnost a technika. Ale taky jsou tratě pomalejší, už se nejezdí v takovejch šílenejch rychlostech.

Průměrná rychlost, když jsem závodil, se pohybovala kolem 60 až 80 km/h, teď je maximálně do 60 km/h. Ale na tratích jsou mnohem větší překážky. Nelítá se dál, ale rozhodně o mnoho výš. Všechny skoky jsou koplý nahoru, což koresponduje asi trochu i s vývojem slopestylu, který se za poslední roky taky hodně změnil. Třeba v Sochi jen upravili big air ze slopestylu a skicrossaři ho pak měli v trati jako cílový skok. Ale celkově je teď skicross atraktivnější a mnohem víc se předjíždí. V čem je ještě skicross jiný než dřív? Z. Š.: Už se nezávodí za týmy, ale za země. Firemní týmy v podstatě vymizely a jezdí se za národní reprezentace. N. K.: A víc se to mentalitou posouvá do alpského lyžování, což mi úplně nevyhovuje. Ale zatím to pořád ještě jde. Pořád je tam kamarádská atmosféra, všichni si pomáhají a komunikují spolu. Pak na trati je to při závodě samozřejmě jinak, ale při tréninku nebo v zákulisí je tam zatím úplně jiná atmosféra než při

závodech alpskýho lyžování.

Ten druh sportu k tomu tak trochu přirozeně svádí… Z. Š.: No jasně, ve skicrossu nemůžeš bejt hajzl. Protože se ti to na trati okamžitě vrátí. N. K.: Je to druh sportu, který tě morálně a lidsky hodně formuje. VE SPOLUPRÁCI S FOTOATELIEREM

SPORT

FOTO: ZOOM AGENCY/SLČR

Největším českým želízkem v ohni měla být Ester Ledecká (1995), nakonec ale MSJ nestihne…

ČESKÁ NOMINACE NA MSJ 2016

Závodníci: Jan Zabystřan, Veronika Čamková, Filip Forejtek, Petra Kotrlová Trenéři: Jan Fiedler (vedoucí výpravy), Petr Kouřil, Filip Marek, Jaroslav Rakušan, Tomáš Zeman, Tomáš Hvorecký Realizační tým: fyzioterapeutka Mgr. Kateřina Michaljaničová

DVA VRCHOLY

JUNIORŮ TEXT: EVA KURFÜRSTOVÁ

atímco sezóna dospělých je letos bez vrcholné akce, a tak Šárka Strachová a spol. považují za absolutní vrchol boj o křišťálový glóbus, junioři si to letos rozdají o medaile hned dvakrát. V polovině února se konaly II. zimní olympijské hry mládeže v norském Lillehammeru. Tato vrcholná akce je určena pouze pro kategorii U18 (ročníky 1998 a 99) a každý národní olympijský výbor smí vyslat pouze jednu dívku a jednoho chlapce. Ve sjezdovém lyžování nás reprezentovali Jan Zabystřan a Andrea Arnold. Do redakční uzávěrky se stihlo odjet pouze super-G a alpská

JUNIOŘI MAJÍ LETOS DVA VRCHOLY: MSJ V RUSKÉM SOČI A MLADŠÍ JUNIOŘI YOG V LILLEHAMMERU

kombinace, v níž talentovaný Honza Zabystřan obsadil výborné 6. místo, v super-G byl 12 a v OSL na skvělém osmém místě. Andrea Arnold, Češka žijící převážně v USA, zaznamenala v SG 17. příčku. Nejvýznamnější juniorskou akcí je mistrovství světa, které se letos uskuteční na přelomu února a března na olympijských sjezdovkách v Soči. Nominační kritéria na MSJ byla kvůli finanční náročnosti letenek ztížená a podmínkou bylo mít ve světovém žebříčku FIS 39 bodů v jedné z disciplín. To splnilo pět závodníků: Ester Ledecká, Jan Zabystřan, Veronika Čamková, Filip Forejtek a Jan Straka. Poslední jmenovaný se však rozhodl, že se nominace vzdá, protože se

svými body (39 SL, 37 OSL) by startoval s číslem cca osmdesát, a protože už nepatří do kategorie U18, rozhodl se energii a čas investovat do kvalitního tréninku a navýšení FIS bodů. Účast z časových důvodů vzdala tesně před uzávěrkou SNOW i naše největší hvězda, Ester Ledecká. Hodnotu 39 FIS bodů těsným rozdílem 0,77 a 0,9 FIS bodů nesplnili Petra Kotrlová a Patrik Benc. Těm byla navržena varianta, že budou nominováni, pokud se na letošním finančně náročném MSJ budou podílet 50% spoluúčastí. Petra Kotrlová reagovala na tuto variantu pozitivně a MSJ pojede, Patrik Benc se rozhodl na MSJ nejet.

PARTNEŘI OSÚ AD SLČR

PARTNEŘI CZECH SKI ALPINE POOL

SPORT EQUIPMENT

FOTO: ZOOM AGENCY/SLČR

Šéftrenér juniorů Jan Fiedler k MSJ říká: „Jedeme do neznámého, ačkoliv se v Soči konaly ZOH 2014, nikdo z nás, kromě Ester Ledecké, tam nebyl. Přesto šance na kvalitní výsledky máme.“ Největším českým želízkem v ohni měla být Ester Ledecká (1995), která dokáže kombinovat snowboard se sjezdovým lyžováním na takové úrovni, že dokáže vítězit nejen v SP na snowboardu, ale bodovat i v SP ve sjezdovém lyžování. Do sjezdařského SP vletěla doslova jako vítr, když při své premiéře v Ga-Pa zajela 24. a 25. místo ve sjezdu a super-G . S touto bilancí byla Ester jednou z kandidátek na juniorskou světovou medaili. Bohužel kolize termínu se závody SP ve snowboardu jí start na MSJ nakonec neumožní, byť původně plánovala startovat aspoň ve vybraných disciplínách. Veronika Čamková (1996) dokázala hned v úvodu sezóny obsadit druhé místo na juniorských závodech v obřím slalomu v italském Pfelders a třetí místo v super-G v rakouském Kaltenbachu. V rámci Allianz Českého poháru zvítězila ve slalomu a obřím slalomu v Albrechticích. Filip Forejtek (1997) si letos zlepšil body už ve třech disciplínách. Ještě v listopadu zvítězil v juniorském obřím slalomu v italské Soldě a zaznamenal první výsledek kariéry pod 30 FIS bodů. Body si zlepšil kromě obřího slalomu ve slalomu a super-G. V obřím slalomu zajel dobré výsledky také na FIS závodech např. na rakouském Hochfichtu, kde byl schopen s číslem 36 skončit 13. a zajet druhý nejrychlejší čas druhého kola. „Je jedním z těch, kdo má předpoklady zajet kvalitní výsledek. I proto odjel na alpskou kombinaci SP do Chamonix,“ říká šéftrenér juniorů Jan Fiedler. Petra Kotrlová (1998) si vedla dobře na juniorském slalomu v rakouském Kühtai, kde skončila třetí, stejné umístění zaznamenala ve švédském Kaabdalis v obřím slalomu. Jan Zabystřan (1998) spolu s Petrou Kotrlovou představují největší naději v kategorii U18. Vytáhlý, téměř dvoumetrový talent z Chomutova už loni v této kategorii získal třetí místo v obřím slalomu a také v alpské kombinaci. Letos se mu nejlépe vede ve slalomu, ve kterém si zlepšil body, když ve švýcarském Savogninu skončil s číslem 36 na 7. místě a v druhém kole dokonce zvítězil. Na YOG skončil v alpské kombinaci 6. „Od Zabyho s Petrou lze očekávat pódiová umístění v kategorii U18,“ předpokládá Jan Fiedler a dodává: „Zaby bude mít náročný program, do Soči letí hned den poté, co se vrátí z YOG.“

Ondřej

BANK

LETOS KONČÍ. ZDRAVOTNÍ DŮVODY

LEGENDA ČESKÉHO SJEZDOVÉHO LYŽOVÁNÍ, ONDŘEJ BANK, MUSÍ OPĚT KVŮLI ZDRAVOTNÍMU STAVU UKONČIT SEZÓNU. PÁD PŘI LOŇSKÉ ALPSKÉ KOMBINACI NA MS V BEAVER CREEKU MU VYSTAVIL STOP NEJEN DO ZBYTKU LOŇSKÉ ZÁVODNÍ SEZÓNY, ALE, JAK SE UKÁZALO, PŘEKAZIL MU I TU LETOŠNÍ. ranění kotníku se loni léčilo déle, než bych chtěl, a jak jsem letos v sezóně dělal všechno proto, abych se dal co nejrychleji do kupy, asi jsem to přehnal a přetížil si koleno. Mám překrvenou kost pod chrupavkou, tzv. otok kosti. Nemusím sice tentokrát používat berle, ale na zátěž to v žádném případě není, chce to klid. Jsem teď ve stejné fázi jako loni, rozhoduji se, co bude dál. Musím si srovnat v hlavě, jak s tím vším naložit,“ vysvětluje Ondra.

„

Kariéra úspěchů a zranění

Ondru můžeme bez nadsázky považovat za závodníka, který výrazně přispěl k oživení do té doby nezajímavé kombinace. Když totiž na MS 2001 v St. Antonu zajel 6. místo, na startu bylo jen kolem dvaceti závodníků a samotný závod jich dokončilo 14. Spousta týmů si toho dne uvědomila, kolik energie musí vynaložit a jaké štěstí mít, aby dosáhly v jakékoliv jiné disciplíně tak skvělého úspěchu. Od té doby kombinace začala závodníky přitahovat a dnes na jejím startu vídáme v SP i 90 závodníků. Ondrova kariéra byla lemována velkým počtem zranění, první z nich si přivodil jako 16letý na MSJ ve Švýcarsku. „Při rozježdění před super-G jsem vylétl ze sjezdovky, narazil do břehu a zlomil si holenní kost a ruku,“ vzpomíná Ondra. Ani další zranění na sebe nenechala dlouho

čekat. „Lyžoval jsem už po půl roce a při tréninku na Hintertuxu chytil v oblouku špicara a zlomil si tu nohu znovu v místě, kde mi končila dlaha, jen kousek nad místem, kde předtím, plus jsem si přetrhl vazy v koleně. Nějakou dobu jsem vazy v koleně neměl a to bylo období, kdy jsem podstoupil několik operací menisku.“ Pak šel na plastiku vazů a dostavil se první velký úspěch v podobě již zmiňovaného 6. místa na MS v kombinaci 2001. „Dalším vážným zraněním byla otevřená nadvakrát zlomená holenní a lýtková kost na cílovém skoku v Kitzbühelu 2008. A když jsem měl za sebou nejlepší sezónu, v níž jsem byl ve svěťaku celkově 28. ve slalomu a 14. v obřáku, dovezl jsem si v létě 2010 záhadnou nemoc z Thajska. Když jsem se konečně vrátil na sníh, trochu jsem to asi uspěchal a udělal jsem si výhřez meziobratlové ploténky, protože jsem ještě nebyl schopen zahajovat oblouk správně od špičky lyže. O rok později přišla zlomená čelist v Chile a ještě téhož roku luxace a následná operace ramene v USA. Dal jsem se dohromady a ještě tu sezónu odjel na MS 2013 do Schladmingu. Po úspěšné kombinaci jsem si při tréninku obřího slalomu narazil kost a na několik týdnů musel mít berle, a proto sezónu ukončit. No a poslední bylo zranění loni na MS: otřes mozku a fraktura jedné z kůstek v kotníku,“ shrnuje dlouhý seznam svých zranění Ondra.

ADÉLA KETTNEROVÁ – MS TAMBRE 2015

SPORT

KLUBY

ČESKÉ LYŽAŘSKÉ ODDÍLY

OK SKI

PARDUBICE LYŽOVAT CELOROČNĚ NA SNĚHU I BEZ NĚJ? PRO OK SKI PARDUBICE ŽÁDNÝ PROBLÉM. DĚTI TOHOTO MLADÉHO KLUBU SE TOTIŽ VĚNUJÍ JEDNAK ALPSKÉMU, JEDNAK TRAVNÍMU LYŽOVÁNÍ. TEXT: PETRA IVÁNKOVÁ FOTO: ARCHIV OK SKI PARDUBICE

a první pohled se tato kombinace zdá zvláštní, ale zdání klame. „Obě disciplíny mají hodně společného a dají se dobře kombinovat. Děti mají mnohem víc prostoru na trénink, než kdyby lyžovaly jen jedno období. Je jasné, že jednou se budou muset rozhodnout, ale zatím může být jedna disciplína tréninkem pro druhou,” vysvětluje zakladatel oddílu Oldřich Korynta. A tento model Východočechům opravdu vychází. Jejich svěřenci drží krok s českou alpskou špičkou a na travních lyžích patří dokonce k té světové. OK Ski vznikl před pěti lety jako malá tréninková skupina dětí z různých oddílů, které se chtěly závodně věnovat alpskému lyžování. Tým vedl právě Oldřich Korynta a počet závodníků začal rychle narůstat, proto se před další sezonou rozhodli založit vlastní klub. „Začalo to v podstatě nevinně. Chtěl jsem trénovat svoji dceru a Kubu Munzara, kterého jsem vedl už předtím. K tomu se přidalo pár dětí, tak vznikl oddíl. Hned první rok existence klubu nás na konci bylo asi 30 a každým rokem se k nám přidávají další. Teď nás je už necelá stovka,“ přibližuje Korynta vznik „Okáček“. Druhý rok se řady klubu rozšířily o skupinu dětí, která se kromě jiného věnovala i travnímu lyžování. „Docela mě to zaujalo, nejprve ale jen jako zajímavá alternativa tréninku a příprava na zimu. Tak to moje dcera a pár dalších dětí z oddílu zkusilo. Šlo jim to a bavilo je to, tak se léto stalo nakonec druhou plnohodnotnou sezonou,“ vzpomíná Korynta, jak se k travnímu lyžování dostali. Postupem času se tedy staly obě disciplíny a zároveň sezony stejně důležitými. Některé děti dělají závodně obojí, jiné upřednostňují zimu a pro další je zas prioritou „tráva“. Právě kvůli tomu, že se zabývají naplno oběma disciplínami, mají děti, ale především trenéři velice nabitý program. O lyžařský vývoj dětí se stará skupina šesti trenérů, kteří mají pečlivě rozdělené svoje funkce. „V zimě děti trénujeme v podstatě čtyři: já, Tomáš Rousek, Aleš Kettner

a Marek Nevrklo. O ty nejmladší kolem 4 let se na svahu stará Honza Rejchrt. V létě jsme pak na travaře jen dva, já a Aleš. Celoročně chodí děti také jednou týdně na kondiční trénink k Láďovi Zamastilovi,“ vyjmenovává Korynta celý realizační tým. Svoji tréninkovou základnu má klub v Olešnici v Orlických horách, kde trénuje během zimy i léta. Často ale vyjíždí na různé tréninkové kempy do zahraničí. „Na podzim samozřejmě jezdíme na ledovce a v létě pak vyrážíme na kondiční soustředění na kola a tak podobně. Chceme, aby příprava byla co nejvíce pestrá.“ Klub se ovšem nevěnuje pouze výchově mladých talentů. Travní lyžování je malý sport, a proto většina oddílů také pořádá závody, často i ty na nejvyšší úrovni, a OK Ski není výjimkou. Každým rokem pořádá na svém domácím svahu v Olešnici soustředění a závod Českého poháru. Několikrát už hostil i FIS Mezinárodní žákovský pohár a minulý rok dokonce jeho finále, které je spojené s celotýdenním tréninkovým kempem. Akce se přízvučně nazývá Grasski camp a každý rok putuje do jiné země, podobně jako např. finále Světového poháru. „Grasski camp je skvělá akce, kde se potkávají závodníci z celého světa. Za ten týden se všichni dobře poznají a ti, co na kemp jezdí odmalička, se vždycky po roce těší na svoje kamarády třeba až z Japonska. Vzniká tam parta, která pak funguje i v dospělosti,“ popisuje Korynta a dodává: „Myslím, že i nám se minulý rok povedlo udělat kvalitní tréninkový kemp, a doufám, že si ho děti užily.“

MEDAILISTÉ OK SKI – MČR 2015

Mezinárodní žákovský pohár je pro děti do 16 let tou nejvyšší metou a účastní se jej žákovské reprezentace z celého světa. Česká republika v něm každoročně zanechává výraznou stopu a posledních několik let na tom mají podíl i „Okáčka“. Tři jejich reprezentanti dokonce

ANETA KORYNTOVÁ – ČP ŠTÍTNÁ

právě k pardubickému týmu. Svoji první velkou medaili získala v roce 2011 ve švýcarském Goldingenu. O rok později se stala královnou celého juniorského mistrovství, když si z německého Burbachu odvážela dvě zlata a bronz, a od té doby pravidelně vozí juniorské medaile.

ADÉLA KETTNEROVÁ – FINÁLE SP PŘEDKLÁŠTEŘÍ 2014

mezi dospělými dokonce vylepšila a vybojovala v italském Tambre titul vicemistryně světa ve stejné disciplíně. OK Ski však není vidět pouze v popředí travních výsledkových listin. „V zimě jezdíme dva seriály závodů a podle toho jsou rozděleny i děti.

Nejúspěšnější závodnicí klubu je česká reprezentantka a několikanásobná juniorská mistryně světa Adéla Kettnerová. Dohromady má na svém kontě čtyři zlaté, jednu stříbrnou a tři bronzové. V roce 2013 se poprvé prosadila i mezi dospělými, když vyhrála dva závody Světového poháru v Předklášteří a přivezla si z Japonska bronz z SG z velkého mistrovství světa. Minulý rok svoje maximum FOTO: ANNA HRBÁČKOVÁ

triumfovali několikrát za sebou v celkovém hodnocení. Kategorii do deseti let v posledních dvou letech ovládli úplně, když v dívkách vyhrála Aneta Koryntová a mezi chlapci Jakub Munzar. Mnoho pohárů za celkové vítězství má na svém kontě i o dva roky starší Eliška Rejchrtová, která se travnímu lyžování věnuje nejdéle a za svoji dosavadní „travařskou“ kariéru nenašla pohárovou přemožitelku. Tato trojice s přehledem ovládla minulý rok i Český pohár a všechny tři závody Mistrovství republiky 2015. Další mistrovský titul do klubové sbírky přidal Jakub Černický, když dokázal zvítězit v závěrečném slalomu. Nejúspěšnější závodnicí klubu je česká reprezentantka a několikanásobná juniorská mistryně světa Adéla Kettnerová. „Začala jsem s travním lyžováním jako šestiletá, potom jsem se několik let soustředila spíše na alpské. V roce 2009 jsem se k travnímu lyžování pak vrátila,“ líčí Adéla, která se před 4 roky přidala

MEDAILISTÉ OK SKI – MČR 2015

Sportovní lyžaři jedou Orlický pohár a závoďáci Leki cup,“ osvětluje Korynta. „Minulý rok jsme se také vydali do zahraničí na Kids Trophy do Zauchensee, kde svým skvělým šestým místem všechny překvapila Eliška Rejchrtová,“ chválí svoji svěřenkyni. Zimní sezona se pomalu blíží ke svému konci, a proto se v OK Ski už pomalu připravují na tu letní. „Většina dětí z našeho klubu postupuje do starších kategorií, proto bychom rádi, kdyby se v Mezinárodním poháru dostaly do nejlepší trojky. Minulý rok jsme vlastně tři kategorie poháru ovládli, ale právě všichni tři už budou mezi staršími a budou to mít těžké,“ shrnuje očekávání na nadcházející sezonu Korynta a přiznává, že pardubické travní lyžaře letos čeká opravdu nabitý rok. Plánují objet všechny české poháry. Ti nejlepší z nich se pak mohou dostat do nominace na závody Mezinárodního žákovského poháru, který by se letos měl jet také v Japonsku. A Adéla Kettnerová bude obhajovat svoje juniorské zlato v Íránu, jenž je známý svým obtížným svahem a náročnými vysokohorskými podmínkami. „Ale takovým hlavním, dlouhodobým a největším cílem je, aby to ty děti hlavně bavilo a s každým tréninkem a závodem se dál posouvaly. To si myslím, že se nám zatím daří, což snad znovu potvrdí i letošní výsledky,“ podotkl na závěr zakladatel klubu.

TALENT

SPORT

NIKOLA BUBÁKOVÁ

Nikola

BUBÁKOVÁ NIKDO JÍ NEŘEKNE JINAK NEŽ BUBU. BYDLÍ V PODSTATĚ NA SVAHU A LYŽOVÁNÍ MÁ PROTO V KRVI. V ČECHÁCH UŽ VYHRÁLA, CO MOHLA, TAK SI NA ZÁVĚR SVÉ ŽÁKOVSKÉ KARIÉRY ZAJELA PRO DVĚ ZLATA DO OLYMPIJSKÉHO WHISTLERU. NYNÍ ZKOUŠÍ SVOJE ŠTĚSTÍ I MEZI DOSPĚLÝMI. TEXT: PETRA IVÁNKOVÁ FOTO: ARCHIV ALPIN SC ŠPINDL

ako malá ale nepatřila mezi lyžařské nezmary a rozhodně nesnila o tom, že bude celé dny trávit na bílých svazích. „Nebavilo mě lyžovat jen tak. Po jedné jízdě jsem chtěla do bufetu na párek v rohlíku. Až na závodech jsem si ten sport zamilovala. V podstatě za to může i ta parta lidí, kterou jsem tam potkávala,“ přiznává vítězka posledních tří ročníků Českého poháru Nikola Bubáková. Během svých předžákovských let prošla šestnáctiletá studentka pod rukama několika trenérkám. Při přestupu do mladších žáků potom odstartovala dnes už šestiletá spolupráce s jejím nynějším koučem Lukášem Ohrádkou. Postupem času se skupina měnila, ale jádro zůstávalo pospolu. „Na začátku jsme byli v Akademii. Bubu byla – jako jedna z nejmladších – součástí žákovského týmu. Lidi přicházeli a odcházeli, ale ona a Ivča Křížová byly takové stálice,“ vysvětluje bývalý slovenský sjezdař Ohrádka. A spolupráce této trojice fungovala opravdu výborně, což dokazuje i fakt, že Bubáková s Křížovou jasně ovládly českou žákovskou scénu. Před necelými dvěma lety se tak rozhodly osamostatnit a ono jádro vytvořilo nový tým. „Tým se nám dost mění. Někteří jsou zranění, nemocní. Někteří odešli a jiní zas přišli. Už spoustu let ale trénuji s Ivuškou Křížovou, která od letoška studuje a trénuje v Rakousku, ale stále s námi spolupracu-

je. Trénuje tak napůl tam a napůl tady,“ přibližuje Nikola své tréninkové podmínky. Z této party však nevzešly pouze dvě špičkové lyžařky, ale také přátelství a zdravá rivalita, která posunuje obě dopředu. „Navzájem jsme se vždycky dokázaly vyhecovat. Je pravda, že jsme občas měly krušné chvilky, ale vždycky jsme se zase srovnaly. Podporujeme se. V cíli na sebe prostě nejsme naštvané, ale navzájem si to přejeme. A to je podle mě nejdůležitější. Jsem opravdu ráda, že nám to tak klape,“ prozrazuje Nikola. „Po odchodu Ivči je tedy příprava zaměřená víceméně na Bubu. Věnuje tomu nejvíc času a energie a i na těch výsledcích je to vidět,“ uzavřel otázku o spolupráci Lukáš Ohrádka. Ale jak se na těch uplynulých šest let dívá jeho svěřenkyně? A nepadají občas do ponorkových stavů? „Na konci sezony míváme ponorku a lezeme si na nervy, ale vždycky to nějak vyřešíme. Na jaře máme 14 dní až tři týdny volno, tak si od sebe oddychneme a je to zase dobré,“ usmála se lyžařka z Vrchlabí. Nikola zažila poslední rok ve starších žačkách asi nejúspěšnější sezonu vůbec. Potřetí v řadě dokázala ovládnout Český pohár, a to neuvěřitelnou bilancí 11 vítězství ze 16 závodů. Přidala do své sbírky další titul mistryně republiky. Zvítězila v obřím slalomu na Skiinterkriteriu, na mezinárodním podniku v Záhřebu získala dvě stříbra a na neoficiálním žákovském mistrovství světa Trofeo Topolino skončila šestá. Dostala se i do týmu, který reprezentoval poprvé v historii Čes-

Narozena: 1. 6. 1999 Bydliště: Vrchlabí Výška a váha: 172 cm, 65 kg Současný klub: TJ Spartak Vrchlabí Trenér: Lukáš Ohrádka úspěchy: Whistler Cup (Kanada) 2015 – 1. místo SL, GS La Scara Val d’Isere (Francie) – 1. místo SG Skiinterkriterium (Říčky) 2015, 2013 – 1. místo GS Zagreb Trophy (Chorvatsko) 2015 – 2. místo SL, GS Trofeo Topolino (Itálie) 2015 – 6. místo Vítězka Českého poháru Head Cup 2015, 2014 a 2013 Mistryně ČR 2015, 2013 a 2011 Zimní olympiáda dětí a mládeže 2014 – 1. místo SL a paralelní slalom kou republiku na Hannekamm Juniors, týmovém závodě jedoucím se v rámci Světového poháru v legendárním Kitzbühelu. Skvělou sezonu pak korunovala dvěma triumfy na kanadském Whistler cupu, kde ji místní televize označila za největší překvapení ročníku. „Nikdy předtím jsem v Kanadě nebyla, takže jsem si to chtěla hlavně užít. Jely tam se mnou i mé dvě sestry, které tam také před lety závodily. Ničím jsme se nestresovaly. Možná i právě to mi pomohlo k oběma zlatům,“ uvědomuje si Nikola. „Po vítězství v obřím slalomu jsem byla dost překvapená a šťastná. Další den už jsem trochu očekávání měla a druhé kolo bylo hodně náročné. Byla jsem strašně ráda, že jsem vedení udržela,“ popisovala svoje pocity místní televizi. Žákovská léta tedy rodačka z Vrchlabí uzavřela na jedničku a příprava i start do první sezony mezi juniory probíhal nad očekávání. „Rozhodně nezačala špatně, spíše příjemně překvapila. V prosinci v Norsku ukázala, že dokáže i v této konkurenci zajet solidní výsledky,“ pochvaloval si trenér. Po vydařených závodech v Norsku se Nikola s týmem přesunula do Rakouska, kde ovšem její slibný rozjezd zastavilo zranění a ukončilo tak její letošní sezonu. „V SG jsem špatně prošlápla skok a letěla hodně daleko. Jak jsem dopadla z velké výšky, nevydržel to přední křížový vaz a uštípla jsem si kousek holenní kosti. Byla to moje hloupost,“ vzpomíná Nikola na dva měsíce starou událost. Nyní se tedy síly mladé české naděje soustředí především na úspěšnou rehabilitaci a příští sezonu. „Doufám, že se ještě letos na konci sezony svezu. To je takový první cíl. A příští rok? Moc nevím, co od toho čekat, ale ráda bych se dostala na EYOF,“ shrnuje svoje další počínání. A její trenér na závěr dodává: „Už pár škaredých pádů rozdýchala. Je v tomto trošku blázen, ale jinak by to ani nešlo. Rád bych, aby pokračovala tam, kde skončila. Aby to zranění nebylo poznat. Má výborný cit pro lyže a skluz a hlavně ji to baví. Tak uvidíme, co z toho bude.“

SPORT

RETRO

KDYSI

SLAVNÁ LYŽAŘSKÁ

HISTORIE

ZEMÍ ČESKÝCH

VE FOTKÁCH A OBRÁZCÍCH

STEJNĚ JAKO DNES POSLEDNÍ HISTORICKÉ OHLÉDNUTÍ TÉTO SEZÓNY PATŘÍ KRUŠNÝM HORÁM, VYSOKÉMU, KRKONOŠÍM A ČINORODÉMU ŘÍDÍCÍMU UČITELI Z DOLNÍCH ŠTĚPANIC, JANU BUCHAROVI. TEXT: ALEŠ SUK

FOTO: Z ARCHÍVU AUTORA

nes moderní snowkiting, vlečení lyžaře padákem či drakem, má kořeny století nazpět, třeba v podobě vlečení za koněm, importovaného ze Skandinávie pod názvem skijöring. V prvním desetiletí dvacátého věku si to lyžníci rozdávali v soutěži jezdců tažených koněm na relativně krátkých opratích, jimiž se čtyřnožci dali poměrně snadno ovládat. V kolébce organizovaného českého skijáctví, v Praze, se ve skijérinku závodilo na Letné, ve Stromovce a, jak jinak, v Chuchli. Nová sportovní diciplína si šmahem našla cestu do hor. Publikovaný snímek zachycuje ojedinělou exhibici, kdy se na dvou dlouhých lanech tuží půldruhé desítky borců na ski. Momentka je z Abertam v Krušných horách.

Velikonoční fotografie z apríla 1903 demonstruje sněhové spousty, které zasypaly Vysoké n. J. v předvečer sezóny vzniku Svazu lyžařů. V průchodech a uličkách mezi domky Vysokého se saňmo a na lyžích jezdilo tunely, což byla pořídku pěstovaná lyžařská kratochvíle. Na obrázku statuje též slovutný fotograf vysocký, František Hanuš (č. 8). Mistr objektivu pořizoval drtivou většinu žánrových foteček a pohlednic z města a okolí, závody nevyjímaje, v průběhu dlouhého čtvrtstoletí. Lokace obrázku míří na domek bednářů Nečásků, kousek pod náměstím.

27 O několik sezón později zvěčnil Hanuš v cíli vítěze dětských závodů v jízdě s vrchu; psal se rok 1910.

Pár roků po velké válce trápil své fotografické přístroje František Hanuš při závodech mezinárodních. Ty vedly pravidelně napříč městským rynkem a kromě davů diváctva tady bafuňáři ČSK při distančních závodech stavěli občerstvovací stanici, aby se posléze všichni společně pobavili v hostincích Bartoníčkově a Mařatkově. Bez hospůdky tehdy neměly závodní podniky šmrnc, ostatně to platí dodnes.

Finále tohoto pětidílného seriálu SNOW o střípcích lyžařské historie české obstarají vzpomínky na průkopníka naší lyžby, řídícího Buchara. Faksimile diplomu čestného člena ČKSS Jilemnice z února 1901, originálně zpracované v secesním slohu, evokuje neopomenutelné zásluhy Bucharovy, prvního předsedy Svazu lyžařů v Království českém a dlouholetého předsedy ČKSS.

Závěrečný kolorovaný diapozitiv dr. Vejnara představuje Jana Buchara mezi zavěšenými stromy, jak se tehdy sněhem zavátým a ojíněným smrkům poeticky říkalo, někde na túře mezi Žalým a Mísečkami. Touto trasou roky a roky vodil Buchar své výpravy olyželých turistů. Dnešní výstižné geografické názvoslovné pojmenování „Bucharova cesta“ je zcela na místě.

RETRO

SPORT

SPONZOR RUBRIKY

SEDMDESÁTÁ LÉTA PLYNULA V NORMALIZAČNÍM RYTMU A HORY TEHDY SLOUŽILY DO JISTÉ MÍRY JAKO EXIL, KAM SE UCHYLOVALI LYŽAŘI NA DOVOLENÉ A VÍKENDY, ABY SI PROČISTILI HLAVY A ŽILI TAM SVÉ DRUHÉ, TY LEPŠÍ A HORAMI CHRÁNĚNÉ ŽIVOTY. 1977

VÝSTŘIŽKY Z ČASOPISU LYŽAŘSTVÍ POCHÁZÍ Z ARCHIVU SVAZU LYŽAŘŮ A VYBRAL JE TOMÁŠ HAISL

1976

1978

1976

VRENI SCHNEIDER

VRENI

SCHNEIDER

SPORTOVKYNĚ STOLETÍ

VRENI SCHNEIDER JE JEDNOU Z NEJÚSPĚŠNĚJŠÍCH LYŽAŘEK V HISTORII MEZINÁRODNÍHO ZÁVODĚNÍ. JEJÍ VÝKONY PŘEKONALY POUZE DVĚ ŽENY – ANNEMARIE MOSER-PRÖLL A LINDSEY VONN.

TEXT: TEREZA DOLEJŠÍ

ěhem své jedenáctileté kariéry zvítězila v 55 závodech Světového poháru a třikrát vyhrála jeho celkové hodnocení. Z olympijských her přivezla pět medailí, z toho tři zlaté, a tři zlaté vybojovala i na mistrovství světa. Byla několikrát zvolena švýcarskou sportovkyní roku a dokonce sportovkyní století. Nejenže byla talentovaná, ale taky hodně dřela a snažila se neustále zdokonalovat. Nevzdávala se. A ke všemu byla velká perfekcionalistka. To už je nadějná kombinace, ne? Díky ní část svého života absolutně věnovala lyžování, díky ní dokázala dosáhnout jedinečných výsledků.

Talent od mládí

Verena Schneider se narodila 26. listopadu 1964 v Elmu ve švýcarských Alpách. Lyžovat začala již ve čtyřech letech a její talent se začal rychle projevovat. Při účasti na juniorských závodech dokázala předjet i mnohem starší soupeře. Skromná a nenápadná dívka byla velmi fixovaná na svou rodinu. Proto ji značně poznamenalo úmrtí matky na rakovinu v jejích 16 letech. Musela se začít starat o své mladší sourozence. V té době se stala závislá na svém otci, který byl pro ni nejbližším člověkem a psychicky ji podporoval. Pokud se Vreni během závodu nedařilo, zavolala mu a dokázala se opět zmobilizovat. Proto byla jedním z prvních závodníků, kteří měli mobilní telefon.

Ať už na začátku kariéry, nebo jako slavná lyžařka, Vreni byla celý život absolutně disciplinovaná. Večer před závodem si procházela trať a snažila se co nejlépe připravit. Sama říkala, že pouze talent by jí na takové úspěchy nestačil. Její kouč tvrdil, že neexistuje nikdo, kdo by se dokázal tak rychle učit jako Vreni. Pokud prohrála, ranilo ji to, ale zároveň se poučila z chyb a byla silnější do dalšího závodu. Pečlivě budovala svou kondici, ještě ve třiceti letech byla nejlepší ze švýcarského týmu. Kariéra jedné z nejlepších lyžařek ale nešla spojit s kvalitním osobním životem, který se musel odsunout. Za Marcela Fässlera se provdala až ve svých pětatřiceti letech, první syn přišel až ve čtyřicítce, druhý o dva roky později.

Nástup na profesionální dráhu

První významnější úspěchy začala Vreni sbírat již ve svých 15 letech. Ve SP závodila poprvé v prosinci 1983, umístila se na 28. místě. První náznak, že přichází nový nadějný talent. Převrat v její profesionální kariéře přišel o rok později, kdy zimu zahájila devátým místem ve slalomu. Celá tato sezona byla pro Vreni zlomová. Z obřího slalomu v Santa Caterině poprvé získala zlatou medaili. Během zimy Vreni vystoupala na stupínek vítězů ještě třikrát. Zlatou z obřího slalomu zopakovala ještě v březnu v Americe. Další sezónu 1985/86 Vreni definitivně ukázala,

že s ní se bude muset počítat i do budoucna: sedm pódií v SP, z toho tři vítězství. Všechna tři první tři místa v celkovém hodnocení SP žen tehdy získaly Švýcarky, velký křišťálový glóbus Maria Walliser, druhá byla Erika Hess a třetí Vreni. Celkově čtvrtá skončila tehdy Olga Charvátová, páté a šesté místo patřilo opět Švýcarkám. Vreni nejprve zářila v obřím slalomu. Na konci roku 1986 ale vyhrála i slalom a ten se postupem času stával její nejoblíbenější disciplínou. V roce 1987 získala ve slalomu zlatou medaili na MS a rok nato i na ZOH v Calgary, kde byla nejrychlejší i v obřím slalomu. Švýcarský lyžařský tým tehdy získal dohromady 11 medailí. Vreni byla na vrcholu a brala i ocenění sportovkyně roku, které potom dostávala opakovaně.

Zrodila se legenda

Jenže až pak přišlo to hlavní. V sezoně 1988/89, kdy Švýcaři upínali pozornost spíše na Marii Walliser a Michaelu Figini, se Vreni podařilo vyhrát za tuto jednu zimu čtrnáct závodů Světového poháru! Překonala tak historický rekord Ingemara Stenmarka (13 vítězství v SP v jedné sezoně). Kromě třinácti zlatých ze slalomu a obřího slalomu vyhrála také kombinaci – jedinkrát za celou svou kariéru. Tu sezónu vyhrála více závodů než kterýkoliv národní lyžařský tým.

Cesta z vrcholu

I přes tvrdý trénink začal výkon Vreni pomalu upadat. V sezoně 1989/90 nezískala ani jedno zlato z obřáku, omezovala ji bolest zad, avšak ve slalomu, který je méně fyzicky náročný, stále vynikala. V roce 1992 přišly další ZOH a Švýcarkám se hodně věřilo. A obzvlášť pak Vreni. Jenže – nepodařilo se: v obřím slalomu byla diskvalifikovaná, ve slalomu skončila pouze sedmá. A ani další sezóna se nevydařila, navíc ji vedle zad začala jako důsledek tvrdého tréninku

FOTO: HEAD

LEGENDY SP

SPORT

FOTO: HEAD

trápit i kolena. Zlato sebrala opět pouze ve slalomu. Vreni se však dokázala ještě zvednout. V sezóně 1993/94 ve slalomu přímo zářila. Z deseti závodů vyhrála sedm, dvakrát byla druhá. A získala svůj druhý velký křišťálový globus. Úspěchy sbírala i na olympiádě. Do Švýcarska přivezla od každého kovu jeden a byla první lyžařkou, která dokázala obhájit zlatou olympijskou medaili. I přes tyto úspěchy ale Vreni naznačila, že přemýšlí o konci. Jedním z hlavních důvodů byl smrtelný úraz Ulrike Maier v Ga-Pa . Nakonec se ale rozhodla ještě rok pokračovat.

V nejlepším přestat

Ukázalo se, že Vrenino rozhodnutí bylo správné. Opět se stala nejlepší lyžařkou světa, když k trofejím přidala po dramatickém boji třetí velký křišťálový globus. Rozhodl o něm až poslední závod v Bormiu, kde dokázala porazit Němku Katju Seizinger. A za několik dní přišlo prohlášení, že končí. Definitivně. Nasbírala 55 vítězství v závodech SP, lepší než ona zůstala jen Annemarie Moser-Pröll a později Lindsey Vonn. Vreni měla specifický silový styl lyžování, kterému v počátcích nikdo nevěřil. Tedy do doby, než začala nechávat soupeře daleko za zády. Měla své rituály: 15 minut před startem si stoupala vedle techniků, vzala si walkmana, zavřela oči a snažila se vizualizovat následný průběh závodů. A tajemství jedné z nejlepších lyžařek? Prý volná špička v lyžácích. V současné době je hlavní náplní švýcarské superstar starost o rodinu a své dva syny. I vy ji můžete potkat v jejím rodném Elmu, kde provozuje lyžařskou školu a půjčovnu.

NEPOVEDENÁ KARIÉRA ZPĚVAČKY Oblíbená lyžařka utržila ránu na své popularitě, když se v roce 2012 vrhla na hudební dráhu. Producent Jakob Baumgartner vydal její CD s populárním songem «Gruass us de Bärge». Prodalo se 5 tisíc kusů, což byl relativně vysoký počet, vzhledem k tomu, že Vreni byla úplný amatér. Kariéra zpěvačky se ale nevyvíjela dobře. V listopadu 2012 po vystoupení ve švýcarské televizi v pořadu Happy Day následovala vlna kritiky, hlavně proto, že se Vreni špatně synchronizovala s playbackem. Citlivou Vreni to zasáhlo. Výdělek prý chtěla darovat Lize proti rakovině. Kdo jí napsal dopis se stížností, tomu odepsala omluvnou zprávu a vrátila peníze za zakoupené CD. Poté ze své hudební kariéry ustoupila. I když: kdo ví, Vreni se nikdy hned tak nevzdávala! Po předchozím fiasku prý přemýšlí o nahrání druhého CD, přičemž jako své potencionální posluchače vidí obyvatele domů s pečovatelskou službou, na které má prý její hudba uklidňující účinek.

SPORT

ZAPOMEŇTE

NA OTLAČENINY DOKONALE PADNOUCÍ BOTA

12-TI MINUTOVÝ PROCES

V LYŽÁCÍCH!

KAŽDÝ TEN POCIT, SE PO CELODENNÍM LYŽOZAZNÁ POUHÝCH 12 KDY MINUT VÁNÍ VRÁTÍ ZE SVAHU, VYZUJE LYŽÁKY A… EJHLE, ZASE OTLAČENINY A BOLEST NOHOU! LYŽOVÁNÍ PATŘÍ K NEJse boty opět nazují a čeká se 4 minuty DALŠÍ KROK VE TVAROVÁNÍ 1. PROCES ZAHŘÁTÍ OBLÍBENĚJŠÍM ZIMNÍM SPORTŮM, ALE JEDINÉ MÍNUS v klidné poloze, než VŽDYOBUVI PŘEDSTAVUJÍ LYŽAŘSKÉ BOTY – TVRDÉ, PEVNÉ Vyjměte vnitřní botičku a prázdný skelet se může přejít k povložte do speciální Memory Fit trouby po Atomic Memory Fit je velkým pokrokem A NEPOHODLNÉ. slednímu kroku. Bota

5‘

dobu 5 minut (při teplotě 117°).

v tepelném skeletu. Tuto roto se lyžařskétvarování značky snaží vymyslet co technologii se následně chladí Zkušený personál v Harfasportu nejprve skelet používáme u našich dvou nejprodávanějších nejlepší a nejpohodlnější metodu, která by 6 minut v chladicích umístí do speciální trouby vyhřáté na 117 °C, kde řad lyžařských bot. Celý proces zážitek z lyžování ještě více zpříjemnila. Rádi trvá pouhých obalech, které byly se bota nahřívá po dobu 5 minut. Po vyndání 117° minut posunuje tak fitting servis naz trouby vyšší se vloží vnitřní botička a zákazník si boty bychom12 vám nyní a představili dvě z nich, které předem vychlazeny úroveň. jsou v tomto pokroku těmi nejlepšími. lehce zapne, stojí v lyžařském postoji a po 2 minu- v mrazicím boxu. VýOHŘEV NA 117 °C, 5 MINUT V pražském Harfasportu nabízí lyžařské boty sledkem je dokonale tách se mu na lyžařské boty přiloží chladicí obaly. od osmi značek v ucelené nabídce a mezi nimi padnoucí lyžařská Ty působí 5 minut a zaručí zatvrdnutí otisku vaší 2‘ i světoznámé značky Atomic PADNUTÍ a Salomon, které bota do 30 minut! nohy. Z naší prodejny odcházíte po 12 minutách DOKONALÉ nad ostatními vyčnívají díky možnosti individua„Individualizace s individuálně vytvarovanými botami, které vám S Memory Fitem se všechny 3 komponenty lizace bot. Žádné přizpůsobí otlačeniny a nepříjemný pocit komín zaručí eliminaci otlačenin a lepší výkony na svahu. lyžařských bot už není ideálně vaší noze (skelet, těžkých a nohou. Pokud se tedy rozhodnete pro pouze výhradou pro V roce 2008 se na trhu objevila technologie vnitřní botička). Rozšíření skeletu v přední tento luxus, který byl být dříveažvýhradou prokotníku závodníky, ale také Custom Shell od značky Salomon. Ta fungučásti může 6 mm, vpouze oblasti závodníky, určitě to nějaký čas zabere. pro všechny lyžaře, je na podobném principu, ale kromě tvarování až 10 mm. Výsledkem je anatomicky dokonale Společným znakem obou technologií jsou kteří kladou důraz na v oblasti nártu nabízí také tvarování komínu boty. padnoucí bota. tepelně tvarovatelné materiály, které se po důpohodlí nebo mají To jistě ocení ti, jejichž lýtko má specifický tvar či kladném procesu přizpůsobí vaší noze. Výsledek nějaké problémy velikost. Zajímavostí je i používaný materiál, který VYTVOŘENÍ OTISKU, 2 MINUTY je stálý, ale samozřejmě existuje možnost botičs chodidly – například je patentovaný – tzv. Kaprolene. Ten se zatím vyku znovu přetvarovat stejným způsobem. Nyní vysoký nárt, širokou užíval pouze v medicíně při výrobě protetických 5‘ MEMOLINK 3.nejen PROCES se důkladně podíváme na každý z nich. nohu, kostní výrůstky pomůcek, díky tomu vám zaručí celodenní CHLAZENÍ Značka Atomic přišla s technologií jménempřísada, nebo specifický tvar komfort, Memolink je speciální plastická která ale také výkony bez kompromisů. Obalte botyI zde chladícími návleky Memoryzlepšuje Fit. Ta tvaruje nejen vnitřnía botičku, velikost lýtka, říká využívá tepelného tvarování, avšak doba tvarovatelnost roztažitelnostsenámi a chlaďte poprodobu 5 čiminut, tím je “celý ale také používaného obě části skeletu boty, což zaručí indivicesu je o něco delší. plastu. A garantuje dokonalé proces dokončen. bootfitting specialista duální přizpůsobení boty každému užiOndra Štangler z HarStejně jako u značky Atomic se skelet nahřívá vytvarovánílyžařské boty při procesu tvarování. vateli. Tato metoda využívá tepelného tvarování fasportu. Díky celému ve speciální troubě, ale teplota je nižší. Nahříváa celkový proces je hotový již za 12 minut! procesu vám budou ní je prováděno 10 minut při teplotě 80 °C. Dále CHLAZENÍ, 5 MINUT lyžařské boty lépe přiléhat především v oblasti palce, malíkové hrany, nártu, kotníků a paty. Zapomeňte s těmito technologiemi na své problémy a užívejte si lepšího výkonu na sjezdovce!

10'

více informací:

www.harfasport.cz

15'

CENTRUM PARAPLE POMÁHÁ UŽ PŘES 20 LET LIDEM S POŠKOZENÍM MÍCHY NAJÍT CESTU DÁL ODEŠLETE SMS VE TVARU DMS PARAPLE NA ČÍSLO 87 777 PRO JEDNORÁZOVÝ PŘÍSPĚVEK, NEBO DMS ROK PARAPLE PRO PŘÍSPĚVEK KAŽDÝ MĚSÍC PO DOBU JEDNOHO ROKU. CENA JEDNÉ DMS JE 30 KČ.

SBÍRKOVÉ KONTO CENTRA PARAPLE

932 932 932 / 0300 VÍCE NA WWW.DARCOVSKASMS.CZ

WWW.PARAPLE.CZ

UŽ 21 LET POMÁHÁME VOZÍČKÁŘŮM S POŠKOZENÍM MÍCHY

HLAVNÍ PARTNEŘI CENTRA PARAPLE

PAR_inz_DMS_197x119_Snow.indd 1

12.01.16 12:18

VAKY NA LYŽÁKY

LYŽÁKY TVAROVATELNÉ

BOTIČKY

ZIMNÍ 3D VLOŽKY

VYSOUŠENÍ OBUVI

LYŽAŘSKÉ PONOŽKY

SYSTÉM PRO OHŘEV NOHOU

DÁMSKÉ ZIMNÍ VLOŽKY

VYHŘÍVANÉ PONOŽKY

Více informací o možnostech koupi najdete na na www.sidas.cz, www.sidas.sk nebo u Vašeho obchodníka.

UNIVERZITA

PROFIINDEX

SPORT

SPONZOR RUBRIKY

ZATOČ A NEPOVOL! NOHY NÁS VYJMA JEDNOHO DÍLU O HLAVĚ PROVÁZELY CELÝM LETOŠNÍM SERIÁLEM SKIWITHME A NEJINAK TOMU BUDE I DNES.

yžujeme totiž hlavně nohama, a pokud se je naučíme správně používat, vše ostatní, ať už máme na mysli horní polovinu těla, ruce, nebo nakonec i zmiňovanou hlavu, se srovná téměř automaticky tam, kde to má být a kde to přirozeně funguje nejlépe. Ale moje letošní závěrečná řeč povede hlavně, jak už napovídá název článku, k tolik omílanému a často přeceňovanému či špatně pochopenému povolování vnitřní nohy při zahájení oblouku. Na konci prvního článku letošní série Skiwithme jsem psal: „Právě klouzání na chodidlech, otáčení a jejich překlápění vede ke kvalitnímu ovládání lyží a stabilnímu postoji. Lyžování není zdaleka o sledování skutečnosti, která lyže je zrovna více zatížená a kdy a jak je třeba hmotnost přenést, ale o pohybu obou dolních končetin do směru, kam chci jet.“ A k tomu se i dnes zase vrátíme.

Povolení to zařídí?

Když budete listovat archivem časopisu SNOW několik let nazpátek, narazíte na povedený článek stejného názvu. O povolení jsme tehdy psali všichni oslněni jednoduchou technikou pedálování, která je velmi ekonomická a při lyžování nás ani nevysiluje, ani neklade žádné extra nároky na náš svalový aparát. Konečně techniku pokrčení vnitřní nohy a vzepření se o vnější používají právě díky nedostatečně vyvinutému svalovému aparátu ty nejmenší děti. Zcela přirozeně. S přibývajícím věkem u ní buď zůstanou, nebo se jim pod dobrým vedením dostane informace, že lze lyžovat na obou lyžích a používat k zatáčení i lyži vnitřní. I my dospělí, jakožto tvorové dvounozí, se posouváme od nedávných dob, kdy jsme byli oslněni samotným povolením vnitřní nohy, k přirozené, ale zároveň náročnější „dvounohosti“. Odpověď na otázku, zda to po-

volení zařídí, je ano, zařídí. Tématem mojí úvahy je spíš to, zda bylo dřív vejce, či slepice, zda nás samotné pedálování nepřipraví o aktivitu vnitřní lyže a zda není někdy lepší vyvíjet tlak na obě lyže než pouze na tu vnitřní. Kam chci jet, tam naklápím obě chodidla. V případě pomalé jízdy, kdy by jízda po „čisté“ hraně dosahovala poloměru 100 metrů, s nimi navíc musím do stejného směru i otáčet. A tyto dvě dovednosti mi přijdou pro změnu směru, ale i správnou tvorbu a distribuci tlaku mezi obě lyže, stěžejní. Na konci každého oblouku, ať už pojedete pomalu, nebo rychle, budete vždy povolovat končící vnější nohu. Můžeme spíše říkat rušit její oporu, zmenšovat tenzi ve svalech, prostě dělat vše proto, abychom mohli pokračovat do nového směru a přehranit. Právě moment přehranění a všechny chvilky těsně před ním jsou klíčové. Mohu se soustředit pouze na povolování končící vnější nohy a při přehraňování ji povolovat dále, tedy učinit z ní krátkou nohu. Prostě pedálovat. Anebo se mohu soustředit pouze na její nové nasměrování, tedy překlápění chodidla ze starého směru do nového. Co se stane? Překlápěním chodidla automaticky dojde ke zmenšení tenze v končící vnější noze a přesunu hmotnosti na novou vnější. Odpadne však neblahý důsledek pouhého pedálování, kterým je často úplná ztráta tlaku na vnitřní lyži, často velmi brzo protirotovaná pánev v oblouku, přisednutí vnitřní lyže a hlavně následná jízda pouze po vnější lyži. Soustředění se na pohyb a orientaci chodidel totiž udrží obě dvě nohy „dlouhé“, u vnitřní nedochází k výraznému krčení, a tedy i nechtěnému poklesu vnitřního boku. Výsledkem je při rychlé jízdě vzepření se o obě lyže, nikoliv pouze o spodní, ale také větší náklon do oblouku, který neblokuje příliš pokrčená

Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz. ONDŘEJ NOVÁK

V pořadí pátý ročník seriálu Skiwithme jsem opět zaměřil na cvičení, a protože jste jako čtenáři stále více zkušení, pustíme se občas i do trochu neznámých vod a experimentů. Každý článek bude letos zase doprovázet výukové video, a pokud budete potřebovat odborný dohled, rád vás uvítám na kopci. Volné termíny, stejně jako všechny starší články, najdete na webu www.skiwithme.cz.

www.skiwithme.cz vnitřní. Ano, povolení to zařídí, jen jde o to, zda ho dosáhneme automaticky v důsledku jiného a stěžejního pohybu, kterým je manipulace s oběma chodidly do směru jízdy, nebo zda prostě povolíme a postupně krčíme končící vnější a zároveň tedy novou vnitřní. Obě cesty jsou bezesporu funkční, ale vedou k jinému cíli.

Japonec na konec

Neříkám nic nového. Udržování vnitřního boku „vysoko“, zatahování vnitřní lyže v nájezdu do oblouku, otáčení volantem mezi lyžemi do směru jízdy jsou všechno drily, které s výše uvedeným úzce souvisí, stejně jako návaznost na zapojení spirálních svalových smyček, jež udržují horní polovinu těla v přirozené separaci. Tak proč jsme vlastně tak často uneseni povolováním vnitřní nohy v oblouku, jejím postupným zkracováním a schováváním pod tělo? Protože často chceme „dostat zadek až na zem“, vypadat

35 zem“ dostanete i s „dlouhýma“ nohama, jen je to mnohem těžší. Takže poslední „Japoncova“ rada zní: „Nehleďte tolik na to, jak u toho vypadáte, ale jak to celé funguje. Když to bude totiž fungovat dobře, i bez vašeho zadku na zemi to

posadí na zadek vaše okolí. A vy u toho budete navíc i dobře vypadat.“

snow.cz/video/3863

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

jako závodníci, dosáhnout co největšího rozsahu dolních končetin a žijeme v mylném přesvědčení, že „zadek na zemi“ znamená velký rozsah. Jenže opak je velmi často pravdou. „Zadek na

NOVIN

www.montana-skiservis.cz

RACE EDGE

dokonale ostrá hrana po nejnáročnější

2x v ČR

UNIVERZITA

PROFIINDEX

ZLEPŠUJME SE!

UVOLŇUJTE SPOJKU,

PROSÍM! FOTO: ARCHIV JIŘÍHO NOHEJLA

SPORT

A JDEME DO FINÁLE. POKUD SI PO VŠECH PŘEDEŠLÝCH DÍLECH NAŠEHO SERIÁLU ŘÍKÁTE, ŽE ŽÁDNOU DALŠÍ LYŽAŘSKOU CHYBU JIŽ NENÍ MOŽNÉ VYTÁHNOUT, VĚZTE, ŽE V POSLEDNÍM DÍLE LETOŠNÍ UNIVERZITY SE UTKÁME S PROTIVNÍKEM, KTERÝ OBČAS ZAVAŘÍ I PROFESIONÁLŮM Z ŘAD ZÁVODNÍKŮ SVĚTOVÉHO POHÁRU. V ZÁVĚREČNÉM DÍLE SE SYMBOLICKY VRÁTÍME NA SAMÝ ZAČÁTEK. ŘEČ JIŽ NEBUDE O STRACHU, ALE O ZAČÁTKU OBLOUKU A ZPŮSOBU, JAKÝM DO SEBE JEDNOTLIVÉ OBLOUKY NAPOJOVAT. TEXT: TOMÁŠ MICAL

Dobře napojovat oblouky je jako plést ponožky beze švů

minulém díle jsme se učili lyžovat aktivně a diktovat lyžím nejen směr, kterým chceme jet, ale také poloměr oblouku, jejž bychom rádi do sněhu vykroužili. Z pasažérů pohodlně usazených v oblouku a čekajících, kam až je jejich dopravní prostředek doveze, se z nás stali aktivní řidiči. Víme tedy, že je potřeba lyže v každém bodě oblouku aktivně směrovat tam, kam chceme jet, a při vyšší rychlosti plynule zvyšovat úhel zahranění s cílem lyže prohnout a využívat tak potenciál jejich konstrukce. Moderní lyže mají ve své konstrukci naprogramováno opisování jedné velké kružnice. V předešlých dílech jsme se zabývali tím, jak můžeme lépe pracovat s lyžemi tak, aby opisovaly kružnici úsporněji a současně co nejefektivněji. Abychom ovšem mohli mluvit o dobrém lyžování, je potřeba kružnici rozpůlit na dva stejné půlkruhy a ty na sebe navázat tak, aby vytvořily pravidelné oblouky do tvaru písmene „S“. Právě způsob provedení tohoto „rozpůlení“ kružnice je alfou a omegou moderního lyžování.

Pokud platí, že dobře zahraněné a prohnuté lyže umějí téměř samy zatáčet, platí na druhou stranu i fakt, že lyže neumí samy od sebe jeden oblouk ukončit a druhý začít. Právě z tohoto důvodu je přechod mezi oblouky místem, kde lze mnohé získat, ale také všechno ztratit. Pokud budeme pozorovat kolem projíždějící lyžaře, můžeme si všimnout toho, že právě v přechodu mezi oblouky lyže ztrácí určitou jistotu a stabilitu, kterou mají v průběhu zatáčení. Měli jste např. někdy pocit, že se mezi oblouky dostáváte do vzduchu či že se vaše lyže dostávají do postavení charakterizovaného tvarem písmene „V“? Vězte, že chyby vzniklé v přechodu mezi oblouky přímo ovlivňují kvalitu provedení oblouku nově tvořeného. Abychom lépe pochopili princip správného napojování jednotlivých oblouků, pojďme se opět na chvíli posadit do auta, kde budeme tentokrát místo volantu používat řadicí páku. Co musíme udělat proto, abychom zařadili nový stupeň bez toho, aby auto cuklo či aby motor tzv. nezařval? Správně, je potřeba citlivě a plynule pracovat se spojkou a plynem. Asi již i tušíte, co má společného analogie s pohybem nohou při řazení v autě s přechodem mezi dvěma oblouky při lyžování. Představme si, že

v průběhu oblouku je vnější lyžařova noha na spojkovém pedálu. Ten se postupně v průběhu zatáčení dostává do své nejnižší polohy. Na konci oblouku tedy dochází k pomyslnému zařazení rychlosti. Následuje plynulé uvolnění spojkového pedálu, aby bylo možné postupně stlačit plynový pedál, který se v oblouku nachází pomyslně pod končící lyžařovou vnitřní nohou. Pokud se nám podaří tyto pohyby správně načasovat, bude přechod z oblouku do oblouku stejně plynulý jako řazení dobrého řidiče.

Jak na to?

Vraťme se zpět do našeho carvingového oblouku a propojme si trable vzniklé při řazení rychlosti v autě s přechodem mezi oblouky. Na konci oblouku, tedy v momentě největšího zahranění a prohnutí lyží, je potřeba ihned začít postupně ono velké zahranění a prohnutí končící vnější lyže zmenšovat, aby bylo možné včas zahájit zahraňování a prohýbání nové vnější lyže v oblouku následujícím. Pokud podlehneme pokušení a zůstaneme ve starém oblouku příliš dlouho, musíme se smířit s tím, že dopadneme stejně jako řidič, který po zařazení rychlosti neuvolní spojku a zmáčkne plyn. Do nového oblouku se prostě nerozjedeme, jelikož nám v tom brání neuvolněná spodní lyže. Pokud na druhou stranu uvolníme končící vnější lyži příliš rychle, dostaneme se do situace řidiče, který zbrkle uvolní spojku bez dostatečného přidání plynu a motor se mu zastaví. Budeme tak hozeni do nového oblouku bez opory, což povede ke ztrátě rovnováhy. Jestli vám dnešní díl zatím nedává smysl, protože třeba neřídíte auto či používáte automatickou převodovku, zkuste rychlobruslení. Vzpomeňte si na Martinu Sáblíkovou a na pohyb, který používá při překonávání světových rekordů. Na mírné sjezdovce zkuste tento pohyb napodobit tak, že budete bruslit po spádnici a postupně budete cítit, jak se přes malíkovou stranu chodidla dostáváte na palcovou a hezky se pohybujete z nohy na nohu. Postupně tento pohyb roztáhněte do délky na celý oblouk. V čem se vaše lyžování změnilo? Pěkný zbytek sezóny! Mezinárodní licence ISIA Card, člen metodické komise, lektorského sboru a demoteamu APUL, vedoucí vzdělávání APUL, působí ve Falls Creek Snowsports School v Austrálii a v Skischule Fiss Ladis v Rakousku, spoluzakladatel projektu PROSKICLINICS.COM..

TOMÁŠ MICAL TOMÁŠ MICAL

SVĚTOVÝ POHÁR V PARASKI OPĚT V ČR!

CO JE TO VLASTNĚ PARASKI? SPORTOVNÍ DISCIPLÍNA SLOŽENÁ ZE DVOU SPORTŮ – PARAŠUTISMU A ALPSKÉHO LYŽOVÁNÍ. SOUTĚŽÍ SE VE DVOU NA SOBĚ NEZÁVISLÝCH DISCIPLÍNÁCH A DOSAŽENÉ VÝSLEDKY SE SČÍTAJÍ PODOBNĚ JAKO U SEVERSKÉ KOMBINACE. lyžařské sekce se závodí v obřáku, a to podle předpisů FIS. Každá vteřina za vítězem znamená hendikep 3 cm do skokanské části, kde se skáče na přesnost. Přistání v horském terénu po skoku z vrtulníků z 1 000m výšky se provádí na doskočiště o průměru 4–5 m, v jehož středu je umístěno elektronické měřicí zařízení s tzv. absolutní nulou ve svém středu velkou 2 cm. Měří se první dotyk nejblíže od elektronické nuly, nejlepší je tedy nula. Češi patří v této disciplíně k užší světové špičce. A vy je můžete vidět na vlastní oči při závodu SP v Krkonoších 4.–6. 3. 2016. Obří slalom se pojede 4. března v Herlíkovicích, skákat se bude další dva dny na Kněžickém Vrchu a v Mladých Bucích vždy od 9:00. Určitě ale sledujte www.paraski.cz!.

NEJTĚŽŠÍ ZÁVOD VE STŘEDNÍ EVROPĚ TŘÍDENNÍ SKIALPINISTICKÝ ZÁVOD DVOJIC BOKAMI ZÁPADNÝCH TATIER, KTERÝ JE POVAŽOVÁN ZA VŮBEC NEJTĚŽŠÍ ZÁVOD SVÉHO DRUHU VE STŘEDNÍ EVROPĚ, SE USKUTEČNÍ 18.–20. 3. 2016, KDE JINDE NEŽ V ZÁPADNÍCH TATRÁCH. e organizován pod záštitou Slovenského horolezeckého spolku JAMES a definují ho magická čísla: 3 dny – 3 etapy – 3 údolí – 60 km – 6 600 m převýšení. Letos se chystá už 9. ročník a navazuje na tradici skialpových závodů v Západních Tatrách, jejichž počátky sahají do začátku 90. let. Nejenže je nejtěžší, ale je to i jediný vícedenní skialpový závod v regionu. Závodů se už tradičně zúčastňují závodníci ze Slovenska, Česka, Polska, Německa a mnoha dalších zemí. Náročná trať dosahuje každý den převýšení kolem 2 200 m a délky asi 20 km. Jde se sice na lyžích, ale často přijdou na řadu i mačky – součástí závodu jsou i těžké výšlapy s prvky lezení nebo krátká slaňování. Sjezdy jsou situovány v náročném terénu, často ve žlabech se sklonem víc než 40 stupňů. snow.cz/clanek/4032 Zaujalo vás to? Více čtěte na SNOW.CZ!

KAM S NIMI?

KONEC LYŽAŘSKÉ SEZÓNY SE POMALU BLÍŽÍ A VY OPĚT PŘEMÝŠLÍTE, KAM ULOŽIT SVÉ SPORTOVNÍ NÁČINÍ. SKLEP? SKŘÍŇ? KOMORA? skladnění zimního vybavení není zrovna zábavnou záležitostí. Proto se stále snažíme najít jednodušší a elegantnější řešení, abychom si zbytečně nezabírali místo ve skříni, které může být využito daleko lépe. Základním předpokladem pro správné uskladnění sportovního náčiní je suché a čisté místo, ale jen málokdo ví, kde ho najít… Pražský Harfasport nyní přišel se speciální službou, která vám pomůže toto každoroční trápení vyřešit. Harfa Hotel pro vaše lyže, snowboardy či kola! Luxusní služba pro vaše vybavení, které si zaslouží speciální péči. Hlavní předností této úschovny je bezpečí, které obstarává špičkový bezpečnostní systém monitorující tento hotel 24 hodin denně. Zloději tak rozhodně nemají šanci a vaše vybavení bude v bezpečí a bez zbytečného mačkání se ve skříni. Navíc i ceny jsou zde více než přátelské! Za sezónu (březen – prosinec) vychází měsíční úschovna na méně než 100 Kč a své vybavení si můžete kdykoliv vyzvednout. Navíc je v ceně

i pojištění proti odcizení, zničení či poškození a k lyžím je možné uschovat hole zdarma. Harfasport také disponuje špičkovým servisem s odborným personálem. Při uložení lyží vám bude nabídnuta služba servisu se slevou 150 Kč a při vyzvednutí budete mít vše připravené a nebude vás nic zdržovat od výletu na hory. Servis by totiž neměl být zanedbáván či podceňován. Navíc neodborným servisem nejenom zhoršíte sportovní výkony, bezpečnost jízdy i její komfort, ale zároveň výrazně zkrátíte životnost vašeho sportovního náčiní o polovinu. U nás se o vaše vybavení postará špičkově proškolený servisní personál, který disponuje novým servisním strojem Wintersteiger Mercury. Ten představuje především kvalitu, šetrnost a individuální přístup k lyžím. Náš servis nabízí nejen největší variabilitu broušení hran, ale také zachování maximální šetrnosti k materiálu. Správně připravená skluznice je pořádná alchymie, ale náš specializovaný personál ví, jak na ni. Každá lyže totiž potřebuje jinou péči, nechte si tedy poradit s úhly, přesností a vhodným broušením od odborníků, kteří svému oboru rozumí!

více informací:

www.harfasport.cz

NEWS

Asociace profesionálních učitelů lyžování a lyžařských škol (APUL) PARTNEŘI APUL:

FOTO: JANA NOHEJLOVÁ, APUL

GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

Zámořské země

NA INTERSKI INTERSKI KONGRES 2015 V ARGENTINSKÉ USHUAIA JE JIŽ PŮL ROKU ZA NÁMI, ALE MNOŽSTVÍ INSPIRATIVNÍCH PŘÍSTUPŮ K VÝUCE LYŽOVÁNÍ SE NÁM ZATÍM NEPODAŘILO VYČERPAT. V POSLEDNÍ ČÁSTI NAŠICH LETOŠNÍCH OHLÉDNUTÍ ZA TOUTO NEJVÝZNAMNĚJŠÍ UDÁLOSTÍ V OBORU VÝUKY LYŽOVÁNÍ SE ZAMĚŘÍME NA PREZENTACE ZEMÍ, KTERÉ SE NACHÁZEJÍ MIMO EVROPU. ZVLÁŠTĚ NA USA, KANADU A NOVÝ ZÉLAND. POOHLÉDNEME SE VŠAK I PO PRO NÁS MÍRNĚ EXOTICKÝCH PŘÍSTUPECH, JAKÉ PREZENTOVALA NAPŘÍKLAD JIŽNÍ KOREA.

Základem kanadského výukového modelu je „experiential education“. Přístup posunující několik desetiletí známou výuku, která je zaměřená na studenta, na novou úroveň. Cílem je navodit atmosféru, kde výuka probíhá jakoby mimo hlavní dění. Klient je konfrontován s úkoly a problémy, díky nimž se učí vnímat lyžování celostním způsobem na základě zkušenosti, kterou mu plnění úkolů a řešení problémů poskytuje. Důraz je kladen na zážitek z učení v protikladu k předávání informací. Instruktor tak dává důraz na výuku pomocí aktivní činnosti a zkoušení si různých variant provedení. Kanadský přístup využívá hodně interaktivní způsob práce s klientem a také podporuje komunikaci mezi klienty ve skupinové výuce a vzájemné učení. Kanaďané se zaměřují na stejný problém, který řeší model učení v podání APUL. Jak pracovat s dovednostmi, jež je obtížné slovně vyjádřit a které jsou vlastním prožitkem každého z klientů. Podobně jako novozélandský přístup se zaměřuje na konkrétní úspěch, tak i kanadská výuka je řízená z pohledu cílů klienta. Kruhový model, ze kterého „experiential education“ vychází, je založen na čtyřech fázích: „Experience“ (zkušenost) -> „Reflection“ (reflexe) -> „Conceptualization“ (vytváření představ) -> „Experimentation“ (zkoušení variant). Tento přístup je dle vlastních slov lektorů CSIA velmi blízký k pojetí výukového modelu APUL. FOTO: CSIA

Úvodem

Kanada (CSIA)

roč nás zaujaly právě tyto země? Kanada a Nový Zéland patří mezi dvě místa, kam se držitel vyšší licence instruktora lyžování APUL může podívat díky takzvaným „Working Holiday“ vízům, která jsou pro české občany přístupná právě v těchto dvou zemích. Rovněž PSIA-AASI (USA), CSIA (Kanada) a NZSIA (Nový Zéland) jsou organizace s velmi uznávaným a vypracovaným systémem vzdělávání instruktorů, který je nejen úspěšný v daných zemích, ale který se těmto asociacím podařilo úspěšně nabídnout například i v Číně či Japonsku. Zajímavou třešničkou na závěr je pak přístup k progresi krátkých oblouků v podání korejské KSIA, jenž se svým cílem velmi liší od lyžování, tak jak ho známe z Evropy.

KANADSKÁ CSIA

FOTO: SCOTT MARKEWITZ, PSIA-AASI

Jižní Korea (KSIA)

USA (PSIA-AASI)

Spojené státy americké představily velmi komplexní výukový model, který se zabývá třemi oblastmi: technikou, lidmi a výukou. PSIA-AASI si klade za cíl specifikovat, jak vypadá dobré lyžování, jaké základní charakteristiky tvoří dobrou lekci a co vede k navázání dobrého vztahu s klientem. Klíčovým slovem je „connection“ nebo také jiskra mezi instruktorem a klientem. Jedním z klíčových problémů, který trápí USA, je poměr lidí, co se zapíší do první lekce, a těmi, kteří u lyžování zůstanou a tento sport se stane jejich koníčkem či vášní. PSIA-AASI rovněž klade důraz na různé komunikační kanály a způsoby, jak sdělit informaci na základě toho, kdo je na straně klienta. Začátek výuky dětí, které jsou poprvé na sněhu, začíná propojením s instruktorem stejně, jako začátek tréninku vrcholového atleta začíná propojením s trenérem. Způsob, jak k tomuto propojení dochází, je ovšem velmi odlišný, stejně jako je odlišná psychologie tříletého začátečníka a dospělého závodníka. Jednou z hlavních novinek, kterou PSIA-AASI představila nejen v teoretické přednášce, ale také během workshopu na sněhu, je model pěti fundamentálních elementů dobrého lyžování. V podání PSIA-AASI se jedná o druhou úroveň pohledu nad lyžování, která je nadstavbou jejich tradičního modelu dovedností. Zatímco tento model popisuje, co vše je možné na lyžích dělat, tak pět fundamentálních elementů zužuje tento pohled ve snaze ukázat, jak jsou dovednosti aplikovány k dosažení optimálního výsledku. Identifikování těchto fundamentů souvisí s novým technickým manuálem, který staví na několikaleté spolupráci mezi asociací amerických instruktorů lyžování (PSIA) a americkým svazem závodního lyžování (USSA).

dovedností rozdělených do několika úrovní. Vedle tohoto programu, který klade důraz na upravený model základů dobré lekce „safety – fun – achievement“, představili Novozélanďané i využití modelu, jenž klade důraz spíše na „achievement“ než na „learning“. Zatímco druhý je spíše proces získávání dovedností, prvně jmenovaný se soustředí na dosažení jasně specifikované dovednosti, kterou lze získat za relativně krátkou dobu během lekce, a student si tak odnáší zážitek spojený s dosažením něčeho konkrétního. NZSIA staví svůj technický koncept na čtyřech pohybech, jejichž kombinací je možné dosáhnout všech možných řešení problémů, které se při lyžování vyskytují. Tyto pohyby jsou: předozadní, laterální, rotační a vertikální. Popis techniky v pojetí NZSIA tak vychází z rozebrání celku na části definovatelné pomocí těchto čtyř pohybů a následného vytváření výukových situací, při kterých lze jednotlivé pohyby izolovaně zlepšovat s důrazem na to, aby klient na konci krátké lekce získal dojem, že dosáhl dílčího cíle. Tématem novozélandské prezentace během workshopu na sněhu bylo motto: „building skillful skiers“ – formování lyžařů s variabilitou dovedností. NZSIA představila tento přístup na příkladu s důrazem na optimální pohyb v zahájení oblouku, kdy těžiště a oporná báze se pohybují společně tak, aby bylo dosaženo opory o sníh na vnější lyži.

A na závěr?

Kongres Interski je vždy výjimečnou událostí v oboru výuky lyžování a sportů na sněhu, přeci jenom se pořádá pouze každé čtyři roky. Detailní popis všech novinek, zajímavostí a postřehů z prezentací více jak dvaceti zemí by vydal na celé vydání tohoto časopisu. Jako člen české výpravy jsem byl nesmírně potěšen z pozitivních reakcí na prezentaci a technický workshop v podání demonstrátorů APUL, které byly uveřejněny v časopise 32 Degrees pro členy PSIA-AASI a v internetovém magazínu SKIPROMAG. COM pro členy CSIA. Za tým lektorů APUL a české reprezentace na Interski se těším na osobní setkání s vámi čtenáři na kurzech APUL, kde naši lektoři všechny získané znalosti využijí pro zlepšení vašeho lyžování, stejně tak jako výukových a analytických dovedností. Účast APUL na Interski 2015 v Argentině ukázala, že vzdělání APUL je v zahraničí velmi respektované a otevírá dveře do lyžařských škol po celém světě. FOTO: MARK CRUDEN, NZSIA

AMERICKÁ PSIA-AASI

KSIA představila postup, jak naučit klienty „korejský“ krátký oblouk. Nejdůležitějším aspektem v pochopení konceptu krátkého oblouku v pojetí KSIA je cíl, ke kterému tento oblouk směřuje. Za prvé v Koreji jsou velmi úzké a přeplněné svahy a za druhé se v Koreji pořádají speciální závody zaměřené na technické lyžování, kde má krátký oblouk daná specifika. Krátký oblouk v pojetí KSIA tak dává důraz na složku pohybu směrem dolů z kopce a ve své konečné podobě velmi omezuje složku kontroly rychlosti či přesunu těžiště ze strany na stranu. Lyže tak lyžaře objíždějí ve velké rychlosti, ale on sám se pohybuje v podstatě rovně dolů, jako by jel v přímém směru. Tohoto efektu je dosaženo včasnou kontrolou vypuštění tlaku pomocí výrazného podtažení nohou jako při jízdě v boulích přesně v momentě, kdy by tlak sněhu způsobil pohyb lyžaře do strany.

Nový Zéland (NZSIA)

Nový Zéland představil jednak dětský celonárodní program zaměřený na motivaci studentů v lyžařských školách až po budoucí atlety. Program se jmenuje „FUNdamentals“ a obsahuje množství

NZSIA Z NOVÉHO ZÉLANDU

Jiří Nohejl (Člen českého demo teamu na Interski 2011 v St. Antonu a Interski 2015 v Ushuaia. Lektor APUL a NZSIA s dlouholetými zkušenostmi s výukou lyžování a vzděláváním instruktorů v ČR, Rakousku, Japonsku, Novém Zélandu a USA.)

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

SKI & BOARD SCHOOL

KONTAKTY NA www.apul.cz

FAMILY

RODIČE, DĚTI A HORY ANEB JAK TO VIDÍ DĚTSKÉ INSTRUKTORKY TEXT: SIMONA SKOČDOPOLOVÁ

avíc momentálně v mentální kondici superpohodlného gauče, do kteréžto role mě nedobrovolně katapultoval horečkami zmítaný kulišák. Takže buď vymyslím odpověď na hádanku: „Co nikoho neurazí, zabere vždycky, má univerzální využití a hodí se nakonec?“, nebo budu o hlavu kratší. Pochválen buď Bůh volné asociace, ať už Breton, nebo kdokoliv jiný… Bude to pohádka. Jak jinak než lyžařská.

MAG

O ztracené stopě…

O ZTRACENÉ STOPĚ… A JE TO TADY, POSLEDNÍ ČLÁNEK PRO POSLEDNÍ ČÍSLO TÉTO SEZÓNY. ZAČÍNÁ MĚ JÍMAT HRŮZA. VY, PŘEBORNÍCI DRUHÝCH MÍST, MISTŘI VŠECH KDYBY A BYLO TO DOBRÝ, ALE… MĚ JISTĚ CHÁPETE. PO URČITÝ ČASOVÝ ÚSEK SE VÁM NĚCO DAŘÍ, MINIMÁLNĚ VÁS ZA PODANÝ VÝKON NIKDO NEINZULTUJE, A TEĎ, KDYŽ MÁTE DOSPĚT DO VELKÉHO FINÁLE, HROZÍ, ŽE TO FINÁLE ZAS TAK VELKÝ NEBUDE. A JÁ JSEM OPRAVDU VELKÝ PŘEBORNÍK DRUHÝCH MÍST.

FOTO: ROSSIGNOL

POHÁDKA

Známe to, většina pohádek, vlastně všechny, začíná: „Byl/a/o jednou jedna/en/no.“ Ta naše tedy takhle nezačíná. Protože ta stopa nebyla. Nebyla tak, jak jen může nebýt něco, co sice už tuší, že bude, ale zatím se jen tak vznáší a čeká na to, čím vlastně bude. Už má pomalu lehounké tušení a zcela jistě ví, že není bagrem. Můžeme to pojmenovat třeba… myšlenka na stopu. Pro ty, co ještě nejsou doma, je to, asi jako když vás honí mlsná. Víte, že máte na něco chuť, ale nevíte na co. A tak dáváte tomu mlžnému oparu, té myšlence různé tvary a zkoušíte, který padne jako ulitý tak dlouho, než po tom absurdním nápadu s ančovičkami jste si konečně, náhle jako úderem blesku, stoprocentně jistí, že to je kornout nehorázně nacpaný malinovou zmrzlinou. No a stejně tak tahle myšlenka se rozhodla, že jí nezbývá nic jiného než taky zkoušet. Ančovičky i malinovou zmrzlinu okamžitě zavrhla, byla si jistá tak, jak si jen myšlenky jisté mohou být, že zkrátka není ničím k snědku. Měla poměrně jasné tušení, že je něčím jako tvarem, i když teda úplně nevěděla, co to ten tvar je. Taky měla tušení, že by se měla někde v něčem jakoby vinout, ale zase teda vůbec nevěděla, jak a v čem. No a tak se snesla na zem, to myšlenky a mlžné opary běžně dělají. Všude kolem bylo žluto a opravdu děsné vedro. Pro zimomřivého milovníka žluté barvy v bikinách opravdu ideální prostředí, ale pro ni, nee! I když, něco tady bylo dobře. V písku (to slovo jako by odněkud spadlo a sedělo přesně na tu žlutou věc) bylo jasně patrné za sebou jdoucí v nekonečném sledu se opakující množství více či méně podobných tvarů. Dlouhý, co? Prostě tam prošla karavana velbloudů (jo, jasně že jsme na poušti) a za nimi se pískem vinula stopa. Ačkoli počáteční dojmy byly určitě mimo mísu, toto poslední zjištění se našemu mlžnému oparu zcela jasně zamlouvalo. Teď už bylo nad slunce jasné, že se mu líbí být stopou a zcela určitě se chce vlnit, třeba do horoucích pekel. A jsme zase u toho horka, to horko nese-

dí a ten materiál a ta barva, no fuj. Mlžný opar, teď už zcela jasně ve tvaru stopy se opět vznesl s jasným plánem najít si Něco, v čem by se dalo vlnit o poznání, tedy minimálně o tisíc poznání příjemněji než v tom horkém písku. Mlžné opary, a to ani ty v čerstvě nabytém tvaru stopy, nemají sebemenší znalosti topografie, jakožto ani kartografie nebo meteorologie, takže se prostě vznesl a čekal, co bude. Třeba kam ho zanese vítr. No, a protože toho dne foukal slabý vítr z jižních směrů a protože oblak prvotně přistál na poušti, výsadě to subtropického pásu Země, my veskrze proti své vůli vzdělaní už víme, že se náš mlžný opar pomalu, ale zcela jistě posouval tam, kam chtěl, tedy alespoň co se teploty týče – na sever. Cesta to byla poměrně dlouhá, a tak měl náš mlžný opar, nově stopa čas přemýšlet. Já tedy nejsem vůbec odborník na přemýšlení mlžných oparů ve tvaru stopy, ale když se tato výsada obecně přiznává i některým lidem, u nichž je to přinejmenším divné, ať si klidně přemýšlejí i mlžné opary. Takže ta stopa se při té vzdušné plavbě rozhlížela kolem sebe a pod sebe a cítila a přemýšlela. Pozorovala barvy a tvary a cítila, jak se nejprve potí a pak

se ukázal ve své modrozelenotemné barvě. Pod tím bílým prachem byl prostě tvrdý, barevně nepřípustný led a naše stopa si brutálně natloukla o zamrzlou hladinu rybníka. No a je to tady zase, ten pocit, že už to tady bylo, to nesmělé ťuknutí, a my jsme ho přehlédli. To je pak vždycky nejlepší vrátit se zpět. Hladina, rybník, led, prach, bílý prach. Bílý prach – sníh! Já chci sníh, zařvala stopa (to ostatně letos my všichni) jako tygr, sněžný tygr. Tak to bychom měli. Stopa se rychle vznesla a ještě rychleji si jako mantru přeříkávala nabyté informace. Zima, bílá, sníh, hodně sněhu, tvar by byl, zbývá kde a čím. A jak tak zběsile rychle přemýšlela a povlávala ve větru, reliéf pod ní se pomalu změnil. Rovina se vzdala a vládu přejaly kopce a pak to bylo i na ně moc a přišly … hory. Jen se bíle zableskly v koutku oka naší stopy a té bylo hned jasné, že je doma. A protože už to nebyla žádná stopa – opar začátečník – začala se teď snášet pomalu a s rozmyslem, takže měla dost času rozhlížet se a vybírat si a hodnotit. Všude kolem bylo bílo, tak moc bílo, že to slibovalo víc než jen tenký poprašek, bylo to peřinově bílo, tisícipeřinově bílo. Pod stopou teď bylo úbočí hory, strmý svah a po něm se

To přistání bylo opravdu brutálně tvrdé a stopu rozbolely opravdu všechny končetiny, říkejme raději součásti, které jen stopa ve formě mlžného oparu může mít. postupně ochlazuje. Všechny ty nové vjemy zapadaly do svých nově nabytých slov jako koleje do kol superrychlé lokomotivy, jako večerní slunce do moře, jako první popracovní pivo do tatínkova vyschlého krku… No a tak, jak se stopa posouvala k severu, cítila, že to začíná být ono. Superzelená ani zelená barva sice nic moc, modrá už by byla přijatelnější, ale stále to nebylo ono. A pak to přišlo. Bílá, bílá barva zcela jasně souhlasila s představou ideální barvy a venkovní teplota se jevila více než vyhovující – byla zima. Nadšená stopa předala všechno své nadšení na oltář rychlosti a výsledkem bylo, že se řítila nesmírnou rychlostí k zemi a příšerně si natloukla. To přistání bylo opravdu brutálně tvrdé a stopu rozbolely opravdu všechny končetiny, říkejme raději součásti, které jen stopa ve formě mlžného oparu může mít. Jak se to jen mohlo stát! Kde je chyba ve výpočtu, vzorci, matrixu…? Tvar sedí, barva sedí, teplota sedí dokonale jen, je to nějaké tvrdé. Stopa se rozhlédla, všude kolem se vinuly příbuzné, tedy stopy, velmi ostré a tenké, velmi ladné. Zanechávaly je za sebou divné bytosti na okovaných botách, lidé na bruslích. Stopa si zklamaně oddychla a tím dechem, tím drobným fouknutím zvířila jemný chladný prach na povrchu toho tvrdého ledu a celý ten podfuk

něco pohybovalo, velmi rychle. Rozvířený sníh se za tím, kolem toho i před tím vznášel v načepýřených oblacích. To něco byl člověk – lyžař a vznášel se tou bílou záplavou na… lyžích. To všechno se naší stopě líbilo tak moc, že se celá vzrušením tetelila v jiskřivém vzduchu nad lyžařem. Teď ještě zbývalo, aby i to poslední kolečko zapadlo do dokonalého soukolí, ten tvar. Stopa počkala, až se lyžař vzdálí a prach zvířeného sněhu se usadí, a pak to zahlédla, ten tvar byl prostě dokonalý. Nic nemohlo být jiné nebo lepší. Bílá, zima, sníh, lyžař, tvar stopy za jeho lyžemi jako dokonale vinoucí se krajka, ladně zdobící horu. Stopa se pomalu snesla a uvelebila se. Ááách. Byla doma, byla sobě domem. Byla lyžařskou stopou. No a to je zase konec. Těm z vás, kteří si myslí, že jsem se opravdu zbláznila a co má co pohádka dělat v seriózním lyžařském časopisu a jakže to celé mohou využít k výuce lyžování svých dětí, hlásám klííd. Celou dobu jsme si jen hráli a zastavovali kostku a nebrali to vážně a neřešili pointu. A navíc i ta atmosféra a to těšení se a to vědomí souvislostí, zimních, bílých souvislostí, je při bytí a žití na horách pekelně důležité. Tak proč ho nepodpořit třeba dobře míněnou pohádkou?! (Ostatně věříme, že přinese potěšení i dospělým – pozn. red.).

MAG

SUBARU LEVORG GAMES

VÝSLEDKOVÁ LISTINA VYPADALA NÁSLEDOVNĚ:

SKI/Pro 1. místo: Dan Hanka 2. místo: Šimon Bartík 3. místo: Patrik Kříž SKI/GO! 1. místo: Tomáš Vich 2. místo: Vojta Ševeček

SNB/Pro 1. místo: Honza Nečas 2. místo: Martin Mikyska 3. místo: Dušan Kříž SNB/GO! 1. místo: Václav Toman 2. místo: Jirka Vachtl

FREESTYLOVÝ ZÁVOD NEJEN O FREESTYLU

SUBARU LEVORG GAMES, ZÁVOD S POHODOVOU ATMOSFÉROU A OPĚT VYDAŘENÝM POČASÍM, PROBĚHL LETOS JIŽ POPÁTÉ V AREÁLU SKIPORT VELKÁ ÚPA. ZIMNÍ POHODA, PARÁDNÍ POLETY RIDERŮ, SAXOFONISTI NA SVAHU, TANEČNÍ VYSTOUPENÍ, HROMADA SOUTĚŽÍ – TAK VYPADAL LETOŠNÍ ROČNÍK. očasí při stavbě skoku vůbec nepřálo a ještě ve středu zlil již skoro hotový skok pořádný liják. Nakonec se ale sám Krakonoš smiloval a dopřál organizátorům dostatečné množství sněhu. O stavbu Big Airu se letos starali Honza s Pepou z Parks.cz, a i přes nevlídné podmínky vykouzlili parádní skok. Za to jim patří obrovské uznání a díky. Akce Subaru Levorg Games probíhala už od pátku 27. 1. až do neděle 7. 2., kdy se ve Skiportu Velká Úpa uskutečnila řada workshopů, koncertů, parties a samozřejmě velké finále v podobě samotných závodů. Na akci vystoupili Kapitán Demo, MoveBreakers, Rusty Hello nebo

DJ Bica. Se svým workshopem se účastnil také vicemistr Evropy v barmanské disciplíně flair David Neumann, kterého můžete znát z pláže Windy Point na Lipně. Pro letošní ročník závodu byla nově otevřena také kategorie GO! pro mladé a nadějné nesponzorované ridery, kteří bojovali o věcné ceny a vouchery od společnosti ESPERIA. V kategorii PRO byly mezi lyžaři k vidění triky jako Cork 720 a 720 tail grab nebo FS i BS 900 mezi snowboardisty. Součástí závodu byl i Represent Best Trick, který za SNB vyhrál Honza Nečas s trikem Double front flip a za SKI Fanda Jetmar za Cork 900.

Pro návštěvníky byl připraven bohatý doprovodný program. Přímo na platformě skoku předvedli své taneční vystoupení Brotherz Territory a u stánků probíhaly různé zajímavé hry a soutěže, například o poukazy od společností Represent, Smith nebo Rip Curl, testovací jizdu vozem Subaru nebo soutěž o nejlepší instantní fotku ze závodu, kdy vítěz získal kameru GoPro. Návštěvníci mohli přímo na svahu otestovat lyže LUSTI české výroby. Akci Subaru Levorg Games zakončila afterparty, kde hasil žízeň zlatavý mok Svijany a bujaré veselí nejen na afterparty rozdmýchával Capitan Morgan. Jako půlnoční překvapení roztočili ohnivou show Tribo Fuego. K poslechu a tanci hrála kapela The Move Breakers, kterou vystřídali DJ Swing Garden a DJ MaxW, a zábava jela až do rána.

í c u o n r Nestá

lyže a

lyžáky

Kupte dětský lyžařský set ELAN RACE PRO SPORT + EL4.5 nebo dětskou lyžařskou obuv ALPINA J2/J4 SPORTISIMO za výhodnou cenu a využijte do dvou let možnosti výměny setu nebo obuvi za zvýhodněnou cenu 999,- Kč. Dbáme na bezpečnost Vašich dětí, proto Vám lyžařský set vyměníme včetně nového vázání. Více informací získáte na www.sportisimo.cz

GARANCE VÝMĚNY

CENA ZA VÝMĚNU

999,-

CENY LYŽAŘSKÝCH SETŮ: ELAN RACE PRO SPORT + EL 4.5 velikost: 80, 90 2 899,- Kč velikost: 100, 110, 120 3 199 Kč velikost: 130 3 399 Kč

Lze měnit také za menší velikost!

Nabídka platí jen do vyprodání zásob.

VÝMĚNA VČETNĚ NOVÉHO VÁZÁNÍ!

CENY LYŽAŘSKÉ OBUVI: ALPINA J2/J4 SPORTISIMO velikost: 18, - 22 1 799,- Kč velikost: 23 - 25 2 399,- Kč

HISTORIE MÁJOVÉHO ZÁVODU, POZDĚJI ZÁVODU OSVOBOZENÍ

MAG

SJEZD DO OBŘÍHO DOLU, MÁJOVÁ ZÁVOD 1937, REPROFOTO: SBĚRATEL ČESKÝCH LYŽAŘSKÝCH OCENĚNÍ A VYZNAMENÁNÍ, HISTORICKÁ FOTA LYŽAŘŮ

SVĚTOVÉ LYŽOVÁNÍ V PECI POD SNĚŽKOU

POČÁTKEM 20. STOLETÍ VYRŮSTALI V PECI POD SNĚŽKOU SVĚTOVĚ VÝZNAMNÍ LYŽAŘI NĚMECKÉ NÁRODNOSTI. V DRUHÉ POLOVINĚ 20. LET MÍSTNÍ LYŽAŘSKÝ SPOLEK ZALOŽIL TRADICI MÁJOVÉHO ZÁVODU NA SVAZÍCH STUDNIČNÍ HORY, JEHOŽ HISTORIE SPOLU S ŽIVOTNÍ FORMOU ÚSPĚŠNÝCH LYŽAŘŮ VŠAK BYLA NÁSILNĚ PŘERUŠENA 2. SVĚTOVOU VÁLKOU, ODSUNEM NĚMCŮ A NÁSTUPEM KOMUNISTŮ. TEXT: ALEŠ KUČERA

řesně před 70 lety měly snahy znovuobnoveného Závodu osvobození navázat na lyžařskou tradici v Krkonoších. A nadějně vyhlížející projekt velkého lyžařského areálu na Studniční hoře a v Modrém dole, splňující kritéria světových pohárů, měl v polovině 60. let navázat na věhlas Májového závodu a konkurovat skiareálům ve Vysokých a Nízkých Tatrách, na Skalnatém Plese a v Jasné, kde se závody SP později konaly.

Mistři světa z Pece

V roce 1903 v Peci pod Sněžkou vznikl spolek zimních sportů Aupatal (Úpské údolí) a v roce 1904 byla ustavena místní pobočka Riesenhain (Obří les), která ještě v témže roce uspořádala v Peci pod Sněžkou první lyžařské závody pro dospělé. V té době pod vedením norských trenérů a instruktorů v Peci vyrůstala celá generace světově známých běžců, skokanů a sjezdařů – od Josefa Adolfa ze Zahrádek (mistr Československa a Německa v kombinaci 1923,

DOBOVÁ POHLEDNICE Z ROKU 1953 S TRASOU ZÁVODU OSVOBOZENÍ ZE STUDNIČNÍ HORY DO OBŘÍHO DOLU, SBÍRKA: ALEŠ KUČERA

45 PARTNER RUBRIKY

V KVĚTNU 1987 USPOŘÁDALI LYŽAŘI LO SOKOL STĚŽERY „TAJNÝ ZÁVOD“ – SJEZD STUDNIČNÍ HORY V TRASE ZÁVODU OSVOBOZENÍ. SBÍRKA: OTTO KUČERA, LO SOKOL STĚŽERY

2. místo z MS 1925) až po vynikajícího sjezdaře a sdruženáře Gustla Berauera z Hnědého vrchu (mistr světa v severské kombinaci 1939, kde poprvé v lyžařských dějinách porazil Nory v jejich královské disciplíně, a 1941, jeho prvním a posledním vítězným závodem v životě byl slavný Májový závod v Peci v roce 1932 a 1941). Oba závodníci byli i úspěšnými olympioniky, bohužel válka, těžká zranění a nemoci jim mistrovské ambice překazily. Vše završil nelidský přístup

komunistů, mučení v Trutnově a nakonec nedůstojný odsun z Československa. Do konce roku 1946 bylo z Trutnovska odsunuto přes 30 tisíc starousedlíků německé a rakouské národnosti.

V závěsu za Stenmarkem

Hned v září 1945 založili přicházející novousedlíci Krkonoš lyžařský klub Pec (od roku 1948 TJ Sokol Pec, od roku 1953 Slovan Pec) a již v 60. letech začala v Peci vyrůstat nová

generace úspěšných lyžařů. Tréninky převzal výborný lyžař a instruktor Oldřich Vořechovský a lyžaři Slovanu Pec ovládli celostátní závody ve sjezdovém lyžování. Od vítězství Gustla Berauera v kombinaci v roce 1938 získala další republikový titul mezi dospělými v roce 1967 osmnáctiletá Milka Kubínová z Pece, čtyři roky jezdila za československou ženskou reprezentaci mezinárodní závody FIS a v italském Monte Bondone skončila pátá ve slalomu. Mezi nejlepší patřila též Alena Glásrová, už jako mladší dorostenka v roce 1966 porážela ženy a ve své kategorii získala všechny čtyři tituly přeborníka republiky. V osmnácti, při účasti na mistrovství republiky na Skalnatém Plese, získala mezi ženami v březnu 1968 titul v obřím slalomu. Byl to její první a poslední titul mistryně ČSSR, po srpnové okupaci se nevrátila ze závodů ve Svatém Mořici, emigrovala a další roky jezdila již klubové závody za Davos, kam z Pece přesídlila, neboť Švýcarsko podle tehdejších regulí FIS reprezentovat nesměla. Posledním světově známým lyžařem z Pece je Miloslav Sochor, který navázal na tradici svých předchůdců, kdy se v březnu 1972 stal v Jasné v Nízkých Tatrách poprvé mistrem ČSSR ve všech třech disciplínách a následně získal titul mistra ČSSR ještě 15x. V roce 1974 se mu podařilo prosadit na MS v Sv. Mořici a obsadil v těžké konkurenci 4. místo v kombinaci. Ve své nejsilnější disciplíně, obřím slalomu, startoval v následujících letech v první losované patnáctce Světového poháru a 10x bodoval v první desítce. Jako první český sjezdař ze světové špičky obřího slalomu odjel na OH do Innsbrucku v roce 1976,

MÁJOVÝ ZÁVOD NA SVAZÍCH KOZÍCH HŘBETŮ POBLÍŽ RENNEROVY BOUDY V ROCE 1937 SE KONAL 2. KVĚTNA. REPROFOTO: VESELÝ VÝLET Č.13, ZIMA 1999

HISTORIE MÁJOVÉHO ZÁVODU, POZDĚJI ZÁVODU OSVOBOZENÍ

MAG

PRAVDĚPODOBNĚ POSLEDNÍ OFICIÁLNÍ ROČNÍK ZÁVODU OSVOBOZENÍ SE JEL V ROCE 1963, POČÁTKEM KVĚTNA. NA FOTOGRAFII VPRAVO JSOU ÚSPĚŠNÍ LYŽAŘI A TRENÉŘI Z PECE – V HORNÍ ŘADĚ U LESA (ZLEVA DOPRAVA) NAPŘÍKLAD MILKA KUBÍNOVÁ, OLDŘICH VOŘECHOVSKÝ, HANA JAROLÍMKOVÁ, VLASTA UHROVÁ, ANTONÍN PORUBSKÝ A BOHUMIL HOFMAN Z HORSKÉ SLUŽBY A V POPŘEDÍ PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN MARTIN VOJTĚCH. FOTO: FRANTIŠEK KUČERA

kde skončil na úžasném 11. místě. V březnu 1977 Míla Sochor v životní formě na závodech SP ve švédském Ǻre vystoupil na „bednu“, když se mu podařilo porazit čtvrtého Gustava Thöniho. Na prvním místě skončil neporazitelný Švéd Ingemar Stenmark a za ním Rakušan Klaus Heidegger.

Trať, která prověřila i olympijské vítěze

Pec pod Sněžkou, resp. Obří důl je místem legendární, světově uznávané sjezdové trati z vrcholu Studniční hory na dno Úpské jámy. Lyžařský podnik, u poválečných pamětníků známý pod názvem Závod osvobození (podle termínu konání závodu, kdy na 9. května připadl státní svátek osvobození naší země), se však jezdil již od roku 1928. Tehdy se jmenoval Maiskirennen neboli Májový závod a zúčastňovali se ho především nejlepší lyžaři čeští a němečtí. Podle dostupných informací se na startovním poli ocitla i taková tehdejší esa jako německá slalomářka Christl Cranzová, olympijská vítězka, nebo olympijský vítěz Franz Pfnür, ale i tehdejší lyžařský mistr světa Gustl Berauer, který pocházel právě z Pece pod Sněžkou.

MODRÝ DŮL BYL V 60.LETECH MÍSTEM TRÉNINKŮ LYŽAŘŮ Z LYŽAŘSKÉHO ODDÍLU SOKOL STĚŽERY, V TĚCHTO MÍSTECH POD CHATOU STUDÁNKA, MĚLA VÉST SPORTOVNÍ SJEZDOVKA ZE STUDNIČNÍ HORY. FOTO: FRANTIŠEK KUČERA, ZIMA 1967

47 Po válce už bez zahraničních závodníků

PŘIBLIŽNĚ V TOMTO MÍSTĚ MĚL VÉST PŘIBLIŽOVACÍ VLEK LV 500 Z LUČNÍ BOUDY NA STUDNIČNÍ HORU K HORNÍ STANICI LANOVKY. PRVNÍ ROLBOU V PECI POD SNĚŽKOU BYL RETRAC, PŘEDANÝ V ROCE 1970 PO SKONČENÍ MISTROVSTVÍ SVĚTA V KLASICKÉM LYŽOVÁNÍ NA ŠTRBSKÉM PLESE VE VYSOKÝCH TATRÁCH. FOTO F. KUČERA, DUBEN 1970

Závod byl po válce obnoven již v roce 1946 pod pozdějším názvem Závod osvobození – trasu tohoto závodu organizovaného komunisty byl donucen postavit již tehdy zdravotně a psychicky zlomený Josef Adolf (zemřel v 53 letech po nuceném odsunu do Bavorska na následky komunistického mučení v Trutnově). Tehdy, v roce 1946 a 1947, se závod ještě jmenoval Závod 5. května a pořádal ho ve dnech 4. a 5. května Lyžařský klub Pec spolu se Svazem lyžařů RČS. V té době byla účast zahraničních závodníků vyloučena, českoslovenští reprezentanti německé národnosti z Krkonoš bojovali s komunistickou zvůlí a byli vystaveni nemilosrdné perzekuci. Vítězkou ročníku 1946 se stala tehdy 34letá československá sjezdařka Růžena Beinhauerová-Dostálová z Ostravy, osminásobná mistryně

Úpská jáma až do konce dubna nebezpečná

Lyžařské klání, konané první květnovou neděli, založil vrchlabský továrník Quido Rotter ml. (jeho otec, Quido Rotter, starosta Vrchlabí, byl prvním prezidentem Rakouského lyžařského svazu), který společně s hospodářem z Luční boudy Herbertem Beutelem uspořádal pod hlavičkou spolku německých lyžařů HDW první závod. Termín konání byl úmyslně vybrán na počátek května, kdy mohutné převisy na hraně Úpské jámy byly již spadané a neohrožovaly závodníky. V roce 1934 pořadatelé Májového závodu rozšířili obří slalom, který však spíše připomínal sjezd, i o alpskou kombinaci – slalomovou trať postavili na úbočí Kozích hřbetů, západně od Luční boudy v údolí Bílého Labe. Závod byl velmi populární jak mezi závodníky, tak mezi stovkami diváků, závod v alpské kombinaci se jezdil pouze krátce, do roku 1938. Podle dochovaných informací se jezdil Maiskirennen i v období 2. světové války, s omezenou účastí pak i v květnu 1945.

STAVBA VLEKU NA BOBÍCH LOUKÁCH V PROSINCI 1957, V POZADÍ MODRÝ DŮL A STUDNIČNÁ HORA (NA TĚCHTO SVAZÍCH MĚL VZNIKNOUT REPREZENTAČNÍ SKIAREÁL). SBÍRKA: FRANTIŠEK VAMBERA

Československa 1937 až 1946, a reprezentant Luboš Brhel. Až v roce 1948 přijeli již na Závod osvobození Rakušané, vyhráli však českoslovenští mistři Alexandra Nekvapilová a Antonín Šponar. V důsledku komunistického puče a politických změn to byla poslední účast zahraničních závodníků z alpských zemí. Další ročník v roce 1949, ještě nazvaný jako „mezinárodní závod“, se jel již s účastí zahraničních lyžařů pouze z Maďarska. Vítězem se stal Eda Hromádka ze Sokola Vinohrady. Již nikdy v dalších letech se tomuto lyžařskému podniku nevrátila původní mezinárodní prestiž.

Po vzniku národního parku už se jezdilo jen načerno

PRVNÍ KOTVOVÝ VLEK NA ZAHRÁDKÁCH Z ROKU 1958, NA FOTOGRAFII OBECNÍ KOMINÍK – VÝBORNÝ LYŽAŘ A ČLEN HORSKÉ SLUŽBY ANTONÍN PORUBSKÝ, VYUŽÍVÁ VLEK K VÝKONU SVÉ PRÁCE NA BOUDÁCH V OKOLÍ ZAHRÁDEK. SBÍRKA: FRANTIŠEK VAMBERA

Lyžařská sekce okresního výboru ČSTV v Trutnově začala Závod osvobození postupně pořádat kvůli sněhovým podmínkám již v dubnu, některé roky se závod v Obřím dole nejel vůbec – např. 8. dubna 1962 kvůli oblevě a dešti.

HISTORIE MÁJOVÉHO ZÁVODU, POZDĚJI ZÁVODU OSVOBOZENÍ

MAG

Areál ustoupil ochraně přírody

VLEK START NA BOBÍCH LOUKÁCH, U HUSOVY BOUDY V ZIMĚ 1958. PRVNÍ SEZONU V ZIMĚ 1957/58 SE LYŽOVALO AŽ DO KONCE DUBNA. SBÍRKA: FRANTIŠEK VAMBERA

Posledním ročníkem byl pravděpodobně na počátku května 1963 závod na úrovni okresního přeboru. Trasa zůstala v podstatě až do zániku závodů počátkem 60. let minulého století stejná – start se nacházel na vrcholu Studniční hory v nadmořské výšce 1 554 m (při nedostatku sněhu na hraně Úpské jámy), přes hranu Úpské jámy padal extrémním sklonem podél Čertova hřebínku až na samé dno Obřího dolu a končil v nadmořské výšce cca 1 030 m na dně Úpské jámy. Převýšení bylo na naše poměry úctyhodné – činilo 520 metrů na 1,5 až 2 km v závislosti na místě startu a cíle. Po vzniku národního parku KRNAP (17. 5. 1963) Závod osvobození zanikl, avšak na černo se na tento extrémní sjezd ještě koncem 80. lety vydávali milovníci lyžování (tehdy se ještě nemluvilo o freeridu) a adrenalinu nejen z lyžařského oddílu TJ Sokol Stěžery a o desetiletí později třeba i skialpinisté z chaty Děvín.

Projekt lyžařského areálu v Modrém dole

Silná lyžařská komunita v Peci se se zánikem kdysi prestižního lyžařského závodu na svazích Studniční hory nechtěla smířit a ve spolupráci

s ČSTV, Ústřední sekcí lyžařů, začala připravovat projekt na vybudování nových závodních sjezdovek – opět na svazích „Studny“, třetího nejvyššího vrcholu Krkonoš. Z dnešního pohledu je projekt přirozeně již nerealizovatelný. Studie byla navržena v polovině 60. let a nový areál v nadmořské výšce 880 až 1 550 m se měl nacházet na jižních svazích Studniční hory a v Modrém dole, přičemž sjezdovky měly padat s převýšením 670 m do Obřího dolu a do Pece pod Sněžkou. V těchto místech, kde se od května 1963 nachází nejpřísnější zóna KRNAP, se plánovalo vybudovat reprezentační lyžařské středisko s parametry pro pořádání závodů Světového poháru FIS. Projekt, zpracovaný Stavoprojektem Trutnov z prosince 1964, představuje velmi podrobný plán vedení sjezdových tratí o celkové délce 19 km, které jsou vedeny mimo lavinové katastry a s ohledem na záměry na ochranu přírody (tzn. mimo 1. zónu nově vzniklého národního parku). Investiční studie byla předložena v červenci 1966. S realizací projektu se počítalo počátkem 70. let, předpokládané náklady byly odhadovány na 35 mil. Kčs. Pro srovnání: na výstavbu stanice metra C „Hlavní nádraží“ v roce 1972 bylo vynaloženo 61 milionů Kčs.

Součástí projektu bylo i zázemí pro vrcholové sportovce – ubytovna ČSTV v Modrém dole, hotel ve východním cípu Modrého dolu a ubytovací kapacity na horních stanicích lanovek. U dolní stanice lanové dráhy v Obřím dole měly být tribuny, zázemí, výhledově ze svahů Růžové hory i skokanský můstek. Lokalita by dnes pravděpodobně připomínala Štrbské Pleso v okolí hotelu FIS. Druhá fáze předpokládala vybudování dvousedačkové lanovky ze Svatého Petru k Výrovce, čímž by došlo k propojení skiareálu v Peci pod Sněžkou a ve Špindlerově Mlýně. V oblasti Výrovky mělo vzniknout zázemí pro běžecké lyžování. Projekt skiareálu v Modrém dole byl předložen k posouzení hodnotící komisi, složené ze zástupců ÚV ČSTV, Vědecké rady Správy KRNAP a příslušných ministerstev, a o čtyři roky později byl projekt vyhodnocen jako neakceptovatelný z pohledu požadavků ochrany přírody. V té době projevili osobní odvahu při předkládání argumentů na ochranu přírody členové vědecké rady KRNAP, především tehdejší ředitel J. Fanta, prof. B. Sýkora a J. Štursa.

Sportovní tratě poblíž Mapy republiky

Sedačková lanovka, tehdy projektovaná jako neodpojitelná dvousedačková systému Poma (Pomagalski), měla vycházet z Obřího dolu z nadmořské výšky 880 m, zhruba od chaty TJ Sokol Stěžery nedaleko ústí Modrého potoka do Úpy, a směřovat podél Modrého potoka na Modrý důl, kde byla plánována mezistanice (1 020 m n. m., délka lanovky 1 150 m, převýšení 140 m). Odtud měly vést další dvě větve sedačkové lanovky – jedna směrem ke Studniční hoře do nadmořské výšky 1 550 m (délka 1 480 m, převýšení 535 m), druhá měla pokračovat podél Modrého potoka dále k vrcholu Luční hory na Luční pláň do výšky 1 520 m (délka 1 930 m, převýšení 500 m). Od vrcholových stanic lanovek byly plánovány 3 sjezdové tratě. Z dnešního pohledu „černá“, v projektu označená jako Závodní sjezdovka A měla vést z vrcholu Studniční hory podél Velké Studniční jámy do Obřího dolu – délka trasy je 2,65 km a převýšení 670 m. Druhá, „černo-červená“ sjezdovka (označená jako Sportovní sjezdovka B) též měla začínat na Studniční hoře, vedla přímo po spádnici podél lavinové-

V ROCE 1949 STARTOVAL ZÁVOD OSVOBOZENÍ NA HRANĚ ÚPSKÉ JÁMY A STRMĚ PADAL NA DNO OBŘÍHO DOLU. REPROFOTO: ARCHIV ČT24 – HURÁ NA HORY Z ARCHÍVU ČESKÉ TELEVIZE, MEZINÁRODNÍ ZÁVOD OSVOBOZENÍ: OBŘÍ SLALOM (1949)

49 PARTNER RUBRIKY

VLEK NA BOBÍCH LOUKÁCH (POZDĚJI NA MULDĚ), V POZADÍ JSOU PATRNÉ DVĚ DOMINANTY PECE POD SNĚŽKOU – VPRAVO SNĚŽKA (1 602 M), VLEVO STUDNIČNÍ HORA (1 554 M). SBÍRKA: FRANTIŠEK VAMBERA

ho katastru č. 8, známého pod názvem Mapa republiky (do lavinové dráhy však nezasahovala), přes Studniční boudy přibližně mezi Šilhavého křížem a chatou Studánka, do Modrého dolu a přibližně v trase dnešního žlutého turistického chodníku do Obřího dolu. Plánovaná Sportovní sjezdovka k dolní stanici lanovky v Obřím dole měla též převýšení 670 metrů a délku 2,85 km. Poslední, „červeno-modrou“ sjezdovkou měla být Turistická z Luční hory nad údolím Modrého potoka po Širokém hřebenu na úbočí Lesní hory k chatě Milíře (1 128 m) a odtud dvěma směry k dolní stanici lanovky v Obřím dole, přibližně v dnešní trase červené turistické značky do Pece (délka jednotlivých úseků – 3,5 km, 4,85 km a 5,2 km). Od Luční boudy měl vést na Studniční horu přibližovací kotvový vlek VL 500 s převýšením 110 m k horní stanici lanovky z Modrého dolu.

Vznik lyžařského střediska v Peci pod Sněžkou Po definitivním zastavení projektu reprezentačního (sportovního) střediska v Modrém dole v roce 1970, na základě předložených vědeckých argumentů ze strany ochrany přírody, se začalo v letech 1966 až 1971 s výstavbou vleků v lokalitě Mulda – Zahrádky – Bramberk

tentu – na Zahrádkách (Tělovýchovná lyžařská zařízení Praha) a Na Muldě (Správa ROH) – však překvapil začátek zimy 1957/58 ohromným prosincovým, téměř dvoumetrovým přívalem sněhu. Dosud nevztyčené podpěry zmizely pod ním. Plný provoz byl zahájen až koncem ledna 1958. Za první sezonu (od 25. ledna do 25. dubna 1958) přepravily 52 tisíc lyžařů. Pro zajímavost, kotvový vlek na Zahrádkách v zimní sezoně 2014/15 přepravil 408 tisíc lyžařů. V letech 1966 až 1971 byly postupně vybudovány kotvové vleky na Javoru (1966), nový vlek na Zahrádkách (1968) a Hnědém vrchu (1971), kde strmý kotvový vlek byl nahrazen až v roce 2004 sedačkovou lanovkou. Jednosedačkovou lanovku na Smrk se z technických důvodů nepodařilo v roce 1962 realizovat a až v roce 1974 byl vybudován kotvový vlek. Nerealizovaný zůstal z finančních a technických důvodů projekt sedačkové lanovky Transporta v licenci Poma na Hnědý vrch (Bramberk) z roku 1976. Lanovka měla vést přímo Sněžka

Studniční hora

Luční hora

Mapa republiky

Modrý důl

Pec pod Sněžkou

VIZUALIZACE VEDENÍ SJEZDOVÝCH TRATÍ A LANOVEK Z OBŘÍHO DOLU NA STUDNIČNÍ A LUČNÍ HORU V PROJEKTOVANÉM SKIAREÁLU V MODRÉM DOLE

(později Hnědý vrch) – Labuť (později Javor). První vleky v poválečné historii v Peci pod Sněžkou začala budovat Správa ROH (Revolučního odborového hnutí) v roce 1956, ale rozjely se v zimě 1957/1958 až na druhý pokus. Výstavbu vleku na Bobích loukách (dnes Na Muldě) pod Husovou boudou (délka 1 440 m, převýšení 215 m, 24 stožárů) a kotvového vleku na Zahrádkách (délka 850 m, převýšení 203 m, přepravní kapacita 250 osob za hodinu) zajišťoval Národní podnik Start Praha. První konstrukce vleku na Bobích loukách v roce 1956, vybaveného sovětským tankovým motorem a systémem Richardus, se neosvědčila a pokus o provoz v únoru 1957 skončil fiaskem, dokonce se některé podpěry zřítily. Ani druhý pokus se neobešel bez dramatických okamžiků. Dva lanové vleky Start 102 již s elektrickým pohonem a portálovými podpěrami podle rakouského pa-

od parkoviště Zelený potok a měla mít délku 2,1 km, přilehlá sjezdovka pak 2,6 km s převýšením 525 m. Horní stanice lanovky se měla nacházet pod Liščí horou (1 363 m) v nadmořské výšce 1 350 m, dolní stanice byla projektována v Zákoutí u Zeleného potoka (825 m).

Za spolupráci autor děkuje: Františku Vamberovi, Danutě Štrougalové, manželům Šuranovým, Milce Kubínové-Brožové, Jiřímu Brožovi, Vladimíru Vokatému. Kopie plánů a projektů Stavoprojekt Trutnov: archiv Františka Vambery Použité prameny jsou uvedeny v plné verzi článku.

snow.cz/clanek/4002

MAG

BIKE TIME

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

ENDURO! OBJEVTE SJEZDAŘSKOU VÁŠEŇ JMÉNEM

LYŽAŘSKÁ STŘEDISKA NEŽIJÍ JEN ZIMOU. LANOVKY SE I V LÉTĚ TOČÍ NA PLNÉ OBRÁTKY A LYŽAŘSKÉ SVAHY SE V LÉTĚ ČASTO MĚNÍ V BIKEPARKY A „BIKOVÁ“ CENTRA VŮBEC. DÁVNO NEJDE JEN O NÁROČNÉ DOWNHILLOVÉ SJEZDY V INTEGRÁLNÍCH PŘILBÁCH, ALE PŘIBÝVAJÍ I JEDNODUCHÉ TRATĚ PRO BIKERY ZAČÁTEČNÍKY, KTERÉ SE DAJÍ ZVLÁDNOUT I S BATŮŽKEM NA ZÁDECH. NĚKDE SE V DUCHU TRENDŮ BUDUJÍ I TZV. SINGLTREKY. TY JSOU NA ROZDÍL OD PARKOVÝCH CEST ČISTĚ PŘÍRODNÍ A VELMI PŘÍVĚTIVÉ HLAVNĚ PRO REKREAČNÍ CYKLISTY – A TYPICKY SE NA NICH OBEJDETE I BEZ PODPORY LANOVEK. TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

orská cyklistika má dnes ponejvíce podobu tzv. enduro, což je jakýsi mix disciplín od sjezdu přes maraton až po cross country. Jednoduše přeloženo to znamená jak výživné výjezdy, tak hravé sjezdy terénem – tím hlavním je volný pohyb na kole v přírodě v nejvšestrannějším smyslu. A právě volnost a hravost jsou hlavními přísadami sjezdového lyžování, takže chcete-li si v létě užívat na svazích ve stejném duchu, možná se právě „enduro“ stane vaší novou vášní.

Modrá je pro začátek dobrá

Stupně obtížností sjezdových i jiných mountainbikových tras (mtb) jsou značeny stejně jako sjezdovky, tj. nejlehčí je modrá, středně obtížná červená a obtížná je značená černě. Začátečník by se měl nejprve seznámit s krásou terénních nerovností na modrých trasách, odvážnější ale mohou pokoušet svůj um i na tratích červených. Zatímco ty jsou typicky zábavou pro šikovné a zkušené jezdce, černé tratě jsou vyhrazené zkušeným, ideálně se specializovanými sjezdovými koly.

I děti si mohou na kole hrát

Nejen dospělí se mohou bavit terénní cyklistikou, řada areálů se stejně jako v zimě zaměřuje i na malé prcky a kromě jednoduchých tras nabízejí dětské parčíky s malými překážkami. Na chuť „houpavému“ ježdění à la funslope mohou děti přijít na tzv. pumptracku, tedy na malém uzavřeném okruhu plném terénních vln a klopených zatáček.

Proč volit enduro

Trendem dnešní cyklistiky jsou celoodpružená kola, která v terénu pomáhají tlumit nerovnosti, přitom jsou ale díky možnosti uzamykání tlumičů všestranně použitelná i na „neterénní“ cesty. Nejvšestrannějšími koly jsou tzv. endurová, která jsou vlastně „vylepšenými“ koly allmountainovými, geometrií a tlumením přizpůsobená pro sjezdy i výjezdy i v těžším terénu. Na rozdíl od specializovaných sjezdových kol jsou však endurová kola lehčí, takže není problém s nimi vyjet na jakýkoli kopec. Lyžař si kolo enduro může představit trochu jako skialpy – umí sjezdy i výšlapy a mají velmi univerzální využití. S tímto celoodpruženým kolem můžete brázdit

jak polní cesty, tak klidně i tratě v bikeparcích, můžete se projet po cyklostezce podél Vltavy nebo přeskočit lesní potok. I sváteční cyklista může být mile překvapen tím, jak hravou jízdu takové kolo umí. Kvalitní celoodpružené kolo pořídíte zhruba od 35 000 Kč výše.

Půjčení není problém

Nabízí se otázka, zda takové kolo pořizovat, pokud ještě sami nevíte, jestli se pro bikové výlety nakonec opravdu nadchnete. V tom případě si kolo můžete téměř ve všech horských areálech zapůjčit. Půjčovny disponují téměř všemi druhy kol – od trekových přes klasická pevná horská kola až po celoodpružená endurová nebo sjezdová. Cena jednodenního zapůjčení se pohybuje od 250 Kč (horské kolo) po 900 Kč (velmi dobré sjezdové kolo).

PRAKTICKÝ SLOVNÍČEK ZAČÍNAJÍCÍHO BIKERA:

T rail – obecné označení cyklistické trasy vhodné pro mtb S ingltrek – upravené přírodní stezky, široké tak akorát pro jednoho jezdce na kole, jsou koncipované tak, aby jezdcům maximalizovaly zážitek z hravé jízdy a zároveň „zapadaly“ do přírody F low (z angl. plynout) – plynulá stezka, která není nikdy prudká či nebezpečná, vhodná pro začátečníky, již na jejích terénních vlnách získávají cit pro terén, velmi zábavná je ale i pro pokročilé bikery, kteří stezku propumpují, či dokonce „proletí“ P umptrack – malý okruh sestávající z hliněných boulí a klopených zatáček, které jezdec projede pouhým „pumpováním“ (tj. bez šlapání).

BIKE TIME

Zapůjčení kola (1 den): Singltrek Centrum (kola Author):................................... 300 Kč Centrum U Kyselky, vč. pojištění (kola Trek):............... 549 Kč Bikecentrum Libverda, vč. pojištění (kola Merida):.....500 Kč Vhodné pro: pevná i celoodpružená kola, zejména pro začátečníky, ale i pokročilé

SINGLTREK POD SMRKEM

Monínec

Na Monínci si můžete usnadnit výjezd na kopec lanovkou. Jde sice už o bikepark v pravém „freestylovém“ slova smyslu, ale tratě jsou koncipované tak, aby se těžší úseky daly pohodlně objíždět, takže i tady je občas k vidění i kolo s pevným rámem. Výhodou tohoto bikeparku je variabilita stop, kdy jedno místo můžete v podstatě projet několika způsoby – přejet, přeskočit nebo prodrncat na jednoduchém trailu. Tratě jsou jedny z nejkratších v ČR, což může náročným bikerům přijít líto, začátečníkům a mírně pokročilým naopak vyhovovat.

Zkušení bikeři mohou otestovat sami sebe na řadě překážek, jakou jsou dřevěné wallridy, seskoky, dřevěné lávky a další. Začátečníci uvedené překážky mohou jednoduše objet. Cyklisté, co se rádi projedou i po okolí, uvítají 8 značených cyklotras, které jsou zachycené i s podrobným popisem v mapkách (k dostání u pokladny). Celodenní jízdné do bikeparku:...................................... 300 Kč Zapůjčení horského kola (1 den):.................................... 350 Kč Vhodné pro: celoodpružená kola, začátečníky i pokročilé

FOTO: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

MAG

Singltrek pod Smrkem

Touto bikovou klasikou můžete s klidem svůj „vztah“ s celoodpruženými koly začít. Singltreky, tedy v překladu cestičky pro jednoho, tvoří pod nejvyšší horou Jizerských hor síť v celkové délce až 80 km a zasahují až k polským sousedům. Zábavné pěšinky vedou jak do kopce, tak z kopce, přičemž právě cesty z kopce by díky svým zábavným zatáčkám a uměle vybudovaným vlnám měly uspokojit každého bikového nadšence. Kdo rád adrenalin a na svém bicyklu řadí vyšší rychlost, může si na některých vlnách i poskočit. V sedmém nebi se může ocitnout začátečník, neboť stezky nejsou nijak nebezpečné, a pokud dobře zvolí svou rychlost, může se i stihnout kochat malebnými jizerskohorskými lesy. Na tratích potkáte jak rodinky s dětmi, babičku s dědou, tak barevně oblečené „ostřílené“ bikery. Hlavní nástupní stanicí na tratě je Singltrek Centrum v Novém Městě pod Smrkem, což je základna sestávající z půjčovny kol, cykloobchodu, občerstvení, WC, sprch, mytí kol a také přírodního koupaliště s pláží. Dalšími nástupními místy jsou Centrum u Kyselky nebo Bikecentrum Libverda – na obou místech je opět možnost zapůjčení kol, občerstvení i toalet. Obtížnost stezek je klasicky značená od zelené barvy přes modrou a červenou až po černou. Zdejší černou trasu přitom zvládnou i šikovnější začátečníci. Vyhněte se jim však, pokud neradi jezdíte dlouho do kopce. Naopak velmi pestré a hravé jsou červené tratě, z nichž mými nejoblíbenějšími jsou ty trasy na libverdské straně.

FOTO: TOMÁŠ RUCKÝ

FOTO: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

Geisskopf

Pokud by existovala cena za nejlepší „flow“, co jsem kdy navštívila, vyhrál by německý areál Geisskopf. Jde o jednoduchý vyhlazený singltrek, který je zpestřený terénními vlnami nebo klopenými zatáčkami – vše je naprosto plynulé, takže jde o vhodnou trať hlavně pro začátečníky a stejně jako na Singltrecích pod Smrkem můžete i tady narazit na babičku v teplákách, jak si to s úsměvem drandí po trati. Tato trať je bez problému sjízdná i na pevném (nebo vlastně jakémkoli) kole. Kromě široké trati X-Ride, která je velmi podobná Flow Country, už ostatní tratě značně nabývají na techničnosti, a potřebují tak dávku bikerského umu. Tratě Freeride, Downhill a Evil Eye jsou sice sjízdné i na endurovém kole, kvůli jejich náročnosti a rozbitějšímu terénu je ale pohodlnější použít kola sjezdová. Poctiví jezdci, kteří se obejdou bez lanovky, se mohou vydat na traily v okolí. Z vrcholu Geisskopf, na který můžete vyšlápnout po cestě, je možné dostat se po lesních cestách na sousední vrcholy Breitenau, Dreitannen nebo Einöd, odkud je pěkný výhled přes údolí Dunaje i na celou „německou Šumavu“ – Bavorský les.

Celodenní jízdné do bikeparku:...................................28,5 EUR Zapůjčení horského kola (1 den):.............................. do 50 EUR Vhodné pro: pevná kola (Flow Country), celoodpružená (enduro i sjezdová), pro začátečníky i pokročilé

POHODOVÁ ŠIROKÁ TRAŤ X-RIDE (GEISSKOPF)

FOTO: TOMÁŠ RUCKÝ

Kouty nad Desnou

Z DLOUHÝCH STRÁNÍ DO KOUTŮ MŮŽETE SJET PO ASFALTU NA ZAPŮJČENÉ KOLOBĚŽCE

Železná Ruda – Špičák

Stejně jako Kouty i bikepark Špičák je mezi bikery stálicí. Na tratích potkáte jak světové hvězdy (pravidelně se tu pořádá Evropský pohár ve sjezdu), tak rodinku na kolech, co brázdí trať Sleeping Snake. Právě tou začněte, pokud patříte mezi úplné začátečníky, neboť jde o lesní pěšinku vysypanou šotolinou, která se jen klikatí v lese a neskrývá žádné zrádnosti. Bikepark Špičák sice nemá vyloženě jednoduchou trať, jakou je třeba Uhlířská stopa v Koutech, nicméně s dávkou šikovnosti a s celoodpruženým kolem se může stát velmi zábavnou i trať Lesní Panna, která je na Špičáku tou nejjednodušší. Najdete na ní hravé i zrádnější technické úseky od klopených zatáček přes nějaké ty kameny až po dřevěné překážky, které však můžete v pohodě objíždět, pokud si na ně netroufáte. Další tratě jako červená Black Friday nebo černá Struggle jsou již typickými bikeparkovými tratěmi, které vyžadují zkušené jezdce na sjezdových či endurových kolech s integrálními přilbami. Cyklisté rádi poznávající okolí se mohou nechat zavést ke známému ledovcovému Černému nebo Čertovu jezeru. FOTO: TOMÁŠ RUCKÝ

Kouty si drží přední pozici mezi českými bikeparky. Známé jsou velmi dlouhými sjezdovými tratěmi, kdy nejdelší Uhlířská stopa měří až 6,5 km. A právě Uhlířská stopa bude v hledáčku pohodových bikerů s klasickou cyklistickou helmou a batůžkem, protože je opravdu nenáročná. Horní část trati tvoří singltrek po louce, který nabídne výhled do srdce Jeseníků, ten vystřídá pár užších i širších cest v lese a po přejezdu po delší šotolinové cestě se dostanete do části, kde celoodpružené kolo konečně najde své opodstatnění – střídají se tu uhlazené terénní vlny s klopenými zatáčkami a vše se dá plynule projet. Uhlířská stopa je ale v celé délce sjízdná i na pevném kole. Další varianty jako středně těžká Hřebenka nebo Stará Medvědice jsou už o poznání techničtější, nicméně celoodpružené kolo je zvládá bez problémů a bikoví nadšenci se můžou „pohoupat“ na terénních vlnách, které se střídají s kořenovitými úseky. Velmi zkušení jezdci si pak mohou „střihnout“ černou trať Koutíkův sen, ideálně na sjezdovém kole.

Celodenní jízdné do bikeparku:....................................... 515 Kč Zapůjčení mtb kola (1 den):............................................. 250 Kč Zapůjčení sjezdového kola (1 den):................................ 650 Kč

Celodenní jízdné do bikeparku:......................................400 Kč Zapůjčení mtb kola (1 den):.............................................500 Kč Zapůjčení sjezdového kola (1 den):................................660 Kč

Schöneck

Schöneck je pravým ořechovým, jakmile vaše ratolesti začnou projevovat zájem o „houpavé“ ježdění. Nikde v České republice nenajdete takto velký cvičný parkur pro děti a začátečníky jako necelých 15 minut od českých Kraslic. Jde sice o klasický bikepark, od těch ostatních se ale odlišuje právě parkurem, který sestává ze cvičných seskoků, pumptracku, jednoduchého singltreku a lavic všech stupňů obtížnosti. Běžně tu můžete na mini kolech spatřit prcky, co vám výškou nejsou ani po pás. Bez nadsázky lze říct, že jednoduchý singltrek Erich Popp-Trail je tratí pro jakoukoliv genera-

Vhodné pro: pevné kolo (Sleeping Snake, okolní trasy), celoodpružená a sjezdová kola, mírně pokročilí i profesionnálové ROCK GARDEN V PASÁŽI ONLY EXPERT (ŠPIČÁK)

ci – od dětí až po babičky, od začátečníků až po profíky. Tento singltrek má stejný charakter jako trať Flow Country v Geisskopfu – jde o vyhlazenou pěšinku s terénními vlnami a klopenými zatáčkami a platí tu jednoduché pravidlo: jaký si ten trail uděláte, takový ho máte! Schöneck nabídne ještě 4 další tratě, z nichž dvě odpovídají technickým lesním cestičkám, jedna je sjezdová, tedy kořenů a kamenů je na ní o něco více, a jedna je speciální hladká trať plná skoků, kde si jezdec může vždy vybrat menší či větší skok. Na této trati je už potřeba nějaká ta zkušenost se skákáním. Mountainbikoví nadšenci jak na pevných kolech, tak na těch celoodpružených uvítají hustou síť cyklotras, která má ke 130 km. Tipy na různé okruhy lesem i nelesem se dozvíte v infocentru přímo v městečku Schöneck nebo na webových stránkách.

Peklák

Zatímco svah v České Třebové nabídne v zimě jen jednu sjezdovku, v létě disponuje až 7 tratěmi, na které vás stejně jako v zimě vyveze i s kolem vlek – obsluha vám za řídítka jednoduše zahákne očko a za pár minut jste na kopci. I když je Peklák poměrně malý kopec, tratě jsou tu poměrně dost technické. Jedinou vyloženě jednoduchou tratí, kterou sjedete i na pevném kole, je modrá trať Mechovka – jde o vyježděnou pěšinku lesem, kde není žádná překážka. Další modrou tratí je Rodeo, která je bez problémů „jetelná“ na celoodpruženém kole, už je o něco „dravější“ než předchozí Mechovka, nicméně nejsou na ní žádné zrádnosti ani překážky. Červené tratě Malinovka a Korida jsou o dost techničtější, často na nich potkáte spletité kořeny a i nějaký ten skok přes cestu – ty se dají sice objet, ale obzvlášť na Malinovce je potřeba včas trefit odbočku na případný objezd. Černé tratě jsou na Pekláku velmi náročné a ani středně pokročilým se nedají doporučit, jezdí se na nich i sjezdové závody a čekají tam „lahůdky“ pro skutečné bikové fajnšmekry jako řada různých skoků nebo wallridů. Od horní stanice vleku se můžete projet na Kozlovský vrch s výhledem na Krkokonoše, Jeseníky i Žďárské vrchy.

Celodenní jízdné do bikeparku:...................................... 23 EUR Zapůjčení horského kola (1 den):.................................... 10 EUR (půjčovna Sport Point u parkoviště)

Celodenní jízdné do bikeparku:...................................... 290 Kč

Vhodné pro: pevná kola (Erich Popp-Trail), celoodpružená (enduro), pro začátečníky i pokročilé

Vhodné pro: celoodpružená a sjezdová kola, mírně pokročilí i profesionálové

Zapůjčení kola – sjezdové kolo (1 den):......................... 550 Kč

MECHOVKA NA PEKLÁKU JE VYJEŽDĚNÁ PĚŠINKA LESEM

FOTO: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

CVIČNÝ PARKUR V NĚMECKÉM SCHÖNECKU

FOTO: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

Vhodné pro: pevné kolo (Uhlířská stopa), celoodpružená kola, mírně pokročilí i profesionálové

BIKE TIME

MALINO BRDO MŮŽETE ZDOLÁVAT I NA KÁRÁCH

VÝLETNÍ SINGLTREK NA MALINĚ BRDU

Saalbach Hinterglemm

Leogang

Malino Brdo je letní resort nacházející se pár minut od slovenského města Ružomberok. Sjezdové tratě jsou tu poměrně dlouhé a celkem technické a spíš než začátečník si to tu oblíbí náročnější bikeři, jiného vyžití je tu však dost i pro rodiny s dětmi. Nejjednodušší začátečnickou tratí je na Malině Brdě Modrý Zamat, který je stavěný v duchu moderního „flow“, nicméně jsou tu i rozbitější a poměrně prudké pasáže, čili nic na způsob Flow Country v Geisskopfu. Díky prudším pasážím je ale trať poměrně rychlá. Nejsou na ní žádné překážky a vše se dá plynule sjet či přejet. Modře značená je i endurová trať Blizzard, jež už je ale vhodnější pro mírně pokročilé, kteří si na ní přijdou na své. Jde o pěšinku, místy uhlazenou, místy s kořeny a kameny a místy dokonce po dřevěných lávkách s více i méně technickými pasážemi. Z mnou osobně projetých endurových tratí v celé střední Evropě by si pomyslné vítězství díky hravosti a propracovanosti odnesla právě tato trať. Další tratě na Malině Brdě jsou středně obtížné a obtížné a i zkušenějším bikerům lze doporučit jejich důkladnou prohlídku. Výhodou tratí je pestrost překážek, některé jsou ale na první pohled hůře čitelné. Černé tratě na Malině Brdě se pak dají zařadit mezi vůbec nejobtížnější tratě u nás a na Slovensku. I na Malině Brdě se ale najdou bikeři na pevném kole – tipem pro tyto výletníky je výjezd k horní stanici lanovky po žluté značce představující pohodlný singltrek. A dolů klidně dejte s pevným kolem Modrého Zamatě!

Salcburská aréna Saalbach Hinterglemm je zvučným pojmem nejen mezi lyžaři, ale v létě i mezi bikery. Zdejší bikepark se těší v Rakousku velké popularitě nejen díky různorodosti tratí, ale také díky možnosti využívat jednu permici hned na 4 lanovky. Také rakouské bikeparky sázejí na širší cyklistickou cílovou skupinu, takže několik tratí je uzpůsobených i pro začínající bikery nebo rovnou pro rodiny s dětmi – jde o tratě Milka Line a B-Line, které jsou charakterově podobné singltrekům pod Smrkem, tedy nejsou na nich žádné překážky, jsou relativně vyhlazené a hlavně si po celou dobu můžete užít výhledů na Alpy. Pro pohodové houpavé ježdění nabídne aréna až 11 singltrailů, které odpovídají modernímu stylu flow, tedy jejich průběh je velmi plynulý a i začátečník s batůžkem na zádech si užije. Z dalších už čistě bikeparkových tratí stojí za pozornost trať Z-Line, která je rovněž koncipovaná jako zábavný a poměrně vyhlazený sigltrek. Dále trať X-Line, která je sice od předchozích tratí techničtější, takže počítejte i s pasážemi plnými kořenů, kde je potřeba hodit zadek za sedlo, na druhou stranu jde ještě pořád o trať, kterou můžete sjet i na běžném celoodpruženém kole. Zatímco horní pasáž trati je na otevřeném prostranství a vybízí tak k fotografickým zastávkám, druhá polovina tratě je schovaná v lese, kde vás čeká nejedna ostrá zatáčka nebo kamenitý schod. Trať X-Line se svou celkovou délkou 6,8 km patří mezi nejdelší bikeparkové singltraily v Evropě.

Třešničkou na konec je jeden z největších bikeparků v Evropě, kde se pravidelně pořádají i světové závody ve sjezdu. Nemusíte být ale jezdci Světového poháru, abyste si v místním bikeparku zajezdili – i tady kromě jednodušších bikeparkových tratí čekají singltraily, kterými se mohou prohánět všichni. Pro ty, co se rádi nechají vyvézt lanovkou, se v Leogangu nabízí trať Hang Man II, což je příjemná širší cesta s klopenými zatáčkami a terénními vlnami. Ačkoli vede „jen“ z mezistanice, měří úctyhodných 3,2 km. Prodlouženou verzí trati Hang Man II je ze samého vrcholu vedoucí Hang Man I, nicméně od své „sestry“ se liší o stupeň až dva vyšší náročností – najdete na ní jezdivé singlíky po sjezdovce, ale i poměrně technické lesní pasáže – nic pro úplné začátečníky. Další tratí, která může bavit jakéhokoliv bikera, je Flying Gangster – středně obtížná, nicméně žádné velké záludnosti tu nejsou a dá se na ní užít nespočet terénních vln či klopených zatáček na poměrně vyhlazeném povrchu. Paralelně s touto tratí stéká po kopci i trať Světového poháru, tu už ale přenechejte raději profíkům. Leogang je skvělým začátkem i pro děti a začátečníky, u dolní stanice lanovky se totiž nachází cvičný parkur, který nabídne pár vyhlazených pěšinek na trénink zatáček, dřevěné seskoky hned několika velikostí, a to opravdu od toho úplně nejmenšího. A také skok do duchny. Tak jako v zimě fungují ve střediscích dětské výukové parky, i v létě se nabízejí hřišťátka pro malinkaté bikery i bikerky.

Celodenní jízdné do bikeparku:.......................................13 EUR

Celodenní jízdné do bikeparku:...................................35,5 EUR

Celodenní jízdné do bikeparku:...................................... 37 EUR

Zapůjčení sjezdového kola (1 den) + celodenní jízdné:..... 72 EUR Zapůjčení trekkingového kola (1 den):..........................24 EUR

Zapůjčení celoodpruženého (enduro) kola (1 den):...39–49 EUR Zapůjčení sjezdového kola (1 den):......................... 59–79 EUR

Zapůjčení celoodpruženého (enduro) kola (1 den):.... 35 EUR Zapůjčení sjezdového kola (1 den):......................75 až 90 EUR

Vhodné pro: celoodpružená a sjezdová kola, mírně pokročilí i profesionálové

Vhodné pro: celoodpružená a sjezdová kola, začátečníci, mírně pokročilí i profesionálové

Vhodné pro: celoodpružená a sjezdová kola, mírně pokročilí i profesionálové

Dámská mikina Multistretch na zip ve fialovém barevném provedení. Při výrobě mikiny Multistretch byl použit značkový italský materiál společnosti Pontetorto, který ideálně plní požadavky druhé funkční vrstvy. Vnitřní počesaná strana mikiny Multistretch vás příjemně zahřeje při chladnějším počasí.

www.sensor.cz

www.hudy.cz

2 Kč 90

Praktická a pohodlná mikina MERINO MULTISTRETCH 330 vznikla kombinací dvou skvěle se doplňujících materiálů. Vnější část, barevně odlišná od té vnitřní, je vyrobena z Merino vlny, zatímco ta vnitřní z Nano Soft polypropylenu. Merino vlna příjemně zahřeje, reguluje teplotu vašeho těla a také zabraňuje nepříjemnému zápachu. Vnitřní Nano Soft polypropylen dodává mikině potřebnou odolnost a pevnost. Mikina Merino je ideální do chladnějších podmínek, kdy se můžete plně spolehnout na vlastnosti Merino vlny.

Nová běžecká bota s vynikající stabilitou a všestranností využití na různých typech terénu včetně blátivého povrchu. Špička je chráněna obsázkou, podrážka je protiskluzová. Na patě je umístěno praktické poutko pro přichycení k sedáku či batohu. Svršek: prodyšná oděruvzdorná síťovina s integrovaným návlekem Podšívka: protiskluzová síťovina Mezipodešev: MEMlex EVA, stabilizátor proti torzi Podešev: FriXion XF Hmotnost: 600 g (pár vel. 38) Rozsah velikostí: 36–41,5 v EU

Multistretch

www.sensor.cz

LA SPORTIVA Mutant Women

SENSOR

Merino Wool Multistretch

16 Kč 49

SENSOR

17 Kč 95

MAG

Ružomberok – Malino Brdo

FOTO: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

FOTO: TOMÁŠ RUCKÝ

HORSKÁ KOLA BIKEPARK SKOKY FLOW TRAIL

NA MONÍNCI... Neuvěřitelně zábavné odbočky i kvalitní odvodnění. Bikepark na Monínci jde cestou VARIABILITY. Jedno místo si skočíte, ale to samé místo můžete i proklopit, nebo prodrncat po down hillu. Monínec nabízí možnosti kombinace různých jízd. Díky flow trailu se zde mohou projet i začátečníci nebo děti. Pro tento rok bude trať ve spodní části sjezdovky navíc napojena na funline, která slouží v zimě lyžařům. Funline obohatí flow trail o průjezdový tunel, další klopenky a vlnky. Vydejte se letos na Monínec! Vyplatí se to. VÍCE INFORMACÍ O AREÁLU NALEZNETE NA WWW.MONINEC.CZ

BIKE TIME

ŠVÝCARSKÉ MAG

ANEB NA KOLE V

TEXT: PETR SOCHA

KDO JEZDÍ PRAVIDELNĚ DO HOR, COŽ LYŽAŘI, NAŠI ČTENÁŘI, LOGICKY DĚLAJÍ, VELMI PRAVDĚPODOBNĚ JE MILUJE. ZIMNÍ HORY JSOU ÚCHVATNÉ A MOŽNOST KLOUZAT NA LYŽÍCH DOLŮ OPOJNÁ. OVŠEM PODOBNÉ POCITY LZE ZAŽÍVAT I V LÉTĚ – NA KOLE. LYŽAŘSKÁ INFRASTRUKTURA SE OD JARA PŘEORIENTUJE NA BIKERY VŠEHO DRUHU, KTEŘÍ TAK MOHOU OBDIVOVAT HORY Z JINÝCH ÚHLŮ A ZÁROVEŇ SI UŽÍVAT STEJNÝ POHYBOVÝ PRAZÁKLAD JAKO LYŽAŘI – SJEZD. LANOVKA JE VYVEZE VZHŮRU A POTOM JE TO UŽ JEN DOLŮ AŽ TŘEBA K DALŠÍ LANOVCE. NOVÁ CELOODPRUŽENÁ KOLA DOVOLÍ POHODLNĚ PROPLOUVAT PO HORSKÝCH STEZKÁCH, KTERÉ LECKDY V OHROMNÉM ROZSAHU ZPŘÍSTUPŇUJE SÍŤ PŮVODNĚ LYŽAŘSKÝCH LANOVEK. ZRODIL SE NOVÝ FENOMÉN, KTERÝ BY MILOVNÍK HOR NEMĚL MINOUT.

HORYNEJEN V ZIMĚ

GRAUBÜNDENU

ení to samozřejmě žádná horká novinka, sjezdová kola se na horách objevují už roky, ale s časem se postupně rozrůstá jak funkční infrastruktura, tak síť MTB cest. Například v Lenzerheide už mají provozovatelé lanovek v některých letních dnech větší obraty než v zimě. Shrnuto a podtrženo, máme za to, že nazrála doba, kdy se vyplatí do tohoto pojetí cyklistiky skočit po hlavě. A na začátek vám doporučíme právě švýcarský kanton Graubünden, kde jsou krajinné předpoklady pro MTB turistiku a její všelijaké odnože snad ideální. Vydáme se – jak jinak v lyžařském časopisu – po věhlasných lyžařských střediscích.

TOUR DE FRANCE TAKÉ VE ŠVÝCARSKU Letošní slavná Tour povede z části ve Švýcarsku. Peloton se 18. července při své 16. etapě přesune do Bernu, čímž si připomene první návštěvu Tour ve Švýcarsku před 100 lety. Po volném dni v metropoli Švýcarska se pojede důležitá horská pasáž 17. etapy, která vyvrcholí finišem na přehradě Emosson nad Martigny ve Wallisu.

ELEKTROKOLA VE ŠVÝCARSKU A FUNKČNÍ SYSTÉM DOBÍJECÍCH STANIC Ve Švýcarsku je velice rozšířená jízda na elektrokole. A vůbec ho nemusíte vlastnit. V mnoha sportovních obchodech si elektrokolo, a to samozřejmě i horské, můžete půjčit, dobít anebo jen vyměnit baterii, abyste hned mohli pokračovat v krasojízdě.

BIKE HOTELY

PITNÁ VODA PO CESTĚ

JARNÍ, LETNÍ I PODZIMNÍ HORSKÉ SCENÉRIE DOKÁŽOU ZDÁRNĚ KONKUROVAT TĚM ZIMNÍM. ANEBO, LÉPE ŘEČENO, JE MIMOŘÁDNĚ DOBŘE DOPLŇUJÍ

Ve švýcarských horách máte jednu velkou výhodu – nemusíte s sebou vozit velké zásoby tekutin, jelikož pitná voda je obvykle všude kolem. Jen pozor na pastviny, kde kvalitu vody mohou poznamenat stáda skotu.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

Ve Švýcarsku lze využít sítě hotelů vybudované speciálně pro bikery. Co musí tzv. bike hotel umět? Musí disponovat umývárnou kol, dílnou, garáží pro bezpečné uskladnění kol či možností vyprat svým klientům cyklistické oblečení. Snídaňový bufet i večeře musí být vyváženy pro sportovce a v hotelu vám musí být schopni domluvit bikového průvodce.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

BIKE TIME

SAMNAUN –

VLAK JE VELKÝ POMOCNÍK. MIMO JINÉ DOKÁŽE ZAŘÍDIT TO, ŽE MŮŽETE JEZDIT POŘÁD Z KOPCE

ENGADIN – PRŮSMYKY, SINGLTRAILY A TURISTICKÉ CYKLOSTEZKY

V ENGADINU, LYŽAŘSKY PROSLAVENÉM ÚDOLÍ, JEHOŽ HLAVNÍ HVĚZDOU NENÍ NIKDO JINÝ NEŽ SVATÝ MOŘIC, NAJDOU CYKLISTÉ VŠEHO DRUHU SVŮJ MALÝ RÁJ. NAŠLI BYCHOM ŘADU ARGUMENTŮ, KTERÉ BY SEM PŘIVÁBILY JAK SILNIČNÍ CYKLISTY, BIKERY I FREERIDERY… TEXT: IRENA ŠPRINGLOVÁ, PETR SOCHA

Horská kola v kolébce lyžování

Epicentrum silničářů

Engadin je se svými alpskými průsmyky výzvou i pro nejnáročnější silniční cyklisty – etapově či hvězdicově zde můžete zdolat nejslavnější sedla alpského trojzemí! Již pouhé názvy horských průsmyků vzbuzují v myslích nadšených silničních cyklistů vzrušující pocity. Každé šlápnutí do pedálů nezlomné borce přibližuje k jejich snu v podobě věhlasného alpského sedla s nezapomenutelnými výhledy i hrdým pocitem fyzického zadostiučinění. Ryzími cyklistickými výzvami tohoto švýcarsko-italsko-rakouského pomezí jsou Malojapass (1 815 m n. m.), Berninapass (2 323 m), Forcola di Livigno (2  315 m), Offenpass (2 149 m n. m.), Reschenpass (1 513 m), Umbrailpass (2 498 m) a především Passo di Stelvio (2 758 m) s vyhlídkou na ledovce Ortleru (3 905 m), nejvyšší vrchol někdejšího Rakouska-Uherska.

Engadinem po Innské cyklostezce

I dlouhatánská Innská cyklostezka začíná právě zde – v průsmyku Majolapass (1 815 m). Poté, co se proplete celým Engadinem, vstoupí do rakouské spolkové země Tyrolsko, protne Horní Rakousko, aby u soutoku s Dunajem, v bavorském Pasově (302 m), dosáhla po 530 kilometrech svého cíle.

Engadin a okolí Svatého Mořice obzvlášť poskytuje bikerům jedinečné pole – 400 km značených tras vede často místy s dokonalými výhledy na panoramata, která patří k nejkrásnějším v celých Alpách. Můžete se vydat ve svých lyžařských stopách na vrchol Piz Nair, odkud z výšky 3 000 m stékají nejen sjezdovky, ale i nekonečné traily. S pomocí vlaku se můžete nechat vyvézt na průsmyk Bernina, odkud lze sjíždět po horských stezkách nazpět do Svatého Mořice, nebo na opačnou do italského Poschiava. Na kole se můžete vydat tratí slavného běžkařského závodu Engadin Marathon nebo prostě prozkoumávat boční zapomenutá údolí tohoto unikátního kraje.

ENGADIN NABÍZÍ VELMI PESTRÝ TERÉN OD STINNÝCH ÚDOLÍ PO VYPRAHLÉ HORSKÉ HŘEBENY

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

MAG

BEZCELNÍ OÁZA SILVRETTY

SAMNAUN, LYŽAŘSKY SPOJENÉ S RAKOUSKÝM ISCHGLEM, TVOŘÍ OHROMNOU HORSKOU SILVRETTA ARENU. V ZIMĚ JE TU 250 KM SJEZDOVEK, ALE ANI V LÉTĚ SE TU HOSTÉ NENUDÍ. KROMĚ PĚŠÍ TURISTIKY SE TU DO POPŘEDÍ DOSTÁVÁ I HORSKÉ KOLO. TEXT: KATEŘINA SOCHOVÁ

Momentálně je v aréně jak na švýcarské, tak na rakouské straně značeno na 80 km bikových tratí. A s kartou hosta, kterou dostanou všichni ubytovaní v Samnaun, jsou v létě lanovky i s přepravou kol zdarma. Volný vstup je s kartou zaručen i do obecního wellnessu Alpenquell Erlebnisbad, což po náročném cyklo dnu jistě každý ocení. V létě je v areálu Silvretta Arena Ischgl Samnaun v provozu 5 lanovek: dvoupatrová lanovka Twinliner ze Samnaun, šesti- a čtyřsedačkové lanovky Alp Trider Sattelbahn, resp. Flimsattelbahn na švýcarské straně areálu a kabinková lanovka Silvrettabahn z rakouského Ischglu a 4sedačka Flimjochbahn spojující Idalp se švýcarskými hranicemi. Všechny samozřejmě přepravují kola. A u jejich horních stanic čeká hned několik speciálních tratí, které jsme pro vás vyzkoušeli.

Flow-Trail Alp Trida Sattel – Alp Trida

Dvoupatrovou kabinkou vyjíždíme z údolní stanice Samnaun-Ravaisch do sedla Alp Trida Sattel (2 488 m). Tam začíná náš první flowtrail, pěšinka postavená pro potřeby bikerů, kteří milují technickou jízdu z kopce. Flow je v moderní horské cyklistice pojem, který značí jízdu bez potřeby šlapat díky vhodně zvolenému sklonu a gravitaci. Biker tak po stezce „steče“ dolů, aniž by ho to stálo výraznější svalové úsilí (vyjma brzdících dlaní). Ke správnému toku přispívají i vhodně koncipované terénní prvky jako hupy či klopené začátky, které pokročilý biker využije k získání další dopředné energie… Tato trasa dlouhá 2,6 km s výškovým rozdílem 230 metrů je označena jako lehká a pro začátečníky. No žádný profík nejsem, ale jako pohodička pro začátečníky mi trail úplně nepřipadal. Možná proto, že trať postavil downhillový závodník světové třídy Claudio Caluori. Chce to se přinejmenším trochu rozjezdit, aby si to člověk naplno užil.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

TRAIL ALP TRIDA – LARET – SAMNAUN RAVAISCH PLNĚ ZAMĚSTNÁ ZAČÁTEČNÍKY I POKROČILÉ – ZÁLEŽÍ, JAK SI TO KDO PUSTÍ

Kromě houpavého profilu tratě a ostrých technických zatáček může na cestě široké jen několik málo desítek centimetrů čekat překvapení v podobě rovněž několika desítek centimetrů širokého kravského lejna. Krávy se tu v horských výšinách, kde se ještě zelená tráva, pasou naprosto nerušeně a na nějaké bikery samozřejmě vůbec neberou ohledy. Když se plně koncentrujete na technickou trať, ruce na brzdách, oči na stopkách, kravské lejno je v ten moment jen detail. Ovšem potom se vám stane velmi blízkým společníkem na celý zbytek dne… Tento krátký trail lze dobře kombinovat s nově postavenou tratí Alp Trida Enduro Trail.

první enduro trail Silvretta Areny. Je značen jako středně náročný a na délce 3,8 km klesá o téměř 500 metrů. Trať je postavená tak, aby si na ní zábavu užili i náhodně projíždějící bikeři, nejsou na ní žádné skoky, enormně technické pasáže ani kořeny. A hlavně ji 100% ručně, prý aby bylo přírodě učiněno za dost, postavila opět světová špička Claudio Caluori. Pokud byste se z Viderjochu vydali dál na Greitspitz a Salaaser Kopf a z něj se spustili zpět na Alp Trider Sattel, uvidíte po cestě zajímavý útvar – sádrovcové díry, které připomínají měsíční krajinu.

Enduro-Trail Viderjoch – Alp Trida

Tento šestikilometrový trail jedeme jako poslední a vlastně je to moc hezký způsob návratu z hor. Dohromady s trailem z Viderjochu jde o nejdelší sjezd měřící kolem 10 kilometrů. Krajina

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Lanovkou z Alp Trida vyjíždíme na hraniční sedlo Viderjoch ve výšce 2 732 m, kde začíná tento

V ZIMĚ PRÁVĚ TUDY JEZDÍ LYŽAŘI…

Freeride-trail Alp Trida – Laret – Samnaun Ravaisch

níže už není tak nelítostná a kamenitá, čím dále je zelenější a rozkvetlejší. Než stezka odbočí z širší cesty, aby se klikatila dolů v ostrých zatáčkách na Unteralp, stojí za pozornost Alpstein, jeden z největších bludných kamenů ve Švýcarsku. Podle místní legendy ho sem přinesla čarodějnice, pragmatici ale tvrdí, že ho sem dotlačil ledovec. Tak si vyberte. Od Alpsteinu se již jede mírnějšími zatáčkami, ale stále za svižného klesání až do Samnaun-Laret, odkud se zpět k údolní stanici lanovky dojede asi dva kilometry lehkým stoupáním po luční cyklostezce. U spodní stanice lanovky lze umýt kolo. A před tím, než opustíte Samnaun, nezapomeňte nakoupit bezcelní suvenýry a benzín!

TIP NA UBYTOVÁNÍ HOTEL CHASA MONTANA HOTEL & SPA Čtyřhvězdičkový Superior hotel položený v srdci bezcelní zóny Samnaun v nadmořské výšce 1 850 m n. m. dýchá klidnou atmosférou a šarmem alpského chaletu. Interiér dotváří všudypřítomné dřevěné prvky z místní borovice limby. Chloubou hotelu je v roce 2012 kompletně zrekonstruované wellness a lázeňské centrum Montana Spa. Zde se nacházejí bazény vč. venkovního slaného, který je celoročně vyhříván. Slaná voda více nadnáší, což přináší účinnější relaxaci, kterou ještě umocňují výhledy na okolní hory. Najdete tu i vířivku v jeskyni nebo třeba bazénový bar, v saunovém světě je pak sedm různých saun, z nichž je jedna výhradně pro ženy. Za zmínku stojí hotelová gastronomie, jedna z hotelových restaurací, Gourmetstübli La Miranda, se pyšní michelinskou hvězdou a 15 body Gault Millau 2015. Hoteloví hosté si mohou v Zegg Sport und Mode zdarma vypůjčit horské kolo nebo elektrokolo, rocky mountain bike pak za snížený poplatek. Zdarma pak mohou využít hotelovou mycí stanici na kola, dílnu a garáž.

FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ – SNOW

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

BIKE TIME

MAG

KOZY MAJÍ SNĚM

10 000 výškových metrů dobrodružství

Kdo má rád výzvy, může zkusit i jednu speciální – značenou trať, která počítá s devíti lanovkami nahoru a dolů s celkem 10 000 výškovými metry na nejrůznějších singletrecích. Sportovní bikeři zvládnou tuto túru za jeden den, pro ostatní je ale lepší si ji rozdělit do dvou, aby zbylo dost času na okolní krajinu a posezení v milých horských chatách.

The Alps Trail

O STAVBU A ÚDRŽBU CYKLISTICKÝCH TRAILŮ SE V DAVOSU STARÁ TÝM SEDMI LIDÍ

DAVOS –

TEXT: KATEŘINA SOCHOVÁ

SEN, NEBO SKUTEČNOST? JESTLI JE OVŠEM VE ŠVÝCARSKÉ HORSKÉ CYKLISTICE NĚJAKÉ MÍSTO SKUTEČNÝM POJMEM, PAK JE TO DAVOS. KDO HO ZNÁ Z LYŽOVÁNÍ, POCHOPÍ – Z VYSOCE POLOŽENÉHO PLATÓ, KDE LEŽÍ, LZE PUTOVAT DO PĚTI LYŽAŘSKÝCH STŘEDISEK. NA KOLE JSTE SAMOZŘEJMĚ ZÁSADNĚ MOBILNĚJŠÍ, TAKŽE KDYŽ SE SPOJÍ MOŽNOSTI KOLA S HORSKOU PŘEPRAVNÍ INFRASTRUKTUROU DAVOSU, VZNIKÁ OHROMNÉ POLE NA VŠEMOŽNÉ CYKLISTICKÉ HRY. Davos Klosters a údolí Prättigau protíná na 1 500 kilometrů singletrailů, čímž se tato oblast řadí na špičku horské cyklistiky v Alpách. O trasy se stará tzv. Trail Crew, parta sedmi lidí, která má jediný úkol: projíždět značené trasy pro horská kola a nepřetržitě se starat o jejich údržbu a značení, případně budovat tratě nové. I proto je kvalita bikerského požitku v Davosu taková, jaká je – maximální!

Lanovky zdarma

Trasy jsou téměř vždy okružní a je možné tedy absolvovat na kole i výjezd. Proč se ale zničit už cestou nahoru, když leckde jezdí lanovky? Pokud jste v Davosu nebo v Klosters ubytovaní, máte lanovky zdarma a za kolo zaplatíte 5 CHF za jednu jízdu nebo 10 CHF za celodenní permanentku. Tento poplatek nemusíte platit v případě, že jste ubytovaní v partnerském bike hotelu.

A další lahůdka: trať vedoucí z Jakobshornu přes Sertig a Monstein až do Filisuru nese označení epictrail. Celosvětově se tak označují trasy pro horská kola, které jsou krajinově bohaté, velmi náročné na techniku a kondici, měří alepsoň 32 km a z 80 procent vedou po singletrailech. Davos Klosters získal toto ocenění pro Alps Trail jako první středisko v Alpách.

Pischa – Flüelatal

Samozřejmě jsme tam na kolo museli nasednout i my. První brzce ranní trasa v Davosu nám začíná tranzitem na parkoviště k restauraci Jakob Fopp pod Flüelapass. Odtamtud se pak jede pořád s kopce zpět do Davosu. Je to romantika umocněná tím, že na cestě nepotkáme ani nohu – jen všudypřítomné krávy. Podél horského potoka sjíždíme zpočátku opatrně po levé straně údolí. Kamenitá cesta, která se stará o jemný přísun efedrinu, se později mění na hladký singletrack. Ranní vyjížďka má svoje nepopiratelné kouzlo a je to rozhodně důvod, proč si přivstat. Přes den, ostatně jako na jiných oblíbených výletních trasách, se zaplní pěšími i bikery. Zanedlouho jsme dole v Davosu a pokračujeme.

Parsenn – Strelapass – Davos

Jak asi poznáváte, vede tato okružní túra zejména lyžařským areálem Parsenn. My jsme si z 33kilometrové délky vybrali úsek od stanice lanovky Weissfluhjoch směrem na průsmyk

Rinerhorn – Sertigtal

Klosters – Alp Garfiun

Další den vyrážíme směr Klosters, kde se napojujeme na pohodovou túru na úpatí Monbiel. Po lesní cestě a mýtinami podél řeky Landquart přijíždíme až na horský statek Alp Garfiun, který obklopují zvedající se vrcholky hor. Je doporučeníhodné se tu zastavit na občerstvení, dělají tu výborné domácí koláče a maso grilují přímo na terase. Naše cyklotúra pak vede zpět do Klosters lesní cestou po druhé straně údolí. Celkově měří 19 kilometrů a není nikterak náročná a dramatická, s výjimkou několika málo úseků a průjezdem kravským stádem. Do odjezdu vlaku z Klosters do Davosu zbývá asi 20 minut, a tak v pohodě stíháme umýt kola – myčka je hned u nádraží při ústí freeridové arény Gotschna Freeride. S Davosem se loučíme obědem, na který si ještě vyjíždíme na konec údolí Dischmatal do vyhlášené restaurace Teufi. Kromě výborného jídla tu dělají vynikající domácí likéry z různých alpských bylin a plodů.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Z Davosu města se svižně přesouváme údolím po krásné, ale v kontextu našeho výletu trochu nudné cyklostezce k lanovce na Rinerhorn, kterou se vyvezeme do 2 050 metrů. Je už po poledni, vynecháváme zdejší velkorestauraci a vydáváme se po „sdílené stezce“ úbočím do postranního údolí Sertigtal. Úzká lesní cesta ve svahu celkově mírně klesá, rozhodně ale

není nudná a míru našeho pozitivního stresu úspěšně drží na nastaveném limitu. Občas je nutno přejet zařízlý potok, vyjet strmější pasáž, zlomit kolo v ostré zatáčce anebo projet vrátky ohrady. Klesáme do pásma lesa a sjezd občas narušují jen chodci, které je třeba džentlmensky předjet. Kýžené finále obstará dlouho očekávaná restaurace. Posilníme se – beze spěchu – opečenými rösti a domácí klobásou a po druhé straně údolí pokračujeme opět horskou stezkou, jejíž třešničkou je krátký visutý most nad soutěskou, zpět do Davosu. Slunečný den končíme posezením u piva u Davosersee. Máme najeto přes padesát horských kilometrů, které dost cítíme, takže si už nedočkavě myslíme na hotelovou saunu s výhledem na hory.

SDÍLENÉ STEZKY Graubündenské trasy pro horská kola, zvláště v Davosu, vedou z velké části po pěších trasách, přičemž pěší turisté mají přednost. Ve Švýcarsku to funguje dobře. Dobrým tipem je mít na kole miniaturní kravský zvoneček, který má u turistů předejít infarktu z leknutí tím, že je již z dálky upozorní na blížící se bikery. Pěší pak stačí hezky pozdravit a poděkovat jim a sdílení stezek je naprosto bezproblémové.

GOTSCHNA FREERIDE Tento horský trail je cosi jako snowpark pro lyžaře, je konstruován pro zkušené freeridery nejlépe na speciálních sjezdových kolech. Sjezd naplněný skoky a překážkami je dlouhý 6 kilometrů, z nichž 800 metrů vede po dřevěných lávkách. Začátek se nachází u horní stanice lanovky Gotschnabahn, která vede přímo od stanice vlaku v Klosters, kde je rovněž velké parkoviště. Na trati je umístěno přes 200 prvků, jako jsou ostré zatáčky, skoky a vlny, které provázejí freeridery mírným klesáním s cílem udržet konstantní rychlost bez šlapání. Technicky zdatní jezdci mohou vyzkoušet odvahu v 50 klopených zatáčkách a projet je bez brzdění. Pro ty nejlepší jsou pak určeny kombinace vysokých skoků, vln a dokonce kolmých zatáček. U některých překážek na trati si lze vybrat ze tří variant obtížnosti.

FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ – SNOW

Strelapass. Kdo to tu zná z lyžování, bude se cítit jako doma. Po opuštění modré sjezdovky se cesta vzdušně zařízne do strmého suťoviště a do průsmyku Strelapass se protáhne skalní galerií. Chce to raději moc nepřemýšlet, co by bylo kdyby… Při podobné zábavě je ale samozřejmé, že projíždíte mnoho úseků, kde se prostě nesmí spadnout. Ostatně, napětí je zdrojem přímo úměrné pozdější radosti. Výhledy jsou úchvatné. Krávy nám poslušně ustupují, ale i ony přilévají trochu paliva do plamene zažívaného dobrodružství. Na Strelapassu v horské restauraci dobíjíme energii ve formě polední kávy a obrovského domácího ovocného koláče. Zvlášť ten višňový neměl chybu. Meditace na horské terase dopoledních hor se určitě dá porovnat s podobnou zimní siestou. I kvůli této samotné chvilce u kafe se vyplatí podobný výlet absolvovat – ostatně podobnou pohodu zažijeme v Davosu ještě vícekrát. Ze Strelapassu se pouštíme dolů po široké příjezdové cestě na Schatzalp, kde na nás dýchne atmosféra začátku minulého století, kdy se do Davosu jezdilo na léčebné pobyty. Půvabné sanatorium dnes sloužící coby romantický horský hotel už sice trochu nahlodal zub času, přesto je jeho atmosféra jedinečná, stejně jako tamní výhledy na Davos a okolní hory. K Schatzalpu patří i samostatný lyžařský areálek, který si zakládá na pomalé jízdě. Tady se prostě nikam nespěchá.

KLENUTÉ PŘEJEZDY DO KRAVSKÝCH OHRAD JSOU PRO CYKLISTY PRVKEM JAK FUNKČNÍM, TAK ZÁBAVNÝM

TIP NA UBYTOVÁNÍ HOTEL KESSLER'S KULM Zrekonstruovaný tříhvězdičkový hotel leží v části Davos Wolfgang. Současný pan domácí Kessler je již čtvrtou generací rodiny Kesslerů, která pečuje o hosty. Citlivě moderně zařízené pokoje jsou útulné a několikachodové večeře jsou gastronomickým zážitkem. Po sportu ocení většina hostů zcela novou prosklenou saunu v posledním patře hotelu, odkud se naskýtá nerušený výhled na okolní hory.

VISUTÝ MOST NAD DAVOSEM COBY PIKANTNÍ KOŘENÍ SPORTOVNÍHO ZÁŽITKU

MAG

TURISTICKÝ REGION

JUNGFRAU TURISTICKÝ RÁJ JUNGFRAU SE NACHÁZÍ V CENTRU BERNSKÝCH ALP, NAD MĚSTEČKEM INTERLAKEN, THUNSKÝM A BRIENZSKÝM JEZEREM, NA ÚPATÍ SVĚTOZNÁMÉ HORSKÉ TROJICE EIGER, MÖNCH A JUNGFRAU. SEVERNÍ STĚNA EIGERU SE ŘADÍ K NEJDELŠÍM A NEJNÁROČNĚJŠÍM LEZECKÝM STĚNÁM V ALPÁCH A JE SNEM MNOHÝCH HOROLEZCŮ. eleznice a lanovky Jungfrau vás z nádraží Interlaken Ost dovezou přes Grindelwald či Lauterbrunnen a Wengen do turistické oblasti Kleine Scheidegg s panoramatickými vyhlídkami

na Bernské Alpy. Jedinečný zážitek představuje výlet horskou zubačkou na Jungfraujoch – Top of Europe s nejvýše položeným nádražím v Evropě ve výšce 3 454 metrů. K dalším

výletním horám, na které se dostanete se železnicemi a lanovkami Jungfrau, patří First, Schynige Platte a Harder Kulm. Region Jungfrau nabízí neomezené možnosti všem milovníkům přírody a aktivním návštěvníkům. 500 km značených turistických stezek vám umožní rozmanité túry ve vysokohorské krajině na úpatí hor Eiger, Mönch a Jungfrau. Trekking po ledovci či četné naučné stezky jako Jungfrau Eiger Walk (o úspěších a tragédiích horolezců na severní stěně Eigeru), Eiger Trail přímo pod severní stěnou Eigeru, Lauberhorn Trail (podél trasy, na níž se každý rok v polovině ledna pořádá Světový pohár ve sjezdovém lyžování), Marathon Trail (podél trasy, na níž se každý rok v září koná nejtěžší maraton v Alpách, Jungfrau Marathon) nebo naučná stezka o svištích vám přinesou nezapomenutelné zážitky. V oblasti Firstu vám stoupne hladina adrenalinu během 800 m dlouhého letu na laně rychlostí 84 km/h s atrakcí nazvanou „First

NOVINKY NA LETNÍ SEZÓNU 2016

Flyer“ či při jízdě na nových motokárách Mountain Cart ze stanice Schreckfeld do stanice Bort nebo na terénních koloběžkách ze stanice Bort do Grindelwaldu. Klid přírody a hor si užijete na procházce k jezeru Bachalp (zhruba hodinu chůze od horní stanice gondoly na Firstu). Turistickou klasiku představuje přibližně 6hodinová túra z Schynige Platte přes Faulhorn na First. Po cestě se vám naskytnou dechberoucí výhledy na Thunské a Brienzské jezero, trojici hor Eiger, Mönch a Jungfrau a sedlo Jungfraujoch – Top of Europe. Novinkou je též First Cliff Walk, okruh okolo skal zdarma s vyhlídkovou plošinou a visutým mostem na horní stanici lanovky Firstu s jedinečnými panoramatickými výhledy. Během dovolené v Interlakenu a Jungfrau Regionu nelze vynechat výlet na Jungfraujoch – Top of Europe, sedlo položené mezi horami Mönch a Jungfrau. Na nejvýše položené nádraží v Evropě se dostanete zubačkou ze stanice Kleine Scheidegg nebo Eigergletscher, odkud vlak pokračuje 7km tunelem až na

sedlo. Železnice Jungfraubahn slavila 1. srpna 2012 stoleté výročí. Na sedle Jungfrajoch – Top of Europe je možné mimo procházky na ledovci Aletschgletscher, jenž je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO, též 360° pohled na horský a ledovcový svět z vyhlídkové terasy Sphinx ve výšce 3 571 metrů či Plateau a návštěva atrakce Alpine Sensation o historii a stavbě železnice Jungfraubahn. V ledovcovém paláci, 30 metrů pod povrchem ledovce, vás okouzlí sochy vytesané z ledu. V ledovcových restauracích můžete ochutnat místní speciality a ledovcovou whisky z pivovaru Rugenbräu v Interlakenu, jež dozrává v dubových sudech na Jungfraujochu – Top of Europe. Zážitek představuje též Lindt Swiss Chocolate Heaven, nejvýše položený obchod čokoládovny Lindt na světě, jenž vám přiblíží výrobu čokolády. Je-li pěkné počasí, můžete si v Snow Fun Parku za menší příplatek zalyžovat na ledovci nebo se svézt na kladce na laně přes ledovcové trhliny.

Mountain Cart na Firstu Mezi stanicemi Schreckfeld a Bort se můžete od července 2016 projet na horských motokárách Mountain cart na nové 3,5 km dlouhé trase. Motokáry se pronajímají u stanice gondolové lanovky. First Cliff Walk na Firstu U horní stanice gondolové lanovky na Firstu se nachází nový bezplatný okruh okolo skal s visutým mostem a vyhlídkovou plošinou, jež umožňuje nezapomenutelný výhled na severní stěnu Eigeru, Kleine Scheidegg a ledovcovou vesničku Grindelwald. Večerní jízdy na Harder Kulm na 1 322 m n. m. Eiger, Mönch, Jungfrau a středisko Interlaken s Thunským a Brienzským jezerem můžete obdivovat z výhledové plošiny „Zwei-Seen-Steg“, můstku mezi dvěma jezery na hoře Harder Kulm též večer. V nádhérné atmosféře při západu slunce si můžete vychutnat švýcarské speciality v horské restauraci. Poslední lanovka jede do Interlakenu v 21.40 hodin.

MALINÔ BRDO MAG

NEJEN BIKEŘI VÍTÁNI MALINÔ BRDO NENÍ V LÉTĚ JEN KOPCEM PRO BIKERY. NAJDETE TU I LANOVÉ CENTRUM VČETNĚ PŘEJEZDU PŘES VODNÍ NÁDRŽ, LODIČKY, HORSKÉ KÁRY, KOLOBĚŽKY NEBO VODNÍ ZORBING. TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

alinô Brdo, známé lyžařské centrum Velké Fatry, dělí od centra města Ružomberok pouhý kilometr. V létě láká horské cyklisty, ale nejen je. Hned u příjezdu k bikeparku zaujme vodní nádrž, v níž se dá koupat. Samotný bikepark Malinô Brdo nabízí překvapivě technické tratě. Troufnu si říct, že trať, která je tu značená jako modrá, by v Čechách byla značená jako červená. Ale po opatrném začátku jsme se „do toho“ dostali a nakonec si ho i velmi oblíbili.

Vděčný bikerský Blizzard

Osobně se mi nejvíce líbila druhá modrá trať Bllizard, v mapce označená jako endurová trasa a měřící přes 4 km. Na této trati se střídají všechny typy povrchu – od rychlého flow na začátku přes kameny, kořeny až po užší i širší lávky, vše na užším singlíku, takže žádná dálnice. I přes to, že trať je poměrně technická, dá se jet relativně rychle – zejména pokud ji jedete už podruhé nebo potřetí.

CO SE DÁ NA MALINĚ BRDU PODNIKNOUT KROMĚ BAJKOVÁNÍ? Káry Káry můžete v bikeparcích vidět čím dál častěji – zde jsou takové, jaké najdete i u nás třeba ve Špindlerově Mlýně. Kdo je ještě nezkusil, jde

o pohodové sedátko na třech kolech s brzdami, jaké znáte u kola. Na Malině Brdu si takový stroj můžete zapůjčit u dolní stanice lanovky, kde vám káru i naloží na kabinkovou lanovku, takže se o nic nemusíte starat. Jedna jízda na horské káře s vývozem lanovkou nahoru na 1 hodinu vyjde na 15 eur. Na kárách se spustíte dolů po zelené trati, tedy na opačnou stranu, než jsou tratě bikeparkové. Zvolit můžete buď cestu asfaltovou, nebo šotolinu. Zatímco šotolinová cesta je zábavná svým terénem, na asfaltové zas dosáhnete pořádné rychlosti. Nevěříte? Věřte!

Horské koloběžky

I koloběžky si můžete půjčit u dolní stanice lanovky v hlavní půjčovně kol. Na rozdíl od běžných koloběžek, tyto mají odpruženou přední vidli, takže zvládají i lehký terén. Nejvhodnější je zelená trasa. Jedna jízda za použití lanovky na 1 hodinu vyjde na 9 eur. Po cestě buďte připravení na všechno, třeba i na to, že budete muset dát přednost stádu koziček.

Turistika

Kdo není zdatný turista, uvítá pohodlný vývoz kabinkovou lanovkou do rozhledových výšin. Od výstupu lanovky se můžete vydat až na vrchol Malinô Brdo, odkud je výhled opravdu krásný. Na kratší procházku jděte na Haliny – vyhlídku, na kterou vás ukazatele nasměrují hned po výstupu z lanovky. Už za tři minuty se

dostáváte k první vyhlídce, odkud máte Malinô Brdo jak na dlani. Pěší výlet můžete zakončit v Čutkovské dolině a povečeřet v Kolibě u dobrého pastýře, kde vám připraví klasické slovenské speciality.

Tarzanie a zipline

Rovněž pár desítek metrů od nástupu na lanovku se nachází i lanový park, který se rozkládá ve dvou lesích oddělených od sebe vodní nádrží. Právě přes tuto vodní nádrž vede tzv. Zipline, neboli přejezd na laně v sedáku. Tarzanie se Zipline stojí na osobu 13 eur, ale můžete si dát i samotnou Zipline za 8 eur.

Vodní zorbing

Dvě slečny vás šoupnou do nafukovací koule a na provázku si pěkně hlídají, abyste se jim ve vodě nikam „neodkutáleli“. více na:

www.skipark.sk

ŠPINDLERŮV MLÝN

HORSKÁ LETNÍ DESTINACE S BOHATÝM VYŽITÍM PRO CELOU RODINU

V LÉTĚ

MAG

tak i pro vyznavače adrenalinu. Svou dovolenou můžete zpestřit také projížďkou na loďce nebo Stand Up Paddleboardu a prohlédnout si Špindlerův Mlýn z vodní hladiny.

Naučné stezky a nejvýše položené letteringové hřiště v Čechách

NEJVĚTŠÍ KRKONOŠSKÉ STŘEDISKO ŠPINDLERŮV MLÝN NENÍ JEN IDEÁLNÍM MÍSTEM PRO ZIMNÍ DOVOLENOU, S PŘÁTELI I CELOU RODINOU SI TU UŽIJETE I V LÉTĚ. REZERVUJTE SI TERMÍN POBYTU JIŽ NYNÍ A TĚŠTE SE NA ŠIROKOU PALETU SPORTOVNÍHO VYŽITÍ. LETNÍ ŠPINDLERŮV MLÝN NEJSOU TOTIŽ JEN CYKLOTRASY A TURISTICKÉ STEZKY, ČEKÁ VÁS TU SPOUSTA ZÁBAVY, ADRENALIN, UNIKÁTNÍ ATRAKCE PRO DĚTI, BÁJEČNÉ JÍDLO I PRVOTŘÍDNÍ SERVIS. eprve čtvrtou plnohodnotnou letní sezónu zažije v letošním roce Skiareál Špindlerův Mlýn. Dříve fungovaly lanovky v létě v největším krkonošském středisku jen jako přibližovadlo na hřebenové túry, nyní nabízí areál širokou škálu vyžití pro dospělé i děti. „Každé letní prázdniny se počet návštěvníků ve Špindlu zvyšuje. Sníh je na horách jen pár měsíců v roce, neustále se tak snažíme rozšiřovat nabídku letních aktivit a vyplácí se to," uvedl ředitel Skiareálu Špindlerův Mlýn Čeněk Jílek. V letním provozu bude letos poprvé nová šestimístná lanovka s bublinou proti nepříznivému počasí ve Svatém Petru. Letní aktivity tu byly za poslední dvě sezóny kvůli výstavbě lanovky omezené, letos bude již Svatý Petr ve stoprocentním provozu.

Cyklotrasy, túry i terénní tříkolky

Špindlerův Mlýn je vyhledávaným místem mnoha pěších turistů a cyklistů. V současnosti tu můžete projet na kole 94 kilometrů cyklotras. Vyzkoušet můžete i novou pětadvacetikilometrovou cyklostezku vedoucí do Herlíkovic. Hřebenové túry vás pak provedou Labským dolem, přes Výrovku či Luční boudu až na Sněžku. Pokud dáváte přednost většímu adrenalinu, vyzkoušejte terénní tříkolky. Jsou dobře ovladatelné a svou perfektní stabilitou přinášejí na sjezdovkách nevšední a zároveň bezpečný zážitek jak pro rodiče s dětmi,

Plánujete dovolenou s dětmi? Špindlerův Mlýn nabízí čtyři naučné stezky vedoucí úbočím Medvědína a z Plání do Svatého Petra. Stačí vyjet lanovkou a užít si procházku plnou zábavy, kvízů a úkolů, kde se cestou navíc dozvíte mnoho zajímavostí o Krkonoších. Na konci na děti vždy čeká odměna za správné odpovědi. Naučné stezky se rozkládají téměř na třiceti kilometrech. Některé z nich jsou dokonce přístupné i pro pěší s kočárky a vozíčkáře. Děti nepochybně ocení i dětská hřiště přímo na vrcholcích Krkonoš. Za návštěvu stojí zejména první české letteringové hřiště na Medvědíně, které je postaveno z obřích 3D písmen. Rozkládá se v nadmořské výšce 1 235 metrů, takže nabízí skutečně nádherný výhled.

Špindl Bike Park, Sky Dive i jóga na hřebenech hor

Oblíbený Špindl Bike Park ve Svatém Petru, jehož tvůrcem je ikona českého downhillu Michal Maroši, měl kvůli výstavbě lanovky a zasněžování poslední dvě sezóny omezený provoz. Letos se již však můžete těšit na sedm tratí různých obtížností. Park je vhodný pro zkušené bikery i úplné začátečníky. Novinkou letošního léta bude zbrusu nová trať pod lanovkou. Letní Špindl nabízí i kvalitní antukové tenisové kurty, Nordic walking, dětskou atrakci Sky Dive na Medvědíně, zahrát si můžete volejbal nebo si dokonce zacvičit na hřebenech hor jógu. Novinkou letošního léta bude Summer Tubing. Ani v létě nebude chybět ve Špindlu celá řada sportovních a kulturních akcí, které příjemně zpestří váš pobyt.

www.skiareal.cz

www.HedvabnaStezka.cz nejčtenější cestovatelský portál v ČR Na webu HedvabnaStezka.cz najdete obrovské množství aktuálních informací ze všech kontinentů.

ONLINE PRŮVODCE všemi zeměmi světa. 109 z nich bylo již v tomto roce aktualizováno, na dalších aktivně pracujeme. Praktické informace, ceny, doprava, bezpečnost, zdravotní problematika. Cestopisy a reportáže českých cestovatelů z každé země.

VĚCNÉ DISKUSE o cestování ve všech regionech světa. Co nenajdete v online průvodci, na to vám v diskusi rychle odpoví někdo, kdo dobře zná zemi, kam se chystáte, nebo tam i žije. Diskuse jsou věcné, urážky a spamy netolerujeme. Většina diskusních fór věnovaných jednotlivým zemím má své moderátory - zkušené cestovatele, kteří hlídají, aby každý dotaz měl odpověď. Nedávno jsme také diskuse zpřehlednili.

NOVINKY Z CESTOVNÍCH KANCELÁŘÍ Divili byste se, co všechno dokážou cestovky vymyslet a kam všude se s nimi můžete podívat. Často do míst a na aktivity, kam byste se sami nedostali nebo by vás to vyšlo pěkně draho. Cestovek také stále přibývá, a proto přinášíme nekomerční tipy na to nejzajímavější, co nabízí.

KAŽDÝ DEN NOVÝ ČLÁNEK Nebudete přece v práci pořád pracovat ;) Když si přečtete po ránu, po obědě nebo odpoledne zajímavý článek o nějakém krásném místě, získáte novou energii a inspiraci a vaše produktivita stoupne. Proto HedvabnouStezku.cz doporučuje 9 ze 10 zaměstnavatelů.

KVALITNÍ A PŮVODNÍ ČLÁNKY pro inspiraci na cesty Články pro nás připravují ti nejlepší cestovatelé a fotografové, dobrodruzi a odborníci na konkrétní země. Autory a články pečlivě vybíráme, nepatříme mezi weby, kam může každý napsat cokoliv, a podle toho to pak vypadá.

ROZHOVORY, SOUTĚŽE, AKTUALITY, KALENDÁŘ CESTOVATELSKÝCH AKCÍ a mnoho dalšího...

SPOLUCESTUJÍCÍ A CESTOVATELSKÁ SEZNAMKA Za těch 8 let, co HedvabnaStezka.cz existuje si už na ní přes 1000 lidí našlo nové, stejně naladěné kamarády či partnery. Mnohým partnerství vydrželo a děti některých z nich slaví letos 7. narozeniny.

Neprodáváme zájezdy, letenky ani ubytování. Proto u nás najdete nezaujaté a nekomerční informace.

POZNEJTE SVĚT, JAKÝ OPRAVDU JE!

FOTO: THE GAP COACHING SCHÖCKL TRAIL AREA

BIKE TIME

SCHÖCKL

I HISTORICKÉ MĚSTO ŠTÝRSKÝ HRADEC, PLNÉ BAROKNÍCH BUDOV S ČERVENÝMI STŘECHAMI A IDYLICKÝMI DVORKY, KDE SE SNOUBÍ UMĚNÍ, JIŽANSKÝ DUCH A MODERNÍ ŽIVOTNÍ STYL, JE MALÝM BIKERSKÝM RÁJEM. JEHO DOMOVSKÝ KOPEC SCHÖCKL MÁ TOTIŽ VÝRAZNĚ ALPSKÝ CHARAKTER. edna velká mountainbiková hora Schöckl má pro každého bikera něco. Nástupním místem může být jak Graz, tak obce Stattegg, St. Radegund in Weinitzen, Kumberg nebo Weiz. Kolem celé hory vede 35 km dlouhá okružní trasa pro horská kola. V r. 2003 se na Schöcklu konalo mistrovství Evropy ve sjezdu, které zde zanechalo špičkovou sjezdovou trasu o délce 3,9 km. Tu doplňuje pohodovější singltrail (4,1 km) a ještě freeridová varianta (0,9 km). O kvalitách hory svědčí i fakt, že je oblíbeným revírem Michaela Göllese, několikanásobného mistra Rakouska ve sjezdu.

Hahnenkamm pro bikery

Schöckl Trail Area: lanovkou do ráje

a kamenům přívětivější profil ve stylu flow – užijí si ji tedy jak sjezdaři, tak trochu zkušení výletní bikeři. Je plná zatáček a můžete se na ní cítit trochu jako na bobové dráze. Freeridová trasa se spouští dolní polovinou kopce, a je tak dosažitelná jak po sjezdové trati, tak po singltrailu.

Absolutním vrcholem je sjezdová trať z mistrovství Evropy, která je něco jako „hahnenkammská Streif pro bikery“ – nechybí na ní strmé pasáže, rychlostní úseky, kameny, kořeny ani prudké zatáčky. Zatímco zpočátku může připomínat příjemnou „flow“ trať, pak se překvapivě „kolmo“ zlomí…

Vynikající středně náročný singltrail

FOTO: GRAZ TOURISMUS – WERNER KRUG

Nový singltrail je naopak typickou středně náročnou trasou, která má navzdory kořenům

Podobně jako lyžování oslovuje horská cyklistika jak vytrvalostní sportovce, tak jezdce, kterým jde v první řadě o zážitek z technicky náročných tratí. V r. 2014 byla otevřena oblast Schöckl Trail Area, která zahrnuje lanovku Schöcklbahn a dvě kompletní trasy s kratšími náročnějšími variantami a výukovou zónu dole v údolí, jež by se dala připodobnit k modrým sjezdovkám. Zde si mohou začátečníci pilovat techniku na krátkých jednodušších trasách, kde nevadí, ani pokud třeba sesednou z kola nebo nějakou překážku obejdou.

FOTO: THE GAP COACHING SCHÖCKL TRAIL AREA

FOTO: STEIERMARK TOURISMUS – HARRY SCHIFFER

MAG

BIKERŮV RÁJ NAD ŠTÝRSKÝM HRADCEM

Otevřeno po celý rok

Všechny tratě se dají libovolně kombinovat, takže se jen tak neomrzí. V Bike Rent Shopu je možné si půjčit nejrozličnější modely horských kol včetně těch s elektropohonem. A to nejlepší nakonec: Schöckl Trail Area je jedním z mála bikerských parků, který je otevřen celoročně!

více informací:

www.schoeckl-trail-area.at

TOP DESTINACE NEJEN PRO BIKERY

PRÁZDNINOVOU OBLAST SCHLAMDING-DACHSTEIN MŮŽETE PROJET NA KOLE TRASAMI VŠECH OBTÍŽNOSTÍ S CELKOVOU DÉLKOU 930 KM A PŘEVÝŠENÍM 25 000 M. PŘÍMO OD BIKERŮ PRO BIKERY BYLO VYZNAČENO 20 MOUNTAINBIKOVÝCH OKRUHŮ.

Ideální terén doslova pro každého – od úplných začátečníků až po profíky – nabízí Bikepark Planai, na jehož start ve výšce 1 830 m n. m. vás pohodlně vyveze kabinková lanovka ze Schladmingu. Odtud je na výběr více než desítka nejrůznějších tras a trailů všech obtížností. Nároční bikeři jistě neminou jednu z nejdelších sjezdových tras Rakouska, která překvapí sklonem až 45 %. Naopak začátečníci mohou sjet celých 1 000 m převýšení až do údolí v pohodovém duchu po nenáročné modré stezce Rookie Trail nebo Flowline. Právě dole v údolí se nachází Bikecenter s půjčovnou kol i veškerého příslušenství. V oblasti Schladming-Dachstein si můžete užít výlety na kole i bez velké námahy – stačí si vypůjčit E-Bike a vydat se na některou z přívětivých značených tras, jejichž celková délka dosahuje 200 km.

Velmi dobrodružnou atrakcí je Zipline Stoderzinken, kde se odvážlivci spouštějí po drátěných lanech z výšky 1 600 m n. m. do údolí, místy přitom visí až 120 m nad zemí. Na trase dlouhé 2,5 km mohou dosáhnout rychlosti až 115 km/h. Zipline Stoderzinken u obce Gröbming je jednou z nejdelších svého druhu v Evropě vůbec.

1 000 km vycházkových cest

Impozantní vápencové stěny zaledněného masivu Dachstein, nespočet vrcholů a 300 horských jezer v celé oblasti jsou samozřejmě rájem pro aktivní dovolenou jakéhokoliv druhu – najdete tu nejen 930 km cyklo- a mountainbikových tras, ale i 1 000 km vycházkových cest, 45 pěších tras pro nordic walking a také 5 golfových hřišť.

Schladming-Dachstein Bike-Hotels je sdružení 11 hotelů v prázdninové oblasti SchladmingDachstein, které jsou perfektně přizpůsobeny potřebám bikerů – mají vždy zabezpečenou úschovnu kol, prostor pro mytí kol, vybavení pro drobné opravy nebo možnost praní a sušení prádla. A samozřejmě vám v nich vždy poradí, kam se na kole nejlépe vydat.

Nabitá karta hosta

Pobyt v prázdninové oblasti Schladming-Dachstein vám zpříjemní letní karta Sommercard, která otevírá volný vstup do více než 100 volnočasových atrakcí a až 50% slevu u další stovky partnerských podniků. A tuto kartu získáte zcela zdarma při ubytování alespoň na jednu noc u více než 1 000 ubytovatelů zařazených do programu. Karta přitom platí v příjezdový i odjezdový den. Samozřejmostí je, že kartu obdrží i všechny děti. FOTO: BIKEPARK_PLANAI – ROLAND HASCHKA

Planai, hora každého bikera

BIKE HOTELS

FOTO: SCHLADMING-DACHSTEIN – HARALD STEINER

NEJDOBRODRUŽNĚJŠÍ „LANOVKA“ EVROPY

FOTO: BIKEPARK_PLANAI – SAM BLENKINSOP, ROLAND HASCHKA

SCHLADMINGDACHSTEIN

více informací:

www.schladming-dachstein.at

MAG

JIHOČESKÝ KRAJ PŘEDSTAVTE SI MÍSTO, KDE SE VY A VAŠE KOLO BUDETE CÍTIT JAKO V RÁJI. A ŽE PŘESNĚ TAKOVÉ LEŽÍ NA JIHU NAŠÍ KRÁSNÉ ČESKÉ REPUBLIKY. JIHOČESKÝ KRAJ MÁ ROZMANITOU MALEBNOU KRAJINOU, VELKÉ MNOŽSTVÍ HISTORICKÝCH A KULTURNÍCH PAMÁTEK VE MĚSTECH I NA VENKOVĚ, ŘADU CHRÁNĚNÝCH KRAJINNÝCH OBLASTÍ A VODNÍCH I ZALESNĚNÝCH PLOCH.

o vše doplňuje síť železnic a silnic nižších tříd. To, co bylo v době minulé limitem rozvoje cestovního ruchu, tedy široký pás pohraničních hvozdů uzavřených běžnému smrtelníkovi, se po otevření hranic stalo požehnáním. Jihočeské příhraničí je protkáno poměrně hustou sítí účelových komunikací, na nichž pouze výjimečně potkáte vozidlo. Není proto náhodou, že jsou jižní Čechy nezřídka označovány jako ráj cyklistů. O rozvoj a údržbu cyklistické infrastruktury, čítající bezmála čtyři a půl tisíce kilometrů značených cyklotras, se na jihu Čech stará Nadace Jihočeské cyklostezky (NJC), prodloužená ruka Jihočeského kraje. Jedním z významných prvků činnosti je permanentní snaha o zvyšování standardů bezpečnosti cyklistické dopravy. Tyto aktivity se projevují v nebývale komfortním prostředí pro pohyb cyklistů.

přirozenou spojnicí mezi Labskou a Dunajskou cyklostezkou a větší část její linie je aktuálně využívána mezinárodní cyklotrasou EuroVelo 7, vedoucí od Nordkappu až na ostrov Maltu. Další putování zavede cyklisty do zvlněné krajiny středního Povltaví až k soutoku s řekou Otavou, kde své putování končí další z páteří – Otavská cyklistická cesta (OCC). OCC je další z páteří, která zavede cyklisty na šumavskou Modravu v Plzeňském kraji, kde její trasa začíná a podél toku této malebné řeky prochází řadou měst a obcí s bohatou historií, ale i příjemným krajinným rázem. Charakter této linie je poněkud méně náročný než u vltavské. Nejméně náročné svezení nabídnou dvě větve další páteřní linie, jíž je Cyklistická cesta Lužnice – Nežárka. Obě její varianty vedou převážně Třeboňskou pánví s mnoha nádhernými rybníky a majestátními dubovými lesy.

Od Nordkappu až na Maltu

Stezka Železné opony

O prozatím čtyři tzv. jihočeské páteřní cyklistické cesty, které jsou jakousi elementární sítí tras, na něž jsou dále navázány další regionální cyklotrasy, je mimořádně pečováno. Nejdelší z nich je Vltavská cyklistická cesta (VCC). Její linie byla vytipována a v terénu vyznačena v roce 2008 a svou délkou 430 km od pramene k soutoku s Labem patří k nejvýznamnějším nadregionálním trasám nejen v rámci ČR, ale i z evropského hlediska, neboť se stává

Zatím poslední páteřní trasou je jihočeská část EuroVelo 13 – Stezka Železné opony (EV 13). Ta je oproti jiným liniím zvláštní tím, že se dílem nachází na české a dílem na bavorské, resp. rakouské straně. Jak již její název napovídá, tak na řadě míst v jejím průběhu naleznou cyklisté expozice bývalé Železné opony jako připomínku více než 40 let nesvobody, násilně rozdělené Evropy a přerušení historického vývoje kulturně-společenského prostoru.

RÁJ CYKLISTŮ Jedinečné cyklobusy

Jak hlavní páteřní trasy, tak celá síť jihočeských cyklotras je obsluhována dopravním systémem Cyklotrans. Nejvzdálenější obsluhovanou oblastí je jihomoravské Znojemsko, které tak nabízí krásné víkendové svezení z tohoto koutu jižní Moravy zpět do jižních Čech. Ve večerních hodinách pak linky Cyklotransu zajistí svoz turistů zpět do přirozeného centra kraje. Ve spolupráci s Českými drahami je Cyklotrans schopen dopravit během pěti hodin cyklistu i s kolem z Prahy na Kvildu, tedy do výchozího bodu Vltavské cyklistické cesty. V měsících červnu a září jezdí linky cyklobusů o víkendech a svátcích, v době školních prázdnin je pak provoz rozšířen i na pracovní dny. Jízdné v cyklobusech je stejné jako v běžných prostředcích pravidelné autobusové přepravy. Jižní Čechy skutečně nabízí rozmanitou dovolenou v sedle jízdního kola a každý si dle svého naturelu vybere to pravé. Kdo hledá skutečně aktivní dovolenou v oblasti, kde to skutečně „tepe“, pak si jistě vybere známou Šumavu, Třeboňsko či Lipensko, kde v posledním jmenovaném regionu proběhne v průběhu srpna 2016 akce Jižní Čechy olympijské s olympijskou vesničkou a kde si návštěvníci budou moci vyzkoušet řadu sportovních odvětví a potkat se s některými vrcholovými sportovci.

Pohoda a klid

Kdo hledá klid a pohodu, vydá se do těchto oblastí mimo sezónu nebo navštíví řadu rovnocenných, byť ne tak známých regionů. Mezi tyto skryté perly jižních Čech patří jistě malebné Pootaví s lidovou architekturou, rozmanité Orlicko s líbezně zvlněnou krajinou, Táborsko s bohatou husitskou historií, Novohradské hory s hlubokými a liduprázdnými lesy či na první pohled drsná, avšak o to překvapivější Česká Kanada.

Make it yours. PRVNÍ VÍCEÚČELOVÝ LYŽAŘSKÝ AREÁL

POD STŘECHOU NORSKÁ SPOLEČNOST STELVAAG GROUP, KTERÁ JIŽ PŘED DRUHOU SVĚTOVOU VÁLKOU OVLIVNILA TVÁŘNOST HLAVNÍHO MĚSTA OSLO VÝSTAVBOU NĚKOLIKA TISÍC OBYTNÝCH DOMŮ, ZVEŘEJNILA INFORMACI O SVÉM NEJNOVĚJŠÍM, LYŽAŘSKY POZORUHODNÉM ZÁMĚRU – VÝSTAVBĚ KRYTÉHO VÍCEÚČELOVÉHO LYŽAŘSKÉHO AREÁLU. TEXT: KAREL HAMPL

rozhovoru pro televizní stanici TV 2 seznámil výkonný ředitel dceřiné společnosti Lorensburg Winter Park K. Fladmark-Larsen diváky s projektem šestipatrového komplexu, pod jehož střechou bude aktivním zájemcům o zimní sporty celoročně k dispozici několik ploch pokrytých technickým sněhem. Nejrozměrnějším sportovištěm bude 505 m dlouhý a přes 100 m široký svah vybavený pěti vleky s hodinovou kapacitou 5 000 osob. Ve světové kolébce klasických lyžařských disciplín bude samozřejmě pamatováno jak na běžeckou trasu, jejíž část bude odvážně zavěšena nad sjezdařským svahem, tak na můstek pro skoky na lyžích. Spolu s půjčovnou lyžařské výzbroje a výstroje, s tělocvičnami a posilovnami, bude tvořit zázemí tohoto unikátního sportovního střediska, vzdáleného od centra Oslo 10 minut jízdy prostředky hromadné dopravy, hotel, obchody a byty. „Chceme nabídnout městu aktivity provozované na sněhu po dobu celého roku. Děti tak budou mít možnost spojit školní povinnosti s lyžařským tréninkem,“ řekl Fladmark-Larsen pro TV 2. Vytvoření podmínek pro sportovní přípravu mladých lyžařů je jeden z úkolů, jejž bude nový areál po svém dokončení v roce 2018 plnit. Potvrzují to i jména ambasa-

ILUSTRACE:

THE LOCAL.NO

dorů uváděná ve spojení se Skihalenn v Oslo: Skardaal, Kristoffersen, Jansrud. Historie výstavby zařízení umožňujících lyžování mimo obvyklou sezónu nebo v místech nepříliš vzdálených od rovníku není dlouhá. Jako první moderní lyžařská hala, disponující pouze stometrovým svahem, je uváděna Skibaan Casablanca, otevřená v roce 1988 v Antverpách. V současnosti je v provozu okolo čtyřiceti obdobných, ale převážně mnohem rozměrnějších objektů, postavených v sedmnácti zemích na třech kontinentech. Zatím pouze tubus dlouhý 1 754 m, provozovaný v německém Oberhofu, slouží lyžařům orientovaným na běh. Hlavním „cvičištěm“ ostatních skihal jsou svahy využívané snowboardisty a lyžaři sjezdujícími. Mezi těmito, z architektonického hlediska vesměs zajímavými stavbami, bude nejen pro svoji lyžařskou víceúčelovost zaujímat mimořádné místo výše zmíněný komplex sportovních staveb, budovaný v těsném sousedství legendárního stadionu na Holmenkollenu. V těchto souvislostech stojí za pozornost v současnosti probíhající jednání, směřující k výstavbě sportovní lyžařské haly situované nedaleko Prahy. Z prvních studií je zřejmé, že délkou svahu přes 400 m by i toto zařízení zaujímalo v pomyslném světovém žebříčku důstojné místo.

# R I D E T H E WAY YO U WA N T

V650 CYC L I N G CO MPU T E R

TECHNICKÝ SNÍH

KDYKOLI MAG

ANEB LYŽAŘSKÉ LÉTO V ZERMATTU

LYŽE NENÍ NUTNÉ ODKLÁDAT V PRŮBĚHU ROKU VŮBEC NIKDY. KDO SI CHCE ZALYŽOVAT I V TOM NEJPARNĚJŠÍM LÉTĚ, MŮŽE. A POKUD ZVOLÍ ZA CENTRUM SVÝCH LETNÍCH LYŽAŘSKÝCH AKTIVIT ŠVÝCARSKÝ ZERMATT, ANI NEMUSÍ POCÍTIT ROZDÍL OD TOHO ZIMNÍHO. TEXT: KATEŘINA SOCHOVÁ FOTO: RAOUL BINER

Zermattu se totiž v létě – vlastně 365 dní v roce – lyžuje na sjezdovkách o celkové délce až 21 km, což odpovídá parametrům nejlepších českých středisek. I když… Pokud bychom porovnávali převýšení tratí, aby se dala ta česká s Zermattem porovnat, musela by se ještě zdvojnásobit. Letní tratě v Zermattu začínají na samé střeše Evropy, vyšší sjezdovku už nenajdete, konkrétně na ledovci Theodulgletscher ve výšce 3 899 m n. m. a klesají bezmála o kilometr

níže do 2 939 metrů na Trockener Steg. Tratě obsluhuje 6 lyžařských vleků a kabinová lanovka. Pro freestylisty je tu navíc 200metrový snowpark na Plateau Rosa. Letní lyžování v Zermattu nemá na severní polokouli konkurenci. Není divu, že v určitých termínech areál připomíná jedno velké závodiště, když tam národní

lyžařské týmy z celého světa vylepšují rychlost a techniku.

Unikát ve výrobě sněhu

Ovšem klima trápí i vysoko položené ledovce pod Malým Matterhornem. Zermatt se proto jako vůbec první lyžařské středisko rozhodl investovat do technologie Snowmaker, což je zařízení na výrobu sněhu, které pracuje nezávisle na vnější teplotě. Tedy i při teplotách hodně nad nulou dokáže chrlit sníh, aby zajistil kvalitní podklad na kritické úseky. V praxi Snowmaker vyrábí zejména po létě, kdy odtají dojezdy tratí – konkrétně je jeho obvyklým úkolem zajistit dostatek sněhu na konci ledovce Theodulgletcher před stanicí Trockener Steg. Kupříkladu loni byl za tímto účelem Snowmaker v provozu po celý říjen.

TECHNICKÉ INFORMACE O SNOWMAKERU:

Cena:............................................................................celkem včetně stavby 3 mil. CHF Doba provozu:...................................................................................cca 1 měsíc v roce Výška zařízení:.....................................................................................................11 metrů Celá budova zabírá plochu přibližně...................................................15x15 m Vakuum:........................................... tlak 5 mbar zajišťuje turbína s 5 000 ot./min. Teplota vody:..................................... v systému cirkuluje voda o teplotě 5–6 °C Spotřeba vody při výrobě:............................................... 25 m3 vody za hodinu Hmotnost 1 m3 sněhu..................................................................................cca 550 kg Spotřeba energie na 1 m3 sněhu...............................................................5–6 kW

Systém v provozu vyžaduje dva pracovníky – jeden přímo dohlíží na výrobu v budově, druhý stojí venku u dopravníku a kontroluje vyrobený sníh.

USTUPUJÍCÍ LEDOVEC, NAHRAZUJE TECHNIKA – TAKTO VZNIKÁ SPOJNICE MEZI THEODULGLETSCHEREM A STANICÍ TROCKENER STEG

POHLED ZE SMĚRU OD LANOVKY. OBŘÍ VÝROBNÍK SNĚHU JE USCHOVÁN V NEJVYŠŠÍ BUDOVĚ NA FOTCE VZADU. Z TRUBKY VLEVO SE SYPE VYROBENÝ SNÍH, KTERÝ DÁLE ROZVÁŽÍ ROLBY

Made in Israel

Zasněžovací stroj, který je schován ve veliké stavbě naproti spodní stanici lanovky Trockener Steg, technologicky pochází z odsolovacího zařízení, jež bylo vyvinuto v Izraeli v roce 1965. Z něho vyvinuli tamní inženýři firmy IDE velké chladicí zařízení, které našlo uplatnění ve zlatých dolech Jižní Afriky. Odpadní produkt tohoto vzduchového chlazení je – podobně jako v ledničce – směs ledu a sněhu. Odtud byl už jen krůček k zasněžovacímu zařízení. První kontakty izraelské firmy s Zermattem přišly v roce 2003, přičemž nainstalován zde byl Snowmaker v roce 2008, jako první na světě. Chvíli nato pak putoval druhý exemplář do rakouského Pitztalu.

HROMADA ČEKAJÍCÍ NA ROLBU

Sníh vyrobený díky vakuu

Jak tedy zasněžovací zařízení funguje? Technologie je založena na fyzikálním principu, kdy se voda, která je přivedena do vakua, zčásti ihned odpaří – aniž by bylo potřeba dosáhnout bodu varu. Přesto je ale energii potřebnou k odpaření někde získat. V tomto případě odejme odpařující se část vody energii zbylému množství vody, což způsobí její silné ochlazení a krystalizaci (zmrznutí). Aby na dně a stěnách vakuového kotle nedocházelo k namrzání směsi, která má –0,5 °C, je směs neustále promíchávána a do kotle se přidává sůl. Směs sněhu a vody je pak vedena do separátoru sněhu, kde je sůl ze směsi oddělena, tudíž ven se jí se sněhem

dostává již jen stopové neškodné množství. Přebytečná voda se potrubím vrací zpět do vakuového kotle. Pára vzniklá v generátoru se opět zchladí v kondenzátoru a vrací se do procesu výroby. Pásový dopravník pak zajistí přepravu sněhu, který má kvalitu jarního firnu, ven, kde jsou již připravené rolby. Ty rozhrnují sníh na začátku podzimu zejména na dojezd z ledovce Theodulgletscher ke stanici lanovky Trockener Steg. Snowmaker je v této době v provozu dva až tři týdny, a to 24 hodin denně. V závislosti na povětrnostních a sněhových podmínkách může být zařízení nasazeno do provozu také v průběhu zimy a na jaře.

JAK CHYTRÉ JSOU LYŽAŘSKÉ GPS HODINKY

GARMIN FÉNIX3?

SMARTWATCH, NEBOLI CHYTRÉ HODINKY, PATŘÍ K NOVÝM ELEKTRONICKÝM „VYCHYTÁVKÁM“. ŘADA Z NÁS POPRAVDĚ ANI NEVÍ, K ČEMU MOHOU BÝT PODOBNÉ HODINKY DOBRÉ. PŘIZNEJME SI. OPRAVDU POTŘEBUJEME ZE ZÁPĚSTÍ TELEFONOVAT, ČÍST PŘEDPOVĚĎ POČASÍ ČI E-MAILY? EXISTUJÍ VŠAK TAKÉ CHYTRÉ GPS HODINKY, KTERÉ NABÍZÍ SPECIÁLNÍ LYŽAŘSKÉ FUNKCE. JMENUJÍ SE GARMIN FÉNIX3 .

odinky Garmin fénix3 nabízí spojení sportovních, outdoorových a chytrých hodinek. Nejsem příznivcem řešení typu 5 v 1, ale v případě těchto hodinek tato všestrannost funguje překvapivě dobře. Jejich velkou předností je moderní design, díky kterému se hodinky dají nosit nejen při lyžování, ale vypadají na ruce dobře i v kombinaci s košilí nebo sakem. Vyzkoušel jsem v životě už řadu sportovních či outdoorových hodinek. Vždy jsem je ale v určitých situacích musel odkládat. Buď proto, že se nevešly pod rukáv košile, častěji však proto, že v práci nebo ve společnosti nevypadaly dobře. S modelem fénix3 jsem tento problém neměl. Ač se to zdá divné, byl by to jeden z hlavních argumentů, proč bych si právě tyto hodinky chtěl pořídit. Pojďme ale k lyžařským funkcím. Hodinky fénix3 jsou navržené jako multisportovní GPS hodinky. Zvládnou běh, cyklistiku, plavání, veslování, golf, triatlon a v neposlední řadě i lyžování.

www.garmin.cz

Kč 00 0

GARMIN fénix3 Chytré, multisportovní GPS hodinky, které se dají využít nejen při sportu, ale i v běžném životě. Vyhodnotí běh, turistiku, jízdu na kole, plavání, lyžování, golf a řadu dalších sportů. Při propojení s chytrým telefonem upozorní na příchozí volání, sms, emaily a další notifikace. Odolné provedení, na jedno nabití vydrží až 6 týdnů v provozu. Cena: 12 000 až 17 000 Kč v závislosti na obsahu balení a materiálu krycího sklíčka od

MAG

Jak je to možné? Pro každý sport mají připravený samostatný profil, ve kterém si drží samostatné nastavení a případně i specializované funkce. V případě lyžování k takovým funkcím patří měření 3D rychlosti a 3D vzdálenosti (počítá i s výškovým rozdílem a na prudkých svazích může být odlišná od běžných rychlostí/vzdáleností), automatické vypnutí stopek při nasednutí na lanovku a automatické spuštění při vysednutí z lanovky (měří se skutečně jen vzdálenost či převýšení ujeté na lyžích), automatické počítání sjezdů svahu nebo záznam rychlosti/max. rychlosti/vzdálenosti/času samostatně za celý den a za poslední sjezd. Zatímco řada běžných GPS hodinek má na svahu v chladném počasí problém s výdrží baterie, dokáže fénix3 na jedno nabití vydržet až 20 hodin plného provozu se zapnutým GPS

a ukládáním dat každou vteřinu. V nízkých teplotách výdrž baterie oproti teoretickým hodnotám o něco klesla, ale stále se držela na velmi dobrých 17–18 hodinách. Opravdu slušný výkon. Ačkoliv jsem při běžném nošení chytré funkce použil jen zřídka, na lyžích mně jejich použití přišlo smysluplné. Znáte situaci, kdy usednete na sedačku lanovky a začne zvonit telefon nebo přijde sms? Riskujete vyklouznutí a pád telefonu do hloubky pod vámi, nebo počkáte na konec lanovky? S chytrými hodinkami se podobnému stresu vyhnete. Informace o hovorech, sms zprávách a další upozornění vidíte přímo na displeji. Displej hodinek je barevný a dokonale čitelný i na přímém slunci. Fénix3 oproti některým jiným chytrým hodinkám nepotřebuje ke svému fungování přítomnost telefonu. Propojení s chytrým telefonem je jen doplňkovou funkcí, kterou můžete, ale nemusíte využít. Fénixy by se daly pojmenovat jako chytré lyžařské hodinky. Ovšem nebýt skutečnosti, že lyžařské funkce jsou jen malou částí toho, co tyto hodinky umí. Podobně bych se mohl rozepsat o využití hodinek při běhu, na kole, při plavání nebo na golfu. Pro všechny uvedené aktivity mají fénix3 připravené speciální nastavení a funkce. S přehledem se tak při těchto aktivitách vyrovnají funkcím specializovaného, jednoúčelového sporttesteru. Pro představu, hodinky jsou schopné zjistit běžecké nebo cyklistické VO2Max, laktátový práh, v bazénu automaticky rozpoznat plavecký způsob nebo na golfovém hřišti zobrazovat důležité vzdálenosti a podrobně vyhodnotit dílčí nebo celoroční statistiky hry. Samotné GPS hodinky poskytují jen část funkcí, které v případě jejich využití získáte. Velkým přínosem je možnost podrobného vyhodnocení zaznamenaných dat tréninkového deníku v počítači nebo v jiném mobilním zařízení. Tréninkový deník Garmin Connect je k dispozici plně v češtině a kromě podrobného vyhodnocení nabídne i přehled, kdy a kde jste během sezóny lyžovali.

HAPPY END

POZN

UTĚŽ O S

A VY

yžovali jste už někdy uprostřed léta? Můžete to vyzkoušet rovnou v největším středisku letního lyžování na světě. Vedle toho, že při lyžařském dopoledni můžete potkat nejednoho top závodníka světa, bude vás neustále fascinovat unikátní panorama s jednou z nejimpozantnějších hor světa. A to i při dalších odpoledních aktivitách dole v údolí. Na jeden z vrcholků střediska můžete vystoupat vlakem, odkud to jde ale na lyžích jenom v zimě. A poslední nápověda: jsme na konečné stanici nejpomalejšího rychlíku světa…

VÝHERCE ZÍSKÁ: Skipas na letní lyžování a dopravní systém v místě na 3 dny pro celou rodinu, tedy 2 dospělí a až 3 vlastní děti. Jak se lyžařské středisko jmenuje? Soutěžte do 27. března na:

www.snow.cz/souteze

BYZNYS

HORSKÁ STŘEDISKA V LÉTĚ

MAG

FOTO: VAIL RESORTS

SEZÓNA KDYSI VEDLEJŠÍ

DVOJITÁ ZIPLINE VAILSKÉHO STŘEDISKA HEAVENLY S VÝHLEDY NA JEZERO TAHOE

SKIAREÁLŮM ZŮTÁVAJÍ JEJICH TERÉNY, LANOVKY A FUNGUJÍCÍ GRAVITACE I POTOM, CO ROZTAJE SNÍH. ŠKODA TOHO NEVYUŽÍT. TEXT: TOM ŘEPÍK

obdobím od jara do podzimu si skiresorty dlouho nevěděly příliš rady. Sníh uplaval, příjmy vyschly, zaměstnanci odešli, zařízení a budovy se zamkly, areál napohled osiřel. Ještě před 20 lety se zahraniční zimní střediska přes léto spoléhala nejvýš na tradiční tenis a golf. Jenže postavit golfové hřiště v horách představuje významnou investici v řádu 5 až 10 milionů dolarů; k tomu další $1 milion nákladů na každoroční údržbu. Při nemalé konkurenci stávajících hřišť učinit z golfu výdělečný provoz není a nikdy nebylo pro lyžařská střediska snadné. Žádnou továrnou na bankovky se v horských resortech nestaly ani tenisové kurty nebo haly – ačkoli ski & tennis bývalo silným a harmonickým spojením přinejmenším od 70. let. Zatímco zimní klientela se zdá být ve většině lyžařských středisek do mrtě vytěžena a skiareály si v posledních dekádách lyžaře navzájem přetahují, vhodně zvolené letní aktivity mohou oslovit nesrovnatelně početnější a různorodější populaci. Takzvané letní aktivity samozřejmě netřeba chápat coby provozované výlučně přes kalendářní léto. Prozíravé středisko bude vyhledávat takovou skladbu nesněhových činností, jež mohou fungovat celoročně, v kaž-

dém počasí – i jako alternativa při nevhodných sněhových podmínkách na svazích. Chytré středisko taky bude hledět využít už existující rekreační návštěvnosti v regionu: nedaleké jezero, lázně nebo festivalové letovisko „bezpracně“ láká davy lidí do svůdné blízkosti skiareálu. Výzvou je dostat tyto nepůvodní návštěvníky od jezera na den dva do hor. Spíš než kradení zákazníků funguje otevřeně deklarovaná partnerská spolupráce.

Odstartovaly to bajky Horská kola se prvně objevila na stráních skiareálů koncem 80. let, jakmile se na západě začala prodávat. Zpočátku ve formě cykloturistické klasiky – na do té doby netušených převodech vyšlapat nahoru, užít si (bez újmy) sjezd a proces případně opakovat. Zhruba okolo přelomu století s vývojem celoodpružených sjezdových speciálů přišla myšlenka využít lanovek a začít experimentovat s prvními jednoduchými bikeparky. Nápad se během několika let jako viróza rozšířil po většině lanovkou obsluhovaných středisek; o rušném víkendu tam dnes přepravují stovky bikerů. Skiareálu nicméně nestačí jen zapnout lanovku a deklarovat, že provozuje bikepark. Vytvoření a údržba vhodného systému tratí a překážek si vyžaduje dost plánování, práce i peněz, plus nutnost všechno v ostrém

provozu testovat a nejspíš několikrát opakovaně rektifikovat. Málokdy se věci povedou na první dobrou. (Nic, co by areály neznaly ze svých snowparků, třeba.) Dokonce ani napohled perfektně funkční bikový park nemusí být zárukou, že do něj bude permanentně přijíždět dostatek uživatelů. Skiareál potřebuje identifikovat a oslovit cílové publikum a současně se odlišit od existující konkurence. Neposkytne-li středisko návštěvníkům silný důvod přijet, nejspíš v dostatečné kvantitě jezdit nebudou. Pokud v okolí střediska prosperuje jiný zavedený bikepark, bude pro areál silně riskantním nápadem pokoušet se o nový, ve vnímání publika podobný. Je třeba vymyslet odlišnou alternativu. Nejlíp nejen pro specializovanou expertní komunitu (jež nikdy nebývá příliš početná), ale zejména tu laickou, poptávající začátečnický a středně pokročilý terén, který nabízí největší potenciál pro vznik nového publika. Plus u kterého lze zdroj příjmů rozšířit o lekce a půjčovny.

Kladky, lana, kartáče Současně začaly být v 90. letech hitem letních horských strání takzvané ziplines, jakési lanové skluzavky, pro návrat zpět nahoru využívající stávajících sedačkových lanovek. Adrenalinový let vzduchem nad korunami stromů v sedáku na kladce lákal mladší kli-

entelu o poznání víc než tradiční golf a tenis. Včetně rodin s dětmi, jež v té době začínaly být pro marketing zimních středisek novou demografickou modlou. Vybudování atrakce, typicky sestávající ze dvou až tří drah (lišících se zjm. nároky na kuráž) také nepřijde nijak levně; ve srovnání se vzpomínaným golfem však jde o relativně příznivý přibližně 1 milion dolarů na výstavbu, minimální provozní náklady a nepočetný personál (4 až 5 lidí na dvě dráhy). Návratnost dobře naplánované zipline se standardně uvažuje do tří let celoročního provozu. Jakmile se v létě začaly v areálech pravidelně pouštět lanovky a objevovat se tam nová návštěvnost – nejednou ze zvědavosti záměrně zbloudilých turistů, s ostatními aktivitami se začal párat pytel. Lanová centra, vyhlídkové okruhy v korunách stromů, lezecké stěny, bobové a horské dráhy, nordic walking, túry s průvodci, naučné stezky, zážitkové parky, lukostřelba, trampolíny, koně, běhy do vrchu, adventure závody, firemní teambuilding, svatby, motorkářské srazy, koncerty, festivaly, školení a mnoho mnoho dalšího bez bláhového nároku být ve výčtu třeba jen z půlky úplný. Mezi letní aktivity lze řadit i lyžařské svahy s umělým povrchem, v 70. a 80. letech i u nás poměrně četné. Dominantním dodavatelem těchto povrchů je italský výrobce Neveplast, jehož současné kartáče se napohled nijak zásadně neliší od těch v Československu instalovaných za hlubokého socialismu. Firma experimentuje i s řadou jiných povrchů a vyvinula mj. řešení pro běžecké lyžování nebo čím dál populárnější tubing, tedy klouzání ve speciální dráze po velké duši. Kuriózní taktiku v tomto ohledu uplatňuje coloradský Keystone: pravidelně na jaře po konci lyžování střádá všechny zbytky sněhu právě do tubingových koryt a nabízí nefalšovaný ryzí snowtubing až třeba do srpna. Netřeba zmiňovat, že taková atrakce je lákadlem k návštěvě pro spoustu lidí, pokračujících pak v areálu v dalších letních aktivitách.

Voda tahákem Jako napečený plech štrůdlu k mámině kuchyni, k létu patří neodmyslitelně voda. Čím dál víc horských středisek do svých letních provozů mokré akti-

vity zkouší zařazovat. Ne nutně plnohodnotné vodní světy – ty představují investici řádu, jejž si málokterý resort může dovolit. Existuje ale řada způsobů, jak návštěvníkům areálů smočit nohy za relativně umírněných nákladů; vodní témata mohou být komponována ve formě jezírek, brouzdališť s moly, vodotrysků a fontán, imitací divokých říček s vodopády, bludišť v lanových parcích s vodním elementem anebo třeba populárních sestav důlních rýžovišť, do hor vhodně tematicky zapadajících. Ta nemnohá horská střediska, jež provozují celoroční aquaparky, pak mohou mít významně pozměněnou strukturu sezónnosti příjmů; nejednou až k situaci, kdy jejich letní tržby přerostou zimní. Příkladem je Sun Valley v Idahu, průkopník amerického lyžování, který stabilně dělá 70 % svého byznysu v nesněhovém pololetí. Ačkoli opulentnímu středisku zimní návštěvníci pomalu ubývají (ostatně jako jinde v Americe i Evropě), ti letní jednociferně rostou. Asi 10% meziroční nárůst návštěvnosti deklaruje tuzemská štika oboru, slovenská TMR, ve svém aquaparku Tatralandia v Liptovském Mikuláši s více než 200 tisíci zákazníky za kvartál. Podobně příznivý efekt má tamní voda pro lipenský areál, viz žlutý box dále.

Co je cílem střediska? Skiareály dobře rozumí zimnímu provozu a snad i ví, kdo jsou jejich zákazníci (či by aspoň vědět měly). Celoroční provoz je oproti tomu odlišným typem byznysu. Zimní lyžaři mají typicky jiný demografický profil než lidi, co do střediska přijíždí od jara do podzimu. Každý areál by si měl zkusit předpovědět, jak důležitý pro jeho finanční flexibilitu bude letní provoz za třeba 10 let. Středisko se může snažit o buďto nějaký doplněk svých zimních tržeb za nevelkých nákladů a nízkého rizika. Anebo je připraveno významně investovat. Či se kumulativně od malých k větším investicím posouvat, což se ukazuje být pro řadu zejména malých a středních provozů optimální volbou. Některým střediskům nezbývá, než se do letní složky pustit na plný plyn, jeví se to být jejich existenční nutností. Pro jiná střediska může být dokonce pozdě, zejména vinou setrvale ztrátových zimních pololetí a svízelně dostupného financování. V Americe podobný stav řeší různými kreativními partnerstvími: areál má pozemek a hotovou infrastrukturu, provozovatel přinese

nápad, know-how, praktické zbudování a provoz vlastní atrakce, například. Středisko by se mělo všemi dostupnými cestami snažit zjistit, odkud jejich letní zákazníci přicházejí (často nic snadného z prodeje lístků přímo na okně) a jaké atrakce preferují. Mělo by znát a pečlivě brát v potaz, jaké atrakce existují v okolních resortech. Pokud třeba v okruhu 30 km operuje zavedená bobová dráha, je na pováženou chtít nějakou další srovnatelnou duplikovat. Namísto toho spíš pozvat lidi z onoho vzdáleného resortu, aby přespali ve středisku našem a na druhý den si zkusili zdejší paletu aktivit. Účelem by mělo být vybrat dobrý mix vzájemně souvisejících aktivit, tvořících atraktivní balíček souznící s vybaveností střediska, jeho polohou, návštěvnickým profilem a finančními možnostmi. Může jít o cokoli od dvou po třeba šest nebo víc aktivit.

Náklady Obecně bývají provozní výdaje horských středisek v létě nižší a jejich marže naopak vyšší. To však platí pro dobře zavedené celoroční areály, které už mohou spoléhat na svou pravidelnou letní návštěvnost. Ta střediska, která s letními aktivitami začínají a budou o publikum teprve usilovat, by měla odstartovat opatrně a postupně přidávat. Zkušenosti ze zimní sezóny jim moc nepomohou, obvykle totiž budou obsluhovat demograficky jiný typ klientů, přinejmenším z valné části. I provozní doba letní sezóny je jiná, kratší. De facto trvá od vysvědčení do prvního školního dne; před prázdninami i po jejich skončení zůstávají skiareály vesměs liduprázdné. Na rozdíl od zimní sezóny však může být letní návštěvnost početně stabilnější od začátku do konce, navzdory počasí. Je na marketérech, aby naučili zimní i letní jádro návštěvníků uvažovat o svém středisku jako celoročním a zasít jim do hlavy představu o návštěvě i za půl roku na odlišném typu náčiní. Kardinální výzvou pro marketing celoročního střediska jsou (a do budoucna čím dál víc budou) doslova neomezené možnosti konkurenčních alternativ. Nejde jen o srovnatelné letní aktivity v ostatních horských resortech, ale jakoukoli zábavu a sport ve městech a nížinách – bazény, kina, nákupní centra, zábavní parky, až po domácí gaučing u televize a internetu. To vše je horským střediskům konkurencí.

FOTO: VAIL RESORTS

PROSLULÝ BIKEPARK VAILSKÉHO STŘEDISKA KEYSTONE

Přimět je vrátit se Obecně platí mantra, že pokud resort novou atrakci vybuduje, významná část publika si ji ze zvědavosti přijde dřív či později zkusit. Avšak teprve bude-li stát atrakce za něco, začnou se návštěvníci vracet. Generovat kýženou opakovanou návštěvnost častým přidáváním nových prvků a rozšiřováním ploch není dlouhodobě udržitelnou strategií. Citlivou každoroční obměnou částí tras, parametrů atrakcí, optimalizováním programů apod. lze ve většině případů udržovat letní nabídku čerstvou a zdánlivě se neopakující. Mise zní jasně – podnítit lidi vracet se (nejlíp s jejich známými) spíš než stále něco nového přidávat. Dřív či později se určité expanzi středisko nevyhne; frekventované přírůstky v krátkém čase ale mohou nejeden areál s nestabilní letní návštěvností finančně zdecimovat. Docílit opakované návštěvnosti lze mimo jiné zaměřením se na rozvoj a kultivaci personálu spíše než na infrastrukturu. Příjemný a kreativní průvodce může být pro zákazníka důvodem, proč se chtít pravidelně vracet. Pokud si návštěvník sjede lanovou skluzavku, při opakované jízdě obdrží de facto totožný zážitek, dokud by se dráha nepřestavěla. Je-li ale takovým zážitkem třeba rodinná túra v místních kopcích s inspirativním průvodcem, zkušenost snadno může být čerstvá a jiná s každým novým výšlapem. Středisko by se mělo stále ptát, jak docílit co největší interakce se zákazníkem během jeho času stráveného na aktivitě. Ambicí by mělo být angažovat klienty víc než jen na fyzické úrovni; je záhodno vytvořit a kultivovat sociální a emoční pouto. Některá progresivní střediska ve snaze budovat si vracející se klientelu rozšířila svůj marketing na demografickou skupinu rodin s velmi

malými dětmi. Areály typicky lákají na atrakce děti od asi 8 let věku; nově lze pozorovat specifické cílení na rodiny s už 4letými dětmi, například ve vermontském Smuglers Notch. Středisko má za letního maskota malým dětem srozumitelného žabáka a mocně propaguje svou nabídku pořádání narozeninových oslav (včetně souvisejícího cateringu) s množstvím dětských atrakcí, přímo tak soupeřící třeba proti konkurenčnímu produktu McDonald's. Tamní management zde vsází na známou skutečnost, že jednou z nejsilnějších výhod atrakcí pro malé děti je právě vysoký poměr opakované návštěvnosti. Zpět se vracet totiž nechtějí jen nadšené děti, ale i jejich mladí rodiče, kteří milují sledovat (a na své mobily a facebooky zaznamenávat), jak se ratolesti zlepšují – k čemuž takřka nevyhnutelně dochází. V zimní části sezóny vynakládají střediska spoustu času a úsilí do výuky nových návštěvníků. V létě se nic takového neděje, zákazníci obvykle přicházejí připraveni rovnou atrakci absolvovat. Ačkoli i v létě je třeba počítat se zdánlivě nepravděpodobnými komplikacemi: existuje například určitá množina lidí, kteří až před nástupem na lanovku zjistí, že se na ní vlastně bojí jezdit. Každé léto jsou takoví zkřečovaní pasažéři v sedačkách vidět. Částečným vysvětlením může být, že křesla lanovky jezdí v létě pocitově výš – při pohledu dolů na holou zem. (Aniž by bylo třeba myšlenku zbytečně rozvíjet, představa pádu do sněhové peřiny je přijatelnější než dtto na tvrdou skálu.)

Ekologické ohledy Nezávisle jak ohleduplně vyprojektované, některé letní aktivity přímo využívající stromů mohou zapříčinit jejich poškození či dokonce uhynutí,

BYZNYS

HORSKÁ STŘEDISKA V LÉTĚ

aniž by se takový důsledek dal předvídat a obvykle i včas vypozorovat. I proto je dobrou taktikou rozvíjet letní provoz postupně, po etapách rozplánovaných v dlouhodobém horizontu. Cílem střediska není něco rychle postavit, zkasírovat horké zisky a z oblasti zmizet. Skiareál potřebuje své prostředí udržet v co nejlepší kondici dlouhodobě – zdravé stromy jsou pro jeho sjezdovky vším. V  optimálním případě naopak lesní porost v areálu bude z provozu letních aktivit benefitovat. Při výstavbě a údržbě atrakcí se odstraní staré a suché stromy, představující bezpečnostní riziko pro provoz atrakce (která nejenomže musí být bezpečná, ale i bezpečně vypadat v očích návštěvníků). Současně se prořezem chrání stromy zdravé a poskytnou se jim lepší podmínky pro růst.

BYZNYS

Síla vedlejších efektů Pořádání adventure soutěží typu Spartan Race anebo založení nového místního terénního běhu, duatlonu apod. umožní střediskům představit účastníkům (i veřejnosti přes mediální reportáže) nejkrásnější zákoutí areálů, což by jiným způsobem těžko v podobném rozsahu dokázala. Veškerá potřebná infrastruktura je už na místě, náklady představují jen lidskou sílu a takový typ nákladů lze snadno kontrolovat – tím spíš, když je maximum aktivit předobjednaných. Nadto, většina personálu se typicky rekrutuje ze zimních zaměstnanců, vyžadujících minimání instruktáž a vykazujících loajalitu k resortu. Hostování externě pořádaných akcí nemusí středisku nutně přinášet přímý profit, ale sekundární příjmy (ubytová-

ní, gastro) mohou dobře promyšlený koncept otočit do výdělečného podniku. Na rozdíl od řady atrakcí, jež si vyžadují vysokou kapitálovou investici, spousta jiných programů záleží jen na kreativitě managementu, nadšení instruktorů a využití stávající infrastruktury. Typicky dětské tábory, sportovní soustředění, speciální zájmové kempy atp. Výhodou je obvyklá předregistrace účasti (středisko dopředu zná, kolik lidí přijede) a garantovaná návštěvnost nezávislá na nahodilosti přírodních podmínek, jelikož tyto typy pobytů se konají za každého počasí. Čilý letní provoz stimuluje nepřímo ještě jinou věc. Do okolí středisek se nastálo stěhuje stále víc dobře situovaných lidí, kteří vyžadují kromě lyžování a restaurací co nejpestřejší možnosti ostatního vyžití. Ty mohou být natolik

LETNÍ CENÍKY STŘEDISEK

DISNEYLAND

VZOREM

AČ SKIAREÁLY POSKYTUJÍ LYŽOVÁNÍ UŽ PŘES PŮL STOLETÍ, STÁLE SE UČÍ, JAK JE SPRÁVNĚ NACEŇOVAT. PŘIČEMŽ NABÍZÍ JEDINÝ PRODUKT – SJÍŽDĚNÍ. POVAŽME, JAKÉ VÝZVĚ PAK ČELÍ STŘEDISKA S TUCTY ROZMANITÝCH AKTIVIT LETNÍCH A JEN PÁR SEZÓNAMI ZKUŠENOSTÍ NA BEDRECH. TEXT: TOM ŘEPÍK

ejspíš největší rozdíl v ceníku zimního a letního provozu resortu souvisí s nejednotným zpřístupněním aktivit. Cena zimního skipasu typicky znamená kompletní vstup všude po skiareálu. Většina střediskových letních činností má naproti tomu pevně limitovanou kapacitu, čímž může být přístup do nich líp kontrolován. Areály tak mohou nabízet vstup na jednotlivé letní produkty nebo kombinovaný na všechny či několik vybraných (například formou barevných vstupních náramků). Většině horských středisek potrvá nějaký nezbytný čas, než dostatečně porozumí přirozenému pohybu zákazníků sortimentem nabízených atrakcí; teprve potom mohou férově nastavit

skladbu balíčků i jejich vlastní sumy. Tam, kde se strefí do opravdu praktický smysl dávajících produktových skladeb, na jejich prodejnosti to bude znát. Z psychologického zřetele se jeví příznivějším, aby zákazník zaplatil všechno naráz a nebyl nucen opakovaně vytahovat peněženku. V Disneylandu dobře ví, proč to dělají právě tak; ostatně letní aktivity středisek ze své definice náleží do zábavního průmyslu a jako takové soutěží proti zábavním provozům kdekoli v širokém dosahu. Potenciál pro detailně cílený letní marketing resortů je násobně vyšší než v zimě. Obdobně potenciál prodejnosti. Zimní sezóna je obvykle pro většinu skiareálů co do možností nárůstu návštěvníků/tržeb plochá, přinejlepším stagnující. Naproti tomu v létě je potenciál růstu poplatný

bezbřehé, že se mi nyní nechce psát plné odstavce těch, které mě spatra napadají.

Budoucí mus Léto v horském středisku je mnohem víc o mozaice produktů a zážitků než o jediné věci, za kterou lidi sami přijedou, tak jako v zimě. Resorty by se měly svědomitě zabývat tím, z čeho ta jejich mozaika bude poskládána. Lze si přestavit poměrně málo středisek, které letní provoz nepotřebují. Pak o něco víc takových, která z různých příčin nemohou. Většina areálů spadá pod širokou množinu těch, co mohou i potřebují. Ač se mnohým tradičním skiareálům může zdát riskantní s uceleným letním programem začínat, z dlouhodobého pohledu bude největším rizikem se o žádné riskování ani nepokusit.

FOTO: :AREÁL LIPNO

MAG

LIPENSKÁ STEZKA KORUNAMI STROMŮ

agilitě a vynalézavosti středisek a zejména produktivitě jejich marketingu. Včetně nastavení cenových strategií, pochopitelně. V létě mají lidi bezpočet různých možností, kam vyrazit, kde se

ubytovat, stravovat, co dělat. Ceníky středisek jsou nuceny to reflektovat. Jednou z nemnohých výjimek může být klasický vodní svět, kde se cenová struktura zhusta podobá zimní: kom-

LIPNO: VODA NAD ZLATO Z historicky dominantní letní návštěvnosti těží jihočeské Lipno především díky unikátní přehradní nádrži a velkorysé rekreační infrastruktuře na ní napojené. S vodou bezprostředně souvisí plejáda zdejších aktivit a atrakcí, na něž typické horské středisko nemívá nárok: závody Dračích lodí, jachetní přístav, půjčovny plachetnic, motorových člunů i jednoduchých plavidel, unikátní 20kilometrová cyklostezka kolem jezera vhodná i pro inline brusle a další. Nechybí tradiční letní aktivity typu lanovkou obsluhovaného bikeparku, lanového centra, multisportovní haly, bobové dráhy nebo minigolfu. Významnými zdejšími magnety jsou celoroční krytý Aquaworld a zejména proslavená Stezka korunami stromů. Lipenský resort může dynamicky rozvíjet arsenál svých letních aktivit mj. i díky nadstandardně vysoké ubytovací kapacitě v bezprostředním okolí (5 500 pevných lůžek, 2 tisíce míst v kempech, parkoviště pro tisíc aut). Lipenská letní sezóna setrvale zůstává silnější té sněhové: zdejší lanovka přepraví 230 tisíc letních pasažérů oproti 170 až 210 tis. zimních, ubytovací a gastro provozy obslouží 260 tisíc letních návštěvníků vůči 180 tis. v zimě. V tomto ohledu je Lipno anomálií mezi tuzemskými horskými středisky a de facto jejich letním lídrem.

pletní vstup po celém provozu rozeznávající dospělé návštěvníky a děti pod určený výškový či věkový limit. Provozuje-li středisko v místě i ubytování, potenciál možností k dalším kombinacím balíčků narůstá. Praktická zkušenost z letních provozů středisek vailské skupiny tamnímu marketingu ukázala, že u těch návštěvníků, kteří si koupí neomezený přístup třeba do lanového parku, je vypozorován plynulý postup z nejlehčích po nejtěžší trasy bezmála ze sta procent. Nicméně ti, kteří si ve stejné aktivitě platili jednotlivé vstupné, si přikoupili postup na náročnější (a dražší) úroveň jen z necelých 50 %. Emoce spojené s pokrokem zákazníka dál a výš a pokoření osobní výzvy dokázat nečekané se ukazuje být významným prvkem marketingového plánu střediska.

Od úst k ústům

Osobně předávaná zkušenost mezi zákazníky, tedy jakási slovní propagace, je důležitým prvkem a nejspíš nejcennější marketingovou zbraní letních provozů středisek – o mnoho víc než v zimě. Adrenalin, jejž návštěvníci na atrakcích vstřebávají a vzápětí sdílejí (ústně i virtuálně přes svůj mobil a sociální sítě), je tím, co do střediska nejefektivněji naláká nové lidi. Areál těžko vymyslí účinnější reklamu, než když rozjařený, v obličeji ještě zarudlý zákazník sotva vystoupí z atrakce, už volá na známé, že musí jít určitě taky. Bujarý zážitek pak snadno přebije i pocitově nenízkou cenu vstupenky. Pokud si zákazník sám v duchu (ale i nahlas pro ostatní uši) řekne, že to sice bylo drahé, ale stálo to za to, středisko vyhrálo. V mnoha horských resortech nepřestávají testovat a modifikovat své cenovky za praktického chodu. Ve vailských střediscích se každý týden schází manažeři jednotlivých letních sekcí

a analyzují, co za aktivity se jak prodává. Kde poptávka drhne, mají prostor flexibilně experimentovat s cenami vstupů; primárním ohledem je výše tržeb. Úspěšná celoroční střediska dobře ví, že ne za všech okolností je třeba ždímat z letních návštěvníků peníze. Třeba v opulentním a adekvátně drahém Aspenu v každou celou hodinu startují bezplatné výšlapy na místní vrcholky s průvodcem poskytujícím přírodovědné informace o lokalitě. Namísto kasírování lidí při každé příležitosti rozdává Aspen kvalitní zážitek s dobrou přidanou hodnotou. Nejenže si středisko připíše další položku do portfolia v nabídce, ale prakticky stále sklízí od účastníků pozitivní zpětnou vazbu. Nemálo z těch, kteří do aspenského areálu zavítali prvně a třeba i náhodou, začne automaticky přemýšlet o návratu do míst, v nichž se jim líbilo, i v zimě. Ačkoli se nejrůznější sportovně zábavní aktivity v posledních letech rozrůstají jak houby po dešti prakticky kdekoliv – v nížinách a při městech, zavedené skiareály mají proti řadě z nich specifickou konkurenční výhodu. Běžně totiž operují na rozlehlejším území a mohou tak namíchat optimálnější paletu aktivit a atrakcí – něco, čemu solitérní provozovatel může stěží čelit jinak než cenou. Nemluvě o existujících lanovkách, parkovištích, budovách a ostatní infrastruktuře, zavedené internetové prezentaci s věrným publikem, běžícím marketingu, početně dostatečném a loajálním personálu – to je celý kopec výhod, o nichž si většina konkurence v širokém okolí skiareálu může nechat zdát.

Každému, co jeho

Obecně čím víc aktivit má středisko v nabídce, tím větší prostor mu to poskytuje k cenovým inovacím a zvyšuje šance udržet zákazníka v areálu.

MONÍNECKÉ LÉTO DOHNALO ZIMU Učebnicovým příkladem střediska, jehož plynule rostoucí letní návštěvnost už srovnává krok s tou ve sněhové sezóně, je středočeský Monínec. V roce 2008 zprovozněný areál, od počátku účelově projektovaný jako celoroční, nabízí v létě široký sortiment aktivit od přírodního koupání, lanového parku, bikeparku po golf nebo tubing. Ten je na tuzemské poměry unikátně provozován po celý rok, vybaven italským povrchem Neveplast, dopravně obsluhován pojízdným pásem. Zdejší lanovkou v létě přepravili přes 4 tisíce pasažérů v odhadovaném poměru 50 : 50 bikepark vs. cykloturistické trasy. Areál je častým hostitelem vlastních i externě pořádaných sportovních a společenských akcí, korporátních teambuildingů i třeba svatebních obřadů, na něž zdejší marketing specificky cílí jako jedno z mála horských středisek u nás. Resort majoritně vlastněný realitním developerem Trigema provozuje i své gastro a ubytovací kapacity; během uplynulých letních prázdnin v moníneckých provozech přespalo 7 tisíc hostů, o 13 % víc v meziročním srovnání s předchozí sezónou.

MONÍNECKÁ LANOVKA V LÉTĚ PŘEPRAVÍ 4 TISÍCE PASAŽÉRŮ

Například vailskou skupinou provozované Park City nabízející asi tucet letních aktivit prodává sezónní (letní) pasy, celodenní lístky, vstup na jednotlivé aktivity, kombinované balíčky i přídavky k jednotlivým vstupům. Odvážně svou hodnotu vnímá charizmatické Crested Butte v Coloradu, zlatokopecké městečko westernového střihu, do nějž v zimě míří spousta lyžařů, nedajících na tento historický klenot dopustit. Resort zkouší své srdcaře oslovit unikátní celoroční sezónkou platnou 12 měsíců (nijak levnou: $839, přes 20 tisíc v korunách) a přesvědčit tak povětšinou ortodoxní lyžaře i k letním návštěvám. Občas se středisko nevyvaruje provozního přešlapu, třeba když si otevřením nové atrakce oslabí existující návštěvnost z té zavedené stávající. Což je velmi těžké, ale spíš nemožné, dopředu odhadnout. Právě ve vzpomínaném Park City učinili zkušenost, že nově otevřená bobovka jim začala kanibalizovat tržby z charakterem příbuzné horské dráhy. Když ale obě aktivity zahrnuli do společného balíčku, dokázali souhrnnou návštěvnost vytáhnout zpět nahoru.

Už žádná mimosezóna

Klíčovým elementem marketingového plánu celoročního střediska je přijít na vhodný mix aktivit, jež by pravidelně přitahovaly nové zákazníky. Například lanová centra oslovují široké demografické spektrum publika od nejmladších po zralý věk. Kladkové dráhy jsou adrenalinovější a věkový průměr uživatelů se snižuje, ještě víc to platí u bikeparků nebo horolezeckých stěn. Golf naopak oslovuje starší klientelu atd. Je vhodné, aby u většiny aktivit měl uživatel k dispozici nějaké snadno čitelné měřítko svého výkonu, které by jej motivovalo vrátit se a zkusit se

FOTO: MONÍNEC

zlepšit. Střediska vykazující poměr hostů vracejících se stejnou letní sezónu okolo 50 % lze považovat v tomto ohledu za úspěšná. Každé přidání nového prvku anebo pozměněná dispozice aktivity opakované návštěvnosti vcelku pochopitelně prospívá. Areály razí trend předprodávat co nejvíc svého letního byznysu přes internet, běžně za výhodnější cenu, pokud v časovém předstihu. To jim umožňuje líp kontrolovat obsazenost atrakcí a pomáhá zajistit si konstantní návštěvnost bez ohledu na nahodilost počasí. Ve větších, dobře zavedených celoročních resortech se množství letních předprodejů blíží těm zimním, obvykle v řádu 30 až 40 % z celkových tržeb. Přičemž letní gastro a ubytovací příjmy v čím dál více střediscích přerůstají ty zimní. Tendence, již lze vystopovat i na tuzemských kopcích, viz žluté boxy na této straně. Tržby v absolutních číslech za letní kvartál svízelně dohánějí ty zimní zejména proto, že vstupné na letní atrakce bývá z definice levnější než zimní skipasy; ve sněhové sezóně nadto do kas významně přispívají i příjmy z půjčoven a škol. Marže jsou naopak v létě zdravější. A ačkoli v prozatím dominantní většině horských středisek zůstává zima ekonomicky nejproduktivnější částí roku, nůžky se v téhle oblasti setrvale přivírají do té míry, že pokud nastane na sníh špatná zima, výkonný letní provoz může zachránit ekonomiku střediska. Léto začíná hrát pro horská střediska stejně důležitou roli jako zima.

Rekreačně lyžující amerikanofil, expert na marketing horských středisek. Bloguje na Kovboj.cz. TOM ŘEPÍK

BYZNYS

ZÁKULISÍ (NEJEN ČESKÉHO) HORSKÉHO BYZNYSU – DÍL Č. 44

SOUČASNÁ CENOVÁ POLITIKA

MAG

FOTO: VÍT MOUDRÝ

LYŽAŘSKÝCH AREÁLŮ

SAALBACH HINTERGLEMM LEOGANG PATŘÍ MEZI LYŽAŘSKÉ PERLY RAKOUSKA, A TO I CENOU SKIPASU

PO PŘEDCHOZÍCH ČTYŘECH DÍLECH SERIÁLU O CENOVÉ POLITICE JSME SE DOSTALI AŽ DO SOUČASNOSTI. MOHLO BY SE ZDÁT, ŽE MÁME HOTOVO. JENOMŽE SOUČASNOST JE STEJNĚ ZAJÍMAVÁ A „DOBRODRUŽNÁ“ JAKO CELÝ VÝVOJ NA EVROPSKÝCH HORÁCH. TEXT: VÍT MOUDRÝ

áměrně píši na evropských horách. Nedávno jsme měli ve SNOW možnost pohlédnout v jednom článku na prodej skipasů a přeneseně i jeho cenotvorbu v USA. Nutně jsme si po přečtení museli položit otázku – bylo by možné tento prodejní mechanismus použít i na evropských horách? Američan by řekl, je tak vychován, maybe, možná. A jak to vidím já?

Cenová politika za oceánem

USA jsou USA, a to se všemi zvláštnostmi tohoto ohromného trhu. Postřehy autora článku jsou samozřejmě velmi zajímavé – kupříkladu nákupy skipasů rok předem. Podle mého názoru jsou ale, až na výjimky, v evropském prostředí nepoužitelné. Proč? Protože Američané i americký trh jsou naprosto jiní než Evropané. Počínaje prostředím a konče myšlením. Mohu malinko posuzovat. Procestoval jsem 22 amerických států a celou západní Kanadu. Navštívil jsem zde řadu lyžařských areálů, strávil v USA a Kanadě mezi obyčejnými lidmi při opakovaných cestách více než rok ži-

vota. Mně osobně z toho vyplývá, že mechanismy prodejů téměř čehokoliv na americkém trhu jsou až na výjimky prakticky nepřenositelné do Evropy. Američané jsou, jak jsem již předeslal, zcela jiní. Kupříkladu od malička jsou masírovaní mohutnou, všeobklopující reklamou, kterou tak vnímají poněkud jinak než my, Evropané. Je totiž – na rozdíl od nás – jejich přirozenou součástí. Stačí říct sleva, výhoda, ušetříte nebo má to prezident, známý sportovec, celebrita a Američané okamžitě se zájmem zastříhají ušima. Dám jeden příklad za všechny. Psal se rok 1998 a já jsem byl pozván do lyžařského areálu Seven Springs na kongres Technický sníh. Středně velký lyžařský komplex leží asi 40 mil od Pittsburghu, hlavního města státu Pensylvánie. Na kongresu bylo akreditováno několik set odborníků ze Severní i Jižní Ameriky, k tomu asi desítka Evropanů. Čtyřdenní kongres byl nesmírně zajímavý nejen pro komunikační bezprostřednost a názorovou otevřenost i těch největších celebrit amerického horského byznysu. Při slavnostní večeři tak spolu svorně seděla elita horského byznysu z Vailu, Aspenu, Whistleru nebo Lake

Louis i zástupci těch nejmenších areálů a areálků kontinentu. Najednou se z ampliónů ozvalo, že na terase restaurace začíná ochutnávka jakýchsi sušenek a že každý dostane k ochutnávce bezplatný vzorek. Našinec by si řekl – jenom naprostý magor může uprostřed luxusní večeře nabízet na předváděcí akci nějaké pitomé sušenky. Američan však myslí jinak. Celá restaurace, plná doktorů, profesorů a kormidelníků vrcholného horského byznysu zabodla nůž rukou nerozdílnou spolu s nýmandy zapadlých vlíčků do skvělého šťavnatého steaku, zvedla se a šla ochutnávat sušenky! V ohromné, celičké nejluxusnější restauraci horského resortu zůstal nevzrušeně sedět u večeře jediný stůl – ten s evropskými účastníky kongresu. Ostatní si klidně nechali kvůli těm sušenkám vystydnout večeři… Ne tedy že toho reklama osloví, toho ne. Ať boháč, nebo chuďas, celebrita, nebo nýmand, ochutnávat zadarmo sušenku pádili jako o život naprosto všichni. I to ukazuje, jakým je reklama v USA mocným nástrojem a jak neskutečně ovlivňuje zdejšího člověka jako spotřebitele. A to většinou bez rozdílu vzdělání, věku i bohatství.

Naprosto tedy rozumím tomu, že když prémiový lyžařský resort USA nabídne lyžaři v rámci PR nebo promo svůj nový produkt, může mít překvapivý, možná až ohromující úspěch. Při květnové koupi skipasu na další lyžařskou sezónu za slevu v ohromujících desítkách procent totiž většinou neřeší, jestli napadne sníh, nebo že jeho peníze za těch sedm měsíců areál třeba i několikrát protočí. Američan totiž řeší v nekonečné záplavě jiných možností přítomnost a velikost nabízené výhody. A nabídka této přítomnosti hovoří o v té chvíli nevídané slevě pro jeho (byť budoucí) zimní lyžování. Evropana by podobná nabídka patrně vůbec neoslovila. A když, tak nikoliv masově. Evropan totiž posuzuje nabízenou výhodu z jiných úhlů „vidění světa“. Mnohem více a pečlivěji posuzuje okolnosti. Že se třeba zraní, nebude mít čas, nenapadne sníh, nebude mít s kým jet a na hory vůbec nepojede. Jaké trendy tedy můžeme v nejbližší době od evropské cenové politiky očekávat?

Konec socialismu

A to jak na Východě, tak na Západě. Na Východě přestal ten centrální, na Západě naopak ten lokální. Dám opět jeden příklad za všechny. Lyžování kamkoliv začíná cestou, nejčastěji vlastním vozidlem. Rodinka jede na lyže třeba do Dolomitů. Mamča napeče na cestu řízky a nápoje z Makra tvrdí muziku pod heslem „ušetříme“. Taťka přibrzdí u benzínky na vyčůrání rodinky – ale ouvej. Na WC je turniket a rodinka maže k autu pro drobné. Kdysi to k překvapení všech automobilistů začalo u 0,50 EUR, které bývalo odečteno od ceny kávy. Bohužel dnes to (zatím) končí na hodnotách 0,70 až 1 EUR, přičemž se zpětně odečítá pouze 0,50 resp. 0,70 EUR a zbytek jde ve prospěch provozovatele na úklid a údržbu. Smůlou je, když někdo musí po občerstvení na WC opakovaně. To si již nic většího dalšího nekupuje a pouhopouhé vyčůrání čtyřčlenné rodinky se hnedka vyhoupne přes stovečku… Píšu to proto, že se podobných praktik chytili i někteří provozovatelé hor-

FOTO: VÍT MOUDRÝ

KARIBSKÉ NEBE, PRAŠAN A LYŽOVÁNÍ VE VOLNÉM TERÉNU – SEN FREERIDOVÉHO LYŽAŘE

ských lyžařských areálů a restaurací. Přitom nejenom na WC. Jen vzpomínkou jsou neplacená parkoviště věhlasných středisek v nejtěsnější blízkosti lanovek. Velká řada z nich je dnes zpoplatněna částkou 5 až 10 EUR za celodenní parkování. Přidávají se zpoplatněné skibusy. Za ten letošní jsem dal v italské Corvaře letos před Vánoci 6 EUR. Na kontrolu prakticky každého našeho spoje chodil i vychrtlý důchodce, a kdo neměl časovou jízdenku na skibus, musel si ji u něho zakoupit. Kdo nechce, nejede. Nemá šanci nějak podvádět, pokuty jsou brutální. Parkuješ bezplatně, vychytrale dál od lanové dráhy? Na nás holenku nevyzraješ, protože tě oškubeme za skibus. Čtyřčlenná rodinka tak musí, chtě nechtě, zaplatit – 4 x 6 x 27,50 Kč = 660 Kč! A to jsme ještě nenazuli lyže. Samozřejmě se přidávají další, více nebo méně viditelné dříve bezplatné, nyní zpoplatněné, drobnosti. Třeba stále se zvyšující místní poplatek za den noclehu, ke kterému se přidává příplatek v penzionech a hotelích za dříve bezplatnou saunu nebo páru. Taxa za jejich použití se již nevybírá zvlášť jako třeba před pár lety, ale je nenápadně „neviditelně“ zakomponována do denní taxy za nocleh, která je pochopitelně vyšší. Penzion Salvan v italské Corvaře jsme takto po mnoha letech pobytů dokonce opustili. Dříve 26 EUR za lůžko se na stejně starých, tvrdých postelích, kterým říkám žehlicí prkno, a koupelně pamatující Benita Mussoliniho v šortkách, vyšplhalo

během dvou tří let na 46 EUR za noc. Důvodem prý byla investice do zastřešeného parkování (ale přitom zpoplatněného za každý den parkování zvlášť!) a vybudování luxusní sauny a páry. Oponoval jsem, že do páry a sauny nechodím, parkuji před penzionem a stařičké vybavení pokoje se nezměnilo ani o kobereček. Na pokrčení rameny jsem reagoval tím, že jsme prostě začali jezdit jinam. Každoročním koloritem je zvyšování cen skipasů. Ne o mnoho. Většinou o 0,50 až 2 EUR. Nic moc, ale klikněte si na internet, kolik stály skipasy před deseti, pěti lety a kolik stojí dnes. Co je toho všeho příčinou? Nebudete věřit, ale svobodná Evropa…

Nový trh ve svobodné Evropě

Ano, je to tak. Po listopadu ´89 to začalo samozřejmě pomaleji. Většina neměla na lyžování v Alpách finanční prostředky a devizový kurz zahraničních měn byl tehdy neskutečně nevýhodný. Za dolar se platilo přes 40 Kč a za německou marku to bylo o něco méně. Dnes funguje EU, společná evropská měna, hranice zůstaly pouze na mapách a i naše příjmy doznaly pozitivnějších změn. Na alpské kopce se tak může dostat prakticky každý. Vezměte si, že alpským zemím tak přibylo nějakých 150 mil. potenciálně lyžujících obyvatel dříve žijících za železnou oponou a 144 mil. obyvatel Ruska. To je velká ekonomická síla, a to i při vědomí, že

ne každý z těchto stovek miliónů do Alp jezdí. Alpské státy si každopádně již dobře 15 let mnou ruce, protože registrují neskutečný nárůst návštěvníků, zejména právě z Ruska a Polska, kteří jsou ale masivně následováni zejména Čechy, Slováky, Slovinci a většinou států bývalé Jugoslávie. Před Vánoci 2015 jsem na italské Sella Rondě na parkovištích registroval až 80 % automobilů právě se státní značkou jmenovaných států. Říkali jsme si – nemít tady Čechy, Slováky, Poláky a Slovince, zely by sjezdovky a penziony prázdnotou! Aby alpské státy tyto návštěvníky získaly, musela se tomu přizpůsobit cenová politika za ubytovací i lyžařské služby. I proto byly dříve všechny možné i nemožné služby zdarma nebo skoro zdarma. Postupem doby se ale kapacity naplnily, horský trh se s nárůstem středo- a východoevropských zemí hodně narovnal a dokonce kapacita přestala leckde dostačovat. Trvale rostou fixní náklady areálů, zejména energie a mzdy. Také trvale rostou provozní náklady lyžařských areálů na zvýšené počty lyžařů. To vše je nyní v důsledku a spolu s dalšími trendy příčinou toho, že se z dříve bezplatných služeb staly služby placené.

Současné trendy cenové politiky

Všimněme si nejnovější společné evropské premisy – začíná se smazávat rozdíl mezi hlavní a vedlejší sezónou, mezisezónou a nejvíce zvýhodněnými počátky a konci sezón. Lyžařů je totiž leckde po celý rok tolik, že lákat je benefity na časový průběh sezóny začíná být pro kormidelníky horského byznysu nezajímavé. Mnohem více se tak rýsuje období, kdy provozovatelé horských středisek cítí jasnou kořist. To je zejména období vánočních svátků, přes silvestra, a je-li dobrý termín, tak i velikonočních svátků. Taková období jsou dnes nazývána nejčastěji jako prémiová, tedy nejdražší. Dalším společným evropským trendem je zkracování pobytů. Z dříve týdenních se nejběžněji staly prodloužené víkendy. Proč? Jednak se zrychluje životní tempo, potom se drtivě zvedl počet turistů odjíždějících v zimě za teplem

BYZNYS

ZÁKULISÍ (NEJEN ČESKÉHO) HORSKÉHO BYZNYSU – DÍL Č. 44

MAG

FOTO: VÍT MOUDRÝ

I LYŽAŘSKÉ SAFARI MŮŽE BÝT ROMANTICKÉ

k moři a potom všemožných lákadel v průběhu roku je tolik, že jich chtějí ti akčnější zvládnout v průběhu roku co nejvíce. Určitě největším současným trendem – podobně jako i v jiných odvětvích obchodu a služeb – jsou možnosti nejrůzněji zvýhodněného elektronického nákupu skipasů. V něm registruji nový a nejrychleji se rozvíjející fenomén cenové politiky. Možnosti jsou přitom nekonečné a budou se odvíjet od individuálních schopností manažerů jednotlivých ski resortů. Uvidíme, čím nás v nejbližší budoucnosti překvapí. V jednotném fenoménu cenové politiky evropských hor zůstává zvýhodnění oldies, tedy lyžařských staříků. Z druhé strany bývá konstantou zvýhodněná cena pro děti, studenty a skupiny od různého počtu lyžařů. Poměrně masivně se ale přidávají slevy na společný rodinný skipas. Co je zajímavé, je cenová politika ve vztahu k automatickým systémům odbavování lyžařů. Dříve bylo trendem nabízet co největší spektrum jízdenek. Tehdejší premisou byl pocit horalů, že si v tak ohromném množství tarifů prostě vybere každý. To dnes neplatí. Dnes je tarifů z pohledu minulosti nabízen pouhý zlomek. K doslova brutální redukci došlo dílem vyhodnocováním prodejnosti jednotlivých tarifů sofistikovanými systémy a potom samotným provozem. Studování nekonečného množství tarifů totiž jednak vedlo k frustraci některých lyžařů, že si nevybrali ten nejvýhodnější tarif a vlastně tak sami kvůli své blbosti prodělali. A potom také docházelo k nežádoucí kumulaci lyžařů před ceníky, ve špičkách následně k pravidelnému zahlcování prostorů u pokladen a ve výsledku k další nežádoucí frustraci přicházejících lyžařů. Tarify se proto většinou neskutečně zjednodušily.

Samozřejmě, jisté speciality jednotlivých států zůstaly.

Cenové speciality

Ve Francii jí nadlouho zůstane výrazně zvýhodněná společná cena ubytování a lyžování, a to zejména při týdenním pobytu. Přidává se k tomu pronájem ubytovacích prostor nejnovější generace – v malých srubech nebo dřevěných domcích, kde lze ubytovat partu od osmi třeba až do dvaceti, třiceti lidí. Investor tak ke každému pokoji nemusí komponovat kuchyňku, WC a koupelnu. V domě bývají pouze dvě, tři společná zařízení, podle počtu ubytovaných. Přidává se společenská místnost, většinou s krbem pro společný večerní potlach. Snižuje se investice, snižuje se i cena, která vychází společně se skipasem velmi příznivě.

Livigna však počítá s tím, že marketingový dopad slevy 100 % na jednu komoditu je mnohem výhodnější než nějaká separátní výše slevy na ubytování a jiná na skipas. V Corvaře mají cenové finty tři. Někteří z ubytovatelů jsou zapojeni se společností Dolomiti Superski do PR systému předvánočního lyžování. Jejich host získá dvě výhody – den ubytování a den lyžování zdarma při ubytování na více než tři dny. Platí tedy pouze tři dny za čtyři, čtyři dny za pět apod. K tomu má kupříkladu místní Sport Kostner ceny nových modelů lyží a bot nastaveny do určitého data před Vánoci, každý rok jiného, na 60 až 70 % cen obvyklých. Pana Kostnera jsem se ptal. Nechápal jsem, co mu prodej na hranici velkoobchodní ceny může přinést. On se smál a říkal, že to naštěstí nechápe ani nikdo z jeho konkurentů. Ti prý nasazují zásadně nejvyšší tržní ceny – je přeci před Vánoci! On však zboží protočí díky nízkým cenám dokonce několikrát a v množstevním prodeji mu to v součtu dává o 10 až 20 % vyšší tržby, než kdyby měl ceny „tržně vánoční“. Ale vše má prý s dodavateli dohodnuto předem, protože jinak by ho jenom na zavolání telefonem nikdo opakovaně nezásoboval. Třetí zdejší fintou je konec sezóny. Když přijede v daném termínu lyžovat dědeček se svým vnukem více než na tři dny, má to vnuk zadarmo! V Rakousku se zase do horského byznysu, čímž pádem do cenové po-

érům ale ne. Podobně jako vy se ptají i ostatní a bojíme se, že nám naopak hosté kvůli přeplněným sjezdovkám ubydou“. Slovensko – možná jste i vy zaregistrovali, že letos stejný systém pro povinné školní lyžařské výcviky zavedl i slovenský premiér Fico, a to včetně dotace ve výši 150 EUR, cca 4 100 Kč na jednoho žáka. Osobně rakouské i slovenské vládní rozhodnutí vítám. Bleskově jsem si rámcově propočítal, že se to státu výběrem všech možných souvisejících daní a podporou jinak hrozící sezónní nezaměstnanosti patrně vrátí – možná i s úrokem… A u nás doma? Náš premiér s ministrem financí mají jiné starosti – s přihlouplým šikanózním měsíčním hlášením DPH a stejně problematickými registračními pokladnami. Na propočty příznivých dopadů školních a studentských lyžařských výcviků pro české hory a pro českou ekonomiku tak bohužel nemají čas. Samotná horská střediska nezahálí a oslovují potenciální návštěvníky všemi možnými způsoby a doprovodnými nabídkami. Stačí se podívat na weby jednotlivých lyžařských středisek. Že by však v oblasti tuzemské cenové politiky někdo vymyslel něco obzvláště převratného, patrně nehrozí. Možná tak novým letošním trendem českých hor v oblasti cenové politiky zůstane dvouhodinové lyžování na ranním manšestru s následnou luxusní snídaní ve Špindlerově Mlýne (ale i jinde), nazvané jako Fresh

Určitě největším současným trendem – podobně jako i v jiných odvětvích obchodu a služeb – jsou možnosti nejrůzněji zvýhodněného elektronického nákupu skipasů Je však otázkou, kdy se z cenové výhody stane nevýhoda. Podobný typ ubytování totiž velmi rychle našel své příznivce a bývá ve francouzských střediscích první beznadějně vyprodán. V Itálii to začalo Livigno. Na předem vyhlášený závěr sezóny se lyžař může pouze ubytovat a skipas k tomu obdržet zdarma. Livigno je tak na konci kdysi totálně prázdné sezóny beznadějně vyprodáno! Prakticky se zde nesežene postel. Ubytovatelé samozřejmě své tržby klíčují s provozovateli lanovek a všichni jsou spokojeni. Propracované PR

litiky, zamíchal dokonce i stát. Pokles návštěvnosti na počátku každého roku eliminoval povinnými lyžařskými výcviky školáků a studentů s dotací státu na pobyt a půjčení vybavení potřebným rodinám. Zjistil jsem to až poté, co jsem v hluboké mezisezóně v Kitzbühelu nechápal sjezdové tratě narvané omladinou, která ale ani neuměla mnoho lyžovat. Rázem bylo po požitku lyžování na poloprázdných sjezdovkách. Majitelka hotelu mi to po mém dotazu vysvětlila. Ne však s nadšením: „Lanovkářům to pomohlo, nám hoteli-

Track. Musíte si však přivstat, začíná se v 7:30 hod. Když budete dobří lyžaři, zvládnete to za ty dvě hoďky tak 12x, možná i 14x. Za 990 Kč to těm nejlepším lyžařům dělá slušných 82 Kč za jednu jízdu na ranním manšestru. No nekupte to. A v 9:30 hod. s opulentní snídaní k tomu… Je spoluzakladatel a dlouholetý jednatel českého lanovkářského svazu, v současnosti úspěšný podnikatel, cestovatel, fotograf a publicista. VÍT MOUDRÝ

VLÁDNE IDYLKA. A NIC NENASVĚDČUJEME TOMU, TOMU, ŽE BY SE MĚLA ZMĚNIT. NIKDO NETUŠÍ, ŽE JEN ZA NĚKOLIK MÁLO CHVILEK SE SVĚT OTOČÍ NARUBY. ŽE PRÁVĚ TĚCHTO NĚKOLIK NEJBLIŽŠÍCH MINUT JE POSLEDNÍ MOŽNOST K ÚTĚKU ZPĚT DO ŽIVOTA. I KDYŽ KDO VÍ. MOŽNÁ ŽE I TEĎ UŽ JE POZDĚ. JÍT NAHORU JE LÁKAVÉ, JAKO BY TAM ZNĚL ZPĚV LYŽAŘSKÝCH BLUDIČEK SLIBUJÍCÍCH VĚČNÝ PRAŠAN. LAVINA POD GEIEREM KROK PO KROKU 

#86

MOUNTAIN POČASÍ BYLO NÁDHERNÉ, SVÍTILO SLUNKO. PŘEŠLI JSME ÚDOLÍ A TĚSNĚ PO TOM, KDYŽ JSME ZAČALI STOUPAT, UDĚLALI PRVNÍ SONDU. VÝSLEDEK NÁM NEBRÁNIL POKRAČOVAT… DOŠLI JSME POD MENŠÍ SKALKU, ZDE JSME SUNDALI PÁSY A JEDEN PO DRUHÉM SJELI DOLŮ… BYLO TO ÚŽASNÉ, POHÁDKOVÉ POČASÍ, MĚKKÝ PRAŠAN… DVA POHLEDY PŘÍMÝCH ÚČASTNÍKŮ 

#89 #90

JE TO PODOBNÉ, JAKO V TOM PŘÍSLOVÍ O UTRŽENÉM UCHU DŽBÁNU… LABILNÍ SNĚHOVOU VRSTVU ZATĚŽUJETE TAK DLOUHO, NEŽ DOJDETE NA JEJÍ KRITICKOU MEZ. KAŽDÝM PRŮJEZDEM ČI PRŮCHODEM ZTRATÍ NĚCO NA SOUDRŽNOSTI. AŽ JEDNOU NEVYDRŽÍ. A ZLOM MŮŽE NASTAT STOVKY METRŮ OD VÁS. NIKOLI ALE TEN, KDO LAVINU INICIOVAL, NÝBRŽ TEN, KDO JE V KRITICKÝ MOMENT V MÍSTĚ JEJÍ DRÁHY, DOSTANE ČERNÉHO PETRA. ČERNÁ SOBOTA 6. ÚNORA 2016 

6X VÍCE ZA 20 LET Hodně se mluví o tom, jak jsou sporty v přírodě, zimní nevyjímaje, populární, a jak se dříve opuštěné hory zaplňují lidmi, kteří chtějí utéct od civilizace na túru, nebo si jen nakreslit svou vlastní vlnovku v netknutém prašanu. Ze statistik publikovaných v Die Presse vyplývá, že takových sportovců je 6x více, než bylo před 20 lety. Logicky se tak počty iniciovaných lavin stále zvyšují, ale pozor – počty obětí jsou už desetiletí stabilní. Vyplývá z toho, že lidé méně chybují a mají kvalitnější vybavení. Dalo by se tak snadno vypočítat, kolika lidem zachránil pípák a lavinový batoh život. Rakouské statistiky mimo jiné uvádějí poměr mezi fatálně zasaženými skitouristy a freeridery: loni tvořili turisté na lyžích dvě třetiny obětí, zatím freerideři „jenom“ asi 30 %.

JSOU ČEŠI V HORÁCH PŘÍLIŠ TROUFALÍ? Česká média se opřela do Čechů. Podle nich riskují a umírají v horách více, než je obvyklé u ostatních národů. Statistiky ale nic takového nepotvrzují. Ľubomír Smatana, reportér ČRo a autor knihy Jánošíci s těžkou hlavou, si dal tu práci, že sehnal detailní data slovenské Horské záchranné služby, z nichž vyplývá, že 40 % všech úrazů na slovenských horách tvoří sami Slováci, druzí jsou Poláci s 18 % a Češi posbírali procent 12. V Rakousku zase například v létě 2014 zahynulo 47 % domácích a 40 % Němců, Češi jsou v balíku s dalšími národnostmi s celkem 9 % procenty úrazů v horách. (ps)

FOTO: REINHOLD OBLAK

O SMRTI

mrt je podivný fenomén. Každý ví, že na něj jednou čeká, a přesto se jí nejvíc bojíme. Smrt je pro člověka povětšinou nevysvětlená a nevysvětlitelná, tak temné neznámo, že se nám z něj hrůzou ježí chlupy a slabší povahy přepadávají mdloby. Byť, pravda, leckdy se více bojíme smrti blízkých než té vlastní. Nejednou jsem se setkal s tím, že by si člověk, v těchto případech freerider, vybral raději sám zemřít než nechat pod lavinou kamaráda. Nebylo to chvástání – to se pozná. Jenže smrt má vlastní rozum, sáhne si, kam chce ona, a její rozhodovací procesy jsou člověku skryty tam někde úplně vzadu v té její děsivé temnotě. V materialistické společnosti se jaksi věří, že po smrti už nic není. Zajímavé je, že nikdo nezpochybní zákon o zachování energie. Když známe tento zákon, jak pak můžeme věřit, že po smrti není nic? Však se podívejme, kolik je v každé živé bytosti energie. Kolik je v člověku energie! Ta energie neumí zmizet. Stejně jako neumí zmizet třeba teplo. Jenom se přesouvá, transformuje. Přejde někam jinam, do jiné formy, do jiné dimenze. A tam žije zase dál. Je to jedna dlouhá a dobrodružná cesta, jejíž cíl člověk asi nikdy neodhalí. Smrti není třeba se bát. Ba dokonce ten, kdo odežene strach ze smrti, objeví nová tajemství života. Odvaha žít naplňuje smysl života. Kdo se bojí smrti, bojí se žít. Není děsivá představa, že se dožiju třeba sta let a celý život se přitom probojím? Není zdravější varianta žít směle, hodnotně, vzpřímeně – a odejít předčasně? Jak se vlastně měří dobrý život? Lineárně prožitým časem? Anebo plněním multidimenzionální nádoby lidských zážitků, radosti a lásky? Každý si vybírá sám. Nikoli délku života, kterou omezí nezávisle smrt, ale jeho kvalitu. Ti kluci, kteří se nechali převelet do další kapitoly svého putování, plnili svůj život kvalitou a radostí možná natolik, že to ta jejich nádoba už nepobrala. Anebo se těm nad námi tolik líbili, že si je vybrali, aby prošlapávali stopu svým kamarádům v horách nad nebesy. Zemřeli v místech, která milovali. Zemřeli při činnosti, kterou milovali. Byl to více než důstojný odchod. Není čas přehnaně truchlit. Zvedněte hlavu a podívejte se na noční nebe. Co tam je prostoru! Co tam je sluncí! Co vše tam může lidskou duši potkat! Představte si, jak sedíte třeba na Měsíci a koukáte na Zemi. Jsme tak malí, že se ani nevidíme. V rotaci vesmírného času se naše tělo mihne na modré planetě, než ho za několik kosmických milisekund přikryje její země. Je zbytečné se smrti bát. Netruchlete. Buďte odvážní, jako byli oni!

FOTOGRAFIE PÁR MINUT PŘED PÁDEM LAVINY. SKUPINA FREERIDERŮ JE SHROMÁŽDĚNA NA BEZPEČNÉM MÍSTĚ (ČERVENÁ ELIPSA), ZATÍMCO PRVNÍ SKIALPINISTÉ (ORANŽOVÉ ELIPSY) SE BLÍŽÍ SEDLU.

Petr Socha

trojice skialpinistů trojice skialpinistů čtveřice skialpinistů zvuk whuum čtveřice skialpinistů – zvuk– vhuum

osamocený skialpinista se psem osamocený skialpinista se psem

MOUNTAIN

stržení držitele GPS

Schematický nákres události

stržení držitele K odtrhu došlo veGPS 12:08, čemuž odpovídá

GPSlaviny po zastavení laviny poloha GPS popoloha zastavení

LAVINA POD GEIEREM

poloha všech na svahu červená = výstup skupiny freeriderů – byl proveden dvakrát v téže stopě červená přerušovaná = začátek výstupu skupiny freeriderů před stržením oranžová = sjezd skupiny freeriderů – proveden jednou tenká purpurová = výstupová trasa skupiny skialpinistů fialové body = sněhové sondy, horní z nich byla provedena dvakrát, poprvé v 10:40, podruhé ve 12:00 znázorňuje možný směr přenosu impulsu zatížení od potenciálního iniciátora do linie odtrhu laviny (viz dálkové spuštění laviny)

KROK PO KROKU

DÍKY NĚKOLIKA SVĚDECTVÍM, DOKUMENTŮM VYDANÝM LWD TIROL, FOTOGRAFIÍM Z MÍSTA A ZEJMÉNA GPS ZÁZNAMU JEDNOHO ZE ZASAŽENÝCH A JEDNOHO SKIALPINISTY JSME SE POKUSILI ZPRACOVAT JAKOUSI REKONSTRUKCI CELÉHO NEŠŤASTNÉHO DNE. NEMÁME AMBICE DEFINOVAT PŘÍČINY, PŘESTO REKONSTRUKCE PŘÍPADU MŮŽE OBJEVIT MNOHÉ SKRYTÉ SOUVISLOSTI A PŘINÉST LECKDY PŘEKVAPIVÁ ZJIŠTĚNÍ. TEXT: PETR SOCHA

Jakže to tedy celé bylo?

a horské chatě Lizumer Hütte (2 030 m) je už od středy skupina freeriderů, celkem 12 lidí včetně dvou koučů. Jejich cílem je lyžování – nechodí tedy na tradiční túry například na okolní kopce, ale hledají a následně sjíždějí zajímavé svahy v okolí chaty. Zajímavé znamená s pěkným sklonem a pokud možno lehkým prašanem. Kemp probíhá příjemně, počasí celkem přeje, ze slov účastníků vyplývá, že si ani neuvědomují, že v posledních dnech napadlo v horách kolem 30 cm sněhu. Pozdě v noci z pátku na sobotu doráží na chatu druhá skupina z Čech – je to pět skialpinistů, kteří chodí na túry. Přijíždí až po půlnoci, další tři přijdou na chatu až ráno, takže jich je celkem osm. S první skupinou – říkejme jí freeriderská – se ani nepotkají a ani jedni nemají o vzájemné přítomnosti tušení. Nepotkají se ani v sobotu ráno.

Freerideři vyráží dřív, v 9:00 mají jako každý den sraz před chatou. Je krásně, svítí sluníčko, nebe je modré. Rutinní kontrola pípáků, pár slov o plánované trase s poznámkou, že podmínky mohou způsobit návrat nebo změnu plánu. Cílem je lyžovat na severních svazích pod horou Geier, kde bude zaručeně prašan. Vzhledem k podmínkám – od nadmořské výšky 2 300 m je 3. stupeň lavinového nebezpečí – jsou ambice potlačené s tím, že se bude jezdit spíše níže. Všichni jsou dochvilní, takže se může začít. Po hodince šlapání, v nadmořské výšce něco přes kritických 2 300 metrů, kde by se případně začalo stoupat k prvnímu sjezdu, kopají první sněhovou sondu. Výsledek je ok. Jde se nahoru na první sjezd. Družstvo vede Roman, kouč, který tu je jako doma, stoupá vzhůru s několika cikcaky na závěr a zastavuje v bezpečném místě pod skálou. GPS ukazuje 2 456 m, hodinky 10:40. Roman velí k sundání pásů, následovat bude sjezd. Ještě

mezitím kope jednu sondu, aby zjistil soudržnost vrstev na sjížděném svahu. Je obezřetný, chatař mu ráno kladl na srdce, aby byl opatrný. Chodit na širokých freeridových lyžích není nic pohodlného ani rychlého. V úkrytu pod skalou dochází freeridery roztroušená skupinka skialpinistů, kteří vyrazili ani ne o půlhodinu později. Je jich celkem osm, vpředu jdou tři nejrychlejší, pak čtveřice dalších a někde vzadu osamocený poslední. Zdržel se, možná kvůli psovi, který jde s ním. Až tady se dozvídají, že jsou všichni Češi (a Slováci). Skialpinisté oznamují, že jdou nahoru. Freerideři sjíždí. 400 m dlouhý sjezd kopce se sklonem kolem 25 ° je vmžiku za nimi. Krása. Prašan je parádní a všichni si to užívají. Skupinu dohání druhý kouč Filip, který se opozdil kvůli technickému problému. A jde se zase nahoru pod skálu, kde jsou těsně před polednem. Skialpinisté se posunuli někam nahoru z dohledu, jen ten poslední se psem je ještě

FOTO: REINHOLD OBLOUK, ZÁKRES LAVIN: PATRICK NAIRZ, LWD TIROL

5 87

3 Přehledná grafika laviny: Červená elipsa symbolizuje přibližné místo, na kterém se nacházela 12členná skupina, když došlo k uvolnění sněhové laviny. Černá elipsa ukazuje oblast, ve které zahynuli pod lavinou čtyři lidé ze skupiny 12 freeriderů. Červený kříž ukazuje přibližnou polohu skialpinisty v momentu stržení. Černý kříž znázorňuje přibližné místo zasypání páté oběti – skialpinisty. Zelené elipsy orientačně ukazují, kde se v době odtrhu nacházelo 7 skialpinistů (4+3) z původně 8členné skupiny.

snow.cz/lavina nedaleko v čerstvě vyšlápnuté stopě vzhůru. Vládne idylka. A nic nenasvědčujeme tomu, že by se měla změnit. Nikdo netuší, že jen za několik málo chvilek se svět otočí naruby. Že právě těchto několik nejbližších minut je poslední možností k útěku zpět do života. I když kdo ví. Možná, že i teď už je pozdě. Jít nahoru je lákavé, jako by tam zněl zpěv lyžařských bludiček slibujících věčný prašan. Ale rozum je ve střehu. Je poledne – sníh ověříme ještě jednou sondou. Beze změny, zdá se vše ok. Jde se nahoru. Tři první skialpinisté mezitím přešli horní plató a pokračují dále k vrcholu, další čtyři zaostávají o pouhých sto sto padesát metrů. Nejpomalejší se psem je ale daleko za nimi. Do prošlápnuté stopy vyráží jako první Roman. V asi 15m rozestupech se pak zapojují další. Ovšem ani se všichni nestačí zařadit. Čtyřka skialpinistů nahoře zastavila a semkla se k poradě. Je asi 12:08. Náhle se jim jakoby pod nohama ozve prasknutí a dutý zvuk popsatelný jako vhuum – sněhová vrstva praskla. Z trpělivého rytmu stoupání probírá všechny freeridery křik dvou z nich. Něco se děje. „Lavinááá!“ Čas se přepíná do pomalého modu. Co všechno se dá stihnout v jedné vteřině. Hlavně odpálit batoh, zbavit se holí, vázání je ve stoupacím režimu, s ním to bude horší. Náraz tekoucí masy (lavina se uvolnila asi 150 m nad skupinou, tedy měla hodně prostoru na rozjezd), mela. Sníh strhává a odnáší všechny freeridery a dokonce „vysává“ i ty, kteří ještě stáli v ústraní u skály. Jako první však přišel na řadu skialpinista se psem. Celkem 13 lidí bojuje

v běsnícím živlu, jak se dá. Z GPS hodinek jednoho ze zasažených, na jejichž datech stavíme tuto rekonstrukci, lze odečíst rychlost lavinového proudu – 38 km/h – i jeho okamžitou tepovou frekvenci: 170. Lavina vleče těla lyžařů od nějakých 200 do 400 metrů. Snad bude brzy po všem, snad většině pomohou lavinové batohy, které z freeriderů mají všichni. Nebude. Otřesy a zborcením podpůrných sněhových vrstev se dávají do pohybu i další svahy. Jako druhý vyjíždí se zpožděním jednotek vteřin svah vedlejší a následují další dva. Masa sněhu míří dolů už ze všech stran a stahuje se do údolního kotle, kam přijíždí sněhové nánosy jako vlaky na konečnou v několikavteřinových intervalech a apokalypticky se nasouvají přes sebe. Nejhorší je ten z laviny č. 3. Konečně je ticho. Batohy zabraly, tři freerideři končí na povrchu laviny a v adrenalinovém transu rozjíždějí záchrannou akci. První jsou na řadě lidé na povrchu, ti, kdo jsou lokalizovatelní pouhým zrakem. Laviniště je ale rozlehlé možná 100 na 200 metrů, výška nánosu až 5 m. A na trans začíná brzy útočit dostavující se šok. Shora přijíždějí skialpinisti, cestou volají záchranáře a pomáhají s vyprošťováním. Čas běží nekompromisně rychle. Osm zasažených je venku, všichni ti, kteří měli štěstí, že skončili v té časti laviniště, přes které se nepřevalila jedna ze sekundárních lavin. Pět jich chybí. Jsou lokalizováni, ale hluboko pod sněhovým nánosem. Nepomůže jim už ani profesionální záchranná služba. Budou chybět napořád.

FAKTA Velká a vícenásobná desková lavina se 6. 2. 2016 utrhla v oblasti Tuxských Alp ve svazích pod vrcholem Geier 2 857 m. Primární sesuv se uvolnil ve výšce cca 2 650 m, zasáhl skupinu 12 freeriderů a jednoho skialpinistu ve výšce kolem 2 500 m. Mechanismus uvolnění laviny není přesně znám. Oficiální závěr vyšetřování říká, že šlo o tzv. dálkové spuštění laviny. Kritické zatížení mohla způsobit čtveřice skialpinistů, kteří v momentu spuštění laviny slyšeli pod sebou prasknutí a typický zvuk vhuum. V tom případě by se impuls od nich musel přenést nějakých 400 metrů k linii odtržení první laviny. Další možností je, že kritické zatížení způsobila sama stoupající skupina. Nikdo sice nezaznamenal charakteristický zvuk, ale svah zatížilo až 12 lidí, byť teoreticky v dostatečných rozestupech (5 při výstupu, zbytek na místě startu prvního sjezdu). V tomto případě by se silový impuls nesl sněhovou vrstvou nějakých 150 m po spádnici vzhůru. Jednou z variant může být i to, že první velkou lavinu způsobila menší lavina uvolněná ze západního předvrcholu Geieru (na obr. č. 5). Tuto lavinu nikdo neviděl a tamní lavinový expert Patrick Nairz ji označil jako pravděpodobně až následnou. Vzhledem k její poloze by ale tato lavina, která se mohla uvolnit spontánně či být iniciována neznámými faktory, měla potenciál iniciovat další sesuvy v nižších partiích hory. A nakonec jednou verzí, se kterou se také pracuje jako s možnou, je samovolné uvolnění.

DVA POHLEDY PŘÍMÝCH ÚČASTNÍKŮ

MOUNTAIN

FOTKA VYFOCENÁ JEDNÍM ZE SKIALPINISTŮ JEN PÁR OKAMŽIKŮ PO UTRŽENÍ LAVINY ZHRUBA Z MÍSTA, KDE V TÉ DOBĚ ČÁST JEJICH SKUPINY ZASTAVILA. PRÁVĚ NĚKDE ZDE USLYŠELI TYPICKÝ ZVUK (TAMNÍ LAVINOVÝ EXPERT PATRICK NAIRZ HO POPISUJE JAKO „VHUUM“) A UCÍTILI POD SEBOU PRASKNUTÍ SNĚHOVÉ HMOTY. DLE PATRICKA NAIRZE NELZE VYLOUČIT, ŽE PRÁVĚ ODTUD BYLA LAVINA INICIOVÁNA: „ENERGIE, KTERÁ ZPŮSOBILA TRHLINU VE SLABÉ VRSTVĚ SNĚHU, VZNIKLA DODATEČNÝM ZATÍŽENÍM ČILI PŘÍTOMNOSTÍ LIDÍ NA SNĚHU A BYLA PŘENESENA BUĎ VZHŮRU, DO STRANY NEBO DOLŮ. V ZÁVISLOSTI NA TOM, KTERÁ SKUPINA JI ZPŮSOBILA.“ KTERÁ SKUPINA LAVINU INICIOVALA VE SKUTEČNOSTI, NEVÍME A UŽ SE NIKDY NEDOZVÍME. NEMUSELA TO BÝT ANI JEDNA, VE HŘE JE TOTIŽ I MOŽNOST SAMOVOLNÉHO UVOLNĚNÍ.

Pohled shora

ANEB JAK TO VIDĚLI A CÍTILI SKIALPINISTÉ Z DRUHÉ SKUPINY

REDAKCI SE PODAŘILO KONTAKTOVAT JEDNOHO Z ČLENŮ SKUPINY SKIALPINISTŮ A POLOŽIT MU SOUBOR OTÁZEK S CÍLEM UKÁZAT CELOU SITUACI ZE STRANY PŘÍTOMNÝCH SVĚDKŮ. CHCE ZŮSTAT V ANONYMITĚ, COŽ RESPEKTUJEME. ROZHOVOR JE REDAKČNĚ KRÁCEN, CELÉ ZNĚNÍ NAJDETE NA SNOW.CZ. aký jste měli pocit ráno před túrou? Byl nový sníh? Kolik? Pocit jsme měli dobrý, svítilo slunce, ale nezdálo se mi, že by bylo velké teplo. V noci, když jsme šli na chatu, jsme šli po vymetené cestě a ráno taky žádný nový sníh před chatou nebyl. Za posledních 24 hodin tedy nesněžilo.

Sledovali jste nástěnku s lavinovou situací? Jaká byla? Ano, na info o lavinách jsem koukal v sobotu ráno i v pátek. Předpokládám, že kamarádi taktéž. Lavinová předpověď se stupněm 2/3 visela i na nástěnce. Varoval tebe nebo někoho od vás ze skupiny provozní chaty? Informace o varování chatařem není pravdivá. O tomhle jsme diskutovali už v sobotu večer. Nikdo z naší skupiny mi nepotvrdil, že by explicitní varování dostal. Jestli varoval kamaráda, který neštěstí nepřežil a který odcházel později, to

nevím. Jediné naše informace tak pocházely z lavinové situace na nástěnce. Chataře jsem se na to v sobotu večer explicitně zeptal a on mi, skoro bych řekl podrážděně, řekl něco ve smyslu, že nemůže ráno s každým extra mluvit a že vyvěsil lavinovou situaci na nástěnku. Můžeš popsat, kdy kdo na túru vyrazil? První vyrazila skupina freeridistů, my (pětičlenná skupina) jsme vyrazili po nich, někdy po 9:15. Naši 3 kamarádi (včetně toho, který nepřežil) vyrazili o chvíli později, ale přesně nevím v kolik. Se skupinou freeridistů jsme se potkali až na méně strmém svahu, kde došlo nakonec k neštěstí. Tam jsem teprve zjistil, že před námi jdou také Češi. Prohodili jsme s nimi pár slov, zeptali se na jejich pohled na lavinovou situaci a pokračovali jsme směrem na Geier. V místě, kde se výstupový svah rovná a vytváří plošinu, cca 500 m od budoucího laviniště, jsme se zastavili. Tam nás dostihli dva ze tří kamarádů, kteří vyrazili později. Po nějakém čase jsme uslyšeli

a viděli odtrh laviny z hřebene vpravo za námi. V tu chvíli nás bylo nahoře v bezpečí sedm. Co dole dělala skupina freeridistů, nemohu říct, protože jsme je neměli na dohled. Měřili jste někde cestou sklon svahu? Jak si myslíš, že je ten svah strmý – průměrně a nejvíc? Ano, sklon svahu kamarád měřil digitálním sklonoměrem. Měl kolem 25 °, v maximu pod 30 °. Kde jste byli a jak jste zaznamenali první lavinu? Byli jsme na místě, kde se výstupová trasa narovnává, tak 500 m od lavinového pole. Výškově odhadem 100 m pod odtrhem. Stáli jsme tam různě daleko od sebe čtyři, diskutovali další postup a zbylí tři kamarádi už byli o kus dále, za hřebenem, odkud lavina nakonec vypadla. Neměli nejmenší tušení, že se něco stalo. My čtyři jsme nejprve ucítili křupnutí a pak už jsme jen viděli padající sníh z pravého svahu.

Pohled zespodu… KRISTÝNA BYLA JEDNA Z MÁLA ZASAŽENÝCH, KDO O UDÁLOSTI DOKÁZAL PROMLUVIT. ZDE JE POPIS JEJÍ VERZE UDÁLOSTI. KRÁCENO, KOMPLETNÍ VERZI TEXTU NAJDETE NA SNOW.CZ.

aké byly předchozí dny kempu? Co jste podnikali, jaké bylo počasí? První den jsme podnikli pouze jeden výšlap, nový sníh téměř nebyl. Odpoledne se zhoršilo počasí, začal padat sníh, takže jsme se učili pracovat s lavinovými vyhledávači a sondou. Dále jsme si zkoušeli, jaký je to pocit, být zavalen lavinou – vykopali jsme jámu, střídavě jeden po druhém si do ní lehali, kolegové nás zahrabali (komplet tělo i hlavu) a pak nás ihned vykopali. Druhý den se celý den jezdilo, dopoledne všichni pohromadě, odpoledne jsme se rozdělili na dvě skupiny dle toho, kdo chtěl kde jezdit. Jedna skupinka jezdila v lese, druhá na volných pláních. Počasí bylo proměnlivé, chvilku padal sníh, foukal vítr, ale spíše bylo hezky a svítilo slunko. Třetí den bylo krásně. Vyšlapali jsme všichni sjezdovkou nahoru, jezdili jsme dva žleby vpravo od sjezdovky. Krásné ježdění!

NÁSTĚNKA NA LIZUMER HÜTTE V OSUDNÝ DEN

Co jste dělali potom? Pak jsme sundali okamžitě pásy a jeli zkontrolovat, kde máme posledního kamaráda. V momentě, kdy jsem jako druhý z naší skupiny dojel na dohled laviniště, volal jsem telefonicky pomoc. Dokážeš popsat situaci na laviništi, když jste se tam dostali? Já jsem ztratil nějakých 10 minut vysvětlováním, kde se nehoda stala. Pak jsem vytáhl pípák a začal cik-cak projíždět laviniště. Dole již freeridisti a mí kamarádi vyhledávali s pípáky zasažené. Mám z toho vlastně jen pocity... Myslím, že nikdo nepanikařil a každý se snažil pomoci, jak to jen za daných okolností šlo. Odshora jsem pomalu bez nalezení oběti dojel do místa, kde již freerideři postupně objevovali své zasažené kamarády. Pomohl jsem s finální lokalizací a začali jsme je vyhrabávat. Kdo organizoval sebezáchranu? Myslím, že až do příjezdu záchranářů nikdo. Prostě to fungovalo samo. Lidi se navzájem informovali o tom, kde je ještě potřeba pomoci, kdosi z freeridistů spočítal, kolik lidí chybí. Možná se o organizaci někdo snažil, ale jakmile jsme našli zasypaného, hrabal jsem, co jsem mohl, abychom se k němu co nejdříve dostali. Co bylo kolem, jsem v tu chvíli téměř vůbec nevnímal. Závodili jsme s časem. Tím, že byla velká převaha vyprošťujících nad těmi zasypanými, velmi rychle jsme je myslím všechny lokalizovali. Lokalizovali jste některého ze zachráněných na základě vyhledání pípákem, nebo byli všichni vidět? Řekl bych, že ti, co byli zasypáni jen částečně, byli vyproštěni ještě před mým příjezdem. Já osobně jsem bohužel lokalizoval pípákem jen hluboko zasypané. Celý rozhovor čtěte na:

www.snow.cz/clanek/4021

Víš, kdy a kdo vybral cíl sobotní túry? Jaký vlastně byl? Lyžovat, nebo někam vylézt? Vždy bylo cílem si dobře zajezdit. Už na začátku kempu jsme si říkali, že zde nejsme pro to, abychom zdolávali vrcholy, ale proto, abychom si zajezdili. To, kde budeme jezdit, vždy vybírali koučové. Jaký jste měli pocit ráno před túrou? Byl nový sníh? Kolik? Pocit? Myslím, že všichni jsme pociťovali menší únavu po předchozích třech dnech. Jinak asi nic neobvyklého, těšili jsme se na dobré ježdění. Nový sníh, tuším, byl, ale nevím kolik. Sledovali jste nástěnku s lavinovou situací? Jaká byla? Ano, každý den. Platil stupeň č. 2 a pro nadmořskou výšku nad 2 300 m n. m. stupeň č. 3. Můžeš popsat, jak túra probíhala? Kdy, kde a jak jste dělali sněhové sondy? Ráno před chatou jsme se shromáždili tradičně kolem deváté hodiny ranní. Provedli jsme kontrolu lavinových vyhledávačů. Všechny byly funkční. Koučové sdělili, kam půjdeme, a zároveň nás i upozornili, že je klidně možné, že se budeme muset vrátit, když sněhové podmínky nebudou dobré, a budeme si muset vybrat jinou trasu. V tuto chvíli i koučové řekli, že Anton (chatař) nás upozornil, že máme být opatrní. Počasí bylo nádherné, svítilo slunko. Přešli jsme údolí a těsně po tom, když jsme začali stoupat, udělal Roman první sondu. Výsledek nám nebránil pokračovat. V průběhu stoupání se udělaly sondy ještě další dvě. Došli jsme pod menší skalku (mezitím nás

minula skupinka skialpinistů), zde jsme sundali pásy a jeden po druhém sjeli dolů. Bylo to úžasné, pohádkové počasí, měkký prašan… Společně jsme začali opět stoupat ke skalce. Skialpinisté již byli vysoko nad námi. Prošlápli cestu. Udělali jsme u skalky další sondu a rozhodlo se, že zkusíme popojít ještě výše. Část z nás vyšla nad skalku, když Tomáš a Fiďas začali upozorňovat ostatní na blížící se nebezpečí: „Lavina!“ Proč nebyl první sjezd až seshora? První sjezd byl skvělý. Nebyl až shora vzhledem k bezpečnosti. Ovšem po té, co skialpinisté bez problémů prošlápli cestu, jsme měli v plánu jít ještě trochu výše. Ale od samého počátku se nemluvilo o tom, že bychom měli vylézt až nahoru. Kde jste byli a jak jste zaznamenali první lavinu? Část z nás (tuším 5 lidí – Roman a 4 kempeři) byli nad skalkou nebo vedle ní. Dodržovali jsme bezpečné rozestupy, proto toto rozdělení. Zbytek jsme byli těsně pod skalkou. V momentě, kdy jsme zjistili, co se děje, snažili jsme se doběhnout schovat pod skalku. Ale vzhledem k mohutnosti celého sesuvu nám to nebylo nic platné… Co jste dělali potom? Tři kluci zůstali úplně nahoře, pomohli nám ostatním, koho třeba viděli částečně na povrchu. Pak jsme všichni přepnuli vyhledávače do polohy „vyhledávat“ a začali jsme prohledávat lavinové pole tak, jak nám to na přednáškách říkali koučové. Slovně jsme se zorganizovali, někdo šel vyhrabávat přeživší, kteří byli vidět, někdo prohledával lavinové pole. Jak fungovali členové výprav při záchraně? Jak vlastně sebezáchrana probíhala? Řekla bych, že na danou situaci jsme všichni fungovali skvěle. Adrenalin působil. Nikdo nezpanikařil. Kdo mohl, pomohl ostatním, a jakmile jsme se dostali ze záhrabu, vyhledávali jsme zasypané s pomocí vyhledávačů a sond. Kolik lidí se podařilo vyprostit do chvíle, než přijeli záchranáři? Osm. Záchranáři nikoho živého nevytáhli. Bylo to přesně tak, jak nám kluci říkali… Největší šancí na záchranu jsou ti kamarádi, se kterými tam jste… Celý rozhovor čtěte na:

www.snow.cz/clanek/4022

ČERNÁ SOBOTA

MOUNTAIN

6. ÚNORA 2016

V SOBOTU 6. ÚNORA 2016 POHŘBILA LAVINA 5 ČESKÝCH LYŽAŘŮ, MLADÝCH MUŽŮ, MILOVNÍKŮ HOR. TRAGÉDIE, KTERÁ SE BOHUŽEL ZAPÍŠE DO HISTORIE JAKO JEDNA Z NEJHORŠÍCH. VE SNOW, JAK ASI VÍTE, SE LAVINOVÉ PROBLEMATICE KONCEPČNĚ A PRAVIDELNĚ VĚNUJEME. POPISUJEME LAVINOVÉ PŘÍBĚHY A SNAŽÍME SE V NICH DETEKOVAT KRITICKÉ MOMENTY A CHYBY, ABYCHOM SE JICH SAMI NAPŘÍŠTĚ VYVAROVALI. TATO LAVINA ALE ZASÁHLA SNOW JAKSI HLOUBĚJI. MEZI OBĚŤMI BYLI NAŠI KAMARÁDI, S KTERÝMI JSME UŽ LECCOS PROLYŽOVALI, AŤ NA REPORTÁŽNÍCH VYJÍŽĎKÁCH SNOWRIDE, NEBO NA SNOWFESTECH. PROTO MYSLÍME, ŽE JE VHODNÉ, ABYCHOM SE TÉTO UDÁLOSTI VĚNOVALI VÍCE A V JAKSI ŠIRŠÍM KONTEXTU. A NAVÍC, ZCELA LOGICKY, KDYŽ ZNÁTE LIDI, KTEŘÍ SKUPINU VEDLI, MÁTE JEDNU PODSTATNOU INFORMACI K ANALÝZE LAVINOVÉ UDÁLOSTI NAVÍC. TEXT: PETR SOCHA

e kauze ale nicméně nechceme přistupovat jen čistě technicky. To nešťastné vyústění není pouze odpovědí na nevhodné podmínky a případné chyby skupiny. Je v něm mnohem víc, od psychologických souvislostí, atmosféry dané lyžařské skupiny, ostatních zapojených, vnějších podmínek… až po vyšší moc – smějte se mi, ale tento pojem přeci existuje i v právním řádu. Je to příběh, který se začal psát ještě dříve než toho rána na Lizumer Hütte. Příběh lásky, který úplně objektivně dešifrovat nejde.

Jsme novináři, kteří z principu musejí nahlížet na věci kriticky a věcně. Budeme se o to maximálně snažit. Nicméně rovnou přiznám, že nás k aktérům nehody pojí určitý vztah, který nám nedovolí chovat se k nim neuctivě. Třeba tak, jak to předvedla média snad bez výjimky těsně poté, kdy k nám doputovaly první kusé informace o neštěstí. Dnes už je informací dostatek. My ale nad nimi nechceme kroužit jako supi a vrhat se na každou potenciální

chybu, abychom ji vzápětí slavnostně odhalili a proměnili ve fatální obvinění. Záměrem článku není mentorovat, ale podívat se na věc realisticky nikoli od stolu, ale zpod toho kopce, vžít se do hlav aktérů a do situací, odvodit kritická rozhodnutí a souvislosti… Aby se nikdy nic podobného už neopakovalo.

9:32 – DVĚ SKUPINY FREERIDERŮ STOUPAJÍ VZHŮRU POD GEIER. FOTKU UDĚLAL V PODSTATĚ NÁHODOU PATRICK NAIRZ Z TYROLSKÉ LAVINOVÉ SLUŽBY, KTERÝ NĚKOLIK HODIN NATO ŠETŘIL NASTALOU TRAGÉDII

FOTO: PARTICK NAIRZ, LWD TIROL

91 FOTO: VÍTEK LUDVÍK

TEN, KDO TAM NEBYL A VIDĚL MÍSTO JENOM Z FOTEK, SI SÁM OBJEKTIVNÍ ÚSUDEK NEUDĚLÁ. „NIKDY JSEM TAM NEVNÍMAL NĚJAKÉ ZVLÁŠTNÍ NEBEZPEČÍ, CO SE TEDY TÝČE TÉ OBVYKLÉ VÝSTUPOVÉ TRASY. BYLO TAM JEDNO MÍSTO, KDE JSME CHODILI RYCHLEJI A PO JEDNOM, ALE JINAK TO BYL V PODSTATĚ MÍRNÝ SVAH. SKIALPINISTI TAM SJÍŽDĚLI PODÉL VÝSTUPOVÉ TRASY, COŽ BYLO TO NEJBEZPEČNĚJŠÍ. MY (ROZUMĚJ FREERIDEŘI, KTEŘÍ SE ZAMĚŘUJÍ NA SJÍŽDĚNÍ V PRAŠANU) JSME SJÍŽDĚLI SPÍŠ PRUDŠÍ VEDLEJŠÍ STĚNY, ALE JEN TEHDY, KDYŽ BYLY DOBRÉ PODMÍNKY. KDYŽ JSME SI NEBYLI ÚPLNĚ JISTÍ, VOLILI JSME DEFENZIVNÍ SJEZD PODÉL VÝSTUPOVÉ TRASY.“ (VÍTEK LUDVÍK)

Fatální chyba – směr Geier

Jasné je, že fatální chyba, která se ten den udála, byl samotný fakt, že skupina, přesněji obě nezávislé skupiny, vyrazily směrem k hoře Geier (2 857 m). Lavina, která ohrozí člověka, se sama téměř neutrhne, přesněji řečeno takových lavin je dle statistik několik ze sta (dle statistiky švýcarského SLF za 2014 byla těch samovolných pouhá 4 %). Prvním zásadním místem, kam soustředit kritickou pozornost, je rozhodovací proces, proč a kam jít. Jak byl důkladný, nám nikdo přesně neřekne, protože oba koučové zahynuli. Ale zkusme si projít, co se stalo před túrou, a něco vydedukovat.

Výchozí situace

Vedoucí obou skupin freeriderů terén velmi dobře znali. Roman byl na místě pravděpodobně podeváté, i Filip tam byl mnohokrát. Znali přesně, kudy vedou výstupové trasy a kde se dá sjíždět. Znali sklony svahů a okolí, kam předpokládali, že půjdou. Velmi dobře věděli, co mohou od terénu čekat. Na druhou stranu fakt, že se v těchto horách cítili doma, mohl vést k určitému podcenění situace, falešné podvědomé jistotě pramenící z mnoha předchozích bezproblémových výstupů a sjezdů ve smyslu vyšlo to tehdy, vyjde to dnes, a kolikrát z toho byla zrovna lavinová trojka… Je to spekulace, ale může to být střípek, který jejich rozhodnutí podpořil.

Stav skupiny

Počasí v předchozích dnech nebylo zlé, v pátek, tedy den před lavinou, bylo podle svědků krásné lyžování. Nedá se předpokládat, že se v lidech nějak nezdravě akumulovala touha si zajezdit a že naopak vůdci měli potřebu kamarádům tuto možnost dopřát za cenu rizika. Skutečně „neměli důvod riskovat“, jak se vyjádřil organizátor kempu, Robin Kaleta. Mohli snad jen cítit potřebu naplno využít poslední den kempu, přestože „už byli celkem unavení“, jak jsme se dozvěděli z rozhovoru s účastnicí Kristýnou (str. 89). Bylo ale krásně, všude čistě bílo a „prášivo“. Vlastně to byl vysněný den D, za kterým se na podobné akce jezdí a na který se leckdy čeká i týdny. Zůstaňte sedět v chatě, když je venku modro a vše se zdá jakž takž v normě… Dá se usuzovat, že si vůdci byli rizika vědomi: postupovali opatrně, kopali cestou tři sondy, aby zjistili sněhový profil. Tři sondy! To lze připsat buď tréninkovému záměru, anebo vážným

obavám. (Ve své praxi jsme při túrách s různými certifikovanými průvodci, nejčastěji Švýcary, kopali sondu na túře maximálně dvakrát za celý dlouhý den, často ale ani jednu). Poprvé vystoupali a sjeli jen nižší, bezpečnější část svahu. Až příklad skupiny skialpinistů, kteří šli výše bez náznaku problémů, je přiměl, aby i oni vstoupili do toho fatálního cikcaku. Ale pozor. Došli jsme ke zjištění, že spíš než ten výstup, bylo fatální, že v těch místech, v té dolní partii, vůbec byli. Lavina by je totiž mohla zasáhnout i při sjezdu či přípravě na něj.

Kauza lavinová předpověď

Lavinová předpověď je zásadní dokument, který rozhoduje o pohybu horských skupin, o tom, kam a jestli vůbec vyrazí. Zkušení vůdci ji studují v širším kontextu, byť jistě největší psychologický význam má pro každého její číselné vyjádření. To finální číslo do sebe vstřebává celý souhrn rizik a definuje lavinové paradigma dne v dané oblasti. Lyžaři běžně říkají „bacha, dneska je trojka“ nebo „dnes to je v pohodě, je dvojka“. Souhrnné číselné vyjádření prostě nabádá ke zjednodušování. O to víc mate, že v tomto případě roste nebezpečí exponenciálně, a tedy že trojka je dvakrát nebezpečnější než dvojka (zatímco by se dalo logicky očekávat, že nebezpečí bude jen o 20 % vyšší, vycházíme-li z 5stupňové lavinové škály, tedy 100 % děleno 5). Anebo podobnost se školním známkováním – trojka ještě projde, ne?

BE CAREFUL!

O chatě Lizumer a Geieru s Vítkem Ludvíkem V podstatě náhodou jsem se dostal do řeči s fotografem outdoorových sportů, Vítkem Ludvíkem, od něhož jsem se dozvěděl, že na Lizumer Hütte byl v rámci své profese velmi častým hostem a chataře Antona Nigga dobře znal. „Dokonce mi nabízel na chatě brigádu,“ vzpomíná Vítek. „Byl to trochu mrzout, není divu, když je měsíce zavřený v horách, ale když jste se mu dostali pod kůži, vyklubal se z něj fajn chlapík,“ vzpomíná. Hned mě napadá zeptat se na jeho zájem o bezpečnost svých hostů v horách. Varoval je, když byly složité podmínky? Vítek se usměje. „Každému říkal ‚be careful!‘, byl to jeho obvyklý pozdrav nehledě na podmínky venku. Nemyslím, že by se o hosty v tomto ohledu nějak speciálně staral. Není to jeho práce.“ Z Vítka jsem se snažil dostat i to, jak vnímal okolní terén, samozřejmě zejména ten pod Geierem. Objevily se totiž v souvislosti s ním termíny jako smrtící kotel a z vyjádření se zdálo, že by tam našinec neměl vstupovat snad ani v létě. Jeho názor je u obrázku. Pro dokreslení, Vítek se pohybuje v horách velmi často, týdny strávil pod Mt. McKinley (čili dnes Denali), účastnil se i extrémních horských expedic coby fotograf RedBullu. A nesčetněkrát byl s námi na SNOWride či SNOWfestu, ostatně před lety byl tento časopis plný jeho fotek. Má předpoklady vědět, o čem mluví.

Potenciál nebezpečí při jednotlivých stupních škály lavinového rizika 1 - nízké 2 - mírné 3 - značné 4 - vysoké

MOUNTAIN

FOTO: VÍTEK LU DVÍK

Podle Petera Höllera (Institut für Naturgefahren, Innsbruck) je tato školní koncepce v lidech tak hluboce zakotvená, že právě ona v praxi definuje intuitivní význam nebezpečí. Právě černá sobota 6. února rozproudila v Rakousku poměrně intenzivní debatu o tom, jestli stávající klasifikaci opět neotevřít a nepřepracovat. Do začátku 90. let měla škála lavinového nebezpečí v Rakousku stupňů šest, v Itálii a Francii pak dokonce osm. Nová jednotná evropská škála platí od roku 1994 a jistými experty je dlouhodobě kritizována. Höller společně s dalšími dvěma kolegy, zkoumajícími horské statistiky, připravují iniciativu, jejímž cílem je na základě statistických dat sahajících zčásti až do roku 1967 – a to i počtu nehod, obětí nebo četnosti túr – navrhnout novou stupnici lavinového nebezpečí.

Trojka: pro freeridery ideál

Trojka je stupeň, při kterém se běžně lyžuje – je to v zimních Alpách obvyklá lavinová situace – vládne zhruba 1/3 sezony. Právě při ní ale dochází k jasně největšímu počtu lavinových neštěstí (cca 2/3 všech). Při trojce se musí hodně přemýšlet – sledovat kritické expozice, sklony svahů, chování a skladby sněhu… Ale zase se při ní nejlépe jezdí, protože je obvykle hodně prašanu! Lidé jsou ochotni více riskovat, protože dostanou větší zážitek. A pozor, zcela odlišně uvažují freerideři toužící po prašanu a skitouristé, kterým o sjezd jde až ve druhé řadě. SLF: Nehody při freeridu se staly téměř výlučně při 3. stupni nebezpečí (86 %) nebo při 4. stupni (8 %)! V tomto úhlu se jeví jednání skupiny zase o kus pochopitelnější. Uvádí se, že posoudit konkrétní lavinové nebezpečí v daném místě jen na základě lavinové předpovědi nelze. Stupeň lavinového rizika platí pro poměrně velkou oblast a je to průměrná hodnota. Když platí trojka, někde může být dvojka a jinde čtyřka. Vyhlášený stupeň platí pro všechny svahy stejně, nehledě na jejich orientaci, která skutečné podmínky zásadně ovlivňuje. Čili predikovat riziko lavin na konkrétním místě není vůbec jednoduché a ani dokonale znalý analytický rozum je nedokáže vyloučit. Vyšší moc tu občas hraje opravdu zásadní roli.

Nehody při freeridu se staly téměř výlučně při 3. stupni nebezpečí (86 %) nebo při 4. stupni (8 %)! TAKOVÝ NORMÁLNÍ DEN PŘI FREERIDU POD GEIEREM. VÝSTUP MÍŘÍ CIKCAK NA SEDLO, ODKUD SE V PŘÍPADĚ DOBRÝCH PODMÍNEK TRAVERZUJE PŘI HŘEBENI A SJÍŽDÍ SE PRUDŠÍ SVAHY – PRÁVĚ TY, ZE KTERÝCH SE SPUSTILY SEKUNDÁRNÍ LAVINY

LAVINY V ČÍSLECH DLE SLF SLF, Švýcarský institut pro výzkum lavin a sněhu, se věnuje zkoumání sněhu a laviny i z hlediska statistického. Výčtově některé zajímavosti z minulé zimy: Téměř všechny laviny (96 %) si postižení uvolnili sami. Téměř dvě třetiny nehod se staly při stupni lavinového nebezpečí „značném“ (stupeň 3), 30 % při mírném (stupeň 2), 3 % při nízkém (stupeň 1) a 1 % při velkém lavinovém nebezpečí (stupeň 4). Nehody při freeridu (ne skitouringu) se staly téměř výlučně při 3. stupni nebezpečí (86 %) nebo při 4. stupni (8 %). Nehody při skitouringu se staly v poměru 54 % při stupni 3 k 43 % při stupni 2. Při stupni 4 se na skitúrách nestaly žádné nehody. Při téměř polovině nehod byly oběti v terénu samy, nebo neměly lavinový vyhledávač. Většina obětí byli muži (28 z 33), 29 jich bylo zasypáno úplně. 27 z 59 úplně zasypaných lokalizovali kamarádi a více než 3/4 z těchto lokalizovaných úplné zasypání přežilo. Z těch, kteří byli lokalizováni až záchranným týmem, přežili jen 2. Četnost předpovídaných stupňů lavinového nebezpečí v lavinové prognóze a při nehodách ve volném terénu. Zdroj: SLF Předpovídaný stupeň nebezpečí Nízký (1) Mírný (2) Značný (3) Vysoký (4)

Četnost stupně v lavinovém bulletinu 33 % 35 % 32 % 1%

V tomto případě se vyráželo od chaty Lizumer, kde ve 2 019 m n. m. platil lavinový stupeň číslo dvě. Až o 300 metrů výše měl platit stupeň číslo tři. Družstvo vedli dva zkušení freerideři, kteří nástrahy holých čísel, dá se předpokládat, dobře znali. Ale psychologie je často silnější než rozum. Co myslíte, nenabádá podprahově fakt, že jsme okolo hranice dvojky a trojky, k tomu si myslet, že ta trojka, co je nahoře, je „trochu příznivější trojka“? Nebo možná dvě a půlka?

Četnost nehod 3% 30 % 65 % 3%

Nové klima, nové vzory nebezpečí

V článku, který jsem jako reakci na způsob medializace kauzy v Česku publikoval na SNOW.cz den po lavině, jsem možná trochu na truc vyslovil hypotézu, že nutně nemuselo jít o selhání vůdců, nýbrž že chyba mohla vzniknout také jinde, třeba na straně těch, kdo vytvářeli lavinovou prognózu. Nemělo jít o žádné obvinění a ještě méně o pokus o analýzu situace, v té době nebyla dostupná žádná

93 data, o která by se dalo opřít, jen indicie či jejich náznaky. Prostě jsem se při znalosti těch koučů s agresivním a jednostranným atakem a obviňováním – na která nikdo neměl jediný důkaz! – nemohl smířit a z mého pohledu to prostě muselo být jinak. Celé mi to připomnělo sněhovou situaci, kterou jsem sám loni zažil na SNOWfestu a která, podobně jako situace letošní, byla z lavinové předpovědi ne moc zřejmá. Po dlouhém teplém a deštivém období nám začalo sněžit a napadlo potřebných 30 až 40 centimetrů, které hned první den akce proměnily šedivé, vodou nasáklé hory v zimní idylku. Postupně v průběhu týdne jsme strhli tři laviny, které zasáhly vždy po jednom lyžaři, naštěstí s lavinovým batohem, takže největší újmou byly ztracené lyže. Deska se dvakrát utrhla při průjezdu třeba až šestého člena družstva a dvakrát v místech relativně plochých. Ta situace ale byla divná, možná nová, neobvyklá a těžko identifikovatelná (předpokládám, že jinak by riziko naši certifikovaní guidi poznali). A nebyl to zdaleka jen náš případ: během pěti dní spadlo v tomto období pět z osmi smrtelných lavin v sezoně na severních svazích Alp Švýcarska, přičemž u tří z nich ležela oblast odtrhu pod 2 000 m n. m. Staly se i dvě velké lavinové nehody – 30. ledna 2015 (Vilan/Graubünden, 5 obětí) a 21. února (Grand St. Bernard/Wallis, 4 oběti). Z případů v sezoně 2014/15, u nichž byla rozpoznána kritická sněhová vrstva, šlo v 59 % o starý sníh, přičemž v zimě 2011/12 to bylo jen 30 %. I v Tyrolsku bylo teplo a potom napadlo. Loni i letos. V tu černou sobotu spadlo 20 lyžařských lavin při stupni 3, resp. 2. Když jsem zpochybnil prognózu, myslel jsem tím spíš, že se s měnícím klimatem mění i obvyklé sněhové skladby a jejich chování. Že se možná vytvořil jakýsi nový model situace, který ještě není dostatečně zmapovaný a „zadatabázovaný“ a jehož riziko proto zůstává více skryto, než by mělo. Byla to jen myšlenka, samozřejmě. V tyrolské lavinové předpovědi se objevují tzv. vzory lavinového nebezpečí (Gefahrenmuster – gm.), jakési typické sněhové situace, které poté, co si je přiřadíte k aktuální reálné situaci, definují očekávatelná rizika (více čtěte na SNOW.cz\clanek\3995 nebo na webu Michala Buličky Skitourguru.com). Zavedli je tamní lavinoví specialisté, Patrick Nairz a Rudi Mair z lavinového institutu LWD, o kterých ještě bude v článku řeč. Ten den byly uvedeny gm. 1, gm. 2 a gm. 6. V podstatě přesně na situaci seděl gm. 1, popisující stav po druhém větším sněžení v roce. Tento mustr je ale obvyklý pro období listopadu a prosince, kdy hory ještě nejsou zdaleka tak plné lyžařů. Lyžaři, jak jsme už řekli, jsou spouštěčem lavin. Při malém počtu spouštěčů spadne – nebo je zaznamenáno – jen malé množství lavin a při malém množství nahlášených lavin není reálné riziko zřetelné. Je to zatím spekulace, ale třeba má gm. 1, který přijde kvůli opožděné zimě až v únoru, mnohem větší ničivý potenciál než ten, který přijde

RUŠNÝ DEN

Ve středu 10. 2. 2016 vydal Patrick Nairz na svém blogu příspěvek o černé sobotě 6. 2. 2016: Byl to dosud lavinově nejrušnější den této zimy. Od brzkého rána svítilo slunce, které bylo jen lehce tlumeno vysokými cirry. K tomu se po sněžení uplynulého týdne, zvláště ve vnitroalpských oblastech severního Tyrolska, poprvé nabídl zimní obrázek s ovšem povětšinou ještě stále jen podprůměrnou výškou sněhu. Je tedy jasné, že také do hor vyrazilo tomu odpovídající velké množství zimních sportovců, což pravděpodobnost lavinových sesuvů automaticky zvýšilo. Problém se starým sněhem byl známý a v lavinové předpovědi na 6. 2. zdůrazněn speciálně pro Tuxské, Stubaiské, Ötztalské a Zillertalské Alpy na stinných svazích ve výšce přibližně nad 2 300 metrů a na slunných svazích přibližně nad 2 500 metrů. Přesto nás překvapilo množství lavin uvolněných na dálku a rovněž jejich rozměry. Den 6. 2. nám tím bohužel také ukázal, že problém se starým sněhem se zvyšuje ve výše zmíněných regionech ve výškách nad přibližně 2 300 metrů a je potřeba ho nadále brát velmi vážně…“

Počet lavin od 1. 1. 2016 v Tyrolsku. Jejich počet dne 6. 2. razantně vystoupal vysoko nad průměr. Je zřejmé, že se ten den „něco“ stalo. Tmavě modré jsou laviny, které zasáhly člověka. Všechny souvisely s kombinací navátého a starého sněhu. Z 20 nahlášených lavin jich bylo 7 uvolněno na dálku a 13 v oblasti odtrhu. Podle zprávy Hanse Seiwalda z LWD Tirol bylo nakonec velké štěstí, že toho dne nebylo hlášeno více obětí. v listopadu. Právě z důvodu počtu iniciátorů lavin i počtu ohrožených. Neodpovídá tato destruktivní síla třeba stupni 4 lavinové škály? Všimněme si, že dříve zmíněný inovátor Höller měl v návrhu souboru dat k určení lavinové prognózy i četnost túr. Tyrolské lavinové autority vnímaly zrádnou sněhovou situaci s velkým respektem. Na webu jsme psali, co prohlásil Rudi Mair v rozhovoru 7. 2. v Tiroler Tageszeitung: „tak nebezpečnou zimu jsem ještě nezažil“ nebo „sobotní situace byla skutečně mimořádně dramatická“. Podle něj představovaly velký problém zbytky starého sněhu, který napadl už v říjnu, a stále tvořily labilní základ pro nový sníh. Není to situace pro vytvoření nového vzoru s adekvátním varováním? Zapadá vám důraz jeho slov do stupně lavinového rizika 3, resp. 2? Objektivně a formálně vzato se tam vešel. Jenže ten den se z lavinové prognózy splnila právě ta vůbec nejhorší představitelná očekávání, krajní možnosti na samé hranici definice rizika označeného stupněm tři, které je možná až příliš velkoryse široké. Kopec smůly… Sníh je živá hmota, mění se každým dnem podle mnoha faktorů jak na úrovni krystalické struktury, tak na úrovni masy, spojité sněhové

hmoty a jejích vrstev. Sublimuje, mění se ve vodu. Ostatně už to, že každá jediná sněhová vločka je originál, ukazuje, jak nekonečný potenciál tajemství v sobě sníh skrývá. Nikdo, nikdo ho nedokáže v jeho milionech aspektů plně pochopit a jeho chování přesně predikovat. Míra odhadu je tak při lavinové prognóze – a obzvlášť za určitých podmínek – mimořádně vysoká. Podobných nepoznaných variant a kombinací podmínek, jako jsem naznačil výše a které mohou generovat neočekávané nebezpečí, může být samozřejmě více.

Málo sněhu, velké laviny!

Zásadní riziko, jak jsme si už řekli, tvořil starý sníh a malé vrstvy soudržného sněhu na něm. Starý sníh je takový, který napadne na začátku zimy (skutečné, nikoli kalendářní), kdy obvykle bývá i větší rozdíl v teplotách. Takový sníh rychle přijde o původní krystalické složení a změní se třeba na velkozrnný firn nebo „cukr“, na němž i v němž nadále probíhají další krystalizační procesy. Čím více se sníh promění, zestárne, tím hůře se spojí s novým sněhem. Je-li nového sněhu málo, vytváří na spojení malý gravitační tlak. V menší vrstvě sněhu dochází zároveň k výraznější sublimaci,

odparu, který dále přeformovává sněhové krystaly z rozvětvených (soudržných) na oblé (kluzké). Málo sněhu je i známkou toho, že je méně stabilní počasí, které sníh o to více ovlivňuje a snižuje předvídatelnost jeho vlastností. A nakonec menší sněhové vrstvy odolají menšímu zatížení, takže je snáze naruší i menší síly – menší počet lyžařů apod. Až když pořádně napadne, vše sesedne a vysoká vrstva sněhu získá větší pevnost. Málo sněhu je velký problém. Ačkoli se to zdá na první pohled nelogické. Problém se starým sněhem v Tyrolsku stále trvá a možná vydrží po celou zimu. Podobně jako loni, kdy se s jeho následky potýkali nejen v Tyrolsku, ale i ve Švýcarsku, kde zařídil statistický výkyv počtu lavinových obětí na 33 za sezonu a způsobil 59 % nehod. Za posledních 50 let byly přitom jen čtyři zimy tragičtější, ta poslední před 24 lety.

až stovky metrů od t r

Lavina odpálená na dálku

Každopádně lavinová situace ten den, ať už byla jakkoli označená, byla mimořádně nepříznivá, viz box Rušný den. Co je zároveň neobvyklé, že z nich hned sedm bylo iniciováno takzvaně na dálku. Co to je iniciovat lavinu na dálku? Slyšeli jste někdy o tom? Znamená to, že lyžaři zatížili svah v jednom místě, ale sněhová vrstva impuls přenesla jinam, do svého kritického místa či linie. Až tam se soudržnost sněhu narušila, sněhová deska praskla a dala do pohybu. Lyžař takto může strhnout lavinu až stovky metrů vzdálenou! Takže: vůbec se neví, kdo inicioval narušení sněhové desky, a zdaleka není jisté, že to byla sama skupina freeriderů. Patrik Nairz mi na otázku, kdo inicioval lavinu, odpověděl: „Slyšel jsem, že ve skupině skialpinistů (která byla tou dobou už někde nahoře) slyšeli těsně před sjetím sněhové masy typický zvuk prasknutí sněhové vrstvy. Ale mám málo informací o tom, jak to vnímali ti zasažení. Obojí je možné.“ Lavinu tedy nemusela iniciovat stoupající skupina, ačkoli se to zdá na první pohled nejpravděpodobnější. Podle našich poznatků ale svah zatížilo jen pět freeriderů, navíc s rozestupy – to už ten kopec v ten den jednou vydržel. Lavina navíc přijela odněkud shora… Indicií může být i propadnutí vrstvy pod skialpinisty. Zvuk vhuum ale nutně neznamená, že jste strhli lavinu, nýbrž jen to, že se pod vámi právě prolomil blok desky, na němž stojíte. Až pokud tento zlom ovlivní či naruší vrstvy v odtrhové oblasti, na hraně lavinového svahu, může desková lavina sjet. V tomto případě bylo k místu odtrhu asi 400 m a vrstva sněhu byla prostoupena terénem a kamením. Je to podobné jako v tom přísloví o utrženém uchu džbánu. Labilní sněhovou vrstvu zatěžujete tak dlouho, než dojdete na její kritickou mez. Každým průjezdem či průchodem ztratí něco na soudržnosti. Až jednou nevydrží. A pozor! Zlom může nastat stovky metrů od vás. Nikoli tedy ten, kdo lavinu inicioval, nýbrž ten, kdo je v kritický moment v místě její dráhy, dostane černého Petra.

DÁLKOVÁ INICIACE LAVINY

Uvolnění deskové laviny na dálku bývá způsobené přítomností a působením např. skialpinistů nebo freeriderů (tzv. dodatečným zatížením). Spouštěč, iniciátor laviny se obvykle nachází mimo dráhu laviny. Může se ale stát, že i jeho lavina zasáhne, například když se odtrhne v oblasti nad ním ap. Vzdálenost iniciátora laviny od zlomu může činit až pár stovek metrů. Indikátorem, že se to stalo, je typický zvuk „vhuum“ a prasknutí či propadnutí vrstvy pod nohama iniciátora. Dálková iniciace laviny souvisí s problémem starého sněhu. Čím více sněhu je na kritické vrstvě starého sněhu ležící blízko při zemi, tím je svah stabilnější. Pro uvolnění deskové laviny, což je nejnebezpečnější lyžařská lavina, je potřeba svah o sklonu minimálně 30 °, ovšem samotný iniciátor přitom může stát i na rovném terénu, odkud se jeho impuls přenese k místu odtrhu. Lavinu tvoří vrstva spojitého sněhu (který nemusí být nový) nad kluznou kritickou vrstvou. Pokud dojde k zatížení již scelené vrstvy spojitého sněhu, může to způsobit její prasknutí. Po prasknutí vrstvy neboli odtržení laviny se deska rozpadne po celé své ploše a masa sněhu sjede do údolí. Zdroj: Patrick Nairz, LWD Tirol

FOTO: VÍTEK LU DVÍK

MOUNTAIN

Ten den se z lavinové prognózy splnila právě ta vůbec nejhorší před stavitelná očekávání, krajní možnosti na samé hranici definice rizika… FOTKA UKAZUJE NEJPRUDŠÍ MÍSTO VÝSTUPU. PODLE MĚŘENÍ SE TĚSNĚ PŘIBLIŽUJE KRITICKÝM 30 °

95 Největší lavina, kterou pamatují

David Knill Horský vůdce UIAGM. V horách se pohybuje víc než 20 let, od roku 2012 už jako horský vůdce provádí klienty po letních i zimních horách.

ZÁSADNÍ JE DO LAVINY SE NEDOSTAT

Jako vůdce UIAGM dokážeš odborně posoudit výkony ostatních vůdců v akci. Jaký jsi měl dojem z koučů toho tragického výletu, jejichž práci jsi měl možnost dříve sledovat? Romana i Fíďu jsem osobně znal, byli to skvělí kluci a nejen na sněhu. S Fíďou jsem přišel v práci do kontaktu jen jednou, proto jeho schopnosti hodnotit nemohu. Roman byl však podle mě velmi zkušený, rozvážný a snad bych řekl i opatrný. V tom, co dělal, měl velkou praxi, a když jsme spolu jezdili, byl jsem to já, kdo informace dostával. V terénu odváděl profesionální práci. Máš dojem, že co se týče této oblasti, čerpal jsi své znalosti a dovednosti spíš studiem teorie, nebo praxí? Nejvíce svých znalostí jsem rozhodně nabyl v terénu. Samotná praxe však nestačí. Je nezbytně nutné mít i teoretické základy a případně je i prohlubovat. Hlavně je však potřeba si vše dokola opakovat. Ale taky ani sebevíce teorie nenahradí praxi. Většina lidí, kteří se dnes pohybují po zasněžených horách, jsou z hlediska dnešní doby dobře až nadstandardně vybaveni. Myslím si, že i slušně zvládají své vybavení používat. Zásadní je však do laviny se vůbec nedostat. K tomu potřebujete hlavně dobře číst terén, kudy povedete linii výstupu a kudy sjezdu. Vyvarovat se tzv. terénním pastím a dalším rizikovým místům. Do toho musíte promítnout lavinovou předpověď, vývoj teploty, větru, expozici vůči světovým stranám, umět číst skladbu sněhového profilu, umět udělat a vyhodnotit různé testy stability svahu, dívat se kolem sebe a případně vědět, když by něco ujelo, jaké to může mít důsledky… a spoustu dalších a dalších informací. A teď přijde to hlavní, co si určitě z jednoho lavinového kurzu nikdo neodnese – spojit to všechno v hlavě a dělat správná zásadní rozhodnutí. Dokážeš odhadnout, jak by ses zachoval v situaci koučů sám? Den po nehodě jsem prošel celou výstupovou trasu, po které Roman a Filip skupinu vedli. Trasa z Lizumer Hütte na kótu 2 300 vedla po poměrně bezpečné linii. I kdyby se z vyšších partií obrácených k severu něco uvolnilo, bylo by to malé. Od kóty 2 300 se podmínky měnily, především přibylo sněhu. Místo bylo relativně chráněné před větrem a čerstvý sníh zde pouze lehce sedl. Během výstupu Roman provedl dvě sondy na 400 metrech. Výsledky nebyly tak závažné, aby ho zastavily. Po dosažení kóty 2 459 m n. m. se však skupina zastavila a Roman rozhodl, že dál se nepůjde. Ačkoli výsledky stability svahu nebyly kritické, plochy sněhu okolo byly příliš velké. Roman a postupně celá skupina sjela v pěkném sněhu svah zpátky na 450 m vzdálené místo. Do tohoto bodu bych se rozhodoval podobně. Proč se Roman rozhodl vrátit se a vystupovat dál nahoru? Mezitím totiž svah nad místem otočení prostoupilo 8 skialpinistů a už tam byla zdánlivě bezpečná výstupová stopa.

FOTO: REINHOLD OBLAK

Sklon terénu, kde se uvolňují laviny, začíná na 30 °. Túra vedla, s výjimkou jednoho asi 50metrového úseku, vždy na sklonu menším. Většinou méně než 25 °. Jistě, člověka v horách mohou ohrozit i lavinové svahy v okolí, pokud je někdo zatíží nebo se uvolní samovolně. Dosah takové laviny závisí na její velikosti. Možnost samovolného uvolnění je zahrnuta ve 3. stupni lavinové škály, který v těch místech tou dobou platil, touto definicí: V některých případech je možný samovolný sesuv lavin středních, v ojedinělých případech i velkých rozměrů. Pokud lze tuto definici přenést na dálkově iniciovaný sesuv, je zřejmé, že nastal ojedinělý případ. Pokud by s ojedinělým případem někdo počítal standardně, nemohl by se vydat do hor nikdy. Navíc ty laviny byly opravdu veliké – až jejich abnormální velikost způsobila ten fatální problém, že se první a další tři sekundární laviny sjely v jednom kotli. „Obvyklá trojková“ lavina by to sotva dokázala a mám zato, že si to v tu chvíli nikdo ani nedokázal představit. Podle slov horského vůdce Davida Knilla, který byl po neštěstí na místě mapovat situaci, mu místní tvrdili, že tak velké laviny pod Geierem nikdy neviděli. Spojily se tedy dva fatální faktory: 1) zachycení skupiny (možná historicky) ojediněle velikou lavinou plus 2) navazující (opět ojediněle) veliké sekundární laviny. Nebýt jediného z nich, bilance neštěstí by asi byla výrazně příznivější. Pokud lavina byla spuštěna na dálku jinou než zasaženou skupinou, byla samozřejmě smrtelná smůla, že zasáhla právě druhou skupinu. A fatální smůla bylo i to, že ji pohltila lavina vůbec první – kdyby se skupina svezla s třetím nebo čtvrtým sesuvem nebo kdyby sekundární laviny měly kratší dráhu a skončily v kotli dřív, bylo by to opět jiné.

NIKDY NEZJISTÍME, KDO LAVINU INICIOVAL Co mluví pro a proti variantám iniciace laviny? 1) DÁLKOVĚ SAMA SKUPINA FREERIDERŮ: PROTI: Svah jich stihlo zatížit jen pět a v rozestupech, nezaznamenali žádné známky uvolnění či zvuky, lavina přijela cca 150 m shora PRO: Byli nejblíže odtrhové linie, poměrně velké zatížení svahu, který už mohl být narušen průchodem skialpinistů 2) DÁLKOVĚ SKIALPINISTÉ: PROTI: Impuls by se musel přenést terénem cca 400 m, navíc nespojitou sněhovou vrstvou (skály, kamení) PRO: Byl zaznamenán charakteristický zvuk a prolomení vrstvy 3) SAMOVOLNÝ ODTRH: PROTI: Laviny se, tam, kde je člověk, obvykle samy neuvolňují. Nebylo ani typické počasí na samovolné uvolnění: svítilo sice slunce, ale nízko (začátek února), bylo teprve poledne a dostatečná zima. PRO: Málo jiných racionálních vysvětlení 4) LAVINA Z PŘEDVRCHOLU GEIERU: PROTI: nedostatek informací PRO: příhodnější podmínky pro samovolné uvolnění laviny, ale teoreticky i možnost uvolnění člověkem (je to spekulace, ale nikdo neví, jestli náhodou na Geier nevystoupal z druhé strany někdo druhý) 5) JINÝ MECHANISMUS K dispozici nejsou žádné informace. 13:33 – MÍSTO NEŠTĚSTÍ (VLEVO DOLE) V KONTEXTU OKOLNÍCH HOR. NA MÍSTĚ JSOU PROFESIONÁLNÍ ZÁCHRANÁŘI A PROBÍHÁ ZÁCHRANA PĚTI HLUBOKO ZASYPANÝCH

MOUNTAIN

FOTO: VÍTEK LUDVÍK

Spíš než ten výstup, bylo fatální, že v těch místech, v té dolní partii, vůbec byli. Ahoj Robine, nás velmi zasáhla, chtěli bychom vyjádřit upřímnou soustrast rodinám pozůstalých. Celá situace na výslechy u počekání Během silách. v našich bylo to jen jak pomoci, mrzí nás to. Snažili jsme se a Martin (jsou ale Eda nebyl zrovna ání u sepisov Bohužel my. viděli to jsme jak sepsali, licie jsme dál naložíš. v kopii, tak se k tomu mohou vyjádřit). Je jen na Tobě, Robine, jak s tímto seznamováni Coachům to nedáváme za vinu. Během celého kempu jsme byli důkladně m pádu laviny, jak případné při chovat se jak vyhnout, lavinám se jak tikou, problema u s lavinovo výbavu v podobě lavinovou možnou í vyhodnotit situaci na svahu atd. Všichni jsme měli maximáln seznámeni s tím, jsme Byli m. s airbage batohu ého lavinového vyhledávače, sondy, lopaty a lavinov jak toto vybavení používat. před chatou, jsme si Pokud se týká onoho dne, kdy na nás spadla lavina, ráno, kdy jsme se sešli ače. Dle lavinové vyhledáv lavinové fungují nám zdali zkontrolovali (jako ostatně každý jiný den), nebyl stupeň dnech ozích (V předch 3. č. stupeň m. m n. 300 2 a od 2 č. předpovědi platil stupeň ale není pravda opatrní, být máme že , upozornil nás chatař místní že pravda, Je ). výjimkou číslo 3 už při počítali, coachové S tímto to, co uvádí média, a sice že nám důrazně nedoporučil tam jít. sněhovou uděláme hory, úpatí na přijdeme že stát, odchodu z chaty nás upozornili, že se může si jiné místo k ježdění. sondu a zjistíme, že svah je nebezpečný, a budeme se muset vrátit a vybrat výstupu jsme udělali u V průběh at. pokračov můžeme že otili, a vyhodn sondu udělali Coachové pod menší skalku. Zde další dvě sondy. Neměli jsme v plánu vylézt až nahoru na Geier, došli jsme tů, kteří se skialpinis 8 asi skupinka minula nás jsme sundali pásy z lyží a splitboardů. Mezitím Dle Romana metrů. výškových 150 cca jízdu jednu sjeli jsme My my. byli rozhodli jít výše, než jsme Když jsme podruhé nahoru. jednou ještě proto se jsme vydali dobré, být zdály y podmínk se a Fidela cestu, vše vypadalo vyšlapali pod skalku, skupinka skialpinistů byla již vysoko nad námi. Prošlápli ještě trochu výše. podíváme se že rozhodli, sondě dobře, tak se Roman s Fiďasem po další sněhové pět z nás, když dostalo takto se skalku Nad m. 15 cca rozestupy udržovali V rámci bezpečnosti jsme ostatní na blížící se nás vali upozorňo okamžitě tak děje, něco nahoře se že všimli, a Tomáš si Fiďas z nás semlelo neunebezpečí hlasitým výkřikem „lavina!!!“. V tuto chvíli se to, myslím, pro všechny načerpali, jsme se a Fiďase Romana od kempu věřitelně rychle, dle instrukcí, které jsme v průběhu zůstali více méně z nás někteří všechny, zasáhla nás Lavina batoh. všichni pokusili odpálit lavinový se zachránili a poco těm, že se, me Domnívá i. zahrabán části z větší byli někteří na povrchu, během celého kurzu. máhali zachraňovat, k tomu pomohly právě informace od coachů Byli bychom rádi, kdyby se tento e-mail dostal rodinám Filipa a Romana.

ZPRÁVA, KTEROU PŘEŽIVŠÍ ÚČASTNÍCI KEMPU POSLALI ORGANIZÁTOROVI, ROBINU KALETOVI, VZÁPĚTÍ PO NEŠTĚSTÍ. REDAKCE POUZE VYMAZALA PŘÍJMENÍ A OPRAVILA GRAMATICKÉ NEDOSTATKY.

Pohyb dvou nekoordinovaných skupin

S narůstajícím počtem lyžařů, kteří se odvažují do nezabezpečených hor mimo střediska (viz box na str. 84–85), se objevil další fenomén – nekoordinované nezávislé skupiny freeriderů či skialpinistů na jednom kopci. Skupiny se totiž vzájemně ohrožují a toto ohrožení může snadno nabýt rozměrů fatálních. Samozřejmě, že ti výše, kde často sklon svahů roste a podmínky se mění, mohou iniciovat sněhový sesuv, jehož destruktivní potenciál se směrem dolů zásadně zvětšuje – je jiné, když lavinu sami uříznete a sjedete s ní, než když člověka zasáhne už v rychlosti a v plné síle odkudsi shora tekoucí sněhová masa. Tento problém je ale patrný a lze zaujmout patřičnou strategii. Jsou i méně viditelné efekty. Může se zdát, když vám cizí skupina projede část svahu nebo prošlápne výstupovou stopu, že vzala hlavní riziko na sebe a svah otestovala za vás. Ne vždy to tak ale je, zejména při podmínkách podobných těm při lavině pod Geierem. Opakované zatěžování svahu si hrálo s trpělivostí sněhové vrstvy, která vydržela dost, ale jednou její hladina přetekla. Buď se zatěžování nasčítalo, anebo někdo zatížil nějaký kritický bod a celá vrstva se pohnula a v kritické linii utrhla. Byla to časovaná bomba. Nezanedbatelný není ani psychologický efekt jedné skupiny na druhou, například typu „když tam jdou oni, jdeme i my“ nebo při výběru stopy sjezdu (chci čistý prašan!). Ale do hry vstupují i mnohem jemnější akce a reakce. Dvě skupiny na jednom kopci spolu vytvoří vztah (nikoli výjimečně i s obsahem emocí a žárlivosti), vzájemně se tak ovlivňují, aniž by si to vůbec musely uvědomit.

Oprávnění vodit

Otázky typu, kdo může fungovat jako horský vůdce, co to znamená kouč, jaké kdo musí splňovat podmínky pro výkon svého povolání atp., řadíme mezi legislativní a do naší věci vstupují jen nepřímo. Samozřejmě vždy zůstane otázkou, jestli by se horský vůdce s certifikací UIAGM – kterou hlavní kouč Roman neměl – nezachoval v dané situaci jinak. Tipnu si, že by to bylo kus od kusu, člověk od člověka. V principu je něco jiného jezdit freeride a vodit túry, vedoucí jsou stavěni před jiné požadavky a pracují i v jiných podmínkách, viz závěrečný komentář Michala Buličky. Jistojistě ale vím, že horský vůdce s odznakem není zárukou, že se lavině vyhnete.

Závěr

Švýcarské statistiky tvrdí, že polovina lavinových nehod je způsobena elementárním pochybením obětí. Lyžaři jdou na túru sami, nemají základní lavinovou výbavu apod. Nechť na podobné padá nejtvrdší odborná kritika. Skupina českých freeriderů do této kategorie rozhodně nepatřila – naopak. Jsem vnitřně přesvědčen, že aktéři této nehody měli opravdu mimořádný kus smůly. Ono není nic složitého posbírat jednotlivé negativní aspekty nehody, doplnit je patřičně mentorským akcentem a zodpovědné osoby, v momentu, kdy se nemohou bránit, definitivně odborně odepsat. Jeden horský vůdce mi řekl: „Víš, ono je to strašně těžké, z pozice vůdce skupiny – když najednou vidíš, že to projít jde, že někdo prošlápl stopu a že

i sníh je vlastně dobrý – tam ty kamarády nevzít. Když se do té situace vžiji, věřím, že bych se rozhodl otočit – ale ruku do ohně bych za to nedal. Od stolu se to zpětně hodnotí lehce a jednoznačně, ale když člověk pod tím kopcem stojí…“ Jediné, o čem nepochybuji, je to, že pochybuji, zní slavná Descartesova věta. Pochybnosti zůstanou navždy i v tomto případu. A pokud někdo ze svých závěrů vytěsní pochyby, jsou jeho soudy pochybné. Jisté je, že skupina žádné přinejmenším elementární chyby neudělala. Všude, kde vede více cest, v životě i v horách, dokáže jediné rozhodnutí otevřít dveře, skrz které se už nedá vrátit nazpět. Vaše rozhodnutí s vámi zůstane navždy. Nezbývá než popřát všem šťastnou volbu!

PŘÍČINNÉ SOUVISLOSTI A OKOLNOSTI NEŠTĚSTÍ V BODECH Fatální chyba – rozhodnutí jít lyžovat pod horu Geier. Možné aspekty vedoucí ke špatným rozhodnutím: P odcenění terénu na základě jeho dobré znalosti. Koučové tam byli už mnohokrát a nikdy nebyli nějakým jevem varováni. P odcenění situace v souvislosti s pohybem jen těsně nad hranicí lavinového stupně číslo 2. Možná podprahový pocit, že z platné kombinace dvojky a trojky vzniká „menší trojka“. P odcenění tvaru terénu – údolního kotle, kam se sbíhaly lavinové dráhy. Patrně si nikdo nedokázal představit, že by laviny mohly být tak velké. Až budete sami v terénu, představte si to nejhorší, ty největší laviny, co se mohou uvolnit, a vizualizujte si důsledky. Významné souvislosti aneb seznam smolných bodů: Příklad skupiny skialpinistů, kteří šli výše bez náznaku problémů. Náhled freeriderů na lavinovou situaci, který je principiálně jiný než u obvyklých skitouristů. Vůdci nesou při freeridu větší riziko – a to jak z hlediska filozofie sportu (hledá se prašan, ne procházka), tak z hlediska období (začátek zimy, kdy se více sjíždí a méně chodí, je rizikovější) – a jsou na to zvyklí (lavinový stupeň tři vnímají s menším respektem). Historicky málo známá zkušenost s kombinací starého sněhu a malé vrstvy nového na něm, situace, která bývá obvyklá v listopadu a prosinci. I samotné překvapení tyrolských lavinových autorit nebo počet ten den uvolněných lavin (20) napovídá, že situace byla zcela mimořádná. Velký rozdíl v podmínkách nahoře, kde se laviny strhly, a dole, kde se provedly sněhové sondy. Spontánní uvolnění nebo dálková iniciace laviny – obě to jsou zcela nepředvídatelné situace, skryté nebezpečí, které útočí náhodně. Dvě nezávislé a odlišně uvažující skupiny na jednom svahu. Psychologické ovlivnění je v tomto případě patrné. Byli zasaženi při výstupu, což je horší varianta, jelikož nikdo nemá šanci lavině ujet či alespoň poodjet z hlavního proudu. Uvolnily se mimořádně veliké laviny, které místní v těchto místech nepamatují. Byli strženi právě tou první lavinou. Kdyby to byla některá pozdější, šance na přežití by se výrazně zvýšily. Jako fatální se zdálo rozhodnutí vyrazit za druhým sjezdem výše. Nemuselo by to tak ale být. Pokud se lavina uvolnila samovolně nebo na dálku druhou skupinou, stihla by tatáž lavina skupinu freeriderů – v případě, že by se rozhodli opět sjet – při sjezdu či při přípravách na něj. Zcela náhodou byli nejvíce zasypáni oba koučové a dva zkušení kempeři. Teoreticky, kdyby aspoň jeden z koučů zůstal nahoře, mohly by být záchranné práce efektivnější. Jak vidno, seznam negativních konsekvencí je dlouhý. A to tak, že fatálním následkům nezabránila ani špičková výbava freeriderů a přinejmenším slušné znalosti lavinové prevence. Na druhou stranu, kdyby nebyla celá skupina vybavena lavinovými batohy, byly by důsledky laviny pravděpodobně ještě strašnější. Poznámka redakce: Přestože v době uzávěrky tohoto čísla SNOW bylo už 12 dní po nešťastné události, je pravděpodobné, že se budou nadále objevovat nové souvislosti a nová svědectví, která mohou závěry tohoto článku významově posunout. Pokud sami chcete k případu cokoli sdělit, dnes nebo v budoucnu, ozvěte se redakci SNOW. Váš informační vklad rádi zpracujeme, abychom se přiblížili reálnému obrazu události. Zároveň předpokládáme, že se k této lavině a tématům souvisejícím budeme průběžně vracet jak v tištěném SNOW, tak na SNOW.CZ Všechny příspěvky na toto téma najdete snadno pod

snow.cz/lavina

SHRNUTÍ OKOLNOSTÍ TRAGICKÉ LAVINY NA SVAHU HORY GEIER Souvislosti nehody a jak se z nich poučit… JE-LI SNAD NĚCO NA NEŠTĚSTÍ TOHOTO DRUHU, CO LZE OBRÁTIT NA POZITIVNÍ STRÁNKU, PAK TO, ŽE SE Z NĚJ MŮŽEME POUČIT. TENTO ČLÁNEK NEMÁ ZA CÍL HLEDAT VINÍKA ANI KONKRÉTNÍ OSUDOVOU CHYBU, ALE NA TOMTO KONKRÉTNÍM PŘÍPADU PŘIPOMENOUT, CO JE DŮLEŽITÉ A JAK S INFORMACEMI, KTERÉ JSOU K DISPOZICI, PRACOVAT.

MOUNTAIN

KOMENTÁŘ REDAKČNÍHO EXPERTA Michal Bulička, nadšený skialpinista (přes 20 let), vůdce horských túr Alpenvereinu s rakouskou státní zkouškou. Provozuje web www.skitourguru.com, kde najdete vše podstatné o vybavení, know-how, lavinovém nebezpečí a tipy na túry. MICHAL BULIČKA

Nestačí být opatrný, lepší je vědět, proč být opatrný!

Medializace tragédie přinesla zvýšení povědomí o lavinovém nebezpečí a nutném nouzovém vybavení. Věřím, že podnítí zájemce o lyžování ve volném terénu ke zvýšené ochotě se vzdělávat, ať už samostudiem, nebo účastí na kurzu. Lavinová problematika je složitý a vícestranný obor. Zkuste se o ní dozvědet co nejvíc. Na portálu skitourguru.com najdete v sekci Lavinyprokliky na lavinové zpravodajství po celém světě. Vlastní metodika je rozdělena do čtyř bloků – Obecně o lavinách, Příčiny lavin, Strategie pro bezpečnost a Záchrana v lavině. Je na místě připomenout, že výsledek nauky o lavinách není a nemůže být matematicky přesný. Vždy zbývá určitá míra rizika. Volné lyžování je třeba provozovat s vědomím, že zkratkovité jednání může skončit i smrtí. Když toto budete mít vzadu v hlavě, možná budete postupovat opatrněji.

Intuice. Jak moc ji brát vážně?

Berte ji vážně, ale… Něco jiného je, když mám k dispozici všechny dostupné informace, mám pečlivě naplánovanou túru a jsem si vědom, jaký druh nebezpečí „visí ve vzduchu“. Pakliže je to v mé hlavě v tomto případě 50:50, vyslechnu vnitřní hlas, který vybere výslednou variantu: stop, nebo go! Diametrálně odlišné je vnímání intuice u laiků, kteří mají málo informací, lavinovou problematiku znají jen velmi povrchně a reálné nebezpečí neumějí relevantně posoudit. V takovém případě je na místě intuici vytěsnit, protože představuje spíš jinou formu strachu.

Riziko freeridu versus riziko skitouringu

Freerideři vyhledávají prašan, první polovina zimy ho přináší vždy nejvíc, a tak se provozuje hodně v lednu a v únoru. V tomto období bývá kratší den, nižší teplota zpomaluje přeměnu sněhu do stabilnější konzistence a jezdí se mnohdy po svazích strmějších než 30 °. Statistika radí: na svazích, které jsou méně strmé, padají necelá 3 % lavin. Turisté na lyžích a skialpinisté mají svou hlavní sezónu v březnu a dubnu. Jejich primárním cílem není skvělý sjezd, ale celkový prožitek z túry. V druhé polovině zimy dochází vlivem podmínek mnohem intenzivněji ke zpevňování sněhové vrstvy. Příznivé je například noční promrzání povrchové vrstvy sněhu, která přes den vlivem slunce povolila, sesedla a zvýšila stabilitu.

Co z toho plyne? Vůdce má z výše uvedených důvodů obtížnější rozhodování při freeridu než při skitouringu, pohybuje se častěji na hraně rizika!

Zimy chudé na sníh přinášejí vyšší lavinové nebezpečí!

A logicky i více nehod. Právě onen fakt zmiňoval v sobotní relaci v tyrolském zpravodajství státní rakouské televize ORF Rudi Mair. Mýtus „málo sněhu, znamená malé nebezpečí“ je nechvalně rozšířený!

Zpráva o lavinové situaci

Tzv. Lawinenlagebericht na sobotu 6. 2. varuje před polštáři navátého sněhu nad hranicí lesa a výše než 2 300 m. Rovněž varuje před nestabilní vrstvou sněhu těsně nad zemí, která je na rozhraní krusty a sněhovou vrstvou nad ní. V průběhu dne měl sílit jihozápadní vítr.

Vzory lavinového nebezpečí

Rudi Mair a Patrick Nairz, kteří pracují už mnoho let v tyrolské lavinové službě (LWD Tirol) před několika lety definovali popis 10 typických lavinových nebezpečí, německy mají zkratku gm (Gefahren Muster = vzory nebezpečí). Součástí lavinové zprávy jsou předpokládané vzory nebezpečí na daný den. V době, kdy se nehoda stala, bylo upozornění na „gm.1“. Tento vzor popisuje labilní vrstvu blízko povrchu země, na níž neleží moc sněhu. Je to dost zapeklitá konstelace, která je typická hlavně pro zimy s nedostatkem sněhu. A tu právě prožíváme. Druhý vzor „gm.2“, tzv. klouzavý sníh (něm. Gleitschnee), upozorňuje na možnost vzniku klouzavých lavin. Ty však patří k těžko předvídatelným a na jejich uvolnění nemá vliv dodatečné zatížení. Třetí vzor „gm.6“, má pojmenování studený volný nový sníh a vítr. Sníh nejprve za nízkých teplot napadne a následně je přemístěn větrem na závětrné svahy. Před cestou do Tyrolska je dobré vytisknout si definici uvedených vzorů a po přečtení lavinové prognózy si připomenout, co jaké nebezpečí znamená.

POSOUZENÍ NEBEZPEČNOSTI SVAHU PODLE STRATEGIE „3X3“ Švýcar Werner Munter vytvořil posuzovací strategii „3x3“ a doplnil ji strategií rozhodovací – „redukční metodou“. Stanovení klíčových proměnných potřebných pro její použití sice vyžaduje určitou dávku subjektivního posouzení, následné rozhodování je však otázkou jednoduché matematické operace. Pozitivní výsledek však nikdy neznamená absolutní jistotu bezpečí. Té ostatně při pohybu v horách nelze dosáhnout nikdy. Redukční metoda slouží jako prostředek kontroly rozhodnutí, učiněného na základě klasického posouzení. Problematika „3x3“ je docela složitá a je dobré si ji nastudovat, podrobnější informace najdete na SkitourGuru.com/tagy/147-strategie-pro-bezpecnost.

Redukční metoda ve zkratce Zjednodušené vysvětlení. Redukční metoda je nástroj, který napomáhá k rozhodnutí, zdali je úroveň rizika za daných přírodních podmínek a při zvoleném způsobu našeho jednání (rozhodování) akceptovatelná, či nikoli. Potenciál nebezpečí představuje záporné body. Redukční faktory představují kladné body. Na svah mohu vstoupit, když je počet kladných bodů stejný nebo větší než počet bodů záporných. Postup výpočtu: 1. stanovím potenciál nebezpečí 2. vyberu redukční faktory, které mohu použít 3. hodnoty dosadím do vzorce 4. pokud mi vyjde méně než 1, mohu svah zatížit

RIZIKO =

příroda člověk

podmínky chování

potenciál nebezpečí redukční potenciál

potenciál nebezpečí AKCEPTOVATELNÉ <1 = ZBYTKOVÉ RIZIKO 1RF I. sklon svahu (č. 1, 2, 3) x RF II. orientace svahu (č. 4, 5, 6) x RF II. rozježděnost (č. 7) x RF III. velikost skupiny, rozestupy (č. 8, 9, 10) Pozor na to, že: • Redukční metoda je použitelná pro stupeň lavinového nebezpečí 1, 2 a 3 a platí pouze pro alpskou oblast. • Redukční faktory musí být alespoň dva. • Lze použít maximálně 4 redukční faktory: jeden RF I. třídy, dva RF II. třídy (je-li to možné) a jeden RF III. třídy.

99 Vývoj počasí

Známe rčení „vítr je stavitelem lavin“ by měl znát každý freerider. Jestliže napadne sníh a vítr jej přepraví na závětrnou stranu hor, vznikají polštáře tzv. navátého sněhu, který tvoří deskové (ty nejnebezpečnější) laviny. Už vítr o síle 40 km/h dokáže přemísťovat sníh a vytvářet nebezpečné zóny. Na místě foukalo silněji, jak ukazují data z meteostanice, dostupná na internetu.

Severní expozice svahů přináší nejvíce rizika

meteostanic. Před cestou do Alp byste si měli nastudovat vývoj počasí za poslední dny a taky prozkoumat sněhový profil v oblasti. K tomu je potřeba umět sněhový profil vyhodnotit. Pokud si otevřete podrobnou analýzu nehody, stojí za povšimnutí, že profil ve výšce 2 030 m a profil v místě uvolnění laviny 2 600– 2 700 m se dost liší. Nepříznivý je velký rozdíl tvrdosti sousedících vrstev. Právě rozhraní takových vrstev je nespojité a labilní a může být kluznou plochou pro deskovou lavinu. V místě nehody je patrné nebezpečné rozhraní: Na velmi tvrdé vrstvě těsně nad zemí je asi 40 cm silná vrstva „měkkého“ sněhu.

Z nauky o lavinách se dozvíme, že nejvyšší procento nehod se stává na svazích, orientovaných k severu. Jde o tzv. severní sektor (SV–S–SZ). Do konce února, kdy slunko nevystoupá moc vysoko, sluneční záření sníh teplotně neovlivní a teplota málokdy stoupne nad nulu. Konstantní mráz tzv. konzervuje lavinové nebezpečí, které tak zůstává neměnné. To znamená, že když se na severním svahu vytvoří nepříznivé podmínky, může tento stav trvat mnoho dní i týdnů. Lavinová zpráva přehledně zobrazuje černou barvu expozice svahů, na nichž panuje zvýšené nebezpečí.

Jsou charakteristické hlavně pro 4. stupeň nebezpečí (velké), ale nelze je vyloučit ani při 3. stupni. Tak to stojí v popisu jednotlivých stupňů lavinového nebezpečí. I tento fakt podporuje zrádnost 3. stupně nebezpečí. Výmluvný je i slovní popis 3. stupně. Česky značné, německy „erheblich“, v překladu podstatné.

Nebezpečí roste exponenciálně

Spádová oblast

Pozor, interpretace stupňů nebezpečí je lineární, ve skutečnosti ale roste nebezpečí exponenciálně 2 – 4 – 8 – 16 – 32. Potenciál nebezpečí u dvojky (mírné) je 4, u trojky (značné) je 8. Tedy dvojnásobek. Není to pouze o trošku horší než dvojka! Připomínám další logická pravidla. Čím vyšší stupeň, tím nestabilnější je sněhová vrstva, tím více je nebezpečných míst, tím menší zatížení stačí k uvolnění laviny a a lze očekávat větší počet i velikost lavin. Hodnota stupně je průměrná pro poměrně velkou oblast a jinak budeme hodnotit např. severní svah oproti jižnímu nebo návětrný vůči závětrnému. Závisí to na více faktorech.

Struktura sněhové vrstvy

Jenom tyrolská LWD zobrazuje na svých stránkách 194 sněhových profilů a k tomu 99

• Při 3. stupni lavinového nebezpečí musí být k dispozici RF I. třídy – svah musí mít méně než 40°. Konkrétní výpočet pro svah pod Geierem • Fakta, která lze večer na chatě zjistit z mapy: svah, po němž skupina stoupala, má v nejprudším místě zhruba 35°, míří skoro přesně k severu, ve vyšších partiích se blíží SSV. • Potenciál nebezpečí pro 3. stupeň může být v rozmezí 6–12, obvykle se používá střední hodnota 8. To je pravidlo pro plánování túry předem, doma nebo na chatě. • Redukční faktory I. třídy (sklon svahu): protože nejprudší místo svahu má zhruba 35° (počítá se celý svah, ne jenom oblast pohybu skupiny), můžeme použít RF2 = 3. • Redukční faktory II. třídy (expozice svahu)

Spontánní laviny

Při každém stupni vnímáme rozdílně nebezpečí, které číhá na okolních svazích. Pokud je dvojka, zajímá nás jen místo, kudy šlapeme stopu a blízké okolí 30 m od stopy. Když panuje trojka, už nás musí zajímat i svahy, které jsou přímo nad námi a na nichž se mohou uvolnit případné laviny. Když se podíváme do mapy, podle hustoty vrstevnic zjistíme, že nad skupinou byly svahy prudké 35 až 40 °, tedy dostatečně na to, aby se z nich uvolnila spontánní lavina.

Bezvadné vybavení

Potěšující je fakt, že všichni aktéři nehody byli vybaveni kompletně nejen základním, povinným vybavením (vyhledávač, sonda, lopata), ale i lavinovými batohy. Pokud se podíváme zpět do historie nehod na českých i slovenských horách, byla absence nouzového vybavení mnohdy absolutní.

nelze vůbec použít. Proč? Redukovat nebezpečí lze tak, že se vyhnu: a) svahům tzv. severního sektoru – tedy museli by se vyhnout svahům Geieru. b) kritickým svahům uvedeným v lavinové zprávě – tam byly označeny jako nebezpečné svahy mířící na západ, sever a východ, tedy opět by se museli vyhnout Geieru. c) využiji rozježděné svahy – rozježděný svah neznamená, že po něm projelo deset lyžařů, ale stovky lyžarů během posledních dní – opět nesplněno. • Redukční faktory III. třídy řeší velikost skupiny a její chování, lze je tedy na rozdíl od faktorů I. a II. třídy ovlivnit na jakémkoli svahu. Lze použít RF8 = 2, tedy skupina větší než 5 osob, jejíž členové dodržovali odlehčovací rozestupy.

Kdy lavinový batoh pomůže a kdy už nestačí

Airbag batohu se nafoukne po aktivaci uživatelem do tří vteřin. Účinnost aktivovaného batohu je nejvyšší, když se lavina uvolní v blízkosti člověka, jinak řečeno, když cítí, že mu sníh ujíždí pod nohama, ať už při sjezdu, nebo výstupu. V pomalu se rozjíždějící lavině je vysoká šance, že člověku s nafouklým airbagem zůstane hlava nad povrchem i po zastavení laviny. Princip: po nafouknutí se lyžař stane velikou částicí, která podle fyzikálních zákonů zůstane na povrchu proudící hmoty. Bohužel v případě nehody zasáhla lyžaře už rozjetá lavina a efekt airbagů nezafungoval tak, jak je popsáno výše. Je to podobné, jako když do auta na přejezdu narazí rozjetý vlak. Je jedno, zda sedíte v trabantu, nebo supermoderním bavoráku. Airbag vám nepomůže, ani když jste po pás zasypaní a ještě, než se stačíte vyprostit, vás přejede sekundární lavina. To se možná stalo i v sobotu pod Geierem.

Výsledek šetření nehody

Výsledek šetření rakouské horské policie, který proběhl na základě šetření v terénu a výslechů: S největší pravděpodobností došlo k takzvanému uvolnění laviny na dálku kvůli dodatečnému zatížení svahu lyžaři. Nakonec došlo k zasypání členů dvanáctičlenné skupiny a osamělého jednotlivce pod nimi. Tři lyžaři byli zasypáni částečně, 10 zcela, přičemž 5 z nich bylo vyproštěno mrtvých. Dva zranění dnes byli propuštěni LWD Tirol, 7. 2. 2016, 22:19 z nemocnice. Pokud jste to dočetli až sem, přeji vám hodně štěstí a zážitků na túrách, a pokud můžete, vzdělávejte se, budete pak vědět, proč a čeho se máte bát! Celý komentář i s obrázky čtěte na:

www.snow.cz/clanek/3995

Shrnuto a vypočteno Potenciál nebezpečí (PN) = 8, lze použít dva faktory ze čtyř možných, a sice RF2 a RF8. Dosadíme do vzorce: Riziko = PN / (RF2 x RF8) = 8 / (3x2) = 1,25 Pokud je vypočtené riziko větší než 1, nemělo by se na daný svah vstupovat. Jinými slovy: Máme 8 záporných bodů (potenciál nebezpečí) a potřebujeme je eliminovat body kladnými (součin redukčních faktorů). Především kvůli severní expozici svahu nemohu použít faktory II. třídy, a tak je k dispozici jen 6 kladných bodů. Dva body bohužel chybí…

Rozhodnutí tedy zní: nejít! (mb)

MOUNTAIN

100

GRUZIE: V ZAJETÍ OBRŮ

VYRAZIT SI ZALYŽOVAT DO GRUZIE MĚ LÁKALO UŽ PĚKNOU ŘÁDKU LET. A NAŠTĚSTÍ SE TO V LOŇSKÉM ROCE POVEDLO. NANEŠTĚSTÍ MI TEĎ ALE PŘIPADAJÍ VŠECHNY SJEZDY V ALPÁCH KRÁTKÉ… TEXT: ONDŘEJ PEKÁREK, TEREZA VÍTKOVÁ FOTO: ONDŘEJ PEKÁREK, PETR SKALNÍK

ruzie je stát ležící mezi Černým a Kaspickým mořem na samotné hranici Evropy a Asie. Na jihu sousedí s Tureckem a Arménií, na východě s Ázerbájdžánem a na severu s Ruskem. Je to země, která si musela místo pod sluncem tvrdě dobýt a její vznik formoval nejeden válečný konflikt. Dnes již patří mezi bezpečné země s obrovským kulturním a přírodním bohatstvím. Pamatuji si, když jsem brouzdal na internetu a hledal, kam vyrazit za freeridovým dobrodružstvím, jak jsem objevil lyžařské video z roku 1986.

Německy mluvící freerideři se proháněli v lesklých komboškách po nádherných pláních v lyžařském středisku, kde měli k dispozici čtyřsedačkové lanovky, venkovní vířivky, v případě potřeby helikoptéru, a aby toho nebylo málo, na zádech měli lavinové batohy. Vždyť je to skoro 30 let zpátky! Tak trochu nepochopitelné, kde vzali vybavení, které máme dnes? Říkal jsem si, když jsem luštil v azbuce, co je to za kouzelné místo. Netrvalo dlouho a objevil jsem ho i já.

Gudauri

Gudauri se nachází dvě hodiny jízdy na sever z hlavního města Tbilisi. Nedaleko od hranic s Ruskem, v samotném středu Velkého Kavkazu. Na pomezí mírného a subtropického pásu. Západní část Velkého Kavkazu je na srážky velmi bohatá a část východní naopak chudá. Lyžařským střediskem prochází jedna z mála spojnic s Ruskem. Stará vojenská cesta, která musí být za každou cenu průjezdná, i když v nejvyšším průsmyku dosahuje 2 300 metrů nad mořem. Kousek od střediska lze po této silnici dojet na nejsvatější místo Gruzie, do města

101

Dole na ně čekají karaoke bary, fast foody a restaurace, heliporty, venkovní bazény, zkrátka takový běžný alpský standard. Stepancminda, kde na úpatí hory Kazbeg, třetí nejvyšší hory Gruzie (5 047 m n. m.), se nachází kostel nejsvětější trojice Gergeti. Celá tato oblast je prosycená mytologií a bájemi. Jedna z nejznámějších je z řeckého období, kdy bůh Zeus připoutal ke štítu hory Kazbeg Prométhea, který proti vůli bohů přinesl lidem oheň. Byl podroben dlouhému mučení, když k němu každý den přilétal orel a kloval mu vnitřnosti. Pokud se vrátíme do současnosti, člověk může objevovat stále tu pravou Gruzii. Cesty, po kterých se dá jezdit pouze v off-roadu, všudypřítomné krávy nebo babičky v šátcích prodávající domácí sýr, tři kilogramy v přepočtu za 100 Kč. Cenu vám spočítá na dřevěném počítadle. Zkrátka, zde se zastavil čas.

Naopak v místě vzdáleném asi 30 km zpět leží středisko Gudauri. Moderní centrum alpského typu s novými lanovkami a gondolami, jež z nadmořské výšky 2 000 m vyvážejí lyžaře až do 3 200 m n. m. Ti pak sjíždějí do údolí po prosluněných pláních nasměrovaných na jih, kde na ně dole čekají karaoke bary, fast foody a restaurace, heliporty, venkovní bazény, zkrátka takový běžný alpský standard. Tedy alespoň na první pohled, protože přece jen jsme v Gruzii a žádné překvapení by nás nemělo překvapit. Jako mě – třeba zásah elektřiny při kontaktu s železnou konstrukcí lanovky při výstupu, posprejovaný obytný vůz natrvalo zaparkovaný těsně vedle pětihvězdičkového hotelu, zrezivělé bagry ponechané svému osudu přímo ve středisku, plátěný stan tvořící hlavní zázemí heliportu nebo stará cisterna s ka-

pajícím kerosinem. Na jedné straně nový malý vrtulník speciálně upravený pro převoz freeriderů a na straně druhé starý ruský Mi 8, který je, na můj vkus, až moc pospojován vázacím drátem. Zkrátka, rozpor moderního střediska a místní punkové mentality je všudypřítomný.

Jsme na místě

Na náš freeridový trip jsme si vyhradili čas na přelomu února a března. Plni nadšení jsme sledovali místní webkamery, které ukazovaly důsledek právě přehnané sněhové bouře, 150 cm nového prašanu a zavřenou starou vojenskou silnici. Lepší čas na odlet jsme si nemohli přát. Při příletu do Tbilisi na nás čekal domluvený odvoz, chlapík jménem Bača. Nasoukat se do japonského minivanu pro 7 lidí v 8 a ještě s řidičem Bačou

MOUNTAIN

102

Létají vám nad hlavami nebo vysadí skupinu klientů těsně před vaším výlezem na vrchol. A celou horu rozjezdí, v tom lepším případě. V tom horším prý mohou „omylem“ strhnout lavinu, tak jako týden před naším příjezdem. byl celkem oříšek. V kombinaci s absencí zahrádky na střeše a přivazováním lyží provázkem připomínajícím tkaničky od bot se to zdálo v prvních momentech takřka nemožné. Naštěstí to pan Bača zvládl a my vyrazili směr Gudauri. Po dvou hodinách značně zkroucení a trochu nahluchlí z neustálého troubení jsme dorazili do Gudauri, kde pražilo slunce. Prašan nám před očima tál

a my jsme si lámali hlavy, co s tím? Na lyže se nám nechtělo, a tak jsme šli okouknout místní středisko a na nákupy. Jediný obchod je u benzínky, kde čekají taxikáři jako orli na Prométhea, pokuřující místní levné cigarety a nabízející odvoz kamkoliv. Nakoupili jsme v supermarketu vše potřebné, hlavně tedy česká piva, za která zaplatíte méně než u nás, a vyrazili jsme na obhlídku střediska.

Měli jsme v plánu najít heliport a získat cenné rady, kde je nejlepší jezdit. Měli jsme štěstí, neboť jsme potkali Švýcara, který tu založil heliskingovou společnost už před 20 lety. Ukázal nám a poradil ty nejlepší sjezdy i restaurace.

Konečně na lyže

Druhý den jsme konečně vyrazili na lyžích, slunce pálilo a bylo bezvětří. Takové počasí se nás mělo držet po celý zbytek pobytu. Rozhodli jsme se, že budeme jezdit ve středisku svahy orientované na západ. K nim se dalo dojet od lanovek na pravé straně střediska a pak na pásech po mírné pláni na hřeben, ze kterého se dalo sjíždět zpět do střediska. Sjezd měl tak 500 metrů převýšení. A sníh byl naprosto dokonalý. Na rozjezd to úplně stačilo. Dále nás čekala ne úplně lehká mise. Dohodnout si odvoz z vojenské silnice, na kterou přijedeme po sjezdech severních plání z nejvyššího bodu střediska. Vůbec jsme netušili, kde přesně vyjedeme. Nakonec jsme odhadli, že to bude zhruba 2 km před vesnicí Koby. Což se ukázalo jako ten lehčí úkol. Teď přišlo nemilosrdné vyjednávání s taxikáři o ceně za odvoz. Začali jsme na 150 GEL, což je v přepočtu 1 800 Kč za 30 km. Naprosto nereálná částka. Tak jsme ukecávali a ukecávali, až jsme se dostali na 50 GEL za jednu jízdu pro 5–7 lidí. Tedy už nám nic nebránilo v poznávání nových freeridových míst. Celé Gudauri leží na jakési náhorní plošině orientované na jih, na vrcholek této plošiny vedou dvě sedačkové lanovky, ze kterých je to jen kousek na hřeben, kde začínají opravdu velmi dlouhé pláně. Tento hřeben má několik kilometrů a prakticky z jakéhokoliv místa se dá sjíždět k vojenské cestě. Severní svahy zaručují ten nejlepší možný sníh. My jsme zahájili jejich první sjezdy z hory Bidara, na kterou nám trvalo vylézt po hřebeni tak 1,5 hod. Během výstupu jsme sledovali, jak prašan na nejsnazších přístupových místech rozjíždí početné družstvo freeriderů, a zvažovali, zda jsme neudělali hloupost, sápat se na vrchol, když je pod námi tolik možností. Všechny obavy byly ale zapomenuty při sjezdu, který byste v Alpách hledali jen velmi obtížně. Naprosto dokonalý sníh, pláň v celé délce stejně prudká, prostě naprostá paráda. Na konci první části se okolní terén spojí do

103

jednoho obrovského kotle a svah se na chvilku zmírní, aby se mohla pláň opět rozdělit na desítky menších a mnohem prudších, kde v labyrintu žlebů a hřebínků můžete malovat klikatou lajnu na silnici, nebo tento „zábavní park“ objet okolo po mírných pláních. Nádhera! Na konci sjezdu na nás už čekal Bača, tentokrát se zahrádkou, ale jen pro čtyři páry lyží. Zbylé dva páry jsme zapíchli do pootevřeného okénka a vyrazili směr Gudauri. Úžasně jsme si zalyžovali i následující dny, co jízda, to první line, i přes větší nával freeriderů, kteří se ale neodvažovali jít novou cestou jako my.

Něco pořádného

Bylo to super, ale něco tomu přece jen chybělo. Jsme na Velkém Kavkazu, tak musíme dát něco velkého, říkal jsem si v duchu a díval se na nádhernou horu na druhé straně údolí z balkonu našeho pokoje. Druhý den ráno jsme nandávali lyže do Land Roveru, který nás odvážel dolů do údolí, ke kaňonu řeky Bílá Aragvi. Kodrcali jsme se proti proudu řeky po protažené polní cestě a vyhledávali pláň, po které bychom se dostali z kaňonu k úpatí naší vysněné hory. Již první den nám bylo sděleno od švýcarského občana z Gudauri, že k této hoře lítají a jezdí s klienty. V místní hospodě nás ukrajinský guide upozornil, že nesmíme chodit na místa, která mají místní heliski společnosti zabraná. Neradi to vidí a dělají vše pro to, abyste se na pásech nedostali na vrchol. Létají vám nad hlavami nebo vysadí skupinu klientů těsně před vaším výlezem na vrchol. A celou horu rozjezdí, v tom lepším případě. V tom horším prý mohou „omylem“ strhnout lavinu, tak jako týden před naším příjezdem. Také nás varoval, že výstup je náročný a hora není lavinově bezpečná. My jsme se ale nenechali zviklat, už 7 dní bylo po sněžení naprosté bezvětří a na severních svazích ideálních –5 °C. Zkrátka luxusní podmínky. Cesta na vrchol byla opravdu rozšlapaná, rozježděná, ale mnohem snadnější, než se

Úžasně jsme si zalyžovali i následující dny, co jízda, to první line. z balkonu penzionu zdála, a tak jsme brzo dorazili až k vrcholu, kde měli heliski společnosti vlaječky pro navigaci k přistávání. Dali jsme si místní české pivo a podle sil a lyžařského umění jsme pokračovali po hřebeni k vrcholu naší hory. Co vám budu povídat, sjezd byl naprosto parádní, dokonalý čistý prašan, 1 000 metrů převýšení na jeden zátah. Tento den nešel zakončit jinak než večeří v místní hospodě s dobrým vínem. Gruzínská kuchyně je vyhlášená a my to můžeme jen a pouze potvrdit. Především Chinkali – taštičky plněné masem a bylinkami, které rostou jen v této oblasti. Dále Chačapuri – placky plněné sýrem. A maso ve všech úpravách je též lahodné pohlazení žaludku. Pobyt se krátil ke konci a už jsme byli celkem uspokojeni freeridovým dobrodružstvím, a tak jsme se rozhodli objevovat také trochu té kultury. Navštívili jsme zmíněný svatostánek Gergeti. Tento pravoslavný kostel je celoročně obývaný

mnichy, leží v nadmořské výšce 2 000 m. Asi nejvíce nás překvapila absence sněhu, když pár kilometrů odsud jsou tak nádherné zasněžené pláně. Pokochali jsme se výhledy, pozorovali pár orlosupů s obrovským rozpětím křídel a pomalu se smiřovali se zpátečním odletem zpět do střední Evropy. A přijmout fakt, že v malé zemi jménem Gruzie jsou mnohem lepší kopce, než by si kdo mohl jen představit.

ONDŘEJ PEKÁREK *1984 Freerider, kameraman, pořadatel freeridevých campů, zakladatel občanského spolku Freerideguides www.freerideguides.cz „Děkuji moc za podporu firmám Armada skis, Dynafit a G3, bez kterých by toto dobrodružství bylo mnohem těžší zorganizovat“.

POD VRCHOLEM WILDES HINTERBERGL

104

MOUNTAIN

PARTNER RUBRIKY

HVĚZDNÝ SKITOURING U STŘEDISKA

STUBAI

FRANZ SENN HÜTTE

A OKOLNÍ TŘÍTISÍCOVKY

STUBAISKÉ ALPY PATŘÍ V ALPÁCH K TĚM LEPŠÍM DESTINACÍM. TAKÉ PROTO, ŽE V NICH NAJDEME NĚKOLIK VÝHODNĚ POLOŽENÝCH CHAT. BONUSEM JSOU I VELKÁ ÚZEMÍ POKRYTÁ LEDOVCI A POZITIVEM JE URČITĚ I VYSOKÁ NADMOŘSKÁ VÝŠKA. TEXT A FOTO: MICHAL BULIČKA, SKITOURGURU.COM

ednoznačně nejoblíbenější oblasti Stubaie pro skitouring je okolí chaty Franz Senn Hütte. V podstatě z výše zmíněných důvodů a také proto, že nabízí více túr různých délek i obtížností do všech světových stran. Franz Senn byl farářem v Längenfeldu v nedalekém Ötztálském údolí. Stal se jedním ze zakladatelů Německého alpského klubu v roce 1869. Pro jeho lásku k okolním horám se mu

přezdívalo „Gletcherpfarrer“, tedy ledovcový farář. Pro turistiku objevil Ötztálské Alpy nad vesnicí Vent a Stubaiské Alpy v okolí Neustiftu. Právě do tohoto regionu spadá i Franz Senn Hütte. Jeho jméno nese i vrchol Sennkögel (3 398 m) a jeho památníky najdete v Längenfeldu, Neustiftu a Naudersu.

Familie Fankhauser

Neuvěřitelných 41 let spravoval chatu Franz Senn Hütte horský vůdce a výborný rakouský

horolezec Horst Fankhauser, v roce 2006 převzal žezlo jeden z jeho tří synů, Thomas. Chata je majetkem sekce Innsbruck rakouského Alpenvereinu. Možná i proto patří k místům, se kterými dlouhodobě a velmi úzce spolupracuje Tyrolská lavinová služba, ztělesněná dvojicí špičkových odborníků. Rudi Mair a Patrick Nairz, kteří už dlouhá léta připravují lavinové zpravodajství pro Tyrolsko. Přes zimu jsou stále v terénu a právě na této chatě mají jedno ze svých detašovaných pracovišť. Mimochodem jejich knihu „Lawine“, kterou do češtiny („Lavina“) v roce 2012 bezvadně přeložil nestor jesenické lavinové prevence Jaromír Charvát, by neměla chybět v knihovně žádného skialpinisty. Výstižně a srozumitelně komentované skutečné lavinové nehody jsou jedinečnými zdroji informací a souvislostí pro pochopení lavinového nebezpečí. Jde o nadčasové čtení a náklad ještě nebyl rozebrán.

Pomeranč v čaji

FRANZ SENN HÜTTE

FOTO: MICHAL BULIČKA

Kräulscharte 3 069 m

Od chaty míříme mezi skalami Sommerwandu na ledovec Sonnerwandferner. Svah, který pokrývá, je nakloněn k severu, což slibuje díky čerstvému sněhu sjezd hebkým prašanem. Mírný široký svah nám ubíhá pod lyžemi, a tak se v pozdním odpoledni připravujeme na sjezd. Očekávání se beze zbytku vyplnila a užili jsme si to luxusně.

Je z čeho vybírat

Většina túr začíná mírným výstupem údolím potoka Alpeiner Bach, resp. ledovcem Alpeiner Ferner. Když se podíváte na web chaty, napočítáte téměř třicet túr, které tu jsou stručně FOTO: MICHAL BULIČKA

Chata se pyšní výbornou kuchyní, a tak se rozhodně vyplatí objednat si o pět eur dražší „Halbpension“ místo „Bergsteigeressen“. Když se po snídani budete chystat na túru, příjemně vás překvapí na esence bohatý čaj. Prim hrají kolečka pomeranče. Za ta léta v Alpách jsem nic lepšího do termosky nenalil.

Transport zavazadel je dalším příjemným bonusem. Z parkoviště v údolí, které však bývá často plné, vede urolbovaná cesta k několika chalupám, od nichž začíná nákladní lanovka k chatě. Stoupat náročnější, druhou část nástupu k chatě, je příjemnější bez těžkého báglu.

SJEZD Z KRAULSCHARTE

FOTO: MICHAL BULIČKA

Franz Senn Hütte (dále FSH) je klasickou kamennou chatou a se svými téměř dvěma sty lůžky patří k těm největším v Alpách. Dvě podlaží patří vícelůžkovým pokojům a celý půdorys chaty v podkroví je zaplněn na tři sektory rozděleným matrazenlágrem. Kdo má osypky z hromadných ložnic a vydýchaného vzduchu, měl by si bydlení rezervovat hodně dlouho před zimou v některém z pokojů. Ostatně, chata je během prodloužených víkendů pár týdnů dopředu zabukována, a tak výlet podle předpovědi počasí bude asi mířit jinam.

FOTO: MICHAL BULIČKA

Stále vyprodáno

105

FOTO: MICHAL BULIČKA

MOUNTAIN

106

CESTOU NA WILDES HINTERBERGL, V POZADÍ DOMINANTNÍ RUDERHOFSPITZE

popsány. Ale realita je trochu jiná. V seznamu jsou i túry, které jsou dost daleko, v jiné spádové oblasti nebo s vrcholy kousek od sebe. Každopádně šest až osm plnohodnotných túr se tu dá podniknout – na poměry alpské chaty jde o absolutní špičku.

Östliche Seespitze 3 416 m

Patří k nejlepším túrám oblasti a výstup po ledovci Alpeiner Kräulferner každého prověří. Sklon ledovce je nadprůměrně strmý, což u ledovců nebývá zvykem, bývá to spíš naopak. Po snadném začátku uhýbáme vlevo prudce do kopce a držíme se po levé straně ledovce. V určitém místě vede stopa tak nepříjemně, že ne zrovna tlustá (20 cm) vrstva sněhu nedrží na ledovém podkladě pod zátěží lyží stopu a přejít toto místo bez haršajsen je obtížné – naštěstí je máme v batohu. Pak už po mnohem příjemnějším svahu do sedla ke skidepotu. Lyže zapichujeme do sněhu a docela snadno se po zasněžených kamenech dostaneme na vrchol. Severozápadní a prudký svah si při sjezdu užíváme o to více, oč obtížnější byl výstup.

k monumentálnímu Schrankogelu, což už je ale hora snadno dostupná z Amberger Hütte. A zvládnout ji z FSH a zpět je dlouhá akce i pro rychlíky. Touto odbočkou jsme se dostali na spádnici dlouhého údolí a za odměnu čeká několikakilometrový sjezd.

Wildes Hinterbergl 3 288 m

Nádherná túra, jedna z těch, kdy trasa výstupu se může lišit od té sjezdové, což bývá spíš výjimečně. Pro výstup tedy volíme trasu přes Berglasferner. Neblaze proslulý ledovec, kde se na přelomu století odehrála jedna z tragických nehod. Několikačlenná skupina se propadla do ledovcové trhliny a bohužel zemřelo více lidí. Po večerní konzultaci s chatařem se tedy navazujeme na lano. Místy jde o prudký svah,

a tak jsou otočky v lanovém družstvu docela nepříjemné, zvlášť když moji parťáci nejsou na lano zvyklí. Brblají však jen do té chvíle, než se pod jedním z kverulantů ozve zlověstné zapráskání. Poučný zlomek vteřiny a lano je náhle velebeno. Závěr výstupu vede po skloněném plató a nabízí daleké výhledy, zejména na protilehlou Östliche Seespitze. Z vrcholu se pak otevírá nekonečné panorama na část Stubaiských Alp zvanou Sellrain. Sjezd vede kolem skalních věžiček Wilder Turm po ledovci Turmferner. Svah má sklon tak akorát, a protože v závěru je sníh hodně stabilní, můžeme si dovolit průjezd mezi skalami do širokého údolí. Pivo na sluníčku na terase chaty je krásnou tečkou, zbývá už jen sjet do údolí…

Ruderhofspitze 3 473 m

Oblíbená, i když dlouhá túra vede z velké části po ledovci Alpeiner Ferner. Zprava se obejde sérakový zlom a stopa se stočí k východu na zajímavý, docela členitý ledovec. To už ale jdeme nějaký čas v mlze, a když dosáhneme sedla ve výšce 3 372 m, nechce se nám jít na vrchol jen proto, abychom tam byli. Sjíždíme kousek dolů a túru si prodlužujeme výstupem do sedla Wildgratscharte, které je bránou POHLED Z VRCHOLU NA ZÁVĚREČNÝ VÝSTUPOVÝ HŘEBEN NA ÖSTLICHE SEESPITZE

FOTO: MICHAL BULIČKA

Vybaveni na jarní běžecké zážitky?

VELMI NEPŘÍJEMNÝ ÚSEK VÝSTUPU NA ÖSTLICHE SEESPITZE

FRANZ SENN HÜTTE 2 147 M

FOTO: MICHAL BULIČKA

tevřeno v zimě: od poloviny února Vybrané túry, základní info: o Kräulscharte 3 069 m, výstup do začátku května 3,5–4,5 h, převýšení 950 m telefon chata: +43/5226/2218 Östliche Seespitze 3 416 m, výmobil: +43/664/4442094 stup 4–6 h, převýšení 1 270 m telefon údolí: +43/664/4442094 Ruderhofspitze 3 473 m, výstup e-mail: office@franzsennhuette.at 6–7 h, převýšení 1 330 m web: www.franzsennhuette.at GPS souřadnice chaty (UTM, WGS Wildes Hinterbergl 3 288 m, výstup 4–5 h, převýšení 1 140 m. 84): Nord 5216907, East 32T 664627 Kapacita: 80 lůžek v pokojích, 100 lů- Schrandele 3 393 m, výstup žek v hromadné noclehárně, k dispozici 6–7 h, převýšení 1 250 m. Östliche Knotenspitze 3 082m, sprcha, Winterraum otevřen celoročně výstup 3–4 h, převýšení 935 m Mapa: Stubaier Alpen – Hochstubai, Potřebné vybavení: základní vyd. OEAV, list 31/1 Skitouren, měř. + ledovcové 1:25 000

www.hudy.cz

TECHNIKA JÍZDY

V TERÉNU

V LETOŠNÍM ZÁVĚREČNÉM DÍLU O FREERIDINGU BYCH SE S VÁMI RÁD PODĚLIL O NĚKTERÉ TECHNICKÉ TIPY PRO EFEKTIVNĚJŠÍ JÍZDU V TERÉNU, A TO JAK V HLUBOKÉM NEBO PROBLEMATICKÉM SNĚHU, TAK NA PRUDKÝCH SVAZÍCH. elkou část mé práce freeridového guida tvoří kromě vlastního vodění i výuka lyžování. Dávám svým hostům osvědčené tipy, které jim zlepšují techniku a výrazně ulehčují jízdu v terénu. U většiny lyžařů, se kterými se setkávám a kteří mají zájem pracovat na technice, řešíme podobné problémy. Dlužno dodat, že se jedná většinou o pokročilé lyžaře, kteří bez problému zvládnou jízdu na černé sjezdovce a většina z nich má již zkušenosti v terénu. Jejich jízda ale není dostatečně jistá.

nejrychleji, co nejhezčími oblouky, efektivně bez námahy, skákat dropy, nebo vám stačí se pokud možno bez pádu dostat dolů po výstupu na vrchol? Protože názor na to, co je správné lyžování, se mezi lidmi dost liší a také podléhá trendům, je dobré si říct, jaká je vaše představa. Nemůžu nikomu nutit tipy na techniku bez utvoření představy o tom, jak chce lyžovat. Nevím, jakou máte představu vy, ale já můžu pouze nabídnout tu svou. Zvládat jízdu v terénu bez ohledu na kvalitu sněhu a sklon pokud možno ladnými oblouky v rychlosti, která mi přináší vzrušení. A přesto všechno mít jízdu plně pod kontrolou.

Jak vlastně chceme jezdit?

Základní pozice neboli postoj

MOUNTAIN

TEXT:

KAREL KŘÍŽ

Vždy než začnu dávat nějaké rady k technice, je dobré si ujasnit, jakou vlastně máme představu o našem lyžování. Co je naším cílem? Jezdit co

Alfou a omegou dobré jízdy na lyžích je vyvážená a hlavně vycentrovaná pozice. To znamená, že lyžař při jízdě působí do středu lyže, který

KAREL KŘÍŽ Horský vůdce UIAGM, vedoucí technické komise ČAHV, člen lektorského sboru APUL a HUDY Mountain Guides. Pracuje jako guide ve Freeride Centru Sölden. více informací:

www.karelkriz.cz si můžeme představit na chodidle. Nikoliv tedy do pat nebo příliš do špiček. Často se setkávám s tradovaným omylem, že v hlubokém sněhu se jezdí v mírném záklonu. Do záklonu však jezdce nutí většinou strach anebo snaha dělat oblouky v příliš pomalé jízdě. Abychom v hlubokém sněhu mohli stát nad lyžemi a neviseli vzadu, je třeba mít určitou rychlost, aby lyže vypluly nad sníh. Čím širší lyže, tím větší plocha a vztlak a tím menší rychlost stačí. Široké lyže vám tím pádem také odpustí mnoho chyb. Pro vycentrované postavení na lyžích je ještě jeden velmi dobrý důvod a tím je větší manipulační prostor, pokud se nám do cesty dostanou terénní nerovnosti. Pokud stojíme příliš vzadu nebo vepředu, nemáme už potom kam uhýbat. Lyžování je neustálé hledání pozice a to, že se jezdec při jízdě dostane do záklonu, je běžné a není nutné se nad sebou pohoršovat, důležité je znovu „zatáhnout podvozek“, vrátit se nad lyže a bojovat dál. Pro nácvik centrální pozice často používám přímou jízdu čili „šus“ v hlubokém sněhu na mírném svahu. V přímé jízdě zkoušíme střídat střední pozici se záklonem

FOTO: GRANT GUNDERSON

108

FOTO: GRANT GUNDERSON

109 PARTNER RUBRIKY

Otáčení

Vycentrovaná pozice je důležitá pro další dovednost a tou je otáčení lyží. Otáčení lyží je aktivní pohyb dolních končetin, který nám pomáhá lyže vést v oblouku a bez něhož se neobejdeme hlavně při jízdě na prudkých svazích. Lyžemi se mnohem lépe otáčí, pokud je máme obrazně řečeno pod sebou, a nikoliv před nebo za sebou. Bez vycentrovaného postavení a schopnosti plynulého otáčení lyží se jezdci na prudkých svazích dostávají do problému se zvládnutím rychlosti a poloměru oblouku. Lyže lyžaře neustále předbíhají a on není schopen jízdu kontrolovat. Dá se říct, že je na lyžích pasažérem, nikoliv řidičem. K zatáčení lyží je pak nucen používat trhavé pohyby pánví nebo trupem, což ho dostává do velmi labilních pozic. Jedním z nejlepších cvičení pro otáčení, ale i další dovednosti je tzv. padající list, což je střídavé sesouvání popředu a pozadu, ještě vylepšené o přetočení lyží do nového směru z jízdy pozadu. Pro správné provedení si představte, že jste na houpačce, a při dokončení zhoupnutí dozadu vyměníte hrany lyží, přestoupíte z jedné

nohy na druhou a zároveň plynule otočíte špičky do nového směru. Pokud toto cvičení provedete správně, většinou se dostaví tzv. wow efekt, při kterém zjistíte, že na otočení oblouku v prudkém svahu nepotřebujete žádnou sílu pro přeskok, ale naopak využijete gravitace a pouze stočíte lyže z kopce. Koneckonců sesouváním nebo padajícím listem zvládneme většinu prudkých úseků, na kterých si netroufneme udělat oblouk.

lyžích. Dobrým přirovnáním je, že se snažíme jet jakoby po povrchu, a protože je sníh měkký, musíme se ho dotýkat také jemně. Pokud máme lyže široké, větší rychlost a podložka je tvrdší, tím více můžeme v oblouku stát na jedné lyži. Pro jízdu v měkkém sněhu je výhodnější držet lyže v úzké stopě. Téměř nutností je úzká stopa v problematickém sněhu (těžkém nebo s proměnlivou tvrdostí) a v krustě.

Rytmus

Učte se také hodně na sjezdovce

Pro dobrou jízdu nejen ve volném terénu je důležitý také rytmus a navazování oblouků. Nový oblouk se začíná mnohem jednodušeji, když dokážete využít síly vzniklé při oblouku předchozím. Zde se velice hodí přirovnání se stočením nafukovacího balónku. Na konci oblouku, kdy dochází k oddělení práce nohou a horní poloviny těla, vzniká v oblasti břicha napětí, které stačí pouze uvolnit a tělo – „balónek“ – se sám rozmotá a pomůže nám nasměrovat lyže do nového oblouku. Je to podobné, jako když za zatáčkou pustíte volant a ten se sám srovná do přímého směru. Pokud tento okamžik propásneme a pokračujeme v traverzování, síly se vytratí a de facto začínáme nový oblouk. Naše stopa ve sněhu netvoří tvar S, ale spíše Z. K získání rytmu doporučuji začínat jízdu vždy po spádnici, jet minimálně několik metrů rovně a houpat se v kolenou. Měl by se dostavit pocit skákání na trampolíně, pak už jen přidáte otáčení a hranění a v podobném rytmu vyjíždíte krátké oblouky.

Dávkování a distribuce tlaku

Při jízdě v hlubokém sněhu je důležité správné dávkování tlaku na lyže, zejména pak jeho rozložení mezi lyžemi. Jedna z nejběžnějších chyb, která se jezdcům stává je, že přenesou příliš váhy na vnější, v horším případě vnitřní lyži. Ta se pak příliš proboří, zpomalí a to má za následek ztrátu rovnováhy a někdy pád. Platí asi taková úměra – čím měkčí sníh, menší rychlost a užší lyže, tím jemnější musí být distribuce tlaku mezi lyžemi. Rozložení váhy na lyžích je v podstatě 50:50, zjednodušeně se dá říci, že jedeme po obou

2016

a předklonem, střídavě zatěžujeme špičky a patky lyží a testujeme, jak se lyže chovají a při jaké rychlosti nám lyže umožní postavit se doprostřed. Další cvičení, která v přímé jízdě můžeme dělat, jsou houpání v kolenou a poskoky jako na trampolíně, pedálování (představte si pohyb na kole nebo jako při jízdě v autě povolování spojky a přidávání plynu), dále jízda v úzké a široké stopě, jízda se zavřenýma očima, mírné carvingové vlnovky vycházející z pedálování a mírného naklopení lyží na hrany. Existují však případy, kdy má jízda v mírném záklonu své opodstatnění. Jedním je pomalá jízda na mírném svahu, kdy ani při přímé jízdě lyže nejedou tak rychle, aby získaly vztlak a vypluly nad sníh a my se mohli vrátit zpět nad lyže. Druhý případ nastává, když v rychlé jízdě budeme vjíždět na povrch s větším třením, například mokrý vatový sníh (často pod sněžným dělem) anebo například při přejezdu louže, případně travnatého úseku.

To je rada, kterou mnoho skalních freeriderů nebo skialpinistů nerado slyší, ale jsem přesvědčen, že k technicky dobré jízdě je potřeba hodně dovedností nacvičovat na sjezdovkách ve standardních podmínkách, tzn. na upraveném svahu. Upravený svah s vodivým sněhem je dobré hřiště pro výuku nových dovedností jako například otáčení lyží, hranění, dávkování, kontrola tlaku. Také zde můžete praktikovat mnoho tzv. drills, cviků k vylepšení techniky. Je známou poučkou, že nové věci se mají nacvičovat ve známých podmínkách, a naopak naučené dovednosti upevňovat v novém a těžším terénu. Samozřejmě že existuje také výuková metoda „skoku do hluboké vody“, ale domnívám se, že to jde i s menším počtem odřenin a boulí, bez narušeného sebevědomí a hlavně bez vytvoření špatných návyků, které tato metoda přináší. Pokud to převedu například na nácvik nové techniky v prudkém terénu, je dobré nacvičovat nejdříve na krátkých prudkých úsecích, s plochým dojezdem, kde se případný pád změní maximálně na pár kotrmelců v měkkém sněhu, ale neskončí vážným zraněním. Až se v takovém sklonu budeme cítit jistí, můžeme si troufnout například na skutečný úzký žlab se skalními stěnami, aniž by nám strach svázal nohy a nutil nás jezdit ve starých vzorcích, třeba v záklonu.

Shrnutí tipů pro jízdu v terénu

Stůjte uprostřed, jezděte v úzké stopě, rytmicky, otáčejte měkkýma nohama pod klidným trupem. Neperte se s lyžemi, ale nechte je jet.

110

PRAVDY A MÝTY O POČASÍ

PRAVDY A MÝTY MOUNTAIN

CO DOKÁŽE JEŽÍŠEK?

POVEDE SE KONEČNĚ ZIMA? BUDE DOST SNĚHU NA NAŠICH MALÝCH KRÁSNÝCH HORÁCH? A VE KTERÉM TÝDNU SI VYRAZIT DO ALP, ABY PO POŘÁDNÉM SNĚHOPÁDU BYLO CELÝ TÝDEN AZÚRO? PRÁVĚ NA TAKOVÉ OTÁZKY BY MOHLA ODPOVĚDĚT DLOUHODOBÁ PŘEDPOVĚĎ. JENŽE JAK ZNÁMO, NIKDE NA SVĚTĚ ZATÍM ŽÁDNÝ TÝM VĚDCŮ NEDOKÁŽE TAKOVOU PROGNÓZU SPOLEHLIVĚ SPOČÍTAT. KDYBYCHOM O RADU POPROSILI NAŠE DĚTI, NEJSPÍŠ BY NÁM PORADILY, AŤ SI O SNÍH NAPÍŠEME JEŽÍŠKOVI. NĚCO BY NA TOM MOHLO BÝT… JEŽÍŠEK SICE NA POČASÍ NĚJAKÝ TEN VLIV MÁ, ALE DO EVROPY TO MÁ PŘECI JEN TROCHU Z RUKY. A NAVÍC, ŽE BY NOSIL ZROVNA SNÍH, TO NEVYPADÁ… TEXT: ALENA ZÁRYBNICKÁ

El Niño a La Niña

l Niño, česky Ježíšek nebo Jezulátko, tak pojmenovali v dobách dávno minulých peruánští rybáři oteplení hladiny Tichého oceánu u pobřeží Peru, které se jednou za čas objevuje během vánočního období. Pojem La Niña, česky holčička, jako jeho protipól už vytvořili vědci, aby popsali situaci, kdy se do rovníkových oblastí dostávají naopak chladné vody. Zatímco některé důsledky El Niña umí současné metody docela dobře předpovídat, důsledky fenoménu La Niña zůstávají pořád ještě méně prozkoumané.

Proč si El Niña všimli rybáři?

Za normálních okolností vanou ze subtropického pásma směrem k rovníku na severní polokouli severovýchodní a na jižní polokouli jihovýchodní pasáty. Ty odtlačují teplé povrchové vody Tichého oceánu od Jižní Ameriky směrem k západu – k Austrálii. U pobřeží Jižní Ameriky se dostává studená voda z větších hloubek oceánu k povrchu, a proto je tam hojnost ryb. Jenže přesně tak, jak to dokonale

ZDROJ: IRI.COLUMBIA.EDU

popsali už na konci 16. století rybáři, jednou za 3 až 7 let se situace změní. Pasáty zeslábnou a teplé vody doputují k pobřeží Jižní Ameriky. Tím jsou výstupné proudy pod hladinou, které nesou studenou vodu k povrchu, utlumeny. Proto ryby nemají dostatek živin a odplouvají. Pro rybáře byly roky, kdy se El Niño objevilo, nezvykle chudé.

Jak El Niño vzniká a co způsobuje?

Příčiny El Niña musíme hledat v tom, jak na sebe oceán a atmosféra v oblasti Pacifiku vzájemně působí. Jak už dávno vypozorovali rybáři, za normálních podmínek ženou východní pasáty vodu k východnímu pobřeží Austrálie. Cestou se ohřívá a tvoří se tam „teplý bazén“. U jihoamerického pobřeží je voda studená, protože sem proudí z Kalifornského a Humboldtova proudu a taky ze spodních vrstev přichází k povrchu ještě další studená voda. To všechno má vliv taky na tlak vzduchu – tedy na všechno, co se děje v atmosféře. A co je podstatné? Za normální situace v západním Pacifiku nad teplou vodou převažují výstupné pohyby vzduchu – proto tam víc prší. Naopak

3. ZDROJ: WWW.ZBC.CO.ZW nad chladnější vodou ve východním Pacifiku jsou pohyby sestupné, čímž se oblačnost rozpouští, neprší a je velmi sucho. Pokud pasáty v rovníkovém Pacifiku zeslábnou, začíná se tvořit El Niño. Teplá voda se nedostává k západu. V západním Pacifiku tedy zůstává voda chladná, čímž slábnou v této oblasti i vzestupné pohyby a neprší. Naopak ve středním a východním Pacifiku je voda teplejší, a proto tam sestupné pohyby nejsou tak výrazné. Teplotní rozdíly mezi západním a východním Pacifikem se sníží a pasáty dál

2. ZDROJ: WWW.CLIMATE.GOV

111

5. ZDROJ: NOAA CLIMATE PREDICTION CENTER se intenzitou, délkou trvání, v prostorovém rozsahu, a proto nemůžeme říct, že jeho dopady budou totožné. A co je pro nás vůbec nedůležitější – 4. MODRÁ – DÉŠŤ, ORANŽOVÁ – SUCHO, ČERVENÁ – TEPLO, ZDROJ: WWW.PMEL.NOAA.GOV kvůli jeho komplikovaslábnou. Vzniká tak začarovaný kruh, ve kterém nosti nemůžeme jednoznačně odvodit jeho vliv je těžké najít příčiny a důsledky. na počasí v Evropě.

ENSO

S jevy El Niño a La Niña souvisí úzce ještě tzv. jižní oscilace, tedy rozdíl v tlaku vzduchu na hladině oceánu u Jižní Ameriky a v indonéské oblasti. Už v 60. letech se vědělo, že v případě záporné jižní oscilace přichází El Niño. Naopak kladná jižní oscilace předznamenává jev La Niña. Proto je správné vše, co se děje v této souvislosti v tropickém Pacifiku, označovat jako ENSO, pocházející ze slov El Niño a Southern Oscillation.

Proč je ENSO tak důležité?

ENSO je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících dlouhodobou předpověď počasí. Čím jen ENSO silnější, tím větší je pravděpodobnost toho, že ovlivní nejen počasí v samotném Tichomoří, ale na mnohem větším území, tedy i v relativně vzdálených místech. Jasnými důsledky byly například povodně v Ekvádoru v roce 2002 a v Austrálii v roce 2010 a 2011 či sucho v Indonésii v roce 1997. Ovšem žádné El Niño se ve svém dvou- až sedmiletém cyklu neopakuje zcela přesně. Liší

ENSO zimy 2015/2016

Na celkové detailní vyhodnocení El Niña zimy 2015/2016 je ještě přeci jen brzy, ale už teď můžeme říct, že překonalo dosavadní rekord z roku 1997 (obr. 05 a 06) a bylo tak vůbec nejsilnější od roku 1950, kdy se tento jev sleduje. Už v srpnu registrovali meteorologové neobvykle vysoké teploty v jihovýchodní části Tichého oceánu. A ty byly příčinou rychlého nástupu El Niña. S koncem roku 2015 byla pod vodou část Jižní Ameriky – Paraguay, Argentina, Uruguay i Brazílie. S přívaly deště bojoval i sever Anglie. Americký Texas sužovala na konci prosince tornáda – a to je v zimě skutečně neobvyklé. V jiných částech světa bylo zase nebývale sucho. Například Etiopie zažívá nejhorší sucho za třicet let. Podobně je na tom i Indonésie a Panama. Některé řeky tam mají nejmenší průtok v historii měření vůbec. Podle lednových předpovědí amerického střediska CPC by na přelomu jara léta mělo El Niño slábnout. Ačkoli je ENSO projevem přirozené proměnlivosti klimatu a dochází 182 150

131

105 91

60 40

80 82

70 41 41

11 VÝŠKA SNĚHU V PECI POD SNĚŽKOU 4. ÚNORA ZA POSLEDNÍCH 16 LET

00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16

145

130

124

76 48 52

169

00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 15 16

VÝŠKA SNĚHU NA LYSÉ HOŘE 4. ÚNORA ZA POSLEDNÍCH 16 LET

k němu tisíce let, objevují se v poslední době studie, které naznačují, že kvůli změně klimatu způsobené člověkem je výskyt El Niña častější a jeho důsledky výraznější. Jeho důsledky pro počasí v Česku ale jsou (a zřejmě i dál budou) zanedbatelné.

Rok 2015 ve statistikách

A jen pro úplnost ještě pár slov o roce 2015. Ten byl globálně vůbec nejteplejší za dobu měření, tedy od roku 1880. Podle NOOA (Národního úřadu pro oceány a atmosféru) a NASA (Národního úřadu pro letectví a vesmír) byla loni průměrná globální teplota 14,8 °C, tedy o 0,9 °C vyšší než průměr pro 20. století. Předchozí rekord držel rok 2014. Ten byl ve srovnání s rokem 2015 o 0,16 °C chladnější. Loni tak byla teplota na planetě poprvé o 1 °C vyšší než v předindustriální éře. Nárůst teplot souvisí i se silným El Niñem, přesto za hlavní příčinu se pořád považuje lidská činnost. A ještě jedna věc stojí v souvislosti s rokem 2015 za zmínku. Vůbec poprvé jsme byli svědky toho, že historické teplotní rekordy překonalo 10 ze 12 měsíců. Jen leden a duben zůstal těsně pod rekordní hranicí. A prosinec byl dokonce vůbec nejteplejším měsícem v dějinách globálního měření – tedy od roku 1880. Naopak rekordně nízké měsíční globální teploty byly naposledy v prosinci 1916 a dosud nejchladnějším rokem byl rok 1911.

Co přinese Ježíšek do Evropy?

Je jasné, že sníh to rozhodně nebude. Jak už bylo řečeno, jeho důsledky jsou pro počasí v Česku zanedbatelné. Škoda, pár zimami s pořádnou sněhovou nadílkou bychom jistě nepohrdli… V době, kdy jsem dopisovala tenhle článek (bylo to na Hromnice), leželo v Peci pod Sněžkou 13 cm sněhu, od roku 1990 to bylo třetí nejnižší množství. Lysá hora v Beskydech měla 27 cm, tedy vůbec nejmíň v posledních 15 letech. I takové umí být zimy ve střední Evropě. A nezbývá než doufat, že se okolnosti přeci jen třeba už napřesrok vyladí tak, že v posledním čísle příštího ročníku SNOW budu sepisovat ódu na způsobně se chovající zimu. Moc bych si to přála! A kdyby náhodou ne, budou naše starosti s počasím ve srovnání s tím, co přineslo ENSO do některých koutů světa letos, opravdu nicotné…

112

TRAVEL AČKOLIV SI APRICA STÁLE ZACHOVÁVÁ TVÁŘ „IDEÁLNÍHO“ STŘEDISKA PRO ZAČÁTEČNÍKY, VE SKUTEČNOSTI JE LYŽAŘSKY DOSTATEČNĚ UNIVERZÁLNÍ I PRO ZDATNĚJŠÍ, TEDY VLASTNĚ PRO CELOU RODINU. APRICA: JEDNOU I NAVŽDY 

#114 #117 #118

SJEZD MÁ TŘI POMYSLNÁ PATRA – V TOM NEJVYŠŠÍM NEPOSEDNÁ TRAŤ VYMETE DVA PĚKNÉ HANGY V KOTLINĚ POD GEDRECHTEREM, VE STŘEDNÍM SE ZAVLNÍ PO „NAČERNALÉM“ SVAHU V LESE A V NEJNIŽŠÍM PO ZVLNĚNÝCH MÝTINÁCH UŽ PONĚKUD ÚŽEJI DOSKÁČE DO ÚDOLÍ. NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP: STŘEMHLAV ZA EBERHARTEREM  SPECIALITOU JE NEODPOJITELNÁ LANOVKA LEITNER NA MONTE CRISTALLO V ITALSKÉ CORTINĚ D´AMPEZZO, KTERÁ PŘEPRAVUJE V ZIMĚ LYŽAŘE NA DVOUMÍSTNÝCH SEDAČKÁCH A V LÉTĚ TURISTY VE DVOUMÍSTNÝCH UZAVŘENÝCH KABINKÁCH, VE KTERÝCH SE STOJÍ. KOMBINOVANÉ LANOVKY 

TECHNICKÝ SNÍH LETOS ZACHRAŇOVAL SEZÓNU JEŠTĚ VIDITELNĚJI NEŽ JINDY (VAL GARDENA, JIŽNÍ TYROLSKO, PROSINEC 2015)

SKIPAS JEDNODUŠE

ákup skipasu je nejjednodušší v historii – raketově totiž roste počet domácích i zahraničních lyžařských areálů, do nichž si permanentku můžete pořídit on-line doma v bačkorách, a z auta vyrazit přímo na sjezdovku. Bonusem bývá i motivační cenová úspora, ve slovutném Kitzbühelu třeba až 20 % na denní skipas (pro prvních 5 000 zájemců). Jedinou podmínkou pohodlné a výhodné koupě je vyznat se v sériových číslech, kódech WTP, pamatovat si přihlašovací jména do e-shopů všech areálů, kam jezdíte, nepoplést si den, na kdy skipas potřebuju, a karty nepoztrácet – obvykle totiž areály akceptují jen „své“ datové nosiče, do každého tedy potřebujete jinou. Ale jsou i výjimky – třeba Klínovec akceptuje všechny karty značky Skidata, bravo!

OBĚTI ZIMY

osty u Jablunkova už před Vánoci ve

M zprávách posloužily jako příklad oběti

špatné zimy, která tehdy sotva začala – firma provozující lyžařský areál totiž zkrachovala. Co na tom, že v Mostech se „normálně“ lyžovalo, protože provozovatel je dávno jiný a problémy toho zbankrotovaného souvisejí se vším možným, třeba i s někdejším nedostatkem sněhu. Příčiny a následky je potřeba vybarvit, aby je každý pochopil. Ještě že se dá před virtuální realitou stále schovat do hor, občas i skutečně zasněžených…

NECHTE NÁM SNÍH!

odohospodář doktor Fuksa vytáhl proti sněžným dělům, protože zasněžování má podle něj neblahý vliv na ekosystém. Pan doktor je ve svém oboru jistě kapacita a o tom, že rozprašování vody po krajině, stejně jako válcování sněhu těžkými stroji, může nějaké vlivy mít, lze také sotva pochybovat. Koneckonců debatuje se o tom už dvě desítky let i v alpských zemích – a děl přibývá a přibývá a jednoznačných závěrů je stále stejně, totiž není žádný. Člověk ovlivňuje přírodu svou existencí, stejně jako pampelišky nebo sloni, jen nesrovnatelně větší měrou. A je v tomto ohledu zrovna lyžařská kratochvíle opravdu tak devastující? To se z mediálních útržků Fuksovy studie nedozvíme, takže si každý bude dál věřit, čemu chce – třeba že je to celé přehnané, podobně jako stavět drahé dálniční podchody pro žížaly, a že bez lyžování by v leckterých regionech nastal ekonomický kolaps. Pokud to ovšem není jen nedorozumění – studie totiž pranýřuje „umělý sníh“, což je výrobek z plastu, konkrétně ze superabsorbčních polymerů, který je využíván hlavně pro divadelní či filmové účely. A ten tedy do hor opravdu nepatří! (rh)

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

113

REPORT

TRAVEL

APRICA JEDNOU I NAVŽDY

APRICU ZNÁ KAŽDÝ DRUHÝ OBYVATEL MILÁNA A DOST MOŽNÁ I KAŽDÝ DRUHÝ ČESKÝ LYŽAŘ. ZATÍMCO PŮLKA MILÁNA SE TU V 70. A 80. LETECH UČILA LYŽOVAT, NAŠINCI V NOVÉM STOLETÍ NA APRICE OCEŇUJÍ RODINNOU VŠESTRANNOST ZA CENU, KTERÁ JE VÍCE NEŽ PŘÍZNIVÁ. TEXT:

RADEK HOLUB

době největší slávy Apricy byla celá louka za městem jedním velkým lyžařským cvičištěm s jedním vlekem vedle druhého, z nichž jsou dodnes patrné pozůstatky. A ačkoliv si Aprica stále zachovává tvář „ideálního“ střediska pro začátečníky, ve skutečnosti je lyžařsky dostatečně univerzální i pro zdatnější, tedy vlastně pro celou rodinu. Je znát, že novodobá epocha Apricy stojí na dobré užitné hodnotě za výbornou cenu – najdete tu jednoduché, ale dobře udržované hotely s milým personálem, dobré italské jídlo i slušné sjezdovky s lanovkami, na nichž je znát, že tempo modernizace je tu spíše vlažné. Na tom nemají „zásluhu“ jen současní hosté, citlivější na cenu, ale i poloha Apricy na území Lombardie – na rozdíl od trentinských či jihotyrolských středisek nemůže využívat výhod autonomních oblastí, kde jdou investice snáze jak admnistrativně, tak finančně.

Výuka za domem

Cvičná louka je dnes už „jen“ jedna, a to na východní straně letoviska – stále však patří k nej-

větším a nejoblíbenějším v milánském regionu. Svah je jednak velmi jemně sklonově odstupňovaný, jednak je vybaven vším od pojízdných koberců přes dětskou pomičku až po sedačkovou lanovku, takže začátečníci tu mohou bez nucených přesunů absolvovat všechny své lyžařské pokroky, než se vydají na „velkou“ sjezdovku. Pro nejmenší je v dětském parku i dráha pro snowtubing, rovnováhu si mohou hravou formou cvičit na lyžařských „odrážedlech“. Výuková zóna přiléhá přímo k hotelové zástavbě, což znamená absolutní pohodlí bez časových ztrát i pro ubytované rodiny s malými dětmi. Jedním krátkým přejezdem je cvičná zóna propojená jak s centrální lokalitou Palabione, tak s Baradellem a její „supermodrou“ panoramatickou sjezdovkou o délce úctyhodných 6 km.

Tři lokality: lehká, těžší, nejtěžší

Celý lyžařský terén Apricy se rozprostírá de facto na jediném, severně orientovaném svahu, ovšem rozčleněném do tří lokalit, které jsou vzájemně velmi dobře propojené vrchem i spodem. Nástupní stanice lanovek jsou v pěší dostupnosti z celého městečka, pochod k nim ale může

ulehčit i celodenně pendlující skibus. Ačkoliv jednotvárně vyhlížející a z větší části zalesněný svah zrovna neslibuje nevídanou rozmanitost, každá z lokalit má svůj poměrně výrazný charakter. Baradello je jednoznačně nejpřívětivějším svahem pro méně zdatné, kteří jej šněrují po velmi mírné, přehledné a místy až překvapivě široké sjezdovce, zejména s ohledem na to, že je „vysoustružena“ do svahu v mnoha serpentinách. Přímo po spádnici z Baradella ovšem míří i poměrně strmé a velkoryse široké sjezdovky, jež několikrát lehkou Superpanoramicu protínají. Baradello je zároveň nejpohodlněji obsloužené – moderní, rychlou a krytou 4sedačkou s mezistanicí (jen pro nástup). Palabione je centrální a zároveň největší svah, jehož dominantou je „náměstí“ širokých červených sjezdovek „schladmingského“ typu, obsloužených bohužel pomaloučkou nekrytou 4sedačkou, jíž místní děti přezdívají „freddovia“ (ve volném překladu „zmrzačka“ místo „sedačka“). Z města je Palabione dobře přístupné klasickou 6místnou kabinkou. Nad tímto „náměstím“ je ještě jedno lyžařské patro s vlekem, který vystupuje z lesa do kamenité horské pustiny, jež je oproti jednotvárnému lesu jednak krajinovým zpestřením, jednak poskytuje trochu prostoru i pro „výlet“ mimo sjezdovku. Zpět do centra Apricy z Palabione lesem stékají dvě lehčí červené sjezdovky, místy klikaté a se strmějším dojezdem. Magnolta, situovaná na západním konci střediska, je nejklidnějším svahem se dvěma zcela rozdílnými tvářemi – nahoře přívětivou v podobě velmi milé a vyhlídkové modré sjezdovky, směrem do údolí pak jde o tvář soustředěně sportovní, neboť trasu přístupové kabinkové lanovky přímo kopíruje dlouhá černá sjezdovka v podstatě bez odpočinkových míst. Jako výletní vyhlídková sjezdovka se dá využít i vrchní propojka mezi Palabione a Magnoltou. Magnoltu zpřístupňuje rovněž 6místná kabinka, ovšem mnohem staršího data, je pomalejší a stísněnější, a nahoře na ni navazuje stařičká 2sedačka. Zcela bezproblémové jsou vrchní přejezdy mezi jednotlivými lokalitami, ty spodní jsou celkově plošší, ale „průjezdnosti“ areálu velmi pomáhají.

Poměrně kuriozní je v Aprice místní lyžařské názvosloví – matoucně totiž může při orientaci v areálu působit fakt, že vrchní stanice jak Baradella, tak Magnolty jsou označené jako Piana (de) Galli, na Magnoltě se tak jmenuje i 2sedačková lanovka. Spodní propojka mezi Magnoltou a Palabione je označená písmenem D, ovšem název má „Collegamento B“. To ovšem ještě nic není proti sjezdovce O, která se jmenuje „K“.

Itálie - Aprica … 7 nocí / 6 dní skipas 800 12 10 10 od 3.490 Kč / os. www.nev-dama.cz Ski_179x18_podval.indd 2

18.2.2016 13:17:55

VYHLÍDKOVÁ LANOVKA S VYHLÍDKOVOU SJEZDOVKOU NA MAGNOLTĚ

114

115 Palabione

I T Á L I E

Baradello

Magnolta

2 270 1 162 m n. m.

1108 62 %

25 %

13 % 50 km 40 km 16 800 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

Aprica

Supermodrá Náměstí červených sjezdovek z Baradella se v širokých na hlavním prostranství Palabione se sbíhají přehledné červené sjezdovky serpentinách snáší až do údolí dálničního typu, obsloužené hlavně pomalou 4sedačkou Quadrifoglio přehledná supermodrá a vy- Černá dálnice se staromódní kabinkou hlídková sjezdovka, ideální pro z Magnolty se řítí do údolí přímá a nepřetržitě strmá černá trať, na kterou děti a velmi mírně pokročilé vyváží starší 6místná kabinka

Ochutnejte sciatt a braulio

Velké prosté restaurace, pizzerie i malé útulnější chatky se na sjezdovkách vyskytují v dostatečné koncentraci – velmi milá je nová, ale v tradičním stylu postavená Baita Alpe Magnolta s krbem. Typickým místním předkrmem je sciatt – obalované smažené sýrové koule, v nichž nechybí ani špetka grappy a piva. Oběd můžete spláchnout nejen grappou, ale i brauliem, místním bylinkovým likérem, vzdáleně příbuzným becherovce. Dole v Aprice je nečekaným překvapením irská hospoda Keller se svérázným majitelem, poctivou výzdobou i hudbou a samozřejmě pivem. Volný čas lze v Aprice využít i k bruslení – ledová plocha se nachází přímo v městečku. Pod nástupními stanicemi lanovek se nacházejí malá bezplatná parkoviště, ubytovaní hosté

je však vesměs nepotřebují – dojdou pěšky nebo si počkají na skibus.

Česko-italské území

Tradiční italské hosty Apricy v posledních 10 až 15 letech nahradili čeští a čím dál více i polští – středisko tak zvláště v některých týdnech sezóny může působit, jako bychom tento jinak ryze italský kout Lombardie anektovali. Typické jsou dvojjazyčné (italské, české) nápisy, což v kombinaci s přirozenou italskou snahou každému porozumět prakticky boří jazykovou bariéru – Italové sice umí jen trochu anglicky, Češi zase jen málo italsky, ale všichni se bez problémů domluví. Zatímco jednomu se bude tento kulturně-jazykový rozměr Apricy zajídat, jinému přijde „zdomácnělá Itálie“ naopak velmi

www.apricaonline.com CENY OBČERSTVENÍ těstoviny.....................................................................7–9 EUR vejce se špekem a sýrem........................................ 8 EUR řízek.................................................................................. 8 EUR dezert.............................................................................. 3 EUR

CENA POBYTU / DEN hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 1 500 Kč

2 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 000 Kč

1 500 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

vhod – a tak mezi českými štamgasty jsou i tací, kteří za 20 let od objevení Apricy nevynechali jedinou sezónu. Značným lákadlem jsou samozřejmě také až neuvěřitelně nízké ceny skipasů a pobytů, zvláště v mimosezóně.

116

NEJSTRMĚJŠÍ SJEZDOVKY ČESKA

KRALIČÁK

PÁNSKÁ (Č. 9, ČERNÁ) SS

Časová náročnost výjezdu a sjezdu (h:min):

TEXT A FOTO:

KRISTIAN HANKO

raličák se nachází nedaleko Starého Města v pohoří Králického Sněžníku, kde spojením několika menších lokalit v okolí obcí Stříbrnice a Hynčice pod Sušinou vznikl prostorný areál s neokoukanými sjezdovkami, jednou sedačkovou lanovkou (druhá se plánuje) a 7 vleky. Tratě na Kraličáku jsou příjemně široké, kromě černé Pánské a lesního úseku Dámské tratě, a řada z nich nabízí krásné výhledy na Jeseníky. Svým uspořádáním připomínají malou lyžařskou

TRAVEL

13 %

82 %

SJEZDOVKA: KOMFORT: GENIUS LOCI:

konstantní sportovní sklon výhled na Jeseníky úzká trať ne vždy v provozu

statné – ubytování, občerstvení, servis nebo půjčovnu. Více než polovina areálu je pod dohledem zasněžování. Slabinami jsou úzká a strmá příjezdová cesta od Hynčic, kterou nemusíte k hornímu parkovišti vždy vyjet (dá se ale parkovat na parkovištích níže), a poloha tratí Pánská, Dámská a U Školky II, jež jsou tzv. přes cestu. Při dostatku sněhu to nevadí, jindy však musíte sundat a silnici přejít pěšky.

Štvanice

1:3

Hynčice pod Sušinou

m n. m.

1500

1350

1200

1050

900

750

600

450

300

150

0 2025

www.itsbilla.cz

800 220 800 15.9.14 11:50

4500

1800

4050

1575

3600

1350

3150

1125

2700

900

2250

Gara n nejn ce ižší ceny

675

1800

450

1350

225

900

450

0m 0

BILLA_podval Snow 179x18.indd 1

skl ma on: 3 x. s 1,2 klo 0 n: % 38 ,00 %

Změřená obtížnost tratě v poměru k její délce:

RAKOUSKO • ITÁLIE • ŠVÝCARSKO • NĚMECKO ČESKO • SLOVINSKO • SLOVENSKO Více než 60 lyžařských středisek!

80 9m

754 m n. m.

houpačku. Celkem desítka tratí klesá z vrchu Štvanice na téměř všechny světové strany. Zbylé se nachází na východním úpatí vrchu Sušina. Vzhledem k tomu, že většina sjezdů má mírnější sklon, ideálně vyhoví rodinám s dětmi. Pro ty nejmenší jsou zde navíc dva parky s dětskými vleky, zvířátkovými brankami a startovní a cílovou bránou. Areálu přesto pohledově dominuje výše položená a z dálky nepřehlédnutelná černá, zvaná Pánská. Její nedávné prodloužení směrem do vrcholových partií Sušiny z ní učinilo sportovní lákadlo. Na Kraličáku najdete vše pod-

Černá, zvaná Pánská, klesá po jihovýchodním svahu mohutné Sušiny (1 321 m n. m.) z výšky téměř 1 000 metrů. Celkové převýšení 240 m vzhledem k šikmé délce 809 m zaručuje opravdu sportovní jízdu. Jediným handikepem je šíře tratě, která je především v horních partiích velmi úzká, část průseku je přitom zabrána dráhou vleku. Trať má téměř konstantní sklon1 (v průměru 31 %) a jedinými místy, kde si odpočinete, jsou startovní plošina u výstupu z vleku a pak dojezd k jeho spodní stanici. Vlastně poleví ještě jednou, a to při křížení Štvanické cesty, kde se můžete z černé odpojit a k vleku dojet po klidné modré Dámské. Pokračování Pánské následně ještě přitvrdí, ale současně se rozšíří do obvyklých rozměrů (max. okamžitý sklon 54 %, v nejstrmějším 100m úseku pak 38 %). Za zlomovou hranou u cesty se každopádně není radno zdržovat, neboť za ni není dobře vidět. Dojet lze k vleku Sušina anebo mírně vlevo k dětskému vleku U Školky II, odkud se můžete napojit na zbývající tratě v areálu. Pánská má krásný nepřerušovaný sportovní spád, je však úzká, takže ji ocení spíš slalomáři, se širokým obloukem se na ni nevejdete.

PÁNSKÁ DRAČICE

240 m

994 m n. m.

2250

2475

2700

2925

3150

GEDRECHTER–KALTENBACH

117117

NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP

RAKOUSKO – HOCHZILLERTAL

Časová náročnost výjezdu a sjezdu (h:min):

Změřená obtížnost tratě v poměru k její délce:

45 %

41 %

10 %

SJEZDOVKA:

JEDEN Z NEJDELŠÍCH ZILLERTALSKÝCH SJEZDŮ MÍŘÍ Z VRCHOLU GEDRECHTER DO KALTENBACHU NA SAMÉM DNĚ ÚDOLÍ. A PROTOŽE SE PRÁVĚ NA ZDEJŠÍCH SVAZÍCH „VYJEZDIL“ POZDĚJŠÍ MISTR SVĚTA A OLYMPIJSKÝ VÍTĚZ STEPHAN EBERHARTER, NESE JEHO JMÉNO. TRAŤ NAVÍC KONČÍ NA DOHLED „STEFFIHO“ PENZIONU. TEXT A FOTO:

skl ma on: 2 x. s 6,3 klo 5 n: % 62 ,31 %

564 m n. m.

STŘEMHLAV ZA EBERHARTEREM

63 22 m

1 598 m

2 162 m n. m.

KOMFORT: GENIUS LOCI:

příjemně sportovní non-stop sjezd výjezd expresní kabinkou a sedačkou krátká rovinka u horní stanice kabinky užší dojezd do údolí

RADEK HOLUB

jezd má tři pomyslná patra – v tom nejvyšším neposedná trať vymete dva pěkné hangy v kotlině pod Gedrechterem, ve středním se zavlní po „načernalém“ svahu v lese a v nejnižším po zvlněných mýtinách už poněkud úžeji

Gedrechter

doskáče do údolí. Celistvý dojem z dlouhého sjezdu nenarušují ani dva krátké plošší úseky, když trať míjí stanice lanovek. Až na úvodní, 200 m dlouhý poctivě černý úsek je trať spíš příjemně sportovní (červená ve všech odstínech),

přitom proměnlivá a stále mířící po spádnici za svým cílem. Alespoň načervenalé anebo svižnější (sklon více než 20 %) jsou celé tři čtvrtiny délky sjezdu, což je u tratí s více než 1 500 m převýšením vzácnost. Výhodou je i rychlý výjezd na start – z údolí vyrážejí dvě souběžné kabinky, od nichž se po krátkém přesunu pokračuje už jen měkce polstrovanou 6sedačkou Neuhütten. Jediná trať do údolí v oblíbeném Hochzillertalu byla až do letoška mezi pěti rakouskými sjezdy 6000 s největším převýšením, odkud ho vytlačila nově vybudovaná sjezdovka v nedaleké Zillertal Areně 5600 – ta překonává dokonce 1 900m převýšení. 5200

1:3

4800

m n. m. 4800

4400

4000

3600

3200

2800

2400 Kaltenbach

2400

2000

1600

1600 1200 800 400 0 6000

6600

14400

5400

13200

4800

12000

4200

10800

3600

8400

3000

9600

2400

7200

1800

6000

3600

1200

4800

600

2400

0m 0

1200

Od horní stanice 6sedačky Neuhütten se trať hned pouští na nejprudší hang1 celé trasy (52 % v úseku 200 m). Po krátkém oddechu se na 200 m sytě začervená (35 %) a pak na 700 m zvolní na příjemnou modrou 1200 (17 %) a od nástupní stanice 6sedačky se zanoří do lesního průseku do údolí. V něm se trať lehce vlní v pro- 800 měnlivém, černě značeném, ale ve skutečnosti svižně červeném sklonu – je to nejvděčnější pasáž2 celého sjezdu (v průměru 32 % na 1 100 m). Po mírném 500m traverzu namíří po červeno-černé mýtině k mezistani- 400 ci (v průměru 31 % na 600 m, max. 47 %). A odtud po krátkém traverzu sportovní jízda3 pokračuje – trať klesá 0 v průměru 34% sklonem na 1 200 m, přičemž na dvou stometrových úsecích se dokonce „začerná“ čili sklon překročí 40 %. Dojezd je znatelně užší a končí mírným traverzem přímo na parkovišti u dolní stanice kabinek.

7200

7800

8400

9000

960

LANOVKOVÉ KURIOZITY

dí l

118

návštěvníků – ten rapidně narostl především po výstavbě Stezky v korunách stromů – bylo ale nakonec rozhodnuto ve prospěch desetimístné kabinkové lanovky. Ta by měla být vybudována v příštím roce. Podívejme se tedy raději k našim sousedům. Kromě dvou výše zmíněných telemixů na Slovensku se na kombinované lanovce v blízkosti českých hranic můžeme svézt v rakouském Sternsteinu, kde v roce 2009 firma Leitner nahradila zastaralou dvousedačkovou lanovku kombinovanou dráhou s osmismítnými kabinkami Carvatech a šestimístnými sedačkami. A vypravit se můžeme také do Polska, kde se nacházejí dvě kombinované lanovky Doppelmayr. Nejprve se v roce 2013 rozjela čistě vyhlídková dráha s osmikabinkami a čtyřsedačkami v parku v Chorzówě u Katowic, která vede téměř po rovině a která nahradila původní dvousedačku polské výroby, o rok později ji

TRAVEL

KOMBINOVANÁ LANOVKA Z ROKU 2004 NA VEĽKÉ RAČI NA SLOVENSKU

KOMBINOVANÉ LANOVKY TEXT A FOTO:

RADIM POLCER, WWW.LANOVE-DRAHY.CZ

A co Česká republika?

České republice zatím bohužel žádná kombinovaná lanovka postavena nebyla. Před pár lety proběhl médii záměr výstavby lyžařského areálu s kombinovanou lanovkou u obce Lázně Libverda, k realizaci tohoto záměru ovšem nedošlo. Stejně tak se uvažovalo o využití kombinovaného systému u lanovky

DOLNÍ STANICE KOMBINOVANÉ LANOVKY NA VEĽKÉ RAČI

na Hraničník jako propojení s rakouským lyžařským areálem Hochficht, avšak tento projekt nebyl schválen ze strany správy ochrany přírody. Konečně do třetice se uvažovalo o využití kombinovaného systému s osmimístnými kabinkami a šestimístnými sedačkami u připravované investice v lyžařském areálu Lipno, kde by měla být nahrazena stávající neodpojitelná čtyřsedačka Jezerní. S ohledem na velmi vysoký podíl pěších

v areálu Zieleniec následovala kombinovaná lanovka Skyway Express s 8místnými kabinkami a šestimístnými sedačkami s modrými bublinami. Horní stanice této lanovky se nachází poblíž Masarykovy chaty doslova několik metrů od státních hranic s Českou republikou. Je ovšem vybavena pouhými dvěma kabinkami, které jsou nasazovány do provozu zřejmě spíše příležitostně.

V zimě sedačky, v létě kabinky

Zajímavou skupinou je několik lanovek, které jsou v zimě provozovány pouze se sedačkami a v létě pouze s kabinkami. Nejde tedy o kombinované lanovky v pravém slova smyslu, protože

DRUHÁ SLOVENSKÁ KOMBINOVANÁ LANOVKA SE NACHÁZÍ NA DONOVALECH

119 je zde současně v oběhu jen jeden typ vozů. Ve švédském středisku Hovden se nachází odpojitelná lanovka firmy Poma, která je v zimě v provozu jako čtyřsedačková a v létě jako kabinková se dvěma typy kabinek – s většími šestimístnými a menšími čtyřmístnými ve tvaru „vajíčka“. V roce 1997 byla firmou Doppelmayr v norském středisku Vradal postavena první osmisedačková lanovka na světě, avšak jen málokdo ví, že je tato lanovka v létě v provozu s několika osmimístnými kabinkami. Nejznámější z těchto lanovek se nachází v německém Feldbergu v pohoří Schwarzwald – postavena byla firmou Doppelmayr v roce 1998, a zatímco v zimě na jejím laně obíhají šestimístné sedačky s bublinou, v létě to jsou osmimístné kabinky. Obdobná lanovka, avšak se sedačkami bez bublin, byla v z roce 2002 postavena ještě ve Willamette Pass v USA. Specialitou je neodpojitelná lanovka Leitner na Monte Cristallo v italské Cortině d´Ampezzo, která přepravuje v zimě lyžaře na dvoumístných sedačkách a v létě turisty ve dvoumístných uzavřených kabinkách, ve kterých se stojí. Objevilo se dokonce i několik zařízení, která jsou v zimě provozována jako kotvový vlek a v létě jako jednosedačková lanovka. Poslední z nich najdeme v německém Ruhesteinu a rakouském Glungezeru, donedávna jsme se s nimi mohli setkat například také v Kitzbühelu nebo švýcarském Melchsee Frutt.

KOMBINOVANÁ DRÁHA V NĚMECKÉM FELDBERGU JE PROVOZOVÁNA V LÉTĚ S KABINKAMI A V ZIMĚ SE SEDAČKAMI

KOMBINOVANÁ LANOVKA NA PENKEN V RAKOUSKÉM MAYRHOFENU JE V LÉTĚ VYBAVENA DVĚMA TYPY KABINEK – OTEVŘENÝMI A UZAVŘENÝMI

LANOVKÁŘSKOU RARITOU JE NEODPOJITELNÁ LANOVKA NA MONTE CRISTALLO V ITALSKÉ CORTINĚ D´AMPEZZO – V LÉTĚ PŘEPRAVUJÍ NÁVŠTĚVNÍKY DVOUMÍSTNÉ KABINKY, V ZIMĚ DVOUMÍSTNÉ SEDAČKY

120

HYUNDAI TUCSON

TRAVEL

POHLEDEM ŽENY

V ZIMĚ STRÁVÍM DENNĚ V AUTĚ V PRŮMĚRU 2 AŽ 4 HODINY, TAKŽE VOZIDLO PRO MĚ HRAJE V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ PODSTATNOU ROLI, ŘÍKÁ ANDREA DRENGUBÁKOVÁ Z TÝMU SNOW TOUR. LETOS MĚ DO LYŽAŘSKÝCH STŘEDISEK DOPRAVUJE HYUDAI TUCSON, NA KTERÉM OCEŇUJU PROSTORNOST, SYSTÉM NA SLEDOVÁNÍ MRTVÉHO ÚHLU NEBO VYHŘÍVANÁ SEDADLA JAK VEPŘEDU, TAK VZADU. VYHŘÍVANÝ VOLANT PO CELÉM DNI NA SJEZDOVKÁCH PAK VÍC NEŽ BODNE. Vyjede i sjede

ucson je čtyřkolka, takže jí nedělá problém vyjet po zasněžených cestách. Příjemně nás ale překvapila, když jsme byli autobusem donuceni zastavit v kopci na ledovce, a zatímco ostatním autům při rozjíždění kola prokluzovala, my se bez jediného proklouznutí rozjeli i s dvoutunovým vozíkem. Stejně jako jízdu do kopce zvládá Tucson i jízdu z kopce, a to díky asistentovi při sjíždění, kdy stačí zmáčknout knoflík a auto s vámi samo sjede, při tom průběžně přibrzďuje a nepustí vás vyšší rychlostí než 15 km/h.

Teplo jako v pokojíčku

Když jsem celý den na sněhu, jsem ráda, když se můžu alespoň při cestě autem ohřát. V Tucsonu oceňuju vyhřívaná sedadla jak vpředu, tak vzadu, možnost pustit si teplé foukání na nohy a vyhřívaný volant. Ten si zapínám prakticky vždycky, i když taková zima není, ale zkrátka je příjemné držet v rukou něco teplého.

Plné ruce přezkáčů

Lyžování nejsou výlety na lehko, takže když pomineme lyže jako takové, tahám s sebou samozřejmě přezkáče, helmu, cestovní tašku, … A když takhle stojím ověšená před autem a nemůžu si rukou ani sáhnout do kapsy pro klíče, je to k vzteku. U Tucsona stačí mít ale klíče v kapse,

121 setrvat 3 vteřiny před kufrem a ten se vám sám otevře. Při zavírání kufru pak zmáčknete tlačítko na kufru a ten se zase sám zavře, takže čistá práce bez špinavých rukou.

Další pomocníci

Tzv. mrtvý úhel při předjíždění už mě nejednou potrápil, proto jako ne zcela ostřílený řidič oceňuju BSD (Blind Spot Detection), tedy systém sledování mrtvého úhlu. Vždy když se za vámi jedoucí auto ocitne v mrtvém úhlu, rozsvítí se vám na bočním zpětném zrcátku oranžová ikonka, která tak dává varovné znamení nepředjíždět. Pokud byste si ikonky přeci jen nevšimli a vyhodili směrovku, systém vás do předjíždění nepustí.

Tucson je auto koncipované tak, aby co nejvíce ulehčilo a pomáhalo. Mezi další vychytávky patří například parkovací senzory, kdy se vám na přístrojové desce zobrazuje přesně „ohrožené“ místo na autě a barvami signalizuje blízkost k dalšímu objektu. Vzhledem k tomu, že couvání ani vyjíždění z užších míst nepatří mezi silné stránky žen, oceňuji tuto funkci obzvlášť. Když nepočítám zběsile mávající a radící kolegy, je mi dalším pomocníkem u couvání i kamera. U ní je jen potřeba dávat pozor, aby byla sem tam očištěná. Užitečným rádcem na cesty je pro mě i navigace s TomTom Live Services, takže si můžu stahovat aktuální informace o dopravě a počasí.

Podrží v kopci i na červené

Můj pohled v kostce

Zleva dobrý

Vůz Hyundai má funkci Auto Hold, tedy systém, který přidrží v kopci. Protože je Tucson automat, odpadá nutnost sešlapávat spojku, a pokud nestojíte na brzdě, má auto tendenci rozjíždět se samo. V případě, že zapnete asistent Auto Hold, zůstane auto hned po zabrždění a i následném sundání nohy z brzdy stát na místě. V podstatě je to taková třetí ruka, která vám sama dává „ručku“, když je potřeba. Není třeba dodávat, že tuto funkci ocením hlavně, když je potřeba zastavit v kopci a opakovaně se rozjet.

Hyundai Tucson se mi vizuálně líbí – působí masivně a nepřehlédnutelně. Jeho řada funkcí a pomocných systémů mě ze začátku děsila, potupně jsem si ale zvykla a teď aktivně využívám, co můžu. Díky pohonu na všechna čtyři kola ocení auto všichni, kdo se v zimě dopravují na hory, a dále ti, kteří stejně jako já mají rádi pohodlí a prostor a nechají si „od auta pomoct a poradit“.

TRAVEL

122

TIPY

„Co se stane v Pekle, zůstane v Pekle!“ To je heslo zdejšího vyhlášeného après-ski baru Kulaté peklo, který je strategicky umístěný hned vedle občerstvení U Slona. Hned po lyžování se můžete vrhnout do víru drinků i tance. Ta pravá party pak vypuká při pravidelných Adventure night, kdy si vybrané drinky můžete pořídit za výhodnější cenu.

DOLNÍ MORAVA

JEŠTĚ VÝŠ

ŽE MÁ DOLNÍ MORAVA DOBRÉ PŘEDPOKLADY ZAUJMOUT SPORTOVNÍ LYŽAŘE I RODINY S MALÝMI DĚTMI, JE POMĚRNĚ ZNÁMÉ. NEUPLYNE VŠAK ROK, ABY DOLNÍ MORAVA NEPŘEDSTAVILA NĚCO NOVÉHO. ZATÍMCO LONI TO BYLY NOVÉ SJEZDOVKY SLAMNÍK A MALÝ SLON, LETOS SE MÍŘILO VÝŠ – PŘÍMO DO OBLAK.

NEJ VYHLÍDKA

NEJ

Jinde se můžete procházet stezkou ve stromech, na Dolní Moravě rovnou v oblacích. Předpolí vrcholu Slamník totiž nově ozdobila majestátní konstrukce, po které se klidně i s kočárkem dostanete do výše, odkud budete mít celý masiv Králického Sněžníku i Jeseníků jako na dlani. Stezka je v provozu i v zimních měsících a vstupné bez lanovky činí 190 Kč.

NEJ SJEZDOVKA

NEJ

V čem je sjezdovka Slamník nej? Je to jedna z mála sjezdovek v ČR, která se upravuje i přes poledne, protože se dá na nějakou tu chvíli bez problému uzavřít. I když tedy nepatříte mezi ranní ptáčata, můžete si i v průběhu dne užít manšestr. Protože je sjezdovka od hlavního dění lehce odstrčená, je její výhodou i dost prostoru pro vlastní oblouk.

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

FOTO: SNOWTOUR

Na vlnách a v klopenkách Sjezdovku U Slona zpestřují atrakce jako Fun Line, Snowpark nebo Crossová dráha, které jsou možná zárodkem budoucí velké freestylové zóny. Zatímco Fun Line díky své jednoduchosti láká i začátečníky, crossová dráha už má světové parametry a trénuje na ní i Eva Samková.

123

Kdo si hraje, nezlobí! Děti se na Dolní Moravě svým prvním obloučkům učí v dětském parku Amálka mezi slalomovými zvířátky. Letošní novinkou je rozšíření parku na dvojnásobnou plochu a zmírnění jeho sklonu. Výhodou parku je blízkost vnitřního dětského koutku, kde se děti mohou ohřát nebo třeba jen odložit batůžek se svačinou.

80 %

Kde se dobře jí i spí? Na Slaměnce! Na Dolní Moravě snad není romantičtějšího místa než malebná chata Slaměnka, která láká k občerstvení na venkovní terase. Najíst se samozřejmě můžete i uvnitř chaty, kde plápolá oheň v krbu – výborné je grilované kuře, lasagne nebo kynuté knedlíky. V nejvýše položené chatě široko daleko můžete dokonce i přespat, a to za rozumný peníz. Takový maximální sklon má černá sjezdovka Slamník A, patří tak mezi nejprudší v České republice – má přitom charakter „alpské“ dálnice, tedy velmi široké sjezdovky, která je odshora až dolů velmi přehledná. Jen v polovině sjezdovky je potřeba dávat větší pozor na lyžaře přijíždějící od kotvového vleku.

Není koleno jako koleno Vista je nejen luxusním hotelem, ale i výtečnou gurmánskou restaurací. Na výběr jsou hlavně ryby a steaky – každopádně jde o zážitek, žádné rychlé občerstvení během lyžování. Jehněčí kolínko s pečeným bramborem zato může být příjemnou tečkou za sportovním dnem. DOLNÍ MORAVA JEDNÍM DECHEM Dolní Morava cílí na všechny lyžaře od malých dětí přes freestylisty až po náročné lyžaře, které láká na sportovní sjezdovky. Ovšem velmi dobře se tu zabaví hosté i nelyžařsky, a to dokonce po celý rok – celá řada atrakcí od dobrodružné věže až po stezku v oblacích je toho dokladem. více informací:

www.dolnimorava.cz

124

TIPY Mám si na to sundat přezkáče? Zábava, která na Špičáku zpestří den lyžování, je jízda na tzv. fatbiku, tedy na kole s tlustými pneumatikami určenými do sněhu. Za zapůjčení tohoto tlusťocha zaplatíte 530 Kč za den a přezkáče si na to opravdu raději sundejte.

ŠPIČÁK ZAPARKUJ A JEĎ! TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

FOTO: SNOWTOUR

TRAVEL

ŠPIČÁK JE NEJVĚTŠÍM AREÁLEM ČESKÉ ŠUMAVY, KTERÝ SE MŮŽE PYŠNIT I „VLASTNICTVÍM“ NEJPRUDŠÍ SJEZDOVKY V ČESKÉ REPUBLICE. V POSLEDNÍCH LETECH ALE PŘIBYLO I DOST NOVINEK – VZNIKLA NOVÁ MODRÁ SJEZDOVKA, POJÍZDNÝ PÁS PRO DĚTI A HLAVNĚ „VYMODLENÉ“ NOVÉ PARKOVIŠTĚ NA DOSAH SJEZDOVEK.

„Vy chcete fakt Plzeň? Sem ale všichni chodí na Koutský!“ To jsou slova milé obsluhy z Kiosku U Sekyrek, který najdete ve spodní části sjezdovky č. 2. Jde o malou chaloupku s teráskou a domácími pochoutkami, jako jsou makovec nebo chleba se škvarkovým sádlem. A nejspíš neodoláte ani vyhlášenému Koutskému pivu.

100 %

Tak prudká je nejstrmější česká trať Šance. Zatímco se v horní mírnější pasáži po ránu skví manšestr, v té následující, strmé jako střecha, vládnou boule – jde o freeridovou zónu. Na výběr je ale samozřejmě i z mírnějších „odstupňovaných“ modrých a červených sjezdovek, číslovaných od jedné do pěti.

Zaparkuj a jeď! Ještě loni se parkovalo hlavně pod kopcem u vlakového nádraží, kde jste z kapsy navíc museli vyndat nějaký ten peníz. Od letošního roku už na Špičáku konečně zaparkujete i na nově vybudovaném parkoviště naproti hotelu Stella. Kromě spojovací sjezdovky do areálu je tu i pokladna, takže s permicí v kapse můžete po zdolání několika betonových schůdků rovnou na lyže. Zpět vás vyveze přibližovací poma – tedy žádné šlapání pěšky. ŠPIČÁK JEDNÍM DECHEM

NEJ VYHLÍDKA

NEJ

Nová vyhlídková věž na vrcholu Špičáku je sice v zimě zavřená, nicméně i tak je jasnou dominantou Špičáku. Výhled najdete ale i na jiných místech – buď si popojdete kousek za věž, odkud můžete pozorovat z výšky vodní nádrž Nýrsko, nebo si vylezete na skalku ke křížku a pokocháte se pohledem na železnorudskou kotlinu.

NEJ SJEZDOVKA

NEJ

Mojí nejoblíbenější sjezdovkou na Špičáku je červená „trojka“. Líbí se mi její členitost, kdy se v horní pasáži střídají zábavné hranky se zatáčkami a ve druhé polovině sjezdovky se sklon zlomí i do poctivého slalomáku, který byl před lety ještě o nějaký ten kus rozšířen.

Špičák je dobře dostupný hlavně z Plzně, ale i z Prahy. Má rozmanité a obtížnostně plně odstupňované sjezdovky od cvičné louky s dětským parkem přes sportovní slalomák až po nejprudší freeridovou Šanci. Nově navíc platí jedno- a vícedenní jízdenky i do železnorudských areálů Nad Nádražím a Belveder. více informací:

www.spicak.cz

BÍLÁ BESKYDSKÁ HVĚZDA TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

FOTO: SNOWTOUR

BÍLÁ, NEJVÝZNAMNĚJŠÍ LYŽAŘSKÉ CENTRUM BESKYD A JEDNO Z NEJ NA MORAVĚ, SE ROZKLÁDÁ NA DVOU PROTILEHLÝCH SVAZÍCH A MÁ DVĚ RŮZNORODÉ TVÁŘE – JEDNA JE POMĚRNĚ SPORTOVNÍ, DRUHÁ NASTAVENÁ DĚTEM.

Kde sluníčko nezachází Tímto heslem se pyšní dětský lyžařský park pod jižními sjezdovkami, který je zároveň největším dětským parkem na Moravě. Jeho výbavu tvoří dva pojízdné pásy, provázkový a ještě talířový vlek a také kolotoč nebo pohádkové slalomové postavičky.

NEJ SJEZDOVKA

NEJ

V Bílé si sportovní lyžař nejspíš oblíbí červenou sjezdovku FIS, ale velmi vydařená je i Zelená, která s „fiskou“ spadá ze stejného kopce, jen na druhé straně od lanovky. Ačkoli se sjezdovka jmenuje Zelená, je ve skutečnosti plnokrevně červená – rychlá a příjemně prudká. Na rozdíl od své „sestry“ je ale o něco širší, takže si můžete dovolit dát do oblouku o něco více (sportovní) vášně.

NEJ VYHLÍDKA

NEJ

Tak jako dřevěný zbojník se můžete i uprostřed hustých beskydských lesů kochat výhledem – stačí pár krůčků do kopce nad „fiskou“ a otevře se vám hlavní hřeben s Radhoštěm.

Má to lyži, sedátko i řídítka. Co je to? Když jsme tzv. ski-bockerl viděli poprvé, marně jsme se snažili přijít na to, kam dát zadek a kam ruce. Nakonec stačilo jen přehodit nohy přes řídítka a jelo to! Tato carvingová lyže se sedátkem a řídítky nejspíš poslouží hlavně pro zpestření a zábavu pro děti při výuce.

Lyžuj, jez a plav Lyžuj v Bílé, jez a plav v přilehlém hotelu Bauer – ten se nachází bezprostředně u parkoviště a vedle dětského parku. Hotel nabízí i jiné zvýhodněné balíčky, například „víkendová lyžovačka za hubičku“, v němž jsou dvě noci se snídaní, sleva 200 Kč na dvou- a vícedenní skipas a 20% sleva na vstup do wellness centra. BÍLÁ JEDNÍM DECHEM Živé lyžařské centrum Beskyd, dobře dostupné z Ostravska, je zcela všestranné – svůj svah si tu najdou jak začínající děti, tak náročnější jezdci. A kdo by se náhodou nudil, může zkusit i něco „jiného“, třeba snowbike nebo ski-bockerl. Vícedenní pobyt si můžete zpestřit i wellnessem. více informací:

www.skibila.cz

125

126

TIPY

FILZMOOS MALÉ VELKÉ PŘEKVAPENÍ VE SKI AMADÉ

RAKOUSKÉ STŘEDISKO FILZMOOS JE POMĚRNĚ NENÁPADNOU SOUČÁSTÍ VELEZNÁMÉ LYŽAŘSKÉ OBLASTI SKI AMADÉ. O TO VĚTŠÍM PŘEKVAPENÍM MŮŽE BÝT, JAK POCTIVÉ SPORTOVNÍ SJEZDOVKY BEZ DAVŮ LIDÍ TENTO ZDÁNLIVĚ MALÝ KOUT UKRÝVÁ.

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

FOTO: SNOWTOUR

TRAVEL

NEJ SJEZDOVKA

„A jestli vám to nebude chutnat, platím to já!“ Tuto větu pronesl veselý číšník z après-ski baru Happy Alm, který vás nenechá nepít a ani dlouho váhat. Jakmile viděl moje váhání, neotálel a namíchal specialitu Moscow Mule (6,6 eur), která v sobě skrývala zázvorovou limonádu, panáka vodky a mátu. Každý čtvrtek od půl deváté se tu koná karaoke party a v horních patrech se můžete i ubytovat.

NEJ

Filzmoos se rozkládá na třech kopcích, přičemž sportovci si nejspíš oblíbí sjezdovku v části Papageno. Jde o širokou červenou sjezdovou dálnici s velmi sportovním sklonem, kde bývá pramálo lidí, zato hodně výhledů na zasněžené alpské vrcholy. Sjezdovka je navíc na stinném svahu, takže i v pozdním odpoledni ji najdete upravenou tak, jako bývají mnohde jinde tak do půl desáté.

Jednička je příčka, kterou středisko Filzmoos obdrželo v hodnocení rakouských středisek s méně než 20 km sjezdovek v testu Skiresort.de. Jeho 13 km tratí se může zdát málo, ale najdete tu všechny stupně obtížnosti s nejrůznějšími profily, tedy jak sjezdovky konstantně prudké, tak členité tratě, kde se střídají mírnější pasáže s živějšími padáky. Jeden z těch velmi zajímavých se nachází na černé sjezdovce Michaela Kirschgasser FIS-Strecke – jízda po ní je pořádný kalup!

Hotel Dachstein**** se nachází minutu chůze od lanovky Papagenobahn hned vedle náměstíčka. Hotel ocení nejen lyžaři kvůli blízkosti lanovky, ale i milovníci dobrého jídla, protože majitelem je neobyčejně kreativní šéfkuchař. Jako předkrm vám na talíři může přistát třeba na plátky nakrájená kachna s čerstvým sýrem, oříšky a na kostičky nakrájeným jablíčkem. Plně vybavený dvoulůžkový pokoj (balkon, koupelna, TV, wi-fi) pořídíte na osobu od 47 eur se snídaní.

NEJ VYHLÍDKA

NEJ

Kromě vyhlídky z červené sjezdovky v Papagenu najdete další vyhlídkový bod kousek od výstupu dvousedačkové lanovky Mooslehenbahn. Jde o netradiční vyhlídkovou věž v podobě stromu s točitými schody a posezením s lavičkou i stolečkem v „koruně stromu“.

FILZMOOS JEDNÍM DECHEM Filzmoos disponuje jak sportovními sjezdovkami, tak poměrně kvalitním zázemím pro děti, čili se profiluje hlavně jako středisko pro celou rodinu. Menší rozloha je i jeho hlavní výhodou, protože vše se nachází na jednom místě podél hlavní silnice – jak nástupní stanice lanovek, tak restaurace, obchody, bary nebo půjčovny. Z Prahy sem dojedete za 5 hodin. více informací:

www.filzmoos.at

127

RUŽOMBEROK

ŠIROKÁ A BEZPEČNÁ SJEZDOVKA LYŽAŘSKÉ CENTRUM RUŽOMBEROK – MALINÔ BRDO SE NACHÁZÍ V DOLNÍM LIPTOVĚ NA ÚPATÍ VELKÉ FATRY A JE VYHLEDÁVANÉ NEJEN DOMÁCÍMI NÁVŠTĚVNÍKY. Jedna z nejdelších sjezdovek na Slovensku

stupní branou do střediska je městská část Hrabovo, vzdálená z centra města pouhý 1 km. Z Hrabova na Malinô Brdo vás pohodlně vyveze moderní 1 770 m dlouhá 8místná kabinová lanovka, která za hodinu přepraví 1 500 osob. Přímo v centru střediska se nachází 4sedačková lanovka, 2 lyžařské vleky a 4 vleky pro začátečníky a děti. Ve středisku je k dispozici celkem 12 km sjezdových tratí, z nichž nejdelší měří 3 900 m, překonává výškový rozdíl 698 m a je jednou z nejdelších technicky zasněžovaných sjezdovek na Slovensku. Lyžařskému svahu dominuje široká přehledná pláň středně strmého sklonu, kterou ocení jak náruživí carveři, tak méně zdatní lyžaři. Odvážnějším lyžařům je k dispozici snowpark s délkou přibližně 250 m a překážkami vhodnými jak pro snowboardisty, tak i freestylové lyžaře. Milovníci statistik mohou i nadále využívat

evidenci a přehled ujetých kilometrů přes www. skiline.cc. Novinkou sezóny je dětská lyžařská školka u nástupní stanice kabinové lanovky, kde je o víkendech a prázdninách i večerní osvětlení.

Opojné posezení na slunci

Ve středisku je přímo na svahu nový Aprés Ski Bar, kde si můžete po lyžování příjemně posedět a vychutnávat nejen okolní panoramata. Pravou horskou atmosférou dýchá chata Daria, která slouží jako samoobslužné stravovací zařízení, a během pěkných dní ocení návštěvníci hlavně její velkou sluneční terasu.

Novinka: na kole po sněhu

Horští cyklisté určitě ocení možnost vyzkoušet si speciálně upravená kola na zimní podmínky – tzv. fat bike. Běžkaři si v případě vhodných sněhových podmínek mohou vychutnat pohyb v přírodě na 10 km upravovaných běžeckých tratí.

S K O V E N S L O

1 209 545 m n. m.

664

25 %

50 %

25 % 12 km 8,5 km 8 500 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

www.skipark.sk CENY SKIPASŮ dospělí 1 den..............................................................25 EUR děti (6–12 let) 1 den................................................18 EUR

DOPRAVA 0 km

z Prahy: z Brna:

5.00 h 3.08 h

750 km

1 500 km

473 km 271 km

Zimní sezóna bývá nabitá i mnoha akcemi. Lyžaři se tak mohou těšit ještě na karneval na lyžích, víkendové animační programy pro děti, veřejné lyžařské závody ve sjezdovém lyžování a skialpinismu či různé testovačky lyžařských značek přímo na svahu.

Za půl hodiny v termální vodě

Návštěvníci Malina Brda mohou využívat slevy regionu Liptov prostřednictvím regionální slevové karty, která platí nejen na lyžařských svazích Liptova, ale i v termálních bazénech. Z lyžařského svahu můžete být do půlhodiny v příjemně hřejivé vodě několika blízkých termálních aquaparků. Do aquaparků navíc ze střediska jezdí zdarma skibus. Kromě toho, že Malinô Brdo je druhým největším střediskem na Liptově, je zároveň jedním z cenově nejvýhodnějších.

DO SKIPARKU RUŽOMBEROK NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

128

PASEKY NAD JIZEROU

SLUNEČNÁ POHODA NA JAŘE SE V PASEKÁCH TRADIČNĚ LYŽUJE NA ŠIROKÝCH, DOBŘE VYSNĚŽENÝCH SJEZDOVKÁCH, SE SLUNCEM NAD HLAVOU A HLAVNĚ V POHODOVÉ ATMOSFÉŘE. rkonošské Paseky klamou tělem – jsou to sice opravdu paseky, ale díky hravé členitosti zdejších svahů jsou tajným tipem i nejednoho sportovnějšího lyžaře. A samozřejmě jsou velmi vhodné i pro lyžování s dětmi.

TRAVEL

Hravý terén nejen pro děti

Nástupním místem do lyžařského areálu je buď velké obecní parkoviště u hlavního vleku, nebo menší u chaty Hermíny pod sedačkovou HOLZKIRCHEN lanovkou. Příjemné rozježdění pro zdatnější je na červené Víťově sjezdovce kolem vleku, odkud se můžete přesunout na sportovnější Jindrovku podél lanovky. Dětem nejspíš nejvíce vyhoví SION okružní modrá Turistická, podél níž je postaven snowpark s lehkými překážkami pro děti a začátečníky.

GENEVA

Dětský park médi Kubíka

Hravé cvičiště děti najdou jak u nástupu na vlek, tak u sedačky – právě tam na děti čekají hravé podjezdové branky nebo pěnové stromky

pro první obloučky a také maskot méďa Kubík. Učenlivé děti se od něj jistě dočkají i sladké odměny.

Oblíbená terasa u Hermíny

Na Pasekách nechybí lyžařská škola, půjčovna vybavení a několik občerstvení, z nichž k nejoblíbenějším patří hostinec s terasou Hermína – zahřát se můžete krkonošským kyselem nebo třeba italským bombardinem s kávou. U nástupu na kotvu se zase můžete zahřát horkým štrůdlem, což je rum s horským jablíčkem. Ačkoliv jsou Paseky domáckým střediskem, kde se jakoby zastavil čas, u nástupních míst chytnete i wi-fi. Auto můžete zanechat na prostorném parkovišti jak u dolní stanice vleků (za poplatek), tak u lanovky v části Pizár (zdarma).

Vícedenní superskipas

Při vícedenním pobytu si můžete vybrat mezi lokálním skipasem a superskipasem SKIregionu, v němž jsou zahrnuta i střediska Rokytnice nad Jizerou, Rejdice a Příchovice.

Č E S K Á R E P U B L I K A

860 620 m n. m.

240 62 %

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

www.skipaseky.cz CENY SKIPASŮ 15/16 dospělí 1 den...............................................................450 Kč děti (4–13 let) 1 den............................................... 320 Kč dospělí 6 dní.......................................................... 2 430 Kč děti (4–13 let) 6 dní............................................ 1 700 Kč rodina 2 dospělí + 2 děti 1 den..................... 1 220 Kč

DOPRAVA 0 km

750 km

1 500 km

1.34 h 127 km 322 km 3.18 h BEDŘICHOV

SEVERÁK TANVALDSKÝ ŠPIČÁK HARRACHOV PASEKY N/J ŠPINDLERŮV MLÝN PEC P/S MALÁ ÚPA ROKYTNICE N/J

LIBEREC JEŠTĚD

TELNICE TEPLICE

5 660 os./hod.

PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

z Brna:

KLÍNY

10 km 8 km

ZASNĚŽOVÁNÍ:

z Prahy:

DĚČÍN

38 %

CELKEM SJEZDOVEK:

ÚSTÍ NAD LABEM

HERLÍKOVICE JANSKÉ LÁZNĚ

LITVÍNOV

TURNOV

VRCHLABÍ

MOST

ČERNÝ DŮL TRUTNOV

CHOMUTOV MLADÁ BOLESLAV

NÁCHOD JIČÍN

KARLOVY VARY CHEB

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

DO SKIAREÁLU PASEKY NAD JIZEROU PRAHA NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

DEŠTNÉ

HRADEC KRÁLOVÉ

ŘÍČKY

RYCHNOV N/K ČESKÉ PETROVICE

PARDUBICE CHRUDIM

VAMBERK

VYSOKÉ MÝTO

ŽAMBERK ČENKOVICE ÚSTÍ N. ORL.

LITOMYŠL HLINSKO

KRALIČ KRÁLÍKY

HANUŠ ČERVENÁ

ŠTÍTY LANŠKROUN PEKLÁK ČESKÁ TŘEBOVÁ

129

KRALIČÁK

Č E S K Á R E P U B L I K A

POHÁDKOVÉ LYŽAŘSKÉ JARO DVA MENŠÍ LYŽAŘSKÉ AREÁLY V HYNČICÍCH POD SUŠINOU A VE STŘÍBRNICÍCH DÁVAJÍ DOHROMADY ÚTULNÉ ZIMNÍ STŘEDISKO S 10 SJEZDOVKAMI PRO VŠECHNY „CHUTĚ“ LYŽAŘŮ. ZDE SI ZKRÁTKA POHÁDKOVĚ ZALYŽUJE KAŽDÝ, AŤ UŽ ZAČÁTEČNÍK, NEBO ZDATNĚJŠÍ LYŽAŘ, ZKRÁTKA CELÁ RODINA. Pohoda s jistotou sněhu

a Kraličáku čekají sjezdovky pro všechny kategorie lyžařů a snowboardistů – od dětské loučky až po černou nebo snowpark. Pro DĚČÍN pohodlí dětí i rodičů máme perfektně vybavenou lyžařkou školku – ohraničený TELNICE a zabezpečený prostor se spoustou atrakcí KLÍNY TEPLICE ÚSTÍ a dětským vlekem. Děti si tu mohou i hrát, neboť LITVÍNOV je zde umístěn také snowtubing nebo sněžný MOST kolotoč. CHOMUTOV K odpočinku můžete využít i relaxační koutky přímo na svahu. Nechybí jednoduchý bezdotykový odbavovací systém a společná Kpermanentka ARLOVY VARY na všechny vleky. Samozřejmostí je půjčovna a servis lyží a snowboardů a lyžařská škola. A tomu vládne pohoda a přátelský přístup. Ski areál je vybaven moderním zasněžovacím systémem, který v případě příznivých podmínek MARIÁNSKÉ LÁZNĚ vykouzlí nádherně zasněžený terén i v suchých zimách.

CHEB

900 680 m n. m.

220 49 %

44 %

ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

na Jesenickou magistrálu. Její celková délka je přes 150 km s mnoha odbočkami a variantami 8 1 cesty a je nově propojena se střediskem Dolní www.mujkralicak.cz Morava. Délku a náročnostSEVERÁK trasy si můžete zvolit BEDŘICHOV T ANVALDSKÝ ŠPIČÁK sami. Po cestě nechybí ani možnosti k odpočinku HARRACHOV LIBEREC a občerstvení. Mapu magistrály dostanete PASEKY N/J DOPRAVA ŠPINDLERŮV MLÝN JEŠTĚD PEC P/S MALÁ ÚPA ROKYTNICE N/J zdarma u každé pokladny.

NAD

LABEM

0 km

HERLÍKOVICE JANSKÉ LÁZNĚ

Když při lyžování vyhládneV TURNOV

RCHLABÍ

ČERNÝ DŮL TRUTNOV

z Brna:

750 km

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

1 500 km

2.20 h 185 km 2.10 h 120 km

LITOMYŠL

LANŠKROUN PEKLÁK ČESKÁ TŘEBOVÁ

Vítáni jsou u nás i běžkaři. Ti mohou vyrazit na dva kratší okruhy (0,7 a 3 km), přístupné vlekem rovnou z parkoviště. Trasy mají minimální převýšení a jedno kolečko bez problémů zvládnou i nejmenší děti. Obě trasy jsou KLATOVY každodenně upravované. Sportovnější běžkaři a milovníci krásných výhledů ocení možnost PÍSEK STRAKONICE vyjet vlekem až téměř na hřeben a napojit se

BRNO

DO SKI AREÁLU KRALIČÁK NAJDETE NA ČESKÉ BUDĚJOVICE VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU! ZNOJMO

ČESKÝ KRUMLOV

KRNOV

s celodenní nabídkou teplých jídel. K restauraci MOHELNICE přiléhá prostorná venkovní terasa, kde si můžete SVITAVY ŽDÍREC N. D. TERNBERK odpočinout na velkých polštářích a kochatŠse krásným výhledem na celé údolí. U spodní stanice OLOMOUC HLUBOČKY vleku Kaple se můžete zahřát občerstvením NOVÉ MĚSTO N. M. ŽĎÁR N. S. HRANICE v novém dřevěném venkovním Après Ski baru PŘEROV VALAŠSKÉ s teplými i studenými nápoji a pochutinami JIHLAVA VSE pro malé i velké. A ještě jeden Après Ski barKROMĚŘÍŽ se nachází u spodní stanice lanové dráhy Štvanice ZLÍN ve Stříbrnicích. HLINSKO

KUBOVA HUŤ HORNÍ VLTAVICE STRÁŽNÝ VOLARY MITTERFIRMIANSREUT

ŘÍJEN

Velmi pestré jsou i možnosti občerstvení – MLADÁ BOLESLAV NÁCHOD v Párty stanu Hynčice u penzionu Kraličák JIČÍN přímo na sjezdovce, v Après ski baru Stříbrnice z Prahy: nebo v restauraci penzionu Kraličák. Párty stan DEŠTNÉ JESENÍK ŘÍČKY nabídne hotová jídla, polévky, horké nápoje HRADEC KRÁLOVÉ MIROSLAV KUNČICE RYCHNOV N/K alko i nealko nebo klasické rychlé občerstvení. OSTRUŽNÁ KRALIČÁK ČESKÉ PETROVICE BRANNÁ RAHA KRÁLÍKY Z Párty stanu máte zároveň výhled na celý areál PŘEMYSLOV ČERVENOHORSKÉ SEDLO VAMBERK KOUTY a na dětskou sjezdovku přímo pod stanem,PARDUBICE HANUŠOVICE ŽAMBERK OVČÁRNA ČENKOVICE Č ERVENÁ V ODA kde můžete sledovat své ratolesti. Příjemné ÚSTÍ N. ORL. KARLOV ŠUMPERK ŠTÍTY posezení nabízí restaurace penzionu Kraličák CHRUDIM VYSOKÉ MÝTO BRUNTÁL

Běžkaři vítáni

VIMPERK

7% 8,6 km 5,95 km 5 800 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK:

130

PLEŠIVEC

Č E S K Á R E P U B L I K A

TRAVEL

JAK POSTAVIT STŘEDISKO PRO VŠECHNY KRUŠNOHORSKÝ PLEŠIVEC PROŽÍVÁ UŽ SVOU TŘETÍ LYŽAŘSKOU SEZÓNU, A PŘESTOŽE K IDEÁLU MĚLY VŠECHNY DOST DALEKO, PŘIBÝVAJÍ NOVĚ VYBUDOVANÉMU AREÁLU I PŘES JEHO OMEZENÝ PROVOZ VĚRNÍ HOSTÉ. „NEJDE NÁM O TO OTEVŘÍT CELÝ AREÁL ZA KAŽDOU CENU, ALE HLAVNĚ ABY NÁVŠTĚVNÍK ODJÍŽDĚL S DOBRÝM POCITEM,“ PŘIBLIŽUJE FILOZOFII PLEŠIVCE JEHO ŘEDITEL PETR VORÁČEK.

lešivec chce být moderním lyžařským areálem v podstatě pro všechny – kromě několika modrých sjezdovek se z vrcholu spouštějí i dvě svižné červené tratě a „střemhlav“ i jedna černá. Ideální terén na Plešivci najdou především děti a začínající lyžaři, neboť mohou postupovat od prvních krůčků na cvičné louce přes nejlehčí a lehké až po náročnější sjezdovky. Ty jsou přitom vždy velmi široké, přinejmenším v českých poměrech, kdy většina tratí vede lesními průseky. „Plešivec si díky tomu velmi oblíbily lyžařské školy a kurzy, malí lyžaři totiž

vidí, že když ve výuce udělají pokroky, budou moci na další a náročnější sjezdovky, které kolem vidí, a to je motivuje,“ shrnuje Petr Voráček. Nové středisko si nové návštěvníky musí něčím získat a v případě Plešivce by to měla být vysoká úroveň služeb – počínaje infrastrukturou a konče „neviditelnými“ drobnostmi. „Snažíme se třeba nepouštět sněžná děla přes den a nově vyrobený sníh rozhrnout a zarovnat, protože návštěvník, který dorazí na devátou hodinu, se určitě nechce vyhýbat sprchám ani lyžovat v záludných nánosech nastříkaného sněhu,“ jmenuje jednu z drobností Voráček. Zkušenosti z předešlých sezón ukázaly i na to, co ještě zlepšovat – třeba nabídku rychlého občerstvení. Z původního bistra Stodola se tak v nynější sezóně stává „hamburgrárna“, kde se lyžaři mohou rychle a levně naobědvat, kvůli aktuálním sněhovým podmínkám však bude zatím nejspíš v provozu jen o víkendech.

1 023 700 m n. m.

323 83 %

8% 12 km 12 km 14 600 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

www.skiarealplesivec.com „V areálu se jinak pořídí hotovky okolo 100 Kč, bohatší oběd s pohodlnějším posezením nabízí restaurace na Plešivci, kde přijde hlavní jídlo zhruba na 150 Kč,“ vyjmenovává možnosti Petr Voráček. Kromě investičních plánů má ředitel Voráček i přání – aby na Plešivec jezdili hlavně pohodoví lidé, kteří jsou ochotni dodržovat pravidla. „To, co běžně v zahraničí respektují, někteří návštěvníci nejsou ochotni přijmout doma – počínaje strukturou cenových tarifů a konče chováním na sjezdovce. Nemůžeme tolerovat třeba noční výšlapy skialpinistů po sjezdovkách – jednak kvůli bezpečnosti, jednak kvůli tomu, že čerstvě upravený povrch ještě není ztuhlý a výšlapem a následným sjezdem se poškodí. Nedokážeme ani plnit nereálné sny, třeba upravovat rolbou sjezdovky během dne, jak si někteří představují,“ apeluje Voráček a těší se, až bude konečně moci v plně zasněženém areálu přivítat co nejvíce spokojených návštěvníků.

DO SKIAREÁLU PLEŠIVEC NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

131

VRÁTNA FREE TIME ZONE

VRÁTNA FREE TIME ZONE JE STŘEDISKO CESTOVNÍHO RUCHU, KTERÉ SE STARÁ O ZIMNÍ A LETNÍ AKTIVITY. V SRDCI MALÉ FATRY SE NACHÁZÍ LYŽAŘSKÉ STŘEDISKO S TRADICÍ. DÍKY SVÉ DLOUHÉ PŮSOBNOSTI NA SLOVENSKU PATŘÍ LYŽAŘSKÉ STŘEDISKO VRÁTNA K JEDNOMU Z PRVNÍCH LYŽAŘSKÝCH STŘEDISEK, JAKÁ NA SLOVENSKU BYLA. VRÁTNA FREE TIME ZONE SE NACHÁZÍ PŘÍMO V SRDCI NÁRODNÍHO PARKU MALÁ FATRA, JEN 3 KM OD RÁZOVITÉ OBCE TERCHOVÁ.

yžařské středisko Vrátna free time zone je výjimečné svou polohou v Malé Fatře. V národním parku se nacházejí tři základny lokality, které společně tvoří lyžařské středisko. Jsou to – Paseky, Poludňový Grúň a Chleb. Tyto tři lokality poskytují komfort a zážitek během zimních měsíců pro každého. Vrátna free time zone provozuje 14 km sjezdovek, na kterých si přijdou na své začátečníci, rekreační lyžaři, snowboardisté, aktivní sportovci, vyznavači extrémních sportů, ale i rodiny s dětmi. Na Pasekách rodiny s dětmi ocení dětský areál Kids zone, ve kterém se děti naučí základům lyžování a skvěle se zabaví. Také ve středisku je možnost sáňkování přímo na kopci. O pestrý program pro děti se starají lyžařské školy ve středisku Vrátná free time zone. Poludňový Grúň je to pravé místo pro náročné lyžaře, snowboardisty, Ski alpinisty a jiné vyznavače zimních sportů. Na Chatě na Grúni si dopřejete odpočinek s občerstvením a slunečnou terasou s lehátky, na kterých nachytáte bronz a pozitivní energii. Lokality Paseky a Poludňový Grúň nabízejí sjezdovky pro všechny. K dispozici jsou modré,

červené i černé sjezdovky, z nichž většina je uměle zasněžovaných, a tak sezóna každoročně, bez ohledu na výkyvy počasí, trvá více než 100 dní. Čtyřsedačková lanovka, 11 lyžařských vleků a dětský park obsluhují celkem 12 sjezdovek od těch začátečnických až po 1 550 m dlouhou sjezdovku Paseky, která díky svému pestrému profilu patří mezi nejoblíbenější sjezdovky na Slovensku. Vrátna free time zone je díky lokalitě Chleb to pravé pro adrenalinové jezdce. Chleb je ideální místo pro freeride, skialpinismus, zimní turistiku, snowboarding, lyžování. Na Chlebu se nachází nejstrmější sjezdovka na Slovensku! Freerideové zóny v této části střediska jsou známé široko daleko a při dostatku přírodního sněhu lze slyžovat i nejdelší černou sjezdovku na Slovensku, kde na 2 000m délce překonáte až 750m převýšení. V Oštiepkové muldě zase najdete vůbec nejstrmější upravovanou sjezdovku v těchto končinách, jejíž nejprudší místa přesahují 50% sklon svahu. V případě slunečného počasí zde jistě zažijete krásu lyžování, hor a Vrátné doliny, na kterou jen tak nezapomenete. Bezplatné parkoviště ve středisku je jednou z hlavních výhod lyžařského střediska Vrátna

S K O V E N S L O

1 520 600 m n. m.

920 7%

54 %

39 % 14 ,6 km 7,8 km 10 850 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

www.vratna.sk

VRÁTNA V KOSTCE: t ři lyžařské lokality: Paseky (600–990 m n. m.), Poludňový Grúň (945–1 220 m n. m.) a Chleb (740–1 520 m n. m.) pravidelně upravované tratě: více než 8 km nejdelší sjezdovka s nejvyšším převýšením: Turistická v lokalitě Chleb (3 100 m / 776 m) skialpinistické tratě: 19 km freeride zóna: do 1 709 m n. m. zázemí pro děti: babysitting, dětský park Kids Zone s pojízdným kobercem SunKids v lokalitě Paseky bezplatný skibus o víkendech a prázdninách ze Žiliny free time zone a skibus jezdí mezi hlavními nástupišti na lanovky (Paseky, Chleb). Zákazníci se mohou osobně zeptat a informovat v infocentru, které se nachází na Pasekách. Samozřejmostí ve středisku jsou půjčovny a servisy lyžařské výstroje, infocentrum či občerstvení přímo na svahu.

132

TIPY

TAUPLITZ ZAPADLÁ ROMANTIKA

TRAVEL

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

FOTO: SNOWTOUR

TAUPLITZ JE MENŠÍ A NENÁPADNÉ RAKOUSKÉ STŘEDISKO, KE KTERÉMU BYSTE JEN TĚŽKO HLEDALI KOPII. JEHO ROZMANITÉ SJEZDOVKY, VYNIKAJÍCÍ PODMÍNKY PRO RELATIVNĚ BEZPEČNÝ FREEERIDE, PŘÍVĚTIVÁ ATMOSFÉRA A HLAVNĚ DOBRÁ DOSTUPNOST JSOU I DOBRÝM DŮVODEM, PROČ SE SEM VRACET.

120

Jestli máte odvahu se podívat na hory z ptačí perspektivy, zkuste tandemový paragliding přímo z vrcholu Lawinenstein. Tichý vyhlídkový let trvá 20 minut a poté, co se pokocháte pohledem na Mrtvé hory i Dachstein, přistanete ve vesničce Bad Mitterdorf. Cena zážitku činí 120 eur, půhodinový let vyjde na 180 eur.

NEJ VYHLÍDKA

NEJ

Vyhlídku si musíte zasloužit – abyste se na ni dostali, musíte z Tauplitzu třemi sedačkovými lanovkami a ještě jednou pomou. Právě poma výletu dodává romantický nádech, který je silnější než naftový motor, pohánějící vlek – pomalu se sunete po plochém vrcholu a kolem jako by se zastavil čas. Z vrcholu hory Lawinenstein pak máte ničím nerušený 360° rozhled, a to zcela bez davů turistů.

NEJ SJEZDOVKA

NEJ

Nej sjezdovkou na Tauplitz Almu je MittersteinPiste s délkou okolo kilometru a půl, kterou obsluhuje kabinková lanovka. V horní pasáži se jedná o poctivý černý hang, který je „alpsky“ široký a přehledný. Spodní pasáž se zvolňuje a nabývá na členitosti – na jedné sjezdovce si tak užijete prakticky „všechno“.

133

„Proč to jede tak pomalu? Protože to je běžkařská…“ I na takovou trať můžete na Tauplitz Almu snadno narazit, protože okolí je protkané více než 200 km běžkařských tras. Zatímco trasy v nižších polohách jsou vhodné i pro netrénované, na horské louce v 1 600 m n. m. si kondičku budují i olympionici. To vše v kulisách malebné alpské scenérie.

Manšestr při východu slunce První stopu, lyžování ještě před zahájením oficiálního provozu střediska, ocení hlavně sportovní lyžaři, kteří se na sjezdovce nechtějí „mačkat“. Tato „protekční“ lyžovačka se letos nově pořádá i v Tauplitzu, a to každý čtvrtek od 8 hodin – k platnému skipasu Vyčůrat a na lanovku! si připlatíte 39 eur. Množství a umístění toalet je v mnoha střediscích stále podceňováno, ne tak v Tauplitzu. Je jimi totiž vybavena téměř každá stanice lanovky!

Děti do tunelu Zóna pro děti je situovaná na rozlehlém prostranství Tauplitz Alm přímo v centru lyžařského areálu, kde je rozeseté horské městečko. Na louce mezi hotely najdete dětský park se slalomovými zvířaty a zastřešeným pojízdným kobercem. Nejvýše položená hospůdka ve Štýrsku V 1 880 m n. m. stojí chata S´Kriemandl s tímto „výškovým“ titulem. Nabízí tradiční „šnitzl“ či gröstl a celé menu si můžete „dochutit“ výhledem na Mrtvé hory.

Dejte si kolo I v malém Tauplitzu si můžete užít safari – okružní jízdu po celém areálu, při níž využijete většinu lanovek i sjezdovek. Vybrat si můžete ze dvou okruhů – z pohodovější Panoramarunde a sportovnější Grosse Alm Runde. TAUPLITZ JEDNÍM DECHEM Tauplitz většinou potěší více než dostatkem sněhu a také rozmanitostí sjezdovek, mezi nimiž se střídají jak široké dálnice, tak užší členité sjezdovky v lese, všechny jsou přitom doslova poschovávané ve velmi malebné krajině. Chceteli všechny projet, nevyhnete se zato mnoha přejezdům. Taupltz je z Prahy dostupný za příjemné 4 hodiny. více informací:

www.dietauplitz.com

134

ON THE ROAD

SILVERTON

HORSKÉ NÁPRAVNÉ ZAŘÍZENÍ POJĎME SI UDĚLAT KRÁTKÝ LYŽAŘSKÝ VÝLET NA DIVOKÝ ZÁPAD. V ASPENU, POMPÉZNÍM LYŽAŘSKÉM STŘEDISKU, NA VÁS DÝCHÁ BOHATÁ HISTORIE TĚŽEBNÍHO MĚSTA. CRESTED BUTTE JE ZASE HORNICKÉ MĚSTEČKO, KDE BYLO MNOHO STARÝCH DŮLNÍCH DOMŮ A KOMERČNÍCH BUDOV Z DOB DIVOKÉHO ZÁPADU PŘEDĚLÁNO TAK, ABY VYHOVOVALY POTŘEBÁM LYŽAŘSKÉHO STŘEDISKA. TEXT A FOTO:

JIMMY PETTERSON

ilverton nicméně na první pohled vypadá, jako by tam chcípnul pes. Hornické město působí jako živé muzeum a příliš nebudí dojem, že se od časů zlaté horečky něco změnilo. S výjimkou hlavní silnice, která prochází „centrem” města, zde není žádná další vyasfaltovaná cesta. Pick-upy a SUV, které jsou sporadicky zaparkované po celém městě, sem moc nepatří. Daleko líp by sem zapadl u saloonu přivázaný kůň. Můj přítel Papi a já jsme se na Velký pátek okolo půl desáté vydali obhlédnout město. Ani páteční večer však nebyla žádná záruka toho, že bychom se měli někde řádně najíst. Těch pár restaurací, které jsme našli, již mělo dávno zavřenou kuchyni. Ve městě není navíc žádný fast-food ani sámoška. Papi sehnal pouze dvě studená burrita v Avalanche Cafe. Zachránil ho člen personálu, který právě vytíral podlahu a zvedal židle. Já jsem dal přednost tekuté večeři na benzince. Jako hlavní chod jsem měl Bloody Mary, jako dezert Cuba

Libre a vše jsem zapil půllitrem piva z místního minipivovaru. Za nedlouho jsme zastavili před hotelem Grand Imperial 1882. Poté co jsme překročili práh, ocitli jsme se v roce 1882. Na hotelovém baru probíhala party s živou muzikou. Byl to tedy spíš než bar taneční sál z Divokého západu. Na stěně naproti barovému pultu se vyjímaly dva velké obrazy nahých žen a vše ostatní v místnosti bylo od časů zlaté horečky patrně naprosto netknuto. Jediné, co tu chybělo, byly samotné tanečnice a opilí zlatokopové. Namísto toho zde barman promítal na zeď film a partička lokálů tančila v rytmu rockové muziky. Tohle městečko nepůsobilo jako typický „ski town”. Silverton je příliš malý a výstřední, aby přilákal lyžařské davy a nějakým způsobem změnil charakter obce. Silverton je v Coloradu to samé co La Grave ve Francii. Lanovka v extrémním terénu, nic víc, nic míň.

Příštího rána jsme vyrazili šest mil po prašné cestě, abychom přijeli ke staré, proklatě prudké dvojsedačce. Lyžařský areál sestával z následujících objektů: zrezivělé lanovky, kterou majitelé koupili od střediska Mammoth v roce 2001, zabláceného parkoviště, stanu, který slouží jako základna, a několika starých autobusů. První byl používán jako půjčovna, zatímco další dva dopravovaly lyžaře z údolí zpět k vlekům. Personál by šel popsat jako prošedivělá skupina „hardcore ski-bumů“. Muži viděli žiletku nanejvýš hodně dávno a jejich oblečení vypadalo, jako kdyby nejbližší prádelna byla až v sousedním státě. Tato bandička vlastně nevypadala o moc jinak než zlatokopové z 19. století.

135 Kdybychom byli v roce 1960, myslel bych si, že jsme dorazili do hippie komuny. Nápis na autobuse zněl: „Horské nápravné zařízení Silverton”. Drsná skupinka lyžařů a snowboardistů, která se v dolní stanici lanovky pomalu shromáždila, skutečně vypadala jako banda vězňů. Ovšem s jedním podstatným rozdílem. Všichni byli neskutečně přátelští. Zanedlouho jsme se seznámili s Robem, který ten den pracoval jako skipatrol a guide. Rob, který měl být pro tento den naše záchranná síť, se

Jako úplně první věc jsme museli ukázat pípák, lopatu a sondu. Bez toho si v Silvertonu nekoupíte ani skipas. zasmál našemu údivu nad vězeňskou značkou a ujistil nás, že to je jen dobrý vtip majitelů. Jako úplně první věc jsme museli ukázat pípák, lopatu a sondu. Bez toho si v Silvertonu nekoupíte ani skipas. Dále jsme museli podepsat prohlášení o 17 bodech. Hned v druhém bodě se psalo: „Může se stát, že tu dnes umřete.“ Vítejte v Silvertonu, v místě, kde se s vámi nikdo moc nepáře a vše se dozvíte syrově a bez obalu. Pokud se vám nelíbí naše upřímnost, vyrazte zpět do Aspenu, je to jen nějakých 200 mil odsud. V ceně skipasu za 140 dolarů jsou i služby lyžařského vůdce. Poplatek navíc se může jednoduše stát tou nejlepší investicí, kterou jste kdy udělali. Já a Papi jsme měli dohromady stoletou zkušenost s lyžováním ve volném terénu, ale ani na vteřinu nás nenapadlo, že bychom do toho šli sami bez průvodce. Lanovka v Silvertonu vozí lyžaře až do místa, odkud mohou traverzovat na východní či západní část hřebene a spustit se dolů jedním ze žlebů. Když si po hřebeni a po svých vyšlápnete ještě výše, otevírá se vám možnost severních svahů a extrémně úzkých strží Rope (lano) a String (struna). Jména poměrně věrně vystihují charakter terénu. Jediný svah, který byl vidět

136

ON THE ROAD

již z lanovky, byl velice prudký Liftline. U vleku najdete ceduli s vysvětlením: „V případě, že vám tento svah přijde moc prudký, uděláte nejlíp, když se otočíte a pojedete domů. Přijeli jste na špatné místo.“ Rob se snažil nás hned z kraje totálně nevystrašit a ukázal nám klasický žleb jménem Cabin. Jedná se o jeden z nejlehčích svahů v Silvertonu, nicméně stále má sklon okolo 40 stupňů. Lyžovali jsme na východních svazích a slunce se staralo, aby sníh měl tu pravou texturu. Hned při první jízdě jsme dojeli až k silnici, kde jsme naskočili do autobusu směrem zpět do střediska. Pro naši další jízdu jsme si vybrali úzkou strž, a dokonce jsme našli i trochu prašanu. Dvě jízdy v Silvertonu byly dost na to, abychom pořádně vyhladověli. Při obědě jsme poklábosili s Jen Brill o začátcích lyžování v Silvertonu. První vlek koupili za 50 tisíc dolarů a podařilo se jim získat povolení na pouhých 20 lyžařů denně. Postupně se dostali na téměř 500 lyžařů za den. Středisko samozřejmě nesnese srovnání s většími resorty. Silverton je hlavně srdcová záležitost, kde není moc místa pro podnikání v pravém slova smyslu. Po obědě jsme okusili západní svahy, kde jsme našli snad všechny druhy sněhu. Od prašanu přes firn a krustu až po měkký jarní sníh. Při průjezdu prudkou, pár metrů širokou štěrbinou jsem chvíli pomyslel na varování číslo dvě (možná zde dnes umřete) a dělal vše pro to, aby se věta nestala realitou. Před poslední jízdou jsem už vyměkl a zvolil bezpečnou Liftline, kterou jsem měl nakoukanou ze sedačky. Na parkovišti zrovna servírovali pivko a někteří odvážlivci dokonce grilovali maso. Neztráceli jsme čas a připojili se. Bylo nám jasné, že jsme zažili unikátní den. Dali jsme sice pouze

„V případě, že vám tento svah přijde moc prudký, uděláte nejlíp, když se otočíte a pojedete domů. Přijeli jste na špatné místo.“ čtyři jízdy, ale podařilo se nám totálně uniknout homogennímu lyžařskému průmyslu, après-ski barům a přeplněným sjezdovkám. Nebyli tu žádní pozéři, ani Rusky v minisukních s bundami Bogner s kožešinou. Vzdálili jsme se Disneylandu velkých středisek, které se pouze snaží zavděčit masám. Dnes to bylo opravdové lyžování, v opravdových horách s opravdovými lyžaři... A proto ta pivka na parkovišti chutnala zatraceně dobře.

137

SNOW– lyžujte víc a lépe!

Vše, co právě teď chcete vědět o světě lyžování, najdete na portálu SNOW.cz – od lyžařů pro lyžaře!

Výhodné skipasy!

Pište reporty – vyplatí se!

Skipas zdarma z časopisu aktivujte na

Napište aktuální report ze střediska nebo recenzi lyžařského vybavení a získáte odměnu ve SNOWbonech, za něž nakoupíte v e-shopu SNOW. A navíc pomůžete čtenářům, kteří jsou lační po autentických informacích!

50 %

Další skipasy, právě zlevněné až o

přibývají (a ubývají) na

www.snow.cz

Kde předplatit SNOW?

snow.cz/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Více na skipasomat.cz a skipas-zdarma.cz

SNOWcard

Kde koupit SNOW?

Každý předplatitel může čerpat výhody programu SNOWcard. Seznam slev a poskytovatelů najdete na snow.cz/snowcard.

Seznam prodejen a trafik na snow.cz/prodejci

Karta slev a výhod SNOWcard má elektronickou podobu – předplatitelé ji po přihlášení najdou v mobilní aplikaci SNOW reporter (Android, iOS) nebo ve svém uživatelském profilu na portálu SNOW.cz, odkud je možné si ji také vytisknout.

SNOW je k dostání ve všech prodejnách sítě Sportisimo a Intersport a v každé dobré lyžařské speciálce!

Mobilní aplikace

K předplatnému dostanete 400 nebo 800 SNOWbonů, za které můžete nakupovat zboží ze SNOWkolekce v e-shopu SNOW. Aktuálně je v nabídce 61 položek!

snow.cz/eshop/snow-kolekce

SNOWreporter: Sníh, počasí, a reporty – aplikace pro všechny lyžaře, kteří chtějí mít spolehlivé informace z lyžařských středisek: snow.cz/snow-reporter Vyber lyže: kompletní katalog všech modelů sjezdových lyží a sjezdových bot na českém trhu snow.cz/vyber-lyze

Chcete mít SNOW v obchodě pro své zákazníky? Pište na distribuce@snow.cz

Chcete být ve SNOW vidět? Více informací na obchod@snow.cz a na webu www.freesports.eu Vaše připomínky, náměty, radosti i nabídky ke spolupráci posílejte na redakce@snow.cz!

HAPPY END

POZN

UTĚŽ SO

138

A VY

oderní a dnes již dobře známé lyžařské středisko na Moravě je i atraktivním místem jarního, letního či podzimního pobytu pro celou rodinu. Posuďte sami: cyklostezky a singltraily, lanový park, dokonce největší v Česku, obří tandemová houpačka, domečky v korunách stromů pro děti nebo hravý přírodní vodní park s jezírky, stavidly a vodními mlýny. Nejnovějším lákadlem je i monumentální vyhlídková stavba.

VÝHERCE ZÍSKÁ: 2 noci v apartmánu horské chaty pro 2 osoby 2x polopenze letní lanová dráha po dobu pobytu Jak se celoroční relaxační a sportovní resort jmenuje? Soutěžte do 13. března na:

www.snow.cz/souteze

datum návštěvy:

Ružomberok – Malino Brdo (Slovensko)

(Slovensko)

Obsluha pokladny může při výměně kupónu za skipas požadovat prokázání totožnosti za účelem zamezení zneužití akce. Využitím kupónu udělujete vydavateli souhlas s marketingovým zpracováním poskytnutých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., a to na dobu neurčitou. Tento souhlas můžete kdykoliv bezplatně odvolat na adrese vydavatelství.

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz) aktivační kód:

datum návštěvy:

Vrátna

jméno:

jméno: Obsluha pokladny může při výměně kupónu za skipas požadovat prokázání totožnosti za účelem zamezení zneužití akce. Využitím kupónu udělujete vydavateli souhlas s marketingovým zpracováním poskytnutých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., a to na dobu neurčitou. Tento souhlas můžete kdykoliv bezplatně odvolat na adrese vydavatelství.

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz) aktivační kód:

datum návštěvy:

OBDOBÍ PLATNOSTI: 1.–31. 3. 2016

1+1 ZDARMA 1 DEN

NEVYTRHÁVEJTE NEVYTRHÁVEJTE NEVYTRHÁVEJTE

aktivační kód:

NEVYTRHÁVEJTE

(Česko - Králický Sněžník)

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

NEVYTRHÁVEJTE

Kraličák

OBDOBÍ PLATNOSTI: 1.–31. 3. 2016

datum návštěvy:

jméno:

OBDOBÍ PLATNOSTI: 1.–31. 3. 2016

aktivační kód:

OBDOBÍ PLATNOSTI: 1.–31. 3. 2016

(Česko - Krušné hory)

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

OBDOBÍ PLATNOSTI: OD 25. 2. 2016 DO KONCE SEZÓNY

Plešivec

1+1 ZDARMA 1 DEN

datum návštěvy:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN

aktivační kód:

1+1 ZDARMA 1 DEN

(Česko – Krkonoše)

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

1+1 ZDARMA (3 HODINY)

Paseky n. Jizerou

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. Kupón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 1.–31. 3. 2016. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skipaseky.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

www.skiarealplesivec.com

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

www.mujkralicak.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

www.skipark.sk

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. Kupón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to od 25. 2. 2016 do konce zimní sezóny. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.vratna.sk

HLEDEJ NOVÁ DOBRODRUŽSTVÍ

ZÍSKEJTE ODMĚNU ZA VÁŠ NÁKUP

Paměťová karta SDHC 32 GB Extreme PRO

ZDARMA

+ EF-S 18-135 mm IS STM

Akce trvá do 31. 3. 2016

Centrum FotoŠkoda, Vodičkova 37, Praha 1

www.fotoskoda.cz

7. SEŽENU DOKONALEJŠÍ LYŽE? Těžko. Každá naše lyže je technologicky dokonalá. Perfektně slouží rychlosti a bezpečnosti zároveň. Můžete se absolutně spolehnout, že čím vyšší nároky musí splňovat, tím větší technologický skvost máte k dispozici.

Najděte všech deset důvodů proč Sporten WWW.SPORTEN.CZ/VSEMADESETI