Issuu

4 X SKIPAS ZDARMA

LYŽAŘSKÉ SIMULÁTORY

NEBOLI SKUTEČNÉ LETNÍ LYŽOVÁNÍ 89

ČE SK O:

J OSESE KR TR NÍK PA KO UŽN Y OR SEK NO Á | ČE LIC Y N ŠE SK KÉ A | D Á SI HOR JIZE BI R Ř Y | Ř OU |M ON ÍČK ÍN Y EC

O K S T O U II EX O R R Y O T P O D N S I I I I L H V V Ě R I A S O B LAKDY K T K NS SNOW 89 ŘÍJEN 2015 CENA: 74 KČ / 3,49 EUR 89

9 771214 00000 1

O lka D K P A de E A O J H ROZASEan KouIENC A om UD R

Top lyžařské brýle s fotochromatickými skly zabarvujícími se dle světelných podmínek

the new

NO COMMENT

#72

FOTO: GRANT GUNDERSON, HOKKAIDO, JAPONSKO

OBSAH

34 40 44 46 48 50

S KOČIL BYCH I SE SVÝM PSEM ANEB AUDIENCE ROMANA KOUDELKY NAŠI SJEZDAŘI NA PRAHU SEZÓNY Z NOSTALGIE PROFESIONÁLNÍM KLUBEM: SK LAJDÁČEK TALENT: VŠEUMĚL ZABY UMÍME POŘÁDAT I TY NEJŠPIČKOVĚJŠÍ ZÁVODY, CHCE DOKÁZAT PREZIDENT SLČR SOBOTKA RETRO: SLAVNÁ LYŽAŘSKÁ HISTORIE ZEMÍ ČESKÝCH VE FOTKÁCH A OBRÁZCÍCH SVĚTOVÝ POHÁR 2015/16: GENERAČNÍ VÝMĚNA? LEKI: FENOMÉN S ČESKÝM PODPISEM SKI WITH ME: LYŽE NECHTE U HOSPODY UNIVERZITA: NEBOJTE SE UVOLNIT! FAMILY: LYŽUJEME S KOSMONAUTEM BEZ STRESU A S RADOSTÍ APUL NEWS

52 58 64 66 68 70

FUNKČNÍ PRÁDLO POD PROUDEM MAXXTRACKS: NASTÁVÁ BOOM V ČESKU? SKYTECHSPORT: VIRTUÁLNÍ LYŽAŘSKÁ REALITA BYZNYS: NA VELIKOSTI ZÁLEŽÍ BYZNYS: PLACEBO! BYZNYS: DRAHÉ, NEBO LEVNÉ?

SPORT MAG MOUNTAIN TRAVEL

22 24 26 28 30

72 JAPONSKO: HOKKAIDO ROAD TRIP 82 SKUTEČNÉ LAVINOVÉ NEHODY: BÍLÁ TMA NA BLIZNICI 86 BÍLÁ ČARODĚJNICE ANEB OHLÉDNUTÍ ZA HISTORIÍ LAVIN 92 JE FREERIDE (NE)BEZPEČNÝ? 94 SNĚŽENÍ PŘI INVERZI ANEB CO UMÍ NÍZKÁ OBLAČNOST A SNĚŽNÁ DĚLA 98 102 106 110 111 116 118

SCHNALSTAL: KONEC SVĚTA S KRÁSNOU VYHLÍDKOU ZILLERTAL: JAK SE S DĚTMI NEZTRATIT V CIRKUSE MILLSTÄTTER SEE: SLUNEČNÉ SJEZDOVKY S WELNESSOVOU POJISTKOU NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP: GASTEIN – Z NEBE DO LÁZNĚ NEJSTRMĚJŠÍ SJEZDOVKY ČESKA: ČESKÝ JIŘETÍN – ČERTOVSKÝ MODRÁK LANOVKOVÉ KURIOZITY: KOMBINOVANÉ LANOVKY BĚLORUSKO: MINISUKNĚ A LYŽOVÁNÍ MEZI PANELÁKY

122

HAPPY END

#12

FOTO: © PHILIP PLATZER/RED BULL CONTENT POOL

SES v.o.s., +420 234 602 745, czech@armadaskis.com, www.armadaskis.com

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub Ondřej Novák GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE

Přichází pořádná zima! Tak vás všechny zase vítám u časopisu SNOW! První kus se tradičně rodí ve chvílích, kdy podzim pacifikuje léto a… Chtělo by se říct, že lyžařská sezóna klepe na dveře. Před dvěma třemi lety bychom to možná řekli sebejistě a s vírou, že za těmi dveřmi fakt stojí pořádně divoká paní Zima, znetvořená mrazem a zahalená od hlavy k patě hustým sněhovým hávem. Jenže po těch dvou posledních se na to bojíme i pomyslet, protože lecjakej chytrák může takovou větu popadnout a bezskrupulózně ji rozmetat s argumentací, že žádná zima už dnes neexistuje. Budeme-li se přít, opře se ten bezvěrec o statistiky, předpovědní modely a média. A je velké riziko, že tímto svým přesvědčením nejen umlčí naši zvěst, ale rozbije i naši privátní představu té tajemné bytosti, která je sice trochu děsivá, ale doplňuje rovnováhu sil Země a k tomu skýtá i jedinečnou poetiku. Jenže to se nesmí stát! Chceme-li být šťastni – citově, lyžařsky, jakkoli – musíme věřit. Svou vírou musíme tvořit takovou budoucnost, po které toužíme. Věřit v lásku, v sebe, v dobro… i v povedenou lyžařskou sezonu. Nebudu opakovat toho chlapíka, který právě toto kázal a který právě na tom vystavěl kostru našeho kulturního systému, protože toho dnes berou vážně asi tak podobně jako zvěstovatele dobré zimy. Máme věrnější paralely. Třeba peníze... Všimněte si, jak se ekonomika chová, když v ní lidi nevěří. Padá. To, co ji oživí, je v první řadě důvěra v ní, víra, že je tady prosperita a z ní pramenící domácí spotřeba. Ta obvykle sice vyžaduje určité racionální podpěry jako oživení u sousedů nebo nárůst poptávky po něčem, nicméně důvěrou motivovaná domácí spotřeba dokáže překlenout i delší poklesy a propady. Sami ekonomové jí dnes přisuzují třetinový i větší význam. Stačí věřit, že se budeme mít dobře, a prostě se tak budeme mít. Anebo jinak – představte si podnikatele, který nevěří, že bude úspěšný. Takový se podnikatelem ani nikdy nestane. Zato víra v to, že se úspěch dostaví, je lano, které úspěch přitáhne. Cokoli děláme, děláme s přesvědčením, že to zdárně doděláme. Když při lyžování nevěříme, že nespadneme, spadneme. Kolikrát stačí jen zapochybovat… Je fascinující, jak to je na světě jednoduché. A principy platí napříč všemi prostory světa. Věřte, že bude parádní lyžařská zima! A bude! Naopak nevěřte nezralé statistice, senzacechtivým médiím, falešným předpovědním modelům. Věřme, společně, že právě letos bude zima jako za časů našich babiček, že napadne už v listopadu a sníh zůstane ležet až do března. Že bělostné pláně a hory bude zalévat slunce právě v době, kdy po nich budou klouzat naše ski. Že všechny naše výpravy dopadnou šťastně, naplní nás zážitky a odplaví stres z toho neveselého světa, který víc než kdy jindy právě v posledních dvou letech povolil a pootevřel prostor ďáblům, kteří vylézají z nejrůznějších světových směrů, pevností i hradů. Vím, ke své víře potřebujete nějakou racionální podpěru. Právě pro to je tu pro vás SNOW! Petr Socha a SNOW

SNOW, Č. 89, ROČNÍK XIV

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

Petr Havelka Tomáš Rucký VYDAVATEL Markéta Karlová SLIM media s.r.o., Veronika Bezpalcová Husitská 344/63, Praha 3 DISTRIBUCE IČ 27175511

distribuce@snow.cz Andrea Rosenbaumová ADRESA REDAKCE Hana Konvičková SNOW INTERNET Husitská 344/63 Tomáš Roba 130 00 Praha 3-Žižkov redakce@snow.cz Všichni výše uvedení používají ( 222 780 286 e-mailovou adresu ve tvaru: Příspěvky, fotografie a názory jmeno.prijmeni@snow.cz zasílejte na adresu redakce. INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

REDAKTOŘI A STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Pavel Božák, Michal Bulička, Andrea Drengubáková, Karel Hampl, Kristian Hanko, Petra Ivánková, Vojtěch Lím, Vít Moudrý, Radim Polcer, Michal Roba, Tom Řepík, Kateřina Sochová, Ivan Sosna, Aleš Suk, Ondra Tůma, Jana Vlková, Alena Zárybnická

PŘEDPLATNÉ objednávky na www.snow.cz nebo ( 775 My SNOW (775 697 669) předplatné na Slovensku ( +421 244 458 821 Cena výtisku: 74 Kč/3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

JAZYKOVÁ KOREKTURA

Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 1. října 2015, další vyjde 15. října 2015.

Tereza Kožíšková OBÁLKA/FOTO: © Grant Gunderson PŘEKLADY

Kateřina Sochová

Články označené tímto logem jsou komerční prezentací. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. ODBORNÍ PARTNEŘI © SLIM media s.r.o. 2015 Asociace profesionálních učitelů lyžování Horská služba ČR Asociace lanové dopravy ČR

PŘEDPLATNÉ OBJEDNÁVEJTE ZDE:

snow.cz/casopis (:

775 MY SNOW (775 697 669) e-mail: predplatne@snow.cz ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Novinky na zimu 2015/16 Adventure Night 9 nočních show na sněhu

Snowpark & crossová trať Funline www.dolnimorava.cz

www.facebook.com/dolnimorava

100% jistota sněhu Nejmodernější zasněžování

SPORT

PRVNÍCH 30 AŽ 40 METRŮ VŮBEC NEJSME SCHOPNI VNÍMAT, CO SE S NÁMI DĚJE. VŠECHNO PROBÍHÁ AUTOMATICKY, ANI NEVIDÍME DOPAD. AŽ VLASTNĚ PO TĚCH ZHRUBA 40 METRECH SKOKAN ZJISTÍ, JESTLI SE MU TEN ODRAZ POVEDL, NEBO NE, A ZAČÍNÁ SI TEN LET POŘÁDNĚ UŽÍVAT. SKOČIL BYCH I SE SVÝM PSEM ANEB AUDIENCE ROMANA KOUDELKY  EMERICH RATH HOVOŘIL PLYNNĚ ČESKY, POLSKY, RUSKY, NĚMECKY, ANGLICKY, FRANCOUZSKY A ITALSKY. SKVĚLE LYŽOVAL, JEZDIL NA BOBU, HOROLEZIL, BYL VELOCIPEDISTOU NAD JINÉ ZDATNÝM, PLAVAL, PÁDLOVAL NA KAJAKU, BOXOVAL, ZÁPASIL, BĚHAL MARATONY, HRÁL HOKEJ, VESLOVAL, PĚSTOVAL RUGBY, SKÁKAL NA LYŽÍCH, ZÁVODNĚ CHODIL, BYL V TÝMU BANDY HOKEJE, RYCHLOBRUSLIL, VESLOVAL NA OSMĚ. SLAVNÁ LYŽAŘSKÁ HISTORIE ZEMÍ ČESKÝCH VE FOTKÁCH A OBRÁZCÍCH  ZKUSTE LYŽOVAT BEZ LYŽÍ. NAJDĚTE SI PRUDŠÍ SVAH S TVRDÝM POVRCHEM, KDE SE NEBUDETE BOŘIT, ALE DOBŘE KLOUZAT A ZKUSTE KRATŠÍ I DELŠÍ OBLOUKY. SKI WITH ME! LYŽE NECHTE U HOSPODY! 

#44

#14 #30

„BYL TO SURREALISTICKÝ ZÁŽITEK – PROSTĚ ÚŽASNÉ!“, KOMENTUJE MARCEL HIRSCHER NATÁČENÍ SPOTU V RÁMCI PROJEKTU „COLOUR“

HIRSCHEROVA NEJBAREVNĚJŠÍ JÍZDA

jezdovky Světového poháru si většinou představíme jako prudké vypreparované pisty s bílou sněhovou pokrývkou. Čtyřnásobný světový šampión Marcel Hirscher a značka Red Bull se spojili v rámci projektu „Colour“, aby nám tuto fádní představu trochu obarvili. Rakouský závodník se na svahu v Reiteralmu pustil do slalomu mezi brankami naplněnými práškovou barvou. Průjezdem každé branky barva vystříkla a závodník tak za sebou nechal úchvatnou paletu pestrých barev kontrastující s bílým sněhem. Bezpochyby tak dokončil svoji nejbarevnější jízdu v životě. „Byl to neskutečný zážitek, nemohl jsem jet stejně rychle jako vždy, i když sjezdovka byla velmi prudká. Místy dosahovala až 75 procent. Při průjezdu každou brankou jsem totiž vždy na zlomek vteřiny oslepl, když jsem projížděl barevným oblakem,“ okomentoval to Hirscher. „Chtěli jsme přinést do lyžování něco nového a vytvořit nezapomenutelné fotky. Myslím, že se nám to povedlo,“ doplnil. Všechny uvolněné fotografie a video z barevné jízdy naleznete na SNOW.CZ. (vl)

snow.cz/foto/3433

snow.cz/foto/3249

LINDSEY BEZ TYGRA

merická lyžařka vstupuje do nové sezony s poraněným kotníkem a navíc bez tygra. Lépe řečeno a napsáno bez Tigera. Woodse. Pár po téměř třech letech letos v květnu oznámil rozchod. Lindsey se díky tygrovi podařilo dokázat udržet mediální pozornost po dobu své dlouhé rehabilitace a po loňském úspěšném comebacku už asi není doma potřeba. Zlí jazykové navíc tvrdí, že začal občas odbíhat za jinými tygřicemi, jak bylo vždy jeho dobrým zvykem. Tak ho Lindsey vyměnila. Za lyžování. Což je jen dobře, protože nás nebude při jejích skvostných výkonech otravovat ta omáčka okolo. (on)

LIGETY TAKÉ BEZ TYGRA, ALE S TRIGGEREM

a tomto nestálém světě už se nemůžeme spolehnout vůbec na nic. Všechny stabilní hodnoty, o které se bylo vždy možno opřít, se ztrácejí jako pára nad hrncem. Třeba Ligety s typicky zelenými holemi Komperdell. Teddy podepsal v polovině září smlouvu s firmou Leki. A hned na čtyři roky. Až do Mistrovstí světa 2019 ve Švédsku. Dobrá zpráva je, že se Teddy tedy chystá ještě čtyři roky závodit. Do šestatřiceti, stejně jako většina borců. Třeba mu to s Leki půjde lépe a začne zase toho drzého chlapce z Jelenova udolávat pravidelně. A třeba se taky revoluční systém Leki Trigger objeví na Teddyho rukavicích Slytech. Nakonec o peníze jde vždy až v první řadě. (on)

KANADSKO-ČESKÝ PENDL JANA HUDCE

anadský reprezentační sjezdař Jan Hudec se vrací ke svým kořenům v Česku. Nejenže se mu v Česku víc a víc líbí, ale hlavně si tu založil novou rodinu. „Od té doby, co se mi (tady v Česku) narodil syn, každý měsíc pendluju tam a zpátky mezi Čechami a Kanadou. Je toho cestování zatím trošičku moc, ale čas s ním je pro mě důležitý,“ svěřil se na redakční mikrofon ve Skiareálu Lipno, kde se coby ambasador značky Helly Hansen účastnil prezentace její zimní kolekce. Vystoupal na slavnou Stezku v korunách stromů, sjel dolů nejdelším českým tobogánem a poté na terénní koloběžce. Nám toho záhy prozradil mnohem více, tolik, že se to ani do časopisu nevejde. Takže celý rozhovor čtěte na webu SNOW.CZ. (ps)

snow.cz/clanek/3620

FOTO: © PHILIP PLATZER/RED BULL CONTENT POOL

AUDIENCE ROMANA KOUDELKY

SPORT

SPONZOR RUBRIKY

SKOČIL BYCH I SE SVÝM PSEM

ALE BYLO BY MI HO LÍTO

byl tam pan Ramsa, který vychovával třeba Jiřího Rašku, a prostě jsem se nakonec rozhodl pro skákání. Ale proč, vlastně nevím. Vždycky mě to bavilo, navíc můj dědeček skákal, takže to mě k tomu asi nějak dovedlo.

…PROZRADIL NA KONCI NAŠEHO ROZHOVORU ROMAN, KTERÝ OD MALIČKA SKÁČE RÁD A ZE VŠEHO, CO SE V OKOLÍ NASKYTNE. O TOM, CO PRO NĚJ SKÁKÁNÍ NA LYŽÍCH ZNAMENÁ, CO PRO NĚJ OBĚTOVAL A KAM TO CHCE JEŠTĚ DOTÁHNOUT, JSME SI POVÍDALI JEDNOHO ČERVENCOVÉHO DNE, JENŽ BYL SVÝMI TEPLOTAMI NA HONY VZDÁLENÝ SPORTU, KTERÝ MÁ ROMAN TAK RÁD A KTERÝ MY, JIŽ VĚTŠINU ŽIVOTA CHODÍME PO ZEMI, TAK OBDIVUJEME A NECHÁPEME. TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

ROMAN KOUDELKA Roman se narodil 9. července 1989 v Turnově. Když mu byly dva roky, přehnal se nad ním v domovské Lomnici nad Popelkou Jarda Sakala, a Roman už tahal rodiče za rukáv, že chce taky lyžovat a skákat. Začal o rok později se sjezdovým lyžováním, brzy se z něj však stal sdruženář a později se začal specializovat už pouze na skoky na lyžích. Ve Světovém poháru debutoval v roce 2006, v roce 2007 se stal juniorským mistrem světa a po dlouhých sedmi letech vyhrál v roce 2014 svůj první závod Světového poháru. Ve stejném roce přidal ještě další dvě vítězství, letos vyhrál Světový pohár v japonském Sapporu, celkově stál ve své kariéře ve Světovém poháru osmkrát na stupních vítězů. Zúčastnil se olympiád v letech 2010 a 2014.

Kolik ti bylo, když jsi poprvé skočil z můstku? Asi 6 let. Dnes už začínají děti i mnohem dřív, kolem 4 let začínají skákat na malých můstcích, kde se skáče kolem 6 metrů. No, a když ti to jde, začínáš pomalu na patnáctce, třicítce a padesátce.

omane, my lyžaři říkáme, že kdo neumí na lyžích jezdit, ten na nich běhá, a kdo na nich neumí ani běhat, ten na nich skáče… Něco pravdy na tom bude. Viděl jsem během svojí kariéry hodně skokanů, kteří vypadali, že vlastně lyžovat vůbec neumí. Já měl to štěstí, že jsem byl na lyžích od 3 let, jezdil jsem na běžkách, sjezdoval, do 15 let jsem dělal severskou kombinaci, takže mě potkalo úplně všechno.

Cesta ke skokům od severské kombinace je poměrně jasná, ale zajímalo by mě, jak se vůbec člověk v útlém věku dostane ke skákání, co ho k tomu vede? Když jsem byl malej, tak jsem byl poměrně hyperaktivní, takže rodiče moc nevěděli, co se mnou, nejdřív zkusili v létě fotbal, ale nakonec jsem začal v Lomnici nad Popelkou, kde je super areál, skákat. Tam jsem měl i štěstí na trenéry,

A z pořádného můstku jsi začal skákat kdy? V 9 letech už jsem skákal K 50 a v 11 letech už pak na devadesátce. A ve 14 už jsem začal skákat na stodvacítkách, kde už se skáče Světový pohár. A vzpomínáš si na ten svůj první skok z velkého můstku? To si vzpomínám docela dobře. Bylo to přesně

FOTO: PETR TOMM

SPORT

AUDIENCE

v den mých desátých narozenin a jako dárek jsem od trenéra Tomáše Portyka dostal možnost skočit si poprvé na K 70. To byla úžasná euforie. Takže strach ne. Pocit euforie. Euforie. Strach tam nebyl vůbec. Když jsem byl malej, tak jsem byl takovej bezhlavej. To mi vydrželo tak do patnácti. Teď už je to opatrnější. Přece jenom mám přítelkyni, chci mít nějakou rodinu a už o tom skákání člověk přemýšlí jinak, jak stárne. Takže jaké pocity teď prožíváš nahoře na můstku, když už jsi starší, je tam ta přítelkyně a přemýšlíš jinak? Nesnažím se přemýšlet o tom, co by se stalo, kdybych spadnul. Koncentruju se jenom na skok. Přemýšlení nad pádem je přesně cesta k pádu. A když jsme u té přítelkyně, co vlastně říká na tvoje skákání? Seznámila se s tebou a najednou zjistila, že jsi skokan… Tak ona to asi už věděla a je fakt, že ze začátku to tolik neprožívala, protože asi nevěděla, co to obnáší, ale postupem času, když jsme spolu začali bydlet, tak začala mít trochu strach, když postupně poznávala zákoutí tohohle sportu. Ale spíš si hůř zvykala na to, že jsem často pryč a s reprezentačním týmem trávím víc času než s ní.

FOTO: PETR TOMM

No a bojí se o tebe? Každý rok se ve vašem sportu objeví nějaký ošklivý pád a úraz… Strach asi má, ale nedává mi to moc najevo. Nesnaží se ve mně vyvolat nějaký obavy, což je dobře, protože bych o to víc myslel na to, aby se mi něco nestalo, a určitě by pak paradoxně nějaký ten pád přišel. Myslíš si, že je skákání na lyžích nebezpečný sport? Všichni říkají, jaký jsme blázni, ale mně to zas tak nepřipadá, protože když skáčeš od malička, přijde ti to normální. Navíc vybavení i technika šly tak strašně dopředu, že už se z toho stává docela bezpečnej sport. Mně třeba přijde strašně nebezpečný sjezdový lyžování. Když se podívám třeba na Ondru Banka…

Co je na skákání nejtěžší? Já myslím, že asi psychika. Protože skokan může mít natrénováno, co chce, může mít dobrý podmínky, ale když přijde ten pravej závod a nemá to v hlavě srovnaný, je trochu nervóznější, tak ho to dokáže úplně zatlouct do země. Jak rychle se při skákání pohybuješ? Třeba při nájezdu, při dopadu… Na konci sezony v Planici jsem najížděl kolem 107 km/h a dopadová rychlost byla kolem 135 km/h. Skokan v letu zrychluje? No taky jsem si to dlouho nemyslel, ale jak se posunul materiál, tak prostě v letu zrychlujeme. V době kdy třeba skákal Jarda Sakala, najížděli na stejném můstku kolem 115 km/h a dopadovou rychlost měli nižší. Dnes je to prostě i díky technice opačně.

Co tě na skákání láká nebo fascinuje? Vždycky se mi to líbilo. Je to sport, který si nemůže zkusit každý, jako třeba tenis nebo fotbal. Poprvé jsem vlastně viděl naživo skoky, když mi byly dva roky. Naši mě vzali na Velkou cenu do Lomnice nad Popelkou, kde právě skákal Jarda Sakala, a mně se to hned od začátku líbilo a už jsem naše tahal za rukáv, že chci taky. To je další věc, která mě na skákání fascinuje. Ten sport je velmi divácky sledovaný, přitom si ho nemůže nikdo vyzkoušet. Čím si vysvětluješ tu velkou oblíbenost u diváků? Je to možná právě ta výjimečnost. To, že si to nemůžeš jen tak vyzkoušet. Když se pak na mamutech skáče kolem 240 metrů, tak to pro ty lidi musí být neuvěřitelný zážitek. Nebo možná i pravděpodobnost toho, že se tam něco stane? Asi i takový lidi jsou, který odcházej po závodech skoro zklamaný, když se tam nic nestane. Radši by to měli něčím zpestřený.

FOTO: PETR TOMM

Tak já se schválně zeptám příště Ondry Banka, co si myslí o skákání. Je to určitě individuální. Je něco jiného, když skáčeš od dětství, anebo když přijdeš zčistajasna na mamutí můstek, podíváš se dolů a začneš si myslet, že jsme šílenci.

SPORT

AUDIENCE

Proč se vlastně dopadá do telemarku? Tak to nevím. To by mě taky zajímalo. Protože se hodnotí styl, a když skokan nedopadne do telemarku, má od každýho rozhodčího o dva body míň, což pak dělá velký rozdíly. Ale proč to tak je, nevím. Asi historická záležitost. Ale je to každopádně zvláštní, když skokan skočí nejdál v obou kolech a kvůli špatnému dopadu nevyhraje. Je to taková rarita, ale prostě je to takhle zavedený. A trénuješ nějak dopad do telemarku? To jsem trénoval jako malej, musím poděkovat panu Ramsovi, protože ten mě telemark hodně naučil a vždycky říkal, že „bez doskoku není skoku“. A když umíš do telemarku dopadnout, umíš i telemarkovat? Ještě jsem to nezkoušel, ale docela by mě to lákalo. Viděl jsem to letos poprvé, nevím, jak je to těžký, ale asi by mě to bavilo. Když jsem si prohlížel tvoje fotky ze skoků, všiml jsem si, nejen u tebe, ale i u dalších skokanů, že máte často při letu otevřenou pusu… Já to mám jinak, já mám vypláznutej jazyk, je to moje známka stoprocentní koncentrace. Ale hodně skokanů má otevřenou pusu. A nebrzdí je to? Jestli byste naopak neměli trénovat skoky se zavřenou pusou… No teď, když se o tom bavíme, tak mě to taky napadlo, jestli to náhodou nebrzdí. Ale asi by se to těžko učilo a trénovalo. Od malička jsi zvyklý na věci, který si zautomatizuješ a pak už o nich ani nevíš. Je pro tebe skákání droga? Asi trochu jo. Ten pocit, kdy opravdu letíš, kdy se ti povede odraz, je nepopsatelný. Na konci sezony už toho mám pak docela dost a těším se, až ten kolotoč skončí, ale po dvou měsících klidu už se zas nemůžu dočkat skákání. Takže droga to pro mě určitě je. Když se ti povede odraz, poznáš to hned? Vůbec. Prvních 30 až 40 metrů vůbec nejsme schopni vnímat, co se s námi děje. Všechno probíhá automaticky, ani nevidíme dopad. Až vlastně po těch zhruba 40 metrech skokan zjistí, jestli se mu ten odraz povedl, nebo ne, a začíná si ten let pořádně užívat. Jak vysoko letíš potom nad bubnem můstku? Záleží jak kde, ale nejvíc tak kolem 6 až 7 metrů. To už je dost vysoko… Vrací mě to zase zpátky k bezpečnosti sportu. Jaká je vlastně tvoje motivace skákalt, když někde vzadu

pořád trochu číhá to nebezpečí pádu? Pořád mi přijde, že je ve vašem sportu strašně moc vnějších vlivů, které nedokážeš ovlivnit ani vybavením ani technikou. Motivace…, no je to moje práce, způsob vydělávání peněz, to si nemusíme nic nalhávat. Druhá věc je, že mě to strašně baví a podařilo se mi skloubit práci s koníčkem, což se povede většinou jen velmi málo lidem. A samozřejmě vnitřní pocit sebeuspokojení, když se ti třeba podaří vyhrát ve Světovém poháru. Jaký to je pocit, když vyhraješ závod Světového poháru? Tak mně se to letos povedlo poprvé, ale bylo to úžasný. Když si uvědomíš, kolik dřiny to stálo už od malička, co všechno jsi musel obětovat, ať už to byli kamarádi, nebo přítelkyně… Takže jsi kvůli skákání obětoval i nějaké přítelkyně? Ne že bych je úplně obětoval, ale některý to prostě nevydržely. V roce 2007 ses stal juniorským mistrem světa a pak to najednou začalo jít nahoru a dolů bez nějakých dalších úspěchů. Čím to bylo? V 16 letech mě vzali do reprezentačního A teamu, tam jsem se docela rychle chytil a začal hned skákat ve Světovém poháru. A začalo mi to jít,

Vypláznutej jazyk je známka mojí stoprocentní koncentrace.

Zmínil jsi změnu lyží. Někde jsem četl, že testuješ kratší lyže pro lety na lyžích. To mě překvapilo, předpokládal bych, že čím delší a širší lyže, tím lépe to skokana ponese. To právě souvisí s tou rychlostí, o které jsme se bavili. Já mám třeba hodně pružné kotníky,

FOTO: PETR TOMM

pak přišel ten juniorský titul a pak najednou nic. Nevím, čím to bylo. V té době se i měnila pravidla s tloušťkou kombinéz, délkou lyží a asi jsem se tomu v tom věku nedokázal úplně přizpůsobit. A velkou roli hrála asi psychika. Najednou jsem jako bezstarostnej kluk vlítnul hned do svěťáku, zjistil, že se tam dají i vydělat nějaký peníze, že se tím dá živit, a to mě asi začalo svazovat. Asi jsem najednou chtěl víc, než na co jsem v tu dobu měl.

SPORT

AUDIENCE

takže na delších lyžích jsem měl hlavu až mezi lyžema a ty lyže mě začaly vlastně trochu brzdit. Takže rychlost letu se pak snižuje a nedoletíš tak daleko. Kratší lyže dokážu udržet víc od těla a nebrzdí mě. Už teď´ mám vlastně o 6 centimetrů kratší lyže, než bych mohl mít. O 6 centimetrů kratší, to znamená, jak máš vlastně dlouhé lyže? 243 cm. Skoky versus lety. Lety se pořádají jen na pěti můstcích na světě. Víc mamutích můstků není. A jaký je tam rozdíl v doletu? Dost zásadní. Při skocích skáčeme kolem 140, 145 metrů, na mamutu je teď světový rekord 251 metrů. Sto metrů rozdíl je dost… Je to neuvěřitelný, je to hodně i pro nás skokany. Navíc málokdo ví, že my na těch mamutech nesmíme ani trénovat. Takže přijedeme, máme tréninkový kola, kvalifikaci a hned potom je závod. Na mamutech uděláme za rok 10, možná 12 skoků a to je všechno. Takže je to občas dost neuvěřitelnej adrenalin, zvlášť když nahoře fouká, tak si občas říkáš, proč tam vlastně jsi. Ale po prvním skoku to z tebe většinou spadne a další skoky už si pak užíváš. Kam jsi skočil v životě nejdál? Můj osobní rekord je 226 metrů v norském Vikersundu, ale určitě bych chtěl skočit ještě někam dál a pokořit nějaký rekord. Jak moc ovlivňuje skok tvoje hmotnost? Dost. Musíme se hodně hlídat. Už od malička jsem zvyklej na nějaký váhový standard, ve kterém se snažím udržet. Máme vlastně i váhové limity. Víc vážit můžeme, protože to je nevýhoda, ale míň ne. Já mám 171 centimetrů, trochu kratší lyže, než bych mohl, takže podle tabulek můžu mít i trochu nižší váhu. Takže přes zimu, oblečený v kombinéze a se vším vybavením můžu mít 58,9 kilo, což je po ránu bez věcí zhruba 56 kilo. Takže vlastně žiješ takovou celoživotní dietu. Pomalu jo. Nedávno jsem se bavil se svým kamarádem, a ten mi říkal, že bych po skončení kariéry mohl napsat nějakou kuchařku. Jmenovalo by se to „20 let hladu“. Je to těžký, zvlášť takhle přes léto, když jsou všude u známých grilovačky. Kdybys teď mohl otočit knoflík a vrátit se do dětství, vybral by sis jiný sport? Ne. Ať už se jedná o sport, nebo o životní kroky a rozhodnutí. Od malička jsem byl vedený k tomu, že se musím dívat jenom dopředu. Dopustil jsem se mnoha věcí, který bych asi

chtěl změnit, ale i všechno špatný, co se mi stalo nebo jsem i sám zavinil, bylo nakonec vždycky k něčemu dobrý.

rok lepší a lepší, budou se možná zvětšovat mamutí můstky a skákat zase o kus dál. Ale úplně razantní změnu už nepředpokládám.

Takže když se pořád díváš dopředu, asi už víš, co budeš dělat, až doskáčeš. To je věčná otázka. I mně to občas probleskne hlavou. Je mi 26 a do padesáti se skákat nedá. Ale chtěl bych určitě zůstat u skoků, trénovat, předávat zkušenosti. Ale zatím je to hudba budoucnosti a chtěl bych ještě nějakých 10, 12 let skákat.

Co bys poradil nebo vzkázal všem, kteří by se chtěli vydat v tvých stopách? Asi to není tak lukrativní jako hrát fotbal nebo hokej, asi to není úplně nejbezpečnější sport, ale to kouzlo je právě v tom samotném letu a ve výjimečnosti toho sportu. A to láká i malý kluky, a když ho to na začátku chytne, už ho to nepustí. Je to sport, který nemůžeš vyzkoušet. Buď tě chytne od dětství a věnuješ se mu, nebo ten pocit euforie při létání nikdy nezažiješ.

Myslíš si, že se bude skákání na lyžích ještě někam posouvat? Razantní změny, jako když se přecházelo z klasického stylu na V styl, už asi nenastanou. To si nedovedu představit. Ale určitě se bude zlepšovat vybavení. Lyže i kombinézy jsou každý

Možná by to šlo skákat v tandemu, jako při paraglidingu, aby si to obyčejní lidé mohli prožít a vyzkoušet…

VE SPOLUPRÁCI S FOTOATELIEREM

No to už mě taky napadlo, ale nedovedu si to představit. Už mě taky napadlo, že bych třeba skočil alespoň se svým psem na zádech, aby viděl, jaký to je, ale na to ho mám moc rád.

Napíšu kuchařku. Bude se jmenovat 20 let hladu

FOTO: PETR TOMM

Skočit se psem, to si vůbec nedokážu představit. Co jsi udělal při skákání nejšílenějšího? Při tréninku jsme skákali bez helmy nebo v běžeckých kombinézách, které nenesou, nebo s vajíčkama v rukách, abychom byli uvolnění. Ale jednou ve Frenštátu chodila pod můstky pořád taková kočka a mňoukala. A jednoho kluka to strašně štvalo, tak si ji vzal pod kombinézu, nechal jí koukat akorát hlavu a skočil s ní asi 80 metrů. Ta kočka už se tam nikdy neukázala.

NAŠI SJEZDAŘI

NA PRAHU SEZÓNY

ZÁVODNÍ SEZÓNA KLEPE NA DVEŘE A MY VÁS NĚKOLIK TÝDNŮ PŘED ZAHÁJENÍM SVĚTOVÉHO POHÁRU INFORMUJEME O SLOŽENÍ A ZMĚNÁCH V NÁRODNÍCH TÝMECH. TEXT: EVA KURFÜRSTOVÁ

ŽENY Koordinační šéftrenér: Jano Dubovský Složení „A“ týmu: Šárka Strachová, Klára Křížová, Martina Dubovská, Kateřina Pauláthová, Gabriela Capová

Šárka Strachová přizvala zbytek týmu

tvrtá nejlepší slalomářka uplynulého ročníku Světového poháru a bronzová medailistka z únorového mistrovství světa ve slalomu se již poněkolikáté připravovala na jižní polokouli v argentinském středisku Ushuaia. Třítýdenní přípravný kemp letos naplánovala na druhou polovinu srpna a začátek září. V Šárčině týmu i pro letošek působí trenér Klaus Mayrhofer a servisman Gery Stöcker. V Argentině jí fyzioterapeutický servis poskytovala Vendula

Hrubšová. „Úplně jsme letos přetočili kondiční trénink. Bylo mi třicet, ve vrcholovém sportu jsem 15 let a i Klaus (trenér) říkal, že nemohu dělat to stejné. Jde o to, aby mě trénink bavil,“ říká Šárka. Obrovská změna přišla také v tom, že Šárka letos otevřela možnosti přípravy pro ostatní členky národního týmu a na podzim vypsala termíny soustředění, které mohou reprezentantky společně s ní absolvovat. „Spolupráce je domluvená od podzimu až po první slalom SP v Levi,“ upřesňuje šéftrenér Jano Dubovský. Slalomářky Martina Dubovská a Gabriela Capová možnost společného tréninku s českou jedničkou uvítaly. „Je to super, s kvalitními sparing-partnery se prostě trénuje po všech stránkách lépe,“ svěřuje se Martina, která od únorového MS bojovala s infekcí a do přípravy naskočila později, než by chtěla. „Už je to naštěstí dobré, zase jsem silná. Už v létě jsme zvládli otestovat nový materiál, přešla jsem na boty Dalbello, které jsou vyvinuté přímo pro lyže Völkl, na nichž už tři sezó-

PARTNEŘI OSÚ AD SLČR

PARTNEŘI CZECH SKI ALPINE POOL

SPORT EQUIPMENT

KLÁRA KŘÍŽOVÁ, SG VE VAL D'ISÈRE

FOTO: ZOOM AGENCY/SLČR

ny jezdím,“ hlásí Gabriela Capová. Ke společnému tréninku dodává: „Je to určitě přínosné, jsem ráda, že se můžu od Šárky něco naučit.“ To nejlepší česká „obřákářka“ loňské sezóny, Kateřina Pauláthová, se do společných tréninků příliš nehrne. „Byla jsem na konci minulé sezóny zraněná, letošní přípravu začala později a stále doháním tréninkové manko. Loni, když proběhlo jedno společné soustředění se Šárkou a já u toho nemohla mít tátu, na kterého spoléhám, jsem z toho byla trochu rozpačitá. Mou prioritou je dobře se připravit na obří slalomy a Šárka se letos specializuje výhradně na slalom. Spolupracuji opět s Petrem Lajkebem, v podzimní části přípravy i na svěťácích budou společně s mým otcem tvořit trenérskou dvojici,“ říká. Zatím však není jistě, že se Kateřina stihne připravit natolik, aby stihla první závod Světového poháru v Söldenu. „Uvidíme, rozhodnutí padne asi až na poslední chvíli,“ naznačuje Kateřina. Klára Křížová, v týmu jediná specialistka na rychlostní disciplíny, změnila hned několik věcí. „Spolupráce s francouzským týmem se rozpadla. Po loňské sezóně jsem věděla, že už nechci další sezónu absolvovat pouze s některým ze zahraničních týmů a nemít k sobě svého trenéra, bylo to pro mě důležité. Nakonec jsme domluvili spolupráci s Francouzem Lionelem Financem, trenérem s bohatými zkušenostmi z předchozích angažmá u reprezentačních týmů Francie, Švýcarska, Kanady a naposledy Ruska,“ vysvětluje Klára. „Na trénink se letos operativně spojujeme s různými týmy, přípravu jsme absolvovali oproti minulým létům pouze v Evropě,“ doplňuje Klára.

FOTO: ZOOM AGENCY/SLČR

SPORT

FOTO: ZOOM AGENCY/SLČR

KITAN ALIAS KRYŠTOF KRÝZL

23 společnou přípravu juniorských reprezentantů na ledovcích. Koordinačně tým vede šéftrenér Jan Fiedler, vedoucími trenéry na straně juniorů jsou Miroslav Kolář a Tomáš Kučera, na straně juniorek Jaroslav Rakušan a Jan Němec. A-tým juniorů: Jan Zabystřan, Jan Straka, Filip Forejtek, Patrik Benc, Adam Červinka, Tomáš Klinský, Jan Skořepa a přecházející žáci Jan Ouvín a Eduard Fiala jsou v C-týmu. A-tým juniorek: Ester Ledecká, Andrea Arnold, Veronika Čamková, Zuzana Zemková. C-tým juniorek: Josefina Volopichová, Adéla Berkovcová, Petra Kotrlová, Tereza Nová, Martina Šulcová a z žáků přecházející naděje Nikola Bubáková a Iva Křížová.

Žáci

Čtyři mušketýři

Mužské reprezentační áčko je po ukončení závodních kariér Filipa Trejbala a Martina Vráblíka pouze čtyřčlenné. Ondřej Bank se po hrůzném pádu z MS rozhodl ve své sportovní kariéře pokračovat. Bude se však soustředit pouze na sjezd a alpskou kombinaci. „Jde o startovní číslo. Jedině ve sjezdu a kombinaci mám dost dobré body na to, abych startoval vpředu. Jsem už hodně opotřebovaný, abych dva měsíce sháněl po světě FIS body a dopracoval se k nižšímu číslu, to už opravdu ne,“ vysvětluje Bany. Přípravu na letošní sezónu absolvoval jako jediný z mužského áčka na jižní polokouli, když téměř celé září strávil v Chile. „S tréninkem rychlostních disciplín v Chile jsme byli otevření i pro ostatní kluky, zvlášť pro Ondru Berndta, který se chce ve svěťáku soustředit na alpskou kombinaci, jenže Chile je natolik finančně náročná záležitost, že se nakonec rozhodl zůstat v Evropě,“ připomíná šéftrenér Tomáš Bank fakt, že naši nejlepší lyžaři se i nadále musí spoléhat hlavně na osobní sponzory, potažmo vlastní zdroje financování. Zbytek týmu se v čele s Kryštofem Krýzlem připravoval na evropských ledovcích převážně společně, pod vedením Kryštofova osobního trenéra Daniela Fahrnera z Itálie. „Přípravu na sněhu jsme zahájili v červnu společně s Adamem Kotzmannem a na konci léta se k nám přidal Ondra Berndt, na několik soustředění nás doplnil i člen B-týmu, nejlepší junior ve slalomu, Martin Štěpán,“ objasňuje Kryštof Krýzl. „Udělali jsme pořádný kus práce, pořádně makali, byli na různých ledovcích i v hale, teď ještě, aby přišly výsledky v závodech,“ vyhlíží první obří slalom sezóny v Söldenu Kryštof Krýzl. Ondřej Berndt přípravu zahájil o několik týdnů později. „Na začátku přípravy se objevily problémy se zády, které bylo potřeba řešit, a následně zlomenina ukazováku na ruce, již jsem si přivodil při basketu, takže jsem nejprve

individuálně s trenérem Honzou Fiedlerem doháněl tréninkové manko a teprve pak se přidal ke Kitanovi s Adamem.“ Adam Kotzmann je s přípravou spokojen. „Mám z toho dobrý pocit. Všechno fungovalo. Co se týče trenérů, to pro mě byl nový přístup. Trochu jsme předělávali slalomovou techniku a myslím si, že by to mohlo být dobré. A také se sešla dobrá parta,“ naráží na své nové tréninkové parťáky, k nimž vedle reprezentačního kolegy Kryštofa Krýzla patří i další Světovým pohárem ostřílení slalomáři, např. Marcus Vogel ze Švýcarska či Ital Patrick Thaler.

Reprezentační výběr

Jedinou členkou reprezentačního výběru je Ester Ledecká, snowboardová mistryně světa, která však kvůli vytížení na snowboardu není schopna stíhat převážnou část sezóny na lyžích, včetně všech vrcholných akcí. Přesto Ester přípravě na lyžích věnuje nemalou část svého času, v letních a podzimních měsících absolvovala několik přípravných kempů na ledovcích. Až samotná sezóna napoví, kolik času zbude tomuto multitalentu na alpské lyžování.

Žákovští reprezentanti se připravují především v rámci svých lyžařských klubů a za celou přípravu absolvují tři společné akce: kondiční soustředění v Nymburce a dvě soustředění na ledovcích. „První bylo zaměřené na trénink technických disciplín a druhé, zaměřeno na super-G, proběhne začátkem prosince,“ říká předseda komise mládeže Jaroslav Bogdálek. Reprezentačními trenéry jsou Petr Záhrobský ml. a Tomáš Ťavoda. Žákovský tým: Václav Hádek, Adam Klíma, David Kubeš, Jiří Milata, Samuel Nosek, Oskar Novák, Ondřej Surkoš, Alena Labaštová, Barbora Nováková, Barbora Svatošová, Veronika Vanická, Anna Volková, Barbora Zíková, Nina Zbořilová. „Český tým má po loňské vydařené sezóně rozhodně na co navazovat. Věřím, že jsme připraveni dobře a že kvalitních výsledků, pokud zůstanou všichni zdraví, ještě přibude,“ říká směrem k blížící se sezóně šéf alpských lyžařů Aleš Krýzl. EVA KURFÜRSTOVÁ

Nar. 1977 v Karviné, v letech 1993–2014 členka národního A-týmu žen ve sjezdovém lyžování, dnes PR manažerka reprezentace ČR ve sjezdovém lyžování. FOTO: ZOOM AGENCY/SLČR

MUŽI

Šéftrenér: Tomáš Bank Členové „A“ týmu: Ondřej Bank, Kryštof Krýzl, Ondřej Berndt, Adam Kotzmann

B-tým

B-tým je určen pro závodníky, kteří těsně nesplnili kritéria do reprezentačních výběrů. Složení pro sezónu 2015/16 je: Pavla Klicnarová, Veronika Rudolfová, Michaela Smutná, Martin Štěpán.

Junioři

Juniorská reprezentace už druhým rokem funguje podle schválené koncepce, která zahrnuje ONDŘEJ BANK VE SLAVNÉM WENGENSKÉM SJEZDU

SPORT

ČESKÉ LYŽAŘSKÉ ODDÍLY

SK Lajdáček Založen 2010 116 členů www.lajdacek.cz

Z NOSTALGIE PROFESIONÁLNÍM KLUBEM NA ZAČÁTKU CHTĚLI JEN JEZDIT S DĚTMI NA HORY, NAUČIT JE LYŽOVAT A UKÁZAT JIM, JAK TO CHODILO ZA JEJICH ŽÁKOVSKÝCH LET. POSTUPEM ČASU SE ALE Z TOHOTO USKUPENÍ RODIČŮ A PŘÁTEL LYŽOVÁNÍ STAL PROFESIONÁLNÍ LYŽAŘSKÝ ODDÍL, KTERÝ DOSTAL ORIGINÁLNÍ JMÉNO SK LAJDÁČEK A MÁ JIŽ 116 ČLENŮ. TEXT: PETRA IVÁNKOVÁ

aším cílem bylo ukázat dětem hory, jak si je pamatujeme my. Když se jezdilo na chalupy, ne do penzionů, chodilo se k chatám pěšky, sekalo se dříví a bylo to prostě jinak než dneska,“ vysvětlil jeden z členů a rodičů Vlastimil Kristl. Ale i tento záměr se s narůstající členskou základnou a skvělými výsledky dětí pomalu mění. Ostatně, jak se můžeme dočíst na webových stránkách klubu, jejich novým cílem je, s trochou nadsázky samozřejmě, vychovat olympijského vítěze.

„

Městské děti do hor

Tento pražský lyžařský klub má docela krátkou historii, zato je jeho činnost velice intenzivní a výsledky snažení jsou hodně vidět. Vznikl

teprve před pár lety, tedy konkrétně v roce 2010. Na úplném začátku stál Jan Pecháč, jenž měl v hlavě onu ideu – vydat se s městskými dětmi do hor a naučit je lyžovat tak, jak to kdysi dělával i jeho otec. Proto se obrátil na své okolí a vrstevníky, s nimiž lyžoval, a po dvacetileté pauze chtěl navázat tam, kde v 80. letech přestal. Dohromady se dala skupina asi patnácti rodin bývalých alpských lyžařů a jejich známých. Do tohoto zakládajícího jádra patřil například i nynější předseda a asi nejvýraznější osobnost klubu Lukáš Pollert, olympijský vítěz ve vodním slalomu. Potom už zbývalo jediné – najít si horskou základnu. Tou se stala stará, ale vyhovující chata Lajdáček. „První sezona byla dosti pozvolná. Opravdu v duchu ježdění s dětmi na hory. Ale již tu další 2011/12 jsme rozjeli na plné obrátky. Děti lyžování bavilo a některé na

tom byly brzy lépe než my. Bylo tedy zřejmé, že se budeme muset více zprofesionalizovat a poohlédnout se po trenérech,“ vzpomíná Lukáš Trachta, jeden ze zakládajících členů.

Profesionalizace klubu

Již druhou sezonu přišly první změny a rodičovské sdružení se začalo měnit na sportovní klub. Nejprve prošla pětice zdatných tatínků trenérským kurzem, ale kvůli rozšiřujícímu se počtu závodníků a zvětšujícím se rozdílům ve výkonech dětí ani tento systém nakonec nestačil. Vedení klubu se proto rozhodlo začít spolupracovat s profesionálními trenéry. „První trenérskou autoritou byl Lukáš Wondráček, který děti dokázal nejen výkonnostně pozvednout, ale i pozitivně motivovat. Bylo jasné, že bez spolupráce s profesionálními trenéry se již neobejdeme. Další rok jsme

FOTO: ARCHIV SK LAJDÁČEK

25 Od lyžování k plesání

Po prvních dvou sezonách začal oddíl standardně fungovat a jeho členové se pustili do pořádání závodů a akcí. V roce 2013 obnovil Lajdáček někdejší tradici pražských přeborů, když společně s s lyžařskými oddíly TJ Vodní stavby Praha a Ski Avia Praha uspořádal mistrovství Prahy v obřím slalomu ve čtyřech nejmladších kategoriích. O šampionát byl již od prvního ročníku velký zájem a pravidelně se jej účastní přes 200 závodníků. „Snažíme se, aby i ty nejmladší nebo méně šikovné děti zažily závodní atmosféru. Amer Fun Cup má pouze dvě kategorie – přípravku a předžáky, tím pádem ti nejmenší nemají absolutně šanci zajet nějaký dobrý výsledek. Právě i proto pořádáme mistrovství Prahy,“ prozradil Trachta a zároveň potvrdil, že jinak tomu nebude ani letos, kdy se na konci ledna v Herlíkovicích pojede již čtvrtý ročník otevřeného mistrovství Prahy. Mistrovství ovšem není jediná akce, kterou má oddíl pod křídly. Přispívá i do společenského dění přímo v hlavním městě: „Momentálně

se klubu vyplácí a jejich reprezentanti sklízí úspěchy napříč různými poháry, a to především v mladších kategoriích. Na mistrovství Prahy Lajdáček poslední dva roky jasně kraloval. V roce 2014 získal šest titulů z osmi a letos přidal do oddílové sbírky dalších pět pražských zlatých. Další cenné kovy posbírali v rámci Poháru Libereckého a Středočeského kraje, kde v kategorii do sedmi let vybojovala bronz Emily Kristl a mezi stejně starými hochy triumfoval František Mošna. „Lajdáčci“ se ovšem neztratili ani v Amer Fun Cupu a pravidelně dojížděli do dvacítky. Nejvýše však v celkovém hodnocení vystoupala trojice chlapců z přípravky. Pro bronz si dojel Jan Pollert a v TOP10 jej na 6. a 9. příčce doplnili Marek Veselý a Vlastimil Kristl.

Proč zrovna „Lajdáček“?

Výsledky a aktivní činnost není ale jediné, co na klubu zaujme. Už na první pohled poutá pozornost i tak trochu paradoxní jméno a originální znak. Jméno vzniklo naprosto jednoduše, klub jej

Na mistrovství Prahy Lajdáček poslední dva roky jasně kraloval. V roce 2014 získal šest titulů z osmi a letos přidal do oddílové sbírky dalších pět pražských zlatých. vnímáme, že je v Praze velká poptávka po lyžování. V tomto směru spolupracujeme i s ostatními pražskými oddíly a na konci zimy spolupořádáme ples pražských lyžařů.“

„Lajdáčci“ a výsledková listina

„Úspěch? Že fungujeme už pátý rok. To bych bral asi za náš největší úspěch,“ vtipkoval Trachta. Ale tvrdá práce všech členů, trenérů i závodníků

prostě zdědil po své první horské základně. A ač si název může s jejich aktivitou protiřečit, Lajdáčci lyžování určitě „nelajdají“, právě naopak. „Ano, je to podle chalupy, ale přišlo nám dobré a vtipné, že to má právě i několik dalších významů. Ale i přes to jméno jsme si mezi lyžaři už respekt vydobyli a právě díky němu si nás všichni rychle zapamatovali. Takže i takto odlehčené jméno může mít svoji váhu,“ uzavírá Vlastimil Kristl.

VYHLÁŠENÍ VÍTEZŮ NA MISTROVSTVÍ PRAHY 2014, KAT. PŘÍPRAVKA, ZELENÉ JSOU ODDÍLOVÉ BUNDY SK LAJDÁČEK

FOTO: © CZECH SKI/ZOOM AGENCY

FOTO: ARCHIV SK LAJDÁČEK

navázali spolupráci s Danielou Markovou, bývalou závodní lyžařkou,“ přiblížil důvody rozhodnutí Kristl a Trachta poté osvětlil celý trenérský vývoj v klubu: „Letos to bude třetí sezóna s profíky. Dlouhodobě děti trénuje Bohumír Zeman ml., který je nyní šéftrenérem, k ruce má Marka Ptáčníka a Martina Tatíčka. Tuto sezónu nám ovšem přibude další tréninková skupina. Nejstarší děti přechází do mladších žáků a budou tedy jezdit jiný seriál závodů. Pro nové žákovské družstvo se nám podařila zajistit posila z nejpovolanějších – olympijská medailistka Olga Charvátová.“ Lajdáček se ovšem nerozrůstá jen člensky a trenérsky, ale rozšiřuje se i jeho zázemí a činnost. Jako městský klub musí mít horskou centrálu, kterou se na začátku stala chata Lajdáček ve Špindlerově Mlýně. K ní posléze přibyla na stejném místě ještě chata Toman. „Z těchto dvou chalup se odvíjí celá naše zimní příprava. Nevýhodou ale je, že zimní sezona je zde docela krátká, proto na podzim začínáme třemi až čtyřmi tréninkovými kempy na ledovcích. V sezoně samozřejmě trénujeme ve Špindlu a jezdíme po závodech. Souběžně probíhají i jednou až dvakrát týdně tréninky v Praze v tělocvičně, kde se věnujeme kompenzačním cvičením. V létě pak pracujeme na fyzičce a lyžařské víkendy měníme za brusle a kola,“ shrnul tréninkový cyklus Lukáš Trachta. Příprava v tělocvičně je pak ušitá na míru každé kategorii. Menší děti posilují formou her a soutěží a ti starší už mají program se zaměřením na lyžování, tedy na zlepšení kondice, rychlosti a výbušnosti, a do plánu pak zařazují i gymnastiku a balanční cvičení.

FOTO: ARCHIV JANA ZABYSTŘANA

TALENT

SPORT

JAN ZABYSTŘAN

Narozen: 26. 1. 1998 Bydliště: Chomutov Výška a váha: 186 cm, 80 kg Současný klub: LK Chomutov Trenér: Filip Marek Úspěchy: Junior World Ski Championships 2015 (katerogie U18): 3. místo obří slalom, 3. místo alpská kombinace; mistr ČR 2014 starších žáků – obří slalom a slalom

VŠEUMĚL ZABY ČESKÁ REPUBLIKA POSTUPNĚ STOUPÁ V ŽEBŘÍČKU ALPSKÝCH DISCIPLÍN A KAŽDÝ ROK SE ROZŠIŘUJE POČET ČESKÝCH ZÁVODNÍKŮ NA STARTECH VRCHOLNÝCH AKCÍ. MOHOU ZA TO SAMOZŘEJMĚ ÚSPĚCHY STÁLIC, ALE SVOJÍ TROCHOU DO MLÝNA PŘISPÍVÁ I NASTUPUJÍCÍ GENERACE. stupu českých barev se tedy snad nemusíme bát ani v budoucnu. I mladí závodníci totiž ukazují, že se v evropské a světové konkurenci neztratí. Jednou z velkých nadějí je i sedmnáctiletý Jan Zabystřan, držitel bronzu v obřím slalomu z mistrovství světa juniorů 2015 v kategorii U18. Tento chomutovský rodák se od malička věnoval mnoha sportům. Z těch zimních se postupně vytříbily tři hlavní: lyžování, snowboarding a hokej. Postupem let však ubývalo času a narůstala náročnost, proto nejprve z jeho plánu vypadl hokej a poté i snowboard. „Mám rád hory. I proto jsem si vybral lyžování a snowboard nad hokejem. Lyžování pak nad snowboardem převážilo i díky výsledkům. Na snowboardových závodech jsem často jezdil s o tři hlavy vyššími, a tím pádem bylo těžké se prosadit. Naopak v lyžování jsem od malička patřil k těm nejlepším. Navíc jsme s mými vrstevníky vytvořili super partu a i to tak trochu rozhodlo,“ vysvětluje Jan. „Naši postavili na Klínovci chalupu, tak jsem od malička trávil každou zimu na sněhu,“ vzpomíná na svoje začátky. Po rodičích prošel Jan rukama tří trenérů. V nejmladších kategoriích se o jeho lyžařský rozvoj staral Luděk Čeřovský. Poté začal navštěvovat Ski akademii ve Špindlerově Mlýně, kde se jeho trenérem na několik let stal Lukáš Ohrádka. „S Lukášem jsem trénoval asi 4 roky. Před juniorskou kategorií jsem především kvůli logistickým důvodům přešel za svým nynějším koučem Filipem Markem,“ osvětluje další vývoj. Zabystřan absolvoval loni svoji premiérovou sezónu mezi juniory a dospělými, ale i přesto se dokázal mezi staršími kolegy prosadit. Nejprve si

na FIS závodech v Norsku vyjel skvělé body. I díky nim se poté dostal na Evropský olympijský festival mládeže 2015 (EYOF) a na juniorské mistrovství světa. Na tyto výborné výsledky bude chtít student chomutovského gymnázia navázat i letos, a jak sám přiznává, minulý rok překvapil i sám sebe: „Minulá zima byla až nad očekávání. Já jsem se bál, že celou sezónu budu startovat s vysokými čísly a vůbec se neprobojuji dopředu. Ale už na začátku sezóny to vyšlo, pak jsem se dostal na EYOF i MSJ, na což jsem před sezónou ani nepomyslel. Nejvíce FOTO: ARCHIV JANA ZABYSTŘANA

TEXT: PETRA IVÁNKOVÁ

si asi vážím 10. místa z EYOFu, protože jsem se tam prosadil i v konkurenci o rok starších kluků. Ve svém ročníku jsem skončil vlastně druhý.“ Letošní přípravu na sněhu již Jan začal soustředěními na Passu Stelviu a v Saas-Fee a pro první FISové body této sezóny si pojede opět do Skandinávie, kde tak skvěle odstartoval minulý rok. A jaké plány a cíle má do sezóny dále? „Chtěl bych se nominovat na Olympijský festival mládeže 2016 v Lillehammeru, protože to bude určitě zase super akce s parádní atmosférou, a třeba i zopakovat výsledek z letošního EYOFu. Potom bych si chtěl sjet pod 30 bodů ve slalomu i obřáku. Pak samozřejmě doufám, že se opět nominuji i na mistrovství světa juniorů, které se letos jede na olympijských sjezdovkách v Soči,“ přiblížil svoje letošní počínání. Dlouhodobě ale plánuje nerad. Jak sám říká, bude záležet především na škole a její toleranci vůči absencím. Za dva roky jej totiž čeká maturita, kterou by samozřejmě rád složil, dostal se na vysokou školu a poté by se rád podíval na univerziádu. „Já takové velké výhledy zatím neřeším, soustředím se spíš na bližší cíle,“ potvrzuje nakonec. I přes tak časově a logisticky náročný sport jako je alpské lyžování zůstává Zabystřan všestranným sportovcem. Od vrcholového pojetí ostatních zimních sportů musel sice upustit, ale volné dny i tak vyplňuje pohybem. „Nenávidím nudu a nerad se válím doma. Když nemusím zrovna trénovat, tak většinou někam vyrazím s kamarády, třeba k vodě nebo na projížďku na motorce.“ Mezi jeho nejoblíbenější aktivity patří vodní sporty, beach volejbal, lezení a v neposlední řadě i atletika, v které si stále najde čas i na úspěšnou reprezentaci rodného města. „Je sice trochu složitější to kombinovat se suchým tréninkem, ale díky tomu, že se nespecializuji na jednu atletickou disciplínu, tak se na pár závodů dostanu. Jsem docela všestranný, takže většinou vypomáhám týmu tam, kde někdo chybí. Někdy skáču do výšky, jindy házím oštěpem nebo vrhám koulí,“ popisuje svoje sportovní působení mimo sjezdovky momentálně nejlepší mladší junior v České republice.

Vlítni do zimy v plné parádě

Nová kolekce Czech Ski Teamu. Objednávej na

www.czech-ski.com

SPORT

UMÍME POŘÁDAT I TY NEJŠPIČKOVĚJŠÍ ZÁVODY, CHCE DOKÁZAT PREZIDENT SLČR SOBOTKA

se nikdo nebrání a lyžaři jdou myslím příkladem ostatním svazům.

NABÍRÁNÍ FYZIČKY, PILOVANÍ TECHNIKY, NEUSTÁLÝ DRIL, POT A DŘINA. PŘÍPRAVA ČESKÝCH ZÁVODNÍKŮ NA ZIMNÍ SEZÓNU POMALU VRCHOLÍ. POŘÁDNĚ NAPILNO MÁ ALE TAKÉ VEDENÍ SVAZU LYŽAŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY V ČELE S LUKÁŠEM SOBOTKOU. „ZAJIŠŤOVÁNÍ FINANCÍ, PŘÍPRAVA VRCHOLNÝCH AKCÍ A ROZVOJ PRÁCE S MLÁDEŽÍ,“ POPISUJE SVOU HLAVNÍ PRACOVNÍ NÁPLŇ PREZIDENT SLČR. TEXT: TOMÁŠ HAISL, SLČR

Co vlastně dělá lyžařský šéf, zatímco závodníci potí krev a polykají jednu tréninkovou dávku za druhou? otí krev nikoli na sjezdovce, okruhu či můstku, ale běháním a sháněním finančních prostředků, výhod a podpor, aby se sportovci mohli v klidu připravovat na sezónu, přitom ne zcela za své peníze. Pro nás to není o nějakém období, celý rok pracujeme na tom, abychom sportovcům vytvořili co nejlepší podmínky. To jsou mimo jiné naše hlavní úkoly.

Mluvíte o celoroční práci, přesto ale předpokládám, že už se na zimu těšíte. Bude pro vás vrcholem celoročního úsilí? To jednoznačně. Moc se těším, stejně jako asi všichni příznivci lyžování. Těším se na sezonu jednak z toho důvodu, že napadne sníh, začnou závody, a pevně doufám, že přijdou i úspěchy. Na druhou stranu zimu vyhlížím i jako každý jiný normální lyžař a nemůžu se dočkat, až s rodinou vyrazíme na hory. Jak se rýsují tři vrcholné sportovní události, které bude pořádat Česká republika, tedy Světový pohár běžců v Novém Městě na Moravě, Světový pohár ve freestyle snowboardingu a mistrovství světa Masters ve Špindlerově Mlýně? Pořád to zatím souvisí i s dávkou nejistoty ohledně financování. Loni jsme museli dva Světové poháry na našem území zrušit, protože situace ohledně podpory ze strany státu, bez které to nejde nikde na světě, do poslední chvíle

nebyla vyjasněná. Ale samozřejmě už se na ně těším. Myslím, že všichni fanoušci běžeckého lyžování ocení, že se Světový pohár vrátí do Nového Města, kde se objeví i mladá tuzemská elita. Co další dva podniky? SP ve snowboardingu se minule podařil natolik, že jsme dostali možnost pořadatelství i na nadcházející sezonu. Doufám jen, že to tentokrát vyjde Šárce Pančochové. A od Masters, které má v alpském světě nezastupitelnou úlohu, si slibujeme další posílení pozice Špindlerova Mlýna a potažmo všech českých hor při snaze o návrat Světového poháru v alpském lyžování do České republiky. Vnímám to jako další z podpůrných argumentů pro FIS, že tady umíme pořádat závody všech úrovní až po tu nejšpičkovější. Jak už jste říkal, minulou sezonu se na našem území musely zrušit dva Světové poháry. V nadcházející sezoně něco podobného nehrozí? Vzhledem k proklamacím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pevně věřím, že k ničemu podobnému už nedojde. Osobně však vnímám jakékoliv destabilizační a radikálně revoluční nové přístupy, se kterými v poslední době přicházejí někteří politici, za škodlivé celému sportovnímu prostředí. Na to, jak malou zemí Česká republika je, jsou dlouhodobé výsledky našich sportovců velmi dobré. Problém je v celkovém objemu finančních prostředků do sportu. Těch je žalostně málo. Zvýšení efektivity vynakládání financí v podobě zvýšení transparentnosti, popřípadě využívání jiných nástrojů

Jak to tedy vypadá s financemi z MŠMT? Všude ve světě je při pořádání takto významných akcí finanční podpora od státu standardem. Následný prospěch pro stát je nesporný, pořádání podobných akcí rapidně zvyšuje přísun turistů do České republiky, o čemž jsme se mohli přesvědčit například při letošním mistrovství světa v ledním hokeji nebo halovém mistrovství Evropy v atletice. Státní podpora se vyplácí, protože nezvyšuje pouze prestiž, ale také příjmy země. Proto pevně věřím, že se podpory dočkáme, stejně jako tomu bylo v minulosti, a za to se patří MŠMT poděkovat. Před sezónou se Svazu lyžařů podařilo prodloužit smlouvu s významným partnerem – společností Audi. Předpokládám, že s ní v zádech se vám do zimy bude vstupovat příjemněji, je to tak? Určitě je to pro nás velká vzpruha. To partnerství vnímám jako výsledek naší dlouhodobě kvalitní práce, jak na národní, tak především na mezinárodní úrovni, protože společnost Audi podporuje světové lyžování na té nejvyšší úrovni. Je to pro nás signál, že je Svaz lyžařů ČR vnímám jako dynamická, perspektivní a zdravě se vyvíjející organizace. Ale nejedná se jen o Audi, vážíme si všech partnerů, kteří se s námi rozhodli spojit budoucnost a pomáhají našim sportovcům. Po dlouhé době jste zvýšili členské příspěvky ze sta na tři sta korun, proč jste tak učinili? Dlouhodobě jsme měli nejnižší možný členský příspěvek ve výši sto korun. V rámci změn financování sportu doporučila Česká unie sportu přidruženým svazům navýšení příspěvků až na pět set korun. Zvolili jsme kompromis. A kam tedy těch více peněz jde? Ta změna je zásadní v tom, že příspěvek prakticky kompletně zůstává na úrovni krajů. To znamená, že ty finance nejdou až na úroveň celorepublikovou, tedy svazovou. Konference svazu, která o zvýšení příspěvku rozhodla, si od toho slibuje, že bude příspěvek využit zejména při podpoře dětí, mládeže a v regionech tak, abychom více finančně podpořili jednotlivé sportovní kluby a některé náklady svazu na krajská sdružení tak mohou být využity pro přípravu státní sportovní reprezentace, kde se financí nedostává.

29 Jak jste vůbec spokojený s prací s mládeží? Je v Česku natolik kvalitní, aby se fanoušci v budoucnu mohli dočkat „nové“ Šárky Strachové, Lukáše Bauery, Ondry Banky, Evy Samkové či Šárky Pančochové, kteří by dokázali pravidelně vozit úspěchy z vrcholných akcí? Vždycky je nejdůležitější, abychom byli schopni v rámci mládežnických kategorií vyselektovat talent. Pokud toho budeme schopni, tak určitě v budoucnu můžeme očekávat nové závodníky světové extratřídy. A pokud ten talent najdeme, tak jsem přesvědčený, že ho umíme uchopit, rozvíjet, pracovat s ním a nakonec ho dotáhnout na top špičku.

karty využít naprosto každý člen Svazu lyžařů ČR, jenž má řádně zaplacené příspěvky. Každý může ušetřit při pobytu na horách až dvacet procent, což už je velice zajímavá položka. Nemluvíme přitom jen o lyžařských areálech na našem území, karta Alive zahrnuje také slevy v rakouském ledovcovém areálu Stubai, se kterým svaz po velkém úspěchu v loňském ročníku před novou sezonou spolupráci ještě rozšířil. Nově můžou lyžaři využívat například také slevu patnáct procent v prodejnách Hervis či v internetovém obchodu s elektronikou CZC. O tom všem budeme členy SLČR průběžně informovat.

Co konkrétně pro objevování talentů podnikáte? Jednak tu dlouhodobě funguje mezinárodní projekt SnowKidz, za který Česká republika dostala v minulosti od FIS ocenění. A druhak se snažíme efektivizovat práci sportovních center mládeže a sportovních tříd. Dále se snažíme usnadnit juniorům přechod do reprezentačních družstev a rozšiřovat ho v rámci rezortních sportovních center. To se nám ne vždy daří a zase jsme u podpory státu v rámci rezortních sportovních center.

Co dalšího jste pro členy svazu před zimní sezónou nachystali? Mimo jiné jsme výrazně rozšířili portfolio produktů svazového fanshopu. Dlouhodobě s našimi partnery pracujeme na tom, aby si nejen členové SLČR, ale i fanoušci mohli pořizovat kvalitní a exkluzivní oblečení s motivy svazu. Na nadcházející sezónu tradičně připravujeme novou kolekci. Myslím, že je opravdu zdařilá, barevná a hravá, fanoušci se mají na co těšit.

Je složité na to všechno sehnat peníze? Nejen pro nás, ale asi pro každý sportovní svaz je to čím dál tím těžší. Na druhou stranu věřím, že ta situace nyní začne nabírat na dynamice, že dojde k legislativním změnám v podobě novely zákona o podpoře sportu, která už byla schválena vládou. Avšak klíčový moment spatřuji ve vytvoření stabilního rozpočtového příjmu pro sport a zejména v navýšení celkové částky, která se pro sport alokuje. Toto jsou stěžejní věci pro zachování možnosti udržet krok s Evropou a světem. Opět jste rozšířili benefity v rámci členské karty Alive, na jaké novinky se můžou jejich držitelé těšit? Díky unikátnímu systému může benefity členské

Jak jste vy osobně přes léto piloval formu na zimu a lyže? Udělal jsem si s rodinou horskou dovolenou a vyrazil lyžovat na ledovec Saas Fee. Jezdím tam už dlouho a i tentokrát jsem se tam potkal s některými našimi závodníky, kteří tam zrovna v tu dobu trénovali. Skvělé podmínky, dostatek sněhu, hezké počasí a vysokohorská turistika, pro mě naprosto ideální dovolená. Kdo z lyžařů bude podle vás českým fanouškům v sezoně dělat největší radost? To si netroufnu tipovat. Jelikož nejsou na programu olympijské hry ani mistrovství světa, tak osobně budu nejvýše hodnotit světový šampionát juniorů, ať už v jakékoliv disciplíně. Ale velkou radost už jsem si užil i přes léto, kdy

ANDREA ZEMANOVÁ PŘEDSTAVUJE NOVOU KOLEKCI OBLEČENÍ SVAZU LYŽAŘŮ. K DOSTÁNÍ BUDE NA FANSHOPU CZECH-SKI.COM

jsem s nadšením sledoval travní lyžování a především svého souputníka z mládí Honzu Němce. Vyhrát v devětatřiceti letech na mistrovství světa kompletní medailovou sadu, je prostě paráda. Moc mu to přeji.

SPORT

RETRO

SLAVNÁ LYŽAŘSKÁ

HISTORIE VE FOTKÁCH A OBRÁZCÍCH ZEMÍ ČESKÝCH

KAŽDÝ HISTORICKÝ ČIN SE NESE ČASEM A PROPÍJÍ SE DO DALŠÍCH GENERACÍ. NIC SE NEZTRATÍ, BYŤ TO ZROVNA NEMUSÍ BÝT PRÁVĚ VIDĚT. LYŽAŘSKÁ HISTORIE NAŠICH ZEMÍ JE NĚCO, CO STOJÍ ZA TO PŘIPOMÍNAT – OPAKOVANĚ A PRAVIDELNĚ. TO ONA DALA ZÁKLAD NAŠÍ SOUČASNÉ LYŽAŘSKÉ KULTUŘE. JEDNÉ Z NEJVYSPĚLEJŠÍCH LYŽAŘSKÝCH KULTUR SVĚTA.

1912

HISTORICKÉ OBRÁZKY SEBRAL A KOMENTÁŘEM DOPLNIL LYŽAŘSKÝ HISTORIK ALEŠ SUK

Norští instruktoři

orští instruktoři na kresbičce J. R. Ořovského ve staniční knize z Martinovky. Staniční knihy na horských boudách byly zaneseny funkcionáři ČSK Praha na zhruba desítku bud; osnovatelem skvělého nápadu byl právě Ořovský. Při túrách a výletech měl vždy v tlumoku pastelky a jako dobrý kreslíř maloval své nápady a postřehy do každé z knih. První z nich se objevila na Dvoračkách v roce 1903. V sezóně 1911/12 se na našich horách tužilo nejvíc norských instruktorů, zvaných pravidelně k výuce členstva výborem ČSK. Na obrázku za Resslerem Ořovským

klouže na ski nadporučík Nikolai Ramsgard Oestgard, za ním Ingwald Smith - Kielland a průvod uzavírá Halvodan Haneborg Hansen. V rouše tří králů velkou část krkonošských hřebenů a křídou značíce dveře navštívených bud dostáli tříkrálové tradici.

Skol! Na zdraví!

Působení instruktorů z Norska (studenti, vojáci, důstojníci) provázela i humorná příhoda, jejíž důsledky překvapivě i dnes košatí a často se s nimi v zimě na horách setkáme. Když k nám Norové přijížděli, zavedli i přípitek skal – foneticky skól – a naučili frekventanty a kolegy

milému pozvednutí číše (nepřiťukávalo se), pevnému pohledu do očí toho, komu připíjíme, po doušku pokývnutí hlavou, setrvávajíce utkvěle na zraku přítele. Mnozí lyžaři tomu neporozuměli, považovali to za jisté norské „nazdar“ a začali se tak na lyžích zdravit. Za velkého gaudia norských instruktorů. Na lyžích se u nás začalo jezdit v Praze a Krkonoších samostatně, bez cizích vzorů nebo návodu. Telemarský krok byl přirozenou věcí, tento prvek si každý začátečník osvojil automaticky. Užívání holí, cvičení švihů a skok přeci jen do jisté míry výcvik vyžadovaly. V zimě 1895/96 začali Norové Steffens a Estlander předvádět a učit skok. Tehdy Norové pojem a obsah kursů lyžařských ne-

1908 znali, u nich se jezdilo od dětství nápodobou, pouze skok se učil ve skupinách. Jak vzrůstal počet zájemců o lyžbu u nás, chtěli se všichni co nejrychleji naučit technice ovládání ski; ti, kteří si základy osvojili, se chtěli zdokonalit. Nápodoba sokolského systému pomohla výuce, a tak cvičení postoje, rozpažení, připažení, výpadů, dřepů, vznožení, přednožení, přednožení přívratmo, pluhu, obratů atd. se dařilo probrat za 3 dny, většinou dopoledne. Odpoledne následovaly vyjížďky do terénu. Třetí den se už probíraly švihy. K nejoblíbenějším cvičením patřil skok, což přetrvává do dnešních dnů. Kursisté potvrdili pravdivou hypotézu, že starší jezdci se elastickému a dlouhému skoku už nenaučí; dobrými skokany budou děti a mládež.

Emerich Rath: Sport jest poctivá práce v hávu radostném

Emerich Rath a J. R. Ořovský s kvartetem dalších jezdců ČSK se nechali zvěčnit na začátku dubna 1908 na krásné túře po lyžích za nádherného počasí. Výprava pražských skijáků, z nichž polovina ještě prodlévala v lokále, dílem vybavena dvěma, dílem jednou holí, před velkou válkou tomu tak bývalo. Ve skupině jsou dva zkušení jezdci, první vlevo nahoře je Ressler, importér ski a jízdy na nich v Čechách a vůbec propagátor mnoha dalších sportovních disciplín zimních, vodních, atletických i míčových. O něm toho bylo napsáno tolik, že všechny informace byly by nošením dříví do lesa. Všimněme si urostlého borce uprostřed snímku. Znalci jistě identifikují Emericha Ratha, pražského Němce, závodícího v barvách DFC Prag. Zatímco J. R. Ořovský byl teoretikem, metodikem organizátorem a naposled i závodníkem, Rath byl závodníkem především, a to výsostným. Několik méně známých glos z jeho sportovního života přiblíží křišťálový charakter sportsmena, hovořícího plynně česky, polsky, rusky, německy, anglicky, francouzsky a italsky. Skvěle lyžoval, byl 3x druhý při mistrovské padesátce a desítce v letech 1906–1908, jezdil na bobu, horolezil, byl velocipedistou nad jiné zdatným, plaval, pádloval na kajaku, boxoval, zápasil, běhal maratony (2x na LOH), hrál hokej, vesloval, pěstoval rugby, skákal na lyžích, závodně chodil, byl v týmu bandy hokeje, rychlobruslil, vesloval na osmě. Mnohokrát běžel Běchovice, silniční mistrovství atletů na 10 km. Jeho fyzická kondice a výdrž byly neuvěřitelné; v roce 1904 byl 3. v čase 40,32 min a o půl století později v roce 1954 stejnou trať dokázal za 59,47 min. To mu bylo jedenasedmdesát roků. V Zakopaném ho pravidelně vídávali trénovat na lyžích vysvlečeného do půl těla v mrazech –25 stupňů. Opakovaně demonstroval svoje vytrvalecké schopnosti při

plaveckých závodech napříč Prahou. Na kajaku to stihnul z Pasova do Vídně za čtyřiadvacet hodin. Výkonnostně ho proslavily chodecké závody na 50 km s vojenskou výzbrojí o váze 30 kg. Vyhrál jich 11 od roku 1905. V roce 1909 v rekordu 6 h 13 minut. V posledních metrech jednoho takového pochodu dostal hlášku, že vede o hodinu. A veleskromný Rath si dovolil frajeřinku: před cílem zastavil, nechal si přinést umyvadlo a oblek, umyl se a převlékl a teprve potom prošel cílem. Přitom od puberty byl pravověrným vegetariánem. Osobní krédo „Sport jest poctivá práce v hávu radostném!“ naplnil do posledního puntíku.

Jezdci čeští

1. února 1904 si třináctka účastníků IX. Mezinárodních závodů v jízdě na lyžích, současně mistrovství zemí Koruny české, přidala den po závodech ve Vysokém přejezd krkonošských hřebenů, aby se navečer vlakem vrátila do Prahy. Autor kresby, Ořovský, neopomněl ke

skice ve staniční knize z Dvoraček (byla zde založena ve stejném roce – 1904) připsat „jezdci čeští“. Mezi načrtnutými jsou Dr. z Dieskau, 4. Joe Gruss, 3. Villy Vaníček. Ing. V. Vaníček byl v hlavním závodě mistrovském, jízdě na 10 tisíc metrů, pátý a získal tak přebornictví ČSK Praha. Rodina Vaníčků, bydlící v Praze kousek nad Riegrovými sady, měla letní sídlo v Dobřichovicích a vlastnila zámek Navarov pod Vysokým. Získala ho zpět v restituci, když se potomci vrátili z emigrace v USA. Villy si přesně před 111 lety u pramene Labe zažil s Resslerem své, o tom však až příště. Při mistrovství ve Vysokém se třemi medailovými posty blýskl J. R. Ořovský, když diváctvo bouřlivě aplaudovalo tuhý boj domácího učitele Jodase, jedoucího se dvěma holemi, zatímco Ořovský jel bez holí. Závodilo se o rekord stometrový v jízdě po rovině krokem telemarským. Joe Gruss, závodící v třídě juniorů (to byli ti, kteří ještě nikdy nedobyli první ceny), byl

RETRO

SPORT

1904 na distanci 1 000 m druhým; později byl Dr. a měl význačné postavení v českém výboru olympijském. Činil se ve výboru ČSK v sezonách 1904–1906. Nezkazil žádnou srandu, naopak jich spoustu vymyslel. Vypsán byl též závod pro jezdce z rovin; o téměř minutu v běhu na 1 500 metrů zvítězil Gruss před Vaníčkem. Předposledním číslem mezinárodních závodů byl 600m závod překážkový (překážky přirozené). Velmi zajímavý boj vedl přes sedm plotů a dva dolíky. Před 4 000 diváky bral stříbro Dr. z Dieskau (Rubenau v Sasku), čtvrtým byl pak J. šl. Wodwářka za Záhřebu, v prvních letech závodění v Čechách vřelý přítel lyžařů ČSK Praha a instruktor lyžeckých kursů v sezoně 1907/08.

Lyžující malíř filosof

Josef Aleš Lyžec je čtvrtým tématem toulek po stránkách staničních knih. Celkem se jich v hřebenových boudách vyskytovalo od roku 1903 do roku 1923 dvaadvacet a Aleš Lyžec se svými črtami nechybí snad v žádné z nich. Nejenom příjmení Aleš, ale i malířský styl je téměř totožný s proslulým umělcem Mikolášem Alšem. Není divu, Mikoláš byl Lyžcovým strýcem a kreslířské nadání bylo jednoznačně rodu Alšů geneticky určeno. Stačí si jen připomenout jiného z rodu Alšů, extravagantního Josefa Váchala, syna Josefa Alše, ze sociálních důvodů používajícího jména po matce Anně Váchalové. 2. listopadu 1904, v roce, kdy se lyžovalo už od 19. října, namaloval svůj lyžařský autoportrét s plnovousem a proslaveným kloboukem v plném letu s poznámkou …Josef Aleš, přešvejcarovaný zde na Krkonoších a tělesně už vyléčený – kolego Buchare, velkovévodo, i já žádám si už vřele více sněhu a nových lyží… Takhle se oba přátelé, Lyžec a řídící Buchar, písemně domlouvali a častovali, zde je to citace ze staniční knihy na Dvoračkách. Oslovení velkovévodo je zřejmě parafrází na Bucharovo vedení výprav na hory ve velkém, což Bucharovi opravdu přineslo

značné renomé. Po týdnu na sníh bohatém přišla první obleva, pročež si Aleš přeje více sněhu. Pod autoportrétem vykukují dole dvě dívčí hlavičky – Josef Aleš byl neskrývaným obdivovatelem a ctitelem ženské krásy. Aby humoru, který pravidelně podbarvoval většinu zápisů ve staničních knihách, nebylo málo, stačí se jen mrknout na obrázek karbanícího kvarteta na Dvoračkách. Autorem je tady Ořovský, který 10 dnů po návštěvě Aleše Lyžce dokumentuje: „První výlet po lýžích 12/11/1904 na Krkonoše. Sníh ležel v Jilemnicku spoře, ale od Křížlic asi 10 cm, od Rezku 25 cm, zde v Dvorské boudě ho jest 35 cm. Strávili jsme zde pěknou noc, vlastně ½ noci, neboť jsme do 12 hodin hráli ‚cikánskou‘ s rodinou Kholovou (rodinou hostinského na Dvoračkách)“.

CO SE PSALO V PADESÁTÝCH LETECH? LYŽOVÁNÍ JAKO VŠECHNO V NAŠÍ ZEMI MĚNILO SVOU TVÁŘ S TÍM, JAKÝM SMĚREM PRÁVĚ VÁL VÍTR NAŠICH DĚJIN. A V 50. LETECH PRÁVĚ ŘÁDIL VICHR Z VÝCHODU. PŘES POZMĚNĚNOU RÉTORIKU A PATOLOGICKY ČASTÉ ODKAZY NA LID, STRANU A SOVĚTSKÝ SVAZ ALE VĚŘÍM, ŽE SI UVNITŘ ZACHOVALO SVOU SVOBODU. LYŽOVÁNÍ JE Z HLEDISKA SVÉ HISTORIE MIMOŘÁDNĚ DOBŘE ZDOKUMENTOVÁNO. A NEJEN LYŽOVÁNÍ, ALE SKRZE NĚJ I CELÁ SPOLEČNOST. ČASOPIS LYŽAŘSTVÍ, KTERÝ OBČAS MĚNIL SVŮJ NÁZEV NA ZIMNÍ SPORT, ZAČAL VYCHÁZET UŽ V ROCE 1906!

1950

1951

1952

VÝSTŘIŽKY Z ČASOPISU LYŽAŘSTVÍ POCHÁZÍ Z ARCHIVU SVAZU LYŽAŘŮ A VYBRAL JE TOMÁŠ HAISL

1953

1955

33 SPONZOR RUBRIKY

FOTO: STÖCKLI/GEPA

TINA MAZE NAPÍNÁ CELÝ SVĚT – VRÁTÍ SE V SEZÓNĚ 16/17, NEBO TO UŽ NAVĚKY ZABALÍ?

SPORT

SVĚTOVÝ POHÁR 2015/16

GENERAČNÍ VÝMĚNA? a spokojená, jako ji začala“. Naopak v pouhých 29 letech ukončila svoji kariéru sympatická Rakušanka Kathrin Zettel. S 23 stupni vítězů v SP, z toho 6krát zvítězila, zlatá na Mistrovství světa 2009 v super kombinaci, bronzová ve slalomu na poslední olympiádě v Sochi 2014. „Nechci mít první dítě v pětatřiceti a k ukončení kariéry mě částečně donutil i zhoršující se zdravotní stav“, řekla v polovině července v rozhovoru pro ORF.

Do lyžařského důchodu ji doprovodily španělská rychlostní specialistka Caroline Ruiz Castillo, švýcarská sjezdařka Marianne Abderhalden, Francouzka Marie Marchand-Arvier, stříbrná z mistrovství světa 2009 ve Val d´Isere, ale také švýcarská hvězda Dominique Gisin. Po úspěšné kariéře, kterou provázelo mnoho zranění, oznámila konec svojí kariéry na letišti v malém hangáru. Dominique je hrdou držitelkou pilotníFOTO: FISCHER/GEPA

ÚNAVA MATERIÁLU, VĚK, NEBO ZMĚNY PRIORIT? TO VŠECHNO ZASÁHNE NADCHÁZEJÍCÍ ZÁVODNÍ SEZONU VE SVĚTOVÉM POHÁRU. MNOHO VELKÝCH JMEN SE LOUČÍ, ROZLOUČILO, NEBO PO DŮKLADNÉ ROZVAZE OZNÁMILO V LETNÍCH MĚSÍCÍCH ROČNÍ PAUZU. TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

edním z nich je bezpochyby Tina Maze. Po loňské nevyrovnané sezoně, v níž chyběla lehkost, se kterou v uplynulých letech vítězila všude, kde si jen usmyslela, ohlásila roční pauzu. I přesto, že dokázala na mistrovství světa vyhrát zlato ve sjezdu i v kombinaci, i přesto, že jí celkové vítězství v SP uniklo jen o vlásek, tedy přesně o 22 bodů. Oficiální zpráva říká, že Tina je ve svých 32 letech po 16 sezonách aktivního závodění unavená a tělo si potřebuje odpočinout víc, než si myslela. Zároveň nechává otevřená vrátka pro příští sezonu. Vrátí se, nevrátí? Ve 32 letech skončila také Rakušanka Niki Hosp. Po 287 startech v SP, kdy vystoupila 57krát na podium ve všech disciplínách, z toho 12x zvítězila, se rozhodla ukončit svoji kariéru „tak zdravá

NIKI HOSP KONČÍ „TAK ZDRAVÁ A SPOKOJENÁ, JAKO ZAČALA“

FOTO: DYNASTAR

FOTO: LEKI

ŠVÝCARSKÁ „KRÁSKA NA DYNASTARECH“ DOMIQUE GISSIN KONČÍ JAKO MAJITELKA OLYMPIJSKÉHO KOVU SKORO V NEJLEPŠÍM

I LEGENDÁRNÍ BENNI RAICH MĚNÍ LYŽE ZA RODIČOVSKÉ POVINNOSTI

sil však, že mu už dál chybí motivace, a přesto, že o svém budoucím životě nemá zcela jasno, těší se na novou roli otce a manžela a dál zůstává lyžařským nadšencem. S Bennim odchází jeden z posledních mohykánů generace, která během svojí aktivní kariéry v SP prošla hned několika změnami materiálu. Začínal ještě na klasických lyžích, dokázal se adaptovat na vykrojené slalomky i 21metrové obřačky a z nich pak postupně zpět na současných 35 metrů. V uplynulé sezoně nakonec celkem pravidelně atakoval i top 20 ve slalomu, což je v 37 letech více než obdivuhodné. V 36 letech následuje Benniho Raicha další legenda rakouského lyžování, Mario Matt. Po 15 letech v kolotoči SP, kdy dosáhl na 15 vítězství, dva tituly mistra světa a olympijské zlato ze Soči 2014 (bylo mu 35 let!), si při loňském mistrovství světa v Beaver Creek poranil kotník a několik týdnů nato oznámil konec kariéry. Na závodní odpočinek FOTO: BLIZZARD

ho průkazu a možná někde kolem létání právě hledá svoji budoucnost. „It´s time to say good bye,“ vyslovila nakonec i nestárnoucí Francouzka Marion Bertrand, která ve svých 120 startech v SP dosáhla jen jednou do top 10 osmým místem v obřím slalomu v Aspenu 2008. Spolu s ní se rozloučila s kolotočem světových a evropských pohárů i 28letá Rakušanka Alexandra Daum. Sečteno podtrženo, třicítka je u vrcholových závodnic kritický věk, biologické hodiny začínají tikat a absence „normálního“ života se možná stále častěji objevuje v neklidných snech trávených v hotelových pokojích na místech, kam zrovna závodní kolotoč zavítal. To nakonec svým rozhodnutím o konci kariéry již loni potvrdila legendární Marlies Schild, v současnosti již Marlies Raich, a spolu s manželem Bennim očekávají přírůstek do lyžařské rodiny. Šťastný konec či spíše nový začátek jejich 11letého vztahu, který překonal veškerá úskalí cestování po závodech i přípravy vrcholového sportovce, je spíše „americkým snem“. Kolik vrcholových závodnic bude mít stejné štěstí, zda raději obětují závodní kariéru, nebo naopak vizi rodiny v honbě za pozlátkem, se můžeme jen dohadovat. Přestože ještě na konci loňské sezony mluvil o tom, že si dovede sám sebe představit na mistrovství světa v roce 2017, rozhodl se nakonec ukončit svoji neskutečnou kariéru v 37 letech i legendární Benni Raich. Marlies je určitě ráda, a přesto, že Benniho hvězda již několik posledních sezon pozvolna pohasínala, několik soupeřů si zcela jistě také oddechlo. Však ještě v poslední sezoně překvapil hned v úvodu 4. místem v Söldenu, o měsíc později stejným umístěním v Levi a v březnu se dokonce v Garmisch-Partenkirchenu prosadil 3. místem na podium. Majitel 4 medailí z OH, 10 z MS a vítěz neuvěřitelných 36 závodů SP se nerozhodoval zrovna lehce. Prohlá-

následují Maria Matta i Švýcaři Didier Defago, Silvan Zurbriggen nebo legenda italského týmu David Simoncelli. Specialista na rychlostní disciplíny Didier Defago končí kariéru v 37 letech a za téměř 20 let vrcholového závodění dokázal 16krát stanout na podiu SP, zvítězit ve Wengenu i v Kitzbühlu a vyhrát olympijské zlato ve Vancouveru 2010. V 36 letech končí i jeden z „Mr. GS“ David Simoncelli. Statistika zní: 131 startů v SP, 2 vítězství, 8x Top 3, účastník sedmi mistrovství světa a tří olympijských her. Zatímco ženy odcházejí kolem třicítky, muži se, nepostiženi biologickými hodinami ani tělesnou únavou, bijí standardně do pětatřiceti i déle, a to i v případě specialistů na dynamické disciplíny, jakými jsou SL a GS, ve kterých lze mladým dravcům s dynamikou na vrcholu jen těžko konkurovat. I když olympijské zlato Maria Matta ze Soči 2014 může zaběhlé učebnicové poučky vyvracet, je stejně jako v případě šťastné závodní rodiny Raichů spíše výjimečným happyendem. Věk nelze zastavit a výjimky, které závodí ještě po čtyřicítce, jako je třeba skicrossař Tomáš Kraus, můžeme snadno spočítat na prstech jedné ruky.

JAPONSKO I KOREA

PODOBNĚ MARIO MATT MŮŽE KONČIT KLIDNÝ S POSLEDNÍM OLYMPIJSKÝM ZLATEM V KAPSE

LA NORMA = skvělé lyžování v Savojských Alpách Další skvělé destinace

již od 4 900 Kč

(8 denní skipas, 7x ubytování, lux. bus).

Světový pohár letos startuje standardně na konci října obřím slalomem v Söldenu. Jak se nejen naši závodníci připravili na sezonu, budete moci sledovat již 24. a 25. 10. 2015. Finále SP je naplánováno na konec března, 14.–20. 3. 2016 do Sv. Mořice, ale mezitím ještě zavítá mužská část velkého lyžařského cirkusu do exotických destinací, jakými bezesporu jsou Japonsko nebo Jižní Korea. 6.–7. 2. 2015 bude korejský Jeongseon hostit mužské super-G a sjezd, 13.–14. 2. se pak v japonském Yuzawa Naeba pojede obří slalom a slalom.

Více na:

.cz

VŠE OSTATNÍ JE KOMPROMIS

STROLZ JISTĚ TO ZNÁTE, KAŽDÝ LYŽÁK, CO JSTE SI DOPOSUD MĚLI MOŽNOST VYZKOUŠET, BYL POUHÝM KOMPROMISEM V POHODLNOSTI A ERGONOMII. ŽE TO NELZE JINAK?

ze, špičkové a ručně modifikované boty Strolz jsou vyrobené přesně na míru konkrétnímu zákazníkovi, takže už nemohou být pohodlnější a zároveň ohleduplnější k vašim nohám. Každá noha je totiž naprostý unikát, a pokud má být v přirozeném postavení i při vysoké zátěži, která na lyžích je, tak potřebuje botu vyrobenou přímo na ni – všechna ostatní řešení jsou pouhými ústupky. Technologie, jako je Atomic MemoryFit, Nordica Cork Fit nebo třeba Tecnica C. A. S., mají společného jmenovatele, snaží se z konvenční lyžařské boty udělat tu, která vám padne co nejlépe, jako by byla vyrobena přímo pro vás, což ovšem není. Všechny vyjmenované technologie mají stejnou a tutéž nevýhodu, a tou je právě snaha přetvarovat univerzál v jedinečný unikát. Bota je vyrobena dávno předtím, než si ji najde konkrétní zákazník, což s sebou přináší řadu omezení, z nichž je nejdůležitější kompromisnost, zejména vnitřních tvarů. Tyto technologie dokáží pouze vzdáleně napodobovat to, co renomovaný malovýrobce rakouský Strolz dělá již dlouhé desítky let. Pro takto zaměřenou výrobu jsou výrobcovy znalosti ortopedie neméně důležité jako prvotřídní materiály, ze kterých se bota samotná bude vyrábět.

Základem boty, jež vám sedne doslova jako ulitá, je plastový „polotovar“, který dorazí z malovýroby přímo z Rakouska. Polotovar boty je to proto, že bez následného pečlivého postupu by bota nebyla vůbec použitelná. Tím se také zásadně liší od konkurenčních výrobků. Konkrétnímu postupu výroby boty padnoucí jen právě vám se budeme věnovat níže. Proto, aby bota nebyla unikátní „pouze“ na míru vytvořeným vnitřkem, ale i vnějškem, je tu modifikační program, v němž si může zákazník barevně vyladit svou botu přesně podle svých požadavků. Je možné kombinovat různé barvy a typy skeletů, komínů, lanek i koncovek přezek, což v součtu dává desítky různých barevných kombinací. Díky tomu je téměř vyloučené, že potkáte lyžaře, lyžařku se stejným typem a designem bot.

POSTUP VÝROBY

(doporučujeme dvě návštěvy autorizovaného prodejce)

První návštěva:

P odometrická analýza nohy (kontrola nohy, otisk chodidel a měření požadovaných parametrů). V ýběr správné velikosti, modelu tvrdosti (flexe 80–150) lyžařské boty, tvarovatelné vnitřní botičky a výběr délky přezek. Bez účasti zákazníka: K ontrola tvaru skeletu s naměřenými údaji o noze zákazníka. Případná úprava skeletu dle požadavků, které se provádí za tepla do úplného vychladnutí. V případě nutnosti výměna délky přezek a jejich barevné doladění. Autorizovaným prodejcem pro ČR je HARFASPORT Nastavení požadované tvrdosti (flexe).

www.strolzcz.cz

HLAVNÍ RYSY

V ÝROBA BOTY PŘÍMO NA MÍRU VAŠIM NOHÁM – PADNE KAŽDÉMU ŠEST ZÁKLADNÍCH MODELŮ V RŮZNÝCH BAREVNÝCH KOMBINACÍCH MOŽNOST BAREVNĚ VYLADIT BOTU TAK, ŽE TAKOVOU MÍT NA SVAHU NIKDO JINÝ NEBUDE ZKUŠENOSTI S VÝROBOU TÉMĚŘ 100 LET – VČETNĚ PROFI ZÁVODNÍHO NASAZENÍ BOTY, SE KTERÝMI PODÁTE 100% VÝKON, A TO ZA KOMFORTU, O NĚMŽ SE VÁM ANI NESNILO UDĚLÁTE MAXIMUM PRO ZDRAVÝ POHYB NOHOU PŘI LYŽOVÁNÍ

Druhá návštěva:

T varování lyžařské vložky dle individuálních potřeb lyžaře/ky. U sazení vytvarované vložky do vnitřní botičky, nazutí botičky a skeletu, kontrola nutnosti nastavení cantingu, opětovné vyzutí. P říprava nohy na tvarování (pěnění) vnitřní botičky ošetřením problémových míst na noze (zabraňuje vzniku případných otlaků a zajistí dobré prokrvení celé nohy až do prstů). N astavení skeletu lyžařské boty pro dobré vypěnění vnitřní botičky. S rovnání lyžařského postoje na speciálním podstavci. V ypěnění vnitřní botičky. V yzutí lyžařské boty, finální úprava vnitřní botičky. F inální kontrola výsledného provedení obuvi.

www.harfasport.cz

#DolomitiSuperSki

V SRDCI DOLOMIT

Sny, které se stávají skutečností, mají své zvláštní kouzlo. Třeba když se ti před lyžemi rozprostírá 1 200 km perfektně upravených sjezdovek. Fantastické a přece skutečné: wellness a relaxace se v této oáze zdraví a pohody vzájemně doplňují a promění tvou dovolenou v blahodárný odpočinek pro tělo a duši. Rustikální speciality v lyžařských boudách i vybraná menu v gurmánských restauracích ti poskytnou nezapomenutelný chuťový požitek. Majestátnost a barevná nádhera horské krajiny, která patří ke světovému dědictví UNESCO, naplní tvé oči krásou. To je kouzlo Dolomit: jedinečné, ryzí a s vydatným faktorem zábavy. To si přece nechceš nechat pro sebe? #DolomitiSuperSki... postuj své fotografie a poděl se o své nejkrásnější okamžiky plné kouzla v Dolomitech.

DOLOMITISUPERSKI.com

STÖCKLI

ŠVÝCARSKÁ RUČNÍ PRÁCE A LYŽE VÍTĚZŮ

LYŽE ZNAČKY STÖCKLI SE NA TRHU OBJEVUJÍ UŽ TÉMĚŘ 80 LET. SVOJI VELMI DLOUHOU HISTORII ZAČALY PSÁT V SAMOTNÉM SRDCI ŠVÝCARSKÝCH ALP A NA ROZDÍL OD JINÝCH ZNAČEK TAM JEJICH VÝROBA TAKÉ DODNES ZŮSTÁVÁ. edle příslušnosti k Alpám vyznává Stöckli i další tradiční hodnoty, v první řadě pak důraz na vyhlášenou švýcarskou kvalitu, což potvrzují i výsledky testů lyží z celého světa. Každý rok vychází ze světoznámé továrny s pouhými 50 zaměstnanci přes 50 000 párů lyží, které jsou i přes použití nejmodernějších technologií při výrobě finišovány a kontrolovány ručně. To, že jsou lyže u Stöckli důkladně zpracovány včetně posledního neviditelného detailu, ovlivňuje právě poptávka po naprosté dokonalosti.

Mezi tradiční specifika konstrukce švýcarské značky patří zejména kvalitní skluznice s velmi nízkým koeficientem tření, odolné bočnice či použití kovových výztuh, které vedle estetické formují hodnotu zejména funkční. Všechny prototypy lyží jsou testovány poměrně rozsáhlým týmem závodníků, instruktorů lyžování, ale i běžných lyžařů, kteří se dále podílí na vývoji tak, aby ze švýcarské továrny vycházely dokonalé lyže přesně vyhovující potřebám těch kterých zákazníků-lyžařů.

LASER FIS

SPIRIT

LASER

SCALE

Stöckli vídáme ve Světovém poháru již od roku 1994 a dlouhodobě patří mezi jednu z nejúspěšnějších značek na závodním poli. V řadě lyží LASER FIS najdeme dva stěžejní závodní modely. Model LASER GS FIS je určen pro dlouhé oblouky a zajímavé je, že kromě závodních délek s poloměry 30 a 35 metrů je v nabídce i v délkách 161, 168, 173 a 178 s poloměry od 19 do 25 metrů. Mimořádně zdařilá je pak masters obřačka, která při 184 cm nabízí R 25,5 m. Druhým modelem je pak LASER SL FIS, tedy pravá nefalšovaná slalomka pro milovníky krátkých oblouků. V nabídce je i v juniorských délkách 130 až 150 cm, standardní dospělé délky jsou pak 155, 160 a 165 cm.

V řadě LASER najdeme opět obřačku a slalomku, odvozené od svých závodních sestřiček z řady LASER FIS. Model LASER GS je už velmi univerzální lyže určená pro dlouhé oblouky a v nabídce ji najdeme v délkách 165–185 cm, s poloměry 15–19,4 metrů. Příznivci krátkých a středních oblouků zase zvolí LASER SL, která je k dostání ve standardních délkách od 150 cm. Nejdelší verze měří 170 cm a se 170 cm může být velmi zajímavou alternativou pro celodenní sportovní lyžování i v delších poloměrech.

LASER SC

Posledním „Laserem“ je model SC. Mix slalomky, obřačky a lehkého allmountainu s 72 mm pod botou je tou pravou celodenní univerzálkou, které ovšem zůstávají všechny technologie a vlastnosti závodních Laserů. Oproti těm je vybaven ještě lehkým rockerem ve špičce a technologií Tail Flex Control, která usnadní výjezd z oblouku.

Kolekce lyží 2015/2016

Letošní kolekce Stöckli je opět velmi jednoduchá a přívětivě přehledná. Oproti rozsáhlým kolekcím velkých výrobců to lze považovat i za určitou konkurenční výhodu. Je rozdělena na lyže Racing FIS, Racing, Allround, Allmountain, Freeride a Freestyle a najdeme v ní kromě osvědčených a standardních tahounů v řadě Laser i několik novinek. Jednou z nich jsou zcela nové allmountainy Scale, které jsou navíc velmi zajímavě rozděleny na „konfekční“ velikosti XS, S, M a L.

Řada Spirit už patří u značky Stöckli mezi standardy, bez kterých by kolekce nebyla úplná. „Spirity“ v sobě snoubí sportovního ducha, komfort při celodenním lyžování, ale hlavně eleganci a exkluzivitu. Kromě vysoké kvality provedení a použití nejnovějších technologií je zde dbáno zejména na design. V řadě najdeme dva modely SPIRIT O2 a SPIRIT O2 MOTION, který je určen pro ženy. Oba modely dbají také na ekologii a jsou vyrobeny z lehkého bambusového dřeva a přírodního kaučuku. Jsou vybaveny Soft Rockerem a mezi jejich hlavní pozitiva patří také velmi nízká hmotnost.

Mezi zcela nové počiny švýcarské továrny patří řada SCALE, ve které najdeme hned čtyři modely pojmenované podle řecké abecedy ALPHA, BETA, GAMMA a DELTA. První dva modely patří mezi typické allmountainy, které jsou vybaveny Allmountain Rockerem a se středy 72–78 mm jsou ideálními společníky pro lyžování na sjezdovce za všech podmínek. Modely GAMMA a DELTA již disponují větším Powder Rockerem a vzhledem k šířkám 78–84 mm pod botou je lze již seriózně využít i pro občasné výlety mimo sjezdovku. Všechny modely pak vynikají velmi nízkou hmotností díky technologii Light Core, která využívá kombinaci různých druhů dřeva včetně balzy.

SALOMON ASTRA NA DÁMY SE NESMÍ ZAPOMÍNAT A VE SPORTU TO V POSLEDNÍCH LETECH PLATÍ DVOJNÁSOB. UŽ DÁVNO NEPLATÍ „NATŘI TO NARŮŽOVO A ZKRAŤ“.

ývoj výrobků určených primárně pro ženy, přizpůsobených jejich anatomii, fyziologii i požadavkům je jednou z cest, po které se vydal i Salomon. Pro letošní rok připravil zcela novou řadu lyží Astra, které jsou určeny právě pro ženy. Samotnému vývoji lyží předcházel rozsáhlý výzkum v Evropě i USA. Prvním krokem bylo definovat určité druhy zkušeností a dovedností, které ženy při lyžování mají nebo by mít chtěly. Přes 80 % respondentek se shodlo, že jim chybí

WOODCORE Dřevěné jádro zajišťuje vyváženou stabilitu a živost, jemný pocit kontaktu s podložkou a filtruje vibrace

COMFORTECH Pohltí vibrace ještě před tím, než se dostanou k noze, čímž zajišťují mimořádně komfortní jízdu CONTROL FRAME Unikátní 3D tvar se speciálními bočními výztuhami zajistí nejlepší možný záběr hrany

BASALT LAYER Čedičová vrstva má mimořádnou schopnost tlumit a absorbovat vibrace SEMI SANDWICH SIDEWALL Speciální bočnice přispívají k lepší manévrovatelnosti CARVE ROCKER Vyladěný rocker zajišťuje okamžitý nástup do řezaného oblouku a snadné a přesné ovládání

na lyžích pocit stability a důvěra v materiál. Proto se Salomon rozhodl vyvinout zcela novou dámskou řadu lyží s použitím všech současných technologií, kterými disponuje a které by měly ženám lyžování usnadnit, přesto však zachovat dostatečně sportovní charakter lyží. V nových „Astrách“ tak najdete osvědčené dřevěné jádro v kombinaci s technologií „Control Frame Technology“, 3D konstrukcí, která disponuje větším množstvím materiálu v oblasti hran zejména v přední a zadní části lyže pro lepší držení na zmrzlém povrchu a naopak v oblasti pod botou nechává materiálu méně pro snadnější a kontrolovaný průhyb lyží. Přesto je konstrukce nových „Aster“ velmi lehká a pro komfortní jízdu do ní Salomon přidává ještě velmi měkký materiál „Comfortech“ pro maximální tlumení vibrací. Nové Salomon Astra jsou dodávány v kombinaci s velmi lehkým vázáním EZY Track nebo Lithium 10 a vzhledem ke svým parametrům a zaměření jsou perfektním společníkem pro celodenní lyžování.

www.salomon.cz

BYZNYS

LEKI FENOMÉN S ČESKÝM PODPISEM

KDO BY NEZNAL ZNAČKU LEKI. BYLA TO ONA, CO POVÝŠILA LYŽAŘSKÉ HOLE NA HI-TECH PRODUKT A STRHLA ZÁJEM LYŽAŘŮ NA DO TÉ DOBY TÉMĚŘ PŘEHLÍŽENÝ SEGMENT. LYŽAŘSKÉ HOLE – A NEJEN TY – NASYTILA TECHNOLOGIÍ I DESIGNEM A V PODSTATĚ VYTVOŘILA NOVÝ FENOMÉN. I DÍKY REVOLUČNÍMU SYSTÉMU TRIGGER, KTERÝ NECHAL ZAPOMENOUT NA TRADIČNÍ POUTKA. TEXT: PETR SOCHA

radosti českého lyžaře se na úspěchu Leki podepisuje i Česko. V Tachově totiž firma koncentruje veškerou svou výrobu. Jen za posledních deset let z ní vyšlo mnoho milionů párů holí, z toho bezmála pět milionů sjezdových. Hole proudí z Tachova do celého světa včetně závodních skladů lyžařských celebrit. Moderní továrna byla vystavena na zelené louce a do provozu uvedena v roce 2000. Před tím, již od roku 1992, vyráběla společnost Novasport produkty Leki v pronajatých prostorách v nedaleké obci Částkov. Pokusili jsme se podívat trochu pod pokličku a položili své dotazy dvěma silně zainteresovaným osobnostem – majitelce firmy Waltraud Lenhartové a původnímu českému dovozci, někdejšímu majiteli spol. Sport Koncept Jiřímu Strejčkovi. Dámy mají samozřejmě přednost. Paní Lenhartová navíc není dáma ledasjaká. Po smrti manžela, Klause Lenharta, který tragicky zahynul při havárii svého letounu v dubnu 2012, převzala vedení společnosti a plynule navázala na jeho činnost – samozřejmě do té doby to byl právě on, kdo oplodňoval značku Leki nápady a plnil ji neotřelým obsahem. Rodinné zlato, ač mohlo vdovu Lenhartovou finančně zajistit a dopřát jí i její rodině pohodlný zbytek života, se tak nadále rozmnožuje právě asi tak, jak by si to přál nebožtík Klaus.

1970 DOBOVÁ REKLAMA

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

SPORT

MAJITELKA A ŘEDITELKA SPOLEČNOSTI LEKI LENHART GMBH, WALTRAUD LENHARTOVÁ

Jak a kdy to všechno začalo? Naše firma vznikla už dávno, založena byla v roce 1948, značka Leki ale vznikla samozřejmě daleko později. Firma se zaměřovala na zpracování dřeva, vyráběla tiskové desky, s kterými se dříve tiskly plakáty. Založili ji můj tchán a má tchyně, přičemž tchán byl zanícený stavitel letadel. A z jeho iniciativy se firma začala zabývat i zpracováním kovu, přesně řečeno lehkých kovů. Pořídil speciální stroje na výrobu

dutých tyčí, až se dostal k výrobě lyžařských holí. Zpočátku často vyráběl části pro jiné značky, pro výrobce vázání a lyží. Vadilo mu, když někdo vyráběl hole z levných a nefunkčních plastů. Stále přemýšlel, co by mohl udělat líp. Až vzniknul první Leki fix – což byl plastový převlek k lyžařské holi, který fixuje talířek. Vyráběly se tenkrát i další části holí pro jiné značky. Takže logicky došlo k nápadu vyrábět hole pod vlastní značkou. Protože přišel z letectví, věděl hodně o zpracování hliníku, uměl pracovat s aluminiovými trubkami, takže záhy vymyslel postup, jak vyrobit hůl dole tenčí a nahoře širší, která by splňovala všechny pevnostní požadavky. A tak to šlo dál krok po kroku. Můj muž, Klaus Lenhart, přišel do firmy v roce 1974 jako učedník, nástrojář a za deset let, v roce 1984, převzal firmu v Kirchheimu. Tenkrát měla 15 lidí. A z těchto patnácti lidí je dneska to, co vidíte. A kdy se stala značka Leki lídrem v oboru? Nastal nějaký mezník? My jsme o tom v podstatě nikdy nepřemýšleli, jestli jsme teď nějaká značka, my jsme vždycky zkoušeli a dělali jsme to nejlepší, co jsme uměli, a že jsme se stali značkou, to jsme sami poznali až daleko později, než jsme se značkou stali. Pro nás bylo vždycky nejdůležitější, abychom dělali dobrou práci, abychom dobře posloužili a vyhověli našim zákazníkům. To přemýšlení o tom, jestli a jaká jsme značka, přišlo opravdu

My jsme v podstatě nikdy nepřemýšleli, jestli jsme nějaká značka, my jsme vždycky zkoušeli a dělali to nejlepší, co jsme uměli. A že jsme se stali značkou, to jsme poznali až daleko později. poněkud později, když jsme v podstatě přišli na to, že nemůžeme dávat pozor jenom na výrobu a kvalitu našich holí, ale že se musíme taky zajímat o značku samotnou. Velmi důležitý byl vývoj v oblasti trekingu, tam byl můj muž opravdu pionýr, on vlastně položil ten základní kámen holí v turistice nebo ve vysokohorské turistice a v podstatě se přičinil i kvalitou těch holí, že jsme mohli být aktivní i v závodním sportu. Dá se říct, že v současné době Leki vyrábí nejvíc v historii? Co se týče holí pod značkou Leki, tak ano. Teď je to nejvíc. Ale ještě jsou tady další produkty, z nichž ten či onen samozřejmě občas kolísá. Ještě k přesunu do Česka. Proč právě Česko a jak dlouho to trvalo? Než se hranice otevřela, nebyl do té doby žádný kontakt na východ. Potom padla zeď a najednou se otevřel zcela nový prostor. Přišly i nějaké české firmy za námi, jestli bychom nemohli kooperovat, my jsme měli kapacity zadávat práci, tak to do sebe vše zapadlo. My jsme neměli v podstatě žádné zkušenosti s přesunem produkce do zahraničí. Nikdo z nás nevěděl, kdo a jaký ten druhý je. Můj muž byl ale odvážný. A tak přicházely další a další nabídky partnerství, až padlo rozhodnutí: Dobře, postavíme novou firmu v Česku. Musíme to všechno držet pod jednou střechou, protože jinak by to bylo organizačně náročné. A ta vznikla na zelené louce, nebo tady už něco předtím stálo? Ano – na zelené louce. Odkud se vzalo jméno Leki? Co znamená? To je velice jednoduché, Lenhart z Kirchheimu. Žádné velké tajemství. Příští generace bude Leta, Lenhart z Tachova.

1948

Gertrud a Karl Lenhartovi zakládají firmu „Karl Lenhart, Plastik + Metall“ jako podnik na soustružení dřeva.

1960

První hole ze sklovláknitého kompozitu

1962

Upevňovací objímka „LEKIFIX“ pro talířky lyžařských holí – řešení Karla Lenharta je dnes celosvětově součástí každé lyžařské hole.

1963

Vysokopevnostní hliníkové hole 7075 – dural – až do současné doby je LEKI jedinou firmou na světě, která si hole kalí sama.

1970

První hole na alpské lyžování se značkou LEKI

1973

Zahájena výrobu běžeckých holí.

1974

Karl Lenhart vyvíjí v podobě aretačního systému LEKI Classic plně funkční rozpěrný systém - hole LEKI „MAKALU“ jsou vůbec provní trekkingové hole světa.

1975

Karl Lenhart opět přichází s revoluční novinkou, která zásadně prodlužuje životnost trekkingových holí. Flexibilní hrot je světovým standardem dodnes.

1980

První „pružný" talířek s textilní páskou

1982

První trekkingové hole s tlumicím systémem Antishock

1984

Klaus Lenhart – nejmladší syn Karla Lenharta - se ujímá postu jediného jednatele společnosti LEKI.

1988

První dvoukomponentní rukojeť – ErgoSoft

1996

Rukojeť Turbo Disc jako první dovolují variabilní přestavení poutka a jeho zajištění.

1998

Naprostou senzací se stává revoluční systém Trigger, který nachází využití v holích na alpské lyžování. Souběžně se na trhu objevují také první rukavice LEKI.

2000

Slavnostní otevření nového výrobního závodu v Tachově největšího a nejmodernějšího závodu na výrobu lyžařských holí na světě.

2006

Nordic Trigger Shark pro běžecké hole

2007

Alpin Trigger S – první „bezpečnostní vázání“ pro lyžařskou hůl

2010

Leki je nejúspěšnější dodavatel holí na ZOH 2010 ve Vancouveru. 73 medailí: 30x zlato, 22x stříbro, 21x bronz.

2011

Nejúspěšnější značka SP 2010/11 v alpském lyžování. Oba velké glóby a 8 malých v 10 disciplínách.

2012

SP 2011/12: 7 křišťálových glóbů v 10 disciplínách a vítězka v kategorii žen.

2012

Klaus Lenhart tragicky umírá při pádu svého letadla. Jeho paní, Waltraud Lenhart, a původní tým zaměstnanců LEKI pokračují v jeho díle. Syn Markus Lenhart již dva roky působí v technickém a vývojovém oddělení firmy.

2013

MS v alpském lyžování: Čtyři tituly mistrů světa, pět stříbrných a šest bronzových medailí

2014

ISPO Award Winner 2014 „Carbon D“ se vyrábějí speciálním výrobním procesem tváření vyfukováním do tvaru písmene D.

2014

LEKI a Kaisa Mäkäräinen (FIN) vyhrávají celkové hodnocení Světového poháru v biatlonu 2013/14.

2014

Menší, lehčí, silnější. Nový regulační systém Speed Lock 2

2015

„Běžecké hole Race Shark Custom“ + „rukavice Nordic Race Shark" (dvě ceny ISPO Winner Awards)

2015

Nové rukojeti Trigger Shark 2.0 představeny na veletrhu ISPO Munich 2015.

100 KM OF SLOPES

TOP FAMILY

TOP SNOW

TOP ITALIAN STYLE

www.alpecimbra.it

BYZNYS

FOTO: PETR HAVELKA

SPORT

VĚČNĚ USMĚVAVÝ JIŘÍ STREJČEK OBJEVIL LEKI PRO ČESKO A ČESKO PRO LEKI

Jiří Strejček, jeden z nestorů lyžařského byznysu v Česku a první importér značky Leki byl možná právě tím, kdo přinesl Leki Čechům a možná i Čechy značce Leki. O lyžařském byznysu v porevolučním Česku by mohl vyprávět… Pokud vás neuspokojí následujících několik odpovědí, najdete na SNOW.cz rozsáhlejší rozhovor. Jirko, ty jsi začal dovážet značku Leki. Jak ses k ní vůbec dostal, kdes ji poprvé uviděl, jak ses spojil s majiteli… To je velice krátká historka. My jsme se stali, když jsme založili Sport Koncept, distributorem dneska už neexistující značky Reichle. Po tom, co jsme začali dovážet lyžařské boty Reichle, jsme si řekli, že to je tak nóblová firma a že k ní potřebujeme ještě něco. A na ISPU jsme oslovili Leki, což už tenkrát byla velmi známá značka… Vzpomínáš si na rok? Vzpomínám si přesně, 1990 a v roce 1991 přišly první hole Leki do Česka. Takže je to už skoro 25 let. A když jsme u Leki řekli, „chtěli bysme vás

sezóně 91/92, která byla ta první, prodali asi 200 párů holí, v další sezóně to bylo 300, třetí rok to bylo 400 – a to už nám u Leki říkali: „Co vy s těma holema děláte? Prodáváte je?“ My jsme říkali: „No prodáváme je a děláme, co můžeme, ale na ty český poměry přece jenom ty hole… Ony jsou sice nejlepší, ale ten rozdíl v ceně je skoro až hrůzostrašnej.“ No tak nás u Leki pochválili a řekli jen tak dál, měli dokonce víc trpělivosti než my. A pátý rok jsme prodali 2 000 párů holí, další rok to byly další, další a další, až jsme v roce tuším 2008 prodali nějakých 25 tisíc párů. Já nemám představu o tom, kolik se v Čechách prodá holí. Přiznám se, že nevím. Ale občas si na sjezdovce stoupnu u lanovky a počítám. A velice často mi vychází, že každá sedmá až osmá hůl je Leki. Což si myslím, že je úžasnej poměr. Kde myslíš, že nastal ten zlom z těch stovkových prodejů až do takových tisíců? Čím to bylo? Může za to Trigger, Světový pohár? Samozřejmě, že za to mohou inovace, protože to jsou věci, který jsou zajímavý, který k něčemu jsou a který nikdo jinej nemá, protože jsou patentovaný. A za druhé za to může celosvětově výkonný marketing Leki, tzn. Světový pohár. A jak všichni víme, český národ je národ závodníků, proto jsme měli na začátku trošičku větší problémy s trekovými holemi a s holemi pro nordic walking, protože to nejsou hole na závody. A ta síla Leki například právě ve Světovém poháru je naštěstí tak ohromná a to český konzument bere. Protože to, co mají ti nejlepší, je nejlepší, tak proč bych to nemohl mít já. Byl jsi taky u začátku přechodu výroby do Česka? To bylo hrozně zajímavý. Klaus Lenhart (tehdejší majitel společnosti – pozn. red.) byl taky letecký akrobat. Tuším v roce 92 se začala stavět fabrika a já jsem byl jeden z prvních lidí, který tady byl, protože přeci jenom je to odjinud dál než z Prahy, a když mě prováděl těmi halami, které jsou

1970

1974

1970

1973

Samozřejmě, že za úspěch mohou zejména inovace, protože ty dělají věci zajímavými, dávají jim nové funkce a obvykle jimi nikdo jiný nedisponuje. HOLE JAK ŠEL ČAS

prodávat“, tak oni byli velice opatrní a říkali „no víte, ale to Česko, jak to bude, co z toho bude“… Tak jsme jim řekli, že prodáváme Reichle, a oni že s Reichle velice rádi spolupracují. A už to bylo. V podstatě to bylo velice rychlý. Jak se ta značka chovala na českém trhu v 90. letech? Přece jen to nebylo levné, kupní síla byla nízká… Jestli si dobře vzpomínám, tak jsme v zimní

ohromné, tak v jednom rohu stála jakási mašina, někde v dáli další mašina a já mu říkal: „Pane Lenharte, to je všechno tak ohromný, vy tady budete parkovat ty svoje letadla?“ A on říkal: „Ne, my budeme za 15 let vyrábět milión párů holí.“ Dneska je to víc než 15 let a taky se vyrábí víc než milión párů holí. To je to, co se o něm říkalo a říká, on byl ten člověk, který viděl opravdu hodně daleko za obzor.

Dlouhý osobní rozhovor s Jiřím Strejčkem najdete zde:

snow.cz/clanky/3614

PŘIPRAVTE SE NA VÝLETY! Přijďte si vyzkoušet outdoorové oblečení a vybavení do našich prodejen.

Kompletní nabídku sportovního oblečení a vybavení najdete na www.intersport.cz.

UNIVERZITA

PROFIINDEX

Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

LYŽE NECHTE

U HOSPODY! TEDY ALESPOŇ NA CHVÍLI, PROTOŽE PRO DNEŠNÍ TIPY, KTERÉ JSOU STĚŽEJNÍ PRO VŠECHNA DALŠÍ TÉMATA, JIMIŽ SE BUDEME LETOS ZABÝVAT, JE PROSTĚ NEBUDETE POTŘEBOVAT.

nes vám budou zkrátka stačit jen dobře ochozené lyžáky, které výborně kloužou (většinou na zledovatělém parkovišti, a když zrovna nechcete), a hůlky. A pokud jste dobře vybalancovaní, nebudete potřebovat ani ty. Lyžování v sobě ukrývá mnoho kouzelných detailních pohybů, které se pak často ukážou jako stěžejní. Za jeden z nich považuji pohyb chodidly, se kterými souvisí aktivita kotníků, pocity zatížení a odlehčení na palcové a malíkové hraně nebo jednoduché kroužení dolními končetinami, jež zavlékají imaginární branky kdesi daleko vedle nás, vrací se zpět pod náš trup, a tvoří tak oblouky. Vše právě popsané je velmi pocitovou záležitostí, možná i těžko předatelnou a drilovatelnou, přesto na relativně jemnou motoriku

ONDŘEJ NOVÁK

V pořadí pátý ročník seriálu Skiwithme jsem opět zaměřil na cvičení, a protože jste jako čtenáři stále více zkušení, pustíme se občas i do trochu neznámých vod a experimentů. Každý článek bude letos zase doprovázet výukové video, a pokud budete potřebovat odborný dohled, rád vás uvítám na kopci. Volné termíny, stejně jako všechny starší články, najdete na webu www.skiwithme.cz.

www.skiwithme.cz FOTO: TOMÁŠ ROBA – SNOW

SPORT

SPONZOR RUBRIKY

dolních končetin kladu při výuce důraz. Tyto pohyby totiž nesouvisí pouze se samotnou tvorbou oblouku, ale i se zatížením lyží a následnou tvorbou tlaku na nich.

Bez lyží

Zkuste lyžovat bez lyží. Najděte si prudší svah s tvrdým povrchem, kde se nebudete bořit, ale dobře klouzat, a zkuste kratší i delší oblouky. Soustřeďte se zejména na pohyb obou chodidel, kterými překlápíte boty na jejich „hrany“. Samotné boty postrádají vykrojení a nezatáčí. Nezbývá než vyvinout tuto aktivitu sám. Aby boty zatočily, zkuste otáčet oběma chodidly tam, kam chcete jet. Postupně se snažte o co nejkulatější trajektorii a soustřeďte se na to, že se pod vaším klidným trupem budou nezávisle otáčet jen dolní končetiny. Ty se otáčí téměř kolem středu vašeho chodidla. Tedy ne pouze paty ven z oblouku, ale zároveň i špičky dovnitř. Pokud se otáčíte celí od hlavy až k patě, nebude to později na lyžích fungovat. Bez lyží lze výborně trénovat i překlápění chodidel ze strany na stranu. Tato aktivita vychází i z kotníku, který není v botě zas tak nepohyblivý, jak se často nesprávně traduje, ale umožňuje kromě pokrčení a natažení i mírné (zhruba 3 až 5 stupňů) boční pohyby, tzv. supinaci a pronaci. Soustřeďte se při překlápění na to, aby více zatížené bylo vždy chodidlo jedoucí po palcové hraně. Naopak si můžete

při jízdě představit, že vás u slavnostní večeře svědí malíček na noze, a protože se nemůžete jen tak sehnout pod stůl a podrbat, snažíte se malíček po nenápadném vyzutí boty třít o koberec. Podobný pohyb byste měli udělat s vnitřním chodidlem, které je v oblouku na

STOPY PO JÍZDĚ BEZ LYŽÍ

i boky, tedy celé dolní končetiny budou velmi efektivně sledovat dráhu lyží, které se odmění zavřenými oblouky po hraně, a zároveň začnou odjíždět dále od vašeho těla. A tento pocit na závěr je právě tím „nepopsatelným“, o čem jsem mluvil na začátku. Zkuste zkrátka trochu experimentovat. Když rozhýbete svá chodidla a jízda po hraně začne být o mnoho snazší, zkuste lyže urychlit a zakulatit poloměr oblouku právě otáčivým pohybem celých dolních končetin, jako kdybyste jeli pomalu a chtěli lyžemi jen otáčet a smýkat. Při experimentech ale nezapomeňte, že musíte být dostatečně zpevněni malíkové hraně. Kromě aktivní práce s oběma nohama tak dojde i ke správnému rozložení hmotnosti na lyžích. Pocitově důležité jsou pak zvýšený tlak na velkém metatarsu za palcem vnější nohy v oblouku a „svědění“ na malíčku vnitřní.

S lyžemi

Až pojedete na lanovce, vyzkoušejte si, jak dokážete ve vzduchu otáčet oběma lyžemi a jaké pohyby k tomu potřebujete. Rozjeďte se pomalu dolů a začněte zkoušet stejné věci, které jste dělali předtím bez lyží. Zkuste nejdříve pomalé smýkané oblouky a namísto odsouvání patek, nebo dokonce jen patky spodní lyže, na které jste byli zvyklí, zkuste otáčet obě nohy do směru jízdy. Zaměřte se zejména na „podrbání“ malíčku vnitřní nohy a otáčení vnitřní lyže kolem něj. Pomůže vám to hned v několika věcech. Vnitřní lyži budete mít pod kontrolou, naučíte se ji vnímat a pracovat s ní a navíc vás přestane předbíhat. Na vnější nohu téměř zapomenete, ta začne sledovat tu vnitřní, a aniž byste se o to nějak snažili, bude více zatížená a vy o ni budete více opřeni. Z pomalé rychlosti přejděte do větší, přestaňte smýkat a zkuste oblouky po hraně. Opět se soustřeďte na palcovou a malíkovou hranu svých chodidel, a až budete mít dostatek rychlosti a rytmus v kratších obloucích, zkuste s chodidly kromě jejich naklápění i kroužit. Za chodidly budou následovat kolena v horní polovině těla, abyste se dokázali na konci oblouku ubránit silám, které „točení nohama“ při rychlejší jízdě vyvolá, a neskončili tak na vnitřní.

Japonec na konec

Právě klouzání na chodidlech, otáčení a jejich překlápění vede ke kvalitnímu ovládání lyží a stabilnímu postoji. Lyžování není zdaleka o sledování skutečnosti, která lyže je zrovna více zatížená a kdy a jak je třeba hmotnost přenést, ale o pohybu obou dolních končetin do směru, kam chci jet.

snow.cz/video/3437

FOTO: TOMÁŠ ROBA – SNOW

UNIVERZITA

PROFIINDEX

ZLEPŠUJME SE!

NEBOJTE SE

UVOLNIT! V MINULÉ SEZÓNĚ JSME SE NA TOMTO MÍSTĚ VĚNOVALI SPRÁVNÉ TECHNICE LYŽOVÁNÍ A MÝTŮM, KTERÉ JI PROVÁZEJÍ. LETOS SE VÍCE ZAMĚŘÍME NA VAŠE VLASTNÍ LYŽOVÁNÍ A PROBEREME ČASTÉ CHYBY, KTERÉ SE NA SJEZDOVKÁCH VÍDAJÍ. OD LOŇSKA VÍME, ŽE LYŽOVÁNÍ ZAČÍNÁ OD HLAVY, A TAK SE V PRVNÍM DÍLE LETOŠNÍHO SERIÁLU ZAMĚŘÍME NA TO, JAK STRACH OVLIVŇUJE NAŠI SCHOPNOST SPRÁVNĚ OVLÁDAT LYŽE. PODÍVÁME SE SPOLU NA DVĚ NEJČASTĚJŠÍ CHYBY, KTERÉ JSOU ZPŮSOBENY TÍM, ŽE SE BOJÍME.

na mírné sjezdovce, zatímco pokročilí si nejsou jistí, jestli se dokážou správně vyhýbat skalám Strach v hlavě, tenze ve svalech a stromům ve volném terénu. Náš mozek se a nevyvážený postoj v těchto situacích snaží vykládat realitu pomocí yžování je radost. I přesto se však každý minulé zkušenosti a aplikuje vzory, které mají z nás ocitl v situaci, ve které se necítil původ mimo lyžování. dobře a ve které mu strach zabránil udělat další Když jdeme po sjezdovce dolů pěšky bez krok na cestě za zlepšením. Tyto situace mají lyží, našlapujeme na paty a jdeme stále stejně často stejný původ. Jednoduše řečeno, vzpřímeně, ať už je sjezdovka mírná, či strmá. nechceme se zranit. Máme prostě strach. Využíváme tření boty vůči sněhu a každým Strach pramení z nedůvěry v lyžařskou techkrokem bráníme přepadnutí těla směrem dolů niku. Máme pocit, že nejsme dostatečně dobří, z kopce. To, co nám při chůzi přijde samozřejmé, abychom zvládli jízdu v daném terénu. Začáse však s lyžemi na nohou změní, jelikož vše pod tečníci se bojí, že nezvládnou zatáčet a brzdit našimi chodidly najednou klouže. A právě tuto nepřirozenost je těžké překonat a náš mozek nám neustále radí dělat chybné pohyby. Stojíme-li napříč kopcem, nemáme problém stát na lyžích dobře, protože sjezdovka je vůči našim chodidlům vlastně rovná. Potom se nám ale při pohledu dolů z kopce zatají dech a spolu s ním ztuhne i celé tělo. Dáme se do jízdy. Lyže se stáčejí dolů, ale jako kdyby už jely bez nás. Tělo je ve svalové tenzi, ZAPAMATUJTE SI, JAK SE V ZÁKLONU CÍTÍTE, PROTOŽE dostatečně nereaPŘESNĚ TÉTO POLOZE SE SNAŽÍME V LYŽOVÁNÍ PŘEDEJÍT. guje na sklon svahu TEXT: JANA NOHEJLOVÁ

FOTO: JIŘÍ NOHEJL

SPORT

a dostáváme se do záklonu. Špičky lyží jsou bezvládné a je opravdu těžké v takovém postoji dobře ovládat lyže a zatočit. Přemohl nás náš vlastní, hluboko zakořeněný, instinkt z chůze, že na patách se nám bude kopec zvládat lépe.

Jak na to?

Pokud máte za cíl překonat strach a dostat se na náročnější svahy, najděte si čas naučit se nové dovednosti tam, kde se cítíte bezpečně a umíte se uvolnit. Všímejte si, jak na lyžích stojíte. Vaše chodidla fungují jako senzory. A nyní se z uvolněné, příjemné pozice zkuste dostat do záklonu tím, že obě chodidla současně předsunete. Už nestojíte na celém chodidle, lýtky se opíráte o lyžáky a pouze patky lyží brání tomu, že hned neupadnete. Zapamatujte si, jak se v této poloze cítíte, protože přesně této poloze se snažíme v lyžování předejít. Nyní se vraťte do původního centrálního postoje a soustřeďte se na to, jaké svaly jste zapojili a jaké klouby se musely pohnout, když jste se ze záklonu dostali zpět na střed. Určitě byste měli použít břišní svaly a pohyby v kotníku. Zkuste si něco podobného i během jízdy. Experimentujte s rovnováhou a zapomeňte na představu, že jen ta jedna pozice na lyžích je tou správnou. Důležité je také pracovat s tím, jak váš mozek vnímá rychlost a sklon svahu. Rozjeďte se rovně na mírném svahu, kde umíte bezpečně zabrzdit, a vyzkoušejte si pocit rychlejší jízdy. Nervozitou jste zatnuli všechny svaly? Vzpomeňte si na to, jak křečovitě jste drželi tužku, když jste se učili psát. Brněla vás celá ruka a slova byla hrubě vryta do papíru. Postupně jste se ji ale naučili držet tak, že ruka je uvolněnější a psaní je snadnější. Snažte se při lyžování být spíše v harmonii s kopcem než v neustálém boji. Zkuste si při pohledu z kopce naplánovat, kudy pojedete, a představte si, co v určitých fázích oblouku bude vaše tělo dělat. Můžete si připravit větu či slova, která si pro sebe budete v průběhu jízdy opakovat tak, aby vaše soustředění padlo na správné pohyby a nezatoulalo se do říše instinktů známých z chůze, která je pro lidské tělo přirozená. Váš vnitřní hlas pak bude při jízdě jistě dobrým rádcem. Ten pocit, když potom strach překonáte a sjedete novou, prudší sjezdovku a posunete své limity, je k nezaplacení. Lektorka a členka demoteamu APUL s dlouholetými zkušenostmi s výukou lyžování a vzděláváním instruktorů v ČR, Rakousku, Japonsku a na Novém Zélandu; mistryně Tyrolska v synchronním lyžování; lektorka projektu Proskiclinics.com.

TOMÁŠ MICAL JANA NOHEJLOVÁ

í c u o n r á Nest

lyže a

lyžáky

Kupte dětský lyžařský set ELAN RACE PRO SPORT + EL4.5 nebo dětskou lyžařskou obuv ALPINA J2/J4 SPORTISIMO za výhodnou cenu a využijte do dvou let možnosti výměny setu nebo obuvi za zvýhodněnou cenu 999,- Kč. Dbáme na bezpečnost Vašich dětí, proto Vám lyžařský set vyměníme včetně nového vázání. Více informací získáte na www.sportisimo.cz GARANCE VÝMĚNY

CENA ZA VÝMĚNU

999,-

VÝMĚNA VČETNĚ NOVÉHO VÁZÁNÍ!

LYŽAŘSKÉ SETY

velikost: 100, 110, 120 3 199,- Kč velikost: 130 3 399,- Kč

Lze měnit také za menší velikost!

LYŽAŘSKÁ OBUV ALPINA J2/J4 SPORTISIMO velikost: 18, 19, 20, 21, 22 1 799,- Kč velikost: 23, 24, 25 2 399,- Kč

Nabídka platí jen do vyprodání zásob.

ELAN RACE PRO SPORT + EL 4.5 velikost: 80, 90 2 899,- Kč

FAMILY

LYŽUJEME S KOSMONAUTEM BEZ STRESU A S RADOSTÍ TENTO ČLÁNEK JE ZAMĚŘEN, JAKO SPOUSTA JINÝCH, NA PROBLÉMY V KOMUNIKACI. JE TO MOC OBECNÉ? TAK TEDY NA PŘEHNANÁ A CHYBNÁ OČEKÁVÁNÍ RODIČŮ, KTEŘÍ LYŽUJÍ S VLASTNÍMI DĚTI. NA NENAPLNĚNÁ OČEKÁVÁNÍ A CHYBNĚ POCHOPENÉ SIGNÁLY DĚTÍ, KTERÉ LYŽUJÍ S VLASTNÍMI RODIČI. TEXT: SIMONA SKOČDOPOLOVÁ

lastně to není jen o rodičích a dětech, ale o všech, kteří se pokoušejí promítnout své představy o dokonalém lyžařském stylu do malých kosmonautů s velkou helmou v obrovských botách. Jako lyžařka, instruktorka lyžování, zkrátka někdo, kdo se každou zimu pohybuje dennodenně na kopci, jsem byla svědkem mnoha malých i větších lyžařských příběhů, někdy dokonce malých dramat, zakončených pláčem kosmonautů a nervovým kolapsem těch druhých. Možná jste to slyšeli také: „Dej nohy k sobě, dělej obloučky, brzdi, kam to jedeš, nezakláněj se…“ Jak to tedy je s těmi očekáváními a realitou? Nejen lyžování, ale jakýkoliv pohyb na sněhu a v přírodě vůbec by měl především přinášet radost a zábavu, naplňovat nás a tak nějak povznášet. Naše děti to cítí přirozeně, ale my dospělí jsme lapeni v zajetí různých zavádějících představ. Přitom stačí jen se trochu zamyslet a nahlédnout na věc z kosmonautí perspektivy. Zde je pár příkladů.

FOTO: ARCHIV SIMONY SKOČDOPOLOVÉ

SPORT

RODIČE, DĚTI A HORY ANEB JAK TO VIDÍ DĚTSKÉ INSTRUKTORKY

Záklon, kakáč styl, posed na hrnci

Jasná situace jak z hororu. Kosmonaut pevně zaklesnutý v zadní části lyžařských bot s roztomile vystrčeným pozadím, za ním jedoucí ten

Dělej obloučky!

Toto je můj osobní favorit, láska na celý život, úchylka. Prostě se nemůžu nabažit toho pohledu. Vidíte to také? Dvojice sviští rovně dolů z kopce, vpředu blažený kosmonaut následován tím druhým, vyřízeným a řvoucím: „Dělej obloučky, zatáčej!“ Střih. Děti do sedmi let jsou sice schopny uvažovat v symbolických pojmech, tzn. dělat věci „jako“, ale schopnost abstraktního myšlení, metodického postupu apod. si osvojí až po cca 12. roce věku. Vytvářet na sjezdovce imaginární tvary, a to jakékoliv, prostě není pro děti přirozené. Pro nás to znamená, že můžeme jet, jako když se vlní had, objíždět reálné kuželky, ostatní lyžaře, smrčky v lese, případně nosorožce, ale pouze, a to opakuji, když jsou reálné. Protože jinak prostě frčíme, co to dá. A je tu zase, to kouzlo kosmonautí perspektivy. Nechceme-li to opět nechat pověstnému koňovi, nezbývá nám, než si zase hrát, třeba s lanem. Vyznačíme jím ve sněhu dráhu jako pro vlak – jistě, úplně náhodou je to oblouček. Nemáme-li lano, prostě jen kreslíme čáru hůlkou a závodíme o titul nejlepšího mazače. Nebo se obrníme a jedeme do lesa, stačí pár stromů a třeba nějaká jiná překážka, to se to zatáčí, aniž by jeden věděl jak. Slalomům z čehokoliv se meze nekladou.

Brzdi! Stůj! Zastav!

Tak tady vstupuji na tenký led, nicméně bruslím dobře, bruslím rád, tak si to pojďme probrat.

FOTO: ARCHIV SIMONY SKOČDOPOLOVÉ

druhý s nervy na pokraji války světů iniciativně volá: „Jdi do kolen, sedíš v tom...“ Střih. Děti mají lépe vyvinuté sedací svaly na zadní straně dolních končetin, oproti těm na straně přední, tento fakt reflektují i výrobci dětské lyžařské obuvi, a proto většina dětských lyžáků postrádá tzv. náklek. Plus navrch přebujelá touha nás dospělých poskytnout dětským prstíkům v botě prostor zvíci černé díry, která vcucne nebohou nožku vpřed, lýtko se spolehlivě opře o zadní část komínu a luxusní záklon je na světě. Když k tomu připočteme ještě přirozenou vlastnost dětí nic neřešit, v tomto případě navíc umocněnou pocitem „hlavně, že to fičí“, je hotovo, vymalováno. Takže to bychom měli tu jinou perspektivu. Teď co s tím. Nejprve vhodnou lyžařskou obuv a následně rozhodnutí, zda to dále nechat koňovi, nebo se pokusit o nápravnou akci. Není-li kůň k dispozici, sáhneme každopádně po hravé a úkolové metodě. To znamená, že dítě netuší, že nám o něco jde, a myslí si, že si jen tak hrajeme. Oproti tomu my víme přesně, o co nám jde, a hrát si můžeme také. Pro začátek třeba vezmeme míč, volant, cokoliv do natažených rukou a frčíme, jako auto, cyklista, raketoplán, … Nebo vezmeme nafukovací balónky minimálně nafouknuté, vložíme dopředu do lyžáků a pérujeme a frčíme a pérujeme.

Problém kontroly rychlosti má totiž dvě roviny, zastupitelné otázkami jak a proč? V prvním případě by kosmonaut rád zbrzdil let, ale průvodní informace mu byly podány v jiném galaktickém nářečí, jestli tedy byly podány vůbec. V druhém případě má let pevně pod kontrolou a nevidí jediný důvod, proč by měl reagovat na iritující povely ke snížení rychlosti. Střih. Teprve po sedmém roce věku si děti uvědomují příčinnost a reálně rozlišují míru a množství. Až po 12. roce si osvojí schopnost prognostického myšlení. To znamená, že děti mají myšlení nezatížené tím, „co by se mohlo stát“, předškolní děti nemají odhad rychlosti a nechápou souvislosti mezi ní a vnitřními a vnějšími podmínkami. On je to vlastně takový legrační příběh. Na začátku dítě prostě neví, že brzdění je nutné, po pár nárazech na to přijde, ale pak zase neví, jak to udělat, a když se to nakonec naučí, tak už mu to zase tak zábavné nepřijde a odmítá získanou dovednost používat až po krajní mez, plůtek nebo frontu u vleku. Opět jsme tedy probrali perspektivu a na řadě je kůň, vlastně absence koně. Brzdit se děti musí naučit pozorováním a vlastním prožitkem. A zase tady máme hru. Učíme-li přes pluh, můžeme si pohrát s otáčením nohou – lyží, odstrkováním předmětů patkami. Můžeme jezdit s dětmi pozpátku a hrát si na loutkáře – odsouváme lyže až po zastavení. Můžeme mazat obrázky nakreslené do sněhu. Brzdit u figurek v dětské lyžařské školce. Později, když nastává problém s kontrolou rychlosti, můžeme závodit, kdo pojede nejpomaleji, kdo zastaví nejrychleji. Předtím, než se rozjedeme, určíme si konec trati, tzn. kde se brzdí a zastavuje. Hrajeme si na policejní auto, před koho předjede, musí zastavit. A podobně.

k sobě. To je prostě celá dospělácká tragédie, nikdy nám nestačí, co máme. Když máme pizzu, chceme špagety. Kosmonaut aby se v tom vyznal. Střih snad už není třeba, neb příčiny pojmenované v předchozích odstavcích nám dostatečně osvětlují, proč pro děti není důležitý ani podstatný a v předškolním věku ani postřehnutelný tvar, který svírají lyže. Zkrátka je fuk, jaký máme model raketoplánu, hlavně že to fičí a dokážeme to ovládat. Potud opět jiná perspektiva a hoďte sem koně, nebo vlastně ne. Oblouk v paralelním postavení lyží je proces, ne jen pozice. Dítě musí mít dostatečně osvojené základní technické dovednosti jako rovnováha, vedení lyží, točení, distribuci tlaku, aby k němu mohlo pohodlně přistoupit. Necháme-li děti jen tak jezdit, postupně se stejně k paralelní jízdě „vylyžují“, ale samozřejmě nám nic nebrání si trochu pohrát. Třeba můžeme nakreslit hůlkou čáru ve sněhu a mazat ji střídavým posouváním lyží dopředu a dozadu nebo můžeme pomocí pomůcek vyznačit zúžení trati, jezdit oblouky zavřené ke svahu. Můžeme tahat za nohavici a odlehčovat vnitřní lyži. To všechno můžeme, ale hlavně nesmíme se stresovat, když to nejde hned.

Kam to jedeš! Nejezdi tam! Neskákej!

Nejoblíbenější nakonec. A vezmu rovnou tu perspektivu. Sjezdovka je nudná, rovná uhlazená trať, nikde nic, z čeho by koukala zábava. Děti milují skokánky, lyžařské cesty, zkratky lesem, jízdu pozadu, boule, vlny. Proč to tak je? Protože děti jsou prostě děti a kosmonauti jsou prostě kosmonauti, tak jim to přejme a dopřejme.

Dej ty nohy k sobě!

Gordický uzel učitelů lyžování. Sotva co naučí děti jezdit bezpečně v pluhu tak, že si mohou konečně odpočinout při brázdění areálem, jsou vyrušeni nervózním rodičem poklepávajícím nožkou (v tomto případě lyžákem) a významně se dotazujícím, kdy že to bude dávat nožičky

Lyžuje, učí a hraje si ráda a pořád. Instruktorka lyžování a sportů v přírodě, vedoucí dětského vzdělávání APUL, majitelka lyžařské školy.

TOMÁŠ SIMONAMICAL SKOČDOPOLOVÁ

lyžařská škola SCHLERN S P O R T

SCILIAR A C A D E M Y

Tel. +39 0471 704 279

www.skischule-schlern3000.com

Seiser Alm / Alpe di Siusi Südtirol · Dolomites · Italy

NEWS

Asociace profesionálních učitelů lyžování a lyžařských škol (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

Milé kolegyně a kolegové, milí příznivci lyžování. APUL – Asociace profesionálních učitelů lyžování a lyžařských škol, z.s. vstupuje již do své 22. sezóny. Z hlediska hlavních úkolů nás čeká zejména potvrzení vysoké kvality našich vzdělávacích kurzů, počínaje základními kurzy C a konče slalomovými testy uzavírajícími kompletní vzdělání. Základní kurzy C jsou důležité zejména pro naše členské lyžařské školy, které po dvou sněhově špatných začátcích sezóny čelí poklesu počtu svých stálých učitelů. Proto se na kurzy C soustředíme nejen po stránce odborné, ale i propagační, abychom podpořili zájem učitelů o vzdělání a následnou práci v lyžařských školách. Nejvyšší úrovně vzdělání jsou potom využitelné zejména pro ty členy APUL, kteří se práci instruktorů věnují dlouhodobě a uvažují o případném angažmá i za hranicemi ČR. V tomto ohledu je pozitivní zprávou to, že kromě standardních návazností na licence ISIA (International Ski Instructors Association) se vzdělání APUL prosazuje i na paralelně fungující evropské platformě MoU (profesní karta učitele lyžování v rámci EU). Ke splnění základního cíle – tedy kvalitního vzdělávání – aktivně pracujeme v rámci jednot-

PARTNEŘI APUL:

livých lektorských sborů APUL a v příslušných metodických komisích. O výsledcích jejich práce v rámci jednotlivých disciplín a o chystaných projektech, metodických materiálech, apod. se dočtete dále v tomto vydání APUL News. Největší akcí, které se zástupci APUL v nadcházející sezóně zúčastní, je Kongres Interski, který proběhne 5.–12. 9. 2015 v Argentině. Protože zejména z odborného hlediska bude kongres velmi zajímavý, budeme vám na stránkách APUL News v této sezóně postupně představovat to nejzajímavější, co si z kongresu přivezeme. Již delší dobu platí, že v rámci komerční výuky lyžování v ČR je APUL největším subjektem na trhu. Celkem 37 členských lyžařských škol a přes 600 vyškolených osob ročně dává tušit, že se jedná o velkou organizaci. Nicméně si uvědomujeme, že je stále co vylepšovat a že vzhledem k nastavení české legislativy existuje momentálně na trhu dalších 46 (!) vzdělávacích akreditovaných zařízení, která se zabývají školením instruktorů lyžování. Úspěšnost žadatelů o vydání akreditace je přitom zhruba 95 %, takže stát se vzdělávací organizací není nic těžkého. Důležitější je ale úroveň školení udržet a nabízet licence, které budou použitelné, kompatibilní, a to nejen v rámci ČR. Proto musíme stále upozorňovat na to, že vzdělání u APUL je dobrou volbou a že rozhodně nejdeme a ani nechceme jít cestou vyrábění „licencí do šuplíku“. Přeji pohodovou zimu! Libor Knot, prezident APUL

POJĎTE PRACOVAT NA HORY

INSTRUKTORSKÉ KURZY

JEDINÉ V ČR S MEZINÁRODNÍ NÁVAZNOSTÍ! PŘÍHLÁŠKY ON-LINE NA www.apul.cz

LYŽOVÁNÍ STÁT SE LEKTOREM APUL ZNAMENÁ PROJÍT DLOUHÝM PROCESEM 450 HODIN VZDĚLÁVÁNÍ, NA JEHOŽ KONCI JE NOVĚ NADSTAVBOVÁ LEKTORSKÁ LICENCE L. APUL V SOUČASNOSTI EVIDUJE 53 LEKTORŮ S LICENCÍ L. DLOUHODOBÝM CÍLEM JE OTEVŘENÁ SKUPINA LEKTORŮ, KDY SE KDOKOLI MŮŽE ZAPOJIT DO PRÁCE A AKTIVIT LEKTORSKÉHO SBORU.

a ledovci v Söldenu proběhl v dubnu konkurz do lektorského sboru. Konkurz probíhá vždy jednou za 2 roky a určí žebříček lektorů, kteří lektorují na kurzech APUL. Konkurz byl poprvé dvoudenní a v zahraničí a jeho cílem bylo nejen vlastní testování ze tří hlavních oblastí – lyžování, výuka a analýza pohybu, ale i vzájemné vzdělávání a společné lyžování. Z dílny metodické komise, což je pracovní skupina v rámci lektorského sboru, vyjde před zimní sezónou slovník lyžařských, snowboardových a telemarkových pojmů a lyžařská metodika pro základní kurzy C s přesahem ke kurzům B, na kterou naváže v další sezóně zpracování celé metodické knihy zahrnující kompletní škálu vzdělávacích kurzů APUL. Tým 7 lektorů se v září zúčastnil kongresu Interski v Argentině. Toto setkání profesionálů z celého světa, které se koná jednou za 4 roky, slouží po odborné stránce jako pramen informací, podnětů a směrů, které chceme přetavit do vzdělávacího systému APUL. To je i důvodem, proč vydáváme metodickou knihu ve 2 sezónách. Český demotým, složený z lektorů APUL, na kongresu pojede několik lyžařských jízd, komentovanou jízdu a ukázku techniky lyžování. Tomáš Mical, Jiří Nohejl a Michael Turek budou prezentovat připravené „small lectures a workshopy“. Informace z Interski budou nosným obsahovým tématem dalších APUL News a prezentace, články a videa najdete také postupně na www.apul.cz a www.apulgoestointerski.cz Za lektorský sbor přeji vydařenou zimu plnou slunce a prašanu! Jiří Matějů Vedoucí lektorského sboru lyžování APUL

FOTO: APUL

LEKTORSKÝ TÝM APUL NA LEDOVCI V SÖLDENU PŘED KONGRESEM INTERSKI, KTERÝ PROBĚHL V ZÁŘÍ V ARGENTINĚ. NOVINKY Z NĚJ NAJDETE V APUL NEWS V LISTOPADOVÉM SNOW 91.

SNOWBOARDING

STEJNĚ JAKO SAMOTNÁ ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL, PROCHÁZÍ I SAMOTNÝ LEKTORSKÝ SNOWBOARDOVÝ SBOR V POSLEDNÍCH LETECH DYNAMICKÝM VÝVOJEM. lavní úsilí v posledních dvou letech bylo zaměřeno na kurzy úrovně C, které jsou považovány za základní stavební kámen vzdělávacího systému a které se ve svém odvětví staly etalonem kvality. Prioritou číslo jedna pro další roky je rozvoj a zatraktivnění kurzů úrovně B, na jejichž nové koncepci pracují

lektoři APUL od konce minulého roku. Jelikož jsou tyto pokročilé kurzy zaměřeny z velké části na freestyle snowboarding, byla za tímto účelem zahájena spolupráce s bezpochyby nejpovolanějším subjektem v ČR – asociací Český snowboarding, jejímž garantem je ikona snowboardingu v podobě Martina Černíka.

Lektorský snowboardový sbor se tak rozšíří o špičkové lektory v podobě bývalých i aktivních závodníků se zkušenostmi na mezinárodním poli. Dalším klíčovým benefitem bude komunikace systému vzdělávání APUL napříč českou snowboardovou scénou, jejímž přínosem by mělo být zviditelnění v ČR ojedinělého produktu, a to právě snowboardových kurzů úrovně B. Velký dík za dosavadní vývoj patří Šimonu Svobodovi za APUL a Michalovi Ritterovi za Český snowboarding. Za celý tým přeji všem úspěšnou zimní sezónu! Dalibor Dvořák Vedoucí lektorského sboru snowboardingu APUL

DĚTSKÝ LEKTORSKÝ SBOR V SEZÓNĚ 2015/2016

PO LOŇSKÉ ÚSPĚŠNÉ SEZÓNĚ, BĚHEM KTERÉ SE PODAŘILO VYDAT PUBLIKACI APU SI HRAJE NA SNĚHU (APU SI HRAJE NA SNĚHU, APUL 2014), NAPLNIT NAŠE KURZY A ROZŠÍŘIT LEKTORSKÝ SBOR, NEPOLEVUJE DLS V TEMPU ANI S PŘÍCHODEM NADCHÁZEJÍCÍ SEZÓNY. a letošní sezónu chystáme reedice metodik. Přece jen od vydání úspěšné Modré ligy (Lyžujeme s APU, Modrá liga, Apul 2010) uplyne brzy již pět let. Po celou tu dobu jsme sbírali poznatky, sledovali, jak naše metodika funguje v praxi, a nyní nadešel čas metodiku doplnit a opravit. Na nové publikaci pracuje celý tým DLS a vydání plánujeme na listopad 2015. V letošní sezóně jsme založili kanál DLS na Youtube, kde můžete sledovat různá videa z naší

SKI & BOARD SCHOOL

práce. Nejčerstvějším přírůstkem je update metodiky – krátké video natočené letos na jaře v Krkonoších, zaměřené na nová cvičení, která nenajdete v metodice ani na našem výukovém DVD (Lyžujeme s APU, APUL 2013). Celý tým DLS se opět sejde na soustředění lektorského sboru. Tentokráte zůstaneme doma v Krkonoších, předpokládaným termínem je začátek prosince. Soustředění lektorského sboru před sezónou slouží především k nastolení pracovní atmosféry, osvěžení metodik a probrání

praktických záležitostí, týkajících se nadcházejících kurzů. Na letošní sezónu jsme připravili celkem čtyři kurzy specializované na dětskou výuku. Dva z nich, kurzy D1, proběhnou před Vánocemi, další kurz D1 plánujeme na leden 2016. Kurz D2 je na programu již tradičně na jaře 2016. Je to velmi atraktivní kurz pro specialisty dětské výuky, proto doufáme v jeho naplnění. Termíny všech kurzů najdete v termínové listině na stránkách APUL (www.apul.cz). Informace o naší práci můžete průběžně sledovat na stejných stránkách, pod odkazem DLS, dále na Youtube a brzy i na Facebook. Dlouhou zasněženou sezónu přeje APU a lektoři DLS! Simona Skočdopolová Vedoucí dětského lektorského sboru APUL

FOTO: HELLY HANSEN

SPORT

ELEKTRIFIKACE PROBÍHÁ POSTUPNĚ PO CELÉ ZEMĚKOULI. V ZEMÍCH S JIŽ ROZVINUTOU INFRASTRUKTUROU MŮŽE PROTO VSTUPOVAT ELEKTRICKÝ PROUD DO VŠEMOŽNÝCH ZAŘÍZENÍ. A PROČ TEDY NE I DO FUNKČNÍHO SPORTOVNÍHO PRÁDLA? TEXT: PETR SOCHA

ačněme ale popořadě. Pro sport se osvědčilo oblékání po vrstvách. Ty na sebe navazují a svou vhodnou kombinací nabízejí uživateli přijatelný tepelný komfort pro aktivity různé intenzity v různém klimatickém prostředí. Je vhodné připomenout, že naše tělo se snaží automaticky držet konstantní teplotu, při které funguje optimálně. Výrazné přehřátí či podchlazení organismu ovlivňuje výkonnost a samozřejmě může mít i fatální následky. 1. vrstva je v kontaktu s pokožkou a navazuje přímo na náš termoregulační systém – když se naše tělo potřebuje ochladit, ať už kvůli okolní vyšší teplotě nebo zvýšené aktivitě, začne se potit a následně se „utrácí“ přebytečná tepelná energie při odpařování potu – a pokud je dobře zvolena, měla by tuto část termoregulace těla dělat ještě efektivnější. 2. vrstva, též zvaná izolační, dokáže u těla držet dostatek tepelné energie, aby nedocházelo k podchlazení při chladnějších dnech, a zároveň by měla umět zajistit průchod uvolněným parám. 3. vrstvu, též zvanou ochrannou, používáme jako štít před okolními vlivy, jako jsou vítr, déšť či sníh. Neměla by je pustit dovnitř, k tomu by měla umět propustit páry dál. U 3. vrstvy proto vládnou membránové materiály. Z předchozích řádků je patrné, že 2. a 3. vrstvu použijeme při sportu v závislosti na okolních podmínkách, 1. nám poslouží vždy a je jedno, jestli se bude jednat o den na sjezdových lyžích nebo například na horském kole (dobrý cyklistický dres je vlastně taky funkční 1. vrstva). Důležitým pravidlem pro první „slupku“ neboli druhou kůži je její dokonalé přilnutí k tělu. Pokud byste měli triko ze stejného materiálu a v prvním případě by jím vaše tělo bylo dobře obepnuto, měli byste se cítit podstatně lépe, než pokud by toto triko bylo volné. Důvod je ten, že vlákna funkčních materiálů (polypropylen, vhodně upravený polyester a v menší míře i polyamid) mají minimální nebo omezenou nasákavost a při tom jsou schopna po svém povrchu šířit vlhkost. Takže když se intenzivně potíte, z potních oblastí (např. podpaží, hruď) se vlhkost transportuje (těmto materiálům se proto říká také transportní) i na docela vzdálené části těla, a tím dochází k jeho rychlejšímu

POD PROUDEM

PRÁDLO

FUNKČNÍ

ochlazování – díky větší ploše, na niž je vlhkost rozprostřena. Zároveň se vlhkost zvládne odpařit rychleji, takže prádlo méně studí poté, co se naše aktivita zmírní. To dobře znáte z bavlněného trika, to nasaje pot jen v místech zvýšeného pocení, odpařování je pomalejší a pak začíná nepříjemně chladit (zvolníte tempo, ochladí se). Z toho pohledu se velmi podobně jako bavlna chová i jemná merino vlna. Je nasákavá a vlhkost po svých vláknech netransportuje (proto se vlna nedá zařadit mezi transportní materiály). Jenže má proti bavlně to kouzlo, že i když je samotný materiál plný vlhkosti, ve své struktuře má tolik dutin, řekněme vzduchových kapslí, že hřeje, i když je mokrý. Proto je vhodná i pro sportovní aktivity až střední intenzity.

Elektřina a funkčnost

Po zopakování důležitosti a fungování funkčního prádla je čas vrátit se k tématu z titulku. Vyvstává ovšem otázka týkající se funkčnosti. Na trhu najdete vyhřívané spodní prádlo, ve kterém jsou zjednodušeno řečeno do textilie vpleteny jemné odporové drátky (anebo obvod tvoří samotná vhodně upravená textilní vlákna), které vydávají teplo v závislosti na přísunu elektrické energie z napojené baterie. Systém řídí elektronická jednotka s regulací. Na trhu najdete vyhřívané prádlo z bavlny (nebude vhodné pro intenzivní sportovní aktivity), ale

i z merino vlny či polypropylenu. Tedy to jsou trika funkční z hlediska transportního i tepelněizolačního. Takové „elektrické“ triko či spodky v sobě kombinují 1. a 2. vrstvu. Oblečení nikdy nehřeje na celé své ploše, „topné“ zóny bývají umístěné na zádech v oblasti ledvin, dále například na zadní straně za krkem (pro pomoc se ztuhlou krční páteří)… Už jsme psali, jak zavádějící je slogan výrobců ve smyslu „rychle odvádí pot od těla“, jako by odvod bylo to, co naše tělo potřebuje

a co je hlavní podstatou funkčního prádla. Pokud bychom do polypropylenového prádla ještě trochu „zatopili“, tak by přece odvod potu od těla byl rychlejší (odpařoval by se rychleji) a funkce dle sloganu by musela být ještě „lepší“. Ale něco tu nehraje, my se totiž potřebujeme ve chvíli, kdy se potíme, ochlazovat, takže nebudeme k tomu přímo na svém těle topit. Je to tak, ničemu by to nepomohlo, jen by to vedlo k dalšímu pocení a rychlejší dehydrataci. Tímto jsme si oklikou potvrdili text z článku ze SNOW 68 (vyšel na podzim roku 2012), kde jsme dospěli k tomu, že správný slogan by měl znít „rozvádí pot po těle“, a tím ochlazuje tělo efektivněji. Je zřejmé, že využívat funkce vyhřívání u takového funkčního prádla při intenzivním výkonu nemá smysl. Ale možnost zapnutí vyhřívání bude skvělá při snížení sportovní intenzity, umocněném například nízkou okolní teplotou. Zapnutím vyhřívání se zkracuje doba, po kterou by mohlo i prádlo z transportních materiálů či merino vlny chladit po rychlém ukončení aktivity. Takové prádlo má vyhřívané zóny rozmístěny tak, aby pomáhaly v partiích, které jsou náchylnější k podchlazení (u trik zejména oblast ledvin), a vyhřívání logicky nebývá v oblastech největšího pocení. Proto si dovedu představit, že dámy, které častěji trpí horším prokrvováním a bývá jim chladno, by vyhřívání v chladných dnech ocenily i při aktivitách středně intenzivních (a tou sjezdové lyžování v rekreačním pojetí je). Celkově ale výrobci vyhřívaného spodního prádla cílí především na statičtější záliby, jakou je například myslivost či jízda na motocyklu v chladném počasí. Vyhřívané prádlo může být i pojistka před okamžitými výkyvy počasí. Zapadne slunce a zafouká vítr, a nemusíte hned sahat do batohu pro náhradní mikinu. Stačí přece zmáčknout knoflík nebo nastavit vyhřívání v aplikaci v chytrém telefonu (pokud to náhodou současná trika a spodky neumí, brzy to umět budou). Samozřejmě je tu i otázka ceny, trika se pohybují nad 3 000 korun, k tomu potřebujete akumulátor (nejčastěji s integrovaným ovládáním), který nebývá zpravidla součástí balení a stojí přibližně další 3 000 korun. Český zákazník je konzervativní a je pravděpodobné, že častá otázka před koupí takového prádla nebo ponožek (ano, i ty se dělají s vyhříváním) může být například na téma praní. Vždyť jsou tam dráty (či vodivá textilie) a elektronika, to se nedá vyprat… I s tím výrobci počítají a poskytují na výrobky záruku 24 měsíců. Proto pokud cítíte, že byste výhody vyhřívaného prádla ocenili a váš dovolenkový rozpočet to zvládne, můžete zkusit využít moderních technologií pro svůj komfort. A pak se podělit o své zkušenosti formou recenze na www.snow.cz/recenze. Budeme se těšit!

Pánská zimní bunda NORDBLANC ASCENDER (5316) z lehkého materiálu s pokročilými funkčními vlastnostmi zaručujícími optimální teplotní komfort a maximální volnost pohybu

· vodní sloupec 5 000 mm · termoizolační výplň FURTHERM · funkční podšívka · vnitřní bederní pás · praktické kapsy · cena 2 995 Kč

Pánské zimní NORDBLANC:

· kalhoty SUPERSONIC (5332), cena 4 995 Kč · brýle TACTICLE (4429), cena 1 195 Kč · rukavice EXPERT (4726), cena 1 395 Kč

nordblanc.cz

SPORT

HELLY HANSEN INTELITENTNÍ SPODNI VRSTVA LIFA® JE TU UŽ 45 LET

S TÍM, JAK V POSLEDNÍM ROCE ZNAČKA HELLY HANSEN ROZŠÍŘILA SVÉ AKTIVITY NA ČESKÉM TRHU, STOJÍ ZA TO SE OHLÉDNOUT TROCHU ZPĚT DO HISTORIE FUNKČNÍHO PRÁDLA. amozřejmě, výraz funkční prádlo známe v Česku možná od roku 1990, kdy se začaly objevovat první domácí produkty, které odstartovaly českou funkční revoluci. Nicméně Helly Hansen přišel se svým řešením odvodu potu pomocí prádla už v roce 1970. Ostatně sama značka se může pochlubit skutečně mimořádnou historií – byla založena v roce 1877 v Norsku jako výrobce pracovního oblečení zejména pro námořníky plavící se po studených a větrných severských mořích. Nicméně zpět k funkčnímu prádlu. Lifa® Stay Dry Technology, jak se tato technická řada jmenuje, je založena na kombinaci specifických vláken tkaných a kombinovaných tak, aby optimalizovala odvod potu. Základním materiálem je pletený polypropylen, který disponuje minimální absorpcí vody (navlhavost 0,05 %) a u většiny modelů tvoří kontaktní vrstvu s kůží. Zachycuje pot a transportuje ho pryč od těla. Technologie se neustále vyvíjí, jen za posledních 15 let bylo uvedeno dalších 50 vylepšení a na řadu přišlo i nezbytné merino.

Dnes kolekce sestává ze čtyř řad, jež korespondují s typem provozované aktivity, potažmo uživatele. Pěkně tak demonstruje strukturu možných využití technického prádla a korespondující aplikace materiálů: Oděvy pro nejvyšší výkon/vysoký odvod potu (HH Dry) určené třeba pro skialp, běh na lyžích apod. a pro sportovce, kteří sportují naplno. Primární funkce je odvod potu. Skládá se pouze ze 100% polypropylenové pleteniny Lifa®. Univerzální a mnohostranné oděvy pro střední až vyšší intenzitu pohybu (HH Active) určené třeba pro sportovní lyžaře. Vedle odvodu potu a udržení sucha (superodpařování) mají vyšší tepelně izolační schopnost a volnější střih. Tato řada je tvořena dvouvrstvou technologií, kdy vnitřní kontaktní materiál je Lifa® a vrchní vrstva je tvořena polyesterem. Tato kombinace zajišťuje extrémně rychlý odvod vlhkosti od těla a její „uzamčení“ ve vrchní vrstvě. Řada HH Warm, jak naznačuje název, se zaměřuje na udržení tepla. K tomu je samozřejmě sucho podmínkou, takže kontaktní materiál je Lifa® (PP pletenina) odvádějící pot. Ve spojení se svrchní vlnou merino, která udržuje teplo (i vlhká), tak vzniká kus vhodný do studených podmínek a pro činnosti, kdy se střídá aktivita (tvorba potu) a klid – například lyžování a jízda lanovkou. Poslední řada HH Wool pak už jen využívá

přirozených předností a kouzla vlny merino, která je hřejivá, přírodní (tedy nikoli syntetická), má (sic omezenou) schopnost odvádět pot a mimořádně dobře a dlouhodobě odolává zápachu. Pro tuto řadu produktů používá značka Helly Hansen pouze 100% novozélandské merino, a to pouze ze šetrných chovů. Pochopitelně si tak vytvořila širokou skupinu uživatelů.

Těžko objektivně porovnávat kvalitu prádla od Helly Hansen a jiných producentů, nicméně k domněnce, že se jedná o mimořádně kvalitní zboží, vedou vedle tradice – a tedy času na vylepšování produktů – i další objektivní argumenty. Spodní prádlo této značky si vybrala (dá se předpokládat, že hodně vybíravá) reprezentace amerických alpských lyžařů, podobně tak Kanaďané, kteří se od sezóny 15–16 oblékají do HH od hlavy až k patě včetně kombinéz. Z běžeckých lyžařů používají Helly Hansen například Finové. Mimo to je značka Helly Hansen partnerem více jak 100 lyžařských resortů po celém světě, nově v ČR také Skiareálu Lipno, a obléka přes 60 000 profesionálů v těchto resortech, kteří pracují v těch nejtvrdších podmínkách.

ARMADA

HELLY HANSEN

Hadí kůže pro aktivní ženy. Armada Haven je elastické triko, které příjemně hřeje a přitom dýchá. Ploché švy nedráždí kůži. Nevítaný posun rukávů omezují díry na palec. Textura látky varianty Black Snake mimořádně věrně kopíruje hadí kůži.

HH ®Wool triko s dlouhým rukávem ze 100% čisté merino vlny. Ideální pro chladné dny, kdy odvod vlhkosti není to hlavní. Značka Helly Hansen vám přináší opět jeden unikát. Máte rádi merino, ale nebaví vás šedá barva? Zkuste novinku HH ® Wool z novozélandské merino vlny ze šetrných chovů s unikátní technologií jemného celografického potisku, který vůbec hmatem necítíte a nijak neovlivňuje vlastnosti merino vlny. Značka Helly Hansen je oficiálním partnerem US Ski team a také finské běžkařské reprezentace a nově ACA - kanadské lyžařské reprezentace.

www.hellyhansen.com

armadaskis.com

Vlastnosti: 100 % novozélandská merino vlna z šetrnných chovů | Ploché prošití

Kč 90

HH WOOL GRAPHIC LS

15 Kč 90

Haven

ARMADA

HELLY HANSEN

Tenké, prodyšné a hebké na dotek. Tyto vlastnosti přímo předurčují triko Armada Contra k tomu, aby se stalo nejoblíbenější první vrstvou. Je vyrobeno z materiálu Polartec Power Dry a doladěno zástřikem proti nepříjemnému odéru.

HH Active Flow je vyspělá konstrukce kombinující unikátní HH Flow Technolgy s Lifa® Stay Dry Technology vlákny. To z trička činí ideální celoroční první vrstvu. Lifa® Flow poskytuje super rychlý pocit sucha. Cítit se v suchu je velmi důležité pro pocit pohodlí. Dvouvrstvá konstrukce, kdy na tělo přiléhá polypropylenová, speciálně tkaná vrstva a vrchní vrstva je tvořena Polyesterem. Tato konstrukce zajistí, že vlhkost se okamžitě dostane od těla a vrchní polyesterová vrstva ji uzamkne a nepustí zpět k tělu. Značka Helly Hansen je oficiálním partnerem US Ski team a také finské běžkařské reprezentace a nově ACA - kanadské lyžařské reprezentace. Materiál: LIFA. 65 % Polyester,

Contra

ARMADA

www.hellyhansen.com

HELLY HANSEN

Zone Tech

W HH WARM FREEZE 1/2 ZIP

MOOSE

Dámské funkční triko s dlouhým rukávem a stojáčkem je určeno pro sportovní aktivity s nižší intenzitou pohybu v chladném až studeném, zimním počasí. Kolekce CRAFT Warm je v nové sezóně podzim-zima plná novinek a změn. Updatovali jsme bodymappingové zóny, vytvořili novou strukturu materiálu a přišli s novým řešením stojáčku u krku. Naše průběžné testy a výzkumy v oblasti efektivity a funkčnosti bodymappingových zón během intenzivního sportování vyústily v ještě přesnější rozmístění integrovaných klimatických zón, které jsou typické pro kolekci Warm.

Lyžařská podkolenka Moose v designu SNOW je top modelem v nabídce této české značky funkčních sportovních ponožek. Jedná se o vlněnou podkolenku vyrobenou z kvalitních materiálů Merino wool a SilverWool. Ponožka je tenká (určena zejména pro sportovní jízdu). Předplatitelé SNOW ji získají za 400 SNOWbonů (získáte za roční předplatné časopisu SNOW).

snow.cz/eshop

Dámské zimní NORDBLANC:

· kalhoty BOOGIE (5339), cena 2 395 Kč · brýle LOOK (4430), cena 795 Kč · čepice WALE (5455), cena 495 Kč · rukavice SHELTER (4731), cena 995 Kč · batoh TORNADO (3876), cena 795 Kč

SNOW

16 Kč 50

Warm

www.craft.cz

www.hellyhansen.com

· membrána TERATEX 10000ELP · vodní sloupec 10 000 mm, prodyšnost 8 000 g · termoizolační výplň FURTHERM · funkční podšívka · předformované rukávy s dvojitým zakončením pružnou manžetou · odepínatelný vnitřní bederní pás · praktické kapsy · cena 4 695 Kč ®

Kč 90

Merino vlna, 43 % Polypropylen

Dámská zimní bunda NORDBLANC POMPOSITY (5321) s funkčním a elegantním designem

4 Kč 9

CRAFT

Dámské spodní triko s dlouhým rukávem s 1/2 zipem. Nejlepší vlněná spodní vrstva na trhu. Kombinuje unikátní technologii vláken Lifa ® použitou na rubu s odvodem vlhkosti (zaručující suchou pokožku) s premium merino vlnou, která má vynikající izolační schopnosti, na lícové straně. Ideální oblečení do chladných dnů pro vaše lyžařské aktivity. Značka Helly Hansen je oficiálním partnerem US Ski team a také finské běžkařské reprezentace a nově ACA - kanadské lyžařské reprezentace. Materiál: LIFA. 57 %

10 Kč 90

Když lyžujete téměř celý rok, je potřeba tomu přizpůsobit i základní vrstvu. Sem tam jsou prostě dlouhé rukávy zbytečné! Prodyšný a rychleschnoucí materiál Polartec Power Dry dělají z ARMADA Zone Tech ideální triko do tělocvičny, na běhání i na kolo.

armadaskis.com

35 % Polypropylen

11 Kč 90

15 Kč 90

armadaskis.com

HH ACTIVE FLOW LS

nordblanc.cz

DEVOLD

KARI TRAA

Jedinečné dvouvrstvé prádlo Devold Expedition z merino vlny představuje základní vrstvu do extrémně chladných podmínek. Mnohokrát bylo testováno na polárních expedicích. Triko má unikátní dvouvrstvou konstrukci, v níž primární úlohou vnitřní vrstvy je rychlé odvádění přebytečné vlhkosti od těla. Druhá vrstva pak zajišťuje její odpařování. Devold Expedition s dokonale přiléhavým střihem a pružným materiálem umožňuje maximální volnost pohybu. Oceníte praktickou kapuci, která zahřeje, ochrání krk a je ideální třeba pod lyžařskou helmu. Velmi praktické jsou i prodloužené rukávy s otvory pro palce.

Model Duo Active je dvouvrstvé spodní prádlo, ideální především pro zimní sporty. Kombinace dvou vláken zaručuje, že zůstanete stále v teple, i když se zpotíte. Vnitřní vrstva ze syntetického vlákna rychle odvádí vlhkost od těla, zatímco vnější vrstva z vlny merino vyniká izolačními vlastnostmi. Především v chladném počasí oceníte stojáček se zipem, prodloužené rukávy s náplety a prodloužená záda, která ochrání vaše bedra. Devold Duo Active je pohodlné spodní triko, které vás zahřeje za všech okolností - vhodné pro lyžování, skialpinismus a jiné, nejen zimní aktivity.

Triko Kari Traa Stjerna je dokonalé, technické a hravé. Základ je prostě základ. Důmyslné technická řešení a použití té nejkva¬litnější 100% ultra jemné vlny merino vynesly Kari Traa na špici v nelítostném konkurenčním boji modelů základních vrstev. Stjerna je naprosto dokonalá první teplá vrstva pro veškeré zimní aktivity s naprosto odzbrojujícím après ski outfitem s tradičními vzory, v netradičním barevném provedení a s kontrastními detaily. Materiál: 100% merino vlna

www.devold.cz

karitraa.norskamoda.cz

MICO

KJUS

Výborně zpracovaná lehká bunda, vhodná na většinu sportů jako hřejivá vrchní vrstva. Je vyrobena z materiálu Microfleece, který je jemný a velmi příjemný na nošení, zároveň skvěle dýchá a udržuje ideální provozní teplotu. Je nabízena v několika barevných kombinacích.

Teplá střední vrstva s matným povrchem má ergonomické švy, které umožňují pohodlný pohyb. Maximální prodyšnost zaručuje skvělou termoregulaci a chráněné YKK zipy udrží váš krk vždy 100% krytý. Rukávy mají elastické manžety a široký výběr barev umožňuje vytvářet dokonalé lyžařské „outfity“.

8 Kč 40

MOOSE Expedition

www.micosport.cz

www.kjus.cz

MICO

Řada funkčního prádla Official Champion vznikla ve spolupráci s profesionálními lyžaři z Italské federace zimních sportů. Vynikající tepelnou izolaci zajišťuje speciální ma-

Sportovní komplet Mico byl navržen a vyroben ve spolupráci s bývalým elitním lyžařem Albertem Tombou. Oba kusy oblečení jsou vyrobeny z bezešvého

2 5 Kč 90

Komplet M1 Alberto Tomba

3 Kč 40

7 Kč 90

Řada skutečných šampionů

7 Kč 90

SECOND SKIN Halfzip

Man half neck zip shirt

4 Kč 9

www.moose.eu

Kari Traa Stjerna

MOOSE Profi Mezi jinými modely značka MOOSE nabízí také tenkou lyžařskou podkolenku PROFI, která je vyrobena ze dvou základních materiálů – polypropylenu ClimaWell – funkční vlákno efektivně odvádějící pot od pokožky a vlny, která udržuje optimální teplotu. Do obou vláken je aplikováno stříbro, které má antibakteriální účinky. Díky anatomickému provedení L/R a speciální konstrukci je zajištěno, že podkolenka sedí perfektně na noze a nenarušuje sportovní aktivitu.

Devold Duo Active

18 Kč 48

2 3 Kč 90

Devold Expedition

materiálu, který zaručuje absolutní svobodu pohybu. Materiál zajišťuje dokonalou termoregulaci, skvěle odvádí pot a zároveň udržuje vaše tělo v teple a suchu. Perfektně uzpůsobená struktura materiálu reaguje individuálně na každý sval na vašem těle. Zaručuje tak maximální komfort a podporuje váš výkon.

www.amersports.cz www.moose.eu

www.amersports.cz www.micosport.cz

14 Kč 40

teriál s obdobnými vlastnostmi, jako má vlna – dokáže dobře odvádět vlhkost a účinně chránit před chladem. Řada je specifická i barvitým sportovním designem v barvách italské reprezentace. Je navržena jak pro pány, tak pro dámy, a to v bílé, nebo černé variantě.

14 Kč 40

Český výrobce MOOSE představuje triko vyrobené seamlessovou technologií. Výrobek je charakteristický dobrým posazením na těle díky využití technologií bodymappingu, 3D struktur v pletenině pro zrychlený odvod a zlepšenou termoregulaci, využitím plochých švů a pokročilých výrobních postupů s důrazem na celkovou kvalitu. Série EXPEDITION je určena pro chladné podzimní dny a zimní využití, kdy přináší komfort a pohodlí po dobu celého sportovního výkonu i při regeneraci.

9 Kč 0

SPORT

www.amersports.cz www.micosport.cz

MICO

Dámská varianta kompletu vyvedeném podle světoznámého lyžaře A. Tomby. Oba kusy oblečení jsou vyrobeny z bezešvého materiálu, který zaručuje absolutní svobodu pohybu. Materiál zajišťuje dokonalou termoregulaci, skvěle odvádí pot a zároveň udržuje vaše tělo v teple a suchu. Perfektně uzpůsobená struktura materiálu reaguje individuálně na každý sval na vašem těle a zaručuje maximální komfort a podporuje výkon.

Multifunkční sportovní ponožky z řady vyvinuté ve spolupráci s A. Tombou mají dvojitou strukturu, která zajišťuje skvělý odvod potu a zároveň drží nohu v teple a suchu. Všité elastické pásy pomáhají udržet stabilitu a zabraňují zvrknutí nohy.

www.micosport.cz

MICO

SENSOR

Funkční ponožky od italské značky Mico jsou ideálním společníkem na lyže a do jakékoliv obuvi určené pro zimní sporty, včetně turistiky. Díky materiálu Thermolite ponožky skvěle odvádějí pot a zároveň udržují nohu v suchu a teple. Podíl Lycry zase zaručuje dobrou elasticitu a oporu nohou.

Pánské tričko Merino Performance Tee je vyrobeno z vysoce kvalitní vlny merino z Nového Zélandu. Tričko má volnější civilnější střih a potisk s motivem hor na prsou. Tričko Merino je velmi příjemné na těle, díky jemným a dlouhým vláknům přirozeně absorbuje a odvádí vlhkost a hřeje, i když je vlhké. Tričko Merino je odolné proti zápachu i při delším nošení a má vynikající termoregulační vlastnosti.

REDA REWOOLUTION

SENSOR

OCELOT Half Zip

Pánská freestylová elastická zimní bunda NORDBLANC CONSTELLATION (5304) s vysoce nepromokavou a prodyšnou membránou TERATEX® 10000 a propracovanou ergonomií

5 Kč 40

www.rewoolution.cz

Sensor Double Face Merino Wool

Multifunkční triko Rewoolution Ocelot můžete využít po celý rok. V zimě je ideální jako první vrstva pro chladné dny a na jaře či podzim jako lehká horní vrstva při běhu nebo na kolo. Hladká látka Jersey je vyrobena ze 100% Merino vlákna. Je velmi pohodlná na nošení a má vysokou míru termoregulace. Vyšší límec ochrání váš krk při chladných dnech, zip u krku je opatřen ochranou kapsou proti skřípnutí kůže. Triko má ploché a velmi pružné švy, které vám dodají pocit volnosti.

www.sensor.cz

11 Kč 85

www.micosport.cz

Sensor Merino Wool Active PT

9 Kč 0

OFFICIAL ITA SKI SOCK

2 7 Kč 90 14 Kč 40

www.micosport.cz

9 Kč 0

M1 Alberto Tomba SKI SOCK

Mico Dámský komplet M1 Alberto Tomba

· vodní sloupec 10 000 mm, prodyšnost 8 000 g · funkční podšívka · větrací zipy v podpaží · předformované rukávy s dvojitým zakončením pružnou manžetou · odepínatelný vnitřní bederní pás · praktické kapsy · cena 4 995 Kč

REDA REWOOLUTION

FURUD

· kalhoty WIND (4525), cena 3 995 Kč · brýle LOOK (4430), cena 795 Kč · rukavice SHELTER (4731), cena 995 Kč

Tričko s dlouhým rukávem a krátkým zipem u krku vyrobené z úpletu unikátní konstrukce kombinující polyester na vnitřní straně a vysoce kvalitní vlnu merino z Nového Zélandu. Polyester urychluje transport potu do vnější vlněné vrstvy, která zabraňuje tvoření pachů a navíc má skvělou termoregulační funkci. Vnitřní tenká polyesterová vrstva eliminuje „kousání“ vlny u lidí, kteří jsou na tento jev citliví. Prádlo lze použít oboustranně.

www.amersports.cz www.sensor.cz

13 Kč 95

5 Kč 40

www.rewoolution.cz

Pánské zimní NORDBLANC:

Nový koncept první vrstvy pro aktivní sportovce. Skvělou termoregulaci zaručuje pružná pletenina ze 100% Merino vláken. Unikátní struktura síťoviny skvělé dýchá i hřeje v těch nejnáročnějších podmínkách. Úzký střih na tělo zaručuje perfektní volnost pohybu a nijak nepřekáží. Díky plochým a pružným švům o něm nebudete prakticky ani vědět.

nordblanc.cz

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW.CZ

SPECIÁLNÍ LYŽAŘSKÉ TRENAŽÉRY

MAG

dobu frčíte dolů). A ani cestu na hory a ubytování. Počasí a sněhové podmínky. Automaticky a v ceně máte k ruce instruktora. Vše dohromady dává velmi atraktivní příslib efektivity: na nekonečném svahu a v konzistentních (až laboratorních) podmínkách s odborníkem při ruce půjde určitě dobře nejen učení začínajících, ale i trénink a vylepšování hotových lyžařů. Zkoušeli jste někdy spočítat, kolik času strávíte na horách sjížděním? Pokud pojedu třicetikilometrovou rychlostí, kilometrovou trať sjedu za dvě minuty. Abyste sjížděli půl hodiny čistého času, musíte takovou trať sjet 15krát. Stejnou půlhodinu budete lyžovat na MaxxTracksu v rámci jediné skupinové lekce. Nestrávíte tím celý den, ale jen hodinu.

MaxxTracks NASTÁVÁ BOOM V ČESKU?

PŘES DVACET LET BĚHALY ČESKÝMI LUHY A LÁNY INFORMACE O ZAŘÍZENÍ SE JMÉNEM MAXXTRACKS – COŽ JE LYŽAŘSKÝ TRENAŽÉR NA BÁZI POJÍZDNÉHO KOBERCE – VÍCEMÉNĚ NEPOVŠIMNUTY. OD LETOŠKA SE STAV MĚNÍ. JEDEN TRENAŽÉR JIŽ FUNGUJE DÍKY ONDŘEJI VOKATÉMU A LADĚ POUROVÉ VE SKIARENĚ MILOVICE A JSOU PODEPSÁNY OBJEDNÁVKY NA DALŠÍ. UJME SE TENTO UNIKÁTNÍ PRODUKT V ČESKÉM LYŽAŘSKÉM PROSTŘEDÍ? TEXT: PETR SOCHA

První stroj do Česka dovezl Ondřej Vokatý coby logické pokračování svého lyžařského angažmá. „Hledali jsme nějakou sportovní aktivitu, kterou bychom mohli provozovat v Milovicích, kam jsme se přestěhovali. Začínali jsme s trampolínami, ale chtělo to víc. Až jsme narazili na MaxxTracks – zpočátku nám na náš dotaz formálně poděkovali, ale hned poté, co jsem poslal svou lyžařskou vizitku, následovalo pozvání do holandské centrály.“ Druhá návštěva rozhodla. Ondřej uvěřil, propadl a stal se výhradním dovozcem strojů pro Českou republiku. Zároveň zřídil první celoroční školu lyžování a snowboardingu v ČR a paralelně začal s plány na svou

Rozměry: až 5 x 9,5 m (podle modelu) Sklon svahu: 9–20 ° Rychlost koberce: 0–25 km/h Maximální rychlost jezdce: profíci umí až 45 km/h Zatížitelnost svahu: 380 kg

Co to je MaxxTracks?

ejprve od začátku. MaxxTracks je jednoduše nakloněná plošina s pojízdným kobercem o šířce 5 m a délce 9,5 metrů (v závislosti na modelu), která se může sklápět v rozmezí 9 až 20 stupňů, přičemž koberec se otáčí – čili podjíždí pod nohama lyžaře – a vytváří tak efekt sjezdovky. Velmi zjednodušeně. Patentovaný koberec Maxx-Grass suplující sníh má hustý chlup 22 mm vysoký (přesně jsou to vlákna z extrudovaného polypropylenu), přičemž proto, aby prokluzoval pod skluznicí lyže, se musí navlhčit. Vlastně je to modernější aplikace někdejších kartáčů, kde se lyže musely dokonce olejovat. Rychlost koberce je plynule proměnná, obvykle ji řídí instruktor dálkovým ovladačem, který dokáže koberec roztočit až do 25 km/h. Držíme-li se teoretických informací, jsou vskutku zajímavé. První, co dodavatel strojů hlásá, je, že není rozdíl mezi lyžováním na MaxxTracks a skutečným lyžováním. Sezóna takového lyžování trvá celý rok bez přestávky. Nemusíte řešit lanovky či návrat nahoru na kopec (celou

MaxxTracks v Milovicích

více informací:

www.maxxtracks.com ISB 2000 LOW

HIGH

12,50

12,15

11,10

0,13

0,64

2,66

4,25

3,79

5,38

0,69

0,76

Drawing not to scale Indications are in meters

G D C B A

Document: 70036

59 ONDŘEJ VOKATÝ Juniorský vicemistr světa v akrobatickém lyžování, několikanásobný mistr České republiky v jízdě v boulích, dlouholetý trenér reprezentačního družstva juniorů v akrobatickém lyžování, účastník několika mistrovství světa v akrobatickém lyžování a pravidelný účastník světových a evropských pohárů. Založil a provozuje Akademii akrobatického lyžování (jízda v boulích, akrobatické skoky) zaměřenou na povznesení tradičních disciplín lyžařské akrobacie. Pokud se vám to zdá jako dobrá alternativa pro vaše děti 8–15 let, mrkněte na www. akademieal.cz! vlastní Skiarenu Milovice. Za nějaký půlrok bylo hotovo. Nyní je projekt ve fázi rozjezdu, v plánu je fungovat celoročně a předpokládá se zájem ze všech možných stran, od škol po lyžařské oddíly.

Peníze nerozhodují, říká Ondřej Vokatý

Představa, že se trenažéry rychle rozšíří po Česku, je ale naivní. Byť nejde o nějakou hrozivou investici – stroj se dá pořídit už za necelé tři miliony korun –, součástí dodávky je rozsáhlé know-how, tedy vyškolení instruktorů a provozovatelů indoor sjezdovek. Ale nechme mluvit Ondřeje. „Pochopitelně cílem je, aby podobných středisek bylo po Čechách víc, ale ne zase aby je měl každý, kdo má peníze. Součástí každého kontraktu je ze strany centrály požadavek na garanci kvality výuky. Kvalita obsluhy a instruktorů pochopitelně přímo ovlivňuje kvalitu zážitků klientů. Mimo jiné jde i o bezpečnost. Součástí dodávky stroje je proto i povinná dodávka firemního know-how. Zájem o stroje je velký, ale zájemci se často zaseknou právě na překážce povinného vzdělání. V Čechách je spousta lidí, kteří na to mají peníze, ale právě nedávno jsem na jedny přišel s tím, že ‚fajn, nejdřív si to vyzkoušíte, přivezete mi lyžařského garanta, který se vám o tu lyžařskou školu bude starat, a když ten člověk bude spokojený a doporučí vám sjezdovku ke koupi, domluvíme se‘. Už se nevrátili.“ A když přijde někdo bohatý, že to chce pro domácí použití? „Tak ať si to koupí, kde chce, domů to neprodáváme. Naším cílem je vybudovat síť zařízení, která budou na určité úrovni, říkejme tomu třeba frančíza, která budou schopna alternativně zajišťovat i lyžařské kurzy pro základní a střední školy a podobně.“ Pro koho je MaxxTracks primárně určen? „Od pěti do sta let, pro všechny výkonnostní kategorie. Každý si v tom najde to svoje. Chceme oslovovat všechny, protože jak začátečník, který

DALŠÍ OSOBNOSTI SKIARENY MILOVICE

Lada Pourová Dlouholetá hráčka a trenérka softballu, mistryně ČR, trénuje atletické aktivity a vede Sport Fit programy v AAL, autorka a instruktorka dalších tréninkových a fitness programů. Nikola Sudová? Dáma číslo jedna českých boulí sice zakončila svou závodní kariéru, dá se ale předpokládat, že po mateřských povinnostech se bude lyžování dále věnovat. Kdo ví, třeba jako sestřenice Ondřeje Vokatého i kolem milovické arény. více informací:

skiarena-milovice.cz se snadno naučí při pomalé jízdě základní pohyby, tak vyspělý sjezdař, kterému trenažér nabízí bezpočet variant tréninku, přínosy MaxxTracksu ocení. Byli jsme svědky závodního tréninku, kdy borci jezdili na shorties, pás pustili na plno a šlapali do toho deset minut. Však to používají i reprezentace, třeba Švýcaři a další“. Jak probíhá výuka? „Co se týče úplných začátečníků, je to stejné jako na svahu – motor vypnu, trošku víc skloním kopec a učíme se nejdřív stoupání bokem, stromečkem, srovnat si lyže na vrstevnici po pádu… prostě to, co lyžaře čeká v reálném světě. Co se týče pokročilých, výuková skupina čítá optimálně šest lidí, přičemž jsou tři na pásu a tři odpočívají – tedy v rámci jedné výukové hodiny nalyžujete čistých 30 minut. Někdo protestuje, že si zaplatil celou hodinu, nicméně po prvních deseti minutách je každý rád, že si může odpočinout. Pak si na to začnou trochu zvykat, a když pak začnou jezdit snožné oblouky, těch deset minut je pro každého hodně.“ Jak efektivní je výuka na MaxxTracksu? „Měli jsme tady holku po lyžařském kurzu. Já se jí ptám: ‚Co tě na tom lyžařském kurzu vlastně naučili?‘ ‚No na konci kurzu nás nechali sjíždět kopec pluhem.‘ Pluhem tady pojede každý po první hodině výuky. Ten progres je obrovský. Vemte si, že tu člověk nalyžuje pět šest kilometrů v kuse, přičemž po celou tu dobu potřebuje udržet mozkovou koncentraci, musí se na to plně soustředit, což taky bere energii. Takže my to odhadujeme, že pouhých 30 minut v akci na MaxxTracksu vydá za nějaký půlden až tři čtvrtě dne skutečného lyžování.“ Padají lidé, když se učí? „Ne. Výuka je vedena tak, aby lidi nepadali. Samozřejmě každý pád člověka přibrzdí i po psychologické stránce, s čímž počítá i metodika výuky. Padají spíš ti, kdo už jezdí lépe, ale jelikož je instruktor neustále u toho, okamžitě koberec zastavuje, takže pro člověka má ten pád podobný efekt, jako když spadne doma na koberec.“

Za jak dlouho se na stroji naučí lyžovat třeba pětileté dítě? „Je to individuální. Měli jsme tu děti, které už druhou hodinu byly na lyžích jako doma, ačkoli nikdy před tím na lyžích nestály. Pak tu máme jednoho sedmiletého, kterého jsem za první hodinu nedostal od tyče… Ale obecně je to velmi efektivní, už jen proto, že instruktor je pořád blízko, zasahuje do pohybů v průběhu jízdy, nezdržujete se nějakými výjezdy, výuku nenarušují nerovnosti na trati, můžete donekonečna pilovat jednu chybu a dlouhodobě se zaměřit na jeden problém…“ Jsou nějaké chyby, které pás toleruje? „Netoleruje žádné. Špatně zaříznete hranu, ta se kousne a táhne vás to. Postavíte se na vnější hranu, zase to samé. Jde tady zejména o preciznost techniky, ne o nějaké silové pohyby, co na sněhu urvete svaly, tady nefunguje… Precizní a čistá technika je na MaxxTracksu zásadní, podobně je důležitý i pravidelný rytmus. Klientům říkáme ‚zkuste jet tři minuty pravidelně ve stejném rytmu‘ a to je často problém, protože tři minuty se takto plně koncentrovat není vůbec snadné. O to víc si ale zafixujete přesné pohyby pro použití jinde. Například naši kolegové, které jsme naučili lyžovat tady na trenažéru, hned při první návštěvě Kaprunu sjeli černou. Řekl jsem jim jen jedno: pokud spadnete, tak tentokrát to nevypnu“.

ZÁVODY V PLUŽENÍ Ve Skiareně v Milovicích už proběhly i první závody – v plužení. Disciplíny byly: co nejpomaleji, leč bez zastavení vyjet (pozadu) sjezdovku; podobně co nejpomaleji sjezdovku sjet; co nejpomalejší přejezd zleva doprava a naopak. Poslední disciplínou bylo zajet co nejvíc pluhových oblouků během 90 vteřin. „Závodníci na to měli pokusy a všichni, co se zúčastnili, ten druhý nedojeli,“ vzpomíná na 90vteřinový závod Ondřej Vokatý. „To je takový záhul, vydržet 90 vteřin jezdit přesně ve vymezeném prostoru, udržovat si stejnou horizontální pozici na koberci, že to skoro nikdo nevydrží.“ V závodění se má pokračovat: připravují se závody pro zkušenější v paralelní jízdě, kdy se pojede slalom – to prostě asistent pokládá na jedoucí koberec v přesných časových intervalech plastové kužely, které suplují slalomové tyče. Vyvezou se nahoru, mezitím je závodník objede a poté spadnou do připravené krabice. V Nizozemí, odkud stroj pochází, takto používají i malé skokanské můstky pro děti. Dítě se rozjede v horní části, asistent nahodí můstek, děcko na něj najede a skočí. Jako na sněhu, jen v posunutých fyzikálních podmínkách: sjezdovka jede, lyžař stojí.

SPECIÁLNÍ LYŽAŘSKÉ TRENAŽÉRY

MAG

ZAČÍNÁ SE VŽDY S DRŽENÍM BEZPEČNOSTNÍ TYČE

JE TO STEJNÉ JAKO NA ZASNĚŽENÉM KOPCI?

Ondřej říká: „Co se týče techniky lyžování, je prakticky identická. Samozřejmě na sjezdovce jsou nerovnosti, boule, ale díky MaxxTracksu si s nimi člověk mnohem snáze poradí, protože má nacvičenou rovnováhu.“

My říkáme: S podobným cvičením jako na trenažéru jsem se nikdy na sněhu nepotkal, z čehož – a samozřejmě i z praktického zážitku z jízdy – odvozuji, že koberec má svá výrazná specifika. Nepřímo to potvrzuje i Ondřej při otázce na jeho instruktory: „Instruktora jsme hledali od února a nakonec vybrali jen jednoho, nyní ho tři měsíce intenzivně učíme správně lyžovat a správnou metodu výuky. Prošlo jich tady hodně, ale většinou se mi nelíbili na lyžích – u nás nehledíme na učitelské licence, jestli si někdo myslí, že mu licence otevírá k nám dveře, tak se mýlí.“ Samozřejmě podobnost je velká a ten, kdo má dobře zažité pohyby na sněhu, rychle zvládne i indoor. „A navíc, výuková metoda použitá na indoor sjezdovce dostala zelenou i v Rakousku na učení na sněhu – hlavní kouč Maxxtracks má celosvětovou licenci výuky lyžování,“ doplňuje Ondřej. Nicméně redakční resumé je, že zkušenosti ze skutečné sjezdovky na koberec přenesete až po určité adaptaci. Ale obráceně – tedy přenést dovednosti z trenažéru na skutečný kopec – to velmi pravděpodobně bude fungovat dobře a hned.

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW.CZ

aký to je zážitek, když si poprvé stoupnete na pojízdný koberec? I když si myslíte, že jste zkušený lyžař, není to tak jednoduché. První pokusy na MaxxTracksu vždy znamenají povinné kroky podle instrukcí učitele. Stroj je nastaven na minimální sklon 9°. „Maximální sklon jsme zatím s klienty nezkoušeli, jen sami, je to fakt pro dobré lyžaře a je to mazec,“ dodává k nastavení sklonu Ondřej. Zatímco já stojím dole a držím se tyče, on coby instruktor pozvolna rozjíždí koberec – začíná se jednoduše přímou jízdou s držením jen za účelem pochytit pocit ze skluzu – je samozřejmě jiný, než ho známe ze sněhu. Vzápětí přecházím do mírného pluhu, pouštím tyč a pokouším se hranit tak, abych řídil svůj pohyb po jedoucím koberci. Přitlačím (přibrzdím) a koberec mě vyváží vzhůru, povolím a sjíždím dolů, kde opět „přibrzdím“. Jde to, ale vyžadujete to hodně soustředění. Koberec se chová jinak než sjezdovka, neustupuje, je neustále konstantní a já si uvědomuji, jak každý sebemenší pohyb ovlivňuje to, kam jedu. Jsou to skutečné labora-

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW.CZ

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti Aneb zkusili jsme to sami

PLUH – JEDINÁ BEZPEČNÁ POZICE ZAČÁTEČNÍKA

torní podmínky, kdy okamžitě cítím zpětnou vazbu na vše, co provedu. Už jsem schopen jezdit v obloucích v mírném pluhu. Když stojím na obou vnitřních hranách, připadám si celkem stabilně. Je to zábavné i napínavé, ale ačkoli jsem na samém začátku, mám za sebou tak tři čtyři minuty, svaly se hlásí, že chtějí odpočinek. A taky mě začínají bolet nohy v botách, není čas si boty rozepnout a nechat nohám ulevit. Kdy se stane, že v horách jedete čtyři minuty v kuse, byť tedy jen pluhem a na dětském kopci? Troška odpočinku se naskytne při vysvětlování cvičení, které má vést k odhalení tajemství paralelní jízdy. Stojím v mírném pluhu, přičemž jednu nohu mám přizvednout a vzápětí s ní

dupnout už ve směru pomyslné spádnice, tedy rovně dolů. Došlápnutí znamená zároveň přenos váhy, takže lyže se má zase na vnitřní hraně odsunout zpět do pluhového postavení. A ihned a pokud možno rytmicky a plynule mám zvedat nohu druhou a zase dup a zase zpět do pluhu. Opakováním tohoto pohybu pak vzniká první náznak vytoužených paralelních oblouků. Jako hlavní problém se mi jevil došlap na plochu lyže tak, aby stále hrála prim vnitřní hrana. Pokud bylo více váhy na vnější, lyže se zasekla a koberec mi nohu a s ní následně zbytek těla odvezl vzhůru. Tedy přesněji řečeno, odvezl by, kdyby jej Ondřej nezastavil. Měl jsem pocit, že to je úplně něco jiného než na lyžích, nový pohyb, který vyžadoval maximální koncentraci

61 stálou preciznost, přesné zatížení, koncentraci. Nezbaští člověku, když se opře o hůlku – hůlku „zapíchnutou“ jen o chloupek déle taky odveze vzhůru a s tím rozbije lyžařovu pozici. Absolutně netoleruje větší než malé zatížení vnější hrany. Ostatně i na zkušeném Ondřejovi je při jízdě

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW.CZ

na přesnost pohybů. Po chvíli jsem to jakž takž zharmonizoval, ale nikdy ne na dlouho a vždy jen za předpokladu maximální koncentrace, která se nedala generovat dlouho. Inu, nové pohyby vyžadují čas k zažití. Pak přišel konec mé ochutnávací lekce.

Poznáte, co s vámi při jízdě udělá každý newton, ihned cítíte, co se děje, pokud se jakkoli hnete, snad do jednotek procent dokážete analyzovat zatížení a reakce, které způsobuje. Je dost pravděpodobné, že MaxxTracks je ideálním prostředím, kde odhalíte a možná i napravíte vlastní chyby, nastaví vám neúprosné fyzikální zrcadlo toho, jak se lyžuje v laboratorně exaktních podmínkách. Umožní vám pracovat na přesnosti vaší techniky, a to navíc mimořádně efektivně a rychle. Zatímco techniku vypracovanou na sněhu si na MaxxTracks přenesete stěží, respektive budete potřebovat čas ji na koberec adaptovat, techniku z trenažéru na sníh přenesete mnohem snáze – leckoho pak může zaskočit, jak je lyžování snadné.

Nějaký závěr?

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW.CZ

PARALELNÍ POLOHA LYŽÍ UŽ JE TROCHU BOJ. ALE PŘESNOST ODEZVY NA KAŽDÝ POHYB JE FASCINUJÍCÍ

ONDŘEJ VOKATÝ JE RUTINÉR, ALE JE ZNÁT, ŽE I ON SE MUSÍ NA JÍZDU DOST SOUSTŘEDIT

Po následné rozvaze a poté, co sleduji Ondru jezdícího v plynulých obloucích, přijímám názor, že nedostatky jsou na mé straně. Respektive sníh je natolik tolerantní podklad, že s pomocí lyžaře smaže mnoho jízdních chyb, dá se přetlačit či přechytračit nějakým alternativním pohybem. Zatímco koberec se obalamutit nedá. Nenechá jet lyži jen tak postavenou na hraně – obě lyže musí vykazovat aktivitu, být neustále i v mírném smykovém pohybu. Vyžaduje neu-

skipasy • servisy • ubytování

znát, kolik energie jde na soustředění a že to prostě není úplná sranda. Není zde zdaleka tolik prostoru k relaxaci, hraní si a prostému vození se jako na zasněžené sjezdové trati. Přinejmenším do doby, než se to člověk skutečně dobře – na koberci – naučí. A že je to méně zábavné? Ano, určitě. Hory ničím nenahradíš. Na druhou stranu jsem si skoro jist, že nenajdete podobně konzistentní prostředí na výuku lyžování, jako je právě MaxxTracks.

Řekl bych, že více než samotná lyžařská zábava je MaxxTracks výzvou zejména pro ty, kdo přemýšlejí o svém lyžování, chtějí se kriticky poznávat a věnovat úsilí tomu, aby se zlepšovali. Kdo mají ambice studovat detaily svých lyžařských pohybů, ladit je a samozřejmě poté přenášet do reálných lyžařských situací. A samozřejmě budovat lyžařskou fyzičku. Po čtvrthodině na jezdícím koberci je to možná trochu spekulace, nicméně potvrzená i těmi, kdo mají s tímto mimořádným trenažérem delší osobní zkušenost.

NEBERTE SI SVOJE LYŽE Podmínkou, abyste mohli jezdit na pásu, jsou ztupené hrany lyží – ostré hrany nejsou potřeba, ba jsou kontraproduktivní a navíc ničí koberec. Nemá tedy smysl myslet si, že si na MaxxTracks si přinesu vlastní lyže (naopak boty si přivezte). Ski aréna Milovice spolupracuje s českým výrobcem Sporten, takže lyže ze Sportenu jsou k dispozici i klientům arény v rámci poplatku. Ondřej Vokatý k tomu dodává: „My jako instruktoři povinně zkoušíme všechny lyže, co nám sem přijdou, tedy od R 9 do R nějakých 21. Rozdíl v rádiusech je poznat, protože lyže se buď zařízne, nebo ne. Pro učení je lepší používat vykrojenější a měkčí lyže podobně jako na sjezdovce. Úplně stačí nějaké jednoduché lyže rekreačního typu, snad jen těžkým chlapů nasazujeme tvrdší lyže s dřevěným jádrem. Já občas vezmu i áhávéčka (Sporten AHV), ale ty bych asi nikomu nepůjčil, protože na nich je to na koberci fakt dřina. Znalým klientům půjčujeme různé modely, aby si každý sám vyzkoušel rozdíly a zjistil, co mu samotnému nejvíc vyhovuje. Když se mu pak nějaké líbí, můžeme mu je i prodat – samozřejmě nové.“

snow.cz/video/3440

ZKUŠEBNÍ HODINOVÁ LEKCE JIŽ ZA 392 KČ (OPROTI 560 KČ) PERMANENTKA – 20 VSTUPŮ – UŠETŘÍTE 840 KČ

ROZJEĎTE SE

7.–8. 11. 2015

zimním lezení a dalších zimních radovánkách. Uvidíte české freeridery v akci, skialpinistickou expedici v Pamíru, expedici jedenáctileté dívky na Antarktidu, drsný zimní ultramaraton i speed flying nad grónskými kopci. Pokud se chcete nejen pobavit, ale i poučit, jsou vám zdarma ke vstupence k dispozici

NA FESTIVAL OBZORYLYŽE VÁM CHYBĚT NEBUDOU PEČLIVĚ VYBRANÉ PŘEDNÁŠKY, ČERSTVÉ EXPEDICE, DŮKLADNÉ KNOW-HOW PRO OBLÍBENÉ OUTDOOROVÉ SPORTY, DOBRÉ JÍDLO, PIVO, VEČER KONCERT, SKVĚLÁ ATMOSFÉRA, MÍSTO, KDE SE POTKÁVAJÍ FAJN LIDI, PŘEDVÁNOČNÍ MARKET UŽITEČNÝCH DÁRKŮ… VŠE NA JEDNOM MÍSTĚ V PRAZE (FFUK), O VÍKENDU 7.–8. 11. 2015. Milujete freeride a skialpinismus?

obin Kaleta vás provede svým životem freeridera. Kam až může tahle vášeň člověka zavést a jaká nebezpečí to s sebou přináší? Bratři Švihálkové, dva extrémní skialpinisté, držitelé ceny Výstup roku za sjezd roku 2013, pro které nejsou žádné hory nedosažitelné, připravili pásmo The Steep Planet. Budeme s nimi zdolávat Himálaje, Andy, Lofoty i Alpy. Čerstvým počinem je expedice Skiing along the Silk Road Karla Svobody a Martina Šťourače. Od Balkánu po Nepál sjíždí postupně všechny pěkné terény, které jim přijdou pod ruku.

Na OBZORECH proběhne také slavnostní premiéra SNOW FILM FESTu 2015. Tři bloky po 60 minutách sněhu, ledu, adrenalinu – filmy o extrémním lyžování,

www.festivalobzory.cz

CESTOVATELSKÝ A OUTDOOROVÝ

FESTIVAL OBZORY www.FestivalObzory.cz

9 SÁLŮ

praktické workshopy s tématy jako vybavení na skialpy, pohyb na ledovci, jak začít s freeridem. Začátkem listopadu na chvíli opusťte zachmuřenou realitu českého podzimu a vydejte se s námi na víkend do širého světa na OBZORY, nebo až za ně!

7. - 8. 11. 2015 Filozofická fakulta UK, PRAHA 1 nám. Jana Palacha 1/2

Staroměstská

TOP CESTOVATELSKÉ A OUTDOOROVÉ PŘEDNÁŠKY SNOW FILM FEST EXOTICKÉ WORKSHOPY: TANEČNÍ, KULINÁŘSKÉ

30 OSOBNOSTÍ

VÝSTAVY FOTOGRAFIÍ

25 PŘEDNÁŠEK

POHYB V HORÁCH, CESTOVNÍ MEDICÍNA

OUTDOOROVÉ KNOW-HOW: TRÉNINK A VÝBAVA, HLÍDÁNÍ DĚTÍ

10 FILMŮ 25 WORKSHOPŮ

HUDBA

TÉMATICKÝ PROGRAM PRO DĚTI

FESTIVALOVÝ MARKET FESTIVAL PODPOŘILI:

EXOTICKÉ TANCE

V KOLBENCE VYROSTE UNIKÁT

NEZAPOMEŇTE NA SKIER'S EDGE!

ultifunkční sportovní hala, která bude svou velikostí (1 600 m²) řesně cílený trénink před zimou zprostředkuje trenažér Skier's a unikátním zaměřením na lyžaře jedinečná nejen v České Edge, který má velkou výhodu v tom, že se hodí i – nebo vlastně republice, ale i ve střední Evropě, vyroste snad ještě letos v pražských hlavně – pro domácí použití. Nemusíte pak za tréninkem nikam cestovat, Vysočanech. I ona bude disponovat lyžařskými trenažéry MaxxTracks prostě si vyhradíte čas doma nebo ve svém – a to hned dvěma. Cíl je vedle samozřejmého komerčního využití také lyžařském klubu. bohulibý – nabídnout pražským školám cestu, jak přimět současné žáky A co vlastně trenažér umí? Vylepšíte s ním svou více lyžovat a hlavně si vytvořit k lyžování vztah. rovnováhu, techniku a koordinaci pohybů. Vedle „indoorových sjezdovek“ hala nabídne tzv. freestyle zónu, kde Dostanete se do dobré fyzické bude základní snowpark s překážkami na 32 metrech délky. Tři překážky kondice tak, jak to právě lyžař ponabídnou zejména začínajícím freestylistům možnost učinit právě zde třebuje. Vedle toho stroj zvyšuje své první krůčky nebo pokročilým trénovat specifické prvky. rovnováhu a posiluje hluboké Skutečnou výzvou pak budou dva samostatné skokánky („big airy“) svaly, učí správný přenos váhy s dopadem do bazénu s molitanovými kostkami. Oba skoky, jeden pro a rozvíjí cit pro hranění, je to začátečníky a druhý pro pokročilé, stejně tak jako snowpark budou pokryty výjimečné kardiovaskulární speciálním kluzným povrchem, vyvinutým pro trenažéry MaxxTracks. cvičení a učí „zklidnit“ horní část těla. (ps) Neméně významnou součástí freestylové haly bude největší trampolínové centrum v ČR, které poskytne 33 trampolín na ploše 570 m². více informací: Jak už bylo naznačeno, bude tu skiersedge.cz k dispozici i celoroční škola lyžování a snowboardingu. Přichází tak revoluční doba, kdy Pražáci budou moci trénovat či se učit lyžovat 365 dní v roce. Už jen samozřejmostí je plnohodnotné zázemí (převlékárny, sprchy, …) včetně baru se zimní tematikou. Budeme informovat! (ps) VIZUALIZACE FREESTYLOVÉ KOLBENKY ZNÁTE HO? TO JE PŘECI MICHAEL VON GRÜNIGEN

ATOMIC REDSTER XT

ZÁVODNÍ TECHNOLOGIE, PERFEKTNÍ MIX VLASTNOSTÍ, URČENÉ NA SJEZDOVKU, PŘESTO VŠAK S MÍRNĚ ALLMOUNTAINOVÝMI AMBICEMI.

www.atomic.com ak vypadají moderní lyže určené pro pokročilé sportovní jezdce, kteří i přes současné trendové zaměření na freeride tráví většinu času na upravené sjezdovce. Lyžování na upravených tratích se stále věnuje největší skupina lyžařů, a právě pro ně jsou nová „xtéčka“ určena. Zkratka XT vyjadřuje přechod mezi SL a GS, tedy lyžemi určenými pro krátké a dlouhé oblouky. XT v sobě kombinují právě vlastnosti slalomek a obřaček a svému uživateli poskytují od každého trochu, aniž by byly výrazně vyhraněné pro určitý styl jízdy nebo poloměr oblouků. Nové XT najdeme v kolekci Atomic ve třech variantách. Redster XT jsou vstupním modelem řady a jsou určeny pro mírně sportovní lyžaře, kteří požadují snadnou ovladatelnost a komfort v kombinaci s vysoce sportovním charakterem

lyže. Redster XTi jsou perfektní kombinací slalomek a obřaček, v této variantě vyztužené titanalem. Nejvyšší model Redster Doubledeck 3.0 XT disponuje osvědčenou konstrukcí „Doubledeck“ či novinkou loňské sezony „RampTech“, která udržuje lyžaře po celou dobu jízdy v centrálním postoji. Všechny modely Redster XT mají dřevěné jádro a klasickou „camber“ konstrukci v kombinaci s velmi mírným „Race Rockerem“, jenž usnadní zahájení oblouku. Pro sezonu 2015/2016 ale Atomic připravil i další výrobky, které jsou ideální pro kombinaci s lyžemi Redster XT. Dnes už v podstatě legendární boty Redster Pro 120 jsou určeny pro rychlé lyžování na sjezdovce, ale i pro občasný allmountain. Jsou standardně vybaveny karbonovou výztuhou v oblasti komínu a technologií

„Memory Fit“ pro individuální přizpůsobení boty: tepelně se tvaruje nejen vnitřní botička, ale i skelet, přičemž celý proces trvá pouhých 12 minut. V letošní sezoně je v kolekci najdete i v barevných kombinacích určených právě pro lyže XT. Svoji výbavu můžete doplnit i hliníkovým holemi Redster 12 XT, přilbou Savor LF, která disponuje oblíbenou technologií „Live Fit“ pro individuální přizpůsobení, brýlemi Revel3 M Polarized s polarizačními skly ZEISS nebo výbornou zimní bundou z nové kolekce oblečení Atomic, Treeline Hybrid Down Jacket, již lze použít jako druhou i třetí vrstvu. Bunda Treeline, kterou jsme testovali i u nás v redakci, se vyznačuje až neuvěřitelně nízkou hmotností, zároveň však díky použitému „PrimaLoftu“ výbornými termoizolačními vlastnostmi.

MAG

FOTO: SKYTECHSPORT

SPECIÁLNÍ LYŽAŘSKÉ TRENAŽÉRY

SkyTechSport

VIRTUÁLNÍ LYŽAŘSKÁ REALITA NEJEN NA SNĚHU NEBO POJÍZDNÉM KOBERCI SE DAJÍ CVIČIT TAK SPECIFICKÉ LYŽAŘSKÉ POHYBY. CARVINGOVÉ TRENAŽÉRY SKYTECHSPORT NABÍZEJÍ JEJICH SIMULACI ZALOŽENOU NA MODERNÍ POČÍTAČOVÉ TECHNOLOGII. MOŽNÁ JSTE UŽ NĚKDE ZAHLÉDLI OBRÁZKY ČI VIDEO, KDY SE JEZDEC PŘEKLÁPÍ NA ŠIROKÉ PLATFORMĚ ZE STRANY NA STRANU VELMI PODOBNĚ TOMU, JAKO BY ŘEZAL OBLOUKY. PRÁVĚ TO JE SKYTECHSPORT. TEXT: PETR SOCHA

kyTechSport či zkráceně Skytech je založen na zcela specifickém principu – pomyslné lyže se pod jezdcem pohybují pouze do stran (tedy ujíždí jen kolmo doprava a doleva) a jejich směr a rychlost ovlivňuje pozice nohou, zejména pak náklon lyží. Náročné technické řešení zahrnuje optoelektronické senzory, které přenášejí impulsy do výkonné počítačové jednotky, jež zase řídí motory dávající lyžím pravo-levý pohyb. Počítač zároveň koordinuje vizualizaci, kterou si můžete promítat před sebou – dostanete se tak do virtuální lyžařské reality, která má člověka přimět k tomu, aby svou jízdu uzpůsoboval vnějším podmínkám – závodním brankám. Lyžařský simulátor Skytech je v Praze k dispozici už několik let, provozuje jej firma SNOW FOR FUN ve Skicentru Podolí v Jeremenkově ulici. Pokud vás nebaví suchý trénink, který má s lyžováním jen máloco společného, je Skytech dobrá volba. To jsme alespoň vydedukovali z naší letní exkurze.

První chvilky

I když jste již (subjektivně) znalý lyžař a víte, jak na lyžích stát, na ližinách tohoto trenažéru se člověk cítí jako totální začátečník. Přinejmenším v prvních minutách. Impulsem k pohybu ližin do stran

je totiž naklopení lyže – a lyžař obvykle lyži naklápí, až když jede. Tato a možná další kolize mezi zafixovanými akcemi a reakcemi nejde překonat úplně hned. Navíc, když člověk jede na lyžích, umí předvídat, co lyže udělá, zatímco u trenažéru, kde o pohybu rozhoduje jiný mozek než ten váš, trvá chvíli, než se cvičenec s chováním stroje prakticky obeznámí. Prostě je potřeba si pomalu osahat, co stroj při jakých pohybech dělá, jeho reakce si analyzovat rozumově i psychicky a postupně minimalizovat obavy z neočekávaného či se dokonce nadnést nad realitu a tak trochu uvěřit, že opravdu lyžuji... Jen si to představte – naklápíte bérce a se zvyšujícím se úhlem očekáváte, že se ližina pod vámi dá do pohybu. Když se tak stane, leknete se, nohy se trochu vrátí zpět, ližina se zpomalí nebo zastaví. Je to zpočátku taková oťukávaná. Tato seznamovací fáze ale netrvá nijak dlouho, k ruce je navíc bezpečnostní madlo, o které se lze opírat a jistit vršek ve chvílích, kdy nevíte, co udělá spodek. První jakés takés pravidelnosti se mi daří dosahovat spíše při pokusu o kratší dynamický oblouk. Zatímco mi nohy prokluzují do strany, rukama se jistím a pojíždím s nimi po madle. Samozřejmě mi to zase nabourává postoj, jenže všechno má svůj čas. Postupně se snažím o širší rozkmit, pár obloučků se mi třeba i daří, ale koncentrace a důvěra

ve stroj mi nevydrží dlouho – je to jako při normálním lyžování (a možná i leckde v životě obecně): když se člověk začne bát, něco poplete. Občas si dám krátkou přestávku, aby se mi vše nové usadilo, a zdá se, že to pomáhá. U konce své první půlhodinky se už blížím k „dlouhému řezanému oblouku“ čili daří se mi rozkmitat se po většině šíře trenažéru. Snahu mi boří to, že ne vždy jedu symetricky a při kontaktu s bočním dorazem – ačkoli bych nemusel – to vzdávám. Zkušení, i když narazí ližinou do boku, pokračují, aniž by je to rozhodilo. Ale zkušenosti se sbírají s časem. Nicméně musím přiznat, že pocity při zdařilé „jízdě“ jsou libé a „záběr“ v extrémních polohách je dost podobný lyžování. Končím asi po půlhodině s tím, že jsem schopen „jezdit dlouhé oblouky“ s určitými limity – nevydržím to nekonečně dlouho a nejezdím přesně symetricky. Nicméně už dokážu přenášet a izolovat koncentraci na jednotlivé dílčí pohyby a s pomocí Petra Konečného, který coby majitel Snow For Fun funguje jako můj instruktor, odhalujeme chyby. Rameno, koleno… Pár metrů před obličejem je zrcadlo, kde se člověk dokáže do detailu pozorovat – a objevit rozdíly mezi vlastní pohybovou více informací: realitou a ideasnow4fun.cz lizovanou před-

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

CO ŘÍKAJÍ PROFESIONÁLOVÉ?

NAŠE PRVNÍ POKUSY

stavou. Když se vidíte na videu, taky poznáte chyby – v zrcadle se ale vidíte v přímém přenosu a chyby můžete v okamžiku opravovat – a pozorovat změny a všechny další souvislosti. Navíc, když se koncentrujete na obraz v zrcadle, trochu pozapomente na sebe sama a nadnesete se na obavy a pochyby ze situace pramenící. Rozdíl mezi tím, když je zrcadlo zahalené, je z hlediska psychologie první lekce dost zřetelný. Co se mi třeba vůbec nepodařilo, byla jízda virtuální tratí, která se promítá na plátno (přetažené právě přes zrcadlo). Ale jako vše i jízda na trenažéru Skytech vyžaduje malinko cviku a jsem si jist, že při druhé lekci už to bude skutečná jízda!

Počítačová analýza lyžařského pohybu

SkyTechSport

Skiers' Edge

snow.cz/video/3436





trénink lyžařské techniky – klasické sjíždění







děti







začátečníci







experti



kondiční příprava





trénink rovnováhy







ano

trénink lyžařské techniky – carving

kardio index domácí použití

skipasy • servisy • ubytování

LUXUSNÍ SKI-OUT / SKI-IN APARTMÁNY PŘÍMO NA SJEZDOVCE V HAUS/SCHLADMING 123 KM SJEZDOVEK PŘÍMO Z APARTMÁNŮ

Z množství videí s trenažérem jsme vybrali toto:



Použití ski trenažérů

ALPINE LIVING

Veronika Rudolfová: „Carvingový trenažér SKYTECH je výborná pomůcka při nácviku lyžařské techniky. Nejde jen jako u menších trenažérů o pohyb zleva doprava, ale reaguje správně na pohyb kotníků, dá se správně kontrolovat postavení kolenou nad vázáním a největší výhodou je, že ve vlastních lyžácích, ve kterých je člověk zvyklý trénovat i na sněhu. Nastavení radiusu i nerovností pak už jen rozvíjí možnosti tréninku. Využívala jsem ho přes podzim, když nebyly podmínky na ledovcích, anebo jen kvůli intervalovému tréninku, protože jsem byla schopna odjezdit 20 minutových jízd, což kolikrát ani na ledovci není možné.“

MaxxTracks

To, že lyžujete na zcela technické platformě, má jednu velkou výhodu – můžete si analyzovat celou paletu parametrů včetně třeba úhlů náklonů nebo sil působících v oblouku. Můžete tedy detailně studovat fragmenty svého tréninku a jeho vývoje. „Sjezdovka“ se dá softwarově definovat, takže můžete jezdit slalom, obřák, černou, červenou nebo modrou pistu, ba dokonce lze nastavit kvalitu sněhu (tvrdý, měkký) nebo úroveň nerovnosti, kdy lyže v jízdě jakoby přejíždějí rýhy na trati. Zároveň se nabízejí různé virtuální programy, takže si můžete sjet třeba olympijský sjezd ze Soči. Po půlhodinové první lekci jsem celkem zpocený, ale skutečný efekt poznávám až v autě, kdy mám problém s mačkáním pedálů – snad závěrečný důkaz o tom, že SkyTech skutečně funguje.

Petr Záhrobský ml.: „Carvingový trenažér SKYTECH se stal nedílnou součástí přípravy našeho teamu. Začátečníci si na něm mohou velmi snadno osvojit správné pohybové návyky a na lyžích se pak daleko rychleji zlepšují. Pokročilejší lyžaři a závodníci se mohou zaměřit na vylepšování techniky a odstraňování různých špatných návyků. Výhodou je zrcadlo, ve kterém se každý vidí a může tak ihned reagovat na své vlastní chyby. Pro všechny je to pak skvělá fyzická příprava a posilování svalů specificky namáhaných v alpském lyžování.“

2 LEKCE NA TRENAŽÉRU SKYTECHSPORT SE SLEVOU 30 % (560 KČ OPROTI 800 KČ)

SKI OUT APARTMÁNY

GARÁŽ ZDARMA

SKI IN

WiFi ZDARMA

PRAHA 400 KM BRNO 410 KM ZLÍN 460 KM

V APARTMÁNU

SAUNA

rezervace@alpineliving.cz www.alpineliving.cz rezervace@alpineliving.cz

BYZNYS EKONOMIKA SKIAREÁLŮ

NA VELIKOSTI ZÁLEŽÍ MAG

FOTO: JACK AFFLECK

Víc nebývá líp

VEČERNÍ SVĚTELNÁ SHOW V COLORADSKÉM RESORTU KEYSTONE

UPLYNULOU SEZÓNU LYŽOVÁNÍ ROSTLO. PO PŘEDCHÁZEJÍCÍ NEZIMĚ ŽÁDNÝ DIV. OTÁZKA ZNÍ, ZDA A JAK SI BRANŽE DOKÁŽE STOUPAJÍCÍ MOMENTUM UDRŽET. TEXT: TOM ŘEPÍK

profesní pozice mám možnost vidět do ekonomik jistých tuzemských středisek. Jsem vázán diskrétností, nicméně nemůžu si nevšímat určitých obecných trendů z nich vyplývajících. A nedá mi to nesrovnávat je s trendy z výstupů amerických, veřejně dostupných. V některých specifických ohledech se tyto statistické směry rozchází, ve většině metrik souzní. V dalším textu subjektivně komentuju status quo česko/slovenské horské branže na základě informací, jež mám k dispozici a z nichž si troufám vyvozovat trendy a tendence. A zejména – co mohou naznačovat do budoucna. Sezóna 2014/15 se prakticky všude co do počtu lyžařských návštěv (osobodní) odrazila ode dna té předchozí zpět nahoru, nepřekvapivě. Tržby na lyžařskou návštěvu nicméně nerostou. Mírně se dál snižují běžné výdaje středisek (nezahrnující mimořádné eurodotační investice), areály po hnědé zimě 2013/14 kontrolují náklady, kde můžou. Navzdory plusovému roku provozů v ekonomické ztrátě přibývá.

Dobrá zpráva v těžké době Ačkoli lyžařská industrie razí úzus, že dobrý sníh trumfuje špatnou ekonomiku, ani ten relativně hojný letošní nedokázal vybudit lyžaře k velkorysejším výdajům. Svůj díl viny na tom může mít nikam neodcházející recese, jejíž následky dlouhodobě vnímá valná část běžných lidí, navzdory účelovému mlžení politiků vágní makroekonomikou. Recese nepochybně stojí už několikátý rok i za zdrženlivostí areálů zvedat své ceny, navzdory zdražujícím vstupům. Tržby na lyžařskou návštěvu se běžně třídí na skipasové a neskipasové. První jsou zřetelně dané cenami jízdného, druhý údaj v sobě ukrývá zajímavé subpoložky. Neskipasové příjmy lze rozsegmentovat do 4 hlavních škatulek – ubytování, gastro, půjčovny a výuka. Přičemž první dvě spolu souvisí podobně sestersky, jako třetí se čtvrtou. Ačkoli příjmy na návštěvu z ubytování a gastro oblasti fakticky stagnují až klesají (tuhá konkurence a omezená poptávka tu dlouhodobě kazí byznys), tržby za půjčovny a instruktáž zřetelně rostou. To považuju za nadějnou zprávu pro celé odvětví, hned ze dvou dů-

vodů. Jednak na půjčovnách a školách mají střediska nasazena vysoké marže, na rozdíl od poměrů v ubytovacím a gastro segmentu. Za druhé, každé cinknutí kasy v půjčovnách a školách lze přímo přeložit jako produkci a výchovu nových lyžařů. A máloco by mělo branži zajímat víc.

Je dobré být velký. Nebo malý

Jedním z trendů, souhlasně se rýsujících v Americe i v tuzemsku, je korelace mezi rozlohou střediska a jeho ziskovostí: na velikosti záleží. Ale trochu jinak, než je obvyklé. Obecně nejvyšší tržby i ziskovost mají ty největší etablované resorty. Taky řada menších a malých skiareálů, zejména těch v příznivé nadmořské výšce a vybavených zasněžováním, umí konzistentně tvořit profit. Kdo typicky ztrácí peníze, jsou střediska střední velikosti. Pochopitelně, že tuto všeobecnou šablonu nelze dogmaticky posadit na každý areál v dané velikostní kategorii; zdá se však být trefnou v pozoruhodné škále případů. Taky bude těžko sama o sobě střediskům k praktickému užitku. Pár specifičtějších postřehů teď proto zkusím vyvodit z mně známých poměrů ztrátových provozů.

Skiareály ztrácející peníze mívají nápadně podobných několik okolností. Nejkřiklavější: jejich výdaje přepočítané na návštěvu bývají vyšší než u ziskových resortů na obou koncích velikostního spektra. Nejen přímé provozní výdaje, ale i marketingové, jež mě zajímají obzvlášť. Sám, ač marketér, střediskům doporučuju chladnokrevně revidovat a redukovat výdaje – včetně těch na marketing a reklamu. Jenže jinak než tupě otrockým skrojením o nějaký díl. Časy stádně uctívané mantry „víc = líp“ jsou (věřím, doufám!) nadobro pryč. Prvním na tapetě ekonomických ohledů středisek by měla být paranoidní kontrola nákladů. Protože snížení výdajů není totéž, co poměrné zvýšení tržeb. Z hlediska profitability je to první lepší. Každá extra utržená tisícovka jde na vršek hromádky a náklady si do ní s gustem kousnou; kdežto každých na výdajích ušetřených tisíc zůstane na zdravém spodku, v základně pomyslné pyramidy.

O čem zákazník přemýšlí

Dnes by už měl každý skiareál vědět, kdo jsou jeho optimální zákazníci coby precizně definovaná cílová skupina, a svým marketingem by měl mířit specificky na ně. Jenže to samo o sobě častokrát nestačí. Potřebuje hledat nejefektivnější cesty, jak zákazníky oslovit. Nevyhazovat koruny či eura zbytečně; ne na reklamě škudlit, nýbrž do ní chytře investovat. Inzerovat k cílovým skupinám s nejvyšší potenciální návratností. Aby toho středisko bylo schopno, musí se naučit brát v úvahu, co všechno jeho cílová skupina posuzuje při rozhodování o koupi lístku. Existuje řada faktorů, jež ovlivňují poptávku po návštěvě střediska. Aby to bylo ještě komplikovanější, tyto faktory se liší při posuzování nákupu časových jízdenek, celodenních, sezónních skipasů. Typicky zákazníci berou v potaz stávající sazby a případné změny v ceníku, aktuální počasí, dopravní náklady, ceník okolních středisek, konkrétní den v týdnu a stav svých příjmů, ne nutně v uvedeném pořadí. Odlišné proměnné mají vliv na odlišné cílové skupiny odlišnými způsoby.

67 Možná podceňovaný benzín

Velká střediska v Americe rutinně trží víc z nejízdenkových položek – ubytování, gastra, půjčoven, obchodů, servisů, škol a ostatních souvisejících provozů – než za samotné skipasy. Této laťky jakéhosi ekonomického ideálu branže tuzemské areály ještě nedosahují, bezpochyby to je však ambicí a budoucí prioritou mnohých – zejména hlavních – hráčů. Co se zdejších menších a malých skiareálů týče, jejich finanční stabilita nejspíš bude rok co rok testována okolnostmi, zejména ekonomikou a sněhem. Svou zdánlivou příslovečnou nouzi však mohou přetavit v ctnost, pokud přeorientují svůj pasívní provozní model na nějakou unikátní tržní niku, kterou by si měly najít a marketingově prosazovat. Nejlíp takovou, v jejímž rámci by představovaly sněhový sport novým lyžařům a vychovávaly z nich stálé zákazníky. Pro to jsou malé areály častokrát líp uzpůsobené než kdejaký lyžařský Kaufland. Ať už vhodnějšími terény, jednoduššími vleky, dojezdovou blízkostí, výhodnějšími cenami, specifickou atmosférou, možnostmi osobnějšího přístupu a tak dál. S omezenými zdroji se pak většina těchto menších hráčů bude nucena rozhodnout, kterým ze dvou základních směrů se vydají. Jestli po poměrně prošlapané cestě disciplinovaného, konzervativního přístupu, investujíce do tradiční operativní efektivnosti, což znamená zjm. optimalizovat zasněžování a soustředit svůj marketing na co nejlepší příjmy ze skipasů. Anebo vykročí-li po riskantnější stezce rozpínavosti a novátorství, kde budou experimentovat s investicemi do nelyžařských aktivit, efektů a atrakcí, jež FOTO: SKIAREÁL PLESIVEC

Střediska by neměla ignorovat žádný z naznačených ohledů – jedním z napohled těch míň pravděpodobných se mohou jevit cestovní náklady. Ačkoli je v tuzemsku všude k místnímu lyžování relativně blízko (tedy do dvou tří hodin řízení), i tento aspekt bývá pro neznámo jak velkou množinu lyžařů důvodem, proč na hory nejedou (či nejezdí tak často, jak by rádi). Ceny PHM nemusí nutně zdražovat – tito lidé vnímají už ty aktuální jako drahé, bránící jim v návštěvě střediska, nezávisle na sněhových podmínkách. Pro určitý segment potenciálních návštěvníků platí, že cena dopravy je důležitějším faktorem než dobrý sníh a aktuální počasí. Přirozeně, střediska nad touto skupinou mohou lhostejně mávnout rukou a mnohá z těch, zapnutých na autopilota zlopověstného zaklínadla „dokud tu mám fronty, vo co de?“ to dělají. Ostatní si možná uvědomí, že těžko utrží víc, pokud lidi, co dosud zůstávali doma, tam budou zůstávat dál. Vinou cestovních nákladů, třeba. A že by měla posoudit jejich přicestování podpořit. Možností se nabízí plejáda – od kupónového partnerství pump se skiareály přes zvýhodňování spolujízdy (v Americe populární koncept 3+1, kdy čtvrtý v autě má skipas grátis) až po spolupráci se zavedenými autobusovými spoji a účelovými dopravci. Každé středisko může při dobré vůli podnítit přicestování k sobě nějakou formou dárkového kuponu platného v rámci areálu (sleva na skipas, na gastro, v půjčovně atd.) – který prakticky stimuluje návštěvníkovo další utrácení v průběhu návštěvy.

Paradox volby

se mohou – avšak nemusí – stát jejich nikou a magnetem pro spoustu potenciálních nových návštěvníků, na staré tradice nezabírajících. Obě strategie mohou být vítězné; málokdy se však může menší středisko vydat po obou. Mnohé provozy možná čeká nejnepohodlnější rozhodování v jejich historii.

Rekreačně lyžující amerikanofil, expert na marketing horských středisek. Bloguje na Kovboj.cz. TOM ŘEPÍK

PREMIÉROVÁ SEZÓNA NA PLEŠIVCI: DOBRÁ, ALE KRÁTKÁ Historicky první ucelenou sezónu má za sebou krušnohorský Plešivec. Na zelené louce vybudovaný, velkoryse dimenzovaný areál ale poznamenal pozdní ??? příchod zimy; ta obvykle do Čech přichází od severozápadu právě tudy, ne však vloni. Vánoce tu měli na trávě, se zasněžováním mohli začít až na přelomu roku a areál postupně otevírali v průběhu ledna. Aby už v březnu pro rapidní jarní oteplení zavřeli. Na polovinu zkrácená sezóna nejspíš stojí za extrémně nevyrovnanou skladbou využívaných typů skipasů (viz graf v tomto boxu). Situaci komentuje šéf areálu Petr Voráček: „Nebylo to zdaleka ideální. Struktura prodaných skipasů ukazuje, že nám chybí ubytovací kapacity u sjezdovek, což bude další plánovanou etapou rozvoje střediska.“ V průběhu sezóny experimentálně zavedli 8hodinový skipas, na který lze lyžovat po libovolných hodinových segmentech po celou zimu. Lyžařům poskytuje spoustu volnosti a prakticky jim dává ochutnat svobodu lyžování se sezónním skipasem – nemusí ráno do front k pokladnám, nemusí řešit typ zakoupeného lístku a doufat, že se strefí do počasí, podmínek a zalidněnosti, mohou si přijet i odjet kdy je napadne, aniž by měli pocit vyhozených peněz za neprolyžovaný denní lístek. Letos těchto flexibilních karet prodali 16 % z koláče grafu a nabízet je chtějí i v sezóně nové. Nebudu se divit, když se jejich odbyt zdvoj- či zvícenásobí. Nešťastně pozdní start sezóny se projevil v neprodejnosti sezónek. Není divu, když naplno se areál rozjel až s počátkem února. (V Americe by v podobné situaci nejspíš už pohotově nabízeli sezónku 2015/16 s tím, že zbytek jara lze dolyžovat na ní. Teoreticky by tak darovali lyžaři jednu sezónu grátis, na druhou stranu by utržili své jisté peníze rok předem. A pojistili by si dva roky sekundárního utrácení zákazníka v ostatních provozech střediska, o jeho loajalitě nemluvě.) Novinkou roku se možná stane rozhodnutí Plešivce připojit se pod společnou sezónku Czech Skipass; v tandemu s nadohled sousedícím Klínovcem mohou vytvořit překvapivou poptávku po tomto novátorském produktu. Prakticky jakákoli aglomerace uvnitř dálnicemi spojených Prahy, Ústí, Drážďan, Chemnitz a Plzně se pro Plešivec s Klínovcem stává logickou cílovou oblastí k oslovení. Tou byla i kdykoli dřív, jenže spíš pro nárazové lyžaře než kované sezónkáře. Až sama zima ale ukáže, tak jako vždycky. Pokud tedy přijde včas, jak se sluší. Nezvaná rozhodně nebude.

4hodinová 1denní 8hodinová 1jízda 2denní 3denní 4denní 5denní 6denní

JEDNOU ZE SILNÝCH STRÁNEK SKIAREÁLU PLEŠIVEC JE VELKORYSÁ ŠÍŘE SJEZDOVEK

7denní

BYZNYS NEDOCENĚNÝ MARKETINGOVÝ NÁSTROJ HORSKÝCH STŘEDISEK

PLACEBO!

MAG

FOTO: VAIL RESORTS

ŇAM! KDO BY ODOLAL ČERSTVÉMU TEPLÉMU KOLÁČKU, NABÍZENÉMU PŘÍMO POD SJEZDOVKOU ZDARMA?

UŽ SI NEVZPOMÍNÁM, KDY JSEM O FENOMÉNU PLACEBA SLYŠEL PRVNĚ. NEPŘESTÁVÁ MĚ VŠAK FASCINOVAT DODNES: PODÁTE NĚKOMU FALEŠNOU, NEÚČINNOU LÁTKU – A OSOBA SE ZAČNE UZDRAVOVAT. TEXT: TOM ŘEPÍK

áte-li děti, nejspíš jste na nich placebo aplikovali bezpočtukrát, asi i nevědomky. Když k vám přiběhl nešťastný uplakánek s natlučeným kolenem, vy jste mu jej pofoukali, možná jemně ovázali šátkem nebo obvazem – bolest náhle ustoupila. Dítě očekávalo, že vaše pozornost a péče mu uleví – a proto se tak stalo. Placebo efekt. Placebo zahání deprese a tlumí bolesti zubů i zad. Zařizuje, že některá vína chutnají líp než jiná. Fungují na něm partnerské vztahy: taky tolik „potřebujete“ od protějšku slyšet, že vás miluje? Ujíždíte na placebu. Placebo je nejsilnější marketingovou zbraní, co znám. Podobnou logikou lze placebo zasít i do marketingu lyžařských středisek a plánovat žně. Takto postavená věta však může znít vágně a málokomu dávat praktický smysl. Dovolte mi proto zmínit nejdřív pár obecných souvislostí, po nichž se s placebem do lyžování vrátím.

Placebo v medicíně

Efekt placeba je znám a nepřetržitě zkoumán přinejmenším od 18. sto-

letí. V lékařství znamená, že pacient benefituje po podání látky s nulovým léčebným účinkem. Jinými slovy, placebo je falešný lék, vyvolávající skutečnou odezvu. Placebo demonstruje opravdovou sílu mysli a očekávání. Očekávání tu je klíčovým slovem. Když lidi očekávají, že určitý úkon povede ke specifickému efektu, velmi často k efektu – přinejmenším v jejich vnímání – opravdu dojde. Jednou z oblastí, v níž lze sílu placebo efektu učebnicově demonstrovat, je psychosomatika. Klinické studie naznačují, že antidepresiva, jež dnes zobe kdekdo, umí zmírnit příznaky v až 70 % diagnostikovaných depresí. Současně však placebo, vydávané za regulérní antidepresivum, docílí stejného efektu u 50 % takových diagnóz. Placebo v medicíně funguje z několika důvodů. Jedním z valných je, že pacientům dělá dobře osobní péče a pozornost personálu. Když se o nás někdo stará, líbí se nám to, obvykle. (Aby taky ne.) Když jsme byli jako malí nachlazení, horká polévka od mámy byla placebo. Kuřecí vývar nemá léčebné účinky. Láskyplná mámina péče ano.

Další příčinou je víra – lhostejno v co či koho. Pokud zůstaneme na zemi – lidi obecně mívají tendenci vzhlížet k lékařským autoritám. Když jim doktor dá prášek a řekne, že se jim uleví, většinou se jim uleví – nezávisle na tom, co jim ve skutečnosti dal.

Placebo v marketingu

Marketéři využívají placeba k dosažení vyšších tržeb zejména přes kultivaci vnímaných zákaznických zážitků. Příběhy a tradice mají moc ovlivňovat a měnit způsoby, jak budou zákazníci k věcem přistupovat; marketéři proto vypráví historky, budují rituály a tvoří atmosféru zlepšující vjem konzumovaného produktu či služby. Kdykoli si resort koupí inzertní prostor, natočí promo video nebo podstoupí jiný výdaj za účelem ovlivnit uživatelská očekávání, investuje do výroby placeba. Vinaři jsou experty ve vytváření placeba. Naučili své zákazníky, že drahá vína musí chutnat líp než levná. Že láhev s hezkou etiketou je víc než stejné víno z krabice. Že víno s korkovým špuntem je lepší než se šroubovaným uzávěrem. Anebo že nalité u stolu sommeliérem se těžko vyrovná tomu doma. Ceny, obaly a ostatní tanečky jsou jen placebem a vinařská branže se

naučila vzbuzovat očekávání, vyprávět příběhy a docilovat toho, že zákazníci těmto marketingovým konstrukcím věří a berou je v potaz. Nezmiňuju vinařství zbůhdarma; mezi vínem a lyžováním vnímám paralelu. Vín je na výběr několik barev, typů balení a určité cenové spektrum. Až na málo zasvěcených fajnšmekrů, opravdu se v poměrech na trhu vína orientujících, většina konzumentů si bude dál vybírat ze svých nemnoha druhů ve stejné sekci stejného regálu svého supermarketu. Lyžování na tom není kdovíjak odlišně. Využívá služeb omezeného počtu výrobců lanovek, roleb a zasněžování a vychází z nijak rozmanité škály cenových variant. Jednotlivá střediska sice mají každé svou unikátní topografii, ale pokud odstraníme názvy destinací, jejich vlastní nabídka se bude jevit podobně uniformní jako vinný regál v Kauflandu. A právě zde může ležet výzva (a současně šance) pro každé horské středisko: jak vybudovat hodnotu značky, zvednout návštěvnost, docílit vyšších tržeb? Využitím placeba.

Atraktivní balení

Zákazník je tvor vesměs iracionální. Většina jeho nákupního rozhodování nebývá založena na analýze cena vs. hodnota, jak by asi měla být. Rozhoduje se zhusta na základě emocí. Jeho osobní vjem je nadřazen objektivní kvalitě produktu. Dárek, když překrásně zabalený, vzbuzuje očekávání, že obsah uvnitř bude speciální. Vytváří emoce. Pečlivé balení je placebo – a předjímání, že obsah bude vzácný, jeho efektem. Lyžování prodává několik drahých produktů, jako jsou sezónní skipasy nebo týdenní dovolené. Mělo by se soustředit na to hezky je zabalit. Střediska nejednou nabízí tyto exkluzivní položky volně sypané v koších na pečivo. Jenže rodinná dovolená nejsou každodenní housky. Na načančaném balení záleží. Manažeři resortů by měli mít na paměti, o čem chtějí zákazníka přesvědčit. Pokud je jejich ambicí, aby návštěvník od nich očekával prvotřídní službu, jejich produkt musí být v perfektně vyvedeném, vpravdě neodolatelném obalu. A ačkoli tu o obalu mluvím jako o něčem pomyslném a neurčitém, nic vágního na tomto příměru není. S obalem bývá návštěvník typicky konfrontován hned při svém příjezdu.

Sotva stihne vystoupit z auta, už může být zjebán týden neholeným regulovčíkem ve špinavém vaťáku, že nezaparkoval dost blízko k vedlejšímu vozu, pěkně na ťukec dveří. Kdo z nás to nezažil? V americkém Stowe balí své zboží do noblesy. Host tam vstoupí do rozlehlé přijímací haly luxusní horské chaty, uvnitř v mohutném krbu praská a voní oheň, za recepčním pultem se na něj usmívá obsluha „zabalená“ do draze vypadajících svetrů se skandinávským motivem. Sotva návštěvník vkročí z chladu parkoviště do takové přívětivé atmosféry, jeho očekávání kvality zážitku nutně povyroste nahoru. Z recepce bude odcházet s koupeným skipasem už nejspíš dopředu spokojený. Norské svetry jsou placebo.

Příběh si zákazník poví sám

Střediska mohou prezentovat tuny racionálních informací, placebo efekt je však založen na emocích. Jak jde o nakupování, lidi pramálo věří měřitelným údajům resortů. Budou však věřit a jednat podle svých vlastních dojmů, lhostejno zda pravdivých. (Ostatně nic, co by neplatilo i v ostatních aspektech života, nejen v marketingu.) Areály se tradičně snaží lákat lyžaře na počty vleků, parametry tratí a výšku sněhu. Tyto racionální metriky však lyžaře čím dál míň přesvědčují. Marketing středisek by se namísto toho měl soustředit na vytvoření citových pout k jejich místu. Aby se k zákazníkově hlavě přidalo i srdce. Coloradský Beaver Creek, výkladní skříň vailského koncernu, si vědomě buduje pověst luxusního střediska s osobní péčí, jinde nevídanou. Každý den ve tři odpoledne se dole pod kopcem vyrojí bílí kuchtíci s podnosy plnými teplých koláčků. Rozdají jich denně tisíce. Teplé koláčky evokují vzpomínky na domov a mámu. A máma vždycky umí dát tu nejlepší péči. Koláčky skvěle budují nit příběhu, který marketéři chtějí, aby si lidi vyprávěli. Koláčky jsou placebo.

Butikem místo supermarketu

Před časem jsem četl studii mapující vztah mezi účinností energetic-

kého nápoje a jeho cenou. Všichni dostali tu samou značkovou pixlu; polovina skupiny na ní měla přilíplou regulérní cenovku, druhá s přeškrtnutou původní a přepsanou poloviční cenou - jako by byl nápoj koupen ve slevě. Všichni pak řešili nějaké kvízy. Jak už nejspíš tušíte, skupina s údajně zlevněným drinkem toho vyřešila míň a hůř, než ti, co srkali z plechovky za plnou, předraženou cenu. Experiment měl naznačovat, nakolik spotřebitel věří, že cena reflektuje kvalitu. A nakolik cenovka se slevou ochromuje placebo efekt. Sleva obvykle spouští předsudek, že produkt bude nižší kvality. Sleva nejenomže devalvuje značku, ale taky zeslabuje účinky placeba. Zajisté, i v lyžování existuje mnoho prostoru a důvodů pro slevy. S touto taktikou je však moudré zacházet střídmě. Všichni dobře víme, kolik rodinných krámků se vším možným skončilo, když zkoušely soupeřit s novým Kauflandem, co vyrostl naproti. Zkrachovaly v marném, předem prohraném boji, namísto aby se stalyspecializovaným butikem a místním expertem na svůj sortiment. Expertem, jímž žádný prodavač v Kauflandu nikdy nemůže být. Podobně v lyžování. V něm je dnes nabízení i vyžadování slev snažší než kdy dřív, zejména vlivem internetu a socmédií. Jenže každá sleva oslabuje placebo efekt střediska a posouvá jej blíž k běžnému, nerozeznatelnému zboží ze supermarketové police. Lyžování nepotřebuje své Kauflandy. Obohatí jej ale každý netuctový butik, jaký jinde nenajdete. Expert na tu svou věc. Tržní niku, v hantýrce. Napadá mě quebecký Le Massif na východě Kanady, 800 metrů vysoký kopec s výhledem na širokánské ústí řeky Svatého Vavřince, do níž z Atlantiku zabloudí i velryby. Resort postavil svůj vlastní, jednoduchý velkokapacitní hotel na pozemcích pár kilometrů od sjezdovek. Obě místa spojují koleje a hotelové hosty dopravuje na lyže a zpátky lyžařský vláček. Nejenomže tím středisko dělá dlouhý nos na zaběhnuté ubytovací standardy branže, kdy hotely

hned pod kopcem berou všechno. Proměňuje svou niku v silné placebo.

Placebo je všude

Placebo efekt číhá v každém regálu každého obchodu. Denně si z jednoho takového zákazníci do košíků dávají Heinz kečup a levnější obyčejné nechávají být. Přitom kečupy stejně vypadají, chutnají, pochází ze stejných surovin. Přesto lidi sahají po dražší známé značce. Sdělují si tak vlastní vzkaz – nejspíš jak pečují o zdraví a spokojenost celé své rodiny. Jsou obětí placebo efektu. Starý Heinz se musí tetelit v hrobě a jeho dědicové při prohlížení tržeb. Ne nepodobně jako kečup srovnávají střediska lyžaři. Říkají si – stojí tenhle resort za můj čas a peníze? Splní to, co od něj čekám? Budu odjíždět spokojený? Placebo funguje nejlíp, když je aplikováno na něco obtížně objektivně měřitelného. Výzvou každého střediska by mělo být nalézt nějaký svůj unikátní superlativ, jenž bude sám lidem vyprávět příběh; okrasně jej zabalit a prodávat jako ve specializovaném butiku. Vzpomeňte na článek o Vailu v předchozím SNOW 88. Vail se záměrně snaží být vnímán jako luxusní, drahý butik. Tvoří kolem sebe adekvátní příběh. Žádný objektivní důvod, proč by musel nabízet trojnásobně dražší lyžování, než je k mání jinde, neexistuje. Vail však umí používat extrémně silné placebo. Cílem je vybudovat kolem svého produktu nebo služby vysoké očekávání. A tomu pak dostát. Ne jednorázově či nahodile, nýbrž pravidelně a s bravurou. Bude-li středisko plnit vzbuzená vysoká očekávání rutinně, vnímání hodnoty jeho značky poroste, podobně jako u Heinze nebo Vailu. Brzy pak budou zákazníci přijíždět, sami už placebo očekávat a pochvalovat si jeho efekt. V ten moment se začnou stávat zákazníky stálými. Rekreačně lyžující amerikanofil, expert na marketing horských středisek. Bloguje na Kovboj.cz. TOM ŘEPÍK

e V zimě na lyž se Sport-S Ra kou Itálie sko Franci Švýcare sko

První mo do 30.11. ment nline o e t j u v r Reze t-s.cz r o p s . w na ww

Sport-S, s.r.o.

28. října 1081, 430 01 Chomutov tel.: 474 624 088, mob.: 777 263 423 e-mail: info@sport-s.cz, www.sport-s.cz

BYZNYS

ZÁKULISÍ (NEJEN ČESKÉHO) HORSKÉHO BYZNYSU – DÍL Č. 39

MAG

FOTO: SKI AMADÉ

DRAHÉ, NEBO LEVNÉ? A samotné lyžařské vybavení? Zde jsou rozdíly snad největší. Od nejlevnějšího a nejjednoduššího kompletního vybavení v hodnotách kolem 10 000 Kč po nejdražší sety v hodnotách i 200 až 300 tis. Kč. Po vyčíslení desítek tisíc korun všech možných souvisejících nákladů na lyžování se tak stává mnohdy propíraná výše ceny permanentky skoro nezajímavá. Pohybuje se totiž v intervalu 15 až 20 % z celkově vynaložených nákladů na lyžování. A výsledek bádání? Třeba že už na rakouském šumavském Hochfichtu je lyžování výrazně dražší než ve Špindlerově Mlýně, natož 2x až 4x dražší lyžování od Rakouska po Francii.

Sport je drahý, bojí se rodiče obézních dětí

HORSKÝ BYZNYS BY NEEXISTOVAL BEZ LYŽAŘŮ. A TI BY ZASE NEEXISTOVALI BEZ LYŽAŘSKÉHO VYBAVENÍ A BEZ LYŽAŘSKÉHO UMU, KE KTERÉMU JE PŘIVEDLI RODIČE NEBO LYŽAŘSKÝ INSTRUKTOR. JE VLASTNĚ JEDNO KDO. PRÁVĚ RODIČ MUSEL VŠE SOUVISEJÍCÍ ZAPLATIT. TEXT: VÍT MOUDRÝ

a otázku, jestli musel rodič zaplatit hodně, nebo málo, se v tomto dílu seriálu o horském byznysu pokusím odpovědět. Ostatně o penězích bude řeč v každém letošním díle. Zamyslíme se, jak vznikla cenová politika českých lyžařských areálů, jak se profilovala v Alpách a Dolomitech, v čem je rozdílná a v čem specifická. Aby vůbec nějaká cenová politika mohla vzniknout, musí nejdříve přijet lyžař. A protože náklady na lyžování u dospěláků jsou vysoce rozdílné, zastavme se u budoucnosti našeho národa, tedy u dětí.

Finanční náročnost lyžování Úvodem je potřeba si připomenout závěry loňského posledního dílu. Vzali jsme zde na vědomí, že lyžování patří ve všech státech, kde se lyžuje, mezi pět nejdražších sportů. V tuzemských i evropských statistikách se na prvních pěti místech porůznu střídají tenis, golf, lyžování, ale – pozor, málokdo by tušil – také horolezectví, boby, triatlon, jachting,

krasobruslení, akrobatické lyžování nebo cyklistika. Záleží přitom, v které zemi tabulka nejdražších sportů vychází. Každopádně tyto sporty se umísťují mezi nejdražšími naprosto spolehlivě. Celkové náklady se ovšem nepočítají jenom podle vybavení toho či onoho sportu, ale celou škálou dalších souvisejících nákladů, které jsou sportovci samými, natož jejich rodiči hodně opomíjené. Celková finanční náročnost jednotlivých sportů se tedy řídí součtem výdajů za vybavení, dopravu, pojištění, bezpečnost a všeho se sportem souvisejícího. Zůstaneme u lyžařského sportu. Již v loňském roce jsme definovali cestovní náklady na cestu do hor při použití osobního automobilu včetně jeho kilometrové amortizace. Ta je ministerstvem financí pro rok 2015 stanovena shodně jako vloni ve výši 3,70 Kč na jeden ujetý kilometr. Málokdo ji bere na vědomí, ale tato částka zahrnuje veškeré provozní náklady a neúprosný koeficient stárnutí našich plechových miláčků. K tomu se připočítá průměrná cena benzinu nebo nafty – po součtu amortizace a spotřeby jsem použil celkovou sazbu ve výši

5,60 Kč/km. Tedy takové výše, jakou u nás mívají automobily převládající nižší střední třídy. A co vyšlo? Do českých hor se zpětnou vzdáleností 400 km cena 2 240 Kč, do oblasti SkiWelt Wilder Kaiser – Brixental v Rakousku se zpětnou vzdáleností 1 100 km to bylo již 6 632 Kč. Do italských Dolomitů, se zpětnou vzdáleností kolem 1 300 km, šplhají náklady s dražšími poplatky za dálnice a mosty již na 8 865 Kč. Nejdražší je doprava do Savojských Alp ve Francii. Již krutě dlouhá zpáteční cesta v délce 2 400 km zhltne se všemi poplatky včetně zmíněné amortizace kolem 17 000 Kč. Znovu ale opakuji, že do ceny dopravy automobilem započítávám i nikým obvykle nerespektovanou amortizaci (opotřebení) vozidla. Ubytování jsme propočítali od obvyklé ceny lůžka v tuzemsku za 5 nocí ve výši 2 000 Kč přes 4 350 Kč v Rakousku až po 6 000 Kč ve Francii. Lyžování na 4 dny od obvyklých 1 850 Kč v ČR přes průměrně rakouských 5 191 Kč až po 6 409 Kč ve Třech Údolích. Stravování nám vycházelo v tuzemsku 3x až 6x levnější proti průměrným zahraničním cenám.

Pod tímto titulkem vyšel v prosinci 2012 v deníku MF DNES článek, který podrobně srovnával finanční náročnost jednotlivých sportů u dětí. Proč právě u dětí? Protože drtivá většina dospěláků dělá v dospělosti většinou právě takové věci, které si osvojuje právě v dětství a mládí. A to včetně sportu. V článku zazněly zarážející, možná až alarmující informace. Statistická data byla získaná z výzkumu Era Poštovní spořitelny a Českého olympijského výboru (ČOV). Zjistilo se kupříkladu, že naprostá většina dnešních školáků zanedbává pohyb, a dokonce že pětina chlapců a desetina dívek trpí nadváhou nebo obezitou. Tři čtvrtiny českých dětí se přitom „nehýbají“ ani 60 minut denně. U  problému ohromné pasivity dnešních dětí se zastavil i předseda FOTO: PETR SOCHA – SNOW

LYŽOVÁNÍ NENÍ JENOM LYŽOVÁNÍ, ALE I KRÁSA OKOLNÍ PŘÍRODY, EMOCE, POHODA A TŘEBA I ADRENALIN

KAŽDÝ, KDO V DĚTSTVÍ ZAČÍNAL, SE NA TÉTO FOTOGRAFII VIDÍ…

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

DNEŠNÍ TREND: DĚTI DO ŠKOLIČKY A RODIČE MAJÍ NA DVĚ HOĎKY KRÁSNÉ LYŽOVÁNÍ

ČOV Jiří Kejval. Řekl: „Já když přišel ze školy, hodil jsem tašku za dveře a šel hrát fotbal nebo hokej. Vidíte, že by dnešní děti dělaly něco podobného? Vždyť počet obézních dětí se u nás od roku 1995 zpětinásobil,“ stěžuje si Kejval. Podle výsledků analýzy nesou velkou měrou vinu na této pasivitě českých dětí jejich rodiče. Sportovat je prý podle nich drahé. Šedesát procent z nich není ochotno vydat za sport svých dětí víc než 500 Kč měsíčně.

Nejpopulárnější fotbal a atletika Sport si většinou podle uvedených statistik vybírají děti samy. Nejpopulárnější je nepřekvapivě fotbal spolu s atletikou a florbalem. Hokeji se naopak překvapivě věnuje minimum dětí, protože si rodiče myslí, že je nejdražší, což je ovšem omyl. Na začátku sportovní kariéry se roční náklady na hokej pohybují v intervalu 3,3 až 9,5 tis. Kč. Provedená analýza ale prokázala, že náklady na všechny sporty bez výjimky výrazně rostou mezi dvanáctým až patnáctým rokem sportovce. Obecně platí, že pokud se děti věnují sportu dlouhodobě s vidinou budoucích úspěchů, musí rodiče sahat do kapes stále hlouběji. Potom se i z pár stovek měsíčně mohou stát třeba statisíce. K běžným nákladům se totiž přidávají další vynaložené finanční prostředky na kvalitní vybavení, zahraniční soustředění nebo třeba v létě na trénink lyžařů na ledovci. „Průměrné roční náklady na jednu disciplínu se u olympijských sportů pohybují kolem 6 400 Kč za rok. Mezi nejdražší sporty patří akrobatické lyžování, kde musí rodiče svému dítěti pořídit kupříkladu na míru nelevné speciální lyže. Naopak mezi nejlevnější sporty patří kvůli nenáročnému vybavení volejbal nebo vzpírání,“ shrnuje výsledky analýzy Aleš Pospíšil z Era Poštovní spořitelny.

A DĚTEM SE TAM LÍBÍ. KOLEM JSOU RŮZNÍ PANÁČCI, ZVÍŘÁTKA, TUNÝLKY A BLBINKY

Provedený průzkum ukázal ještě další zajímavý závěr. Peníze totiž podle něj obvykle nejsou tím zcela nejdůležitějším faktorem, proč děti nesportují. Mnohem častěji než peníze je jim jejich sportovní vyžití zapovězeno proto, že je na ně nemá kdo vozit. V dnešní překotné době se tak ukazuje, že právě zaneprázdněnost rodičů je jedním z nejdůležitějších faktorů dnešního neuspokojivého stavu.

mít možná až půlka rakouské omladiny finanční prostředky. Dojednal proto s mnoha provozovateli lyžařských středisek speciální ceny, a kdo prokázal sociální potřebnost, tomu na výcvik přispěl poměrně významným příspěvkem. V Rakousku tedy trend klesajícího sportování-lyžování dětí zachytili včas. Je otázkou, zdali a jakým způsobem, se to podaří – a jestli vůbec – třeba i u nás.

Alarm pro horský byznys

Překvapení na konec

Co to všechno znamená? Alarmující informaci pro všechny účastníky horského byznysu. A to počínaje hotely, penziony, restauracemi a konče provozovateli lyžařských areálů s celým spektrem dalších navazujících služeb. Bude-li totiž pokračovat trend méně sportujících dětí, bude i méně tuzemských návštěvníků hor, kterých je stále proti těm zahraničním většina. Na horách bude méně dětí nejenom z množiny těch současných, ale až se stanou tyto děti rodiči, o to víc se to bude týkat i jejich dětí. Tím by se bohužel mohl dnešní problém ještě mnohonásobně prohloubit. Budoucí rodiče totiž nebudou mít snahu naučit své potomky lyžovat, když to sami neumí. Rakousko podobný problém zaregistrovalo již před mnoha lety. Razantní pokles návštěvnosti rakouských lyžařských středisek skutečně nastal. Samozřejmě se zjišťovalo proč a jedním z důvodů byl značný demografický výkyv, který potvrdil odliv návštěvnosti mladých lidí, tedy hlavně dětí a studentů. A protože o peníze jde vždy až v první řadě a Rakousko má z daní z horského byznysu velmi značný příjem do státního rozpočtu, zasáhl stát. Rychle a účinně. Obnovil na období zejména lyžařské mezisezóny lyžařské výcviky všech stupňů škol až po školy vysoké. Současně s tím si uvědomil, že na obecně drahé lyžování nebude

Z výše zmíněné analýzy vyplynuly i další závěry – kupříkladu to, jaké sporty děti v současnosti skutečně provozují, a také hlavní důvody, proč děti nesportují. Zajímavý pohled na současné trendy stran sportovních aktivit budoucnosti našeho národy dali rodiče odpovědí na to, jaké jsou podle nich nejdražší sporty. Všechno nakonec rozčíslo srovnání nejdražších sportů podle statisticky skutečně vynaložených nákladů. Možná budete překvapeni podobně jako já… Překvapí vás, že na prvních třech místech sportů, které děti preferují, je fotbal, atletika a florbal? Určitě ne, protože se jedná o sporty nejméně finančně náročné. Překvapí vás, že nejdražším sportem u nás vůbec je lyžování? Možná. Mě ale ne, protože to tvrdím již dlouhá léta a výsledky nedávno provedené analýzy to jenom potvrzují. Překvapí vás, že se na druhém a třetím místě podle finanční náročnosti umístily boby a triatlon? To si myslím, že překvapí všechny. Tedy podobně, jako to překvapilo mě. Veškeré výsledky citované analýzy ukazují konkrétní a docela zajímavá data o sportování našich dětí – když tedy sportují. Co je ale alarmující, že tři čtvrtiny dětí sportují naprosto minimálně a třetina dětí nesportuje vůbec. Bude-li tento trend pokračovat, horský byznys za pár let žádným byz-

JAK DĚTI SPORTUJÍ

Fotbal............................................. 16,8 % Atletika............................................8,3 % Florbal..............................................8,3 % Plavání.............................................7,5 % Gymnastika.....................................6,8 % Tanec................................................6,4 % Tenis..................................................3,5 % Basketbal........................................3,5 %

PROČ DĚTI NESPORTUJÍ

Rodiče na to nemají čas........ 35,9 % Nemáme na to peníze...........26,3 % Sportoviště jsou daleko........17,1 % Je to fyzicky náročné..............11,4 % Je to nebezpečné........................6,8 %

KOLIK DĚTSKÝ SPORT STOJÍ

Nejdražší sporty podle rodičů Lední hokej................................. 79,0 % Lyžování.......................................55,9 % Golf.................................................48,3 % Jachting.......................................46,6 % Tenis................................................ 43,3 % Jezdectví......................................42,3 % Cyklistika......................................37,1 % Nejdražší sporty ve skutečnosti Lyžování................od 14 860 Kč/rok Boby.......................od 14 400 Kč/rok Triatlon..................od 14 080 Kč/rok Cyklistika..............od 12 410 Kč/rok Krasobruslení.......od 8 840 Kč /rok Jachting...................od 6 450 Kč/rok Tenis..........................od 6 410 Kč/rok Střelba......................od 6 280 Kč/rok Gymnastika............od 5 570 Kč/rok Florbal.......................od 5 350 Kč/rok Běž. lyžování..........od 5 210 Kč/rok Zdroj: Era Poštovní spořitelna, ČOV nysem nebude. Jedině ti, kteří dnes hudrují na přeplněné tuzemské sjezdové tratě, budou maximálně spokojeni. Na sjezdovkách totiž bude kroužit jen pár nejvěrnějších. Je spoluzakladatel a dlouholetý jednatel českého lanovkářského svazu, v současnosti úspěšný podnikatel, cestovatel, fotograf a publicista. VÍT MOUDRÝ

FOTO: (C) GRANT GUNDERSON

MOUNTAIN #73 #86 #92

SEDÍME S NOHAMA SVĚŠENÝMA SMĚREM DO ÚTROB VULKÁNU A POZORUJEME, JAK SE PRVNÍ PAPRSKY DEROU PŘES HORIZONT. JEŠTĚ CHVILKU ROZMRZÁME, NASAZUJEME LYŽE A SJÍŽDÍME K SRDCI VULKÁNU, KDE VYTAHUJEME SNÍDANÍ. REGULÉRNÍ PIKNIK UVNITŘ VULKÁNU NEZNÍ JAKO ŠPATNÝ NÁPAD. HOKKAIDO ROAD TRIP  JEŠTĚ V ROCE 1652 BYL V AVERS VEDEN ČARODĚJNICKÝ PROCES, V NĚMŽ BYLA OBŽALOVANÁ OBVINĚNA, ŽE ZAPŘÍČINILA LAVINU. ROVNĚŽ VE WYLERTALU DOŠLO K UPÁLENÍ ŽENY JAKO ČARODĚJNICE ZE STEJNÉHO DŮVODU. BÍLÁ ČARODĚJNICE ANEB OHLÉDNUTÍ ZA HISTORIÍ LAVIN V ALPÁCH 

PŘI NADÍLCE ČERSTVÉHO SNĚHU SE ZVYŠUJE NERVOZITA A TLAK NA PRVNÍ LANOVKY. VE STŘEDISCÍCH, KTERÁ JSOU FREERIDEM POVĚSTNÁ, TOTO PRAŠANOVÉ ŠÍLENSTVÍ NABÝVÁ AŽ KURIÓZNÍ PODOBY. NAPŘÍKLAD V CHAMONIX TO PO SNĚŽENÍ VYPADÁ TAK, ŽE SE VE FRONTĚ NA PRVNÍ LANOVKU STOJÍ DVĚ AŽ TŘI HODINY PŘED OTEVŘENÍM STŘEDISKA. JE FREERIDE (NE)BEZPEČNÝ? 

VE STŘEDISKU RUSUTSU NA JAPONSKÉM OSTROVĚ HOKKAIDO JE VYBUDOVÁN MONSTRÓZNÍ PŘÍRODNÍ FREE PARK. NEZNAMENÁ TO ALE, ŽE SI TAM LYŽAŘ BEZ SKÁKACÍCH AMBICÍ NEZALYŽUJE

HOKKAIDO ROAD TRIP TEXT: VOJTĚCH LÍM

FOTO: GRANT GUNDERSON A VOJTĚCH LÍM

MINULÝ ROK JSME VÁM V LISTOPADOVÉM ČÍSLE SNOW PŘINESLI OCHUTNÁVKU LYŽOVÁNÍ NA JAPONSKÉM OSTROVĚ HOKKAIDO. TUNY PRAŠANU, FREERIDE V LESÍCH, SOPKY, PRVOTŘÍDNÍ JÍDLO A LÁZNĚ ONSEN S PIVKEM V RUCE JAKO REGENERACE PO DNI LYŽOVÁNÍ. TENTO ROK JSME CHTĚLI JÍT O KROK DÁL A HOKKAIDO POZNAT BLÍŽE. VZALI JSME DODÁVKU, NAPLNILI JI STOUPACÍMI LYŽEMI A DALŠÍMI POTŘEBNÝMI LYŽAŘSKÝMI HRAČKAMI A PROCESTOVALI OSTROV ZE SEVERU NA JIH. NAŠLI JSME KRÁSNÉ PRAŠANOVÉ RESORTY JEŠTĚ NEZASAŽENÉ TURISMEM. VYLEZLI JSME NĚKOLIK VULKÁNŮ, OKUSILI LOKÁLNÍ KUCHYNI A POZNALI OPRAVDOVÉ JAPONSKO.

MOUNTAIN

FOTO: VOJTA LÍM

VULKÁN YOTEI JE DOMINANTOU OSTROVA, NA LYŽÍCH MŮŽETE VYSTOUPAT NA JEHO VRCHOL A LYŽOVAT V NITRU VULKÁNU

Freeride na Hokkaidu

okkaido je nejsevernější a druhý největší japonský ostrov, rozlohou srovnatelný s Českou republikou. Až do druhé poloviny 19. století byl ostrov obýván původním národem Ainuů. Poté si japonský císař řekl, že by nebylo od věci území kolonizovat a posílit vliv na Dálném východě. Ostrov dostal nové jméno Hokkaido („oblast severního moře“) a domorodé obyvatelstvo bylo postupně vytlačeno. Právě pozdní japonská kolonizace způsobila, že ostrov je v porovnání se zbytkem Japonska řídce osídlený. Kromě Sappora, které je městem v pravém slova smyslu, zde najdete převážně rybářská městečka a horská střediska – přesný opak 35miliónového Tokia. Hokkaido se nachází na místě, kde se studený vzduch putující ze Sibiře přes Japonské moře střetává s pevninou. Meteorologii můžeme nechat stranou. Nám stačí vědět, že následkem tohoto jevu téměř neustále sněží a mnohým střediskům na ostrově se ročně dostává 14–18 metrů prašanu. Nejznámějším resortem z freeridových filmů je Niseko United. Tvoří ho čtyři vzájemně propojená střediska. Na Niseku jsou nejlepší otevřené sjezdy z vrcholu sopky Annupuri a prvotřídní noční lyžování v lesích. S 940 metry výškového rozdílu se řadí na první místa na ostrově, co se týče délky sjezdů. Niseko je již v Asii a Austrálii dostatečně profláknuté, proto je dobré mít v záloze i další lokace, kde se nemusíte o prašan prát. Malé středisko Moiwa je ideální prašanová záležitost na jeden den. Další dva resorty v jihozápadní části Hokkaida jsou srovnatelné s Nisekem, co se týče terénu, ale ještě zdaleka ne tak objevené turismem. Rusutsu nabízí nejlepší lyžování v lesích a přírodní freestyle park pro ty, co mají chuť si trochu zaskákat. Kiroro je vyloženě japonská záležitost, a tak se vám velice lehce může stát, že zde budete volný terén brázdit zcela sami. Chcete-li kromě lyžování poznat i japonský „city-life“, vyzkoušejte menší

FOTO: (C) GRANT GUNDERSON

NEOBVYKLÉ PANORAMA, UNIKÁTNÍ PRAŠAN, ŘIDKÝ LES...

spoty v okolí Sappora jako Teine či Kokusai. Nesněží tu tolik jako jinde na Hokkaidu, když ale vychytáte „powder day“, užijete si rozmanitý terén, nejprudší svahy na ostrově a výhled na oceán jako bonus. V případě, že neváháte se pro ideální prašanovou lajnu i trochu zapotit, resorty v centrálním Hokkaidu nabízí ideální skialpinistické hřiště. O nich se dočtete na následujících řádcích v reportáži z našeho „road tripu“.

Vulkán Mount Yotei

První zastávkou našeho výletu je vulkán Mt. Yotei. Naši oblíbenou sopku jsme již v minulosti několikrát zdolali. Španělský kamarád Dani mi vyprávěl o známém, který se na sopku vydal před soumrakem, nahoře přespal a při úsvitu si dal luxusní 20minutový sjezd dolů. Nápadu jsme dali pracovní jméno „Yotei One-Night Stand” a samozřejmě se ho ihned chytili. Sehnali jsme ty nejteplejší spacáky, které může Niseko nabídnout, a o dva dny později jsme se postavili na úpatí sopky. Plán zněl následovně. V poledne nasadíme pásy, vystoupáme k chatce, která se nachází cca 100 výškových metrů pod vrcholem, pokocháme se západem slunce a ráno před úsvitem se vydrápeme na vrchol. Předchozí čtyřhodinový výstup na vrchol sopky mě naplnil optimismem, že bychom to maximálně za sedm hodin opravdu mohli zvládnout. Nic jiného nám stejně ani nezbývalo, protože jsme dopoledne měli ještě práci. Po třech hodinách příjemného stoupání po sluncem zalitém západním svahu Dani zhodnotil, že to dosud šlo až příliš hladce, a přehlédl, že se mu z batohu náhle uvolňuje spacák. Jako ve špatném akčním filmu pak oba sledujeme ve „slow motion”, jak spacák začíná nekontrolovaně hopsat směrem dolů a my s jeho trajektorií nemůžeme udělat vůbec nic. Můj kolega z lyžařské školy Dani není úplně nejzkušenější horal, takže upevnění životně důležitého spacáku na batoh očividně nepřikládal speciální péči. Po pár vteřinách se nám spacák ztratí z dohledu úplně a my se konečně můžeme naplno věnovat řešení otázky: Co teď? Říkám si, že vzniklou výzvu využiji k dodatečnému tré-

… následkem tohoto jevu téměř neustále sněží a mnohým střediskům na ostrově se ročně dostává 14–18 metrů prašanu. FOTO: (C) GRANT GUNDERSON

FOTO: (C) GRANT GUNDERSON

MOUNTAIN

Spíš než lyžování se nám zdá, že se nad sněhem vznášíme.

ninku. Daniho posílám pomalu nahoru, své lyže a hůlky zapíchnu do sněhu a po zadku se spouštím dolů. Sklon svahu je stejně už tak prudký, že vydat se na misi bez lyží je ta lepší z variant. Po pár minutách netradiční jízdy vulkánem po zadku a o 400 výškových metrů níže nacházím naprostou náhodou Daniho spacák. S „velkou chutí” se tedy pouštím opět nahoru. Kolegu docvaknu po dvou hodinách stoupání. Hodinky ukazují 17.00, slunce dává najevo, že už se blíží konec jeho směny, a mně začíná být jasné, že náš výstup nejspíš nudný nebude. O hodinu později si už ale užíváme naprosto luxusní západ slunce, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. Poté už jen následuje heroický výkon v podobě stoupání s lyžemi na zádech v prašanu. Kulisu nám dělá měsíc a společnost svit čelovky. Skutečnost, že Dani několikrát upadne a chvíli to vypadá, že ho budu hledat dole podobně jako spacák, zde nebudu zbytečně rozmazávat. Na chatku dorazíme plni emocí v devět hodin v noci, vybalíme spacáky a usínáme během několika vteřin. Následuje budíček ve čtyři hodiny ráno a už si to sypeme na vrchol, abychom byli svědky snad nejúžasnějšího východu slunce, jaký jsme kdy zažili. Sedíme s nohama svěšenýma směrem do útrob vulkánu a pozorujeme, jak se první paprsky derou přes horizont. Ještě chvilku rozmrzáme, nasazujeme lyže a sjíždíme k srdci vulkánu, kde vytahujeme snídaní. Regulérní piknik uvnitř vulkánu totiž není vůbec špatný nápad. Poté vyběhneme znovu na vrchol a jedeme vstříc dlouhatánskému sjezdu zpět do údolí. Dlouhé a rychlé oblouky v prašanu; tohle se mi nikdy nepřejí. Spíš než lyžování se nám zdá, že se nad sněhem vznášíme. Pocit, kdy potkáváme lyžaře, kteří jdou ráno teprve na vrchol, také není k zahození. Dorazíme k autu a vydáváme se na západ k moři do naší další destinace.

Next stop: Iwanai. Dani zůstal kvůli pracovním povinnostem v Niseku, do party přibíráme Francouze Pierra a japonského lokála Kuriho. V Iwanai kdysi v rámci japonského lyžařského boomu vyrostlo malinké středisko. Nasvědčuje tomu starý rezavý vlek, který objevujeme cestou nahoru. Japonsko je s 500 resorty po Spojených státech druhé na světě v počtu lyžařských středisek. Mnohá z nich se však ukázala jako neudržitelná a jsou buď zavřená úplně nebo fungují jen o víkendech. Nefunkční vlek je pro nás dobrá zpráva. Na vrchol stoupáme úplně sami. Iwanai se nachází v těsné blízkosti moře, takže vrcholová fotka je poměrně luxusní. Nemluvě o sjezdu. Letíme japonským prašanem a já si musím stále připomínat, že se nemohu kochat výhledem na moře a pozornost bych měl spíš věnovat stromům před sebou. Jako rodák z východních Čech nejsem úplně navyklý na kombinaci moře a hor, takže si nemůžu pomoci. Iwanai je ideální lokace na jednodenní výlet. Za den zvládnete 3 kolečka a do deníčku si budete moci zapsat 2 500 vertikálních metrů jízdy v prašanu. My dáváme kolečko pouze jedno,

máme totiž namířeno do vulkanického pohoří v centrálním Hokkaidu – Daisetzu. Kuri, jako správný Japonec, striktně vyžaduje kombinaci prašanu, onsenu a pořádného jídla. První a druhou položku si odškrtáváme již v Iwanai. Následuje dlouhý přejezd do druhého největšího města na Hokkaidu, Asahikawa, kde si kromě pivka Asahi Dry zajdeme i na japonskou grilovačku. Místní hovězí je tak dobré, že když by mi někdo řekl, že do konce tripu již nebudu lyžovat a budu jen jíst japonské speciality, moc bych neprotestoval. Stylově tak zakončujeme druhý den výletu.

Nejvyšší vrchol Hokkaida

Nyní máme v plánu stanout na nejvyšším vrcholku Hokkaida – Asahi-dake. Letos sem zavítal mimo jiné profesionální lyžař Mark Abma se svým týmem. Japonsko se obecně ustálilo v hledáčku freeridových profíků. Natáčel se tu například ženský freeridový film Shades Of Winter s vítězkou X-Games Emmou Dahlstrom. Na tzv. pizza box (jednomístné lanovce v Niseku) jsme zase několikrát viděli Henrika Windstedta.

FOTO: (C) GRANT GUNDERSON

Lyžování vedle oceánu

FOTO: (C) GRANT GUNDERSON

MOUNTAIN

FOTO: (C) GRANT GUNDERSON

Když je to tu dost dobré pro profíky, tak bychom to mohli skousnout i my. Nastupujeme do velké gondoly, která nás vyplivne nahoře přímo tváří v tvář sopce, již se v příštích 3 hodinách budeme snažit pokořit. Dnes fouká pořádný vichr, stoupání prudkým svahem má tedy daleko k poklidnému turistickému zážitku. Konečně se doplazíme nahoru. Vítr nám znemožňuje kochání, takže sundáváme pásy a pouštíme se dolů. Kdybych si vedl deníček, zápis z dneška by vypadal asi následovně: „Milý deníčku, dnes jsme zase vylezli na sopku. Japonské moře nalevo, Tichý oceán napravo.” Cestou dolů se vyhýbáme páře unikající z útrob vulkánu. V resortu je jen hrstka lidí. Využíváme proto situace a dáváme ještě několik prašanových koleček na gondole. Usuzujeme, že jeden den je pro Asahi-dake tak akorát, a vydáváme se do vulkanického komplexu Tokachi-dake.”

Freeridové porno

Naší poslední štací je Furano-dake, hory v blízkosti známého stejnojmenného střediska. Lajn je tu na první pohled tolik, že bychom si zde vyhráli klidně i týden. Škoda, že dnes musíme zpět domů. Počasí nám přeje a my se pouštíme do naší šlapací rutiny. Tentokrát v tričku a slunečních brýlích. Co víc si přát. Cestou si všímáme krásně vyhlížejícího severního svahu a lehce přehodnotíme itinerář posledního dne. Vrcholových fotek už máme celkem dost, rozhodneme se tedy nepouštět se do zdolávání místního kopce a namísto toho sjíždíme prudkým severním svahem do zdejších lesů. Čistokrevné freeridové porno, mohu-li to tak nazvat. Nacházíme netknutý prašan, prudké svahy, různé skočky, žleby a přírodní u-rampy. Sjedeme do údolí a dáváme celou akci ještě jednou. A poté ještě raz. Když už si myslíme, že to je dnes vše, japonský kamarád Kuri vytáhne trumf ve stylu: „Znám tu nedaleko VE STŘEDISKU IWANAI VYROSTLO KDYSI V RÁMCI JAPONSKÉHO LYŽAŘSKÉHO BOOMU MALINKÉ STŘEDISKO. BOOM ALE SKONČIL A ZŮSTAL STARÝ REZAVÝ VLEK

FOTO: VOJTA LÍM

FOTO: (C) GRANT GUNDERSON

… poté vyběhneme znovu na vrchol a jedeme vstříc dlouhatánskému sjezdu zpět do údolí. Dlouhé a rychlé oblouky v prašanu; tohle se mi nikdy nepřejí.

FOTO: (C) GRANT GUNDERSON

jeden onsen. Jsou tam tři přírodní bazénky rozdělené dle teploty vody a kousek od lázní mini-restaurant s nejlepším jídlem Izakaya široko daleko.”„Kuri Tours“ opět nezklamaly. Road trip jsme zakončili ve velkém stylu a již máme namířeno do našeho japonského domova, Niseka. Nebyl by to Kuri, kdyby neměl v itineráři ještě nějakou perličku. V rybářské vesničce Otaru se stavujeme na prvotřídní sushi. Nevím, co dřív sníst, a přemýšlím, jestli mám Japonsko radši kvůli lyžování, nebo jídlu. Požádáme o účet a v tom přiběhne japonská servírka se čtečkou čárových kódů, ve vteřině přejede námi vytvořenou hromádku prázdných talířů a čtečka jí vyplivne celkovou sumu. Soudě dle designu jejího zařízení, už to v této vesničce používají nějaký ten pátek. Prostě „only in Japan“. Vojtěch Lím je lyžařský instruktor a průvodce, spolupracovník SNOW. Pracoval například na Novém Zélandu, v Rakousku či Japonsku. Pod hlavičkou Sherpas Ride pořádá Freeride Camp v Japonsku. Jestli byste rádi zažili japonský prašan na vlastní kůži, mrkněte na www.sherpasride.cz.

TOMÁŠ MICAL VOJTĚCH LÍM

Niseko United: japonské orgie čtěte na

snow.cz/clanky/3616 ASI NIKDE JINDE NA SVĚTĚ SI PŘI VEČERKU NEZALYŽUJETE V TAK DOKONALÉM PRAŠANU…

BETON SKI TEAM

ŽÁDNÉ VLEKY, ŽÁDNÉ HELIKOPTÉRY, JEN LYŽE! „BETON“ – TAK SE V LYŽAŘSKÉM SLANGU ŘÍKÁ VELMI TVRDÉMU SNĚHU, KDYŽ SE BRZY RÁNO VYRAZÍ NA VRCHOL A SLUNEČNÍ PAPRSKY SE JEŠTĚ NEOPÍRAJÍ DO SVAHŮ. PAK JSOU DVĚ MOŽNOSTI: BUĎ POČKAT, AŽ SNÍH ZMĚKNE, NEBO SE DO TOHO OPŘÍT A SJET SI KOPEC NA TOMTO TĚŽKÉM PODKLADU NA SAMÉ HRANICI LYŽOVATELNOSTI. MARTIN ŠTOURAČ A KAREL SVOBODA NERADI ČEKAJÍ, A TAK SPOLEČNĚ „BETONUJÍ“ DOCELA ČASTO NA STRMÝCH KOPCÍCH PO CELÉM SVĚTĚ. TEXT: MARIE FIŠEROVÁ

nohama těžkýma z parádního jarního prašanu a s hlavou zamotanou po borovičce na Chatě pod Soliskom jsme propadli kouzlu strmého lyžování,“ přibližují Karel s Martinem atmosféru vzniku Beton Ski Teamu v Mlýnické dolině ve Vysokých Tatrách v loňském roce. Později v Alpách jim pak došlo, že termín „bet on” v angličtině znamená „vsadit na“, což je pro extrémní lyžování velmi výstižné. „Při výstupu musíš vsadit na podmínky, zvolenou trasu a svého parťáka. Při strmém sjezdu pak hlavně na vlastní schopnosti – vsadit na to, že se dovedeš maximálně soustředit, ovládneš nervozitu a provedeš pohyby přesně, jak máš, a proto nepoletíš žlabem hlavou dolů,“ vysvětlují.

„S

The Pamir Game: co dělat, když vás smete lavina?

Když Karel Svoboda nebrázdí strmé kopce na skialpech, potkáte ho nejspíš v obleku v jeho advokátní kanceláři, jinak je vášnivý fotograf a kameraman. Skialpinista, horolezec a paraglidista Martin Štourač sám sebe nazývá samozvaným instruktorem absurdity, lezení a horám se věnuje už od dětství. Oba jsou milovníci adrenalinu a cestování a skialpinismus jsou pro ně zdrojem neutuchající životní radosti. Velkou dávku adrenalinu si Martin s Karlem užili loni v létě v tádžickém Pamíru. Po sjezdu šestitisícovky Pik Cetyrjoch vyrazili na Pik Komunisma (7 495 m), nejvyšší horu bývalého Sovětského svazu, kde jejich výstup zastavila lavina. Už bez lyží, zato s lehkým otřesem mozku, se pak vydali na sedmitisícovku Pik Korženěvské.

Jejich dobrodružství zachytil režisér Jakub Strauss ve snímku The Pamir Game, který je k vidění na letošním Snow film festu. Kromě dobrodružství, odvahy a parádních výhledů ve filmu diváci jistě ocení i velkou porci černého humoru.

Z Tater až na osmitisícovku Mt. Manaslu

Právě od této letní adrenalinové výpravy to Betonáře začalo lákat do velkých hor a dalekých zemí. Nápad na delší expedici podle nich vznikl jednoho pošmourného rána s lehkou ranní kocovinou po jednom večírku v dejvické ná-

SNÍH, LED A ADRENALIN: SNOW FILM FEST JE ZA DVEŘMI

Od 19. října do 3. prosince se ve více než 200 českých a slovenských městech budou promítat filmy o extrémním lyžování, skialpinismu, zimních expedicích a dalších extrémních radovánkách. Nad 5. ročníkem festivalu převzalo záštitu Ministerstvo kultury ČR. Milovníci sněhu, ledu a zimních sportů mohou zhlédnout ve velkých městech i menších vesnických kinech celovečerní pásmo těch nejúspěšnějších filmů, které byly oceněny na prestižních světových festivalech, ale i zajímavé expediční filmy z české a slovenské kotliny. Festival SNOW FILM FEST probíhá v České republice od roku 2011. Akce vznikla jako bratrský festival tehdy již zdárně rozběhlého filmového festivalu Expediční kamera. Festivaly pořádá občanské sdružení Hedvábná stezka. Partnerem festivalu letos jsou Hudy sport a.s., CK Kudrna, Heli skiing s.r.o. dražce. A tak se letos vydali – jak sami říkají – na prodloužený lyžařský výcvik, tedy sedmiměsíční cestu s lyžemi podél Hedvábné stezky až do Nepálu pojmenovanou One World, Two Skis. V autě pojmenovaném „ponorka“ a s lyžemi v kufru putují od Balkánu až po Himálaje, podnikají obtížné prvosjezdy hor v dosud velmi málo prozkoumaných oblastech východního Turecka (Cilo Dağ a Sat Dağ), Kyrgyzstánu (Tian-Šan), Íránu (Alam Kooh), podél hedvábné stezky až k himálajským osmitisícovkám. Na cestě jsou od letošního února a výpravu právě teď finišují v Nepálu pokusem o sjezd Mt. Manaslu (8 163 m). Šestidenní trek do základního tábora zahájili 3. září, vrcholový útok expedice Czech Manaslu 2015 chystají koncem září či začátkem října. „Kdo by se nechtěl v září trochu sklouznout na ledovci s parádními výhledy, že?“ říkají Karel s Martinem. Počasí je zatím na monzunové období nezvykle dobré. V příštích dnech má ale začít sněžit. více informací:

www.SnowFilm.cz

sníh led

adrenalin V říjnu a listopadu ve 200 českých a slovenských městech Čtyři hodiny

špičkových filmů.

Extrémní lyžování, freeride, zimní expedice, ultramaraton a další zimní šílenosti. Festival probíhá pod zášitou Ministerstva kultury ČR

www.SnowFilm.cz

LAVINY

SKUTEČNÉ LAVINOVÉ NEHODY PAT N E R R U B R I K Y

MOUNTAIN

CHARAKTER HOR NA SVIDOVECKÉ POLONINĚ NABÍZÍ VÝBORNÉ PODMÍNKY PRO FREERIDE, ALE ZÁROVEŇ I ADEKVÁTNÍ LAVINOVÉ RIZIKO. Z HRANY, TÉ U HŘBETU ČASOPISU, SE ZŘÍTIL ČESKÝ TURISTA

BÍLÁNA TMA BLIZNICI ZIMA V KARPATECH BYLA NA POČÁTKU BŘEZNA 2015 NA SNÍH SKOUPÁ, V DOLINÁCH PO SNĚHU ANI STOPY, NA HŘEBENECH NEJVYŠŠÍHO UKRAJINSKÉHO POHOŘÍ, ČERNOHORSKÉHO MASIVU S NEJVYŠŠÍM VRCHOLEM HOVERLOU (2 061 M), LEŽELO DO 90 CM SNĚHU. TEXT: ALEŠ KUČERA FOTO: ALEŠ KUČERA, FRANTIŠEK SCHEJBAL, NÁKRES MILAN LIZUCH

oslední sníh napadl 15. února, od té doby se teploty pohybovaly v nadmořské výšce nad 1 200 metrů lehce pod bodem mrazu. Obdobné sněhové podmínky panovaly i na protilehlém hřebenu nejrozlehlejší ukrajinské Svidovecké poloniny. Tento rozsáhlý, asi šest desítek kilometrů dlouhý hřeben nemá, kromě nejvyššího vrcholu Bliznica (1 881 m), výraznějších dominant. Táhne se ve výšce 1 400 až 1 700 metrů k jihu a spouští bezpočet táhlých bočních hřebenů tvořících několik desítek kilometrů dlouhé neosídlené doliny. Nedělní cesta autobusem z Prahy do Rachova ukrajovala líně poslední desítky kilometrů dolinou Tisy, sevřenou mohutnými hřebeny Svidovce a Černohorského masivu. Počasí připomínalo spíše šedivý prosinec než prostředek zimy. Vý-

stup na chatu Perelisok z obce Bylin v dolině Tisy vede po traktorové cestě, která vystoupá z 500 na 1 240 metrů asi za 6 kilometrů. Chata Perelisok je jediná horská ubytovna na hřebenech ukrajinských Karpat, která je celoročně obydlena, nabízí teplo a přístřeší před několikadenními přechody divokých a neobydlených hor. V létě se odtud vydávají turistické výpravy na přechod hlavního hřebene Svidovce, do 50 km vzdálené horské obce Usť Čorna. Tentýž, ale zimní přechod na sněžnicích a na těžko – s těžkými batohy a výbavou na celý týden – má v plánu i šestičlenná skupina českých turistů složená ze čtyř kluků a dvou holek. Přestože se v noci na pondělí začala nasouvat od jihozápadu souvislá oblačnost se sněhovými přeháňkami, ranní počasí neukazuje na to, že by

bylo túru třeba odložit. Prvních deset kilometrů k rozlehlému vrcholu Stara (1 472 m) šestice postupuje vlhkým sněhem pomalu, vedoucí skupiny Petr ji vede po hřebeni, neboť strmé svahy, po nichž stoupá letní turistická cesta, se bezpečné nezdají. Terén se halí do mraků a je nepřehledný, některá místa je možné překonat jen s pomocí GPS, neboť hrozí riziko zbloudění na špatný hřeben či do některé z hlubokých neosídlených dolin. Počasí se pomalu zhoršuje, vítr začíná zesilovat v nárazech až na 45 km/h, četné sněhové přeháňky chvílemi snižují viditelnost na minimum, ale občasné výhledy protrhanou oblačností motivují k dalšímu postupu. Za vrcholem Stara (1 472 m) hřeben prudce padá o nějakých 100 metrů do sedla Pereslip (cca 1 350 m) pod Malou Bliznicí (1 567 m). Tam skupina doráží před 15. hodinou. Právě tady, po nějakých 10 km cesty od chaty, se objevují první pochyby, zda není podvečerní výstup náročný přespříliš. K vrcholu Bliznica (1 872 m) čeká výpravu těžký a strmý, cca 3,5km výstup s převýšením 500 m, jenž i za dobrého počasí vyžaduje alespoň 2 hodiny. Vidina tepla horských chat lyžařského areálu Dragobrat, který je vzdušnou čarou vzdálen asi „jen“ 8 km, je ale lákavá. V cestě však

83 stojí ještě Bliznica (1 772 m), nebezpečná Velká Bliznica (1 881 m) a z východní strany skalnatý Žandarm (1 763 m) – pro dokreslení, Studniční hora s Úpskou jámou v Krkonoších je taková jejich zmenšenina. Demokratické hlasování i přes pochyby zkušenějších odsouhlasilo další postup směrem k první, do mlhy a šera zahalené, hoře. Za vrcholem Malé Bliznice (1 567 m) se v bílé tmě, kdy už si chvílemi účastníci nevidí ani na záda, šestičlenná skupina nechtěně roztrhává na dvě trojčlenné. Postup strmým svahem v čerstvém sněhu, za větru, který již dosahuje v nárazech až 60 km/h, a chvílemi při nulové viditelnosti, je na sněžnicích s těžkými batohy velmi náročný. Pomalejší skupinka zaostává, ti vpředu, vedeni Tomášem, si v burácejícím větru ani nevšímají, že se zadní část odtrhla. Jediným jeho vodítkem k ostré hraně lavinového kotle, kde se cesta prudce stáčí vlevo, je displej GPS. Druhou skupinu vede nejzkušenější z party, Petr, i on se opírá o GPS s mapou staženou z internetu a dává pozor, aby skupinu nezavedl na strmý jihozápadní lavinový svah Bliznice vlevo, nebo naopak příliš vpravo, na hranu lavinových kotlů na severovýchodní straně vrcholu. Z cesty se postupně stává drama. Vedoucí první trojice, Tomáš, při čtení trasy z displeje náhle šlape do prázdna, padá z převisu a mizí v bílé tmě. Zbylá dvojice se otáčí a duchapřítomně se s pomocí kompasu vrací na jihovýchodní stranu Bliznice a na strmém svahu staví stan. Petra stíhá podobný osud jako Tomáše, jen o několik desítek metrů severněji – mizí kdesi v bílé tmě za hranou lavinového kotle, kam ho zavede GPS… I po něm zbylá dvojice se otáčí a snaží se dostat z hrany převisu, kde silný vítr neumožňuje nouzově bivakovat, stan se jim daří postavit až 300 metrů pod sedlem. V pondělí v 17.20 h zaznamenává dispečer integrovaného záchranného systému v Užhorodě telefonát jednoho z českých turistů, který hlásí zabloudění v nejvyšších partiích pohoří Svidovce a pád jednoho člena do lavinového kotle.

PŘI HLEDÁNÍ OBĚTI PŘISPĚLI I ČEŠTÍ KYNOLOGOVÉ

MÍSTO NÁLEZU TĚLA OBĚTI

Tomáš při pádu z převisu ztrácí část vybavení včetně stanu a rukavic, avšak daří se mu zachytit se a zamezit pádu z několika set metrového srázu. Několik desítek minut, možná hodinu bojuje s převisy nad hlavou, až nachází místo, kudy se vydrápe zpět na hřeben. Nouzově bivakuje u jediného opěrného bodu v nekonečné bílé tmě, u rozcestníku s kótou 1 772 m, na samotném vrcholu hory Bliznica, a pouze ve spacáku přečkává mrazivou noc.

Záchranná akce

Záchranná akce se rozbíhá pomalu, záchranáři na Dragobratu dávají do kupy okolo sedmé hodiny večerní první pátrací družstvo, bohužel z telefonátu není přesně patrná lokalizace místa nahlášené ztráty turistů. Vrcholy Bliznic – Malá Bliznica 1 567 m, Bliznica 1 872 m a Velká Bliznica 1 881 m – se nacházejí na dvoukilometrovém úseku, ze severovýchodní strany ohraničeném ostrou hranou z navátého sněhu a hlubokými lavinovými kotli. Na hřebenech

panuje velmi nepříznivé počasí, sněžení zesiluje, za noc napadne 25 až 30 cm nového sněhu, teplota klesá na minus 6 stupňů, na hřebenech vítr dosahuje v nárazech až 60 km/h a viditelnost je chvílemi nulová. Pátrací akce byla z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek v noci přerušena. V té době je již zbylá pětice, bez pohřešovaného Petra, rozdělena na tři skupinky, které o sobě v bílé tmě vzájemně nevědí – dvě dvojice a Tomáše. Dvě desítky záchranářů vyráží brzy nad ránem z obou stran Bliznice – ze severu od Dragobratu na rolbě a z jižní strany od Rachova pěšky. Díky upřesněné lokalizaci podle rozcestníku v sedle pod Velkou Bliznicí a chvilkovému protrhání oblačnosti nacházejí dragobratští záchranáři v 9.30 h první dvojici, do 11 hodin se jim postupně daří najít zbylou trojici českých turistů. Pátrání po Petrovi pokračuje i za nepříznivých meteorologických podmínek – v úterý ráno byl vyhlášen s ohledem na vývoj počasí 3. lavinový stupeň. Záchranáři prověřují z míst, kam se dá bezpečně dostat, signál lavinového vyhledávače – bez úspěchu. Mobil je nedostupný. V podvečer je pátrání pro zhoršující se počasí – na hřebenech panuje silný vítr, nízká viditelnost a teplota klesá pod minus 7 stupňů – přerušeno. Pátrací akci po Petrovi neztěžuje jen špatné počasí a jazyková bariera, ale i neprofesionalita nově dosazených, politických náčelníků z řad policajtů rozpadající se horské služby na Ukrajině, která vede k nedůvěře a dokonce až ke kriminalizaci celé události – zachránění jsou obviňováni ze lži, úmyslného ublížení a jsou předáni policii. Pouze hrstka původních vyškolených záchranářů se zkušenostmi z Kavkazu, dnes šedesátníků, si uvědomuje vážnost situace, kdy každá minuta váhání snižuje šanci na Petrovu záchranu. Každý den se vydává až 30 záchranářů a dobrovolníků z freeridové komunity na Dragobratu prohledávat doliny jihozápadně od Bliznice. Právě tudy zpravidla putují ztracení lyžaři za nepříznivého počasí hledat pomoc (která ale leží až za 30 kilometrů

MOUNTAIN

LAVINY

SKUTEČNÉ LAVINOVÉ NEHODY

dlouhým, opuštěným údolím). Až teprve v pátek, tedy pátý den po nahlášení zmizení, po intervenci konzula ČR, Horské služby ČR a koordinátora projektu lavinové prevence na Ukrajině připouští ukrajinský vedoucí záchranné akce výpovědi účastníků jako pravdivé a pátrání se soustředí na lavinový kotel pod Bliznicí. V sobotu se počasí konečně zlepšuje a umožňuje obhlídku z vrtulníku, který na žádost konzula nasazuje Ministerstvo zvláštních situací Ukrajiny – bez úspěchu, s ohledem na vydatné sněžení předchozích dní není možné rozpoznat spadlé laviny. V té době se z Čech připravují k odjezdu dobrovolní kynologové sboru dobrovolných hasičů z Liberecka, které požádali přátelé pohřešovaného o pomoc. Každý den pokračuje pátrání třiceti ukrajinských záchranářů a dobrovolníků a sondování lavinových kotlů hrubou sondáží. Se zlepšením počasí přichází i oteplení, které zvyšuje nebezpečí pádu lavin v místě pátracích akcí. V pondělí 9. března, po sedmi dnech pátrání, ukrajinští záchranáři vytipovali místo možného odtrhu laviny a potažmo pádu českého turisty v lavinovém katastru na východním svahu mezi vrcholy Bliznica a Velká Bliznica. Při prohledávání lavinových katastrů pod utrženým převisem se ukázaly jako velmi cenné poznatky místní freeridové komunity, jejichž dobrovolníci označili jednu ze souběžných lavin jako starší, než byla předpokládaná lavina s Petrem, čímž přispěli ke snížení rizika při záchranných pracích a efektivitě akce. Tělo 29letého Petra, s těžkým batohem pevně připevněným na zádech a lyžařskými holemi na rukou, poté nacházejí čeští kynologové spolu

SCHÉMA TRAGICKÉHO SNĚHOVÉHO ODTRHU. ČERVENĚ JSOU OZNAČENY ÚSEKY PROHLEDÁVANÉ UKRAJINSKÝMI ZÁCHRANÁŘI

s ukrajinskými záchranáři v hloubce cca 0,5 metru pod sněhem, v jedné ze dvou sbíhajících se menších lavin necelý kilometr od hrany převisu hluboko v údolí. Je pravděpodobné, že se dostal do anebo před čelo laviny, kterou sám svým pádem z převisu uvolnil. Podle dynamiky lavin stržená osoba, která se nacházela přímo v místě odtrhu, bývá s velkou pravděpodobností lavinou unášena až do čela nánosu.

Údaje o lavině

V místě nálezu těla došlo ke spojení dvou menších lavin, které spadly v průběhu několika dní s časovým odstupem (pravděpodobně jedna lavina byla uvolněna při pádu, další o cca 5 dní později s oteplením). Díky konzultaci s freeridery byla další lavina označena jako starší, cca týden před pádem českého turisty ji strhl jeden z ukrajinských snowboardistů. Vzhledem

PŘEHLED NEJČASTĚJŠÍCH ZÁKLADNÍCH CHYB U LAVINOVÝCH NEHOD KOMENTÁŘ – VŠEOBECNÝ

K NEHODĚ 2. 3. 2015 POD VRCHOLEM BLIZNICA 1 881 m, UKRAJINA

VYBAVENÍ

• základní nevyhnutelné vybavení pro záchranu v lavině: lavinový vyhledávací přístroj, sonda, lopatka, mobil

neměl ani jeden z turistů (lopatku měli pro přípravy místa k bivakování)

ZHODNOCENÍ LOKÁLNÍCH PODMÍNEK

• stupeň lavinového nebezpečí • lokální posouzení lavinové situace • aktuální posouzení meteorologické situace

v době nehody byl 3. stupeň lavinového nebezpečí / nepředpokládali pohyb v lavinových katastrech i přes intenzivní sněžení, vítr a minimální viditelnost nebrali v úvahu aktuální meteorologické podmínky – ŠPATNÉ ROZHODNUTÍ (možnost přerušení túry a návrat)

VÝSTUP

• výběr trasy

s ohledem na velmi nepříznivé meteorologické podmínky RISKANTNÍ

PLÁNOVANÍ TÚRY

• plánování túry (výběr trasy, náhradní cíl) • velikost skupiny, výstroj, znalost a zkušenosti členů výpravy • sledování meteorologické a lavinové situace • přizpůsobení aktuálním podmínkám

s ohledem na vývoj počasí NEVHODNÉ, délka trasy byla okolo 18 km ve vysokohorském náročném terénu rozdílná úroveň účastníků. Rozdělení na dvě skupinky (nebyl krizový plán) povětrnostní situace VELMI NEPŘÍZNIVÁ – špatné počasí panovalo již při plánování výstupu (v noci z 1. na 2. 3.) NEPŘIZPŮSOBENÍ

POSTUP PŘI ZÁCHRANĚ

• ohlášení nehody • prohlídka laviniště • základy první pomoci

část výpravy ohlásila ztrátu člena výpravy a pravděpodobný pád ze srázu / měli kontakt na místní horskou službu PŘESNÁ lokalizace (nedůvěra horských záchranářů k výpovědi!)

VÝSTROJ A JEJÍ POUŽITÍ

• kontrola funkčnosti lavinových vyhledávačů a jejich správné použití • používání poutek holí v lavinovém terénu nepřípustné

bez základního lavinového vybavení zasypaný měl poutka lyžařských holí na rukách

OBJEKTIVNÍ PŘÍČINA

• nepředvídatelné a neovlivnitelné situace

chyba vedoucí k lavinové nehodě případně ke komplikacím v průběhu záchranných prací nehodnocené správné rozhodnutí

Lavinová nehoda je většinou výsledkem vícero nesprávných rozhodnutí. Samotná lavina je už jen tím posledním vyvrcholením. Tabulka udává nejčastější chyby vyplývající z rozboru lavinových nehod.

85 k vydatnému sněžení byly laviny pokryty novým a navátým sněhem a nebylo možné určit dobu jejich uvolnění. Lze předpokládat, že Petr po pádu z hrany převisu spadl na svah se sklonem cca 60 stupňů a odtrhl deskovou lavinu, čemuž odpovídala i pozice těla v čele laviny. Šířka odtrhu činila cca 15 m, výška odtrhu několik metrů. Nadmořská výška odtrhu – cca 1 700 m n. m., odhadovaná

KOMENTÁŘ REDAKČNÍHO EXPERTA

Nadšený skialpinista (už přes 20 let), vůdce horských túr Alpenvereinu s rakouskou státní zkouškou. MICHAL BULIČKA

Další díl volného seriálu o lavinových nehodách nás posunul o něco východněji, do ukrajinských Karpat. Jde o přesun nejen prostorem, ale i za jinými kulturními zvyky a jinými standardy služeb, než na které jsme zvyklí ve středoevropském regionu. Při výletě do hor, které jsou víceméně bez civilizace, musíme při plánování spoléhat jen na sebe, mít dostatečně vybavenou lékárničku – mnohem šířeji než v našich horách nebo Alpách. Počítat musíme také s omezeným přístupem k důležitým informacím. Předpověď počasí Dnes, v době chytrých telefonů, je určitě mnohem dostupnější než dřív. Obecně platí, že na hřebenech v Zakarpatí je signál velmi slabý, většinou bohužel žádný. Tedy v terénu je omezený přístup k předpovědi počasí! Ukrajinská předpověď se dá „vygooglit“, na známém norském serveru yr.no najdete předpověď i pro zmiňovanou poloninu Svidovec. Tedy nějaké info o počasí k dispozici je. Lavinová prognóza Na rozdíl od počasí zde máme problém. Přestože na Ukrajině se snaží rozběhnout systém lavinové prevence a poskytovat zprávu o lavinové situace na podobné úrovni, jako je to u nás a na Slovensku, z mnoha různých důvodů je Zakarpatí bez pravidelné lavinové prognózy a to je asi nejvážnější díra v přísunu informací. Jak v minulých letech informoval i magazín SNOW, členové lavinové komise české i slovenské HS opakovaně pomáhali školením i materiálně rozvoji zakarpatské lavinové prevence. Mapy papírové i do GPS Není známo, jak kvalitní mapy skupina měla. Připomínám, že potřebnou kvalitu a orientaci zajistí mapy v měřítku 1:25 000, max.

délka laviny cca 800 metrů, převýšení cca 150 až 200 m, šířka laviny cca 30 až 50 m, průměrná výška nánosu 80 cm, šířka nánosu 80 m a délka 100 m. Typ laviny – desková. Pozn. red.: rekonstrukce případu byla sestavena na základě výpovědi záchranářů, českých kynologů a konzultací s přáteli pohřešovaného v průběhu pátrací akce. Jména účastníků akce

1:50 000, a pro Zakarpatskou Ukrajinu jsou takové mapy k dispozici. Je ale pravděpodobné, že v panující vánici nešlo s mapou pracovat. Mapy do přístrojů GPS jsou kvůli objemu dat méně podrobné. Navíc není mapa jako mapa. Ideální je mít GPS, do které se dá mapa nahrát, a to nejlépe mapa topografická, např. topomapa od Garminu. Třeba populární mapy „open street“ jsou pro horský terén nedostatečné. Připomínám, že je velmi důležité ovládat komunikaci mezi mapou a GPS. Neboli umět se podle naměřených souřadnic přesně najít na mapě a naopak z mapy odečíst souřadnice zvoleného bodu a zadat jej do přístroje. Dva články ve SNOW v minulosti poskytují návod. GPS musí být standardem To dnes platí pro jakoukoli túru na sněhu. Plánování a nahrání trasy do navigace také. Snaha vést skupinu po plochém hřebenu byla logická a správná. Pravidlo „zůstat nad nebezpečnými svahy“ je dobré využít, pokud to terén dovoluje. Je důležité znát formát souřadnic, který se v dané oblasti používá, mj. za účelem nahlášení polohy záchranářům. V případě mlhy může GPS výborně pomoci. Chce to mít ale v přístroji nahranou trasu, nejlépe tu, kterou už v zimě někdo šel. Pak je možné kopírovat linii trasy podle displeje přístroje. Osobně mi to několikrát v bílé tmě pomohlo. Jak ukazuje tento případ, je životně důležité, zda je trasa nahraná do navigace dostatečně hodnověrná. Fatální chyba – skupina se rozdělila! Jedním ze základních pravidel bezpečnosti skupiny v horách je zůstat pohromadě. Fakt, že vznikly dvě a nakonec tři skupinky, poukazuje na absenci velení ve skupině (i parta kamarádů musí mít svého lídra)! Jednak to mohlo usnadnit záchranu a jednak si mohli v nouzi více pomáhat, patrně by se zřítil jen jeden člen skupiny (Tomáš přežil se štěstím) a také by vzniklo méně rizikových situací. Jistě, mohla být taková bílá tma, že se skupina roztrhla, protože se neviděla. Když se ale k takové situaci schyluje, je třeba udělat opatření, aby se všichni udrželi pohromadě. Vidět! Dostatečná viditelnost je základním předpokladem pro to, abychom mohli vnímat nebezpečí v terénu ve svém okolí. Ne nadarmo je skitouring aktivita do pěkného počasí. Právě mizerná viditelnost se stala osudnou Petrovi.

byla z etických důvodů pozměněna. Text: Aleš Kučera, na základě konzultací s Milanem Lizuchem, Stredisko lavinovej prevencie v L. Hrádku, Františkem Schejbalem, SDH Hejnice, a Adolfem Klepšem, HS ČR. Zdroj informací: http://karpaty.net/laviny/snehove-podminky.htm

Vítr je stavitelem lavin! Tato věta je evergreenem mých komentářů. Vítr totiž přesunuje sníh z návětrných na závětrné svahy a vytváří soudržný sníh, který se uvolňuje formou deskových lavin, k jejichž inicializaci stačí poměrně malý impuls. Pád Petra přes převěj bohužel stačil k rozjetí laviny… Hlasování o cíli cesty, rozhodování Vůdcem skupiny by měla být osoba, která má nejvíc znalostí a zkušeností s pohybem v horském terénu, nikoli ten, kdo má nejsilnější hlas. O možnosti sestupu do Dragobratu by se nemělo hlasovat, ale za špatné viditelnosti a patrně s ne úplně přesnou informací o sklonu svahu a hlavně sněhových podmínkách na něm by měla osobnost vůdce vysvětlit argumenty, proč raději zůstat na hřebenu. Hlas má pak i člověk, který nemusí mít o nebezpečí (zejména lavinového) na horách reálnou představu. Navíc na sněžnicích je sestup do údolí mnohem pomalejší než na lyžích… Rozhodování v kritickém počasí a ve složité situaci – to není chvíle na „parlamentní“ debaty, ale argumenty podpořené racionální rozhodování, jehož cílem by mělo být najít nejbezpečnější řešení. Kamarádská pomoc nade vše Spoléhat na záchranu z laviny s pomocí záchranářů není dobré. Přece jen jde o souboj s časem a málokdy se stane, že oběť nehody zachrání profíci, kteří přiletí vrtulníkem, naopak kamarádi ovládající základy záchrany a první pomoci jsou ti rozhodující lidé, většinou jediní, kteří mají šanci efektivně pomoci! Sněžnice I na sněžnicích jste vystaveni lavinovému nebezpečí, a tak musí být samozřejmostí vyhledávač, lopata a sonda. Každý člen skupiny a komplet. Ve SNOW už mnohokrát popisováno… Pohyb na sněžnicích s velkými těžkými batohy není vůbec snadný a vyžaduje nějaký trénink. O kondici a dovednostech skupiny nemám informace. Pokud do místa nehody zdolali 18 km, muselo je to i s ohledem na podmínky stát hodně sil a další postup, ať už přes Bliznicu, nebo do Dragobratu, mohl být pro někoho ve skupině nezvládnutelný.

LAVINY

MOUNTAIN

ZÁKLADOVÁ LAVINA STRHÁVAJÍCÍ KAMENÍ, STROMY I SKÁLY, JAK JI PODLE POPISU SCHEUCHZERA V ROCE 1706 ZNÁZORNIL NA KOVORYTU J. L. RŰDISŰHLI

BÍLÁ ČARO

ANEB OHLÉDNUTÍ ZA HISTORIÍ

FOTO: ZENTRALBIBLIOTHEK ZŰRICH, SCAN Z KNIHY [1]

BÍLÁ ČARODĚJNICE ČI LEDOVÝ DRAK – TO JSOU NEBEZPEČNÉ BYTOSTI, JEŽ DLE STARÝCH LEGEND SÍDLÍ VYSOKO V HORÁCH. ŽIJE TAM S NIMI ŘADA DALŠÍCH TVORŮ, NETVORŮ, SKŘÍTKŮ A DUCHŮ, KTEŘÍ OVLÁDAJÍ VŠELIKÉ ŽIVLY. A ŽIVLY V HORÁCH VŠUDE NA SVĚTĚ MAJÍ VELKOU SÍLU. NIČIVOU SÍLU, SE KTEROU MŮŽE ČLOVĚK JEN TĚŽKO BOJOVAT. PROTO LIDÉ PRONIKALI DO HOR JEN POMALU A OPATRNĚ. VŽDY NÁS LÁKALO BOHATSTVÍ HOR. ALE VŽDY JSME SE TAKÉ BÁLI NEBEZPEČÍ, KTERÉ V HORÁCH ČÍHÁ A KTERÉ ODTAMTUD PŘICHÁZÍ.

FOTO: ZENTRALBIBLIOTHEK ZŰRICH, SCAN Z KNIHY [1]

TEXT: JIŘÍ ROUBÍNEK

Nevinný flirt nebo smrtící tanec

aždý skialpinista či freerider miluje sníh a závěje prašanu – tyto zvlněné záhyby pláště bílé čarodějnice. Ale stále všichni máme také zdravý respekt před jeho silou. Běda tomu, kdo ho nemá a uvede bílý sněhový závoj do pohybu! Ani veškeré technické vymoženosti moderní doby ještě nezkrotily kouzlo hor. A tak každý rok dostane bílá čarodějnice svou oběť. Někdo z nás již nenajde cestu ze sněhobílých závojů a skončí zde svou životní pouť. I přes tuto jistě nemalou cenu je ale skialpinismus jen takovým drobným skoro nevinným flirtováním s bílou čarodějnicí. A sice ve srovnání s událostmi, kdy bílá čarodějnice ukáže svou plnou sílu. Děje se tak jen zřídka – jednou za desítky a v opravdu plné síle spíše jednou za sto let.

Proč se z lavin dělá věda

Dnes již lidé na čáry, kouzla, skřítky, čarodějnice a draky nevěří. Veškerá nebezpečí hor a přírodní procesy s nimi související popisujeme dnes jinou

SAŇ, KTERÁ BYLA ÚDAJNĚ V 17. STOLETÍ SPATŘENA VE ŠVÝCARSKÉM GRAUBŰNDENU, VYOBRAZIL SCHEUZER VE 3. SVAZKU SVÉHO DÍLA „NATUR-GESCHICHTEN”

řečí – jazykem vědy. Věda nám dnes pomáhá popsat a vysvětlit všechny přírodní jevy včetně lavin. Lavina, to je ta bílá čarodějnice. Ten fascinující přírodní jev, který dnes již díky mnohaletému výzkumu není zdaleka tak záhadný, a přesto zůstává nebezpečný. Dnes již zkrátka nic, ani laviny, nejsou žádné kouzla a čáry. Zato se ze všeho dělá věda. V případě lavin ale snad i právem. Za prvé proto, že jde o značně komplikovaný jev, i když to tak na první pohled nevypadá. A za druhé proto, že působí značné škody. A lepší znalosti nám umožnují tyto škody minimalizovat. Pojďme se teď ohlédnout za některými případy katastrofických lavin do historie Alp. Nebo

chcete-li, podívat se, kdy a kde nám ten drak nejvíce zatopil. Či kdy bílá čarodějnice ukázala svou plnou sílu. Necháme moderní vědecké poznatky stranou a podíváme se do časů, kdy naše znalosti o lavinách byly jen malé. Tak malé, že bylo snadné uvěřit v draky či čarodějnice. Obzvlášť když si brali své oběti. A nikdo nevěděl, kdy si pro ně přijdou příště.

Od nepaměti

Laviny padaly v horách zřejmě od nepaměti, protože jsou přirozeným jevem, který do hor patří. Lavina sama o sobě (stejně jako erupce vulkánu či zemětřesení nebo povodeň) ještě žádnou katastrofou není. A to ani sebevětší. A odehraje-li se někde v neobydlené „pustině“, zřejmě si jí nikdo (snad krom pár všetečných vědců) ani nevšimne. O katastrofě začínáme mluvit vždy až v okamžiku, kdy dochází ke kolizi s životním prostorem lidí. Tato definice se vám může zdát antropocentrická, ale tak už to je – rizika a katastrofy jsou definovány ve vztahu k našim hodnotám.

DĚJNICE LAVIN V ALPÁCH

FOTO: ZENTRALBIBLIOTHEK ZŰRICH, SCAN Z KNIHY [1]

LAVINY

LAVINU SI LIDÉ PO STALETÍ PŘEDSTAVOVALI JAKO OBROVSKOU SNĚHOVOU KOULI. TAK JI ZNÁZORNIL NA SVÉM OBRAZU I J. L. BLEULER

Historie lavinových neštěstí v Alpách se tedy logicky začala psát současně s prvním osídlováním těchto hor. No, psát … v těch dobách samozřejmě ještě nikdo psát neuměl. Odhaduje se, že lidé začali pronikat do Alp již před 100 000 lety v poslední době meziledové. Přestože přímé stopy lze dohledat pouze do poslední doby ledové zhruba před 10 000 lety. Všem dobře známý Ötzi žil před asi 5 000 lety. Tehdy šlo o lovce a sběrače, kteří zde hledali kořist. Teprve před asi 4 000 lety se lidé začali usazovat, obdělávat půdu a chovat zvířata. V lesích se stále lovilo. Horské louky začaly být využívány pro letní pastvu. Nad hranicí lesa lidé také hledali nerostné suroviny.

Starověk, Římané a Hannibal

Za dob Římské říše se Alpy postavily do cesty důležitým spojnicím Říma s Helvetií, Germánií a severní Galií. Řím měl na severu vojenské i ekonomické zájmy a budoval kvalitní síť cest. Důležité byly zejména průsmyky Sv. Bernard a Brenner. Ještě když Cézar táhnul přes St. Bernhard (tehdy ještě nazývaný Jupiters Pass), byla zde pouze úzká pěšina. Císař Augustus zde nechal 12 let př. n. l. vybudovat pevnou 4 m širokou silnici.

kopí se probořilo tvrdým ledem. Uvolněný sníh táhl muže do hlubin. Sníh, který spadl z vrcholu, pohřbil muže za živa.“

ZÁCHRANA Z LAVINY NA DŘEVOŘEZBĚ E. RITTMEYERA

Středověk začíná

Po pádu Římské říše přestaly být cesty udržovány a staly se opět nebezpečnější. A to nejen kvůli lavinám a padajícím kamenům, ale také kvůli lapkům. Až do středověku se o zlepšení cest přes Alpy starala zejména církev, která zde budovala u cest hospice jako úkryt pro všechny poutníky, řemeslníky, obchodníky i vojáky překračující vysoko položená sedla. Právě ti byli oběťmi většiny lavinových neštěstí popsaných v kronikách. Jeden z prvních popisů lavinového neštěstí, které můžeme najít v starých kronikách, vypráví o cestě opata Rudolfa přes Velký Sv. Bernard v říjnu 1128. Když se jeho skupina poutníků k smrti vyčerpaná probila závějemi až do St. Rhemy, místní průvodce kvůli počasí odmítal s nimi přes sedlo jít. Slib vysoké odměny ho však nakonec přesvědčil. Těsně před cestou se zašli zbožní poutníci ještě pomodlit za zdar výpravy do kostela. Zatímco opat a poutníci se ještě modlili, jejich průvodce se řádně oblékl a vyrazil napřed. Těsně za vsí byl však smeten hřmící lavinou dolů do údolí.

V Graubűndenu zahrabávali lidé u úpatí lavinových svahů vejce s křížem, aby zastavili laviny s jejich démony. Historicky doložené jsou obtíže, s nimiž se při přechodu Alp potýkal kartaginský vojevůdce Hannibal v roce 218 př. n. l. Jeho výprava čítala 38 000 mužů, 8 000 jezdců a 37 slonů. Polovina z nich výpravu nepřežila. Často právě kvůli lavinám, jak popisuje kronikář Italicus: „…Jeho

území, kde mohou žít jen skřítci, draci a jiné příšery, nebo dokonce samotný ďábel. Např. o Matterhornu se lidé domnívali, že je sídlem mrtvých duší. Sotva kdo by tam tehdy dobrovolně chodil. Veškeré nebezpečné přírodní jevy, které je postihovaly, přisuzovali lidé právě nadpřirozeným bytostem sídlícím v horách. Ani pro laviny neměli lidé po staletí žádné vysvětlení. Chybělo jim přírodovědné poznání, a tak je považovali za dílo draků, démonů, čarodějnic a zlých duchů. Někdy je dokonce pokládali přímo za hněv či trest boží. Jedinou ochranou proti nim jim tak tehdy byla modlitba a zbožnost. Církev však vedle chvályhodných aktivit, jako např. starost o poutníky v hospicích, vyvíjela i aktivity z dnešního pohledu odsouzeníhodné – jako např. čarodějnické procesy. Ještě v roce 1652 byl v Avers veden čarodějnický proces, v němž byla obžalovaná obviněna, že zapříčinila lavinu. Rovněž ve Wylertalu došlo k upálení ženy jako čarodějnice ze stejného důvodu.

Středověk končí

Přestože území Alp se takto stále více otevíralo a osídlovalo, vyšší partie hor zůstávaly lidem uzavřené. Vrcholky s příkrými skalními stěnami, ledovci a hluboko zejícími propastmi považovali lidé až do pozdního středověku za

FOTO: SCHWEIZERISCHES ALPINES MUSEUM BERN, SCAN Z KNIHY [1]

MOUNTAIN

Od 16. a 17. století začaly hory nabývat na hospodářském významu díky dobývání různých kovů a díky specializaci v zemědělství (významnou se stává zejména produkce sýrů). Roste tak opět

FOTO: SLF, SCAN Z KNIHY [1])

SCHNEE-LAUWINEN JAKO SNĚHOVÁ KOULE ZNÁZORNĚNÁ V KNIZE „TOPOGRAPHIE DER EYDGENOSSENSCHAFT“ Z ROKU 1773 OD D. HIRRLIBERGERSE

PÁD LAVINY PŘI VÝSTUPU NA GROSSVENEDIGER (1828)

i pohyb lidí a zboží přes Alpy. Představy o nadpřirozené a nepředvídatelné podstatě lavin, povodní a podobných jevů však ještě dlouho přetrvávají. V 18. a 19. století začínají první badatelé psát o přírodě Alp a postupně objevovat její taje a zákonitosti. Prvním takovým průkopníkem byl již roku 1699 curyšský učenec Johann Jakob Scheuchzer se svým prvním dílem „K poznání přírodních divů vyskytujících se ve Švýcarských zemích“. Podnikl řadu výprav do hor, prováděl barometrická měření výšky a kreslil mapy. Až do 18. století si lidé lavinu často představovali jako obří sněhovou kouli, která se valí dolů do údolí a pohlcuje domy, stromy i lidi. Takto popisuje lavinu například David Herrliberger ještě v roce 1754. I přesto, že J. J. Scheuchzer již v roce 1706 v díle „Přírodovědný popis Švýcarských zemí“ publikoval výrazně modernější popis a vysvětlení. Laviny rozdělil na „větrné laviny“, které jsou tvořené čerstvým sněhem uvolněným větrem a padajícím v jednom prudkém náporu dolů do údolí. A na „základové laviny“, které jsou hnány vlastní vahou a strhávají vše, co je v cestě. Vyjmenovává různé příčiny lavin. Některým bychom se dnes již zasmáli. Jako třeba ptáci či zvonění. Ale jiné další zkoumání jen potvrdilo, např. jarní oteplení. Navrhnul, že zdi či les mohou působit jako ochranná opatření. Navíc sepsal přehled známých lavinových událostí. Současně přitom ale také sesbíral informace o všemožných horských příšerách a dracích, které rozdělil do několika „taxonomických skupin“. Což byl počin výrazně méně pokrokový. Do tohoto období spadá rok 1689, který je označován za historicky vůbec nejhorší lavinovou zimu v Alpách. A to zejména kvůli únorovým lavinám v rakouském Montafonu. Několikadenní intenzivní sněžení bylo příčinou mnoha lavin v celé oblasti. Lavinová kronika z téhož roku líčí událost takto: „Poté, co Bůh všemohoucí nechal 2., 3. a 4. února spadnout tak kruté převeliké množství sněhu, bylo v našem údolí mnoho lidí

i zvířat zabito a mnoho domů, stodol, stromů a všelikých statků zcela zničeno.“ Zavládla panika. Lidé chtěli prchnout, ale nemohli – nebylo kam. Schovávali se tedy ve sklepích. V sedmi zasažených vsích zahynulo 120 osob, 326 kusů dobytka a 584 ovcí a koz. Zdemolováno bylo 119 domů, mezi nimi i domy přes 300 let staré, a 692 hospodářských budov. Ještě několik týdnů poté vyhrabávali lidé ze sutin těla svých sousedů a příbuzných. Obzvláště těžce byly postiženy obce Gaschurn, Gortipohl, Bartholomäberg a Silbertal. Laviny ale padaly i jinde a v celém Tyrolsku a Vorarlbersku zabily dohromady 256 osob. A laviny řádily také na druhé straně hřebene ve Švýcarsku. V St. Antonien a Saas v Prättigau a také o kousek dál v Davosu, kde celkem zahynulo v lavinách 80 lidí, zničeno bylo 37 obytných domů a mnoho dalších budov. Velké škody byly také na lesích a zvířatech. Odehrál se OBRAZ PŘIPOMÍNAJÍCÍ LAVINOVÉ NEŠTĚSTÍ PŘI VYHÁNĚNÍ OVCÍ NA PASTVU 1. ČERVNA 1767

FOTO: EISHOF, SCAN Z KNIHY [2]

Novověk přináší nové poznatky, ale středověký názor přetrvává

FOTO: SCHWEIZERISCHES ALPINES MUSEUM BERN, SCAN Z KNIHY [1])

Jinde si lidé lavinu představovali jako nestvůru, která se zlostí vrhá dolů do údolí. Lauwitier (lavinové zvíře) se objevuje např. v ságách z Wallisu. Těmto představám odpovídala i tehdejší protilavinová opatření. Někde se lidé domnívali, že lavinu může zastavit zvuk kostelních zvonů. V Graubündenu zahrabávali lidé u úpatí lavinových svahů vejce s křížem, aby zastavili laviny s jejich démony. Zápisy v starých kronikách nejsou určitě úplné ani přesné. Za zmínku stojí například: –V lednu 1459 si laviny v Trunu a Disentisu vyžádaly 25 mrtvých a poničily asi 8 domů se stodolami. Poškodily také kostel, který zde stál už od roku 804. – Lavina v Leukerbadu v roce 1518 zabila dokonce 65 lidí a zničila mnoho budov.

FOTO: SCHWEIZERISCHES ALPINES MUSEUM BERN, SCAN Z KNIHY [1]

LAVINY

MNIŠI V PRŮSMYKU VELKÝ SVATÝ BERNARD ZACHRÁNILI PŘED SMRTÍ V LAVINÁCH MNOHO LIDÍ PŘEKRAČUJÍCÍCH TOTO SEDLO

zde i tragický příběh, kdy během prohledávání 6 dní starého laviniště s troskami domu se nad hlavami zachránců uvolnila další mohutná masa sněhu a s duněním sjela do údolí. Přitom strhla dalších 8 domů a 12 lidí. Krom toho najdeme v kronikách také záznamy z dalších let: – Únor 1598 – přes 100 mrtvých a škody na budovách a hospodářských zvířatech v Graubűndenu, Livignu a Campodolcinu. – Leden 1667 – přes 100 obětí v kantonu Ticino, z větší části zničená vesnice Anzonico. – Únor 1695 – opět Ticino zaznamenalo 35 mrtvých a řadu zničených domů a stodol. Zničen byl také kostel v Bedrettu, v němž skončil svou životní pouť i tamní farář. – Kroniky Davosu pak zmiňují laviny v letech 1440, 1602 a 1609, kdy zahynuly desítky lidí a byly pobořeny desítky domů.

18. a 19. století – romantici, vědci a alpinisté

Na přelomu 18. a 19. století přišel Rousseau a další s romantickým pohledem na hory. Začaly se podnikat také expedice mířící na ledovce a hledající cesty na významnější vrcholy včetně Mont Blancu. Na jeho dobytí dokonce Horace-Bénédict de Saussure vypsal odměnu. Přesto však trvalo čtvrtstoletí, než ji mohl v roce 1786 vyplatit. Výpravy bývaly často kvůli obavám z horských příšer ozbrojené. Zpočátku byly expedice do hor odůvodněny přírodovědným bádáním. V té době to byla vlastně nutnost, protože společenské konvence doby vyžadovaly racionální zdůvodnění výprav. Obliba alpinismu však rostla a o 19. století se někdy mluví jako o „zlaté době horolezectví“. 1857 byl v Británii založen Alpine Club. 1862 následoval Rakouský Alpenverein a 1863 Švýcarský Alpenclub. V souvislosti s rozmachem alpinismu se objevuje v 19. století postupně více realističtějších popisů lavin. Obvykle od přímých svědků

lavinových nehod, např. Gerhard Rohregger popsal lavinu na Grossvenedigeru 8. srpna 1828. Rovněž dochovaných záznamů o velkých lavinových neštěstích z tohoto období je více. Desítky mrtvých a rozsáhlé škody jsou popsány v letech: 1719, 1720, 1741, 1749, 1808, 1817, 1827, 1844, 1849, 1851, 1863 a 1888. Zima roku 1720 je považována za nejtragičtější lavinovou zimu švýcarské historie. A zima 1888 se jí v tomto tragickém žebříčku velmi přiblížila. Během roku 1720 zahynulo v lavinách ve Švýcarsku přes 300 lidí. Asi 40 mrtvých a poničené budovy a lesy byli zaznamenány v Graubündenu, hlavně v St. Antonien a v Davosu. Těžce postižený byl také Obergesteln u Gomsu v kantonu Wallis, kde bylo strženo 120 budov a usmrceno 400 kusů dobytka. Údaje o počtu mrtvých se rozcházejí od 48 až po 88 podle zdroje. Také Brig, Randa a Velký. St. Bernard v témže kantonu udávají dohromady 75 mrtvých. Obce Ennenda a Engi v kanonu Glarus udávají 7 mrtvých, 4 zničené domy a velké škody na zvířatech. Většina tragédií se odehrála v únoru. FOTO: SCAN Z KNIHY [2]

MOUNTAIN

LAVINA V BLEIBERGU (1879)

Během zimy 1887/88 je evidováno 1 421 lavin, které způsobily nějakou škodu. Většina jich spadla během tří lavinových period v únoru a březnu. Je zaznamenáno 49 obětí, 850 zničených budov, usmrcených 700 kusů dobytka a 1 325 ha zničeného lesa.

20. a 21. století – moderní doba

Posledních 120 let lavinové historie by vydalo přinejmenším na další samostatný článek. Stručně se dá shrnout několik podstatných vlivů: války, nárůst populace, turismus, technický pokrok a vědecké poznání. Během světových válek se bojovalo také v Alpách. A hlavně v té první zahynuly v roce 1916 v Dolomitech tisíce vojáků právě kvůli lavinám. Často byly laviny uměle odstřelovány a využity tak jako zbraň. Když se přestalo válčit, došlo k nárůstu populace a rozšiřování sídel. Tento vývoj s sebou v horách logicky přinesl větší riziko škod a katastrof. Krom stálých obyvatel do hor také přicházelo stále více turistů. Zlom nastal po druhé světové válce, kdy se z turismu a lyžování stalo postupně důležité hospodářské odvětví. Ekonomický tlak a požadavky na bezpečnost vedly také k postupnému zavádění řady protilavinových opatření. Vývoj těchto opatření byl a je podmíněn znalostmi o sněhu a lavinách. Proto vznikly nejen v Alpách, ale také např. v Rusku, Japonsku a Americe, instituce zabývající se výzkumem sněhu a lavin. Technický pokrok pak umožnil znalosti aplikovat a realizovat řadu komplikovaných opatření, která by byla v dřívějších dobách nepředstavitelná. Ani ta nejlepší technická opatření nemohou zcela vyloučit veškerá rizika. Veškerá opatření jsou navíc zaváděna postupně a s ohledem na dostupné finanční prostředky. Takže i toto období má své velké lavinové katastrofy. Na rozdíl od dřívějších jsou podrobně zdokumentovány a jsou zdrojem ponaučení pro příště. Jako extrémní lavinové zimy jsou uváděny roky: 1916, 1923, 1931, 1945, 1951, 1954, 1968, 1975, 1984 a 1999.

FOTO: BORELLI, SCAN Z KNIHY [2]

Foto: Stefan Schlumpf

www.hudy.cz

LAVINA V AIROLU ROKU 1951

Mezi nimi je třeba zdůraznit zimu 1950/51, která je známá jako Zima teroru. Nespočet (některé zdroje uvádějí 649) lavin si vyžádalo 265 obětí v celých Alpách. Z toho 98 ve Švýcarsku a 135 v Rakousku. Podobně tragická byla zima roku 1954, a to především ve Vorarlbersku, kde zahynulo 125 lidí. 11. ledna zasypala lavina 118 z celkových 365 obyvatel obce Blons, z toho 57 nepřežilo. Někdy bývá tato lavina označována za nejtragičtější samostatnou lavinu v Rakousku. Celosvětově je nejtragičtější lavinou českým horolezcům a lyžařům dobře známá lavina z roku 1970 pod peruánským Huascaránem. Nelze nezmínit také tragédii, která je ještě v čerstvé paměti lidí zejména v Rakousku. 23. února 1999 zasypala po několikadenní sněhové bouři lavina obec Galtűr. A den poté i sousední Valzur. V troskách bylo nalezeno 38 mrtvých.

Závěr(ečné sezóny)

I poslední dvě zimy nám připomněly katastrofický potenciál lavin. Ano, je řeč o zimách, které v Česku prakticky nebyly. Obzvláště zima 2013/14 přinesla u nás a i v severní části Alp jen velmi málo sněhu. Zato však do jižních částí Alp přinesl fén přívaly sněhu a obavy z velkých spontánních lavin, o čemž svědčí vyhlášení nejvyššího pátého stupně lavinového nebezpečí na začátku února v jižním Rakousku. Tento stupeň byl předtím v Rakousku naposledy použit před 15 lety. Došlo i na preventivní uzavírání některých komunikací (např. některých tratí Rhätische Bahn ve švýcarském kantonu Graubünden). Zůstalo však naštěstí jen u obav a k žádné katastrofické události s extrémními škodami nedošlo. Snad i díky mnoha aktivním i pasivním protilavinovým opatřením zavedeným v alpských zemích v předchozích desetiletích. Ale ne všechny země jsou takto připravené. Takže lavinové katastrofy v Afganistánu a v Himálaji si vyžádaly v zimě 2014/15 mnoho životů a způsobily značné škody. Co přinese ta následující zima? Obrazové zdroje: [1] Amman W., Buser O., Vollenwyder U.: Lawinen, Birhäuser verlag, Basel 1997 [2] Haid, H.: Mythos Lawine - Eine Kulturgeschichte, Studienverlag GmbH, 2008

LORIS & NICOLAS FALQUET Mammut Team Huck & Chuck

PULSE Barryvox pem

Removable Airbag System (v závislosti na modelu batohu )

www.mammut.ch

KAREL KŘÍŽ Horský vůdce UIAGM, vedoucí technické komise ČAHV, člen lektorského sboru APUL a HUDY Mountain Guides. Pracuje jako guide ve Freeride Centru Sölden. více informací:

MOUNTAIN

www.karelkriz.cz

JE FREERIDE

seznámeni. Nosit a umět ovládat kompletní lavinové vybavení, nejezdit sám a plánovat sjezdy podle aktuálního stupně lavinového nebezpečí. Rád bych se proto posunul kousek dál a v následujících řádcích popsal některé aspekty, které podle mého často vedou ke špatným rozhodnutím i u zkušených jezdců. Pokud vám to alespoň jednou pomůže vyhnout se lavině, mělo to smysl.

(NE)BEZPEČNÝ? ODPOVĚĎ NA TUTO OTÁZKU NENÍ ČERNOBÍLÁ. ZÁLEŽÍ NA TOM, KDO BUDE ODPOVÍDAT.

JESTLIŽE SE NA NI ZEPTÁTE MAMINKY TEENAGERA, KTERÝ SE NEDÁVNO ODPOUTAL OD RODIČŮ A SJEZDOVEK, ODPOVÍ ASI NĚCO V TOM SMYSLU, ŽE JSOU TO ŠÍLENCI A ONA SE DOMA POKAŽDÉ TŘESE STRACHY, JESTLI SE VRÁTÍ Z DALŠÍ AKCE. TEXT:

KAREL KŘÍŽ

iná zřejmě bude odpověď profesionálního jezdce nebo freeridového guida, který řekne, že při dodržovaní určitých podmínek je freeride bezpečný sport pro každého. Pravděpodobně dodá také něco o tom, že statisticky to vychází lépe než jízda autem a že na silnici ročně zahynou stovky lidí. Oba budou mít svým způsobem pravdu. Ale jsme u toho: statistika!? Statistické údaje se dají ohýbat – a také se ohýbají – do plusu nebo minusu přesně podle toho, co chce autor říct a do jakého média píše. Jako příklad nám může sloužit známý statistický údaj o nejbezpečnější letecké dopravě. Vezmeme-li v úvahu celkový počet obětí ve srovnání s automobilovou dopravou, pak je to jistě pravda. Pokud ale vztáhneme pravděpodobnost fatální nehody k nastoupení do dopravního prostředku, situace se otočí. Podobné je to s freeridem. Počet obětí freeridu je dozajista menší než třeba počet utopených, ale riziku utopení je vystavena mnohem větší skupina lidí. Soubor freeriderů tak velký není a pravděpodobnost nehody vztažená k jednotlivé jízdě zůstává poměrně vysoká.

Jaká jsou vlastně rizika freeridu?

Jsou to nepochybně pády, které mnohem častěji mohou skončit střetem se skálou. U extrémnější podoby freeridu se jedná i o mnohasetmetrové volné pády po nezvládnuté jízdě ve strmém terénu. Na druhou stranu je zde oproti sjezdovce mnohem menší riziko srážky s jiným jezdcem. Největší riziko u freeridu však stále představují laviny a naprostá většina obětí jde na vrub právě jim. A jsme opět u statistiky. Celkový počet obětí lavin se za posledních několik desítek let nezvyšuje. Například podle statistiky SLF se ve Švýcarsku pohybuje ročně okolo 25. S ohledem na to, jakým boomem prošel freeride v Evropě za posledních pár let, se to zdá jako dobrá zpráva. Tolik jezdců ve volném terénu a v uvozovkách malý nebo stejný počet obětí může znamenat jen jediné: jezdci jsou na případnou lavinovou nehodu lépe vybaveni, jsou lépe informováni a je větší šance na záchranu člověka strženého lavinou. O lavinové prevenci bylo ve SNOW již publikováno mnoho článků, a tak věřím, že čtenáři jsou se základními pravidly bezpečného freeridu

Efekt známého svahu nebo sjezdu

Syndromu známého sjezdu je těžké nepodlehnout. Zkrátka sjezd, který jsme už někdy absolvovali, nám bezdůvodně připadá jako bezpečnější. Tento faktor sehrál hlavní roli při mediálně hodně propírané nehodě amerických závodníků v Söldenu. Shodou okolností jsem byl také povolán k záchranným pracím. Dva mladí jezdci byli bohužel zasypáni velice hluboko, 3 a 4 m, vyproštění trvalo téměř hodinu a šance na přežití byla minimální. Nehoda se stala na svahu, který je považovaný za jakýsi „public“ freeride. Svah je viditelný z lanovky a jednoduše dosažitelný odbočením ze sjezdovky. Myslím, že i tato skupina závodníků tudy jela bez pocitu nějakého ohrožení, přestože sklon je kritických 38° a byl vyhlášen 3. stupeň lavinového nebezpečí. Známý svah tedy neznamená bezpečný svah a k dobrému risk managamentu patří zapomenout na rutinu a pokaždé ke sjezdu přistupovat, jako by to bylo poprvé.

Prašanový stres

Prašan je v evropských horách vzácná komodita a je příčinou konzumačního stresu. Myslím, že každý, kdo se trochu věnuje freeridu, to zažil na vlastní kůži. Při nadílce čerstvého sněhu se zvyšuje nervozita a tlak na první lanovky. Ve střediscích, která jsou freeridem pověstná, toto prašanové šílenství nabývá až kuriózní podoby. Například v Chamonix to po sněžení vypadá tak, že se ve frontě na první lanovku stojí dvě až tři hodiny před otevřením střediska. Účastníci fronty to již berou jako folklór a čekání si krátí pikni-

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

AUTOR ČLÁNKU NA SNOWFESTU V LENZERHEIDE, LEDEN 2015

FOTO: PETR MILERSKI

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

93 PARTNER RUBRIKY

SNOWFEST, LENZERHEIDE 2015

První stopa ve svahu

Často viděná záležitost při třetím a čtvrtém stupni lavinového nebezpečí. Dokud se někdo neodváží projet první stopu, zůstává oblast poměrně dlouho čistá. Jakmile se ale ve svahu objeví první sjezd, vyrojí se jezdci jako vosy a ostražitost před svahem je ta tam. Přitom jen málo jezdců uvažuje nad tím, že svah není kompaktní, má mnoho různých sklonů a orientací a že stopu možná udělal profesionál, který si je vědom, kudy sjezd přesně vést. Takzvané otevření sjezdu neznamená, že celý svah je bezpečný.

Následování stop aneb syndrom ovečky

Následování cizích stop je asi nejčastější a zároveň nejhloupější chybou zejména u začátečníků. Zdá se, že stádní chování máme opravdu silně zafixované. V praxi se to projevuje tak, že pokud nezkušený jezdec vidí stopy vedoucí terénem, bez ostychu je následuje, aniž by měl ponětí, kam vedou a jak je sjezd náročný nebo nebezpečný. Ovšem i u zkušených jezdců existující stopa někdy způsobí špatné rozhodnutí sjezd absolvovat. Vždy, než se pustíte dolů, zkuste si představit, že ve svahu, který chcete jet, žádné stopy nejsou. Pustíte se dolů?

Bylo to o fous?

To, kolikrát jsme unikli lavině o pověstný fous, se v naprosté většině případů nedozvíme. Například u pádů na lyžích si dokážeme uvědomit, že jsme měli štěstí a netrefili hlavou tu skálu nebo

jen tak tak se vyhnuli někomu na sjezdovce. Pak si hluboce oddechneme a děkujeme andělům strážným, že stáli při nás. U lavin platí bohužel pravidlo, že informaci o špatném rozhodnutí dostaneme, až když lavinu skutečně uvolníme. To samozřejmě může vést a často vede k tomu, že si troufáme víc a víc. Ale znáte pořekadlo o vodě a džbánu?

Národnost

Toto je kapitola trochu pro odlehčení, ale může národnost ovlivňovat statistiku lavinových nehod? Zřejmě ano. Po zimě 2012/13 bylo Švédsko označeno jako „dodavatel lavinových obětí“. Ve Švédsku se na toto téma pořádal poměrně rozsáhlý výzkum a zjišťovalo se, čím to, že mezi obětí lavin jsou tak často Švédové. Je to špatná informovanost, malé zkušenosti, celkový velký počet jezdců, nebo něco jako národní povaha? Výsledek výzkumu dokládá, že Švédové opravdu mají v nátuře větší ochotu riskovat. A jak jsme na tom my? Nemám sice v ruce žádný výzkum na toto téma, ale podle mého pozorování a osobních zkušeností bych řekl, že Češi patří k ukázněnějším národům. Zajímavostí je, že si o sobě často myslíme opak a velice rádi se kritizujeme.

ABS

Lavinové airbagy se postupně stávají standardní výbavou jezdců, ale také jsou stále předmětem diskuse. Diskuse o tom, zda airbag na zádech nežene jezdce do zbytečného rizika a nedává jim pocit neohroženosti. Z vlastní zkušenosti a po diskusi s ostatními jezdci si myslím, že s ABS na zádech je vědomá nebo nevědomá ochota k riskantnějšímu sjezdu vyšší. Přesto ABS výrazně přispívá k celkové bezpečnosti. Podobná, ale určitě erudovanější diskuse a výzkum probíhaly na téma pásů v autě. Zpočátku vedlo poutání k riskantnější jízdě, ale časem se tento podvědomý pocit vytratil a pásy výrazně snížily počet vážných zranění. Blíží se nám další zima a určitě si všichni přejeme ji ve zdraví přečkat a přitom si užít mnoho prašanových jízd. Tak se připoutejte a jedem!

2016

kem. Poté co skipatrol odstřelí nejnebezpečnější svahy, se všichni vrhnou do volného terénu a zhruba za dvě hodiny je komplet rozježděno. V tomto stresu se na bezpečnostní pravidla často úplně zapomíná. Jak si s prašanovým stresem poradit? Nejlepší je se střediskům úplně vyhnout a ke sjezdu si vyšlápnout po svých. Další z možností je navštěvovat nevyhlášená střediska, kde i den až dva po nadílce najdete volné sjezdy. Nebo si splnit sen, sáhnout hlouběji do kapsy a vyrazit za prašanem s vrtulníkem.

Z NATÁČENÍ FILMU FEW DAYS, SÖLDEN

PRAVDY A MÝTY O POČASÍ

SNĚŽENÍ PŘI INVERZI? Znovu musím začít slovíčkem inverze. Vznikat může mnoha způsoby. Ovšem ta, o které teď bude řeč, má původ jasný. Zemský povrch se ochlazuje za dlouhých jasných nocí a málo prohřívá během krátkých zimních dnů. Jeho teplota den po dni klesá. Od chladné země se postupně ochlazuje i vzduch, který leží v jeho těsné blízkosti. Protože studený vzduch je těžší, stéká do údolí, prohlubenin či nížin. Jenže: čím studenější je vzduch, tím menší množství vodní páry může obsahovat, aniž by docházelo

dyž v předpovědi počasí slyšíme, že nás čeká stabilní inverzní ráz počasí a máme před sebou týden na horách, určitě to potěší. Je tu ale jeden háček: musíme se modlit, aby právě ty naše kopečky ležely výš než ona inverze. Jedině tak máme šanci na úchvatné pohledy ze sluncem ozářených svahů na nízkou oblačností zalité nížiny. V opačném případě to může vypadat mrazivě jako 14. prosince 2013 ve Sklenařicích.

Sklenařice 14. 12. 2013 14. prosinec roku 2013 patřil k několika dnům v řadě, kdy se k nám ve vyšších vrstvách atmosféry dostával teplý vzduch. Údolí a polohy do asi 1 000 m n. m. byly pod nízkou oblačností a teploty se tam držely kolem nuly. Naopak na hřebenech, které z nízké oblačnosti vystupovaly, bylo i kolem 10 °C. Nízkou oblačnost obohatily ledové krystalky ze sněžných děl o další kondenzační jádra, proto na některých místech sněžilo. A přechlazené vodní kapičky nízké oblačnosti, popř. mlhy tvořily bohatou námrazu.

ZDROJ: WWW.HYDRONET.CZ

POHLED SMĚREM KE KOTLI A LYSÉ HOŘE. V ÚDOLÍCH SE DRŽÍ NÍZKÁ OBLAČNOST

NÁMRAZA VE SKLENAŘICÍCH

VE VÝŠCE 1500 M N. M. JE TEPLÝ VZDUCH, KTERÝ ZASAHUJE Z JV EVROPY AŽ NA JIH SKANDINÁVIE.

VLČÍ HŘEBEN VYSTUPUJÍCÍ Z NÍZKÉ OBLAČNOSTI PŘI POHLEDU Z LYSÉ HORY

VÝROBA TECHNICKÉHO SNĚHU VE SKIAREÁLU KAMENEC – ASI 2 KM OD SKLENAŘIC

Maximální teplota na stanicích v okolí Sklenařic Sněžka............................................................ 2,5 °C Josefov............................................................ 0,6 °C Pec pod Sněžkou.......................................-0,3 °C Špindlerův Mlýn.........................................-1,4 °C Smržovka......................................................-1,8 °C

Nejteplejší místo 14. 12. 2013 Lysá hora (Beskydy)................................... 7,1 °C

ZDROJ: WWW.HYDRONET.CZ

Kouzelné slovíčko: inverze

ZDROJ: WWW.HUMLNET.CZ

Jak vzniká nízká oblačnost v údolích?

TEXT: ALENA ZÁRYBNICKÁ

ZDROJ: WWW.WETTERZENTRALE.DE

„JEN SE UJIŠŤUJU, ŽE MÁME OPRAVDU INVERZI, KDYŽ TADY TAK POCTIVĚ SNĚŽÍ…“, NAPSAL MI V MAILU PŘED PÁR LETY JEDEN DIVÁK. A ABYCH NEBYLA NA POCHYBÁCH, PŘIDAL KE SVÉMU TVRZENÍ PÁR DOKUMENTAČNÍCH FOTEK. ANO, VE SKLENAŘICÍCH U VYSOKÉHO NAD JIZEROU TO SKUTEČNĚ VYPADALO, JAKO KDYBY MRÁZ PRÁVĚ MÁVNUL KOUZELNOU HŮLKOU. MIMOCHODEM, I KDYŽ NENÍ INVERZE A NA HŘEBENECH ZŮSTÁVÁ JASNO A MRAZIVO, UMÍ NÍZKÁ OBLAČNOST VYČAROVAT PRO ÚDOLÍ KLIDNĚ 10 CM NOVÉHO SNĚHU. NEVĚŘÍTE? TAKY SE MI NEJDŘÍV NECHTĚLO, ALE VYSVĚTLENÍ EXISTUJE. OSTATNĚ NA VLASTNÍ KŮŽI SE O TOM PŘESVĚDČILI TI, KTEŘÍ SE S TEAMEM SNOW V LEDNU 2013 VYDALI NA SNOWFEST DO ŠVÝCARSKÉHO LENZERHEIDE.

FOTO: LIBOR BRUNA

MOUNTAIN

ANEB CO UMÍ NÍZKÁ OBLAČNOST A SNĚŽNÁ DĚLA

95 ke kondenzaci. Jen pro názornost: má-li 1 m3 vzduchu teplotu kolem nuly, vejdou se do něj asi 4,5 g vodní páry, je-li teplota vzduchu kolem 20 °C, pak v něm může být vodní páry čtyřikrát tolik (17,3 g). V chladnějším vzduchu proto vznikne v údolí mlha nebo nízká oblačnost. A protože k ochlazení vzduchu došlo kvůli tomu, že teplo se od zemského povrchu vyzářilo, říká se inverzi radiační. Ale ještě na jedné věci záleží, jestli se nízká oblačnost nebo mlha vytvoří, či nikoli – na kondenzačních jádrech. Na nich se totiž vodní pára sráží rychleji. Čím víc jich je, tím snadnější je přeměna vodní páry na vodu.

V HLADINĚ 1500 M NAD MOŘEM JE STUDENÝ VZDUCH, KTERÝ ZASAHUJE ZE SEVERNÍ EVROPY PŘES ŠVÝCARSKO AŽ NA SEVER AFRIKY

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Lenzerheide 24. 1. 2013 Fotografie z 24. ledna 2013 ze švýcarského Lenzerheide vypadají na první pohled hodně podobně jako snímky hřebenů Krkonoš: v údolí se válela nízká oblačnost, sněžilo a na kopcích bylo dokonalé azuro. Jen teploty se lišily. Zatímco v Krkonoších bylo nad inverzí teplo, v Lenzerheide se držel i ve výšce studený vzduch. Ledové krystalky sněhových děl stejně jako v Krkonoších dodaly do nízké oblačnosti další kondenzační jádra, a proto napadlo i 10cm nového sněhu.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

ZDROJ: WWW.WETTERZENTRALE.DE

Stejně tak se při mrznoucí mlze či nízké oblačnosti může tvořit velmi intenzivní námraza, která tu pravou zimní atmosféru vyčaruje prakticky na počkání. A když říkám na počkání…. Rychlost růstu námrazy je opravdu překvapivě velká. Během 24 hodin může být i několik cm silná. Stačí si vzpomenout na situaci z druhé poloviny prosince 2013, kdy tloušťka námrazy na Šeráku byla 23 cm, na Lysé hoře dokonce víc než 40 cm. Jak taková námraza vzniká? Roli hraje jeden fenomén, o kterém ještě nebyla řeč, totiž přechlazené vodní kapičky. Voda při podnulových teplotách totiž nemrzne hned, ale v závislosti na průměru vodních kapek či počtu kondenzačních jader se vodní kapičky objevují ještě při teplotách pod nulou. Jen pro představu: v absolutně čistém prostředí v laboratorních podmínkách se vodní kapky vyskytují ještě i při teplotách kolem –42 °C. Samozřejmě, že se přechlazená voda podílí i na vzniku oblačných či srážkových částic – proto jsou tolik důležitá kondenzační jádra, ale hlavní roli hraje právě při tvorbě námrazy. Ta totiž vzniká tak, že se přechlazené vodní kapičky usazují na předmětech, jejichž teplota je pod bodem mrazu. Narůstá rychleji na hranách předmětů obrácených proti směru větru, a to tím rychleji, čím je rychlost větru větší. Mimochodem právě proto jsou letadla vybavena různými typy odstraňování námrazy – je totiž jedno, jestli fouká vítr kolem stojícího předmětu na zemi, nebo se letadlo vzduchem pohybuje. Ale to jsem od hor odbočila. Každopádně namrzlé stromy, keře, sloupy, stožáry

Obecně platí, že mraky se skládají z vodních kapiček, ledových krystalků nebo popřípadě obojího. Jsou natolik malé, že se ve vzduchu vznášejí. Vytvoří-li se ale vhodné podmínky pro to, aby vodní kapičky či ledové krystalky narůstaly do takových rozměrů, že se už v mraku neudrží, začnou z něj vypadávat a začíná pršet, mrholit nebo sněžit. To v závislosti na teplotě vzduchu v místech, kde mrak leží, popř. těsně pod ním. O intenzitě deště nebo sněžení rozhoduje celá řada faktorů. Hlavní princip je ale jasný. Rychleji se částice v mraku zvětšují v případě, že jsou v mraku jak vodní kapičky, tak ledové krystalky. Proces narůstání velkých vodních kapiček na úkor malých je totiž výrazně pomalejší než podobný proces, do kterého vstupují i ledové krystalky, popř. sněhové vločky. A to je to nejdůležitější: mrak se musí skládat z ledových krystalků i vodních kapiček, aby se v něm mohly tvořit nějaké významnější srážky. To je splněno například u bouřkových mraků či mraků, které jsou vertikálně rozsáhlejší. Může to ale nastat i v případě nízké oblačnosti, která vzniká

NENÍ SE ČEMU DIVIT. V NÍZKÉ OBLAČNOSTI TO NENÍ ONO

Do hry vstupují sněžná děla…

Mimořádně intenzivní námrazu či trvalejší sněžení z nízké oblačnosti můžeme pozorovat v místech, kde naplno běží sněžná děla. Technický sníh jsou totiž drobné ledové krystalky, které slouží v už tak vlhkém a mrazivém vzduchu jako další kondenzační jádra. A na nich se začnou tvořit další sněhové vločky či díky nim začne ještě rychleji růst námraza. To byl přesně případ Sklenařic ze 14. prosince 2013. Při podnulových teplotách spustili provozovatelé ve střediscích sněžná děla. Díky nim se nízká oblačnost obohatila o velké množství dalších kondenzačních jader. A stačilo, aby vydržely teploty pod nulou, a ve Sklenařicích sněžilo a námraza obalila všechno. Najdou se ale i situace, kdy to takhle nefunguje. Pokud jsou například teploty blízko nuly, zvýší se výrobou technického sněhu vlhkost v údolí a efektivita sněžných děl rychle klesá. Pro ta je totiž právě vlhkost vzduchu hodně důležitá. Čím je vzduch sušší, tím víc sněhu při stejné teplotě dokážou vyrobit.

„Kouzlo“ jménem námraza

Proč z nízké oblačnosti sněží?

DOLŮ SE NIKOMU MOC NECHCE

apod. se často objevují pod nízkou inverzní oblačností či při mrznoucích mlhách.

při teplotách kolem nuly. Navíc tahle oblačnost bývá stabilní, na jednom místě zůstává i několik dnů. Takže sněží sice málo intenzivně, ale trvale. Což v celkovém úhrnu může znamenat třeba i 10 cm nového sněhu.

HORNÍ HRANICE NÍZKÉ OBLAČNOSTI MŮŽE BÝT HLADKÁ JAKO STŮL…

…, NEBO ZVLNĚNÁ JAK MOŘE.

VELKOU VÝHODOU POBYTU V KURZRASU, MALÉ HOTELOVÉ VESNIČCE NA ÚPATÍ LEDOVCE, JE, ŽE KDYŽ UŽ JSTE KONEČNĚ NA MÍSTĚ, LANOVKA VÁS DOSTANE NA LEDOVEC ZA POUHÝCH 6 MINUT. SCHNALSTAL – KONEC SVĚTA S KRÁSNOU VYHLÍDKOU 

#98

A JEŠTĚ JEDNU „LYŽAŘSKOU“ VÝHODU JEZERO U MĚSTEČKA MILLSTATT MÁ – KLIMATICKY NEOBYČEJNĚ PESTRÉ LYŽAŘSKÉ OKOLÍ. TO ZJEDNODUŠENĚ ZNAMENÁ, ŽE SI RÁNO PROSTĚ VYBERETE, JESTLI CHCETE LYŽOVAT V LESE, NA SLUNCI, V PRAŠANU NEBO TŘEBA NA FIRNU – A PODLE TOHO VYRAZÍTE. MILLSTÄTTER SEE – SLUNEČNÉ SJEZDOVKY S WELLNESSOVOU POJISTKOU 

TO, CO JSEM VIDĚL NA ULICI, MĚ VŠAK ZDALEKA NEPŘIPRAVILO NA PODÍVANOU, KTERÁ SE MI NASKYTLA Z BAROVÉ STOLIČKY V DOZARI. NA ROZDÍL OD VĚTŠINY MNOU NAVŠTÍVENÝCH ZEMÍ, ZDE BYL POMĚR MEZI ŽENAMI A MUŽI VÝRAZNĚ NAKLONĚN NÁM PREFEROVANÉ STRANĚ. SPOLEČNĚ JSME SE SHODLI, ŽE VSTUPENKOU DO KLUBU JE SEX-APPEAL PODTRŽENÝ MINIMÁLNÍ DÉLKOU SUKNĚ. KAŽDÁ SLEČNA MĚLA NOHY AŽ KE KRKU. NA OPAČNÉ STRANĚ NOHY KONČÍ DESETI CENTIMETROVÝMI JEHLAMI. BĚLORUSKO – MINISUKNĚ A LYŽOVÁNÍ MEZI PANELÁKY 

#106 #118

TRAVEL

ZAČÍNÁ HLAVNÍ LEDOVCOVÁ SEZÓNA. JIHOTYROLSKÝ SCHNALSTAL SE ZA DELŠÍ CESTU TAM ODMĚNÍ SNADNOU DOSTUPNOSTÍ LEDOVCE Z UBYTOVACÍ VESNIČKY. A TO OCENÍ NEJEN TRÉNUJÍCÍ TÝMY

FOTO: ALEX FILZ

NEJSTARŠÍ VLEK NA SVĚTĚ OSLAVIL 80. NEBO 107?

smdesáté narozeniny oslavil lyžařský vlek Bolgen ve švýcarském Davosu. S velkou slávou a titulem „nejstarší vlek na světě“. Na jeho místě totiž curyšský inženýr Ernst Gustav Constam zprovoznil kotvový vlek už 24. prosince 1934. Šlo o jeho vlastní vynález, který si nechal o 4 roky dříve patentovat. Hned v první sezóně davoský vlek vyvezl 70 000 lyžařů – byla to naprostá senzace. Na radu lyžařského učitele Jacka Ettingera byl unašeč brzy upraven z původního tvaru písmene J na T, jak jej známe dodnes. Kapacita vleku se tím zdvojnásobila a „Constam“ se stal brzy nejrozšířenějším lyžařským přepravním zařízením. Úplně první vlek ovšem vznikl mnohem dříve, a to v německém pohoří Schwarzwald v Schollachu na svahu u statku Schneckenhof. Tam se již počátkem 20. století sjížděli početní hosté za čistým horským vzduchem. Zimní sporty si právě nacházely oblibu u širších vrstev obyvatel, a tak se na svahu v Schollachu v zimě prohánělo i mnoho lyžařů a sáňkařů. Ti astmatičtí však měli poněkud potíž se do kopce vydrápat. A tak Roberta Winterhaldera, sedláka ze Schneckenhofu, napadlo využít mlýnskou sílu, aby lyžařům ulehčil. Sám měl s přepravou pomocí mlýna a lana, byť šlo jen o mouku, velmi dobré zkušenosti. Vlek o délce 280 m s pěti podpěrami, překonávající převýšení 32 m, byl oficiálně uveden do provozu 14. února 1908. A měl velký úspěch, Winterhalder si jej dokonce nechal patentovat. O dva roky později u příležitosti mezinárodní výstavy zimních sportů v Tribergu už Winterhalder postavil ocelový vlek poháněný elektromotorem (délka 550 m, převýšení 85 m). První světová válka bohužel učinila provozu obou pionýrských zařízení přítrž a v důsledku válečného nedostatku byly vleky postupně rozebrány, zčásti dokonce roztaveny. Winterhalder neuspěl ani s nabídkou svého patentu hoteliérům v okolí a opravdu masového rozšíření lyžování už se nedočkal. Patent, jehož principy se využívají dodnes, nakonec získal Doppelmayr, světová jednička výrobců lanovek a vleků. (rh)

REPORT ORBIS PICTUS

SCHNALSTAL

KONEC SVĚTA S KRÁSNOU VYHLÍDKOU

Dokonale odstupňovaný ledovec JAK ODLEHLÝM KOUTEM ALP TOTO ÚDOLÍ JE, DOBŘE ILUjsou do zdejší třítisícové pustiny jakoSTRUJE PŘÍBĚH ÖTZIHO – POTÉ, CO ZAHYNUL, STRÁVIL POD Sjezdovky by „rozházené“ – je jich jen několik, zato jsou na SNĚHEM A LEDEM PŘES 5 000 LET, NEŽ HO NĚKDO OBJEVIL. ledovcové zvyklosti dost pestré. Ve skutečnosti jich totiž leží na ledovci jen necelá třetina. Hned V DNEŠNÍ DOBĚ, KDY JE KLID STÁLE VZÁCNĚJŠÍ KOMODItři zpřístupněné vrcholy převyšují 3 000 m n. m. TOU, JE TAKOVÉ MÍSTO IDEÁLNÍM ÚTOČIŠTĚM LYŽAŘŮ, NA Hlavním svahem je typický širokánský ledovec KTERÉ JE V TYPICKÉM ALPSKÉM STŘEDISKU MOC ŽIVO. pod Grawandem, odkud červeno-modré dálnice TEXT: RADEK HOLUB

chnalstalský ledovec je položen na „střeše“ Ötztalských Alp, a to z jižní, jihotyrolské strany. Okolo je vysokohorská ledovcová pustina, která poskytuje daleké výhledy jen a pouze na třpytivé vrcholky hor,

bez jakýchkoliv rušivých známek civilizace. Ačkoliv je to svého druhu zapadákov, není to tísnivé místo. Snad právě okolní nekonečný prostor osvěžuje, takže to tu svádí až k duchovnímu rozjímání. Je přitom pozoruhodné, kolik tato nehostinná poušť vstřebala osobností.

VÝHLED NA STŘECHU ÖTZTALSKÝCH ALP UVÍTÁ KAŽDÉHO NÁVŠTĚVNÍKA GRAWANDU

ve dvou patrech stékají o více než 400 výškových metrů níže. V horním patře se sklon svahu snižuje nejen s ubývajícími výškovými metry, ale i se vzdáleností od vrcholu Grawandu – strmost sjezdu si tak lze dokonale plynule „odstupňovat“. V pomyslném mezipatře se ledovcová ranvej přechodně zplošťuje, než se znovu rozběhne na dno širokého údolí ke Gletschersee. Členitější sjezdovky se řítí z protilehlých jižních svahů. Z Hintereisu, přímo naproti ledovci, klesají přehledné a v podstatě přímé, červeně značené tratě s převýšením 500 m, které však potěší

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

TRAVEL

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

99 Za 6 minut na ledovci

VÝHLED Z HINTEREISU K LEDOVCI

FOTO: ALEX FILZ

Nová tréninková základna

občasným jemným terénním zlomem. Z Teufelseggu, situovaném v sousední kotlině, pak padají točivější a terénně proměnlivější sjezdovky s 600m převýšením, které jsou kvůli kratším prudším pasážím jednotně černě značené. Všechny lokality spojuje „pašerácká stezka“ neboli černě značená trať Schmugglerabfahrt. Ta se od ledovce prosmýká skalním kaňonem až do údolí, přičemž opravdový sklon nabere až na dojezdovém hangu těsně nad střediskem. V dávných dobách trasa opravdu sloužila jako nebezpečná, avšak zároveň nenápadná stezka pašerákům. Obávaná soutěska ovšem po „úpravě“ při stavbě sjezdovky nenažene strach ani lyžařům. Na opačné straně hotelové vesničky Kurzras, než je ledovec, se vzdouvá zalesněný pahorek Lazaun s členitou a točivou červenou tratí závodních parametrů (převýšení 400 m), na který vás vyveze hrkavá dvousedačka. Ta kromě lyžařů přepravuje i sáňkaře, kteří mívají na Lazaunu početní převahu.

Do Schnalstalu je to odevšud daleko, dokonce i pro „domácí“ Jihotyrolany. Jeho maximální denní návštěvnost – o Vánocích a možná ještě masopustu – se pohybuje okolo 2 500 lyžařů, které 35 km sjezdovek bezpečně rozptýlí. Italové jezdí mnohem méně než dřív, což nevynahradí ani Poláci, kteří si Schnalstal vcelku oblíbili. Na podzim ještě ledovec obsadí tréninkové kempy, v zimě pak ovšem skoro nikdo, stejně tak na jaře. Kdysi přitom Schnalstal míval i díky popularitě ledovců obecně velmi solidní návštěvnost, jenže ta postupně upadala, až nakonec došlo i k prodeji areálu. Od loňského roku tak lanovky a vleky spoluvlastní Peter Schröcksnadel, šéf rakouského lyžařského svazu a zároveň provozovatel nám dobře známého Hochfichtu či Hinterstoderu. Jeho angažmá je dobrou zprávou pro závodní lyžaře, jimž je Schröcksnadel nakloněn. A „závodním“ směrem míří i jeho nejbrzčí plány – vybudována by měla být nová tréninková sjezdovka pod ledovcem směrem ke Gletschersee a následně i nová přístupová lanovka Gletscher Express jako alternativní spojení na ledovec, pokud hlavní kabina kvůli větru nejezdí. Sjezd do údolí by měla doplnit nová lehká sjezdovka podél sedačky Roter Kofl.

LAZAUN MÁ KROMĚ SPORTOVNÍ SJEZDOVKY I POHODOVOU SÁŇKAŘSKOU DRÁHU

Schröcksnadelovy investice často směřují do upadajících, nicméně perspektivních areálů – zkušený profesor totiž kromě několika středisek provozuje i kamery pro televizní panoramu, z nichž má k dispozici cenná povětrnostní data z celých Alp, jež jsou základem ekonomické analýzy a budoucího oživení střediska. Součástí racionalizace bude zřejmě i zkrácení plného provozu jen do Velikonoc, déle pojede pouze ledovec, zatímco dosud se liduprázdný areál „točil“ celý až do začátku května.

PODZIMNÍ TRÉNINKOVÝ LES

Jarní safari podle slunce

Požehnané lyžařské období je jaro, kdy se na všestranných a členitých sjezdovkách Schnalstalu prohání víc rolb než lyžařů, takže do odpoledne nestihnete ani všechen manšestr „rozbít“. Nadmořská výška přitom zajišťuje spolehlivý sníh i v pozdním jaru – stačí se „točit“ podle slunce. Jarní safari může vypadat třeba takto: začnete na Teufelseggu, jehož jižně orientované sjezdovky zvláště na dojezdu začínají povolovat už v brzkém dopoledni. Následuje o něco výše položený, rovněž jižní Hintereis, případně východně otočený Lazaun, který sice leží nejníže, ovšem je zčásti stíněn lesem. Na ledovci pak ztuhlá podložka poleví nejdříve odpoledne, pokud vůbec.

FOTO: ALEX FILZ

Velkou výhodou pobytu v Kurzrasu, malé hotelové vesničce na úpatí ledovce, je, že když už jste po nekonečné cestě konečně na místě, vše je velmi blízko – pěšky obejdete vesnici za 5 minut, pár kroků je to i k lanovce, která vás dostane na ledovec za pouhých 6 minut. Takto rychlý přístup z „postele“ přímo na start ledovcových sjezdovek je v Alpách zcela ojedinělý. Kromě 4sedačky s bublinou obsluhující kotlinu Teufelsegg a vedlejší „přístupové“ 4sedačky Roter Kofl se v areálu pohybují spíš zastaralejší lanovky – neodpojitelné 2-, 3- a 4sedačky.

SAUNA V SUDU A VÍŘIVKA POD ŠIRÝM NEBEM PŘED CHATOU BELLA VISTA

Lyžování do Schnalstalu proniklo brzy po 2. světové válce, teprve v druhé polovině 50. let ale vznikly ve vesničkách první tři vleky. V 60. letech se začínají objevovat plány na lyžařské středisko, ovšem jinde, než stojí dnes. Ledovec si vzal jako cíl do své tvrdé hlavy zdejší mladý a neklidný sedlák Leo Gurschler, který si nakonec svou bláznivou vizi prosadil – vznik ledovcového areálu museli posvětit politici nejen z italských Jižních Tyrol, ale i (severních) rakouských, neboť jeden z vleků přesahoval státní hranici. Stavbu lanovky na Grawand zahájil Leo osobně svou spanilou dobrodružnou jízdou bagrem z údolí až na dosud nezpřístupněný vrchol. V polovině 70. let pak poprvé vyrazila visutá lanovka z Kurzrasu na Grawand, přibyly hotely a postupně i další sjezdovky – začátkem 90. let Hintereis a o 10 let později rozvoj završila nová lokalita Teufelsegg. Toho už se ovšem pionýr Leo nedožil – zemřel už v r. 1983 v 36 letech poté, co ho dohnaly dluhy z jeho překotných plánů.

FOTO: TOURISMUSBÜRO SCHNALSTAL

Sedlák a lyžařský vizionář

LEO GURSCHLER SI AREÁL DOSLOVA VYBAGROVAL

FOTO: TOURISMUSBÜRO SCHNALSTAL

Na vyvýšeném ostrohu ve 2 840 m n. m. naproti ledovci trůní chata s výmluvným jménem Schöne Aussicht neboli Bella Vista – Krásná vyhlídka. Jejím majitelem je mohutný a charismatický Paul Grüner, kterého v zimní sezóně nepotkáte jinak než v přezkáčích. A který srší nápady. Jedním z těch, co se rozšířily i za hranice Schnalstalu, je nocleh v iglú – je to 2x dražší než pokoj v chatě, mnohem méně pohodlné, ale romantické, takže je o něj stále zájem. Před chatou je i venkovní sauna a vířivka, tedy jedno z nejvýše umístěných wellness center v Alpách. Ještě romantičtější než iglú je bývalá celní budka se dvěma postelemi, která se nachází zhruba kilometr od Bella Visty na území, kde podle vlastních slov Paula „neplatí“ italské ani rakouské zákony, ostatně jako v celém okolí chaty. Pro své hosty má svérázný horský vlk i výlet do „vlastní“ ledovcové jeskyně, která se nachází kousek od budky na rakouské straně hranice. Bella Vista je kromě Paula Grünera vyhlášená i vynikající kuchyní s originálními variacemi knedlíků – vaří se tu na sto, možná i tisíc způsobů, z nichž výborným jarním receptem jsou chřestové. Chata vznikla na sklonku 19. století, kdy představovala opěrný bod pro cesty mezi údolími Vent na rakouské a Schnalstal na italské straně, a s výjimkou světových válek byla obhospodařována prakticky nepřetržitě.

CHŘESTOVÝ KNEDLÍK NA KRÁSNÉ VYHLÍDCE

FOTO: ARCHIV PAULA GRÜNERA

TRAVEL

Knedlíková vyhlídka

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

FOTO: STEFAN SCHUETZ

100 ORBIS PICTUS

LAZAUN V DŘEVNÍCH LYŽAŘSKÝCH DOBÁCH

DRAMA NA EVERESTU Ötztalské ledovce nad Schnalstalem se staly kulisami nového hollywoodského filmu Everest (v kinech od září 2015), natočeného na motivy skutečné, ale ne zcela vyjasněné tragické události na nejvyšší hoře světa. V příběhu jde o dilema dvou horolezců, kdo z nich se ve sněhové bouři pod vrcholem zachrání, přičemž jeden má doma těhotnou partnerku, jíž volá satelitním telefonem. BÝVALÁ CELNÍ BUDKA SLIBUJE NEZAPOMENUTELNOU NOC PRO DVA V NEBESKÝCH VÝŠINÁCH

FOTO: TOURISMUSBÜRO SCHNALSTAL

101

I E

Zřejmě nejslavnějším obyvatelem Schnalstalu byl Ötzi, jehož příběh zná – přinejmenším v archeologických kruzích – celý svět. Těžko říci, zda dramatičtější byl Ötziho život, nebo jeho objev po 5 500 letech. Ötzi se „vynořil“ z ledu v září 1991, kdy ho – odhaleného po ramena – objevili němečtí manželé při túře. Poblíž se válelo cosi jako vázání, nejen oni tedy měli za to, že šlo nejspíš o nešťastně zahynulého lyžaře. Následoval „běžný“ postup – nazítří přilétá vrtulník se záchranáři a sbíječkou, aby tělo vyprostili. Ta však vypověděla službu a vzhledem k pátku se operace odkládá na

Muž z doby kamenné

ÖTZIMU BYSTE 5,5 TISÍCE LET ASI NEHÁDALI...

I T

pondělí. O víkendu tak Ötzi zůstává trčet ze země napospas turistům – mezi nimi četníkovi, jenž si všiml sekery a zdála se mu „dost stará“, takže ji pro jistotu odnesl, nebo Reinholdu Messnerovi, který stáří mumie odhadl na stovky, ale možná i tisíce let. To byl poměrně odvážný tip, což mrtvole zajistilo značnou pozornost. Archeolog Spindler zvýšil po ohledání odhad na nejméně 4 000 let, přičemž konečné stáří, určené radiokarbonovou metodou, činilo 5 100 až 5 350 let – Ötzi je z doby kamenné. Tělo bylo v ledu ovšem tak dokonale konzervováno, že přečkalo ve výborném stavu. Horší to bylo po objevu – část zničila sbíječka a navíc začalo docela smrdět. Po převozu do mrazáku archeologického ústavu v Innsbrucku vyšlo najevo, že Ötziho naleziště vlastně neleží v Rakousku, ale v Itálii, byť jen pár desítek metrů od hranic – jeho konečným „bydlištěm“ se tak nakonec stává Bolzano. O jeho životě si lze jen domýšlet, přestože údaje, které moderní věda dokáže zjistit o jeho oblečení, výbavě nebo stravě, jsou až neuvěřitelně podrobné – koneckonců v suterénu horní stanice lanovky na Grawandu si vše můžete na Ötziho „modelu“ prohlédnout. Jedna z teorií říká, že Ötzi byl pastevcem a lovcem. Jelikož šťavnatější louky jsou na rakouské straně Ötztalských Alp, ovce jsou ze Schnalstalu odedávna až dodnes hnány na léto přes ledovce a třítisícové hřebeny z jihu na sever. Ötzi v tom případě místo, kde byl nalezen mrtev, mohl dobře znát. A mohl tuto cestu zvolit jako únikovou poté, co jeho domovskou vesnici v údolí přepadli nájezdníci. Jisté je, že jeho rameno zasáhl smrtící šíp, a to brzy po žních. A pak jeho dobrodružný příběh na více než 5 000 let přerušil sníh.

SCHNALSTAL / VAL SENALES

20 %

43 %

37 % 35 km 24 km 15 000 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

KVĚTEN ČERVEN

ŘÍJEN

LISTOPAD PROSINEC

www.schnalstal.com CENY OBČERSTVENÍ polévka.............................................................................6 EUR b ílá klobása s preclíkem.......................................... 6 EUR těstoviny nebo špecle.................................7 až 10 EUR vídeňský řízek s hranolky........................11 až 12 EUR štrůdl............................................................................... 3 EUR

CENY SKIPASŮ d ospělí 6 dní.............................................................235 EUR děti 6 dní (10–14 let)............................................141 EUR děti do 10 let v doprovodu rodičů............2 EUR/den Na podzim do 18. 12. 2015 a v zimní sezóně 13. 2.–18. 3. 2016 jsou skipasy o 15 % levnější.

KARLSRUHE STUTTGART Hintereis

3 212 2 011 m n. m.

1 201

CENA POBYTU / DEN

Grawand

hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

2 500 Kč Gletschersee

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 500 Kč

Teufelsegg

2 000 Kč

MÜNCHEN

MEMMINGEN Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

SALZBURG

HOLZKIRCHEN

DOPRAVA

SCHAFFHAUSEN

BASEL

BAD TÖLZ

BAD REICHENHALL

KONSTANZ

0 km

7.16 h 7.46 h

z Prahy:

BREGENZ

Kurzras

ZURICH

BESANCON

ST. ANTON

STOOS

BERN

FLUMSERBERG BAD RAGAZ

KLEWENALP

Jemně odstupňovaný ledovec Tři hravé pisty s rychlou lanovkou široká ledovcová pláň je tím mírnější, čím dále od komfortní a rychlou 4sedačkou zpřístupněný LAUSANNE Grawandu Teufelsegg protínají tři terénně hravé, černě a čerČervená direttissima veně značené sjezdovky s mnoha terénními zlomy jižně orientovaný Hintereis se za dlouhý výjezd Pašerácká soutěska SION GENEVA sjezd do údolí je spíše výletní cestou Bmezi pomalou dvousedačkou odmění prostornými skalami, ELLINZONA červenými sjezdovkami – jak „direttissimou“, tak která až v poslední čtvrtině dostojí i svému černémírnější oklikou mu značení

AROSA

ENGELBERG

MEIRINGEN

SAMNAUN

ÖTZTAL

CRANS MONTANA

SIERRE

PORTES DU SOLEIL AVORIAZ

MARTIGNY

ČTYŘI ÚDOLÍ VERBIER

ZERMATT

LE GRAND BORNARD

FLAINE

CERVINIA

CHAMONIX

ANNECY LA CLUSAZ

MEGEVE COURMAYER

ALBERTVILLE

KAUNERTAL

STERZING

SAND IN TAUFERS

OBERGURGL

BRUNECK

LIENZ

SCHNALSTAL KRONPLATZ

PLOSE

MERANO

SULDEN

GRÖDEN

HERM ALTA BADIA CORVARA

WOLKENSTEIN

ST. MORITZ

BOLZANO

BORMIO

SPITTA

HOCHPUSTERTAL

BRIXEN

MADESIMO

MALLNITZ

KLAUSBERG GITSCHBERG JOCHTAL

CORTINA D´AMPEZZO

NASSFELD

ARABBA CANAZEI VAL DI FASSA MARMOLADA

PEJO

VAL DI FIEMME TRE VALLI

MARILLEVA FOLGARIDA

TONALE MADONNA DI CAMPIGLIO PAGANELLA PONTE DI LEGNO PINZOLO

PREDAZZO AGORDO S. MARTINO DI CASTROZZA

TRENTO

FELTRE BORGO VALSUGANA

MONTE BONDONE

ROVERETOF

LAVARONE

OLGARIA

AOSTA

LA THUILE

LES ARCS

BAD GASTEIN

NAUDERS

LIVIGNO

SALZBURGER SP

KAPRUN

MATREI

LA ROSIERE

CHAMBERY

MITTERSILL

HEILIGENBLUT

SAAS-FEE

GRAND MASSIF

ZELL AM SEE

SÖLDEN

DAVOS

ANDERMATT

SAALBACH HINTERGLEMM

HINTERTUX

LENZERHEIDE

ADELBODEN

MONTREUX

HOCHKÖNIG KITZBÜHEL SKI JUWEL

GLUNGEZER

NEUSTIFT STUBAITAL

INTERLAKEN GRINDELWALD JUNGFRAU

SAALFELDEN

ZILLERTAL

PITZTAL

SILVRETTA ARENA

CHUR

FLIMS LAAX FALERA

SÖRENBERG

FRIBOURG

ISCHGL

BERCHTESGADEN

FIEBERBRUNN

MAYRHOFEN

LANDECK MONTAFON

LOFER

ST. JOHANN IN TIROL

PATSCHERKOFEL

HOCHÖTZ AXAMER LIZUM

VADUZ YBRIG

1 500 km

KUFSTEIN

SKIWELT WILDER KAISER

794 km INNSBRUCK

KÜHTAI

LECH FELDKIRCH

SCHWYZ PONTARLIER

EHRWALD

KLEINWALSERTAL

DAMÜLS

Lazaun LUZERN

BIEL

NEUCHATEL

WAIDRING

750 km

730 km

GARMISCH REUTTE

OBERSTDORF

z Brna:

ST. GALLEN

REIT IM WINKL

VICENZA

BELLUNO

TRAVEL

102

REPORT

ZILLERTAL

JAK SE S DĚTMI NEZTRATIT V CIRKUSE

VELKÁ, VELMI DOBŘE DOSTUPNÁ A VŮBEC ATRAKTIVNÍ LYŽAŘSKÁ OBLAST TYROLSKÉHO ÚDOLÍ ZILLERTAL MÁ SNAD JEDINOU VADU – JE MOŽNÁ LÁKAVÁ AŽ PŘÍLIŠ, TAKŽE JE I DOSTI RUŠNÁ. Z VELKOLEPÉ NABÍDKY SI SAMOZŘEJMĚ VYBRAT MŮŽE KAŽDÝ, NEBO LÉPE ŘEČENO VYBRAT MUSÍ, A TO ZVLÁŠTĚ S RODINOU DOST PEČLIVĚ. TEXT A FOTO:

RADEK HOLUB

ž při dvoudenním pobytu se vám do kapsy dostane skipas s neomezenou platností v celém údolí, což zahrnuje tři už tak dost velké arény – Hochzillertal s Hochfügenem, Zillertal Arenu a Mayrhofen s okolím – a k tomu ještě ledovec Hintertux a dva menší areálky s celkem pěti sty kilometry sjezdovek, a to bez velkého dojíždění. Kam tedy dřív?

Super Bubble Express Jet

Terény jsou – jednoduše řečeno a s výjimkou Hintertuxu – všude velmi podobné a přitom dosti vděčné. Údolí po obou stranách lemují pře hledné, pravidelné „červené“ svahy, na nichž se daří širokým sjezdařským dálnicím, roztaženým hlavně ve vyšších, bezlesých polohách zhruba do dvou a půl tisíc metrů nad mořem. Do údolí se sjíždí lanovkami, a když už po sjezdovce, jsou to spíše subtilní, jakoby nouzové tratě a vzhledem k „výšce“ údolí (cca 600 m n. m.) s velmi proměnli vými sněhovými podmínkami. Velmi pohodlná bývá cesta vzhůru – svahy pročesávají moderní až luxusní lanovky, často 6- nebo 8sedačky, většinou s bublinou a zhusta i s vyhříváním. Zastaralejší přepravní park má jen

opuštěný Gerlosstein a také menší Spieljoch hned zkraje údolí. Výkonné lanovky bývají také na přístupech z údolí – z Kaltenbachu (Hochzillertal) a Zellu (Arena) jsou dokonce „zdvojené“, a tedy i při plném náporu poměrně bezproblémové. Zdržet může snad jen lanovka z hustě obydleného Mayr hofenu na Penken, která však od prosince 2015 bude zcela nová a kapacitnější. Velmi vstřícná je brzká otevírací doba – Hochzillertal jezdí denně od 7.30 h, což znamená až dvě hodiny lyžování na liduprázdných sjezdov kách, v Mayrhofenu se začíná od 8 h, jen v Zillertal Areně „až“ od půl deváté, ovšem ve vybrané dny v březnu se otevírá dokonce za pět minut sedm. S dětmi samozřejmě nejspíš dorazíte na půl desátou, a je pak milé, že obvyklý ranní chumel už je pryč.

Hochzillertal: tak vypadá 21. století

Hochzillertal má zcela vděčný charakter lyžování – po široké dálnici dolů a „gaučovou“ lanovkou nahoru. Tvoří ho jedna velká, k východu otočená stráň s přívětivě červenými sjezdovkami ma gistrálového typu, ale místy i terénními vlnami, zvláště na několika náročnějších, černě značených

tratích z Krössbichlu. Celý svah je přitom doslova zastavěn lanovkami – 6- a 8sedačky jdou někdy přímo vedle sebe a k tomu je ještě doprovázejí vleky. O to více překvapí, že jednak prázdninový nápor i tuto ohromnou kapacitu víc než vytíží a druhak že přitom ještě zbyde prostor na lyžování – nejfrekventovanější je modro-červená dálnice pod Sonnenjetem, o něco klidněji je na velkém a přehledném letišti na okraji areálu pod chatou Kristallhütte, i když nová vyhřívaná 8sedačka přivábila davy i sem. V provozu přitom zůstává i souběžný vlek a stará dvousedačka, kterou jako by tu snad zapomněli. Cvičná louka se rozlévá přímo od horní stanice přístupových lanovek – je tedy po ruce, zároveň jí ale prochází hlavní lyžařská tepna do areálu, takže zvláště po ránu je jedním velkým hemžištěm. V Hochzillertalu je radost posedět v horské cha tě – nejen luxusní a stylové Kristall- či Wedelhütte, ale jakékoliv. Kousek nad horní stanicí lanovek

ERLEBNISTHERME FÜGEN: AKVAPARK S TEPLOU VODOU Ve Fügenu, na vstupu do údolí, stojí velký akvapark Erlebnistherme s teplou vodou (33 až 36 °C) a „nabitý“ atrakcemi: dětské brouzdaliště, dva středně obtížné tobogány, z toho jeden pro člun, divoká řeka nebo bazén s vlnobitím. Akvapark sice nemá pozoruhodný design, zato velice prakticky řešený prostor, který vstřebá i velký nápor návštěvníků, aniž vzniká dojem „přecpanosti“. více informací:

www.erlebnistherme-zillertal.at

103

NA HRAVÉ CROSSOVÉ SJEZDOVCE (FUNSLOPE), JAKO JE TA NA AHORNU, SE DĚTI ZABAVÍ NA CELÝ DEN

z údolí stojí v řídkém lesíku třeba chata Platzl Alm – krásná velká ze dřeva a s výbornou kuchyní. Celkově vzato je Hochzillertal typické „prů myslové“ středisko 21. století se vším, co k tomu patří – hodně pohodlí, milé posezení, jen trochu dost živo…

Zillertal Arena: cesta tam a zase zpátky

Ve svazích nad městečkem Zell am Ziller se v pod statě zrcadlí protilehlý Hochzillertal – přehledná, rozlehlá pláň s červenými „dálnicemi“, jen na opačné, západně orientované straně údolí. I sem proudí lyžaři hned dvěma přístupovými lanovka mi. Přes hřeben pak pokračuje Arena do Gerlosu a dále do Königsleitenu a Hochkrimmlu, jejichž svahy už hledí do údolí Pinzgau – dlouhatánský had sjezdovek potěší hlavně výletníky, protože přejezdy jsou daleké a cesta tam a zpět je poctivý celodenní výlet. Míst vhodných pro první lyžařské pokusy dětí je tu více – na straně Zellu je velká cvičná louka přímo u horní stanice přístupové kabinky Rosenalm. Kromě výukového parku je tu i široká modrá sjezdovka se „školními“ kotvami, na nichž mohou být zpočátku týdne dokonce fronty, než se začátečníci naučí nastupovat anebo než se rozptýlí více po areálu. V lyžařské škole si můžete domluvit i česky mluvícího instruktora.

Mimoto je Arena vybavena všemi moderními atrakcemi – od foto pointů se žlutým slonem, maskotem arény, přes video slalomy až po snowparky se skokem do polštáře, to ale spíš pro větší děti. V sezóně 2015/16 se lyžaři poprvé sklouznou po sjezdovce až do údolí – z mezistanice povede černá sjezdovka dolů do Zellu. Sjezd z dvouapůlti sícového Übergangsjochu přitom překoná málem dvoutisícové převýšení, čímž dokonce stanoví nový rakouský rekord!

Penken: pestrobarevný kotel

Všestranný a přitom kompaktní areál leží kolem oblého rozložitého hřebene Penkenu vysoko nad Mayrhofenem, největším turistickým letoviskem Zillertalu. Do kotliny mezi Penkenem a protějšími vrcholy Wanglspitz a Horberg stékají v řídkém lese strmější červené a černé tratě, mírné dálnice se rozlévají po východním úbočí směrem k Mayrho fenu. Z dvouapůltisícového Wanglspitzu putuje do kotliny krásná vyhlídková červená hřebenovka se strmým černým rukávem jako variantou. Na jižním svahu Penkenu směrem k Finkenbergu se roztahuje širokánská červená dálnice, z níž se později odděluje nenápadná lesní červená trať k vyhřívané 6sedačce Katzenmoos. A konečně Horberg nese v horních partiích příjemně červené

sjezdovky, po jižním svahu do hlavní kotliny se ale řítí náročná černá. Zdejší lyžařský mix je tak celkově pestrobarevnější než v Hochzillertalu a Zillertal Areně, nehledě na další svahy Rastkoge lu a Eggalmu, s nimiž je Penken propojen. Jen je tu – jak jinak – dost živo. Na Penken se dá dostat kabinkami z okolních vesniček Hippach a Finkenberg, hlavní přístup ale vede z Mayrhofenu, a to velmi dlouhou a vzdušně vedenou kabinkovou lanovkou, která vyráží přímo z centra letoviska. Lanovka překonává nejen tříkilometrovou vzdálenost, ale i hlubokou rokli, takže žádná sjezdovka samozřejmě do údolí nevede – a nepřístupný terén odjakživa zaměst nává projektanty lanovek, jak skloubit rychlost, vysokou přepravní kapacitu a zároveň bezpeč nost. Dosavadní lanovka bude od sezóny 2015/16 nahrazena novou typu 3-S s kabinkami pro 24 sedících osob – kapacita se téměř zdvojnásobí až na 3 840 os./h, zvýší se odolnost proti větru a pro zpestření cesty přibude i wi-fi.

Ahorn: klid a zábavná sjezdovka

Na opačné straně Mayrhofenu než Penken se tyčí výrazný a zdánlivě nepřístupný vrcholek Ahorn, který je ale pro malé děti (a jejich rodiče) doslova požehnáním. Má totiž na svém hřbetě mírné a prostorné plató se zhruba kilometrovou mod rou sjezdovkou, kterou lemuje „dětská“ crossová dráha s vlnami a zatáčkami (fun slope), kde se děti od 4 do 12 let zabaví na celý den. Kromě páteřní

HELL´S FERIENRESORT: MODERNÍ EKO-APARTMÁNY S WELLNESS Netradiční, moderní a velmi komfortní apartmánový komplex leží poblíž hlavní silnice údolím 1 km od centra Fügenu. Apartmány jsou prostorné s vysokým loftovým stropem a postavené z „ekologických“ materiálů (dřevo, kámen). V architektonicky jednoduchém, ale stylovém komplexu je dětem k dispozici herna, lezecká stěna a trampolína, nechybí ani bazén a příjemný saunový svět. Ceny začínají v přepočtu na cca 1 000 Kč / os. a den vč. wellness. více informací:

www.hells-ferienresort.at HOCHZILLERTAL VLÁDNE ŠIROKÝMI DÁLNICEMI, I KDYŽ OBČAS PONĚKUD UCPANÝMI

104

REPORT Hintertux Penken

Ahorn

Mayrhofen

ZILLERTAL

Hochfügen

28 %

Zell am Ziller

3 250 560 m n. m.

2 690

Spieljoch

Hochzillertal

63 %

9% 489 km 355 km 279 800 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA:

Kaltenbach

LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

Fügen

TRAVEL

Milá pláň s pavoukem p od chatou Kristalhütte v Hochzillertalu se rozlévá oblíbená široká červená pláň s 8sedačkou, děti láká i obří plechový pavouk Vlnobití na sjezdovce modrou sjezdovku na Ahornu lemuje dětská crossová dráha plná vln a zatáček (fun slope)

Bezpečný bulvár velmi široká a terénně hravá červená sjezdovka na polozapomenutém Spieljochu nebývá přeplněná Vlakem na lyže až do Mayrhofenu jezdí údolím vlak, který je stejně jako skibusy v ceně skipasu

8sedačky trať fun slope doprovázejí i dva vleky, jimiž děti vyjedou bez potíží i samy. Níže se už po mnohem strmějším svahu noří do lesa široká červená sjezdovka s „modrou“ serpentinovitou objížďkou dvou nejprudších pasáží – a s komfortní 6sedačkou. Náročná černě značená sjezdovka střídající přejezdy s červeno -černými hangy pak odtud pokračuje až do údolí. I Ahorn má velmi moderní přepravní park, zvlášť s ohledem na to, že jde vlastně o méně navštěvovanou periferii – nahoře expresní 8sedačku s automatickou závorou a dva tři do plňkové vleky, níže expresní 6sedačka a z údolí moderní visutá kabina. A to hlavní: je to malý, tedy mnohem klidnější lyžařský areál. Kromě dětí je Ahorn ideálním místem i pro „pa řiče“, neboť u horní stanice lanovky se každoročně ze sněhu staví „freestylový“ iglú bar White Lounge.

Spieljoch: zapomenutý bulvár

Na jižní stranu Spieljochu přepadá červená sjezdovka, která bude od sezóny 2015/16 pro dloužena až k silnici do Hochfügenu a její stará 2sedačka nahrazena moderní kabinkou. V horní stanici kabinky je jednoduchá a prostorná samoobslužná restaurace – žádný gastronomický hit, ale s příznivými cenami, KARLSRUHE a když se uváží, že dětem jsou málem sváteční odměnou obyčejné hranolky… STUTTGART

d ospělí 6 dní.............................................................237 EUR děti 6 dní (6–14 let).........................................106,5 EUR

CENA POBYTU / DEN hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem

2 000 Kč

V Zillertalu je nutné se za lyžováním pohybovat, neubytujete-li se v pěším dosahu některé z lano vek. V ceně skipasu je výkonná síť skibusů, která je tak hustá, až je poněkud nepřehledná. M Nízko EMMINGEN položené údolí ovšem znamená i bezproblémo vý stav silnic pro cesty vlastním autem, přičemž parkoviště u všech lanovek jsou zdarma – kromě B ASEL lanovky z Mayrhofenu na Penken, kde není par koviště vůbec. Na četná poschoďová nástupiště BREGENZ ST. GALLEN eskalátory. lanovek usnadňují přístup pojízdné ZURICH Přijedete-li v sobotu, stejně jako většina hostů, VADUZ počítejte seLUZERN zácpami na vjezdu do údolí – ať už z dálnice, nebo z „okresky“ od Achensee.

2 500 Kč

Orientační cena pobytu vychází z nabídek CK a pobytových balíčků a jsou přepočítané na osobu a den lyžování.

DOPRAVA

MÜNCHEN 0 km

5.00 h 5.50 h

z Prahy: z Brna:

SCHAFFHAUSEN

YBRIG

WAIDRING

FLUMSERBERG BAD RAGAZ

KITZBÜHEL

INNSBRUCK KÜHTAI

ÖTZTAL

NEUSTIFT STUBAITAL

ČTYŘI ÚDOLÍ VERBIER

SAAS-FEE

GRAND MASSIF

ZERMATT

FLAINE

CERVINIA

CHAMONIX

ANNECY

LA CLUSAZ

MEGEVE

COURMAYER

ALBERTVILLE

LA THUILE

LA ROSIERE

LES ARCS

LA PLAGNE

ESPACE KILLY

TŘI ÚDOLÍ VAL CENIS MODANE

GRENOBLE VALLOIRE ALPE D´HUEZ

VALMEINIER

VALFREJUS

TURIN

MAUTERNDORF

HEILIGENBLUT

SÖLDEN STERZING

KATSCHBERG

MALLNITZ

TURRACHER HÖHE

KLAUSBERG GITSCHBERG JOCHTAL

OBERGURGL

SAND IN TAUFERS

BRUNECK

LIENZ

SCHNALSTAL KRONPLATZ

PLOSE

MERANO

SULDEN

GRÖDEN

BOLZANO

FELDKIRCHEN HERMAGOR

ALTA BADIA CORVARA

WOLKENSTEIN

CORTINA D´AMPEZZO

VILLACH KLAGENFU

NASSFELD TARVISIO

ARABBA CANAZEI VAL DI FASSA MARMOLADA

PEJO

BAD KLEINKIRCHHEIM

SPITTAL/DRAU

HOCHPUSTERTAL

BRIXEN

KRANJSKA GORA

VAL DI FIEMME TRE VALLI

MARILLEVA FOLGARIDA TONALE MADONNA DI CAMPIGLIO PAGANELLA PONTE DI LEGNO PINZOLO

MURAU

TAMSWEG BAD GASTEIN

PITZTAL KAUNERTAL

BORMIO

SIERRE

OBERTAUERN

MATREI

ST. MORITZ

PORTES DU SOLEIL

SALZBURGER SPORTWELT

KAPRUN

HINTERTUX

NAUDERS

LIVIGNO

MADESIMO

CRANS MONTANA

ZELL AM SEE MITTERSILL

PATSCHERKOFEL

LENZERHEIDE

ADELBODEN

MONTREUX

SAALBACH HINTERGLEMM

SCHLADMING

MAYRHOFEN

DAVOS

ANDERMATT

SKI JUWEL ZILLERTAL

GLUNGEZER

HOCHÖTZ AXAMER LIZUM LANDECK

INTERLAKEN GRINDELWALD JUNGFRAU

LIEZEN

DACHSTEIN WEST SAALFELDEN HOCHKÖNIG

SILVRETTA ARENA

AROSA

ENGELBERG

BERCHTESGADEN

FIEBERBRUNN

EHRWALD

FLIMS LAAX FALERA

MEIRINGEN

LOFER

ST. JOHANN IN TIROL

SKIWELT WILDER KAISER

REUTTE

ISCHGL

SAMNAUN

SÖRENBERG

FRIBOURG

MARTIGNY

REIT IM WINKL

KUFSTEIN

ST. ANTON

STOOS

SALZBURG

630 km

GARMISCH

FELDKIRCH

MONTAFON

1 500 km

570 km HOLZKIRCHEN

BAD TÖLZ

KONSTANZ

KLEWENALP

LE GRAND BORNARD

750 km

BAD REICHENHALL

KLEINWALSERTAL

AVORIAZ

3 500 Kč

3 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem

Hustá síť skibusů a hustá doprava vůbec

SCHWYZ

CENY SKIPASŮ

LECH

PONTARLIER

polévka.......................................................................4–5 EUR s ekaná s vajíčkem a hranolky............................... 8 EUR těstoviny nebo špecle........................................ 7–9 EUR vídeňský řízek s hranolky.....................................12 EUR štrůdl............................................................................... 3 EUR

DAMÜLS

NEUCHATEL

CENY OBČERSTVENÍ

Je trochu zvláštní prohlásit areál, který je v údo lí „na ráně“ jako první, za poněkud zapadlý, ale v případě Spieljochu je to tak – naštěstí. Malý, ale vytáhlý areálek se zastaralejším přepravním parkem nabízí hlavně „rodinný“ klid. S dětmi CHUR BERN Naučte děti samostatnosti! i bez nich si tu na den vystačíte až až a z volné Velké areály s ohromnými lyžařskými možnostmi ho prostoru kolem se vám zatočí hlava. LAUSANNE splní každému členu rodiny, co si bude přát. Přibližovací kabinka vás přiveze na centrální, Kdo si ovšem představuje „rodinnost“ jako klid více než 100 metrů široký lyžařský bulvár, v nej vyšších partiích i s hravými terénními vlnami. SION v komorním kruhu, ten může být v obrovském GENEVA BELLINZONA zvláště pokud podcení Zillertalu trochu ztracen, Níže do pásma lesa se pak spouští velmi široká pečlivou volbu místa a časový harmonogram dálnice k mezistanici kabinky, z níž se odděluje subtilnější červený sjezd, který po mýtinách s ně dne. Už jen nástupní terminály lanovek jsou budovy s menší či větší vzdáleností od kolika sytě červenými hangy stéká až do údolí. Avelké OSTA parkoviště a ranním mumrajem, nehledě na Z údolí se plouží vzhůru malá 4místná kabin vzdálenosti a orientaci v jednotlivých velkých ka, nahoře pak jezdí expresní CHAMBERY 6sedačka, stará areálech. Děti do 6 let neplatí za skipas, ale BRESCIA 3sedačka a dva vleky. MILAN BIEL

www.zillertal.at

OBERSTDORF

BESANCON

VOGEL

AGORDO

S. MARTINO DI CASTROZZA

BELLUNO taky žádný lanovek TRENTO nedostanou – u některých UDINE a vleků (Ahorn, Spieljoch) jsou vstupní „branky“ ROVERETO pro malé děti, jinde musejí podlézt turniket, což může znamenat i náročnější prolézačku. Jako postupný „trénink“ lyžařské samostatnosti – nošení lyží, orientace v davu i v terénu – je ale VICENZA Zillertal pro děti všeho věku ideální. LAVARONE

FOLGARIA

VERONA

PADOVA

VENEZIA

KRVAVEC KRANJ

LJUBLJANA

FELTRE

BORGO VALSUGANA

MONTE BONDONE

TRŽIČ

JESENICE BLED

BOVEC

PREDAZZO

TRIESTE

Oblékneme každého.

I Tebe.

Triko WARM Triko St. Moritz Není neustále potřeba honit se za nejvyšším výkonem. Někdy není špatné se podívat na svět optikou poučky: „Není důležité vyhrát, ani zúčastnit se, ale hlavně u toho dobře vypadat.“ Že zrovna tento výrok od Craftu nečekáte? To je pravda, ale taky ho neříkáme často. I vrcholový sportovec nejede v tréninku naplno 365 dní v roce. Dá si pár týdnu volno. A právě pro tyto dny pohody je kolekce St. Moritz jako stvořena. Proto je zde použita tkanina ze 100% Merino vlny, která příjemně hřeje a dokáže se samozřejmě poprat i se zvýšeným fyzickým nasazením (to by jinak nebyl Craft).

Zajistí odvod potu, aby Tvé tělo zůstalo v suchu, když si vychutnáváš svoji jízdu dolů. Zároveň Tě bude hřát při cestě lanovkou zpět nahoru na kopec. Zaručuje to přepracovaný bodymapping a 3 rozdílné úrovně hustoty pleteniny. V nejexponovanějších místech je použita pletenina s nejvyšší gramáží, aby zajistila potřebný tepelný komfort, zatímco v nejvíce potivých částech těla tvoří vlákno velmi dobře prodyšnou a lehkou tkaninu. Je jedno, jestli vstáváš na první lano a jezdíš až do večera nebo se jdeš svézt jen na chvíli. Vždy s Tebou drží tempo.

www.craft.cz

TRAVEL

FOTO: GERDL / KÄRNTEN WERBUNG

106

REPORT

MILLSTÄTTER SEE SLUNEČNÉ SJEZDOVKY S WELLNESSOVOU POJISTKOU

NENÍ DIVU, JESTLI „STŘEDISKO“ MILLSTÄTTER SEE NEMÁTE VE SVÉM LYŽAŘSKÉM POVĚDOMÍ, AČKOLIV JDE O VELMI OBLÍBENOU DESTINACI – OVŠEM V LÉTĚ, KDY PŘIJEDOU TŘI ČTVRTINY ZDEJŠÍCH HOSTŮ. JISTÉ VZÁCNÉ KOUZLO MÁ ALE I PRO LYŽAŘE. TEXT A FOTO:

RADEK HOLUB

rásné jezero s promenádami v obklopení hor má totiž ideální lyžařskou polohu přímo uprostřed Korutan, takže zhruba polovina středisek je dostupná za půl hodiny a polovina za hodinu autem. Není to lyžařská oblast v pravém slova smyslu, kde si užijete pohodlného pobytu na sjezdovce, zato se můžete nechat rozmazlovat zdejším prvotřídním wellness. A ještě jednu „lyžařskou“ výhodu jezero u městečka Millstatt má – klimaticky neobyčejně pestré lyžařské okolí. To zjednodušeně znamená, že si ráno prostě vyberete, jestli chcete lyžovat v lese, na slunci, v prašanu nebo třeba na firnu – a podle toho vyrazíte.

Sen lyžaře: počasí na přání

Korutany jsou známé jako „slunečná strana Rakouska“, ale je jasné, že počasí a sněhové podmínky bývají samozřejmě i zde proměnlivé. Ne však v celých Korutanech stejné, což je dáno jednak tvarem a výškou jednotlivých horských skupin, jednak jejich polohou. Zatímco na severu stojí drsná hradba třítisícových Vysokých Taur, na jihu se při hranicích s Itálií a Slovinskem táh-

nou přívětivé dvoutisícové hřebeny Karnských Alp a Karavanek, na východě se poulí kulaté vrcholky pohoří Nockberge. Nezřídka se díky tomu jedny sjezdovky topí v mlze, jiné vyhřívají na slunci. Zcela jiné sněhové podmínky bývají na ledovci než na pahorcích okolo Villachu. Na jaře se můžete před teplem schovat „nahoru“, v zimě před mrazem zase „dolů“. Typické povětrnostní situace, v nichž se korutanskému lyžaři vyplatí rozhodnout podle předpovědi, jsou při severním a jižním proudění vzduchu. Jestliže totiž vlhký vzduch „naráží“ do Alp, na návětrné straně pravděpodobně chumelí, zatímco na závětrné straně se díky fénovému efektu vzduch vysuší a obloha často projasní. Vysoké Taury jsou dost výraznou překážkou na to, aby se fén mohl opravdu projevit – zatímco na Mölltalu a Ankogelu nemusíte vidět na krok, na Gerlitzenu nebo v Nassfeldu může dokonce svítit z protrhané oblačnosti slunce. Totéž se může dít, jen naopak, i při jižním proudění, kdy vrcholy při hranicích s Itálií a Slovinskem zahalí mraky. Vysoké Taury se zvláště ve vrcholu zimy dostávají „nad mraky“ i tehdy, když jezerní kotlinu kolem Villachu přikryje nízká inverzní oblačnost. Může se

samozřejmě stát, že nevlídnému počasí není úniku – pak přijde vhod Bad Kleinkirchheim se svými sjezdovkami v lese a pár krytými lanovkami. Právě Bad Kleinkirchheim patří k nejsušším místům v Korutanech, takže nezřízené sněhové průtrže, které mohou potkat Mölltal, ale i Nassfeld, tu jsou vzácné. Jako útočiště před nečasem může posloužit i Gerlitzen. Ve všech korutanských střediscích platí společný superskipas, tzv. Top Ski, jehož cena se přitom v podstatě neliší od cen jednotlivých větších středisek. Millstätter See, populární horská „koupací“ oblast, nenechává na suchu ani své zimní hosty. Přímo na břehu jezera se nedávno otevřel 1. Kärntner Badehaus, velikostně uměřená moderní plovárna v lehkém retro stylu. A kdo si raději wellness užívá „doma“, může zvolit zdejší nejlepší adresu – hotel Kollers.

Goldeck: nepřehlédnutelný trpaslík

Oblast Millstätter See má přeci jen i svou domovskou lyžařskou horu – Goldeck. Hora je to díky svému převýšení i vysílači na vrcholu nepřehlédnutelná, nicméně lyžařské renomé nemá. Jezdí sem hlavně místní, což se dá brát i jako výhoda. Na den zabaví bez potíží i náročnějšího jezdce. Z údolí do horního patra vede nová prostorná 8místná kabinka, ve vrcholových partiích pak působí dvě expresní 6sedačky – mírnější neboli poctivě modré, nanejvýš

107 červenající pohodové HOTEL KOLLERS: SAUNA a dálničnější sjezdovky S ODPOČÍVÁRNOU NA JACHTĚ sledují sedačku Bärnbiss, Nově otevřený hotel je velmi luxusní, ovšem nadčlenitější a strmější výše míru vkusně zařízený – architekturou a designem položenou Gipfelbahn. počínaje a květinami konče. Budova je moderně Přímo u výstupu z kabinky zrekonstruovaná do starého ducha se zdobenými je ještě hojně využívaná skříněmi, „ušatými“ křesly, ale i s moderními prvky, cvičná louka s dětským jako jsou světlé prosklené prostory. parkem, pojízdným koJeden z vyhřívaných bazénů se nachází přímo bercem a krátkými vleky. v jezeře (28 °C), kde zároveň kotví „odpočinková“ Po dlouhém a strmém jachtička s luxusními gauči a svíčkami. Sauna je severním úbočí do údolí malá, ale jedinečná – má přímý výhled úzkým k řece Drávě lesem šněruje panoramatickým oknem na jezero a to slouží i jako úzká a opravdu náročná ochlazovací „bazének“, ať už ten vyhřívaný, nebo černá sjezdovka, zasněžo„přírodní“. vaná ovšem jen za velmi dobrých zim. Že Goldeck není typickou turistickou adresou, napovídá jednodušší zázemí – dvě malé horské chatky podél sjezdovek a après-ski bar na cvičné louce. Za Z LYŽÍ DO SAUNY A ZE SAUNY DO JEZERA, TO JE VELKÉ KOUZLO OBLASTI MILLSTÄTTERSEE pěkného počasí se z Goldecku naskýtá daleký i hluboký rozhled.

I lázeňské letovisko Bad Kleinkirchheim je od jezera Millstätter See, co by kamenem dohodil. Obkrouženo je vlídnými oblými pahorky pohoří Nockberge s udávanou stovkou kilometrů sjezdovek, kromě jedné závodní tratě velmi přívětivých modrých a červených. Tratě se schovávají do řídkého lesa, jen hřebenové partie jsou holejší. Z jedné z nověji vybudovaných sjezdovek je dokonce na Millstattské jezero výhled. Mnohé lanovky mají svůj zenit za sebou, středisko celkově působí ospaleji a ne moc rušně, což vůbec není marná lyžařská konstelace, pokud ovšem náhodou nepovažujete „gaučovou“ lanovku za povinnou výbavu alpských sjezdovek. Pohodlná jsou zato „nepohyblivá“ lehátka a křesílka rozmístěná podél sjezdovek. Bad Kleinkirchheim je přívětivý i co do počasí, a to dokonce i v tom nepříznivém – díky ochraně terénů lesním porostem i „závětří“ vyšších hor v okolí.

Mölltaler Gletscher: prašan z výšin

Ledovec je ideální volbou teplých jarních dnů, ale i těch zimních „inverzních“. Široký prostorný a dálničně přehledný ledovec působí, jako by byl „střechou“ Vysokých Taur – lyžaře totiž omámí dalekým rozhledem jižním a západním směrem, kde panoramatu dominuje nepřehlédnutelná špice Grossglockneru, a po výšlapu na vrcholový hřebínek se můžete kochat i směrem na sever a východ. Z ledovce pokračuje poctivě strmá a široká černá dálnice podél stařičké dvousedačky Klühspies, směrem k metru pak „odstrčená“ černá FISka s plochým nájezdem a krátkou vydatnou střední pasáží. Hlavní – červená – návratová sjezdovka je z velké části plošší, strměji spadá jen v krátkém zúženém průjezdu mezi skalami. U metra se ještě klikatí užší červená sjezdovka Weissee. Při nízké, v zimě ovšem typické návštěvnosti jezdí metro z údolí jen každou půlhodinu.

JE LIBO KOUPEL VE VYHŘÍVANÉM JEZEŘE? V HOTELU KOLLERS SAMOZŘEJMOST. I S ODPOČINKEM NA PĚKNÉ JACHTIČCE...

Ankogel: romantika v retro kabátě

Ankogel, starší soused Mölltalu s podobnými vysokohorskými terény, jen bez ledovce, sice po „aféře“ se zveličováním délky sjezdovek udává pouhých 12 km tratí, zato mimořádně poctivých a s převýšením až 1 400 m. V horním patře, které má podobu vysokohorské kotliny, se rozlévají dlouhé, široké a příjemně sytě červené sjezdovky s „akorát“ odpočinkovými pasážemi. Kdo se nechce soukat do kabiny, může se nechat vytáhnout poněkud stranou kotvovými vleky na kratší, poměrně členité černé a červené sjezdovky – jsou samy o sobě sice subtilnější, ale díky čtyřem variantám tratí i tak dost prostorné. Do údolí se prosmýká lesem sportovnější, černě značená trať – široká, jen v poslední třetině se dvěma užšími serpentinami. Ojediněle nízká je kapacita obou hlavních sekcí kabinových lanovek – v 1. úseku 800 a v druhém 900 os./h, což je spolehlivou

FOTO: KOLLERS HOTEL

Bad Kleinkirchheim: klid v lese

108

REPORT

CENY SKIPASŮ KARLSRUHE

d ospělí 6 dní.............................................................228 EUR děti 6 dní (6–14 let)..............................................114 EUR

STUTTGART

CENA POBYTU / DEN hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem

ZA INVERZNÍCH DNŮ S MLHOU V ÚDOLÍ JE MILÉ SE OHŘÁT NA SLUNCEM ZALITÉM MÖLLTALSKÉM LEDOVCI

2 000 kč

zárukou poloprázdných sjezdovek, i kdyby kabiny jezdily nacpané. Pod horní stanicí kabiny stojí nově zmodernizovaná horská chata Hannover Haus, z níž dýchá dřevo a světlo a kde samozřejmě nechybí ani restaurace – je to vlastně jediný záblesk „moderny“ BASEL na celém Ankogelu. Komorní, lehce zaostalé středisko ve velkolepé vysokohorské krajině Vysokých Taur ZjeURICH díky své jižní orientaci velmi slunečné i ve vrcholu LUZERNpředzimy a výhodné hlavně pro toho, kdo dává nost délce a pestrosti sjezdovek na úkor pohodlí.

KLEINWALSERTAL

KLEWENALP

Gerlitzen: korutanský LAUSANNE „Kronplatz“

MONTAFON

FLUMSERBERG BAD RAGAZ

ISCHGL

ÖTZTAL

SAMNAUN

AROSA

ENGELBERG

JUNGFRAU

NEUSTIFT STUBAITAL

ANDERMATT

ZELL AM SEE

SALZBURGER SPORTWELT

JUDENBURG

BAD GASTEIN MATREI HEILIGENBLUT

KATSCHBERG

MALLNITZ

TURRACHER HÖHE

SAND IN TAUFERS

BRUNECK

LIENZ

KRONPLATZ

PLOSE

BAD KLEINKIRCHHEIM

SPITTAL/DRAU

HOCHPUSTERTAL

FELDKIRCHEN HERMAGOR

ALTA BADIA CORVARA

CORTINA D´AMPEZZO

VILLACH KLAGENFURT

NASSFELD

Mohou ovšem nastat i dny, kdy si od lyžování Placatá dvoutisícovka Gerlitzen ověšená lanovBOLZANO rádi odpočinete – a v těch vyniknou wellnessokami a sjezdovkami ze všech světových stran se SION nedaleko od Villavé vnady Millstattského jezera naplno. Dilema zdvihá nad jezerní kotlinou GENEVA BELLINZONA BELLUNO TRENTO chu. Za pěkného počasí je odtud daleký kruhový být, či nebýt na lyžích tak nemůže dopadnout UDINE LJUBLJANA špatně. Milou wellnessovou pojistkou je rozhled k jihu (Karavanky), k severu (Vysoké ROVERETO VÍCE INFORMACÍ O STŘEDISCÍCH: Kärntner Badehaus – moderní „plovárna“ přímo Taury, Nockberge) i k východu, kde už se Alpy OSTA na břehu jezera Millstätter See, která má ducha pomalu rozpuští v nížinách. APo celém vrchlíku TRIESTE snow.cz/korutany tradičních plováren – třeba altánek s věžičkou Gerlitzenu rolují poměrně nenáročné dálnice. VICENZA CDlouhá, HAMBERY www.millstaettersee.com lehce červená a rovněž dálniční sjezdov- nebo „lidské“ rozměry místností. Nejde o žádný Mluxusní ILAN BRESCIA okázale chrám wellnessu s ohromnými ka s 1 000m převýšením míří do osady Klösterle VERONA VENEZIA nabízí – ze sauny se můžete vykráčet zchladit prostory, ale příjemný „domek“ s pár sauna- PADOVA (Arriach) na severním úpatí hory, kde je i velké GRENOBLEzáchytné parkoviště, přístupné lehce stoupající rovnou do jezera. Posedět se dá ve zdejší kavármi, odpočívárnámi a venkovním vyhřívaným TURIN ně u obřího štrůdlu za tři a půl eura a vynikabazénem. V zimě jej navštěvují hlavně místní, horskou silnicí. Od Villachu je nejbližším nástupjícího italského espressa. A ještě zážitkovější ním bodem Annenheimu, odkud výjezd zajišťuje což celkovou atmosféru ještě uvolňuje – člověk variantou wellnessu je pobyt v luxusním hotelu malá 4místná kabinka – bez návratové sjezdovky si případá, jako by tam byl mezi sousedy. Jeden Koller´s… jedinečný luxus ale „korutanská plovárna“ do údolí. WOLKENSTEIN

BORMIO

ADELBODEN

MONTREUX

MADESIMO

CRANS MONTANA

TONALE MADONNA DI CAMPIGLIO PAGANELLA PONTE DI LEGNO PINZOLO

SIERRE

MARTIGNY

CHAMONIX

ANNECY

LA CLUSAZ

AGORDO

S. MARTINO DI CASTROZZA

TRŽIČ

JESENICE

BLED

VOGEL

KRVAVEC

KRANJ

FELTRE

SAAS-FEE

ZERMATT

FLAINE

KRANJSKA GORA

BOVEC

PREDAZZO

ČTYŘI ÚDOLÍ VERBIER

GRAND MASSIF

LE GRAND BORNARD

TARVISIO

VAL DI FIEMME TRE VALLI

MARILLEVA FOLGARIDA

PORTES DU SOLEIL AVORIAZ

ARABBA CANAZEI VAL DI FASSA MARMOLADA

PEJO

CERVINIA

BORGO VALSUGANA

MONTE BONDONE

LAVARONE

FOLGARIA

MEGEVE

COURMAYER

ALBERTVILLE

LA THUILE

LA ROSIERE

LES ARCS

LA PLAGNE

ESPACE KILLY

TŘI ÚDOLÍ

VAL CENIS

MODANE

VALLOIRE ALPE D´HUEZ

VALMEINIER

VALFREJUS

LA GRAVE

SESTRIERE

LES 2 ALPES

SERRE CHEVALIER

PUY ST. VINCENT

VIA LATTEA

BRIANCON

ORCIERES GAP

BRUCK/MUR

MURAU

TAMSWEG

BRIXEN GRÖDEN

LEOBEN

OBERTAUERN

SCHNALSTAL

SULDEN

HOCHKAR

LIEZEN

KLAUSBERG

OBERGURGL

LIVIGNO

LASSING

KAPRUN

MAYRHOFEN

NAUDERS

ST. MORITZ

MARIAZELL

GÖSTLING/YBBS

SCHLADMING

MAUTERNDORF

GITSCHBERG JOCHTAL

Zimní plovárna na jezeře

630 km

DACHSTEIN WEST

SAALBACH HINTERGLEMM

HINTERTUX

MERANO

1 500 km

570 km

BERCHTESGADEN

SAALFELDEN

MITTERSILL

STERZING

DAVOS

LOFER

PATSCHERKOFEL

LENZERHEIDE

MEIRINGEN INTERLAKEN GRINDELWALD

SKI JUWEL

SÖLDEN

KAUNERTAL

SCHEIBBS

HOCHKÖNIG KITZBÜHEL

PITZTAL

SILVRETTA ARENA

FLIMS LAAX FALERA

SÖRENBERG

FRIBOURG

TRAVEL

LANDECK

5.00 h

FIEBERBRUNN

GLUNGEZER

HOCHÖTZ AXAMER LIZUM

ST. ANTON

YBRIG

WAIDRING

ST. JOHANN IN TIROL

SKIWELT WILDER KAISER

ZILLERTAL

KÜHTAI

FELDKIRCH

STOOS

BERN

z Prahy:

EHRWALD

LECH

AMSTETTEN

ÖTSCHER

750 km

BAD REICHENHALL

DOPRAVA z Brna: 5.50 h

KUFSTEIN

GARMISCH

DAMÜLS

STEYR

0 km

REIT IM WINKL

ST. PÖLT

YBBS/DONAU

ENNS

SALZBURG

REUTTE

OBERSTDORF

LINZ

2 000 Kč

Orientační cena pobytu vychází z nabídek CK a pobytových balíčků a jsou přepočítané na osobu a den lyžování.

KONSTANZ

BIEL

SCHWYZ

1 500 Kč

BAD TÖLZ

BESANCON

NEUCHATEL

3 000 kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem

HOLZKIRCHEN

SCHAFFHAUSEN

PONTARLIER

Gerlitzen je poměrně malé středisko s velkou kapacitou, kterou ovšem plně vytíží hlavněM víkenÜNCHEN dová návštěvnost M – EMMINGEN zajímavostí je on-line informace o vytíženosti jednotlivých lanovek na webu. Kromě Goldecku a Bad Kleinkirchheimu, dostupných od jezera za půl hodiny autem, a Mölltalu, Ankogelu, Gerlitzenu nebo Turracher Höhe, BREGENZ tři čtvrtě hodiny, můžete vzdálených zhruba ST. GALLEN INNSBRUCK vyrazit i do Nassfeldu, „nej“ střediska Korutan, ovšem příjezd už zabere poctivou hodinu. Na VADUZ severní hranici Korutan dojedete za půl hodinky na Katschberg nebo do malého „sportovního“ CHUR Innerkremsu.

RISOUL VARS LES ORRES

KORUTANSKÝ SUPERSKIPAS TOP SKI POKRÝVÁ 891 KM SJEZDOVEK VE 31 AREÁLECH. PŘI UBYTOVÁNÍ V OBLASTI MILLSTÄTTERSEE JE ČASTO ZAHRNUT V BALÍČKU S UBYTOVÁNÍM

V ZAJETÍ LYŽÍ

12.—31. říjen 2015

Hledáte inspiraci pro následující chladné dny a pozvolna přicházející zimu? Hory pro vás znamenají mnoho? Útěk ke svobodě, zkušenost, odpočinek i adrenalin? Jste skalní fanoušek zimních sportů a zajímáte se o novinky, či jen hledáte nové podněty, jak zkrotit svahy?

Zima budiž pochválena! Součástí výstavy budou 17. a 18. 10. eventové dny s bohatým programem za účasti slavných sportovních hostů, spojeným s jejich autogramiádou. Návštěvníci mohou zhlédnout odborné ukázky přípravy lyží a využít kvalifikované poradenství vystavovatelských firem. Pro pobavení si můžete zastřílet na laserové biatlonové střelnici, či využít lyžařský trenažer Skier's Edge.

bchodní a společenské centrum Arkády Pankrác se ve druhé polovině října mění v netradiční a velmi stylové lyžařské středisko. Výstava lyží uceleně představuje novinky pro sezónu 2015/2016 a prohlédnout si také můžete špičkové vybavení pro snowboarding a běžkování. Výběr novinek ze světa zimních sportů však nadchne nejen skalní lyžaře, běžkaře a snowboarďáky. Ale i pohodlnější návštěvníky si jistě získá prezentace nových módních kolekcí lyžařské módy. Tyto úchvatné kousky můžete oblékat jak na lyže, tak do města.

Soutěž o atraktivní ceny vás přenese do vypjaté atmosféry biatlonových závodů. Soutěžící absolvují střelbu na biatlonové střelnici a pokusí se uspět bez trestných bodů. Na nejlepší z nejlepších čekají skvělé ceny, jako lyžařský pobyt „Lyžování v ráji“ ve středisku Sulden pro 2 osoby včetně polopenze a skipasu od společnosti SKIMAX a lyzovanivraji.cz v hodnotě 35 tisíc korun, špičkové lyže Glider od firmy Sporten v hodnotě 10 tisíc korun nebo rodinný balíček do Ski areálu Ještěd v hodnotě 5 tisíc korun. Ve společnosti módy a dobrého jídla najdete inspiraci pro nadcházející zimu.

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

PARTNEŘI

HLAVNÍ PARTNEŘI

Více na www.arkady-pankrac.cz

110

NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP

RAKOUSKO,–GASTEIN RAKOUSKO GASTEIN

HOHE SCHARTE–BAD HOFGASTEIN SS

Časová náročnost výjezdu a sjezdu (h:min):

2 287 m n. m.

TEXT A FOTO:

RADEK HOLUB

e to typická výletní trasa, která začíná v nejvyšším bodě areálu a zavrtává se z holých plání přes pásmo lesa až na dno údolí, nabídne pěkné výhledy, ale i svezení. V tomto ohledu

TRAVEL

skl ma on: 2 x. s 3,9 klo 7 n: % 64 ,7 %

DLOUHÝ SJEZD S KRÁTKÝMI PRUDKÝMI ÚSEKY Z HOHE SCHARTE DO BAD HOFGASTEINU BÝVÁ OBLÍBENÝM ZÁVĚREM LYŽAŘSKÉHO DNE NA SCHLOSSALMU, PO NĚMŽ UŽ ZBÝVÁ JEN NALOŽIT SE DO TERMÁLNÍCH LÁZNÍ.

61 81 m

1 430 m

Z NEBE DO LÁZNĚ

857 m n. m.

Změřená obtížnost tratě v poměru k její délce:

58 %

33 %

SJEZDOVKA: KOMFORT:

dokonce mile překvapí – dvě třetiny tratě mají svižný až sportovní sklon, na velmi mírné „přejezdové“ úseky (sklon do 20 %) připadá necelá třetina z více než 6km sjezdu, sjezdařský dojem tak místy kazí jen poměrně skromná šířka. Jako většina dlouhých lyžařských výletů má časově nároč-

GENIUS LOCI:

nejdelší sjezd ve Ski amadé místy velmi sportovní sklon jednou za den zážitkový výlet celkově subtilnější trať časově náročný výjezd

Hohe Scharte

Schlossalm

nější přístup na start – z údolí pozemní lanovkou, velkou „taškou“ a pak ještě dvěma sedačkami, což jej předurčuje k tomu dát si jej jednou denně, zpravidla na konec. Jeho převýšení sice těsně nedosahuje magické hranice 1 500 m, do níž se v Alpách vejde jen ne6000 celá padesátka sjezdovek. V rakouském Ski amadé 5600 ovšem žádného přemožitele v převýšení nemá. 5200

1:3

4800

m n. m. 4800

4400

4000

3600

3200 Bad Hofgastein

3200

2800

2400

2000 1600 1200 800 400 0 6000

6600

14400

5400

13200

4800

12000

4200

10800

3600

8400

3000

9600

2400

6000

1800

7200

1200

3600

600

4800

2400

Ideální rodinná dovolená v 1 050 m. n. m. přímo na sjezdovce www.pomezni-bouda.cz

2400

1200

Trať začíná v úzkém sedle Hohe Scharte vysoko nad pláněmi Schlossalmu, kam se strmě plouží stará 2000 dvousedačka. Přehoupnete se na opačnou stranu sedla a opuštěným údolím klesáte po otevřených, 1 vyhlídkových pláních – zpočátku se krátce „sytě červeně“ propadnete (35 % na 100 m), ale pak už se na 1600 1 600 m střídají jen krátké přívětivé červené pasáže s mírnými (v průměru 18 %). Užší trať začíná prudčeji 1200 padat na 300m úseku před zanořením do lesa a před spojením tratě vedoucí z Kleine Scharte (průměr 800 31 %, max. 46 %), podobně pokračuje i v řídkém lese (400 m). Jak les zhoustne, přichází zhruba 200 „černých“ metrů2 (průměr 44 %, max. 65 %). Následně sklon v šikmém traverzu na 1 200 m povolí (průměr 400 22 %), než se sjezdovka konečně rozlije po široké a místy velmi svižné mýtině – Aeroplanwiese3 (průměr 0 31 % na 800 m). Nakonec trať odtraverzuje pod železniční viadukt a po závěrečném hangu se strmě, ale hlavně poměrně úzce zřítí přímo na okraj města Bad Hofagstein (průměr 33 % na 400 m, max. 63 %).

7200

7800

8400

9000

9600

10200

NEJSTRMĚJŠÍ SJEZDOVKY ČESKA

KRUŠNÉ HORY

ČESKÝ JIŘETÍN

111

Časová náročnost výjezdu a sjezdu (h:min):

795 m n. m.

KRISTIAN HANKO

dyž z Litvínova absolvujete 20kilometrovou cestu malebnou krušnohorskou krajinou, ta se vám odvděčí nejenom rozhledovým zážitkem, ale především poklidným lyžováním. Ovšem pokud vás už cestou neodradí náročnější příjezd nebo nepodlehnete luxusnějšímu are-

skl ma on: 2 x. s 0,9 klo % n: 32 ,0 %

637 m n. m.

ČESKÝ JIŘETÍN JE POLOZAPOMENUTÝM STŘEDISKEM NA HRANICI S NĚMECKEM. GEOGRAFICKÁ ODLEHLOST JEJ PŘEDURČUJE HLAVNĚ PRO LYŽAŘE Z OKOLÍ, ČEHOŽ VÝSLEDKEM JE POHODOVÁ ATMOSFÉRA. TRATĚ JSOU MÉNĚ NÁROČNÉ A I JEDINÁ ČERNÁ TRAŤ PATŘÍ MEZI TY NEJMÍRNĚJŠÍ U NÁS. TEXT A FOTO:

78 8m

158 m

ČERTOVSKÝ MODRÁK

Změřená obtížnost tratě v poměru k její délce:

87 %

SJEZDOVKA: KOMFORT: GENIUS LOCI: příjemný sjezd s jedním svižným úsekem velmi klidný areál

álu na Klínech, který budete míjet. V Českém Jiřetíně nehledejte lanovku či ozvučené bufety, dokonce ani půjčovnu. V jednoduchosti je krása a právě té se tady rozdává, kam se jen podíváte, a zdarma. V Jiřetíně jsou celkem tři lokality se čtyřmi tratěmi a čtyřmi vleky. Lokalita Čerťák s nejprudším a nejdelším svahem (800 m),

spíš modro-červená než černá trať v provozu jen o víkendech a sezónních špičkách dlouhý přejezd mezi sjezdovkami

Mlejnky se 400 m dlouhým sjezdem a nakonec lokalita u Kostela se dvěma sjezdovkami a vleky převážně pro začínající lyžaře. Převýšení areálu je na jeho rozměry vcelku slušné a na Čerťáku přesahuje 150 m. Tratě jsou upravované a mají severo- až severovýchodní orientaci. Z toho důvodu ani tolik nevadí, že pod technickým sněhem je méně než polovina sjezdovek (pouze U kostela). Parkuje se na hlavní cestě pod Čerťákem nebo přímo pod vleky U kostela, případně v obci. Místní lyžařská škola jde samozřejmě vstříc hlavně dětským požadavkům – pořádá jak skupinové, tak individuální kurzy pro úplné začátečníky, ale i mírně pokročilé.

1 2

1:3

m n. m.

1500

1350

1200

1050

900

750

600

450

300

150

0 2025

4500

1800

4050

1575

3600

1350

3150

1125

2700

900

2250

675

1800

450

1350

225

900

450

Jiřetínská černá trať Čerťák není zrovna černá. Bývá v provozu pouze o víkendech nebo v době lyžařských špiček, tedy o Vánocích, Velikonocích a v době jarních prázdnin. Nemá zasněžování, a tak je její provoz závislý na přírodní nadílce, ale díky nadmořské výšce a orientaci svahu bývá v provozu pravidelně. Po výstupu z vleku vás čeká zprvu panoramatická jízda1. Po několika desítkách metrů se sklon sjezdu postupně trochu přiostří, avšak nikterak dramaticky. Zde dosahuje v pravé části tratě svého okamžitého maxima2 (40 % v úseku 30 m, ovšem jen 32 % v „referenčním“ úseku 100 m). V těchto partiích je sjezdovka stále příjemně široká. S přibývajícími metry se začne zužovat do lesního trychtýře a sklánět mírně vpravo zpět k dráze vleku. V lesním úseku pojedete opět po velmi mírné trati se sklonem lehce přes 20 %. Pokud se chcete dostat k sousedním sjezdovkám Mlejnky a U kostela, musíte ještě před příjezdem k dráze vleku odbočit ostře vlevo na upravovanou spojku. Závěrečný dojezd, který kopíruje dráhu vleku, je mírný a zhruba 250 metrů dlouhý. Jelikož bývá osluněný, tak zde přírodní sníh ubývá nejrychleji. Celková délka sjezdu činí podle GPS necelých 800 metrů a průměrný sklon nepřekračuje 21 %.

1200

2250

2475

2700

292

112

LYŽUJTE OD 9 EUR ZA DEN!

SUNNYCARD

výhodný sezónní skipas do 8 rakouských středisek

Lyžování může být výhodnější, než si myslíte

kartou SunnyCard je lyžování obzvlášť pro rodiny o dost výhodnější. Neboť pokud si tento sezónní skipas koupí oba rodiče, děti do 15 let lyžují zdarma. SunnyCard platí v 8 rakouských střediscích, která se nacházejí ve čtyřech spolkových zemích. A nově je možné SunnyCard za příplatek 50 eur pro dospělého rozšířit ještě o 3 dny lyžování ve dvou top střediscích – ve švýcarském Savogninu a na italském ledovci Schnalstal.

SunnyCard o 20 % levněji do konce října

Karta se vyplatí už po několika jednodenních lyžařských výletech, a to zejména s dětmi. Jestliže se vypravíte na víkend na Hochficht nebo Wurzeralm, o Vánocích do Hinterstoderu nebo na Kasberg, o jarních prázdninách na Hochkar nebo na Ötscher a o Velikonocích třeba do Heiligenblutu nebo Hochkössenu, SunnyCard se vám bohatě vyplatí, jak ukazuje i modelový příklad. Při koupi do 31. října kartu získáte o 20 % levněji!

STŘEDISKA, KDE PLATÍ KARTA SUNNYCARD PO CELOU SEZÓNU Heiligenblut Hinterstoder Hochficht Hochkar

Kasberg Kössen Ötscher Wurzeralm

RODINA SE DVĚMA DĚTMI DO 15 LET

Investice: 2x SunnyCard pro dospělé (při koupi do 31. 10. 2015) = 2 x 370 eur = 740 eur Cena za 1 den lyžování (20 lyžařských dnů s rodinou) = 740 / 20 / 4 = 9,25 eur Poznámka: Děti roč. 2001 a mladší. Při koupi karty se vyžaduje prokázání věku a rodinné příslušnosti dítěte. SunnyCard Plus – navíc 3denní skipas platný v Jižním Tyrolsku (Schnalstaler Gletscher) a Švýcarsku (Savognin) za příplatek 50 eur pro dospělého! více informací:

www.skisport.com

113

PASEKY NAD JIZEROU

HŘEJIVÁ POHODA

KRKONOŠSKÉ PASEKY KLAMOU TĚLEM – JSOU TO SICE OPRAVDU PASEKY, ALE DÍKY HRAVÉ ČLENITOSTI ZDEJŠÍCH SVAHŮ JSOU TAJNÝM TIPEM I NEJEDNOHO SPORTOVNĚJŠÍHO LYŽAŘE. A SAMOZŘEJMĚ JSOU VELMI VHODNÉ PRO DĚTI – DÍKY VELKÉMU PROSTORU I DĚTSKÉMU PARKU MÉDI KUBÍKA. Hravý terén nejen pro děti

elká lyžařská paseka se v Pasekách vlní na jihovýchodním svahu, kde slunce hřeje i v mrazivých lednových dnech. Nástupním bodem je buď velké parkoviště u hlavního vleku, nebo menší u chaty Hermíny pod sedačkovou lanovkou. Příjemné rozježdění pro zdatnější je na červené Víťově sjezdovce kolem vleku, odkud se můžete přesunout na sportovnější Jindrovku podél lanovky. Dětem nejspíš nejvíce vyhoví okružní modrá Turistická, na niž navíc svítí i ve vrcholné zimě až do odpoledne slunce. Hravého ducha můžete uspokojit na 400 m dlouhém, volně přístupném měřeném úseku. V areálu si na své přijdou i freestylisté, a to hned ve dvou snowparcích – snowpark 686 je určen pro pokročilé a zdatnější, snowpark Pizár ocení hlavně děti a začátečníci.

Dětský park médi Kubíka

Hravé cvičiště děti najdou jak u nástupu na vlek, tak u sedačky – právě tam na děti čekají hravé podjezdové branky nebo pěnové stromky pro první obloučky a také maskot méďa Kubík. Učenlivé děti se od něj jistě dočkají i sladké odměny.

Oblíbená terasa u Hermíny

Na Pasekách nechybí lyžařská škola, půjčovna vybavení a několik občerstvení, z nichž k nejoblíbenějším patří hostinec s terasou Hermína – zahřát se můžete krkonošským kyselem nebo třeba italským bombardinem s kávou. U nástupu na kotvu se zase můžete nechat „nakopnout“ tajemným nápojem zvaným Motač-padač, který zachutná především zmrzlým maminkám. Ačkoliv jsou Paseky domáckým střediskem, kde se

Č E S K Á R E P U B L I K A

860 620 m n. m.

240 62 %

38 % 10 km 8 km

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ:

5 660 os./hod.

PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

www.skipaseky.cz CENY SKIPASŮ 15/16 dospělí 1 den...............................................................450 Kč děti (4–13 let) 1 den............................................... 320 Kč dospělí 6 dní.......................................................... 2 430 Kč děti (4–13 let) 6 dní............................................ 1 700 Kč rodina 2 dospělí + 2 děti 1 den..................... 1 220 Kč jakoby zastavil čas, u nástupních míst chytnete i wi-fi. Auto můžete zanechat na prostorném parkovišti jak u dolní stanice vleků (za poplatek), tak u lanovky v části Pizár (zdarma).

Vícedenní superskipas

Při vícedenním pobytu si můžete vybrat mezi lokálním skipasem a superskipasem SKIregionu, v němž jsou zahrnuta i střediska Rokytnice nad Jizerou, Harrachov, Rejdice a Příchovice.

DO SKIAREÁLU PASEKY NAD JIZEROU NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

114

ŘÍČKY TRAVEL

PESTROBAREVNÝ KOPEC PRO CELOU RODINU

JAKÉ ČESKÉ ZIMNÍ STŘEDISKO MŮŽE NABÍDNOUT SJEZDOVKY VŠECH OBTÍŽNOSTÍ V DOSAHU JEDINÉ LANOVKY, A TO V MALEBNÉ HORSKÉ KRAJINĚ? Sjezdovky pro sportovce i děti

ki centrum Říčky v Orlických horách se rozkládá na zalesněných svazích Zakletého vrchu v poměrně vysoké nadmořské výšce 740 až 992 metrů a je završené samotným hřebenem Orlických hor. Už při příjezdu můžete doslova nasávat zimní atmosféru. Po jihovýchodním svahu se spouštějí tři sjezdovky v obtížnostech od lehké modré přes vděčnou červenou až po širokou černou, hostící místní i mezinárodní závody. Modrá a červená se už v minulé sezóně dočkaly rozšíření přibližně o třetinu původní rozlohy. Nedávné teplé a sněhově slabší zimy pro-

věřily výkonnost zasněžovacího systému, který patří k nejmodernějším nejen v České republice – hlavně díky němu se lyžovalo prakticky po celou sezónu na všech sjezdovkách. V areálu najdete nově vybudovanou lyžařskou školu s moderním vybavením včetně pohyblivého pásu, kde mohou lyžovat i rodiče s dětmi bez instruktora školy. Novinkou sezóny 2015/16 bude moderní odbavovací systém a další rozšíření tratí.

Snowpark i obří slalom

Snowpark s překážkami doplňuje oblíbená

Č E S K Á R E P U B L I K A

992 740 m n. m.

252 m 37 %

38 %

25 % 4,1 km 4,1 km 3 800 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

www.skiricky.cz skicrossová dráha, která dokáže zabavit lyžaře jakéhokoliv věku. V sezóně se konají také lyžařské závody pro veřejnost, při nichž si můžete na černé sjezdovce vyzkoušet, jaké to je závodit v brankách profesionálně vystavěného obřího slalomu. Svou lyžařskou stopu na zdejší Slalomce zanechalo v průběhu každoročních mezinárodních lyžařských závodů pod názvem Skiinterkriterium už mnoho známých lyžařských jmen od Šárky Strachové (roz. Záhrobské) až po sourozence Kosteličovy.

Ski restaurant přímo na sjezdovce

Moderní a prostorný Ski restaurant je příjemným místem občerstvení a odpočinku nejen pro rodiny s dětmi, protože se nachází přímo na dojezdu sjezdovek a má i velkou slunečnou terasu. Neomezené a bezplatné wi-fi připojení je v celé centrální části areálu již léta samozřejmostí.

Děti do 6 let zdarma

Děti až do 6 let věku lyžují v Říčkách zdarma. Zdarma je i skibus, který jezdí po Říčkách, nebo přibližovací lanový vlek od parkoviště k lanovce.

DO SKI CENTRA ŘÍČKY NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

115

JONAS PARK OSTRUŽNÁ

DĚTSKÝ RÁJ V JESENÍKÁCH NEDALEKO RAMZOVSKÉHO SEDLA V KLIDNÉM ÚDOLÍ POTOKA OSTRUŽINKY SE NACHÁZÍ ÚTULNÝ RODINNÝ AREÁL S NENÁROČNÝMI SJEZDOVKAMI, KTERÝ SLIBUJE POHODOVÉ LYŽOVÁNÍ DĚTEM, JEJICH RODIČŮM, ALE I BĚŽKAŘŮM NEBO SENIORŮM. onas Park Ostružná je daleko od ruchu velkých lyžařských středisek a k pohodě přispívá i ubytování přímo na sjezdovce. Už od loňské sezóny je celý svah zasněžován.

Děti pod dozorem

Lyžařský svah tvoří 500 m dlouhá a 400 metrů široká louka s příjemným sklonem, příjemně rozčleněná skupinami stromů a obohacená mírnými terénními nepravidelnostmi. Svah končí dojezdem do roviny, což je pro začátečníky ideální konfigurace. Přímo ze svahu se dostanete do restaurace, na toaletu či vyhlídkovou terasou, odkud je vidět na velkou část sjezdovek, a rodiče tak mohou sledovat své dítě po celou dobu lyžování.

Moderní dětský park

V dětském parku slouží nejmenším a začínajícím lyžařům kolotoč, kde

se děti mohou držet pevné opěry a poprvé se pomalu pohybovat na lyžích. O malý stupeň náročnější je pohyblivý koberec, který je s délkou 130 m dokonce nejdelší v ČR. Ten malé lyžaře bez námahy dopraví do mírného svahu. Pro ty, kteří už zvládnou i koberec, je připraven lanový vlek, který je vytáhne do mírného svahu už „po vlastních“. Velkým pomocníkem v tomto parku je lyžařská škola a školička s velkým množstvím herních prvků, která z rodičů snímá náročnou práci s výukou lyžování dětí.

Č E S K Á R E P U B L I K A

835 700 m n. m.

135 60 %

40 % 2,1 km 2,1 km 2 600 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

ŘÍJEN

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

www.ostruzna.cz CENY SKIPASŮ 15/16 dospělí 1 den...............................................................360 Kč děti (do 140 cm) 1 den.......................................... 290 Kč

UBYTOVÁNÍ PŘÍMO U SJEZDOVEK

Chata Jonáška turistická chata se společným příslušenstvím, vybavená kuchyně a jídelna s krbem, lyžárna Chata U velryby nové pokoje s příslušenstvím na chodbě, vybavená kuchyně, jídelna, lyžárna a terasa směrem ke svahu Penzion Vila Jana pokoje s příslušenstvím i apartmány s kuchyňkami, dětský koutek a lyžárna Zámeček stylové apartmány s příslušenstvím a s kuchyňkami, wellnes s vířivkou a saunami Penzion Jeřabina moderní mezonetové čtyřlůžkové pokoje s příslušenstvím, domácí kuchyně

DO JONAS PARKU OSTRUŽNÁ NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

LANOVKOVÉ KURIOZITY

1. KOMBINOVANÉ LANOVKY

TRAVEL

dí l

116

JEDNOU Z PRVNÍCH KOMBINOVANÝCH LANOVEK V RAKOUSKU BYLA PANORAMABAHN NA TURRACHER HÖHE, KTERÁ BYLA POSTAVENA V ROCE 2006 FIRMOU DOPPELMAYR

POMĚRNĚ MLADÝM DRUHEM LANOVÝCH DRAH JSOU KOMBINOVANÉ LANOVKY, NĚKDY NAZÝVANÉ TÉŽ HYBRIDNÍ, KDE SE NA LANĚ V URČITÉM POMĚRU STŘÍDAJÍ JAK SEDAČKY, TAK KABINKY. NĚKOLIK TĚCHTO LANOVEK SICE EXISTOVALO UŽ V MINULOSTI, ALE VĚTŠÍHO ROZŠÍŘENÍ SE TENTO DRUH DOČKAL TEPRVE V POSLEDNÍCH 15 LETECH. TEXT A FOTO:

RADIM POLCER, WWW.LANOVE-DRAHY.CZ

Jaké jsou výhody a nevýhody kombinovaných lanovek?

lavní výhodou tohoto systému je možnost volby – zatímco sportovnější lyžaři upřednostňují sedačky, aby se vyhnuli zdržujícímu odepínání a zapínání lyží, lyžaři začátečníci, rodiny s dětmi a pěší cestující oceňují komfort a bezpečí kabinky při nastupování a přepravě. Kombinovaná lanovka tak svým komfortem dokáže uspokojit všechny skupiny návštěvníků. Typicky se tento druh lanovek uplatní na trasách, které slouží jak pro primární vývoz

lyžařů a ostatních návštěvníků, tak pro opakované jízdy na přilehlých sjezdovkách. Kombinované lanovky mívají sedačky jak s bublinami, tak bez nich. V porovnání s čistě kabinkovými nebo sedačkovými lanovkami s bublinami vykazují kombinované lanovky se sedačkami bez bublin (ty zde tolik nechybí, v případě nepříznivého počasí se lze jednoduše „schovat“ do kabinky) nižší pořizovací náklady (není nezbytně nutné budovat nákladné depo pro sedačky s bublinou, stačí jen krátká odstavná kolej pro kabinky) a díky většímu rozchodu lana, vyšší hmotnosti kabinek a absenci bublin u sedaček také vyšší stabilitu při silném větru.

Na druhou stranu je z pochopitelných důvodů ve stanicích nutné oddělit nástup a výstup z kabinek a sedaček. Zatímco sedačky odpojitelných lanovek jsou ve stanici obvykle posunovány rychlostí 1 m/s, kabinky se pohybují rychlostí jen kolem 0,3 m/s – při vyšší rychlosti by cestující nástup a výstup zkrátka nezvládali. Stanice kombinovaných lanovek jsou tak rozděleny do dvou zón – v první zóně určené pro nástup a výstup z kabinek se vozy pohybují pomaleji, v zóně určené pro nástup a výstup ze sedaček pak rychleji. Z tohoto důvodu vykazují kombinované lanovky o něco nižší přepravní kapacitu než standardní lanovky s jedním druhem vozů. Tento nedostatek řeší nejnovější generace vysokokapacitních kombinovaných lanovek se dvěma staničními oblouky – vnitřní rychlejší oblouk slouží pro odbavování sedaček, vnější pomalejší pak slouží k nástupu do kabinek. Toto řešení je již ovšem značně drahé. Velmi důležité je zvolit optimální poměr mezi kabinkami a sedačkami – pokud bude kabinek příliš málo, může se stát, že zatímco na sedačky se bude nastupovat bez čekání, před kabinkami bude z důvodu velkého zájmu vznikat fronta. Nejčastější poměr je 1:3 (po jedné kabince následují vždy 3 sedačky), vyskytuje se ovšem i celá řada jiných poměrů a výjimkou nejsou ani kombinace, kde jsou kabinky vždy dvě

117

NA LANĚ KOMBINOVANÉ LANOVKY NA TURRACHER HÖHE SE STŘÍDÁ VŽDY 1 OSMIMÍSTNÁ KABINKA A DVĚ ŠESTIMÍSTNÉ SEDAČKY

za sebou. Co se týče druhů vozů, nejrozšířenější je kombinace osmimístných kabinek a šestimístných sedaček, avšak dnes se již můžeme setkat téměř se všemi možnými kombinacemi s 4-, 6-, 8- a 10místnými kabinkami a 2-, 4-, 6- a 8místnými sedačkami. Mnohé kombinované lanovky jsou v letní sezóně v provozu pouze s kabinkami, které jsou pro pěší cestující vhodnější.

První generace

První kombinované lanovky se zrodily společně s legendárním systémem VR101. Na jejich laně se střídaly známé dvoumístné sedačky se sezením bokem ke směru jízdy a dvoumístné kabinky kruhového průřezu od firmy Gangloff, rovněž se sezením bokem ke směru jízdy. S těmito lanovkami jsme se mohli setkat v malém italském středisku Scopello – Alpe di Mera, na dvouúsekové lanovce Jennerbahn v německém Berchtesgadenu (do 80. let, než byly všechny vozy nahrazeny modernějšími kabinkami, několik posledních sedaček bývá nasazováno jen příležitostně) a především v turecké Burse, kde byla takováto lanovka v originálním stavu provozována na trase do lyžařského střediska Uludag až do roku 2013, kdy byla nahrazena moderní osmikabinkou firmy Leitner.

ZÓNA URČENÁ PRO NÁSTUP A VÝSTUP Z KABINEK – SEDAČKY TOUTO OBLASTÍ PROJÍŽDĚNÍ PRÁZDNÉ

Zajímavostí byla pulzační kombinovaná neodpojitelná lanovka v kanadském Mt. Norquay, která měla čtyřčlenné skupiny s dvoumístnými sedačkami na krajích a dvěma čtyřmístnými kabinkami uprostřed. Ve slovinském středisku Krvavec se zase v roce 1958 rozjela kombinovaná lanovka s dvoumístnými kabinkami i sedačkami místního výrobce Žičnica Ljubljana, poměrně brzy však byla nahrazena. Za zmínku stojí také kratičká neodpojitelná lanovka Transcanal le Mickey ve francouzském přímořském letovisku Palavas les Flots, kde se na laně střídají v poměru 3:1 dvoumístné sedačky s dvoumístnými koši na stání. Postavena byla v roce 1977 firmou Poma a její trasa měří pouhých 83 metrů, což z ní činí jednu z nejkratších lanovek na světě.

Druhá generace

Několik kombinovaných lanovek již pokročilejší konstrukce se na přelomu 80. a 90. let společně s rozvojem moderních odpojitelných systémů objevilo v Austrálii, Kanadě a USA. V Austrálii se ve dvou střediscích Mount Buller (lanovka Horse Hill Acces z roku 1986) a Thredbo (lanovka Kosciuszko express z roku 1990) objevily odpojitelné čtyřsedačky Doppelmayr, kde je možné na trať posílat mezi sedačkami ve skupinách i čtyřmístné kabinky. Dosud jde o jediné kabinkové

KOMBINOVANOU LANOVKOU SE MŮŽEME SVÉZT I V SOUSEDNÍM SLOVENSKU – NA SNÍMKU LANOVKA NA NOVOU HOĽU NA DONOVALECH

lanovky v Austrálii, provoz s kabinkami je zde ovšem využíván jen příležitostně. V kanadském Lake Louise zase odpojitelná lanovka z roku 1989 s názvem Friendly Giant firmy YAN měla kromě čtyřmístných sedaček s bublinami také čtyřmístné kabinky CWA, již v roce 2000 však byla nahrazena novou lanovkou Glacier Quad firmy Leitner. Shodou okolností i ta byla zpočátku kombinovaného provedení, kdy byly na laně kromě čtyřmístných sedaček umístěny také kabinky, a to hned dvou typů – starší čtyřmístné pocházející z předchozí lanovky a novější šestimístné pocházející z nahrazené lanovky ve Squaw Valley. Po výstavbě šestikabinkové lanovky Grizzly Express v sousedství původem ze Squaw Valley zůstaly na laně již jen sedačky. V roce 1989 byla postavena první kombinovaná lanovka také v USA – ve středisku Whitefish se pod názvem The Glacier Chaser rozjela dráha Doppelmayr s čtyřmístnými sedačkami a šestimístnými kabinkami. O šest let později ji v Telluride následovala ještě tzv. Chondola (název vzniknul složením slov Chair a Gondola) od firmy Garaventa CTEC s čtyřmístnými sedačkami i kabinkami. Poté celosvětově stavba kombinovaných lanovek na dlouhých 7 let zcela ustala. Pokračování v příštím čísle.

HISTORICKÝ SNÍMEK UKAZUJE JEDNU Z ÚPLNĚ PRVNÍCH KOMBINOVANÝCH LANOVEK – JENNERBAHN V NĚMECKÉM BERCHTESGADENU (FOTO: ARCHIV AUTORA)

118

ON THE ROAD

BĚLORUSKO MINI SUKNĚ A LYŽOVÁNÍ MEZI PANELÁKY ZAČÁTEČNÍK PILUJÍCÍ LYŽAŘSKOU TECHNIKU NA UMĚLÉ SJEZDOVCE V SOLNEČNÉ DOLINĚ UPROSTŘED MINSKU SE MĚ ZEPTAL: „ODKUD JSI?“ „JSEM ZE SPOJENÝCH STÁTŮ, ALE TEĎ ŽIJU VE ŠVÉDSKU,“ ODPOVÍDÁM. „MY ŽÁDNÉ HORY NEMÁME A VY MÁTE NAOPAK DOCELA POŘÁDNÝ. PROČ JSI PŘIJEL DO BĚLORUSKA LYŽOVAT?“ TEXT A FOTO:

JIMMY PETTERSON

hlapec mi položil poměrně legitimní otázku. Poslední hodinu jsem strávil kroužením na sjezdovce s převýšením celých 40 metrů vybudované nad lyžařským centrem. Pomalá kotvička transportuje lyžaře na vrch kopce situovaného nad zmrzlým rybníkem a mezi haldou sovětských paneláků. Tucet průmyslových komínů jen dotváří atmosféru. Kopec je krátký, počasí stejně nevlídné jako pohled na paneláky a o pořádných horách a lesích plných smrků se člověku může jen zdát.

„Mám rád cestování a lyžování,“ odpověděl jsem konečně na otázku. „V Bělorusku jsem poprvé a věř tomu či ne, ale přijel jsem s hlavním cílem lyžovat. Na kontě mám již 65 zemí, v kterých jsem si vyzkoušel můj oblíbený sport. Chci ale poznat i zemi samotnou, seznámit se s místními a dozvědět se něco o Bělorusku,“ doplnil jsem. „Vítej,“ odpověděl mladík. „Doufám, že se ti Bělorusko bude líbit.“ Do Běloruska vás pustí jen na základě pozvánky a dopředu zaplacených hotelových rezervací. Poté co se dostanete přes hranice a přes drsně vyhlížející celníky, se situace dramaticky změní. Místní obyvatelé jsou extrémně přátelští a mužská

část populace zde najde speciální bonus. Teploty značně pod bodem mrazu jsou ve většině zemí dostatečným argumentem k tomu, aby lidé vytáhli kožichy a vlněné prádlo. Ne však v Bělorusku. Minisukně a deseticentimetrové jehly se v ulicích Minsku jeví v tomto čase jako naprostý standard. Trochu začínám litovat, že jsem již dávno vyměnil balení holek za sbírání světových lyžařských středisek. Ta totiž úplně nedosahují světové třídy místních slečen, lyžování je ale přeci jenom důvod, proč jsme sem přijeli. Kamarád Simonas a moje maličkost se tedy v pátek ráno vydáváme prozkoumat, co nám tato mrazivá země může nabídnout. Naší první destinací je Siliči, městečko vzdálené zhruba třicet kilometrů od hlavního města. Cestou tam je nutné projet Minskem. Rád bych si vyfotil místní komunistickou architekturu, žádám proto řidiče, aby zastavil. Vyskočím z naší Lady a i přes řidičovo protestování přebíhám silnici. Sotva se dostanu na druhý chodník, už se o mě řádně starají dva ozbrojení muži a chtějí mě hodit do policejního

Dodržuj maximálně všechna pravidla. Mysli a chovej se jako všichni ostatní. Nepouštěj se do diskuze s nikým v uniformě, ani kdyby se jednalo o školníka, a své jednání si desetkrát rozmysli.

119

auta a odvézt na stanici. Nemusím doplňovat, že nemluvím rusky ani bělorusky a místní strážci zákona neumějí slovo anglicky. Naštěstí pro mě, Simonas rychle nachází podchod, kterým se legálně dostává na protější stranu, a v ruštině vysvětluje mužům v modrém, že jsem pouze cizinec ignorant, který hluboce lituje porušení místních zákonů a velmi rád se rozloučí s cca 10 eury hotovosti výměnou za zachování své svobody. Tento incident se stává pouhých 10 minut poté, co jsem opustil čtyři bezpečné zdi mého hotelového pokoje. Ne úplně nejlepší začátek mé návštěvy Lukašenkovy země. Totální nesoulad mezi mojí představou svobody a realitou policejního státu mě donutí se zklidnit a chovat se jako řádný občan represivní diktatury. Začínám se řídit následujícími pravidly: Dodržuj maximálně všechna pravidla. Mysli a chovej se jako všichni ostatní. Nepouštěj se do

diskuze s nikým v uniformě, ani kdyby se jednalo o školníka, a své jednání si desetkrát rozmysli. Moje nové nastavení mysli se ukazuje jako velice užitečné a po zbytek pobytu se tím dokážu vyhnout dalším konfliktům s autoritami. Simonas a já bezpečně přijíždíme do prvního lyžařského střediska v našem itineráři, nejznámějšího resortu v Bělorusku – Siliči. Mezi pěti běloruskými středisky má Siliči největší výškový rozdíl. Neuvěřitelných 105 metrů. Bylo otevřeno v roce 2005 samotným prezidentem a nabízí dvě sedačkové lanovky a několik kotev. Navzdory nízké nadmořské výšce je v těchto končinách poměrně dost zima, sezóna tak obvykle trvá od poloviny prosince do konce března. Spolu se Simonasem neztrácíme ani vteřinu času, utrácíme 24 eur za denní vstupné a začínáme kroužit na jediné otevřené sjezdovce. Jako jedni z mála lyžujeme až do soumraku a již

přemýšlíme o naší další štaci – Logoisk. S 82 výškovými metry se jedná o druhý nejdelší svah v zemi. Ve starém městě povečeříme v restauraci s příhodným názvem „Staré Město“, jídlo zalíváme řádným množstvím piva a cítíme se připraveni na naši noční akci. Vybíráme noční klub s názvem Dozari. Již jsem předeslal, že běloruské zimní počasí má malý vliv při volbě ošacení u místních slečen. To, co jsem viděl na ulici, mě však zdaleka nepřipravilo na podívanou, která se mi naskytla z barové stoličky v Dozari. Na rozdíl od většiny mnou navštívených zemí zde byl poměr mezi ženami a muži výrazně nakloněn nám preferované straně. Společně jsme se shodli, že vstupenkou do klubu je sex-appeal podtržený minimální délkou sukně. Každá slečna měla nohy až ke krku. Na opačné straně nohy končí deseticentimetrovými jehlami.

Mezi pěti běloruskými středisky má Siliči největší výškový rozdíl. Neuvěřitelných 105 metrů.

120

ON THE ROAD

to mělo pramalý vliv. Totéž nemohu prohlásit o podívané v klubu Dozari. Přijít v běloruském klubu náhle o svůj zrak bych považoval za nejhorší formu mučení. Navštívil jsem více než 80 zemí a ve většině z nich jsem i lyžoval. Mám tedy dobrý základ pro srovnání jak v případě lyžovaní, tak v pozorování něžného pohlaví. Bělorusko nemá žádné pořádné hory, není tedy překvapením, že Možná, že Lukašenko označil tuk za nezákonnou potravinu. Opravdu nemám ponětí, ale zdálo se, jako kdybychom narazili na Playboy vilu Hugh Heffnera. Oddáváme se pastvě pro oči a opakovaně si připomínáme, že jsme tu hlavně kvůli lyžování. Z Dozari se vykolébáme včas, abychom byli dostatečně funkční následující ráno na svazích. S ohledem na zdejší svahy však funkčnost nemusí být příliš vysoká. Solnečná Dolina má převýšení 40 metrů a cesta shora dolů je otázkou vteřin. Středisko se nachází v srdci Minsku a exteriéry úplně nepřipomínají Zermatt či Cortinu d'Ampezzo. I přesto nejsme na svahu rozhodně sami. Dost lyžařů a snowboardistů je ochotno strávit svoji sobotu lyžováním na kratičké sjezdovce uprostřed města. V Alpách nebo Rockies koneckonců většina z nich nebyla, takže nemají s čím srovnávat. Zdejší svah bychom se Simonasem mohli sjíždět se zavázanýma očima a na náš lyžařský zážitek by

lyžování je tu jemně řečeno o ničem. Pokud jde o fyzické atributy a sex-appeal ženské populace, málokterý stát dokáže tuto zemi zastínit. Pro potenciální návštěvníky Běloruska zní moje rada následovně. Jste-li lyžařka či snowboardistka, raději se bez obav poohlédněte po jiné zimní destinaci. Co se mužů týče, nečekejte, až budete v mém věku, objevte zřejmé krásy této východoevropské země daleko dřív.

Přijít v běloruském klubu náhle o svůj zrak bych považoval za nejhorší formu mučení.

FOTO: MICHAL PROUZA

JEZDEC PEPÉ KALENSKÝ

121

eXcelent SEPARATION JSOU TO JIŽ 4 ROKY, CO SE NEJLEPŠÍ ČEŠTÍ FREESKIEŘI PŘEDVEDLI V ÚSPĚŠNÉM FREESTYLOVÉM FILMU ULTIM8 SEPARATION. TEN BYL DOKONCE VYBRÁN MEZI NEJLEPŠÍCH 25 FREESKI FILMŮ NA SVĚTĚ NA PRESTIŽNÍM FESTIVALU IF3. TEĎ PŘICHÁZEJÍ SE ZBRUSU NOVÝM FILMEM EXCELENT SEPARATION A BUDE TO OPĚT VELKOLEPÁ PODÍVANÁ.

23. 10. 2015................................... Praha (Hala Letná) 6. 11. 2015......... Hradec Králové (kino Biocentral) 14. 11. 2015...............................Bratislava (Klub Loft) 21. 11. 2015...............................Brno (Malá Amerika)

Těšit se můžete na spoustu originálních hlášek a vtipných situací, které při natáčení nastaly, a to vše bez cenzury. O kvalitní záběry se postarali tvůrci z produkce Separation Films, v čele s hlavním kameramanem Lucasem Hermanem. Rádi bychom vás pozvali na premiéry filmu, které se uskuteční formou netradiční párty. Přijďte se podívat na exklusivní český freeski film, potkat se s jezdci a zažít jedinečnou atmosféru ve freestylové komunitě. Zároveň budete moci vyhrát hodnotné ceny od sponzorů soutěže I Seek You v hodnotě 300 000 Kč, která bude probíhat v rámci premiéry. FOTO: MICHAL PROUZA

FOTO: PETRA JUREČKOVÁ

e filmu se objeví jedni z nejlepších českých freeskierů: reprezentanti Pepé Kalenský, Robin Holub a Šimon Bartík a dále se představí Jiří Volák, Richard Jurečka, Ondra Beneš a Martin Moudrý. Jezdci na lyžích se proháněli hlavně ve městech, v Praze, Trutnově nebo ve slovinské Jesenici. Prostřednictvím kamery se dále podíváte do nejlepších snowparků v Evropě, jako jsou Livigno Mottolino, Flachauwinkl či Laax. Tvůrci filmu neopomněli ani české hory, natáčelo se v Orlických horách nebo v Krkonoších.

PREMIÉRY SE USKUTEČNÍ V TERMÍNECH:

JEZDEC RIČI JUREČKA

Hlavní partner filmu: eXcelent Partneři filmu: Red Bull, Kama, BIOFILMS Sponzoři soutěže I Seek You: Armada, Dakine, Häxa, K2, Oakley, O’Neill, Snowpanic, Shred Optics JEZDEC JIŘÍ VOLÁK

více informací:

Separation.cz

HAPPY END

POZN

UTĚŽ O S

122

A VY

ako malý rakouský Tibet by se dala označit lyžařská a prázdninová oblast s libozvučným názvem, která se rozkládá v nadmořské výšce okolo 1 000 m a ze severu i z jihu je obklopena horami. Zdejší superskipas pokrývá až 250 km sjezdovek ve čtyřech středně velkých areálech, z nichž dva leží v horských sedlech, kde se můžete ubytovat přímo pod sjezdovkami. V srdci oblasti můžete při sjezdu z vrcholu do údolí překonat převýšení až 1 300 m. Jedna ze sjezdovek v nejjižněji situovaném areálu má pro svou velkorysou šíři jméno podle významné dálnice.

VÝHERCE ZISKÁ: 2 noci v hotelu*** s polopenzí pro 2 osoby 2x jednodenní skipas termín pobytu mimo hlavní sezónu Jak se oblast jmenuje? Soutěžte do 25. října na:

www.snow.cz/souteze

ZDARMA 1 DEN

Obsluha pokladny může při výměně kupónu za skipas požadovat prokázání totožnosti za účelem zamezení zneužití akce. Využitím kupónu udělujete vydavateli souhlas s marketingovým zpracováním poskytnutých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., a to na dobu neurčitou. Tento souhlas můžete kdykoliv bezplatně odvolat na adrese vydavatelství.

OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 1.–31. 1. 2016

Paseky n. Jizerou (Krkonoše) ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz) aktivační kód:

datum návštěvy:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN

OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 1.–31. 1. 2016

Říčky (Orlické hory) ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz) aktivační kód:

datum návštěvy:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN

Monínec (Česká Sibiř) ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz) aktivační kód:

datum návštěvy:

jméno: Obsluha pokladny může při výměně kupónu za skipas požadovat prokázání totožnosti za účelem zamezení zneužití akce. Využitím kupónu udělujete vydavateli souhlas s marketingovým zpracováním poskytnutých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., a to na dobu neurčitou. Tento souhlas můžete kdykoliv bezplatně odvolat na adrese vydavatelství.

Seznamka na Monínci

OBDOBÍ PLATNOSTI: DO 20. 12. 2015

1+1 ZDARMA

NEDĚLNÍ VEČERNÍ LYŽOVÁNÍ OBDOBÍ PLATNOSTI: JEN NEDĚLE SEZÓNY 15-1 6

NEVYTRHÁVEJTE

datum návštěvy:

jméno:

NEVYTRHÁVEJTE

aktivační kód:

NEVYTRHÁVEJTE

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

NEVYTRHÁVEJTE

Ostružná (Jeseníky)

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. N a kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. K upón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte jednodenní skipas zdarma, a to v termínu 1. 1.–31. 1. 2016. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.ostruzna.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. N a kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. K upón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v termínu 1. 1.–31. 1. 2016. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skipaseky.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. N a kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. K upón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v termínu do 20. 12. 2015. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skiricky.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. N a kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. K upón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi večerního skipasu druhý večerní skipas zdarma. Jen v neděli. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.moninec.cz

Výhradní dovozce prémiového japonského oblečení Descente pro ČR a SR. 3.Princova a.s., Pecháčkova 7, 150 00 Praha 5, E-mail. info@voelkl.cz