Issuu

2 X SKIPAS ZDARMA

Zimní dovolená

SLAVÍ 150. NAROZENINY 82

: O K S ČSEEKYEROU O: K PA D JIZ S R NA A C Ý ŠVUOL

S Y N Z Y ÁCH B R Ý O K ) HH ! S k ( o r C R a Ý HOČESK ěhu z

SNOW 82 ŘÍJEN 2014 CENA: 74 KČ / 3,49 EUR 82

9 771214 000001

r e k a B . HOTA t M NA

m 5 , 28

á n t u m S a l e a h c i M

REDSTER PRO 130

REVEL³ M RACING

Závodní hole Redster s měkčenou rukojetí.

RACE SHIRT

Nová závodní řada brýlí se ZEISS skly a rozšířeným zorným polem.

FIS schválená ochranná závodní vrstva.

Splňuje nová FIS pravidla pro World Cup.

REDSTER DOUBLEDECK 3.0 GS Třetí generace Redster Doubledeck s větší dynamikou a vyšší stabilitou. První lyže, která díky RAMP technologii automaticky posouvá těžiště lyžaře do ideální polohy.

REDSTER CARBON COMPOSITE

REDSTER WC

Závodní lyžařská obuv pro precizní přenos energie a maximální dynamiku. Díky nové technologii Memory Fit je skelet tepelně tvarovatelný.

RIDE REDSTER

DOUBLEDECK 3.0 S NOVOU RAMP TECHNOLOGII PRO MAXIMÁLNÍ DYNAMIKU A PŘESNOU JÍZDU.

NOVINKA! Otestujte tyto nové běžecké přístroje Suunto Ambit3 Peak a Sport na závodech Salomon Trail Running Cup 2014. Více informací na www.strc.cz a www.amersports.cz.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o., www.amersports.cz

ATOMIC.COM

FOTO: VÖLKL

[OBSAH]

SPORT MAG MOUNTAIN TRAVEL

12 ŠTĚSTÍ JE KRÁSNÁ VĚC: NAHOTA MICHAELY SMUTNÉ 20 NABITÁ SEZONA ZA NÁMI I PŘED NÁMI 26 NAŠI PŘIPRAVENI! AKTUÁLNÍ INFORMACE ZE SJEZDOVÉ REPREZENTACE 28 KAŽDÁ KORUNA MUSÍ BÝT VIDĚT, ŘÍKÁ PREZIDENT SVAZU LYŽAŘŮ LUKÁŠ SOBOTKA 30 AŤ TO FRČÍ ANEB Z HISTORIE NEJSTARŠÍHO ČESKÉHO LYŽAŘSKÉHO KLUBU 32 LAMPASÁK, TAJSJA A STOLETÝ FOTOGRAF: JAK ZAČÍNALO ALPSKÉ LYŽOVÁNÍ V SOVĚTSKÉM SVAZU 36 VELKÝ PŘÍBĚH LYŽAŘSKÉHO BYZNYSU: STÖCKLI, VÖLKL 40 SKI WITH ME: KRKONOŠSKÝ COWBOY 42 ZLEPŠUJTE SE: POHYBY V HLAVĚ 44 APUL NEWS 54 LYŽUJEME V KAŽDÉM VĚKU: START DO ŽIVOTA ANEB VĚK DO 6 LET 58 LESK A BÍDA OLYMPISMU V: DOZVUKY SOČI A KRIZE ZÁJMŮ 62 PRAVDY A MÝTY: KDYŽ PŘEJDE STUDENÁ FRONTA, JE NEJLEPŠÍ POČASÍ NA FOCENÍ… 64 BYZNYS: ČESKO A JEHO MÍSTO NA LYŽAŘSKÉ MAPĚ SVĚTA 66 BYZNYS: ZIMA BUDE PLNÁ SNĚHU! (MOŽNÁ NE) 70 BYZNYS: PROČ NEJSOU ŠIROKÉ? 72 THE BEST OF SNOW: MT. BAKER 82 SKUTEČNÉ LAVINOVÉ NEHODY: TRAGÉDIE NA POPRADSKÉM PLESU 86 HAUTE ROUTE JIHOTYROLSKÝCH DOLOMIT: 5DENNÍ LYŽAŘSKÝ PŘECHOD 90 HORSKÁ SLUŽBA NA UKRAJINĚ: KARPATY V BLÁTĚ A MLZE 94 FOLGARIA: SEVERSKÉ DÁLAVY V ITÁLII 98 KRVAVEC: MAJÁK SLOVINSKÉHO LYŽOVÁNÍ 102 NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP: NAFOUKANÁ SPORTOVKYNĚ 103 NEJSTRMĚJŠÍ SJEZDOVKY ČESKA: PRUDKÁ A PROSTORNÁ JEDNOHUBKA 104 150 LET ZIMNÍ TURISTIKY: KDE TO VŠECHNO ZAČALO… ENGADINSKÉ ÚDOLÍ A SVATÝ MOŘIC 108 LANOVKOVÉ KURIOZITY: NEODPOJITELNÉ ŠESTISEDAČKY 112 ON THE ROAD: POSLEDNÍ STOPY VENEZUELY 114 ADRESÁŘ PRODEJCŮ SNOW

kermann ytu u CK Nec b o p o íh n im z ervaci Ke každé rez a rok U! ínu SNOW n z a g a m . LISTOPAD 2 é tn O D E Z předpla U 8 Kč, PO v hodnotě 51

ZDARMA

NA HORY PLNÉ SNĚHU! www.ckneckermann.cz

Volejte ZDARMA na 800 700 780

KR ES BA

:©

ON A DR

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

TŮM

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub Ondřej Novák GRAFIKA

Už od dětských let se mi s koncem prázdnin a potažmo léta pojí jakási tesknost. Končí to

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler

svobodné a kreativní období roku a začíná denní rutina, pevný řád, všední šeď přitmavená ještě šerem zkracujícího se dne a vůbec dalšími všemožnými projevy podzimu. Čas se jakoby

INZERCE

SNOW, Č. 82, ROČNÍK XIII

REDAKCE

LYŽAŘSKÝ ADVENT

Petr Havelka Markéta Karlová VYDAVATEL Tomáš Rucký SLIM media s.r.o., Veronika Bezpalcová Husitská 344/63, Praha 3

přibrzdí a zklidní a ve vzduchu visí něco. Kdysi jsem si myslel, že to je očekávání Mikuláše, jako předehry, a potom hlavně Ježíška. Avšak poté, co se obě postavy rozpily v dospělém chápání světa, se nic nezměnilo – ta zvláštní tajemná nálada zůstala.

DISTRIBUCE IČ 27175511

Jak si to vysvětlit? Patrně kmotřenka Zima dává pomalu najevo, že se blíží její čas, a vymetá léto z přírody svou metlou ze studeného větru a štiplavého deště. Varuje svět, aby se připravil na její příchod. Co jiného mají znamenat ty lezavé a skličující podzimní dny, kdy se z počasí chce skoro i plakat. Jenže máme lék! Sérum na zimní depresi, které má schopnost obrátit ji naruby a učinit ze

distribuce@snow.cz Andrea Rosenbaumová ADRESA REDAKCE Hana Konvičková SNOW INTERNET Husitská 344/63 Tomáš Roba 130 00 Praha 3 – Žižkov redakce@snow.cz Všichni výše uvedení používají ( 222 780 286 e-mailovou adresu ve tvaru: Příspěvky, fotografie a názory jmeno.prijmeni@snow.cz zasílejte na adresu redakce.

zármutku extázi. Lyžování.

INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

Znáte taky určitě mnoho lidí – ba možná jste jimi i vy sami –, kteří tvrdí, že léto moc neREDAKTOŘI

musí, že raději zimu. Dokážete si představit, že by to řekl někdo někdy před dvě stě lety? Že

Ivan Sosna Tomáš Rucký Michal Bulička

by to řekl někdo, aniž by byl toxikován endorfiny z předchozích lyžařských zim? Vždyť zima v tisíciletém běhu světa přinášela vždy jen neštěstí a zmar. A lidé se modlili, aby její řádění nebylo kruté, a přinášeli oběti. Až bylo před 150 lety vynalezeno očkování – zimní sporty a zejména ten nejlepší sport, lyžování. Místo očekávání kruté zimy tak už dnes zažíváme čekání spíše pozitivní, lyžařský advent. Je sice naplněný směsicí protichůdných nálad, tajemný a nejednoznačný… Ale z těch strašidelných vrstev nade vše vystupuje oblažující naděje, že budeme brzy zase lyžovat! Jako první svíčku na adventní věnec lyžařův přinášíme první výtisk SNOW, který i svou

STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Karel Hampl, Ondra Tůma, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Kristian Hanko, Jana Vlková, Vít Moudrý, Michal Roba, Roman Gric, Radim Polcer, Štěpán Hrubý, Tom Řepík, Martin Müller, Alena Zárybnická JAZYKOVÁ KOREKTURA

jiskrou, jak doufáme, přispěje k zažehnutí i vašeho lyžařského plamene. Podíváme se s ním

PŘEDPLATNÉ objednávky na www.snow.cz nebo ( 775 My SNOW (775 697 669) předplatné na Slovensku ( +421 244 458 821 Cena výtisku: 74 Kč/3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 2. října 2014, další vyjde 16. října 2014.

Tereza Kožíšková OBÁLKA: © Salomon

třeba právě na to, jak lyžování začalo, nebo tam, kde padá vůbec nejvíc sněhu. Prostě samá

PŘEKLADY

lyžařsko-adventní témata.

Martin Müller, Kateřina Sochová

A modleme se společně, až přijde ten opravdový advent, aby nám namísto všech těch zbytečných spotřebních dárků Ježíšek nadělil pořádnou zimu a k tomu nejlépe hromady

ODBORNÍ PARTNEŘI

sněhu. Nejkrásnější vánoční stromek je přeci ten bohatě ozdobený sněhem.

Články označené tímto logem jsou komerční prezentací. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2014

Asociace profesionálních učitelů lyžování Horská služba ČR Asociace lanové dopravy ČR

Takže pěkný lyžařský advent a celou lyžařskou sezónu 2014/15! Petr Socha a SNOW

PŘEDPLATNÉ OBJEDNÁVEJTE ZDE:

EXKLUZIVNÍ PARTNEŘI

Redakční tým používá exkluzivně vybavení dodávané těmito společnostmi:

více na:

www.snow.cz/casopis

775 MY SNOW (775 697 669) e-mail: predplatne@snow.cz ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

PANTONE :

ROUGE 186 CVC GRIS 425 CVC PROCESS BLACK CVC

Jižní Tyrolsko... Vítejte na vrcholu Itálie

Máte rádi lyžování uprostřed malebných hor? Srdce italských Dolomit nabízí 300 slunečných dnů v roce, téměř 100% garanci sněhu a unikátní kombinaci středomořské a alpské kuchyně v útulných horských chatách. Na své si přijdou i rodiny s dětmi, pro které je Jižní Tyrolsko jako dělané. Přesvědčte se sami, že Jižní Tyrolsko představuje to nejlepší z Itálie! www.suedtirol.info | www.facebook.com/jiznityrolsko

SPORT … SJEZDY MĚ STRAŠNĚ BAVILY. ALE PAK JSEM SE POPRVÉ ROZŠVIHALA, MĚLA TĚŽKÝ OTŘES MOZKU, PAK PŘIŠLO JEŠTĚ NĚKOLIK PODOBNÝCH PÁDŮ A ZAČALA JSEM SE BÁT… ŠTĚSTÍ JE KRÁSNÁ VĚC / NAHOTA MICHAELY SMUTNÉ, STRANA 12 

… MĚL ŠTĚSTÍ, ŽE STALINOVI SE ČASEM ZALÍBILA PŘEDSTAVA POBÍT IMPERIALISTY I VE SPORTU. NEJVĚTŠÍ PODPORU ALE SJEZDAŘI MĚLI U KRYLENKA. JAKO GENERÁLNÍ PROKURÁTOR SE DAL DO SLUŽEB REVOLUČNÍHO TERORU A HANEBNĚ POŠLAPAL PRINCIPY PRÁVA, BYL ALE DOBRÝ ŠACHISTA, PŘEDSEDA ŠACHOVÉ FEDERACE. A NADŠENÝ HOROLEZEC, „ZASLOUŽILÝ MISTR ALPINISMU“ 1934… LAMPASÁK, TAJSJA A STOLETÝ FOTOGRAF / JAK ZAČÍNALO ALPSKÉ LYŽOVÁNÍ V SOVĚTSKÉM SVAZU, STRANA 34  … PŘI VYJÍŽĎCE A CVIČENÍ ZA LÁZNĚMI HYNEK BEDRNÍK OKOVANOU HOLÍ SKOLIL POSTŘELENÉHO JELENA, VYBĚHNUVŠÍHO Z LESA ŽLÁBEK. ZÁVODNÍK, CIVILNÍM POVOLÁNÍM ŘEZNÍK A POZDĚJI SLOVUTNÝ FOTOGRAF, SI S ULOVENÝM PAROHÁČEM PORADIL ŠALAMOUNSKY: PAROŽÍ ZDOBILO KLUBOVOU MÍSTNOST NA KOZINCI, KDE SE PÁR DNÍ PO KURIÓZNÍM LOVU ODEHRÁLY ZVĚŘINOVÉ HODY. AŤ TO FRČÍ! / STOLETÍ STOLETÝCH, STRANA 30  AKSEL LUND SVINDAL NA OLYMPIJSKÉ TRATI

16. KOUŠOU PSI ím víc se vrcholový sport stává show, tím Č víc roste role jeho prominentů. Je to jev obecný, do rolí mediálních hvězd jsou pasováni politici, kumštýři, sportovci, krátkodobě se jimi mohou stát i outsideři. Za hvězdy nám jsou podsouváni deklamátoři zpráv v televizi, stále větší díl prime-time tam zabírají plky o mediálně známých individuích. „Hvězdně“ je nám čím dál víc servírován i sport. Ikstý v cíli, pokud jím zrovna není náš zajímavý boreček, skoro nikoho nezajímá, zato okolo hvězdy tancujeme jako člověk z džungle okolo ohně, na rozdíl od něj ale mnohdy až směšně. Sotva tak překvapí snahy, aby vzácný, omezený a drahý televizní čas byl vyhrazen co nejvíce těm nejlepším. Ve Světovém poháru tak opravdu sledovaná druhá kola jezdí jen 30 nejlepších. Jenže i to se už některým zdá být příliš. Koho zajímá boreček ze třetí desítky, i kdyby zajel úžasné druhé kolo na úrovni nejlepších?

Tudíž se při červnovém kongresu FIS objevil návrh vyzkoušet ve SP slalom na tři kola tak, že by z oné třicítky zbyla patnáctka. Lze za tím vidět i snahu ponížit co nejvíce jízd na „kvalifikaci“ a nabídnout – divákovi, médiím, inzerentům – až „crème de la crème“, smetánku čili ony stars. Jak dokazují statistiky sledovanosti, mnoho diváků stejně sleduje jen druhá kola a nemálo z nich jen ty nejlepší nakonec. Na jedné straně to lze chápat. Zhýčkaný divák už dávno vděčně nezírá na každý výkon. Všechny sporty bojují o své místo na mediálním výsluní a ve fanouškovské přízni a všechny musejí jít s dobou. Na té druhé, snad neudržitelně staromilecké, tak sport ztrácí kus své podstaty. O tomto trendu a jeho důsledcích by se jistě dalo dlouze filosofovat a nedojít přitom k jednotnému závěru. Ambicí této poznámky je proto jen upozornit na trend a snad i podnítit k zamyšlení. Bez ohledu na to, že návrh tentokrát neprošel, také kvůli snaze procpat nevyzkoušený experiment rovnou do SP. (is)

FOTO: HEAD

PRŮKOPNICE tylově, v době Stockholm Pride počátkem S srpna, dovedla nedávná hvězda alpských svahů a jedna z nejúspěšnějších sjezdařek historie Anja Pärson (34) svůj vztah s přítelkyní Filippou Radin až k oficiálnímu svazku, podle zpráv sňatku. Stalo se tak po dvou letech od jejího coming outu a narození Filippina syna Elvise. Jakkoli se při kdejaké příležitosti rádo zdůrazňuje, že menšinová sexuální orientace je věcí soukromou a slušného člověka ve vyspělém světě dneska ani nepobuřuje, ani nezajímá, má svět sportu zjevně stále trochu jiné vidění. Přinejmenším sporty některé. Ne náhodou Anja předloni své vystoupení uvedla lyžařským příměrem „vydávám se na nejprudší svah svého života. Je ledovatý a tvrdý a cestu mi neukazují žádné branky“. S coming outem čekala sedm let a odvážila se až po skončení kariéry. Z různých náznaků lze vytušit, že roli v tom mohly hrát i sponzorské smlouvy. Alpské lyžování své přiznané gaye a lesby dosud nemá. Pokud paměť a vyhledavače neklamou, je v něm Anja první a jediná. I když coming out už v naší části světa dávno není tím, co představoval pro takovou Martinu Navrátilovou. V současné vlně masivní medializace LGBT problematiky je pozoruhodné, že Anja dostála svému předloňskému prohlášení, že si chce uchovat soukromí, nechce se stát programovou ikonou hnutí a nehodlá nechat známé jméno a známou tvář zneužít k politizaci.

KONEC RODINNÉ VÁLKY? árka Strachová se uprostřed léta připomněŠ la mnohem příjemnější zprávou, než jsme byli poslední roky zvyklí. Stáhla své obvinění vůči otci ohledně sporných peněz z doby jejich spolupráce, kauza se tak nedostane před soud. Silně polarizovaná veřejnost, věcí neznalá, tak nejspíše bude moci i nadále považovat jednu i druhou stranu za padoucha či chudáka. Ledaže by tento po dlouhé době první smířlivý krok byl předzvěstí opravdového urovnání konfliktu. Tak jako se po letech jistý Mr. Kildow, také právník, byť americký, opět mohl bavit s dcerou Lindsey, také lyžařskou závodnicí Ms. Vonn. Také ta dostala v dětství tvrdý otcův dril, také ona se vdala proti otcově vůli, a přesto se časem hrany začaly obrušovat. Z hlediska marketingu je pro Šárčin image a její zhodnocení tento krok určitě žádoucí. Sportovec by si z konce kariéry do dalšího života neměl nést stigma „bad girl“, ošklivé holky. Stačí se přece podívat na jednu bývalou skvělou běžkyni na lyžích. Milka, jejíž tváří dosud Šárka byla a snad i stále je, by to nejspíš také přivítala. A nejslavnější česká sjezdařská pohádka, jež by svým příběhem „z loučky na Benecku pod otcem-laikem až na světový vrchol“ pro takového Otu Pavla blahé paměti byla vděčnější než ta slavná o Raškovi, si znetvoření nezaslouží. (is)

SPORT

[NAHOTA]

FOTO: PETR TOMM

ŠTĚSTÍ

JE KRÁSNÁ VĚC PŮVODNĚ JSEM CHTĚL ROZHOVOR S MÍŠOU SMUTNOU NAZVAT „ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA“, PROTOŽE JEJÍ PŘÍJMENÍ K TOMU JEDNOZNAČNĚ VYBÍZELO. ALE MICHAELA NENÍ VŮBEC SMUTNÁ A NAŠE MILÉ POVÍDÁNÍ SE VÍCE TOČILO KOLEM VRTKAVÉHO ŠTĚSTÍ, KTERÉ JÍ ZEJMÉNA NA VRCHOLNÝCH AKCÍCH V JEJÍ KARIÉŘE ZATÍM CHYBĚLO. TEXT: ONDŘEJ NOVÁK ak ses dostala k lyžování? Když jsem nastoupila do první třídy základní školy, rozhodli se moji rodiče, že by chtěli, abych uměla tak nějak slušně lyžovat, a přihlásili mě do lyžařskýho oddílu v Mladých Bukách. Postupně mi to nějak začalo jít, děda mě vozil na tréninky a nakonec jsem u toho zůstala a začala závodit. Ale je fakt, že naši ze mě nechtěli mít závodní lyžařku. Prostě jen chtěli, abych dobře lyžovala.

Ty, dítě z hor, jsi opravdu začala lyžovat až v první třídě? Jasně že ne. Už předtím jsem nějak lyžovala s našima. V Trutnově za barákem jsme měli malý vlek, tam se ještě nahazovaly kotvičky na lano, takže tam jsem v předškolním věku začínala. Ale ty jsi dlouho dělala i jiné sporty, ne? Hrála jsem závodně basket a jezdila na koni. Takže největší zlom přišel v patnácti, kdy bylo potřeba se rozhodnout, čemu se věnovat naplno. Protože tři sporty dohromady už na kvalitní úrovni nešly stihnout. Tak jsem si vybrala lyžování. Zmínila jsi koně… To byla od dětství moje velká láska. Dokonce jsem vyhrála Mistrovství republiky v parkuru na ponících. To mi bylo třeba třináct. Přes léto na koni, v zimě na lyžích. Ale pak už to nešlo zvládnout ani časově, ani finančně. A do toho jsi ještě kombinovala basket… Basket byl výborná letní příprava na lyže. Nemusela jsem trénovat sama. Do patnácti jsem hrála i zápasy, ale pak už to nešlo s lyžováním dohromady. Ještě do dvaceti jsem absolvovala letní přípravu s trutnovským basketbalovým

MICHAELA SMUTNÁ Michaela se narodila 11. 5. 1987 v Trutnově ve znamení Býka. Aktivně začala lyžovat v přilehlých Mladých Bukách v první třídě, současně se ale věnovala parkúru a basketbalu. V 15 letech se rozhodla pro lyžování a dnes má za sebou 20 startů ve Světovém poháru, 3 starty na Mistrovstvích světa, 54 startů v Evropském poháru a 272 startů v závodech FIS. Celkově stanula od roku 2003 osmadvacetkrát na stupních vítězů a mezi její největší úspěchy patří titul mistryně republiky ve slalomu a 4. místo na Univerziádě v Turecku. Žije v Trutnově, příští rok ukončí studium na Vysoké škole ekonomie a managementu a pohrává si s myšlenkou, že jednou možná vymění lyžování za koně a začne profesionálně závodit v parkuru. týmem, ale pak přišel první úraz kolene a po něm už jsem musela přípravu změnit. Pojďme zpátky k lyžování. Postupem času ses profilovala jako slalomářka specialistka, ale v juniorském věku, možná ještě občas i v dospělém, jsi nastupovala i do sjezdů a super-G. Mě sjezdy strašně bavily. Ale pak jsem se poprvé rozšvihala, měla těžký otřes mozku, pak přišlo ještě několik podobných pádů a začala jsem se bát. Ani nebylo pořádně kde trénovat a nakonec jsme zjistili, že slalom a obřák mi jde líp. Nějaký lehčí super-G si sjedu i dnes, ale jak člověk stárne, tak se o sebe bojí čím dál víc. Bylo období, kdy jsi neměla na lyžích strach? Až do těch větších pádů ve sjezdu jsem se nebála. Mě ta rychlost strašně bavila, chtěla jsem se sjezdům věnovat i víc, ale pak přišel respekt. Navíc nebyl k dispozici ani pořádný materiál, o kterém všechny klouzavé disciplíny jsou.

Když zmiňuješ materiál, jaký pro tebe byl přechod na obřačky s novými parametry? No mně se posledních pár let lyžuje na obřačkách tak blbě, že už jsem žádnou větší změnu nepocítila. Ale asi se mi na nich jezdí i líp. Akorát je na nich větší dřina. Když na nich jedu minutovej obřák a představím si, že ve svěťáku to trvá ještě o dvacet vteřin déle, tak to by mi asi upadly nohy. Když se podíváš nazpátek a zhodnotíš svoji dosavadní kariéru, co považuješ za svůj největší úspěch? Žádná hitparáda to není. Cením si mistrovského titulu ve slalomu z MČR v alpských disciplínách, protože jsem byla asi šestkrát druhá a nakonec se mi konečně podařilo vyhrát. Nakonec i deváté místo na Mistrovství světa juniorů nebo čtvrté na Univerziádě v Turecku v roce 2011 nebylo špatné. A letos jsem byla na bedně i v Českém poháru. Ale cením si i každého startu na svěťáku, protože to tě vždycky posune. Pěkná umístění máš ale i z fisových závodů… To ano, ale tam jezdíš prostě pro FIS body. Kolikrát není tak důležité, kolikátý jsi, ale kolik bodů si sjel. Atmosféra na českých nebo fisových závodech je nesrovnatelná. Jak moc to na tebe působí, jak moc jsi pod tlakem? To je úplně jinej závod. V Čechách se pohybuju mezi nejlepšími, takže chci samozřejmě vyhrát a můžu třeba i trochu taktizovat. Ve svěťáku se chceš dostat do třicítky a musíš jet naplno. Když pojedeš na osmdesát procent, tak se startovním číslem 60 určitě nebudeš bodovat. Je to jiná míra rizika a jiná výchozí role do závodu. Letos jsem začala jezdit i Český pohár a tam je ve třicítce holek rozdíl třeba osm vteřin. Na svěťáku dvě.

SPORT 14 FOTO: PETR TOMM

[NAHOTA]

FOTO: PETR TOMM

Ale asi to musí být hezký pocit, když vyhraješ mistrovský titul, jsi nejlepší v republice… Je to moc hezkej pocit, hlavně na to slyší sponzoři, známí, kamarádi. Ale když to řeknu popravdě, tak je lepší si sjet deset bodů ve slalomu než vyhrát Mistrovství republiky. Vy jste s tátou takový typický rodinný tým, objevuje se občas mezi vámi nějaká ponorková nemoc? Ani ne, my s tátou perfektně vycházíme. Za ty léta už jsme se to nějak naučili. Bohužel to takhle je. Radši bych trénovala s cizím trenérem a v týmu, ale v Čechách už je to lyžování vzhledem k podpoře prostě takhle nastavené. Co bys změnila na českém závodním lyžování? Finanční zabezpečení. Je škoda, že nemůžeme trénovat v týmu. Nebo můžeme, ale když si přípravu každý platí sám, je lepší fungovat jako rodinný tým. Máš štěstí, že tě asi moc neprovázela zranění… Když pominu otřesy mozku při prvních pokusech o sjezd, rozdrcený nos a podobně, tak vlastně jen koleno. A vyhřezlá plotýnka, ale s tím jsem se naučila fungovat. Zranění prostě k lyžování patří. Ale je pravda, že v posledních letech už nad tím víc přemýšlíme, nesnažíme se za každou cenu trénovat, když nejsou dobrý podmínky, a jít prostě na hranici. Jak dlouho chceš ještě závodit? Nevím, nechci říkat rok, dva, tři. Rozhoduju se vždycky po sezoně, ale už to asi nebude dlouho trvat. Teď budu končit i studium managementu na vysoké škole, takže ten konec kariéry pak nějak automaticky přijde. Jaká je vlastně tvoje motivace k závodění? Když jsem si udělal takovou statistiku tvých výsledků, zjistil jsem, že ze 20 startů ve Světovém poháru jsi nedojela nebo se nekvalifikovala do druhého kola ani jednou, v Evropském poháru sice boduješ, ale ani tam to pódium zatím není… Takže se ptáš, jaké to je, když se nedaří? To nemůžeme říct, že se ti nedaří. Máš za sebou spoustu pěkných výsledků i cenných skalpů na úrovni FIS závodů, ale do těch vyšších úrovní se ti nedaří proniknout… Mě to lyžování prostě hrozně baví. Na fisových závodech se snažím sjet body, abych se dostala na svěťák. Ale když máš příležitost jet třeba jen jeden svěťák za rok, tak je to hrozně málo. Než se rozkoukáš, ta atmosféra, kamera, diváci, je to pryč. Jsou to úplně jiné sjezdovky, jiná délka tratí, jiná úprava tratí. Ale já jsem soutěživej typ, ráda se zlepšuju, baví mě to, dělám to, co chci, a to všechno je moje motivace pokračovat.

SPORT

FOTO: PETR TOMM

[NAHOTA]

Měla jsi někdy okamžik, kdy jsi s tím chtěla praštit? Když mám sérii třeba pěti závodů, kdy se ani nepodívám do cíle, tak to mám chuť hodit lyže do sklepa a už je nikdy nevytáhnout. Ale takhle je to se vším. Pak se ti zase třeba zadaří a chuť k závodění je zpátky. Jsou okamžiky, kdy to člověka baví, a pak zas ne. Ale byla jsem vedená k tomu, abych vydržela, byla trpělivá a rychle se nevzdávala. Jsi nervák, když se nedaří? To ani ne, že by byly nějaký scény v cíli, to se mi nestává. Jednou jsem spadla při povedeném závodě tři brány před cílem, a to už jsem nevydržela a začala brečet. Ale je to jen závod, je potřeba jít dál. Já mám ráda, když můžu hodně závodit, jít z jednoho závodu do druhého, když to má prostě spád. Jsem spíš nervák někde uvnitř, brečím doma, ale tak uvnitř sebe. Jsi na sportu závislá? Když si představíš, že najednou skončí tvoje kariéra a nemusíš jít každý den trénovat… To asi nejsem. Po sezoně se těším, až budu moct vysadit a chvíli odpočívat. Ale určitě se budu dál aktivně věnovat sportu. Třeba jezdit na koni. Ale že bych šla běhat dobrovolně na stadion a dát si nějaký sprint, to asi ne. Jak moc je pro tebe lyžování důležité? V patnácti jsem to měla na háku, pak to pro mě bylo důležitý hodně a teď už zas vidím, že to není v životě úplně všechno. Ale jinak je to velká součást mého života, trávím na lyžích většinu času. Myslíš, že se budeš lyžování věnovat i dál po skončení závodní kariéry? Já myslím, že asi ne. Určitě nebudu trénovat malý děti, ale spíš kvůli systému, který tady je a který mě od toho odrazuje. Moje děti určitě závodně lyžovat nebudou. Kvůli tomu systému, nebo kvůli tvojí zkušenosti a řeholi, kterou závodní lyžování je? Kvůli systému, jinak ten sport sám o sobě je úžasnej. Mně se na lyžování líbí, že je takový pestrý. I když máme pořád stejný svah, je to pokaždé trochu jiný, máš jinej povrch, můžeš branky postavit jinak, máš jiný startovní číslo. Není to jak v bazénu ode zdi ke zdi. Tak co myslíš, že budeš dělat, až skončíš s lyžováním? To je dobrá otázka. Nevím. Uvidíme, co se naskytne, ale chtěla bych zůstat tady na horách, v Trutnově. Bavila by mě fyzioterapie, ale to s vrcholovým lyžováním nešlo vystudovat. Takže budu inženýr ekonomie.

FOTO: PETR TOMM

Co myslíš, že budeš dělat touhle dobou za deset let? To mi bude třicet sedm. Doufám, že budu mít rodinu, budu pracovat, nevím. Jsem zvyklá si hodně věcí plánovat dopředu, ale takhle v horizontu deseti let zase ne. Máš radši léto, nebo zimu? Zimu, jednoznačně. Klidně mínus dvacet. Přemýšlela jsi někdy, že bys žila někde jinde než v Čechách? Jeden čas se mi hrozně líbila myšlenka žít v Kanadě, ve Whistleru, když jsme tam jezdili. Nebo Slovinsko. Ale zůstanu určitě tady. Mám tady rodinu, známý, jsem tady doma. Odpočíváš někdy? Odpočívám. A ráda, nejvíc doma nebo u koní. Tam jsou úplně jiný lidi, řeší se tam jiný věci než lyžování, polovina lidí, se kterými se u koní potkávám, ani neví, že lyžuju. Co tvůj přítel, jak zvládá roli partnera vrcholové lyžařky? Věděl, do čeho jde. Sám dřív závodně lyžoval, navíc se známe strašně dlouho, takže věděl, jaké to bude. A hlavně ví, že to nebudu dělat do nekonečna. Stačí ti na lyžích? To jsou velký souboje. Pořád spolu soutěžíme. Já tvrdím, že ne, a on si samozřejmě myslí něco jiného. Ale ve slalomu bych ho snad porazila. A jestli ne, tak to už je opravdu důvod skončit. Ale jezdí se mnou i na tréninky, pomáhá stavět brány, když táta nemohl, jel se mnou i na ledovec, na závody a mazal mi lyže. Ty si neumíš namazat lyže sama? Namazat ještě ano, ale nabrousit ne. Nejsem na to pyšná, ale táta mě k tomu vlastně nikdy radši nepustil.

Mám ráda svoji bublinu a její blízké okolí. Kde nejradši lyžuješ? Ráda jezdím do Itálie, ale nemám nějak speciálně oblíbená místa. Mám to ráda tam, kde se mi na závodech dařilo. Takže na Stohu to určitě nebude. Co bys chtěla změnit na svém lyžování? No toho je. Asi starty. Já než se rozjedu, tak to hrozně dlouho trvá. A je to technická dovednost, nebo jsi taková i v životě? Jako laxní? To nejsem.

SPORT

FOTO: PETR TOMM

Tak jaká jsi? Potřebuju mít všechno naplánovaný, mít řád. Jsem opatrná vůči ostatním, déle mi trvá, než si lidi pustím k tělu, a často se předtím tvářím jako kakabus. Mám ráda tu svoji bublinu a její blízké okolí.

Kamarádi od koní většinou ani nevědí, že lyžuju. Co je pro tebe v životě nejdůležitější? Zdraví. Dřív jsem se tomu smála, když mi to říkaly babičky, ale postupem času jsem si na to přišla sama. A štěstí. Myslíš, že štěstí ti chybí i k tomu, abys bodovala ve Světovém poháru? Určitě. Aby se to všechno sešlo v pravou chvíli. Trať, startovní číslo, výkonnost, je toho hodně. A když se to všechno potká v pravou chvíli, je to štěstí. Několikrát si zmiňovala koně. Závodíš na nich také? Snažím se zatím jezdit na takový hobby závody v parkúru, ale mám staršího koníka, už je tak trochu v důchodu, tak ho nechci moc honit a beru ho jen na menší závody. Ale teď už trénuju na mladším koni, takže příští rok bych chtěla začít jezdit i na oficiální závody. Nebudeš se tedy nakonec po skončení kariéry lyžařky věnovat profesionálně parkúru? Když to je z bláta do louže. Hlavně finančně. A hlavně jsme zase u zázemí, u toho, jaký máš materiál, respektive teda koně, kolik máš peněz na trénink, jaký máš podmínky. Takže můžeme napsat, že až Michaela Smutná skončí s lyžováním, přejde plynule na dráhu profesionální jezdkyně parkúru. To víš, že by mě to bavilo, nebránila bych se tomu, kdyby mě za to někdo platil. Hlavně na koni můžeš závodit třeba do padesáti. Rozhodovala jsem se vlastně už v patnácti. Jestli lyžování, nebo basket, nebo koně. Kamarádka, která na tom byla stejně, se tenkrát rozhodla pro koně. Nedávno postavila stáje, stará se o koně, trénuje, závodí a živí se tím. Ale málo jezdců v Čechách se živí jenom tím, že závodí. Je snazší si vybrat dobrého koně, nebo dobré lyže? To je teda otázka. S testováním lyží mám problém. Prostě se mi na nějakých jeden den jezdí dobře, pamatuju si, že mají číslo tři, a pak už musím prostě všechno jezdit na nich. A ty lyže vyhrávají. A když mi pak táta tu trojku přelepí, tak vyhrávat přestanou.

VE SPOLUPRÁCI S FOTOATELIEREM

Takže jsi pověrčivá? Jsem. Nejdřív levý lyžák, pak pravý, na startu třikrát ťuknout hůlkama o sebe a nedej bože, když je třeba v kabince málo místa a musím si nejdřív obout pravou botu. To je pak všechno už dopředu ztracený. To radši počkám a obuju se venku na mrazu. A je těžší závodit na lyžích, nebo na koni? Obojí má svoje. Na koních máš pořád stejnou trať, startovní číslo nehraje takovou roli jako u lyžování. Zase je tam ten faktor toho zvířete, které tě může v závodě podržet a nemusí. To u lyží neřešíš. Co bys vzkázala nebo doporučila všem holkám, které se chtějí věnovat závodnímu lyžování? Aby vydržely.

Tyrolsko / Srdce Alp

Zima na horรกch v Tyrolsku

www.tyrolsko.cz

FOTO: © HEAD

SPORT

SVINDAL MĚL NEJLEPŠÍ A MOŽNÁ REÁLNĚ POSLEDNÍ ŠANCI NA SVŮJ TŘETÍ VELKÝ GLOBUS. JENŽE NA HIRSCHERA NAKONEC NESTAČIL

NABITÁ SEZONA ZA NÁMI I PŘED NÁMI NEÚPROSNÝ RYTMUS NÁS OBLAŽUJE TŘEMI DVOUVRCHOLOVÝMI SEZONAMI ZA SEBOU. TA MINULÁ S OLYMPIÁDOU BYLA MOŽNÁ NEJSLEDOVANĚJŠÍ, PŘIPOMEŇME SI TEDY, JAK DOPADLA A CO NAZNAČILA DO TÉ NADCHÁZEJÍCÍ, OBOHACENÉ MISTROVSTVÍM SVĚTA VE VAILU. TEXT: IVAN SOSNA žen dominovala dvě témata: zopakuje Tina Maze svou famózní sezonu 12/13 s rekordním ziskem 2 414 bodů ve Světovém poháru? A když se po zranění vrátí předchozí královna Lindsey Vonn, naváže na své úspěchy?

Značné výpadky Tina mohla „být v laufu“, ale také v logickém útlumu. Platilo to druhé. A nešlo o cílené ladění

formy až na olympiádu. To by bývala v lednu nevyhodila trenéra Ronconiho a narychlo neangažovala volného Maura Piniho, bývalého kouče týmu Lary Gut. Nakonec hlavně díky sjezdu skončila ve SP jakžtakž přijatelně čtvrtá, ale dvěma asi nejprestižnějšími vítězstvími na OH – ve sjezdu a obřím slalomu – si doplnila kolekci úspěchů a může být do smrti spokojená a pyšná. Naopak Lindsey musela de facto odepsat další sezonu. O primát ve SP začaly bojovat čtyři ženy: Maria Höfl-Riesch, Tina Weirather,

Lara Gut a Anna Fenninger. Tina ale po zranění nakonec odpadla a Lara po úžasném začátku sezony neměla dostatečně stabilní výkonnost, byť vyhrála čtyři z šesti SG i disciplínu a málem také sjezd na OH. Také Maria, za dané situace papírová favoritka, nebyla tou správně vítěznou. S 1 180 body se nevyhrává – v sezoně 2011 jich potřebovala 1 728. S velkou slávou si v Soči vybojovala „okrajové“ zlato v kombinaci, ale ve finále SP se zranila a sezonu nedokončila. Brzy poté ohlásila – nijak překvapivě – konec kariéry.

Zasloužená vítězka Za dané konstelace se k zasloužilému triumfu rozjela Anna Fenninger. Od žáčkovských let velký talent si vybral svá léta dozrávání a poslední tři sezony šla nezadržitelně vzhůru: 5., 3., nyní první. První část sezony nic moc, ale pak využila absence nejlepších sjezdařek (2.), v obřím slalomu poklesu konkurentek (Tina Maze horkotěžko uhájila elitní sedmičku) a vyhrála všechny čtyři poslední závody. Druhá byla i v SG poté, co v něm získala olympijské zlato. Suma sumárum zasloužený

FOTO: © ATOMIC

MARCEL HIRSCHER ZKOMPLETOVAL HATTRICK A LETOS BUDE BOJOVAT O ČTVRTÝ VELKÝ GLOBUS V ŘADĚ

Ubytování Nassfeld / Tröpolach primát. A je třeba uznat, že některé její oblouky v GS i SG byly pastvou pro oči a spolu s Larou Gut má „nejmužštější“ projev. Jasná první dáma slalomu Mikaela Shiffrin vyhrála pět závodů z osmi plus olympijský. V GS se posunula z 19. na sedmé, pozor tedy na ni i zde. Šárka Strachová může být skromně spokojená, že si polepšila na 11. místo v žebříčku. Také některé její jízdy, potěšitelně koncem sezony (6. a 7.), vypadaly už docela k světu a jistě ji povzbudily. Stejně jako nejrychlejší jednokolový slalom do kombinace na OH. Pořád ale jde o výsledkově třetí nejslabší sezonu z jedenácti od roku 2004. V bezmála třiceti letech už jsou návraty sakra těžké. A to se bavíme jen o slalomu.

Skoro bez překvapení Olympiáda přinesla i dvě vítězky sjezdu, Tinu Maze a Dominique Gisin, Švýcarčiny emoce a Tinino památné gesto s držením obou za ruce – po němž jí asi ve Stöckli snesou to nejmodřejší z nebe. Dominique byla také jediným překvapením, byť je dobrá závodnice brzděná řadou zranění. Staré skoropravidlo olympijských vítězů-outsiderů tentokrát neplatilo. Možná i proto, že ženy jely na nezvykle náročných tratích: GS s převýšením 400 m, sjezd 790 m. Roli ale také sehrály podmínky s měkkým sněhem a vysokými teplotami, které se podepsaly na některých výsledcích. Vyrovnávají se s nimi spíše závodníci zkušení. Lze také očekávat, že právě ti nejlepší dostanou lyže, jež se v takových neběžných podmínkách jeví jako nejrychlejší. Zatímco bažant musí jet na tom, co má.

Ovšem fakt, že všechny Rakušanky předjela ve sjezdu 7. Maďarka Edit Miklós, sjezdová velmoc rozdýchávala hodně těžko. A co si asi myslela taková Annemarie Moser-Pröll…

komfortní apartmány po kompletní rekonstrukci 300 metrů od lanovky možnost rezervace online free WiFi, SAT-TV – české kanály

A jak bude letos? Co můžeme čekat od sezony nové? Špička přišla jen o Marii Höfl-Riesch, ostatní pokračují. Mělo by se tak odehrát repete souboje předešlého. Otazníkem je návrat Lindsey Vonn. Po tak dlouhé pauze jí asi půjde spíš o jednotlivá vítězství a především o vystoupení na domácím MS 2015, důležité z marketingového a sponzorského hlediska. Bude to mít těžké: zranění, následky, výpadek, nové konkurentky, věk… Tina Maze? Bude po všech úspěších ještě dostatečně „hladová“ a motivovaná? Odešel jí slalom (spadla z 580 na 180 bodů, až 15.), nepůjde tedy spíš směrem sjezdu, když najala bývalého trenéra sjezdařky Isolde Kostner Valeria „Geronima“ Ghirardiho? Hapruje jí to v soukromí s partnerem-šéftrenérem Massim? Kam až dosáhne Mikaela Shiffrin? Utáhne naplno slalomy, obřáky i první oťukávání superobřaček? Je vůbec lidské jít pořád takhle nahoru? Lara Gut, nová Ms. Super-G, už má své „ups and downs“ odžité a dost zkušeností na primát. Tina Weirather by mohla být nejrychlejší sjezdařkou a i celkově hodně vysoko, Anna Fenninger opět nejlepší celkově. Na rozdíl od opakovaných klání Vonn vs. Riesch by současná situace měla být podstatně zajímavější.

Svindalova marná snaha Dojde k Hirscherovu hattricku, nebo se na vrchol vrátí nejsilnější Svindal posledních let? Nakolik je už Pinturault připravený smát se jako třetí vzadu? To byla témata 2013 u mužů. Svindal měl nejlepší a možná reálně poslední šanci na svůj třetí velký globus. Nejlepší ve sjezdu i super-G,

HoryNassfeld.cz

FOTO: © HEAD

SPORT

ANNA FENNINGER ZÍSKALA TITUL POPRVÉ ZEJMÉNA KVŮLI FINIŠI V DRUHÉ PŮLCE SEZÓNY

ci na špičku také v GS. Svindal ho vyhrál 2009, loni byl ještě 7., nyní je až 18. s jen 130 body. Třetím důvodem není věc, nýbrž krajan Jansrud. Přeorientoval se z GS na rychlostní disciplíny a vyrostl ve velkou konkurenci. V březnu v Kvitfjelu ho suverénně „přejel“ a tam přišel Aksel (jen 4., 5. a 6.) o šanci na svůj třetí globus.

Ani nikdo další Hirscher tak potřetí za sebou vyhrál, i když s nijak velkým náskokem 131 bodů. Obhájil slalom, byť měl s Neureutherem namále, s Ligetym se podělil o globus za obří slalom (ale Ted vyhrál pět z osmi závodů, Marcel jen dva, Felix jeden), FOTO: © HEAD

stále ještě v elitní sedmičce obřího slalomu. Silný, zdravý, namakaný. Jenže na Hirschera je nutno vyjet na dlouhých lyžích alespoň 1 100 bodů (ve SL a GS udělal Marcel 1 125, loni dokonce 1 535, předloni 1 265), tedy vyhrát skoro všechny SG a zvládnout alespoň 650–700 bodů ve sjezdu. I když je Akselových 570 jeho nejlepším výsledkem v kariéře, vyhrál z devíti sjezdů jen dva. Ze šesti SG vytěžil bodů jen 346, dohromady „pouze“ 916. I tak by mu alespoň 250 obřákových mohlo těsně stačit. Jenže on doplatil na tři věci. Předně na znevýhodnění počtu super-G oproti slalomu. Dále na to, že sjezdař dnes víceméně nemá šan-

Svindal si podržel oba klouzavé. Třetí Pinturault opět dokázal, že má na to být nejlepší, ale nesmí si dovolit výpadky ve slalomu (první tři nedojel), musí také vyhrávat v GS a začít systematicky bodovat v SG. Potenciál má: ve finále SP vyhrál překvapivě právě SG a v GS byl těsně druhý. Na dlouhé lyže ale pozor: Ligety nebo Bank by mu povyprávěli, jak „svědčí“ slalomování. Také Ted Ligety, namlsaný jedinečným MS 2013, živil sen o velkém globu. Jenže k tomu jsou nutné dvě výtečné disciplíny a ještě něco dalšího. Je sice uznávaný Mr. GS, ale ve SL jen paběrkuje a SG obvykle umí jen ty hodně zatočené. Smutné konstatování: „Odjel jsem na 500 tréninků slalomu, jel devět závodů a vyjel 81 bodů. Asi patnáctkrát jsem se svezl na sjezdovkách, startoval dvakrát a bodů mám 80.“ Vedle nich hodně zaujali zmíněný Jansrud (4. ve sjezdu, 2. v SG), sjezdař Mayer, nová dvojka sjezdu, a pánská obdoba Mikaely Shiffrin, Henrik Kristoffersen (3. ve SL, 9. v GS).

Olympijské intermezzo Aby vše nebylo příliš jednostranné, Marcel Hirscher přijel ze Soči s jediným stříbrem. Onen dost atypický „sjezdový“ GS, v němž tak zazářil Ondra Bank (po 1. kole 2., celkově 5.), byl zkrátka anti-Hirscher. (A o to hlouběji klobouk dolů před Ligetym, který i tam dokázal vyhrát.) A ve slalomu byl rychlejší veterán Matt. Rakousko si k úspěchům přidalo i veleceněné sjezdové zlato nefavorita Matthiase Mayera. A tradici nečekaných vítězů Her uhájil především Sandro Villeta v kombinaci. Té, kterou měl historickým výkonem – druhým místem v těžkém sjezdu – tak nádherně rozjetou Ondra Bank, nakonec sedmý. (Jeho skvělé vystoupení v Soči si zasloužilo samostatný článek.) MARIA HÖFL-RIESCH ZAKONČILA SVOU KARIÉRU CELKOVĚ DRUHÝM MÍSTEM A MALÝM GLOBEM ZA SJEZD

2015: konečně pořádný hon na Marcela? Hirscher počtvrté a za sebou? To už by byl velký zápis do análů a rozhodně to není nemožné. Snad nejvíc se ale mluví o Pinturaultově útoku na trůn, také proto, že přešel k Headu (píšeme o tom samostatně). Až příliš, dalo by se říct, co takový tlak s mladým jezdcem udělá? Kdežto Hirscher už tohle všechno má odžité včetně tvrdého souboje do konce s Feuzem v roce 2012. Svindal už ví, že v GS mu ujíždí vlak, a nejspíš se zaměří na své disciplíny. Nebude-li úporně myslet na velký globus, může, uvolněný, stále kralovat. I když závěr sezony měl nejsilnější olympijský vítěz Mayer. Současně je Aksel vůdčí osobností týmu a slibným vzorem mladým. Pro zasloužilého matadora s norskou náturou rozhodně hezká role. Také Ligety vyvodil z popisovaných zkušeností závěr, že je třeba víc trénovat na dlouhých lyžích. Bude zajímavé sledovat, zda to ovlivní jeho nejlepší disciplínu.

SNAPPY RACING SL 7075 Alu / Carbon ⌀ 16 x 0,75 mm

Připomeňme ještě emotivní sezonu Bode Millera, jeho rvavou snahu o triumf v Kitzbühelu a dojemnou radost z bronzu v kombinaci v Soči. Od vítězství ve SP 2008 byla tato sezona jeho nejlepší!

SNAPPY RACING GS 7075 Alu / Carbon ⌀ 16 x 0,75 mm

www.birki.cz

Sjezdařina – sport veteránů?

FOTO: © HEAD

Pozoruhodné je odsouvání konce kariéry. Bývalo zvykem, že po olympiádě končívali třiatřicátníci a starší, to už ale neplatí. Pokračují Miller (1977, už 438 startů ve SP), Raich (1978, 423), Kostelic, Herbst, nejspíše i Matt a někteří další. Pokud stále mají v týmech místo, proč ne. Dojezdí-li Raich, stále šestý muž v GS, budoucí sezonu, dočká se na jejím konci 19. výročí svého prvního startu ve SP. Startuje v něm přes půlku svého života! Kristoffersonovi tehdy byly dva roky... Matt už by vůbec jezdit nemusel. Úspěšný chovatel arabských plnokrevníků má krásné živobytí nadosmrti. Ale když na to pořád má, proč nezkusit, zda by to nevyšlo s třetím titulem mistra světa (2001, 2007)? Dámy jsou sice tou lepší a hezčí polovinou lidstva, ale, nechť prominou, zajímavější a hodnotnější sport lze rozhodně čekat od pánů.

BIRKI spol. s r.o. U bělidla 926/3 / 790 01 Jeseník / CZ fax: +420 584 412 904 / tel.: +420 584 412 905 e-mail: birki@birki.cz / www.birki.cz / ISO 9001:2001

You can lean on us !

O nás se můžete opřít !

WOUND TECHNO LOGY

FOTO: JAN PERNICA

ONDŘEJ BANK SE HODLÁ DÁLE POSOUVAT MEZI NEJRYCHLEJŠÍ LYŽAŘE PLANETY…

PARTNER RUBRIKY

NAŠI

SPORT

PŘIPRAVENI! LÉTO SKONČILO A ZAČÁTEK SEZONY SVĚTOVÉHO POHÁRU SE BLÍŽÍ. JAK JSOU NA TOM NAŠI SJEZDAŘI?

TEXT: ŠTĚPÁN HRUBÝ, SVAZ LYŽAŘŮ ČR užský tým tvoří Ondřej Bank, Kryštof Krýzl, Martin Vráblík, Filip Trejbal a Ondřej Berndt. Ženský A tým pak začíná sezonu ve složení Šárka Strachová, Martina Dubovská, Klára Křížová, Kateřina Pauláthová, Martina Dubovská a Ester Ledecká, tým pak občas doplňuje i handicapovaná lyžařka Tereza Kmochová. Nejúspěšnější český lyžař uplynulých dvou sezon Ondřej Bank plánuje velkou změnu ve svém závodním programu. Po fantastických výsledcích z rychlostních disciplín na Hrách v Soči se rozhodl, že se bude stále více věnovat rychlostním disciplínám. „Když to vyjde, tak bych chtěl startovat ve většině závodů Světového poháru ve sjezdu a super G. Prioritou stále zůstává superkombinace, takže se určitě budu věnovat i slalomu, ale i obřímu slalomu," vysvětluje Ondra Bank, který doplnil svůj tým o nového servis-

mana, velmi zkušeného Slavo Muleje, právě za účelem zlepšení v rychlostních disciplínách. Velké změny potkaly také Kryštofa Krýzla. Ten se domluvil na ukončení spolupráce se svým dosavadním trenérem Petrem Lajkebem, který odešel dělat šéftrenéra žen. „Nerozešli jsme se ve zlém, ale oba už jsme potřebovali nějakou změnu. Nový trenér mi dá nový impuls," věří Kryštof, který začal spolupracovat s Italem Danielem Fahrnerem a zatím je nadmíru spokojený. „Všechno běží tak, jak má.“ Nového trenéra doplňuje nový servisman, Mates Mleziva. Dalším do party je Martin Vráblík, který už loni zvažoval konec závodní kariéry, ohlásil sezonu už opravdu poslední. „Chci být víc s rodinou, závodění už bylo dost. Už opravdu přesluhuju. Chci se soustředit jen na tři závody – superkombinaci v Kitzbühelu a ve Wengenu a na mistrovství světa ve Vailu.“ Cíle si do sezóny: Radost z lyžování a zbytečně se nestresovat...

PARTNEŘI OSÚ AD SLČR

PARTNEŘI CZECH SKI ALPINE POOL

SPORT EQUIPMENT

LOŇSKÁ SEZONA BYLA SPECIÁLNÍ VZHLEDEM KE KONÁNÍ ZOH. V TÉ LETOŠNÍ JE PRO SENIORY HLAVNÍM VRCHOLEM SVĚTOVÝ ŠAMPIONÁT V AMERICKÉM VAILU A BEAVER CREEKU A SVĚTOVÉ A EVROPSKÉ POHÁRY. O ÚČAST NA ŠAMPIONÁTU SE BUDOU LOGICKY UCHÁZET VŠICHNI ČLENOVÉ A TÝMU ČESKÉ REPREZENTACE MUŽŮ I ŽEN. Filip Trejbal nezvládl loňskou sezonu úplně podle svých představ, což má za následek nízký rozpočet pro sezonu tuto. „Budu se připravovat sám, bez trenéra i servismana. Bohužel na to nejsou finance, ale nevidím v tom velký problém. Zkušeností mám snad dost a lyže už jsem si taky sám připravoval,“ hlásí pozitivně Filip Trejbal. Předseda úseku alpských lyžařů, Aleš Krýzl, dodává: „Nastávající sezóna bude vzhledem ke dvěma nutným návštěvám USA (prosincové světové poháry a únorové mistrovství světa, pozn. red.) velmi finančně náročná. Přesto se snažíme s pomocí resortních sportov-

25 ních center, Dukly a Centra sportu ministerstva vnitra, závodnice a závodníky zabezpečit tak, aby se dostalo i na ty, kterým se v uplynulé sezóně nedařilo ideálně. Proto jsme část finančních prostředků rozdělili mezi sportovce rovným dílem, a ne jen dle jejich výkonnosti, jak tomu bylo v minulých letech.“ Pátý člen mužského A týmu, Ondřej Berndt, měl přípravu zkomplikovanou zraněním a operací menisku kolene. „Chci bodovat v Evropském poháru a dostat se na mistrovství světa do Vailu. Na závody už se moc těším, tým mi zůstal stejný, budeme objíždět podniky s trenérem Janem Fiedlerem.“ Šárka Strachová vstupuje do letošní sezony bez výrazných změn, stále pokračuje její spolupráce s rakouským koučem Klausem Mayrhoferem. Šárka se na sezonu poctivě připravovala jak na suchu, tak na lyžích na ledovcích. Před letošní sezonou udělala také jedno velké rozhodnutí – ukončila vleklý spor se svým otcem. Klára Křížová ukončila spolupráci se Zdeňkem Chrásteckým a připravuje se s francouzskou reprezentací. Servismanem i nadále zůstává Ondřej Trčka. Letos také naplánovala třítýdenní lyžařské soustředění v Chile, kam se po dvou letech tréninků v Argentině opět vrací. Pak už jí čekají soustředění ve Francii a na konci listopadu

by měla odlétat na poslední trénink do USA. Cíle jsou jasné, umístit se do 20. místa v SP a do 15. místa na MS. Martina Dubovská rozšířila svůj tým o nového trenéra Tomáše Hvoreckého. „Pracovali jsme hodně na technice, pořád trénujeme i s tátou, ale Tomáš mi hodně pomáhá právě s technikou.“ Během přípravy trénovala s italským národním týmem. „To bylo naprosto super, skvělé podmínky, nemůžu si to vynachválit,“ říká Martina. Na otázku, jaké má do sezony ambice, odpovídá šalamounsky. „Když to půjde tak, jak si představuju, tak to bude úplně super…“ Kateřina Pauláthová oslavila před sezonou teprve 21. narozeniny. Pro sezonu 14/15 bude svěřenkyní nově jmenovaného šéftrenéra družstva žen, Petra Lajkeba. Od něj si Kateřina slibuje, že jí pomůže vypilovat techniku a odbourá zažité chyby. „Do oblouku doleva začínám pozdě a sedám si, dávám nohy do x. Doprava je to mnohem lepší. Dělali jsme také nová cvičení na lyžích, s hůlkami v pomalé rychlosti. S Petrem se známe dlouho, věříme, že to bude fungovat,“ informovala na svém webu. Ester Ledecká po výborných výkonech v loňské sezóně, a to nejen na snowboardu, ale také v rychlých lyžařských disciplínách, byla zařazena do A týmu. Jejím hlavním cílem je úspěšná účast

na MS juniorů. Doufáme však, že se jí podaří vybojovat i účast na MS dospělých. Plán přípravy i závodů má postaveny tak, aby stihla jak MS na snowboardu, tak na lyžích. Budeme Ester držet palce, aby jí jedinečná možnost účasti na všech světových mistrovských akcích vyšla. S A týmem žen trénuje po dohodě s Českým paralympijským výborem také nejlepší handicapovaná sportovkyně roku 2013 Tereza Kmochová. Mladá lyžařka je na sezonu natěšená a přípravu s týmem především ve společnosti Kateřiny Pauláthové si moc pochvaluje. „Svou přípravu směřuji k univerziádě v únoru ve Španělsku. Druhým vrcholem sezóny pro mne bude na konci března Deaflympiáda (Olympiáda neslyšících) v Rusku,“ plánuje Tereza, která chce také stihnout napsat bakalářskou práci a složit státnice. Mužský a ženský a-tým ještě doplňují členové reprezentačních výběrů, kteří splňují kritéria pro zařazení do seniorských a-týmů, ale kvůli omezenému počtu už se do nich nevešli. Proto jsou zařazeni do kategorie reprezentační výběr. Jedná se o Adama Ziku, Gabrielu Capovouu, Michaelu Smutnou a Andreu Zemanovou. Do reprezentačního družstva B byl ještě zařazen nadějný Adam Kotzman.

BÝT V POHODLÍ A MÍT JISTOTU VE SVÉM VYBAVENÍ JE PRVNÍM PŘEDPOKLADEM PROFESIONÁLNÍHO LYŽAŘE. A PLATÍ TO I PRO OBLEČENÍ. JAK TENTO ÚKOL PRO SEZONU 2014/15 VYŘEŠILA ČESKÁ REPREZENTACE? HEZKY ČESKY.

„Chceme, aby naši klienti – závodníci bez rozdílu výkonnosti a věku – byli maximálně spokojeni. Malého závodníka obsloužíme stejně jako hvězdu. Na rychlostní disciplínu sice nepotřebuje vrcholový materiál, ale třeba slalomové kombinézy používají žáci i Šárka Strachová. Ale nejen ona, stejný materiál používá Shiffrinová nebo Ligetty,“ zakončuje Ivo Tichý.

Kombinézy na míru

A něco i přes kombinézu

Čeští reprezentanti budou od nové sezóny oblékat závodní kombinézy značky Don Quiet, českého specialisty na tuto důležitou součást závodnické výbavy. „Dostanou ty nejlepší materiály, které jsou na světě momentálně k dispozici,“ říká o svých výrobcích majitel firmy Ivo Tichý. „Dobrá závodní kombinéza začíná už u základního materiálu, ze kterého je vyrobena, a my se díky naší tradici a dobrému jménu dostaneme skutečně k tomu nejlepšímu. Tento materiál právě testujeme ve Švýcarsku, pečeme, měříme a zkoušíme,“ popisuje s velkým zaujetím. Už v létě se každý závodník musel osobně podrobit krejčovskému proměření, aby kombinéza skutečně přesně padla. Kvalita materiálu, správná velikost a střih, to je základ pro pohodlí a dobrý pocit z oblečení a předpoklad dobrého výkonu: „Ještě se závodníci postupně vrátí z testování na sněhu, abychom s každým doladili poslední detaily,“ doplnil Ivo Tichý. Přístup všech ilustruje Klára Křížová, která kvůli testování a měření přiletěla na otočku z Francie, kde se připravuje na příští sezónu. Rozdíl v kombinézách je zřejmý samozřejmě zejména v rychlostních disciplínách, kde ušetří

Novinkou v repertoáru reprezentace je značka O´Style. Konkrétně budou závodníci používat svrchní ochranné oděvy této značky a speciální prodlouženou pláštěnku sahající až ke kolenům. Spolumajitel Tomáš Ouvín k tomu dodává: „Potřebám závodníků jsme vyšli maximálně vstříc. Volíme kvalitní a moderní materiály, sportovní technické střihy a kvalitní zpracování. Děláme vše pro to, aby se závodníci v oblečení naší značky mohli plně soustředit na výkon.“ Materiály, ze kterých se oblečení vyrábí, na začátku procházejí zatěžkávacími zkouškami laboratoře Technické univerzity. Letos jsou například obohaceny o novou svrchní teflonovou úpravu. Po splnění podmínek se vyrobí vzorky, které již testují sami sportovci, nejvíce Filip Trejbal, tradiční tvář značky O´Style, ale také třeba Veronika Čamková, Patrik Benc, Jan Kučera, Jan Ouvín nebo Ondra Bank. Již čtyři roky je značka partnerem slovinského reprezentačního týmu, nyní svůj závazek namířila domů na české lyžaře. Antonín Hálek, Svaz lyžařů ČR

ČEŠI V ČESKÉM OBLEČENÍ

až vteřiny – a to už je velký skok pořadím kupředu. Don Quiet jde však ještě dál, na vybrané závody budou mít závodníci kombinézy speciální: „V Kitzbühelu nebo Wengenu dosahují závodníci jiných maximálních rychlostí a právě pro ty je určen jiný typ materiálu,“ vysvětlil Ivo Tichý. Klára Křížová a Ondřej Bank se budou podílet i na testování reprezentačních kombinéz před sezónou v aerodynamickém tunelu. Don Quiet testuje a měří své kombinézy vlastně neustále a díky tomu se drží na světové špičce. Naše reprezentace bude letos jezdit ve stejných materiálech jako ti nejlepší Rakušani, Američani nebo Francouzi.

SPORT

KAŽDÁ KORUNA

musí být vidět

ČESKÉ FANOUŠKY „PRKEN“ A „PRKÝNEK“ ČEKÁ BOHATÁ ZIMA. NA DOMÁCÍ PŮDĚ PROBĚHNOU TŘI SVĚTOVÉ POHÁRY, V SOUSEDNÍM RAKOUSKU SE CHYSTÁ MISTROVSTVÍ SVĚTA S HVĚZDAMI AKROBATICKÉHO LYŽOVÁNÍ A SNOWBOARDINGU, V NĚMŽ MÁ ČESKÉ LYŽOVÁNÍ MOMENTÁLNĚ VELKÉ NADĚJE VČETNĚ OLYMPIJSKÉ VÍTĚZKY EVY SAMKOVÉ. „DOUFÁM, ŽE TO BUDE PĚKNÉ MISTROVSTVÍ SVĚTA A PRO NÁS ÚSPĚŠNÉ,“ ŘÍKÁ LUKÁŠ SOBOTKA, PREZIDENT SVAZU LYŽAŘŮ. TEXT: BARBORA ŽEHANOVÁ a co se na sklonku léta těší lyžařský šéf? Na to, že napadne nějaký sníh a že v českých horách pocítíme stále se zvyšující kvalitu lyžařských areálů. Pak se těším na Světové poháry, které budou v Česku v nadcházející sezoně, to znamená na svěťák ve skocích a v severské kombinaci v Liberci a na snowboardingový ve Špindlerově Mlýně. To jsou vrcholy. A pochopitelně se těším na mistrovství světa, která budou mít alpští lyžaři v americkém Beaver Creeku, klasičtí lyžaři ve Falunu ve Švédsku a hlavně snowboard a freestyle, které jsou poprvé dohromady, v rakouském Kreichsbergu. Předpokládám, že tenhle šampionát přitáhne hodně českých fanoušků.

Co pro ně Svaz lyžařů chystá na domácích závodech Světového poháru? Určitě pro ně bude dost prostoru, aby přišli, podívali se a zafandili. Pro členy jistě připravíme balíčky a nabídneme jim spoustu možných variant zlevněného ubytování, ale podrobnosti nechme na další měsíce. Jaké novinky obecně připravujete pro své členy? Pracujeme dál na síti benefitů, rozšiřujeme ji směrem k lyžařským areálům. Nejen k těm u nás, ale i v zahraničí. Máme snahu, kterou kvitují zejména v Rakousku, aby členové Svazu lyžařů měli slevy na lyžování v různých areálech. Ať se jedná o letní nebo podzimní lyžování na ledovcích, nebo o to zimní v areálech, které jsou schopny připravit sjezdovky tak, aby se na nich hlavně dalo trénovat. Ve větších areálech nám umožní uzavřít sjezdovku, dají nám významnou slevu na jízdné a lyžaři tam budou moct trénovat od rána do večera. Stává se, že v Česku v období těsně před

sezonou nám nikdo sjezdovku nezavře, protože je tu málo vysněžených kopců. V Rakousku ten problém není. Ovšem to je výhoda spíše pro závodníky, ne? Ano, to se týká spíš sportovních klubů, od dětských, mládežnických, juniorských kategorií. Když se dohodne skupina z klubu nebo dejme tomu z kraje, může jet trénovat. Začínáme s jedním ledovcem a jedním areálem, kde se jezdí Evropské a Světové poháry. Nicméně zlevněné jízdné bude určitě i pro turistické lyžaře. Co dalšího přináší členská karta „hobíkům“? Velkou spoustu výhod. Rádi bychom v řadách členů svazu přivítali více lidí, kteří na hory jezdí za zábavou, s rodinami. Karta přináší členům velmi významné benefity, pokud ji budou využívat a seznámí se se škálou slev, které nabízí třeba na doplňky stravy pro sportovce, na vybavení. Připravujeme dokonce i slevy na síť čerpacích stanic. Karta obsahuje výhody v klíčových věcech, které sportovci i „hobíci“

potřebují. Tedy někam dojet, případně se někde najíst. Když si jdu nakoupit zboží do firmy, jež nabízí doplňky stravy, vrátí se mi za jeden nákup stovka, kterou karta stojí. Jde jen o to, aby ji lidé chtěli používat, aby trenéři a šéfové klubů svým členům kartu dali a umožnili jim využívat všech výhod, které nabízí. Všechny informace jsou na webových stránkách tipyprolyzare.cz. Karty si však častokrát u sebe nechávali trenéři, protože zároveň sloužily k registracím do závodů. To už nebude platit? Máme nově evidenční portál, který vychází z dlouhodobé snahy o to, aby byla transparentně vedena členská základna a nedocházelo k minelám v počtu lidí, kteří závodí, a v počtu členů v návaznosti na dělení finančních prostředků z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. S evidenčním portálem je propojen výsledkový. V profilu člena se tak zobrazují výsledky. Jde o sjednocení výsledkových listin, aby byly okamžitě online. Přihlášky na závody bude možné podávat online, kalendář bude jednotný. Snažíme se tento informační systém vyvíjet tak, aby odpovídal potřebám státní zprávy. Je přichystaný tak, aby navazoval na centrální registry. Budeme se snažit také o to, abychom přesně evidovali toky finančních prostředků, které jdou do jednotlivých sportovců. Co tím máte přesně na mysli? Když máme snowboardistu, který vedle toho jezdí sjezdové disciplíny, chceme být schopni oddělit, jaké finanční prostředky dostal, aby závodil na snowboardu, a jaké dostal, aby závodil na lyžích. Je pro nás důležité, abychom věděli, jaké prostředky do sportovce vkládáme. Jde o službu pro registrované závodníky a zároveň o tvorbu transparentního prostředí pro státní správu. Budeme schopni jasně deklarovat, jak vynakládáme prostředky, které obdržíme na konkrétní cílovou skupinu, jako je třeba talentovaná mládež, sportovní třída, reprezentační družstvo juniorů. Ve světě to tak funguje, neobjevujeme Ameriku.

ČLENSKÁ KARTA ČLENA SL V SOBĚ NESE DLOUHÝ SEZNAM VÝHOD PŘI LYŽAŘSKÝCH NÁKUPECH A VŮBEC JAKÝCHKOLIV AKTIVITÁCH. NOVĚ NAPŘÍKLAD NABÍDNE ZAJÍMAVOU SLEVU NA BENZÍN A NAFTU NA MNOHA ČERPACÍCH STANICÍCH. A ČLENEM LYŽAŘŮ SE MŮŽE STÁT KAŽDÝ IHNED. VÍCE O NABÍDCE VÝHOD NA TIPYPROLYZARE.CZ.

Svaz lyžařů je velkou skupinou různých lidí s různými zájmy. Jak pracujete na jednotě? Chystáme sportovní oddělení, kde se budou řešit zásadní sportovní věci a kde by měl být nově jmenovaný sportovní ředitel, který by sjednocoval vše odspoda. Jednáme o tom, aby tito lidé seděli v Liberci v resortním sportovním centru Dukla a tam měli vytvořeny všechny podmínky. Co se týká administrativy, tu bychom chtěli nechat v Praze. Jednáme o novém sídle. Podmínky na Strahově nejsou úplně odpovídající velikosti Svazu lyžařů, takže jsme se rozhodli, že půjdeme do samostatného sídla, jak to mají další větší sporty. Dlouhodobě to přinese i nějaké úspory. Navíc sjednocujeme marketing a pořádání významných světových akcí. A co název? Několikrát jsme zmínili snowboarding, který je v tuto chvíli díky Evě Samkové, Šárce Pančochové nebo Ester Ledecké jedničkou v českém lyžařském prostředí, ale ve jménu svazu chybí. Řešili jsme to záhy po olympiádě. Svaz lyžařů je tady 110 let. Nebráním se úpravě názvu, nicméně diskuze na toto téma byla zatím strašně rychlá. Ale snowboarding má v posledních letech své zástupce mezi lidmi, kteří rozhodují, a má možnost podílet se na rozvoji lyžování u nás.

Snowboarding vládne díky mladým talentovaným dámám. Vyrůstají naděje i v jiných disciplínách? Ano, ale ne v takových houfech jako u snowboardu. Vždycky je to jednotlivec jako Tomáš Portyk v severské kombinaci, ve sjezdovém lyžování je skupinka holek, které mají slušné zázemí, dobré ambice. Letos se dává dohromady holčičí tým, mladé holky by měly trénovat pohromadě. Myslím si, že ani Šárka Strachová nezůstane stranou, ráda pomůže a předá zkušenosti. U běžců jsou dva mladí kluci, tři holky. Mláďata jsou, ale není jich moc a musíme si jich vážit. Jak je vyhledáváte? Rozjeli jsme činnost nadace Svazu lyžařů, která je cílená na podporu závodníků, kteří se momentálně ocitnou v nějaké nouzi, ale současně se snaží rozšiřovat lyžařský sport mezi děti. Pomáhá například základním školám při zajišťování materiálu, informování o možnostech slev v areálech, zajišťování slev pro výcvikové kurzy. A vyhledává talenty. Musíme je oslovovat a dát rodičům vizi, nestačí jen nabídnout členství ve svazu nebo klubu. Musíme být ve školách. A pokud škola dětem nabídne lyžařský zájezd, musíme být na horách nebo škole pomoct zorganizovat zájezd na hory a tam dětem

nabídnout takové podmínky, že si to mohou dovolit všechny. Musíme ukázat, že i na českých horách je to dobré, protože spousta lyžařů se naučila na nich lyžovat. Že to pak obnáší úsilí a píli v určitém věku, to už jde ruku v ruce s tím, že musíme mít vytvořený systém talentované mládeže, kam talenti z klubů přejdou. Tam už se o ně musí starat stát, trenéři, kteří jsou zaplacení ze státních prostředků. A to je zase provázané s evidencí. Každá koruna musí být vidět.

NEJVĚTŠÍ LYŽAŘSKÉ AKCE ZIMNÍ SEZÓNY 2014/15

V ČESKU 7.–8. února 2015 SP v severské kombinaci a skoku na lyžích (Liberec) 13.–14. března 2015 SP ve snowboardovém slopestylu (Špindlerův Mlýn) VE SVĚTĚ 16.–25. ledna 2015 Mistrovství světa v akrobatickém lyžování a snowboardingu (Kreichsberg, Rakousko) 3.–15. února 2015 Mistrovství světa v alpském lyžování (Vail/Beaver Creek, USA) 18. února–1. března 2015 Mistrovství světa v klasickém lyžování (Falun, Švédsko)

WWW.NFSL.CZ Děkujeme

STOLETÍ STOLETÝCH O NEJSTARŠÍCH LYŽAŘSKÝCH KLUBECH ČESKÝCH

Ať to

FRČÍ!

Sl pome uší se při nout cifer. n O ě k d vzn olik lyžař i s lovst kého usk ku prvníh uplyn ví české upení v o výroč ulo 127 l m, ČSK P Kráe í r svaz založení t; vloni sla aha, nejst plane vil lety e ty – če arší lyža 110. znam vidoval v ský. Před řský e sv sto uS lovst vaz lyžařů ém seví če v K korpo ském 62 rárací…

SERIÁL REMINISCENCÍ, VZPOMÍNEK, NEOBYČEJNÝCH PŘÍBĚHŮ ZE SKIJÁCKÉHO ŽIVOTA VÝZNAČNÝCH KLUBŮ, KTERÉ PROŽILY NEPŘERUŠENÝCH 100 LET ČINNOSTI, ZAHÁJÍME JAK JINAK NEŽ V JILEMNICI. TEXT: ALEŠ SUK

KSS Jilemnice, pořadové číslo 2, ČSK Vysoké (3), Lyžařský a turistický klub Bucharův v N. Světě a Harrachově (7), Lyžařský oddíl tělovýchovné jednoty Sokol Lomnice (17), SK Nové Město na Moravě (22), SK Turnov (28). Poslední dva jmenované spolky mají v křestním listě rok narození 1910, kdy měl Svaz lyžařů půldruhé tisícovky členů.

O plných 9 sezón předešlo založení ČKSS Jilemnice vznik Svazu lyžařů v Království českém. Úžas vzbuzující, úsměv vyvolávající, úctu zasluhující – tak lze lapidárně popsat obsah zápisů jednatelských knih jilemnického spolku. Ponořme se ve zkratce do prvních let činnosti nejdéle fungujícího lyžařského uskupení v Česku a nezapomeňme na oboje: roky předválečné a na současnost. Plné a úchvatné stodvacetiletí!

Nápad organizovat jilemnické vyznavače ski se datuje rokem 1894. První valná hromada spolku projednávala pod vedením předsedy, obchodníka Rudolfa Kazdy, 15. dubna 1895 v hostinci Občanská beseda stanovy za účasti 16 členů, když 5 z nich byly dámy: „Účelem spolku jest pěstovati a vyučovati jízdu na ski na místech zasněžených; za účelem vědeckým a zábavním provozovat výlety spolku či jednotlivců, uveřejňovat o nich zprávy v časopisech sportovních a veřejných, pořádat závody, zábavy a přednášky za účelem spolku odpovídajícím, ve prospěch pokladny spolkové.“ Klubová místnost budiž ve výletní restauraci na Kozinci. První členská schůze odehrála se 2. prosince 1895; při ní se rozhořela vášnivá debata pod tak-

FOTO: © ARCHIV MUZEA SPRÁVY KRNAP V JILEMNICI

SLAVNOSTNÍ DEFILÉ ŠESTI STOVEK DĚTSKÝCH ÚČASTNÍKŮ ZÁVODŮ ŠKOL BÝVALÉHO OKRESU JILEMNICKÉHO, MAMUTÍHO PODNIKU, KONANÉHO PRÁVĚ PŘED 90 LETY ZA HUSTÉ CHUMELENICE

SPORT

BAFUŇÁŘI PŘED DOLNOŠTĚPANICKÝMI ZÁVODY, ZLEVA R. KAZDA, J. BUCHAR, O. HRUBÝ, H. BEDRNÍK, V DRESU J. R. OŘOVSKÝ, R. ŠALLER

členů, tak nový sport táhl, přestože klubové příspěvky obnášely 50 krejcarů pro mládežníka, zlatku u dospělého, zatímco členové zakládající uhradili 5 zlatých jednou provždy. 21. února 1897 získal mistrovskou cenu závodník ČSK Praha, akademický malíř F. K. Hron, aby ji poté nabídl v obchodě k prodeji. Šlo o čestnou cenu protektora Mistrovství, hraběte Harracha. Ferenc Hron byl výborem ČKSS za tento hrubě nesportovní čin odsouzen k nepřipuštění na start budoucích jilemnických závodů a bylo mu zapovězeno eventuelní přihlášení do klubu. O rok později se mistrovství účastnily v oddělené kategorii i dámy, na 500m trati byla zcela jistě první českou vítězkou Marie Mládková

FOTO: © ARCHIV MUZEA SPRÁVY KRNAP V JILEMNICI

tovkou Václava Lorence o vhodnosti Norvéžských lyží pro náš terén, závěrem usneseno, že jsouce z měkkého dříví vyrobené, nevyrovnají se našim thonetovkám. Také legendární a originální heslo jilemnických skistů „Ať to frčí!“ potvrzeno na této schůzi. Jednatel v zápise dokládá rozhodnutí výboru zapravit ze spolkové pokladny vklady za jezdce Hynka Bedrníka a Františka Mládka na pražských závodech, prvním to Mistrovství zemí Koruny české. Byla to sláva a údiv, když se 19. 1. 1896 stal prvním šampiónem právě Mládek na distanci 1050 m ve Stromovce v úchvatném čase 1:50 min. Tak rychle to dnes nesvedou ani vítězové sprintu na ZOH. Tehdy v Praze se totiž startovalo u Akademie výtvarných umění a cíl byl před zahradní restaurací o 40 výškových metrů níže. Proto ten neuvěřitelný čas. Z 29. prosince 1895 pochází sdělení, že při vyjížďce a cvičení za Lázněmi Hynek Bedrník okovanou holí skolil postřeleného jelena, vyběhnuvšího z lesa Žlábek. Závodník, civilním povoláním řezník a později slovutný fotograf, si s uloveným paroháčem poradil šalamounsky: paroží zdobilo klubovou místnost na Kozinci, kde se pár dní po kuriózním lovu odehrály zvěřinové hody. 18. ledna opěvuje kronika „sjezdový“ výkon Tauchmanův, který na lyžích prosvištěl z Petrovky na Dívčí lávky za 8 minut, nepadnuv. Závodní pikantnůstky dokládá fejeton o závodech z Dolní ulice na Žalý, kdy pánové Buchar, Kazda, Lukeš a Tauchman vyznačovali dráhu značkami tak dlouho, že přijeli k cíli pod rozhlednou těsně před závodníky, startujícími o 2 hodiny později. 50 zlatek se vybralo ve sbírce, aby mohli jilemničtí Bedrník s Mládkem startovat v cizině, v Bavorsku, jako první naši reprezentanti. Jen cesta vlakem stála tehdy oba jezdce 43 zlatých! Za první rok činnosti se spolek rozrostl na 50

FOTO: © ARCHIV ALEŠE SUKA

PRVNÍ ZÁVODNICE ČESKÉ, SESTRY MLÁDKOVY A JULIE GASSNEROVÁ NA MISTROVSKÝCH ZÁVODECH V D. ŠTĚPANICÍCH V ROCE 1897

v čase 2:21,3 min, když byla o jeden a půl minuty rychlejší vítěze hochů do 14 let Františka Horáčka. Unikátní byl mistrovský titul ve skoku, který získal jedenáctiletý Josífek Kraus. Jeho skok měřil 15,5 m. Sezóna 1898 končí excesem, kdy se výbor usnesl schválit návrh bratra Hevery používat nadále jakostně jednotného pojmenování sněžnice, místo norvéžského ski aneb nelibého „lyže“. Zima 1902 je významná z pohledu organizačního; za předsedu zvolen Jan Buchar, který s dvěma krátkými přestávkami vedl spolek až do roku 1927. Týž Buchar, který ve své dolnoštěpanické škole už od roku 1895 místo tělocviku dosáhl svolení v zimě lyžit a nadšeně tuto novinku se školáky provozoval. Buchar patřil k průkopníkům a nositelům české lyžařiny v německy osídleném příhraničí. Jezdil s výpravami na lyžích na Krkonoše, kde byli středem zájmu a zvědavě okukováni německými turisty na rohačkách. V sezóně 1895, kdy jilemničtí začínali, projížděl Buchar večer Vrchlabím a vzpomínal: „O půl sedmé hodině večerní zabalili jsme se do kožichů a usedli všichni společně do vhodně upravených saní, do nichž dvé hbitých běloušů zapřaženo bylo. Každý z nás měl své ski vedle sebe vztyčeny, a tak při jasné měsíční noci byl pohled na povoz náš dosti zajímavý. Zvláště ve Vrchlabí budili jsme pozornost nemalou a volání: Norweger hier! často se opakovalo, čemuž v otvět naše Nazdar! následovalo.“ 1903 se objevuje poprvé výstřel jako startovní povel hromadných startů. Tehdy byly intervalové starty užívány výhradně pro soutěže překážkové. Velevýznamným počinem je pořízení 19 párů dětských lyží (Heverův nápad zapadl) pro půjčování; obratný předseda ČKSS Buchar převezl výzbroj do školy v Dolních Štěpanicích s tím, že na některý den mohou být půjčeny i do jiné obce. To se psal rok 1904. V Jilemnici tehdy nebyl

VYŠTAFICÍROVÁNÍ SKIJÁCI JILEMNIČTÍ PŘED SPOLKOVOU MÍSTNOSTÍ NA KOZINCI, ASI 1895

ani jeden učitelský ochotný se ujmout výuky lyžby. Následující školní rok už ale praktikuje jízdu na ski při školní TV učitel Josef Němeček a o pár pololetí později získává pro výuku dalšího Josefa, kolegu Metelku. 22. ledna 1905 exhibičně plachtí na ski v Jilemnici pražský pekař Oplt. Šikovnost výboru spolku dokládá zápis půjčení lyží paní Bulířové na výlet. Elévka jednu ski zlomila, tedy dotyčná paní náhradou opatřila 2 páry lyží pro dorost a mládež. 19. prosince 1906 je v jednatelské knize první zmínka o Bohumilu Hančovi, za nějž se proplácejí startovní vklady. Na startu závodů se poprvé objevuje transparent s již zažitým „ať to frčí!“. Závodní ustanovení od roku 1908 nařizuje pořadatelstvu – k cíli buď utvořena ulička, chráněná hasiči, aby závodníci měli dráhu úplně volnou! Předválečnou éru lyžařiny v Jilemnici zdobí i další primát; při posledním čísle závodním vidíme 16. 2. 1896 úchvatnou rychlojízdu, kde po krutém boji vítězí v čase 10 min 24 vteřin Hynek Bedrník. První sjezdový závod u nás! Se vznikem Svazu lyžařů Republiky československé po skončení války se pozvolna rozbíhá i jilemnický sport. Ve dvacátých letech bere dech účast 600 dětí v závodech Červeného kříže školáků bývalého jilemnického okresu. Bylo to ve čtyřiadvacátém roce, tedy přesně před 90 lety. V roce 1931 mistrovství RČS, kdy na můstku na Chmelnici sleduje závod ve skoku, vysílaný rozhlasem (J. Laufer), 10 tisíc diváků! Tehdy vyhrál S. Ruud před Tondou Bartoněm; zvláštností můstku bylo, že nájezd byl na katastru Víchové, odrazový stůl v Hrabačově a dojezd v Dolních Štěpanicích. Za okupace, kdy bylo v roce 1942 zakázáno závodit, se v Jilemnici přesto podařilo uspořádat několik, víceméně ilegálních podniků: 27. 2. 1944 na 16 km vítězí Cardal před Nyklem a Tryznou. V 30. a 40. letech tak jako v celé RČS vystrkují růžky sjezdaři, ještě ne specialisté, ale vynikající

klasici, skokané a všestranní lyžci, kteří to občas natřou i už mnohým slalomářům a sjezdařům. Dokumentují tak kompletnost lyžařských disciplín v Jilemnici, kdy připomeňme jejich „sjezdaře“ – bratry Josefa a Jarku Faistauery, J. Erlebacha, Jarku Lukeše, Jecha, Václavíka, Hykyše, Mečíře. Dominantním běžcem v historii spolku je bezesporu milovský rodák Jaroslav Cardal. Obrovský tréninkový dříč, 12 let startující za ČKSS. Domácích titulů získal neuvěřitelných 25! A startoval na třech ZOH. Nejúspěšnějším závodníkem v historii spolku z mezinárodního pohledu je její současný předseda, neskutečný dříč a organizátor, Stanislav Henych. Švédský Falun 1974 byl maratónským překvapením pro celý světový peleton; Henych bere stříbro a užívá si na MS stupně vítězů. Abychom neglorifikovali jen stříbrnou medaili, osvěžme i minulost nedávnou. Několik dat osvěží důvody dnes výsostných výsledků žactva a dorostu, vždyť v roce 1964 otvírají v Jilemnici experimentální sportovní třídu na ZŠ, o 8 let později získávají oficiální statut, v roce 1977 vzniká Internátní sportovní škola a sportovní gymnázium. Tady studoval Tomáš Goder, olympijský medailista, kvarteto medailí z MS a ZOH má také studentka jilemnického gymplu Květa Jeriová. ZOH v Soči nadchlo všechny fandy biatlonu, tady má svůj medailový zápis Veronika Vítková, jilemnická rodačka, školačka i gymnazistka. Aby vůbec mohli jilemničtí lyžaři zářit na domácí i mezinárodní scéně, potřebují k tomu špičkové zázemí a top trenéry. Charizmatických, pracovitých a zvídavých trenérů se za ty roky objevily desítky. Snad příkladem je bývalý reprezentační kouč běžců Jarda Honců, který do svých osmnácti let za Jilemnici závodil, tehdy, v konci padesátých let, však bez trenéra jako samouk. Rozuměl si s tělocvikářem na gymnáziu, profesorem Zellerem, a organizačně mu pomáhali tehdejší předseda

FOTO: © ARCHIV MUZEA SPRÁVY KRNAP V JILEMNICI

SPORT

FOTO: © ARCHIV MUZEA SPRÁVY KRNAP V JILEMNICI

PARTNER RUBRIKY

ŘÍDÍCÍ JAN BUCHAR NA ŽALÉM

Ski Josef Motyčka a člen výboru Jaroslav Vávra. Důsledně šel ve vzdělání na mezinárodně uznávaného odborníka, vnášel do přípravy týmovou práci, hledal, experimentoval. Výsledkem byla první mužská běžecká medaile v poválečné historii našeho běhu na lyžích. Glorifikujíc všechny jilemnické trenérské obětavce, jmenujme alespoň K. Štočka, J. Erlebacha, E. Paulusovou, V. Korbeláře, J. Šikolu, J. Baranyka… Jim všem a jilemnickému lyžování provoláváme hřímavé Ať to frčí!!!

Z KUCHYNĚ JILEMNICKÝCH SKOKANŮ Doyenem jilemnických skokanů byl dnes jeden z nejstarších jilemnických závodníků, trenérů, metodiků a bafuňářů, Věclav Mečíř, ročník 1923. Jeho účastnická vzpomínka na dorostenecké závody je veskrze neuvěřitelná a natolik jedinečná, že nelze než ji pro dokreslení koloritu tehdejšího mládežnického sportování v Jilemnici převyprávět. „Doskočiště můstku při středoškolských hrách bylo na stráni do cihelny a nájezd pak stavitel Matějka postavil na louce nad svahem. Pár dřevěných stavebních koz a věž asi 6 m vysoká, na kterou jsme lezli po žebříku. Stáli jsme nahoře připraveni ke skoku, když tu slyšíme rachot, vidíme, že se celý nájezd pod tíhou mokrého sněhu odtrhl od věže a spadl. Tím se také věž začala poroučet a podlaha se nám roztrhla pod nohama. Chytili jsme se bočních základních trámů a pomalu jsme se s nimi káceli k zemi, každý na jinou stranu. Já měl přistání na zem nejlepší, nejpomalejší – s lyžemi na nohou jako na doskočiště. Ale Olda Mlejnek a Juraj Košábek byli na tom hůř. Jejich pád se zrychloval! Mlejnek byl celý potlučený a kulhal, Juru museli s tržnou ránou odvést do špitálu.“

SPORT

Lampasák, Tajsja

A STOLETÝ FOTOGRAF JAK ZAČÍNALO ALPSKÉ LYŽOVÁNÍ V SOVĚTSKÉM SVAZU

FOTO: ARCHIV

SJEZDOVÁNÍ A SSSR MÁLOKOMU LADÍ DOHROMADY. VĚTŠINA SI TAMĚJŠÍ LYŽOVÁNÍ NEJSPÍŠ SPOJÍ S DOPUJÍCÍMI BĚŽKYNĚMI, TO ALPSKÉ PŘINEJLEPŠÍM AŽ SE ŽIROVEM ZAČÁTKEM 80. LET MINULÉHO STOLETÍ. enže nadšení sjezdaři se tam v divokých postrevolučních podmínkách dokázali etablovat už ve dvacátých letech. Nikdy se z nich nestala masa, neměli to lehké, vždy ale existovali. Pomáhalo jim i to, že mnoho z nich se v tamějších působivých horách věnovalo také podporovanému horolezectví a vysokohorské turistice, vlastně skialpinismu. Lyže vždy platily v Rusku za pracovní nářadí, na zasněžených pláních mnohde nezbytné. Lyžařská kultura tak v zemi sice existovala – lyže potřebovali lesníci, lovci, vojáci – ale vesměs účelová. I když první lyžařské kluby vznikly v Moskvě a Petrohradu už v letech 1894–95, ježdění pro zábavu po západním vzoru se příliš neujalo. Bohatí dávali přednost jiným sportům a radovánkám, při nichž nehrozilo, že se adepti budou nedůstojně válet po sněhu jako ožralí mužici. A ostatní měli přízemnější starosti. Už Napoleon zjistil, že válčit v Rusku se bez schopnosti zvládat pohyb na a ve sněhu nedá. Vojáci-lyžaři tak byli žádáni a mobilizováni i v nové Rudé armádě hned roku 1918. Tehdy se tam prý na lyžích pohyboval i komisař Jaroslav Hašek. A nový stát potřeboval i fyzicky a branně zdatné obyvatelstvo. Vše zabalili do ideje proletářské tělesné kultury.

Rafinovaný Žemčužnikov V této situaci přichází otec-zakladatel sovětského sjezdového lyžování, jakási tamější kombinace Rösslera-Ořovského a Cimrmana jménem Andrej Andrejevič Žemčužnikov (Андрей Андреевич Жемчужников, 1897–1976). Důstojník-lékař z aristokratické rodiny, všestranný sportovec i s hendikepem jedné nohy o 8 cm kratší, nejprve hlavně plavec, se nadchl i pro sjíždění. To bohužel zavánělo dekadentní samoúčelností, doba byla zlá a vůdcové revoluce přísní. Andrej ale znal své pappenheimské a šel na to od lesa. Zaprvé využil toho, že důležité oblasti a hranice nového státu byly v horách. Strážit je znamená umět se v nich pohybovat, tedy i ze svahů dolů, argumentoval logicky. Zadruhé, uměl si najít dostatečně vlivné přímluvce. Tvrdé jádro starých bolševiků bylo malé a osobní vztahy hrály velkou roli. Nejprve ho podpořil zakladatel tajné policie Dzeržinskij, potom mocný Kirov, nakonec budoucí generální prokurátor Krylenko. A zatřetí, to považuju za jeho majstrštyk, bystře vytušil, že některé paranoidní nevzdělance by neměl dráždit nevhodnou terminologií. Ruština sice má alpinízm (альпинизм), ale alpské lyžování Žemčužnikov rafinovaně nazval gornolyžnyj

Generální prokurátor a rakouský uprchlík

FOTO: ARCHIV

Měl štěstí, že Stalinovi se časem zalíbila představa pobít imperialisty i ve sportu. Největší podporu ale sjezdaři měli u Krylenka. Jako generální prokurátor se dal do služeb revolučního teroru a hanebně pošlapal principy práva, byl ale dobrý šachista, předseda šachové federace. A nadšený horolezec, „zasloužilý mistr alpinismu“ 1934, účastník unikátní německo-sovětské expedice do Pamíru 1928, ve Všesvazovém výboru pro tělovýchovu a sport („sovětském ČSTV“) v roce 1937 předseda sekce alpinismu. Ve Stalinových čistkách si záhy poté prožil to, co dělal druhým. Za pár dnů se přiznal, za dvacet minut ho odsoudili a bryskně pověsili. Po Stalinově smrti byl pak vůbec prvním rehabilitovaným... Důležitým impulsem se od konce 20. let stali silně levicoví cizinci z lyžařských zemí – Itálie, Rakouska. Někteří přišli do Fučíkovy „země, kde zítra již znamená včera“ z idealismu, jiní tam uprchli před zákonem. To byl případ rakouského horského vůdce a lyžaře Gustava Deberla s vazbami na Kneissl. Jako mnozí členové sociálnědemokratického Schutzbundu, ozbrojené domobrany, rozprášené po únorové „občanské válce“ 1934, utekl přes Československo do SSSR. Ač se Deberl hlásil o politický azyl, skončil, jak bývalo milým sovětským zvykem, na čas v gulagu. V kamenolomu přišel o ruku, přesto se stal jednou z tamějších legend alpinismu i lyžování. Neúnavný Žemčužnikov při prvním mistrovství SSSR 1934 (první československé bylo až 1937!) stavěl tratě a byl i hlavním rozhodčím, tou dobou už ale tíhl víc k vysokým horám a horolezectví,

jemuž pak pozdější docent a vedoucí kateder upsal zbytek života. Ještě v 70. letech jezdil s horolezci jako lékař.

Tajsja na titulku Sports Illustrated Ačkoliv sovětské ženy máme zafixovány jako údernice i v neženských povoláních, poprvé mohly startovat až r. 1938 ve slalomu a r. 1940 ve sjezdu. Tohle muselo strašlivě štvát další legendu – Tajsju Nikitičnu Volginu (Таисия Никитична ANDREJ ANDREJEVIČ ŽEMČUŽNITAJSJA NIKITIČNA VOLGINA, PRVNÍ Волгина, 1903–1979). První KO, JAKÁSI TAMĚJŠÍ KOMBINACE HOROLEZKYNĚ-MISTRYNĚ SPORTU, PRVNÍ horolezkyně-mistryně sportu, NAŠEHO RÖSSLERA-OŘOVSKÉHO ŽENA NA ELBRUSU (1931), INSTRUKTORKA A CIMRMANA LYŽOVÁNÍ, HORSKÁ VŮDKYNĚ první žena na Elbrusu (1931), instruktorka, horská vůdkyně, Sidorova-Kabina (1930–2003), mezi lety 1948 skoro Žemčužnikov v sukni. Však také byla od a 1966 24násobná domácí šampionka, při svém roku 1925 jeho manželkou. Bendyhokejistka, mezinárodním debutu na ZOH 1956 skončila tenistka, dokonce sprinterská mistryně SSSR ve ve slalomu třetí! V letech 1960 a 1964 už takový štafetě 4x100 m. A všestranná lyžařka, první, která výsledek nezopakovala, ale ve Squaw Valley 1960 skákala z můstku. Ještě roku 1945 v prvním povási její krajanka s neodolatelným jménem Stalina lečném šampionátu vyhrála slalom i kombinaci. Sergejevna Demidova-Korzuchina (*1938) dojela Štíhlá, drobná, nesmírně vitální, vždy veselá, opět ve slalomu pro sedmé místo. Konkurence tak figuruje v dostupných vzpomínkách. U nohou tehdy byla nesrovnatelná s dnešní – takže bronz jí musel ležet houf ctitelů. Podívejte se na fotku, tento a Šárčin moc nesrovnávejme – a ve slalomu přimyslete si ruce nějakého šikovného vizážisty, se zarputilostí a objemem dalo leccos dohnat, ale přidejte její charisma – v Americe by dneska i tak jsou to pozoruhodné výsledky, které nemohbyla hvězdou na prestižní titulní stranu Sports ly přijít bez zázemí. Potom ale už začala hrát stále Illustrated. větší roli technologie, sport se tvrdě profesionaliA nebyla náhodou, aniž to věděla, větší „flapper“ zoval a zaostávání SSSR se nutně zvětšovalo. Ale – moderní emancipovaný typ ženy 20. let – to už dávno nejsou začátky. než ty západní, jež se do role opálené, pružné a samostatné mladé dámy mnohdy tak pracně stylizovaly? Jeden z největších odborníků Pik Tai v severní Osetii se jmenuje po ní. na tématiku sjezdového lyžoZajímavou kariéru udělal první sjezdový mistr vání nejen v Česku. Sám stál sportu (1937) Vadim Jevgenič Gippenrejter u zrodu několika lyžařských (Вадим Евгеньевич Гиппенрейтер, *1917), projektů, časopisů a webů, pilotní autor SNOW. svěřenec právě Deberlův. Syn bělogvardějského důstojníka vyhrával domácí tituly, jako prvý sjel IVAN SOSNA na lyžích Elbrus, až do roku 1960 trénoval, ale po válce se vystudovaný sochař prosadil jako fotograf přírody mezinárodního věhlasu, autor ЦУРБРИГГЕН, ЖИРАРДЕЛЛИ A DALŠÍ 28 ceněných alb. Ukázky můžete posoudit na Nás, píšící latinkou, nepřestávají fascinovat ruské jeho stránkách www.gippenreiter.ru – ano, skoro přepisy cizích jmen. Pro stylové zakončení a kratostoletý pán je pořád naživu. chvíli se pokochejte aktuálními sjezdařskými. Aby

Kufr bez držadla i medaile

VADIM JEVGENIČ GIPPENREJTER, PRVNÍ SJEZDOVÝ MISTR SPORTU (1937), DNES SE VĚNUJE FOTOGRAFII. ZA TŘI ROKY SE DOŽIJE STA LET

FOTO: ARCHIV

sport a příslušné lyže gornyje. Tedy odkazující na hory. Pod tímto názvem – Горнолыжный спорт – napsal roku 1924 i první učebnici. Tehdy také začaly pravidelné tréninky, rovněž se ale skákalo či krasojezdilo. Roku 1924 jel okouknout lyžování do Norska, z tamější dělnické spartakiády r. 1928 přivezl i moderní lyže, dokonce prý už s novinkou – hranami. A neúnavně školil, přednášel, agitoval. Roku 1927 organizoval první sjezdové závody.

FOTO: ARCHIV

Gornolyžnyj sport tedy v bývalém SSSR před válkou i po ní žil. Měl lyžařské oddíly, strukturu, trenéry. Lidi, kteří jej milovali a prožívali stejně jako podobní jinde. Přesto spíš přežíval, až živořil. „Brali nás jako kufr bez držadla. Necháte si ho, nevyhodíte, ale je dost k ničemu,“ komentoval to zpětně bývalý reprezentant Vladimir Andrejev. V každém případě zápolil s děsivým nedostatkem materiálu (nářky nás pamětníků jsou proti tomu fňukáním zpovykanců), jezdilo se na sbastlených lyžích a dokonce i „samo-domo“ vázáních, zvaných „puški“, chyběla infrastruktura. Proto můžeme jen zírat, že Jevgenije Nikolajevna

to mladší měli snadnější, jsou v podobě pořadí SP 2013/2014. 1. Марсель Хиршер 2. Аксель Лунд Свиндаль 3. Алексис Пинтуро 4. Тед Лигети 5. Феликс Нойройтер 6. Кьетиль Янсруд 7. Хенрик Кристофферсен 8. Боде Миллер 9. Маттиас Майер 10. Патрик Кюнг

1. Анна Феннингер 2. Мария Хёфль-Риш 3. Лара Гут 4. Тина Мазе 5. Тина Вайратер 6. Микаэла Шиффрин 7. Мария Пиетиле-Холмнер 8. Элизабет Гёргль 9. Николь Хосп 10. Фрида Хансдоттер

NOVINKA

Oblékněte se

DO ATOMIKU SYNONYMEM PRO ATOMIC BYLY ODEDÁVNA LYŽE, POZDĚJI BOTY, PŘILBY, VÁZÁNÍ I HOLE. OD NADCHÁZEJÍCÍ SEZONY SE DO TOHOTO VÝČTU PŘIDÁ JEŠTĚ OBLEČENÍ, KTERÝM ATOMIC VHODNĚ DOPLNIL SVOJE LYŽAŘSKÉ PORTFOLIO. ení to úplně poprvé, kdy Atomic přišel s kolekcí oblečení. Jeho lyžařské kalhoty a bundy jsme mohli vídat už na začátku devadesátých let, ale po několika více či méně úspěšných pokusech se prosadit na módním trhu nakonec rakouský výrobce svoji snahu vzdal a soustředil se na to, co mu šlo nejlépe, tedy lyže. Myšlenka vybavit lyžaře od hlavy až k patě ovšem ve vývojářských i marketingových kancelářích neusnula, a Atomic tak přichází s premiérovou kolekcí oblečení pro sezonu 2014/2015. A upřímně? Povedla se. Což jsme měli možnost vyzkoušet na vlastní kůži a nové oblečení jsme řádně otestovali.

Jak vypadá zblízka? Nové oblečení od atomiku vás překvapí už na první pohled. Pokud někdo čekal typické lyžařské kalhoty a bundy poseté velkými logy výrobce a nápisy Atomic, byl vedle. Oblečení je velmi pěkně a pestře laděné barevně, ale hlavně je koncipováno nikoli pouze lyžařsky, ale spíš outdoorově. Zaměřené je hlavně na funkčnost, zejména však na hmotnost, která nás již při prvním oblékání velmi překvapila. Kolekce je rozdělena do tří řad: Cliffline, Ridgeline a Treeline. Všechny pracují se stejnými barvami, takže i módní puntičkáři je mohou navzájem kombinovat. Liší se však především různými přístupy k vrstvení oblečení a dokážou tak nabídnout plno-

hodnotné lyžařské oblečení všem zákazníkům od rekreačních lyžařů, kteří tráví většinu času na sjezdovce, až po aktivní freeridery. Cliffline je nejvyšší řadou kolekce a je určena také těm nejaktivnějším. Je založena na řešení odvěkého problému, kdy střední vrstva oblečení stačí k dostatečnému tepelnému komfortu, je lehká, většinou však profoukne a jako jediná vrchní vrstva se nedá použít. Řada Cliffline použila osvědčený materiál Primaloft, který je velmi teplý, ale zároveň lehký a postavila na něm jedinou svrchní bundu, která je doplněna téměř neviditelnou zadní kapsou. V té se skrývá velmi tenká svrchní bunda z materiálu Pertex, který je velmi dobře vodě- i větruodolný. Po většinu času, tedy pokud je suché počasí, tak lyžujete pouze v primaloftové bundě, která je koncipována jako svrchní bunda a je tedy i sama o sobě velmi odolná špatným vlivům počasí, v případě sněžení nebo deště pak použijete navrch ještě tenkou bundu z Pertexu. Ridgeline přistupuje k vrstvení standardním způsobem. Je určena zejména pro všechny, kteří lyžují často v různých podmínkách a jsou na lyžích velmi aktivní. Kombinuje k sobě standardní primaloftovou střední vrstvu a svrchní bundu z odolného a nepromokavého Pertexu. Zároveň přichází i se standardními doplňky, jako je ventilace vzduchu, která je tentokrát na bundách řady Ridgeline umístěna nikoliv pod rukávy, jak je standardní, ale pro účinnější odvětrávání a ochlazování přímo na přední straně bundy. Treeline je naopak pro lyžaře, kteří ctí tradici a mají rádi jednu jednoduchou vrstvu a žádné kombinace. Přesto je však, na první pohled standardní bunda řady Treeline něčím výjimečná. Svrchní část tvoří opět Pertex, bunda je pak uvnitř zateplena Primaloftem. Přesto, že se tedy jedná o běžnou jednovrstvou lyžařskou bundu, je velmi lehká. Navíc obsahuje i tzv. termozóny Thermaflect, což je reflexní vrstva uvnitř, která odráží tělesné teplo zpět k tělu. Aplikuje se v oblastech citlivých na zimu, jako jsou ramena, ledviny, zadek a kolena.

Jak jsme testovali? K testu nového oblečení Atomic jsme měli k dispozici komplet z řady Treeline, tedy jednovrstvou bundu a kalhoty. Oblečení jsme testovali několik dnů v Krkonoších, dále pak ve Švýcarsku a vystřídali se v něm postupně čtyři testéři, včetně velmi zimomřivé lyžařky. Komplet prošel všemi myslitelnými druhy počasí, od krásných slunečných dnů v Krkonoších, které záhy vystřídaly mrholení i silnější déšť, až po silné sněžení a větší nadmořské výšky ve Švýcarsku. Všichni testéři ocenili zejména následující vlastnosti: 1

O blečení je velmi pohodlné a chová se jako strečové. Materiál působí velmi tence, zejména kalhoty, přesto je dostatečně odolný včetně velmi nenápadného zesílení nohavic v oblasti lyžařských bot. O blečení je velmi lehké. To, co v nás budilo počáteční nedůvěru, tedy zejména lehkost a síla materiálu se nakonec ukázalo jako nejen dostatečné, ale i výhodné. Pohyb v bundě řady Treeline vyžaduje chvilku zvyku, ale spíše z důvodu, že v první chvíli nedůvěřujete tomu, že by vás tak lehký materiál mohl dostatečně hřát a byl odolný i v horším počasí. Na těle necítíte téměř žádnou hmotnost, takže se cítíte nesví i při prvních několika obloucích. O blečení je velmi teplé. Ani zde jsme zprvu nedůvěřovali lehoučkému a tenkému materiálu, ale opak byl pravdou. Primaloft dělá své a v kombinaci s termozónami, které opravdu fungují, akumulují teplo a v určitých partiích horní poloviny těla hřejí, jsou izolační vlastnosti bundy výborné. Je proto velmi vhodné pro zimomřivé lyžaře a hlavně lyžařky. Při teplém počasí a pro zimu-milovné může být teplé naopak až moc. O blečení je voděodolné. Svrchní Pertex ve verzi s 20 000 mm vodního sloupce funguje, jak má. Samozřejmě, nevydrží vše a nemá být náhražkou pláštěnky. S hustým sněžením a jarními krkonošskými dešti si ale poradil i při vícehodinovém pobytu překvapivě dobře. O blečení je velmi tiché a při pohybu nešustí ani nevydává jiné zvuky. Společně s minimální hmotností to přispívá to k pocitu, že na sobě nemáte vůbec nic, jen je tělo obaleno jakýmsi hřejivým neviditelným valem.

Nezbývá tedy, než vyzkoušet Kolekce oblečení Atomic jde právě do prodeje a nezbývá, než si ji prohlédnout, a třeba se zamilovat na první pohled. Na své si mimo jiné přijdou i dámy, pro které Atomic připravil dámské varianty v decentních, přesto však příjemných sportovních barvách. Více na:

www.amersports.cz

PRVNÍ KOLEKCI LYŽAŘSKÉHO OBLEČENÍ ATOMIC ZAKOUPÍTE VÝHRADNĚ U TĚCHTO PRODEJCŮ:

ČR: ČESKÉ BUDĚJOVICE – WAVE SPORT, JAROMĚŘ – ACTIVE SPORT, KLATOVY – INTERSPORT, LITOMYŠL – DŮM SPORTU STRATÍLEK, MOST – BIKE PARK, PRAHA – HARFA SPORT SK: BYSTRÁ – S/B ŠPORT, ZUBEREC – WHITE STAR

SPORT

36 „LYŽE A JEJICH ZNAČKY VŽDYCKY BYLY PŘEDMĚTEM VÁŠNIVÝCH DISKUZÍ, EMOCÍ, ROZUMOVĚ I CITOVĚ ODŮVODNĚNÝCH SYMPATIÍ. VŠE OKOLO ZNAČEK JE VZRUŠUJÍCÍ MOZAIKOU PESTRÝCH OSUDŮ JEDNOTLIVCŮ I FIREM, NADĚJÍ A VELIKÁŠSTVÍ, VZESTUPŮ A TRIUMFŮ I PÁDŮ A KRACHŮ. NÁPADŮ ZÁSADNÍCH I ZBYTEČNÝCH, POKUSŮ A OMYLŮ…“

Ý K H L Ě O E H V ÍB KÉ U Ř S YS Ř P ŽA ZN LY BY

TEXT: IVAN SOSNA d minulé sezony proběhly dvě události, jež se nám hodí do našeho pomalu uzavíraného seriálu. První je aktualitou, druhá spíše ohlédnutím za dalším velikánem.

Nový vlastník Stöckli Stöckli je ve světě lyží jakýmsi „malým velkým mužem“. Firemní příběh jsme v seriálu o lyžařském byznysu popisovali, takže nyní můžeme už jenom aktualizovat. V květnu totiž všechny akcie převzala rodina Kaufmannova, již přes dvacet let menšinový podílník. Teprve nyní tedy vlastně platí, že skutečně poslední rodinnou firmou v branži je Fischer. Změna může souviset s nástupem Diega Kaufmanna (31) po předloňské smrti jeho oblíbeného otce. Nový šéf se důsledně drží

NEJVĚTŠÍ OSOBNOST STÁJE STÖCKLI POSLEDNÍCH LET, REKORDMANKA TINA MAZE

v pozadí, není ani jeho fotografie, až na jeden opatrný rozhovor v rádiu jsem narazil jen na skoupá oficiální vyjádření plná standardních frází a na více méně opisující články. Takže lze čile spekulovat. Lze představit potřebu finanční injekce. Uživit dnes především lyžemi 250 zaměstnanců se švýcarskou mzdou při výrobě pouhých 50 000 párů lyží rozhodně není snadné. Právě dalším kapitálem by se dalo vysvětlit, že firma nově vstoupila do amerického skipoolu, vybavuje už 8 mužů a 13 žen včetně výrazné posily, olympijské vítězky 2010 Viktorie Rebensburg. Navzdory tomu uvádí, že závodní oddělení má k dispozici nezměněných 2,6 milionu franků… Pro lyžařský sport je to ale dobrá zpráva.

Dobrá změna? Ve švýcarských ohlasech převládá spokojenost, že vlastnictví i výroba zůstaly „doma“, objevuje se ale také obava, zda tento krok nebude počátkem konce Stöckli Swiss Sports AG jako firmy ryze švýcarské a nezávislé. Případně jak si noví „nelyžaři“ v tak specifickém podnikání povedou. Diego Kaufmann nyní hledá zkušeného ředitele zvenčí místo Beniho Stöckliho juniora (45), šéfa od jara 2008, ten má do října firmu úplně opustit. Bez ohledu na to, že začátkem roku obdržel švýcarskou podnikatelskou cenu... Beni Stöckli senior (65) a jeho manželka Rita odcházejí ze správní rady. Záměr více než dosud se zaměřit na léto (bicykly, oblečení, doplňky) a posílit export (nyní 40 % produkce) odpovídá

ZNAČKA STÖCKLI UŽ BRZY OSLAVÍ SEDMDESÁTKU

současné nelehké situaci lyžařské branže. Rozdílné názory na růst výroby a vývozu mohly být velkým problémem – ještě roku 2010 Stöckli starší pro obojí v médiích příliš nehoroval. Přidejme, že když se na jaře 2013 do správní rady dostali Eva a Diego Kaufmannovi, současně musel odejít, oficiálně „pro rozdílné názory na strategické otázky“ předseda představenstva, který se ještě ani nestačil pořádně rozkoukat. Také zmínky u nutnosti zlepšit ziskovost naznačují, že naprostá idylka v kancelářích vedení zřejmě nepanovala. Obavy Švýcarů o švýcarský image lze chápat. Zatím ale firma zdůrazňuje vědomí hodnoty „Swiss made“ a slibuje, že výrobu stěhovat do levnějších zemí nehodlá. Dodejme, že ani „nesympatický“ vlastník v podobě zahraničního koncernu nemusí znamenat úpadek kvality nebo image. Atomic se přece svých nejslavnějších let dočkal od poloviny 90. let pod Amerem, Head rozkvetl pod Eliaschem, americký multigigant Jarden nezahubil K2 ani Völkl. Stöckli má nesporně skvělou pověst lyžařského „Swiss army knife“, po vítězstvích Tiny Maze a skicrossařů také lesk lyží vítězných. Bez nějakého reklamního podtónu si snad každý sjezdující fajnšmekr může jen přát, aby to platilo i nadále.

Franz Völkl v lyžařském nebi V krásném věku těsně nedožitých 88. narozenin zemřel v červenci Franz Völkl. V lyžařské dynastii vlastně třetí a Franz junior. Předposlední z velkých jmen, pod nimiž přední firmy branže prodělaly úžasný vzestup a rozkvět 60. a 70. let

37 a pády dvou dalších dekád. Příběhem i geografickou blízkostí ho můžeme přiřadit ke kvartetu rakouských velikánů Kästle, Kneissl, Rohrmoser (Atomic), Arnsteiner (Blizzard). Až do druhé poloviny 60. let byla značka Vöstra (VölklStraubing), pod mladým Franzem od roku 1952, jen jednou z řady. Zlomem, u bavorsky solidní firmy naprosto nečekaným, se stala objednávka designu nových lyží u Heinze Schwaigera, mnichovského aranžéra sportovního obchodu Sport Scheck. Ano, žádné grafické studio, žádná agentura, žádná zakázka za milióny. Sportive Werbeagentur s autorskými právy byla založena až roku 1970.

Zebra na lyžařských svazích Výsledkem byl šokující bíločerný topsheet se zalomenými zebřími proužky od špičky až k patce lyže. Abyste rozuměli, do té doby vládly dekory decentní a nenápadné, stačí podívat se na jen o málo starší smutně fialové Rossignoly Strato. A to v rozevláté Francii. Kdo by ausgerechnet v konzervativním Bavorsku čekal něco takového? Uvolněnou atmosféru doby možná zebří design evokoval dobře, ale svět lyží na ni vůbec nebyl nastaven. Přesněji řečeno, svět výrobců. Design se naopak setkal s převážně nadšenými ohlasy zákazníků. Lyže se tehdy objevily i u nás a pamatuju, že jsem se do nich zamiloval na první pohled.

Důležité bylo, že nejenom dobře vypadaly, ale i fungovaly. Byly to jakési „německé Dynamicy“, robustní fošny s torzním boxem (viz infobox). Klasické Zebry vydržely čtyři sezony. Následoval shodně žíhaný stříbrnočervený model Tiger (pozor, ještě ne Renntiger) a poté i další, stále využívající typické proužky. Také bíločervený Sapporo, v říjnu 1974 nejvýše hodnocená závodní lyže v testu amerického SKI. Coby Super Sapporo jsem ji tehdy dokonce měl a zjihle vzpomínám dodnes.

Důležité milníky Völkl měl štěstí, že se od roku 1970 mohl opřít o logickou přízeň domácích závodníků. Straubingská rodačka Hanni Wenzel dělala mladé značce už od roku 1974 skvělou reklamu. Během let také mizela domácí konkurence: propadl se Erbacher, zlatý ve sjezdu ZOH 1960, podobně bavorský Holzner, rok 1980 nepřežil Fritzmeier. Völkl ale uměl dobře využít i chudší svazy a objevil se i v naší reprezentaci. A jako nejbližší sousedé, byť za zadrátovanou Šumavou, jsme začali záhy lyže dovážet. Také proto se u nás brzy stal jednou z nejžádoucnějších značek s bezmála kultovním statusem zejména díky Renntigerům. A další modely v tom pokračovaly. Především bomba roku 1987 – P9, podle mnohých tehdy nejlepší závodní lyže vůbec. A milovaný objekt fotografů a kameramanů, překrásná Maria

SPOJENÍ SE ŠVÝCARSKEM A KVALITOU JÍM PREZENTOVANOU JE NEJVIDITELNĚJŠÍ ASPEKT ZNAČKY.

SPORT

FOTO: SKI.RU

38 Řez první slavnou lyží Völkl Zebra. Třídílné polyuretanové jádro zesílené čtyřmi jasanovými lamelami, vše obalené („epoxifiberglas“) v podobě torzního boxu. Dole a jako unikát i nahoře dělené nešroubované kovové hrany. Výrazně zelená P-texová skluznice, růžové bočnice (holt německý vkus...). Verze sjezd, RS. SL.

Völkl Zebra

FRANZ VÖLKL SE SVÝM TÝMEM

Walliser, jim dělala svými výsledky a půvaby neocenitelnou reklamu. I další, ženy i muži, jako například v 90. letech navázala slavná dámská trojka Seizinger, Ertl, Gerg – což je asi stále v poměrně živé paměti. Mezitím se zrodil terénní model Explosiv s tehdy neslýchanými rozměry 118–94–110, spolu s Huberovým „fatboyem“ Atomic Powder Plus pravzor pozdějších freeridovek. Málokdo ví, že Heidi Zurbriggen na šumavském Javoru byla v lednu 1997 ve Světovém poháru první, kdo použil už opravdu carvingovou obřačku. Pamatujete i P10, 20, 30 s nástupem carvingu a dál po dvou letech až k P60. Po nichž se však roku 2005 poangličtěně vrátil Racetiger, přišly freeskingové V-ski, průkopnické Supersporty, s Markerem postupně vyvíjený systém integrace Markerova vázání Motion, zajímavý koncept proměnlivé tuhosti Power Switch a další.

Těžké úspěšné roky Kritickou první polovinu 90. let neutáhl v původním vlastnictví ani Völkl. Poměrně složité transakce dalšího období má smysl postihnout jen ve zkratce. Na rozdíl od jiných měl Franz štěstí na svého původně obchodního zástupce ve Švýcarsku Gregora Furrera. Selfmademan z chudých poměrů si časem přibral i zastoupení Marker, Raichle, Uvex, Tecnica, Descente a vypracoval se tak, že roku 1992 dokázal do Völklu nalít potřebné čtyři miliony marek, zachránit firmu před věřiteli a bankami a slíbit, že mateřskou továrnu s výrobou zachová (i když Číně částečně stejně neunikli a osekávat se muselo, například tenis a golf). Roku 1995 se spojili Furrer, bývalý ředitel velkoobchodů Metro Cleven a Tecnica jako Völkl Sports Holding AG. Na rozdíl od tolika jiných, kdo v této branži neuspěli, dokonce dokázali roku 1999 otevřít, pravda, s podporou státu i města, novou továrnu. Roku 2000 získávají Marker. Čtyři roky nato završuje Furrer svůj husarský kousek prodejem Markeru a Völklu americké K2 za 124 milionů dolarů. A roku 2007 pak Völkl spolu s K2 doputuje pod americký Jarden. Američané ale rozumně nechávají evropskou centrálu ve Švýcarsku a o firmě rozhodovat ty, kdo se vyznají a umějí. Bývalý Clevenův asistent Bronder je tedy stále presidentem skupiny Marker-Völkl. Pamětníkům asi něco řekne jméno Art Furrer, průkopník akrobatického lyžování v Evropě a poněkud excentrický hoteliér. Bratři, jak jinak.

těžila ze své tradice a po Listopadu měla štěstí na obchodnicky zdatného dlouholetého zástupce. Jenom si starý pán na firemních stránkách, i kdyby pouze pro tu zebří jasnozřivost, jež se firmě tisíckrát vyplatila, zasloužil důstojnější zmínku než jen přetištění krátkého a suchého oficiálního nekrologu. Že by nějací mlamojové, kteří se vymkli zmíněným völklovským emocím? Nemohl třeba slavný Russi, svého času také dodavatel sloupků do novin, sepsat něco osobnějšího? Nemohla něco takového zařídit Hanni se svou významnou reklamní agenturou? Lze říci, že turbulence nelehkých let Völkl přestál, alespoň navenek, velmi obstojně. Herr Völkl, budiž mu země lehká, mohl být spokojený muž.

Image, technika, design, příběh Völkl je značka, která dokáže vyvolávat emoce. Jeho dlouholetí koncoví zákazníci – přinejmenším u nás – patřili k nejoddanějším. Umí nabízet inovace v efektním, často neotřelém „kabátě“, umí k nim lépe než někteří podávat uvěřitelné příběhy. U nás

THE WORLD OF EXCELLENCE www.montana-skiservis.cz PODVAL Montana technologie179X18.indd 1

11.9.2010 8:09:58

í c u o n r á Nest

lyže a

lyžáky

Kupte dětský lyžařský set ELAN RACE PRO SPORT + EL4.5 nebo dětskou lyžařskou obuv ALPINA J2/J4 SPORTISIMO za výhodnou cenu a využijte do dvou let možnosti výměny setu nebo obuvi za zvýhodněnou cenu 999,- Kč. Dbáme na bezpečnost Vašich dětí, proto Vám lyžařský set vyměníme včetně nového vázání. Více informací získáte na www.sportisimo.cz GARANCE VÝMĚNY

CENA ZA VÝMĚNU

999,-

VÝMĚNA VČETNĚ NOVÉHO VÁZÁNÍ!

LYŽAŘSKÉ SETY

velikost: 100, 110, 120 3 199,- Kč velikost: 130 3 399,- Kč

Lze měnit také za menší velikost!

LYŽAŘSKÁ OBUV ALPINA J2/J4 SPORTISIMO velikost: 18, 19, 20, 21, 22 1 799,- Kč velikost: 23, 24, 25 2 399,- Kč

Nabídka platí jen do vyprodání zásob.

ELAN RACE PRO SPORT + EL 4.5 velikost: 80, 90 2 899,- Kč

[UNIVERZITA]

PROFI INDEX

KRKONOŠSKEJ COWBOY JEDNOU Z NEJČASTĚJŠÍCH OTÁZEK, SE KTEROU SE PŘI SVÝCH LEKCÍCH SETKÁVÁM, JE ŠÍŘKA STOPY. KAŽDÝ SE PTÁ, ZDA JEZDIT V HODNĚ ŠIROKÉ, ČI RADĚJI V ÚZKÉ, JAK ŠIROKÁ MÁ STOPA BÝT A PODLE ČEHO TO NEJLÉPE POZNAT. o stranový rozsah pohybu svých dolních končetin. A že závodníci jezdí v široké stopě? Zkuste se podívat pořádně…

Zástupce šéfredaktora SNOW, Instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

ONDŘEJ NOVÁK Letošní seriál jsem zaměřil na cvičení, která v praxi rád používám. Nebudeme si lámat nohy, ruce ani tělo do nepřirozených pozic, ale snažit se hrát si s lyžemi a soustředit se na nové pocity při jízdě. Každý článek letos doprovodí i krátké video s ukázkou (na SNOW.cz), abyste mohli vše sami vyzkoušet. A pokud budete potřebovat k vašemu zdokonalování odborný dohled, rád vás, jako každý rok, uvítám na kopci při lekcích a workshopech Skiwithme.cz, abychom společně zkusili teorii proměnit v praxi.

Co a jak trénovat v široké stopě? I přesto, že je příliš široká stopa pro volné lyžování spíše negativním prvkem, můžeme v ní mnoho natrénovat. Vyberte si spíše mírnější svah, kde se budete moct soustředit na cvičení, a ne na korekci rychlosti. 1

Prvním cvičením bude jen obyčejná jízda ve výrazně širší stopě, než jste zvyklí. Zaujměte tedy tzv. cowboy position, jako byste seděli na koni a pojďme na to. Cvičení je zejména pro ty, kteří jezdí ve velmi úzké stopě a se svýma dvěma nohama pracují jako s jednou. Z lyžaře se pak stává

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

SPORT

ODBORNOST PŘÍSPĚVKU

já pravidelně odpovídám, že je to jedno. Každému, co jeho jest, každému takovou stopu, která mu nejlépe vyhovuje a ve které se dobře cítí. Tím bychom mohli celý dnešní článek ukončit, ale samozřejmě to zas tak jednoduché není. Příliš úzká stopa znamená horší stabilitu, zároveň také obtížnější zahranění lyží. Příliš široká stopa stabilitu znatelně vylepší, stejně tak je to i se zahraněním lyží, vede však ke ztrátě rozsahu dolních končetin, který blokuje „překážející“ vnitřní noha. Často proto říkáme, že ideálem je stopa na šířku pánve, případně trochu užší. Stopa širší než vaše boky je právě mimo rozsah pohybu vašich kyčelních, ale i koleních a hlezenních kloubů. Nedokážete potom vystrčit obě nohy v oblouku dále od těla, vnitřní noha zůstává stále pod tělem a často na ni i přenesete nevědomky většinu svojí hmotnosti. V příliš široké stopě se tedy zbytečně připravujete

chaloupka na kuří nožce a tak určitě na svahu vypadat nechceme. Zkuste si v široké stopě uvědomit, že každá noha dělá v oblouku něco jiného, že se musíte na pohyby obou soustředit, s oběma pohybovat, přesto však obě zatáčejí stejně a současně. 2 Zkuste jet v široké stopě velmi pomalu, smýkanými oblouky a nedělat nic jiného než jen otáčet oběma chodidly do směru, kam chcete zrovna jet. Nezapojujte tělo, zkuste být úplně uvolnění, jen otáčejte chodidly. 3 Přidejte nyní trochu na rychlosti a zkuste si uvědomit, o kterou nohu se od začátku opíráte a která se pod vámi naopak krčí, abyste se mohli o tu druhou opřít. Na konci oblouku pak zkuste dlouhou nohu, o kterou jste byli opřeni,

zkrátit, uvolnit v ní pnutí, povolit ji a pokrčit, a druhou, která byla pokrčená, naopak začít natahovat (ne však do propnutí) a odtlačovat se od ní směrem dolů z kopce. 4 Zkuste si ve velmi široké stopě jízdu po hraně. Stejně jako v předchozím cvičení se zaměřte zejména na krčení a natahování nohou a jejich výměnu při přehranění. Zkuste ve vyšší rychlosti zmíněné uvolnění a pokrčení budoucí vnitřní nohy i přehnat, abyste od začátku oblouku cítili výraznou oporu o vnější lyži. V přiměřeném pokrčování vnitřní nohy pokračujte i dále během oblouku. 5 Pokračujte dál s řezanými oblouky po hraně ve větší rychlosti a zkuste postupně stopu zužovat. V široké stopě si lépe uvědomíte diferenciaci nohou, v úzké byste měli pohyby krčení a natahování, uvolňování a naopak vzepření se oproti vnějšímu chodidlu už pouze automatizovat. Můžete zkusit šířku stopy i záměrně střídat. Několik oblouků v široké, několik oblouků v úzké. Volba stopy je u každého individuální. Obecně platí, že širší stopa je lepší pro jízdu na upravené sjezdovce, úzká stopa naopak pro rozbitý terén, boule, hluboký sníh, tedy podmínky, kde je potřeba s lyžemi manipulovat více smykem, tedy otáčením chodidly. S šířkou stopy je tedy třeba neustále pracovat a mírně ji přizpůsobovat podmínkám. Nakonec se stopou, její šířkou a obecně hravými cvičeními s lyžemi určenými pro přenos hmotnosti při zahájení oblouky, pro správné zahájení i ukončení oblouku či pro aktivní práci vnitřní nohy se budeme zabývat v dalších dílech. I v letošní sezoně najdete na webu www.skiwithme.cz nabídku lekcí a workshopů pro lyžaře i telemarkisty. Pro lyžaře jsem letos připravil ke každé lekci rozbor videa, začínající telemarkisty zase jistě potěší bezplatné zapůjčení vybavení po dobu výuky.

více na: http://snow.cz/video/2736

Drive X-DRIVE! SALOMON PŘIPRAVIL PRO LETOŠNÍ SEZONU ZCELA NOVOU ŘADU LYŽÍ POD NÁZVEM X-DRIVE. JE ZAMĚŘENA ZEJMÉNA NA SPORTOVNÍ LYŽAŘE, KTEŘÍ POŽADUJÍ KVALITNÍ VYBAVENÍ PRO JÍZDU NA SJEZDOVCE, ALE OBČAS I MIMO NI. ákladem myšlenky pro vývoj řady X-Drive bylo vytvoření lyží, které budou lehce manévrovatelné, lehké a zároveň velmi precizní a uzpůsobené i pro rychlou jízdu zejména na upravených svazích. Prvním úkolem designérů byla optimalizace hmotnosti. Těžší nosné materiály byly odstraněny z těch částí lyže, kde síly při jízdě nepůsobí až tak kriticky, a naopak se

X-CHASSIS Zvýšení torzní tuhosti pro lepší držení na hranách a stabilitu.

koncentrovaly tam, kde je to třeba. V nových X-Drive tak najdeme ve špičkách lyží speciální odlehčené jádro na bázi včelích pláství, funkční konstrukci lyže pak tvoří karbonové výztuhy zabudované do lehkého dřevěného jádra, které tvoří základ celé lyže. Srdcem celého konceptu X-Drive je konstrukce právě ve tvaru písmene X složená z kombinace

RKS – STABILIZACE ROCKERU Precizní vedení, rychlé a snadné zahájení oblouku.

karbonu a polyamidových vláken. Velmi výrazně zlepšuje torzní tuhost, což se samozřejmě promítá do mnohem lepšího vedení lyží po hraně na tvrdém povrchu a do lepší stability při jízdě. Na lyžích řady X-Drive také najdeme kompletně nadesignovaný rocker pod názvem All Terrain Rocker 2.0. K výraznějšímu rockeru ve špičce spolu s tradičním camberem přibyl ještě menší rocker v patě lyže, který zlepšuje manévrování zejména v horším terénu. Oba rockery jsou navíc doplněny svojí vlastní stabilizací v podobě RKS (Rocker Stabilization), která díky kompozitovým vláknům umístěným v oblasti kontaktu špičky a paty lyže tlumí vibrace a zlepšuje tak zahájení i ukončení oblouku. Pokud hledáte ten pravý allmountain, se kterým se nebudete nudit v žádných podmínkách, může být nový koncept X-Drive právě jím.

www.amersports.cz

HONEY COMB ŠPIČKA ODLEHČENÉ CELODŘEVĚNÉ JÁDRO Špička s ABS rámem vyplněna materiálem Koroyd Úspora 15 % hmotnosti oproti klasickému pro snížení hmotnosti v nejdůležitějších místech. dřevěnému jádru.

Photo © Christoph Schöch

SPORT

[UNIVERZITA]

FOTO: ATOMIC

Iniciuje lyžař ty správné pohyby a pouze je neumí optimálně provést, anebo jeho pohyby odpovídají příkazům mozku v domnění, že právě takto má lyžování vypadat?

POHYBY v hlavě POJĎTE S NÁMI NAHLÉDNOUT DO SVĚTA MODERNÍ VÝUKY LYŽOVÁNÍ, KDE POROZUMĚNÍ HRAJE PODSTATNOU ROLI. LETOŠNÍ SERIÁL „UNIVERZITNÍCH“ ČLÁNKŮ VĚNUJEME LYŽAŘSKÝM POVĚRÁM A MÝTŮM, KTERÉ SE JAKO BUMERANG STÁLE VRACEJÍ. AUTOŘI: TOMÁŠ MICAL, JIŘÍ NOHEJL, ZDENĚK ČERNÍK A SNOWSPORTSACADEMY.CZ

Lyžování začíná od hlavy asto býváme přesvědčeni, že umíme lyžovat. Sjedeme každý kopec v našem oblíbeném středisku a případné zaváhání přikládáme tomu, že nejsme zrovna v té správné formě či na lyžích nestojíme tak často, jak bychom si přáli. Jsou však stovky najetých kilometrů či hodiny strávené v posilovně zárukou toho, že budeme lyžovat lépe a budeme mít z lyžování prostě dobrý pocit? Co když jediné, co skutečně potřebujeme, je objevit, jak má lyžování na současném materiálu „správně” vypadat? Hodně čtenářů má jistě zkušenosti z lyžařských výcviků a možná i z působení v lyžařských oddílech. Někteří si třeba přečetli či dostali pár zaručených rad, jak lyžovat lépe. Tak či onak, každý z nás má v hlavě svou vlastní představu, jak „správně” lyžovat. Někdy ovšem právě tyto představy jsou ve skutečnosti pouhými omyly, které tvoří překážku na cestě ke zlepšení. Je totiž prostý fakt, že každý pohyb našeho těla začíná v hlavě. Dost lyžařů, a zvláště těch zkušených, na něj zapomíná a nadále rozvíjí své dovednosti opakováním zažitých nesprávných pohybových stereotypů. Instruktoři lyžování či závodní trenéři se při své práci zaměřují na pohyby dolních končetin a často svým studentům říkají: „Rotuješ trupem, musíš

začít zatáčet od chodidel, ne od hlavy.“ K tomu, aby však chodidla a dolní končetiny mohly správně fungovat a převzít hlavní roli v zatáčení, jim tuto informaci musí sdělit řídicí centrum sídlící v hlavě – mozek. Pokud se zeptáme lyžařů, na co při lyžování myslí, zjistíme, že jejich odpovědi velmi často korespondují s jejich chybami či nedostatky, brzdící rozvoj jejich lyžařských dovedností. Nabízí se zásadní otázka. Iniciuje lyžař ty správné pohyby a pouze je neumí optimálně provést, anebo jeho pohyby odpovídají příkazům mozku v domnění, že právě takto má lyžování vypadat? Bez rozřešení této hádanky není možné nikomu efektivně poradit. Jeden z velkých mýtů výuky lyžování jsou cvičení, která „zaručeně“ vedou k lepší technice a opravení chyby. Jak jsme již výše naznačili, bez pochopení správného pohybu je aplikace jakýchkoli cvičení ztrátou času. Výborní instruktoři či trenéři lyžování dokážou u svého klienta propojit představu pohybu se samotnou realizací, jelikož si uvědomují skutečnost, že lyžování začíná vždy v hlavě. Příkladem může být přístup Burke Mountain Academy, kde strávila Mikaela Shiffrin mnoho tréninkových dní na počátku své závodní kariéry. Trenéři se zde ptají svých svěřenců: „Proč děláme toto cvičení? Na jaké dovednosti tím pracujeme?”

PROFI INDEX ODBORNOST PŘÍSPĚVKU

A zdůrazňují tím, že se jedná o ústřední bod jejich přístupu k závodnímu tréninku. O tom, zda je tento postup efektivní, či nikoliv, jasně hovoří výsledky a výkony Mikaely. Tento přístup je však funkční nejen na úrovni závodních lyžařů, ale je velmi přínosný v rozvoji dovedností širokého spektra lyžařů. Ti nejlepší učitelé lyžování zjišťují tedy představy svých studentů, které následně doplňují, účelově nabourávají či pouze upřesňují. Pracují tak nejdříve s mentální představou pohybů v hlavě a následně pak s pohyby samotnými. To, zda došlo k pochopení či změně představy v mozku, je vždy potřeba otestovat v náročnějších podmínkách – bez toho, abychom vystavili lyžaře zvýšenému riziku. Také vjem z již správně prováděného pohybu je občas potřeba zdůraznit či zesílit. Tak či onak, právě v této fázi mají cvičení své opodstatnění. Cvičení neučí lyžaře lyžovat, cvičení testují lyžaře, zda správně pochopili. Učitelé a trenéři se tak snaží spíše vtáhnout své studenty do hry a zapojují je do vlastního procesu učení. Proměňují pasivní příjemce informací v partnery, kteří jsou aktivními účastníky svého vlastního tréninku. Umožňují tak studentům, aby oni sami dokázali změnit zažité představy a pohybové vzorce. Neučí, jsou spíše průvodci. Pomáhají měnit pohyby v hlavě.

Jak na to? Podzim je v plném proudu a nová sezóna pomalu začíná. Mnozí z vás jsou jistě netrpěliví a zkrátí si čekání na první sníh výpravou na ledovec. Prvních pár jízd se budete zřejmě cítit nejistě, lyže vás nebudou plně poslouchat a svaly budou křičet bolestí a prosit o přestávku. Nic si z toho nedělejte, je to přirozené! Již víme, že lyžování začíná od hlavy, zkuste tedy nad svými oblouky přemýšlet a klást si otázky typu: Proč jsou moje nohy tak rychle unavené? Stojím na lyžích vyváženě, či musím bojovat s rovnováhou? Mám lyže při zatáčení pod kontrolou? Vypadají mé oblouky spíše jako písmeno „Z“, či jako písmeno „S“? Potřebuji otáčet lyže celým tělem, nohama, či pouze trupem? Podělte se o svých „pohybech v hlavě“ a pocitech při lyžování s námi a s ostatními na diskuzi SNOW.cz. Vaše postřehy mohou být inspirací pro nás i pro ostatní. I společné přemýšlení může pomoci na cestě k lepšímu lyžování. Příště: Jak na lyžích stojíme? Jsme vyvážení? Mezinárodní licence ISIA Card, člen metodické komise, lektorského sboru a demoteamu APUL, působí ve Falls Creek Snowsports School v Austrálii a v Skischule Fiss Ladis v Rakousku, spoluzakladatel projektu PROSKICLINICS.COM.

TOMÁŠ MICAL

CHCETE SI UŽÍT ZIMU NA HORÁCH A U TOHO SI VYDĚLAT?

CHTĚLI BYSTE V BUDOUCNU ZKUSIT PRÁCI INSTRUKTORA I V RAKOUSKU, ITÁLII NEBO NA JIŽNÍ POLOKOULI? STAŇTE SE INSTRUKTOREM LYŽOVÁNÍ NEBO SNOWBOARDINGU S MEZINÁRODNĚ UZNÁVANOU LICENCÍ APUL! TERMÍNY KURZŮ APUL, NA KTERÝCH MŮŽETE ZÍSKAT LICENCE: 5.–14. 12. 2014 12.–21. 12. 2014 5.–14. 12. 2014 12.–21. 12. 2014 9.–14. 12. 2014 16.–21. 12. 2014

Kurzy lyžování licence C: Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, Harrachov, Bílá v Beskydech Kurzy lyžování licence C: Jeseníky, Plešivec (Krušné hory) Kurzy snowboardingu licence C: Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, Bílá v Beskydech, Harrachov Kurzy snowboardingu licence C: Jeseníky, Plešivec (Krušné hory) Kurzy dětského lyžování licence D: Pec pod Sněžkou Kurzy dětského lyžování licence D: Herlíkovice

Propozice a přihlášky na kurzy najdete na www.apul.cz Lyžařský (snowboardový) kurz licence C – je základní kurz v rozsahu 9 dnů. Je určen pro instruktory, kteří v komerčních lyžařských školách vyučují začátečníky – děti i dospělé. Podmínkou jsou lyžařské (snowboardové) dovednosti na sportovní úrovni a ideální je hovorová znalost anglického nebo německého jazyka (můžete dělat i v češtině). Do kurzu se může přihlásit kdokoli starší 17 let. Lyžařský kurz dětské výuky – je základní kurz v rozsahu 5 dnů. Je určen pro instruktory, kteří se při výuce v komerčních lyžařských školách specializují na výuku dětí. Do kurzu se může přihlásit kdokoli starší 17 let.

HNED PO KURZU MŮŽETE ZÍSKAT PRÁCI V NAŠICH ČLENSKÝCH LYŽAŘSKÝCH ŠKOLÁCH PO CELÉ ČR: SKI & BOARD SCHOOL

Kontakty na tyto školy najdete na www.apul.cz

APUL JE NEJVĚTŠÍ A NEPRESTIŽNĚJŠÍ VZDĚLÁVACÍ ORGANIZACÍ V OBLASTI VÝUKY LYŽOVÁNÍ A SNB V ČR. JE ZÁSTUPCEM ČR V MEZINÁRODNÍ ORGANIZACI ISIA.

FOTO: ARCHIV APUL

LEKTO RSK NA SEZ Ý SBOR APUL ÓNU SE NA V 2014/15 ÁS TĚŠ Í

NEWS

Asociace profesionálních učitelů lyžování a lyžařských škol (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

ÚVODNÍK PREZIDENTA Milé kolegyně a kolegové, vítám vás u prvního letošního vydání APUL news. I letos zůstáváme rozsahem této rubriky na formátu z minulého roku, ale v příspěvcích chceme dát ještě větší prostor zejména našim lektorům. Než se zamyslíme, co nás čeká letos, musím se nejprve krátce vrátit k loňské zimní sezóně. Všichni si asi pamatujeme, že klimaticky byla jednou z nejhorších v moderní historii. Spadlo pouze 40 % srážek dlouhodobého průměru, skiareály byly v provozu jen 75 % obvyklé doby a obdobně tak vypadala i návštěvnost. Nezbývá než doufat, že příroda se vloni dostatečně vyřádila a v nadcházející sezóně budeme se sněhem a teplotami v pohodě. Navzdory průběhu loňské zimy jsou výsledky APUL v oblasti pořádání kurzů relativně dobré. V sezóně 2013/14 jsme vyškolili téměř 600 osob, což je zhruba o 10 % méně než v sezóně předešlé. Vzhledem k tomu, že letošní termínová listina akcí a kurzů APUL obsahuje 50(!) položek, doufáme, že počty našich absolventů se budou opět zvyšovat.

A co nového očekáváme od nadcházející zimy? Aktivně funguje nový lektorský sbor, který nejen dopracovává metodické materiály, ale přišel i s návrhy na rekonstrukci vzdělávacího systému a hodnocení kurzů. Finalizují se například pravidla pro lektorské licence a výběr do lektorského sboru. I letos APUL přichází s aktualizací výukových metodických materiálů – konkrétně to bude nové, doplněné vydání slovníku lyžařských, snowboardových a telemarkových frází. Zcela nově vzniká publikace APU se baví na sněhu. Jedná se o knížku z dílny lektorského sboru pro výuku dětí, obsahující říkanky a cvičení pro děti, a to v několika jazycích. I v letošní sezóně se budeme věnovat rozvoji mezinárodních odborných kontaktů – zejména se budeme připravovat na naši účast na kongresu Interski, který proběhne v září 2015 v Argentině. Chceme také dále rozvíjet vztahy s francouzskou asociací a budeme se aktivně účastnit jednání o mezinárodním profesním průkazu. Na domácím poli mám radost zejména z toho, že do APUL vstoupilo 7 lyžařských škol ze sítě Sun Ski, čímž dojde k ještě vyšší integraci profesionálních učitelů v rámci ČR.

KURZ V CHAMONIX SPOLUPRÁCE S ENSA (ECOLE NATIONALE DE SKI ET D’ALPINISME) POKRAČUJE ČLENOVÉ LEKTORSKÉHO SBORU APUL VE SLOŽENÍ JIŘÍ MATĚJŮ, RADEK DRAHOŇOVSKÝ, ROMAN KUBÁT, TOMÁŠ MICAL, TOMÁŠ HORÁČEK A ZBYNĚK PAVELČÍK SE V DUBNU ZÚČASTNILI 10DENNÍHO KURZU V CHAMONIX. KURZ NAVÁZAL NA LEDNOVOU STÁŽ A ZAKONČIL VELMI PLODNÝ ROK SPOLUPRÁCE S FRANCOUZSKÝM LEKTORSKÝM SBOREM.

SKI & BOARD SCHOOL

Významnou změnou v životě všech Apuláků by měl být nový databázový systém, který bude fungovat přes webové stránky www.apul.cz. Stále rostoucí počet členů a akcí, které pořádáme, si vyžádal řešení, jež by mělo přinést zejména komfort a rychlost při vzájemné komunikaci. Databáze bude obsahovat nejen základní osobní údaje a informace o absolvovaných kurzech, ale také data o platnosti licencí, výsledcích zkoušek, přijatých platbách za kurzy a členské příspěvky apod. To umožní členům nahlížet na svůj účet, školám mít přehled o jejich učitelích a sekretariátu rychle řešit záležitosti nejen se členy, ale i s účastníky všech kurzů. Takže vzhůru vstříc zimě (a doufejme i sněhu)! Najděte si v termínovce tu svou akci, například podzimní rozlyžování na ledovci nebo některý z kurzů, kde se můžete nejen dále vzdělat, ale také něco hezkého i prožít. Sledujte nadále tato APUL news v časopise SNOW, ale i naše stránky www.apul.cz, kde se dozvíte vše podstatné. Milí kolegové, přeji vám pěknou zimu, hodně práce, ale také zábavy! Libor Knot, prezident APUL

ZKUŠENOST JE NEPŘENOSTNÁ aším cílem nebyla další stáž, ale absolvování závěrečného kurzu francouzského vzdělání, kterým je 10denní kurz zaměřený na bezpečnost a pohyb ve volném terénu Euro securité. Nechtěli jsme být sympatickými pozorovateli, ale aktivními kurzisty. Chtěli jsme mít vlastní zkušenost s náročností francouzského vzdělání včetně výstupu ve formě zkoušek. Byli jsme připraveni na konfrontaci a porovnání výkonnosti lyžařské i pedagogické. APUL má ambice být kvalitní vzdělávací organizací s mezinárodním renomé a členové lektorského sboru musí být tím těmi nositeli, kteří kvalitu předávají na kurzech novým i stávajícím učitelům lyžování.

FOTO: APUL

Tímto směrem bylo vedeno i naše jednání s Francouzi. Vytvořili jsme 6členné družstvo z členů lektorského sboru. Každý si zajistil kompletní lyžařské a skialpinistické vybavení a 31. 3. jsme v 8.15 stáli připraveni před ENSOU. Přivítal nás lektor Yannick Boucherand. Jak se ukázalo, jeden z nejlepších lyžařů ve volném terénu. Nekompromisní, přímočarý, zkušený a rychlý. Na lyžích jsme jeli pomalu, jen když jsme je neměli. Ukázalo se, že absolvovat řádný kurz Euro securité bez francouzštiny, prezentace freeridových sjezdů a skialpinistických túr ve formě seminární práce ve francouzštině a znalostí francouzské legislativy dělat nelze. Přesto jsme dokončili plnohodnotný program kurzu včetně několika zkoušek.

ZKOUŠKY V průběhu prvního týdne jsme se připravovali na páteční zkoušky, které jsme absolvovali společně se sedmi francouzskými družstvy. Družstva na kurzech francouzského vzdělávání jsou 8členná, pokud se jedná o kurz zaměřený na techniku jízdy na sjezdovce, a 6členná v případě kurzů se zaměřením na lyžování ve volném terénu. To byl náš případ. My jsme absolvovali program se zaměřením a obsahovou náplní kurzů Securité a Euro Securité. Tyto kurzy mají dohromady 15 dní a jsou rozděleny na 2 části. Securité 5 dní a Euro securité 10 dní. Na konci prvního týdne se skládají zkoušky z vyhledávání lavinového vyhledávače a jízdy ve volném terénu.

HLEDÁNÍ V LAVINĚ Lavinový vyhledávač je umístěn do sportovního neprodyšného vaku velikosti batohu naplocho z důvodu vysílání signálu. Vak je zakopán do hloubky 20–50 cm. Vyhledávání lavinového vyhledávače probíhá na vymezené ploše 50krát 50 metrů. Před vlastní zkouškou proběhne kon-

KUR Z

BEZ SE ZAM PEČ ĚŘE N N EURO VOL OST A ÍM NA N ÉM POH SE DE S CURITE V TERÉN YB VE KI ET ECO U D

LE ’ALPI Míst NISM NATION o E (EN A : Term Cha SA). LE ín: 3 moni 1. 3. x, Fr Úča –11. anci stní c 4.20 e i : čle APU no L 14 Drah ve slož vé lekto ení J rské oňo Mica vský, Ro iří Matě ho sbo ru jů, R l, To m an a máš Horá Kubát, T dek Pave ček, Zb omáš lčík yněk

trola signálu lavinových vyhledávačů uchazečů s lavinovým vyhledávačem, který se vyhledává. Zkoušku kontrolují 2 lektoři. Jeden zakopává vak na různá místa a kontroluje, zda byl vak správně vyhledán sondou. Druhý lektor měří čas a dohlíží na skupinu, aby neměla možnost vidět zkouškový prostor a umístění zakopaného vaku. Limit pro úspěšné složení zkoušky vyhledání vaku s lavinovým vyhledávačem jsou 4 minuty. Zkouška končí v momentě, kdy uchazeč zjistí lavinovou sondou vak. Po zjištění musí nechat sondu ve sněhu a proběhne kontrola lektorem, zda objekt nalezený sondou je skutečně vak. Uchazeči mají jeden pokus. V případě neúspěšného složení zkoušky musí opakovat kurz.

JÍZDA VE VOLNÉM TERÉNU Ve středisku Grands Montets jsou vytipována zkoušková místa. Zkouška jízdy ve volném terénu se skládá z jízdy ve volném terénu s převýšením 400 m. Úsek je vymezen 5 širokými brankami s terči na obří slalom. Při vlastní zkoušce je třeba projet spojnicí mezi brankami a cílem. Vymezení trasy brankami je z důvodu bezpečnosti, neboť v blízkosti zkouškového svahu může být i nebezpečný terén, a z důvodu prověření orientace lyžaře během sportovní jízdy v terénu. Jede se rychle delšími oblouky, krátké oblouky prakticky jet nelze z důvodu nedostatku fyzických sil vzhledem k délce úseku. Po projetí cílem se kontrolovaně

odjíždí z cílového prostoru. Zkoušku hodnotí 2 tříčlenné komise. Každá komise hodnotí polovinu trati. Hodnotící používají hodnotící bodovou škálu 1–20, přičemž 1 je nejhorší a 20 je nejlepší. Hodnotí se technika, rychlost, dynamika jízdy. Jede se podle startovních čísel. Organizace na startu, podél trati a v cíli je zabezpečena dalšími až pěti lektory a vše dozoruje a objektivitu zkoušek garantuje zástupce ministerstva sportu. Hranicí pro pozitivní jízdu je 10 bodů. 9 bodů znamená, že kandidát je neúspěšný a musí opakovat zkoušku. Z důvodu velké délky úseku je třeba využívat efektivní a úspornou techniku jízdy ve volném terénu. Jezdí se na širších lyžích se středem 90 mm a více. Úspěšnost se pohybuje okolo 90 %, ale je na místě zdůraznit, že Francouzi se na zkoušku připravují a všichni mají splněn Euro test z obřího slalomu.

ZÁVĚR 6 lektorů APUL absolvovalo náročný 10denní program francouzského kurzu, jehož součástí byly freeridové sjezdy, skialpinistické túry a jejich příprava, trénink techniky lyžování v terénu, přednášky a zkoušky. Uspěli jsme v přímé konfrontaci. Máme osobní kontakty na vedoucí vzdělávání a další lektory. Nahlédli jsme hodně pod pokličku vzdělávacího systému alpské země, která ročně vyprodukuje nejvíce lyžařských a snowboardových učitelů v Evropě. A těchto zkušeností využijeme pro APUL a jeho kurzy již od této sezóny. S Francouzi chceme spolupracovat i nadále a snad se podaří v horizontu 2 let uskutečnit v Chamonix alespoň pár našich kurzů. Nebo už v roce 2015? Jiří Matějů, vedoucí lektorského sboru APUL

STÖCKLI ŠVÝCARSKÁ KVALITA LYŽE ZNAČKY STÖCKLI ZAČALY SVOJI VELMI DLOUHOU HISTORII PŘED VÍCE JAK 75 LETY V SAMOTNÉM SRDCI ŠVÝCARSKÝCH ALP A NA ROZDÍL OD JINÝCH TAM JEJICH VÝROBA TAKÉ DODNES ZŮSTÁVÁ. VEDLE PŘÍSLUŠNOSTI K ALPÁM VYZNÁVÁ STÖCKLI I DALŠÍ TRADIČNÍ HODNOTY, V PRVNÍ ŘADĚ PAK DŮRAZ NA VYHLÁŠENOU ŠVÝCARSKOU KVALITU. základním kamenům zpracování patří vysoká preciznost ve spojení se sofistikovanými technologiemi, zdravá jednoduchost kolekce pak dává vývojářům možnost velké flexibility a rychlé reakce na trendy při vývoji nových kolekcí. Za mimořádnou kvalitou lyží Stöckli pak stojí i velmi úzká spolupráce s nejlepšími závodníky Světového poháru nebo se Švýcarským centrem pro výzkum lavin a sněhu v Davosu. To, že jsou lyže u Stöckli důkladně zpracovány včetně posledního neviditelného detailu, ovlivňuje právě poptávka po naprosté dokonalosti. Mezi tradiční specifika konstrukce švýcarské značky patří zejména kvalitní skluznice s velmi nízkým koeficientem tření, odolné bočnice či použití kovových výztuh, které vedle estetické formují hod-

notu zejména funkční. Všechny prototypy lyží jsou testovány poměrně rozsáhlým týmem závodníků, instruktorů lyžování, ale i běžných lyžařů, kteří se dále podílí na vývoji tak, aby ze švýcarské továrny vycházely dokonalé lyže přesně vyhovující potřebám těch kterých zákazníků-lyžařů.

Viktoria Rebensburg letos na Stöckli Přestože je Stöckli ve Světovém poháru spíše méně zastoupenou značkou, patří k těm nejúspěšnějším – což jen potvrzuje správnou volbu technologií a kvalitní vývoj. Zejména poslední sezony Světového poháru potvrdily, že Stöckli jdou správnou cestou, a ačkoli nemají tak velký vývojářský tým jako jiné velké značky, dokážou při-

pravit pro své týmové jezdce ten nejlepší materiál. To potvrdily v první řadě výsledky Tiny Maze, která se na lyžích Stöckli stala vítězkou Mistrovství světa, celkového hodnocení Světového poháru a dokázala vyhrát i 2 zlaté olympijské medaile. Držitelkou zlaté olympijské medaile je i Viktoria Rebensburg, ta se stala novou posilou stáje pro sezonu 2014/15, stejně jako výborný americký sjezdař Tim Jitloff, který už se na poli Světového poháru pohybuje hezkou řádku let. Hvězdnou čtyřku pak doplňuje slovinská slalomářka Marusa Ferk, v týmovém áčku jsou dále Švýcaři Nadja Inglin-Kamer a Nils Mani a další slovinští závodníci, Bostjan Kline, Cater Martin, Rok Perko a Andrej Sporn.

Lyže pro 2014/15 Kolekce Stöckli je velmi přehledná a přívětivě jednoduchá, což můžeme dnes považovat i za určitou konkurenční výhodu. V pěti kategoriích si vyberou vyznavač závodních a sportovních lyží, freerideři i nároční rekreační lyžaři. Na co se z kolekce zaměřit nejvíce?

Řada Laser

Spirit

Stará, a přesto nová. Tradiční a velmi úspěšná řada sportovně zaměřených lyží byla pro letošní sezonu přepracována a za použití technologií určených pro závody Světového poháru oslovuje všechny milovníky rychlých oblouků a sportovního lyžování.

Řada Spirit patří mezi stálice švýcarské značky a je synonymem komfortu a elegance. Lyže Spirit jsou určeny pro všechny, kteří mají rádi sportovní tempo, ale i kousek neotřelého a exkluzivního designu.

Laser SX Fis – nejvýkonnější obřačky Lyže s opravdovými FIS parametry v běžné nabídce nenajdeme, ostatně vzhledem k jejich účelu to ani není chtěné. Nejlepším a nejrychlejším lyžařům zcela bohatě postačí nové Laser SX Fis, které jsou používány i pro závody Světového poháru ve skicrossu.

Laser SX Věrná kopie lyží Laser SX FIS, v délkách 154 – 162 – 170 – 178 a se sympatickými poloměry 12 až 17 metrů. Kromě technologie S.S.T. používá také C.P.O. (Carbon Performance Optimizer), karbonové výztuhy značně vylepšují torzní tuhost, navíc tlumí vibrace, ale přitom lyžím ponechávají jejich přirozený průhyb.

Spirit Globe Jak už napovídá název, model Globe je jakýmsi průvodcem nebo cestovatelem, v tomto případě po všech sněhových podmínkách. Ideální allmountain pro všechny, kteří se rádi svezou rychle, ale občas chtějí i zvolnit. Technologie Soft Rocker usnadní zatáčení i pohyb v rozježděném terénu nebo prachovém sněhu.

Spirit Motion Řada Spirit neopomíná ani ženy. Model Motion vybavený technologií Softflex pro snadnější průhyb lyží a útlým středem 66 mm zajistí mimořádně snadné zatáčení a umožní široké spektrum poloměrů oblouků.

Stormrider

Laser CX Velmi přátelské a točivé lyže s geometrií určenou pro slalom jsou vhodným modelem pro sportovní lyžaře, kteří mají rádi kratší oblouky a rychlé přehranění.

Řadu lyží Stormider určených zejména pro freeride, ale i skitouring netřeba představovat. Patří už mezi klasiku kolekce Stöckli. Mezi zajímavosti rozhodně patří, že špičky i paty všech Stormiderů jsou do finální podoby ručně zpracovávány. Jak říká jeden ze zaměstnanců Stöckli, „jsem hrdý na to, že to umím lépe než stroj.“

Laser AX Typický univerzální allmountain, který se projeví na tvrdé pistě i v rozježděném sněhu. S šířkou 78 mm pod botou a s poloměry od 12,9 do 17,5 metru je perfektní volbou pro hledače vysoce sportovní univerzálky.

Stormrider 88 Typický kříženec freeridových a sjezdovkových lyží s R od 16,6 do 21,2 metrů. Kromě sendvičové konstrukce zde najdeme Powder Rocker, ale zejména velmi lehké jádro Light Core/Super Light Core. Stormrider Motion je pak ještě více odlehčená a zeštíhlená varianta s šířkou 84 až 86 mm pod botou.

DĚKUJI TI, DEŠTI!

30 LET

Dámská c

Vodní sloupe 5 000 mm!

Pánská

Funkce Aquamax Elite 5.5., vodní sloupec 5 000 mm, prodyšná, nepromokavá, odepínací kapuce, svařované švy, 100% polyester. Pánský model: vel. S-XXL (5696116) Dámský model: vel. 36-44 (5686060)

místo 2 499,-

1 999,-

Více informaci a kompletní nabídku najdete na www.intersport.cz.

LET 30

1 999,ZK

TÍ

Outdoorová bunda Diamond

U Š E N OS

BLACK PROJECT

WINTER 3FEET

PU a THERMO BOTIČKY

3 FEET WINTER SOCKS

DRYW DRYWARMER Vysoušeč V

SYSTÉM PRO OHŘEV NOHOU

Více informací o možnostech koupi najdete na www.sidas.cz, s.cz, www.sidas.sk nebo u Vašeho obchodníka.

PROTECTIVE GEL

WINTER 3D COMFORT WOMAN

PRO HEAT SOCKS

ČEPICE S OHŘEVNÝM SYSTÉMEM

PONOŽKY S OHŘEVNÝM SYSTÉMEM

Dovozce pro Českou republiku: svorto.cz

OHŘEVNÝ SY S TÉM DO OBUVI

RUKAVICE S OHŘEVNÝM SYSTÉMEM

VY SOUŠENÍ

s.r.o., e-mail: sidas@svorto.cz, www.therm-ic.eu

FOTO: KARI TRAA

Když padne

JAKO HRNEC NA… ANEB KOUZLO PRVNÍ VRSTVY

KAŽDÝ AKTIVNÍ LYŽAŘ DŘÍVE ČI POZDĚJI DOSPĚJE K POZNÁNÍ, ŽE DOBŘE PADNOUCÍ SJEZDOVÉ BOTY TVOŘÍ ZÁKLAD DOBRÉHO LYŽOVÁNÍ. JSOU PŘECE V NEJTĚSNĚJŠÍM KONTAKTU S LYŽAŘEM A PŘENÁŠEJÍ JEHO IMPULSY DÁL DO LYŽÍ. BOTY VOLÍME PODLE TYPU JÍZDY, ALE V PRVNÍ ŘADĚ MUSÍ PŘESNĚ PADNOUT. PODOBNĚ I LYŽAŘSKÉ OBLEČENÍ – JEHO ÚČEL KORESPONDUJE S PROVOZOVANOU AKTIVITOU A TAKÉ MUSÍ PADNOUT JAK HRNEC NA SEDACÍ ČÁST. TEXT: PETR HAVELKA

en tak může funkční oděv správně navázat na termoregulační systém lidského těla a při správném výběru prádla jej dokonce učinit ještě efektivnějším. A stejně jako u přezkáčů se bude lišit volba konkrétního funkčního oblečení podle dispozic a zejména intenzity sportovního výkonu lyžaře. Jiné prádlo udělá nejlepší službu zimomřivé dámě, která by mohla sáhnout například po merino vlně vyšší gramáže, docela jinak bude volit například Lukáš Bauer, který sáhne po oblečení pro intenzivní aerobní zátěž, při které dochází i k výraznému pocení – pro něj bude dobrou volbou prádlo s vysokou schopností transportu vlhkosti a menší mírou tepelné izolace.

Transportní funkční materiály

Merino vlna

Mezi vysoce transportní materiály patří polypropylen, polyester a v omezené míře i polyamid. Jsou to materiály s malou nasákavostí, které dokáží po povrchu svých vláken šířit (transportovat) vlhkost, takže dochází k jejímu rychlému rozprostření po větší ploše a následně k rychlejšímu odpaření. Tím je ochlazování účinnější a rychlejší. Prádlo z těchto materiálů se vyrábí v různé struktuře pleteniny, má různý poměr schopnosti účinně ochlazovat/izolovat. Volí se podle intenzity sportovní aktivity a okolní teploty. Jistou nevýhodou je tvorba zápachu. Antibakteriální ošetření – bakterie jsou totiž tím původcem pachů – do jisté míry šíření pachů zpomaluje, ale s časem klesá na účinnosti.

Již více let se do první vrstvy aktivně prosazuje prádlo z velmi jemné ovčí vlny merino. I když vlákna nemají transportní vlastnosti jako syntetické materiály, ba naopak aktivně do sebe nasakují vlhkost, díky jejich struktuře udrží významný podíl vzduchu, a umí tak hřát i vlhká. Praktickou devízou merina je schopnost odolávat tvorbě pachů, jelikož neposkytuje vhodné prostředí pro růst bakterií.

Základní výhody a nevýhody malá navlhavost u polyesteru technologie zpracování umožňuje vyrobit vícelaločné vlákno (např. Coolmax – vysoce transportní), nebo vlákno duté (např. Thermolite – vlákno s termoizolační schopností), to už na makromolekulární úrovni pružnost, oděruvzdornost bez antibakteriální úpravy velmi malá odolnost vůči pachům

Vše podstatné o materiálech používaných pro sportovní prádlo se dozvíte v článku na: více na:

Základní výhody a nevýhody vysoká navlhavost, dobře absorbuje vlhkost vynikající izolační vlastnosti, hřeje i mokrá a i mokrá dává pocit suchého tepla velká odolnost proti tvorbě zápachu menší odolnost proti mechanickému poškození při špatné, případně málo účinné povrchové úpravě (Superwash) plstnatí a při zpocení může kousat

Kombinace syntetických materiálů s vlnou Dalším vývojovým krokem je spojení výhod obou zmíněných materiálů, aby se výhody merino vlny a syntetických materiálů sešly v jednom kusu oděvu. Čím dál více výrobců podobné prádlo vyvíjí, hledá různé poměry, ladí struktury pleteniny. Zpravidla je transportní materiál u těla a vlna z vnějšku, ale může to být i opačně. Některé výrobky jsou dokonce oboustranné, kdy uživatel sám volí mód oděvu podle toho, jak si prádlo obleče.

Mnoho podrobnějších informací o 1. vrstvě najdete i v archivu SNOW:

www.snow.cz/clanek/1242

více na:

www.snow.cz/casopis/archiv

Velmi zjednodušené schéma vhodnosti materiálů dle podmínek Syntetické transportní materiály

Merino Jemná gramáž vlněné pleteniny (cca 150 g) Silná gramáž vlněné pleteniny (kolem 200 g)

okolní teplota

střední nízká

nízká

FOTO: SENSOR

střední

okolní teplota

vysoká

Vysoce transportní materiál s malou schopností termoizolace Transportní materiál s velkou schopností termoizolace

nízká

střední

intenzita pohybu

vysoká

nízká

střední

intenzita pohybu

vysoká

bandavej® Baselayer

Inovativní spodní prádlo je založené na patentované látce ze dvou vrstev. Uvnitř je polypropylen, který je hypoalergenní, antibakteriální a hydrofobní. Z vnější strany je velmi jemná Merino vlna, přirozeně hřejivá a s maximální schopností nasáknout vlhkost. Teplé prádlo s regulací tělesné teploty eliminuje nepříjemný studený a mokrý pocit na kůži při pauze mezi aktivitami nebo když je zapotřebí méně úsilí. Polypropylen rovněž nabízí omezení zápachu díky své antibakteriální úpravě.

JAK JE TO S VRSTVAMI

1. vrstva – je nejblíže těla a navazuje na termoregulační systém našeho těla. Pomáhá účelně nakládat s potem a činí ochlazování ještě efektivnější, naopak při nižší intenzitě zbytečně nechladí a tvoří základ izolace před chladem z vnějšku. 2. vrstva (izolační) – zajišťuje dostatečný tepelný komfort. Je volitelná a ne vždy ji upotřebíte. 3. vrstva (ochranná) – chrání před větrem, deštěm či sněhem. Využijeme ji dle situace.

FALKE Skiing Air Insulation

Skiing Air Insulation je nový technický výrobek, postavený na nové kombinaci dvou technologií. „Warp“ pletení: ve srovnání s tradiční bezešvou technologií (část kolem trupu je z jednoho kusu, rukávy přišity) tento úplet nabízí možnost vytvořit oblečení „z jednoho kusu“. Lepení a ultrazvukové spoje: spodní prádlo je dokončeno s nejnovější technologií lepení. Zcela beze švů, velmi elastické, extrémně měkké, s infračervenou technologií příze pro nejlepší tepelnou regulaci, individuálně nastavitelné.

Bez 2. a 3. vrstvy se dle podmínek obejdeme, kdežto bez první nikoliv. Proto je její správná volba důležitá.

BRUBECK Thermo Nejkvalitnější švýcarské termoaktivní prádlo na českém trhu. Vyrobené technologií Seamless z dvouvrstvého úpletu s výjimečnými tepelnými vlastnostmi. Udržuje optimální tělesnou teplotu, zajišťuje dokonalý tepelný komfort při nízkých teplotách. Vnitřní vrstva polypropylen, vnější polyamid. Síťová struktura v zónách intenzivnějšího pocení zlepšuje odvádění vlhka. Zesílená místa na loktech oteplují a chrání při nárazech. Pásová zpevnění (Ribby) se přizpůsobí vaší postavě. Antistatické – neelektrizuje. Antialergické – nezpůsobuje senzibilizaci a podráždění. Bakteriostatické (vysoký komfort v případě nutnosti delšího používání).

CENA

1 199 Kč

CENA

1 049 Kč

www.brubeck.cz

BRUBECK Kukla/Rukavice Kukla i rukavice BRUBECK jsou vyrobené bezešvou technologií z dvouvrstvého úpletu. Dokonale kopírují tvar těla, zajišťují vysoký komfort a ochranu proti otěrům. Vnitřní vrstva SILVER BTP díky vetkaným stříbrným vláknům neutralizuje negativní účinky množení bakterií, redukuje nepříjemné pachy, zajišťuje hygienickou svěžest tím, že během používání odvádí pot a vlhkost do vnější vrstvy. CENA V rukavicích lze ovládat dotykové 549 obrazovky telefonů i tabletů, jsou Kč vhodné jako vnitřní vrstva do silných rukavic či jako samostatný produkt. Materiál: 62 % polyamid, 36 % polypropylen, 2 % elastan

www.brubeck.cz

CENA

399 Kč

BRUBECK Dry

CENA

999 Novinka letošní sezony Dry – Kč dvouvrstvá tkanina vyrobená bezešvou technologií zajišťuje rychlé odvádění potu a udržuje kůži suchou. Speciální zóny se zvýšeným stupněm ventilace zajišťují volné proudění vzduchu v místech se zvýšeným pocením. Zajišťuje ideální mikroklima, odvádí vlhkost a vy se tak cítíte příjemně svěže. Unikátní dvouvrstvá struktura – vnitřní vrstva udržuje dokonalé mikroklima kůže, odvádí pot, a tak udržuje kůži suchou; vrstva vnější zajišťuje lepší ochranu a udržuje přirozenou teplotu těla. Materiál: 75 % Polyamid, 25 % Polyester

CENA

799 Kč

www.brubeck.cz

BERGANS Akeleie Novinkou letošní zimy je jedinečná dvouvrstvá řada AKELEIE od Bergans, která je kombinací merino vlny a polyesteru. S touto řadou 1. vrstvy, která obsahuje triko s dlouhým rukávem, rolák, kalhoty a boxerky, máte jistotu té nejvyšší tepelné izolace, prodyšnosti a jemnosti merino vlny. Vyrábí se v pánském i dámském provedení. AKELEIE využijete zejména při lyžování a snowboardingu.

CENA

1 916 Kč

BERGANS Soleie Originální vlněné triko BERGANS nejlehčí řady Soleie (150 g) je ideální jako první vrstva pro všechny zimní aktivity. Vyrobený z nejjemnější 100% merino vlny. Perfektně reguluje teplotu a ani po delším nošení nezapáchá. Vyrábí se v pánském i dámském provedení ve variantách s krátkým, dlouhým rukávem, rolák, kalhoty i boxerky.

SALOMON Trail Runner Warm LS ZP TEE

CENA

1 916 Kč

www.norskamoda.cz

www.amersports.cz

CRAFT Warm Wool

Dámské funkční prádlo Warm je určeno do velmi chladného zimního počasí pro aktivity o nízké intenzitě pohybu. Princip funkčnosti prádla je založen na využití dutých vláken s vysokou schopností absorpce tepla, přičemž nedochází k přehřívání organismu. Optimální termoregulace je dosaženo díky odlišné tloušťce a struktuře materiálu v jednotlivých partiích – bodymappingové zóny. Vysoký komfort CENA zajišťuje bezešvá technologie 1 550 a elasticita pleteniny. V nabídce Kč i v pánské variantě. Materiál: 61 % Polyamid, 35 % Polyester, 4 % Elastan (110–220 g/m2)

Unikátní vlna Craft. Funkční triko je určeno pro sportovní aktivity s nízkou intenzitou pohybu v chladném až studeném zimním počasí. Doporučujeme jako 1. vrstvu např. pro alpine lyžování, skialpinismus, vysokohorskou turistiku, horolezectví atd. Udrží tělo v teple a suchu i během mrazivých zimních dnů. Prádlo je založeno na kanálkové pletací technice, díky níž je zajištěna optimální termoreguCENA lace. 34 % Merina na vnitřní straně 1 550 pleteniny zajišťuje tepelný komfort i za vlhka Kč a odolnost materiálu vůči zápachu. 66 % polyesteru na straně vnější umožní rychlý odvod potu do dalších vrstev, rychlejší schnutí, tvarovou stálost a lepší mechanickou odolnost oblečení. Materiál: 34 % Merino Superwash vlna, 66 % Polyester (170 g/m2)

www.craft.cz

DEVOLD Duo Active Ještě vyvinutější řada Active od DEVOLD má unikátní dvouvrstvou konstrukci. Kombinace merino vlny a materiálu Thermo cool výborně odvádí vlhkost a zároveň funguje jako ideální tepelná izolace těla. Ideálně se hodí na lyžování a snowboarding. V pánské, dámské i dětské variantě se vyrábí i triko s dlouhým rukávem, kalhoty a boxerky.

www.norskamoda.cz

CENA

1 913 Kč

DEVOLD Expedition Unikátní dvouvrstvé vlněné spodní prádlo od Devold s funkcí Aquaduct, která zlepšuje odvod vlhkosti do vnějších vrstev oděvu, kde se odpařuje. Merino vlna zajišťuje teplo i v tom nejmrazivějším počasí. Teplé funkční termoregulační prádlo je vhodné do velkých mrazů. K dostání v dámské i pánské variantě. Kompletní řada EXPEDITION obsahuje rolák, triko s kapucí, kalhoty, boxerky a kuklu.

www.norskamoda.cz

CRAFT Active Extreme Concept – 2 Pack Funkční set: triko Concept Piece s dlouhým rukávem a dlouhé spodky. Určeno pro sportovní aktivity s vyšší intenzitou pohybu v mírně chladném až chladném počasí. Pletenina je tvořena technicky propracovaným dvojitým polyesterovým vláknem. 6kanálkové vlákno Coolmax Hexa-channel je umístěno na vnitřní straně CENA pleteniny a zajišťuje dokonalý odvod potu 2 190 a chladivý efekt. Odlehčený Mesh Superlight Kč v potivých partiích pro zvýšení ventilace. Duté vlákno Thermolite z vnější strany pleteniny poskytuje optimální tepelný komfort. Díky unikátní kombinaci těchto vláken lze prádlo využívat celoročně. Udrží vaše tělo svěží a v suchu. Materiál: 100 % Polyester; Mesh Superlight: 95 % Polyester, 5 % Elastan (130 g/m2), velikosti: S–XXL (pánský set), S–XL (dámský set)

www.craft.cz

CENA

2 241 Kč

HANNAH COTTONET L84 Celoročně využitelné teplejší funkční kalhoty jsou příjemné na nošení, rychle schnou, vynikají excelentní prodyšností a dokonalými termoregulačními vlastnostmi.

CENA

790 Kč

www.hannah.cz

HANNAH MERINON M84

HANNAH MERINON M12

HANNAH COTTONET L22

Pánské přiléhavé funkční kalhoty z merino vlny zajišťují díky 100% merino vlně dokonalou funkčnost. Oblečení nezapáchá, je prodyšné, zachovává si suchý a hřejivý povrch, je jemné na dotek a biologicky rozložitelné.

Funkční triko s krátkým rukávem je vyrobeno ze 100% merina o síle vlákna190 g/ m2. Díky přirozeným vlastnostem merino vlny, jako je transport tělesné vlhkosti, antimikrobiální účinky, jemnost, odolnost proti zašpinění a prodyšnost, umocňuje uživatelský komfort a hodí se pro fyzicky náročné aktivity.

Funkční dámské triko s krátkým rukávem díky vlastnostem materiálu CoolPlus dokonale odvádí tělesnou vlhkost, rychle schne, je excelentně prodyšné a snadno se udržuje; vhodné pro velkou škálu aktivních sportů.

CENA

1 590 Kč

CENA Kč

www.hannah.cz

CENA

690 Kč

1 490

www.hannah.cz

Kč

Trail Runner Wam je něco mezi tričkem a střední vrstvou s půl zipem. Díky materiálu AdvancedSkin Warm vás spolehlivě ochrání vůči chladu, ale přitom si zachovává výjimečnou prodyšnost. Tato technologie pomáhá optimální regulaci teploty za jakýchkoliv podmínek. Speciální konstrukce odráží přebytečné teplo pryč od těla, ale zároveň udrží jeho optimální hladinu tak, abyste se cítili v pohodlí. Reflexní prvky vpředu i vzadu pro větší bezpečnost.

www.norskamoda.cz

CRAFT Warm

CENA

1 890

www.hannah.cz

ICEBREAKER Wmns Oasis LS Crewe

ICEBREAKER Mens Sprint Half Zip

Pro vaše pohodlí: triko Oasis Crewe z lehkého merina gramáže 200 vás zahřeje, ať už po kopcích šplháte, nebo je právě sjíždíte na lyžích.

Bez zbytečného potu: merino vlákna v triku Sprint přirozeně odvádějí pot od těla, takže zůstanete v suchu a pohodlí. Pokud potřebujete více ventilace, řešení je nasnadě: rozepněte zip. CENA

CENA

1 999

2 499

Kč

www.icebreaker.com

MIZUNO Breath Thermo Light Crew T extilní vlákna Breath Thermo absorbují pot a přetváří jej na teplo. Termoprádlo tak udrží optimální tělesnou teplotu, zůstává suché a na těle příjemné. V oblasti ramen je střih navržen pro volnější pohyb paží. Bezešvé provedení zvyšuje pohodlí a zabraňuje oděru kůže.

ICEBREAKER Mens Sprint Shorts Funkční šortky Sprint Shorts, nový přírůstek řady technických spodních vrstev. Lehké merino gramáže 200 s přídavkem vláken LYCRA®. Skvěle padnou i drží tvar. Ideální pro trénink v chladném počasí. Pohodlné klíny pro maximální svobodu pohybu a ploché švy minimalizující tření.

CENA

1 299

1 499

Kč

www.mizuno.term.cz

www.icebreaker.com

KARI TRAA Rose

KARI TRAA Ulla

První vrstva s unikátním designem a dámským střihem, navržená speciálně jen pro ženy. Super měkký, teplý a víceúčelový rolák od Kari Traa je vyrobený ze 100% merino vlny. Ideální pro jakoukoli zimní aktivitu. Jistě oceníte všechny vlastnosti merino vlny jako strečovost, odolnost proti zápachu, funkčnost a dobrou izolaci. Kompletní řada ROSE obsahuje vlněné ¾ i dlouhé kalhoty, triko s dlouhým rukávem a dámské boxerky.

100% vlněná řada od Kari Traa zaujme ženy svým designem a jemností merino vlny, ze které je vyrobena. Perfektně izoluje a je prodyšná. Zaručí vám tak maximální komfort na sjezdovce i při jakýchkoli zimních aktivitách. Kompletní řada ULLA, navržená speciálně jen pro ženy, obsahuje vlněné ¾ i dlouhé kalhoty, triko s dlouhým rukávem a dámské boxerky.

CENA

2 600 Kč

CENA

2 100 Kč

www.norskamoda.cz

SENSOR Thermo

SENSOR Double Face Merino Wool

Pánské funkční prádlo s dlouhým rukávem SENSOR THERMO je nejteplejší polyesterové funkční prádlo Sensor. Toto funkční prádlo lze použít jako první i druhou funkční vrstvu. Prádlo je vhodné do chladnějšího počasí, proto najde své uplatnění při zimních aktivitách. Prádlo má anatomický střih, prodloužený zadní díl a elastický úplet počesaný z vnitřní strany.

Úplet unikátní konstrukce kombinuje polyester na vnitřní straně a merino vlnu na vnější. Polyester urychluje transport potu do vnější vrstvy, vlna má „antiodor“ a termoregulační funkci. Vnitřní tenká polyesterová pletenina eliminuje „kousání” vlny. Double Face Merino Wool se dá použít oboustranně. Prádlo je ideální pro sportování v extrémních klimatických podmínkách: vysoCENA kohorská turistika, skialpinismus, 1 455 horolezectví, lyžování. Kč pánské dlouhý rukáv se zipem cena: 1 455 Kč dámské dlouhý rukáv lilla, cena: 1 255 Kč

Složení materiálu: 90 % PES, 10 % Elastan

www.sensor.cz

CENA

855 Kč

www.sensor.cz

CENA

1 255 Kč

[FAMILY]

MAG

E KU M Ě E J V U M Ž É LY ŽD KA   V

rok

roky

První pokusy na dětských lyžích s páskovým vázáním, pouze hra a ťapání. Před třetím rokem života mohou začít skutečně sjezdovat jen motoricky výborně vybavené děti.

CHCEME LYŽOVAT OD NAROZENÍ AŽ DO SMRTI, TO JE PŘECI JASNÉ! JAK NA TO?

roky Doporučený začátek lyžařského výcviku. Výuka individuální, hlavně nápodobou a formou hry na dětských lyžařských hřištích.

roků

Výuka ve družstvech o max. šesti dětech, závody, první pokusy ve snowparku i volné lyžování s rodiči.

Každé věkové období vyžaduje odlišný přístup. Různě staří lyžaři mají nejen rozdílné požadavky na kvalitu a úpravu sjezdových tratí, jejich sklon a množství, ale také na další mimolyžařské aktivity při pobytu na horách. V tomto našem seriálu se zaměříme právě na rozdílné aspekty při lyžování v souvislosti s věkem, a to v podstatě od narození až do konce života.

Začínáme u nejmladších, malých, resp. předškolních dětí

START DO ŽIVOTA

ANEB VĚK DO 6 LET

STARTEM DO ŽIVOTA JE SICE OKAMŽIK NAROZENÍ, ALE JE ZŘEJMÉ, ŽE ČERSTVÝ NOVOROZENEC SE NA LYŽE URČITĚ NEPOSTAVÍ. A S NEJVĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOSTÍ TO NEBUDE ANI BATOLE MLADŠÍ DVOU LET. SAMOZŘEJMĚ MOHOU EXISTOVAT URČITÉ VÝJIMKY, ALE ZPRAVIDLA JE DÍTĚ SCHOPNO KLOUZAVÉHO POHYBU NA LYŽÍCH AŽ PO SVÝCH DRUHÝCH NAROZENINÁCH. TEXT A FOTO: DANA FINKOVÁ, KLÁRA DAĎOVÁ yto nejmenší děti bychom neměli do lyžování nutit. Máme-li kdekoli příhodné sněhové podmínky, můžeme jim na jejich zimní boty nazout plastové dětské lyžičky (obrázek 1). A necháme děti, aby si s nimi na nohou hrály, třeba na dětském hřišti, kam chodíme v létě, nebo na louce či v parku. Děti samy se na lyžích budou nenuceně pohybovat, třeba mezi kolotočem a houpačkou, nebo s námi hrát na honěnou. Až je to přestane bavit, tak jim lyže jednoduše sundáme a mohou pokračovat ve

hře i bez nich. Odpadne nám zbytečné přezouvání nebo nepohodlná chůze ve sjezdových botách. A za chvíli třeba dítě o lyže opět projeví zájem. Jakákoli systematická výuka nebo „donucovací“ prostředky se snahou o lyžování v tomto věku opravdu nemají smysl. Na sjezdové lyže s pevnými sjezdovými botami je vhodné postavit dítě nejdříve okolo třetích, ba spíše čtvrtých narozenin. Některé to zvládnou i dříve, ale z fyziologického hlediska to nedoporučujeme. K tomu, aby dosáhlo dítě určitých pohybových dovedností, totiž potřebuje nejen svalovou sílu, ale zejména adekvátní úroveň

ICEBREAKER Kids Oasis LS Crewe

ICEBREAKER Kids Oasis Leggings

Dětská verze jednoho z našich nejpopulárnějších kousků pro dospělé – triko s dlouhými rukávy Oasis Crewe z lehkého merina řady Bodyfit gramáže 200.

Dětské legíny Oasis vyrobené z lehkého merina Bodyfit gramáže 200, které dokáží zahřát bez zbytečného objemu.

ANEŽKA NA PLASTOVÝCH LYŽÍCH S BOBY

koordinačních schopností. Až kolem tří let věku je dítě schopno zvládnout střídavou chůzi do/ze schodů bez držení a běh, tedy bezdotykovou lokomoci. V této době také obvykle vymizí zvýšené prohnutí v bedrech a vyklenuté břicho, typické

ICEBREAKER Kids Snow Medium OTC Pohodlná zimní ponožka ideální do lyžáků a na snowboard. Složení: 60 % merino, 37 % ny l o n , 3 % LYCRA®

CENA

399 Kč

CENA

999

Kč

www.icebreaker.com

Kč

www.icebreaker.com

DĚTI S RUKAMA VE VZPAŽENÍ, ROZCVIČKA FORMOU HRY JE SILNĚ DOPORUČENÍHODNÁ

pro batolecí období. Dítě je schopno vzpřímeného postoje, zároveň vydrží déle v podřepu, postupně zužuje bázi stoje, kdy nožky již nejsou tak široce rozkročeny, začíná se mu formovat nožní klenba. Ve čtyřech letech dovede stát na jedné noze cca 15 vteřin. Začínají se rozvíjet rytmické schopnosti, které jsou pro lyžování také důležité. Mezi 4. a 6. rokem věku dozrávají nervové funkce, které jsou důležité pro vnímání sebe sama, vlastního pohybu a prostorových vztahů. Vyvíjí se obratnost a koordinace, dítě je schopno pohybovat končetinami, aniž by při tom pohybovalo celým tělem. Pro předškolní věk je také typický velký rozsah kloubní pohyblivosti, který se ale nesnažíme aktivně podporovat! Z psychosociálního hlediska je dítě v tomto věku schopné se také více a déle koncentrovat, kontrolovat emoce a pochopit dodržování pravidel. Pohybové aktivity v tomto věkovém období by obecně měly být spíše dynamické, různé formy pohybu by se měly střídat. Minimalizovat by se naopak měly statické, jednotvárné a dlouhodobé činnosti. Statický je do určité míry, vzhledem k fixaci ve sjezdových botách, už lyžařský postoj, takže je potřeba, kromě nácviku sjíždění a zatáčení a jízdy na vleku, se na lyžích co nejvíce hýbat, a nikoli pasivně stát ve frontě na lanovku (viz obr. výše). U malých dětí v počátcích lyžování často bojujeme se záklonem a stojem na patách. To je však do určité míry dány fyziologicky. Jednak je to otázka malé síly stehenních svalů, typická pro toto věkové období, ale také strachu z jízdy či neschopnosti pochopit správný lyžařský postoj, resp. co znamená „hmotnost těla dopředu“. Spíše než nacvičení konkrétní lyžařské dovednosti je důležitá pohybová všestrannost. Zatímco u batolete před třetím rokem věku se tvoří základy pohybu a jeho kvalita, v předškolním věku se stereotypy fixují, stejně jako vztah k pohybu vůbec. Těm dětem, u nichž neproběhl motorický vývoj ideálně, bychom doporučili začátek lyžařské výuky poněkud posunout. Jiné děti budou možná dobře vybaveny tělesně, ale budou mít z neznámého pohybu obavy, a tedy i u nich bude třeba počkat ještě rok nebo dva.

Výuka dětí předškolního věku (3–6 let) Malé děti vnímají pohyb globálně. V tomto věkovém období tedy učíme hlavně nápodobou. Zvolíme velmi mírný sklon svahu, nejlépe s dojezdem do roviny, a necháme děti na lyžích se sklouznout až do zastavení. Postupně mohou za námi zkoušet zatáčet v naší stopě. Pro děti je v tomto věku velmi motivující možnost lyžovat v ohraničených dětských lyžařských areálech a na lyžařských hřištích. Ta bývají vybavena různými barevnými překážkami a postavičkami, které mohou děti objíždět, projíždět, hrát si s nimi, a nenásilnou formou tak získávají své první lyžařské dojmy a zkušenosti. Není-li takovýto dětský koutek k dispozici, pak nezbývá než se pohybovat po velmi mírné sjezdové trati v blízkém kontaktu s dítětem (o možnostech a zlepšovácích v brzdění dětí na sjezdové trati viz článek ve SNOW 77, listopad 2013). Předškolní děti se s lyžemi sžijí zpravidla velmi rychle a na závěr pětidenního pobytu na horách jsou často schopny sjet i závod ve slalomu. Pokud se dítě s vámi – rodiči při lyžování vzteká nebo „sabotuje“ vaše dobré úmysly naučit jej něco nového, zkuste lyžařskou školu nebo alespoň kamaráda lyžaře. Uvidíte, jak velké pokroky se dostaví během pár dní. Zda zvolit výuku individuální, či skupinovou je vždy na zvážení rodičů. Děti mladší budou spíše reagovat na individuální pokyny. Asi až od 4 let věku jsou děti schopné reagovat na pokyny určené celému družstvu. Pro skupinovou výuku však skóruje nižší cena výuky a také větší motivace malých lyžařů. Pro družstvo každopádně doporučujeme menší počet dětí (max. 6, u začátečníků ještě méně) a kromě instruktora mít k dispozici praktikanta či jiného pomocníka (pro nazouvání lyží, utírání nosů, přepravu pomůcek, pomoc na vleku apod.).

Doporučené sjezdové vybavení Určitě neuděláte chybu, pokud lyžařské vybavení pro předškoláky zapůjčíte v půjčovně nebo koupíte starší výbavu v bazaru. Děti v tomto věku velmi rychle rostou, a tak budete na každou lyžařskou sezónu zpravidla potřebovat kompletně nové vybavení – boty, vázání, lyže i hole, někdy i lyžařskou helmu. To stojí nemalé peníze a navíc

MAG

[FAMILY] malé děti zpravidla moc dlouho lyžovat nevydrží; počítejte kolem jedné až dvou hodin za dopoledne a za odpoledne, máme-li k dispozici lanovku, i o něco déle. Délku lyží volte zhruba po bradu až po nos, kratší lyže jsou sice ovladatelnější, ale někdy až příliš, a vedou pak děti k nesprávným pohybovým návykům. Výběr dětských lyží není až tak velký problém, většina firem vyrábí jeden až dva dětské modely v délkách 70–120 cm, s carvingovým vykrojením, podobnými parametry, a tedy i jízdními vlastnostmi. Při výběru bude pravděpodobně rozhodovat potisk na lyžích. V bazaru se ještě můžete setkat s rovnými lyžemi bez bočního vykrojení. Takové ale dětem určitě nepořizujte! Co se týká používání holí, malé děti je většinou potřebovat nebudou. Pokud budete mít zdatného předškoláka, tak už je v ruce může mít, aby si na ně zvykl a také si mohl pomoci při chůzi třeba k lyžařskému vleku. Nejmenší sjezdové boty vyrábí většina firem se zadním nástupem a jednou přezkou, velikost volte o trochu větší než u běžné obuvi a počítejte s teplou ponožkou navíc. Od nohou se nejrychleji prochladne. Dětskou lyžařskou helmu pořizujte vždy s dítětem, musí si ji vyzkoušet. Nejvhodnější v tomto věku je celoskořepinová varianta, která je posazená na hlavě tak, že zakrývá čelo, okraj končí nad obočím, nebo se dotýká lyžařských brýlí. Helmy jsou dostatečně zateplené, ale pokud pod ně chcete dítěti přece jen ještě něco přidat, tak volte buď speciální lyžařskou kuklu, která ochrání i tváře a krk, nebo jen tenkou čepičku. Pletený kulich s bambulí pod helmu rozhodně nepatří!

SNOWkid Camp

I ve SNOW, asi hlavně díky naší generační příslušnosti, jsme se začali věnovat lyžování s dětmi nejen teoreticky, ale i prakticky. Loni proběhl první dětský kemp. Vytipovali jsme nejvhodnější, no dobrá, jedno z nejvhodnějších dětských lyžařských středisek, kterým se stal Seiser Alm v Jižním Tyrolsku. Na velmi slunném horské plató se nacházejí široké a mírné sjezdovky obsluhované lanovkami s bezpečnostní zábranou pro děti, vesměs odpojitelné a pro děti mimořádně pohodlné a bezpečné. Začínalo se ale samozřejmě na lyžařském hřišti tamní školy Skischule Schlern 3000, kde se děti rozřadily do družstev. Jazykovou bariéru boural český učitel lyžování Laďa Janků, hlavní guru akce, který se svou přítelkyní učil děti lyžovat a italské instruktory češtinu – ukázalo se, že těch pár leg-

VYBAVENOST LYŽAŘSKÉHO STŘEDISKA PRO TENTO VĚK d ětské lyžařské hřiště nejlépe s jezdicím pásem upravené mírné a široké lyžařské tratě, nejlépe s možností výjezdu nahoru lanovkou toaleta v těsné blízkosti sjezdovky dětský herní koutek nejlépe v místě ubytování při nepřízni počasí pokud dítě v tomto věku nemá možnost jezdit na lanovkách zcela zdarma, tak možnost „bodové“ jízdenky (nikoli ohraničené časem, ale počtem jízd)

Výhody lyžování v tomto věku Při lyžování dítě rozvíjí své pohybové dovednosti. Zlepšuje vytrvalost, sílu a obratnost. Pokud lyžuje ve skupině či v družstvu, posiluje také sociální dovednosti. Pobyt v horském prostředí přispívá k otužování organismu a zvýšení obranyschopnosti. Předškolní děti se většinou nebojí a jako houba nasávají podněty a učí se rychle novým dovednostem, které hned s radostí využívají. Aniž by přemýšlely o tom, jak to vlastně ti dospělí dělají, jsou schopné se zcela přirozenou cestou naučit i tak složité pohybové dovednosti, jako je lyžování. V tomto věku navíc děti přijímají autoritu staršího.

delší udržení motivace a pozornosti. S tím nám mohou pomoci různé hry, barevné pomůcky, pohádkové postavičky a malé odměny (soutěživé hry je schopno dítě akceptovat až mezi čtvrtým a pátým rokem věku). Také je třeba dětem poskytnout prostor i čas pro spontánní dětské hry a obecně pro kompenzaci zatížení při lyžování. Od r. 1997 odborná asistentka na katedře sportů v přírodě UK FTVS Praha, oddělení lyžování; diplomovaná učitelka lyžování, oddíl VSK FTVS Praha, 4 roky členka metodické komise ZL SLČR; 1 dcera.

Úskalí při lyžování nejmenších Malé děti se brzy unaví. Je třeba to respektovat a nenutit je k výkonům, které jsou nad jejich síly i fyziologické možnosti. Tím bychom jim lyžování pouze znechutili. Děti daleko hůře než dospělí tolerují zimu a „horské počasí“. Je vhodné je adekvátně obléknout a zajistit místo, kde se mohou ohřát, napít, vyčůrat. Doporučujeme mít s sebou zásobu papírových kapesníků, často je potřeba utírat nudle. Problematické může být

račních slovíček lokálním instruktorům ke komunikaci s dětmi bohatě stačilo. Ostatně, pizza i spaghetti, nejpoužívanější lyžařské termíny při výuce malých dětí, celkem dobře znali. A netrvalo dlouho, i menší, tří- až čtyřleté děti byly schopny trávit dopoledne křižováním po středisku se svou skupinkou, trénováním všelijakých drilů, ale hlavně hraním si na lyžích. Jezdilo se v brankách i ve vajíčku, v terénu a jako hlavní pamlsek se ukázal překvapivě snowpark, kde roztomilá prťata sjížděla boule a hupy a absolvovala své první lyžařské skoky. Když jsou děti spolu, je to radost sledovat. Jak se navzájem motivují, kolik ze sebe vydávají energie, co všechno dokážou… Včetně schopnosti zapomenout na rodiče. Díky tomu všemu nám starším zbyla spousta času na relax a meditaci v tamních gastronomicky vyspělých hospůdkách nad sklenkou Veneziana neboli Aperolu spritz.

PhDr. DANA FINKOVÁ, Ph.D.

Od r. 2001 odborná asistentka na katedře zdravotní tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství UK FTVS Praha; cvičitelka lyžování, oddíl TJ Spofa Praha; 2 dcery.

PhDr. KLÁRA DAĎOVÁ, Ph.D.

Obvykle děti lyžovaly s přestávkou na oběd celý den a ani jim nezbylo moc času na hotelový bazén. Ten ostatně blokoval i další program, dětská diskotéka nebo třeba návštěva vozového parku tamních rolbařů. Finále týdne probíhalo ve stylu čarodějnic – Seiser Alm je trochu čarodějnické středisko, na mnoha vrcholcích jsou čarodějnice i vysochány – a hlavně pak závodů, kdy děti s číslem na prsou proťaly startovní fotobuňku, aby po projetí slalomové tratě (na kterou se mimochodem celý týden trénovalo) projely cílovou čárou svého prvního skutečného lyžařského závodu. Do závodních branek nakonec vjeli také všichni dospělí. Suma sumárum byl to krásný rodinný týden, kdy si dosyta zalyžovaly jak děti, tak jejich rodiče (podnikli například celodenní výlet na Sella Rondu), tak všichni dohromady. Každý odjížděl spokojený za sebe i za celek. A tak by to asi při rodinném lyžování mělo být! (ps)

Pozn.: Podobný týden organizujeme letos i pro všechny čtenáře, pozvánku najdete na jiném místě časopisu a na www.snowkid.cz.

DOLOMITI SUPERKIDS 2015

SPECIÁLNÍ NABÍDKA „SKI SPECIAL FOR KIDS“: 14/03 – KONEC SEZÓNY 2015* Děti zdarma!

Pro děti mladší 8 let (narozené po 29.11.2006) je pobyt a skipas zdarma. Pobyt a skipas za poloviční cenu pro děti do 12 let (narozené po 29.11.2002). Další slevy na lyžařské kurzy a na půjčení lyží pro všechny děti až do 12 let věku.

Podmínky SUPER NABÍDKY:

Nabídka je platná v poměru jeden dospělý na jedno dítě (pro max. 2 děti) pro minimální pobyt 7 dní, s ubytováním dětí v pokoji rodičů (přistýlka). Skipas zdarma a sleva na skipas jsou spojené se současným nákupem skipasu pro dospělé. Nabídku nelze sloučit s nabídkou Dolomiti SuperSun.

1.200 KM INTENZIVNÍCH ZÁŽITKŮ VE VYSOKÉ NADMOŘSKÉ VÝŠCE. Informace a rezervace:

DOLOMITISUPERSKI.com

* Ubytování od 14.03.2015, skipas od 15.03.2015

FOTO: DEPOSITPHOTOS

[LESK A BÍDA OLYMPISMU]

MAG

Dozvuky

SOČI A KRIZE ZÁJMŮ ZIMNÍ OLYMPIJSKÉ HRY 2014 V SOČI MĚLY ŠTĚSTÍ I SMŮLU. PROBĚHLY NAD OČEKÁVÁNÍ HLADCE, MĚLY TEDY SKLÍZET PATŘIČNOU PORCI CHVÁLY. JENŽE MÍSTO TOHO NASTOUPILA UKRAJINA A MAJDAN A AGENDU OLYMPIÁDY JASNĚ PŘEVÁLCOVALY. RUSKO A PUTIN SI TAK PŘINEJMENŠÍM V NAŠÍ ČÁSTI SVĚTA UZNÁNÍ ZA HRY NEUŽILI. A TÍM, JAK TÉMA OH PŘEKRYLO DALŠÍ DĚNÍ Z ONĚCH KONČIN, SE NEKONALA REFLEXE HER ANI VĚCNÁ, ANI OBECNÁ. Jeden z největších odborníků na tematiku sjezdového lyžování nejen v Česku. Sám stál u zrodu několika lyžařských projektů, časopisů a webů, pilotní autor SNOW.

IVAN SOSNA avkazští teroristé jako kdyby neexistovali, homosexuálům nikdo nezkřížil ani vlas, technicky vše klapalo, sportovci vesměs vyjadřovali spokojenost. Nebýt nezimního tepla, přímo idylka, i s těmi správnými a vděčnými emocemi. Platonicky jsme se zamilovali do Evky či Gábiny a svět byl ty dva týdny o něco lepší, byť příslovečný chleba rozhodně nezlevnil.

Proč by vše nefungovalo? Tolik peněz, nakonec prý 45 miliard dolarů, se musí projevit. Monstrakce v autoritářských režimech logicky klapou (my s historií spartakiád 1955–1985 víme své), vždyť nakonec i proto Peking 2008, Soči 2014, Katar 2022. Bez ohledu na to, kde se OH konají, je to vždy mezinárodní

týmová záležitost. Na přípravách se podílely i desítky německých a rakouských firem, například Doppelmayr měl zakázku snů na 35 dopravních zařízení. Dodány jsou špičkové technologie, vše zajišťují firemní experti. Lyžařské soutěže jsou záležitostí FIS a součástí termínového kalendáře. Přípravy se průběžně kontrolují, nad vším ze strany MOV bděl sám velký Killy, i metál od Putina si nakonec vysloužil. Bezpečnost? Od 7. ledna do 21. března bylo Soči zvláštní bezpečnostní zónou. Sledovala se veškerá možná komunikace – pošta, telefony, internet, nasazeny byly systémy SORM a Deep Packet Inspection. Tohle má ostatně tradici už od Salt Lake City 2002, tehdy těsně po 11. září 2001. Rozpočet na to prý byl 3 miliardy dolarů. (O málo víc měly podle mírnější kalkulace stát celé pražské OH – smějme se či plačme...) Žádní teroristé? Dovolím si zaspekulovat. Nejenom v zákulisí se uvádí, že kavkazské bradaté zloduchy financují a mají na povel Saúdové. Ti, kteří v čele s nám dobře známým al-Sabahem mají tak pod palcem olympijské dění. Vždyť oni by byli posledními, kdo by při olympiádě stáli

o čečenskou vendetu. Kdoví, možná bylo právě v Soči bezpečněji než leckde jinde? Jako sjezdař se musím pozastavit nad tratěmi a podmínkami. V rámci OH coby propagační akce se nabízelo předvést, že Soči nemá tratě o nic horší než klasická střediska alpská či americká. Tradiční stavitel Russi se na stará kolena mohl rozmáchnout takřka bez omezení. Velíkaja Rus, velíkaja góra? Sjezdovka s převýšením 1075 metrů, větším, než všechny jiné s Lauberhornem (1 028 m) v čele? Super-G žen se 615 m, když podle pravidel je limit 600? Obří slalom žen na horní hranici 400 m, když v něm startují i borkyně kalibru Vanessy (Mae) Vanakorn? Ženský sjezd i v kombinaci takřka na limitu (790–800 m)? Co kdyby bývala přišla mrazivá vlna a všechno zmrzlo na kost? To se naštěstí nestalo, ale teplo a měkko závody stejně ovlivnilo. A co by teprve říkali klasici, odstřihující rukávy drahých kombinéz? I v panujícím měkku byly třeba tratě slopestylu postrachem. Co kdyby bývaly zmrzly? Co všechny ty úlisné řeči o bezpečnosti, parametrech, regulace materiálu?

Nejasná čísla, nejasné využití Přicházejí skoupé zprávy o zisku Her (proč ne, z provozního rozpočtu, možná) a současně i dluzích a o špatné jarní i letní návštěvnosti města. Informace z oněch končin, eldoráda mediálních manipulací, je ale třeba brát velmi opatrně. Naříkat nad potížemi s využitím sportovišť je sice příliš brzy, ale scénář oněch „bílých slonů“ bývá pravidlem. Vinu za jakýkoliv poolympijský problém ovšem bude možné hodit na ukrajinské události. Další sportovní využití Soči? U lyžařů problematické. Běžci v šortkách a tílkách? Snowboardisté snad, prkno spíše snese měkko a celé odvětví moc potřebuje nové zájemce a trhy. Skokany posoudit neumím. Sjezdaři, už tak frustrovaní z měkka posledních sezon, tak daleko a tam, kde bylo vůbec nejtepleji? Pravidelnou štací se pro ně Soči nestává. V kalendáři je jen juniorské MS 2016 a kandidatura na závody SP až v roce 2018. Tohle a všechny možné další akce ale mohou záviset především na situaci rusko-ukrajinské i mezinárodní. Jugoslávci z olympijského Sarajeva 1984 by mohli vyprávět…

Zbudou jen dva outsideři?

Smrádek versus pokrok Smutným průvodním jevem odtroubené kandidatury Mnichova se stalo zneužití některých sportovců. Je zcela logické a v pořádku, když se zapojí do kampaně před hlasováním občanů. Po olympiádě jistě upřímně touží, je to navzdory brutální komercializaci svátek sportu s jedinečnou atmosférou, pro mnohé skutečně vrchol kariéry, navíc je úspěch vysoce zhodnotitelný marketingově, mediálně, finančně. Politik ví, že vox populi, vox Dei, hlas lidu je hlas Boží, a kritizovat se dá jen velmi, velmi obezřetně poté, co se před ním „povinně“ skloní. Když ale mladý sportovec, vlastně fachidiot s minimem reálných životních zkušeností, začne obviňovat obyvatele prosperujícího Bavorska, že jsou burani bez vize, kteří si zápecnicky libují ve svém smrádku a teplíčku, je to trochu příliš chucpe a on za užitečného idiota. I když samozřejmě mladí vždy měli nutkání měnit svět. „A co z toho budeme mít?“ řešili nejenom Bavoři. Referendum o olympiádě se tak vedle čistě pragmatických úvah vlastně stává i takřka filozofickým dilematem: spokojit se s tím, co mám, když je to dobré, nebo chtít stále více FOTO: HEAD

Ještě loni se na kritiku říkalo: co chcete, vždyť pro rok 2022 máme šest kandidátů! Kdyby ZOH byly tak neatraktivní, hlásilo by se jich tolik? Letos se krize, o níž jsme zevrubně psali, ukázala nadevše jasně. Kandidatury odmítli v referendech postupně Švýcaři, poté Bavoři, nakonec i Poláci (Krakov, 70 %), i bez hlasování z obavy před nutnými investicemi a náklady couvli Švédové (Stockholm), z pochopitelných důvodů také Ukrajinci (Lvov). (A tomu lze připočíst jasné 72% vídeňské „ne“ letním hrám 2028.) Ve hře tak zůstaly kazašské Almaty, dříve Alma-Ata, čínské Peking + Zhangjiakou a zatím i norské Oslo. Norové se ale definitivně ještě vyjádří. MOV poslali sedm stránek kritických připomínek, část jejich vládní koalice je proti, zděšení vyvolal lednový průzkum s 60% odmítnutím. Následovala halasná kampaň pro Hry se zapojením řady

sportovců. Předseda MOV Bach prý dokonce nestandardně slíbil jakousi 750milionovou podporu. Kdyby to i Norové vzdali, byla by celá volba skoro fraškou. Myslíte, že Oslo, kdo jiný? Pozor, Kazachstán a už potřetí kandidující Almaty není radno podceňovat. Více o nich příště: bude v tom vše možné, od Tour de France přes švýcarské nitky, oceláře Mittala a ropu po vrcholnou geopolitiku. Navíc se předsedou důležité komise posuzující kandidatury stal jen pár měsíců po přijetí do MOV ruský politik Žukov... Horší než skladba zájemců je ale výčet těch, kdo vzdali. To, že olympiádu nechtějí takové pojmy zimních sportů jako Švýcarsko, Německo, Švédsko, po neúspěchu Salcburku v roce 2003 se už o ně neucházejí ani Rakušané a nejistí jsou dokonce i Norové, jasně dokazuje, že krize není jen výmyslem nepřejícníků a novinářů.

Lyžařské zájezdy a pobyty Rakou Itálie sko Franci Švýcare sko

Prv momní do 3 ent 0.11.

oční m n á v před cie buseos. Fran .480 Kč/ od 6

60 středisek 350 kapacit

OLYMPIÁDA V SOČI PROBĚHLA NAD OČEKÁVÁNÍ SKVĚLĚ. ANEXE KRYMU A NÁSLEDNÉ UDÁLOSTI NA UKRAJINĚ VŠAK VEŠKEROU SLÁVU ZASTÍNILY

Sport-S, s.r.o., 28. října 1078, 430 01 Chomutov tel.: 474 624 088, mob.: 777 263 423 e-mail: info@sport-s.cz, www.sport-s.cz

FOTO: IOC

spěch menších tradičních zemí, aby opět měly šanci Hry získat. Týká se především technikálií kandidatur, voleb a vlastních her. Výjimkou je využití módního klíčového slova „udržitelnost“ (sustainability) s přidáním „sociální“ a „etická“, jímž se tak trochu po oslím můstku dostává k dodržování lidských práv.

MAG

Olympijské hry, nebo lepší svět?

THOMAS BACH (UPROSTŘED) NA II. LETNÍCH OLYMPIJSKÝCH HRÁCH MLÁDEŽE V ČÍNSKÉM NANKINGU

a výš? Je vyšší hodnotou čas a klid pro sebe, k potěše, meditaci, nebo vzestup, úspěch, jakási sláva-polní tráva? Formulace nutně zjednodušené a zpatetizované, možná řeknete stařecké. Průměrný Bavorák v těchto termínech asi neuvažuje. Jenže politik potřebuje vykazovat úspěchy, kdežto občan nemusí.

Olympic Agenda 2020 Letos se také odehrává pravděpodobně nejzásadnější dění okolo OH – a vy o tom takřka určitě vůbec nevíte. Když si (stav k 30. 8. 2014) do vyhledávačů zadáte „olympic agenda 2020“, nevyleze vám v našich médiích v češtině jediný odkaz. Přitom jde o agendu se 14 pracovními skupinami, nastolenou novým předsedou MOV Bachem už loni na podzim s cílem diskutovat o zásadních otázkách. Zajímavým červnovým výstupem je The Bid Experience, zkušenosti a doporučení OV Rakouska, Německa, Švýcarska a Švédska z kandidatur na ZOH 2010 až 2018, přidělovaných mezi roky 2003 a 2011. Na 15 stranách, velmi opatrně formulovaných („neberte jako kritiku, nýbrž spíš jako podklad k diskuzi“) typickým byrokratickým newspeakem („proaktivně komunikovat benefity kandidatur“) se objevuje řada výhrad, jež jsme v předchozích dílech probírali, a pár rozhodně

rozumných doporučení. Některá uváděná fakta jsou výmluvná, viz infobox Náklady rostou. Snížit náklady kampaní, zjednodušit, učinit srozumitelnějším, změnit principy hodnocení uchazečů, přehodnotit dosavadní strukturu rozpočtů, zprůhlednit finance v provozních rozpočtech, oddělit náklady veřejného a soukromého sektoru, podílet se na rizicích ztrát, respektovat místní možnosti, uvážit redukci příslušníků „olympijské rodiny“, posílit důvěru veřejnosti. To je hlas insiderů, žádná zlá slina zvenčí.

Stejně jsme blbci I když my všichni ostatní jsme tupci. „Zdá se být naprosto nemožné vysvětlit médiím a veřejnosti podstatu financování a obou rozpočtů,“ lká spisek. „Média šíří nedůvěru v MOV.“ A navrhují podporu MOV proti kritikům, od mediálních balíčků až po „spolufinancování komunikačních kampaní“. V éře sociálních sítí už holt brainwashing vyžaduje víc než kdysi. Ať žije fair-play v souboji názorů… Jinak ale skutečnost, že tento elaborát je veřejně dostupný, představuje v tradičně tajnůstkářském MOV skoro revoluci. Krotký text, asertivní asi jako Kuba nebo hajnej vůči Trautenberkovi, zjevně agituje ve pro-

O ideje ale nejde. Už úvod říká, že „olympijské hry jsou základem, středobodem (core) olympijského hnutí“. Opravdu? Vždyť v sedmi Základních principech olympismu – ideovém úvodu posvátné Olympijské charty, „základního dokumentu ústavního charakteru“ – není o OH ani slovo. A MOV sám sebe vznešeně charakterizuje jako „nevýdělečnou nezávislou mezinárodní organizaci složenou z dobrovolníků, zaměřenou na vytvoření lepšího světa pomocí sportu“. Ale díky za to, německé agentury, které text zpracovávaly, jsou realisté. MOV nikdy nepřizná, že jeho hlavní činností je byznys s OH a jejich symboly. Pak by totiž už nemohl být onou neziskovkou podle § 60 až 79 švýcarského Zivilgesetzbuchu s řadou příjemných a výhodných důsledků. ProProject a AS & P to – kouzlem nechtěného? – udělaly za něj. Také informace. Materiál na mě dokonce dělá dojem – čistě osobní spekulace –, že mohl vzniknout po dohodě s předsedou Bachem. Coby nové koště potřebuje předvést, jak umí zametat, a když svůj pokus o reformy předloží ne jako svůj program, nýbrž jako iniciativu zdola, vypadá jednak lépe, jednak má větší šanci. A něco se udělat musí, kritika a odmítání olympiád a všeho možného okolo už jsou příliš silné a ohrožují zajetý olympijský byznys. Pokud někdo získal dojem, že v předchozích dílech nějak příliš kritizuju, tento krotký textík si dohledejte. Náš ČOV v rámci svého až příliš sluníčkově učesaného podání olympijské problematiky se bohužel o rozšíření této informace nepostaral. FOTO: IOC

NÁKLADY ROSTOU Za osm let mezi analyzovanými kandidaturami vzrostly náklady na ně z průměrných 9,5 milionu dolarů na 34 milionů. Většina padne na marketing a PR kampaně. (Vždyť nás přišla na ekvivalent 4–5 milionu jen epizodní sondáž v Praze olympijské, kolik by asi stály opakované kandidatury skutečné?) Konec mýtu demontovatelných zařízení. Výnos z jednoho dočasného sedadla je 1000 dolarů, ale (de)montáž stojí víc. Nejlepší nakonec. Nenasytný MOV požaduje pro ZOH 24 200 pokojů, pro LOH 42 000 pokojů (ano, „rooms“, ne lůžek), vše do 50 km od centra dění. Analyzovaní zimní kandidáti dali dohromady průměr 25 400 – co zbývá pro „normální“ hosty? Chápete, proč už se ZOH nemůžou odehrát v klasických horských střediscích?

KANDIDATURY ODMÍTLI V REFERENDECH POSTUPNĚ ŠVÝCAŘI, BAVOŘI I POLÁCI, COUVLI I ŠVÉDOVÉ A UKRAJINCI

Lyžujte od 9 eur za den!

SUNNYCARD výhodný sezónní skipas do 8 rakouských středisek Lyžování může být výhodnější, než si myslíte

SunnyCard o 20 % levněji do konce října

kartou SunnyCard je lyžování obzvlášť pro rodiny o dost výhodnější. Neboť pokud si tento sezónní skipas koupí oba rodiče, děti do 15 let lyžují zdarma. SunnyCard platí v 8 rakouských střediscích, která se nacházejí ve čtyřech spolkových zemích. A nově je možné SunnyCard za příplatek 50 eur pro dospělého rozšířit ještě o 3 dny lyžování ve dvou top střediscích – ve švýcarském Savogninu a na italském ledovci Schnalstal.

Karta se vyplatí už po několika jednodenních lyžařských výletech, a to zejména s dětmi. Jestliže se vypravíte na víkend na Hochficht nebo Wurzeralm, o Vánocích do Hinterstoderu nebo na Kasberg, o jarních prázdninách na Hochkar nebo na Ötscher a o Velikonocích třeba do Heiligenblutu nebo Hochkössenu, SunnyCard se vám bohatě vyplatí, jak ukazuje i modelový příklad. Při koupi do 31. října kartu získáte o 20 % levněji!

STŘEDISKA, KDE PLATÍ KARTA SUNNYCARD PO CELOU SEZÓNU Heiligenblut Hinterstoder Hochficht Hochkar

Kasberg Kössen Ötscher Wurzeralm

RODINA SE DVĚMA DĚTMI DO 15 LET

Investice: 2x SunnyCard pro dospělé (při koupi do 31. 10. 2014) = 2 x 359 eur = 718 eur Cena za 1 den lyžování (20 lyžařských dnů s rodinou) = 718 / 20 / 4 = 8,97 eur Poznámka: Děti roč. 2000 a mladší. Při koupi karty se vyžaduje prokázání věku a rodinné příslušnosti dítěte. NOVINKA: SunnyCard Plus – navíc 3denní skipas platný v Jižním Tyrolsku a Švýcarsku za příplatek 50 eur pro dospělého! Více informací:

www.skisport.com

[ORBIS PICTUS]

Pravdy a mýty MŮŽE BÝT A NEMUSÍ… UŽ TEĎ SE MI ZDÁ, ŽE TOUHLE VĚTOU BYCHOM MOHLI ZŘEJMĚ POKAŽDÉ ZAČÍNAT NÁŠ NOVÝ METEOROLOGICKÝ SERIÁL „PRAVDY A MÝTY“. JAKÉ JSOU TY BĚŽNĚ ZAŽITÉ NA TÉMA POČASÍ? MAJÍ OPRÁVNĚNÍ, ČI NIKOLI? TENTOKRÁT BUDEME HLEDAT TO NEJLEPŠÍ POČASÍ PRO DOKONALÉ FOTOGRAFIE. KDY JE VZDUCH NEJČISTĚJŠÍ? BÝVÁ TO OPRAVDU PO PŘECHODU STUDENÉ FRONTY?

dyž se řekne fotografie, vybavím si okamžitě slavné věty Miroslava Horníčka: „Fotografie je chodící oko. Klusající zřítelnice. Buď někdo vidí, co se má fotografovat, anebo nevidí.“ Fotíte-li přírodu nebo v přírodě, je důležité, aby na to bylo vidět.

provozu. Pro ně je totiž předpověď dohlednosti důležitá. Dokonce letecká meteorologie rozlišuje několik typů dohlednosti: vodorovná, vertikální, šikmá, dráhová, letová, převládající… Nás ale bude zajímat spíš dohlednost výborná neboli mimořádná. Ano, to je skutečně terminus technicus, definovaný Meteorologickým slovníkem výkladovým a terminologickým. Za výbornou

Co všechno dohlednost ovlivňuje? Jsou to jednak tuhé částice, jako je prach, písek či produkty hoření, a pak kromě toho i produkty kondenzace, například mlha, oblačnost, déšť, sněžení apod. Pokud jsme mimo mraky, mimo srážky atd., pak obecně platí, že dohlednost je určena tím, jaká vzduchová hmota se v daném místě nachází. Záleží jednak na jejím typu a pak taky

VÝBORNOU (MIMOŘÁDNOU) DOHLEDNOST, TEDY PODLE DEFINICE VIDITELNOST NA VÍC NEŽ 50 KM, MŮŽEME REGISTROVAT I V NOCI. O TO TĚŽŠÍ JE JI ALE ZDOKUMENTOVAT. POHLED Z BOUBÍNA NA SEVEROZÁPAD – ZLEVA ŠPIČÁK (48,8 KM), OSTRÝ (56,7 KM) A PANCÍŘ (46 KM).

Jaká tedy bude dohlednost? A jak ji předpovědět? Vybrala jsem hned do prvního čísla trochu tvrdý oříšek na rozlousknutí. Klasické předpovědi počasí totiž prognózu dohlednosti neobsahují. Musíme si ji odvodit z jiných parametrů, které v předpovědi najdeme. Pomoci nám můžou materiály určené pro piloty a řídící letového

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

ALPY VELMI JASNĚ PATRNÉ Z LETADLA NAD NOVOHRADSKÝMI HORAMI. VZDÁLENY JSOU BEZMÁLA DVĚ STĚ KILOMETRŮ

(mimořádnou) dohlednost považujeme takovou, kdy je vidět na víc než 50 km. Například na Milešovce, kde je meteorologická stanice s neomezeným obzorem, se v letech 1951–1960 vyskytovala v průměru jen 34 dní za rok. Ovšem ani očekávání výborné (mimořádné) dohlednosti nikdo nevydává. Z čeho ji tedy vydedukovat?

na tom, kudy se vzduchová hmota pohybovala. Ve studených vzduchových hmotách bývají dohlednosti mnohem větší než v teplých. To proto, že ty teplé jsou schopny pojmout víc vody než ty studené. V tabulce je vidět, že nejlepší dohlednosti bývají v mořském arktickém vzduchu. Na mapce zase to, odkud se k nám mořský

ZUGSPITZE (ZCELA VPRAVO) PŘI POHLEDU Z BOUBÍNA. NAD HŘEBENEM ALP MŮŽEME POZOROVAT SVRCHNÍ ZRCADLENÍ. V POPŘEDÍ JE STRÁŽNÝ A ZA NÍM SE SJEZDOVKAMI 1 139 M VYSOKÝ ALMBERG (Z BOUBÍNA 11,7 KM). AUTOR: ROMAN SZPUK

FOTO: ROMAN SZPUK

TEXT: ALENA ZÁRYBNICKÁ

FOTO: ROMAN SZPUK

MAG

KDYŽ PŘEJDE STUDENÁ FRONTA, JE NEJLEPŠÍ POČASÍ NA FOCENÍ…

63 arktický vzduch dostává. Na jeho čele obvykle leží studená fronta přicházející od severozápadu. Tedy ano, po přechodu studené fronty od severozápadu často bývají výborné dohlednosti. Nebývá to ale hned, chvilku musíme počkat, než se vzduch trochu vysuší. A samozřejmě vybírat místa mimo oblačnost, přeháňky apod. Ale! Studená fronta může klidně přijít od západu či jihozápadu. Pak po ní přichází mořský polární vzduch a ten už tak průzračný nebývá. Obecně platí, že čím delší dobu se vzduchová hmota pohybuje nad kontinentem, tím je v ní víc prachu, který dohlednost snižuje. A ještě jedna důležitá věc. Dohlednost se mění jak v průběhu roku, tak i v průběhu dne. Její změny během dne souvisí s tím, jak se mění jiné meteorologické prvky, tedy teplota, vlhkost vzduchu, vítr, zvrstvení vzduchové hmoty apod. Platí, že v době kolem východu slunce je dohlednost malá. To proto, že je vysoká relativní vlhkost a ve stabilním vzduchu se drží znečišťující příměsi. Během dne se pak dohlednost zlepšuje až do odpoledne, kdy dosahuje svého maxima.

Jak si vybrat den s dobrou dohledností? Náš první pohled by měl směřovat k povětrnostní mapě. Důležitý je původ vzduchu, který k nám přichází. Je-li to mořský arktický vzduch, pak skvěle! Ohlídat si v předpovědi musíme i množství oblačnosti a její výšku. Myslím výšku základny i horní hranice. Zvlášť, pokud fotíme na horách. Nad vrstvou nízké oblačnosti, ve které jsou dohlednosti jen minimální, leží obvykle velmi průzračný vzduch s dohlednostmi nad 30 km. Na mysli musíme mít i fakt, že dohlednost bývá rozdílná v různých směrech. Závisí nejen na reliéfu a struktuře zemského povrchu, ale taky na tom, jestli se díváme po Slunci, či proti němu. Právě proti Slunci se dohlednost kvůli rozptylu hodně snižuje. Je-li kouřmo (dohlednost kvůli vodním kapičkám snížena na 1 až 10 km), je dohlednost proti Slunci asi 3- až

TIP

Informace o aktuální dohlednosti najdeme na stránkách: www.wunderground.com/ maps/eu/Visibility.html

mAV

kAV

kPV

mPV

Dohlednost pozorovaná na meteorologických stanicích

ZDROJ: WWW.WUNDERGROUND.COM

kTV

mTV

Hledáme-li podrobnější údaje, můžeme se podívat na www.wetteronline.de

DOHLEDNOST V RŮZNÝCH VZDUCHOVÝCH HMOTÁCH vzduchová hmota

dohlednost

arktický vzduch

kontinentální

kAV

20–50 km

mořský

mAV

50 km

polární vzduch

kontinentální

kPV

4–10 km

mořský

mPV

10–20 km

tropický vzduch

kontinentální

kTV

2–6 km

mořský

mTV

2–6 km

4krát menší než v ostatních směrech. Podle toho bychom si měli vybírat jak polohu, tak čas nejvhodnější pro pořízení fotky. Je jasné, že sladit všechny parametry není vždycky jednoduché. A když se to podaří, je výsledek nad očekávání skvělý. Možná ono „chodící oko“ odhalí i něco navíc, čeho si při běžném pozorování nevšimneme. Vloni na konci roku se Roman Szpuk soustředil na nejvzdálenější kopec, který je vidět z Boubína, totiž na nejvyšší

Dohlednost na meteorologických stanicích ve Švýcarsku

ZDROJ: WWW.WETTERONLINE.DE

horu Německa – 2 963 m vysokou Zugspitze. Z Churáňova je to k ní vzdušnou čarou 273 km. 17. prosince 2013 byla vidět naprosto dokonale. A díky teleobjektivu bylo zřetelné i svrchní zrcadlení, které docela často onu mimořádnou dohlednost doprovází. Inu, občas je nutné té „klusající zřítelnici“ technikou trochu pomoci. Takže spoustu štěstí, ať vám nic nebrání v rozhledu!

[BYZNYS] TEXT:

PARTNER RUBRIKY

RADEK HOLUB (S VYUŽITÍM MATERIÁLŮ ASOCIACE HORSKÝCH STŘEDISEK ČR)

ČESKO A JEHO MÍSTO NA LYŽAŘSKÉ MAPĚ SVĚTA

vahy o budoucnosti lyžování v Česku začínají tím, že se rozhlédneme okolo sebe. Budeme-li se držet suchých čísel, tak se naše země může považovat za lyžařskou velmoc, tedy v některých ohledech. V první řadě je u nás ojedinělý počet lyžařských středisek. Podle výroční studie švýcarského konzultanta Laurenta Vanata, která mapuje ekonomickou stránku lyžařského turismu na celé zeměkouli, jsme v tomto počtu na desátém místě na světě. Aby byla statistika čitelnější, zahrnul jen střediska s alespoň čtyřmi vleky – a těch v Česku napočítal celkem 70. Počet FOTO: MONÍNEC

FOTO: SKIMU

MAG

NA ČESKÝCH HORÁCH JE ŽIVO. MAJETKOVÉ ZMĚNY I VZNIK NOVÝCH AREÁLŮ V POSLEDNÍCH LETECH POSÍLILY SNAHU DOMÁCÍCH STŘEDISEK PROMĚNIT SE V ATRAKTIVNĚJŠÍ A HLAVNĚ DOBŘE VNÍMANÉ DESTINACE PRO TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU. TO SE NEDÁ „UDĚLAT“ JEN MILIARDOVÝMI INVESTICEMI, ALE JE POTŘEBA VIDĚT A ŘEŠIT I PROBLÉMY, KTERÉ NEJSOU NA PRVNÍ POHLED ZŘEJMÉ.

Mezi velmocemi

ČESKO JE OJEDINĚLÉ NEJEN ABSOLUTNÍM POČTEM STŘEDISEK, ALE I TÍM, ŽE LYŽOVÁNÍ SE NEODEHRÁVÁ JEN V HORÁCH (MONÍNEC)

CO JE MALÉ, TO BÝVÁ I MALEBNÉ (MALÁ ÚPA)

Pořadí zemí v počtu lyžařských středisek pořadí zemí

60 000 000 počet návštěv

300 250 200 150 100

1 2 3 4 5 6 7 8 9 1011 12 1314 15 1617 18 1920 pořadí zemí

50 000 000 40 000 000 30 000 000 20 000 000 10 000 000

USA Francie Rakousko Japonsko Itálie Švýcarsko Kanada Německo ČR Švédsko Čína Jižní Korea Norsko Španělsko Polsko Rusko Finsko Andorra Austrálie Argentina

350

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

USA Japonsko Francie Itálie Rakousko Švýcarsko Německo Čína Kanada ČR Švédsko Slovensko Norsko Rusko Finsko Španělsko Slovinsko Polsko Jižní Korea Argentina

počet lyžařských středisek

400

Pořadí zemí dle počtu lyžařských návštěv (skier days)

Zdroj: Laurent Vanat, 2014 International Report on Snow & Mountain Tourism

všech provozovatelů přitom podle jiných zdrojů přesahuje pětistovku. Vanat uvádí, že se na světě lyžuje v 70 státech, přičemž celkový počet zemí, které mají alespoň nějaký lyžařský potenciál (především sníh), se šplhá až ke stovce. Z různých zdrojů se dá napočítat až 5 000 lyžařských „středisek“, z čehož velká většina budou nevýznamné areálky s minimální infrastrukturou – Vanatova studie proto pracuje se zhruba 2 000 středisky, kde fungují alespoň ony 4 vleky. Prvních pět míst na světě zaujímají USA, Japonsko, Francie, Itálie a Rakousko, které mají od 200 do 350 lyžařských areálů. Po velké „mezeře“ následuje větší skupina zemí, kde je „jen“ okolo 100 areálů, přičemž Česká republika se svými sedmdesáti figuruje na 10. místě. Velmi podobný počet středisek jako u nás mají v Kanadě a ve Švédsku. Žádnou roli v tomto srovnání nehraje rozloha sjezdovek, převýšení ani jiná lyžařská kvalita, neboť nejde o atraktivitu destinací pro lyžaře, ale jednoduše o fakt, že existují a „odbavují“ lyžaře. Neboli že mají své ekonomické opodstatnění.

Devět milionů skier days O tradici a síle lyžování vypovídá i podíl lyžařů na celkové populaci, v němž jsme na pátém místě na světě. Bezvýznamný u nás není ani absolutní počet lyžařských návštěvníků (tzv. skier days, dá se vyjádřit i jako počet „prvních“ průchodů turniketem každý den), který dosahuje bezmála devíti milionů. O první příčku spolu soupeří USA, Francie a Rakousko s 50 až 60 mil. skier days ročně, za nimiž s velkým odstupem následuje Japonsko (34 mil.) a zbývající alpské země (Itálie 28 mil., Švýcarsko 26 mil.). Kanada

FOTO: SKIAREÁL ŠPINDLERŮV MLÝN

PODLE KPMG NAVŠTÍVÍ ČESKÁ HORSKÁ STŘEDISKA VÍCE NEŽ 8 MIL. NÁVŠTĚVNÍKŮ ROČNĚ, Z TOHO 7 MIL. V ZIMĚ. CO SE TÝČE PODÍLU LYŽAŘŮ NA CELKOVÉ POPULACI, JSME S 20 % NA PÁTÉM MÍSTĚ NA SVĚTĚ (SPOLU S ANDORROU, ISLANDEM A ŠVÉDSKEM). PŘED NÁMI JSOU FINOVÉ (24 %), NOROVÉ (25 %), RAKUŠANÉ (36 %) A ŠVÝCAŘI (37 %)

zaznamenává necelých 19 mil. návštěvníků, Německo 15 mil. a pak je na řadě Česká republika s 9 miliony lyžařských dnů. Jinými slovy česká lyžařská centra mají na trhu své silné místo, byť je samozřejmě ohrožované nesrovnatelně silnější alpskou konkurencí a tomu musí přizpůsobit svou nabídku. Ta bude tkvět hlavně v jednodenních a krátkodobých návštěvách, ale nejen v nich – největší domácí střediska mohou být dostatečně atraktivní i pro hlavní dovolenkový pobyt, ať už pro našince nebo severní sousedy, kteří to mají do Alp ještě o dost dále. To

Návštěvnost horských středisek v ČR období

25 osob v mil.

20 15

nakonec potvrzuje i Vanatova studie, která v Česku počítá s 35 % zahraničních lyžařů.

Útrata ve střediscích: až 50 miliard Podrobněji se významu českých středisek věnuje studie auditorské společnosti KPMG, vydaná letos na jaře, již si nechala zpracovat Asociace horských středisek ČR. Auditoři si v první řadě definovali horské středisko, a to jako geografický celek (většinou území obce) v horské oblasti, v rámci kterého je nabízena kompletní infrastruktura pro provozování lyžování a horské turistiky. To je zjednodušeně tak, jak středisko zřejmě vnímá i běžný návštěvník – KPMG jich napočítala 164. Podle statistik je navštíví více než 8 mil. návštěvníků ročně, z toho 7 mil. v zimě. Z pohledu ekonomického významu je samozřejmě klíčové, kolik tam lidé utratí. KPMG použila tzv. multiplikační

model, který zohledňuje co největší počet faktorů, jež mohou mít přímý či nepřímý dopad na konečnou bilanci. Jednotlivé ukazatele byly stanoveny na základě bodové metodiky KPMG, která byla využita k výpočtu celkové výše spotřeby v ČR na základě výstupů z provozního modelu vzorového velkého střediska. Jednoduše řečeno, návštěvník si zpravidla nekoupí jen skipas, ale zajde na oběd, půjčí si lyže, ubytuje se, natankuje a tak dále. Z výstupů modelu pak vyplynulo, že celková výše spotřeby ve všech horských střediscích ČR je bezmála 24 miliard korun. Zapojíme-li multiplikační efekt, tak spotřeba v horských střediscích podmíní další tržby, které by jinak nevznikly. Celkové tržby v tomto multiplikačním modelu pak dosahují až 48 mld. Kč. Příště: celkový přínos horských středisek pro veřejné rozpočty a zaměstnanost

10 HORSKÁ STŘEDISKA V ČR DLE KPMG:

5 0 Zima

Návštěvníci

Jaro, léto, pozim Osobodny

Celkem

Lůžkonoci

počet horských středisek:...................................................................................................... 164 celkem sjezdovek:............................................................................................................. 541 km počet lanovek a vleků:............................................................................................................ 734 přepravní kapacita:............................................................................................. 562 750 os./h celkem běžeckých tratí:..............................................................................................3 162 km Zdroj: Analýza KPMG Česká republika

[BYZNYS] TEXT: TOM ŘEPÍK

ZIMA BUDE PLNÁ SNĚHU! (MOŽNÁ NE) MAG

zredukovalo zpět na základní bezplatná či levná minima, velkorysý brandový marketing byl nahrazen taktickým. Vím, že s výhodou zpětného pohledu umí být chytrákem kdekdo; ale jak úsměvné, že i americkou sezónu 2011/12 předcházely extrémně optimistické prognózy, věštící resortům díky novému efektu El Niňo spoustu sněhu i peněz. (Doslovně nepřeložitelnou roztomilostí „plenty of white as well as green stuff“.) Ale i zde si záhy připomněli vousatou pravdu, že meteorology radno poslouchat nanejvýš dva tři dny dopředu; všechno ostatní je jejich showbyznys.

Nejteplejší zima od Perského konfliktu

KANČÍMU TUKU, JELENÍ SRSTI, JEŘABINÁM A KDOVÍČEMU JEŠTĚ NAVZDORY MÁME ZA SEBOU ZIMU, JAKOU MLADÍ NEPOZNALI. DŘÍV NAROZENÍ NA PÁR PODOBNÝCH MOŽNÁ VZPOMENOU. A NĚKOLIK DALŠÍCH TAKOVÝCH NEJSPÍŠ JEŠTĚ ZAŽIJEME. NEZÁVISLE NA TOM KOLIK A KDY, UŽ TA LOŇSKÁ SEZÓNA PŘINUTILA SKIAREÁLY CHLADNOKREVNĚ REVIDOVAT NÁKLADY A POVĚSILA DO VZDUCHU ZLOVĚSTNOU, ZATÍM NEZODPOVĚZENOU OTÁZKU: CHÁPOU TOHLE ZÁKAZNÍCI, CO SE LETOS U KAS NEUKÁZALI, JEN JAKO ROČNÍ PAUZU, ANEBO TU MÁME NĚJAKÝ VÁŽNĚJŠÍ PROBLÉM I DO PŘÍŠTÍCH LET? eprnou ironií je, že rosničkáři před rokem vytrubovali prognózy plné rekordních závějí snad nejhlasitěji, co kdy. Takovou Dagmar Honsovou, jde-li tedy o skutečnou osobu a ne virtuálního obětního beránka meteorologie, musí hlídat firemní ochranka, hádám. Kam se hrabe karma Radovana Krejčíře či zájezdových šmejdů na porce cynismu a hostility, pravidelně dávkované paní Dagmaře v diskuzích pod jejími články. Přiznávám, že číst tyhle komentáře mi přijde zábavnější – a když nad tím přemýšlím, i míň perverznější – než její předpovědi. Představuju si, že pro Pánaboha stěží existuje lepší komedie než

sledovat dlouhodobé výhledy počasí.

Americké sucho 2011/12 Ani Americe se takové trable nevyhýbají. Naposledy tři roky zpět – s výjimkou Aljašky nikde v zimě 2011/12 v USA nenasněžilo, nadto bylo teplo. Tehdejší sezóna zamávala ekonomikami řady středisek, už tak nahlodanými rozjetou bankovní a realitní krizí. Pár skiareálů té zimy skončilo, řada slabších za sebou vleče následky dosud, jiní se jen otřepali. Více či méně své provozy racionalizovali snad všichni. Ač zima bolavá pro areály a otravná pro jejich zákazníky,

marketérům skupiny Vail Resorts (VR) analyzujícím kdejakou praktickou okolnost vesměs zavoněla svou netuctovostí jak svěží jarní vítr, s prominutím. Řadu specifických dat dál louskáme a držíme v zavřených složkách, ty nejsamozřejmější důsledky nicméně vyšly na světlo záhy. Jsou vnímány univerzálně napříč lyžařskou Amerikou a předpokládám, že v modifikované míře mohou po loňském knokautu inspirovat i tuzemské svahy. Paušální zaklínadlo znělo nepřekvapivě: paranoidní kontrola nákladů, všude a za všech okolností. Do té doby trendy inzerování v sociálních médiích se strmě

Jedním z kalifornských resortů provozovaných skupinou VR je Northstar severně od Lake Tahoe; na tamní poměry středně velký areál s asi stovkou sjezdovek, 20 vleky a 7 terénními parky ve zhruba 2 500 m n. m. Statisticky okolo jezera Tahoe padá k 10 m sněhu ročně, oné sezóny slabý metr, většina z toho až v lednu. V plném stavu resort obsluhuje kolem 900 zaměstnanců, toho roku začali s 500 lidmi a žádné další z plánovaných 400 sezónních míst a částečných úvazků už neobsadili. Těsně před Vánoci, kdy se v oblasti lyžovalo na zhruba třetině stroze vysněžených tratí, přišla smrtící rána z nikým netušené strany. Kanál CNN začal v headlinových přehledech každou čtvrhodinu rotovat záběry hnědých svahů sousedícího olympijského Squaw Valley, coby senzaci, jež Amerika nezažila od poslední suché zimy 1990/91. Všechny šokovala rychlost, síla i rozsah vlivu celostátní televize. Přes noc se začaly davově rušit rezervace, noblesní klienti z LA a San Franciska (stěžejní trh pro oblast Tahoe) o televizí zveličované spartánské lyžování ztratili zájem. Už v prosinci resort zkrátil pracovní dobu většině z jádra celoročního personálu. Když se tržby kdovíjak nezvedly ani po několika slibných sněženích v lednu, šlo už se dolů s platy (15 % management, 10 % ostatní). Sníh vyráběli

při každé možné příležitosti, ačkoli to v oblasti nebývá nutností a areály obvykle nemívají děly vykrytu většinu sjezdovek (sám Northstar má 50 %). „Rozhodli jsme se soustředit primárně na oblasti, v nichž máme nejlepší návratnost – tedy naše terénní parky a výukové zóny. Naše parky byly toho času v nejlepším stavu, co pamatuju, a rozhodně nejlepší na západním pobřeží. To nám začalo pomáhat,“ vzpomíná manažer střediska.

Objevování alternativ Díky databázím kontaktů z radiofrekvenčních skipasů (technologie, již sdílí celá skupina VR a která umožňuje bezdotykovou identifikaci každého zákazníka) pak své novinky a akční pobídky zasílali osobními e-maily držitelům sezónních pasů i většině individuálních návštěvníků z předešlého roku. „Naše nabídky zahrnovaly spoustu výhod, pořád jsme zkoušeli něco nového – když se nezdálo, že by uspokojivě zabral pokus předchozí. Pro všechny držitele sezónek z ostatních resortů, kde se nedalo lyžovat, jsme zveřejnili dramatické slevy. Šli jsme až na 50 % běžných sazeb. Nijak zvlášť se to ale neujalo.“ Celá oblast, jež významnou měrou spoléhá na destinační klientelu – lufťáky v pravém významu slova – byla postižena i impulsivním rozhodnutím mnoha aerolinek napříč Státy zredukovat či zrušit řadu vnitrostátních letů. Doslova přes noc se tak zdejší resorty dozvěděly, že nejbližší velké letiště v Renu ztratilo víc než polovinu sedadel z klíčových uzlů jako Dallas nebo Houston v Texasu. Dalších téměř 50 % kapacity Renu vzalo i strategické západní pobřeží, kdy nejspíš i pod vlivem nešťastné publicity CNN posílila letiště LAX a SFO své spoje do Vegas a poslala zhýčkané velkoměšťáky protentokrát trávit zimu v krátkých rukávech pod zář neónů Stripu. Jakmile se zlou zprávu v Northstar dozvěděli, usoudili, že nesmí váhat. Obratem se rozhodli specificky oslovit dojezdovou klientelu v rádiusu asi 3 hodin (velké aglomerace Sacramento, Reno, Carson City) a otevřeli týdenní lhůtu pro nákup výhodně levného 4denního skipasu, platného kdykoli do Vánoc následující sezóny, ve snaze jako první z oblasti zaujmout a hned

zkasírovat váhající lyžaře. Během týdne předprodeje vylétly nahoru. Podobně se ujal i další jejich experiment taktického marketingu. V celé tříhodinové dojezdové oblasti extenzivně cílili na asijské a hispánské skupiny obyvatel. Jádrem nabídky byly výukové programy v bezvadně připravené začátečnické zóně a parcích. Odezva byla instantní a hojná. „Klíčové trhy nás toho roku neposlouchaly, nepřijely. Velkým dílem vinou kampaně CNN. Tyhle minority ale nejsou tak citlivé na kvalitu sněhových podmínek jako tradiční lyžaři. Navíc téměř všichni jdou na sníh přes naše půjčovny a školy.“ Marketing resortu se ale nemínil vzdát ani boje o lukrativní lufťáky. Vyčlenil tým, který nonstop monitoroval, jaké last-minute akce připravují aerolinky, a Northstar pak podle nich zrcadlil pobídky své. Při akci dvě letenky plus třetí zdarma

sklízelo to ironii. Naše nové záběry byly realistické, uvěřitelné, ověřitelné. Denně jsem u lanovek slyšel, jak lyžaře přesvědčily k návštěvě.“ Bez ohledu na historicky abnormálně málo návštěvníků areál držel v provozu maximum vleků i všechny restaurace a ostatní provozovny. Za tímto zdánlivě lehkomyslným přístupem stála loajalita resortu k držitelům sezónních skipasů (a koncernového Epic pasu). Významná část sezónek se v Americe prodává dlouho předem, často už na jaře na sklonku sezóny staré – a pokud by tito nejvěrnější skalní fandové cítili, že na nich resort šetří, mohli by mu to dát příště najevo. Příjem z předprodeje sezónních pasů je v Americe posvátnou krávou a střediska dělají všechno, aby se vyhnula vynucenému zlevňování do následující sezóny (např. nevyzvednutých anebo spo-

Potkáváme se v supermarketu. Ti lidi na nás spoléhali. Jak to pro mě bylo těžké, pro ně muselo být stokrát víc.“ Resort propustil profese, jež nebyly životně nezbytné pro omezený denní provoz. Typicky účetní, IT, technické údržbáře, lidi z marketingu. Průměrný služební věk propuštěných byl přes 10 let, museli však odejít i veteráni z managementu, sloužící zde 40 roků, celý svůj produktivní život. Rychlý zásah nicméně středisku ušetřil 8 mil. USD – sumu, jež Northstaru pomohla zaplatit zaměstnance v předních liniích i rekordní náklady na zasněžování. Při poslední podobné zkušenosti, v suché sezóně 1990/91, resort propustil 150 kmenových zaměstnanců, do roka jich pak nabral 85 % zpět. Jenže to tehdy ještě doznívaly tučné zlaté osmdesátky. Nyní se v následující sezóně

Příjem z předprodeje sezónních pasů je v Americe posvátnou krávou a střediska dělají všechno, aby se vyhnula vynucenému zlevňování do následující sezóny (např. nevyzvednutých anebo sporadicky využitých sezónek) a sáhla si na tento kritický zdroj příjmů. resort ve stejný čas vyvěsil totéž se skipasy. „Obětovat každý třetí skipas zprvu vypadalo jako bolestivý náklad, ale pomohlo nám to rozhýbat jinak mrtvý destinační byznys. Aerolinky svými kampaněmi ovlivňují spoustě lidí veškeré jejich cestovní rozhodování, my se jen můžeme svézt na jejich vlně. Všemi prostředky jsme se vrhli do aktivní podpory prodeje na úkor brandingu skupiny.“

Sezónkář králem V největší míře, jaká mu byla z Vailu dovolena, resort upustil od předpřipravených, na značku koncernu (a proslulého Epic skipasu) zaměřených vizuálů a začal natáčet aktuální, reálně datované spoty. „Záběry z odpoledne se už stejného večera vysílaly na lokálních kanálech. Lidi totiž negativně vnímali, že naše brandové reklamy používají předem připravené, loňské či ještě starší obrázky ideálních sněhových podmínek, té zimy utopických. Lidi to začalo iritovat,

radicky využitých sezónek) a sáhla si na tento kritický zdroj příjmů. Vždy jde o nekonečné snahy najít nejlepší způsob, jak povzbudit předprodeje za co nejmenších finančních ústupků. Obecně však platí mantra, že ze špatné sezóny slevami nikdo dobrou neudělá.

Postižené Truckee Navzdory všem marketingovým experimentům zákazníci nepřicházeli v potřebném množství. Což manažera resortu donutilo k údajně nejtěžšímu kroku kariéry – únorovému propuštění 90 kmenových zaměstnanců. Událost tamní komunitu šokovala – něco podobného se stalo před víc než 20 lety. (Většina zaměstnanců pochází z 10 minut vzdáleného maloměsta Truckee, v němž mimochodem léta žije naše olympijská běžkařka, bikerka a cyklokrosařka Katka Nash, rozená Hanušová, z Prachatic.) Manažer: „Šlo o bolestný proces. Jsme malé město s 15 000 obyvateli, lidi se tu znají.

2012/13 vrátilo zpět okolo 60 % pozic, poslední sezóna 2013/14 ale byla v oblasti Tahoe opět sněhově nešťastná a stavy šly znovu dolů. Nepřekvapivý firemní status-quo z letošního léta: v zájmu akcionářů maximálně efektivizovat každý provoz VR, je tendence neotevírat nová místa, udržovat kontakt s místními zájemci o částečné úvazky, pokud okolnosti donutí. A navodit managementu střediska odshora dolů Titanikovou mentalitu: aby i když tuší, co se s parníkem děje, dohlídli na hrající kapelu. A taky aby se na palubě spíš tančilo, než buzerovalo.

Nebát se nelhat Moudrým rozhodnutím v bídné sezóně se ukázalo proškrtat předplánovanou pompézní koncernovou reklamu v konvenčních médiích a posílit adresnou komunikaci v bezplatných (či levných) sociálních sítích: mobilní aplikace, spousta osobního e-mailingu, Facebook. V nich praktikovat brutální upřímnost ohledně trist-

[BYZNYS] linii, jež je v přímém kontaktu se zákazníky.

MAG

Zeštíhlování: Téměř každý resort byl přinucen kriticky zrevidovat své personální stavy. S obvyklým zjištěním, že provoz dokáže udržet v chodu míň lidí, než se za hojných sněhových let zdálo (a během nichž zaměstnanecká čísla plíživě nabobtnala). Přeživší areály vesměs vyšly z krizové sezóny jako setrvale štíhlejší organizace. Termín „fixní náklad“ bývá často jen mýtus. Jako ve všech ostatních oblastech života – teprve až si projdete peklem, zjistíte, nakolik efektivním a přizpůsobivým živočišným druhem dokážete být.

ních podmínek, což publikum vždy přijme s empatií a povděkem, než naopak bezskurpulózní prodejní masírku, nemluvě o lhaní. „V těžkých dobách je důležité jít před své zákazníky a ukázat svou slabost, když je třeba. Když se láme chleba, musíme se držet svých nejvěrnějších, protože víme, že je budeme potřebovat,“ uzavírá manažer. Vzkaz, jenž by si mohl vzít k srdci kdejaký tuzemský areál. Jak to na sociálním internetu dopadá, když jej resort zneužívá k neřízenému prodeji, namísto k řízené komunikaci (k níž primárně slouží), ilustruje výše uvedený facebookový status z loňského silvestra. Jde o tuzemskou normu, bohužel. Kéž se i u nás první průkopnická střediska odváží otestovat a snad si i potvrdit, že upřímnost a bezelstnost zákazníci ocení. A budou to vnímat jako respekt areálu k jejich času, náčiní, penězům, k jejich spontánnímu nadšení pro sport, jež nemusí být bezedné. A v dlouhodobém důsledku že si tímto přístupem lyžaře přivedou. Ba co víc, získají jejich sympatie a loajalitu. Nic, co by neplatilo i v jiných oborech.

Poučení? Co se tedy mohou tuzemské provozy ze zlé americké zimy naučit, nad rámec upřímnosti a prodejní umírněnosti, k nimž ale žádná sněhová krize potřeba není? Ač máloco lze aplikovat otrocky univerzálně,

Technologie. Rozdíl mezi areály dobře vybavenými zasněžovací technikou a těmi ostatními se u nás asi nikdy neukázal zřetelněji než uplynulou zimu. Automatické řízení provozu má v kolísavých klimatických podmínkách svou zřetelnou výhodu, avšak taky cenovku. Třeba právě v Northstar preferují jediným stiskem manuálně ovládané hydranty, dovolující spustit během 20 minut okolo 50 děl. Disponují tedy podobnou rychlostí jako automatický systém, ale za výrazně nižších pořizovacích nákladů. Pravda dobrá jen pro lidi bez fantazie? A pak tu máme videokamery, umožňující vysílat do konvenčních i sociálních médií

prášky anebo politici k volbám. Nezdá se mi to o nic míň ujeté než plivat v posteli nebo smrkat do záclon. Přívětivá a kreativní cenotvorba. Zdaleka nezahrnuje jen nejvulgárnější lidový apel „ať to není tak drahé“. Jde o myriádu různých předplácených akčních programů, balíčků spojených s čímkoli, oslovování dosud sportem nedotčených komunit a tak dál. S akcentem na ono předplacení, jemuž dominantně vévodí sezónní skipasy a jejich hybridy. U nás typicky v září ještě netušíme, kolik bude sezónka stát. V Americe se resorty přetrhnou, aby si ji ideálním sněhem rozmazlení a vylyžovaní návštěvníci koupili třeba už zkraje března a zbytek jara dojezdili na novou sezónní kartu, pořízenou se slevou nezřídka i ve výši poloviny ceny skipasu. Areály tím kasírují kýženou hotovost pro letní provoz a navíc si s předstihem naskočí na euforickou vlnu povzbudivě předprodané zimní sezóny. Našinci bývá v říjnu, kdy stále vidí okrové stráně, nabídnuta odolatelná 5% sleva. Sníh přebije všechno! Marná sláva, nejstarší lyžařská pravda odjakživa. Spadne peřina a lidi objeví, že existuje lyžování. Obchody mají ze dne na den

Kéž se i u nás první průkopnická střediska odváží otestovat a snad si i potvrdit, že upřímnost a bezelstnost zákazníci ocení. následující považuju za zeširoka platné. Kultivovat morálku personálu: Paradoxně, v horské branži se zhusta musí zabrat nejvíc, když možnosti, jak úsilí odměnit, nestojí za moc. Klíčovým heslem je i zde – pokolikáté už – třeskutá upřímnost. Top management pravidelně informuje podřízené o situaci ohledně příjmů a marží, zda a jak se daří plnit cíle. Zdánlivě zanedbatelné vstřícnosti typu překvapivé roznášky horké pizzy vlekařům dělají divy v přístupu zaměstnanců v kritické přední

aktuální stavy nejen sněhu a počasí, ale třeba i zalidněnosti areálu. Něco, co jsme si před pouhou dekádou neuměli představit, bývá našimi resorty pohříchu dál spíš zneužíváno, než aby zákazníkům poskytovalo informace v míře, v jaké poskytovat může. Manipulativně fixované záběry na nejlepší sníh, hlavně neukázat fronty nebo plná parkoviště, známe to. Dál se tu praktikuje stůj co stůj lyžaře přilákat, nutit ho řídit řadu hodin, a až na místě nechat prozřít, že je tu kdeco falešné, kromě cedulí, že peníze se nevrací. Lyžování ale nemusí být prodáváno stejně primitivně jako prací

divoké tržby, servisy nestíhají, jsou fronty u lanovek. Máloco je okamžitějším stimulem, než když lidi spatří bílo na vlastním dvorku. (Mimochodem, kontroloval jsem letos jeřabiny. Je se na co těšit!) Rekreačně lyžující amerikanofil. Analyzuje marketingové trendy pro jednoho z globálních lídrů horského byznysu. Autor projektu ePodnikani.cz, bloguje na Kovboj.cz

TOM ŘEPÍK

[BYZNYS]

MAG

FOTO: VÍT MOUDRÝ

PROČ NEJSOU ŠIROKÉ?

LYŽAŘI NA LYSÉ HOŘE V KRKONOŠÍCH MOHOU BÝT SE ŠÍŘKOU SJEZDOVEK SPOKOJENI

NĚKDY JSOU TO POVZDECHY, JINDY TVRDÁ KRITIKA OD PLIC. NA JAKÉ TÉMA? NA TUZEMSKOU ÚROVEŇ SJEZDOVÝCH TRATÍ. VĚTŠINOU PŘITOM ZAZNÍVÁ – NAŠE SJEZDOVKY JSOU KRÁTKÉ A ÚZKÉ, PROTO JEZDÍM DO ALP. JE TO KVERULANTSVÍ, NEBO OPRÁVNĚNÁ KRITIKA? TEXT: VÍT MOUDRÝ verulanství i kritiku všeho a na všechno osobně házím do pytle „kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“. Proč? Jako nemohu chtít 230 km/h od malé fiatky, nemohu chtít ani závratné délky a šířky sjezdových tratí od nízkých českých hor. Mohu je srovnávat stran bezpečnosti, obslužnosti lanovými technologiemi, kvalitou úpravy a jinými srovnatelnými hledisky. Ale láteřit třeba nad jejich délkou je bohužel málo soudné.

Délka sjezdových tratí Většina tuzemských sjezdových tratí vykazuje délku 0,3–2,5 km.

Delší sjezdové tratě jsou výjimkou a nalezneme jich na našich horách opravdu nemnoho. Je to samozřejmě dáno zejména výškou našich hor. Obvykle se lyžuje od 500 do 1 100 m n. m. Pár sjezdových tratí má start výše, minimum níže. Náš nejvyšší lyžařský bod na Pradědu na Petrových kamenech drží kótu 1 438 m n. m. Je proto jasné, že délky našich tratí nemohou být závratné. Alpy nejsou Jizerky nebo Krkonoše. Celkem běžně se v italských, rakouských, švýcarských i francouzských Alpách lyžuje do 2 500 m n. m. Výjimkou ovšem nejsou ani sjezdové tratě s vrcholovým bodem kolem 3 500 m n. m. Jsme tak

SCHLADMING – PLANAI (RAKOUSKO): ŠÍŘKA TRATĚ 50 A 100 M

u první důležité premisy. Lyžařské starty v Alpách se proti našim horám odvíjí o zhruba 2 000 m výš. V Česku lyžujeme do 1 438 m n. m., v Alpách i nad 3 500 m n. m. Tím je daná i délka alpských tratí. Žádnou výjimkou nejsou sjezdovky dlouhé 4 až 6 km. Mým oblíbeným bonbónkem je 10,5 km dlouhý sjezd z italské Secedy v údolí Gardena nebo kultovní 12 km dlouhý sjezd Pista Bellunese z Marmolady s převýšením 1 792 m. Dlouholetý náčelník špindlerovských lanovek Hubert Kolín říkával: „Kdo nikdy nesjel Marmoladu, není sjezdař.“ Nad tím vyčnívá oficiálně 16 km dlouhý sjezd Sarenne z 3 350 m vysoké hory Pic Blanc do Alpe d´ Huez

ve francouzských Savojských Alpách. Ten má převýšení dokonce 2 200 metrů! Atraktivní délku sjezdových tratí v Alpách umožňuje zejména značná nadmořská výška. Kverulant by si mohl zamnout ruce, že článek může skončit. Potvrzuje se, že doma lyžujeme na krátkých sjezdovkách. Na těchto pár odstavcích jsme si ale ukázali, jaký hlavní faktor ovlivňuje délky sjezdových tratí. Kdyby se čeští horalé rozkrájeli, podobných délek sjezdovek jako v Alpách nikdy nedosáhnou. Vytrvalým kverulantům proto doporučuji nenadávat na česká střediska, ale na výšku našich pohoří. To bude vůči tuzemským horalům poctivější.

Šířka sjezdových tratí Zatímco u délky sjezdových tratí je souvztažnost či přímá úměra nadmořské výšky s délkou sjezdovek navýsost jasná, u jejich šíře je věc mnohem, mnohem složitější. Začněme však opět nadmořskou výškou. Tuzemské lyžování se odvíjí tzv. v hranicích lesa. To znamená, že drtivá většina sjezdových tratí prochází lesem, jímž je po svých stranách ohraničena. V tuzemsku je to do výšek kolem 1 300–1 400 m n. m., v Alpách se hranice lesa posouvá leckde i do výšek kolem 2 000 m n. m. Proč o tom hovořím? Protože nad hranicemi lesa bývají rozlehlé bílé pláně, na kterých se vinou luxusně široké sjezdové tratě. Jsou to ty sjezdovky, které jsou pro nás Středoevropany tak nadpozemsky krásné a tak opěvované. Tuzexovou šířku sjezdovek opět umožňuje vysoká nadmořská výška. Tedy to, co stran lyžování naše hory tak postrádají. To je druhá premisa této problematiky.

ZELL AM SEE – SCHMITTENHÖHE: ŠÍŘKA TRATĚ 55 M

Mám přitom špatnou zprávu. Tak jako u nás těžko mohou být 6, 12, nebo dokonce 16 km dlouhé sjezdové tratě, nemohou být u nás ani širokánské dálnice na holých bílých pláních. Tuto zprávu je potřeba vzít jako fakt, nikoliv jako věc, nad kterou bychom měli kverulovat. Zatímco šíři sjezdových tratí na zasněžených alpských planinách umožňuje rozlehlý a ničím neohraničený prostor, šířka sjezdových tratí v hranicích lesa je mnohem diskutabilnější záležitost. Sjezdovka je na našich horách ohraničena lesem stejně jako v Alpách. Přesto jsou sjezdovky v Alpách většinou širší než v tuzemsku. Zde by proto kritika našich sjezdovek mohla být na místě. Je pro ní objektivně prostor?

Šířka sjezdovek v hranicích lesa Podle mého názoru ano. Mám za to, že problematika rozšíření sjezdových tratí na našich horách je opravdu poněkud zanedbanou oblastí. Naši horalé věnovali v minulých letech nesmírnou energii modernizaci lanových technologií, kde se na desítkách míst měnily lyžařské vleky za lanové dráhy, ohromné investice spolkly nejmodernější zasněžovací systémy, automatické odbavovací systémy, stroje na úpravu sjezdových tratí a další horské technologie. Za těch dvacet let, kdy naše hory prošly obrovským stupněm modernizace, mnohde se měnila majetková struktura a na řadě míst vyrostla lyžařská střediska „na zelených loukách“, se poněkud pozapomnělo na rychlý vývoj v oblasti sjezdového vybavení. Lyže se zkrátily, rozšířily a hluboce vykrojily. Změnila se jak technika jízdy, tak poloměr oblouků. Výrazně se zvýšila rychlost lyžařů. Tento trend však horalé zachytili jen málokde. Sjezdové tratě ve většině lyžařských areálů doznaly změn. To je

RAMZOVÁ (ČESKO): ŠÍŘKA TRATĚ 25 M

nesporné. Byly srovnávány terénní nerovnosti, boční sklon „na jednu nohu“, řešena bezpečnost, osvětlení a samozřejmě zajištění technickým sněhem. Málokde však šířka sjezdových tratí. Ta zůstala většinově stejná nebo doznala pouhých „kosmetických změn“. Čím to?

Zelení a projektová pochybení Osobně jsem přesvědčen, že tomu nebyla ze strany tuzemských horalů věnována patřičná pozornost. Uvedu jeden příklad za všechny. Nejmenované lyžařské středisko vyřešilo modernizaci zastaralého kotvového vleku za čtyřmístnou lanovou dráhu. Všichni tleskali, ale! Lyžařský vlek měl přepravní kapacitu 700 os./h při rychlosti 2,5 m/s a lanová dráha 2 200 osob za hodinu při rychlosti 5 m/s. Na začátek sjezdové tratě se tak dostaneme za 2x kratší čas, ale hlavně se tam dostane celkově trojnásobný počet lyžařů. Samozřejmě, že původní, nerozšířené sjezdovky jsou v mžiku přeplněné a po hodinovém provozu rozbité napadrť, samá boule. Množí se úrazy, lidé jsou přes zřejmou modernizaci naštváni, že si pořádně nezalyžují. Kde soudruzi udělali chybu? Udělali chybu již na začátku plánování modernizace střediska. Udělali ji ve chvíli, kdy celou sjezdovou trať kupříkladu osadili systémem technického sněhu. Ne, že by to bylo špatné rozhodnutí, ale tato investice měla být až následná po konečných úpravách sjezdovky. Rozvody systému a hydranty jsou totiž obvykle vedeny po jedné ze stran sjezdové tratě. Nyní s novou lanovkou ovšem vidí, že musí sjezdovou trať rozšířit. Ale ouvej. Z jedné strany mají zmíněný zasněžovací systém, z druhé by se rozšíření třeba dotklo trasy nové lanovky. Tak nebo

tak tedy nebude rozšíření sjezdové tratě optimální, natož dostačující. Ze zanedbané přípravy modernizace lyžařského areálu, která nevzala rozšíření sjezdovky jako prvotní počin v potaz, se tak stává černá můra. K tomu se navíc přidává problematika krutých podmínek našich „ochránců“ přírody. Ti samozřejmě nechtějí, aby padl byť jediný strom. Nastávají dlouhá léta vyjednávání a plánování, kde sjezdovku rozšířit lze a kde je to nemožné. A lyžař? „Jo, je to tam dobrý,“ říkají, „mají tam novou lanovku, technický sníh i osvětlení, ale na sjezdovce není k hnutí. Jedeme proto s Mařenou do Itálie…“

Odolné stromy na krajích sjezdovky Nebude to jednoduché. „Zelení“ se opírají, při snaze sjezdovky rozšířit, o nepřiměřené zásahy do porostových stěn. Za třicet let, co je sjezdovka takto vykácena, se z každé strany sjezdové tratě konsoliduje tzv. porostová stěna, což jsou stromy, které jsou obvykle vždy na krajích lesů. Jsou silnější, odolnější, hustší a více odolají náporům větru. Když se pokácí, vítr útočí na stromy vnitřního lesa, mnohem náchylnějšího větru neodolat. Sjezdovky se také často nachází v různých zónách národních parků nebo na jiných chráněných územích. Zde je mnohdy výslovný zákaz kácení stromů – problematice „zelených“ se ale budeme ještě zabývat v některém z dalších dílů tohoto seriálu o horském byznysu. Mnohde se přidává i nedopracované zadání Velkého územního celku, který s rozšířením sjezdovek nepočítá.

Počet lyžařů na hektar Také v naprosté většině projektů modernizace areálů absentuje op-

HERLÍKOVICE (ČESKO): ŠÍŘKA TRATĚ 50 M

timalizace hustoty návštěvníků na hektar sjezdové tratě. V teoretické rovině přípravy se odvíjí od plánované kapacity lanových technologií a délky sjezdových tratí. Z toho lze potom odvodit i její optimální šířku. Tento počet se má podle evropského standardu pohybovat na hranici 55 lyžařů na hektar. Neznám v tuzemsku areál, který by se do tohoto čísla vešel. Většinou se tento ukazatel bohužel v násobku překračuje. Za 25 let vím v tuzemsku o pouhých dvou studiích zpracovaných světově uznávanou společností Ecosign, která tyto analýzy zpracovává. To je na 358 tuzemských provozovatelů lyžařských areálů proklatě málo, že? Cesta k širším sjezdovým tratím v tuzemsku není jednoduchá. Přední tuzemské areály se na ní již snažily zapracovat, k optimu ale stále schází mnoho. Nové areály vybudované „na zelené louce“ jsou na tom o stupínek lépe než areály tradiční, ale i zde občas překvapují naprosto amatérské chyby. Převažující většina tuto otázku buď neřešila vůbec, nebo nedostatečně. Bez podpory širšího regionu, kraje, možná systémového řešení v rámci republiky, se podle mého názoru řešení této složité šlamastiky neobejde. Jakkoliv je délka sjezdových tratí na našich horách daná výškou hor a láteření většinou na místě není, tak jejich šířka je věcí jiných souvislostí a dle mého názoru je zdravá kritika v celé řadě případů naprosto na místě. Je spoluzakladatel a dlouholetý jednatel českého lanovkářského svazu, v současnosti úspěšný podnikatel, cestovatel, fotograf a publicista.

VÍT MOUDRÝ

POSLEDNÍ LEDNOVÝ TÝDEN, PŘESTOŽE JSME BYLI JEN V HORÁCH, DOKRESLOVAL VELMI BARVITĚ ŠEDÝMI ODSTÍNY AKTUÁLNÍ STAV SPOLEČNOSTI A ZEMĚ. BEZNADĚJ LIDÍ, KTEŘÍ SE VZEPŘELI MAFIÁNSKÝM PRAKTIKÁM VLÁDY, KVŮLI NÍŽ CHUDNOU REGIONY, CHYBÍ PENÍZE DO VEŘEJNÉ SPRÁVY A CELÁ ZEMĚ SE VRACÍ ZPĚT DO ŠEDÉ MINULOSTI POD TAKTOVKOU RUSKA… KARPATY V BLÁTĚ A MLZE, STRANA 90  PŘIBLIŽNĚ V 10:40 SE Z PROTILEHLÉHO SVAHU, POD SEDLEM NAD SKOKEM, UVOLNILA VELKÁ DESKOVÁ LAVINA. MASA VLHKÉHO SNĚHU NABRALA VELKOU RYCHLOST A ENERGII, A TAK PO DOSAŽENÍ HINCOVA POTOKA POSTUPOVALA DÁL DO PROTISVAHU – NA KTERÉM SE V TÉ DOBĚ NACHÁZEL ZBYTEK VRACEJÍCÍ SE SKUPINY. TRAGÉDIE NA POPRADSKÉM PLESU, STRANA 82  ZATÍMCO U NÁS BYLA ZIMA SUPERMIZERNÁ, V ITALSKÉM JIŽNÍM TYROLSKU TOMU BYLO PŘESNĚ NAOPAK. SNĚHU NAPADLO PŘES PĚT METRŮ A PRŮMĚRNĚ ŠLO O PĚTINÁSOBEK PRŮMĚRU! HAUTE ROUTE JIHOTYROLSKÝCH DOLOMIT, STRANA 86 

MOUNTAIN

OSOBNOSTI V PRAŠANU! HELISKI VEČER S EVOU SAMKOVOU, ONDROU BANKEM A TOMÁŠEM KRAUSEM ť si kdo chce co chce říká, ať si kdo chce co chce jezdí, všichni nejvíc milují prašan! Jak zlatá snowboardistka Eva, sjezdař Ondra Bank nebo skikrosař Tomáš Kraus. A právě tyto osobnosti bílého sportu, společně s profi freeriderem Robinem Kaletou, se s vámi podělí o své zážitky z prašanu, konkrétně pak z toho, který sjížděly při svých heliski výletech po světě. Pokud vás heliskiing a freeride jen trochu zajímá, přijďte 9. října na představení nového filmového projektu, které proběhne ve smíchovském Lokal bloku. Vedle freeridových zážitků našich top lyžařů shlédnete sérii jímavých fotek nebo prezentaci nejlepší kanadských heliski oblastí.

více na: http://snow.cz/clanky/3004

SPONZOR RUBRIKY

The best

OF SNOW SVĚT SE STÁVÁ ČÍM DÁL LÉPE A RYCHLEJI DOSTUPNÝ, OTEVÍRAJÍ SE NOVÉ A NOVÉ MOŽNOSTI, KAM JET TŘEBA PRÁVĚ LYŽOVAT. JAKO INSPIRACI PRO VÁS, KTEŘÍ TRVÁTE NA PRAŠANU, JSME PŘIPRAVILI NOVÝ SERIÁL. O LYŽAŘSKÝCH STŘEDISCÍCH, KDE PADÁ VŮBEC NEJVÍC SNĚHU.

ediná správná databáze údajů o sněhových úhrnech neexistuje, údaje se mění rok co rok a s nimi i aktuální vítězové této nepsané soutěže. Může se proto stát, že nás někdo chytí za slovo. Jedno je ale jisté – rekordmanem ve výši sněhové pokrývky je Mount Baker, kde v sezóně 1998/99 napadlo bílé něžné hmoty 28,5 metrů. Mount Baker drží prvenství, přinejmenším na americkém kontinentu, i pro loňskou sezonu, kdy napadlo pouhých bezmála 16 metrů. Průměr předchozích tří let je cca 20 metrů sněhu.

1. M t. Baker, Washington, USA 2. Niseko, ostrov Hokkaido, Japonsko (najdete ve SNOW 84, listopad 2014 ) 3. Revelstoke, Britská Kolumbie, Kanada

(najdete ve SNOW 86, prosinec 2014 )

FOTO: GRANT GUNDERSON

MOUNTAIN

A MT. BAKER, WASHINGTON, US 1094 M - 1 551 M WWW.MTBAKER.US

Legenda

Mt. Baker 28,5 m TEXT: DAN KOSTRZEWSKI FOTO: GRANT GUNDERSON

DVOUPROUDOVÁ SILNICE K MT. BAKER SE NEJPRVE KLIKATÍ LESNÍMI SERPENTINAMI, POTÉ KLESÁ K ROZBOUŘENÝM VODÁM ŘEKY NOOKSACK, ODKUD SE ZHRUBA KILOMETROVÝM PŘEVÝŠENÍM STOUPÁ ZPĚT K HUSTÉMU STROMOŘADÍ LETITÝCH, MECHEM POROSTLÝCH KMENŮ STAROBYLÉHO LESA. V ZIMĚ SE MĚNÍ V KORIDOR MEZI SNĚHOVÝMI KUPAMI, ZA HUSTÉHO SNĚŽENÍ NAVRŠENÝMI AŽ DO ŠESTIMETROVÉ VÝŠKY. STEJNĚ JAKO LYŽAŘSKÁ OBLAST NA JEJÍM KONCI JE I CESTA K NÍ (V TOMTO PŘÍPADĚ SPÍŠE NECHVALNĚ) SVĚTOVĚ PROSLULÁ MASIVNÍMI NÁNOSY PRAŠANOVÉHO SNĚHU, KTERÉ PŘINÁŠEJÍ DIVOKÉ POBŘEŽNÍ BOUŘE PACIFIKU, ROZBÍJEJÍCÍ SE O ZÁPADNÍ SVAHY ZDEJŠÍCH POHOŘÍ.

Šťastlivci, kteří sem zavítali v sezóně 1998–99, hovoří o tehdejší třicetimetrové sněžné nadílce s téměř mystickým pohnutím v hlase. zima sněhový úhrn (m) 2013–14..................................... 15,8 2012–13..................................... 18,3 2011–12..................................... 20,5 2010–11..................................... 21,8 2009–10......................................16,1 2008–09..................................... 13,9 2007–08..................................... 20,0 2006–07......................................16,7 2005–06..................................... 20,4

MOUNTAIN

atímco u běžného lyžařského resortu vás vítá pohodlný příjezd lemovaný prvními hotely a horskými obchůdky, dojezd k Mt. Baker lemují leda tak zamrzlé stromy a na konci ho utíná divoká příroda Národního parku Severní Kaskády. Centrum areálu, které se nachází jen pár kilometrů jižně od kanadských hranic, nenabízí žádné ubytování. Z parkoviště je přístup pouze k pomalým sedačkám a cestičkám vyšlapaným freeridery, noční kluby nebo napodobeniny malebných bavorských hospůdek tady však nenajdete. Do nejbližší postele je třeba přejet dalších 35 kilometrů do lyžařského města s příhodným názvem Glacier (v překladu doslova ledovec). Desetihektarový areál Mt. Baker si zkrátka na nic nehraje, takže pokud už sem někdo zavítá, není to s vidinou pohodové dovolené, ale spíše za pořádnou jízdou. Na první pohled viditelný nemoderní vzhled areálu může leckterého svátečního lyžaře odradit. Srdce fajnšmekra nebo dobrodruha ale zaplesá – je totiž jasné, že Mt. Baker nebude jen další kopií prestižních alpských areálů, zastavěných bary a zaplavených turisty. Přitom nejen sněhové srážky, ale i terén jsou tady jedny z nejlepších na světě! Duše tohoto lyžování zaslíbeného kopce si stále zachovává jistou organičnost, na kterou by se převzatá modelová řešení aplikovala jen s velkými obtížemi. Těžko se to popisuje nebo měří, ale onu zvláštní, unikátní atmosféru pocítí každý, kdo sem někdy zavítá. Mt. Baker je stále ještě rodinný podnik a jeho majitelé úzkostlivě otáčejí každý dolar, aby mohli zachovat ceny lístků cenově dostupné pro řekněme střední třídu. Veškeré úpravy a přístavby za posledních šest desetiletí byly financovány ze zisků, nikoli půjček. Výsledkem je jednak dlouhodobá finanční udržitelnost areálu a jednak také dojem, že tady je svět ještě v pořádku. V centru zájmu stojí samozřejmě sníh. Šťastlivci, kteří sem zavítali v sezóně 1998–99, hovoří o tehdejší třicetimetrové sněžné nadílce s téměř mystickým pohnutím v hlase. Kombinace pacifické vlhkosti, sněhových bouří a ideálního tvaru terénu (vzduch musí stoupat prudce vzhůru) vytváří na svazích každoročně minimálně pěti-

metrový základ – a místním už to ani nepřijde zvláštní. Při průměrném ročním nákladu okolo sedmnácti metrů se ostatně ani není čemu divit. Zatímco populární resorty jako Crystal nebo majestátní Whistler oslavují pár centimetrů srážek, Mt. Baker prostě měří nový sníh v metrech. Každá rovnice má však dvě strany a dá se říci, že bez perfektního terénu by ani desítky metrů solidního sněhu nemusely zaručovat dobré podmínky k lyžování. Mt. Baker je však v tomto ohledu vystavěn perfektně. Úzké a strmé padáky, prašanové muldy a zakroucené hadovky krášlí každé druhé zákoutí, přímočaré úžlabiny bez placatých odpočinkových ploch a dlouhých přejezdů zaručují freeriderům rapidní pumpování adrenalinu, tím spíše za prašanových dní. Mnohá severoamerická lyžařská střediska volný terén z bezpečnostních důvodů zavírají, ale na Mt. Bakeru si můžete lyžovat, kde chcete. Sjezd na vlastní nebezpečí se vidí spíše v Evropě než USA, i proto sem za vidinou nespoutané zábavy míří profesionální lyžaři se širokými lyžemi a freeriderskou mentalitou z celých Spojených států. Mt. Baker dosáhl v průběhu let celonárodní proslulosti, takže vnitřní tratě bývají už kolem poledne vyježděné. Volný terén, který vybíhá z vrcholu na všechny strany, se ale stále řadí mezi nejlepší v Severní Americe. Kdo se chce vydat vstříc jeho nástrahám, musí s sebou povinně

nést lavinovou vysílačku a sondu, lopatu, také nesmí být sám a měl by znát lavinovou situaci a předpověď počasí na nadcházející hodiny a dny. Příprava se vyplatí, sněhová ramena aljašského střihu na Shuksan Arm, klasické bootpackové výšlapy po Hemispheres nebo utopie všech nespoutaných duší na Table Mountain a Mt. Herman dokáží vzrušením a zážitky naplnit celé dny. Zkušení lyžaři-horalé mohou vyšplhat na 2 783 m vysoký Mt. Shuksan a prokličkovat se jeho ledovcovými úžlabinami, nebo to prostě

MOUNTAIN

pustit rovnou dolů po úbočí. Visuté ledovce a zubaté hřebeny na obzoru patří k nejikoničtějším vyhlídkám severoamerických hor. Nespoutanost zdejší přírody a počasí s sebou však nese i nejrůznější nepředvídatelné následky. V sezóně 2012/13 přikryla obří březnová lavina značnou část oblasti pětimetrovou sněhovou dekou, probourala se skrze hustý les a zanechala za sebou půlkilometrovou trasu dřevěné suti. Na rozlámaných kmenech a třískách se nijak úžasně nelyžuje, když však zrovna nezuří blizard, otevřený terén vábí kouzlem, které snese srovnání s těmi nejlepšími freeride oblastmi světa. Jeho volání neodolali takoví mistři jako Craig Kelly nebo Lucas Debari, lovit snímky, které dokreslují právě tento článek, se sem vydal také známý lyžařský fotograf Grant Gunderson. Pokud někdy stanete na vrcholu Shuksan Arm a rozhlédnete se po rozeklaných Severních Kaskádách, pochopíte proč. Zážitek je to povznášející a přebije ho až zběsilá jízda na prašanu s půlkilometrovým převýšením. Ne nadarmo je Shuksan Arm mezi freeridery svého druhu legendou.

Do jediného baru Ať už strávili den na otevřeném, nebo upravovaném terénu, všichni lyžaři a snowboardisté se kolem pozdního odpoledne scházejí v Tap Room pod hlavními svahy Mt. Baker. V těsném, zamlženém prostoru lokálního baru mají příležitost vypít pár půllitrů a popovídat si se

starousedlíky, mistry freeridu nebo undergroundovými profi-lyžaři, které všechny spojuje společná láska k této části Severních Kaskád. O módní oblečení tady pohledem nezavadíte, ve společnosti rázovitých návštěvníků Mt. Bakeru by to i za tlumeného osvětlení působilo nepatřičně. Také Evropanů tady moc nebývá – pokud se už však na tak strastiplnou pouť (Mt. Baker leží až na západním pobřeží USA) vydají, jsou vítáni s otevřenou náručí. Panuje tady zkrátka nálada, jakou by každý pravověrný milovník volné jízdy měl aspoň jednou v životě ochutnat. Jak už to s mocnými silami bývá, ani kouzlo Mt. Baker nelze tak docela racionálně vysvětlit. Ale pro adrenalinové šílence, zarostlé horaly i líné studenty, kteří se k hoře stahují jako švábi na pivo, je více než skutečné. Bez přetvářky, halasného vychvalování a nabubřelého lesku stojí Mt. Baker pevně na svém místě a jako přirozená CMYK

autorita budí respekt i mezi těmi nejzkušenějšími sportovci. Sezónu za sezónou k sobě svolává dobrodruhy a hledače nevšedních míst a zážitků. Severní Kaskády čekají, cesta k nim je každému otevřená.

MILLET 7/24 Stretch Jacket Zateplená bunda na freeride představuje nekompromisního bojovníka se zimou a metry čerstvého prašanu. Strečový materiál přináší neomezenou volnost. Sněhový límec v pase s upínacím systémem ke kalhotám 7/24 umožňuje vytvoření overalu! Materiál: DRYEDGE™ Stretch 2L, Kevlar®Keprotec Hmotnost: 1 260 g (L) Velikost: S–XXL

Zelená 54/0/100/0 Šedá 15/0/0/75

PANTONE Zelená PANTONE 375 CVC Šedá PANTONE 431 CVU

www.hudy.cz

POUŽÍVÁ REDAKCE SNOW

CENA

9 890 Kč

SPONZOR RUBRIKY

Bez přetvářky, halasného vychvalování a nabubřelého lesku stojí Mt. Baker pevně na svém místě a jako přirozená autorita budí respekt i mezi těmi nejzkušenějšími sportovci.

Vojtěšská 8, Praha 1 tel.: 224 214 403 web: betatour.cz

da pr lší o 3% SN čte S O ná LE W ře V A

S ús lev tři a b žk u u. de Sl p ev os a ky se tn ne ut vz a p ta o hu př je ed na lož ak en čn í t í n oh ab ot íd o ky .

včas reze né rvac i

FIRS MIN T SLEVUTE Y při

MOUNTAIN

HELISKIING V KANADĚ s Jankem Bednaříkem FESTIVAL OBZORY JE AKCE, KTERÁ OSLOVUJE MILOVNÍKY VŠEMOŽNÝCH AKTIVIT V PŘÍRODĚ, LYŽOVÁNÍ NEVYJÍMAJE, A JE TO IDEÁLNÍ PŘEDEHRA PŘED OPRAVDOVOU ZIMOU – I PROTO JE SNOW PARTNEREM AKCE. yze zimní tematice se bude věnovat velká část programu a jednu z prezentací bude mít pod patronátem i Janek Bednařík. Zkušený horský vůdce a hlavně znalec heliskiingu, kterého čtenáři SNOW znají z jeho loňských příspěvků. Janek tráví v průběhu roku 150 až 200 dní na horách a třeba právě krátký rozhovor s ním vás přesvědčí k návštěvě festivalu.

Janku, jak ses vlastně dostal do Kanady a k práci horského vůdce při heliskiingu? To je vysněná práce i pro kanadské horské vůdce a práce není tolik, aby se všem ten sen splnil. Pro cizince je proto velmi složité, aby se prosadil, a šance je malá, nebo žádná. Jak už jsem loni popisoval na stranách SNOW, práce horského vůdce pro mě v Kanadě samozřejmě nebyla, nastoupil jsem jako údržbář v hotelu ve středisku, jehož ředitel se poté „někde“ asi přimluvil, a já dostal pozvání jako „mezinárodní host – pozorovatel“ na trénink heliskiingu před sezonou. Po tréninku jsem získal jednodenní kontrakt jako „vůdce náhradník“ a na Silvestra mě poprvé volali do práce. Jaký byl ten jediný den? První den jsem se lidem představil jako horský vůdce z Čech, který špatně rozumí chraptící angličtině z vysílačky, a taky, že neznám terén, ve kterém budeme dneska lyžovat. Všichni se zasmáli, ale nikdo mě neodmítl. Možná si mysleli, že si dělám legraci. Celý den jsme pak lítali a lyžovali v prašanu po pás, nikomu se nic nestalo, nikdo se neztratil, dopadlo to dobře. Večer za mnou přišel do kanceláře šéf a povídá, že v mé dnešní skupině byl i majitel této heliski společnosti a že si přeje „aby pro ně ten Evropan pracoval, protože je jinej“!

JANEK BEDNAŘÍK horský vůdce od roku 2006; kromě Evropy působil také v Kanadě, kde pracoval jako horský vůdce pro heliskiing a catskiing *1975, žije v Brně – od roku 2006 je držitelem licence UIAGM je držitel ocenění Bohemian mountain guide Dostal jsem kontrakt na pár týdnů práce v zimě a mezitím jsem měl dost času pracovat v hotelu a chodit na skialpové túry. Jenže, jak už to v malém městě chodí, informace se šíří rychle. Rozkřiklo se, že Evropan, sotva přijel, začal pracovat jako heliguide. Navíc za dva dny mi volali z jiné společnosti, kde se lyžuje místo helikoptér s rolbami, a nabídli mi práci pro dny, kdy budu mít volno z heliski. A tak se ze mě stal horský vůdce na plný úvazek. Přistupoval jsem k tomu s pokorou, protože jsem dobře věděl, že ničím výjimečný nejsem a jen jsem měl štěstí jako hrom! Jak vypadá běžný den takového heliguida? Je to náročné. Člověk brzo ráno vstává. Už v 6:00 jsme seděli v kanceláři a s ostatními „gajdy“ zpracovávali data o lavinách, sněhu a počasí a připravovali denní program. Po kontrole výbavy v helikoptéře byla snídaně s hosty. V terénu jede „gajd“ vždy první. Vybírá, kudy se pojede, a dělá všechno pro to, aby lyžaři neskončili v lavině a taky aby si to co nejvíc užili. Dávali jsme v průměru 5–12 km převýšení za den. Lyžuje se pořád, a to i za lavinových stupňů 3 a 4, kdy je tlak na zodpovědnost „gajdů“ enormní. Po

takových dnech jsem jezdil večer domů totálně zničený. A tak to šlo téměř denně až do konce března. Ale přesto jsem se každé ráno do práce těšil a nikdy se nedíval na hodinky, kdy už bude konečně konec. Byl to můj splněný sen. Máš pro nás nějakou zajímavou historku s klienty? Jeden z mých klientů byl distributorem alkoholu pro stát New York. Takže měl přehled o alkoholu z celého světa. Když zjistil, že jsem Čech, tak mi říkal: vy tam máte tu „Bečerovku“. Uznale jsem přitakal, že se vyzná. Reagoval, že se sice vyzná, ale když půjdeme na bar a vypijeme za večer flašku, tak toho vypijeme více, než toho prodá v celém státě New York za rok. S pivem to je ale jiná! Pravidelnou zimní prací horského vůdce je vodění na skialpech, najdou se i klienti pro české a slovenské hory, nebo vyrážíš téměř výhradně do Alp? Když napadne sníh, je tady v Česku parádní lyžování. Problém je, že většina zajímavých sjezdů se nachází v chráněných územích a nejsou povoleny. V Česku tak nejčastěji jde o lavinové kurzy nebo základy skialpinismu. Na Slovensku jsou Nízké a Vysoké Tatry, to jsou špičkové a náročné terény. Češi sem navíc jezdí rádi, a tak není problém dělat i náročnější akce. A tak bych ani nemusel, ale přesto jezdím víc do Alp, protože u nás v poslední době bývají zimy hubené na sníh. Jsou populárnější delší přechody, nebo spíše jde o možnost přiblížení se k jinak nedostupným freeride sjezdům? To záleží víc na zaměření horského vůdce. Kdo má rád freeride, časem si kolem sebe vybuduje freeridovou klientelu a naopak. Já osobně jsem asi známý víc jako skialpinista, protože moji klienti rádi chodí na lyžích nahoru, aby si pak užili sjezd dolů, stejně jako já. Alpy jsou fantastické tím, že mají v tomto dlouhou tradici, a mají proto hodně zimních chat. Všechno se tu dá proto dělat nalehko, bez stanu. Najdete tu také nejznámější skialpový přechod na světě – Haute Route, který vede z Chamonix do Zermattu, a další. Skialpové přechody koncem zimy a na jaře, to je v alpách chleba většiny horských vůdců, i můj.

25 přednáš

ek,

FOTO: ARCHIV SLP

[LAVINY]

SKUTEČNÉ LAVINOVÉ NEHODY

MOUNTAIN

ZÁCHRANNÉ PRÁCE NA LAVINĚ V MENGUSOVSKÉ DOLINĚ

TEXT: MILAN LIZUCH, JOZEF RICHNAVSKÝ, FILIP KYZEK – STŘEDISKO LAVINOVÉ PREVENCE, NORBET POLČÁK – SLOVENSKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV

TRAGÉDIE NA POPRADSKÉM PLESU 40 LET OD JEDNÉ Z NEJVĚTŠÍCH LAVINOVÝCH TRAGÉDIÍ NA SLOVENSKU V DRUHÉ PŮLCE LEDNA ROKU 1974 PŘEVLÁDALY NA HORÁCH ZNAČNĚ NEPŘÍZNIVÉ METEOROLOGICKÉ PODMÍNKY, KTERÉ BYLY PŘEDPOKLADEM PRO VÝSKYT LAVIN VĚTŠÍCH ROZMĚRŮ. HLAVNĚ V OBDOBÍ OD 18. DO 21. LEDNA BYLA VE VYSOKÝCH TATRÁCH ZAZNAMENÁNA ZVÝŠENÁ LAVINOVÁ AKTIVITA. V PRŮBĚHU TĚCHTO DNÍ BYLO POZOROVÁNO NĚKOLIK DESÍTEK LAVIN POMĚRNĚ VELKÝCH ROZMĚRŮ. TŘI Z NICH MĚLY BOHUŽEL I TRAGICKÉ NÁSLEDKY. 20. LEDNA 1974 SE POD SNĚHEM OCITLO CELKEM 31 LIDÍ, 14 Z NICH PÁD LAVIN NEPŘEŽILO. Popradské pleso, 20. ledna 1974 třední průmyslová škola strojnická z Komárna zorganizovala pro své studenty lyžařský výcvik na Popradském plese. Přibližně 50členná skupina se ubytovala na Chatě kpt. Morávky u Popradského plesa. Čtvrtý den výcviku, v neděli 20. ledna 1974, se počasí na horách výrazně zhoršilo. Přes noc foukal silný vítr, který byl provázen intenzivním sněžením.

Ráno se sněžení kvůli oteplení změnilo na déšť se sněhem. Na akutní lavinové nebezpečí byli chatařem upozorněni i vedoucí lyžařského kurzu. Navzdory tomu se rozhodli v kurzu i ten den pokračovat. Rozdělili se na dvě skupiny. Skupina slabších lyžařů odešla lyžovat na svah pod Ostrvou (také nebezpečná lokalita vzhledem k akutnímu lavinovému nebezpečí). Výcvik ostatních probíhal na relativně bezpeč-

ném, západně orientovaném svahu pod přístupovou cestou na Popradské pleso směrem k Hincovu potoku, který teče dole v údolí. V dnešní době je tento svah už zarostlý. Kvůli přetrvávajícímu špatnému počasí (mlha, slabá viditelnost, silný vítr, sněžení s deštěm) se už po půl hodině od začátku výcviku, přibližně kolem 10:00, vedoucí instruktor rozhodl výcvik přerušit. Skupina 10 studentů společně s jedním učitelem se už shromáždila na cestě. Tam čekali na ostatní, aby se společně přesunuli zpět na chatu. Přibližně v 10:40 se z protilehlého svahu, pod sedlem nad Skokem, uvolnila velká desková lavina. Masa vlhkého sněhu nabrala velkou rychlost a energii, a tak po dosažení Hincova potoka postupovala dál do protisvahu – na kterém se v té době nacházel zbytek vracející se skupiny. Čelo laviny se zastavilo až na přístupové cestě na Popradské pleso. V lavinovém nánosu se tedy ocitlo 11 studentů, jejich učitel a jeho třináctiletý syn. Studenti, kteří v době pádu laviny čekali na svoje spolužáky na cestě, byli lavinou zasaženi jen částečně a z nánosu sněhu se svépomocně, případně s pomocí kamarádů vysvobodili. Hned začali svoje spolužáky hledat. Jeden z nich okamžitě utíkal na chatu, aby přivolal pomoc a na Horské službě ve Starém Smokovci ohlásil pád laviny.

Záchranné práce Hned po ohlášení lavinové nehody na Chatě kpt. Morávky byla v 11:00 informována Horská služba ve Starém Smokovci. Silná vichřice však strhla několik stromů, které přerušily vzdušné telefonní vedení právě v průběhu tohoto důležitého telefonního hovoru. Dispečer ve Starém

FOTO: ARCHIV SLP FOTO: ARCHIV SLP

Smokovci ale naštěstí stihl zachytit všechny důležité informace o lavinové nehodě a rozběhla se velká záchranná akce. Ještě před příchodem záchranářů z Horské služby se do hledání zapojili studenti, jejich učitelé, zaměstnanci chaty, i ubytovaní horolezci a návštěvníci. Po příjezdu horských záchranářů se začalo se systematickým prohledáváním lavinového nánosu a do hledání se zapojil i lavinový pes Udo. Lavinový nános byl značně rozsáhlý a bylo jasné, že i výška sněhu v nánosu bude velká, protože celé dno údolí včetně Hincova potoka bylo zasypané. Aby se vytipovala nadějnější místa hledání, byli vyslechnuti svědkové pádu laviny a celý příběh byl, společně s vyznačením přibližné polohy studentů před zasypáním, zakreslený. První pozitivní zásah lavinovou sondou byl zaznamenán v 13:45, tedy přibližně 3 hodiny po pádu laviny. V hloubce 2 m bylo nalezeno tělo třídního učitele. Zanedlouho byla ve velké hloubce nalezena těla dalších dvou studentů. Velké množství udusaného sněhu jim nenechalo žádnou šanci na přežití. V 15:30, tedy přibližně 5 hodin po pádu laviny, označil lavinový pes Udo polohu dalšího studenta. Byl zasypaný v sedící poloze, pravým bokem obrácený ke svahu, s hlavou přibližně 60 cm pod povrchem sněhového nánosu. Byl v bezvědomí, ale žil. Po rychlém převozu na chatu se lékařům a záchranářům podařilo ho přivést k vědomí. Poté ho ošetřili a převezli do nemocnice v Spišské Sobotě, kde se z fyzických zranění uzdravil. Sondováním byla toho dne nalezena ještě těla dvou studentů, přibližně v hloubce 1,5 m pod povrchem nánosu. Záchranářské práce byly kvůli neustále se zhoršujícímu počasí a tmě přerušeny ve 23:00 hodin. Následující den byly do záchranné akce povolány posily horských záchranářů z ostatních oblastí. K záchranářům se přidali zaměstnanci z podniků na území Vysokých Tater, obyvatelé podtatranských obcí i vojáci. Toho dne byla nalezena těla pěti obětí. Syn třídního učitele

PRÁCE NA LAVINIŠTI POKRAČOVALY CELÉ DVA TÝDNY

byl nalezen asi 400 m od místa, kde byl nalezen jeho otec. V době pádu laviny byli přitom těsně vedle sebe. Poslední dvě oběti hledala ještě dva týdny početná skupina vojáků, společně se skupinou záchranářů Horské služby. Potom se práce přerušily a na místo tragédie pravidelně chodili už jen hlídky záchranářů. 3. května 1974, tedy přibližně 3,5 měsíce po pádu laviny, bylo těsně pod Hincovým potokem nalezeno tělo předposlední oběti. Tělo posledního studenta se podařilo najít až 18. května. Od roku 1956 bylo zaznamenáno 5 větších tragédií, které zasáhly školní lyžařské kurzy. Po této lavinové nehodě vydalo Ministerstvo školství SSR zákaz organizovat školní lyžařské výcvikové kurzy ve vysokohorském prostředí.

Parametry laviny Spontánní lavina se uvolnila na svahu mezi vrcholy Patrie (2 203 m n. m.) a Malé Bašty (2 288 m n. m.) těsně pod sedlem nad Skokem směrem do Mengusovské doliny. Jedná se o lavinový svah s ojedinělým výskytem podobných lavin (lavina se zde uvolní jednou za víc než 30 let). Svah je východně orientovaný a jeho průměrný sklon je 31°. Maximální sklon však v některých místech dosahuje i víc než 40°. Odtrh laviny se nacházel v nadmořské výšce 2 200 m a jeho délka byla přibližně 350 m. Výška odtrhu dosahovala místy až 4 m. Žlabová lavina překonala dráhu o délce přibližně 1 500 m a převýšení 760 m. Vyběhla až do protisvahu nad Hincovým potokem a částečně zasypala cestu mezi zastávkou TEŽ Popradské pleso a chatou u Popradského plesa. Nános dosahoval maximální výšky přibližně 8 m a měl šířku téměř 530 m. Objem sněhu v nánosu byl odhadnut na 150 000 m3.

Lavinová situace a příčiny uvolnění lavin 20. ledna 1974 Vítr je architektem lavin! Toto klasické pořekadlo lavinářů už z třicátých let minulého století

ZÁCHRANY SE ÚČASTNILI I VOJÁCI A DOBROVOLNÍCI

platí stále. Vítr má vliv jak na padající sníh, tak na sníh volně ležící na sněhové pokrývce. Působením větru je nesoudržný volný sníh přemisťován, a tím dochází k nárůstu lavinového nebezpečí. Čím je přemísťovaný sníh chladnější, tím citlivěji reaguje na zatížení. Volný nesoudržný sníh nemůže na rozdíl od spojeného soudržného sněhu přenášet žádné napětí. Už slabě spojený sníh tvoří měkké sněhové desky. Nový sníh může napadnout při nízkých teplotách a je přemisťován až poté. Nebo začne sněžit bez vlivu větru a ten během sněžení zesílí. Taková byla i situace v době sněžení od 15. do 21. ledna 1974 (viz meteorologická situace na obrázcích) – silný vítr a velké množství nového sněhu. K uvolnění laviny, v kombinaci s topografickými faktory lavinového nebezpečí, potom stačí už jen velmi málo – další nový sníh, pád převěje, případně jiné dodatečné zatížení. Všechny zmíněné faktory byly důvodem uvolnění lavin v tomto období. Od 17. ledna na horách nepřetržitě sněžilo a právě den před nehodou se sněžení značně zintenzívnilo. Údaje ze Štrbského plesa a Lomnického štítu uvádějí pro toto období 39 cm nového sněhu, na Skalnatém plese bylo zaznamenáno dokonce 47 cm nového sněhu! Toto sněžení bylo navíc doprovázeno silným západním a severozápadním větrem, který převál velké množství nového sněhu převážně na východní a jihovýchodní svahy. V odtrhové zóně lavin v Mengusovské dolině, na jihovýchodním svahu pod sedlem nad Skokem mezi Patrií a Malou Baštou, se tak zformovala velká deska větrem navátého sněhu, která se nestačila s podkladovou vrstvou dostatečně spojit. Den před nehodou se navíc začalo značně oteplovat. Na horách stoupla během dne teplota přibližně o 5 až 6 °C. Sněžení se i ve středních polohách začalo měnit na déšť se sněhem. Sněhová pokrývka zvlhla a výrazně ztěžkla. S narůstající hmotností sněhové desky

[LAVINY]

MOUNTAIN

VÝVOJ POČASÍ A SNĚHOVÉ POKRÝVKY

RYCHLOST A SMĚR VĚTRU PODLE SLP (NA ZÁKLADĚ ÚDAJŮ ZE SLOVENSKÉHO METEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU)

VÝVOJ POČASÍ A PRŮBĚH TEPLOT PODLE SLP (NA ZÁKLADĚ ÚDAJŮ ZE SLOVENSKÉHO METEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU)

rostlo i napětí ve sněhové pokrývce, které nakonec 20. ledna 1974 v 10:40 překonalo její soudržnost a do údolí se uvolnila obrovská masa sněhu (odhadem 75 000 m3). Středisko lavinové prevence, které v té době existovalo o něco déle než rok, vyhlásilo vzhledem k aktuálním meteorologickým a sněhovým podmínkám pro Vysoké Tatry od 14. ledna 1974 velké lavinové nebezpečí, od 19. ledna dokonce akutní lavinové nebezpečí.

Předpokládalo se uvolnění velkého množství středně velkých až velkých spontánních lavin. Informace o lavinovém nebezpečí byla hlášena v rádiu a informovány byly také všechny vysokohorské chaty a lyžařská střediska. V té době se používala v našich horách čtyřstupňová lavinová stupnice, přičemž lavinové nebezpečí pro pohoří se vyhlašovalo přibližně od 3. stupně (zvýšené lavinové nebezpečí) z dnešní pětistupňové mezinárodní stupni-

Norbert Polčák, meteorolog ze Slovenského hydrometeorologického ústavu, zpracoval následující analýzu synoptické situace, která v konečném důsledku vedla k vzniku akutního lavinového nebezpečí ve Vysokých Tatrách v druhé polovině ledna 1974: V polovině listopadu se vytvořila nad Skandinávií rozsáhlá oblast nízkého tlaku vzduchu. Po její zadní straně proudil do tatranské oblasti od severozápadu chladný a vlhký vzduch, v Tatrách napadlo cca 50 cm sněhu, čímž se vytvořil základ vysoké a držící sněhové pokrývky. Většinou cyklonální charakter počasí pokračoval až do poloviny prosince. Většina vzduchových hmot pronikala do střední Evropy po zadní straně rozsáhlé oblasti nízkého tlaku vzduchu nad Skandinávií. Podle polohy tlakových útvarů se střídaly vlhké vzduchové hmoty mírných šířek Atlantického oceánu, pronikající od Norského a Severního moře, s arktickými mořskými vzduchovými hmotami, které se částečně transformovaly nad teplými vodami Severoatlantického proudu v severní části Atlantického oceánu. Karpatský oblouk a jeho nejvyšší část – Tatry – se spolu s Alpami staly nejvyšší a nejkompaktnější horskou překážkou proudění vlhkého vzduchu od severozápadu až západu. Výsledkem toho byl neustálý nárůst výšky sněhové pokrývky, která v polovině prosince na Štrbském plese přesáhla 100 cm. Od 19. prosince 1973 se povětrnostní situace změnila. Nad západem kontinentu se vytvořila rozsáhlá brázda nízkého tlaku vzduchu sahající od severní Skandinávie až po Biskajský záliv. Od východu zasahovala do střední Evropy oblast vysokého tlaku vzduchu. Mezi uvedenými tlakovými útvary proudil do tatranské oblasti od jihozápadu teplejší a sušší vzduch, srážkové úhrny byly malé. 27. prosince se od jihozápadu rozšířil do střední Evropy výběžek vyššího tlaku vzduchu. V následujících dnech se nad střední a jižní Evropou vytvořila rozsáhlá oblast vysokého tlaku vzduchu, která se postupně přesunula na severovýchod, ale stále svým okrajem zasahovala do tatranské oblasti. Anticyklonální charakter počasí přerušila 11. a 12. ledna 1974 od severozápadu mělká brázda nízkého tlaku vzduchu, která se ve vyšším tlaku nad střední Evropou rozpadla, ale i přesto přinesla do tatranské oblasti sněhové srážky. V Tatrách připadlo 10 až 20 cm (místy i víc) nového sněhu. 15. ledna 1974 tlaková výše zasahující od severovýchodu zeslábla a do střední Evropy přišla od jihozápadu teplá fronta a celá tatranská oblast se dostala do teplého a vlhkého jihozápadního až západního proudění. 16. ledna se v silném jihozápadním výškovém proudění rychle přesunula samostatná tlaková níže z Atlantického oceánu na severozápad. 17. ledna byl její střed už nad Severním mořem a 18. nad Pobaltím. Po její zadní straně začal do tatranské oblasti 17. ledna v denních hodinách proudit chladnější vzduch a začal foukat západní vítr. Začalo sněžit, připadlo kolem 10 cm a více nového sněhu. Proudění chladnějšího vzduchu pokračovalo i 18. ledna, sněžení ale dopoledne ustalo. Následující den, 19. ledna 1974, postoupila od Atlantického oceánu do Karpatské oblasti teplá fronta s vydatnými srážkami, které pokračovaly i následující kritický den. Oteplilo se v celém výškovém profilu. Srážky byly i ve středních polohách smíšené. 21. ledna se po přední straně tlakové výše nad západní Evropou dostal do tatranské oblasti o něco chladnější vzduch a srážky se vyskytovaly jen formou slabého sněžení.

ce. Velké lavinové nebezpečí v té době tedy představovalo 4. stupeň (v dnešní době velké lavinové nebezpečí) a akutní nejvyšší 5. stupeň lavinového nebezpečí (v dnešní době velmi velké lavinové nebezpečí).

Další lavinové nehody z 20. ledna 1974 Ve stínu lavinového neštěstí u Popradského plesa se v ten samý den odehrály ještě další dvě lavinové nehody – pod Skalnatým plesem a v Malé Studené dolině, při kterých zahynuli další dva lidé. V odpoledních hodinách sestupovali dolů Malou studenou dolinou dva horolezci, které zasáhla spontánně uvolněná lavina z Lomnického hřebene. Lavina spadla na jižním svahu s velmi častým výskytem lavin. Svah má průměrný sklon až 40° a na mnoha místech přesahuje 40°. Jednoho z horolezců zasypala lavina jen částečně, druhý ale zůstal v lavinovém

nánosu zasypaný úplně. Částečně zasypaný horolezec se dokázal z nánosu sám vyprostit a přivolat pomoc. Přivolaní záchranáři později tělo druhého horolezce našli, bohužel už bez známek života. Špatné povětrnostní podmínky toho dne přerušily i provoz kabinkové lanovky z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso. Po skončení práce se tři zaměstnanci rozhodli, že do Tatranské Lomnice sejdou pěšky. Přidali se k nim i dva mladí turisté. Společně scházeli žlabem pod hotelem Encián. Asi po 200 metrech sestupu je strhla povrchová lavina. Čtyři z nich byli sice zranění, ale podařilo se jim se z lavinového nánosu vysvobodit. Tělo pátého, úplně zasypaného turisty, našla až přivolaná záchranná skupina Horské služby následující den. Uvolnění laviny způsobilo pravděpodobně velké dodatečné zatížení sněhové pokrývky způsobené samotnými sestupujícími. Lavina spadla na lavinovém, jihovýchodně orientovaném svahu

s ojedinělým výskytem lavin. Průměrný sklon svahu je 24°, avšak maximální sklon dosahuje místy víc než 40°. Vzhledem k meteorologickým podmínkám a k v té době probíhajícím záchranným pracím u Popradského plesa, se víc údajů o těchto dvou lavinových neštěstích nezachovalo. 20. ledna 1974 je z pohledu důsledků lavinové aktivity nejtragičtějším dnem v dějinách lavinové prevence na Slovensku. Středisko lavinové prevence začalo svou činnost 6. prosince 1972.

Zdroje informací a použitá literatura: Archív SLP Ladislav Milan – Nebezpečenstvo lavín Stanislav Samuhel – Horská služba Tatranského národného parku Meteoúdaje – archív SHMÚ Rudi Mair, Patrick Nairz – lawine počet

datum

20. ledna 1974

údolí / lokalita

zasypaných

stržených lavinou

úplně

částečné

mrtvých

zraněných

Mengusovská dolina – svah pod sedlem nad Skokem u Popradského plesa

Skalnatá dolina pod Skalnatým plesem

Malá studená dolina Lomnický hřeben

MOUNTAIN

SPONZOR RUBRIKY

DLOUHÝ VÝSTUP ÚDOLÍM DO SEDLA POD TŘÍTISÍCOVKOU LAVARELA. V POZADÍ MASIVY CRISTALLO A TOFANA

HAUTE ROUTE JIHOTYROLSKÝCH DOLOMIT

5DENNÍ LYŽAŘSKÝ PŘECHOD DOLOMITY NEBYLY DLOUHÁ LÉTA V HLEDÁČKU MÝCH SKIALPOVÝCH ZÁJMŮ. DŮVODEM BYL PŘEDEVŠÍM NEDOSTATEK V ZIMĚ OTEVŘENÝCH HORSKÝCH CHAT. JEDNOHO DNE JSEM SI PŘEČETL INSPIRATIVNÍ ČLÁNEK O PŘECHODU DOLOMIT ZE ZÁPADU NA VÝCHOD A BYLO JASNO. TAM MUSÍM! TEXT A FOTO: MICHAL BULIČKA

Jde to i bez chat ři podrobném plánování mi došlo, že Dolomity mají hustou síť vysoko položených silničních průsmyků a tedy i obydlená městečka a vesnice vysoko v horách.

NA ROZLEHLÉ NÁHORNÍ PLOŠINĚ GARDENACCIA

Proto se zde, na rozdíl od většiny alpských oblastí, bez podpory chat obejdete překvapivě snadno.

Stoletá zima Zatímco u nás byla zima supermizerná, v italském Jižním Tyrolsku tomu bylo přesně naopak.

Sněhu napadlo přes pět metrů a průměrně šlo o pětinásobek průměru. Náš únorový termín byl ohrožen… Když v lednu spadly naráz více než tři metry, zajásali jsme, ale od té doby stále a stále sněžilo. Nakonec jsme dorazili v pravý čas a čekalo nás pět dní v prašanu a slunci! Přívaly sněhu zabělily bledé a žluté skalní stěny

CESTOU DO SEDLA CIAMINSCHARTE

sněhem a k vidění byla „bílá pohádka“ i na strmých štítech. Jak neobyčejné a krásné!

Ve stínu Saas Rigais a Peitlerkofelu První den opouštíme S. Magdalenu v závěru údolí Vilnöss (německy) neboli Val di Funes (italsky). V horské části jižních Tyrol totiž dodnes jasně převládá německy mluvící obyvatelstvo, ve městech mírně vede italština. Pod sněhem obtěžkanými stromy míříme přes pláně Zannseralmu na první vyhlídkový kopec. Technicky snadná túra přivábila v neděli spoustu milovníků skitouringu. My ale chceme na dominantní Peitlerkofel, proto rychle do sedla. Jižní, strmá výstupová trasa se nám však po poledni za silného slunce jeví lavinově riskantní, a tak volíme jistotu – výstup do sousedního sedla, který nám zvýrazní euforické zážitky z panenského prašanu.

NENÍ NAD TO, PŘIJET DO HOR DO VYDATNÉM SNĚŽENÍ. PRAŠANOVÁ EUFORIE PŘI SJEZDU ZE SEDLA POD PEITLERKOFELEM

V mrazivém skalním amfiteátru Po tuze příjemném bydlení v penzionu Odles nás ochotný chatař přibližuje autem na start túry. To ještě netušíme, že to jsou poslední slunné chvíle na příští tři hodiny. Mrzne až praští, v noci –20 °, dopoledne to není o moc lepší, k tomu trochu fouká. Ještěže skalní stěny vůkol zahřejí alespoň u srdce. Výstup stinným údolím vrcholí jedinou možnou „bránou ke slunci“. Stále se zužující žleb mezi skalami se sklonem 30 až 40° prověřil naši schopnost dělat bezchybně stoupací otočky. Za odměnu nás nahoře vítá slunce a pohled na výrazný vrchol Puezspitze, náš cíl.

Puezspitze Blaženě si to „v teple“ šineme vzhůru a obdivujeme masiv Sella přes údolí. Z vrcholu se ukazují všechny nejvyšší dolomitské hory a parťák Gabo

ZÁVĚR VÝSTUPU DO SEDLA MEZI CENTRÁLNÍ A ZÁPADNÍ VĚŽÍ TRE CIME DI LAVAREDO. 2 700 M N. M. A ÚŽASNÉ SKALNÍ STĚNY KOLEM NÁS. POCTIVÝCH 40° SKLONU UŽ NA LYŽÍCH NELZE VYSTOUPAT

vzpomíná na zimní lezení v jejich mrazivých severních stěnách. Kousek sjíždíme a před námi je mírně zvlněná a rozlehlá náhorní planina Gardenatscha. Krátké výstupy i sjezdy a delší rovinky. Ani se nevyplatí odlepovat pásy, „kochačka“ je to prvotřídní. Nakonec něco prašanu na stinném severu a místní pivo Forst ve středisku Colfosco na oslavu zdárné druhé etapy.

Alta Badia Taxíkem sjíždíme k objednanému hotýlku a rovnou se domlouváme na ranní popovezení na start 3. túry. Vzhledem k rozlehlosti údolí se to určitě vyplatí. Mezitím skvělé jihotyrolské menu, zapité nejtypičtějším červeným vínem regionu – Lagrein. U chaty Alpina končí parádní sjezdovka z Lagazuoi, ale my míříme lesem na hranu další velké dolomitské vysokohorské pláně Fanes, ve dvoutisícové výšce. Na chvíli musí

DOKONALÉ PANORAMA ZPOD PEITLERKOFELU. VLEVO HRADBA OBKLOPUJÍCÍ PLANINU FANES, V DÁLI UPROSTŘED MONTE PELMO A VPRAVO IMPOZANTNĚ ZASNĚŽENÉ SKALNÍ STĚNY, LEMUJÍCÍ ÚDOLÍ, KTERÝM JSME STOUPALI NA PUEZSPITZE.

MOUNTAIN

SPONZOR RUBRIKY

ZA SEBOU MÁME ADRENALINOVÝ SJEZD MEZI CIMAMI A TEĎ UŽ V KLIDU VYCHUTNÁVÁME POHLEDEM MONUMENTÁLNÍ STĚNU A SLEDUJEME, JAK SE SLUNCE SCHOVÁVÁ ZA MRAKY

lyže na batoh, ale za pár minut vychutnáváme blahodárné slunce a romantickou, osamělými borovicemi posetou širokou, zvlněnou rovinu.

Na vrcholu 3 050 m Na řadě je nejvyšší bod naší cesty, jediný vyšší než 3 000 metrů – Lavarella. Doleva do bočního údolí a několik kilometrů vzhůru na okraj strže, odkud uvidíme Alta Badii jako z letadla. Nasazujeme mačky a cepíny, lyže na batoh, krátký skalní úsek a zanedlouho jsme v sedle pod vrcholem. Prudký svah vedoucí zkratkou k chatě nás otáčí zpět, raději se vrátíme po stejné trase dolů. Neodpustíme si ale nalehko vyjít na vrchol a okukovat při tom Tofanu a Tre Cime. Prašan v širokém údolí posvěcuje naše defenzivní rozhodnutí, 900 výškových metrů nás beze zbytku oblažilo! Pak už jen oklikou k chatě Lavarela, se sousední Rifugio Fanes, jedinými klasickými horskými chatami v zimních Dolomitech.

HAUTE ROUTE DOLOMITI SÜDTIROL

1. den: Villnöss (St. Magdalena) 1 262 m – Zannseralm – Zendleser Kofel 2 422 m – Peitlerscharte 2 357 m – Campill (Seres) 1 398 m Výstup: 1 300 vm (výškových metrů) Délka a čas výstupu: 17 km, 7 hod Nocleh Villnöss: Hotel Ranuimüllerhof, www.ranuimuellerhof.com Nocleh Campill: Pension Odles, www.odles.it 2. den: Campill – Zwischenkofeltal – Forc. Puez 2 571 m – Puezspitze 2 913 m – Gardenatscha – Forc. Ciampei 2 366 m – Colfosco

V MORDORU. PO TŘECH HODINÁCH VE DVACETISTUPŇOVÉM MRAZU NÁS ZE SEVŘENÍ SKALNATÉ HRADBY VŮKOL POUŠTÍ ÚZKÝ ŽLEB. V NEJPRUDŠÍCH MÍSTECH 35°, DOKONALÝ TRÉNINK OTOČEK. ŽENE NÁS TOUHA PO HŘEJIVÝCH SLUNEČNÝCH PAPRSCÍCH

Grand Vallon Jestliže nejvyšší bod máme za sebou, před námi je dnes sjezdařský „hajlajt“. Kousek pod chatou potkáváme místního skitourguru, horského vůdce Christopha Hainze z týmu jihotyrolské Salewy. Probíráme s ním varianty túr, protože počasí se začíná plíživě horšit. Sjeli jsme po cestě a začali prošlapávat stopu v tunách prašanu a stálo nás to dost sil, než jsme se napojili na prošláplou linii do sedla Ciamin pod stejnojmenným vrcholem. Padá mlha, rychle do lyží, lyžařské brýle na oči a kopec s 35 ° je hřištěm pro naši trojici. Osm set výškových metrů extáze a pak ještě hravá vlnitá strouha. Přichází drobné sněžení a nic moc nevidíme.

Jako v Kanadě S posvěcením GPS se dostáváme na cestu, počasí se lepší. Vjíždíme do lesa plného sněhu a připadáme si skoro jako na heliskiingu v Kana-

Výstup: 1 700 vm Délka a čas výstupu: 20 km, 8 hod Nocleh: Hotel Alta Rezia, www.hotelrezia.com 3. den: taxi z Alta Badia k chatě Capanna Alpina 1720 m – Col Locia – Le Gran Plan – Ju dal Ega 2176 m – Piz de Lavarela 3 055 m – Ju de Limo – Ücia Lavarella 2 042 m Výstup: 1 600 vm. Délka a čas výstupu: 20 km, 9 hod. Nocleh: horská chata Ücia Lavarella, www.lavarella.it 4. den: Ücia Lavarella – Forc. Ciamin 2 395 m – Ciamin 2 610 m – sjezd Gran Valun – Rif. Stua

dě. Na louce potkáváme partu Rakušanů, kteří nás popováží autem do Schluderbachu, kde obdivujeme skoro čtyřmetrové sněhové bariéry kolem silnice. V Toblachu, v údolí, studujeme předpověď počasí a nakonec objednáváme ranní taxi.

Kolem Tre Cime di Lavaredo Trojice světoznámých věží je symbolem Sextenských Dolomit a cesta k nim je v létě snadná, autem se dostanete skoro na úpatí hory. V zimě je to však o něco delší. Horolezec Helmut nás taxíkem vyváží jen kousek nad Lago Misurina, po skútry uježděné cestě míříme na lyžích k chatě Auronzo, přímo pod věžemi, ozářenými sluncem. Zmiňovaný Christoph nám včera radil vystoupat do sedla mezi západní a centrální věž do 2 700 m a pak sjet severním svahem. Sněhové podmínky vyhodnocujeme jako stabilní a po starých stopách vstupujeme do skal.

1 668 m – S. Uberto 1 449 m – busem do Toblachu Výstup: 800 vm Délka a čas výstupu: 18 km, 6 hod Nocleh: hotel VillaMonica v Toblachu, www.hotel-monica.com 5. den: taxi z Toblachu k Rif. Antorno (1 880 m) – Rif. Auronzo 2 320 m – Tre Cime di Lavaredo, sedlo mezi západní a prostřední věží 2 700 m – Lange Alm – Drei Zinnen Hütte 2 405 m – sjezd údolím Altensteintal – Moos (Sexten) Výstup: 1 200 vm Délka a čas výstupu: 20 km, 7 hod Nocleh: hotel Hotel Dolomitenhof, www.dolomitenhof.com

rey J. F

ZÁVĚR VÝSTUPU NA LAVARELLU. LYŽE A BATOHY ZŮSTALY V SEDLE POD HŘEBENEM

Ve skalách… Jedna otočka za druhou a naše výška rychle narůstá. Zespoda na nás ale doráží mlha, která s námi už nějaký čas míří vzhůru. Žleb se stále zužuje, co nejrychleji nasazujeme lyže na batoh a nejprudší, čtyřicetistupňový úsek máme i díky zbytkům starých stop brzy za sebou. Jsme rádi, že jsme vyrazili včas a mlha nám nezhatila výhledy. Jsme v sedle. Zapínáme lyže a hledíme do díry pod sebou.

Adrenalinový sjezd Severní strmý svah. Zpočátku opatrně sesouváme po hranách, pak přeskakovanými oblouky a v místech, kde se „trychtýř“ rozšiřuje, přichází nadšení z plynulých, rychlých oblouků. Stojíme v bezpečné vzdálenosti od obří hory a pozorujeme, jak se mraky honí kolem. Na naší straně hory je stále ještě dobře vidět, a tak se bez obtíží proplétáme členitým terénem k chatě Locatelli (Drei Zinnen Hütte). Čeká nás už jen dlouhý sjezd do údolí Fischleintal v blízkosti sněhem obalených skalních věží. Sjedeme až přímo k hotelu Dolomiten Hof na okraji Sextenu a v sauně s výhledem na hory spokojeně probíráme uplynulé dny ve společnosti „lyží (s)pásy“. Pět dní v kraji, kde se snoubí italská elegance a ležérnost s germánskou precizností…

PRAKTICKÉ INFO

Optimální období: únor–duben Vybavenost: standardní vybavení na neledovcovou túru Mapy: vydavatelství TABACCO, listy 03 Cortina, 07 Alta Badia, 010 Sextener Dolomiten, 030 Brixen-Villnöss, 1:25 000, s trasami pro skitouring; pozor, jen nejnovější vydání mají vyznačené i lyžařské túry Veřejná doprava: místní autobusy a vlak Innichen – Brixen www.sii.bz.it Taxi: rozhodně doporučuji v oblasti Alta Badia a pro nástup z Toblachu pod Tre Cime Veřejná doprava: poradí např. s výběrem ubytování nebo taxislužby; Villnöss / Val di Funes www.villnoess.com, Hochabtei / Alta Badia www.altabadia.org, Toblach, Sexten / Dobbiaco, Sesto www.hochpustertal.info, celé Jižní Tyrolsko www.suedtirol.info

www.hudy.cz

MOUNTAIN

KARPATY V BLÁTĚ A MLZE KDYŽ JSME SE PŘED VÍCE NEŽ PŮL ROKEM VRACELI Z UKRAJINY ZE ŠKOLENÍ UKRAJINSKÝCH KOLEGŮ, SITUACE SE ZAČALA KOMPLIKOVAT A NIKDO NETUŠIL, JAKÝ VÝVOJ LZE OČEKÁVAT. TEHDY BYLY UKRAJINSKÉ HORY ZAHALENÉ V MLZE, VŠUDE BLÁTO A ROZBŘEDLÝ SNÍH, ROZBITÉ STÁTNÍ SILNICE A CESTY DO HOR NA HRANICI SJÍZDNOSTI I PRO NAŠE STAŘIČKÉ ARO. TEXT A FOTO: ALEŠ KUČERA ohužel počasí vyjadřovalo nálady na Ukrajině přesně – beznaděj země vzdalující se od Evropy, zahalené v mlze, a lidí, brodících se v blátě. To jsme ještě netušili, že na počátku léta vypukne na východě země v podstatě regulérní válka. V lednu 2014 se záchranáři Horské služby České republiky vydali již po třetí spolu s kolegy z Karpatského turistického spolku školit ukrajinské záchranáře, mezi nimiž máme velmi dobré kamarády, ale také novou generaci freeriderů, skialpinistů a horských průvodců, kteří se díky našim aktivitám začali velmi zajímat o lavinovou prevenci, záchranu v lavině, první pomoc při úrazu a na základě našich doporučení postupně nakupují lavinovou výbavu a čile s námi komunikují. Skialpinisté z Ukrajiny mají zájem o aktivní záchranu v terénu s ohledem na odlehlost hor a nedostupnost pomoci v případě lavinového neštěstí nebo úrazu. Na rozdíl od státních ukrajinských záchranářů si uvědomují nutnost dodržování pravidel bezpečného pohybu v horách. V roce 2009 bylo setkání našich záchranářů z HS ČR Krkonoše s ukrajinskými „ratovnikami“ čistě informativní. V roce 2012 díky malému grantu Mezinárodního Visegrádského fondu začala první školení v terénu a neveřejné zveřejňování lavinových výstrah. Odborným partnerem projektu se stala Horská služba ČR, Stredisko lavinové prevence v Jasné a GOPR Bieszczady. Díky našim cestám se podařilo doslova objevit dvě sněho-lavinové stanice z dob Sovětského svazu, které stále měří

parametry sněhu a meteorologické údaje každé tři hodiny odesílají do centrály. Nikdo však od rozpadu SSSR tyto údaje nevyužíval a díky projektu jsme tak opět obnovili most mezi meteorology („sněholavinčiky“) a záchrannou vyhledávací službou („pošukovo – rjatuvalnoj častynou“). Bohužel se změnou vládnoucí garnitury na Ukrajině na konci roku 2013 spolupráce nově dosazovaných náčelníků z řad armády s našimi specialisty chladla. Chaotická reforma záchranných složek, nově začleněných od začátku roku 2013 pod ministerstvo obrany, pod požární ochranu, dveře pro spolupráci s Evropou zabouchla zcela a ukrajinská horská služba se stala v podstatě nefunkční. Tento rok jsme se v lednu vypravili na Ukrajinu znovu, na žádost mladé generace horských vůdců a skialpinistů z Asociace turistů z Tarnopolu (www.

ture.ua), kteří akci v rámci malého grantu Mezinárodního Visegradského fondu organizovali. Z Krkonoš se vypravili na cestu do Karpat náčelník HS ČR Krkonoše Adolf Klepš a specialista na laviny Pavel Cingr. Ze všech koutů západní Ukrajiny se sjelo do horské chaty Perelisok na hřebeni Svidovce, ve výšce 1 240 m (www.karpaty.net/perelisok), patnáct vybraných instruktorů skitouringu, kteří dále budou předávat nabyté zkušenosti účastníkům zimních pochodů. Jak již vývoj na Ukrajině napovídal, týden před odjezdem, bylo problematické pozvat na akci profesionální záchranáře ze Zakarpatí, kteří dostali přímo zákaz od nového náčelníka účastnit se školení a kurzů. Na školení se vydala jen hrstka statečných, kteří přišli navštívit své české kolegy pouze neoficiálně (přesto bohužel byli následně potrestání pokutami).

Do oblasti Rachova, nejvýchodnější části Zakarpatí, jsme dorazili po rozbitých cestách až v sobotu za tmy (cesta z Prahy trvala téměř 20 hodin – vlakem do Košic, busem do Sobraců a pak expedičním Arem 240). Na 6 kilometrů vzdálenou chatu Perelisok se z doliny Tisy vydali po blátivé lesní cestě dva letité stroje – Praga V3S ukrajinského chataře Tarase se skútrem buran a dvěma desítkami zájemců o školení na korbě, za nimi naši záchranáři v rumunském aru. Vétřieska na několikátý pokus 1 300m hřeben, pokrytý těžkým mokrým sněhem, zdolala, aro zapadlo asi ve výšce 1 100 m. A skútr se saněmi, který jel aru na pomoc, zapadl taky. Zbytek trasy jsme museli vystoupat a potřebný materiál vynést k chatě. Ranní seminář za rachotu dieselagregátu vedli Pavel Cingr a Aleš Kučera, v mokrém sněhu došlo i na praktické ukázky v terénu (Adolf Klepš a Karolina Kiwior z GOPR Bieszczady), na práci s lavinovými vyhledávači i trénink ošetření obětí v lavině a její transport. Odpoledne se za svitu dataprojektoru a ohně z krbu točilo okolo kamarádské a lékařské pomoci. Večerní debaty pak už

sklouzávaly ve vzrušené diskuze nad houstnoucí situací v Kyjevě, kde začaly násilné protesty a objevily se první oběti. Ukrajinští účastníci kurzu odjížděli ze školení přímo na demonstrace podpořit boj za demokracii. My ostatní pak na korbě Pragy V3S klesáme kolem salaší na polonině Dovžina do údolí Tisy, do Bylinu a dále do druhého největšího lyžařského areálu na Ukrajině – na Dragobrat (1 350–1 700 m) na setkání s tamními záchranáři. Předat jim lavinové tabule a náhradní skialpové pásy, dar Šimona z Namche. Po rozbité horské cestě, připomínající cesty v Afghánistánu nebo na Kavkaze, se z doliny Tisy do 9 km vzdáleného Dragobratu vydávají každou sezonu desetitisíce hostů. Dnes je na Dragobratě načerno vybudována většina z 65 hotelů s celkovou kapacitou 2 500 lůžek. Celý areál má však vzhledem ke své jedinečnosti i jednu černou kaňku, neexistující kanalizaci a čističku. K tomu pak čtyři nespolupracující majitele vleků, což v podstatě znemožňuje jakýkoli rozvoj areálu. O šílené úzké horské silnici kaňonem říčky Svidovec, která je na hranici sjízdnosti pro naše aro, ani nemluvě…

Poslední zastávkou byla sněho-lavinová stanice Požeževska, za hřebenem Karpat v Ivano-Frankovské oblasti. Přestože to je kousek do Zaroslaku – turistické základny pod Hoverlou z východní strany, výchozího místa na meteostanici, objet hory trvá po rozbitých cestách tři hodiny. Prostor a čas v Ukrajině má zcela jiné dimenze než ve střední Evropě. Opět mlha, předpověď počasí nedává šanci na nějakou změnu ani další dny, alespoň však přituhlo a není všude tolik bláta. Dáváme opět lyže na batohy nebo přes ramena a stoupáme 1,5 km k sněholavinové stanici Požeževska (1 450 m). Druhou stanicí zaměřenou na sledování sněhu a meteorologických údajů je Plaj (1 350 m) na polonině Boržava v Zakarpatí. Bohužel dvě horské meteostanice jsou na celý 250kilometrový pás ukrajinských Karpat žalostně málo. Tamní meteorologové pracují na přístrojích a zařízeních z 80. let, největší překážkou je ale metodika z roku 1957 a jakákoli absence počítačových aplikací. Díky zahájené spolupráci Zakarpatského hydro-meteo centra v rámci pilotního projektu IVF se v zimní sezoně 2012/13 poprvé zveřejňovaly lavinové výstrahy na ukrajinských, polských a českých stránkách. Počasí se nemění a nemění – stále mlha. Ráno nandáváme lyže na batohy a míříme k autu, v podhorských městečkách míjíme poklidné demonstrace a sledujeme průvody s ukrajinskými vlajkami. A pak opět celý den směr Rumunsko na nejbližší přechod Sighetu Marmatiej – do EU. Poslední lednový týden, přestože jsme byli jen v horách, dokresloval velmi barvitě – šedými odstíny – aktuální stav společnosti a země. Beznaděj lidí, kteří se vzepřeli mafiánským praktikám vlády, kvůli níž chudly regiony, chyběly peníze do veřejné správy a celá země se vracela zpět do šedé minulosti. Přestože mediální obraz Ukrajiny, kde už půl roku denně na obrazovce sledujeme tanky, ostřelování, násilnosti a boje na tisíc kilometrů vzdáleném východě země, odradil většinu návštěvníků těchto krásných a divokých hor, nechceme ani tuto zimu přerušit dlouhodobou spolupráci s ukrajinskými milovníky skialpinismu a freeridu. I tento rok jim chceme pomáhat a pokračovat ve školeních zaměřených na neformální lyžařské komunity a nevládní sdružení. Tito ukrajinští skialpinisté si velmi cení podpory českých a slovenských záchranářů a berou to i jako velkou podporu jejich země, která se stále více ocitá v beznadějnější situaci mezi Evropou a Ruskem. Hory se neptají… Poznámka: V srpnu jsme se se slovenskými kolegy vypravili na Zakarpatí obnovit zimní tyčové značení a rozcestníky na pohoří Krásna a Svidovec. Za celou dobu jsme se setkávali s díky a uznáním, že jsme naši dlouholetou činnost nepřerušili v této pro Ukrajinu těžké době. On-line informace o lavinovém nebezpečí:

www.karpaty.net/laviny

TRAVEL FOLGARIA JE VLASTNĚ REINKARNOVANÝM STŘEDISKEM, KAM SE LYŽOVÁNÍ PO LETECH CHÁTRÁNÍ V 80. LETECH ZNOVU VRACÍ, A TO S MEZINÁRODNÍMI AMBICEMI. FOLGARIA: SEVERSKÉ DÁLAVY V ITÁLII, STRANA 94 

NENÍ ANI NEJVĚTŠÍ, ANI NEJVÝŠE POLOŽENÝ SLOVINSKÝ AREÁL, ALE PŘESTO JE NEJLEPŠÍ – PŘINEJMENŠÍM V KATEGORIÍCH VŠE V JEDNOM, DOBRÁ MUZIKA ZA ROZUMNÉ PENÍZE, ALE I MILÉ PŘEKVAPENÍ. KRVAVEC: MAJÁK SLOVINSKÉHO LYŽOVÁNÍ, STRANA 98  OFICIÁLNÍ MÍRY SJEZDOVCE Z GREITSPITZE DO ISCHGLU PŘISUZUJÍ DÉLKU 11 KM, ALE PŘESTOŽE PODLE GPS MĚŘÍ JEN MÉNĚ „NAFOUKANÝCH“ SEDM, JE JEDNOU Z NEJLEPŠÍCH DÁLKOVÝCH TRAS V ALPÁCH. ISCHGL: NAFOUKANÁ SPORTOVKYNĚ, STRANA 102 

CENOVĚ PŘÍJEMNÁ ITALSKÁ FOLGARIA CÍLÍ NA RODINY A MÉNĚ ZDATNÉ, ALE NA OCET NENECHÁ ANI SPORTOVNÍ LYŽAŘE (KRÁTKÝ SLALOMÁK VE FONDO PICCOLO)

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

93 NEJ

10 SJEZDŮ S NEJVĚTŠÍM PŘEVÝŠENÍM nohá alpská nebo severoamerická střediska M ohromují výškovým rozdílem mezi svým nejníže a nejvýše položeným bodem – ten může činit hodně přes 2 000 metrů. Jak ale víme, statistika je velmi přesná věda s velmi nepřesnými údaji. Mohutná převýšení často nelze na lyžích opravdu sjet. JAKÉ JSOU NEJČASTĚJŠÍ ZÁVADY? 1. N ení potřeba trochu povylézt? Oblíbeným statistickým trikem, zejména v americkém Coloradu, je uvést nejvýše položený dosažitelný bod v lyžařském areálu, kam ovšem nevede žádná lanovka a je potřeba se tam dostat po svých. Typickým příkladem je Crested Butte s udávanou výškou až 12 162 stop, přičemž vleky vedou jen do 11 875 stop – rozdíl odpovídá 88 metrům. 2. Z apomněli jsme na útes! Ve dvou případech obřích výškových rozdílů může být pro lyžaře problém skalní práh. V německém Garmisch-Partenkirchenu, kde se nejvýše položený vlek na Zugspitze (2 830 m n. m.) šplhá 2 100 metrů nad nejnižší údolní stanicí (720 m n. m.), je na cestě mezi nimi nepřekonatelný terén. Obdobně je na tom švýcarské Jungfrau, kde skaliska „kazí“ sjezd z nejvýše položené železniční stanice ve 3 454 m n. m. do Grindelwaldu o 2 500 m níže. A ani při výjimečně uskutečnitelném sjezdu z francouzského Val Thorens do Orelle se tak snadno nevyhnete skalám. (pt) pokračování čtěte na: snow.cz/clanky/2995

ZELL AM SEE MÁ A NEMÁ RÁDO ARABY akousko považujeme za vzor chování R k turistům, přesto se ani tamějším srdečným hostitelům nevyhýbá společenské dilema. V Zell am See se těší zpřílivu arabských turistů, kteří jsou však oproti Evropanům přeci jen jiní. Místní radnice se proto pokusila hostům z Blízkého východu zdvořile vysvětlit, jak nejlépe „zapadnout“ mezi ostatní. Vydala leták na téma setkání kultur, kde Arabům radí nesmlouvat v obchodech o cenách nebo nepohazovat odpadky na ulici. Nejkontroverznější rada pak směřovala k arabskému zvyku zahalovat se – v Rakousku, jak známo, je však černá barva spojena se smutkem, přičemž Rakušané by raději viděli usměvavé tváře. Mimo sezónu tvoří Arabové až čtvrtinu všech hostů, obvykle zůstanou na několik týdnů a na rozdíl od jiných jsou vždy potěšeni, když pěkně prší. Někteří místní jsou přesvědčeni, že Arabové odrazují evropské návštěvníky, jiní zase míní, že mnohem větší problém jsou prázdné residence „lufťáků“, kteří místní ekonomice nijak nepomohou. Co je víc – kultura a zvyklosti, nebo peníze? (pt)

TRAVEL

[REPORT]

FOLGARIA severské dálavy v Itálii FOLGARIA JE POMĚRNĚ UNIVERZÁLNÍ LYŽAŘSKOU OBLASTÍ, ALE PŘECI JEN LÁKÁ HLAVNĚ MÉNĚ NÁROČNÉ NÁVŠTĚVNÍKY. V POVĚDOMÍ ČESKÝCH LYŽAŘŮ ZDEJŠÍ ÚCTYHODNÁ PAVUČINA SJEZDOVEK JEŠTĚ NEZDOMÁCNĚLA, COŽ JE NEJSPÍŠ DÁNO JEJÍ VZDÁLENOSTÍ – LEŽÍ AŽ JIŽNĚ OD DOLOMIT MEZI TRENTEM A ROVERETEM. TYPICKY ITALSKY POHODOVÁ ATMOSFÉRA SE OVŠEM STARÁ O TO, ŽE ŘADY ŠTAMGASTŮ SE JÍ POMALU ROZRŮSTAJÍ I V ČESKU. TEXT A FOTO: RADEK HOLUB ad turistickým letoviskem Folgaria a ještě hodně daleko od něj se rozpíná poklidná pahorkatina, kterou pokrývá síť sjezdovek s trochu neobyčejnou rozlohou – jako by pavouk zkoušel, kam až 74 km dlouhé vlákno tratí dosáhne. Svahy jsou nejčastěji „červeně“ vlídné, i když s omezenějším převýšením okolo 300 až 400 m. Milou stránkou obliby Folgarie u rekreačních lyžařů je docela klidný až jakoby zpomalený provoz na sjezdovkách, a to dokonce i o návštěvnicky silných víkendech. Výsledkem je celkem ideální konfigurace pro méně zdatné lyžaře i mírně pokročilé děti.

Vyhlídky, jaké byste tu nečekali Zdejší náhorní plošina má neobyčejně silný panoramatický rozměr – krajina je sice plná jen pahorků, zato široko daleko nebrání rozhledům žádný výrazný vrchol. Na západě výhled rámuje

masiv Brenta a na severu Ortlerské, Ötztalské Alpy a Dolomity. Až se nechce věřit, jaký velehorský amfiteátr se může zobrazovat z vrcholků v pouhých 1 700 či 1 800 m n. m. Daleký rozhled nabízejí všechna vyvýšená místa v areálu, ale vrcholem všeho je Costa d´Agra, kde můžete otáčet hlavou kolem dokola a vždy budete mít ve výhledu „něco slavného“.

Hutné Grande a Piccolo, uvolněné Fiorentini Z lyžařského pohledu nejplodnější je údolí táhnoucí se hned od Folgarie k sedlu Passo Coe s nástupními základnami Fondo Grande a Fondo Piccolo. Po obou stranách do něj tečou sjezdovky, kterým navzdory nižšímu převýšení nechybí místy svižný spád, jen dno údolí je mírné. Sjezdovek je dostatečně hutná koncentrace a z údolí se můžete vždy vydat do tří i čtyř různých směrů. Krajina kolem sedla Passo Coe je otevřenější a plošší a trochu připomíná severské dálavy. Přes

širé pláně nad Alpe di Folgaria je dlouhými lanovkami a přejezdy připojena lokalita Fiorentini, která už kdysi lyžaře hostila, pak z mapy zmizela a před pár lety byla znovu oživena. Lesem se tu prohánějí pozvolné sjezdovky a na nich mizivé množství lyžařů – u nástupní stanice sedačky ve Fiorentini je totiž jen jediný hotel a z Folgarie na lyžích to sem trvá více než hodinu. Mírné sjezdovky plynou na severozápadním okraji pavučiny i směrem do Ortesina a Costy.

Málo křižovatek, málo ruchu Začátečníci tu najdou velmi zdařilé zázemí. Výukové terény se soustředí na cvičné louky na dně hlavního údolí (Fondo Grande a Piccolo) a mimo něj pak na úpatí svahů v Costě a Fiorentini. A právě na okrajích areálu v Costě nebo ve Fiorentini jsou nejvhodnější tratě pro ty, kdo se poprvé chystají na „velké“ sjezdovky. Naproti tomu v hlavním areálu slouží modře značené tratě zhusta zároveň jako tranzitní spojky a nechybí jim ani občasná rovinka. Červené jsou téměř vždy dostatečně široké, spíš pohodovější a mírně pokročilí mohou díky nim a lehkým propojkám velmi brzy projet většinu areálu. A to v klidném

VÁLEČNÉ TVRZE Na náhorní plošině jsou četné vojenské pevnosti z první světové války, které čas a válečné běsnění ještě úplně nerozhlodaly a z jejichž monumentálnosti i po 100 letech mrazí. Ještě před propuknutím války je preventivně vystavěla rakousko-uherská monarchie, jíž bylo celé dnešní Trentino součástí. Ve 30. letech 20. století byly pevnosti zčásti rozebrány v rámci „sběru“ železa pro italský fašistický průmysl. Strategickou oblastí bylo okolí Folgarie i později v době studené války, kdy zde mělo NATO jednu z raketových základen.

I T Á L I E

FOLGARIA

1 850 1 180 m n. m.

670 m 49 %

43 %

8% 74 km 74 km 35 900 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

BŘEZEN DUBEN ZÁŘÍ

KVĚTEN ČERVEN

ŘÍJEN

LISTOPAD PROSINEC

PANORAMA SJEZDOVEK KOLEM FONDO PICCOLO Z VRCHOLU SOMMO ALTO

provozním „tepu“ lyžařského areálu, jemuž prospívá ohromný územní rozptyl a z toho plynoucí absence rušných křižovatek. Jak je známo, dítě je v Itálii málem posvátná bytost – větší nebezpečí, než že mu někdo ublíží, tak spočívá v tom, že toho bude malý lyžař trochu zneužívat. Vlekaři jsou samozřejmě velmi pozorní a nápomocní při nástupu dětí na sedačku i ve Folgarii. Ta je mimoto „domovem“ pro mnohé hendikepované lyžaře, kteří potřebují ještě větší „servis“ než děti.

vodní nádrže, nebo nejmodernější sněžná děla umístěná v hustém sledu nejen na sjezdovkách, ale i propojovacích cestách, a to často na vyvýšených věžích kvůli efektivnějšímu rozptylu sněhu.

polévka nebo těstoviny (primo piatto)..........6 až 7 € klobása, řízek, roláda nebo polenta se sýrem (secondo piatto)............. 8 až 10 € dezert.....................................................................................3 € voda (1 l)...............................................................................2 € víno (1 l).........................................................................od 6 €

I v přepravním parku vedle sebe slouží nejrůznější generace lanovek – jednak ty, které přežily temná a sněhově chudá léta, jednak moderní, přinášející novou mízu. Nejčastěji se svezete pomalejšími KARLSRUHE dvou-, třía čtyřsedačkami, zato alespoň až na výjimky STUTTGART s nástupním kobercem. Nové expresní 4sedačky obstarávají jen několik dlouhých tras v okrajových lokalitách. Cvičné svahy mají pojízdné koberce, a to krátké i dlouhé, pomalé i poměrně dost rychlé – vždy jsou volně přístupné se skipasem, nikoliv vyhrazené pro lyžařské školy, jak je v mnoha alpských střediscích běžné. Jednotlivé části celého komplexu nejsou lanovkami propojené úplně intuitivně a je třeba sledovat

Folgaria je vlastně reinkarnovaným střediskem, kam se lyžování po letech chátrání v 80. letech znovu vrací, a to s mezinárodními ambicemi. Někdejší éru dodnes v krajině přípomínají jizvy „opuštěných“ sjezdovek, zejména na jižním svahu nad Folgarií. Nepřehlédnutelné jsou enormní investice do výroby sněhu, jehož absence tu lyžování před 30 lety málem pohřbila – ať už četné

CENY OBČERSTVENÍ

Pojízdné koberce nejen pro školy

Záchrana sněžnými děly

www.folgariaski.com

CENA POBYTU / DEN hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 1 500 Kč

2 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 000 Kč

2 000 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

MÜNCHEN

MEMMINGEN CENY SKIPASŮ

HOLZKIRCHEN

BAD TÖLZ

BASEL

KONSTANZ

REIT IM WINKL

KÜHTAI

LECH

0 km

FELDKIRCH ST. ANTON

VADUZ SCHWYZ

YBRIG

STOOS

PONTARLIER

BERN

FLUMSERBERG BAD RAGAZ

CHUR

FLIMS LAAX FALERA

SÖRENBERG

z Prahy:

MONTAFON

KLEWENALP

FRIBOURG

AROSA

ENGELBERG

SILVRETTA ARENA

z Brna:

SAMNAUN

ÖTZTAL

JUNGFRAU

SION

GITSCHBERG JOCHTAL

OBERGURGL

ANDERMATT

BRUNECK

GRÖDEN

LA CLUSAZ

MEGEVE COURMAYER

ZÁKLADNA FONDO GRANDE SE SPORTOVNÍ ČERVENOU TRATÍ SOMMO ALTO ALBERTVILLE

AGORDO S. MARTINO DI CASTROZZA FELTRE

BELLUNO

BORGO VALSUGANA MONTE BONDONE

ROVERETOF

CERVINIA

LAVARONE

OLGARIA

AOSTA

LA THUILE

LA ROSIERE

CHAMBERY

VICENZA

LES ARCS LA PLAGNE ESPACE KILLY TŘI ÚDOLÍ VAL CENIS

MILAN

BRESCIA

VERONA

NASSFELD

PREDAZZO

SAAS-FEE

CHAMONIX

CORTINA D´AMPEZZO

VAL DI FIEMME TRE VALLI

TRENTO

ČTYŘI ÚDOLÍ VERBIER

FLAINE

HERMA ALTA BADIA CORVARA

ARABBA CANAZEI VAL DI FASSA MARMOLADA

PEJO MARILLEVA FOLGARIDA TONALE MADONNA DI CAMPIGLIO PAGANELLA PONTE DI LEGNO PINZOLO

SIERRE

ZERMATT LE GRAND BORNARD

BOLZANO

BORMIO

SPITTAL/

HOCHPUSTERTAL

WOLKENSTEIN

GRAND MASSIF

ANNECY

LIENZ

KRONPLATZ

PLOSE

SULDEN

LIVIGNO

MALLNITZ

SAND IN TAUFERS

BRIXEN

BELLINZONA MARTIGNY

HEILIGENBLUT

809

MERANO

ADELBODEN

AVORIAZ

BAD GASTEIN MATREI

SCHNALSTAL

MADESIMO

PORTES DU SOLEIL

1 500 km

KLAUSBERG

NAUDERS

CRANS MONTANA

GENEVA

MAYRHOFEN

SALZBURGER SPO

KAPRUN

HINTERTUX

STERZING

DAVOS

ZELL AM SEE

747

SÖLDEN KAUNERTAL

SAALBACH HINTERGLEMM

MITTERSILL

PATSCHERKOFEL

ST. MORITZ MONTREUX

SKI JUWEL

750 km

NEUSTIFT STUBAITAL

PITZTAL

LENZERHEIDE

MEIRINGEN

SAALFELDEN

ZILLERTAL

GLUNGEZER

HOCHÖTZ AXAMER LIZUM

LANDECK

6.50 h 7.30 h

ISCHGL

INTERLAKEN GRINDELWALD

LAUSANNE

KITZBÜHEL

INNSBRUCK

KLEINWALSERTAL

DAMÜLS

LUZERN

BERCHTESGADEN

FIEBERBRUNN

EHRWALD

OBERSTDORF

DOPRAVA

BIEL

NEUCHATEL

LOFER

ST. JOHANN IN TIROL

SKIWELT WILDER KAISER

HOCHKÖNIG

BREGENZ ST. GALLEN

ZURICH

BAD REICHENHALL

WAIDRING

KUFSTEIN

GARMISCH

REUTTE

BESANCON

SALZBURG

d ospělí 1 den.....................................................................36 € děti 1 den (8–16 let).......................................................27 € dospělí 6 dní....................................................................186 € děti 6 dní (8–16 let).....................................................130 €

SCHAFFHAUSEN

PADOVA

VENEZIA

[REPORT] vodcem – Češi se však tomuto trendu vymykají, nejspíš i proto, že vyrazit si na potulku přírodou nepovažujeme za kdovíjaké dobrodružství. Děti si mohou zasáňkovat ve Fondo Grande, kde je k tomu vyhrazená sjezdovka – 6 jízd přijde na 6 eur včetně zapůjčení saní a výjezdu sáňkovacím vlekem. A pěstuje se tu i klasické après-ski, při němž z barů a restaurací vyhrává hudba.

Costa d´Agra Passo Coe

Martinella

Sommo Alto Fiorentini Ortesino

Fondo Grande Serrada

Folgaria

TRAVEL

Costa

Dobrá modrá pro děti dlouhá a velmi mírná modrá sjezdovka s expresní 4sedačkou s dětskou zábranou je bezpečným místem pro čerstvé začátečníky Romantické údolíčko trochu schované Ortesino pohladí oko svými malebnými lesy a mýtinami, kterými si klestí cestu svižná červená i lehoučká modrá sjezdovka Červená dálnice s vyhlídkou „osmička“ z vrcholu Sommo Alto je parádní sportovní dálnicí s pěknou vyhlídkou na Folgarii

značení. Zatím „chybí“ lanovka z Fondo Piccola zpět na Sommo Alto, která by zjednodušila návrat do Fondo Grande a do Folgarie vůbec, ale výstavba už je v plánu – zatím je nutné vyjet starou 3sedačkou Truagalait a následně poněkud strměji přejet na modrou, už bezproblémovou cestu po dně údolí. V budoucnu velmi pomůže i plánovaná kabinková lanovka přímo z Folgarie na Sommo Alto, která jednak zrychlí přístup z hlavního letoviska do areálu a jednak odlehčí přetíženým parkovištím ve Fondo Grande a Piccolo. Nová lanovka za 40 mil. eur je ovšem závislá na veřejné podpoře, ostatně jako všechny velké projekty v Trentinu a mnohde jinde v Alpách.

VŠECHNY DĚTSKÉ PARKY JSOU VOLNĚ PŘÍSTUPNÉ

Slalomák jako řemen poctivý a široký černý slalomák z vrcholu Martinella, využívaný zčásti i pro závody, je nejsportovnější tratí Folgarie Plochá rozhledna z oblého a nevýrazného vrcholu Costa d´Agra je výborný rozhled na zdejší jakoby severskou krajinu i do dáli – na masiv Brenty i Dolomity Osamělé kroužení na půl plynu liduprázdné Fiorentini potěší pozvolnou červenou dálnicí v lese, ale i subtilnější a členitější tratí, uprostřed níž se zničehonic vynoří kostelíček

Běžecké stopy s výhledem Sjezdující běžkař nebo běžkující sjezdař nalezne ve Folgarii místo zaslíbené, jakých není zas tak mnoho. Krásné vyhlídkové okruhy s 35 km stop se upravují v okolí sedla Passo Coe ve výšce 1 600 m n. m. Přímo v sedle je i běžecké zázemí – centrum se šatnami, sprchami, servisní i piknikovou místností, půjčovnou nebo školou. Velmi oblíbené jsou výlety na sněžnicích, pro něž je tu vyznačeno množství tras – mírně klenutý, poměrně přehledný a vyhlídkový terén s dostatkem sněhu v okolí Alpe di Folgaria je jako stvořený k meditativním vycházkám. Tento „sport“ se v Alpách těší stále rostoucí popularitě a je skoro samozřejmé, že výletníci vyrážejí s prů-

MĚSTSKÁ LYŽAŘSKÁ DOPRAVA VE FOLGARII

V milém městečku, nebo na sjezdovce Největší ubytovací základnou je Folgaria, městečko s malebným pěším centrem s hotely, restauracemi, bary i mnoha obchůdky s uměleckými suvenýry, okolo něhož je široce rozptýlená rekreační zástavba – zatím bohužel bez přímého lanovkového spojení s lyžařskými terény. Přímo na svahu se můžete ubytovat ve Fondo Grande a Piccolo, obě jsou umělá letoviska okolo nástupních stanic lanovek s několika hotely, jen pár kroků k lanovce je to i v Serradě, malé původní vesničce. Velmi praktickým místem je i Francolini, maličká hotelová osada nad Folgarií se starou dvousedačkou přímo do srdce areálu. V blízkosti nejatraktivnějších nástupních stanic lanovek jsou placená parkoviště, jejichž kapacita může být zvláště o víkendech nedostačující, v okrajovějších nebo vzdálenějších místech zaparkujete zdarma (Francolini, Fondo Piccolo, Fiorentini, Serrada). Z Folgarie k výše položeným lanovkám pendluje skibus, který však není v ceně skipasu (stojí cca 5 eur na 3 dny). Naopak vláček „trenino“, který slouží jako městská doprava přímo ve Folgarii, v ceně vícedenního skipasu obsažen je.

O něco nižší, ale větší Trentinská Folgaria je méně známá alternativa rodinných středisek, jako jsou Paganella nebo Folgarida Marilleva ve Val di Sole, oproti nimž je však lyžařsky ještě rozsáhlejší, cenově o něco atraktivnější, ale s nižšími vrcholky. Oproti nim je přitom také trochu dále – z České republiky musíte projet napříč celými Alpami a teprve za Trentem, kde už se hory pomalu zaoblují a rozestupují, z hlubokého údolí strmě vystoupáte na cílovou náhorní plošinu.

SKVĚLÝ TIP NA VÁNOČNÍ DÁREK! KNIŽNÍ VELKOOBCHOD KOSMAS ŘADÍ KNIHU MEZI TOP 10 NOVINEK PŘEDVÁNOČNÍHO TRHU. ŘEČ JE O VÝPRAVNÉ KNIZE EXPEDICE ROUTE 66 – 5 000 MIL LEGENDAMI USA. lana, jak žili a jak žijí dnes? O tom všem a nekonečné řadě dalších zajímavostí kolem Hlavní ulice Ameriky je právě tato kniha. Dokonalým bonusem jsou fotografie a texty k dalším americkým legendám. Čtenář s autorem postupně navštíví kupříkladu Canyon de Chelly, Monument Valley, Grand Canyon, Horseshoe Bend, Death Valley, Yosemite NP, Mono Lake a řadu dalších legendárních míst. Také město kalifornské zlaté horečky, dnes město duchů Bodie nebo hlavní město hazardu Las Vegas. Cesta Expedice vedla také místy, kudy kráčela slavná historie Go Wild West, osídlování Divokého západu. Způsob zpracování knížky Expedice Route 66 – 5 000 mil legendami USA je přitom unikátní. Odvíjí se totiž formou 1 600 mnohdy jedinečných fotografií, doplněných podrobnými texty. Kořením knížky je 38 atraktivních příběhů, které Expedice napsala, spolu s bohatě pojatou historií a faktografií průjezdných míst.

Expedice

Vít Moudrý

5000 mil legendami USA

Vít Moudrý H Expedice

niha Expedice Route 66 – 5 000 mil legendami USA není jenom o jednom naplněném snu. Projet autentickou trasu legendární Route 66. První silnici v USA, spojující východ se západem. V knize se prolíná celá řada dalších atraktivních témat. To hlavní se pochopitelně podrobně dotýká historie a současnosti Route 66. Jejího vzniku, života, zániku a tak krásného restartu na konci minulého století. Průběh Expedice je potom o současnosti Historic Route 66. O nostalgickém retro-návratu návštěvníka silnice z kosmického věku do let třicátých a do věku dětí květin, let šedesátých. Kdo dnes ví něco o fenoménu pin-up, postavách Muffler Manů nebo o tajuplném Llanu Estacadu? Či o kdysi proslulém městečku Galena v Kansasu, kde má každá druhá rodina české kořeny? Nebo co měl s legendární Route 66 společného asi nejslavnější americký gangster Al Capone? Z čeho si indiáni dělali čaj, z čeho pletli

H 5000 mil legendami USA

EXPEDICE ROUTE 66

„Get Your Kicks on The Route 66“ HHH

I cesta je cíl

HHH

Aby toho nebylo málo, knížka svou konstrukcí umožňuje autora následovat v jeho stopách. Může být skvělým návodem pro všechny, kteří by chtěli podobné dobrodružství prožít na vlastní kůži. Co ještě chtít od jedné jediné knížky více…

Luxusní tisk formátu 228 x 292 mm, 436 stran, 999 Kč. Distribuce a internetový prodej www.kosmas.cz

Luxusní doprava do francouzských Alp Letos si cestu na hory užijete! Luxusní zlaté autobusy Vega Tour jezdí z celé České republiky do 30 nejznámějších lyžařských středisek ve Francii v 10 termínech od prosince do března. Kontaktujte nás: +420 242 447 202 | hory@vegatour.cz | www.vegatour.cz/hory

ZDARMA

podšálek

pro účastníky zájezdu

[REPORT]

TRAVEL

Z VRCHOLU KRVAVEC SE SPOUŠTÍ ŠIROKÁ LEHCE SPORTOVNÍ RANVEJ S VÝHLEDEM NA JULSKÉ ALPY V DÁLI

KRVAVEC maják slovinského lyžování i Julské Alpy. Nejsou to přitom táhlé, monotónní hřebeny, ale osobité vrcholy, díky nimž je panorama šťavnaté a hned tak se neokouká. Na západním obzoru se rýsuje hřeben Julských Alp, z něhož jako tlustý špičák vyčnívá Triglav a na jihu se rozkládá nekonečná nížina až k Jadranu.

no údolíčko u jejich paty, to vše s převýšením 500 m. Nezdá se to moc, ale svahy jsou členité a doslova prošňerované sjezdovkami i neupravovanými tratěmi, takže se zdá areál dokonce větší, než je „papírově“ (30 km sjezdovek). Svah Krvavce je tak akorát strmý na poctivě červené sjezdovky, zvláště ty stékající do Tihe doliny by se nemusely stydět ani za tmavší obtížnost a jsou hojně využívané k tréninkům. Zvoh je strmější ve své horní polovině, pak naopak plyne do Tihe doliny o něco pozvolněji, takže tudy protékají pohodovější červené tratě. Dno samotné Tihe doliny je mírné a nese i prostorný cvičný svah. Na těchto dvou horách se odehrává to nejpodstatnější a sem se soustředí i většina návštěvníků. Klidnějším zákoutím je údolíčko Kriška planina s lehkou sjezdovkou a starou dvousedačkou, dále na protisvah Križišče s krátkými slalomáčky se odtud šplhá ještě dvojice vleků.

Hora plná sjezdovek

Nezklame vlastně nikoho

Lyžařsky je na tom Krvavec takto: dvě hory a jed-

Lyžařský terén tedy určitě mile překvapí náročnější lyžaře – a to nejen sklonem a členitostí, ale i dokonalým propojením sjezdovek, díky němuž vzniká nespočet variant sjezdů, a to s využitím jedné jediné či dvou sedačkových lanovek. Hlavní varianty tratí zvládnou díky jejich prostornosti i pohodově ladění lyžaři, ale vyloženě nenáročná je snad jen okružní jízda z Krvavce směrem ke Zvohu a Tihou dolinou až dolů. Začátečníci mají vyhrazený prostor u nástupních stanic lanovek, odkud mohou postoupit na vlek Luža s oddělenou modrou tratí a 4sedačku Tiha dolina s „dlouhou“ modrou anebo nenáročnou červenou sjezdovkou. Černé sjezdovky z vrcholu Zvohu a Krvavce se na rozdíl od slalomáků do Tihe doliny neupravují, jsou ponechané řádění v prašanu a boulích, a podle slovinských předpisů tak nemohou být nikdy oficiálně otevřené. Vrcholové partie sjezdovek se rozlévají na pláních nad hranicí lesa, jen dojezdy se občas za-

KRVAVEC NENÍ ANI NEJVĚTŠÍ, ANI NEJVÝŠE POLOŽENÝ SLOVINSKÝ AREÁL, ALE PŘESTO JE NEJLEPŠÍ – PŘINEJMENŠÍM V KATEGORIÍCH VŠE V JEDNOM, DOBRÁ MUZIKA ZA ROZUMNÉ PENÍZE, ALE I MILÉ PŘEKVAPENÍ. TEXT A FOTO: RADEK HOLUB e logické, že lyžaři hodnotí hlavně lyžařské podmínky, jenže Krvavec je tak krásný, že to stojí za zmínku hned na uvítanou. Dvě vypouklé hory – Krvavec a jeho soused Zvoh – jsou jako ohromný balkón, vystavený vysoko nad lublaňskou nížinou, s výhledem na své „domovské“ Kamnické Alpy a v dálce Karavanky

KRVAVEC JE ROMANTICKÉ MÍSTO NEJEN PŘI ZÁPADU SLUNCE

I N

KRVAVEC

1 970 595 m n. m.

520 m 23 %

50 %

27 % 30 km 27 km 15 000 os./hod.

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ: PŘEPRAVNÍ KAPACITA:

ČERVENÁ HŘEBENOVKA ZE ZVOHU, V POZADÍ KRVAVEC

Jedna „šestka“ pro všechny Po svazích se šplhají spíše starší, nejčastěji dvousedačkové lanovky, ale na většinu sjezdovek pohodlně dosáhne jediná – expresní 6sedačka, začínající u kabinkové lanovky a vrcholící na Krvavci. Spolu s dvousedačkou na Zvoh pak těmito dvěma lanovkami obsáhnete všechny tratě kromě okrajové Krišky Planiny. Každá sjezdovka má přitom i „svou“ starou lanovku, která se může velmi hodit při přetížení těch dvou páteřních. Žádná z lanovek není bohužel krytá. Celý areál je přehledný nikoliv tak, že byste KARLSRUHE znuděně zhlédli svahy z jednoho místa, ale všechna zákoutí jsou jednoduše vzájemně proSTUTTGART pojená, a když pojedete dolů, vždy se ocitnete na náměstíčku u výstupní stanice kabinky. Orientace v areálu je proto docela jednoduchá, což nejvíce ocení rodiny s dětmi různé výkonnostní úrovně – dole se všichni mohou snadno sjet dohromady. V Tihe dolině stojí hotelová horská chata Krvavec (dříve Raj), která poskytuje velmi pěkné ubytování s veškerým zázemím za cenu, za niž se můžete ubytovat přímo na sjezdovce jen málokde. SCHAFFHAUSEN

BASEL

KONSTANZ

BIEL

NEUCHATEL

SCHWYZ

YBRIG

STOOS

PONTARLIER

KLEINWALSERTAL

ST. ANTON

SÖRENBERG

ENGELBERG

MEIRINGEN

INTERLAKEN GRINDELWALD

ADELBODEN

MONTREUX

CRANS MONTANA

SIERRE

PORTES DU SOLEIL AVORIAZ

MARTIGNY

ČTYŘI ÚDOLÍ VERBIER

ZERMATT LE GRAND BORNARD

FLAINE

CERVINIA

CHAMONIX

ANNECY LA CLUSAZ

MEGEVE COURMAYER

AOSTA

ANDERMATT

GLUNGEZER

ISCHGL

ÖTZTAL

NEUSTIFT STUBAITAL

SAMNAUN

HUR

STERZING

WAIDRING

FIEBERBRUNN

DAVOS

SULDEN

GRÖDEN

BORMIO

ARABBA CANAZEI VAL DI FASSA MARMOLADA

PEJO

SALZBURGER SPORTWELT LEOBEN

0 km

KAPRUN

z Brna:

750 km

MAUTERNDORF

6.45 h 5.15 h

LIENZ

PREDAZZO

BAD KLEINKIRCHHEIM

CORTINA D´AMPEZZO

FELDKIRCHEN HERMAGOR

VILLACH KLAGENFURT

NASSFELD TARVISIO

KRANJSKA GORA

BORGO VALSUGANA

ROVERETOF

TRŽIČ

JESENICE BLED

BOVEC VOGEL

AGORDO S. MARTINO DI CASTROZZA

MONTE BONDONE

GRAZ

TURRACHER HÖHE

SPITTAL/DRAU

BRUCK/MUR

JUDENBURG

514

KATSCHBERG

VAL DI FIEMME TRE VALLI

MARILLEVA FOLGARIDA TONALE MADONNA DI CAMPIGLIO PAGANELLA PONTE DI LEGNO PINZOLO

642

BAD GASTEIN MALLNITZ

1 500 km

MURAU

TAMSWEG

HOCHPUSTERTAL

ALTA BADIA CORVARA

MÜRZZUSC

SCHLADMING

SAND IN TAUFERS

WOLKENSTEIN

ST. MORITZ

MADESIMO

DOPRAVA

SAALBACH HINTERGLEMM

z Prahy:

KRONPLATZ

PLOSE

LIEZEN

DACHSTEIN WEST

OBERTAUERN

BRIXEN

LIVIGNO

BERCHTESGADEN

ZELL AM SEE

SCHNALSTAL

MERANO

MARIAZELL

HOCHKAR

SAALFELDEN

MITTERSILL

BRUNECK

LENZERHEIDE

ÖTSCHER

HOCHKÖNIG

Slovinsko je z Prahy podobně daleko jako třeba severní Itálie, naopak blíže je při trase přes Brno a Vídeň z Moravy či Slezska. Slovinská dálniční BOLZANO známka za 15 eur na týden ušetří čas při cestě od Villachu přes Karawanken Tunnel, kde se dá koupit přímo na mýtné bráně. Při trase od Vídně se BELLUNO TRENTO ale dá na slovinském území dálnici zcela vyhnout. AROSA

LOFER

ST. JOHANN IN TIROL

KLAUSBERG

GITSCHBERG JOCHTAL

OBERGURGL

SCHEIBBS

LASSING

BAD REICHENHALL

HEILIGENBLUT

NAUDERS

AMSTETTEN

GÖSTLING/YBBS

SÖLDEN

KAUNERTAL

p ečenica – klobása juha – polévka ocvrt krompirček – hranolky SALZBURG dunajski zrezek – smažený řízek makaronovo meso – těstoviny s mletým masem gibanica – tvarohový koláč STEYR

MATREI

Obejít se bez drahé známky C

ST. PÖLTEN

YBBS/DONAU

ENNS

HINTERTUX

PITZTAL

SILVRETTA ARENA

FELTRE

SAAS-FEE

GRAND MASSIF

INZ MALÝ SLOVNÍK SLOVINSKÝCHLJÍDEL

MAYRHOFEN

LANDECK

MONTAFON FLUMSERBERG BAD RAGAZ

FLIMS LAAX FALERA

JUNGFRAU

d ospělí 1 den.....................................................................31 € děti 1 den (6–13 let).......................................................17 € dospělí 6 dní....................................................................144 € děti 6 dní (6–13 let)........................................................78 €

PATSCHERKOFEL

HOCHÖTZ AXAMER LIZUM

2 500 Kč

CENY SKIPASŮ

ZILLERTAL

KÜHTAI

LECH

KLEWENALP

FRIBOURG

1 500 Kč

KITZBÜHEL

DAMÜLS

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

SKI JUWEL

FELDKIRCH

hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem

REIT IM WINKL

EHRWALD

KVĚTEN ČERVEN LISTOPAD PROSINEC

CENA POBYTU / DEN

SKIWELT WILDER KAISER

OBERSTDORF

ŘÍJEN

hot dog.................................................................... 2,5 až 3 € polévka...................................................................2,5 až 5 € smažený řízek.....................................................................6 € dezert.....................................................................................3 € voda nebo limonáda (0,5 l)..........................................2 € pivo (0,5 l)....................................................................... 2,5 €

HOLZKIRCHEN

BAD TÖLZ

ZÁŘÍ

CENY OBČERSTVENÍ

Krvavec a dlouho nic

Krvavec je jedním z mála slovinských středisek, která mohou české lyžaře zlákat jak slušnou rozlohou, tak kvalitou. Takové ambice by mohla mít ještě Kranjska Gora jako vyspělé turistické letovisko s poněkud nízko rozloženými sjezdovkami a Bovec, kdyby jeho kouzelný lyžařský areál na Kaninu nezbankrotoval a nebyl už dvě zimy zceMÜNCHEN la uzavřen. Velikostně přichází v úvahu i Maribor MEMMINGEN a krajinově a sněhově také Vogel nad malebným Bohinjským jezerem. Všechna tato střediska jsou bohužel poměrně daleko od Krvavce i od sebe navzájem, často hodinu a více autem, takže pobyt v údolí – třeba ve vesničce Cerklje – dává BREGENZ jen omezený smysl, snad kvůli termálním lázním, ST. GALLEN INNSBRUCK Lublani anebo exotice malých lyžařských center v bližším okolí. VADUZ

BŘEZEN DUBEN

www.rtc-krvavec.si

GARMISCH

ZURICH Co naopak neoslní, to je slovinská kuchyně, natožpak v podobě fast-foodu na sjezdovce LUZERN – typickou nabídkou je hot dog, hamburger nebo hranolky. Velmi dobré jsou ale polévky, BERN zvláště houbová, která se dá vlastně považovat za „místní specialitu“. Pečivo je oproti středoevLAUSANNE ropskému mnohem mdlejší chuti. Typickou občerstvovnou na Krvavci jsou bufetová „okénka“ s terasou (Plaža),SION větší pohodlí pak poskytuje G ENEVA samoobslužná restaurace v hotelu Krvavec. BELLINZONA

SRPEN

REUTTE

BESANCON

ÚNOR

ČERVENEC

Ve všední dny bývá na Krvavci klidno nebo příjemně živo, pod náporem se zato ocitá o víkendech, neboť je nejbližším a zároveň nejlepším střediskem pro obyvatele hlavního města Lublaně, vzdáleného zhruba půlhodinku autem. Krvavec ale díky mezinárodnímu letišti na jeho úpatí znají i lyžaři z Británie. Jednodenní návštěvníky může obtěžovat povinný sjezd kabinkou do údolí, zvláště při víkendových náporech – do údolí nevede žádná sjezdovka a na off-piste by se dalo pomýšlet snad jen za mimořádně vynikajících sněhových podmínkách. Jednotlivá malá parkoviště přitom lemují příjezdovou cestu k údolní stanici v délce několika kilometrů a pendluje tu pravidelně skibus.

KUFSTEIN

Hustá houbovka a kelímek hranolek

LEDEN

Z Lublaně na lyže

noří mezi řídký porost a hustý les se pak nachází až v nelyžařském pásmu podél přibližovací kabinkové lanovky. Největším nepřítelem Krvavce je tak mlha.

UDINE

KRVAVEC KRANJ

LJUBLJANA

LAVARONE

OLGARIA

TRIESTE

[REPORT]

VOGEL: KRASAVEC NAD JEZEREM

NA VOGELU SI UŽIJÍ MÉNĚ ZDATNÍ LYŽAŘI A DIVÁCI HORSKÝCH PANORAMAT

TRAVEL

Lyžovat a přátelit se

přeci jen i balkánská živelnost, ovšem čím dál víc civilizovaná evropskou kulturou. Když vyjdete ze sauny až před hotel v županu, nikdo se nebude potichu podivovat, ale naopak vás povzbudí, ať skočíte šipku do sněhu, a asi by se nedivili ani tehdy, kdybyste skočili do sněhu z okna. Angličtina je standard, nicméně s trochou pochopení se domluvíte i „slovansky“. Slovinsko je cesta do alpského lyžařského a slovanského kulturního světa, který je nám hodně blízký.

Slovinsko je trochu malé slovanské Rakousko, ale ne zcela. Není to jako jet třeba do Flachau místo do Schladmingu – jiné jsou rozměry lyžařských terénů, tvar horských masivů, ale hlavně kultura. Slovinci jsou srdeční, otevření a improvizující Slované, kteří jsou stejně jako my ovlivněni západní kulturou. Alespoň ti mladí se pořád usmívají, přátelí se a pohupují do rytmu hudby, která hraje v jejich blízkosti skoro vždy a všude – je v nich

Zvoh

3 Krvavec

1 2

Kržišče

Tiha dolina

4 Stometrová ranvej1 z Krvavce se od horní stanice 6sedačky spouští širokánská červená dálnice, která se postupně větví do tří rozmanitých tratí Pláž na kopci2 iluzi plážové pohody simuluje slunečná terasa s lehátky a občerstvením v Tihe dolině

Hřebenovka s výhledy3 z nejvyššího vrcholu Zvoh, dostupného pomalou dvousedačkou, klesá velkorysá červená panoramatická hřebenovka Lanovka bez sjezdovky4 přibližovací kabinková lanovka je bohužel jediným způsobem, jak se dostat z Krvavce zpět do údolí

Bohinjské jezero je jedním z nejkrásnějších míst Slovinska a lyžařské centrum Vogel jakbysmet. Vogel jako součást hřebene Julských Alp vykružuje prstenec okolo zmíněného jezera, čímž vzniká jedinečné panorama – na jedné straně pás hor, na druhé hluboká a nekonečná nížina, nezřídka zalitá oblačným mořem. Vogel pak působí jako „ostrov v nebi“. Zdejší horská pustina je členitá – oble pahorkatá, dalo by se říct boubelatá. Terén s neustálými prohlubněmi a pahorky je lyžařsky poměrně limitující, zato oku libý. Jednotlivé sjezdovky jsou krátké nebo přerušované plochými přejezdy – ve zdejší pahorkatině zkrátka není místo pro pravidelně skloněné svahy, je to vlastně taková měsíční krajina. Nejdelší sjezd vede z vrcholu Vogel širokým kaňonem v krásných červených stupních, oddělených krátkými ploššími úseky, dojezd v řídkém listnatém lese je pak rovinatější. Až do údolí se dá za dobrých sněhových podmínek sjet 7km tratí Žagarjev graben, která se v širokých zatáčkách a místy i strmě řítí romantickou a opuštěnou krajinou mimo stopy civilizace – největší část tratě bohužel tvoří mírné lesní cesty, v jednom místě je dokonce třeba asi 200 m přebruslit. Příjemná, točivá a hravá, ale krátká trať stéká podél vleku Kratki plaz. Nejfrekventovanější je centrální modrá sjezdovka Orlove glave s mírným profilem a pohodlnou lanovkou. Čtyřsedačka Orlove glave u centrální modré sjezdovky je moderní a rychlá, naopak nejdelší sjezdovku z vrcholu Postaja Šija do Zadniho Vogelu bohužel obstarávají muzeální jednoa dvousedačka, okrajové svahy pak kotvové vleky. Výjezd od jezera Bohinj přes vysoký skalní práh na Vogel obstarává moderní kyvadlová kabina. Areál tak působí celkově skanzenovitě – mezi přestupy je často potřeba přebruslit nebo vyšlápnout a sjezdovky jsou spíš subtilní a výjimkou nejsou ani krátké rovinky. Zato je tu poměrně klid a i návštěvníci se z velké části pohybují zpomaleně, vždyť jde taky hlavně o začátečníky nebo rekreační lyžaře. A ještě jednu lyžařskou vábničku kromě kouzelné přírody Vogel má – je to sněhově nejspolehlivější slovinské středisko, kde jsou zvyklí na několikametrové peřiny prašanu.

ZADNI VOGEL, STARÁ DVOUSEDAČKA S JEDINOU SPORTOVNĚJŠÍ SJEZDOVKOU

100

102

[GPS]

NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP ZEMĚ: RAKOUSKO

STŘEDISKO: ISCHGL SS

2 874 1 534 m 1 340 m n. m.

LOKALITA: ISCHGL (TYROLSKO)

TRAŤ: GREITSPITZE – ISCHGL (ČERVENÁ, ČERNÁ)

ŠIKMÁ DÉLKA: PRŮMĚRNÝ SKLON: MAXIMÁLNÍ SKLON:

NAFOUKANÁ

SPORTOVKYNĚ

SJEZDOVKA: KOMFORT: GENIUS LOCI:

ISCHGL JE VELKOLEPOU LYŽAŘSKOU ARÉNOU NEJEN CO DO ROZLOHY, ALE I PŘEVÝŠENÍ – Z NEJVYŠŠÍHO VRCHOLU GREITSPITZE SE ŘÍTÍ VÝBORNÁ SPORTOVNÍ TRASA, OZNAČENÁ PRO SVOU ÚDAJNOU DÉLKU JAKO ELEVEN, AŽ DO ÚDOLÍ O 1 500 VÝŠKOVÝCH METRŮ NÍŽE.

TRAVEL

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB ficiální míry jí přisuzují délku 11 km, ale přestože podle GPS měří jen méně „nafoukaných“ sedm, je jednou z nejlepších dálkových tras v Alpách. Z hlediska překonávaného převýšení jí mezi upravenými sjezdovkami patří zhruba třicátá příčka, nicméně po odečtení sjezdů, které jsou zamořené dlouhými rovinkami nebo krátkými výjezdy lanovkou, se v tomto žebříčku ocitne mezi deseti nejlepšími. Ani sportovkyni jménem Eleven se hluchá místa úplně nevyhýbají, ale na ta se díky pocti6000 vým a dlouhým černo-červeným pasážím snad5600 no zapomene. Velmi řítivý je hned úvodní černý padák z Greitspitze, který se postupně uklidní 5200

4800

do živě červeného sklonu, a po odpočinkovém úseku se pod Idalpem znovu zaskví sportovní pasáž. Výjezd je poměrně rychlý – kabinkou nebo funitelem z Ischglu na Idalp, expresní sedačkou na Idjoch a nakonec vlekem až na vrchol. Díky tomu je trať jako jedna z mála „dálkových“ vhodná i pro opakované sjezdy, zejména dopoledne, kdy jezdí až do údolí jen minimum lyžařů.

dlouhé sportovní pasáže přejezdy nejsou dlouhé a ubíhají rychlý výjezd z údolí až na vrchol sněhová jistota po většinu sezóny užší dojezd trati velmi rušné a drahé středisko

19 %

41 %

Greitspitze

4000

3600

3200

2800

2400

2000

1600

1200

800

400

6000

6600

14400

5400

13200

4800

12000

4200

9600

3600

10800

3000

8400

6000

2400

7200

1800

4800

1200

3600

600

2400

1200

0m 0

7200

Ischgl 7800

8400

9000

9600

10200

10800

Hned z vrcholu Greitspitze se trať zavrtává do pravidelného a přehledného, ale velmi strmého žlabu 1, v němž na prvních 500 m její sklon nezměkne pod 45 %. Následuje 800 m syté, ale už jemně polevující červené (v průměru 29 %). Po plochém, 400 m dlouhém přejezdu přes Idalp 2 s jeho rušnou křižovatkou lanovek do všech směrů se trasa spouští po trati č. 1 do údolí. Nejprve pohodlně travezuje (14 % na 1 000 m) a poté se velkoryse široce a lehce šikmo rozbíhá po učebnicově červeném svahu 3 (33 % na 1 400 m). Na hranici lesa se větví v přímou přehlednou černou (max. 35 %) a subtilnější okružní červenou variantu, které se slévají u mezistanice funitelu. Odtud se trať velmi zužuje a překonává plochou (600 m) a postupně příjemně modře ubíhající pasáž (1 100 m) nad strmou roklí 4, aby se těsně nad Ischglem rozeběhla po ostře červeném cílovém hangu (150 m, max. 38 %). Z dojezdu trati zbývá dojít asi 100 m do stanice funitelu, alternativně se dá už dříve odbočit přímo ke kabince Fimba nebo lanovce na Pardatschgrat.

1:3

4400

32 %

Změřená obtížnost tratě v poměru k její délce.

m n. m.

4400

7 064 m 22,41 % / 12,63° 47,40 % / 25,36 °

11400

12000

12600

13200

13800

14400

15000

15600

16200

16800

17400

18000

NEJSTRMĚJŠÍ SJEZDOVKY ČESKA

103

ZEMĚ: ČESKO STŘEDISKO: PLEŠIVEC S

315 m

1 022 707 m n. m.

LOKALITA: ABERTAMY – PLEŠIVEC (KRUŠNÉ HORY)

TRAŤ: Č. 3 JITKA A Č. 7 DANIELA (ČERNÁ, MODRÁ)

ŠIKMÁ DÉLKA: PRŮMĚRNÝ SKLON: MAXIMÁLNÍ SKLON:

2 115 m 15,20 % / 8,60 ° 55,45 % / 29,01 °

SJEZDOVKA: KOMFORT: GENIUS LOCI:

PRUDKÁ A PROSTORNÁ

velmi strmá trať s mírným dojezdem

JEDNOHUBKA

velkorysá šířka pohodlná a rychlá lanovka jen 900 m dlouhý slalomák nezáživná odjezdová cesta do Pstruží

NOVÉ STŘEDISKO NA ÚPATÍ KRUŠNOHORSKÉHO PLEŠIVCE (1 028 M N. M.) SE PYŠNÍ DESÍTKOU KILOMETRŮ TRATÍ A NEJMODERNĚJŠÍ INFRASTRUKTUROU. LANOVKY, BARY, POKLADNY I VEŠKERÉ ZÁZEMÍ SE LESKNOU NOVOTOU, SJEZDY NABÍZÍ DOSTATEK PROSTORU I KRÁSNÉ VÝHLEDY DO ZVLNĚNÉ KRUŠNOHORSKÉ KRAJINY. TEXT A FOTO: KRISTIAN HANKO elkem tři sedačky obtéká sedm pestrých tratí. Tím, že se rozbíhají z hory do tří světových stran, připomínají malou lyžařskou houpačku. Horní pasáže jsou vždy prudší (Jitka, Aida, Hana), dojezdy k lanovkám naopak mírné. Sjezd do Pstruží je zejména ve své druhé polovině spíše lyžařskou cestou, byť malebnou, a vyžaduje i přibruslení. Jediným nenáročným sjezdem přímo z vrcholu Plešivce je modrá sjezdovka Renata, z níž se můžete odpojit a po trati Pavla se nenáročně svézt k páteřní lanovce Modesgrund. Plešivec má kompletní systém zasněžování a už v první sezóně předvedl perfektní úpravu

59 %

17 %

Černá Jitka padá souběžně s lanovkou Modesgrund z vrcholu Plešivce, a to zpočátku značným sklonem a velkorysou šířkou, která je charakteristická pro celou trať. Sklon kulminuje1 zhruba 300 m za první zlomovou hranou (max. 55 %) a dále už se jen postupně snižuje. Ve střední části jde však stále o dosti sportovní a širokou trať2 se sklonem okolo 30 %, zmírní se až po spojení s modrou „dvojkou“, se kterou má společný dojezd k lanovce. Celá trať měří zhruba 900 m, a je tak „jednohubková“. Nevyjedete-li zpět nahoru, můžete pokračovat po modře značené trati č. 7, pojmenované Daniela. Na rozdíl od dosavadní sportovní jízdy na Jitce vás však čeká plochý dojezd 3 po cestě podél potoka. U lanovky prudce odbočíte vlevo a přejedete potok Bystřice, jehož malebným, avšak úzkým údolím pokračujete směrem k Pstruží. Sklon nedosahuje ani 10 %, a tak se při těžším sněhu může dokonce zdát, že vede i do kopce. Těsně před Pstružím se nakonec přeci jenom lehce rozjede. Daniela vede v trase Plešivecké naučné stezky, takže ač je „jen“ lyžařskou cestou s šířkou do 10 metrů, stojí za projetí.

svahů. Má lyžařskou školu, tři pojízdné koberce pro nejmenší, servis, půjčovnu, restaurace i ubytování přímo na svahu. Osvětleno pro večerní lyžování je ojedinělých 7,5 km tratí. Jistým nedostatkem je delší přístup od parkoviště nad Abertamy k lanovce na Náměstíčku. Celková délka sjezdovek přes 10 km je úctyhodná, zahrnuje však i návratovou „cestu“ Danielu (4 250 m). Navzdory tomu má Plešivec jisté místo v české top desítce areálů. Navíc by ještě podle plánů měla v budoucnu proběhnout výstavba čtvrté sedačky z obce Merklín (jednalo by se o nejdelší lanovku v Česku dlouhou 3 150 m), a to včetně červené tratě s téměř 500m převýšením.

m n. m.

1500 1500

1:3

Plešivec

1350 1350

1200

1050 1050

900 900 750 750

600 600

450 450 300 300 150 150 0

0 2025

4500

1800

4050

1575

3600

1350

3150

1125

2700

900

2250

675

1800

450

1350

225

900

450

0m 0

2250

Pstruží 2475

2700

2925

3150

3375

3600

3825

4050

15 % 9 %

Změřená obtížnost tratě v poměru k její délce.

4275

4500

TRAVEL

104

[150 LET ZIMNÍ TURISTIKY]

Kde to všechno začalo…

ENGADINSKÉ ÚDOLÍ A SVATÝ MOŘIC ÚDOLÍ ENGADIN A VLASTNĚ CELÝ KANTON GRAUBÜNDEN JE JEDNÍM Z MÁLA MÍST, KDE OBYVATELÉ STÁLE JEŠTĚ HOVOŘÍ PŮVODNÍ RÉTOROMÁNŠTINOU. OBLAST, VYKROJENOU DO KRAJINY ŘEKOU INN (V PŘEKLADU ZNAMENÁ ENGADIN „ZAHRADA INNU“), PODLE JEDNÉ ZDEJŠÍ POVĚSTI STVOŘILI ANDĚLÉ JAKO TÉMĚŘ DOKONALÝ OBRAZ NEBESKÉHO RÁJE. TEXT: MARTIN MÜLLER ořeny tohoto na první pohled trochu nadneseného příběhu pochopí každý, kdo sem alespoň jednou v životě zavítá na dovolenou: v průměru 322 dní v roce zalévá zdejší alpská jezera a rozkvetlé engadinské pláně sluneční svit, místní se zdraví výrazem „allegra“ čili „buď šťastný“ a výhled na majestátní ledovcová pohoří vyvolává libé pocity i v těch největších cynicích a mrzoutech. V horním Engadinu, který začíná u průsmyku Maloja řetězem horských jezer, se pak nachází nejen nejvýznamnější západoevropské rozvodí, ale také jedno z nejproslulejších lyžařských středisek na světě – Svatý Mořic, obtočený kolem stejnojmenného jezera. Tento praotec lyžařských středisek započal tradici zimních dovolených, která právě letos slaví 150 let.

Cesta od chudé farmářské vesničky k mezinárodně proslulému prázdninovému resortu však vůbec nebyla jednoduchá. Utrpení má vepsáno již v názvu – Mořic (v původní římské podobě Mauritius) byl křesťanským velitelem římských legií, který neuposlechl rozkaz svého nadřízeného obětovat pohanským bohům a uchýlil se se svým oddílem do malé vísky Agaunum. Pro neuposlechnutí výzvy k návratu byl s celou svou legií povražděn a křesťany posléze svatořečen. Víska byla pojmenována po něm a kult Svatého Mořice vešel ve známost v celém římském impériu. Dokladem je kostel, postavený někdy mezi 11. a 12. stoletím, jehož šikmá věž krášlí městečko dodnes. S křesťanskou tradicí se tady však mísí i původní pohanské vlivy, v parku u slavného hotelu Kulm se nachází druidský kámen, označující kdysi posvátné místo keltských kněží.

JOHANNES BADRUTT

Zrod zimního turismu Rozvoj oblasti se datuje do roku 1573, kdy se o léčivých účincích minerálních vod ve Sv. Mořici zmínil prominentní lékař Paracelsus. Zvěst se brzy rozšířila po Evropě a z vesničky se stalo lázeňské centrum, kam se jezdila léčit knížata a bohatí kupci. Skutečný zlatý věk však začíná rokem 1864, kdy jeden místní vizionář otevřel Svatý Mořic světu.

105

VE SVATÉM MOŘICI SE POŘÁDALY PRVNÍ EVROPSKÉ ZÁVODY V RYCHLOSTNÍ LYŽOVÁNÍ V ROCE 1930. TEHDY BYL NEJRYCHLEJŠÍ GUSTAV LANTSCHNER, KDYŽ DOSÁHL RYCHLOSTI 105,675 KM/H. O ROK POZDĚJI ALE UŽ LEO GASPERL DOSÁHL RYCHLOSTI 136,6 KM/H

Johannes Badrutt se hoteliérem stal de facto náhodou. Vyučený zámečník by nejspíš prožil celý svůj život v dílně, nebýt manželství s Marií Berry, sestrou svatomořického lázeňského doktora. S přispěním Mariiných rodičů si nejprve koupili hospůdku v městečku Samedan a v roce 1856 se začali poohlížet po budově, která by mohla sloužit jako dům pro hosty. Při prohlídce jedné takové rezidence ve Svatém Mořici Marie upadla a se slovy „kde si sedneš, tam zůstaneme“ si Badrutt dům nejprve pronajal a o dva roky později, s vědomím velkého finančního rizika, dokonce v aukci koupil. Podnikání vynášelo, hotel rostl a Badrutt k němu skupoval další pozemky. Trápilo ho však vědomí, že ačkoli je Mořic v zimě stejně okouzlující jako v létě, končí sezóna s prvními podzimními mrazíky. Ke konci léta roku 1864 proto nad sklenicí whiskey vylíčil několika svým britským hostům krásy zasněženého Engadinu. Britové, zvyklí na chlad, vlhkost a mlhu ostrovních zim, nevěřili, že by je v drsném vysokohorském podnebí mohlo čekat něco lepšího. Badrutt byl však přesvědčivý a uzavřel s nimi sázku: pokud se v zimě vrátí a nebudou s pobytem spokojeni, mohou u něj bydlet zcela zdarma. Britové souhlasili a za pár měsíců se skutečně vrátili, k návratu se však měli až začátkem jara a jejich nadšení ze slunečné zimy ve Svatém Mořici brzy nakazilo nejen Británii, ale i celý svět.

Alpinismus a zimní sporty S tím, jak v 19. století začaly pověry a báje ustupovat modernímu myšlení, opadala mezi lidmi i staletá hrůza z alpských štítů. Všechny hlavní vrcholy regionu okolo jediné graubündenské

čtyřtisícovky Piz Bernina byly zlezeny v letech 1850 až 1877 – tedy zhruba ve stejné době, kdy Švýcarsko zažívalo boom alpinismu, vrcholící v roce 1865 dramatickým zdoláním Matterhornu, při němž zemřeli tři lidé. S tím, jak se rozvíjela infrastruktura a kravské pěšiny byly nahrazovány silnicemi, přišla do oblasti i elektrifikace. Byl to právě Badrutt, který ve svém, dnes již vyhlášeném hotelu Kulm zavedl v roce 1878 první elektrické osvětlení ve Švýcarsku. Osmnáct let nato

iniciativě spatřil rok 1904 slavnostní otevření první profesionální bobové dráhy, která funguje dodnes a je tak nestarší svého druhu na světě. Jako jediná je také ještě i dnes přírodně zaledňována jen s pomocí vody a mrazivého počasí. O deset let později už po celé Evropě stála více než stovka přírodních drah a bobování se stalo olympijským sportem. Skutečnou specialitou engadinského údolí je však sport zvaný skijöring, při kterém je jezdec

Ne nadarmo se Svatému Mořici přezdívá The Top of the World. Podobných resortů – ať už z hlediska historického, nebo toho soudobého – byste na světě mnoho nenašli. A jen jedno město o sobě může tvrdit, že v něm to všechno začalo. začaly ve Sv. Mořici jako v prvním švýcarském městě jezdit elektrické tramvaje. S rozvinutou infrastrukturou se doposud opuštěná podhorská údolí v Alpách otevírala světu a Sv. Mořic šel všem příkladem. Bobovat a sáňkovat se ve městě začalo už počátkem 80. let 19. století opět v okolí hotelu Kulm. Pánové v oblecích a dámy v šatech s módními klobouky na hlavách sjížděli malé kopečky přímo pod terasami svých pokojů, jízdy však často končily nebezpečnými karamboly a bobování bylo na veřejných chodnících a u silnic brzy zakázáno. Sport to však byl velmi populární, a tak v roce 1897 vznikl bobový klub, díky jehož

na lyžích připoután k plnokrevníkovi a společně uhánějí k cílové pásce. Z prvních amatérských desetikilometrových závodů se brzy stala regulérní dostihová disciplína. Vybavení se postupem času také zprofesionalizovalo, a to především po závodě v roce 1965, který pro pády a srážky nedokončil ani jeden závodník. Ve Sv. Mořici se jezdí každoroční pohár, jehož vítěz je korunován na „krále Engadinu“. Sv. Mořic byl však místem zaslíbeným mnoha dalším zimním sportům. V roce 1872 vznikla „jezerní trasa“ pro sáně, roku 1880 se zde hrál poprvé curling, o dvě léta později přišlo na řadu krasobruslení, do roku 1885 se datuje vznik

106

[150 LET ZIMNÍ TURISTIKY]

prvního „tobogánu“ pro sáně, rok nato první pochody na sněžnicích, hned poté první turnaj předchůdce hokeje (sport zvaný Bandy) a tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Snad každý milovník zimních sportů však ví, čím se Sv. Mořic nakonec proslavil nejvíce.

TRAVEL

PŘED EXPANZÍ LANOVEK A VLEKŮ BYLA ZIMNÍ ZÁBAVA HOSTŮ MNOHEM PESTŘEJŠÍ NEŽ DNES

Lyžování Už na přelomu století bylo lyžování ve Švýcarsku tak populární záležitostí, až to v některých vyvolávalo obavy o osud horské přírody. Po návštěvě Sv. Mořice varoval norský lyžař Bjarne Nilssen své krajany, aby se vyvarovali osudu Švýcarska a nezničili si krásná pohoří „monstrózními hotely“ a železničními drahami pro lyžaře, které tehdy křižovaly značnou částí švýcarských hor. Pokrok se však zastavit nedal a lyžování se stávalo stále organizovanější a profesionálnější záležitostí. V roce 1928 pořádalo město olympijské hry a právě pro účely lyžařských klání byly položeny koleje pro Corvigliabahn – první horskou dráhu postavenou speciálně pro zimní sportovce. Olympiáda se setkala s obrovským úspěchem a cesta k přerodu v zimní horské středisko byla ušlapána. Rok po hrách vznikla v Mořici první lyžařská škola, která přežila druhou světovou válku i ekonomické krize a dodnes je jedním z největších zaměstnavatelů v regionu. Hlavní problém s lyžováním spočíval v té době v neexistenci vleků. Švýcarský inženýr Ernst Costnam vypozoroval, že běžný začátečník stráví sjížděním svahu pouhých šest minut z hodiny, kterou na něm celkově stráví. Devadesát procent času samozřejmě zabíral náročný výšlap do kopce. Kabinkové lanovky už v té době

TAKOVÝ RODINNÝ VÝJEZD NA LYŽÍCH

existovaly, jejich stavba však byla nákladná a na většině míst se zkrátka nevyplatila. Costnam přišel s revolučním řešením: tyč zavěšená na tažném laně, rotujícím podél v zemi zaražených sloupů. Zrodil se první vlek. Na svou dobu poměrně radikální vynález se brzy ukázal jako neuvěřitelně lukrativní, jelikož byl schopný převézt velký počet lyžařů za krátkou dobu. První byl postaven v roce 1934 nedaleko Davosu a hned o rok později vyrostl druhý na svazích ve Sv. Mořici. Dostal jméno Suvretta a táhl se 800 metrů do délky s převýše-

RAKOUSKO • ITÁLIE • ŠVÝCARSKO • NĚMECKO ČESKO • SLOVINSKO • SLOVENSKO Více než 60 lyžařských středisek! BILLA_podval Snow 179x18.indd 1

ním 260 metrů. Studie provedená po zavedení vleku ukázala, že lyžaři nyní namísto šesti minut za hodinu stráví lyžováním o dvacet minut déle. Costnam sám se přitom při testování svého vynálezu téměř zabil. Pro zkušební účely táhnul lano namísto motoru kůň, který se však splašil, a kdyby se Costnam z tehdy ještě poměrně složité vlekové konstrukce duchaplně neodříznul svým švýcarským (jak jinak) nožíkem, prudce táhnoucí provaz by ho nejspíš vymrštil vstříc jisté smrti proti mohutnému stromu na konci vleku. A pak už to šlo jako po másle. S levnými vleky, schopnými vyvézt na kopec tisíce lyžařů za hodinu, se z této původně okrajové zábavy vyšších vrstev stala záležitost masová. Dvacet let po konání prvních olympijských her ve Švýcarsku se zde konaly další – a kde jinde než opět právě ve Sv. Mořici. Vleky rostly jeden po druhém, hotely prosperovaly a město se stalo symbolem přepychu, kde se nejluxusnější značky světa perou o místo na hlavní nákupní ulici. Konala se zde čtyři mistrovství světa ve sjezdovém lyžování (páté je naplánováno na rok 2017) a množství dalších menších i větších soutěží a pohárů. Popularita zdejších resortů byla taková, že si město nechalo jako vůbec první na světě své jméno patentovat jako ochrannou známku. Od roku 1986 je tak název „Svatý Mořic“ chráněn ve více než padesáti zemích světa.

Současnost Kromě rozmanité historie a koncentrace světoznámých obchodů a celebrit má Svatý Mořic pro svou unikátnost ještě jeden argument: 350 kilometrů sjezdovek (18 modrých, 61 červených

Gara n nejn ce ižší ceny

www.itsbilla.cz

800 220 800 15.9.14 11:50

VÝSTUP VZHŮRU PO LEDOVCI MORTERATSCH. VLASTNĚ SE TOHO AŽ TAK MOC NEZMĚNILO…

a 9 černých tratí) ve třech propojených sektorech (Corvatsch, Diavolezza, Corviglia), které obsluhuje celkem 57 lanovek a vleků. Nejdelší freeridová trať měří rovných 10 kilometrů a spadá z vrcholu Diavolezza přes ledovec Morteratsch. Ve stejné oblasti se také dá lyžovat za asistence helikoptéry – heliskiing tady provozuje společnost The St. Moritz Experience. Specialitou Corvatsche je lyžování pod umělým osvětlením – každý pátek během zimní sezóny si totiž zajezdíte nejen večer, ale až do dvou do rána, a to na jedné z nejdelších osvětlených sjezdovek Švýcarska, která se táhne přes čtyři kilometry. Akce nese název Snow Night Party a svému názvu skutečně dostojí: sjezd lemují bary v plném provozu, vzduch je naplněn vůní svařeného vína, hudba z nesčetných reproduktorů vytváří družnou atmosféru a hvězdné nebe dodává noci magický nádech. K tomu všemu stojí na vrcholu Corvatsche nejvýše položená restaurace v regionu s vyhlídkovou terasou. Lyžaři-požitkáři se nejspíše vydají na cestu do Corviglie, kde se z centrálního bodu ve výšce 2 486 m n.m. před lyžaři otevírá široká síť červených a modrých sjezdovek včetně dlouhého sjezdu až do údolní Celeriny. Na Corviglii najdete i světoznámou černou trať, na kterém spolu v letech 1928 a 1948 závodili účastníci olympijského klání. Zdejší svahy jsou otočené k jihu, a sbírají tak nejvíc slunečního svitu ze všech svatomořických areálů a sněhové podmínky bývají ideální i začátkem jara. O zasněžování se stará okolo čtyř set sněžných děl a město samo leží poměrně vysoko (1 756 m n. m.), takže sjezd do údolí je většinou možný až do konce sezóny.

PLAKÁT PŘIPOMÍNAJÍCÍ MISTROVSTVÍ SVĚTA 1974

Nejen na lyžaře je však Svatý Mořic připraven. Okolní hory, kopce a údolí křižuje celkem 180 kilometrů běžeckých stop včetně unikátní engadinské maratonové trati. Každý březen se tady pořádá běžkařský Engadin marathon, kterého se zpravidla účastní přes deset tisíc závodníků. Dalších 150 kilometrů horských stezek nádhernou alpskou přírodou je vyhrazených pro pěší turisty, nelyžaři pak

A OPĚT MORTERATSCH

mají rezervovánu celou jednu horu – Muottas Muragl. Na ní se dají provozovat nejrůznější alternativy ke klasickým zimním sportům jako třeba vycházky na sněžnicích, ale i paragliding nebo stavění iglú. A vede z něj sáňkařská dráha. Ve městě se každoročně pořádá koňský dostih na sněhu White Turf, pólo na sněhu, závody psích spřežení nebo turnaje v kriketu a curlingu. Dodnes se zde také jezdí výše zmíněný skijöring a i proslulá bobová dráha Cresta je stále v provozu. Celá oblast Horního Engadinu je jedno velké lázeňské centrum s množstvím wellness center, především lázně v nedalekém Scuolu a Pontresině jsou známá svými horkými termálními prameny. Nabídku doplňují tři velké snowparky v Corvatschi, Zuozu a asi nejznámější v Corviglii, který má dokonce svou vlastní freestylovou školu. Zběžný pohled na ulice lemované norkovými kožichy a limuzínami napoví, že ubytování ani stravování ve Svatém Mořici nepatří k nejlacinějším. Je zde sice několik kempů a mládežnických ubytoven, s vidinou úsporné dovolené sem však asi míří málokdo. Z poutačů pouličních obchodů na vás shlížejí jména jako Gucci, Chanel nebo Rolex a není výjimkou potkat na ulici tvář známou z filmu nebo televize. Gurmáni a foodies ocení vybrané restaurace, milovníci whiskey zase bar The Devil’s Place s výběrem 2 500 druhů tohoto stylového nápoje. Ne nadarmo se Svatému Mořici přezdívá The Top of the World. Podobných areálů – ať už z hlediska historického, nebo toho soudobého – byste na světě mnoho nenašli. A jen jedno město o sobě může tvrdit, že v něm to všechno začalo.

107

108

NEODPOJITELNÉ ŠESTISEDAČKY SLEPÁ VĚTEV VÝVOJE LANOVEK?

DÍL

ŠESTISEDAČKOVÉ LANOVKY SE V ALPÁCH STALY STANDARDEM A STÁLE SE ROZŠIŘUJÍ I V POLSKU A NA SLOVENSKU. VE VŠECH PŘÍPADECH JDE O LANOVÉ DRÁHY ODPOJITELNÉ, AVŠAK JEN MÁLOKDO VÍ, ŽE BYLO POSTAVENO TAKÉ NĚKOLIK NEODPOJITELNÝCH ŠESTISEDAČEK. NA CELÉM SVĚTĚ JE JICH POUHÝCH DVANÁCT.

TRAVEL

TEXT A FOTO: RADIM POLCER, WWW.LANOVE-DRAHY.CZ

Druhý důvod je ekonomicko-technický, úzce však souvisí s předchozím. Čím menší je dopravní rychlost, tím více musí být pro dosažení stejné přepravní kapacity na dopravním laně umístěno sedaček s menšími vzdálenostmi mezi sebou. A více sedaček samozřejmě představuje větší hmotnost, což se projeví větším zatížením podpěr (proto musí být dimenzovány silněji nebo jich musí být na trati více), napínacího systému a také pohonu, který je potřeba vybavit elektromotorem o vyšším výkonu. Obecně se tedy dá říci, že neodpojitelnou šestisedačku má smysl zřizovat pouze tam, kde je nezbytně nutná vyšší přepravní kapacita (typicky 3 000 os./h), než jakou je schopna zajistit neodpojitelná čtyřsedačková lanovka (což je maximálně 2 400 os./h), délka trasy nepřevyšuje 700 m a zároveň provozovatel nemá dostatek financí na pořízení odpojitelné technologie. Drobnou výhodu může tento typ sedačky přinést marketingu, neboť šestisedačka je přeci jen stále atraktivnější než čtyřsedačka.

SPOJOVACÍ LANOVKA SOMMERBERG Z ROKU 1995 NA HINTERTUXU, KTERÁ BYLA PRVNÍ NEODPOJITELNOU ŠESTISEDAČKOU NA SVĚTĚ

atímco první odpojitelná šestisedačka spatřila světlo světa už v roce 1991 v kanadském Mont Orignal, její neodpojitelná varianta se objevila až v roce 1995 na ledovci Hintertux. A zatímco odpojitelných šestisedaček bylo na celém světě postaveno už více než sedm stovek, neodpojitelné se prakticky nerozšířily.

Pomalé a nevýhodné Hlavní důvody, proč se neodpojitelné šestisedačky staly slepou větví vývoje lanovek, jsou dva. Především je to velmi nízká dopravní rychlost (pouze 1,8 m/s, později lehce zvýšená na 2,2 m/s), která musí být omezena z důvodu zachování bezpečnosti při nastupování a vystupování. U 6místné sedačky se totiž vlivem většího průměru lanáče pohybuje vnější strana sedačky větší obvodovou rychlostí než v případě 4sedačky. Z nižší rychlosti plyne delší jízdní doba, která je únosná na délce trati maximálně do 700 metrů. DOLNÍ POHÁNĚCÍ STANICE LANOVKY MURMELEBAHN NA LEDOVCI STUBAI

TRASA LANOVKY MURMELEBAHN, KTERÁ BYLA POSTAVENA V ROCE 2001

Unikum v Alpách i ve světě První takováto lanovka byla postavena firmou Doppelmayr v roce 1995 na Hintertuxu, kde slouží především jako spojka mezi dojezdem sjezdovky z ledovce a mezistanicí Sommerbergalm. Její zajímavostí je dvouúrovňová podpěra uprostřed trasy. V roce 1997 následovala trojice neodpojitelných šestisedaček – Sassgalunbahn v rakouském Ischglu (Doppelmayr), Quillis ve francouzském La Plagne (Poma) a Wide Load v kanadském středisku Barrie (Leitner). V dalších letech bylo postaveno ještě několik dalších lanovek firmou Doppelmayr – Höhbühelbahn v rakouském Russbachu (2000), Murmelebahn na ledovci Stubai (2001), lanovka v kryté hale v nizozemském Landgraafu (2002) a jako poslední se v roce 2005 rozjela dráha Vermiel v rakouském St. Gallenkirchu (součást oblasti Silvretta Nova). Také Poma postavila ještě tři takovéto lanovky – Nabines ve francouzském středisku Auron (2004), Salla v La Plagne (2004) a jako poslední se objevila lanovka Adet ve francouzském Saint Lary Soulan (2006). Nejkratší neodpojitelnou šestisedačkou je s délkou trasy 291 m lanovka Quillis v La Plagne, nejdelší pak posledně zmíněná Adet v Saint Lary Soulan, jejíž délka činí 687 metrů.

Poslední neodpojitelná šestisedačka? Od roku 2006 až do roku 2013 již pak žádná další neodpojitelná šestisedačka nepřibyla a zdálo se, že 11 lanovek tohoto typu zůstane definitivním počtem. Překvapivě, po sedmileté přestávce, však byla v roce 2013 postavena firmou Poma dvanáctá lanovka, kterou můžeme najít pod názvem Envers ve francouzském středisku Valfréjus. Zdali se v budoucnu dočkáme ještě nějaké další lanovky tohoto typu, je velkou otázkou, protože dnes je již v Alpách běžné stavět odpojitelné systémy i na trasách kratších než 700 metrů.

SKI SHOP

SKI RENT

SKI SERVICE

BOOT FITTING

TEST CENTRE

Profesionální lyžařské a servisní centrum v Praze

• specializovaný maloobchod • servis MONTANA • půjčovna, testcentrum • bootttingové centrum

A co v České republice? Před několika lety proběhla českými médii informace o projektu neodpojitelné šestisedačky, která měla být postavena v roce 2006 v Bedřichově. Nahradila by oba lyžařské vleky o délce 500 m v areálu Malinovka. K realizaci tohoto projektu nakonec nedošlo, není ale vyloučeno, že se k nám za pár let dostane některá z výše uvedených alpských lanovek jako použitá. Náhrada se dá očekávat zejména u spojovací lanovky na Hintertuxu.

Kříženeckého náměstí 990 152 00 Praha 5 - Barrandov (naproti Barrandovským ateliérům) prodejna@montanasport.cz telefon: +420 222 741 430

www.montanasport.cz Naše služby v Krkonoších SKI RENT

SKI SHOP

SKI SERVICE

BOOT FITTING

Horská 117, Vrchlabí 543 02 prodejna@vanclsport telefon: +420 499 692 716

www.vanclsport.cz HORNÍ NAPÍNACÍ STANICE LANOVKY MURMELEBAHN ZERAT 63X242.indd 1

17.9.2013 9:0

110

Č E S K Á

R E P U B L I K A

860 620 m n. m.

240 m

PASEKY NAD JIZEROU

62 %

TRAVEL

5 660 os./hod.

PŘEPRAVNÍ KAPACITA: LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

Slunečná terasa U Hermíny Na Pasekách je k dispozici lyžařská škola, půjčovna vybavení a samozřejmě občerstvení,

ŘÍJEN

LISTOPAD PROSINEC

d ospělí 1 den.................................................................450 Kč děti 1 den (4–13 let)...................................................320 Kč dospělí 6 dní...............................................................2 430 Kč děti 6 dní (4–13 let)................................................1 700 Kč rodina 2 +2 děti 1 den...........................................1 220 Kč

HOLZKIRCHEN

Pasecké sjezdovky se rozbíhají po prostorné louce se slunečnou jihovýchodní orientací. Úplně

ZÁŘÍ

KVĚTEN ČERVEN

CENY SKIPASŮ 14/15

dole najdete cvičné tratě, po svahu samotném potom stékají přímé, ale terénně lehce hravé tratě lehčí nebo střední obtížnosti. Svah obsluhuje 4sedačková lanovka s nástupním kobercem a k tomu 4 lyžařské vleky. Obě části areálu – jak SION obecní, tak Pizár – jsou propojené a samozřejmě GENEVA se společným skipasem. V areálu si na své přijdou i freestylisté, a to hned ve dvou snowparcích. Snowpark 686 je určen pro pokročilé a zdatnější, snowpark Pizár ocení hlavně děti a začátečníci.

Sjezdovky pro malé i velké (oblouky)

BŘEZEN DUBEN

www.skipaseky.cz

JEDNO Z NEJKLIDNĚJŠÍCH KRKONOŠSKÝCH STŘEDISEK S ŠIROKÝMI SLUNEČNÝMI SVAHY A VÝHLEDEM NA LYSOU HORU LETOS VYLEPŠUJE SVŮJ DĚTSKÝ PARK. ejvětší novinkou v Pasekách nad Jizerou je už loni otevřený dětský výukový park, kde děti nově uvítá milý společník – méďa Kubík. Kromě toho, že s dětmi může lyžovat, tak je navíc odmění drobným dárkem. Celý dětský park bude nově i zasněžován, aby mohl být jeho provoz zajištěn i v případě nepříznivějších sněhových podmínek. Rodiče potěší i zvýhodněné rodinné jízdné, kdy oba rodiče se dvěma dětmi do 13 let zaplatí 1 220 Kč za den.

10 km 8 km

ZASNĚŽOVÁNÍ:

pohoda s méďou Kubíkem N

38 %

CELKEM SJEZDOVEK:

DOPRAVA 0 km

750 km

1 500 km

1.35 h 127 km 3.20 h 322 km

z Prahy: z Brna:

LIBEREC

HARRACHOV PASEKY N/J

ÚSTÍ NAD LABEM

ŠPINDLERŮV MLÝN ROKYTNICE N/J

TEPLICE

TURNOV

VRCHLABÍ

MOST

TRUTNOV

CHOMUTOV MLADÁ BOLESLAV JIČÍN

KARLOVY VARY

HRADEC KRÁLOVÉ

PRAHA

CHEB

PARDUBICE ŠUMPERK

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

OLOMOUC

z nichž k nejoblíbenějším patří hostinec s terasou JIHLAVA a bufetem Hermína. Auto můžete zanechat na prostorném parkovišti jak u dolní stanice vleků (za poplatek), tak u lanovky v části Pizár (zdarma).

KLATOVY

PÍSEK

ČESKÉ BUDĚJOVICE

S jedním skipasem i do Rokytnice a Harrachova ZNOJMO

Jednodenní skipas platí pro celý areál. Při vícedenním pobytu si můžete vybrat mezi lokálním skipasem a superskipasem SKIregionu, v němž jsou zahrnuta i střediska Rokytnice nad Jizerou, Harrachov, Rejdice a Příchovice.

DO LYŽAŘSKÉHO AREÁLU PASEKY NAD JIZEROU NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

BRNO

lanovka 6 á v o k eda 5/201 1 0 2 Nová 6s y m as od zi n ü l C – Prui

Lyža ský areál Motta Naluns (1 250–2 785 m n. m.) leží na slune né terase nad st edisky Scuol, Ftan a Sent s krásným výhledem na Dolnoengadinské Dolomity. Ze Scuolu a Ftanu je p ehledné lyža ské centrum dostupné moderními lanovkami, naho e je pak k dispozici dal ích 11 lanovek a vlek . 80 km sjezdovek ● 10 km dlouhá Sjezdovka sn ● 3,5 km dlouhá sá ka ská dráha ● 3,5 km dlouhá tra pro airboard ● zimní vycházkové cesty ● d tský park a hlídání d tí ● velký snowpark

Bergbahnen Motta Naluns Scuol-Ftan-Sent AG CH-7550 Scuol www.bergbahnen-scuol.ch; tel. +41 (0)81 861 14 14

112

[ON THE ROAD]

Y P O A T L S E Í U Z N E N D E VE L S PO M : JI OTO F A T TEX

PE MY

T TE

RSO

ND KI A ALESŮ, S U PR PIS ASO TNÝCH NĚ Č D LV EŠ , ČET ZEMI D ROZHO DCEM O D O I E Y V S S T CE EM Y JSEM I SPOR PRŮ Í STANI Ě S S J N EM B E N LE ÍM J C R O E N A Á D U O M D H RM ZI EZ OU TÉ VEN 5, DO ÁLŮ SE SE TAM OVKA U O INFO Ň JEDN E V 9 T 19 ZD PO AT TY OČ VAT ŽOV Z ROKU CÍCH M E LYŽO IŽŠÍ SJE ÁZEM. – ALES Y L I L T ŘÍ E SR ,Ž BL ÚKO NOS D GUID A KOU SAL ŽE NEJ ÍKRÝM Ž P Ý K O U S Ř N A . NK ÍP O M BOAR SAVA OT ČLÁ OTRLÉ KONČ NKICH AND W H R O H C O N C A O S LÝ Ý DO UT ENÁ LSK N PR SÁH VIL L. A ROZ OJOVA U JE JE OZNAČ STANO ENEZUE I H Ě P V NES TA SNĚ OŘÁDN JSEM S ČÍCH I O L ÍP ŽE ÚB KVA NEN TOLIK, AT NA U K A V VLE HLY N ŽO ALY C Z D I A N ĚS VOT V ŽI

atnáct let uplynulo, než jsem se konečně dostal do andského města Merida, odkud vyjíždí kabinová lanovka El teleferico do výšky 4 765 m n. m. na vrchol Pico Espejo. Lanovka zde stojí od 60. let minulého století, do té doby stoupali lyžaři na oslech a pěšky. Podobný výšlap čekal nakonec i nás, neboť po příjezdu na místo jsme našli starobylou lanovku z technických důvodů zavřenou. Po marných snahách vyjednat s provozovatelem výjimku jsme se smířili s nepřízní osudu a domluvili si u jedné místní agentury čtyřdenní pěší cestu v doprovodů tří průvodců a nosičů.

Pochod započal úderem deváté ranní vstupem do mlžného lesa ve výšce 2 300 m n. m. Spadané listí v různých stádiích rozkladu nám pod nohama hrálo všemi barvami a občasná nutnost přeskočit nebo podlézt spadlý strom byla svého druhu ranní rozcvičkou. Mlha postupně řídla, začaly se objevovat první bambusové kmeny, a než jsme se nadáli, stanuli jsme na otevřeném prostoru vedle průzračné vodní laguny Coromoto. Chuť smýt ze sebe pot a nalepenou špínu jsem si nechal zajít, vypadalo to na mrazivou noc a plýtvat tělesným teplem byla hloupost. V osm večer nás zima skutečně

113

zahnala do stanu. Nacházeli jsme se o kilometr výše, než když jsme ráno vycházeli. Druhý den se pochod proměnil ve šplhání po velkých, ostrých balvanech a snahu nesejít z cesty. Únavu, pocit nejistoty a zhoršující se náladu zahnal až okamžik, kdy jsme se vynořili z tropické vegetace a spatřili před sebou zářící vrchol ledovce Mt. Humboldt. Ten nadpozemský výjev nás nabil novou energií a jakoby přitahováni obřím magnetem jsme se hbitě vydrápali po útesech a balvanech až k laguně Verde, kde jsme rozbili druhý tábor. Třetího dne jsme vstávali ve dvě v noci a započali zatím asi nejpříkřejší stoupání. Baterky a svítilny byly k našemu překvapení k ničemu. Měsíc zaléval krajinu bledým svitem lépe než světlomet při nočním lyžování a co půl minuty nám cestu ukazovaly i záblesky zdejšího přírodního úkazu, bouře Catatumbo. Tato bizarní podívaná, kdy bez jediného hromu osvětlují oblohu blesky viditelné na 400kilometrovou vzdálenost, se objevuje jen ve Venezuele, a to v okolí jezera Maracaibo na úpatí And. Když jsme krátce před šestou konečně dorazili pod vrchol ledovce, končil zrovna měsíc svou noční službu a krajina zlátla prvními slunečními paprsky. Posledních pár set metrů se vrátily obří balvany, tentokrát ještě namrzlé a kluzké. Bolestně jsem při tom vzpomínal na staré fotografie ze Ski and Snowboard Guide, na kterých se těmito místy už táhly jazyky sněhu. Toho však během stoupání naštěstí přibývalo, a když jsme v 4 942 metrech pohlédli na zasněžený svah pod námi, dopřáli jsme si před lyžováním krátkou oslavu plnou jásotu a objímání.

Přišel okamžik pravdy. Na jihozápadě se v prvním ranním světle koupe Mt. Bolivar, Andy uzavírají obzor téměř po celé jeho délce. Jsme tu jen my, majestátné pohoří a zbytky sněhu pod našima nohama. Nasazuju lyže a pouštím se ze svahu po ledovcové krustě, připomínající jarní firn z Alp. Jelikož máme jen jedny lyže, tak se střídáme: každý musí po dojezdu těch pár set metrů vyšlápnout zpátky nahoru a přenechat vybavení dalšímu jezdci v řadě. Držíme se navíc jen na krátké, bezpečnější části ledovce – nížeji je to samá trhlina a jeden z průvodců nás varuje, že do těchto míst nelétají ani záchranné helikoptéry. A zpátky do tábora, který je asi kilometr a půl pod námi, se musíme dostat ještě za světla. Naše adrenalinová zábava tak nemá dlouhého trvání

a po několika jízdách se kvapně přezouváme zpátky do pohorek. Cestou dolů přemýšlím o našem celém pobytu ve Venezuele. Kromě ledovce jsme viděli nespočet dalších nádherných míst jako majestátní stolovou horu Roraima nebo vodopády Angel Falls. Ale zatímco hora se do země jen tak nepropadne a vodopády nevyschnou, dokud bude z nebe padat déšť, lyžování na Mt. Humboldt se v příštích letech může definitivně stát historií, uchovávanou už jen v paměti starců a na zašlých fotografiích. Z původních devíti ledovců je totiž Humboldt posledním, na kterém se nachází alespoň troška sněhu. Truchlivé, ale pravdě blízké je pomyšlení, že jsme možná posledními lyžaři, kteří se po něm kdy proháněli.

114

ADRESÁŘ PRODEJCŮ SNOW - SPECIALIZOVANÝCH OBCHODŮ PRAHA Legend Sport Myslíkova, Myslíkova 31, 11000, Praha 1, www.legendsport.cz A-Z SPORT Praha 2, Slezská 397/12, Praha 2, www.azsport.cz CK Kudrna, Žitná 1, 12000 Praha 2, www.kudrna.cz HAPPY SPORT Modřany, Modřanská 1796, Praha 4, www.happysport.cz A-Z SPORT Praha 5, Lidická 7, Praha 5, www.azsport.cz Montana Sport, Kříženeckého náměstí 990, Praha 5, www.montanasport.cz Ski and Bike Centrum Radotín, Topasová 1, Praha 5, www.skiservis.cz Hard Sport, parkoviště – METROPOLE Zličín, Praha 5, www.hardsport.cz HAPPY SPORT Kulaťák, Národní obrany 715/16, Praha 6, www.happysport.cz CZE SPORT, Dělnická 42, Praha 7, www.czesport.cz Boatpark, Sokolovská 146/359, Praha 8, www.boatpark.cz Fanatic F2, Zenklova 168, Praha 8, www.lyzeseslevou.cz HELIA SPORT Praha, Klapkova 34/731, Praha 8, www.heliasport.cz Skier.cz, Hrubého 1201/10, Praha 8, www.skier.cz HAPPY SPORT, Beranových 125, Praha 9, www.happysport.cz HARFA SPORT Praha 9, Českomoravská 41, Praha 9, www.harfasport.cz SKICENTRUM Prosek, Prosecká 36 (u bobové dráhy), www.snow4fun.cz LEGEND SPORT Bělocerkevská, Bělocerkevská 26, Praha 10, www.planetasportu.cz STŘEDOČESKÝ KRAJ Luboš Braier - SPORT SERVIS, Žižkovo náměstí 164, Čáslav, www.sport-braier.cz PROGRESS CYCLE, Logistický park Tulipán 1371, Hostivice, www.progresscycle.cz Jaromír Vyskočil, Kmochova 406, Kolín, www.montana.unas.cz PLZE�SKÝ KRAJ EUROSKI.CZ, Prokopova 29, Plzeň, www.euroski.cz HANNAH CZECH, Americká 54, Plzeň, www.hannah.cz SERVIS SPORT, Habrmannovo nám. 2, Plzeň, www.serviscervenka.cz

ČESKÁ REPUBLIKA Benešov Brno Brno Bruntál Bystřice pod Hostínem Černý Důl Česká Třebová České Budějovice Harrachov Hranice Havlíčkův Brod Duňany Choceň Chomutov Jeseník Jihlava Kladno Kouty nad Desnou Kunovice Kunžak Lanškroun Lipno nad Vltavou Litoměřice Mariánské Lázně Mělník Mladé Buky Most Náchod

HARFA SPORT Plzeň, Náměstí republiky 22, Plzeň, www.harfasport.cz KARLOVARSKÝ KRAJ Sport 2000 Denk, Hlavní 267, Mariánské Lázně, www.sport-denk.cz JIHOČESKÝ KRAJ WAVESPORT, Rudolfovská 64, České Budějovice, www.wavesport.cz ÚSTECKÝ KRAJ Marathon Sport, Františka Halase 1200, Most, SKI BARTOŇ SPORTS, Maroldova 1, Děčín 1, www.skibarton.cz LIBERECKÝ KRAJ Sport Brzák, Hanychovská 575/33, Liberec 3, www.brzak.cz SPORT PAUDERA, Krále Václava 120, Staré Splavy, www.skipaudera.cz KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ RM SPORT, Kostelní 7, Dobruška, www.rm-sport.cz Josef Žitník Cyklo ski s&s, 5. května 728, Lomnice nad Popelkou, www.cykloski.cz RADICAL SPORT, Poděbradova 428, Náchod, www.radicalsport.cz Vancl Sport, Horská 117, Vrchlabí, www.vanclsport.cz PARDUBICKÝ KRAJ SPORT CENTRUM DOLEČEK, Aloise Hanuše 122, Jablonné n. Orlicí, www.sportdolecek.cz SABISPORT, Dukelských Hrdinů 14, Lanškroun, www.sabisport.cz VYSOČINA HIGHLAND SPORT Havlíčkův Brod, Havlíčkova 3305, Havlíčkův Brod, www.highland-sport.cz SPORTEN, U Pohledce 1347, Nové Město na Moravě, www.sporten.cz HIGHLAND SPORT Žďár nad Sázavou, Palachova 2285/39, Žďár nad Sázávou, www.highland-sport.cz JIHOMORAVSKÝ KRAJ CK KUDRNA, Hněvkovského 75, Brno Komárov, www.kudrna.cz BARNEX, Kaštanová 70B, Brno, www.barnexsport.cz

SPORT 2000 SPORT ŠEFČÍK HELIA SPORT SPORT 2000 MM SKICENTRUM HELIA SPORT CYKLO SPORT SUN SKI CZ SPORT 2000 BARTOŠ WAVE SPORT SPORT 2000 SPORT ČERMÁK SKI CENTRUM HRANICE HIGHLAND SPORT INSPORT SKIMEN 2 SPORT APOLLO SPORT SPORT 2000 Jeseník SPORT 2000 Jihlava SPORT 2000 SYMPA SPORT HELIA SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT SKI SERVIS KUNŽAK SPORT 2000 SUN SPORT SPORT 2000 WAVE SPORT HOFI SPORT SPORT 2000 DENK SPORT SPORT 2000 SKI SPORT MĚLNÍK SUN SKI CZ APOLLO SPORT SPORT HOTÁREK

GEMMA SPORT, Nové sady 24, Brno, www.gemmasport.cz HELIA SPORT Brno, Úvoz 59/61, Brno, www.heliasport.cz MM Skicentrum, Brechtova 7, Brno, www.mmskicentrum.cz SKICENTRUM BRNO, J. Babáka 9, Brno, www.skicentrum-brno.cz SKISKI & GOLFGOLF, Heršpická 814/5a, Brno, www.ski-golf.cz ZLÍNSKÝ KRAJ SENZA SPORT, Třída 2.května 3070, Zlín, www.senzasport.cz SENZA SPORT, Hradišťská 1922, Uherské Hradiště, www.senzasport.cz HOPE SPORT, U Nádraží 1765, Uherský Brod, www.skisport.cz MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ HELIA SPORT Bruntál, Krátká 2, Bruntál, www.heliasport.cz MADEJA SPORT, ul. 28. října 227, OstravaMariánské hory, www.madejasport.cz HELIA SPORT Ostrava, Porubská 708, Ostrava, www.heliasport.cz RUMA SPORT, Ostravice 213, Ostravice, www.rumasport.cz SPORTMAX, Karla Čapka 237, Jeseník, sportmax.jesenik.com V.A.D. Worter 4ski, Daliborova 3, Ostrava, www.4ski.cz OLOMOUCKÝ KRAJ Ski centrum Hranice, Třída Československé armády 546, Hranice, www.skicentrumhranice.cz HELIA SPORT Kouty nad Desnou, Kouty nad Desnou 1 (bývalá pošta), Kouty nad Desnou, www.heliasport.cz GM SPORT, Koperníkova 14, Olomouc, www.gmsport.cz HELIA SPORT Olomouc, I.P. Pavlova 116, Olomouc, www.heliasport.cz HELIA SPORT Prostějov, Poděbradovo náměstí 1, Prostějov, www.heliasport.cz HELIA SPORT Přerov, Žerotínovo nám. 24, Přerov, www.heliasport.cz SLOVENSKO Intersport Rental Gálfy, Horný Smokovec 51, Vysoké Tatry, www.galfy.sk HUDY SPORT Poprad, Nám. Sv. Egídia 29, Poprad, www.galfy.sk

okr.Žamberk Olomouc Olomouc Opava Ostrava Ostrava Písek Praha 5 Praha 6 Praha 6 - Dejvice Praha 8 Kobylisy Přerov Prostějov Rokytnice nad Jizerou Špindlerův Mlýn Šumperk Třebíč Trutnov Uherský Brod Ústí nad Labem Veselí nad Moravou Vrchlabí Zábřeh Žďár nad Sázavou 6 Zlín

SNOW koupíte v každé ze 78 prodejen Sportisimo po celé ČR! Beroun, OC Králův Dvůr; Brno (I), Futurum; Brno (II), NC Královo Pole; Brno (III), Avion Shopping Park; Břeclav, OC Aventin – Tesco; Česká Lípa, OC Paráda; Česká Třebová, A Centrum; České Budějovice, IGY Centrum; Český Těšín, Pasáž OC Tesco; Děčín, Obchodní zóna – Kaufland; FrýdekMístek, OC – Interspar; Havlíčkův Brod, Nákupní park; Hodonín, OC Paráda – Hypernova; Hradec Králové, EuroCenter, OC – HyperTesco, OC Atrium; Hranice na Moravě, STOP. SHOP.; Cheb, Pivovar nákupní centrum; Chomutov, Obchodní zóna – Kaufland; Chrudim, Obchodní areál Family Center; Ivančice, NC Aventin; Jablonec nad Nisou, RP Vendo Park; Jičín, Nákupní park Cipísek; Jihlava, OC – PATROL; Jindřichův Hradec, OC – sídliště Vajgar; Karlovy Vary, OC Fontána – Tesco; Karviná, Obchodní Centrum Karviná; Kladno, NC Oáza Kladno – Kročehlavy; Kopřivnice, OC – Kaufland; Kroměříž, OC Rybalka; Liberec, Nákupní park Severka; Liberec II, Forum Liberec; Mělník, Family Center; Mladá Boleslav, Olympia; Mohelnice, Vendo Park; Most, Obchodní park Most; Náchod, Family Center; Nový Jičín, NC Fastmall; Olomouc (I), OC Haná; Olomouc (II), Olomouc CITY; Opava, OC Silesia; Ostrava (I), OC Galerie; Ostrava (II), Avion Shopping Park; Ostrava (III), OC Futurum – retail park; Pardubice, Family Center; Písek, OC Jih u Penny – naproti Albertu; Plzeň (I), NC Borská pole; Plzeň (II), OC Berounka Park – Tesco Rokycanská ul.; Plzeň (III), OC Plaza; Praha 1, Palladium; Praha 10, NC

HELIA SPORT HELIA SPORT SPORT 2000 HARTMANSPORT SPORTOVNÍ KURZY.CZ HELIA SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT OLYMP SPORT SKI CENTRUM BARRANDOV BIL SPORT SPORT 2000 MELICHAR SPORT HELIA SPORT HELIA SPORT HELIA SPORT P-SPORT SPORT 2000 SUN SKI CZ PRIME SPORT TOUR SPORT KM SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT APOLLO SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT SPORT 2000 Vrchlabí DENALI SPORT HIGHLAND SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT

www.sport2000.cz

www.snow.cz/casopis/prodejci Eden; Praha 4, Arkády Pankrác; Praha 4, Novodvorská Plaza; Praha 5, Metropole Zličín; Praha 8, OC Krakov; Praha 9, Centrum Černý Most, Galerie Fénix; Praha – Průhonice, Obchodní zóna Čestlice; Prostějov, OG Arkáda; Přerov, OC – Kaufland; Příbram, STOP. SHOP.; Staré Město, OC – Interspar; Strakonice, Nákupní park Strakonice; Svitavy, A Centrum; Šumperk, OC – Kaufland; Tábor, OC – Hypernova; Teplice, OC Olympia – Albert; Teplice, OC Fontána, Trutnov, Family Center; Třebíč, STOP. SHOP.; Třinec, OC – Tesco; Ústí nad Labem, OC – Globus; Vsetín, OC – Hypernova; Zlín, OC – Tesco; Znojmo, STOP. SHOP.; Žatec, STOP. SHOP.; Žďár nad Sázavou, Nákupní park Žďár

SLOVENSKO Banská Bystrica Banská Bystrica Bardejov Bratislava Donovaly Košice Kežmarok Levice Liptovský Mikuláš Levoča Lučenec Lučenec Martin Nitra Nové Zámky Piešt‘any Poprad Prešov Ružomberok Šamorín Spišská Nová Ves Topol‘čany Trenčín Trnava Vysoké Tatry Vysoké Tatry Žilina Zvolen

SNOW koupíte ve 24 prodejnách Intersport! Brno-Modřice, OLYMPIA BRNO; České Budějovice, NÁKUPNÍ CENTRUM GÉČKO; Čestlice, SPEKTRUM PRŮHONICE; Hradec Králové, FUTURUM; Kolín IV., FUTURUM KOLÍN; Liberec 3, NISA CENTER LIBEREC; Liberec-Růžodol, NÁKUPNÍ CENTRUM GÉČKO; Mladá Boleslav, NÁKUPNÍ CENTRUM BONDY; Most, CENTRAL MOST; Olomouc, Galerie Šantovka; Ostrava, AVION; Ostrava, FUTURUM; Ostrava 2 - Moravská Ostrava, FORUM; Pardubice, PALAC; Plzeň-Černice, OLYMPIA PLZEŇ B/Shopping center II; Praha 1, Myslbek; Praha 3, ATRIUM FLORA; Praha 5, GALERIE BUTOVICE; Praha 6, ŠESTKA; Praha 9, LETŇANY; Praha -Vysočany, GALERIE HARFA; Teplice, Galerie Teplice; Ústí nad Labem, FORUM; Zlín, ZLATÉ JABLKO; Zlín-Malenovice, CENTRO;

SPORT 2000 ŠPORT ÁČKO NORTHFINDER TOPA SPORT SCARLETT SPORT SPORT 2000 SKI-TI DOKA SPORT S-STYLE SPORT SPORT 2000 ABC SPORT MOUNTAIN ŠPORT S-STYLE SPORT SKI BOARD PARADISE SPORT 2000 SPORT-OUTDOOR.SK SPORT 2000 MARTIN NORTHFINDER VELO PROM EXTREM SPORT SPORT RYSY SPORT RYSY SPORT 2000 TOP SPORT ARENA SPORT SPORT RETTER EMPE SPORT SPORT 2000 TULÁK OUTFIT NORTHFINDER SPORT RYSY SPORT 2000 URBANOVIČ TOP SKI SPORT 2000 RIZENEK

www.sport2000.sk

51x v České republice, 28x na Slovensku Žijeme pro sport!

Obsluha pokladny může při výměně kupónu za skipas požadovat prokázání totožnosti za účelem zamezení zneužití akce. Využitím kupónu udělujete vydavateli souhlas s marketingovým zpracováním poskytnutých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., a to na dobu neurčitou. Tento souhlas můžete kdykoliv bezplatně odvolat na adrese vydavatelství.

aktivační kód:

datum návštěvy:

jméno: Obsluha pokladny může při výměně kupónu za skipas požadovat prokázání totožnosti za účelem zamezení zneužití akce. Využitím kupónu udělujete vydavateli souhlas s marketingovým zpracováním poskytnutých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., a to na dobu neurčitou. Tento souhlas můžete kdykoliv bezplatně odvolat na adrese vydavatelství.

OBDOBÍ PLATNOSTI: 13.–20. 12. 2014, 15.–28. 3. a 7.–12. 4. 2015

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

1+1 ZDARMA 1 DEN

Scuol (Švýcarsko)

GASTRO SLOVNÍČEK NA CESTY FRANCIE

SVAČINA croque-monsieur – zapečený toast se šunkou a sýrem croute au fromage – sýrový toast saucisse – klobása POLÉVKA potage – hustá, kašovitá polévka soupe – polévka velouté – krémová polévka PŘÍLOHA gratin dauphinois – zapečené brambory legumes – zelenina HLAVNÍ JÍDLO boeuf – hovězí maso boite chaude – v troubě zapečený sýr Mont d´or servírovaný s bramborami a uzeninami cotes de boeuf – hovězí kotleta croziflette – obdoba tartiflette (místo brambor malé těstovinové čtverečky) escalope (de dinde) – řízek (krůtí) fondue bourgignon – masové fondue z hovězího MASA poisson – ryba poulet – kuřecí maso saumon fumé – uzený losos tartiflette – brambory zapečené se slaninou, cibulí a sýrem Reblochon veau – telecí maso DEZERT fromage blanc aux fruits – tvaroh s ovocem gateau – koláč gaufre – wafle glace – zmrzlina ile flottante – bílek zalitý vanilkovým krémem profiteroles – obdoba větrníků (menší, lehčí a často politá čokoládou) tarte – koláč

tarte aux fruits – ovocný koláč NÁPOJE cafe gourmand – káva s miniaturními dezerty (např. čoko pěna, zmrzlina, creme brulee, …) vin chaud – svařené víno

ITÁLIE

SVAČINA bresaola – sušené hovězí maso croissant vuoto – croissant bez náplně focaccia – pečivo z pizzového těsta piadina – plněná chlebová placka (sýrem, šunkou, ale i sladkými náplněmi) piato misto – obložený talíř (šunka, sýr, ...) salsiccia – klobása POLÉVKA celestina di farro in brodo – polévkový vývar s nudlemi minestrone – zeleninová polévka PŘÍLOHA canederli – knedlíky, knedlíčky cestino di pane – košík s pečivem contorni – příloha crauti – kyselé zelí funghi – houby insalata – salát HLAVNÍ JÍDLO bistecca ai ferri – biftek na grilu braciola – kotleta nebo masová roláda cannelloni – zapečené plněné těstovinové válečky (obdoba lasagní) cervo – jelenní maso costata di maiale – vepřová kotleta costata di manzo – roštěná na grilu costicine di maiale – pečená vepřová žebírka cotoletta – kotleta, přírodní řízek cotoletta alla milanese – vídeňský řízek entrecote ai ferri – hovězí steak na grilu

grigliata di carne – maso na grilu pappardelle – široké ploché nudle pasticcio – obdoba lasagní Schlutzkrapfen – těstovinové taštičky plněné špenátem spezzatino di vitello – dušené telecí maso stinco (di maiale) – pečené (vepřové) stehno vitello tonnato – telecí s tuňákovou omáčkou polpettone – sekaná tris – tři pokrmy na jednom talíři (těstovinové, masové nebo knedlíkové) agnello – jehněčí maso osso buco – telecí koleno DEZERT cannoli – (sladké) trubičky, kremrole cestini di ftutta – ovocné košíčky coppa – pohár crostata – ovocný koláč (z máslového těsta) pallina – kopeček zmrzliny sformatino – nákyp torta di grano saraceno – pohankový koláč torta di mele – jablečný koláč NÁPOJE birra alla spina – točené pivo birra in bottiglia – lahvové pivo birra in lattina – pivo v plechovce brule di mele – horké jablko calimero – horký nápoj s vaječným koňakem a kávou frullato di latte – mléčný koktejl gingerino – zázvorový tonikový drink (aperitiv bez alkoholu) spremuta d´arancia – čerstvě vymačkaná šťáva z pomerančů succo – džus succhi di frutta – ovocné džusy vin brulé – svařené víno coperto – kuvert (poplatek)

NEVYTRHÁVEJTE

datum návštěvy:

jméno:

NEVYTRHÁVEJTE

aktivační kód:

OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 1.–31. 1. 2015

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

1+1 ZDARMA 1 DEN

Paseky nad Jizerou (Česko – Krkonoše)

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. Kupón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období od 1. 1.–31. 1. 2015 do konce sezóny. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skipaseky.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. Kupón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 13.–20. 12. 2014, 15.–28. 3. a 7.–12. 4. 2015. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.scuol.ch

GASTRO SLOVNÍČEK NA CESTY RAKOUSKO (NĚMECKO, JIŽNÍ TYROLSKO, ŠVÝCARSKO)

SVAČINA Brettljause – obložené prkýnko (maso, sýr, zelenina, vejce, …) Brezel – preclík Frankfurter – párek Sulze – rosol Trockenfleisch – sušené maso (šunka) Wurst – párek nebo klobása POLÉVKA Backerbsensuppe – hrachová polévka Frittatensuppe – polévka s celestýnskými nudlemi Gemüsesuppe – zeleninová polévka Gerstensuppe – kroupová polévka Knoblauchsuppe – česneková polévka Kürbissuppe – dýňová polévka Leberknödelsuppe – polévka se játrovými knedlíky Linseneintopf – hustá čočková polévka Nudelsuppe – polévkový vývar s nudlemi Rindsuppe – hovězí polévka Speckknödelsuppe – polévka se špekovými knedlíky Zwiebelsuppe – cibulová polévka PŘÍLOHA Maiskolben – kukuřičný klas Pilzen – houby HLAVNÍ JÍDLO Brathuhn – pečené kuře Bratkartoffel mit Spiegelei – pečené brambory s volským okem Germknödel – kynutý ovocný knedlík Gröstl – směs brambor a masa (klobás), opečená na pánvi, často s volským okem Hirtenmakkaroni – těstoviny s ragú Huhnerbrust – kuřecí prsa

Kalb – telecí maso Käsespätzle – sýrové špecle Lachs – losos Lamm – jehněčí maso Lammfillet – jehněčí plátek Lammhaxerl – jehněčí stehno Leberkäse – jemná sekaná Putensteak – krůtí steak Rinderfillet – hovězí steak Rindfleisch – hovězí maso Rostbraten – roštěná pečeně Scholle – platýs Schweinsbraten – vepřová pečeně Spareribs – pečená žebra Spieß – špíz Truthahn – krůta Tafelspitz – vařené hovězí maso s jablkovým křenem Wienerschnitzel – vídeňský řízek DEZERT Kaiserschmarrn – trhaná palačinka s marmeládou Krapfen – taštičky, pirohy, koblížky (sladké) Kuchen – moučník (koláč) Mohnkuchen – makový koláč Mohr im Hemd – čokoládová bábovka Topfenstrudel – tvarohový štrúdl Torte – dort NÁPOJE Almdudler – limonáda z vody, cukru a bylinkové esence Glühwein – svařené víno

SLOVINSKO

POLÉVKA gobova juha – houbová polévka jota – zelná polévka s bramborami a fazolemi

ričet – hustá kroupová polévka PŘÍLOHA ajdovi žganci – pohanková kaše krompirček – hranolky HLAVNÍ JÍDLO goveji golaž – hovězí guláš otroški krožnik – dětské jídlo zrezek – steak nebo řízek DEZERT krof – kobliha NÁPOJE kuhano vino – svařené víno sadni sokovi – ovocné džusy

ŠVÝCARSKO

SVAČINA Gipfeli – croissant Kase Plättli – sýrové prkýnko PŘÍLOHA Hörnli – těstovinová kolínka Rösti – bramborové placičky HLAVNÍ JÍDLO Raclette – pečený sýr

Výhradní dovozce prémiového japonského oblečení Descente pro ČR a SR. 3.Princova a.s., Pecháčkova 7, 150 00 Praha 5, E-mail. info@voelkl.cz

www.descente.cz

DESIGNED FOR FREEDOM

Užij si volných terénů. Vše, co vytváříme, děláme s cílem umožnit větší svobodu pohybu v horách. Výsledkem je pečlivě vytvořené vybavení, které vám umožní ten nejlepší zážitek z jízdy v prašanu.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o., www.amersports.cz