SNOW 165 - listopad 2026 by SNOW media

165 – listopad 2026

Lyžování

freeride

skialp

SNOW 165

listopad 2026

cena: 120 Kč / 6 EUR

Šlepr – vlek – lanovka Džípem ke svobodě Test: Nejostřejší lyže na sjezdovky

šlepr vlek lanovka

Jak lidstvo reaguje na odvěkou touhu sjíždět www.snow.cz

Džípem ke svobodě – Češi jako průkopníci lyžování v Austrálii | Lucas Pinheiro Braathen – exkluzivní rozhovor Test: Nejostřejší lyže na sjezdovky | Plakáty lyžařské historie | Wildkogel Arena | Nassfeld On the road Graubünden | Lavina ve Velkém kotli | Zážitkový skialp na Islandu Jižní Tyrolsko (Itálie): Ahrntal

86 6

km skutečných lyžařských zážitků

100 % 19

snowparků – od funline až po velké skoky

záruka sněhu

tradičních horských chat

21 450

moderních lanovek hotelů od apartmánů až po pětihvězdičkové

SNĚHOVÁ JISTOTA OD PROSINCE DO DUBNA 04.12.26 - 04.04.27

JAK SE K NÁM DOSTAT

KASERN CASERE PRETTAU PREDOI ST. PETER SAN PIETRO ST. JAKOB SAN GIACOMO

MUNICH INNSBRUCK BRENNER

KLAUSBERG SKIWORLD AHRNTAL

STEINHAUS CADIPIETRA

ST. JOHANN SAN GIOVANNI WEISSENBACH SKIWORLD AHRNTAL

LUTTACH LUTAGO SPEIKBODEN SKIWORLD AHRNTAL

AHORNACH ACERETO SAND IN TAUFERS CAMPO TURES

REIN IN TAUFERS SKIWORLD AHRNTAL

MÜHLEN IN TAUFERS MOLINI DI TURES LIENZ (AT) | SLO BRIXEN BRESSANONE

BOZEN BOLZANO VERONA MILANO

BRUNECK BRUNICO

foto: pozůstalost Františka Příhody (rekonstriováno pomocí AI)

roots

Americký džíp dodnes vnímáme jako symbol svobody. Jeho zásluhy o postup spojeneckých vojsk a následné osvobození od nacismu jsou dodnes vyzdvihovány jako mimořádné. Džíp ale přinášel svobodu i na úrovni jednotlivců. Konkrétně tento na snímku byl středobodem útěku čtyř elitních československých lyžařů před nastupující totalitou a jejich společníkem na cestě ke svobodě. Byl také hnací jednotkou improvizovaného vleku, který jim umožňoval nejen lyžovat, ale hlavně přežít první měsíce v emigraci. I konec příběhu je přímočaře lyžařský: všichni se nakonec sešli v Austrálii a podíleli se na zrodu a vývoji lyžařského střediska Thredbo.

obsah

foto: GEPA/Atomic

Lucas Pinheiro Braathen je nejen první hvězdou tohoto vydání SNOW, ale zároveň i letošního prvního klání Světového poháru v Söldenu. Když se začtete do jeho povídání na straně 18, zjistíte, do jakých hlubin člověka je potřeba se nořit, aby přišel úspěch

sport

16| 18| 40|

World Cup news

Lucas Braathen: Vyzývám

Mezinárodní lyžařskou federaci!

Tošovice uvidí

Evropský pohár aerials

MAG

22| 28| 40| 48| 82|

Aleisha Cline: Holka, co se nebála žádné rychlosti

Džípem

ke svobodě

Plakáty lyžařské historie: Století šleprů, vleků a lanovek

Nostalgie zašlých zim:

Borscht Belt na sněhu

Ski with me:

Horem, dolem, pádem!

MARKET

56| 76|

SNOWtest 26/27:

Nejsportovnější ze sportovních

Recenze: náramkový superpočítač Garmin Fēnix 9

SNOWtest 26/27 – rejstřík popsaných lyží Atomic Redster X9RS Revoshock S................................58 Blossom N°1 GS...........................................................................59 Blizzard Firebird Race Type MT.........................................60 Blizzard Firebird Race Type LT.............................................61 Dynastar Speed Omeglass Master SL R22................ 62 Elan Ace SCX.................................................................................63 Fischer The Curv Noize M-Plate........................................64 Lusti PC 71.......................................................................................65 Rossignol Hero MT Ti..............................................................66 Salomon S/LAB Equipe GS.................................................. 67 Stöckli Laser SX........................................................................... 67 Stereo Piste AC P........................................................................68 Stöckli Laser WRT Pro.............................................................69 Van Deer H-Power 68............................................................. 70 Völkl Peregrine 72 Green.........................................................71

RESORT

90| 94| 96| 114|

Mnohem víc než jen

rodinná Wildkogel Arena

Nassfeld s příjemně modelovanými sjezdovkami má „šmrnc“

On the road: Zapomenuté poklady Graubündenu

Vysokokapacitní kombinovaná lanovka Zinsbergbahn

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

THE GLOVES OF THE CHAMPIONS.

MARCO O D E R M AT T

MIKAELA SHIFFRIN

obsah

SKIALP & FREERIDE

118| 122| 128|

Laviny v Česku: Tragédie ve Velkém kotli

Sněžný leopard Pepek Milfait

Island na skialpech: Zabal

ski a objev krásy islandský

snowbiz

138 | 142 | 144 |

Když se ze skiareálu stane naše hora

Co prodává

jídelní lístek

Půjčovna už není jen výdejna lyží

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

116

SNOW vyráží do hor za prašanem už od počátku své existence. Freeridový kemp SNOWfest vznikl v roce 2008, kdy sdružil všechna zásadní témata pobytu v horách, zejména lavinovou problematiku a ježdění s horským vůdcem, která předávají nejvíce praktických zkušeností pro vlastní pohyb v horském terénu. Pokud vás toto téma zajímá, vězte, že se ještě stihnete přihlásit na letošní ročník. Ten je navíc jubilejní, dvacátý, takže můžete čekat i nějaké programové perličky a specialitky. Mrkněte na snowfest.cz

foto: Henrik Trygg / Davos klosters

Komplexní služby pro lyžaře prodej & servis & půjčovna | testcentrum & bootfitting

www.montanasport-eshop.cz KŘÍŽENECKÉHO NÁM. 990, 152 00 PRAHA 5 I WWW.PRAGUESPORT.CZ

Precizní servis. Jistota v oblouku. Radost z jízdy. Bezpečnost.

Dopřejte svým lyžím profesionální servis a vázání odbornou kontrolu.

Redakce šéfredaktor

Petr Socha

zástupce šéfredaktora

Radek Holub

kresba: ondra tůma

Redaktoři

Andrea Rucká Drengubáková Michaela Kratochvílová Ondřej Novák Tom Řepík Lukáš Vavrda

Plavky vs. lyže

se nazí, protože je přirozené kouPřichází doba, kdy si vybíráme svůj pat se nahý. Rozšířily se až ve chvíli, zimní dovolenkový program. Je to rok kdy se koupání stalo společenskou od roku těžší – svět je pořád menší a dostupnější, cesty kamkoli stále kratší aktivitou (cítíte tam tu podobnost a jednodušší… Zatímco před lety jsme s Adamovým listem?) zejména v 19. brali hory jako první a možná jedinou století – z vynálezů českého génia variantu naší zimní dovolené, dnes jich Járy Cimrmana je to ten nejméně máme na výběr nespočet – stačí sáhpovedený. A kdybychom je histonout a vybrat si. Můžeme jet do horké ricky zasadili do doby římské říše, Afriky na safari, k teplým mořím celého kdy se rozvíjelo lázeňství a cosi jako světa, do levné Asie, kamkoli za památplavky se kdo ví proč používalo, je to kami… Lyžařský výlet do Alp nebo snad pořád o tisíce a tisíce let později, než Krkonoš je proti obsahu katalogu exojinde ve světě oblažovaly lidstvo lyže. tických destinací už vlastně jaksi běžná Plavky se samozřejmě nikdy nestaly až nudná volba. A ani argument ceny prostředkem pokroku ani nezavdaly už dnes ne vždy obstojí… impuls k nějakému vývoji společnosti. Takže plavky, nebo lyže? Slyšeli jste snad někdy, že by si někdo Lyže a plavky jsou reprezentanti dvou pochvaloval, jak jen díky plavkám odlišných principů: Ďábel a Bůh. navštívil známé v nedaleké vesnici, Světlo a tma. Tvoření a boření. Zmar ulovil soba, dostal se přes železnou a naděje. oponu nebo zachránil nastávajícího Lyže vznikly dávno před Kristem a vždy krále? měly pro člověka zásadní praktický Osobně označuji vznik a popularizaci význam. Lidé díky nim mohli komuniplavek za dějinný moment, kdy se kovat, obchodovat, lovci mohli přinášet směr společnosti obrátil od progresu potravu do svých domovů i tehdy, když k degeneraci. Bod obratu, kdy první krajinu zaplavil sníh. I díky lyžím se lidé fragment společnosti začaly pohlcorozprostřeli po velké šíři planety včetně vat slepota a nerozum. První záchvěv severních oblastí a naučili se nespopopulismu. Plavky ničemu nepomočet nových kompetencí, které lidstvo hou, jen zahalují pravdu. Po koupání akcelerovaly do dalších a nových jen studí a nesou riziko prochladnutí, výšin. Význam lyží je nenápadný, ale musí se sušit…, člověka prostě jen kdyby se důsledně zanalyzoval, možná brzdí a obtěžují. bychom se divili, jak daleko a rychle Zatímco bez lyží? Ani si nevrznete! (Přise díky nim lidstvo sklouzlo. Navíc jsou nejmenším na sněhu.) nástrojem chápání svobody! Možná Sami tedy zvažte, jestli bořit, nebo i proto hrály zásadní roli v mnoha osobtvořit. Jestli stát na straně dobra, nebo ních příbězích, jako například v tom zla. Inspirujte se na straně 26 nebo o Češích prchajících za svobodou rovnou 12 (ano, i to, že komiksový Slim sepsaném v tomto vydání. nenosí plavky, jistě není náhoda!). Veselou zimu! A plavky? Po většinu historie lidé Petr Socha a SNOW žádné plavky nepotřebovali. Koupali

grafika

Petr Antoníček inzerce

Petr Socha Radek Holub Tomáš Rucký Tom Řepík distribuce

Andrea Rosenbaumová internet

SNOW, č. 165, ročník xxIV.

Vydavatel

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

Adresa redakce

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE

Radek Holub Tomáš Roba

inzerce@snow.cz

Sociální sítě

Česko: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk

Lukáš Vavrda E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz Autoři

Roman Gric, Tomáš Haisl, Petr Havelka, Jan Klouček, Eva Kubániová, Milan Klemš, Karel Kříž, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Jan Svoboda, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Michael Turek, Alena Zárybnická jazyková korektura

Kateřina Sochová odborní partneři

Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

PŘEDPLATNÉ

Cena výtisku: 120 Kč / 6 eur MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: První novinová společnost a.s., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 5x ročně. Toto číslo vyšlo 2. listopadu 2026, další vyjde 16. listopadu 2026.

obálka/foto: Atomic

Obálková strana obsahuje product placement Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2026

www.snow.cz/casopis elektronické časopisy:

Steel Perfected. Precision Refined.

Volant Výkon Atomic se snoubí s ikonickou tradicí nerezové oceli. Ručně vyráběno v Rakousku pro prvotřídní výkon na sjezdovce. Technologie Double Steel Powered využívá dvě vrstvy oceli, které zlepšují držení hran, torzní tuhost a přenos síly.

12 Nepadá a nepadá! Nervy v kýblu. Je třeba hledat jakoukoli pomoc! A vopravdu si myslíte, že mu v tý depce hypnóza pomůže?

A do druhý nohy!

... a jakmile zazní „uhý no!” z hypnózy procitneš, ale vše si budeš pamatovat!

Letošní sezóna je jako sen! *

2026

* Pššt! Nebojte, bude!

STEJNÉ ALE JINÉ

Pokud se při lyžování pohybujete především na sjezdovkách a jste příznivcem širších lyží, které se snadněji popasují s proměnlivými lyžařskými podmínkami, značka LUSTi vám nabízí rovnou tři modely se šířkou

PC 77

PERFORMANCE CARVING 77

2 × titanal, dřevěné jádro, camber. Výkonostní model pro zkušené lyžaře. Volba Horské služby ČR.

77 mm pod botou a s obdobnou geometrií. Odlišnosti ve složení a vzpruhu však dodávají jednotlivým modelům lyží odlišný charakter, a vy si tak lépe můžete vybrat dle vašich jezdeckých preferencí.

MP 77

MEN PROGRESS 77

1 × titanal, dřevěné jádro, jemný rocker. Snadnější zahájení oblouku, klidná a stabilní lyže pro široké spektrum lyžařů.

SC 77

SPORT CARVING 77

Dřevěné jádro, camber. Hodná a klidná, zároveň však zábavná lyže pro široké spektrum lyžařů, včetně těch méně zdatných.

Obdobný výběr charakteristik nabízíme i u užších modelů se šířkou 74 mm.

lusti.cz

foto: Red Bull Media Pool

Fungl nová rebelka Drobná postavou, ale na svahu nepřehlédnutelná svým charakteristickým silovým projevem. Občas je náročné vybavit si, že je Alice Robinson teprve 24 let – tak dlouho už působí ve Světovém poháru, tolik úspěchů už si stačila připsat na své konto. Zapomenout na její debut na nejvyšší úrovni lze jen stěží. Coby novopečená juniorská mistryně světa směla na jaře 2019 v sedmnácti letech naskočit do finálového závodu Světového poháru v Grandvaliře Soldeu a skončila o třicet setin na druhém místě za vítěznou Mikaelou Shiffrin. Hned zkraje nadcházející sezóny zaútočila znovu a rovnou z toho bylo vítězství při tradičním openingu sezóny na ledovci Rettenbach v rakouském Söldenu. Poprvé po dvaadvaceti letech se tak mohl radovat Nový Zéland. Předtím dokázala nejvýše vystoupat slalomářka Claudia Riegler. Do své osmé kompletní sezóny ve svěťáku naskočí Kiwi,

jak se Novozélanďance narozené v Austrálii přezdívá, už na třetí značce lyží. První obloučky dělala v týmu Völkl, posléze se zaměřila i na rychlost v modré záři Salomonu a nyní se zapojila do týmu Head World Cup Rebels, kde bude mít celou řadu slavných kolegů. Po loňském úspěšném tažení závodní sezónou, kdy skončila druhá v celkovém bodování super-G, je cíl jasný – pokusit se o malý křišťálový glóbus v této disciplíně či ve stále oblíbeném obřím slalomu. „Jsem nadšená, že jsem rozšířila řady Headu a začínám s nimi novou kapitolu své kariéry. Tým Head má v závodním lyžování slavnou historii a vždy byl schopen získávat úspěchy na té nejvyšší úrovni. Jsem vděčná za tuto příležitost, nadšená představou budoucnosti a vysoce motivovaná při představě nadcházející spolupráce s tímto báječným týmem,“ nechala se slyšet Alice Robinson. Tak ať to frčí, Kiwi! (mk)

16 SPORT

World cup

SNOW.cz/SP Ondřej Novák

foto: imago

redaktor SNOW

Vlhová má sochu!

foto: Jan Kasl / Red Bull Content Pool

Petra Vlhová se téměř po třech letech konečně vrací zpátky k závodění ve svěťáku. Cítí se konečně zdravá a připravená naskočit rovnou do otvíráku sezóny v Söldenu a vypadá to, že se ze všech problémů definitivně vysekala. Doslova. A proslýchá se, že dlátem. V olympijském parku v Liptovském Mikuláši začala nejdříve s podobiznami kanoistů Michala Martikana a Eleny Kaliské, a protože to chvíli vypadalo, že už se k lyžování nevrátí, začala pro jistotu i s podobiznou svojí. To ale nechtěnou závodní pauzu protáhlo téměř na tři sezóny, jelikož se ukázalo, že vysekat dlátem dvě rossignolky je mnohem těžší než Martikanovo pádlo. Ale nakonec se to stihlo a Petra byla odhalena (respektive její socha) 10. října, a přesně o 14 dnů později už ji uvidíme na startu. Bez dláta, bez pádla a na lyžích. Držíme palce!

Černý den Petry Vlhové přišel 20. ledna 2024, když si při obřím slalomu v Jasné vážně poranila koleno. Pak nastoupila do závodu až v únoru 2026 v Cortině d’Ampezzo, v olympijském slalomu skončila 20.

Víš, holky lehčí to maj Holky to rozhodně lehčí nemaj. Vyjma lyží, ty maj od letoška lehčí a některým z nich to přitížilo. Podle nového pravidla FIS mohou mít ženské lyže na sjezd včetně desky a vázání 5,2 kg, mužské ale 5,3 kg. A co na to třeba Lindsey Vonn, která používá mužské lyže? Bude muset o 100 gramů zhubnout, nebo je ušetřit montáží dětského vázání? Takže se zase ukázalo, že „Eman Tzipatze je tak akorát bratrem Karla Tzipatze“ (@Xavier Baumaxa) a „holky to zase těžší maj“ (@Grizzly Brothers).

Zase ty škatulata

Achillova pata

Doby, kdy se po sezóně měnily pouze lyže, jsou dávno pryč. Proces je v současnosti mnohem komplexnější a s lyžemi se mění i „boyfriends“. Těžko se už dozvíme, jestli bylo dřív vejce anebo slepice, ale můžeme předpokládat, že jedním z důvodů, proč Ester Ledecká přešla na Heady, byl fakt, že je nejdřív vyzkoušela doma. V garáži určitě stálo několik párů tréninkových SG latí, které tam jakoby omylem nechal opřené Matthieu Bailet, francouzský sjezdař, se kterým Ester ještě loni na jaře randila. Matthieu byl ale jen dobře nalíčenou udičkou, protože hned, jak se Ester zamilovala do Headů, Matthieu se zamiloval do Lindsey Vonn a od čerstvé rebelky přeběhl k rebelce zavedené. Aspoň, že to zůstalo v týmu. Head Rebels Team go on!

Víte, co je Achillovou patou Aleksandera Aamodta Kildeho? No přece Achillova pata! Přežil pád ve Wengenu, tržnou ránu, infekci, kvůli níž byl několik týdnů na vozíku, naučil se znovu chodit! Je nesmrtelný stejně jako Achilles, kterého matka ponořila do vlny bájné řeky Styx, aby ho ochránila před smrtí. Na jedno místo ale zapomněla. Na patu, do které ho později zasáhl smrtící šíp. Snoubenec Mikaely Shiffrin se šípu sice vyhnul, ale utrhnul si při tréninku achilovku. Což je samozřejmě lepší než si utrhnout ostudu, ale aktuálně to vypadá, že si v příštích měsících Aleksander utrhne maximálně vyhlášený Mikaelin trhanec (rozuměj Kaiserschmarrn). A já myslím, že to opět není náhoda a Aleksander by se prostě měl začít chystat na mateřskou, protože z téhle dvojky už se bude lyžováním živit jenom jeden. A jsme zase u toho: „víš, holky těžší to maj…” (@Grizzly Brothers).

PEREGRINE 72 SHORT TURNS. BIG SMILES. MADE IN GERMANY

18 sport

osobnost

text: Exkluzivní rozhovor Michaely Kratochvílové

foto: Red Bull Content Pool

Lucas Braathen:

Vyzývám Mezinárodní lyžařskou federaci!

Z talentovaného mladíka, který se od chvíle, co naskočil do Světového poháru, v rekordně rychlém čase propracoval do elitní třicítky, se stal energickým přemýšlivým mužem s pevnými názory. Lucas Pinheiro Braathen je jednou z nejvýraznějších postav bílého cirkusu, zcela v souladu se svým někdejším přáním naplnit okruh zase sedmdesátkovou atmosférou, kdy měly hlavní hvězdy prakticky status rockových stars. Pozvolna začíná uvažovat o velkém křišťálovém glóbu. A nejen o něm.

etos jsi vyhrál olympiádu. Co bude tvým dalším krokem? Chceš se stát nejlepším lyžařem na světě? Uvidíme tě i v rychlostních disciplínách? Celý svůj život se snažím neustále posouvat tak, abych se stal lepším sportovcem a současně i lidsky lepší verzí sebe sama, než jsem byl včera. Je to pro mě složitější proces, než si pouze stanovit nějaký pragmatický cíl, jehož se posléze snažím dosáhnout. Nicméně tyto dílčí cíle mi pochopitelně pomáhají v rozvoji, posilují mé odhodlání a dostávají mě na úroveň, kde chci být. Byla to poslední dobou solidní emocionální horská dráha: od okamžiku, kdy jsem oznámil svůj projekt – stát se prvním brazilským zimním olympijským vítězem – až po podporu sponzorů, aby mi umožnili dosáhnout svého snu. Vlastně jsem jeden den šel do postele, ráno se vzbudil a zjistil, jaký po mých slovech vypukl blázinec. Na té cestě jsem se naučil poslouchat své srdce a intuici a vím, že to i nadále bude něco, v čem bych měl pokračovat.

Na cestě za velkým křišťálovým glóbem stojí překážka v podobě Marca Odermatta. Co to z tvé strany bude chtít, aby se ti ho podařilo překonat? Jednoznačně budu muset začít jezdit více závodů, konkrétně tím myslím začít se zapojovat i v rámci super-G. Loni jsem za ním figuroval v celkovém pořadí na konci sezóny na druhé pozici. Sice byl mezi námi pochopitelně velký bodový rozdíl, ale přesto jsem najednou cítil, jak je to pro mě velká výzva. Žádný sportovec nejezdí proto, aby byl druhý celkově, každý jeden z nás se logicky snaží o vítězství. Změnil jsem proto svou předsezónní přípravu právě směrem k super-G, byl jsem v Chile a teď doufám, že se mi to v souboji s Marcem povede zúročit. Jsi připravený i na to, jak náročné je bojovat ve třech disciplínách? Budu muset zjistit, jak to kombinovat. Řadu let pracuji na tom, abych do svého portfolia mohl zařadit tři disciplíny. A je to pěkná fuška. Letos mám pocit, že se nám v rámci předsezónní přípravy podařilo skvěle vyladit materiál. Každopádně to nebude pouze o větším počtu absolvovaných závodů, ale rovněž o tom, že mezi nimi budu mít mnohem méně času na přípravu. Celý sport se v současnosti ubírá cestou specializace. Vyberete si jednu disciplínu a v té se pak snažíte dosáhnout na vrchol. A pak je tu několik z nás, kteří myslí na velký křišťálový glóbus, a pro nás je naopak nezbytné stát se všestrannějšími a snažit se naše schopnosti dovést co nejvýše ve více oblastech. Je pro mě ale typické, že hledám pozitiva, a tak si myslím, že

„Celý svůj život se snažím neustále posouvat tak, abych se stal lepším sportovcem a současně i lidsky lepší verzí sebe sama, než jsem byl včera.“

20 sport

osobnost

zkušenosti, které získám, když se rozlétnu do tří disciplín, pro mě budou představovat tu klíčovou výhodu. Těším se, co na této cestě objevím, to si chci zapamatovat a využít. Od chvíle, kdy jsi skončil a posléze se vrátil, mi přijdeš víc sám sebou, spokojenější, jako by tě najednou nic nebrzdilo v rozletu a našel jsi svůj bezpečný prostor. Je to pouze můj pocit, nebo to tak vnímáš i ty? Skutečně to tak je. Je to něco, s čím jsem dříve vnitřně bojoval v řadách norské reprezentace. S tím větším kolektivem, kde jsem necítil dostatek prostoru k vlastnímu rozvoji. Než jsem oznámil konec své kariéry, vedl jsem dlouhý a dost konfrontační rozhovor sám se sebou, abych se ujistil, zda to, co se chystám udělat, je pro mě doopravdy tou správnou cestou. Nešlo jen o to, jak se mi pracuje coby součásti nějakého ekosystému, ale šlo především o mě. Najednou jsem pochopil, že potřebuji větší

prostor. To je přesně to správné slovo, protože právě to cítím – zničehonic uvnitř sebe mám velký prostor, který mohu zaplnit tím, kdo skutečně jsem. A to mi pomůže dál růst. Jsem spokojenější, šťastnější, víc sám sebou a úkoly, které musím zdolat, rázem vidím jasně, jako bych je měl vyryté v dlani. Ten proces mě učinil závodníkem, jakým jsem nyní, a dovedl mě k mým medailím. Pokračuješ stále ve svém projektu, v jehož rámci jsi pomáhal dětem ze znevýhodněných rodin na cestě za lyžováním? Jednoznačně. Na úvod je důležité zmínit, že cílem není dělat z dětí malé lyžaře, ale dovést je ke sportu jako takovému. Nadace se jmenuje Luci Foundation – to byla má přezdívka v dětství – a zaměřuje se na děti z obtížných poměrů, které nemají prostředky, aby se ke sportu dostaly samy. Já sám jsem se ke sportu dostal, abych našel cestu z nejistoty a obtíží, které jsem kdysi zažíval v místě, kde jsem žil. A myslím si,

„Dnes vím, že mě sport zachránil. Našel jsem díky němu svůj první domov. Byla to cesta, jak se konečně cítit poprvé v životě uznávaný.“ že to zažívá spousta dalších dětí, které chodí den co den do škol po celém světě. Dnes vím, že mě sport zachránil. Našel jsem díky němu svůj první domov. Byla to cesta, jak se konečně cítit poprvé v životě uznávaný. Proto jsem se rozhodl, že chci tuto zkušenost předat dál. Aby i druzí mohli díky sportu objevit něco, o co se v životě mohou opřít. Lyžování je pouze jedna z disciplín, jíž se mohou podporované děti zúčastnit. Zalyžují si se mnou, sponzoři na akci přispějí a veškerý výtěžek následně putuje zpět do Luci Foundation. Jak teď vlastně trénuješ na sněhu? Je to pro tebe složitější proces, než když jsi byl součástí velkého týmu? Samozřejmě je to náročnější. Je to výzva, a tak já i členové mého týmu musíme být aktivní a hledat možnosti. Proto jsem letos svou přípravu cíleně soustředil na jižní polokouli, v předchozích letech bych se do Evropy vrátil mnohem dříve a pokračoval na ledovcích. To je také důvod, proč jsem se odstěhoval do Ria de Janeira – nejen kvůli své rodině a přítelkyni či kvůli tomu, že mě opravdu lákalo žít v Brazílii. Chtěl jsem být především blíž k tréninkovým svahům a flexibilnější, abych se snadno dostal do Chile nebo

Ushuaie, jakmile tam budou dobré podmínky. Díky tomu jsem teď… Řekl bych, že jsem vlastně takový neprůstřelný. Opravdu se cítím být připravený. Jak vnímáš rozdíl v politice Mezinárodní lyžařské federace, pokud o něco žádají tradiční velké lyžařské země či naopak malé týmy? Když to vezmeme kolem a kolem, nejde nakonec o nic jiného než byznys. Je to prostě trh se vším, co k tomu patří. Švýcarsko odvedlo skvělý kus práce, když tolik investovalo do řady sportovišť, ale pochopitelně je to o tom, že si dobře uvědomují, že tak zajistí zpětně především perfektní podmínky pro přípravu svých reprezentantů. A přístup k této exkluzivitě neposkytují jiným rozhodně zadarmo. Tohle byl jeden z faktorů, které jsem řešil před svým rozhodnutím ukončit kariéru, bylo to na mém seznamu pro a proti. Ale pokud se mě ptáte, zda bych se rozhodl jinak, odpověď zní nikoli. Ten rozdíl mezi velkými a malými lyžařskými národy je v našem sportu markantní a je otázkou, co by to udělalo, kdyby teoreticky měli všichni závodníci stejné podmínky a prostředky. A když už je o tom řeč… Opravdu bych si přál, aby lyžování dokázalo

růst a expandovat, aby se stalo skutečně globálním. Co tím teď konkrétně myslíš? Je důležité si uvědomit, že ta záležitost, kterou nazýváme Světový pohár, je ve skutečnosti Evropským pohárem. Vždyť se jen jednou za rok dostaneme na výlet do USA! No tak… Japonsko má skvělé areály se slavnou historií od časů olympiády v Naganu. Čína vše vybudovala pro hry v Pekingu. Proč jsme jen jednou ve Spojených státech? Vždyť tam je tolik možností! Na to bych se rád zeptal velkých národů, proč si to drží pouze u sebe. Zas a zas a zas znovu. Nechápejte mě špatně. Miluju tradiční závody a nic není víc, než když vyhrajete velkou klasiku. Aby lyžování přežilo v moderní době, musí si však získat globální pozornost. Dnes máme olympijského vítěze z Brazílie. Proč tedy nezávodíme i v Jižní Americe? Lyžování je mnohdy vnímané jako starý, tradiční sport, možná trochu stranou zájmu mladých… Co bys tedy vzkázal Mezinárodní lyžařské federaci? Jak dosáhnout toho, aby si dokázalo získat pozornost nových generací? Co opravdu chci, je rozšířit pochopení pro diverzitu, pocho-

pení pro rozdíly mezi námi a ukázat, že být jiný je naprosto v pořádku. Mladí jsou dnes vystaveni mnohem většímu vlivu globalizace, přílivu informací a hodnocení, než byl kdokoliv z nás, co tu stojíme. Oni jsou budoucnost. Jaká je to tedy budoucnost? Globální, různorodá, ta, která překračuje hranice a je multikulturní. Nechají se svazovat daleko menším množstvím omezení a limitů, a to je krásné. Tím mě inspirují. Pokud tedy chceme mluvit o budoucnosti čehokoliv, musíme se otočit čelem právě k této mladé generaci. Bez nich jen pokračujeme v tom, v čem jsme sami vyrůstali. Pokud tedy otázka stojí tak, zda děláme dost, abychom přitáhli jejich pozornost, odpověď zní ne, neděláme. Neumíme rozvinout potenciál. Já se snažím alespoň sám. Jsem prvním zimním olympijským vítězem z Jižní Ameriky, tak myslím, že mohu do této diskuze přispět. Dvě stě milionů lidí u obrazovek a živý přenos na Copacabaně – to byla moje olympijská jízda, jak ji sledovali Brazilci. Vyzývám tedy FIS: Přiveďte tento sport na nové kontinenty, kde mezi lidmi vzbuzuje zájem. Přestaňte je ignorovat. Veďte a lidé půjdou za vámi. Totéž by následovalo v Asii, Severní Americe. Ponechte klasiky a nejdůležitější zastávky v Evropě a rozšiřte portfolio dál. Pak poroste i divácký zájem a chuť přijít se na závody osobně podívat. A nejen mezi těmi, kdo lyžování sledují dnes. K tomu vyzývám FIS jako lyžař. Protože jsem produktem svého sportu, a když nezvednu hlas ve chvíli, kdy jde o jeho budoucnost, časem by také žádná nemusela být.

22 MAG

osobnost

text: Tom Řepík

foto: imago

Lyžování absolutně miluju Aleisha Cline:

Holka, co se nebála žádné rychlosti Než se stala první ženou, která získala zlato na X Games ve skikrosu, než se řítila po svahu rychlostí přes 200 kilometrů v hodině a než se zapsala mezi nejvýraznější osobnosti kanadského lyžování, byla jen malou holkou z Big White. Aleisha Cline nikdy neplánovala žádnou revoluci; prostě znovu a znovu dělala to, co milovala nejvíc – lyžovala.

elowna v Britské Kolumbii. Sníh provázel Aleishu Cline dřív, než udělala první kroky. Její matka Kris ji postavila na lyže už v osmnácti měsících a z batolete se rychle stalo dítě, které se učilo padat, vstávat a zkoušet to znovu. Den za dnem, na svahu i mimo něj.

Plamen

Na Big White začínala mezi stožáry staré kotvy. Nejprve zvládla jeden úsek, pak další, až se postupně dokázala dostat na vrchol sama. Nebyla to jen škola lyžování, ale i první lekce samostatnosti: ve čtyřech letech vyhrála svůj první závod Nancy Greene Ski League, přestože podle pravidel byla na start příliš malá. Lyžování pro ni nebylo koníčkem, ale přirozeným způsobem života. „I absolutely loved skiing. Loved, loved, loved skiing,“ vzpomíná. Rodinný rozpočet však měl své limity; aby si vydělala na letní lyžařský kemp, pracovala na nočních směnách v Tim Hortons. Později si koupila staré auto, pře-

stěhovala se do Whistleru a našla práci na ledovci, kde obsluhovala kotvy. Práce, sníh, trénink a znovu práce. Nepřetržitý koloběh, který ji naučil spoléhat především sama na sebe. Každý den na horách, každé vlastní rozhodnutí i každá hodina na lyžích formovaly nejen její techniku, ale také charakter.

Když vám řeknou, že je pozdě

Pak přišla první velká rána: v roce 1988 jí trenér oznámil, že je už příliš stará a měla by uvolnit místo mladším závodnicím. Bylo jí osmnáct let. Ve věku, kdy většina sportovců teprve míří vzhůru, dostala najevo, že s ní už nikdo příliš nepočítá. Takové rozhodnutí člověka snadno přesvědčí, že jeho sen skončil. Aleishu přimělo hledat jinou cestu. Našla ji daleko od sjezdovek. V lesích Britské Kolumbie začala sázet stromy. Tvrdá sezónní práce se pro ni změnila v osobní výzvu. „Bylo to bláznivě zábavné,“ vzpomíná. „Naházela jsem sazenice do batohu, spustila

Aleisha Cline při Světovém poháru na Cypress Mountain v únoru 2009. Po několikaleté závodní pauze se vrátila ve velkém stylu a olympijský testovací závod na budoucí trati Vancouveru 2010 dokázala vyhrát

„Ve čtyřech letech vyhrála svůj první závod Nancy Greene Ski League, přestože podle pravidel byla na start příliš malá.“

Aleisha Cline mimo závodní trať na ESPY Awards v Hollywoodu v roce 2003. V té době patřila k největším hvězdám ženského skikrosu a byla nominována na cenu Best Action Sports Athlete

stopky a měřila si, jak rychle zvládnu zasadit čtyři sta stromů.“ Výdělek nebyl velký, ale na tom jí příliš nezáleželo. Milovala pohyb, fyzickou dřinu i dlouhé dny v přírodě. Večer bývala vyčerpaná, přesto měla pocit, že žije přesně tak, jak chce. Tehdy si uvědomila, že ji nepohání medaile ani výsledkové listiny; potřebovala výzvu. Potřebovala pocit, že se každý den posouvá dál.

Náhoda, která změnila všechno

O rok později se přestěhovala do Sun Peaks, tehdy ještě známého jako Tod Mountain. Právě tam vznikala jedna z prvních tratí pro rychlostní lyžování.

Na svůj první závod přijela bez speciální výbavy. Zatímco soupeři nastupovali v aerodynamických kombinézách a helmách navržených pro extrémní rychlosti, Aleisha stála na startu v obyčejném sjezdovém vybavení. Vyhrála. První setkání s rychlostním lyžováním nebylo výsledkem dlouhodobého plánu ani promyšlené kariérní strategie. Spíš připomínalo okamžik, kdy člověk nečekaně objeví prostředí, do něhož odjakživa patřil. Tam, kde ostatní viděli riziko, viděla Aleisha prostor. Rychlost ji nepřitahovala sama o sobě; fascinovalo ji soustředění, které vyžadovala. Ve více než dvousetkilometrové rychlosti nezbývá místo pro váhání ani pro druhé myšlenky. Existuje jen svah, stopa a okamžik. Tam začal příběh ženy, která se během několika let prosadí nejen ve speedskiingu, ale také v dalších disciplínách, kde rozhodují odvaha, instinkt a schopnost posouvat vlastní hranice. Její největší úspěchy ale teprve měly přijít.

Oheň

Rychlost se stala její druhou přirozeností. Po prvních úspěších na Tod Mountain bylo jasné, že Aleisha Cline našla disciplínu, která dokonale odpovídala její povaze. Nešlo jen o odvahu – v rychlostním lyžování rozhodují drobnosti: postoj, stabilita, schopnost zůstat naprosto klidná ve chvíli, kdy se krajina mění v rozmazaný pruh

a každá nepatrná chyba může znamenat pád v rychlosti přes 200 km za hodinu. Cline právě v takových podmínkách nacházela zvláštní druh soustředění. V roce 1989 oznámil Mezinárodní olympijský výbor, že speedskiing bude na hrách v Albertville 1992 zařazen jako ukázková disciplína. Pro závodníky to byla mimořádná příležitost demonstrovat světu sport, který do té doby znal jen úzký okruh zasvěcených. Aleisha se vydala na specializovanou trať ve francouzském Vars a dosáhla rychlosti 206 kilometrů za hodinu. Od tehdejšího světového rekordu finské závodnice Tarji Mulari ji dělilo přibližně osm kilometrů za hodinu. Přesto se do samotného olympijského závodu nevešla. Zůstala první náhradnicí. Bylo to další bolestivé připomenutí, že samotná výkonnost někdy nestačí. O rok později dosáhla na olympijské trati v Les Arcs rychlosti 215,054 km/h a znovu potvrdila, že patří mezi nejrychlejší ženy světa. Olympijská příležitost jí sice unikla, její pověst však dál rostla.

Nikdy jen jedna disciplína

Pro Aleishu ale nikdy neexistoval jediný sport; devadesátá léta strávila stejně intenzivně na horském kole jako na lyžích. Zkoušela snowboard, boardercross i big-mountain závody. Místo specializace ji lákalo objevování nových výzev. Zdálo se, že čím náročnější disciplína, tím větší chuť ji vyzkoušet.

24 MAG

osobnost

Aleisha Cline v souboji při Světovém poháru ve skikrosu v italském Innichenu v prosinci 2009. Vedle ní jedou Andrea Limbacher, Fanny Smith a Marion Josserand. Kontaktní závody ve čtyřech byly přesně prostředím, v němž Cline dokázala naplno využít svou rychlost i závodní agresivitu

Právě díky této všestrannosti byla připravená ve chvíli, kdy se na konci desetiletí otevřela nová příležitost – v roce 1999 zařadily X Games poprvé ženský skikros. Ani tentokrát nebyla cesta přímočará. Na závod se původně vůbec neměla dostat; místo se uvolnilo až poté, co se zranila jedna z kanadských závodnic. „Zkrátka si rozmydlila koleno,“ vzpomíná dnes Cline s nadhledem. Pozvánku dostala na poslední chvíli. A okamžitě ovládla celý závod: vyhrála všechny rozjížďky a stala se historicky první

ženou se zlatou medailí z X Games ve skikrosu. Ve finále navíc porazila i Darian Boyle, tehdejší vítězku soutěže Lord of the Boards.

Období dominance

To nebyl jednorázový úspěch: v letech 2001 až 2003 přidala další tři zlaté medaile z X Games a v roce 2004 získala stříbro, když její vítěznou sérii ukončila až Rakušanka Karin Huttary. Během několika sezon se stala tváří disciplíny, která si teprve budovala své místo mezi vrcholnými zimními sporty.

„Jak vysvětlíte dvacetiletým Vedle skikrosu pokračovala také v big-mountain závodech soupeřkám, že a pouštěla se do podniků, které vyžadovaly spíš vytrvalost než se připravujete výbušnost. Dvakrát startovala v legendárním 24 Hours of Aspen; jeden z ročníků absolvona olympiádu, vala úplně sama, bez střídání, jen s vůlí vydržet déle než zatímco doma ostatní. Stejnou mentalitu si přenesla máte dvě i na horské kolo: dokončila etapový závod TransRockies, během děti, kterým něhož závodníci urazí zhruba sedm set kilometrů v šesti je jeden a tři dnech, i čtyřiadvacetihodinový závod v Laguna Seca. Disciplíny roky?“

se měnily, přístup zůstával stejný – když se pro něco rozhodla, šla naplno. „Všechno bylo šílené a úžasné zároveň. Měla jsem tuny energie,“ vzpomíná. Významnou roli v jejích úspěších sehrála také kolegyně Anik Demers Wild. Na první pohled byly rozdílné: jedna vysoká, druhá drobnější. Každá měla jiný styl jízdy i jiné přednosti. Dohromady ale vytvořily mimořádně silnou dvojici – společně analyzovaly tratě, trénovaly, navzájem se učily a neustále se posouvaly dál. Bylo to období, kdy se zdálo, že pro Aleishu Cline neexistují limity. Ať se postavila na start v jakékoli disciplíně, přinášela stejnou kombinaci odvahy, fyzické připravenosti a vnitřního klidu. Tyto vlastnosti z ní udělaly jednu z nejvýraznějších osobností své generace. Olympijský sen ale ještě stále nebyl uzavřen; teprve měl přijít jeho poslední, nejtěžší pokus.

Popel

Olympijský sen se vrátil ve chvíli, kdy už s ním málokdo počítal: v listopadu 2006 oznámil MOV, že skikros bude součástí programu zimních her ve Vancouveru 2010. Pro Aleishu Cline to byla zpráva, na kterou čekala čtrnáct let. Po zklamání z Albertville dostala ještě jednu šanci. Jenže tentokrát už nebyla jen závodnicí. V době kvalifikace byla matkou dvou malých dětí a současně procházela rozpadem manželství. Každý den znamenal hledat rovnováhu mezi tréninkem, péčí o rodinu a obyčejným fungováním. „Jak vysvětlíte dvacetiletým soupeřkám, že se připravujete na olympiádu, zatímco doma máte dvě děti, kterým je jeden a tři roky?“ vzpomíná. Právě v tom spočívala její nejtěžší disciplína. Nebyla měřená stopkami.

Často mluví o stavu, který sama dobře znala ze závodů. O okamžiku, kdy člověk přestane přemýšlet a pohyb se stane naprosto přirozeným: flow. Právě tento stav dnes pomáhá hledat mladým sportovcům. Neučí je jen techniku; snaží se je naučit důvěřovat vlastnímu tělu.

Co zůstane, když dohoří oheň

Aleisha dnes. Je koučkou zaměřenou na pohyb, regeneraci, práci s fasciemi i psychiku. Prostě se snaží naučit důvěřovat vlastnímu tělu mladé sportovce

Návrat, který se zdál nemožný

Dceru Asiu, své druhé dítě, porodila v květnu 2008. Jen tři měsíce poté už stála na startu Australia New Zealand Cupu. Zvítězila. Nebylo to jen potvrzení fyzické připravenosti; byla to demonstrace vůle, která ji provázela celou kariérou. „Věděla jsem, že nejdřív chci mít další dítě a pak se vrátit. Byla jsem rozhodnutá to zvládnout,“ říká. Olympijská kvalifikace však byla neúprosná. Přestože vyhrála testovací závod na trati v Cypress Mountain, mohl kanadský tým v dané sezoně zajistit olympijské místo pouze jedné závodnici. To získala Ashleigh McIvor díky titulu mistryně světa. O další tři místa se rozhodovalo v následující sezoně; Cline nakonec zůstala první náhradnicí. Bylo to kruté rozuzlení příběhu, který začal už na začátku devadesátých let. Znovu stála těsně pod vrcholem. Ve Vancouveru byla připravená nastoupit.

Studovala záběry z trati, analyzovala každou zatáčku a čekala, zda nepřijde její chvíle. Nepřišla.

Když skončí závodění

Ještě dva týdny po olympijském závodě skončila Cline druhá v závodě Světového poháru ve švédském Branäs. Na podzim 2010 si však zlomila kotník. Roky strávené v extrémních rychlostech, na náročných tratích i v nekonečných vytrvalostních závodech se začaly ozývat. Nastal okamžik, který jednou potká každého vrcholového sportovce: skončit. Jenže lidé jako Aleisha Cline obvykle nekončí se sportem. Jen v něm hledají jinou roli. Ve Whistler Blackcomb začala působit jako soukromá instruktorka. Vedle toho se věnovala terapeutické práci s tělem prostřednictvím reflexologie, uvolňování fascií a Raynorových masáží. Všechno, co během let poznala o pohybu, regeneraci i psychice sportovce, začala předávat dál.

Když se Aleisha Cline ohlíží za svou kariérou, nepočítá medaile. Vidí dlouhé dny na Big White, noční směny v Tim Hortons, sázení stromů v britskokolumbijských lesích, první závod ve speedskiingu, vítězství na X Games i olympijské sny, jež zůstaly nenaplněné. „Dělala jsem všechno s cílem jednou závodit na olympiádě a možná změnit život své rodiny,“ říká. Právě tento přístup nejvíc ovlivnil i její děti. Dcera Asia jednou řekla, že její matka ukazuje, jak se jde za životem naplno. Ne slovy, ale činy. Přesto Aleisha přiznává, že hledání nové identity není jednoduché ani po letech. „Kdo jsem teď? Někdy mám pocit, jako bych si dala jen pauzu. Pořád to v sobě zpracovávám.“ Je to nečekaně lidské přiznání od ženy, která většinu života působila dojmem, že se nezastaví před žádnou překážkou. Možná proto její příběh nepůsobí jako vyprávění o medailích – je to příběh člověka, který nikdy nepřestal hledat další kopec za horizontem. Který dokázal proměnit zklamání v novou motivaci, porážky v další začátky a rychlost v prostředek poznávání sebe sama. Plamen se časem změnil v oheň, oheň nakonec dohořel. Ale z popela nezůstala prázdnota – zůstala zkušenost, odvaha a stopa, kterou Aleisha Cline zanechala v historii kanadského lyžování i v životech lidí, které během své cesty inspirovala. Ta je totiž trvalejší než jakákoli medaile.

STöCkLI

Built for perfection #BuiltForPerfection

CARBON STEERING CONTROL. Maximální výkon, maximální kontrola Inovace pro odborníky a znalce, testováno v závodních podmínkách

28 mag

STORY

Džípem

ke svobodě

Jeep Willys se stal jedním z nejdůležitějších strojů, které pomohly zlomit moc nacistického Německa. To on rozhýbal spojenecká vojska a přinesl Evropě svobodu. Pro obyvatele zejména západních Čech se stal nesmrtelným symbolem osvobození v květnu 1945. Svobodu ale rozdával i dál. Obdobný vůz Františka Příhody hrál hned několik důležitých rolí v příběhu českých lyžařů, kteří se vydali na riskantní cestu za svobodou z komunistického Československa.

Foto bylo Rekonstruováno s pomocí AI

text: Michael Nekvapil Michael Nekvapil (*1949) je synem Saši a Karla Nekvapilových. Narodil se po jejich útěku z Československa a vyrůstal v Austrálii, kde se rodina výrazně podílela na rozvoji lyžování. Příběh rekonstruuje z rodinné paměti, z Frankových vzpomínek a z fotografií nalezených po jeho smrti. Foto: rodinný archiv autora

říběhy nemívají vždy pevný a konkrétní začátek. Často se jejich kořínky táhnou zpět skrze generace a ovlivňují budoucnost tak daleko, kam člověk ani nedohlédne. My skočíme do generačního stromu rodiny Příhodovy v roce 1937. František Příhoda, děd autora tohoto textu, šel za doprovodu manželky Emmy na závěrečnou kontrolu do jedné pražské nemocnice. Necítil se dobře, ale zdálo se, že se jeho stav zlepšuje. Podle očekávání se dozvěděl, že už je opět v pořádku. Byla to pro něj úleva, protože se coby zdravotně omezený podnikatel nacházel ve finanční tísni. Jeho rodinný podnik vyráběl umělé květiny a ozdobná pera na klobouky, čelenky a další módní doplňky. Při odchodu z budovy nemocnice ale náhle zkolaboval. Zemřel na infarkt. Manželka Emma byla zdrcená; doma na ni čekala sedmnáctiletá dcera Saša a patnáctiletý syn, rovněž František. Emma byla nejen zarmoucená, ale také plná obav; nebyla podnikatelka. Aby jí pomohl, musel mladý František odejít ze školy a zapojit se do práce v podniku. Byla to náhlá a náročná změna, zejména proto, že byl plachý a špatně připravený na poža-

* 1916 Karel Nekvapil

* 1919 Alexandra „Saša“ Příhodová

davky každodenního podnikání, na jednání s dodavateli a zákazníky. I Saša, která mezitím studovala na univerzitě, pomáhala, kdykoli mohla. Tak to šlo až do válečných let. Přesto se František i Saša ve volném čase dál věnovali hrám, sportům v přírodě a turistice a účastnili se letních táborů pro mládež. V zimě jezdili s přáteli vlakem do hor lyžovat. Zdokonalovali své dovednosti, až se z nich stali závodní lyžaři nejvyšší úrovně. Válka přinesla další trable, nacisté uzavřeli české vysoké školy a Saša musela studium přerušit. A zanedlouho, v roce 1944, oběma sourozencům odešla i maminka. Vyčerpaná ztrátou manžela, vedením podniku, ztrápená válkou… Saša a Frank se tak krátce po dvacítce stali sirotky. Těžce je zkoušela i válka. Ve vyšších československých horách se už lyžovat nedalo: ležely převážně v Sudetech, které zabralo Německo. Nesmělo se volně cestovat vlaky ani plýtvat palivem při jízdách autem, dokonce ani do menších hor. Mladí lidé tak byli odkázáni na město a svůj pracovní život a dál se snažili vést rodinný podnik, jak nejlépe uměli.

* 1920

* 1921

Antonín Šponar

František Příhoda

30 mag

STORY

Rusů – kteří ho zase prý ukradli v Berlíně – získal výměnou za několik lahví vodky. I tak to byl dobrý kup, který měl v té době přinejmenším dva důvody. Potřeboval vozidlo k přepravě zboží. A hlavně: to auto mu umožňovalo cestovat a vozit přátele do hor a zpět. Ze záznamů pamětníků vyplývá, že to nebyl Jeep Willys MB, ale takřka totožný vůz Ford GPW – vozidlo se totiž ve své době masově vyrábělo ve vícero amerických závodech.

Foto bylo Rekonstruováno s pomocí AI

Okupaci střídá totalita

Pak ale přišel únor 1948. Zpráva o převratu tehdy Františka zastihla v rakouském St. Antonu, kde se připravoval na nadcházející československé mistrovství. To, že se Komunistická strana Československa, podporovaná Sovětským svazem, chopila moci, Františka hluboce znepokojilo. Věděl, že nacistickou okupaci bylo možné přežít – bylo jasné,

kdo je kdo. A očekával, že život pod sovětskou nadvládou bude zcela jiný. Komunistickou vládu řídili Češi a nikdo si nemohl být jistý, zda přátelé zůstanou přáteli i nadále. Po návratu do Prahy strach rostl a stával se všudypřítomným. František opatrně naznačil některým přátelům, že by měli uvažovat o odchodu z vlasti – ačkoli byl nelegální, obtížný a riskantní. Překvapilo ho, že se mnozí z jeho vrstevníků rozhodli počkat a sledovat, jak nová komunistická vláda ovlivní jejich životy. On sám nepochyboval, ale své rozhodnutí si zatím nechával pro sebe. Když zjistil, že sestra Saša, její manžel Karel i jejich přítel Tony Šponar cítí stejnou naléhavost, oddechl si. Věci dostaly spád: Rodinný podnik Františka i podnik Nekvapilů byly brzy vyvlastněny, a čtyři mladí lidé začali pátrat po tom, jak nejlépe opustit vznikající socialistické vězení.

Saša Nekvapilová na olympiádě ve Svatém Mořici

Poválečná svoboda Na konci války, když okupanti odešli, konečně přišla svoboda. Saša a František začali znovu lyžovat a závodit a spolu s mnoha mladými přáteli prožívali chvíle radostného mládí. Tak se seznámili také s Antonínem (Tony) Šponarem. Saša se zanedlouho provdala za Karla Nekvapila a přestěhovala se za ním do Brna. Františkovi tak zůstala plná odpovědnost za vedení podniku. V tomto období František koupil džíp po americké armádě. V článku na SNOW.cz vzpomíná, že mu ho se značným ziskem prodal kamarád, který ho od

Tony Šponar a Saša Příhodová (později Nekvapilová). Saša tehdy byla nejblíže k medaili, když ve slalomu skončila na 4. místě. Třetí členka týmu úplně vlevo je pravděpodobně Božena Moserová, sestra pozdější senátorky Jaroslavy Moserové, která také přeložila text knihy Tonyho Šponara do češtiny. Byť přeložena, kniha v češtině doposud nevyšla (ale pracuje se na tom, pozn. red.)

Tři cesty pryč

Antonín Šponar

Karel Nekvapil

Přes železnou oponu

Měli vůli odejít, ale ne prostředky. Hranice byly uzavřené a jejich pasy zneplatněné. Dlouho zvažovali mnoho plánů, většinu však zavrhli. Čekali na příležitost a uvědomovali si, že společně se jim přechod hranic nepovede. Zároveň potřebovali nějakou základnu – dočasné bezpečné útočiště, kde by se po útěku z Československa sešli a mohli nějakou dobu promýšlet další postup. Věděli, že po tu dobu budou potřebovat nějakou práci, způsob obživy, který jim zajistí jídlo a střechu nad hlavou. Tohle vše chtěli skloubit.

Žít svobodně. A lyžovat!

A k tomu se nechtěli vzdát lyžování! Jako vášniví lyžaři a závodníci dobře znali lyžařská střediska v Rakousku a Švýcarsku, také oblast Arlberg a tamní St. Anton – místo, které si nakonec za svůj dočasný domov vybrali. Přesněji tedy St. Christoph. Věděli totiž, že

Tony začal vyrábět potřebné součásti – zařízení, jehož prostřednictvím měl motor džípu pohánět lano vytahující lyžaře do kopce. Na laně byly připevněné kovové unašeče ve tvaru T, z nichž každý táhl jednoho lyžaře. Džíp ale přitom musel zůstat schopný běžné jízdy po silnici a přepravovat cestující i další součásti vleku. V průběhu roku 1948 čtveřice pracovala na přestavbě džípu a plánovala detaily útěku. Už věděli, kde se v zahraničí sejdou a jaké místo bude jejich dočasným domovem. Zbývala odpověď na otázku, jak opustit zemi. Čas se krátil a bylo potřeba jednat.

Jedno bylo jasné. Jedině zimní období poskytovalo podmínky nezbytné pro provoz vleku. A k tomu tady byla ještě jedna příležitost: Tony i Saša patřili do československé lyžařské reprezentace – a prosinec 1948 byl patrně na dlouhou dobu jednou z posledních možností, kdy se ještě mohlo trénovat v zavedených zahraničních střediscích. Všichni přitom tušili, že možnost legálně vycestovat na západ se brzy uzavře úplně. Saša vsadila na výjezd s dámským reprezentačním týmem do Švýcarska. Tony ale zvolil alternativní cestu. Jednání s úřady dopadlo naštěstí úspěšně, a tak směl odjet džípem s naloženým vlekem. Pod podmínkou, že se oba – on i vůz – vrátí. František jako majitel vozu složil vysokou kauci pro případ, že by se tak nestalo. A společně s Karlem se rozhodli překonat hranici ilegálně na lyžích.

tam chybí lyžařský vlek, který by jej propojil se svahy St. Antonu. Plán zněl: postavíme jednoduchý vlek pro lidi v St. Christophu, tak si vyděláme na živobytí, a ještě budeme moci lyžovat. Lyžařský vlek potřebuje zdroj energie. Tony strojům rozuměl – byl ostatně inženýr – a věděl, že by pro pohon vleku mohl využít právě Františkův džíp. Zařízení by – čistě hypoteticky – také mohlo sloužit československému národnímu týmu při lyžování a závodním tréninku. To ale byla jenom věrohodná záminka, s níž bylo možné požádat úřady o povolení vyvézt vůz i konstrukci vleku za hranice. Džíp potřebovali. I on musel Saša Příhodová a Karel Nekvapil nedlouho poté, co se právě seznámili. Jak jinak, než při lyžování uniknout.

1930–1936

listopad 1945

1945–1948

únor 1948

podzim–zima 1948

Saša a Frank začínají lyžovat a závodit.

Saša se vdává za Karla a stěhuje se do Brna.

Čtveřici spojuje lyžování. Frank kupuje armádní džíp.

Komunistický převrat. Začínají přípravy útěku.

Tony, Karel a Frank přestavují džíp na vlek.

32 mag

STORY

Mapa útěku

Vlak odjel bez ní Saša Nekvapilová nemusela překračovat hranici tajně jako její manžel Karel a bratr František. Jako jedna z nejlepších československých lyžařek směla vycestovat se státní reprezentací do Švýcarska. Důvody k odchodu nebyly pouze politické. Rodinná restaurace Černý medvěd v Brně byla po převratu vyvlastněna a manželé se podle její vzpomínky ocitli téměř ze dne na den bez majetku a existenční jistoty. Podobně dopadl rodinný podnik jejího bratra Františka v Praze. Sašini rodiče již nežili, doma však zůstávali Karlovi rodiče a další příbuzní. Všichni si uvědomovali, že ilegálním odchodem mohou ohrozit nejen sebe, ale i své blízké. Rozhodující chvíle nastala v lednu 1949 během výjezdu československých reprezentantek do Grindelwaldu. Tam ale už nedojela. Při přestupu na nádraží Zürich Enge oznámila Saša trenérce Lelkové, že do odjíždějícího vlaku nenastoupí. Mezitím do plánu zasvěcené kamarádky vyložily Sašina zavazadla na opačnou stranu vagónu. „Trochu jsem se bála, aby se mě nesnažila přimět k nástupu do odjíždějícího vlaku, ale současně mě mrzelo, že jí způsobím pravděpodobně vážné nepříjemnosti,” vzpomínala v povídání pro SNOW.cz v roce 2012. Bylo jí devětadvacet let a ve Švýcarsku zůstala sama, pouze s tím,

Celé povídání se Sašou z roku 2012:

snow.cz/clanek/1969

Nádraží Zürich Enge, kde Saša zůstala sama jen se svými zavazadly

Saša překonává hranice vlakem cestou na závody společně s českým reprezentačním družstvem 15. ledna 1949, když v Curychu nenastoupí do přípoje. Do St. Antonu dorazí začátkem března.

CURYCH ST. ANTON ST. CHRISTOPH

co měla v zavazadlech. Útočiště našla v Curychu ve vile rodiny své přítelkyně, švýcarské novinářky a lyžařky Ellen Toblerové. Každý den se ale musela hlásit na policii a její další osud závisel na rozhodnutí švýcarských úřadů. Saša také každý den čekala na zprávu, zda se útěk podařil jejímu manželovi Karlovi a bratru Františkovi a opakovaně se pro ně snažila získat švýcarská víza, aby za ní mohli přijet. Úřady však jejich žádosti odmítaly. Během čekání mohla trénovat se švýcarskými reprezentantkami, a dokonce nastoupila do

závodu O bílou stuhu Svatého Mořice, kde ve sjezdu zvítězila a ve slalomu skončila druhá. Kuriózně jako čerstvá československá emigrantka tak dosáhla jednoho z největších úspěchů své závodní kariéry. Po téměř dvou měsících marného jednání pochopila, že Karel ani František povolení ke vstupu do Švýcarska nedostanou a začátkem března se za nimi vydala do St. Antonu.

Po vlastní ose

Tony Šponar přejel hranici legálně v džípu s vlekem. Předposlední den roku 1948, 30. prosince, dorazil ve vichřici do St. Antonu téměř zmrzlý. František Příhoda vzpomíná v rozhovoru na SNOW.cz, že „stižen chřipkou, dojel po strastiplné cestě s vysokou horečkou a na pokraji zhroucení“. Celou cestu absolvoval sám.

Tony jede džípem s naloženým vlekem, vyráží po Vánocích a do St. Antonu dorazí 30. 12. 1948

29. 1. 1949 Karel a František jdou na běžkách přes zamrzlý Staňkovský rybník. Po dlouhých peripetiích se do St. Antonu za Tonym dostávají 29. 1. 1949

GMÜND

VÍDEŇ

Přes Staňkovský rybník Útěk připravovali František Příhoda a jeho švagr Karel Nekvapil několik měsíců. Prověřovali dvě možné cesty. První vedla přes šumavský Špičák do americké okupační zóny v Bavorsku – tu si podle Příhodových vzpomínek předem vyzkoušeli, došli na místo a dokázali se vrátit zpět. Nakonec však zvolili Staňkovský rybník na Třeboňsku. Východní břeh jeho dlouhého ramene tvoří státní hranici, což nabízelo možnost přejet nenápadně na lyžích do Rakouska. Nevýhodou ovšem bylo, že tam za hranicí začínala sovětská okupační

zóna. Také tuto cestu si František předem obhlédl. V létě 1948 měl rybník dvakrát přeplavat a na rakouské straně navázat kontakt s místním hajným, u něhož mohli po útěku najít úkryt. V sobotu 15. ledna 1949 vyrazili oba muži z Prahy. Přítel z lyžařského prostředí Míťa Frössl je autem odvezl do jižních Čech a vysadil asi čtyři kilometry před rybníkem. Dále pokračovali na lyžích kolem rybníků, které byly doposud nezamrzlé! Pokud by nebylo zamrzlé ani hraniční rameno Staňkovského rybníka, čekalo by je složité obcházení vodní plochy otevřeným terénem, hlídkám na dohled. Led na úzkém rameni naštěstí přece

jen držel. Po zamrzlé a zasněžené hladině se pohybovali obezřetně, minuli i strážní objekt, aniž si jich někdo všiml. Skupina klidných srn jim napověděla, že se v okolí právě žádná hlídka nepohybuje. V sobotu v noci se dostali na rakouskou stranu a u hajného, s nímž byl přechod předem domluvený, přečkali noc. V neděli brzy ráno se vydali k železnici. Autobus, se kterým počítali, v zimě nejezdil, a tak museli v silném mrazu a hlubokém sněhu prý přibližně tři a půl hodiny pěšky – do Gmündu, kam předpokládáme, že šli, to bylo bezmála 30 km. V neděli však ranní vlak do Vídně nejel. Na další spoj měli čekat až do tří hodin odpoledne.

Na nádraží se o ně začal zajímat muž, který se nejprve německy vyptával, kam cestují a jakou mají národnost. Karel tvrdil, že jsou Chorvati studující ve Vídni. Muž si ale vyžádal jejich doklady. Předložili mu prošlé československé pasy, načež vyšlo najevo, že jde o rakouského pohraničního policistu. Podle Příhodovy vzpomínky to byl sudetský Němec, který uměl česky a od začátku tušil, odkud přicházejí. Policista je zadržel a zamkl v nádražní čekárně. Železničář jim nabídl, že jim pomůže uprchnout, Karel však odmítl: v cizí zemi, v hlubokém sněhu a při teplotě kolem minus patnácti až dvaceti stupňů by neměli kam jít. Noc proto strávili v čekárně. Ráno je, možná i díky úplatku ve výši deseti dolarů od každého, propustili. Muži dostali čaj a topinky a bez razítka do pasu směli pokračovat. Odpoledne nastoupili do vlaku do Vídně. Cestou potkali i sovětské vojáky, ti však jejich doklady již nekontrolovali. Ve Vídni zůstali přibližně týden u jedné z Františkových příbuzných. Město bylo rozdělené mezi čtyři okupační mocnosti a cesta dál na západ vyžadovala správné doklady a povolení. Pomohl jim Karlův český známý z Brna, který sloužil jako major u amerického kontrarozvědného sboru CIC. Opatřil jim rakouské doklady vystavené na jiná křestní jména a adresy, avšak se správnými daty narození, a také všech pět potřebných razítek – čtyři od okupačních správ a jedno od vídeňských městských úřadů. Dva dny poté mohli pokračovat přes Innsbruck do Tyrolska. Do St. Antonu dorazili 29. ledna 1949, čtrnáct dní po odjezdu z Prahy. Čekal tam na ně Antonín Šponar s džípem a plánem na vlek, který jim měl pomoci přežít první zimu v emigraci. Rozhovor s Františkem Příhodou z roku 2012:

snow.cz/clanek/2396

Ilustrační rekonstrukce útěku vytvořená pomocí AI

PRAHA

34 mag

STORY

Zima v St. Christophu Saša, Karel, František i Tony úspěšně, byť s těžkým srdcem, opustili svou vlast. Ve St. Antonu jim poskytla pokoj rodina Waslových – ve stodole nad kravami. V jistém smyslu byl útěk nejtěžší pro Karla a Tonyho: oba zanechali doma rodiče a sourozence a nevěděli, zda se jim režim nebude mstít. Nyní se ale soustředili na to uvést do provozu svůj originální vlek poháněný džípem – pro obyvatele a hosty St. Christophu i pro sebe. Frank vzpomínal, že souhlas ke stavbě vleku prostě udělil starosta St. Antonu. Žádný dokument se dosud nenašel a dost možná šlo jen o ústní dohodu. Prý je nikdy žádný úřad nekontaktoval ani neobtěžoval. Nikdo se na nic neptal. Fungující vlek byl pro jejich přežití zásadní, přesto šlo jen o krátkodobé řešení. Nejtěžší otázka je tížila neustále: Kde na světě bude jejich domov? Provoz vleku nebyl, jak se dalo čekat, jednoduchý. Všechny součásti vyrobili ještě v Praze, ale dosud je nesmontovali ani nevyzkoušeli. Když džíp konečně umístili na svah, zjistili, že hnací hřídel nebude dostatečně pevná, aby zvládla plánované zatížení. Potřebovali další díly, pro které museli vlakem do Innsbrucku. Následovalo mnoho komplikací. A když se jimi propletli, hned po prvním úspěšném spuštění přišly sněhové bouře a vlek zůstal pět týdnů mimo provoz. Trpěli hladem. Naštěstí se potom vlek stal nečekaně důležitým prostředkem přístupu na sjezdovky pro skupinu válečných invalidů, kteří byli v St. Christophu na léčebném pobytu. Později kolem Velikonoc jej s velkým povděkem využívala také skupina francouzských studentů. St. Anton totiž tehdy ležel ve francouzském poválečném sektoru.

Haus Wasle. Jakmile se ti čtyři v zimě a na jaře roku 1949 opět sešli ve St. Antonu, bydleli v tomto domě rodiny Wasleových. Nad krávami, kde si užívali jejich teplo, ale také museli strpět jejich zápach

únor 1949

13. 2. 1949

březen 1949

Džíp pohání lyžařský vlek ve St. Christophu.

Saša vyhrává sjezd ve Svatém Mořici.

Saša přijíždí do St. Christophu. Čtveřice je opět spolu.

Rekonstruovaná fotografie s netradiční klientelou lyžařského vleku

Chvíle těsně před startem výjezdu

St. Christoph v době kolem 40. let 20. století. Počátek lyžařské infrastruktury v St. Antonu představovala lanovka Galzigbahn, která zahájila provoz už roku 1937 jako první lanovka na světě vybudovaná výhradně pro zimní provoz. Ve stejném roce vznikl v nedalekém Zürsu první rakouský vlek. Malý St. Christoph však vlastní vlek ani přímé napojení na svahy neměl

velikonoce 1949

květen 1949

listopad 1949

Končí krátká sezóna džípového vleku.

Tony se žení. Ostatní míří do Belgie a prodávají džíp.

V Belgii se narodil Michael Nekvapil, autor tohoto textu.

36 mag

STORY

Zleva Saša Nekvapilová, Tony Šponar, František Příhoda, neznámá osoba a zcela vpravo Karel Nekvapil

Saša v péči Tonyho Šponara

Vlekař za volantem

Základem lyžařského vleku z džípu byl naviják s lanem, umístěný před motorem. Vůz byl ukotven na pomyslném konci sjezdovky, lyžaře vytahoval z údolí. Na konci 400 m dlouhého lana bylo upevněno 5 kotev vždy pro dva, tedy celkem pro 10 pasažérů, a jedna další pro obsluhu, která svážela kotvy s lanem dolů k dalšímu výjezdu. Vlekař seděl za volantem a plynovým pedálem ovládal rychlost navíjení lana. Kola džípu spočívala na hliníkových ližinách, po kterých bylo možné přes naviják vlastní silou motoru vytáhnout vozidlo na jinak nedostupné místo na svahu. Podobné, ale modernizované zařízení později fungovalo i v Australských Alpách, kde bylo ovšem poháněno jiným automobilem.

Jednoduché schéma ukazuje princip fungování vleku. Nezapoměňme, že džíp se taky musel nahoru nějak dostat, k tomu sloužily ližiny a naviják

Jedna z mála dochovaných fotografií provozu vleku. Dokážeme si z ní udělat i představu, jak vypadal svah, na němž se tehdy sjezdovalo, měřítkem může být známá délka lana, 400 m

Hospitz ve St. Christophu byl základnou klientely provizorního vleku – léčili se v něm i vojáci po amputaci

A pro změnu pohled shora dolů. Rychlost výjezdu ovládal plynovým pedálem vlekař sedící na místě řidiče. Zleva Příhoda, Šponar, Nekvapil

38 mag

STORY

České stopy v Thredbu

Sejdeme se v Austrálii Během pobytu ve St. Antonu se ke skupině připojila Elizabeth van Rood, Tonyho anglická přítelkyně. Pětice zůstala v obci až do května 1949 a zimu přežila díky džípem poháněnému vleku. S příchodem jara přišla logická výzva: Kam dál? Někdy v květnu odjeli Tony a Lizzie do Innsbrucku, kde se vzali. Další cesta je zavedla do australského Melbourne a časem na zasněžené pláně Nového Jižního Walesu. Saša a Karel Nekvapilovi a František Příhoda odjeli džípem do Belgie. Víza získali díky úsilí jednoho z členů rodiny Waslových, který se za ně zasadil ve Vídni. V Belgii se připojili ke Karlovu staršímu bratrovi Janovi, který spolu se svou ženou Jari opustil Československo ještě v době, kdy to bylo možné. Pracoval v restauraci v pobřežní vesnici Knokke-le-Zoute, kde poté zaměstnali také Karla. Saša už v té době čekala dítě – chlapec Michael, autor tohoto textu, se narodil v listopadu 1949.

Trojice uprchlíků proto plánovala, že v místě nějakou dobu zůstane, ale že by se Belgie měla stát jejich novým domovem, to v plánu neměli. Evropské státy se tehdy zdráhaly přijímat vysídlené osoby, jak se jim tehdy říkalo. Chtěli začít nový život někde daleko, plout do Ameriky, Kanady nebo Austrálie. Do kterékoli země, která by je přijala jako plnohodnotné občany a nabídla jim příležitost začít znovu. Ve svobodě. A jak skončil slavný džíp? František s ním odjel do Bruselu, kde ho prodal. Osud tomu chtěl, že se o několik měsíců později František usadil v Melbourne. Určitou dobu v něm bydleli také Karel, Saša a jejich malý Michael. A lyžování dál rýsovalo jejich životní cestu: Každý z nich se v následujících letech nějakým způsobem podílel na rozvoji australského lyžování a životy naší čtyřky se později znovu protnuly ve středisku Thredbo ve Snowy Mountains, které Šponar spoluzakládal.

Tony Šponar (vlevo) a Charles Anton, dva ze čtyř zakládajících členů konsorcia Thredbo Village.

Tony Šponar byl jedním ze čtyř zakladatelů Thredbo. Bez lyžování nevydržel, i proto roku 1955 hledal místo pro moderní středisko inspirované St. Antonem. V roce 1957 vznikla společnost Kosciuszko Thredbo Limited a rozjel se první přibližně kilometrový vlek. Saša a Karel Nekvapilovi patřili k rané komunitě střediska a provozovali hotýlek Sasha’s Lodge, druhé komerční ubytovací zařízení v Thredbu. František, tehdy už řečený Frank, znal Šponarův plán od počátku, ale do Thredba se natrvalo přestěhoval až roku 1974 a stal se výraznou osobností tamní komunity

Dopis rodičům od Tonyho Šponara z 21. července 1952 zachycuje vlek hnaný džípem v australském Charlotte Passu. Princip se lišil od řešení ve St. Christophu: zařízení v Charlotte Passu mělo hnací kolo umístěné na zádi a oběžné lano, které mohlo fungovat nepřetržitě. Na něm bylo třicet závěsů s plechovými talíři o průměru asi 25 cm

Sasha’s Lodge, 1959, Thredbo. Saša s Karlem si zpočátku mohli dovolit postavit pouze polovinu budovy

9. 3. 1950

31. 12. 1950

1951

1954–1955

1956–1957

Frank přijíždí do Melbourne.

Do Melbourne připlouvají Saša, Karel a den na to Tony a Lizzie.

Karel zakládá školu Arlberg na Mount Bulleru. Saša učí.

Tony objevuje lyžařský potenciál údolí Thredbo.

Vzniká středisko Thredbo a rozjíždí se první vlek.

Frank Příhoda jako reprezentant Austrálie na zimní olympiádě v Cortině d'Ampezzo 1956

Thredbo je dnes moderní a respektované australské středisko. Mnoho příběhů o jeho založení najdete v Thredbo Alpine Museum. Na čestné tabuli Faces of Thredbo jsou připomínáni Frank Příhoda, Saša Nekvapilová i Karel Nekvapil, vlastní oddíl má i Tony Šponar

Dopis z domova

Frank Příhoda ( 2022) zůstal aktivním členem lyžařské komunity v Thredbo a lyžoval ještě v devadesáti letech. Zemřel 10. listopadu 2022 v Melbourne ve věku 101 let jako tehdy nejstarší žijící australský olympionik. V Thredbo po něm najdete pojmenovanou trať Frank’s Face, jež dostala toto jméno roku 2020 ku příležitosti jeho 99. narozenin.

Ve svém melbournském bytě obdržel František, v Austrálii pak zvaný Frank, překvapivý dopis od komunistické vlády Československa. Tvrdila, že džíp je majetkem československé vlády, že jej Tony Šponar ukradl a že Tony nedodržel svůj slib vrátit se po údajném závodním tréninku ve St. Antonu. Protože byl vůz registrován na Františka Příhodu, požadoval po něm komunistický režim částku odpovídající 7 tisíc dolarů. Frank to jednoduše ignoroval a s hlubokým uspokojením si užíval, že je daleko mimo dosah zvrácené politiky.

Saša Nekvapilová ( 2014) se po manželově smrti přestěhovala k rodině syna Michaela do Canberry, do Thredba se však pravidelně vracela. Zemřela 10. června 2014 ve věku 94 let. V Thredbo po ní najdete nejen apartmány Sasha’s Apartments, ale hlavně sjezdovku s názvem Sashas Schuss v nejvyšší části areálu – nedaleko tratě Frank’s Face a vleku Karels T-Bar. Tony Šponar ( 2002), spoluzakladatel střediska Thredbo, prožil po odchodu z místa dobrodružný život, cestoval po souši i po moři a po revoluci navštěvoval i Česko. Obnovil někdejší Hotel Kosciusko, dnešní Sponars Chalet ve Snowy Mountains. Zemřel 9. listopadu 2002 v Jindabyne ve věku 82 let. Připomíná ho Sponars T-Bar, dosud provozovaný kotvový vlek v oblasti Central Spur. Karel Nekvapil ( 1992) žil se Sašou v Thredbu, kde společně provozovali Sasha’s Lodge a později Sasha’s Apartments; zemřel roku 1992 a jeho jméno dodnes nese vlek Karels T-Bar vedoucí k nejvýše položenému dosažitelnému místu v Thredbu, do výšky 2 037 metrů.

Byl svobodným člověkem! Díky svým kamarádům. Díky lyžím. A díky džípu!

Příspěvek by nevznikl bez iniciativy a časového vkladu Jerryho Krejzara, člena lyžařské komunity v Thredbo a celoživotního nadšeného lyžaře – děkujeme!

1956

červen 1959

Frank závodí za Austrálii na zimní olympiádě v Cortině.

Saša a Karel otevírají vlastní chatu v Thredbu.

1974

listopad 1989

Frank se stěhuje do Thredba a otevírá obchod.

Konečně svoboda v Československu!

1995 Tony vydává své vzpomínky Snow in Australia?

40 MAG

plakáty zaváté sněhem času

Vlek na Solisko zahájil provoz v prosinci 1943, dodala jej firma Von Roll a lyžaři používali kožený opasek spojený konopným lankem s připínacím háčkem k dopravnímu lanu

foto: archiv Petra klimeše

text: Aleš Suk

Citius, altius, fortius – se špetkou nadsázky je olympijské motto rychleji, výše, silněji možné parafrázovat do představ národa lyžeckého. Dolů to na ski svištělo. Jenže kterak zase nahoru do výšin bělostných?

řelom 19. a 20. věku byl revolucí sportovní prakticky ve všech sportech; individuálních i kolektivních. Bílý sport nebyl výjimkou. V našich pahorkatinách a horstvech rostlo hotelnictví a budařství úprkem v rytmu sportovníků a rekreantů, dychtících ovládnout pohybové dovednosti na sněhu a užívat si prostředí hor. Pamětníci nostalgicky připomínají sobotní odjezdy na hory za večerního soumraku, kdy zemdlení skijáci přijížděli sportovními vlaky ještě před úsvitem, za tmy do konečných horských nádražíček, aby nazpět putovali i v pondělním ránu a šup do fabriky či na úřad.

plakáty pocházejí Ze sbírky autora

Století šleprů, vleků a lanovek

To tedy řádně sílila chuť a potřeba dostat se co nejrychleji a opakovaně do nejvyšších horských partií a vymýšlelo se kdeco, aby si tu gravitační nirvánu sjezdů vychutnávali lyžaři 5krát, 10krát, co nejvíce, zkrátka vrchovatě. Touha objevovat nová zákoutí, sněhová pole, svahy s nábojem nepoznané rozkoše nových světů přinesla nebývalé množství nápadů, kterak zrychlit pouť tam nahoru a znovu a znovu, uskutečněných všelijakými dovedy. Prudké i mírně stoupající přístupové trasy na hřebeny byly tou dobou rozvoje zimní turistiky posety koňskými potahy se zásobami potravin a vyvážejícími zavazadla hostů horských bud a hotelů. Ráznější, ba odvážnější návštěvníci se kliďánko přidržovali postranic povozů a hajdy bez námahy na boudu. A opěšalí jezdci na ski v okovaných lyžácích, se ski na ramenou, eventuálně zavěšenými a vlečenými za páskem „na pejska“, byli out, jasně pomalejší.

České lyžecké primáty

Avšak Češi, toť vesměs koumáci, šikulové a, obzvlášť jde-li o blaženost lyžeckou, patřičně vynalézaví. Těch zimních primátů evropských, ba světových, mají přehršel, letmo: první 50km závod ve střední Evropě 1905, nejstarší národní lyžařský svaz na světě 1903, evropské prvenství v realizaci sedačkové lanovky na Pustevnách 1940, kabinové lanovky na Černou horu 1928 anebo i saňového vleku pro lyžaře, který fungoval (zřejmě) první v Evropě ve Špindlerově Mlýně roku 1909.

Saňový vlek pro lyžaře ve Špindlerově Mlýně 1909

K tomuto vleku máme akční momentky, film, městskou kroniku, vzpomínky pamětníků. Zkusme se ponořit do historie objevitelů lyžování při použití těch nových liftů a strojů v království českém. Probíhá sezóna 1909, ve Špindlerově Mlýně se již čtyři zimy tuží Spolek zimních sportů a má již 76 členů lyžujících nebo sáňkujících.

42 MAG

plakáty zaváté sněhem času

Z léta do zimy za 40 minut. Jasně, dole v zeleni odkrytá kabina láká k chytání bronzu, nahoře v říši zimy kulichy nasadit. K pádu z kabiny není daleko, stožáry jsou kopiemi janskolázeňské lanovky z roku 1928. Výzbroj uložena v síti pod podlahou

Čumkarta z éry rakousko-uherské ve Špindlu – elektrický saňový vlek dopravující sáňkaře a lyžaře ze svatopetrského údolí k hotelu Praha. Na trojici spřažených dřevařských saní sedělo až 30 skijáků, lyže drželi mezi koleny a frčeli nahoru Německá kronika města Špindlerův Mlýn na str. 231 uvádí, že postavit elektrický vlek pro lyžaře a sáňkaře rozhodl výbor Spolku zimních sportů. Ten vyrostl na svahu nad svatopetrskou cestou v místě, kde dnes funguje dům Horské služby, první tažený navijákový vlek v Evropě. Trasa vleku míjela hotel Krakonoš a končila na svahu nad starou školou, asi v místě, kde je dnes škola nová, a měřila poctivých 500 metrů. Zajímavé je, že si majitel penzionu Czernin Morzin prosadil zastávku u svého hotelu (později se jmenoval Švýcarský dvůr). Byla provozována rok po uvedení do provozu, v sezóně 1910/11.

Tři tisíce pasažérů za první rok

Hned první zimu vzali útokem služby vleku tři tisícovky pasažérů. Dvoje, někdy i troje hřmotné nízké dopravní saně s vypletenou střední sedačkou vezly na kopec 20–30 sportovníků-lyžařů a sáňkařů; výzbroj na klíně a sportovní sáňky vlečené za posledními saněmi. Dolní stanice, pokladna, vstupenkou byly rákosové, pak hliníkové obroučky talířků k holím bez výpletu; odevzdávaly se zřízenci. První a poslední saně měly řidiče, který korigoval směr jízdy. Pasažéři, jak jinak, seděli zády ke směru jízdy. Sáňkový vlek sloužil dvaapadesát zim, v sezóně 1961 se nepozorností obsluhy nahoře saně uvolnily a nebrzděné se řítily na dolní budku, tu prorazily, zřízenec sebou hodil do strany do sněhu, vyváznul bez újmy. Po této havárii byl vlek zrušen.

Klasika, užívaná coby dopravní prostředek v horách – jezdci na ski se drží provazu, upevněného na rohačkách a sněžných vozech, výletních saních, tažených koňmi při výletech, dopravě potravin a bagáže hostů na hřebenové boudy. A bývalo fuk, zda do mírného kopce, nebo koňskou cestou na Luční boudu

Tažená gondola pro desítku lyžařů s materiálem v zavazadlovém prostorném koši na zádi. Levná při výstavbě, užívaná na kratší distanci. Té špindlerovské se nepodobá, ta představovala tré zapojených dřevařských rohaček, obsazených lyžaři, kteří svůj sportovní materiál drželi vsedě; špice lyží trčely k obloze

44 MAG

plakáty zaváté sněhem času

10 km dolů z kopce

Vraťme se ještě do roku 1902. Někdy pořadatelé závodů natropili borcům neplechy všelijaké. Třebas pikantností dopravy startujících do vysokých poloh krkonošských byl „vynález“ organizátorů II. mistrovství Spolku německých lyžařů ve Vrchlabí (vznikl 1898) v únoru 1902. Účastníci distančního závodu na 10 000 metrů byli vytaženi na řadě rohaček, tažených voly, z cíle v osadě Peklo (600 m n. m.) ke startu na Klínové boudě (1 200 m). Nevídané a muselo tehdy závodníky pořádně zábst. Startovalo se intervalově, převážně sjezdová trasa, sem tam přerušená dlouhou rovinkou, měřila stanovených 10 km. Vítězné posty obsadili Norové, v zimě hostující ve Vrchlabí v pozici pionýrů závodního lyžování. Vyšťárat postřehy z jedno a čtvrt století trvající historie vynálezů, pokusů, užívání a provozu šleprů, vleků, lanovek a vznášedel se díky plejádě snímků a plakátů podařilo. Nebývale stručně projdeme chronologii dopravních zařízení pro lyžaře. Až na výjimky se lyžaři nechávali vyvézt nahoru pomocí lan – většinou provazových u přenosných vleků a ocelových u pevných. Zničehonic se objevily navijákové šlepry, amatérsky zhotovené, pak i komerční, jejichž lana se uživatelé drželi v bytelných rukavicích. Následovaly osobní pásky s háčkem či svorkou, které se zahákly do ok na taženém lanu. Pásky se upnuly buď pod hýžděmi, nebo výš v těžišti lyžaře. V Krkonoších byl vyhlášeným šleprem popsaného typu asi 400 metrů dlouhý lift pod chatou Klášterka nad Klínovým potokem. Trénoval zde v žákovských letech i Míla Sochor z Pece. Šlepry s nízko položeným tažným lanem překonala éra průmyslově vyráběných vleků, v našich horách začínaly vleky Transporty Chrudim (VL 500, 1000), v 70. letech slovenské Tatrapomy s teleskopickými tyčemi, unášecími talířky a kot-

Úsvit průkopnického šleprování; lyžař měl kožený či balatový řemen v šířce bratru 10 cm, osazený háčkem. Ten se zavlékal za očko na tažném laně, nahoře vyháknul a tradá do údolí. Jeden z nejstarších takových šleprů fungoval pod Klášterkou /katastr Strážné/ s dolní stanicí v rokli nad Klínovým potokem v Krkonoších. Trénoval tady v začátcích své sportovní kariéry Míla Sochor s partou pecských lyžaříků vičkami, souběžně produkovala vleky ostravská firma Metasport. Začátek devadesátých let znamenal privatizační vlnu, razantní nárůst kapacity lanovek, z dvousedaček se přecházelo na čtyř-, šesti- a osmisedačky, mnoho lanovek dnes vozí lyžaře v krytých, bublinových kabinách, luxus a pohodlí nabývaly vrchu,

sedadla jsou vyhřívaná. Jistě se dočkáme i variant, obsahově navazujících na business třídy, jako v leteckém provozu. Když jsme u vzdušné přepravy, neopomeňme vzpomenout heliskiing pro fajnšmekry, nemající hluboko do kapsy. Ti se transportují do nepřelidnělých, úžasných partií na palubách heli-

koptér a vysoko, vysoko si lebedí v předlouhých sólových jízdách. A tak je to v bílém sportu už hezkých pár desetiletí. Odhadnout, kam až se dopravní lyžařský byznys vyšplhá, si netroufáme. Zatím se pokochejme půvabným obsahem dnes představených plakátů. SKOL!

Heli-ski: už celé čtvrtstoletí je gurmánským požitkem (pro majetné) sjíždět panenské svahy a nahoru se vznést ve vyhřáté kabince helikoptéry

Nejjednodušší jednomístný šlepr v začátcích vlekové techniky – nekonečné lano, nejlépe textilní, kterého se lyžci drželi oběma rukama v palčácích. Výhodou bylo, že se mohli kdykoliv mezi sloupy pustit a sjíždět dolů

Dvojkabinka prosklená s lyžemi v koši, zřejmě pro výstup zastavovala, nebo při zpomalení vytahoval ski a hole zřízenec

Na svahu Bolgen v Davosu byl v roce 1934 uveden do provozu první kotvový vlek na světě, zkonstruovaný švýcarským inženýrem Ernstem Constamem

46 MAG

plakáty zaváté sněhem času

Mohutná lanovka v masivu Mont Blanku, v blízkém Chamonix se odehrály I. ZOH v roce 1924

S masívním závěsem se vagónky, upevněné na 3 lanech, inzerovaly jako „báječné pro lyžaře“

Krytá dvoumístná kabinka s výzbrojí vně koše. Protější svah na plakátu je osazen šleprem s kotvičkou, podobný stával v Harrachově na Rýžovišti; poté převezen na Frýdštejn – sjezdovku turnovských lyžařů

Klasická otevřená dvojsedačka, výzbroj mezi sedícími – 50. léta, dnes už kvůli počasí téměř nemyslitelná, nepohodlná

Teleskopická „batůžková“ upínací konstrukce s nepraktickým uložením holí v ohbí hrazdičky. Pro nastupování a výstup nutná gymnastická průprava

48 MAG

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

text: Tom Řepík

foto: Barry Levinson / Catskill Skiing

Borscht Belt na sněhu: Jak se Amerika učila lyžovat v židovských resortech

Než se Amerika naučila lyžovat vysoko ve Skalistých horách, učila se lyžovat blízko: v Catskills, na kopcích, které sotva splňovaly definici hor, ale otevřely sport celým generacím. Na svazích s malým převýšením a velkým společenským životem – tam, kde byly důležitější bufety než sklon sjezdovky a kde se po večeři neřešily vosky, ale historky a drby. Právě tady, v židovských letoviscích Borscht Beltu, se rodila americká představa lyžování jako součásti životního stylu.

d počátku padesátých let se statisíce Američanů poprvé postavily na lyže v resortech takzvaného Borscht Beltu – pásu letovisek v pohoří Catskills, zhruba 150 kilometrů severozápadně od New Yorku. Jména hotelů jako Grossinger’s, Concord, Kutsher’s, Nevele, Pines, Raleigh nebo Davos dnes znějí jako ozvěna jiného světa. Ve své době

představovala vstupní bránu ke sportu, který se v Americe právě začínal demokratizovat. Lyžování tu nebylo o výkonu ani o horách samotných; bylo o přístupu. O tom, že člověk z města může během jednoho víkendu objevit sníh, pohyb a nový druh trávení volného času – aniž by opustil sociální komfort hotelu, který znal z léta.

„Až do druhé světové války – a místy i dlouho po ní – totiž platilo, že Židé byli z mnoha amerických hotelů, klubů a resortů systematicky vylučováni.“

Lyžování mezi obědem a večeří

Židovské Alpy

Borscht Belt – pojmenovaný po boršči, tradiční sladkokyselé řepné polévce ruských židovských přistěhovalců – nebyl jen turistickou oblastí. Byl to kulturní ekosystém. Místo, kde se formovala americká stand-up komedie, kde si své sety pilovaly dobové celebrity jako Lenny Bruce, Sid Caesar, Jerry Lewis, Mel Brooks, Carl Reiner, Danny Kaye nebo Jerry Stiller. Svět letních sálů, večerních show a nekončících banketů. Catskills si vysloužily přezdívky Sour Cream Sierras nebo také Jewish Alps – Židovské Alpy. Nešlo o geografické srovnání, ale o ironické sebeoznačení. Zdejší kopce nebyly vysoké ani dramatické, ale pro několik generací amerických Židů představovaly jejich vlastní hory: dostupné, bezpečné a především otevřené. Vznik tohoto světa nelze pochopit bez širšího historického kontextu. Židovská přítomnost v New Yorku a okolí byla výsled-

kem dvou silných imigračních vln. První přišla už na přelomu 19. a 20. století z východní Evropy – z carského Ruska, Polska a Haliče – kdy statisíce Židů prchaly před pogromy a právní diskriminací. Druhá, neméně zásadní, následovala ve 30. letech, kdy před nacismem utíkali vzdělaní a často majetnější Židé ze střední Evropy. New York se stal jejich přirozeným centrem. Catskills pak logickým útočištěm. A také místem, kde nebylo nutné čelit nepřímým ani přímým zákazům. Až do druhé světové války – a místy i dlouho po ní – totiž platilo, že Židé byli z mnoha amerických hotelů, klubů a resortů systematicky vylučováni. Catskills nabídly alternativu: vlastní hotely, vlastní pravidla, vlastní svět volného času. Právě zde vznikl fenomén, v němž se rekreace, kultura a sport spojily do jednoho celku. Lyžování tu nebylo jen pohybem; bylo součástí společenského života a identity.

Lyžování do tohoto světa zapadlo překvapivě přirozeně. Bylo moderní, lehce evropské, ale zároveň dostatečně neškodné. Nevyžadovalo velké hory, jen svah, sníh a jednoduchý vlek. Hotely nabízely balíčky: dopolední lekce, oběd, odpolední ježdění, večer show. Legendární novinář New York Times Michael Strauss napsal v roce 1960, že Catskills byly Alpami středostavovské Ameriky. Ne místem extrému, ale prvního doteku s novou sněhovou aktivitou: tady se Amerika učila, že lyžování může být součástí životního stylu – nikoli výsadou horských elit. Instruktoři byli často Evropané. Jedním z nejvlivnějších byl Švýcar Tino Koch, který dokázal z „pětníkových“ cvičných svahů produkovat stovky sebevědomých začátečníků. Lidé, kteří by se jinak k lyžím nikdy nedostali, začali snít o větších horách: New Hampshire, Vermont, později Západ. V roce 1957 dostával v resortu Grossinger’s lekce lyžování třináctiletý Bobby Fischer, budoucí šachový génius. Na oplátku učil instruktora Tonyho Kastnera šachy. Takový byl svět Catskills: všechno se míchalo – sport, kultura, náhoda.

Před válkou a bez sněhu

Lyžovalo se tu už před druhou světovou válkou. V roce 1936 fungoval u města Liberty areál Walnut Mountain s jednoduchým háčkovým vlekem. Bez sněhu ale nebylo lyžování – a bez mužů, kteří odešli do války, nebylo ani pro koho jezdit. Po válce přišel nový pokus. Resort Christmas Hills v Livingston Manor, otevřený roku 1948, měl ambiciózní plány: elektrické vleky, lesní průseky, profesionální lyžařskou školu. Místní noviny psaly o ski-jöringu, sportu, kdy lyžař je tažený koňmi. Realita však byla nesmlouvavá: bez umělého sněhu to nešlo už tehdy.

Růžový sníh a knoflíky

Catskills se staly laboratoří improvizace. Tamější vyhlášený Concord Hotel se chlubil sloganem „The Safest Ski Place in the World“ – zjevně z doby, kdy právníci ještě nepostávali u lanovek. Concord dokonce foukal růžový a modrý sníh, barvený agresivními barvivy, která se pak nevyprala z kalhot lyžníků. Resort Grossinger’s svážel sníh z celého areálu na svah a experimentoval s povrchem z rozemletých plastových knoflíků od límců. Fungovalo to jen občas, ale lidé přijížděli tak jako tak. Lyžování nebylo primárním důvodem jejich cesty – bylo její součástí.

50 MAG

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

„Resort Grossinger’s svážel sníh z celého areálu na svah a experimentoval s povrchem z rozemletých plastových knoflíků.“ Teprve koncem padesátých let se objevily skutečné vleky: kotvy a později sedačky. Resort Davos ve Woodbridge (později Big Vanilla at Davos) měl tři sedačky, čtyři kotvy a kopec s převýšením 130 metrů. Pro Newyorčany to byla skoro Aljaška.

bruslení, sáňky, hry, nekonečné bufety. Lyžování nebylo cílem, nýbrž součástí balíčku.

Konec jednoho světa

Kutsher’s, Kellerman’s a filmová nostalgie

Jedním z nejznámějších hotelů Borscht Beltu byl Kutsher’s. Rodinný resort bratří Maxe a Louise Kutsherových byl symbolem světa, který jinde neexistoval – otevřeného, hlučného, sebevědomého. Zatímco v jiných horách visely protižidovské cedule „Restricted“, u Kutsher’s se s lehkou ironií hlásalo „Dietary laws observed“. Právě sem směřovaly nejen lyžařské naděje, ale i kulturní aspirace – od basketbalových turnajů po hudební vystoupení, kde se rodila americká stand-up komedie. V Kutsher’s vystupovali velikáni jako Jerry Seinfeld, Joan Rivers nebo Danny Kaye. Na hotelovém basketbalovém hřišti se předvedl Wilt Chamberlain ještě jako teenager. Hotel experimentoval s novinkami – od all-inclusive dovolené po festivaly hudby a sportu. Bylo to místo, kde se mísil sport, zábava a společenský život do jednoho celku.

Fiktivní Kellerman’s resort z filmu Hříšný tanec nebyl výplodem scénáristické fantazie – vycházel z modelu catskillských středisek, a k natáčení zásadních scén byly využity právě vnější prostory tehdejšího hotelu Kutsher’s. Letní brigádníci, společenské večery, taneční sál, jezero, sport i tanec jako součást jednoho balíčku. Film byl nostalgickým ohlédnutím za světem, který už tehdy mizel – jak ostatně ve filmu doslova zaznělo.

Holiday Mountain a svět na dosah města Resort Holiday Mountain v Bridgeville byl typickým produktem éry: blízko města, malý, dostupný. 120 metrů převýšení, Poma, pomalé dvousedačky, úzké bílé pruhy sněhu v okrové krajině. Pro místní děti ráj. Pro řidiče na Route 17 noční můra, když se technický sníh vinou větru snášel na silnici. Hotely soupeřily nejen sjezdovkami, ale i programem:

Od sedmdesátých let se karta obrátila. Lepší silnice, levnější lety, větší hory. Borscht Belt začal mizet. I Kutsher’s, nejdéle fungující z velkých hotelů, zavřel v roce 2013 a byl zbořen. Lyžující historik Barry Levinson dnes dokumentuje zbytky těchto areálů: opuštěné vleky bez lana, rezavějící sedačky, skiservis s nářadím, jako by technik odešel na oběd a už se nevrátil. „Je to jako Černobyl,“ říká. „Zamrzlé v čase.“ V jižních Catskills přežil v plném provozu jen malý svah u resortu Villa Roma. Dědictví je ale jinde. Jak napsal Michael Strauss: desítky tisíc Američanů dnes lyžují na velkých horách díky rané drzosti catskillských hoteliérů. Díky lidem, kteří pochopili, že lyžování nemusí začínat vysoko – stačí, když začne blízko. Byl to svět malých kopců a velkých talířů. Svět, kde se lyžovalo mezi obědem a večerním představením. Svět, který zmizel – ale zanechal stopu v každém, kdo se poprvé rozjel po sněhu právě tam, v Jewish Alps. Na svazích, které nikoho neděsily – a otevřely dveře celému sportu i kultuře.

NIGHT SKI OPENING 16/11/2026 Od 18 hodin start první lyžovačky v ČR

moninec.nhr.cz

Zamiřte Nahoru a odstartujte sezónu v záři reflektorů!

52 sPORT

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

text: Jan Kousal

foto: Svaz lyžařů ČR

Tošovice uvidí Evropský pohár aerials Česko po dvou dekádách ožije akrobatickými skoky!

Psal se rok 2002. Odlesk hokejového Nagana slábl a český sportovní národ se učil novému fenoménu – akrobatickým skokům na lyžích alias aerials. Novou sportovně-společenskou mánii způsobil Aleš Valenta, jeho trojité salto s pěti vruty a olympijský triumf v Salt Lake City. Jen pár týdnů po něm pobláznil rodák ze Šumperka i Špindlerův Mlýn, kde před bouřlivou kulisou opanoval domácí závod Evropského poháru. V zimě se tento seriál po čtvrtstoletí vrátí do Česka. Závodit se bude 6.–7. února v Tošovicích a Aleš Valenta bude zase u toho. Tentokrát coby organizátor.

krobatické skoky, aerial skiing nebo zkráceně aerials. Tradiční disciplína v rodině freestyle lyžování vznikla už na počátku 20. století, do širšího povědomí se ale dostala až se vznikem Světového poháru pod hlavičkou Mezinárodní lyžařské a snowboardové federace FIS v roce 1980. O šest let později už se ve francouzském Tignes poprvé závodilo o světové medaile. V letech 1988 a 1992 pak aerials spatřili diváci jako ukázkový sport na zimních olympijských hrách, v jejichž programu získala disciplína plnohodnotný status v Lillehammeru 1994.

Když se Češi o aerials teprve učili

Shodou okolností právě v 90. letech začali aerials více registrovat také fanoušci zimních sportů v České republice. Právě tehdy totiž začala zářit vycházející hvězda Aleše Valenty. Rodák ze Šumperka se stále častěji začal prosazovat mezi nejlepšími, a tak zájem o akrobatické skoky zákonitě rostl. A spolu s ním rostla i myšlenka pořádání vrcholných závodů na území České republiky. Ta se naplnila v roce 2001, kdy Česko získalo pořadatelství pro závod juniorského světového

šampionátu. Volba hostitelského areálu padla na Špindlerův Mlýn. „Z čistě pragmatických důvodů,“ usmívá se Kamil Opletal, muž, který velké mezinárodní závody aerials do České republiky přivedl. „Zaměřili jsme se na Špindlerův Mlýn jako nejpopulárnější lyžařské středisko u nás,“ dovysvětluje. A to přitom tehdy nikdo ze závodníků nebo funkcionářů z Krkonoš nepocházel. „Je tedy otázka, nakolik rozjezd nejvyšších závodů freestylu u nás bylo dílem strategie a práce vedení freestyle lyžování a nakolik jsme jen šťastnými okolnostmi byli

Aerials

Aerials se odehrávají na speciálním můstku se 70 metrů dlouhým nájezdem o sklonu 25°. Skokani se odrážejí z můstků vysokých 2 až 4 metry a při skocích mohou vystoupat až 15 metrů nad doskočiště, které má sklon 38°.

ve správnou chvíli na správném místě,“ ptá se sám sebe Opletal. Pořadatelský tým tehdy mohl těžit ze symbiózy s krkonošským areálem. „Tehdejší Skiklub Špindl s Alešem Krýzlem dlouhodobě plánoval dostat závody Evropského a Světového poháru v alpském lyžování, takže úspěšné pořádání jakýchkoli závodů FIS jim zvyšovalo kredit. Tím jsme získali dobré zázemí přímo v místě konání závodů,“ oceňuje Opletal dobře fungující partnerství. A tak to přišlo. Mistrovství světa juniorů 2001 s navazujícím závodem Evropského poháru se staly prvními velkými meziná-

53 Neli Gronychová dosáhla na páté místo v závodě EP v Ruce a na juniorském MS 2026 v Airolu skončila třináctá a šestá v týmech

Reprezentační týmy aerials 2026/2027

A tým: Adéla Měrková B tým: Vendula Měrková Junioři: Neli Gronychová, Kristýna Šimková, Jakub Dressler, Šimon Kroupa

Letní aerials

Aerials jsou sportem, který má i svou velmi oblíbenou letní variantu. Při ní závodníci pilují techniku skoků s dopadem do vody. V Česku se letní aerials provozují například v Acrobat Parku ve Štítech, kde se v letní variantě aerials konají v posledních letech i závody FIS s mezinárodní účastí.

Šimon Kroupa obsadil na juniorském MS 2026 v Airolu dvanácté místo individuálně a šesté s týmem, v EP se nejlépe umístil sedmý.

rodními závody aerials na území České republiky. „Protože na úrovni MSJ byly povoleny skoky jen do obtížnosti dvojitých salt (z důvodu bezpečnosti závodníků do věkové hranice 19 let), mohl se ve spodní části černé sjezdovky ve Špindlu postavit dočasný skokanský areál ze sněhu,“ připojuje technické parametry organizátor závodů. „Tím pádem také Evropský pohár proběhl s omezením jen na dvojitá salta,“ dodává Opletal.

Na vlně olympijské euforie

Česká premiéra aerials vyšla, což otevřelo dveře k pořádání dalších

závodů. Hned příští Evropský pohár v roce 2002 však posunul akci na jinou úroveň. Že se chystá něco speciálního, už ovšem bylo ve vzduchu cítit na podzim. A nemohl za to nikdo jiný než Aleš Valenta. „Po jednání s ředitelem skiareálu panem Kebrlem jsem se ho v žertu zeptal, co se stalo, že je vstřícnější než jindy. A jeho odpověď mi vyrazila dech: ‚Protože tady ve Špindlu bude startovat olympijský vítěz‘,“ vzpomínal Opletal. Ukázalo se, že šlo o slova prorocká. Aleš Valenta se o pár měsíců později v legendárním závodě v Salt Lake City stal olympijským vítězem. Pro Evropský pohár, na kterém Valenta už dříve přislíbil účast, šlo o nejlepší možnou reklamu. Není se tedy čemu divit, že divácký zájem o aerials byl najednou enormní. „Tehdy bylo ve Špindlu plno,“ vzpomíná olympijský vítěz z roku 2002. Domácí ochozy věřily v triumf šampiona ze Salt Lake City, toho ovšem přijela prověřit pestrá konkurence, včetně rivalů ze Spojených států a Kanady. Sám olympijský vítěz přiznává, že si po olympijské euforii váhu

domácího závodu příliš neuvědomoval: „Po té olympiádě jsem to nevnímal tolik jako závod. Prostě jsem skákal a bral jsem to na lehkou váhu,“ říká. Jenže možná právě díky tomu skákal ve Špindlu fantasticky, čímž českým fanouškům dopřál očekávaný triumf. „To, že jsem vyhrál před domácí kulisou, je samozřejmě skvělé, ale myslím, že se mi to povedlo i díky tomu, že jsem byl po olympiádě totálně uvolněný,“ má jasno Valenta. Často a rádi na Evropský pohár vzpomínají také pořadatelé. „Závod v roce 2002 se po Alešově vítězství na ZOH stal obrovskou show za účasti většiny tehdejších špiček,“ pamatuje si Kamil Opletal Evropský pohár jako zážitek, který lze jen těžko přebít. A to i přesto, že Špindlerův Mlýn pro následující zimy povýšil, když v letech 2003–2006 pořádal pravidelně závody Světového poháru. A hned v roce 2003 dokonce i ten finálový. „Tato akce měla z pohledu sportovně-politického mnohem větší důležitost, ovšem průběh přípravy už byl citelně jiný než u Evropského poháru,“ doplňuje Opletal.

Návrat po dvou dekádách

Po Světovém poháru v roce 2006 Česko z mapy závodů prestižních seriálů vymizelo. Vrátí se na ni až v nadcházející zimě, kdy od Špindlerova Mlýna převezmou štafetu moravsko-slezské Tošovice. Ty se mohou těšit na závody Evropského poháru a zase u toho bude Aleš Valenta. Tentokrát už coby organizátor a vedoucí disciplíny aerials v rámci struktur Svazu lyžařů ČR. Návrat aerials do Česka měl hladký průběh. „FIS vítá iniciativu zájemců o pořádání Evropského poháru, takže z tohoto hlediska nebylo složité závody získat,“ popisuje Valenta. „Náročné je najít vhodný termín. V tom ale věřím, že zapůsobil fakt, že ty lidi dlouhé roky znám. Karin Arnoldová, která má Evropský pohár na starosti, navíc byla součástí našeho týmu v době, kdy jsem závodil. Byla to moje fyzioterapeutka. Když jsme potřebovali konkrétní termín, ona se postarala o to, že jsme ho dostali,“ oceňuje. Navzdory tomu, že závody proběhnou až v únoru, musely Tošo-

54 sPORT

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

vice už v létě projít kontrolou FIS. „Samozřejmě nás těší, že k nám na kontrolní den dorazil sám Andrea Rinaldi, ředitel závodů Světového poháru. Zároveň jsme dělali v létě v Acrobat Parku ve Štítech během FISového víkendu generálku na Evropský pohár, kdy jsme vyzkoušeli všechny systémy, remote judging a další mechanismy. Byl maximálně spokojen. Když jsme jeli do Heiparku, tak se mu areál líbil. Kvitoval progres, zemní úpravy a všechno to, co tam děláme pro to, abychom závody úspěšně uspořádali. K dispozici máme i pokročilé systémy zasněžování, které jsou schopné vyrábět sníh v teplotách vysoko nad nulou,“ pochvaluje si Valenta zázemí závodu i průběh kontroly FIS.

Tošovice na úkor Světového poháru

Evropský pohár je primárně určen pro mladé závodníky, ti by měli tvořit drtivou většinu startovního pole. „Je stále příliš brzy na to říct, kdo všechno přijede,

nicméně počítáme, že dorazí tradiční národy,“ nepouští se Valenta do předčasných odhadů. Jedinou jistotou je tak početné zastoupení domácích barev. „Asi největším želízkem by měla být Adéla Měrková, která startovala i na olympiádě. Ta by měla mít výhodu v obtížnosti skoků, které aktuálně skáče,“ odtajnil olympijský vítěz účast stabilní závodnice Světového poháru. „Tošovice sice se závody Světového poháru kolidují, Adéla ale na jejich úkor doma startovat chce,“ potvrdil Valenta. V Tošovicích naopak nebude startovat dlouhodobě nejúspěšnější český závodník Nick Novak, který přerušil kariéru. I tak budou mít české barvy nadějné mužské zastoupení. „Mezi kluky budou závodit Kuba Dressler nebo Šimon Kroupa, oba v současné době skáčou dvojná salta s třemi vruty ve dvou různých variantách. Když se jim hodně zadaří, měli by být v desítce,“ pokračuje. Jak už zaznělo, Evropský pohár je ideální příležitostí zazářit pro

mladou nastupující generaci. Přinese jim zkušenosti, navíc na domácí půdě je to skvělá šance ukázat se rodině a přátelům. Kromě toho si zazávodí na místě, kde běžně trénují. „Na druhou stranu může být domácí prostředí i svazující. Ukáže se charakter závodníka, někoho to zbrzdí, jiného to povzbudí,“ myslí

si legenda českého lyžování, jejíž trojité salto s pěti vruty utkvělo v mysli nejednoho lyžařského příznivce. „Ve finále je ale jedno, jak domácí atmosféra na koho zapůsobí. Musejí se s tím vypořádat stejně, a proto je důležité závody na takovéto úrovni pořádat, aby se s tím naučili pracovat,“ má jasno.

Velké mezinárodní závody aerials na českém území

2001 MSJ, EP (Špindlerův Mlýn) 2002 EP (Špindlerův Mlýn) 2003 finále SP (Špindlerův Mlýn) 2004 SP (Špindlerův Mlýn) 2005 SP (Špindlerův Mlýn) 2006 SP (Špindlerův Mlýn)

56 market

snowtest 26/27

text a foto: Petr Socha

Nejsportovnější ze sportovních

Elitní materiál vykazuje špičkovou kvalitu napříč výrobci Je to kategorie lyží, na které se všichni nejvíc těšíme. Lyže z vrcholků pyramid komerčních nabídek, které cílí právě na takové lyžaře, kterými jsme nebo bychom chtěli být – technicky vyspělé, přesné a rychlé, kteří dokážou ocenit skutečně kvalitní materiál a využít jeho potenciál.

ak takové lyže rychle poznat? Samozřejmě v katalogu září na prvních stranách, na webech firem na nejvyšších místech, typicky mívají dva titanaly (letos měly některé i tři) a obvykle i ambiciózní cenovku. Můžeme vás ale uklidnit – ať sáhnete k tomu či tomu, platíte za skutečnou kvalitu. Větší vrásky než značka bude dělat toužícímu zákazníkovi spíš výběr konkrétního modelu, ale třeba i délka. Rozdíly mezi obdobnými lyžemi vícero značek mohou být menší než mezi stejnými modely různých délek. Podobně v této kategorii najdete lyže různě střižené, od slalomek po obřačky, většinou a stále častěji ale multiturn lyže, které si tak trochu troufají na obojí, ale hlavně člověka vozí v obvyklém rekreačním spektru poloměrů. Exaktní rada tady neexistuje – musíte číst, přemýšlet, možná se opírat o intuici.

Rádi se uchylujeme k podobenství výběru lyže a výběru životního partnera. U obou můžeme říct, že i přes počáteční extázi poznáte výsledek svého rozhodnutí až po čase. Potenciál kompatibilních životních partnerů i nabídka modelů jsou velice široké, přesto člověk obvykle musí počítat s nějakým ústupkem či kompromisem – všeobecná dokonalost je jenom sen. A taky je velmi důležité se o lyže (partnera, vztah) aktivně starat – zanedbaná top lyže za 50 tisíc udělá horší službu než dobře ošetřená a třeba i starší lyže. Dobrou zprávou pro lyžaře v naší západní kultuře je, že když už by neměl praktikovat polyamorii, polyskie je povolená, ba doporučená – alespoň tedy od nás ve SNOW. Protože každá typově odlišná lyže vám dá malinko něco jiného, díky čemuž dosáhnete na nejširší okruh lyžařského uspokojení.

Lyže v tomto testu (model/strana): Atomic Redster X9 RS

Blizzard Firebird Race Type MT

Blizzard Firebird Race Type LT

Blossom N°1 GS

Dynastar Speed Omeglass Master SL R22 62 Elan Ace SCX

Fischer The Curv Noize M-Plate

Lusti PC 71

Rossignol Hero MT Ti

Salomon S/LAB Equipe GS Race

Stereo Piste Carve AC P

Stöckli Laser SX

Stöckli Laser WRT Pro

Van Deer H-Power 68

Völkl Peregrine 72 Green

Ski indikátor SNOW

Skier IQ neurčuje kvalitu lyže, ale její nároky na kvalitu lyžaře Rychlost jízdy Nízká rychlost – vysoká rychlost

Každá lyže má rozsah rychlostí a zatížení, v němž pracuje nejlépe. Některé modely ochotně zatáčejí i při pomalejší jízdě, jiné potřebují větší dynamické zatížení, aby nabídly zamýšlenou odezvu. Ukazatel představuje optimální rychlostní rozsah pro všechny představitelné typy lyžařů.

LOU K

TK KRÁ

131 LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

MĚKK Ý SN ÍH

Každá lyže reaguje na dynamickou zátěž, kterou na ni lyžař klade – a ta závisí také na hmotnosti a velikosti lyžaře. Zjednodušeně řečeno, těžký lyžař zatíží lyži významně vyššími silami než například drobná lyžařka. Oblast grafu určuje optimální hmotnostní interval lyžaře. Pozor, tato vlastnost se váže k testované délce (delší lyže bývá obvykle tvrdší a naopak).

SKIER IQ

NÍH PEVNÝ S

Hmotnost lyžaře Lehký – těžký lyžař

OST

K NÍZ

5 0 7 0 9 0 10 0

Ski indikátor neuděluje lyžím jedinou známku. Ukazuje, pro jaký jízdní režim a jakého lyžaře se jednotlivé modely hodí. U každé lyže vztahujeme posouzení ke konkrétní testované délce a podmínkám.

cm) 162

10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL 0 h m LED

R13 R15 R17 R19 1 1 R Ý OBLOUK DLOUHÝ OB m

27–78–106, R: 13,7 m že: 1 y (v t l y e etr 30 50 70 9 k

Určuje, do jakého sněhu a podmínek na sjezdovce se lyže hodí. Většina nezávodního lyžování se odehrává na urolbovaných sjezdovkách, umrzlá trať je jeden extrém, měkká kaše z rozježděného firnu druhý. Nový sníh napadaný na sjezdovce je podobný měkkému sněhu, byť nutně není mokrý.

stu

Konstrukční rádius výrobce není totožný s poloměrem skutečně projetého oblouku. Ten ovlivňuje mimo jiné úhel zahranění, průhyb lyže a způsob jejího vedení. Ukazatel proto vyjadřuje velikosti oblouků, při nichž testovaný model nejlépe fungoval.

Par am

Velikost skutečného oblouku Krátký oblouk – dlouhý oblouk

Terén/povrch sjezdovky Led – pevný sníh – měkký sníh

Skier IQ nároky lyže na techniku

Carv, který při testování využíváme, hodnotí kvalitu lyžařské techniky prostřednictvím skóre Ski:IQ. My u každé lyže stanovujeme přibližnou hodnotu IQ lyžaře, kterému bude lyže vyhovovat. Nejprve se tedy pokuste (sebekriticky podle našeho testu) určit vlastní Ski IQ, a podle něho vybírejte lyži. Linka pod číslem ukazuje orientačně rozsah začátečník – expert, u nichž se daný testovaný model dobře uplatní.

195 km SJEZDOVEK

NA JEDEN SKIPAS DO 19 ZIMNÍCH STŘEDISEK!

PROJEKT PODPORUJE:

CZECHSKIPASS.CZ

151

DOPRAVNÍCH ZAŘÍZENÍ

ČESKÉ HORY NA JEDEN SKIPAS

LETOS

19 STŘEDISEK!

58 market

snowtest 26/27

Co znamená a jak číst Ski IQ

90–99

100–114

115–124

125–139

140+

Začátečník

Mírně pokročilý

Středně pokročilý

Pokročilý rekreační

Pokročilý sportovní

Expert

Konkrétní dovednosti

Základní řízení směru a rychlosti, obtížnější terén výrazně narušuje jistotu.

Základní paralelní oblouk se postupně stabilizuje; náročnější situace ještě vyžadují opatrnost.

Kontrolované paralelní oblouky, první vědomější práce s hranou a vnější lyží.

Spolehlivá jízda na běžných sjezdovkách; zvládá měnit poloměr a pracovat s hranami, ale nepouští se do vyšších rychlostí.

Dynamická, rychlá a technicky vyspělá jízda, vědomá práce s hranami, tlakem i tvarem oblouku.

Velmi přesná a přizpůsobivá technika v různých typech oblouků a všech možných podmínkách.

Typický terén/ rychlost

Zelené–lehké modré sjezdovky, velmi nízké tempo.

Modré, opatrně červené; klidné– střední tempo.

Modré a většina červených; střední tempo.

Modré/červené; střední až vyšší tempo.

Červené, občas černé; vyšší tempo.

Červené/černé; vysoké tempo.

Úplné lyžařské začátky

Začíná fungovat plynulejší přenos váhy a práce hrany.

Roste symetrie práce hran a stabilita postoje.

Zlepšuje se tlak do lyží a čistota vedení.

Vědomé rozložení tlaku, solidní úhly zahranění.

Velmi přesná práce s hranami, tlakem a těžištěm.

Atomic Redster X9RS Revoshock S

TKÝ KRÁ

NÍZ

SKIER IQ

144 ZAČÁTEČNÍK LEH KÝ L YŽAŘ

EXPERT

TĚŽKÝ

AŘ LYŽ

50 70 90 100

cm)

BLO UK

s 30 50 70 9 10 KÁ RYCHLOST VYSOKÁ RYCHLO 0 h km

MĚKK Ý SN ÍH

Jednoznačně skvělá vstupenka do světa Při testu nás překvapil dovednostní rozsah velmi sportovních zážitků. Dodá výkon, této lyže. Nemysleli jsme, že každý tester jistotu na hraně, okamžité přehranění…

65–102, R: 15,2 m : 11 6– (v

PEVNÝ SNÍH

Jaká skutečně je?

Pro koho a kam

yže ry l

LED

Tu nejvyšší kvalitu: maximální torzní tuhost, přesný přenos sil a silnou akceleraci při výjezdu z oblouku. Díky technologii Multi Radius Sidecut by ale lyže měla stejně ochotně nabízet kratší i střední oblouky a vyhnout se omezující jednostrannosti závodních lyží.

vysokých tepovkách. Revoshock dává klid, rebound je harmonický, na tvrdším podkladu excelují, ale neztratí se ani na povolené trati. A překvapivě nejsou nikterak náročné a zvládnou je i slabší a lehčí lyžaři, mají-li dobrou techniku.

182 tu

Co jsme očekávali?

lyži ocení – o to překvapivější pak byl přívětivý projev lyže. V délce 182 cm ty slabší zpočátku odrazovala, nakonec si ji ale užili nejen silní chlapi, ale i křehčí dívky, pokud se k jízdě na ní odhodlaly, a pak ji nechtěly dát z ruky… Poslušně se vejde do slalomové dráhy a zároveň umožní dlouhý oblouk po hranách, úplně nejvíc se jí ale líbí někde uprostřed. Je skvěle ovladatelná, ale pořád velmi sportovní – a také poměrně těžká. Proto vyžaduje od jezdce jistou dávku energie a základní rychlost. Odměnou v jízdě je jistota, poslušnost a živost, a především překvapivý klid a nekompromisní grip i na ledovém povrchu.

Par a

áklad konstrukce pochází z lyží pro Světový pohár: dřevěné jádro, titanalové vrstvy a karbonová výztuha, bočnice Ultrawall… Žolíkem konstrukce, stejně jako u závodních modelů, je technologie Revoshock S, která pohlcuje vibrace a zajišťuje klidnější vedení lyže i ve vysoké rychlosti.

Testováno týmem testerů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

Redster X9RS Revoshock S je na vrcholu řady X, která propojuje závodní technologie s větší univerzálností pro sportovní lyžování na Jsou to slalomky i obřačky v jednom sjezdovce. Je to technologiemi maximalisticky nabušená lyže pro zkušené lyžaře, kteří chtějí bez kompromisů střídat krátké i dlouhé oblouky. a pobízejí do nekonečného carvingu při

m R13 R15 R17 R19 e 1 R1 OBLOUK DLOUHÝ O m

Lyžař a jeho Ski IQ

<90

Pozn.

Ski IQ popisuje úroveň lyžaře, Skier IQ nároky konkrétní lyže na jeho techniku. Nejlepší volbou není automaticky nejvýkonnější lyže, ale ten model, jehož nároky odpovídají tomu, co jako lyžař skutečně umíte. Platí, že dvě lyže se stejným Skier IQ mohou být určeny k úplně jinému typu jízdy.

foto: petr socha

Market

test

Blossom N°1 GS

Rozleťte se beze stresu

Petr Socha, autor recenze

yl etr

yže:

114–69–99, R: 18 m (v

es 30 50 70 90 km tu 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL h

178

LOU K

TK KRÁ

OST

K NÍZ

SKIER IQ

146 LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

s GS charakterem, ale

miláček super klidná ve středních i delších obloucích tolerantní a poslušná

cm)

Blossom NUMERO UNO N°1 GS patří pod nohy dobrého sportovního lyžaře až experta, carvera, který má vyspělou techniku a chce jezdit aktivně po hraně. Nejvíce ji ocení jezdec, který má rád střední spektrum oblouků, vyžaduje od lyže klid i ve vyšší rychlosti, ale nechce

„Je to obřačka pro sportovního lyžaře, která chce akci, ale přitom je přívětivá a až zenově vyklidněná.“

MĚKK Ý SN ÍH

Podle parametrů jsme čekali lyži s jasnou preferencí pro delší oblouk, dobré vedení na hraně a dostatek klidu na tvrdém podkladu. Šířka 69 mm pod botou slibuje rychlé přehranění, zatímco rádius 18 m a délka 178 cm dávají tušit, že lyže bude krájet pěkně otevřené oblouky. Zajímavé bylo zkoumat, zda se Blossom dokáže chovat jako dostupnější sportovní GS lyže, nebo bude vyžadovat spíš závodní techniku a sílu.

Pro koho a kam

čistě závodní obřačku. Ideální je na tvrdší a dobře upravenou sjezdovku s prostorem pro lyžařský rozlet, v němž vynikne její charakter naplno.

NÍH PEVNÝ S

Co jsme očekávali?

rakter, ale ne o lyži, která by jezdce ovládla a zavřela do jediného jízdního režimu. Krátký oblouk není její hlavní disciplína, ale určité zkrácení vyjetého poloměru dovolí. Ve středním až delším oblouku je doma: působí plynule, stabilně a snadno a poslušně se překlápí z hrany na hranu. Nepotřebuje sílu, jen přesné vedení – pak je až extaticky harmonická a lyžař na ní nenajde ani sebemenší chybičku.

LED

estovaná lyže 178 cm má krojení 114–69–99 mm a rádius 18 m. Konstrukčně jde o sendvič s dřevěným jádrem z topolu a buku a závodní skluznicí. Výrobce ji řadí mezi lyže pro experty, určené pro střední až vysokou rychlost a delší oblouk.

N°1 GS se ukázala v parádním světle. Nabádá k aktivní jízdě po hraně, ale zároveň není zbytečně přísná ani nedostupná. Nejlépe se ukázala ani ne tak v dlouhých, ale spíš ve středních či delších obloucích, kde nabídla klid, čitelnost a jistotu. Nevyžaduje bláznivé rychlosti a oblouky umí krásně zavírat. „Skvělá! Aktivní, rychlá, stabilní, přesto lidská a bezpečně působící. Velmi příjemně vyladěná na sportovní jízdu ve středních a delších obloucích.“ (Ski IQ 145) Opakovaně zaznívala stabilita a dobré držení na hraně. „Skvěle drží, je stabilnější a předvídatelnější než lyže s podobnými parametry.“ (Ski IQ 160) Přitom se neschovala do jediné polohy. Jeden z testerů ocenil, že na ní lze jezdit kratší i delší oblouk a že v jízdě působila kratší než 178 cm. (Ski IQ 160) Právě to je pro tento typ lyže podstatné: pořád jde o GS cha-

Par a

Jaká skutečně je?

R13 R15 R17 R1 R11 Ý OBLOUK DLOUHÝ OB 9m

Blossom patří k menším značkám, které si na výkonu a řemeslném pojetí zakládají víc než na masové šíři kolekce. Numero Uno GS je v její nabídce civilnější interpretací obřačky: lyže s tolerantnější geometrií a materiálovou skladbou než u FIS modelů, ale stále určená pro experty a sportovní jízdu po upravené sjezdovce.

foto: Blizzard

60 Market test

Nové supersporty od Blizzardu Blizzard Firebird Race Type MT

Medium, nebo multi?

Ondřej Novák, autor recenze

ly tr y

ž e: 1

20–67–100, R: 15 m (

es 30 50 70 90 km t 0 1 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL h

TK KRÁ

LOU K

R13 R15 R17 R1 R11 Ý OBLOUK DLOUHÝ OB 9m

Jednoznačně pro sportovce, kteří hledají širší spektrum poloměrů skrytých v téměř závodním náčiní pro ranní tvrdou pistu a odpoledne se v klidu přezují na něco měkčího a širšího, pokud už sjezdovka nebude v plné kondici.

Par am

Pro koho a kam

OST

K NÍZ

SKIER IQ

148 LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

cm)

Zábavné, sportovní, agresivní, a jakmile je kopec opravdu tvrdý a jeho sklon se trochu změní ve prospěch gravitace, začínají být také náročné. S 15 metry poloměru zvládají nejlépe střední (medium) oblouky, ale cizí jim rozhodně nejsou ani krátké a solidně

„Vybral bych si je pro velmi zábavné a hodně sportovní lyžování v širokém spektru poloměrů.“

MĚKK Ý SN ÍH

Jaké jsou?

Podmínky jsou pro tuhle lyži totiž rozhodující, stejně jako broušení, které je z fabriky nastaveno poměrně agresivně. Je také samozřejmě pro všechny, kteří se nebojí trochu odlišit a upozornit na sebe. Nekompromisní fialová prostě není pro konzervy, za kterých bylo všechno lepší než dřív i potom.

NÍH PEVNÝ S

ová řada Race Type je určena pro expertní jezdce s dobrou technikou, závodní minulostí nebo prostě pro sportovní lyžaře, kteří by rádi přičichli alespoň trochu k technologiím a konstrukcím, na kterých se opravdu závodí. Zároveň ale v provedení pro lidi. Řada Race Type totiž tvoří oslí můstek mezi dlouholetými a osvědčenými modely WRC a HRC a těmi opravdovými závodními lyžemi, ať už se jedná o dospělácké, juniorské nebo mezi hobíky oblíbené žákovské modely. Modely Race Type si berou to nejlepší ze závodních modelů a zároveň jim zůstávají komerční poloměry. Testovaný model Race Type MT se vyrábí ve třech délkách, 167, 173 a 179 cm. My jsme si do testu

zvládají i jízdu lehce nad poloměr. Kromě „medium“ jsou tedy i dostatečně „multi“, alespoň pokud se bavíme o poloměrech. Pokud ale hledáte celodenní univerzálku, bude lepší se poohlédnout v jiných patrech kolekce. Úzký střed a poměrně tuhá konstrukce inspirovaná závodním oddělením vyžadují jednoduše dobrý, tvrdý a rovný podklad. Tam je pak spolehlivá a přesná jako švýcarské hodinky.

LED

vybrali tu prostřední, která se při své délce pyšní univerzálními 15 metry poloměru s poměrně agresivními 67 mm pod botou. Určení na střední a kratší poloměry spolu s dobře upravenou sjezdovkou je tedy jasné. K tomu závodní jádro Trueblend Race Woodcore a tři titanalové vrstvy (ano, čtete dobře) o síle 0,4, 0,4 a 0,6 mm po celé délce lyže. Samozřejmostí je absence rockeru a závodní deska Race Plate Pro B. Bonusem navíc jsou bočnice z fenolu, který se pro svou tuhost používá právě u závodních lyží a nabízí také mnohem lepší možnost úpravy při ručním broušení. Fajnšmekry pak určitě potěší také závodní skluznice používaná ve Světovém poháru.

73 u1

Rakouský Blizzard zase rozdmýchal poklidné vody lyžařského průmyslu. Ostatně jako každý rok. Značka, která je známá svým neustálým progresivním vývojem, přichází každou sezónu s novinkami, ať už se jedná o nové modely, nebo „jen“ vylepšené konstrukce. Letos je to zcela nová řada Race Type se dvěma modely. LT jako „long turn“ a MT jako „medium turn“.

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

O jedinělá konstrukce – závodní jádro a tři titanaly N ový design – fialová je neotřelá a vybočuje z nudného

lyžařského ego-světa Okamžitě a přesně reagují na podněty od jezdce Pro mnoho jezdců s ambicemi mohou být nakonec poměrně náročné – pozor na broušení (tovární úhly 87/0,7, ale pocitově pro běžné použití až příliš agresivní)

foto: Blizzard

Market test

Blizzard Firebird Race Type LT

Privátní obřačka

Michael Turek, autor recenze

yže ry l

67–95,5, R: 19 m : 11 4 – (v

TK KRÁ

OST

K NÍZ

SKIER IQ

149 LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

Klidná i v nejvyšších

rychlostech Překvapivě nikterak přísná Její ohromný potenciál využije zejména dobrý lyžař

)

LOU K

tes 30 50 70 90 km t 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL h

cm 79 u1

Firebird Race Type LT není univerzální lyže pro každého, ale ani čistokrevný závodní nástroj, který by běžného sportovního lyžaře trestal za každou chybu. Největší radost udělá technicky vyspělým lyžařům, instruktorům, trenérům a bývalým závodníkům, kteří hledají sportovní lyži na celodenní ježdění a nechtějí jezdit na FIS konformním obřákovém speciálu. Ocení ji také ambiciózní sportovní lyžaři, kteří mají zvládnuté základy jízdy po hraně a chtějí se dále zlepšovat. Firebird Race Type LT nepůsobí nedostupně, naopak ukazuje, že moderní sportovní lyže může nabídnout závodní přesnost, aniž

„Tak toto je moderní sportovní lyže. Přesná, rychlá, klidná, ale přitom překvapivě lidská.“

MĚKK Ý SN ÍH

Především mimořádnou stabilitu ve vysokých rychlostech, přesné vedení oblouku a nekompromisní držení na hraně. Současně nás ale zajímalo, zda se podařilo zachovat dostatek kultivovanosti a čitelnosti, nebo zda se Race Type LT zařadí mezi lyže, které dokáže naplno využít jen úzká skupina velmi zkušených lyžařů. Testovali jsme délku 179 cm dodávanou standardně se závodní deskou Race Plate Pro B.

Pro koho a kam…

by ztratila „lidskost“. Právě tato kombinace vysoké stability, předvídatelného chování a širokého výkonnostního rozsahu je podle nás její největší předností. Nejde o lyži, která se snaží zaujmout na prvních třech obloucích. Její kvality vyniknou s přibývající rychlostí a časem stráveným na sněhu. A to je možná ta nejlepší známka, jakou může sportovní lyže dostat.

NÍH PEVNÝ S

Co jsme očekávali…

ciály. Nic, co bychom Race Type LT vytkli jako zásadní slabinu, jsme nenašli. Podle očekávání nejlépe funguje na kvalitně upravené tvrdší sjezdovce, kde dokáže naplno využít svůj potenciál. V odpoledním rozbitém terénu nebo při pomalejším turistickém tempu nedává své přednosti najevo tak jako ráno na pevném manšestru.

LED

onstrukce také využívá osvědčené dřevěné jádro Trueblend Race Woodcore, tři vrstvy titanalu, fenolové bočnice i závodní skluznici – tedy prvky, které jsme dosud vídali u nejvýkonnějších sportovních a závodních modelů. Blizzard tím jasně deklaruje, že cílem není vytvořit pouze další solidní sportovní carvingovou lyži, ale nabídnout model, který přenese část závodního charakteru do lyže použitelné pro celodenní sportovní ježdění.

Už první metry potvrdily, že Firebird Race Type LT není lyže, která by se snažila zaujmout agresivitou za každou cenu. Naopak působí velmi klidně a sebevědomě. Největší devizou je její stabilita. Ve vyšších rychlostech se významně zklidní, nevibruje a vede stopu s jistotou, která dodává lyžaři velkou dávku důvěry. Nepůsobí ani přehnaně tvrdě ani nekompromisně. Vyžaduje ale aktivní vedení a dobrou techniku, za správně načasovaný „loading“ se odmění plynulým, velmi čistým obloukem. Lyže nevnucuje svůj rytmus, spíše spolupracuje s lyžařem a nechává mu prostor. LT není lyže, která by při každém oblouku „nakopávala“, energii vrací plynule a docela předvídatelně, což z ní dělá velmi příjemného partnera i při delším lyžování. Přechody z hrany na hranu jsou přesné a předvídatelné, bez nepříjemných reakcí nebo snahy „utíkat“ do oblouku. Díky tomu působí vyváženěji než řada sportovních modelů, které se snaží za každou cenu připomínat závodní spe-

Par am e

Jaká skutečně je…

R13 R15 R17 R1 R11 Ý OBLOUK DLOUHÝ OB 9m

Race Type LT stejně jako MT vyplňuje prostor mezi tradiční linií Firebird (SRC, HRC a WRC) a čistokrevnými závodními modely. Zatímco ale MT cílí především na střední oblouk a větší univerzálnost, LT je radikálnější – směřuje k opravdu rychlé jízdě a dlouhým obloukům.

foto: Dynastar

62 Market

test

Dynastar Speed Omeglass Master SL R22

Poctivá slalomová škola

Par a

Petr Socha, autor recenze

118–67–104, R: 14 m (v yže: l tes y etr 30 50 70 9 k t

Pro koho a kam

Dynastar Speed Omeglass Master SL R22 je lyže pro velmi dobré, expertní lyžaře i občasné závodníky, kteří mají rádi krátký až střední (v závislosti na délce modelu) sportovní oblouk, vyžadují vysokou přesnost a přímý kontakt s hranou. Nejvíc ji ocení lyžař s vyspě-

TK KRÁ

LOU K

10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL 0 h m

OST

K NÍZ

SKIER IQ

149 LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

MĚKK Ý SN ÍH

Podle parametrů i zařazení v kolekci šlo čekat vyhraněnou lyži na tvrdou sjezdovku: úzký střed 67 mm, délka 170 cm a rádius 14 m slibují rychlou reakci z hrany na hranu, ale

„Trhač ledu. I když jí naložíte, na její limit se dostanete jen těžko.“

NÍH PEVNÝ S

Co jsme očekávali?

A test nám to potvrdil. Omeglass Master SL R22 je tuhá, sportovní a trochu i přísná lyže. Ne proto, že by byla nečitelná, ale proto, že vyžaduje aktivní vedení. Když lyžař poleví, lyže ho odcloní a jede si po svém; když ji ale přesně zatíží, drží velmi jistě a dává výraznou oporu na hraně. „Živá, jde rychle na hranu, podrží a kopne do dalšího oblouku.“ (Ski IQ 145) Právě kombinace slalomového charakteru a delší testované délky byla zajímavá a výsledný projev příjemně univerzální. Lyže samozřejmě umí krátký oblouk, ale ne každý ho z ní vymáčkne. Naopak přirozeně nabízí spíš střední a kupodivu i delší oblouk, podobně

lou technikou, který lyži využívá aktivně a hledá výkon na tvrdé sjezdovce. Není to odpočinková lyže, nástroj na měkký odpolední kopec ani snadno přístupná slalomka pro masy. Kdo ale hledá ostrou slalomku s přesahem do delšího oblouku, dostane velmi zdařilý nástroj s potenciálem, na jehož limit dosáhne jen málokdo, jestli vůbec někdo.

LED

peed Omeglass Master SL R22 je expertní slalomová lyže na upravenou sjezdovku s až závodním nastavením. Testovaná lyže v délce 170 cm má krojení 118–67–104 mm a rádius 14 m, konstrukce stojí na tradičním sendviči s plnou bočnicí, deskou (R22), dřevěným jádrem a závodně orientovaným vyztužením.

Jaká skutečně je?

i rychlostně si stojí výš, než by člověk od běžné slalomky čekal. „Stabilní, spolehlivá, poctivá a těžká, a proto klidná, sportovní. Rádius 14 m ji staví mezi slalomku a sportovní univerzálku.“ (Ski IQ 145) Je zřejmé, že nejlepší podmínky pro ni zůstávají ráno, tvrdá až ledová sjezdovka a lyžař, který chce lyži řídit, ne se jen vézt. V těžším jarním sněhu se uplatní hůř, ale ani v něm nepropadla: „Je překvapivě stabilní i v měkkém sněhu a naprosto precizně vede obloukem.“ (Ski IQ 145)

cm) 70 u1

zároveň delší a klidnější oblouk než u kratších komerčních slalomek. Očekávali jsme tedy přesný sportovní nástroj pro aktivního lyžaře, který nejlépe funguje na tvrdé sjezdovce a v relativně vyšší rychlosti.

R13 R15 R17 R19 1 1 R Ý OBLOUK DLOUHÝ OB m

Speed Omeglass patří k lyžím, které nevznikly proto, aby co nejširšímu okruhu lyžařů zjednodušily den na horách. Master SL R22 je naopak model pro ty, kdo si chtějí krátký oblouk odpracovat, využít své vyspělé techniky a dostat za to odpověď v podobě přesného vedení a nekompromisního držení na hraně. V testované délce 170 cm se navíc neposouvá jen ke klasické slalomce, ale i k delšímu, sportovně vedenému oblouku.

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

přesná sportovní slalomka

na ranní tvrdou sjezdovku má přísný, ale čitelný projev

foto: Elan

Market

test

Elan Ace SCX

Nové eso od Elanu

00 –67–1

, R: 15,9 m (v

test

u 30 50 70 90 km 17 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL h

OST

K NÍZ

SKIER IQ

140 LEH

m) 3c

Elan Ace SCX je lyže pro pokročilé až velmi dobré lyžaře, kteří chtějí jezdit převážně po hraně, mají rádi upravenou a tvrdší sjezdovku a nevyhýbají se rychlosti. Nejvíce jí sedí střední oblouk, ale zvládne ho pružně měnit na kratší i delší. Není to závodní náčiní, ale i bývalí elitní závodníci o ní mluvili v superlativech. Běžný nezávodní lyžař s dobrou technikou zaměřený na sportovní jízdu ji plně využije jako svou jedinou volbu na celou zimu do chvíle, než trať zásadně změkne.

11 4 že:

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

MĚKK Ý SN ÍH

Ace SCX v testu ukázala sportovní a přesný, ale přesto snadno uchopitelný charakter. Nejlépe fungovala na tvrdší, upravené sjezdovce, kde se zároveň pozi-

Pro koho a kam

NÍH PEVNÝ S

Jaká skutečně je?

Petr Socha, autor recenze

LED

Pohledem na parametry jde o štíhlou sportovní lyži určenou čistě na upravenou sjezdovku. Střed 67 mm slibuje rychlé přehranění, rádius těsně pod 16 m spíš střední oblouk, sendvičová konstrukce kolem dřevěného jádra má dvojité vyztužení titanalovými pláty – to vše ukazuje na lyži pro pokročilé až expertní lyžaře. Zajímavá je nová technologie Active Suspension Drive. Zjednodušeně jde o překrývající se vrstvy titanalu uložené nad sebou a spojené tlumicím prvkem, který má pohlcovat rázy a držet lyži v kontaktu se sněhem – tedy dodat lyži klid a zbavit ji vibrací.

„Elan přinesl nový feeling! Ace SCX je velmi přesná a sportovní, zároveň klidná a kultivovaná lyže.“

Co jsme očekávali?

tivně projevilo efektivní tlumení – pro modely Elan skutečně přineslo jaksi nový, specifický klid. „Štíhlá sportovní lyže na tvrdou sjezdovku s vyladěnou odezvou a výborným tlumením. Je zábavná, spolehlivá, univerzální a výkonná, přitom to nepřehání s nároky na lyžaře.“ (Ski IQ 145) Více testerů ji vnímalo jako lyži, která je sportovnější, než by se z pouhého katalogového zařazení mohlo zdát. „Tváří se jako komerční univerzálka, ale překvapila mě svou agresivitou a živostí.“ (Ski IQ 160) Podobně zaznělo, že „lyže má ráda rychlost a pro oblouk na čisté hraně vyžaduje pokročilejší dovednosti.“ (Ski IQ 160) Ace SCX není odpočinková lyže, ale pokud ji lyžař vede aktivně a přesně zatěžuje, nabízí velmi jistý a kultivovaný projev.

lan Ace SCX ve zkoušené délce 173 cm má krojení 114–67–100 mm, rádius 15,9 m a čistý profil bez rockeru. V katalogu je nabízen ve variantě Fusion X / Plate s vázáním EMX 12.0 GW Fusion X nebo ER 14.0 GW Freeflex. Konstrukce kombinuje dřevěné jádro Race Frame, dvojité titanalové vyztužení, bočnici RST a novou technologii tlumení vibrací (Active Suspension Drive).

R13 R15 R17 R1 R11 ÁTKÝ OBLOUK DLOUHÝ OBLOU 9m

Zajímavé je rozpětí oblouků, které lyže zvládá. Přestože je úzká a rychlá z hrany na hranu, neomezuje se jen na krátký oblouk. V délce 173 cm má ráda střední a dokáže až delší sportovní oblouk, umí zrychlit a v čistém carvingovém vedení působí bezpečně. „Poslouchá, je výkonná, a přesto snadno ovladatelná.“ (Ski IQ 135) Zkušenějším lyžařům se bude líbit právě kombinace přesnosti a širší použitelnosti pro běžný sjezdovkový den.

Para me tr y

Elan pro sezónu 2026/27 zásadně překopal svou sjezdovkovou nabídku a jeho nová řada Ace přináší nejen novou filozofii, ale i technická řešení. Model Ace SCX stojí v nové rodině takřka na vrcholu: Je to sportovní lyže pro lyžaře, který požaduje přesnost, jistotu na hraně a výkon, ale zároveň nechce model, který se dá smysluplně využít jen v jediném režimu.

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

v elmi dobré tlumení p řesné vedení a rychlé

přehranění na tvrdší sjezdovce zdaleka nejen střední oblouk aktivní, ale ne extrémně náročná lyže

foto: petr socha – SNOW

64 Market test

Fischer The Curv Noize M-Plate

19–72–103, R: 17,5 m ( že: 1 v te y l st try 30 50 70 OBLO UK

OST

K NÍZ

SKIER IQ

144 LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

elitní konstrukce a výbava

pro nejnáročnější lyžaře přesná, ostrá a rychlá přesto dobře čitelná a nezákeřná lyže

)

O TKÝ KRÁ

9 k 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL 0 h m

cm 78

Fischer The Curv Noize M-Plate je lyže pro velmi dobré až expertní lyžaře, kteří chtějí maximálně výkonný carvingový model mimo závodní

Petr Socha, autor recenze

Logicky jsme tedy čekali lyži blízkou závodnímu světu – ale šířeji použitelnější než RC4 Worldcup. Ve srovnání se závodní řadou sdílí

Pro koho a kam

„Patří do nejužší špičky civilních sportovních lyží. 100% spolehlivost, 100% radost.“

MĚKK Ý SN ÍH

Co jsme očekávali?

The Curv Noize M-Plate je jasně nejdospělejší a nejostřejší zástupce řady. Nejlépe funguje na tvrdé sjezdovce, ve středním až delším oblouku a v tempu, ve kterém už měkčí sportovní lyže začínají ztrácet klid. Není to ale dogma. „Vyladěná, harmonická, sportovní. Super na tvrdou sjezdovku a univerzální rychlou jízdu.“ (Ski IQ 145) Právě kombinace klidu, přesnosti a velmi harmonického průhybu byla v testu opakovaným tématem. Oproti nižším variantám řady působí The Curv Noize mnohem vyzráleji. Je

regule. Nejlépe se hodí na tvrdý až velmi tvrdý upravený kopec, střední a delší oblouk, vyšší rychlost a aktivní sportovní jízdu po hraně. Nebude ideální pro pasivního lyžaře, pomalé smýkané oblouky ani pro měkký odpolední sníh (byť ani v něm neurazí). Kdo hledá vyladěnou civilní alternativu k závodní lyži, s vyšší univerzalitou a pořád výrazně sportovním charakterem, dostane v podobě The Curv Noize jeden z nejsilnějších dostupných modelů.

NÍH PEVNÝ S

ans Knauss, Mike von Grünigen, Kristian Ghedina nebo aktuálně Thomas Dreßen jsou jména, která si určitě pamatujete. Právě oni se na konstrukci lyží The Curv podíleli, a jelikož testovaný model je nejvyšší z řady, je tak trochu předem zřejmé, pro koho lyže s podpisem těchto pánů bude.

Jaká skutečně je?

to skutečně dospělá – a nebál bych se říci prémiová – lyže se vším všudy. I přes vysokou stabilitu je ale také schopna například ochotně a bez přemlouvání nastoupit do oblouku, silnou stránkou je dynamika a energie na konci oblouku. „Hbitě přehraní a vrací hodně energie na konci oblouku...“ (Ski IQ 148) V testu zaznívaly termíny jako přesnost, stabilita a živost. „Stabilita na tvrdém podkladu, obratnost, živost a dynamika.“ (Ski IQ 160) Přitom nejde o lyži pro každého. Ve verzi s M-Plate je poměrně tuhá ve špičce i patě a vyžaduje dobrou techniku. „Pro sportovní hodně dobré jezdce je tahle verze s race deskou dobrá na drcení carvingu. Univerzálka to rozhodně není. Střední oblouk ideál.“ (Ski IQ 160)

LED

Řada The Curv vznikla jako svébytná odpověď na otázku, co nabídnout lyžaři, který chce závodní výkon a přesnost, ale už ne vyhraněnou závodní lyži. Ostatně, koncept pomáhala budovat závodní esa bílých svahů. Model The Curv Noize je dnes nejvyšší verzí této rodiny. Přestože to není FIS model do bran, má shodné konstrukční prvky, a nakonec i podobný projev jako elitní závodní modely.

obdobnou materiálovou logiku – sendvič, dřevo, titanal, závodní ladění hran a tlumení Noize Control. Závodní RC4 používají snad jen tvrdší závodní desky a u některých modelů fenolové bočnice. The Curv má samozřejmě civilnější krojení (Triple Radius) pro širší rozsah oblouků a maličko více (72 mm) pod botou. Očekávání tedy bylo jasné: výkonný a přesný carver nejen na ledovou sjezdovku s vysokým sportovním potenciálem.

ara m 5 1 R R 1 3 7 1 R R19 e 1 1 m D K L O U U O L H R B Ý

The Curv – Elitní model značky Fischer

test

Jaká skutečně je?

Petr Socha, autor recenze

y ly etr

26–71–115, R: 13 m ( že: 1 v te

OST

K NÍZ

SKIER IQ

141 LEH

cm) 175

s 30 50 70 90 km tu 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL h

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

MĚKK Ý SN ÍH

Test opět dokázal, že PC 71 je i dnes lyže, která má nadprůměrně silnou schopnost rozdávat lyžařskou radost. Není zbytečně tvrdá nebo úzkoprofilová, přesto má významný sportovní potenciál a neskutečně široký zásah různých typů lyžařské populace – oslovuje experty, ale i křehké dámy-lyžařky či lyžaře nejen v aktivním věku. „Zábavná lyže, která ráda zatáčí, podrží, ale díky větší délce

„PC 71 je vyzrálý kus poctivé české lyže, která má stále na to strčit do kapsy nejednu napulírovanou konkurentku z řádově slavnější rodiny.“

LOU K

Lusti PC 71 dobře známe. Proto jsou naše očekávání celkem konkrétní. Největší zvědavost vzbuzuje myšlenka, jestli lyže i po dalších letech obstojí ve světové konkurenci, která má bohaté inovační zdroje a dosah na nejmodernější technologie a materiály. Zatímco Lusti je (v pozitivním slova smyslu) silně konzervativní: žádné zvláštní konstrukční finesy, ale dobře zvládnutý sendvič, poctivé materiály, menší série.

NÍH PEVNÝ S

usti PC 71 je originál a dnes už snad i legenda, svůdně střižená sjezdovková lyže klasické sendvičové konstrukce proslavená svými zdánlivě protichůdnými parametry, krátkými rádiusy v kombinaci s plnohodnotnými délkami (testovaná délka 175 cm má rádius 13 m). V katalogu je sice označena jako model pro krátký až střední oblouk, ale za roky její existence víme, že funguje jako širokopásmová sportovní univerzálka.

Co jsme očekávali?

Lusti PC 71 bude nejlépe sedět sportovním lyžařům, instruktorům a pokročilým jezdcům, kteří chtějí (českou) lyži pro upravenou sjezdovku a rádi jezdí po hraně. Nejvíc jí sedí střední oblouk, ale lebedí si i v kratším. Pro testovaný model s šířkou 71 mm (vedle toho jsou k mání ještě šířky 74 a 77) je nejvhodnější tvrdší pista a aktivní, ale ne nutně závodní tempo. Díky délce 175 cm se lze spolehnout na to, že s lyží zvládnete celý běžný den na sjezdovce – vedle aktivní jízdy nechá člověka i odpočinout, je-li to třeba, a neodradí ji ani měnící se podmínky. Lusti PC je legenda! Poctivá a originální lyže s českým podpisem a světovou kvalitou.

LED

Lusti patří k nemnoha značkám, které jsou ryze české. Vznikají v rodinné firmě v Žacléři, která sází na ověřené konstrukce bez falešných efektů. Model PC 71 je možná tím nejlepším nositelem hodnot, které Lusti reprezentuje: doma vyvinutá sportovní lyže pro carving sází na tradici a řemeslnou kvalitu, přitom má odvážné parametry, kterých se ještě nedávno mnozí ostatní výrobci báli. Dodnes – k překvapení mnoha – velmi úspěšně odolává nájezdům světových značek a směle jim konkuruje.

Pro koho a kam

TK KRÁ

Inspirativní klasika ze Žacléře

není v rozbitém terénu tak náročná jako slalomka. Pro někoho, kdo rád jezdí krátké oblouky po hraně a zároveň chce lyžovat celý den.“ (Ski IQ 160) Pozitivní ohlasy se opakovaly hlavně u ovladatelnosti, točivosti a jistoty v oblouku. „Velmi točivá, vhodná na krátké dynamické carvingové oblouky.“ (Ski IQ 150) Jiný testér ji popsal jako lyži, která je „měkčí a hravější, schopná zajet kratší oblouk, ale přitom dovolí agresivní carving.“ (Ski IQ 145) To dobře vystihuje charakter PC 71: není to lyže, která by vyžadovala extrémní rychlost, aby začala fungovat. Naopak ochotně reaguje už ve středním tempu, ale při přesném zatížení má dostatek výkonu i pro skutečně sportovní jízdu. „Je neuvěřitelné, kolik pozitivních emocí dokáže vyvolat lyže z rodinné výroby Milana Luštince. Je, pravda, konzervativní, bez marketingových výmyslů, a přitom bez přehánění konkuruje mnohem dražším prémiovým lyžím.“ (Ski IQ 145) Je pěkné, že v evropských horách můžeme být hrdí na ryze české lyže.

Par am

Lusti PC 71

R13 R15 R17 R1 R11 Ý OBLOUK DLOUHÝ OB 9m

Market

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

p octivá sendvičová konstrukce (dřevěné jádro, 2x titanal) k rátký až střední oblouk velmi příjemný projev a jistota na hraně sportovní, ale celodenní charakter

foto: Rossignol

66 Market test

Rossignol Hero MT Ti (Konect)

Mnoho tváří v jedné lyži

ly tr y

28 že: 1

–73–111, R: 15 m

(v t

es 30 50 70 90 km tu 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL h

LOU K

TK KRÁ

OST

K NÍZ

SKIER IQ

142 LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

s portovní, ale i ochotná f unguje v různých režimech i podmínkách nenutí do jízdy po hraně

cm)

Rossignol Hero MT bude nejlépe sedět pokročilým až velmi dobrým lyžařům, kteří chtějí jednu sportovní lyži na sjezdovku, ale vícero lyžařských zážitků.

Petr Socha, autor recenze

17 8

Pro koho a kam

„Sportovní lyže, která umí být akční, ale i významně přívětivá. Zvládne celý den na hraně i ve smyku.“

MĚKK Ý SN ÍH

Od počátku bylo jasné, že půjde o lyži s vyššími ambicemi. Zároveň ale parametry i konstrukční prvky, zejména rocker, naznačují, že to nebude závodní nástroj, nýbrž model, který bude mít přesah k širší klientele vyspělých lyžařů.

Umí jezdit čistě na hraně, ale k tomu dokáže přidat i významný podíl driftu. Nejvíc jí vyhovuje střední oblouk, vyšší nebo střední rychlost a upravený kopec. Díky šířce 73 mm a klidnému projevu zvládne i lehce měkčí trať. Přináší osobitý race charakter v praktické podobě a malou pravděpodobnost, že se při nákupu spletete.

NÍH PEVNÝ S

Co jsme očekávali?

Jako „výbornou, rychlou a jistou“ lyži ji vnímali i běžní sportovní lyžaři. „Dobře drží, umí i dlouhý oblouk a ve vyšším tempu působí jistě.“ (Ski IQ 120) „Hravá v krátkém i dlouhém oblouku, rychlá a ovladatelná; i přes svoji délku dobře poslouchá.“ (Ski IQ 135) Silně se také profilovala jako lyže pro proměnlivý den na sjezdovce. „Chová se velmi univerzálně a zvládá různorodé podmínky. Klidná je i v jarním rozbředlém sněhu.“ (Ski IQ 145) To není u sportovní lyže samozřejmé. Hero MT Ti se neprezentuje jako nejostřejší lyže testu, body sbírá jako civilizovanější sportovní model s výrazným přesahem k univerzálnímu použití a originálním projevem.

LED

ossignol Hero MT Ti s parametry 128–73–111 mm jsme testovali v délce 178 cm při R 15 m. Konstrukce se opírá o ty nejlepší technologie, které má Rossignol k dispozici, využívá dřevěné jádro, titanalové vyztužení, technologii Line Control (podélná výztuha vedená středem lyže v oblasti jádra má optimalizovat dynamický průhyb), nový tvar špičky (Power Tip), mírný tip rocker a krojení Predictive Sidecut, které má plynuleji reagovat na silové situace v různých fázích oblouku.

Hero MT Ti už na první jízdu nepůsobí jako radikální racecarver, který vyžaduje neustálý tlak a vysokou rychlost. Lyže ale překvapila výrazným charakterem, který ji od konkurence vytvořil určitý odstup. Umí podržet na hraně, je stabilní a spolehlivá, ale ovládá se snáze než obdobně zařazení konkurenti. Má totiž (přinejmenším pocitově) centrálněji usazené vázání, což usnadňuje manévrovatelnost, zejména zahájení oblouku a změnu směru jízdy. To rozšiřuje její variabilitu a významně přidává na hravosti. Přesto: Když ji ale postavíte na hranu, promění se ve sportovní racecarver: „Drží stopu, je stabilní v oblouku a z jednoho oblouku do druhého šla krásně plynule.“ (Ski IQ 145) Podobně zaznělo, že „je tvrdší než některé lyže stejné kategorie, ale snadněji umožňuje smyk, přičemž po naklopení velmi dobře drží na hraně.“ (Ski IQ 150) Oslovila zdaleka nejen elitní testery.

Par am

Jaká skutečně je?

R13 R15 R17 R1 R11 Ý OBLOUK DLOUHÝ OB 9m

Řada Hero je u Rossig nolu tradičně spojena se závodním světem, ale ne každý model s tímto jménem má sloužit jen k jízdě mezi branami. Právě testovaný Hero MT Ti míří do civilnější části sportovního lyžování: pořád staví na přes nosti, stabilitě a klidu, ale je připraven zvládat širší spektrum oblouků i podmínek na sjez dovce.

test

SALOMON S/LAB Equipe GS Když Salomon nějaký výrobek označí zkratkou S/LAB, znamená to, že držíte v ruce to nejlepší, co ve Francii upekli. Může to být bunda, boty nebo taky lyže. A upekli to s vrcholovými sportovci, pekli to dlouho a teprve když to bylo dobře dopečené, uzpůsobili to i pro nás turisty.

se a nepustí, sympatická a stabilní v rychlosti, ale poradí si i s krátkým obloukem v boulích. Tohle ano, prosím!“ (Ski IQ 150)

Pro koho a kam

Jednoznačně pro experty, instruktory, titanalové vrstvy, který by měl lépe tlumit dobré technické jezdce, co se nebojí vibrace při vyšších rychlostech. rychlosti. Pokud se na ně necítíte, můžete zvolit jejich měkčí variantu bez závodní Jaká skutečně je? desky nebo klasiku Equipe GS 12, která Právě naprostý klid, pocit, že jsou lyže má měkčí jádro a tenčí titanaly. přilepeny na jakémkoliv povrchu, je něco, čeho si všimnete už po několika oblou7–98, R: 17 m (v testu cích. A snadno si na to zvyknete. Jestli se 15–6 1 79 1 : Co jsme očekávali? někdy podařilo tenhle model po deseti yže 30 50 70 90 km c 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL h Kromě současných 175 a 182 cm přibyla letech existence (Salomon X Race S/LAB OST K NÍZ ještě 179cm verze. Zajímavé je kroje2015) dostat k dokonalosti, tak je to teď. ní, které se mění s délkou. Zatímco ve Ideální jsou na střední až delší poloměr, SKIER IQ 175 cm si lyže ponechaly úzký 65mm na mírnějším je zmáčknete snadno i do střed a poloměr 15 m, ve 179 cm už krátkého, ale nějakou sílu a dovednost to je 67 mm a 17 m a v nejdelší verzi to už vyžaduje. Závodní deska tady dělá 182 cm dokonce 19 m/68 mm. Nové je své a lyže jsou poměrně tuhé, byť stále EXPERT ZAČÁTEČNÍK také jádro, tentokrát kompletně z jasanu překvapivě snadno ovladatelné a hravé. LEH AŘ KÝ L LYŽ Y (dosud to byl topol a buk) se dvěma Jeden komentář dámské testerky za TĚ ŽK Ý 3 0 Ž AŘ kg titanaly a novou technologií PCS (Power všechny: „Pecka! Drží jak přibitá, krásně 5 0 7 0 9 0 10 0 Control System) – korkem vloženým mezi plynulý přechod z hrany na hranu. Zařízne K

MĚKK Ý SN ÍH

Model Laser SX stojí v kolekci Stöckli mezi úzce sportovními modely a komfortnějšími univerzálkami. Pro sezónu 26/27 je kompletně přepracovaný: dostal o 4 mm širší geometrii a zcela nové, lehčí konstrukční pojetí. radiční sendvič nově využívá lehčí jádro z kombinace topolu a buku a dva specificky proříznuté titanaly (Turtle Shell 2.0), přibyl i zadní rocker. Testovaná lyže měla délku 172 cm, krojení 122–74–103 mm a R 15,9 m.

Co jsme očekávali?

10 KÁRYCHLOST VYSOKÁRYCHLO h

SKIER IQ

141

ZAČÁTEČNÍK LEH KÝ L YŽAŘ

EXPERT

Ř LYŽA TĚŽKÝ

)

NÍZ

2 cm

Stöckli Laser SX bude sedět velmi široké skupině, ale nejvíc pokročilým až velmi

17 stu

Pro koho a kam

30 50 70 90 km e

MĚKKÝ SNÍH

Testy ukázaly, že máme pod nohama v podstatě novou lyži. Už to není někdejší „skoroobřačka“, ale zcela nový mix vlastností – a velmi zajímavých. Nová Laser SX

74–103, R: 15,9 m 122– (v

PEVNÝ SNÍH

Jaká skutečně je?

e: lyž

LED

Byli jsme zvědavi, jestli si lyže uchová stejný charakter, s nímž kdysi patřila k nejsportovnějším civilním modelům Laser. Konstrukční změny totiž akcentují spíše univerzální lyžování, a i Stöckli mluví o kombinaci univerzality, výkonu a komfortu.

je mimořádně živá a obratná, ale přitom dostatečně klidná, silně univerzální, přesto harmonická a čitelná lyže. Zaujala sportovním potenciálem, ale i snadným ovládáním, které ji otevírá nikoli pouze elitním lyžařům. „Univerzálně skvělá. Všechno fungovalo. Dlouhý i krátký oblouk, vše super.“ (Ski IQ 115) „Nejlepší lyže dne, z průměrného lyžaře udělá hvězdu.“ (Ski IQ 120) Pozitivně ji ale hodnotili experti: „Živost a hravost slalomky, ale sluší jí i střední oblouky, na hraně podrží.“ (Ski IQ 145) „Pohodovou, ale i ostřejší jízdu zvládaly velmi dobře.“ (Ski IQ 150) Nenutí k závodní pozornosti, ale když chcete, umí se chovat velmi sportovně. A navíc zvládala tvrdou sjezdovku i odpolední firn.

dobrým lyžařům, kteří chtějí jednu špičkově zpracovanou lyži na upravenou sjezdovku pro celý den a celou sezónu. Nabízí přesnost, přitom otevřenost pro široké spektrum jízdních režimů. Oplývá hravostí a ochotou dělat právě to, co zrovna chcete, a to v podstatě bez kompromisů. Nabízí nový mix vlastností, který si možná ani sami v mysli neumíme spojit: výkon, toleranci, klid, přesnost i zábavu. Nákupem se nespálí snad nikdo…

R1 R R11 RÁTKÝOBLOUK DLOUHÝOBLOUK19m

STÖCKLI Laser SX

kg 50 70 90 100

Testováno týmem testerů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

NÍH PEVNÝ S

R13 R15 R17 R1 R11 ÁTKÝ OBLOUK DLOUHÝ OBLOU 9m

Para me tr y

LED

149

Testováno týmem testerů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

letos se peklo v Salomonu hodně: Můžeme se těšit na novou řadu Equipe s novými konstrukčními prvky, designem i modely. A tím, který stojí na vrcholu zmíněné nejvyšší sportovní řady, je právě S/LAB Equipe GS, který nahrazuje současné GS Pro.

Para me try 3 R15 R17

Market

foto: Petr Socha – SNOW

68 Market

test

Stereo Piste AC P

Když to hraje Stereo

Ondřej Novák, autor recenze

–102, R: 14,6 m (v test 0– 6 9 2 1 : u1 0 5 7 yže 0 0 3

9 k 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL 0 h m

SKIER IQ

143

OST

K NÍZ

LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

) cm 72

Sterea AC P jsou velmi pružné, snadno se prohýbají a mohou být pro dobré sportovní lyžaře právě adeptem na celodenní univerzálky, které zvládnou téměř všechno. Svědčit budou spíše lehčím a středním váhovým kategoriím. Jejich měkčí špička krásně vede do oblouku, ale se sto kilogramy vám bude asi připadat už trochu neklidná. Mají výrazně sportovní

MĚKK Ý SN ÍH

Stereo má svou kolekci přehledně rozdělenou na Race, Piste, Freeride a Touring. A nás samozřejmě nejvíce zajímaly modely z kolekce Piste, určené pro sportovní carvingové lyžování, ale bez přehnaných ambicí na závodní výkon. Loni jsme zkusili model AC S, který nás bavil celý den

Pro koho

„Neokoukaná, luxusní, výkonná, ale přitom velmi široce oblíbená – dobrého lyžaře rozhodně nezklame!“

NÍH PEVNÝ S

AC S a AC P

Skvělé. Možná i díky tomu, že se na jejich vývoji podílel jeden z nejlepších světových instruktorů Kili Weibel, sedly všem instruktorům jako ulité. Ale zdaleka nejenom jim. I většina testerů, zejména těch sportovněji zaměřených, je často zařadila do kategorie „přesně mi sedí“. AC P jsou prostě zaměřeny více na výkon. Full sidewall bočnice, sportovní deska pod vázáním a extra titanalové vyztužení – to vše je odlišuje od pohodovějších AC S. S poloměrem 14,6 metru při délce 172 cm jsou to ale ještě pořád all-round lyže, které toho umí hodně. Střední oblouk je samozřejmě jejich doména, ale testeři si často chválili i přechod do krátkých poloměrů, objevily se i body za delší oblouky a klidné vedení při jízdě přes

charakter a popis výrobce to jen potvrzuje. Pokud se neřadíte mezi ambiciózní jezdce, kteří mají rádi zavřené oblouky ve vyšší rychlosti, sáhněte po měkčím modelu AC S, který uspokojí mnohem širší spektrum zákazníků. Pokud ale víte, zač je toho loket, jsou AC P velmi zajímavou volbou.

LED

eokoukané a přinášející svěží vítr do designových i konstrukčních škatulek výrobců lyží. Ať jsme měli za poslední dva roky na nohou jakýkoli model, vždycky to bylo čiré potěšení. A byť nepoužívají žádné tajemné konstrukce a jejich skladba dřeva i titanalu je na první pohled standardní, jejich projev je specifický, podobně jako třeba u Van Deer nebo Blossom. Ostatně právě v Blossomu se některé modely Stereo vyrábějí. A záměrně říkám některé, protože norská značka si k výrobě pečlivě vybírá několik evropských továren na lyže – těch nejzvučnějších.

Jaké jsou?

poloměr. Nejvíce jim sedí modré a červené sjezdovky, kde je při troše snahy zmáčknete na jeden pruh od rolby, a tvrdší povrch, na kterém se mají o co opřít a o co prohnout. Užší střed 69 mm se však překvapivě dobře choval i v odpoledním měkkém sněhu.

R13 R15 R17 R1 R11 ÁTKÝ OBLOUK DLOUHÝ OBLOU 9m

a jen neradi jsme ho vraceli. Letos nám pod nohama přistál model AC P, který má stejné krojení i délky, ale jeho konstrukce se více blíží závodním lyžím, a je tedy určen pro vynikající lyžaře a experty.

Para me tr y

Jak přišel jeden ze zakladatelů značky, několikanásobný olympijský vítěz Kjetil André Aamodt, na název Stereo, je trochu tajemství. Název je to ale svěží, neokoukaný, zároveň důstojný a trochu s nádechem kvality, ať už je to dobrá muzika, solidní hi-fi soustava, nebo prostě dobrý design. A přesně takové jsou i lyže Stereo.

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

n eokoukaný design, originální image s pecifický feeling – tenkou a velmi pružnou konstrukci lyží Stereo si užijete pod nohama od prvního oblouku výborně drží na tvrdém povrchu měkčí špička usnadní oblouk, ale nemusí vyhovovat každému

foto: petr socha – SNOW

Pro koho a kam

„Elitní lyže, které se ale není třeba bát – kdo má techniku, ochočí si ji a vytvoří si k ní hluboký vztah.“ Petr Socha, autor recenze

yž e ry l

: 119–

67–101, R: 14,8 m

te 30 50 70 90 km s 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL h

OST

K NÍZ

SKIER IQ

148 LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

s portovní ostrá lyže pro krátký až střední oblouk v ysoký klid v rychlosti a velmi dobré držení na hraně překvapivě čitelný nástup oblouku nejlépe funguje na tvrdé až kompaktní sjezdovce pro technicky vyspělé lyžaře

cm) 172 tu

Ideální majitel je sportovní až expertní lyžař, který většinu času tráví na ranní upravené sjezdovce a rád jezdí aktivně po hraně. Nejvíc si ji užije ve střední a vyšší rychlosti, na tvrdém (a klidně i ledovém) až kompaktním povrchu, v krátkém až středním oblouku. Pro lehčí a opatrnější lyžaře může být dostupná, jen pokud mají techniku. Opatrnějším lyžařům nabídne víc, než potřebují a dokážou zpracovat. Z expertních

lyžařů pak neuspokojí jen ty, kdo hledají specificky stavěné lyže, tedy nikoli univerzálku na celodenní lyžování. I proto, že její projev se dá doladit výběrem vhodné desky.

MĚKK Ý SN ÍH

Podle našich minulých zkušeností, ale i parametrů a katalogového zařazení jsme čekali lyži na tvrdou upravenou sjezdovku, která se nebude bát rychlosti, ale nebude ani vyžadovat pouze obřákový koridor. Střed 67 mm, rádius pod 15 metrů a sportovní deska slibují rychlé přehranění, agresivní pojetí jízdy, které si ale žádá aktivitu a technickou zralost.

drží.“ (Ski IQ 150) „Je to jistota, to jsem věděl. Ale překvapilo mě, jak širokému spektru dobrých lyžařů sedí.“ (Ski IQ 145)

NÍH PEVNÝ S

Co jsme očekávali?

WRT Pro je jistota. Na tvrdém podkladu se s ní člověk cítí dokonale bezpečně, s tím se pojí kombinace klidu i překvapivě snadného zahájení oblouku. Špička není zbytečně agresivní, do oblouku se ale zakrojí ochotně a neztratí se (kupodivu) ani na měkčím povrchu. V testu vyšla velmi vysoko co se týče klidu jízdy a většina jezdců ji vnímala jako lyži, která umí zavřený krátký i střední oblouk. „Nejlepší lyže dnešního dne. Snadné zahájení oblouku, parádně drží, do oblouku se můžu položit, jak jen dokážu, s totální jistotou v náklonu.“ (Ski IQ 145) „Drží, neposkakují, jedou rychle.“ (Ski IQ 130) „Kupodivu snadno točí, přestože je tužší. Podrží a ani v rozbitém jarním sněhu ji nic nerozhodí.“ (Ski IQ 140) „Stabilní lyže, nejvíc se prosadí na tvrdém a prudším svahu, kde nekompromisně

LED

estovaná délka 172 cm má krojení 119–67–101 mm a rádius 14,8 m. Konstrukce vychází z jádra Race Core z buku a topolu, nově s vyšším podílem buku. Nechybí pro Stöckli typické technologie (Carbon Power Turn, Racing Sidewalls, závodní skluznice, širší hrany Solid Metal Edge či metalický povrch Titanal Technology Pro).

Jaká skutečně je?

LOU K

Laser WRT Pro stojí ve stájové hierarchii Stöckli vysoko: je to civilní, ale velmi sportovní průnik slalomové obratnosti a obřákové stability. To, že stejná lyže existuje také jako signature model Marco Odermatt Edition, je výmluvné – značka ji bere jako vrchol nezávodní kolekce.

TK KRÁ

Lyže snů, kterou chce (ale nezvládne) každý

Par am e

Stöckli Laser WRT Pro

R13 R15 R17 R1 R11 Ý OBLOUK DLOUHÝ OB 9m

Market test

foto: petr socha – SNOW

70 Market

test

Van Deer H-Power 68

Jeleni na sílu

Pro koho a kam

„Pro instruktory, experty a všechny sportovní lyžaře je to ideální jediná lyže na upravený kopec.“ Ondřej Novák, autor recenze

LOU K

SKIER IQ

145 LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

MĚKK Ý SN ÍH

OST

K NÍZ

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

příjemný mix vlastností pro úplné experty i pokročilé

sportovní lyžaře. měkčí špička může chtít maličko zvyku velký posun k lepšímu díky vázání a desce Marker radost pro milovníky čistého a neokoukaného designu

cm)

3 9 k 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL 0 h m

175

–97, : 115–68 R: 16 m (v lyže tes y r tu et 0 50 70

NÍH PEVNÝ S

Záleží, jakou délku zvolíte. V délce 168 cm už budete pracovat s pouhými 13 metry poloměru, kratší verze dokonce atakují hranici 10 metrů, naopak nejdelší verze 182 cm má poloměr celých 19 metrů. Můžete si tedy zvolit charakter slalomky, nebo dokonce funcarveru, nebo naopak preferovat delší oblouky. Nám přišla délka 175 cm jako zlatý střed, který umí od všeho tak trochu a nejlépe právě střední poloměry, v nichž se

LED

Na začátku byly jenom jedny jediné H-Power. Postupem času k nim přibyly ještě rozšířené varianty 78 a 89, a proto je bylo potřeba v kolekci odlišit. Připadla jim podle šířky středu číslovka 68. Od začátku si nesou stroze černý design, stejně jako jednoduchou funkční konstrukci bez zbytečných udělátek a fičurek navíc. Dřevěné jádro v kombinaci jasanu a topolu, dva titanaly, ABS bočnice a závodní skluznice. Tou zásadní změnou je ale vázání a s ním i deska. Zatímco do loňského roku se všechny H-Power 68 osazovaly závodní deskou Look R22 World Cup v kombinaci se stejnojmenným vázáním, od následující sezóny na nich najdete pouze systém Marker FDT Comp. A ten z nich udělal úplně jiné lyže.

sportovně zaměřený lyžař chce pohybovat nejvíce. Se středem 68 mm jsou stoprocentně určeny na dobře upravené a tvrdé sjezdovky, ale s trochou snahy a umění si na nich zalyžujete v klidu celý den, i když to už nebude úplně manšestrové. Důležité je, že kromě technicky vyspělých lyžařů, expertů a bývalých závodníků si na ně v současném provedení stoupne mnohem větší skupina jezdců, kterým byly tyhle Van Deer dříve zapovězeny.

TK KRÁ

H-Power 2022–2026

mírně tužší pata zase urychluje výjezdy a podporuje pocit trampolíny, která vás vystřelí z jednoho oblouku do druhého. A byť se tváří, že to bude dělat pořád a nechá se zkrotit jen experty, vyhovovala naopak i našim testerkám, které ji občas dokonce označovaly za snadnou.

když ani tohle už tak úplně neplatí. Model H-Power 68 prošel za svou existenci určitým vývojem, a když porovnám lyže při testování před čtyřmi lety a dnes, je to úplně jiné kafe. První H-Power byly velmi tuhé, expertní, se silnou odezvou na konci oblouku a neodpouštěly chyby. Ty dnešní jsou stále sportovní, ale mnohem lépe vyvážené, přístupné širšímu spektru uživatelů a také docela univerzální. Proč?

Dovolím si krátkou parafrázi: My čekali mráz, a zatím přišlo jaro. Původní H-Power, jak jsme je znali, byly oproti těm současným opravdu spíše mrazivé, a byť se na nich lyžovalo skvěle, jako své jediné lyže bych si je pro jejich náročnost nevybral. Současná verze s deskou a vázáním od Markera je příjemná, pozitivní a jarní. Absence tuhé desky najednou umožní lyžím větší průhyb, dodá jim přirozenou torzi po celé délce a přiblíží je masám. S poloměrem 16 metrů v délce 175 cm se jedná o sportovní, ale velmi příjemný crossover mezi slalomkou a komerční obřačkou, který umí nejlépe střední poloměry oblouků, ale bez problémů ho zmáčknete i do kratších, nebo naopak pustíte k delším na úrovni zmíněných komerčních obřaček. Dobře drží na tvrdším povrchu a vyzařuje z nich prostě jistota. Můžete se na ně spolehnout v podstatě kdykoliv, hlavně když pojedete rychle a po tvrdém. Snadno se prohýbají, zejména špička nás překvapila svou měkkostí a snadným náběhem do oblouku,

Par a

Jaké jsou?

R13 R15 R17 R1 R11 Ý OBLOUK DLOUHÝ OB 9m

Model H-Power je v kolekci rakouské značky Van Deer téměř od jejího prvopočátku. Vždycky jsem přemýšlel, co vlastně znamená jeho název a jak vznikl. Ale u Van Deer stačí za vším hledat Marcela Hirschera. Když máš sílu jako „Hirsch“, můžeš si vzít na nohy Hirsch-Power!

Na webu SNOW.cz vás čeká 12 otázek, které vám pomohou prozradit, jaký jste lyžař. Podle toho orientačně poznáte, které lyže vám budou pasovat. Test zvládnete za dvě minuty a získáte s ním konkrétnější odhad vašich dovedností, svůj lyžařský profil i doporučení, v čem a jak se můžete zlepšit.

snow.cz/skiiq

EXPERT

TĚŽKÝ

AŘ LYŽ

50 70 90 100

Garmin Enduro 4 jsou GPS hodinky pro dlouhé dny na horách. Solární dobíjení prodlužuje výdrž baterie až na 90 dní, dobře čitelný MIP displej obstojí i na ostrém slunci a předinstalované mapy s navigací usnadňují orientaci v terénu. Specializované profily zaznamenávají sjezdy i běžecké lyžování a přehled o tréninkové zátěži, regeneraci a zdravotních ukazatelích pomáhá lépe plánovat další výkon. Spolehlivý parťák pro skialpové túry i běžkařské výpravy daleko od civilizace. 22 490 Kč

Vyjde ve SNOW 167 prosinec-leden

Atomic Volant 9000

Značka a model

Blossom XM77

Armada Antimatter 100

Dynastar Elite 9

Armada Whitewalker 108

Elan Ace SC9+

Atomic Bent Decode

Fischer The Curv Noize DTX Superflex

Line Optic 88

Kästle Alchemist

Line Pandora 85

Rossignol Nova 14

Stöckli Montero AX

Völkl Racetiger MC Blue

ZAČÁTEČNÍK LEH KÝ L YŽAŘ

SNOW Ski:IQ Challenge je orientační redakční test, nikoli oficiální produkt Carv. Výsledek není skutečným měřením Carv Ski:IQ™.

www.garmin.cz

komerční prezentace

Značka a model

144

GARMIN: Hory bez limitů

SNOW Ski:IQ Challenge je orientační redakční test, nikoli oficiální produkt Carv. Výsledek není skutečným měřením Carv Ski:IQ™.

Vyšlo ve SNOW 164 říjen

SKIER IQ

m) 73 c

Změřte si svoje Ski:IQ

1 tu

Nejlépe jim sedí střední a delší oblouky.

NÍZ

MĚKK Ý SN ÍH

Překvapivě oblíbená u širokého spektra

Pro koho a kam

10 KÁ RYCHLOST VYSOKÁ RYCHLO

30 50 70 90 km s PEVNÝ SNÍH

Jaká skutečně je?

72–103, R: 14,5 m : 122– (v

LED

Peregrine nahradily legendární model Deacon na podzim roku 2024. Přišla s nimi přepracovaná špička Tailored Carbon Tip, spolu s osvědčeným variabilním poloměrem 3D Radius a Full Titanal, dvojitou výztuhou v celém profilu lyže doplněnou o dřevěné vícevrstvené jádro z buku a topolu. Očekávali jsme poctivou a hodně sportovní lyži.

že y ly

Co jsme očekávali?

testerů od středně pokročilých až po instruktory, kteří ji brali na celodenní lyžování ve velkém rakouském středisku všemi deseti. Prostě pravá univerzálka, která nezklame ani ráno, ani odpoledne. „Na lyži se mi líbí, že působí spíš jako univerzálka, ale je skvělá i na tvrdé pistě.“ (Ski IQ 154) „Lyže, která vypadá jako klasická univerzálka, ale příjemně překvapí svojí kontrolou a stabilitou v dlouhém oblouku i ve velké rychlosti.“ (Ski IQ 162) „Je naprosto parádně vyvážená a klidná. Strašně mě bavila, je akční a hodně hravá, ale zároveň dokáže podržet v rychlosti.“ (Ski IQ 148) „Velmi příjemná lyže ideální na celodenní lyžování ve všech podmínkách.“ (Ski IQ 151)

když si to dáme všechno dohromady, zjistíme, že se německý Völkl do názvu svých allmountainů dokonale trefil. Jsou totiž rychlé, překvapivě agresivní a jako správné allmountainy i tak trochu přespolní poutníci, kteří jsou doma v každém terénu.

R11 RÁTKÝ OBLOUK DLOUHÝ OBLOUK m

Do krátkého oblouku se jim tolik nechce, ale jinak jsou skvěle ovladatelné a i na úplně tvrdém ranním kopci drží jako přibité. Mají rády rychlost, takže své příznivce najdou spíše mezi sportovními lyžaři, kteří hledají tu jednu jedinou lyži na celý den, oželí obřačku i slalomku, ale nechtějí se vzdát ani sportovního svezení, ani jistoty v odpolední rozbité sjezdovce. Pokud jste se v tom našli, neváhejte.

Par a

Když začnete hledat slovo „peregrine“, narazíte hned na několik jeho významů. Je jím označován sokol stěhovavý, velmi rychlý a agresivní dravec, ale peregrine také znamená přespolní, poutník či cizinec.

R13 R15 R17 R19

Völkl Peregrine 72 Green

Testováno týmem testerů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

72 advertorial Takto se kdysi dovážely značkové lyže ze zahraničí – na zahrádce žigulíka…

1990

30 let Harfasportu:

foto: HarFasport

Aby sport přinášel radost

U zrodu příběhu stál studentský pobyt v Americe, půjčené peníze a kontejner použitých lyží. Z obchodu v pronajatém přízemí na pražské Harfě postupně vyrostla vyhlášená speciálka, jejíž dobrá pověst stojí především na profesionálních službách. Letos Harfasport slaví třicet let. Jak se za tu dobu proměnil?

aromír Fic a Zdeněk Hnát se do Severní Ameriky vydali jako účastníci studentské expedice Lesy Severní Ameriky. Vedle toho je ale spojoval sport a vzrušovaly lyže, které tou dobou pořád nesly atributy kvalit svobodného západu. Ne že by se v Česku nedaly koupit, jen nebyly levné. Během pobytu se rozhodli využít lákavé nabídky a nakoupit

použité lyže a poslat je do Česka. Po návratu si – pro přesnost ještě s třetím kamarádem – pronajali prostory ve Vysočanech a v roce 1996 otevřeli Ski sport na Harfě. Poptávka ovšem sama o sobě jistotu nepřinášela. Vlastního kapitálu měli jako studenti minimum a půjčku od firmy, která začátky financovala, museli splácet i s úroky. „Ano, ty začátky byly

1996

drsné, a i když se lyže prodávaly, vlastně jsme dlouho nevěděli, zda ekonomicky přežijeme,“ vzpomínal Zdeněk Hnát při dřívější návštěvě redaktora SNOW. Nešlo tedy o přímočarý růst od prvního prodaného páru, ale o několikaleté hledání životaschopného konceptu.

Dva společníci a vlastní dům

Po názorovém rozchodu s třetím společníkem zůstali ve firmě Fic a Hnát sami. Až kolem roku 2000 se podnik stabilizoval a začal pozvolna růst. „Ve třech jsme se na tom jen těžko shodovali, ve dvou to najednou šlo výrazně lépe,“ popsal tehdy Jaromír Fic změnu, která ovlivnila další směřování firmy.

2000

Strolz. Prodej bot tak pokračuje úpravami, Důležitým krokem byl odkup domu od které zohledňují konkrétní nohu i způsob městské části na přelomu tisíciletí. Budolyžování. K tomu se přidává servis lyží va z roku 1907 na Českomoravské ulici, a další zázemí, díky němuž nemusí vztah kde dříve fungovala restaurace, přestala se zákazníkem končit nákupem výbavy. být jen pronajatou adresou – stala se V cyklistice má obdobnou roli bikevlastnictvím, závazkem, a proto i přílivem fitting. Nastavení posedu se tu věnuje nové motivace. Však netrvalo dlouho Pavel Štědrý, za nímž přicházejí také a začalo se přestavovat. Z původních neprofesionální závodníci včetně Ondřeje celých 250 metrů čtverečních v přízemí Cinka a Jana Hirta. Podstatou služby je se po sérii přestaveb stala čtyřpatrová přizpůsobit kolo tělesným předpokladům, prodejna o ploše 1 500 m2. Poslední velká etapa byla dokončena v roce 2016, ke potřebám a ambicím konkrétního jezdce. dvacátému výročí. Takové služby závisí na lidech, kteří je Zakladatelé se doplňovali i v každoposkytují. Proto se na Harfě podporovalo denní práci. Jaromír Fic vedl tým, staral se průběžné vzdělávání zaměstnanců i jejich o chod prodejny a administrativu, Zdevztah ke sportu. Schopný tým zároveň něk Hnát měl na starosti výběr značek, umožnil, aby obchod fungoval i bez kažobjednávky a finance. Vzájemná zastupidodenní přítomnosti obou majitelů. telnost nebyla jen pohodlnou výhodou. Harfasport není jen prodejna, nabízí totiž možnost Přichází Levelsportkoncept Když Hnáta po srážce s autem na několik vyzkoušet si vybavení ještě před samotným nákuV létě 2024 Harfasport koupila společnost měsíců vyřadilo zranění z práce, mohl se pem. Akce pro testování lyží každoročně pořádá na Levelsportkoncept. Rozvoj podniku navaopřít o společníka. Stejně tak jim spolupodzim v Söldenu, v sezóně pak ve Špindlu na Hrozuje na zavedenou kvalitu, tým předních práce umožňovala věnovat se zájmům movce. V létě zase otestujete kolo ve Svojeticích odborníků i moderní servisní zázemí – mimo obchod. Fic se například zapojil do a k tomu dostal řadu benefitů díky přímému Podobně postupně dozrávalo i zaměření pomoci místním komunitám a výstavby škol propojení na Levelsportkoncept, distributora obchodu. K zimnímu vybavení přibyla cyklistiv Africe. mnoha slavných lyžařských značek, typicky ka, které se více věnoval Zdeněk. Z původního Závodní zkušenost nestačí Kästle, Leki, POC… Ski sportu na Harfě se stala prodejna pro zimní Jaromír měl k lyžování blízko dávno před Současná ředitelka Eva Lišková v souvislosti i letní sezónu. Společným jmenovatelem vznikem prodejny. Do dvaceti let závodil ve s třicátým výročím připomíná, že se během let přitom nebylo jen rozšiřování sortimentu, ale sjezdových disciplínách a patřil i do širšího re- právě šíře a kvalita služeb. mění také potřeby zákazníků. Někdejší závodník může hledat vybavení pro lyžování s dětmi prezentačního výběru. Sám ale upozorňoval, nebo skialpy. „Naší ambicí je být tu pro zákazže závodní minulost není pro práci se zákazní- Od prodeje ke službám Pro lyžaře je jednou z nejvýraznějších níka v každé z těchto životních etap – poradit ky automatickou výhodou: potřeby vrcholospecializací Harfasportu práce s botami. Vedle mu, vybavit ho a pomoci mu, aby mu sport vého sportovce a běžného lyžaře mohou být jejich výběru nabízí analýzu chodidel, indivipřinášel radost co nejdéle,“ říká. Stejnou pozorznačně vzdálené. To, že ostatní společníci byli nost na Harfě dostávají výkonnostní sportovci proti němu lyžařští hobíci, nakonec považoval duálně tvarované stélky a bootfitting. Dalším i ti, kteří si jenom chtějí vyrazit na výlet. stupněm jsou lyžáky na míru rakouské značky za přínos.

2016

74 advertorial

Na hranách k celoživotní vášni: Proč mi sedí

Atomic Redster S9

Můj úplně první sport v životě? Lyže ve třech letech. Rodiče mě učili první obloučky v Krkonoších, konkrétně v Modrém dole v Peci pod Sněžkou. Od té doby jsem na horách trávil každou zimu, postupně piloval techniku a lyžování mi do života přivedlo skvělé přátele i celoživotní vztah k zimě a horám. S rodinou jsme každou zimu vyráželi také do Alp, kde jsem svou techniku dál posouval. V sedmnácti letech jsem si vyzkoušel amatérské závody a dostal se i do finálového kempu lyžařské reality show, kde jsem porovnával síly s nejlepšími amatéry v Česku. Od dětství mě bavilo sledovat také Světový pohár a královskou disciplínou pro mě vždycky byl slalom. Dnes svou vášeň pro hory přirozeně sdílím i se svým publikem na sociálních sítích.

dyž se v roce 2025 otevřela možnost spolupráce s Atomicem, propojil jsem svůj dlouhodobý vztah k lyžování se značkou, kterou znám odmala. Přechod na Atomic Redster S9 pro mě byl logickou volbou. Lyžování pro mě není o tom sjet kopec co nejrychleji, ale o dynamice, technice a radosti z každého oblouku. Mám rád kratší oblouky, takže jsem hledal

hravou lyži, která rychle přechází z hrany na hranu a dává mi jistotu. A přesně to mi S9 nabízejí. Miluji sportovní tempo, krátké svižné oblouky a hlavně pocit, že mám lyži i celou jízdu neustále pod kontrolou. Slalomový charakter Redster S9 mému stylu perfektně vyhovuje. Díky menšímu rádiusu mohu rychle měnit směr, užívat si dynamickou jízdu a přitom se nedostávat do extrémních rychlostí, kde už necítím takovou kontrolu. Jejich vlastnosti oceňuji jak na upravené sjezdovce, kde se do oblouku mohu položit plnou vahou, tak na tvrdém nebo ledovém sněhu. Právě na zmrzlém podkladu člověk potřebuje maximální spolehnutí na hranu, aby dokázal prodat svou techniku. Baví mě jejich rychlá reakce na změnu směru a obratnost. Oproti lyžím stavěným na dlouhé oblouky mi S9 dávají přesně tu hravost, kterou od jízdy vyžaduji. Ještě se mi nestalo, že bych se na nich nudil. Komu bych je doporučil? Určitě sportovně založeným lyžařům, kteří mají zvládnutou techniku, baví je carving a vyhledávají aktivní jízdu v krátkém oblouku na upravených sjezdovkách. Těm, kteří nechtějí celý den jen honit maximální rychlost, ale chtějí si jízdu hlavně užít. Velkým posunem pro mě byl také bootfitting. Správně nastavená a vytvarovaná bota dokáže přesně přenést impuls z těla do lyže a společně se správně zvolenou lyží výrazně ovlivňuje celý zážitek na svahu. Lyžování je součástí mého života od dětství a každou zimu se na něj těším stejně. Pokud mě potkáte na svahu v mém oblíbeném červeném plášti, určitě se ozvěte. Vidíme se v obloucích, tak ať to jezdí!

Matěj König ambasador Atomic IG @matej_konig_official

advertorial

Nadzvukovou rychlostí

MACH!

Nadzvuková rychlost Mach nás v segmentu lyžařských bot prohání už několik zim. Boty Mach1 jsou už po několik zimních sezón synonymem sportovního lyžování, výkonu, ale také komfortu a dokonalého usazení na noze. Loni přišla na trh jejich nová generace v úzké sportovní verzi LV (low volume) a letos přichází nová řada Mach1 MV (mid volume) se spoustou technologických novinek.

Tecnica Mach1 MV

ada sportovních bot Mach1 je letos kompletně přepracovaná a ve verzi MV nabízí 5 pánských a 3 dámské modely ve flexi 95–130. Shodná je pro všechny modely naopak jejich šířka 100 mm. S tou se dá ale pracovat stejně jako s celým skeletem, který se letos pyšní nejen marketingovým dovětkem „Fit out of the box“ (čili něco jako „sedí na první dobrou“).

V nových „machjedničkách“ se totiž opravdu cítíte trochu jinak než v ostatních lyžařských botách, protože konstruktéři zvolili zcela neobvyklý způsob řešení. V případě Mach1 MV je to nová konstrukce vnitřní botičky i skeletu. Vývojáři z Tecnica nejdříve konstruovali vnitřní botičku tak, aby co nejlépe zrcadlila tvar nohy, a následně podle botičky tvarovali skelet. I ten můžeme navíc vnímat vlastně jako jakýsi polotovar, protože cokoliv vám nesedne, můžete nechat za pomoci unikátní C.A.S. technologie snadno vytvarovat přesně na vaši nohu. A netýká se to pouze skeletu. Tepelně tvarovatelná je během pár minut i vnitřní botička, zároveň lze posouvat ukotvení jazyka a tím doladit soulad boty a konkrétní nohy. Skelet Mach1 MV letos dostal do vínku druhou generaci technologie T-Drive 2.0, která na zadní straně spojuje spodní část a komín boty. Skládá se ze dvou nezávislých částí, které lyžaři umožní velmi precizně pracovat s flexí boty a s předozadním Vnitřní botička je plně a během pár minut tepelně tvarovatelná, u modelu LTD včetně jazyka

Oblíbený model Tecnica Mach1 přichází i ve verzi MV pro středně širokou nohu Pokud vám náhodou skelet kdekoli nesedne stoprocentně, můžete ho nechat za pomoci unikátní C.A.S. technologie snadno a přesně dotvarovat

pohybem komínu, aniž by docházelo k deformaci spodní části skeletu. Technologie slibuje větší rozsah pohybu i progresivnější flexi. Skelet Mach1 MV je navíc velmi odolný vůči vnějším vlivům – flexe je tak zcela konzistentní i přes širokou škálu teplot. Celý skelet je pak vyroben za použití

recyklovaných materiálů, což vám při lyžování přidá minimálně dobrý pocit, že jste udělali něco pro planetu. A to nejlepší na konec: Nové Tecnica Mach1 MV jsou o 100 až 130 gramů lehčí než loňské modely. A to se počítá!

76 Market

test

Kterou verzi fēnix 9 na jaké lyžování?

Mapy i všechny lyžařské profily nabízejí už základní fēnix 9. Model Pro přidává především titanové tělo, vyšší jas displeje a možnost zvolit variantu Solar s dobíjením slunečním světlem nebo provedení se satelitní komunikací inReach (případně obojí). Pro běžné lyžování tedy není příplatek za model Pro nezbytný. text: Petr Socha

Pro AMOLED 43 mm

Pro všechna menší zápěstí a běžkaře upřednostňující kompaktní hodinky. Se silikonovým řemínkem váží 62 g

Pro AMOLED 47 mm

Střední model pro sjezdovku, běžky i jednodenní skialp. Kdo preferuje dlouhou výdrž baterie, využije jeden z modelů Pro Solar 47/51 mm

Pro AMOLED 51 mm

Pro všechny, kterým nevadí na zápěstí masivní stroj. Přinášejí největší mapový displej a nejdelší výdrž, daní je vyšší hmotnost kolem 100 g

Pozn.: všechny modely jsou zobrazeny v reálné velikosti.

Garmin fēnix 9

Náramkový superpočítač

roti předchozí generaci přináší fēnix 9 řadu novinek. V kostce: model Pro s titanovým pouzdrem a displejem AMOLED s jasem až 3 000 nitů. Největší, 51mm verze Pro AMOLED dostala 1,5palcový displej, který nabízí více místa nejen pro mapy. Safírové sklíčko omezuje riziko poškrábání, dotykové ovládání doplňují tlačítka a nechybí typická LED svítilna. Mapy se díky novému vykreslování posouvají plynuleji, paměť narostla na 64 GB.

Co přináší pro lyžaře?

Je toho mnoho. Lyžařské i další funkce už známe ze starších modelů, devítka je zpřístupňuje na modernějším hardwaru. Unikátem ekosystému Garmin jsou speciální lyžařské mapy SkiView, které obsahují přes 2 000 stře-

disek včetně názvů a obtížnosti sjezdovek. Pro skialpinisty vypíchněme offline topografické mapy, vícepásmovou GNSS, barometrický výškoměr a kompas. A k tomu u vybraných verzí satelitní komunikaci inReach včetně SOS, která vyžaduje aktivní plán služeb a dostupné pokrytí. Běžkaři pak mají samostatné profily pro klasiku a bruslení, s hrudním pásem řady HRM-Pro získají také údaje o výkonu. Nejen oni ocení možnost pohodlného placení hodinkami přes Garmin Pay (s podporovanou kartou není třeba nosit peněženku ani telefon) a zdravotní funkce jako sledování spánku, variability srdečního tepu a tréninkové zátěže a z nich odvozené funkce pro trénink a regeneraci.

Pozor na velikost

Platí, že čím větší hodinky jsou, tím větší mají baterii, potažmo výdrž. Verze Pro AMOLED vydrží podle Garminu v běžném režimu aktivity až 18/32/56 hodin pro velikosti 43/47/51 mm – a to je znatelný rozdíl. Modely Solar s displejem MIP mají při aktivitě delší výdrž i bez solárního dobíjení. Solární dobíjení přidá ještě něco navíc, ale vyžaduje dostatek světla na nezakrytých hodinkách, což v zimních podmínkách nemusí být ideální, protože hodinky (abychom využili všechny jejich funkce) by měly být přímo na ruce a ruka v teple rukávu či rukavice. Na druhou stranu, největší 51mm varianta je už skutečně macek, na menším zápěstí nebude tak komfortní i vzhledem k tomu, že s hodinkami na ruce je dobré i spát, aby se jejich možnosti plně využily. Podobně zvažte, jaké funkce potřebujete, např. inReach nevyužije každý.

A první dojmy?

Je až fascinující, co nám dnes technologie nabízejí. V hodinkách Garmin fēnix je skryto

neuvěřitelně mnoho – odhalovat ten hluboký obsah je něco jako poznávat druhého člověka a odhalovat jeho vrstvy. Tento příměr nevolím náhodou, s náramkovým počítačem Garmin si totiž časem dost pravděpodobně utvoříte trvalý vztah prožívaný na denní úrovni. Vybírejte proto zodpovědně.

foto: Marie Potužilová

Je to tady. Nová řada top modelu Garmin fēnix přináší další funkce už tak nabitému superpočítači na zápěstí. Redakce je už testuje, ale k tak obsažnému produktu se lze zodpovědně vyjádřit až po nějaké době, co ho má člověk na ruce – a navíc je dobré si předem zrekapitulovat, kdo který model z nabídky nejlépe využije.

advertorial

AVEX SKI Horké tipy podzimu Lyže, boty, přilba i péče o hrany: navštivte prodejnu AVEX SKI ve Zlíně a připravte se na sezónu. Přijďte si vybavení prohlédnout, oblečení a boty vyzkoušet, anebo si je rovnou objednejte prostřednictvím našeho e-shopu. Jako inspiraci vybíráme pět horkých tipů.

POC M’s Race Loft Parka

Pánská izolační parka s hřejivou recyklovanou výplní a ochranou před nepřízní počasí. Kapuce pojme helmu, zesílená ramena odolají přenášení lyží. 12 740 Kč 9 990 Kč

Lyžařská speciálka ze Zlína Nejpopulárnější světové značky Přes 800 párů lyží v půjčovně Servisní centrum MONTANA SWISS

Atomic Hawx Prime 120 S Dual Boa GW

Moderní a skvěle funkční sportovní boty s flexí 120 a šířkou 100 mm. Dvě kolečka boa umožňují jemné dotažení nejen chodidla, ale i komínu. Tepelně tvarovatelný skelet a botička umožní individuální přizpůsobení, a tedy maximální přesnost a pohodlí. 15 990 Kč 14 490 Kč

Atomic Savor GT AMID Visor Photo

Přilba s fotochromatickým štítem mění zatmavení zorníku podle aktuálního světla v rozsahu S1–S3. Systém AMID pomáhá tlumit nárazy, nastavitelná ventilace zajistí ten pravý tepelný komfort v jakékoli venkovní teplotě. 6 990 Kč 6 390 Kč

Swix Evo Pro Edge Tuner

Něco pro fajnšmekry. Elektrická bruska bočních hran s nastavením úhlu 85–90°. Odpružený diamantový kotouč omezuje vliv tlaku ruky a pomáhá udržet přesný úhel při ostření. Díky ní budete mít ostré, přesné a odolné hrany bez námahy kdekoli. 15 590 Kč 11 690 Kč

Nejširší sortiment vosků a přípravků na servis lyží PO REGIST R SE SLE ACI VOU

Atomic Redster Q7 Revoshock C + MI 12 GW

Univerzální sportovní lyže na celodenní lyžování. Revoshock C tlumí vibrace, dřevěné jádro a titanalová výztuha podporují klidnou a stabilní jízdu. Umí krátké i dlouhé oblouky na sjezdovce za jakýchkoli podmínek. 20 990 Kč 18 990 Kč

www.avexski.cz

RAC I N G

Smetanova 2401, 76001 Zlín, tel.: 771 505 050

78 advertorial

150 let inovací v každém detailu

Inovace a technologický vývoj jsou základem značky Helly Hansen již od roku 1877. Jednou z nejvýznamnějších je HELLY TECH® – vlastní nepromokavá, větruodolná a prodyšná technologie navržená pro ochranu a komfort i v těch nejnáročnějších podmínkách.

Objevte nové zimní outfity Helly Hansen.

Women's Alphelia Puffy Ski Jacket Alphelia Puffy Jacket kombinuje ženský styl s osvědčenými technologiemi pro pohodlí na svahu i mimo něj. HELLY TECH® Performance chrání před nepříznivým počasím, zatímco lehká izolace blowable a PrimaLoft® Black Eco zajišťují optimální tepelný komfort. Technologickou výbavu doplňuje LIFE POCKET+™ pro delší výdrž baterie telefonu a systém RECCO® pro větší bezpečnost v horách. 15 990 Kč

Men's Alpha Puffy Ski Jacket Pánská bunda Alpha Puffy Jacket spojuje špičkovou ochranu technologie HELLY TECH® Professional s lehkým tepelným komfortem izolace PrimaLoft® Black. Čtyřsměrně strečový materiál se přizpůsobí každému pohybu a inovativní podšívka pomáhá udržet teplo i v chladných dnech. Nechybí ani technologie LIFE POCKET+™ pro delší výdrž baterie telefonu. 17 990 Kč

hellyhansen.com Dostupné na e-shopu Helly Hansen nebo u našich partnerů: AVEX SKI, WAVE SPORT České Budějovice, M1 Sport Praha a WINTERSPORT HK.

Men's Garibaldi Insulated Ski Jacket 2.0 Bunda Garibaldi 2.0 je navržena pro dlouhé dny na svahu i jízdu v prašanu. Kombinuje technologii HELLY TECH® Professional s izolací PrimaLoft® Black Eco pro spolehlivou ochranu a tepelný komfort v náročných podmínkách. Ventilační systém H2Flow™ pomáhá regulovat teplotu při aktivním pohybu, zatímco LIFE POCKET+™ a RECCO® patří mezi klíčové technologie této lyžařské bundy. 11 990 Kč

Women's Powderqueen Ski Jacket 3.0 Men's Garibaldi Ski Pants 2.0 Kalhoty Garibaldi 2.0 kombinují technologii HELLY TECH® Professional a zateplení PrimaLoft® pro spolehlivou ochranu a komfort během celého dne na svahu. Anatomický střih, ventilační zipy a lyžařské detaily navržené pro náročné podmínky z nich dělají ideální volbu pro aktivní lyžaře. 7 590 Kč

Dámská bunda Powderqueen 3.0 je navržena pro freeride a dlouhé dny v prašanu. Technologie HELLY TECH® Professional poskytuje nepromokavou, větruodolnou a prodyšnou ochranu, zatímco izolace PrimaLoft® zajišťuje lehký tepelný komfort. Ventilační zipy pomáhají regulovat teplotu při intenzivní jízdě a systém RECCO® Advanced Rescue zvyšuje bezpečnost v horách. 11 999 Kč

Women's Powderqueen Bib Pants 2.0 Dámské kalhoty Powderqueen jsou stvořeny pro dlouhé freeridové dny v horách. Zateplení PrimaLoft® Black Eco poskytuje lehké teplo bez omezení pohybu, zatímco pružná konstrukce a tvarovaná kolena zajišťují maximální komfort při každém oblouku. Ventilační zipy na zadní straně stehen pomáhají regulovat teplotu i během intenzivní jízdy. 6 990 Kč

80 Market test

Smith Descend Mips

Lehkost, komfort, jednoduchost. A styl!

o odlyžovaných dnech a týdnech určitě můžeme docenit jeho význam – především díky němu se přilba tak příjemně nosí. Ale popořadě. Lehoučká přilba láká na první omak měkkou výstelkou, má nastavitelné větrání, a hlavně technologii Mips zvyšující ochranu proti rotačním silám. In-mold konstrukce spojuje vnější

Kompatibilita přilba – brýle už u moderních přileb nebývá problém, u produktů Smith je příkladná

skořepinu s pěnovým jádrem EPS. Zónově umístěný Koroyd při nárazu pohlcuje energii řízenou deformací. Přilba má odnímatelné ušní díly, 16 větracích otvorů s regulací po třech stupních a menší, elegantní kolečko pro úpravu obvodu. Na omak sametově jemná výstelka Ionic+ nese antimikrobiální úpravu proti zápachu. Výrobce řadí Descend mezi univerzální allmountain přilby s dobrým poměrem cena/výkon. Přilby Smith už známe a často oceňujeme jejich komfortní tvar, který sedí velké většině hlav. I vzhledem k nízké hmotnosti (zvážili jsme 481 g) jsme očekávali zejména vysoké pohodlí při dlouhém nošení, což ve výsledku s výbavou přilby dává praktickou přilbu s vyváženým poměrem komfortu a ochrany.

Co prozradil test

Nejsilnější dojem z celého produktu je jednoduše komfort. Lehkost při nošení, chuť dotýkat se příjemné česané výstelky i příjemný tvar vytváří vysloveně milý uživatelský dojem. K tomu

se přidává jednoduchost: třípolohová ventilace se ovládá jedním posuvníkem, kolečko pro dotažení obvodu je malé a decentní. Sami jsme se s tím netrápili, ale je pravděpodobné, že menší větrací otvory nebudou při jarním lyžování tak výkonné, jako to mají některé jiné vyšší modely. Podobně ovládání vnitřního obvodu přilby: Při běžném používání je plně funkční, v silných palčácích se s ním ale může manipulovat hůře. V obou případech to ale není nic, co by stálo za kritiku – snad jen upozornění a odkaz k pochopení filozofie produktu.

Design je šik

Testovaná barva, matná Deep Plum, navíc dodává střídmému tvaru osobitost. Tlumená švestková je výrazná, a přitom kombinovatelná s jakýmkoli outfitem. Vzhled tu příjemně podporuje hlavní přednosti a výsledkem je, že přilbu člověk prostě nosí rád. Osobně se mi líbí i černý zátylek a kontrastní oranžový potisk, celek vybočuje z mainstreamu, ale přitom není přehnaně divoký.

Pro koho a kam

Rozhodně existují divočejší, techničtější i lépe chránící přilby. Smith Descend Mips ale sdružuje vše podstatné v nadprůměrné kvalitě, a přitom v rozumné ceně. Seznam vlastností a schopností je zcela dostačující nejen pro rekreační, ale bez problémů i sportovní lyžaře, kteří vyžadují pohodlnou univerzální přilbu na celý den a dlouhou sezónu. Obzvlášť ji ocení ti, kdo mají rádi jednoduchost používání a lehký pocit na hlavě. Pro velmi teplé dny stojí za zvážení model s účinnějším větráním; pro závodní použití zase přilba odpovídající vyšším požadavkům na ochranu. 90 % všech ale nebude mít důvod k nespokojenosti.

„Je lehká a komfortní, k tomu plní funkci ochrannou a co víc, i estetickou.“ Petr Socha, autor recenze

výhody | nevýhody foto: Kateřina Sochová – SNOW

Smith Optics je přední americká značka (*1965) založená inovativním lyžařem (a zubařem) Bobem Smithem, který jako první na světě vyvinul lyžařské brýle s odvětrávanými dvojitými zorníky proti mlžení. A dodnes přibyly další klíčové technologie: zejména patentovaný absorpční materiál Koroyd s voštinovou strukturou. Ta tvoří základ i modelu Smith Descend Mips, který jsme dostali k testu před letošní sezónou.

lehká a příjemná, většině dobře padne uživatelsky jednoduchá super design (v barvě Deep Plum) dobrý poměr cena/výkon menší kolečko může být v palčácích hůře ovladatelné Doporučená cena: 3 799 Kč

82 Mag

ski with me

Můžeme přehraňovat na dlouhých nohách,

text: Ondřej Novák

… nebo je naopak obě skrčit,

foto: Lucie Kulhavá

Horem, dolem, pádem!

Termín „vertikální pohyb“ rezonuje napříč celým spektrem lyžařských komunit. Ať už jsou to závodníci, instruktoři, freerideři nebo rekreační lyžaři. Od naprostého zákazu až po aktivní výzvu „nahoru–dolů“, kterou jsme slýchali celé dětství na lyžařských kurzech a slýcháme ji stále, pokud se v zimě jen trochu zaposloucháme do hovorů okolí. Jak to s tím vertikálním pohybem tedy je?

ertikální pohyb je vlastně optický klam. Když se díváte na dobrého lyžaře, vypadá to, že se mezi každým obloukem zvedá nahoru a zase klesá dolů. Lyžař se však pohybuje zejména ze strany na stranu. A když si na něj umístíte jeden pevný bod, třeba někam do pupku, zjistíte, že se lyžař nikam směrem nahoru nezvedá, pokud tedy sám nechce. Jeho pupek je mezi oblouky

třeba metr dvacet vysoko, ale když se v průběhu oblouku lyžař naklání, vzdálenost jeho pupku od sněhu se výrazně zkrátí. Pohyb lyžařova pupku je tedy hlavně po křivce zprava doleva, ale pozorovatel ho vnímá jako pohyb nahoru a dolů. A stejný pozorovatel pak většinou přichází s pokynem „nahoru–dolů“, aniž by tušil, že se nechal jen opticky oklamat.

Takže neexistuje?

To zase také říct nemůžeme. Aktivní vertikální pohyb, tak jak ho vnímá většina rekreačních lyžařů, má své opodstatnění tam, kde nic jiného nezbývá nebo je to v tu chvíli nejvýhodnější a nejrychlejší. Třeba při lyžování na neupravených strmých svazích nebo v některých brankách obřího slalomu. Pohybujeme se tedy spíše na okrajích spektra. Tam, kde lyžuje většina z nás, je vertikální pohyb důsledkem pohybu ze strany na stranu a působení dostředivé síly spolu s gravitací.

Do středu

Ať už lyžujete pomalu, nebo rychle, více smykem, nebo naopak více po hraně, vaším přičiněním vzniká dostředivá síla, která vás otáčí a tlačí do středu oblouku. Vaším úkolem je dostředivou sílu udržovat v rovnováze vůči vašemu tělu a jeho náklonu, a hlavně se jí pak včas zbavit. V loňských článcích jsme si malovali, jak a kde takové síly působí, kde je dobré se jich zbavit a kde je naopak udržovat. Víme tedy, že na ciferníku hodin je nejlepší se s „dostředivkou“ rozloučit mezi čtvrtou a pátou hodinou, v nejhorším případě těsně před šestou. Když

Šestnáctý ročník seriálu Skiwithme bude zase o lyžování. Je to vůbec možné, takhle dlouho psát o lyžování? Letos možná dojde trochu na filozofování, na fyziku, ale i na jednoduché tipy, které by se vám mohly v průběhu sezóny hodit. A ten, kdo nerad čte a radši o lyžování filozofuje mezi jízdami na lanovce, může si s námi přijet zalyžovat. Volné termíny, plánované akce, ale také všechny starší články najdete na www.skiwithme.cz. v y b av e n í

… nebo jednu zkrátit a druhou nechat prodloužit

to stihnete včas, vezme si vás gravitace, pomůže setrvačnost a krásně, bez nějakého zvláštního úsilí, vás překlopí do nového oblouku.

Jak vzniká a jak se jí zbavit?

Dostředivá síla vzniká hraněním lyží. Pokud se jí chcete zbavit, musíte ho zrušit. Stačí tedy nohu, o kterou se v oblouku opíráte, zkracovat a zmenšovat její zahranění, a naopak se začínat opírat o druhou nohu, která se bude postupně natahovat. Tohle je vlastně docela jednoduchý a pasivní způsob „let it happen“ (když navážu na článek z minulého čísla). Ale je to vertikální pohyb nahoru, nebo dokonce dolů? Udělali jste pro něj něco? Neudělali. Vše se to stalo díky přirozené výměně nohou, překlopením – „pádem“ celého těla z jedné strany na druhou, a vertikální pohyb viděl jen pozorovatel jako optický klam.

Ale přece existuje!?

Ano. Při rušení dostředivé síly můžeme postupovat také mnohem aktivněji a zkrátit obě nohy, jako bychom skoro chtěli udělat dřep. A při dřepu se přece délka končetin mění, ne? Odborně se takovému

způsobu přehranění říká „crossunder“ a uvidíte ho často ve slalomu, který se jezdí na velmi krátkých lyžích. U lyží dlouhých, které se používají na obří slalom nebo dokonce klouzavé disciplíny, uvidíte často ten druhý způsob, jak lyže „odlehčit“. Tím je aktivní pohyb nahoru – nohy se naopak napínají. Důvodů, proč jedním ze způsobů postupovat, je mnoho. Třeba nechat lyžím více času pro zahranění nebo lépe využít nastřádanou energii na konci oblouku. Lyže jsou totiž jako napnutá trampolína a my ji můžeme buď povolit, nebo se do ní ještě více opřít, aby nás pořádně vystřelila. Oba způsoby, „horem i dolem“, se už ale odehrávají díky vaší aktivitě, mění délku vašich nohou a můžeme je označit jako aktivní vertikální pohyb. Takže „make it happen“.

Flow si nenech vzít!

Nic není černobílé a bránit se při lyžování vertikálnímu pohybu je stejně hloupé jako se v každém oblouku záměrně zvedat nebo krčit. Vertikální pohyb jako důsledek našeho lyžování nám totiž dává pocit, že jsme na trampolíně. Rádi to označujeme jako „flow“. A to je to, co máme na lyžování

nejraději. Nechat se na konci oblouku trochu zvednout, nechat se překlopit do dalšího oblouku a čekat na moment, kdy bude trampolína zase pořádně napnutá a téměř nás vystřelí do dalšího oblouku. Když se reakci trampolíny budete bránit příliš, o flow přijdete. Když budete pohyb nahoru zdůrazňovat, možná tím pocit flow trochu vylepšíte, ale bude vás to stát zbytečné síly a při běžném rekreačním lyžování vám to nic nepřinese. Umění najít ten moment, kdy vás prohnuté lyže vystřelují nahoru a vy jim to na krátký moment dovolíte, vyžaduje hodně najetých kilometrů. Ale naprostá většina z nás je bude najíždět na běžných lyžích, které nepotřebují ani rychle přehranit jako slalomky, ani se dlouze naklápět z výšky, jako to rády dělají obřačky nebo sjezdové lyže. A navíc nám nikdo nevytyčil trať, která by nás k tomu nutila. Zkuste být tentokrát trochu více „let it happen“, nechte se na konci oblouku klidně trochu zvednout, ale zároveň zkuste plynule vyměňovat kratší nohu za delší a delší za kratší, jako byste šlapali na kole. Ale zvedat se prudce ze sedla nebo tlačit teleskopickou sedlovku až na doraz dolů do rámu kola u toho rozhodně nemusíte.

Ondřej Novák Redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

Asociace profesionálních učitelů lyžování a lyžařských škol (APUL)

ISIA:

Společný jazyk snowsports instruktorů

Co spojuje instruktora v Krkonoších s jeho kolegou v Japonsku, Kanadě nebo na Novém Zélandu? Vedle lásky k horám, sněhu a zimnímu sportu také snaha učit kvalitně, bezpečně a srozumitelně. Už více než půl století k tomu přispívá ISIA – mezinárodní organizace, která propojuje národní vzdělávací asociace a pomáhá rozvíjet profesní úroveň instruktorů po celém světě. Od národních systémů k mezinárodní spolupráci

obrý lyžař nebo snowboardista ještě nemusí být dobrým instruktorem. Kvalitní výuka vyžaduje nejen technické dovednosti, ale také pedagogické a didaktické schopnosti, znalost bezpečnostních zásad a umění přizpůsobit výuku konkrétnímu klientovi. Právě na profesní úroveň instruktorů se zaměřuje ISIA (International Ski Instructors Association).

foto: Ondřej Novák

generální partner APUL:

Vznikla na přelomu let 1971 a 1972 s cílem podporovat spolupráci národních vzdělávacích asociací, sdílení zkušeností a rozvoj společných standardů. Zakládajícími zeměmi byla Francie, Rakousko, Itálie a Švýcarsko. Dnes ISIA sdružuje 40 národních členských vzdělávacích asociací a dalších pět zemí má v rámci ISIA zvláštní status „observer“. V mezinárodní databázi je evidováno téměř

partneři APUL:

36 000 instruktorů. ISIA není světovou lyžařskou školou, která by všem zemím předepisovala jednotné kurzy nebo přesnou metodiku. Národní vzdělávací systémy mají své tradice i specifika. Smyslem organizace je vytvářet společný rámec kvality – takzvaný ISIA Standard – a podporovat jeho udržování a další rozvoj napříč mezinárodním prostředím snowsports vzdělávání.

85 ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: JISTOTA KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

APUL: česká stopa v ISIA

Českou republiku v ISIA zastupuje APUL, který byl založen v roce 1992 a členem ISIA je od roku 1994. Členství umožňuje APUL sdílet zkušenosti s partnerskými asociacemi, účastnit se odborných diskusí a přinášet nové podněty do českého vzdělávání. Zároveň dává jeho zástupcům možnost podílet se na debatách o budoucnosti instruktorské profese. Jiří Kotaška, jeden ze zakladatelů APUL, působil v minulosti několik funkčních období ve vedení ISIA. Michael Turek je od roku 2023 členem technické komise ISIA a od roku 2026 také členem prezidia ISIA. Pro APUL je to příležitost aktivně přispívat k mezinárodní odborné diskusi a přenášet zkušenosti a poznatky mezi českým a mezinárodním prostředím. Členství má konkrétní přínos také pro jednotlivé instruktory. Absolventi kurzů APUL mohou podle dosažené úrovně a splněných požadavků získat příslušné mezinárodní označení ISIA Stamp nebo Card. To jim pomáhá lépe prezentovat svou kvalifikaci a dovednosti potenciálním zahraničním zaměstnavatelům a může usnadnit jejich profesní uplatnění v zahraničí.

ISIA Stamp a ISIA Card

ISIA Stamp a ISIA Card jsou dvě různá označení v rámci mezinárodního systému kvalifikací ISIA. Nebo ještě jednodušeji: red a black level. Rozlišují úroveň dosaženého vzdělání a splnění příslušných požadavků mezinárodního standardu. ISIA Card představuje nejvyšší úroveň. Vedle požadovaného národního vzdělání a stanoveného rozsahu tréninku je pro její získání nutné splnit také

Založení: 1972 Členské národní asociace: Andorra, Argentina, Austrálie, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Česká republika, Černá Hora, Čile, Dánsko, Finsko, Chorvatsko, Izrael, Irsko, Itálie (Jižní Tyrolsko), Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Litva, Maďarsko, Makedonie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Nový Zéland, Polsko, Rakousko (Vorarlbersko), Rumunsko, Rusko, Řecko, San Marino, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, USA, Velká Británie

další podmínky, mezi něž patří ISIA Speed Test – technický test v obřím slalomu. Pro instruktory představují tato označení způsob, jak doložit dosaženou úroveň vzdělání. Pro lyžařské školy jsou jedním z vodítek při posuzování kvalifikace uchazečů o zaměstnání napříč celou planetou. Nejde však o automatickou licenci k výuce v každé zemi. Uznávání kvalifikací a podmínky zaměstnání se nadále řídí místní legislativou i pravidly konkrétní země, střediska nebo lyžařské školy.

A co na to běžný lyžař?

Mohlo by se zdát, že mezinárodní organizace instruktorů je záležitostí především profesionálů. Kvalita vzdělávání se ale promítá i do zkušenosti každého klienta na svahu. Dobrý instruktor musí umět nejen předvést správný oblouk, ale také rozpoznat chyby, vysvětlit jejich příčiny a zvolit postup, který konkrétnímu člověku pomůže posunout se dál. Jinak pracuje s dítětem, které stojí na lyžích poprvé, jinak s dospělým začátečníkem a jinak se zkušeným lyžařem, který chce zdokonalit svou techniku. Sdílení zkušeností a důraz na profesní standardy pomáhají tyto schopnosti rozvíjet. Pro instruktory znamenají příležitosti k dalšímu vzdělávání a mezinárodnímu uplatnění, pro lyžařské školy lepší orientaci v kvalifikacích a pro klienty podporu kvalitní, srozumitelné a bezpečné výuky. Text: Michael Turek Koordinátor vzdělávání a lektor APUL Člen ISIA Executive Committee

Status „observer“: Čína, Gruzie, Kyrgyzstán, Lotyšsko, Ukrajina Vedení ISIA a pracovní skupiny: Prezidium a výkonný výbor (Executive Committee) Technická komise Marketingová komise Komise lyžařských škol Legislativní komise

Kontakty na www.apul.cz

12 VRCHOLŮ. 1 DEN. TVÉ DOBRODRUŽSTVÍ Zvládneš zdolat všech 12 vrcholů od Alpendorfu po Zauchensee za jeden den? Zapoj se do soutěže 12 PEAKS Trophy a zažij jeden z nejdelších lyžařských okruhů v Salcbursku! 210 kilometrů perfektně upravených sjezdovek, 70 moderních lanovek, 12 impozantních vrcholů a 5 údolí – lyžařský region 12 vrcholů nabízí rozmanité lyžování pro každého. A navíc je snadno a rychle dostupný po dálnici A10 Tauern.

07 Topliner Berg, 1980 m 09 Family Berg, 1793 m 08 Mooskopf, 1980 m

12 Tauernkar, 1890 m 10 Rosskopf, 1929 m 11 Gamskogel, 2188 m 06 Grießenkareck, 1890 m

Soutěžte Soutěžteaavyhrajte vyhrajte týden týdenna nalyžích lyžíchpro pro22v v regionu regionu12 12vrcholů! vrcholů! snow-space.com/contest snow-space.com/contest

04 Spathkogel, Spathkogel,1813 1813mm 04 02 Hirschkogel, Hirschkogel,1755 1755mm 02

05 Grafenberg, Grafenberg,1702 1702mm 05

03 Sonntagskogel, Sonntagskogel,1850 1850mm 03 01 Gernkogel, Gernkogel,1787 1787mm 01

RRTTOOFF A A P P DDÉÉ EESSTT M A A G G M A IG KKIIA BBIG

GASTEIN GASTEIN GROSSARLTAL GROSSARLTAL

SNOW SNOW SPACE SPACE SALZBURG SALZBURG ZAUCHENSEE ZAUCHENSEE SCHLADMING-DACHSTEIN SCHLADMING-DACHSTEIN

HOCHKÖNIG HOCHKÖNIG

foto: Valle Nevado

V chilském Valle Nevado se letos provoz střediska roztáhl na rekordních 143 dní, stejně jako v roce 2024. Lyžuje se až do 8. listopadu, nejdéle v historii, a zároveň v době, kdy se již lyžuje také v Severní Americe – lyžařská sezóna obou Amerik se tak poprvé protíná

Lyžařská sezóna 2026 na jižní polokouli byla mnohde rekordní V Alpách se během léta 2026 nelyžovalo skoro vůbec, zato na jižní polokouli se zima vydařila. Zejména v Chile, na návětrné straně And přivrácené k Tichému oceánu, si užili sněhové orgie – v nejvýznamnějším lyžařském středisku Valle Nevado sezónu ukončují až 8. listopadu, nejpozději v jeho 38leté historii, a v nejstarším středisku Portillo napadlo v úhrnu 12 m sněhu, nejvíce za posledních 50 let, po několik týdnů bylo kvůli kalamitě dokonce nepřístupné. Velmi vydařenou sezónu měli po slabším začátku také v Argentině na závětrné straně And. Naopak Austrálie zažila jednu z nejhorších zim v 70leté historii měření – velmi teplou, se slabou sněhovou pokrývkou a naopak mnoha lijáky. Na Novém Zélandu se pak lyžařská sezóna 2026 díky vydatnému sněžení vydařila zejména v srpnu a září. Všechny tyto extrémy zřejmě souvisejí s letošním silným jevem El Niño. Určitě se projeví i v „naší“ zimní sezóně 2026/27, jen nepřímo, a tedy s ještě méně předvídatelnými důsledky. Ale že budou také někde extrémní, to je velmi pravděpodobné. (rh)

V Pitztalu rozbagrovali čelo ledovce kvůli sjezdovce Na tzv. nouzové sjezdovce pro návrat z Pitztalského ledovce do údolí ustoupil ledovec tak, že trať přestala „navazovat“, a tak kus čela ledovce v místě cesty rozbagrovali, aby výškový rozdíl s terénem srovnali. To není (a nebude) nic zvlášť výjimečného, jenže časosběr prací zachytila webkamera nedaleké horské chaty Braunschweiger Hütte a rozpoutala se bouře nevole. V místě ústupu ledovce navíc vznikla fotogenická jeskyně, která by – nebýt „rozhrnuta“ – nejspíš v příštím létě opět zanikla. Ledovce kolabují a mizí, na čemž existence několika málo sjezdovek nic nezmění. Naopak zmizení sjezdovek by mělo pro údolí jako Pitztal, závislé v zimě na lyžování, existenční důsledky. Je těžké se s drastickou proměnou ledovcové krajiny Alp smířit, ale jak ukazují zkušenosti z podobných terénních úprav v jiných místech, je asi pro leckoho lepší je aspoň „nevidět“. (rh)

Lyžařská hala v Rakousku vadí také Rakouský lyžařský svaz uvažuje o stavbě kryté sjezdovky. Jedna z nejlyžařštějších zemí na světě zatím žádnou lyžařskou halu nemá, což v době, kdy ledovce přestávají být v létě využitelné, omezuje možnosti zejména pro trénink závodníků. Odpůrcům vadí „šílená“ energetická náročnost haly, ačkoliv žádný konkrétní projekt zatím neexistuje. Uvažuje se jen o lokalitě – o Vídni, Linci nebo Korutanech. Vzhledem k cenám skipasů v jiných lyžařských halách v Evropě a ve světě ale lyžařské haly žádným extrémním spotřebitelem energie nejsou, přinejmenším ve srovnání s akvaparky nebo zimními stadiony. A ve srovnání s létáním do Jižní Ameriky asi také ne. Ale opravdové hory samozřejmě hala nenahradí, takže pokud by bylo náhodou na výběr, tak raději postavit ty hory! (rh)

90 resort

report

??? text a foto: radek holub

Mnohem víc než jen rodinná

Wildkogel Arena

Wildkogel Arena má „image“ rodinného střediska, kterou díky dětským výukovým parkům a atrakcím jednoznačně splňuje, jenže charakter terénu z ní vytváří mnohem všestrannější areál, kde si bez omezení zajezdí i náročnější lyžař, oceňující dlouhé, občas strmější a hlavně členité až neposedné sjezdovky. A oblast je zároveň dopravně i cenově výhodným zázemím pro výlety do lyžařsky „nabitého“ okolí.

éně známé, ačkoliv středně velké lyžařské středisko se skrývá mezi populárním Zillertalem a Kitzbühelem. Přímo naproti Wildkogel Areně se na opačné straně údolí v národním parku tyčí mohutný hřeben Vysokých Taur s celou řadou tří- a třiapůltisícovek, završený Grossglocknerem a Grossvenedigerem. Tato monumentální kulisa dodává lyžování vysokohorskou atmosféru. Krátká dojezdová vzdálenost k nástupním lanovkám a linky skibusů do sousední Zillertal Areny nebo Kitzbühelu přitom umožňují lyžování ve všech těchto areálech kombinovat, a to dokonce i s volitelně společným skipasem.

foto: Wildkogel Arena

91 Pohled na lyžařskou kotlinu Wildkogel Areny a hřeben Vysokých Taur s národním parkem v pozadí

„Wildkogel Arena může posloužit i jako klidnější a cenově příznivější zázemí pro lyžařské „výlety“ po okolí, přitom se zázemím vlastního, velmi všestranného areálu.“ Dlouhé sjezdy do údolí

Kotlina plná členitých sjezdovek

Lyžařský areál Wildkogel se sice soustředí do horské kotliny, ale sjezdovky z ní „přetékají“ i zpět do údolí k městečkům Neukirchen a Bramberg, odkud je zpřístupněn dvěma dlouhými kabinkovými lanovkami. Vzhledem k členitosti terénu chvíli trvá se se sjezdovkami „seznámit“ a najít si ty, které nejlépe vyhovují – druhý či třetí den si tu užijete nejspíš lépe než první. Několik nenápadně „schovaných“ sjezdovek pak potěší ty, kdo chtějí být na svahu skoro sami. Hlavní lyžařská kotlina je orientačně přehledná, nicméně členitá a atypicky tvarova-

ná – její horní okraj je skloněn velmi mírně, naopak dno má poměrně příkré a úzké. Sjezdovky vystélají kotlinu kolem dokola, což jim dávkuje v rozličné míře sklon svahu, terénní členitost, oslunění i sněhové podmínky. Po okraji kotliny tak obloukem stékají mírnější, modře značené sjezdovky, středem se naopak řítí strmější červené a černé tratě, a to jak široké, tak subtilnější, jak s přehlednějšími, tak neposednými, terénně členitými úseky. Oblíbená je také přehledná dálniční červená sjezdovka s okružní modrou variantou na slunečném jižním svahu směrem do údolí.

Z kotliny směrem do údolí stékají po jižním svahu dvě dlouhé návratové sjezdovky do Neukirchenu i do Brambergu. Zatímco do Neukirchenu spadá svižná trať s dlouhými přímými úseky, jen v závěru užší, točivější a překonávající místní silničky, do Brambergu jde od mezistanice spíš jen o serpentinovitou cestu, zčásti sdílenou se sáňkaři. Nejméně nápadná, a proto nejméně ježděná, je zprvu široká a „vydatně“ panoramatická červená trať do mezistanice kabinky z Neukirchenu. Dětské parky, zčásti vyhrazené pro některou z 5 lyžařských škol, a cvičné svahy se nacházejí poblíž horních stanic přístupových lanovek a nabízejí snadno dosažitelné zázemí a také výhled.

Typická „sněhová“ mísa

Hlavní lyžařská kotlina se obvykle chová jako typická „sněhová“ mísa, kde nebývá o přírodní sníh nouzi, a spolu s převážně severní orientací zajišťuje trvanlivé lyžařské podmínky dlouho do jara, což potvrdila i studie rakouské klimatologické služby GeoSphere. Jižní svahy, zejména níže směrem do údolí,

92 resort

report

„Náročného lyžaře zabaví na dva tři dny, rodiny si tu rozmanitě užijí klidně týden.“

mohou pod náporem slunce „jarně“ měknout i během zimy.

Mix rychlých lanovek

Z údolí je Wildkogel Arena zpřístupněna dvěma dlouhými kabinkovými lanovkami s mezistanicí – z Neukirchenu starší 6místnou, plánovanou k výměně do r. 2030, a z Brambergu novější 8místnou. Nahoře v areálu operují tři expresní nekryté 4- a 6sedačky, jedna krytá 6sedačka a páteřní 10místná kabinka, z níž lze dosáhnout většiny sjezdovek v kotlině. Lanovky pak doplňuje ještě jeden kotvový vlek s poměrně prudkou trasou a dětské vleky a pojízdné koberce na cvičných svazích. Sjezdovky se ke stanicím lanovek často sjíždějí z více stran nebo se vzájemně křižují, a při dojezdu je tak třeba být obezřetný.

Téměř vždy „privátní“ sjezdovky

U hlavních lanovek a na přilehlých tratích může být zvláště v období školních prázdnin živo, ale kouzlo Wildkogel Areny spočívá i v tom, že si lze nalézt prakticky „privátní“ sjezdovky. Během dne bývá zcela prázdná především dlouhá údolní sjezdovka do Neukrichenu, z jejíhož dojezdu je nutné se vrátit skibusem,

Nej sjezdovky Wildkogel Areny

Lyžařská dálnice v centru kotliny

stejně tak opomíjená je i souběžná červená trať do mezistanice „stříbrné“ kabinky. Klidné zákoutí vytváří i prudký vlek Braunkogel, kde opuštěná zůstává především přilehlá černá trať. Celodenně vytížená je naopak „zelená“

Nejmírnější a nejpřehlednější Okružní modrá sjezdovka podél páteřní kabinkové lanovky Ganzer X-Press má podobu široké mírné a přehledné dálnice, jen v závěru se ve strmějším svahu rozvětví do dvou užších serpentinovitých cest. Je velmi oblíbená u začátečníků a lyžařských škol.

Nejneposednější Podél strmého vleku Braunkogel na východně orientovaném svahu v hlavní kotlině spadá velmi hravě zvlněná černá sjezdovka se strmým dojezdem. Nejnenápadnější Červeně značená „jednička“ míří do mezistanice přístupové kabinky z Neukirchenu. Nejprve se rozbíhá po slunečné panoramatické pláni, v závěru již jen šněruje strmý svah v několika serpentinách.

Luxusní 6sedačka Frühmesser

Nejdelší a nejrozmanitější Návratová sjezdovka do údolního Neukirchenu je sice značená modře, ale přinejmenším místy je strmější a lyžařsky atraktivní. Nejprve roluje po jižní straně svahu jako přehledná a široká červená sjezdovka podél 4sedačky Gensbichlalm. Dále pokračuje buď přímo „černě“, nebo oklikou po modré serpentinovité cestě. Následně se svižně rozběhne dlouhým a přehledným lesním průsekem. Teprve v závěrečném úseku se zmírňuje, zužuje a v četnějších zatáčkách pokračuje po mýtinách přes místní silničky, překryté pojezdovým kobercem, až na okraj města, odkud je třeba dojít cca 500 m ke stanici kabinky anebo se svézt elektricky poháněným „vláčkem“ (eLINER).

km0 %sjezdovek 5 7 1 20 %

vou a vydatnou kuchyní a platbou pouze v hotovosti.

Sáňkařská „dálnice“

Mimořádnou atrakcí Wildkogel Areny je sáňkařská dráha z Wildkogelu Almu až do údolí, která je s délkou 14 km nejdelší osvětlenou dráhou na světě. Přístup zajišťuje kabinková lanovka, přičemž po setmění je dráha osvětlena s možností občerstvení v chatách po trase (denně kromě pondělí do 22 hod.).

70 %

2 150

Sníh

Z Česka do 4 hodin

Na sáně lze vyrazit až do 22 hodin večer

kabinka Smaragd z Brambergu, neboť ji hojně využívají sáňkaři.

Samoobslužné i romantické horské chaty

U horních stanic lanovek se nacházejí kapacitní samoobslužné restaurace, na svazích pak menší či větší horské chaty. Jednou z těch klidných a romantických je Bergeralm nad mezistanicí kabinky z Neukirchenu s pocti-

Wildkogel Arena se nachází nedaleko Mittersillu, který leží zhruba uprostřed dlouhého údolí Pinzgau, začínajícího u Zell am See a stoupajícího až ke Krimmlu. Příjezd z Česka je možný jak přes Německo po trase Kufstein – Kitzbühel – Mittersill, tak přes Rakousko po trase Salcburk – Bischofshofen – Zell am See – Mittersill. V obou případech se jede od českých hranic zhruba 3,5 až 4 hodiny, závěrečný úsek pak mimo dálnice po hlavních silnicích. Přístupové lanovky startují z údolních městeček prakticky přímo z centra, kde se parkuje na vícero plochách ve vzdálenosti zhruba 200 m od nich. V okolí fungují bezplatné skibusy a půlkilometrový přesun z dojezdu sjezdovky v Neukirchenu k lanovce Wildkogel usnadňuje elektrický „vláček“.

m n. m.

tep

cena pobytu

hotel a skipas na den 1 000 2 000 3 000

5 000 6 000 7 000 8 000 9 000 10 000

apartmán a skipas na den 1 000 2 000 3 000 4 000 5 000 6 000 7 000 8 000 9 000 10 000

Kč

přehledná a sněhově trvanlivá kotlina se sjezdovkami všech obtížností dlouhá, rozmanitá a během dne liduprázdná sjezdovka do údolí rychlé a moderní lanovky výhled na Vysoké Taury s národním parkem nejdelší osvětlená sáňkařská dráha na světě menší areál oproti „sousedům“ v okolí modré sjezdovky jsou místy strmější nebo traverzují svahem méně „dálničních“ sjezdovek bez terénních členitostí www.wildkogel-arena.at Radek Holub

Domácká kuchyně v horské chatě Bergeralm

Lyžařský nadšenec mapuje lyžařská střediska s precizností ranního manšestru. Ostatně kvůli manšestru si rád přivstane. V Česku nejspíš nenajdete nikoho, kdo by měl o lyžařských střediscích větší přehled.

94 resort

report

Výhled z Gartnerkofelu na cetrální část areálu kolem Madritsche text a foto: radek holub

Nassfeld s příjemně modelovanými sjezdovkami má „šmrnc“

Nassfeld je rakouské středisko s „jižanským“ duchem, jenž pramení jak z blízkosti Itálie, tak z velké obliby návštěvníků pocházejících odtamtud, Slovinska nebo Chorvatska. Kombinace malebné krajiny, rozmanitých sjezdovek a moderní infrastruktury s možností ubytování přímo na sjezdovce jej řadí mezi nejatraktivnější střediska východních Alp.

ejvětší a nejrozvinutější lyžařské středisko na jihu Rakouska má přívětivý rodinně-sportovní charakter se slunečným klimatem a mnoha ubytovacími možnostmi přímo v areálu, což z něj činí velmi populární destinaci zvláště pro lyžaře z okolních zemí, ale i z Česka, Slovenska, Maďarska, nebo dokonce vzdálenějšího Polska a Nizozemí.

Příjemně modelované červené sjezdovky

Přehledné, ale proměnlivé a prakticky výhradně středně strmé sjezdovky jsou zasazené do pohledné krajiny řídkého lesa a vápencových skal ve výškách do 2 000 m n. m. Střídání strmějších a plošších úseků dodává tratím rozmanitost a také

svébytný a pohodový charakter. Areál se rozpíná po rozličně orientovaných svazích, zhruba ohraničených skalnatými vrcholy Gartnerkofel a Trogkofel, mezi nimiž si lze užívat lyžařské safari. Nechybí ani dlouhá výletní sjezdovka do údolí. Díky tomu všemu má lyžování v Nassfeldu „šmrnc“. Z centrálního hřebene Madritsche se na obě strany svažují příjemně proměnlivé, mírně i sportovněji skloněné červené sjezdovky, podobně oblíbené jsou i „dálnice“ z Rudnigsattelu. Velmi pohodový charakter mají sjezdovky na jižní straně Gartnerkofelu u italských hranic. Dlouhé a sportovnější svezení skýtají především černé a červené tratě z Trogkofelu nebo červeně značená FIS z Gartnerkofelu. Kromě cvičných luk chybí přirozeně mírné sjezdovky, zato jsou ve strmějších úsecích vybudovány „objezdové“ cesty (Bobo-Weg), aktuálně však mnohé z nich ještě mimo provoz. Pod Gartnerkofelem je upraven poměrně velkorysý snowpark s kickery, bednami a raily. Vždy v neděli mohou začínající freestylisté zdarma konzultovat své triky s místní crew Blue Tomato.

„Kombinace malebné krajiny, rozmanitých sjezdovek a moderní infrastruktury s možností ubytování přímo na sjezdovce řadí Nassfeld mezi nejatraktivnější střediska východních Alp.“

km 10 10 %

sjezdov ek 20 %

70 %

2 002

Sníh

600

m n. m.

tep

cena pobytu Skalnatý vrchol Gartnerkofel s červenou sjezdovkou Felsenköpfel

Vydatné „jadranské“ chumelenice

Sjezdovky s výjimkou návratu do údolí se rozprostírají ve výšce mezi 1 350 a 2 000 m n. m. s převažující orientací na sever a dále východ nebo západ. Nassfeld získává sníh „od jihu“, především z jadranských tlakových níží. Sněhová nadílka pak bývá velmi vydatná (v průměru souhrnně 7 až 8 metrů za sezónu), nicméně „jistotou“ je plošné a výkonné zasněžování, jehož součástí je 9 vodních nádrží, jejichž kapacita vystačí na předsezónní vysněžení prakticky všech sjezdovek. Jelikož areál je s údolím spojen především páteřní lanovkou Millennium Express, musí být do Vánoc zprovozněna i sjezdovka do údolí, aby při odpoledním návratu návštěvníků lanovkou nevznikaly „hodinové“ fronty.

Nové lanovky na Gartnerkofel a Tressdorfer Alm

Areál je prakticky kompletně propojen rychlými kabinkovými nebo sedačkovými lanovkami, zčásti již letitými, zčásti naopak nedávno modernizovanými s bublinou a vyhříváním. V uplynulé sezóně nahradila prostorná a rychlá 10místná kabinka starou 4sedačku Gartnerkofel, letos vzniká zcela nové spojení mezi lokalitami Sonnleitn a Tressdorfer Alm, které zajistí luxusní krytá 6sedačka. Ta zároveň obslouží nově vybudovanou modrou sjezdovku, která naváže na výukovou zónu, kde nahradí dosavadní kotvové vleky.

Z hotelu přímo na sjezdovku

Mnoho ubytování se nachází v okolí průsmyku Nassfeldpass, tedy nahoře v areálu přímo na sjezdovkách, a to zejména v hotelech vyšší kategorie. Značnou ubytovací kapacitu nabízí i Tröpolach, kde se nachází nástupní stanice jediné přístupové lanovky z údolí, a dále celé údolí Gailtal, jehož centrem je městečko Hermagor. Dojíždění usnadňuje síť skibusů, avšak páteřní přístupová lanovka Millennium Express bývá ve špičkách dne přetížená, což je „cenou“ za jinak příznivější náklady pobytu dále od areálu. V běžný prázdninový den se na svazích pohybuje okolo 10 000 lyžařů, které areál dokáže „vstřebat“ bez front, snad s výjimkou přístupové lanovky. V sobotu, den střídání týdenních turnusů, může být v areálu klidněji, zvlášť pokud není prvotřídní počasí.

Restaurace na salaších

Horské chaty mají převážně charakter malebných rodinných podniků a původních alpských salaší s obsluhou u stolu. Velkokapacitní samoobslužné „tácovky“ jsou v naprosté menšině. Kromě rakouských a korutanských specialit, jako jsou sýrové taštičky Kasnudeln, si můžete dát také pizzu nebo klasické italské espresso. Mezi oblíbené chaty s domáckou atmosférou patří tradiční salaš Watschiger Alm nebo Garnitzenalm na slunné jižní straně Gartnerkofelu.

hotel a skipas na den 1 000 2 000 3 000 4 000

6 000 7 000 8 000 9 000 10 000

apartmán a skipas na den 1 000 2 000 3 000 4 000 5 000 6 000 7 000 8 000 9 000 10 000

Kč

příjemně modelované a převážně červené sjezdovky moderní i zcela nové lanovky panorama vápencových skalisek podél sjezdovek mnoho ubytování přímo v areálu přístupová lanovka z údolí ve špičkách dne přetížená spíš nižší nadmořská výška čilý ruch na hlavních křižovatkách areálu www.nassfeld.at Výborná dostupnost z Čech i Moravy

Nassfeld je velmi dobře dostupný jak z Čech, tak z Moravy – od hranic za 4 až 5 hodin, a to prakticky celou cestu po dálnicích. V údolním Tröpolachu, odkud lyžaře za 20 minut vyveze do centra areálu Millennium Express, se nachází velkokapacitní záchytné parkoviště. Omezeně lze parkovat i nahoře v areálu pod sedlem Nassfeldpass, který tvoří zároveň hranici s Itálií. Horská silnice z Tröpolachu je serpentinovitá a při vydatnějším sněžení může být nutné nasadit sněhové řetězy.

96 resort

on the road

text a foto: Jimmy PetTersoN

Zapomenuté poklady Graubündenu

Málo vleků, více lyžování Poslední roky znamenaly pro lyžařský průmysl celkem dost pohybu. Zatímco některá větší lyžařská střediska se slučovala se sousedními v megastřediska, mnoho menších areálů v důsledku toho zaniklo. Do procesu vstoupila i změna klimatu. Výsledek je nasnadě – velká střediska jsou stále více přeplněná. Podle přehledu portálu Watson ukončilo ve Švýcarsku za posledních 70 let provoz 167 lyžařských středisek, přičemž jich zde nyní funguje něco přes 300.

ebojte, nechci psát negativní článek, právě naopak. Stále existuje spousta skvělých míst k prozkoumání a čím dříve to pochopíte a upustíte od návštěv obrovských středisek, tím lépe pro vás. Konkrétně Švýcarsko je plné nejenom těch největších a nejznámějších středisek na světě jako Zermatt, Verbier, Svatý Mořic, Davos… Ale i přes nastíněná čísla si pořád drží spoustu úžasných malých areálů, které zůstávají mimo radar lyžařského světa.

Za takovými jsme s přáteli vyrazili do kantonu Graubünden. Naší první zastávkou byla malá vesnička San Bernardino, kde byl v roce 2012 uzavřen areál Confin – vleky zestárly a peníze došly. Po více než deseti letech se tu ale objevil nový investor Stefano Artioli – koupil vleky a k nim i polovinu vesnice. 27. prosince 2023 se rozjely dvě obnovené lanovky a jeden vlek.

Vzkříšené San Bernardino

Vesnice leží v nadmořské výšce 1 600 metrů, vleky sahají až do 2 525 metrů – to je úctyhodných přibližně 900 metrů převýšení. Když jsme vjeli do města, jemně padal sníh, ale záhy nás přivítal nádherný den. Lanovky měly být otevřeny v 9 hodin, mezitím jsme zjišťovali lavinovou situaci. U lanovky se motalo asi 50 freeriderů, než se v 9:40 gondola rozjela. Asi v polovině jízdy se v prašanu pod námi začaly objevovat hadovité lajny, které za sebou kreslili usmívající se lyžaři. Fungovala jediná lanovka, ale bohatě stačila a poskytovala dostatek prostoru pro lyžování v netknutém prašanu po celý den. Sjezdovky byly perfektně upravené, ale téměř nikdo je nevyužíval. Nejlepší na tom však bylo, že nepřišel žádný stres, místo něj vládla hluboká pohoda. Bezstarostně jsme se proháněli prašanem až do zavírací doby a jen zřídka jsme museli přetraverzovat sjezdovku.

97 Otevřené svahy a dost prostoru pro vlastní stopu. Právě kvůli podobným zážitkům se vyplatí hledat i mimo nejznámější alpská střediska

Jednodušší infrastruktura nemusí znamenat méně zajímavé lyžování Sviští guláš s polentou

Skvělý den v prašanu si zaslouží i vhodné jídlo. Zašli jsme do Chesa Veglia na neobvyklou večeři. Poprvé jsem okusil sviští guláš s polentou. Lahodný pokrm následoval po velké misce minestrone a zapili jsme ho místním vínem. Následující den bylo lyžování úplně jiné. Bylo slunečno a teplo, ale slunce z předchozího dne si vybralo svou daň na kvalitě prašanu. Freerideři se vrátili, odkud přišli, a středisko osamělo. A my kreslili své vlnovky na dokonale upravené sjezdovky s bezohlednou vervou. Abychom ale rozjezdili všechen manšestr, muselo by nás být mnohem víc.

odpověděl, že 36. Nechali jsme tedy zbylých 32 odvážných zkoušet porazit difuzní světlo a vyrazili za alternativou – slavnými termálními lázněmi 7132. Architekt Peter Zumthor jimi vytvořil jedinečný prostor pro zde vyvěrající 30stup-

ňovou vodu. V letech 1994 až 1996 poskládal 60 000 desek zdejšího křemence do ultramoderní stavby, která dostala malou vesnici na mezinárodní mapu – něco, čeho se samotnému lyžařskému středisku nikdy nepodařilo dosáhnout.

Lyže, lázně a architektura

Po lyžování jsme přejeli do nedalekého, podobně neznámého lyžařského střediska Vals. Funguje tam gondola následovaná třemi po sobě jdoucími vleky, které lyžaře vyvážejí z vesnice ve výšce 1 286 metrů na Dachberg ve 2 851 m. Tentokrát jsme takové štěstí na počasí neměli. Sníh padal po kilech a hora byla zahalena v mlze. Jeden mizerný pokus o sjezd nejsnazší sjezdovky poblíž první lanovky nám způsobil těžkou závrať a rychle nás poslal do restaurace na ranní Glühwein. Ani druhý pokus nevyšel. Kolem 11. hodiny jsem se zeptal vlekaře, kolik lidí je dnes nahoře, a on

San Bernardino. Zdejší areál Confin se po letech útlumu znovu otevřel v prosinci 2023

98 resort

on the road

Manšestrová extáze

foto: Julien Balmer/Vals

Špatné počasí se nakonec překlopilo do dobrého světla, a to doslova. Druhý den se mlha rozplynula a odhalila slušné množství čerstvého sněhu. I přesto se zdálo, že na svazích Dachbergu bylo méně lidí než předchozí den v lázních. Hora nabízí široké pláně a zajímavé možnosti sjezdu z vrcholu až do údolí. To by však v takový den bylo zbytečné. Ta hrstka lyžařů nemohla rozjezdit okolní prašan, ani kdyby lyžovala nonstop po tři dny. Měli jsme k dispozici průvodce Mauruse Schwarze a i on souhlasil, že nejvíce prašanu využijeme, když se budeme držet blízko sjezdovek. Na okolních vrcholcích je spousta dobrých terénů pro skialpy, které by člověka po sněžení mohly zabavit na týden i déle. Ale velká část Maurusových oblíbených skialpinistických terénů se nacházela ještě

kousek dále. Ukázal nám trasy na Furggeltihorn, Zervreilahorn, Adulu (Rheinwaldhorn), Fanellhorn a mnoho dalších vrcholů, které Vals obklopují.

Večeře jako před sto lety

Na večeři jsme se vydali po úzké horské silnici z Valsu do malé osady Leis. Uprostřed hrstky farem na úbočí hory se nachází útulná restaurace Ganni, která se specializuje na místní kuchyni. Tohle není jedno z těch umělých lyžařských středisek s diskžokejem, ale poctivá útulnost „starého světa“ – večer v horské chatě, stejně jako před sto lety, kdy hrstka lyžařů zakončila dobrodružný den v horách vínem a domácím jídlem. Ganni má asi šest stolů, kromě nás tam sedělo asi 15 hostů. Přinesli jsme si vlastní kytary a ostatní se ke spontánní zábavě rychle přidali.

Hora, kámen, voda Stavba v kameni Stavba z kamene Stavba v hoře Stavba z hory Do hory se vnořit (Architekt Peter Zumthor o lázních ve Valsu)

Lze význam těchto slov interpretovat a realizovat ve formě stavby? V lázních jsme strávili další tři nebo čtyři hodiny prozkoumáváním každého koutu, střídavě jsme navštívili parní lázně a všelijaké uklidňující bazény s různými teplotami, abychom ověřili, že se to Zumthorovi opravdu povedlo

„Denní permanentka vás zde vyjde na 39 švýcarských franků a děti do 16 let lyžují zdarma! “ Nejlevnější skipas široko daleko

Jak všichni víme, Švýcarsko má pověst nejdražšího z alpských národů. Tato pověst však není úplně přesná. I když vysoká cena všeho od skipasů po pizzu jistě platí pro Svatý Mořic, Gstaad nebo Davos, existuje i mnoho výjimek z pravidla – a Vals je právě takovou anomálií. Denní permanentka vás zde vyjde na 39 švýcarských franků a děti do 16 let lyžují zdarma! Tak výhodné ceny jsem našel nejblíže v íránském středisku Dizin. Skipas ve Valsu je také mnohem lacinější než návštěva lázní (70 až 85 franků).

Spásná malá střediska

Vyzkoušíte-li jedno z malých lyžařských středisek v Graubündenu, vrátíte se ke kořenům. Na kopec se vydáte ne na vysokorychlostních sedačkách, ale na starých vlecích. Nebude tu MooserWirt ani La Folie Douce s tisícovkou opilých hostů dupajících do rytmu, ale možná znovu objevíte radost z autentické atmosféry a poctivého jídla v opravdické horské chatě. Nebudete se muset prát o každý centimetr čerstvého prašanu s desítkami dalších hladových freeriderů a dovolená vás nebude stát tři měsíční platy. Tady se můžete s klidem řídit radou: „Dobrého pomálu!“

Termální lázně nejsou ve městě jedinou neobvyklou stavbou. Kancelářská budova společnosti Truffer AG (která dodala kámen pro lázně) je svým designem ještě unikátnější. Haus Balma, jak se mu říká, mistrovské dílo japonské architektky Yuki Ikeguchi z kanceláře Kengo Kuma & Associates, je nejbizarnější stavba, jakou jsem kdy viděl. Spojuje tradiční alpskou architekturu s japonským minimalismem a vytváří tak iluzi levitujícího kamene. Mimochodem, viděl jsem toho hodně – od Eiffelovy věže po Tádž Mahal – ale Haus Balma je skutečně top

foto: mATTHIAS PAINTNER

100 advertorial

Grüezi, Buongiorno, Allegra:

Vítejte v Graubündenu

Graubünden, největší švýcarský kanton, patří k nejrozmanitějším zimním destinacím v Alpách. Vedle proslulých středisek, jako jsou Davos Klosters nebo Sv. Mořic, láká také na klidnější horská údolí, tradiční vesnice a zážitky, které jinde jen tak nenajdete.

atímco v Davosu se díky uchovávání sněhu z předchozí zimy rozbíhá běžkařská sezóna už na konci října, v Dolním Engadinu si můžete zabruslit na přírodní ledové stezce uprostřed zasněženého lesa nebo vyrazit na několikadenní túru na sněžnicích. A pokud hledáte něco méně obvyklého, co třeba nocleh v iglú ve výšce 2 570 metrů nad mořem? Graubünden ale není jen o zimních sportech. K jeho největším lákadlům patří také Rhétská dráha, jejíž tratě Albula a Bernina jsou

zapsány na seznamu UNESCO. V zimě nabízí vedle panoramatických vlaků taktéž tematické výlety – od gurmánských večerů v historických vozech přes jízdy za úplňku až po ukázky historického parního sněžného pluhu. Po dni stráveném na horách přijde vhod odpočinek v minerálních lázních ve Scuolu nebo posezení u místních specialit, mezi které patří známé Bündnerfleisch či sýrové pokrmy. Svérázný charakter regionu dotváří také jeho kulturní a jazyková rozmanitost. Graubünden je jediným švýcarským kantonem se třemi úředními jazyky – němčinou, italštinou a rétorománštinou. Každé údolí má trochu jinou atmosféru, architekturu i tradice. Pro české návštěvníky je navíc tento region dobře dostupný: například do Scuolu v Dolním Engadinu lze z Prahy dojet autem přibližně za šest až sedm hodin.

foto: mATTHIAS pAINTNER

Davos Klosters zahájí lyžařskou sezónu už v pátek 13. 11. 2026

Šest areálů, šest tváří lyžování Návštěvníky čeká těžká volba: celkem šest skiareálů a 300 kilometrů sjezdovek. Madrisa a Rinerhorn jsou ideální pro rodiny, Jakobshorn na Fun-Mountain pro freestylery a milovníky après-ski, Parsenn je typický širokými sjezdovkami, Pischa je rájem pro sjezdy mimo sjezdovku a Schatzalp je ideální pro lyžaře, kteří si potrpí na pohodlný sjezd. A doporučené tipy? Na Parsennu z Weissfluhgipfelu do Küblis sjedete dolů přes 2 000 výškových metrů. Na Pische v nedotčené přírodě zajedete první stopu v čerstvém prašanu. Madrisa-Land nabízí skvělou zábavu a sněhové radovánky. A na Jakobshornu si užijte Kafi Sex na slunečné terase legendární Jatzhütte.

Alpská lyžařská sezóna tu odstartuje v pátek 13. listopadu, kdy se na první zimní víkend otevře areál Parsenn. Každodenní provoz na Parsennu je plánovaný od 20. listopadu. Na konci měsíce se přidá také Jakobshorn, který zahájí víkendový provoz 27. listopadu a denní provoz 4. prosince. Zimní sezóna v Davos Klosters má trvat do 11. dubna 2027.

foto: Martin Bissig

101

Pro požitkáře a olympijské vítěze

foto: Marcel Giger

Davos Klosters patří tradičně k prvním alpským střediskům, která vítají milovníky zimních sportů. Díky průkopnické metodě snowfarmingu by se už v pátek 30. října měla otevřít čtyřkilometrová běžkařská trať v údolí Flüela. Davos využívá snowfarming od roku 2008. Sníh z předchozí zimy se přes léto uchovává pod izolační vrstvou pilin, díky čemuž se pro začátek nové sezóny podaří zachovat přibližně 70 až 80 procent jeho objemu.

foto: Henrik Trygg

Iglu-Dorf: noc pod sněhovou peřinou Netradiční ubytování nabízí Iglu-Dorf pod horní stanicí Weissfluhjoch v areálu Parsenn ve výšce 2 570 metrů. Každoročně se staví z čerstvého sněhu a ledu a ve 30 iglú pojme až 46 hostů. K dispozici je sauna, vířivka, ledový bar i restaurace s tradičním sýrovým fondue. Součástí jsou výlety na sněžnicích nebo večeře spojené se sestupem s pochodněmi. Iglu-Dorf bude otevřen od 26. prosince 2026 do 4. dubna 2027. Noc pro dvě osoby s polopenzí stojí od 538 CHF.

Město sportů na ledě Davos Klosters má dlouhou tradici ledových sportů – první kluziště zde vzniklo už v roce 1869. Dnes region nabízí řadu ledových ploch pro bruslení, hokej, curling i metanou. Ve sportovním centru najdete největší mobilní umělé kluziště ve Švýcarsku s plochou 4 200 m², které je od prosince do března otevřené pod širým nebem. Hokejoví fanoušci mohou od září do dubna navštívit zápasy rekordního švýcarského mistra HC Davos v Zondacrypto Areně. Vrcholem sezóny je tradiční Spengler Cup, nejstarší mezinárodní klubový hokejový turnaj, na němž se mezi Vánoci a Novým rokem utká šest týmů. Česko letos zastoupí HC Sparta Praha. foto: iglu-dorf

Běžkařská sezóna v Davos Klosters již od 30. 10. 2026

Prázdninová destinace Davos Klosters nabízí širokou síť běžeckých tras. Ta zahrnuje přes 100 km tratí na klasiku a 75 km tratí pro bruslení, a to ve všech stupních náročnosti. Díky nadmořské výšce a skvělým sněhovým podmínkám panují v Davos Klosters perfektní podmínky od října až do dubna. Těchto předností si váží i náš reprezentant, olympijský vítěz a vítěz Světového poháru Dario Cologna. A které jsou jeho tipy? Sertigtal: klasika, moje nejoblíbenější trasa v překrásné přírodě Flüelatal: běžkařská trať známá ze Světového poháru v běžeckém lyžování s náročným stoupáním „Cologna-Stutz“ jako přídavkem Landwassertal: běžkařská stopa ve vysokohorském údolí, skvělá pro ty, kteří „chtějí pořádně šlápnout na plyn“ Alp Garfiun: impozantní výhledy směrem na Silvrettagebirge

foto: Johannes Fredheim

102 advertorial

Bogn Engiadina: nová saunová zóna

foto: silvretta ski arena samnaun

Minerální lázně Bogn Engiadina Scuol zvou do nové saunové zóny, která rozšiřuje nabídku odpočinku v srdci Dolního Engadinu. Návštěvníci zde najdou různé typy saun, parní lázeň, vnitřní i venkovní bazény a také Kneippovy bazénky pro střídání tepla a chladu. Zvláštní zážitek přinášejí hodinové saunové ceremoniály s vybranými vůněmi. Mezi jednotlivými procedurami mohou hosté odpočívat v prostorných relaxačních zónách s výhledem na engadinské hory. U fontánek je navíc možné ochutnat minerální vodu z místních pramenů.

Návštěvnická karta Guestcard & Guestcard PLUS v Dolním Engadinu i pro vašeho psa

foto: Dominik Täuber

Při pobytu alespoň jednu noc v Dolním Engadinu (Engadin Scuol Zernez) obdrží hosté automaticky návštěvnickou kartu Guestcard nebo rozšířenou Guestcard PLUS, která usnadňuje objevování regionu. Karta nabízí především bezplatné cestování veřejnou dopravou po celou dobu pobytu, včetně regionálních vlaků a autobusů v Dolním Engadinu. Další výhodou jsou slevy nebo bezplatné zážitky a aktivity v regionu – od horských lanovek a výletů až po kulturní a volnočasové programy. Praktickým benefitem je také možnost cestovat veřejnou dopravou společně se psem zdarma, což usnadňuje výlety do hor i mezi jednotlivými údolími regionu.

Samnaun modernizuje Twinliner před zimní sezónou 2026/2027 V Silvretta Ski Arena Samnaun prochází rozsáhlou modernizací dvoupatrová lanovka Twinliner, která je v provozu od roku 1995. Součástí úprav je výměna obou kabin, obnova řídicího systému i modernizace automatických nástupních dveří podle aktuálních standardů. Zařízení bude zároveň technicky připraveno na budoucí provoz bez doprovodu obsluhy v kabinách. Zmodernizovaný Twinliner by se měl znovu otevřít včas před začátkem zimní sezóny 2026/2027.

foto: RHätische bahn

103

Večeře s kouzelníkem na palubě Rhétské dráhy

foto: Rhätische bahn

Magic Gourmet Express Rhétské dráhy spojuje jízdu nostalgickými restauračními vozy z Churu do Arosy s několikachodovou večeří a kouzelnickým vystoupením. Hvězdou devátého ročníku bude Tino Plaz, vicemistr světa v magii z roku 2025. Vlak vyjíždí ve vybraných sobotách od 16. ledna do 20. března 2027 a nabízí nevšední večer s gastronomií, kouzly a výhledy na zimní Graubünden.

Bernina Line v měsíčním světle

foto: rhätische bahn

Ve vybraných zimních večerech zve Rhétská dráha cestující, aby zažili UNESCO trať Bernina po setmění. Speciální jízdy při úplňku spojují panoramatické putování vysokohorskou krajinou s mimořádnou atmosférou měsíční noci a s glacier fondue v Alp Grüm. Z jedné z nejpůsobivějších tratí Rhétské dráhy se tak stává komorní zimní večer, v němž hrají hlavní roli zasněžená krajina, ticho hor a jedinečný charakter berninské oblasti. Během cesty v panoramatickém voze si hosté užívají kontrast mezi teplem a pohodlím na palubě a zimní scenérií za okny. Celý výlet je koncipovaný jako ucelený zážitek, ve kterém se propojuje samotná jízda vlakem, vysokohorské prostředí a regionální gastronomie.

Parní sněžný pluh na Bernině ve vybraných dnech od ledna do března 2027 Historický parní sněžný pluh Xrotd 9213, přezdívaný „Bernina Monster“, je posledním provozuschopným strojem svého druhu na světě. Na trase mezi Pontresinou, Ospizio Bernina a Alp Grüm můžete sledovat, jak si razí cestu zasněženou krajinou. Součástí programu je odborný výklad o historii a fungování této technické památky i oběd na Alp Grüm. Přehlídka historického stroje v provozu se koná 28. ledna, 11. února a 4. března 2027.

foto: TV Ahrntal - Martin Zimmerhofer

104 advertorial

„Údolí Ahrntal/ Valle Aurina patří k nejklidnějším a zároveň nejautentičtějším koutům Jižního Tyrolska s přehlednými a moderními areály se 100% sněhovou jistotou.“

Ahrntal

nejdelší sjezdovky Jižního Tyrolska

86 km sjezdovek pro děti i náročné jezdce

Lyžařská oblast Skiworld Ahrntal zahrnuje areály Speikboden a Klausberg a dále menší rodinné areály v Rein in Taufers/Riva di Tures a Weißenbach/Rio Bianco. Celkem nabízí 86 km sjezdovek všech obtížností, 21 moderních lanovek a mnoho atrakcí pro děti. Zdejší sjezdovky patří k těm nejdelším v Jižním Tyrolsku, přičemž

jejich převýšení dosahuje až 1 500 m. Většina tratí je přívětivá, široká a lehká až středně obtížná a díky vyšší nadmořské výšce mají kvalitní sníh po celou sezónu. V areálech jsou dispozici jsou cvičné svahy pro výuku a tři funparky, které zabaví nejen děti a teenagery.

Velmi moderní lanovky

Lanovky zde patří k nejmodernějším v celém Jižním Tyrolsku. V obou hlavních areálech lyžaře vyvážejí rychlé a pohodlné kabinkové nebo sedačkové lanovky. Nejnovější z nich je 6sedačka Glück v areálu Speikboden, která je oproti své předchůdkyni o pětinu rychlejší.

Běžky, sněžnice a skitouring mezi třítisícovkami

Pro běžkaře je připraveno 50 km tratí, z nichž většina vede slunnými úseky přírodního parku a bývá v provozu až do Velikonoc. Milovníci volného pohybu ve vysokohorském prostředí si přijdou na své při túrách na sněžnicích nebo skialpech – délka a rozlehlost údolí poskytuje spoustu možností od krátkých výletů po celodenní horské přechody.

Doprava bez starostí

Každý host v partnerských ubytovacích zařízeních obdrží Südtirol Guest Pass, kartu umožňující neomezené cestování veřejnou

dopravou po celém Jižním Tyrolsku. Hlavní autobusová linka spojuje Klausberg a Speikboden každých 30 minut, do bočních údolí zajíždějí autobusy každou hodinu.

Více informací:

www.ahrntal.com foto: IDM Südtirol - Manuel Kottersteger

dolí Ahrntal v Jižním Tyrolsku/ Südtirol na severu Itálie s menšími a přehlednými areály Speikboden a Klausberg sice nepatří mezi největší lyžařské oblasti, zato má velmi dlouhé sjezdovky s převýšením až 1 500 m, 100% sněhovou jistotu a velmi moderní lanovky. Údolí Ahrntal/Valle Aurina patří k nejklidnějším a zároveň nejautentičtějším koutům Jižního Tyrolska, které obklopuje 80 třítisícových vrcholů. Je však zároveň ideálním místem zimní dovolené pro všechny, kdo kromě klidné atmosféry alpského údolí hledají moderní lyžařskou infrastrukturu. Díky nadmořské výšce a moderním zasněžovacím systémům je tu záruka sněhu od začátku prosince až do poloviny dubna.

foto: Speikboden - Koni Studios

STAŇ SE MEZINÁRODNĚ UZNÁVANÝM

INSTRUKTOREM LYŽOVÁNÍ! * Získej kvaliﬁkaci IVSI, posuň své technické dovednosti na špičkovou úroveň a předávej svou vášeň pro lyžování dál*

PROČ SE ZÚČASTNIT ŠKOLENÍ IVSI? 1 Mezinárodně uznávaná certiﬁkace. 2 Akreditované zařízení MŠMR ČR. 3 Právní a bezpečnostní minimum. 4 Komplexní metodika a moderní trendy.

JAK SE PŘIHLÁSIT?

www.ivsi.cz

ZALOŽENO 2015

106 advertorial

Seiser Alm

Kultivované horské plató v obrazech

Dokonalý manšestr, nekonečné běžecké pláně, útulné horské hospůdky a Dolomity jako na dlani. Seiser Alm/Alpe di Siusi nabízí mnohem víc než jen lyžování – přesvědčte se sami ve fotografiích.

foto: SAM/Roschan Fill

107

ejvětší vysokohorská pastvina Evropy se v zimě proměňuje v rozlehlý lyžařský ráj, kde se nikam nemusí spěchat. Široké sjezdovky, slunečné terasy, běžkařské stopy i spousta zábavy pro děti. A nad tím vším jedinečná kulisa Dolomit. Vybrali jsme 20 zajímavostí a zážitků, které dělají Seiser Alm tak trochu jiným alpským střediskem. A protože obrazy jsou tím, co dokáže zachytit krásu možná nejlépe, ke každému tématu přidáváme fotku, která povede vaši fantazii po cestě blízké realitě.

Největší horská pastvina Evropy Seiser Alm se rozkládá na ploše 56 km² a je největší vysokohorskou pastvinou Evropy. V zimě se její zvlněná krajina mění v nekonečné bílé pláně protkané sjezdovkami, běžeckými stopami a cestami mezi horskými chalupami. Tolik volného prostoru se jen tak nevidí.

foto: SAM/Roschan Fill

108 advertorial

Tři skalní velikáni na obzoru

foto: SAM/Helmuth Rier

Schlern/Sciliar, Langkofel/Sasslungo a Plattkofel/Sassopiatto. Trojice nezaměnitelných dolomitských masivů vytváří kulisu, kterou mají lyžaři téměř neustále před očima. Díky otevřené krajině si zdejší horská panoramata můžete vychutnávat prakticky na každém kroku.

foto: SAM/Roschan Fill

Slunce na objednávku Seiser Alm se chlubí přibližně 300 slunečnými dny v roce. Otevřená náhorní plošina nechává sluneční paprsky dopadat na většinu svahů po velkou část dne. Není divu, že zdejší slunečné terasy bývají stejně lákavé jako sjezdovky.

Manšestr široký jako letiště Celkem 62 km sjezdovek, z nichž mnohé jsou mimořádně široké a přehledné. Většina tratí má mírnější profil, a tak si tu užijete dlouhé carvingové oblouky bez neustálého brzdění. Zejména ranní jízdy na čerstvě upraveném sněhu patří k největším místním požitkům.

foto: SAM/Harald Wisthaler

109

Lyže zůstávají na nohou

foto: SAM/Roschan Fill

Zdejší sjezdovky obsluhují sedačkové lanovky, takže není nutné při každé jízdě sundávat lyže. Praktickou výhodu ocení zejména rodiny s dětmi. A protože jsou sjezdovky propojeny podjezdy pod cestami, můžete si užívat lyžování bez zbytečného přerušování.

Lyžařský ráj pro malé i velké Široké a mírné svahy, moderní lanovky s dětskými bezpečnostními prvky a dvě lyžařské školy dělají ze Seiser Almu ideální místo pro rodinné lyžování. Začátečníci zde získávají jistotu, zatímco zkušenější lyžaři mohou vyrazit na sportovnější tratě.

foto: SAM/Helmuth Rier

snow.cz/clanek/8085

Na lyžích po stopách čarodějnic K Seiser Almu neodmyslitelně patří pověsti o čarodějnicích. Děti se za nimi mohou vydat v interaktivní lyžařské hře, při které na sedmi stanovištích plní úkoly a řeší hádanky. A kdo má soutěživého ducha, může vyzkoušet také měřené slalomy nebo rychlostní úseky.

snow.cz/clanek/8146

foto: SAM/Josef Obexer

110 advertorial

Snowpark s dřevěnými překážkami

foto: SAM/Roschan Fill

Snowpark Seiser Alm měří přibližně 1,5 km a patří k největším v Jižním Tyrolsku. Nabízí kolem 40 překážek od jednoduchých prvků pro začátečníky až po velké skoky pro zkušené freestylisty. Specialitou je Woodline, v níž jsou překážky vyrobeny ze dřeva.

Na slavnou Sella Rondu

První oblouky už v sedm ráno Ranní ptáčata mohou během vybraných březnových střed na sjezdovky už od sedmi hodin. Čeká je čerstvý manšestr, téměř prázdné tratě a první paprsky slunce nad Dolomity. Po ranním lyžování přijde vhod vydatná jihotyrolská snídaně na horské chatě.

foto: SAM/Roschan Fill

Pokud vám místních 62 km sjezdovek nestačí, můžete pokračovat do sousední Val Gardeny. Obě oblasti dohromady nabízejí 181 km sjezdovek. Ze Seiser Almu se dá také vyrazit na legendární Sella Rondu, lyžařský okruh kolem mohutného skalního masivu Sella.

foto: SAM/Roschan Fill

111

Osmdesát kilometrů stop pro běžkaře Seiser Alm patří mezi nejvýznamnější běžkařské oblasti v Alpách. Nabízí 80 km upravovaných tratí pro klasiku i bruslení, od pohodových okruhů až po náročné sportovní trasy. Běžkařské stopy se vinou otevřenými pláněmi i kolem tradičních horských chalup, vždy s výhledem na Dolomity.

Běžky pro pohodáře i šampiony Zatímco okruh Hartl láká na klidnou projížďku zasněženou krajinou, náročnější Joch prověří kondici i techniku. Díky nadmořské výšce kolem 1 800 až 2 200 metrů využívají místní tratě také profesionální běžkaři k vysokohorskému tréninku.

Běžkařský závod za svitu měsíce Moonlight Classic je jednou z nejpozoruhodnějších sportovních událostí na Seiser Almu. Závodníci vyrážejí na klasických běžkách do noční krajiny na 15- nebo 30kilometrovou trať. Zasněžená plošina osvětlená měsícem nabízí úplně jinou atmosféru než za dne.

foto: SAM/Armin Mayr

foto: SAM/Roschan Fill

snow.cz/clanek/8223

Na saních tažených koňmi

foto: SAM/Jan Palma

112 advertorial

foto: SAM/Helmuth Rier

Zasněženými pláněmi Seiser Almu se můžete nechat svézt také v saních tažených koňmi. Cinkání postrojů, tradiční horské chalupy a výhledy na dolomitské štíty připomínají časy, kdy tu koně patřili k běžnému životu místních hospodářů.

Když lyže zůstanou odpočívat Ne každý zimní den musí patřit sjezdovkám. Seiser Alm nabízí upravované turistické cesty, výlety na sněžnicích i sáňkařské dráhy. A pokud zatoužíte po bruslení, můžete za příznivých podmínek vyrazit na zamrzlé jezero Völser Weiher pod Schlernem.

Čtyřicet pět hospůdek na jedné pastvině

foto: SAM/Roschan Fill

foto: Kateřina Sochová – SNOW

Na Seiser Almu bývá v zimě otevřeno kolem 45 horských restaurací a chat. Většina z nich jsou menší rodinné podniky s obsluhou, útulnými interiéry a slunečnými terasami. Místo velkých samoobslužných jídelen tak můžete objevovat hospůdky s osobitou atmosférou.

Schwaige: salaše s vlastním příběhem Mnohé horské restaurace vznikly přestavbou původních salaší a seníků, kterým se zde říká Schwaige. Jejich historie často sahá hluboko do minulosti. I dnes k mnoha z nich náleží rodinné hospodářství, které zajišťuje přísun surovin do kuchyně.

foto: Petr Socha – SNOW

113

Když vlajka vlaje, vaří se

foto: Kateřina Sochová – SNOW

Na Seiser Almu poznáte otevřenou horskou hospůdku už z dálky. Před podnikem totiž vlaje velká jihotyrolská vlajka, která se po zavírací době stáhne. Jednoduchý a praktický zvyk, díky kterému nemusíte složitě pátrat, kde vám právě uvaří něco dobrého.

Polévka ze sena a další horské dobroty V Gostner Schwaige připravují originální polévku ze sena z patnácti druhů horských bylin a podávají ji v chlebu. Vedle podobných specialit ale na Seiser Almu ochutnáte také tradiční špekové knedlíky, polentu, domácí těstoviny nebo jablečný štrúdl. Jihotyrolská a italská kuchyně se tu potkávají na jednom talíři.

foto: Radek Holub – SNOW

snow.cz/clanek/8210

Večer se Dolomity barví dorůžova Na závěr dne stojí za to na chvíli odložit lyže a sledovat západ slunce. Skalní stěny Dolomit se někdy rozzáří růžovými a oranžovými odstíny. Tento přírodní úkaz se nazývá enrosadira a z některé z horských teras se na něj nezapomíná.

114 resort technika

text a foto: Radim Polcer

Vysokokapacitní kombinovaná lanovka Trasa lanovky s míjejícími se kabinkami

Zinsbergbahn V rakouském Brixen im Thale, které je součástí druhé největší lyžařské oblasti Rakouska nazvané SkiWelt Wilder Kaiser (vznikla již v roce 1977 propojením několika sousedících areálů), najdeme od roku 2019 supermoderní vysokokapacitní kombinovanou lanovku generace D-Line, kde se na laně střídají 10místné kabinky a 8místné sedačky s bublinou.

Dolní část trasy lanovky

Původní čtyřsedačková lanovka z roku 1987

Podpěry č. 17 a 18 a horní stanice

roce 1987 byla v Brixen im Thale postavena firmou Doppelmayr první odpojitelná čtyřsedačková lanovka s ochrannými bublinami v Evropě, která dostala název Zinsbergbahn, nebo také Bubble Express. Během 32 let provozu přepravila tato dráha s přepravní kapacitou 2 880 osob za hodinu na své 1 448 m dlouhé trase na 25 milionů návštěvníků. Jako důležitá spojovací lanovka v lyžařské oblasti SkiWelt v posledních letech již v některých ohledech nedokázala vyhovět současným požadavkům střediska.

Kombinovaná lanovka jako ideální řešení nejrůznějších požadavků V roce 2017 začal její provozovatel, společnost Bergbahn Brixen im Thale AG, plánovat náhradu novou moderní lanovkou. Široké modré sjezdovky obsluhované lanovkou Zinsbergbahn jsou obzvlášť oblíbené u dětí, začátečníků a lyžařských škol, zároveň je lanovka důležitou a velmi vytíženou spojovací osou v rámci celého SkiWeltu. Aby bylo možné vyhovět různorodým potřebám všech skupin hostů, rozhodl se provozovatel pro

vysokokapacitní kombinovanou lanovku od firmy Doppelmayr generace D-Line s osmimístnými sedačkami s bublinami a desetimístnými kabinkami. Přeprava v uzavřených kabinách poskytuje dětem, začátečníkům a pěším návštěvníkům maximální bezpečnost, sedačky upřednostní zase zkušenější lyžaři, protože odpadá nutnost sundávání lyží.

Velkokapacitní lanovka s rychlými výhybkami

Trasa nové lanovky byla prodloužena o 400 metrů směrem nahoru, přibližně 80 m východně od horní stanice šestisedačkové lanovky Filzboden, čímž bylo dosaženo optimálního napojení sjezdovek v zimě a lepšího přístupu k turistickým trasám v létě. Nově tak dosahuje délky 1 844 metrů při převýšení 378 m a je na ní rozmístěno 18 podpěr. Přibližně v polovině podjíždí trasa lanovky vedení vysokého napětí. V zimním provozním režimu následuje po třech sedačkách jedna kabina, v létě je lanovka provozována pouze s kabinkami. V zimním provozu může lanovka na sedačkách i v kabinkách pohodlně a rychle přepravit až 3 445 osob/hod. při

115

maximální rychlosti 6 m/s, letní přepravní kapacita pak dosahuje 1 040 osob/hod. Celkově je pro provoz k dispozici 57 sedaček a 23 kabin. Kabinky i sedačky jsou garážovány v odstavné hale u horní stanice. Ve stanicích je nástup do kabin a na sedačky zcela oddělen a oba typy vozidel mají vlastní staniční oběh. Kabiny zajíždějí ve stanicích dále zadním staničním obloukem až k nástupišti, zatímco sedačky se otáčejí o několik metrů dříve předním staničním obloukem. Nedochází tak k žádnému omezování mezi lyžaři a pěšími návštěvníky. O bezproblémové zařazení dle jednotlivých druhů vozu se starají tzv. rychlé výhybky, které jsou schopny se přehodit během přibližně jedné sekundy. Pro přepravu lyží malých dětí jsou k dispozici speciálně vyvinuté vozíky, s jejichž pomocí mohou lyžařští instruktoři sportovní vybavení dětí pohodlně naložit do kabinky. Desetimístné kabinky jsou nejnovější generací kabin Omega V od společnosti CWA a jsou vybaveny individuálními vyhřívanými sedadly. Nástup na sedačky je situován jako kolmý na osu lanovky a je usnadněn nástupním pásem. Osmimístné sedačky jsou vybaveny vyhříváním sedadel, komfortním polstrováním, bezpečnostními zábranami s individuálními opěrkami na nohy a ochrannými bublinami. Přeprava je tak bezpečná a sklouznutí ze sedačky vyloučeno. V dolní stanici se nachází hydraulické napínací zařízení, poháněna je lanovka přímým pohonem s trvalým výkonem 626 kW umístěným v horní stanici.

Sledování polohy lana i fotovoltaika

Dolní část budovy bývalé horní stanice původní lanovky, nad kterou vede nyní trasa nové

lanovky, byla zachována a spolu se sousedním depem sedaček původní lanovky je nadále využívána jako sklad a garáž. Nechybí ani systém sledování polohy lana RPD Nexo nové generace (Rope Position Detection), který je schopen rozpoznat z optimální polohy vybíhající dopravní lano ještě dříve, než dojde k jeho vypadnutí z kladkových baterií. Na střeše stanice ležící v nadmořské výšce 1 671 m byla instalována fotovoltaická elektrárna a také vyhlídková terasa pro návštěvníky. Stavební práce na nové lanovce začaly 2. dubna 2019 a do provozu byla nová lanovka uvedena na začátku zimní sezóny 2019/20. Celková hodnota investice dosáhla 15,8 milionu eur. Nová lanovka Zinsbergbahn byla první kombinovanou lanovkou v Kitzbühelských Alpách a současně také první kombinovanou lanovkou generace D-Line v Evropě (první na světě byla pod názvem Sunrise Express postavena v roce 2018 v japonském středisku Ishiuchi Maruyama místním licenčním výrobcem Nippon Cable a je vybavena 6místnými sedačkami s bublinami a 10místnými kabinkami). Původní čtyřsedačková lanovka byla po demontáži přepravena do USA a 17. února 2021 zahájila svůj druhý život v lyžařském areálu Mission Ridge pod názvem Wenatchee Express.

Na trase lanovky – podpěra č. 3

Horní část trasy lanovky

Dolní stanice – vlevo nástup na sedačky, vpravo nástup do kabinek

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz. Novinky v lyžařských střediscích sledujte na

snow.cz/novinky

Vystupování z kabinek v horní stanici

foto: petr socha

116

20 ročníků lyžařské svobody! SNOWfest se zrodil z touhy po prašanu – volné lyžování v horách totiž přináší možná nejvyšší prožitek reálné svobody, který si člověk může přivodit. Přidejte se k nám na jubilejní ročník SNOWfestu se speciálním programem a oslavme společně svobodný život lyžováním, pobytem v horách, sportem a sdílením vzácného času. Čeká nás 5 nocí s polopenzí, freeride s horskými vůdci, test lyží do prašanu i na sjezdovku. Skvělé hory a ještě lepší parta! SNOWfest Davos, 10.–15. ledna 2027

www.snowfest.cz

Skialpinismus zůstává na olympiádě. Přibude individuální závod Po premiéře v Miláně a Cortině 2026 se skialpinismus představí také na zimních olympijských hrách 2030 ve francouzských Alpách. MOV potvrdil pět medailových závodů: individuální závod a sprint mužů i žen a smíšenou štafetu. Hlavní novinkou je individuální závod. Vedle rychlosti sprintu ukáže také vytrvalost, techniku a rozhodování v horském terénu. Počet účastníků vzroste z 36 na 72, se stejným počtem žen a mužů. Závodit se bude v Montgenèvre nedaleko Briançonu. (ps)

20 Tom Elias se stal přirozenou součástí akce již od prvního SNOWfestu. Od té doby pomohl objevit mnoho utajených prašanových lajn, spojit řadu nových přátel a rozeznít nespočet chvil veselým smíchem

117

118 freeride

Laviny v Česku 2

text: redakce na základě textů Aleny Zárybnické pro knihu Laviny v Česku, díl 2 (kolektiv autorů: Alena Zárybnická / Pavel Cingr / Robert Dlouhý / Valerián Spusta ml.), Foto připravil: Valerián Spusta ml.

Tragédie ve Velkém kotli 15. ledna 2021 | Jeseníky

Velký kotel v Jeseníkách. Při nehodě z 15. ledna 2021 lavina strhla skialpinistu přes skalní práh

Někdy se prostě nedá dělat nic. Osud má větší sílu než člověk. Můžeme tomu říkat smůla, shoda okolností či třeba vyšší moc. Přesto člověk musí udělat vše pro to, aby neštěstím předcházel. Dnešní lavinový příběh je o tom, že i zkušení a edukovaní skialpinisté se mohou dostat do lavinové pasti.

pátek 15. ledna 2021 vyrazili do Jeseníků tři skialpinisté: muž se svou přítelkyní a její kamarádkou. Přes Velký Máj došli na hřeben a z červené turistické značky odbočili do Velkého kotle. Chtěli sjet po pravé straně Centrálního žlabu (při pohledu shora),

blíž k lesu. Nebyli tu poprvé, pravou stranu sjeli už týden předtím. Tentokrát však najeli až příliš vlevo, do svahu zakončeného skálou. Trojice měla lavinovou výbavu, zkušenosti, za sebou absolvované lavinové kurzy i opakovaný nácvik

vyhledávání. „Na bezpečnost jsme hodně dbali. Každý rok, než začala zima, zakopávali jsme batohy s vyhledávači, hledali jsme je. Snažili jsme se zautomatizovat si všechny činnosti tak, abychom to uměli, kdybychom to, nedej Bože, potřebovali. Včetně té rychlosti,“ vzpomíná skialpinistka, jejíž přítel byl lavinou stržen. Platil druhý stupeň lavinového nebezpečí. Když se lavina uvolnila a zasáhla prvního skialpinistu níže, žena své zkušenosti dokázala použít. Přesto to nepomohlo. Do svahu najel muž jako první, za ním jeho přítelkyně a její kamarádka. Rozestupy měly asi 25 až

30 metrů. Přítel už byl pod ní, výrazně vlevo při pohledu dolů. Počkala, až se rozjede, a sama traverzovala doprava. Kamarádka zůstávala výš. V tu chvíli se nad ní rozevřela trhlina ve sněhové vrstvě. „Jako když pukne suchá zem,“ přirovnávala. S lyžemi připravenými na sjezd vyšlapala nad odtrh. Odtud hledala cestu dolů. Vybavovala si, co ji učil přítel a co probírali na lavinových kurzech. Zachovala se bezchybně. Do 15 minut se skialpinistu podařilo vyprostit. Resuscitace ale byla kvůli devastujícímu poranění neúspěšná…

119

Záchranná akce ve Velkém kotli. Zhoršení počasí znemožnilo plánovaný transport vrtulníkem, následoval transport po zemi

Přítelkyně zasypaného Jaký jste měli plán? „Vyšli jsme na hřeben a tam jsme teprve chtěli vymyslet, co pojedeme. Až nahoře padlo rozhodnutí, že pojedeme nejdřív Velký kotel z pravé strany, vyšlápneme si ho a pak dáme ještě jeho levou stranu a dojedeme na modrou turistickou značku směrem do Karlova.“ Šli jste ve třech, jaké jste měli zkušenosti? „Chodili jsme pravidelně. Převážně v Nízkých Tatrách, ale i ve Vysokých. Nejezdili jsme extra prudké žlaby – žádné extrémy, ale bavilo nás to. Často jsme bývali v Jasné – v té freeride zóně na Chopku. Neříkám, že jsme měli špičkové zkušenosti, ale nebyli jsme úplní laici, co o tom nevědí nic. Sledovali jsme lavinový stupeň i počasí – co dělá se sněhem, jestli sněží, jak se sníh ukládá. Absolvovali jsme lavinové kurzy.“ A moment, kdy se to utrhlo? „Viděla jsem odtrh – asi tak dva

metry nad sebou. Podívala jsem se dolů, přítele jsem už neviděla, zmizel dolů. A kamarádka zůstala nad námi – volala jsem na ni, ať tam vůbec nejezdí, ať se klidí pryč. Bylo mi jasné, že nemůžu zůstat v odtrhové zóně. Kamarádka jela hodně vpravo. Jeho už jsem neviděla. A co mě právě on naučil a co jsme probírali i na lavinových kurzech, to bylo dostat se co nejrychleji na laviniště. Jela jsem vpravo a tam, kde mi to přišlo pro mě sjetelné, pustila jsem se dolů.“ Volala jste pomoc? „Ne, jela jsem rovnou dolů. Viděla jsem na dálku nějaké skialpinisty. Jeden měl takovou žlutou bundu, myslela jsem si na dálku, že je to můj přítel. Volala jsem a doufala, že je to on. Nebyl… Oni zřejmě viděli, že jede lavina a dva z nich si odpálili i batohy. Když jsem pochopila, že mezi nimi můj přítel není, bylo mi jasné, že je to blbý. A že jde o čas. Vyndala jsem vyhledávač a ukázalo se mi

tam 23 m směrem nahoru pod skálu. Zakřičela jsem na ně, ať mi jdou pomoct. Přiběhli dva, já už ho měla nasondovaného a už jsem ho začala vyhrabávat. Jeden z nich začal hrabat se mnou a to bylo dobrý! Vůbec si nedovedu představit, jak bych to zvládala sama.“ Říkala jste, že jste sondovala… „Trefila jsem se hned napoprvé. Ale nějak se mi to nezdálo, tak jsem píchla ještě jednou. Pozitivní sondu jsem vytáhla, to byla chyba, ale měla jsem tam položený vyhledávač, takže to zas až tak nevadilo. Bylo to hodně rychlé, po pár lopatách jsme ho viděli. Když se něco takového stane, ztrácí člověk úplně pojem o čase. Zdálo se mi, že to všechno trvalo hrozně dlouho. Ale měla jsem zapnuté sportovní hodinky a dívala jsem se pak na záznam. Sjela jsem dolů asi za 10 minut a za 5 minut jsme ho měli venku. Vyhledávačem jsem ho našla asi za minutu a půl. Celkem byl pod sněhem 15 minut.“

Kde se vlastně stala chyba? „Najeli jsme moc vlevo. To je jasné. A kromě toho, neměli jsme nechávat plánování trasy na poslední chvíli, měli jsme se domluvit už dole, kam vlastně půjdeme. Ale nebloudili jsme, znali jsme to tam, týden před tím jsme tam byli a sjeli jsme pravou stranu.“ Pro přítelkyni zemřelého se otočil vztah ke skialpinismu. Přestože jí společné víkendy na horách chyběly, návrat na lyže zůstával v době rozhovoru obtížný. A trápila ji i skutečnost, že v tom chaosu zapomněla záchranářům poděkovat: „Ještě jedna věc mě mrzí… Když se to stalo, nenapsala jsem žádné poděkování Horské službě. Byla tam spousta lidí, kteří riskovali svůj život, aby nám pomohli. Klidně se tam mohla vysypat sekundární lavina, byli jsme v blbém terénu. Měla jsem jim poděkovat.“ Děkujeme tedy i prostřednictvím tohoto článku.

LAVINY V ČESKU SVĚDECTVÍ PŘEŽIVŠÍCH A ZÁCHRANÁŘŮ

Ondřej Škovránek

Dobrovolný člen HS od roku 2013, profesionální člen od roku 2015. Z Ovčárny vyrazil jako první záchranář k nehodě.

Obrazová kniha Aleny Zárybnické a týmu členů Horské služby mapuje nejvýznamnější lavinové nehody v Česku.

Exkluzivní emotivní rozhovory přímo na místech nehod - s účastníky i záchranáři Fakta o vývoji počasí a stavu sněhové pokrývky Unikátní fotografie ze zásahů Uvnitř 2. dílu samostatná příručka zaměřená na lavinovou záchranu.

Cílem více než tříleté práce autorů je zvýšit povědomí o rizicích a přinést praktické rady, jak se zachovat, aby se podobné tragédie neopakovaly.

Ze zprávy HS vyplývá, že ses na místo nehody dostal jako první. Co tomu předcházelo? „Měl jsem na sebe přesměrovaný dispečerský telefon a byl jsem na obědě dole na stanici. Když jsem viděl, že volá dispečink ZZS, bylo jasné, že máme nějaký zásah. Už ze dveří jsem volal na kolegu Jirku Hejtmánka, že spadla lavina. Bylo 12:55.“ Čtyřkolku nechal na hraně kotle. Dál pokračoval na lyžích se záchrannými saněmi. Když dorazil, probíhala resuscitace. Pomáhal při ní také jeho kamarád, který se do těch míst dostal náhodou na skialpech. Co se tam dělo? „Ten zasypaný kluk už byl částečně venku ze sněhu. Nebyl při vědomí a nejevil známky života. Jedna z děvčat, jeho přítelkyně, ho resuscitovala. Všichni dělali, co mohli… Bylo patrné, jak extrémně silné emoce prožívali. I proto se k tomu nerad vracím… Na těch děvčatech bylo vidět, že čekají zázrak, když jsem tam přijel s batohem, výbavou, v uniformě Horské… Je mi to líto, ale v této situaci to nebylo možné.“ Záchranáři pokračovali v resuscitaci. Ve 13:50 podle přehledu zásahu vrtulník vysadil lékaře, ve 14:10 lékař konstatoval smrt. Po zhoršení počasí musel vrtulník odletět. Lékař zůstal se záchranáři na místě a následoval transport po zemi. Ženu odvezli na čtyřkolce do Karlova.

„Když se to stalo, nenapsala jsem žádné poděkování Horské službě. Byla tam spousta lidí, kteří riskovali svůj život, aby nám pomohli.“ Jiří Hejtmánek

Lavinový preventista HS Jeseníky. Nejprve organizoval zásah z dispečinku na Ovčárně, později na místo dopravil síť pro plánovaný transport pod vrtulníkem.

Ještě téhož rána byl s dvěma kamarády ve Velkém kotli měřit sněhový profil. Nebezpečné podmínky poznal už při práci ve sněhu. Vracel se rychle na stanici, aby výsledky zpracoval a dostal je k lidem před víkendem. Právě seděl u počítače, když přiběhl Škovránek se zprávou o nehodě. „Tehdy nebylo moc sněhu, tak do jednoho metru. V profilu byl vespod hranatozrnitý sníh a to byla ta kritická vrstva, ve které se nakonec lavina uvolnila. Po dodatečném zatížení horních zatím nespojených vrstev z nového sněhu to po hranatozrnitém sněhu ujelo.“ Pro následek nehody bylo zásadní skalní zakončení svahu, místo, kde se lavina uvolnila: „A to konkrétní místo, kde se lavina uvolnila, to je svah, který se nejezdí. Končí totiž 10, možná 15 metrů vysokou skálou. Právě tvar terénu je jednou z mnoha příčin, proč se tomu místu snažíme vyhnout.“

Průběh záchranné akce 12:55........Ohlášen pád laviny ve Velkém kotli 13:00.......Ondřej Škovránek vyráží z Ovčárny 13:05.......Dva záchranáři odjíždějí z Karlova 13:20.......Škovránek podle časového přehledu na místě, zapojuje se do resuscitace 13:50.......Vrtulník vysazuje lékaře LZS 14:10........Lékař konstatuje smrt. Z Ovčárny vyráží záchranář s podvěsovou sítí 14:30.......Vrtulník kvůli počasí odlétá, lékař zůstává 15:00.......Transport těla na saních ke čtyřkolce

www.lavinyvcesku.cz

Zdroj časů: přehled Průběh záchranné akce HS

foto: petr socha

122 freeride guide

text: Karel Kříž

Sněžný leopard Pepek Milfait

Kouzelné Bachmaro i krkonošský domov Patří k legendám českého horolezectví a freeridu. Josef „Pepek“ Milfait je mezinárodně certifikovaný horský vůdce UIAGM, jeden z prvních absolventů druhé generace náročného českého výcviku, držitel prestižního titulu Sněžný leopard za výstupy na pět sedmitisícovek Pamíru a Ťan-šanu. Vystoupil také na dvě osmitisícovky. Pepek je ale i excelentní a studovaný lyžař – dlouholetý lektor APUL. Dnes tráví zimy především exkluzivním lyžováním v gruzínském Bachmaru na Malém Kavkaze, kde české i zahraniční lyžaře bezpečně provádí divokým prašanovým rájem.

epku, zkusme se na začátek vrátit v čase. Kdy a kde ses poprvé postavil na lyže a jak ses vlastně dostal k vysokým horám a skalám? Na lyže jsem se poprvé postavil asi v deseti letech, ale zlom přišel až v sedmé třídě na školním lyžáku – nepocházím totiž z úplně čistokrevné lyžařské rodiny. Do velkých hor mě to táhlo přibližně

od doby, kdy jsem zhruba ve stejném věku poprvé stál na Sněžce. A opravdové skalní lezení mě pak chytlo v osmnácti letech na Bišíku na Kukačce. Kdy u tebe padlo rozhodnutí provázet lidi po horách profesionálně a jak vzpomínáš na svou cestu k prestižní licenci horského vůdce?

Lidi jsem začal provázet v Adršpachu a pak během zimních sezón v Tatrách někdy kolem roku 1997. Po jednom lavinovém neštěstí, jehož jsem se účastnil, jsem se dostal do stavu, že musím o lavinách zjistit vše, co je možné. Samotné zkoušky na horského vůdce UIAGM jsem dokončil tuším v roce 2004.

I tebe už strhla lavina. Jak a kde se to stalo? Cos cítil? Bezmoc. Je to něco, s čím prostě nemůžeš vůbec nic dělat. Jako kdyby tě chytla smyčka kolem nohou zachycená za auto, které akceleruje z nuly na sto během několika vteřin… Jednou to bylo při freeridu v Söldenu, podruhé při skialpu v okolí Grand St. Bernard. Pokaždé jsem aktivoval lavinový batoh, což mě udrželo aspoň částečně nad povrchem laviny. Štěstí bylo i to, že to bylo vždy na široké pláni, kde nebyla žádná terénní past, a že to nebyly příliš velké laviny. Byl jsi účastníkem několika lavinových záchran… Ano, bohužel i těch s nejhorším koncem. To člověka zasáhne. Nemluvím o tom úplně rád.

foto: ondřej novák foto: petr socha

Tak k lavinové prevenci. Jak se za ty roky změnily kurzy pro klienty i pro APUL? Lavinové kurzy dělám od roku 1999, což už je pořádná řádka let. Je až neskutečné, jaký obrovský skok se za tu dobu udál ve vybavení i v samotné metodice. Všechny ty dnešní aplikace, nové lavinové vyhledávače nebo lavinové batohy – to bych na konci minulého století fakt nečekal! Hlavním trendem poslední doby je chování skupiny a práce s ní. Ukazuje se, že spouštěčem lavin je často zbytečná nekázeň, powder stres, netrpělivost ukrojit si svůj kus prašanu. Guide musí být rozhodný a získat si autoritu, to je něco, co se nedá naučit na kurzu, ale jen praxí. Mně s tím třeba hodně pomohla práce lyžařského instruktora,

123

když jsem kdysi učil Holanďany. A kurzy pod hlavičkou APUL? To je vždycky velice příjemná akce. Schází se tam skvěle motivovaní účastníci a výborní lyžaři. Myslím si,

že máme metodiku nastavenou velmi dobře i v mezinárodním srovnání. Zpětná vazba je skvělá a účastníci se často vrací, protože je to zkrátka baví. Celý obor se neustále vyvíjí a pro mě osobně je to vždycky krásné ukončení sezóny. A málem bych zapomněl – máme tam vážně dobrý tým lektorů! Patříš k té silné krkonošské partě českých vůdců. Co pro tebe Krkonoše znamenají dnes? Krkonoše, to je pro mě jednoduše domov. Jen je obrovská škoda, že je tam v posledních letech znatelně méně sněhu a zároveň čím dál více restrikcí ze strany KRNAPu. O tobě je známé, že tvým druhým zimním domovem se stala Gruzie. Jak ses tam dostal a jak se tamní freeridová scéna vyvíjí? Letos tam vyrazím už na svou pátou sezónu. Dostal jsem se

tam na pozvání od Alice Korbové z Georgia Trip a od té doby jsem tam v podstatě zůstal. Freeride v Gruzii, a speciálně na Malém Kavkaze, je prostě fantastický. Sněhová nadílka bývá obrovsky štědrá – Černé moře je doslova na dohled, takže je to vůbec nejsrážkovější oblast v celé Gruzii. I přes velký rozvoj celého regionu tam je stále dostatek prostoru pro objevování netknutých linií. Jak tam vypadá běžný den z hlediska dopravy a sněhových podmínek? Na kopce se většinou dostáváme rolbou, případně po svých na pásech. Dříve se létalo i vrtulníkem, ale z důvodu častého hustého sněžení a silného větru bývá jen málokdy letové počasí. Heliskiing je tak momentálně trochu neaktuální. Chystáš se tedy do Gruzie i na nadcházející zimu? Ano, určitě! Situace se vyvinula tím směrem, že jsem do společ-

foto: petr socha

124 freeride guide

Pepek je expert na lavinový trénink i hledání bezpečných lesních lajn za špatného počasí

nosti operující v Bachmaru vstoupil i majetkově. S tím souvisí to, že tam budu trávit více času, mít širší agendu, ale i zodpovědnost. Tvoje kariéra je vedle vodění v horách úzce spjata s metodikou a výukou v APULu. Jakou máš aktuálně licenci a jaké úlohy zastáváš? Mám nejvyšší licenci APUL A a působím jako lektor. Občas vedu kurzy D a C, moc mě to baví, mladí lidé, se kterými tam pracuji, vůbec nejsou, jak kdekdo říká, přecitlivělí a pohodlní – naopak mě kolikrát překvapí, jak jsou sportovní a akční. Když se ohlédneš za vším, co máš v horách za sebou – jaké máš v současnosti osobní lyžařské a lezecké ambice? Co se týče vlastních ambicí v horách a na lyžích, mám pocit, že jsem si užil opravdu dost. Dnes mě spíš baví pomáhat ostatním plnit si jejich vlastní sny a předávat

nasbírané zkušenosti z hor i lyžování – třeba právě při lavinových kurzech. Ale samozřejmě, určité osobní výzvy by se ještě našly, uvidíme! Nemůžeme vynechat vzpomínku na tvého velkého kamaráda Tondu Volka… Co k tomu říct… Je ho neskutečná škoda. Hodně často by se ho člověk rád na něco zeptal, zašel s ním na pivo, vyrazil do skal. Prostě obrovsky chybí všem, kteří ho znali. Díky, že jsi tu s námi byl, Tondo! V čem ti vůdcovské řemeslo nejvíce obohacuje život a co ti naopak bere? Nejsi z toho už unaven? Guidování mi dává především nádherné pracovní prostředí. Umožnilo mi potkat úžasné lidi, procestovat hory po celém světě a posbírat neuvěřitelnou spoustu zážitků – je toho prostě hromada. Únava samozřejmě přichází, ale ani ne tak ta fyzická, jako spíš psychická. Jsem sto dní v řadě v terénu, kde jsou různé tlaky – chceš, aby to lidi bavilo, ale zároveň to musí být bezpečné, každý den si řekneš: „Uf, všichni jsou doma a zdraví

a snad si to i užili.“ Mozek neustále šrotuje. Přes léto si proto dávám méně akcí, abych si odpočinul. Mezi lyžaři skoro zlidovělo tvoje heslo „Kouzelné Bachmaro“. Jak ta hláška vznikla? „Kouzelné Bachmaro“ vzniklo vlastně hned na úplném začátku mého působení v Gruzii. Přiletěl jsem tenkrát na místo a sněhu bylo opravdu málo. Všichni místní sice říkali, že to v klidu napadne, ale přišel 4. leden, další den už měli dorazit první klienti, a pořád nenapadlo vůbec nic. Teprve k večeru se začaly snášet lehoučké sněhové vločky… a ráno leželo venku 80 centimetrů čerstvého prachu! Od té doby až do konce sezóny napadlo v podstatě minimálně jednou týdně. Je to prostě magické místo, kde pořád padá sníh – a to i v mrazech kolem minus dvaceti, někdy i větších. Chtěl bys na závěr vzkázat něco čtenářům a lyžařské komunitě? Snad jen to, že všem přeju krásnou nadcházející sezónu! Hlavně ať v horách pořádně napadne a ať nám to všem krásně práší!

Josef „Pepek“ Milfait * 22. srpna 1974, Trutnov (Krkonoše) Kvalifikace: Horský vůdce UIAGM/ IFMGA, lektor APUL (licence A, ISIA) Specializace: Freeride, skitouring, lavinová prevence, vedení ve vysokohorském terénu a skalní lezení Přehled úspěchů: Titul Sněžný leopard (2003): Jeden z pouhých několika českých horolezců v historii, kterému se podařilo vystoupit na všech 5 nejvyšších sedmitisícovek bývalého Sovětského svazu (Pamír a Ťan-šan: Pik Komunizma, Pik Pobedy, Pik Lenina, Pik Korženěvské a Chan Tengri) Akce v Himálaji a Karákóramu: Dvě osmitisícovky a desítky náročných expedic ve velkých stěnách světa Vysokohorské sjezdy: Mt. Denali, 5x Elbrus, 4x Mt. Blanc a další čtyřtisícovky Pískovcový lezec a prvovýstupce: Na českém písku (zejména v Adršpachu) má zapsáno přes 80 autorských prvovýstupů Horský vůdce UIAGM: Člen České asociace horských vůdců, absolvent druhé generace náročného českého výcviku pod mezinárodní certifikací Lektor a metodik APUL: Od roku 1999 se věnuje lavinové prevenci a výuce freeridu/skialpinismu Pionýr gruzínského freeridu: Dlouholetý šéfprůvodce a objevitel prašanových terénů v oblasti Malého Kavkazu (Bachmaro)

foto: petr socha

125

„Kouzelné Bachmaro“

Tam, kde se prašan měří na metry a rolba nahrazuje lanovky Metry lehkého prachu, vytápěná rolba místo lanovek a řídké lesy, ve kterých se lyžuje i v té nejdivočejší kavkazské vánici. Gruzínské Bachmaro – zapadlý horský ráj na dosah Černého moře, ve kterém zkušený horský vůdce Pepek Milfait plní freeriderům jejich nejdivočejší lyžařské sny na základně Georgia Trip. Zatímco většina evropských freeriderů míří do alpských středisek, Pepek se vydal opačným směrem. Jeho zimním domovem se stala zastrčená osada Bachmaro v srdci

Malého Kavkazu. V létě toto místo funguje jako vyhledávané klimatické lázně, ovšem s příchodem zimy se proměňuje v téměř odříznutou vesničku plnou dřevěných chatek, které často zapadnou sněhem až po samotné střechy. Právě zde, v nadmořské výšce okolo dvou tisíc metrů, se zrodil fenomén, kterému Pepek s oblibou říká Kouzelné Bachmaro. Oblast těží ze svého zcela unikátního mikroklimatu. Leží totiž pouhých padesát kilometrů vzdušnou čarou od Černého moře, odkud vlhký vzduch naráží na první vysoké hřebeny Kavkazu. Výsledkem jsou doslova extrémní srážkové úhrny a lehký, suchý prach, který se vrství v metrech. V zimě do Bachmara nevedou žádné pluhované silnice ani tu nenajdete klasické lanovky. Veškerý transport z údolí i samotný výstup na nedotčené hřebeny zajišťují speciálně upravené rolby

se zateplenou kabinou pro lyžaře. Tento způsob výjezdů, známý jako catskiing, dává celému místu neopakovatelnou atmosféru divočiny bez jakýchkoliv front nebo davů. V tomto dynamickém prostředí zastává Pepek klíčovou roli šéfguida a bezpečnostního experta. Jeho den začíná podrobným vyhodnocováním lavinové situace, čtením sněhových profilů a sledováním teplotních výkyvů, které blízkost moře přináší. Díky svým bohatým zkušenostem z celosvětových expedic dokáže v terénu vyhledávat bezpečné, a přitom divoké linie. V místě se traduje, že ostatní konkurenční vůdci čekají, jestli a kam vyjede Pepek – a pak se vrhnou se svými klienty za ním. Vedle výběru sjezdu neustále dohlíží na bezpečnost klientů, učí je správně pracovat s lavinovým vybavením a číst specifika kavkazského terénu.

Pro milovníky prašanu představuje Bachmaro naprostý svatý grál. Kromě téměř jisté sněhové nadílky, kdy není výjimkou padesát až osmdesát centimetrů čerstvého sněhu za jedinou noc, nabízí lyžařsky uchopitelné podmínky i pro dny s horší viditelností. Zatímco při silných vánicích ve vysokých horách často stojí lanovky i helikoptéry, v Bachmaru lze zamířit do řídkých bukových lesů. Zdejší treeskiing je světovým unikátem – stromy chrání před větrem, udržují viditelnost a jízda mezi nimi poskytuje jedinečný zážitek. Díky Pepkovi je vše pod dohledem českého UIAGM horského vůdce, s nímž odpadá jakákoliv jazyková bariéra, a v doprovodu poctivé kavkazské pohostinnosti, tradiční gruzínské kuchyně a chcete-li, i horké sauny nebo večerů u krbu s kytarou…

FREERIDE V DAVOS KLOSTERS: ZIMNÍ DOBRODRUŽSTVÍ NA NEJVYŠŠÍ ÚROVNI Davos Klosters v majestátních švýcarských Alpách je jednou z hlavních světových destinací zimních sportů a freeridovým rájem, který rok co rok přitahuje milovníky sněhu z celého světa. Tento region zahrnuje šest různorodých lyžařských oblastí a je známý lyžováním ve vysoké nadmořské výšce, dlouhými a pestrými sjezdovkami s různými charakteristikami a výzvami. Davos Klosters je eldorádem svobody, dobrodružství a nedotčeného prašanu.

Kouzlo Davos Klosters Davos Klosters, mezinárodně uznávaný jako přední freeridová destinace, má šest jedinečných vrcholů – Jakobshorn, Parsenn, Madrisu, Rinerhorn, Pischu a Schatzalp, které nabízejí unikátní kombinaci přírodní krásy a sportovních výzev. Od úplných začátečníků až po zkušené freeridery… všichni si zde přijdou na své. Hluboký sníh, svoboda a horské dobrodružství jsou zde samozřejmostí: mezi náročné túry patří „Funi Line – High Altitude Tour“ a epická „3 Bahnentour Davos Klosters – Arosa/Lenzerheide“. Jakmile to jednou zkusíte, budete se sem chtít vracet znovu a znovu, do davoského nevyčerpatelného freeridového ráje plného nekonečné zábavy.

Přehled místních hor Jakobshorn: Davoský freeride hotspot je Mekkou pro freeskiery. Četné trasy přitahují začátečníky i experty, přičemž severní strana je obzvláště oblíbená díky úchvatným výhledům a široké nabídce backcountry možností. Rozsáhlý prostor a bohatá nadílka prašanu udělá z každého sjezdu úžasný zážitek. Parsenn: Davos a Klosters se propojují na širokých otevřených svazích Parsennu: carvingové sjezdovky, boule a strmé sjezdy s prašanem na severních svazích Weissfluhu a Gotschny. Z panoramatického vrcholu Weissfluh je možné vše, včetně epických sjezdů přes 10 km dlouhých až ke vzdáleným autobusovým zastávkám a železničním stanicím Rhétské dráhy, odkud se snadno vrátíte zpět do lanovkové sítě (doprava v rámci skipasu). Různorodý terén a trvale dobré sněhové podmínky činí Parsenn jednou z nejoblíbenějších hor pro freeride ve Švýcarsku. Madrisa: Stranou a trochu opomíjená domácí hora střediska Klosters je volbou místních, když se jinde hromadí davy. Slunné svahy nabízejí pohodové lyžování na sjezdovkách a oběd s výhledem z Berghaus Erika. Pro skvělý lyžařský den není lepší místo pro jarní sníh a náročné backcountry túry přes hranice do Rakouska a zpět. Rinerhorn: Vítejte v náročných lesních partiích, prašanu na severních svazích a sjezdech ve volném terénu. Freeridery, kteří hledají kombinaci dobrodružství a nedotčené přírody, Rinerhorn nikdy neomrzí. Pischa: To je opravdový zážitek. S rychlým výjezdem na velkou horu bez upravených sjezdovek je Pischa freeridovým snem. Nedotčená Pischa zve lyžaře, aby si vyřízli vlastní stopu v hlubokém sněhu. Žádné sjezdovky, žádné limity. Schatzalp: „Pomalá hora“ Davosu nabízí návrat k poklidné atmosféře lyžování, jaké bývalo, s přírodním sněhem, klidnou sedačkovou lanovkou a historickým kouzlem tohoto slavného horského střediska. Kupte si jednosměrnou jízden-

ku na lanovku a vydejte se odtud na nezapomenutelný den plný skialpinistického dobrodružství. Tipy na túry pro pokročilé lyžaře Vysokohorská túra Funi Line: Náročný sjezd z Jakobshornu, přímo dostupný z horní stanice lanovky. Úžasné dobrodružství, hluboký sníh, plná koncentrace po celou cestu a zaručená vzrušující jízda. 3 Bahnentour Davos Klosters – Arosa/Lenzerheide: Ultimátní freeridový výlet spojuje čtyři proslulá lyžařská střediska východního Švýcarska skrz tajné přejezdy. Povinnost pro každého, kdo chce objevit všechny krásy tohoto regionu. Proč Davos Klosters? Nadmořská výška, sněhové podmínky, lanovky, skrytá údolí a veškeré druhy terénu a náročností. Pokud to není dostatečný důvod, sdílená vášeň komunity freeriderů a živá atmosféra lyžařského města to jistě utvrdí. Davos (1.560 m n. m.) a Klosters (1.200 m n. m.) mají kolem dokola nádherné lyžařské hory a bezproblémovou pozemní dopravu autobusem a vlakem, která propojuje centra a přilehlé oblasti. Prostě učiněný freeridový ráj pro každého průzkumníka. Akce: Backcountry Week Davos (28. – 31.1.2027) Backcountry week slaví již 10. výročí. Těšte se na speciální nabídky freeridu včetně túr s místními průvodci, workshopy a kurzy lavinové bezpečnosti. Více informací: backcountry-weeks.ch Pro bližší informace o freeride v Davos Klosters navštivte: davos.ch/freeride

Kontakt: Destination Davos Klosters Talstrasse 41 // CH-7270 Davos Platz davos.ch/zima // info@davos.ch

128 skialp

První oblouky s islandskou estetikou z vrcholu Syðstasúla. Je dobré mít na paměti, že větší oříšek často bývá, jak se ke kopci dostat než jak na něj pak vystoupit

129

největší prodejna fototechniky v Česku

www.fotoskoda.cz

text a foto: Tomáš Binter

Island na skialpech

Zabal ski & objev krásy islandský Každý ví, že Island patří mezi vysněné destinace mnoha cestovatelů. Když je tam ale věčně taková psí zima, jaké je tam lyžování? Nestojí za to načasovat výpravu do chladnějších měsíců a do letadla naložit i podlouhlý vak s dřívky zahnutými na konci? Jednoznačnou odpověď si budete muset najít sami. Následující řádky snad napoví, zda jste pro Island ten správný typ skialpinisty.

olovina dubna, slabá sezóna. Kolem Reykjavíku leží sníh až ve čtyřech stech metrech, takže okolí hlavního města nabízí hlavně vítr. Jsme čtyři: já, Matěj Bernát a naše drahé polovičky. A budeme mít toho nejlepšího průvodce – je jím David Málek, náš kamarád a také šéfkuchař zdejší michelinské restaurace Dill. V Reykjavíku nás ubytuje v bytě svých známých, kde přes zimu bydlí odměnou za hlídání kočky. Jeden z tehdejších pěti českých michelinských šéfkuchařů je dobrým příkladem, že tu není snadné najít dostupný nájem. Draho je na Islandu snad pro každého.

130 skialp

Hřejivé začátky

První den zájezdu na lyže nemáme ani pomyšlení, nakonec v dohledu není skoro žádný sníh. Je větrno, a tak naše cesta nevede za sněhem, ale za teplem: do údolí Reykjadalur, kde se v soutěsce Klambragil dá ležet v horké říčce a koukat, jak se nad hlavou honí mraky. A tak spouštíme playlist zážitků povařením vlastních těl v říční polévce. Krajinou jsme nadšeni, dálkami rychle poučeni (rozuměj: všude je daleko). A prvním obědem vyděšeni, protože peníze nám zřejmě dojdou pozítří. Vymýšlíme proto na druhý den geniální plán: Pár hodin cesty k ledovci Þórisjökull (Thorisjokull), první skialpová túra, hned pod sjezdem horký pramen na koupel a večer michelinských šestnáct chodů v Dillu. Autoturistika odkryje další krásy, užijeme si celé bohatství Islandu v jednom dni a pak už klidně můžeme být švorc!

Plán se však zhroutí. V polovině cesty hlásí značky, že silnice 550 přes Kaldidalur je zavalená nebo zaplavená, zkrátka neprůjezdná. Improvizovat, kam jet jinam, není na Islandu zrovna snadné: k nejbližší odbočce to máte obvykle hodinu jízdy. Když najednou: „Pokud nás zrak nešálí, támhle je pěkný zasněžený kopec!“ voláme nadšeně. Méně nadšené jsou naše holky, kopec totiž není zrovna blízko a žádná silnice k němu nevede. Porušujeme první pravidlo autopůjčovny, držet se vždy asfaltu, a po tušené cestě vyrážíme na pravý islandský offroad. Zastaví nás až brod a nedostatek důvěry v naši Dacii. Brodíme tedy pěšky, lyže na batozích, a po hodině chůze nejopuštěnější plání na světě konečně šlápneme do sněhu. Jako Cimrmani voláme: „Lyže nasadit!“ A stoupáme k vrcholu Syðstasúla (Sydstasula, 1 093 m),

131

„Při lyžování bychom tedy mohli vidět naráz polární záři a velrybu ve fjordu!“ Za prvním lyžováním to máme co by kamenem dohodil… a zbytek došel

nejvyššímu z masivu Botnssúlur (Botnssulur). Firn je prvotřídně jarní, výhledy prvotřídně islandské: nekonečné vlnovky zelené, hnědé a bílé na stovkách opuštěných kilometrů nás až dojímají. Kvůli dlouhému nástupu a sestupu zpátky spěcháme. Další teplá koupel v pramenech nám uniká, zanedlouho už musíme předstírat příslušnost k vyšší třídě, když míříme na nejlepší večeři našich životů. Degustační menu v Dillu je zážitek, kvůli kterému stojí za to na Island letět, i kdybyste lyže nechali doma. Chuť jídel vylepšuje i speciální přísada české národní hrdosti, když vám ty nadpozemské chody z kuchyně přinese skromný vtipkující šéfkuchař z Bystřice pod Hostýnem. Den končíme s naplněným břichem i duší a nad městem se rozsvítí první polární záře. Island jako by nám tím říkal: tohle byla jen rozcvička.

Lyže v kufru, surf na střeše Ráno opouštíme byt i kočku, kterou pro její mimořádný nábytkářský talent pojmenujeme „Čalouník“, a odjíždíme na sever. Tam sníh aktuálně slibuje víc a snad padá až k moři. Zatímco my nakládáme lyže, David váže na střechu surfové prkno. Pochopíme to později. Před námi je čtyři sta kilometrů neboli šest hodin jízdy. A tam, nedaleko Akureyri, na nás čeká vybavená chaloupka, naše útočiště na další dny. Míříme na poloostrov Tröllaskagi (Troll Peninsula) mezi fjordy. Namlsaní dosavadním průběhem už si to zase malujeme: „Při lyžování bychom tedy mohli vidět naráz polární záři a velrybu ve fjordu!“ Volba lokality je ale trochu sázka do loterie. Tady nemůžete jako v Norsku vybírat kopce podle počasí a případně snadno přejet jinam. Ostrov je mnohem

Jeden ze šestnácti chodů v Dillu – polévka z odkrojků zeleniny a buchta z karamelizované cibulky, podávaná s jalovcovou smetanou a mrkví

132 skialp

větší, cest mnohem méně a s tím rostou hodiny za volantem. V tom je zásadní rozdíl. Svahy nad fjordy jsou podobné, cesta k nim ne. Kopce, které se vám líbí, bývají nedosažitelně daleko a k většině z nich nevede žádná silnice. Ale pobřeží od Akureyri k Siglufjörðuru (Siglufjordur) je nádherné. Není divu, že tu operují heliskiingové společnosti. Zvolený směr se pro náš krátký výpad ukáže jako perfektní a my už máme jenom štěstí. Štěstí první se jmenuje počasí. Každý ví, že na Islandu často nestojí za nic. My máme od prvního dne hezky,

133

„My máme od prvního dne hezky, slunečno. Jak později pochopíme, trefili jsme čtrnáct dní, které přijdou jednou do roka.“

slunečno. Jak později pochopíme, trefili jsme čtrnáct dní, které přijdou jednou do roka. I to patří do rozhodování, zda brát lyže a co od lyžování očekávat. Od Davida vyslechneme, že mnohem častěji bývá počasí tak pod psa, že do přístavu nedojede ani loď a některé potraviny pak chvíli prostě nejsou. Přijíždíme kolem sedmé večer. Na túru je pozdě, ale slunce má v dubnu pořád do západu daleko, a tak vyrážíme obhlédnout zítřejší směry. Zatímco my koukáme po kopcích, David se navlékne do neoprenu a v zálivu

Ólafsfjörður (Olafsfjordur) surfuje mezi zasněženými svahy. Když po několika úspěšných jízdách vyleze z vody, zuby mu cvakají, ale oči září. „To je splněný sen. Takové vlny se tu objevují, jen když je dobrý swell. Krásně to vyšlo.“ Večer zakončíme ve vířivce, kterou tu má u chaty snad každý. Co by taky ne, když teplá voda teče ze země zadarmo. Sotva se setmí, sledujeme z bublající vody nebeské divadlo neuvěřitelné polární záře. Zatím jsme skoro nelyžovali, a přesto máme pocit, že přesně takhle jsme si to přáli.

134 skialp

„Na těchhle lyžích jsem sjel Manáslu. A pak nepřežijí dojezd na louce! Holt tvrdej kraj!“

135

Siglufjörður. Krásné freeridové linie pár set metrů nad sjezdovkou

Šéfkuchař na skialpech

Na první větší túru vyrážíme v plné sestavě. Po letech obouváme do skialpů i Davida a čeká nás přes tisíc výškových metrů na Jökulkollur (Jokulkollur, 1 045 m). Předchozí dny plné dlouhého stání v kuchyni se na něm asi podepsaly. Na vrcholu ho chytají silné křeče. Kdyby bylo vše v pořádku, sjeli bychom k autu do patnácti minut. Takhle se ale sjezd mění v expedici. Velkou část dokonce David absolvuje

zavěšen na zádech Matěje, protože mu nohy vypověděly službu. Ruce mu jako lezci naštěstí slouží dobře. Za sluníčka a s humorem ho dostaneme do míst, kde už občas trčí tráva, a jakmile zuje lyže, je jako rybička a křeče jsou pryč. Vtipkujeme, ale prý na další větší túry s námi už nechce. Skoro by se chtělo říct naštěstí. V dojezdu mezi travami totiž Matěj zlomí lyži. „Na těchhle lyžích jsem sjel Manáslu. A pak nepřežijí dojezd na louce! Holt

tvrdej kraj!“ Zbytek týdne proto obouvá náhradní, původně určené Davidovi. Naší čtveřici přeživších vymyslíme přechod z Ólafsfjörðuru přes hory do míst, kde nás vyzvedne David, nyní už náš nejen osobní kuchař, ale i řidič. Děkujeme kamarádovi za týden luxusu, který dalece překračoval naše představy. Putování neznámými horami s cílem pohybovat se pořád jedním směrem má v sobě větší

dávku nejistoty a překvapení. Zdejší kopce umějí být pořádně strmé a my nikdy netušíme, co se skrývá za dalším hřebenem. Zase ale máme štěstí a kromě jednoho exponovanějšího kousku objevujeme zcela osamoceni samé krásné výstupové linie i sjezdy, než se tím posledním, přes tisíc metrů dlouhým, vrátíme k silnici. Večer už jen s proseccem v ruce čekáme, až se nad naší vířivkou rozsvítí obloha. Na tuhle rutinu jsme si zvykli rychle.

136 skialp

Odlož lyže, obleč plavky

Je nám tu krásně, ale čeká nás skoro celý den cesty zpátky. Volíme k návratu delší, ale hezčí silnici, abychom bájné Vestfirðir (Westfjords) aspoň zahlédli. Nad Siglufjörðurem stihneme při cestě ještě jednu kratší túru. Začíná podél zdejší sjezdovky. To krásné ale jako vždy přijde až na hřebeni, s mořem pod špičkami lyží. Obloha se zatahuje, svištíme dolů. Čeká nás hodina autoturistiky, než dorazíme do Hofsós (Hofsos). V nenápadné vesničce

je prý zastrčený venkovní bazén, který bychom neměli vynechat. V šatně jen neradi svlékáme skialpové vrstvy, vítr od moře najednou bičuje naše skoro nahá těla, než je zanoříme do teplé vody. A pak to pochopíme. Vyhlížíme na nekonečné moře a už po sto padesáté padá brada, kde že to vlastně jsme.

137

Island na skialpech

Kdy: Březen až květen. Nejdelší dny a nejstabilnější sníh připadají na duben a květen; my jeli v půli dubna. Kam: Poloostrov Tröllaskagi na severu, mezi fjordy Eyjafjörður a Skagafjörður. Desítky vrcholů 1 000–1 500 m, sjezdy končí u moře. Základna: Dalvík, Ólafsfjörður nebo Siglufjörður, hodina jízdy z Akureyri. Okolí Reykjavíku: Jen při dobré sezóně. V dubnu 2025 ležel sníh od cca 400 m n. m. Auto: Nutné. Vzdálenosti obrovské. Silniční síť je řídká a ke kopcům často nevede silnice. Půjčovny zakazují sjíždět z asfaltu. Michelinský tip: Restaurace Dill, Laugavegur 59, Reykjavík. Nutná rezervace dopředu.

Sundlaugin á Hofsósi – jediný bazén, který na Islandu musíte navštívit

Tak brát lyže, nebo ne?

Sjezd žlabem s výhledem na moře se neomrzí, ale možná pohodlněji a s větší jistotou takové zažijete v Norsku. Island je boží ve své pestrosti, i když zážitky nejsou zrovna za pětník. Když však plán umně poskládáte, odvezete si takovou porci zážitků, že ztratíte pojem o čase. Nedávno jsem si nemohl vzpomenout, kolik dní náš výlet trval. Tipoval jsem nejmíň deset. A hle, byl to jen týden včetně letu.

Za tu chvilku jsme lyžovali, leželi v horkých pramenech, večeřeli v michelinské restauraci, najeli přes tisíc kilometrů, viděli fjordy, ledovce a několik polárních září. A vynechali snad všechna místa proslavená Instagramem. Pro nás ideální, ne nutně pro každého. Pokud si chcete co nejlépe zalyžovat, mířil bych jinam, za větší jistotou. Pokud rádi cestujete a svět nejraději objevujete s tuleními pásy na nohou, doporučuju zabalit ski a vyrazit objevovat krásy islandský.

text: Tom Řepík

foto: Palisades Tahoe

138 snowBIZ STŘEDISKOVÝ MARKETING

Když se ze skiareálu stane M naše hora: Jak marketing vytváří vztah k místu Skiareály přirozeně propagují to, co nabízejí a co zákazník potřebuje znát: sníh, tratě, lanovky, služby nebo cenu skipasu. Stále více resortů ale vedle produktu komunikuje také lidi, vzpomínky, místní tradice a společné zážitky. Snaží se vytvořit něco, co se porovnává mnohem hůř než počet kilometrů: vztah člověka ke konkrétnímu místu. Pro menší české areály může být tento směr zvlášť zajímavý. To, co velké resorty pomocí marketingu budují, totiž mnohé z nich už přirozeně mají.

arketing skiareálu musí zákazníkovi říct, co dostane: jaké jsou podmínky, co je otevřeno, kolik stojí skipas a jaké služby může využít. Pro člověka, který se rozhoduje, kam pojede, jsou to podstatné informace. Potíž nastává, když podobně komunikuje téměř každý. Upravená sjezdovka, modrá obloha, čerstvý sníh, kilometry tratí a výhodnější cena při nákupu předem vytvářejí funkční marketing, jednotlivé areály se v něm ale snadno začnou podobat. Zákazník je pak přirozeně porovnává podle stejných parametrů. Ve střediskovém marketingu se proto stále výrazněji objevuje druhá rovina: osobní vztah hosta ke konkrétnímu místu. Odborná literatura pro něj používá pojem place attachment, tedy vazba člověka

139

k místu, spojovaná v cestovním ruchu s loajalitou a opakovanými návštěvami. U skiareálu ji mohou vytvářet zkušenosti, vzpomínky, známé prostředí i lidé. Rozdíl lze zjednodušit do jedné věty: produkt pomáhá hostovi rozhodnout, kam pojede; vztah k místu může ovlivnit, kam se bude vracet.

Od dobrého lyžování k „naší hoře“

Posun je zřetelně vidět v současném americkém resortním marketingu. Palisades Tahoe staví komunikaci na představě hory jako společného místa a vybízí návštěvníky ke

práce, stát u vleku, učit děti lyžovat nebo přijíždět na stejné parkoviště už patnáctou zimu. Resort potom nemusí komunitu pro reklamní účely vymýšlet – musí ji nejprve dokázat vidět.

Výhoda, kterou malý areál nemusí kupovat

Velký resort bude mít proti menšímu téměř vždy marketingovou výhodu většího rozpočtu, profesionální produkce a produktu, který se dobře prezentuje už samotnými rozměry. Sto kilometrů tratí nebo nová lanovka se komunikuje snáz než vlastnost, která se nedá vyjádřit číslem.

Produkt pomáhá hostovi rozhodnout, kam pojede; vztah k místu může ovlivnit, kam se bude vracet.

Příběhy neleží v marketingovém oddělení

Menší regionální areál však může mít kratší vzdálenost mezi provozem a hostem. Návštěvníci potkávají stejné zaměstnance, děti se vracejí ke stejným instruktorům a rodiny přijíždějí několik sezón za sebou. Areál se postupně stává známým prostředím.

Při hledání obsahu se snadno začíná otázkou, co zveřejnit na sociálních sítích, natočit nebo poslat v newsletteru. Užitečnější může být obrátit pořadí: nejprve hledat, co stojí za vyprávění, a teprve potom zvolit formát. Zdrojů může být v běžném provozu překvapivě mnoho. Instruktor, který kdysi učil rodiče a dnes jejich děti. Rolbař, jenž každou noc připravuje svah. Člověk, který stál u zrodu areálu. Rodina vracející se každou zimu. Místní závod

Výzkum malých alpských středisek vedle dostupnosti a rodinného charakteru ukazuje význam regionální identity, sociálních vazeb a vztahu k místu. Skiareál může být sportovištěm, místem setkávání i součástí života obce. Podobné podmínky nabízí řada českých regionálních areálů propojených s obcí, lyžařským oddílem, školami nebo místními

pořádaný desítky let nebo první mrazivá noc, kdy se spustí zasněžování. Samostatným zdrojem jsou hosté. Fotografie z minulých sezón, vzpomínka na první lyžování, příběh několika generací jedné rodiny nebo odpověď na otázku, proč se stále vracejí právě sem, mohou o vztahu k místu říct víc než obecný reklamní slogan.

foto: Sugarbush

sdílení vlastního vztahu k resortu. Vermontský Sugarbush pracuje s rodinnými okamžiky a zapojením hostů do společných aktivit. Horská střediska tak vedle toho, co vlastní a provozují, ukazují také, co jejich místo znamená pro lidi. Takový vztah lze chápat jako cestu přes tři jednoduché úrovně. Na začátku je produkt: tady se mi dobře lyžuje. Následuje vztah: mám to tady rád. A někdy vznikne příslušnost: sem patřím, tohle je naše místo. Ne každý návštěvník musí dojít až k příslušnosti. U pravidelného hosta však může právě vztah k místu ovlivnit, zda příště znovu zvolí známý areál.

rodinami. Na stejném kopci se mohou učit lyžovat děti lidí, kteří tam začínali o třicet let dříve. Malost sama o sobě dobrou atmosféru nevytváří a rodinný areál není kvalitní jen proto, že je rodinný; pokud ale skutečné vztahy existují, představují hodnotu, kterou větší konkurent nemůže jednoduše napodobit vyšším rozpočtem. Velké resorty investují do kampaní, jejichž cílem je posílit pocit komunity a příslušnosti. Řada menších českých areálů přitom komunitu už má. Jejich úkolem nemusí být její výroba, ale schopnost rozpoznat ji a dát jí v komunikaci prostor.

Když se zákazník stane součástí značky

Dobře je tento princip zřetelný na příkladu Jay Peaku ve Vermontu. Při hledání nového komunikačního směru se resort zaměřil na otázku, proč jsou jeho pravidelní návštěvníci k místu tak silně připoutaní. Do kampaně vstoupili skuteční hosté, zaměstnanci a místní. Před objektivem stáli lidé, kteří na místě skutečně lyžují, pracují nebo žijí, a komunikace ukazovala jejich podíl na charakteru Jay Peaku. Návštěvník tak přestal být jen příjemcem reklamního sdělení a stal se jedním z lidí, kteří význam značky spoluvytvářejí. Podobným směrem jdou i další resorty, když místo naleštěných záběrů špičkových jezdců dávají větší prostor zaměstnancům, rodinám, začátečníkům a pravidelným hostům. Nejzajímavější marketingový materiál tak nemusí vznikat před objektivem reklamního fotografa; může každé ráno nastupovat do

140 snowBIZ STŘEDISKOVÝ MARKETING

Marketing nemůže vyrobit vztah, který neexistuje

okamžik. Výsledek může být vizuálně působivý, ale zároveň zaměnitelný s komunikací desítek jiných resortů. Skuteční lidé mají jednu marketingově nepohodlnou vlastnost: nejsou dokonale kontrolovatelní. Nemluví podle scénáře, nevypadají vždy jako z katalogu a jejich zkušenost nemusí přesně odpovídat sloganu kampaně. Právě tím mohou být důvěryhodní. Ani každý host se nemusí stát členem komunity. Marketing může dát prostor těm, kteří už vztah k místu mají; nemusí jej vnucovat ostatním. Marketing může existující vztah zesílit, dlouhodobě jej však nemůže předstírat.

Když konkurence přestane být jen vedlejší kopec

S opakovanými návštěvami vstupují do rozhodování věci, které se v ceníku neobjeví – člověk ví, kde zaparkovat, zná sjezdovku za různých podmínek, děti poznávají instruktora a u vleku potkává známé tváře. Některé zimní vzpomínky už patří tomuto místu. Takový vztah nevznikne jednou kampaní a nedá se objednat u agentury; vytvářejí ho zimy, lidé a opakované dobré zkušenosti. Marketing může zachytit, co při nich postupně vzniklo. Konkurence potom nesoupeří pouze s cenou skipasu, sněhem nebo lanovkou – soutěží i s místem, které někdo začal považovat za svoje. foto: Sugarbush

Práce s lidmi, vzpomínkami a místními vazbami má jednu podmínku: musí odpovídat

skutečnosti. Obraz komunity, který návštěvníci ve vlastní zkušenosti nepoznávají, může působit opačně, než resort zamýšlí. Host, který dlouho čeká ve frontě nebo se setká s neochotným personálem, si těžko vytvoří vztah k místu jen proto, že mu resort vypráví příběhy svých zaměstnanců. Slogan o společné hoře špatnou zkušenost nenapraví. Podobné riziko přináší stylizovaná autenticita. Najatí modelové mohou představovat místní rodinu a připravená situace spontánní

foto: Sugarbush

Takový příběh nutně nemusí dostat podobu velké kampaně; může fungovat jako fotografie, krátké video nebo součást newsletteru. Pro malý marketingový tým je podstatné, že hodnotu neurčuje nákladnost produkce, ale konkrétnost. Skutečný zasněžovač z konkrétního kopce může být pro pravidelného návštěvníka zajímavější než dokonalá fotografie anonymního lyžaře použitelná v kterémkoli středisku. Ani každodennost však není automaticky příběhem – rozhodující je rozpoznat lidi a situace, v nichž se charakter místa skutečně ukazuje. Pomoci může několik jednoduchých otázek. Kdo by pravidelným návštěvníkům chyběl, kdyby příští zimu v areálu nebyl? Co se tu předává mezi generacemi? Které okamžiky sezóny mají pro místní zvláštní význam? Co hosté považují za „svoje“? A co by z obrazu areálu zmizelo, kdyby komunikoval jen sníh, cenu, sjezdovky a lanovky? Marketingový problém pak nemusí spočívat v nedostatku příběhů – možná je jen dosud nikdo nepovažoval za marketing. Malé středisko se přitom nemusí snažit vypadat jako zmenšená verze velkého resortu; může komunikovat to, co vyrůstá z jeho vlastní velikosti, historie a prostředí.

Sugarbush ve Vermontu staví kampaň „This Mountain Makes Us“ na lidech a jejich vztahu k místu. Místo anonymních lyžařů představuje konkrétní postavy své komunity a ukazuje, že značku skiareálu netvoří jen sjezdovky a lanovky, ale také lidé, kteří se na horu vracejí a považují ji za svou

141

TR9 a TR10:

Vylepšená řada TR opět nastavuje nové standardy Díky komplexní modernizaci modelů TR9 a TR10 společnost TechnoAlpin důsledně rozvíjí svou řadu vrtulových strojů. Nejnovější generace se zaměřuje na řešení, která znatelně usnadňují každodenní práci v lyžařském středisku: přehlednější ovládání, optimalizované možnosti přepravy a skladování a ještě efektivnější využití zdrojů. Všechny ovládací prvky na jedné straně

a první pohled upoutá pozornost nové uspořádání ovládacích prvků: U vylepšených modelů TR9 a TR10 se displej, rozváděč, výškové nastavení a aretace otáčení nyní nacházejí

společně na jedné straně stroje. Tím jsou všechny hlavní ovládací prvky přehledně seskupeny a při obsluze či údržbě přímo dostupné. Nové uspořádání zároveň zvyšuje provozní bezpečnost. Nouzový vypínač, který byl dosud umístěn v horní části displeje, již není nutný, protože hlavní vypínač se nyní nachází přímo v pracovní oblasti displeje. Tato konstrukce navíc zabraňuje tomu, aby nahromaděný nebo sklouzávající sníh nechtěně aktivoval nouzový vypínač.

Nový podvozek pro větší flexibilitu

Nově vyvinutý podvozek kombinuje kompaktní rozměry s vysokou stabilitou. Jeho podpěry lze podle konkrétní situace vysunout nebo zasunout: V zasunuté poloze zabírají přibližně o 30 % méně místa než dosavadní modely. To přináší výhody při přepravě, protože na jeden nákladní vůz lze umístit více strojů, a zároveň snižuje prostorové nároky při letním uskladnění. Tam, kde je nutné zajistit obzvláště stabilní postavení – například při umístění v prudkém terénu – se podpěry vysunou. Jsou delší než u dosavadních modelů a poskytují dodatečnou stabilitu. Stroj tak lze flexibilně přizpůsobit místním podmínkám – od kompaktní přepravní polohy až po bezpečný provoz v náročném terénu.

Nižší spotřeba energie a digitální řízení

Modely TR9 a TR10 byly cíleně vylepšeny také v oblasti využívání zdrojů. Vylepšené modely generují stejné množství sněhu při nižší spotřebě energie a zároveň zajišťují efektivní nárůst tlaku – nezávisle na nadmořské výšce. Tím pomáhají lyžařským střediskům provozovat zasněžování výkonně a zároveň šetrně k přírodním zdrojům.

Zkušenosti z praxe ukazují: ovládání strojů probíhá převážně prostřednictvím řídicího softwaru ATASSpro. Proto bude možné v budoucnu objednávat mobilní stroje i bez displeje. To nejen snižuje náklady provozovatele lyžařského areálu, ale také vychází z jednoduchého principu: Nejudržitelnějším zdrojem je ten, který vůbec není potřeba. Tato komplexní revize spojuje osvědčené výkonové vlastnosti s konkrétními vylepšeními vycházejícími z praxe. Díky tomu budou modely TR9 a TR10 ještě snadněji ovladatelné, flexibilněji přepravitelné a efektivněji provozovatelné.

142 snowBIZ

střediskové gastro

text: Tom Řepík

foto: HELMUTH RIER

Zkušenost jedné americké horskostřediskové kavárny ukazuje, jak velký rozdíl může vzniknout mezi velikostí nabídky a jejím skutečným výkonem. Na menu měla 42 položek, ale podstatnou část prodeje a marže vytvářelo pouze jedenáct z nich; ostatní zabíraly místo, komplikovaly přípravu a vázaly peníze v zásobách. Po pročištění nabídky a výraznějším představení úspěšných položek vzrostla průměrná útrata o více než dva dolary. Jde o případovou zkušenost, princip je však dobře přenositelný: větší výběr nemusí znamenat větší tržbu. U skiareálu má tato otázka další rozměr: každé jídlo na tabuli je také položkou ve skladu, pracovním postupem v kuchyni a několika minutami práce ve chvíli, kdy se před výdejem vytvoří fronta.

Každé další jídlo něco stojí, i když si ho nikdo neobjedná

Co prodává jídelní lístek: Jak skiareál řídí gastronomii bez velkých investic

Skiareál může investovat miliony do lanovky, zasněžování nebo nové restaurace. Jedna z věcí, které ovlivňují jeho gastronomické tržby každý den, přitom stojí zlomek těchto částek: nabídka, ze které si host vybírá oběd. Dobře sestavené menu může zvýraznit výnosnější jídla, zrychlit kuchyň, omezit zásoby a zároveň připomenout hostovi, ve kterém středisku právě sedí. V době větší cenové citlivosti navíc umožňuje reagovat jinak než dalším zdražením nebo slevou.

olední špička v horské restauraci má vlastní rytmus. Host přijde v lyžařských botách, za ním stojí další lidé a před sebou má tabuli, obrazovku nebo vytištěný jídelní lístek. Nechce studovat nabídku deset minut – potřebuje se rychle rozhodnout, najíst a většinou se zase vrátit na svah. Pro skiareál je to důležitý obchodní okamžik. Skipas už návštěvník koupil; teď se rozhoduje, zda a kolik dalších peněz v areálu utratí. Jídelní lístek se snadno chápe jako pouhý seznam toho, co kuchyň nabízí a kolik to stojí. V gastronomii je ale zároveň nástrojem, kte-

rým provozovatel ovlivňuje, co se bude prodávat. Obor pro tuto práci používá označení menu engineering. Jeho základ je jednoduchý: nestačí vědět, která jídla hosté objednávají nejčastěji – je potřeba zároveň sledovat, kolik jednotlivé položky po odečtení přímých nákladů skutečně přinášejí. Nejprodávanější jídlo nemusí být pro restauraci nejzajímavější. A položka s dobrou marží mnoho nevydělá, pokud ji hosté přehlížejí. Provozovatel potřebuje vědět, která jídla mají ekonomický význam, a nabídku sestavit tak, aby je host snadno našel.

Velká nabídka může působit jako služba zákazníkovi; každá další položka však potřebuje suroviny, místo ve skladu, přípravu a člověka, který ji dokáže rychle a opakovaně vyrobit. Některé ingredience se používají v několika jídlech, jiné se nakupují kvůli jediné položce. Čím širší nabídka, tím složitější systém musí kuchyň zvládnout. V horském provozu se problém násobí charakterem poptávky. Restaurace může být dopoledne téměř prázdná a během krátkého poledního období potřebovat obsloužit stovky lidí. Výkon kuchyně proto neurčuje jen počet míst u stolů, ale také rychlost, s jakou dokáže objednávky přijímat, připravovat a vydávat. Se zajímavým řešením přišel kanadský Big White. Když v resortu hledali gastronomický koncept, který zvládne vysoký provoz s omezeným počtem zaměstnanců, otevřeli podnik Spuds postavený na jediném základním produktu: bramborách v několika podobách. Malé menu vyžaduje jen několik lidí za pultem a několik kuchařů, přitom dokáže obsloužit vysoký počet hostů. Omezený počet surovin navíc usnadňuje nabídku vegetariánských, veganských a bezlepkových variant. Smyslem podobného příkladu není přesvědčit české skiareály, aby zredukovaly restauraci na jedinou surovinu. Ukazuje však něco, co se při pohledu pouze na cenu a marži snadno ztratí – každá položka má také svou provozní cenu. Jídlo může na papíře vypadat výnosně, ale potřebuje-li speciální suroviny, několik pracovních kroků a ve špičce blokuje kuchyň, jeho skutečný přínos může být menší. Jednoduchá položka sdílející suroviny s dalšími jídly může vydělávat i tím, že pomáhá rychlejšímu průchodu celé restaurace.

143

Ekonomicky dobře sestavené menu ještě nemusí být dobrým marketingem. Hranolky, burger nebo guláš mohou fungovat provozně i finančně, ale samy o sobě hostovi neříkají nic o tom, kde obědvá. Gastronomie přitom může být částí zážitku, kterou si návštěvník spojí s konkrétním střediskem. K tomu není nutná rozsáhlá regionální kuchyně; některé resorty pracují s jediným charakteristickým jídlem dostupným pouze na určitém místě, jiné využívají místní sýr, pečivo, pivo nebo producenta a dávají jejich původ hostovi najevo. Hodnota takové položky pak neleží pouze v její marži – může se stát důvodem, proč si člověk zapamatuje konkrétní restauraci nebo část areálu. Rozdíl může začínat už na jídelním lístku. Americký příklad pracuje s obyčejným grilovaným sýrovým sendvičem: strohé pojmenování popisuje produkt, zatímco název a krátký popis odkazující na horu, místní pekárnu nebo regionální surovinu dodávají stejnému jídlu původ. Host dostává důvod spojit si pokrm s místem, kde ho jí. V Alpách lze stejný princip sledovat ve větším měřítku. Ski amadé propojuje horské podniky s regionálními produkty a rakouskými víny. V Alta Badii se ladinská kuchyně, místní výrobci, horské chaty a gastronomické akce staly rozpoznatelnou součástí nabídky celé destinace. Malý český areál nemá prostředky ani důvod kopírovat gastronomickou strategii velké alpské oblasti. Princip však funguje v jakémkoli měřítku – může jím být jediný produkt od výrobce z údolí, místní recept nebo jídlo, které se postupně stane známou součástí návštěvy areálu. Takové propojení nefunguje jen tím, že se k běžnému názvu přidá jméno střediska; host musí dostat skutečný důvod, proč je dané jídlo místní. Jinak se z identity snadno stane dekorace. Střízlivě je dobré zacházet i s populárními poučkami o psychologii jídelních lístků. Způsob prezentace dokáže ovlivnit pozornost a vnímání nabídky, jeho dopad na skutečné nákupní chování je však méně jednoznačný. Provozovatel proto nemusí hledat tajné místo na stránce, kam host údajně vždy pohlédne jako první; podstatnější je, zda z nabídky rychle pozná, co restaurace doporučuje, čím je dané jídlo zajímavé a kolik za něj zaplatí.

Když host začne hledat levnější oběd

Význam této práce roste ve chvíli, kdy návštěvníci začnou své výdaje více hlídat. Gastronomie patří mezi části lyžařského dne, kde může host reagovat na vyšší ceny velmi jednoduše: místo oběda v restauraci zvolí levnější položku, omezí další nákup nebo si přiveze vlastní jídlo. Provozovatel může změnit skladbu a prezentaci nabídky tak, aby v ní host snáze našel jídlo, které považuje za přijatelné a které je pro restauraci ekonomicky výhodné. Příkladem může být steaková restaurace, která při slabším prodeji přestala v nabídce zdůrazňovat porterhouse za 95 dolarů a dala větší prostor steak frites za 42 dolarů. Hosté se steaku nevzdali, častěji však volili dostupnější variantu. Podle případových dat vzrostla večerní tržba za tyto dvě položky přibližně

Co může provozovatel změnit ještě tuto sezónu

Pro menší skiareál může být na celé úvaze nejzajímavější, že první změny nevyžadují novou restauraci, drahou technologii ani rozsáhlou marketingovou kampaň. Začít lze nad údaji, které už provoz většinou má. Pohled na prodeje ukáže, která jídla se objednávají a která zůstávají na okraji zájmu. Kalkulace napoví, kolik jednotlivé položky skutečně přinášejí. Kuchyň ví, které pokrmy zpomalují výdej, vyžadují zvláštní přípravu nebo kvůli nim ve skladu zůstávají suroviny, které se jinde nepoužijí. Teprve spojení těchto informací ukazuje skutečnou hodnotu položky pro celý provoz. Výsledkem nemusí být radikálně kratší jídelní lístek; rodinný areál s jednou restaurací potřebuje jinou šíři nabídky než velký resort s několika gastronomickými provozy nebo horská chata zaměřená na několik tradičních jídel. Podstatné je, zda má každá významnější položka svůj důvod a zda kuchyň dokáže menu zvládnout i ve chvíli největšího náporu. U malého českého areálu může zároveň ležet výhoda v něčem, co velký provoz vytváří obtížněji: restaurace může znát pekaře, pivovar, řezníka nebo výrobce sýra z okolí, případně mít jídlo, které se v podniku připravuje dlouhé roky a pravidelní hosté ho dobře znají. Úkolem je poznat, zda takový příběh už existuje a zda ho nabídka dokáže využít. Jídelní lístek přitom nemusí být dokumentem, který se jednou před sezónou vytiskne a několik měsíců se na něj nesahá – prodejní data, náklady i chování hostů se během zimy mění a nabídka na ně může reagovat. U digitálních tabulí nebo obrazovek lze položku přesunout, zvýraznit, skrýt nebo upravit její popis bez nového tisku. Středisková gastronomie zároveň potřebuje stabilitu a hosté oceňují položky, které znají z předchozích návštěv. Smyslem je zacházet s nabídkou jako s živou součástí provozu a občas ověřit, zda stále dělá práci, pro kterou vznikla. Skiareál během sezóny nepřemístí restauraci, nezvětší kuchyň ani nevymění lanovku; nabídku, ze které si host vybírá oběd, však může upravit během několika dnů. foto: Snow Space Salzburg/C.Schartner

Jedno jídlo, které patří právě sem

z 2 950 na 3 280 dolarů. Zajímavý je mechanismus: restaurace místo plošné slevy nabídla zákazníkovi cenově přijatelnější cestu ke stejnému typu zážitku. Ve skiareálu může být obdobnou volbou jednodušší hlavní jídlo, menší porce nebo položka postavená na levnějších surovinách, která přesto nepůsobí jako nouzová varianta. Rozhodující je zachovat vztah mezi cenou, vnímanou hodnotou a ekonomikou provozu. To je důležité zvlášť tam, kde areál nemůže nebo nechce soutěžit cenou. Plošná sleva snižuje výnos i u zákazníků, kteří by původní cenu zaplatili. Vhodně poskládaná nabídka umožňuje vedle sebe držet různé cenové úrovně a nechat hosta vybrat podle jeho ochoty utrácet.

144 snowBIZ

střediskové půjčovny

text: Tom Řepík

foto: depositphotos

Půjčovna už není jen výdejna lyží Jak se mění její role ve skiareálu

Skiareál může před sezónou nakoupit desítky nových párů lyží a bot, rozšířit sklad nebo přidat další výdejní místo. Stejně jako v gastronomii ale nemusí být první cestou k lepšímu výsledku větší nabídka – stále důležitější je vědět, jak se vybavení skutečně používá, kde vznikají zdržení a co lze vyřešit ještě před příjezdem hosta. Moderní půjčovna proto propojuje rezervace, výdej, servis a evidenci jednotlivých kusů tak, aby zákazník strávil méně času u pultu a provozovatel lépe využil vybavení, které už vlastní.

obotní ráno ve střediskové půjčovně má podobně jako polední špička v horské restauraci svůj vlastní rytmus. Přijede rodina, která potřebuje několik párů bot, lyže, hůlky a helmy. Je třeba zjistit velikosti, výšku, hmotnost a věk lyžařů, jejich zkušenosti, vybrat odpovídající vybavení a nastavit vázání. Provozovatel může na takovou špičku reagovat větším prostorem, početnější obsluhou nebo rozsáhlejší flotilou. Část současných půjčoven ale přesouvá práci, která dříve začínala až příchodem zákazníka, do doby před jeho příjezdem. Host si vybavení rezervuje online, zadá potřebné údaje a někdy rovnou zaplatí; půjčovna tak dopředu ví, kdo přijede a co bude potřebovat. Na místě zbývá především kontrola údajů, výběr správného vybavení, fitting a bezpečné nastavení. Část ranní administrativy se tím přesouvá mimo okamžik, kdy před pultem stojí fronta. Takový model funguje i v evropských střediscích. Norský Gautefall propojil online prodej skipasů s rezervací půjčovního vybavení: návštěvník může při nákupu z domova objednat a zaplatit výstroj, případně před příjezdem využít mobilní check-in. Zaměstnanci půjčovny zároveň vidí aktuální stav vybavení. Online rezervaci, check-in a propojení s dalšími resortními systémy nabízejí i řešení používaná v alpských půjčovnách. Lyžařskou botu stále musí někdo správně vybrat a vázání nastavit; digitalizovat lze především úkony, při kterých přítomnost zákazníka není potřeba. Pro menší českou půjčovnu nemusí být výsledkem rozsáhlý resortní systém; čím více údajů však lze získat předem, tím méně práce se hromadí do několika nejvytíženějších hodin týdne.

Každý pár lyží dostává vlastní životopis

Půjčovna vždy potřebovala vědět, kolik lyží, snowboardů a bot vlastní a zda jsou ve skladu nebo u zákazníka. Digitální evidence ale umožňuje sledovat vybavení podstatně podrobněji. Americký Powder Mountain provozuje přes tisíc půjčovních jednotek na třech místech. U jednotlivých kusů sleduje jejich stav a využití a evidenci propojuje s údržbou a testováním. Provozovatel tak může zjistit, kolik dní byly konkrétní lyže půjčené, kdy naposledy prošly servisem a jak dopadla kontrola vázání. Z obyčejné položky inventáře tím vzniká provozní historie konkrétního kusu. Informace, že půjčovna vlastní dvě stě párů lyží, sama o sobě mnoho neříká o tom, jak dobře svůj majetek využívá. Jeden model může být během zimy téměř nepřetržitě venku, zatímco jiný většinu času stojí ve skladu. Některé velikosti mohou o víkendech pravidelně docházet a jiné zůstávat volné. Data mohou pomoci také při rozhodování, kdy vybavení vyřadit. Powder Mountain používá historii výkonnostních lyží i při jejich následném prodeji – zájemci může doložit, jak dlouho byly používány a jaký servis absolvovaly, a podle toho lépe stanovit cenu. Provozovateli se tím mění otázka před další sezónou. Může se podívat nejen na to, kolik párů už je opotřebovaných, ale také které části flotily během zimy skutečně pracovaly a které pouze zabíraly místo ve skladu.

Ve skladu může něco chybět a zároveň něčeho přebývat

Půjčovna nemusí mít vybavení málo; může ho mít špatně poskládané.

Během víkendové špičky mohou pravidelně docházet určité velikosti dětských bot nebo nejžádanější délky lyží, zatímco jiné části flotily zůstávají většinu zimy ve skladu. U některých kategorií se vybavení sice půjčuje, ale výrazně méně než sousední model nebo cenová úroveň. Podobnou logiku zná skiareál i z jiných provozů. Stejně jako větší jídelní lístek automaticky nepřináší větší gastronomické tržby, ani více párů lyží nemusí znamenat lépe fungující půjčovnu. Podstatnější je skladba nabídky a její skutečné využití. Zkušený vedoucí půjčovny ví, že poptávku ovlivní počasí, prázdniny nebo struktura návštěvníků. Několik sezón záznamů mu ale může ukázat opakující se vzorec, který se v každodenním provozu snadno přehlédne. Výsledkem nemusí být větší nákup; někdy může být rozumnější změnit poměr velikostí, ubrat málo využívanou kategorii, část vybavení vyřadit nebo přesunout mezi provozovnami. Otázka se tím mění z „kolik nových párů potřebujeme?“ na přesnější „které páry nám skutečně chybějí?“

Rychlost není totéž co spěch

Půjčovna nemůže sledovat jen počet odbavených zákazníků; vydává vybavení, jehož správný výběr a nastavení souvisejí s bezpečností hosta. Powder Mountain dokáže hosta vybavit dobře padnoucí botou a správně nastaveným vázáním za méně než dvacet minut. Současně potřebuje zaznamenat, kdo konkrétní lyže používá, jak byly nastaveny, kdo nastavení provedl a zda vybavení prošlo požadovanou kontrolou a údržbou. Jak drahé mohou být mezery mezi jednotlivými částmi procesu, ukazuje zkušenost amerického Massanutten Resortu. Půjčovna s téměř dvěma tisíci páry lyží a tisícovkou snowboardů používala jeden systém pro online rezervace

145

a druhý pro samotný provoz půjčovny. Systémy spolu přímo nekomunikovaly a při párování rezervací se zákazníky vznikaly chyby. V určitém období tak podle resortu téměř 20 procent hostů za půjčené vybavení fakticky nezaplatilo. Provozovna proto zavedla zákaznický čárový kód, který hosta provází celým procesem a spojuje jeho údaje s konkrétním vybavením. Podíl neplatících hostů následně klesl na 3 procenta. Stejný záznam umožňuje dohledat, jaké lyže zákazník dostal, kdo je nastavil a jaké dokumenty podepsal. Fronta tedy může postupovat rychle a zákazníci odcházet spokojení, zatímco uvnitř systému vznikají chyby, které půjčovnu stojí peníze nebo komplikují dohledání odpovědnosti.

Skipas, škola a půjčovna přestávají být tři návštěvy

Zákazník, který přijíždí do střediska na první lyžařský den, může potřebovat skipas, vybavení a lekci. Z jeho pohledu jsou všechny tři položky součástí jediného pobytu. Organizačně za nimi ale mohou stát různá oddělení, pokladny a informační systémy. Americký Killington se při výběru systému pro půjčovny rozhodoval mezi specializovanějším řešením a možností ponechat půjčov-

nu uvnitř společného resortního prostředí. Přednost dostala druhá možnost, protože host může v jednom systému nakoupit půjčení vybavení, skipas i lyžařskou výuku. Resort tím přijal určité omezení specializovaného půjčovního softwaru výměnou za jednodušší cestu zákazníka. Podobným směrem míří evropská řešení, která propojují půjčovnu s prodejem skipasů, úschovnou a dalšími resortními službami. Podstatný je pohled zákazníka. Host neřeší, které služby patří různým oddělením nebo provozovatelům; pokud musí při nákupu skipasu, přihlášení dítěte do školy a půjčení lyží třikrát zadat stejné údaje a třikrát čekat u jiného pultu, organizační uspořádání resortu se stává součástí jeho návštěvnického zážitku. Půjčovna tak přestává být samostatným místem, kam host přijde pro lyže – a stává se jedním článkem cesty, která začala už při plánování návštěvy a skončí teprve ve chvíli, kdy se zákazník dostane na svah.

Menší půjčovna nemusí dohánět velký resort

Příklady z velkých amerických a evropských středisek mohou vyvolat dojem, že podobný způsob řízení začíná nákupem rozsáhlého

informačního systému. Pro menší český areál může být důležitější samotný princip. Online rezervace nemusí znamenat změnu celého provozu; může začít u části nabídky nebo nejvytíženějších termínů. Stejně tak nemusí každý pár lyží okamžitě získat rozsáhlou digitální dokumentaci. Už důslednější sledování výpůjček, servisu a využití jednotlivých kategorií může ukázat, zda flotila odpovídá skutečné poptávce. Rozdíl mezi malou a velkou půjčovnou není v otázkách, které potřebují zodpovědět, nýbrž v nástrojích, které k tomu používají.

Nejdřív vědět, potom přikupovat

Střediskový návštěvník, který v sobotu ráno vstoupí do půjčovny, většinu tohoto systému nikdy neuvidí. Neví, jak půjčovna eviduje flotilu, jak propojuje rezervace se skladem ani podle čeho plánuje příští nákup. Pozná výsledek: jak dlouho čekal, kolikrát musel zadat stejné údaje, zda dostal správné vybavení a kdy se konečně dostal na sníh. Před další sezónou tak nemusí být první otázkou, kolik nových lyží půjčovna nakoupí. Užitečnější může být nejdřív zjistit, co celou minulou zimu dělaly ty, které už měla.

ÚPLNĚ NOVÁ TR-SÉRIE. TEĎ JEŠTĚ LEPŠÍ.

official product partner

Předplatné

Líbí se vám snow? Příští číslo vám může přijít až domů. Dvě minuty sebere objednávka, pět stovek pět časopisů včetně poslání do schránky i elektronického výtisku. Navíc získáte 500 SNOWbonů pro nákup v e-shopu SNOW.

Předplaťte si ho! SNOW.cz/casopis/predplatne P. S.: Napište nám vzkaz!

Váš zájem o časopis je pro redakci tou nejsilnější motivací! Každé nové předplatné nám říká, že SNOW má smysl, ale ještě raději budeme, když nám necháte vzkaz (např. v objednacím formuláři v poli poznámka). Uvítáme náměty, připomínky, oblíbená i neoblíbená témata, krátký popis vašeho vztahu k lyžování… Děkujeme!

>> IDEÁLNÍ LYŽAŘSKÝ ZÁŽITEK = SPRÁVNĚ VYBRANÝ TYP A ROZMĚR BOTY + ANATOMICKÁ VLOŽKA A SYSTÉMOVÉ PONOŽKY SIDAS <<

sidas.cz

ULTRA FIT

ANTI-SLIP BAND

SIDAS ULTRAFIT

#KEEPON SKIING

NOVÁ GENERACE

BRETTON.CZ