Issuu

164 – ŘÍJEN 2026

Lyžování

freeride

skialp

SNOW 164

Slavná adresa Aspen

ŘÍJEN 2026

cena: 120 Kč / 6 EUR

Na čem budeme lyžovat Černé dny Lindsey Vonn Test: lyže rozumné volby

Doba ne-ledová Jak se bude měnit lyžování

www.snow.cz

STöCkLI

Built for perfection #BuiltForPerfection

CARBON STEERING CONTROL. Maximální výkon, maximální kontrola Inovace pro odborníky a znalce, testováno v závodních podmínkách

foto: Ingrid P. Wicken / California Ski Library

roots

V roce 1951 vyrostla na veletrhu Los Angeles County Fair tehdy nejvyšší umělá skokanská věž na světě: Měla skoro 70 metrů na výšku a nějakých 152 metrů na délku. Jejím duchovním otcem byl rakouský lyžař Sepp Benedikter, který spolu s Far West Ski Association a vedením veletrhu připravil několikadenní skokanskou exhibici. Cílem bylo představit veřejnosti skoky na lyžích i členy amerického olympijského týmu před zimními hrami v Oslu. Podmínky byly mimořádné: teploty přesahovaly 32 °C a k zasněžení můstku bylo nakonec potřeba asi 3 600 tun ledu. Samotní skokani se do prvního pokusu příliš nehrnuli. A tak, jak ukazuje snímek, tehdy čtyřicetiletý Benedikter vystoupal na věž a inaugurační skok provedl sám. Stejně tak zahajoval program i v dalších dnech veletrhu.

obsah

sport

16| 18| 24| 29| 30| 34| 40| 44| 50| 58| 70| 74| 75| 76| 77| 78|

World Cup

SNOWtest 26/27 – rejstřík popsaných lyží

Nešťastná třináctka: skutečný

Blossom XM77.............................................................................63 Dynastar Elite 9...........................................................................64 Elan Ace SC9+..............................................................................65 Fischer The Curv Noize DTX Superflex..........................66 Kästle Alchemist......................................................................... 67 Rossignol Nova 14......................................................................68 Atomic Volant 9000..................................................................69 Völkl Racetiger MC Blue.........................................................69

news

a kompletní příběh Lindsey Vonn

Sníh – nebo písek, voda, plast či kámen?

Snow Arena Druskininkai: lyžařská Mekka rovinatého Pobaltí

Čínská zima pod střechou

Sepp Benedikter: pionýr lyžování v létě a beze sněhu

Závodní lyžování nekončí s posledním sněhem

Nostalgie zašlých zim: Aspen jako alibi

Plakáty zaváté sněhem času: Pojeďte do Československa!

Píše se rok 1930. Snowfactory? Ale kdepak, to přišlo na svět až pro jednadvacáté století. Již ale skoro před sto lety se v létě zasněžovalo drceným ledem

SNOWtest 26/27:

lyže rozumné volby

Business story: Štěpán Koudela – z nuly na sto

Recenze: lyžařské boty Atomic Nexus 120 Boa GW

Recenze: Funkční triko Helly

Hansen Lifa Merino KnitEvo Crew

Recenze: Nástěnný držák na lyže Avex

Recenze: Box na tažné zařízení Thule Arcos Box XL

Ski with me: ... it happen

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

foto: Ingrid P. Wicken / California Ski Library

foto: Georg Lindacher/Dalbello

Sníh mizí. Co všechno má potenciál ho nahradit?

foto: Michael Muller / The Red Bulletin

resort

Lindsey Vonn debutovala ve Světovém poháru 18. listopadu 2000 jako šestnáctiletá ve slalomu. První závod vyhrála o čtyři roky později ve sjezdu. Do roku 2026 nasbírala 84 vítězství a 145 umístění na stupních vítězů, čtyřikrát ovládla celkové pořadí a získala celkem 20 křišťálových glóbů, zlato a dva bronzy ze ZOH, osm medailí včetně dvou zlatých z MS. Po téměř šestileté pauze ve 41 letech znovu vyhrála závod Světového poháru. Její závodní dráha je nyní, zdá se, u definitivního konce.

84| 88| 90| 100| 102|

Pitztalský ledovec se mění před očima

Dostupný a přívětivý Katschberg

Supersezónka se může „zaplatit“ již po týdnu lyžování

Nové lanovky

na Schilthorn

On the road: Saas-Fee – tajný tip, jak řešit změnu klimatu

obsah

SKIALP & FREERIDE

108| 116|

Expedice Inshallah:

Na lyžích Pákistánem

Laviny v Česku: Zapomenutá lavina pod Mazáčkem

snowbiz

120 | 124 | 126 |

Jak se dnes

prodávají hory

Když skiareál

není jedna firma

Sníh

jako zásoba

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

foto: Martin Bissig

ČESKÁ MOUNTAIN SKI ZÁKLADNA V GRUZÍNSKÉM BACHMARU Od konce prosince do poloviny března, jistota přírodního prašanu a čistých stop.

All Exclusive servis: 6 dni catskiing – lyžování s rolbou, certiﬁkovaný český guide UIAGM, 7 nocí ubytovaní (6x na základně, 1x v hotelu před odletem) s plnou penzí (skvělá místní strava, lokální kuchaři), sauna, transport z a na letiště, unikátní atmosféra, český personál… �+420 602 113 331

Možnost zapůjčení kvalitní lavinové a lyžařské výstroje na místě.

Info@georgia-trip.com www.georgia-trip.com/cs/catski

Redakce šéfredaktor

Petr Socha

zástupce šéfredaktora

Radek Holub Redaktoři

Andrea Rucká Drengubáková Michaela Kratochvílová Ondřej Novák Tom Řepík Lukáš Vavrda grafika

Petr Antoníček

kresba: ondra tůma

inzerce

Petr Socha Radek Holub Tomáš Rucký Tom Řepík distribuce

Lyžařský advent

v meditaci, která definitivně odmaže Je to konečně tady. Podzim, na který poslední záznamy ozvěn letních jsme se těšili jako snad v historii nikdy. traumat. Krajina se nám promění Celé léto se točilo okolo toho, že v bělostné hřiště nekonečné klouje horko. Horké poklice se přesouzavé svobody, kde rychlosti jsou vyšší, valy nad Evropou a sklízely nevábné vzdálenosti kratší, radost na vrcholu rekordy snad týden co týden. Škála a zásobníky snů naplněné. teploměru se musela rozšířit ke 40 °C Ne všechny odkazy léta ale musíme a to, co bylo loni děsivé horko, jsme smazat. Třeba: Važme si každého – letos vnímali jako příjemné klima. Tráva a dvakrát tolik sněhového – dne. Smuzežloutla, řeky vysychaly. Ledovce tály tek po kamarádech snad brzy vystřídá rekordní tempem, ty lyžařské se vůbec pochopení, že odešli hrdě, při oblíbené poprvé v moderní době zavřely. činnosti a v místech, která milovali. Tragickým datem se stal 15. červenec. Život se přeci neměří časem, který Zčásti také kvůli horku opustily nás prožijeme skryti v bezpečí, naopak, svět dvě horské osobnosti: krkonošský na disku máme zapsány jen ty dny, horolezec Jaroslav Bánský v Pákistánu kdy svou duši otevřeme slunci, vystaa pod Mont Blankem jesenický horský víme výzvám, kdy obavy – kterých si vůdce Pavel Žofka, kamarád a praviúředníci i my sami můžeme vymyslet delný guide na SNOWfestu. K vedru se nekonečno – odhodíme a vydědíme, přidal ještě smutek a marnost. aby nás nebrzdily a netížily. Však ta Vše špatné ale jednou končí – přiláska, ta svoboda, ten duch, ta enerchází lyžařský advent. Staré stopy gie… nikdy neskončí. Ani s posledním horkého léta nám ještě pomáhají výdechem těla. docenit význam chladnějšího období, Buďme opatrní, ale hlavně v tom, kdy příroda zase ožívá a my společně abychom nepodlehli opatrnosti. Však s ní můžeme zhluboka dýchat svěží nalistujte další strany. Píše se tam snad vzduch, sytit oči zelení a barvami o někom, kdo se před výzvami schopodzimu kolem a taky se konečně val, zůstal doma v teple a v bezpečí, v noci zachumlat do huňatých peřin. zabalil to, aniž by to zkusil? A samozřejmě si pomalu připravovat Krásné čtení a brzké zachumlání do lyžařskou výbavu. huňatých sněhových peřin přeje Protože co teprve, až zasněží! Zase budeme poslouchat to jedinečné Petr Socha a SNOW hlasité ticho snášejících se vloček

Andrea Rosenbaumová internet

SNOW, č. 164, ročník xxIV.

Vydavatel

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

Adresa redakce

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE

Radek Holub Tomáš Roba

inzerce@snow.cz

Sociální sítě

Česko: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk

Lukáš Vavrda E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz Autoři

Roman Gric, Tomáš Haisl, Petr Havelka, Jan Klouček, Eva Kubániová, Milan Klemš, Karel Kříž, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Jan Svoboda, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Michael Turek, Alena Zárybnická jazyková korektura

Kateřina Sochová odborní partneři

Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

PŘEDPLATNÉ

Cena výtisku: 120 Kč / 6 eur MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: První novinová společnost a.s., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 5x ročně. Toto číslo vyšlo 5. října 2026, další vyjde 2. listopadu 2026.

obálka/foto: Stöckli

Obálková strana obsahuje product placement Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2026

www.snow.cz/casopis elektronické časopisy:

Foto: Roschan Fill | Komma Graphik

Buďte mezi prvními, kdo vyrazí na sjezdovky na Seiser Almu: jeden den budete zdarma bydlet i lyžovat. K tomu se můžete těšit na čerstvý sníh, perfektně upravené sjezdovky, svěží horský vzduch a nádherné výhledy na Dolomity.

Seiser Alm - z Prahy pouze 650 km seiseralm.it/zimni

.12. 202

2.202

Dolomiti Superpremière 4=3 | 8=6

Lyžařská oblast Seiser Alm Dolomity

Právě teď je ideální čas vybrat si nové lyžařské boty a využít Profesionální bootfitting. objednejte se hned! info@praguesport.cz

komplexní služby pro lyžaře | prodej & servis & půjčovna | testcentrum & bootfitting

www.montanasport-eshop.cz KŘÍŽENECKÉHO NÁM. 990, 152 00 PRAHA 5 I WWW.PRAGUESPORT.CZ

specialista na bootfitting s 15letou praxí

každý oblouk začíná dokonale padnoucí botou. Pohodlí na míru – výkon na maximum

foto: head

Sbohem, baletko? Byl to její pátý závod ve Světovém poháru, do sedmnáctých narozenin jí zbývaly více než dva měsíce a Lara Gut se v debutovém sjezdu řítila po sjezdovce Corviglia vstříc cíli ve Svatém Mořici. Ještě krátce před finišem byla v zelených číslech, načež zavrávorala, upadla a cílovou čáru protnula v pádu. Přesto se ten den umístila na třetím místě. Fanoušci zbožňují senzace, a tak si okamžitě Švýcarku zamilovali. A z ní postupně rostla jedna z nejvýraznějších osobností bílého cirkusu. Vždy byla trochu záhadná a chránila si soukromí,

přestože k jejímu rodnému příjmení posléze přibylo příjmení jejího manžela Valona Behramiho, švýcarského reprezentačního záložníka. Marketing je přitom pro profesionálního sportovce důležitým aspektem, Lara nicméně usoudila, že její privátní život není na prodej. Proto se jako jedna z mála lyžařek odhodlala zrušit si sociální sítě. Nikdy neváhala razit si vlastní cestu. V roce 2010 se dostala do křížku se švýcarským svazem. Tou dobou většinou trénovala samostatně s týmem, kde působil i její otec,

a drobná blondýnka se nezdráhala kritizovat tehdejšího kouče národního týmu Maura Piniho. Podle jejího mínění neměl dostatečné vůdčí schopnosti, nezamlouval se jí ani reprezentační dress code. Výsledek? Suspendace na dva závody. Jindy se ohradila proti úpravě sjezdovky v Crans-Montaně, ve své vlasti – příliš měkká, nebezpečná, neposkytne regulérní podmínky pro závod. Hrdí krajané byli pobouření, ona si však stála za svým. Se stejnou upřímností komentovala na startu loňské sezóny chování

svých konkurentek: „Když jsem začínala jezdit, byly moje rivalky mnohem upřímnější. Dnes, v době sociálních médií, se stalo nezbytným, aby vás měl každý rád, takže jsou všichni najednou hrozně přátelští a féroví. V mé době proti mně stály Anja Pärson, Janica Kostelić nebo Tina Maze, a když se nezadařilo, bylo přirozené mít vztek nebo být zklamaná. Tvrdě dřeme – abychom vyhrály, ne skončily desáté.“ Lara Gut-Behrami dostála svému stylu i na konci svého aktivního působení. Zatímco švýcarský svaz počítal s její nominací na se-

zónu 2026/27, když se ta minulá pro zranění uzavřela předčasně, rychlostní specialistka s brilantní technikou prostě ukončila kariéru. Dostála tak slovům z předchozího roku, kdy uvedla, že neexistuje sebemenší šance, že by po olympijském ročníku ještě pokračovala. Světovému poháru bude chybět. Její lehký, technicky dokonalý projev připomínající křehkou tanečnici. Její železná vůle, s níž se hnala za úspěchy. A konečně její upřímnost, v dnešní době věc už prakticky nevídaná. (mk)

16 world cup news

SNOW.cz/SP Ondřej Novák

foto: Red Bull Content Pool

redaktor SNOW

Šrouby do hlavy 2

Od roku 1985 až do letoška se Mistrovství světa v alpském lyžování pořádalo jenom v lichých letech. To znamená jednou za dva roky a tak, aby se míjelo s olympiádou, která je naopak v těch sudých. Jenže kariéra vrcholového sportovce je krátká, pokud tedy nehrajete šachy nebo kolovou, a šancí na medaile je málo. Navíc sportovní kanály se rvou o předplatitele a mistrovství světa prostě mají trochu jinou sledovanost než takové pouťáky, jako je Světový pohár. Takže když se dá pět a pět dohromady, je to deset a je to všem jasný. A když se deset vydělí třemi, zbydou tři a jedna. A to už fakt není náhoda! Tři mistrovství, jedna olympiáda, tři mistrovství, jedna olympiáda. Nový cyklus sběru drahých kovů budiž započat!

Šrouby do hlavy

foto: imago

Neprozradím vám to. Až úplně na konci, a stejně si to budete muset přečíst dvakrát. Ester to taky nechtěla prozradit a její nejbližší to skrývali dokonce i před Jankem, který mezitím odehrál dva dobročinné koncerty v centrále společnosti Head Sport GmbH v Kennelbachu a pak ještě jeden v Českých Budějovicích, kde Head vyrábí lyže, zatímco Ester údajně testovala Atomic, ale to se neví jistě, protože je někdo přelepil černou páskou a u špičky vykukovalo jen písmeno A, které má ale v názvu i Salomon, Dynastar nebo Kästle. Ale Kästle to nebyly, protože to bylo jediné, co se vědělo už na konci zimy, když Ester oznámila, že na Kästlích končí. Salomonu všechny holky utekly, na Dynastaru už jezdí jenom Clément Noël a Atomic pořád nemá na Ester našetřeno. Je to jasný?

Nakonec jich k tomu Headu zběhlo ještě víc. Třeba Lara Colturi, která pravidelně vynášela rakouský Blizzard na příčky nejvyšší, což se posledních dvacet až třicet let moc často nestávalo. Jenže skončil olympijský cyklus a rozhodovalo, kdo má jak velké kapsy, kolik se do nich vejde a kdo bude ochoten je naplnit. A v tom Head dokáže mnohé konkurenty předčit. Třeba Salomon, který opustila novozélandská Alice Robinson, ze které se buď stane Alice in Wonderland, anebo taky ne a v říši divů a údivů budou všichni ostatní. Ale hlavy na nohy si našroubovali i kluci. Třeba Henrik Kristoffersen, který tak krásně rozběhl Van Deer, se nakonec ze stáda jelenů přesunul do stáda rebelů. A aby bylo všechno v rovnováze, nahradil Henrik jednu z největších hvězd Headu, Laru Gut-Behrami, která ukončila kariéru, ale protože teď by v té rovnováze chyběla žena, tak Van Deer udělal další historický krok a místo Henrika draftoval první ženu do týmu, Američanku Paulu Moltzan. A k doplnění škatulat a genderové rovnováhy už chybí jen Justin Murisier, který z Headu odešel a nahradil Ester Ledeckou u Kästle. Ale jinak zůstalo vše při starém a lyžuje se pořád doprava, doleva a dolů!

foto: Imago

MS bude furt!

Marcel z malého mesta je tu! A je to tady zase. Blíží se start Světového poháru, tradiční otvírák sezóny v Söldenu, a s ním přichází již tradiční otázka. Bude startovat Marcel Hirscher? A tentokrát vám to neprozradím ani v náznacích, ani na konci, protože to nevím ani já, ani FIS, ani Marcel. A až to bude Marcel vědět, stejně to neřekne. Až den před startem. Takže je to úplně fuk a nic nového pod sluncem k tomu. Každopádně situace není úplně jednoduchá, protože Marcel se ocitl po svém zranění na divokou kartu trochu ve vzduchoprázdnu a nikdo teď neví, jak ho podle pravidel vlastně posuzovat. Na MS nebyl, na OH nebyl, kartu vyčerpal, ale zároveň se uprostřed čerpání zranil a co teď s ním? Do masters ho ještě nevezmou a holandské nedělní pouťáky v hale jsou jak závodit v autě s náctiletými kluky. Holandská federace každopádně jedná s FIS, že by dostal výjimku a startoval až ze čtvrté desítky namísto třetí. FIS zase vidí cestu ve statutu zraněného a tvrdí, že by tak Marcel mohl startovat ještě 17krát. Nevím, jak na to chlapci ve FIS přišli, ale myslím, že do konce kariéry by to mohlo Marcelovi vystačit.

18 Sport Černé dny Světového poháru

text: Michaela Kratochvílová

Nešťastná třináctka Kompletní příběh Lindsey Vonn

„Zkusila jsem to. Snila jsem. Skočila jsem.“ Těmito slovy Lindsey Vonn zakončila své první vyjádření po těžkém pádu na olympiádě v Cortině d’Ampezzo. Masová média, která do té doby věnovala lyžování jen zřídka pozornost, se najednou předháněla v palcových titulcích. Floskule o nešťastné třináctce na dresu, s níž vyjela Američanka do sjezdu, a srovnatelně nešťastných třinácti sekundách, po kterých přišel pád, co utnul medailové naděje, se valily z celého světa. Fanoušci a kritici se střetávali v nekonečných internetových diskuzích… Přiznám se, že já ten den obrečela. Taky se mi to číslo vybavilo, ale v kontextu, jenž skutečně ovlivnil kariéru Lindsey – Schladming 2013.

foto: IMAGO / Bildbyran / Joel Marklund

Poslední pád Lindsey Vonn. Olympijský sjezd v Cortině d’Ampezzo 8. února 2026

ribuny v cíli plné natěšených diváků. Nad nimi mlha. A kdesi na její horní hranici se chystají závodnice do super-G. Blíží se 11 hodin, čas startu. Jury jej poprvé odkládá. Dav dole přesto bouří a při čekání si užívá rytmy, které se zatím linou z reproduktorů. Začíná vrcholná událost sezóny 2012/13, mistrovství světa v rakouském Schladmingu – v zemi, kde je lyžování národním sportem.

Šest hodin čekání

Sestava podupávající nahoře ve snaze se zahřát je mimořádně silná. Favoritky domácích – zlaté děvče z Vancouveru 2010 Andrea Fischbacher a rockerka Lizz Görgl. Tina Maze uprostřed sezóny, na jejímž konci získá rekordní počet bodů v historii ženského Světového poháru. Excentrická Julia Mancuso, dcera někdejšího šéfa kartelu s marihuanou, objíždějící závody ve vlastnoručně

upraveném Volkswagen vanu. Nastupující talentované kvarteto ve složení Tina Weirather, Viktoria Rebensburg, Anna Fenninger a Lara Gut. A dvě nejlepší kamarádky a současně velké rivalky – Maria Höfl-Riesch a Lindsey Vonn. Neutěšené počasí se nikterak nezlepšuje. Přichází další odklad o patnáct minut. Po vypršení limitu další. A další. Závodnice dělají vše pro to, aby udržely koncentraci. Jenže s neustálým

posouváním po čtvrt hodinách to není vůbec snadný úkol. Jak čas ubíhá, polem se pomalu šíří lehká nervozita. Nový odklad. A krátký únorový den neúprosně pokračuje. Napjaté lyžařky už jsou na svahu dobrých šest hodin, když padne finální verdikt – Nicole Schmidhofer se startovním číslem jedna skutečně vyrazí. O půl třetí odpoledne. Zima je právě ve své polovině a viditelnost

„Svět vidí v Lindsey hrdou, sebevědomou, obletovanou blondýnu. Jenže pod povrchem se ukrývá zranitelná žena, která už více než deset let pod americkým úsměvem ukrývá deprese.“ v postupujícím odpoledni není ideální. Nízká oblačnost nadto přidává do hry další nebezpečný faktor – difuzní světlo. Při něm se sníh slije před očima v jednolitou plochu, terénní hrany, boule, komprese… To vše stále na svahu číhá, ale náhle před lidským zrakem ukryto. I při pomalém, rekreačním lyžování to působí potíže, natož v rychlostech přesahujících 100 km/h, když v žilách pulzuje adrenalin a myšlenky se upínají k vítězství. Lyžařská historie v té době už zná celou řadu případů, kdy se nevyplatilo jít proti rozmarům přírody. Pohrávat si se samotnou hranicí možného. Jenže je první den šampionátu. V zemi lyžování zaslíbené. Pod kopcem čekají rozjásaní fanoušci.

foto: IMAGO / GEPA pictures

Černé dny Světového poháru

foto: Michael Muller / The Red Bulletin

20 SPORT

A hlavně… Televizní společnosti zaplatily ohromné částky za vysílací práva a nyní se dožadují produktu. Mezinárodní lyžařská federace je pod tlakem. Někdo by měl vystoupit, zvednout hlas, někdo by měl mít rozum… Místo toho se ozve známé pípnutí signalizující minutu do zahájení. Deset, devět, osm… A start! Nicole Schmidhofer dostává zelenou a spouští se jako první po trati Streicher na Planai. Právě se rozhodlo o osudu nejlepší lyžařky historie.

Skok do mlhy

Povrch sjezdovky není vůbec ideální. Vlivem povětrnostních podmínek postrádá potřebnou tvrdost, pista je plná nerovností, úprava v čase doznala trhlin a denního světla kvapem ubývá. Dosud vedoucí Laru Gut předstihne o 38 setin Slovinka Tina Maze jedoucí s číslem 18. Cílem ještě doznívá nadšený hlas komentátora, když se nahoře odrazí další závodnice, Lindsey Vonn.

Když se však tělesná stránka nehojí tak rychle, jak by bylo záhodno, bolavá duše se přihlásí o slovo. V nejtěžších chvílích kariéry rychlostní specialistka udělá něco do té doby nevídaného – otevřeně o svých psychických potížích promluví. Svět se tak dozví o zlomeném srdci po rozvodu rodičů v jejích osmnácti, o skrývání emocí i o tom, že žena považovaná za generační krásku hluboko uvnitř naopak bojuje se sebepřijetím. Její odvaha promluvit inspiruje. Další VIP osobnosti následují její příklad a poodkryjí vnitřní démony schované za zdánlivě dokonalou fasádou. Mluvit o psychice přestává být tabu. Slovo „pochybuji“ přestává být považofoto: IMAGO / GEPA pictures

obří slalom a při dobré konstelaci – jelikož na olympiádách nebývá o překvapení nouze – snad i slalom, který už v minulosti dokázala ovládnout. Jenže najednou jsou tu operace, nemocniční postel, berle… Šampionka se učí znovu chodit, zima přejde v jaro a to se přehoupne do léta. Nejen fyzická stránka přitom trpí. Svět vidí v Lindsey hrdou, sebevědomou, obletovanou blondýnu. Jenže pod povrchem se ukrývá zranitelná žena, která už více než deset let pod americkým úsměvem ukrývá deprese. Rychlost, adrenalin a pohyb po bílých pláních, každodenní cvičení, aktivní styl života… To jsou způsoby, jak se jim brání.

Lindsey v super-G na mistrovství světa ve Schladmingu. Závod, který nedokončila…

Diváci se těší na přetahovanou mezi oběma favoritkami na zlato. A skutečně! První mezičas – Američanka je těsně, o čtyři setiny v zelených číslech. Její projev ale není tak suverénní, na jaký si publikum za poslední roky zvyklo. Je vidět, že tápe, místy reaguje na muldy na poslední chvíli, přesto je odhodlaná. Na druhém mezičasu ztrácí dvanáct setin, chvilku předtím byla znát lehká ztráta rovnováhy, trochu ji to zamáčklo… Ovšem stále je v kontaktu a najíždí levotočivou zatáčkou na hranu skoku. Dopad přijde dříve, než očekává. Pravé koleno není připravené, podklesne a prakticky se prolomí v opačném směru. Neovladatelné tělo udělá ve vzduchu přemet a klouže svahem dolů. Levá lyže se po nárazu do modré branky vypíná a odskakuje, jenže ta pravá, na viditelně poraněné noze drží jak přibitá. A její hrana se zas a znovu zasekává do sněhu a vysílá do kolene ohnutého

v nepřirozeném úhlu další a další ničivé impulzy. Slovinka Tina Maze v cíli pochopí, že něco není v pořádku. Zvedne hlavu k ohromné obrazovce přenášející dění z trati a ztuhne. Na tváři se jí nejprve mihne šok, vzápětí ryzí hrůza, až se oči zalesknou potlačovanými slzami. Obecenstvo utichne a v tu chvíli se horami rozezní zoufalý křik ženy v americké kombinéze schoulené v klubíčku na chladném sněhu. Ta bolest trhá uši a proniká až do srdce… V dálce se rozezní nezaměnitelný zvuk startujícího vrtulníku.

Boj s časem. A se sebou

Pád ve Schladmingu přichází v nejhorší možný okamžik. Pouhý rok schází do olympijských her v Soči, což má být jeden z vrcholů její kariéry. Po zlatu ze sjezdu a bronzu ze super-G ve Whistleru touží medailovou sbírku značně rozšířit. Kromě rychlostních disciplín je ve hře kombinace,

Po jednom z dopadů ve špatné viditelnosti přišlo její osudové zranění. Bylo to 5. února 2013

Černé dny Světového poháru

foto: IMAGO / GEPA pictures / Mathias Mandl.

22 SPORT

Epilog

Lindsey při tréninku sjezdu v Crans-Montaně 28. ledna 2026, dva dny před pádem v závodě Světového poháru

Na dosah ruky…

Roztáčí se kolotoč zranění a rehabilitací. V lednu 2015 Lindsey Vonn v Cortině d’Ampezzo dorovná a hned následující den překoná desítky let starý rekord Annemarie Moser-Pröll v počtu vítězství ve Světovém poháru. Další metou je ten absolutní, který drží Ingemar Stenmark. Tělo ale nesouhlasí a bolesti se stupňují.

Po řadě dalších absencí a comebacků přichází razantní rozhodnutí. Američanka získá v únoru 2019 na šampionátu v Åre bronzovou medaili ve sjezdu a ukončí kariéru.

foto: IMAGO / ZUMA Press Wire / Paul Kitagaki Jr.

vané za slabost. Péče o zevnějšek je něčím, čemu se vrcholové sportovkyně spíše vyhýbají, aby nebyly obviněné z marnivosti. Tak jako kdysi Lindsey, když se objevila na startu s dlouhým, pečlivě zapleteným blond copem a dokonalými očními linkami. Uprostřed všeho toho mumraje nachází rozlámaná závodnice vnitřní sílu a rozhodne se – Soči bude její. Příliš rychle. V prosinci 2013, deset měsíců od devastujícího úrazu, naskočí v Lake Louise opět do kolotoče Světového poháru. Čtyřicáté a jedenácté místo ve sjezdu, páté v super-G. Další zastávka – sjezdovka Oreiller-Killy ve Val d’Isère. Ztráta předozadní rovnováhy, pád, znovu poraněné koleno. Konec nadějí pod pěti kruhy.

Po 13 sekundách se horami rozlehne křik. Křik fyzicky zraněné ženy i bolestná agónie duše, jež je zase jednou těsně před cílem, ale nebylo jí souzené ho protnout. Následné všeobecné pozdvižení plné emocí celý obraz dokresluje. Generace čtenářů se dojímají nad příběhem Andersenovy křehké malé mořské víly, která se vzdá hlasu a rozhodne se podstoupit na každém kroku nesnesitelnou bolest, jen aby zabojovala o přízeň prince. Neváhají však soudit silnou ženu, která se také dopustila řady chyb plynoucích z lásky – odjakživa totiž až příliš milovala hory.

Poslední strany slavné knihy

Zbytek je známý. Operace pravého kolene a částečná náhrada kolenního kloubu, která znamená novou šanci. Návrat po letech, nejprve opatrný, korunovaný v sezóně 2024/25 druhým místem v super-G na domácí půdě v Sun Valley. Snová polovina sezóny 2025/26, kdy vévodí celkovému pořadí sjezdu, zacpe ústa kritikům a najednou je v jedenačtyřiceti letech největší favoritkou na zisk zlaté olympijské medaile. Než přijde sjezd v Crans-Montaně na konci ledna. Měkký podklad, difuzní světlo, pád, přetržený přední zkřížený vaz levého kolene – co to jen připomíná… Do olympijského sjezdu zbývá devět dní. Milovaná sjezdovka Olimpia delle Tofane, kde původně plánovala ukončit kariéru při mistrovství světa 2021, je tak blízko. A tak nasadí ortézu a ještě jednou to zkusí. Sní. Skočí.

S týmovou kolegyní Breezy Johnson po tréninku olympijského sjezdu v Cortině 6. února 2026. Tehdy ještě naděje plála

WORLDCUP REBELS E-SPEED PRO

PROTECTOR+ FREEFLEX ST 16 GW

H E A D.C O M / R AC E

24 TRENDY

Sníh – nebo písek, voda, text: Radek Holub

plast či kámen?

Alternativní lyžování 21. století

Pochyby o budoucnosti lyžování, toho pravého zimního, ohrožovaného nedostatkem sněhu, jsou často přehnané a téměř s jistotou se bude na světě lyžovat v podobném rozsahu jako v současnosti i po roce 2050. Ovšem letní lyžování, závislé na ledovcích, již v tichosti odešlo. Žádný areál na severní polokouli neodolal nepřetržitému horku, a rok 2026 se tak do historie letního lyžování zapíše černým písmem. Lyžovat se však dá i jinak než v horách a na sněhu. Jaké to je a stojí to lyžařům v letní polovině roku vůbec za pozornost?

foto: Georg Lindacher/Dalbello

Lyžování na písku je realita. Byť fotografie je tentokrát čistě účelová – reklamní, autorský nápad cosi naznačuje…

foto: Snow Arena

26 TRENDY

yžování máme podvědomě spojeno se sněhem a nakloněnými svahy, po nichž se pohybujeme v první řadě díky gravitaci. Sníh však můžeme nahradit jiným kluzkým, nebo alespoň skluzným povrchem a svahem nemusí být vždy nutně hora. Zajímavé je, že alternativy k lyžování jsou více než 100 let staré. Vyvíjely se tedy nikoliv z obav o nedostatek přirozených možností lyžování, ale jako doplněk nebo dostupnější náhražka jízdy na sněhu. Lyžování v písku je filmově zdokumentováno již z roku 1919 a v následujících letech se rozmohlo na dunách v Americe, Africe i Austrálii. Vodní lyžování s člunem se zrodilo v americké Minnesotě v roce 1922. První městské kryté svahy se otevřely roku 1927, a to v Berlíně a Vídni, kde se lyžovalo na chemické náhražce sněhu. Ve 30. letech se používaly lyže s kolečky, především k letnímu tréninku běžkařů. V poválečných 50. letech spolu s rychlým rozvojem průmyslových technologií začaly pokusy s rohožemi, kartáči a plasty, na nichž se rovněž dalo lyžovat bez sněhu. V téže době byl postaven vodní lyžařský vlek v Helsinkách. Na přelomu 50. a 60. let byl v Japonsku otevřen zastřešený svah, do něhož se navážel sníh a led. Brzy nato byly v Německu sestrojeny pásové travní lyže, nejprve jako tréninková pomůcka, brzy se však travní lyžování proměnilo ve svébytný sport. První moderní chlazená lyžařská hala s „uměle“ vyráběným sněhem přitom byla postavena až koncem 80. let.

foto: Kateřina holubová

Lyžařská hala:

nejvěrnější náhrada lyžování

Právě lyžařské haly jsou v současnosti komerčně nejrozšířenější a zároveň nejpodobnější alternativou běžného lyžování, byť horami „zmlsaného“ lyžaře změnit své zvyklosti určitě nezlákají. Zato mají potenciál seznámit s lyžováním obyvatele měst, často nesmírně vzdálených horám a zimě vůbec, typicky v Nizozemsku, Británii, severním Německu, Dubaji nebo – a to především – v Číně. V hale se sněhem se lyžuje prakticky stejně a stejnou výbavou jako venku, není třeba se učit nic nového. Krátká a jednotvárná sjezdovka ovšem jen těžko nahradí celodenní pobyt v horách.

Písek:

skoro lyžování, jen pomalejší a těžkopádnější

Na dostatečně strmém, hladkém a upraveném písečném svahu může být jízda velmi podobná lyžování v měkkém, těžkém nebo jarním sněhu. Není třeba zásadně

měnit techniku zatáčení, výrazně se neliší ani práce s rovnováhou. Brzdné účinky písku překonává gravitace a čím je svah strmější, tím je jízda v tomto ohledu jednodušší. Zatímco pomalá jízda je náročná a těžkopádná, s rostoucí rychlostí odpor polevuje a písečným svahem se dá pohybovat velmi elegantně. Oproti sněhu je však písek méně příjemným společníkem jak v botách, tak po těle nebo obličeji. Při vyšší rychlosti „lítá“ všude a vhod přijdou brýle i návleky na přezkáče. Určitě není vhodné využívat své vlastní vybavení, které by písek zaprášil a poškrábal. Pokud se lze na svah nechat vyvézt, odpadá to nejnáročnější – pěší výstup.

Trenažer:

dobrá simulace techniky, ale bez zážitku z jízdy

Na nakloněném pohyblivém koberci stojí lyžař přibližně na místě a povrch se pohybuje proti němu. Rychlost pásu i sklon svahu lze regulovat a simulovat tak různé podmínky, povrch ovšem neumožňuje skluz odpovídající sněhu a jízda vyžaduje přesnější a aktivnější práci. Pro začátečníka je výhodou nepřetržitý dohled, není nutné řešit ani cestu lanovkou či vlekem. Čas je možno využít velmi efektivně, což je výhodou i nevýhodou zároveň – celé to funguje hlavně jako trénink nebo nanejvýš poněkud sterilní zážitek.

foto: radek holub – SNOW

Tráva a asfalt: Umělá sjezdovka:

pohybově méně přirozené lyžování

Lyžování na sjezdovce z umělé hmoty připomíná jízdu po sněhu jen vzdáleně, a to především proto, že materiál povrchu, jehož existuje několik různých značek, má k harmonickému skluzu hodně daleko. Trochu připomíná jízdu na lyžích s velmi tupými hranami, zároveň je však pohyb „trhanější“. Na nezvyklý poměr skluzu a odporu je třeba se adaptovat, takže zpočátku je i zdatnější lyžař rád, že se pohybuje smýkanými oblouky pomalu a bez pádu. Celkově se jedná spíš o přenesení lyžařských dovedností do jiného prostředí, v němž lze tyto dovednosti trénovat – nejlépe freestyle. Freestyloví lyžaři nebo snowboardisté při tom kluzkou plochu využívají vlastně jen pro nájezd na překážku a následný trik.

Voda:

vyšší rychlost jako na lyžích Pohyb s širokými lyžemi po vodní hladině se sjezdovému lyžování podobá méně, než napovídá název, nicméně poměrně brzy lze zvládnout kromě přímé jízdy i zatáčení s „carvingovými“ pocity nebo drobné skoky přes vlny. Nejob-

tížnější bývá start, při němž se „lyžař“ musí ze skrčené polohy nechat vytáhnout lanem z vody. Samotná přímá jízda na dvou lyžích je pak snadná, vyžaduje však sílu v pažích. Nejvhodnějším pohonem je motorový člun, který má velký rozsah rychlostí (pro sváteční lyžaře 30 až 40 km/h, pro závodníky až 58 km/h). V případě vleku (okolo 30 km/h) je potřeba počítat s prudším rozjezdem a náročnějším průjezdem případnými zatáčkami. Vodní lyžování určitě nabídne atraktivní dovolenkový zážitek, ale letní náhradou sjezdovky v pravém smyslu není.

trénink nebo speciální sport

Lyžovat se dá vlastně na všem

Travní lyže umožňují jet rychlými „řezanými“ oblouky, ale neumějí smýkat. Hůře se na nich reguluje rychlost a pády na trávu mohou být tvrdé. Jsou nástrojem především pro závodníky a specializované lyžaře. Kolečkové lyže napodobují běžecké lyžování. Na asfaltu z kopce mohou dosáhnout značné rychlosti (výrazně přes 50 km/h), špatně se na nich brzdí a pád má ničivější následky než na sněhu. Pro pravidelně trénující běžkaře jsou výborné, pro rekreačního návštěvníka bez předchozí průpravy nevyzpytatelné.

Kromě vody, písku či umělé hmoty se dá sjet také hlína, kamení, sopečný popel nebo suché listí spadané ze stromů; vždy jde jen o dostatečný sklon svahu. Jinak řečeno, lyžovat se dá prakticky na všem, jak ve svém projektu Ski The World z let 2016 až 2018 předvedl legendární francouzský freeskier Candide Thovex.

Candide Thovex – Ski The World:

www.snow.cz/video/4921

Jonny Moseley – „lyžování“ bez lyží:

www.snow.cz/video/8843

Alternativa

Povrch

Podobnost s lyžováním

Náročnost pro lyžaře

Výbava

Rekreační potenciál pro lyžaře

Lyžařská hala

Technický sníh

vysoká

nízká

lze půjčit na místě

střední

Písečné lyžování

Písek

vysoká

nízká

lze půjčit na místě

střední

Trenažer

Umělá hmota

střední

nízká

lze půjčit na místě

střední

Umělá sjezdovka

Umělá hmota

střední

lze půjčit na místě

střední

Vodní lyžování

Voda

střední

lze půjčit na místě

zážitek nebo samostatný sport

Wakeboarding

Voda

nízká

vysoká

lze půjčit na místě

zážitek nebo samostatný sport

Sandboarding

Písek

nízká

střední

lze půjčit na místě

zážitek

Travní lyže

Tráva

vysoká

speciální výbava

samostatný sport

Kolečkové lyže

Asfalt

nízká

vysoká

speciální výbava

samostatný sport

28 TRENDY

foto: Kateřina Holubová

eloročně otevřená sjezdovka Copenhill v dánské Kodani je – přinejmenším pro náruživé lyžaře – zajímavým zpestřením návštěvy příjemně poklidného hlavního města, které je jinak mimořádně vstřícné hlavně k cyklistům. Každopádně stojí za to si prohlédnout i samotný objekt, kolem něhož se venkovní sjezdovka s umělým povrchem obtáčí – architektonicky pozoruhodnou spalovnu s výrazným komínem a pláštěm zdánlivě proloženým okny. Celkově vysoká a výrazná budova svým způsobem připomíná hory, zvláště ve zcela ploché dánské krajině, k tomu nabízí daleký výhled na moře. Velmi příjemná je možnost dojet z centra Kodaně ke sjezdovce na (elektro)kole, které se dá přes mobilní aplikaci půjčit na každém rohu. Cesta trvá zhruba čtvrt hodiny a na lyžování si pak stačí vyhradit jednu až dvě hodiny. Trochu překvapením je umělý povrch značky Neveplast. Ne že by to na něm neklouzalo, právě naopak to klouže až moc, podobně jako tupé hrany na zmrzlém sněhu. Zvláště nejvýše

položená a nejstrmější část sjezdovky, která nebývá vždy v provozu, vyvolává podobné pocity jako sjíždět ledový Hahnenkamm hned po závodě. Celková délka tratě dosahuje 450 m při převýšení 85 m. Kdo už lyžovat umí, tak se po pár jízdách adaptuje a trať sjede smýkanými oblouky bez problémů, později i v rychlejším tempu, ale nic podobného plynulé a harmonické carvingové jízdě to není. Sníh má zkrátka jiné vlastnosti, ať už ten přírodní, nebo technický. Neprovádí se tu žádné mazání lyží, jak bylo dříve na umělém povrchu zvykem, přinejmenším ne pro „rekreační“ vyžití. Nelyžařský doprovod nebo výletníci mohou stoupat po pěšině se schody přímo podél sjezdovky, která je však na mnoha místech opticky oddělená porostem. Vstupovat na sjezdovku pěším není dovoleno, protože to opravdu hodně klouže. Na „lyžování“ v Copenhillu si není nutné vozit nic svého, snad jen tenké rukavice a samozřejmě sportovní oblečení s dlouhými rukávy a nohavicemi, které ochrání tělo před oděrkami při případném pádu. Veškeré vybavení lze zapůjčit na místě – lyže, hole i přilbu. Je vhodné rezervovat si skipas i výbavu on-line předem na přesný termín, kdy je pak vše již připraveno v půjčovně na dojezdu sjezdovky hned vedle baru – stačí se obout a vyrazit. Půjčení kompletního vybavení včetně skipasu na 1 hodinu a jednorázového poplatku za členství přijde na 350 DKK (cca 1 200 Kč).

foto: radek holub – SNOW

Copenhill (Kodaň): plastová sjezdovka s výhledem na město a moře

Monte Kaolino: krpál z písku kousek za hranicemi

olnočasový areál v blízkosti kaolinového dolu u města Hirschau směrem na Norimberk nabízí mnoho aktivit – koupaliště s tobogánem, lanový park, bobovou dráhu a také lyžování. Pro něj se využívá „halda“ velmi strmého sklonu, na jejíž rozhledový vršek se vyjíždí lanovým výtahem. Lyžování je překvapivě dost podobné jízdě ve sněhu, přesněji řečeno v hlubokém a těžkém sněhu. Sjezdovka je velmi přehledná – tvoří ji 260 metrů dlouhý a asi 30 m široký svah s převýšením 120 m, zčásti zpestřený slalomovými tyčemi. Průměrný sklon hlavní části sjezdovky činí okolo 35° (cca 70 %) a při pohledu shora může působit lehkou závrať – je totiž prudší než běžné černé sjezdovky, jinak by dynamičtější pohyb v písku nebyl ani možný. Výjezd zajišťuje kyvadlový lanový výtah v podobě „korábu“

pro až 9 osob, sedících proti směru jízdy. Na úpatí svahu je pokladna a půjčovna vybavení – lyží, snowboardů a bot. Kromě lyžařů a snowboardistů, jichž většinou zřejmě bývá jen několik současně, se na svah vydávají také výletníci, obdivující „odvážné“ lyžaře a užívající si výhled z vrcholu do širého okolí – na kaolinové doly i do okolních lesů. Permanentka na 2 hodiny včetně zapůjčení výbavy přijde na 48 eur (cca 1 200 Kč).

Radek Holub Lyžařský nadšenec mapuje lyžařská střediska s precizností ranního manšestru. Ostatně kvůli manšestru si rád přivstane. V Česku nejspíš nenajdete nikoho, kdo by měl o lyžařských střediscích větší přehled.

foto: Snow Arena

Do Snow Areny se lze z Druskininkai dopravit za pár minut autem nebo využít kabinkovou lanovku z městského parku přes řeku Němen (litevsky Nemunas) až ke vstupu do komplexu. V Druskininkai se pak nachází také velký akvapark. Sjezdové lyžování v Litvě je rostoucí, ale okrajový sport, který je z velké části omezen přírodním terénem a klimatickými podmínkami. Snow Arena zvyšuje v Pobaltí popularitu sjezdového lyžování tím, že poskytuje celoroční přístup, strukturované tréninkové příležitosti a možnost seznámit se s alpským lyžováním pro začátečníky i mladé sportovce.

text: Mirek Brát

Snow Arena

Druskininkai:

lyžařská mekka rovinatého Pobaltí

now Arena, jediné indoor lyžařské středisko v pobaltských státech, stojí v litevském lázeňském městě Druskininkai na litevsko-polsko-běloruském pomezí a je jakýmsi zjevením. Široko daleko kolem je jen rovina, rovina a zase rovina. Jaký to rozdíl oproti cestě do hor! Z borovicového lesa u silnice se zničehonic „vyloupne“ obří konstrukce Snow Areny. Její velikost by člověk asi nejlépe ocenil při pohledu z ptačí perspektivy. Délka kryté sjezdovky je 640 metrů, šířka 50 metrů, převýšení 63 metrů. Sjezdovku, o kte-

rou se dělí lyžaři a snowboardisté, obsluhuje „líná“ čtyřsedačka BMF Bartholet. Sedíte si a rozhlížíte se, ba i pohledem nahoru zamíříte, byť žádné scenérie nespatříte. Snad jen s výjimkou pěkných rampouchů, které visí z výstupů chladicího zařízení. V zimním období si kromě svahu v hale můžete užít také čerstvé povětří na venkovní sjezdovce. Délky obou tratí jsou přibližně stejné. Snow Arena funguje do pozdních večerních hodin a i venkovní sjezdovka je osvětlená. Bokem od hlavního svahu je prostor pro výuku s pohyblivými pásy.

Nejlevnější skipas na dvě hodiny pro dospělého stojí 17 eur ve všední den od pondělí do čtvrtka, včetně půjčení lyžařské výbavy pak 33 eur (cca 800 Kč). foto: Snow Arena

Na lyže do země, kde se nejvyšší vrchol „vypíná“ do výšky 294 metrů nad mořem, jezdí překvapivě i Češi. Celoroční lyžařskou halu vyhledávají samozřejmě především kvůli tréninku, ale své kouzlo může mít i pro nadšeného rekreačního lyžaře, třeba při návštěvě Pobaltí, kdy lze spojit koupání v chladném moři s lyžováním.

Mirek Brát Nadšený lyžař, potápěč, podvodní fotograf a novinář, který se cítí na horách a na sjezdovkách tak nějak dvakrát víc naživu. Rád si povídá s lidmi, zejména když mu neberou místo na sjezdovce.

30 TRENDY

text: Michael Turek

Čínská zima pod střechou

Ještě před několika lety by představa, že největší lyžařské haly světa se budou stavět v Číně, působila trochu jako sci-fi. Dnes je realita jiná. Čína se stává jednou z nejzajímavějších zemí světa, pokud jde o indoorové lyžování – a především o jeho měřítko, technologie a způsob, jakým dokáže lyžování propojit se zábavou, obchodem a cestovním ruchem.

ěhem svých cest po Číně jsem měl možnost některé z téměř 80 lyžařských hal navštívit. A právě v nich jsem si naplno uvědomil, že v čínském přístupu nejde jen o to postavit velkou nakloněnou halu se sněhem. Je to úplně jiný způsob uvažování o lyžování a „sněhovém“ průmyslu obecně.

Tři obří haly v obřích čínských velkoměstech Megalomanská a multifunkční Qianhai Snow World (Šen-čen)

Představte si, že vyrazíte do jednoho z nejmodernějších čínských měst, které je mimochodem velké skoro jako celá Morava. Kolem vás mrakodrapy, venku 35 nebo ještě víc stupňů a vysoká vlhkost. A najednou stojíte na sněhu v teplotě minus sedm stupňů. Právě to je Šen-čen (anglicky Shenzhen), městská aglomerace v subtropickém pásmu, kde byste přirozený sníh hledali marně.

Přesto zde vznikl jeden z nejambicióznějších indoorových lyžařských projektů na světě – Qianhai Snow World. Své brány otevřel naplno přesně před rokem, na podzim 2025. Čísla jsou působivá. Zasněžená plocha má přibližně 100 000 m², maximální převýšení činí 84 metrů a nejdelší trať měří skoro 500 metrů. K dispozici je několik tratí různých obtížností od začátečnických svahů dlouhých kolem 130–170 metrů, které obsluhují pojízdné pásy, až po stovky metrů dlouhé tratě

pro pokročilé lyžaře. Na poměry klasické lyžařské haly je to opravdu velký areál. Ambicí zde bylo vytvořit skutečný lyžařský svět. A právě slovo „svět“ je důležité. Qianhai Snow World není izolovaná sportovní hala. Je součástí velkého městského projektu, který kombinuje sport, obchodní centrum přímo v úpatí haly, zábavu, obchod (obrovský výstavní areál se nachází v sousedství haly) a cestovní ruch. Lyžování je jedním z hlavních magnetů, ale zdaleka ne jediným důvodem pro návštěvu.

Šanghajský rekord, který vydržel jen rok

Ještě větší pozornost vzbudil svého času L+SNOW Indoor Skiing Theme Resort v Šanghaji (anglicky Shanghai). Při otevření v roce 2024 byl projekt zapsán do Guinnessovy knihy rekordů jako největší kryté zařízení pro lyžování na skutečném sněhu. Rekord však v čínském tempu dlouho nevydržel – po otevření Qianhai Snow World v Šen-čenu v roce 2025 se největší indoorový areál „přesunul“ právě tam. Samotná zasněžená plocha L+SNOW má přibližně 99 000 m², celý resort pak zabírá kolem 350 000 m². Na-

foto: Michael Turek

„Pro velkou část populace může být hala prvním a pravidelným kontaktem se sněhem, zatímco cesta do skutečných hor přijde až později – pokud vůbec.“ Zimní radovánky v subtropech (Čcheng-tu)

bízí v celkovém součtu zhruba 1,2 kilometru tratí, maximální převýšení kolem 60 metrů a čtyři úrovně obtížnosti. Nejdelší trať pro pokročilé lyžaře měří přibližně 350 metrů a její sklon dosahuje až 48 %. Ale samotná čísla nejsou tím nejzajímavějším. L+SNOW je totiž skutečný indoorový resort. Kromě lyžování nabízí vodní svět, restaurace, obchody, zábavu a ubytování. V areálu jsou hotely i apartmány se ski-in/ski-out přístupem. To už není jen normální lyžařská hala. Je to destinace, ve které je lyžování jednou z hlavních atrakcí.

Metropole Čcheng-tu (anglicky Chengdu) v jihozápadní Číně má v širší aglomeraci přes dvacet milionů obyvatel a ani zde není sníh přirozenou součástí života. Hala Bonski zkrátka nabízí zimní radovánky v subtropech. Indoorové centrum Bonski nabízí rozsáhlou zasněženou plochu, několik tratí různých obtížností a dva snowparky. Údaje uvádějí celkovou délku tratí přibližně 1,2 kilometru a převýšení kolem 60–70 metrů. Právě u čínských hal je ale potřeba dávat pozor na způsob, jakým jednotliví provozovatelé počítají délku tratí a zasněžené plochy. Někdy započítávají pouze hlavní sjezdovky, jindy i výukové plochy, snowpark nebo další části areálu. Čísla se proto mohou v různých zdrojích lišit. V každém případě u všech tří projektů zaujme obrovské měřítko a jejich umístění. Šen-čen, Šanghaj i Čcheng-tu jsou obrovské městské aglomerace v subtropickém pásmu, kde nejsou žádné hory. Lyžování tu není přirozenou kulturou, ale staví se lidem jako atrakce přímo ve městě.

Proč lyžování roste právě v Číně?

Čína má obrovskou populaci, rychle rostoucí střední třídu, ale stále dost mladou lyžařskou kulturu. Zimní sporty dostaly nejvýraznější impuls olympijskými hrami v Pekingu v roce 2022 a státní podpora zimních sportů vytvořila podmínky pro rychlý růst celého odvětví. Jenže většina obyvatel země nežije v dosahu lyžařského střediska alpského typu nebo aspoň nějakého pohoří. Indoorová hala proto řeší několik problémů najednou. Nabízí sníh po celý rok, umožňuje pravidelný trénink a především dostává lyžování přímo do měst. Místo do hor si obyvatelé jedou

zalyžovat jednoduše na kraj města. A právě dostupnost bude pro rozvoj lyžování důležitější než samotná velikost hal.

Čínské lyžování je především zábava

Čínské projekty ale ukazují ještě další rozdíly v představě lyžování. To totiž není nutně chápáno jako sport. Je součástí širšího konceptu volnočasové zábavy. Rodina může přijet kvůli dětem, teenager kvůli zážitku, začátečník kvůli prvnímu kontaktu se sněhem a zkušený lyžař kvůli pravidelnému tréninku. Vedle sněhu jsou restaurace, hotely, obchody, akvaparky, dětské atrakce a další aktivity. To je zásadní rozdíl

foto: Michael Turek

foto: Qianhai Snow World

32 TRENDY

foto: Michael Turek

oproti tradičnímu evropskému vnímání lyžařské haly. My ji považujeme za jakousi náhražku hor nebo jako celoročně využitelné místo pro trénink. Čínský investor ji chápe spíš jako destinaci pro komplexní zábavu.

Výuka v „laboratorně“ předvídatelných podmínkách

Z pohledu lyžařského instruktora je indoorové prostředí velmi zajímavé. Teplota, sníh, viditelnost i kvalita povrchu jsou pod kontrolou a jsou v podstatě neměnné. Instruktor může pracovat prakticky celý rok a začátečník dostává prostředí, které je předvídatelné a stálé. Pro zemi, kde je lyžování stále mladým sportem, je to významná výhoda. Začátečník nemusí řešit počasí, cestu do hor ani délku sezóny. Přijde do haly, půjčí si vybavení, absolvuje lekci a může se vrátit třeba za týden nebo za měsíc. To umožňuje vytvořit něco, co je pro rozvoj lyžařské kultury zásadní, tedy pravidelnost. Člověk nemusí lyžovat jednou nebo dvakrát za rok během dovolené. Může lyžovat soustavně.

Evropské haly cílí na lyžaře, kteří to mají do hor daleko Evropa má v indoorovém lyžování dlouhou tradici. Haly jako SnowWorld Landgraaf v Nizozemsku, Alpincenter Bottrop v Německu nebo Snow Arena v Druskininkai v Litvě fungují již řadu let a ukázaly, že lyžování pod střechou může být životaschopným produktem.

Evropská mapa lyžařských hal je přitom rozmanitější, než by se na první pohled zdálo. Nizozemsko má síť hned několika hal, protože lyžování bez hor je zde dlouhodobě součástí sportovní kultury. Ve Francii funguje například hala v Amnéville, ve Velké Británii SnowDome v Tamworthu a v Belgii několik menších krytých svahů. Nejde vždy o areály s ambicí konkurovat horskému

středisku. Jejich síla je v dostupnosti. Městský lyžař může během jednoho odpoledne absolvovat trénink a večer být zpět doma. Jejich role je přitom širší, než by se mohlo zdát. Slouží začátečníkům, dětem, lyžařským školám, snowboardistům i závodním týmům v letní přípravě. Indoor tak není pouze náhradou za venkovní svah. Může být velmi přesným tréninkovým nástrojem.

foto: Michael Turek

Příkladem univerzální haly je nizozemský SnowWorld Landgraaf. Nabízí více sjezdovek, sedačkovou lanovku a zázemí pro výuku i trénink. Hlavní tratě mají kolem 450 metrů délky a areál je vybaven také snowparkem. Německý Alpincenter Bottrop zase ukazuje, že indoorové lyžování může fungovat i jako součást přestavby průmyslové krajiny. Areál vznikl na tělese bývalé haldy v jedné z nejvýznamnějších průmyslových oblastí Evropy – Porúří. Hlavní trať měří 640 metrů a má převýšení zhruba 77 metrů. A pak je tu Snow Arena v litevském Druskininkai. Hlavní krytá trať měří přibližně 460 metrů a má převýšení kolem 66 metrů. Zajímavostí je také možnost využít v chladnější zimní části roku venkovní trať, která vede obloukem nejdřív ven a poté zpět dovnitř do haly. Rozdíl oproti Číně je však v měřítku a v ambici. Evropské haly často vznikaly jako samostatné sportovní projekty. Jejich hlavním produktem je lyžování

a ostatní služby ho doplňují. Čínské projekty posledních let tento poměr obracejí. Lyžování je jen jedním z magnetů obrovského komplexu, jehož součástí jsou hotely, gastronomie, obchod, vodní svět, zábava a další atrakce. Evropa má navíc jednu zásadní výhodu – hory. Indoorová hala je zde většinou doplněk k obrovské síti skutečných lyžařských středisek. Pro lyžaře není konečnou destinací, ale místem, kde se může naučit základy, rozjezdit se před sezónou nebo zapracovat na technice. Čínský model hal ve městech je opačný. Pro velkou část populace může být hala prvním a pravidelným kontaktem se sněhem, zatímco cesta do skutečných hor přijde až později – pokud vůbec. A právě tady můžeme vnímat nejzajímavější a zásadní rozdíl. Evropa indoorové lyžování už více než dvě desetiletí používá, zatímco Čína ho teprve ve velkém objevuje. Díky tomu nemusí kopírovat evropský model. Může ho spojit s novými technologiemi, s obrovským městským trhem a především s čínskou schopností stavět velké multifunkční projekty. Samozřejmě existuje i druhá strana mince. Udržovat obrovský

Alps Ice & Snow World, první čínská „sněhová“ vlaštovka nahradil pojízdný pás a zařízení Dnes působí v porovnání s obřími obecně nyní funguje spíše pro zábavu čínskými halami téměř úsměvně. typu sáňkování, bobování nebo Alps Ice and Snow World ve velkém koulování. Během celé otevírací zábavním areálu Window of the doby se sype z mrazáku pod stropem World v oblasti Šen-čenu ale stojí sníh a kromě lyžařského zážitku si za krátké připomenutí. Malá hala mohou návštěvníci i zabruslit na s jedinou krátkou, přesněji 90 metrů docela velkém kluzišti. Tehdy, v době dlouhou sjezdovkou a převýšením vzniku, začátkem milénia, ještě pouhých necelých 20 metrů vznikla samozřejmě nikdo netušil, že o skoro už v roce 2003. Podle dostupných čtvrtstoletí později bude Čína stavět zdrojů a podle vyprávění „místních“ obří indoorové lyžařské areály, vedle byla tato mini hala vůbec prvním nichž tahle malá „sněhová“ vlaštovka z čínských pokusů přenést lyžování vypadá tak trochu jako dětská pod střechu. Býval zde malý talířový hračka. vlek, který v posledních letech prostor při teplotě několika stupňů pod nulou (většinou od –4 do –8 stupňů), vyrábět sníh a chladit desetitisíce metrů čtverečních po celý rok vyžaduje obrovské množství energie. U čínských megaprojektů proto nelze přehlížet otázku energetické náročnosti a dlouhodobé udržitelnosti.

Kde je budoucnost lyžování?

Při odchodu z čínské haly jsem měl trochu zvláštní pocit. Venku bylo horko, vzduch těžký a městské části kolem žily svým obvyklým tempem. Uvnitř ale několik desítek metrů ode mě lidé v zimním oblečení sjížděli svah. Ještě zajímavější než samotná existence hal je způsob, jakým o nich Čína přemýšlí. Indoorové lyžování tady není jen řešením

pro nedostatek sněhu. Je součástí širšího konceptu městské zábavy, sportu a cestovního ruchu. A možná právě proto stojí za to čínský vývoj sledovat. Protože zatímco Evropa má před sebou hory a indoorové haly používá hlavně jako doplněk, Čína má možnost vytvořit lyžařskou kulturu přímo uvnitř svých měst. A dělá to ve velkém. Možná tedy nejde o otázku, zda budou čínské lyžařské haly největší na světě. Rekordy mohou během několika let zmizet stejně rychle, jako vznikly. Mnohem zajímavější otázka zní: Ukazují nám, jak může vypadat lyžování za dvacet let?

Michael Turek Instruktor a trenér lyžování

osobnost

text: Tom Řepík

Pionýr lyžování v létě a beze sněhu Sepp Benedikter

Patřil k evropským instruktorům, kteří ve 30. letech pomáhali budovat základy amerického sjezdového lyžování. Učil v Sun Valley, vedl lyžařské školy, stavěl areály, vystupoval v televizi a projektoval lanovky. Přesto je dnes jeho jméno téměř zapomenuto. Příběh Seppa Benediktera ukazuje mimořádně široký záběr jednoho z průkopníků amerického lyžování. A taky víru a vůli dokázat, že lyžování není závislé pouze a jen na sněhu.

foto: Ingrid P. Wicken / California Ski Library

34 mag

foto: Ingrid P. Wicken / California Ski Library

Řemeslo z Arlbergu: zrod mistra

epp Benedikter se narodil roku 1911 v Bad Gasteinu a na lyžích stál už ve dvou a půl letech; o rok později závodil. Vyrůstal v prostředí, kde zimní sezóna určovala práci i každodenní život. Do Spojených států si později přivezl nejen zkušenost závodníka a instruktora, ale také evropské pojetí lyžování jako řemesla, kultury a způsobu života. Ve dvacátých letech minulého století se v Rakousku rodila moderní lyžařská technika. Arlbergská škola, Hannes Schneider i první systematická metodika vytvořily prostředí, které formovalo celou generaci instruktorů. Benedikter se stal učitelem lyžování už v šestnácti letech, o dva roky později získal rakouský instruktorský certifikát a brzy vedl vlastní školy v Zell am See, na Schmittenhöhe, v Saalbachu i rodném Bad Gasteinu. V roce 1932 absolvoval hotelovou školu v Salcburku a provozoval cestovní agenturu zaměřenou na evropské cesty. Do Ameriky tak nepřicházel jen jako instruktor: rozuměl také službám, cestování a práci s hosty.

Sun Valley: když železnice postavila sen

Když předseda Union Pacific Railroad Averell Harriman plánoval v Idahu vybudovat první americké účelově postavené horské středisko, potřeboval vedle hotelů a lanovek také zkušené instruktory. Jejich výběrem pověřil hraběte Felixe Schaffgotsche; mezi šesticí vybraných Rakušanů nechyběl ani Sepp Benedikter. Do Sun Valley dorazil na podzim roku 1936, kdy stále pokračovala stavba hlavní budovy i tří sedačkových lanovek. Podle některých zdrojů se právě Benedikter jako první svezl na první americké sedačkové lanovce. Dne 21. prosince 1936 vedl také první lyžařskou lekci v historii Sun Valley. Nekonala se však přímo ve

Lyže bez sněhu: Sepp Benedikter na písečných dunách v Death Valley. Nejspíš šlo o další z jeho demonstračních a propagačních experimentů, jimiž ukazoval, že lyžovat lze i v kalifornských podmínkách daleko od zimních hor. Zajímavé je, že lyžování na písku v Death Valley není nesmysl ani dnes: National Park Service v současnosti povoluje lyžovat například na Mesquite a Saline Sand Dunes, zatímco některé jiné dunové systémy jsou kvůli ochraně přírody uzavřené

středisku: neležel tam ještě sníh, a tak výuka proběhla u průsmyku Galena Summit, několik desítek kilometrů odtud. Sun Valley nebylo jen sportovním projektem, ale také výkladní skříní nového životního stylu. Studio Paramount tu natáčelo film I Met Him in Paris; Claudette Colbert a Melvyn Douglas se při něm učili lyžovat pod Benedikterovým vedením a Sepp se poprvé objevil v americké filmové produkci. Později dubloval Miltona Berleho ve filmu Sun Valley Serenade a podílel se také na výcvikovém filmu pro americké horské jednotky. Americké alpské lyžování bylo tehdy teprve na začátku. Benedikter patřil k lidem, kteří mu pomáhali vytvořit zázemí, systém výuky i veřejný obraz.

Minneapolis: revoluce na Středozápadě

Na jaře 1937 se krátce vrátil do Rakouska, aby uzavřel své podnikání a připravil trvalý přesun do Spojených států. Na podzim zamířil do Minneapolis, kde jej obchodní dům Dayton’s zaměstnal jako technického poradce lyžařského oddělení a instruktora. Navrhl a postavil krytou lyžařskou skluzavku, školil zaměstnance, učil zákazníky a pomáhal vybírat výstroj. Arlberskou techniku na ní předvedl tisícům lidí, kteří do té doby neměli mnoho příležitostí poznat sjezdové lyžování. Na Středozápadě, kde lyžařské tradici dominovaly běh a skoky, se tak stal jedním z hlavních propagátorů alpských disciplín.

Večer odjížděl do Moon Valley, malého osvětleného areálu osmnáct mil od centra, kde vyučoval až do půlnoci. Možnost vyrazit na svah po pracovním dni byla tehdy stále neobvyklá a přitahovala značnou pozornost. Dobový tisk popisoval, jak obchodníci z Minneapolis míří po večeři za pohybem na osvětlené kopce. Na jaře 1938 se s Union Pacific podílel na propagaci lyžařského vlaku z Minneapolis do Sun Valley. V prosinci téhož roku začal pro deník Minneapolis Journal psát týdenní instruktážní seriál The Art of Skiing. Čtenářům v něm srozumitelně vysvětloval principy arlberské školy a během dvou sezón výrazně přispěl k rostoucímu zájmu o sjezdové lyžování v oblasti Twin Cities.

osobnost

Hollywood, borovicové jehličí a klub filmových hvězd

foto: U.S. Ski & Snowboard Hall of Fame

Koncem roku 1938 pozval lyžařský průkopník Cortlandt „Corty“ Hill Benediktera do Kalifornie jako soukromého instruktora klubu Wooden Wings. K jeho členům patřily filmové hvězdy Gary Cooper, Errol Flynn, Tyrone Power, David Niven i Claudette Colbert, kterou Benedikter znal už ze Sun Valley. V létě 1939 pak Benedikter poblíž dnešních Universal Studios dokončil suchý svah pokrytý asi šesti tisíci pytli borovicového jehličí. Vybavil jej dvěma lanovými vleky a půjčovnou lyží. Návštěvníci sem přijížděli lyžovat i sledovat neobvyklou atrakci, která ukazovala, že výuku lze přizpůsobit i prostředí bez sněhu. Klub Wooden Wings neměl dlouhého trvání. V sezóně 1940/41 Benedikter znovu působil v Sun Valley, o rok později přešel do McCallu v Idahu a zapojil se také do rozvoje Bogus Basin. Otevřel tam lyžařskou školu, organizoval závody a se skupinou místních středoškoláků postavil jednoduchý lanový vlek.

foto: Ingrid P. Wicken / California Ski Library

36 mag

Lyžování bez sněhu po kalifornsku. Sepp Benedikter na svahu pokrytém borovým jehličím, který využívala jeho Pine Needle Ski School v oblasti Los Angeles. I tady dokázal převést evropské lyžařské zkušenosti do zcela neobvyklých amerických podmínek

Jižní Kalifornie: zrod lyžařského boomu Po válce se definitivně usadil v jižní Kalifornii. V roce 1946 založil lyžařskou školu v Big Pines a o rok později se stal jedním z jedenácti ředitelů nově založené California Ski Instructors Association. Později působil devět let jako zkoušející a dva roky jako prezident organizace.

Kalifornské lyžování tehdy rychle rostlo: přibývaly vleky, návštěvníci i poptávka po kvalitní výuce. V prosinci 1948 Benedikter zorganizoval školu, která působila ve čtyřech významných areálech jižní Kalifornie: Big Pines, Table Mountain, Mt. Waterman a Snow Valley. Zaměstnával v ní deset instruktorů. Vedle začátečníků vychovával nové instruktory a pomáhal sjednocovat metodiku výuky. Z okrajové záliby několika nadšenců se v jižní Kalifornii postupně stávalo odvětví s vlastními standardy a rostoucí klientelou.

Sepp Benedikter v terénu, který je dnes lyžařům přece jen bližší než písek a jehličí. Rakouský univerzál závodil ve sjezdu, slalomu, běhu i skoku a před odchodem do Ameriky reprezentoval Rakousko také na mezinárodní úrovni

foto: mtprogress.net

Holiday Hill: vlastní hora

Sepp Benedikter u lanovky v Blue Ridge v roce 1947. Právě v poválečných letech se naplno zapojil do rozvoje lyžování v pohoří San Gabriel a v oblasti Big Pines vedl vlastní lyžařskou školu. V Blue Ridge byla první sedačková lanovka dokončena právě začátkem roku 1947

„V létě 1939 vybudoval Benedikter suchý svah pokrytý asi šesti tisíci pytli borovicového jehličí. Vybavil jej dvěma lanovými vleky a půjčovnou lyží.“

foto: U.S. Ski & Snowboard Hall of Fame

foto: skiinghistory.org

V roce 1949 vybudoval vlastní středisko Holiday Hill v horách nad Los Angeles. Otevřelo se se dvěma lanovými vleky; v prosinci 1950 je doplnila téměř 1,8 kilometru dlouhá sedačková lanovka s kapacitou šest set lyžařů za hodinu. Holiday Hill, dnešní Mountain High East, se rychle zařadil mezi vyhledávané areály jižní Kalifornie. Partnerství s Johnem Steinmannem však provázely finanční spory. Sedačkovou lanovku se podařilo dokončit, ale v roce 1951 převzal vlastnictví střediska Steinmann a Benedikter odešel. Benedikter se pak rychle pustil do dalších projektů. Pro jeho kariéru bylo příznačné, že častěji stál u zrodu nových podniků, než aby je dlouhodobě vlastnil.

Sepp Benedikter byl jedním z nemnoha lidí, kteří pomáhali položit základy sjezdového lyžování na americkém západě. Do U.S. National Ski Hall of Fame byl uveden v roce 1977

Sepp Benedikter v Sun Valley. Do Idaho přijel na podzim 1936 jako jeden z rakouských instruktorů, které Averell Harriman angažoval pro nově vznikající resort. Při jeho otevření 21. prosince 1936 patřil k průkopníkům zdejší lyžařské školy

osobnost

V létě 1951 Benedikter navrhl a řídil stavbu obřího umělého skokanského můstku pro Los Angeles County Fair. Při teplotách přesahujících 32 °C se během veletrhu spotřebovalo téměř osm milionů liber drceného ledu, tedy zhruba 3 600 tun. Členové amerického olympijského týmu na něm předváděli exhibiční skoky návštěvníkům veletrhu. Benedikter využil také televizi. V týdenním pořadu Ski Tips učil základy techniky a propagoval lyžování v jižní Kalifornii. V prosinci 1954 pak produkoval a uváděl vlastní pořad Ski Meisters, který přinášel instruktáž i informace o aktuálních možnostech lyžování.

Rebel Ridge: poslední pokus

Inženýr v pozadí amerických hor

Technice se věnoval souběžně s lyžařskými projekty. V letech 1951 až 1958 pracoval jako hlavní inženýr západní divize společnosti Standard Conveyor Company. V roce 1959 získal v Kalifornii licence pro všeobecné stavby a výtahové systémy a později založil firmu All-Purpose Engineering and Elevator Co. Firma vyráběla lanové dráhy a navrhovala i instalovala rezidenční výtahy a pozemní lanovky pro domy na prudkých svazích Los Angeles. Benedikter tak zkušenosti z hor přenesl také do stavebnictví.

foto: Ingrid P. Wicken / California Ski Library

V prosinci 1965 koupil s obchodním partnerem Robertem E. Thomasem areál Rebel Ridge u Big Bear Lake. Středisko mělo dvojsedačkovou lanovku, vlek Poma, tři lanové vleky, půjčovnu, restauraci a bar. Benedikter plá-

noval delší tratě, další lanovku, rozšíření restaurace, dětské centrum, větší zasněžování, charterovou dopravu autobusy či letadly a hotel se sedmdesáti pokoji. Omezený terén a silná konkurence však ukázaly limity projektu a plánované rozšíření se neuskutečnilo. V roce 1969 Benedikter areál prodal, v lyžařském oboru ale dál působil jako konzultant.

foto: Ingrid P. Wicken / California Ski Library

Led v tropech a televizní obrazovka

foto: Ingrid P. Wicken / California Ski Library

38 mag

Pohled na nájezd skokanského můstku během Los Angeles County Fair 1951. V kalifornském vedru bylo nutné povrch průběžně zásobovat sněhem vyráběným z drceného ledu

Ne, to není Snowfactory, ale chrlič drceného ledu, kterým byl pokryt umělý skokanský můstek na Los Angeles County Fair v roce 1951. Konstrukce vysoká zhruba 69 metrů byla tehdy označována za nejvyšší umělý skokanský můstek na světě

foto: Ingrid P. Wicken / California Ski Library

„Při teplotách přesahujících 32 °C se během veletrhu v Los Angeles spotřebovalo bezmála čtyři tisíce tun drceného ledu.“ Benedikterův odkaz

Monumentální konstrukce můstku v Pomoně. Sepp Benedikter stál za projektem letní skokanské exhibice, která měla americkému publiku přiblížit skoky na lyžích i členy olympijského týmu

Když v listopadu 1981 zemřel na zápal plic, bylo mu sedmdesát let. Zanechal po sobě stopu, která je mnohem výraznější, než napovídá známost jeho jména. Podílel se na zrodu Sun Valley, prvního amerického účelově postaveného horského střediska. Výrazně přispěl k rozšíření sjezdového lyžování na Středozápadě i k poválečnému rozmachu tohoto sportu v jižní Kalifornii. Vybudoval areál, který dodnes funguje jako Mountain High East, a patřil k průkopníkům popularizace lyžování prostřednictvím novin a televize. Sepp Benedikter nestál v popředí velkých závodů ani lyžařského byznysu, přesto zasáhl do několika důležitých etap amerického lyžování. Přenášel evropskou výuku do prostředí, kde se teprve rodila, a dokázal ji propojit s cestováním, filmem, televizí i technikou. Jeho odkaz neleží v jediném vítězství či areálu, ale v šíři projektů, které pomohl rozběhnout.

40 sPORT

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

text: Petr Socha

foto: Svaz lyžařů ČR

Závodní lyžování nekončí s posledním sněhem

Petr Veselý, na začátku června zvolený prezident Svazu lyžařů České republiky, „prolyžoval“ celý život. Jeho otec trénoval běžkaře, takže malého Petra postavil na lyže v nějakých třech letech. V šesti ho přihlásil do klubu severské kombinace, v dospělosti přešel k běžkám a skončil u laufů. Lyžování pro něj ale nebylo jen koníčkem, profesně dlouho působil v managementu významného distributora sportovních značek, takže zná pohledy různých stran. Zvolením do čela SLČR se tak jeho lyžařská stopa dostala na pomyslný vrchol: kariérní i osobní.

etře, co je pro tebe lyžování? Pro mě je lyžování celý život, začal jsem od útlých let, trénovali jsme za barákem, kdy to díky dostatku sněhu ještě šlo, a můj táta mě brával všude s sebou. Nevím, co jsem rodičům udělal, že mě dali na závod sdružený (směje se). Ten jsem dělal od šesti let, průměrně, ale rád. Na sport jsem následně navázal i v podnikání – distribucí sportovních značek. Objel jsem spoustu závodů všeho druhu.

Hlavní výhoda, kterou jsem si zpět do svazu přinesl, myslím, je, že neexistuje lyžařská či snowboardová disciplína, kterou bych nějakým způsobem nepotkal. Bylo za tvého mládí více sněhu? Je mi líto, že toho přirozeného sněhu a spontánního sportování ubývá, že už se nedá desetkrát za zimu dojet na lyžích z Bedřichova do Liberce, jak jsme to dělávali. Sázeli jsme se, kdo dojede dál,

a vyhrával ten, kdo šel doma na běžkách po schodech, protože se dalo přijet až k baráku. Tohle je pro mě lyžování, které bych přál všem. Předpokládám, že ti pak zůstaly hlavně běžky. Kde je teď tvoje lyžařské srdce? Srdcem jsem klasik, ale coby prezident svazu přistupuji ke všem stejně. Po ukončení závodní kariéry sdruženáře jsem logicky přešel k běžeckému lyžování. Akademické lyžování bylo úžasnou etapou – závody Českého poháru, kterých se účastnilo 60 až 70 lidí, z toho 20 až 30 studentů, kteří dokázali konkurovat i členům vrcholových středisek… Poslední velký závod, Vasák, jsem si dal k padesátinám.

Staňte se lyžaři a sportujte v zimě i v létě Když se rozpustí poslední zbytky sněhu na horách, mnoho lidí si myslí, že lyžaři odkládají výzbroj do sklepa a čekají na zimu. Není to tak. Moderní lyžařský sport nabízí pro jednotlivé disciplíny řadu letních alternativ – často jde o plnohodnotný závodní sport s vlastní mezinárodní sérií a tréninkovou strukturou. Všech sedm odborných úseků, které sdružuje Svaz lyžařů České republiky, tak má svou celoroční podobu.

odiče, nebojte se, lyžování není jen zimní kroužek. Je to celoroční sportovní prostředí, které děti fyzicky i mentálně rozvíjí. V řadě disciplín se trénuje dvanáct měsíců v roce, závody se konají i v létě a možnosti přípravy bez sněhu se rychle rozvíjejí.

Běžecké lyžování: kolečkové lyže

Letní alternativou běžeckého lyžování jsou kolečkové lyže – hliníkové, kompozitové nebo karbonové rámy na kolečkách ve variantách pro klasický styl i bruslení. Závodí se ve sprintech, intervalových a hromadných závodech nebo týmových sprintech. FIS pořádá vlastní Roller Ski World Cup i mistrovství světa. Kolečkové lyže využívají také biatlonisté, jejichž letní soutěže spadají pod IBU. V Česku se

závodí pravidelně a například Vysočina Arena v Novém Městě na Moravě nabízí několik kilometrů asfaltových tratí vhodných pro běžeckou i biatlonovou přípravu.

A teď jsi tři měsíce prezidentem Svazu lyžařů. Jaké bylo tvoje největší překvapení ve funkci: negativní a pozitivní? Začnu negativním: zaprvé to je objem administrativy spojený s každou korunou, která do lyžování jde; ten je opravdu enormní. A zadruhé mám trochu pocit, že hodně energie věnují úseky samy sobě, místo aby šla do sportovců a sportování. A pozitivní: že lidi, se kterými dennodenně přicházím do kontaktu, opravdu chtějí posouvat to lyžování dopředu. Chtějí pracovat. Můj nejbližší tým, sekretariát svazu, je velmi empatický a umí všem úsekům vyjít vstříc, což je perfektní. To samé platí o zástupcích úseků, oddílů, realizačních týmů jednotlivých reprezentací. Obecně je naše prostředí unikátní v tom, že je pořád do značné míry postavené na dobrovolnicích, srdcařích, kteří takřka veškerý svůj volný čas věnují lyžování, snowboardingu, trénování dětí nebo organizaci závodů. Všem těm patří obrovský dík. Kam tedy namíříš svou energii? Agendy, do které musím rozprostřít svou pozornost, je opravdu hodně. Mám ale tři hlavní oblasti, které bych chtěl upřednostnit. Nábory – přilákat nové zájemce o lyžování a snowboarding.

Skoky na lyžích: létání bez sněhu Skokanský úsek má jednu z nejpropracovanějších letních infrastruktur. Závodníci skáčou na stejných můstcích jako v zimě, jen na jiných površích. Na nájezdu se používají keramické nebo porcelánové stopy zvlhčované vodou, dopadiště pokrývají speciální plastové rohože, které se rovněž zavlažují. FIS Summer Grand Prix je tradiční mezinárodní seriál s vlastním bodováním a celkovým pořadím. Skokani tak mohou závodit na vysoké úrovni prakticky po celý rok.

Lyžařské kurzy – zejména školní kurzy pro žáky šestých a sedmých tříd základních škol, ale také nastavovat spolupráci se středními i vysokými školami, což je zase důležité v rámci omezení propadu počtu závodníků. A reprezentace – bez viditelných úspěchů, medailí a nových vzorů se neobejdeme. Velkým problémem je z mého pohledu propojení závodního lyžování a školního systému. V Česku není dostatečně vyřešeno, jak podpořit mladé závodníky ve školách. Hledání vhodných gymnázií a středních škol je obtížné a na vysokých školách je situace ještě složitější. Právě kolem osmnácti let dochází k největšímu úbytku mladých lyžařů. Měl jsem pocit, že předchozí vedení bylo hodně zaměřené právě na tu vrcholovou část, na reprezentaci. Chceš ten směr měnit nebo rozšířit? Reprezentace a sportovní výsledky jsou důležité nejen pro mezinárodní prestiž a pozitivní reklamu České republiky, ale i pro získávání státních prostředků. Národní sportovní agentura při rozdělování části podpory hodnotí svazy mimo jiné podle počtu reprezentantů a výsledků na vrcholných akcích. Je tedy správné tlačit na výsledky, protože svaz do repre-

zentací investuje peníze. Reprezentace je také velmi důležitá pro inspiraci mladých sportovců. Když jsou sportovci a sportovkyně vidět na vrcholu, mladí začínající kluci a dívky mají pocit, že také můžou vyhrát mistrovství světa nebo olympijské hry. V Česku máme skvělé příklady – Evku Adamczykovou, Ester Ledeckou, Zuzku Maděrovou, Michala Nováka, Katku Janatovou, Honzu Zabystřana a mnohé další. Máme opravdu silné a úspěšné osobnosti napříč všemi úseky a disciplínami. Ale potřebujeme další, ke kterým budou moct děti vzhlížet. Kde podle tebe v porovnání s mezinárodní elitou ztrácíme? Cítím, že naši závodníci především oproti těm z tradičních lyžařských zemí často nemají mentalitu vítězů. Nevěří, že by právě oni mohli být nejlepší. Často jim to dojde až tehdy, když své zahraniční soupeře blíž poznají, začnou s nimi trénovat a vidí, že jsou to stejní kluci a stejné holky jako oni a že s nimi můžou závodit. To je další věc, na které musíme pracovat. Svaz obsluhuje na jedné straně závodní a na druhé veřejné lyžování. Jak jsou tyto světy propojeny? Co přináší veřejné lyžování závodnímu?

Severská kombinace: dvojnásobná letní příprava

Severská kombinace spojuje skoky na lyžích a běh, takže závodníci v létě kombinují skoky na umělé hmotě s jízdou na kolečkových lyžích. Závody se pořádají také v rámci FIS Summer Grand Prix, a to v Gundersenově formátu i dalších modernějších variantách.

Alpské lyžování: ledovce, haly a umělé sjezdovky

I alpští lyžaři mají v létě několik možností. Tradičně se využívají vysoko položené ledovce, například Passo Stelvio, Zer-

Podle stanov svazu bychom měli podporovat všechny formy lyžařského a snowboardingového sportu. Veřejné a závodní lyžování jsou úplně jiné vrstvy, které spojuje společná kultura. Obě se potkávají třeba v oblasti metodiky; děti ze škol mají možnost zařadit se do tréninkového procesu, reprezentanti je inspirují. V obou rovinách hraje roli fyzická i mentální výchova, lyžování tak různým způsobem oslovuje celé rodiny, což každý sport nemá. Umím si představit, že významnou část tvé agendy tvoří i ztráta z pořádání lednového Světového poháru ve Špindlu. Jak velký problém manko, které jsi coby nový prezident zdědil, pro svaz znamená? Já myslím, že to není problém, ale spíš závazek, se kterým se svaz musí poprat. Přistupujeme k tomu se vší vážností a opravdu to tvoří značnou část mé agendy. Na jedné straně se povedlo zorganizovat akci, kterou jednoznačně pozitivně hodnotili všichni zainteresovaní od diváků na místě přes závodnice až po zástupce Mezinárodní lyžařské federace. Na druhou stranu na všechna pozitiva hází stín právě nedodržený rozpočet. Nicméně je to fakt, se kterým se teď musíme vyrovnat a najít řešení tak, aby mělo co matt nebo Saas-Fee. Podmínky se ale v posledních letech zhoršují a mimořádně teplé léto 2026 donutilo všechny tři areály provoz na určitou dobu přerušit. Passo Stelvio nicméně v září znovu otevřelo. Část závodníků proto míří za sněhem na jižní polokouli, kde v době našeho léta vládne zima. Stále větší význam mají také celoroční lyžařské haly, například Snow Arena v litevském Druskininkai. Určitou možnost představují i umělé sjezdovky s plastovým povrchem nebo alternativní terény, například písečný svah Monte Kaolino.

42 sPORT

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

nejmenší vliv na běžné fungování úseku alpských disciplín a svazu obecně. Jaký je ve svazu poměr státních a komerčních peněz? Mají komerční partneři takovou finanční sílu, aby zajistili významnou část prostředků? Shánět peníze na sport je obecně těžké, státní firmy fungují, v soukromém sektoru je to složitější. Není to klišé, umím to posoudit i z opačného pohledu zástupce firmy, do které sportovci pro podporu chodí. Svaz má centrální partnery, a pak je to samozřejmě na aktivitě úseků i samotných sportovců. Právě sportovec má veliký marketingový potenciál, někteří mají vedle úsekové a svazové smlouvy ještě smlouvy s individuálními partnery. Rozhodně tedy nejsme úplně jednozdrojoví, musí to být vždy zdravý mix zdrojů. Což ale neznamená, že na penězích od státu nejsme závislí. Naopak, pořád tvoří drtivou většinu na straně příjmů. Vnímá NSA tu mnohopatrovost Svazu lyžařů se sedmi odbornými úseky oproti jiným běžným svazům, které řeší jediný sport? Je nutné říct, že u Národní sportovní agentury i u České unie sportu má Svaz lyžařů

Freestyle lyžování a snowboarding

Freestyle lyžaři a snowboardisté využívají v létě především airbagy, skoky do vody, trampolíny, umělé povrchy a letní snowparky. U akrobatických skoků závodník najíždí po speciálním můstku, provede salto či rotaci a dopadne do bazénu. Airbagy umožňují bezpečněji nacvičovat složité triky před jejich přenesením na sníh. Jednotlivé disciplíny se liší – například akrobatické skoky mají vlastní letní FIS Grand Prix, zatímco parkové disciplíny a snowboarding využívají léto především k tréninku na airbazích, v halách nebo tam, kde je právě k dispozici sníh.

dlouhodobě velmi dobrou pozici, patříme mezi elitní svazy. A i tu složitost, rozdílnost potřeb jednotlivých úseků, chápou a akceptují. Vždy říkám, že právě ve velikosti, šíři a různorodosti je naše největší síla. Když se zrovna nedaří jednomu úseku, zastoupí ho jiný. A příště to zase může být naopak. Jak vnímáš svoji pozici? Jsi manažer, funkcionář nebo politik? Každý člověk je v životě do určité míry politikem, protože se neustále prezentuje, ať už chce, nebo ne. Já bych se však nazval spíše diplomatem – je potřeba jednat s mnoha orgány a institucemi na různých úrovních. Musím být také manažerem, protože svaz vyžaduje řízení procesů, kontrolu, rozpočty a ekonomiku. A pak mám jednu vlastnost – do všeho chci zasahovat a všechno vidět na vlastní oči. Chci sledovat závody, být v kontaktu se sportovci a slyšet jejich názory. V tomto ohledu jsem stále sportovec, nebo možná už spíše divák. Plánují se už nějaké větší akce do budoucna? Zatím spíš padají vize. My víme jistě, že v tomto ohledu je potřeba úzká součinnost se státem, že významná sportovní akce se bez podpory státu nedá dělat. Za

posledních pět let nedopadla žádná taková akce finančně příznivě, proto bych rád, abychom pořádání velkých světových akcí minimálně pro nejbližší období omezili. Přestože zároveň vím, že Svaz lyžařů musí takové akce dělat. A FIS to po nás chce, protože podniky pořádané v Česku vždy patří k těm nejlépe hodnoceným a nejhojněji navštěvovaným v sezóně dané disciplíny. Nicméně finanční stabilita je zásadní. Proto je potřeba podobné akce řešit s rozmyslem, beze stresu, v časovém předstihu v horizontu tří až čtyř let. A vždy podle toho, jak se k tomu postaví NSA. Jak ty jako bývalý sdruženář vnímáš vyřazení téhle disciplíny – klasiky klasik – z programu zimních olympijských her 2030? Já osobně jsem samozřejmě velmi smutný. Nicméně je to odraz reality. V rámci svazu chceme tuto disciplínu zachovat jako jeho nedílnou součást a nadále ji podporovat. Na základě jednoho rozhodnutí MOV nebudeme dělat unáhlené závěry. I samotná FIS chce dál pracovat na návratu disciplíny na olympijský program a počítá s pokračováním Světového poháru i mistrovství světa. Takže společně s úsekem severské kombinace a Duklou hledáme

Travní lyžování: letní disciplína sama o sobě

Travní lyžování stojí trochu stranou: dnes už nejde jen o letní náhradu alpského lyžování, ale o samostatný sport s vlastní identitou, technikou a mezinárodním kalendářem. Někteří závodníci se mu věnují paralelně s lyžováním na sněhu, ale mistři v alpském lyžování nebývají vítězi travních závodů ani naopak. FIS pořádá Světový pohár v travním lyžování v letních měsících, především v Německu, Rakousku, Itálii, Česku a dalších evropských zemích. Česká reprezentace je dlouhodobě velmi úspěšná a patří k naprosté světové špičce.

cesty, jak udržet stávající strukturu trenérů a závodníků, aby závod sdružený nepadl. Jak svaz vnímá klimatickou krizi a existují nějaké kroky, kterými se na ni dá vůbec reagovat? To, že se otepluje, je bohužel fakt. Má to přímý vliv na sportování malých dětí, protože za každým tréninkem musí děcka dojíždět. Musím pochválit iniciativu, která teď přišla ze státní správy: úseky mají dát dohromady, jakou infrastrukturu s ohledem na klima pro sportování potřebují. Zatímco sjezdoví lyžaři se technické zasněžování už naučili, běžkaři mají situaci složitější. Sněhové podmínky jsou dnes v Česku v polohách kolem 750–800 metrů velmi proměnlivé, nicméně něco se děje. Vysočina Arena je příkladem, chystají se investice v Harrachově, na Mísečkách, technicky zasněžují ve Vrchlabí. Jsou tady i odvážnější, futuristické projekty, abychom byli schopni lyžovat i v létě. Existují syntetické sjezdovky i snowparky se speciálními airbagy, hojně se využívají lyžařské haly. Není to tedy tak, že mimo zimu mají lyžaři volno nebo jsou zavřeni v posilovně. Každá disciplína má svůj letní ekvivalent, díky němuž jsou lyžování a snowboarding celoročními sporty.

Navrženo pro dobrodružství

SUUNTO VERTICAL 2 Integrovaná LED svítilna Bezplatné offline mapy a spolehlivé navigační funkce Výdrž baterie až 20 dní při každodenním používání Vyrobeno pro nejnáročnější podmínky

www.suunto.com

44 MAG

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

text: Tom Řepík

Aspen jako alibi Jak se z lyžařského ráje stal certifikát beztrestnosti Aspen se rád tváří jako místo, kde je všechno vedlejší. Lyžování je tu samozřejmostí, peníze jen prostředkem, sláva pouhým šumem v pozadí hor. Tahle kombinace výjimečného prostředí, koncentrace bohatství a trvalého pocitu vyvolenosti však dělá z Aspenu jedno z nejpodivnějších míst moderní horské kultury. Město, které pomáhalo definovat americké lyžování, se opakovaně stalo i kulisou, v níž se testovaly hranice chování, práva a morálky.

foto: depositphotos

Aspen pod svahy Aspen Mountain. Město, které vyrostlo na stříbře a později na lyžování, se postupně stalo i jedním z nejvýraznějších symbolů amerického horského luxusu

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

„Od Earpa až po Koženého se zde opakuje stejný motiv: Aspen dodává zdání, že tady běžná pravidla platí o něco méně.“

foto: Wikipedia

46 MAG

Wyatt Earp

Doly v Aspenu v éře stříbrné horečky. Bohatství, hazard i násilí patřily ke zdejší kultuře dávno předtím, než město proslavily lyže a celebrity foto: Archiv autora

spen se skandálu neučil. Narodil se s ním. Už v 19. století patřil k nejbohatším a zároveň nejdivočejším stříbrným městům amerického Západu. Peníze tekly proudem, zákon kulhal a morálka byla spíš otázkou osobního vkusu než pravidel. Kde se těžilo stříbro, tam kvetly nevěstince, hazard i násilí – Aspen nebyl výjimkou, spíš koncentrátem. V roce 1884 zde Wyatt Earp pomáhal americkému maršálovi zatknout muže hledaného kvůli loupeži dostavníku Wells Fargo v Arizoně. Jeho přítel Doc Holliday se téhož roku dostal do přestřelky kvůli dluhu v Leadville, nikoli přímo v Aspenu. Oba za sebou tehdy měli násilnou minulost. Aspen jim poskytl přesně to, co uměl odjakživa – anonymitu bohatého chaosu. Lyžování na tom později nic nezměnilo. Jen přidalo sníh, svahy a publikum.

foto: Wikipedia

Fritz Stammberger: asketa, exhibicionista, špion? Jedním z prvních skutečně „lyžařských“ skandálů Aspenu byl Fritz Stammberger. Uberalpinista, zakladatel Climbing Magazine, průkopník skialpinismu, ale také člověk, jehož život vypadal, jako by byl psán rovnou pro bulvár – jen s tím rozdílem, že hlavní kulisy tvořily velehory. V Aspenu 60. a 70. let byl Stammberger nepřehlédnutelný. Přivazoval se řetězem ke stromům, aby zabránil jejich kácení kvůli výstavbě. Na Aspen Mountain stoupal na tuleních pásech s přelepenými ústy, aby simuloval hypoxii před expedi-

Fritz Stammberger patřil k nejvýraznějším postavám aspenské horolezecké a skialpinistické scény. Po jeho zmizení v Pákistánu v roce 1975 se objevily spekulace o spolupráci s tajnými službami

cemi do Himálaje. Nepůsobil jako excentrik z donucení, ale jako člověk, který si z extrému udělal životní filozofii. V horách byl stejně provokativní. V roce 1964 se účastnil výpravy na Cho Oyu, během níž jeho dva spolulezci vážně

onemocněli výškovou nemocí. Stammberger tvrdil, že sám dosáhl vrcholu a poté sjížděl na lyžích pro pomoc. Jeho summit byl ale už tehdy zpochybněn a American Alpine Journal později uvedl, že dostupné fotografie vyvolávají vážné

pochybnosti o tom, zda vrcholu skutečně dosáhl. Skutečný mýtus ale začal až jeho zmizením. V roce 1975 vyrazil na sólo lyžařsko-horolezeckou výpravu na Tirich Mir v Pákistánu. Před cestou nocoval u rodiny přítele Johna McMurtryho v Denveru. Na otázku, kam míří, odpověděl jen: „Je to přísně tajné.“ Nikdy se nevrátil. Následovaly spekulace o špionáži v citlivém pohraničí mezi Sovětským svazem, Čínou, Afghánistánem a Pákistánem. Neúspěšné pátrací akce. A nakonec kniha jeho vdovy Janice Penningtonové – bývalé modelky – s výmluvným názvem Husband, Lover, Spy. Penningtonová později tvrdila, že Stammbergera naverbovala CIA a že po zmizení mohl pokračovat v tajné činnosti v regionu; podle její verze zahynul až na počátku 80. let v Afghánistánu. Jiní jeho přátelé pokládali za pravděpodobnější nehodu na Tirich Mir. Jistota neexistuje. Pravda zmizela v horách. A Aspen s tím neměl problém.

foto: Archiv autora

Spider Sabich: když právo klopýtne

Alkohol, závody a zatýkání

Pochopitelně ne všechny aspenské aféry bývají smrtelně vážné. Některé spíš jen absurdní – ale o to výmluvnější. Během závodů Světového poháru a profesionálních sérií v 70. letech se Aspen pravidelně měnil v hřiště bez dozoru. Bratři Terry a Tyler Palmerovi jednou v noci vyjeli půjčeným Jeepem po sjezdovce Little Nell a pokračovali až do Spar Gulch, kde vůz definitivně zapadl. Rakouští reprezentanti Hermann Maier a Andreas Schifferer byli po večírku zadrženi policií za krádež kola. Ukázalo se nakonec, že bicykl jim zapůjčil hostitel, ale legenda je na světě. A novinář Patrick Lang? Ten byl v Aspenu zatčen za krádež auta. „Nedorozumění,“ tvrdil. V Aspenu se to počítá jako polehčující okolnost.

Andy Warhol: lyžař, který přijel kvůli lidem

Andy Warhol byl posedlý slávou dřív, než se stala průmyslem. A jedním z jeho přirozených biotopů se stal Aspen. Do města začal jezdit už v polovině 60. let – dávno předtím, než vůbec stál na lyžích. Přitahovali ho lidé: bohatí, slavní, excentričtí, vlivní. Přesně ti, které Aspen koncentroval. Warhol zde nebyl turistou; kupoval pozemky, později dům, městu věnoval kapitolu ve své knize America a vracel se sem víc než dvacet let. Lyžovat poprvé zkoušel až překvapivě pozdě – 30. prosince 1981. Na Buttermilku absolvoval lekci u Powder Pandas. Do deníku si poznamenal své „zigzagování“, kotvu jako „věc, na kterou si sedneš a ona tě vyveze nahoru“, překvapení z vleku a přiznal tři

pády. Na prvního lyžaře slušný výkon. Mnohem víc než technika ho ale zajímali lidé ve frontě. Reggie Jackson, další celebrity. Aspen byl pro Warhola ideálním jevištěm – místem, kde se ego nosilo v civilních šatech. Na jedné z návštěv obědval s Calvinem Kleinem a Barrym Dillerem, povečeřel s Dianou Ross, která podle jeho deníku tančila na stole v kovbojském klobouku. I Warhol zde působil jako lehce uhranutý pozorovatel. Naposledy přijel v létě 1984. Na benefiční akci dorazil na zadním sedle motorky řízené Jackem Nicholsonem. Nabídl portréty pro nejvyšší dražitele a během jednoho večera se vybralo 160 tisíc dolarů. Poslední návštěva Aspenu byla, příznačně, společenská a finančně úspěšná.

foto: Archiv autora

Andy Warhol patřil k pravidelným aspenským návštěvníkům. Na lyžích začal až v roce 1981, mnohem víc než sport ho ale fascinovala zdejší koncentrace slavných a bohatých lidí

Vedle těchto grotesek ale stojí temnější kapitola: smrt Spidera Sabiche. Americký lyžařský šampion a symbol 70. let byl v roce 1976 zastřelen svou partnerkou Claudine Longet – zpěvačkou, herečkou a bývalou manželkou Andyho Williamse. Oficiální verze zněla: nešťastná náhoda. Detaily ale nikdy neseděly. Objevily se spekulace, že zbraň – malorážková replika Lugeru – byla ukradena z domu Sabichova bratra Stevea, který kvůli dřívějšímu drogovému deliktu nesměl legálně vlastnit střelné zbraně. Objevily se i zvěsti o finančním vyrovnání, které mělo zajistit ticho klíčových svědků. Longet odešla s trestem 30 dnů vězení a dvouleté podmínky a později se provdala za svého právníka. Pro mnoho lidí v Aspenu zůstává případ Sabich dodnes symbolem toho, že spravedlnost zde občas klouže po zledovatělém svahu.

Claudine Longet a Spider Sabich. Vražedkyně a oběť. Smrt jedné z největších amerických lyžařských hvězd v roce 1976 se stala nejznámějším kriminálním příběhem aspenské společenské scény

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

foto: Archiv autora

foto: pexels

48 MAG

Budova soudu okresu Pitkin v Aspenu. Právě odsud v červnu 1977 při soudním řízení utekl Ted Bundy

Smrt bez svatyně

Ted Bundy: když zlo uteče na lyžích

Když v roce 1997 zahynul na Aspen Mountain Michael Kennedy při hře amerického fotbalu na lyžích, část médií mluvila o skandálu. Místní spíš o tragédii. Strom, do kterého narazil, byl druhý den pokácen. Aspen nemá rád pietní místa. Hory podle něj nejsou posvátné. Jsou prostě nebezpečné. Aby byl obraz úplný, Aspen si umí vystačit i bez celebrit. V roce 1993 vyrazila sedmičlenná skupina lyžařů z Denveru na túru k horské chatě navzdory mimo-

Ego jak hora

Aspen je ale také ideální scénou pro peprný skandál bez krve. Vánoce 1990 zde strávil Donald Trump současně s manželkou Ivanou a milenkou Marlou Maples. Co přesně se stalo, se liší podle svědků – jejich počet s každým vyprávěním narůstá. Jisté je, že došlo k veřejné hádce na Aspen Mountain, že Ivana – bývalá závodní lyžařka – údajně sjížděla svah pozadu před Trumpem a zasypávala ho nadávkami i sněhovými koulemi. A že následný rozvod stál desítky milionů dolarů. Aspen byl jen kulisou. Ego bylo hlavním aktérem.

Aspen není jen lyžařské středisko, ale plnohodnotné město s vlastní historií, společenskou hierarchií a mimořádnou koncentrací bohatství

foto: Archiv autora

O rok později selhal systém znovu. V červnu 1977 utekl z budovy zdejšího soudu Ted Bundy – tehdy obžalovaný z vraždy zdravotní sestry Caryn Campbellové, která zmizela u Snowmassu. Později byl usvědčen jako sériový vrah. Po znovudopadení utekl v prosinci ještě jednou – tentokrát z vězení v Glenwood Springs – a pokračoval v zabíjení na Floridě. Aspen si tenhle zápis do dějin nepřál. Ale zůstal.

řádně špatné předpovědi. Dva se dostali ven dřív, pět dalších zůstalo v horách čtyři dny a jejich hledání zaměstnalo desítky záchranářů. Z přeživších se rychle stali terčem kritiky. Jedním z nejzkušenějších členů skupiny byl Ken Torp a v aspenském backcountry se podle pozdějších vzpomínek na čas ujalo sloveso „Torping“ pro zbytečně riskantní chybu v horách.

Viktor Kožený: Aspen certifikátem Donald a Ivana Trumpovi na lyžích. Aspen se o Vánocích 1990 stal kulisou veřejného střetu manželů v době, kdy už do jejich vztahu vstoupila Marla Maples

Aspen miluje charisma. A Viktor Kožený ho měl na rozdávání. Mohutný, usměvavý Čech se v 90. letech pohyboval mezi Harvardem, Londýnem a Wall Streetem

foto: Archiv autora

Viktor Kožený dokázal v 90. letech využít Aspen jako společenskou legitimaci. Kontakty získané mezi zdejší elitou hrály významnou roli v jeho byznysu

Kožený mluvil o „zabijáckém obchodu“ v Ázerbájdžánu. Privatizace státní ropné společnosti měla být životní příležitostí. Přesvědčil investory z AIG, hedgeových fondů i univerzitních nadací. Celkem do jeho struktur přiteklo přes 400 milionů dolarů. Když Ázerbájdžán privatizaci zastavil, peníze zmizely. On zůstal. Americké soudní spory následně přinesly závažná tvrzení o podvodu, vyděračství a zneužití peněz investorů. Soudní materiály popisovaly i složité oceňování a přeprodej privatizačních instrumentů mezi Koženého strukturami. Kožený obvinění dlouhodobě odmítal a neúspěch investice vysvětloval především politickým rizikem a chamtivostí partnerů. V roce 2005 byl zatčen na Bahamách. USA i Česká republika žádaly o jeho vydání; bezúspěšně. Kožený byl propuštěn a dodnes žije v bahamském exilu s koupeným irským pasem. Je mezinárodně hledaný – a přesto nedostupný. Aspen si i v jeho příběhu zahrál klíčovou roli. Nebyl místem činu – ale místem legitimizace. Když vás přijmou v Aspenu, působíte jako někdo, kdo už prošel sítem úspěchu. Kožený toho využil dokonale.

foto: pexels

Peak House na Red Mountain koupil Viktor Kožený v roce 1997 za 19,7 milionu dolarů. Luxusní sídlo se následně stalo jedním z jevišť jeho aspenského společenského života

Město pod horami si dodnes uchovává zvláštní směs maloměstské atmosféry a globálního luxusu – právě tenhle kontrast stojí v pozadí většiny aspenských příběhů

Pozn.: autor čerpal mimo jiné z knihy Jaye Cowana Scandal Aspen.

s lehkostí člověka, který pochopil, že příběh prodává víc než realita. Přezdívku „Pirát z Prahy“ nezískal náhodou; ostatně úvodní část jeho ságy mnozí čtenáři znají. Česká justice jej pravomocně odsoudila k deseti letům vězení za podvody spojené s Harvardskými fondy a uložila mu nahradit miliardovou škodu. Trest si nikdy neodpykal. Další dějství se odehrálo v Aspenu. V roce 1997 koupil Kožený na Red Mountain v hotovosti sídlo za 19,7 milionu dolarů. Luxusní dům o rozloze přes 2 000 m2 nebyl jen rezidencí; měl se stát jevištěm. Uvnitř se objevily historické umělecké sbírky, vinný sklep se stovkami vzácných lahví, starožitný nábytek – a také méně obvyklé prvky, jako tajné skrýše ve zdech a šatnách. Aspen byl ideální: město plné lidí, kteří jsou zvyklí riskovat, věřit sami sobě – a jeden druhému. Kožený zde pořádal večírky v gatsbyovském stylu; nejznámější z nich, v prosinci 1997, měl stát přes milion dolarů. Beluga kaviár, Château Pétrus za tisíc dolarů láhev, zpívala Natalie Cole. Hostů bylo na pět set. Odjížděli s dárkovými taškami z Asprey & Garrard. Mezi pozvanými byli Goldie Hawn, investoři z Wall Streetu – a také Ivana Trump. Aspen znovu sehrál svou oblíbenou roli: místo, kde se společenský kapitál okamžitě mění v důvěru.

„Aspen je zároveň lyžařský mýtus i společenská laboratoř, v níž se po více než století potkávají peníze, sláva, risk a mimořádně silná ega.“

50 MAG

plakáty zaváté sněhem času

Jarní prašanoví jezdci pod kabinkou, kde se dáma honosí hlavovým křížem, téměř vždy historicky používaném sportovníky-běžci při distančních závodech

51 Vítězný plakát, vyvěšovaný na plochy, nabízející návštěvníkům podívanou na lyžařský podnik FIS, ve stopách 2. MS v J. Lázních (1925), posléze proponovaným jako Mistrovství světa v klasických lyžařských disciplínách

text: Aleš Suk

Pojeďte do Československa! Jistě jste je mnohde zaznamenali a určitě vás zaujaly svou nostalgickou estetikou. Lyžařské plakáty… Dodnes lákají na lyžařské akce, závody, ale zejména do lyžařských středisek, která s nimi představují svoje kouzla. Věděli jste, že spousta plakátů lákala návštěvníky i do československých hor?

Nejstarší české plakáty: Na plakátu Župních závodů na lyžích ve Studenci, zřídka používaného formátu 2 : 1, zvou pořadatelé jezdce a obecenstvo k účasti a ke sledování šesti závodních čísel, přičemž poslední, šesté, je jízdou společnou zábavní. Fakticky jde o pozávodní vyjížďku zájemců. Dovedeme si představit všechny ty dychtivé olyželé diváky, mládežníky na ski a pravděpodobně i Bohumila a Slávku Hančovy, kteří se na sokolské závody přijeli podívat z Hrabačova na lyžích. Slovutného mistra Hanče pořadatelé umluvili ke startu na stometrovce – tedy sprintu, který Hanč vyhrál. Plakát k závodům je malbou skokana na krátkém „loupáku“: zvěčnělý lyžař těsně po odrazu, technikou „kohout“, skáče na „labuťácích“. Studenečtí sokolíci navíc k jízdě společné přidali i večerní zábavu – ples, na němž se konalo slavnostní rozdílení cen – dantesů – pro prvních pět borců v cíli

52 MAG

plakáty zaváté sněhem času

Předchůdce biatlonu u nás, Sokolovský závod branné zdatnosti (střelba, hod granátem na cíl, zdravověda, topografie...), byl v letech tuhého soudružského režimu masovým zápolením statisíců účastníků od žactva až po veterány

ako dobu rozmachu vlastního plakátu lze určit přelom 17. a 18. věku. Po třech stech letech vývoje můžeme tento grafický fenomén považovat též za jeden z uměleckých oborů, a to i v úzkém souznění s lyžováním. Kolem roku 1900, kdy se začalo popularizovat lyžování, zažívaly plakáty boom, není divu, že se oba fenomény prolínaly.

Jakýmsi prototypem plakátu byl poutač, a to jsme ve století patnáctém. Propracovanější plakát přišel až kolem roku 1900 – mimochodem má tedy podobnou dobu zrodu jako lyžování. A nejen to. I další bílé sporty jako bruslení, sáňkování, lední hokej, jízda na bobech… budily tehdy velké emoce, a proto byly také často obsahem reklamní i umělecké tvorby.

Umělecké dílo

Plakát se z jednoduchého informačního nástroje postupně mění v umělecké dílo. Zásadním momentem v jeho rozkvětu byl rozvoj barevné litografie, umožňující širokou reprodukci a košatou barevnou tvorbu. Jednoznačný podíl na rozmachu plakátové tvorby měli před více než sto pětadvaceti

53 Nejstarší české plakáty: Prostorově výrazný lyžařský plakát (120 × 95 cm) ze sezóny těsně před Velkou válkou namaloval v šedozeleném tónu Alois Bílek. Umělec, který byl v Čechách průkopníkem abstraktní malby, se s figurami běžců nepáral. Ke skijákům rozhodně nepatřil, jinak by nemohl oba jezdce vypodobnit v technice passgang, tedy prakticky v běhu souhlasném, při němž jde vpřed současně stejná horní i dolní končetina. Ani držení holí-dřevěnek není správné: poutka volně visí pod rukama lyžařů, aniž by v nich měli zaháknutá zápěstí. Krkonošské vázání balata spolu s rákosovým dominovalo tehdy jak při zimní turistice, tak při všech závodních disciplínách včetně krasojízdy. Pro úplnost: plakát oznamoval závody na ski a saních v termínu 15. a 16. února 1913. Slušného výsledku na nich dosáhl Ing. Vejrych z Českého ski klubu Praha, docíliv dvou druhých míst: v jízdě seniorů na 1 500 m a v krasojízdě

Plakát ze soutěže pro stejné světové mistrovství na Štrbském Plese, který získal 2. místo a objevil se na pohlednici. Jeho provedení nepostrádá údernou, jednoduchou grafiku

Klasická závodní lyžařina nedlouho po válečném sportovním lyžařském půstu otevírá vrátka Tatranskému poháru – za první republiky se závodilo v alpských disciplínách. Časem byl Tatranský pohár i podnikem Světového poháru, v sezóně 1983 dokonce finálovým závodem SP, kdy vyhrála naše Blanka Paulů

54 MAG

plakáty zaváté sněhem času

Najdete na plakátu, kam se snaží přilákat? Odpověď je Jasná

lety význační malíři: Jules Chéret, Henri de Toulouse-Lautrec a Alfons Mucha. Postupně plakát odkrývá svou obrovskou komunikační sílu. Je reklamním médiem, nástěnkou, místem propagace; navíc taktéž zdrojem informací. I dnes, v časech internetových, plakáty stále lákají, přitahují a účinně poutají pozornost.

Secese, ovlivněná mimo jiné uměním Dálného východu, vynesla vlnu mohutného nástupu plakátové revoluce zřetelně vysoko. U nás i v Evropě nastalo úžasné vzepětí, jež vděčilo mimo jiné tvorbě již zmíněného Alfonse Muchy nebo K. V. Mutticha, velkého lyžaře a autora krkonošských němých značek.

S technologickým pokrokem vstupuje do vizuální komunikace fotografie a následně přichází éra komerční grafiky. Zkraje je její doménou filmový plakát. Poté už to frčí fofrem rychlostního lyžaře: řítí se směsice trendů a technik, které se navzájem prolínají, doplňují a kombinují. Mísí se kvalitní černobílá fotografie, montáž, barvotisk a dřevořez;

Spíš než nabídka terénů v Tatrách vévodí obsahu dáma v apartním kobaltově modrém kompletu, přizdobeném dvěma šátky

Před osmdesáti sezónami na barevně podařené ploše propaguje sjezdař v dobové výstroji i výzbroji méně známý lyžařský ráj beskydský

Propagace aktivního lázeňského pobytu zde spíš cílí na unifikovanou výstroj a obsluhovaná dáma svým výrazem nejspíš upřednostňuje lázeňské kúry před lyžařskou túrou

Idylka ve stylu „Hory patří pracujícím“, prezentace cestovní kanceláře Turista, lákající skijáky slušnými pobytovými taxami

56 MAG

plakáty zaváté sněhem času

Plakát pro německy mluvící klientelu. Úsporná grafika a střídmost barev s motivy podtatranské lidové architektury a sněhem zavátých majestátních Tater vypovídají o kombinaci sportovních možností v kulise podhorských vesniček to vše doplňují a obohacují moderní techniky, kresba, malba a barevná fotografie. Užitková funkce plakátu (informace, reklama) je dnes propojena se silným nekomerčním uměleckým výrazem. Obě funkce, zdánlivě nesouvisející, se doplňují a otevírají prostor jak světu reklamy, tak umění.

Nejkrásnější plakáty? Lyžařské

Stejnou technickou i vypovídací spirálou prošel též plakát lyžařský. Od popisného, bukválního, jednobarevného oznámení a pozvání až k současným skvostům, mnohdy zdobícím ve slušivých rámech i špičkové interiéry fajnšmekrů.

Z archivu lyžařských plakátů ostravského sběratele, který konvolut téměř dvanácti set kousků šlechetně věnoval Muzeu historie bílého sportu v Podkrkonoší, budeme v sezóně 2026/27 postupně představovat i čtenářům SNOW.

A ještě jednou němčina. Zalomený závěs jednosedadlové dřevěné sedačky z přelomu 40. a 50. let

A pozvánka pro Francouze. Dáma s thymolinovým úsměvem, snad reminiscence na lanovku Janské Lázně – Černá hora, postavenou v roce 1928

Šampióni na lyžích A nakonec pozvánka na výstavu lyžařských plakátů 70. a 80. let. Tu si na oslavu svých 90. narozenin připravil Pavel Zelenka, někdejší trenér a lyžařský publicista. Představí soubor šedesáti plakátů z olympiád, mistrovství světa a závodů SP ze své soukromé sbírky. Výstava se koná 22. 11. – 18. 12. 2026 v městském paláci Templ, Krajířova 102, Mladá Boleslav I Maďaři byli vítaní hosté. Tatranská Lomnica předvádí kabinovou lanovku na Lomnický štít a rozlehlé sněhové pláně

58 MARKET

SNOWTEST 26/27

TEXT A FOTO: PETR SOCHA

Lyže rozumné volby Ski IQ ve středu dění SNOW průběžně, pravidelně a podrobně sleduje dění v lyžařském materiálu a sám pořádá vlastní testování lyží. Loni jsme do testu poprvé zapojili systém Carv, abychom udělali krok od ryzí subjektivity k práci s reálnými daty. Samozřejmě, vztah lyžař – lyže je a bude natolik komplexní, že do pouhých jedniček a nul zcela převést nepůjde. Přesto věříme, že se nám daří stavět systém, který vám, lyžařům, pomůže s výběrem vhodných lyží – jednoduše a rychle, přitom podloženě.

ak jste možná zaznamenali, přidělujeme lyžím tzv. Skier IQ – číslo má přiblížit, jakému lyžaři která lyže sedne, protože každý lyžař je – byť pouze hypotetickým – nositelem určitých lyžařských schopností vyjádřitelných svým lyžařským IQ. Pokud tedy jednou zjistíte své Ski IQ, víte podle něj, podle čeho svoje lyže hledat.

Pane, budeme si hrát!

Nelekejte se! Není to žádná akademická teorie, klidně to berte jako flirt, nezávaznou hru, neexaktní a hravý princip, jak se dostat k sobě vhodné lyži. Dá se směle předpokládat, že čtenáři SNOW jsou vyspělí lyžaři, a proto bude jejich Ski IQ poměrně vysoké. Ostatně, připravili jsme pro vás i test, který vám odpoví, kde se svými dovednostmi asi budete.

Každopádně Skier IQ je jen první vrstva – pokud jí proniknete, musíte řešit další otázky, a čím lepší lyžaři jste, tím více jich bude. Začátečník nepotřebuje řešit, jaký mu bude sedět rádius nebo na jakém povrchu se nejvíc pohybuje, expert ano. Expert zároveň ví, že ne každá lyže umí vše, často je proto majitelem vícero párů, které využívá podle podmínek a nálady. Ambicí SNOWtestu je ale provést vás hlouběji do charakterů jednotlivých modelů, jen to logicky vyžaduje odpovídat na otázky a postupovat krok po kroku, aby se všechny požadované vlastnosti v lyži sešly. A my věříme, že v textu objevíte i jemnosti, letmé průniky a závany sympatií, které poodhalí unikátní charaktery jednotlivých modelů, jež vám budou dalšími pomocníky na cestě výběru.

Jak jsme letos testovali

Letos jsme měli dvě hlavní vlny testování – první část veřejnou, kde lyže používají v běžném rekreačním režimu testeři, kteří mají slušnou a výbornou techniku, leč nejsou profesionálové (Ski IQ orientačně 110 až 150). Druhá fáze testu pak již tradičně probíhá na vysoce expertní úrovni ve spolupráci se söldenskou lyžařskou školou Snowlines, resp. jejími instruktory (Ski IQ 140+). Mimochodem, více o ní se dočtete na straně 70 a dále. Oba pohledy na lyže jsou zajímavé a často odlišné.

Jaké lyže představíme ve SNOW

Letos budeme výsledky testů lyží publikovat postupně právě podle jejich Skier IQ. Jak sami poznáte podle našich tabulek a vysvětlivek dále, do testu se dostávají výhradně lyže pro pokročilé lyžaře. Logicky, právě ti musejí dbát na výběr důkladněji, aby se trefili do svých zúžených preferencí, a zároveň jsou pro ně lyže větší investice. Jako první přijdou v tomto vydání na řadu v rozsahu Skier IQ 120–139, tedy lyže pro pokročilé rekreační až sportovní lyžaře. Pro velkou většinu čtenářů to může být velmi vhodná volba, protože to jsou většinou lyže širokoúčelové a univerzální, přitom obvykle dostatečně výkonné i zábavné. Kdo nevyžaduje opravdu nejvyšší technologie a nejsportovnější přístupy, získá v nich velmi dobrý nástroj na všeobecné lyžování za stále rozumnou cenu. V listopadovém SNOW 165 pak přijdou na řadu lyže pro fajnšmekry, tedy lyžaře expertní, které bývají specializovanější, ale o to přesnější a ještě sportovnější. Nakonec v prosincovém SNOW vyjdou výsledky testování širších lyží do měkčích podmínek.

lyžař 4

lyžař 3

1. Jak obvykle zatáčíte na upravené červené sjezdovce?

lyžař 2

Zjistěte si, jak technicky vyspělí lyžaři jste! U každé otázky označte jednu odpověď, která nejlépe vystihuje vaši obvyklou jízdu. Nevybírejte podle toho, co se vám podařilo jednou v ideálních podmínkách. Vyhodnocení najdete po otočení listu na další straně.

lyžař 1

Otestujte své Ski:IQ

A Červeným se spíš vyhýbám nebo na nich často používám pluh. B Jedu paralelně, ale oblouky jsou převážně smýkané a ne vždy pravidelné. C Paralelní oblouky mám pod kontrolou, dokážu měnit jejich velikost a většinou jet po hraně. D Jedu přesně a vědomě a okamžitě dokážu přejít ze smyku na hranu a naopak. 2. Co se stane, když se sjezdovka náhle stane prudkou? A Začnu bojovat s rychlostí, ztrácím jistotu a raději zastavím. B Výrazně zpomalím a jedu opatrně jenom smykem. C Nerozhodí mě to, ale zpomalím a většinu oblouku jedu brzdivým smykem. D I na prudkém dokážu udržet lyže na hranách, měnit rytmus a poloměr bez ztráty stability. 3. Jak vypadají vaše stopy při carvingu na mírnější sjezdovce? A Jezdím jen smýkaným obloukem. B Koleje za mnou zůstávají jen výjimečně mezi oblouky, při zatáčení smýkám. C Dokážu po většinu oblouku zanechat dvě poměrně čisté koleje. D Zůstávají za mnou pouze zcela čisté koleje, i když měním poloměr oblouku. 4. Zvládnete krátké paralelní oblouky v úzkém koridoru, například v jednom pruhu rolby? A Ne. B Několik ano, ale postupně ztratím rytmus nebo kontrolu nad rychlostí. C Ano, dokážu udržet rytmus i rychlost, ale nevydržím to dlouho. D Ano, mohu jet rutinně, dlouho a rytmicky přesně.

Vyhodnocení testu Za každou označenou odpověď si připište body. A = 0, B = 1, C = 2, D = 3. Sečtěte body ze všech sedmi otázek; maximum je 21. Body

Orientační Ski:IQ

0–4

Začátečník Ski IQ pod 90

5–6

Mírně pokročilý Ski IQ 90–99

7–10

Středně pokročilý Ski IQ 100–114

11–13

Pokročilý rekreační Ski IQ 115–124

14–17

Pokročilý sportovní Ski IQ 125–139

18–21

Expert Ski IQ 140+

5. Jak pracujete s vnější lyží? A Nevím přesně, kterou lyži v oblouku zatěžuji. B Hlavní tlak se snažím mít na vnější, ale ne vždy se mi to podaří. C Snažím se mít jasně dominantní vnější lyži a myslím, že se mi to daří. D Rozložení tlaku mezi lyžemi vědomě měním podle fáze a typu oblouku. 6. Dokážete během oblouku vědomě měnit tlak do lyže? A Nevím, prostě se vezu. B Částečně, ale není to něco, co bych vědomě kontroloval. C Umím lyže zatížit a prohnout, ale nemám to 100% pod kontrolou. D Tlak dokážu přesně načasovat a dávkovat na obě lyže podle fáze a charakteru oblouku. 7. Co s vámi udělá rozbitá odpolední sjezdovka? A Je to příliš únavné, raději skončím. B Sjedu ji, ale musím jet opatrně a dlouho mě to nebaví. C Dokážu dál lyžovat plynule a kontrolovaně, ale je to namáhavější. D Nerovnosti mi nevadí, aktivně s nimi pracuji a dokážu dál lyžovat dynamicky.

Chcete zjistit víc? Vyzkoušejte plnou verzi Ski:IQ Challenge Na webu SNOW.cz vás čeká nikoli sedm, ale hned 12 otázek. Tento kompletní test zohledňuje rozdílné váhy vybraných odpovědí i vyrovnanost dovedností. Získáte s ním konkrétnější orientační odhad, svůj profil a doporučení, v čem se můžete zlepšit. SNOW Ski:IQ Challenge je orientační redakční test, nikoli oficiální produkt Carv. Výsledek není skutečným měřením Carv Ski:IQ™.

90–99

100–114

115–124

125–139

140+

Začátečník

Mírně pokročilý

Středně pokročilý

Pokročilý rekreační

Pokročilý sportovní

Expert

Konkrétní dovednosti

Základní řízení směru a rychlosti, obtížnější terén výrazně narušuje jistotu.

Základní paralelní oblouk se postupně stabilizuje; náročnější situace ještě vyžadují opatrnost.

Kontrolované paralelní oblouky, první vědomější práce s hranou a vnější lyží.

Spolehlivá jízda na běžných sjezdovkách; zvládá měnit poloměr a pracovat s hranami, ale nepouští se do vyšších rychlostí.

Dynamická, rychlá a technicky vyspělá jízda, vědomá práce s hranami, tlakem i tvarem oblouku.

Velmi přesná a přizpůsobivá technika v různých typech oblouků a všech možných podmínkách.

Zelené–lehké modré sjezdovky, velmi nízké tempo.

Modré, opatrně červené; klidné– střední tempo.

Modré a většina červených; střední tempo.

Modré/červené; střední až vyšší tempo.

Červené, občas černé; vyšší tempo.

Červené/černé; vysoké tempo.

Úplné lyžařské začátky

Začíná fungovat plynulejší přenos váhy a práce hrany.

Roste symetrie práce hran a stabilita postoje.

Zlepšuje se tlak do lyží a čistota vedení.

Vědomé rozložení tlaku, solidní úhly zahranění.

elmi přesná práce s hranami, tlakem a těžištěm.

Lyžař a jeho Ski IQ

<90

Typický terén/ rychlost

SNOWTEST 26/27

Pozn.

60 MARKET

Která lyže je pro koho Ski IQ popisuje úroveň lyžaře, Skier IQ nároky konkrétní lyže na jeho techniku. Nejlepší volbou není automaticky nejvýkonnější lyže, ale ten model, jehož nároky odpovídají tomu, co jako lyžař skutečně umíte.

Začátečník

Mírně pokročilý

Středně pokročilý

Pokročilý rekreační

Pokročilý sportovní

Expert

Ideální. Snadná, tolerantní a dobře ovladatelná.

Pohodlná. Pomůže, ale lyžař ji může brzy přerůst.

Příliš snadná. Začne chybět opora a přesnost.

Limitující. Málo opory při sportovnější jízdě.

Příliš měkká. Ve vyšším zatížení ztrácí stabilitu.

Silně limitující. Expert její možnosti snadno překročí.

SKIER IQ

Náročnější, ale použitelná. Vyžaduje jistější paralelní oblouk.

Ideální. Snadná a současně umožňuje další rozvoj.

Komfortní. Bezpečná, ale méně sportovní.

Spíš rekreační. Při vyšším tempu začne chybět rezerva.

Málo výkonná. Ve sportovní jízdě bude nepřesná.

Výrazně pod úrovní. Vhodná jen pro velmi klidnou jízdu.

SKIER IQ

Příliš náročná. Hůře se ovládá a prohýbá.

Ambiciózní. Může pomoci růstu, ale chce aktivnější techniku.

Ideální. Dobrá rovnováha ovladatelnosti a opory.

Pohodlná. Funguje dobře, jen s menším výkonovým potenciálem.

Klidnější alternativa. Při dynamické jízdě už začne limitovat.

Málo výkonná. Expert využije jen část svých možností.

Výrazně příliš náročná. Lyžař bude s lyží spíš bojovat.

Přísná. Vyžaduje lepší techniku a přesnější zatížení.

Sportovní výzva. Může fungovat pro ambiciózního lyžaře.

Ideální. Dost výkonu bez zbytečné náročnosti.

Komfortní sportovní volba. Snazší než jeho maximum.

Pohodlná, ale omezená. Dobrá pro klidnější den.

Nevhodná. Příliš náročná na správné vedení a zatížení.

Velmi náročná. Únavná a málo odpouštějící.

Na hranici schopností. Smysl má pro silného a ambiciózního lyžaře.

Sportovní volba. Nabídne rezervu, ale vyžaduje přesnost.

Ideální. Odpovídá dynamické a technicky přesné jízdě.

Velmi dobrá. Expert ji využije téměř naplno.

Nevhodná. Lyžař ji nedokáže správně využít ani prohnout.

Příliš přísná. Chybí rychlost, tlak a přesnost.

Výrazně náročná. Spíš unaví, než pomůže.

Velká sportovní výzva. Jen pro technicky velmi jistého jezdce.

Velmi dobrá. Vyžaduje aktivní jízdu a málo odpouští.

Ideální. Lyžař využije stabilitu, grip i dynamiku konstrukce.

SKIER IQ

<100

~100

~110

SKIER IQ

~120

SKIER IQ

~130

SKIER IQ

>140

Ski indikátor SNOW

Skier IQ neurčuje kvalitu lyže, ale její nároky na kvalitu lyžaře Rychlost jízdy NÍZKÁ RYCHLOST – VYSOKÁ RYCHLOST

Každá lyže má rozsah rychlostí a zatížení, v němž pracuje nejlépe. Některé modely ochotně zatáčejí i při pomalejší jízdě, jiné potřebují větší dynamické zatížení, aby nabídly zamýšlenou odezvu. Ukazatel představuje optimální rychlostní rozsah pro všechny představitelné typy lyžařů.

LOU K

SKIER IQ

TK KRÁ

LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

MĚKK Ý SN ÍH

Každá lyže reaguje na dynamickou zátěž, kterou na ni lyžař klade – a ta závisí také na hmotnosti a velikosti lyžaře. Zjednodušeně řečeno, těžký lyžař zatíží lyži významně vyššími silami než například drobná lyžařka. Oblast grafu určuje optimální hmotnostní interval lyžaře. Pozor, tato vlastnost se váže k testované délce (delší lyže bývá obvykle tvrdší a naopak).

131

NÍH PEVNÝ S

Hmotnost lyžaře LEHKÝ – TĚŽKÝ LYŽAŘ

OST

K NÍZ

5 0 7 0 9 0 10 0

Ski indikátor neuděluje lyžím jedinou známku. Ukazuje, pro jaký jízdní režim a jakého lyžaře se jednotlivé modely hodí. U každé lyže vztahujeme posouzení ke konkrétní testované délce a podmínkám.

cm) 162

10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL 0 h m LED

R13 R15 R17 R19 1 1 R Ý OBLOUK DLOUHÝ OB m

27–78–106, R: 13,7 m že: 1 y (v t l y e etr 30 50 70 9 k

Určuje, do jakého sněhu a podmínek na sjezdovce se lyže hodí. Většina nezávodního lyžování se odehrává na urolbovaných sjezdovkách, umrzlá trať je jeden extrém, měkká kaše z rozježděného firnu druhý. Nový sníh napadaný na sjezdovce je podobný měkkému sněhu, byť nutně není mokrý.

stu

Konstrukční rádius výrobce není totožný s poloměrem skutečně projetého oblouku. Ten ovlivňuje mimo jiné úhel zahranění, průhyb lyže a způsob jejího vedení. Ukazatel proto vyjadřuje velikosti oblouků, při nichž testovaný model nejlépe fungoval.

Par am

Velikost skutečného oblouku KRÁTKÝ OBLOUK – DLOUHÝ OBLOUK

Terén/povrch sjezdovky LED – PEVNÝ SNÍH – MĚKKÝ SNÍH

Skier IQ NÁROKY LYŽE NA TECHNIKU

Carv, který při testování využíváme, hodnotí kvalitu lyžařské techniky prostřednictvím skóre Ski:IQ. My u každé lyže stanovujeme přibližnou hodnotu IQ lyžaře, kterému bude lyže vyhovovat. Nejprve se tedy pokuste (sebekriticky podle našeho testu) určit vlastní Ski IQ, a podle něho vybírejte lyži. Linka pod číslem ukazuje orientačně rozsah začátečník – expert, u nichž se daný testovaný model dobře uplatní.

195 km SJEZDOVEK

NA JEDEN SKIPAS DO 19 ZIMNÍCH STŘEDISEK!

PROJEKT PODPORUJE:

CZECHSKIPASS.CZ

151

DOPRAVNÍCH ZAŘÍZENÍ

ČESKÉ HORY NA JEDEN SKIPAS

LETOS

19 STŘEDISEK!

62 MARKET

SNOWTEST 26/27

Carv: nový algoritmus Wasatch V sezóně 2024/25 přešel Carv na druhou generaci zařízení. Místo původních tlakových vložek do bot používá dvojici pohybových senzorů připínaných na lyžařské boty. S tehdejším algoritmem Nevado vyhodnocoval jízdu v různých typech terénu, takže jízda v boulích nebo prašanu již byla posuzována podle vlastních požadavků, a ne jako carving na upravené sjezdovce. Pro sezónu 2025/26 oznámil Carv další změny, v listopadu pak uvedl novou generaci hodnocení Ski:IQ Wasatch. Výsledkem je širší pohled na kvalitu jízdy a doporučení, která se více soustřeďují na konkrétní styly a odpovídající technické dovednosti. Nejednomu lyžaři se tak stalo, že v nové sezóně přišel o svůj pracně naježděný rekord, protože se přepočítal podle nového algoritmu.

Hrany dělají lyži!

I tentokrát musíme připomínat starou a silnou pravdu. Chování lyže zásadně ovlivňuje brus jejich hran, od nichž se odvíjí i charakter lyže. Například agresivitu lyže ovlivňuje nejvíc právě to, jak je lyže nabroušená. Vždy doporučujeme vybírat kvalitní servis, kde cítíte důvěru nejen v obsluhu, ale i ve strojový park – moderní automatické stroje brousí rutinně a přesně podle přání zákazníka. Námi testované lyže mají v závislosti na přání značky buď tovární broušení, anebo je připravuje jednotně Prague Sport radiálním brusem na automatu Montana.

Ski indikátor najdete i v obchodech! Abychom usnadnili výběr lyží všem, kdo se po nich zrovna ohlížejí, jsou od letoška základní Ski indikátory i v kamenných prodejnách zavěšené či nalepené na otestovaných lyžích

Rejstřík lyží v testu:

Lyže na sjezdovku, Skier IQ < 140 Značka a model

Strana

Blossom XM77

Dynastar Elite 9

Elan Ace SC9+

Fischer The Curv Noize DTX Superflex

Kästle Alchemist

Rossignol Nova 14

Volant 9000

Völkl Racetiger MC Blue

Co řešit dál při výběru

SKIER IQ → DÉLKA → OBLOUK → POVRCH → HMOTNOST → RYCHLOST Shoda lyžařova Ski IQ a hodnoty Skier IQ lyže je první krok, nikoli celý výběr. U konkrétního modelu je dále potřeba zvolit správnou délku, charakter oblouku, vhodný povrch, zohlednit hmotnost lyžaře a rychlost, ve které má lyže nejlépe fungovat.

Čím lepší lyžař, tím důležitější jsou detaily

Začátečník obvykle potřebuje především univerzální a snadno ovladatelnou lyži, která zvládne co nejširší škálu situací. S rostoucí technickou úrovní se ale výběr stále více specializuje.

Pokročilý a zejména expertní lyžař už řeší, jaký chce jezdit oblouk, na jakém povrchu, v jaké rychlosti a jak výraznou oporu od lyže očekává. Proto u sportovních a expertních modelů samotná shoda ve Skier IQ nestačí – stále větší význam získávají další parametry Ski indikátoru.

Pozor: Platí, že dvě lyže se stejným Skier IQ mohou být určeny k úplně jinému typu jízdy.

foto: Petr Socha – SNOW

Market

test

Blossom XM77

Carving na horské dráze

„Rozjedeš se, a hned to přijde: carvingová horečka! Je zábavnější než centrifuga.“ Petr Socha, autor recenze

OST

K NÍZ

SKIER IQ

138

Blossom XM77 bude nejvíc dávat smysl sportovním lyžařům a lyžařkám, kteří chtějí zábavnou, živou lyži nejen na dokonale upravenou trať. Miluje kratší až střední oblouk po hraně, umí se nechat vést a má ráda aktivního lyžaře, který ji dokáže zatížit. Díky šířce 77 mm pod botou je velmi zajímavá jako jarní nebo celodenní lyže do proměnlivějších

9 k 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL 0 h m

LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

živá a hravá, přitom

sportovně tuhá ideálně pro střední až kratší oblouk na hraně pro aktivního carvera i do měkčího sněhu

111, R: 15 m (v test 1–77– u 17 3 1 : 6c yže 30 50 70

MĚKK Ý SN ÍH

U lyže široké 77 mm pod botou se dá čekat určitá univerzálnost, klidnější projev v horším sněhu a o něco pomalejší nástup na hranu než u čisté sportovní lyže. Ale trochu jsme se báli, že takto ani široká ani úzká lyže bude jaksi bezpohlavní, nemastná neslaná. Blossom historicky nevyrábí měkké rekreační lyže, o to více jsme byli zvědaví, jestli i XM77 dostojí očekáváním na osobitost projevu značky, které Blossom obecně prokazoval v dřívějších testech.

Pro koho a kam

podmínek. To, že od nás obdržela SKI IQ pod 140, znamená, že člověk nemusí být nutně expert, aby její potenciál využil. Nevylučuje to, že i experti z ní byli nadšeni! Má však jednu podobnost se slalomkou – možná vás zanedlouho „utočí“ a bude to chtít čas od času nějakou změnu.

NÍH PEVNÝ S

Co jsme očekávali?

IQ 145) „Byly velmi živé a hravé, ale zároveň tvrdé, což je kombinace, která mě bavila! Zároveň oproti klasickým slalomkám jsou tyto lyže širší, a byly ideální v jarním měkkém sněhu. Na jarní lyžovačku bych si je hned vybrala znovu.“ (Ski IQ 150) „Spíš pro sportovního lyžaře, který ji prohne a užívá si kratší řezané oblouky.“ (Ski IQ 140) „Super univerzálka. V měkkém sněhu je jako doma, není příliš agresivní a nevyžaduje tolik síly.“ (Ski IQ 160)

LED

lossom XM77 patří do řady univerzálek Turbo, kde navazuje na model AM77, ale podle výrobce posouvá geometrii směrem k ještě širšímu zaměření. V testované délce 176 cm má krojení 131–77–111 mm a rádius nad 15 m. Blossom tradičně využívá sendvičovou konstrukci, v našem případě topolovo-bukové jádro a k němu i na univerzálky závodní skluznici.

O co rozporuplnější byla naše očekávání, o to větší přišla euforie. Test ukázal lyži s výrazně živým, hravým, a přitom silně sportovním charakterem, která potěšila nejvíce ty, kteří se rádi vrhají do víru omamného carvingu s přetížením jako na horské dráze. Na našem měkčím, jarním a často i lehce rozbitém sněhu dodávala její širší platforma na stabilitě, nepropadala se, dovolila plnou oporu v celé fázi oblouku. A přitom velmi ochotně přecházela z oblouku do oblouku, jako by byla o centimetr užší. Její nejsilnější stránkou samozřejmě nebude absolutní grip na ledu, ale kombinace sportovní tuhosti (fakt dovolí velké odstředivé síly), chuti k řezání dvou kolejí po hranách a zároveň plnohodnotné použitelnosti v měkčím sněhu. „Nejzábavnější lyže ever! Geniální carvingová hračka, zatáhne tě do svý hry a už nepustí.“ (Ski IQ 151) „Hravá lyže, rychle reaguje. Na to, jak je tuhá, hezky a rychle nastupuje do oblouku.“ (Ski

R13 R15 R17 R1 R11 ÁTKÝ OBLOUK DLOUHÝ OBLOU 9m

Jaká skutečně je?

Para me tr y

Blossom patří k malým značkám, které staví na řemeslném přístupu a pečlivě koncipované malosériové produkci. Značka navazuje na letitou lyžařskou tradici oblasti Valchiavenna, kde už v roce 1906 vznikla první italská továrna na lyže. V kontextu dnešního trhu tak Blossom představuje jakousi fajnovou alternativu k velkým značkám: nabízí neokoukané, ale přitom technicky poctivé a často osobité lyže.

foto: Dynastar

64 Market

test

Dynastar Elite 9

Neskutečná lehkost lyžování

Lukáš Vavrda, autor recenze

9 k 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL 0 h m

SKIER IQ

122 ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

MĚKK Ý SN ÍH

OST

K NÍZ

LEH

) cm

03, R: 11 m (v te –66–1 stu 8 1 1 15 8 : 0 5 7 yže 0 0 3

NÍH PEVNÝ S

Je to elitní lyže pro dámy, které mají dobrou techniku a ocení přesnost a jistý grip i na tvrdší sjezdovce, aniž by se musely dřít. V testované délce 158 cm ukázaly, že si umí i zasportovat a milují jízdu po hraně. Zároveň ale platí, že čím lehčí lyžař je bude sedlat, tím větší výkon mu poskytnou; naopak siloví a těžcí lyžaři budou narážet na jejich mechanické limity (vyrábí se ještě v délce 166 cm a možná by nebyla od věci ještě jedna delší verze). Lyžařky s vyššími ambicemi toužící po rychlosti, nechť proto hledají ve vyšších patrech značky, dámy, slečny a paní, které lyžují technicky, ale ne silově a agresivně,

„Milujete lyžování, carving, manšestr, ale nemáte čas na trénink? Elite 9 to vyřeší.“

Pro koho a kam

a nejraději na manšestru, získají v Elite 9 velmi kultivovaný nástroj motivující k dlouhým lyžařským dnům i dalšímu lyžařskému rozvoji.

se do ní opře více silový a rychlostně laděný lyžař. To není chyba, nýbrž potvrzení toho, že funkční interval Elite 9 leží v oblasti, kde se nezávodní lyžařky objevují nejčastěji.

LED

lite 9 i dnes jako kdysi cílí na lyžařky, které chtějí přesnou a energickou lyži. Nová Elite 9 se konstrukčně opírá o sportovní know-how Dynastaru, využívá dokonce závodní sendvičovou konstrukci s plnohodnotnými ABS bočnicemi, ekologické jádro Hybrid Core 2.0, které kombinuje topolové dřevo ve třech směrech s tlumicím polyuretanem. Stabilitu v rychlosti a tlumení vibrací zajišťuje titanalová výztuha Omega Ti, zatímco geometrie Adaptiv Sidecut spolu s mírně zvýšenou špičkou Tip Rocker usnadňuje zahájení oblouku. V testované délce 158 cm má rádius 11 m a geometrii 118–66–103 mm, úzký střed pod botou slibuje přesné rychlé přehranění i dobrý grip na tvrdém podkladu. A jak jinak, dámy vyžadují lyže lehké, proto i nízká hmotnost napoví, že bude agilní a snadno ovladatelná.

Většina testerek (a testerů) ji charakterizovala právě jako lehkou, i proto snadno ovladatelnou a velmi přístupnou sportovní lyži. Nejčastěji se oceňovalo snadné ovládání a bleskové zahájení oblouku. „ihned a přesně zatáčí a je hravá, překvapivě lehce a ochotně reaguje“ (Ski IQ 120). „Živá lyže, velmi obratná a snadno ovladatelná.“ (Ski IQ 145) Agresivní muži ale poznali, kde má limit: „Lehká lyže na pohodové lyžování, dobře drží stopu a snadno se ovládá.“ (Ski IQ 130) Jde totiž o lyži, která nechce jezdkyni nutit do agresivní jízdy nebo vysokých rychlostí, aby nabrala energii k zahájení oblouku – oproti starším generacím svůj projev zjemnila, takže zatáčí na minimální impulsy a stejně okamžité je přehranění. Užší střed a lehčí konstrukce ale také přinášejí určitá omezení, v rozbitém odpoledním sněhu už to není ono, podobně třeba, když

R13 R15 R17 R1 R11 ÁTKÝ OBLOUK DLOUHÝ OBLOU 9m

Jaká skutečně je

Para me tr y

První E Lite 9 se v dámské kolekci Dynastaru objevila už v sezóně 2020/21. Již tehdy to byla sportovní lyže zábavná nejen pro dámy. Loni se objevila Elite 9, významně přepracovaná, ale v totožném postavení nejvýkonnější dámské sjezdovkové lyže v kolekci značky. Jak se nám nová generace líbila v testu?

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

klidná a přesná, přitom lehká

a snadno ovladatelná lyže pro dámy (lehké lyžaře) pro technicky schopné lyžařky bez tréninku pro lehké lyžaře má sportovní potenciál

test

foto: Elan

Market

Elan Ace SC9+

Víc než zlatý střed

„Nic vám nevnucuje a prostě se nechá vést. Nejraději zakrojenou klikaticí.“ Lukáš Vavrda, autor recenze

OST

K NÍZ

SKIER IQ

130

Ace SC9+ není lyže, která by chtěla lyžaře neustále tlačit do maximální intenzity. Místo toho nabízí hladký, kultivovaný a poměrně nenáročný projev. Hodí se tak i pro celodenní lyžování i ryze rekreační využití. Nabízí kultivovaný projev, podřízenost a jednoduché ovládání – naopak agresivitu

9 k 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL 0 h m

LEH

) cm

Pro koho a kam

–110, R: 14 m (v tes 0–74 tu 1 3 1 : 72 0 5 7 yže 0 0 3

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

MĚKK Ý SN ÍH

SC9+ mají při 172 cm šířku 74 mm a rádius 14 m, tedy parametry sportovní carvingové univerzálky. Konstrukčně využívá – vedle nové technologie Active Suspension Drive, která má za úkol pohlcovat vibrace – jednu titanalovou výztuhu, Race Frame Woodcore a plné závodní (RST) bočnice. Oproti vyšším modelům se dvěma titanaly by měla být SC9+ méně náročná, univerzálnější a tolerantnější, dostupná širšímu spektru lyžařů.

s ní zažijete pouze v kratších obloucích. Zlatý střed sleduje i co se týče terénu: nejlépe funguje na dobře upravené sjezdovce, nemusí ani led, ale ani rozměklou kaši.

NÍH PEVNÝ S

Co jsme očekávali?

tečný grip a stabilitu, přičemž nepůsobí nepoddajně nebo přehnaně agresivně. „Chtěla hodně točit, pokud ji člověk dostal do rytmu, byla harmonická a hravá. Podle mě ji sportovní lyžař ocení tehdy, když preferuje kratší oblouky.“ (Ski IQ 151) „Je velmi univerzální, možná až moc, takže člověka netlačí do žádného specifického režimu. Nejradši to má na hraně, ale ne moc agresivně.“ (Ski IQ 148).

LED

lan staví novou generaci Ace na konceptu „Carving 2.0“, tedy kombinaci dobrého gripu a současně většího klidu a plynulosti v oblouku díky inovativnímu tlumení vibrací. Vedle širší SC9+ stojí ještě o celých 7 mm užší Ace SC9 (bez plus), přičemž příbuznost obou modelů definuje zejména použití jediného plátu titanalu, a několik výkonnějších modelů. Ace SC9+ tedy míří na pokročilé sportovní lyžaře, kteří chtějí sportovní jízdu, ale nepotřebují se strhat na příliš „ostrých“ a jednoznačných lyžích.

Trochu jsme čekali, jestli vyjeví aspoň trochu agresivní charakter, ale ne. Většina testerů se shodla, že jde o velmi přístupnou sportovní lyži s velkým rozsahem použitelnosti. Ocenili ji jak rekreační lyžaři, tak i ti sportovní: „Lyže dobře vede i v muldách a nahrabaném sněhu, dá se jí věřit a zvládá i rychlou rovnou jízdu“ (Ski IQ 110). „Dobře ovladatelná, solidní lyže, která drží stopu.“ (Ski IQ 120). Sportovněji založení testeři glosovali, že SC9+ není příliš agresivní lyže a má spíš charakter univerzálky. „Dobře točí, jede klidně, ale zároveň jí trošku chybí odpich v oblouku.“ (Ski IQ 125). Zatímco méně agresivní lyžaři jednotitanalovou konstrukci vítají, ti hodně sportovní už dokážou objevit určité limity. Přesto SC9+ nabízí dosta-

R13 R15 R17 R1 R11 ÁTKÝ OBLOUK DLOUHÝ OBLOU 9m

Jaká skutečně je

Para me tr y

Elan, etablovaný slovinský výrobce lyží, letos přinesl nejednu novinku – především modelovou řadu Ace vybavenou novým systémem tlumení Active Suspension Drive. Řada cílí na nejnáročnější lyžaře z řad veřejnosti a testovaný model Ace SC9+ stojí v její hierarchii zhruba uprostřed.

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

klidná, ovladatelná sjezdová

lyže pro rekreační carving velmi univerzální a podřízená pro kratší a střední oblouky bez přehnané agresivity

foto: Petr Socha – SNOW

66 Market test

Fischer The Curv Noize DTX Superflex

The Curv pro každého

Petr Socha, autor recenze

:1 yže

17 30 50 70 90 km 1 0 1 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL h

SKIER IQ

OST

K NÍZ

136 LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

MĚKK Ý SN ÍH

Fischer The Curv Noize DTX Superflex bude sedět pokročilým až velmi dobrým lyžařům, kteří rádi lyžují aktivně, preferují upravenou sjezdovku, střední až delší oblouk a střední nebo vyšší rychlost. Nejlépe funguje na pevném kopci, optimálně manšestru, kde se dá využít její klid a jisté vedení po hraně. Naopak méně vhodná bude pro pasivní lyžaře, pomalejší smýkané oblouky nebo měkký jarní sníh.

2–103, R: 16 m (v test

Pro koho a kam

18–7

NÍH PEVNÝ S

Střed 72 mm zůstává jasně sjezdovkový, rádius 16 m v délce 171 cm naznačuje univerzálnější použití, co se délky oblouku týče, a konstrukce s titanalovým vyztužením slibuje oporu na hraně. Elitní technologie Noize Control má podle výrobce omezovat vibrace a zklidnit chod lyže. Pracuje s kovovými částicemi rozmístěnými ve specifickém vzoru, který pomáhá tlumit vybrané frekvence chvění. Výsledkem má být hladší jízda, stabilnější hrana a čitelnější kontakt se sněhem.

„Nejlépe funguje, když ji necháte jet po hraně a v tempu. A jak jinak, na manšestru.“

) cm

Co jsme očekávali?

Měli jsme možnost ji porovnat s vrcholnou verzí The Curv Noize M-Plate – rozdíl je znát, DTX není ve všem tak vrcholná a dokonalá jako nejdražší model, ale za slušné peníze vám přinese rozumně výkonný kompromis, který obsahuje velkou většinu toho, co carvingově laděný člověk potřebuje a využije.

LED

estovaná délka 171 cm má krojení 118–72–103 mm a rádius 16 m. Konstrukce využívá sendvičovou bočnici, dřevěné jádro, sintrovanou skluznici, závodní bočnici, krojení Radical Triple Radius, dvě 0,5mm titanalové výztuhy Shaped Ti a klíčovou technologii Fischer posledních sezón – Noize Control.

Test ukázal, že The Curv Noize DTX je lyže na upravenou sjezdovku, pro slušnou rychlost a střední až delší oblouk. Nejlépe se cítila tam, kde se držela na hraně blízko konstrukčního rádiusu. „Rychlost, přesnost, jak jde do oblouku. Stabilita v oblouku navzdory rychlosti a terénu.“ (Ski IQ 145) Není to lyže, která by sama nabízela krátké a hravé zatáčky; naopak vyžaduje rozhodnější vedení a jasný záměr. Její projev je poměrně tuhý a spíš klidný než živě hravý. „Je překvapivě tuhá, s dlouhou kontaktní hranou – štíhlá lyže na tvrdý kopec a jízdu po hraně.“ (Ski IQ 151) Ačkoli nestojí v kategorii na vrcholu, jde o ryze sportovní náčiní určené typicky pro carving. Část testerů ji vnímala jako náročnější, část jako poměrně dobře ovladatelnou, do čehož se promítly lyžařské zkušenosti testérů i aktuální podmínky. „Dobře ovladatelná lyže na delší oblouk.“ (Ski IQ 125) „Univerzálka pro sportovní jízdu, která na tvrdém kopci funguje příjemně a pro většinu lyžařů bude výkonově zcela dostačující.“ (Ski IQ 145)

R13 R15 R17 R1 R11 ÁTKÝ OBLOUK DLOUHÝ OBLOU 9m

Jaká skutečně je?

Para me tr y

Fischer řadou The Curv dlouhodobě obsazuje prostor mezi závodními RC4 a univerzálnějšími sportovními lyžemi. Vrcholné technologie se uplatňují v lyžích pro ty, kteří chtějí jezdit rychle a technicky po hraně, a přitom nechtějí být omezeni přísnou geometrií či požadavky výhradně tvrdé tratě. The Curv Noize DTX s deskou Superflex stojí v řadě Curv jako třetí nejvýkonnější.

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

sportovní lyže pro střední

i delší oblouk tužší konstrukce preferuje tvrdší tratě ne pro pasivní lyžování – vyžaduje vedení

foto: Kästle

test

lchemist konstrukčně vychází z modelu Kästle M9 76. Testovaná délka měla 177 cm a krojení 123–76–104 mm při R 17,8 m. Konstrukce kombinuje typický Hollowtech 2.0, Twin Core čili dvě titanalové výztuhy, odolný Armoclad topsheet a bočnici Powerzone Sidewall.

Co jsme očekávali?

Kästle Alchemist bude dávat největší smysl pokročilým a sportovním lyžařům, kteří nechtějí nebo nepotřebují střídat modely v průběhu dne nebo sezóny. Poskytne široké spektrum lyžařské radosti, nejlépe funguje na hraně, ve středním tempu až svižnější jízdě, ve středním oblouku a na upravené, lépe měkčí i lehce rozbité sjezdovce. Přestože není extrémně náročný, kvituje aktivní lyžování. Pozitivně ji hodnotili spíš lehčí lyžaři, logicky tak bude méně vhodná pro hmotnější lyžaře a experty, kteří chtějí od lyže maximální klid a vysoké rychlosti. Harfasport u toho custom modelu nesázel pouze na efekt, nýbrž na využitelnost – a právě v tom je Alchemist zajímavý.

9 k 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL 0 h m

OST

K NÍZ

SKIER IQ

132 LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

m) 7c

Pro koho a kam

MĚKK Ý SN ÍH

Test potvrdil, že praktický sportovní allmountain neosloví lyžaře hledající jednoúčelový agresivní nástroj, ale to je právě cílem. Pro mnoho jezdců, vlastně většinu lyžařů bude právě civilnější charakter lyže výhodou. Alchemist ale neurazí ani ty sportovně nastavené, jak komentuje jeden z testujících profesionálů:

–104, R: 17,8 m (v t est 3–76 2 1 u1 : 7 0 5 7 yže 0 0 3

NÍH PEVNÝ S

Jaká skutečně je?

Petr Socha, autor recenze

LED

M-Line je u Kästle označením pro robustnější a univerzálnější lyže do náročnějších podmínek. Nejde tedy o čistý sportovní racecarver, ale o sjezdovkově orientovaný allmountain, který má zvládat tvrdší pistu, měkčí sníh i rozbitý odpolední nebo jarní povrch. Šířka 76 mm pod botou avizuje stále poměrně rychlé přehranění blízké sportovním modelům, ale zároveň o něco větší jistotu v horším sněhu. Od Alchemistu jsme proto čekali ne extrémní výkon, ale prakticky poskládanou lyži pro většinu dní na horách.

„Alchemist není obvyklý drahý custom model, ale originál pro lyžaře, který chce lyži opravdu používat.“

foto: Kästle

U lyží v custom designu jsme zvyklí čekat především výkladní skříň značky: nejvyšší výkon, nejdražší technologie a určení pro expertní lyžaře. Harfasport šla u modelu Alchemist jinou cestou. Nevybrala si jako základ nejnabitější a nejostřejší lyži z nabídky Kästle, ale allmountain s parametry, které dávají smysl pro běžný den na sjezdovce, proměnlivý sníh a široký okruh sportovních lyžařů.

Alchymie z Harfasportu

R13 R15 R17 R1 R11 ÁTKÝ OBLOUK DLOUHÝ OBLOU 9m

Kästle Alchemist

„Skvěle vyladěný allmountain pro sportovní lyžaře, drží i na tvrdším kopci, stabilní a agilní.“ (IQ 160) „Působí širším dojmem, ale velmi dobře se ovládá a zůstává stabilní“. Silnou stránkou lyže je rozsah její použitelnosti. Není lyže jen na ranní manšestr a carvingový oblouk, umí toho mnohem více. Nejpřirozeněji se na ní lyžař cítí při středních obloucích ve chvílích, kdy je sníh odměklý, nevadí ale ani měkčí povrch – má blízko k ideálu jedné lyže na celý den, potažmo celou sezónu. Dokazuje to komentář „Skvělá lyže do všech podmínek na celý den a použitelná i do offpistu.“ (IQ 155) Ten je potřeba číst s rezervou: se 76 mm pod botou nejde o freeridovou lyži, ale okraj sjezdovky či 15 cm prašanu zvládne i díky špičce široké 123 mm v pohodě. Samozřejmě vše má své výhody i nevýhody. Ve vyšší rychlosti na zmrzlé sjezdovce narazíte na limit v klidu a stabilitě, což ale jen potvrzuje určení lyže – Alchemist není čistý carver se závodní DNA, jeho smyslem je nabídnout sice sportovně laděnou, ale stále výkonově dostupnou a komfortně použitelnou lyži pro ty, kdo chtějí trávit na sjezdovce dlouhé dny v různých jízdních režimech, i když už není povrch ideální. Navíc zákazník nemusí za neotřelý custom model platit cenu špičkového race speciálu.

Para me tr y

Market

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

custom design výhradně pro

Harfasport univerzální a dobře vyladěný allmountain na sjezdovku dobrý poměr stylu, výkonu a ceny jedna lyže na celý den

foto: Rossignol

68 Market

test

Rossignol Nova 14 (Konect)

Carving pro ženy

Petr Socha, autor recenze

–112 : 130–75 , R: 11 m (v lyže tes y r t et 0 50 70

TK KRÁ

LOU K

3 9 k 10 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL 0 h m

OST

K NÍZ

SKIER IQ

124 LEH

ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

5 0 7 0 9 0 10 0

Hlavní vlastnosti:

jistota a kontrola

snadné zahájení oblouku krátký až střední carvingový oblouk

cm)

Větším limitem než sama konstrukce lyže se ukázala testovaná délka 156 cm, která schopnosti lyže zúžila a zacílila na lehčí a menší lyžaře. Přesto Nova 14 v testu potvrdila, že dokáže přinášet i sportovní zážitky. Nevyža-

Rossignol Nova 14 je lyže pro pokročilé až velmi dobré lyžařky, pokud svými silovými parametry nespadají už do kategorie unisex. Křehké dámy ji mohou využívat jako ryze sportovní nástroj, nejdelší varianta 169 cm pravděpodobně uspokojí i silovější typ. Pokud si zvolí vhodnou délku, snad každá dívka a žena, která jezdí ráda sportovně po upravené sjezdovce, krájí krátké až střední oblouky i po hraně, dostane v modelu Nova 14 možná až vysněný model.

MĚKK Ý SN ÍH

Jaká skutečně je?

Pro koho a kam

NÍH PEVNÝ S

Dámská technologie Rossignolu pracuje s různými úrovněmi modelů podle typu lyžařky, Nova 14 je nejvýkonnější – máme mnoho zkušeností s tím, že takto koncipované lyže mají kapacitu uspokojit nejen dámy.

„Jistota, elegance a bezpečí, ale i grip a nasazení.“

LED

Co jsme očekávali?

duje hrubou sílu ani vrcholnou techniku, přitom má dostatek výkonu i pro sportovní tempo a oblouky vedené čistě po hraně. V kratší testované délce je velmi snadno ovladatelná i proto, že má centrálněji usazené těžiště, a tedy menší rozdíl mezi přední a zadní částí lyže. I díky tomu rychle reaguje a ochotně zahajuje oblouk, přitom je spolehlivá i při jízdě na hraně, pokud přehodíte výhybku na carvingovou jízdu. Kratší špička a delší ocas vyžadují centrálnější postavení, to ale lyžař záhy intuitivně pochopí a adaptuje se. „Skvěle točí, manévrovatelnost je výborná, drží na hraně a zvládá i změny povrchu a různé typy sněhu.“

56 u1

onstrukce Rossignol Nova 14 využívá materiály osvědčené i ve výkonnostních kolekcích jako dřevěné jádro, titanalovou výztuhu (Titanal Boost Flex), krojení Oversized Sidecut, které podporuje carvingový styl, či mírný tip rocker. Přidává i specifickou technologii V-Profile, která pracuje s uložením a oddělením vrstev kolem jádra tak, aby se dal přesněji naladit průhyb lyže (=lepší přenos tlaku k hranám, jistější grip a klidnější vedení). V testované délce 159 cm má krojení 130–75–112 mm, rádius 11 m.

Přinese mimořádnou jednoduchost ovládání lyží na jedné straně a dostatečný sportovní potenciál na straně druhé. Díky šířce 75 mm zvládají i proměnlivější sníh a odpolední podmínky. Pasivním lyžařkám bez sportovních ambicí postačí levnější varianty, naopak pak sportovní expertky, které jezdí rychle a agresivně, využijí více (a delší) unisex modely.

Par am

(Ski IQ 115) „Skvělá lyže. Zatáčí sama a co chci, to udělá.“ (Ski IQ 110) „Lehce ovladatelná lyže s kratším poloměrem, najde si svou fanynku.“ (Ski IQ 140) „Sice krátká, ale přesto zábavná lyže s potenciálem sportovní jízdy na hraně. Krátká špička snadno otáčí a mění směr skoro na myšlenku.“ (Ski IQ 145)

R13 R15 R17 R1 R11 Ý OBLOUK DLOUHÝ OB 9m

Dámské lyže dlouho vznikaly hlavně jako lehčí a měkčí verze univerzálních modelů. Rossignol se u řady Nova snaží dámská specifika rozvinout a posunout dál: kolekce je vyvíjena se zapojením ženského produktového týmu a staví na tom, že lyžařky nehledají jen nižší hmotnost, ale možná ještě více předvídatelnost, jistotu a pocit bezpečné kontroly. Nova 14 je nejvýkonnější model dámské řady, tedy lyže pro ženy, které chtějí na sjezdovce nejen ukázat svou ženskost, ale také si poctivě zamakat.

test

Atomic Volant 9000

(

OBLO UK

134 ZAČÁTEČNÍK

EXPERT

KÝ L Y Ž AŘ

TĚ ŽK Ý

A LYŽ

MĚKK Ý SN ÍH

LEH

)

SKIER IQ

8 cm

OST

K NÍZ

5 0 7 0 9 0 10 0

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

v 30 50 70 90 km te 0 1 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL h

Volant 9000 nejlépe sedne sportovnímu lyžaři, který chce prémiovou sjezdovkovou lyži, ale se silně sportovním charak-

,5–102, R: 15,

NÍH PEVNÝ S

Pro koho a kam

–71 114,5 : e lyž

LED

Volant známe jako příjemné a vyladěné lyže, které dokážou přesně a harmonicky kroužit – ovšem do větších dobrodružství se raději nepouštěly. Model 9000 je skutečně sportovní lyže na upravenou sjezdovku, užší střed přináší agilní a přesnou odezvu. I podle hmotnosti lyže nutno přiznat, že krok do oblasti poctivého sportovního lyžování není jen planý příslib.

Test ukázal, že Volant 9000 skutečně není jen elegantní cruiser. Nejvíce překvapil tuhostí, ale i ochotou měnit rytmus. „Hbitost, hravost, živá a zábavná lyže, jízda působí plynule.“ (Ski IQ 145) „Štíhlá a ostrá, sportovní a poměrně tvrdá. Na šlechtěný Volant má dost přímočarou náturu.“ (Ski IQ 151) „Kvalitní, univerzální lyže, která se nenechá rozhodit rychlostí a umožní i agresivní carving.“ (Ski IQ 150) Je cítit výrazné zrychlení při výjezdu z oblouku a lyže je klidná při rychlé sportovní jízdě.

16 stu

Co jsme očekávali?

Jaká skutečně je?

O TKÝ KRÁ

testované délce 168 cm má novinka krojení 114,5–71,5–102 mm a rádius 15,5 m. Konstrukce kombinuje dřevěné jádro (Power Woodcore), dvě ocelové vrstvy (Double Steel Powered), laminát (X Fiberglass), plnou bočnici a typický nerezový povrch. Profil zůstává klasický bez rockeru.

Par

terem. Bude se líbit těm, kdo jezdí po hraně, mají slušnou techniku a požadují kombinaci přesnosti, živosti a významný potenciál výkonu. Nejlépe funguje na tvrdší upravené sjezdovce v kratším až středním oblouku, přičemž snese i vyšší tempo. Pozor, není to čistě statusová lyže – fakt umí i tvrdě makat, a pokud hledáte komfort, hledejte v jiných patrech kolekce.

am etr 13 R15 R17 R1 R 9 1 1 m R BLOUK DLOUHÝ

Volant byl dlouho hlavně synonymem pro specifický vzhled, kultivovanost a typický nerezový povrch. Nový model 9000 neopouští luxusní rukopis značky, přidává však živější konstrukci, užší střed a kratší rádius – tedy parametry, které už nejsou jen o klidném svezení, ale o aktivní práci a skutečném lyžování.

Völkl Racetiger MC Blue Racetiger je tradiční řada s přímou vazbou na závodní lyžování, MC Blue ale stojí v její civilnější části. Překládá závodní technologie značky do dostupnějšího modelu pro lyžaře, kteří chtějí lyži přesnou, ale zároveň s vysokou mírou ovladatelnosti.

Pro koho a kam

Racetiger MC Blue doporučujeme sportovním, ne nutně expertním lyžařům, kteří jezdí převážně po upravené sjezdovce a chtějí univerzální živou lyži s krátkým ölkl Racetiger MC Blue má technolo- reagující a překvapivě univerzální sporreakčním časem. Upřednostňuje kratší gicky poctivou konstrukci s dřevětovní lyže. Ke snadnému zahájení oblouku oblouky, ale ne výhradně. Díky poměrně ným jádrem z topolu a buku, vrcholnými se přidává přesné vedení a proslulá úzkému středu a sportovní konstrukci technologiemi Tailored Carbon Tip nebo nekomplikovanost této části rodiny Race- zvládá i pevnější povrch. Nepotřebuje tiger. Není to nikterak přísná lyže, přitom 3D.Glass. Na rozdíl od nejvýkonnějších sílu a dobře ji zvládnou i lehčí lyžaři. je velmi živá, stále připravená zatáčet i odmodelů nese jen jediný plát titanalu. pouštět chyby. U testérů bodovala hlavně Testovaná délka 169 cm má krojení 71–102, R: 14,5 m : 124– e (v t ž ovladatelností, univerzálností i jistotou 124–71–102 mm a rádius 14,5 m. y l e tr y gripu v běžné rychlosti. Nepotřebuje sílu, 30 50 70 90 km st 0 1 Á RYCHLOST VYSOKÁ RYCHL h Co jsme očekávali? naopak. I proto oslovuje spíše lehčí jezdce OST K NÍZ Racetiger MC je blízký příbuzný mnoho- vyhledávající rozumné rychlosti. SKIER IQ „Poslouchá, dělá oblouky, jaké chci já.“ krát testovaného legendárního Race(Ski IQ 135) „Univerzálnost, hravost a žitigeru SC. Jeho role v kolekci je patrně vost slalomky, ale zvládá i delší oblouk. nabídnout podobně oblíbený model, avšak ve znatelně univerzálnější variantě Snadné zahájení oblouku.“ (Ski IQ 145) „Skvělá, hezky točí, drží stopu, pevná nejen pro krátký oblouk. EXPERT ZAČÁTEČNÍK opora. Při vyšší rychlosti hezky podrží.“ LEH AŘ KÝ L LYŽ Y Jaká skutečně je? (Ski IQ 120) „Lyže vede obloukem velmi TĚ ŽK Ý 3 0 Ž AŘ kg V testu Racetiger MC Blue nezapřel své precizně, zvládá rychlou jízdu i lehce 5 0 7 0 9 0 10 0 geny. Ukázal se jako velmi rychle a snadno rozbitý terén.“ (Ski IQ 145) MĚKK Ý SN ÍH

OBLO UK

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

NÍH PEVNÝ S

O TKÝ KRÁ

LED

132

cm)

Par a

69 u1

R13 R15 R17 R1 R11 BLOUK DLOUHÝ 9m

Market

70 MARKET

BUSINESS STORY

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

FOTO: PETR SOCHA

Z nuly na sto

Jak se kluk z Moravy stal majitelem lyžařské školy v Söldenu

Kyjov je na jižní Moravě. Ve výšce 192 m n. m. se tam kdysi narodil kluk, kterému to bylo málo a od dětství obdivoval mnohem vyšší kopce, než které byly v okolí. A taky měl rád sníh, kterého bylo na Moravě vždycky poskrovnu. Přes Beskydy, Jeseníky a Krkonoše to nakonec dotáhl o 3 000 metrů výš, do rakouského Söldenu, kde založil a provozuje první českou lyžařskou školu v Tyrolsku.

těpán Koudela vystudoval učitelství pro střední školy v oborech zeměpisu a matematiky. Sice ho to táhlo víc k tělocviku, který vystudoval i jeho táta, ale zlomená noha z vesnického závodění na motorce mu v přijímačkách na FTVS nakonec zabránila. Po studiu se odstěhoval za svojí tehdejší partnerkou do Olomouce a začal učit v Přerově na střední škole. V roce 2001 se při školení instruktorů školního lyžování na Pradědu poprvé dozvěděl o APUL (Asociaci profesionálních učitelů lyžování) a o práci komerčního lyžařského instruktora, a velmi rychle v něm uzrálo rozhodnutí, že přesně tohle by chtěl po zbytek života dělat. A všechny následné kroky už vedly jen směrem do hor, kde jsme se také poprvé se Štěpánem setkali.

Bylo jaro 2001. Štěpán právě začínal svoji instruktorskou kariéru kurzem APUL C ve Špindlu, a já ho dostal jako novopečený lektor do skupinky. V následující sezóně už Štěpán nastoupil v Černém Dole jako řadový instruktor. Dal výpověď z teplého učitelského místa v Přerově a přestěhoval se na zimu do Krkonoš. K těm tvým začátkům se váže jedna docela vtipná historka… No, to je fakt. Po první sezóně v Krkonoších jsem se vrátil do Olomouce, kde moje tehdejší partnerka bydlela. Na Pradědu ležel ještě sníh, tak mě napadlo, že si ještě pojedu zalyžovat. Ráno jsem vyrazil z Olomouce, auto zaparkoval v Karlově pod Pradědem, abych si pak dal po lyžování freeride takovým údolím až k autu. Jenže na Pradědu se během dne zhoršilo počasí, a navíc jsem se tam úplně náhodou seznámil s Robinem Kaletou, který mi radil, abych tím údolím nejezdil, protože hodně chumelí a v těch prudkých pasážích by to nemuselo být úplně bezpečné. Tak jsem se rozhodl, že to trochu objedu lesem. Byla mlha, začal jsem se točit v kruhu a místo Karlova jsem sjel do Koutů nad Desnou. Vracet se, to byl nesmysl, takže jsem absolvoval dlouhou cestu přes Šumperk zpátky do Olomouce. Akorát bylo 1. května, dole ve městě chodili lidi v kraťasech a já měl na nohou lyžáky, na sobě zimní bundu a na rameni lyže. V Uničově jsem musel ujít dva kilometry z vlakáče na autobusák. V sobotu o půlnoci jsem klapal v lyžácích po městě a byl docela zdrojem zábavy. V Olomouci už jsem si bral domů taxíka, ale pro přítelkyni, která čekala, že po těch třech měsících, co jsem byl pryč, půjdeme na večeři, to byla tak nějak poslední kapka.

Štěpánovi se jedna cesta uzavřela, a jak to tak bývá, velmi rychle se otevřela jiná, ke které už nějakou dobu podvědomě směřoval. Na léto odjel dělat barmana na Ibizu. Před další zimou v Krkonoších úspěšně absolvoval kurz APUL B a hned po sezóně pak i kurz A. Psal se rok 2004: kluk z Kyjova měl za sebou svoji vůbec poslední českou zimu a po dalším létě na Ibize už směřoval rovnou do Rakouska. Z několika nabídek si nakonec vybral středisko, kde byly největší kopce. Tyrolský Sölden. V Söldenu začal v lyžařské škole Vacancia a nakonec v ní zůstal celých šest let. Rozkoukával se a pomalu si začal uvědomovat, že v roli řadového instruktora nechce zůstat navždy. V roce 2006 tedy absolvoval rozdílové zkoušky v rakouském vzdělávacím systému, dva roky nato úspěšně absolvoval přijímačky na nejvyšší státní vzdělání, které je v Rakousku třeba k získání živnosti, a na jaře 2009 získal licenci „Staatlich geprüfter Skilehrer“. Pak už chyběla jen podnikatelská zkouška, další rok praxe a cesta k vlastní lyžařské škole byla otevřena.

Štěpáne, jaké byly začátky? V roce 2011 jsem otevřel v Söldenu lyžařskou školu Snowlines, ale pouze jako jednotlivec. Abys mohl získat licenci pro standardní lyžařskou školu a začít zaměstnávat více lidí, musíš splnit několik podmínek, třeba vlastní kamennou kancelář, „meeting point“ blízko lanovky ap. Takže jsem asi dva roky pracoval jen sám na sebe, protože jsem měl spoustu ruské klientely a byl vlastně skoro jediný, kdo v Söldenu mluvil rusky. To už jsem ale viděl, že se uživím nejen já, ale i další lidi, a začal shánět kancelář a meeting point. Pro cizince to nebylo vůbec jednoduché. Byl jednoduše konkurencí a pro místní riziko. Ale síla peněz v podobě nové bohaté klientely nakonec přesvědčila jednoho z místních obchodníků a ve svém obchodě nechal Štěpána zřídit kancelář a poblíž i meeting point. V té době už stála po Štěpánově boku i jeho partnerka a budoucí manželka Marlen. Jako rodilá Němka ho v začátcích provázela všemi nástrahami rakouského daňového systému, smlouvami a nařízeními, a pod rukama jim

„Pro cizince to nebylo vůbec jednoduché. Byl jednoduše konkurencí a pro místní riziko.“ pomalu začala vznikat lyžařská škola, která letos oslavila 15 let svého trvání. První roky měl Štěpán k sobě tři až pět instruktorů, ale poptávka byla stále větší, práce přibývalo a bylo potřeba začít řešit největší Achillovu patu všech lyžařských škol po celém světě: ubytování instruktorů. Složité hledání sezónních pronájmů nakonec vedlo ke koupi menšího penzionu v kouzelném horském údolí za Söldenem, kde dnes všichni instruktoři bydlí. S vlastním ubytováním postupně narůstal jejich počet. Každý rok dva až tři navíc. Dnes má lyžařská škola Snowlines v plné sezóně na kopci i přes třicet instruktorů. Jak vypadá lyžařská škola Snowlines dnes po patnácti letech od svého založení? Už je to vlastně docela velká firma. Přes celou sezónu tady je

zhruba sedmnáct instruktorů, kteří začínají pracovat už na konci října, kdy už jsou na ledovci dobré podmínky a sezóna jim končí vlastně až na konci dubna. Takhle dlouhá sezóna je specifická… To určitě. Ve střediscích, kde není ledovec, trvá sotva čtyři měsíce; tady mohou instruktoři pracovat v extrému až šest měsíců. Kdo jsou tvoji instruktoři? Zaměřujeme se na privátní výuku, takže tomu odpovídá i kvalita instruktorů, kteří u nás pracují. Všichni mají minimálně vzdělání APUL B, ale velká část už má ukončené vzdělání APUL A nebo celé mezinárodní vzdělání ISIA. Několik našich instruktorů už dnes i lektoruje instruktorské kurzy pro své budoucí kolegy.

72 MARKET

BUSINESS STORY

Asi bychom neměli opomenout, že ve Snowlines jsou všichni instruktoři z Čech, případně ze Slovenska… To je vlastně taky výjimečné. Jsme totiž první česká lyžařská škola v Tyrolsku a stále asi jediná. Vytvořila se tu skvělá parta lyžařů, a protože všichni ovládají angličtinu i němčinu, někteří i další jazyky, jako jsou třeba polština a ruština, není potřeba tu partu doplňovat o cizince. Kdo jsou typicky vaši hosté? Samozřejmě Češi, ať už děti nebo dospělí, kteří si rádi potrénují v Rakousku, ale s česky mluvícím instruktorem. Nejvíc máme ale Němců, Angličanů a Holanďanů. Solidní základ už tvoří i Poláci. Je lyžařská škola Snowlines v něčem jiná než ostatní školy v Rakousku, nebo přímo v Söldenu? Když jsem začínal, pracoval jsem sám na sebe a snažil se o své hosty starat celý den. Není to jen výuka lyžování, ale třeba také rezervace restaurací, pomoc s výběrem a nákupem lyžařského vybavení a podobně. A tenhle standard jsem se snažil udržet i dál, když už škola rostla a měla mnohem více zaměstnanců. Proto se vlastně zabýváme jen privátní výukou. Nenabízíme žádné velké skupiny ani masovou dětskou výuku, pro kterou nemáme ani prostory, ani dětský

Proč by SNOWlines měla zajímat právě vás?

P rivátní a rodinná výuka v češtině v Söldenu: individuální lekce pro dospělé, děti i malé rodinné skupiny s česky mluvícími instruktory Ubytování: v penzionech Alpenspirit a Gentina Big Mountain Camp: freeridová akce pořádaná podle sněhových podmínek ve spolupráci s českými horskými vůdci Snowcamps: předsezónní kempy pro středně až velmi pokročilé lyžaře, ideální pro rozježdění před sezónou a získání tipů pro vlastní trénink. Vyzkoušet můžete i kemp zaměřený na jízdu v brankách.

park. To naopak necháváme místním, kteří to zázemí mají, a spíš se soustředíme na individuální přístup k jednotlivcům nebo malým rodinným skupinkám. Děti třeba od tří až čtyř let samozřejmě učíme také, ale privátně, jeden na jednoho. Zima je v Söldenu dlouhá. Zabývá se Snowlines ještě něčím jiným než standardní výukou lyžování? Podzim a jaro nejsou tolik vytížené, takže tam se snažíme vyplnit prostor lyžařskými kempy pro pokročilé, které děláme (společně s autorem rozhovoru, pozn. red.) pod značkou Snowcamps. Jsou to menší třídenní kempy o dvou skupinách a středně i hodně pokročilí se na nich můžou skvěle rozlyžovat před sezónou a získat spoustu tipů pro svůj osobní trénink. Letos navíc přidáváme i race kemp pro všechny, kdo si chtějí vyzkoušet brány nebo v nich naopak i hodně

potrénovat. Na Snowcamps si bude od letoška možné vyzkoušet i trénink s technologií Carv. Klasická otázka na závěr: freeride? Zimy jsou stále méně předvídatelné. Takže nárazově, spíš podle podmínek děláme i freeride kempy ve spolupráci s českými horskými vůdci. Ale spíš se ve Snowlines soustředíme na to, co je stabilní a proveditelné, i když třeba zima není zrovna z těch nejlepších. Třeba technicky zajišťujeme všechny vzdělávací kurzy APUL v Söldenu, pomáháme s organizací testů a natáčení časopisu SNOW, pořádáme firemní akce nebo nabízíme ubytování v našem penzionu Alpenspirit i v sousedním Gentiana, který máme dlouhodobě v pronájmu. I když to platí zejména v létě, kdy máme volnou kapacitu. Ale i v létě je v Söldenu co dělat!

„Dnes má lyžařská škola Snowlines v plné sezóně na kopci i přes třicet instruktorů.“ Lyžařská škola SNOWLINES

Lyžařskou školu, která sídlí v rakouském Söldenu, vede Štěpán se svou manželkou Marlen. Spolu s nimi zde v hlavní sezóně působí více než třicet převážně českých instruktorů s vysokou odbornou kvalifikací. Lyžovat s nimi můžete od října do dubna; kromě sjezdového lyžování nabízejí také výuku snowboardingu a podle podmínek freeridové aktivity. Koudelovi poskytují rovněž ubytování v penzionech Alpenspirit a Gentiana. www.snowlines.eu

Team Snowlines se již tradičně zjara zapojuje do redakčního testování lyží a dodává do něj vysoce cenný expertní názor

NIGHT SKI OPENING 16/11/2026 Od 18 hodin start první lyžovačky v ČR

moninec.nhr.cz

Zamiřte Nahoru a odstartujte sezónu v záři reflektorů!

74 Market

test

Atomic Nexus 120 Boa GW

Komfort, který nezapomíná na sportovní ambice Atomic v posledních letech výrazně posouvá vývoj svých lyžařských bot snad ve všech standardních kategoriích. Záběr na širší lyžařskou cílovku letos navyšuje novinkou – řadou Nexus cílí na rychlé a vyspělé lyžaře, kteří už přece jen vyžadují spíše vyšší úroveň pohodlí. Jinými slovy je to další z cest, jak oslovit (stárnoucí) lyžaře se širším chodidlem a potřebou pohodlně do boty nastoupit a vystoupit z ní.

tomic přichází se zcela originální konstrukcí. Technologie Atomic Nexus kombinuje překryvnou konstrukci vpředu se snadno odklopnou zadní částí komínu (NexStep Construction), rychlé ovládání pákou QuickFlip a přednastavitelnou přezku Set-and-Forget, která se jednou nastaví na správnou délku a při dalším nazouvání ji už netřeba znovu řešit. K tomu moderní systém Boa, inovativní tepelně tvarovatelná botička Mimic Gold, technologie Memory Fit pro tepelné tvarování skeletu a komínu a další nezbytné prvky jako podrážka GripWalk. Kýženým výsledkem je sportovní bota zaměřená především na pohodlí, ale zároveň na přesnost bez výraznějších kompromisů ve výkonu.

Co jsme očekávali…

Je to v posledních letech jedno věčné téma, jen jiné řešení: cílem je bota pro sportovní lyžaře, kteří chtějí přesné ovládání lyží, ale nechtějí se celý den trápit v nekompromisně tvrdém čtyřpřezkovém skeletu.

Jaká ve skutečnosti je…

Po několika dnech testování můžeme říct, že největší předností Nexusu je právě jeho uživatelský komfort. Technologie QuickFlip Lever, díky níž se dá odklopit zadní část komínu, funguje velmi dobře: zadní opora komínu se dá odklopit tak výrazně, že lze nohu do boty jednoduše vsunout. Obdobně při výstupu stačí odemknout páku, rozepnout booster a uvolnit Boa a z boty vystoupíte, aniž byste dále potřebovali ruce. Přezka stahující komín, mechanicky propojená se zadní pákou, může být trvale uzamčená, ale také nemusí – je to velmi praktické, protože ne vždy jsou lyžařovy potřeby stažení totožné. Boa samozřejmě funguje přesně a plynule, umožňuje jemné nastavení utažení a tlak na nárt rozkládá – i to má vliv na výsledné pohodlí, které oceníte především během dlouhého dne na svahu. Celek dobře doplňuje komfortní vnitřní botička, podrážka GripWalk i drobné detaily jako zámek hřebenu horní přezky. Díky moderní konstrukci a skladbě plastů (technologie Prolite) působí bota překvapivě lehce – skoro jako skialpový model, což je další pádný argument ve prospěch celkového komfortu.

V praxi působí deklarovaná flexe 120 o něco měkčeji, ve většině situací to ale není na škodu – bota neunavuje a stále nabízí přesný přenos sil i velmi dobrou kontrolu nad lyží. Agresivní nebo těžší lyžaři mohou botu v určitých podmínkách (tvrdo, dlouhé lyže apod.) dostat na limit, ale běžní sportovní lyžaři si i na modelu s flexí 120 (v nabídce je i 130) užijí vše, po čem baží.

Pro koho je určena…

Atomic Nexus 120 Boa je vhodOtevřený skelet pro nástup do boty nou volbou pro sportovní lyžaře, na pochybách, že máte na nohou klidně i instruktory, ale také třeba vysoce sportovní botu, aniž to pro jezdce vyššího věku, kteří (zejména u měkčích modelů potřebují opravdu prostornou 110, resp. dámského modelu a uživatelsky nekomplikovanou 95) nutně musí být pravda. I to botu, přitom s dostatečným rozšiřuje okruh relevantních potenciálem výkonu. Její výbava zákazníků. a konstrukce rozhodně přispívají k tomu, že na svahu vydržíte déle, klidně celý den, a zároveň si „Na oko je i sportovně zalyžujete, kdykoli se supervýkonná vám zachce. Bota cílí na a drsná, ve lyžaře se spíše širším až širokým chodidlem, uváskutečnosti ale děná šířka v referenční moc hodná holka velikosti je 101 mm, pro pro všechno.“ mnohé může být široká Michael Turek, autor recenze až příliš, na druhou stranu se ale dá ještě Sledujte videorecenzi na: rozšířit díky technologii www.snow.cz/clanek/8497 Memory Fit (tepelné tvarování skeletu a komínu). Hlavní vlastnosti: Právě skvělé obouvání a vyzouvání, ale i cel velmi pohodlný nástup a výstup ková vyváženost mezi slušný výkon pohodlím a výkonem komfortní v mnoha ohledech jsou největší devízou oderní design m modelu Nexus. Velmi se š irší kopyto nemusí sednout každému nám líbil i design, který je dynamický a nenechá

Market

test

Produkt byl vyvíjen ve spolupráci s profesionálními lyžaři z týmů Telenor Alpine Norway a Alpine Canada Alpin. Ještě před uvedením na trh získal prestižní ocenění ISPO Award Gold Winner za výjimečnou inovaci.

Helly Hansen Lifa Merino KnitEvo Crew

Funkční triko, které posouvá hranice Když značka s téměř 150letou historií představí svou „dosud nejpokročilejší základní vrstvu“, stojí to za pozornost. Helly Hansen Lifa Merino KnitEvo Crew jsme vyzkoušeli v praxi a podívali se, jak si vede v reálných zimních podmínkách.

elly Hansen jde sympaticky svou cestou a za dobu své existence už přinesl mnoho zajímavých řešení a vlastních materiálů. Testované funkční triko staví právě na tomto historickém základu, k tomu přidává chytrou konstrukci přizpůsobenou lidskému tělu známou jako body mapping.

Materiál s příběhem

Základem je technologie LIFA, kterou Helly Hansen uvedl na trh už v roce 1970 jako vůbec první technickou spodní vrstvu v odvětví. Vlákna LIFA efektivně odvádějí vlhkost od pokožky na povrch tkaniny, kde se odpařuje. Výsledkem je suchý a příjemný pocit na těle i při intenzivním pohybu, a proto stojí program funkčního prádla Helly Hansen právě na tomto vlákně. V našem případě pak tvoří vnější vrstvu merino vlna (s certifikacemi RWS a ZQ, které dokládají odpovědný původ materiálu). Merino k transportnímu základu přidává to své: je hřejivé, ale také přirozeně reguluje teplotu, omezuje vznik pachů a je příjemné na dotek. Spojení těchto dvou materiálů do jedné dvouvrstvé textilie není novinkou – řada Lifa Merino existuje už řadu let, a je proto možné ji oznámkovat jako osvědčenou. Novinka KnitEvo ji ale posouvá ještě dál.

Pletení podle mapy těla

Klíčovou aktuální inovací je body mapping, tedy přizpůsobení struktury pleteniny jednotlivým zónám těla a jejich specifickým potřebám z hlediska termoregulace. V oblasti zad a podpaží, kde se tělo nejvíc přehřívá a potí, je použita otevřená pletená struktura zajišťující maximální prodyšnost a rychlý odvod vlhkosti. Naopak na ramenou a horní části paží,

kde tělo teplo ztrácí, je pletenina hustší a objemnější, takže vrstva merino vlny cíleně hřeje. Výsledkem je triko, které aktivně pracuje s teplotním komfortem – nehřeje tam, kde člověk nechce, a hřeje tam, kde to právě potřebuje. Komfort završují ploché švy a raglánové rukávy podporující volnost pohybu.

A co naše praktická zkušenost?

při turistice a vlastně snad při všech sportech, které nejsou vysloveně aerobní a provádějí se ve studených podmínkách. Byť jsou na trhu ještě o dost teplejší trika, osobně bych se ho nebál vzít ani na polární expedici. A protože je pěkné a slušivé, dá se s ním klidně mezi lidi, což ještě dále rozšiřuje spektrum jeho využitelnosti třeba pro všední podzimní den.

Pletenina je poměrně silná, takže Závěr Lifa Merino KnitEvo Crew je promodel cílí především na vysoký myšlené a propracované funkční tepelný komfort. Rozhodně to triko pro ty, kdo chtějí jistotu není žádný lehký trikot pro běžce tepelného komfortu zejména nebo skialpinisty do jarních v zimních podmínkách – ideálně podmínek. Právě v chladnějších pro sjezdové lyžaře a lyžařky. podmínkách funguje nejlépe. Spojuje prověřené materiály Pro vysloveně aerobní sporty s chytrou konstrukcí a nabízí bude sloužit omezeně, ale komfort, který se do značné míry v kombinaci s lehčí vrstvou přizpůsobí podmínkám i intennad trikem si to v minusových zitě pohybu. teplotách dokážu představit. Typické a za mě ideální použití je pro sjezdové lyžování, „Další krok na cestě za kdy se střídají kratší aktivní úseky s nečinností napříjistotou tepla a sucha – klad na lanovce. Právě tyto trpíte-li zimou při změny zvládá triko velmi lyžování, začněte dobře. Přestože je hřejivé, zůstává výrazně prodyšné a od těla s tímto pomáhá udržet pocit sucha, trikem.“ který je základem tepelného Petr Socha, autor recenze komfortu. V první řadě jej budou milovat dámy, které bývají obvykle citlivější na Hlavní vlastnosti: chlad. U otrlejších chlapů vysoká hřejivost a zároveň funkčnost se bude hodit do větší ideální pro sjezdové lyžování zimy a pro méně aerobní aktivity – vedle lyžování se pro aktivity s nižší intenzitou jeho funkce uplatní třeba

76 Market

test

Nástěnné držáky na lyže AVEX SKI

Skladování lyží je téma. Už nemusí po většinu roku překážet v rohu sklepa, ale – pojmeme-li to malinko kreativně – mohou dostat nějakou novou funkci, třeba dekorační. Proč ne? Lyže máme přeci rádi, rádi se na ně díváme, protože v sobě koncentrují nejen naše zážitky, ale i mnohé kulturní či estetické odkazy.

podobným myšlenkám jsme se v redakci dostali, když nám přišly k testování nástěnné držáky společnosti AVEX SPORT. Samozřejmě, řeší především pořádek a úsporu místa v lyžárně, jejich jednoduchá konstrukce ale dobře funguje i třeba v obytném interiéru nebo v kanceláři. Ovšem lyžař srdcař v hloubi duše ví, že pěkný výběr lyží může na stěně fungovat lépe než ceněný obraz… Avex nabízí držáky na zavěšení lyží pro 4, 8 a 10 párů, v bílé nebo antracitové barvě. Čtyřpárová verze má kompaktní rozměry 835 × 150 × 120 mm – právě ta se hodí i pro dekorativní použití. Osmipárová (ta má jen delší, 250mm trny) a desetipárová jsou čistě funkční držáky pro efektivní skladování nejen v osobních, ale i třeba hotelových lyžárnách. Podle varianty pojmou sjezdové či skialpové lyže, běžky a větší modely také snowboardy.

foto: petr socha – SNOW

Lyžárna v obýváku – proč ne? Čistá podlaha a maximum prostoru

U podobného vybavení není mnoho prostoru pro technické kejkle. Držák má být pevný, nesmí komplikovat manipulaci a má využít stěnu místo podlahy. Tady konstrukce z Avexu dává smysl už na první pohled: jednotlivé páry se zasouvají mezi trny zepředu, bez potřeby otevírání zámků, přezek nebo dalších mechanismů. Výhodou je to, že držák můžete umístit i dost vysoko na zeď, abyste ušetřili prostor skladu. Praktická je i možnost volby typu držáku, resp. jeho kapacity. Čtyřpárová verze je nenápadná, vejde se i do užší chodby či předsíně, kde odebere minimum prostoru a lyže přehledně organizuje. Dovedu si představit dlouhou chodbu, v níž lyže uspořádaně visí, aniž by překážely. Větší držáky dávají smysl tam, kde se skladuje vybavení celé rodiny, oddílu nebo půjčovny.

Jednoduchost = genialita

V praxi je možná největší předností obecná jednoduchost produktu. Lyže se zavěšují rychle, stejně snadno se vytahují a na zemi nezůstává změť párů opřených jeden o druhý. Z hlediska prostorového managementu funguje systém velmi dobře, protože lyže srovná do jedné linie a nechá podlahu volnou.

Zavěšení za špičky se nebojte. nost lze i povýšit! Menší držák lze U krátkodobého skladování třeba bez problémů použít i v interiéru na lyžařském výjezdu to nevadí. a udělat z něj výstavní místo pro Pro to dlouhodobé máme jednolyže, ke kterým máte vztah – duché řešení: pár před zavěšestaré závodní speciály, limitoním spojíme páskem u špičky vané modely nebo prostě pár (a ideálně i u paty) tak, jak to s grafikou, kterou chcete vidět, běžně děláme při transportu a ne schovávat ve sklepě. Pro i skladování. Rozteč trnů držáků lyžaře, kteří mají doma několik je tak akorát, aby lyže visely nikoli „trofejních“ párů, je to nečekaně za špičky, ale právě i za pásky. potěšující řešení. Prakticky u všech námi „Mě ten nápad nadchnul. zkoušených modelů (nové, staré, dětské, A už moje oblíbená freeridové, skialčtyřka lyží visí nad pové…) to fungovalo mým pracovním a ani nebylo potřeba pásek nějak speciálně stolem.“ umísťovat. Petr Socha, autor recenze

Pro koho a kam

Vlastně pro každého. Praktické jsou do lyžárny, garáže nebo servisního zázemí, přinesou pořádek, rychlý přístup a úsporu skladové plochy. Ale praktič-

hlavní vlastnosti:

velmi jednoduché zavěšení a manipulace efektivní využití stěny a úspora místa několik typů podle kapacity a dvě barevná provedení použití v lyžárně i jako interiérový prvek

Market

test

Thule Arcos Box XL

foto: petr socha – SNOW

Lyže na tažné? Ale ano!

Převážení velkého množství materiálu – lyží, neforemných přezkáčů, holí, snowboardů… – je výzvou, která atakuje všechny, kdo se chtějí vydat autem na hory. K nejčastějšímu a velmi praktickému řešení, tedy střešnímu boxu, nedávno přibyla alternativa – box na tažné zařízení.

y jsme pro vás otestovali jeden z největších, model Thule Arcos XL, abychom si na něm zároveň ověřili, jestli tato forma přepravy lyží dává smysl a případně kdy a komu. Box na tažné zařízení má několik ihned zřetelných výhod: Není nutné lézt s těžkými lyžemi na střechu (stále vyšších aut), nemění výšku vozu, čímž nezvyšuje spotřebu. Konkrétně Thule Arcos Box XL je pevný skořepinový box, který se upevňuje dvěma šrouby na tažné zařízení, tedy přesněji na platformu Thule Arcos. Vnitřní rozměry jsou 180 × 55 × 45 cm, což odpovídá objemu 450 l.

Mnoho výhod…

Jak platforma (9 kg), tak i samotný box (22 kg) se upevňují elegantně a ergonomicky, jak to Thule tradičně umí – časové nároky na montáž bych odhadl na pouhých 5, maximálně 10 minut, což je výrazně rychlejší i komfortnější než montáž příčníků a následně střešního boxu. Největší rozdíl proti střešnímu boxu se ale ukáže při nakládání. Netřeba se sápat přes střechu, opakovaně nastupovat na (a přitom ošlapávat) práh auta, neřkuli s sebou vozit schůdky, jak to často musí dělat majitelé vyšších vozidel. Box je nízko a krásně přehledný shora, takže nejenže se do něj nakládá s maximálním pohodlím, ale máte i dobrý přehled o umístění nákladu,

a tak i možnost ho optimalizovat (a vystlat) a využít každou vzduchovou kapsu. Realisticky do boxu v pohodě vejde šest párů lyží pro dospělé a k tomu hole a přezkáče pro celou rodinu. My jsme tam naskládali i osm párů sjezdovek, nejdelší byly 182 cm dlouhé, ty už jsme museli umístit mírně diagonálně. 185cm lyže by se tam také vměstnaly, ne už ale dvoumetrové běžky. Příjemné je i to, že zadní box nezabírá místo na střeše. Auto tak může současně vézt klasický střešní box nebo například nosiče kol. Ale hlavně, nepoznáte ho na spotřebě.

„Nebaví vás vozit si schůdky a šplhat s lyžemi na střechu? Přesuňte box na kouli!“ Petr Socha, autor recenze

... a pár nevýhod

Box „na kouli“ má ale logicky i nevýhody. Auto se prodlouží, a to je znát zejména ve městě a při parkování a manévrování v úzkých prostorách. Zadní box je tak vhodný spíše na jednorázové dlouhé cesty, ne pro každodenní provoz po městě.

Závěr

Thule Arcos Box XL dává největší smysl majitelům vyšších aut, kteří jezdí na hory ve více lidech a s kompletní výbavou. Plně odbourá nepohodlné nakládání na střechu. Ocení ho všichni s vysokými nároky na převážený objem zavazadel (v kombinaci se střešním boxem). Přinese snadné nakládání, aerodynamický klid, jednoduchou (de)montáž, nenecháte ho ale na autě tak dlouho jako střešní box.

hlavní vlastnosti:

pohodlné nakládání v nízké výšce dobrá kapacita i pro mokré věci nízký odpor vzduchu = nízká spotřeba a aerodynamický hluk možnost kombinace se střešním boxem zhoršuje manipulaci a parkování spíše na občasné jednorázové použití omezená délka lyží do cca 185 cm

Bezpečnější couvání s boxem Zadní box nebo nosič kol na tažné zařízení zvyšuje nároky na řidiče zejména při couvání. Thule proto přišlo s parkovacími senzory integrovanými v zadní platformě, které při couvání hlídají prodloužený zadní obrys a posílají zvukové i vizuální upozornění do jednotky v interiéru vozu. Box s touto funkcí se bude jmenovat Thule Arcos XL ParkSecure a na trhu se objeví tuto zimu.

78 Mag

ski with me

text: Ondřej Novák

foto: Lucie Kulhavá

… it happen

Nenaklápěj se, nech se naklopit! Netlač, nech se opřít! Počkej, až přijde tlak a přijmi ho! Nesnaž se zahranit, počkej, až se ti lyže zahraní! Netlač do bot, udržuj s nimi kontakt! Nezalamuj se, tělo se zalomí podle potřeby samo! Neseparuj, separace přirozeně vznikne!

akt tohle všechno vznikne úplně samo? Podle toho, co na nás křičí youtube, instagram i jiné „vzdělávací“ kanály, to tak vypadá. Kde je tedy pravda, co všechno vlastně při lyžování děláme a co se děje bez našeho přičinění?

O nás bez nás?

Je potřeba si hned na začátku říct, že bez našeho přičinění se neděje vůbec nic. Musíme se minimálně obout a na kopci si nasadit lyže, aby nás gravitace mohla posouvat z kopce

dolů. Ale bez nějaké další vlastní aktivity se nic jiného než jízda rovně dolů nestane. Lyžování je kombinací působení vnějších sil, tedy docela jednoduché fyziky, a našich pohybů, které jim pomohou, anebo zabrání na nás působit. Svým tělem se snažíme vytvořit podmínky pro vznik sil, které nás vychylují z přímočaré jízdy, a pak své tělo nastavovat do správných pozic, ve kterých dokáže těm silám vzdorovat, anebo s nimi naopak splynout. Podle potřeby. Ale že by se jen tak něco stalo úplně samo, to ne.

Co tedy vlastně při tom lyžování děláme?

Na první pohled to vypadá, že nic. Všechno je zakázané. Žádné prudké pohyby, jenom čekání, až se něco stane. Kdo se moc hýbe, hodně toho zkazí. Příliš brzy hraní, příliš moc se naklápí, příliš moc se zalamuje, příliš moc tlačí. Stačí se tedy jen nechat vozit vykrojenými lyžemi po kopci, čekat a reagovat na situaci? Do určité míry ano a jako základ filozofie efektivního a ekonomického lyžování to bude stačit. Ale na prudké sjezdovce, v obtížných podmínkách nebo třeba typicky při jízdě v branách už ne. Cíle budou totiž zcela rozdílné. Od ekonomického a svalově efektivního lyžování se přesuneme k boji s přírodou v boulích nebo na strmější červené sjezdovce, nebo také k souboji s časomírou, kde jsou efektivní jen takové pohyby, které vedou k vítězství. Typický rozdíl při jízdě na sjezdovce a v branách bude v intenzitě provedených pohybů, v jejich načasování, ale také

Šestnáctý ročník seriálu Skiwithme bude zase o lyžování. Je to vůbec možné, takhle dlouho psát o lyžování? Letos možná dojde trochu na filozofování, na fyziku, ale i na jednoduché tipy, které by se vám mohly v průběhu sezony hodit. A ten, kdo nerad čte a radši o lyžování filozofuje mezi jízdami na lanovce, může si s námi přijet zalyžovat. Volné termíny, plánované akce, ale také všechny starší články najdete na www.skiwithme.cz. v y b av e n í

„Příliš plynulé pohyby mohou na prudké sjezdovce nebo v branách spíš brzdit než pomáhat.“ v délce jejich trvání. Zatímco při sportovně rekreačním lyžování opravdu často čekáme na zpětnou vazbu od terénu a od působících sil a rozkládáme pohyby do delšího časového úseku s důrazem na plynulost, při jízdě v branách nebo na strmé sjezdovce už na tohle není prostor ani čas. Příliš plynulé pohyby by nás brzdily a často ani nedovolily jet v koridoru, ať už jsme si ho vytyčili sami, nebo náš trenér.

Ne!

Často slýcháte od svých koučů, ať už jsou to profesionálové, nebo kamarádi, negativní pokyny? Nezalamuj se, nehraň příliš brzy a podobně? Mohli by sice ten samý pokyn zrcadlit více do pozitivna: zkus zahranit trochu později nebo počkej, až se lyže zahraní samy. Ale o tu pozitivní či negativní příchuť pokynu tentokrát vůbec nejde. Spíš o to, proč pokyny vedoucí k plynulosti a zdánlivému vyčkávání vůbec používají. Jde totiž opět o cíle. Rekreační lyžař chce lyžovat dobře, ale také úsporně. Nejen celý den, ale celý

život. Nezávodí, nevyhledává obtížný terén, černé sjezdovky nemusí, anebo jen proto, aby si je mohl jednou provždy odškrtnout. Plynulé pohyby a čekání na moment, kdy se ty správné síly vytvoří a začnou ho někam otáčet, mu k tomu pomáhají.

Proč často nedokážeme pokročit dál?

Protože vše je o rychlosti. Na vytvoření sil je potřeba rychlost, která zásadně ovlivňuje vše ostatní. Fyziku neoklameš. S velkou rychlostí přijde větší náklon, větší zahranění, s ním větší tlak a větší průhyb lyží. A větší rychlost se objevuje na větším sklonu svahu. Rychlosti a prudších sportovních sjezdovek se většina rekreačních lyžařů bojí. A pokud ne, leknou se vzápětí intenzity sil, které do nich zatlačí, a začnou jim uhýbat. Nebo na ně nemají dostatečně trénovaný svalový aparát. Pouhá plynulost a vyčkávání už nestačí. Je potřeba dříve zahranit, více se zpevnit, třeba i aktivně vytvořit zalomení. Tady se láme chleba.

Let it or make it?

Mnoho dobrých sportovních lyžařů prošlo v dětství nebo mládí nějakým závodním tréninkem. Byť jsou to z dnešního pohledu ti, kteří příliš brzy hraní a rychle a hodně se zalamují, nemají v těžším terénu výraznější problém. Jsou zvyklí na svalovou aktivitu, odolávání silám a nepohodlí. Byť není jejich technika často úplně ukázková, jsou to sportovci. Lyžují způsobem „make it happen“. Druhá skupina prošla rukama zkušených instruktorů, byla vedena k jemným a plynulým pohybům a technicky lyžuje skvěle. Dokud se jí nepostaví do cesty prudký kopec. Tam jí začne chybět ta síla a hrubost první skupiny. Jenže nic není černobílé. Ideální cesta tkví v mixu dobré techniky, odvahy a svalové připravenosti. Jinak budete odkázáni navždy na „let it happen“.

Ondřej Novák Redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

S blížící se sezónou máme pro čtenáře a čtenářky SNOW nabídku, která jim umožní strávit na lyžích a snowboardu tolik času, o jakém si většina z nich mohla dosud nechat jen zdát!

odívejte se prosím na protější stranu. Najdete na ní loga více než 40 členských lyžařských škol APUL. Některé jsou velké, jiné malé a na mapě byste je našli rozeseté po všech pohořích ČR. Všechny ale patří k tomu nejlepšímu mezi lyžařskými školami. Ručíme za to! A 95 % z nich stále hledá instruktory lyžování pro nadcházející sezónu.

Komu bude práce instruktora na horách dobře fungovat a kdo si ji užije? Bezesporu ti, kteří mají rádi hory, pohyb na čerstvém vzduchu, práci s lidmi a samozřejmě i zábavu. Na kurzech i na kopci potkávám spoustu instruktorů a instruktorek. Zkusím je rozdělit do několika kategorií. Některé strategie a životní cesty se totiž opakují a těmto lidem to na horách očividně funguje dobře.

Studenti

Tohle je klasika. Ať už jde o studenty středních, nebo vysokých škol, mladí lidé najdou v lyžařských školách možnost víkendové či prázdninové brigády. Najdou tam ale také přátele, první pracovní zkušenosti a způsob, jak se dostat na hory, i když nemají peněz nazbyt. Od kolika let si lze udělat instruktorský kurz? Od 16 let!

FOTO: ADÉLA ŠPETLOVÁ

Co takhle dát si sezónu jako instruktor?

Gap year

Dát si po střední škole nebo po bakalářském studiu roční pauzu, než budu pokračovat v dalším studiu? V ČR to zatím není tak rozšířené jako v jiných evropských zemích, ale své průkopníky už tento „zážitkový“ rok má. Trocha cestování na podzim, sezóna na horách, během níž si něco vydělám na další cestování přes léto, a pak zase zpátky ke studiu. Vím, že některým lidem to pomůže ujasnit si životní priority a hlavně zjistit spoustu věcí o světě i o sobě samých.

Full send

Chceš strávit sezónu na horách, užít si ji, zajezdit si a něco si vydělat? Super plán, jdi do toho! Školy tě uvítají s otevřenou náručí, protože celosezónních instruktorů je vždycky nedostatek. Tvojí výhodou bude, že víkendové návaly pomohou zvládat víkendoví instruktoři a ty budeš mít dost času užít si hory i sám pro sebe. Na léto to samozřejmě bude chtít nějakou práci, ale takových příležitostí je také dost. Můžeš rovnou zůstat na horách v cestovním ruchu nebo se za turisty vrátit do města či k vodě. Můžeš také hledat ve stavebnictví, v zemědělství, kultuře nebo vlastně kdekoliv tě napadne.

Vyhořelý manažer

Chce to kariérní změnu? Jedna sezóna na horách může udělat divy a dodat novou energii a motivaci tam, kde už se jich nedostávalo. Samozřejmě je tu nemalé riziko, že až po létě v kanceláři přijde další sezóna, budete muset na hory utéct znovu.

Aktivní důchod

Na horách nediskriminujeme, takže ani ageismus nepřichází v úvahu. Třeba ve Špindlerově Mlýně pravidelně potkávám instruktory

Základní instruktorský kurz trvá pět dní. Zvládne ho každý, kdo umí bezpečně sjet červenou sjezdovku, a kurz mu otevře dveře ke kariéře na horách. Označujeme ho písmenem D a naučí vás, jak učit úplné začátečníky – dospělé i děti. Navazující kurz C trvá šest dní a zaměřuje se na pokročilejší lyžování i na práci s pokročilejšími klienty. Pokračujeme devítidenním kurzem B, který se koná v Rakousku, protože pro sportovní lyžování potřebujeme pořádné kopce. Kurz A je určen instruktorské elitě: jeho první část probíhá na podzim na ledovci, následuje celosezónní příprava a v dubnu se rozhodne, kdo je elitního instruktorského klubu hoden a kdo ještě ne.

v pokročilém věku a vím, že jsou oblíbení jak u kolegů, tak u klientů. Svou klientelu si samozřejmě najdou. Tak proč nestrávit podzim života v poctivé zimě a na horách?

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: JISTOTA KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Řekněme si narovinu, že na kurzech potkáváme také lidi, kteří do lyžařských škol nezamíří. To ale nevadí. Na kurzech je také rádi vidíme a teď se podíváme na několik jejich příkladů. Tento výčet není a ani nemá být vyčerpávající. Jeho hlavním cílem je inspirovat ty, kteří inspiraci potřebují.

Rodič

Dát děti do lyžařské školy není zrovna levná záležitost, takže se najdou rodiče, kteří chtějí své děti učit sami. Má to finanční i jiná pozitiva, ale také několik zásadních negativ — instruktora děti obvykle poslechnou lépe než vlastního rodiče. To je však na jinou debatu. Pokud chce takový rodič své děti učit dobře, řešení je jednoduché: udělá si instruktorský kurz, aby věděl, jak na to. A když už mu kurz D nebude stačit, může pokračovat kurzem C nebo vyšším. I na takové rodiče jsme na kurzech samozřejmě připraveni.

Lyžařský geek

Někteří lyžaři a lyžařky prostě potřebují lyžování porozumět tak důkladně, že by v lyžařských školách utratili za nejlepší instruktory hotový majlant. A protože lektoři APUL patří k nejlepším v oboru, vyjde nakonec nejlépe udělat si instruktorský kurz, postupovat až k těm nejpokročilejším a trávit hodiny technickými diskusemi s lektory i ostatními účastníky kurzů. V lyžování je totiž stále možné se zlepšovat a objevovat něco nového. Text: Martin Poppr Snowboardový lektor, instruktor snowboardingu, lyžování a spolumajitel malé školy v Krkonoších

A to jsem jmenoval jen nejdůležitější kurzy tvořící kostru instruktorského vzdělávání APUL. Kdo chce na sobě pracovat a růst lyžařsky i instruktorsky, může si vybrat z bohaté nabídky doplňkových kurzů. Jejich kompletní nabídku najdete na webu www.apul.cz, na který se snadno dostanete také po načtení QR kódu mobilem. S kurzy začínáme v listopadu na rakouských ledovcích, jejich hlavní vlna probíhá v prosinci po celé ČR, ale pokračujeme, dokud to jde – do začátku dubna v ČR a poté znovu v Rakousku.

Kontakty na www.apul.cz

82 2000

Sölden – Rettenbach Gletscher

2025

Sölden – Tiefenbachgletscher

2000

2009

2025

Zermatt

Hintertuxer Gletscher

2000

2022

foto: Google Earth | Airbus | Landsat / Copernicus | Maxar Technologies

Ledovce kolabují. Co bude s lyžováním? Málo sněhu v zimě a horké léto 2026 zasadily ledovcům a celé vysokohorské krajině Alp ještě silnější ránu než obvykle. Nejde již jen o zřetelný ústup a ztenčování, ale kolaps, při kterém se ledovce doslova rozpadají a bortí se i mnohé skalní masivy, dosud „slepené“ permafrostem. Provoz vleků se zastavil i v areálech, které ještě v nedávné minulosti fungovaly nepřetržitě – v Zermattu, na Hintertuxu nebo Stelviu. Podzimní sezóna letos začne na mnoha ledovcích později, až během října, neboť je nutné morénovou „spoušť“ opět upravit do podoby sjezdovek. A k tomu je potřeba bagrovat, což se nelíbí ochráncům přírody. Je trochu paradoxní, že právě ledovce, všeobecně považované za sněhovou a lyžařskou jistotu, čelí v současném klimatu mnohem větším problémům než běžná lyžařská střediska. Tam, kde již ledovec zcela ustoupil, je přitom možné „snadno“ rozhrnout uskladněný loňský sníh a jede se. Až zmizí ledovce úplně, lyžařský terén bude předvídatelnější a jednodušší na údržbu než každoročně se měnící ledovec. Ale nepředvídatelné a v mnoha ohledech fatální budou pravděpodobně celkové ekologické důsledky zcela zmizelých ledovců. (rh)

Olympijské lanovky, jaké svět neviděl

2000

2025

Pitztaler Gletscher

V rámci příprav na zimní olympiádu 2026 mělo být v italských střediscích Cortina, Livigno a Bormio postaveno několik nových lanovek. Zadání zakázek však provázely chaos, průtahy a nejspíš i korupce, takže většina z nich nebyla dokončena, ba dokonce ani započata. Nejblíže k dokončení má „přibližovací“ lanovka z centra Cortiny k závodním sjezdovkám, tu však ohrožuje nestabilní svah, a tak není jisté, zda ji bude možné dlouhodobě a bezpečně provozovat. Kvůli podezření z manipulace byly zrušeny zakázky na výstavbu „propojovací“ lanovky mezi Carosellem a Mottolinem v Livignu i obou nových lanovek v Bormiu. Výstavbu tranzitní lanovky v Livignu snad převezme spolehlivý dodavatel, o obě lanovky v Bormiu však již zřejmě nebude zájem. (rh)

Do Dolomit za necelou hodinu a půl Jihotyrolská butiková letecká společnost SkyAlps spojí od 9. prosince 2026 na pravidelné lince Prahu s Bolzanem. Cesta do Dolomit se tak zkrátí na méně než hodinu a půl letu plus transfer. Nejbližší lyžařská střediska jsou z Bolzana vzdálená do půl hodiny jízdy autem, využít lze i veřejnou dopravu. Létat se bude pouze ve středu a v neděli. Jednosměrná letenka začíná na ceně okolo tří a půl tisíc korun, příplatek za lyže je necelých patnáct set. (rh)

84 resort report

Ledovců sice ubývá, ale kulisa areálu zůstává vysokohorsky působivá text a foto: radek holub

Méně ledovce, zato hravější lyžování

Pitztalský ledovec se mění před očima

Zatím mu stále ještě říkáme Pitztalský ledovec, ale už by mohl pomýšlet na nové jméno. Nejvýše položené ledovcové lyžařské středisko Rakouska se totiž – stejně jako ostatní ledovce v Alpách – pomalu, nebo spíš šokujícím tempem mění ve vysokohorskou morénovou pustinu. Jako kdyby ledovec někdo „vypustil z vany“ a zbyla jen ta vana plná kamení a suti. Lyžování tím paradoxně tolik nestrádá a díky úbytku ledovce a změně profilu svahů je snad dokonce lepší než dříve, sjezdovky jsou totiž méně jednotvárné a hravější.

ivot ledovců byl po stovky až tisíce let zdánlivě pomalu plynoucí nudou, byť v nepozorovatelně tekoucích „řekách“ sněhu a ledu pracoval drtivý tlak a gravitace. Ještě před dvěma sty lety bylo rozpínání ledovců hrozivým dramatem pro obyvatele horských údolí, nyní naopak jejich zpečetěný osud s obavami sledují vědci i obyvatelé vzdálených měst. A samozřejmě také lyžaři, i když právě těm éra mizejících ledovců zanechá možná zajímavější terén než dříve, byť bez celoroční „jistoty“ sněhu.

Každý rok „nové“ sjezdovky

Sjezdovky na pohybujících se a především ubývajících ledovcích mění svůj profil každým rokem v závislosti na tom, kolik ledovce v jakém místě přes léto odtaje. Tratě jsou tak v podstatě každou sezónu více či méně „nové“ – někde mírnější, jinde strmější a celkově členitější. Pitztalský ledovec má v současnosti

km 41

sjezdove k

3 440

Sníh

1 740

m n. m.

tep

cena pobytu

hotel a skipas na den 1 000 2 000 3 000

5 000 6 000 7 000 8 000 9 000 10 000

apartmán a skipas na den 1 000 2 000 3 000 4 000 5 000 6 000 7 000 8 000 9 000 10 000

mnohem méně pravidelných ledovcových „dálnic“ a více proměnlivějších tratí než dříve. Hlavní a nejvýše položená ledovcová sjezdovka od horní stanice lanovky Wildspitz je výrazně strmější než dříve, stále však „ledovcově“ přehledná. Výraznou proměnou prošla také sjezdovka podél kabinky Mittelberg, jejíž úvodní „přivaděč“ na podzim 2024 zasypalo kamení, a musela být přetrasována. I její hlavní část je vlivem úbytku ledovce zvlněnější a členitější než dříve. Někdejší monotónní dálnice podél dlouhé kotvy Brunnenkogel jsou dnes v horní části tvarované do trychtýře a mají tak rovněž hravější profil.

Ledovec se ztenčuje o několik metrů ročně

Lyžařská sezóna zpravidla začíná na přelomu září a října a trvá do začátku května, přičemž na podzim areál využívá především uskladněný sníh z minulé sezóny, který rozhrne jako

podklad hlavních variant sjezdovek. Podle stavu zásob sněhu z tzv. snowfarmingu a přírůstku přírodního sněhu se postupně otevírají sjezdovky nejprve podél lanovek Wildspitze a Gletschersee a nakonec Brunnenkogel a Mittelberg. Prakticky po celou sezónu běží při vhodných podmínkách sněžná děla, chrlící sníh na velké hromady podél sjezdovek. Na přelomu listopadu a prosince již bývá v provozu prakticky celý areál.

Kč

sjezdovky všech obtížností obvykle již od listopadu pohodlné lanovky s výjimkou přístupového metra vysokohorské výhledy přístup pouze metrem s omezenou kapacitou zvýšené riziko nepříznivého počasí s difúzí a větrem www.pitztal.com

„Nejvyšší poloha ze všech areálů v Rakousku není výhodou Pitztalu jen kvůli sněhu, ale i kvůli nekonečnému výhledu od Grossglockneru přes Ortler až po Berninu nebo Zugspitze.“

86 resort report

Výhled z 3 440 m n. m. je monumentální do všech světových stran – od Grossglockneru přes Ortler a Berninu až po Zugspitze

Jen v létě 2025 ubylo na Mittelbergu místy přes 5 metrů tloušťky ledovce, takže se obnažily kamenné „ostrůvky“ a dá se předpokládat, že po letošním horkém létě je úbytek ještě výraznější. Nejvyšší mocnost si zachovává ledovec pod Brunnenkogelem – podle odhadů ještě okolo 70 m. Nejvyšší poloha ze všech areálů v Rakousku tak není výhodou Pitztalu až tak kvůli jistějším sněhovým podmínkám, ale spíš kvůli nekonečnému výhledu z vrcholu Hinteren Brunnenkogel, který sahá od Grossglockneru přes Ortler až po Berninu nebo Zugspitze.

Metro je „špunt“, díky kterému si lze brzy ráno užít privátního lyžování

Hlavní sezónou ledovcového areálu je podzim, zejména okolo dušičkových prázdnin, velké oblibě se těší i o Vánocích a Velikonocích, jinak je tu spíš klid. Přímo v areálu operují především dvě 8místné kabinkové lanovky, dále krytá odpojitelná 6sedačka Gletschersee a dlouhý kotvový vlek Brunnenkogel. Přístup do areálu

Jak dnes vypadají sjezdovky Nejvýše položená sjezdovka od horní stanice lanovky Wildspitz je v horní polovině širokým, avšak velmi strmým ledovcovým a černě značeným „slalomákem“. Lehčí objízdná červeně značená varianta Panorama užší přípojkou přivádí na přehledný a přívětivě skloněný svah, který se spojí s černou Wildspitz a společně krátce strměji stékají na úpatí ledovce, kde se rozdělí do dvou postupně se zplošťujících tratí – červené Downhill a Panorama. Z nich se odděluje červená Longline, která se prosmýká mezi balvany směrem ke kabince Mittelberg. Hlavní sjezdovka podél kabinky Mittelberg začíná v nové trase jako úzká cesta s konstantním sklonem, která se později rozšiřuje do typické ledovcové dálnice. Ta je však vlivem úbytku ledovce přeci jen zvlněnější

a členitější než dříve, tedy ve výsledku hravější. Souběžně s ní probíhá „dětská“ dráha s pravidelnými vlnami. V závěrečné třetině se trať krátce prudce „láme“ a nakonec velmi mírně dotéká ke stanici lanovky. Ve spodních partiích ji doplňují dvě užší červené varianty. Dlouhou kotvu Brunnenkogel zleva kopíruje přehledná červená Wisbi-Run, v horní části s lehce trychtýřovitým profilem. Modře značená sjezdovka Mittagskogel se rozléhá na široké ledovcové pláni vpravo od vleku. Modrá sjezdovka Gletschersee podél stejnojmenné 6sedačky, sloužící pro přejezd z centrálního „náměstí“ od výstupu z metra k lanovce Mittelberg, je příjemně svižná s odpočinkovou pasáží v závěru.

však zajišťuje podzemní lanovka (metro) Gletscherexpress s praktickou přepravní kapacitou kolem tisícovky osob za hodinu, kdy mnoho prostoru zabere lyžařská výbava a zejména bágly trénujících závodníků. V ranní a odpolední špičce pak dochází k frontám na pár desítek minut, ale nezřídka i hodinu, kterým se lze aspoň zčásti vyhnout hlavně časným ranním příjezdem – o podzimních víkendech je metro v provozu již od 7.30 hodin. U výstupu z metra jsou omezeně k dispozici

zamykací skříňky, díky nimž si lze usnadnit alespoň transport vybavení. Díky „špuntu“ v podobě omezené přepravní kapacity metra se ranním prvonávštěvníkům naskytne zhruba hodina a půl prakticky privátního lyžování, než se běžní příchozí lyžaři, jichž bývá za příznivých dnů o víkendu okolo 3 000 denně, vyvezou nahoru. Časně zrána vyjíždějící závodníci se navíc soustředí jen na svých tréninkových tratích a o to více prostoru na zbývajících sjezdovkách zůstává.

„Pitztalský ledovec má tak v současnosti mnohem méně pravidelných ledovcových „dálnic“ a více proměnlivějších tratí než dříve.“ Od letního lyžování ke kávě v nejvýše položeném baru

Jednou z novějších atrakcí Pitztalu je nejvýše položená kavárna v Rakousku, umístěná přímo v horní stanici lanovky Wildspitz. Jak uvařit dobrou kávu ve 3 440 m n. m., kde je o třetinu nižší tlak vzduchu a voda se vaří při necelých 90 °C, je ale spíš úsměvnou starostí Pitztalského ledovce. Ve své čtyřicetileté historii areál totiž překonával mnohem dramatičtější výzvy. S budováním areálu se začalo na přelomu 70. a 80. let, kdy se počítalo především s letním lyžováním. V prvních zimách po slavnostním otevření areálu 23. prosince 1983 prý nebýval na sjezdovkách téměř nikdo. Již v roce 1995 – tedy o pouhých 12 let později – se přitom s letním lyžováním na Pitztalu skoncovalo. Poslední „vrchol“ mocnosti ledovců v nejvyšších partiích Alp nastal kolem roku 1985, v údolích však již o 150 let dříve v polovině 19. století. Kdyby se ve „zlatých lyžařských“ 70. letech vědělo, že alpské ledovce během pár desítek let zkolabují, nejspíš by ani tolik areálů nevzniklo. I když lyžování již není jedinou atrakcí Pitztalského ledovce a pěší turisty nebo výletníky přitahuje celoročně, zůstává klíčovým zdrojem obživy celého údolí. Hlavním omezením pro lyžařský rozvoj areálu je málo kapacitní přístupová podzemní lanovka. Z důvodu ochrany přírody se zastavil obří projekt rozšíření a propojení ledovcového areálu se sousedním Söldenem, v němž se počítalo s vybudováním dalších přístupových lanovek. Díky tomu však Pitztal zůstává (a nejspíš i zůstane) klidným údolím s autentickou atmosférou a přehlednými lyžařskými areály, z nichž jeden stále ještě nabízí ledovcové zážitky. A to každý rok trochu jiné.

Bagry a recyklace místo věčného sněhu L

edovcové lyžování se v posledních letech drasticky proměnilo a rok 2026 je zatím nejvýmluvnějším obrazem tohoto přerodu. Nejen proto, že v létě nezůstal pro lyžaře v provozu jediný ledovcový areál. Zbývající „hmota“ ledovců často pokrývá již jen malou, nebo dokonce zanedbatelnou část areálu a začátkem sezóny je samotný ledovec z pohledu lyžařského provozu spíš komplikací než výhodou. Ustupující splaz odhaluje členitou neforemnou morénu, kterou je nutné terénně „upravit“ do sjízdné podoby, což obvykle naráží na odpor ochránců přírody. Moréna totiž není „mrtvou“ krajinou, ale novým biotopem, který je předmětem výzkumu. Kdysi ledovcové areály se tak mění (a mnohé se již změnily) v běžné vysokohorské areály. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce jsou využitelné pro lyžování od brzkého podzimu, zejména pokud „recyklují“ loňský sníh, který přečká léto v hromadách a na počátku sezóny se rozhrne na sjezdovky jako bílý koberec.

Překážející moréna, přestavby lanovek a vleků a skladování sněhu

Dramatickou proměnou prošel během posledních horkých lét Hintertuxský ledovec, do předloňska ještě spolehlivě celoroční lyžařský areál. Ledovec již dříve výrazně ustoupil nad mezistanicí Fernerhaus a v lokalitě Kaserer, letos pak skály premiérově vyčněly i v trase vleků na Gefrorene Wand. Na Mölltalském ledovci nebo na Kitzsteinhornu je letos nutné provést úpravy morény, aby bylo možné stávající sjezdovky „napojit“ na zbývající plochu ledovce. Pod Kitzsteinhornem navíc v zimě a na jaře prováděli masivní

zasněžování v jeho nejvyšší, tzv. akumulační oblasti s cílem zastavit nebo aspoň zpomalit jeho odtávání. Na Stubaiském ledovci probíhá výměna ledovcových podpěr sedačkové lanovky Fernau za běžné, ukotvené do skalního podloží. Horní stanice lanovky Eisjoch se po odtátí ledovce posouvá zhruba o 25 m níže. V příštích letech přitom bude „adaptace“ areálu pokračovat. Na Schnalstalském ledovci, který se pro trénink otevřel již 19. září, nově testují biologicky rozložitelný, tedy zcela ekologický materiál pro letní zakrývání ledovcové plochy sjezdovek a uskladněného sněhu z předchozí sezóny.

Výborné lyžování už během listopadu, eldorádo na jaře

V první polovině podzimu jsou ledovcové areály obsazené prakticky výhradně trénujícími lyžaři, od konce října pak dorazí také nedočkavější rekreační lyžaři, provoz však bývá ještě omezený. Během listopadu a zejména pak v prosinci se postupně otevře většina sjezdovek a za příznivých podmínek už ledovce skýtají výborné lyžování, stejně jako pak během celé zimy. Nejlepším obdobím s nejlepšími podmínkami a postupně slábnoucí až téměř nulovou návštěvností je pozdní jaro mezi Velikonocemi a koncem sezóny. Toto jarní ledovcové eldorádo si v nadcházející sezóně 2026/27 bude možné užívat prakticky po celý duben a leckde ještě začátkem května. (rh) Více o ledovcové sezóně 2026/27 čtěte na

snow.cz/ledovce

88 resort

report

Téměř letecký pohled na sjezdovky Tschanecku z protilehlého vrcholu Aineck, mezi oběma horami v sedle Katschberghöhe se rozléhá hotelový resort text a foto: radek holub

Dostupný a přívětivý

Katschberg

Moderně vybavená střediska s převahou červených, výletně uspořádaných sjezdovek a ubytováním na svahu jsou nejvyhledávanějšími destinacemi. Katschberg mezi nimi patří k těm nejdostupnějším, jak cenově, tak vzdáleností z Česka.

atschberg, horské sedlo na pomezí Salcburska a Korutan, je jedním z mála rakouských středisek, kde stojí hotely a chalety přímo na sjezdovce nebo v jejich pěším dosahu, čímž láká především pohodově laděné lyžaře a rodiny s dětmi. Jeho poloha na jižní straně hlavního alpského hřebene mu navíc zajišťuje převážně slunečnější počasí. I přes svůj neustálý rozvoj a rostoucí oblibu zůstává spíše klidnější a cenově přívětivou destinací, která je velmi dobře dostupná z Čech i Moravy.

Červené „bludiště“ v řídkém lese i dlouhé dálnice

Lyžařský areál se rozpíná po svazích dvoutisícových, nahoře bezlesých vrcholů Aineck a Tschaneck, mezi nimiž leží horské sedlo Katschberg s hotelovým resortem. Sjezdovky jsou v naprosté většině středně strmé červené, ale přímo v sedle jsou i cvičné sjezdovky a dětské parky. Na Tschanecku se lyžuje po východních svazích, tedy s ranním sluncem, a to v řídkém porostu opadavých i stále zelených

jehličnanů. Všechny sjezdovky jsou prostorné, jemně až hravě terénně členité a až na jedinou černou výjimku jsou značené červeně. Dvě hlavní 6sedačky obtéká hned několik variant tratí, takže lyžařský provoz se dokáže prostorově rozptýlit. „Nejzachovalejší“ zůstávají nejvzdálenější, řídkým lesem lemované a přívětivě červené sjezdovky podél dvou kotvových vleků, jejichž omezené pohodlí je spolehlivě chrání před rušnou návštěvností. Na protější „větrný“ vrchol Aineck nově míří prostorná 8místná kabinka, která nahradila letitou „mrazivou“ 3sedačku. Zpět do sedla se z vrcholu v několika stupních řítí jednak široká černá nebo klikatější, ale poměrně prostorná červená sjezdovka. Po odvrácené, východně orientované straně Ainecku stékají do údolí Lungau dlouhé a převážně „dálničněji“ tvarované sjezdovky. Nejvýraznější dálnicí z nich je A1, která klesá non-stop s více než tisícimetrovým převýšením až do údolí. Kolem vrcholové kabinky Gipfel po bezlesé pláni roluje červená s černou variantou, podél prostřední kabinky Silverjet 2 pak přehledná, poměrně frekventovaná červená trať

km 80

„Novinkou je 8místná kabinka Almbahn z Katschbergu na hlavní vrchol Aineck – prostorná a panoramatická.“

sjezdove k

2 220

Sníh

1 066

m n. m.

tep

cena pobytu

hotel a skipas na den 1 000 2 000 3 000

Tradiční Kaiserschmarrn v gourmet restaurantu Ainkehr

s dlouhým modrým dojezdem, který zčásti slouží zároveň jako cvičná louka. Do údolí podél kabinky Silverjet 1 pokračuje přímá „lehčí“ černá, díky svému značení méně ježděná trať, a oblíbenější červená varianta.

Sníh na sjezdovkách po celou sezónu

Katschberg se rozkládá na svazích oblého, větrem ošlehaného pohoří Nockberge na jižní straně Alp, což obvykle znamená skromnější přírodní nadílku sněhu, zato více slunečných dnů. Sjezdovky jsou proto pokryté výkonným zasněžováním, které umožňuje zahájit téměř plný provoz areálu již okolo Mikuláše. Na jaře se lyžuje bez omezení až do Velikonoc, jen osluněné východně orientované svahy a dojezdy do údolí pak během dne dříve měknou.

Nová kabinka na Aineck jako větruodolné spojení

Celý areál je propojen rychlými, převážně kabinkovými lanovkami, které vhodně doplňují kotvové vleky. Ty jsou jednak odolnější proti větru, jednak kolem sebe vytvářejí přirozeně klidnější lyžařské lokality.

Novinkou minulé sezóny je 8místná kabinka Almbahn z Katschbergu na hlavní vrchol Aineck – prostorná, panoramatická, s širokými dveřmi a držáky na lyže uvnitř kabinky. Kromě pohodlnější jízdy zajišťuje také spolehlivější a pro méně zdatné lyžaře i návratové spojení mezi dvěma hlavními částmi areálu. Ze Sankt Margarethenu v údolí Lungau vyjíždí na Aineck řetěz tří navazujících kabinkových lanovek, které ve střední části doplňují dvě dlouhé kotvy. Na Tschanecku operují dvě rychlé 6sedačky s bublinou, jedna doplňková pomalá 4sedačka a pak dva dlouhé kotvové vleky, nepočítáme-li lanovku a vleky ve výukové zóně. Obě strany areálu jsou propojené lyžařským přemostěním, kde je nutné zabruslit, zčásti pomáhá i pojízdný koberec.

Odbočka za „prvním“ dálničním Taurským tunelem

Jak od severu z údolí Lungau, tak od jihu šplhá do sedla Katschberghöhe horská silnice. Nástupní stanice lanovky v Sankt Margarethenu naopak leží přímo v údolí. Ski-in a ski-out hotely se soustředí přímo do sedla, z městeček a vesnic v údolí Lungau se krátce dojíždí autem nebo skibusem.

5 000 6 000 7 000 8 000 9 000 10 000

apartmán a skipas na den 1 000 2 000 3 000 4 000 5 000 6 000 7 000 8 000 9 000 10 000

Kč

kratší i dlouhé sjezdovky převážně střední obtížnosti moderní páteřní lanovky včetně nové kabinky na Aineck daleké panorama hotely v pěší dostupnosti sjezdovek dobrá dostupnost z celého Česka méně velmi lehkých modrých sjezdovek s výjimkou cvičných svahů jen malý snowpark s omezeným vyžitím pro freestylisty na vrcholcích občas větrno www.katschi.at Na svazích najdete jak malé útulné horské chaty, tak kapacitnější restaurace s obsluhou i „tácovky“. Pod Tschaneckem je oblíbená moderně rekonstruovaná chata Gamskogelhütte, u nástupní stanice kabinky z Katschbergu na Aineck je gourmet restaurant Ainkehr. Celá oblast je pohodlně přístupná po dálnici ze Salcburku, z níž se sjíždí u mýtné brány za „prvním“ Taurským tunelem.

90 resort

SERVIS

text a foto: radek holub

Supersezónka

se může „zaplatit“ již po týdnu lyžování Jaké sezónní skipasy jsou pro lyžaře z Česka nejatraktivnější Běžný „sváteční“ lyžař jede na hory na týden za rok, aktivnější ale na svazích tráví i dva tři týdny v sezóně. Pokud nezůstávají věrni jednomu stejnému kopci, může se jim vyplatit koupit tzv. supersezónku – neomezenou permanentku do více areálů platnou po celou zimní sezónu. V nabídce jsou supersezónky do českých areálů i do Alp, přičemž ty nejvýhodnější se rodině zaplatí již po týdenním lyžování. Které sezónky a komu se vyplatí nejvíce?

úvahách o neomezeném lyžování hraje kromě ceny podstatnou roli dopravní vzdálenost mezi domovem a územím, které sezónka umožňuje lyžařsky využívat. Jinak bude uvažovat obyvatel Krkonoš, Prahy nebo středních Čech, Brna, Ostravy, Plzně nebo Budějovic, a samozřejmě ještě jinak majitel rekreační nemovitosti v Alpách.

České a slovenské supersezónky s alpským bonusem

Lyžaři „ze severu“, kteří mají v dosahu Krkonoše, bez velkého dojíždění využijí především Czech Skipass, zvláště pokud vyrážejí z domova spontánně podle podmínek převážně na jeden den a rádi si udělají výlet i do jiných českých pohoří. Celkem mohou střídat 19

středisek s 200 km sjezdovek, mezi něž letos nově patří také Rokytnice nad Jizerou. Společnou supersezónku nabízejí také lyžařské areály provozované skupinou Tatry Mountain Resorts (TMR). Lyžovat s ní lze v krkonošském Špindlu, na Ještědu, dále pak v Tatrách nebo ve Szczyrku v polských Beskidech. Zaujme tedy hlavně obyvatele severní Moravy a Slezska anebo časté jednodenní návštěvníky velkých „československých“ areálů. Mimoto platí také na Mölltalském ledovci v Alpách, kde se lyžuje od října do května.

Blízké Alpy s dětmi zdarma

Jihočeši a Jihomoravané mají na dosah Alpy a s nimi dvě sezónky, které mají pro aktivně lyžující rodiny jedno velké lákadlo – děti do 15, nebo dokonce 16 let zdarma. Supersezónka Sunny Card zahrnuje blízká alpská střediska v Horním a Dolním Rakousku, šumavský Hochficht, ale také alpská vysokohorská střediska Heiligenblut nebo Schnalstal.

Nejštědřejší rodinnou sezónkou je Sunny Card s návratností již za týden lyžování Nejatraktivnější sezónky pro české lyžaře Czech Skipass

200 km

17 990 Kč

200 km

659 eur

300 km

594 eur

125 km

429 eur

2 800 km

1 049 eur

4 000 km

1 080 eur

středisek

Gopass ski sezónka

středisek

Sunny Card

středisek

Bergerlebnispass

středisek

SuperSkiCard Premium

středisek

Snow Card Tirol

středisek

Ještě o něco levnější Bergerlebnispass pak pokrývá dolnorakouská střediska na východě Alp nedaleko Vídně.

Tisíce kilometrů rakouských sjezdovek pro nejnáročnější a nejvybíravější

Z alpských supersezónek najdou u českých lyžařů využití především „salcburská“ SuperSkiCard Premium a „tyrolská“ Snow Card – obě platí na tisících kilometrech sjezdovek v téměř stovce areálů a obě díky ledovcům „fungují“ od brzkého podzimu až do jara. SuperSkiCard zahrnuje navíc také blízký Hinterstoder a dokonce i šumavský Hochficht. Je ideální volbou pro ty, kdo chtějí lyžovat v malých i velkých areálech Alp a přitom nemuset z Česka dojíždět moc daleko. Tyrolská supersezónka pak se 4 000 km sjezdovek na celém území rakouského Tyrolska uspokojí i ty nejvybíravější lyžaře.

Nová Südtirol Skiarena a cenově nedostižný švýcarský Magic Pass Převážně menší lyžařské areály v Jižním Tyrolsku jsou spojené v oblasti nazvané

sjezdovek

Südtirol Skiarena, která je pokračováním a rozšířením dosavadní Ortler Skiareny. Zahrnuje především jihotyrolská střediska mimo Dolomity, ale také rakouský Nauders nebo malý švýcarský Minschuns. Nově jsou součástí ještě Speikboden a Klausberg v údolí Ahrntal nebo Ratschings-Jaufen. Vzhledem k tomu, že v Suldenu nebo na ledovci Schnalstal se lyžuje od října do května, lze sezónku využít nejen pro zimní dovolenou. Její platnost je přitom celoroční, takže může zaujmout i lyžaře, kteří se v létě do jihotyrolských hor vrací jako pěší turisté. Cena v předprodeji – v přepočtu necelých 15 000 Kč – se přitom začne vyplácet již zhruba po 10 lyžařských dnech. Švýcarskou celoročně využitelnou permanentku Magic Pass, platnou především v menších areálech na západě Švýcarska a v přilehlých oblastech Itálie a Francie, čeští lyžaři až na výjimky nevyužijí, nicméně při ceně v přepočtu necelých 13 000 Kč v předprodeji ji mohou tamním obyvatelům alespoň závidět.

Sunny Card je cenově nejvýhodnější supersezónkou pro aktivně lyžující rodiny s dětmi do 15 let, ideálně žijící v jižní polovině Čech, které chtějí lyžovat občas o víkendech a k tomu třeba týden „hlavní“ zimní dovolené. Sunny Card totiž zahrnuje jak nejbližší alpské areály jako Hinterstoder nebo Hochkar a šumavský Hochficht, tak vzdálenější, zato rozsáhlejší a vysokohorské destinace, zejména Heiligenblut pod nejvyšší rakouskou horou Grossglockner nebo jihotyrolský ledovec Schnalstal/Val Senales. Při koupi dvou rodičovských sezónek lyžují všechny vlastní děti do 15 let zdarma, takže již zhruba po týdnu – pořídí-li se v předprodeji do konce října – se začíná výrazně vyplácet oproti nákupu jednotlivých skipasů. Při dvou týdenních pobytech a čtyřech víkendech, tedy po 20 lyžařských dnech, vychází čtyřčlennou (ale i pěti- či vícečlennou) rodinu jeden den na necelých 1 500 Kč, což je jinak běžná cena denního skipasu pro jednoho dospělého v menším alpském středisku. Nejbližší areály v Alpách zahrnuté v sezónce Sunny Card – Hinterstoder, Wurzeralm, Hochkar a Ötscher – jsou pro obyvatele Českých Budějovic dostupné autem za 2 až 3 hodiny, tedy méně než Krkonoše, ještě blíže je šumavský „skoro- alpský“ Hochficht. Z Prahy již cesta zabere nejméně 3 až 4 hodiny, v budoucnu ji však bude postupně ještě zkracovat dostavba jihočeské a navazující rakouské dálnice. Pět blízkých areálů slibuje solidní lyžařskou rozmanitost pro občasné víkendové lyžování, dva vysokohorské areály pak dokáží zajistit i plnohodnotnou zimní dovolenou. Ani Heiligenblut, ani Schnalstal sice nepatří mezi vyhlášené „značky“ a mají v alpském měřítku skromnější rozsah sjezdovek, zato ve výškách nad 2 500 m n. m. a navíc na slunné jižní straně Alp. Oba zároveň patří ke klidnějším místům s převážně střídmou návštěvností. A o zpestření se dokáže postarat i málo známý Kössen v tyrolsko-bavorském pomezí, který překvapí malebně členitou alpskou krajinou, a rovněž velmi komorní atmosférou.

foto: TG Gossensass / Manuel Kottersteger

92 advertorial

„Za slunečným rodinným lyžováním můžete vyrazit do údolí Eggental v Dolomitech. Nejsnáze dostupné a velmi prostorné sjezdovky s nejmodernějšími lanovkami najdete v oblasti Sterzing-Ratschings-Gossensass. V údolích Schnalstal a Ahrntal si pak dopřejete vysokohorské lyžování s výhledy na třítisícové vrcholy.“ Více informací:

Alpy s příchutí slunečné Itálie

ižní Tyrolsko, nejsevernější oblast Itálie, spojuje rozmanitou krajinu Alp s italskou elegancí a alpskou pečlivostí a pohostinností, v níž se horské tradice přirozeně prolínají se středomořskou pohodou. To vše utváří místní kulturu nebo gastronomii, ale také téměř lyžařskou dokonalost. Svahy zdobí více než 1 000 km vždy perfektně upravených a zasněžených sjezdovek, na které vás vyvezou nejmodernější lanovky, a to ve velkých známých i menších a opomíjenějších areálech. Užijete si tu malebné panorama Dolomit i surovější vysokohorské, nebo dokonce ledovcové lyžování.

Neméně důležitou součástí zimní dovolené je v Jižním Tyrolsku jídlo a víno. Tradiční jihotyrolské speciality doplňuje moderní kuchyně inspirovaná italskou jednoduchostí. Horské chaty střídají tradiční i čistý moderní styl, respektující své okolí. Zima v Jižním Tyrolsku přitom nekončí na sjezdovkách. Najdete tu stovky kilometrů běžkařských tratí, skialpinistické trasy i značené stezky pro pěší a výlety na sněžnicích. K oblíbeným zážitkům patří také sáňkování. Při ubytování často získáte také kartu hosta Südtirol Guest Pass, která umožňuje neomezené využívání veřejné dopravy v celém Jižním Tyrolsku.

foto: TG Sterzing

Jižní Tyrolsko:

foto: Oskar Dariz

www.suedtirol.info/cs

foto: TG Gossensass / Manuel Kottersteger

„Oblast Sterzing– Ratschings– Gossensass nabízí prostorné sjezdovky pro rekreační i sportovní lyžaře, sněhovou jistotu i kulturní a gastronomické zážitky Jižního Tyrolska, a to jen pár kilometrů za Brennerským průsmykem.“

Sterzing-Ratschings-Gossensass:

sněhová jistota i malebné městečko hned za Brennerem

Široké a liduprázdné sjezdovky ve třech kompaktních areálech

Největší lyžařský areál Ratschings-Jaufen osloví především sportovněji zaměřené lyžaře dlouhými, prostornými a terénně rozmanitými tratěmi v otevřené horské krajině. Rosskopf ležící přímo nad městem Sterzing, s nímž je spojen kabinkovou lanovkou,

láká malým prosluněným areálem a 10km sáňkařskou dráhou, která je nejdelší osvětlenou a zasněžovanou dráhou v Jižním Tyrolsku i v Itálii. Kompaktní Ladurns nad Gossensassem vyniká širokými sjezdovkami a dvěma komfortními a rychlými lanovkami, které obsáhnou celý areál.

Každý pátek první na svahu

Exkluzivní lyžování při východu slunce se nabízí každý pátek od 25. prosince 2026 do 26. února 2027 a dále v březnu při akci Early Bird na Rosskopfu. V Ratschings-Jaufen oživí svahy dva hudební týdny od 18. do 21. ledna a od 15. do 17. března 2027. Každý den během nich nabídne některá z horských chat živou hudbu. V Ladurnsu se bude hrát každou lednovou sobotu v rámci série January Sounds.

Klidné zimní aktivity na dosah malebného alpského městečka Okolní údolí jsou vhodná také pro běžky, skialpinismus, sáňkování nebo zimní turistiku. Trasy vedou z údolí až do klidné horské krajiny pod hlavním alpským hřebenem. Sterzing

láká v období od 27. listopadu do 6. ledna na adventní trh s kouzelnou atmosférou starého města, jemuž dominuje Více informací:

věž Zwölferturm. Nejsevernější město Itálie s barevnými měšťanskými domy, kavárnami a obchody dodává zimnímu pobytu kulturní eleganci.

www.sterzing-ratschings.com foto: TG Sterzing / Harald Wisthaler

blast Sterzing–Ratschings– Gossensass láká především spolehlivými sněhovými podmínkami a snadným příjezdem, neboť se nachází hned za Brennerským průsmykem na severu Jižního Tyrolska. Tři lyžařské areály Ratschings-Jaufen, Rosskopf a Ladurns s 66 km sjezdovek překvapí moderními lanovkami a alpské městečko Sterzing v srdci oblasti svou malebnou atmosférou. Blízkost hlavního alpského hřebene přináší oblasti obvykle bohatou nadílku přírodního sněhu, kterou navíc pojišťuje kompletní zasněžování sjezdovek. Lyžařská sezóna trvá od začátku prosince do začátku dubna, takže kromě předvánočního lyžování láká oblast také na slunečné jarní nebo velikonoční lyžování.

foto: TG Gossensass / Manuel Kottersteger

foto: Thomas Monsorno

94 advertorial

„Eggental spojuje pestré lyžování v jedinečném panoramatu, rodinnou přívětivost a zimní zážitky s italskou atmosférou a sluncem. Díky snadnému příjezdu z Brennerské dálnice je jednou z nejdostupnějších oblastí Dolomit.“

Carezza & Latemar:

slunečné lyžování s panoramatem Dolomit

Slunečné rodinné lyžování i selfie s Ester Carezza láká především rodiny, rekreační lyžaře a milovníky slunečných panoramatických sjezdovek, kde má každý dostatek prostoru pro sebe. V závodech Světového poháru ve snow-

boardingu tu však triumfovala česká lyžařská a snowboardová šampionka Ester Ledecká, jejíž jméno nese jedna z kabinek lanovky Hubertus.

Sportovní výzvy Latemaru Latemar propojuje tři střediska Obereggen, Pampeago a Predazzo a vedle pohodových sjezdovek nabízí také Latemar Sixpack – 6 černých sjezdovek se sklonem až 59 %. V Obereggenu se navíc sjezdovka, sáňkařská dráha i snowpark rozsvítí v úterý a v pátek i večer.

upravují v okolí Nova Ponente/ Deutschnofen, v Carezze a především okolo průsmyku Passo Lavazé. Mezi Latemarem

a Rosengartenem lze vyrážet také na zasněžené pastviny a ztichlé lesy, a to na sněžnicích.

Více informací:

www.eggental.com/cs foto: Harald Wisthaler

dolí Eggental s 90 km sjezdovek v moderních rodinných lyžařských areálech Carezza a Latemar obklopují majestátní dolomitové masivy Rosengarten/Catinaccio a Latemar, které utvářejí jedinečné panorama, zalité 300 dní v roce sluncem. Oblast je velmi snadno dostupná, neboť se nachází jen 20 minut jízdy z Brennerské dálnice a z Bolzana, hlavního města Jižního Tyrolska/Südtirol. Celkem 90 km sjezdovek všech obtížností se vine po svazích mezi skalními masivy Rosengartenu a Latemaru, na jehož úpatí se skrývá kouzelné jezero Carezza. Oba areály jsou rodinně přívětivé s výukovými parky a pohodovými sjezdovkami, ale zaujmou i náročnější lyžaře, kteří vyhledávají sportovní výzvy, nebo freestylisty.

Nový dětský park v Obereggenu

Novinkou zimy 2026/27 bude zcela přestavěný dětský areál Brunoland u dolní stanice v Obereggenu v areálu Latemar. Malí lyžaři se tu naučí pohyb na sněhu prostřednictvím her v dětském parku s překážkami a atrakcemi.

100 km běžeckých stop a ticho zimních Dolomit

Eggental však nabízí mnohem víc než sjezdovky. Běžkařské tratě v celkové délce 100 km s panoramatem Dolomit se

foto: Thomas Monsorno

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm, Dolomity, Jižní Tyrolsko, Itálie

Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem. Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna Info v češtině

Z pokoje přímo na sjezdovku. Rodiny s dětmi vítány!

www.piccolohotelsciliar.it

foto: tAMARA sTALDER / LUZERN TOURISM

96 advertorial

Region Lucernského jezera potěší lyžaře i nelyžaře

Nasaďte lyže a vyrazte na svahy Titlisu! Areál sahá od ledovce ve výšce přes 3 000 metrů až do Engelbergu a nabízí pestrý výběr modrých, červených i černých tratí. Užijte si široké oblouky na sjezdovce u lanovky Ice Flyer, vyzkoušejte překážky ve Freestyle Parku nebo se vydejte na pohodovější svahy Gerschnialpu, vhodné i pro začátečníky a rodiny s dětmi. Mezi jízdami doplňte energii v některé z horských restaurací a vychutnejte si výhledy na okolní Alpy. Na ledovci je lyžařská sezóna plánovaná od října do května – konkrétní provoz závisí na sněhových a povětrnostních podmínkách.

foto: tITLIS bERGBAHNEN

Lyžování na Titlisu – z ledovce až do Engelbergu

foto: titlis Bergbahnen

Zima v regionu Lucernského jezera není jen o městských zážitcích, ale také o lyžování. Program sahá od vánočních trhů a lednového festivalu světla v Lucernu přes historické vlaky na Rigi a gurmánské plavby po jezeře až po sjezdovky, SnowXpark a nové atrakce na Titlisu.

foto: Titlis Bergbahnen

SnowXpark – sníh, zatáčky a elektrický pohon

foto: tITLIS bERGBAHNEN

Vyměňte na chvíli lyže za elektrický sněžný skútr! Ve SnowXparku na Trübsee si vyzkoušíte tři různé stroje a porovnáte své jezdecké dovednosti s přáteli na uzavřených okruzích. Lehké sněžné kolo MoonBike prověří rovnováhu, s e-Snowmobilem se pustíte do driftování v zatáčkách a na stroji Bobsla poznáte kombinaci bobu a sněžného skútru. Balíček zahrnuje deset minut jízdy na každém z nich, takže máte dost příležitostí najít svého favorita. Bobsla a skútr v juniorském režimu jsou přístupné od 12 let, MoonBike od 16 let věku a od výšky 160 centimetrů.

#IconicArchitecture – Titlis Tower Titlis Tower nabídne návštěvníkům nový pohled na švýcarský Titlis. Budova navržená renomovaným architektonickým studiem Herzog & de Meuron propojuje moderní architekturu se zázemím pro návštěvníky a výhledy na okolní Alpy. Z vyhlídkové terasy Horizon Deck se vám otevře panoramatický 360° výhled. Součástí budovy je také restaurace, kde se můžete občerstvit nebo si jednoduše odpočinout s výhledem na horskou krajinu. Najdete zde rovněž butik Rolex, který je nejvýše položenou prodejnou této značky na světě. Titlis Tower tak rozšiřuje možnosti, jak si pobyt na Titlisu užít – ať už sem přijedete za lyžováním, horskými výhledy, nebo jen strávit chvíli ve výšce přes 3 000 metrů nad mořem.

Lanovka Titlis Connect – celoroční přístup Od roku 2026 je Titlis přístupnější než kdy dřív! Zatímco ikonická lanovka Rotair projde údržbou, na vrchol se snadno dostanete novou lanovkou Titlis Connect, takže zimní kouzlo nikdy nekončí. Zažijte vzrušení z lyžování a snowboardingu na perfektně upravených sjezdovkách, projděte se třpytivou Glacier Cave a zvedněte si adrenalin na Titlis Cliff Walk — nejvýše položeném visutém mostě v Evropě. Od krájení čerstvého prašanu po relax na sluneční terase s impozantními výhledy — Titlis nabízí nezapomenutelné zážitky 365 dní v roce.

foto: Luzern tOURISM / lAILA bOSCO

98 advertorial

Zimní romantika s parní lokomotivou

Vánoční trhy v Lucernu

foto: lILU lICHTFESTIVAL lUZERN / lAILA bOSCO

V Lucernu ohlašuje advent slavnostní „adventní zahájení“ na Europaplatz. Letos se můžete těšit na živou hudbu, bruslařské show, skupinu Santa Clausů, lucernský vánoční vlak a kolo štěstí. Vrcholem je rozsvícení velkého vánočního stromu. Akce je zdarma. Během vánoční sezóny vás v Lucernu čeká řada trhů — ať už si vyberete tradiční trh na Franziskanerplatz, útulný Rudolfs v Inseliparku, nebo se vydáte do výšin na vrchol Pilatus. Region Lucernského jezera nabízí širokou škálu svátečních zážitků. Popadněte hrnek svařeného vína, projděte se zasněženými ulicemi a nasajte atmosféru naplno.

Lilu Light Festival Luzern, 14.–24. 1. 2027 Každý leden se Lucern rozzáří. Náměstí, památky a uličky Starého Města i lucernského zálivu se promění díky umělcům z celého světa, kteří představují své světelné instalace. Celou akci doprovází bohatý program pro všechny smysly, který umocňuje jedinečnou atmosféru festivalu.

Nejstarší horská železnice v Evropě přepravuje cestující z Vitznau na horu Rigi již od roku 1871. Některé lokomotivy a vagóny z těchto raných let byly pečlivě a odborně zrestaurovány. Železnice Rigi Bahnen nyní vlastní jednu z největších flotil historických kolejových vozidel na světě. Parní lokomotiva v kombinaci s historickými vagóny činí z cesty na „královnu hor“ exkluzivní nostalgické dobrodružství.

foto: Michi Captures

Gurmánské plavby na Lucernském jezeře

foto: RIGI BAHNEN AG / Noah Schaub

foto: SGV / Beat Brechbühl

Pozvedněte svou polední pauzu díky Lunch Cruise na moderní motorové lodi Diamant, kde se sezónní menu snoubí s panoramatickými výhledy na jezero. Užijte si výhledy na Lucernské jezero při ochutnávce vynikajícího švýcarského sýra z Urnerbodenu. Tato alpská sýrárna se nachází v nadmořské výšce 1 400 m, kde jsou byliny mimořádně aromatické. Loď vyplouvá z Lucernu každý pátek od října 2026 do března 2027. Nebo se zahřejte na tematických plavbách Fondue Chinoise Cruise, kde si můžete vychutnat horký kotlík s jemným masem, čerstvou zeleninou a rozmanitými omáčkami — zatímco za okny ubíhá zimní scenérie.

Zimní fondue výlet z Arth-Goldau na Rigi Kulm Užijte si nezapomenutelnou fondue party v nejstarším elektrickém ozubeném vagónu na světě (vyrobeném v roce 1911). Za svitu měsíce v tomto vyhřívaném historickém vlaku vystoupáte do výšky 1 800 m n. m. Jedinečná večerní atmosféra na hoře a lahodné sýrové fondue Rigi vytvoří dokonalou atmosféru pro romantiky. Během cesty tichou zasněženou krajinou vám hostesky podají aperitiv a poté následuje veselá fondue party věrná mottu „Čistá radost à la 1911“. Káva a následná jízda vlakem zpět elegantně završí tento večírek.

100 resort

technika

text a foto: Radim Polcer

Nové lanovky

na Schilthorn Pohled na protijedoucí kabinu a první podpěru rekordní lanovky Stechelberg–Mürren

V březnu 2026 byla otevřením posledního zbývajícího členu završena náročná přestavba systému lanovek vedoucí na Schilthorn, zahrnující v rámci projektu nazvaného Schilthornbahn 20XX výstavbu několika lanovek systému Funifor a také stavbu nejstrmější kyvadlové lanovky světa.

Kabina úseku Mürren–Birg na vjezdu do dolní stanice

Kabina Funiforu na levé větvi lanovky Mürren–Birg v blízkosti horní stanice

Pohon lanovky Funifor Birg–Schilthorn ve stanici Birg

970 metrů vysoký vrchol Schilthornu nad horskou obcí Mürren ve švýcarské oblasti zvané Berner Oberland byl již koncem 18. století vyhledávaným vyhlídkovým místem. Koncem 19. století se pak začaly objevovat nejrůznější nápady na zpřístupnění Schilthornu pomocí horské dráhy, reálný projekt na stavbu lanovky se ale objevil teprve koncem 50. let minulého století, kdy iniciátoři stavby lanovek na trase Stechelberg–Gimmelwald–Mürren–Birg– Schilthorn v čele s Ernstem Feuzem poprvé vystoupili se svým návrhem na veřejnosti. Výstavba pak byla zahájena na jaře 1962. První dva úseky Stechelberg–Gimmelwald–Mürren byly řešeny velmi neobvykle jako dva na sebe navazující úseky jednovětvových kyvadlových lanovek s kabinami pro 100 osob a se společným pohonem, ve stanici Gimmelwald tak bylo nutné přestupovat. Společně s touto netradiční lanovkou byl v roce 1965 otevřen také navazující úsek z Mürrenu na Birg, řešený jako klasická kyvadlová lanovka se dvěma protijedoucími 80místnými kabinami. Konečně o dva roky později byl otevřen vrcholový úsek v podobě jednovětvové kyvadlové lanovky s jedinou 100místnou kabinou. Technologii všech úseků vyprojektovala a dodala tradiční firma Von Roll z Bernu. Mezinárodní proslulost získal Schilthorn díky natáčení filmu o Jamesi Bondovi V tajné službě Jejího Veličenstva v roce 1968.

Ve filmu je Schilthorn označován jako Piz Gloria. V průběhu času přibyla ještě nákladní lanovka na přímé trase Stechelberg–Mürren, která byla v roce 1987 nahrazena novou jednovětvovou kyvadlovou lanovkou s osobní kabinou, určenou převážně pro neveřejný provoz.

Projekt Schilthornbahn 20XX: na vrchol za 20 minut a jen se dvěma přestupy

Přestože v průběhu času procházely jednotlivé úseky dílčími rekonstrukcemi, spočívající zejména v modernizaci pohonu a výměně kabin, v poslední době již přepravní poptávka začala narážet na limity přepravní kapacity. V roce 2015 proto rozhodla správní rada společnosti Schilthornbahn AG o kompletní přestavbě systému zdejších lanovek, která zajistí nejen tolik potřebné navýšení přepravní kapacity až na 800 osob za hodinu, ale také zkrácení celkové přepravní doby na vrchol z původních 32 na 20 minut a zredukování počtu přestupů mezi úseky ze tří na dva. Projekt vyřešil také požadavky přepravy nákladu a zavazadel do automobilům nepřístupné horské obce Mürren, která je nyní plně automatická. A v neposlední řadě, díky zdvojení lanovek na jednotlivých úsecích je nyní Schilthorn dostupný celoročně i během technických revizí a údržby (původní lanovka Stechelberg–Gimmel-

101

wald–Mürren zůstala ponechána a slouží zejména dopravní obsluze obce Gimmelwald). Výstavba byla zahájena v roce 2023, dodavatelem technologie nových lanovek se stala společnost Doppelmayr/ Garaventa. Bohatě prosklené kabiny byly navrženy a vyrobeny rakouskou firmou Carvatech, patřící nyní již do stejné skupiny, a jsou vybaveny vyhříváním podlahy a oken.

Trasa se sklonem 159 %

Jako první z nového lanovkového systému byla dokončena kyvadlová lanovka se dvěma 85místnými kabinami na trase Stechelberg–Mürren. Dráha se dvěma podpěrami nahrazující původní neveřejnou lanovku je nyní se svým sklonem 159,4 % nejstrmější lanovkou světa a otevřena byla 14. 12. 2024. Převýšení 775 metrů překoná za méně než 4 minuty a celá technologie dráhy je přizpůsobena mimořádnému sklonu trasy – jen závěsy kabin jsou 11 metrů dlouhé. Náklad i větší zavazadla jsou přepravovány ve speciálním kontejneru připojeném pod kabinou a celý proces manipulace s kontejnerem a jeho připojením a odpojením ke spodku kabiny je plně automatický.

Funifor neboli dvě nezávislé větruodolné lanovky Pro oba zbývající úseky byla vybrána technologie Funifor, která disponuje dvěma paralelně vedenými, na sobě nezávisle provozovanými stopami se 100místnými kabinami – během revizních a údržbových prací tak může jedna stopa zůstat i nadále v provozu. Technicky jde o dvě paralelní lanovky vedle sebe. Navíc má Funifor díky širokému rozchodu lan vysokou odolnost vůči větru, a poskytuje tak spolehlivou přepravu i za nepříznivých povětrnostních podmínek. A dále díky nízkému závěsu kabin mohou být stanice navrženy s relativně malou stavební výškou. Na úseku Mürren–Birg bylo trasování navrženo tak, aby mohla být pravá stopa Funiforu

vybudována za plného provozu původní lanovky. Díky tomu tak nebylo nutné na tomto úseku během celé výstavby přerušit provoz – pravá stopa Funiforu byla otevřena 14. 12. 2024 a v zimní sezóně 2024/25 pak byla dokonce v provozu paralelně s původní kyvadlovou lanovkou. Ta byla po skončení zimní sezóny demontována, a na jejím místě vyrostla levá stopa Funiforu, která pak zahájila provoz 28. 11. 2025. Druhý úsek je s délkou 2 757 metrů ze všech nejdelší, a jeho kabiny tak na trati dosahují maximální rychlosti až 12 m/s. Na trase byla vystavěna jediná podpěra, usazená na 3 patkách. Její konstrukce je navržena tak, aby bylo možné její polohu v budoucnu přizpůsobovat případným pohybům terénu.

Kabina úseku Birg–Schilthorn na výjezdu z dolní stanice

Téměř celá přestavba proběhla za provozu

Vrcholový třetí úsek bez jediné podpěry již takovou prostorovou velkorysost neumožňuje, a tak se jeho přestavba bez úplného přerušení provozu neobešla. I tak se ale dobu odstávky podařilo zredukovat na nezbytné minimum – část stavebních prací levé stopy Funiforu mohla být provedena ještě za provozu původní kyvadlové lanovky. Ta pak ukončila provoz 13. 10. 2024 a již 15. 3. 2025 byla otevřena levá stopa nového Funiforu. Mezitím již probíhaly práce také na stavbě pravé stopy Funiforu, která pak zahájila provoz 2. 4. 2026 jako poslední člen nového lanovkového systému. Tím byl také dokončen celý projekt Schilthornbahn 20XX v hodnotě 114 milionů švýcarských franků.

Moderní 100místná kabina Funiforu Birg–Schilthorn

Pohled z horní stanice na trasu Funiforu Birg–Schilthorn

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz. Novinky v lyžařských střediscích sledujte na

snow.cz/novinky

Kabina na levé dopravní větvi Funiforu Birg–Schilthorn u horní stanice

102 RESORT

ON THE ROAD

TEXT A FOTO: JIMMY PETTERSON

Saas-Fee

Tajný tip, jak řešit změnu klimatu Mnoho lyžařů si v posledních letech klade otázku, jak se přizpůsobit změně klimatu. Když si zarezervují dovolenou v nějakém nízko položeném lyžařském středisku stejně jako minule, možná je přivítají jen bílé pruhy technického sněhu lemované z obou stran hnědými loukami. Jindy mohou být svahy bílé, ale místo sněhu padá z nebe déšť. Existuje velmi jednoduché řešení – údolí Saas ve Švýcarsku.

dolí zahrnuje relativně známé lyžařské středisko Saas-Fee, ale i jeho méně známé příbuzné, Saas-Grund a Saas-Almagell. Vzhledem k tomu, že ty tři vesnice dělí jen několik kilometrů a skipas platí ve všech, může být údolí Saas docela dobrým řešením problémů, které začaly trápit lyžaře v době globálního oteplování. Nejvyšší lanovka v Saas-Fee končí ve výšce 3 573 metrů. V Evropě jsou výše položeny pouze horní stanice lanovky Matterhorn Glacier Paradise v Zermattu (3 883 m) a Aiguille du Midi v Chamonix (3 842 m).

Kromě toho je Saas-Fee hrdým majitelem několika dalších superlativů. Nachází se zde největší ledová jeskyně, nejvýše položená podzemní dráha a nejvýše položená otočná restaurace Allalin. A právě zde se natáčel jeden z nejpopulárnějších vánočních videoklipů všech dob. Psal se rok 1984 a George Michael a Andrew Ridgeley zde našli místo pro natáčení klipu k písni Last Christmas. Potřebovali to udělat dříve než v prosinci, aby video mohlo být včas vydáno, a Saas-Fee bylo jedním z mála míst v Evropě, kde byl zrovna sníh.

Sláva Saas-Fee je veliká, ale relativní. Zermatt a Chamonix jsou ještě mnohem známější – a v hlavní sezóně mohou být přeplněné. Saas-Fee je mnohem menší, klidnější a co do počtu hotelů, restaurací a hostů se svým populárnějším sousedům ani zdaleka neblíží. Nemluvě o takřka zapomenutých oblastech Saas-Grund a Saas-Almagell. Webové stránky Zermattu uvádějí 122 hotelů. V Saas-Fee jich je 31, v Saas-Almagell 12 a v Saas-Grund pouze 10. S mými přáteli Klausem Arpiou a Chrisem Rustem jsme se rozhodli pro pobyt v Saas-Almagell. Vesnice je malá, parkování jednoduché a vše je snadno dostupné.

Saas-Almagell: Pirmin není doma

Zatímco lyžaři o této vesnici možná nikdy neslyšeli, ti, kteří tento sport sledují pozorně, pravděpodobně slyšeli o jejích nejslavnějších obyvatelích – Pirminovi a Heidi Zurbriggenových. Vlastní hotel pojmenovaný po Pirminovi – nachází se přímo vedle vleků. Pirmin dominoval

Klaus Arpi projíždí kolem starobylých walliských domů ve středisku Saas-Almagell

103

„Den jsme zakončili finálním sjezdem odshora až dolů: 1 641 výškových metrů a 10 kilometrů.“

Tato gondola jede ve dvou sekcích ze Saas-Grundu v nadmořské výšce 1 559 metrů až na Hohsaas (3 200 m) světu lyžování po celá 80. léta, kdy vyhrál čtyři tituly Světového poháru a pět zlatých olympijských medailí, což z něj udělalo nejúspěšnějšího švýcarského závodníka všech dob. Jeho sestra Heidi také závodila na olympijských hrách v letech 1992, 1994 a 1998. Vstoupili jsme do hotelu a na recepci se zeptali na Pirmina, ale bohužel nebyl doma. Škoda… Nepochybně by si s námi rád zalyžoval. Před hotelem jsou figuríny Pirmina, Heidi a jejich bratrance Silvana v životní velikosti spolu s figurínou bez hlavy, kde si lidé mohou položit hlavu a pózovat se slavnou lyžařskou rodinou. Všichni jsme položili hlavy na tělo bezhlavého závodníka a alespoň jsme si odnesli fotku s rodinou Zurbriggenů. Ale to už byl čas na lyžování. Areál zde není tak vysoko, od 1 673 metrů ve vesnici do 2 400 metrů u horní stanice sedačkové lanovky. Sjezdovka byla dobře upravená a na hoře prakticky prázdno. Zalyžovali jsme si a pak zastavili v restauraci na drink s krásným výhledem na okolní hory.

Saas-Grund: na střechu Alp

Další zastávkou byl Saas-Grund. Hohsaas (3 200 metrů) není tak vysoký jako kopce v Saas-Fee, ale i tak je to obr. Když jsme vystoupili z lanovky, obklopily nás nejvyšší vrcholy Alp. Unikátní panorama Alp v zapomenutém údolí Saas: 360 stupňů ledovcových údolí a vrcholů vysokých přes 4 000 metrů. V tomto malém koutě Alp se nachází 18 vrcholků, které tuto výškovou hranici překračují, včetně nejvyšších hor Švýcarska: Dom (4 545 m), Matterhorn (4 477 m), Täschhorn (4 490 m), Alphubel (4 206 m), Breithorn (4 159 m), Pollux (4 091 m), Castor (4 226 m), Liskamm (4 527 m), Rimpfischhorn (4 198 m), Allalinhorn (4 027 m), Weissmies (4 017 m), Lagginhorn (4 010 m) a Strahlhorn (4 190 m) a nedaleko také mohutná Monte Rosa (4 634 m). Pod těmito rozeklanými alpskými zuby se rozkládají rozlehlá moře ledovců. Nejvýraznějšími jsou obrovský ledovec Fee těsně pod Domem a ledovec Trift jen kousek od místa, kde jsme právě stáli. Když si očima vychut-

návám scenérii, uvědomuji si, že nejsem v Elmau, Schladmingu ani Wagrainu. Stojíme na střeše Alp! Z Hohsaas vedou dvě červené sjezdovky s převýšením 800 metrů – každá se vine ledovcovým údolím až k prostřední stanici v Kreuzbodenu. V Saas-Grund opět téměř nikdo nelyžoval, ačkoliv počasí bylo perfektní a prašan příjemný. Střídavě jsme se pohybovali mezi oběma sjezdovkami. Obě byly skvělé, ale zážitek z přírody na té, co vede z velké části po ledovci, stojí za pár bonusových bodů. Třpytivé modré séraky máte při sjezdu přímo před očima. I když to na ledovci není radno dělat, neodolali jsme a pár oblouků vyšvihli i vedle sjezdovky. Den jsme zakončili finálním sjezdem odshora až dolů: 1 641 výškových metrů a 10 kilometrů. Po tomto prvním, rozcvičkovém dni jsem si myslel, že jsem připraven na hlavní událost následujícího dne, lyžařskou túru v Saas-Fee. Mýlil jsem se.

104 RESORT

ON THE ROAD Saas Fee je plné krásných scenérií, včetně mnoha ledovců a dokonce i velkých rampouchů

Saas-Fee: těžké ledové království

Saas-Fee je významným centrem lyžařské turistiky. Následujícího rána jsme se časně setkali s Beatem Supersaxem, 73letým horským vůdcem. Prošli jsme spolu malebnou hlavní ulicí. Ulice jsou převážně dlážděné a většina dřevěných a kamenných budov dodává Saas-Fee útulný, rustikální vzhled. Stejně jako Zermatt o jedno údolí na západ je Saas-Fee vesnicí bez aut, s hrstkou malých elektrických vozidel, která vozí hosty ulicemi. Tempo života zde tedy plyne pomalou chůzí. Vyjeli jsme lanovkami až na vrchol a pak jsme odtraverzovali na ledovec, kde Beat zavelel nasadit pásy, navázat se do lanového družstva a vydat se na krátkou túru přes ledové masy. Cílem bylo projít si túru Italgrat. Krajina byla úchvatná. Stoupali jsme panenským prašanem, zatímco všude kolem nás zely hluboké trhliny a stěny modrého ledu. Člověk si ani neuvědomí, jak náročná je fyzická aktivita v nadmořské výšce nad 3 000 metry – dokud si to nezkusí. Cesta nebyla nijak zvlášť strmá ani dlouhá. V plánu bylo nastoupat maximálně 300 výškových metrů, ale než jsme toho dosáhli, byl jsem totálně vyčerpaný. Stále mě však čekala spousta tvrdé práce. Zatímco panenský sníh vypadal jako

sen každého prašanomilce, ve skutečnosti byl dost ovlivněn větrem a lyžování na něm nebylo snadné. Teda pro Beata asi ano. Vypadalo to skoro, jako by klouzal lehkým, nadýchaným prašanem. V okamžiku, kdy jsem se ale pokusil napodobit jeho oblouky, pochopil jsem, že je v daleko lepší kondici než já a také lépe ovládá lyže. Ono udržet rovnováhu, když se lyže v jednom oblouku drží na povrchu, v dalším se proboří 20 cm do hustého sněhu a ve třetím se zadrhne o lámavou krustu, není nic lehkého. Když jsem čekal, že se mi lyže zaboří do čerstvého sněhu, narazily na tvrdou, větrem formovanou krustu, a já se najednou

ocitl na patách. Pak jsem se ve snaze zachránit situaci nemotorně vrhl dopředu, jen aby se lyže záhy ponořily hluboko do závěje sněhu a já málem letěl kotoulem po hlavě. Nakonec se mi nějak podařilo vyhnout se pádu, ale cítil jsem se jako cirkusový klaun na pokraji katastrofy při balancování na laně. Když jsme konečně dorazili do civilizace, těšil jsem se na zasloužený oběd a velké pivo. No nic, tohle všechno patří k lyžování. Koneckonců je to dobrodružný sport, a co je dobrodružství bez trochy nepřízně osudu? A mimochodem, pivo a dobré jídlo nechutná nikdy tak dobře jako po tvrdé práci.

Vrcholová stanice v Saas-Fee nabízí výhledy na silnou vrstvu ledovce

STAŇ SE MEZINÁRODNĚ UZNÁVANÝM

INSTRUKTOREM LYŽOVÁNÍ! * Získej kvaliﬁkaci IVSI, posuň své technické dovednosti na špičkovou úroveň a předávej svou vášeň pro lyžování dál*

PROČ SE ZÚČASTNIT ŠKOLENÍ IVSI? 1 Mezinárodně uznávaná certiﬁkace. 2 Akreditované zařízení MŠMR ČR. 3 Právní a bezpečnostní minimum. 4 Komplexní metodika a moderní trendy.

JAK SE PŘIHLÁSIT?

www.ivsi.cz

ZALOŽENO 2015

foto: Martin Bissig

106

107

Karákóramská anomálie Freeride na olympiádě! Na zimních olympijských hrách 2030 ve francouzských Alpách se poprvé představí freeride. Mezinárodní olympijský výbor schválil čtyři medailové závody: na lyžích a snowboardu budou zvlášť soutěžit muži a ženy. Počítá se s celkem 44 účastníky, z toho 22 ženami. Dějiště zatím neznáme. Škoda, že český závodní freeride takřka neexistuje. Nejsilnější česká generace závodících freeriderů má dnes už skoro dospělé děti, poslední velký český závod se konal v roce 2010 v Lenzerheide jako neoficiální mistrovství ČR.

V závodním freeridu si jezdec vybírá vlastní trasu přírodním horským svahem. O výsledku nerozhoduje čas, ale porota. Ta hodnotí volbu linie, kontrolu, techniku a plynulost jízdy i skoky a styl. Každý si tak může zvolit svou vlastní linii v určené výseči hory. Freeride World Tour je od roku 2022 součástí mezinárodní federace FIS a letos se v Andoře konalo první mistrovství světa zastřešené FIS. Podoba olympijské kvalifikace se ještě připravuje; důležitou roli v ní budou jistě hrát závody a žebříčky Freeride World Tour. (ps)

Karákóram je geologicky extrémně aktivní pohoří v Pákistánu, v němž leží čtyři ze čtrnácti osmitisícovek světa, včetně K2 a Broad Peaku. K tomu připočtěte přes šedesát sedmitisícovek a stovky šestitisícovek, z nichž mnohé dodnes nemají ani jméno, natož aby na nich stanula lidská noha. Zatímco ledovce v Alpách dramaticky tají, tamní led se v minulých desetiletích choval neobvykle stabilně. Vědci tomu říkají „Karákóramská anomálie“: specifické klimatické podmínky, vydatné zimní srážky a ochranné vrstvy suti pomáhaly udržovat mnohé ledovce po desetiletí stabilní, některé dokonce rostly. Novější měření ale bohužel ukazují, že led ubývá i tady. Právě z Karákóramu pochází fotka na této dvojstraně i reportáž na dalších stránkách. (ps)

108 skialp

text a foto: Martin Bissig Profesionální fotograf (původně ale vystudovaný bankéř a ekonom) žijící ve Švýcarsku a trpící vášní pro lyžování, biking a cestování. Jako jeden z předních outdoorových fotografů publikoval v renomovaných titulech jako National Geographic nebo CNN.com. www.bissig.ch

109

největší prodejna fototechniky v Česku

www.fotoskoda.cz

Expedice Inshallah: Na lyžích Pákistánem Za dokonalým firnem v nejmonumentálnějším pohoří světa Lyžovat do Pákistánu? Proč ne! Byť to chce pořádnou dávku touhy po dobrodružství, na papíře vypadá taková expedice vždycky jako pohoda: pár dní ve stanu, parádní túry, čerstvý prašan. Realita? Zcela odlišná.

110 skialp

„A právě to dělá Karákóram tak výjimečným: lyžování tu začíná teprve tam, kde v Alpách končí.“

ak snadno se někdy rodí rozhodnutí. Potkáš kámoše na lanovce a najednou máš v kapse jízdenku do jiného světa. Pákistán jsem už před pár lety navštívil, když jsem jako fotograf doprovázel bikovou expedici do základního tábora pod K2 na ledovci Baltoro. Byla to jedna z nejdrsnějších a zároveň nejsilnějších cest mého života. Rozhodnutí vyrazit tam na lyže proto bylo tak snadné. Květen jsme nevybrali náhodou. Sněhová pokrývka by už tou dobou měla být sednutá a stabilizovaná, lavinová situace čitelnější a teploty v kempu snesitelnější. Naše parta se skládá z pěti chlapů s dost rozdílným profilem. Podstatné je, že mezi námi jsou dva horští vůdci. A já, absolutní zelenáč v téhle partě, si moc dobře uvědomuji, že i přes intenzivní přípravu budu nejslabším článkem.

Na začátku května letíme přes Istanbul do Islámábádu. Jeden den nám zbývá pro hlavní město a hned druhý už v sedm ráno stojíme na odletové dráze. Vnitrostátní let na severovýchod je jeden z nejúžasnějších letů, jaké jsem kdy zažil. Z okénka koukáme přímo na Karákóram a v úrovni našich očí se z masivu tyčí Nanga Parbat, s 8 126 metry devátá nejvyšší hora světa. Pohled, při kterém v letadle automaticky zapomeneš dýchat. Ve Skardu nás vřele vítá místní crew, připravené jsou tři džípy: dva pro lidi, jeden čistě na materiál. Před námi je víc než deset hodin jízdy do Shimshalu. Cesta ke Karákóramské dálnici je už dnes vyasfaltovaná. V roce 2019 tu byla ještě čistá šotolina, na které nám cesta trvala dvakrát tak dlouho. Až když odbočíme na Shimshal, začínají dvě a půl hodiny opravdového dobrodruž-

111

ství: úzké cesty, zóny s padajícím kamením, těsné soutěsky. Kritická místa projíždíme naštěstí ještě za světla. Shimshal leží ve výšce přes 3 000 metrů a je považován za nejvýše položenou vesnici v celém regionu Hunza. Po celá staletí byl dostupný pouze po několikadenním pěším pochodu. Teprve v roce 2003 byla dokončena cesta, která vesnici spojuje s Karákóramskou dálnicí. Dodnes zůstává jedním z nejdivočejších hrdel celého údolí. Po jedenácti hodinách jízdy jsme prostě jen rádi, že jsme na místě. Ráno další den vidím vesnici v celé její kráse: vyprahlá políčka, prostá stavení, děti v čistých školních uniformách mířící na vyučování, jako by to byla ta nejnormálnější cesta do školy na světě. Svět, který má s Evropou tak málo společného, že jakékoli srovnání naprosto selhává.

S ovcí do hor

Vyrážíme s deseti nosiči, zhruba stejným počtem oslů, kteří nesou bagáž, a… ovcí. V izolovaných vysokohorských údolích Karákóramu neexistuje žádná infrastruktura, žádné zásobování. Co nevynesou na zádech nosiči nebo osli, to nahoře prostě není. Ovce, náš masný proviant, šlape po svých, abychom ji později zkonzumovali, a tvoří bizarní kontrast k naší moderní high-tech výbavě. Gore-Tex versus hospodářské zvíře. Po prvním kempu v necelých 4 000 metrech a aklimatizaci pokračujeme dál, možná až do 4 900 m, ale všechno závisí na sněhu. Ve výšce 4 650 metrů narážíme na už postavený kuchyňský stan – na příštích devět nocí se nám tohle místo stane dočasným domovem. Už odtud vidíme různé lajny, které chceme v příštích dnech pojez-

Když nefouká a svítí slunce, dá se v base campu, ve 4 650 metrech, bez problémů fungovat v kraťasech a tričku

112 skialp

To, co v Alpách bereme jako pohodovou skialpovou túru s 1 500 výškovými metry, se ve výšce nad 5 000 metrů mění v brutální boj o každý nádech

113

dit. Jsme vysoko skoro jako Mont Blanc, pro nás to není vrchol, ale startovací čára. A právě to dělá Karákóram tak výjimečným: lyžování tu začíná teprve tam, kde v Alpách končí.

Saturace kyslíkem 70 %

Sněhová pokrývka je při těchhle teplotách naprosto nevyzpytatelná, proto musíme vyrážet brzo a být dole dřív, než se do svahů opře odpolední slunce. Budík zvoní ve 3:45. Snídáme ve čtyři, vyrážíme o půl páté. Venku mrzne, až praští, svítíme si čelovkami a s lyžemi na batohu přecházíme suťoviska. Pak už nalepit pásy a stoupat dál.

Tempo je svižné. Až moc. V necelých 4 900 metrech přicházíme do sedla, nasazujeme haršajsny a traverzujeme ledovec. Při běžném výstupu tady nahoře zvládáme tak 200 výškových metrů za hodinu, ti nejzdatnější za dobrých podmínek i 300. Já a Flavio ostatní zdržujeme, a tak se v 5 400 metrech rozhodujeme, že to vzdáme a počkáme. Čekáme tři hodiny, čas se neuvěřitelně vleče a v hlavě nám začíná pořádně tepat. Ani zbytek skupiny na plánovaný vrchol nedošel. Dolů jedeme společně. Podklad je zmrzlý, ale je na něm asi deseticentimetrová vrstva

parádního firnu. Jásáme a křičíme nadšením cestou dolů jako malé děti při prvním sněhu. Sjezd okamžitě maže veškerou frustraci z výstupu. Večer v kempu kontrolujeme saturaci kyslíkem pomocí pulzního oxymetru. Flaviovy hodnoty jsou kritické: když vědomě nedýchá zhluboka, padá mu pod 70 procent. K tomu si stěžuje na bolesti hlavy. Hranice 70 procent je bod, kdy tělo bije na poplach, jasný varovný signál začínající výškové nemoci. V 5 500 metrech má tělo kvůli nižšímu tlaku vzduchu k dispozici jen asi polovinu kyslíku oproti hladině moře.

Každý na svůj vlastní vrchol

Další den ráno vyráží silná skupina, ale i ona se za chvilku stahuje zpátky do kempu. Husté sněžení zahání všechny do stanu. V 4 600 metrech není sněžení v květnu žádné překvapení, ale součást programu. Sám jsem rád za chvíli na vydechnutí. Někdy je i nicnedělání formou tréninku. Když se mraky zase roztrhají, vyrážím sám pomalým tempem na soukromou aklimatizační vycházku, naprosto disciplinovaně, tepovka maximálně 120. Dostoupám do 4 900 metrů a bez výškové nemoci se vracím zpět. Malé vítězství, velká radost.

114 skialp

„Kontrolujeme saturaci kyslíkem pomocí pulzního oxymetru. Flaviovy hodnoty jsou kritické: když vědomě nedýchá zhluboka, padá mu pod 70 procent.“

Každý ve skupině má své vlastní cíle. Dany, nejnadupanější z nás všech, chce urazit co největší vzdálenost a přejít co nejvíc vysokých sedel. Střídavě s sebou bere Andreu nebo Paula jako „oběti“, jak sám s oblibou říká. Flavio se po první krizi rychle oklepal a teď vyhledává strmé kuloáry, na které jako splitboardista nedočkavě čekal. Andrea a Paul coby horští vůdci mají za hlavní cíl dostat každý den celou skupinu bezpečně domů. Já sám všechno dokumentuji. Třetí den v base campu přichází očekávané sněžení a s ním den odpočinku. Další den nás čeká s přehledem nejlepší lyžařský den celé výpravy. Když vyrážíme včas, je sjezd naprostá

Žádný vrtulník, signál, záchranná síť

V Alpách je zranění nepříjemnost. V Karákóramu může jít o život. Neexistuje tu vůbec žádný záchranný systém. Vrtulník, který by byl v Evropě na místě nehody během několika minut, tady nečekejte. Jakákoli evakuace musí jít přes pákistánské vojenské letectvo, což znamená tunu byrokracie, hlemýždí tempo a obrovské náklady. Pokud vůbec nějaký stroj vzlétne. Minimalizace rizika má proto přednost před sportovními ambicemi. Tečka.

pecka: zmrzlý podklad a na něm vrstvička lehkého prašanu. V 5:45 vyjde slunce, zanedlouho sníh rychle těžkne a kolem poledne je už těžký firn sotva ulyžovatelný. Učíme se pracovat s časem. Tady nahoře plynou hodiny jinak, a kdo to nepřijme, prohrál. Po deseti dnech v základním táboře balíme stany. Sestupujeme zpátky do starého světa, s každým výškovým metrem stoupá teplota a vrstvy oblečení mizí jedna za druhou v batohu. Dole v Shimshalu ve 3 000 metrech stojíme opět v plnohodnotném letním horku. Tělu chvíli trvá, než pochopí, že řídký vzduch už je minulostí. Zvláštní pocit, moct zase normálně dýchat, aniž by na to člověk musel myslet.

115

Víc než jen sníh

Tříčlenný doprovodný tým – kuchař, pomocný kuchař a místní průvodce – nás ráno, v poledne i večer hýčká nejrůznějšími skvělými jídly. Kuchyňský stan slouží zároveň jako vytápěná společenská místnost

Vstup do země, permity a byrokracie

Pro cestu je třeba vyřídit odpovídající vízum. V omezených oblastech potřebujete k treku nebo expedici povolení a spolupráci s licencovanou místní agenturou; vyřízení může trvat týdny. Konkrétní požadavky včetně případného NOC (No Objection Certificate) závisí na trase. Nejlepší doba na cestu a počasí

Pro skialpové expedice v této části Karákóramu může být vhodným obdobím květen. Zimní přívaly sněhu si do té doby mohou sednout a lavinová situace může být čitelnější než na začátku jara. Počasí ale doprovázejí extrémní kontrasty: zatímco v basecampu panuje přes den díky ostrému slunci letní pohoda na tričko, v noci a při náhlých zvratech počasí padají teploty hluboko pod

Jsou i jednodušší místa na lyžování. Kdo chce dokonalý prašan, nemusí cestovat šest dní, aby se konečně postavil na lyže. Kdo hledá rychlé výškové metry, tomu bude líp ve Verbier nebo Chamonix. V Karákóramu vyžaduje každý krok mnohonásobně víc úsilí, než na co je člověk zvyklý z domova. Jsou tu ale mnohem silnější výzvy: soudržnost v partě, kde se v izolovaném světě musí spolehnout jeden na druhého. Objevování neprobádaných míst, sjíždění lajn, které před vámi možná ještě nikdo nesjel. V Karákóramu musíte fungovat. Ne jako turista, ne jako konzument, ale jako součást přírody, hor a malého týmu, sdílet riziko i dobrodružství. Díky za to. A speciální díky i naší ovci, jejíž duše zůstala nahoře v horách.

nulu. Od pozdního dopoledne navíc silné záření extrémně rychle zahřívá svahy. Denní cyklus vás tak donutí naplánovat noční start, protože odpoledne může rychle růst riziko lavin z mokrého sněhu. Výšková medicína a taktika

Nad 3 000 metrů už váš časový plán diktuje čistě fyziologie. Abyste snížili riziko výškové nemoci, neměli byste výšku, ve které spíte, navyšovat o více než 300 až 500 metrů za den. Každé tři až čtyři dny je vhodné zařadit den bez dalšího výškového zisku. Takticky zde platí zlaté pravidlo „climb high, sleep low“, kdy se přes den vystavíte vyšší výšce, ale spát se vracíte níž. Naprosto klíčový je také dostatečný příjem tekutin podle žízně a zátěže; nucené pití čtyř až pěti litrů denně výškové nemoci nepředchází a může uškodit.

116 FREERIDE

LAVINY V ČESKU 2

TEXT: REDAKCE NA ZÁKLADĚ TEXTŮ ALENY ZÁRYBNICKÉ PRO KNIHU LAVINY V ČESKU, DÍL 2 (KOLEKTIV AUTORŮ: ALENA ZÁRYBNICKÁ / PAVEL CINGR / ROBERT DLOUHÝ / VALERIÁN SPUSTA ML.), FOTO PŘIPRAVIL: VALERIÁN SPUSTA ML.

Mazáčkův pilíř leží v Obřím dole, jedné z nejvýraznějších lavinových oblastí českých Krkonoš. Velké laviny jsou zde historicky doloženy v několika žlebech a roklích, samotná nehoda z roku 1986 však patrně vznikla lokálním utržením převěje přímo nad ledovým pilířem

FAKTA Datum: 28. března 1986 Místo: Obří důl, Mazáčkův pilíř Pravděpodobná příčina: utržení sněhové převěje nad ledovým pilířem Účastníci: podle vzpomínek šest horolezců; bezpečně jsou doloženi Josef Rakoncaj, Miroslav Šmíd, Josef Voděradský, jeho bratr Karel a neznámý ruský lezec Následky: bez vážného zranění; pod sněhem zůstaly lyže, cepíny, hůlky, fototechnika a další materiál

Obří důl vždy lákal horolezce

Zapomenutá lavina pod Mazáčkem

Dne 28. března 1986 zasáhla pod Mazáčkovým pilířem v Obřím dole lavina skupinu horolezců, mezi nimi Josefa Rakoncaje a Miroslava Šmída. Nikdo naštěstí nebyl zraněn, událost možná i proto téměř zmizela z historie. Po čtyřiceti letech ji v archivech objevila Alena Zárybnická pro svou chystanou knihu, druhý díl edice Laviny v Česku.

práva o nehodě byla velmi stručná. V Obřím dole na Mazáčkově pilíři lezli horolezci Josef Rakoncaj, Miroslav Šmíd a několik dalších lezců. Spadla přes ně údajně „velká lavina“. Měli štěstí: všichni přežili bez zranění. Přišli ale o své horolezecké a foto-

grafické vybavení. V historických materiálech nebyl uveden ani přesný den, pouze sezóna 1985/86. Teprve další pátrání Aleny a jejího týmu určilo přesné datum: 28. března 1986. Za několika řádky se přitom skrývala událost, která mohla

skončit velkým neštěstím. Její průběh pomohli poskládat zejména vzpomínky samotného Josefa Rakoncaje a Josefa Voděradského. Oba si nejvíce vybavují rychlost, s jakou se vše odehrálo, i sílu sněhu, který se sesypal přes ledový pilíř.

Skupina vyrazila Obřím dolem kolem Úpy pod Mazáčkův pilíř. „Šli jsme na skialpech, jestli se tomu dá říkat skialpy,“ vzpomíná v knize, která zatím čeká na vydání, Josef Rakoncaj. Pro něj to nebyla první zkušenost s lavinou v Krkonoších, ale právě tato mu v paměti zůstala. Josef Voděradský znal Rakoncaje i Miroslava Šmída z lezení na pískovcích. Společně s ním šel i jeho bratr Karel a dnes už neznámý ruský horolezec, Šmídův známý z některé expedice. A ještě někdo, jehož totožnost už nikdo nedokáže určit. „Ráno bylo ještě mrazivé a podmínky působily příznivě. Během dne však přišla fronta, zesílil vítr a oteplilo se,“ vzpomíná Šmíd. Každý si vylezl několik délek na ledu. Odpoledne už se skupina chystala k odchodu. Dole si dokonce horolezci už obouvali lyže, jen ruský lezec ještě zůstával na laně asi v polovině žlabu a někdo zdola jej jistil.

117

Zimní Obří důl a prostor Mazáčkova pilíře. Lavina z roku 1986 měla patrně lokální charakter a vznikla utržením převěje nad místem, kde horolezci lezli. V této lokalitě se však mohou vyskytovat i mnohem větší a nebezpečnější laviny

Výkřik ze svahu

„Jasně si uvědomuju, jak obrovskou sílu ta lavina měla. A v pár vteřinách bylo po všem.“

Miroslav Šmíd, kterému přátelé říkali Lanč, už sestupoval stranou od hlavního žlabu. Podle Rakoncaje se díval na svah z boku a jako první rozpoznal nebezpečí. Jeho výkřik dal ostatním několik vteřin k reakci. Josef Voděradský si dole obouval lyže. Rakoncaj byl přibližně dva metry od něj. Oba se pokusili uskočit a schovat se pod malou skalku, oba vzpomínají, jak se v těsném prostoru srazili. Rakoncaje padající sníh zachytil, naštěstí jen nevýznamně. Nejhůře dopadl Voděradského bratr Karel: sníh jej vláčel dvacet až třicet metrů, podle Rakoncajova odhadu možná ještě o něco dál.

Lavina přetekla také přes ruského lezce ve stěně. „Zůstal viset v laně na šroubech. Co přesně následovalo, už si nevzpomínám.“ Rakoncaj připouští, že se mohl z lana odříznout, nebo slanit… Miroslava Šmída hlavní proud minul.

Prostě lavina…

„Brali jsme to tak, že sice spadla lavina, ale měli jsme kliku a dobře to dopadlo,“ shrnul Voděradský. Moc se to neřešilo, pokud lavina zůstala bez obětí, přestože byla veliká. Rakoncaj odhaduje zasaženou plochu zhruba na dvacet krát dvacet metrů. Šlo patrně o převěj dlouhou přibližně dvacet metrů

utrženou přímo nad ledovým pilířem. Celá událost trvala jen několik vteřin. „Chvíli trvalo, než jsme si každý uvědomili, kde jsme, co děláme a jestli jsme všichni,“ vzpomíná Rakoncaj. Nikdo nebyl naštěstí zasypaný úplně. Nejdéle se ze sněhu dostával Karel Voděradský, i on se však dokázal vyprostit sám. Lavina zato navěky odnesla nebo zasypala podstatnou část jejich vybavení: lyže, hole, cepíny a další, a taky drahou fototechniku Miroslava Šmída, který byl zároveň fotografem a dokumentaristou. Později na jaře při odtávání sněhu se do místa vraceli lidé z Pece a hledali

118 FREERIDE

LAVINY V ČESKU 2

Obří důl a laviny Obří důl patří k nejvýraznějším lavinovým oblastem Krkonoš. Strmé svahy ledovcových karů, žleby a převěje na hranách Úpské jámy vytvářejí několik tradičních lavinových drah. Patří mezi ně Úpská rokle, Lavinový žleb nebo žleb Úpičky. Jedna z největších tam zaznamenaných lavin sjela na začátku března 1956. Po mimořádném sněžení přišla prudká obleva s deštěm a na několika místech Úpské hrany se utrhly převěje. Lavina dosáhla délky přibližně 1 200 metrů a způsobila rozsáhlý polom. Další velké laviny jsou v širší oblasti doloženy v letech 1976, 1986, 1987 a 1996. V únoru 2021 skončil smrtelně pád sněhové desky ve žlebu Úpičky. O rok později sjely v Obřím dole dvě velké samovolné laviny. Ta v Úpské rokli se uvolnila v celé, přibližně 380 metrů široké dráze a dosáhla délky téměř 1 300 metrů. Podle Horské služby byla v tomto místě největší za posledních šedesát let.

Obří důl na dobovém snímku. Jeho strmé svahy, žleby a převěje patří k nejvýraznějším lavinovým terénům českých Krkonoš

LAVINY V ČESKU SVĚDECTVÍ PŘEŽIVŠÍCH A ZÁCHRANÁŘŮ

Obrazová kniha Aleny Zárybnické a týmu členů Horské služby mapuje nejvýznamnější lavinové nehody v Česku.

Obří důl bez sněhu odhaluje strmé členění terénu, v němž se v zimě vytvářejí převěje a lavinové dráhy

ztracené věci. Původním majitelům se však nic nevrátilo. Po sestupu přišli horolezci nehodu oznámit na stanici Horské služby v Peci pod Sněžkou. Sloužil tam tehdy Přemysl Kovářík. Rakoncaje i Šmída znal. Protože se všichni vrátili bez zranění, řešil se na stanici vlastně jenom ztracený materiál a potvrzení pro pojišťovnu.

Lezecký rok 1986

V Rakoncajově horolezeckém životě spadá nehoda do mimořádného období. Necelé tři měsíce poté vystoupil sólově západní stěnou na Broad Peak. Za dalších čtrnáct dní stanul na vrcholu K2 po výstupu Abruzziho hřebenem. Také Miroslav Šmíd zaznamenal v témže roce výrazné sólové výstupy: Diamantový kuloár na Mount Kenya a novou cestu západní stěnou Ama Dablam. Hory se mu ale nakonec staly osudné – o sedm let později zahynul při sólovém lezení v Yosemitech, ve věku 41 let.

Josef Rakoncaj v roce 1986 28. března 1986 – lavina pod Mazáčkovým pilířem v Obřím dole Necelé tři měsíce poté – Josef Rakoncaj vystupuje sólově západní stěnou na Broad Peak O čtrnáct dní později – Rakoncaj stojí na vrcholu K2 po výstupu Abruzziho hřebenem

Josef Rakoncaj Josef Rakoncaj (*1951) patří k nejvýraznějším osobnostem českého i světového horolezectví. Vystoupil na osm osmitisícovek, vždy bez použití umělého kyslíku. Jako první člověk na světě stanul dvakrát na vrcholu K2: roku 1983 severním pilířem z čínské strany a o tři roky později Abruzziho hřebenem z Pákistánu. Druhému výstupu předcházel jeho sólový výstup západní stěnou Broad Peaku. Rakoncaj se nezaměřoval na sbírání vrcholů, ale především na obtížné a nové cesty. Podílel se na prvovýstupech severní stěnou Nanda Devi a jižní stěnou Lhoce Šar, nové cesty vytvořil také na Šiša Pangmě a řadě dalších himálajských, pamírských, kavkazských i alpských vrcholů. Mnohé z jeho výkonů patří k nejhodnotnějším kapitolám československého výškového horolezectví.

Exkluzivní emotivní rozhovory přímo na místech nehod - s účastníky i záchranáři Fakta o vývoji počasí a stavu sněhové pokrývky Unikátní fotografie ze zásahů Uvnitř 2. dílu samostatná příručka zaměřená na lavinovou záchranu.

Cílem více než tříleté práce autorů je zvýšit povědomí o rizicích a přinést praktické rady, jak se zachovat, aby se podobné tragédie neopakovaly.

www.lavinyvcesku.cz

120 SNOWBIZ

STŘEDISKOVÝ MARKETING

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: MARKETINGOVÉ VIZUÁLY STŘEDISEK

JAK SE DNES PRODÁVAJÍ HORY:

Marketingové nápady, které stály za pozornost Každou zimu se lyžařská střediska pokoušejí prodat v zásadě totéž: hory, sníh a důvod přijet právě k nim. Výsledky však mohou vypadat úplně jinak. Někdo prodává prázdné sjezdovky, jiný opráší desítky let starý reklamní šlágr, vyslyší jednoho vytrvalého zákazníka nebo promění skipas v ukrytý poklad. Vybrali jsme deset nápadů poslední sezóny, které ukazují, že v resortním marketingu stále zbývá dost prostoru pro překvapení.

merická resortní branže každou sezónu vyprodukuje pozoruhodné množství marketingových nápadů. Vedle velkých kampaní s velkými rozpočty vznikají drobné nápady ze sociálních sítí, videa, práce s komunitou nebo jednoduché reklamní fórky. A samozřejmě také přešlapy, které stojí za pozornost ze stejného důvodu jako povedené kampaně. Po několika letech se k podobnému výběru vrací i SNOWbiz. Nehledali jsme nejdražší ani nejviditelnější kampaně, ale případy, nad nimiž stojí za to zastavit se z pohledu lidí, kteří sami prodávají hory. Dobrá reklama totiž někdy vyvolává zvláštní druh profesní závisti: člověka zamrzí, že na něco tak jednoduchého nepřišel sám.

KDE JSOU VŠICHNI?

Lyžařská reklama má jednu dlouhodobou potíž. Hory vypadají na fotografiích podobně, prašan je všude stejně bílý a modrá obloha má jen omezený počet odstínů. Čím víc se resort snaží ukázat všechny své přednosti, tím snáz může výsledná reklama připomínat reklamu kteréhokoli konkurenta. Powder Mountain v Utahu šel opačným směrem. Už několik let staví svou komunikaci na jednoduché přednosti: prostoru bez davů. Starší kampaň Always Uncrowded dokázala tuto pozici shrnout téměř dokonale. Jeden z jejích nejsilnějších vizuálů nepotřeboval ukazovat skoro nic jiného než zasněženou horu a položit otázku: Where is everyone? Kde jsou všichni?

Pro sezónu 2025/26 resort stejnou myšlenku rozvinul novým směrem. Kampaň You spend enough time waiting, you shouldn’t wait to ski ukazovala lidi čekající na autobus, na výtah nebo v jiných každodenních frontách a proti tomu stavěla místo, kde čekat nemusíte. Powder Mountain tím nedělá nic složitějšího než to, co se značkám doporučuje odjakživa a co se jim přesto málokdy podaří: vybrat jednu vlastní přednost a odolat pokušení připsat k ní dalších sedm. Žádné kilometry sjezdovek, počet lanovek, restaurace, rodinná atmosféra ani povinné „něco pro každého“. Jen prostor. Síla této komunikace spočívá i v její důslednosti. Powder Mountain nemusí pokaždé vymýšlet novou přednost, kterou začne pro-

121

dávat. Mění kampaně a jejich provedení, ale stále se vrací k témuž slibu: na téhle hoře je místo.

VRAŤTE NÁM NACHOS

Winter Park potřeboval na jeden ze svých nejpovedenějších marketingových příběhů podstatně méně: jednoho vytrvalého zákazníka a porci hranolků. Když z nabídky resortu zmizely oblíbené Derailer Waffle Fry Nachos, lyžař Alex Daniel se rozhodl, že se s jejich osudem nesmíří. Na sociálních sítích Winter Parku začal opakovaně požadovat jejich návrat. Ne jednou. Pokračoval týdny a měsíce a jeho komentáře se postupně staly součástí komunikace resortu. Winter Park mohl dělat to, co značky v podobných situacích dělají běžně: odpovědět zdvořilou formulí, případně přestat odpovídat úplně. Místo toho rozehrál s Alexem Danielem vlastní veřejný příběh. A když se Derailer Waffle Fry Nachos nakonec do nabídky vrátily, měl jejich návrat něco, co nová položka jídelního lístku obvykle nemá – publikum, které už dávno vědělo, proč by ho měl zajímat.

Na celém případu je sympatické, jak málo bylo potřeba vymýšlet. Obsah nevznikl na poradě marketingového oddělení. Zákazník jej resortu prakticky přinesl hotový. Winter Park pouze poznal, že před ním něco roste, a měl dost citu na to, aby to nezadupal.

ČTYŘICET LET STARÁ REKLAMA ZNOVU HRAJE

Zatímco Winter Park našel marketingový příběh v komentářích zákazníka, Steamboat se pro něj vydal opačným směrem – hluboko do vlastního archivu. Coloradský resort má něco, co se nedá koupit mediálním rozpočtem: výraznou historii a identitu spojenou s americkým Západem, rančerskou kulturou a pověstí Ski Town, U.S.A. V posledních letech kolem ní systematicky buduje komunikační platformu The Steamboat Way. Jednou z jejích nejzajímavějších odboček se stala hudba. V archivech Steamboatu přežívaly reklamní jingly ze sedmdesátých a osmdesátých let.

Místo aby zůstaly kuriozitou pro výroční video, dostala je do rukou coloradská kapela Heavy Diamond Ring. Staré reklamní motivy přepracovala do současných plnohodnotných skladeb a vznikla The B-Side of The Steamboat Way – hudba, která je současně reklamou, připomínkou historie i svébytným obsahem schopným žít mimo běžný reklamní prostor. Na Steamboatu je cenné, že nejde o jednorázový retro fór. The Steamboat Way vznikal několik let jako pokus znovu pojmenovat, čím se resort odlišuje v prostředí, kde se nabídka velkých středisek snadno začne podobat jedna druhé. Westernové kořeny, místní osobnosti, olympijská tradice i staré reklamní materiály se tak nestaly dekorací, nýbrž zásobárnou současné značky. Lyžařské areály přitom podobného materiálu mívají překvapivě mnoho. Staré plakáty, fotografie, slogany, loga, závody, osobnosti, příběhy prvních lanovek i reklamní kampaně leží v archivech středisek desítky let. Většinou se vytáhnou při kulatém výročí a zase uloží. Steamboat ukazuje zajímavější možnost. Historie značky nemusí být muzeum. Když má stále co říct, může být jednou z jejích nejčerstvějších surovin.

SKIPAS JAKO KOŘIST

Saddleback v Maine vzal jednu z nejběžnějších věcí lyžařského byznysu – jednodenní skipas – a rozhodl se, že ho nebude jen prodávat. Nechá své zákazníky, aby ho našli. Kampaň Lift Ticket Loot fungovala jako jednoduchá pátrací hra. Resort ukrýval skipasy a prostřednictvím svých komunikačních kanálů posílal publiku indicie, které k nim

mohly dovést. Z běžné ceniny se tak na chvíli stala kořistí a z reklamního sdělení důvod sledovat, co Saddleback právě zveřejnil. Na podobných nápadech bývá nejzajímavější, že samotná odměna nemusí být nijak mimořádná. Skipas má pořád stejnou cenu a jeho rozdávání není pro resort nový marketingový vynález. Saddleback změnil způsob, jakým se k němu zákazník dostane. Místo další soutěže typu „sledujte nás, sdílejte a vyhrajte“ vznikla malá hra. Publikum už nebylo jen příjemcem reklamy, ale její součástí. A právě tím získal obyčejný skipas hodnotu, kterou v e-shopu nemá: stal se pokladem.

VZPOMÍNKY SE PRODÁVAJÍ LÉPE NEŽ LANOVKY

Evropský lyžařský marketing pracuje v jiném prostředí než americký. Velká alpská střediska mají často klientelu budovanou desítky let, návštěvníci se vracejí na stejná místa a jednotlivé destinace mezi sebou soutěží technickými parametry, jejichž další navyšování se v reklamě stále hůř proměňuje v odlišitelnou výhodu. Ischgl přitom patří k resortům, které by mohly postavit komunikaci právě na číslech. Moderní lanovky, rozsáhlá propojená oblast Silvretta Arena, vysoká nadmořská výška, sněhová jistota nebo koncerty světových hvězd poskytují dost argumentů pro tradiční produktovou reklamu. Aktuální kampaň Your Memories. Your Paradise míří jinam. Na jejích motivech nejsou hlavním hrdinou lanovky ani počet kilometrů sjezdovek. Jsou jimi lidé a jejich vztah k místu: přátelé, dvojice, rodina, generace, které spojuje stejná horská destinace. Jeden z motivů pracuje s dědečkem a vnukem a jednoduchou představou, že místo, kde kdysi začínal jeden, může být jednou součástí vzpomínek druhého. Ischgl tak neprodává pouze příští lyžařský pobyt. Pracuje s něčím, co už zavedené středisko ve svých hostech dávno má – s historií jejich vlastních návratů. Pro alpské resorty je to zvlášť silná měna. Host, který přijíždí poprvé, kupuje dovolenou. Ten, který se vrací dvacet let, už má s místem vztah. Zná

122 SNOWBIZ

STŘEDISKOVÝ MARKETING

souvisejí víc, než se může zdát: svůj lyžařský produkt a značku celé destinace. Pro ostatní resorty je na tom nejzajímavější otázka, kde vlastně končí jejich značka. Návštěvník totiž hranici mezi lanovkou, městem, hotelem, restaurací a dalšími službami nevnímá zdaleka tak ostře jako jejich jednotliví provozovatelé; odjíždí jednoduše ze Špindlu. Pokus dát tomuto celku jednu tvář proto dává velmi dobrý smysl.

restauraci, kde chce sedět, sjezdovku, kterou si nechává na ráno, hotel, do něhož se vrací, a možná časem přiveze děti nebo vnuky. Takový vztah se do tabulky technických parametrů nevejde. Ischgl ho přesto dokázal dát na plakát.

REKLAMA, KTEROU NEMŮŽE PODEPSAT NIKDO JINÝ

Alta v Utahu se dlouhodobě nachází v téměř opačné pozici než resort, který potřebuje veřejnosti složitě vysvětlovat, čím chce být. Její značka vyrostla z velmi konkrétní lyžařské kul-

JEDNO HORSKÉ STŘEDISKO, JEDNA TVÁŘ

Špindlerův Mlýn vstupuje do sezóny s novým logem. Samotná změna značky by v resortním světě nebyla ničím mimořádným; zajímavější je, komu nové logo vlastně patří – nejen skiareálu a ne pouze městu. Nová vizuální identita má zastřešit Špindl jako jednu destinaci a postupně se otevřít i dalším místním firmám a organizacím. „Jedno horské středisko potřebuje jednu tvář,“ shrnul při jejím představení šéf skiareálu René Hroneš. Dosud používaly město, skiareál a další místní subjekty rozdílné vizuální jazyky. Nový systém od OBA Creators se je pokouší postavit pod společnou značku Špindlerova Mlýna. Samotný logotyp pracuje s motivem propojení: písmena I a N uprostřed názvu vytvářejí v negativním prostoru otevřené dveře, symbolickou bránu do Krkonoš. Z geometrie loga pak vznikají další prvky společného vizuálního systému. Načasování má svou symboliku – nová identita přichází ve chvíli, kdy se fyzicky propojují Medvědín a Svatý Petr v rámci největší investice v historii střediska. Špindlerův Mlýn se tedy současně pokouší propojit dvě věci, které spolu

tury, terénu, historie a komunity lidí, kteří jsou s horou spojeni. Dobře to ukazuje i epizoda série Utah’s Signature Runs natočená v Altě: místo anonymního modelu pracuje s konkrétní tratí Alf’s High Rustler a místní lyžařkou Elizou Cowie. Výsledkem není obraz „lyžování“ obecně, ale obraz lyžování v Altě. Je to drobný rozdíl, který se dá ověřit jednoduchým testem. Zakryjte na resortní reklamě logo a zkuste poznat, komu patří. Fotografii lyžaře v prašanu, šťastné rodiny u lanovky nebo skleniček na slunné terase lze bez většího násilí přestěhovat z jednoho resortu do druhého. Změní se logo, možná slogan a reklama dál funguje. Čím víc ale komunikace vyrůstá z konkrétního místa, tím obtížněji se kopíruje. Alta nemusí vymýšlet exotickou reklamní konstrukci. Stačí jí používat materiál, který konkurence nemá: samu sebe. Pro resort je to možná jeden z nejnáročnějších marketingových úkolů právě proto, že zní tak samozřejmě. Najít vlastní tvář bývá těžší než vyrobit další pěkný obrázek hor.

REKLAMA, KTERÁ NIC NEPRODÁVÁ

V přehledu nejlepších resortních kampaní působí práce Snow Angel Foundation zprvu jako cizí prvek. Nenabízí pobyt, skipas ani nový produkt. Jejím cílem je, aby se lidé na sjezdovkách chovali jinak. Za vznikem organizace stojí tragická srážka z roku 2010, při níž zahynula pětiletá Elise Johnsonová a její matka Kelli utrpěla těžká zranění. V roce 2016 Chauncy a Kelli Johnsonovi ve spolupráci s National Ski Areas Association spustili kampaň #RideAnotherDay; v roce 2023 pak založili Snow Angel Foundation. Jedním z jejích hlavních komunikačních projektů je #RideAnotherDay. Jednoduché poselství připomíná lyžařům a snowboardistům, že způsob jízdy neovlivňuje pouze jejich vlastní bezpečnost. Kampaň se šíří prostřednictvím středisek, organizací lyžařského průmyslu a lidí, kteří se s hosty na horách setkávají. Její zařazení mezi marketingové příklady má smysl i pro resorty, které samy nic podobného vytvářet nebudou. Areály mají k dispozici komunikační kanály, obrazovky, sociální sítě, weby, zaměstnance i fyzický prostor, jimiž každý den oslovují tisíce návštěvníků. Většina tohoto aparátu přirozeně slouží prodeji a provozním informacím.

123

Snow Angel Foundation připomíná, že stejná komunikační síla může ovlivňovat také chování hostů. V prostředí, kde je bezpečnost součástí samotné kvality produktu, to není vedlejší marketingová disciplína.

SHREDWARD HISSERHANDS

Některé reklamní nápady potřebují strategii, výzkum a několik měsíců příprav. Jiné potřebují plastového hada, trochu sněhu a někoho, kdo se nebojí špatného slovního vtipu. Jay Peak patří dlouhodobě ke střediskům, která si v komunikaci dovolují humor. Když se na jeho sociálních sítích objevil sněhový had vybavený improvizovanými lyžemi a přezdívkou Shredward Hisserhands, nebylo třeba vysvětlovat mnoho dalšího. Ani my bychom neměli. Podobný fór funguje hlavně proto, že značka zná své publikum a nemusí každým příspěvkem dokazovat vlastní důležitost. V záplavě dokonale naaranžovaných prašanových oblouků může nakonec největší pozornost získat plastový had.

Problémem nebyla jedna nepovedená reklama – bylo jím množství naléhavosti. Kupte teď. Cena se zvýší. Poslední možnost. Nabídka končí. Už jen chvíli. E-maily, textové zprávy a další připomínky pracovaly stále se stejným nástrojem: s obavou zákazníka, že pokud nezareaguje okamžitě, o něco přijde. Taková urgence samozřejmě funguje. Proto ji marketing používá. Má ale jednu nepříjemnou vlastnost: dá se spotřebovat. Pokud zákazník zažije poslední šanci jednou, může skutečně jednat. Pokud ji zažívá pravidelně, začne se učit něco jiného – že po poslední šanci pravděpodobně přijde další. Na reakcích zákazníků Indy Passu je navíc pozoruhodné, že část kritiky nepřicházela od odpůrců produktu. Ozývali se lidé, kterým se jeho princip líbí, případně jej sami používají, ale množství prodejních zpráv už začali vnímat jako obtěžující. To je pro marketing nepříjemná hranice. Značka zaplatila za získání pozornosti lidí, kteří její produkt chtějí, a potom riskuje, že právě tuto pozornost sama vyčerpá. Naléhavost je účinná právě proto, že není normálním stavem. Jakmile se jím stane, přestává být naléhavá.

JAK DOSTAT RESORT K LIDEM, KTEŘÍ RESORTY NESLEDUJÍ

POSLEDNÍ ŠANCE. ZNOVU

Indy Pass je jedním z nejzajímavějších produktů, které se v americkém lyžařském byznysu v posledních letech objevily. Sdružuje převážně menší nezávislá střediska a proti velkým multipasům staví jinou představu lyžařského cestování. My jej zde však předkládáme jako příklad marketingu, který dokáže vlastní dobrý produkt přehlušit.

Winter Park se v našem výběru objevuje podruhé. Tentokrát už bez nachos a jednoho vytrvalého zákazníka. Bývalý hráč NFL Marshawn Lynch přijel do Winter Parku s jednoduchým handicapem: na snowboardu nikdy nestál. Učit ho měl jeden z nejvýraznějších současných freestyle snowboardistů Zeb Powell. Z jejich společného dne vznikla epizoda pořadu ‘N Yo’ City, která se následně dostala k publiku prostřednictvím Prime Video a dál žila na sociálních sítích a ve sportovních médiích.

Pro Winter Park byl zajímavý už samotný dosah. Lynch přináší publikum amerického fotbalu a mainstreamové sportovní kultury, Powell vlastní snowboardovou komunitu a mediální distribuce další diváky, z nichž velká část běžnou komunikaci lyžařského střediska vůbec nesleduje. Resort přitom nemusel být hlavním hrdinou příběhu. Poskytl horu, infrastrukturu a prostředí, v němž se mohlo stát něco, co bylo zajímavé samo o sobě. To je odlišná logika od klasické spolupráce se známou osobností, která se vyfotí s produktem a přidá logo partnera. V tomto případě byl produktem zároveň samotný zážitek. Člověk, kterého miliony lidí znají z úplně jiného sportu, se poprvé pokouší jezdit na snowboardu a zkušený profesionál ho tím provází. Winter Park se do příběhu nemusí tlačit. Bez něj by se příběh jednoduše nestal. Je příznačné, že stejný resort dokázal během jedné sezóny získat pozornost dvěma téměř opačnými cestami. Jednou naslouchal jedinému člověku, který chtěl zpátky svoje nachos. Podruhé otevřel své svahy produkci schopné oslovit statisíce lidí mimo jeho běžné publikum.

Měřítko se změnilo, princip zůstal podobný: poznat příležitost, když se objeví, a nepřekážet jí víc, než je nutné. Lyžařská střediska mají k dispozici podobné reklamní nástroje a nakonec prodávají různé verze velmi podobného produktu. Rozdíl mezi komunikací, která zmizí v proudu dalších horských obrázků, a tou, kterou si někdo zapamatuje, proto nevzniká nutně velikostí rozpočtu. Mnohem častěji začíná schopností najít něco, co patří právě danému místu, značce nebo okamžiku, a odolat pokušení přidat k tomu všechno ostatní. Možná je to zároveň nejjednodušší test dobrého resortního marketingu: když jej uvidí kolega z branže, na chvíli ho zamrzí, že na něj nepřišel sám.

PROVOZNÍ MODELY STŘEDISEK

TEXT: TOM ŘEPÍK

FOTO: THIBAUT LOUBERE

124 SNOWBIZ

KDYŽ SKIAREÁL NENÍ JEDNA FIRMA:

V čem spočívá síla alpského modelu Američtí lyžaři míří do Alp ve stále větších počtech a jejich domácí resortní byznys pozorně sleduje, co je tam přitahuje. Moderní lanovky, vysoká přepravní kapacita, gastronomie, horské obce a nabídka pokračující dlouho po poslední jízdě vytvářejí produkt, který host vnímá jako jeden celek; za ním přitom mnohdy nestojí jediný provozovatel. Alpský model ukazuje, co může vzniknout, když spolu soutěží a zároveň spolupracují lanovkáři, hoteliéři, restauratéři, obce a destinační organizace. AMERIKA OBJEVUJE JINAK POSKLÁDANÝ PRODUKT

eště před několika lety patřila lyžařská cesta přes Atlantik pro většinu Američanů mezi výjimečné dovolené. Teď se obraz rychle mění. Na začátku sezóny 2025/26 hlásila rezervační platforma Ski.com meziroční růst evropských lyžařských pobytů amerických klientů o 45 procent. Ve francouzském Méribelu zaznamenali během zimy 2024/25 přes 96 tisíc přenocování hostů z USA, proti zhruba 40 tisícům o dva roky dříve.

Část vysvětlení leží v cenících; jednodenní ceny ve velkých amerických resortech se dostaly přes 300 dolarů, zatímco skipas do Les 3 Vallées s více než 600 kilometry tratí stojí přibližně třetinu. Alianční sezónky Epic, Ikon i Indy navíc zpřístupňují evropské destinace klientům, kteří mají samotné lyžování zaplacené v permanentce. V Alpách pak nacházejí moderní lanovky propojené s horskými restauracemi, ubytováním, pěšími centry obcí, après-ski a dalšími službami. Tento celek začíná zajímat také ame-

rické provozovatele – prezident Boyne Resorts Stephen Kircher označuje Alpy za jedno z nejvyspělejších horských prostředí a sleduje především způsob, jakým jeho jednotlivé součásti fungují společně. Rozdílná je i vlastnická struktura. Velký severoamerický resort bývá do značné míry vertikálně integrovaným podnikem provozujícím lanovky, gastronomii a další služby; v Alpách může stejně propojený produkt vytvářet řada samostatných subjektů.

JEDEN PRODUKT, MNOHO PROVOZOVATELŮ

V Les 3 Vallées propojuje více než 600 km tratí sedm lyžařských oblastí v několika údolích. Přibližně 160 lanovek obsluhují čtyři samostatné společnosti, jejichž hranice host téměř nemusí řešit. Podobně fungují další velké alpské oblasti. Ski Arlberg nabízí kolem 300 km tratí a 85 lanovek provozovaných několika společnostmi, ve Skicircusu Saalbach Hinterglemm Leogang Fieberbrunn vytváří pět provozovatelů propojenou oblast s přibližně 270 km tratí. Dolomiti Superski spojuje dvanáct oblastí, přes 1 200 km tratí a přibližně 450 lanovek, za nimiž stojí kolem 130 sdružených lanovkových společností. Organizační roztříštěnost tedy nemusí znamenat roztříštěný produkt. Provozovatelé spolupracují na propojení, odbavení hostů i rozdělování příjmů a současně zůstávají samostatnými podniky s vlastními investicemi. Tam, kde se část příjmů ze společných skipasů

125

Vysoká kapacita sama nezaručuje levnější skipas ani spokojenějšího návštěvníka; ovlivňuje však fronty, průchodnost areálu a množství času, který hosté mohou věnovat lyžování nebo dalším službám. Z technického parametru se stává součást obchodního modelu.

HODNOTA VZNIKÁ I ZA TURNIKETEM

rozděluje podle využití jednotlivých zařízení, mají navíc ekonomickou motivaci investovat do lanovek, které hosté chtějí používat. V Les 3 Vallées plánují čtyři lanovkové společnosti v příštích letech dohromady investovat kolem 200 milionů eur. Každá investuje do své infrastruktury, její kvalita však ovlivňuje celou propojenou oblast. Konkurence a spolupráce tak probíhají uvnitř stejného produktu.

KAPACITA NENÍ LUXUS

Američtí provozovatelé si v Alpách všímají rozsahu investic do dopravy do kopce. Ve Val Thorens provozuje společnost SETAM zařízení s celkovou přepravní kapacitou přes 70 tisíc osob za hodinu, zatímco na tratích se podle ní v jednu chvíli pohybuje kolem 15 tisíc lyžařů. Za touto rezervou stojí dlouhodobé investice. SETAM obměňuje v průměru jednu lanovku přibližně každý druhý rok, typicky za částku kolem 15 milionů eur. Také rakouské lanovkové podniky každoročně vkládají stovky milionů eur do zařízení, komfortu, zasněžování a další infrastruktury. Rakousko dlouhodobě sledoval Stephen Kircher z Boyne Resorts. Když Big Sky v roce 2018 otevřelo Ramcharger 8, první osmimístnou sedačkovou lanovku v Severní Americe, podle Kirchera jich v Rakousku fungovalo už 47. Evropská inspirace zde dostala konkrétní podobu: výměna stárnoucí infrastruktury se stala příležitostí současně zvýšit kapacitu, komfort a spolehlivost.

Ekonomický účinek lanovky nekončí prodejem skipasu. Rakouská oborová data odhadují, že zimní hosté využívající lanovky vytvářejí ročně hrubý obrat kolem 12,6 miliardy eur a přidanou hodnotu přes 6,7 miliardy. Vedle lanovek se na této ekonomice podílejí hotely, restaurace, sportovní obchody, doprava a další služby. Tady se výrazně liší tradiční alpský ekosystém od severoamerického resortního modelu. Velký americký provozovatel se snaží značnou část zákaznické cesty obsloužit vlastními provozy. V Alpách se hodnota historicky rozděluje mezi větší počet samostatných podnikatelů. Dobře je to vidět v gastronomii; horské restaurace bývají samostatnými nebo rodinnými podniky, které soutěží nabídkou, kvalitou i charakterem. Zároveň platí, že čím efektivněji lanovky dostávají hosty na svah, tím více prostoru vzniká pro další části pobytu. Restaurace, après-ski a program tak vedle zážitkové funkce získávají i funkci ekonomickou. Oba modely se přitom přibližují. Některé evropské lanovkové společnosti vstupují do gastronomie a dalších služeb, aby zachytily větší část útraty hosta. Americké resorty naopak hledají inspiraci v evropské rozmanitosti. Boyne Resorts přenesl do Sunday River koncept sněhového iglú se společenským a gastronomickým provozem, Vail Resorts rozšiřuje gastronomii a program přímo na horách.

NEJDRAŽŠÍ KAPACITA JE TA, KTERÁ ZŮSTANE PRÁZDNÁ

Lanovky, hotely, restaurace i parkoviště nesou náklady bez ohledu na to, zda přijde plná sobota, nebo poloprázdné úterý. Řada severoamerických středisek přitom kombinuje slabé pracovní dny s přeplněnými víkendy, kdy se přetížení přesouvá na silnice, parkoviště, tratě i lanovky. Velké alpské destinace těží z pobytové klientely. Host přijíždějící na několik nocí nebo celý týden vytváří poptávku také uprostřed pracovního týdne a využívá ubytování, gastronomii i další služby. S návštěvností lze pracovat ještě cíleněji. Val Thorens pořádá Belgian Week nebo Dutch Week s programem zaměřeným na konkrétní zahraniční trhy. Event zde funguje jako nástroj řízení poptávky: vybrané skupině vytváří důvod přijet v období, kdy ji destinace potřebuje. Podobnou akviziční funkci získávají globální sezónní pasy. Epic, Ikon a Indy usnadňují ame-

rickým držitelům cestu do evropských středisek a těm zároveň otevírají distribuční kanál na americký trh. Les 3 Vallées označují zapojení do Epic Passu za jeden z nejúčinnějších způsobů tamní propagace. Počet návštěvníků využívajících Epic Pass vzrostl v sezóně 2023/24 o více než polovinu, následující zimu o dalších 22 procent a během první poloviny sezóny 2025/26 podle předběžných dat znovu přibližně o polovinu. Provozní logika je společná: dostat hosty do destinace v době, kdy má volnou kapacitu, a dát jim důvod zůstat déle.

MODEL, JENŽ MÁ SVOU CENU

Schopnost mnoha samostatných podniků vytvořit jeden produkt má své hranice. Ukázaly to letos Dolomity, kde italský antimonopolní úřad uzavřel řízení proti Dolomiti Superski a přidruženým provozovatelům kvůli podezření na omezení soutěže v oblasti cen a distribuce skipasů. Výsledkem jsou změny některých obchodních praktik a kompenzace zákazníkům kolem 30 milionů eur. Případ ukazuje citlivé místo alpského modelu – provozovatelé musí spolupracovat natolik, aby jejich infrastruktura fungovala jako jeden produkt, a současně zachovat soutěž tam, kde má zůstat. Druhou hranicí je kapitál. Američané obdivují především Les 3 Vallées, Val Thorens, Ski Arlberg, Zermatt nebo velké dolomitské oblasti, tedy destinace s návštěvností a prostředky na dlouhodobé investice. Menší a níže položené areály čelí rostoucím nákladům na zasněžování, lanovky a další infrastrukturu. Jen rakouské lanovkové podniky do modernizace, komfortu a zasněžování investují přibližně půl miliardy eur ročně. Stephen Kircher tento vývoj označuje za závod ve zbrojení v lanovkové a zasněžovací infrastruktuře. Investice jednoho střediska zvyšují očekávání hostů a tlak na konkurenci. Hladce fungující produkt velkých alpských destinací je tak rovněž výsledkem dlouhodobé schopnosti investovat a ekonomické selekce.

PRODUKT VĚTŠÍ NEŽ JEHO PROVOZOVATELÉ

Alpský model nelze jednoduše přenést jinam; vznikal spolu s horskými obcemi a sítí samostatných podniků po generace. Přenášet však lze princip, který z něj americký resortní byznys stále více přebírá. Síla tohoto modelu nespočívá v počtu firem v jedné destinaci ani v tom, kdo vlastní restauraci pod lanovkou; rozhodující je schopnost jednotlivých částí vytvořit produkt, jehož organizační hranice návštěvník během pobytu nemusí poznat. Zdrojová inspirace: Josh Laskin: European Allure, Ski Area Management, květen 2026.

126 SNOWBIZ

LETNÍ SKLADOVÁNÍ SNĚHU

TEXT: TOM ŘEPÍK

SNÍH JAKO ZÁSOBA: N

Co mění skladování mezi dvěma sezónami

FOTO: NAHORU RESORT MONÍNEC

Skiareály byly zvyklé vyrábět technický sníh ve chvíli, kdy ho potřebovaly. Snowfarming tuto logiku mění: část sněhu může vzniknout už během předchozí zimy, přečkat léto pod izolační vrstvou a na podzim vytvořit základ sjezdovky nebo běžecké tratě ještě před příchodem vhodných podmínek pro zasněžování. Z technologie používané hlavně pro závody a časný trénink se postupně stává provozní nástroj běžných skiareálů. První zkušenosti už přibývají také v Česku.

a konci zimy 2025/26 v Mladých Bukách nenechali všechen zbývající sníh jednoduše roztát; přibližně 12 000 m³ ho shrnuli do hromady dlouhé kolem sta metrů, široké čtyřicet metrů a vysoké až dvanáct metrů. Zakryli ji izolačním systémem z polystyrenových desek a bílé plachty a poprvé zkoušejí uchovat část zimy až do podzimu. Pro areál ležící přibližně v 500 metrech nad mořem má takový pokus konkrétní důvod. Sezónu 2025/26 otevřel až 27. prosince; pokud přes léto přežije očekávaná část zásoby, chtějí z ní na začátku nadcházející zimy vytvořit zhruba půlmetrovou základní vrstvu hlavní sjezdovky. Další sníh pak může přidat klasické zasněžování. Princip označovaný jako snowfarming je jednoduchý alespoň na papíře – sníh se na konci zimy shromáždí, zhutní do co nejkompaktnějšího zásobníku a zakryje izolační vrstvou. Tou mohou být piliny, štěpka, sláma, geotextilie nebo modernější izolační panely. Na podzim se zásobník odkryje a sníh rozveze tam, kde je potřeba. Mladé Buky letos teprve zjišťují, kolik zásoby léto přežije, zatímco jinde už se uložený sníh počítá ve stovkách tisíc kubíků.

SNÍH VZNIKÁ V JINÉ CHVÍLI, NEŽ KDY SE POUŽIJE

Na Monínci po skončení sezóny shrnou zbylý sníh na velkou hromadu a zakryjí jej speciální izolační plachtou. Na podzim se zachovaná část rozveze zpět na sjezdovku a pomůže urychlit start další sezóny.

Finské Levi začalo snowfarming systematicky využívat v roce 2016. Původním důvodem byla větší jistota listopadového závodu Světového poháru, který byl v předchozích letech několikrát ohrožen nebo zrušen kvůli nedostatku sněhu. Z původních desítek tisíc kubíků se postupně stal podstatně větší provoz. V roce 2025 Levi uložilo přibližně 278 000 m³ sněhu. Přes léto jej chrání izolační rohože a na podzim zásobu rozprostře na sjezdovky. Uložený sníh dnes pomáhá zabezpečit závodní trať i zahájit běžné lyžování už na začátku října. Význam snowfarmingu spočívá také v okamžiku výroby. Levi může část budoucí podzimní zásoby vyrábět v lednu a únoru, kdy jsou teploty pro technické zasněžování příznivější. Sníh pak použije o mnoho měsíců později, kdy by stejné množství kvůli teplotě a vlhkosti vyrábělo obtížněji nebo vůbec. Neznamená to automaticky levnější sníh; výrobu však lze přesunout do období, kdy zasněžování pracuje účinněji, a sníh použít ve chvíli, kdy má pro areál největší provozní hodnotu. Podobnou zkušenost získává americký Bogus Basin v Idahu. Na jaře 2025 vytvořil velkou zásobu sněhu a zakryl ji izolačním systémem. Přes léto podle údajů areálu přežily přibližně tři čtvrtiny původního objemu. Na podzim, kdy počasí téměř neumožňovalo

127

klasické zasněžování, mohl díky uloženému sněhu otevřít výukový terén a kapacitu zasněžovacího systému soustředit na jiné části hory.

ČÁST ZÁSOBY SE PŘES LÉTO ZTRATÍ

Nejdéle sledované evropské zkušenosti ukazují, že základní fyzika snowfarmingu funguje, zároveň ale není možné počítat s uchováním celé zásoby. Davos ve Švýcarsku používá tuto metodu více než patnáct let. Na konci zimy ukládá přibližně 20 000 m³ sněhu a zakrývá jej asi čtyřiceticentimetrovou vrstvou pilin. Po létě obvykle zůstane 70 až 80 procent původního množství. Na konci října z něj vzniká přibližně čtyřkilometrový běžkařský okruh využívaný místními sportovci i zahraničními reprezentacemi. Výsledek ale nelze automaticky přenést na jiný zásobník; švýcarský Institut pro výzkum sněhu a lavin SLF při průzkumu existujících projektů zaznamenal letní ztráty mezi 13 a 50 procenty, v průměru kolem 28 procent. Výsledek ovlivňuje velikost a tvar zásobníku, zhutnění sněhu, druh a tloušťka izolace, podloží, slunce, vítr i voda. To poznávají také české areály. Hrubá Voda u Olomouce letos pokračuje druhým pokusem – zkušenost z prvního roku

ukázala mimo jiné význam umístění zásobníku, protože sníh výrazněji odtával z boků. Pro další sezónu proto areál změnil uspořádání a věnoval větší pozornost zhutnění. Pro provozovatele proto není rozhodující samotné procento letní ztráty; důležitější je, zda množství, které na podzim zůstane, vytvoří hodnotu odpovídající práci a penězům vloženým do jeho uchování.

kové náklady pohybovaly zhruba mezi 9 a 12 švýcarskými franky na kubický metr. Samotné úspěšné přežití léta tedy ještě neříká, zda celý systém ekonomicky funguje. Na rakouském Kitzsteinhornu ukládají sníh od roku 2010 do několika zásobníků rozmístěných přímo v ledovcové oblasti. Na podzim ho proto není potřeba převážet na velkou vzdálenost – rolby jej rozprostřou v okolí míst, kde

SNOWFARMING PŘESOUVÁ VÝROBU SNĚHU DO CHVÍLE, KDY JSOU PRO NI PODMÍNKY PŘÍZNIVĚJŠÍ, A JEHO VYUŽITÍ DO CHVÍLE, KDY MÁ NEJVĚTŠÍ PROVOZNÍ HODNOTU. SNÍH JE JEŠTĚ POTŘEBA DOSTAT ZPÁTKY NA SVAH

Při pohledu na zakrytou hromadu se může zdát, že hlavní problém snowfarmingu spočívá v tom, jak zabránit letnímu tání. Provozní zkušenosti ale ukazují další podstatnou položku: sníh se musí na podzim znovu odkrýt, naložit, převézt a rozprostřít. V Davosu tvořila podle analýzy SLF distribuce sněhu přibližně dvě třetiny provozních nákladů snowfarmingu. V Davosu se tehdy cel-

bude použit jako základ sjezdovek ještě předtím, než podmínky dovolí účinné technické zasněžování. Dobré místo pro letní zásobu tak nemusí být pouze nejchladnějším nebo nejstinnějším koutem areálu; stejně důležité může být, kolikrát se sníh bude nakládat, jak daleko pojede a kolik hodin strojů a lidí bude potřeba k jeho návratu na sjezdovku. V této fázi už o výsledku snowfarmingu rozhoduje stejně jako samotné zasněžování také

128 SNOWBIZ

LETNÍ SKLADOVÁNÍ SNĚHU

logistika. Kubík sněhu uložený na správném místě může mít jinou provozní hodnotu než stejný kubík, který je na podzim nutné převážet přes celý areál.

ČESKÉ ZÁSOBY UŽ NEJSOU JEN PRO BIATLON

NE KAŽDÝ KUBÍK SE MUSÍ VYPLATIT STEJNĚ

Ekonomiku skladování nelze posoudit pouze porovnáním ceny jednoho kubíku uloženého a nově vyrobeného sněhu. Do nákladů snowfarmingu vstupuje vytvoření zásobníku, izolace, plocha, letní ztráta, podzimní odkrytí, nakládání, přeprava a práce roleb. Proti tomu stojí také hodnota dřívějšího otevření, zabezpečení termínu závodu, vytvoření tré-

PRO MENŠÍ ČESKÝ AREÁL MŮŽE MÍT I POUHÝCH NĚKOLIK TISÍC KUBÍKŮ ULOŽENÉHO SNĚHU ZÁSADNÍ VÝZNAM KVŮLI URYCHLENÍ STARTU ZIMNÍ SEZÓNY. Vedle velkých severských projektů vzniká druhá podoba snowfarmingu: několik tisíc kubíků uložených v menším areálu pro konkrétní kritickou část sjezdovky. Tato varianta může být pro české podmínky zajímavější než snaha napodobovat statisícové zásoby Levi.

ninkové tratě nebo překlenutí období, kdy jsou podmínky pro zasněžování nevhodné. Uložený sníh zároveň může uvolnit výkon sněžných děl pro jinou část areálu. Průzkum SLF ukazuje, že ani samotní provozovatelé nepovažují ekonomiku za jedno-

FOTO: MARCEL GIGER/DAVOS KLOSTERS

V českém prostředí není skladování sněhu úplnou novinkou. Nejznámější zkušenost má Vysočina Arena v Novém Městě na Moravě, kde první zásobník vznikl už v roce 2015. Jeho kapacita dosahuje až 60 000 m³ a sníh chráněný vrstvou štěpky slouží k přípravě běžeckých a biatlonových tratí. Takové použití odpovídá původnímu rozšíření snowfarmingu v Evropě. Jistota termínu má při pořádání mezinárodního závodu nebo přípravě tréninkového okruhu mimořádnou hodnotu a může ospravedlnit náklady, které by při běžném rekreačním provozu byly obtížněji obhajitelné. České zkušenosti se ale postupně přesouvají také na sjezdovky. Monínec využívá

uskladněný sníh jako jednu z několika cest k časnému provozu. Vedle něj má technologii schopnou vyrábět sníh při teplotách nad nulou a klasický zasněžovací systém. Jednotlivé zdroje se mohou doplňovat podle aktuálních podmínek. Spolu s letošními pokusy v Mladých Bukách a Hrubé Vodě tak české zkušenosti ukazují posun od závodního využití k běžnému sjezdovému provozu.

Davos patří k průkopníkům snowfarmingu. Přibližně 20 000 m³ sněhu zde přes léto chrání asi čtyřiceticentimetrová vrstva pilin; do podzimu obvykle zůstane kolem 70–80 % zásoby. Z uloženého sněhu pak na konci října vzniká zhruba čtyřkilometrový běžkařský okruh ve Flüelatalu.

značnou. Přibližně polovina respondentů hodnotila snowfarming jako ekonomicky výhodný; přesto dvě třetiny plánovaly pokračovat a více než čtvrtina chtěla objem skladovaného sněhu zvýšit. Hodnota zásoby tedy nemusí vznikat tím, že každý její kubík bude levnější než sníh vyrobený v listopadu. Rozhodující může být okamžik, kdy je k dispozici. Pro některé hory zůstane takový systém příliš drahý, prostorově náročný nebo logisticky komplikovaný. Jinde může několik tisíc kubíků pod izolační vrstvou rozhodnout, zda se při prvním podzimním ochlazení teprve začne vyrábět, nebo už bude na čem stavět. Nová sezóna pak nemusí pokaždé začínat od nuly.

FOTO: MARCEL GIGER/DAVOS KLOSTERS

129

ÚPLNĚ NOVÁ TR-SÉRIE. TEĎ JEŠTĚ LEPŠÍ.

official product partner

Předplatné

Líbí se vám snow? Příští číslo vám může přijít až domů. Dvě minuty sebere objednávka, pět stovek pět časopisů včetně poslání do schránky i elektronického výtisku. Navíc získáte 500 SNOWbonů pro nákup v e-shopu SNOW.

Předplaťte si ho! SNOW.cz/casopis/predplatne P. S.: Napište nám vzkaz!

Váš zájem o časopis je pro redakci tou nejsilnější motivací! Každé nové předplatné nám říká, že SNOW má smysl, ale ještě raději budeme, když nám necháte vzkaz (v objednacím formuláři, v poli poznámka). Uvítáme náměty, připomínky, oblíbená i neoblíbená témata, krátký popis vašeho vztahu k lyžování… Děkujeme!

Playful Progression

Bent Decode Bent Decode vychází z kreativních kořenů řady Bent. Přichází bourat pravidla, posílat triky na railech a posunout freestyle lyžování do nové éry.

SNOW 164 - říjen 2026