Issuu

SKIPAS ZDARMA

HINTERSTODER WURZERALM

WWW.SNOW.CZ

CENA: 120 Kč / 6 EUR

ÚNOR–BŘEZEN 2026

SKIALPUJ! TRAGICKÁ LAVINA V KYRGYZSTÁNU EXOTICKÉ LYŽOVÁNÍ: ALJAŠKA, ŠPICBERKY

SKIALPUJ! 80 STRAN O SKIALPU

SNOW 163

163 – ÚNOR–BŘEZEN 2026

LYŽOVÁNÍ FREERIDE SKIALP

Nové hybridní

ATK HY FREE

HY 11 FREE: DIN 4-11 HY 13 FREE: DIN 6-13

WWW.ALPSPORT.CZ FB.ME/ALPSPORT.CZ BLOG.ALPSPORT.CZ/

26 LET SPECIALISTÉ NA SKIALP P R O D E J N A , P Ů J Č O V N A , S E R V I S V Y B AV E N Í P R O S K I A L P, A L P I N E R U N N I N G , H O R O L E Z E C T V Í A J . ODBORNÉ PORADENSTVÍ A PRODEJNY V P R A Z E , B R N Ě , O S T R AV Ě A O N L I N E . T O J E A L P S P O R T. C Z

PROFESIONÁLOVÉ DŮVĚŘUJÍ VYBAVENÍ SCARPA® ATK BINDINGS® MOVEMENT®

4 ROOTS

Před 130 lety, 9. ledna 1896, se v několika soutěžních číslech konal první český šampionát lyžecký. V Praze! Ten rok měl pražský spolek 50 členů. Závod se jel na přesně změřené distanci 1 050 m v přední části Královské obory – Stromovky, tehdy považované za okraj Prahy. Cílový čas prvního, Františka Mládka,

jezdce ČKSS Jilemnice, šokuje dodnes: 1 minuta a 50 vteřin! Jel průměrnou rychlostí přes 30 km/h: cíl byl totiž podstatně níž než start, který stál na pešuňku buštěhradské železniční tratě v nejvyšší partii královské obory, cíl pak za ústím Rudolfovy štoly, kdesi před Šlechtovou restaurací.

Startovalo tehdy jen 8 lyžníků bez startovních čísel; druhý dojel Hynek Bedrník, třetí František Protivenský, následován K. Rösslerem, J. Rösslerem, J. Hořínkem, B. Melicharem a J. Dlouhým. Reprodukujeme dvě vyobrazení, skici Rösslera Ořovského „Start závodících lyžovníků“ a „Rozjezd ze svahu startovního“. Aleš Suk

Foto: J. Rössler-Ořovský, Vědecká knihovna v Olomouci, na osobní prosbu autora historických textů ve SNOW, Aleše Suka, vyhledal jeho přítel Jiří Glonek. Dodatečně kolorováno.

PRAHA

Metropole Zličín, Centrum Černý Most, Westfield Chodov

FOTO: IMAGO

8 OBSAH

Jan Zabystřan, první Čech na nejvyšším stupni závodu Světového poháru. Šampaňskou lázeň prožil společně s Marco Odermattem a Giovanni Franzonim. Jen houšť a větší kapky!

MAG

SPORT

18| 20| 24| 26| 28|

ORLD CUP W NEWS B OHUMÍR ZEMAN: OD KITZBÜHELU KE KRKONOŠÍM L YŽAŘI V DRESECH ČESKOSLOVENSKA NA ZIMNÍCH OLYMPIJSKÝCH HRÁCH H OŘKÉ ČASY EMERICHA RATHA N OSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM: JAK NEZÁVISLÉ LYŽAŘSKÉ OBCHODY PŘEŽILY VÁLKU S ŘETĚZCI

32| 36| 38|

SKI WITH ME: V ŠEST UŽ JE POZDĚ D ECH URČUJE TEMPO A PUL NEWS

RESORT

44| 51| 54| 76|

B UDOU OLYMPIJSKÁ STŘEDISKA CORTINA, BORMIO A LIVIGNO ATRAKTIVNĚJŠÍ NEŽ DŘÍV? H ELMY POVINNÉ JIŽ PRO VŠECHNY T IPY: ARBER JE DOKONALÝ ŠUMAVSKÝ UNIVERZÁL P HU QUOC: NEJDELŠÍ LANOVKA SVĚTA

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

Í Ž O B Z O H Í N M I Z J E D O V ÝPR

10 OBSAH

SKIALP & FREERIDE

84| 90| 98| 102| 108| 112| 120| 126| 132|

J AK SKIALPY SJELY Z HOR DO TELEVIZE B ENEDIKT BÖHM: KOUZELNÍK S ČASEM L AVINY V ČESKU: I MALÁ LAVINA ZNAMENÁ VYSOKÉ NEBEZPEČÍ! N ĚMÉ ZNAČKY KRKONOŠ P ETR BÁRTA: BĚŽ, ALE NESMÍ TĚ CHYTIT L AVINA V KYRGYZSTÁNU: PRŮHLED DO LAVINOU ZASAŽENÉ DUŠE Š PICBERKY: ČLOVĚK, HORY A MOŘE A LJAŠKA TVÝCH SNŮ T VRDOU ZIMNÍ DIVOČINOU LAPONSKA

SNOWbiz

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

G ASTRO TECHNOLOGIE V HORSKÝCH STŘEDISCÍCH: EFEKTIVITA ZAČÍNÁ U LIDÍ J AK HORSKÁ STŘEDISKA PRODLUŽUJÍ SEZÓNU DÍKY ZÁŽITKŮM, KTERÉ NEHLEDÍ NA POČASÍ K DYŽ SNÍH ROZTAJE

FOTO: FISCHER

154 | 156 | 160 |

sko on

Jap

zie

Gru

cko

Tu re

Isla

rsk

dsk

sko

Švé

vin Slo

lie Itá

usk

SKIALPOVÁ DOBRODRUŽSTVÍ S OPRAVDOVÝMI PROFÍKY

SKIALPOVÉ KURZY A VÍKENDY SKIALPOVÉ VÝSTUPY A HORSKÉ PŘECHODY

www.adventura.cz

SKIALPOVÉ a BACKCOUNTRY SNY

Adventura je koncesovaná cestovní kancelář se zákonným pojištěním proti úpadku. Všechny skialpové akce organizuje v souladu s platnou legislativou a nejnovějšími bezpečnostními standardy – vedou je profesionální horští vůdci s mezinárodní licencí UIAGM.

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub REDAKTOŘI

Andrea Rucká Drengubáková Michaela Kratochvílová Ondřej Novák Tom Řepík Lukáš Vavrda GRAFIKA

Petr Antoníček INZERCE

KRESBA: ONDRA TŮMA

Petr Socha Radek Holub Tomáš Rucký Tom Řepík DISTRIBUCE

Andrea Rosenbaumová

I LOVE SNOW

Sníh, jak všichni víme, má magickou nás žádný nepozvaný při hříchu nezaschopnost dávat lidem do srdcí radost, stihne. Bez uzardění tak jeden po plnit je nezakaleným dětským štěstím druhém odpaňujeme heboučké, proa kreslit na tváře nezištnou radost. Je pracovanými krajkami pokryté obliny, to náhoda, nebo něčí program? v magické rovnováze sjíždíme níž a níž Třeba jak mají k sobě blízko sníh a něha? ke dnu propasti – tam, kde všechno Sněžný a něžný... Se sněhem musíme končí a začíná. Jak úžasně kluzké to zacházet jemně, aby se nám neroztál – umí být! S každým obloukem prožíváme je křehký jako lidské city! Je jemný na extázi… Ještě dlouho do noci pak nepodotek a omamný na pohled – v mikrokrytě diskutujeme toho dne prožité skopu i z nadhledu. A ta bělost! Nic čistlyžařské orgasmy. A je nám nakonec šího než sníh snad ani neexistuje. A to jedno, kolik za to zaplatíme. znamená také nevinnost. Když se sype, Sníh prostě potřebujeme – tak jako je slyšitelně tichý, má tedy jistě potenlásku. Potřebuje ho jedinec, potřebuje ciál tišit. Bolesti, ducha… ho společnost, abychom našli rovnoA další důvody, proč být zamilován váhu, harmonii a byli schopni proboudo sněhu: Zaslepuje nás (touhou) zet v sobě něhu. Potřebuje ho dokonce a ponouká k akci. Všemi myslitelnými země: Jedině sníh dokáže dlouhodobě způsoby se snažíme být s ním v co nejnaplňovat mikroskopické trhlinky těsnějším kontaktu, brodit se v něm, země životodárnou vodou, zásadní koupat, skáčeme do něj, válíme se, podmínkou existence života. děláme andělíčky. Vymýšlíme nekonečné techniky, jak jeho magie využít, Sníh a láska umějí lidi proměňovat jak se sklouznout, jak si ho užít. Sjížv dobré bytosti. Poslední roky jsme díme, stoupáme, běháme, bruslíme, na viděli, jaké to je, když dlouho pořádně tvrdém, na měkkém, dokonce i na uměnesněžilo. Svět kolem nás nebyl za lém... našich životů ještě nikdy tak hrubý, Má to až freudovský rozměr. Sníh je jako je dnes. Díky, Přírodo, za tu letošní měkký jako peřina – či možná ještě nadílku a věříme, že vyléčí nejen nás měkčí – a láká nás do své náruče. Hlelyžaře, ale celé společnosti vrátí víru dáme různé, všemožné a stále nové v zázrak, respekt k vyšším silám a hodpolohy, pro nezasvěcené pozorovatele notám, něhu, pokoru a úctu k celému jistě potupně legrační a krkolomné. tomu božímu stvoření. Skol! Petr Socha a SNOW Intimita hor nám ale dává jistotu, že

INTERNET

SNOW, Č. 163, ROČNÍK XXIV.

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE

Radek Holub Tomáš Roba

inzerce@snow.cz

SOCIÁLNÍ SÍTĚ

Česko: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk

Lukáš Vavrda E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz

PŘEDPLATNÉ

AUTOŘI

Roman Gric, Tomáš Haisl, Petr Havelka, Jan Klouček, Eva Kubániová, Milan Klemš, Karel Kříž, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Jan Svoboda, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Michael Turek, Alena Zárybnická JAZYKOVÁ KOREKTURA

Tereza Kožíšková ODBORNÍ PARTNEŘI

Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

Cena výtisku: 120 Kč / 6 eur MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: První novinová společnost a.s., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 5x ročně. Toto číslo vyšlo 16. ledna 2026, další vyjde v říjnu 2026.

OBÁLKA/FOTO: Layla Kerley / Scarpa

Obálková strana obsahuje product placement Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2026

www.snow.cz/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Slim jede taky dolů, debilové.

Jako by nevěděli, že jedině ježděním dolů jdou člověkovy akcie strmě nahoru.

Pátek 19. prosince 2025 Val Gardena se probouzela do druhého závodního dne ze tří, na legendární sjezdovce Saslong panoval od samého rána čilý ruch a odněkud z dálky se ozývalo zvonění ohromných zvonců, které švýcarští fanoušci jako správní srdcaři za celý závodní víkend prakticky nesundali z krku. Prohlídku trati spolu s ostatními absolvoval i Jan Zabystřan. Předchozí odpoledne jsme spolu mluvili v mix zóně poté, co dojel ve sjezdu 32., a tudíž těsně bez bodů. „Hlavní chyba přišla dole, trochu jsem si tam přešlápl na vnitřní. Odpovídalo by to, protože poslední úsek mám nejpomalejší. Na zítřejší super-G se těším, starty tu mám rychlé, a jak to bude točivější, mohlo by to být fajn. Taky doufám, že jak bude v noci pod nulou, tak se sníh trochu uklidní a bude to ten typický italský,“ hodnotil čtvrteční závod rodák z Kadaně. Jeho přání bylo vyslyšeno. Přes noc se vyjasnilo, mrzlo a trať byla ve skvělém stavu i v okamžiku, kdy přišel Honza se startovním číslem 29 na řadu. První mezičas jej zastihl v zelených číslech, pak sice přišla ztráta, ale jen nepatrná. Ve chvíli, kdy Jan Zabystřan vjížděl do klíčové pasáže Ciaslat, začalo být jasné, že to bude jeho velký den. A pak přišel famózní závěr. Pasáží, kde o den dříve chyboval, projel tentokrát nejrychleji ze všech, o 22 setin předstihl vedoucího Odermatta a poprvé v životě se usadil do křesla pro vedoucího závodníka, odkud už jej nikdo nevystrnadil. Pátek 19. prosince 2025 je den, kdy se ve Val Gardeně psala historie. Kdy český muž poprvé vyhrál závod Světového poháru. Kdy pod slavným Saslongem hrála česká hymna. Kdy při večerním předávání cen na St. Antonius Platzu v St. Ulrichu znělo z úst moderátorů: „And in first position, representing Czech Republic – Jan Zabystrrrrran!“ Protože co naplat, to naše „ř“ je prostě oříšek. Takže zase jedna pohádka s českým Honzou v hlavní roli, přesně taková, jaké máme rádi nejen o Vánocích. (mk)

FOTO: REDBULL

18 WORLD CUP NEWS

SNOW.cz/SP

Ondřej Novák FOTO: REDBULL

redaktor SNOW

Hala pro Sáblíkovou V Itálii nejsou dál než u nás. Ani tam hala pro Martinu Sáblíkovou totiž nedopadla. Na olympiádě se bude bruslit ve dvou pavilonech na výstavišti v Miláně. Pak se tam možná bude hrát i hokej, protože hokejový stadion Italové nestihnou vůbec. Aspoň, že ty sjezdovky není potřeba stavět!

Šedesátka za krkem

První placka pro Honzu Zabystřana Zaby zabil. Jazykem generace mileniálů. Má o tom cenu psát víc? Buď celou knihu, nebo radši nic. V disciplíně královen a králů. Zaby zase zabil.

Vonn Svindal To není jméno norského šlechtice, ani další pokus o novou lyžařskou značku, když to s Vonn Dear zatím nedopadlo. To byl pokus o resuscitaci a teď už navíc víme, že úspěšný. Lindsey Vonn při svém comebacku postavila svůj dream team v čele s bývalým norským sjezdařem Akselem Lund Svindalem, který jí dělá trenéra, poradce i technika. Oba kdysi skončili kariéru na stejném místě a ve stejný den, při mistrovství světa v Åre. A Lindsey se loni po 6 letech vrátila trochu rozpinkat, protože když už neporazí Mikaelu v počtu vítězství, může si alespoň na dlouhou dobu

uzmout triumf nejstarší lyžařky na světě se zlatou olympijskou plackou na čele. Teda na krku a klidně i se stříbrnou. Protože v jednačtyřiceti žádná holka ještě na olympijské bedně nestála. A vyjma Lindsey Vonn ani na svěťákové. Ta to navíc zvládla v prosinci hned čtyřikrát a v lednu znovu. Olympiáda se jede v Cortině a tam Lindsey stála na stupních vítězů dvacetkrát. Poprvé před 22 lety a zároveň úplně poprvé v kariéře! Nebyl by to krásný americký doják, kdyby po téměř čtvrtstoletí zakončila kariéru plackou z olympiády zrovna v Cortině?

Princezna Rast Nové názvosloví pro pořadí ve slalomu: Rast, dva, tři. Nový slangový termín pro druhé místo: Rastplatz. Být dost v pohodě a bez tlaku na výsledek, zvlášť když vám loni diagnostikovali únavový syndrom: Rastafari. Teď už je snad jasné, proč Camille Rast vypálila Mikaele Shiffrin rybník a odsunula ji na začátku ledna v Kranjske Goře na rastplatz. Což nebylo jen tak, protože její vítězná šňůra čítala pět po sobě jdoucích vítězství počínaje

FOTO: IMAGO

Marcel z Jelenova stále nezávodí. Spekulovalo se o všem možném, nejpravděpodobnější verze byla stále bolavé koleno, které si loni poranil hned na začátku svého velkolepého comebacku. A k tomu málo tréninku, což občas přiznal i v médiích („chybí mi jistota a preciznost, na které jsou mí fanoušci zvyklí”). Čekalo se, že pár závodů do olympiády ještě stihnout mohl. Nestihne. Na začátku ledna oznámil, že není připraven a do závodu SP letos nenastoupí. A tím pádem nepojede ani na olympiádu. Byť FIS body potřebné ke startu má ještě z doby před comebackem a v Nizozemsku by o místo v lyžařském týmu moc soupeřit nemusel. Ale zatímco ve svěťáku ho chrání divoká karta, která mu automaticky „drží“ startovní číslo 31, na olympiádě jsou pravidla přísnější. Bez výsledků ze SP, podle nichž se losují startovní čísla, by mohl jet klidně šedesátý. A i kdybychom věřili na zázraky a mazali si med kolem pusy zprava, zleva, shora i zdola, tak by z toho žádný medailový příběh stejně nebyl. Takže se Marcel letos ani neprojde po Miláně s nizozemskou vlajkou, pokud by ji tedy Holanďané rovnou nesvěřili nějaké rychlobruslařce. A mimochodem, víte, kdo naposledy reprezentoval Nizozemí ve sjezdovém lyžování na olympiádě? Adriana Jelínková. Jelínková, Jelen, … to není náhoda!

listopadovým Levi. Prostě když se vracíš po mizerné sezóně a bez většího očekávání a máš to tak trochu rastafari na párku, můžeš se brzy učit počítat rast, dva, tři.

E C N A Š Í N D E POSL PŘED OLYMPIÁDOU!

Y D Z Ě V H VIDĚT

MIKAELA

SHIFFRIN

20 SPORT ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

TEXT: JAN KOUSAL, FOTO: SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Od Kitzbühelu ke Krkonoším Bohumír Zeman. Příběh legendy, která otevřela Česku dveře do Světového poháru Až se předposlední lednový víkend (24. a 25. 1.) ve Špindlerově Mlýně rozjede Světový pohár alpských lyžařek, bude to už pošesté v historii. Na začátku této cesty stál sen skupiny nadšenců kolem Bohumíra Zemana. Lyžařská legenda, vítěz z Kitzbühelu, ale také muž, bez něhož by se světová elita do Česka možná nikdy nepodívala, v rozhovoru vzpomíná na zklamání při premiéře bez sněhu, euforii z roku 2005, zákulisní diplomacii i o tom, proč je dobrá pista základ všeho.

lyžařském prostředí jste označován jako ten, kdo do Česka přivedl Světový pohár v alpských disciplínách. Když se ohlédnete, jak se to vlastně povedlo? Lyžování je celý můj život. Od mala jsem byl závodník, pak trenér a nakonec i funkcionář. Zkrátka lyžař od začátku do konce. Žil jsem tím a tyhle věci k tomu neodmyslitelně patří. To, že se nám podařilo přivést Světový pohár do Česka, bylo uskutečněním velkého snu. Dalo to samozřejmě velkou práci. Myslím, že si to v začátcích spousta lidí ani nedokázala představit. Vyžadovalo velké diplomatické úsilí dostat Světový pohár na naše území? Pomohla vaše závodní historie či to, že jste už tenkrát působil v komisi alpského lyžování FIS? Určitě nám to pomohlo. Měl jsem tu výhodu, že jsem měl kontakty se závodníky, trenéry a funkcionáři, což bylo potřeba. Já jsem o to chtěl zabojovat už jenom

proto, že jsem místní rodák a patriot. Samozřejmě je potřeba soustředit energii na sepisování různých žádostí a jednání s lidmi. Určitě je na místě vyzdvihnout i lidi z naší party, kteří na tom pracovali se mnou – jmenovitě Danuta Štrougalová, Aleš Krýzl a Pavel Lipanský. Co podle vás nakonec přimělo FIS k udělení pořadatelství nejprve Evropského a posléze i Světového poháru? Myslím, že šlo o systematické úsilí ve smyslu dlouhodobého pořádání závodů od předžáčků až po mezinárodní závody dospělých. To byl základ, tím se začalo budovat dobré lyžařské jméno Špindlerova Mlýna. Federace si zkrátka několikrát a na mnoha úrovních vyzkoušela, že se tu dá pěkně lyžovat i závodit. Byl Špindlerův Mlýn z českých středisek první a jedinou volbou pro závody SP? Řekl bych, že v zásadě ano. Zaprvé jsem tam bydlel, takže to tam

Bohumír Zeman (na fotce vlevo) po triumfu v kombinaci na Hahnenkammu v Kitzbühelu 1981 doopravdy velmi dobře znám. Co je ale vlastně asi nejzásadnější, parametry svahu jsou pro závody Světového poháru nejlepší právě ve Špindlu. V neposlední řadě tu pak byl sehraný tým lidí, který byl na pořádání takových závodů perfektně připravený. První pokus v roce 2003 zhatily sněhové podmínky, bylo to tehdy velké zklamání? Přímo obrovské. Tehdy bylo na svahu jen pár hromádek sněhu, to byl smutný pohled – jenom pár bílých fleků pod sněhovými děly. Kontrola FIS v podstatě ani nemusela jezdit, byla to špatná premiéra. Naše úsilí a naděje při-

šly vniveč, navíc to mělo i nemalé finanční dopady, přitom tehdy jsme to financovali převážně z našich peněz. Jak naopak vzpomínáte na rok 2005, kdy se ve Špindlu konečně závodilo? To byla opravdová radost. Tehdy teprve se ten náš sen o Světovém poháru v Krkonoších uskutečnil. Top závody na menších kopcích, než jaké známe třeba z Alp. Co se vám honilo hlavou v momentě, kdy se první závodnice spustila do trati SP na českém území? Byla to euforie? V ten okamžik ještě ne. Ta radost,

euforie z toho, že se nám to celé podařilo, se dostavila až ve chvíli, kdy poslední závodnice projela cílem. Tehdy to totiž bylo organizačně velmi náročné. Panovalo tehdy velmi špatné počasí, trať byla zalitá v mlze. Nechybělo moc k tomu, aby se snižoval start. Byl jsem hodně pod tlakem, Rakušani mi tehdy nadávali, ale já měl z letiště předpověď, která mluvila o tom, že by se to mělo roztrhat. A ono se to pár minut před začátkem závodu skutečně naplnilo. Tehdy začala stoupat hvězda Šárky Strachové. Bylo velkou pomocí, že kromě kvalitního zázemí mohl Špindl při své premiéře lákat i na domácí hvězdu světového formátu? Samozřejmě. Skoro bych řekl, že to mělo až synergický efekt. Je to příjemné, když máte ve startovní listině nejenom hvězdy ze světa, ale i nějakou domácí naději. Člověk to pak prožívá ještě o to intenzivněji. Šárka navíc

tehdy byla pomalu nejlepší na světě. Mohli jsme to vidět i na příkladu Petry Vlhové, za kterou naposledy v roce 2023 dorazily ze Slovenska početné davy. Od prvních závodů SP se v Krkonoších doposud konalo celkem pět ročníků. Ten šestý se uskuteční záhy. Dá se – co se týče nároků pro organizaci, zázemí pro závodnice i diváky, technických náležitostí spojených například s časomírou či televizním přenosem a podobně – srovnat ten první ročník se současností? Řekl bych, že to všechno probíhalo na podobném základu, kdy se do velké míry řeší podobné věci. Akorát doba přece jen pokročila, spousta procesů dnes asi probíhá jinak a přidaly se k nim další věci. Dovedu si ale představit, že základ byl podobný. Postupy jsou teď o něco dokonalejší a existují různé další vychytávky. To

Češky na startu Světovém poháru ve Špindlerově Mlýně 24.–25. 1. 2026 Díky navýšené pořadatelské kvótě se před vlastními fanoušky může představit větší množství českých závodnic – až šest v každé disciplíně (přičemž musí být do 350. místa světového pořadí). Vedle ostřílených reprezentačních stálic tak okusí atmosféru domácího podniku elitního seriálu i talentované závodnice, které jsou příslibem pro budoucnost a závod ve Špindlerově Mlýně pro ně může být odrazovým můstkem.

Obří slalom, 24. 1. 2026 Adriana Jelínková Česká jednička pro obří slalom většinu své kariéry reprezentovala Nizozemsko, ale od sezóny 2022/23 jezdí v českých barvách. Nejlepšími výsledky rámci SP má ještě za Nizozemsko ze sezóny 2020/21, jsou jimi 10. místo v paralelním obřím slalomu v Lechu a 11. místo z Kranjské Gory. Za Česko se jí nejlépe vedlo v sezóně 2023/2024, kdy třikrát bodovala v obřím slalomu. V úvodu letošní sezóny se potýkala s menším zraněním, ale momentálně už je v plném závodním nasazení, ve Špindlu nastoupí jako jediná Češka do obou závodních dnů. Barbora Nováková Specialistka na rychlostní disciplíny, která reprezentuje brněnský klub SK Kohoutovice, ale ve Špindlu vyrostla, a proto si nenechá ujít start v obřím slalomu. Je účastnicí ZOH v Pekingu, v další sezóně se ale vážně zranila, od návratu v sezóně 2023/24 jde výkonnostně opět nahoru a boduje pravidelně v Evropských pohárech. V prosinci v St. Moritz zažila premiérové starty ve Světovém poháru v rychlostních disciplínách. Obří slalom sice není její hlavní disciplína, ale trénuje ho velmi intenzivně, a hlavně může využít dokonalou znalost domácího svahu ve Špindlu. Tereza Koutná Třetí rok juniorka, která loni zažila úspěšnou a na svůj mladý věk velice zajímavou sezónu. Startovala na úvod MS v Saalbachu v týmovém závodě. Pak reprezentovala na mládežnické Evropské olympiádě v Gruzii, kde jednou zajela top 10 a velkou měrou přispěla k zisku bronzové medaile v týmovém závodě. Zajímavostí je, že žije v Rakousku a chodí do školy v Bad Gasteinu. Ve Špindlu bude startovat v obřáku, pro slalom bude připravena jako náhradnice.

Za své aktivní kariéry patřil Zeman do české i světové špičky. Se závoděním skončil v roce 1982

Katrin Kudělásková Brněnská rodačka, která je z lyžařské rodiny, lyžoval její otec, starší sestra i bratr. Reprezentovala na mládežnické světové olympiádě v roce 2024 v korejském Gangwonu. Devatenáctiletá závodnice je specialistkou na obří slalom. Na své oblíbené sjezdovce ve Špindlerově Mlýně bude zajisté chtít předvést svoji zatím životní jízdu.

22 SPORT ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

nejpodstatnější však zůstává – dobrá a dlouhodobě připravovaná pista. Nebojím se říct, že špatně připravený závodní svah je pro organizátory přímo ostudou. Jak vzpomínáte na premiéru Mikaely Shiffrin, kterou si připsala právě ve Špindlu? Dovedl jste si už tenkrát představit, že se jednou stane nejúspěšnější závodnicí lyžařské historie? Pamatuji si na ni, a co si tak vzpomenu, tak byla velmi příjemná a uvolněná. Bylo i vidět, že je šikovná a lyžařsky velmi dobře vybavená, takže jsme tušili, že když jí bude přát zdraví, bude výborná. Ale že se z ní jednoho dne stane nejlepší lyžařka všech dob? To nás tehdy asi nenapadlo, přece jen takhle daleko člověk nedohlédne.

Za těch několik ročníků se na svahu ve Špindlu vystřídala celá plejáda českých a zahraničních hvězd. Na koho se Vám koukalo nejlépe? Světový pohár má tu výhodu, že se opravdu sejdou ti nejšpičkovější závodníci, ve Špindlu závodnice. Každého ročníku se účastnily skvělé lyžařky, které dříve či později dosáhly na velké úspěchy. Byla to radost se na všechna ta skvělá jména dívat. Bez výjimek. Letošní závody Světového poháru jsou už za dveřmi. Jak se těšíte? Těším se moc. Zase budu mít příležitost vidět světovou špičku a moc rád se zase uvidím se starými známými. Člověk ten Světový pohár vyhlíží celou sezónu, bude to svátek alpského lyžování.

Čemu se v současné době věnujete? Zůstáváte i nadále věrný alpskému lyžování? Věnuji se především důchodu, ten si užívám 24 hodin 7 dní v týdnu. Ale kromě něj se stále pohybuji v lyžování, především jako technický delegát. Dohlížím na to, aby na závodech probíhalo vše podle pravidel. Krátce před Vánoci šokoval lyžařský svět senzačním triumfem v super-G ve Val Gardeně Jan Zabystřan. Sledoval jste jeho životní závod? Sledovali jsme to a skákali jsme u televize. Byl to úžasný moment, vyšlo mu všechno fantasticky. Věřil jste, že by se z Honzy jednoho dne mohl stát vítěz závodu SP?

O Honzovi se samozřejmě vědělo, já si třeba pamatuji, když zajel povedenou kombinaci na světovém šampionátu v Cortině před pár lety. Vím také, že občas dokáže zajet fantastický mezičas na jednom nebo dvou úsecích trati. Přiznám se ale, že mě svým vítězstvím spíše překvapil. Možná jsem byl až příliš pesimista. Normálně ten vzestup bývá postupný, nejdříve je cílem první třicítka, pak postupně závodníci začínají získávat výsledky v elitní patnáctce a někdy i v desítce. Ti, kteří pravidelně prolamují hranici první top 10, mají předpoklad, že jednou jim to dá na to vítězství. Honza předtím desítku pravidelně nejezdil, u něj se to ale parádně sešlo všechno v jednom závodě a byl z toho takový velký úspěch.

Alpskému lyžování se Bohumír Zeman věnuje dodnes. Na fotce s Martinou Dubovskou při závodech Evropského poháru 2025 ve Špindlerově Mlýně

Zabystřan svým způsobem navázal na vaše vítězství v kombinaci v Kitzbühelu, třebaže ta tehdy nebyla součástí Světového poháru. Vzpomínáte často na váš velký triumf? Vzpomínám a je to samozřejmě hezké. Osobní zážitek je jiný, mnohem intenzivnější a vryje se do paměti navždy. Velkou radost mi ale dělá, když na to pak navazují i ostatní lyžaři, jako byli Šárka Strachová, Kryštof Krýzl, Ondřej Bank nebo jako je dnes právě Honza Zabystřan. Tradice českého alpského lyžování tak trvá dál a příběh pokračuje. Kolikrát už jste se za ta léta svezl kabinkovou lanovkou v Kitzbühelu pojmenované po vás? Párkrát jsem se svezl. Občas, když jsme se známými v Kitzbühelu, tak na ni i počkáme, ale určitě se rád svezu i nějakou jinou. Hlavně, když se pak v zimě mohu svézt dolů na lyžích, v létě se to musí pěšky a z toho pak už bolí nohy.

Tribuny legend Svaz lyžařů ČR na Světovém poháru ve Špindlerově Mlýně letos vzdá poctu domácím legendám stylově a přímo v srdci dění. V areálu vyrostou tematické tribuny nesoucí jména nejúspěšnějších reprezentantů minulých dekád. Jedna z cílových tribun ponese jméno Bohumíra Zemana a symbolicky se zařadí po bok tribuny Olgy Charvátové-Křížové. Úplnou novinkou pak bude tribuna Šárky Strachové, umístěná přímo u trati – určená fanouškům, kteří chtějí závody nejen sledovat, ale i aktivně prožít na lyžích. Vstupenky jsou stále dostupné na www.worldcupspindl.cz

Slalom, 25. 1. 2025 Martina Dubovská Ostřílená slalomářka, která posledních 5 let patří do slalomové špičky. Zlom v její kariéře nastal v roce 2019 právě na domácím Světovém poháru, kdy celý rok nebodovala a až v březnu ve Špindlu se jí to konečně povedlo. Od té doby ve svěťáku hned osmkrát pronikla do nejlepší desítky. Pro suverénní českou slalomářskou jedničku je podnik ve Špindlu společně s olympijskými hrami v Itálii jednoznačným vrcholem sezóny. Vše směřuje k těmto dvěma nejdůležitějším závodům roku. Alena Labaštová V roce 2022 zaznamenala v juniorské kategorii skvělé výsledky v rychlostních disciplínách, když vybojovala dvakrát 5. místo na juniorském MS v Kanadě. V další sezóně se ale v tréninku před Světovým pohárem velmi vážně zranila a další tři roky bojovala o to, aby se mohla na bílé svahy vrátit. Aktuální návratová sezóna se jí zatím daří znamenitě, na FIS a Kontinentálním poháru v Číně si ve slalomu vyjela skvělé FIS body, kterými se stala českou slalomářskou dvojkou. Velmi cílevědomá a zarputilá závodnice, která ve Špindlu určitě předvede to nejlepší ze svého slalomářského umění. Celine Sommerová Mladší ze sester Sommerových, které částečně žijí v USA a částečně u Prahy, je slalomářskou specialistkou. Svoji premiéru v Světovém poháru zažila v roce 2023 právě ve Špindlu. Aktuální sezónu začala startem na SP v Copper Mountain, kde vypadla, ale následně v Semmeringu už dokončila na 39. místě. Špindl je její oblíbenou sjezdovkou, pravidelně se účastní mistrovství ČR, minulou sezónu zde jela i Evropský pohár.

Elese Sommerová Starší ze sester, která má více zkušenosti ve svěťáku i s velkými závody obecně. Je účastnicí ZOH v Pekingu a dvou mistrovství světa. Slalom je určitě její silnější disciplínou, i když v minulosti byla na velmi dobré výkonnostní úrovni i v obřím slalomu. Černá ve Svatém Petru je kopec, který jí sedí profilem i náročností, Elese je známá svým riskantním a trochu divočejším stylem jízdy, tak uvidíme, co ve Špindlu předvede. Lara Huml Velmi mladá závodnice, teprve druhým rokem juniorka si svými výkony v minulé i aktuální sezóně řekla o nominaci na slalomový závod. Lara je z lyžařské rodiny, obě její starší sestry závodily a nejstarší Zazie dokonce reprezentovala na MS v Cortině. Pochází z amerického Vailu a střídavě žije a trénuje tam, určité části sezóny tráví v Evropě s juniorským reprezentačním týmem. Premiéru v SP zažila na startu aktuální sezóny v obřím slalomu v americkém Copper Mountain. Špindlerovský hank sice nezná tak dobře jako její reprezentační kolegyně, ale těší se, že ji přijede podpořit rodina a kamarádi z Čech. Natali Anna Machytková V žákovských kategoriích patřila do úplné světové špičky, vyhrála slalom na neoficiálním mistrovství světa v kategorii U14 i U16 a mnoho dalších mezinárodních žákovských závodů. Má lyžování v genech – matka trenérka, otec Miloš byl servismanem našich největších hvězd Šárky Strachové i Ester Ledecké. V současnosti působí u elitního slovinského sjezdaře Mihy Hrobata. Natka je sice teprve prvním rokem juniorka, ale míří vysoko a Špindl by mohl být jejím odrazovým můstkem. Zatím je pro závod náhradnicí, ale nominace ještě není uzavřená a záleží na každém dílčím výsledku v průběhu ledna. Pokud by se na start nedostala, pojede jako předjezdkyně.

Světový pohár alpských lyžařek ve Špindlerově Mlýně 2005

2008

2011

2019

2023

2026

24 SPORT HISTORIE

Skupina československých lyžařů na ZOH v roce 1924

TEXT: PETER BUČKA FOTO: ARCHIV AUTORA

Lyžaři v dresech Československa na zimních olympijských hrách

Z historie meziválečného sportu

Zatímco letní olympijské hry si odbyly svoji premiéru ještě koncem 19. století, ty zimní musely čekat podstatně déle. Ne, že by zimní sporty nebyly populární, ale měly vážného konkurenta – Severské hry založené v roce 1900. Jejich zakladatelé totiž z obav před konkurencí vznik samostatných ZOH dlouho sabotovali. První ZOH v Chamonix v roce 1924 nesly původně název „Zimní hry VIII. olympijských her v Paříži 1924“. Olympijskými se staly až zpětně rozhodnutím kongresu v roce 1925 v Praze – přičemž návrh na uznání her za olympijské předložil Josef Rössler-Ořovský. Československo na ZOH 1924

roce 1924 byly poměry v mladém státě konsolidovány, a tak nic nebránilo, aby Československo poslalo svoji přihlášku na hry mezi prvními. Jak se nakonec ukázalo, musela se naše výprava potýkat s řadou problémů, hlavně finančních, stát nezaručil účastníkům krytí cesty a pobytu. Proto vůbec nepřekvapil apel zveřejněný na první stránce časopisu Zimní sport z prosince 1923: „Československý olympijský výbor sdělil

nám, že s jeho finanční podporou nemůžeme počítat. Jsme tudíž odkázáni sami na sebe, na naši akci svépomocnou. Českoslovenští lyžaři! Potřebujeme od Vás finanční podporu, aby Vaše vystoupení v Chamonix bylo co nejlepší, potřebujeme peníze pro vybavení našich závodníků. Dej každý, co můžeš, nutno jen jednu Kč – ale dej každý!“ Výzva padla na úrodnou půdu, a tak naši lyžaři odcestovali. Ještě před samotnými hrami uzavřeli v lednu 1923 předsta-

vitelé Svazu lyžařů republiky Československé (SL RČS) a Hlavního výboru německých zimních spolků v Československu (HDW) dohodu o spolupráci, která ale byla na konci roku vypovězena. V družstvu Československa se přesto nakonec lyžaři německé národnosti představili. Na hry jsme vyslali celkem 27 sportovců, z toho 14 lyžařů, z nich tři byli německé národnosti. Součástí výpravy byla také vojenská hlídka, tehdy coby ukázková disciplína.

Běh na 50 km Sdružený Skok

J. Bím Š. Hevák A. Gottstein V. Jón Fr. Hák Š. Hevák A. Gottstein J. Německý O. Kovář J. Adolf V. Buchberger J. Bím O. Německý Fr. Wende K. Koldovský J. Bím

Běh na 18 km

CHAMONIX 1924 14. 18. 19. 23. 25. 12. 14. 17. 19. 6. 7. 13. vzdal 10. 20. 26.

SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS HDW HDW SL RČS SL RČS HDW SL RČS SL RČS

V průběhu her se HDW podařilo na diplomatickém poli velké vítězství – společně se SL RČS se stalo 2. února 1924 zakládající organizaci Mezinárodní lyžařské asociace – FIS. HDW nemělo ve FIS hlasovací právo, ale samotné členství mu umožňovalo na vrcholných soutěžích startovat samostatně (tato výsada ovšem neplatila v případě ZOH).

První olympijská medaile pro Československo Také pro druhé ZOH ve Sv. Mořici 1928 se podařilo dohodnout na společné reprezentaci. SL RČS zorganizoval pro adepty na reprezentační dres několik soustředění. Ta se financovala z veřejných peněz a prodeje olympijského lyžařského odznaku. Jeho odbyt měsíčník Zimní sporty takto propagoval: „Úspěchy našich chlapců na ZOH jsou úspěchy nás všech, proto jen tehdy zvítězí, pokud budou mít o všechno postarané. A na to všechno je třeba peníze, peníze, peníze. Kupujte a noste olympijský lyžařský odznak!“ Na hry vyslalo Československo 28 závodníků, 12 lyžařů, z nich 5 německé národnosti. Do historie se zapsala zejména první medaile pro Československo, která měla bronzový lesk – získal ji skokan Rudolf Burkert.

Olympijská medaile R. Burkerta z roku 1928

Skupina československých lyžařů na ZOH v roce 1932

HDW SL RČS SL RČS SL RČS HDW SL RČS SL RČS SL RČS HDW HDW HDW HDW HDW SL RČS SL RČS

LAKE PLACID 1932 L. Mihalák Fr. Šimůnek C. Musil G. Berauer C. Musil J. Svatoš V. Novák L. Mihalák C. Musil, G. Berauer, L. Mihalák, Fr. Šimůnek Fr. Šimůnek J. Lahr G. Berauer O. Budárek J. Lukš J. Kahl J. Lahr O. Budárek W. Hollmann J. Knahl W. Pick E. Hromádka R. Beihauerová H. Walterová T. Möhwaldová

Běh na 18 km

10. 11. 15. 11. 14. 18. vzdal 9. 12. 22. vzdal 3. 15. 20. 21.

Běh na 50 km

Fr. Donth V. Novák O. Německý J. Německý Fr. Donth V. Fišera J. Feistaver O. Německý R. Burkert W. Buchberger F. Wende R. Burkert W. Möhwakd J. Bím K. Wondrak

Běh na 18 km

SV. MOŘIC 1928

Štafeta 4x10km

SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS

Rudolf Burkert – první československý medailista na ZOH

Sdružený

14. 16. 20. 22. 28. 10. 11. 13. 14. 6. 8. 11. 13. 21. 23. 24. 26.

V roce 1936 byla již situace odlišná – čtvrté hry mířily do Německa. V samotném Československu vznikla ostrá kampaň proti účasti, avšak přestože si činovníci ČOV byli vědomi možnosti zneužití her k propagaci nacistického režimu, rozhodli se dostát závazkům vůči MOV a výpravu na hry vyslali. Čítala celkem 73 sportovců, 26 lyžařů, ale 7 z nich nakonec nestartovalo. Devět účastníků bylo německé národnosti. Rekordní počet sportovců si mohl ČOV dovolit vyslat nejen proto, že se jednalo o sousední zemi, ale také se konečně nemusel spoléhat na veřejnou sbírku, když finanční prostředky získal z olympijské loterie. Na ZOH v Garmisch-Partenkirchenu ale naše výprava ani za pomoci sportovců německé národnosti výraznějšího úspěchu nedosáhla.

Skok

Běh na 50 km Sdružený Skok

V. Novák A. Bartoň J. Feistauer J. Cifka Fr. Šimůnek A. Bartoň V. Novák J. Feistauer J. Cifka A. Bartoň Fr. Šimůnek J. Cifka J. Feistauer A. Bartoň Fr. Šimůnek J. Cifka J. Feistauer

Běh na 18 km

LAKE PLACID 1932

Největší výprava do Ga-Pa

Sdružený

Do příprav na třetí ZOH vstoupila hospodářská krize i skutečnost, že třetí ZOH se konaly na americkém kontinentu, v Lake Placid (1932). Po dlouhých tahanicích získali sportovci jen symbolickou finanční pomoc od Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ČOV se opět musel spolehnout na veřejnou sbírku. To nakonec umožnilo vyslat 5 lyžařů. Vedoucí výpravy Karel Jarolímek si cestu a pobyt hradil sám. HDW svoje sportovce do družstva nenominoval. Zlá ekonomická situace, která ještě výrazněji postihla pohraničí, vyvolala vlnu nacionalismu, jež byla silnější než chuť společně startovat na ZOH. K československé výpravě se ještě přidal krasobruslař W. Lang žijící v USA.

Skok

Do USA jen 5 lyžařů

Sdružený

Olympijský průkaz účastníka her v roce 1924

Lyžování v meziválečném Československu prošlo dynamickým vývojem. Podle statistiky z roku 1934 bylo co do počtu členské základny druhým největším sportem hned za fotbalem. Bylo však vnitřně příliš atomizováno, což ztěžovalo výběr a přípravu sportovců do reprezentace. Na druhé straně existence pestré palety národnostních spolků vedlo k žádané vnitřní konkurenci. Zájem o lyžování výrazně podpořilo také organizování významných soutěží, jako bylo mistrovství FIS v roce 1925 a 1935, které se v Československu uskutečnily.

10. 11. 14. 21. 9. 13. 19. vzdal

SL RČS SL RČS SL RČS HDW SL RČS SL RČS SL RČS SL RČS

SL RČS

5. 9. 14. 32. 27. 29. 32. 40. 16. 21. 26. vzdal 22. vzdal vzdal

SL RČS HDW HDW SL RČS SL RČS HDW HDW SL RČS HDW HDW HDW SL RČS SL RČS HDW HDW

26 SPORT HISTORIE

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

HOŘKÉ ČASY EMERICHA RATHA Dva dopisy L završující jeho osud… Z mnoha interpretací historického obrazu počátků lyžování v Česku by se mohlo zdát, že to byla ryze česká záležitost – ale není tomu tak. Lyžovalo se totiž nehledě na národnost, snad jen Češi ji dokázali politicky až propagandisticky využívat. Multinárodnost lyžování pěkně demonstruje i osobnost „českého Němce“ Emericha Ratha, který z ČSR nebyl vyhoštěn, protože v době okupace skrýval židovského občana. Rozhodně to ale nebyla osobní výhra, jak ukázal jeho další život. Černou tečku mu možná zasadilo odmítnutí náčelníka HS Otokara Štětky, když mu Rath nabízel své služby.

yžař, bruslař, veslař, atlet, boxer, hokejista = all-round sportsman Emerich Rath (1883–1962) na sklonku svého dynamického žití materiálně strádal, ba nuzoval. Po znárodnění, vlastně zabavení jeho obchodu SPORT RATH v pasáži Na Příkopech 23 se živil besedami, přednáškami ve školách, prodával artefakty ze své sbírky, brigádničil jako přidavač. Silné a odolné, houževnaté chlapisko širokého srdce.

63. lyžařská sezóna

Když 4. prosince 1959 píše svému příteli a dodavateli sportovních potřeb, jilemnickému Václavu Mečířovi z Luční boudy: „Milý příteli! Na Jestřábích boudách byl jsem pouze 4 dny, neb tam nebyli již hosti a jsem od 1. VII. na Luční boudě, dnes moderní hotel, kde pracuji, co potřebují, strava výborná a hojná a platím pouze Kčs 6,- denně a Kčs 10,- za celý měsíc za byt. Začal jsem již svoji 63. lyžařskou sezónu. Jsem zdráv, bylo mi 5. XI. 76 let a vesele vkráčím do 77. Srdečně Tě zdraví Emerich Rath,“ netuší, že jím proklamovaná životní stovka má na kahánku. Podzim a zimu kotelničí a domovničí Rath na Luční. Je to náhradní řešení existence, či stálá profesní štace? Nevíme… Z té doby jsou tu však dva dopisy – návrh a jeho odmítnutí. Emerich se v šestasedmdesáti stále cítí plný sil. Olympionik a závodník s neutuchající sportovní morálkou, obdivovaný silák, vytrvalec. S nevšední ochotou, pokorou a životní nadějí píše na Luční boudě 25. srpna 1959 ředitelství Horské služby Hradec Králové:

„Jsem od 1. července zaměstnán na Luční boudě, kde pracuji veškerou přikázanou práci svědomitě, jak Vám potvrdí vedoucí, s. Novák. Jsem 76 let, úplně zdráv, 50 let pěstováním sportu otužilý a je pro mě tělesná práce na vzduchu nutná k udržení mého stálého zdraví. Pracuji po likvidaci mého sportovního obchodu Praha Příkopy 23 jako pomocný dělník 7 roků na stavbách a poslední 3 měsíce jako metař v Praze. Na Lučních boudách pracuji denně 13–15 hodin i v neděli, abych si víc vydělal. Jsem 180 cm vysoký a vážím 90 kg. Jsem abstinent, nekuřák a 59 let vegetariánem. Za války byl jsem od roku 1915 do 18 jako horský vůdce na Marmolatě 11 měsíců, o. P. v 3900 m, Colbricon, Passo di Rolle, Karersee, kde jsem zachraňoval vojáky z laviny atd. Mám zkušenosti, které bych rád uplatnil při naší Horské službě v Krkonoších, které dokonale znám, neb jsem dříve jezdil každou sobotu do hor. Znám lyžařské terény v Rakousku, Německu, Itálii, Polsku, Švýcarsku, Norsku, Finsku, Francii. Mám různé zlepšovací návrhy pro značkování a myslím si, že bych se lépe uplatnil při horské službě. Podrobím se každému svěřenému úkolu a těšilo by mě toto zaměstnání v horách. Moje práce teď v Luční boudě začíná v 5 hodin ráno a v kuchyni dám do pořádku plotny, zatopím, vynesu popel, přinesu 250 kg uhlí, zásobím kuchyň ze skladiště a potom škrabu brambory. Mluvím česky a německy dokonale slovem i písmem. Obstojně anglicky, italsky, polsky; franštinu a ruštinu školní si musím zas oživit na gramodeskách. Učím se ještě španělsky. Za mého pobytu v Berlíně 1910–14 absolvoval jsem atletický trenérský kurs pod americkým trenérem Kraenzleinem (OH vítěz 1906 v Aténách), jsem vyškolený učitel gymnastiky, mám kurs 1. pomoci. Jako horolezec jsem byl v Alpách, na pískovcích v saském Švýcarsku atd. Lyžařem jsem od roku 1896. Pěstoval jsem různé sporty s úspěchem (dobyl jsem na 500 cen). Posílám k nahlédnutí 6 fotografií, které prosím vrátit. Jsem 9 roků vdovcem. V září bude zde na Luční slabší provoz, a myslím, že bych již nemohl pracovat přes čas, což by bylo na újmu mému příjmu. Mám svůj vlastní psací stroj, gramofon a kursy cizích řečí. Hrál jsem ve filmu Synové hor, tragédie lyžaře Hanče, kterého jsem se v roce 1913 pokoušel zachránit. Očekávám Vaši odpověď a jsem lhostejen, kam mě přidělíte. Emerich Rath, Luční bouda, Špindlerův Mlýn, telefon 259“

3. října 1959 je datována odpověď prvního náčelníka Horské služby Otokara Štětky: „Soudruh Emerich Ráth Luční bouda, Špindlerův mlýn Přijetí do služeb Horské služby Oblastní komise Horské služby Krkonoše projednala na schůzi dne 9. 9. 1959 Vaši žádost ze dne 25. 8. 1959. Oblastní komise rozhodla Vaší žádosti nevyhovět, neboť přijetí do Horské služby je podmíněno plněním podmínek členského řádu. Jednou z podmínek pro přijetí rozhodující je věk žadatele, který nesmí překročit 35 let. Oblastní komise si váží Vašich zásluh o rozvoj lyžařského sportu a oceňuje Vaši snahu spolupracovat s Horskou službou. Přejeme Vám, abyste ještě dlouho na našich krásných Krkonoších užil svého zdraví a mohl se zde věnovat Vašemu oblíbenému sportu – lyžařství. Horám zdar!“ Zkušenostmi, znalostmi, povahově i fyzicky by jistě do řad Horské služby Krkonoše Emerich Rath patřil. Věkem však ne. Zamítnutí žádosti o přijetí mezi činné členy zachránců a ochránců bylo možná jednou z utajených příčin Rathova pádu na dno. Prvotřídní, výkonný sportovec, dobrák, který vždy pomáhal, se ocitl šmahem bez prostředků, bez bytu, bez přátel… Kauza „Horská služba“ předznamenala jeho poslední roky života; po skončení sezóny 1960 opatřili bývalí Rathovi sousedé z domu na Karlově náměstí,

Feiglovi, Emerichovi pobyt v domově důchodců u Benešova. Tam se Rathovi mezi babkami a dědoušky nelíbilo a zamířil za bratrancem do Broumova. Oba příbuzní se ale dostali do sporu, Rath se odstěhoval a žil v přírodě, přespával, kde se dalo, myl se v městské kašně. Policisté potom přemístili olympionika Ratha do pečovatelského domu ve Stárkově u Police nad Metují. Tam se jeho pouť zakončila. Po necelém půl roce podlehl infarktu v broumovském špitálu, těsně po devětasedmdesátých narozeninách.

Rath se startovním číslem 9 na trati silničního běhu Běchovice (10 km), který si s nostalgií zaběhl po čtvrt století znovu a dosáhl času jen o 10 minut horšího než před pětadvaceti sezónami

Emerich Rath (vpravo) v závodu v chůzi na 100 km se zátěží v roce 1909, který dával v čase pod 7 hodin

Rath podnikavým trampem Abychom nebyli jen pochmurní, přidáme i veselou historku. Ještě za svobodných časů, v létě 1935 vydumal vynalézavý tramp Emerich Rath taškařici, na kterou vzpomíná jeho kamarád Honza Hlaváč. Emerich chtěl pobavit kamarády ze spřátelených trampských osad: Idea zněla zhotovit „americký bar“, s ním objíždět přátele, nabízet pečivo, mléko, uzeniny, chléb, kořalku… A výtěžek věnovat chudým v hlavním městě. Jednoho dne šel Honza Hlaváč údolím do své osady Delaware v Brdech. Nahoře na kopci

potkal Ratha, který za autem na podvalníku táhnul chatku velkou asi 4 x 2 m. To měl být onen pojízdný bar. Přibral ho a společně jeli do osady, kde umístili chatku na louku kousek od Hlaváčovic chaty. Jenže dopadlo to špatně. Osadníci se brzy kořalkou namazali a začali hrozně vyvádět, a navíc nechtěli Rathovi platit. Začali křičet, že tu jsou Američané, sedačky z kulatiny naházeli do táboráku a chatku poničili tak, že měla zlomený rám a už nemělo cenu ji odvážet. Tak tam už zůstala. Tramp Emerich pak jezdil do svého Zapomenutého údolí.

FOTO: FACEBOOK

28 SPORT NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

„Sportovní hrad Gart Brothers“ kdysi ovládal denverský trh s lyžařskou výbavou a během pozdně letních výprodejů přitahoval obrovské davy zákazníků

JAK NEZÁVISLÉ LYŽAŘSKÉ OBCHODY PŘEŽILY VÁLKU S ŘETĚZCI TEXT: TOM ŘEPÍK

Když odbornost a vášeň jsou víc než slevy

Kdysi to vypadalo, že rodinné lyžařské obchody zmizí pod náporem levných sportovních řetězců. Ty nabízely nižší ceny, větší výběr a pohodlné nákupy. O několik dekád později jsou ale velké nadnárodní řetězce pryč – a malí specialisté stále stojí. Jak se jim podařilo přežít? A co změnilo podobu lyžařského trhu k nepoznání?

70. a 80. letech minulého století zaplavily americký sportovní trh megaprodejny typu Herman’s World of Sporting Goods, Gart Brothers, Big 5 Sporting Goods nebo Morrie Mages Sports. Tyto obchodní domy nakupovaly ve velkém a díky množstevním slevám nabízely ceny, s nimiž žádný nezávislý maloprodejce nemohl soupeřit. Řetězce navíc prodávaly vybavení na všechno možné — od golfu přes tenis až po fotbal. Když byla zima slabá a na svazích chyběl sníh, zachraňovaly je jiné sporty. Výrobci je proto považovali za spolehlivé partnery, zatímco malé lyžařské krámky bojovaly o přežití.

Éra „speciálních“ lyží a cenových válek

Velkoobchodní politika té doby nahrávala právě řetězcům. Čím víc zboží obchod objednal, tím nižší dostal cenu. Aby měly jistotu, že se nebudou navzájem podbízet úplně stejným zbožím, začaly značky vyrábět pro jednotlivé prodejce „speciální“ modely — v podstatě stejné lyže, jen s jiným designem a názvem. V Denveru se tak prodávaly Rossignol G-Wiz, zatímco o pár kilometrů dál konkurenční řetězec nabízel Rossignol C-Master. Každý mohl tvrdit, že má „nejnižší cenu široko daleko“ — a měl pravdu, protože nikdo jiný ten konkrétní model neměl.

Zákazníci hledali hlavně levné sady lyží, bot a vázání a odborné obchody, které sázely na osobní přístup, z trhu mizely jeden po druhém.

Malí se spojili – a přežili

Vypadalo to jako konec éry specializovaných prodejců. Jenže ti se nevzdali. Začali se sdružovat do nákupních skupin, aby spojili síly a získali podobné velkoobchodní slevy jako řetězce. V polovině 80. let tak v USA existovalo pět velkých aliancí, které zastřešovaly stovky nezávislých obchodů. Byla to pestrá mozaika rodinných podniků, které díky spolupráci dokázaly přežít i v době, kdy vládly nízké ceny a masová produkce.

I když se jim podařilo zůstat na trhu, stále to nebyla žádná výhra. Regionální sportovní řetězce tehdy ovládaly asi čtvrtinu trhu a dál rostly. Když se ale podíváme o pár desetiletí dopředu, situace se obrátila naruby. Většina velkých jmen, která kdysi ovládala americký sportovní retail, zmizela z mapy. Oshman’s, Sport Chalet, Wolfe’s, Cook’s, Gart’s, Herman’s – všichni skončili. Zůstalo jen pár značek jako Big 5, Scheels nebo REI, ale jejich vliv na prodej lyžařského vybavení je dnes minimální. Ironií je, že i specializované obchody mezitím samy utrpěly velké ztráty. Zmizely stovky prodejen – kvůli akvizicím, menšímu počtu lyžařů ze střední třídy i rostoucím cenám vybavení. Z kdysi početných nákupních skupin zůstal nakonec jediný subjekt – Winter Sports Retailers, který dnes pořádá poslední zbytky velkého národního veletrhu lyžařského vybavení. Specialisté sice válku s řetězci nakonec vyhráli, ale zůstali zdecimovaní. Dnes jsou největšími maloobchodníky v oboru paradoxně lyžařské resorty samotné – konglomeráty jako Vail Resorts (provozující asi 500 vlastních obchodů) nebo Alterra (asi 300 obchodů).

Zánik lyží pro začátečníky

Co tedy způsobilo, že obří sportovní řetězce nakonec padly? Jednoduše: zmizel jejich zákazník. Začátečníci, kteří dříve tvořili hlavní zdroj obratu, se přesunuli k pronájmu nebo dětským sezónním programům. Když pak byli připraveni si vybavení koupit, většinu levného zboží už prodával internet. Navíc podle amerických oborových statistik až 85 % nových lyžařů se po pár sezónách sportu vzdá. Těch 15 %, kteří u lyžování zůstali, časem pochopí, že nejdůležitější je správně padnoucí bota – a to je přesně oblast, v níž odborné obchody kralují.

29 FOTO: FACEBOOK

Christy Sports: původně rodinná firma, nyní korporace s působností ve více státech USA a s 60 pobočkami

FOTO: FACEBOOK

Christy Sports – příběh přeživšího

klesl objem prodeje. Zachránilo je ale něco jiného – inovace. Nové technologie umožnily prodávat méně párů, ale s vyšší marží. Značky, které přežily 90. léta, pochopily jednoduché pravidlo: „Když se tvůj trh zmenšuje, další slevy tě nezachrání. Musíš z každého prodeje vytěžit maximum.“ A právě v tom specialisté vynikli. Znalost, servis, bootfitting, osobní přístup – to jsou hodnoty, které žádný e-shop nenahradí.

Rakouská značka Blue Tomato začínala jako malý snowboardový obchod ve Schladmingu a vyrostla ve významného evropského hráče S tím, jak zmizel trh s levnými modely lyží, se celá produktová pyramida obrátila vzhůru nohama. V 80. letech široká základna levných lyží podporovala stabilní střední třídu modelů a úzký vrchol prémiových závodních lyží. Dnes je to naopak – dominují drahé, technicky sofistikované modely a nabídka pro začátečníky se smrskla na minimum.

Revoluce jménem carving a široké lyže

První velké přeskupení přišlo v 90. letech s nástupem vykrojených carvingových lyží. Stačily dvě sezóny a úzké „rovné“ modely byly pasé. Výrobci tak mohli kompletně změnit způsob, jakým své

lyže dělí a prezentují – ne podle úrovně lyžaře, ale podle stylu jízdy. Další revoluce přišla s širokými freeridovými lyžemi. Z původní kuriozity se staly dominantním segmentem, který otevřel dveře obrovské produktové diverzitě: twin-tipy, snowparkové modely, touring, dámské kolekce… Výrobci začali místo dvou modelů nabízet sedm i víc špičkových variant. Trh se rozpadl na nespočet malých subkategorií, zatímco nabídka základních lyží se smrskla na pár typů.

Trh se zmenšuje, slevy nepomáhají

Jakmile se prodeje levných lyží přesunuly do půjčoven a na internet, klasickým obchodům

Internet – nový soupeř pro všechny

Dnes už nikdo nebojuje s „kamennými“ řetězci. Novým protivníkem je internet, který změnil pravidla hry úplně pro všechny. Zákazníci si snadno porovnávají ceny a nejnižší nabídka z anonymního e-shopu se zobrazuje hned na prvních místech vyhledávání. Marže klesají na minimum. Ironií situace je, že i samotní online prodejci často balancují na hraně rentability. Internet je totiž bezduchý trh, který požírá své vlastní děti. Značky dnes sice provozují své oficiální weby a e-shopy, ale zároveň soutěží se svými vlastními partnery – specializovanými obchody, které jejich produkty prodávají. Kdo je vlastně „preferovaný“ prodejní kanál, už dávno není jasné.

Jedním z mála příkladů úspěchu zůstává americký brand Christy Sports, založený v roce 1958 Edem a Gale Cristovými v Lakewoodu nedaleko Denveru. Z malého rodinného obchodu se během let stal regionální řetězec s více než 60 pobočkami napříč Coloradem, Montanou, Utahem a Washingtonem. Christy’s se rozrostl chytře – místo agresivní expanze využíval příležitosti. Získal prémiové prodejny u lanovek ve střediscích jako Steamboat Springs nebo Snowbird, ale ponechával jejich původní jména a reputaci. Centralizoval nákup, ale snažil se zachovat individuální přístup každé pobočky – něco, co většina řetězců nikdy nezvládla. V novém tisíciletí se do hry zapojily investiční skupiny a Christy’s expandoval dál, až do Nového Mexika a na severozápad USA. Nedávno ale přišla první brzda – několik poboček bylo uzavřeno a společnost začala přehodnocovat svou velikost. Jak ukázaly poměry i v jiných řetězcích, přílišná centralizace a uniformita mohou zabít přesně to, co zákazníci na specializovaných obchodech milují – osobní přístup, odbornost a duši místa.

Evropa: když specialisté nejdou s proudem

Pokud bychom dnes procházeli alpskými městečky, možná bychom objevili něco, co mělo podle všech předpovědí dávno zmizet: malé specializované obchody s lyžařským vybavením, které přežily i v době, kdy svět patřil slevovým řetězcům a internetovým kolosům. V Evropě sice tyto příběhy nemají tak dramatické obrysy jako v Americe, ale jejich podstata je podobná – a přináší naději pro každého, kdo věří, že odbornost, osobní přístup a vztah k lyžování jsou víc než výprodejové cenovky.

FOTO: FACEBOOK

30 SPORT NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

přesně to, co evropský model specialistů nabízí – tichou, ale vytrvalou sílu těch, kteří prodávají nejen vybavení, ale i vztah k horám.

Kdo tedy opravdu vyhrál?

Rakouský brand SPORT 2000 sdružuje stovky malých i větších nezávislých obchodníků V Rakousku stojí za pozornost model nákupní skupiny SPORT 2000, která sdružuje stovky nezávislých obchodníků. Ti nešli do cenové války; místo toho spojili síly, sdílejí know-how, školí personál a pod hlavičkou programu Ski Pro garantují zákazníkům odborné poradenství, precizní servis a zkušenost, kterou nelze srovnávat s běžným nákupem. Jde

o přístup, který nevsází na slevu, ale na důvěru a znalost – a právě to je důvod, proč tento model v alpských zemích funguje. Dalším příkladem je rakouská Blue Tomato, která začínala jako malý snowboardový obchod v Schladmingu a vyrostla v evropského hráče, aniž by ztratila duši. Zůstala věrná komunitnímu duchu, rozvíjí prodejny i online

prostředí a ukazuje, že specializace nemusí znamenat uzavřenost – naopak, může být mostem mezi vášní a profesionálním přístupem. Příběhy jako tyto dokazují, že i když trh s levnými sadami lyží mizí, prostor pro znalost a servis zůstává. V době, kdy se lyžování stává menším a dražším světem, vítězí ti, kdo dokážou být velcí v odbornosti, ne v objemu. A to je

Minimální čas na přípravu. Maximální zážitek z jízdy. Expresní produkty Toko Patříte taky k těm rodinným servisákům, kteří před odjezdem na hory chystají lyže všem ostatním?

ADVERTORIAL

do má doma malé lyžaře, určitě to zná: sbalit rukavice, helmy, svačiny, skipasy… a někde mezi tím „nějak“ připravit lyže celé rodině. Protože kvalitní skluz a ostré hrany mají zásadní vliv nejen na zážitek z lyžování, ale také na techniku jízdy. Právě pro takové situace švýcarská značka Toko vyvinula své expresní produkty – jednoduché nástroje, se kterými zvládne servis lyží každý rodič doma v předsíni, na chatě nebo ráno na parkovišti. Bez dílny, bez žehličky, jen pár minut navíc. Začněte hranami. Kapesní ostřič TOKO Express Tuner se vejde do kapsy bundy a dokáže hrany nachystat během pár minut. Přednastavené úhly 87° a 88° zajišťují jistotu na tvrdých a zledovatělých úsecích. Stačí jen pár tahů.

O skluz se postará dvojice rychlých vosků. Tekutý Toko Express Pocket 100 ml je univerzální fluor-free vosk v malém balení s houbičkou a filcem. Naneste, nechte krátce zaschnout, přeleštěte – hotovo. Funguje v širokém rozsahu teplot od 0 °C do –30 °C, takže zvládne mrazivé víkendy i jarní prázdniny na firnu. Jako „krabička poslední záchrany“ do kapsy je tu pevný Toko Express Rub-On 40 g: vosk rozetřete po skluznici a vyleštíte korkem na zadní straně balení. Vhodný na všechny typy sněhu.

Když se dnes ohlédneme zpět, těžko říct, kdo z války mezi řetězci a specialisty vyšel jako vítěz. Řetězce zmizely, specialisté přežili, ale zdaleka ne všichni. Marže klesly, trh se zúžil a nové technologie zamíchaly kartami. Přesto existují obchody, které dokazují, že vášeň pro lyžování, znalost vybavení a osobní přístup mají na trhu pořád své místo. A i když už dávno nežijeme v době, kdy se vybíralo mezi „Rossignolem G-Wiz“ a „Rossignolem C-Master“, jedno zůstává stejné: dobrý lyžařský obchod poznáte podle lidí, kteří v něm pracují.

A pokud na lyžích trávíte opravdu hodně času, je ideální volbou TOKO Base Performance Gliding Kit. Tahle sada vás bezpečně uvede do světa domácího voskování tekutými parafíny. Obsahuje čistič Waxremover HC3 pro odstranění starého vosku a nečistot, textilii Base Tex na stírání a leštění, speciální kartáč Polishing Brush Liquid Paraffin a trojici vosků v rozprašovači: žlutý pro mokrý sníh, červený pro běžné podmínky a modrý do nízkých teplot a agresivního sněhu. Stačí nastříkat, rozetřít, vyleštit a máte skluz připravený téměř jako ze servisu.

Nejširší nabídku vosků Toko najdete na

www.sorrygravity.cz

Najdi svůj horizont

Maverick 88 CTI Stabilní, všestranné a stvořené pro dynamickou jízdu. All-mountain lyže do všech podmínek.

32 MAG SKI WITH ME

Patnáctý ročník seriálu Skiwithme bude o lyžování. Stejně jako v uplynulých 14 ročnících. Dojde na fyziku, na telemark i na jednoduché tipy, které by se vám mohly v průběhu sezóny hodit. A ten, kdo nerad čte a radši si o lyžování a telemarku popovídá mezi jízdami na lanovce, může si s námi přijet zalyžovat, nebo třeba přivézt svoje potomky. Volné termíny, plánované akce, ale také všechny starší články najdete na www.skiwithme.cz. D O D A V A T E L

V Y B A V E N Í

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: LUCIE KULHAVÁ

V ŠEST UŽ JE POZDĚ

Jestli jsem minulý článek končil slovy „do tří buďte prostě trochu víc v klidu“, dnes budu na pomyslném ciferníku hodin naopak bít na poplach. Budík je totiž nastaven na čtyři, a i když ho budete ignorovat, naposledy vás upozorní chvíli před šestou. Protože v šest už je pozdě! Oblouk na dvě půlky

ožná už jste odhalili, že dnes bude řeč o tom, jak dlouho vlastně jet oblouk a v kolik hodin ho na našem ciferníku ideálně ukončit. A také možná tušíte, že kdyby stačilo říct ve čtyři, nebo v pět, nepsal bych o tom celý dlouhý článek. Ale takhle jednoduché to není. Záleží totiž na mnoha okolnostech.

Jak to vlastně funguje?

Při efektivním lyžování pracujeme s odporem sněhu a jeho interakcí s lyžemi. Reakce od sněhu a s ním i reakční síla vznikne, kdykoliv lyže zahraníme. Můžeme je zahranit náklonem celého těla, ale také aktivním otáčením lyží. A zde záleží na rychlosti. Je to jako na kole. Při rychlé jízdě vám do zatáčky bude stačit jen náklon, při pomalé budete

muset otáčet i řídítky. Čím rychleji jedete, tím více dokážete zahranit lyže a tím větší reakce od sněhu vznikne. Pokud se proti ní dobře zpevníte a nastavíte, lyže se prohnou, zkrátí poloměr a prudce zatočí. Takhle to funguje při carvingovém lyžování. Pokud nemáte na carving dostatečnou rychlost, musíte lyže aktivně otáčet svýma nohama. I při tom sice vznikne nějaké prohnutí, ale nebude to pro zatáčku stačit a budete k tomu muset pohnout i řídítky svého imaginárního kola. Důležité je, kde tohle všechno probíhá. Pokud si nalistujete minulý článek o gravitaci, uvidíte, že do tří hodin jezdíme na ciferníku v souznění s působením gravitace, ale od tří už naopak ne. Do tří můžete být tedy v klidu a nechat lyže jet. Ale hned za třetí hodinou se směr působení sil výrazně změní a přichází naše chvíle, kterou využijeme dokonale, nebo třeba trochu hůř a nebo taky vůbec. Je to šance na ukončení oblouku. Pokud se dokážete dobře zpevnit, lyže se vám za třetí hodinou prohnou, zkrátí výrazně poloměr a ve čtyři máte vyřešeno. Pokud se zpevníte trochu hůř, lyže se bude ohýbat méně, bude jí to trvat déle a bude se vás snažit vtlačit do středu oblouku. Pak se s ní budete prát třeba až do pěti. Pokud se nezpevníte vůbec, reakce od sněhu vás přetlačí, postaví na vnitřní a budete rádi, když lyže začnou někde kolem sedmé hodiny, tedy už v protisvahu, trochu zpomalovat. My totiž tím prohnutím

NEJVĚTŠÍ TLAK HNED ZA TŘETÍ HODINOU UMOŽŇUJE ZAČÍT UVOLŇOVAT TLAK Z LYŽÍ UŽ PŘED ČTVRTOU A V PĚT BÝT JIŽ NA PLOCHÁCH NA ZAČÁTKU DALŠÍHO OBLOUKU. lyže zkracujeme poloměr a to jde ruku v ruce s kontrolou rychlosti. Při carvingovém lyžování tedy dokážete ukončit oblouk už kolem 4. hodiny, při pomalém lyžování s aktivním otáčením nohou to bude trvat ale mnohem déle. Určitě ale ne déle než do šesti hodin.

V šest už je totiž pozdě

Důležité ale je, že tam nebudou už zahraněné a gravitace spolu se setrvačností zvítězí a překlopí vás směrem dolů do dalšího oblouku. Zásadní tedy je, kde a kdy začnu uvolňovat tlak a hranění. Konec oblouku není místo, kam dojedou lyže, ale místo, kde jste s nimi začali dělat něco ve prospěch další zatáčky.

Není to úplná tragédie, další oblouk stihnete ještě začít, ale ideální to není. V šest hodin totiž na ciferníku působí pohybová složka gravitace pořád přímo dolů, ale setrvačnost naopak přímo do strany. Výslednice mezi těmito směry tedy stále ukazuje někam směrem do dalšího oblouku. Jenže tahle situace předpokládá, že v těch šest hodin už nemáte zahraněné lyže a můžete po směru té výslednice putovat. Pokud ale ještě v 6 hodin držíte lyže na hranách, reakce od sněhu vás stále tlačí do středu kružnice, a než to celé zprocesujete, je sedm.

Je oblouk polovina kružnice?

Co znamená ukončit oblouk?

Proč?

To znamená jenom jediné. Začít uvolňovat tlak z lyží. Jak? Zmenšováním zahranění, protože čím menší hranění, tím menší reakce od sněhu, která nás stále tlačí do středu kružnice. Když máte oblouk vyřešený ve 4 a začnete uvolňovat tlak, tedy přestanete se vzpírat lyžím a zároveň se je budete snažit odhranit, pojedou lyže sice ještě nějakou dobu po své staré křivce a dojedou třeba až do šesti hodin.

Není. Byť si to tak v ideálu všude malujeme a na ciferníku ukazujeme co, kde a kdy udělat, oblouk je docela nepravidelně zahnutá křivka. Do tří hodin je nejkulatější, ale hned za třetí se v důsledku nárůstu reakce od sněhu prudce uzavře. Vrchol oblouku je tedy tam, kde je největší tlak. Při rychlé jízdě to bude hned za třetí hodinou, při klidnější třeba mezi třetí a čtvrtou, při hodně pomalé i mezi čtvrtou a pátou, protože kontrola rychlosti otáčením nohou nám trvá mnohem déle než pouhým prohnutím lyží. Protože když budete vědět, kdy a kde oblouk končí a jak to udělat, bude vám na sjezdovce stačit mnohem méně prostoru než doposud. Přestanete kontrolovat rychlost vyjížděním do protisvahu, kde kromě střetu s jiným lyžařem hrozí, že další oblouk už nepůjde pořádně ani začít, a začnete třeba používat pro své lyžování nějaké delší a měkčí lyže, které jsou na ovládání mnohem jednodušší. Protože

ohnout 160cm slalomku není vůbec to samé jako ohnout 180cm univerzálku nebo obřačku. A byť vám údaj o poloměru na patce hlásá něco jiného, není to všechno. Poloměr lze při carvingovém lyžování zkrátit pouze správným prohnutím lyží a ruku na srdce: Když si podložíte 180cm a 160cm prkno cihlami a postavíte se na něj, které se prohne víc?

reakce od sněhu

setrvačnost gravitace

Ondřej Novák Redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

FOTO: KØPKE, ARNE F

34 ADVERTORIAL

KLÍČOVÁ INGREDIENCE? POCIT BEZPEČÍ Kjetil André Aamodt o své spolupráci se značkou Stereo Skis

Mnozí z nás ho pamatují na bílých svazích, když bojoval pro svou domovinu o medaile coby jeden z členů slavné původní sestavy „Attacking Vikings“. Na sněhu se pohybuje i po skončení aktivní kariéry – Kjetil André Aamodt je totiž stále plný ambicí – lyže Stereo Skis, jež pomáhá vyvíjet, se čerstvě nabízí i v Česku.

ak se stalo, že jsi začal vyvíjet vlastní lyže? Zakladatel značky Jens-Martin Johnsrud se mě ptal, jestli vím, kdo byl poslední norský olympijský medailista na norských lyžích. Byl to Stein Eriksen, právě tento závodník zpopularizoval lyžování ve USA. V roce 1952 v Oslu vyhrál zlatou olympijskou medaili v obřím slalomu a o dva roky později tři zlaté medaile na mistrovství světa v Åre. Stein tehdy jezdil na norských lyžích značky Streamlines. Byly to poctivé dřevěné lyže. Tehdy jsme v Oslu vyráběli řadu dobrých lyží, jenže je to skoro sto let zpátky. A právě příběh Steina Eriksena mě inspiroval. Od roku 1991 jsme my, Norové, na olympijských hrách a světových šampionátech vyhráli sto medailí, jsme nejúspěšnější národností v zimních sportech. A tak bychom měli přece mít také norské lyže!

www.stereoskis.com Od kterého okamžiku se datuje tvoje spolupráce se Stereo Skis? Značka funguje asi dvacet let, já jsem naskočil před třemi lety. Momentálně jsme stále malá značka, ale budeme mít sportovce na paralympijských hrách, což bereme jako první krok do závodního lyžování. Pak máme před sebou domácí mistrovství světa v Narviku (2029), pro Norsko současně úplně první v historii. Hlavním cílem nicméně zůstává, že chceme vyvinout nejlepší carvingovou lyži na světě pro běžné rekreační lyžaře. Jak? Vzali jsme materiály z lyží pro Světový pohár, vážně ty nejlepší – dřevěné jádro, dvojitý titanal… A z těch je každý z osmnácti modelů, které vyrábíme. Když to vydrží sjezd, kde se závodník řítí rychlostí 150 km/h, tak to bude skvěle fungovat i při běžném lyžování. Tyto

lyže pak pochopitelně neladíme tak agresivně jako závodní, ale tak, aby byly přístupné veřejnosti. Jaký je v tom konkrétně tvůj přínos? Jsem v kontaktu se starou dobrou partou Attacking Vikings – mimo jiné s Lassem Kjusem, Haraldem Kristianem Strand Nilsenem, Kjetilem Jansrudem… Ti všichni testují naše lyže a dávají nám zpětnou vazbu. Osobně dbám na to, aby se lyžaři mohli díky kvalitním materiálům na lyže spolehnout a při jízdě se cítili bezpečně – to je pocit k nezaplacení. Při lyžování na závodní úrovni je nezbytné, aby na materiál byl stoprocentní spoleh. Tento aspekt prostřednictvím Stereo Skis chceme přenést do oblasti rekreačního lyžování. Tohle je můj otisk. Ten pocit důvěry v lyže si pamatuji ze své kariéry a chci, aby sis jej mohl dopřát každý.

Komplexní služby pro lyžaře prodej & servis & půjčovna | testcentrum & bootfitting

KŘÍŽENECKÉHO NÁM. 990, 152 00 PRAHA 5 I WWW.PRAGUESPORT.CZ

Specialista na lyžování s 20letou praxí

Nová značka lyží, které si u nás můžete zapůjčit, otestovat či koupit

36 MAG LYŽUJTE ZDRAVĚ!

Jan Svoboda Před dvěma lety mu lékaři řekli, že už se nepostaví na lyže. To se člověku, který se lyžováním třináct let živí, přijímá těžko. Honza se nepoddal. Na rozdrcenou patní kost – zranění, které se jen málokomu podaří úplně opravit – začal hledat vlastní recepty na internetu i v sobě samém. A dostal se z toho. Opět učí lyžovat, v létě v Austrálii v Mt. Buller a v zimě ve švýcarském Verbier. A k tomu o svých poznatcích píše. „Nikdy jsem moc neposlouchal názory ostatních a nevěřil jsem tomu, co mi kdo tvrdí. Proto i moje texty jsou jen o věcech, které mám sám dlouhodobě ověřené,“ upozorňuje.

Dech určuje tempo

TEXT: JAN SVOBODA

ven. Udělejte takto několik dechových cyklů. Jakmile se dech zklidní, pokračujte v tichém nosním dýchání a teprve potom se znovu rozejděte – o pár procent pomaleji, aby nos stíhal. Vypadá to jako drobnost, ale právě tahle drobnost často udrží rytmus v chodu mnohem déle.

Jednoduchý dechový trénink pro skialpinisty

Na skialpech vás často nezastaví slabé nohy, ale dech. Zrychlí se, rozbije se rytmus a všechno najednou ztěžkne. Tep vystřelí a i mírný svah začne působit jako strmý. V tu chvíli nepomůže zatnout zuby. Co ale pomáhá, je umět vrátit dech do klidu a rytmu. Ideálně dřív, než se to celé rozsype.

ačněme metaforou. Dva dřevorubci štípou dřevo celý den. Jeden jede bez přestávky. Druhý si každou hodinu na chvíli sedne stranou. Večer má ten druhý víc hotovo. První se diví, jak je to možné, když celý den poctivě sekal bez pauzy. Druhý jen ukáže na sekeru: zatímco odpočíval, brousil ji. A právě v tom byl rozdíl.

Na skialpech je tím broušením sekery krátká minutka, kdy srovnáte dech. Vypadá to jako zdržení navíc, ale často vás zachrání před vleklou krizí. Krátké zpomalení nebo zastavení může znamenat rychlejší výstup, protože udržíte rovnoměrné tempo a nebudete cestou hasit přepálené úseky. Jakmile ucítíte, že byste nejradši otevřeli ústa – otevřená pusa není selhání, je to jen kontrolka na palubní desce – na chvíli zvolněte nebo se na bezpečném místě zastavte. Přepněte na dýchání po doušcích (air sipping): uvolněte čelist, nechte ústa zavřená a během jednoho nádechu si vezměte vzduch v několika malých doušcích, zhruba tři až šest, jako když opatrně popíjíte horký čaj. Potom ho v jednom delším, klidném výdechu vypustíte

Nos jako ukazatel tempa

Nosní dýchání není pravidlo, které musíte za každou cenu držet. Berte ho spíš jako ukazatel tempa. Dokud jde dech nosem bez boje, jdete tak, že to vydržíte dlouho. Jakmile nos nestíhá a pusa se sama dere do hry, je to prostě signál, že jste to na chvíli přepálili. Neznamená to, že jste slabí, je to jen informace, že je čas trochu zvolnit. Nos neslouží pouze jako ukazatel tempa. V zimě ohřívá a zvlhčuje vzduch a při výdechu část tepla a vlhkosti vrací zpátky. Když funíte pusou, tělo se vysušuje rychleji a zbytečně plýtváte vodou, kterou pak musíte nosit na zádech. Rozumné tempo a dýchání nosem tak šetří síly i vodu a nemusíte tak často sahat po lahvi s vodou.

ZKUSTE SI TO!

Čtyři jednoduché techniky Teorie je fajn, ale na túře rozhoduje praxe. Následující čtyři techniky jsou jednoduché, dají se trénovat doma i venku a pomohou vám udržet tempo i klid.

Proč víc vzduchu nepomůže

V prudším kopci má člověk pocit, že pomůže nadechovat se co nejvíc. Mít víc vzduchu by přece mělo pomoct, ne? Jenže tělo to má jinak. Když začnete funět ve velkém, nadechujete sice víc vzduchu, ale zároveň rychleji vydechujete oxid uhličitý. A ten se v těle hodí víc, než se zdá – pomáhá, aby se kyslík snáz uvolňoval z krve do svalů, kde ho skutečně potřebujete (tzv. Bohrův efekt). Výsledek může být paradoxní: dýcháte víc, ale jdete hůř. Pocitově máte málo kyslíku, i když se nadechujete jako lokomotiva. Dech je čím dál rychlejší, krok těžkne a tělo nestíhá. Chvíli to možná udržíte silou, ale pak přijde daň v podobě výrazného zpomalení a dlouhého návratu do rytmu. Proto má smysl zvolnit hned, jak dech začne být moc rychlý, a nenechat to dojít až k otevřené puse a boji o vzduch.

Skupina a vlastní rytmus

Na skialpech většinou nevyhrává ten, kdo první přidá, ale ten, kdo nejlépe hlídá rytmus. Kdo zvolní včas, dojde výš plynuleji a bez velkých krizí a často nakonec i dřív, protože cestou nemusí nic zachraňovat. Skupinový výstup proto stojí na jednoduché dohodě: každý si drží svoje tempo a potkáte se tam, kde je to přehledné a bezpečné, třeba na plošším místě, u zlomu svahu nebo na hřebeni. Když se skupina natáhne, není to důvod začít se honit, ale připomínka vrátit se k vlastnímu rytmu. V horách je lepší pár metrů rozestupu než pár procent tempa navíc, které vám rozhodí dech. Rytmus je důležitější než krátký náskok.

1) Tiché nosní dýchání s delším výdechem Základní režim pro výstup. Hodí se hlavně na začátku túry a v dlouhých úsecích, kde je lákavé přidat. Zavřete ústa, uvolněte čelist a zkuste dýchat tiše tak, aby ramena zůstala dole. Výdech nechte o kousek delší než nádech. Když přijde chuť otevřít ústa, berte to jako připomínku: zvolněte a vraťte se k delšímu výdechu, dokud se krok znovu nesrovná. 2) Redukované dýchání s lehkým hladem po vzduchu Trénink klidu v mírném nepohodlí. Doma vám pomůže zvyknout si na pocit, že nemusíte hned s první námahou začít dýchat naplno. V klidné pauze na túře se hodí, když chcete srovnat dech i hlavu. Sedněte si nebo stůjte uvolněně, ramena nechte dole. Dýchejte nosem tiše a zmenšete nádech tak, aby se objevil mírný hlad po vzduchu – trochu nepříjemný, ale snesitelný. Po skončení byste se měli během pár dechů vrátit do klidu. 3) Zadržení po výdechu při chůzi na rovině Jednoduchý způsob, jak si osahat nepohodu podobnou dýchání ve vyšší nadmořské výšce nebo přepálenému tempu. Najděte si rovný, přehledný úsek. Třicet sekund jděte pohodlně a dýchejte nosem. Pak normálně vydechněte, na chvíli jemně zacpěte nos a udělejte deset až patnáct přirozených kroků. Nezrychlujte. Potom nos pusťte a vraťte se k tichému nosnímu dýchání. Mezi opakováními si dejte pauzu, dokud se dech nesrovná, a celý blok klidně zopakujte několikrát za sebou. 4) Minutka na srovnání dechu ve stoupání – dýchání po doušcích Varianta přímo pro výstup, když cítíte, že se rytmus láme. Zvolněte nebo se na chvíli zastavte, uvolněte ramena a čelist a přepněte na dýchání po doušcích, jak popisuji výše, dokud se dech nezklidní. Teprve potom se znovu rozjeďte – o pár procent pomaleji, aby nos znovu stíhal. Tohle není pauza na odpočinek, je to pauza, která vás vrátí do rytmu.

Jak dávkovat trénink Důležitá je pravidelnost a rozumné dávkování. Stačí dvakrát až třikrát týdně zařadit krátké dechové cvičení. První dny si dejte méně kroků a delší pauzy, aby po uvolnění nosu šlo dýchat hned zase jen nosem. Další týdny přidávejte pomalu: buď pár kroků navíc, nebo jedno opakování navíc, nikdy ne oboje najednou. Správný trénink poznáte podle toho, že se po zadržení dechu rychle vrátíte do klidu. Dech by měl být tichý, ramena dole a čelist uvolněná. V kopci si pohlídejte, že krok drží rytmus i v první prudší pasáži. Když si dáte minutku, mělo by to být znát: hlava se zklidní, tep se trochu srovná a výstup přestane být boj.

Jednoduchá domácí rutina Pokud chcete mít dech lépe natrénovaný ještě před túrou, stačí krátká domácí rutina na zhruba deset minut. Začněte dvě minuty tichým nosním dýcháním s delším výdechem. Potom přidejte tři minuty redukovaného dýchání s lehkým hladem po vzduchu. Následuje pět opakování zadržení po výdechu při chůzi na rovině na deset až patnáct kroků, mezi opakováními si vždy dejte pauzu, dokud se dech nesrovná. Nakonec dvě minuty znovu jen tiše dýchejte nosem, aby se vše uklidnilo. Důležitější než přesná délka je pravidelnost, dvakrát až třikrát týdně bohatě stačí. Buďte trpěliví. Zvládnout celý kopec jen s nosním dýcháním nebývá otázka jednoho výletu. Pro většinu lidí je to cíl na celou sezónu. Ze začátku je úplně v pořádku zastavovat často, klidně v každém prudším místě. Důležité není zvládnout to hned, ale vidět, že pauzy jsou kratší, dech se rychleji vrací do klidu a nahoru chodíte o něco plynuleji než minule.

Vzpomeňte na dřevorubce Skialp odměňuje plynulost. Často nejde o to přidat, ale ubrat ve správnou chvíli, srovnat dech a vrátit se do rytmu. Kdo si hlídá tempo od začátku, nemusí později nic zachraňovat a cestou nepřijde zbytečně o síly ani o klid v hlavě. Neodnášejte si z túry jen fotku z vrcholu, ale i vzpomínku na to, jak jste tam došli – v klidu, ve svém tempu a bez zbytečného boje. Až příště přijde chuť otevřít pusu a zatlačit, vzpomeňte si na dřevorubce. Minutka na srovnání dechu není prohra, ale broušení sekyry. Dech určuje tempo. Jděte jen tak rychle, jak dovolí nos.

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

Ahoj všem čtenářům SNOW, členům i fanouškům APUL. Vítejte v novém kalendářním roce. Jistě bude o chlup lepší a úspěšnější než ten minulý. Trochu nám sice nasněžilo, stále ovšem spíše průměr. Ale důležité je pozitivní nastavení, a tak se pojďme naladit na to, co se v APUL právě děje a co nás čeká na jaře. Březnové a dubnové kurzy mají tradičně skvělý vibe a sněhu bude jistojistě víc než doteď.

FOTO: APUL

Novinky ve vzdělání & pozvánka na jarní ledovec

Modulový kurz APUL lyžování B

romě drobných každoročních změn letos přichází APUL s novinkou, která může být pro řadu instruktorů zásadní při rozhodování o vyšší licenci. Metodická komise i vedení APUL věří, že jde o pozitivní krok v úrovni vzdělávání kurzu Lyžování B. Dosavadní model kurzů B je funkční a osvědčený, zároveň je ale nutné reagovat na měnící se podmínky – trh, počasí i rostoucí náklady. Naším cílem je proto nabízet vzdělávání co nejefektivněji, jak z hlediska rozvoje dovedností, tak úspěšného absolvování zkoušek. Výsledkem je modulové pojetí lyžařského kurzu B. Kurz je nově rozdělen do tří modulů a závěrečných zkoušek, přičemž část probíhá v ČR a část v zahraničí. Toto uspořádání umožňuje trénink mezi moduly nebo jejich absolvování s časovým odstupem. Klasický devítidenní formát kurzu B zůstává zachován a i nadále bude nabízet benefity, které modulová varianta nemá.

3+1 Modul kurzu APUL lyžování B 1. část – suchý program (1,5 dne) V této části se věnujeme oblastem fyziologie, biomechaniky, analýzy a výuky. Není potřeba skipas, hradí se pouze kurzovné a případně ubytování. Modul probíhá v Krkonoších. 2. část – on-snow program „technika“ (3 dny) Program je orientován na oblast technického lyžování, prakticky navazuje na 1. část a získané dovednosti se převádějí do praxe. Je potřeba skipas, dále se hradí kurzovné a případně ubytování. Modul probíhá v Krkonoších.

3. část – on-snow program „sportovní lyžování“ (3 dny) Tato část je maximálně zaměřena na sportovní lyžování a prakticky navazuje na 1. a 2. část. Získané dovednosti se zde převádějí do sportovní praxe. Je potřeba skipas, hradí se kurzovné a ubytování. Modul probíhá v Rakousku, ve stejném termínu jako klasický kurz Lyžování B. 4. část – zkouškový modul (2 dny) Zde není třeba nic nového vysvětlovat – zkoušky přímo navazují na sportovní část. Je potřeba skipas, hradí se kurzovné a případně ubytování. Modul probíhá v Rakousku a je časově totožný se zkouškami klasického kurzu Lyžování B.

FOTO: APUL

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: JISTOTA KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Pozvánka & jízdní řád jarního Pitztalu

Po loňském veleúspěšném přesunu na nejvýše položený tyrolský ledovec jsme intenzivně pracovali na tom, aby zde kurzy mohly probíhat i v dubnu 2026. To se podařilo a my se opět sejdeme ve fantastickém horském hotelu Pitztalhaus. Pouhých pět minut jízdy od lanovky na ledovec, s polopenzí, wellness a točenou českou Plzní. Ano, přesně takto vypadá jarní lyžařská session APUL. Klasickou nálož jarních kurzů všech úrovní, doplněnou o Jarní akademii, vloni rozšířila žhavá novinka – dámský Ladies Camp. Čtyřdenní akce „od apulích holek pro apulí holky“ se setkala s velkým ohlasem. Na druhý ročník, verzi 2026, vás zve hlavní organizátorka a duše celého projektu, lektorka APUL Lucka Hudcová:

„Ahoj holky Apulačky. Jak jistě víte, vloni na jaře proběhl první APUL Ladies Camp na ledovci Pitztal. Účastnice 4denního programu měly možnost zapojit se do různých tematických lyžařských workshopů, které jsem spolu s lektorkami Janou Hoffmannovou, Gábinou Blaškovou a Veronikou Šturma vedla. Workshopy se zaměřovaly na výuku, analýzu, psychologii a hlavně se hooooooodně lyžovalo. Mimo svah jsme se lépe poznávaly při večerních tematických povídáních a při společném cvičení jógy. Nechyběl workshop o servisu lyží nebo lyžařský kvíz. Všechny účastnice si navíc odvezly ceny od partnerů APUL a už se těší na další kemp. Ten proběhne na jaře 2026, hned po Velikonocích, na našem oblíbeném ledovci Pitztal. Ráda bych tímto pozvala všechny lyžařky na čtyři dny plné lyžování, zábavy a inspirace!“

ski............Kurz lyžování D.................................................................................................... 7. 4.–12. 4. 2026 ski............Jarní Akademie APUL..........................................................................................8. 4.–12. 4. 2026 ski............Ladies camp APUL..............................................................................................8. 4.–12. 4. 2026 ski............Přípravný kemp na kurz Lyžování B...............................................................10. 4.–12. 4. 2026 ski............Přípravný kemp na kurz Lyžování C...............................................................13. 4.–16. 4. 2026 ski............Kurz lyžování C................................................................................................. 16. 4.–22. 4. 2026 ski............Kurz lyžování B................................................................................................. 13. 4.–22. 4. 2026 ski............Kurz lyžování A2............................................................................................... 13. 4.–22. 4. 2026 Těším se na viděnou brzy na svahu. Nečekejte na duben, pojeďte na kurzy třeba již v březnu v ČR, které jsou již nyní vypsané v kalendáři na našem webu. Dubnové ledovcové kurzy budeme vypisovat na konci ledna či začátkem února. Sledujte naše stránky. Skol a na shledanou na kopci.

Text: Michael Turek, koordinátor vzdělávání & lektor APUL

Kontakty na www.apul.cz

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

43 Livigno využívá olympiádu k masivní modernizaci svého lyžařského areálu

Graukogel končí s lyžováním V lyžařském areálu Graukogel v Bad Gasteinu se letos lyžuje naposledy. V sezóně 2026/27 se již lanovky nerozjedou a po třech letech se rozhodne, zda budou definitivně odstraněny. Rušení areálů občas vzbudí také mediální pozornost, protože „příhodně“ ilustruje klimatickou změnu. Graukogel navíc není obyčejný areál, ale pořadatel mistrovství světa v alpském lyžování z roku 1958, kde Toni Sailer získal tři zlaté medaile. „Slavné rakouské lyžařské středisko musí ukončit provoz“ tak zní ještě naléhavěji. Příčiny pádu jsou podobné jako u mnoha dalších „ztracených“ areálů – je to především chybějící zasněžování, v důsledku pak nezájem lyžařů a nerentabilní provoz. Není ani potřeba připomínat, že zdejší lanovky a vleky patří víc do muzea než na lyžařský svah pro 21. století. Někomu bude Graukogel určitě chybět, ale většina návštěvníků oblíbeného údolí Gastein s dalšími dvěma sty kilometrů sjezdovek si toho nejspíš ani nevšimne.

(rh)

Crans-Montana není jen tragédie Švýcarské letovisko Crans-Montana se před lety nechvalně proslavilo „soubojem“ českého realitního magnáta s místní samosprávou, který částečně paralyzoval chod tamního lyžařského areálu. Nyní se stalo kulisou tragédie, způsobené lehkovážnými silvestrovskými oslavami v baru a mnoha dalšími pochybeními. Dalo by se říct, že Crans-Montana je švýcarský smolař, který se ne a ne ukázat v přívětivém světle. Snad se napříště představí třeba jako parádní lyžařské středisko. Co třeba zde ve SNOW?

(rh)

Lyže nejsou ručník Informační prostor čím dále více ovládají „memy“ sociálních sítí, záblesky zpráv, které pobaví či pohorší. Proto snad mohla fotka „zaparkovaných“ lyží před turniketem jednoho slovenského areálu vyvolat zprávu, že „lyžaři přišli na nový trik, jak předběhnout frontu u vleku“ a že to připomíná ručníky na plážích a u bazénů, kterými si lidé „rezervují“ lehátka. Přitom stačí dvě vteřiny přemýšlení, aby bylo jasné, že takto se žádná fronta předběhnout nedá. No ale trik je to pěkný.

(rh)

44 RESORT REPORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

Budou olympijská střediska

CORTINA, BORMIO a LIVIGNO atraktivnější než dřív?

do konce nebo ani nepřežily olympijský Italská horská střediska Cortina d’Ampezzo, Bormio a Livigno se během cirkus a v běžném provozu se neosvědčily. zimní olympiády v únoru 2026 ocitnou v centru pozornosti sportovního Zejména vybudované zasněžování se ukázalo nedostatečné, a tak v mnoha sezónách světa především kvůli výkonům, které v nich budou lyžaři a snowboardisté jako se v oblasti Via Lattea lyžuje na sotva polopředvádět. Zároveň se ale stanou atraktivnějšími destinacemi s „olymvině dostupných sjezdovek, z nichž mnohé zřejmě již nebudou využité nikdy. pijským“ puncem i pro běžné návštěvníky. Jak se změní a komu se v nich vlastně lyžuje nejlépe? Investiční lyžařská příležitost

imní olympiáda se do Itálie vrací již potřetí, přičemž poprvé byla v roce 1956 hostitelkou Cortina d’Ampezzo, která si svou roli letos částečně zopakuje. Ačkoliv je oficiálně spolu s Milánem pořadatelkou Her, z nejrůznějších důvodů se v Cortině rozdělí jen 20 medailí z celkového počtu 116. Z tohoto pohledu bude „olympijštější“ Livigno, kde se freestyloví lyžaři a snowboardisté utkají o 26 medailových sad, v Bormiu si jich pak alpští lyžaři rozdají pět.

Polozapomenuté Sestriere

Při předchozí italské olympiádě v Turíně 2006 se lyžařské disciplíny odehrávaly především v Sestriere a sousedních střediscích lyžařské oblasti Via Lattea, která je protkána teoreticky až 400 km sjezdovek. V letech před olympiádou prošel tamní lyžařský areál rozsáhlou modernizací, rozšířením a propojením, ovšem s odstupem času je možné říct, že se z něj prominentní letovisko kvůli olympiádě nestalo. Naopak některé investice nebyly dotažené

Olympiáda je pro lyžařské areály jedinečnou příležitostí, jak s pomocí dotačních toků vybudovat robustní a promyšlenou infrastrukturu, která budoucím návštěvníkům zajistí sníh na sjezdovkách, dobře propojených pohodlnými a kapacitními lanovkami. Již nyní je jisté, že se to i tentokrát podaří přinejlepším částečně a mnoho z investic bude dokončeno paradoxně až po olympiádě. To by z hlediska budoucí atraktivity olympijských středisek nevadilo, nicméně investice do lanovek, sjezdovek nebo jejich

Olympijské sjezdovky v Cortině d’Ampezzo dostanou novou kabinkovou lanovku, ale až po olympiádě

Atraktivita Livigna spočívá v malebném horském městečku přímo obklopeném sjezdovkami

propojení budou nejspíš dost omezené. V Cortině se snad podaří alespoň „přiblížit“ dva hlavní areály Tofana a Faloria s pomocí nově budované lanovky přímo z města, v Livignu by pak mělo dojít k plnému lyžařskému propojení Carosella a Mottolina. V Bormiu bude výsledkem olympijských investic pravděpodobně „downgrade“ areálu z pohledu běžného návštěvníka, neboť byla bez náhrady zrušena jedna z lanovek obsluhujících hlavní část areálu.

Elegantní a panoramaticky úchvatná Cortina zůstává lyžařsky rozptýlená

Cortina d’Ampezzo je tradiční horské městečko, které je kolem dokola obklopeno třítisícovými skalními masivy Dolomit. Lanovky vyvážejí lyžaře z okrajů města do všech světových stran, odkud mohou ze sjezdovek sledovat celou tuto úchvatnou kulisu, anebo se do ní dokonce „schovat“.

Přímo uvnitř skal se lyžuje v kotlině Ra Vallees pod Tofanou nebo v masivu Cristallo. Mezi vyhlídkovým vrcholem Lagazuoi a skalními věžemi Cinque Torri se vine panoramatický lyžařský okruh, sestavený z červených sjezdovek i plochých přejezdových cest. Z Lagazuoi se lze také sklouznout na opačnou stranu do Armentaroly opuštěným údolím, které lemují skalní stěny masivu Fanes, dole čeká malebná horská chata Scotoni a závěr cesty ještě zpestří ledopády nebo koňské spřežení. Tento „instagramový“ výlet se těší rostoucí oblibě ne kvůli lyžařskému zážitku, neboť dolů se jede převážně po úzké mírné cestě, ale pro atmosféru. Ryzí lyžování skýtají především závodní sjezdovky na úpatí Tofany nebo vějíř červeno-černých tratí v protilehlém areálu Faloria. V současnosti jsou lyžařsky propojené pomocí dlouhých lanovek a přejezdových cest Tofana s Cinque Torri a Lagazuoi a také Faloria s Cristallem. Z města se buduje „olympijská“ kabinková lanovka do osady Socrepes na úpatí Tofany, čímž by oba hlavní areály dělilo již jen několik set metrů chůze městem. Uvažuje se také o náhradě málo kapacitní kyvadlové lanovky na Lagazuoi, kde se při slunečném „výletním“ počasí běžně stojí půlhodinové fronty, za modernější a kapacitnější technologii 3S. Oproti mnoha jiným údolím v Dolomitech není Cortina běžným cílem českých lyžařů, neboť jí chybí rozmanitý výběr ubytování ve všech cenových kategoriích. Mnohé hotely působí starodávně, přitom jsou cenově smělé a nejvíce chybí ekonomické ubytování

v apartmánech nebo v rodinných penzionech, natož v blízkosti sjezdovek. To se však ani olympijskou výstavbou nejspíš nezmění. Velmi dobře alespoň fungují městské skibusy.

Bormio má nedostižné převýšení, které ocení hlavně sportovní lyžaři

Starobylé Bormio je ospalým lázeňským městečkem na úpatí mohutné hory Cima Bianca, která na město ve 1 200 m n. m. shlíží z třítisícové výšky. Celý areál se soustředí na její severozápadní úbočí, kterým se dolů mírněji i strměji řítí několik variant tratí, které lze vzájemně kombinovat. Naprosto bezkonkurenční je non-stop sjezd z vrcholu až do města s 1 800m převýšením, který si zčásti můžete dopřát na proslulé a velmi sportovně profilované závodní trati Stelvio, jež se kaskádovitě řítí přímo po spádnici. Zdatní lyžaři pravděpodobně nenajdou v celých Alpách „lepší“ kopec, který by umožnil takovou délku, variabilitu a náročnost sjezdu. Zato pohodovější rekreační lyžaři se soustředí zejména na plošší vrcholek hory anebo na kratší tratě v okolí mezistanice Bormio 2000. Vzhledem k exponovanější poloze svahu, kde často fouká, jsou sněhové podmínky navíc často kritičtější než v okolí, takže mnozí návštěvníci Bormia vezmou zavděk spíš okolními středisky – ať už Santa Caterinou se sportovním severním svahem a mírnou slunečnou kotlinou Sunny Valley nebo zastaralým, ale liduprázdným San Colombanem se spletí klikatých červených tratí v lesních průsecích. Ve všech třech areálech platí společný vícedenní skipas.

46 RESORT REPORT

Kulisa Dolomit láká čím dál víc turistů z celého světa Lyžařský areál v Bormiu byl modernizován pro mistrovství světa 2005. Z údolí lyžaře vytáhne kabinka, na niž navazuje několik převážně expresních sedaček, a alternativně lze na vrchol vyjet také starou kyvadlovou lanovkou. V souvislosti s olympiádou měla být vybudována další kabinka z města do mezistanice Ciuk přímo podél závodní trati a na ni navázat 6sedačka k chatě La Rocca, odkud závod startuje. Ani jedna z lanovek se do olympiády nepostaví, nicméně využijí se v dalších letech při Světovém poháru. Zároveň však byla zrušena méně využívaná sedačka Fontanabella, která odlehčovala páteřní sedačce z Bormia 2000 na Cimino a která se v budoucnu přesune na místo 3sedačky Pian dei Larici, obsluhující přehledné „náměstí“ v centru areálu. Po dokončení všech investic bude sice lépe zpřístupněná závodní trať, ale na úkor přepravní kapacity ve střední části areálu. Ubytování v Bormiu i okolí je cenově velmi dobře dostupné, ať už v hotelích, nebo apartmánech. Tradiční termální lázně přímo ve městě skýtají relax po lyžování, místní obyvatelé a znalí turisté využívají i přírodní termální tůňku kousek za městem.

Malebné horské městečko Livigno okouzlí rodiny, sportovní lyžaře i běžkaře

Livigno je miláčkem českých a polských lyžařů nejen kvůli bezcelní zóně s levnou naftou, ale i kvůli malebnému městečku v 1 800 m n. m., kde většinou bývá přírodní sníh a které tak patří k italským letoviskům s nejautentičtější zimní kulisou. Kromě toho jsou v Livignu rozsáhlé cvičné svahy, snadno dostupné pěšky nebo skibusem přímo z ubytování, a především dlouhé a široké sjezdovky, a to jak mírné, tak hlavně sportovní. Velkoryse mohutný bývá i zdejší snowpark. Není divu, že právě Livigno využije svého freestylového know-how a bude hostit všechny freestylové olympijské disciplíny. Za tím účelem vznikl obří park na dojezdu Mottolina.

Itálie, a zvláště nejoblíbenější střediska, již dávno není levnou alpskou alternativou. Ale káva nemá chybu Nedávno byly nahrazeny obě páteřní lanovky na Mottolinu za moderní 10místnou kabinku a vyhřívanou 8sedačku, v letošní sezóně nahradila vyhřívaná 6sedačka Alta Vista starou 4sedačku na nejvyšším bodě Carosella. V příští sezóně by měla obě strany Livigna spojit nová „tranzitní“ kabinková lanovka, čímž odpadne mnoho přejezdů skibusem, které fungují spolehlivě, ale ve špičkách jsou kapacitně přetížené. Celkově je Livigno velmi přívětivým místem pro zimní dovolenou, a to nejen sjezdařskou. Údolím se táhnou daleko za město i perfektně upravované běžecké stopy. Komplikovaná dopravní dostupnost Livigna – z jihu přes dva vysokohorské průsmyky a ze severu úzkým tunelem přes Švýcarsko – možná spolu s ubytovací kapacitou omezuje množství návštěvníků, nicméně lze si dobře představit, že olympiáda Livignu k větší atraktivitě pomůže, a bude tam tedy v budoucnu dráže.

Dolomity jsou čím dál oblíbenější i v zámoří

Přímo v Dolomitech se kromě Cortiny odehrají ještě běžecké disciplíny v údolí Val

di Fiemme. Dolomity jsou i bez olympiády rok od roku silnějším magnetem pro turisty z Evropy i ze zámoří, a to jak v zimní, tak v letní sezóně. Některá atraktivní místa jako jezero Pragser See nebo vrchol Secedy ve Val Gardeně jsou v létě typickými ukázkami overtourismu, živeného i „hypem“ sociálních sítí. V zimě je dost rušno na trase Sella Rondy nebo na Marmoladě, která je jako nejvyšší bod Dolomit přirozeným lákadlem. Zájem je znát i na každoročně rostoucích cenách – skipas Dolomiti Superski patří s cenou 86 eur na den k nejdražším v Alpách, cenově nadprůměrné jsou i ceny ubytování nebo posezení v horských chatách. Olympiáda zájem o Dolomity jistě ještě přiživí, ale jejich kouzlo se tím snad neztratí.

Radek Holub Lyžařský nadšenec mapuje lyžařská střediska s precizností ranního manšestru. Ostatně kvůli manšestru si rád přivstane. V Česku nejspíš nenajdete nikoho, kdo by měl o lyžařských střediscích větší přehled.

CAN‘T WAIT to fly

Jan Zabystřan

FAST AS EVER

www.kaestle.com

48 ADVERTORIAL

Val di Sole

zůstává rodinnou italskou oázou mimo olympijský ruch

esetitisíce českých lyžařů každoročně míří do italské oblasti Val di Sole, kde oceňují rodinné sjezdovky, jistotu sněhu i slunečného počasí, skvělou gastronomii i autentickou atmosféru italských Alp. Celá oblast Val di Sole s lyžařskými areály Pontedilegno-Tonale, Pejo a Folgarida-Marilleva zůstává i v olympijské sezóně klidná a dostupná, neboť se nachází mimo centra olympijského dění.

Val di Sole je sněhovou jistotou až do dubna

Oblast Val di Sole, která zahrnuje oblíbená střediska Pontedilegno-Tonale, Pejo a Folgarida-Marilleva, představuje ideální volbu pro ty, kteří hledají jistotu sněhu, rozsáhlé lyžařské území nebo dobré zázemí pro rodiny s dětmi. Díky propojení s Madonnou di Campiglio a Pinzolem mohou návštěvníci s jediným skipasem lyžovat na více než 150 km sjezdovek všech obtížností. „Lyžařské středisko Pontedilegno-Tonale je ideálním místem pro začátečníky a rekreační lyžaře, protože nabízí přehledné a mírné sjezdovky na širokých bezlesých svazích, které jsou bezpečné a navíc slunné. Hotely se nacházejí v těsné blízkosti sjezdovek a mnohé z nich jsou Family hotely vybavené zázemím pro děti. I proto nás rodiny tolik milují,” říká mluvčí střediska Vania Zampatti a dodává, že areál nabízí 100 km sjezdovek v nadmořské výšce od 1 121 do 3 000 m v rozmanité krajině včetně známého ledovce Presena. Legendární černá sjezdovka

Paradiso, která z vrcholu ledovce klesá do údolí v délce 11 km, patří k nejatraktivnějším tratím celé oblasti. Středisko zůstane otevřené až do 3. května 2026.

Fantaski – nový areál pro děti

Malým dětem je určen zbrusu nový areál s názvem Fantaski. „Děti zde mohou trávit čas, zatímco jejich rodiče lyžují, a zároveň se tu mohou v bezpečném a hravém prostředí naučit lyžovat s pomocí instruktorů z našich lyžařských škol,” říká Vania Zampatti.

Klidné a ekologické Pejo

Skiareál Pejo 3000, ležící v srdci národního parku Stelvio, je prvním „plastic-free“ skiareálem na světě – v horských chatách zde nenajdete žádné jednorázové plasty. Menší rozloha areálu, přehledné tratě a vynikající gastronomie z něj dělají ideální místo pro rodiny s dětmi. Po lyžování lákají návštěvníky místní termální lázně Pejo s minerálními prameny a wellness zázemím.

Koncert v ledovém sále

Zimní dovolenou v oblasti Val di Sole doplňuje pestrá nabídka kulturních a zážitkových akcí. Až do poloviny února se pod ledovcem Presena koná hudební festival Paradise Music Festival s koncerty v ledovém sále pro 200 osob s nástroji vyrobenými z ledu.

Zatímco část Dolomit bude během olympijské sezony čelit dopravním omezením a výraznému zdražení, oblast Val di Sole zůstává klidnou alternativou pro všechny, kdo hledají autentickou atmosféru v srdci italských Alp.

Více informací:

www.ski.it

www.visitvaldisole.it

5500

–18 % –32 %

–21 %

7 250 Kč

10 790 Kč

HEAD Kaliber 110 MV GW Boa®2

Držák na lyže, SNB a běžky

12 990 Kč

HELLY HANSEN Kvitfjell Race Insulated Jacket

ATOMIC Revent GT Amid Visor HD Photo 2 790 Kč

–8 % 5 690 Kč

OAKLEY Fall Line M Matte White W/Prizm Snow Torch Iridium

NEJŠIRŠÍ SORTIMENT VOSKŮ A PŘÍPRAVKŮ NA SERVIS LYŽÍ

PO REGIST R SE SLE ACI VOU

RAC I N G

Smetanova 2401, 76001 Zlín, tel.: 771 505 050

FOTO: TG SCHNALSTAL / PETER SANTER

50 ADVERTORIAL

www.schnalstal.it/cz Schnalstal v kostce Sezóna: 19. září 2025 až 10. května 2026 Nej sjezdovky: Grawand a Leo Gurschler – tréninkové svahy Světového poháru Nej výhled: Iceman Ötzi Peak – vyhlídka v 3 251 m s panoramatem 126 třítisícovek Nej túra: Ötzi Glacier Tour – celodenní skialpová túra k místu nálezu pravěkého muže z ledu

Široká ledovcová pláň ledovce Grawand

Alpin Arena Senales: lyžování od podzimu do jara

Ledovcový areál Alpin Arena Senales zahrnuje sjezdovky všech obtížností – od širokých plání přes členité sjezdy až po tratě, na nichž trénují špičkoví závodníci. Na sjezdovkách Grawand a LeoGurschler trénují v přípravě na Světový pohár národní týmy z celé Evropy. Díky ledovci a vysokohorské poloze areálu začíná lyžařská sezóna již zkraje podzimu a končí až začátkem května.

Nová moderní kabinová lanovka zvládne výjezd z resortu Kurzras až na ledovec za pouhých 6 minut.

Iceman Ötzi Peak: 126 třítisícovek na dosah

Přímo ze stanice ledovcové lanovky vede krátká cesta na vyhlídku Iceman Ötzi Peak (3 251 m). Panorama zahrnuje 126 třítisícových vrcholů v Itálii, Rakousku a Švýcarsku včetně místa, kde byl objeven Ötzi, slavný pravěký muž z ledu.

Výpravy k ledovcové jeskyni a za Ötzim

V zimě se pořádají celodenní túry s průvodcem přes Hochjochferner k ledovcové jeskyni v 2 800 m a sestupem k chatě Schöne Aussicht/Bella Vista. Zdatnější skialpinisté a milovníci historie mohou podniknout Ötzi Glacier Tour – náročnou skialpovou túru s průvodcem přímo k místu nálezu ledové mumie v sedle Tisenjoch.

Südtirol Guest Pass Vinschgau Hosté partnerských ubytovacích zařízení dostávají kartu Südtirol Guest Pass Vinschgau, se kterou využijí zdarma skibus i veřejnou dopravu po celém Jižním Tyrolsku. Skibus spojuje všechny obce údolí s lanovkou v Maso Corto.

FOTO: TG SCHNALS / MARTIN RATTINI

dolí Schnalstal/Val Senales se táhne od hradu Juval, letního sídla slavného horolezce Reinholda Messnera, až k ledovcům na konci údolí. V obci Kurzras/Maso Corto pak začíná lyžařská oblast Alpin Arena Senales, která se rozkládá v nadmořské výšce 2 011– 3 212 m a je sněhově nejspolehlivějším střediskem v celém Jižním Tyrolsku/Südtirol.

FOTO: ALPIN ARENA SCHNALS / HARALD WISTHALER

SCHNALSTAL: ledovec, kde trénují špičkoví závodníci

Itálie chce být nejbezpečnější lyžařskou zemí

HELMY POVINNÉ JIŽ PRO VŠECHNY P

řísnost a detailnost nové úpravy nejsou pouze výsledkem byrokratické činnosti, nýbrž přímou reakcí na tragické události, které formovaly veřejné mínění a politickou vůli. Předchozí velká reforma, která vyústila v přijetí Decreto Legislativo 40/2021, byla silně ovlivněna pádem kabiny lanovky na hoře Mottarone v roce 2021. Tato tragédie, byť primárně spojená s provozem přepravních zařízení, vedla ke změně v přístupu k odpovědnosti provozovatelů areálů a zdůraznila nutnost preventivního přístupu k riziku a státního dohledu. Aktuální novela z roku 2025 reaguje na sérii fatálních úrazů mladých profesionálních sportovců. Smrt 19leté reprezentantky Matilde Lorenzi na podzim 2024 při tréninku ve Val Senales a tragická nehoda jejího kolegy Mattea Franzosa otřásly italskou sportovní i laickou veřejností. Vyšetřování ukázalo, že i při použití nejlepší dostupné výstroje a na zabezpečené trati mohou být následky pádů fatální, zejména v důsledku kraniocerebrálních traumat a poranění trupu.

Nejbezpečnější lyžařské prostředí na světě

Tyto události vedly k závěru, že pokud jsou ohroženi elitní závodníci, je běžná lyžařská veřejnost vystavena neakceptovatelnému riziku. Itálie proto ambiciózně usiluje o vytvoření „nejbezpečnějšího lyžařského prostředí na světě", což se promítlo do zavedení povinných ochranných prvků pro širokou veřejnost i závodníky.

Přilba povinná pro všechny lyžaře, sáňkaře či telemarkisty bez rozdílu věku

Nejzásadnějším zásahem do osobní svobody lyžaře je povinnost nošení ochranné přilby povinné pro všechny osoby bez rozdílu věku. Tato povinnost se vztahuje nejen na sjezdové lyžování a snowboarding, ale explicitně i na telemark, sáňkování a bobování. U telemarku

jde o potvrzení jeho subsumpce pod lyžařské disciplíny, aby nedocházelo k výkladovým nejasnostem. Důraz je kladen na homologaci – vyztužené čepice či běžné cyklistické přilby (pokud nemají dvojí certifikaci) nejsou z pohledu zákona dostačující; vyžaduje se přilba odpovídající normě EN 1077 a požadavkům na osobní ochranné prostředky podle nařízení (EU) 2016/425. Itálie tímto krokem zavádí standard, který nemá v alpských zemích obdoby, a nadřazuje ochranu veřejného zdraví nad individuální volbu dospělého jedince.

Ochrana páteře a trupu pro organizovaný sport

V přímé reakci na nehody Lorenzi a Franzosa reagovala vedle státu i Italská federace zimních sportů (FISI). Pro oblast organizovaného sportu (závody a tréninky pod hlavičkou federace) byla zavedena povinnost používání certifikovaných chráničů páteře (tzv. páteřáků) pro všechny mládežnické kategorie. U rychlostních disciplín se navíc postupně zavádí povinnost používání ochranných prvků odolných proti proříznutí a airbagových vest. Ačkoliv pro rekreační lyžaře zůstává „páteřák" v rovině doporučení, vývoj v závodním lyžování často predikuje budoucí standardy pro širokou veřejnost.

Absolutní přednost rolb a skútrů před lyžaři

Významnou změnou z hlediska prevence kolizí je nová úprava týkající se pohybu roleb a skútrů. Novela stanoví, že lyžaři musí v každém případě dát přednost těmto prostředkům a umožnit jejich plynulý průjezd.

Pokuty a odebrání skipasu

Za porušení povinnosti nosit přilbu hrozí správní pokuta ve výši 100–150 EUR. Novinkou je také vedlejší sankce v případě recidivy nebo závažného porušení pravidel, a to odebrání skipasu na dobu 1 až 3 dnů.

Ladislav Janků Učitel a trenér lyžování, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování a člen Institutu lyžařského práva (IUSKI, www.iuski.cz). Více o novinkách v lyžařském právu Itálie najdete na:

snow.cz/clanek/8191

Tento článek vznikl v rámci interního výzkumného projektu Výzkumného a znaleckého ústavu IUSKI – Institut lyžařského práva s názvem „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky", který navazuje na původní projekt GAUK č. 700119 řešený na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.

Nejnovější změny v italské právní úpravě lyžování souvisí s přípravami na zimní olympiádu v Miláně a Cortině 2026 a reagují také na sérii nedávných tragických nehod. Novinkou je především povinnost nošení helem pro všechny lyžaře, ale také třeba sáňkaře bez rozdílu věku.

52 ADVERTORIAL

AHRNTAL

Široké rodinné, ale také sportovně dlouhé sjezdovky

lyžování na slunné straně Zillertalských Alp, a to dlouho do jara

dolí Ahrntal v srdci Jižního Tyrolska, obklopené majestátními vrcholy, spojuje jedním skipasem lyžařské areály Speikboden, Klausberg, Rein in Taufers a Weißenbach, které dohromady nabízejí přes 86 km sjezdovek a 21 lanovek v nadmořských výškách od 950 do 2 510 m. Kompaktní a přehledná střediska nabízejí nejen velké převýšení, sněhovou jistotu a horská panoramata, ale především parádní lyžování bez front od prosince do dubna.

Méně známé a díky tomu také klidné jihotyrolské údolí Ahrntal skrývá poctivé lyžování v mohutných horských kulisách. Díky vysokohorské poloze lyžařských areálů a s podporou zasněžování se tu lyžuje bez omezení od začátku prosince až do Velikonoc, což z Ahrntalu činí sněhově mimořádně spolehlivou oblast. Na jaře si navíc při lyžování užijete více slunečních paprsků, které zalijí horské kotliny se sjezdovkami.

Lyžařská oblast Skiworld Ahrntal je zaměřená především na rodiny s dětmi, čemuž odpovídá velké množství širokých, mírných a přehledných sjezdovek, doplněných zábavnými překážkovými dráhami a dětskými výukovými parky. Velmi atraktivní je Ahrntal ale také pro zdatné sportovní lyžaře. K jeho největším trumfům totiž patří dlouhé sjezdovky s velkým převýšením. Jak Speikboden, tak Klausberg skýtají nepřerušovaný sjezd z nejvyššího bodu až do údolí s převýšením okolo 1 500 m. Oba patří k tomu nejlepšímu, co si mohou ambiciózní lyžaři v Alpách dopřát – dlouhé sjezdy s technicky náročnějšími i odpočinkovými úseky bez nudných přejezdů. Na nejvyšším vrcholu Sonnklar na Speikbodenu se před sjezdem můžete pokochat výhledem na Dolomity včetně slavných věží Tre Cime.

Nejdelší sjezdovky v Ahrntalu Speikboden: 9 km dlouhý sjezd ze Sonnklaru (výhled na Dolomity) až do údolí do 950 m n. m. Klausberg: trať K2 startuje nad 2 500 m n. m. a bez přerušení klesá do vesnice Steinhaus v cca 1 050 m n. m.

nebo návratovou sjezdovku do údolí, stejně jako do okolních horských chat. Lyžování na Klausbergu je tak ještě rozmanitější a variabilnější s více možnostmi, jak sjezdovky vzájemně kombinovat.

Nejmodernější lanovky pro více komfortu i kapacity

V letošní sezoně 2025/26 nahradila starší lanovku Bernhard Glück na Speikbodenu nová odpojitelná šestisedačka od Leitneru. Lyžaře hýčká ergonomicky tvarovanými vyhřívanými sedadly, ochrannými bublinami a pohodlným nástupem i pro děti. Kapacita až 3 000 osob/hod. pomůže k rychlému odbavení i ve špičkách sezóny. Jde zároveň o první lanovku vybavenou inovativní technologií ROPERA, která přispívá k úspoře energie a tichému a bezpečnému provozu. Na Klausbergu jezdí už od prosince 2023 nová 10místná kabinková lanovka Sonnen, která nahradila starou trojsedačku. Svou trasu do výšky přes 2 000 m urazí za něco málo přes 6 minut. V souvislosti s novou lanovkou vznikly nové, širší a plynulejší sjezdovky s přímým napojením do hlavní části areálu

Jihotyrolské horské chaty i zábava mimo sjezdovky

V Ahrntalu čeká 21 horských chat, které vás budou hýčkat útulnou atmosférou a klasickou jihotyrolskou kuchyní s těstovinami, masem, špekem nebo knedlíky a samozřejmě jihotyrolskými víny. A zábava rozhodně nemusí končit s posledním obloukem. V Ahrntalu lákají také dlouhé sáňkařské dráhy. Během zimy se navíc koná celá řada kulturních i zážitkových akcí jako hudební festival Mountain Open Air, retro hudební párty Tekkno Alpin, podvečerní aperitiv v lanovce nebo přehlídka sněhového sochařství Klausberg Ice Games, který se koná ve výšce přes 2 500 m.

N ejnovější lanovky ve Skiworldu Ahrntal S peikboden: vyhřívaná 6sedačka Bernhard Glück K lausberg: prostorná 10místná kabinka Sonnen Více informací:

www.skiworldahrntal.it/en

54 RESORT TIPY

TEXT: ANDREA RUCKÁ DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

ARBER je dokonalý šumavský univerzál

Když se řekne Arber neboli Velký Javor, může se vám vybavit Světový pohár v lyžování, alpská kuchyně, jeden z nejmodernějších dětských parků nebo v neposlední řadě také titul nejvyšší hory Šumavy. To všechno dělá z tohoto majestátného příhraničního kopce naprostého univerzála, který svou nabídkou všestranných sjezdovek a zážitků zaujme lyžaře jakékoli úrovně i věku.

3) PRO PRCKY

1) PRO ZÁVOĎÁKY

Máte soupeřivého ducha nebo si chcete jen okořenit běžné lyžování? Vyzkoušejte paralelní obří slalom na Turnhofu, kdy každá trať má svou vlastní startovní budku s časomírou, takže síly s parťákem poměříte bezprostředně vedle sebe. Kdyby byly přece jen náhodou nějaké nesrovnalosti, časomíra vám dole jasně ukáže čas z červené i modré trati. Slalom bývá postavený pěkně do plynula, takže ho zvládnou lyžaři i bez závodní průpravy.

2) PRO PROFÍKY

Ačkoli se Velký Javor v první řadě profiluje jako rodinný skiareál, může se chlubit i někdejším pořadatelstvím Světového poháru žen ve slalomu a obřím slalomu na černé sjezdovce Weltcupstrecke přímo pod kabinkovou lanovkou. Tato sjezdovka nabídne zejména v horní části ultimátní sešup, který je určený rozhodně už těm nejzkušenějším lyžařům. Ne nadarmo právě na této trati často trénují v brankách lyžařské oddíly včetně německé reprezentace. Nebojte, sjezdovka kvůli tomu nebývá zavřená a díky štědré šířce je tu vždycky dostatek prostoru i pro běžnou lyžařskou veřejnost.

Velký Javor se pyšní jedním z nejlépe hodnocených dětských lyžařských parků v Německu zvaným ArBär Kinderland. Park je logicky odstupňovaný a rozdělený do jednotlivých sekcí dle úrovně malého lyžníka, takže se vzájemně neohrožují rychlejší lyžaři s těmi, co na lyžích stojí teprve poprvé. Pro ty nejmenší a nejméně zkušené je tu totiž určená zcela oddělená speciální zóna „Zwergen Land“, což jsou takřka rovinaté plácky, na kterých se děti teprve učí „ťapat“, plužit a zkrátka si zvykat na lyže. Celkem park nabídne štědrý počet 5 pojízdných pásů.

4) PRO RODINKY S DĚTMI

Lyžování na Velkém Javoru není jen čistě o vykrajování oblouků na nadstandardně širokých dálnicích, zpestření je tu dostatek pro celou rodinku. Kromě duálního měřeného slalomu, pohádkových figurek a tunelu na modré rodinné sjezdovce Familienstrecke si tu klidně celá rodinka může vyzkoušet i jízdu v jednoduché crossové trati s jednoduchými klopenými zatáčkami a terénními vlnami.

6) PRO MLSALY

Máte rádi alpskou gastronomii, ale nechce se vám cestovat několik hodin? Už dvě hodinky od Prahy si můžete vychutnat typické dobroty, jako je curry wurst, vídeňský řízek nebo slavný trhanec Kaiserschmarrn. Možností na oběd je tu hned několik, jak u dolních stanic lanovek, tak u těch horních a skoro v každé části areálu. My tu tradičně navštěvujeme ty nejvýše položené horské chaty kousek pod vrcholem Velkého Javora, tedy Eisensteinerhütte nebo Arberschutzhaus, kde ve slunečných dnech oceňujeme posezení na venkovní terásce s tím nejhezčím šumavským výhledem.

5) PRO NELYŽAŘE

Nelyžaři mohou vyzkoušet sáňkařskou dráhu, na kterou vás pohodlně vyveze sedačková lanovka Sonnenhang. Dolů se pak svezete po pohodové trati, která je oddělená od sjezdovky, měří 1 200 m a je vhodná klidně i pro babičku s vnoučaty. Cíl je na Turnhofu, takže zpátky na centrální parkoviště vás bezplatně sveze autobus. Lístek na sáňkařskou dráhu zakoupíte a sáňky půjčíte v půjčovně lyží pod lanovkou Sonnenhang.

ARBER JEDNÍM DECHEM

Ačkoli leží Velký Javor jen pouhých 10 minut od českých hranic, je již významným konkurentem leckterých alpských středisek. Nemusíte tedy cestovat dlouho, abyste si užili pohodlné jízdy sedačkovou nebo kabinkovou lanovkou, parametry světových tratí, alpskou gastronomii a v neposlední řadě také jistotu sněhu, kterou Javor nabídne nejen díky dostatečné nadmořské výšce a výhodné orientaci, ale také díky nejmodernějším systémům zasněžování.

56 ADVERTORIAL

Hinterstoder – všestranná lyžařská hora

Hinterstoder Wurzeralm ještě lepší dostupnost a skvělé sněhové podmínky i na jaře Lyžařské areály Hinterstoder a Wurzeralm v kouzelné kulise pohoří Totes Gebirge lákají české lyžaře krátkou dojezdovou vzdáleností z České republiky a množstvím atrakcí a zážitkových tratí pro děti.

yžařské oblasti Hinterstoder a Wurzeralm se rozkládají v úchvatných kulisách pohoří Totes Gebirge a jeho horského masivu Warscheneck na jihu Horního Rakouska. Do obou se lze rychle a pohodlně dostat po Pyhrnské dálnici A9. Trasu ze středu Čech nedávno zkrátil dálniční obchvat Českých Budějovic, takže z Prahy můžete být pod sjezdovkou za necelé 4 hodiny. Do většího z obou lyžařských areálů se z Hinterstoderu dostanete moderní kabinkovou lanovkou, jejíž nástupní stanice se nachází přímo na hlavním parkovišti.

Obě lyžařské oblasti Hinterstoder a Wurzeralm jsou se svými atraktivními svahy, komfortními a moderními lanovkami bez čekání ve frontách a zaručeným dostatkem sněhu zárukou pro radost z pohybu na čerstvém horském vzduchu, a to až do 6. dubna 2026. Díky atraktivním nabídkám pro rodiny s dětmi jsou obě oblasti naprosto ideální pro rodinnou zimní dovolenou. V dětském lyžařském areálu SunnyKids Parks v Hinterstoderu a na Wurzeralmu se pak formou her malí hosté učí kroužit své první obloučky. Na

HINTERSTODER WURZERALM SKIPAS 1+1 ZDARMA Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma

Pestré lyžování na 40 km sjezdovek všech stupňů obtížnosti Náročná závodní sjezdovka Hannese Trinkla (Světový pohár) H öss Totale: lyžování v nadmořské výšce od 600 m do 2 000 m mnoha zážitkových tratích pak čeká zábava i dobrodružství celou rodinu. Jarní lyžování je nezapomenutelným zážitkem pro fajnšmekry. Dopoledne jsou díky vodivému jarnímu firnu sjezdovky v perfektním stavu a odpoledne se dá příjemně strávit v útulné horské chatě, na jejíž prosluněné terase si užijete panoramatický výhled na pohoří Totes Gebirge s masivem Warschenecku.

Wurzeralm – romantický svět Rodinná lyžařská oblast s 22 km sjezdovek všech stupňů obtížnosti Jedna z nejrychlejších pozemních lanovek v Evropě

www.hiwu.at

Skipas si stáhněte na

skipasomat.cz/sleva/778

hannah.cz

58 ADVERTORIAL

NAUDERS

všestranný areál s kulturním i kulinářským programem

Rakouský lyžařský areál Nauders obklopený alpskými vrcholy se nachází pouhých pět kilometrů od hranic Itálie a Švýcarska a nabízí 75 km sjezdovek všech obtížností. Všestranný areál garantuje díky ideální nadmořské výšce mezi 1 400 a 2 750 metry až do jara konzistentně dobré sněhové podmínky. Jeho nabídka však není čistě jen lyžařská a svými zážitky zaujme prakticky kohokoli od milovníků ledního bruslení až po gurmány. Lyžování nejen v Nauders

yžařské středisko Nauders má pro tuto zimu s balíčkem „Nauders+“ připraveny skvělé lyžařské akce. Nauders+ nabízí 145 kilometrů sjezdovek v lyžařské oblasti Nauders, protože s dvoudenním a vícedenním skipasem je zahrnut také jeden den lyžování v partnerských lyžařských areálech Kaunertal Gletscher nebo Winterberg Fendels. V závislosti na typu jízdenky a termínu rezervace můžete ušetřit až 22 procent oproti ceně na pokladně. S online jízdenkami mají hosté zaručeno, že vždy získají nižší cenu než v pokladně a vždy nejlepší dostupnou cenu. Online skipasy můžete objednat na shop.nauders.com.

Goldpark a Funline: Freestyle zábava pro všechny věkové kategorie

Pro ty, kteří hledají více než jen oblouky na perfektně upravených sjezdovkách, je Goldpark Nauders tím pravým místem. Ten shro-

mažďuje na jedno místo rodiny, začátečníky i freestylery. Funline a hravé prvky snowparku dělají z oblasti ideální místo pro děti a teenagery, kteří si chtějí vyzkoušet své první triky nebo zlepšit své dovednosti. Snowpark Goldpark pak nabízí řadu atrakcí také pokročilým snowboardistům a freeriderům.

Zábava nejen pro lyžaře

Pokud hledáte zábavu pro celou rodinu během zimní dovolené, vydejte se do Zimní říše divů (Winter.Wunder.Welt) na úpatí hradu Naudersberg. Na pozemku o rozloze 16 000 metrů čtverečních můžete bruslit na přírodním ledě, dát si zápas na nově vylepšeném hokejovém kluzišti nebo vyzkoušet curling. V alpské chatě je k dispozici občerstvení a hřejivé svařené víno. DJ také každý týden promění kluziště v ledovou diskotéku. Vstup do Zimní říše divů je zdarma a je otevřena denně od 15.00 do 21.00 hodin. V lyžařském areálu se pak můžete prohánět na sáňkařské dráze, která je 8 km dlouhá.

Hudební a gastrofestivaly

Nauders nezahálí ani po hudební a kulinářské stránce. Od 23. do 29. března 2026 se v lyžařském středisku a v celé vesnici Nauders bude konat festival Golden Mountain Beats, kdy se o hudbu na svazích postarají známí DJové, přičemž hlavní hvězdou bude rakouský zpěvák Lemo. Ten je známý hity, jako je Vielleicht der Sommer, Himmel über Wien a Tu es, které ho etablovaly v hitparádách. Jeho živé vystoupení slibuje vřelou, intimní atmosféru, která dokonale doplňuje horskou scenérii. Vaše chuťové pohárky si 19. a 22. března 2026 přijdou na své na svahu v rámci festivalu Food Vibrations Slope Food Festival. Po velkém úspěchu letních ročníků se zimní ročník koná již potřetí. Talentovaní kuchaři z regionu a restaurací lyžařského střediska budou přímo na sjezdovkách v areálu festivalu před restaurací Bergkastel Panorama servírovat místní produkty a speciality. O dokonalou hudební kulisu se postarají opět DJové.

Panoramatická zimní túra s výhledem do tří zemí

Poprvé je v zimě přístupná velkolepá vyhlídka Plamort. Z horní stanice lanovky Bergkastel vede přibližně 11kilometrová zimní turistická stezka přes Stieralm k Lärchenalmu, která nabízí úchvatné výhledy do tří zemí až k jezeru Reschensee. Odbočka k prameni řeky Adige dělá túru ještě výjimečnější. Cestou vás zvou k odpočinku rustikální horské chaty, jako je například Stieralm. Stezka je pěšky dostupná v obou směrech.

wwww.nauders.com

60 ADVERTORIAL

Jarní lyžování na Katschbergu: vrchol sezóny pro rodiny* V období od 14. března do 5. dubna 2026 čeká rodiny speciální bonus: při jarním lyžování na Katschbergu můžete využít exkluzivní výhody, které vaši zimní dovolenou ještě zpříjemní – ať už máte pobyt rezervovaný, nebo jej teprve plánujete. Děti ve věku od 3 do 12 let získají bezplatné zapůjčení lyžařského vybavení a vyrazí na svah s lehkým, pohodlným a perfektně přizpůsobeným setem. Navíc získáte 15% slevu na lyžařskou školu, kde jsou děti – začátečníci i malí profíci – hravou, bezpečnou a radostnou formou vedeny zkušenými instruktory. Rezervujte si zimní dovolenou ještě dnes! * Nabídka je limitovaná, platí dle dostupnosti a pouze pro vybrané termíny.

Zimní dovolená na

KATSCHBERGU dokonalý mix dobrodružství a odpočinku pro celou rodinu Sníh, kam se podíváte, dechberoucí horské scenérie a čistý, svěží vzduch – Katschberg v Korutanech je skutečným zimním rájem. Díky perfektně upraveným sjezdovkám, široké nabídce zimních sportů a jedinečné pohostinnosti hotelů Falkensteiner Hotels & Residences se vaše zimní dovolená promění v nezapomenutelný zážitek. K atschberg: Zimní sen pro malé i velké

ť už se vydáte na svižné oblouky na 70 kilometrech sjezdovek, nebo si vychutnáte pohodovou atmosféru některé z tradičních horských chat, Katschberg nadchne milovníky zimních sportů všech věkových kategorií. A to zdaleka není vše. I mimo sjezdovky na vás čeká bohatá nabídka outdoorových zážitků: zimní turistika, výlety na sněžnicích čerstvým prašanem nebo svižná jízda na saních slibují zábavu a rozmanitost. Romantickou atmosféru navodí pochodňové procházky a projížďky na koňských saních zasněženou krajinou, zatímco rodiny si užijí nezapomenutelné chvíle při stavění sněhuláků.

Falkensteiner Club Funimation Katschberg: Největší rodinný klub v Alpách Ve Falkensteiner Club Funimation Katschberg je zábava pro celou rodinu na prvním místě. Největší rodinný klub v Alpách zaujme bohatou nabídkou all inclusive služeb, které splní každé přání. Pestré animační, sportovní a dětské programy zaručují zábavu i pohyb. Ve Falky Landu s hlídáním dětí od 3 let najdou nejmenší hosté dostatek prostoru ke hraní a dovádění. Mezitím si rodiče mohou odpočinout a zrelaxovat ve velkorysých Acquapura Spa zónách. Alpská gastronomie v rámci all inclusive konceptu dokonale doplňuje celkový zážitek. Společně se svými nejbližšími zde prožijete dovolenou plnou lehkosti a radosti.

Falkensteiner Hotel Cristallo: Aktivní dovolená se setkává s relaxací

Falkensteiner Hotel Cristallo nabízí ideální kombinaci aktivity a odpočinku. Čeká na vás vyvážený zábavní a sportovní program pro celou rodinu spolu s relaxačními wellness chvílemi v Acquapura Spa. Plná penze s regionální gastronomií přináší kulinářské zážitky, které uspokojí i náročné hosty. Pro ty, kteří kladou důraz na exkluzivitu, jsou k dispozici stylové prémiové apartmány s jedinečnou atmosférou. Moderní apartmány zaujmou výjimečnou architekturou a zároveň umožňují využívat veškeré služby a zázemí Falkensteiner Hotelu Cristallo.

P římý vstup na sjezdovku a pohodový odpočinek

Oba hotely nabízejí přímý vstup na sjezdovky, takže se vyhnete nepohodlným přesunům v lyžařské výstroji. K dispozici je také hotelová lyžařská škola s půjčovnou vybavení – ideální pro první oblouky i zdokonalení techniky. Po dni plném zážitků na svahu zvou prostorné Acquapura Spa zóny s vyhřívanými venkovními bazény a moderními saunami k dokonalému uvolnění. Děti se mohou vyřádit ve Falky herních světech nebo objevit vodní atrakce a skluzavky ve Falky Acqua Worlds.

Welcome Home: Vaše zimní pohádka na Katschbergu

Ať už aktivně na sjezdovce, při odpočinku ve spa nebo během společných dobrodružství v přírodě – Katschberg a hotely Falkensteiner nabízejí vše, co dělá zimní dovolenou dokonalou. Dopřejte sobě i své rodině pauzu plnou kouzelných okamžiků, alpské gastronomie a nezapomenutelných zážitků.

62 ADVERTORIAL

WALLIS adrenalin, historie a tradice v každém ročním období

Nendaz ve 4 Vallées pro všechny

Objevte největší lyžařský areál ve Švýcarsku s více než 400 km sjezdovek všech úrovní. Ať už jste začátečník, rodina na mírných svazích, nebo zkušený lyžař hledající freeride, 4 Vallées má pro každého něco. Dobrodružství není jen pro lyžaře: na návštěvníky tu čekají také zimní pěší stezky, sněžnice, sáňkařské tratě, skialpové túry i místní gastronomie. Za úchvatnými výhledy se vydejte lanovkou na Mont-Fort. Vrchol v nadmořské výšce 3 330 m nabízí panoramatickou platformu s výhledy na Grand Combin, Mont Blanc a Matterhorn. Milovníci adrenalinu mohou vyzkoušet nejvýše položenou zipline na světě s rychlostí přes 100 km/h!

Gurmánské možnosti Nendaz

Milovníci jídla si užijí výlety na sněžnicích zakončené ochutnávkou raclette i nabídku Rando’Miam — gurmánskou túru se zastávkami na několika místech. Pro ochutnání místního života navštivte krávy Hérens na zimních pastvinách, seznamte se se životem ve stáji a den zakončete regionálními specialitami.

FOTO: ETIENNE BORNET

FOTO: FLORIAN BOUVET-FOURNIER

Kanton Wallis je ideální pro aktivní dovolenou díky svým střediskům, která leží v průměru výše než jinde v Alpách. Wallis je celoroční ráj pro milovníky outdooru: po celý rok se tu koná řada sportovních akcí, vycházejících z běžného života místních i Švýcarů obecně.

FOTO: ALETSCH ARENA

Čím více lyžujete, tím méně zaplatíte

FOTO: ALETSCH ARENA

Střediska Riederalp, Bettmeralp a Fiesch-Eggishorn se 104 km perfektně upravených sjezdovek nabízejí jeden z nejautentičtějších zážitků ve Švýcarsku. Obklopeni velkým Aletschským ledovcem, zapsaným na seznamu UNESCO, si užijete výhledy na masiv Mischabel, Weisshorn i ikonický Matterhorn. Díky místním cenám skipasů jsou prodloužené pobyty obzvláště atraktivní.

Aletsch Arena je víc než lyžování

FOTO: ALETSCH ARENA

Zima v Aletsch Areně není jen o lyžování. Region nabízí širokou škálu aktivit: výlety na sněžnicích, zimní turistické stezky, raclette večery a pestrou kulinární scénu. Díky centrální poloze je Aletsch Arena dokonale propojená — pohodlně se dostanete do Bernu nebo Curychu. Se speciální nabídkou 2 for 1 můžete ve dvou cestovat do Zermattu za polovinu ceny až na proslulou železnici Gornergratbahn a obdivovat Matterhorn.

Nová lanovka na Eggishorn

Aletsch Bahnen vymění lanovku Fiescheralp– Eggishorn za moderní systém. Práce začnou na jaře 2026, dokončení je plánováno na zimu 2027. Projekt zahrnuje dvě kabiny s vyšší kapacitou, novou horskou restauraci a výstavní prostor o ledovci. Nové budovy budou co nejvíce začleněny do krajiny a navrženy tak, aby odolaly změnám způsobeným táním permafrostu.

64 ADVERTORIAL

Nový VirtuAllalin ve 3 500 m n. m.

R evier Mountain Lodge Saas-Fee

Revier Mountain Lodge v Saas-Fee je moderní hotel, který kombinuje jednoduchý komfort a stylový design. Nabízí 82 pokojů pro 1 až 6 osob, vybavených všemi nezbytnostmi: pohodlnými postelemi, vlastní koupelnou a rychlou Wi-Fi vhodnou i ke streamování. Hosté mohou využít online check-in, společné prostory a užít si grill & chill akce v baru. Díky centrální poloze je hotel ideálním výchozím bodem pro dobrodružství i relax.

FOTO: ALETSCH ARENA

FOTO: SAASTAL TOURISMUS AG

VirtuAllalin vás zavede na fascinující cestu do nitra ledovce — pod vedením Johanna Josefa Imsenga, průkopnického „turistického kněze“ Saastalu. Virtuálně se vznesete nad věčný led, ponoříte se do jeho hlubin a budete řešit hádanky, abyste odhalili jeho tajemství. První část atrakce nabízí 15minutové VR dobrodružství až pro 9 účastníků. Druhá část s novými prvky bude následovat v roce 2026. Přímo vedle VirtuAllalinu, ve výšce 3 500 m, si užijete výhled z nejvýše položené otáčivé restaurace na světě.

Workation u Aletschského ledovce Od června 2025 podniká Aletsch Arena první kroky do budoucnosti alpského pohostinství uvedením nového produktu Workation. Nabídka je určena pracovníkům i firmám, kteří hledají výjimečné útočiště. Díky poloze přímo na sjezdovce a pár kroků od hotelů, restaurací a klíčových služeb je hotel The Royal ideální základnou pro spojení práce s volným časem. Zázemí hotelu nabízí vše pro efektivní práci, abyste pak hned naplno využili místní turistickou nabídku. Program lze obohatit o zážitky na míru: raclette večery v útulných chatách, túry po ledovci s průvodcem nebo první jízdy v prašanu.

Vyhlídka Hannig pro nelyžaře a interaktivní sáňkařská dráha v Saas-Fee

Sonnenberg Hannig (2 336 m n. m.) nad Saas-Fee nabízí slunné výhledy a zábavu pro rodiny, pěší, vyznavače sněžnic i sáňkaře. Kromě zimních stezek si užijí i interaktivní dráhu Eddie’s Run — i po setmění. Místo je ideální pro nelyžaře a nachází se vedle hlavního lyžařského areálu, kam vás doveze Metro Alpin — nejvýše položená podzemní lanovka na světě, modernizovaná v roce 2023. Odtud se dostanete k otočné restauraci a lanovkám na Plattjen, Felskinn a Spielboden.

Zermatt jako první zavádí Smartphone-Ticket

S nově spuštěnou službou Smartphone-Ticket stanovuje Zermatt nový milník v digitalizaci a uživatelské přívětivosti ve Švýcarsku. Díky této inovaci jsou dlouhé fronty u pokladen minulostí — mobil se stane praktickým prostředkem přístupu a zážitkem plynulé digitální cesty.

FOTO: ZERMATT TOURISM

FOTO: SAASTAL TOURISMUS AG

66 ADVERTORIAL

Okouzlující

KRALIČÁK Ve třech malebných údolích kolem vrchu Štvanice, mezi trojlístkem obcí Hynčice pod Sušinou, Stříbrnice a Štěpánov, se rozprostírá Areál Králický Sněžník, kterému se neřekne jinak než „Kraličák“. Areál, který nabízí přes 6 kilometrů sjezdovek a 70 kilometrů běžeckých tras zasazených do krásné přírody na severovýchodním úpatí Králického Sněžníku.

NEJ KRALIČÁKU Nejmodernější lanovka v Česku a lyžování bez front

raličák se může pochlubit nejrychlejší a nejmodernější lanovkou v Česku. Vyhřívaná šestisedačka s ochrannou bublinou vyveze lyžaře od parkoviště na vrchol kopce Štvanice za pouhé 4 minuty. Odtud se můžete vydat zpět do údolí po několika kilometrových sjezdovkách různé obtížnosti. Kromě komfortu a tichosti lanovky si všichni návštěvníci pochvalují zejména její bezpečnost a bublinu, pod kterou je možné se během jízdy skrýt v případě chladného větru či sněžení. Právě rychlost odbavení je nenápadným, ale klíčovým bonusem k lyžování, díky němuž neprostojíte desítky minut ve frontách.

320 metrů krytých pojízdných pásů s osvětlením

Děti budou nadšené z krytých pojízdných pásů, které chrání před větrem a sněhem a poskytují pohodlný přístup k prvním lyžařským zážitkům. Kraličák nabízí téměř 320 metrů krytých pohyblivých pásů, kde se děti mohou učit bezpečně i za šera díky osvětlení. Tento prvek, běžný ve světových střediscích, patří v ČR mezi unikáty.

12 000 m² bezpečné plochy plné zábavy pro děti

Kraličák věnuje zvláštní pozornost nejmenším lyžařům. Ve třech samostatných dětských funparcích o rozloze přes 12 000 m² (velikost 1,5 fotbalového hřiště) najdou děti bezpečné prostředí pro první obloučky, sáňkování a hry na přilehlém hřišti s kolotočem na sněhu.

NOVINKY PRO ZIMNÍ SEZÓNU 2025/26 „Můj skipas“ = lyžování, sauna, termální lázně

Tato sezóna na Kraličáku přinese spoustu zážitků. Ve spolupráci s partnerem Termální lázně Velké Losiny nabízí areál nový produkt s názvem „Můj skipas“, který obohatí den na horách o nezapomenutelné aktivity! Při zakoupení 4hodinového, denního či vícedenního skipasu získává návštěvník možnost vstupu zdarma do saunového světa Terme Losiny k zakoupenému vstupu do termálních bazenů.

Ubytování přímo u sjezdovky

Cena na prvním místě

Skipasy jsou letos pro rodiny i jednotlivce levnější. Slevy pro rodiny platí jak na e-shopu, tak na pokladnách a v samoobslužných automatech v areálu. Kraličák tak reaguje na potřeby rodin a přizpůsobuje nabídku aktuálním podmínkám sezóny.

Rodinné skipasy za výhodné ceny

Novinkou letošní zimní sezóny je zavedení rodinných skipasů. Cenově zvýhodněné tarify pro rodiny s dětmi je možné zakoupit výhodněji na pokladně. Nejvýraznější slevy však všichni dosáhnou nákupem v e-shopu. Areál jde rodinám skutečně naproti. Další výhoda oproti jiným střediskům je propojení vstupného do dětských funparků se zakoupeným skipasem. Vstupné do funparku je již součástí ceny jiných skipasů, které areál nabízí.

V Hynčicích pod Sušinou nabízí areál ubytování v penzionu i vybavených apartmánech. Zatímco penzion Kraličák nabízí útulné ubytování se snídaní, dětskou hernou a vyhřívanými zamykatelnými skříňkami na lyže ve standardu 3*, tak v rodinných apartmánech Trojice najdou zázemí milovníci vyššího standardu, prostoru a většího soukromí. Penzion Kraličák je navíc situovaný hned vedle lyžařského vleku, blízko jednoho ze tří funparků s pohyblivým krytým pásem, lyžařskou školou, půjčovnou vybavení.

Pro ubytované skipas, saunový svět nebo vstup do dětského muzea zdarma

Nová herna přímo u sjezdovky

Hosté penzionu Kraličák nebo apartmánů Trojice obdrží jako bonus k ubytování vstup do saunového světa Termálů Losiny nebo do Pradědova dětského muzea.

Lyžařská škola a spokojené děti

Areál Kraličák Stříbrnice 70 788 32 Staré Město pod Sněžníkem

Novinkou pro tuto zimu je otevření dětské herny vedle funparku v Hynčicích. Útulná herna s kuchyňským koutkem nabídne dětem i rodičům pohodlí, teplo a prostor pro chvilku odpočinku a přípravu nějaké dobré svačinky. Součástí areálu je moderně vybavená lyžařská škola s krytými pojízdnými pásy a zkušenými instruktory. Bezpečný a přehledný prostor určený pro výuku poskytuje ideální podmínky pro spokojenost dětí i rodičů.

www.mujkralicak.cz kralicak@mujkralicak.cz

68 ADVERTORIAL

Aqualand Moravia nejmodernější zábavní vodní centrum v Česku

Aqualand Moravia na jižní Moravě v Pasohlávkách vás uchvátí svou pohádkovou lokalitou a širokým vyžitím. Nebudete zde zkrátka vědět, co vyzkoušet dřív.

Aqualandu si to užijí i ty nejmenší potápky, které se mohou vyřádit v dětských bazénech, pokořit šplhací sítě nebo se vydovádět na skákadlech. Na starší odvážnější jedince tu pak čekají tobogány, které jim pořádně vypumpují adrenalin. A pokud jste milovníci relaxu a aktivního odpočinku, budete v ráji. Ve dvoupatrovém wellness na vás čekají vyhřáté voňavé sauny, termální vířivky, saunové ceremoniály či speciální procedury. Oslní vás také dechberoucí výhled na nedaleké Pálavské vrchy. V létě vyzkoušejte raritu mezi vodními atrakcemi, a to nejen v České republice, ale v celé Evropě. Zážitkový tobogán High Five připomíná horskou dráhu a několikrát obdržel ocenění ve světovém žebříčku nejlepších atrakcí. V celém Aqualandu se nachází 40 atrakcí a 16 bazénů. Ponořeni do jednoho z bazénů spojíte příjemné s užitečným, protože většina z nich využívá termální vodu z místního vrtu MU-3G Mušov. Mezi ně patří venkovní termální bazény Romulus a Remus vyhřáté na příjemných 37 °C. V roce 2022 Aqualand Moravia zprovoznil ve svém letním areálu Nafouknutý svět s 10 atrakcemi. A v roce 2023 otevřel dětský vodní bazén Tutti Frutti se třemi tobogány a skluzavkami. Aquapark se také pyšní v průběhu roku spoustou eventů a doprovodných akcí. Součástí běžného provozu jsou například rozmanité animace, saunové tematické dny,

dámské wellness večery a Happy Days pro seniory, studenty a rodiny. Hodil by se vám po řádění na atrakcích nocleh poblíž? Žádný problém. Hotel Aqualand Inn je vzdálený jen pár kroků od areálu a nabízí nezapomenutelný pobyt plný zážitků. Tak už na nic nečekejte, sbalte plavky a celou vaši rodinku a vyrazte vše otestovat na vlastní kůži!

www.aqualand-moravia.cz

70 ADVERTORIAL

Objevte pohodový rodinný

skiareál ŠACHTY ve Vysokém nad Jizerou! N

a pomezí Krkonoš a Jizerských hor v klidném lyžařském areálu Šachty si užijí příjemné lyžování především začátečníci nebo pohodově lyžující rodiny. V areálu Šachty vás čeká téměř 5 km skvěle upravených sjezdovek, moderní zasněžování a převážně mírnější terény, ideální pro začátečníky nebo rekreační lyžaře. Děti se u nás vyřádí na dětském vleku, provázkovém vleku zdarma a na bezpečných cvičných loučkách. V areálu nechybí půjčovna vybavení, skiservis ani lyžařská škola – o vše je tak postaráno na jednom místě.

Hned vedle sjezdovek začíná také běžecký areál s více než 5 km značených a pravidelně upravovaných tratí včetně osvětleného večerního okruhu. Až si budete chtít odpočinout, zamiřte do útulné alpské restaurace u horní stanice s posezením u krbu a nádherným výhledem na okolní kopce. Pro rodiny s dětmi je ideální také Bufet U Zlatana u dětského parku na Petruškových vrších nebo Bufet u Zdeničky. Parkování přímo u hlavní silnice je zcela zdarma, a to pouhých 100 metrů od pokladny a horní stanice vleku.

S permanentkou ze Šachet můžete lyžovat také ve Sklenařicích. A pokud chcete zažít ještě víc, vyberte si Panorama Card – jednu jízdenku, se kterou si užijete lyžování hned ve čtyřech areálech: Šachty, Paseky nad Jizerou, U Čápa (Příchovice) a Kamenec (Jablonec nad Jizerou). Samozřejmě i s večerním lyžováním.

Více informací:

www.skisachty.cz

72 ADVERTORIAL

HRUBÁ VODA značka ideál kousek od Olomouce L

Je libo červená nebo černá? Tak prosím!

yžovat na kilometrových sjezdovkách 25 nebo 50 minut od domova není v okolí Olomouce, Brna či Ostravy samozřejmostí! Ski areál je výjimečný délkou svých sjezdovek a dostupností. Aby také ne! Resort Hrubá Voda leží necelé půl hodinky jízdy autem z Olomouce, Prostějova, Přerova, Lipníku nad Bečvou nebo do hodiny jízdy od Brna, Ostravy či Zlína.

Sjezdovka „Béčko“ je výzvou pro náročnější lyžaře. Téměř 900 metrů dlouhá trať s převýšením 220 metrů během jedné jízdy třikrát mění obtížnost – od červeného úvodu, přes výrazný černý střed až po přehledný modrý dojezd. Kombinace délky, převýšení a variability z ní dělá jednu z nejzajímavějších tratí areálu.

Ideální kombinace cen, sjezdovek a dostupnosti

Pro-rodinná cenová politika a kratší hodinové skipasy dělají z Hrubé Vody dostupnou a chytrou volbu. Zatímco velká horská střediska šponují ceny skipasů k tisícovce, Hrubá Voda nabízí plně dostačující sjezdovky o délce 3 km, lanovku, vleky, lyžařskou školu s pohyblivým pásem, půjčovnu, a to za výrazně nižší ceny.

PROČ JE RESORT HRUBÁ VODA IDEÁLNÍ? Rodiny s dětmi to tu milují

Resort Hrubá Voda sice nemá ambice konkurovat velkým horským střediskům, ale vyniká tím, co rodiny oceňují nejvíce. Více než 60 % modrých sjezdovek, parkování přímo u tratí, lyžařská školička, posuvný koberec i restaurace u lanovky vytvářejí pohodové a bezpečné zázemí. Výrazně zvýhodněná rodinná cenová politika pak dělá z Hrubé Vody ideální místo pro rodinné lyžování.

Kilometrové „Áčko“

Sjezdovka „Áčko“ je oblíbeným kilometrovým „hanáckým dlouhánem“ ideálním pro rodiny s dětmi a méně zkušené lyžaře. Nabízí kombinaci snadného modrého profilu, krátkého červeného úseku pro hezké oblouky a dlouhého, širokého dojezdu. Díky přehlednosti, délce a šířce potěší i zkušenější lyžaře, kteří si chtějí užít pohodovou jízdu.

www.resorthrubavoda.cz

AQUÁÁÁ JARŇÁKY

Kam s dětmi na nejlepší jarní prázdniny?

74 ADVERTORIAL

VRÁTNA

zimní srdce Malé Fatry Vrátna dolina, jedno z nejatraktivněj- Rodinné Paseky a dobrodružný Chleb ších horských středisek na severu Paseky se vyznačují pestrým Slovenska, leží uprostřed Národního profilem sjezdovek – od modrých tratí pro poparku Malá Fatra. Díky rozmanitosti širokých hodovou jízdu až po červené, střediska si lze užít vše od pohodové které dávají prostor pro technickou jízdu. Poludňový Grúň rodinné lyžovačky až po freeride či zase láká na krásné výhledy a tratě, které potěší náročnější skialpinismus.

tředisko se skládá ze tří hlavních lokalit – Paseky, Poludňový Grúň a Chleb, které jsou propojené jedním skipasem a nabízejí dohromady přibližně 14 km upravovaných sjezdovek různých náročností.

lyžaře i snowboardisty. V závěru doliny se nacházející Chleb má nejhorštější charakter se strmějšími sjezdovkami a freeridovými zónami.

Výšlapy s výhledem i sjezdem

Pro milovníky skitouringu a skialpinismu je Vrátna ideální oblastí. Skialpové trasy vedou jak podél sjezdovek v lokalitě Paseky, tak i výš směrem na hřebeny Malé Fatry – možností je od pohodových skialpových výšlapů a širokých svahů až po strmé technické žlaby pro zkušenější. Při nedostatku přírodního sněhu se dá využít technicky zasněžovaná trasa nebo rychle vystoupat pomocí kabinkové lanovky na Chleb a pak už jen vybírat, kam se vydat dál. Podél všech výstupových tras se nacházejí bufety a horské chaty pro občerstvení.

Dětská lyžařská zóna

V lokalitě Paseky je k dispozici dětská zóna Mini a Maxi, kde si děti mohou bezpečně osvojit první oblouky. Mini zóna s pohyblivým kobercem a mírnými svahy je ideální pro úplné nováčky. Jakmile se dětem technika zlepší, mohou přejít do Maxi zóny s větší sjezdovkou, interaktivními prvky a časomírou, která jim dodá pocit skutečného závodu.

Sníh, výhledy a klid hor i pro zimní turisty Kromě lyžování Vrátna láká i zimní turisty, kterým nabízí rozhledy na vrcholy Malé Fatry. Trasy jsou dobře značené a ideální pro milovníky přírody, kteří si chtějí užít klid a krásu zimních hor.

76 RESORT TECHNIKA Trasa lanovky mimořádných parametrů s velkými rozpětími a vysokými podpěrami

PHÚ QUOC – nejdelší lanovka světa TEXT A FOTO: RADIM POLCER

Již osm let je na vietnamském ostrově Phú Quoc v provozu lanová dráha systému 3S mimořádných rozměrů, která drží se svou délkou 7 899,9 metrů rekord nejdelší lanové dráhy na světě, zapsaný v Guinnessově knize rekordů. Šest Guinnessových rekordů lanovek ve Vietnamu

ejde přitom o jedinou rekordní lanovou dráhu, kterou ve Vietnamu postavila investorská společnost Sun Group Corporation. Již v roce 2008 byla v Ba Na Hills vybudována osmimístná kabinková

lanovka o délce 5 042 metrů, což byl tehdy rekord v délce jednoúsekové lanovky na světě (v dalších letech následovaly v této lokalitě další paralelní kabinkové lanovky podobných parametrů). V roce 2015 byl rekord překonán novou lanovou dráhou systému 3S na Fansipan, jejíž délka trasy

Poháněcí stanice An Thoi je designována ve stylu antického Říma

dosahuje 6 326 metrů. V roce 2016 následovala kyvadlová lanovka s dvoupatrovými kabinami Queen Cable Car v zátoce Ha Long Bay, která se vyznačuje rekordem největší kabiny visuté lanovky na světě (230 osob) a v době svého otevření držela jedna z jejích dvou podpěr s výš-

kou 188,88 m rovněž světový rekord ve výšce. Konečně v roce 2018 převzala titul nejdelší lanovky na světě dráha na Phú Quốc a o dva roky později byla otevřena další podobná lanovka systému 3S Cat Hai – Phu Long, která již sice nepřekonala rekord v délce,

30místná kabina na výjezdu ze stanice An Thoi

Volné rozpětí lana mezi podpěrami č. 3 a 4

Pohled od výchozí stanice An Thoi na podpěry č. 1, 2 a 3

vyznačuje se však ještě vyšší podpěrou než dráha v Ha Long Bay a její rekordní výška dosahuje stěží uvěřitelných 214,8 metrů. A v rámci visutých lanovek je rekordní také její přepravní kapacita, která může ve finálním stavu dosáhnout hodnoty 5 500 osob za hodinu. Všechny lanovky pro Sun Group Corporation byly dodány společností Doppelmayr.

konstrukce, nejvyšší z nich, č. 4, měří úctyhodných 164 metrů. Dvě z podpěr jsou umístěny na mezilehlých menších ostrůvcích Hon Dua a Hon Roi a cestujícím se při jízdě lanovkou nabízí opravdu úchvatný výhled. Mezi další technické zajímavosti patří firmou Doppelmayr vyvinutý generátor na osmikladkovém běhounu, který dodává během jízdy el. energii pro osvětlení a pro komunikační zařízení. Pro maximální bezpečnost v případě nutnosti záchranné akce je lanovka vybavena speciálním konceptem evakuace – dodatečná bezpečnostní vybavení a redundantní, navzájem nezávislé komponenty umožňují přivézt kabiny zpět do stanice, aniž by cestující na trase museli kabiny opustit.

Nejdelší lanovka na světě

Rekordní lanovka spojuje vysoko nad mořem An Thoi na jižním cípu oblíbeného turistického ostrova Phú Quốc s malým ostrůvkem Hòn Thơm, kde najdeme zábavní park Sunworld s jedním z největších vodních parků v oblasti Aquatopia a atrakcemi, jako je horská dráha nebo vyhlídková

Podpěra č. 1 a výchozí stanice An Thoi

plošina, ale také nádherné pláže i přírodní rezervaci. Nicméně už samotná jízda s ní je jedinečným zážitkem a lanovka je tak velkou turistickou atrakcí. Vybrána byla dráha systému 3S firmy Doppelmayr se dvěma nosnými a jedním tažným lanem, který je vysoce stabilní ve větru, umožňuje dlouhá lanová pole mezi podpěrami a má nízkou spotřebu energie. Náročná výstavba lanové dráhy byla slavnostně zahájena 4. září 2015 a do provozu byla lanovka uvedena 4. února 2018. Výzvou při výstavbě byly místní klimatické podmínky, vyznačující se dlouhým obdobím dešťů během léta. Její spektakulární trasa je vedena přes 6 mimořádně vysokých podpěr betonové

Dráha mimořádných parametrů a luxusu

Obě stanice jsou umístěny v budovách značných rozměrů, které v sobě zahrnují i řadu služeb. Ve stanici Phú Quốc designově inspirované antickým Římem se nachází pohon v podzemním provedení sestávající ze dvou skupin (každá s převodovkou, poháněcí hřídelí a dvojicí motorů) o celkovém výkonu činícím mimořádných 2 520 kW v trvalém a 3 154 kW v rozjezdovém režimu. V protilehlé stanici Hòn Thơm je pak mechanicky napínáno tažné lano prostřednictvím závaží. Mimořádné parametry mají také lana od firmy Fatzer, kdy průměr tažného lana činí 52 mm a průměr nosného lana pak 58 mm. Při maximální dopravní rychlosti 8,5 m/s trvá

Podpěra č. 4, která je se svými 164 metry nejvyšší na trati

78 RESORT TECHNIKA

Podpěra č. 6 před koncovou stanicí Hòn Thoʼm je naopak ze všech nejnižší vyhlídková jízda rekordní lanovou dráhou přibližně 15 minut. Přepravu cestujících zajišťují komfortní panoramatické 30místné (se 24 místy k sezení a 6 místy na stání) kabiny typu TARIS 3200 od firmy CWA. Při otevření byla dráha vybavena celkem 35 kabinami zajišťujícími přepravní kapacitu 1 750 osob za hodinu, celá dráha však byla technicky dimenzována na vyšší kapacitu, a tak byl s ohledem na velký zájem návštěvníků brzy navýšen jejich počet na konečných 68. Tím narostla také hodinová přepravní kapacita na současných 3 500 osob. Kabinky jsou nalakovány rovnoměrně v barevném provedení žlutá, červená, oranžová, bílá a růžová.

K dispozici je dále také jedna VIP kabina pro 8 cestujících s luxusními křesly z opravdové kůže, interiérem z pravého dřeva se zlatým dekorováním, exkluzivním zábavním systémem, lednicí, USB zásuvkami, stmívatelným LED osvětlením interiéru a klimatizací, která vytváří příjemnou vnitřní teplotu v subtropickém klimatu Vietnamu. O perfektní výhled směrem dolů se stará také prosklená podlaha kabiny. Již před výstavbou lanovky byl jih ostrova populární turistickou destinací s moderními luxusními hotely, nové zařízení však významně přispělo k dalšímu rozvoji místního cestovního ruchu a za rok přepraví přes milion návštěvníků.

Luxusní interiér VIP kabinky s koženými křesly a prosklenou podlahou

Kabiny v koncové stanici na ostrůvku Hòn Thoʼm

Již brzy další lanovka

S ohledem na současnou a ještě plánovanou další masivní výstavbu ve formě dalších hotelů a resortů na ostrově Hòn Thơm provozovatel předpokládá, že ani kapacita 3 500 osob/hod. této výjimečné lanovky nebude stačit. V plánu je tak stavba další paralelní lanovky systému 3S, která se bude vyznačovat těžko uvěřitelnou přepravní kapacitou 7 000 osob/hod., což bude novým rekordem visutých lanovek. Dodavatelem dráhy se 116 kabinami bude tentokrát firma Poma a její otevření je plánováno na začátek roku 2028. Tím bude zajištěna také potřebná redundance v případě nutných

odstávek a větších údržbových prací. Většina návštěvníků ostrova pochází z Jižní Koreje, Ruska a pevninského Vietnamu, Evropa má na zdejší návštěvnosti jen velmi malý podíl.

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz. Novinky v lyžařských střediscích sledujte na

snow.cz/novinky

Podzemní pohon ve stanici An Thoi, na snímku jedna ze dvou skupin sestávající ze 2 elektromotorů a převodovky

Therm-ic Touring Warm Gloves

Sidas Ski Touring jsou výkonné ponožky navržené právě pro skialp, které precizně sedí na noze díky těsnému fitu i silikonovému pruhu Grip Yarn – originální technologii Sidas, která fixuje ponožku k noze, čímž zvyšuje komfort při pohybu a omezuje vznik puchýřů. Úplet je tenký a velmi prodyšný, přitom si díky materiálu s podílem merino vlny zachovává velmi slušnou izolační schopnost.

Lehké a extrémně odolné rukavice na skialpinismus. Dlaň je vyrobena z ovčí kůže, která je odolnější proti mechanickému opotřebení než kůže kozí. Výztuhy Pittards Armor-Tan na nejexponovanějších místech pak odolnost proti mechanickému poškození ještě zvyšují. Úzký předtvarovaný střih umožňuje prstům přirozený pohyb, podobně provedení švů poskytuje maximální pohodlí a cit. Elastické zakončení manžety okolo zápěstí zabraňuje pronikání chladu dovnitř. Prodyšná voděodolná 10K/10k membrána udrží ruce v suchu i při intenzivní túře, izolace Primaloft® Gold chrání před zimou.

1 080 Kč

SENSOR Merino Cordura SENSOR Coolmax Nesmrtelná první vrstva Thermo

2 390 Kč

Když se potká příroda s technologií, vznikne funkční prádlo, které posouvá hranice odolnosti. Jemná merino vlna z Nového Zélandu tu tvoří dokonalý základ pro špičkovou termoregulaci, efektivní odvod potu a komfort i během celodenního lyžování. Do hry ale vstupuje Cordura® – materiál známý z batohů a expedičních bund – a dává merinu novou dimenzi trvanlivosti. Výsledek? Prádlo, které si zachovává všechny unikátní vlastnosti merina, včetně přirozené antibakteriální ochrany a samočisticího efektu díky lanolinu, ale zároveň je extrémně odolné proti prodření a roztržení. Snadná údržba je už jen příjemný bonus. Tohle není prádlo na jednu sezónu. Je to výbava, která přežije pády, mráz i nekonečné dny na svahu – a klidně i několik generací. Samotné merino umí hodně. Ale s Cordurou®? Téměř nesmrtelné.

1 899 Kč

Teplo, sucho a pohodlí po celý den Funkční prádlo Coolmax Thermo je ideální volbou do chladnějších dnů, kdy se na svahu i mimo něj chcete cítit v teple a suchu. Elastický úplet nabízí výborné termoregulační vlastnosti a zároveň efektivně odvádí vlhkost od těla, takže vás podrží při aktivním pohybu i během celodenního nošení. Použité vlákno s trvale včleněnými ionty stříbra zajišťuje vysoké a dlouhodobé antibakteriální vlastnosti – žádný zápach ani po náročném dni na horách. Materiál je navíc odolný, tvarově stálý a vysoce elastický, takže se přizpůsobí pohybu a drží tvar i po opakovaném praní. Coolmax Thermo se hodí nejen na lyžování a další zimní sporty, ale i na běžné volnočasové aktivity. Nová generace materiálu Coolmax EcoMade zachovává všechny osvědčené funkční vlastnosti, ale zároveň je výrazně šetrnější k přírodě. Vlákno obsahuje 97 % recyklovaného materiálu a vzniká z použitých plastových lahví, které jsou zpracovány do vysoce funkční textilie. Výsledkem je ještě lepší odvod vlhkosti a příjemný pocit při nošení – s vědomím, že vaše výbava myslí i na životní prostředí.

1 799 Kč

www.sidas.cz

nejdelší osvětlená sjezdovka na Moravě (1 250 m) moderní areál nejen pro rodiny s dětmi

www.sensor.cz

KOMERČNÍ PREZENTACE

Sidas Ski Touring Socks

80 ADVERTORIAL

ČEZ Jizerská 50

Víkend, kdy jsou Jizerské hory středobodem běžeckého lyžování Letos výjimečně již na přelomu ledna a února má každý běžkař jedno pevně vyznačené místo v kalendáři. ČEZ Jizerská 50, to není jen závod, ale několikadenní setkání světového běžeckého lyžování, kde se potkává tradice, sportovci nejvyšší úrovně i tisíce osobních příběhů. Bedřichov se znovu promění v centrum dálkového lyžování a nabídne program, který přesahuje dál než na nedělní start závodu na 50 kilometrů.

etošní závodní víkend bude výjimečný hned v několika ohledech. Jizerská 50 patří mezi čtveřici nejprestižnějších závodů seriálu Ski Classics, tzv. Grand Classics, a právě tady se mezi elitními závodníky tradičně sbírají jedny z nejcennějších bodů celé sezóny. Poprvé v historii však Bedřichov uvidí také oficiální sprint v rámci Ski Classics Pro Tour. Páteční ORLEN Sprint přinese zcela nové zážitky: krátkou trať, maximální tempo, souboje o desetiny a stadionovou atmosféru, pod noční oblohou a světelnou show. To vše, pochopitelně, v přímém televizním přenosu, jak bylo dobrým zvykem i před zařazením do Ski Classics. Pro diváky tak půjde o ideální naladění před víkendem, pro závodníky o novou strategickou výzvu. Samotný hlavní závod na 50 kilometrů zůstává ikonou, která

každoročně kromě světové elity přitahuje hlavně tisíce hobby běžkařů. Padesátka se jede v kulise Jizerské magistrály, s typickým profilem, proměnlivými podmínkami a pasážemi, které dokážou obšťastnit i řádně potrápit vůli každého ze závodníků. Vedle ní jsou pevnou součástí programu i kratší klasické tratě – České Radiokomunikace Jizerská 25 či rodinná ČT Jizerská 10, stejně tak závody volnou technikou, VINCI Construction Jizerská 17 a již dobře zavedená Volkswagen Bedřichovská 30. Každý si vybere svůj osobní závod. Specifickým bodem programu je také letošní novinka Generali Investments Ve stopě Jizerské 50, jež přichází na řadu již víkend před hlavním závodem, tedy 23.–25. ledna. Tato speciální aktivita umožňuje absolvovat trasu mimo hlavní závodní den vlastním tempem. Pro někoho trénink, pro jiného splnění velkého předsevzetí. Jde o další možnost zažít Jizerky v klidu a bez stresu startovního pole. Vrátíme-li se však k hlavnímu závodnímu víkendu, nemusíme lákat pouze běžce na lyžích. ČEZ Jizerská 50 totiž jako obvykle nabídne i vyžití mimo bílou stopu. Pro závodníky, ale i jejich fanoušky a doprovod bude přímo na stadionu opět připraven bohatý doprovodný program a rozličné aktivity pro všechny věkové kategorie. Milovníci hudby a tance se v pátek a sobotu večer mohou těšit na ČEZ Energy Fest, který se uskuteční na náměstí v nedalekém Jablonci, respektive v Liberci. Jizerská 50 je především o atmosféře. O mrazivých ránech na stadionu, o nadšených dobrovolnících a fanoušcích podél tratí, o tichu přírody i ruchu v cílové rovince. O setkání generací, kdy se vedle sebe staví světoví profesionálové i lidé, kteří jedou „jen“ sami proti sobě.

59. ČEZ JIZERSKÁ 50 29. 1.— 1. 2. 2026 WWW.JIZ50.CZ

erák m Š n a l Mi 0 km 1 | 9 4 : 01:06

Í N B O S O J Ů M D O ZÁV PRÉMIOVÝ PARTNER

FOTO: SKIALPUJFEST

Bohu to trvalo 7 dní. SkialpujFESTu pět let Za pět let se do krásy vylíhnul festival, který ve světě nemá obdoby. Festival pro skialpové bohy i začátečníky. Festival, který probíhá formou workshopů a přednášek na horských boudách, po nichž putujete jak jinak než na skialpových lyžích. Pánbů zaplať, že se mezi skialpinisty – hosty, návštěvníky, odborníky i amatéry – našlo dostatek nadšenců, kterým tenhle nápad připadá stejně skvělý jako organizátorům a třeba i opakovaně na SkialpujFEST jezdí. Díky! Snad se najdete v boží náruči.

(jk)

Skialp a freeride nově v televizi Mladá televize Sporty TV bude pravidelně vysílat živé přenosy ze závodů světového poháru ve skialpinismu ISMF World Cup. Všech 11 závodů bude doprovázet český komentář. Podobně budete moci sledovat elitní světový seriál Freeride World Tour, který bude mít od ledna do konce sezóny ještě 6 zastávek. A nakonec, aby toho nebylo málo, můžete být s TV Sporty živě i při všech závodech laufařské Ski Classics vyjma Jizerské 50, kterou přenáší ČT Sport. Sporty TV naladíte na Multiplexu 23 nebo na internetu – všechno je zdarma, a dokonce bez registrace. (Teď už jen nezapomenout na vlastní pohyb!)

(ps)

84 SKIALP OLYMPIÁDA

TEXT: PAVLÍNA HÁJKOVÁ, TOMÁŠ BINTER

JAK SKIALPY SJELY Z HOR DO TELEVIZE Skialpinismus: Drsný a náročný sport, který vyrostl z pohybu v horách, z orientace v terénu a z respektu k přírodním podmínkám, si dlouho vystačil sám se sebou. Bez velké popularity mimo vlastní svět, bez pozornosti sportovních fanoušků, bez televizních přenosů. To se mění: skialpinismus míří na olympijské hry. Uspěje?

icho. Křupající krusta pod lyžemi. Dřina, při níž se čas smrskne na dech a krok. Prašanem zapadané vrcholky. Nervozita z první lajny z hřebenu. A pokora, která je v horách nezbytná. Takový je skialpinismus. Individuální, ale přesto týmový, náročný na teoretické i praktické znalosti, komplexní, a přesto stále populárnější a populárnější. Byla jen otázka času, kdy se z něj stane regulérní závodní disciplína. Jenže jak závodit ve sportu, jehož podstatou je volnost? Jak vtěsnat pohyb v otevřeném horském terénu do pravidel, tratí a časomíry? A jak z něj udělat vrcholový sport, který obstojí nejen před horami, ale i před kamerami?

Svěťák ve skialpinismu…

Chvilku to trvalo. První Světový pohár ve skialpinismu se uskutečnil v zimní sezóně 2004/05. Tehdy ještě pod hlavičkou FISpS – Federation Internationale de Ski de Alpinisme de Compétition, která jako první převzala snahu o mezinárodní řízení závodního skialpinismu. Vydržela do roku 2008, kdy se přetavila v ISMF, dnešní International Ski Mountaineering Federation. Právě ISMF dala závodnímu skialpinismu jasnou strukturu, rozšířila Světový pohár, a především mu zajistila oficiální mezinárodní autoritu. Už její první prezident Pierre-Yves Jorand navíc otevřeně mluvil o cíli, který

tehdy zněl téměř nepatřičně ambiciózně: dostat skialpinismus na olympijské hry. Ale nebyla to prázdná slova.

sprint žen a smíšená štafeta. Ale o olympiádě později. Pojďme se nejprve podívat, co nás letos čeká ve Světovém poháru!

… a skimo na olympiádě

Světový pohár 2025/26: od Utahu po Švýcarsko

Právě letos, v roce 2026, se skialpinismus poprvé objeví na zimních olympijských hrách v Miláně. Zatím jen v omezeném rozsahu, jako test. Test diváckého zájmu, organizačních možností i schopnosti sportu obstát na největší možné scéně. Na programu budou tři disciplíny: sprint mužů,

V době, kdy držíte tento časopis v ruce, má sezóna za sebou už první kapitolu. A hned historickou. Světový pohár odstartoval poprvé v USA, v Solitude Mountain Resortu v Utahu, na začátku prosince 2025. Na programu byly sprinty a smíšené štafety,

FOTO: IMAGO

FOTO: FACEBOOK

FOTO: ISMF

Eva Matějovičová se na ZOH nenominovala kvůli obrovské smůle, kdy jí při závodu upadl pás z lyže

Světový pohár ve skialpinismu putuje po různých zajímavých destinacích, jako je třeba norské Tromsö

– místo, které si v posledních letech vydobylo pevnou pozici v kalendáři ISMF mimo jiné díky masivním investicím do horských sportů. Druhá polovina března patří Val Martellu v Jižním Tyrolsku a francouzskému Puy-Saint-Vincent na okraji Národního parku Écrins. Finále sezóny obstará švýcarské Villars-sur-Ollon (1.–5. dubna 2026), kde jsou na programu všechny disciplíny. FOTO: FACEBOOK

Díky spolupráci Sporty TV se SkialpujFESTem můžete druhou zastávku SP sledovat i společně s ostatními přímo na horách v rámci doprovodného festivalového programu v Peci pod Sněžkou.. Na přelomu ledna a února čeká závodníky Andorra (Comapedrosa) a španělské Pyreneje v Boí Taüll. Jaro pak přinese i méně tradiční zastávky. Dva závody se pojedou v Shahdagu v Ázerbájdžánu, v pohoří Velký Kavkaz FOTO: IMAGO

Ski Classics jde o další klíčový díl do naší mozaiky přenosů pro fanoušky zimních sportů. Poptávka po těchto disciplínách nás velmi příjemně překvapuje – freeride patřil v loňské sezóně k našim nejsledovanějším formátům a úvodní zastávka skialpového svěťáku ukázala stejný trend,“ zve ke sledování závodů Jan Smíšek, výkonný ředitel Perinvest Group, který zodpovídá za projekt Sporty TV. FOTO: FACEBOOK

poslední kvalifikační závody na zimní olympijské hry. V Americe zavládla radost především ve slovenském týmu. Olympijský start si vybojovali Marianna Jagerčíková, Jakub Šiarnik a Rebeka Cully. Česká reprezentantka Eva Matějovičová naopak doplatila na krutost sprintového formátu. Sklouzlý pás ve čtvrtfinále znamenal konec nadějí na nominaci na OH. I tohle je realita vrcholového skialpinismu. V polovině ledna se seriál přesouvá do Courchevelu v Savojských Alpách: 15. ledna sprinty, 16. vertikál. Pokud by vás lákalo klání sledovat živě, je to letos poprvé velmi snadné. Práva na kompletní seriál SP totiž zakoupila česká stanice Sporty TV, kterou naladíte zdarma na Multiplexu 23 nebo na internetu (i bez registrace). „Vzhledem k rostoucí oblibě skialpinismu a jeho blížící se olympijské premiéře jsme nadšeni, že můžeme divákům nabídnout kompletní program Světového poháru živě a s českým komentářem. Po boku Freeride World Tour a série

Češi na ZOH nebudou žádní, Slováci hned tři: Marianna Jagerčíková, Rebeka Cully a Jakub Šiarnik

FOTO: ISMF

86 SKIALP OLYMPIÁDA

Čtyři disciplíny, čtyři tváře skialpu

Individuál Individuál je nejblíže tomu, co si mnoho lidí pod pojmem skialpinismus představí. Dlouhý závod ve vysokohorském terénu, kde se střídají tři výstupy a tři sjezdy ve volném terénu, přičemž obvykle jeden či více úseků výstupu je nutné absolvovat s lyžemi na batohu a mačkami na botách. Trať bývá vedená v otevřeném terénu (cca 12–18 km), často s převýšením kolem 1 400–1 800 metrů a technicky náročnými sjezdy. Závodníci soutěží individuálně každý sám za sebe, startují hromadně, nebo ve vlnách a rozhoduje čas, který u vrcholových sportovců obvykle nepřesahuje dvě hodiny.

FOTO: ISMF

Individuál, vertikál, smíšené štafety a sprint. Jeden sport, čtyři odlišné disciplíny. V čem musí závodní skialpinisté obstát?

Sprint A pak je tu sprint. Nejmladší a nejrychlejší disciplína, která koncentruje všechny prvky skialpu do tří až čtyř minut intenzivního závodění. Trať startuje na rovině, odkud závodníci vyráží s lyžemi na nohou do kopce. Součástí výstupu je úsek, kde je třeba lyže připevnit na batoh a pokračovat pěšky po sněhových schodech vzhůru. Na to navazuje další stoupání na lyžích, přezouvací stanoviště pro stržení pásů a následuje rychlý sjezd formou slalomu mezi brankami. Je tradicí, že posledních pár metrů do cíle musí závodníci dobruslit na lyžích do mírného kopce. Na trať s převýšením kolem 50–80 výškových metrů se soutěžící pouštějí hromadně v několikačlenných skupinách v rozjížďkách, z nichž ti nejlepší postoupí do finálové jízdy. Smíšená štafeta Smíšená štafeta je obdobou sprintu, kde se soutěží v dvoučlenných týmech. Ty tvoří vždy muž a žena, kteří každý absolvují dvě krátká kola. Jedno kolo trvá jen pár minut a strukturou připomíná sprint: krátké stoupání, krátký pěší úsek, rychlé přezutí a sjezd. Dámy mají přednost, takže první odstartuje něžné pohlaví, potom až pokračuje muž. Při druhém předání štafetu opět přebírá žena, zatímco muž finišuje poslední okruh.

FOTO: ISMF

Vertikál Protikladem technické náročnosti individuálu je vertikál. „Nejčistší“ a nejpřímočařejší disciplína. Bez sjezdů, bez zouvání lyží. Start dole, cíl nahoře. Běží se výhradně do kopce, celou dobu na pásech. Trať měří obvykle 500 až 700 výškových metrů a je dlouhá dva až čtyři kilometry. Závodníci ji překonají obvykle za méně než půl hodinu.

Skialp a Ski claSSicS na Sporty tV! SVětoVý pohár Ve SkialpiniSmu

Freeride World tour

24. 1. 2026 ... Andorra 25. 1. 2026 ... Andorra .................................... 12:00 ..... sprint 31. 1. 2026 ... Boí Taüll – ESP ............................ 9:00 ..... sprint 1. 2. 2026 ... Boí Taüll – ESP ............................ 9:00 ..... smíšené štafety 4. 3. 2026 ... Shahdag – AZE .......................... 10:00 ..... sprint 5. 3. 2026 ... Shahdag – AZE .......................... 10:00 ..... smíšená štafeta 21. 3. 2026 ... Val Martello .............................. 10:00 ..... smíšená štafeta 22. 3. 2026 ... Val Martello .............................. 13:00 ..... sprint 25. 3. 2026 ... Puy-Saint-Vincent – FRA .............. 9:00 ..... individual 4. 4. 2026 ... finále SP Villars-sur-Ollon SUI ..... 10:00 ..... sprint 5. 4. 2026 ... finále SP Villars-sur-Ollon SUI ..... 10:00 ..... smíšené štafety

16.–21. 1. 2026 ..... Baqueira Beret Pro .................................Španělsko 24.–29. 1. 2026 ..... Val Thorens Pro ......................................Francie 22.–28. 2. 2026 ..... Georgia Pro ............................................Gruzie 5.–10. 3. 2026 ..... Fieberbrunn Pro .....................................Rakousko 15.–22. 3. 2026 ..... FWT Finals 1 – YETI Alaska Haines Pro ......USA 28. 3. – 5. 4. 2026..... FWT Finals 2 – YETI Xtreme Verbier ...........Švýcarsko

Všechny závody Světového poháru ISMF s českým komentářem

Elitní seriál ve freeridu – ski&snb

Ski claSSicS 2025/26

Mezinárodní seriál dlouhých běhů na lyžích klasickou technikou

Jak naladit Sporty tV? SPORTY TV je možné naladit jednoduše několika způsoby: SPORTY TV vysílá volně (bez poplatků) v rámci Multiplexu 23 – dostupného po celé České republice. Pro naladění stačí spustit automatické vyhledávání kanálů na vašem televizoru nebo set-top boxu, který podporuje standard DVB-T2 Kabelové a IPTV služby: SPORTY TV najdete i u vybraných poskytovatelů kabelové nebo internetové televize Online vysílání: SPORTY TV můžete sledovat i online bez registrace na webu sportytv.cz.

17. 1. ....Engadin La Diagonela .....................Pontresina – Zuoz, Švýcarsko ........ 55 km 25. 1. ....Marcialonga ...................................Moena – Cavalese, Itálie ............... 70 km 1. 3. ....Vasův běh.......................................Sälen – Mora, Švédsko .................. 90 km 7.–8. 3. ....Grönklitt 50 km (ženy – časovka).....Orsa Grönklitt, Švédsko ................. 50 km 14. 3. ....Birkebeinerrennet..........................Rena – Lillehammer, Norsko ......... 54 km 21. 3. ....Marcialonga Bodø ..........................Bodø, Norsko ................................ 50 km 28. 3. ....Reistadløpet...................................Setermoen – Bardufoss, Norsko .... 46 km 29. 3. ....Finále – Summit 2 Senja .................Bardufoss – Finnsnes, Norsko ........ 60 km

FOTO: ISMF

88 SKIALP OLYMPIÁDA

Kalendář Světového poháru ve skialpinismu Prosinec 2025 6. 12. 2025 – Solitude (USA) – smíšené štafety 7. 12. 2025 – Solitude (USA) – sprint Leden 2026 15. 1. 2026 – Courchevel (FRA) – sprint 16. 1. 2026 – Courchevel (FRA) – vertikál 24. 1. 2026 – Comapedrosa (AND) – vertikál 25. 1. 2026 – Comapedrosa (AND) – sprint Konec ledna – začátek února 2026 31. 1. 2026 – Boí Taüll (ESP) – sprint 1. 2. 2026 – Boí Taüll (ESP) – smíšené štafety Březen 2026 6. 3. 2026 – Shahdag (AZE) – vertikál 8. 3. 2026 – Shahdag (AZE) – individuál 19.–22. 3. 2026 – Val Martello (ITA) – individuál, smíšené štafety, sprint 25. 3. 2026 – Puy-Saint-Vincent (FRA) – individuál Duben 2026 1. 4. 2026 – Villars (SUI) – vertikál 2. 4. 2026 – Villars (SUI) – individuál 4. 4. 2026 – Villars (SUI) – sprint 5. 4. 2026 – Villars (SUI) – smíšené štafety

Momentka z testovacího závodu v dějišti letošní zimní olympiády, italském Bormiu

Olympiáda: zlomový okamžik

Právě sprinty a smíšené štafety uvidíme na zimních olympijských hrách v Miláně (6.–22. února 2026), konkrétně mezi 19. a 21. únorem. Kvalifikační systém pro ZOH 2026 byl ke skialpinistům opravdu tvrdý. Do olympijské premiéry se mohlo probojovat jen 18 mužů a 18 žen. Pro smíšené štafety připadlo na každé pohlaví 12 míst, na individuální závody tak zůstalo pouhých šest. Dvě místenky získali nejúspěšnější závodníci a závodnice na mistrovství světa 2025, zbývající čtyři pak připadly prvním čtyřem

v olympijském kvalifikačním žebříčku. Celkově se na ZOH 2026 představí skialpinisté a skialpinistky ze čtrnácti zemí. ZOH 2026 budou testem. Pokud skialpinismus obstojí – sportovně, divácky i organizačně – lze očekávat jeho další rozšíření v olympijském programu. Pokud ne, může zůstat „hostujícím“ sportem jedné generace. Ať už to ale dopadne jakkoli, jedno je jisté: okamžik, kdy se skialpinismus dostal na olympiádu, je historickým milníkem. Nejen pro závodníky, ale pro celé odvětví, které se z hor posunulo do záře reflektorů.

Zisky a ztráty

Co ale olympiáda skialpinismu přinese? A co mu vezme? Olympijské hry znamenají větší viditelnost, mediální prostor, větší peníze i zájem veřejnosti a celkově globální skialpovou osvětu. Zároveň ale skialpinismu mohou ubrat něco z jeho kouzla. Nebude to už, s nadsázkou řečeno, sport pro „pár vyvolených podivínů“. Sport těch, kteří loví sjezdy v zapomenutých koutech hor. Bude mít svou komerční podobu, v níž se bude více než s horami a počasím bojovat s tlakem a penězi. Odklon od ryze horské podstaty je ve vrcholovém závodění nevyhnutelný. Otázkou zůstává, kolik si z ní skialpinismus dokáže uchovat.

BIG FEEL

Speciální tvar gripu pro snadné polohování vázání.

Geometrie gripu Sidewinder zajišťuje perfektní úchop

BIG LINES

Feel big, feel free – průměr 22,5 mm!

Lehké a robustní – Všechny hole jsou vyrobené z kvalitního karbonu nebo titanalu

VYRO

BENO

V RA

KOUS

KU //

3 ROK

Y ZÁR

UKA

BIG ART

Vyměnitelné tejpy dodají holím originální vzhled

FISCHER-SHOP.C

NOVINKA PRO TUTO SEZÓNU + Vylaď si svoje hůlky s originálními tejpy Nenajdete silnější! Všechny teleskopické hole jsou vybavené nejsilnějším zámkem na trhu Powerlock 3.0

+ Odolný materiál pro ultimátní lyžařské zážitky + Bezpečné mimo sjezdovky díky vypínacímu systému Sidewinder

90 SKIALP LEGENDY

TEXT: DAVID HORYNA FOTO: ARCHIV BENEDIKTA BÖHMA

Benedikt Böhm:

KOUZELNÍK S ČASEM Efektivní ve sportu i v byznysu

Benedikt Böhm je známá postava, obzvlášť, pokud se zajímáte o skialp, vysoké hory nebo skialpové vybavení. Jako generální ředitel značky Dynafit dokázal více než 20 let kloubit vrcholný byznys a vrcholový sport. Patří mezi ty, kdo značku vytáhli na vrchol, přičemž on sám mezitím zlézal a sjížděl na lyžích nejvyšší vrcholy světa. Jak to všechno zvládl?

aké byly tvé první krůčky na lyžích? Měl jsi v dětství nějaké lyžařské nebo horolezecké idoly? Myslím, že mi bylo tak deset nebo jedenáct let. Začínal jsem jako běžkař, jako dítě jsem měl spoustu přebytečné energie. Byl jsem hyperaktivní, sedět ve škole mi moc nešlo. Moji rodiče byli oba akademici a umělci – máma historička umění, táta výtvarník, malíř a grafik. Byli velmi otevření a svobodomyslní. Jsem pátý ze šesti dětí, vyrůstali jsme ve velmi svobodném a nezávislém prostředí. Rodiče neměli moc peněz, hlavní důraz naší výchovy byl na hodnoty. Zapsali mě do běžkařského klubu Hochvogel v Mnichově. Tréninky byly tvrdé, přísné a velmi disciplinované, tlačily člověka na hranu – ale zároveň to bylo moc krásné. Klub má dodnes krásnou horskou chatu Bodenschneidhaus u jezera Tegernsee v Bavorsku, tam jsme každý víkend trénovali. Cesta k chatě vedla do prudkého kopce, kdy jsme museli vystoupat 800 výškových metrů s výbavou a jídlem na celý víkend.

Mým největším vzorem tehdy byl hlavní trenér Kurt Dotzler, který byl dlouhá léta světovou špičkou v běhu na lyžích. Nikdy nezapomenu, jak jsem jako dítě hleděl do jeho modrých očí a vnímal, jak je tím sportem úplně pohlcený. Žil jen pro běžecké lyžování a miloval práci s mladými sportovci – velmi disciplinovaným, ale zároveň motivujícím způsobem. Přitahoval nás svou pozitivní energií a nadšením. Co tě ovlivnilo při výběru profesní dráhy? Těžko říct. Po střední škole jsem absolvoval vojenskou službu u jednotky Gebirgsjäger – německých horských vojáků. Byl jsem ve speciální skupině s osmi dalšími kluky a v podstatě jsme se věnovali závodnímu skialpinismu. Tehdy jsem si uvědomil, že na to mám talent. Později jsem několik let studoval v Anglii a Spojených státech a poprvé v životě jsem neměl hory nablízku. V Anglii jsem dokonce upadl do deprese – tehdy jsem si naplno uvědomil, jak moc pro mě znamenají.

Pak jsem začal závodit ve skialpinismu a dostal jsem se do německé reprezentace, což byl skvělý zážitek. V té době jsem ale netušil, jak z toho udělat povolání. Nechtěl jsem být horský vůdce, lákalo mě podnikání. Tak jsem se přihlásil do firmy Dynafit. Byla to trefa do černého. Byl jsem jeden z prvních zaměstnanců nové divize, kde jsme nebudovali jen značku, ale rovnou celý trh.

Speed style pro mě má rozhodně hlubší smysl. Za prvé: když jdeš rychle, snižuješ riziko. Proč? Protože v nebezpečném místě trávíš méně času. Na vysoké hory jsme vždy lezli bez kyslíku a bez Šerpů. Naším cílem bylo přenést to, co jsme se naučili v Alpách, do nejvyšších hor světa. Aplikovat „závodní mentalitu“ na horolezectví – ne jako závod, ale jako filozofii.

NEPLÝTVÁM ČASEM, DŮVĚŘUJU SVÉMU TÝMU A ŘÍKÁM NE VŠEMU, CO MĚ NEPŘIBLÍŽÍ K MÝM CÍLŮM. Tvojí hlavní disciplínou je tzv. „speed style“. Kdo s tím přišel a proč? Vždycky mě fascinovalo dobrodružství. Miloval jsem expedice. Miloval jsem závodění. Miloval jsem posouvat své limity v tvrdém, neúprosném prostředí. Vždycky jsem chtěl poznat své hranice – a překonat je. To byla moje motivace. Přirozeně jsme tedy začali tyhle projekty realizovat v rychlém stylu.

Cílem bylo také minimalizovat riziko tím, že budeme co nejkratší dobu vystaveni extrémním podmínkám. Namísto tří nebo čtyř dnů ve výšce s výstrojí a stany jsme byli v tzv. „zóně smrti“ jen 18–20 hodin. To znamenalo i to, že jsme potřebovali pouze jeden dobrý den s počasím, ne několik. Samozřejmě jsme se to museli nejdřív naučit. Ze začátku jsme dělali hodně chyb. Ale postupně jsme se zlepšovali.

92 SKIALP LEGENDY

Řídíš značku Dynafit s ohromným obratem. Jak zvládáš skloubit extrémně náročnou práci a vášeň pro hory? Mám pár klíčových věcí, které mi v tom pomáhají. Za prvé – moje žena mi kryje záda a je mi obrovskou oporou. Starat se o naše tři děti a držet domácnost pohromadě je samo o sobě obrovský výkon. Často se nevidíme týden i déle… Za druhé – mám skvělý tým v práci. To je důležité. Lidé, se kterými pracuji, jsou odpovědní, nezávislí a samostatní. Jsme denně v kontaktu, ale nekontroluju je – můj způsob vedení je důvěra, důvěra v dobré lidi, odborníky, kteří jsou v dané oblasti často lepší než já. Za třetí a možná nejdůležitější – je čas. To jsem se naučil v horách. Všichni máme stejných 24 hodin denně. Každý jsme jiný, ale čas máme jeden. Život je sled miliard rozhodnutí. Každý den se rozhoduješ: vstanu brzo? Půjdu si zacvičit, než začne pracovní den? Já vždycky jdu – říkám těm chvilkám „zlaté hodiny“ před devátou ranní. V zimě bez problémů nastoupám 5 000 až 10 000 výškových metrů týdně, každý den před prací – sedm dní v týdnu, ať jsem kdekoli. Myslím, že jsem možná jediný člověk na světě, který je zároveň CEO a extrémní horolezec – a má hlubokou zkušenost v obou světech. Dokážu to skloubit tak, že neplýtvám časem, důvěřuju svému týmu a říkám ne všemu, co mě nepřiblíží k mým cílům. Kdy a kde byla tvoje první expedice do velehor? Moje první velká expedice mimo Alpy byla v roce 2004 v Peru se Sebastianem Haagem a Julianem Würmserem. Vystoupili jsme na Nevado Huascarán Sur (6 768 m), nejvyšší horu Peru, a sjeli jsme ji. Také jsme sjeli další šestitisícovky: Nevado Chinchey (6 222 m), Nevado Copa Sur (6 188 m) a Nevado Copa Norte (6 173 m).

V roce 2005 jste s Matthiasem Robelem a Sebastianem Haagem vylezli a sjeli čínský Muztag Ata (7 546 m) v rekordním čase… To byla moje první expedice na sedmitisícovku – přesně před 20 lety, v roce 2005. Na Muztag Atu jsme vystoupili dvakrát. Jednou během aklimatizace a pak znovu ve speed stylu, kdy jsme vytvořili nový rekord: 10 hodin a 40 minut z basecampu na vrchol a zpět. Ten výstup byl intenzivní i jinak. Potkali jsme dva další horolezce – jeden už byl mrtvý, zmrzlý, druhý sotva žil. Zimprovizovali jsme záchranné saně a snažili se ho zachránit. Ale bohužel tu noc také zemřel. To bylo poprvé, kdy jsem se tak přímo setkal se smrtí. Přesto jsme se tam o pár dní později vrátili a vystoupili na vrchol v rekordním čase. Rekordní výstup jsem podnikl s Matthiasem Robelem a Sebastianem Haagem. Bohužel, oba už dnes nejsou mezi námi. Matthias, horský vůdce, zemřel při nehodě v horách. Sebastian zahynul v roce 2014 – zasypala ho lavina na Šiša Pangmě, jen 100 metrů pod vrcholem. Byl jsem tehdy přímo vedle něj. V letech 2006–2009 jsi absolvoval hned několik expedic do nejvyšších hor světa Karákóramu a Himaláje. Můžeš nám k tomu říci něco více? V roce 2006 jsem společně se Sebastianem Haagem a Luisem Stitzingerem absolvovali naši první úspěšnou expedici na osmitisícovku v Karákóramu Gašerbrum II. V roce 2007 jsme byli na Manáslu v Nepálu – osmé nejvyšší hoře světa. Zastihla nás šílená sněhová bouře a museli jsme to vzdát. Ten neúspěch nás hodně zasáhl. Možná právě proto jsme v roce 2008 žádnou expedici nepodnikli. Až v roce 2009 jsme se vydali na Broad

Peak v Pákistánu – dvanáctou nejvyšší horu světa. Počasí bylo nestabilní a náročné. Na trase bylo hodně lidí a několikrát jsme museli prošlapávat stopu. V C3 jsme se potkali s naší italskou kamarádkou Cristinou Castagna a jejím lezeckým partnerem Giampaolem Casarottem. Cristina byla elitní horolezkyně – měla za sebou několik osmitisícovek bez kyslíku. Nakonec jsme je během výstupu předešli a dostali se až na předvrchol, tzv. „Rocky Summit“ (8 028 m), který je asi o 23 metrů nižší než skutečný vrchol (8 051 m). Hřeben byl ostrý, zasněžený a nebezpečný,

ji a záviděl odvahu. Při sestupu už byl Basti úplně vyčerpaný. Ztratil koordinaci. Lezl po čtyřech a nedokázal pořádně chodit. Měl jsem strach – byli jsme pořád v zóně smrti. Pomohl nám švýcarský horolezec Cedric Hählen – který bohužel později, v roce 2012, zemřel při zimním výstupu na Gašerbrum I –, společně jsme Bastimu uvázali lano, a svedli ho dolů. Pak jsme uviděli něco zvláštního – hnědou čáru ve sněhu. Ukázalo se, že je to krev – Cristinina krev. Spadla z vrcholového hřebene do stěny. Viděli jsme její tělo. Bylo to strašné, spadla přes skalní úseky. Přespali jsme v C3 v jejím stanu, protože

OCITLI JSME SE UPROSTŘED PRAVDĚPODOBNĚ NEJVĚTŠÍ LAVINOVÉ TRAGÉDIE V HISTORII HIMÁLAJE. BYLI JSME JEDINÍ, KDO MOHL POMOCI. s obrovskými převějemi. Naše dohoda byla jasná: po 16 hodinách výstupu se otočíme – neměli jsme stan, spacáky, skoro žádné jídlo a docházela nám voda. Dorazili jsme tedy na předvrchol a podle plánu se otočili. Cristina a Giampaolo se rozhodli pokračovat. Obdivoval jsem

Basti už nemohl chodit, a další den se vrátili do základního tábora. Celá ta expedice byla na hraně – fyzicky i psychicky. V roce 2012 se ti podařilo vystoupit a sjet z vrcholu Manáslu (8 163 m) v Nepálu v rekordním čase…

V roce 2010 jsem se na Broad Peak vrátil s Petem Swensonem, hned po závodě Patrouille des Glaciers. Počasí bylo ještě horší než rok předtím. Neměli jsme šanci dojít na vrchol. Pokusil jsem se jít nahoru sám, ale sněhu bylo příliš. Myslím, že ten rok se na vrchol nedostal nikdo. Až v roce 2012 – pět let po neúspěšném pokusu o Manáslu – jsme se rozhodli zkusit to znovu. Během aklimatizace jsme spali ve výšce 6 400 m. Byla hrozná zima. Žádný vítr, jasná obloha, hvězdy – nádhera. Ale nemohli jsme spát. Srdce mi bušilo, byli jsme plní nervozity. Pak ve čtyři ráno jsme slyšeli obrovskou lavinu. K našemu stanu dorazila tlaková vlna. V tu chvíli jsme věděli, že se stalo něco velkého. Ve zkratce –

ocitli jsme se uprostřed pravděpodobně největší lavinové tragédie v historii Himálaje. Byli jsme jediní, kdo mohl pomoci. Hodiny jsme kopali a zachraňovali přeživší. Celkem zemřelo jedenáct lidí. Po šesti hodinách konečně přiletěly vrtulníky – v Nepálu velmi vzácné. Shromáždili jsme raněné na jedno místo a předali je záchranářům. Byli jsme naprosto vyčerpaní – fyzicky i psychicky. Na to datum, 23. září 2012, nikdy nezapomenu. V Mnichově v ten den začínal Oktoberfest. V základním táboře jsme se později dozvěděli, že všichni, koho jsme vyprostili, přežili – i ti s omrzlinami. Nikdo z nich nepřišel o prsty ani o nohy. Pak přišla velká otázka: zůstat, nebo jít domů? Tábor se rozpadal. Mnoho lidí bylo mrtvých nebo trauma-

94 SKIALP LEGENDY

PODCASTY A AUDIOKNIHY POSLOUCHÁM PŘI BĚHÁNÍ, TRÉNINKU NEBO ŘÍZENÍ. JE TO SUPEREFEKTIVNÍ. NASÁVÁM SPOUSTU ZNALOSTÍ PŘI JINÝCH ČINNOSTECH! tizovaných. Náš tým se rozdělil. Zůstali jsme jen tři: já, Sebastian Haag a Constantin Pade. O šest dní později, 29. září, jsme v 18:00 vyrazili na výstup v rychlém stylu. Po C3 jsme se rozdělili – každý šel svým tempem. Já po deseti hodinách jako první dorazil na vrcholový hřeben (7 400 m), ale vítr byl brutální. Ve čtyři ráno jsem našel opuštěný stan v C4 a vlezl do něj. Věděl jsem, že v 5:30 vyjde slunce, a v ten moment jsem vyrazil na vrchol. Přesně v 9:00, po 15 hodinách, jsem tam stál. Kamarádů jsem se nedočkal ani po dvou hodinách čekání, tak jsem zapnul lyže a sjel sám. Potkal jsem je níže, otočili to. Společně jsme sjeli dolů. Do základního tábora jsme se vrátili po 23,5 hodinách a hned druhý den ráno vyrazili domů. Otočil jsem se a podíval na Manáslu: „Wow. Včera jsi stál na vrcholu. Už se sem nikdy nemusíš vracet.“ Jedním z tvých nejbližších parťáků byl Sebastian Haag, kdo další? Sebastian Haag – Basti – byl můj velký přítel a lezecký partner. Skvělý chlap. Jeho ztráta v roce 2014 na Šiša Pangmě během expedice „Double 8“ ve mně zanechala hlubokou jizvu. Chtěli jsme tehdy během sedmi dní vylézt a sjet Šiša Pangmu (8 027 m) a Čo Oju (8 188 m). Bylo neuvěřitelně těžké Bastiho nahradit. Vlastně takového partnera nahradit nelze. Od té doby jsem nového parťáka na osmitisícovky nenašel. I proto jsem pak žádnou velkou expedici dlouho nepodnikl. V těch letech jsem byl většinou sólo. V roce 2019 jsem podnikl rychlostní výstup na Putha Hjunčuli – Dhaulágirí VII (7 246 m) v Nepálu: na vrcholu jsem byl za 6 hodin a zpátky v base campu za 7 hodin 53 minut. Měl jsem s sebou pět přátel, ale každý šel samostatně – oni vyšli z Campu 2, já začínal z base campu.

jejich objevování a bez toho, abych se mohl hnát až na své limity. A co mi vzaly? Ano, přišel jsem o mnoho dobrých přátel. Většina lidí, o kterých jsem mluvil – Matthias Robel, Sebastian Haag, Luis Stitzinger, Ueli Steck, Andrea Zambaldi, Cristina Castagna…, všichni zahynuli v horách. Ale nikdy bych neobviňoval hory. Je to naše volba – my se rozhodujeme, že tam půjdeme.

Během covidových let jsem poznal Prakáše Šerpu, Nepálce. Seznámili jsme se v Rakousku, kde pracoval jako horský vůdce. Sedli jsme si. V roce 2022 jsme spolu vylezli Himlung Himal (7 140 m) v Nepálu. Výstup jsme zvládli rychle: na vrcholu jsme byli za méně než 6 hodin, celkem jsme to zvládli za 9 hodin a 39 minut. Byl to skvělý zážitek a stali se z nás přátelé. O rok později jsme zvládli speed ascent na Čo Oju (8 201 m), šestou nejvyšší horu světa, za 12 hodin a 35 minut z base campu, celá akce trvala

19 hodin. Loni jsme vylezli Spantik zvaný Zlatý vrchol Karákoramu (7 027 m). Z C2 (5 500 m) jsme na vrchol vystoupali za 7 hodin a 30 minut. Jsem opravdu šťastný, že jsme se s Prakášem našli. Díky němu jsem se vrátil k expedicím – miluju hory, ale dělat to sám je nuda. Mám rád tým, partnerství a přátelství. Co ti hory daly a co ti vzaly? Hory mi daly hodně – především radost, svobodu, prostor pro osobní růst a energii. Potřebuji je. Nedokázal bych žít bez hor, bez

Jaké jsou tvé oblíbené skialpinistické túry v Alpách? V Německu je moje nejoblíbenější Alpspitze (2 628 m) v Garmischi. Vypadá jako pyramida a stojí hned vedle nejvyšší hory Německa – Zugspitze (2 962 m). Je to neskutečný vrchol – musíš během túry několikrát nandat a sundat pásy. Skvělé lyžování. Byl jsem na něm už víc než 40krát a vždy, když tam jdu, cítím příval energie. Miluju to místo. Taky miluju pohoří Karwendel – často přezdívané „Malá Kanada“ – které leží mezi Bavorskem a Tyrolskem. Je tam spousta skvělých skialpinistických tras. Oblast kolem Tegernsee je také krásná a plná nádherných vrcholů. Rakousko má nespočet nádherných třítisícovek. Je těžké vybrat jen jednu.

Byl jsi někdy na skialpu v Česku nebo na Slovensku? Ne přímo za účelem skialpinismu, ale byl jsem tam mnohokrát pracovně. Navštívil jsem Prahu, Brno nebo Tišnov, kde sídlí naše pobočka. Byl jsem i ve Špindlerově Mlýně a Peci pod Sněžkou, kde jsem měl v roce 2022 přednášku na festivalu Skialpujfest. Navštívil jsem také Bratislavu a krásné Vysoké Tatry. A tvoje nejbližší plány – pracovní i sportovní? V roce 2005 jsme udělali první rychlostní výstup na Muztag Ata – letos, po 20 letech, jsme se tam vrátili s cílem zkusit překonat vlastní rekord. Ale nepovedlo se to, protože čínská vláda tam spustila honičku na horolezce bez permitu a odnesli to i ti, kdo povolení měli. Poučil jsem se, že si opravdu musíme vážit našeho svobodného a spravedlivého systému, demokracie.

Co se týče práce, čeká mě velká změna. Po 22 letech opustím Dynafit, kde jsem od roku 2003, a vrhám se do podnikání – stanu se spolumajitelem a CEO firmy Lupine, což je firma a technologický lídr v oblasti osvětlení – čelovky, světla na kola… Máš kromě práce a hor ještě nějaké další koníčky? Miluju hokej. Od dětství mě

ten sport fascinoval: rychlost, tvrdost, intenzita. Bohužel jsem poslední roky moc nehrál. Hodně taky poslouchám audioknihy a podcasty – hlavně biografie podnikatelů, příběhy firem, o burze, o trendech v byznysu. Poslouchám je při běhání, tréninku nebo řízení. Je to superefektivní. Nasávám spoustu znalostí při jiných činnostech. To se stalo mým velkým koníčkem.

SKIALPOVÝ

FESTIVAL X.

NEUVĚŘÍŠ ŽE SE V KRKONOŠÍCH SKIALPOVAT DÁ

V. ROČNÍK

XV. - XVIII. I. MMXXVI I.

II.

III.

NEVYSTOUPÍŠ NA VRCHOL BEZ VÍRY V KROK SVŮJ

NEODPRUŽÍŠ LAVINU STŘEDNÍ NI MALOU

NEVYRUŠÍŠ TETŘÍVKA POHYBEM SVÝM

IV.

VI.

NESEZNÁMÍŠ SE BEZ ODVAHY SVÉ

NEVYHRABEŠ ANI PRD BEZ TROJICE SVATÉ

NESTRHNEŠ LAVINU BLIŽNÍMU SVÉMU

VII.

VIII.

IX.

NEZAPLUŽÍŠ V KOPCI MÍRNÉM NI PRUDKÉM

NEVYPUSTÍŠ DUCHA, KDYŽ SÍLY MOUDŘE ROZVRHNEŠ

NEPŘESKOČÍŠ TRHLINU BEZ ODVAHY SVÉ

WWW.SKIALPUJFEST.CZ

98 FREERIDE LAVINY V ČESKU TEXT: REDAKCE NA ZÁKLADĚ KNIHY LAVINY V ČESKU (KOLEKTIV AUTORŮ: ALENA ZÁRYBNICKÁ, PAVEL CINGR, VALERIÁN SPUSTA, ROBERT DLOUHÝ), REDAKČNĚ KRÁCENO A UPRAVENO FOTO: ARCHIV HS, PŘÍPRAVA FOTEK VALERIÁN SPUSTA ML.

Krkonoše 21. 3. 2008 Medvědí potok

I malá lavina znamená vysoké nebezpečí! Když lavinový pes zachrání psa, dostane steak Okolí Brádlerových bud je exponovaná skialpinistická oblast, na chatě se pořádají kurzy a cvičí tam i lyžařská družstva Armády ČR. V nejbližším okolí nejsou velké lavinové dráhy, ale menších strmých svahů s potenciálem lavinového rizika je tam vícero. A právě jedno takové, částečně zalesněný terén padající k údolí nedalekého Medvědího potoka, se stalo dějištěm lavinové nehody, kdy sesuv snahové vrstvy zasáhl skupinu tří mužů spolu s malým psem.

dyž stoupali vzhůru z údolí potoka směrem na cestu k Brádlerovým boudám, opět se ukázalo, že malá lavina může být fatálně nebezpečná. Tři muže táhla do potoka, dva zůstali zcela pod sněhem, jeden se naštěstí dokázal vyhrabat. Pod lavinou

byl navíc ještě pes. Vše nakonec dopadlo dobře. Na lavinu se dnes vzpomíná s lehkým úsměvem vzhledem ke skutečnosti, že to možná byla jediná lavina, kdy lavinový pes zachránil… Psa. Událost se odehrála 21. března 2008, kdy sice už bylo

lavinové vybavení poměrně časté, ale ještě ne běžně používané. „Tehdy jsme neměli žádné vybavení, kdybychom ho měli, proběhlo by všechno jinak,“ komentuje to Pavel Mošnička, záchranář z Prahy, jenž byl ten „šťastný“. Tělo měl pod sněhem,

ale nohy venku, takže se nakonec vyhrabal sám. Své kolegy ale nenašel, vydal se proto v rychlosti na Brádlerovy boudy pro pomoc, kde zorganizoval záchranu pro další dva zcela zasypané a pejska.

Pavel

Zasypaný, který se vyprostil a zavolal pomoc Jak se to tehdy seběhlo? Šli jsme se se dvěma kamarády a se psem na skialpy. Kamarád tady pořádal skialpové závody, měly se konat druhý den, a my jsme chtěli projít kousek té trasy. Zašli jsme směrem na Vysoké kolo, na Martinovku a pak jsme přijeli sem, do Medvědího potoka. Přešli jsme přes něj po kládě a rozhodli se, že půjdeme šikmo traverzem na boudu. Takže už jste měli pásy. Ty jsme si nandali už před potokem. Sjeli jsme na nich kousek dolů a pak začali stoupat. V tu chvíli se to začalo sypat? Každý si ten okamžik pamatuje jinak. Já jsem viděl odtrh, kolega viděl nahoře nad ním nějaké turisty. A pak, každý měl na to, co se dělo potom, úplně jinou reakci, každému probíhaly hlavou jiné myšlenkové pochody. Já jsem třeba plaval kraula – do kopce. Jak mi to podmetlo nohy, byl jsem obličejem směrem nahoru. Peťan se zase snažil otočit se dolů z kopce. A Martin nestihl udělat nic. Psa mi to zahodilo do potoka. Měl jsem sice venku nohy, ale byl to boj, abych se dostal ven. Nějakým způsobem jsem se z toho vykodrcal. Docházelo ti, co se děje? Přišlo mi to vlastně jako sranda. Čekal jsem, že se kluci odněkud ozvou, že někde vyběhne ze sněhu třeba ruka a zamává! Ale on nikde nikdo nebyl. To místo jsi dobře znal, že? Jasně, tady se běžně cvičilo. Nikdo nepředpokládal, že by se tady

mohlo něco stát. I Horskou to tehdy překvapilo. Pravda je, že ta lavina nebyl velká, označili ji tehdy jako splaz. Dneska už ten pojem neexistuje, ve stávající klasifikaci by to byla malá lavina. Ty jsi byl hlavou pod sněhem a nohama venku. Měl jsi, a vlastně i tvoji kamarádi měli kliku, že ses mohl dostat ven. To jo, velikou! Volal jsem na kluky, zkusil jsem sundat košíček z hůlky, abych mohl jako sondovat – to mi vůbec nešlo, jak jsem měl zmrzlé ruce. Tak jsem to zkoušel obrácenou lyží. A to taky nebylo k ničemu. Ten prašan se totiž za chvilku proměnil v beton. Nepropíchnul jsem ho ani k vázání na lyži – nedostal jsem se ani do půl metru. To nemělo smysl. Na místě jsem zapíchnul zkřížené lyže, aby byly vidět shora z cesty a snažil jsem se co nejrychleji dostat na boudu. Za jak dlouho se mi to povedlo, to nevím přesně. V té době jsem na tom byl fyzicky poměrně dobře, ale i tak si myslím, že mohlo být tak 10 až 15 minut, než jsem se tam dohrabal. To počítám od okamžiku, kdy jsem pochopil, že sám tady na laviništi nic nezmůžu. V součtu to mohlo být 20 minut až půl hodiny, než jsem doběhl na Brádlerky a než se rozběhl celý ten proces záchrany. Co se dělo? Vzali jsme lopaty, Petr Bárta volal na Horskou... Za chvíli bylo na místě 10, možná 15 lidí, většinou vojáci, kteří se tam připravovali na ten skialpinistický závod. Hledali jsme obrácenými lopatami – sondovali jsme násadami. Prošli jsme první půlmetrovou vrstvu a nic. A pak další, až jsme narazili na Peťanovu botu – na skelet. To bylo hned slyšet – byl to úplně jiný zvuk. Měl zalomené nohy, i s lyžemi. Jako kdyby klečel. … Skvěle to dokázal vyhodnotit. Měl rukavice s rozepínacím zipem

vpředu, strčil si je před sebe a vydechoval do těch rukavic.

pes značil, sáhnul do té kaverny a vyndal Biboše.

A ten třetí kolega? Ten celý ten příběh vypráví nejlíp – byl totiž celou tu dobu v bezvědomí. Jeho podání je fakt nejbarvitější. Dlouho jsme ho nemohli najít. Spolu s Peťanem jsme se snažili určit jeho polohu podle toho, jak jsme šli za sebou. A to klaplo. Když jsme ho vyhrabali, byl v bezvědomí.

Kdy jsi poprvé vyrazil zase na skialp? Hned druhý den. Mám tu zkušenost, že i při jiných problémech je třeba neváhat a jít. Tím ten nepříjemný pocit překonám.

To byla vlastně klika, ne? Vypnul se, tedy upadl do bezvědomí, možná hned po prvním nádechu. A to ho zachránilo. Našli jsme ho po nějakých 50 minutách, možná po hodině. To je šílený čas! V té době byl Martin potápěč, vrcholový sportovec. Naštěstí ho uspal tlak na hrudník a docela dost se podchladil. Jakmile jsme ho vyhrabali, tak se probral. V zásadě neměl žádná mechanická poškození ani zjevná zranění. Hned chtěl chodit, ale vypadal, jako kdyby vypil půl sudu piva, jako by byl úplně namol. Kdy přijela Horská? Přesně v tomhle okamžiku, když jsme vykopali druhého zasypaného. Slanili k nám lavinového psa – labradora Jaga. To byl úžasný pes! Ta jeho obrovská hlava! Jednoho vyproštěného jsme dostali nahoru a pak na Brádlerky. Tam jsme mu poskytli základní ošetření. A Martina pak odvezla rolba dolů a sanitka rovnou do Hradce. Teprve pak se našel tvůj pes? Byl skoro čtyři metry hluboko. Ale seděl na kameni u potoka, v takové kaverně a nic mu nebylo. Šel mu tam čerstvý vzduch. Jenom čekal, až ho někdo najde. A našel ho frajersky Jago! On šel naprosto neomylně. I když jsme si mysleli, že zrovna tam nemůže být, a zkoušelo se hledat jinde, Jago se vždycky vracel na stejné místo. Až nějaký kluk z Horské začal hrabat tam, kde

Zajímá mě ještě ten moment, kdy jsi zjistil, že jsi vlastně na laviništi úplně bezmocný a že musíš běžet pro pomoc. To byl těžký okamžik – šílená zodpovědnost! Musel jsem je zachránit, všechno bylo na mně. Navíc, byli jsme přátelé. S jedním jsem pracoval na stanici, měl jsem ho jako takového mladšího bráchu, jako odrostlého syna. K tomu byl čerstvě ženatý. Běželo mi hlavou, jak vysvětlím Věrce, že on tady zůstal a já přežil. A to samé, jak to řeknu holce od Dolyho? Ten čas, co jsi běžel na Brádlerky... Připadal ti tenkrát jako šíleně dlouhá doba, nebo to byl jen takový blik? Já ten čas asi vůbec nedokážu posoudit. Bylo tam fakt hodně prašanu, bořil jsem se po pás ve sněhu. A zároveň mi jel v hlavě kolotoč otázek, co bude, až... Objektivně jsem se na to podíval, až když jsme potom dávali dohromady všechny ty časy. Vlastně pořádně nevím, jestli to byl okamžik, který trval neskutečně dlouho. Nebo dlouhý příběh, který se udál hrozně rychle. Co je pro tebe v tomhle příběhu nejdůležitější? Přátelství! Nejen to, že jsme si dokázali na místě pomoci, ale fakt, že tak vzniklo silné pouto. Jsme tady na Brádlerkách jako doma. Je to bouda, která tvoří zázemí, dodržuje rytmus dřívějších časů, nikdo si tady na nic nehraje. Ta pokora a sounáležitost – to je pro každého z nás nenahraditelné a současně i zavazující. Je to místo, kde se lidé potkávají a mluví spolu.

100 FREERIDE LAVINY V ČESKU

Petr Bárta Boudař na Brádlerově boudě, na laviništi byl během pár minut. Kde jsi byl, když ses o lavině dozvěděl? Byl to pátek, a když se má na boudě něco porouchat, tak se to stane vždycky v pátek. V momentě, kdy má všechno klapat. A nám nefungoval vlek. Byl jsem i s domovníkem na dolní stanici, když zazvonil telefon. Znáš to, to je jako červený hadr na býka, když něco děláš a zvoní ti telefon. Na poprvé jsem to nezvedl. Až když zvonil znovu a znovu, tak už jsem to nevydržel. Volala servírka, že mě shání Pavel. Celé to bylo hodně zmatené, říkala, že spadla lavina, že Pavel byl v ní a teď že je tady... Blázinec! Vyrazil jsi tam okamžitě – i s rukama od oleje. Ještě předtím jsem volal Horskou. Na boudě jsme pak vzápětí sebrali veškerý materiál, co jsme kde našli. Tehdy nebyla půjčovna tady na boudě tak velká, měli jsme něco málo, a to bylo zrovna půjčené pro výcvik na jiné boudě. Na převlékání nebyl čas, celou záchranu jsem prožil v montérkách a v pracovní bundě. Co jste měli k dispozici? Posbírali jsme lopaty, hůlky... Tři jsme si sedli na skútr, jednoho jsme vzali na lano a co nejrychleji jsme jeli nahoru – ono to je přece jen pár set metrů za boudou. Bylo takového sněhu, že ten náš skútr byl ve výsledku jediný, který se po cestě dostal až nad místo, kde se to utrhlo. Ostatní zůstaly popadané kolem cesty, musela přijet rolba, aby tu cestu srovnala. Za jak dlouho se na místo Horská dostala? Odhadem za 45 minut. Někteří šli poslední úsek pěšky.

Lavina kousek za boudou mimo lavinový katastr, to se asi nestává zas tak často. Těch pomalu 25 let, co jsem tady nahoře, mě vytrénovalo. Vím, že se může stát úplně všechno. Reagoval bych úplně stejně, kdyby mi řekli, že tam jsou Marťani a že potřebují pomoct. V ten moment vůbec nepřemýšlím, jestli je možné, aby přiletěli Marťani, ale co mám udělat. Kolik vás tam bylo? Já a Pavel, pak jedna holka, která sloužila v Bechyni jako zdravoťák, se svým přítelem – na prvním skútru jsme byli čtyři. Dalších 6 lidí se k nám dostalo vzápětí. Udělali jsme si jištění a slaňovali z cesty. Měli jsme strach, že se něco utrhne znovu a že toho sněhu může spadnout do potoka ještě mnohem víc. A přitom to, co už vysypané bylo, hned ztvrdlo. Nejhorší byla ta zoufalost, když se do betonu snažíš prokopat hliníkovou lopatou. To prostě nefunguje. U hůlek zase překáží ten talířek nebo i to, co po něm zůstane, když ho sundáš. Byla to obrovská bezmoc, hledáš jehlu v kupce sena. Ta louka není moc velká, ale když ji centimetr po centimetru prohledáváš… A víš, že jsou tam někde dva lidé… Překopat musíš minimálně šest Tater sněhu nebo ještě víc. Jejich polohu jsme se snažili odhadnout podle toho, kde byl Pavel. Spoustu jsme toho prohrabali úplně zbytečně. Jednu hromadu jsme shodou okolností vytvořili nad místem, kde jeden z těch zasypaných byl. Fakt to byla absolutní bezmoc. A šílená zima. Čas běžel... Už jsme nevěděli, co máme dělat. Až Pavel říká, zkusme se ztišit,

lehneme si na sníh a zkusíme poslouchat. V jednom momentě jsme všichni, jak blázni, leželi na sněhu. A protože nás Peťan slyšel, tak v okamžiku, kdy to ztichlo, křičel. Volal halo, my jsme se postupně zkoušeli víc a víc přiblížit. Takže prvního jste našli Petra podle zvuku? Ležel s obličejem nahoru, měl nad hlavou 30 cm sněhu. Byla klika, že jsme ho nevzali tou lopatou. Měl panické záchvaty, když mu do obličeje spadl sníh, takže jsme museli nad ním sedět a chránit mu obličej, když jsme ho vykopávali. Jakmile na něj cokoli spadlo, dostával se jakoby do šoku a úplně se začal třást.

To chápu. Měl pořád na nohou lyže? Měl, říkal, že ho strašně bolí nohy, jak se mu kroutily. Řval, že musíme opatrně. Vázání nešlo vypnout, pokoušeli jsme se ho urazit. Přitom se rozeplo. Pak tu nohu vyndal normálně. Zahřívali jsme ho ještě dole, než byl připravený transport. A věděl, že by Martin mohl být tak 4 metry před ním. Jenže tam ležela ta hromada. Znovu jsme ji museli přeházet. Martin měl tu kliku, že byl v bezvědomí. Našli jsme ho po víc než hodině. Neskutečné, že vůbec tak dlouho vydržel. Jak jste je dostali nahoru? Na stejných lanech, po kterých jsme dolů slaňovali. Eda tam

Průběh akce 16:25 při pádu laviny zasypáni 3 lidé a pes 16:30 jeden částečně zasypaný, Pavel, se vyhrabal 16:35 pokus o nalezení kamarádů – cca 5 minut 16:50 Pavel hlásí nehodu na Brádlerových boudách, aktivace kamarádské pomoci a nahlášení nehody na HS 17:05 odjezd prvního družstva HS na Brádlerovy boudy

17:10 nalezen první zcela zasypaný – Petr 17:30 nalezen druhý zcela zasypaný – Martin 17:30 první družstvo HS na místě nehody 17:30 až 18:05 vyprošťování a transport zasypaných z nepřístupného terénu 18:10 nález zcela zasypaného psa 20:20 ukončení akce

LAVINY V ČESKU SVĚDECTVÍ PŘEŽIVŠÍCH A ZÁCHRANÁŘŮ

vytvořil kladku na jisticím bodě, ze kterého jsme jeli před tím dolů na lanech. Než se celé to vyproštění připravilo, zahřívali jsme ho dole na laviništi, a to tak, že zdravotnice z Bechyně se svlékla, rozepla si bundu, lehla si na záda a my ho položili na ni. V okamžiku, kdy byl připravený transport, vytáhli jsme ho na UTP nahoru. Mezi vyproštěním a vytažením na cestu proběhlo několik minut – určitě deset a víc. A z Brádlerek dál? Pro Martina nemohl vrtulník, bylo neletovo, proto pro něj dolů na parkoviště přijela rychlá. Skončil na traumatologii v Hradci. Báli se crush syndromu. Přeci jen, byl přes hodinu pod sněhem... A Peťan byl relativně v pořádku, ležel na stole na boudě. Starala se o něj lékařka a lidé od Horské – sundali obraz, pověsili tam kapačku. Já jsem se na boudu dostal s Pavlem až poté, co vytáhli Biboše, Petr už tam nebyl – svezli ho do Špindlu a pak do vrchlabské nemocnice. Seděli jsme s Pavlem Mošničkou na jídelně a tam mi došlo, že v ruce neudržím ani skleničku, adrenalin byl fuč a bolelo to jako blázen! Ale zvládl jsem v kuchyni objednat dva steaky – pro Jaga a Biboše.

Historicky první záchrana psa psem v Krkonoších! Možná na světě! Biboše našel Jago po skoro dvou hodinách – jeho práce na laviništi byla naprosto dokonalá – běhal po sněhu, kňučel a štěkal. Vůbec to neměl jednoduché. Pach šel proti proudu. Na první pohled bylo jasné, jak moc ho chce najít. Laviniště se začalo propadat, jak pod ním tekla voda. Když jsme pak Biboše vykopali, zůstala po něm obrovská jáma a ten potenciálně mrtvý pes na Jaga začal štěkat. A steak? Snědli ho svorně v pohodě přímo na jídelně! Mimochodem, tenhle příběh přepisuje i krkonošský místopis, že? Přesně! Tomu místu nikdo neřekne jinak než Hasičský žlab.

Obrazová kniha Aleny Zárybnické a týmu členů Horské služby mapuje nejvýznamnější lavinové nehody v Česku.

Exkluzivní emotivní rozhovory přímo na místech nehod - s účastníky i záchranáři Fakta o vývoji počasí a stavu sněhové pokrývky Unikátní fotografie ze zásahů

Co dalšího najdete k tomuto případu v knize Laviny v Česku? N ezkrácené rozhovory se všemi v článku uvedenými účastníky R ozhovor s Karlem Novákem, psovodem lavinového psa labradora Jaga, který nalezl Biboše Detailní fakta a popis nehody V ývoj meteorologických podmínek z Luční boudy Sněhový profil z 20. 3. 2008, Luční bouda, Krkonoše M nožství fotografií z akce a lokality

Uvnitř samostatná příručka zaměřená na lavinovou prevenci

Cílem více než tříleté práce autorů je zvýšit povědomí o rizicích a přinést praktické rady, jak se zachovat, aby se podobné tragédie neopakovaly.

www.lavinyvcesku.cz

102 SKIALP HISTORIE

CELKEM BYLO ODESLÁNO TÉMĚŘ 200 ZNAČEK KRKONOŠSKÝM BOUDAŘŮM, KTEŘÍ MĚLI ZAJISTIT JEJICH UMÍSTĚNÍ PODLE ZASLANÝCH PLÁNKŮ.

TEXT: TEREZA LINDROVÁ

Fenomén:

NĚMÉ ZNAČKY KRKONOŠ Červených plechových značek, které zdobí některá z krkonošských rozcestí, si lecjaký návštěvník již pravděpodobně všiml. A pokud ne přímo v terénu, tak určitě alespoň na některé z turistických či lyžařských map Krkonoš. Pojďme si společně připomenout, proč tyto němé značky, zvané také jako Muttichovy nebo Muttichovky, vznikly, co znamenají a jak to s nimi vypadá dnes.

zavedení němých značek v Krkonoších začal po skončení první světové války usilovat Svaz lyžařů Republiky československé (SL RČS). Vedla jej k tomu předně nečitelnost letního turistického značení v zimě, kdy symboly namalované na ukazatelích často zapadaly sněhem či omrzaly. Když se lyžaři snažili námrazu odstranit hůlkami, tabulky poškozovali a ty na otlučených místech snáze rezivěly. Směrovka se tak rychle stávala špatně rozpoznatelnou a musela se častěji obnovovat. Letní značení navíc mnohdy vedlo – podobně jako dnes – po jiných trasách než zimní.

provázela vzájemná averze, která neustala ani se vznikem Československa. Mimo jiné se promítla i na již existujících turistických ukazatelích, které byly nezřídka ničeny jednou či druhou jazykovou skupinou. Němé značky bez jakýchkoliv textů měly vyhovovat oběma stranám. Svaz se pro nové značky inspiroval v Alpách. Měly být různých tvarů, lehce zapamatovatelné, vyrobené ze silného pozinkovaného železného plechu a umístěné zejména na rozcestích krkonošského hřebene na vysokých, čtyřmetrových tyčích, aby nezapadly sněhem a byly dobře viditelné i za mlhy či mrazu.

Značky proti národnostním svárům

Lyžaři lyžařům

Druhým důvodem bylo předejít jazykovým sporům mezi Čechy a Němci, jejichž mnohaleté soužití

Vypracování symbolů značek se ujal člen výboru SL RČS, umělec Kamil Vladislav Muttich. Nákresy měl brzy hotové a začátkem pro-

since 1920 je představil. Téměř celý další rok trvala jednání SL RČS a Klubu československých turistů (KČST), které na němých značkách spolupracovaly. Poté konečně mohlo dojít k samotné realizaci. V zimě 1921/22 měly být značky vyzkoušeny na nejnavštěvovanějších místech v západních Krkonoších: „1. mezi Voseckou, Labskou a bývalou Slezskou boudou – na rozhraní u Violíku; 2. ve středu Labské louky směrem mezi Pančicí a Mumlavou na křižovatce Harrachovy cesty; 3. buď na Krakonoši, směr k Zlatému návrší a zadním Mísečným boudám ku Kotelním roklím, nebo na sedle Lysé hory (nad Dvoračkami) blíže Kotle (Kokrháče) nad údolím Mumlavy“, jak uvedl svazový časopis Zimní sport. V případě, že by se osvědčily, měly vzniknout další na východním

hřebenu a na ostatních místech, včetně cest do údolí. K čemuž posléze také došlo. Ve druhé polovině roku 1922 zažádal SL RČS spolu s KČST stát o finanční podporu 30 000 korun, na pořízení a postavení značek. Ke konci roku byla Ministerstvem obchodu přislíbena polovina žádané částky. Slíbený obnos dorazil následujícího roku, takže se již v létě 1923 cesty západních Krkonoš mohly začít značit. Celkem bylo odesláno téměř 200 značek krkonošským boudařům, kteří měli zajistit jejich umístění podle zaslaných plánků.

1924: je hotovo

V létě 1924 bylo němé značení Krkonoš dokončeno. Muttichovky se nacházely v celém pohoří od Harrachova (Nového Světa) až po Janské Lázně.

Celkově se jednalo o 350 červených cedulí ze silného plechu. Náklady na značení činily 13 000 korun a zahrnovaly jeho výrobu, dopravu a instalaci. A jak řekl sekretář SL RČS Ing. Jílek: „Touto prací zavděčí se Svaz jistě celému českému lyžařství, neboť tím umožněno bude každému dobré orientování se v zasněžených pláních krkonošských.“ Třebaže se Muttich dokončení němého značení dožil, jeho plného využití v terénu už nikoliv. Zemřel začátkem listopadu 1924 ve věku 51 let. Předseda SL RČS Jan Synáček se s ním rozloučil slovy: „Odchází věrný druh a s tebou kus našeho světa. Však svět ten žíti bude s tebou ve vzpomínkách našeho lyžařství po celou naši generaci; vždyť každá tvoje němá značka na Krkonoších volati nám bude tvůj pozdrav při každé naší návštěvě.“

FOTO: DEPOSITPHOTOS

103

104 SKIALP HISTORIE

Červené němé cedule

FOTO: ARCHIV AUTORKY

Krkonošské němé značky znázorňují nejvýznamnější vrcholy, horské boudy, osady či obce. Díky velikosti 30–50 cm, odolnému materiálu a červené barvě jsou vidět i za snížené viditelnosti, ve sněhové bouři či při námraze. Neudávají kilometrové ani časové údaje, ukazují pouze směr k danému místu natočením a šipkou v dolním okraji značky. Předpokládá se, že si lyžař předem podle mapy naměří přibližnou vzdálenost trasy a dobu jejího trvání a k vytyčenému cíli si zjistí odpovídající

němé značky, podle nichž se pak řídí. Používání Muttichovek tudíž vyžaduje určitou pamětní znalost symbolů. Jejich přehled se dá najít téměř na každé lyžařské mapě Krkonoš, ale objevují se i na letních turistických mapách a v různých průvodcích či prospektech. Počet Muttichových němých značek byl původně 29. Ve třicátých letech se však zvýšil na 35. Největší změny se uskutečnily u značení ve středních a zejména východních Krkonoších. Důvodem bylo, že členové SL RČS a klubů, jež do něho byly

začleněny, častěji navštěvovali český západ pohoří, který měli i náležitě zmapovaný. Oproti tomu prozkoumávání východnější a mnohem více německé části jim trvalo déle, a proto k zásadnějším úpravám zdejších značek došlo až ve třicátých letech. V současnosti je symbolů 31, a ačkoliv některé značky byly zcela zrušeny, jiné naopak přibyly nebo byly pozměněny či dostaly jiný význam, většině symbolů zůstal původní umělcem navržený tvar, případně prošel pouze menšími úpravami.

Symboly značek Symbolika znaků není vždy na první pohled jasná, nejsrozumitelnější znázorňují první písmeno z názvu objektu: D u Dvoraček (původně Rokytenské Dvorské boudy či Dvořačky) K u Klínovky (nebo Klínové Boudy, dříve Keilovy Boudy) L u Labské boudy P u Petrovky (či Petrovy boudy) M u Martinovy boudy (či Martinovky) S u Špindlerovy boudy (či Špindlerovky) R u Rokytnice nad Jizerou V u Vosecké boudy W u Vrchlabí (označeno „německým“ W pro odlišení od značky Vosecké boudy) B u Lučin (původně Bohnwiesbauden, Bodenvísky či Bobí boudy – proto písmeno B) Z u Žacléře

105

Další symboly vyjadřují názvy graficky: Hrnčířské Boudy – hrníček symbolizuje Hrnčířské boudy. Harrachov – (dříve Nový Svět) hvězdička zřejmě odkazuje na lesknoucí se křišťál ze zdejších skláren. Špindlerův Mlýn – vystihuje ho křižovatka cest u Špindlerova Mlýna, symbol však bývá vykládán i jako mlýnské kolo. Bílé Labe – miska pro Boudu u Bílého Labe znázorňuje údolí či stylizované koryto této řeky. Úpa – údolní polohu s vytékající řekou nebo také písmeno U s vytékající řekou naznačuje hranaté Y pro dnešní obec Velkou Úpu. Janské Lázně – symbol znázorňuje tryskající pramen jako poukázání na zdejší lázně. Sněžka – rovnostranný trojúhelník bez výplně označuje Sněžku (původně měl podobu s výplní, ale ta byla posléze odstraněna, aby se značka nepletla se symbolem pro hlavní – Slezský – hřeben). Pomezní Boudy – (dříve i jako Hraniční Boudy) symbolizuje je stylizovaná vstupní brána, jelikož se tam nacházela celnice. Černá bouda – (dříve Na Černé Pasece) nevyplněný kosočtverec představuje lesem vymezený prostor paseky, světliny, později luční enklávy, kde se nacházely boudy na Černé pasece.

Sněžné jámy – přepůlený kruh u Sněžných jam značí dva ledovcové kary, jimiž jsou tvořeny.

Pec pod Sněžkou – (dříve pouze Pec) značka připomínala klenuté ústí pece s vytékající taveninou.

Hřeben – (dříve i jako K hřebenu) rovnostranný trojúhelník s výplní (dříve zobrazován mnohdy ještě se šipkou vedoucí z jeho horního vrcholu), který původně značil směr hřebenové cesty. Jenomže významná místa na této trase, jako jsou Sněžné jámy, Špindlerova bouda nebo Petrovka, mají své vlastní srozumitelnější značky, a znak pro hřeben tedy nebyl nezbytný a mohl spíše zmást, proto se dnes téměř nepoužívá.

Mísečky – (dříve také jako Mísečné Boudy) znázorňují mísu.

Jablonec nad Jizerou – reprezentuje cesty sbíhající se k toku Jizery. Rezek – ležící písmeno E by mohlo vyjadřovat dvě písmena e v názvu Rezek nebo jeho dvě údolní polohy oproti hřebenům. Použití běžného E nepřipadalo v úvahu, protože nešlo o počáteční písmeno názvu místa. Pro Rezek ale nebylo možné použít ani R, jelikož již značilo Rokytnici. Lahrovy Boudy – véčko z obráceného Y nejspíš zobrazuje stoupající hřbet od Hříběcích Bud k Zadní planině a čárka nad ním cestu směřující dál k Luční boudě. Podle jiné verze by mohlo jít o znázornění ypsilonů na konci slov v názvu Lahrovy Boudy, přičemž k otočení znaku o 180˚ bylo přistoupeno, aby se znak odlišil od symbolů pro Jablonec nad Jizerou či Janské Lázně, a nemohlo tak dojít k jejich záměně.

Luční bouda – při zavádění němých značek byl symbol pro Luční boudu otočený o 180° – znázorňoval stříšku (boudu) na rovné pláni (Bílé louce). Při obalení námrazou však vypadal jako původní značka pro Sněžku (rovnoramenný trojúhelník s výplní). Taková záměna mohla být pro lyžaře životu nebezpečná, proto byl symbol ve třicátých letech upraven. Tím sice ztratil logičnost, ale byl dobře odlišitelný. Benecko – kříž původně symbolizoval rozhlednu na Předním Žalém (Žalý), ale později byl přisouzen Benecku, jelikož by člověk v případě nutnosti s větší pravděpodobností našel pomoc či útočiště tam. Liščí hora – stylizovaná hlava lišky jako původní značka Liščích Bud byla přesunuta na Liščí horu, neboť Liščí bouda v roce 1948 vyhořela a Liščí hora je spolu se svým hřebenem důležitým bodem na cestě z východní hřebenové oblasti dolů do Pece pod Sněžkou a Černého dolu. Rýchorská bouda – tři zuby značí ostré kozí hřbety, na jejichž začátku stála Rennerova bouda, pro kterou byl tento symbol původně určený. Ta ale v roce 1938 vyhořela, a tak byl znak použit pro Rýchorskou boudu,

která leží sice na oblém, ale výrazném Rýchorském hřbetu. Značka byla Rýchorské boudě přiřazena až v polovině sedmdesátých let, protože do té doby o ni byl lyžařský zájem minimální.

Zaniklá značení Mezi původní symboly patřila ještě značka šipky dolů určená pro Obří důl a sovy (výra) pro chatu Výrovku. Obě se ale ukázaly jako zbytečné a již se od 30. let minulého století nepoužívaly. Později také zanikly němé značky na dnešní polské straně Krkonoš, které bývaly zobrazovány takto: T symbolizovalo Thal, tedy údolí, a patřilo osadě Jakobsthal (dnešní Jakuszyce); N jako Nová (Neue) Slezská bouda (dnešní Hala Szrenicka) a A jako Stará (Alte) Slezská bouda (dnešní Pod Łabskim Szczytem); H pro boudu prince Jindřicha (německy Heinricha), která však v roce 1946 vyhořela, a ležaté H pro více v údolí položenou Hamplovu boudu (dnešní Strzecha Akademicka).

FOTO: ARCHIV AUTORKY

106 SKIALP HISTORIE

VŠAK SVĚT TEN ŽÍTI BUDE S TEBOU VE VZPOMÍNKÁCH NAŠEHO LYŽAŘSTVÍ PO CELOU NAŠI GENERACI; VŽDYŤ KAŽDÁ TVOJE NĚMÁ ZNAČKA NA KRKONOŠÍCH VOLATI NÁM BUDE TVŮJ POZDRAV PŘI KAŽDÉ NAŠÍ NÁVŠTĚVĚ. V roce 2016 se v Krkonoších nacházelo 97 značek na 44 místech. Naposledy byly Muttichovky revitalizovány v roce 2022, kdy Správa KRNAP doplnila a zahustila jejich síť díky finanční podpoře společnosti Škoda Auto. V terénu bylo rozmístěno 69 nových značek z dvoumilimetrového ocelového plechu s odolnou povrchovou úpravou – červenou vypalovací barvou. Nyní se v krkonošském terénu nachází 96 značek.

Pokračovatelé tradice Od vzniku značení se o značky po celé meziválečné období staral SL RČS. Když po druhé světové válce zanikl, převzala v padesátých letech péči Horská služba. Právě v tomto období bylo na české straně hor obnoveno několik němých značek, zatímco na polské straně zanikly. Dnes se obnově němých značek věnuje Horská služba Krkonoše ve spolupráci se Správou KRNAP, a to zejména ve vyšších a hřebenových partiích, kde jsou nejpotřebnější.

Největší zásluhy na jejich vzniku patřily členovi výboru SL RČS Ing. Macháčkovi a sekretáři SL RČS Ing. Jílkovi. Ti společně s malířem Muttichem roku 1923 vypracovali také orientační mapku s němými značkami a lyžařskými cestami. Byla vydána ještě téhož roku v brožuře Pražské župy lyžařské spolu se seznamem a vysvětlivkami jednotlivých značek, pokyny pro lyžaře a turisty a podrobným jízdním řádem sportovních i obyčejných vlaků a rychlíků směřujících do Krkonoš. Bylo povinností každého lyžaře tento seznam vlastnit

107

Kamil Vladislav Muttich

Báseň k památce úmrtí Bohumila Hanče – autor Muttich:

Kamil Vladislav Muttich, vlastním jménem Vladislav Jan Muttich (1873– 1924), byl muž mnoha zájmů i povolání: malíř, ilustrátor, karikaturista, freskař, básník, divadelník a nadšený sportovec, zejména lyžař. Vášeň k lyžování a k horám ho provázela celý život. Působil v Českém spolku pro zimní sporty v Praze, kde krátce zastával i funkci náčelníka. Několik let před válkou pobýval i v Mladé Boleslavi, kde byl hlavním aktérem založení lyžařského odboru při sportovním klubu Mladá Boleslav, který se jmenoval Himalaja. Té navrhl odznak a vlajku a vymyslel spolkový pozdrav Zdar a svět! analogický jilemnickému Ať to frčí! Rovněž se stal členem Svazu lyžařů v Království českém a někdy dělal kontrolora na závodních tratích. Od listopadu 1914 do srpna 1916 žil ve Vysokém nad Jizerou, které si velice oblíbil a kde prožíval velmi produktivní období: maloval kulisy, vyráběl rekvizity, navrhoval kostýmy i scénu a některé hry také režíroval nebo v nich účinkoval. Brzy po válce byl Muttich zvolen do výboru Svazu lyžařů RČS a pracoval

Krkonošská tragédie (Za Boh. Hančem) 24. 3. 1913 Je ticho, klid – jak po bouři to bývá…. Jen v horské chatě někdo tiše sténá, Naděje hvězda bledne nedosněná – a po horách zní píseň Smutku tklivé. Odešel jen, s ním sportu síla živá v nějž opřela se Krakonoše stěna – a v ráz jej pohltila – nesmířená když rozpoutala hněv svůj bouře Divá. I ruku pomocnou když druh mu podat toužil, vír sněžné vlny strh ji pod závěje – a ve hruď mužnou ostrý mráz jim okroužil. Skončeno Drama, nad nimž cit se chvěje! Hrdinů jména září v hrdé pýše – že přijal je Duch hor – Do zimní říše… FOTO: ARCHIV AUTORKY

Částí Muttichova díla byla tvorba ilustrací, přebalů a plakátů

FOTO: ARCHIV AUTORKY

v něm až do své smrti. Pro organizaci byl velkým přínosem, navrhl kongresové značky, odznaky i plakáty. Byl členem redakční rady svazového časopisu Zimní sport, jehož prvnímu číslu dělal i vedoucího redaktora. Vytvářel návrhy čestných cen a desítky z nich věnoval vítězným závodníkům. Krkonoším a lyžování zůstal navždy věrný.

Muttich se rád zapojoval do divadelních představení a užíval si exotické kostýmy

Spolek C.V. Muttich (1924–2024) z.s.

Muttichův obraz zobrazující upálení Jana Husa

Článek vznikl ve spolupráci se Spolkem C.V. Muttich (1924–2024) z.s., který se zaměřuje na propagaci a popularizaci díla tohoto umělce. Jako ocenění jeho práce pro lyžaře mu chce spolek, po více jak 100 letech, umístit pamětní desku na rodný dům a upravit místo posledního spočinutí na Vinohradském hřbitově. Za tím účelem vyhlásil veřejnou celonárodní sbírku s transparentním účtem číslo 2102417025/2010, kam mohou dárci přispět. Spolek také pořádá procházky Prahou po stopách C.V. Mutticha. Více informací najdete na https://c-v-muttich.webnode.cz.

108 SKIALP INTERVIEW

Brádlerovy boudy z ptačí perspektivy

TEXT: PETR SOCHA FOTO: ARCHIV PETRA BÁRTY

BĚŽ, ALE NESMÍ TĚ CHYTIT! Boudař Petr Bárta a úskalí života v národním parku

Brádlerovy boudy nad Špindlerovým Mlýnem jsou ukázkou kulturního vývoje Krkonoš. Jako jedny z nejstarších horských bud v Krkonoších sloužily už od konce 17. století jako základna pro chov dobytka. První hostinec tu – v reakci na počátek turistického ruchu – založil v roce 1890 Vincenz Hollmann, jehož rodina byla po 2. světové válce odsunuta. Brádlerky se potom na desítky let proměnily na Fučíkovky a po revoluci, opět pod starým názvem, padly do vlastnictví Klubu českých turistů. Dnes je již přes 20 let vede Petr Bárta. A ten udělal z Brádlerek možná vůbec nejvyhledávanější skialpinistickou boudu.

Zleva velký Petr, malý Petr a Pavel Bártovi. (Velký) Petr se do roku 2000 živil výškovými pracemi. Přes Patejdlovu a Medvědí boudu se v roce 2004 dostal na Brádlerovy boudy, když předtím vyhrál výběrové řízení KČT. Rok provozoval paralelně Medvědí a čtyři roky Výrovku

ak se člověk stane boudařem? Náhodou. V roce 2000 jsem nastoupil na Patejdlovu boudu jako domovník jen na výpomoc na zimu. Mojí primární inspirací tam byl pan Honců, boudař na Patejdlově boudě. Byl to „odměřený profesionál“, trochu svéráz, který v jeden okamžik lidi miloval, aby následně musel odejít ven se od nich uklidnit. Vůbec nebylo jednoduché ho pochopit, ale jeho životní postoj mě fascinoval, na boudě byl přes 40 let, začínal od petrolejky a dotáhl to s boudou až po stovku Käsbohrera a terénní Toyotu. Bohužel už mezi námi není.

Co tě na tom nejvíc baví? Boudaření, je to styl života, takhle prostě žiju. Musím být neustále ve střehu, neustále být schopen řešit technické problémy. To se týká všech bud, jak těch nových, tak těch starých, jako jsou Brádlerky. Znamená to, že ve sklepě jsou svářečky na železo i plasty, náhradní díly snad na vše, co by se mohlo pokazit. Musíš být schopen okamžitě řešit havárie, když máš plnou boudu lidí a nemůžeš ji zavřít. V těchto případech hraje roli zkušenost a rychlost. Nejde si zavolat servis. Navíc v klidové zóně ti stejně nepřijede ani v létě. O povolení k vjezdu se žádá 30 dní předem, a to i v případě

109

havárie! Tady nemůžeš být jen manažer v límečku, tady to prostě musíš umět, anebo mít někoho, kdo to umí. A navíc, představa, že to budeš řídit z Karibiku, není úplně reálná, tady musíš žít – být. A co společenský život? Dost večerů trávíš s kamarády, návštěvníky boudy, není to náročné? Bylo to dost a dost náročné, ale mně se po 21 letech podařilo najít ženu, která tu se mnou žije. Navíc jsme postavili bydlení bokem, čímž se dá oddělit soukromý a pracovní život. No a hlavně se nám narodili dva kluci, Pavel a Petr. Dneska nevím, jestli bych dokázal bydlet ještě někde jinde. Když bydlíš v Praze, taky musíš děti vozit do školy, školky, takže i tady jezdíš každý

ráno. Jen je to tady trošku jinak, možná složitější. V zimě to dáme občas na skútru až do školky. Máme tam trochu protekci, tak můžeme i malinko později, když jezdíme z kopce. A hlavně, do školky už chodí oba. Je hezký, když ten starší čtyřletý přijde do školky a řekne „jmenuji se Pavel Bárta a jsem boudař“. Jaké jsou největší výzvy a překážky tvé práce? Personál, personál, personál. To není nic nového, a hlavně bez něho to nejde. Němci používali nuceně nasazené, za komunistů to bylo podobně, pan Kaiser to ve filmu Poslední závod říká velmi dobře: „A vy jste tady za co? Na hory normální lidi nechoděj…“ Na hory chodí idealisté, i mojí motivací bylo, že hrozně

rád lyžuji… Ale v loňské sezóně jsem byl na lyžích třikrát. Idealismus nefunguje, je to utopie. Další nemají bydlení, někdo utíká před manželkou, další utíká s milenkou, před dluhy, věřiteli, často mají kriminální minulost. Jsou to obvykle velmi zvláštní lidé. Dnes už ale ani tito lidé nejsou, sociální systém státu jim nedává důvod, proč by museli pracovat. Zůstanou jen ti, co alespoň trochu chtějí, velmi často cizinci. Momentálně jsou tu lidé, kteří chtějí, a jsem rád, že se podařilo po letech poskládat partu, co chce dělat a dělá. Běženci z Ukrajiny pomohli? Máme dvě Ukrajinky a bez nich bychom to nedali. Nebýt Ukrajinců, museli bychom to zavřít, nebyli bychom provozuschopní.

Kdo uklidí po sedmdesáti osmdesáti lidech? Nechci se pouštět do politiky, jací Ukrajinci jsou, ale realita je, že bez nich nepostavíme ani kozí chlívek a tyto provozy by nikdy nefungovaly, protože jsou to lidé, kteří chodí do práce a pracují. Stejně tak lidé ze Slovenska. Máme jich několik a nemám si na co stěžovat. Pořád a všude platí, že když chceš, tak to jde. A oni pořád ještě chtějí. A co Správa KRNAP? Jaké má vztahy k boudařům a boudaři k ní? S lidmi, kteří tomu rozumějí a přemýšlejí logicky, se vždy domluvím. Vysvětlíme si pohledy na věc a najdeme společnou řeč. V tom si cením hlavně lidí z terénu, kteří se v horách fyzicky pohybují a situaci dokonale znají.

Petrovy spory se Správou Krkonošského národního parku Tetřívek „Největší nepřítel tetřívka není skialpinista, jak to je vyznačené na obrázkách NP, ale predátoři. Já osobně jsem našel před lety dva rozcupované tetřívky. Liška si jde pro tetřívka strom od stromu jako do samoobsluhy, protože je to debil a nikam neuteče. Skialpinista je až poslední rána. Řešení? Označit pouze lokality, kde skutečně žije, a tam tvrdě pokutovat. Těch míst je stále méně. Proč se nesmí jezdit tam, kde nežije?“ Roundup „Dříve se šťovík mohl postřikem roundupem ničit, a dokonce ho Správa KRNAP propagovala a my ho od ní fasovali na naše louky. Tuhle si mě pozvali a: ‚Jak to, že postřikuješ roundupem, to je přísně zakázaný!‘ To nám ale nikdo neřekl…“ Boj s větrnými mlýny „Když něco povolí pozemkáři, zakáže to životní prostředí, když to povolí životní prostředí, tak to zakáže státní správa anebo někdo další.“

Ignorování historie „Tahle bouda a lidi – kterých tady kdysi byl trojnásobek – jsou tady staletí. Neslavíme pouhých 60 let jako KRNAP. My lidé jsme se nijak nezměnili, ale omezená správa tohoto prostoru tady všechny zbytky tradiční kultury boudaření ničí. Neustále se musím s někým handrkovat.“ Perzekuce bud „Veškerá omezení ze strany Správy KRNAP mají velmi často za následek ukončení podnikání na boudách – z krásných starých horských bud a stavení se stávají apartmány, protože to je prostě jednodušší než ty neustálé dohady. Boudy jsou fenomén pouze Krkonoš. Nikde jinde boudy neexistují, všude jinde jsou to chaty. Ale přesto boudy nikdo nepodpoří, radši budeme kdeco zakazovat, než abychom dovolili boudařům se narovnat a nadechnout se. Proto postupně zanikají. Jak boudy, tak tetřívek. Vážím si a respektuji všechny, kteří vydrží provozovat boudu dva a více roků.“

Skialpové trasy „Značené skialpové trasy nefungují. Konkrétní příklad máme přímo u nás, kdy z horní strany pozemku vede skialpová trasa, ale dále už nepokračuje, protože tam vyrostl les. Není nikdo, kdo by to opravil, v terénu, nebo úpravou té trasy. Mně pak podsouvají, že udělali skialpovou trasu kolem nás proto, aby nám sem chodili lidi. Mně se na to ale nikdo ani neptal. Ta trasa mi nevadí, ale vadí mi to, že je jen na mapách, nikdo to neřeší a návštěvníci jsou zmateni a vystavováni riziku. Když dojedeš až dolů, tak sakruješ jak špaček, protože ti nezbyde než mazat zase nazpět.“ Zákaz vjezdu autobusů Spor se Správou KRNAP se rozhořel i při vyhlášení zákazu vjezdu autobusů k boudám v oblasti. „Není jiný způsob, jak dostat školní a školkové děti na boudu. I kdybych děti v Medvědím koleni přeložil do aut, což právně nesmím, 40 dětí povezu nahoru 10krát oproti jedné

jízdě autobusu. Musím se taky vracet, takže pokud půjdeš pomalu po cestě, potkáš mé auto 20x, zatímco jeden autobus dvakrát... Mohu si taky koupit vlastní autobus, tím ke své nemovitosti mohu. Ale to je pochopitelně nesmysl. Společně s dalšími boudaři jsme to řešili na Správě. Výsledek? Ticho.“ Vztah k podnikatelům „Nejvíce mě mrzí, že pro Správu KRNAP nejsme partneři. Jsme jen donucováni následovat rozhodnutí úředníků z kanceláří, kteří mají k denní realitě parku daleko. A s námi jednají ne jako se sobě rovným, ale jako s někým, kdo je jim přítěží. Každého boudaře tlačí něco jiného, ale silně si myslím, že nikomu z nás Správa KRNAP nijak cíleně nepomáhá, naopak. Neustále zvyšuje své nároky a požadavky, které nás i administrativně velmi zaměstnávají. A to vůbec nechci přemýšlet o tom, co se děje v klidové zóně parku, kde boudaři řeší mnohem těžší a absurdnější věci.“

110 SKIALP INTERVIEW

Petr s manželkou Terezou. Na Brádlerkách se jim podařilo postavit rodinný dům, který jim dává pro boudaře tak vzácné soukromí Bohužel ne vždy však jednám s takovým člověkem. Argumenty mnohých často stojí na teorii z knížek nebo ze školy a s nimi už to tak lehké není. A když už se to někdy přece jen povede, stejně to nakonec platit nemusí. Setkal jsem se s případem, že mě odbyli větou „Jé, to jsme si asi nerozuměli“... Mám za to, že vliv Správy přesahuje zdravou hranici, těch restrikcí a omezení je zbytečně moc. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, důvody. Správa KRNAP způsoby nehledá.

a přijel. Za polévku a dvě piva udělal dětem přednášku. Někdy přišel odpoledne, vzal děti na Ptačí kameny a zpět a cestou jim ukazoval lišejníky a všemožné zajímavosti. Pak přišla nařízení za tuto činnost vybírat peníze. Ok, 20 Kč za dítě se dá zaplatit. Dneska vám ale takovou exkurzi už nikdo neudělá. Můj soukromý a neodborný názor je, že kdyby se ty peníze, které spolkne Krtek, raději věnovaly edukaci v terénu, bylo by to mnohem efektivnější a přírodě bližší.

Máš nějaké příklady? Ale jistě. Pravidelně jezdí na Brádlerky školy v přírodě. V dnešní době park upřednostňuje přednášky v centru environmentální výchovy ve Vrchlabí, tzv. Krtek. To znamená, že musíme děti posadit do autobusu a odvézt je zpět do civilizace. Ty děti žijí ve městech, v panelácích a jedou na ozdravný pobyt na čerstvý vzduch. Proč je máme naložit do autobusu a vyslat zase dolů do města, aby si zde povídali o přírodě? Vždyť tady mají vše před boudou přímo u nosu. Pamatuji si dobu, kdy tady sloužil Petr Hartman. Tomu jsem zavolal, že máme 40 dětí. On sedl v sedm večer po práci do auta

Michal Skalka ale na boudu přednášet jezdí… Ano, na skialpové kurzy Hudy. A je to zrovna člověk, se kterým se dá velmi rozumně a věcně diskutovat. Myslím si, že toto je nejlepší způsob, jak oslovit skialpovou veřejnost a smysluplně a efektivně šířit osvětu mezi milovníky hor. A co si myslíš o omezení skialpu ve vztahu k tetřívkovi? Dřív byly důvody pro zákazy ty, že v horách roste mech na kamenech nebo že zničíš kleč, ale to postupem času vzalo za své. Dnes se kleč odstraňuje a vrtulníkem odváží pryč jako škodlivý druh, takže ten argument padl. A jako

skialpinista nejezdíš po kamenech, aby sis poškodil lyže a s nimi vzácný mech – vše pokrývá sníh. Tetřívek je jen stejná snaha preventivně zakázat úplně všechno, protože racionální zákazy by podle správců parku lidi stejně porušovali. Je tam ve skutečnosti tetřívek, nebo není? Mohl by tam být, proto vám to zakážeme – a to není fér. Nechci zpochybnit jeho existenci ani ho cíleně likvidovat pro blaho skialpinismu, jen je ho tak strašně málo na tak velké ploše, že se už stejně nedokáže udržet a i bez přispění lyžařů vyhyne. Já tady bydlím 24/7 a vím, kde tetřívek žije, a kde už ne. Z jakého důvodu nemůžeme na Vysoké kolo? Je to hromada šutrů. Není tam nic, ani ten tetřívek. Proč tam nesmím? Vždyť u Martinovky je oficiálně sjezdovka. Řeknou jen „prostě ne“. Nakonec tam stejně všichni jdou a všichni to tolerují. Management parku staví spíš na libovůli než na odbornosti. V soukromí pak někteří přiznají, že tomu taky nerozumí. Takže boudaři vlastně mohou vnímat tetřívka jako konkurenci… Svým způsobem ano. I když toho tetřívka mám rád a vídal jsem ho častěji než mnozí zaměstnanci Správy KRNAP. A když se tě skialpinista zeptá, jestli může jít nahoru tím chodníčkem? Tak mu řeknu, běž, ale nesmí tě chytit. Tady směrem nahoru není nic, co by skialpinista ohrozil. A stejně křižuješ dvě rušné oficiální trasy. Jaká bys měl tři hlavní přání jako boudař směrem ke Správě Krkonošského národního parku? Stačí mi jediné. Chtěl bych, aby byla férovým sousedem. My boudaři máme mezi sebou korektní vztahy založené na komunikaci – takové bych chtěl sdílet i se Správou KRNAP. Není příjemné slýchat, že život nahoře v horách

jsme si vybrali my, a pokud se nám to nelíbí, ať jdeme jinam. Chci korektní, racionální a férovou dohodu, kterou park dodrží. Ale dodám, že podobně jako pan Skalka jsou i další členové správy parku rozumní a vstřícní k jednání. Není to jeden pytel. Tím bych ublížil hlavně všem těm z terénu, všem, které denně potkáváme venku. Těm třikrát sláva – přestože jsou mezi mlýnskými kameny.

Brádlerky a skialp Skialpové kurzy začaly na Medvědí boudě pod taktovkou Armády ČR v roce 2003. Skialpinisti byli tehdy ojedinělí, první skialpy si Petr pořídil od vlekařů na Davidovkách, kteří je přivezli ze Švýcarska. „Tehdy ještě byly před horskou boudou samé běžky a jedny dvoje skialpy, dneska je to naopak, běžky už jsou tady u nás spíš pro exoty… Je to spojeno i s tím, že okolní úseky nemají upravované stopy, nedá se tady běžkovat. Běžky tady téměř zanikly.“ Armáda ČR cvičí na Brádlerkách dodnes, podobně jako outdoorový řetězec Hudy na místě pořádá víkendové skialpové kurzy pro začátečníky i pokročilé. Petr Bárta na boudě provozuje skialpovou půjčovnu pro ubytované hosty a kurzanty včetně dětských setů. Brádlerky jsou skvělé nástupní místo pro mnoho variant (legálních) skialpových tras a výletů pro začátečníky i pokročilé. Pohled z druhé strany Rozhovor s Michalem Skalkou, vedoucím pracoviště ekologické výchovy KRNAP, můžete číst zde:

SNOW.cz/clanek/8265

8>b į0>2 0

P0'U>ZL'8!Ĩ ĨP8>d > L '8! 8rÕ½ã ª°įº½°įº° ° ¤ įrįÁº°¤ ¤ ÕÝįÕÝ¢°ªįº¿ įªs½° ªÝ~ įÕÝÁÇÌº ~ ďįÁÕ ãªÝ~ įÁ á ~ į į¢¤ ªÝ~ į~ Õ ¤ ~ į ÕįÍ °¤ ĔįMr rį ½ Çr ªįªr} á įÃº ¢°Õ įÁ ¤¤°Õ įÕ½ÁÇÕÜįÁį!>K ĤT hŅį© ©}½sª°Ìįº½°į©rÛ ©s¤ª į °~ ½rªÌďį° °¤ª įrįº½° ÜÃª į¢°ÌÁ¢Üįáį¤ ÇÜįº½°Õ ¿ ª °į v¤¤½vÕ ªį©rÇ ½ s¤Ìį!Ĥéèèèį įÕÝ © ª į º° ° ¤ª įrįº½r¢Ç ~¢ į}rÇ° Üďį¢Ç ½ į°~ ª Ç įº¿ įº° Ü}ÌįÕį °½s~ į įº¿ į¤Üã°Õsª Ĕ H½° ¤ ª Ç įÁ į¢°¤ ¢~ į ½ Çr ªįªrį r¤¤½rÕ ªĤÁ °ºĔ~á

FOTO: SNOW STORIES NIGHT

112 FREERIDE LAVINY

TEXT: ROBIN KALETA

PRŮHLED DO LAVINOU ZASAŽENÉ DUŠE Tragická lavina v Jyrgalanu pohledem účastníka Lavinové nehody se stávají a stávat budou, to se nezmění. Ale pohled na ně a zejména na jejich příčiny se změnit může, možná dokonce musí, chceme-li budoucím nehodám předcházet. V rámci projektu Snow Stories Night vedeného týmem freeridecamps.cz kolem Robina Kalety je snaha zaměřit se na ty aspekty lavinových nehod, které obvykle nejsou analyzované ani detailně monitorované – na lidský faktor. V tomto příspěvku konkrétně u případu tragické laviny z roku 2024 v Kyrgyzstánu.

aždá lavinová nehoda se skládá ze dvou hlavních složek. Objektivní a subjektivní. Objektivní složkou jsou například stabilita sněhu, sklon i tvar svahu, množství sněhu, dodatečné zatížení svahu, tvar a velikost nestabilních sněhových krystalů nebo dokonce i hladkost kluzné vrstvy. Vše poměrně dobře měřitelné a popsatelné.

Snow Stories Night

A pak je tady ta subjektivní složka, jejímž výsledkem je rozhodnutí. Ta je na rozdíl od té objektivní daleko hůře měřitelná a popsatelná. Navíc mají účastníci lavinových nehod zpravidla dost starostí s často tragickými důsledky takové nehody, takže se do nějakého popisování a kritické analýzy moc nehrnou. Přesto věřím, že právě zde, v upřímném

rozboru situací a mentálních pochodů, leží ten pravý klíč pro bezpečnější pohyb v zasněžených horách. Ale dostaňte k rozboru traumatizovaného člověka, kterého navíc kdekdo z gauče nebo od počítače odsuzuje za jeho lehkovážnou lásku k horám. Před třemi lety se mi to povedlo poprvé. Uspořádali jsme diskusní večer s názvem Snow Stories Night, jehož obsahem byly právě rozbory lavinových nehod očima jejich přímých účastníků. Přišli tehdy tři. Postavili se před sál plný lidí a mluvili a mluvili. Z očí do tří set očí odpověděli na všechno, na co se jich kdo zeptal. Jediné pravidlo, které na tomto setkání máme: Pouze účastník nehody může vyhodnotit, co udělal špatně. Podařilo se nám vytvořit atmosféru důvěry, jejíž terapeutický efekt byl takřka hmatatelný. Od té doby organizujeme podobný večer každý podzim, abychom zájemce trochu připravili na zimu, trochu se poučili a užili jsme si vzájemnosti.

Tragická lavina v Kyrgyzstánu

25. února 2024. Michal Med byl účastníkem velmi tragické nehody v Kyrgyzstánu. Přestože nerozhodoval o tom, kudy se pojede, protože celá skupina měla místního UIAGM Guida, byl v celém procesu dostatečně angažovaný na to, aby situaci ze svého pohledu nějak vyhodnotil. Sebral odvahu nejen k povídání na večerní akci, ale i k rozhovoru do časopisu. Třeba tím založil novou tradici. Michale, díky, že jsi ochoten se podělit. Snad z toho vycucneme nějaké ponaučení pro prašanové nadšence. Pověz nám prosím váš kyrgyzský příběh… V únoru to budou dva roky, co jsme vyrazili do Kyrgyzstánu za prašanem. Když to zestručním, po šesti dnech pěkného prašanového ježdění jsme utrhli lavinu dost velkých rozměrů, která úplně zasypala šest lidí. To je i na relativně velkou skupinu, ve které jsme jezdili, strašně moc. I přes

FOTO: SARCHIV MICHALA MEDA

113

PO LAVINĚ SE PSALO A MLUVILO O TOM, ŽE V MÍSTĚ BYLA VYHLÁŠENÁ LAVINOVÁ PĚTKA A VŠICHNI ROZUMBRADOVÉ NA INTERNETU NÁS PAK ŠMAHEM SMÁZLI, ŽE JSME MAGOŘI, KDYŽ SE V TAKOVÝCH PODMÍNKÁCH POUŠTÍME DO FREERIDU. rychlé vyhledání a vykopání všech zasažených bylo pro čtyři kluky bohužel už pozdě. Co všechno lavině předcházelo? Kde jste jezdili předtím, co lavinovka atd… Strávili jsme čtyři dny ježděním ve středisku Karakol, které je v podstatě přímo nad jezerem Issyk Kul. Vzdušné proudy nad jezerem sbírají vlhkost, kterou vysypou hned za jezerem, jakmile vystoupají výš v pohoří Ťan-Šan. Díky tomu je oblast známá častými sněhovými srážkami. Ve středisku jsou normálně lanovky a částečně upravované sjezdovky. Díky častému sněžení se nám stávalo, že jsme si ráno sjeli čistou lajnu, pak šli na kafe nebo polívku a o dvě hodiny později jsme jeli na stejném místě zase čistou lajnu. Už tady ve středisku jsme viděli, že je sněhu doopravdy hodně, a v prudších svazích okolo střediska byly vidět samovolné odtrhy a rybí tlamy. Jedna naše kamarádka dokonce v prudkém svahu nad lesíkem utrhla menší lavinu. Ovšem hlášená lavinová předpověď ve středisku byla dvojka.

Potom jsme přejeli zhruba o 50 km na východ do vesnice Jyrgalan. Tady už žádné vleky nejsou. Na východ od vesnice se většinou šlape na pásech a na západ je oblast pro skútry a rolby. Vzhledem k tomu, že jsme tady byli všichni poprvé a oblast neznáme, dopředu jsme si domluvili místní horské vůdce, dva z nich s certifikací UIAGM. Ti nás vzali první den na skialpy a druhý den jsme jezdili na skútrech nahoru a prašanem dolů. Na třetí den byla možnost povozit se v rolbě, tak jsme do toho šli. Jezdili jsme ve stejných místech jako předchozí den, kdy nám vůdci říkali, že lavinová předpověď je na třetím stupni. V noci trochu sněžilo, ale hlavně foukal vítr. Sjeli jsme dvě jízdy a při třetí jsme utrhli lavinu. A v Jyrgalanu žádné známky nestability nebyly? V té šlapací části jsme nějaké známky viděli. Byly tam vysypané splazy i nějaké odtrhy, ale v té šlapací části to je jiné, protože je prudší a má jinou orientaci. Navíc nevíš, jak je to staré a jestli se

mezitím něco nezměnilo ohledně teploty nebo počasí. Ale i den před lavinou, kdy jsme jezdili na skútrech už v té západní části střediska, jsme v prudších svazích cítili sesedání. Taky jsme pak do nich už nejezdili. Celkově má ta západní část nižší sklony a spíš jsme tam měli problémy v tom, aby se to pořádně rozjelo a aby snowboardisté projeli přes flaty. Jasně, hodně sněžilo a do toho foukal vítr, ale to jsme měli už v Karakolu. Na to sesedání guidi neříkali nic? Jak jste si guidy vybrali, jen podle licence, nebo jste nějak řešili jejich místní znalost? Tak začnu výběrem. Guidy vybírali kluci z cestovky, ale vybírali je tak, aby měli licenci UIAGM a aby byli místní. V celém Kyrgyzstánu je deset certifikovaných guidů, lyžuje z nich osm. To výběr celkem zužuje. Pro celou naši skupinu dvaadvaceti lidí jsme najali čtyři guidy s tím, že hlavním byl Andrej Erochin, což byl jeden z největších zkušeňáků, jaké jsem kdy potkal. S sebou měl

ještě jednoho certifikovaného guida a pak dva průvodce, kteří certifikovaní nebyli, ale třeba Lýdia, jediná žena mezi nimi, byla ze všech guidů pravděpodobně nejlepší lyžařka. Oblast Jergalanu znali všichni hodně dobře a to pro nás bylo zásadní. K tomu sesedání: Jaroslav – UIAGM guide, který nás ten den vedl – byl už před tím sjezdem, kde poslední z nás slyšel sesedání, hodně opatrný a akorát jsme se shodli, že tahle expozice je dnes už moc a že budeme jezdit mírnější svahy. Večer jsme se bavili co dál, jako možnost jsme dostali jet na rolbu. Některým z nás se tolik nechtělo, někteří do toho byli zapálení, ale byla to příležitost, která, pokud si dobře pamatuju, vznikla tím, že nějaká jiná skupinka odřekla na poslední chvíli a další dny byly už beznadějně vybukované. Hlavní guide Andrej večer říkal, že má radši šlapací túry, protože cestou nahoru vidíš, jak se sníh a terén chová, a dokážeš na základě toho líp odhadnout, co hrozí po cestě dolů. O tom, že bychom ale tam nebo onam jezdit neměli, neříkal nic. Ve finále k tomu

114 FREERIDE LAVINY

GPS záznam pohybu po svahu s lavinou s vyznačenými lavinami a sklony svahu

Což se mu teda asi nepovedlo… No Andrej s tou naší skupinou ten den nejezdil… Asi bych měl popsat tu situaci, jak k lavině vlastně došlo. Po snídani nás vyzvedli v našem jurtovém kempu lidi z firmy provozující rolby a odvezli nás na laně za skútry přes celou vesnici ke svojí základně, kde jsme naskákali do rolby a jeli na kopec. Počasí nebylo nic moc. Byli jsme v mracích, ale ty se tak honily, že chvílemi bylo skoro jasno a za chvilku jsme naopak neviděli na pár desítek metrů, a do toho sněžilo. V oblasti navíc jezdila ještě druhá rolba, ve které jezdili nějací Rusové, Kanaďani a jedna další česká skupinka. Rolbaři nás nejdřív vozili plus minus na stejná místa, ale sklon byl malý a při plánování se vůbec nemyslelo v dojezdech na snowboardisty, kteří na dojezdovém flatu neměli šanci. Zašli jsme za Jaroslavem – guidem, který s námi ten den jezdil – ať se hlavně rozdělíme a jdeme jezdit něco prudšího. Druhou jízdu nás vzal na opačnou stranu kopce, tam, kde jsme jezdili předchozí den na skútrech. Dali jsme tam jednu jízdu po hřebínku, což už se nám líbilo víc, na další jízdu jsme se těšili, že se pustíme z hřebínku víc dolů, protože to vypadalo ještě líp. Po cestě v rolbě jsme si dali svačinu, kterou jsme si vzali ráno v jurtě. Burek s masem a se špenátem. Na to asi nikdy nezapomenu. Jaroslav vyjel napřed, pak nám dal znamení, ať ho dojedeme, a dal nám pokyny, že vyrážíme po padesátimetrových rozestupech a jeho stopa je ta nejvíc vlevo. Tak jsme vyrazili. Bohužel, byli jsme velká skupina, kde každý

FOTO: ARCHIV MICHALA MEDA

vždycky musíš přistupovat tak, že nějaké nebezpečí je tam vždycky, a ty musíš co nejlépe vyhodnotit, co v daných podmínkách jezdit můžeš, a co už je na hraně, nebo dokonce za ní.

jezdí jinak rychle, takže jsme se během dlouhého sjezdu trochu pomíchali. Levou stopu ale všichni respektovali. Jaroslav navíc ve spodní prudké části spadnul, takže druhý v pořadí ho předjel, dojel pod něj, kde prudká část končila v pozvolnějším údolí podél potoka, a tam zastavil. Ostatní dojeli za ním, než jsme tam všichni dojeli, tak se Jaroslav zvedl a taky dojel k nám. Skupinu zavírala druhá průvodkyně Lýdia, která k nám dojela a řekla, že bychom asi měli vyrazit. V ten okamžik se část svahu vlevo od Jaroslavovy stopy utrhla a začala padat do údolí. Takže dá se říct, že jste na Jardu trochu tlačili? Den předtím přece slyšel sesedání i on a prudší svahy jezdit nechtěl? To, co jsme jeli den předtím, bylo ještě o kus prudší. Takže o tlačení bych úplně nemluvil. Ano, v naší skupině se mluvilo o tom, že by někdo chtěl jezdit prudší svahy, ale taky o tom, že dvanáct lidí ve skupině a k tomu dva guidi jsou moc. Přitom se k místu, kde nás rolba vyzvedávala, dalo dojet i více cestami a ve skupině jsme byli lyžaři i snowboardisti na různých úrovních. Předchozí den jsme se po naléhání některých

členů skupiny taky rozdělili na skupinky po šesti, ale v ten osudový den na to Jaroslav nepřistoupil. Jaroslav tedy nebyl nic moc lyžař, místní znalost nějakou měl? Komunikovali nějak guidi spolu, třeba ranní společný mítink, kde by si řekli, čemu se třeba vyhnout atd.? Lyžař to moc dobrý není. Celkově mám pocit, že většina UIAGM guidů jsou především horolezci a lyžování si přidali později. Jak jsem říkal už předtím, nejlepší lyžařka ze všech guidů byla Lýdia, která neměla UIAGM certifikaci, ale prý měla americkou certifikaci ski guide, což může být pro vedení lyžařů ve freeridové oblasti vlastně lepší, že jo. Ale místní znalost měli všichni dobrou, tedy aspoň podle toho, o čem jsme se bavili s Andrejem vlastně všechny předchozí večery. Všichni guidi byli z Biškeku a Jyrgalan je místo, kam jezdí v Kyrgyzstánu freeridovat nejvíce lidí – ještě tedy s výjimkou Karakolu, ale tam si málokdy někdo bere guida. Guidi mívali společný mítink večer, ale nikoho z nás tam nepřizvali a vlastně nám ani neříkali, co si tam řekli a na čem se dohodli. Stejně to pak bylo třeba s vyhodnocením lavinového nebezpečí. Během předchozích

dnů jsme se třeba ptali na to, na základě čeho vyhodnocují lavinové nebezpečí. Kluci nám řekli, že lavinovka je trojka, a když jsme se ptali, podle čeho to určují, tak prý někdo někde kopal sondu. Ale vlastně nevíme, kdo a kde. Ale já to teď zkusím otočit na tebe, když sám jezdíš jako průvodce freeridovat. Vysvětluješ klientům všechna svoje rozhodnutí, nebo to bereš tak, že klient si přijel užít prašan a tohle vědět nepotřebuje? Já třeba většinu sezóny jezdím sám s partou, takže mě při těch několika příležitostech s guidem hodně zajímá to, jak se rozhodují. Ale chápu, že spousta lidí to bere stylem tady máš prachy, a hlavně ať nic nemusím řešit. No jasně, jsou různé typy lidí. Když má někdo zájem, tak to rádi vysvětlíme, nebereme to jako nějaké tajné know-how. Když se nikdo nezeptá, tak holt nevysvětluju. Nejhorší je, když lidi řeknou po kempu, že je to zajímalo, ale nezeptali se. Nicméně k mojí otázce, já jen slyšel, že se prý říkalo mezi guidama o tom vašem svahu už dopředu, aby tam nikdo nejezdil. Tak mě zajímá, jestli si toho byl Jaroslav vědom a stejně tam jel… Co se říkalo mezi guidama, nevím. Ale je fakt, že lidi z té druhé rolby, se kterými jsme se pak bavili asi hodinu dvě po lavině, říkali, že jim jejich guide tenhle svah už zakázal. Tu druhou rolbu vedli lokálové bez certifikace. Třeba Jaroslav spoléhal na to, že má větší zkušenosti a že to bude v pohodě. A třeba by bylo, kdyby nás tam nejelo tolik, nebo kdyby tam on sám nespadl, ale to měl asi vyhodnotit on. Ale jak jsem říkal předtím, svahem projelo 14 lidí a lavina se utrhla 30 vteřin potom, co tam projel poslední lyžař. V ideálním případě bychom tou dobou měli být dost daleko v údolí, aby nás to netrefilo.

115

lavinové svahy v okolí zůstaly neporušeny. Pokud by zemětřesení dokázalo shodit lavinu ve svahu se sklonem lehce kolem 35°, pak by podle mě měly zákonitě popadat všechny 50°+ svahy v okolí. Nic takového jsem tam neviděl. Díky za vysvětlení. Jak to tedy probíhalo, když lavina spadla? Jak jsem říkal, lavina se utrhla vlevo od naší stopy. Byl to takový větší splazík, měla potenciál někoho zavalit, ale určitě by nedojela moc daleko. Jakmile se rozjela, pár lidí si jí všimlo, první asi Lýdia. Určitě byla první, kdo začal křičet „Pozor, lavina“, a kdo mohl, ten mohl ujíždět. Stáli jsme v údolí potoka. Já a pár dalších lidí jsme po předchozím sjezdu projeli přes potok a stáli tak výš v protisvahu na druhé straně. Část lidí ale zůstala dole u potoka. Jakmile jsem viděl lavinu padat, rozjel jsem se co nejrychleji směrem dolů a u toho se snažil držet trochu výš po levé straně údolí nad spádnicí, kterou by lavina sjela dolů. Ale fakt jsem si nemyslel, že by taková malá lavinka měla potenciál dojet tak FOTO: ARCHIV MICHALA MEDA

Říkal jsi, že lavinovka byla trojka, ale v médiích proběhla informace o pětce, navíc jsme zachytili i info o nějakém zemětřesení… Říkal jsem, že guidi nám říkali, že lavinovka je trojka. Když jsme to pak zpětně analyzovali, tak jsme došli k závěru, že trojka byla den předtím, a vzhledem k tomu, že v noci trochu sněžilo, ale hlavně hodně foukalo, se to asi posunulo na 3+ nebo 3/4. Je to vidět i na tom, že v tom kopci, který se nakonec utrhl, jsme den předtím jeli asi pětkrát a všechno bylo v pohodě, a v den laviny tam naše předchozí stopy vůbec nebyly vidět. Je fakt, že po lavině se psalo a mluvilo o tom, že v místě byla vyhlášená lavinová pětka, a všichni rozumbradové na internetu nás pak šmahem smázli, že jsme magoři, když se v takových podmínkách pouštíme do freeridu. Za největší hyenu v tomhle považuju server horydoly.cz, jehož admin se se mnou na facebooku hádal, že podle zpovědí místních v posledních dnech nasněžilo tolik sněhu, že nebyly vidět střechy domů. To se z pohodlnýho teplýho křesílka u internetu hejtuje snadno, ale zase když provozuješ bulvární plátek, tak potřebuješ senzace. Ale k médiím a komentářům se ještě dostaneme. Ale pětka se na webu snowreport.kg doopravdy objevila a v době našeho rozhovoru tam dokonce pořád visí. A vyhlášená byla 26. února 2024, tedy přesně jeden den po lavině. Beru to tedy spíš jako snahu Kyrgyzů o kontrolu škod. Do podobného ranku patří i informace o lavině. Doneslo se to k nám ještě v Kyrgyzstánu, že prý na pádu laviny mohlo mít podíl zemětřesení. Dohledali jsme si k tomu nějaké informace a zjistili jsme, že nějaké zemětřesení o síle 5,4 bylo v Číně asi 160 km daleko přes hory. Ale došli jsme k závěru, že na lavinu asi nemělo vliv. Za prvé bylo dost daleko, za druhé přišlo asi o tři hodiny dřív a za třetí – a to je hlavní – mnohem prudší

daleko. Proto mě překvapilo, když mě asi po 150 metrech zprava předjela obrovská masa sněhu. Už jela pomalu a za chvíli se zastavila. Zastavil jsem pak taky. Pár lidí bylo kousek přede mnou a pode mnou na stejné úrovni. Když jsem se otočil, viděl jsem vzadu asi dva nebo tři lidi. Překvapilo mě, že je nás tak málo. Později se ukázalo, že jsem byl jediný, kdo se dráze laviny úplně vyhnul. Taky jsem viděl, co se vlastně stalo. Malá lavinka, kterou jsem viděl padat vedle naší stopy, podtrhla větší lavinu ve vzdálenější části údolí, která měla šířku asi padesát metrů ve výšce lehce přes sto metrů nad údolím. Tím, jak malá lavinka zvířila sníh, tu velkou nikdo neviděl. Lýdia začala volat, ať si všichni přepneme pípáky do vyhledávacího režimu, a potom oznámila do vysílačky, co se stalo, ať si ostatní skupiny na svahu dají pozor a ať nám jedou zespodu pomoct. Vpravo ode mě stál Pavel – náš kámoš snowboardista – po pás ve sněhu. Zavolal jsem na něj, jestli se z toho dokáže vyhrabat sám. Signalizoval, že jo, a potom,

co jsem se ujistil, že má přeplý pípák, mi oznámil, že vidí vedle sebe čouhat ze sněhu ruku. Sám se vyhrabal během pár vteřin a šel kopat k té ruce. Byl to náš guide Jaroslav. Jakmile mu Pavel odkryl obličej a ruce, poslal ho pryč s tím, že už se osvobodí sám. Já jsem mezitím na pípáku lokalizoval dalšího zasypaného. Šipka mi ukázala asi 9 metrů, nechal jsem si lyže na nohou, aby se mi chodilo po sněhu líp, a když mi chyběly asi dva metry, všiml jsem si, že ze sněhu čouhá špička prkna. Kvůli kopání jsem si sundal lyže, a když jsem se dostal k hlavě, už u mě byl Pavel a Lýdia a střídali mě. Šel jsem hledat další lidi. Stihli jsme si spočítat, že nás chybí celkem šest. Dva živí byli venku a na pípáku jsem měl další číslo. Tady jsme trochu zazmatkovali a chvilku šli opačným směrem, ale nakonec jsme lokalizovali ve velké hloubce další tělo. Zase jsem začal kopat, a když jsme se dostali k hlavě, už za námi čekali další lidi, že nás vystřídají. Celkově je samotný pohyb v laviništi strašně náročný,

FOTO: ARCHIV MICHALA MEDA

116 FREERIDE LAVINY

o kopání lopatou nemluvě. Po minutě kopání jsem byl zase úplně vyčerpaný a věděl jsem, že nám chybí ještě najít pár lidí, tak jsem vzal pípák a šel dál. Procházel jsem dolů kolem těla ve vykopané jámě. Dva naši kámoši se střídali v masáži srdce a dýchání z úst do úst. Ale když jsem viděl obličej našeho kamaráda, úplně modrý s vypoulenýma očima, udělalo se mi špatně. Ve skupinkách jsme postupně vykopali všechna těla a střídali se v pokusech o jejich oživování. To trvalo celé tak pětadvacet minut s tím, že poslední tělo jsme vykopali asi po 18 minutách. Pak se ostatním konečně podařilo přijet za námi a najednou se v laviništi objevilo dalších asi dvacet lidí, kteří nás okamžitě vystřídali v oživování. Já jsem v tu chvíli úplně odpadl. Ležel jsem na sněhu, oddychoval a brečel. Pamatuju si, že asi po deseti minutách za mnou přišel nějaký chlap z druhé skupiny, Rus nebo Kyrgyz, dal mi cigaretu a řekl mi, ať si skočím pro péřovku. Zhruba tak po hodině od pádu laviny nám bylo všem jasné, že už tam nic nezmůžeme, postupně jsme posbírali věci, nandali lyže a sjeli dolů do údolí, kde na nás čekaly rolby. Po takové zkušenosti ještě číst ty články v médiích a komentáře… No nejen to. Po pádu laviny jsme se dostali zpátky na jurty někdy během odpoledne. Většina lidí, co

tam nebyli s námi, už něco slyšeli, ale potřebovali to od nás potvrdit. Teprve tam jsme to vlastně začali nějak kousat. Já jsem třeba hned zpod kopce volal domů ženě a hned potom i rodičům. Žena mi hned začala posílat telefonní čísla na krizové interventy. Kromě toho, že jsme se sami potřebovali srovnat s intenzivní ztrátou, bylo ještě docela žádoucí připravit se na mediální lynč a oznámit rodinám kluků, co se stalo, předtím, než se něco dozví z médií. Většinu těchto věcí řešili lidi z cestovky z Česka. Tím, že jsme se všichni docela znali, to pro všechny bylo hodně osobní. Těžký pro nás bylo, když se nám intenzivně pokoušela dovolat přítelkyně jednoho z kluků, zatímco my jsme věděli, že jeden kluk z cestovky je zrovna na cestě k ní. V lavině byli taky zasypaní dva bráchové s tím, že jeden přežil a druhý ne. Ten přeživší statečně obvolával příbuzné. Druhý den jsem já ještě s jedním člověkem jel svědčit na policejní stanici. Naši guidi tam s námi jeli jako překladatelé a svědci zároveň. Ale jak jsem pochopil, cílem bylo vyloučit úmysl, nešlo o to najít viníka nebo zjistit pochybení na straně guidů. Zároveň se pak zpětně zjistilo, že třeba z gopro kamery na policejní stanici zmizela všechna videa z inkriminovaného dne. V noci druhého dne vypršelo embargo a v českých médiích se začaly objevovat dost zkreslené informace o lavině. Největší

problém byl, že vlastně nikdo nic nevěděl. Veškeré informace čerpali z velvyslanectví a od místní správy. Ve zprávách se pak objevily informace o tom, že lavina zasypala skupinu 23 Čechů, přičemž 19 z nich se dostalo ven samo, nebo docházelo k záměnám toho, kolik lidí vlastně umřelo, na základě informací od ambasád. Česká ambasáda nahlásila tři oběti, ale čtvrtou obětí byl Slovák. Jeho rodiče tím získali naději na to, že žije. Ještě toho večera jsme dali dohromady tiskovou zprávu (díky pomoci kamarádky v Česku, která pracuje v Deníku N) a poslali ji ČTK. Zpráva byla obecná, ale šlo o to bez konkretizace obětí uvést na pravou míru, co se vlastně stalo, aby se zamezilo různým spekulacím a omylům. No a pak jsou tady samozřejmě komentáře. Horydoly už jsem zmínil, ale na sítích i na samotných webech bylo v komentářových sekcích samozřejmě pořádně nablito. Od nevyžádaných rad, že jsme měli zůstat doma, se tam objevovaly i jednoznačné odsudky, že si za to můžeme sami, že jsme podcenili síly, nerespektovali hory a že děláme „adrenalinový sport“. Taky zazněly věci o tom, že je to nezodpovědné a že jako táta od rodiny nesmíš pomalu vytáhnout paty z baráku. Asi si to sám dovedeš představit. Všem bych doporučil, aby se předtím, než začnou někde na internetu odsuzovat oběti a házet na ně vinu, trochu zamysleli nad tím, že jejich

neinformovaný komentář možná budou číst lidi, kterým se stalo něco podobného, nebo pozůstalí těch obětí a že je to může třeba bolet. A pak aby ten komentář smazali a napsali tam místo toho něco jako „upřímnou soustrast“. V tomhle s tebou samozřejmě souhlasím, ale kdyby ses měl odsoudit a vyjádřit svoje chyby ty sám, co bys řekl, nebo k čemu bys příště přistoupil jinak? V té konkrétní situaci bychom si asi nahoře kopli sondu, rozdělili se do menších skupin a zastavovali až na bezpečném místě. Ale to je hypotetická situace, která už nenastane. Hlavní věc je asi spoléhat se v každé takovéhle situaci hlavně sám na sebe. Na svoji intuici, na svoje zkušenosti. Komunikovat s ostatními, když se ti něco nezdá, když se ti něco nelíbí. Nezahodit veškerou opatrnost jen proto, že někdo rozhoduje za tebe (i když ten někdo má nejvyšší guidovskou certifikaci, zkušenosti a je to lokál). Já osobně jsem si během sjezdu, a vlastně ani během toho, co jsem viděl odtrh té malé laviny, moc nepřipouštěl, že bych byl v nějakém nebezpečí. Uplynuly skoro dva roky. Za tu dobu jsem si trochu předělal mindset, nastudoval jsem si víc věcí o lavinové prevenci, člověk musí být pořád otevřený novým věcem. Zároveň jsem se víc dostal do stavu, že nemusím každý den prášit. A když už v terénu jsem, připouštím si, že se něco může stát, a mám připravené, co budu dělat, když se to posere. Děkuji moc za odvahu a sdílení. Snad jsme tímhle rozhovorem rozptýlili některé nejasnosti. Kéž by tvůj příběh přispěl k tomu, že někdy příště někdo lavinu neutrhne, ten, kdo ji utrhne, najde odvahu o tom mluvit, někdo další nikoho neodsoudí a celá vaše parta se s touhle tragédií bude trochu lépe vyrovnávat.

ADVERTORIAL 117

ARVA

pro profesionály i sportovce Arva je francouzská rodinná značka vyrábějící už více než 40 let prémiovou lavinovou výbavu pro profesionály i pro vášnivé sportovce.

romě vyhledávačů a širokého spektra lopat a sond nabízí i ucelené řady batohů a lavinových airbagů pracujících na velmi efektivním využití expanze stlačeného plynu. Vedle tradičních airbagů nabízí modulární, lehké airbagy Switch, které umožňují na univerzální záda Switch (nastavitelná velikost S, M, L) vybavené airbagem Reactor snadno připínat přední díly různých velikostí a určení v objemu 18 až 40 l.

REACTOR SERIES SWITCH

ARVA EVO BT Ultralehký airbag Arva Plume 30 UL V současnosti je absolutní novinkou minimalistický ultralehký batoh s 30litrovým airbagem Plume 30 UL. S hmotností pouhých 1 450 g včetně karbonové kartuše není Plume 30 UL jen nejlehčím airbagovým 30litrovým batohem, jaký kdy byl navržen, ale je to pocta inovaci a vývoje. Díky špičkovému poměru hmotnosti k objemu 48 g/l eliminuje Plume 30 UL nutnost volby mezi bezpečností a výkonem.

Nejnovější, spolehlivý a velmi výkonný vyhledávač značky Arva nabízí vysoký výkon s možností konektivity díky Bluetooth technologii za rozumnou cenu pod 8 tisíc Kč. Ovládací prvky jsou dostatečně dimenzované i pro použití v tlustých rukavicích, šíře prohledávaného pásma je 60 m, Group Check s testem přijímané frekvence a výkonu, indikace více zasypaných (4+), markování a mnoho dalších chytrých funkcí. Více info na

www.skialpshop.cz

118 ADVERTORIAL

K2 Wayback, Marker a BCA

Spolehlivá trojice pro moderní skialpinismus Moderní skialpinismus už dávno není jen o samotném výstupu a sjezdu. Důraz se klade na efektivitu, spolehlivost vybavení, bezpečnou komunikaci a schopnost vyhodnotit proměnlivé podmínky v horách tak, aby byl výsledný zážitek co největší.

rávě kombinace lyží K2 Wayback, vázání Marker a profesionálního lavinového vybavení BCA (Backcountry Access) vytváří funkční a spolehlivý systém, který umožňuje bezstarostný pohyb ve volném terénu.

Legenda Wayback pokračuje

Model K2 Wayback 89 patří mezi nejoceňovanější a nejuniverzálnější skialpové lyže na trhu. Ultralehké jádro z paulovnie doplněné titanalovou výztuhou nabízí skvělý poměr hmotnosti a tuhosti. All-Terrain Rocker zlepšuje držení hrany a ovladatelnost na tvrdém sněhu, nízká hmotnost pak potěší při dlouhých výstupech. Třešničkou je Snowphobic úprava proti ulpívání sněhu na lyži. K dispozici je i dámská verze Wayback 89 W se stejným výkonem, ale upravenou konstrukcí. Širší Wayback 98 cílí na ostřílené skialpinisty, kteří dokáží ocenit její vlastnosti. Lyže vynikají zejména skvělou stabilitou v proměnlivých podmínkách a vysokých rychlostech; díky stejné konstrukci jako WB 89 zůstávají příjemně lehké. WB98 jsou skvělou volbou pro skialpinisty, kteří podnikají náročné vysokohorské túry s větším podílem sjezdů v neupraveném terénu.

Marker Alpinist a Cruise – komfort a spolehlivost

Marker Alpinist je jedno z nejlehčích pinových vázání, které vyniká komfortem při chůzi a jednoduchým přepínáním mezi módy chůze a sjezdu. V nabídce je několik verzí – např. juniorská JR LT použitelná pro lyžaře s hmotností až do 65 kg a nabízející stejný komfort použití jako dospělé verze. Nebo třeba freetouringová varianta FREE 13 (395 g vč. brzd) pro nejnáročnější sjezdy a lyže s větší šířkou ve středu. Oblíbenou alternativou nabízející komfortní a bezproblémový nástup a ovládání je pak vázání Marker Cruise. Špička je shodná s tou u Alpinistu, patka však funguje na jiných základech a přináší větší jednoduchost použití a vysokou míru uživatelského pohodlí. To vše při velmi příjemné váze 475 g vč. brzd.

BCA – synonymum bezpečnosti

Velkou míru popularity u všech outdoorových nadšenců zaznamenávají v posledních letech tzv. PMR (Personal Mobile Radio) – kapesní vysílačky, které umožňují efektivní komunikaci mezi parťáky v nepřehledném horském terénu či odlehlých místech bez mobilního signálu. Významně tak přispívají nejenom k bezproblémovému průběhu akcí, ale i zvýšení bezpečnosti zúčastněných osob. Vysílačky BC Link 2.0 a MINI jsou v outdoorové komunitě považovány za zlatý standard – především díky dlouhému dosahu, odolnosti a intuitivnímu ovládání i v lyžařských rukavicích. Splňují normy pro použití v EU, mají vysokou odolnost proti povětrnostním vlivům a jejich atraktivní cena je činí dostupnými pro širokou veřejnost. Využívají je skialpinisté, lyžařské týmy, bikoví instruktoři i horští vůdci. V nabídce BCA nechybí ani stále oblíbenější lavinové batohy FLOAT – zákazník si může vybrat mezi tradičním řešením cartridge se stlačeným vzduchem, nebo prémiovým řešením se superkondenzátorem Alpride, jenž nabízí opakovanou aktivaci airbagu. Skvělá vlastnost nejenom při ostrém použití v terénu, ale i pro praktický nácvik.

Lavinové vyhledávače Tracker vynikají svou jednoduchostí, intuitivním ovládáním a robustním zpracováním. Zejména model Tracker S je skvělou volbou pro všechny skialpinisty, kteří vyžadují od svého přístroje co nejjednodušší obsluhu, dobrý dosah a v neposlední řadě atraktivní cenovku. Společně s propracovanými lopatami Dozer (např. Dozer 1T-UL – nejlehčí hliníková lopata na trhu, nebo Dozer 2T-S – lopata s integrovanou sněhovou pilou) a lavinovými sondami Stealth (oceníte jejich promyšlený systém aretace) tvoří prověřenou kombinaci pro rychlou kamarádskou pomoc při lavinových nehodách.

120 SKIALP TRIP

ČLOVĚK, HORY A MOŘE

TEXT A FOTO: ŠTĚPÁN ŠKODA

Na palubě trojstěžníku za arktickým skialpem

121

NEJVĚTŠÍ PRODEJNA FOTOTECHNIKY V ČESKU www.fotoskoda.cz

Špicberkům, souostroví v severním Atlantiku a Arktickém oceánu, je přezdíváno „zubaté vrcholky“ – a protože leží daleko za severním polárním kruhem, jen něco přes tisíc kilometrů od severního pólu, disponují dnes tak vyhledávanou jistotou sněhu, a tedy zájmem lyžařů. Ostatně, naposledy jsme o jedné výpravě lyžařů na tyto ostrovy psali loni. Tentokrát se ale vydáme nikoli do příbřežních měst, ale pořádnou plachetnicí po moři. Tato forma pohybu umožňuje objevit nejen nejlepší kopce s totální garancí panenské stopy, ale také vyzobat oblast s nejlepším počasím nebo sněhovými podmínkami. A samozřejmě – je to možná jedno z největších lyžařských dobrodružství, které nám naše planeta nabízí.

122 SKIALP TRIP

picberky (norsky Svalbard) tvoří zejména tři dominantní ostrovy a celá řada ostrovů menších, a přestože leží daleko za polárním kruhem, moře zde většinou nezamrzá. Patří pod správu Norska, jejich přírodní suroviny, zejména ložiska uhlí, ale mohou využívat signatáři Špicberské dohody, v Barentsburgu proto žije dodnes několik stovek ruských horníků. Hlavním sídlem ostrovů je taktéž hornické město Longyearbyen. V létě na ostrovech panuje polární den – už od dubna do října slunce svítí 24 hodin denně, což návštěvě dodává magickou atmosféru i věčně fascinující kontrast mezi mořem, ledovci a horami…

I kulturní stopa Špicberků nahrává dobrodruhům – v minulosti z ostrovů vyrážely polární výpravy, mj. expedice Roalda Amundsena a Umberta Nobileho – lety vzducholodí Norge a Italia k severnímu pólu. Pro skialpinisty a lyžaře s dobrodružnou duší, kteří tam míří zejména v květnu, kdy je stále dostatek sněhu a nejvíce slunce, je souostroví atraktivní nejen svou přírodou

Polární expedice po moři

Na rozdíl od Alp nebo skandinávských středisek je lyžování na Špicberkách v podstatě expediční záležitostí. Na lyže se může vyrážet přímo z paluby lodi – v našem případě z krásného trojstěžníku Rembrandt van Rijn, který je vybaven menšími čluny Zodiac pro dopravu na břeh. Každý den začíná výstupem od nulové

vrstevnice k vrcholům vysokým kolem 700–1 000 metrů. Sněhové podmínky mohou být různé, jarní, často firnové nebo s vrstvou čerstvého prachového sněhu. Bezpečnost musí být na prvním místě – každý musí mít nejen lavinový vyhledávač, sondu a lopatu, ale i mačky, cepín a sedák, protože výpravy vedou často přes ledovce s trhlinami.

Terén je pro lyžaře nesmírně rozmanitý: od širokých sněhových plání a ledovcových splazů po prudší svahy končící u moře. Splavná část souostroví je omezena jen na oblasti, kam zasahuje Golfský proud – na východě a severu zůstává věčný led. I proto lyžařské plachetnice sledují přístupnější západní pobřeží.

Důležitou bezpečnostní podmínkou je také fakt, že – s výjimkou centra Longyearbyenu – se po ostrovech nelze pohybovat bez střelné zbraně – buď je potřeba mít zbrojní průkaz a vhodnou zbraň, nebo se musí putovat s průvodcem, který je ozbrojen. Tušíte proč?

123

Vedoucí výpravy plánují výstupy a trasy nejen podle aktuálního počasí, ale také podle map mořského ledu. Na nich jsou červeně vyznačeny neprůjezdné, tedy obvykle zamrzlé či nebezpečné oblasti, žlutě průjezdné oblasti s velkými krami a zeleně oblasti s menšími krami. Například do nejsevernějšího výběžku se dá na začátku května dostat jen díky teplým jižním větrům. Při našem nalodění to však ještě nebylo pro plachetnici bezpečné.

Mapa zalednění kolem Špicberků

Život na lodi

Vyplouváme začátkem května z Longyearbyenu. Náš Rembrandt van Rijn je starý holandský škuner přestavěný pro polární expedice. Život na palubě má svůj pevný rytmus: ráno budíček „wakey wakey“ v několika světových jazycích,

snídaně formou bufetu, poté vylodění čluny a výšlap, večer společná večeře a program na palubě. Kuchyně je překvapivě pestrá – od čerstvých salátů a polévek po hovězí steaky nebo ryby. Po návratu z túr ale skvěle chutná i obyčejný sendvič. Za slunného počasí se odvážlivci mohli koupat v oceánu. Atmosféra je kamarádská, posádka i průvodci (např. biolog Phil) pečují o bezpečnost a zároveň nás zasvěcují třeba do příběhů polárních výprav. Večer je volno, hrají se deskovky, ale díky stálému světlu často pozorujeme z paluby mrože, plující kry a nekonečné barvy polárního dne. Zážitek není jen ryze sportovní, ale i kulturní – například při návštěvě historické velrybářské stanice Smeerenburg nebo výzkumného centra Ny-Ålesund. Ale plavba není vůbec zadarmo: když první dny plujeme za lepším počasím stovky kilometrů na sever proti vlnám, trávíme mimořádně náročnou noc na rozbouřeném moři. Druhý den nemalá část skialpinistů kvůli mořské nemoci vynechává túru.

124 SKIALP TRIP

Rembrandt van Rijn Loď postavenou v roce 1947 původně určenou pro lov sleďů dnes provozuje společnost Polartours (polartours.com). V roce 1994 byla v Nizozemsku přestavěna na třístěžňovou osobní plachetnici. Plavila se na Špicberkách a na Galapágách, v roce 2011 prošla další kompletní přestavbou a rekonstrukcí interiéru. Arktická plavba na ní je komorní zážitek s maximálně 33 cestujícími ubytovanými v 16 kajutách se sprchou a toaletou. Dvanáctičlenná posádka zahrnuje i dva horské vůdce.

Na lyže – proto tu jsme

Každý den má podobný rámec, ale pokaždé jiný příběh. Jednou stoupáme tři až čtyři hodiny k vrcholu s výhledem na obrovskou ledovcovou stěnu Lilliehöökbreen, podruhé zase na další kopce vyrůstající z pobřeží. Jsou dny, kdy musíme nasadit mačky a stoupat opatrně cik-cak, protože sníh je přimrzlý a svah prudký. A míjíme i čerstvé stopy ledního medvěda… Sjezd je pokaždé odměnou – někdy po tvrdším firnu připomínajícím alpské jaro, jindy v měkčím sněhu, kde si každý může najít svou vlastní stopu. Občas se podaří i pár oblouků v prašanu v úžlabinách chráněných před větrem. Výjimkou nejsou ani dlouhé, široké pláně, kde se dá jezdit rychle a kreslit oblouk za

125

obloukem, téměř jako na čerstvě upravené sjezdovce. Jedním z vrcholných dní je výstup přes 1200 výškových metrů k nejsevernějším cípům západního pobřeží, jen něco přes tisíc kilometrů od severního pólu. Na západě se lesknou volné vody Golfského proudu, na východě zamrzlé zálivy. Z vrcholu se otevírá pohled, který se člověku vryje do paměti – nekonečný led, oceán a vědomí, že v těch dálavách už není jediná lidská stopa. Každý den máme připravené sendviče a energetické tyčinky, na vrcholu sedáme na lyže, popíjíme čaj z termosky a při jídle si vychutnáváme i ticho a výhled. Nezapomenutelné jsou večerní návraty – sjezdy přímo k zakotvenému člunu, jenž nás dopraví k lodi, kterou jsme předtím z vrcholu pozorovali na hori-

zontu – jako svůj domov, kam se vrátíme k teplé večeři a přátelům. Málokde v člověku vzbudí okolnosti takové emoce. Nejen radost z krásného oblouku, napětí při pohledu na stopy medvěda, soustředění při překonávání trhlin a adrenalin, když se pod námi otevře prudší svah. Je to kombinace dobrodružství a pokory, vědomí, že tady vládne příroda a my jsme jen hosty, sami a bez věčné asistence vyspělé civilizace. Lyžovat v místech, kde stopy mizí s přílivem, kde vrcholky ústí přímo do oceánu a kde nejbližším živým tvorem může být lední medvěd, je zážitek, který se těžko popisuje, a ještě hůř zapomíná. Dva týdny na severu jsou pro nás důkazem, že i v dnešní době lze najít místa, kde má člověk pocit opravdového dobrodružství prvního objevitele.

Polární liška, husa krátkozobá, sněhule severní, sob, mrož. Vidět na Špicberkách můžete i velryby a samozřejmě polárního medvěda

126 FREERIDE HELISKIING

TEXT: ROBIN KALETA FOTO: CPG – CHUGACH POWDER GUIDES/CHARLIE RENFRO, ARCHIV FREERIDECAMPS.CZ

ALJAŠKA TVÝCH SNŮ

Nikam jinam nemá smysl jezdit Cestuji po světě za sněhem už skoro 30 let a druhou polovinu z toho v rámci kempů, které organizujeme. Proto si na svazích a v prašanu nepředstavuji jen sebe na hranici svých schopností, ale hlavně naše kempery – zvládnou to? Užijí si to? Neposunu ty jejich hranice komfortu až příliš? Neotřískají mi pak tu jízdu o hlavu? Je těžké najít tu správnou hranici špičkového, přesto relativně bezpečného lyžování s přiměřeným množstvím adrenalinu a tak akorát hlubokým sněhem…

z těchto důvodů jsme Aljašku jako destinaci pro naše kempy dlouho navštěvovali jen sporadicky, přestože pro freeridera asi lákavější místo neexistuje. Můžete se chtít topit v prašanu v Japonsku nebo kdekoli jinde

na světě, ale pro velké a prudké sjezdy se jezdí na Aljašku, do pohoří Chugach, které obklopuje záliv Prince William Sound. A je to právě tato unikátní poloha, jež zajišťuje dokonalé sněhové podmínky pro lyžování. Čím jsou

dokonalé? Představ si, co by třeba pro tebe bylo to nejlepší. Stabilní sníh? Žádné odporné kameny? Co takhle nevyfoukané svahy? A sníh, co krásně nese, přitom je ale dostatečně hluboký pro případné skoky ze skal nebo pády?

Chugach a dva typy počasí

To vše pohoří Chugach často nabízí. Střídají se zde totiž velmi zajímavě dva druhy počasí – vlhký vzduch od moře přináší srážky. Když sněží, padá z nebe poměrně těžký přímořský sníh při teplotách blízkých nule. A padá ho opravdu hodně, takže tomu říkají sněhová bouře. Co následuje po takové bouři? Mraky jsou vytlačeny zpět na moře suchým a studeným vzduchem z Denali. Takže se vyjasní a výrazně klesnou teploty. Pak stačí jen den, dva počkat a ten nejlepší sníh na světě je hotov.

127

Prašan na nejprudších svazích

Celý tenhle proces totiž způsobí, že těžký napadlý sníh „přimrzne“ i na ty nejprudší svahy, a protože měl velký obsah vody, není z něj žádný „champagne“ po krk, ale pořádně promrzlý těžkotonážní prašan, který výborně odolává větru, dešti, ba i slunci, a umožní tak jeho velmi závislým uživatelům dostat se až na samou hranu svých možností, aniž by došlo k předávkování. Tady totiž nemu-

sejí sjíždět své lajny opatrně s pocitem, že shora hezky vypadající prašan je řízlý nějakým bordelem typu led nebo krusta. Trpělivost v podobě čekání po sněžení je zde potřeba proto, že i tenhle sníh potřebuje chvilku na stabilizaci – rozuměj propojení nového sněhu s tím starším. Lavinoví odborníci to shrnují takto: předpovídat laviny na Aljašce je jednoduché: den po sněžení padají všude, dva dny méně a pak už vůbec.

Jenom trefit počasí…

Zní to všechno jako úžasná pohádka, ale bohužel má Aljaška i svou stinnou stránku, a tou je zejména počasí. Když totiž sněhová bouře přijde, může trvat i docela dlouho. Kombinace nejistého počasí a skvělých sněhových podmínek, které umožňují sjíždět v prašanu i velmi prudké svahy, činí z tohoto konce světa pro freeridery ultimátní záležitost. Máš-li na to lyžařsky a oplýváš-li trpělivostí, je to to nejlepší místo na světě.

I to byl důvod, proč jsme se na Aljašku s našimi kempery nikdy moc nehrnuli. Nicméně jsme nakonec vymysleli model, který kombinuje heliskiing s prověřenými heliguidy, šlapání a dobrou dostupnost z mezinárodního letiště, a vydali se ho otestovat v praxi.

128 FREERIDE HELISKIING

Magické Chugach mountains

Rafinovaná strategie

Předplatili jsme si čtyři dny ve vrtulníku a roztáhli je do deseti dnů pobytu, abychom dali případné bouři dost času na přesun jinam. Zajistili jsme právě ty guidy, kteří to rádi prudké, a hlavně dali dohromady partu fajn kluků, co umí jezdit (děvčata taky jezdí výborně, ale nějak je ta Aljaška asi netankuje). Kvalitní lyžaři pak zaplnili celou helinu, čímž jsme si pojistili úroveň ježdění a neriskovali, že nás někdo bude limitovat.

I na Aljašce lavina spadne

Přípravy v plném proudu, letenky koupeny, datum odletu se blíží, když tu přichází z heli společnosti zpráva, že před pár dny vlivem složitých sněhových podmínek došlo při heliskiingu k lavinové nehodě. Z toho důvodu do 13. března – zhruba první třetiny našeho pobytu – heliskiing ruší. Bude se pátrat a vyšetřovat.

A není jistota, že po 13. březnu se vše vrátí do normálu. Všem, kdo se rozhodnou výlet zrušit, společnost nabízí vrátit peníze. Co s tím? I při pozitivním scénáři přijdeme o dva heli dny, takže zůstanou teoreticky jen ty další dva. Jet na Aljašku pro teoretické 2 dny heliskiingu a jinak jen šlapání? To už chce srdíčko. Lavinovou nehodu já osobně neřeším. Neznamená to, že když spadla lavina včera, že spadne i dnes. Navíc statisticky vzato je období po lavinovém neštěstí to nejbezpečnější, a tím pádem jsme snad v klidu. Nicméně, zkuste si takovou statistiku vysvětlovat doma…

STABILNÍ SNÍH? ŽÁDNÉ ODPORNÉ KAMENY? CO TAKHLE NEVYFOUKANÉ SVAHY? A SNÍH, CO KRÁSNĚ NESE, PŘITOM JE ALE DOSTATEČNĚ HLUBOKÝ PRO PŘÍPADNÉ SKOKY ZE SKAL NEBO PÁDY?

Sedm statečných

Nakonec nás zbylo sedm, respektive devět, včetně mě a Billa – dvou koučů. Ale my se v tomhle případě nepočítáme, protože na nás tohle rozhodování není. Sedm

statečných, kteří se rozhodli jet přes nejistotu lítání vrtulníkem, ale s jistotou šlapání, cestování a nádherných divokých aljašských hor a přírody, které mně osobně poprvé učarovaly už v roce 2002. Většinou se snažím moc dopředu lavinovou situaci neřešit právě z výše zmíněných důvodů. A tak jsme až po přistání na aljašském Anchorage koukli, co místní lavinoví odborníci píšou: kolem svatého Valentýna se utvořila vrstva povrchové jinovatky, která je od té doby překryta mnoha vrstvami nového sněhu, nicméně stále stejně nestabilní. Hmm, tak to bude hodně zajímavé. Naštěstí jsme rozumní, máme partu pokorných kemperů a věříme, že i s malým sklonem svahu se dá hrát velké divadlo.

Jeden z mnoha sjezdů v repertoáru CPG

129

Heli guide CPG provádí před sjezdem test stability sněhu. Až potom umožní klientům sjíždět

Bezpečnost nadevše

Přejedem do ubytka, rozdělíme si pokoje, trochu schrupnem a už je tu ráno. Před aklimatizačním skialpem ještě zvládáme ranní zastávku a briefink v heli společnosti a pak hned hurá na Turnagain pass trochu pošlapat a pohrabat se ve sněhu – na to se obzvlášť těším. Včera sněžilo, dnes azuro, všude spousta lokálů, ale nikdo nedráždí nic prudšího než 30 stupňů. My cestou nahoru kopeme, děláme všechny možné testy stability… a dle očekávání je to celkem blbý. Pak potkáváme místního lavinového odborníka, který nám ochotně sděluje, že se nedá říct, kde nestabilní vrstva je a kde není. V některých údolích ji našel na všech aspektech (orientacích sever-východ-západ-jih), v jiných ne. Ok tak budeme cestou na-

horu vždy poctivě kopat, klepat, společně posuzovat a pohlídáme si, aby ani nad námi nebyl prudký svah, který by se na nás mohl sesunout. Šlapeme dál, zatímco první partičky místních už to shora posílají mírnou plání dolů. Jen jeden lyžař jede malinko prudším svahem – a hned uvolňuje menší lavinu. V pohodě z ní vyjíždí a nikdo se z toho nehroutí. My postupně něco pojezdíme a hodnotíme, že na první den to byla nádhera. Moc se nám líbila i atmosféra. Naše parta je samozřejmě skvělá, ale ti místňáci nás nadchnuli. Viděli jsme poměrně hodně lidí – parkové krysy, které si uplácaly na hraně skok a posílaly nádherné a velké triky, zjevné skialpíky v upnutých outfitech nevalných lyžařských dovedností, freeridery, kteří dropovali z převějí a jezdili rychle, dokonce i několik guidovaných skupin. Nikdo se netvářil nabubřele a nepřátelsky, ba naopak.

Šlapání a čekání

V podobném duchu jsme strávili ještě dva dny. Každé ráno jsme vyjeli autem na pass, zaparkovali o jeden hřeben dál než předchozí den a pak už jsme šlapali a objevovali další a další terény, kde už jezdí daleko méně lidí. V plánu to samozřejmě nebylo, mělo se střídat šlapání s heliskiingem, aby se pánové ani jednoho hned tak nepřejedli, ale bohužel musíme čekat…

Pak konečně nastal den D. My s Billem jsme chtěli šlapat, abychom neblokovali místo ve vrtulníku. Každá společnost má své vlastní heli guidy znalé terénů a místních podmínek, tím pádem bychom byli v pozici klientů, a to se nám nechce. Radši se budeme zlepšovat v posuzování místních podmínek a vybírat svahy na další dny. Tak se i stalo.

Prudké kopce ne!

Heli mělo ale jedno ale – dle očekávání byli Chugach Powder Guides velmi opatrní a jezdily se jen hodně mírné svahy. Kluci už měli za sebou 3 dny v Turnagain passu a pár prudších lajniček už sjeli, takže byli nespokojení a tlačili na pilu. Tahali ale za kratší konec a nebylo jim to nic platné. Guidi nakonec uznali a pochopili, proč naše parta na Aljašku přijela – do prudkého ale s námi nechtěli, a nabídli nám proto zrušení zbývajících heli dnů a vrácení peněz. Ti šlapavější po zážitcích z passu zvolili cash back a jistotu v podobě potu, krve a velmi slušného steep skiingu. Dva z naší party ale chtěli pokračovat a dál zkoušet ukecávat, aby je heliguidi vzali na něco prudšího.

Dobře, tak aspoň trochu…

Poslední den našeho ježdění se blížil a nálada šla nahoru na obou frontách – helirideři (jeden lyžař a jeden snb) postupně

jezdili prudší a prudší sklony a my šlapači jsme konečně objevili údolí, ve kterém jsme žádnou nestabilní vrstvu nenašli, ať jsme kopali sebehlouběji. Poslední den šlapání už proto mohl probíhat uvolněně, a tak jsme se s Billem snažili vycházet touhám všech co nejvíce vstříc. Prostor „našeho“ údolíčka umožňoval mít neustálý přehled o všech, kdo tam byli, a tak jsme jen sbírali požadavky, kdo co chce jet, a zajišťovali přístup (čti vyšlapávali stopy nahoru), natáčeli, fotili a samozřejmě si přitom přišli na moc pěkné vlastní lajničky. Všechno šlo jako másle, naše stopy na svazích přibývaly a síly ubývaly. My s Billem jsme ale koukali dál. Naším hlavním aljašským cílem totiž nebyl jen nějaký prudký svah, ale tzv. spine. Unikátní aljašská fíčura, která vzniká díky velkému množství sněhu. Ten se pak nalepí na cokoli, rychle se stabilizuje a vzniknou vertikální hrany, po kterých je radost jet – z každé zatáčky odpadává sníh, který vám ale nepodráží nohy, nýbrž se sesouvá do postranních žlebů a nechává vás v klidu si dělat zatáčky stranou. A přesně takové spiny jsme našli jen o hřebínek dál, než celý den operujeme. Znavené kempery posíláme společně k autu, jednoho ještě nevybouřeného si necháváme a šlapeme k našemu hlavnímu cíli. Go spine!

130 FREERIDE HELISKIING

Go spine!

Typické spines na slavné fotce titulu Art of Flight, kde účinkují Travis Rice, John Jackson a Mark Landvik

Bill je na Aljašce poprvé, a tak má právo prvního zářezu, ale než se do lajny pustí, musí najít cestu přes převěj. Taková převěj je ale nepříjemná věc. Shora pod ni není vidět, kolikrát ani nevíte, jestli jste na převěji, nebo ne, a riskovat, že pod vámi upadne, se asi nechce nikomu. Naštěstí máme vysílačky a týmovou prací najde Bill skulinku, kudy do stěny natraverzuje. Já vytahuji dron a nechávám se unášet jeho jízdou. Nutno říct, že na aljašského začátečníka trefil přesně to, co měl, a sjíždí plynule podél mírnějšího zářezu. Na konci však pošle skoro přímou jízdu se závěrečným skokem. Nádhera. To, čeho jsem byl právě svědkem, zas tak o moc nezaostávalo za jízdami profíků na video. Navíc měl Bill zatracené štěstí na sluníčko, které se nám celý den trochu schovává za mraky. Teď je řada na mně. Uff. Naštěstí jsem o deset let starší než Bill a o dvě děti a jednu manželku rozumnější. Nenechám se přece k ničemu vyhecovat. Sbalím dron, který na hřebeni nechám Billovi, aby mě pak taky natočil. Než já vylezu nahoru, on by měl být akorát u dronu. Šlapu si v pohodovém tempu, za mnou pomalu náš poslední kemperský mohykán. U převěje objevuju Billovy bludné stopy. Kalkuluji s tím, že tam, kde stál on – těžší váha než já, bych měl

131

PŘEDPOVÍDAT LAVINY NA ALJAŠCE JE JEDNODUCHÉ: DEN PO SNĚŽENÍ PADAJÍ VŠUDE, DVA DNY MÉNĚ A PAK UŽ VŮBEC.

být v pohodě. Nějak se mi ale nechce zbaběle traverzovat až k místu, kde není převěj, a pak zpátky pod ni. Rozhoduji se proto k hrdinnému činu – skoku přímo z převěje. Dron je ve vzduchu a já se už skoro odrážím. Najednou vysílačka: „Dron mi hlásí vybitou baterii a vrací se zpátky.“ „Zruš ten návrat! Má tam vždycky ještě rezervu!“ Rychle se odpíchnu, v tom se zatahuje a já přestávám vidět dopad. Po dlouhých 3 milisekundách se potkávám se sněhem, naštěstí to díky precizně vypracovanému core ustojím a jedu. Malinko cítím krustičku a o to víc oceňuji Billovu předchozí jízdu. Držím se vpravo od jeho stop. Nakoukal jsem si totiž jednu skálu, takovou ne moc velkou, ne moc malou, prostě přiměřenou mému věku a postavení. Přehoupnu se přes hranu a kouknu. Jo, tohle by mohlo být ono. Pohled shora je totiž vždycky jiný než zespoda nebo z protisvahu a člověk si nemůže být nikdy úplně jist, kde vlastně je. Dvě zatáčky a fuuu, už jsem ve vzduchu a mávám křidýlkama, abych vybalancoval špatný odraz (zvláštní, že to člověk pořád dělá, i když už tolikrát zjistil, že to nefunguje). Zase jsem se přecenil a let je delší a větší, než mi přísluší. Dopadám suše na jednu nohu a pokouším se přejít do holubičky. Tímto trikem přicházím o pravou lyži, ale ještě bych to mohl doběhnout, nicméně zakončuji spanilou jízdu morseovkou.

Lukáš Bilko a jeho první spine

Oprašuji vysílačku a tážu se, zdali máme „Jerry of the day“ v kapse (Jerry of the day ve zkratce znamená udělat při lyžování hloupou chybu a nechat se vytrestat, pozn. red.). Nemáme, dron je v prdeli. Asi s tou baterkou nekecal. Než Franta dorazí nahoru a zapne si dle instrukcí vlastní vysílačku, doběhnu já k Billovi a mrkneme na poslední záběr, který se uložil do ovládání. A vida! Těsně, než dopadl na zem, jsem se pod ním mihnul. Zdá se, že sdílíme s Marcelem Hirscherem podobný osud. Na pádu dronu ve freeridu je ale horší to, že kromě ohrožení natáčeného po sobě nezanechává žádnou stopu. Jen jednu malou dírku ve sněhu, která je vidět, až když jste přímo u ní. Náš kemper Franta je již nahoře na startu patřičně rozehřát a připraven podat maximální výkon. „Prosím tě, Františku, mohl bys to vzít dolů dlouhými traverzy?“ ozve se sladkým tónem z vysílačky. Franta je naštěstí borec a dron nakonec najde až skoro dole. Nebýt těch cikcaků přes celý kopec, byly známky našeho zdejšího řádění skoro umělecké dílo.

Všechny vrtulníčky je potřeba řádně provětrat S dronem a Frantou se vracíme k autu a jedem nádherný výlet zapít místním pivem. V hospodě potkáváme unavené šlapače i nadšené heliridery – dneska to bylo top (ekologicky smýšlející lidé, už prosím dál nečtěte). Chugach Powder Guides potřebovali vyvětrat dva vrtulníky a několik guidů. Výsledek? Každý z našich kemperů měl svůj vlastní. Množ-

ství guidů v terénu navíc dodalo všem takové sebevědomí, že už se konečně začaly jezdit prďáky, pro které jsme si sem přijeli. U piva jsme se pak shodli na jednom – nikam jinam už to nemá smysl jezdit. Nejlepší steepskiing je totiž tady. Další i méně dobrodružné výlety najdete na freeridecamps.cz.

132 SKIALP TRIP

TEXT A FOTO: PETR NOVOTNÝ

Petr je ředitelem CK Adventura a výpravy do zimního Laponska miluje natolik, že je většinou i sám absolvuje v roli průvodce. Všechny jeho návštěvy těchto oblastí už dneska sotva někdo spočítá…

133

Národní park Sarek

TVRDOU ZIMNÍ DIVOČINOU LAPONSKA Národním parkem Sarek na běžkách

Národní park Sarek se nachází v samotném srdci švédského Laponska a na stránkách SNOW se již objevil. Považuje se za poslední skutečnou evropskou divočinu, která je svou nedostupností, odlehlostí a rázem krajiny unikátní i ve světovém měřítku. Nabízí hluboký zážitek z divoké, nezkrotné přírody a zároveň díky naprosto specifickým a unikátním podmínkám důsledně prověří schopnosti a zkušenosti každého návštěvníka. Tentokrát jsme se tam vydali v tzv. backcountry módu, na širokých běžkách se stoupacími pásy a v zápřahu s pulkami, saněmi, v nichž si dobrodruzi táhnou svá zavazadla. A to v samotném závěru zimy, kdy jsou dny již delší, noci méně mrazivé, ale na hvězdnatém nebi se stále objevuje polární záře.

134 SKIALP TRIP

Z ÚDOLÍ NAD NÁMI PŘIJÍŽDÍ OSAMĚLÝ STARŠÍ FIN A S ÚSMĚVEM OD UCHA K UCHU NÁM VYPRÁVÍ, JAK PŘEDCHOZÍ DVĚ NOCI STRÁVIL V IMPROVIZOVANÉM ZÁHRABU, ABY BOUŘI PŘEČKAL. JEŠTĚ MU PRÝ V SAMOTNÉM ZÁVĚRU JEHO LETOŠNÍHO PUTOVÁNÍ ZBYLO I TROCHU ČERVENÉHO VÍNA.

ouze v Sareku platí ta nejpřísnější pravidla ochrany přírody, která mimo jiné zakazují budování chodníčků a cest, značení i jakékoliv jiné turistické infrastruktury. Návštěva Sareku je tak považována za to nejdivočejší, co lze v Evropě podniknout.

Sarek – ryzí dobrodružství

Pomyslné vstupní brány do NP Sarek se nachází na severní i jižní hranici parku a jsou dostupné auty nebo veřejnou autobusovou dopravou. Na jihu je to osada Kvikkjokk a na severu zastávka Kebnats či osada Ritsem. Výběr trasy pro samotný přechod parku je pak závislý na množství času, který máme k dispozici, či po jak dlouhou dobu jsme schopni pohybovat se osamělou a drsnou zimní krajinou. V každém případě je dobré počítat dopředu s dostatečnou časovou rezervou pro případ jakékoliv nenadálé situace, která by mohla pohyb i původní plány významně ovlivnit či změnit – včetně detailní před-

povědi počasí, na ni můžeme spoléhat následující den či dva. Potom může přijít nečekané silné sněžení, či naopak tání, případně silný vítr nebo kombinace obou – sněhová bouře. V takové situaci nás mohou podmínky doslova uvěznit na místě až do doby, než bude možné pokračovat bezpečně dál. Ani samotný pohyb zasněženou krajinou není snadný či jednoduchý. Překážkou může být množství čerstvého sněhu, v němž se stěží postupuje vpřed a pohyb je velmi vysilující. Denní úseky je tak vhodné plánovat s pokorou a též s přihlédnutím ke zkušenostem a fyzické připravenosti (i psychické odolnosti) všech zúčastněných. Zimní měsíce mají navíc krátký den a noci mohou být velmi mrazivé.

10 km přes jezero

Naše desetidenní putování začínáme v osadě Ritsem. Je něco málo po poledni. Před chvilkou jsme vystoupili z minibusu, kontrolujeme veškeré vybavení – hlavně aby nic nechybělo. První noc chceme strávit na horské chatě Akka, která se nachází na druhé straně jezera Akkajaure, takže nás čeká pochod po jeho zamrzlé hladině. Napříč jezerem je to asi deset kilometrů. Fouká velmi silný vítr. Na břehu hledáme ceduli s poslední zaznamenanou kontrolou tloušťky ledu a za okamžik už bojujeme s ještě silnějším větrem na zamrzlé hladině, kde se není kam ukrýt. Doporučená trasa je vyznačena červenými tyčemi – vyhýbá se tak nebezpečným úsekům, kde by se i uprostřed

tuhé zimy mohl led prolomit. Nedaleko se totiž nachází několik silných přítoků, a tak pod ledem bez přestání proudí voda, která tloušťku a pevnost ledu neustále ovlivňuje. Po necelých třech hodinách již stoupáme řídkým lesem na protější straně jezera, kde hledáme soubor chat Akkastugurna. Vítr se za soumraku zklidnil a okolo deváté večer se i částečně vyjasňuje. Nebe nad našimi hlavami se roztančilo do neuvěřitelného představení mnohobarevné polární záře.

Do divočiny!

Následující ráno již vyrážíme za skutečným polárním dobrodružstvím. Celý dnešní den strávíme pochodem podél úbočí překrásně rozeklané a divoké hory Áhkká. Nejprve míříme k jed-

135

nomu z mála visutých mostů, po němž snadno překonáme divokou řeku Vuojatädno. Pokračujeme řídkým březovým lesem a pečlivě sledujeme vrstevnice v mapě, abychom postupovali co nejpozvolnější trasou vzhůru. To, co vypadá na „padesátkové“ mapě jako snadné stoupání, je potřeba plánovat a promýšlet opravdu s každým metrem. S třicetikilovými saněmi v zádech se jakákoli drobná terénní nerovnost mění v docela slušný zápas o kousek vpřed. Po obědě se opět zvedá silný vítr. Dnešní noc již strávíme ve stanu, hledání vhodného místa tak bude docela slušnou výzvou. Tři dny před naším příjezdem se Sarekem prohnala velmi silná sněhová bouře s nárazy větru přesahujícími 30–40 metrů za sekundu. V takových podmín-

kách se už stan stavět nedá. Z údolí nad námi přijíždí osamělý starší Fin a s úsměvem od ucha k uchu nám vypráví, jak předchozí dvě noci strávil v improvizovaném záhrabu, aby bouři přečkal. Ještě mu prý v samotném závěru jeho letošního putování zbylo i trochu červeného vína. Na rozdíl od něj máme naši výpravu z valné většiny před sebou. Stany nakonec stavíme na konci nehlubokého kaňonu, kde je vítr přece jenom trochu smířlivější. Tehdy ještě nevíme, že nás bude až na drobné výjimky doprovázet po celou cestu. První noci ve stanu na sněhu jsou vlastně příjemné. Většina vybavení je ještě suchá, zásob je relativní dostatek a ani únava není ještě taková. Přesto večery nebývají dlouhé a relativně vzápětí po večeři uléháme.

136 SKIALP TRIP

Denní rutina v divočině

Následující ráno pomalinku přivykáme tábornické rutině. Nejprve je potřeba opustit vyhřátý spacák a smířit se s tím, že se do něj vrátíme opět až navečer. Následuje rozpouštění sněhu, příprava snídaně a dostatečného množství horké vody na celý den. Pak balení a pečlivé třídění veškerého vybavení tak, aby bylo snadné ho kdykoliv a v jakýchkoliv podmínkách najít doslova poslepu. Vše postupně ukládáme do saní a zhruba po dvou hodinách od probuzení vyrážíme na další putování nekonečně bílou, třpytivou polární krajinou... Dopoledne je opět velmi větrné, vlastně ani není jasné, jestli sněží, nebo jestli jen neustálý vítr nepřenáší již dříve napadaný sníh sem a tam. Přesto se občas v mezeře mezi mraky nakrátko objeví sluníčko. Ale opravdu jen nakrátko, ani nestačí osvítit krajinu okolo nás. Pohy-

bujeme se pomalu, a protože nás čeká překonat asi pětikilometrové plató doslova protkané říčkami a potůčky, musíme být opatrní. Vodní toky bývají v zimě vymrzlé a kromě těch větších je v nich vody spíše málo. Ale silné sněžení a vítr předchozích dní vymodelovaly nepřeberné množství návějí a převějí, a tak musíme každou rokli překonávat opatrně, abychom do nich i se saněmi nezapadli až po krk. Překrásná hora Áhkká nám pomalinku mizí kdesi vpovzdálí a za neustálého doprovodu silného bočního větru pokračujeme vpřed již snazším terénem širokého údolí Ruohtesvagge. Míjíme polorozpadlou a zcela zasněženou sámskou chatku a pomalu hledáme další vhodné místo pro táboření. Stany stavíme jeden po druhém a okolo každého pak ještě vršíme ochrannou bariéru – jakousi zídku z nalámaných kusů větrem utemovaného sněhu.

137

JEDNA ČI DVĚ NOCI S RELATIVNĚ SNADNÝM ÚSTUPEM DO CIVILIZACE JE NĚCO ZCELA JINÉHO NEŽ TÝDENNÍ POBYT V ODLEHLÉ DIVOČINĚ S NÁROČNÝM A PROBLEMATICKÝM NÁVRATEM DO BEZPEČÍ. Laponia a NP Sarek

Vítr jako společník

Ani následující dva dny se větru nezbavíme. Naštěstí se přes den vždy mírně utiší a občas se i mraky rozestoupí, abychom mohli spatřit překrásné panorama okolních zaledněných dvoutisícových masivů. Po pravé ruce se tu a tam objeví Sarektjåkkå – s výškou 2 089 m druhý nejvyšší vrchol Švédska po Kebnekaise, vlevo pak o něco nižší Ålkatj (1974 m) a přímo před námi pak kdesi daleko v dálce nádherný Ähpar (1914 m). Ale i pod lyžemi je se na co koukat. Třeba na nádherné ornamenty, které při vzletu i přistání vytváří svými křídly do sněhu všudypřítomní bělokuři.

Po jejich chutném mase pátrá a také po sobě zanechává ve sněhu mohutné šlápoty obávaný dravec – rosomák, ale třeba i rys ostrovid. Největší stopy pak patří sobům a losům. Čtvrtý den nocujeme poblíž jediné nouzové chatky se záchranným telefonem na celém území národního parku. A právě zde se musíme rozhodnout, kudy budou pokračovat naše další kroky. Letošní zima je na množství sněhových srážek chudá, a tak cesta ikonickým údolím Rapadalen, v jehož závěru se nachází i nejznámější vyhlídka na vnitrozemskou deltu řeky Rapaätno, nebude zcela bezpečná. Zamíříme tedy na severovýchod,

NP Sarek byl založen již v roce 1909 a je nejstarším národním parkem Evropy. Společně s národními parky Stora Sjöfallet, Padjelanta, Muddus a Rago tvoří největší souvisle chráněný komplex evropské přírody. Celá rozsáhlá oblast je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO jako rezervace Laponia (Laponsko). Rozkládá se na ploše téměř 2 000 km2 a zaujímá kruhovitý tvar o průměru asi 50 km. Na jeho území se nachází více než 100 ledovců a pyšní se šesti ze třinácti švédských dvoutisícových vrcholů. Mezi nimi je i druhá nejvyšší hora Švédska, Sarektjåkkå, a Áhkká, která se nachází hned za parkem. I přes drsné klima je Sarek bohatý na biodiverzitu. Počasí může být extrémně drsné a nepředvídatelné v kteroukoli roční dobu včetně léta. Přesto zde žijí největší evropští losi, medvědi, rysi či rosomáci, ale běžně se potkáte spíše se stádečky sobů. Lze zde spatřit i evropský geologický unikát – nunataky, izolované skalnaté vrcholy obtékané pevninským ledovcem, typické například pro Grónsko či Antarktidu.

I v národním parku Sarek, podobně jako na většině území Laponska neboli Sápmi, má velké množství přírodních tvarů a lokalit názvy pocházející ze sámských jazyků. Mezi ty nejběžnější patří tjåkkå/tjåkko (hora), vagge (údolí), jåkkå/ jåkko (potok), lako (náhorní plošina) a ätno (řeka). Takže třeba Rapaätno znamená řeka Rapa. V horách se dodnes nachází i prastará sámská posvátná místa – sejdy (sieidi/seidd). Na těchto místech – většinou se jedná o balvany či skály – se často konaly obětní obřady a Sámové zde ukládali sobí paroží. Jeden z nejvýznamnějších sejdů se nacházel na úpatí hory Skierfe u vstupu do ikonického údolí Rapa. Kromě sejdů můžeme narazit i na základy a pozůstatky improvizovaných chatrčí, tzv. kot (j.č. kota – kåta), které sloužily jako úkryt během dlouhých cest, kdy Sámové doprovázeli svá sobí stáda na letní pastviny. Dnes jsou koty rozšířené a oblíbené v celé Skandinávii jako společenské sruby sloužící pro posezení u ohně i jako přírodní kuchyně.

138 SKIALP TRIP

pokusíme se obkroužit masiv Ähpar z jihu a následně kaňonem řeky Sijddoädno dál na sever. Doslova majákem nám pak bude ukázkový, téměř pravidelný kužel Sluggá. I zde ale musíme pečlivě volit trasu, takže přes její lákavé zkrácení následným dlouhým sjezdem přes úpatí hory jsme nuceni jít dlouhým, ale pozvolným obchvatem tak, abychom se vyhnuli vyfoukaným a mohutnými kameny posetým úbočím. Opět překračujeme hranici národních parků, Sarek definitivně opouštíme a až po samotný návrat do civilizace se budeme pohybovat na území národního parku Stora Sjöfallet.

Poslední noc ve stanu

Kvalitní káva dodá další radostnou vrstvu každému dobrodružství. Ne náhodou pochází z rodinné trutnovské pražírny – je to i vzpomínka na Tondu Volka, horského vůdce, který před lety zahynul právě nedaleko v Laponsku

Závěrečnou noc ve stanu trávíme na březích jezera Bietsávrre. Máme za sebou první překrásný slunečný den a prakticky bezvětří. Okolní hory, které zůstávaly po většinu našeho putování zahaleny v mracích, se konečně

139

Doporučená výbava pro BC lyžování

ukazují ve své plné kráse. Po necelých dvou týdnech se zde na severu i den výrazně prodloužil, s každým jarním dnem přibývá téměř deset minut slunečního svitu navíc. Odpočíváme a po dlouhé době si užíváme relativního klidu a kýžené pohody. Ne však na dlouho. Podle satelitních zpráv se už následující večer opět

přiblíží velmi silná sněhová bouře, která má přetrvat po celý následují den i noc. Tu už ale trávíme v zázemí překrásného horského srubového komplexu Saltoluokta. Toto jedinečné místo odděluje od civilizace stejnojmenné jezero, a tak si zde plnými doušky vychutnáváme severské pohostinnosti i zaslouženého odpočinku.

Běžkařské „backcountry“ lyžování je styl nejblíže příbuzný prapůvodnímu způsobu lyžování, jehož kořeny sahají do Skandinávie zpřed tisícem let. Tehdy šlo o jediný možný pohyb zasněženou divokou zimní krajinou, bez ohledu na to, zda byla rovinatá, zvlněná či hornatá. Nejstarší plastické znázornění lyžování – skalní rytina v severním Norsku – byla objevena Gutormem Gjessingem v roce 1933 a její vznik je datován asi 4000 př. n. l. V dnešní moderní podobě se jedná o lyžařskou výbavu, která si vzala z každé „klasické“ výbavy kousek. Lyžáky připomínají spíše vysoké pohorky a podobně jako skialpové skelety mívají vibramovou podrážku. Lyže připomínají širší robustnější běžky, jež si ze sjezdovek přivzaly kratší ocelové hrany. Vázání jsou různorodá – od masivních běžeckých „hrazdičkových SNS profilů“ až po moderní pinové, výjimkou ale nejsou ani tradiční vázání normy 75 mm či klasický pružinový „kandahár“. Lyžařské hole se používají delší s velkými talířky.

BC Lyže

V praxi se osvědčily lyže, které mají na skluznici stoupací šupiny – a to jak částečně (pod patou), tak u některých výrobců i po celé délce. Pro rovinaté a mírně kopcovité podmínky šupiny postačí pro dobrý odraz, přičemž pohyb na lyžích je zároveň dostatečně rychlý a pohodlný. Další možností, jak odraz usnadnit v kopcovitém terénu, je použití kratších stoupacích pásů pod patu. Například norské lyže Åsnes (ale i mnohé další, pozn. red.) mají pro jejich upevnění šikovné ploché tunely vedoucí skrz celou lyži – jsou tenké, proto nezamrzají a upevnění je snadné a rychlé.

Jedny ze široké nabídky lyží Åsnes. Podobné lyže i s pásy nabízí ale i další značky, třeba Kästle nebo Salomon

Krátké stoupací pásy se používají do stoupací komory lyže. Do strmých úseků se pak používají stoupací pásy po celé délce skluznice TIP AUTORA

Bez parafínu ani ránu Podobně jako skialpové pásy je i tyto vhodné mazat parafínem pro lepší skluz, přičemž zároveň nenamrzají. Podobně je nutné ošetřit parafínem i samotné skluznice, a to nejen na lyžích, ale i na saních – pulkách. Proto na vícedenní túru bez parafínu „ani ránu“.

140 FREERIDE TRIP

Zimní kempování

BC obuv:

Boty na backcountry lyžování musí být především pohodlné, dobře vyzkoušené, teplé a prodyšné. Zároveň by neměly propouštět vodu. Především v jarních měsících může nastat rychlejší tání sněhu, kdy se severská tundra poměrně rychle změní v nekonečné kaluže. Prodyšné boty jsou také důležité, a to především při nocování ve stanu, kde cokoliv dosušit je velmi složité, ne-li nemožné.

Neméně podstatné je chránit boty před napadaným sněhem svrchu návleky proti sněhu. Ty zároveň zvyšují tepelný komfort Případně lze do obzvlášť chladných podmínek a oblastí zvolit více zateplené boty s vlastním prodyšným komínem, například boty Alfa Outback Expore 2.0 TIP AUTORA

TIP AUTORA

Všechno patří do drybagů Ačkoliv v zimních podmínkách očekáváme na túrách především mrazivé počasí, je při dnešních nečekaných výkyvech vhodné připravit se i na mokrý sníh či občasný déšť. Ne všechny saně a pulky jsou vybaveny voděodolným krytem. Proto je bezpodmínečně nutné veškeré vybavení tažené v pulkách uložit do nepromokavých sáčků – tzv. drybagů, nebo do nepromokavého vaku – tašky, která vyplní objem celých pulek.

Ostatní vybavení

Protože se na BC běžkách můžeme snáze pohybovat mimo běžné značené turistické trasy a často je nutné překonávat i zamrzlá jezera či potoky a říčky, je doporučenou součástí výbavy i tenké plovoucí lano a souprava bodců pro případ proboření se v ledu.

Jak sušit ponožky ve stanu Zavlhlé ponožky a vložky do bot se ve stanu nejlépe vysuší tak, že si je na noc vložíte mezi trika na břiše a ve spacáku se pak vysuší vaším vlastním teplem.

Polární saně neboli pulky

Pro snazší přepravu sportovního a kempingového vybavení se při vícedenních túrách na BC lyžích používají turistické saně zvané pulky, podobné těm, jaké používali seveřané od nepaměti. Ačkoliv se dnes vyrábějí podobně jako řada sportovního vybavení z plastu či kompozitních materiálů, je možné pořídit stále i ty tradiční dřevěné. Každopádně stejně jako veškeré ostatní vybavení musí být v perfektním stavu – zkontrolované oje, jejich uchycení, bederní či ramenní popruhy a též veškeré kluzné plochy.

Moderní kompozitové pulky nejsou jediná volba, konkurují jim dodnes vyráběné dřevěné, které se odkazují na dlouhou tradici i udržitelnost

Bodce pro záchranu při prolomení ledu jsou jednoduché, ale zásadně pomohou

Velký rozdíl v důrazu na kvalitní, osvědčené a ozkoušené vybavení může zavdat samotný počet nocí strávených v zimní přírodě. Jedna či dvě noci s relativně snadným ústupem do civilizace je něco zcela jiného než týdenní pobyt v odlehlé divočině s náročným a problematickým návratem do bezpečí. Počítejte navíc s tím, že cokoliv se vám cestou pokazí, může mít zcela zásadní dopad na pokračování v plánované cestě, resp. případný únik do nejbližší civilizace.

Vařič

Pro zimní podmínky máme pro správný výběr vařičů dvě možnosti. Klíčovým vodítkem je, jaké palivo je možné v destinaci pořídit: Automobilový benzin – klasické benzinové vařiče, například vařiče MSR Technický benzin – „severské“ značky benzinových vařičů Primus, Trangia Zemní plyn (s větším množstvím isobutanu) – ideálně plazmové vařiče MSR či Primus Univerzální vařiče – například značky SOTO – zvládnou jak benzin, tak plyn

Podle délky túry je potřeba zvolit odpovídající množství paliva. Tekoucí voda je v zimních podmínkách spíš výjimkou, častěji se rozpouští sníh, a délka ohřevu se tak prodlužuje. Veškerou přebytečnou vroucí vodu je vhodné přelévat do kvalitní termosky (alespoň 1 litr)

TIP AUTORA

Pro případ poškození či ztráty lyže/lyží nebo jako rezervu pro pohyb v čerstvém hlubokém sněhu je dobré přibalit také sněžnice. Ačkoliv obvyklé zimní trasy vhodné pro BC lyže vedou mimo potenciálně nebezpečné lavinové trasy, je třeba zvážit, nebude-li se hodit na konkrétní výpravu lavinový set. V žádném případě by však neměla chybět sněhová lopata, která je nepostradatelným pomocníkem ve chvílích, kdy nastane potřeba vybudovat improvizovaný bivak, například ve sněhové bouři.

Tryskový zapalovač a podložka Lepší než zápalky je používat kvalitní tryskový zapalovač (opět značka SOTO), nejméně poruchové je klasické škrtadlo. Vařič je za každých okolností potřeba položit na pevnou nehořlavou podložku, jinak po zahřátí „zapluje“ do sněhu.

www.adventura.cz TIP AUTORA

Spěte s hlavou venku Pokud to podmínky a zima dovolí, je lepší spát v teplém kulichu a s hlavou ven ze spacáku, abychom si ho příliš nezadýchali, a tím nezvýšili jeho vnitřní vlhkost. Jakmile náplň spacáku navlhne, ztrácí „loft“ (to, jak se přirozeně nafoukne), a čím méně vzduchu spacák obsahuje, tím méně hřeje. Pokud se na spacáku a kdekoliv ve stanu objeví námraza či jinovatka, je lepší ji co nejrychleji odstranit kartáčem, než roztaje a spacák namočí.

Stan Sáčky s dnes již běžně rozšířenou lyofilizovanou stravou je šikovné vložit na dobu přípravy, ale i samotné konzumace do vnějšího termoobalu. Stejně tak hrneček na čaj. Jídlo i nápoje tak nepálí, zahřejí a pomaleji chladnou

Karimatka a spacák

Ideální je kombinace kvalitní pěnové (harmonika s hliníkovou alu-fólií) a nafukovací, resp. samonafukovací karimatky s doporučenou tloušťkou alespoň pěti centimetrů. Velmi dobrou službu prokáže i malinká karimatka na sezení, v ideálním případě připnutá pružným popruhem okolo pasu – neodletí ve větru a není třeba ji neustále někde hledat. Kvalitní spacák je samozřejmostí a vězte, že starý slehlý spacák s menším množstvím izolační péřové náplně než jeden kilogram vás nijak nezahřeje. Pro lepší odvod vlhkosti i zvýšení tepelného komfortu je vhodné použít spacákovou vložku, v ideálním případě vlněnou.

Výběr vhodného stanu na zimní táboření je věčné dilema a hledání nekonečného kompromisu mezi celkovou hmotností na straně jedné a stabilitou a celkovou robustností na straně druhé. Každopádně by měl poskytovat dostatek vnitřního prostoru, mimo jiné i proto, že kvalitní spacák po rozbalení opravdu nabude na objemu. Zároveň by měl poskytovat i dostatečně velkou předsíňku, zvláště za silného sněžení a větrného počasí, kdy ji oceníme jako šatnu, převlékárnu i kuchyňku. Kromě všech možných vodních sloupců uváděných výrobci je důležité, aby byl stan opatřen sněhovým límcem a propracovaným systémem odvětrávání, a tím i odvodem vlhkosti.

TIP AUTORA

Čím ukotvit stan TIP AUTORA

Karimatku nafukujte vakem Pro nafouknutí karimatky používejte napouštěcí vak nebo již dnes dobře dostupné mini aku-ventilátory, které navíc poslouží i jako zdroj pro světlo ve stanu.

Promyslete si dopředu, jak budete stan do sněhu kotvit. Spočtěte si všechna kotvicí oka a lanka a pořiďte si sněhové kolíky či kotvy. Lyže jsou pro kotvení dobrým pomocníkem, ale hole nikoliv. Přibalte si určitě náhradní tyčové segmenty či nouzové spojky.

BACKCOUNTRY & SKIALP S OPRAVDOVÝMI PROFÍKY Adventura je koncesovaná cestovní kancelář se zákonným pojištěním proti úpadku. Všechny skialpové akce organizuje v souladu s platnou legislativou a nejnovějšími bezpečnostními standardy – vedou je profesionální horští vůdci s mezinárodní licencí UIAGM.

142 ADVERTORIAL

SPEEDUP ANYWHERE, SKI ANYTHING!

Skialpinistický systém pro dobývání vrcholů v rekordním čase Když se v zimě už šestou hodinu díváte na zasněženou stopu klikatící se na vrchol kopce, nikdy vás nenapadne: „Škoda, že jsem si nevzal těžší lyže!“ Čím míň toho nesete, tím je váš den příjemnější a víc toho zvládnete. Na této filozofii sestavil Dynafit skialpinistický systém Blacklight. Každý gram se počítá, každý detail má svůj důvod.

řed tím, než se pustíme do větších podrobností o kolekci, pojďme si ujasnit, pro jaký typ skialpinisty je vytvořená. Řekněme, že si lyžaře rozdělíme na tři skupiny. První skupinu nazveme Speed/Race, tedy závodníky. Od svého vybavení potřebují absolutní minimum váhy, ale jako každý extrém, i extrémní lehkost se zákonitě někde projeví. V tomto případě například na sjezdových vlastnostech lyží, které pro běžného výletníka nemusí být to pravé. Pak tu máme skupinu Tour, tedy skialpinisty, kteří si užívají hlavně pobyt v horách, chodí na celodenní túry „na pohodu“ a chtějí si užít příjemné cesty dolů. Poslední skupinkou jsou freerideři. Lovci prašanu a epických sjezdů, kteří se pro tu nejlepší lajnu nebojí nosit na nohou i pár gramů navíc.

Kolekce Dynafit Blacklight je vytvořená přesně pro ty, kteří se pohybují na pomezí mezi závodním ultralight světem a „touristy“, kteří si chtějí užít i pohodlí a parádní sjezdy v širokém spektru terénů. Celý skialpový systém Blacklight musí tedy být velmi lehký a zároveň pohodlný a výkonný po cestě dolů. Ale o tom se více dozvíte u jednotlivých produktů – náš tip, speciální pozornost věnujte letošní novince, novému vázání Blacklight Pro, které má ve své patě karbon! Pojďme se ale ještě zastavit nad tím, co Dynafit myslí tím „skialpovým systémem“. Jako jediná značka na trhu vyrábí kompletní výbavu specializovanou na skialpinismus, která je sladěná jak designově, tak svým určením. Vybaví vás opravdu od helmy, přes batoh, bundu i ponožky až ke špičkám lyží

tak, aby vám to nejen slušelo, ale taky dobře skialpovalo. Historie Dynafitu sahá až do padesátých let minulého století, stál například u zrodu pinového vázání, které skialpinistickou výbavu revolučně odlehčilo, a v tomto duchu se drží do dnes. Během let se Dynafit vypracoval na jasného lídra v oblasti skialpinismu, který jako jediný takto komplexní sety vybavení vyrábí.

143

Systém Blacklight v ostrém testu Produkty celé kolekce pro vás otestoval Sebastian Krogvig. Atlet Dynafitu a horský vytrvalostní sportovec každým coulem, kterého v zimě nepotkáte jinde než na náročných skialpových túrách a v létě zase na běžeckých ultra trailech. Sebastian žije pro hory, pro rychlé výstupy, lezení po technických hřebenech a objevování. Blacklight testoval ve své domovské oblasti Romsdalen v Norsku, tam, kde vybavení nesmí ukázat žádnou slabinu. V rozhovoru pro Dynafit prozrazuje, proč je pro něj nová kolekce Blacklight dokonalým kouskem výbavy. Sebastiane, jak na tebe Blacklight působil při prvním testu? Upřímně mě překvapilo, jak extrémně lehký ten systém je, když vezmu v úvahu, co všechno zvládne. Pocitově je to skoro jako závodní setup, ale má mnohem víc rezerv do těžkého terénu. Kombinace lehkých materiálů a vysokého výkonu mě okamžitě přesvědčila.

Jak bys popsal svůj styl skialpových túr? V týdnu trénuji, takže je to hlavně o rychlosti – chodím několik vrcholů za sebou, držím plynulé, vytrvalé tempo a snažím se o maximálně efektivní pohyb. Často vyrážím velmi brzy a východ slunce si užívám z vrcholu nebo už při sjezdu. Proto potřebuji vybavení, které mě ani trochu nezdrží. O víkendech mi jde víc o prozkoumávání nových tras a výstupů na náročnější hřebeny… Zkrátka si užívám svá malá dobrodružství v neznámu! Blacklight sedí oběma polohám. Jak vypadal tvůj první ostrý test výbavy? Byla to jedna z prvních letošních skialpových túr. Trasu jsem zvolil po východním hřebeni hory Kyrkjetaket (1 439 m), je to náročná linie, kolem 500 výškových metrů s řadou technických úseků. Šel jsem sám, takže jsem se maximálně koncentroval, a i přesto jsem si s Blacklightem vylepšil osobní rekord! A jak hodnotíš výkon systému v tak exponovaném terénu? Musel jsem často přecházet po úzkých pásech sněhu nebo po kamenech. Takže potřebuješ přesnost a kontrolu – a tu jsem

měl. Lyže se dají ovládat velmi přesně, boty Blacklight mají skvělý rozsah pohybu a zároveň ti skvěle drží nohu. Při přepínání režimů chůze/sjezd je všechno otázka chvilky. Lyže se také snadno připnou na batoh, prakticky hned. Takže celý systém je díky tomu extrémně flexibilní a spolehlivý, což je ve vysokohorském terénu zásadní. Lehké skialpové sety často trpí na „ústupky při sjezdu“. Jak to cítíš u Black- light systému? Je to kompromis? Samozřejmě, nějaké limity existují – není to freeridový set. Ale i tak jsem si sjezdy moc užil, mohl jsem se bez strachu rozjet pěkně rychle, a přitom mít lyže absolutně pod kontrolou. V měkkém prašanu je jízda vyloženě zábavná. První oblouky z vrcholu byly naprosto skvělé. Překvapilo tě během sjezdu něco konkrétního? Ten sjezdový výkon mě skutečně překvapil. Celému systému jako celku můžu plně důvěřovat. Nejdřív jsem měl pocit, že je systém stavěný hlavně na rychlost, ale teprve při sjezdu si mě úplně získal. Pro jaký typ skialpinisty je podle tebe Blacklight ideální? Pro každého, kdo chce během dne zvládnout víc vrcholů a nebojí se technicky náročných úseků. Pro ty, kdo chtějí být lehcí, rychlí, ale zároveň nechtějí dělat velké kompromisy při sjezdu. A kdybys měl Blacklight popsat třemi slovy? Lehký. Všestranný. Výkonný.

144 ADVERTORIAL

Vybrané produkty z kolekce Dynafit Blacklight Lyže BLACKLIGHT 88 FI 90 pánské a FI 70 dámské Populární lyže Blacklight 88 spojují lehkost při stoupání se silným výkonem při sjezdu. Nízká hmotnost lyže vděčí jádru ze speciální dřeviny paulovnie a triaxiálně orientovanému karbonovému povrchu – pro maximální stabilitu s minimální hmotností. S flex indexem 90 budete mít nad lyží parádní kontrolu a čeká vás hladká jízda i ve vyšších rychlostech a při agresivním stylu. Při sjezdu jsou lyže agilní, spolehlivé a přímé. S 88 mm pod patou a promyšleným rockerem jsou skvělé ve všech podmínkách a typech terénů! SPECIFIKACE: Délky: 151–156–165–172–178–184 cm Hmotnost: 1 080 g pánské, 1 040 g dámské (165 cm) Šířka: 88 mm

17 500 Kč

Vázání BLACKLIGHT PRO+

Skialpové boty BLACKLIGHT

Největší novinka letošní sezóny se skrývá v oblasti, kde by to čekal málokdo: v patě. Dynafit uvedl na trh vázání Blacklight Carbon Pro – první komerčně vyráběné skialpové vázání na světě, které používá laminovaný karbon přímo ve své patní části. Nejde o žádnou kosmetickou úpravu. Karbon tu slouží k tomu, aby byl přenos energie při sjezdu ostřejší, pevnější a technicky přesnější, ale aby vázání stále zůstalo extrémně lehké.

Blacklight je nový šampion v segmentu vysoce výkonných skialpových bot. Kombinuje efektivitu při výstupu s výkonem při sjezdu. Nízká hmotnost a velký rozsah pohybu komínu činí z této boty ideálního společníka na dlouhé túry. Místo klasické konstrukce jazyka má Blacklight inovativní návlek, který chrání před chladem a větrem a usadí vaši nohu přesně tam, kde má být! Patentovaný systém Hoji Lock spojuje skelet a vnitřní botičku do jednoho celku bez vůle, takže se při cestě dolů cítíte téměř jako ve sjezdovém lyžáku.

Oproti čistě hliníkovým řešením je pata tužší, stabilnější a méně „gumová“. V kombinaci s odolnou hliníkovou špičkou poskytuje Carbon Pro špičkový výkon a stabilitu při minimální hmotnosti. Díky systému Easy Entry je nastupování jednodušší a rychlejší než u jakéhokoli jiného vázání na trhu. SPECIFIKACE: Hmotnost: 282 g V ypínací hodnoty: DIN 6–12 S topper: 75 / 90 / 105 mm R ozsah nastavení: 20 mm

SPECIFIKACE: V elikosti: 25–30,5 MP pánské, 23–27,5 MP dámské H motnost: 1 140 g pánské, 980 g dámské M ateriál: Grilamid s uhlíkovými vlákny Š ířka kopyta: 101 mm

19 500 Kč

12 000 Kč

Batoh BLACKLIGHT 24 L

Helma BLACKLIGHT

Lehký, promyšlený, efektivní: díky tomuto batohu budete mít své vybavení perfektně a přehledně uspořádané! Disponuje velkou hlavní komorou s odděleným prostorem na lopatu a sondu a také samostatnou kapsou na mačky. Batoh má na sobě praktické úchyty lyží, které usnadňují úseky s nošením na zádech. Prodyšný nosný systém zajišťuje vysoký komfort pro vaše záda. Ultra lehká, ale mimořádně robustní látka Gridstop dělá z batohu Blacklight ideální volbu pro alpské prostředí.

Díky své kompaktní konstrukci je přilba Blacklight mimořádně lehká a velmi pohodlná, aniž by dělala kompromisy v bezpečnosti a výkonu. Velkorysé ventilační kanály zabraňují přehřátí při rychlých výstupech. Úchyty na čelovku dělají z této přilby ideálního parťáka pro skialpové túry i horolezectví – v zimě i v létě.

SPECIFIKACE: Velikosti: Unisex H motnost: 700 g O bjem: 24 l

4 000 Kč

SPECIFIKACE: V elikosti: S/M–L/XL H motnost: 162 g

3 250 Kč

145

Kalhoty BLACKLIGHT 3L pánské

Bunda BLACKLIGHT 3L pánská

Tyto nepromokavé hardshellové kalhoty z třívrstvého PFAS-free materiálu Dynashell a s vodním sloupcem 20 000 mm poskytují spolehlivou ochranu před větrem a nepřízní počasí i v těch nejhorších podmínkách. Materiál je zároveň vysoce prodyšný. Díky bočnímu zipu můžete kalhoty při teplých dnech rozepnout pro lepší odvětrávání. Integrované sněhové návleky brání pronikání sněhu a vyztužení na okrajích nohavic chrání látku při použití maček.

Lehkost bez kompromisů: Bunda Blacklight 3L je první volbou pro rychlé skialpové túry v proměnlivých podmínkách. Univerzální svrchní bunda s vodním sloupcem 20 000 mm nabízí 100% spolehlivou ochranu před větrem a deštěm. Je opravdu mimořádně lehká. Materiál Dynashell se vyznačuje vynikající prodyšností a optimálně reguluje tělesnou teplotu během náročných výstupů. Díky tomu, že se sbalí do velmi malého objemu, ji máte vždy po ruce!

SPECIFIKACE: V elikosti: S–XXL H motnost: 468 g

SPECIFIKACE: V elikosti: S–XXL H motnost: 416 g

7 500 Kč

8 250 Kč

Bunda BLACKLIGHT PRIMALOFT® pánská Ideální univerzální bunda pro skialpové túry nebo horolezectví: bunda Blacklight PrimaLoft® vás zahřeje i ve vlhku, a je tak ideální alternativou místo péřovek pro aktivity, při kterých se výrazně potíte. Měkký, prodyšný materiál a panely v podpaží zajišťují optimální regulaci tělesné teploty a plnou volnost pohybu. Bunda má po sbalení nízký objem a lze ji nosit samostatně nebo pod vrchní vrstvou. SPECIFIKACE: V elikosti: S–XXL H motnost: 421 g

6 500 Kč

BLACKLIGHT THERMAL 1/2 ZIP dámská

Softshellová bunda BLACKLIGHT Hybridní kalhoty BLACKLIGHT dámská dámské

Teplá a zároveň extrémně prodyšná: Tato fleecová mikina s polovičním zipem a inovativním materiálem Octa® si vás získá na náročných rychlostních túrách. Díky struktuře dutých vláken je rychleschnoucí materiál Octa® výrazně lehčí než běžný fleece, a přesto nabízí vynikající tepelné vlastnosti. Díky vysoké prodyšnosti lze Blacklight Thermal nosit i při rychlých výstupech, aniž by se člověk přehřál.

Softshellová bunda s hybridním designem sjednocuje ochranu a prodyšnost v ideální rovnováze. Bunda je na přední straně vybavena větruodolným, vodoodpudivým třívrstvým softshellem, který poskytuje ochranu přesně tam, kde je potřeba. Na zadní straně zajišťuje prodyšná dvojitá tkanina optimální regulaci teploty, aby se sportovkyně při intenzivních výstupech nepřehřívaly. Kapsy na zip jsou snadno přístupné, i když máte batoh na zádech.

SPECIFIKACE: V elikosti: XS–XL H motnost: 182 g

2 750 Kč

SPECIFIKACE: V elikosti: XS–XL H motnost: 308 g

5 750 Kč

Ať už v terénu nebo na sjezdovce – hybridní kalhoty Blacklight zaujmou svým úzkým střihem a promyšlenou funkčností. Větru a voděodolný softshell chrání na přední straně a na zadních partiích. Strečová místa na zadní straně a v pase zaručují vysokou prodyšnost a optimální volnost pohybu. Měkká vnitřní strana hybridních kalhot slibuje teplo a pohodlí i bez spodní vrstvy. Elastický pas zaručuje dokonalé přizpůsobení. Rozšiřitelný spodní lem sedí jak na skialpinistické boty, tak i na pohorky. SPECIFIKACE: V elikosti: XS–XL H motnost: 374 g

4 750 Kč

Více informací o novinkách ve vybavení, testovacích akcích a recenze produktů značek Dynafit, Salewa, Wild Country, Pomoca a Evolv najdete v československém on-line magazínu MountainBrands.cz

146 ADVERTORIAL

Návrat k radosti z lyžování jménem

Atomic Maven 88 CTi

Lyžuji celý život a mé lyže se postupně měnily stejně jako já. Každá životní etapa měla ty své a každá dávala smysl právě v ten moment. Začínala jsem klasicky na sjezdovce. Pak přišla puberta, trocha rebelie a s ní i freestyle lyže. Bavily mě otočky a na sjezdovce jste mě častěji potkali jezdit pozpátku než normálně. Když se tenhle chaos trošku srovnal, objevila jsem kouzlo all mountain lyží. Nadchla mě jízda v jakémkoli terénu, i mimo sjezdovku. A pak přišlo období, kdy jsem na sjezdovky úplně zanevřela a propadla skialpinismu a freeridu. Ticho hor, vlastní stopa a pocit svobody.

oslední dva roky jsou u mě o návratu na sjezdovku a pilování techniky. Pořídila jsem si Atomic Cloud C14 – naprosto famózní lyže, které posunuly mé lyžování o level výš. Cloudy ti dají prožitek z neskutečného oblouku, ale zároveň ti nic neodpustí. Je to zkrátka dřina. Nejsem profi lyžař ani závodník a brzy jsem zjistila, že z týdenní dovolené v Alpách jsem si naplno užila tři dny, a pak už jsem se spíš trápila. Navíc jsou to lyže ideální hlavně na ranní tvrdou pistu – na rozježděnou sjezdovku nebo do prašanu už se tolik nehodí. Když jsem tedy hledala alternativu ke klasické sjezdové lyži, narazila jsem na Atomic Maven. Vybrala jsem si řadu Atomic Maven 88 CTi a musím říct, že to byla láska na první dobrou. Na první test jsem je vzala na otvíračku do Jasné a poté se mnou vyrazily na týden do Livigna. V Itálii tam jsem si díky nim zase uvědomila, jaká to je radost. Maven je vysoce výkonná all mountain lyže pro ženy – pánové ale nejsou ochuzeni, ti mají svou řadu Maverick.

Maven je lyže, která tě podrží v jakýchkoli podmínkách. Nabízí maximální stabilitu, snadnou ovladatelnost i kontrolu. Má dřevěné jádro z kombinace jasanového a topolového dřeva. Předností řady CTi Powered jsou vrstvy karbonu a titanalu. Karbon dodává lyži hbitost

a rychlou odezvu, zatímco titanal tlumí vibrace zajišťuje stabilitu a tichou jízdu i při vyšších rychlostech. Posledním benefitem je špička HRZN 3D Tech, která pomáhá s nadnášením v prašanu a zajišťuje plynulé oblouky. Není to slalomka ani lyže určená čistě na carving. Je to lyže, která tě nezklame na žádném povrchu. Na zledovatělé sjezdovce bylo potřeba do lyže opravdu zabrat, ale v odměklém sněhu a na rozježděné sjezdovce mi ukázala svůj pravý potenciál. Vydržela jsem na svahu celý den a lyžování v proměnlivých podmínkách mě nijak neomezovalo. Sněhové podmínky v Livignu byly letos spíše slabší, a tak se nemůžu dočkat, až pořádně napadne a já si na nich užiju jízdu v prašanu naplno. Atomic Maven 88 CTi pro mě znamená návrat k lyžování, které není o dřině, ale o radosti.

Gabriela Pastor ambasadorka Atomic IG @dostalova_g

LENA-W

STYL, CO ZATOPÍ 55°C MAX

INTEGROVANÝ VYHŘÍVACÍ SYSTÉM

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

148 MARKET SNOWTEST

Co víc chtít? Je nejen hezká, ale i chytrá a praktická. Kateřina Sochová, autorka recenze

Skialpová bunda Direct Alpine Bora Lady 2.0

V komfortu a přitom šik

Direct Alpine je značka silně vyhraněná pro dobrodružné sporty, zejména horolezení. Možná proto ji lyžaři tak trochu přehlížejí – ke své škodě. Přestože více než 95 % modelů produkuje v Česku a na Slovensku, její kvality a technologie jsou bez nadsázky na úrovni světové.

ačnu jednou vzpomínkou. Při setrvalém dešti na norských Lofotech to byla zrovna bunda této značky (Guide Lady), která jako jediná obstála – v konkurenci dvou dalších o mnoho slavnějších značek. Kvalitní produkty do hor jsou totiž založeny na globálně používaných materiálech, záleží nejen na nich, ale také na kvalitě a způsobu jejich zpracování.

Výběrové materiály

V dámskou skialpovou bundu Bora Lady jsem proto měla od počátku plnou důvěru. Je to chytrý hybrid: současně chrání i hřeje, díky kombinaci moderních top materiálů – velmi lehkého svrchního Pertex® Quantum Air a mimořádně paropropustné zateplovací vrstvy Polartec® Alpha – se nepřehřívám při výstupech, a na větrných hřebíncích jsem pořád v tepelném bezpečí. Svršek bundy je zároveň i dostatečně odolný. Sněžení v mrazu mu nevadí vůbec, nějakou dobu odolá i mrholení či mokrému sněžení (na což bunda není principiálně stavěna). Praktickým efektem je i skutečnost, že bunda rychle schne. Vedle mimořádného poměru hřejivost/ paropropustnost je navíc i lehká a snadno sbalitelná – vytvořím z ní podobně malinký balíček jako u lehké péřovky.

Střih šitý pro ženy

Z dámského pohledu bunda sedí přesně tam, kde má – v ramenou neškrtí, v pase se zbytečně nekrabatí a podporuje ženskou siluetu. Příjemná jsou prodloužená záda, vysoký a jemný límec z na omak příjemného Polartecu Alpha. Tentýž česaný materiál je jak na přední, tak zadní straně bundy, a přestože sám je vysoce efektivní ohledně paropropustnosti, boční panely jsou ještě prodyšnější, ale bez tepelné izolace – přispívají ke skvělé termoregulaci a opravdu širokému použití v různých teplotách a pohybových režimech. Kapuce je taky zateplená, částečně se dá přetáhnout

V setu jsem testovala kalhoty Rebel Lady, i o nich bychom mohli hodně napsat, ale obecně odpovídají bundě Bora nejen účelem, ale i kvalitou i přes helmu, pokud je menší skialpová, funguje to dobře. Praktické jsou i minimalistické elastické manžety, jednoduché stahování spodního lemu jednou rukou, za zmínku stojí i kvalitní zipy YKK, které se snadno ovládají i v rukavicích.

Závěr

Bora Lady 2.0 je mimořádně praktická bunda – chrání i izoluje, ale zároveň efektivně odvádí vlhkost od těla a udržuje komfortní teplotu při intenzivním pohybu i ve chvilkách klidu.

Zvládne širokou škálu počasí, využijete ji na celé spektrum sportů, je lehká, skladná a slušivá. A co skialpinistka může chtít víc? Třeba to, že se vyrábí hned v šesti kombinacích výrazných i tlumených barev (mně se asi nejvíc líbí právě ta testovaná orchid). Ještě více ale osobně oceňuji to, že je vyrobena v Evropě.

VÝHODY s kvělý poměr hřejivost/prodyšnost pro mnoho sportů, pohybových režimů a různé počasí pohodlný dámský střih s akcentem na tepelný komfort rychleschnoucí materiály, solidní odolnost široká nabídka barev

ADVERTORIAL 149

Direct Alpine UNIQ

Revoluční peří, jak ho neznáte Direct Alpine patří k nemnoha českým značkám, které se dlouhodobě drží v technické první linii – a to i ve srovnání s velkými zahraničními jmény. Je znát, že spousta řešení vychází z lidí, kteří sportují a o svém vybavení přemýšlí. Bunda UNIQ je typický příklad: díky inovativní izolační výplni na bázi peří nabízí způsob, jak zůstat v tepelném komfortu v klidu i při pohybu.

niq jako jeden z nemnoha pionýrů totiž využívá izolaci Thindown – první a jedinou textilii z „péřového vlákna“ vyráběnou italskou společností Nipi Italia. Chytré peří, které má oproti klasickým péřovkám několik výhod: nepotřebuje komory, aby chmýří necestovalo, nemá slabší místa v liniích švů a tam, odkud se peří sesypalo, nevadí mu tolik mechanické poškození svršku… Thindown je totiž peří už fixované do souvislé tenké vrstvy, takže může být zpracováno podobně jako metráž. Výsledkem je svobodná konstrukce bundy (bez povinných komor) a rovnoměrnější zateplení – to zase umožní použití v tenkém profilu. V případě bundy Uniq není účelem výplně Thindown silná péřová ochrana do statického mrazu. Jeho izolační schopnost je naprogramovaná spíše tak, aby nabídla tak akorát tepla bez velkého objemu, a bunda se dala využít jak v klidu, tak při aktivním pohybu, případně jako samostatný funkční vrstva pod hardshellem.

žívá Pertex® Quantum Air s vodoodpudivou úpravou DWR bez PFC a uvnitř lehkou podšívku z recyklovaného polyamidu. Celková hmotnost bundy je proto pouhých 367 g, takže se snadno a dobře sbalí do batohu jako rezervní.

Pro koho a kam?

UNIQ 3.0 nabízí mimořádný poměr hřejivosti a paropropustnosti, skvěle proto funguje tam, kde se střídá aktivní pohyb a statické pauzy: skialp, svižná zimní turistika, přechody, ale klidně i běžné lyžování, když člověk nechce být celý den v těžké zateplené bundě. Lehká, rovnoměrně hřejivá a dobře vrstvitelná bunda je velmi vděčný a univerzální koncept, máme ohlasy uživatelů, že na většinu klimatických situací postačí jen ona oblečená přes spodní vrstvu z merina.

Directalpine.cz

Co přináší verze 3.0

Novější verze UNIQ 3.0 používá izolaci Thindown + Sorona o gramáži 50 g/m², se složením 80 % kachní peří a 20 % polyesteru. Příměs PES vláken má svůj důvod: u tenkých izolací pomáhá s tvarem materiálu a jeho stabilitou v čase. Proto bunda působí civilněji, není zbytečně objemná a lépe snáší časté používání a sbalování. Zajímavým detailem je řešení kapuce: ta je zateplená výplní PrimaLoft Silver. Bývá totiž častěji vystavená vlhkosti (sníh, déšť) a vyšším mechanickým nárokům (časté sbalování), a syntetická izolace zvládá tyto specifické situace lépe. Aby byl koncept funkční, musí izolace „dýchat“ i přes svrchní vrstvu. UNIQ 3.0 pou-

Thindown je výplňová textilie tvořená peřím a případně dalšími příměsmi. Oproti klasické sypké péřové výplni má celou řadu výhod

150 ADVERTORIAL

LYNGEN

Norrøna Objevte novou kolekci

LOFOTY

Místa, která značku inspirují a podle nichž dostávají jména jednotlivé kolekce

pro freeride, skitouring a backcountry O

Lyngenské Alpy

leží v severním Norsku v oblasti Lyngenfjordu, za polárním kruhem nedaleko města Tromsø. Je to slavná skialpová oblast s ostrými sjezdy v divokých žlabech i pohodovějším lyžováním z oblých vrcholků. Po hladině fjordu doplujete na palubě k nástupu na túru a pak zase slyžujete až na pobřeží.

LYNGEN Gore-Tex

LYNGEN Alpha100

LYNGEN Flex1

Lyngen Gore-Tex je nejlehčí hardshell bunda v kolekci z 3vrstvého Gore-Texu, navržená s ohledem na potřeby skialpinismu. Má kapuci kompatibilní s helmou a odvětrávání vedené do „X“. Výbavu doplňují dvě vnější kapsy na prsou a jeden dlouhý zip pro přímý přístup pod bundu – praktické třeba při práci s lavinovým vyhledávačem. Rukávy jsou zakončené asymetricky.

Lyngen Alpha100 jacket je skialpová zateplovací bunda s technologií Alpha, která klade důraz na extrémní prodyšnost při aktivním pohybu. Zároveň je větruvzdorná a voděodolná, takže funguje i jako ochranná vrstva v proměnlivých podmínkách.

Lyngen Flex1 jsou softshellové skialpové kalhoty kombinující dva typy materiálu: odolnější v namáhaných partiích (kolena, stehna) a prodyšnější tam, kde vzniká nejvíc tepla (rozkrok, zadní strana stehen). Mají dvoucestné odvětrávání ze zadní strany, které při šlapání i lyžování nenabírá sníh, a v pravé stehenní kapse praktickou síťku na telefon.

15 390 Kč

8 690 Kč

6 890 Kč

151

Norrøna.com Partneři značky Norrøna v ČR

Lofoty jsou ostrovy v severním Norsku

proslulé ostrými štíty vyrůstajícími přímo z moře a taky unikátním skialpovým terénem. I tam si užijete ikonické túry ve stylu „sea to summit“ s dlouhými sjezdy až k plážím a nezapomenutelné vyhlídky na otevřené moře.

LOFOTEN Gore-Tex

FALKETIND down 750 jacket

LOFOTEN Warm 2 jacket

Lofoten Gore-Tex je set – bunda a kalhoty z 3vrstvého Gore-Texu a míří hlavně na freeride: bundu lze spojit s kalhotami, sněžný pás je odepínací a kapuce je kompatibilní s helmou. Odvětrávání v podpaží vede do „X“ přes dvoucestný zip, takže ani za jízdy nenabírá vzduch a při pádu se dovnitř tolik nedostane sníh; další ventilaci nabídnou i boční zipy. Kapuci lze díky 3D stahování kompletně stáhnout jedním zatažením. Kalhoty je možné doplnit o nástavec a udělat z nich bib verzi, v pravé stehenní kapse je navíc síťka, do které telefon sám sklouzne. Rukávy mají asymetrické zakončení.

Falketind down 750 jacket je nejuniverzálnější dámská péřová bunda s kapucí, navržená jako lehká a dobře sbalitelná zateplovací vrstva pro celoroční outdoorové aktivity. Kapuci lze pohodlně ovládat jednou rukou a o tepelný komfort se stará výplň z prémiového peří o plnivosti 750 fp.

Lofoten Warm 2 jacket je lyžařská mikina střední gramáže, vhodná jako univerzální zateplovací vrstva. Zaujme designem, který kombinuje několik typů struktury, a na rukávu má očko na palec, díky němuž mikina lépe sedí a při pohybu se nevyhrnuje.

9 490 Kč

5 690 Kč

bunda 15 390 Kč kalhoty 14 890 Kč Obě kolekce zahrnují všechny modely jak v pánské, tak specificky dámské verzi.

152 ADVERTORIAL

V péči profesionálů

Program akce vlastně odpovídá tomu, jak vypadá každý víkendový horský trip. Jen s rozdílem, že my, běžní smrtelníci, se připravujeme sami nebo s kamarády, a tady akci připravují profíci – pojďme se jimi trochu inspirovat.

Pátek = příprava

Pátek večer, po práci, den D-1. V lyžařské speciálce Sport Rysy v Popradu už se to schází. Běžná domácí příprava opravdu vypadá trochu jinak. Tady se kumulují lidé, kteří mají za celou sezónu řádně „odšlapáno“, a hned začínají debaty o tom, které lyže se zítra budou nejlépe chovat. Bude led, nebo prašan? Odpovídají místní horští vůdci, mnozí z nich jsou také členy horské služby a v Tatrách znají každý kout – povede se letos vymést poslední zbytky čerstvého prašanu?

Atomic Backland Tour

Do Tater s experty značky Atomic Atomic a skialp jde k sobě velmi dobře – značky nabízí kompletní seznam produktů pro skitouring od lyží přes vázání a boty k dalším nezbytným doplňkům jako pásy a batohy. Vybavení se primárně testuje na rakouských kopcích, ale jedno expertní setkání tradičně probíhá i na Slovensku – Atomic Backland Tour, ale od roku 2026 pak Atomic Freeski Tour.

ackland znamená toulání přírodou – v podání značky Atomic jde o skialpinismus. Freeski je pojmem o dost obsáhlejším – v lyžařském slova smyslu se do něj vejde zejména všemožné sjíždění a skákání, ale i šlapání a vlastně jakýkoli svobodný pohyb na lyžích. Freeski už na první pohled evokuje právě

a jen lyžování, Backland zase místa, kde se běžně provozuje. Každoroční setkání profesionálů z Česka a Slovenska v Tatrách sice vyměnilo Backland za Freeski v názvu, ale princip zůstává: sdílení zkušeností, společný pobyt v horách a společné testování high-tech lyžařského vybavení.

153

CHCETE JET TAKY? S výběrem a nastavením lyžařské výbavy zase pomáhají přímo profesionálové Atomic – kdo jiný vám o jejich lyžích a botách řekne víc? Tlačily letos někde boty? Ve Sport Rysy jsou zkušení bootfitteři pod vedením šéfa Peťa Lichého (věděli jste, že slyžoval třeba Ledovou cestu z Denali?), tady kousek skeletu vyboulí, upraví vložky na míru a ráno budou nohy jako v bavlnce.

Tipy profesionálů

Vybírejte vybavení adekvátně ke svojí úrovni: lyže a boty pro závodníka většina běžných skialpinistů neukočíruje, krásně je to vidět také na závodních pásech – ty jsou trochu ostřejší, takže při odrazu skvěle fungují, ale při každém kroku je musíte opravdu zatížit odrazem, jinak podklouznou. Ne pro každého je top model v kolekci nejvhodnější, lyžaři se pohybují na klasické Gaussově křivce – nejtvrdší a nejměkčí lyže využije celkem málo lyžařů, naprostá většina bude nejspokojenější třeba u bot s flex indexem 110 či 120. Vybírejte zkrátka, aby to bylo „tak akorát“. A to musíte také testovat a zkoušet na svahu!

Nějaká část vybavení vám nesedla? Než ji zcela vyměníte, zeptejte se odborníků, jestli nejde upravit. Klasickým příkladem jsou lyžařské boty, bootfitteři s nimi dokážou zázraky, snad kromě zmenšení skeletů dovedou téměř vše, nezapomeňte, že skeletová bota je polotovar, který je na vaši nohu potřeba individuálně přizpůsobit. Dnešní možnosti jsou opravdu komfortní!

Sobota: výstup na Rysy

Akce je neveřejná, určená jen lyžařským profesionálům. Exkluzivně čtenářům SNOW však nabízíme mimořádnou možnost vyhrát vstupenku! Soutěž o účast je jediný způsob, jak se na akci dostat. Výhra zahrnuje: účast pro 2 osoby kompletní vybavení na celý víkend výstup na Rysy s instruktory ubytování na 2 noci společenský program

Dá-li počasí a sněhové podmínky. Tady se hodí znalosti lokálních guidů. Ve Vysokých Tatrách je teď trochu zvláštní režim a každou túru musíte předem online nahlásit. Pohyb na skialpech je značně omezen kvůli ochraně přírody. Zde tak více než jinde využijete znalostí a dovedností lokálních vůdců, kteří túru nejen naplánují, ale také zařídí patřičná povolení. Rysy jsou legendární horou. Její vrchol protíná slovenskopolská státní hranice a z obou

stran vedou výstupy, které formovaly středoevropské horolezectví a skialpinismus. Tedy skialpinismus je odvozen od lyžařské činnosti v Alpách, Poláci mají pro tatranské horolezce možná výstižnější název: Taterníci. Otestovat skialpové speciálky Backland, freeski Maverick a Maven nebo freeridové Bent je tedy příjemnou součástí celé túry. Jen škoda, že už nás při občerstvovací zastávce na Chatě pod Rysmi letos nepozdraví Viktor Beránek.

Viktor Beránek (73) byl chatařem na Chatě pod Rysy, nejvýše položené chatě ve Vysokých Tatrách (2 250 m n. m.) od roku 1977. Vydržel tam téměř půl století. Novým nájemcem je vysokohorský nosič z Téryho chaty Ján Šefčík. Výstup na vrchol je potřeba oslavit a zkušenosti z testování sdílet u večeře na Štrbském Plese. V neděli je možné ještě vyzkoušet lyže, na které se v sobotu nedostalo.

TEXT: TOM ŘEPÍK

FOTO: DEPOSITPHOTOS

154 SNOWBIZ | STŘEDISKOVÁ GASTRONOMIE

Gastro technologie v horských střediscích: efektivita začíná u lidí Digitalizace dorazila i do horských restaurací – a s ní nové příležitosti i staré problémy v novém kabátě. Chytré pece, objednávky přes QR kódy, umělá inteligence v zásobování… to vše zní skvěle. Jedno pravidlo však zůstává neměnné: technologie pomůže jen tam, kde má podporu lidí. Jak propojit inovace s realitou tradičního provozu v horách?

o je teď to další velké v gastro technologiích? Jakou novinku zkusit? Co je trend? Tohle dnes slyší snad každý specialista pracující s horskými středisky. A často v naději, že někde existuje kouzelný přístroj, jenž vyřeší nedostatek personálu, sám doplní inventář a promění horskou restauraci v bezchybný stroj na efektivitu. Jenže žádné zázračné tlačítko neexistuje. Existují ale technologie, které – pokud se s nimi pracuje správně – dokážou přinést úspory, zefektivnit provoz a zlepšit zákaznický zážitek. Klíčové je však začít u lidí, ne u přístrojů. Nejprve si pojmenujte, co chcete zlepšit – a do hledání řešení zapojte svůj tým.

Protože hlavní překážkou technologických inovací nejsou přístroje ani software. Jsou to lidé.

Když rozhoduje kancelář, ale maká kuchyně

Mnoho provozovatelů má pocit, že technologie bude jejich tajnou zbraní. Jenže zapomínají, že i ten nejlepší systém musí někdo používat – a věřit mu. Ve většině středisek přichází technologické nápady shora – od vedení nebo IT oddělení. Na papíře to dává smysl: zvýšit efektivitu, snížit náklady, zlepšit zážitky. Ale převést tyto vize do kuchyně, kde se rozhoduje v sekundách, nebo do baru v plném provozu, je úplně jiná disciplína.

Pokud technologie zdržuje, narušuje rytmus práce nebo komplikuje běžné úkony, personál ji prostě přestane používat. A to i tehdy, když systém objektivně funguje. Příklad z praxe? Jeden velký alpský resort nasadil digitální kuchyňské displeje, aby nahradil ručně psané objednávky. Na papíře ideální. V realitě? Světla nad linkou dělala obrazovky nečitelné, chybělo školení, speciální požadavky se těžko zapisovaly, kuchaři klepali na displeje kleštěmi (a zanechávali mastné šmouhy) a čisticí prostředky během dvou týdnů poškodily povrch. Výsledek? Návrat k papíru – po dvou týdnech a několika tisících eur.

155

Nejde o ojedinělý případ. Od chytrých výdejních skříněk až po objednávky přes QR kódy – spousta projektů selhává ne kvůli špatné technologii, ale kvůli špatné implementaci.

Česká realita: když signál vypadne dřív než poslední host

V tuzemských horách se kromě lidského faktoru přidává ještě jeden – spolehlivost připojení. Střediska jako Špindlerův Mlýn, Lipno nebo Dolní Morava mají dobré zázemí, ale mnoho menších provozů na Králicku, Jeseníkách nebo v Jizerských horách stále bojuje s kolísavým signálem. A když systém objednávek přes cloud spadne uprostřed oběda, nadšení rychle opadne. Proto se u nás osvědčuje hybridní přístup – technologie, které umí fungovat i offline (např. pokladní POS systémy s místním úložištěm dat), a chytrá zařízení, která nevyžadují trvalé připojení. Zkušenost z praxe? Jedna horská chata v Krkonoších nasadila digitální objednávkový systém propojený s kuchyní, ale s podmínkou, že i při výpadku internetu se objednávky ukládají lokálně. Výsledek: žádné stresy z výpadků a spokojenější personál i hosté. A naopak – ve skiareálu Ještěd systém samoobslužných kiosků běží už třetí sezónu bez větších problémů právě díky stabilnímu lokálnímu řešení. Ukazuje se, že když se technologie přizpůsobí prostředí, ne naopak, funguje i v českých horách.

Kultura versus komfort: proč zaměstnanci odmítají novinky

Nasadit technologii neznamená jen zapojit kabel nebo stáhnout aplikaci. Znamená to změnit chování. A to je v prostředí s vysokou fluktuací – typickou pro zimní sezónu – obzvlášť těžké. Běžné bariéry? „Vždycky jsme to dělali takhle.“ Jinými slovy: náš systém možná není ideální, ale funguje. Nebo technologická únava: lidé už používají POS, sklad, komunikaci, plánování směn… další appku už nechtějí. Anebo nedůvěra: „Zase nový systém na kontrolu a sledování našeho výkonu?“ Asi nejčastějším prohřeškem je však nedostatečné školení. Máloco může být horšího než přístup „tady máte manuál“ bez další podpory. Úspěšní provozovatelé proto posouvají pozornost od technologie ke kultuře. Zapojí celý pracovní tým už od začátku, komunikují jasně, školí hravou formou a ukazují konkrétní přínosy v každodenní praxi.

Když pomalu znamená rychle

Výše zmíněný alpský resort, který s kuchyňskými displeji propadl, se z chyby poučil.

Restartoval celý proces – pomalu, krok za krokem. Do testování zapojili hlavní kuchaře i barmany, vytvořili krátká výuková videa a zábavné tréninky. Zpětnou vazbu sbírali průběžně, pilotní provoz spustili na jednom z nejvytíženějších míst. Najednou se situace otočila – lidé, kteří byli původně skeptičtí, začali sami chtít systém rozšířit i do dalších kuchyní. Zkušenost z českých středisek potvrzuje, že malý pilot funguje lépe než velká revoluce. Například ve Skiareálu Klínovec testovali mobilní aplikaci pro samoobslužné objednávky nejprve v jedné restauraci – a teprve po sezóně ji rozšířili do dalších provozů. Díky tomu mohli včas doladit jazykové verze, platební brány i uživatelské rozhraní pro zahraniční návštěvníky. Poučení? Než investujete plošně, ověřte si technologii v reálném provozu. Horské prostředí má svá specifika – vlhkost, mráz, krátkou sezónu, omezený servisní přístup.

Umělá inteligence za barem? Ano, ale s rozumem

Jiný alpský resort zavedl systém s umělou inteligencí, který sleduje zásoby a spotřebu v barech. Překvapivě úspěšně – ale ne díky samotnému softwaru, nýbrž díky přístupu vedení. Novinku totiž nepředstavili jako „nástroj na úspory“, ale jako pomocníka pro barmany: nikdy nedojdou ingredience uprostřed směny, snadněji plánují objednávky, mají přehled o oblíbených položkách a díky přesným doporučením i více spropitného. Výsledek? Personál systém přijal, práce se zjednodušila a náklady se snížily jako vedlejší efekt. AI se dostává i do českých horských provozů – zatím spíš nenápadně. Některé hotely v Krkonoších a Beskydech testují prediktivní objednávky surovin podle obsazenosti hotelu a počasí. Jiní provozovatelé využívají rozpoznávání pohybů hostů pro optimalizaci samoobslužných zón – bez nutnosti dalšího personálu. Rozhodujícím ale zůstává lidský přístup. AI má být pomocník, ne kontrolor.

Když chytré vybavení není dost chytré – kvůli lidem

Ne všechny inovace mají displej. Moderní kombinované pece, programovatelné fritézy nebo automatické koktejlové stanice dnes mění kuchyně i bary. Avšak bez tréninku jsou k ničemu. Jedno tuzemské středisko nainstalovalo vybavení za miliony korun – a kuchaři je používali jen jako ohřívače polévky. Když se později zaměřili na školení a interní amba-

sadory, efektivita kuchyně vzrostla o desítky procent. Technologie sama o sobě nic neřeší. Lidé ano.

Co přichází: budoucnost horského pohostinství

AI predikce poptávky, dynamické ceny menu, bezkontaktní objednávky a platby, IoT kuchyně, personalizované nabídky, udržitelné technologie – to vše už není sci-fi. V českých střediscích se navíc prosazují i menší, ale praktické inovace: Samoobslužné kiosky s propojením na skipasy (např. Špindl a Ještěd) Eko-kompostéry přímo u chat (např. Dolní Morava) Online rezervační systémy stolů propojené s frontou na lanovku – testováno v pilotu na Lipně Dynamické menu podle dostupnosti surovin a počtu hostů

Jak začít: praktický plán pro střediska

Zmapujte, co už máte: Co funguje? Co je zastaralé? Co vás brzdí? Zeptejte se týmu: Ne, co prodává dodavatel – ale co opravdu potřebují kuchaři, číšníci a barmani. Začněte v malém: Pilotní projekt, vyhodnocení, úpravy – a teprve pak rozšíření. Investujte do školení: Trénink je stejně důležitý jako samotný hardware. Učte interaktivně a průběžně. Myslete i na vybavení, ne jen software: Chytré pece či dávkovače mohou být nejefektivnější investicí. Budujte kulturu zvědavosti: Odměňujte zaměstnance, kteří přicházejí s nápady a nebojí se testovat novinky.

Technologie nespasí – ale může pomoci

Technologie nedokáže opravit rozbitou kulturu, špatnou komunikaci ani nedostatek vedení. Umí ale zesílit to, co už funguje. Horská střediska, jimž se v této oblasti daří, mají společné jmenovatele: investují do technologií s jasným cílem – ne jen proto, že „to má konkurence“; zapojují své lidi od prvního dne; berou technologie jako živý systém – ne jednorázový projekt. Až příště budete na veletrhu zvažovat novou „chytrou“ investici, položte si jednoduchou otázku: Ulehčí to život našemu týmu? Zlepší to zákaznický zážitek? Pokud odpověď zní ano, jste na správné cestě. Protože na konci dne nejsou technologie cílem – jsou jen nástrojem lidí, kteří vědí, proč je používají.

156 SNOWBIZ | STŘEDISKOVÉ EVENTY

TEXT: TOM ŘEPÍK

Jak horská střediska prodlužují sezónu díky zážitkům, které nehledí na počasí Skiareály se čím dál víc stávají místy nejen pro sport, ale pro pospolitost a zážitky. Správně naplánované akce zajistí, že návštěvníci odjíždějí nejen spokojení, ale plní pozitivních vzpomínek, které je motivují k návratu, čímž středisko získává dlouhodobý přínos pro ekonomiku a komunitu. Všude tam, kde se sezóna přirozeně rozmazává – v Severní Americe, v Alpách i tuzemských horách – se střediskové eventy proměnily v nástroj, který dokáže sezónu prodloužit, diverzifikovat nabídku a stimulovat loajalitu. „Eventy jsou vysoce efektivní při prodlužování sezóny a zvyšování návštěvnosti mimo špičku,“ říká Charli Sayward ze Sugarloafu v Maine. „Dávají hostům zážitek, který není závislý pouze na sněhu.“ Typologie akcí sahá od velkolepých open-air koncertů (Ischgl, Zermatt) přes specializované hudební festivaly (reggae v Sugar-

loafu) po komunitní dny a charitativní běhy. Každá kategorie má jiné obchodní účinky – některé lákají velké davy mediálně atraktivními akcemi, jiné staví na opakované návštěvě a sebeidentifikaci místní komunity.

Kultura a komunita jako brand

V Mt. Bachelor v Oregonu se akce staly součástí kulturní identity nedalekého města Bend. Tamní RendezVan, Dirksen Derby nebo Big Wave Challenge nejsou jen jednorázové show; jsou součástí partnerství se značkami, s lokálními řemeslníky a s neziskovými proFOTO: ISCHGL

dyž na začátku prosince 2023 otevřel americký resort Jay Peak ve Vermontu svůj první WinterShine – měsíc světýlek, koncertů, ohňostrojů a vůně opékaných marshmallows – mělo to okamžitý dopad na předvánoční obsazenost: „Rezervace se zvedly hned po spuštění,“ vzpomíná marketingová koordinátorka Dehlia Wright. Úspěch WinterShine středisko inspiroval k vytvoření jarní obdoby – dubnového festivalu věnovaného javorovému sirupu a koňským povozům. S jednoduchým cílem: přidat hostům důvod přijet i v pozdní sezóně.

jekty. „Tyto události staví resort jako kotevní bod rekreace a turismu v regionu,“ podotýká k tomu střediskový manažer Presley Quon. Alpská střediska jdou často jinou cestou: velká jména a hvězdné koncerty dělají z konce sezóny mediální okamžik. Ischgl je legendární svými megakoncerty, které lákají mezinárodní publikum. Zároveň ale mnoho alpských lokalit sahá po komornějších formátech – kulinářských týdnech, vinárnách na svazích nebo týdnech pro rodiny (Semaine Blanche ve Francii). V tuzemsku nacházíme mix obou přístupů. Špindlerův Mlýn a jeho sportovní události (World Cup, exhibice, freestyle show) vytvářejí návštěvnickou návaznost; Dolní Morava staví na rodinném programu a místní gastronomii; Ještěd investuje do večerních akcí a komunitních setkání, která přetvářejí příměstský areál v místo společenského života regionu. Jasná i další slovenská střediska zase těží z freeride a adrenalinových festivalů, které přitahují cizince a experty.

Alpy: koncerty, gastronomie a tradice

Rakouský Ischgl je proslavený koncerty Top of the Mountain, které dvakrát ročně přitahují mezinárodní publikum a přinášejí výrazný mediální dosah. Tamní hosté kombinují lyžování s kulturním zážitkem a místní gastronomií, což prodlužuje sezónu a posiluje brand resortu. Tyto koncerty se staly symbolem zimního festivalu, kdy středisko přitahuje návštěvníky, kteří by jinak přišli až v hlavní sezóně. V Söldenu a Val d’Isère se spojuje sport, kultura a gastronomie: závody Světového poháru, týden gastronomie s michelinskými kuchaři, rodinné týdny pro děti a workshopy pro teenagery. Eventy zde nejsou jen ekonomickou záležitostí, ale i nástrojem budování vztahu s návštěvníky, kteří se vracejí kvůli zážitkům a komunitnímu duchu střediska. Ve švýcarské Crans-Montaně festival světel Etoile Bella Lui propojuje místní obyvatele, turisty i umělce a podporuje lokální ekonomiku. Eventy budují identitu střediska, zvyšují mediální dosah a přispívají k loajalitě hostů. Podobně v rakouském Saalbachu se zimní festivaly kombinují s gastronomií a místní hudbou, čímž vzniká unikátní mix sportu a kulturního zážitku.

České příklady s konkrétním dopadem

Ve Špindlerově Mlýně se každoročně konají tematické víkendy, které propojují sportovní a kulturní aktivity. Špindlerův Mlýn láká sportovní fanoušky závody SP, freestyle exhibicemi a show pro veřejnost. Tradiční Špindl SkiOpening kombinuje lyžování s koncerty známých kapel a dalšími atrakcemi. Hosté oceňují kombinaci sportu a zábavy – podle průzkumu resortu se více než 60 % účastníků vrací i následující sezónu. Dolní Morava pořádá rodinné víkendy, kde jsou součástí programu soutěže na sněhu, tvorba sněhuláků, jízdy na saních a workshopy výroby lokálních pochoutek. Tyto aktivity přitahují rodiny z celé republiky a zároveň podporují místní podnikatele. Restaurace a kavárny v okolí zaznamenávají zvýšení tržeb až o 25 % během víkendových akcí. Na Ještědu fungují večerní koncerty a lyžařské soutěže pro rodiny, které propojují místní komunitu a návštěvníky. V některých případech resort využívá i spolupráci s umělci a řemeslníky z okolí, čímž vzniká autentický zážitek pro hosty. Jeden z pravidelných účastníků uvedl: „Pro děti je to největší zážitek, protože mohou sportovat, bavit se a zároveň poznávat místní kulturu.“ V menších střediscích, například na Benecku nebo v Koutech nad Desnou, se pořádají Mikulášské večery, adventní trhy a tematické dětské dny. Tyto akce, často bez vstupného, přitahují místní komunitu i návštěvníky z regionu. Pořadatelé zaznamenali, že účastníci utratí více v restauracích a půjčovnách vybavení, takže i bez vstupného se akce ekonomicky vyplatí.

URČUJEME STANDARDY PRO BEZKONKURENČNÍ VÝKON PŘI HRANIČNÍCH TEPLOTÁCH official product partner

FOTO: ISCHGL

158 SNOWBIZ | STŘEDISKOVÉ EVENTY

Tyto akce dokazují, že i menší střediska dokáží nabídnout tematické a komunitně zaměřené události, které prodlužují sezónu, zvyšují návštěvnost a podporují místní podnikatele. Návštěvníci si odnášejí zážitky, které je motivují vrátit se i v dalších sezónách, a střediska tak budují dlouhodobou loajalitu.

Ekonomika akcí: krátkodobé tržby vs. dlouhodobé efekty

Finanční logika je prostá – akce generují bezprostřední tržby z ubytování, pohostinství a retailu. Ale paradoxně důležitější bývá efekt střednědobý: zvýšení povědomí, mediální zásah, opakované návštěvy a prodej sezónních permanentek. Jay Peak uvádí, že WinterShine zlepšil nejen obsazenost, ale i rozhodování zákazníků, kteří začali akci vnímat jako hodnotný bonus při rezervaci. Měření úspěchu se postupně profesionalizuje. Klasická metrika návštěvnosti se doplňuje o on-line signály (angažovanost na sociálních sítích, sdílené fotky), NPS ukazatele spokojenosti, míru opakovaných nákupů a dokonce tzv. „míru úsměvu“ – neformální, ale velmi vypovídající indikátor atmosféry v místě. Evropští provozovatelé často přidávají i reputační metriky: vztahy s lokálními firmami, počet partnerství a důvěru komunity.

Rozšiřující taktiky a marketingové postupy

Jak tedy efektivně proměnit jednorázový happening v opakovatelný magnet? Z praxe vycházejí konkrétní nástroje: cílené mikro-kampaně pro sousední města (2–3 hodiny jízdy), balíčky „nocleh + event“ s partnerem

ubytování, spolupráce s influencery a segmentované slevy (studentské, rodinné, skupinové). Důležité je i načasování: promo by mělo začít minimálně šest týdnů dopředu u větších událostí a být vícekanálové – e-mail, sociální sítě, místní rádia a outdoorová média.

Datová integrace: CRM, ticketing a heatmapy chování

Moderní resorty spojují prodejní data (ubytování, skipasy) s daty o účasti na akcích. To umožňuje vytvářet vizualizace chování návštěvníků – kdy lidé přicházejí, co konzumují, jak dlouho zůstávají. Z takových analýz lze odvodit ideální začátek koncertu, délku trhu nebo optimální cenu „event + snídaně“. Ticketing navíc pomáhá přesně měřit konverze z promo kampaní a návratnost investic.

Udržitelnost a společenská odpovědnost

Střediska, která chtějí dlouhodobě uspět, integrují do svých akcí udržitelné praktiky: lokální catering, omezení jednorázových plastů, kompenzace dopravy nebo benefiční části pro regionální projekty. V některých alpských destinacích jde část výtěžku z festivalů na ochranu horské krajiny; Laax nebo jiné velké areály mají programy pro snížení uhlíkové stopy událostí a podporu udržitelné mobility.

Praktické zásady plánování událostí

Stavět na aktivitách nezávislých na sněhu – gastronomické zážitky, hudba, workshopy. Segmentovat nabídku podle cílových skupin – rodinné dny, studentské víkendy, seniorská setkání.

Mix aktivit pro všechny věkové kategorie: od dětí přes teenagery až po seniory – každá skupina by měla mít vlastní zážitek. Integrace místních podniků a umělců: zapojení kaváren, řemeslníků, pivovarů, výrobců jablečného moštu nebo sýrů z regionu. Využití digitální komunikace: pravidelné novinky na sociálních sítích, živé přenosy koncertů, fotogalerie z akcí. Kombinace sportu a kultury: soutěže, workshopy, hudební vystoupení, gastronomické stánky – čím více vrstev zážitku, tím silnější dopad na loajalitu. Zapojení dobročinných prvků: například charitativní závody nebo sbírky – motivují účastníky, zvyšují mediální pokrytí a podporují komunitu. Dát akci čas – nové iniciativy potřebují 2–4 sezóny k zakořenění a vytvoření povědomí. Měřit víc než tržby – mediální dosah, konverze promo kampaní, počet nových členů věrnostních programů. V době klimatické nejistoty a rostoucích provozních nákladů už nejsou horskostřediskové eventy jen marketingovou výstředností; jsou strategií přežití a budování identity. Kdo dokáže vytvořit příběh, komunitu a opakovatelný zážitek, má vyšší šanci na stabilní návštěvnost a loajalitu. Směrem do budoucna bude klíčové kombinovat data, autenticitu a flexibilitu: měřit dopady, dávat prostor místním partnerům a mít vždy připravený plán B. Protože zima dnes končí a začíná víc než jednou – a právě tehdy vznikají ty nejzajímavější příběhy.

ADVERTORIAL | SNOWBIZ 159

SnowFactory

CELOROČNÍ VÝROBA SNĚHU – ZÁSADNÍ ZMĚNA PRO LYŽAŘSKÁ STŘEDISKA Zajištění spolehlivého sněhového pokrytí se stalo jednou z hlavních výzev pro provozovatele lyžařských areálů po celém světě. Díky technologii SnowFactory představila společnost TechnoAlpin inovativní řešení pro celoroční výrobu sněhu, které zásadním způsobem mění přípravu sjezdových tratí.

nowFactory, vyvinutý ze 100 % interně společností TechnoAlpin, umožňuje potenciální výrobu sněhu 365 dní v roce, nezávisle na venkovní teplotě. Technologie je provozuschopná až do +20 °C a umožňuje zajistit otevření sezóny, prodloužit provozní období nebo

garantovat optimální sněhové podmínky v situacích, kdy konvenční zasněžování naráží na své limity. Vnitřní i venkovní instalace, alpské sjezdovky, běžecké tratě nebo speciální akce: SnowFactory dodává sníh přesně tam a tehdy, kdy je potřeba. S více než 130 realizovanými projekty po celém světě již SnowFactory prokázal svou spolehlivost a výkon v nejrůznějších klimatických a provozních podmínkách. Systém vyrábí suchý, studený sníh bez obsahu vlhkosti. Tato specifická konzistence výrazně zpomaluje tání a umožňuje udržet objem sněhu po delší dobu, a to i po úpravě rolbou.

Plug & Play, řešení na klíč

SnowFactory je navržen jako řešení na klíč a dodává se v kontejnerových jednotkách, které jsou plně vybavené a připravené k okamžitému provozu. Po připojení na vodu a elektrickou energii je systém ihned funkční, bez nutnosti dalších komponentů. Výroba sněhu je založena výhradně na vodě, bez použití jakýchkoliv aditiv, v souladu s vysokými standardy kvality a udržitelnosti společnosti TechnoAlpin. SnowFactory využívá uzavřený chladicí okruh, speciálně vyvinutý pro výrobu sněhu. Robustní a moderní komponenty, navržené společností TechnoAlpin, zajišťují vysoký výkon a provozní spolehlivost. Všechny senzory jsou propojeny prostřednictvím technologie IO-Link a intuitivní řídicí software ATASSpro umožňuje snadné ovládání z počítače i mobilních zařízení. SnowFactory, schválený organizacemi FIS a IBU, byl již úspěšně využit k zajištění sněhových podmínek pro mezinárodní sportovní soutěže. K dispozici je v několika standardních „plug & play“ verzích — Tundra, Polar Mobile a Arctic — stejně jako v podobě individuálně navržených instalací. SnowFactory tak nabízí lyžařským střediskům flexibilní a vysoce výkonné řešení pro současné i budoucí výzvy v oblasti zasněžování.

Zaměření na trhy ve střední a východní Evropě

S celkovým počtem 34 jednotek SnowFactory, které byly dosud dodány a instalovány v lyžařských střediscích v České republice, Polsku a na Slovensku, se tato technologie těší mimořádné oblibě mezi provozovateli areálů v regionu. Díky této významné instalované základně patří tyto země k největším trhům SnowFactory na světě. Jen v tomto roce si společnost Trigema, provozovatel lyžařského areálu Monínec (Česká republika), objednala další čtyři jednotky SnowFactory Polar, které doplnily tři stroje již instalované na sjezdovkách v Monínci. Tyto nové jednotky dále přispívají k zajištění včasného zahájení sezóny za co nejlepších podmínek. Na začátku prosince se provozovatel lyžařského střediska Złoty Groń, nacházejícího se v Polsku, obrátil na společnost TechnoAlpin s cílem řešit náročné sněhové podmínky na začátku zimní sezóny. Týmy společnosti TechnoAlpin tuto výzvu úspěšně zvládly díky dodání a uvedení jednotek SnowFactory Tundra do provozu ve velmi krátkém čase, což umožnilo spolehlivou výrobu sněhu ještě před otevřením zimní sezóny. Tento vývoj jasně dokládá silný zájem o tuto inovativní technologii i rostoucí důvěru v řešení, které nabízí světový lídr v oblasti technologií pro výrobu sněhu.

160 SNOWBIZ | LETNÍ PROVOZ STŘEDISEK

Když sníh roztaje: léto jako plnohodnotná sezóna Ještě před nemnoha lety se skiareály po roztání sněhu proměnily v klidná údolí, kde lanovky stály a hotely vyčkávaly na první vločku. Dnes se ale tenhle obrázek rychle mění. V řadě horských středisek se letní sezóna stala rovnocenným partnerem té zimní – a někde ji dokonce ekonomicky předčila. To, co dřív bývalo „mrtvým obdobím“, je nyní důležitou součástí celoroční strategie.

FOTO: ISCHGL

Severní Americe už více než dvě třetiny horských areálů využívají lanovky k letním vyhlídkovým jízdám a přes polovinu z nich nabízí i bikeparky. Motivace je jasná: stabilizovat příjmy, zaměstnanost i vztah s návštěvníky. Studie oborové asociace NSAA z roku 2024 uvádí, že 95 % provozovatelů vidí v letním byznysu klíčový přínos pro nábor a udržení personálu. Až 92 % zároveň potvrzuje, že letní provoz přivádí do hor nové skupiny zákazníků, které se pak často vracejí i v zimě. Podobný vývoj sledujeme i v Evropě. Rakouská, švýcarská nebo francouzská střediska se stala průkopníky čtyřsezónního provozu – už dávno tu neplatí, že ekonomika závisí jen na sněhu. Tamní lanovky se na léto nezastavují, ale přizpůsobují: vozí pěší turisty,

bikery, rodiny s dětmi i účastníky firemních akcí. „Zimní infrastruktura se v létě proměnila z nutného nákladu v konkurenční výhodu,“ shrnuje Claire Humber ze společnosti SE Group, která analyzuje rozvoj resortů v USA i Evropě. Trend doplňuje i současná klimatická realita. Kratší zimy a nejisté sněhové podmínky nutí střediska hledat nové jistoty. Léto nabízí menší riziko výpadku tržeb, ale vyžaduje promyšlený přístup – nejde jen otevřít lanovku, ale vytvořit důvod, proč by měl návštěvník vyjet nahoru i bez lyží. Právě v tom spočívá hlavní posun: hory se znovu stávají místem, kam lidé míří za prožitkem, nikoli jen za sportem. Kdo to dokáže vystihnout, má šanci proměnit nesněhovou sezónu v období plné života, pohybu a emocí.

Zatímco dříve bylo léto v horách doménou několika málo vizionářů, dnes už jde o strategii celých regionů. Klíčovou roli hraje schopnost zapojit místní ekonomiku — od farmářů a průvodců až po kulturní instituce. Z letních projektů se tak stává nástroj rozvoje celého území, ne jen doplněk zimního byznysu. Rakouský svaz lanovkářů už v roce 2023 uváděl, že letní návštěvnost roste stabilně o 6–8 % ročně a v některých regionech (například v Tyrolsku) už tvoří více než třetinu ročních příjmů. Ještě výraznější je ale změna ve vnímání: provozovatelé mluví o „celoroční destinaci“, nikoli o „zimním středisku“. To není jen slovní obrat — jde o proměnu celé filozofie. S ní přichází i jiná logika investic. Místo výhradního soustředění na technologie zasněžování se čím dál víc investuje do infrastruktury cest a stezek, lanovkových linek přizpůsobených cyklistům, do gastronomických konceptů, které fungují dvanáct měsíců v roce, a do marketingu zaměřeného na prožitek, nikoli výkon. Zimní i letní sezóna se přitom mohou vzájemně podporovat. Letní návštěvník, který si zamiluje lanovku, panoramata a přístup místních, se s vysokou pravděpodobností vrátí i v zimě — a obráceně. V tom spočívá největší síla čtyřsezónního pojetí hor: vytváří loajalitu, která překonává sezónnost.

Letní aktivity: od adrenalinových zážitků po lehká dobrodružství

Moderní horská střediska přistupují k letní sezóně cíleně: vytvářejí mix aktivit, který osloví co nejširší publikum. Nejde už jen o horská kola nebo turistiku – jde o komplexní nabídku zážitků, která kombinuje fyzickou aktivitu, adrenalin a odpočinek. Podle poslední ankety mezi 62 středisky v USA a Kanadě jsou nejčastějšími nabídkami pěší turistika (76 %) a vyhlídkové jízdy lanovkami (68 %). Lanovka je přitom vstupní branou pro nové návštěvníky, kteří by se jinak horám vyhnuli. „Vyjet na vrchol je pro většinu lidí prvním skutečným zážitkem s horami,“ říká Claire Humber ze SE Group. Velký důraz se klade také na mountain biking – jak na cross-country trasách, tak v lanovkami obsluhovaných bikeparcích. Přestože tyto aktivity vyžadují vysoké kapitálové i provozní náklady, správně nastavené mohou dramaticky zvýšit letní návštěvnost. V některých severoamerických střediscích se růst počtu návštěvníků pohybuje mezi 30–40 % ročně. Kromě tradičních sportů přibývá adrenalinových atrakcí: zipliny, letní bobové dráhy, lanové parky, horolezecké stěny nebo dětská hřiště. Zajímavý trend představuje tzv. „lehce dobrodružná“ nabídka: vyhlídkové trasy, krátké smyčky pro pěší, terasy s výhledem

nebo malé vzdělávací stezky. Tyto aktivity jsou nízkoprahové, nenáročné, ale poskytují kontakt s horami a lákají nové skupiny návštěvníků – rodiče s dětmi, seniory či lidi, kteří na sjezdovku nikdy nevkročí. Ne všechno se ale uchytí. Některá střediska musela rušit neefektivní aktivity, například lanové parky, které se ukázaly být příliš drahými vzhledem k návštěvnosti. Na druhou stranu více než 85 % respondentů plánuje do dvou let nové aktivity přidat, včetně disk golfu, hřišť pro děti nebo rozšíření bikeparků. Zásadní je schopnost střediska porozumět svému publiku a vytvořit nabídku odpovídající jeho potřebám. To znamená nejen adrenalin pro zkušené sportovce, ale i příležitosti pro lehké dobrodružství a odpočinek. Příkladem jsou naučné stezky, menší kruhové trasy nebo tematické vycházky s průvodcem – zážitky, které nevyžadují fyzickou námahu, ale zprostředkují kontakt s přírodou. Takový mix aktivit nejen rozšiřuje klientelu, ale podporuje i další služby – gastronomii, ubytování, pronájem vybavení. Letní návštěvník tak středisku přináší více než jen vstupné: stává se součástí širšího ekonomického ekosystému horské destinace.

Ekonomika a personál: letní sezóna jako stabilizátor

Zatímco zimní byznys je vysoce závislý na sněhu a počasí, letní sezóna může představovat relativně stabilní příjem. V průměru tvoří letní provoz 10–20 % celoročního obratu, což sice není dominantní položka, ale jeho význam spočívá jinde – především v udržení stálého personálu. Studie ukazují, že více než 95 % provozovatelů souhlasí s tím, že letní aktivity výrazně pomáhají při náboru a udržení zaměstnanců. V praxi to znamená, že střediska mohou nabídnout celoroční zaměstnání, snížit fluktuaci a zefektivnit školení a provoz v zimní sezóně. Mnohé činnosti, které se jeví jako „ztrátové“ z pohledu přímého zisku, ve skutečnosti podporují jiné zdroje příjmů – restaurace, ubytování či pronájmy vybavení. Takový širší pohled na návratnost umožňuje plánovat rozvoj letních aktivit bez nutnosti okamžité vysoké profitability každé jednotlivé atrakce.

Klimatická adaptace: areály hledají jistotu

Krátké zimy a stále proměnlivější sněhové podmínky nutí střediska hledat nové zdroje stability. Letní provoz se stává strategickým nástrojem, který umožňuje zmírnit rizika spojená s výkyvy počasí. Přitom se otevírá prostor pro kreativitu – od rozšiřování bikeparků a lanových parků až po tematické trasy, festivaly a workshopy pro rodiny.

FOTO: ISCHGL

161

Hory tak získávají šanci stát se celoroční destinací zážitků, kde zimní a letní nabídka navzájem podporují loajalitu návštěvníků. Letní návštěvník může objevit místo, které se mu zalíbí natolik, že se vrátí i v zimě, a obráceně. To vytváří stabilní ekonomický a sociální ekosystém, který podporuje region i středisko samotné.

Léto jako nová norma

Celoroční provoz není jen marketingovým trendem – je nutností pro střediska, která chtějí zůstat konkurenceschopná a odolná vůči klimatickým výkyvům. Přístup „letní sezóna jen tak“ už dnes nefunguje. Úspěch

spočívá v strategickém plánování, znalosti cílové skupiny a flexibilitě nabídky. Inspirativní příklady z Alp i českých hor dokazují, že správně postavený mix aktivit, propojení s regionem a důraz na celoroční zaměstnanost vytváří hodnotu, která přesahuje čistý zisk. Lanovka přestává být jen dopravním prostředkem – stává se branou k prožitku, který může být stejně silný, ne-li silnější než zimní sezóna. Letní hory už nejsou vedlejší sezónou. Jsou novou normou, kterou je třeba chápat a rozvíjet s rozmyslem, vášní a respektem k místu a návštěvníkům.

Modelové inspirace: jak funguje léto v horách Les 2 Alpes (Francie) Les 2 Alpes patří mezi nejpropracovanější francouzská střediska z hlediska čtyřsezónního provozu. Ještě v červnu funguje ledovcová lyžovačka, ale v červenci už startuje bikepark s lanovkami v plném provozu. Kromě downhillových tras nabízí středisko i vyhlídkové trasy pro pěší, tematické dětské stezky a kulturní program – koncerty na mezistanicích, noční jízdy na kole nebo tematické dny. Kombinace adrenalinových a „lehčích“ aktivit zajišťuje, že sem přijde pestré publikum od rodin přes zkušené bikery až po turisty, kteří si chtějí jen vychutnat výhled. Saalbach-Hinterglemm (Rakousko) Saalbach je v Alpách symbolem celoroční strategie. Lanovky vozí letní návštěvníky po více než 80 km trailů a sítí bikeparků, doplněné o gastronomické chaty a tema-

tické kavárny. Středisko se orientuje na celý ekosystém návštěvníka: rodiny, páry, skupiny i jednotlivce, každý si tu najde svůj produkt. Klíčem k úspěchu je koordinace aktivit, aby návštěvník během dne mohl kombinovat sport, výhledy, jídlo i odpočinek, a tím se středisko stává cílem, nejen doplňkem regionálních atrakcí. Klínovec (Česko) Klínovec ukazuje, že i česká střediska dokáží efektivně využít letní potenciál hor. Vedle rozsáhlého bikeparku nabízí trailové trasy pro rodiny a pěší, vyhlídkové terasy a půjčovnu kol, koloběžek a elektrokol. Letní návštěvnost dosahuje přibližně poloviny zimní, což potvrzuje rostoucí ekonomický význam sezóny. Klínovec zároveň těží z blízkosti česko-německé spádové oblasti a lázeňských měst, čímž se stává regionálním centrem letní rekreace.

162 HAPPY END

POZNEJ A VYHRAJ!

VYHRAJTE: Pětidenní skipas do Skiworld Ahrntal pro dvě osoby v sezóně 2025/26 nebo 2026/27! Stačí odpovědět na jednoduché otázky a uhodnout, kolik účastníků v soutěži odpoví správně.

www.snow.cz/souteze

A230G, to jméno říká vše: Je inspirováno silou přírody, navrženo s inovativním duchem a vyrobeno se světoznámou švýcarskou precizností. Lehké, stabilní, bezpečné a odolné

Objevte více na www.selun.swiss

A230G-A NO LIMIT GOLD

A230G-L PURPLE

A230G BLACK EDITION

Nastavitelná síla Z (DIN) pro přední a torzní uvolnění 4stupňová podpatěnka Vyrobeno z vysokopevnostního leteckého hliníku Nízká hmotnost 230 g včetně brzdy

SNOW 163 - únor-březen 2026