STORY
NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM
TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: FACEBOOK
Je třeba
zajet Killyho V roce 1972 – uprostřed největšího lyžařského rozpuku všech dob – vypadl Američan Dan Mooney z reprezentačního US Ski Teamu. Vypůjčil si, postavil se na vlastní nohy a o rok později závodil s legendou Jeanem-Claudem Killym – a zvítězil.
N
a jaře 1972 bylo Danovi Mooneymu 21 let. O pár roků dřív se probojoval do proslulého amerického lyžařského týmu a chtěl se účastnit zimní olympiády v Sapporu. Byl však v průběhu té zimy zraněný a frustrovaný z toho, že se následně do Japonska na hry neprobojoval. V březnu pak byl diskvalifikován v prvním kole slalomu na národním šampionátu na oregonském Mt. Bacheloru. Ještě než mistrovský slalom skončil, odjel zpět do svého bytu do Bendu, kde o samotě vysedával do noci, popíjel pivo a přemýšlel o budoucnosti. Věděl jediné – těžko mohl čekat, že ho v americkém týmu nechají další čtyři roky do olympiády 1976 (která původně měla být v domovském Coloradu, ale nakonec ji přesunuli do Rakouska). Dan zakoušel nahořklou pachuť předtuchy, že se nejspíš nachází na konci své nedlouhé závodní kariéry. Při svém posmutnělém nočním zpytování nahodile listoval posledním číslem časopisu Ski Racing, aniž by jeho obsahu věnoval zvláštní pozornost. Nějak mu však padla do očí celostránková reklama propagující poslední dva závody mladé, ale už silně populární série World Pro Skiing Tour v sezóně, jež se měly konat následující týden
40
ve Steamboat Springs a Vailu v Coloradu. Závody série World Pro Skiing Tour, které založil bývalý trenér amerického lyžařského týmu Bob Beattie, se konaly teprve třetí sezónu. Beattiemu se už ale podařilo pro jeho nový projekt získat několik olympioniků, počínaje Billym Kiddem, který vyhrál první ročník série v roce 1970, nebo Spiderem Sabichem, vítězem dalších dvou ročníků série. Po ZOH 1972 v Sapporu Beattie naverboval další americké reprezentanty ze SP a čerstvé olympioniky, Hanka Kashivu a Tylera Palmera. Dan Mooney svému bývalému reprezentačnímu kouči Beattiemu zavolal a on jej pozval, aby se pokusil kvalifikovat do Steamboatu. Dan Mooney vzpomíná: „Nejdřív jsem se ale musel dostat do Colorada a měl jsem na kontě jen asi 10 dolarů. Usoudil jsem, že na cestu tam, zaplacení startovného a něco málo na jídlo a pivo budu potřebovat aspoň 300 dolarů. Jediný člověk, kterého jsem mohl požádat o takovou půjčku, byla moje matka, válečná nevěsta, která se narodila a vyrostla v Německu. Očekávala, že se vrátím na vysokou školu, když odcházím z lyžařské reprezentace. Nejdřív řekla ne, ale já jí slíbil, že pokud mi profesionální závodění nevyjde, udělám si
Dan Mooney ve svém prvním závodě profi túry ve Steamboat Springs v březnu 1972
výlet do Denveru a přihlásím se (na tamní univerzitě) na jarní semestr. Mlčela. Zadržel jsem dech. Pak řekla – Ach du liebe, Danny, ty jsi v rodině ten divoký… Souhlasila pod podmínkou, že jí to vrátím a dodržím svůj slib ohledně studia.“
Moondog ve Steamboatu Do Steamboatu přijel Dan Mooney autobusem ve středu odpoledne a ve čtvrtek ráno se přihlásil na kvalifikaci. V profesionálních závodech se dostávali lyžaři do placených kol až mezi posledními šestnácti, mezi něž