RESORT
TECHNIKA
Tom Řepík
Krátký dějepis
TEXT: TOM ŘEPÍK
DLOUHÝCH HAL
Když venku není dost sněhu – ale i když je – lyžaři už skoro sto let míří dovnitř. Nápis na zdi? Ač je svého času nejvelkolepější a dodnes nejznámější Pro někoho to může znít jako lyžařská projekt Ski Dubai považován za jakousi ikonu i kolébku nirvána: zasněžené sjezdovky kdykoli potřebujete, 365 dní v roce. Pro jiné je to lyžování pod střechou, v době jeho otevření v roce 2005 dystopická vize budoucnosti bílého sportu: byl tento koncept starý přibližně osmdesát let. V desítlyžování nikoli pod modrou ptačí oblohou kách zemí už lyžovala kvanta lidí pod střechami – v někte- obklopenou majestátními vrcholy, ale spíše sjíždění mírně skloněných plácků pod uměle rých případech na poměrně solidních svazích, jež už byly vytvořenou kopulí. Anebo jde o zlopověstný v provozu v západní Evropě a Japonsku. Tyto atrakce však nápis na zdi, předznamenávající konečný ještě nezaujaly všeobecnou veřejnost tolik jako technický důsledek klimatických změn a oteplování světa s minimem přírodního sněhu, a tudíž zázrak v podobě zastřešeného studeného sněhu v horké minimem funkčních přírodních sjezdovek? V takovém případě je jen trochu ironické, dubajské poušti.
P
osuňme se do letošního roku 2023, kdy jsme nedávno překročili hranici 150 krytých sněhových center po celém světě. Je pravdou, že v roce 2008 došlo k zaškobrtnutí v trendu, když globální ekonomická krize zastavila některé z nejambicióznějších projektů současné doby – včetně bezmála dvoukilometrové kryté sjezdovky navržené na Blízkém východě. Jenže v uplynulé dekádě už bylo postaveno více krytých sněhových center než v letech nej-
90
většího boomu devadesátých let. V posledních několika letech byla otevřena střediska v Africe (Ski Egypt), Jižní Americe (Snowland v Brazílii) a konečně první i v Severní Americe (Big Snow v New Jersey, USA). Právě bolestné narození amerického Big Snow znamená, že nyní mohou lidi lyžovat pod střechou na zasněženém povrchu každý den v roce na všech kontinentech planety kromě Antarktidy – kde, přiznejme si, se stejně dá lyžovat den co den venku.
že obrovské mrazáky, které jsou k výrobě sněhu a jeho udržování v interiéru zapotřebí, spotřebovávají hříšnou spoustu energie a potenciálně přispívají ke změně klimatu. Tato ironie však naštěstí neušla společnostem, které projektují a budují kryté sněhové dómy; zapojují nejmodernější energetickou účinnost, aby minimalizovaly provozní náklady, a v některých případech posledních projektů pokrývají rozsáhlé střechy lyžařských hal solárními panely, které vyrábějí energii potřebnou k provozu zařízení.
FOTO: SMB / WILLY RÖMER
Miluje stromy, western a starou dobrou Ameriku 20. století. Jako lyžař-srdcař a zároveň odborník, který vidí za mnoho záhybů horského byznysu, je schopen pozorovat vývoj v oboru komplexně a z vícero úhlů.