SNOW 145 - říjen 2023

REKORDY NA STŘEŠE AUTA

SPEEDSKIING

LYŽOVÁNÍ

SNOW 145 ŘÍJEN 2023

CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

KDY A KAM NA PRVNÍ SNÍH NESMRTELNÝ HERMINÁTOR HERMANN MAIER ČERNÝ DEN RYCHLOSTNÍHO LYŽOVÁNÍ ČEŠTÍ PRŮKOPNÍCI SPEEDSKIINGU

FREERIDE

SKIALP

10

NEJŠTÍHLEJŠÍCH LYŽÍ V TESTU

STÖCKLI

BUILT FOR PERFECTION #BuiltForPerfection

CARBON STEERING CONTROL. Maximální výkon, maximální kontrola Inovace pro odborníky a znalce, testováno v závodních podmínkách

FOTO: KARI ETELÄ

NO COMMENT

4

#32

5

FOTO: ????????????????????????????

OBSAH

32

RYCHLOSTNÍ LYŽOVÁNÍ SE MOŽNÁ ZASE VRACÍ NA VÝSLUNÍ. LETOS NA JAŘE SE PODAŘILO POSUNOUT SVĚTOVÝ REKORD NA NEUVĚŘITELNÝCH 255,500 KM/H, ZA ČÍMŽ STÁL FRANCOUZ SIMON BILLY. ANI ČEŠI A SLOVÁCI NEZŮSTALI ZKRÁTKA: RADIM PALÁN, S NÍMŽ NAJDETE NA STRANĚ 34 OBSÁHLÝ ROZHOVOR, USTANOVIL NOVÝ ČESKÝ REKORD NA 248,227 KM/H A MICHAL BEKEŠ POSUNUL TEN SLOVENSKÝ JEŠTĚ O CHLOUPEK VÝŠ NA 248,550 KM/H. MIMOCHODEM, NEJRYCHLEJŠÍ ŽENA SVĚTA, ITALKA VALENTINA GREGGIO, DOSÁHLA RYCHLOSTI 247,083 KM/H!

6

Tušíte, kdo a kde dosáhl vůbec nejvyšší rychlosti s lyžemi na nohou? Na sněhu to nebylo…

Co píšou dějiny tréninku lyžování na střeše automobilu?

FOTO: JAN GRAJCIARIK

WORLD CUP

15| 18| 26| 32| 34| 38| 40| 44| 48| 54| 56| 57| 58| 59| 66| 70| 72|

WORLD CUP NEWS HERMANN MAIER: NESMRTELNÝ HERMINÁTOR !

SASLONG: VE STÍNU MAGICKÉ HORY !

BORCI OPOJENÍ RYCHLOSTÍ RADIM PALÁN DRŽÍ NOVÝ ČESKÝ RYCHLOSTNÍ REKORD 248+ KM/H NICOLAS BOCHATAY: SMRT POD PĚTI KRUHY

!

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM: JÍZDA NA STŘEŠE AUTA !

VELKÁ NÁRODNÍ SLÁVA: KONGRESOVÉ ZÁVODY 1923 KURT MATZ: MÁG MEZI MANAŽERY RECENZE: LYŽAŘSKÉ BRÝLE 3F BLADE 1903 RECENZE: SJEZDOVÉ BOTY LANGE SHADOW 130 MV RECENZE: VYHŘÍVANÉ RUKAVICE THERM-IC POWERGLOVES SKI LIGHT BOOST RECENZE: LYŽAŘSKÁ PŘILBA KASK PIUMA R VIBES SNOWTEST 2023/24: LYŽE DO 70 MM !

BUSINESS STORY: ONEMORE – MÍT MÍŇ JE VÍC SKI WITH ME: CELOU ZIMU NA TRAMPOLÍNĚ APUL NEWS

RESORT

76| 80| 84| 86| 88| 90| 94| 98| 100|

Kdy a kam na první sníh

!

Villach: město, v jakém by chtěl žít každý lyžař Slow@Relax: Hotel Puradies Bivio: ztraceno v horách 3 Zinnen: malá sněhová hvězda Dolomit Krátký dějepis dlouhých hal !

Aletsch: největší ledovec Alp Nové lanovky systému 3S 1. díl (Kitzsteinhorn, Eiger Express) On the road: Phil Mahre, White Pass a špetka štěstí !

RECENZE LYŽÍ POD 70 MM V PASE SNOWTEST 2023/24 Augment WC SL FIS ......................................60 Fischer RC4 WC SC........................................60 Kästle RX12 GS ...............................................61 Kästle RX12 SL ...............................................61 Lusti FIS SL.......................................................62 Nordica Spitfire 68 DC ..................................62 Salomon Addikt Pro ......................................63 Stöckli Laser SL..............................................64 Van Deer GS World Cup ...............................64 Völkl Racetiger RC Red ................................65

! Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

7

FOTO: ATOMIC

OBSAH

SKIALP & FREERIDE

106| 113| 114| 115| 116|

DENALI: SJEZDY Z IKONICKÉ HORY

SNOWbiz

122| 125| 128|

!

RECENZE: SKIALPOVÉ LYŽE WEDZE TOURING CRUISER 80 RECENZE: SKIALPOVÉ BOTY LA SPORTIVA SOLAR II

Hledání rovnováhy SEZÓNKA OBOROVÁ KRÁLOVNA MÁTE PROSÍM DOTAZ?

RECENZE: SKIALPOVÉ BOTY TECNICA ZERO G PEAK GRUZIE, BAKHMARO: KOČIČÍ LYŽOVÁNÍ V ZEMI NIKOHO

!

19

POZNÁTE HO? SLAVNÝ HERMANN MAIER SE MNOHEM VÍC NEŽ PO VYMYDLENÝCH SJEZDOVKÁCH POHYBUJE TAM, KAM SE LYŽAŘI BEZ STOUPACÍCH PÁSŮ A SKIALPOVÉ VÝBAVY NEDOSTANOU…

8

!

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

FOTO: GEORGIA-TRIP

118

GRUZIE JE ZEMĚ, KDE JE CO OBJEVOVAT. MALÝ A VELKÝ KAVKAZ, HROMADY SNĚHU OD ČERNÉHO MOŘE, BOHATÁ KULTURA A GASTRONOMIE… KDO TAM CHCE JET NA JISTOTU, MŮŽE VYUŽÍT ČESKÉ ZÁKLADNY V BAKHMARU A ZKOMBINOVAT ČESKÝ KOMFORT SE VŠEMI TAJI BÁJNÉ ZEMĚ.

9

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub

KRESBA: ONDRA TŮMA

REDAKTOŘI

DOBRÉ RÁNO!

nentu. Mimochodem, existují vědecké Po letní sezóně se lyžaři opět proboustudie, které predikují brzké zastazejí podobně jako hibernující zvěř. vení Golfského proudu, což by Evropě Do lyžařova jara – podzimu a zimy. přineslo snížení teplot až o 10 °C. Ne Revidujeme své noční sny a analyzuže bych si to přál, ostatně snad asi jeme změny, které se v období našeho jako nikdo soudný, ale naznačuje to, spánku udály. Co si neseme z léta? že naše očekávání mohou být zcela Bylo zase horké, dlouhé, s nebezlichá. Funguje pouze to, když neočepečnými výkyvy. Svět se nepolepšil káváme vůbec nic. a je stále stejně krutý, jako když jsme Dnešní věda předkládá silné a obecně uléhali. Nálada ve společnosti blbá, přijímané argumenty, byť to jsou, z jisjistoty mizerné, ceny vysoké… Jak tého úhlu pohledu, kolikrát jen křehké z tohoto marastu vykročit do blížící se stavby z fragmentů, jejich širší konzimní sezóny šťastnou nohou? text ve skutečnosti neznáme. Aneb Jsme logicky ustrašeni, když na nás je férové si přiznat: poznali a nauzleva zprava míří špatné zprávy, čili jsme se toho už fakt hodně – ale a to v objemu, jaký žádná jiná doba mnohem více toho na objevení ještě nepoznala. Lidstvo je fascinováno čeká. Z historie víme, že se podobné katastrofickými vizemi, jež mají nejdomečky z karet jednou za čas zhroutí lepší mediální odezvu. Upínáme se a začíná se znovu. k černým předpovědím, které mají A tak mě tak napadá, jestli nakonec sice minimální pravděpodobnost, ale není lepší, když budeme prostě věřit zato silné mediální pokrytí. Jasně v blíže neurčené dobro, než když vede vize černé budoucnosti, prose budeme přehnaně upínat k čertože s pohádkou o vítězství dobra nad ným zítřkům nabízených věrozvěsty zlem dnes neprorazíte. „zaručených poznatků“. Víra čloJenže to, co nás ve skutečnosti čeká věka je přeci předzvěst skutečnosti, zítra nebo v zimě, prostě nevíme. Už míříme tam, čemu věříme. Zatímco jsme to každý zažili mockrát – plno dříve si lidé vysnívali lepší svět, nevyřečí, jak a co bude, hysterické hádky, sníváme si my dnes peklo? Nebudeme pak se sejde rok s rokem a vidíme, že šťastnější, budeme-li svou vírou, byť vše proběhlo úplně jinak. Zůstane jen jen na základě intuice, spoluvytvářet ticho po pěšině. pozitivní budoucnost?

Přes veškerý respekt k vědeckým poznatkům – a zejména k matce Shrňme tedy hned po ránu tu mediální přírodě – není nezbytně nutné věřit deku, očistěme se od nánosu poplašvšemu, co který alarmista hlásá. ných vizí a věřme, že svět se zklidní Třeba ohledně nevyhnutelného konce a umravní a už tahle zima že bude lyžování lze podotknout, že teplé sněhová, tak akorát studená a stálá! etapy byly i v dávné minulosti a nikde Není jediný neprůstřelný důvod, proč není psáno, že zrovna letošní zima by se tak nemohlo stát. nebude extra studená, jako třeba ta Petr Socha a SNOW loňská na severoamerickém konti-

10

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Freeride & skialp) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková

SNOW, Č. 145, ROČNÍK XXII.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o.

Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

INZERCE

Petr Socha Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Andrea Rosenbaumová, Marie Potužilová INTERNET

Radek Holub, Lukáš Vavrda E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz

AUTOŘI

Ivan Balek, Roman Gric, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kurfürstová, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka, Michael Turek JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česko: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz  775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Vychází 7x ročně.

Toto číslo vyšlo 5. října 2023, další vyjde 19. října 2023.

OBÁLKA/FOTO: Egelmair Photography

/ Stöckli

Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena.

SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2023

„Čerstvě namletá, nikoli z kapsle.“

Roger Federer Švýcarská tenisová ikona a ambasador značky JURA od roku 2006

Kávovar J8 přináší zcela nové chuťové požitky: Funkce Sweet Foam ochucuje mléčnou pěnu přímo při přípravě – například pro trendové Sweet Latte.

Mlýnek P.A.G.2+ je vždy zárukou maximálního chuťového požitku. Funkce Coffee Eye rozpoznává umístění šálku a automaticky přizpůsobuje výběr specialit na displeji. jura.com

12

PŘEDPLATNÉ SNOW DORUČENÍ do VÝHODNÁ CENA DÁREK podle schránky s garancí až na dva roky vlastního výběru Čepice SNOW od značky Sensor (za roční předplatné)

Zateplená vesta SNOW od značky Kilpi v dámské i pánské variantě (za dvě dvouletá předplatná)

DÁRKY K PŘEDPLATNÉMU SI VYBERETE V E-SHOPU SNOW

snow.cz/mojepredplatne

13

FOTO: JAN GRAJCIARIK

14

Letiště v Popradu je na lyžařské hvězdy zvyklé. Když probíhají závody v Nízkých Tatrách v Jasné, kam Světový pohár opět zavítá v lednu 2024, představuje přirozenou bránu pro zahraniční závodníky na cestě do slovenského pohoří. Tentokrát si ale plochu přivlastnil domácí borec Michal Bekeš, který je od loňské sezóny držitelem nového slovenského rekordu ve speed skiingu o hodnotě 248,550 km/h z nejrychlejší trati na světě ve francouzském Vars. „Moji kámoši z rychlostního lyžování vytvořili rekord v jízdě na autě s lyžemi okolo 180 km/h a můj cíl byl 200 km/h,“ měl jasno závodník, který vyrostl v podtatranské vesničce Ždiar. „Hodně závodníků už to zkoušelo – no a jemu to nedalo, že od nás ze

Slovenska to ještě nikdo nedělal,“ doplnila s úsměvem Michalova manželka Veronika.

Přistávací dráha v Popradu měří dva a půl kilometru, a tak měl tým nejprve obavy, zda dovede dosáhnout kýžené rychlosti a stačí zároveň jízdu zabrzdit. Postupně tak zkoušeli zapůjčenou Škodu Kodiaq ve stokilometrové i stočtyřicetikilometrové rychlosti, kvůli větru se nakonec rozhodli pro absolvování rekordní jízdy směrem ze západu na východ. Pod dohledem typického panoramatu Vysokých Tater v čele s Gerlachovským štítem se zadařilo. Meta 200 padla, a tak si Michal Bekeš připsal do své sbírky další rekord, tentokrát v nejrychlejší jízdě na autě. (mk)

15

WORLD CUP

SNOW.cz/SP

NEWS

ONDŘEJ NOVÁK

FOTO: © IMAGO

redaktor SNOW

Kluci a holky z Greenpeace nelyžují

WC na nové sjezdovce

Tanečník na Tiktoku

ví co ještě. Už na konci dubna byla svěťáková pista zavřená, čtyři rolby z ní vytrvale sundávaly sníh do deponů na jejím vrcholu i úpatí a další rolby tahaly pryč sněžná děla, která byla napevno instalována do podloží. Na konci sezóny to byla zajímavá podívaná, a kdo sledoval webkameru na Rettenbachu i přes léto, nestačil se divit. Byť finální představu o tom, jak a kudy přesně povede nová černá sjezdovka, dostaneme až po prvním

sněžení a rolbování. Faktem zůstává, že bude o pár desítek metrů posunuta v horní části, a naopak napřímena v dolní.

A důvod? Kdo jezdí do Söldenu pravidelně, určitě sleduje, jak se místní ledovec zmenšuje, taje, vznikají nové trhliny, ale i velké jezero vedle závodní tribuny na Rettenbachu. A jezero si začalo postupně ukusovat led i z úpatí závodní sjezdovky, pod kterým se postupně vytvořila ledovcová jeskyně, jež hrozila propadnutím.

FOTO: INSTAGRAM

Pokud někde otevřou nové toalety, najdete to v rubrice o cestování, nebo taky vůbec, protože o hajzlech ani nestojí za to psát. Ale řeč je o World Cupu, tedy svěťáku v alpském lyžování, který vypukne za necelý měsíc v Söldenu. A kde se pojede? Černá sjezdovka na Rettenbachu je konstantou v dnešním rozbouřeném světě, takže správná otázka spíš zní, „kudy“ se pojede. V Söldenu se totiž celé léto vrtalo, kutalo, přemisťovalo, betonovalo a kdo

Aleksander Aamodt Kilde má TikTok. Dokonce jsem ho kvůli němu poprvé otevřel. Žádný zázrak, jen další sociální síť podobná Instagramu. Ale palce nahoru spolu s „folouwry“ se tam prý sbírají rychleji. A Kilde pro to udělá cokoliv. Naposledy vystřihl s kolegy scénický tanec na Gimme! Gimme! Gimme! od Abby. Pěkně v závodní kombinéze a s lyžáky na nohou. No nevím, Aleksandře, bylo to potřeba? Zatímco tvoje taneční kreace dostala necelých 400 000 srdíček, tvůj příspěvek s pořádnými ranními zatáčkami jich má už přes 3 milióny. Já vím, že tě do toho naočkovala „Šifrinka“, ale stejně. Dobrej voblouk je nejvíc!

16

Wax ban S ekologií souvisí i finální zavedení zákazu použití fluorovaných vosků napříč všemi disciplínami od nadcházející sezóny 2023/24. Zákaz sice vyvolává mnoho otázek, zejména pak na nespolehlivost testovacích zařízení, která občas pozitivně reagují i na emulze ze servisních strojů, ale cesta je to každopádně správná.

Jinak by nemohli v polovině září spustit velké haló právě kvůli probíhajícím pracím na závodní sjezdovce v Söldenu. Vše se odrazilo od šikovně udělané fotografie, která ukazuje tu horní část sjezdovky, na které je ještě částečně nějaký ledovec.

V místě, kde ledovec končí a sjezdovka pokračuje už jen sutí a kamením, stojí dva bagry a mohlo by se i zdát, že z ledovce ukusují drahocenný led. Jenže tak to samozřejmě není, ledovec nikdo v Söldenu nebagruje, už jen proto, že je to jejich živobytí.

I argument Juliana Schüttera (v roce 2019 stříbrný ve sjezdu na juniorském MS), že práce na ledovci probíhají jen kvůli brzkému startu SP, jsou liché.

Na sjezdovce bude lyžovat celou zimu i veřejnost a úprava sjezdovky je nutná. Každopádně otázka o udržitelnosti přírody v kombinaci s vrcholovým alpským lyžováním už je na stole delší dobu. Právě zmíněný Julian je autorem aktivity Protect Our Winters Europe nebo petice adresované FIS a podepsané více než 400 aktivními závodníky, ve které žádají FIS právě o kroky vedoucí k dlouhodobě udržitelnému sportu.

Poprvé na Gurglu …se pojede SP v alpském lyžování. V údolí za Söldenem, v krásném středisku Obergurgl Hochgurgl, si pánové střihnou 18. listopadu premiérový slalom.

Akce to bude velká. Od samotného otevření střediska o dva dny dříve až po volné lyžování s Davem Rydingem následující den po závodech. Sraz je v 10.00 u dolní stanice… Houby, neřeknu vám to. Bylo by nás tam moc.

07.12.2023–07.04.2024

Aktivní lidé i rodiny zažijí nádhernou dovolenou v oblasti Seiser Alm Dolomity. Přijeďte za sportem, dobrým jídlem a krásami nejvyšší evropské alpské pastviny s 360° výhledy na Dolomity a 300 dny slunečního svitu.

181 km sjezdovek, 80 km běžeckých stop a 60 km horských túr v jistojistě zasněžené alpské přírodě je pro vás otevřeno.

Seiser Alm - z Prahy pouze 650 km

www.seiseralm.it/zima

Foto: IDM/Harald Wisthaler

Lyžařská Oblast Seiser Alm Dolomity

Vladimír Peter Sabich STORY

OSOBNOSTI

TEXT: TOM ŘEPÍK

HERMANN MAIER:

nesmrtelný Herminátor

Herminátor, rakouský přízrak zledovatělých svahů přelomu století, si dnes coby přiměřeně čilý padesátník vychutnává zpomalené tempo usedlého venkovského života.

J

méno Hermann Maier se většině z nás – letitých čtenářů tohoto magazínu – vrylo do podvědomí natolik výrazně, že může být šokující vzít v potaz, že legendární Rakušan skončil se závodním lyžováním už před dlouhými 15 lety. Nyní se zdá být spokojeně usazen v nové, rozjímavé, pastýřské kapitole své životní dráhy. Ačkoli na jeho lyžařskou výbavu mu prach rozhodně nesedá.

Spontánně vzniklá přezdívka Herminátor k němu jako k závodníkovi přirozeně pasovala. Mimo trať dokázal být usměvavým, přátelským kusem chlapa; když však nasadil svou zdivočelou závodní tvář, stalo se z něj obávané horské monstrum. Na lyžích býval přírodním živlem, zdánlivě nezastavitelným, jako hurikán. A vskutku nezastavitelný byl. Nejslavnější Maierův snímek všech dob pořídil

18

fotograf Carl Yarbrough v průběhu sjezdu na olympijských hrách v Naganu v roce 1998, když robustně stavěný závodník s číslem 4 vyletěl ze sedmé brány a řítil se vzduchem skrz dvě řady ochranných sítí vstříc děsivému karambolu. Rakouský nezmar se však ze sněhu posbíral, z ran oklepal a o tři dny později získal olympijské zlato v super-G a poté znovu v obřím slalomu. Jednomu z reportérů tehdy po svém neúspěšném sjezdu prý řekl: „Jestli tady vyhraju, zůstanu nesmrtelný.“ V srpnu 2001 se pak světem oslavovaný šampion Hermann Maier po zisku 12 křišťálových glóbů vrátil na sportovní scénu a de facto i do běžného života poté, co málem přišel o nohu při nehodě na motocyklu, aby pak vyhrál další dva glóby Světového poháru a zlato na mistrovství světa. Během svých 11 soutěžních sezón získal 54 vítězství

FOTO: HEAD

v jednotlivých závodech SP a dalších 96 umístění na stupních vítězů, čtyři celkové tituly ve Světovém poháru, 10 titulů SP v disciplínách a 10 medailí z olympijských her a mistrovství světa, včetně pěti zlatých.

V říjnu 2009, rok po svém posledním vítězství ve SP, ve svých 36 letech překvapivě náhle ukončil kariéru. Po dvou dnech volného lyžování na ledovci v Söldenu oznámil novinářům: „Bylo to tak skvělé lyžovat bez bolesti a plně jsem si to užíval.

Takový pocit jsem neměl už hodně dlouho… Byl jsem šťastný, že jsem se na svahu mohl zase pohybovat svobodně, bez námahy. Přimělo mě to na chvíli k zamyšlení a pak jsem se rozhodl opustit závodní sport ještě jako relativně zdravý člověk.“ Rakouskému televiznímu hlasateli Raineru Pariaskovi pak

letech. „(Hermann junior) nechtěl poslouchat žádné naše rady,“ vzpomíná jeho matka. „Ale o tři dny později už lyžoval dobře, povětšinou rovně dolů z kopce.“ Když bylo Hermannovi mladšímu 15 let, spadl jeho otec po zřícení lešení z desetimetrové výšky na betonovou plochu. Mladý Hermann Maier vážil sotva padesát kilo, ale aby pomohl uživit rodinu, přerušil školu v regionálním lyžařském výcvikovém středisku a začal se učit zedníkem. Během sedmi let přibral dalších bezmála padesát kil aktivní hmoty: „Moje tělo si tehdy zvyklo na náročnou fyzickou námahu. Myslím, že bez tohoto nezbytného základu bych nikdy nedosáhl kariéry, kterou jsem později absolvoval.“ „Byl to tvrdý kluk,“ vzpomíná jeho mladší bratr Alexander. „Pořád ve všem posouval hranice

Svéhlavý Hermann si však vyhrnul rukávy a osobně obešel místní kontakty. Dostal rychlé lyže od domácí firmy Atomic a hlavně skvělé rady pro fyzickou přípravu od Heinricha Bergmüllera, dlouholetého ředitele olympijského tréninkového centra v nedalekém Obertauernu. V posilovně a na atletické dráze dřel déle a tvrději než kdokoli jiný.

Poctivé základy

Tento bazální fyzický trénink kompenzoval mnohaletou mládežnickou mezeru v jeho závodních statistikách. 23letý Hermann Maier překvapil rakouské národní kouče pozoruhodným výkonem v roli předjezdce na Světovém poháru GS ve Flachau v lednu 1996. Tentýž měsíc se ve třech závodech Evropského poháru GS ve Francii probojoval postupně na druhé, první a znovu první

Vyletěl ze sedmé brány a řítil se vzduchem skrz dvě řady ochranných sítí vstříc děsivému karambolu.

Rakouský nezmar se však ze sněhu posbíral, z ran oklepal a o tři dny později získal olympijské zlato v super-G a poté znovu v obřím slalomu. prozradil, že ve svém dalším životě chce „jiný druh rutiny, bez pevného programu tvrdého tréninku, cestování, hotelových pokojů a závodů. Cítím se připravený na něco jiného a na pocit svobody. Musím brát ohledy na budoucí život. Teď nemám žádné velké zdravotní komplikace a byl bych rád, kdyby to tak zůstalo.“

Drsňák odmala

Otec Hermann Maier starší vedl se svou ženou Gertraud lyžařskou školu v rakouském Flachau nedaleko původní továrny Atomic a v létě pracoval jako zednický mistr. Svého nejstaršího syna postavil na lyže ve třech

a jako jeho parťáci jsme to ale vůbec neměli lehké.“ Mladý Hermann Maier se pustil i do dalšího rodinného podnikání, stal se certifikovaným lyžařským instruktorem. Stále soutěžil v brankách a účastnil se řady místních i profesionálních závodů, přičemž používal všehochuť vlastnoručně pořízeného vybavení a dosahoval vcelku slibných výsledků. Ale na podzim 1995, kdy se rozhodl skončit se zedničinou a začít vážně trénovat a závodit, mu už bylo 23 let a oficiálně byl příliš neperspektivní na to, aby se v početné rakouské konkurenci kvalifikoval do regionálního družstva.

místo, po nichž následovala dvě domácí vítězství v SG. Na jaře získal celkový titul v Evropském poháru a připsal si první body do Světového poháru.

V sezóně 1996–97 se Hermann Maier oficiálně kvalifikoval do národního týmu, ale hned při svém prvním svěťákovém sjezdu v lednu 1997 v Chamonix havaroval a zlomil si ruku. Kvůli zranění se nemohl zúčastnit MS v italském Sestriere, ale i přes sádru, kterou si zranění chránil, se na soutěžní svahy brzy vrátil a na konci února skončil druhý a první v SG na náročné trati Kreuzeck v Německu. Šlo o jeho první vítězství ve Světovém poháru.

19

OSOBNOSTI

Mnozí závodníci i trenéři studovali videozáznamy Maierových jízd a snažili se přijít na kloub tajemství jeho záhadné rychlosti.

Zdálo se, že pověstný ďábel je ukryt v jeho neobvyklé fyzické kondici: byl zkrátka dostatečně silný – a odhodlaný – na to, aby udržel své rychlé lyže Atomic na carvingové hraně a zvládal držet svou linii jízdy i ve vysokých rychlostech. Tisíce hodin zvedání cihel a pumpování železa v posilovně se nemohly neprojevit. „Člověk potřebuje úžasně silný mentální přístup, aby přežil to, čím si Hermann během těch let prošel. Je to docela neuvěřitelné,“ komentoval jeho morálku kouč Bergmüller. Zhruba v té době Maierovi jeho okolí začalo přezdívat Herminátor.

Do následující sezóny vstoupil v plné síle, když se dvakrát umístil na stupních vítězů ve francouzském Tignes a poté poprvé vyhrál GS v Park City v Utahu. Ve druhém závodě americké štace

na trati Birds of Prey v coloradském Beaver Creeku obsadil Maier druhé místo ve sjezdu za svým týmovým kolegou Andreasem Schiffererem a následující den vyhrál super-G. Po vánoční přestávce přišla obdivuhodná série osmi vítězství, včetně prvního triumfu ve sjezdu na zrádné trati Stelvio v italském Bormiu, a dalších čtyř umístění na stupních vítězů. Do olympijských her v Naganu vyhrál Maier všechny závody v SG, které byly na programu.

Jeho náhlý vzestup na dominantní pozici v rakouském národním týmu vyvolal jistou nelibost mezi tamějšími zavedenými závodníky. Rakouští rychlostní lyžaři byli v té době zvyklí obsazovat stupně vítězů a brát až šest nebo sedm z deseti nejlepších umístění. Zdálo se, že Maier jako nováček sráží všechny o stupínek níž. Dávali mu to najevo; pouze Andreas Schifferer se s Hermannem dokázal blíže spřátelit.

V roce 2000 posbíral rekordních 2 000 bodů ve SP a získal křišťálové glóby za celkové pořadí ve sjezdu, SG a GS pořadí, ve sjezdu, SG a GS

20

FOTO: HEAD

STORY

FOTO: HEAD FOTO: HEAD

V plné slávě

Při sjezdařském závodě na olympiádě v Naganu vjel Maier obrovskou rychlostí do sedmé branky a pohotová momentka z už zmíněného karambolu jej dostala na obálku časopisu Sports Illustrated . I díky neplánovanému zpoždění programu her vinou nepříznivého počasí si mohl tři dny léčit své šrámy a poté vyhrál závod v SG s náskokem 0,61 sekundy a později i GS s ještě větším předstihem 0,85 sekundy. Hermann Maier zakončil olympijskou sezónu jako celkový vítěz Světového poháru – první z rakouského mužského týmu od triumfu Karla Schranze v roce 1970 – a získal křišťálové glóby v GS a SG, přičemž ve sjezdu skončil v klasifikaci SP druhý.

Ve svých 29 letech se při letní sněhové přípravě v Chile cítil neporazitelný a tréninky sjezdů konstantně dokončoval minimálně o sekundu před týmovými kolegy.

Komentátora americké televize CBS Sports Tima Ryana při přenosech z her pobavilo, když zjistil, že Maierovi se začalo přezdívat Herminátor. Oslovil jednoho z lyžařských instruktorů Arnolda Schwarzeneggera v Sun Valley a předal mu Maierův kontakt.

Schwarzenegger odpověděl a na jaře následujícího roku Hermann Maier a jeho bratr Alexander povečeřeli u hvězdy doma v Los Angeles wienerschnitzel (připravovala jej prý sama Mama

21

FOTO: HEAD

STORY

OSOBNOSTI

Po svém spektakulárním pádu v Naganu prý jednomu z reportérů řekl: „Jestli tady vyhraju, zůstanu nesmrtelný.“ Vyhrál.

Gertraud Maierová), po kterém následovalo společné vystoupení Terminátora a Herminátora s Jayem Lenem v jeho slavné The Tonight Show.

V roce 1999 vyhrál Hermann Maier zlato na MS ve sjezdu a SG, v roce 2000 posbíral rekordních 2 000 bodů ve SP a získal křišťálové glóby za celkové pořadí, ve sjezdu, SG a GS. Vítězství na šampionátu zopakoval i v roce 2001. Ve svých 29 letech se při letní sněhové přípravě v Chile cítil neporazitelný a tréninky sjezdů konstantně dokončoval minimálně o sekundu před týmovými kolegy.

Hermann na toto období vzpomínal slovy: „Bylo to naprosto úžasné. Byl jsem ve své životní formě a s velkým vzrušením jsem vyhlížel nadcházející sezónu a olympijské hry 2002.“ Sportovní svět od Herminátora očekával další dominantní sezónu ve Světovém poháru a vítězství v olympijském sjezdu. Někteří novináři spekulovali, že by poté na nejvyšším vrcholu mohl ukončit kariéru.

22

Osudná nehoda

V srpnu 2001 se Maier vracel na motocyklu z tréninku v olympijském tréninkovém centru, když do něj z boku narazil nepozorný německý řidič mercedesu.

Po havárii Hermann neztratil vědomí a hned mu bylo jasné, že může přijít o pravou nohu, kterou měl roztříštěnou pod kolenem. Letecky byl přepraven do Salcburku a měl štěstí, že ho okamžitě ošetřil Artur Trost, jeden z nejlepších rakouských chirurgů. Ještě před uspáním k operaci stihl Hermann požádat doktora Trosta: „Prosím, za každou cenu mi tu nohu zachraňte!“ Po sedmi hodinách komplikovaného zákroku se to chirurgickému týmu podařilo. Následně však došlo k vážnému poškození stehenních svalů a spodní části zad, což vedlo k život ohrožující sepsi, kterou ještě zhoršilo téměř předávkování léky proti bolesti.

Jakmile sotva procitnuvší pacient Maier zjistil, že stále může hýbat prsty u nohou, okamžitě se zaměřil na rehabilitaci a začal

Při sjezdařském závodě na olympiádě v Naganu vjel Maier obrovskou rychlostí do sedmé branky – následoval jeho slavný let do sítí, ze kterých se vyprostil zcela nezraněn

se odhodláte vrátit se k závodění, ale ono to vypadá nemožně. A to je nekonečně frustrující,“ popisoval Maier nejtěžší etapu svého dosavadního života.

Nelze říci, že by čtyřnásobný rakouský sportovec roku (1998– 2001) Maier lyžařskou sezónu 2001–02 proležel. Přesvědčil sponzory, aby ho ještě neodepisovali, nechal si vyrobit speciální tréninkové boty a poctivou rehabilitací v potu tváře a grimasách bolesti každý den pracoval na tom, aby znovu získal sílu a vytrvalost svých kdysi neporazitelných nohou.

V lednu 2002 už byl schopen běhat, jezdit na kole a lyžovat v rovinaté stopě na běžkách. Zjistil, že téměř zcela ztratil cit v pravém chodidle a lýtku, takže když se

Došlo k vážnému poškození stehenních svalů a spodní části zad, což vedlo k život ohrožující sepsi, kterou ještě zhoršilo téměř předávkování léky proti bolesti. v březnu, sedm měsíců po nehodě, vrátil na sjezdové lyže, prakticky lyžoval na jedné noze. Při tréninku sjezdu v Chile v červenci toho roku si ošklivě pohmoždil znecitlivělou pravou nohu v oblasti nártu, což ho na dlouhou dobu zastavilo.

V té chvíli se zdálo, že jeho úplné uzdravení je ohroženo a plnohodnotný návrat na soutěžní svahy nejspíš utopií.

Zpět na vrchol

Zdá se být skoro až záhadou, jak se Maierovi po zničujícím zranění podařilo vybudovat velkolepou druhou část kariéry. V polovině ledna 2003 se vrátil do kolotoče SP a o dva týdny později v mizerném počasí vyhrál super-G v rakouském Kitzbühelu. Jeho další závod mu vynesl stříbrnou medaili v památném super-G na

FOTO: HEAD

s postupným procvičováním horní části těla. „Jsem přesvědčen, že jeho dokonalá kondice mu rozhodně pomohla přežít a překonat strastiplný proces zotavování,“ soudí Hermannův kouč Bergmüller. „Samozřejmě, že mé první myšlenky po nehodě se zaobíraly tím, jak rychle se vrátím zpět. Byl jsem na vrcholu kariéry, i když současně jsem si byl vědom, že rozsah mých zranění byl monumentální.

Nejhorší na tom byly všechny postupné neúspěchy při rekonvalescenci. Bylo jich nepřeberně a mě to přivádělo k zoufalství. Jenže po tak devastující nehodě musíte být pochopitelně vděční, že můžete vůbec chodit. Musíte postupovat denně malý krůček po krůčku. Pak

Zdá se být skoro až záhadou, jak se Maierovi po zničujícím zranění podařilo vybudovat velkolepou druhou část kariéry. V polovině ledna 2003 se vrátil do kolotoče SP a o dva týdny později vyhrál super-G v rakouském Kitzbühelu

23

STORY

OSOBNOSTI

Jezdíval na atomikách a nyní na atomikách šlape. Hermann Maier dnes působí jako touringový ambasador této slavné značky

mistrovství světa, ve shodném čase s Bode Millerem za rakouským týmovým kolegou Stefanem Eberharterem.

Zkraje července 2003 pak jel Hermann Maier coby pacesetter (obdoba předjezdce) v prologu 100. ročníku Tour de France. Jednalo se o časovku na 6,5 km se startem u Eiffelovy věže a nezdálo se, že by závod bral příliš vážně, když většinu předchozího večera strávil poznáváním pařížského nočního života. Na útlé časovkářské koze vypadal monstrózně – typického profesionálního jezdce

24

převyšoval o 50 kg. Přesto se na technické trati časovky srdnatě snažil a na vítěze ztratil jen něco málo přes minutu.

V následující zimní sezóně se utkal v souboji o post šampióna Světového poháru s obhájcem titulu Eberharterem. Maierovi se ho podařilo získat na březnovém finále SP v Sestriere. O rok později vybojoval na mistrovství světa v Bormiu zlato v GS, na olympijských hrách v Turíně 2006 pak stříbro v SG a bronz v GS. Hermann Maier poté triumfoval ještě v několika dalších závodech, včetně svého 54.

vítězství ve SP v Lake Louis, během následujících dvou sezón však začala jeho forma postupně slábnout. Když se na podzim 2009 rozhodl definitivně skončit, bylo mu téměř 37 let.

Dva roky nato se opět objevil ve zprávách s heroickým sportovním výkonem hodným pověsti Herminátora: zúčastnil se televizního adventure survivalu u příležitosti 100. výročí výpravy Roalda Amundsena – arktické túry na lyžích se psím spřežením na jižní pól. Vedl čtyřčlenný rakouský tým, který soupeřil s německým kvartetem, přičemž

závodníci urazili 250 mil na lyžích přes antarktický ledovec až k pólu. Každý závodník táhl saně naložené zásobami a tábornickým vybavením. Rakouský tým dokončil závod za devět dní (jeden člen musel odstoupit kvůli omrzlinám) a porazil Němce o 46 hodin. „Byl to pro mě určitě nejtěžší zážitek v životě,“ rekapituloval svou zkušenost Hermann Maier. „Ale byl jsem na to připraven po tom všem, čím jsem v životě prošel.“ Pak už však přišel čas na znatelně klidnější tep běžného života.

FOTO: ATOMIC

Spolu s rakouským mistrem světa ve slalomu Rainerem Schönfelderem otevřel Hermann Maier Adeo Alpin Hotels, čtyři jednoduché sportovní hotely sloužící lyžařům v Salcbursku a Tyrolsku. Spolu se svým bratrem Alexem vedou otcem založenou úspěšnou lyžařskou školu ve Flachau. Maier, vybaven jemným komickým nadáním, rovněž pokračuje v natáčení populární série vtipných televizních reklam pro rakouskou banku Raiffeissen.

A vzácně se objevuje na veřejnosti při závodech lyžařského Světového poháru.

Jeho soukromý život však zůstává nanejvýš soukromým.

Svou mladou rodinu se snaží chránit před jakoukoli publicitou. Se svou ženou Carinou Schnellerovou žije v jezerní vesnici Steinbach am Attersee, asi 50 kilometrů východně od Salcburku. Manželé tisku neprozradili ani jména svých dětí. Dvojčatům (rakouský tisk je identifikoval jako Liselotte a Valentinu) je nyní deset a třetí dceři osm let.

Když už se dnes Hermann Maier postaví na lyže, má rád samotu a pomalejší tempo. Řadu svých dní tráví na skialpech

Hermann Maier v lednu 2020 v rakouském Kitzbühelu

Když už se dnes Hermann Maier postaví na lyže, má rád samotu a pomalejší tempo. Řadu svých dní tráví na skialpech po nedotčených sněhových polích vysoko nad středisky.

po nedotčených sněhových polích vysoko nad středisky: „Nepočítám si už přesně, kolik dní teď v zimě lyžuju, ale bývá to většinou daleko od davů.

Určitě to není tak intenzivní jako dřív. Nyní mi primárně jde o co nejlepší zážitek na sněhu a většinou vyhledávám co nejlepší podmínky – něco, na co jsem celou kariéru sotva kdy mohl pomyslet.“ Z Herminátora se však nestal úplný poustevník; čas od času je ochoten podělit se o něco ze sebe s televizním publikem.

V roce 2016 moderoval pořad Universum: Moje země, který

ukazoval malebné a kulturní zajímavosti hor v okolí Salcburku a v němž vystupovala řada místních celebrit, včetně slavné lyžařské kolegyně Annemarie Moser-Pröllové. Stále moderuje své populární pořady o rekreačním skialpinismu: „Je vzrušující projíždět úžasnou krajinou a propagovat nejatraktivnější místa naší krásné země. Moc mě těší, že tento televizní seriál má u diváků tak silný ohlas.

A neméně mě těší zůstávat každým svým počinem u lyží, které od mala tolik miluju.“

FOTO: MARTIN RAUSCHER/SEPA.MEDIA /GETTY IMAGES

V samotě vrcholků hor

25

WORLD CUP CLUB 5 SKI CLASSICS

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ FOTO: SASLONG CLASSIC SKI CLUB

SASLONG:

Ve stínu magické hory

Jsou horská panoramata, která se snadno vryjí do paměti a i při pouhé vzpomínce vzbudí nadšení a touhu aspoň na chvíli se vrátit. Takovým úchvatným místem je jihotyrolské údolí Val Gardena, uzavřené masivem Selly a rozkládající se pod monumentálním vrcholem Langkofelu neboli Saslonchu, jak mu říkají Ladinové. Právě verze v místním jazyce dala název dnes už legendární sjezdovce Saslong, jež v polovině prosince tradičně hostí sjezd a od roku 2002 rovněž super-G Světového poháru.

26

V

al Gardena přitahovala už pionýry lyžování, kteří mířili zkraje především na Seiser Alm za prvními vleky nebo netušenými zážitky v hlubokém sněhu a nedotčené přírodě. Zimní sporty se postupně přelily přes hranu této nějvětší vysokohorské planiny v Evropě do samotného údolí. Zlom pak představoval rok 1967, kdy Mezinárodní lyžařská federace středisku přidělila pořadatelství mistrovství světa v alpském lyžování na rok 1970. Jakmile padlo rozhodnutí, místní věděli, že je čekají náročné přípravy, ale že tak současně mohou mnoho získat do budoucnosti. Bylo zapotřebí vylepšit infrastrukturu, rozšířit ubytovací kapacity, a především postavit zbrusu novou sjezdovku, jež bude hostit sjezd mužů.

Volba padla na horu Ciampinoi, která byla lyžařům dobře známá už od třicátých let.

Tentokrát projektanti vytyčili zbrusu novou trať směrem k údolní vesničce St. Christina místo centra Wolkensteinu (Selva), jak bylo doposud zvykem. Sjezdovky, na nichž se jezdí mužské sjezdy Světového poháru, totiž musejí disponovat celkovým převýšením minimálně 800 metrů. Proto nebylo možné královskou disciplínu odjet na žádné ze stávajících pist, převýšení mezi Ciampinoi a Wolkensteinem činí pouze 688 metrů. Zato

okrajová část Wolkensteinu (dojezd Saslongu není administrativně vzato v St. Christině, jak se běžně uvádí, ale od vesnice za potokem na území Wolkensteinu) představovala ideální cíl – výpočet ukázal, že pokud závod zamíří tam, bude výškový rozdíl 839 metrů.

Díky tomu, že se stavěla zcela nová trasa, přistoupili k jejímu budování v souladu s moderními principy, jež FIS tehdy razila.

Na sjezdovkách jako Hahnenkamm nebo Lauberhorn se jezdilo už roky a staly se tradičními zastávkami v kalendáři závodních lyžařů.

Se zrychlováním a modernizací sportu však vzrostlo nebezpečí, které na nich závodníkům hrozilo. Zadání pro Saslong tedy bylo jasné – postavit zcela nový typ sjezdu, jenž zohlední bezpečnost, a o to víc naloží lyžařům na poli technických dovedností.

Generálku si jihotyrolská trať odbyla ve Světovém poháru v roce 1969, rok před mistrovstvím světa, vítězem se tehdy stal Švýcar Jean-Daniel Daetwyler před Francouzem Henrim Duvillardem a Rakušanem Rudim Sailerem, bratrem Toniho. Od 7. do 15. února 1970 se pak sjela do Val Gardeny kompletní lyžařská špička a i díky perfektní organizaci se šampionát zapsal zlatým písmem do historie.

Jaké další milníky urazil Saslong na své cestě, trvající nyní již 54 let?

Club 5 Ski Classics Nejprestižnější, nejtradičnější, nejatraktivnější, nejnáročnější, nejsledovanější.

Pět superlativů, které dovedou výstižně popsat pětici klasických sjezdů, jež jsou tou pravou honorací ve světě alpského lyžování. Za zrodem VIP společenství, jehož zakládajícími členy jsou Val d’Isère, Val Gardena, Wengen, Kitzbühel a Garmisch-Partenkirchen, nestál nikdo jiný než sám otec Světového poháru v alpském lyžování, proslulý francouzský sportovní novinář Serge Lang. Jeho myšlenkou bylo propojit nejznámější sjezdové destinace, aby na základě marketingové spolupráce snáze dokázaly získávat finanční zdroje potřebné na pořadatelství.

Později se klub rozšířil o další střediska, která musela projít náročným sítem a dokázat, že je u nich organizace na nejvyšší úrovni. Tak se přidala Alta Badia (1994), Cortina d’Ampezzo a Kranjska Gora (obě 1997), Schladming a Maribor (obě 1998), Lake Louise (2003–2021), Adelboden (2004), Kvitfjell (2005), St. Moritz (2010), Åre (2011), Záhřeb (2013), Crans Montana (2016), Madonna di Campiglio (2020) a konečně o rok později Jasná, jež má statut přidruženého člena.

V čele organizace aktuálně stojí prezident Srečko Medven z Kranjske Gory, jenž zároveň zastává pozici ve výboru pro Světový pohár v alpském lyžování pod hlavič-

kou Mezinárodní lyžařské federace. Generálním ředitelem je Hermann Kralinger z Kitzbühelu, viceprezidenty Peter Fischer z Garmisch-Partenkirchenu a Rainer Senoner z Val Gardeny a čestnými členy Viktor Gertsch z Wengenu, Herwig Grosch z Kitzbühelu a Hubert Ostler z Ga-Pa. Jakkoliv je dnes členů více než před 35 lety, když klub vznikl, jedno se nezměnilo: Zvítězit v dějišti některého z pěti klasických sjezdů je stále něco výjimečného, proto se na tato místa u příležitosti jubilea Clubu 5 Ski Classics v novém seriálu SNOW podíváme blíže.

27

WORLD CUP CLUB 5 SKI CLASSICS

Čekání na první zlato

Premiérový sjezd Světového poháru na Saslongu vyhrál v roce 1969 Jean-Daniel Daetwyler v čase 2:07,75 min. „Na Saslongu jsem se od začátku cítil být ve svém živlu,“ vzpomíná na závod, jímž se definitivně zařadil mezi špičku, Švýcar, který platil za vyhlášeného odborníka na skluz. „Sníh byl měkký, což pro mě bylo optimální. Sjezdovka mi nepřišla až tak technická, zato byla pěkně rychlá, průměrnou rychlost jsem měl 107 km/h! Čekání v cíli pak bylo jako věčnost. Dojížděl jeden závodník za druhým, ale nikdo nezapsal lepší čas než já.“

Jméno Jeana-Daniela Daetwylera je to úplně první v dlouhé řadě vítězů Saslongu

Lasse Kjuss o Saslongu: „Saslong se mi velmi líbí. Baví mě spěchat dolů do cíle přes tu spoustu hrbů. Nejvíce se mi líbí Ciaslat, jak je nerovný a neklidný, to je vždy velká výzva.“

Bernhard Russi si jede pro titul mistra světa ve sjezdu

Zrod Bernharda Russiho

O rok později se na stejné trati stal mistrem světa v královské disciplíně Bernhard Russi v čase 2:24,57 min. Noc před startem napadl sníh a zamíchal závodem. Favorité jeden po druhém zajížděli pod své možnosti. Až se s patnáctkou objevil na startu 21letý Švýcar. „Moje rozpoložení bylo na pomezí hněvu a zklamání, což mi nečekaně dodalo sil.“ Mladý sjezdař, který si týden před šampionátem zlomil ruku, ale přesto si trval na svém, že se zúčastní, startoval zpravidla později, takže byl zvyklý na rozbité tratě, což bylo 15. února 1970 klíčové. „Jakmile jsem přejel cílovou lajnu, slyšel jsem svého bratra Manfreda ječet: ‚Nejlepší čas!‘ To byl okamžik, který nezapomenu, dokud budu živ,“ líčil rodák z Andermattu.

28

Didier Cuche o Saslongu: „Saslong mě okamžitě uchvátil. Co mě obzvlášť zaujalo, byla kontinuálně vysoká rychlost a velké množství skoků.

Své první body ve Světovém poháru jsem nasbíral právě zde.“

Atle Skårdal o Saslongu: „Saslong je velice zajímavá sjezdovka, protože je náročná odshora až dolů. Úvodní skoky, pak Zdi u Sochers – vždy ledové a velmi rychlé – dlouhý skok na Velbloudích hrbech a technické nástrahy na Ciaslatu. Podle mě je toto sjezd, který obsahuje všechny potřebné ingredience.“ Skok Uliho Spiesse přes Velbloudí hrby zahájil novou éru

První přeskok hrbů

Franz Klammer, Bernhard Russi, Werner Grissmann… Ti všichni viděli potenciál ke zrychlení na Saslongu v podobě přeskoku třetího ze slavných Velbloudích hrbů (Kamelbuckel). Nakonec to byl však Ulrich „Uli“ Spiess, kdo to v prosinci 1980 dokázal.

Rozhodně nešlo o dílo náhody, Rakušan se předem pečlivě připravoval. Věděl, že bude muset letět dostatečně daleko, aby dopadl v bezpečné zóně, a tak se vydal trénovat skoky do Mayrhofenu, kde dosáhl 70 metrů.

To mu stále přišlo málo, tak nacvičoval ve Wörglu 90metrový skok.

Do Val Gardeny dorazil ve skvělé náladě po vítězství ve Val d’Isère. „Když týmoví kolegové a trenéři při prohlídce trati zjistili, k čemu se chystám, řekli, že jsem se zbláznil,“ popisoval po letech rodák z Innsbrucku.

Ještě deset vteřin před startem tréninku se ho pokusil odradit kouč Charly Kahr: „Na tvém místě bych neskákal.“ Jenže Uli mluvil i se svým otcem a ten mu naopak řekl: „Skoč.“ Sjezdař věděl, že aby vše dopadlo podle plánu, musí mít při odrazu rychlost minimálně 120 km/h – a ten den byla trať extrémně rychlá. Mezi novináři se šuškalo, co se chystá, a tak houfně dorazili do inkriminované pasáže. Uli Spiess se přiřítil shora, potlačil skok na prvním hrbu, aby se na hraně druhého vznesl nějakých sedm metrů do výšky, přeletěl třetí a přistál přesně na místě určeném k dopadu. Ten den se na Saslongu psala historie. Stopa, kterou tehdy Rakušan zvolil, patří dodnes mezi ty nejčastější.

Druhá varianta je linie Marca Girardelliho, který naopak najížděl do místa více dokulata, aby byl co nejdéle ve sjezdovém postoji v kontaktu s podložkou. Mimochodem… Na Saslongu stráví lyžaři nejvíc času ve vzduchu ze všech tratí Světového poháru.

Česká stopa

Na stupně vítězů na Saslongu dosud nedosáhl žádný tuzemský závodník, přesto je i zde česká stopa. České předky měl Kanaďan Ed Podivinsky, který dojel na třetím místě ve sjezdu 17. prosince 1999. Později na jeho úspěch navázali další jeho krajané, když brali medailové pozice v super-G – v roce 2006 skončil třetí John Kucera, který se narodil v roce 1984 v Calgary československým imigrantům, a v roce 2013 dojel druhý rodák ze Šumperku Jan Hudec, tehdy stále ještě reprezentující Kanadu, kam jeho rodiče ze socialistického Československa zamířili, když mu bylo pouhých deset měsíců.

Paralelní slalom před 45 tisíci diváků

Takto chyboval Gustav Thöni při obřím slalomu na šampionátu 1970. O pět let později ale porazil Ingemara Stenmarka a zajistil si celkové vítězství v dané sezóně

V roce 1975 Val Gardena hostila poprvé a zatím naposledy finále Světového poháru.

Slávu Saslongu tehdy ukradla dnes už neexistující pista Ronc v St. Ulrichu (Ortisei), kde se před 45 tisíci diváků odehrál epický souboj ve finále paralelního slalomu mezi domácím Gustavem Thönim a Švédem Ingemarem Stenmarkem. K absolutnímu nadšení publika zvítězil první jmenovaný a zajistil si tak svůj čtvrtý velký křišťálový globus – ve 24 letech!

Současně se tento rok jely ve Val Gardeně naposledy technické disciplíny.

Vítěz s číslem 66

Není až tak výjimečné, že dovede na Saslongu na nejvyšší umístění zaútočit závodník ze zadních pozic. V době startu je značná část trati totiž zastíněna Langkofelem, jak ovšem postupuje slunce po obloze, stín časem zmizí a na sjezdovce je rázem lepší viditelnost i se lehce může zrychlit. Průběžně vedoucí závodníci v cíli tak vědí, že dokud není po všem, není ještě co slavit. Aksela Lunda Svindala takto v roce 2016 připravil o prvenství o pouhé čtyři setiny rychlejší Max Franz startující s číslem 26 a 17. prosince 1993 si pro výhru (a své jediné pódium ve Světovém poháru) dojel reprezentant Lichtenštejnska Markus Fosser dokonce s číslem 66, když za zády nechal Wernera Franze a Marca Girardelliho.

29

WORLD CUP CLUB 5 SKI CLASSICS

Pro Kristiana Ghedinu je Saslong výjimečné místo. Tady si z něj utahovali zkušenější kolegové z reprezentace Giorgio Piantanida a Danilo Sbardellotto, když mu v noci před prvním startem telefonovali na hotelový pokoj: „Ghedino, tady je tvůj závod! My jsme ty Velbloudí hrby, které na tebe čekají!“ Tady posléze poprvé stanul na pódiu ve Světovém poháru i si zazávodil se srncem

Hermann Maier o Saslongu: „Líbí se mi esíčkovitá pasáž hned po startu a pak Zdi. A samozřejmě Velbloudí hrby. Ty určují, kdo bude vítěz a kdo poražený.“

Ghedina versus srnec

Saslong patří mezi oblíbené destinace Atacking Vikings – v součtu triumfů ze sjezdu a super-G je na prvním místě Aksel Lund Svindal se sedmi, následovaný Aleksanderem Aamodtem Kildem s pěti. Pokud bychom ale pátrali po muži, který nasbíral nejvíce výher čistě v královské disciplíně, zjistili bychom, že se o tuto příčku se čtyřmi vítězstvími dělí hned dvě legendy – rakouský olympijský vítěz Franz Klammer a italský bouřlivák Kristian Ghedina. Ten měl ostatně se Saslongem pozoruhodné zážitky, jak později popsal ve své biografii (Gianluca Trivero: Kristian Ghedina. Sekundy a setiny. Můj život v rychlosti. Česky vydalo roku 2008 nakladatelství Triton.): „Dne 18. prosince, zatímco jsem se vrhal střemhlav do nejrychlejší části sjezdovky Saslong ve Val Gardeně, na níž jsem získal největší úspěchy, rozhodl se jeden mladý srnec, že poběží se mnou a řítil se vší rychlostí k cíli.

Tyto záběry potom kolovaly po všech televizích na celém světě: já, uhánějící v červené reprezentační kombinéze rychlostí přes 120 km/h a zvířátko cválající sněhem, které mě několik metrů doprovázelo. Jedna věc mi při této zvláštní příhodě přišla na mysl – to bylo poprvé, co lyžař závodil s Bambim! Podobnost s disneyovským srnečkem připomínaly mnohé komentáře novinářů a shledávaly příznačným, že se něco takového přihodilo právě mně.

30

Byla v tom moje láska k horám, lesům a zvířatům v nich, moje akrobatické vlohy a talent k dělání těch nejbizarnějších věcí na lyžích ve velké rychlosti, moje vášeň pro jednoduché a ryzí věci života. Ty, které milují staří lidé a děti a jež je dovedou rozesmát. Byla v tom moje vrozená zvědavost vůči světu, snaha odhalit příčiny jevů a souvislosti mezi zdánlivě izolovanými událostmi.

Jakmile jsem toho srnce spatřil, nemohl jsem nepociťovat jakési znamení. Snad příroda tím, že mi poslala mládě, chtěla symbolicky vlít trochu energie do žil starého šampiona, který zavíral oči před skutečností, že je načase pověsit lyže na hřebík.

Patnáct dní nato jsem ve sjezdu v Chamonix dojel druhý se ztrátou jedenácti setin.

Nejstarší lyžař (tehdy, současný rekord drží Francouz Johan Clarey – pozn. red.), jenž stál na stupních vítězů ve Světovém poháru.“

Conradin Cathomen o Saslongu: „V roce 1982 jsem ve Val Gardeně vyhrál. Ale nejen proto je to moje oblíbená pista. Když dnes pomyslím na Velbloudí hrby a ty šílené vlny na Ciaslatu, které byly tehdy jedna velká ledová plotna, jsou to neuvěřitelné zážitky a vzpomínky.“

Ciampinoi (2 249 m n. m.)

Do sjezdu startují závodníci ve výšce 2 249 m n. m. (super-G 2 000 m n. m.).

START Spinel (2 091 m n. m.)

Krátce poté je čeká pasáž Spinel, se sklonem 56,9 % nejstrmější úsek. Zde současně přichází první skok, kdy musejí závodníci ve vzduchu provést změnu směru, aby dopadli s lyžemi natočenými optimálně pro projetí následující komprese.

Saut dl Moro (2 018 m n. m.)

Tady skutečně není času nazbyt, přichází další skok a závodníci se proletí dobře 40 metrů. I po tomto bezprostředně následuje komprese, kde na ně působí silné přetížení.

Muri di Sochers (1 900 m n. m.)

Po klouzavé rovnější pasáži, kde je nutné udržet precizní aerodynamický postoj, přichází opět čas se proletět. Nejprve si nad horským hotelem Sochers sjezdaři poskočí dvacet metrů, vzápětí je čeká kratičká technická pasáž a první z Muri, což neznamená nic jiného než „Zeď“. Krátce po dopadu lyžař najíždí na druhou, velkou zeď a letí 35 metrů. Po dopadu se ocitá na rovinaté pasáži, kde dosahují jezdci nejvyšší rychlosti, kolem 130 km/h.

Ciaslat (1 720 m n. m.)

Na první pohled nenápadná, ale o to záludnější pasáž závodníky čeká, když už mají v nohách téměř minutu a půl ostrého sjezdu.

Ciaslat působí jako milá horská loučka, ve skutečnosti ale skrývá 17 terénních nerovností. Lyžař si tedy musí dobře pamatovat, kterou vlnu má sešlápnout, kterou skočit a kterou přelétnout. Špatné načasování závodníkovi zcela rozhodí rytmus, což v lepším případě končí časovým mankem, v horším pak pádem. Tady se závod rozhoduje, tady chybují i šampioni.

Kamelbuckel (1 813 m n. m.)

A to je dobře, protože následuje pasáž proslulých Velbloudích hrbů, kde je rychlost nezbytná. Závodník se zde optimálně pokusí potlačit skok na prvním hrbu (nebo jej po vzoru Girardelliho objet), aby neztratil rychlost a dokázal se z druhého hrbu pořádně odrazit a přeletět hrb třetí. Sjezdaři se zde pohybují i 6 metrů nad zemí, rekordmanem ve skoku je Michael Walchhofer, jenž v roce 2003 ulétl vzdálenost 88 metrů. Jde o nejznámější pasáž tratě, od níž je odvozen i maskot závodu – velbloud Camy.

Nucia (1 550 m n. m.)

Následuje další ze skoků, pravotočivá zatáčka a už se závodník řítí do finále povzbuzován tisícihlavým davem v cíli.

CÍL

Tunnelsprung (1 489 m n. m.)

Za své pojmenování vděčí v roce 2009 realizovanému obchvatu St. Christiny, kdy dojezd Saslongu zvlnil tunel. Teď už do cíle zbývá jen pár desetin. K zápisu do historie nebo odchodu se svěšenou hlavou.

31

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Borci opojení RYCHLOSTÍ

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

WORLD CUP HERO

174,757

223,325

179,416

Svaz lyžařů České republiky slaví v letošním roce 120 let od svého založení, to je známý fakt. Věděli jste ovšem, že bezmála šedesát let už tuzemští borci koketují se speedskiingem? Při té příležitosti redakce SNOW díky Pavlu Zelenkovi sezvala na jedno místo šestici nejpovolanějších, kteří k tomuto tématu mají co říct – bývalé i stále aktivní rychlostní lyžaře Jaroslava Jandu, Petra Kakeše, Františka Münstera, Radka Čermáka, Radima Palána a slovenského zástupce Michala Bekeše.

K

do jsou báječní muži na dlouhých prknech, s jejichž nevšedními příběhy se budete letos na stránkách SNOW potkávat? Co bylo jasné už na zmíněném setkání – partu sympatičtějších lidí s velkým smyslem pro humor, aby jeden pohledal. Když má zkrátka někdo pro strach uděláno a neváhá se pustit střemhlav dolů na příkré, kilometr dlouhé trati, lze od něj také očekávat, že nezkazí žádnou legraci.

32

Zleva Jaroslav Janda, Petr Kakeš, František Münster, Radek Čermák, Pavel Zelenka, někdejší trenér a organizátor akce (děkujeme, Pavle!), Radim Palán a Michal Bekeš

Jaroslav Janda 174,757 km/h

Petr Kakeš 223,325 km/h

František Münster 179,416 km/h

Patří mezi čtyři pionýry rychlostního lyžování u nás, když se pod taktovkou trenéra Jana Vedrala vydal v roce 1965 spolu s reprezentačními kolegy Radimem Kolouškem, Janem Čermákem a Janem Vojtěchem vyzkoušet letmý kilometr do Cervinie. Trenér chtěl tehdy otestovat odolnost svých svěřenců v rychlosti a byla z toho legendární akce. Rekordní rychlost Jaroslava Jandy je 174,757 km/h, Československo reprezentoval především v alpském lyžování, mimo jiné na X. zimních olympijských hrách v Grenoblu v roce 1968 nebo na mistrovství světa ve Val Gardeně 1970 a v letech 1966–1970 kontinuálně nechyběl na trati slavného Hahnenkammu.

Jediný český speedskier, který kdy tuzemsko reprezentoval na olympiádě, zajel své maximum 223,325 km/h právě tam a obsadil šesté místo. Vítězem v novém světovém rekordu 229,299 km/h se tehdy stal Francouz Michael Prüfer. Zařazením rychlostního lyžování do programu olympijských her a úspěchem Petra u nás získala disciplína na popularitě, z níž čerpá dodnes. Bezprostředně po olympiádě učinil pokus o uspořádání závodů v Československu. Šéfredaktor deníku Československý sport Petr David zajistil sponzorsky helikoptéru a vydali se do oblasti Chopku, aby se pokusili najít pro soutěž vhodnou trať. Rozdělení Československa na dva státy ovšem přípravné práce utnulo.

Se závodním lyžováním začínal v rámci I. ligového družstva lyžařského oddílu Ústí nad Labem. Měl za sebou starty na mistrovství Československa, preferoval rychlostní disciplíny, pro něž měl fyzické i psychické předpoklady. V roce 1973 v Cervinii doložený certifikátem jako Čechoslovák v emigraci atakoval hranici 180 km, byl z toho osobní rekord o hodnotě 179,416 km/h. Stejný rok v Cervinii padl nový světový rekord – 194,384 km/h. Ještě v sezóně 2011 se zúčastnil v Peci pod Sněžkou závodů v rámci FIS Masters Cupu v obřím slalomu a slalomu.

243,570

248,227

248,550

Radek Čermák 243,570 km/h

Radim Palán 248,227 km/h

Michal Bekeš 248,550 km/h

Lyžař pyšnící se přezdívkou Raketa je pokračovatelem slavného rodu – strýc Evžen startoval na ZOH 1956 v Cortině d’Ampezzo, otec Jan zase reprezentoval v alpských disciplinách.

Radek nejprve zkoušel své štěstí v alpském lyžování a ski crossu, posléze mu ale učaroval speedskiing. Nejprve překonal otcův rodinný rekord (152,413 km/h), poté po jednadvaceti letech pokořil rekord Petra Kakeše, když jej posunul na 230,710 km/h, aby v dubnu 2013 zrychlil na 237,697 km/h. Jeho současné maximum se datuje z března 2017 a má hodnotu 243,570 km/h. Je držitelem oficiálního certifikátu nejrychlejšího jezdce na běžkách s výkonem 145,875 km/h. Pro trénink aerodynamiky využívá jízdu připevněný na střeše automobilu.

Také držitel současného českého rekordu 248,227 km/h začínal jako skicrossař. Jakmile jej ale jednou zlákala speedskiingová komunita, aby vyzkoušel, co dovedou dlouhé lyže, osudově propadl rychlosti. Když zrovna necestuje po světě v honbě za dalšími rekordy, snaží se (nutno říct, že úspěšně) o popularizaci rychlostního lyžování v tuzemsku, kde by bylo jeho snem uspořádat závody na Dolní Moravě. V nejbližší době se chystá na lyže postavit v Panenském Týnci, kde společně s partnery – časopisem Svět motorů a společnostmi Kästle a Audi – chtějí posunout limity v jízdě na střeše auta i na lyžích po asfaltu za autem. A pak? Medaili za třetí místo celkově v loňské sezóně SP už doma má, tak mu nechybí odhodlání v novém ročníku na svůj úspěch navázat.

Rodák ze Ždiaru měl Tatry doslova za domem, takže není divu, že ho to k nim a k lyžování táhlo odjakživa. Na jaře ve Vars zajel své nové osobní a zároveň historické slovenské maximum o hodnotě 248,550 km/h. Jeho lásku k rychlosti nezastavily ani potíže se srdcem, které od prodělané operace zdobí jeho speedkiingovou helmu.

Je držitelem rekordu v jízdě na střeše automobilu, když v Popradu zlomil hranici 200 km/h. Závody Světového poháru obráží s druhou polovičkou svého týmu – půvabnou manželkou Veronikou.

33

WORLD CUP HERO

Nejrychlejší Čech na lyžích

RADIM PALÁN: 200 km/h už je na mě pomalé

Když končí všem sjezdovým lyžařům sezóna, rychlostní lyžaři se blíží jejímu vrcholu. Tak trochu přehlédnut proto zůstal nový český rychlostní rekord, který na jaře 2023 ustanovil Radim Palán: 248,227 km/h. A to už stojí přinejmenším za rozhovor!

34

Z

náme se už docela dlouho, ale já vlastně pořád netuším, jaké byly ty tvoje začátky, co tě přetáhlo ze skicrossu na speedski?

Tak asi nejvíc mi ze začátku pomohli Radek Čermák a Venca Torok, dále samozřejmě i Petr Urban, Jan Farrell… Bez nich by to nešlo. Vlastně tak nějak hezky to navazovalo s tím, že

když končily závody ve skicrossu, začínaly závody ve speedski, ten konkrétní rok. Tak jsem si k tomu čuchnul a zjistil jsem, že nemá smysl chodit, když člověk může lítat, a už mě to nepustilo. Začal jsem se na speedski soustředit víc než na ten skicross. A teď, když si musím vybrat, tak si vždycky vyberu rychlost. Ale samozřejmě i cross si někde rád zajedu.

A kdybys to měl někomu popsat, kdo si to bude číst a říkat, co asi v tu chvíli takový člověk zažívá? Cítíš třeba nějaké přetížení, uvědomuješ si, co se kolem tebe děje?

Cítím volnost. Cítím opojení a přetížení až pak dole v cíli. Člověk prostě jede, jede, projede měřeným úsekem a postaví se proti mase toho větru, co tě tlačí dolů. A čím rychleji člověk jede, tak tím víc se na konečnou fázi toho martýria těší. Vždycky říkám, že ta jízda z kopce dolů rovně je už za odměnu, za tím je strašně moc přípravy, jak fyzické, tak ladění materiálu, logistiky…

Tam je potřeba mít dobrý tým.

A když si člověk potom užívá těch patnáct, dvacet vteřin raketové rychlosti, tak je vlastně nejblíž tomu pravému lítání, což bych taky někdy rád zažil. Jo, to je

s malým týmem dokážeme dělat ve světě velké věci.

Zmínil jsi tým, že je potřeba mít kolem sebe dobrý, tak kdo tvoří ten tvůj?

No, my jsme taková malá speedski rodina, malá co do počtu, ale velká srdcem. Takže tak nějak spolupracujeme a jezdíme takhle všichni dohromady.

Teďka aktivně jezdí Radek Čermák, Eda Foldyna, Petr Urban,

Co ty a tvoje lyže? Vím, že jsi měl Atomiky, teď máš Kästle…?

No, já to tak střídám. Závaznou smlouvu s jednou firmou zatím nemám. Na Kästlích jezdím nejradši, i když třeba instruktoruju.

Na speedski je zkouším taky. Ono každá lyže, aby fungovala rychle, tak potřebuje čas. Takže s Kästlemi začínáme experimentovat

Michal Bekeš, Honza Dulaj, nižší kategorie Petr Koudela, Michal Bůžek a tak, je nás hodně. Holky Sylva Hudečková nebo Martina Foldynová. Nejdůležitější pro mě ale jsou Barča s Mišákem a Jan Farrell. Takže můj tým jsou takovýhle nadšenci, který do toho dávají srdíčko a ta rychlost a volnost s tím spojená je táhne.

Nemáme nic vyloženě organizovaného svazem. Spíš je to vždycky na nás, jak se dohodneme, kdy a kde se potkáme a potrénujeme. Sami si to dáváme do kupy, ladíme v garáži na koleni a o to je to cennější, že

a jednou bych se rád třeba i já pokusil překonat světový rekord na českých lyžích. Každopádně zatím ten český rekord a všechny moje nejrychlejší jízdy jsem dělal na Atomikách, protože jsem se k nim přes Honzu Farrella dostal přímo z fabriky a už jsou rozjeté.

Veškerá ta servisácká práce, která dělá tu lyži cennou, už na nich byla odvedena. Takže jsem věděl, že letos se potřebuji výkonnostně pohnout, a zaměřil jsem se na Atomiky. A od příštího roku bych klidně zase začal víc prohánět Kästle, protože v sobě mají potenciál.

Máš nějakou svou vychytávku, jak být rychlý? Něco konkrétního, co zabírá třeba jen tobě, nebo jde spíš o obecně platné principy?

Rychlost je tvořena čtyřmi hlavními věcmi. První a hlavní je, jak je na tom člověk mentálně, pak fyzicky, pak je materiál a pak tým. Takže když to vezmu od konce, tak ten tým je důležitý, když se vytvoří hezká atmosféra, tak pak to štěstíčko tak nějak při těch závodech přijde samo.

Materiál a hlavně jeho aerodynamika je taky strašně důležitá.

Na tom se neustále pracuje a člověk zkouší, co a jak na něj funguje. Moje vychytávka materiálu je třeba, že mám špičky hůlek – jako ta madla – vylitá olovem, aby byla co nejtěžší, ale pořád v rámci pravidel, aby mě to pěkně uzavřelo v té mé aerodynamické pozici, kterou mám vyzkoušenou z větrného tunelu, což znamená, že vidím špičky lyží, ne víc. Ty hůlky mi pěkně pomůžou se tam udržet. To si myslím, že mi funguje. Zbytek se zatím ladí. Mám všechno popůjčované nebo jsem si to koupil z druhé ruky, takže nemám nic vyloženě udělané na míru s výjimkou spoilerů na nohou, se kterými si hraju. Ale materiál, co zatím mám, dokážu docela v pohodě používat. Uvidíme, až se zapojí nějaký další vývoj, třeba ČVUT, kteří by nám rádi pomohli, to bychom mohli ještě zrychlit. Případné informace získané touto spoluprací a dalším vývojem bych určitě rád sdílel napříč českým týmem. Budeme tak třeba i nově příchozí nadšence posunout rovnou dopředu, aby překonali ty první překážky, kdy člověk zjišťuje, co a jak. Proto jsem hrozně rád, že jsem tady na srazu potkal kluky, kteří v Čechách se speedski začínali. Že se můžeme pobavit, jak se to od jejich časů vyvinulo, kam to spěje, jak se zrychluje…

A uvidíme, co bude příští rok, kam dál mě to ještě dovede.

FOTO: RADOVAN@SUBIN.CZ WWW.SUBIN.CZ

úžasnej pocit. Každému to doporučuji, ale blbě se to vysvětluje, dokud si to člověk nevyzkouší.

FOTO: RADOVAN SUBIN

Mně se líbí, jak říkáš: Proč by měl člověk chodit, když může lítat? Vy totiž skutečně prakticky lítáte. Vnímáš třeba nějak ten pocit? Cítíš nějaký rozdíl, když ještě jedeš a najednou se vzneseš nad podložku? Co se v tobě odehrává? A pamatuješ si v tomhle směru svoje poprvé?

Pamatuju si tu chvíli, protože já jsem při tomhle mistrovství světa zrychlil o 35 kilometrů za hodinu oproti mému předchozímu osobáku. Každý ten den jsme prostě chodili výš a výš a jezdilo se o 10, 15 a 20 kilometrů víc. Tak si pamatuju přesně ty pocity a čím člověk jede rychleji, tak chce jet ještě rychleji a je to opojné.

A musím říct, že člověk lyžuje do 220 kilometrů za hodinu plus mínus. Od 220 ty lyže přestávají fungovat jako třeba slalomky ve stovce, sto dvaceti. Takže ty speedski lyže, které jsou skoro dva a půl metru dlouhé, mají tu konstrukční rychlost 220 km.

Pak se pod člověkem tak jakoby roztancují a člověk už spíš levituje, než jede. No takže těch 220 vždycky poznám a snažím se to hlídat.

35

FOTO: BASTIEN MONTES

WORLD CUP HERO

Bylo to úplně skvělé.

Mentálně mě to posunulo do dalších závodů. Teď už mi dvě stovky přijdou pomalé.

Když jsi měl možnost se tady bavit s borci, kteří jezdili v dřevních dobách, je něco, co tě na tom jejich vyprávění překvapilo?

Zatím mě asi nic nepřekvapilo.

Mě to jenom utvrdilo v tom, že to jsou naprosté legendy sportu, které se doteďka v životě nezaleknou žádné výzvy. A to, že na klasickém tvrdém vázání na neurolbované sjezdovce dosahovali takových rychlostí, je neuvěřitelné. Experimentovali s prvními kombinézami, experimentovali s mázou, s hranami u lyží, se vším možným, s různými aerodynamickými tvary i vlastním tělem.

Takže já jim vděčím za tu svoji rychlost, protože už jsem na tom jejich zjišťování a výzkumu vlastně stavěl. Za to děkuju a jsem moc rád, že je tady všude okolo sebe mám.

Když vidím ty vystavené helmy závodníků tady, nemůžu si nevšimnout, že tam máš taková dvě malá křidélka.

K čemu slouží? Proč ty je tam máš a třeba Radek Čermák s Michalem Bekešem ne?

Protože to vypadá „vostřácky“.

V aerodynamickém tunelu jsme

36

zjistili, že to jenom dobře vypadá, ale žádný efekt to nemá ani ve větších rychlostech. Každopádně lidi se na to často ptají. Když se ta helma, která je od švýcarského výrobce, vyvíjela, tak jeden rok experimentoval s takzvanými vodícími křidélky. Mělo to fungovat tak, že mě udrží víc ve směru po spádnici tam, kam chci jet. Ale v reálu to nemá žádný efekt, jen je to mediálně vděčné.

Když jedeš závod, co všechno tě čeká kromě samotné jízdy?

Kontrolují už třeba nahoře tvou výstroj nebo pak dole, po dojezdu?

Kontrolují nás po každé kvalifikační jízdě nebo tréninku, záleží, jak je to předtím na team captain meetingu oznámeno. Ale většinou to je po první kvalifikační jízdě a pak po finálových jízdách nebo v průběhu, jak chtějí. Vždycky, když dojedeme dolů z kopce. Takže sjedeme dolů a rovnou sundáme helmu.

Podíváme se, jak rychle jsme jeli a komisaři odevzdáváme helmu a hůlky ke změření. Helma musí projít takovou obručí. Nesmí být moc velká, což pro mě je nevýhoda. Já jak mám široká

ramena, tak bych potřeboval trošku větší, ale to se vychytá.

U hůlek zkoušejí, jestli ty kroužky dole jsou dostatečně široké.

A pak hlavně měří také délku spoileru, která nesmí přesáhnout 30 centimetrů od první náběžné hrany na holeni na lyžácích. Mají na to takovou měrku, kterou to projedou, a jakmile třeba jenom trošku o spoiler tou měrkou zadrhnou, tak lidi diskvalifikují, protože to dělá hodně. Takže to chce dávat pozor, aby vše bylo v rámci pravidel v pořádku.

Sice nás tedy kontrolují hodně

a často, ale já si myslím, že to je dobře. Je to hlavně o bezpečnosti a myslím si, že se náš sport stává čím dál tím rychlejším, ovšem zároveň bezpečnějším. Když se vše udělá dobře, tak jde ruku v ruce rychlost i bezpečnost.

Letos jsi posunul jednak svůj rekord a tím i národní rekord.

Jak bys své zážitky z Vars přiblížil?

Byl to neskutečný závod, byly to neskutečné tři týdny ve Francii, kdy jsme každý den hodně makali, jak si děláme vše sami

FOTO: THIBAUT BLAIS

FOTO: CZECH SPEEDSKI TEAM

včetně servisu. Člověk večer dojezdí a jde připravovat materiál na další den. Ale bylo to něco úžasného, neuvěřitelná atmosféra. Ten den, kdy jsem tušil, že padne světový rekord, že padnou národní rekordy, že se prostě konečně po sedmi letech pojede kompletně seshora z toho kopce.

Bylo to úplně skvělé. Mě to hodně moc posunulo mentálně do dalších závodů, ale i v životě. Teď už mi dvě stovky přijdou pomalé.

Byla to euforie, bylo to skvělé.

Každý den dřít, aby se člověk udržel v top desítce, aby se na ten kopec mohl vrátit a zažít to, až se dostane mezi ty, co startují úplně z vrchu – to pro mě byla výzva. Od začátku do konce to bylo absolutně neuvěřitelné s příjemnou tečkou. Hlavně že se nikomu nic nestalo. Jsou to cenné zkušenosti, díky tomu vím, že není čeho se bát, a budu se těšit na 250 příští rok, nebo až se zase sejdou takové podmínky.

Máme hroznou kliku, že i příroda s námi hrála, že byl krásný den, rychlý sníh a bezvětří, to také není každý rok. Jsem vděčný za každý moment, co jsme tam mohli být. A že jsme si pomáhali s ostatními navzájem budovat podmínky pro rychlost.

Je v tomhle třeba rozdíl od skicross komunity? Že vás to, jak je váš sport extrémní, spojuje? Viděla jsem tvoje video, jak ručkuješ na start, pod tebou propast, a tedy ufff.

To jsem se poprvé trošku bál, to je fakt. To bylo už dost extrémní, na tupých hranách slaňovat takhle prudký zmrzlý kopec jenom na laně. Ale jo, zase jsem věděl, že pak pro mě bude rychlostní skok o dvacet kilometrů výš. Byli jsme tam s Čerym, na kopci byl ještě Eda (pozn. Foldyna) a dávali jsme jeden na druhého pozor, vzájemně si pomohli, ale bylo to už tak dost adrenalinové. Lidi

to spojí a ve skicrossu je to dost podobné. Shodou okolností je teď hodně speedskierů právě ze skicrossařské komunity. Známe se s většinou lidí celý lyžařský život a tu pohodovou atmosféru jsme si ze skicrossu přenesli do speed komunity. Takže vlastně jezdíme na výlety s nejlepšími kamarády a do toho se závodí světové poháry. Máme to trošku jinak než velké týmy, ale myslím si, že když to takhle udržíme, může to přinášet ještě větší ovoce.

Co ty a myšlenka na speedski na olympiádě?

Tak mně by se to líbilo. Já bych fakt chtěl, aby se to tam podařilo protlačit. Byly zvěsti, že by to

mohlo být třeba v roce 2026, ale kdo ví. Italská legenda Simone Origone by chtěl ještě posunout světový rekord a já bych mu přál, aby měl aspoň jednou možnost zajet si na olympiádě, o náš sport se moc zasloužil. Ta bude navíc u něj v domovském prostředí, rok 2026 hostí společně Milán a Cortina. Kdyby to oznámili, hned bych se začal těšit a připravovat, jako by to byl můj životní cíl, vrchol kariéry. No a kdyby to tam zařadili v roce 2030, myslím, že bych ještě těch pár let mazat lyže vydržel. Určitě by to byla nádherná meta. Myslím si, že kdyby to na olympiádě bylo, tak už by se nejelo o světový rekord. Ale normálně by se závodilo v rychlostech kolem dvou set kilometrů za hodinu, což ale pořád pro závod, aby byl atraktivní, stačí. Chtělo by to pak hezky udělat, aby byl i televizní přenos zajímavý. Možná to zní odvážně, ale mohl by to tam být jeden z nejpopulárnějších sportů, upřímně řečeno. Pár let zpátky to tam bylo a divácká popularita byla velká.

Zaznamenal jsi nějaký nárůst zájmu o svou osobu a sport po rekordu?

Psalo mi hodně lidí, měl jsem z toho radost. Jasně, nemohli jsme být všichni ve Vars, ale cítil

jsem, jak to se mnou na dálku silně prožívá spousta lidí nejen z nejbližšího okolí. Potěšilo mě také, že nám letos konečně dala média více prostoru – veřejnoprávní i masmédia, tištěná i audiovizuální. Jsem přesvědčený, že to lidi fakt zajímá, a určitě bychom v následujících letech chtěli budovat komunitu speedskierů v ČR. Jen je škoda, že nespadáme do žádného svazového úseku, takže si všechno musíme dělat po své ose. Chtěli bychom ale pořádat v příštím roce závody na Dolní Moravě nebo v Harrachově, aby si tam každý aspoň třeba 130, 140, 150 kilometrů v hodině bezpečně zajel, a tímto způsobem to přiblížit ještě víc veřejnosti. Myslím, že rychlost je hezká, návyková a nemusí být nutně nebezpečná. Třeba pro malé závodníky je super, když se naučí klouzat, naučí se ideálně aerodynamickou pozici a hlavně se zbaví strachu z rychlosti. Když potom budou jezdit třeba alpské rychlostní disciplíny, kde se jezdí 130 kilometrů za hodinu, bude se jim to hodit. Když už si jako malý sáhne na 150, potom mu ve 120 přijde, že je to brnkačka. Proto bych chtěl speedski dostat ještě víc na veřejnost a už pár lidí se do týmu S2 přihlásilo. Příští rok nás tak bude nejspíš zase víc.

37

WORLD CUP ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

FOTO: TWITTER/X

NICOLAS BOCHATAY

Smrt pod pěti kruhy Ve francouzském Albertville vrcholil program XVI. zimních olympijských her a ve vyhlášeném středisku Les Arcs se vše chystalo na finálové jízdy rychlostních lyžařů. Nejrychlejší bezmotorový sport na světě měl na olympiádě premiéru. Závodníci se v tréninkových jízdách seznámili s prudkou tratí a 22. února 1992 měli naplno předvést své dovednosti v boji o cenné kovy. Jenže ještě než se sportovní svět stačil pořádně rozkoukat v novém dni, otřásla jím tragédie. Stačilo pár osudných vteřin, aby se sedmadvacetiletý charismatický tahoun švýcarského rychlostního týmu Nicolas Bochatay už nikdy na start nepodíval.

P

ři organizaci XVI. zimních olympijských her dostalo pořadatelské Albertville ze strany Mezinárodního olympijského výboru nebývalou svobodu. Hry měly být koncem jedné éry, kdy se ve stejném roce konalo zimní i letní vydání největší sportovní události na této planetě, a organizátoři je chtěli ukázat ve zcela novém světle. Proto se rozhodli na program uvést i nové disciplíny v rámci ukázkových sportů – pod pěti kruhy se v této kategorii představil curling, balet na lyžích, akrobatické skoky a rychlostní lyžování.

Posledně jmenovanou disciplínu hostilo středisko Les Arcs v Savojských Alpách.

Prudká trať byla zbavena veškerých nerovností, které by ve vysoké rychlosti mohly způsobit karambol. Atmosféra mezi nejrychlejšími muži a ženami planety byla báječná – společně se v tréninkových jízdách posouvali stále do vyšších rychlostí a napjatě vyhlíželi den finálových jízd, kdy se jejich sport nesmazatelně zapíše do olympijské historie.

O ženské vítězce se rozhodlo v pátek 21. února, první – a dosud jedinou – zlatou olympijskou medaili za rychlostní lyžování získala výkonem 219,245 km/h Finka Tarja Mulari následovaná Norkou Liss Pettersen (212,892 km/h) a Švýcarkou Renatou Kolarovou (210,526 km/h). Ve své soutěžní jízdě upadla Francouzka Jacqueline Blanc, utrpěla

38

ale pouze lehké zranění a byla klasifikována na osmém místě celkově. Druhý den bylo na řadě velké finále mužů.

Přátelství až za hrob

O rivalitě, kdy jsou soupeři schopni zajít kamkoliv a sáhnout třeba i po kontroverzních metodách, jen aby uspěli, nemohla být mezi rychlostními lyžaři řeč. Naopak – na olympijských hrách se sešla přátelská velká komunita, a tak se i ráno před startem mužského finále potkali pod kopcem jezdci ze dvou národních týmů. Skupinka, v níž nechyběli Švýcaři Nicolas Bochatay a Pierre-Yves Jorand a Američané Jeff Hamilton, Jimbo Morgan a Dale Womack, se družně bavila a čekala, až se otevře středisko a oni budou moct vyrazit na kopec.

Sedmadvacetiletý Nicolas Bochatay byl civilním povoláním truhlář a doma na něj čekala manželka se dvěma dětmi. Lyžování měl v krvi, jeho tetička nebyla nikdo jiný než Fernande Bochatay, bronzová medailistka v obřím slalomu z olympijských her v roce 1968 v Grenoblu. On sám se zúčastnil juniorského mistrovství světa v alpském lyžování v roce 1982 ve francouzském Auronu, kde skončil na 29. místě v obřím slalomu a na 19. pozici ve sjezdu. Než aby ale budoval ve stopách své příbuzné kariéru mezi brankami, vydal se jiným směrem – uchvátila jej rychlost, a tak celou svou dospělou kariéru spojil

se speedskiingem. Rád posouval limity a mezi fanoušky byl velmi oblíbený.

Už se asi nikdy nepovede zjistit, kdo z party si najednou všimnul, že jeden z vleků funguje. V provozu byl proto, aby se personál skiareálu dostal nahoru, pro veřejnost bylo středisko zatím uzavřené. Padl nápad ještě si jen tak zalyžovat, když je čas, a už si speedskieři připínali lyže, naskočili na vlek a vydali se vzhůru.

Na svahu nikdo nebyl, mohli to tedy na prázdné sjezdovce pustit… Nicolas Bochatay si zvolil úsek, kde pistu přetínala terénní nerovnost. Kroužil rychlé oblouky na svých slalomkách, a když najel na danou muldu, vyhodila ho do vzduchu. Až ve fázi letu zjistil, že je za terénním zlomem v akci rolba, která před otevřením lyžařského střediska na poslední chvíli upravovala sjezdovku. Nebylo už v jeho silách, aby dokázal srážku odvrátit.

V jednom děsivém okamžiku vyskočil zpoza terénní vlny a narazil přímo do rolby. Svým mnohočetným vnitřním zraněním na místě podlehl.

Příčiny a následky

Ostatní byli v šoku. Co měl být skvělý nápad, jak se trochu rozptýlit před ostrým závodem, vyústilo v tragédii. Zdrcený Pierre-Yves Jorand volil podobný kurz jako jeho týmový kolega. Ani on rolbu neviděl a jen náhodou ji

Zpátky na olympiádu?

22. února 1992 se v pár vteřinách v 9:30 ráno euforie ze života a drobná klukovina zvrtly tak, že za sebou nechaly vyhaslý život lyžařské naděje. Rychlostní lyžování – ačkoliv k nehodě nedošlo v závodě – získalo punc příliš nebezpečné disciplíny a z olympijských her zmizelo. I trať v Les Arcs byste dnes hledali marně, ačkoliv ještě nějaký čas fungovala a nabízela možnost vyzkoušet si speedski i veřejnosti. Zůstal jen pomníček, který připomíná rozesmátého tmavovlasého muže, co miloval rychlost a nedovedl si život bez ní představit.

FOTO: © IMAGO

po svém skoku o kousek minul.

Teď stál na svahu a nechápavě se snažil přijmout fakt, že mu jeho kamarád právě zemřel před očima. Hluboce otřesený se spolu s dalším Švýcarem Rogerem Stumpem rozhodl finálového závodu ve speedski nezúčastnit. I ti, kdo nakonec na trať v Les Arcs vyjeli, cítili, že na nich leží deka. Sport ten den hrál pouze rámcovou roli. Švýcarský lyžařský svaz ve svém oficiálním prohlášení obvinil francouzské pořadatele, že na sjezdovce odstavili nepoužívanou rolbu na nepřehledném místě. Za pořadatele naopak okamžitě přispěchal hlavní mluvčí Patrick Schamasch s prohlášením, že stroj byl uprostřed pracovního procesu, jel nahoru do kopce, a přitom měl zapnutá výstražná světla.

To je oficiální verze, s níž byl incident uzavřen, a tak na incident vzpomíná i český účastník tehdejších olympijských her Petr Kakeš.

Zajistit speedskiingovou trať na vrcholnou akci je velmi obtížné. Musí měřit 1 000 metrů, odsud archaický název disciplíny „letmý kilometr“. (Pozn.: Jde o přibližnou délku – někde je trať o něco kratší, ta rekordní ve Vars naopak o kus delší.)

Závodník se odrazí na startu, sbalí do aerodynamického postoje a jede přímo dolů. V závěru kilometrového úseku protne první časomíru, po sto metrech následuje druhá. Výsledná rychlost se určí z průměru, kterým projel tento stometrový úsek. V helmě, kterou má závodník na hlavě, vidí pouze kamsi na špičky svých lyží.

Proto posléze následuje čára, která jej upozorní, že se může začít rozbalovat, a po ní druhá, která je signálem, že může začít naplno brzdit až do zastavení. Tak – tohle všechno lyžař stihne za půl minuty a už kontroluje na tabuli výsledek.

Právě kvůli požadavkům na dlouhou rovnou trať je obtížné sehnat místo, kde by se mohl závod v rychlostním lyžování odehrát. Jsou tak tratě, kde bezprostředně po měření následuje ostrá zatáčka (Gavarnie-Gèdre), jež vedou přes komprese (Idre Fjäll) nebo kde se dokonce závodníci odlepí od sněhu a poskočí si (Salla).

Proto vyvolává zařazení na olympiádu kontroverze – kde vzít trať a nekrást? Dobrou zprávou pro vyznavače rychlosti je, že organizátoři zimních olympijských her v Milanu a Cortině d’Ampezzo 2026 mají hned dvě potenciální odpovědi. Speedskiingové soutěže by se mohly odehrát v Bormiu nebo Cervinii, čímž by se vrátily do jednoho z legendárních míst rychlostního lyžování. Obě trati mají potenciál, aby tam závodníci dosahovali rychlostí přes 200 km/h, a opětovný vstup tohoto adrenalinového odvětví na olympiádu se tak zdá být blíže než kdy v minulých dekádách.

Strašidelný pád předvedl při olympijském závodě rychlostních lyžařů Kanaďan Laurent Marechal, stín na celé sportovní disciplíně ale zanechal pád jiného lyžaře dokonce ani ne na závodní trati

39

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

FOTO: FACEBOOK

STORY

TEXT: TOM ŘEPÍK

Prapodivné věci, které lyžaři taky dělají:

JÍZDA NA STŘEŠE AUTA

Ano, vidíte dobře: odvážlivec se nechá – obvykle dobrovolně – připevnit na střechu nějakého rychlého vozu a auto se s ním pak na plný plyn rozjede. Proč to dělá? Těžko říct, ale už si to vyzkoušela celá řada lyžařů.

P

okud vám jízda na lyžích připevněných na střeše rychlého auta připadá jako hloupý kousek, který jednoho může zranit či zabít, máte úplnou pravdu.

Možná vás překvapí a možná ne, že jde o skutečný sport. Tedy jen tak trochu; někdo ho dělá

40

pro svou zábavu, pro někoho jde o lacinou verzi větrného tunelu, a někteří jiní veškerým svým umem a odvahou usilují o pokoření dost šíleného druhu světového rekordu.

Kanadský sjezdař Jungle Jim Hunter se počátkem 70. let minulého století zasloužil o první

zaznamenanou rychlostní jízdu na střeše auta. Při tréninku na olympijské hry v roce 1972 si na střechu otcova starého pickupu namontoval nosič, připevnil k němu lyže a vlezl si do nich.

Jezdil po všech možných cestách a dosáhl maximální rychlosti kolem 100 km/h. V Sapporu pak

získal bronzovou olympijskou medaili v kombinaci.

Držitel současného světového rekordu v jízdě na střeše auta, Američan Sean Cridland poznamenává: „To, co dělal Jim, se podstatně lišilo od toho, co jsme dělali později. Jim měl rád skákavé polní cesty pro trénink

Dobová reklama na Saab 900 Turbo (1980). Na jeho střeše švédský sjezdař Benny Lindberg, za volantem lyžařský olympijský vítěz Ingemar Stenmark

Jungle Jim Hunter počátkem 70. let minulého století jezdil na střeše otcova starého pickupu po všech možných cestách a dosáhl maximální rychlosti kolem 100 km/h.

FOTO: YOUTUBE

Celá film zhlédnete zde:

www.snow.cz/video/7530

FOTO: YOUTUBE

Kanadský sjezdař Jungle Jim Hunter v roce 1971 na střeše otcova starého pickupu jezdil zhruba stokilometrovou rychlostí po nerovných venkovských cestách coby trénink na závody lyžařských sjezdů

lyžařského sjezdu. My jsme usilovali čistě o rychlostní rekordy.“ Když se průkopníci mezi rychlostními lyžaři Američané Steve McKinney a Tommy Simons v roce 1974 vydali na první rychlostní zkoušky na letmý kilometr do italské Cervinie, věděli, že by bylo užitečné absolvovat

www.snow.cz/video/7529 Solné pláně Bonneville v Utahu, Vescoův speciální stroj Little Giant 444 a lyžařský světový rekord 260 km/h Američana Cridlanda (1985) FOTO: YOUTUBE

nějaký čas ve větrném tunelu. Ale větrných tunelů je málo a jsou drahé; natož před padesáti lety.

Našli si tedy rovný úsek italské autostrady a spolu s finskou rychlostní legendou Kalevi Häkkinenem se střídali v jízdě na střeše jeho zánovního žiguli, „aby si vyzkoušeli, jaké to je jet stopadesátkou“. Vůz tehdy musel jet z kopce, aby vůbec dokázal vyvinout takovou rychlost.

Nejspíš jim však tento typ tréninku pomohl, protože McKinney ještě téhož roku vytvořil nový světový rekord 188 km/h v rychlostní jízdě na sněhu.

Fin Häkkinen, považovaný za otce rychlostního lyžování, pokračoval v tréninku na střechách aut ještě několik let a v roce 1978 vytvořil rychlostní rekord na dálnici 190 km/h na střeše Saabu upraveného pro závody rallye v rámci propagace svých sponzorů. O několik let později jeho rychlostní lyžařský kolega Nor Lasse Nyhlen oficiálně posunul Häkkinenovu hranici na 196 km/h na střeše sedanu Alfa Romeo GTV.

Držitelé světových rychlostních rekordů Sean Cridland a Kirsten Culverová na utažské solné pláni, září 1985

41

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

V roce 1980 se zapojil do reklamy pro Saab i švédský sjezdař Benny Lindberg. Výroba vozů pro nerentabilně úzce specializované sporty přispěla k zániku této kultovní automobilové značky. Doprovodný text celostránkového inzerátu zněl takto: Mnoho italských řidičů se zarazilo, když viděli toto podivné uspořádání lyžaře obutého do lyží, které jsou připevněny ke střešnímu nosiči krásného Saabu 900 Turbo. Nahoře je švédský sjezdař Benny Lindberg, který testuje své vybavení v plné rychlosti. Za volantem Saabu 900 Turbo nesedí nikdo jiný než lyžařský olympijský vítěz Ingemar Stenmark.

Oba dva si možná střihli kámen-nůžky-papír, Ingemar vyhrál, a proto si zvolil místo dole.

V roce 1985 přesvědčili britští bratři Graham a Stuart Wilkieovi anglický automobilový závodní tým, aby je postavil na střechu vozu Jaguar k testování rychlosti v jejich tehdy převratně nových

spandexových kombinézách.

Ustáli dvousetkilometrovou rychlost; o dva roky později pak Graham stanovil nový světový rekord v lyžování na sněhu, 212 km/h.

Přibližně ve stejné době se Američan Sean Cridland, který soupeřil s bratry Wilkieovými v rychlostních jízdách na sněhu, rozhodl vyzkoušet automobilovou verzi jízdy s lyžemi a posunout světový rekord do nových výšin – aby, podle jeho slov, „to už potom nikoho ani nenapadlo se o to vůbec pokoušet“. Do té doby lyžaři na střechách aut dosahující nejvyšších rychlostí jezdili na závodních tratích a na letištních ranvejích se sériovými vozy, což v obou případech (motory i dráhy) limitovalo jejich maximální výkony. Cridland se tedy vydal na solné pláně Bonneville v Utahu, kde se dohodl na spolupráci s pozemním rychlostním závodníkem Rickem Vescoem, jenž vyvinul speciální podvozek pro svůj vůz Little Giant 444 s dosaženým rekordem 540 km/h.

FOTO: PETR SOCHA

STORY

FOTO: YOUTUBE

www.snow.cz/video/7528

Britský rychlostní lyžař Jan Farrell na střeše BMW M2 na okruhu Jarama v Madridu dosáhl naměřené rychlosti 180 km/h (2018)

42

Petr Kakeš: Samozřejmě je to jiné než ve vzduchovém tunelu, ale určitě užitečné. Na střeše jsme se vozili na otevřeném úseku silnice v Oregonu poblíž Mt. Hoodu dlouhém přibližně 3 km. Tam musíš dávat pozor nejen na poldy, ale hlavně na velká auta, trucky se dřevem a další těžkou dopravu. Kromě vlastního náporu aerodynamického vzduchu přes auto pak člověka kope hodně silná vlna tlaku od toho náklaďáku z levé strany.

A protože to neprovozuješ zrovna moc často, nutí to neustále kontrolovat uchycení střešní zahrádky a lyží na ní. Ke znakové komunikaci jsme využívali střešní okno, dokázali jsme tak jezdit asi do 190 až 195 km/h. Byly u toho také reprezentantky US týmu hendikepovaných, ta děvčata s jednou nohou nám dávala za uši, protože měla menší odpor

Američanka Kirsten Culverová, která v letech 1983 až 84 držela ženský rekord v rychlostním lyžování, trénovala na letištní dráze poblíž nevadského Rena a v Utahu se připojila ke Cridlandovi. „Mezi závody se opravdu nedostaneme k plnohodnotnému tréninku na sněhu, protože nikde v horách není žádné skutečné rychlostní tréninkové zázemí. Člověk nakonec tak nějak trénuje jen během závodu,“ vysvětlovala tehdy.

Jejich první den na solných pláních na podzim 1985 se ukázal jako poučný: „Ta auta mají tak vysoký převod, že se musí nechat táhnout asi půl míle, než jedou dostatečně rychle na to, aby mohla zařadit rychlostní stupeň,“ popisuje Cridland.

Každý vůz v Bonneville je měřen po celou míli a pak ještě urazí dlouhý kus cesty, aby snižoval rychlost a plynule zastavil – přičemž lyžař je po většinu této jízdy stále skrčený v podřepu sjezdového vajíčka.

Cridland si při tréninkových jízdách namohl svalstvo nohou, takže při oficiální jízdě „mě začaly chytat křeče do stehen a já bolestí řval do helmy,“ vzpomíná. Naměřili mu 238 km/h, přičemž kolegyně Culverová ustála 244 km/h. Druhý den ráno, 29. září 1985, se nespokojený Cridland vrátil na trať a dosáhl rychlosti 260 km/h. Bratři Wilkieovi byli jedni z prvních lidí, které o svém novém svěťáku informoval. Jeho mužský rekord a ženský Culverové platí i po 38 letech

FOTO: ARCHIV RADKA ČERMÁKA

V tuzemsku je průkopníkem této metody i Radek Čermák. „Je to dobré v tom, že auto při jízdě překonává různé nerovnosti na dráze, takže nám to pomáhá v tréninku rovnováhy,“ vysvětlil český speedskier. V nejbližších dnech po vydání tohoto čísla se pokusí o český rekord 200+ i aktuálně nejrychlejší Čech, Radim Palán (248,227 km/h)

Naměřili mu 238 km/h, přičemž kolegyně Culverová ustála 244 km/h. Druhý den ráno, 29. září 1985, se nespokojený Cridland vrátil na trať a dosáhl rychlosti 260 km/h. dodnes. A Culverové rekord rovněž překonává všechny jiné mužské naměřené pokusy kromě Cridlanda.

Využívání střech automobilů pro trénink rychlostního lyžování pak už pokračovalo spíše jen, chválabohu, sporadicky. V roce 2000 byl na střeše auta na závodní dráze Interlagos v Sao Paulu při tréninku na lyžařský závod 24 hodin Megève vyfotografován Brazilec Christian Blanco. A v roce 2018 zveřejnil britský rychlostní lyžař Jan Farrell video s popiskem: „Trénoval jsem na střeše BMW M2 na okruhu Jarama v Madridu.“ Při svém – jak jej nazval – aerodynamickém tréninku dosáhl naměřené rychlosti 180 km/h. „Byla to opravdu zábava!“ prohlásil ve videu na YouTube.

FOTO: ARCHIV

FOTO: JAN GRAJCIARIK

Imitace lyžování na střeše auta není záležitostí dávných časů.

Vedle Farrella to dokazuje i Michal Bekeš, který na střeše Škody Kodiak dosáhl na dráze prešovského letiště rychlosti 200 km/h

Antonio Sperotti a Bruno a Osvaldo Albertiovi vyzkoušeli „novou, revoluční tréninkovou metodu“ v létě 1971 na trati závodního okruhu v Monze. Oblečeni do kombinéz a aerodynamických přileb dosáhli na střeše Lancie Fulvia HF 1600 se speciálním rámem 190 km/h

43

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

120 LET ČESKÉHO LYŽOVÁNÍ

„Šlapači“ na laně upravují doskočiště

TEXT: STANISLAV SLAVÍK FOTO: ARCHIV AUTORA

Velká národní sláva:

Kongresové závody 1923 V únoru letošního roku uplynulo přesně 100 let od doby, kdy se na území Harrachova – Nového Světa konaly Kongresové závody, do té doby největší lyžařská akce nejen u nás, ale v celé střední Evropě.

K

dyž Kongres FIS v roce 1922 vyzval Svaz lyžařů ČR k uspořádání mezinárodních lyžařských závodů, rozhodovalo se mezi Špindlerovým Mlýnem, který měl větší a lepší hotelové zázemí, ale byl zcela německý, a Novým Světem – Harrachovem, kde již byla část českých obyvatel, a hlavně tam existoval

44

český lyžařský klub. Rozhodnutí padlo pro Nový Svět – Harrachov a tamní Lyžařský a turistický Bucharův klub (LTBK).

Jednalo se o prestižní, do té doby největší lyžařskou akci v republice, samotný klub na vše nestačil a většinu prací převzal Svaz lyžařů. Přípravný výbor vytvořil program na 8.–11. února 1923: běh na 17 a 50 km, skok

a závod sdružený (běh na 17 km a skok). Vedle závodů byl pro účastníky připraven doplňkový program: výlet na hory, slavnostní večeře na Vosecké boudě, sjezd na rohačkách z hřebenů hor do Harrachova, prohlídka sklárny apod.

Na závody do Harrachova přijeli účastníci z Norska, Švédska, Finska, Švýcarska, Německa,

Francie, Itálie, Maďarska, Rumunska, Polska, Jugoslávie, Rakouska, USA a Československa (zastoupení jak SLČR, tak německým HDW). Veškerý oficiální program (schůze, porady, losování, předávání cen…) se konal v hotelu Krakonoš.

Jediné, co chybělo, byl vyhovující skokanský můstek, který by umožňoval alespoň padesátimetrové skoky. Velký můstek „Teufelsschanze“ na Čerťáku by vyhověl, ale byl německý – a Svaz lyžařů chtěl skoky na můstku vlastním. Pro nový tzv.

Podpisy účastníků Kongresových závodů, v pravém dolním rohu zřetelný podpis Emericha Ratha...

... nahoře uprostřed podpis Josefa Rösslera Ořovského

Hlavnímu závodu ve skoku 11. února odpoledne přihlíželo více než 10 tisíc diváků. kongresový můstek tak bylo vybráno místo na úpatí Ptačince, napravo od silnice míjející dnešní centrální parkoviště.

V čele přípravného výboru stál lesní Václav Kříž a členové Kraus, Boura a Zahradníček. Byli též přizváni odborníci SLČR, projekt a finální úpravy řídil Axel Norling z Norska. Stavba v náročném terénu nebyla lehká. Celkem bylo přemístěno přes tisíc kubíků zeminy, nájezd vystřílen do skály, kromě diváckých tribun byly postaveny i stánky na občerstvení, prodávaly se i různé odznaky a suvenýry.

10 tisíc diváků

Hlavnímu závodu ve skoku 11. února odpoledne přihlíželo více než 10 tisíc diváků.

O největší lyžařské závody ve střední Evropě byl veliký zájem i ze strany účastníků. Norsko vyslalo mimo jiné dva vynikající závodníky. Byli jimi Harald Oekern, dvojnásobný vítěz slavného Holmenkollenu, několikanásobný mistr Norska a 4. z pozdějších olympijských her, a Einar Landvik, medailista z Holmenkollenu a později též medailista z mistrovství světa v severské kombinaci.

Na startu byl několikanásobný

Nejdelší skok v hlavním závodě se povedl Norovi Haraldu Oekernovi, který se v součtu stal i cekovým vítězem královské disciplíny

45

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

120 LET ČESKÉHO LYŽOVÁNÍ

Na mnoha místech si závodníci museli poradit s různými terénními překážkami, včetně přelézání potoka. finský mistr Lauri Alestalo. Celkem se sešlo 180 závodníků z 11 zemí, Československo reprezentovali borci obou svazů, českého Svazu lyžařů i německého HDW.

Běh na 50 km Rozhodčí v cíli závodu. V hlídkové službě působilo celkem přes 200 osob

Start běžeckých závodů na louce v místě dnešní harrachovské školy

Hned první den závodů, 8. února, se na start běžeckých závodů na 50 km postavilo rovných 90 závodníků. Startovalo se na louce v místě dnešní školy, trať vedla úpatím Čerťáku na Kořenov, přes Štěpánku a Paseky na Vysoké n. J., dolů do Jablonce n. J., přes Františkov na Rezek. Poté stoupáním na Dvoračky a přes Plech k Vosecké boudě, odsud podél Mumlavy zpět do Nového světa.

Na mnoha místech si závodníci museli poradit s různými terénními překážkami, včetně přelézání potoka. Trasa byla označena červenými praporky každých přibližně 10 kroků po celých 52 km a stálo na ní 52 kontrol, celkem v hlídkové službě pak více jak 200 osob.

Zvítězil Nor Einar Landvik s jedenáctiminutovým náskokem v čase přes 4 a půl hodiny – pro porovnání, dnes se padesátka jezdí těsně nad 2 hodiny a v jedné minutě bývá seřazeno i dvacet závodníků.

Běh na 17 km

Kongresový můstek byl významným dílem, vedle diváckých tribun stály stánky s občerstvením i suvenýry

46

Hlavnímu závodu ve skoku 11. února odpoledne přihlíželo více než 10 tisíc diváků.

V sobotu 10. února se konal závod na 17 km, který byl součástí závodu sdruženého. Přihlásilo se 152 závodníků! Trať vedla ke Kamenici, přes Mumlavu pak k úpatí Čerťáku, stoupáním okolo Čerťáku až do výše 950 m, pak sjezdem do Rýžoviště, k vodopádu Mumlavy, stoupáním okolo Bílé vody, pak přes Kamenici do nejvyššího bodu k Alfrédce a odsud opět sjezd do cíle. Závod skončil obrovským překvapením, když zvítězil Josef Adolf, závodník HDW z Pece. Stalo se tak poprvé,

kdy byli poraženi všichni seveřané tak vysokých kvalit. Josef Adolf skončil o rok později jako 6. na olympiádě v Chamonix (nejlepší nenorský závodník), na MS v roce 1925 skončil 2. v severské kombinaci a 4. v běhu na 18 i na 50 km, byl mistr Československa, Německa i Švýcarska.

Skok

Den poté se konaly skokanské závody. Závodníci i diváci se dočkali mnoha novinek: Dopad i dojezd můstku byl průběžně upravován. Oporou šlapačů dopadu byla lana, která jim pomáhala se na 35stupňovém svahu udržet. Startovací proces probíhal tak, že po telefonické výzvě startéra se vyvěsilo číslo závodníka, následovalo odmávnutí praporkem jako signál trubačovi, který fanfárou pustil skokana na můstek. Délka skoku byla oznamována na otáčecí tabuli. Dopoledne byly na pořadu dva skoky do severské kombinace, odpoledne pak dva skoky do prostého závodu skokanského. Nejdelšího skoku dne dosáhl v dopoledním závodě Nor Harald Oekern – 33,5 m. Zvítězil nejen ve skokanské části severské kombinace, ale po součtu skoku a běhu se stal i celkovým vítězem královské disciplíny.

Odpolední skokanský závod byl poznamenán množstvím pádů, které se nevyhnuly ani některým z favoritů. Vítězem se stal nejlepší z úvodní padesátky Nor Einar Landvik. Zajímavostí je, že můstek byl těsně před kongresovými závody na radu norského delegáta Oestgaarda upraven a odrazový stůl posunut směrem nahoru. Můstku to nepomohlo, ba naopak. Nejdelší skok v závodě byl 33,5 metru, což zdaleka nedosáhlo délky skoků tréninkových, kdy se lehce skákalo přes 40 metrů.

Titulní strana programu Kongresových závodů

Osazenstvo soudcovské a velitelské tribuny při Kongesových závodech – karikatura

Cenu za první místo v hlavní kategorii, severské kombinaci, bronzovou sochu sv. Václava, věnoval prezident republiky T. G. Masaryk běh na 50 km běh na 17 km závod sdružený skok prostý

1. Landvik Einar 2. Oekern Harald 3. Alestalo Lauri 1. Adolf Josef 2. Oekern Harald 3. Landvik Einar 1. Oekern Harald 2. Landvik Einar 3. Adolf Josef 1. Landvik Einar 2. Buchberger Vinzenz 3. Bim Josef

NOR NOR FIN ČSR (HDW) NOR NOR NOR NOR ČSR (HDW) NOR ČSR (HDW) ČSR (SLČR)

4:35:53 4:46:29 4:52:11 1:29:43 1:31:05 1:32:59

29,5+31 m 28+31 m 29+30 m

Masaryk a ekipa ministrů

O významu celé akce svědčí i to, že ceny pro nejlepší závodníky věnovala celá řada významných osobností. Cenu za první místo v hlavní kategorii, severské kombinaci, bronzovou sochu sv. Václava, věnoval prezident republiky T. G. Masaryk. Vítězové ostatních disciplín obdrželi většinou sochy nebo cenné obrazy. Skleněné vázy a poháry věnoval hrabě Harrach. Protektory závodu byli: JUDr. K. Baxa, primátor Prahy, JUDr. E. Beneš, ministr zahraničí, L. Novák, ministr obchodu, F. Udržal, ministr obrany, Mgr. Šrámek, ministr zdravotnictví a tělesné výchovy, kteří také věnovali ceny.

Pořadatelská smůla Harrachova

Kongresové závody byly přímým předchůdcem mistrovství světa v lyžování, jež se počítá až od

roku 1924. Harrachov měl ještě další šance: Už v roce 1925 byl pověřen pořádáním tzv. středoevropských závodů, na poslední chvíli ale došlo k problémům s ubytováním a svaz závod přesunul do Janských Lázní – tyto závody byly později uznány jako mistrovství světa, přestože účast byla výrazně slabší než v roce 1923 v Harrachově.

Harrachov pak ještě čtyřikrát neúspěšně kandidoval na MS v klasických disciplínách (1991, 93, 95 a 97), načež pak v roce 2009 uspěl s kandidaturou Liberec (jak akce dopadla, všichni víme). Šance Harrachova na pořadatelství velkého MS nekončí, ba naopak. Úspěšně se rozvíjející spolupráce mezi Harrachovem a Sklarskou Porebou dává velkou naději pro společné MS Harrachov-Jakuszyce.

47

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

OSOBNOSTI V začátcích 70. let se Kurt Matz, čerstvý inženýr, připravoval na závodění v bílé stopě ve funkci celoročního správce oddílové chaty trutnovských skijáků

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV KURTA MATZE A ALEŠE SUKA

NIKDY SE NENECHAT ZLOMIT

971

Kurt Matz – mág mezi manažery Kurt Matz, původem Vídeňák, potom Čech, posléze Čechorakušan, je jménem, které rezonuje spíš v zákulisí (nejen) lyžařského sportu. Jako nadšený lyžař se dostal od závodění k manažerství a ze své pozice zejména u značky Kneissl v socialismu značně podporoval i český sport. Po sametové revoluci nepřestal, byl generálním sekretářem Svazu lyžařů ČR a dodnes je k ruce, je-li něco potřeba. V roce 2016 byl uveden do Síně slávy.

P

oshánět materiál pro vizitku Kurta Matze, to byla práce ne na jednom, ale na dvou kostelích… Znali jsme se z dob studia v Praze a krom písemností jsem vyzpovídal kupu kamarádů, soupeřů, nadřízených, přátel.

Z inženýra Kurta Matze sršely nápady, kritika i pohlazení; někdy uhlazené, mnohdy neučesané.

Byl a je osobností neskutečně

48

impulzivní, burcující, překvapující. Chceš se přesvědčit a poznat, co znamená mít charisma?

Seznam se s Kurtem, a v mžiku to víš.

S babičkou v Sudetech

Jeho životní osudy splétají dobrodružný román místy bez happy endu. Rodilý Vídeňák, počatý v obsazené metropoli na Dunaji v repatriační době,

vykoukl na svět v šestačtyřicátém přesně na Nový rok. Otec brzo zemřel, mladá matička svědomí čisté neměla, nemluvně odložila, hošíka si ve čtyřech letech z vídeňského sirotčince vyzvedla babička. Směnila byt 1+1 ve Vídni za domek v Trutnově – Nových Dvorech. V baráčku se učil česky (němčinu zvládl už v dětském domově) a babička, hovořící oběma jazyky, mu dala výborné

základy. Kvalitní němčinu nakonec poslouchal od kamaráda – lyžaře Švenky. Babička zaujímá v jeho nelehké životní pouti pozici velice významnou, v zásadě formovala životní kréda malého Kurta. Oba nenáviděli politiku: „To jsou největší svině“, stejné adjektivum dostali zbrojaři a jako pacifisté byli negativně nastaveni i k policistům a celníkům.

Bezprostředně po MS v Lahti v centrále Kneissl v Kufsteinu (1974). Zprava Kurt Matz, Jaroslav Honců, majitel firmy Franz Kneissl, Milan Jarý, Stanislav Henych, dr. Gatt (šéfkonstruktér běžek ve firmě do doby, než ho na vedoucím postu nahradil právě Kurt Matz), Jiří Beran

Prostředí českých Sudet, kde po válce vše německé bylo darebné, neskutečně skromné životní podmínky, ústrky, ba šikana od spolužáků – to byla epopej neutuchající nespokojenosti. Kurtovo mládí se řítí překotně vpřed, v průserech užívá slova těžkého kalibru, přesto se z nich dokáže vyvléct a celý život bojuje.

Sport místo rodičů

V Trutnově objevil sport; ten způsobil, jak se stát silným.

Najmě trénink, k tomu se ještě dostaneme. Sport je optimistickou výzvou, kterou školák Matz uchopil, propadl aktivní lyžařině, vyzkoušel klasiku i sjezdařinu, tužil se na kole, pinkal tenis. První kroky, to byly těžké a náročné šlépěje. Dostat se k materiálu, výbavě, výstroji, načíhnout do tréninkové skupiny – to znamenalo jednu bitvu za druhou.

Chybělo to podstatné – finance.

Pomohl oddíl a vlastnosti, kterých si v životě budoucí manažer, obchodník, servisman a lyžařský sekretář vážil nejvíc: zdraví a optimistická člověčí atmosféra.

Povahový rys bojovníka, který se nevzdává, dokresluje příběh při přespolním běhu: maratónky neměl, tak běžel bos. Takové záblesky řešení zapeklitých

situací utvářely charakterové vlastnosti žáka z Nových Dvorů, rostla jeho houževnatost, zarputilost a byl to i grunt šlechetnosti a velkorysosti.

Mezi trenéry, u kterých lyžař běžec Lokomotivy Trutnov začínal, byl Olda Hampl a Květa Lelková. Lyžařské vzory a stále trvající kamarádství v klubu, to zase přinesli Jana Ledvinková a Milan Hrdinka. Okukoval je, učil se od nich. Dokonce trenér Hampl, když byl Kurt ve věku mladšího dorostu, domluvil babičce, se kterou vnuk dokázal půl roku nemluvit, aby respektovala jeho vášeň pro sport lyžařský.

Přešly sezóny pubertální, kam se vrtnout? Šupajdil na průmyslovku do Rychnova nad Kněžnou.

Do prváku nastoupil se sjezdařem Jardou Váchou, seznámili se už dříve na lyžích v Trutnově. Ve škole to oba kumpáni rozbalili v basketbalovém týmu; Jarda si běžce Kurta připomíná „opratěmi“ po trénincích a závodech na jeho bradě a ještě parafrázuje, jak sjezdaři na krátkých úsecích, mydlili běžce tím, že bruslíce byli rychlejší. Váchovy informace podtrhují kamarádovy vlastnosti, které ve fofru dospívání byly pro něj typické: „V tréninku to byl ďábel, všechno se snažil urvat! Při basketu převládal silový projev.“

Jeho pracovitost, drajv, kamarádství se pozitivně odrazily i ve sportu; v Hradci Králové jako junior trumfoval specialisty a stal se šampiónem republiky v silniční cyklistice.

Mistr kliček i kamarád

V prvním ročníku průmyslovky oba hošany z Trutnova vyšoupli z internátu. Spali pak dvě noci v krmelci, než si našli podnájem. Šikovně si opatřovali topivo do privátu. Na okénko u školní kotelny připravili prázdný kufr, naplněný uhlím se odnášel. Školník si stěžoval, že se mu ztrácejí třísky, připravené k roztopení kotle. Přitakali: „To sou ale hajzlové,“ čímž vyjádřili účast zlobícímu se topičovi.

V Rychnově demonstruje Kurt další svou přednost: umění ukecat lidi. Opakovaně a přesvědčivě předvádí kumpánovi, řeše důsledky studentských bejkáren pravdivým „nech to na mně, jsem mistr kličky…“ Na mou duši, při povídání s Jardou Váchou mi výborný sjezdař potvrdil, že budoucí hvězdný manažer je mistrem zákulisního jednání.

Ale nebyly to jen lumpárny.

O víkendech byl pozorný k babičce Ludvíkové, ochotně jí pomáhal.

Typické pro něj bylo sociální cítění.

Jako stánkař v Peci, u vleku fronta jako hrom, si odskočil ke stánku

Kurt u sítě, deblový partner Jarda Holík (z utkání Tenis Ski cupu v Hrádku nad Nisou v létě 1982)

své budoucí manželky, vybral všechny drobné a rozdal je dětem ve frontě: „Přijeďte do Trutnova a něco si kupte.“ Vždy byl vášnivým diskutérem, občas nucený nebo ochotný ke kotrmelcům… Z nich vybruslil pravidelně tak, že většinou kecal, kecal, až přesvědčil. Klasika – maturita z ruštiny, klečel před učitelkou: „Nedávejte mi čtyřku, klasifikujte za tři, mizím do Rakouska a už mě neuvidíte!“ Nebo se potřeboval prodrat do startovního prostoru, někde splašil cedulku PRESSE a odmítajícího pořadatele ukecal, a bylo.

I obezličky s reklamami, kritiky pokaždé utahal jako neúnavný rétor, přesvědčivě neúnavný.

Když se nedařilo, vnitřně si situaci přibarvil, natřel na růžovo. Porážky prožíval těžce, protože vyznával potvrzené „nikdy se nenechat zlomit“. To mu, chlapíkovi s dobrodružnou krví, pomohlo zvládnout a pochytat lecjakou šmouhu. A co dělalo v náročných soubojích Kurtovi radost? Jednoznačně pochvala!

Jestliže to řešení vyžadovalo, šel za hranu – v životě i v marketingu.

Nebál se. A byl obratný, vynalézavý.

Cestičky k cíli nacházel. V Hradci pořádal bohatě dotované tenisové turnaje, vše hradil ze svého. Po revoluci, chtěje se vytáhnout před dámami, se utkal s šéfem kurtů Králem, ten ho nechal vyhrát.

49

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

OSOBNOSTI

Běh rozestavný se odehrál nedaleko Boudy na Pláni (níže nebyl sníh) v počátku 70. let a šlo o poslední nominační závod národní ligy o postup do běžecké extraligy běhu na ski, vítězství a postup slavilo Vrchlabí, druzí skončili Matzovi Trutnováci. Souboj čísel 59-Špicar (Vrchlabí) a 60-Matz rameno na rameno o to, dostat se první do stopy

Vítězství i prohry

Kariéru běžce na lyžích koření řádka příběhů. Příběhů psaných až neskutečnou řeholí tréninkovou, nápřah poctivé práce; chtěl být nejlepší, vyniknout. To bývaly tréninkové prásky neuvěřitelné… Sezónu bydlel v chatě trutnovské Lokomotivy nad Pecí, kde amatérsky správcoval, aby byl na horách, v tom ideálním prostředí pro běžecké tréninky.

Odtud nebyl problém zaběhnout si na snídani do Harrachova či si během odskočit na Sněžku, to bývala brnkačka.

V třiašedesátém roce se v Liberci zakládalo družstvo mladých, dnes má název Tým olympijských nadějí. Podle republikového žebříčku byli pozváni Karel Štefl, Jarda Rozkovec, Mirek Herčík, … a Kurt Matz. Trenéři Karel Veselý a Jarda Balatka. Kurtovo sportovní srdíčko se tetelilo radostí; šup

50

na kolo s batohem na zádech, trasa Trutnov–Liberec, přijímací pohovor a… „Jsi Rakušan, tudíž tě do českého výběru nemůžeme zařadit.“ Obrátka zpět a na kole zpátky. „Celou cestu jsem lítostí probrečel,“ přiznal Kurt.

Jiná událost dokládá schopnosti Kurtovy vyvléct se z léček obratností a kličkováním. Cestou na závody vlakem do Tater špásoval junior Matz s vrchlabskou závodnicí S., zašpérovaní v kupé s batohy. Přistiženi průvodčím, vlak v Týništi zastavil na 3 hodiny, nařízen úklid kupé a celého vagónu a hledal se pachatel, zodpovědný za nepořádek.

Měl úklid zaplatit. Obezřetnost, šikovnost, lavírovaným přesunutím do jiných vagonů nebyl viník dohledán, neplatilo se.

9. ročník poháru AZNP Vrchlabí, celkový vítěz v kategorii juniorů Kurt Matz dojel v nejlepším čase dne, o minutu rychlejší

mužů. Možná díky dřívějšímu startu kategorie, kdy sníh ještě držel, možná i kvůli mazání (tehdy populární žlutý Holmes), ale pro Kurta to bylo vítězství, na které je dodnes hrdý. A ještě Vrchlabí: v sezóně 1962, krajské klasifikační závody mladšího dorostu: 1. Matz, 2. Pivnička, 3.

Zahradník, 5. Beran Josef. Ve stejném roce na Kořenovském běhu, mezi prvními pěti dorostenci končí Kurt sekundu za Karlem Šteflem, poráží Berana, Herčíka, Milušku, Rýgla – všechny budoucí reprezentanty.

Párkrát si i skočil, třeba ve Špindlu na padesátce, leč adrenalinu tam bylo, i na Kurta, přespříliš.

Odsun Kurta Matze

Prvnímu kvartálu Matzova žití kralovaly hory, lyže, Trutnov – lyžařský oddíl Lokomotivy.

Dvaadvacet sezón v Českoslo-

vensku, pak přišla stopka. Úlisná snaha StB o „zapojení“ Matze selhávala, takže jednoho dne ve dvaasedmdesátém přišel z úřadu vnitra v Bartolomějské jasný direkt – 48 hodin máš, hochu, na návrat do Rakouska. Příští den svatba a adié Trutnove, Krkonoše, Čechy.

Vyřízeno!

Odstartována byla nepřetržitá řádka půtek, pyramidy konfliktů, proud myšlenek, realizovaných a předběhnuvších dobu o generaci. Rozvinutá fantazie byla přes kupu ústrků základem životní profesní vertikály, kde ukázal ve svých názorech a postojích tvrdošíjnost, odolnost, houževnatost. V rodném Rakousku prubnul závodění; bystře však přišel na to, že stát se šampiónem mu souzeno není. Jelikož střípky zkušeností z drobného byznysu chataře a stánkaře v Krkonoších měl, rozjel obchodování i pod Alpami. Kliku měl přenáramnou,

„Nedávejte mi čtyřku, klasifikujte za tři, mizím do Rakouska a už mě neuvidíte!“

Fotbálek na boso (aby se hráči nepokopali a nemstili) před maturitním večírkem mezi týmy študáků a kantorů. Kurt Matz je první vlevo od zády stojícího kapitána (červen 1964)

že se připletl do cesty Franzi Kneisslovi, výrobci tenisových raket a lyží. Kariéra top manažera odstartována.

Všeříkající fejeton o rezultátech a roli špičkových promotérů lyžařských firem Kneissl a Fischer s titulkem „Bez Kurta Matze a Gerharda Thalera by se v lyžařských stopách nic neudálo“ je fešnou zkratkou průkopníka

oboru K. Matze. Jako hybatel byznysu s prvotřídní sportovní výzbrojí působil jako kvásek v nepoddajném těstě. Neposedné unikum Kurt Matz, oblíben u svých, obávaný u konkurence; byl nápady bohat. Rozzářil hvězdu Kneissl v odvetu G. Thalerovi (závodil s ním v jedné štafetě), který mu v třiasedmdesátém před nosem vyfouknul ceněné místo u

Na vojnu ne!

Ani s vojenskou službou to Kurt neměl jednoduché.

On, ortodoxní pacifista, byl v Austrii naháněn policisty s výzvou nastoupit do základního výcviku. Úvodem, aby při studiích v Praze nemusel absolvovat vojenskou přípravu ve 2. a 3. ročníku, využil konexí a MUDr Milan Jirásek mu vystavil lékařské vysvědčení z Ústřední vojenské nemocnice, dokonce s německou hlavičkou, že je trop na játra. Odvodní komise si po přestěhování vyžádala revizi stavu. Výsledek… jste jediný, který překonal

diagnostikované obtíže, jste odveden. Řadu pokusů rukovat přečkal Kurt uklizen.

Někdy na záchodě doma, pak i v náhradním privátu v nedaleké vesnici. Manželka Majda policii nakukala – odešel, odjel, odcestoval, není doma.

Nakonec to rakouská armáda odpískala a zabalila. A ještě v něčem si K. M. nebral servítky. Nikdo by tomu nevěřil, že je tak odvážný ve špinavé práci. Třeba telefonoval s kazašským ministrem sportu, kterému rusky hned tykal, oslovujíc ho vulgárně chujem.

Fischera. Náhodné setkání s šéfem firmy Kneissl Kurtovi přihrálo žolík. Říkal „Byl jsem tehdá sociální případ, hladový. A byla to pro mne veliká výzva, porazit Fischera.“ Ovládal češtinu, polštinu, ruštinu, němčinu a prvky „skandinávštiny“.

Manažerská vítězství…

Hned zkraje, na mistrovství světa 1974 ve Falunu, rána. Přivezl asi 50 párů nových Kneisslí, žlutomodrých, jenže šéf to nevěděl. Originální skluznice, na mokrém sněhu nepřekonatelná.

Při testování zažívali servisáci soupeřů šok, v testech na dojezd byly Kneissle rychlejší o desítky metrů! Odzkoušel je na vlastní žádost i Švéd Magnusson a bylo jasno – nové běžky byly nedostižné. Dokonce se na nich projel i budoucí švédský král, princ Gustav. Oslovoval pak Matze „Kneissl Kurti“.

Na šampionát posléze přiletěl i majitel firmy, tiskovka a neskutečný úspěch. Jelikož se přidávali skandinávští běžci, Sověti, Němci, medaile jen pršely. A mužská padesátka – to byl triumf kardinální. Grimmer, Henych, Magnusson, navíc 3 zlaté Kulakovové.

Absolutní vrchol dominance značky Kneissl přišel na ZOH 1980 v Lake Placid: 12 zlatých, 12 stříbrných a 4 bronzy!

A byly v těch začátcích i maléry. Po jednom z nich očekával Kurt osobní konec u firmy, ale… Bylo to v jedenaosmdesátém, telefon, přijď sem, v kanceláři celá suita spolupracovníků a majitel, Franz Kneissl, pronesl: „Ode dneška jsi šéfem klasického oddělení, tady máš Volvo a 50 tisíc šilinků gáže.“ A sezóny frčely dál. Sezóna 1981 odzvonila sjezdovkám, nahradily je skokačky. Matti Nykänen, kombiňák Hermann Weinbuch a už se ty zlaté pro firmu ani nepočítaly.

Ivan Lendl a ti další

K tomu tenis – to byl další prásk.

Dokonce jedna ze smluv byla koncipována na pivním tácku!

Přišel i příkaz nainstalovat pro značku Kneissl Navrátilovou a odstavit Beckera (stejně se rakety Puma dělaly v Kneisslově fabrice), obé se podařilo. Kurt navíc od roku 1991 působí v roli manažera čs. daviscupového týmu. Spolupracuje s Tomášem Šmídem, Karlem Nováčkem, Janem Kukalem, o pár roků dřív taky s Ivanem Lendlem. Tehdy řídil svaz Lendl starší a Matz prosadil změnu, aby se hráči dostali ke svým výhrám. Dříve si totiž svaz přebíral jejich finanční odměny a vyplácel jim jen určitá procenta, zbytek zůstával v šuplíku svazu na krytí výdajů na rozvoj mládeže.

51

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

OSOBNOSTI

Gunde Svan, budoucí pětinásobný vítěz Světového poháru v běhu na lyžích, vyrazil v dorosteneckém věku o školních prázdninách za panem Matzem do Kufsteinu ze Švédska na kole, aby projevil zájem o jeho běžky Kneissl. V autě ho doprovázel tatínek. Vše dopadlo happyendem pro obě strany

Tehdy mezi roky 1974–1980 byla Kneissl vůbec nejúspěšnější značka. Tituly jí získávali Lendl, Curren, Kogler, Ploc, Mieto, Klammer, Korda… přesto si Kurt povzdechl…na rok mám 3 miliony, Atomic jen na MS sjezdařů v Grans Montaně milionů 7, což dokládá podmínky, ve kterých tehdy

spočívala podstata partyzánské války. Přesto statistika medailí byla nebesky štědrá – na mistrovstvích světa 1974–1985 zlatých 33, stříbrných 34, bronzových 31 a za ZOH 1976–1984 jich firma Kneissl do podnikového sejfu uložila 65 (25, 24, 16). Nádhera pod velením ing.

Kurta Matze.

Kurt a Svaz lyžařů ČR Mnoho skijáků i bafuňářů si vybavuje Kurta na postu generálního sekretáře SLČR. Jako profesionála ho do svazu zviklali Milan Jirásek, Roman Kumpošt, Franta Dvořák, Česťa Skrbek, Láďa Slonek, sjezdař Vokatý. V šestadevadesátém se svaz za předsednictví náměstka ministra Jurečky motal v krizi, nastoupil nový předseda ing. Mirek Hálek, rodilý Semilák. Kurtovi nabídl šéfovat sekretariátu, Matz přijal. Při nástupu do funkce zjistil generální, že několik úseků je více méně rodinnými podniky. Pustil se do nápravy.

Z ciziny chtěl přesvědčit české trenéry k návratu a práci doma. Samka, Höhnla, Švandu…, litoval opětovného

52

odjezdu Šťastného za velkou louži. Jednal o angažmá rakouského trenéra Bartsche.

Nabídnul kontakty, usiloval o zeštíhlení aparátu, prosadil prakticky firemní pool podporující svaz.

Ke svému angažmá říká: „Rok jsem poctivě fofroval, pak (8. března 1997) přišla schůze výkonného výboru.

Při jednání mě předsedající Dvořák poslal za dveře. To se mi ještě nikdy nestalo. Pak jsme se dozvěděl, že novým předsedou svazu bude člen parlamentu, učitel Stanislav Pěnička. Na svazu už jsem dál pracovat nemohl a 28. května podal výpověď. Nikde jinde jsem neviděl, aby politik okresního formátu řídil tak významný sportovní svaz.“

Po sametu

Po sametové revoluci to byla jízda nahoru dolů a další jiskrné peripetie. V začátcích konzultačního marketingového martyria byl Matz pro Rakušany komunistická k…a pro Čechy naopak imperialistická k…a. Na počátku 90. let sjednal výhodnou licenční smlouvu Pumy v Botaně Skuteč.

Tam se budoucím partnerům protočily panenky (ve Skutči hliníkové příbory, stav firemních toalet…), a zkráceně parafrázován pohled Rakušana na Čecha, kterého si glorifikoval jako Karla Gotta, ale on vlastně všechno ukradne, zničí a posere.

Kurt i nadále výrazně pomáhal našim skokanům, běžcům na lyžích, tenistům. V roce 2016 byl uveden do Síně slávy lyžařského svazu ČR. Upřel se k vizi získat pro Česko mistrovství světa, pomáhal na vlně svých pětadvacetiletých zkušeností z velkého byznysu. Byl a dosud je přesvědčen, že u nás je málo lidí ovládajících dobře tuto problematiku. Mnoho z nich má stále pod kůží zažraných 40 let socialismu. Chybí jim i vděčnost. Kurt například zajistil pro tělovýchovu materiál v hodnotě 30 milionů šilinků, ale stále měl pocit, že lidé tady chtějí své partnery spíš jen odrbat a pak se jich rychle zbavit.

Kurtova babička Anna Ludvíková se v domově seniorů v Trutnově dožila nádherných 104 roků

Příběh Kurta Matze pokračuje, bydlí a pracuje v Kufsteinu, kde má svou firmu Kurt Matz Consulting. S rakouským svazem má smlouvu ještě na čtyři sezóny.

S úctou hodnotí svůj vztah s manželkou Majdou a dcerou Barbarou. A jeho novým životním koníčkem je čtyřletý vnouček Max, jehož české „do prdele, děda je nejlepší“ vyvolává u Kurta prý až orgastické nálady.

Rakušane krkonošský, tak dobrý vítr!

SHAPE E-V8 SKI + EDGE 120 HV GW BOOT

TAKE IT ALL IN

SVĚŘTE SE ZCELA NOVÝM LYŽÍM HEAD SHAPE: TOČÍ SKORO SAMY, S JEDINEČNÝM SEBEVĚDOMÍM VYHLADÍ KAŽDÝ SVAH A ELEGANTNĚ VÁS PROVEDOU CELÝM LYŽAŘSKÝM DNEM. NECHAJÍ VÁS OBJEVIT SAMA SEBE. DAJÍ VÁM VŠE, CO V SOBĚ MAJÍ.

.COM

SNOWTEST

RECENZE

Lyžařské brýle 3F Blade 1903 se zorníkem HD Lens

Růžové brýle 21. století

N

ejprve ještě pár slov ke značce. Sídlí v Rudníku u Vrchlabí a již v názvu prezentuje svou filozofii: 3F – Feeling – Freedom – Fun. Optické prvky nakupuje u renomovaných specialistů a výroba probíhá na Taiwanu nebo v Jižní Koreji, kde se tyto specifické technologie koncentrují.

Dokazuje, že i z malé české vsi lze ovlivňovat světový byznys.

Zrovna příklad HD zorníku je inovace, která se šíří mezi velké světové hráče až se zpožděním, a podobné to prý je u některých designů zejména slunečních brýlí: „Vždycky s něčím přijdeme na trh, ale není síla na to plošně to prosadit. To udělá až některý z velkých hráčů, který se u nás inspiruje, přinese něco podobného, co se pak stane hitem,“ komentuje jednatel a designer společnosti Jiří Krejčí. V současné době se produkty 3F distribuují nejen v České a Slovenské republice, ale i v Polsku, Irsku a Nizozemsku. Vedle lyžařských nabízí i celou paletu slunečních brýlí nebo například lyžařské a cyklistické přilby.

HD – nový ostrý 3D obraz

Technologie HD je nová generace fotochromatických zorníků pro sportovní brýle, kterou společnost 3F Vision sama vyvinula. Posunuje fotochromatické vlastnosti zorníku – propustnost světla podle intenzity slunečního záření mění rychleji a v širším světelném rozsahu. A hlavně k tomu „přidává novou kvalitu v ostrosti a podání obrazu“, což by znělo jako klišé, kdybychom si to sami neověřili…

Za novou úroveň optiky a obrazového podání může nový materiál zorníku z krystalického fluoridu vápenatého. Firma tvrdí, že takový zorník sníží rozptyl barev i při vysokých indexech lomu světla a zlepší korekci chromatické aberace – jednoduše: vidíte přesněji, kontrastněji a plastičtěji.

Je to vysoká věda, kterou uživatel sotva do detailu pochopí (ostatně detaily technologie si firma logicky nechává pro sebe).

Jiří Krejčí se technologii snaží připodobnit k HD televizoru, který nabízí více obrazových bodů, a tedy jemnější obraz. „Technologie HD přispívá ke zos-

Ne každý den přinese česká firma světovou inovaci. Rozsviťte svůj obraz v horách.

54

Petr Socha, autor recenze

tření obrazu až tak, že do určité míry dokáže suplovat dioptrické čočky,“ doplňuje.

Zorník je zabarven do růžova (a možná trochu žluta), což okolí tak trochu rozsvěcí. I my v redakci jsme došli k závěru, že HD technologie poskytuje mimořádně ostré a kontrastní vidění a umožňuje lépe vnímat hloubku a reliéf terénu. Zkušenost je to velmi zajímavá: Po přiložení zorníku k očím svět kolem zplastičtí a stane se zajímavějším, například nudné mraky se prokreslí a stanou se dramatickými – upřímně tak silný optický efekt z jiných brýlí moc neznám.

Vylepšená fotochromatika

Fotochromatické schopnosti znamenají jednoduše to, že se zorník sám zabarvuje podle podmínek okolí. Jsou založeny na speciálních pigmentech, které reagují na UV záření a mění svou barvu a světelnou propustnost. Čím více UV záření dopadá na zorník, tím tmavší se stává, resp. mění zabarvení směrem k šedé.

Naopak, čím méně UV záření je přítomno, tím je zorník světlejší.

Nová technologie HD má údajně několik výhod oproti jiným fotochromatickým zorníkům.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Společnost 3F Vision je malá česká firma, která se zabývá výrobou a distribucí sportovních brýlí pod vlastní značkou 3F. Byla založena v roce 2006 a od těch dob je pravidelně vidět nejen na českých kopcích. Loni přivedla na svět unikátní technologii HD Photochromic, věc, kterou v zimním segmentu nabízela výhradně na celém světě sama jediná.

Jednou z nich je rychlost změny propustnosti, která je u technologie HD až o 50 % vyšší. To znamená, že zorník se dokáže přizpůsobit změnám světelných podmínek během několika sekund.

Další výhodou je široký rozsah změny propustnosti světla, který dosahuje u technologie HD až 40 % celé škály. Zorník tak dokáže propustit od pouhých 12 % (při slunečném počasí) po 52 % viditelného světla. Lze tak použít do různého počasí, rozuměj: zorník je mimořádně univerzální a obsáhne vícero kategorií: částečně S1, S2 a trochu i S3.

3F Blade 1903

My testovali technologii HD na modelu 3F Blade 1903. Ten patří mezi top produkty značky a je to na něm ihned znát. Dostanete ho v pěkném přepravním pouzdře na zip a s alternativním zorníkem v kategorii S1 (pro zhoršenou viditelnost nebo večerní lyžování).

Disponuje magnetickými zorníky, aby se docílila jejich snadná výměna. Funguje to možná až moc dobře – stačí mírně sevřít či přiohnout rám brýlí a zorník se od magnetů integrovaných v rámu odlepí. Není potřeba nad ničím spekulovat, výměna trvá vteřiny. Jednou dvakrát se nám

podařilo zorník odchlípnout i nechtěně při sundávání brýlí z přilby. Okamžitě se ale přilepil nazpět.

Vedle unikátního zorníku oceňujeme i periferní výhled a ostatní výbavu (třívrstvá hypoalergenní pěna, antifog, kompatibilita s přilbami, maximální UVA, UVB a UVC ochrana). Naopak na pásku brýlí nám chyběl silikonový potisk a možná nás trochu rozptylovala i zbytečně masivní přezka, u níž lze i pochybovat o všeobecném smyslu.

VÝHODY unikátní technologie HD – ostré, kontrastní a efektní vidění pěkný design a výbava (pouzdro, zorník) pohodlné a kompatibilní s přilbami dodáváno českou firmou

NEVÝHODY menší výběr barev než u konkurence při nešikovné manipulaci s brýlemi se magnetické zorníky mohou uvolnit nechtěně

Kategorie zorníků Kategorie Sx označují u zorníků lyžařských brýlí míru propustnosti světla, tedy kolik procent viditelného světla zorník propouští. Podle propustnosti světla se zorníky dělí do pěti kategorií od S0 do S4.

Kategorie S1: zorník propouští 43 až 80 % světla. Tyto

zorníky jsou lehce až středně tónované a jsou vhodné pro naše zimní podmínky s oblačností a mírně sníženou viditelností.

Zorníky S1 bývají obvykle oranžové, růžové, bleděmodré, šedé nebo světle kouřové.

Kategorie S2: zorník propouští 18 až 43 % světla. Tyto

Model Bora 1901 má vakuové dvojité zorníky s plochým tvarem a cylindrickým zakřivením. Tento tvar dává brýlím moderní vzhled a zajímavou linku. Model Bora 1901 je dodáván s jedním HD zorníkem v neutrálním tónu (kat. S2 – barva je laděna velmi mírně do žluta), který je vhodný pro střední světelné podmínky. Je to ekonomická varianta s HD zorníkem, základní cena je bez koruny 2 000 Kč.

ILUSTRACE: DEPOSITPHOTOS

Zorníky s vyššími kategoriemi S3 a S4 mají nejnižší propustnost světla (8 až 18 % a 3 až 8 %) a jsou určeny pro jasné sluneční dny nebo pro lyžování v silně osvícených, vysokých horských polohách a na ledovcích. Tyto zorníky mají silnou zrcadlovou vrstvu a jsou nevhodné pro špatné světelné podmínky.

3F Bora 1901

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

zorníky jsou středně až silně tónované a jsou vhodné pro univerzální použití. Zorníky S2 bývají obvykle hnědé nebo kouřové a mohou mít i tenkou zrcadlovou vrstvu.

S1

S2

S3 S4

Chromatická aberace je druh optické vady, která vzniká, když se světlo různých barev (vlnových délek) láme různě v čočce nebo optické soustavě.

To způsobuje, že se obrazové kanály červené, zelené a modré neshodují a vytvářejí barevné lemování nebo rozmazání na kontrastních hranách.

55

SNOWTEST

RECENZE

Lange Shadow 130 MV Úsvit nové éry:

Až budu příště řešit nové lyžáky, tyhle budou rozhodně v užším výběru.

Michael Turek, autor recenze

Více síly, více energie, méně úsilí Úderným sloganem v titulku charakterizuje legendární výrobce svoji zcela novou modelovou řadu sportovních lyžařských bot.

L

yžařské boty Shadow v sobě mixují velmi sportovní charakter, nízkou hmotnost, pohodlí a elegantní design. Kolekce bot Shadow obsahuje čtyři pánské a čtyři dámské modely, které se liší primárně tuhostí skeletu (pánské modely 100 až 130 flexe, u dámských bot mohou lyžařky vybírat v rozmezí flexe od 85 až po flexi 115). Šest z osmi modelů bot Shadow se vyrábí ve dvou provedeních šířky, a to 97 nebo 100 milimetrů.

Technologická revoluce.

Fyzika pomůže

Zásadní a nejvíce inovativní technologickou funkcí bot Shadow jsou dvě konstrukční vychytávky, které svojí kombinací tak trochu mění pohled (a pocit) na tradiční vlastnosti lyžařských bot, na které jsme již mnoho desítek let zvyklí. Jedná

56

se především o tvar horní části komínu boty spojený s umístěním fixačního kloubu (nýtu/ pivotu). Spodní část horní poloviny skeletu je protažená níže, a tak trochu netradičně překrývá spodní polovinu skeletu. Kromě tradičního kloubu je pod ním umístěn ještě další fixační bod.

Celý systém se nazývá „Dual Pivot“. Druhou technologickou předností je zadní výztuha „Suspension Blade“. Kombinace těchto dvou prvků zcela zásadně ovlivňuje průhyb (flexi) lyžařské boty, která je výrazně konsistentní a průhyb je znatelně pozvolnější. Dále toto „zpřevodování“ vylepšuje pákové poměry mezi horním komínem a spodní částí skeletu, zvyšuje zpětný rebound a v neposlední řadě tlumí vibrace. Jak říká výrobce – úsvit nové éry konstrukce bot – více energie a méně lyžařova úsilí.

Teorie a technologické inovace

jsou vždy zajímavé a přitahují pozornost. Ovšem až praxe ukáže, jestli jsou novinky opravdu efektivní, nebo jen efektní.

V tomto případě platí naštěstí to první. Pocity z námi testovaných Shadow 130 MV byly skutečně výborné. Nejenže bota byla pocitově velmi pohodlná a lehká, ale zmiňovaný průhyb a rebound horního komínu byl opravdu jiný. Jiný a lepší. Bota se prohýbá velmi příjemně, při relativně malém úsilí směrem dopředu – při mírném krčení kotníků a kolen – se komín boty velmi plynule prohnul, a to při zachování boční tuhosti.

Bota se při jízdě nijak nekroutí a boční i celková stabilita je i ve vysokých rychlostech naprosto vyhovující.

Pro koho jsou boty určené?

Vzhledem k šířce modelové řady Shadow a nabídce různých variant flexe i šířky boty je cílová skupina hodně široká. Námi testovaná pánská bota s flex indexem 130 bude sedět pokročilým a vyspělým lyžařům, kteří chtějí nekompromisní výkon po celý den, nechtějí mít na noze závodní boty a zároveň ocení pohodlnou a pevnou vnitřní botičku.

VÝHODY konzistentní a plynulý průhyb pohodlná vnitřní botička a nízká hmotnost

NEVÝHODY žádné jsme nenašli

RECENZE

Therm-ic Powergloves Ski Light Boost

Spokojenost manželky na horách zajistí jen teplo (tentokráte na ruce)

FOTO: THERM-IC

Vyhřívané oblečení zažívá v posledních letech revoluci.

K obrovskému technologickému vývoji totiž dochází nejen na poli akumulátorů, které mají větší kapacitu a výkon i v mrazivém prostředí, ale také topných těles. Značka Therm-ic nově používá topné těleso Boost, které je 1,5x výkonnější než předchozí. Pokud jste si tak někdy zkoušeli vyhřívané rukavice a přišlo vám, že hřejí málo, vězte, že se doba posunula.

P

roč vůbec vyhřívané rukavice? U těchto rukavic jsem si kladl spíš opačnou otázku – proč ne? Samy o sobě jsou totiž tyto výkonnými lyžařskými rukavicemi – dlaňová část je čistá kůže, membrána 10 000 prodyšnosti i voděodolnosti je pro lyžování

zlatým standardem, nechybí zateplení podšívkou Primaloft, 72 % materiálu rukavic tvoří recyklovaný polyester… I bez vyhřívání jde o kvalitní rukavice, navíc při nošení o akumulátorech ani topných tělesech není ani vidu, ani slechu. Topné těleso vede sice dokola kolem

každého prstu tak, aby teplo působilo ze 360 °, ale při úchopu hůlek ani manipulaci s drobnými přezkami batohu nebo helmy není cítit – ani bych nedokázal určit, kudy přesně vede. Umístění akumulátorů při oblékání rukavic je zřejmé, ale placaté baterky se přimáčknou na zápěstí a od té doby o nich nevíte, ruku netíží ani jinak nepřekáží.

O těchto rukavicích bych uvažoval, i kdyby neměly vyhřívání. Vytvořené teplo je však další významný bonus.

Lukáš Vavrda, autor recenze Toto není manželka, ale šerpa Nirmal Purja, který v rukavicích Therm-ic zdolává nejvyšší vrcholy světa.

Normální smrtelníci je využijí i v Krkonoších nebo ve městě, prostě všude, kde je chladno

Rovnoměrné vyhřívání

Vyhřívání řídí tlačítko na hřbetu rukavice, podle indikátoru lze nastavit tři úrovně vyhřívání – ta nejnižší vydrží hřát asi 7 hodin.

Zajímavé je, že ruka se velmi rychle adaptuje na teplejší prostředí a po pár minutách už nevnímáte, že by rukavice hřála.

Tedy dokud si jednu rukavici nevypnete, pak je rozdíl zřejmý – jedna ruka je chladná, druhá v plném komfortu. Teplo je opravdu distribuováno rovnoměrně okolo prstů.

Nejintenzivnější stupeň výhřevu už hřeje opravdu znatelně a udrží ruce v teple i v tuhých mrazech, ale samozřejmě se zkracuje výdrž akumulátorů.

Ostatně tyto rukavice důkladně otestoval při výstupech na osmitisícové vrcholy šerpa Nirmal Purja, takže kromě lyžování mohou být využitelné při jakémkoliv zimním dobrodružství, sportu nebo práci.

Každodenní péče není složitá

Péče o cokoliv s akumulátorem je samozřejmě trochu složitější, na druhou stranu běžné rukavice po lyžování dávám na vysoušeč, tady je jen potřeba připojit o jeden kabel navíc, aby se nabíjely akumulátory – jejich nabití trvá asi 4 hodiny, tedy podobně jako vysušení rukavic. Pro udržení životnosti akumulátorů je pak klíčové uložení na léto v polonabitém stavu, ale i tato drobná starost jednou ročně za tepelný komfort při lyžování stojí.

VÝHODY kvalitní konstrukce rukavice rovnoměrná distribuce tepla výkonný topný element Boost

NEVÝHODY černožlutá varianta se snadno ušpiní, doporučujeme spíš celočerný model nutnost myslet každý večer na nabíjení

57

RECENZE

FOTO: KASK

SNOWTEST

Kask Piuma R Vibes

Chrání, zkrášluje, ale i baví Kask je italská značka s výbornou pověstí: díky stylovému designu, vysoce technickému know-how i důslednému zaměření na bezpečnost. I my jsme si vybrali k testu vysoce inovativní přilbu Kask Piuma R se zabudovaným zorníkem, a hlavně moderním audiosystémem.

N

ejsilnějším prvním dojmem byl styl. Přilba ve světlé khaki s černými doplňky působí elegantně a neokoukaně, ba trochu až extravagantně. Velmi příjemný mix na to, aby se v ní lyžař cítil spokojeně – každý přeci nosí rád něco, co mu sluší.

Konstrukce

Tenká svrchní skořepina je spojena ze dvou výlisků, jež jsou vyplněny velmi pevně působící pěnou v tloušťce přes jeden až takřka dva centimetry – kostra přilby působí mimořádně robustně, pokud ji zmáčknete, nedeformuje se a působí vskutku jako připravena odolat

velikostech. Zkoušejte důsledně.

Přesto, pokud je někdo zvyklý si přilbu v průběhu lyžování stahovat a (na lanovce) povolovat, může mu tato funkce chybět.

Integrovaný zorník – nový standard

Mnozí, kdo vyzkouší přilbu s integrovaným zorníkem, už nechtějí jinak. Je to koncept komfortní (snadné ovládání, nikdy nefouká na čelo…), odolnější proti zamlžení, a hlavně poskytuje mnohem širší zorný úhel. U Piuma R se zorníky dají snadno sejmout a vyměnit podle světelných podmínek, dokonce i využít konvenční lyžařské brýle, pokud z nějakého důvodu potřebujete.

Sorry, miláčku, neslyším... I při lyžování poslouchejte jen to, co chcete.“ Petr Socha, autor recenze ledasčemu. Vnitřní polstrování je z antibakteriální merino vlny, dá se velmi jednoduše vyjmout a hodit do pračky. Na vrchlíku přilby pak najdeme tři objemné ventilační otvory, které se ovládají jednoduchým přepínačem na temeni.

Helmu jsme dostali bez zkoušení v konfekční velikosti M – možná jen díky štěstí seděla.

Přilba kupodivu nedisponuje žádným stahovacím mechanismem, který by její vnitřní velikost doladil podle unikátní hlavy lyžaře. Což pochopíte ve chvíli, kdy se dozvíte, že se vyrábí ve třinácti (!)

58

Zorníků je k dispozici 10 typů od čirého (S0) po velmi tmavý (S3).

Ve většině obvyklých případů ale postačí zorník jediný, obzvlášť pokud zvolíte ten fotochromatický (kat. S1-S2), který se sám zabarvuje podle vnějších světelných podmínek. Dlužno ještě vyzdvihnout i důmyslný systém polohování zorníku, jednoduchý, ale přitom přesný a s pevným ukotvením ve finální pozici.

Audio revoluce

Jistěže audio systém v přilbě není nic nového, ale s vývojem technologie je stále uživatelsky

přívětivější. Navíc se audio konektivita stává významnější i díky novým potřebám doby – například podcasty posloucháme určitě nejvíc v historii. Zařízení v přilbě se spáruje s telefonem skrze bluetooth stejně snadno jako běžná sluchátka. Zvuk pak lze ovládat buď přímo na zařízení, nebo naopak, a to pohodlně i v rukavicích, pomocí integrovaných ovládacích prvků na helmě. Tlačítka s mechanickou odezvou (procvaknou se) jsou umístěna v ušních krytech, levé sluchátka zapíná a vypíná, pravé zvuk (zmáčknutím) zesiluje a (přidržením) zeslabuje.

WG11 proti rotačním silám Kask představil vlastní technologii, která redukuje rotační síly při nárazu, čímž snižuje riziko poranění mozku. O technickém řešení se detailně nezmiňuje, jen odkazuje na vědecké pozadí a intenzivní realistické testy při rotačním nárazu minimální rychlostí 6 m/s.

Tvrdí, že dosahují i lepších výsledků než doposud používaná řešení.

Sluchátka v přilbě Kask využívají technologii Bone Conduction, která přenáší zvukové vibrace do vnitřního ucha prostřednictvím lícní kosti, nikoli tradiční cestou přes ušní bubínek. Uši tak zůstávají otevřené a připravené vnímat okolní zvuky. Přesto z bezpečnostních důvodů doporučujeme sluchátka využívat raději jen na lanovce či ve frontě kvůli plné koncentraci na samotnou jízdu a dění v okolí.

A kdo audio v přilbě využije?

Každý, kdo rád poslouchá nebo často telefonuje. Typicky lyžující manažer, samotář, který si chce během dne poslouchat muziku nebo podcasty, nebo třeba partner příliš upovídané manželky .

VÝHODY design a styl (široká škála barevných variant) robustnost (bezpečnost) uživatelská přívětivost a skvělý zorný úhel audio systém má potenciál dělat lyžování ještě atraktivnější

NEVÝHODY nemožnost stažení přilby vyžaduje důsledné zkoušení před nákupem

SNOWTEST

TEXT A FOTO: PETR SOCHA

Štíhlé lyže

Možná nejsilnější trend moderní lyžařské doby?

I vývoj lyží jde cestou pokusů, chyb a omylů, takže se rodí trendy, aby se zanedlouho přežily a nahradily je nové koncepty, které možná už kdysi předtím samy zapadly coby přežité do dějin zapomnění. Podobně tak štíhlé lyže – v našem případě lyže se šířkou pod vázáním menší než 70 mm.

P

řed nějakými deseti lety se míry začínající číslicí 6 daly najít na lyžích ryze závodních a zažila se představa, že tak štíhlý pas lyžař využije pouze na opravdu tvrdé sjezdovce, kterou ale běžný rekreační sportovec zrovna nemá v oblibě, a tedy není důvod takové lyže veřejnosti nabízet. Až trochu zarytě se naopak začaly prosazovat lyže na sjezdové tratě, které měly základnu 80 i více. Možná i jako nadšená a trochu emocionální reakce na možnosti moderní technologie vyrobit tak široké, a přitom mechanicky plně funkční lyže. Široké lyže přináší i pochopitelné bonusy, nejvíc asi v jarních podmínkách, ale třeba i stabilitu pro ty, kdo nedisponují vytříbenou technikou. Širší verze lyží pak podpořil i příchod rockeru či experimenty s camberem, které takovým lyžím ve výsledku dodaly kýžené snazší

ovládání a zahájení oblouku. A samozřejmě i boom prašanového lyžování nebo snaha přinést jednu univerzální lyži, která dokáže když ne vše, tak alespoň nejvíc právě toho, co potřebují nejpočetnější skupiny lyžařů. Pořád prostě bylo proč se zaměřovat na lyže s osmičkou i devítkou na počátku své zásadní míry, přičemž sedmička se stala základní normou pro významnou většinu sjezdovkové kolekce.

Pak si ale kdosi vzpomněl na trenéry, již museli trávit svůj čas na lyžích na ledových pistách společně se svými svěřenci – závodníky. A aby se nemusely trápit na jednoúčelových slalomkách nebo neobratných obřačkách, postavil pro ně univerzálnější lyže, které ale měly coby pojistku pohybu na ledu štíhloučký pas. Možná že tak se nakonec zjistilo, že štíhlý pas vlastně není na škodu ani tam, kde už je měkčeji, ba

dokonce že lyži nutně nediskvalifikuje ani na vyloženě rozměklé sjezdovce. Ale hlavně, naplno se projevilo kouzlo ultrarychlého přehranění, protože logicky užší lyži stačí kratší dráha a čas k tomu, aby přešla z jedné hrany na druhou. V praxi tak lyže se štíhlým pasem velmi rychle reagují, navíc na menší impulsy, což dohromady přináší skvělou zábavu a nové dimenze zážitků z jízdy. Štíhlý pas se pak z vysoce specializovaných, expertních a drahých lyží postupně propadl kolekcemi až k lyžím pro sice technicky zdatné, ale zcela normální lyžaře-smrtelníky. Je a bude zajímavé sledovat, jak se tento trend bude dále vyvíjet. V našem testu se sešly štíhlé jak vysoce výkonné „skorozávodní“ lyže, tak i civilní a tolerantní modely pro běžné sportovní lyžaře. Vyzkoušeli jsme je zdaleka nejen na tvrdém podkladu, ale i v silně promočených podmínkách pozdního jara. Rozhodně nás ani v nich neurazily, možná proto, že širší špička a patka jejich výtlak do jisté míry zastoupí.

Pokud někde na takové štíhlounké lyže narazíte, třeba v některém z firemních testcenter, vyzkoušejte si je. Velmi pravděpodobně vás budou bavit, nejvíc pak potom, až si najdete délkou a tvrdostí vám odpovídající model.

skipasy GRATIS 59

RECENZE

AUGMENT WC SL FIS TESTOVANÁ DÉLKA: 165 cm | PARAMETRY: 118,5–67,5–103,5, R: 12,5 m | ROCKER:

Poctivé závodní slalomky z rakouské fabriky Augment, která už dnes patří pod křídla Marcela Hirschera a Red Bull Sports (Van Deer), si rozhodně na nic nehrají. Jedná se o skutečně závodní náčiní se vším, co k tomu patří.

Sendvičová konstrukce z topolového dřeva je vyztužena dvěma silnějšími titanaly a karbonem a osazena závodní deskou s vázáním Marker. Celý set už od prvního pohledu dává tušit, že dnes to zadarmo rozhodně nebude.

CO PROZRADIL TEST:

Augment SL FIS jsou určené pro poctivé závodění. Kdo očekává hravou celodenní slalomku z komerční produkce, měl by se u Augmentu poohlédnout o dvě řady níže. V nabídce jsou i odladěné slalomky Carving, které budou vyžadovat méně síly i techniky. WC SL FIS se vyrábí ve třech délkách 148, 155 a 165 cm. V naší testované verzi 165 cm měly 12,5 metru poloměru a téměř 68 mm pod botou a ukázaly se jako téměř všehoschopné.

Nejvíce jim samozřejmě svědčila jízda

krátkými oblouky pod jejich konstrukční poloměr, ale bez zaváhání zvládaly i střední poloměry okolo 15 metrů, aniž by nás nutily ke zkrácení.

To ovšem neznamená, že se jedná o snadno ovladatelný kousek do sbírky. Už od prvního oblouku dávají jasně najevo, že vyžadují pevné vedení, výtečnou techniku a taky rády nějaká ta kila navíc.

Rozdíl v pocitu 70- a 90kilového testéra byl výrazný. Zatímco těžší jezdec si lyže pochvaloval i na strmějším terénu, pro lehkého byly lépe zvladatelné na mírnějším sklonu, kde je nebylo potřeba tolik prohýbat a dalo se jet více otevřenými oblouky. Lyže jsou pocitově velmi tuhé, ale když si na to zvyknete, odevzdáte se jim velmi snadno. Drží jako přibité a po počátečních obavách vyvolávají v dobrém jezdci pocit naprostého bezpečí a důvěry.

ZÁVĚR:

Augment WC SL FIS jsou lyže určené pro závodníky, masters a experty.

Pokud máte na celodenní lyžování rádi slalomky, opravdu závodním modelům se v takovém případě vyhněte.

Tyto lyže jsou ideální na rovné a tvrdé trati, vyžadují solidní kondičku, protože vás pustí maximálně ke střednímu poloměru. Jsou fantastické a rozdíl mezi běžnou produkcí a materiálem určeným k výkonnostnímu sportu je na první dobrou okamžitě znát. Ale jsou prostě pro experty.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

SNOWTEST

VIDEO

TESTOVANÁ DÉLKA: 165 cm | PARAMETRY: 119–66–104, R: 13 m | ROCKER:

Na tyhle lyže jsme se hodně těšili. Model RC4 SC jsme měli v redakčním testu již v minulosti a nikdy nás nezklamal. Výrobcem jsou lyže zařazené na vrchol kolekce, který poznáme podle označení RC4 a dovětku World Cup. Patří do kategorie odladěných slalomek a od závodní slalomky se liší pouze pár detaily, například slabším vázáním, jinou deskou nebo mírně odlišnou skluznicí.

Konstrukčně plní tato lyže veškerá naše očekávání. Sendvičová skladba se dřevěným jádrem (buk + topol), karbonová vlákna Diagocarbon, výztuhy z titanalu, poctivé bočnice a pro značku Fischer tolik charakteristická špička s otvorem.

Lyže jsme jezdili v délce 165 cm, čemuž odpovídá i konstrukční poloměr 13 metrů. Model je osazen vázáním do DIN 12 a normální (nikoliv závodní) deskou s možností rychlého posunu.

Lyžím logicky nejvíce svědčí upravená a tvrdá sjezdovka. Pokud ji chceme do CO PROZRADIL TEST: slalomového režimu, tedy stlačit poloměr A jak se chovají na sněhu? Právě výše zmí- jízdy pod konstrukční rádius, lehčí něná technologie Hole Ski možná dělá ten lyžaři už musí zabrat. Žádají si přesnost pozitivní rozdílový pocit. Lyže jsou totiž v předozadní pozici lyžaře a relativně i díky odlehčení ve špičce velmi lehké, ale přesnou kontrolu při výjezdu z oblouků. přitom potřebně tuhé. To se odráží i v jízd- Odměnou za to je agilní a hbitá sportovní ních vlastnostech. Od slalomky samozřej- jízda. Všichni testéři pak model velmi mě očekáváme točivost, přesnost, hbitost chválili pro jeho ovladatelnost a vysoký a dynamiku, nicméně tento model tyto klid v jízdě. vlastnosti posouvá ještě o chloupek dále.

60

ZÁVĚR:

I když se jedná o komerční a „odladěnou“ slalomku, rádi přiznáváme, že tohle byla prostě jízda. Lyže nemají v krátkém řezaném oblouku žádné větší nedostatky. Perfektně vyladěný produkt s 66 milimetry pod botou je určen pro velmi sportovní lyžaře, případně pro masters závodníky. Je to zážitek z pocitu jízdy po hraně a zkrátka slalomka, jak má být.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

FISCHER RC4 WC SC

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

KÄSTLE RX12 GS Lyže Kästle RX12 GS jsou již evergreenem určeným pro vysoce sportovní použití na sjezdovkách. V posledních letech pravidelně oslovují především sportovně založené pokročilé lyžaře, kteří preferují rychlé střední a delší oblouky.

Kästle RX12 GS se drží tradiční konstrukce (v případě značky nazvané Classic Sandwich Sidewall), kde je dřevěné jádro posíleno titanalem. Takže slibují výkon, torzní i podélnou tuhost, stabilitu a klid i při vysokých rychlostech a efektivní přenos energie. Zkušenosti z odlehčené špičky (Hollowtech Race) zase napovídají, že pro ovládání lyží není třeba tolik síly, jak by se mohlo zdát.

kou, která vykazuje vyvážené vlastnosti v různých režimech jízdy a typech oblouků. Při vyšší rychlosti lyže testéry stále více bavily tím, jakou poskytovaly jistotu na hraně. Zvládaly dobře i přímou jízdu a samozřejmě i delší oblouky. Přestože jsou dost tuhé, a tedy vhodné pro tvrdý povrch, zároveň jsou překvapivě snadno ovladatelné, lépe, než testéři čekali. Je to logicky lyže, která vyžaduje větší rychlost, sílu a přesnou techniku, ale celkově jsme CO PROZRADIL TEST: byli jejich charakterem příjemně překvaKästle RX12 GS jsou výbornou volbou peni, což dosvědčuje fakt, že polovina pro sportovně založené pokročilé lyžaře. testérů by si je vybrala jako jedinou lyži Lyže – my testovali délku 175 cm – se na své každodenní lyžování. „Zdaleka chovaly jistě v jakémkoliv pevném terénu není tak radikální, jak vypadá. Nechá se a excelovaly už ve středním oblouku. ohnout i do hravé jízdy, ale samozřejmě Jejich závodní design trochu klame, ve má nejradši rychlou jízdu po hranách skutečnosti jsou silně univerzální obřačv dlouhých obloucích.“

ZÁVĚR:

Kästle RX12 GS jsou skvělou volbou pro sportovně založené pokročilé lyžaře, kteří preferují rychlou, a přitom komfortní jízdu na sjezdovkách i s výrazně sportovními prvky. Jsou vhodné pro střední a delší oblouky ve vyšších rychlostech a poradí si s vícero povrchy. Ideální pro jezdce, kteří hledají univerzální obřačku, na níž si zamakají i odpočinou.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm | PARAMETRY: 113–68–97, R: 18,3 m | ROCKER:

KÄSTLE RX12 SL Slalomky Kästle přišly s novým designem, kterým se podobně jako obřačky téže značky hlásí k tomu nejvýkonnějšímu, co Kästle nabízí. RX12 SL jsou určené pro vysoce sportovní použití na sjezdovkách všem lyžařům, kteří rádi zažívají slalomovou dynamiku mimo závodní brány. zábavnou a živou jízdu. Samozřejmě výborně drží na hraně, hbitě přehraňují a dovolí nejen krátké, ale i střední oblouky. Snadno se ovládají a zahajují oblouk „na mrknutí oka“, možná i díky odlehčené špičce Hollowtech. Není to zdaleka radikální slalomka, která by po člověku chtěla pořád jen to jedno, někteří testéři CO PROZRADIL TEST: je prohnali i na širokých sjezdovkách, kde A co na ně naši testéři, kteří většinou výše ukázaly schopnost jezdit hodně přes svůj uvedenou definici splňují? Zamilovali si konstrukční rádius. „I přesto, že je to slaje od samého začátku. Už jejich vzhled lomka jako hrom, skvěle zvládala i měkký a zpracování prý okamžitě vytváří naděj- terén ve středním oblouku.“ „Poctivá ný vztah, který se od prvních oblouků slalomka, hezky drží na hraně. Řemeslo obvykle rozvíjí, až se nakonec ustanoví v ryzí podobě bez příkras.“ jako trvalý – a to nejen pro ty, kdo mají ZÁVĚR: rádi slalomky. RX12 SL se totiž ukázaly Kästle RX12 SL jsou vhodnou volbou jako výrazně univerzálnější, neztratily pro pokročilé lyžaře, kteří se chtějí se ani v měkčím terénu, kde nabízely Klasický sendvič s dřevěným jádrem je posílen titanalem a karbonem a lyže na první pohled napovídá, že se jedná o poctivý materiál, který se nebude podbízet zdaleka každému. Naopak se očekává, že své tajemství plně svěří pouze těm, kdo umí a nebojí se do toho šlápnout.

věnovat dynamickému sportovnímu lyžování na upravených sjezdovkách.

Coby slalomky jezdí rády oblouk za obloukem, vykružují precizní oblouky a k tomu nabízejí poměrně snadnou ovladatelnost a slušnou výkonnost. Je to poctivá slalomka, ale nikoli ta čistě jednoúčelová. Užije je sportovní lyžař i lyžařka s dobrou technikou a preferencí jízdy v kratších obloucích.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

TESTOVANÁ DÉLKA: 165 cm | PARAMETRY: 122–68–104, R: 12,7 m | ROCKER:

61

SNOWTEST

RECENZE

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

LUSTI FIS SL Ostré slalomky od Lusti, s FIS parametry, nejsou žádnou novinkou. V kolekci krkonošského výrobce mají svoje pevné místo již řadu let. Čas od času se mění design, který je mimochodem pro nadcházející sezónu velmi povedený.

Konstrukčně se jedná o poctivé závodní lyže se všemi vlastnostmi, které k tomu patří. Sendvičová stavba s bukovo-smrkovým jádrem je vyztužena dvěma silnějšími titanaly a prepregovou laminační vrstvou. Komplet s vázáním VIST a 16milimetrovou deskou VIST dává již na první kontakt tušit, že to bude jízda.

CO PROZRADIL TEST:

Jedná se o poctivé, tuhé a přesné náčiní, které osloví všechny milovníky tvrdé pisty, rychlých slalomových oblouků a velkých rozsahů. Lyže je postavena tak, aby vám vaši snahu a sílu vrátila v podobě přesného vedení a rychlého přehranění. Lyže jezdce doslova vystřelí z jedné zatáčky do druhé, pokud to ovšem ustojí. Díky jejich šířce 65 mm se můžete spolehnout, že v přehranění mezi oblouky nebudete trávit víc času, než

je třeba. Lusti FIS SL se vyrábí ve dvou standardizovaných délkách, 155 cm pro ženy a 165 pro muže. Testovali jsme delší variantu s poloměrem oblouku 13 metrů.

Ta bude sedět spíše středním a těžším hmotnostním kategoriím jezdců – je pocitově opravdu tuhá, lehčí lyžař proto musí disponovat precizní technikou, aby je zvládl ukočírovat a prohnout do slalomových poloměrů. Na lyže je třeba si pár jízd zvyknout. Poté se ale odmění jistotou a ta trocha dřiny vás začne hodně bavit.

ZÁVĚR:

Tyto FIS konformní slalomky jsou primárně určené pro juniorské i dospělé závodníky, masters závodníky a pro expertní lyžaře. Dominují na tvrdé a rovné sjezdovce, vyžadují vyšší úroveň fyzické kondice a rozhodně od nich nečekejte pohodové odpolední

klouzání – je to materiál jen pro ty, kteří vědí „jak na to“. Není to lyže na celý den, nýbrž spíš závodní a tréninkový nástroj, lyže na kratší lyžařské cykly, která dokáže člověka rychle vyšťavit. Pokud máte slalomky rádi a chcete jen normálně lyžovat, lehčí a univerzálnější alternativou je odladěný model Lusti RC SL.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

TESTOVANÁ DÉLKA: 165 cm | PARAMETRY: 119–65–102, R: 13 m | ROCKER:

NORDICA Spitfire 68 DC Nordica Spitfire 68 DC je významná novinka, a to hlavně kvůli DC na konci svého názvu. Ten totiž označuje zcela nové jádro Double Core, které od letoška Nordica používá u svých nejlepších modelů. Double Core využívá tlumicích vlastností pryže, kterou implementuje do tradiční sendvičové konstrukce s titanalem.

Jádro lyže tvoří tradičně skládané a stabilizované dřevo, které je ale podélně rozděleno a mezi dvě jeho vrstvy je vložen pryžový plát (u modelů Spitfire Pro pak ještě doplněná titanalem). Pryž v konstrukci lyži již je úspěšně využívána, takže si tak trochu umíme představit výsledek: příznivá charakteristika průhybu, lepší akcelerace a klid i při vyšších rychlostech.

V našem případě modelu Spitfire 68 DC máme co do činění se sportovním modelem na upravenou sjezdovku, který má klasický camber (průhyb) a rádius 15 m při délce 170 cm. A k tomu je štíhlý v pase – pouhých 68 mm pod vázáním je míra, která se vesměs využívá jen na ryze sportovní a nabušené lyže. Takže jsme byli skutečně zvědaví.

62

CO PROZRADIL TEST:

Spitfire 68 DC se ukázala jako ideální pro technicky pokročilé jezdce, kterým nabízí precizní ovladatelnost a vybízí je k dynamické jízdě ve sportovní rychlosti. Testéři byli obecně překvapeni výkonem lyže při agresivním carvingu, kde se projevila snadná ovladatelnost, schopnost rychle přehranit a přesnost při vedení zejména středně dlouhých oblouků. Přes svůj útlý pas zvládá různé typy povrchu sjezdovky s jistotou a lehkostí. „Líbí se mi, jak pěkně vede, jízda s ní je klidná a jistá. Ve velké rychlosti se na ni dá spolehnout, kupodivu i na rozbředlém povrchu.“

ZÁVĚR:

Nordica Spitfire 68 DC je skvělou volbou pro pokročilé, kteří hledají univerzální sportovní lyži pro dynamickou i zábavnou jízdu na sjezdovce. Nejlépe se chová na upravené vodivé trati, kde se naplno projeví její parametry vysokou agilitou a návratem energie.

Nevyžaduje silové pojetí jízdy, doporučujeme ji proto spíše pro nevelké lyžaře i všechny lyžařky.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

TESTOVANÁ DÉLKA: 170 cm | PARAMETRY: 119–68–99, R: 15 m | ROCKER:

RECENZE

Salomon Addikt Pro

ADDICT TO ADDIKT Malá slovní hříčka docela přesně vyjadřuje pocity testérů, kteří měli s novinkou na sezónu 2023/24 co do činění. Na nových „addiktech“ se stane závislý kdekdo.

Průměrný jezdec, sportovní lyžař, expert, ale i milovník kvalitního designu.

O

jedinělý design je totiž to, co vás upoutá na první pohled. Bílý základ doplňuje výrazná paleta barev, na každé lyži trochu jiná, fascinující jsou ale hlavně barevné bočnice z recyklovaného materiálu, které připomínají podrážky sportovních bot, nezvyklá je i „vlaštovka“ v patě lyží. Ale na design to nejezdí. Jaké jsou tedy na kopci?

Točí to až za roh!

Novinka Addikt Pro stojí na vrcholu kolekce známých univerzálek S/Max. Oproti nim je ale střižena více do sportovna.

Slalomový „shape“ s pouhými 66 mm pod botou dává lyžím rychlou reakci při přehranění i určitou dávku agresivity, široké spektrum délek od 149–177 cm pak pokrývá poloměry od 10 do 14 metrů, což svědčí o jasném zaměření na uzavřené carvingové oblouky kratšího až středního poloměru. Celodřevěné jádro z topolu je vyztuženo dvěma titanaly a nechybí ani loňská novinka Blade Technology, která napomáhá plynulému průhybu lyží. Pata je zakončena již zmíněným vykrojením do „vlaštovky“.

Jedná se o technologii Motion Tail, která by oproti závodním

Ojedinělá, zajímavá, a navíc skvěle funguje!

Ondřej Novák, autor recenze modelům měla trochu více odpouštět při výjezdu z oblouku.

Lyže jsou sice svým krojením laděny jako slalomka, ale v kombinaci s měkčí flexí, a tedy i velmi snadnou ohebností se velmi dobře chovají i v měkčím a rozbitém sněhu. A to i přes velmi úzký střed. Naopak na úplně tvrdém už mírně ztrácejí (ale tam nejsou ani určeny). Nejlíp jim svědčí pevná a vodivá trať, kde mohou předvést svůj snadný nástup do oblouku a v průběhu něj vám dodat pocit, že zatáčíte snadno, ale přitom čistě po kolejích, které dokážete bez většího úsilí ohýbat „až za roh“. Jsou velmi hravé, přitom vás ale k ničemu nenutí, jsou podřízené, nikoliv však bez odezvy. Pokud není na sjezdovce

čirý led, jízda na nich vyvolává nekončící úsměv na rtech a potěšení.

Pro koho?

Vyhovuje jim střední tempo a s ním spíše lehčí a středně těžcí jezdci. To platí pro obě varianty (163 a 170 cm), které jsme testovali. Na 170 cm se bez limitů svezla i děvčata se 160 cm, na 163 cm naopak urostlejší chlapci, takže výběr délky je jen na vašich preferencích. Vyhovovat budou širokému spektru lyžařů. Lyžařský instruktor je využije při výuce jako velmi snadno ovladatelný materiál, na kterém toho lze většinu ukázat, pro sportovně zaměřené jezdce, kteří netouží po tvrdé pistě a výrazném reboundu

na konci oblouku, budou zcela ideální, průměrné lyžaře naopak rychle posunou ke carvingovým obloukům. Za mě skvěle vyladěná lyže, která si zbytečně na nic nehraje a svým ojedinělým střihem i designem po dlouhé době rozvířila vodu.

VÝHODY snadný nástup do oblouku snadný výjezd z oblouku výborné naladění pro široké spektrum uživatelů design

NEVÝHODY na tvrdém povrchu už je na svém limitu

63

SNOWTEST

RECENZE

kterou pak nebude muset roky měnit, protože ho bude pořád bavit, je tohle TESTOVANÁ DÉLKA: 165 cm | PARAMETRY: 120–66–98, R: 13,6 m | ROCKER: možná právě ona. Není levná, ale zato dostanete ten příjemný pocit, že vlastLyže Laser SL je již dávno legendou, nicméně i ona je součástí postupné evo- níte něco skutečného, trvalého, lyži luce celé rodiny Stöckli, takže stojí za to se na ni čas od času postavit (i kdyby bez kompromisů. Před čím varovat? mělo jít jen o to si ji užít). Pro letošek se chlubí novou technologií Carbon Snad jen nezapomeňte na to, že to je Power Turn, takže logicky vzbuzuje nový zájem. pořád slalomka s poměrně jednoúčelovým nastavením. Pokud preferujete Carbon Power Turn je karbonová výztuha – až trochu pobízí k tomu se jí kompletně univerzálnější lyže na celodenní lyžopod jádrem lyže v oblasti vázání, jejímž svěřit do péče a na vlastní aktivitu rezigvání, může být Laser SL příliš specialiúčelem je vylepšit jízdní vlastnosti při zahá- novat.“ „Plnohodnotná slalomka, krásně zovaná a chtějte radši třeba Laser SC. jení a ukončení oblouku, kdy má lyži udělit drží na hraně a vybízí k dynamickým větší zrychlení. Jinak se lyže konzervativně krátkým obloukům.“ „Dobře ovladatelná, ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) drží své tradiční konstrukce s dřevěným přesná lyže…“ jádrem, titanalem, tvrdými sportovními Ale vůbec neurazila ani dámy: „Řízná REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT bočnicemi a dalšími originálními technoslalomka, která nutí stále pracovat, ale HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) logiemi Stöckli, na jejichž popis nám místo odmění skvělým držením na hranách nestačí. Pojďme na jízdní dojmy. a rychlou a přesnou reakcí na pokyn. Točí, DROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ baví.“ „Pro mě super. Fajn překvapení.

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) CO PROZRADIL TEST: Pevná, točivá, jistá, kratší i delší oblouk.

Nic objevného jsme nezjistili – a to je Musí se do ní trochu šlápnout, ale nijak, KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ dobře! Stöckli Laser SL je civilní slalomka aby mě to trápilo.“ TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) vyladěná tak, že nejen splňuje veškerá očekávání, ale často vyvolává silnou potřebu ji ZÁVĚR: LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ Jistota a roky ověřená spolehlivost vlastnit. Nechme mluvit testéry – pány: RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) „Slalomka 5*, ostře nabroušená, přesto společně s unikátním Stöckli feesnadno ovladatelná a mimořádně klidná lingem. Kdo chce vlastnit slalomku, NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

STÖCKLI Laser SL

VAN DEER GS World Cup další. To ale neznamená, že jsou pro všechny. Jedná se o relativně speciální sportovní náčiní. Pro ideální fungování Jestli jsme se na letošním testu na něco těšili, byly to tyhle. Obřačky Van vyžadují vysokou rychlost, pak se odDeer, lyže pro královskou disciplínu postavené králem závodních tratí. mění neskutečně přesným ovládáním.

Jen pro velmi vyspělé, a hlavně technicTyhle krásky jsou v nabídce ve třech s podobnými lyžemi v kategorii) velmi ky zdatné lyžaře. Pod nohama experta délkách. 188 a 193 cm odpovídá parame- úzká špička s pouhými 102 mm. Celkově se po pár obloucích změní v neutuchatrům FIS pro Světový pohár, námi testotedy lyže na noze působí velmi dlouze jící nadšení, pod nohama rekreačního vaná délka 183 cm je určena pro juniory, a úzce, což zprvu budí obavy. Ty se ale vy- lyžaře v celodenní trápení. Všichni, kdo závody masters nebo pro obyčejné dobře tratí po několika prvních obloucích. Ano, na ně při testu pěli ódy, patří do prvně lyžující smrtelníky, kteří to rádi dlouhé přiznejme si to, potřebují rychlost. A ne jmenované skupiny. a hlavně rychlé. úplně málo. Ale když ji už jednou máte, ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) lyže začínají pracovat, velmi snadno CO PROZRADIL TEST: a přesně se prohýbají a točí na pár metREKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT Zcela očekávaná je sendvičová konrech. Zkrátit jejich konstrukční poloměr HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) strukce, která kombinuje dřevěné jádro na střední oblouky není vůbec těžké z jasanu a topolu vyztužené dvěma a neskutečná spolehlivost, kterou konDROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ titanalovými vrstvami a karbonovými strukce i vyladění špičkového materiálu OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) vlákny. Vše doplňuje závodní skluznice nabízí, pobízí k odvážnějším pokusům, a závodní setup desky s vázáním Look. kam až se v náklonech a zkrácení jejich KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ Další tajemné ingredience zůstávají za „pětadvaceti“ metrů dostanete.

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) dveřmi fabriky, a hlavně v hlavě Marcela Hirschera, který za značkou stojí.

V testované délce 183 cm mají poloměr 25 m a pouhých 65 mm pod botou. Na první pohled však zaujme (i v porovnání

64

ZÁVĚR:

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

Jsou exkluzivní a jsou návykové. Jen RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) velmi těžko jsme je dostávali od testérů zpět, aby si je mohl vyzkoušet někdo NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 183 cm | PARAMETRY: 100–65–81, R: 30 m | ROCKER:

TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm | PARAMETRY: 122–69–100, R: 15,3 m | ROCKER:

Racetiger právě slaví společně se svou značkou 100leté výročí. On sám je mladší, ale přesto už notný pamětník – narodil se roku 1973, takže právě slaví padesátku. Kam za ta léta dozrál?

Zatímco svítivě žlutá z původního modelu zůstala na slalomkách, obřačka v posledních letech dostala červenou vizáž. Poslední zástupce tohoto jména nese nejen stejné jméno a určení, ale vrátil se k tradiční sendvičové konstrukci, jaká byla dobrým zvykem i v sedmdesátkách. Samozřejmě dostal i řadu nových technologií, o nichž se jejich dědu ani nezdálo. Z těch nejnovějších zmiňme třeba karbonem odlehčenou špičku Tailored Carbon Tip nebo předtvarovaný plášť ze skelného vlákna 3D Glass. Stavbu podporuje poctivá bočnice a titanal, neporovnatelný je i systém vázání Plate System vMotion 3 nebo skluznice P-Tex 2100. Mluvíme konkrétně o modelu Racetiger RC Red, lyži z Race řady, ale polidštené tak, aby ji zvládl každý. Jak jezdí?

CO PROZRADIL TEST:

Kdo čeká radikální obřačku, je vedle. Do základního konceptu byly totiž vbudovány nečekané schopnosti jako hravost, točivost nebo snadná ovladatelnost, a to i při pomalé až střední rychlosti. Její charakterové vlastnosti tak – a naznačují to i parametry, zejména rádius 15,3 při testované délce 172 cm – odpovídají spíše sportovní univerzálce, která toho umí mnohem více než jen rychlé delší oblouky na tvrdé trati. Do sportovní jízdy vybídnou spíše lehčí jezdce a uspokojí i třeba již ne tak agresivní lyžaře středního věku. „Nikterak radikální, naopak hodně univerzální lyže.“ „Živá, hravá, točivá lyže.“

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm, Dolomity, Jižní Tyrolsko, Itálie

Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna Z pokoje přímo na sjezdovku. Rodiny s dětmi vítány!

www.piccolohotelsciliar.it

Testované sto sedmdesát dvojky se ukázaly jako optimální pro technicky pokročilé lyžaře, kteří požadují silně univerzální lyži, točivou, když je třeba, ale i klidnou a stabilní, na které mohou trochu odpočinout. Překvapivě dobře se lyže ovládá i na měkké a rozbředlé trati, i když nejraději má pevné vodivé kopce. Je velmi zábavná a širokopásmová, tolerantní a spolehlivá, nicméně pro vysoce sportovní účely to chce sáhnout do vyšších pater nabídky: zejména velcí, siloví a rychlí lyžaři nechť sáhnou pro vyšší model GS nebo až dokonce pro masters obřačku.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

VÖLKL Racetiger RC Red

ZÁVĚR:

FASHION

BUSINESS STORY

TEXT: PETR SOCHA

Mít míň je víc

Zjevení OneMore ukazuje, kolik se toho dá dělat jinak Elmar Stimpfl je někdejší italský lyžař, jehož carvingová revoluce přetvořila v inovátora a podnikatele. Jeho podpis stojí především pod produkty zn. Vist, kterou v roce 1995 spoluzaložil. Jeho podnikatelský život by dal na hollywoodský film, série úspěchů a pádů ho nakonec dovedla ke značce OneMore, kde své mnohaleté zkušenosti ze závodění i vývoje lyžařské výzbroje i oblečení realizuje společně se svou životní družkou Helgou Lazzarino. Oba nám povyprávěli o těch nejzajímavějších úsecích jejich lyžařských a podnikatelských životů.

Elmar Stimpfl a Helga Lazzarino: „Fungujeme jako vyvážený pár, já to dělám více emotivně, Helga je zase precizní a pečlivá“

J

ak to všechno začalo? „Daleko v době, když jsem ještě závodil. Byl to čas carvingové revoluce, na svět se vyvalilo mnoho novinek a my se snažili udělat něco, aby naše lyže byly ještě rychlejší.

Peníze jsme neměli, tak jsme museli vyrábět věci sami. Pár let jsme dělali prototypy desek pod vázání a později, když už fungovaly výborně a chtěli je i další naši známí, založili jsme firmu. Nakonec se to dost rozrostlo,“ vzpomíná Elmar.

Začal lyžovat jako dítě s rodinou, ve 14 závodně, pak ale přišla vojenská služba a s ní možná první propad. „Řekl jsem si, že to nemá cenu, a svůj dětský sen být jedním z nejlepších lyžařů světa opustil.“ Začal trénovat v lyžařskému klubu děti. Jenže pak se opět nadechl. „Trenér mi řekl, proč netrénuješ? Tak jsem se do toho zase pustil, objel

66

„Snažíme se vybudovat příběh, který nese emoce a vášeň, je pro nás velmi důležité, pokud je zákazníci rozpoznají ve finálních produktech.“

„Být inovativní v produktech, ale i ve financování, být první ve vytváření nových marketingových konceptů, to je něco, co nás baví ze všeho nejvíc.“

nějaké závody a některé i vyhrál.“ Přišla mu pozvánka do italského týmu, kde ale vydržel tři roky. „Pak jsem ale začal vyrábět desky, a když se to rozrostlo, už jsem se nedokázal na lyžování soustředit. Začal jsem pracovat a to mi zůstalo dalších 25 let.“ Zanedlouho začali s výrobou oděvů. „Když vyrábíš dobré desky, nikdo to neví, protože značka je neviditelná. Řekli jsme si tedy, že z marketingových důvodů uděláme deset lyžařských kombinéz, jen tak pro zábavu, abychom měli nějaký nosič značky k propagaci. Lidem se to ale líbilo a žádali víc a víc.“ A tak se jeho cesta začala stáčet k lyžařskému oblečení.

Chceme něco úplně jiného!

OneMore.

Jenže život byznysu přináší i těžké chvíle. „Být každý den po tolik roků v kanceláři, když máš jen omezený vliv na její chod, není vždy jednoduché. Se společníky jsme ne vždy sdíleli stejné myšlenky, až jsme se jednou rozhodli, že prostě půjdeme vlastní cestou,“ doplňuje Helga, Elmarova životní družka. Ještě nějaký čas se starali o vývoj a distribuci lyží Vist, než se definitivně rozhodli i z toho vystoupit. „Po 20 letech v pracovním cyklu je prostě třeba se trochu nadýchat čerstvého vzduchu. Řekli jsme si, zkusíme udělat něco nového.

Ale s podmínkou, že to uděláme úplně jinak, s úplně novým přístupem.“ Na začátku to znamenalo záměr vyrábět pouze pro lyžařské školy. „Je to jednodušší: Nepotřebujete ani webové stránky, nemusíte rok co rok řešit

OneMore – prostě dobrá značka Značka OneMore, ačkoli vznikla tak trochu náhodou ze jména konzultační společnosti, kterou Helga vlastnila již delší dobu, se ukázala jako velmi kreativní a obsažná. „Ještě jednou“ čili „+1“ je obsahově velmi otevřená zkratka, do níiž se dá dosadit leccos.

Třeba kousek naděje. Je základem i pro

názvy produktů, ty mají na začátku vždy jedničku, kterou pokaždé najdete i v ceně.

OneMore neprodává za baťovských 99, ale za 101 €, což je možná trochu bláznivé, ale hlavně originální. „Už dlouho také pracujeme s myšlenkou tu jedničku navíc věnovat automaticky na charitu. A v hlavách nosíme spoustu dalších nápadů, jak s tím pracovat,“ doplňuje Helga.

67

FASHION

BUSINESS STORY

„Obavy máš vždycky. Ale když děláš věci svobodně, vychází přímo z tebe, pak svou motivaci najdeš snadno.“

Econyl – donekonečna recyklovatelný nylon Econyl je recyklovaný nylon se stejnými vlastnostmi jako nylon z přírodních zdrojů. Získává se z odpadů, jako jsou rybářské sítě, průmyslový textilní odpad či další plasty a lze ho donekonečna recyklovat, čímž se snižuje dopad na životní prostředí až o 90 %.

novou kolekci. Nechtěli jsme to tak velké jako dřív. Podmínkou bylo, abychom to zvládli celé jen sami ve dvou,“ vysvětluje Elmarova partnerka, která se tímto rozhodnutím přehoupla do druhé hlavní role projektu.

Vzali si nějaký čas na přemýšlení a přípravy.

Nový koncept musel být převratný a svěží nejen co do produktů a designu, ale i celkového přístupu včetně akcentu na ochranu životního prostředí – peří nebo kůže nepřipadala v úvahu. Naopak, přísně sledovat parametry udržitelnosti, materiály pro výrobu brát kvůli minimalizaci uhlíkové stopy z blízkých regionů a podobně. „Rozhodli jsme se, že nemůžeme dělat kompromisy. Bereme jen to, co je na trhu v Itálii. A funguje to. Lidé jsou spokojení, je to moderní, většinou pružné.

Dodavatelé nás sledují, protože se jim líbí naše inovace. Možná očekávají velké objemy, ale my skutečně velké objemy nemáme a nechceme ani do budoucna. Je to velmi speciální projekt pro velmi malý počet zákazníků. Kolikrát nám naši obchodní zástupci nabízí nového zákazníka, kterého odmítneme. Pečlivě rozhodujeme, kde a kde bude OneMore prodávat.

Není to otázka množství jako v jiných firmách, přepnuli jsme na kvalitu a na omezený sortiment a množství.“ „Sledujeme také cíl mít velmi krátkou výrobní řadu od polotovaru ke spotřebiteli a opačně využívat spotřebitele k získání zpětné vazby. Jsme proto velmi rychlí v rozhodování. Každý den posloucháme, co je dobré a co je potřeba změnit, hledáme lepší a lepší řešení. Častěji pak vidíme, jak jsou lidé šťastní, jak lyžují s radostí, užívají si hory. Každá žena má dobré pocity, pokud na horách cítí, že je hezká, muži zase oceňují opravdu technická řešení,“ dělí se o poznatky Elmar.

68

„Pokud vidíte naše modely s tím šíleným makeupem, cítíte, že to je až rušivé. Chceme tvořit, ale zároveň bořit to, co je přežité.“ Lyže vyjadřují to, čím je náš život OneMore není jen oblečení, ale i lyže. Elmar: „Řekněme, že to je pro nás pokračování naší zkušenosti. My lyže přímo nevyrábíme, ale je pro nás snadné na to dohlížet. Myslím, že jsme možná větší experti v tom, jak kombinovat desky vázání a lyže, rozumíme, jak lyže připravit a chápeme, jak fungují. Takže pro nás je to docela snadné. Lyže jsou tedy jakýmsi dalším vyjádřením toho, čím je náš život. Snažíme se je sladit s barvami oděvů, protože si myslíme, že stále více lidem na tom záleží. V minulosti to možná byly jen ženy, ale dnes už chce hezky vypadat každý, i důchodci, které třeba potkávám na kole.“

Filozofie OneMore: avantgarda, udržitelnost na všech úrovních, technické i estetické experimenty, cirkularita materiálu, krása, pohodlí a svoboda pohybu, komunita s vlastní kulturou, striktně made in Italy Appleskin – bunda z jablek Appleskin je materiál, který se vyrábí ze zbytků jablek po jejich zpracování na potraviny. Je tedy ekologický a udržitelný. Vláknina z jablek se rozemele a následně stlačí a zformuje do materiálu, který je podobný umělé kůži. Appleskin je odolný, pevný a lehký, ale hlavně také vodoodpudivý. Společnost OneMore je oděvním pionýrem, který tento materiál používá na části svrchních lyžařských oděvů. Udržitelnost v jejím podání podporuje i fakt, že na výrobu materiálu se používají lokální jihotyrolská jablka a i samotná výroba probíhá v rámci regionu.

Dejte mi peníze na můj projekt

Do nastartovaného projektu ale přišla pandemie. A přehodnocení priorit. Potenciál lyžařských škol nestačil, musely se hledat nové cesty. „Oslovili jsme pouze šest přátel, majitelů prodejen, od Itálie a Rakouska přes Čínu až po USA, včetně jednoho z Česka. Díky jejich důvěře dnes tyto trhy obsluhujeme,“ popisuje Elmar. Tím partnerem z Česka byl SkiMax Olomouc, vedle něj ale největší nabídku oděvů OneMore dnes najdete i na pražské adrese Skicentra Eden.

Roky pandemie byly velmi těžké. „Všechno bylo zavřené. Rok se nelyžovalo. Jeli jsme na jistotu, docházely zdroje.“ Až přišel nápad na crowdfunding, tedy vyzvat veřejnost k zakoupení podílu ve společnosti, a tím získat kapitál. „Bylo to pro nás zase něco úplně nového.

V Itálii to moc nefrčí, a když už, tak v technologických a IT firmách. Netušili jsme, jak dopadneme – dáváte kus své společnosti, kus svého snu někomu, kdo ve vás věří... Nakonec to ale bylo nečekaně úspěšné. Ve společnosti máme nyní 40 společníků. 40 lidí, již nám nosí štěstí,“ vypráví Helga. Elmar: „Málem jsem radostí létal, měli jsme někoho, kdo v nás opravdu věří.

Takoví lidé mohou přinášet nejen peníze, ale i nápady, nabalují fanoušky značky. Když znáte pět lidí, je to pět bund, když znáte 50 lidí, je to možná 50 bund.

Byznys meeting v chatě S Elmarem a Helgou jsme se sešli v luxusní rezidenci nedaleko lyžařského střediska Ratschings v Jižním Tyrolsku, kam nás pozval jejich český partner Ivo Šmíd ze Ski centra Eden.

Tam po několik týdnů probíhalo několik vícedenních setkání se skupinami obchodníků, zástupců na jednotlivých trzích, partnerů. Vedle byznysu se i povídá, lyžuje, odpočívá, jí… Pronájem

rezidence nestojí málo, ale může se to vyplatit. „Pokud to neuděláme, musíme jít šestkrát za zákazníkem, přičemž máme 50 zákazníků. To je 300 dní.

Takže je lepší strávit jeden a půl měsíce tady na chatě. Lidé tu s námi tráví čas, dělí se o nápady, testují produkt, vyměňují si zkušenosti z prodeje nebo čehokoli jiného. A to je pro nás velmi cenné.“

69

ACADEMY

SKI WITH ME

Třináctý ročník seriálu Skiwithme bude o trampolínách. Lyžování je vlastně tak trochu i gymnastika a akrobacie, takže proč ne? Trampolíny nám ale letos hlavně poslouží pro jednoduché vysvětlení správného tvaru oblouku, principů střádání a uvolňování energie v obloucích a mezi nimi a zlehka dojde možná i na fyziku. A ten, kdo by si chtěl pořádné trampolíny užít „face to face“, může si se mnou přijet zalyžovat, nebo přivézt svoje potomky. Volné termíny, plánované akce, ale také starší články najdete na www.skiwithme.cz.

D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

T

ak přesně v takové hře se v letošním seriálu článků ocitneme. Trochu jako hráči, ale také trochu jako herní kulička. Zatímco v tivoli pasivně čekáte, kam se kulička nechá odrazit, při pinballu máte naopak možnost mnoho věcí ovlivnit. Dráhu kuličky, její rychlost i samotný odraz. A stejnou možnost máte i při lyžování. Vy sami jste kuličkou, která se nechává odrážet z jedné strany herního pole na druhou a zase zpět a zároveň tím herním polem postupuje vpřed. Nebo spíše propadává, což je vlastně ten nejlepší výraz, pokud vezmeme v úvahu, že tím herním polem je sjezdovka nakloněná směrem do údolí. Vy sami dokážete kuličku řídit tak, aby tím herním polem propadávala co nejefektivněji, bez ztráty energie a vašeho úsilí.

Hromada trampolín

Zatímco v pinballu naráží kulička do předem vytvořených překážek nebo ovladačů, kterými ji můžete vystřelit někam dál, při lyžování je to trochu jinak. Na ranní urolbované sjezdovce žádné překážky nejsou a ani je tam nechcete. Ranní pista by měla být ideálně rovná a s podkladem, kde lyže získají okamžitou oporu a začnou vytvářet…?

No ano, trampolínu! Už víte, kam mířím?

Lyže nezatáčí jen díky svému konstrukčnímu

70

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: MICHAEL TUREK

Celou zimu na trampolíně Znáte hru tivoli, která už ve středověku bavila italskou šlechtu? Nebo spíše pozdější pinball, který dodnes najdete v hernách, ale i na poutích nebo v herních galeriích svých mobilních telefonů? poloměru, ale zejména díky svému prohnutí. Čím je lyže více vykrojená, tím více prostoru pro své prohnutí má. Pokud ji tedy naklopíte na hranu. A pokud ano, začne se prohýbat a vytvářet ze sebe sama jednu velkou trampolínu. Když se naučíte trampolíny správně vytvářet a včas se nechat jimi odrážet, máte vyhráno. Ze sjezdovky se pak stane hromada neviditelných trampolín, které vás jen katapultují z jedné strany na druhou, stejně jako kuličku při tivoli nebo pinballu.

Jak na to?

To bude právě tématem celého letošního seriálu. V následujících dílech se budeme podrobně zabývat celou „anatomií oblouku“, kterou jsem nakousl již před dvěma lety ve SNOW 135. Pokusím se vám dát jednoduchý návod, jak trampolínu v nájezdu do oblouku dobře vytvořit, jak využít její energii a napětí, jak poznat její vrchol a nesnažit se ji natahovat zbytečně víc, než je třeba.

Budeme si psát i o tom, jak a kdy trampolínu uvolnit, aby nás co nejlépe vystřelila směrem k další, nebo jak to s trampolínami funguje při kratších a delších obloucích nebo na měkkém a tvrdém podkladu.

Dává to smysl?

Ptám se, ale protože mi z monitoru nikdo neodpovídá, zkouším si představit vaše

otázky a odpovídat na ně. Když se podíváte na sestavu fotografií, najdete na nich kromě dvou oblouků a přechodu mezi nimi i dvě šipky. Ty označují vrcholy trampolín, které jsem svými pohyby a za pomoci působení fyzikálních sil vytvořil svými lyžemi a nechal se vystřelit z jedné strany na druhou.

Z jednoho oblouku do druhého. Důležité byly jen dvě věci. Nechat se vystřelit včas a vydržet pak „dlouho vystřelený“, aby se nová trampolína stihla pořádně natáhnout. A příští díl bude právě o tom, jak zůstat dlouho vystřelený. Nebo jinými slovy: „jak z oblouku vyvlát“.

Ondřej Novák Odborný redaktor SNOW, Instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

JEDEN SKIPASS TI STAČÍ, DRAHOUŠKU

185 km SJEZDOVEK

147

DOPRAVNÍCH ZAŘÍZENÍ

18

STŘEDISEK

CZECHSKIPASS.CZ PROJEKT PODPORUJE:

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) PARTNEŘI APUL:

FOTO: MICHAEL TUREK

GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

Podzimní jízdní řád & novinky pro sezónu 2023/24 Listí na stromech má již dávno barvy podzimu, teploty už neatakují tropické třicítky a my všichni, zimou posedlí, již netrpělivě očekáváme příchod prvního sněhu a nové lyžařské sezóny. S finským kongresem Interski v zádech, s novými produkty v nabídce kurzů, s novým manažerem vzdělávání, se APUL, jako vždy, chystá vlétnout do zimy na plné obrátky. Co nás během podzimu čeká a na jaké novinky v nabídce APUL se můžeme těšit?

Podzim opět v Söldenu a Kaprunu

L

yžaři svoji sezónu zahájí tradičně v Söldenu, a to na začátku listopadu.

Týden po tom, co pořadatelé sklidí z černé sjezdovky (která mimochodem prošla přes léto docela zajímavou změnou) na ledovci Rettenbach poslední brány po

72

světovém poháru, začneme náš maraton kurzů. Tradiční podzimní Akademie přivítá členy i nečleny APUL (letos s mnoha tématy z kongresu Interski), ve stejném termínu plánujeme přípravný kemp pro budoucí kurzisty B a svůj první krok k profesi instruktora lyžování udělají kurzisté D. Po této první

vzdělávací vlně rozhodně nezvolníme, hned po Akademii se rozjedou další vyšší kurzy – C, B a A1. Podzimní apulí Sölden nám již tradičně uzavře kurz Race kouč, Race kemp a Race test v obřím slalomu.

Snowboarďáci rozjedou svou sezónu tradičně v Kaprunu. Kromě kurzů D a C budou trávit hodně času ve snowparku, protože s sebou opět berou freestyle trenéry pro snowboarďáky a snowboarďačky všech věků a úrovní. Vzdělávání, dobrá parta a zábava při učení nových triků – těžko si představit lepší začátek zimy.

Zbývá ještě posledních pár volných míst, tak rychle mrkni na web a přihlas se!

Co je nového a na co se těšit

Po téměř pěti letech práce se na podzim tohoto roku vyklube na svět finální podoba nové publikace SNOWSPORT MANUAL Červená kniha. Od roku 2018 pracuje tým lyžařských lektorů APUL na tomto materiálu,

FOTO: MICHAEL TUREK

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

který svým obsahem pokrývá obsah druhé (té vyšší) poloviny kurzů APUL. Kromě samotného technického konceptu pokročilého lyžování (na sjezdovce i mimo ni) se čtenář bude moci seznámit s pokročilejší metodou analýzy, výukovým konceptem, ale také třeba s tématem lyžování ve formacích, lavinovou problematikou nebo úvodem do závodního tréninku. Symbolický křest by měl proběhnout v rámci podzimní Akademie APUL. Další pozitivní a očekávanou novinkou je mírně pozměněný koncept lektorského vzdělávání. Tradiční čtyřdenní lyžařský kurz „L“, jak ho známe z minulosti, od nadcházející sezóny nahradí „suchý“ vzdělávací workshop „Teach to Teach“. Pro úspěšné účastníky, kteří budou mít zájem nahlédnout do lektorského prostředí, bude následovat i lyžařská část v rámci prosincového lektorského semináře. Přihlásit se mohou všichni lyžařští držitelé ISIA známky, kteří chtějí rozvíjet svoje

„soft skills“ a které chce APUL tímto krokem především motivovat k dalšímu vzdělávání směrem k nové licenci.

Po čtyřech letech ve funkci manažera vzdělávání letos v létě skončila Niki Novotná. Celý lektorský tým, sekretariát i výkonný výbor APUL jí tímto děkuje za kvalitně odvedenou práci. V roli manažera vzdělávání od června tohoto roku nově působí Michael Turek.

Michaela můžete znát z lyžařských a telemarkových kurzů APUL, které lektoruje od roku 2016. Neváhejte se na něj obrátit s dotazy ohledně vzdělávání, kurzů, workshopů i všech dalších produktů, které má APUL ve své nabídce.

Michael se bude samozřejmě těšit i na osobní shledání na některém z lyžařských kurzů, které se i nadále chystá lektorovat.

Taky už se těšíte na první sníh? Brzy na viděnou na kopci!

Martin Poppr, Michael Turek, lektoři APUL

Podzimní kurzy Apul Workshop Teach to Teach ..............................Nymburk, ČR..........................19.–22. 10. 2023 Podzimní Akademie APUL .............................Sölden, Rakousko ..................... 1.–5. 11. 2023 Přípravný camp na kurz lyžování B .............Sölden, Rakousko ..................... 1.–4. 11. 2023 Kurz Lyžování D ...............................................Sölden, Rakousko ..................... 2.–7. 11. 2023 Přípravný camp na kurz Lyžování C ............Sölden, Rakousko ..................... 6.–8. 11. 2023 Kurz Lyžování C................................................Sölden, Rakousko ................... 8.–14. 11. 2023 Kurz Lyžování B ...............................................Sölden, Rakousko ................... 5.–14. 11. 2023 Kurz Lyžování A1 .............................................Sölden, Rakousko ................... 5.–12. 11. 2023 Race kouč + APUL GS test..............................Sölden, Rakousko .................22.–27. 11. 2023 Race camp .........................................................Sölden, Rakousko .................24.–26. 11. 2023 Kurz Snowboarding D .....................................Kaprun, Rakousko ................21.–26. 11. 2023 Kurz Snowboarding C .....................................Kaprun, Rakousko ................21.–27. 11. 2023 Freestyle camp .................................................Kaprun, Rakousko ................22.–26. 11. 2023

Kontakty na www.apul.cz 73

ZIMA BUDE BRUTÁLNÍ, ... ... oznamuje v polovině září titulek článku na webu TV Nova. A pokračuje: „Nad severním pólem už se začal formovat polární vír a mohl by způsobit dlouhou a tuhou zimu, hlásí meteorologové.“ Text ještě párkrát smotá nahodilé odborné výrazy se slovem experti a prognózu uzavře varováním, že zimní počasí se pravděpodobně vrátí do podoby před rokem 1982. Chybí snad už jen dodat, že bude potřeba se teple obléct. Ale vážně: Ne že by se pořádná zima nehodila, ale takhle průhledně neblafují snad ani prodejci hrnců! (rh)

KLAMAVÁ VÝŠKA SNĚHU JAKO STANDARD Že není výška sněhu uváděná ve sněhovém zpravodajství příliš cenný údaj ve vztahu ke kvalitě lyžování, ví snad skoro každý lyžař.

Areál vykutáleného podnikatele Mynáře, známého také působením na Pražském hradě, však tuto myšlenku převedl do neskrývaného podnikatelského záměru.

Výšku sněhu má prý jeho areál Osvětimany uvedenou na webu jen jako lákadlo pro lyžaře, je však zcela smyšlená. A funguje to nejen na lyžaře. Mynář díky tomu uhrál nižší pokutu za načerno odebranou vodu pro zasněžování. (rh)

74

FOTO: SKIAREÁL ŠPINDLERŮV MLÝN

Již téměř 30 let plánované propojení Svatého Petra s Medvědínem ve Špindlerově Mlýně konečně začíná být vidět. V současnosti se mezi oběma areály budují nové sjezdovky Přehradní a Lesní, na kterých se lyžaři aspoň zčásti svezou již v sezóně 2023/24

75

RESORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

Kdy a kam

NA PRVNÍ SNÍH Na přelomu září a října začínají na lyže lákat alpské ledovce, v listopadu se k nim přidá několik vysokohorštějších areálů a na přelomu listopadu a prosince se postupně rozjíždějí lanovky a vleky v mnoha dalších střediscích. Kdy a kam se vyplatí na podzim vyrazit ukončit letní lyžařskou abstinenci?

76

L

yžování v září či v první polovině října má ještě spíše letní kulisu se zelenými či zlátnoucími svahy v údolí a příliš lyžařů neláká, ovšem dá se dobře kombinovat s turistikou či výlety na kole.

Sjezdovek bývá v ledovcových areálech pro veřejnost otevřeno jen několik, leckde se zpočátku lyžuje jen dopoledne a sněhové podmínky připomínají jaro – sníh během dne měkne a firnovatí. Jakmile se však ochladí a napadne, tak se o víkendech objeví první lyžařský „nával“. Prudké ochlazení se slabou vrstvou sněhu ovšem často zajistí jen velmi tvrdý až ledovatý povrch. Navzdory omezeným sněhovým podmínkám má raně podzimní lyžování půvabnou atmosféru barev a „teplého“ světla a zvlášť v kombinaci s jinými outdoorovými aktivitami může být svěžím začátkem lyžařské sezóny.

2023/24

Ledovce, či spíše bývalé ledovce?

Terén dnešních sjezdovek v ledovcových areálech tvoří již jen zčásti skutečný ledovec – ten se přitom během léta zcela obnaží a po jeho rozpraskaném povrchu stékají potůčky vody, zanechávající mimo jiné drobné i větší kamínky. Četné úseky, nebo dokonce celé sjezdovky však vedou také po kamenitých morénách, na které se začátkem sezóny rozveze sníh, uskladněný z předchozí sezóny v „haldách“ zvaných depony. Každý ledovcový areál hospodaří se sněhem na svých sjezdovkách trochu jinak – jen s přírodním sněhem si však už nevystačí nikde.

Hintertux sněhově těží z toho, že ledovce z protilehlých svahů Gefrorene Wand a Olperer se stékají proti sobě, čímž vzniká stále poměrně mocná a trvanlivá vrstva ledu, jen

Ledovec Tiefenbach v Söldenu skýtá svezení na typických ledovcových ranvejích

dojezd do mezistanice Tuxer Fernerhaus je nutné „sanovat“ pomocí izolačních fólií, pod nimiž se zakonzervuje loňský sníh.

Sníh z deponů nejvíce využívají Pitztalský a Kaunertalský ledovec nebo Sölden, kde je takto „vysněžena“ závodní sjezdovka Světového poháru, jejíž trasa byla mimochodem před letošní sezónou z důvodu úbytku ledovce celkově nově terénně upravena.

Tající ledovce si ostatně často vynucují změnu tras nebo zkrácení vleků – třeba na ledovci Windachferner ve Stubaiském údolí se tamní vlek ocitl „ve vzduchu“, neboť ledovec ze strany odtál. Již dříve musel být ze stejného důvodu přesunut vlek Karleskogl na ledovci Rettenbach v Söldenu.

Celkově se terén v ledovcových areálech dynamicky mění a přítomnost ledovce tak v mnoha případech lyžařské podmínky spíš komplikuje, zvlášť zpočátku sezóny a v místech rozpadu a zmizení původní ledové masy.

Dušičkový opening

Prvním významným „openingem“ nové lyžařské sezóny jsou však tradičně až dušičkové svátky a s nimi spojené prázdniny na přelomu října a listopadu, kdy se o pozornost zároveň přihlásí i profesionální lyžaři prvním závodem Světového poháru. V této době jsou již všechny ledovcové areály alespoň v omezeném provozu, navíc se všude konají atraktivní akce s testováním lyží a výbavy či s hudební produkcí. V závislosti na povětrnostních

72,50 eur Skipas za více než 70 eur Podzimní lyžování vyjde často stejně draze jako v hlavní zimní sezóně – na tyrolském Hintertuxu se již v říjnu platí 72,50 eur za denní dospělý skipas.

Menší tyrolské ledovce Kaunertal a Pitztal přijdou podle ceníku na 64 a 65 eur, nabízejí ale až 30% slevu při nákupu on-line předem. Nejlevnější „podzimní“ skipas má v nabídce Sulden, a to za 47,50 eur.

5 až 6,5 hodin Nejbližším ledovcem z Prahy i Brna je Kitzsteinhorn Z Prahy jsou rakouské areály s podzimním lyžováním vzdálené od 5 do 6,5 hodin čistého času jízdy autem, z Brna od 5,5 do 7 hodin a z Ostravy ještě skoro o hodinu a půl déle.

Nejbližším ledovcem z Prahy i Brna je Kitzsteinhorn. Ještě o něco blíže je „neledovec“ Obertauern, kam se dá z Prahy i Brna dojet za méně než 5 hodin. Naopak do italských ledovcových středisek trvá cesta okolo 7 hodin.

150 km sjezdovek Na přelomu října a listopadu bývá v ledovcových areálech Rakouska a Itálie otevřeno v součtu okolo 150 km sjezdovek.

120 m V nejhlubším místě dosahuje tloušťka ledovce Tuxer Ferner (Hintertux) až 120 m.

Podzimní lyžování má barevnou přírodní kulisu (pohled do údolí Schnalstal s lanovkou na Grawand, která prochází přestavbou)

77

ZÁŘÍ

RESORT

ZAČÁTEK SEZÓNY Pitztaler Gletscher Kaunertaler Gletscher, Sölden (Rettenbach, Tiefenbach)

ŘÍJEN

Kitzsteinhorn, Stubaier Gletscher Mölltaler Gletscher

LISTOPAD

Sulden

Obergurgl Hochgurgl, Sölden (Giggijoch) Ischgl, Obertauern

Víkendy, svátky a prázdniny od konce října do začátku prosince jsou návštěvnicky velmi rušné

podmínkách už může jít o lyžování na příjemném čerstvém sněhu, počítat je ale stále vhodné i s tvrdou či ledovou podložkou nebo s kamínky, protože podzim bývá v Alpách často poměrně suchým obdobím.

Zabráno pro trénink

V listopadu následuje hlavní ledovcová sezóna, kdy svahy zabírají jak trénující závodníci, tak nedočkaví hobby lyžaři – ve všedních dnech dostávají více prostoru zpravidla profíci, o víkendech pak zase rekreanti. Až do poloviny listopadu jsou tak alpské ledovce prakticky jedinou lyžařskou možností, o niž se rekreační lyžaři musí dělit s trénujícími atlety. Lyžování je zvlášť v exponovaných dnech někdy rušné až hektické.

V druhé polovině listopadu přichází do hor trvalejší ochlazení a s ním přírodní sněhová nadílka, což umožňuje zasněžovat a otevřít sjezdovky v několika výše položených alpských areálech, které tradičně zahajují sezóny

78

„v předstihu“. V Rakousku se může největší lyžařskou nabídkou v půli listopadu chlubit údolí Ötztal. Jakmile se v Söldenu otevřou sjezdovky na Giggijochu, není již nutné k tamním ledovcům Rettenbach a Tiefenbach zdlouhavě vyjíždět po horské silnici autem, ale přímo z města lanovkami, nehledě na výrazně rozšířenou nabídku lyžování.

Na konci údolí Ötztal se v polovině listopadu rovněž otevírají sjezdovky v Obergurglu a Hochgurglu, jichž může být za příznivých sněhových a zasněžovacích podmínek až ke 100 km.

Pestré lyžování již koncem listopadu

Ve východní části Rakouska zahajuje sezónu v druhé polovině listopadu Obertauern – rozmanitý terén okolo dvou tisíc metrů nabídne hned zkraje sezóny obvykle desítky kilometrů otevřených sjezdovek, propojených do výletního okruhu.

Bezkonkurenčně nejrozsáhlejší lyžování v posledním listopadovém týdnu „garantuje“ západotyrolský Ischgl – jeho lyžařské území zvané Silvretta Arena, rozpřáhnuté v polohách nad 2 000 m n. m. okolo rakousko-švýcarské hranice, začíná vždy s alespoň stokilometrovou nabídkou sjezdovek, které se kromě přírodní nadílky mohou spolehnout i na výkonné zasněžování.

V italském Jižním Tyrolsku pod téměř čtyřtisícovým Ortlerem otevírá často již na přelomu října a listopadu Sulden, který tak během listopadu nabízí příjemnou a komornější alternativu k přeplněným ledovcům – členité lehké až středně strmé vysokohorské sjezdovky mezi 2 600 a 3 250 m n. m. zčásti zaberou závodníci, ale rekreačních lyžařů tu bývá málo.

Koncem listopadu otevírají v Itálii pravidelně také Kronplatz, Obereggen, Bormio nebo Livigno, nicméně „plný“ provoz spouští až během prosince.

RAKOUSKO Hintertuxer Gletscher

Na ledovci Gefrorene Wand se lyžuje celoročně, v září se přidává Olperer i se snowparkem a v říjnu pak Kaserer, takže zkraje sezóny mívá Hintertux nejrozsáhlejší lyžařskou nabídku s převýšením až 600 m.

Ischgl

Sezónu ve svém obrovském vysokohorském areálu zahajuje tradičně o posledním listopadovém víkendu, a to obvykle se zhruba 100 km otevřených tratí. Za dobrých sněhových podmínek však bývá otevřena hned dokonce většina ze zdejších 240 km sjezdovek, což Ischglu v tomto období zajišťuje prvenství v žebříčku největší lyžařské nabídky.

Kaunertaler Gletscher

Bezbariérově přístupný ledovec na podzim nabídne členité morénové sjezdovky z Karlesjochu nebo ledovcové pasáže podél kyvadlové kabiny Falginjoch s převýšením okolo 400 m.

Kitzsteinhorn

Sezóna začíná na ledovcových pláních podél vleků Kitz a Magnetköpfl, kde se nachází také snowpark, později lze sjíždět do mezistanice Alpincenter.

Lyžuje se jen z necelých 3 000 m n. m. při převýšení 300 až 500 m.

Mölltaler Gletscher

Malý ledovec skýtá přehlednou lehce až středně strmou pláň s 300m převýšením a pohodlnou 6sedačkou, později lze sjíždět až do mezistanice k metru.

Obergurgl Hochgurgl

Radek Holub Lyžařský nadšenec mapuje lyžařská střediska s precizností ranního manšestru. Ostatně kvůli manšestru si rád přivstane.

V Česku nejspíš nenajdete nikoho, kdo by měl o lyžařských střediscích větší přehled.

V polovině listopadu se podle sněhových podmínek otevírá až 100 km sjezdovek nad letovisky Obergurgl a Hochgurgl na konci údolí Ötztal.

Vysokohorský areál skýtá přehledné i členitější tratě všech obtížností, obsloužené pohodlnými lanovkami.

Obertauern

Horský kotel okolo hotelového letoviska Obertauern nevyniká nadmořskou výškou, ale je jedním ze sněhově nejlépe zásobených koutů Rakouska. Kromě moderních lanovek a až 100 km sjezdovek už koncem listopadu láká také na pohodlné ubytování přímo u sjezdovek.

Pitztaler Gletscher Kalendář prázdnin v Evropě 2023/24

www.snow.cz/prazdniny

Na nejvýše položeném rakouském ledovci se lyžuje podél páteřní kabinky Wildspitz z 3 440 m n. m., dále podél

vleku Brunnenkogel, sedačky Gletschersee a podél kabinky Mittelberg – sjízdné převýšení dosahuje od 400 do 800 m. Ledovec je zpřístupněn metrem, které má od r. 2022 nové vagóny.

Sölden

Ledovce Rettenbach a Tiefenbach, propojené tunelem, skýtají přehledné, široké a převážně mírné pláně s převýšením do 400 m, prakticky jedinou výjimkou je prudká „svěťáková“ trať. Od poloviny listopadu se lyžuje i na Giggijochu, čímž se přinejmenším zdvojnásobí lyžařský prostor a odpadne dojíždění autem až k ledovci.

Stubaier Gletscher

Jednotlivá ledovcová pole jsou rozprostřená kolem třítisícového vrcholku Schaufelspitze, zbývá z nich však už jen málo. V začátku sezóny se proto lyžuje hlavně podél vleků Daunferner a Eisjoch s převýšením 200 až 300 m, podle sněhových podmínek se postupně otevírají další tratě na „zadním“ ledovci nebo sjezd k mezistanici Gamsgarten, později pak i ledovec Fernauferner.

ITÁLIE Schnalstal (Val Senales)

Malý a kompaktní ledovcový areál se strmými tratěmi pro trénink i prostornými pohodovými pláněmi pro veřejnost je na podzim 2023 kvůli výstavbě nové přístupové lanovky uzavřen, a to zhruba do poloviny prosince.

Stilfserjoch (Passo Stelvio)

O

Vysoko položené a převážně mírné ledovcové pláně nad horským průsmykem Passo Stelvio, obloužené vleky s převýšením okolo 200 m, jsou kvůli zimní uzavírce přístupové silnice v provozu jen do začátku listopadu.

Lyža lyžařsk rann kvůli m V Če nikoho stře

Sulden

Vysokohorský areál Madritsch v Suldenu skýtá členité i přehledné sjezdovky od lehkých po „slalomák“ s převýšením až 600 m a výhledem na impozantní masiv Ortleru. Tratě jsou obsloužené pohodlnými sedačkami a turistů tu na podzim bývá málo, značnou plochu zato mohou zabrat trénující týmy. Datum zahájení sezóny podle podmínek připadá na konec října až polovinu listopadu.

79

RESORT

REPORT

TEXT: RADEK HOLUB

VILLACH

město, v jakém by chtěl žít každý lyžař Město Villach na jihu rakouských Korutan poblíž hranic s Itálií a Slovinskem leží v nížině, kromě jezer je však obklopeno i horami a navíc má strategickou polohu na dálničních tazích na všechny světové strany. Lyžařská nabídka sestává sice z menších a méně známých areálů, zato kromě sjezdovek si můžete přímo ve městě vyrazit na běžky a v blízkém okolí na skialpovou túru. Termální prameny pak zajišťují, že je tu i kde relaxovat a užívat si wellness. Není to skoro vše, co by si mohl lyžař přát?

O

kolí Villachu si pro svůj čistě lyžařský pobyt vyberou nejspíš méně nároční lyžaři nebo rodiny s dětmi. Oblast je však velmi lákavá i pro rozmanitější zimní dovolenou, při níž se sjezdové lyžování kombinuje s pěšími či skialpovými túrami a samozřejmě také s odpočinkem v lázních a wellnessu nebo třeba kulturou a procházkami po malebném centru Villachu.

80

Pohodové lyžování i safari se superskipasem

Nejznámějším a největším lyžařským areálem moderního střihu v okolí Villachu je Gerlitzen, jehož lanovky a sjezdovky obklopují ze všech světových stran stejnojmennou, bezmála dvoutisícovou horu.

Na hranici s Itálií a Slovinskem se zdvihá ještě menší areál Dreiländereck s převážně

mírnějšími sjezdovkami, podél nichž se točí krátké vleky.

Skipas Topski, doplňující nabídku lokálních skipasů a pokrývající celé Korutany, ovšem umožňuje lyžovat v dojezdové vzdálenosti i v mnoha dalších areálech – nejblíže z nich se nabízí komornější Goldeck, ale bezproblémově dostupný je také Bad Kleinkirchheim nebo Nassfeld.

Gerlitzen: milá carvingová rozhledna

Zaoblený vrcholek Gerlitzen vyrůstá přímo od břehů jezera Ossiacher See, které jsou lemovány vesničkami a městečky s klidnější atmosférou, než nabízí městský Villach. Z vrcholu se rozbíhají sjezdovky prakticky do všech světových stran, přičemž jsou – zvláště směrem k severu – velkoryse široké a přehledné, naopak k jihozápadu a jihovýchodu se spouštějí o něco členitější a proměnlivější tratě.

Nejoblíbenější modré a červené supercarvingové dálnice lemují expresní

FOTO: REGION VILLACH TOURISMUS

FOTO: REGION VILLACH TOURISMUS

Okolí Villachu si pro svůj čistě lyžařský pobyt vyberou nejspíš méně nároční lyžaři nebo rodiny s dětmi.

FOTO: MARIE POTUŽILOVÁ

Gerlitzen láká na slunečné lyžování na širokých sjezdovkách s výhledem

Restaurace Enotega potěší nejen chuťové pohárky

Dobratsch: skitouring i pro začátečníky

Túra k vrcholu Dobratsch je oblíbenou trasou skialpinistů z Villachu

8sedačku Neugarten, nejdelší červený sjezd s 1 000m převýšením pak roluje podél dvou navazujících rychlých 4sedaček Klösterle I a II. Strmější a subtilnější černá a červená sjezdovka se noří do mělkého údolíčka k vleku Pacheiner. Členité a hravé červené sjezdovky zase obíhají luxusní 6sedačku Wörthersee, u níž se sluní luxusní hotelový resort Feuerberg. Na úpatí sjezdovek v mezistanici Kanzelhöhe, v Klösterle a na Feuerbergu jsou výukové svahy pro nejmenší.

Všechny lanovky se setkávají na prostorném vrcholku Gerlitzenu. Podél sjezdovek je také mnoho menších útulných horských chat s valbovými střechami.

Sjezdovky jsou vybavené velmi výkonným zasněžováním, které zajišťuje brzký start sezóny začátkem prosince a její nepřerušené trvání až do Velikonoc.

Gerlitzen je kromě pohodového rodinného lyžování také výtečnou přírodní rozhlednou na hřeben Karavanek a Julských Alp na jihu a pohoří Nockberge a Vysokých Taur na severu.

Areál je přístupný od severu z lokality Klösterle u obce Arriach, z jihu od Villachu pak z Annenheimu, odkud vyjíždí starší 4místná kabinka, jíž je nutné sjet také zpět do údolí. Parkovací kapacity přímo u lanovky jsou v Annenheimu omezené, a tak je ve špičkách vhodné přijet brzy anebo se nechat popovézt skibusem ze záchytných parkovišť na břehu jezera Ossiacher See.

Hora Dobratsch (nebo také Villacher Alpe) má zcela opačný lyžařský osud než Gerlitzen. I zde býval oblíbený lyžařský areál, avšak nevyzpytatelné zimy a nemožnost technického zasněžování vedly před dvěma desetiletími k nevyhnutelnému ukončení provozu a rozebrání lanovek a vleků.

Celý masiv je geologicky jedinečným „tělesem“, neboť je složen z velmi nesourodých vrstev a je v něm pravděpodobně největší koncentrace, dosud ne zcela probádaných, jeskyní v Rakousku. V nedávné historii byl Dobratsch poznamenán mohutnými sesuvy – slouží tak jako vzácná „učebnice“ geologie, a tak není divu, že je chráněným územím. Kromě toho tu přezimovávají tetřevi a bělokurové, kvůli nimž by turisté neměli opuštět značené trasy.

Opuštěné průseky sjezdovek jsou hojně využívány skialpinisty, kteří po nich z údolní vesničky Heiligengeist stoupají k osadě Rosentratte a dále k vrcholu Zehnernock. Oblíbená trasa, spíš však pro pěší turisty nebo výletníky na sněžnicích, vede od velkého parkoviště Rosentratte k nejvyššímu vrcholu Dobratsch – stezka je poměrně úzká a převážně mírná.

Bezlesé a nikterak strmé vrcholové pláně masivu lákají ke sjezdům v prašanu, níže v lesním pásmu je již nutné se držet bývalých sjezdovek. Trasa z Heiligengeistu patří i díky svému nenáročnému profilu, vhodnému pro seznámení začátečníků se skitouringem, k nejoblíbenějším v Korutanech.

81

RESORT

REPORT

Gerlitzen

52 km 52 km

3 500 3 000

66 %

8%

2 000 1 500

ČERVEN

DUBEN

OS./HOD.

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

5 6 3 3 2 1 ZÁŘÍ

2 500

22 200 KVĚTEN

26 %

4 000

1 000 500

1 911 1 391

520

0

m n. m.

www.gerlitzen.com 1–2

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

4 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

Po vrcholové pláni Gerlitzenu se rozbíhají široké carvingové dálnice a přímo z vrcholu je panoramatický výhled na jezera kolem Villachu a hřeben Karnských Alp a Karavanek

Dobratsch je oblíbeným cílem turistů a lyžařů všeho druhu, a tak za slunečných zimních dní je spíš místem společenského setkávání než oázou naprostého klidu. Jak na Rosstratte, tak na Zehnernocku i Dobratschi jsou sezónně obhospodařované horské chaty.

Warmbad: chrám termálních pramenů

Nedaleko Villachu tryskají ze země termální prameny, které lidé využívají již od dob starověkého Říma. Dnes stojí v místě, které dostalo název Warmbad, moderní lázně Kärnten Therme. Uvnitř najdete sportovní i relaxační bazény, vyžití pro děti i saunový svět, novinkou jsou pak parní lázně hamam. Hosté hotelu Karawankenhof, který je s lázněmi přímo propojen, mají vstup do Kärnten Therme celodenně v ceně pobytu. V lázeňském komplexu se nacházejí ještě další hotelové a lázeňské budovy, kde se specializují na wellness či léčebné kúry. Světovým unikem je bazén, kde se hosté mohou „naložit“ přímo do termálního pramenu, který prostupuje kamenitým podložím – voda je vlažná (29 °C), zato zcela čerstvá,

82

www.skiing-villach.com/cz

neboť se v bazénu každé tři hodiny kompletně vymění. Kromě léčebných procedur se můžete objednat také do kryokomory.

Několikrát ročně – po deštích či tání sněhu – se termální vodou naplní také zcela přírodní jezírko Maibachl v nedalekém lese, které lze využít bezplatně.

příborů. Vše se servíruje v malých chodech á la tapas, přičemž šéfkuchař je virtuosem nápaditých receptů a nových chutí.

Milovníci těstovin by neměli vynechat ještě návštěvu rodinné výrobny Nudelfabrik s obchůdkem a restaurací, která se nachází kousek od Villachu ve Finkensteinu.

Chuťový virtuos ve Villachu

Příjemně rozmanitá zimní dovolená

Město Villach na řece Drávě má zachovalé historické centrum, ovšem důvodem k jeho návštěvě nemusí být jen promenády, ale také gastronomie. V centru se nachází malá luxusní restaurace Enotega, zásobená z místního rodinného statku Tschudl Hof. Už na první pohled zaujme rafinovaný design malého prostoru, a to včetně nádobí nebo

I když Villach nepatří mezi nejlákavější čistě lyžařské destinace, nabídne příjemné zázemí pro méně ambiciózní lyžařské návštěvníky a zvlášť pak pro ty, kteří ocení různorodost zimních aktivit, jež tu lze provozovat. Až se chce obyvatelům Villachu trochu závidět jejich domov, z něhož to vše mají „za rohem“.

FOTO: REGION VILLACH TOURISMUS

Lyžování lze kombinovat s pěšími i skialpovými túrami, odpočinkem v lázních i kulturou.

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Relax v lázních Kärtnen Therme a lyžování na Gerlitzenu lze s permanentkou Ski & Therme kombinovat libovolně

NYNÍ VE VÝHODNÉM PŘEDPRODEJI!

DĚTI DO 15 LET ZDARMA!

€521 MÍSTO

€651 PRO DOSPĚLÉHO PŘEDPRODEJ DO 31.10.2023

SUNNYCARD JE SEZÓNNÍ SKIPAS PRO RODINY POSEDLÉ LYŽOVÁNÍM! Při zakoupení oběma rodiči lyžují děti zdarma.

Platný v 8 lyžařských areálech.

Skipas Po – Pá pro spořivé.

RESORT

SLOW & RELAX

SLOW

RELAX

„Zimní dovolená je příležitostí nejen ke sportu, ale hlavně odpočinku.

Zastavit se, ztišit se, ponořit do teplé lázně a obklopit se prostředím, kde zapomeneme na každodenní realitu.“

TEXT: RADEK HOLUB

Nenápadný výkřik luxusu v Leogangu

Puradies Naturresort FOTO: PETERKUEHNL

Na okraji velkého lyžařského komplexu kolem Saalbachu u městečka Leogang stojí ve slunečném svahu se zahradou dvě dřevem obložené budovy a několik chaletů, které ani nedávají tušit, že tvoří jeden z nejoriginálnějších hotelů v Rakousku.

H

lavním prvkem resortu Puradies, jak se hotelový komplex nazývá, je nenápadnost. Objekty zapadají do okolní krajiny – jsou sice rozsáhlé, ale zároveň rozptýlené a zčásti schované pod zemí. Mnoho komorních zákoutí nabízí i interiér, takže hosté se mohou od ostatních, chtějí-li, poměrně snadno „izolovat“. V žádném případě však nenápadný Puradies není sterilním hotelovým objektem.

84

Hotelovým barem se vinou nekonečné dřevěné linie

FOTO: PETERKUEHNL

R U B R I K Y

FOTO: CREATING CLICK

PA R T N E R

Z Puradiesu na lyže Resort Puradies se nachází jen několik set metrů od kabinkové lanovky Steinberg, která z Leogangu stoupá do lyžařského areállu Saalbach s 270 km sjezdovek.

Z lyžárny stačí popojít a odbruslit na sjezdovku, zpátky je to pak z kopce. Z nedalekého města Saalfelden lze snadno dojet také do sousedních lyžařských oblastí – Zell am See, Kaprun či Hochkönig.

FOTO: PETERKUEHNL

FOTO: CREATING CLICK

Kuchyně je decentní a nápaditá, jak bývá v luxusních hotelech zvykem

Architektura hotelu je zcela prostá jednoduché líbivosti a kýče

Bar jako labyrint dřeva

Uvnitř se potkává svěží i odvážnější design, a to bez kýčovitých prvků, což je v Rakousku poněkud neobvyklé. A neobvykle působí na první pohled v hotelu leccos, ovšem postupně se ve zvláštnosti začne objevovat rafinovaná krása. Naprosto unikátním prostorem je bar, který je v podstatě srdcem hotelu, tlukoucím hned u recepce – jde o poměrně mohutný „loftový“ prostor, kde vynikne neuvěřitelná práce s „masami“ dřeva. Ty prostupují barem, jako by byly živé – tvoří lavice pro hosty i samotný barový pult.

Profesionální všímavost

Jistou nevtíravou výstřednost projevují i pracovníci hotelu. Třeba číšník Omar, když spolustolovník potichu požádal o pečivo, mu na oplátku pošeptal: „Rád donesu.“ Ošatku s chlebem po chvíli položil na stůl s gestem „pšššt“. Spolehnout se můžete též na profesionální všímavost personálu. Již druhý den, co jsme se v baru zastavili na odpolední kávu, mimochodem opravdu výbornou italskou, barmanka uhodla objednávku.

Z auditora hoteliérem

Majitel resortu, Michael Madreiter, původně žádný luxusní hotel budovat nechtěl. Když však opustil lukrativní pozice s jistou kariérou v nadnárodních konzultantských a auditorských firmách, kde se cítil být otrokem excelu, vrátil se do Sauna díky velkorysému prosklení jakoby splývá se zahradou rodného statku v Leogangu.

Tehdy na místě Puradiesu jeho rodiče provozovali jednoduchý údolí a po cestě se spíš ze zvědavosti zastavil penzion a začínali s výstavbou malé chalei v Puradiesu – s Michaelem brzy objevil tové vesničky. V Michaelovi postupně dozráspolečné kosmopolitní stopy, takže přeskočila valo rohodnutí vytvořit hotelový resort, ale jiskra. Wellness areál je nyní čerstvě dokončen trochu jinak – bez okatého luxusu a bez kýče. a vymyká se, jak jinak, svou decentností. V příItalské emoce s elegancí padě Puradiesu se zkrátka peníze potkávají Jak sám říká, Rakušané jsou výborní hoteliéři, s nápadem a štěstím, což jsou nenahraditelné ale pro nápady je potřeba jít jinam. Nově prvky jakéhokoliv úspěchu. A inspirativní vznikající wellness areál toužil navrhnout a luxusní pobyt lze samozřejmě velmi dobře od jihotyrolského architektonického studia spojit s prvotřídním lyžováním.

Noa, kde ho však napoprvé odbyli. Nicméně Více informací o hotelu Puradies najdete na: svérázný architekt brzy nato navrhoval www.puradies.com domek své rakouské přítelkyni z nedalekého

85

FOTO: MATTIAS NUTT

REPORT

Klidná vesnička Bivio vyzařuje typickou švýcarskou nostalgii

Pravé švýcarské retro

Lyžování má typicky švýcarsky nostalgický charakter a přitom alpsky vysokohorské rozměry. Tři kotvové vleky o délkách kolem dvou kilometrů zpřístupňují severní svahy až do výšky 2 560 m, nad nimiž se rozkládá už jen horská pustina završená třítisícovkou Piz Turba.

Sjezdovky s převýšením až 800 m jsou přirozeně terénně členité, proměnlivě červené a jejich propletením vzniká vícero variant sjezdu, byť v podstatě na jednom svahu. Areál působí rozsáhlejším dojmem než v mapě, ale více než jeden či dva dny se tu „zabaví“ jen fajnšmekr.

86

Italský ostrůvek na severní straně Alp

Samotná vesnička Bivio, usazená ve výšce 1 769 m, je malá, tichá a ospalá. Zároveň je jedinou italskojazyčnou obcí na sever od alpského rozvodí.

Kromě sjezdovek je tu sáňkařská dráha a v údolí lze i běžkovat.

Z Bivia dále šplhá horská silnice do průsmyku Julierpass, za nímž se rozkládá náhorní plošina Horního Engadinu se Svatým Mořicem.

3 500 3 000

43 %

16 %

2 500 2 000

3 000

1 4

1 500

ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

OS./HOD.

LEDEN

Nejvýše situovaný vlek Al Cant obtékají červeně značené tratě, které se proplétají zvlněnou jakoby měsíční krajinou – svrchu jsou strmější, pak následuje plošší pasáž a nakonec zase přidají na sklonu. Níže se rozutíkají už v rozmanitějších obtížnostních variantách k vlekům Camon a Tua, které zároveň tvoří nástupní místa do areálu. Přímo podél vleků spadají poměrně přehledné a místy svižné tratě, z nichž se dá odbočovat na mírnější varianty, které si vybírají pozvolnější spádnice svahu. Dále od vleku Camon se postranním údolím prosmýká černá trať s jednou strmou pasáží a dlouhou plochou přípojkou zpět k hlavnímu proudu tratí.

4 000

3 km 44 %

PROSINEC

Z

apadlé a staromódně vybavené středisko s kotvami mezi třítisícovkami švýcarského kantonu Graubünden slibuje klid, velkorysý lyžařský prostor a díky severnímu svahu a nadmořské výšce navíc kvalitní sníh po většinu sezóny.

Malá horská vesnička Bivio je obklopená horami Graubündenu zhruba mezi Davosem, Svatým Mořicem a horským sedlem Splügenpass. Leží až na samém konci údolí Surses, které je samo také jaksi „na konci světa“, takže zapadlejších míst v Alpách už moc nenajdete.

30 km

LISTOPAD

BIVIO ztraceno v horách

Bivio

ŘÍJEN

TEXT: RADEK HOLUB

ZÁŘÍ

RESORT

1 000 500 0

m n. m.

www.schneesportbivio.ch 1–2

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 4 000 Kč

5 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Pořád prázdno

Bivio není ideálním místem pro rozmanitou lyžařskou dovolenou, spíš je milou kuriozitou při cestě kolem nebo nanejvýš při pobytu v okolních střediscích jako Savognin, Lenzerheide či Svatý Mořic. A právě proto je v Biviu na sjezdovkách skoro pořád prázdno.

2 560 791 m

1 769

e t e c h c i s z y d K V

nebesky zalyžovat…

Jeden z nejdelších sjezdů v Česku v délce 3,7 km Nová široká a bezpečná rodinná sjezdovka Nejmodernější systém zasněžování 100 % garance sněhu Lavina zimních zážitků Horský resort Dolní Morava...od lyží po zážitky www.dolnimorava.cz

RESORT

REPORT

Helm skýtá pohodové a hravé sjezdovky i dlouhé ‚štreky‘ do údolí, a to jak v mírnější, tak přímé a strmé variantě.

TEXT: RADEK HOLUB

3 ZINNEN

malá sněhová hvězda Dolomit Na mapě středisek Dolomit se vedle Kronplatzu, Val Gardeny nebo Val di Fiemme čím dál aktivněji připomíná oblast Drei Zinnen. Investuje jak do propojení zdejších areálů a sjezdovek, tak do modernizace lanovek, vyrůstají také nové hotely i horské chaty.

88

O

blast Drei Zinnen či italsky Tre Cime má prakticky vše, proč mají lyžaři Dolomity tak rádi – mírné až středně náročné a perfektně udržované sjezdovky, moderní lanovky, útulné horské chaty a panorama rozeklaných štítů, navíc zdejší areál se může pochlubit i mimořádnou sněhovou jistotou. V posledních 10 letech sem však také proudí masivní investice, které oblast proměňují v jedno z nejmodernějších středisek Dolomit.

Z Helmu přes Stiergarten na Rotwand

Hlavní lokalitou celé oblasti, propojené až na pár malých areálů do lyžařské houpačky, je Helm – dvoutisícová hora, odkud je parádní výhled na hřeben Sextenských Dolomit a odkud se po severozápadním a jižním svahu rozbíhají zdejší sjezdovky. V horním patře se jedná o hravou a prostornou pláň, obslouženou luxusní sedačkou, do údolí pak směřují dlouhé červené i černé tratě.

Před deseti lety byly dvěma kabinkovými lanovkami nově zpřístupněny svahy sousedního Stiergartenu, jimiž se vlní dvě středně dlouhé červené sjezdovky, rovněž s panoramatickým výhledem. Tím vzniklo zároveň propojení s původně samostatným areálem Rotwand.

Jeho severním svahem se klikatí – podobně jako na Helmu – několik kratších i delších sjezdovek všech obtížností. Páteřní tratí Rotwandu je točivá modrá trať, kterou zpříma protínají ještě dvě velmi strmé černé varianty, směrem ke Stiergartenu však zase odbočují dvě pohodové červeno-modré sjezdovky.

Tato „třívrcholová“ houpačka mezi Helmem, Stiergartenem a Rotwandem je cestami a skibusem propojená ještě s oblíbeným tréninkovým svahem na sedle Kreuzbergpass a s rozmanitými sjezdovkami v lese nad Padolou, takže vzniklo dokonce safari, zvané Giro delle Cime – spíše než o plnohodnotné lyžování se však jedná hlavně o výlet.

3 Zinnen

115 km 92 km 46 %

Stiergarten

Rotwand

41 %

3 000

13 %

2 500 2 000 1 500

DUBEN

BŘEZEN

OS./HOD.

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

Sexten

3 500

36 600

7 19 2 4 6 Bad Moos

4 000

ČERVEN

Helm

KVĚTEN

3 ZINNEN

ZÁŘÍ

FOTO: 3 ZINNEN DOLOMITES

V pozadí nové kabinkové lanovky ze Sextenu na Helm se rýsuje panorama Sextenských Dolomit

1 000

2 200 1 068 m

1 132

500 0

m n. m.

www.dreizinnen.com

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

4 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem

Vierschach

2 000 Kč

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Tři luxusní lanovky během 5 let

V plánech je připojení Padoly k hlavní houpačce pomocí lanovek, nicméně realizace se stále odkládá, a nakonec dostala přednost modernizace stávajících areálů – a nutno říct, že to stálo za to.

Nejprve došlo před pěti lety k náhradě rozhrkané dvou- a trojsedačky na Helmu, které nahradily luxusní 6- a 8sedačka.

Zároveň došlo k terénním úpravám vrcholové pláně, takže 8sedačku Hasenköpfl nyní obklopuje malé lyžařské „letiště“ plné hravých vln, z něhož se postupně oddělují pohodové i sportovnější varianty tratí.

Vzhledem k „proudění“ lyžařů po celém území houpačky přestala brzy kapacitně postačovat také kyvadlová kabina ze Sextenu na Helm, která byla před třemi lety nahrazena moderní 10místnou kabinkou.

Návrat z Rotwandu zpět na Helm mohou méně zdatní lyžaři od loňska „vzít“ přes modrou propojku ze Stiergartenu přímo do Sextenu, čímž se vyhnou strmému dojezdu černé sjezdovky, který zvláště v odpoledních hodinách nejednoho z nich potrápil.

V přípravě nová kabinka na Helm a 6sedačka na Rotwandu

V současnosti je tak největším „špuntem“ původní 6místná kabinka z Vierschachu na Helm, která je hlavní přístupovou lanovkou – z údolí Pustertal přijíždí většina návštěvníků, navíc je zde zastávka vlaku s přímým přestupem do areálu, přičemž „mrňavé“ kabinky už

zvláště ranní nápor nezvládají. V nejbližších letech ji proto nahradí 10místná kabinka ve stejné trase, ale s o polovinu vyšší přepravní kapacitou.

Na Rotwandu se počítá s náhradou vleku Porzen, který obtéká svižná a prostorná červená sjezdovka, zčásti využívaná pro trénink.

Nově vybudovaná 6sedačka by měla být oproti vleku prodloužena směrem do údolí, čímž se prodlouží i přilehlá sjezdovka, a zároveň tak bude možné se na Rotwand dostat přestupem z kabinkové lanovky Signaue bez nutnosti sjíždět do údolí do vesničky Bad Moos.

Mrazivé mikroklima a enormní kapacita sněžných děl

Sjezdovky v oblasti 3 Zinnen patří ke sněhově nejlépe zajištěným v Dolomitech, k čemuž přispívá jednak jejich výhodná poloha a mikroklima, jednak enormní technická podpora v podobě zasněžovacích nádrží a sněžných děl. Na Helmu i Rotwandu se lyžuje především na severně orientovaných svazích, navíc údolní vesničky Vierschach a Sexten patří v zimě k nejmrazivějším v celém Jižním Tyrolsku. Na svazích je vybudováno značné množství zasněžovacích nádrží, takže na vytvoření základové vrstvy sněhu na hlavních tratích stačí začátkem sezóny doslova pár mrazivých dní. Po celou sezónu jsou spolehlivě sjízdné i slunečně orientované sjezdovky na jižních svazích nad Sextenem.

Sobi na sjezdovce

Děti se potkají na sjezdovkách s nejrůznějšími atrakcemi – kromě „selfíčka“ se sněhulákovou rodinou mohou pozorovat soby, projíždět zábavnou překážkovou dráhu fun slope nebo měřený slalom. Kromě sjezdovek se ze svahů spouští také sáňkařské dráhy, přičemž nahoru se dá vyvézt lanovkou. Není tu však žádný snowpark, kde by se vyřádili teenageři.

Malebné vesničky obklopené horami

Pobyt v oblasti 3 Zinnen má každopádně malebnou kulisu, zvláště v malých idylických vesničkách Sexten a Bad Moos, které jsou zároveň nástupními místy do „hlavní“ lyžařské houpačky. Nad městečkem Innichen se starobylým centrem se zase vzpíná malý areál Haunold s červeno-modrými sjezdovkami a expresní 4sedačkou, který je prakticky zárukou poloprázdných sjezdovek. Na okraji města je navíc akvapark.

Menší rozměry, zato komornější atmosféra

Nároční a ambciózní lyžaři mohou popojet autem nebo vlakem na půl hodiny vzdálený a mnohem robustnější Kronplatz, jehož rozměrů oblast 3 Zinnen přeci jen nedosahuje, natožpak rozměrů Sella Rondy. Svým komornějším duchem, špičkovou vybaveností a sněhovou jistotou ovšem mnohé lyžaře potěší, stejně jako rodiny s dětmi.

89

RESORT

TECHNIKA

Tom Řepík

Krátký dějepis

TEXT: TOM ŘEPÍK

DLOUHÝCH HAL

Když venku není dost sněhu – ale i když je – lyžaři už skoro sto let míří dovnitř.

Nápis na zdi?

Ač je svého času nejvelkolepější a dodnes nejznámější Pro někoho to může znít jako lyžařská projekt Ski Dubai považován za jakousi ikonu i kolébku nirvána: zasněžené sjezdovky kdykoli potřebujete, 365 dní v roce. Pro jiné je to lyžování pod střechou, v době jeho otevření v roce 2005 dystopická vize budoucnosti bílého sportu: byl tento koncept starý přibližně osmdesát let. V desítlyžování nikoli pod modrou ptačí oblohou kách zemí už lyžovala kvanta lidí pod střechami – v někte- obklopenou majestátními vrcholy, ale spíše sjíždění mírně skloněných plácků pod uměle rých případech na poměrně solidních svazích, jež už byly vytvořenou kopulí. Anebo jde o zlopověstný v provozu v západní Evropě a Japonsku. Tyto atrakce však nápis na zdi, předznamenávající konečný ještě nezaujaly všeobecnou veřejnost tolik jako technický důsledek klimatických změn a oteplování světa s minimem přírodního sněhu, a tudíž zázrak v podobě zastřešeného studeného sněhu v horké minimem funkčních přírodních sjezdovek?

V takovém případě je jen trochu ironické, dubajské poušti.

P

osuňme se do letošního roku 2023, kdy jsme nedávno překročili hranici 150 krytých sněhových center po celém světě. Je pravdou, že v roce 2008 došlo k zaškobrtnutí v trendu, když globální ekonomická krize zastavila některé z nejambicióznějších projektů současné doby – včetně bezmála dvoukilometrové kryté sjezdovky navržené na Blízkém východě. Jenže v uplynulé dekádě už bylo postaveno více krytých sněhových center než v letech nej-

90

většího boomu devadesátých let. V posledních několika letech byla otevřena střediska v Africe (Ski Egypt), Jižní Americe (Snowland v Brazílii) a konečně první i v Severní Americe (Big Snow v New Jersey, USA). Právě bolestné narození amerického Big Snow znamená, že nyní mohou lidi lyžovat pod střechou na zasněženém povrchu každý den v roce na všech kontinentech planety kromě Antarktidy – kde, přiznejme si, se stejně dá lyžovat den co den venku.

že obrovské mrazáky, které jsou k výrobě sněhu a jeho udržování v interiéru zapotřebí, spotřebovávají hříšnou spoustu energie a potenciálně přispívají ke změně klimatu.

Tato ironie však naštěstí neušla společnostem, které projektují a budují kryté sněhové dómy; zapojují nejmodernější energetickou účinnost, aby minimalizovaly provozní náklady, a v některých případech posledních projektů pokrývají rozsáhlé střechy lyžařských hal solárními panely, které vyrábějí energii potřebnou k provozu zařízení.

FOTO: SMB / WILLY RÖMER

Miluje stromy, western a starou dobrou Ameriku 20. století. Jako lyžař-srdcař a zároveň odborník, který vidí za mnoho záhybů horského byznysu, je schopen pozorovat vývoj v oboru komplexně a z vícero úhlů.

FOTO: WIEN MUSEUM

První kryté lyžařské centrum bylo otevřeno v Berlíně v roce 1927 a zahájilo pionýrskou éru lyžování v halách. Sjíždělo se po směsi pilin, krystalů sody a slídy

Je tedy budoucností utopický svět věčně sněhových soběstačných center na vlastní pohon? Možná, že celosvětové statistiky již budoucnost tohoto podoboru poodhalují: v roce 2000 bylo v evropských Alpách asi 40 ledovcových areálů s letním lyžováním a na světě asi 50 krytých sněhových hal.

O dvacet let později se počet lyžovatelných ledovců snížil o víc než polovinu, zatímco počet sněhových center se ztrojnásobil…

Předválečná Evropa

Válečná éra

První známý pokus přivézt něco podobného skutečnému sněhu do interiéru nebyl určen pro veřejné lyžařské zařízení, nýbrž pro velkou komerční show: v prosinci 1936 se v newyorské Madison Square Garden v centru Manhattanu konal Velký halový karneval zimních sportů.

Vídeňský Schneepalast, projekt Nora Carlsena, nadobro zavřel po sotva sedmi měsících existence FOTO: SKI DUBAI

Nápad na lyžování pod střechou vznikl ve středu Evropy v polovině dvacátých let minulého století. Angličan Laurence Ayscough si tehdy nechal patentovat něco, co trošku připomínalo sníh – směs pilin, krystalků sody a slídy. Ta se pak rozprostřela na slámu na šikmém povrchu v interiéru.

Prvně v historii byla tato směs oficiálně použita v německé výstavní hale berlínského autosalonu, kde byla v roce 1927 otevřena sjezdovka dlouhá asi 220 metrů a dvacet metrů široká. K provozu byly zapotřebí vagóny s Ayscoughovou sněhovou směsí a vládní vědci museli schválit její bezpečnost. Tato sněhová výstavní atrakce byla úspěšná a o šest měsíců později byla na nepoužívaném Severozápadním nádraží ve Vídni otevřena trvalejší instalace téhož pod názvem Schneepalast (Sněhový palác) s krytým skokanským můstkem (podrobněji jsme psali v prvním letošním SNOW 131, Neslavný rakouský palác).

Norský skokan na lyžích Dagfinn Carlsen postavil na základě berlínských plánů velkolepé zařízení o rozloze 41 tisíc metrů čtverečních a jeho počin se těšil velké publicitě. Nadšení však začalo opadat, když si lidé všimli, že chemická směs ve skutečnosti příliš kluzká není a rychle se zbarvuje do nevábných žlutých odstínů. Nádražní Sněhový palác byl do sedmi měsíců uzavřen. V Paříži však po celá třicátá léta fungovalo menší zařízení s miniaturním skokanským můstkem. Jeho sníh měl jinou chemickou směs než Ayscoughův odvar a byl rozprostřen v tenké vrstvě na svahu pokrytém kokosovou rohoží.

V roce 2005 otevřený komplex Ski Dubai nabízí první krytou černou sjezdovku na světě, čtyřsedačkovou lanovku, bobovou dráhu nebo třeba tučňáky

Logistika karnevalu byla překvapivá, protože se na něm objevili skokani na lyžích, jezdci na psích spřeženích, lyžařské hvězdy z Evropy i Severní Ameriky, a dokonce i klauni na ledě. Skokanskou věž vysokou asi 26 metrů musel během několika málo dní postavit tým 100 dělníků. Termostat v Madison Square Garden byl snížen na mínus čtyři

stupně Celsia, poté bylo rozemleto dostatečné množství ledu, aby se plocha o rozloze téměř 3 000 čtverečních metrů pokryla povrchem připomínajícím sníh. Show trvala čtyři dny a noci a přilákala 80 tisíc diváků. V letech 1937 a 1938 uspořádaly metropole Boston a Londýn vlastní zimní karnevaly s podobným návštěvnickým úspěchem.

91

TECHNIKA

FOTO: WIKIPEDIA

Podobná koncepce výroby sněhu v interiéru, tentokrát však už určená pro dlouhodobější použití, se objevila o dvě desetiletí později v Japonsku. Podnikatelé v malém městě Sayama nedaleko Tokia přišli na způsob, jak prodloužit tamní lyžařskou sezónu. Tentokrát si přírodní led dovezli z hor, opět jej rozdrtili na materiál podobný sněhu a rozprostřeli na krytém svahu dlouhém asi 320 metrů. Kryté lyžařské centrum v Sayama bylo otevřeno v roce 1959 a je nejstarší dosud fungující sjezdovkou pod střechou. Sněhový povrch je tam dnes samozřejmě vyráběn pomocí běžných sněhových děl, nikoliv už dovážen náklaďáky.

FOTO: CHENGDU SUNAC

RESORT

FOTO: CHENGDU SUNAC

Chengdu Sunac Snow World se otevřel vstříc čínskému vládnímu úkolu dostat před pekingskými zimními hrami 300 milionů lidí na sníh

Japonská hala SSAWS nedaleko Tokia krátce před svou demolicí v září 2003. Komplex otevřel v roce 1993

Nová éra

Moderní epocha lyžování pod střechou začala v polovině osmdesátých let, kdy mladý australský lyžař Alfio Bucceri vytvořil zařízení, které pojmenoval Permasnow.

V roce 1984 tehdy 28letý Bucceri poprvé lyžoval v Austrálii, což jej nadchlo, a rozhodl se zkusit vytvořit podobný zážitek ve svém domovském městě – tropickém Brisbane, asi tisíc mil od nejbližšího přírodního sněhu. „Jako dítě jsem rád mlsal želé a nápad na Permasnow vznikl z myšlenky vyrobit malé částečky želé a ty pak zmrazit. Studoval jsem technologii kluzišť a zjistil, že krystalky želé při plusových teplotách zamrzají na promrzlých trubkách. Nakonec jsem našel vyhovující látku (polymer absorbující vodu), zapojil do projektu australskou univerzitu a Permasnow byl na světě,“ vzpomínal Bucceri. Už první praktické pokusy byly úspěšné, byť opravdu

92

světovou publicitu získal jeho nápad až na světové výstavě Expo 1988 v Brisbane, kde použili jeho Permasnow pro dekoraci švýcarského pavilonu.

Ve stejném roce 1988 byla otevřena první dvě krytá sněhová centra využívající australský Permasnow, a to v Adelaide a Casablance v Belgii. Obchodní práva na Permasnow získala japonská firma Matsushita Company, jež pak během největšího rozmachu vzniku krytých hal v devadesátých letech postavila přes dvacet těchto objektů pod názvem Snova, většinou v Japonsku, z nichž některé jsou v provozu dodnes.

Komerční úspěch prvních sněhových center lákal nemálo průkopníků k bádání na tom, co se tehdy zdálo být svatým grálem tohoto konceptu – čistý sníh podobný přírodnímu, bez chemických přísad, schopný udržet se v interiérech budov. Takový úkol je technolo-

Dlouho očekávaná americká premiéra: halu Big Snow v New Jersey už od otevření provázejí provozní komplikace

gicky mnohem složitější než dnes už běžné venkovní technické zasněžování. Vysoká vlhkost vzduchu, potřeba konstantního chlazení a údržby povrchu sněhu, na němž stovky lidí lyžují stále dokola, jsou jen některými z mnoha výzev.

FOTO: WIKIPEDIA

Startující boom

FOTO: WIKIPEDIA

Snow Valley v belgickém Peeru, která je v provozu dodnes a je jednou z největších krytých lyžařských hal v Evropě

230 metrů dlouhý svah v amsterdamské hale

Několik lidí tvrdí, že se jim to podařilo jako prvním – jedním z nich je bývalý lyžař Cor Mollin, který vedl už vzpomínanou první belgickou lyžařskou halu v Casablance. V Belgii však Casablanca propadla. „Systém vůbec nefungoval,“ vzpomíná Mollin. „Protože jsme neměli žádnou chladící jednotku, želatinový sníh vůbec neklouzal a málem jsme zkrachovali. Sám jsem pak dělal výzkum a po roce pokusů a omylů jsem postavil svůj první skutečný zasněžovací stroj. Od té chvíle jsme začali být úspěšní.“ Nato založil vlastní krytou sjezdovku Snow Valley v belgickém Peeru, jež je v provozu dodnes a zůstává jednou z největších krytých lyžařských hal v Evropě.

V devadesátých letech dominovaly výstavbě krytých sněhových hal Japonsko a západoevropské země, jež stavěly stále velkorysejší projekty vybavené skutečným technickým zasněžováním v metropolitních oblastech Belgie, Německa, Nizozemska a Británie – mimochodem národů, které tradičně turisticky zásobují lyžařské destinace v Alpách.

V Japonsku rostla jak houby po dešti menší sněhová centra Snova, s výjimkou obřího krytého komplexu SSAWS (Spring Summer Autumn Winter Snow) nedaleko Tokia – do té doby zdaleka největšího projektu se svahem 500 metrů dlouhým a 100 m širokým. Naneštěstí centrum bylo otevřeno v roce 1993, kdy v Japonsku splaskla ekonomická bublina včetně té lyžařské, a projekt se nikdy nedostal z kumulujících se ztrát. Hala byla nakonec v roce 2002 rozebrána a na jejím místě vznikla první japonská Ikea.

Do přelomu milénia bylo po světě postaveno přibližně 50 sněhových hal, v další dekádě jich přibyla další asi padesátka.

Nejdelší dosud otevřené kryté svahy se nacházejí ve francouzském Amnéville a německém Bottropu; oba si nárokují světový rekord s délkou kolem 640 metrů.

V posledním desetiletí převzala otěže lídra výstavby sněhových hal jako v kdečem jiném Čína; tato země se snaží splnit zveřejněný slib tamního prezidenta – přesvědčit 300 milionů Číňanů, aby se věnovali sněhovým sportům.

Většina z půldruhé miliardy obyvatel Číny však nežije v chladných nebo horských oblastech, takže řešením se zdá být právě zasněžování pod střechou. V zemi bylo vyprojektováno více než 30 nových krytých hal, včetně několika největších na světě.

Některé z nich mají mít dokonce – považte – mapy krytých tratí. (Kolik jich bylo skutečně dokončeno, je mimo mé autorské schopnosti zjistit.)

USA: konečně!

Strastiplně vymodlený projekt Big Snow v americkém New Jersey se zdá být ztělesněním jednoho klíčového faktoru téměř všech halových sněhových center: jejich výstavba stojí neúnosně moc peněz, obvykle stamiliony dolarů. Na světě bylo naplánováno mnohem víc takových hal, než kolik jich kdy bylo dokončeno a zprovozněno. Přesto nadále stojí asi 150 krytých sjezdovek postavených během posledních 35 let, z nich více než sto zůstává v provozu, nezřídka nepřiznaně ztrátovém.

Americký Big Snow je součástí obřího komplexu obchodních center v metropolitním New Jersey, který postavila developerská společnost Mills Corporation, ve své době nadnárodní lídr ve výstavbě obchodních center.

Tento developer se do svého multimiliardového projektu v New Jersey, tehdy pojmenovaného Xanadu, pustil už na přelomu století.

V té době už dokončoval podobné projekty na jiných kontinentech, mimo jiné ve španělském Madridu, kde se nachází další kryté sněhové centrum Xanadu, dodnes v provozu.

Projekt Big Snow byl už bezmála dokončen v roce 2008, když přišel známý realitní krach.

Stavba se zastavila a přes deset let zůstávala prázdná, než se komplex před Vánoci 2019 začal postupně otevírat.

Mnoho developerů doufá, že když se konečně podařilo v USA krytou halu otevřít, může následovat řada dalších; jen provozovatel nákupního centra, v němž se Big Snow nachází, si dělá zálusk na duplicitní komplex včetně krytého lyžování na Floridě nebo v Severní Virginii, poháněný zelenou energií.

Dává to smysl?

Krytá sněhová centra tu jsou už bezmála sto let a dál zřejmě budou. Pokud jsou správně řízena a umístěna v blízkosti velkých aglomerací, mohou se ukázat jako životaschopná i bez maskovaného dotování. Přesto si moc pravověrných lyžařů nedokáže představit uspokojivé lyžování na krátkém, nenáročném svahu uvnitř jakési gigantické lednice.

Možná jim však uniká smysl nápadu. Kryté sněhové haly se nesnaží nahradit zážitky z opravdových hor. Naopak, jejich cílem je nabídnout lidem po celém světě, aby si pohodlně vyzkoušeli něco nového, o čem nevědí, jestli se jim to bude líbit. A to není na škodu.

(V textu bylo citováno ze zdrojů Coloradského muzea sněhových sportů ve Vailu.)

93

RESORT

SWISS MADE

TEXT: PETR SOCHA

Největší ledovec Alp Alpy opakovaně zažívají etapy studené a teplejší, což ovlivňuje i život všeho v nich včetně dlouhověkých ledovců. Ty v průběhu svého vlastního času narůstají až nebezpečných rozměrů, stékají a drtí horninu, přetváří krajinu a děsí obyvatele údolí, aby později v obdobím teplejším ztrácely na síle a mocnosti a mizely. Nyní jsme v té poslední teplé fázi a možná můžeme mluvit o tom, že dnešní generace má ještě štěstí, že tento fenomén může na vlastní oči spatřit či vlastní rukou se ho dotknout.

94

L

yžaři mají navíc to štěstí, že si mohou v blízkosti ledovce zalyžovat – a to rovnou toho největšího v Alpách.

Mluvíme o Aletschském ledovci, který stéká z obří ledovcové křižovatky pod bernským triem Eiger – Jungfrau – Mönch směrem na jih do údolí řeky Rhôny v kantonu Wallis. Před dvěma až třemi sty lety, kdy byl ve své plné síle na vrcholu malé doby ledové, tak dokonce ohrožoval obyvatele tamních vesnic.

Ti si nakonec pozvali papeže, který patřičným rituálem růst ledovce zastavil. Škoda, že dnes nikdo nepozve papeže k tomu, aby zastavil naopak jeho ubývání.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

FOTO: IMAGO IMAGES FOTO: SWITZERLAND TOURISM

FOTO: IMAGO IMAGES

Ledovec Aletsch v 19. století a na počátku 21. století.

Snímek z období, kdy ještě není zasněžený, zřetelně ukazuje hranu obnažené horniny, kam před nějakými sto lety dosahoval

Čím dříve přijedete, tím více uvidíte

Aletschský ledovec se v důsledku klimatických změn zmenšuje a ztrácí objem. Od poloviny 19. století ztratil hodně kilometrů své délky a významnou část objemu. Ještě roku 2014 měl délku asi 23 km, od té doby se však zkrátil na nějakých 20 km a tempo tání se všeobecně zrychluje.

Není složité si spočítat, jak dlouho se pohledem na něj budou moci ještě lidé kochat.

Každopádně platí, že čím dřív přijedete, tím víc uvidíte.

Aletsch, světové dědictví UNESCO Impozantní tok ledovce Aletsch je dodnes jedinečný nejen na poměry pevninské Evropy.

Mimochodem obsahuje až 4 % pitné vody v Evropě: Kdosi spočítal, že by napájel litrem vody denně každého člověka na planetě po celých 3,5 roku. Je domovem mnoha vzácných druhů rostlin a živočichů, které se přizpůsobily tamním extrémním podmínkám života, a poskytuje jedinečný pohled na geologické procesy – i proto byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Historické ztvárnění ledovce od jezera Märjelensee

95

RESORT

SWISS MADE

Aletschský ledovec v číslech Délka: cca 20 km

Hmotnost: 10 bilionů tun ledu Stáří: 18 000 let

Výška ledu: až 800 metrů

Nejvyšší bod areálu: 2 896 m Nejnižší bod areálu: 1 845 m

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

FOTO: ARCHIV

4 vyhlídkové terasy 104 km sjezdovek 14 km běžeckých tras

96

FOTO: ALETSCHARENA.CH

Aletsch Arena v číslech

Pohádková městečka bez aut

Lyžování v této části Alp má dlouhou historii.

První lyžaři se zde objevili v 19. století, kdy se lyže začaly stávat oblíbenými jako prostředek zábavy i dopravy v zimním období.

V průběhu 20. století se lyžování v této oblasti dále zpopularizovalo. Byly postaveny sjezdovky a vleky a původní shluky salaší se měnily na horské turistické osady. Dnes tam na alpských balkonech stojí turistické vesničky Riederalp, Bettmeralp a Fiescheralp (od jihu), kam se s příchodem sněhu nedostanete autem, ale pouze lanovkami – díky tomu si tam užijete neopakovatelný klid a připadáte si jako v zimní lyžařské pohádce.

Glacier Panorama Tour – Experience 2.0

FOTO: ALETSCHARENA.CH

Nový panoramatický sjezdový okruh po nejlepších vyhlídkách na ledovec Aletsch kombinuje 35 km sjezdovek celé lyžařské oblasti Aletsch Arena. Výchozím bodem okružní túry je Riederalp, začít ale můžete i v Bettmeralpu a Fiescheralpu. Cestu lyžařské túry jasně označují červené tabule se symboly ledovce všude u sjezdovek. A přestože byste měli celý okruh zvládnout do dvou hodin, doporučuje se začít nejpozději v 10 hodin dopoledne, abyste si naplno užili sjezdovky v té nejlepší kondici.

Tající permafrost vybízí k inovacím Odtávání permafrostu, věčně zmrzlé půdy, způsobuje na prudších svazích sesuvy a nestabilitu podloží. S tímto problémem si museli poradit stavitelé lanovky Moosfluh, kde se oblast horní stanice ukázala jako velmi nestabilní – pomalu se totiž pohybuje směrem dolů k Aletschskému ledovci. Konstruktéři spočítali, že se stanice posune za 25 let asi o 11 metrů. Stavba tak dostala důmyslnou soustavu hydraulických zařízení, GPS čidel a senzorů, kterou se přizpůsobuje osa stanice i některých sloupů tak, aby vyrovnala pohyby půdy. Nebojte, na lyžích to ani nepoznáte.

www.aletscharena.ch

97

RESORT

TECHNIKA

1. díl TEXT A FOTO: RADIM POLCER, WWW.LANOVE-DRAHY.CZ

Míjení kabinek ve volném rozpětí lana mezi podpěrami č. 4 a 5, trasa lanovky 3K-Konnection nabízí díky svému atraktivnímu vysokému vedení velmi pěkné výhledy

Nové lanovky systému 3S

Od roku 2018, kdy se ve SNOW objevil seriál o lanovkách systému 3S, tedy oběžných lanových drahách se dvěma nosnými a jedním tažným lanem, přibyla celá řada takových lanovek po celém světě.

Nový přístup na ledovec Kitzsteinhorn

V Dolní stanice lanovky 3K-Konnection

Kabina na výjezdu z dolní stanice lanovky 3K-Konnection

98

Pohled od horní stanice lanovky 3K-Konnection na odjíždějící kabinu a podpěru č. 5

roce 2019 byla dokončena dlouho očekávaná investice v podobě nové lanovky systému 3S, která propojuje menší středisko Maiskogel nad Kaprunem s ledovcem Kitzsteinhorn. Jedná se o 4,3 km dlouhou lanovku firmy Doppelmayr, která je první lanovkou systému 3S v Salzbursku. Premiérové bylo také využití nového typu kabinek Atria firmy CWA, který byl poprvé představen na veletrhu Interalpin 2019 v Innsbrucku. Celkem 32 kabinek, každá pro 32 osob, zajišťuje přepravní kapacitu 2 710 osob za hodinu. Při maximální rychlosti 8 m/s trvá celá jízda jen 9 minut.

Samozřejmostí je vybavení kabinek připojením wi-fi. Při vývoji konceptu pohonu lanovky byl kladek velký důraz na vysokou provozní disponibilitu, proto byl pohon vybaven dvěma propojenými sektorovými motory typu DSD (Doppelmayr Sector-Drives). Díky této redundanci je také garantována evakuace, kdy mohou být kabiny za všech okolností dotaženy do stanic.

Lanovka je vybavena nejmodernější řídicí elektronikou Doppelmayr Connect a přepracována byla také konstrukce staniční technologie, což vylepšuje mj. přístupnost pro údržbu a prodlužuje životnost celého zařízení.

Nová lanovka slavnostně otevřená na konci listopadu

2019 umožňuje, kromě samotného propojení obou středisek, také přímý nástup na ledovec Kitzsteinhorn, což ocení zejména hosté ubytovaní přímo v Kaprunu – odpadá výjezd autem nebo autobusem k dolním stanicím lanovek Gletscherbus 1 a Panoramabahn. Pro zajištění kapacitního spojení bylo již v předstihu v roce 2018 nahrazeno také původní centrální zařízení na Maiskogelu – odpojitelná čtyřsedačka Leitner s bublinou Panoramabahn Schaufelberg – novou 10místnou kabinkovou lanovkou MK Maiskogelbahn s úhlovou stanicí v dolní části trasy.

Rychle a komfortně pod Jungfraujoch

Po více než deseti letech příprav byla v červenci 2018 zahájena stavba projektu V-Bahn ve švýcarském Grindelwaldu. Jeho součástí je kromě nové dvouúsekové 10místné kabinkové lanovky Männlichenbahn především zcela nová dráha systému 3S z nového terminálu v Grindelwaldu až do stanice Eigergletscher ležící přímo pod severní stěnou proslulého Eigeru. Dráha nazvaná Eiger Express s délkou 6 480 metrů a převýšením 1 385 m patří mezi vůbec nejmohutnější postavené lanovky 3S. Trasa se sedmi podpěrami vede z dolní stanice Grindelwald Terminal přes lesy a horské louky podél severní stěny Eigeru do horní stanice Eigergletscher,

kde je možno přestoupit na slavnou ozubnicovou železnici na Jungfraujoch. Pro umístění stanice zde byla vybudována mohutná skalní kaverna, která je krátkým tunelem propojena s přilehlou stanicí ozubnicové dráhy.

Přepravu cestujících zajišťuje celkem 44 kabin typu Atria od firmy CWA s 26 místy k sezení, dále je k dispozici jedna kabina v luxusním VIP provedení. V kabinách nechybí ani wi-fi připojení, informační systém s obrazovkami, kamerový systém a také vyhřívání sedadel a oken.

V dolní stanici se nachází depo s odstavnými kolejemi pro všechny kabiny a také napínání tažného lana se závažím o hmotnosti 26 tun, v horní stanici je pak umístěn pohon lanovky se čtyřmi motory, každý o výkonu 480 kW. Pro účely přepravy nákladu byl instalován speciální přepravní systém, který zajistí automatické naložení a vyložení palety se zbožím do kabiny. Velkým přínosem celého projektu V-Bahn a napojení nového terminálu Grindelwald na dráhu Berner Oberland-Bahn (BOB) s novou zastávkou je zkrácení celkové jízdní doby na Jungfraujoch o 47 minut. Do provozu byla nová lanovka uvedena 5. prosince 2020 a hodnota investice do celého projektu V-Bahn dosáhla rekordních 470 milionů švýcarských franků, součástí projektu je také nový parkovací dům s kapacitou přes 1 000 vozů.

měří úctyhodných 164 metrů.

A konečně v roce 2020 ji doplnila obdobná lanovka Cat Hai – Phu Long, jejíž 3 864 metrů dlouhá trasa vedená rovněž přes moře je sice o něco méně spektakulární, avšak jedna z jejích čtyřech podpěr vysoká 214,8 metrů je držitelem světového rekordu ve výšce podpěry lanovky. A rekordní je také přepravní kapacita, která dosahuje hodnoty 5 500 osob za hodinu. Obě lanovky dodala firma Doppelmayr a vybaveny jsou 30místnými kabinami Taris vyrobenými v CWA. V Číně pak první lanovku v Lushanu z roku 2017 doplnila o dva roky později další dráha od firmy Doppelmayr v pohoří Tianmenshan. Na krátké, ale velmi strmé trase (délka jen 1 205 metrů při převýšení 698 m) je umístěna jen jedna podpěra před horní stanicí a jde tak pro změnu o vůbec nejkratší lanovku systému 3S. 26místné kabiny jsou opět modelu Taris. Před dokončením je nyní trojice lanovek 3S od firmy Poma v zábavním parku „Ocean Kingdom“ v Zhuhai, jejichž trasa bude dohromady tvořit trojúhelník a v 32místných kabinách Symphony firmy Sigma tak bude možné absolvovat okružní cestu o celkové délce 4,5 kilometrů.

Horní část trasy lanovky Eiger-Express v Grindelwaldu

Detail podpěry a kabiny lanovky Eiger-Express v Grindelwaldu

Míjení kabin před horní stanicí lanovky Eiger-Express v Grindelwaldu

Také v Asii přibylo v posledních letech hned několik nových lanovek systému 3S. Ve Vietnamu, kde se v roce 2015 rozjela první lanovka 3S na horu Fansipan, byla v roce 2018 otevřena v pořadí druhá lanovka 3S, která spojuje vysoko nad mořem ostrovy Hòn Thơm a Phú Quốc a s délkou 7 900 m jde o nejdelší lanovku v jednom úseku na světě. Její spektakulární trasa je vedena přes 8 podpěr betonové konstrukce, nejvyšší z nich

FOTO: DOPPELMAYR

Nové lanovky 3S ve Vietnamu a v Číně

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz.

Novinky v lyžařských střediscích sledujte na www.snow.cz/novinky

Spektakulární trasa lanovky Hòn Thom – Phú Quoc ve Vietnamu

99

RESORT

100

ON THE ROAD

Phil Mahre, White Pass

A ŠPETKA ŠTĚSTÍ

TEXT A FOTO: JIMMY PETTERSON

V mém domě je jedna zeď věnována rodinným fotografiím. Jeden z rámečků obklopuje mého otce mezi Stevem a Philem Mahrem. Všichni tři muži září úsměvy, proto je to moje oblíbená tátova fotka.

Byla pořízena okolo roku 1985, kdy dvojčata Steve a Phil odešla do závodního důchodu lyžařského světa.

P

hil tehdy reprezentoval Spojené státy na třech olympiádách, vyhrál zlato v kombinaci a stříbro ve slalom v Lake Placid (1980) a zlato v Sarajevu ve čtyřiaosmdesátém. Také si po tři roky udržel titul mistra mvěta – mezi lety 1981 a 1983 porážel i jindy nesmrtelného Ingemara Stenmarka.

Jeho závodní úspěchy ho dodnes řadí mezi elitu amerických lyžařů.

Steve se také účastnil zmíněných tří olympiád, tedy kromě Lake Placid a Sarajeva také v Innsbrucku (1976). Ve slalomu ve čtyřiaosmdesátém bral stříbro, zlatý byl v obřím slalomu na Svěťáku ve Schladmingu (1982).

V době, kdy byli bratři Mahrové na vrcholu lyžařské kariéry, jsem koukával na závody v televizi (pracoval jsem tehdy v rakouském skiresortu) s pár švédskými přáteli. Když některý z bratrů dokázal porazit Stenmarka, dobíral jsem si své švédské přátele, naopak když Stenmark vyhrál, škádlili oni mne. Není tak divu, že fotka mého táty právě s nimi má v mém domě i srdci speciální místo.

Příběh té fotky ale není nijak speciální, vznikla pouhou náhodou – oba bratři večeřeli v Aspenu jednoho večera ve stejné restauraci jako moji rodiče. Teď už se ale posuňme o pár let dopředu…

101

RESORT

ON THE ROAD

White Pass samotné je tak malé středisko, že když při jeho průjezdu mrknete, minete ho. Hotelový komplex na severní straně, pár vleků na opačné straně ulice… A malý bílý dům. Dům, ve kterém bratři Mahreové od devíti let vyrůstali – jejich táta, Spike, byl manažerem střediska White Pass.

Když jsme přijeli, resort působil ospale. Tak pozdě v sezóně totiž už otevírá pouze na víkendy a my přijeli v pátek. Zamířili jsme do vesničky Packwood, někdejšího dřevařského městečka, které se dnes snaží přežít díky té troše turistického ruchu, jež do této oblasti směřuje.

S Judy Wade Bell jsme zašli na večeři do restaurace Blue Spruce Bar and Grill, přesně takové, jakou byste ve dřevařském městečku čekali.

Westernový bar se skvělými steaky a burgery, přijatelnými cenami a kulečníkovým stolem. Přesně odpovídal atmosféře tohoto lyžařského městečka – nic nepředstírá

a je skvělým místem pro vysloužilé lyžařské pardály – večer se pěkně rozšoupnete a nezruinuje vás to. O jeden steak, jednu margaritu, pivo a dvě partie kulečníku později jsme s Ortwinem odpadli do postelí a těšili se na zítřek.

Na kopec s legendou

Když jsem rozhrnul závěsy, osvítila mě jasná obloha. Na snídani už na nás čekal Phil Mahre.

Vypadal skvěle – fyzicky snad skoro stejně jako na vrcholu kariéry, jen o něco méně vlasů. Kšiltovka mírně stínila velký úsměv, jako by právě stál na stupních vítězů. „Tak kam vyrazíme?“ ptal se vesele Phil, jako bychom byli jeho další bratři. „Kamkoliv a všude, vezmi nás tam, kde to máš nejradši.“ Jak je Phil kamarádský, rozhodně není stydlivý. Mluví rád, takže jsme prokecali celé ráno, každá jízda na vleku a každá přestávka byla vyplněna nějakým tématem – od domu na úpatí hory, ve kterém vyrůstal, přes závodní lyžařskou kariéru nebo pokus o závodění v autě, o jeho konci v lyžařském závodním světě i pokusu o návrat ve věku 49 let. Před pár lety se White Pass zdvojnásobil otevřením dvou nových vleků v Paradise Basin. Phil nás během povídání provedl právě po nejnovějších sjezdovkách. „Když se to tu mělo stavět, bojovali jsme tu trochu s environmentalisty, ale nakonec jsme záměr prosadili, a tak má White Pass daleko

Autor článku a Phil Mahre u domu, ve kterém bratři Mahrové vyrůstali – jejich táta, Spike, byl manažerem střediska White Pass

Za fanynkou do USA

Zrovna jsem plánoval dubnový výlet na západ USA, když mi přišel mail od jakési Judy Wade Bell, ženy, která si koupila moji knihu Skiing Around the World a představila se jako moje fanynka. „Moje nejoblíbenější lyžařské středisko je White Pass ve Washingtonu, proč si někdy nepřijedete zalyžovat sem? Je to hezký, útulný areál a také domovský resort Phila a Steva Mahre – můžu vám zařídit setkání a lyžování s jedním z nich.“ Mou pozornost si získala. S přítelem Ortwinem jsme do White Pass dorazili dvacátého dubna. Když jsme se od východu blížili, obdivovali jsme sopečnou krajinu a masivní lávové struktury hor po obou stranách silnice. Bizarní vulkanické formace a netradiční kameny nás provázely až do městečka Naches.

102

Zásadní rodinná fotka, Steve a Phil s otcem Jimmyho Pettersona, autora článku

White Pass samotné je tak malé středisko, že když při jeho průjezdu mrknete, minete ho. větší možnosti – v nové části je celkem lehké lyžování, které tady doteď chybělo.“ Zmínil i svoje zásluhy na vybudování sjezdovek.

Z Paradise Basin byl perfektní výhled na nedaleký Mt. Rainer (4 392 m), a to snad z každého koutu širokých modrých sjezdovek, které zvolna stékají z hory. „Když jsem trénoval v nároďáku, tenhle kopec jsem každý den běhal nahoru a dolů.“ Zatímco celou závodní kariéru Phila i jeho bratra sponzorovala značka K2, dnes měl na nohách lyže Head. „Stydím se za to, ale K2 zrovna teď dělá perfektní freeridové lyže, a na to mě neužije,“ lamentoval.

Mimo sjezdovku jsme pár oblouků také vyjeli, ale protože v noci dostatečně nemrzlo, podklad byl měkký a na něm se dělala krusta.

Phila to ale nerozhodilo, každý oblouk krájel precizně, s grácií a široký úsměv z jeho tváře ani na vteřinu nezmizel. I když to dělal celý život, evidentně si to stále užíval.

Po jemném rozježdění na modrých svazích nás Phil zavedl pod starou sedačku Chair

Two, která na svém místě stojí bez jakýchkoliv vylepšení od roku 1958. Lanovka, na které se Phil učil lyžovat. „Vezmu vás na Execution, to je jedna z mála ostřejších sjezdovek tady, v mládí jsem tam viděl dost nepěknou lavinu.“ S Ortwinem jsme se sotva drželi v jeho stopách, náročný terén začínal prudkou východní strání, na které už slunce stihlo proměnit sníh v hustou kaši. Ta se postupně změnila v hluboké boule, přičemž bylo velmi těžké odhadnout, která boule je zmrzlá a která se rozprskne jako břečka. Phil i tímto terénem projížděl, jako by šlo o hladce upravený manšestr.

Nejtěžší byl Hahnenkamm

Při odpočinku jsme se vrátili k Philově závodění: „Nejtěžší sjezd, co jsem zažil, byl asi Hahnenkamm. Wengen byl taky těžký, ale není tak technický. Nemůžu ale říct, že bych se někdy bál, ostatně když jsem pak závodil v autě, měl jsem ošklivou nehodu ve vysoké rychlosti, ale také jsem se nebál.“ No, tak to

chápu, že pár boulí a prudký svah s proměnlivým sněhem ho nerozhodil.

Mluvili jsme i o jeho dlouhodobém rivalu, Stenmarkovi. „V Evropě jsem od konce kariéry mockrát nebyl, ale před pár lety jsme se Stevem letěli do Švédska, jen na otočku, poblahopřát Ingemarovi k ceně za celoživotní úspěchy, kterou obdržel. Bylo to velmi vřelé setkání a myslím, že i on byl nadšený, že nás zase potkal. On nikdy nechtěl jezdit sjezd nebo super-G a nebylo pro něj fér, že se po osmasedmdesátém změnila pravidla. Kdyby se nezměnila, já bych vyhrál jenom jeden titul místo tří, ty dva by měl Ingemar.“ Když jsme sjeli ještě jeden prudký sjezd, Hourglass, povídali jsme si ještě chvíli na schodech Philova domu. „Je to jednoduchý dům se čtyřmi pokoji, jeden jsem sdílel já se Stevem, ve druhém bydleli naši další dva bratři, ve třetím rodiče a ve čtvrtém našich pět sester.

A ano, jsme katolíci,“ smál se Phil. Vyprávěl nám také příběh o tom, jak si s bratrem omylem prohodili startovní čísla na závodě Světo-

103

RESORT

ON THE ROAD

Už bylo po poledni, den utíkal velmi rychle.

Philův život dnes z velké části naplňují vnoučata, od jedné měl domluvené lyžování se svou vnučkou. „Sorry, chlapi, poslední jízda.“ Zavelel a začal vykružovat pravidelné oblouky na modré dálnici Cascade se mnou a Ortwinem v zádech. Drželi jsme se na stinné straně sjezdovky, kde byl sníh zmrzlý a rychlejší.

Jenže já, na rozdíl od Phila, nečekal, že při přejezdu na sluncem osvícenou část se sníh tak extrémně změní v tekuté lepidlo – okamžitě mi vyply obě paty vázání a já se proletěl po skoro placaté sjezdovce v sedmdesátikilometrové rychlosti.

Můj táta tady pokácel stromy bez povolení od lesáků, když přišli a ptali se ho na to, odpověděl: Sjezdovka?

Jaká? Jaké stromy?

Proto se sjezdovka jmenuje prostě „Jaká?“.

vého poháru. Steve zajel nejlepší čas, ale kvůli této chybě byli oba diskvalifikováni. Z toho profitoval Marc Girardelli, ten však odmítl stát na nejvyšším stupni pódia a po závodě šel za Stevem a vítěznou trofej mu předal – neveřejně, ne proto, aby se proslavil, taková prostě na startovním poli panovala atmosféra, kamarádská a plná vzájemného respektu.

104

Sorry, chlapi, poslední jízda

Pak nás Phil vzal do úzkého průseku v lese, tato sjezdovka se jmenovala „Jaká?“ – zvláštní jméno pro sjezdovku, že? „Můj táta tady pokácel stromy bez povolení od lesáků, když přišli a ptali se ho na to, odpověděl: Sjezdovka?

Jaká? Jaké stromy?“ Proto se sjezdovka jmenuje prostě „Jaká?“.

V závodění je to někdy o štěstí. Ano, většinu úspěchu tvoří lyžařské dovednosti, ale rozdíly mezi nejlepšími jsou v desetinách sekundy, a tam hraje roli i štěstí. Jeden den zajedeš skvěle, ale ostatní ještě líp, jindy zase cítíš, že jízda byla hrozná, ale postupně sleduješ, jak se s tratí perou i ostatní, a klidně můžeš zůstat na bedně. Já měl v životě štěstí hodně, i když ne v závodění. Lyžovat jsem mohl 60 let, tedy víc než 4 000 dní, a nikdy jsem se významně nezranil. No, toho dne se můj pytel štěstí zřejmě vyprázdnil.

Nemohl jsem moc hýbat krkem, a tak jsem se rozhodl poprvé zažít tu poctu být svezen v záchranářských saních. Záchranáři mě opatrně naložili, znehybnili krk a za chvíli jsem byl na pohotovosti. To už se nade mnou skláněla známá hlava se širokým úsměvem a přála mi rychlé uzdravení. „Odlyžoval jsem si hodinku s vnučkou, tvůj úraz mě moc mrzí, ale věřím, že za chvíli zase vyskočíš na nohy a zase si zalyžujeme.“ Po převozu do 80 kilometrů vzdálené nemocnice v Yakimě zrentgenovali můj krk a konstatovali, že pár obratlů je polámaných.

Nesnažte se udržet na sjezdovkách tempo s olympijským zlatým medailistou, a rozhodně ne na jeho domácí hoře.

Doktoři řekli, že mám štěstí, že se vůbec můžu hýbat, ale na místě s tím neumí nic dělat, a tak mě čekal převoz do nemocnice v Seattlu. Z nějakého důvodu jsem v tu chvíli úplně šťastný nebyl.

Analgetika, svázaný krk, další převoz, pak si matně vzpomínám čtyři sestry, tlačící nosítka do malého letadélka, kam jsem se sotva vešel.

V Seattlu provedli rozsáhlejší CT a zjistili, že mám zlomené i další obratle v zádech.

Tým ortopedů mi nasadil aparát, který nazývali ortéza Halo. Zřejmě jde o mučicí nástroj z dob španělské inkvizice, který byl používán k naprostému znehybnění krku.

Hlavu drží pomocí čtyř šroubů, které jsou skrz kůži navrtané až k lebce a zafixované o ramena tak, aby nebylo možné jakkoliv pohnout krkem a zranění prohlubovat.

Zároveň však tato ortéza brání spánku a také kvůli ní máte hrozně těžkou hlavu – při každém pohybu má tendenci se hlava převážit a téměř spadnete.

Byl jsem v šoku. V jednu chvíli brázdím manžestr na lehké sjezdovce při jarním slunci s Philem Mahrem, a za pár hodin nehybně ležím polámaný se šrouby v hlavě. Rozhodně jsem nebyl připraven na další špatné zprávy.

Když se okolo šesté ráno začalo oddělení probouzet a lékaři obcházet pacienty, byl jsem ještě trochu pod vlivem léků, a tak jsem dlouho zpracovával slova jednoho z nich: „Řekli vám už, že včera na tom celotělovém CT objevili rakovinný nádor ve vaší ledvině?“ Během toho dne mě navštívil specialista, který mi vysvětlil, že jsem měl velké štěstí.

Nádor byl celkem malý a vyšetření jej odhalilo dlouho před tím, než mohl začít způsobovat nepříjemnosti. Prý by měl jít jednoduše odstranit.

Už chápu, co znamená mít štěstí v neštěstí – zlomený krk, který vás zachrání od rakoviny.

I přesto pro vás mám doporučení: nesnažte se udržet na sjezdovkách tempo s olympijským zlatým medailistou, a rozhodně ne na jeho domácí hoře.

Dnes vedle fotky bratří Mahrů s tátou visí další – moje a Philova, jak lyžujeme s horou Mt. Rainer za zády, pod ní je přilepený záznam o ošetření od horské služby a na něm poznámka: „Jimmy, věřím, že se brzy uzdravíš. Phil Mahre.“ Halo ortézu mi po pěti týdnech sundali a vyměnili za méně otravnou, za dalších pět

týdnů jsem mohl jakž takž chodit s krčním límcem. Asi tři měsíce po nehodě mi odoperovali nádor z ledviny a o týden později jsem byl propuštěn z nemocnice. Okamžitě jsem začal s rehabilitací – chůze, cyklistika, plavání…

A v říjnu, s prvním prašanem, už jsem stál zase na lyžích.

105

FOTO: DEPOSITPHOTOS

106

Nejvyšší hora Severní Ameriky Denali (dříve Mt. McKinley) je fenomenální útvar a výzva pro horolezce i lyžaře. Nachází se v pohoří Alaska Range ve vnitrozemí amerického státu Aljaška a je středobodem národního parku a rezervace Denali. Při pokusech o její slyžování nehraje roli jen samotná hora, ale také její umístění – masív leží v zemi sněhu a ledu daleko od civilizace – už jen vybudovat tábor pod horou může být pro mnohé na samostatnou expedici. Její prominence, převýšení mezi vrcholem a nejvyšším sedlem s nějakou další vyšší horou, je třetí největší na světě po Mount Everestu a Aconcagui, takže logicky klade na všechny dobyvatele vrcholu zcela mimořádné nároky.

107

FOTO: DEPOSITPHOTOS

FREERIDE

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

DENALI:

Sjezdy z ikonické pyramidy Nejvyšší hora severní Ameriky možná výškou ani strukturou nedosahuje kvalit leckterého bezvýznamného vrcholu v Himálaji, ale její umístění je zcela unikátní.

Nejrozlehlejší horské masivy totiž na Aljašce a v Britské Kolumbii přímo přiléhají k Tichému oceánu, zatímco nejvyšší hora je při pohledu na mapu odstrčená v nejsevernějším cípu. I proto je pohled na ni tak úchvatný, vyniká totiž v kontrastu jak s příjezdem od přístavu Anchorage, který vede dvousetkilometrovým, širokým údolím k městu Talkeetna, tak i s příjezdem ze severu od řeky Yukon. Odtud však velké příjezdové cesty nevedou, a tak je z vrcholu Denali unikátní rozhled na pusté nížiny v okolí Yukonu a množství jeho meandrujících přítoků, živených ledovcovou vodou z oblasti národního parku Denali.

108

První lyžaři se na hoře začali pohybovat okolo roku 1970, a jak už to v horách bývá, postupně si připisovali zásluhy, které navzájem zpochybňovali.

110 let od prvního výstupu

K

romě toho, že šestitisícová Denali ční jako maják mezi jinak sotva čtyřtisícovými vrcholy, které od sebe oddělují stále ještě vydatné ledovcové řeky, jež už z Alp téměř neznáme, má ještě jeden pro horolezce, ale zejména lyžaře, unikátní pohled. Na úvodní fotce vidíte jižní stěnu hory, která je při pohledu během nástupu zkrátka impozantní. Na Denali lze jít lehčími cestami a držet se hřebenů – taková cesta byla poprvé prostoupena v roce 1913.

To je o 40 let dříve, než stanul Hillary s Tenzingem na vrcholu Everestu, přitom oblast dnešního NP Denali nelze ani dnes považovat za dobře dostupnou. Horolezci však pokukovali po jižní stěně, například Messner ji „líznul“ kuloárem zleva, legendární Ital Cassin pak prostoupil technicky velmi náročným jižním hřebenem (1961). Tehdy se ještě lyžování na Denali jevilo jako zcela nemyslitelné.

51 let od prvního sjezdu

Naproti tomu v našem století už se lyžařské túry na vrchol Denali a především na okolní kopce, které jsou pro běžného lyžaře větším požitkem, dělají celkem běžně, ač stále platí za technicky velmi náročné a nebezpečné a většinu tras z Denali sjelo jen pár lyžařů.

Jestli je někde potenciál pro sjezdy málo prozkoumané, Denali zůstává jednou z největších výzev i pro moderně vybavené lyžaře.

První lyžaři se na hoře začali pohybovat okolo roku 1970, a jak už to v horách bývá, postupně si připisovali zásluhy, které navzájem zpochybňovali. Oficiálně jako první ji kompletně sjeli Švýcaři v červnu 1972 z vrcholu Messnerovým kuloárem až do basecampu. Na stránkách časopisu jste již mohli číst o legendárním extrémním lyžařovi, který jako první sjel osmitisícovou horu. I prvosjezd Denali si připsal v jihozápadní stěně Sylvain Saudan, „skier of the impossible“.

Centrální část jižní stěny sjel Švéd Andreas Fransson v roce 2011, ale 4 délky musel slanit. Přestože na Denali ročně vystoupí desítky horolezců, jižní stěna podle oficiálních záznamů zůstává bez kontinuálního sjezdu na lyžích.

109

FREERIDE

Na Denali vede množství cest, v jižní stěně je vidět například trasa výstupu italského horolezce Cassina

Sjezd Wickersham Wall byl ve své době označován za největší a nejnebezpečnější

Wickersham Wall – symbol extrémního lyžování

To, na co oko lyžaře padne jako první, si ale na prvosjezd muselo chvíli počkat. Není to největší hora v okolí, ale svou estetikou je mezi lyžaři proslulá. Skalní pyramida Wickersham Wall je pojmenována po aljašském soudci, který se v roce 1903 jako vůbec první pokusil na Denali vystoupit.

Wickersham Wall se spouští ze severního vrcholu hory a jde o jednu z nejmohutnějších

110

Lyžařský průstup touto stěnou lze považovat za jeden z milníků extrémního lyžování nejen v Americe, Wickersham Wall je pověstná celosvětově

lyžovatelných horských stěn. Ze severního vrcholu na úpatí hory s ledovcem Peters Glacier je převýšení neuvěřitelných 4 288 metrů!

Pro srovnání, z Mont Blancu do Chamonix můžete slyžovat asi 3 810 výškových metrů, a navíc nejde o jednu souvislou stěnu. Slavná Rupálská stěna na deváté nejvyšší hoře světa Nanga Parbatu má jen o 300 metrů víc (o tom, zda lze sjet na lyžích, necháme rozhodnout budoucnost).

Tuto majestátní stěnu v kuse sjel na lyžích poprvé Adrian „Nature“ Popovici v roce 1998.

Popovici nebyl na hoře žádným nováčkem, už v roce 1993 slyžoval z hlavního vrcholu hned třikrát (cestami West Buttress, Messner, Orient Express – vše v jednom roce). V tu dobu už pár dekád probíhaly pokusy o sjezd stěny Wickersham, která není až tak prudká (průměrný sklon 35°), ale její zákeřnost spočívá právě v délce a technické náročnosti velehorského

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Prudkých pyramid ční v masivu Denali mnoho, spousta z nich zůstává budoucí výzvou pro extrémní lyžaře i horolezce

terénu. Pokusy o sjezd končily neúspěšně a často záchrannou akcí, až se sjezd podařil v roce 1994 dvojici Bradley – Montecucco, ovšem několik délek museli slanit, takže nešlo o kompletní sjezd na lyžích. O pár let později sjel stěnu kompletně zmíněný Popovici, ale první třetinu jel kolem cesty Harvard Route, pak se dlouhým traversem napojil do Canadian Route, a tak nešlo o sjezd přímou linií, jako v případě dvojice Bradley – Montecucco,

přesto je však tento sjezd oficiálně uznáván jako první kompletní sjezd Wickersham Wall.

Sjezd středem stěny, „direct“, se udál až 29. května 2019, kdy dvojice Mainer – Dale sjela i délky, které Bradley a Montecucco museli slanit, zřejmě se jim to podařilo díky změně rozložení ledových polí – během pětadvaceti let se hora vlivem změny klimatu proměnila natolik, že je nyní možný průjezd cestou, kterou bylo před čtvrtstoletím nutno

60 6 190

Úspěšnost výstupu je asi Nadmořská výška

%

m n. m.

Nejvyšší hora severoamerického kontinentu, součást 7 Summits

Prominence

6 155

m 111

FREERIDE

Mount McKinley, nebo Denali?

Jméno Denali pochází z domorodého jazyka Koyukon – Deenaalee lze přeložit jako „Ta vysoká“. Politické půtky však toto jméno dlouho nechtěly přijmout, jméno někdejšího prezidenta U.S. bylo hoře přiklepnuto až do roku 2015, kdy prezident Obama

horu oficiálně přejmenoval na originální Denali. V době ruské nadvlády na Aljašce nesla jméno Bolshaya Gora – veškeré popisné označení ji tak hodnotilo jako Velkou horu pro její unikátní prominenci.

Třetí nejvyšší prominence Topografická prominence, nebo také význačnost, označuje relativní výšku hory. Tedy převýšení mezi vrcholem a nejvyšším sedlem s nějakou další (vyšší) horou. Jinými slovy jde o počet výškových metrů, které je nutné sestoupit z hory, abyste mohli začít výstup na horu jinou. Čím vyšší prominence, tím dominantnější hora

je v krajině – na rozdíl od nadmořské výšky se totiž vztahuje k okolnímu prostředí. Například v Čechách je šestou nejprominentnější horou Milešovka, a přitom nepatří ani mezi 500 nejvyšších českých hor – zvedá se ale výrazně proti okolní krajině. Denali je třetí nejprominentnější horou na celém světě po Everestu a Aconcagui.

FOTO: AURORA PHOTOS

slaňovat. Tato dvojice se navíc pohybovala na rozdíl od svých předchůdců lehkým stylem bez vynášek a výškových táborů.

Zdá se až neuvěřitelné, že Wickersham Wall čekala tak dlouho jak na první pokusy o sjezd, tak na první úspěchy. Snad je to její odlehlostí, i když Denali jako taková je pro horolezce poměrně dostupná už proto, že je součástí projektu 7 Summits – ročně na ni vystoupí několik stovek horolezců, a přesto na nepřerušený lyžařský prvosjezd čeká i centrální část jižní stěny.

V posledních letech došlo k uvolnění podmínek pro vydávání permitů cestovním kancelářím, a tak se Denali stává ještě dostupnější.

O tom, že se prostředí pro lyžaře rychle mění, svědčí třeba ústup ledovce Muldrow pod Denali – ten je jedním z největších ledovců na Aljašce, za posledních 50 let ztratil asi 60 % své rozlohy a do deseti let může zcela roztát.

Tým horolezců v base campu na ledovci Kahiltna. Výstup na vrchol Denali (viditelný v pozadí) obvykle trvá tři týdny, kdy horolezci spí ve stanech, vaří si sami a vodu berou z rozpouštěného sněhu

112

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

RECENZE

Wedze Touring Cruiser 80

Jednoduše na skialpy

V

elmi jednoduchý koncept touringových lyží nastolila značka Wedze modelem MT 85, který jsme testovali v minulosti. Praxe u tohoto modelu je obdobná, nemusíte vybírat zvlášť lyže, vázání a pásy, vše dostanete namontované a připravené na první výšlap.

Na první, ale určitě ne poslední.

Tento set je určen pro občasné výlety, převážně po cestách nebo v okolí střediska. Chtělo by se říct, že je to model základní – splňuje totiž veškeré nároky na běžnou turistiku na lyžích, pokud uživatel nemá zrovna specifické, závodní nebo freeridové ambice.

Základní model s velkým přesahem

Díky tomu, jak jsou lyže ovladatelné a poměrně měkké, jsou skvělé k výuce skialpinistické techniky – i ta může probíhat na sjezdovce, ale Touring Cruiser vyloženě svádí k typicky italské skialpové škole, tedy jízdě krátkými, plynulými oblouky. S ovládnutím skialpinistického oblouku přichází dovednost sjet jakýkoliv terén bezpečně a k tomu přesně tato lyže inklinuje.

To však neznamená, že by byla vhodná jen pro začátečníka. Ostat-

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Značka Wedze patří pod koncern Decathlon, který tradičně nabízí sportovní vybavení v mimořádně zajímavém poměru kvalita/cena.

Cílí ale především na širokou sportovní veřejnost, podobně jako model Touring Cruiser, který jsme testovali. Jsou to sice přiznané základní touringové lyže, avšak pokryjí většinu potřeb běžného skialpinisty. Začátečníkům pak usnadní skialpové začátky a přinese první plnohodnotné zážitky z méně náročných túr.

Wedze Touring Cruiser 80 se ukázala jako velmi vhodná lyže pro první kroky skialpových juniorů – jak svými vlastnostmi, tak dostupností a jednoduchostí užívání

kolik dní strávím kratšími, nenáročnými túrami, i jako pokročilý skialpinista si dovedu představit pokrytí zhruba 60 % túr těmito lyžemi. Každému postačí na kondiční výšlapy, základní turistiku i třeba na většinu terénů, které se na skialpech běžně chodí v ČR.

Jednoduchý výstup i upínání pásů

Jednoduchost je vlastnost, kterou nejvíce ocení právě začátečníci – i když zdaleka nejen oni.

V případě Touring Cruiser už začíná nasazováním pásů. Pásy k lyNa to, co zvládne, je možná až žím dostanete zbytečně skromná. Tři čtvrtiny připravené, není potřeba skialpinistů nezklame. je jakkoliv Lukáš Vavrda, autor recenze zařezávat nebo ně i ten ji využije poměrně dlouho, připevňovat úchytky. Klips na patě a gumička do zářezu na vyšší nároky na vybavení začne špičce je dlouhodobě prověřený klást zřejmě až při průstupu zvlášť mechanismus, který je jednoduostrým terénem. Když spočítám,

chý na manipulaci, neuvolňuje se a každý se s ním velmi snadno naučí. V jednoduchosti prostě spočívá účinnost a efektivita, čím jednodušší je ovládání skialpového setu, tím rychlejší a hladší bude i průstup terénem.

Pro výstup je lyže velmi příjemná – lehká a úzká (při testované délce 168 cm šířka 78 mm pod patou, R18, 2 400 gramů), dobře drží stopu, dobře doléhá na povrch, zatěžuje rovnoměrně celý pás. Při sjezdu je pak poměrně hravá, ale především velmi poslušná. Protože je lehká, učí lyžaře držet aktivněji nohy u sebe, a ve výsledku je tak ideálním výukovým nástrojem pro sjezd v proměnlivých terénech. Je spíš měkčí, a tak ji rozhodně v širším měřítku využijí drobnější jezdci a jezdkyně, při agresivnější jízdě nebo pod těžším jezdcem už postrádají potřebnou pevnost a ne vždy jsou dostatečnou oporou.

Snadné přirovnání se nabízí k základnímu modelu auta – začátečníka neposadíme do nadupané „superkáry“, ale do bezpečného, ne drahého a snadno ovladatelného vozidla.

V takovém autě zvládneme všechny potřebné cesty, byť někdy s kompromisem. Touring Cruiser je ekvivalentem takového základního modelu, a to nejen vlastnostmi, ale cenou: celý set lyže + vázání + pásy vyjde na bez jedné třináct tisíc korun. I pro občasné skialpinisty tak může vyjít levněji než půjčovna.

TESTOVANÁ DÉLKA: 168 cm, R18, 116–78–102, 2 400 g/pár

VÝHODY velmi dostupná cena jednoduchost ovládání umí vše, co většina skialpinistů denně potřebuje stačí pro většinu terénů v českých horách i menší alpské túry

NEVÝHODY jde o univerzální a základní model, náročný uživatel může narazit na limity (těžší terén, vyšší rychlost, hmotný lyžař, …)

113

SNOWTEST

RECENZE

La Sportiva Solar II

Svéráz italského lovu vrcholů La Sportiva je italská značka specializující se na outdoorové a horolezecké vybavení. Její kořeny sahají až do roku 1928, kdy byla založena v malé dílně v italských Alpách. Dnes nabízí širokou škálu produktů, které zahrnují nejen boty na skialpinismus, ale i běžecké a lezecké boty nebo oblečení.

My samozřejmě zůstali u skialpu a otestovali její bestseller – boty La Sportiva Solar II.

H

ned na první pohled je vidět, že konstrukce bot není ovlivněná konvenční lyžařskou branží a La Sportiva si hledá vlastní cestu.

Skelet také využívá nový plast, který je vyroben na biologické bázi, přesto podle výrobce nabízí dobrý výkon a odolnost i při nízkých teplotách. Manžeta komínu je vyztužena karbonem, fixaci komínu zajišťuje netradiční ovladač, který se odklápí do boku.

Upínací systém zahrnuje boa, jež stahuje díky třem kladkám celý nárt, a dva velkro pásky, které utahují komín. Ten svrchní je klasický, zatímco ten níže uložený naopak specifický: není pevnou součástí boty, dá se snadno odejmout – vyháknout, aby tak učinil botu pohyblivější v kotníku a lehčí pro výstup. Tento „spodní“ pásek (ve skutečnosti je umístěný také nahoře jen těsně pod tím

horním tak, aby stáhl všechny plastové díly komínu) je hlavním elementem ke stažení komínu.

Je na něm natištěná stupnice, což umožňuje snadné a přesné nastavení bot, aniž by člověk musel pokaždé hledat tu správnou pozici upnutí.

Komín skeletu umí přenastavit náklek prostřednictvím tzv. spojlerové vložky na 12, 14 a 16°.

Skladba dílů komínů je ale trochu složitější, takže si člověk musí trochu zvyknout a jejich správné poskládání vyžaduje koncentraci.

Snadno se zejména při prvním seznamování s botou stane, že si při obouvání musíte plastové díly opětovně porovnat.

Vzhůru do kopce

Obutá bota na noze je pocitově příjemná a působí lehce (půlpár váží 1 185 g). Při své šířce 101 mm držela na testérově noze konvenč-

ních rozměrů pevně a pohodlně, což značí dobrou spolupráci skeletu a vnitřní botičky. Vnitřní botička je tepelně tvarovatelná, což dále zvedne komfort při používání i pro ty, kdo nemají zrovna tabulkový tvar chodidla.

Deklarovaný rozsah komínu (68°) jsme neměřili, ale to nic nemění na tom, že se v botě velmi pohodlně chodí a stoupá vzhůru, rozsah pohybu dostačuje i na prudších svazích. Právě chůze je její doména – což patrně odpovídá i filozofii značky zaměřené zejména na lezení a rychlý skialpinismus.

Bota tedy nemá ambice být nějak extra tvrdá a zahrnovat oblast těch, kdo preferují ostřejší sjezd. Jízda dolů se skialpovými lyžemi, které bývají obvykle měkčí a lehčí, je zcela v pohodě, na tvrdší sjezdovce se dala pozorovat i dostatečná laterální

Dlouhé i rychlé výlety, snadný výstup a komfort – pro všechny, kdo se chtějí hýbat.

Petr Socha, autor recenze pevnost, dopředná flexe pak byla příjemně plynulá, nicméně spíše měkčí – v porovnání se skialpovými botami s vyššími flex indexy (La Sportiva flex index neudává).

Zafungoval i zámek komínu, který se odemyká netradičně do strany – ovládání bylo snadné a intuitivní.

Závěr

Není to bota, která plnohodnotně poslouží freeriderům s těžšími lyžemi nebo lyžařům, již chtějí jedinou botu na túry a lyžování na sjezdovce zároveň. Nicméně ostatní skialpinistické spády pokryje bez kompromisu, zejména široké potřeby všech rychlých výkonnostních i pomalých turistických skialpinistů, jejichž zážitkovým centrem je být v horách, a nechodí tam výhradně kvůli sjezdu.

VÝHODY komfort i pro delší pobyt v horách zajímavé technické řešení

NEVÝHODY složitá skladba komínu vyžaduje koncentraci při obouvání

114

RECENZE

Tecnica Zero G Peak

980 gramů v akci 980 gramů. Přesně tolik váží úplná novinka Tecnica Zero G Peak. Překvapení se však konalo nejen při chůzi, ale i při jízdě. Tenhle kousek se prostě povedl.

T

ecnica se rozhodla doplnit svoji širokou řadu bot s walk módem o úplnou novinku.

O boty, které v kolekci výrobce doteď jednoduše chyběly.

Pro freeride touring jste mohli (a stále můžete) vybírat z řady Cochise, pro skitouring byly (a stále jsou) naopak určeny mnohem lehčí a subtilnější mo-

dely s označením Zero G Tour.

V obou případech ale zásadně překračovaly magickou hranici jednoho kilogramu, a navíc se zuby nehty držely zažitého sjezdového konceptu čtyř přezek.

Ultralehké boty pro kondiční až výkonnostní skitouring prostě chyběly. Ale tomu je od nadcházející sezóny konec. Přichází koncept G Peak.

75°

To je hodnota, která vyjadřuje rozsah pohybu komínu u všech tří nových modelů. Nejtužšího Zero G Peak Carbon a mírně měkčího Zero G Peak, který je na trhu i v dámské variantě s označením W. My jsme testovali měkčí variantu v referenční velikosti 265 Mondo, ve které má i udávanou hmotnost 980 gramů.

Vzhledem k rozsahu komínu, který v této třídě patří do lepší poloviny, se v nich chodí báječně. Je to z velké části dáno i velmi tenkou botičkou, která

se dá následně ještě dotvarovat, nebo velmi příjemným ovládáním celého skeletu. K přepínání do walk modu slouží vertikálně umístěná páka, tedy standard, který známe i z jiných touringových bot, v tomto případě však velmi snadno ovladatelná i v silnějších rukavicích. S těmi už bohužel budete trochu hůře ovládat jinak velmi povedené a subtilní přezky, v nichž je umístěno lanko, které za pomoci velmi chytrého úchytu zaháknete do vybrané drážky a dotáhnete přezkou. Jednoduché, vtipné, funkční, a hlavně nerozbitné řešení. Boa nemusí chtít u touringových speciálek každý, což Tecnica chápe a chytře řeší po svém.

Výborně sedí na noze, a ještě je v nich radost lyžovat. Tady se potkalo všechno, co se potkat mělo. Ondřej Novák, autor recenze Skelet drží na noze jako ponožka, velmi dobře ho lze dopnout jak v oblasti nártu, tak i komínu.

Při jízdě pak slouží k dotažení ještě široký velcro pásek s přezkou, jak ho známe ze závodních sjezdových bot. Velikost odpovídá jak délkou, tak šířkou, takže určitě není třeba volit větší velikost, jak se často u touringových bot děje.

Ale pojďme konečně na jízdu, protože tady nás čekalo to největší překvapení. Zero G Peak jsou totiž tak akorát tuhé, nechávají jezdci přirozenou flexi potřebnou pro ovládání měkčích lyží a na rozdíl od jiných bot se v oblasti komínu nezablokují, ale dokážete s nimi plynule pracovat. Jsou to sice pořád skialpové boty, nebudeme si nalhávat, že s nimi nelze nahradit sjezdovou obuv, ale snesou bez limitu i rychlou jízdu a pro kombinaci s měkčími touringovými lyžemi jsou velmi dobře vyladěny.

Pro koho?

Pro všechny milovníky ultralehkých skialpových bot, ale i pro všechny ostatní, kteří chtějí botu pro kondiční až výkonnostní skitouring, preferují jednoduchost a mají raději přezky než boa.

A hlavně očekávají hodně solidní výkon po cestě dolů.

VÝHODY nízká hmotnost jednoduché a vtipně řešené ovládání flexe při sjezdu

NEVÝHODY horší ovládání subtilních přezek a lanek v silných rukavicích

115

FREERIDE

REPORT

TEXT A FOTO: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

GRUZIE

kočičí lyžování v zemi nikoho

116

Země, kde neplatí dopravní předpisy a místní se nebojí sahat holýma rukama na elektrické dráty. Země, kde se stoly prohýbají pod tunou jídla a podává se lahodné červené víno. Země, kde jsou chaty zasypané po střechu sněhem, kde se v horách pomazlíte s retrívrem s čumákem od krve, protože se v noci porval s vlkem, a kde zažijete prašanovou nirvánu na liduprázdných svazích. Země, která se jmenuje Gruzie.

K

rize středního věku doléhá samozřejmě i na lyžaře, a tak jsme si na podzim minulého roku sestavili osobní lyžařský bucket list aneb seznam destinací, které bychom chtěli navštívit, dokud nám ještě neloupe v zádech a nemáme umělá kolena. Jedním z bodů byl freeride v Gruzii, a protože není čas ztrácet čas, hned v únoru následujícího roku jsme si tuhle položku odškrtli.

Protože jsme ale s takovýmto exotickým lyžováním neměli pražádnou zkušenost, gruzínsky neumíme říct zhola nic, a hlavně byl jeden z požadavků člena party „hlavně nikam nechodit pěšky“, padla volba na „catski“ od společnosti Georgia-trip, což je partička

Čechů provozujících českou základnu v gruzínském Bakhmaru. Pokud jste si doteď nedokázali nic představit pod pojmem catski, tak jde o takový heliskiing, akorát že máte místo helikoptéry rolbu. A nutno říct, že občas jsme pociťovali adrenalin jako ve vrtulníku i cestou nahoru v rolbě. Ale popořadě.

Na gruzínské letiště do Kutaisi přilétáme asi ve dvě ráno pouze s příručním zavazadlem bez znalosti gruzínského pozdravu nebo směněných peněz. Nic moc ale stejně

117

FREERIDE

REPORT

nakonec není potřeba, protože lyže, hůlky i lavinovou výbavu si zapůjčíme až na místě, platit můžeme na české základně klidně korunami a jediné, co se gruzínsky za těch pár dní naučíme, je „madloba“ (děkuji) a pak taky nějako jako „jala!“. Sice dodnes nevíme, co to znamená, ale křičelo se to u lyžování.

V ceně zájezdu je kromě letenek de facto vše ostatní, tedy i transfer z letiště na základnu do Bakhmara. Komunikace funguje perfektně, takže nás už na letišti čeká odvoz.

Dopředu jsme podrobnými instrukcemi přes e-mail informováni, že se máme na převoz

118

teple obléct a vzít si vysokou zimní obuv do sněhu. Pro mě osobně to není problém, protože veškeré lyžařské oblečení jsem měla na sobě už v letadle, aby se mi do příručního zavazadla vešly pohodlně „jen“ lyžáky, helma a kartáček na zuby.

První dvě hodiny transferu se odehrávají v autě po běžných silnicích a trochu nás děsí, že po sněhu kolem není ani památky.

Jakmile ale začneme stoupat do hor, začnou se podél silnice rýsovat menší sněžné bariéry.

Obavy o sníh se ovšem plně rozplynou až ve chvíli, kdy stoupáme vzhůru po silnici jen ve

dvou vyjetých kolejích a z obou stran se tyčí sněhové hradby. Sem tam na odpočívadle mineme po střechu zapadaná auta a trochu si lámeme hlavu nad tím, jestli šel dotyčný řidič odsud už pěšky, nebo ještě pořád sedí v autě. Když už mlátíme oběma stranami auta do sněhových zdí a do kopce se i naše auto sápe z posledního, objeví se před námi dva domečky a u jednoho zaparkovaná naše kočka. Rolba. Sněhem se z auta do rolby brodíme jen pár metrů a oceňujeme rady ohledně teplého oblečení. V rolbě se samozřejmě netopí a cesta zasněženými horskými serpentýnami má trvat ještě poctivou hodinku. Kdo bude chtít tenhle výlet někdy vyzkoušet, doporučuju sednout si při jízdě do kopce po směru jízdy. Já seděla opačně, a i když jsem byla pásy k sedadlu „zakšírovaná“, visela jsem v tomhle postroji jak kotě, když ho nese máma v zubech za kožich. S časovým posunem nám vyšel příjezd na základnu asi ve čtyři ráno a je nám nabídnuto něco pod zub. Už toho rána jsme se tedy dozvěděli, že něco pod zub znamená v Gruzii stůl plný jídla prakticky bez mezery na solničku.

Když se řekne ubytování v gruzínské oblasti, která je v zimě takřka nedostupná, honí se člověku hlavou nejrůznější scénáře od suchého záchodu přes svícení svíčkou. Ve skutečnosti jsme tu ale ubytovaní v útulných pokojíčcích s malou kuchyňkou a koupelnou, kde teče teplá voda, je tu dost zásuvek, teplé peřiny a dokonce tu máme i takovou vymoženost, jako je wifi.

Den první

Teprve když se rozední, pochopíme, kde skutečně jsme. Spadne mi brada, když se podívám z okna a vidím před sebou v nekonečné bílé krajině nepravidelně rozseté dřevěné domečky, které jsou zaváté sněhem až po okna, někdy až po střechu. Bakhmaro, kde se nacházíme, je totiž široké údolí ležící v horách Malého Kavkazu v nadmořské výšce 2 000 m. Černé moře odsud leží zhruba 50 km a má se z klimatického hlediska podílet na tom, že tu za zimní sezonu spadne dohromady 15 m sněhu. Nejde navíc o žádný lyžařský areál, jedinou civilizaci tu tvoří česká základna a pak ještě jedna švýcarská, takže v téhle pustině kromě divokých psů a koček už nepotkáte ani živáčka.

Na naše první catski vyrážíme dohromady s druhou partičkou, která čítá 5 zkušených chlapíků a s naším guidem Pepkem Milfaitem, zkušeným horským vůdcem a slav-

ným českým horolezcem, tak dohromady tvoříme skupinu o 9 lidech. Jinými slovy na zdejší nekonečné pláně freeridu připadne jen naše skupinka a nikdo jiný než my sami nám panenský prašan nerozjezdí. Do kopců se nevydáváme jinak než naloženi v rolbě včetně celého lavinového vybavení a velké krabice svačiny.

První vyskočení z rolby rovnou do sněhu po pás bylo pro mě asi nejintenzivnější. Hory.

Pláně. Prašan. A my. Mísí se ve vás všechny emoce od nadšení, kdy byste skoro až nahlas zavýskli, přes klid na duši, jejž by záviděl i sám Buddha, až po posvátný respekt vůči okolním horám. Hned na první sjezd jsem natěšená jak malé dítě na Ježíška. Jede se po jednom za sebou s tím, že se na nás Pepek potřebuje podívat, jak zdatní lyžaři jsme. Nejdřív prášíme na mírné planině, a jen co se to trochu rozjede, tak zastavujeme. Cože? To je jako konec? Ano, konec sjezdu a čekáme, až nás tady vyzvedne rolba.

To mě píchne první osten pochybnosti, jestli jsme utratili peníze opravdu správně. Rozpačitost zavládne možná i v rolbě, ale nikdo nic neříká. Na stejný kopec se ale nevracíme a jedeme dál do hor na jiný.

Aktuální informace o sněhových podmínkách Webové kamery nebo informace o výšce sněhu z Bakhmaru jsou přes internet takřka nezjistitelné, ale o aktuálních podmínkách můžete informovat e-mailem nebo na webu Georgia-trip.com.

Mísí se ve vás všechny emoce od nadšení, kdy byste skoro až nahlas zavýskli, přes klid na duši, jejž by záviděl i sám Buddha, až po posvátný respekt vůči okolním horám.

119

FREERIDE

REPORT

Druhý sjezd je o něco delší a prudší a tělem už začínají proudit ty správné vibrace. Nicméně až třetí sjezd mě ujistí, že jsme tu správně. Pravděpodobně si nás guide opravdu potřeboval oťukat, jestli na těch lyžích vůbec umíme stát, a postupoval zkrátka jako profesionální instruktor, což je samozřejmě dobře. Kromě toho také on rozhodoval, kde se bude jezdit, a to hlavně podle toho, abychom měli ten nejlepší prašan. Na odpoledne tedy volil zalesněné severní svahy, kde se i přes celodenní sluníčko skvěl ten nejprachovější sníh.

Kolem páté, když už se dalo naše termoprádlo ždímat, jsme s rohlíkem na puse přijížděli zpátky na základnu, kde se rovnou roztočilo pivo, a ještě v lyžákách na nohách a batohem na zádech jsme zapáleně diskutovali o novém zážitku.

Aby si nás na této základně opravdu omotali kolem prstu, byla nám po lyžování nabídnuta sauna s prašanem hned vedle ní.

Pak následovala večeře opět stylem, že stůl musí být celý plný, takže se mezi plné mísy masa, brambor, zeleniny, polévky nebo různých salátů jen horko težko vlezly jednotlivé talíře. Jídlo bylo výborné, stejně jako sladké dezerty, a celou večeři tu korunovalo červené víno, které bychom si rádi koupili s sebou domů, ale zmíněné příruční zavazadlo nám už dovolilo pořídit maximálně magnetku.

120

Den druhý

Druhý den se s rolbou vydáváme na opačnou stranu než den předchozí. Po cestě nahoru nás z ranního rozjímání vytrhne škubnutí rolby. Zvědavě vykukujeme z okna, načež si všimneme, že jsme rolbou přetrhli elektrické vedení. Očekáváme tedy složité zjednávání nápravy, ale jen se mávne rukou, řekne se „to je Gruzie, no“ a jede se dál. Už teď jsme měli oči navrch hlavy a to jsme nevěděli, že ten den náš řidič rolby zavadí o další dráty, tentokrát si je ale holou rukou přes rolbu přehodí. (Pozn. red.: V Bakhmaru dříve elektrická síť v zimě nefungovala. Nyní funguje část vedení jen díky české základně, většina elektrických rozvodů je ale vypnuta – patrně proto se řidič rolby nebál.)

Kdybych to neměla zachycené na videu, sama tomu věřit nebudu. V podstatě všechny tyhle „punkově necivilizované“ situace dělají z freeridu v Gruzii ten pravý exotický zážitek.

Sjezdy druhý den jsou zase delší než den předchozí, práší se až za krk a vystřídáme

jak otevřené pláně, tak i prudší lesní pasáže.

V lese se nám nakonec líbí skoro nejvíc, protože sníh na bezlesých svazích má tendenci si vytvářet lehkou krustičku na povrchu, prašan v lese ale nemá jedinou chybu. Jelikož si nás guide už dostatečně prozkoušel, dá vždycky každému jezdci příležitost projet prašanem jako první. Samozřejmě se na začátku přesně domluvíme, kudy můžeme jet, kudy už ne a kde máme zastavit. Tím, že je ale všude kolem dostatek prostoru, kreslí první stopy do sněhu i ti, kteří jedou jako poslední. Přesto být úplně první a rozhodovat o tvaru a směru první prachové linie, je pro nás něco mimořádného. Nemám žádnou představu, kolik jsme ten den najezdili kilometrů ve sjezdu, vývoz v rolbě v sedě byl ale docela dobrým odpočinkem, abychom s pauzou na oběd vydrželi lyžovat celý den od 9 do 17 hod.

Večer opět nechybí hora jídla, pivo, víno, gruzínský koňak, sauna a mazlení se zatoulanými kočičkami.

Poslední den v Malém Kavkaze byl korunou všeho a naším asi životním zážitkem.

Co potřebujete vědět pro catskiing v Bakhmaru: Catskiing se na rozdíl od heliski dá provozovat prakticky za každého počasí.

Bakhmaru se nachází na jihozápadě Gruzie cca 100 km od mezinárodního letiště v Kutaisi.

Den třetí

Třetí, a pro nás poslední den, jsme toužili vyzkoušet heliskiing, protože jsme tímto typem lyžováním zatím nepolíbení a Gruzie se nám na naše „poprvé“ jevila jako ideální.

Aby heliskiing vycházel cenově nejpříznivěji, jsou ideální celkem 4 zájemci a 1 den heliski (90 min letu), tak vyjde na 1 250 eur na osobu.

Na heliskiing jsme také chtěli proto, že nám celé tři dny svítilo sluníčko a bylo teplo, takže za ideálním prašanem se muselo výš do hor, ovšem nikdo nám nedokázal zaručit, zda bude stoprocentně prašan i na svazích, kam se jezdí létat, nebo už tam bude krusta. A samozřejmě vypláznout jen tak 1 250 eur, pokud nemáme jistotu toho nejlepšího sněhu, se nám úplně nechtělo, navíc jsme nedokázali sehnat čtvrtého do heli skupinky. Nakonec jsme se se zbytkem party vydali na náš poslední gruzínský freeride se sněžnými kočkami – a dobře jsme udělali. Sice nevíme, jak by vypadal heliskiing, ale poslední den v Malém Kavkaze byl korunou všeho a naším asi životním zážitkem. Vyrazili jsme z Bakhmara opět jiným směrem, ještě dál a výš než předchozí dny.

Hory tu už byly čistě bezlesé a byli jsme tak vysoko, až jsme viděli na lyžaře v Turecku. Že

Z Prahy do Kutaisi se letí cca 3,5 hod. Časový posun je 2 hod.

Týdenní pobyt včetně ubytování a bohatého stravování, transferu z letiště a zpět, zapůjčení výbavy a 6denního lyžování (catski) přijde na 2 490 eur.

Cena zpáteční letenky Praha – Kutaisi je cca 3 700 Kč, se zavazadlem od 6 500 Kč.

www.georgia-trip.com budou sjezdy náročné, vydatné a že o sníh opět nebude nouze, nám naznačovala už jízda nahoru rolbou, když jsme se na malou chvíli dokázali v závějích sněhu zahrabat i s pásy naší rolby. V prudkém svahu jsme chvílemi byli v korbě málem hlavou dolů a začalo se nám do krve vyplavovat pomalu víc adrenalinu než při samotném sjezdu.

Sjezdy z těchto hor byly ale přesně to, pro co jsme si sem přijeli. Už přišlo na rozbušené srdíčko v prudkých kuloárech, na vzrušení při seskoku z převisu a na nekonečný příval endorfinů při svištění po prázdných bezlesých

pláních. Kam se člověk podíval, tam mohl jet.

Chceš prášit v otevřených obloucích po pláni?

Tak praš po pláni. Chceš si to dát v krátkých sekaných obloucích prudkým žlabem? Dej to žlabem. Chceš skákat? Tak skákej. Tohle byla naprostá nirvána, při které si nahlas zařval nejeden z nás.

Gruzie si nás tedy získala. Freeridem, sněhem, pustou krajinou, plnými stoly jídla a také jakousi drsností a syrovostí, jež kontruje precizním a načančaným Alpám a přinese zase trochu jiný lyžařský zážitek, který ovšem chcete opakovat.

Chceš prášit v otevřených obloucích po pláni?

Tak praš po pláni. Chceš si to dát v krátkých sekaných obloucích prudkým žlabem? Dej to žlabem. Chceš skákat? Tak skákej. Tohle byla naprostá nirvána.

121

FOTO: © INDY RESORTS

snowBIZ | DENNÍ SKIPASY

Hledání rovnováhy

Jaký je aktuální stav – a zejména pak budoucnost – celodenního skipasu?

Není to tak dávno, co se celá horská branže snažila naučit lyžaře používat celodenní jízdenky coby produkt s vyšším výnosem (pro střediska) oproti sezónní permanentce. Nevýhodou takového přístupu se ukazuje být, že trh jednodenních jízdenek je citlivější na počasí a ekonomické vlivy, a proto bývají návštěvy lyžařů v areálech tak často vázány na počasí. Dnes se v mnoha marketingově progresivních střediscích stále víc pozornosti přesouvá na sezónní skipasy, což je pro provozovatele výhodné hned v několika ohledech. Primárně, zajištění příjmů ze sezónek dlouho před prvním otevíracím dnem je pro lyžařské areály úspěšným způsobem, jak ochránit a uzamknout tržby a návštěvnost lyžařů před potenciální budoucí nepřízní počasí. Sezónní permanentky jsou proto hlavním důvodem řady návštěvnicky rekordních sezón v několika uplynulých letech, nejednou navzdory špatným sněhovým podmínkám v daném středisku, oblasti či celé zemi.

122

Text: Tom Řepík

M

á tedy jednodenní jízdenka před sebou nějakou budoucnost? Odpověď tradičně zkouším hledat v aktuálních přístupech amerických středisek různých velikostí, které dohromady tvoří oborový trend, sledovaný a následovaný všemi hlavními evropskými skiareály, včetně tuzemských.

Nikdo by si neměl kupovat denní jízdné Sezónka Epic Pass společnosti Vail Resorts (VR) stojí už řadu let v čele boje proti jednodenním jízdenkám. Zhruba 72 % lyžařských návštěv v areálech koncernu VR se v uplynulé sezóně odehrálo na základě některé z několika verzí sezónky Epic, což představuje významný nárůst oproti 50 procentům ještě před několika sezónami. Manažerka Epic produktů VR Sarah Landisová k tomu uvedla: „Jako společnost jsme v rámci naší strategie předběžných závazků záměrně přesouvali lidi z celodenního jízdného na sezónky. Nikdo by si u nás neměl kupovat celodenní jízdenky.“

Landisová dále prozradila, že loňský 12% nárůst návštěvnosti lyžařů ve střediscích VR byl výrazně nižší než 47% nárůst prodeje sezónek Epic. Podle ní velký podíl na tom měli právě zákazníci, kteří přešli z celodenních jízdenek na sezónku, což bylo marketingovým záměrem: „Velmi cíleně se zaměřujeme na rozšíření našeho sezónkářského programu na hosty s nižší frekvencí návštěvnosti – tedy na ty, kteří si tradičně kupují celodenní jízdenky – pomocí nových produktů, jako je Epic Day Pass, který poskytuje 65procentní slevu z pohyblivé ceny jednodenního skipasu v daný den a 20procentní slevy na ostatní zážitky v našich provozovnách. V nadcházející sezóně budou jednodenní jízdenky omezeny ve všech 37 střediscích VR v USA, abychom upřednostnili zážitek pro držitele sezónních permanentek.“ Sezónkářská mánie se zdaleka netýká jen vailského koncernu. I další střediska se zaměřují na prodej (svých, či aliančních) sezónek, případně denních skipasů v online předprodeji na úkor tradičního prodeje v oknech pokladen. Například coloradský Powderhorn a dalších pět skiareálů provozovaných společností Pacific Group Resorts Inc. (PGRI) nabízí cenově zvýhodňované online předprodeje. „Jistě, je to stanovený cíl,“ přiznává Christian Knapp, marketingový šéf PGRI. „Stejně jako řada dalších středisek, i my se zaměřujeme na produkty s předplaceným nákupem. Chceme přimět zákazníka, aby se zavázal co nejdříve – ať už se jedná o sezónku nebo denní lístky.“ Podle Knappa mají v PGRI tři hlavní priority: 1. sezónní permanentky, 2. vícedenní pobyty a 3. „pak se zaměříme na prodej denních skipasů v předprodeji. Čím dříve si člověk skipas koupí, tím je pro něj výhodnější. Pokud nekoupíte dopředu, zaplatíte na pokladně za takovou flexibilitu vyšší cenu. Včetně toho, že vás, podobně jako ve střediscích VR, můžeme odmítnout. V několika našich střediscích nově omezujeme jednodenní skipasy, abychom ochránili zážitek zákazníků, takže jediný způsob, jak zaručeně lyžovat, je koupit si skipas předem. Chceme, aby lidi nakupovali online.

Je to lepší zákaznický zážitek – zaručené lyžování, přímo k lanovce, žádné stání ve frontě a placení vyšší ceny. Také nám to přináší spoustu údajů o zákaznících, které můžeme v budoucnu využít při prodeji těmto lidem.“

i množství jednodenních skipasů. Ve většině dnů máme dostatek jednodenních jízdenek pro příležitostné lyžaře nebo začátečníky, kteří přijedou dvakrát nebo třikrát do roka.

Ale v opravdu rušnou sobotu nebo o svátcích se může stát, že jednodenní jízdenka nebude k dispozici. Podporujeme co nejvíce online předprodeje. Lyžaři si mohou skipas koupit až do půlnoci předchozího dne a ještě dostanou slevu.“ V Sugarloafu ve státě Maine, kde téměř 60 % návštěvníků jsou sezónkáři, není prodej omezen ani v jednom případě. Kromě samostatných střediskových sezónek byl pětidenní alianční New England Pass společnosti Boyne Resorts, který platí ve třech střediscích v Nové Anglii (Loon, Sugarloaf a Sunday River), rozšířen o dvou-, tří- a čtyřdenní varianty. „Lze jej využít v kterémkoli ze tří středisek kterýkoli den v sezóně, kromě soboty v Loonu. Prodával se velmi dobře po celé léto. Zjišťujeme, že lidé chtějí pobídky k plánování dopředu a chtějí flexibilitu,“ uvedl k novému společnému produktu marketingový ředitel Sugarloafu Ethan Austin.

Jonathan Davis, šéf skiareálu Perfect North Slopes v Indianě, uvedl, že v minulé sezóně představovaly sezónky 42,3 % jejich příjmů z návštěv a 48,1 % celkové návštěvnosti. „Sezónkářská návštěvnost se nám zvýšila, ale to je logické, protože prodej sezónek se téměř zdvojnásobil," řekl Davis a dodal, že v loňském roce si sezónku koupil rekordní počet začátečníků a/nebo střediskových prvonávštěvníků. „Zaznamenali jsme ale asi desetiprocentní pokles ve využitelnosti sezónek – to je jen další statistická metrika, na kterou si začneme dávat pozor," upozorňuje.

Davis je přesvědčen, že důraz lyžařských středisek na podporu prodeje sezónek musí být doprovázen stejně silnou nabídkou dalších produktů: „S vlastnictvím sezónní permanentky je spojeno jisté očekávání. A vzhledem k nárůstu prodeje sezónek v posledních třech letech nevím, zda jako odvětví tato očekávání překonáváme, nebo aspoň plníme." Jako příklad Davis uvedl, že když Perfect North Slopes vidí na obzoru návštěvnicky silný den, středisko otevírá o půlhodinu časněji, aby umožnilo hostům, zejména držitelům sezónky, přijet dříve a předběhnout nárazový ranní nával na první sedačky.

Kýžená rovnováha

Více časových skipasů znamená více návštěvníků

Vermontský Magic Mountain už několikátým rokem omezuje prodej jak sezónních, tak jednodenních skipasů. „Snažíme se najít rovnováhu,“ vysvětluje prezident střediska Geoff Hatheway. „Příliš mnoho permanentek má vliv i na přeplněnost. Snažíme se najít komfortní zónu. Omezujeme počet sezónek, omezujeme

Ale objevují se i vcelku opačné přístupy.

Během nedávných dvou pandemických sezón omezilo středisko Wachusett ve státě Massachusetts prodej sezónek na polovinu a nově vymyslelo čtyři denní čtyřhodinové skipasy na denní a večerní časové sloty, aby rozložilo návštěvnost a uspokojilo narostlou pandemic-

123

FOTO: © INDY RESORTS

snowBIZ | DENNÍ SKIPASY

„Myslím, že nakupovat online a zjišťovat, jaké jsou možnosti, je už docela běžné, zejména od dob pandemie. Spousta věcí, které se dříve kupovaly na okně pokladny, se nyní prodávají předem.“

kou poptávku tamější silně zalidněné metropolitní oblasti. „Lidé tak zoufale toužili dostat se ven, že jsme přešli na čtyři časová okna a omezili jsme prodej sezónek z dvaceti na deset tisíc," řekla Carolyn Stimpsonová, spolumajitelka a provozní ředitelka střediska, které se nachází asi 80 km od centra Bostonu a bývá otevřeno až do pozdních nočních hodin, o víkendech do půlnoci. „Byl to náš způsob, jak zpřístupnit Wachusett denním i večerním lyžařům.“ Podle Stimpsonové byla nová strategie prodeje časových jízdenek tak úspěšná, že Wachusett plánuje i nadále omezovat prodej sezónních permanentek na polovinu a zaměří se na marketing denních a/nebo večerních časových jízdenek dělených do slotů: „Zdá se, že v Bostonu přibylo hodně distančních pracovníků. Tihle lidé chtějí přijet na část dne nebo noci, pár hodin lyžovat, pak se vrátit domů a pracovat. Takový trh jsme tu měli vždycky, teď se ale rozhodně rozšířil.“ Wachusett rovněž silně podporuje online předprodeje denních skipasů, například s 50% slevou a zaručeným přístupem přímo k vleku. „Snažíme se dělat co nejvíc pro to, aby naši denní lyžaři, příležitostní lyžaři i začátečníci měli přístup na kopec,“ popsala neobvyklou strategii vycházející vstříc městským prvonávštěvníkům šéfová střediska.

124

Když je řeč o začátečnících…

Neprodukuje ale obvyklý důraz na pořízení sezónek či předprodávaných denních jízdenek prostředí, jež opomíjí začátečníky? Neupozaďuje náhodou obor ty, kteří ještě nejsou zběhlí, jak se v nabídce středisek orientovat, výměnou za jisté příjmy od tvrdého jádra letitých lyžařů? „Ano, mám obavy o začátečníky,“ přiznává Davis z Perfect North. „Nemůžeme dopustit, aby vyschl zdroj začínajících lyžařů. Zdá se, že velká střediska jsou ráda, že mohou uspokojovat tvrdé jádro, a možná to na nás klade o to větší odpovědnost, abychom neztratili kontakt se začátečníky.“ „Nemyslím, že zdaleka každý začátečník hned skočí po sezónní permanentce,“ souhlasí Stimpsonová. „Snažíme se vychovávat dlouhověké lyžaře. Denní skipas je součástí této strategie.“ „Rozhodně chceme mít k dispozici dostatek denních jízdenek, ať už online nebo aktuálních z pokladen, pro příležitostné lyžaře, kteří se pak mohou stát opakovanými návštěvníky,“ tvrdí Hatheway z Magic Mountain. „Nechceme odříznout nováčky. Ti jsou budoucností lyžování. Pro tento segment si ponecháváme prostor. Proto omezujeme počet sezónek. Jednodenní jízdenka není mrtvá – menší, nezávislá střediska ji udrží při životě.“

Marketingová podpora online předprodávaných denních skipasů nediskvalifikuje prvonáštěvníky a příležitostné lyžaře, míní Austin ze Sugarloafu. Ti jsou podle něj srovnatelně technicky zdatní jako ostřílení sezónkáři: „Myslím, že nakupovat online a zjišťovat, jaké jsou možnosti, je už docela běžné, zejména od dob pandemie. Spousta věcí, které se dříve kupovaly na okně pokladny, se nyní prodávají předem. Myslím, že si na to lidé zvykli, a určitě tu jsou smysluplné důvody a pobídky k tomu, pořizovat si své lyžování v předprodejích.“ A existuje pro obor optimální poměr mezi příležitostnými a častými lyžaři? Pokud ano, jaký je?

Davis pravděpodobně nejstručněji shrnul křehký poměr na miskách vah, kterému čelí lyžařská střediska ve svých prodejních strategiích: „Kyvadlo se může vychýlit z rovnováhy oběma směry. Pokud se příliš přikloníte k sezónkám, skončíte ve snaze přizpůsobit areál pouze pro stálé členy a vyřadíte ze hry jednodenní návštěvníky. Pokud budete nadmíru zvýhodňovat prodeje denních jízdenek, budete sabotovat marketingový svatý grál – loajalitu ke značce a riskujete, že se stanete obětí počasí a ekonomických okolností.“

snowBIZ | SEZÓNNÍ SKIPASY

Text: Tom Řepík

Sezónka,

oborová královna

Předprodej sezónních skipasů na nejčilejším trhu světa – americkém – s příchodem podzimu kulminuje a i tuto sezónu přináší množství nových přístupů a marketingové inspirace pro celou branži. Z těch nejpodnětnějších letošních nabídek jsem sestavil následující výběr.

Cali Pass

Legedary Pass

M

populární alianční produkt zahrnující na 150 spolupracujících středisek, viz dále). Na rozdíl od některých jiných víceoblastních skipasů neexistuje možnost základního skipasu pro jednotlivá střediska. Buď všechny tři, nebo žádný. „Takhle je zkrátka postavená naše nabídka. Nemáme individuální sezónky pro jednotlivá střediska, i když bychom mohli udělat něco kolem školních programů,“ uvažuje Fisher.

Sezónní permanentka je k dispozici ve variantách Gold, Silver, Bronze (uprostřed týdne) a Civic (věk 65+, armáda a vysokoškoláci), s různými cenami, daty výjimek z platnosti (tzv. blackout days) a s variantami pro dospělé/děti a rodiny. Například Granite Peak a Lutsen budou mít u permanentky Silver po 12 neplatících dnech, zatímco Snowriver bude mít na této úrovni neomezený přístup. Ceny budou záviset na tom, kde si lyžař sezónku koupí – ti, pro které je Snowriver domovským střediskem, zaplatí méně – například 450 USD za celoplošný Gold Pass ve Snowriveru oproti 675 USD za Gold Pass v Granite nebo Lutsenu.

FOTO: © INDY RESORTS

idwest Family Ski Resorts, vlastník středisek Lutsen Mountains v Minnesotě, Granite Peak ve Wisconsinu a Snowriver v Michiganu, zařadil všechna tři střediska do své nové sezónky Legendary Pass, která se začala prodávat 4. března. Zvolil si napohled nejednoduchou obchodní strategii. „Není mnoho středozápadních středisek v okruhu několika hodin jízdy autem, která by nabízela skipas do více areálů,“ uvedl Greg Fisher, generální ředitel Granite Peak a provozní ředitel společnosti Midwest Family Ski Resorts. Střediska Snowriver a Granite Peak jsou od sebe vzdálena asi 2,5 hodiny. Lutsen je vzdálenější, ale největší středisko ze všech tří a má k dispozici nejvíce ubytovacích kapacit. „Snowriver a Granite Peak mají překrývající se trhy a my jsme věděli, že budeme mít dobrý kontingent držitelů skipasů, kteří budou mít zájem jet do Lutsenu,“ pokračoval Fisher s tím, že Granite Peak a Lutsen jsou registrovány v první desítce nejčastěji využívaných skipasů Indy Pass (v USA silně

„Neexistuje možnost základního skipasu pro jednotlivá střediska. Buď všechny tři, nebo žádný.“

K

dyž oborový investor Karl Kapuscinski a společnost Invision Capital loni v prosinci koupili kalifornský China Peak, bylo jedním z jejich cílů vydat pro svá tři kalifornská střediska (Dodge Ridge, China Peak a Mountain High) společnou sezónku, aby mohli konkurovat nejsilnějším produktům Epic (Vail Resorts) a Ikon (Alterra) o podíl na kalifornském trhu se sezónkami. Nový Cali Pass se začal prodávat 11. března.

Jsme jako místní železářství na rohu.

Lidé znají vaše jméno, rádi vás podpoří.

Není tu takový shon jako v obřích hypermarketech. „Po nákupu střediska China Peak lidé věděli, že se něco chystá,“ řekl Kapuscinski, generální ředitel. „Strhl se velký zájem.“ Nový Cali Pass je zhruba o 100 dolarů dražší než základní permanentka každého střediska; Kapuscinski zkraje léta řekl, že prodej nového Cali Passu zatím probíhá zhruba v poměru 50/50 s prodejem základních střediskových sezónek v Dodge Ridge a China Peak a zhruba 25 % v resortu Mountain High, který je vzdálenější. „Naším cílem bylo pohybovat se někde mezi 30 a 35 procenty. Zatím jsme někde kolem 50 %, takže jsme spokojeni,“ pochvaluje si.

Jejich marketingovému úsilí bezpochyby napomohla nejsněhovější zima v historii.

Lyžaři, kteří si zakoupili sezónku – lhostejno zda základní střediskovou, nebo nový Cali Pass – v březnu, na ní mohli lyžovat zbytek sezóny a pak celou příští. Vzhledem k obrovským sněhovým srážkám uplynulé zimy bylo už v březnu zřejmé, že všechna tři střediska zůstanou v provozu až do konce dubna či až do května, což se jevilo silným stimulem k co nejčasnější koupi.

Co se týče konkurence Epicu a Ikonu, Kapuscinski zná svou pozici: „Jsme jako místní železářství na rohu. Lidé znají vaše jméno, rádi vás podpoří. Není tu takový shon jako v obřích hypermarketech. Všichni se snažíme, abychom byli v pohodě. Epic a Ikon jsou úžasné produkty.

My nabízíme něco docela jiného, a přesto výjimečný lyžařský zážitek.“

125

snowBIZ | SEZÓNNÍ SKIPASY „Zvyšujeme počet držitelů sezónek, ale přesouváme jejich distribuci z období špičky na období mimo špičku.“

New England Pass

N

ew England Pass, který sdružuje tři střediska Boyne Resorts – Loon ve státě New Hampshire, Sugarloaf a Sunday River ve státě Maine – není letošní novinkou, ale jeho týdenní „bleskový“ prodej 8. až 14. března byl prvním takovým experimentem od roku 2019, kdy byl produkt uveden na trh. „Prodeje byly silné. S dosavadními výsledky jsme spokojeni,“ uvedl koncem března Kevin Bell, viceprezident pro marketing ve společnosti Loon.

„Týdenní „bleskový“ prodej 8. až 14. března byl prvním takovým experimentem od roku 2019.“ „Konkrétně stanovený (březnový) termín v sezóně udržuje permanentky v centru pozornosti stávajících i potenciálních sezónkářů v jarním období sezóny, jež patří mezi nejoblíbenější mezi vášnivými lyžaři,“ pokračoval Bell. „To, navíc k přírodnímu sněhu, kterého se nám v Nové Anglii na začátku března dostává, a probíhajícím investičním projektům v Loonu, Sunday River a Sugarloafu, byla skvělá kombinace zpráv, které bylo vhodné našemu publiku předložit.“

Bogus Basin: segmentace trhu

B

ogus Basin v Idahu nabízí jako člen sezónkářských aliancí Powder Alliance i Freedom Pass také několik recipročních partnerů. Hlavní pozornost trhu si však získalo to, co dělá se svým vlastním produktem sezónních skipasů: nabízí několik typů sezónek na různá konkrétní časová období. „Pomalu zvyšujeme počet držitelů sezónek, ale přesouváme jejich distribuci z období špičky na období mimo špičku, kdy máme velkou kapacitu, ale relativně malou návštěvnost,“ říká Austin Smith, tamní ředitel marketingu a inovací.

Smith vysvětluje, že Bogus měl dříve svou jedinou univerzální sezónku, jak to ještě donedávna bývalo oborovým standardem.

V roce 2019 pak nově začali segmentovat trh svých sezónních zákazníků, což se během následné pandemie ještě urychlilo díky známým restrikčním požadavkům na dodržování odstupů a omezení shromažďování. Dnes Bogus Basin nabízí sezónní permanentky platné pro šest různých časových rámců, od celodenních přes každodenní až po večerní či platné pouze uprostřed týdne. Mluvě o večerním lyžování – areál dříve nabízel pouze jedi-

CoPper: jedna verze pro všechny

C

oloradský Copper Mountain se rozhodl uvést svou sezónku do prodeje až 1. července. Nepotřebuje nikam spěchat, jak asertivně poznamenal prezident Copperu Dan Torsell: „Zdá se, že každý ví, kdy u nás může získat nejlepší nabídku. A naši fanoušci dobře vědí, že čekání se vyplatí. Na sezónku Copperu jsou navázány desítky recipročních partnerů. Prodej i seznam partnerů se v posledních deseti letech stále rozšiřuje. Naše nová sezónka bude obsahovat 65 partnerů od Aljašky po Severní Karolínu, Kalifornii, Maine a mnoho míst mezi nimi. Copper Season Pass zahrnuje tři libovolné dny v každém z partnerských malých, středních i velkých středisek.“ Jednoduchost této sezónky je skvělá, míní Torsell: „Koupíte si naši sezónku a získáte s ní vše bez dalších nákladů, bez poplatku za

126

nou večerní permanentku (16–22 hod), nyní experimentuje s večerní (18–22 hod) a soumrakovou sezónkou (15–22 hod). Tyto dvě večerní permanentky ztrojnásobily prodej staré noční vstupenky. Nadto každý produkt zahrnuje sedm věkových kategorií.

Smith podotýká, že metrikou pro výpočet prodejních limitů pro každý jejich produkt časové permanentky je desetiminutová fronta na lanovky. Výsledkem je, že Bogus snížil prodej permanentek na „kdykoli“ o 15 % s tím, že mu však vyrostl celkový prodej permanentek o 20 % přesunem zákazníků do časů mimo špičku: „Obsluhujeme tak více lidí a máme méně starostí, méně trvalých front na vleky, ale roste nám návštěvnost večer a uprostřed týdne.“ Závěrem Smith poznamenal, že Bogus během desetidenního jarního předprodeje od 24. února do 5. března prodal 66 procent přidělených permanentek na příští sezónu.

K takovému pozoruhodnému výsledku středisku nepochybně pomohla cenotvorba – jako nezisková organizace nabízí Bogus velmi konkurenceschopné ceny (např. sezónka na celou zimní sezónu stojí 589 dolarů).

„Naše nová sezónka bude obsahovat 65 partnerů od Aljašky po Severní Karolínu.“

zpracování. V tom je její krása. Je to jako jít k bufetovému stolu a vybrat si, kam chcete jít. Nasednete do auta a jedete.“ Copper v souladu se svým cílem učinit lyžování cenově dostupným dynamicky stanovuje i ceny svých skipasů. Červen-

cová cena za sezónu 2022/23 byla 329 dolarů a Torsell garantoval, že permanentka na sezónu 2023/24 nebude stát o mnoho víc (zkraje září však už zdražila na 799 USD). „I kdybychom neměli všechny naše partnery, těšíme se dlouhodobé přízni našich věrných zákazníků,“ přemítá Torsell. „Snažili jsme se udělat naši permanentku co nejatraktivnější, což způsobilo, že se o nás začalo mluvit po celé zemi. Když se nacházíte uprostřed spousty vailských středisek, pomůže vám cokoli, co může zviditelnit vaše jméno.“

Dětské sezónky zdarma

N

„Prarodiče, strýcové, blízcí rodinní přátelé i další osoby mohou hrát klíčovou roli v tom, aby děti měly přístup na lyže.“

Vyprodaný Indy Pass

P

FOTO: © INDY RESORTS

abídka levné nebo bezplatné sezónní permanentky pro děti předškolního věku není v oboru ničím převratným, ale některá střediska nyní nabízejí sezónky zdarma i pro starší děti.

Například společnost Mountain Capital Partners nabízí permanentku Power Kids Pass, což je bezplatná neomezená sezónka do osmi západních lyžařských areálů společnosti pro děti ve věku 12 let a mladší, bez nutnosti zakoupení permanentky pro dospělé. Byla zavedena v roce 2018 pro děti do 10 let a v roce 2021 byla rozšířena na věkovou hranici do 12 let. „Odbyt Power Kids Passu nám meziročně stále roste, protože se stále šíří informace, že ano, je to sezónní skipas zdarma a bez jakýchkoli závazků,“ vysvětluje marketingová specialistka MCP Stacey Glaserová.

Další nabídku zaměřenou na mladší návštěvníky nabízí Snowbird v Utahu, který nově představuje dětský skipas Kids Freeloader Pass.

Je sice podmíněn zakoupením dalšího sezónního skipasu, ale je určen pro děti do 18 let – každý dospělý, voják nebo senior, který si zakoupí Snowbird Summit Pass, má možnost přidat jeden bezplatný Summit Pass pro každého, komu je 18 let a méně. Dítě a kupující dospělý nemusí být příbuzní. „Tento náš produkt vznikl jako způsob, jak být více inkluzivní,“ uvedla manažerka komunikace Sarah Shermanová. „Prarodiče, strýcové, blízcí rodinní přátelé i další osoby mohou hrát klíčovou roli v tom, aby děti měly přístup na lyže, a my to chceme podpořit.“

ět let starý Indy Pass poprvé omezí prodej v sezóně 2023/24, uvedl už zjara Doug Fish, jeho zakladatel. „Jsme odhodláni omezit prodej našich sezónek, abychom ve špičkových dnech nezahltili střediska,“ prohlásil a dodal, že více než 50 % prodejů a čerpání Indy Pass tvoří držitelé z východního pobřeží, kteří je využívají na místní úrovni a pro občasné výlety do velkých destinačních středisek. „Lidé z Východu a Středozápadu si sezónku kupují především pro využití v těchto regionech, ale také jako legitimní lyžařský pas pro cestu na Západ,“ uvedl s tím, že 80 procent návštěvníků Indy pasů ve 22 zúčastněných střediscích ve Skalistých horách pochází z jiných států.

„Jsme odhodláni omezit prodej našich sezónek, abychom ve špičkových dnech nezahltili střediska.“ V uplynulé sezóně bylo do veleúspěšného projektu Indy Pass zapojeno 139 horských a běžeckých středisek a Fish očekává, že v sezóně 2023/24 se jejich počet ještě zvýší. Permanentka byla v prodeji od začátku března pro stávající držitele za 279 dolarů a pro širokou veřejnost od 1. dubna po dobu pouhých 10 dní, než byl prodej kvůli vysoké poptávce zastaven.

BUDOUCNOST. UŽ DNES. official product partner

Naši experti pracují na průkopnických technologiích, aby pro vás našli to nejlepší řešení. Ať už sněžná děla, rídicí software nebo systémy zásobování vodou – rozhodnete se dnes pro budoucnost, abyste i zítra mohli těžit z technologického náskoku.

TT10 získal ocenení iF DESIGN AWARD 2022 Gold

W W W.T E C H N O A L P I N . C O M

2022

snowBIZ | UMĚLÁ INTELIGENCE

Text: Tom Řepík

Máte prosím dotaz?

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Lyžařská střediska po celém světě zlepšují služby svým zákazníkům – a sbírají cenná data – pomocí chytřejších a pro hosty přívětivějších chatovacích platforem s umělou inteligencí.

hosté hledají. Jedním z nejčastějších dotazů v rámci informací o místě konání je například dotaz na podrobnosti o parkování a dopravě; horské středisko Bromley ve Vermontu dostává hodně dotazů na péči o děti – kterou středisko neposkytuje. „Vytvořili jsme proto novou odpověď ve webovém chatu, abychom mohli tyto otázky zodpovědět,“ říká marketingový ředitel střediska Bromley Oliver Mauk.

Informace o dostupných lázeňských službách jsou podle Satisfi na prvním místě v žebříčku dotazů na aktivity v lyžařském areálu.

Jsou oblíbenější než dotazy na snowboarding, golf a letní programy. Ve skutečnosti spadají do rubriky dotazů na aktivity desítky různých témat, včetně dotazů na skateboarding, koloběžky, turistiku a BMX, což svědčí o širokém spektru aktivit dostupných v lyžařských střediscích, o kterých zákazníci potřebují informace.

Znalostní báze

V

olají vám zákazníci ohledně cen skipasů?

Na to je tu robot. Dotazy na to, které vleky jsou v provozu? I na ty může odpovědět takzvaný chatbot.

Letní aktivity? Koncerty? Ubytování? Aby lyžařské areály zodpověděly tyto a potenciálně tisíce dalších dotazů zákazníků, přidávají na své webové stránky interaktivní chatové funkce s umělou inteligencí, které usnadňují vyhledávání informací a odlehčují call centrům – i když ve skutečnosti nenahrazují živý zákaznický servis. „Původním důvodem bylo zajistit návaznost na naše střediskové call centrum a rezervační agenty,“ prozrazuje Kate Sullivanová, ředitelka marketingu v newyorském Windham Mountain, v němž před čtyřmi lety implementovali chatovací nástroj s umělou inteligencí od společnosti Satisfi Labs: „Chtěli jsme poskytovat konzistentní sdělení a zkušenosti pro zákazníky a usnadnit vyhledávání informací na webových stránkách. Vidět, jaký typ otázek je kladen a co lidé chtějí, nám také pomáhá vytvářet lepší celkovou marketingovou komunikaci, jako jsou průvodci pro návštěvníky, kteří se na web dostanou poprvé.“ Složitější dotazy jsou vyhrazeny živým agentům, ale zkušenosti ukazují, že chatboti dokáží odpovědět i na nejasné dotazy. Don White, generální ředitel společnosti Satisfi Labs, uvádí, že chatboti jsou schopni odpovědět na 94 % všech online dotazů.

128

Učí se za pochodu Umělá inteligence v nástrojích, jako je Satisfi, spočívá ve schopnosti robota učit se ze zkušeností. Každý dotaz přijatý v každém lyžařském areálu, který implementuje Satisfi, je shromažďován, kódován a poté sdílen se všemi klienty pro případné zařazení do jejich vlastní databáze odpovědí chatbota. „Vezmeme součet všech dotazů hostů a vytvoříme tuto škálu inteligentních možností,“ vysvětluje White, jehož společnost poskytuje chat s umělou inteligencí lyžařským střediskům (15 z nich jsou současní zákazníci) spolu se sportovními týmy, zábavními podniky a turistickými atrakcemi. Odhaduje, že databáze společnosti Satisfi v současnosti obsahuje více než 30 milionů dotazů. „Kdybychom pracovali pro 40 skiareálů, bylo by to ještě chytřejší.“

Poznatky spotřebitelů Podle Satisfi Labs jsou nejčastějšími dotazy chatbotů lyžařských areálů dotazy na skipasy, které tvoří 39 % z celkového počtu. Požadavky na informace o místě konání představují dalších 31 % dotazů zákazníků u klientů společnosti Satisfi z lyžařského odvětví, následují dotazy na aktivity (16 %), služby v místě konání (8 %) a covid (6 %).

Hlubší analýza těchto údajů nabídne podrobnější informace o tom, jaké informace

„Odvětví lyžařských středisek je o lyžování a miliardě dalších věcí,“ říká White. „Existují dvě znalostní databáze webových stránek podle ročních období; některá střediska mají zrcadlené databáze v místě vstupu, ale potom jsou zcela odlišné.“ U některých středisek existuje více než jen letní a zimní sezóna. Například utažský Snowbird používá svého chatbota k zodpovídání různých dotazů týkajících se každoročního Oktoberfestu, který do střediska vždy na podzim během několika týdnů přiláká 60 000 lidí. „Mnozí z nich nejsou lyžaři a nejsou vůbec zvyklí orientovat se na webových stránkách lyžařského areálu,“ poznamenává Kelsey Johnsonová, manažerka kreativního marketingu Snowbirdu.

Rozmanité využití Společnost Satisfi Labs se chlubí potenciálem svého chatu s umělou inteligencí jako nástroje pro zvýšení příjmů. White poznamenává, že 60 % dotazů směřujících na lyžařské areály se týká nákupu, zatímco zbytek se objevuje po nákupu. „Webchat byl z hlediska elektronického obchodování skutečnou přidanou hodnotou, přičemž dotazy týkající se vstupenek byly automaticky přesměrovány do online obchodu s našimi skipasy,“ říká Sullivanová ze střediska Windham. „Call centra se zabývají řešením problémů, ale naše klíčové ukazatele výkonnosti se týkají spíše dopadu na příjmy a spokojenost zákazníků,“ doplňuje ji White.

Přesto zůstává potenciál zákaznického servisu pro lyžařská střediska klíčovým lákadlem. Kolton Smith, manažer digitálního marketingu ve středisku Snowbird, které funkci chatu s umělou inteligencí Satisfi implemen-

tovalo před více než třemi lety, má za to, že tento nástroj není podstatnějším zdrojem příjmů střediska: „Je určen ke zlepšení zákaznických služeb a rychlému zodpovězení konkrétních otázek,“ říká Smith, zatímco Johnsonová dodává, že webový chat je „velmi přívětivý způsob, jak najít odpovědi pro návštěvníky: mnoho lidí se nerado noří do hloubky webových stránek.“ Středisko Snowbird vnímá chatbota také jako rozšíření identity své značky. Jako své zástupce na webovém chatu zaměstnává svých pět lavinových záchranářských psů (Gus, Gator, Marty, Mable a Trailer) jako avatary. „Díky tomu má Snowbird jedinečnou značku a můžeme do odpovědí vnést i nějaké zábavné slovní hříčky,“ říká Johnsonová.

(Například odpověď na otázku, na kterou nelze odpovědět, může znít: „Budu to muset vyčmuchat.")

Efektivita personálu Ačkoli Snowbird možná nehledá chatbota, který by přímo řídil prodej skipasů nebo rezervace ubytování, tato technologie přinesla velmi znatelný rozdíl v hospodářských výsledcích střediska: Smith odhaduje, že chatbot ušetřil více než 3 000 hodin času zaměstnanců.

Ve středisku Mountain Creek ve státě New Jersey, které používá systém Satisfi přibližně čtyři roky, zaznamenali zvýšení efektivity podobného charakteru. „Pokud jsme obdrželi 500 000 příchozích zpráv od 200 000 unikátních uživatelů, je to úspora času, která umožňuje našemu týmu pracovat na jiných věcech,“ říká Trish Certucheová, marketingová a obchodní referentka střediska. „Samotný objem, který chat s umělou inteligencí zvládne, nám velmi pomohl při přerozdělování našich zdrojů.“ Navíc, jak dodává, „chatbot poskytuje rychlé a konzistentní odpovědi 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, v reálném čase, a to i mimo provozní dobu.“ Pro středisko Bromley bylo motivací pro zavedení chatu s umělou inteligencí to, že „nemělo dostatek zaměstnanců, kteří by reagovali na všechno, kvůli čemu zákazníci volali,“ tvrdí Mauk. „Nesnížili jsme počet zaměstnanců, ale chat odlehčuje pokladně a call centru.“ Zavedení chatu v Bromley šlo ruku v ruce s redesignem webstránek lyžařského areálu.

Stejně jako všechna lyžařská střediska, která zavedla chat s umělou inteligencí, i Bromley umožňuje zákazníkům snadno se přepojit na živého agenta, kdykoli mají otázku, na kterou robot nedokáže odpovědět. Když dojde k přesměrování, pracovníci call centra mají přístup k textu konverzace v chatu a mohou pokračovat tam, kde robot přestal. „Webchat může zlepšit morálku pracovníků call centra tím, že jim nabídne více inter-

akce s lidmi, se kterými mohou něco změnit, namísto opakovaného odpovídání na základní otázky,“ říká White ze společnosti Satisfi.

Tvorba konverzací Pokud jde o implementaci, Satisfi je „poměrně jednoduchá na používání,“ říká Mauk. Software Satisfi dokáže procházet webové stránky klienta a navrhovat otázky a možné odpovědi.

Otázky a odpovědi lze také zadávat ručně prostřednictvím uživatelského panelu. Funkce zahrnují možnost přidat do okna robota tlačítka, aby se zákazníci mohli rychle prokliknout k informacím o oblíbených tématech, jako je provozní doba nebo ceny skipasů. „Data, která Satisfi poskytuje našemu týmu, jsou neocenitelná: Dokáže se dostat až na úroveň reportingu, o které jsme neměli tušení,“ přiznává Certucheová. „Jsme schopni zobrazit nejžádanější témata a poté stanovit strategii, jak tyto informace lépe zpřístupnit našim hostům.“ Satisfi není jediným hráčem aktivním v horskostřediskovém oboru, pokud jde o chat s umělou inteligencí. Například velký provozovatel středisek Alterra Mountain Company si vybrala společnost Inbenta – jejíž sada produktů zahrnuje chatbota s umělou inteligencí, modul pro správu znalostí pro centra nápovědy, řešení ticketingu, živý chat a sémantický vyhledávač. Chat s umělou inteligencí, který byl původně spuštěn pro webové stránky produktu Ikon Pass, byl nyní implementován v devíti střediscích společnosti Alterra a zbývající alianční střediska by měla být spuštěna nyní na podzim.

Nové publikum Erin Vorhiesová, viceprezidentka pro digitální růst společnosti Alterra, říká, že Inbenta nebyla přidána proto, aby nahradila call centrum, ale aby reagovala na potřeby mladší klientely. „Mileniálové – včetně mě – jsou tak trochu alergičtí na telefonování,“ říká se smíchem. „Chatbot vyniká svou schopností zodpovědět běžné dotazy a uvolnit lidem z našeho call centra místo pro bližší a osobnější interakce,“ dodává. „V případě lyžařských středisek jejich provozovatelé obvykle dostávají stovky dotazů týkajících se počasí, kvality sněhu, ceny skipasu a dalších,“ říká Helena Franco Munsová, marketingová ředitelka společnosti Inbenta. „Inbenta dokáže automatizovat odpovědi na většinu těchto dotazů tím, že se propojí se systémy lyžařských středisek a také se službami třetích stran, jako je například Google Weather, a poskytne tak informace v reálném čase. Můžeme se také propojit s rezervačními platformami, abychom poskytli dostupnost ubytování a zjednodušili rezervaci hotelu.“

Munsová odhaduje, že Inbenta nyní automatizuje 90–95 % dotazů zákazníků přicházejících na webové stránky společnosti Alterra, kde byla nasazena.

Strukturované odpovědi Na rozdíl od některých menších středisek má Alterra „již nyní velké svazky plné strukturovaných odpovědí“ na mnoho dotazů zákazníků, říká Vorhiesová. Přesto meziroční změny, zejména v případě žádané elitní sezónky Ikon Pass, vyžadují pravidelné sledování chatbota, aby bylo zajištěno, že informace budou aktuální. Digitální tým společnosti Alterra se věnuje svému chatbotu každý týden asi na půlhodinu, aby vyhledal otázky, na které se nedostává uspokojivých odpovědí.

Funkce chatbota lze škálovat libovolným tempem, které si klienti přejí. Například středisko Bromley zahájilo provoz se sadou pouhých 10 nejčastějších otázek, na které mohl chatbot přímo odpovídat. „I s touto omezenou funkcí však robot každý den zodpoví přibližně 50 až 60 otázek,“ říká Mauk.

Na druhou stranu chatbot střediska Snowbird nyní dokáže poskytnout odpovědi na stovky otázek: Podle Smithe chatbot za tři roky odpověděl 43 000 unikátním hostům a zodpověděl 92 520 zpráv. Ve společnosti Alterra „jsme začali s pěti nejčastějšími otázkami,“ říká Vorhiesová. Po více než dvou letech používání „jsme se dopracovali k tisícům“.

Startuje nový trend Chatboti nejsou v horskostřediskové branži žádnou horkou novinkou, ale první platformy řešily jen část problému, protože roboti byli přinejlepším průměrní. V rámci boje proti tomu se marketéři středisek příliš nezabývali stránkou robotů a místo toho se zaměřili na obsah živého chatu. Ten však byl příliš objemný, když byl nabízen všem návštěvníkům webu, takže museli widget zobrazovat pouze kvalifikovanějším hostům – například těm, kteří se dostali do rezervačního systému.

Společnost Vail Resorts šla se svým SMS robotem Emma vlastní cestou, ale nikdy nedospěla do takové šíře, aby problematiku touto cestou skutečně vyřešila.

Dnes jsou chatboti na míle daleko před tím, kde byli ještě před dvěma třemi lety. A platformy jako Satisfi a Inbenta se vezou na vlně inovací a dostupnosti umělé inteligence, která jim konečně umožňuje vytvořit onen automatizovaný most mezi otázkami a odpověďmi bez velkého živého týmu v pozadí. Poptávka je tu, odpovědi jsou tu a nyní je tu i technologie. Ať se to mnohým líbí a mnohým jistě ne, tvoří se další oborový trend – relativně malá skupina středisek, která dnes používá roboty, nezůstane malou nadlouho.

129

HAPPY END

130

POZNEJ ŠVÝCARSKO A VYHRAJ!

VYHRAJTE: pobyt v jednom z nejlepších středisek Švýcarska pro dva včetně skipasů www.snow.cz/souteze

S/PRO SUPRA BOA 105 W The next dimension in fit.