Vladimír Peter Sabich STORY
OSOBNOSTI
TEXT: TOM ŘEPÍK
HERMANN MAIER:
nesmrtelný Herminátor
Herminátor, rakouský přízrak zledovatělých svahů přelomu století, si dnes coby přiměřeně čilý padesátník vychutnává zpomalené tempo usedlého venkovského života.
J
méno Hermann Maier se většině z nás – letitých čtenářů tohoto magazínu – vrylo do podvědomí natolik výrazně, že může být šokující vzít v potaz, že legendární Rakušan skončil se závodním lyžováním už před dlouhými 15 lety. Nyní se zdá být spokojeně usazen v nové, rozjímavé, pastýřské kapitole své životní dráhy. Ačkoli na jeho lyžařskou výbavu mu prach rozhodně nesedá. Spontánně vzniklá přezdívka Herminátor k němu jako k závodníkovi přirozeně pasovala. Mimo trať dokázal být usměvavým, přátelským kusem chlapa; když však nasadil svou zdivočelou závodní tvář, stalo se z něj obávané horské monstrum. Na lyžích býval přírodním živlem, zdánlivě nezastavitelným, jako hurikán. A vskutku nezastavitelný byl. Nejslavnější Maierův snímek všech dob pořídil
18
fotograf Carl Yarbrough v průběhu sjezdu na olympijských hrách v Naganu v roce 1998, když robustně stavěný závodník s číslem 4 vyletěl ze sedmé brány a řítil se vzduchem skrz dvě řady ochranných sítí vstříc děsivému karambolu. Rakouský nezmar se však ze sněhu posbíral, z ran oklepal a o tři dny později získal olympijské zlato v super-G a poté znovu v obřím slalomu. Jednomu z reportérů tehdy po svém neúspěšném sjezdu prý řekl: „Jestli tady vyhraju, zůstanu nesmrtelný.“ V srpnu 2001 se pak světem oslavovaný šampion Hermann Maier po zisku 12 křišťálových glóbů vrátil na sportovní scénu a de facto i do běžného života poté, co málem přišel o nohu při nehodě na motocyklu, aby pak vyhrál další dva glóby Světového poháru a zlato na mistrovství světa. Během svých 11 soutěžních sezón získal 54 vítězství