SNOW 140 - listopad 2022

SNOW 140

LISTOPAD 2022 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

Freeride, skialpy, sjezdovky, heliskiing…

LYŽAŘSKÝ PRŮVODCE MALÝM KAVKAZEM

GRUZIE

LYŽOVÁNÍ

FREERIDE

SKIALP

ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU PETRA VLHOVÁ – SLOVENSKÁ KRÁLOVNA SVĚTOVÉHO POHÁRU KRONPLATZ – PŘEDVÁNOČNÍ LYŽAŘSKÁ NIRVÁNA KOUPÁNÍ A LYŽOVÁNÍ KAŽDÝ DEN – BÁJNÝ OSTROV KRÉTA

21 SKIALPOVÝCH PŘEDPLATNÉ SNOW ZAHŘEJE!

MODELŮ do 88 mm

pro rychlou a snadnou výměnu skel

FOTO: TOMÁŠ BINTER

NO COMMENT

4

#104

5

NAVŠTIVTE NÁS | Metrolpole Zličín Praha, Centrum Černý Most Praha, Westfield Chodov Praha

NAKUPUJTE ONLINE | vermont.cz

OBSAH

První zlato letošního ročníku Světového poháru si vyjel pohlednou jízdou Švýcar Marco Odermatt

2x FOTO: RED BULL CONTENT POOL

S BÝKEM, ČI BEZ BÝKA?

8

Vyhlášení vítězů po prvním závodě SP. Henrik Kristoffersen drží lyže s viditelně přelepeným prvkem.

Co to je? Logo značky Van Deer, které bylo na sklonku léta doplněno redbullovým červeným býkem. Podle pravidel mohou mít závodníci na lyžích značku nebo logo lyží, Red Bull je logo navíc, a z pohledu „zákona“ tedy reklama zadarmo. Býk od Red Bullu tentokrát narazil do červeného hadru drženého FIS a pořadateli.

Podobně to nakonec bylo i s Henrikovou helmou, kde se kdesi vzadu schovával tentýž typický červený býk, ale pro jistotu bez nápisu. Ten se zase nelíbil norskému svazu. Není to v případě Henrika náhodou už podruhé?

WORLD CUP

18| 20| 28| 30| 34| 38|

ACADEMY

WORLD CUP NEWS

Recenze: Kompresní podkolenky Cep Merino

PETRA VLHOVÁ: HOLKA ZE SÍDLIŠTĚ !

OVĚNČENÁ TROFEJEMI JOHANNES STROLZ: JAK SE STÁT HRDINOU ZA DVA MĚSÍCE RÉGINE CAVAGNOUD: POSLEDNÍ TRÉNINK MISTRYNĚ SVĚTA

!

HEDDA BERNTSENOVÁ: NEÚNAVNÝ NORSKÝ MULTITALENT

48| 50|

Bílé příběhy staničních knih: Příběhy úsměvné, šprýmovné, ba potměšilé Nový generální sekretář SLČR Jan Šindelář: z bobu rovnou na lyže Osm až patnáct let je ten správný věk

SWM: Písmeno T2

MVP 10.000 G/M2/24 HOD WP 20.000 MM

Poranění kolena – vazy

RESORT !

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

46|

2L

CORTINI-W

Lorem ipsum

Recenze: Bunda Montane Axis Alpha Jacket

STORY

42|

RECENZE: PŘILBA GIRO TOR SPHERICAL

APUL news

MAGICKÁ SÍLA ATTACKING VIKINGS

Nostalgie zašlých zim: Dobré věci potřebují čas

52| 58| 60| 62| 64| 76|

!

80| 84| 88| 94| 96| 98| 100|

Ötztal: podzimní lyžařské království Kronplatz: nirvána předvánočního lyžování

C

M

Y

2L

!

CM

DAMPEZZO-W

MY

MVP 10.000 G/M2/24 HOD WP 20.000 MM

!

CY

Slow@Relax: Bonfanti Design Hotel

CMY

K

NAKUPUJ ONLINE NA WWW.SHOPKILPI.CZ

Via Mala: komorní a cenově příznivé Švýcarsko

NOVÁ KOLEKCE

Lyžování před soudem: Kdo zodpovídá za překážky kolem sjezdovek v Itálii

ZIMA 22-23

Nová 10místná kabinková lanovka Helmjet v Sextenu

On the road: SAE – s lyžemi v dystopické budoucnosti arabské emiráty

!

SNOWbiz

154| 158| 160|

NEŠTĚSTÍ CHODÍ I PO HORÁCH

!

CO ŘÍKAT A JAK

!

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

HLÁŠENÍ STŘEDISKOVÝCH NEHOD kilpisportglobal

kilpisport

www.kilpi.cz

FOTO: HELLY HANSEN

OBSAH

SKIALP & FREERIDE

106| 116| 124| 140| 141| 141| 142| 143|

S LYŽEMI DO RODIŠTĚ BOHA DIA ANEB BOŽSKÝ SKIALP NA OSTROVĚ KRÉTA GRUZÍNSKÝ KAVKAZ ANEB VELKÝ PRŮVODCE LYŽAŘSKOU GRUZIÍ SNOWTEST SKIALP 22/23: IDEÁL 88

!

!

!

RECENZE: PŘILBA ATOMIC BACKLAND UL CTD RECENZE: LYŽE PRO SJEZD I SKIALP LUSTI BLACK HILL RECENZE: NEPROMOKAVÁ PÉŘOVKA SIR JOSEPH SAREK RECENZE: BUNDA HAGLÖFS L.I.M. ALPHA HOOD RECENZE: KALHOTY CRAZY NEUTRON A BUNDA FLAME

V tomto vydání najdete nějakých 40 stran skialpového obsahu, 22 recenzí skialpových lyží, další texty o skialpovém oblečení a výbavě, ale také inspirativní reportáže na nevšední skialpové výlety na Krétu a do Gruzie. Podobný objem bude pravidlem i v dalších vydáních, ovšem vyjma skialpového speciálu SNOW 143 – ten vychází na začátku ledna a na jeho stranách naleznete jen a pouze skialp…

10

PŘEDPLATNÉ SNOW ZAHŘEJE I SKIALPINISTY!

FOTO: SALOMON

SKIALPOVÉ LYŽE V TESTU Armada Locator 88........................................................................... 126 Atomic Backland 86 SL + boty Backland Pro......................... 127 Blizzard Zero G 084 Approach..................................................... 128 Blizzard Zero G 085.......................................................................... 128 Blossom Formula XPlore 87......................................................... 129 Dynafit Blacklight 88........................................................................ 130 Dynastar Vertical 88......................................................................... 129 Egoé Beat 82....................................................................................... 131 Elan Ripstick Tour 88....................................................................... 132 G3 FINDr 86 Swift.............................................................................. 133 Kästle TX87.......................................................................................... 134 Lusti Tour Performance 88........................................................... 134 Lusti Tour Progress 88.................................................................... 135 Movement Session 85..................................................................... 135 Nordica Enforcer Unlimited 88.................................................... 136 Rossignol Escaper 87 Nano.......................................................... 136 Salomon MTN 86 Pro + boty MTN Summit Pro..................... 137 Scott Superguide 88......................................................................... 138 Völkl Rise Above 88.......................................................................... 138 Völkl Rise Above 88 W..................................................................... 139 Zag Adret 85........................................................................................ 139

NAUČTE SE POHYBOVAT NA SKIALPECH BEZPEČNĚ Vyzkoušejte s námi svoje první skialpové krůčky a pod vedením zkušeného českého horského vůdce (s mezinárodní licencí UIAGM) propadněte tomuto modernímu způsobu lyžování.

SKIALPOVÉ KURZY A VÍKENDY Pro úplné začátečníky i mírně pokročilé v nejkrásnějších oblastech Alp. V malých skupinách a pod vedením profesionálů vás naučíme správně stoupat i sjíždět, plánovat túry a pracovat s lavinovými prostředky.

VYSOKÉ TAURY – skialpový kurz pro začátečníky TOTES GEBIRGE / GESÄUSE – skialpové kurzy pro začátečníky i prodloužené víkendy pro mírně pokročilé CEVEDALE – skialpové Eldorado SEXTENSKÉ DOLOMITY – skialpový ráj

TERMÍNY: únor–duben te Splňvé s si ské ř lyža y! sn

Akce připravíme i na zakázku ve vámi zvoleném termínu. !

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

www.adventura.cz skialp@adventura.cz

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub

KRESBA: ONDRA TŮMA

REDAKTOŘI

20 LET V NEJLEPŠÍ KOMUNITĚ

Přesně před dvaceti lety takto nastouTak právě někdy v těchto dnech to pil na svou pouť i časopis SNOW. Po bude dvacet let. Oficiální datum je prvních těžkých peřejích, kdy z lodi 2. listopadu 2002, byť to nemusí na vypadali vyžírkové a nekompatibilní, den sedět. V té době ještě tiskárny se dál plavil po zábavné řece úchvatnevěděly, kam dřív skočit, každý nový nou horskou krajinou až do dneška. projekt byl tak trochu podezřelý a nesl Tehdy nikoho ani nenapadlo myslet prioritu menší než tiskoviny ověřena to, že někdy někde bude nějaký cíl ných vydavatelů s aspoň nějakou pla– ústí, konec. Podobně jako si v mládí tební morálkou. Ostatně mnoho věcí jen sotvakdo připouští existenci smrti. bylo před dvaceti lety jinak.

V nekonečně zajímavém údolí obyByly to časy, kdy se internet teprve dleným skvělými lidmi – zdaleka ne probíjel mezi veřejnost, neexistovaly v každém oboru jsou tak dobří lidé jako sociální sítě. Velké množství informací v lyžování, to jsme si sledováním světa putovalo vytištěných na fyzických ověřili – jako by čas ani neexistoval. papírových nosičích, v Česku existoJen bohatá lyžařská jara, tvůrčí léta, valy vysoké stovky tištěných titulů, upracované podzimy a chaotické zimy v nichž se koncentroval velký objem – pořád dokola. Nebýt tohoto jubilea, reklamy. Možná to byl právě vrchol ani by nás nenapadlo otáčet se zpátky. doby časopisové v Česku.

Ani nyní ale nechceme hledět zpět, První obálka nesla futuristický snínýbrž vpřed. Jedeme dál! Proto ani mek rychlostního lyžaře a uvnitř v tomto jubilejním vydání nikterak stál třeba smělými fotografiemi nebilancujeme, nestavíme pomníky, okořeněný rozhovor s tehdy 21letou jen v lehkém tónu na okamžik expoLucií Hrstkovou (dnes paní Pešánová nujeme letmý projev času, jehož jsme a matka dvou školáků). Ester Ledecké všichni magickou součástí. A hlavně bylo sedm let. Průměrná mzda byla za těch 20 let chceme poděkovat 15 524 Kč a točená desítka stála pod všem, kdo nám těchto krásných dvadeset korun. cet let umožnili – našim věrným čteProč to všechno vypisuji? Čas má nářům (nejvíc pak těm, co si letos takovou vlastnost, že teče, ale nikomu podvacáté obnovili své předplatné) to neříká. Člověk i projekt se narodí, a obchodním partnerům z lyžařské nalodí a veze se. Kormidluje mezi přebranže, z nichž mnozí za ten čas změkážkami, reaguje na nové a nečekané nili status z partnera na kamaráda. proudy, těší se z plavby i rozplývá Sdílet tak milou společnost po tak nad krásami krajiny v okolí. Někdo to dlouhou dobu života je dar. stočí do ztichlé zátočiny, jiný se drží proudnice a zpěněných kohoutů opoTak na zdraví a na dalších dvacet let jen rychlostí a zdolanou vzdáleností.

SNOW! Nikdo ale neví, kam dopluje. A kdy Petr Socha a SNOW zaboří své pádlo do vody naposledy.

12

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Freeride & skialp) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková

SNOW, Č. 140, ROČNÍK XXI.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o.

Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

INZERCE

Petr Socha Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Andrea Rosenbaumová, Marie Potužilová INTERNET

Radek Holub, Tomáš Roba E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz

AUTOŘI

Ivan Balek, Roman Gric, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kurfürstová, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka, Michael Turek JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová, Lukáš Vavrda ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Vychází 7x ročně.

Toto číslo vyšlo 3. listopadu 2022, další vyjde 18. listopadu 2022.

OBÁLKA/FOTO: Salomon Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena.

SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2022

,

,

14

RAKOUSKO SCHLADMING - DACHSTEIN

LYŽAŘSKÉ ZÁJEZDY AUTOBUSEM NOVINKA

již od

6 490 Kč

296 184 910

www.cedok.cz

Počasí ženám při ski openingu v Söldenu nepřálo, ledovec Rettenbach se ukryl v mlze, a tak si Katharina Liensberger bude muset na premiérové obloučky v letošním ročníku Světového poháru ještě chvíli počkat.

Rakouské technické eso na konci minulé sezóny ohlásilo velké změny v kádru a po jeho boku se vyloupla dvojice, již čeští i slovenští fanoušci velmi dobře znají. Prvním z nových mužů je servisman Miloš Machytka, který po letech ukončil spolupráci s Ester Ledeckou a jehož právem předchází pověst pravé špičky ve svém oboru. Toho druhého halí plášť kontroverze, nejde totiž o nikoho jiného než o kouče Livia Magoniho. S italským trenérem získala Tina Maze v sezóně 2013 velký glóbus s rekordním ziskem 2 414 bodů a k tomu malé glóby za obří slalom, super-G a kombinaci. Přesto se posléze jejich cesty rozešly, když bez dalších podrobností uvedla, že si pokračování spolupráce nedovede představit. V předminulém ročníku dovedl k velkému křišťálovému glóbu Slovenku Petru Vlhovou. Ani zde to neprobíhalo hladce, jak se dočtete v profilu olympijské vítězky od strany 20. Naposledy před rokem trénoval Slovinku Metu Hrovat, která 24. října 2022 ve 24 letech oznámila s konečnou platností konec kariéry – lyžování jí přestalo přinášet radost. (mk)

Katharina Liensberger dosud jezdila výhradně točivé disciplíny. S novým koučem naznačila, že budou zvažovat rozšíření portfolia

16

17

FOTO: ROSSIGNOL: PAUL BRECHU/AGENCE ZOOM

WORLD CUP

NEWS

ONDŘEJ NOVÁK

SNOW.cz/SP

redaktor SNOW

Že by se Bode Miller konečně usadil? A nebyla by to vlastně škoda? To jsou otázky jen tak hozené do pléna, ale pojďme od spekulací k faktům. Bode Miller vypustil letos na trh novou značku lyží pod názvem Peak. Že se usadil, píšu proto, že v minulosti už nějakou tu značku podpořil a možná i spoluvlastnil, ale teď to vypadá na déletrvající podnikatelský záměr. Naposledy jsme ho vídali na luxusních lyžích značky Bomber, se kterou spojil své jméno v letech 2015–2020 a kvůli níž se i nepěkně haštěřil s Headem, který po něm „překvapivě“ požadoval naplnění stále běžící smlouvy. Chvíli koketoval i s botami Full Tilt, což se Headu samozřejmě také nelíbilo.

Tentokrát se spojil s Andym Wirthem, bývalým CEO a prezidentem Squaw Valley Ski Resort, a společně založili značku Peak. V nabídce je 6 modelů od 88 mm širokých allmountainů po poctivé 110mm freeridovky. Na ně Bode utáhl další velké jméno, které budeme na lyžích „made

by Bode Miller“ vídat, legendárního freeskiera Chrise Davenporta. Tak držme palce Bodemu, ať mu to zase chvíli vydrží, a nám, abychom se k novým „peakům“ brzy dostali na testování.

Van Deer Ski

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

Na svěťáku v Söldenu měly premiéru Van Deer Ski, které se pečou ve fabrice Augmentu (dříve Croc) a kterou prý Marcel Hirscher celou koupil. Marcel tedy asi úplně ne, ale po spojení s Red Bullem už to takový zásah do rozpočtu mladé značky nebude. A spojení Marcela Hirschera, Red Bullu a hlavně Henrika Kristoffersena, který letos na Van Deer přesedlal, přineslo první ovoce. Henrik Kristoffersen si při svém osmém startu na tradičním otvíráku v Söldenu vyjel svoji prémiovou bednu. Nikdy předtím se mu to ještě nepodařilo. Že by konečně pořádné

Lyže Van Deer si jedou pro první medaili v SP

18

lyže? Dalším koňům Van Deer Ski už se tolik nedařilo. Charlie Raposo se do druhého kola nekvalifikoval a Timon Haugan v Söldenu vůbec nestartoval. Úspěch nových lyží, kterému na začátku nikdo moc nevěřil a Hirscherovy komentáře o ovládnutí Světového poháru bral spíš jen jako marketingové upoutávky, je však dokonán. Taky se těšíte, jak bude příběh dál pokračovat a kdo další začne „jelenovy“ lyže obouvat? Čerstvou akvizicí bude třeba bývalý švédský slalomář Mattias Hargin, který už se nechal na sítích zvěčnit s freeridovkami Van Deer.

Shiffrin třetí!

Mikaela Shiffrin mohla být klidně třetí, nebo taky první, nebo taky poslední. Ale to se už nedozvíme.

Sobotní závod žen byl v Söldenu zrušen. Napadlo 15 cm mokrého sněhu, a i když se nakonec protrhala i mlha, která se nad závodní tratí povalovala, pořadatelé závod odpískali. Při teplotách nad nulou by po ženském závodě nezbylo ze svahu nic než hromada „brambor“ a muži by tak byli pravděpodobně vystaveni dost neregulérním podmínkám. Tím se tedy o kousek prodloužila cesta Mikaely k absolutnímu rekordu v počtu vítězství v SP, které drží legendární Ingemar Stenmark a který se ve své době nepodařilo zlomit ani Lindsey Vonn.

Na Lindsey chybí Mikaele 8 beden, na Stenmarka 12. Sfoukne to ještě letos, nebo až příští rok?

Nejmladší holka Nejmladší závodnicí v Söldenu měla být Lara Colturi startující za Albánii.

Obrovskému talentu je 15 a je dcerou trenéra Alessandra Colturiho a Daniely Ceccarelli, která získala zlatou olympijskou medaili v super-G v Salt Lake City. Nějakou tu bednu ze svěťáku taky má, takže už víme, odkud v případě talentu její dcery vítr vane. Daniela momentálně trénuje albánský národní tým a její dcera se rozhodla k přestupu letos na jaře, když jí italský svaz nepovolil v takhle raném věku poměřit síly s dospělými. Jak by to dopadlo, se tentokrát nedozvíme a budeme si muset počkat na další závod. Každopádně víte, kolik bylo Mikaele Shiffrin, když jela svůj první závod Světového poháru?

15. Dva dny před šestnáctými narozeninami debutovala ve Špindlerově Mlýně.

FOTO: FACEBOOK

Peak Ski

JEDINEČNÉ STYLY PRO JEDINEČNÉ OSOBY.

PETRA VLHOVÁ

MARCO ODERMATT

MIKAELA SHIFFRIN

WORLD CUP HERO

MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ redaktorka SNOW

Petra

Vlhová Holka ze sídliště ověnčená trofejemi

Ve světě vrcholového lyžování je nejvyšší metou posbírat tři nejváženější trofeje – velký křišťálový glóbus pro nejlepšího závodníka daného ročníku, titul mistra světa a titul olympijského vítěze. Ještě před několika lety bylo pro Slovensko sci-fi, že by se to mohlo povést právě jejich reprezentantovi. To se ovšem v únoru 2022 změnilo díky sedmadvacetileté rodačce z Liptovského Mikuláše.

Ř

ada rodičů vede své dítě k pohybu s vidinou, že se z něj jednou třeba stane vrcholový sportovec s pohádkovými výdělky, co bude za vodou.

Příběh Petry Vlhové se v tomto ohledu liší.

Rodiče Igor a Zuzana provozovali na horách v Čertovici a Jasné stánky s občerstvením, a zatímco pracovali, proháněly se jejich děti jen tak po okolních zasněžených svazích.

Lyžování tak pro ně bylo ryzí zábavou nezatíženou cizími ambicemi.

20

Z divokých vajec

Ze sídliště Podbreziny to byl kousek pěšky na malý vlek ski klubu v Liptovském Mikuláši, kde tehdy jezdila i dnešní česká reprezentantka Martina Dubovská. Oddíl začal nejprve navštěvovat Boris a posléze i Petra, která chtěla milovaného staršího bratra ve všem následovat. Úzké sourozenecké pouto ty dva pojí dodnes a už v mládí byli nerozlučná dvojka.

FOTO: GETTY IMAGES FOTO: ROSSIGNOL

Stejně starým chlapcům dokázala na trati nadělit i dvě vteřiny.

FOTO: REPROFOTO Z KNIHY PETRA VLHOVÁ: MOJE CESTA NA VRCHOL

„Panenky u mě neměly šanci.

Byla jsem takový malý sígr, často jsem vymýšlela lumpárny a škodila jiným dětem. S holkami jsem si moc nerozuměla. Vyrůstala jsem se starším bratrem a jeho dvěma kamarády na chalupě u Liptovské Mary. A protože jsem pořád byla s kluky, chtěla jsem být jako oni. Když jsme se šli koupat, vršek od plavek jsem nenosila. Měla jsem jen trenky, kapsy ven a plivala jsem,“ ohlíží se do dětství Petra ve své knize Moje cesta na vrchol. „Oba jsme byli hašteřiví, často jsme se prali. Přestože jsem starší, neměla vůči mně žádný respekt a vždy se do mě pustila jako do sobě rovného. Na dívku měla pořádnou ránu. Když mi jednu flákla, cítil jsem to. Ani já jsem na ni nebral ohledy. Jednoduše jsem jí jednu vrazil a hotovo. Když chytla nerva, provokoval jsem ji. Smál jsem se jí a to ji ještě víc vytočilo. Utahovali jsme si ze sebe, hašteřili jsme se, ale za hodinu jsme byli nejlepší kamarádi na světě,“ doplňuje její slova bratr Boris.

Se starším bratrem Borisem byli v zimě neustále na lyžích. Brzy přišly první úspěchy

Jak ubíhal čas, začalo být jasné, že mladší ze sourozeneckého tandemu disponuje velkým talentem – stejně starým chlapcům dokázala na trati nadělit i dvě vteřiny.

Doma tedy padlo v jejích patnácti rozhodnutí – byť to bude znamenat investici, zkusí Vlhovi, co to provede, když se Petra pokusí věnovat lyžování profesionálně.

Rozhodující úlohu přitom hrálo, že se dívka sportem stále skvěle bavila.

Psal se rok 2010. O rok později si v Jasné vyzkoušela poprvé Evropský pohár, ten následující obsadila na jaře při juniorském šampionátu v italském Roccarasu třetí místo ve slalomu. Ve stejném roce debutovala ve Světovém poháru v rakouském Semmeringu.

V době, kdy ještě jezdily zkušené lyžařky jako Veronika Velez-Zuzulová, Kathrin Zettel, Tina Maze, Maria Höfl-Riesch nebo Tanja Poutiainen, se sedmnáctiletá závodnice ve svém premiérovém závodě umístila na jedenáctém místě s odstupem pouhých dvou setin vteřiny na top ten.

21

FOTO: REPROFOTO Z KNIHY PETRA VLHOVÁ: MOJE CESTA NA VRCHOL

WORLD CUP HERO

Časy se mění

Bylo znát, že se rodí něco velkého. Jenže tak snadné to být nemělo. Pro danou sezónu i tu následující to bylo naposledy, co se do cíle při svěťáku podívala – v Záhřebu a dvakrát ve Flachau nedokončila první kolo, v Mariboru, Ofterschwangu, Kranjske Goře a Åre se do druhého nekvalifikovala, v Lenzerheide jej nedokončila.

„Bylo to frustrující. Ptáte se, jestli to má smysl a jestli se na to nevykašlete.

Nervozita, hádky, rodiče se ptají, proč nejsou výsledky. Když se nedaří, všechno je špatně, ale vydrželi jsme. Zlomilo se to s jejím prvím vítězstvím ve Světovém poháru ve švédském Åre v prosinci 2015. Dalo nám to novou naději,“ vzpomíná Boris Vlha v biografii Petra Vlhová: Moje cesta na vrchol.

22

Petra, vedená v ročníku 2014/2015 už pět let trenérem Ivanem Iľanovským, se tehdy dostala na pódium ještě dvěma třetími místy v Lienzu a ve Flachau. Na konci sezóny se ale přesto jejich cesty rozešly a přišel čas hledat nového kouče. Už tehdy měl Ski Team Vlha Liptovský Mikuláš v hledáčku Švýcara Maura Piniho. Jeho požadavky – soukromý pokoj, auto a 150 tisíc eur za rok – ovšem v té době byly nad možnosti slovenského rodinného týmu. Do hry tak vstoupil nový muž: Ital Livio Magoni.

Aby kývl na spolupráci, stačil mu pokoj sdílený s dalším trenérem, nepožadoval vlastní vůz a v porovnání se Švýcarem si za sezónu řekl o třetinovou mzdu. To pro Vlhovy přesto znamenalo sehnat 50 tisíc eur, a tedy vzít si úvěr.

„Už byl podepsaný, když jsem oslovil Igora Rattaje z Tatry Mountain Resorts. Šel jsem za ním s malou dušičkou. Pot mi stékal dolů po zádech, byl jsem pořádně nervózní. Nezapomenu, jak jedl brynzové halušky. Vysvětlil jsem mu strategii a dal mu návrh, že dostane reklamní místo na přilbě. Chtěl jsem za to jen jediné. Padesát tisíc eur, které dám trenéru Magonimu na plat. ‚Dobře,‘ odpověděl. Až mnou otřáslo. S manželkou jsme doma otevřeli šampaňské,“ popisuje v knize Igor Vlha.

FOTO: REPROFOTO Z KNIHY PETRA VLHOVÁ: MOJE CESTA NA VRCHOL

FOTO: ROSSIGNOL

Byl tím posedlý.

Nezajímalo ho, že Péťa nemůže.

Podle testů měla být v pořádku a všechno ostatní bylo podle něj jen v hlavě. Petra si často poplakala.

Na tréninku i v pokoji.

luxor.cz

WORLD CUP HERO

Pod vedením italského kouče začala Petra ve Světovém poháru hned nadcházející sezónu jezdit i obřáky. Ve slalomu speciál si připisovala další a další pódiová umístění. Rok nato se její portfolio rozšířilo dokonce na všechny disciplíny. Špičkové závodnice z alpských zemí si postupně musely zvyknout, že se po jejich boku objevuje Slovenka s vysokým potenciálem.

Konec sezóny 2020, předčasně ukončené kvůli covidové pandemii, zastihl Slovenku na třetím místě celkového bodování. Domů si kromě toho vezla malé křišťálové glóby za slalom speciál a paralel. Pohled zvnějšku by nasvědčoval tomu, že je v týmu vše v nejlepším pořádku, jenže už tehdy se vztahy mezi lyžařkou a jejím koučem začaly dostávat na hranu i za ni.

Na křídlech naděje

Trnitá cesta k prvenství

Mnoho závodníků se shodne, že pro ně je velký křišťálový glóbus tou nejcennější trofejí.

Zahrnuje celoroční práci napříč různými disciplínami. Na tuto cestu se Petra Vlhová vydala v sezóně 2020/21. Její úvod byl fantastický – v úvodních pěti kláních vždy stanula na pódiu. Taktika Livia Magoniho byla jasná – odjet každý závod onoho ročníku. Potenciální únavu své svěřenkyně vůbec nebral v potaz.

FOTO: REPROFOTO Z KNIHY PETRA VLHOVÁ: MOJE CESTA NA VRCHOL

Rodačka z Liptova šla stále nahoru, až v Semmeringu na sklonku roku 2018 dokázala premiérově zvítězit v obřím slalomu. O další dva měsíce později vybojovala pro zemi pod Tatrami na mistrovství světa v Åre kompletní sbírku medailí – bronz ze slalomu, stříbro z alpské kombinace, a hlavně zlato z obřáku.

Na konci sezóny skončila v celkovém bodování Světového poháru na druhém místě za Mikaelou Shiffrin. Slovensko bylo v euforii, zrodila se nová hvězda. Tréninkové metody italského workoholika a perfekcionisty začaly přinášet ovoce, Petra Vlhová nadále stoupala.

Boris v té souvislosti vzpomíná na časy, kdy občas v létě chyběla jeho sestře motivace k tvrdé fyzické práci. Na přelomu roku najednou síly docházely a oni museli pět minut po dvanácté nutně dohánět chybějící kondici. To teď bylo minulostí.

„Pétě mohl Livio nakládat, kolik chtěl. Až do chvíle, než to stopla. To by však už ostatní dívky od něj dávno utekly. Když mu řekla, že chce méně, naložil jí ještě víc. Musela udělat, co bylo v plánu.

Byl tím posedlý. Nezajímalo ho, že Péťa nemůže. Podle testů měla být v pořádku a všechno ostatní bylo podle něj jen v hlavě. Petra si často poplakala. Na tréninku i v pokoji. Když toho měla dost, už se mu to bála říct,“ líčí Boris Vlha v biografii Petra Vlhová: Moje cesta na vrchol. „Péťa je žena, ne chlap. To si někdy neuvědomoval.

Neumí pracovat se ženami.

Mnohdy jsem byl mezi nimi jako hromosvod. Nechtěl jsem, aby to odnesla Petra, tak jsem s ním šel do konfliktu já.“

První trhlina ve slibně se vyvíjejícím plánu přišla v závěru roku 2020. Slovenská šampionka vedla po prvním kole v obřím slalomu v Semmeringu a mohla získat pohodlný náskok v celkovém bodování. Jenže před druhým kolem přišla vichřice, která lomcovala brankami a sfoukávala reklamní bannery podél trati. Jury start několikrát odložila, ale prosinec byl neúprosný. S postupujícím odpolednem se rapidně horšila viditelnost, až nebylo jiné cesty než závod zcela zrušit.

24

„Uprostřed sezóny jsem Petře říkal, že v týmu není proto, aby se s ním kamarádila, ale proto, aby udělal to, co nám slíbil.

Udělal z ní nejlepší lyžařku na světě. Je přirozené, že na něj v tréninku nadávala. Kdyby nenadávala, bylo by to špatné.

Soutěžní ročník 2020/21 byl brutální. Často na hraně. U mě se to zlomilo po hrůzostrašných pádech lyžařek v super-G v italském Val di Fassa. ‚Tohle nemá význam. Neřešme velký glóbus. Když budeš druhá, tak budeš druhá. Svět se nezhroutí.

Hlavně, ať jsi zdravá,‘ říkal jsem Petře,“ popisuje Igor Vlha vypjaté momenty.

Z šance na zisk sta bodů byla nula a tlak rostl. Na velký glóbus si začala brousit zuby Švýcarka Lara Gut-Behrami, jež jezdila v rychlostních disciplínách v perfektní formě.

V únoru se po dvou sjezdech a super-G ve Val di Fassa dostala o 187 bodů v souhrnném pořadí na nejvyšší příčku. Petře navíc neseděly obřačky – až když v Jasné nazula ty z minulé sezóny, bylo lépe – a k tomu se vztah s koučem postupně stal nesnesitelným.

Hořkosladké vítězství

Při finále v Lenzerheide už tekly nervy všem.

Nejprve byly na programu rychlostní disciplíny, kde měla podle očekávání dominovat Lara Gut-Behrami. Jenže povětrnostní podmínky byly proti, a tak se sjezd ani super-G nakonec nejely. Pravidla pro finále Světového poháru v alpském lyžování totiž neumožňují prohodit pořadí závodů. Pokud je na konkrétní den naplánovaný sjezd, také se právě ten den musí odjet. Zkraje závěrečného klání se ale švýcarské hory zahalily do mlhy, a tak přišlo storno.

Domácí fanoušci byli ve varu, jelikož tohle radikálně odklonilo trofej za celkové pořadí od jejich favoritky ve prospěch Slovenky. Té stačilo k velkému křišťálového glóbu získat pět bodů ve slalomu. Prostředí jí to nijak neulehčovalo. Houfně ze všech stran zněla slova o neférovém vítězství, jako by snad ona mohla za regule Mezinárodní lyžařské federace a zrušený sjezd se super-G… Fyzické a mentální vyčerpání vedlo k šestému místu v posledním slalomu. Velký glóbus byl doma. Ten malý jí těsně unikl.

Smála se i plakala. Druhý den následovala jedenáctá pozice v obřáku a bylo po sezóně.

Demonstrativní odstoupení Lary Gut-Behrami ze závodu po pár brankách atmosféře právě nepomohlo. Nicméně konečně byl klid.

FOTO: REPROFOTO Z KNIHY PETRA VLHOVÁ: MOJE CESTA NA VRCHOL

„Měla jsem tiskovou konferenci na Bratislavském hradě, po ní jsem přespala u přítele v Trenčíně. Ráno jsem si na mobilu četla zprávy a najednou jsem spatřila titulek: ‚Petra už se nezlepší, nemá to v DNA.‘ Rozklikla jsem článek. Nejprve jsem nechápala, co to znamená. Otevřela jsem si ho v originálu. Byl v italštině. Dala jsem si ho přeložit a celý si ho přečetla. Psychicky jsem se zhroutila. Asi tři hodiny jsem řvala, nedokázala jsem to zastavit. Volala jsem bratrovi, že s Liviem končím. Do telefonu jsem pořádně nadávala. V tom momentě jsem ho nenáviděla, pokazil mi veškerou radost z velkého glóbu.“

Konec i nový začátek

To interview Livia Magoniho pro italský list Corriere della Sera si nejspíš zapamatoval každý slovenský i český fanoušek lyžování. Po pěti letech bylo jasné, že takto to dál nepůjde.

Petra vybalancovala situaci jako profesionálka, vydala oficiální prohlášení a její cesty s Liviem Magonim se rozdělily.

FOTO: REPROFOTO Z KNIHY PETRA VLHOVÁ: MOJE CESTA NA VRCHOL

Následoval návrat domů a zasloužené oslavy. Rodná země žila úspěchem své lyžařky, po telefonu jí gratulovala prezidentka Zuzana Čaputová a pozvala ji na osobní setkání. Po pěti měsících na pokraji vyčerpání, v covidové bublině, byl konečně prostor odpočinout si a radovat se z dosaženého úspěchu. Jenže to netrvalo dlouho.

„Petřiny úspěchy jsou tak výrazné, že kdyby se už v této chvíli rozhodla cestu sportovkyně ukončit, navždy zůstane mezi největšími sportovními legendami naší země … Svůj talent dokázala Petra proměnit v úspěch i díky tomu, že se narodila v milující, soudržné a obětavé rodině, která ji na cestě za vítězstvími podporovala a podporuje. Je naším štěstím, že ve srovnání s jinými zeměmi slabší institucionální podporu dokázala nahradit – i za cenu nemalých obětí – právě rodina.“ Zuzana Čaputová, prezidentka Slovenské republiky

WORLD CUP HERO

„Mám dojem, že lidi zajímá, jaký vedu život a jaká jsem doopravdy.

Chtěla jsem, aby fanoušci viděli, že jsem obyčejná holka s velkými sny.

Snažila jsem se být upřímná, nikdy jsem se neotevřela tak jako v této knize.“

NA JEDEN SKIPAS DO 18 ZIMNÍCH STŘEDISEK!

„Pod novým trenérem se cítím šťastnější a uvolněnější. Navzájem si důvěřujeme, je mi oporou. Díky němu, ale i celému týmu, jsem získala na olympiádě v Pekingu zlatou medaili ve slalomu. Když jsem volala příteli Miškovi, řekla jsem mu: ‚Zlato, mám olympijskou medaili, můžu to zabalit, odjet domů a skončit.‘ Ale on odpověděl, že ještě ne. Souhlasím.

Zatím to tak necítím,“ vysvětluje v úvodu své knihy Petra Vlhová.

Petra Vlhová

Kniha Moje cesta na vrchol Až historie ukáže, jak významný je příběh slovenské národní hrdinky, olympijské šampionky a vítězky velkého křišťálového glóbu ve sjezdovém lyžování, Petry Vlhové. Petra v knize vzpomíná na své dětství, první školní známky, závody, trenéry, úspěch, ale nevyhýbá se ani ožehavým a složitějším tématům, například proč nemůže být kamarádkou s rivalkou Mikaelou Shiffrinovou.

Knihu doprovázejí fotografie z rodinného archivu i vzpomínky jejích nejbližších. Publikaci opatřila doslovem prezidentka Slovenské republiky Zuzana Čaputová.

185 km SJEZDOVEK

147

DOPRAVNÍCH ZAŘÍZENÍ

18

STŘEDISEK

JEDEN SKIPASS TI STAČÍ, DRAHOUŠKU

CZECHSKIPASS.CZ PROJEKT PODPORUJE:

NA JEDEN SKIPAS DO 18 ZIMNÍCH STŘEDISEK!

Následovalo hledání nového kouče, na jehož konci se objevilo staré známé jméno – Mauro Pini. Finanční situace Vlhových se za roky změnila díky Petřiným úspěchům natolik, že už nic nebránilo jeho angažmá. Pro něj samotného byla navíc spolupráce s tatranskou hvězdou tak lákavá, že šel s požadavky oproti minulosti dolů.

Historie se opět jednou opakovala. Tinu Maze dovedl v roce 2013 Livio Magoni k velkému křišťálovému glóbu s dosud nepřekonaným rekordním ziskem ve výši 2 414 bodů.

I jejich cesty se však po sezóně rozdělily.

Slovinka tehdy jen neurčitě uvedla, že nastaly okolnosti, pro které si nedovede další spolupráci představit, a angažovala Maura Piniho.

Ten ji dovedl k olympijskému zlatu, stejně jako Petru Vlhovou letos v únoru. Oproti tomu jeho předchůdce nemá na kontě jediný cenný kov z her a nikterak se netají tím, že právě to mu chybí v kariéře k naprosté spokojenosti.

Inu, každý svého štěstí strůjcem…

Jisté je, že Slovenka pod vedením Maura Piniho opět našla radost z lyžování a zkompletovala tu největší výzvu specialistů na alpské disciplíny. V sedmadvaceti letech jí nyní na překonávání dalších rekordů zbývá ještě spousta času.

CALLING ALL HEROES

HERO ELITE ST TI LIMITED EDITION

www.bretton.cz

WORLD CUP

FACE

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Johannes

STROLZ Jak se stát hrdinou za dva měsíce Díky genům nebylo pochyb, že má závodní DNA. Nicméně se narodil v Rakousku, kde je lyžování bezmála náboženstvím, v zemi, kde není jisté, co bude stačit na absolutní špičku.

A tak v letní pauze všichni závodníci vyhlíželi olympijskou sezónu 2021/22, zatímco tehdy devětadvacetiletý Johannes Strolz právě dostal reprezentační kopačky.

H

ubert Strolz přivezl v roce 1988 z olympiády v Calgary zlatou medaili z kombinace a stříbro z obřího slalomu. O šest let později pověsil rychlá prkénka na hřebík a založil v rodném Warthu lyžařskou školu, měl tak více prostoru věnovat se svému synu Johannesovi.

Ten časem odložil plastové lyžičky, na kterých pobíhal kolem baráku, a docházel do oddílu SC Warth. „Vzpomínám si na tehdejší konverzaci s trenérem. Ptal se mě: ‚Chtěl bys být jednou taky olympijský vítěz jako táta?‘ Odpověděl jsem mu: ‚Ne, to si nemyslím. Rád bych se stal instruktorem lyžování.‘ On se jen smál: ‚Ale proč? Vždyť můžeš být nejdřív závodník a pak učit!‘ Tehdy jsem o tom začal prvně přemýšlet,“ vypráví Johannes Strolz.

Postupně začal závodit, a jelikož se mu dařilo, zamířil v deseti letech na vyhlášenou lyžařskou školu ve Schruns, následně na lyžařské gymnázium Stams. V té době dostal pozvánku do juniorského kádru rakouské reprezentace. Po maturitě absolvoval půlroční povinnou vojenskou službu, po ní vstoupil do policejního sportovního oddílu.

Z bláta do louže

V prosinci 2011 debutoval v Evropském poháru, na juniorském šampionátu v Roccarasu dokázal ve stejném ročníku vybojovat bronz ze super-G. Pak se zase rok nic moc nedělo. Občas se prosadil do třicítky – maximem bylo osmé místo – ale častěji končil na nebodovaných pozicích nebo vůbec nedojel.

Světlejším okamžikem bylo až kanadské

28

juniorské mistrovství 2013, kde předvedl kvalitní výkony ve všech pěti disciplínách, avšak zůstal bez medaile, byť někdy jen těsně.

Ještě ten kalendářní rok si poprvé vyzkoušel Světový pohár – ve čtyřech obřích slalomech nebyl ani jednou klasifikován. Víc byl tedy nasazován v Evropském poháru, i tam ale pokračoval v nevýrazných výsledcích. Až v roce 2017 se mu v něm začalo dařit. Byla z toho čtyři vítězství ve třech disciplínách.

Konečně průlom a trvalý posun do svěťáku.

Jenže matné výkony pokračovaly. V sezóně 2018/19 znamenalo vrchol 12. místo z kombinace v Bansku. Opět klasifikovaný byl o deset měsíců později a pak znovu až po roce. V konkurenci jednoho z nejlepších týmů světa to nebylo udržitelné. Někdo musel z kola ven a bylo jasné, kdo to bude.

Jeď, nebo končíš

Zkraje olympijské sezóny 2022 Hannes trénoval sám a dělal si i servis lyží. Byl na vážkách, ale rozhodl se vytrvat. „Došlo mi, že by pro mě bylo hrozné, kdybych se jednoho dne vzbudil s myšlenkou, že jsem měl pokračovat. Sám sobě jsem říkal: ‚Pojď, zkus to ještě. Naposled.‘ Tak, abych si jednou mohl říct, že jsem zkusil všechno. Když to bude fungovat, super. Když ne, taky. Vždycky tu bude něco, na co se těšit,“ popisuje své tehdejší úvahy.

Kýžená nabídka od rakouského svazu přece přišla – zkus prosincové slalomy ve Val d’Isére a Madonně di Campiglio a ještě zabojuj o olympijskou kvalifikaci. Tak do toho rodák z Vorarlbergu šel. Ve Francii nedokončil

první kolo, v Itálii to druhé. Zdálo se, že ztratil poslední naději.

Mezitím si rakouští trenéři povšimli jeho času v prvním kole na sjezdovce Canalone Miramonti. Jedenácté místo ani jeho odstup na nejlepší nebyly špatné, takže ho ponechali v nominaci. Tak se startovním číslem 38 vyhrál hned následující slalom na náročném svahu v Adelbodenu. Ve Wengenu vypadl po solidním prvním kole, v Kitzbühelu finišoval pátý.

Padlo rozhodnutí jít do rizika – Johannes Strolz pojede na olympiádu. Sázka na nejistotu se alpské zemi vyplatila. Domů si někdejší outsider vezl zlata z kombinace a paralelu i stříbro ze slalomu. Po čtyřiatřiceti letech dokázal navázat na svého otce.

Změnilo se u něj něco? Částečně – v začínající sezóně už si nebude muset sám voskovat a brousit lyže, Head mu dodá servismana. Sláva mu naopak do hlavy nestoupla, největší smysl mu stále dávají radost z lyžování a možnost individuální volby – právě chvíle, kdy na cestě zůstal sám, považuje za klíčové pro svůj úspěch. Nade vše si váží i dobrých vztahů s kolegy. „Můj táta byl ve světové lyžařské špičce.

Dodneška miluju poslouchat ty historky, když se u nás sejdou s kamarády z tehdejších závodů. Mluví o starých dobrých časech a nevzpomínají na trofeje nebo výsledky, ale spoustu zábavy, co si užili, a společné zážitky.

Za ty roky, co jsem u jejich setkání mohl být, mi došlo, že na konci kariéry chci být přesně takový. Mít kolem sebe kamarády a na co vzpomínat,“ říká Johannes Strolz.

29

FOTO: HEAD

FOTO: HEAD

WORLD CUP ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

RÉGINE CAVAGNOUD FOTO: GETTY IMAGES

Poslední trénink mistryně světa

Svět nás zas a znovu přesvědčuje, jak tenká hranice může ležet mezi okamžiky štěstí a tragédií. Bylo 27. října 2001, když obří slalom žen v Söldenu zahájil nový ročník Světového poháru v alpském lyžování. Na stupně vítězů vystoupaly Michaela Dorfmeister, Sonja Nef a Régine Cavagnoud. O čtyři dny později přišla z Innsbrucku smutná zpráva.

Jedenatřicetiletá Francouzka podlehla mnohočetným poraněním, která utrpěla při tréninkové kolizi na Pitztalu.

30

N

a lyže se poprvé postavila ve třech letech, v pěti vítězně absolvovala první závody a začala trénovat pod vedením bratrance Gastona Cavagnouda ve ski klubu v rodném La Clusaz.

V patnácti povýšila do francouzského juniorského týmu a trenéra si vzala s sebou. Už v té době se projevovalo prokletí, které mělo i do budoucna komplikovat Régine život – úrazy.

Kariéra ve stínu zranění

Hned ve druhé reprezentační sezóně ji vyřadil přetržený levý křížový vaz, o rok později léčila zlomeninu ramene a rok nato opět přetržený křížový vaz, jen tentokrát na druhé noze.

Konečně se v jejích dvaceti letech situace uklidnila a nic nebránilo tomu, aby se postavila poprvé na start Světového poháru – těsně před Vánoci v roce 1990 tehdy v alpské kombinaci v Morzine skončila na patnáctém místě.

O dvě sezóny později už se radovala z prvních pódiových umístění ve svěťáku, a to navzdory silným bolestem zad, kvůli nimž musela trénovat se speciální ortézou. Definitivní průlom pro ni znamenal ročník 1998/99. V prosinci se blýskla druhým a třetím místem, parádně se jí následně dařilo v lednu v Cortině d’Ampezzo.

Dojela si tam pro premiérová vítězství ve sjezdu a super-G, jež doplnila ještě jedním třetím místem ze super-G. Mávnutím kouzelného proutku se 163 cm vysoká francouzská sjezdařka stala jednou z favoritek pro nadcházející mistrovství světa ve Vailu. Jako vždy, když se nadechovala k velkým výsledkům, byly okolnosti proti. Při prvním tréninku na sjezd přišel těžký pád, který měl znovu za následek poranění vazů v pravém koleni. Místo medailových nadějí následoval předčasný konec sezóny. „Po každém úrazu jsem si řekla, že to ještě není konec. Teď ještě ne, vrátím se. Moje vášeň pro lyžování mě vždy poháněla. Začínat neustále od nuly a postupně si budovat svou pozici je obtížné.

Stejně tak je ovšem jisté, že překonávání těžkostí pomáhá budovat charakter,“ byla Régine Cavagnoud přesvědčená.

Karta se obrací

Proto s odhodláním napřela všechny síly k návratu a v listopadu 1999 byla zpět na lyžích.

Tentokrát se zdálo, že bude

mít konečně štěstí. Odjezdila kompletní sezónu, a dokonce v ní skončila třetí v celkovém bodování. To zopakovala i o rok později, když dokázala ještě zlepšit svůj bodový zisk, a navíc si svými výkony vysloužila malý křišťálový glóbus, vytoužený titul mistryně světa a národní mistrovský titul – to všechno v super-G. Zdraví drželo a za dveřmi byla sezóna, jejímž vrcholem měly být zimní olympijské hry v americkém Salt Lake City. Po letní přípravě přišla první možnost konfrontace se soupeřkami v rámci ski openingu na ledovci Rettenbach. A Régine byla ve skvělé formě. V kariéře sbírala umístění na stupních vítězů především v rychlostních disciplínách, v Söldenu se na ně potřetí prosadila i v obřím slalomu.

Jenže tento bronz měl zůstat posledním z jejích třiadvaceti pódiových zápisů ve Světovém poháru. V pauze, která po sezónním úvodu následovala před listopadovou rychlostní prověrkou v Copper Mountain, zamířil francouzský tým trénovat na Pitztal, kde měl na 29. října domluvenou společnou přípravu s německými lyžařkami působícími v Evropském poháru.

Mohl to být krásný den...

Podmínky byly na sjezdový trénink perfektní, slunce svítilo, sněhové krystalky ledovce se pod jeho paprsky blyštěly a viditelnost byla bezchybná. U první hrany na kraji sjezdovky stál francouzský trenér Xavier Fournier, o něco níže potom Němec Markus Anwander. Start lyžařek měli na starosti fyzioterapeut David Fine za Francii a Chorvat Tjesimir Peranic na německé straně.

Po čtvrté jízdě signalizovala Régine svému týmu, že chce ještě před úpravou trati rychle stihnout jednu jízdu. Testovala nový materiál a potřebovala zjistit, jak se budou lyže chovat

na rozbitém povrchu. Od startéra dostala zelenou, a tak se o několik minut později nahoře odpíchla, zaujala sjezdový postoj a vydala se do údolí.

Po úvodních zatáčkách zmizela svému kouči a týmové kolegyni Carole Montillet z očí, před sebou měla terénní nerovnost.

Za ní se nečekaně přímo v trati objevil německý trenér Markus Anwander, který kopec křižoval.

Jeho asistent stojící na okraji pisty stačil jen chvilku před katastrofou zpozorovat nebezpečí a snažil se křikem svého šéfa upozornit. Ten jej ovšem neslyšel. Závodnice jedoucí rychlostí přesahující osmdesát kilometrů v hodině už vůbec neměla šanci kolizi odvrátit.

V jediném děsivém okamžiku se srazili hlavami, aby následně bezvládně padali po příkrém

své výborné kamarádky nikdy docela nevzpamatovala, ačkoliv jen o pár měsíců později dokázala v Salt Lake City vyhrát zlato v olympijském sjezdu.

Paralelní pokoje

Za nějaký čas, který se zdál být nekonečný, dorazil na místo záchranářský tým, který posléze oba zraněné odtransportoval vrtulníkem do nemocnice v Innsbrucku. Lyžařku čekala náročná, několikahodinová operace – kromě rozsáhlých poranění hlavy utrpěla řadu zlomenin v oblasti obličeje a hrudníku, silně pohmožděné byly plíce a játra. Posléze byla uvedena do umělého spánku, mezitím byla informována rodina. O pár místností vedle rovněž v umělém spánku ležel trenér Markus Anwander.

Extrémně mě to zasáhlo, protože jsem si najednou naplno uvědomila, jak je život plný nebezpečí a že z jednoho dne na druhý může být najednou po všem. svahu dolů, až se zastavili o sto metrů níže. Trénink byl okamžitě přerušen, jako první byli na místě Carole Montillet a francouzští kouči Laurent Donato s Xavierem Fournierem. Jejich svěřenkyni v důsledku nehody přestalo bít srdce, takže ji na svahu museli oživovat. „Tragédie nás všechny svým způsobem spojila, všichni jsme tam v tu chvíli byli. Když jsem se dostala na místo, její tělo ještě stále klouzalo po svahu.

Pak jsem jí na očích viděla, že už s námi není. Bydlely jsme spolu na pokoji a já musela zařídit předání jejích věcí. Pamatuji si ještě, jak jsem do tašky balila její helmu, celou od krve,“ popisovala deníku Le Parisien Carole Montillet, která se z nehody

Lékaři v následujících dnech podrobili zraněnou sérii vyšetření. Bohužel byli nuceni konstatovat, že mozek jedenatřicetileté Régine Cavagnoud nepracuje a sjezdařku na živu udržují pouze přístroje. Ve středu 31. října v 9.40 ráno byla světová šampionka v přítomnosti svých blízkých odpojena. Byl konec.

Lyžařský svět byl v šoku. „V Söldenu jsme spolu stály na pódiu, o dva dny později se smrtelně zranila. Extrémně mě to zasáhlo, protože jsem si najednou naplno uvědomila, jak je život plný nebezpečí a že z jednoho dne na druhý může být najednou po všem. Došlo mi, jak moc je smrt součástí života,“ vzpomínala po letech pro deník Blick Švýcarka Sonja Nef.

Francie se ponořila do smutku. Pozůstalým kondoloval prezident Jacques Chirac, ministryně sportu Marie-George Buffet i prezident německého lyžařského svazu Fritz Wagnerberger. Bylo rozhodnuto, že ostatky sportovkyně budou převezeny z Rakouska k pohřbu v jejím rodném La Clusaz.

Fasádu tamního turistického centra stále zdobil ohromný rozesmátý portrét Régine, který tam místní instalovali na oslavu poté, co zvítězila na světovém šampionátu. O devět měsíců později u něj hořely svíčky a vesnici v savojských Alpách ochromil smutek. „Je to nesmírně náročný týden pro celý lyžařský sport a také pro mě. Jsem z hloubi duše šokovaná. Už dříve jsem si při tréninkových jízdách tu a tam říkala – tady by se klidně mohl stát nějaký průšvih, protože je na svahu až příliš lidí. Ale že se může stát něco takhle strašlivého…,“ uvažovala pro Frankfurter Allgemeine Zeitung Michaela Dorfmeister.

Měla pravdu? Byly tréninkové jízdy až příliš lehkovážně zajištěné, když přišlo na bezpečnost?

V zákulisí se naplno rozhořela hádka francouzského lyžařského svazu s tím německým. Oba subjekty se vzájemně vinily ze sjezdařčiny smrti.

Po dvou týdnech a opakovaných operacích obličeje a zad lékaři v Innsbrucku probudili z umělého spánku Markuse Anwandera. Na něj se v rozhodujících chvílích štěstěna usmála. Do okolností kolize však nové světlo nevnesl, z incidentu si vůbec nic nepamatoval. „Jsem nevinný, to je můj osobní názor, ale podložila ho řada dalších.

Teď je vše na státním zastupitelství,“ reagoval pro tisk.

Od odrazu neměla šanci

Rozhodnutí bylo tedy na rakouských úřadech, důkladné vyšetřování trvalo tři roky, během

31

WORLD CUP ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

pojedou celkem pět jízd. Každá se spustí od startu do cíle čtyřikrát, načež bude následovat půlhodinová přestávka na úpravu trati před poslední jízdou. Francouzská šampionka si ale chtěla vyzkoušet lyže v jízdě navíc ještě před úpravou, na svou pátou jízdu tedy zamířila ihned. Pokud by nahoře byla zkušená dvojice, nikdy by jí za těchto okolností nedovolila vystartovat a informovala by ji, že hrozí srážka.

To se nestalo. Régine Cavagnoud netušila, že se

Finem. Ti se snažili prezentovat jako obětní beránci. První jmenovaný tvrdil, že bez ohledu na to, jaká právě podle plánu probíhala fáze tréninku, neměl být německý trenér pod hranou.

Fyzioterapeut zase uvedl, že varoval Tjesimira Peranice, že posílá závodnici na trať, a žádal ho, ať upozorní Markuse Anwandera. Potíž byla, že podle dalších svědků už v té době Chorvat na startu nebyl. Byl přesvědčen, že probíhá plánovaná pauza, start opustil a bokem balil vybavení.

David Fine a Tjesimir Peranic, kteří měli společně na starosti start, působili tou dobou v oblasti vrcholového lyžování poměrně krátce. Navíc doslova a do písmene nedokázali nalézt společnou řeč. Jeden druhému rozuměli jen velice špatně a chybějící slovíčka si vynahrazovali posunky. Na dohled se pohyboval ještě Xavier Fournier, který tedy viděl i pátý start své svěřenkyně.

Před startem první závodnice bylo rozhodnuto, že sjezdařky

vydává do branek, zatímco probíhá údržba. Markus Anwander při úpravě trati neměl ponětí, že se k němu řítí sjezdařka. Dělilo je posledních několik vteřin.

Změna plánu, nedodržování bezpečnostních zásad, komunikační nedostatky. Dvě zbytečné oběti chaotického rozhodování.

Soud nakonec odsoudil francouzské trenérské duo k podmíněnému tříměsíčnímu odnětí svobody a pokutě 5 000 eur.

Současně přiznal každému z rodičů 24 000 eur, sestře Valérii 16 000 eur a snoubenci Régine Bertrandovi 28 000 eur jako odškodné. Těžko to mohlo zmírnit jejich bolest ze ztráty milované osoby, obzvlášť když viděli, jak byla zbytečná. „Od té doby na nás všichni zapomněli. My nemůžeme. Už dlouho jsem neviděl žádného

FOTO: GETTY IMAGES

nichž se obě strany nadále snažily hodit vinu na tu druhou. Časem se začaly ukazovat trhliny v organizaci osudného dne na Pitztalu. Před společným tréninkem se Francouzi a Němci nesešli na poradu, jak bývá běžně zvykem. Podrobnosti se uzavíraly až za pochodu přímo na kopci, navíc každý tým měl vysílačku naladěnou na jinou frekvenci. Francouzi tedy neslyšeli, co říkají Němci, ti zase neměli potuchy, co řeší jejich kolegové.

32

Trpký konec

Ve francouzském Annecy zasedl na jaře 2005 soud, kde byli žalující stranou pozůstalí a žalovanou Xavier Fournier s Davidem

z trenérů Régine. Prosím, žádní další mladí lidé by neměli takto přijít o život,“ apeloval u francouzského soudu otec François Cavagnoud.

Soudní řízení čekalo dvojici trenérů i v Innsbrucku, tentokrát kvůli podílu na zranění Markuse Anwandera. Tamní soud jim nejprve uložil uhrazení poloviny nákladů za utrpěnou škodu. Poté, co se německá strana odvolala k vrchnímu soudu, dočkalo se rozhodnutí revize a Xavieru Fournierovi s Davidem Pinem bylo nařízeno vyplatit německému kouči refundaci ve výši sta procent neboli 112 000 eur. Jejich žádost o odvolání k nejvyššímu soudu byla zamítnuta.

Markus Anwander se po fyzické rehabilitaci už na Nový rok 2002 opět opatrně postavil na lyže a v rodném Garmisch Partenkirchenu pozoroval trénink svých svěřenkyň. Ve vrcholovém lyžování se pohybuje dodnes, v myšlenkách si neštěstí nese dál.

Régine Cavagnoud sérii zranění, co ji pronásledovala, a úspěchy, které konečně začala sbírat až s přibývajícími roky, často komentovala s úsměvem a svým pověstným nadhledem: „Vždyť třicet let je dobrý čas na vítězství, ne?“ Třicet jedna ale nebyl věk na smrt.

Michaela Kratochvílová Lyžařská instruktorka a sportovní novinářka se specializací na Světový pohár v alpském lyžování. Aktuality o lyžařském dění píše také na Twitter jako @MisaKrat pod #SPsMisou.

THE

RACE

THE LIVING LEGEND From „Renntiger“ to „Racetiger“!

Z jedné generace na druhou.

Od roku 1973 kombinuje Racetiger závodní DNA se zkušenostmi ze Světového poháru.

WWW.VOEL K L .COM WWW. MDV S P OR T S .CZ

34

FOTO: GETTY IMAGES

WORLD CUP OSOBNOSTI

TEXT: TOM ŘEPÍK

HEDDA BERNTSENOVÁ

Neúnavný norský multitalent Světová medailistka ve třech různých lyžařských disciplínách zvládá i plejádu dalších sportů nebo doktorské studium.

B

ěhem 13 let získala Hedda Berntsenová titul mistryně světa v telemarkovém lyžování (Meiringen 1997), bronzovou medaili z mistrovství světa ve slalomu (St. Anton 2001) a stříbrnou olympijskou medaili ve skikrosu (Vancouver 2010). To ji nezpochybnitelně řadí do čela nepočetného exkluzívního klubu mistrovské všestrannosti spolu s už nežijícím krajanem Birgerem Ruudem (získal zlato ve skocích a v kombinačním sjezdu na stejných ZOH 1936 v Garmischi) – a naší Ester Ledeckou (památné zlato v superobřím slalomu a na snowboardu na korejských ZOH 2018). Nyní, ve svých 46 letech, vlastní Hedda Berntsenová doktorát ze sportovní psychologie a stále se umisťuje na stupních vítězů v závodech FIS. Hedda Berntsenová žije v zimě se svým manželem Tylerem Conradem v norském lyžařském středisku Hemsedal; léto pak obvykle dělí mezi lyžařský areál Berkshire East v Massachusetts, v němž Tyler spravuje tamní bikepark, a Tønsberg na norském pobřeží. Manžel Tyler byl členem lyžařského týmu na univerzitě v Middlebury a baseballovým nadhazovacím

esem, dodnes držícím školní rekord ve strikeoutech (177).

Hedda Berntsenová je docentkou psychologie sportovního výkonu na univerzitě v jihovýchodním Norsku. I s padesátkou na dohled se však Berntsenová sotva stáhne do sportovního důchodu: letos v březnu (2022), ve svých 45 letech, skončila třetí a čtvrtá ve fisových slalomech na dvou závodech za sebou. V žádné kategorii Masters – porazila děti narozené v tomto století – o 25 let mladší než ona sama. Jak jinak, závodila i v den svých 46. narozenin, letos v dubnu. „Nerada se vzdávám, víte?“ reagovala Berntsenová do článku norské sportovní novinářce Aimee Bergové. „Pořád mě baví pracovat na slalomové technice.“ Její současnou posedlostí se však zdá být jízda na skateboardu. Že by trénovala na slavné X Games? Kdoví; zvlášť, když z aspenských zimních X Games už má dvě stříbrné medaile ve skicrossu (2008, 2012). Aby toho nebylo málo, je rovněž držitelkou medailí z národních šampionátů v jízdě v boulích, ve sjezdu, dokonce ve skocích na lyžích (jako mládežnice) a wakeboardingu.

Napsala čtyři knihy a v roce 2019 získala doktorát.

Co sportovní nezmarka Berntsenová ještě nestihla, ale soutěžně se stihnout chystá? „Krasobruslení!“ vyhrkla prý podle Bergové s vážnou tváří toto nečekané sportovní odvětví.

Rozhodně však v jejím případě jde o nejtradičněji znějící disciplínu, jelikož dál jsou na jejím ambiciózním seznamu – považte! – také ice cross (obdoba skikrossových závodů na hokejových bruslích v ledovém korytě), wing foiling (surfování na prazvláštním prkně s vodními křídly a neméně zvláštním větrným kitem v rukou), freestyle dance (gymnastiská verze flashdance) a tumbling (postupná gymnastická salta na 25metrové odpružené dráze). Vedle všech těchto věcí orientační běh, který jako každý typický sportovní Nor i Hedda ovládá a podle časových možností provozuje, zní skoro jako konzervativní víkendová nuda.

A zdá se, že ani toto není všechno: „Vždycky jsem chtěla opravdu skvěle surfovat. Mám spoustu vášní a zájmů a chci to všechno dělat. Jenže člověk se samozřejmě musí rozhodovat, co všechno může reálně zvládnout a stihnout – a to není moje silná stránka. Stejně to mám i ve své akademické kariéře. Chtěla bych

se věnovat designu, psychologii, motivaci, výuce.“ Jenže kolik lidí z malé norské rybářské vesničky u Oslofjordu však skutečně dosáhne mezinárodních úspěchů ve většině svých snů?

Předčasný typ

Když Hedda Berntsenová vyrůstala ve Filtvetu se dvěma sourozenci, neustále pro sebe hledala výzvy. Její otec Dag se věnoval klasickému lyžování na vysoké škole ve vermontském Middlebury. I její matka Marte byla vášnivou lyžařkou. Když bylo Berntsenové pět let, její otec prodělal aneurysma (vydutí tepny v oblasti míchy) a od té doby je na vozíku. „Je fantastický, nikdy se nevzdává, je velmi optimistický a pozitivní, “ vyznává se Hedda. Ve svých 75 letech stále učí matematiku a přírodní vědy na stejné střední škole, kde Heddina sestra Ingrid, dvojnásobná olympionička v jízdě v boulích, učí tělesnou výchovu a přírodní vědy.

Ve svých osmi letech Hedda vynikala ve skocích na lyžích.

Porážela téměř všechny chlapce mnohem dřív, než se skokankám podařilo prosadit v mezinárodní konkurenci. „Byla jsem trochu

35

FOTO: GETTY IMAGES

WORLD CUP OSOBNOSTI

předčasný typ,“ říká. Ve třinácti letech se dala na alpské lyžování, v sedmnácti začala závodit a snila o tom, že se stane sjezdařkou.

Během dvou let na norské lyžařské akademii Hedda po nocích pro zábavu jezdila telemarkové brány. Každé léto trénovala se svou sestrou v boulích. „Byl to paralelní vývoj mezi všemi těmito disciplínami,“ vzpomíná, „s velkou variabilitou. Možná proto jsem se stala tak rychle dobrou. Pro rozvoj odbornosti je důležité neustále vystupovat ze své komfortní zóny – a já se chtěla stále zlepšovat a zvládat všechny tyto sporty.“ Když se však Hedda hned nedostala do národního alpského týmu, její otec jí navrhl, aby šla na školu, kterou řídil. „Já nevím,“ vzpomíná si na nerozhodné váhání. „Jediné, co jsem chtěla, bylo stát se lyžařkou světové úrovně. Myslela jsem si, že se mi to nepodaří, když půjdu na vysokou školu, ale rozhodla jsem se, že to bude možné. A taky to bylo možné, protože jsem tomu věřila.“

36

Útočný Viking

Na univerzitu do Vermontu přišla jako nováček, takže Mark Smith, tehdejší ředitel Middlebury Alpine, i dnes říká, že by ji nikdy nepřijal. „Myslím, že její tabulkové skóre bylo někde kolem 80 nebo 90 fisových bodů, ale my jsme hledali třicetibodové sportovce,“ říká. „Ale ona byla velmi inteligentní, zejména, co se týče techniky. Rovněž na sobě neúnavně pracovala. U nás na Middlebury Snow Bowl zavírala vleky skoro každý lyžařský den.

V rámci tréninku jsme jezdili i na běžkách a ona se skoro zabila, jen aby v žádné tréninkové situaci nebyla poslední. Byla pořád aktivní, v ofenzívě. Slyšeli jste termín ‚útoční Vikingové‘? Její fotka by mohla být pod tímto heslem ve slovníku.“ Dalším Heddiným zásadním vlivem na studiích v Middlebury byl její týmový kolega Forest Carey, který po působení v americkém lyžařském týmu závodil za Middleburské Pantery a poté je 14 let koučoval v pozici šéftrenéra, když pomineme

V rámci tréninku jsme jezdili i na běžkách a ona se skoro zabila, jen aby v žádné tréninkové situaci nebyla poslední. dvouleté působení v roli trenéra Bodeho Millera – v době, když se svéráz Bode od národního týmu odtrhl. Carey měl neobvyklý dar efektivně vysvětlovat techniku už jako student, takže Hedda měla neustále co nového vstřebávat. „Při každém tréninku mi dýchala na záda,“ vzpomíná Carey. „Hedda vyjede sedm branek za vámi a v cíli vás postříká sněhem, protože byla tak blízko a je tak napumpovaná, mluví o pocitech, vjemech, vrátí se na vlek a odjede to stejně znovu.

Měla šíleně nakažlivou energii.

Byla tak jiná než kdokoli další, koho jsem kdy potkal. Odhodlání. Prostě to chtěla dokázat, ať to stálo cokoliv. Měla jedinečný přístup a schopnosti.“ „Upřímně řečeno, ona byla důvodem, proč jsem během studia zvládl závodně lyžovat,“ přiznává Carey. „Výborně hrála fotbal, jezdila na skateboardu po kampusu, obloukové zatáčky,

neustále v pohybu, stále aktivní.“ V roce 1997 získala Hedda Berntsenová zlato na mistrovství světa v telemarku ve švýcarském Meiringenu v tříminutové klasické jízdě (zahrnující branky, bruslení a skok). „Nikdy v životě jsem nebyla unavenější, ani v závodě, ani po něm,“ vzpomíná.

V tom roce rovněž vytvořila školní rekord Middlebury v počtu vstřelených gólů za jednu sezónu ve fotbale a kopačky pověsila na příslovečný hřebík.

Carey byl zděšený, když se dozvěděl, že hodlá fotbal opustit. „Říkám si: Heddo! Co to děláš?“ vzpomíná. „A ona na to, že má ty zápasy ráda, ale na fotbalových trénincích se prý jenom běhá.

Pak prý nemůže zvedat činky a nemůže nabrat sílu, aby mohla rychle lyžovat. Je to nejlepší fotbalistka, jakou kdy škola měla, nastřílela tolik gólů. A ona si skončí, aby mohla rychleji lyžovat! Říkal jsem si, že se zbláznila!“

Po ukončení studií se Hedda Berntsenová vydala rovnou na Světový pohár v alpském lyžování. V sezóně 2000–01, její první kompletní sezóně ve SP, získala sedm umístění v top 10 ve slalomu, včetně tří pátých míst. Ve stejné sezóně brala na mistrovství světa v alpském lyžování v rakouském Sv. Antonu bronzovou medaili, když porazila Chorvatku Janicu Kosteličovou a stupně vítězů sdílela s další seveřankou, vítěznou švédskou legendou Anjou Paersonovou.

Hedda tehdy nebyla překvapená: „Teprve když se na to dívám zpětně, nemůžu uvěřit, že se mi to podařilo. Nemělo by to být možné. Ale zrovna tam a tehdy už žádné pochybnosti nevidím.

Naprosto jsem si věřila, že se stanu nejlepší na světě. Byla jsem o tom přesvědčená.“ Po školních letech v Middlebury, kdy se každý rok tři měsíce závodilo, byl přechod na tvrdý tréninkový režim světové úrovně šokující. Došlo u ní k nebezpečnému poškození svalové hmoty.

Její krevní testy vykazovaly vysokou hladinu kreatinkinázy neboli CK, což mohlo vést k poškození ledvin. „Tým mi nedovolil individualizovat program, takže mé zotavení trvalo opravdu extrémně dlouho,“ vzpomíná.

V roce 2002 byla připravena k olympijskému debutu v Salt Lake City (spolu se svou sestrou v jízdě v boulích), ale nedařilo se jí ani na ZOH, ani následně ve slalomech SP. V roce 2003 ze SP vypadla.

Na dlouhých sedm let se stáhla ze světových soutěží a dávala svůj oslabený organismus zdravým životním stylem a umírněným kondičním sportováním pozvolna dohromady.

V roce 2010 s návratem olympiády na americký kontinent se však i Berntsenová vrátila v plné síle a byla připravena startovat v olympijské premiéře

skikrosu. Ve Vancouveru 33letá Hedda vyhrála všechny jízdy a v semifinále porazila i pozdější zlatou medailistku. V závěrečné jízdě však měla pomalý rozjezd a vybojovala stříbro za Kanaďankou Ashleigh McIvorovou.

Ze všech svých sportovních úspěchů považuje Hedda Berntsenová vancouverské olympijské stříbro za nejvýznamnější: „Bylo to tak nepravděpodobné a tak pozdě v mé kariéře. Trpěla jsem

ral. Oba se tak po vysokoškolských společných letech znovu setkali a nezapomenutelně se uvedli na tanečním parketu. „Dodnes se tomu všichni smějí, protože spolu tančili celou noc, ale bylo to spíš něco jako plyometrické cvičení, jako kalanetika, což jim oběma do puntíku sedí.

Však Tyler je rovněž fenomenální sportovec,“ vzpomíná Carey. „V Tylerovi jsem našla svůj dokonalý protějšek. Se vztahy

pocitem, že jsem v alpském lyžování nikdy plně nedosáhla svého potenciálu, takže mi přišlo fantastické, že jsem mohla znovu dosáhnout vrcholné úrovně ve skicrossu.“

jsem to mívala vždycky těžké, protože já obvykle kluky v kdečem porážím, ale on je lepší než já snad úplně ve všem,“ říká Hedda. O čtyři roky později se vzali.

V současnosti, když má Hedda Berntsenová doktorát ze sportovní psychologie, přemýšlí o své meteorické a mnohostranné lyžařské závodní kariéře a pročítá všechny své staré tréninkové deníky. Chystá se napsat vědeckou práci o rozvoji dovedností. „Existuje spousta teorií o tom, jak probíhá sportovní učení se,“ přemítá.

FOTO: FACEBOOK

Olympijská satisfakce

Sportovní důchod?

Kdeže!

Další dobré zprávy, tentokrát ryze osobního charakteru, následovaly na svatbě kouče Careyho v Mexiku v roce 2015. Heddu měl po příletu vyzvednout Carey, ale musel cosi vyřizovat, a tak požádal jejího tehdejšího týmového kolegu Tylera, aby se o ni posta-

„Je to velmi složité a někdy se vám ta složitost v teoriích nezdá. Já jsem byla po celou svou kariéru velmi poznávací typ.

Trávila jsem hodně času analýzou a spojováním pocitu z dobrého obratu s tím, co jsem viděla na videu a slýchala ve zpětné vazbě od trenérů. Samozřejmě je to jen moje vlastní zkušenost, ale mám ji docela dobře zdokumentovanou. Každý rok, kdy jsem závodně lyžovala, tedy od roku 1994, jsem si psala podrobné tréninkové deníky: na čem jsem chtěla pracovat, co fungovalo, kolik jízd jsem udělala, jak jsem pocitově vnímala oblouky. Vystřihovala jsem si obrázky slavných závodníků a lepila si je, dokonce jsem se pokoušela o vývojové modely svých soutěžních lyží,“ zamýšlí se.

Poctivě vedené staré deníky by se Heddě nyní mohly hodit dvojnásob, protože ambiciózní Norka má stále vysoké sportovní cíle: „Opravdu se chci zlepšit ve svém alpském lyžování! Bylo by fajn jet na národní mistrovství a být v top 15 ve slalomu. Ale moje současná práce je velmi náročná a zkrátka už mi nedovoluje pořád lyžovat – aspoň ne tolik, jako všechny ty moje mladé soupeřky. Ale to je můj velký sen.“ A pokud by se jí splnil, málokdo by se asi divil. „Lidi se mě kvůli mé trenérské minulosti ptají, koho považuju za nejlepšího sportovce, se kterým jsem se setkal,“ říká kouč Carey. „Polovině lidí dávám jednoznačnou odpověď, že přeci Bode Miller, jeden z nejlepších sportovců, kteří kdy stáli na lyžích; a to zejména kvůli tomu, jaké vzrušení lidem přinášel.

Hodně to bylo taky proto, že měl svou hlavu a nenechal si říct. Ale druhé polovině říkám, že Hedda.

Podívejte se, co všechno sakra dokázala, jaké má výsledky a jaké má nadšení pro sport. Ponořuje se do všeho s takovou vášní a energií. Je to jeden z mých nejoblíbenějších lidí na světě.“

37

WORLD CUP

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Attacking Vikings

Dlouho bylo Norsko vyhlášené svými úspěchy spíše v běžeckém než sjezdovém lyžování.

Na ZOH v Lillehammeru 1994 se to ale zlomilo, stupně vítězů v kombinaci nečekaně obsadilo trio domácích závodníků – Lasse Kjuss, Kjetil André Aamodt Věděli jste, že… … jedním ze základních stavebních kamenů norské reprezentace je soudržnost a vzájemný respekt? a Harald Christian Členové týmu mají hromadné letní kempy, občas ozvláštněné netradičním teambuildingem. Před rokem Strand Nilsen. Druhý si v rámci suché přípravy mužská část nároďáku po boku profesionálů vyzkoušela, jaký je výcvik v řadách norské pobřežní stráže. Ledová voda, přežití ve volné přírodě, maskování… To vše už nyní mají v malíčku! jmenovaný na hrách bral ještě stříbro Henrik Kristoffersen Lucas Braathen & Atle Ragnhild Mowinckel Osmadvacetiletý Nor loni bojoval Lie McGrath Někomu může připadat mezi za sjezd a bronz za Další nerozlučná dvojice. O dva s nastavením materiálu, přese ostatními ženami bílého cirkusu super-G. Zrodila se dny starší Lucas má díky mamince nenápadná, to by byl ovšem všechno však dokázal na jaře napůl brazilský původ, mladší Atle velký omyl. Vždyť v loňském ročvybojovat malý glóbus za slalom. legenda Attacking zase po tatínkovi americký a jsou V letní pauze ohlásil přesun od níku skončila celkově na čtvrtém Vikings. Kdo jsou nejlepšími kamarády. Když se oba značky Rossignol na lyže Van místě bodování, je dvojnásobnou zranili shodně 8. ledna 2021 při Deer, za nimiž nestojí nikdo stříbrnou olympijskou medailistnyní její největší obřím slalomu v Adelbodenu, bok kou z Koreje a bronzovou medaijiný než jeho letitý rival Marcel naděje? po boku se zase propracovávali Hirscher. Hned první závod v Söllistkou z mistrovství světa. Její Aleksander Aamodt Kilde

Třicetiletý specialista na rychlostní disciplíny už má ve své sbírce velký křišťálový glóbus za předčasně ukončenou sezónu 2019/20. Ačkoliv jsou nejsilnějšími stránkami Alekse sjezd a super-G, dovede si slušně poradit i s obřím slalomem a alpskou kombinací, což potvrdil na letošních olympijských hrách, kde v ní obsadil druhé místo.

Dokázal mimo jiné vyhrát čtyři z pěti klasických sjezdů – Saslong ve Val Gardeně, Lauberhorn ve Wengenu, Hahnenkamm v Kitzbühelu a Kandahar v Garmisch-Partenkirchenu – do sbírky mu tak chybí pouze Oreiller-Killy Piste ve Val d’Isére.

38

denu naznačil, že tohle by mohlo fungovat na jedničku – Henrik Kristoffersen na své neoblíbené trati na ledovci Rettenbach poprvé v kariéře skončil na bedně.

do formy. Ve svých dvaadvaceti letech představují pro Attacking Vikings velké naděje budoucnosti. Oba už dokázali vyhrát dva závody Světového poháru, loni skončili třetí (Atle) a čtvrtý (Lucas) v bodování slalomu a netají se tím, že v jejich hledáčku jsou nyní křišťálové glóby.

velkou devízou je, že dovede na top úrovni jezdit sjezd, super-G, obří slalom i alpskou kombinaci.

I při mistrovství světa v Courchevelu-Méribelu bude patřit k velkým favoritkám na zisk některé z medailí. A kdo ví, třeba překvapí i ve Světovém poháru…

Helly Hansen: s důvěrou přichází radost Novým partnerem a dodavatelem oblečení a doplňků alpského národního týmu Norska se od letoška stává značka Helly Hansen. Kontrakt je uzavřen na celých osm let!

Osm let je skutečně dlouhá doba… „Jako norská značka má Helly Hansen velmi blízkou, ba totožnou kulturu a historii. I cíle jsou společně ambiciózní z hlediska podobně širokého globálního pole působnosti,“ vysvětlil manažer norského lyžařského svazu Claus Johan Ryste.

A spolupráce se asi líbí i sportovcům: „Oblečení se musí plně přizpůsobit potřebám vrcholových sportovců. V Helly Hansen a jejich designéry vkládáme velkou důvěru i proto, že pracují s naší zpětnou vazbou. Věříme, že takto získáme další konkurenční výhodu,“ svěřila se zase olympijská medailistka Ragnhild Mowinckel.

FOTO: INSTAGRAM ALPINE TEAM NORWAY

Magická síla

STVOŘENÉ PRO VÝKON TESTOVANÉ MIKAELOU SHIFFRIN R E D S T E R S

S 9 |G 9

T E C H N O LO G I Í

R E VO S H O C K

REDSTER REVO SH O C K A DA LŠ Í P RO D U KT Y AT O M I C K D O STÁ N Í U AU TO RI Z O VA N ÝC H P RO D E JC Ů

ADVERTORIAL

Legenda – Myslíkova 31 Legendární obchod s legendárními značkami Rossignol, Lange Výhody a Dynastar – to je Legendsport pro zákazníky v Myslíkově ulici! Funguje už prodejny Myslíkova 31: víc než dvě desetiletí, najdete LEGEND TOP SERVIS tady kompletní nabídku Při zakoupení lyžařských bot v prodejně Myslíkova získává zákazník zdarma tepelnou lyžařského vybavení, úprava botičky COMFORT FIT (v hodnotě 390 Kč) odborný servis a poradenství a základní tvarování skeletu CUSTOM SHELL (v hodnotě 390 Kč). včetně bootfitting centra.

„M

yslice“, jak jí někdy zkráceně říkají, nedávno prošla remodelingem a je v daleko lepší kondici než dříve. Už si to zasloužila a stálí zákazníci si toho všímají.

Ve vstupní části najdete aktuální kolekci sjezdových lyží Dynastar a Rossignol s velmi oblíbenou kolekcí Hero. Ta vyniká nejen kombinací barev a špičkovým designem, ale především použitými technologiemi, které se projevují ve výborných jízdních vlastnostech lyží. O pozornost se hlásí také široká nabídka běžek od závodních po dámské.

Významná část je určená botám – běžkařským, sjezdovým a skialpovým. Vybírat můžete ze značek Rossignol a Lange.

Legenda bootfittingu

No a potom tady mají něco, co v každé prodejně se sportovním nebo lyžařským vybavením nenajdete. Něco, co změní vaše lyžařské zážitky, pocity, prožitky, a to doslova a do písmene – bootfitting centrum. Je hned vedle části, kde si vybíráte boty, takže ideální spojení.

Lyžařské boty jsou důležité jako lyže!

Možná ještě důležitějsí. „Komfort není luxus“ a právě komfort při lyžování je cílem služeb nabízených předním bootfitterem Petrem Purdou. Jeho služby nejsou omezeny jen pro lyžaře, vyhledávají je jak významní sportovci a olympionici, tak i široká veřejnost od dětí po seniory. Všichni, sportovci i nesportovci, zkrátka lidé, které trápí chodidla, chůze či jiné neduhy, jimž „bootfitting“ může pomoct, ulevit, zkrátka zlepšit jejich komfort.

Ke každému z nich Petr přistupuje individuálně, diagnostikuje chodidla, tvaruje vložky na míru, a je-li to třeba, upravuje skelety. Co se týče lyžařských bot, pak říká: „Nesmí být velké, musí přesně sedět na noze, nikde netlačit, mezi lyží a lyžařskou botou by měla být harmonie. Každý člověk je jedinečný. Má svou výšku, váhu a stavbu těla. I jeho chodidlo má svou vlastní délku, šířku a tvar, tedy morfologii, je proto unikátní. Při výběru bot je důležité přeměření a vyhodnocení tvaru chodidla a dalších parametrů. Je třeba také zohlednit, jak jezdím a kde jezdím, je dobré mít jasno, co preferujete. Každá řada lyžařských bot má svá specifika, ale hlavní je jejich základní funkce – pevné zafixování nohy v oblasti kotníku a paty umožňující rychlý přenos tlaku na lyži. Nejtěžší je najít kompromis mezi těsností boty a komfortem.“ Výsledkem jsou tedy doslova „lyžáky na míru“!

No a samozřejmě nesmíme opomenout nabídku dámského a dětského lyžařského oblečení značek Rossignol, Spyder nebo Eisbär.

Samostatná část je věnována luxusní kolekci JCC – Jean Charles de Castelbajac Rossignol + JCC – oslavují 20 let spolupráce, kdy věhlasný francouzský módní návrhář Jean Charles de Castelbajac navrhuje pro značku Rossignol. Vždy z toho vzešly luxusní originální kousky, které jsou ženské, šik a elegantní. Výrazné barvy, hravost, to je rukopis JJC, a právě proto je na svahu rozhodně nepřehlédnete.

LEGEND SPORT PRAHA Myslíkova 31, Praha 1 Tel.: 733 626 382, myslikova@ bretton.cz

40

Peter Purda: „Mezi lyží a lyžařskou botou musí být harmonie.“

www.legendsport.cz

www.sport-store.cz

41

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

Nancy Greeneová, 1967

N

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: ALPINE CANADA

DOBRÉ VĚCI

potřebují čas Pozdě, ale přece a úspěšně: kanadská lyžařská reprezentace se zrodila až jako jedna z posledních v tradičním geopolitickém uspořádání světa, v roce 1964 na domácím ledovci Kokanee.

Za vším stála renesanční povaha jistého Davida Jacobse.

42

a zimních olympijských hrách 1964 v Innsbrucku se kanadským lyžařům a lyžařkám nedařilo. Pouze jejich největší eso Nancy Greeneová se umístila v první desítce (sedmá ve sjezdu).

Krátce po skončení her, na jaře 1964, poslal bývalý kanadský sjezdařský šampion David Jacobs kritický dopis Billu Tindaleovi, tehdejšímu prezidentovi Kanadské amatérské lyžařské asociace (CASA), v němž psal: „Musíme se pustit do řešení vážných problémů, které si vyžádají revoluční řešení.“ Lyžařský avantgarda Jacobs získal v roce 1957, ve svých 24 letech, titul kanadského mistra ve sjezdovém lyžování. Rok nato byl nucen odstoupit před startem na mistrovství světa v rakouském Bad Gasteinu, když si při tréninkovém sjezdu zlomil nohu.

Jacobs roky na vlastní kůži zažíval nefunkční kanadský závodní program a současně byl svědkem vesměs velmi úspěšných konceptů evropských zemí. Západoevropské a severské lyžařské reprezentace, dokonce i mnohé z východního bloku, měly již zkraje šedesátých let trenéry na plný úvazek, specializované národní týmy s plánovanými tréninkovými kempy a zavedené programy pro mladé lyžaře, kteří mohli v soutěžním prostředí přirozeně postupovat na elitní národní úroveň.

Kanaďané naproti tomu trénovali každý na vlastní pěst na domácích kopcích a pak se před velkými mezinárodními akcemi scházeli na nominačních soustředěních, na nichž si vyjížděli právo startu. Národní asociace CASA najímala evropského trenéra, který se k týmu připojil, když vybraní Kanaďané dorazili do Evropy. Zprvu se zdálo, že toto uspořádání výsledkově funguje pro vynikající lyžařky, jako

byly Lucile Wheelerová a Anne Heggtveitová, ale nebylo to řešení pro trvalý úspěch celého týmu. Když Jacobs a jeho kanadští kolegové přiletěli do Německa cestou na mistrovství světa 1958 v rakouském Bad Gasteinu, nikdy předtím se se svým trenérem, Němcem Mookie Causingem, ani neviděli – a ani Causing o Kanaďanech rozhodně nic nevěděl.

Jacobs ve svém dopise navrhl, že nastal čas, aby Kanada vytvořila koncept regulérního národního týmu, v němž by lyžaři mohli navštěvovat univerzitu jako stipendisté a trénovat celoročně pod koučem na plný úvazek. Netušil, že malá skupina pokrokově smýšlejících jednotlivců už na takovém programu pracuje. V Montrealu se Don Sturgess, předseda alpské soutěžní komise CASA, a John Platt, její místopředseda, již shodli na tom, že jsou nutné drastické změny.

Mezitím v Nelsonu v kanadské Britské Kolumbii prezident Notre Dame University (NDU) Aquinas Thomas a tamní sportovní ředitel Ernie Gare právě zavedli první kanadský univerzitní program sportovních stipendií pro svůj hokejový tým.

Sturgess na Jacobsův dopis odpověděl, že CASA pravděpodobně ještě ten rok v Nelsonu založí národní lyžařský program, a jen tak mimochodem se zeptal, zda by měl Jacobs zájem o místo hlavního trenéra. Jacobs nakonec nabídku přijal s tím, že polovinu jeho roční gáže ve výši 6 000 dolarů platila asociace CASA a polovinu NDU, kde byl zaměstnán jako učitel matematiky. Další vysloužilý kanadský lyžař Peter Webster se uvolnil ze svého zaměstnání v bankovnictví, aby mohl zastávat funkci týmového manažera, ačkoli od univerzity dostával 1 800 dolarů ročně za to, že rovněž vykonával funkci vedoucího univerzitní koleje.

V létě 1964 tak Jacobs s Websterem přivítali 15 mužů a 10 žen v jejich novém dočasném domově – na koleji NDU – čímž se zmírnila tehdejší pověstná intenzivní rivalita mezi kanadským Východem a Západem a vznikl jeden skutečně národní tým.

Jacobs zavedl intenzivní trénink na suchu coby přípravu na brzké výšlapy na nedaleký ledovec Kokanee, na němž probíhala letní lyžařská příprava, na kterou jen málo členů týmu kdy zapomene. „Všechny věci jste si museli nést v batohu a byla to nejméně tříhodinová túra, dost náročná,“ vzpomíná závodnice Andrée Crepeauová. „Když jsme stoupali na vrchol, některé dívky měly na nohou takové tenké plátěné tenisky a nahoře bylo půldruhého metru sněhu a byla tma, úplná tma.“ „Měly jsme takové ty plátěné kecky,“ dodává Nancy Greeneová. „Chodily jsme si je kupovat do místního obchoďáku za dolar čtyřicet devět. Další rok už jsme si pořídily pořádné běžecké boty.“ „Kluci šlapali napřed, takže jsme měli alespoň cestu ve sněhu, po které jsme šli,“ pokračuje Crepeauová. „Bylo to trochu strašidelné, ale opravdu vzrušující, a když jsme konečně dorazili k chatě, to bylo něco!

Všichni jsme leželi na podlaze v podkroví, žádné matrace, nic, lidi prděli, chrápali. Bylo to pro mě pořádné dobrodružství. Byla jsem stydlivá, dobře vychovaná holčička; pár měsíců předtím mi bylo sedmnáct, takže to byl docela objev. Moc se mi to líbilo.“ „Každé ráno v šest jsme s lyžemi na zádech razili na ledovec,“ vzpomíná další členka týmu Barbie Walkerová. Tam na ně čekal primitivní háčkový vlek poháněný benzinovým motorem slabým tak, že naráz dokázal táhnout jen jedinou osobu. Každý lyžař měl na sobě vlečný postroj, který se háčkem připínal k lanu.

Čtyřiadvacetiletá Nancy Greeneová při svém triumfu na ZOH 1968 v Grenoblu, kde vyhrála zlato v GS a stříbro ve slalomu. Poté ukončila kariéru

„Ten se velmi hodil jako škrtidlo, když si trenér Bob Gilmour v šortkách hluboce pořezal lýtko,“ vypráví Walkerová. „Ta nehoda se stala v deset hodin dopoledne a my jsme mu z lyžařských holí a bund postavili stanový přístřešek, který ho chránil před silným sluncem. Kolega Currie Chapman běžel dolů na parkoviště, kde měly stát autobusy, jenže bohužel dikobrazi jim prožrali gumové pneumatiky. Musel tak běžet dál, asi dalších dvacet kilometrů do města Kaslo, jen aby zjistil, že tamní vrtulník je v Cranbrooku na opravě. Takže až asi čtyři hodiny po nehodě se Bob nějak dostal do nemocnice.“

Ta nehoda se stala v deset hodin dopoledne a my jsme mu z lyžařských holí a bund postavili stanový přístřešek, který ho chránil před silným sluncem.

Dvacetiletá Nancy Greeneová vítá svou kolegyni, která právě absolvovala tříhodinový výstup na vrchol tréninkového ledovce Kokanee, 1964

Po celodenní túře a lyžování bylo jejich odměnou koupání v ledovcovém jezeře a následná sauna: „Kluci našli nějaká stará kamna, jež nám posloužila do provizorní sauny, kterou tvořily tři plastové stěny opřené o plochou skálu. Dobře, sauna to asi nebyla, ale zahřálo nás to po plavání,“ vzpomíná Barbie Walkerová.

Crepeauová dodává, že se všemi těmi túrami a s vlekem pro jednoho se lyžaři dostali jen asi na čtyři sjezdy denně: „Tak nějak jsem si říkala, proč to vlastně děláme? Opravdu se při čtyřech jízdách něco naučíme?“ Lyžaři

43

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

Dva roky fungovala firma Spyder z kuchyně. Na konci druhého roku se prodeje značky pohybovaly v šestimístných číslech a Jacobsova kuchyně začala být malá.

David Jakobs, krom jiného zakladatel značky Spyder, dnes

se ale skutečně učili a na jejich výsledcích to začalo být znát. „Na první závody jsme jeli v roce 1965 do Aspenu,“ popisuje tehdejší hlavní kouč David Jacobs. „Rok předtím Billy Kidd a Jimmy Heuga právě získali olympijské medaile. A naši Peter Duncan, Nancy Greeneová, Bob Swan… ti jim to tam pěkně natřeli. Sports Illustrated napsal velký článek o tom, jak Kanaďané útočí na Aspen. A od té doby se to rozjelo.“ Po sezóně na jaře 1966 David Jacobs tým opustil a začal pracovat pro Boba Langeho.

Stal se prezidentem společnosti Lange-Jacobs Inc., výrobce plastových lyžařských bot Lange v Montrealu. Poté, co se tato společnost v roce 1969 spojila s firmou Lange USA, se Jacobs přestěhoval do coloradského Boulderu, zasedal v jejím představenstvu a byl viceprezidentem společnosti. Během této doby mimo jiné navrhl první závodní lyžařskou botu Lange, která se pak stala silnou zbraní mnoha předních borců ve Světovém poháru.

V roce 1972 se Jacobs ponořil do oděvní branže. Nejprve řídil společnost vyrábějící řadu dětského lyžařského oblečení Hot Gear. V roce 1978 pak založil značku Spyder. Ta začala jako malý zásilkový obchod z Jacob-

44

sovy kuchyně, aby se nakonec stala nadnárodním gigantem v oblasti lyžařského oblečení.

Název značky vznikl podle jednoho z Jacobsových prvních výtvorů: tmavě modrých závodních kalhot se žlutými pěnovými vycpávkami sahajícími od kolen až ke kyčlím. „Všichni jim říkali pavoučí kalhoty,“ vzpomínal Jacobs. „Když jsem se rozhodl vyrábět vlastní závodní oblečení, napadlo mě použít slovo spider, ale proč to nepsat s ‚y‘ jako Ferrari Spyder? Kromě toho nesnáším pavouky. Nejzlověstnější a nejděsivější je pro mě pavouk černá vdova. Takže to muselo být moje logo. Říkal jsem si, že když je tak nenávidím, lidé se na oblečení podívají a nikdy na něj nezapomenou. Chtěl jsem něco silného a hrozivého, trvalý obraz.“ Dva roky fungovala firma Spyder z kuchyně. Na konci druhého roku se prodeje značky pohybovaly v šestimístných číslech a Jacobsova kuchyně začala být malá. Dnes značka prodává své výrobky v USA a Kanadě ve více než 550 specializovaných prodejnách a současně je exportuje do dalších čtyřiceti zemí světa.

V první sezóně poté, co kouč Jacobs kanadský tým opustil, vyhrála Nancy Greeneová šest individuálních závodů SP a poprvé v historii získala velký křišťálový glóbus za celkové

Zakládající členové slavných Crazy Canucks, zleva Ken Read, Jim Hunter, Dave Irwin a Dave Murray, 1976

prvenství. O rok později velký glóbus obhájila a získala olympijské zlato a stříbro na ZOH 1968 v Grenoblu. „Pro mě to tehdy byla ideální situace,“ vzpomíná Greeneová z lyžařského střediska Sun Peaks, kde je ředitelkou lyžování a spolu s manželem Alem Rainem, bývalým hlavním trenérem a programovým ředitelem národního týmu, provozují tamní ubytovací chatu. „Trénovala jsem hodně s kluky, takže jsem měla kolem sebe vždycky někoho, kdo lyžoval lépe než já, kdo trénoval tvrději a koho bych těžko doháněla.“ Na základě jejích úspěchů udělila Mezinárodní lyžařská federace v roce 1968 závod Světového poháru na jejím domovském kopci Red Mountain v Rosslandu v kanadské Britské Kolumbii. Šlo o historicky první SP pořádaný v Kanadě. Nancy Greeneová po sezóně 1968 ve svých 24 letech ukončila kariéru a funkci hlavního trenéra kanadského týmu převzal její manžel Al Raine. V roce 1969

se základna kanadského družstva odstěhovala z Nelsonu, když se Raine a CASA shodli, že lyžařům prospěje více času na sněhu a méně v učebnách.

Základní kameny kanadské reprezentace však byly položeny a úvodní kemp v Nelsonu odstartoval veleúspěšný mezigenerační příběh. Nejprve se Betsy Cliffordová stala v roce 1970 mistryní světa ve slalomu a Kathy Kreinerová v roce 1976 olympijskou vítězkou v GS. Poté se stal koučem kanadských žen Currie Chapman, když Gerry Sorensenová a Laurie Grahamová získaly zlato a bronz ve sjezdu na mistrovství světa 1982, a Scott Henderson vedl mužský tým, který dal vzniknout pověstným Crazy Canucks, včetně titulu Steva Podborského ve sjezdu Světového poháru v roce 1982 a nakonec i úspěchů Kena Reada (pět vítězství SP ve sjezdu), po nichž následovalo jeho dlouholeté vedení národního lyžařského svazu Alpine Canada.

SHAPE V2

SHAPE E.V5

SHAPE E-V8

SHAPE E-V10

TAKE IT ALL IN SVĚŘTE SE ZCELA NOVÝM LYŽÍM HEAD SHAPE: TOČÍ SKORO SAMY, S JEDINEČNÝM SEBEVĚDOMÍM VYHLADÍ KAŽDÝ SVAH A ELEGANTNĚ VÁS PROVEDOU CELÝM LYŽAŘSKÝM DNEM. NECHAJÍ VÁS OBJEVIT SAMA SEBE. DAJÍ VÁM VŠE, CO V SOBĚ MAJÍ.

.COM

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

HISTORIE

TEXT A VÝBĚR KRESEB: ALEŠ SUK

Bílé příběhy staničních knih

Příběhy úsměvné, šprýmovné, ba potměšilé Nedejme se oblafnout zdánlivě velebnými kratochvílemi, blahosklonně na nás mrkajícími při čtení zápisů ve staničních knihách. Jsou jich tisíce a tisíce, odnášejí nás k rozkoším okamžiků, zadrnčí humorem, neopominou hojně vykreslit vachrlaté okamžiky. Vůbec si nepřipustíte, že se udály před více než stoletím; vždyť na horách jsme povětšinou nenapravitelně bohémsky připraveni na vřavu vzrušující a lahodnou. Tak tedy bystře do rozmarna.

Humor vpravdě rodičovský vyvěrá z dialogu – staniční kniha na Martinovce. 1. února 1929 zapisuje D. Jelínek: „My lýžaři jsme z Boskovic, není nás zde prozatím víc, však za pár let nebudou jen dva, když Pánbíček nám vozembouška dá.“ V textu přepsáno na „vozemboušky“.

8. ledna 1935 v téže knize: „Po 6 letech jsme zde zase, zůstalo jen při jednom kuse, našemu vozembouškovi je blaze, kdo před lety připsal to „y“, spletl se prozatím tuze. D. Jelínek.“

Povzdechy

J

eden z nejstarších, 126 let starý rozmarně pojatý povzdech čteme v knize na Sněžce 9. října 1896: „Žádná Plzeň, štampl bašta, pořád pěšky a stoupání; ó jak blaze jest mně v Praze – pro cyklistu ale k zoufání.“

46

Erotika a sexualita

Benecko, 8. ledna 1923: doktor práv odhodlaně, s lehce erotickým podtextem, slibuje: „Upřímný náš přítel doktor Zafouk, v tenhle den se přenáramně nafouk: pětadvacet let své choti plním tužby, a ještě nehodlám jít do výslužby!“

Kotelní jámy

Bohémský postoj k opačnému pohlaví vyjádřil první únorový den 1919 na Dvorské pan Rázl: „Muž, který chce mít zdravé hnáty, dá ženám vše – jídlo, šperky, šaty; zvlášť v té době, kdy láskou plají, ale kašle na to, co mu nakukají.“

Slavné pády

Roztomile pomstychtivé je vyznání J. Jebavého z Hradce Králové, 31. března 1918 glosuje na Dvoračkách: „Na věčnou paměť tu vyznávám a nepopírám, že bych byl

spáchal zločin. Kubát Josef, číšník (hospoda) mne svedl, že s lyžemi na rameni lezli jsme Malou kotelní jamou nahoru. Dvakráte jel jsem (ale ne po lyžích) dolů a chtěl jsem ho střelit. Tak a teď mám svědomí v pořádku.“ Jak patrno, adrenalinové excesy realizovaly se již v lyžařském dávnověku.

Objevilo se i udělování šlechtických titulů. Kupříkladu na Martinově boudě čteme pod obrázkem: „To je Kadlouš Barborů z Brandýsa, zalyžařivší si a ublíživší ohromnou salakvardou či sajčiznou, načež byl jmenován korunním princem hubáků.“ Vřelý vztah k milovanému sportu výstižně zdramatizoval neznámý autor 10. února 1924 na Benecku: „Dolů lyžař letí jako pták, nahoru však leze jako rak. Tváře na modřiny, oděrky, co lyžaři zkusí, chuděrky! Sotva se však „marod“ vylíže, už ho zas čert nese – na lýže.“

Soutěž vynálezců

O tom, že na horách se nejen lyžařilo, zpívalo, závodilo, karbanilo a společensky žilo, svědčí prvorepubliková soutěž vynálezců. Březen 1935, Martinovka: „Vyhrazeno pro soutěž lyžařských vynálezů.

Veselá zábava: Buchar, Cína, Rössler Svěží zápis Rösslerův z 3. března 1918. Je z Benecka a skvěle interpretuje podmanivou náladu časů, kdy ruch turistický na horách nabýval teprve na síle. „Nádherný večer na Dvoračkách, západ slunce jako v pohádce. A což tak milo, než jsme ulehli…Co se snědlo a pilo, neprozradím, bylo toho mnoho. Veselá zábava, ušlechtilá hra v karty (kaťafůra a rabák), kreslení, kouření, hudba, lyžecká latina – a najednou do toho přijel náš toužebně očekávaný mistr Cína! To bylo vítání! Kafe se smetanou, koláče, objímání, mazání zevně i uvnitř, pivo! Tak jsme uvítali Cínu lyžaře. Druhý den východ slunka. Po lyžích lehce na Kokrháč ve veselém větru.“

1. Markierung z pružné gumy, který se po lehkém nárazu automaticky vrací do původní podoby.

2. Lyžařské hole s nápisem: Nestrkati do úst, používejte párátek. Výhody: neporušený chrup a podpora dřevařského průmyslu.“ Postupně se připisovalo: „A co takhle u každého 2. kilometru čerpací stanice na horký čaj a vzduch zdarma?“ Připomínka: „Až tu půjde o pivo, tak pomůžeš vynalézat!“ PS: „Úplně souhlasím.“ Závěr: „Šťastný výherce užší soutěže (motorové lyže s automatickým odvazováním, mazáním a vymazáváním) nechť se dostaví 15. 1. 36 do Sněžných jam, kde mu bude cena s příslušným diplomem slavnostně odevzdána jako putovní. O patřičnou lavinu postaráno.“

Gurmánské požitky

Česky psané, leč trpké ponaučení hlásá stručný posudek Němky Lindy Hartig 19. října 1913 v knize na Martinovce: „Sněžkový likér jest dobrý pro žaludek, čistí krev, prázdní kapsy a špiní kalhoty při přebrání.“ Což plně platí ve všech ohledech i dnes, po více než stu letech.

Na Dvoračkách v srpnu 1905 vzpomíná berní adjunkt Risspler: „Až v Labskou pojedeš, kéž si na nás vzpomeneš, že z Jilemnice po kolech jsme lapajíce dech, dvě bedny vlekli drahých vín a k tomu ještě cukerín. Já psal bych verš ten dál až …však tu jde již finanční stráž.“ Kdo zná Rokytnici od Kroupů až k Modré hvězdě, ocení její stručnou charakteristiku. Unavený skiják zapsal pátého března 1922 na Dvoračkách lapidárně: „Bože, tahle Rokytnice, to je ale jitrnice.“

Někteří autoři vtipných postřehů zvěčnili své zkušenosti, jsouce podepsáni jen monogramem.

Z Martinovky 27. června 1925. „Z Vysokého kola dolů zašli jsme na Alpskou spolu, a teď těžké nohy máme, alkoholu nadáváme.

Lepší sklenka vodičky, to čistí krev, lidičky.“ M. B. Nebo o měsíc později tamtéž: „Je to chůze po tom světě, že by člověk utek; vypil jsem zde tři smetany a jímá mě smutek. Pepa“

Vybavení

Stává se přečasto, že návštěvníci Krkonoš jaksi podcení volbu vhodné obuvi. Podobně se vedlo jistému příteli Václava Zajíčka; ten v rámci nápravy na Benecku 17. června 1922 veršuje: „Sandály jsou krásná věc, procházet se v pokoji, do Krkonoš kdo je vezme, ten se věru nebojí.

Franta Stránský, tento rek, ve fuseklích zpět utek; podruhé však, na mou duši, přines sobě boty v nůši.“

47

ROZHOVOR

FOTO: VIESTURS LACIS

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

TEXT: ANNE MARIE MÜLLEROVÁ

Nový generální sekretář SLČR Jan Šindelář

Z bobu rovnou na lyže

Na konci února byl coby brzdař součástí českého čtyřbobu na zimních olympijských hrách v čínském Pekingu. V nadcházející sezóně už ale do ledového koryta nenaskočí, naopak nazuje lyže. Tedy alespoň symbolicky. Jan Šindelář od září působí jako generální sekretář Svazu lyžařů ČR.

J

ak se přihodí, že bobista startující ještě v únoru na olympijských hrách jde do nové zimní sezóny jako generální sekretář Svazu lyžařů ČR? Ukončit aktivní kariéru sportovce po olympiádě v Pekingu byl můj dlouhodobý plán. Zároveň jsem také věděl, že bych rád u sportu zůstal. Během léta jsem měl několik nabídek a ve finále se vše vyvinulo směrem k pozici generálního sekretáře SLČR. Jsem za tuto příležitost nesmírně rád.

Co vás k této funkci předurčovalo?

Předešlých sedm let jsem měl na Českém svazu bobistů a skeletonistů na starosti finance a částečně chod a zajištění reprezentace. Měl jsem tedy znalosti a zkušenosti z této oblasti, jak to v profesionální reprezentaci funguje a jaké jsou standardy.

48

Jak těžký pro vás byl přechod ze života aktivního sportovce k práci zejména v kanceláři?

Je to rozhodně něco nového.

Dříve jsem měl čas rozložený mezi kanceláří a tréninkem, dnes už jsem převážně jen v kanceláři a na trénink si zajdu maximálně párkrát v týdnu pro lepší pocit.

Startoval jste na dvou zimních olympijských hrách, tam se tradičně potkávají sportovci z různých disciplín. Seznámil jste se s některými lyžaři či snowboardisty?

Samozřejmě se s některými aktivními závodníky nebo třeba trenéry právě z těchto akcí znám. Beru to jako pozitivní faktor, kdy přicházím s určitou znalostí prostředí.

Je lyžařské prostředí podobné tomu bobovému, na které jste byl zvyklý? Český bobový sport je ekvivalentem zhruba jednoho menšího

lyžařského úseku. Jedná se shodně o profesionální sportovní prostředí a to si může být ve spoustě ohledech dost podobné.

Svaz lyžařů ČR je díky mnoha disciplínám, které zaštiťuje, velmi obsáhlý. Není snadné se v něm rychle zorientovat. Ale dělám vše proto, abych celé prostředí co nejrychleji poznal do hloubky.

Věnujete se ještě aktivně bobu, nebo zůstáváte jinak sportovně aktivní?

Bobový sport sleduji už pouze jako divák, aktivně se mu již nevěnuji. Co mě nyní láká, jsou ostatní sporty, rád bych se v příštím roce zúčastnil například závodů na horských kolech. Po konci kariéry si užívám rozmanitosti sportů. Coby profesionální sportovec jsem se věnoval pouze své disciplíně, nyní můžu poznávat i krásy jiných sportovních odvětví, alespoň co mi pracovní vytížení dovolí.

Co vlastě vy a jízda na lyžích?

Lyžuji od svých čtyř let. Mohl bych si myslet, že jsem dobrý lyžař, ale posouzení nechám raději na ostatních. (smích) Jaká je vaše každodenní agenda coby generálního sekretáře? Co vás aktuálně nejvíce zaměstnává?

Skočil jsem do své funkce rovnýma nohama, aktuálně se snažím co nejvíce poznat celé prostředí a ukotvit se ve své funkci, zároveň ale už začíná zimní sezóna a je tedy vše v běhu. Bylo jasné, že se musím začlenit velmi rychle.

Oblastí a dílčích úkolů, kterým se každodenně věnuji, je mnoho. Pokud bych měl být konkrétní, velmi intenzivně se věnuji například přípravám lednového Světového poháru alpských lyžařek ve Špindlerově Mlýně.

Jaké další velké akce připravuje svaz na nadcházející sezónu?

Rádi bychom zintenzivnili práci s dětmi a mládeží. Snažíme se připravit několik projektů, abychom motivovali děti k zimním sportům a sportování obecně. Času na přípravy není příliš, ale věřím, že se nám podaří již tuto zimu některý z projektů nastartovat. V nadcházejícím roce si také budeme průběžně připomínat jeden velký historický mezník – Svaz lyžařů ČR coby nejstarší lyžařský svaz na světě oslaví 120. výročí založení. Pracujeme na různých akcích, kterými budeme toto jubileum oslavovat.

Na to se osobně velmi těším.

Photo © Chris Gollhofer

Startuje seriál Světového poháru, v zimě jsou na programu tři světové šampionáty.

Je to aktuálně na prahu sezóny velký šrumec?

Abych pravdu řekl, pro mě je nyní všechno velký šrumec. (smích) Těsně před začátkem sezóny je to opravdu turbulentní období, probíhají finální přípravy tak, abychom na sezónu byli všichni maximálně nachystaní. Na světové šampionáty je kladen velký

důraz již nyní, budou to vrcholy sezóny pro jednotlivé disciplíny.

Věřím, že se českým reprezentantům podaří co nejlepší výsledky.

FOTO: VLASTIMIL VACEK / SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Jak tedy přípravy probíhají?

V tuto chvíli vše běží podle plánu a my se nemůžeme dočkat, až vše na konci ledna vypukne.

I fanoušci už si nyní mohou zajistit své místo přímo v dějišti. V první polovině října jsme spustili první zvýhodněnou vlnu předprodeje. O vstupenky evidujeme velký zájem, což nás velmi těší.

49

FOTO: SLČR

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

VOLYMPIJSKÉ SOCIALISMUNADĚJE

Osm až patnáct let

TEXT: ANNE MARIE MÜLLEROVÁ

je ten správný věk

Nová strategie rozvoje mládežnického lyžování. Lyžařské dovednosti, postupný rozvoj závodníka a promyšlený systém podle metodika SLČR Jiřího Matějů České alpské lyžování má před sebou nemalou výzvu. Staronové vedení úseku alpských disciplín SLČR se rozhodlo v následujících pěti letech významně zaměřit na mládežnické lyžování, přičemž doposud byla pozornost upřena spíše na to juniorské. K tomu nejdůležitějšímu lyžařskému vývoji totiž dochází mezi osmým a patnáctým rokem věku. Jakým směrem se tedy bude trénink a závodění dětí v následujícím období ubírat? To prozradil metodik a vedoucí trenérské rady žáků Jiří Matějů, který společně s kolegy stojí za vznikem nového projektu mládežnického lyžování.

Nutnost změny od základů od nejmenších

I

mpulzem pro vznik projektu byly květnové volby do vedení úseku. Každé volební období přináší novou vizi, ta aktuální se koncentruje na změny v mládežnickém lyžování. „Výsledky, které jsou prioritou v juniorech a dospělých, musí začínat od mládeže, od nejmenšího věku, prvních krůčků na lyžích… Proto bylo potřeba systém změnit odspodu a začít se více věnovat mládeži,“ říká Jiří Matějů, který celý projekt

50

zaštiťuje. Do mládežnických kategorií spadají děti ve věku od osmi do šestnácti let, které závodí ve věkových kategoriích přípravka, předžáci, mladší a starší žáci. Na začátku byly vytvořeny dvě pracovní skupiny, se kterými spolupracují metodici alpských disciplín. Jedna z nich byla složena z trenérů, kteří se dlouhodobě věnují dětem v kategoriích přípravka a předžáci. Druhou skupinu tvoří Trenérská rada žáků, která se zaměřuje primárně na mladší a starší žáky. „Naším cílem je

vybudovat lyžařský systém tak, abychom vytvořili předpoklady k tomu, vychovat šestnáctileté lyžaře, kteří budou připravení nejenom technicky a kondičně, ale také po stránce mentální a osobnostní,“ doplňuje Matějů.

Přirozený rozvoj osobnosti

Pro vznik nové strategie hledal tým Jiřího Matějů informace o závodění, osobnostním rozvoji ale i dalších tématech s tím spojených nejenom na domácí scéně, cenné podněty získávali

i v zahraničí. A k jakým došli závěrům? „Ve vyspělých zemích je rozvoj dětí velmi postupný. Dbá se na věkové zvláštnosti při sportovním a psychickém rozvoji. Je zde menší tlak na výkon, než je tomu v našem prostředí. Děti také mají významně menší počet závodních startů. Pozornost se věnuje rozvoji lyžařských dovedností, na kterých je založena lyžařská technika, což ve svém důsledku vede k výchově všestranných a univerzálních závodníků. „Z hlediska systému výchovy mladých sportovců je takovým ideálem

FOTO: SLČR

třeba Norsko.“ Současný systém závodění v České republice vede některé závodníky v útlém věku k rané specializaci a dobrých výsledků a nejlepších výkonů dosahují právě v mládežnických kategoriích. To je podle Matějů slepá ulička. „Snažíme se vytvořit vlastní český systém a strategii rozvoje mládežnického lyžování AD. Nikoho nechceme kopírovat.“

Dobrý lyžař

V tomto věku dítě prochází vývojem, který ovlivňuje mnoho faktorů a institucí jako např. trenér, škola či rodiče. „Chceme vychovat dobré lyžaře, juniorské reprezentanty, ale zároveň fajn lidi a pracovité osobnosti. Celý systém stojí na 4 modulech, které jsou vzájemně úzce provázány a mají vlastní strategie rozvoje.“ Mezi zmiňované moduly patří kategorie Dobrý ODBORNÝ SPORTOVNÍ ÚSEK ALPSKÝCH DISCIPLÍN

PARTNEŘI ÚSEKU ALPSKÝCH DISCIPLÍN

lyžař, Trenér odborník, Podpora talentované mládeže a Juniorský reprezentant, který představuje pomyslný vrchol pyramidy.

V tuto chvíli je systém sice v začátcích, jeho autoři už ale mají připravené podklady a ví, co chtějí. Základní projekt Dobrý lyžař má za cíl u dětí rozvíjet techniku lyžování, kondiční přípravu, ale také mentální odolnost. Na kondiční a mentální stránce by měli s dětmi pracovat oddíly nebo rodiče, pro něž budou připraveny materiály, programy a webináře, které budou začleněny do vzdělávání trenérů. Lyžařský rozvoj bude založen na třídenních kempech, kterých bude celkem osm.

Závodníci v různých věkových kategoriích postupně absolvují kempy na rozvoj techniky lyžování, na jízdu v boulích a hlubokém sněhu, na skoky a jízdu

HLAVNÍ PARTNEŘI SLČR

přes vlny či kemp na rychlostní disciplíny. „Kempy jsou nosná myšlenka rozvoje dětí. Vznikne k nim metodika, budou na různých místech po Česku. Poslední rok starších žáků bychom rádi věnovali těm nejlepším, nejvíce talentovaným. Budeme se snažit, aby kvalitně závodili v zahraničí, aby se co nejlépe připravili na přestup do juniorské kategorie.“

Spolupracovníci projektu

V šestnácti na vrcholu

Radim Jireš, metodik AD Trenérská rada žáků: Jaroslav Bogdálek, Eva Erlebachová, Ludvík Vacek Pracovní skupina pro kategorii přípravka a předžáci: Michaela Švitorková, Lukáš Wondráček, Pavlína Fuchsová

Projekt mládežnického lyžování je rozložen na 5 let. Letošní sezóna je věnována pilotním projektům, kam spadá závodění v lyžařských dovednostech v přípravce a předžácích. Budou zorganizovány také první pilotní kempy. V sezóně 2023/2024 by měla být v kategoriích předžáci a přípravka jasně daná pravidla pro závodění ve více disciplínách, nastaveny počty startů

HLAVNÍ PARTNER ÚSEKU AD

POOL PARTNEŘI

a vytvořeny podmínky pro všestranný rozvoj dětí. Otevřenější by měl být také systém podpory talentované mládeže. Zlomovým bude přelom let 2025 a 2026, kdy se celý projekt začne realizovat v praxi. „Bavíme se o stovkách dětí, desítkách trenérů-lektorů, velkém množství materiálu atd.

Je to masivní systém, který je třeba mít velmi dobře promyšlený a vyladěný,“ podotýká Matějů.

A za jak dlouho přinese ovoce? „Myslím, že nějaké ovoce to přinese hned, bude se něco dít, budeme tvořit, už to bude posun.

Výsledkové ovoce by teoreticky mohlo být za sedm let. Dva nebo tři roky od momentu, kdy se systém naostro spustí. Ti nejlepší trenéři a oddíly to už takhle dělají.

Naše nová strategie by měla vést k tomu, že trenéři a rodiče v rámci svých oddílů vedou přípravu dětí uvedeným způsobem. Cílem strategie a systému je rozšířit základnu závodníků připravených na vstup do vrcholového sportu,“ uzavírá Matějů.

PARTNER REPREZENTACE ŽEN

PARTNER REPREZENTACE

INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

51

RECENZE

KOMPRESNÍ PODKOLENKY

LUKÁŠ VAVRDA REDAKTOR SNOW

Lyžování „pod tlakem“ Lyžařské kompresní podkolenky Cep Merino Materiály a odolnost Testované kompresní podkolenky Cep jsou upleteny s příměsí vlny merino se všemi jejími známými benefity – zajišťuje tepelný komfort a odvod potu a zamezuje vzniku nepříjemných pachů. Ale hlavně ponožky jsou tzv. kompresní!

K

ompresní punčochy mají původ v prevenci žilní trombózy – kdo byl někdy na rozsáhlejší operaci, pravděpodobně po ní oblékl kompresní punčochy, které stahují cévy na periferii, čímž zlepšují krevní oběh, a tedy zabraňují vzniku krevních sraženin. Zároveň komprese přispívá k rychlejšímu okysličení tkání a odvodu toxinů a laktátu (znáte to, když se při krátkých obloucích pořádně „zakyselíte“?), takže jsou končetiny lépe zásobeny, a tím se zlepšuje jejich výdrž. Navíc komprese při sportu funguje jako opora svalů i šlach, především achilovce se tak uleví od otřesů a nadměrného pnutí.

Klíčový výběr velikosti

U podkolenek německé značky Cep od společnosti Medi, která má rozsáhlé zkušenosti právě s vývojem a výrobou medicínských kompresních pomůcek, je klíčový výběr velikosti. Na rozdíl od klasických ponožek, u kterých je velikost odvozena podle délky chodidla (obdobně jako boty), u Cepu velikost vybíráte podle obvodu lýtka v jeho nejširším místě. Tím je zajištěna adekvátní míra stažení podkolenek okolo lýtka. Osobně jsem se trochu bál, zda tento způsob výběru nepovede k chybnému výsledku a zda chodidlová část bude odpovídat mojí noze, ale zřejmě díky kompresním a elastickým vlastnostem zde ponožka nohu pevně obemkne. Vyzkoušeli jsme je na třech lyžařích s podobným obvodem lýtka a rozdílnou nohou ± 2 čísla a všem podkolenky chodidlo dobře obepnuly.

Podkolenky končí schválně až nad trojhlavým svalem lýtkovým, aby tento byl celý během lyžování v kompresi.

Pánské velikosti jsou III až V, dámské II až IV – vyberou si tedy všichni s obvodem lýtka od 25 do 50 centimetrů.

52

Podkolenky jsou velice tenké, což při sportovním lyžování napomáhá přesnému dávkování tlaku na lyže. 10 % materiálu tvoří elastický spandex, který zajišťuje kompresi, 32 % vlna merino, která zajišťuje tepelný komfort a odvod vlhkosti stejně jako antibakteriální vlastnosti. Zbylých 58 % tvoří klasický polyamid.

Měkčí výztuhy se nachází na exponovaných místech (kotníky, chodidlo, holeň).

Díky převaze syntetických vláken jsou podkolenky odolné vůči tlaku a oděru, ke kterému v případě správných lyžařských bot a vložek téměř nedochází, protože ponožky pevně obepínají nohu – mezi nohou a ponožkou nedochází k žádnému pohybu ani při prudkém zatěžování v obloucích, ani při chůzi na skialpech. Zde je nutno dodat, že po několikadenním používání při skialpinismu jsem nejvíce ocenil jak fixaci nohy ponožkou (tedy zabránění otlakům a puchýřům, ke kterým občas vlivem shrnuté ponožky dochází – to se díky pevné kompresi nestane), tak regenerační účinky komprese. Poskytovaný tepelný komfort ocení na svahu sjezdaři, a přitom je vhodný i pro intenzivnější pohyb na skialpech.

Co je drobnou slabinou (zřejmě za to může jinak prospěšná příměs vlny merino), je kontakt se suchým zipem na lyžařských kalhotách nebo holenních páskách lyžařských bot. Hrubá strana suchého zipu se k ponožce přilepí a následně vytrhává jednotlivá vlákna a ponožku poškozuje, na to je potřeba dát pozor.

VÝHODY Cílená odstupňovaná (graduovaná) komprese výrazně zlepšuje výkonnost i regeneraci svalů a poskytuje oporu šlachám Pevné obepnutí nohy, podkolenky se na noze neposouvají, neshrnují Tenký materiál pomáhá vnímat jízdu a přenosy sil a zároveň je dostatečně teplý a odvádí vlhkost Odolná komprese, která se neztrácí s časem (ponožka nemá tendenci se „vytahat“)

NEVÝHODY Náchylnost k oděru při kontaktu se suchým zipem

Regenerační – výkonnostní – regenerační Kompresi je dobré zachovat i po lyžování a k tomu se hodí regenerační podkolenky s mírně odlišným tlakovým profilem oproti výkonnostním sportovním podkolenkám značky Cep. Nejlepší jsou jako suchý pár v autě, do kterého se obléknete na cestu domů. Zároveň ale pomohou probudit krevní oběh ráno před lyžováním nebo túrou.

Po ranní rozcvičce na snídani v regeneračních, do lyží výkonnostní s vlnou merino a après-ski zase v regeneračních. Subjektivní pocit odpočatých nohou je velice zřetelný, zvlášť při vícedenním intenzivním lyžování.

Martina Dubovská

Are you made for more? www.leki.com Photo: GEPA Pictures

ADVERTORIAL

Změna myšlení

Lyže WEDZE Boost 900 R vyberete podle typu oblouku Nové modely lyží Wedze Boost 900 R jsou určené na sjezdovky pro zkušené lyžaře, kteří hledají prvotřídní lyže s precizním výkonem ve všech délkách oblouků. Byly navrženy a vyrobeny přímo pro carving. Skvěle drží oblouk, jsou neuvěřitelně stabilní a při výjezdu z oblouku vám nutnou část energie vrátí. Setkáte se však s nekonvenčním způsobem výběru. Že chcete vybrat podle délky, váhy, rockeru, camberu a typu sněhu? Kdepak. Boost 900 R vyberete podle svého oblíbeného typu oblouku a stylu jízdy.

Jaká je konstrukce a materiál?

nice z ABS. Patka se velmi aktivně zapojuje při výjezdu z oblouku a urychluje přechody z hrany na hranu a stabilitu ucítíte i na tvrdém či zledovatělém sněhu. Na lyžích je namontované vázání Look Konect, které do lyží přenese každý váš pohyb. Precizní reaktivita pak znamená i přesnější vedení lyže a 100% kontrolu nad trajektorií.

L

54

Nekonvenční výběr lyže

176 cm

Rayon 14,8

Což si vybrat lyže podle stylu jízdy a preferovaného oblouku, a nikoliv výšky, váhy a dalších zajetých kritérií? Ano, i to je možné, jen je

171 cm

Rayon 13,8

166 cm

Rayon 12,8

yže mají poctivou konstrukci s dřevěným jádrem po celé délce lyže, výztuhami ze skelného vlákna a karbonovými výztuhami na středu, což zaručuje vynikající reaktivitu a ovladatelnost. Karbon byla při vývoji parádní volba, protože dokonale drží oblouk. Naddimenzovaná oversize špička chráněná hliníkovým krytem snadno a přesně zahajuje oblouk. Bočnice jsou z melaminu, který je mnohem pevnější než běžně používané boč-

potřeba změnit způsob myšlení, jak správně lyži vybrat.

Délku u Boost 900 R nevybírejte podle své výšky, ale podle požadovaných vlastností lyží. Každá délka totiž nabízí jiný rádius, tedy i jiný poloměr oblouku, který napomáhá započetí a ukončení oblouku. V nabídce je 5 délek, tedy 5 různých poloměrů, které na sjezdovce vyjedou jinak velký oblouk. Pánské modely jsou ve 3 variantách s poloměry 12,8 m, 13,6 m a 14,4 m. U dámských modelů je pak na výběr z poloměrů 11,1 m a 11,9 m.

Takže které? XTR, STR, nebo MTR?

Pánské lyže s délkou 166 cm – XTR (Extra Short Turn) mají rádius 12,8 a jsou určené na velmi krátké, zavřené oblouky. Jsou to kompaktní, výbušné lyže s agresivním výjezdem z oblouku. Skvěle se hodí na technicky náročné svahy, úzké nebo prudší sjezdovky, či do situací, kdy je na sjezdovce hodně lidí a dlouhé oblouky nebo rychlá jízda nejsou možné, typické pro Česko.

Lyže 171 cm – STR (Short Turn) s poloměrem 13,6 m jsou stvořené pro krátké oblouky. Jsou to lyže univerzální, ideální na rychlejší, ale ne přehnaně rychlou, dynamickou jízdu na všech sjezdovkách. Při výjezdu z oblouku vám lyže plynule část energie vrátí, což usnadňuje opravdu intenzivní carving.

Model 177 cm – MTR (Medium Turn) má rádius 14,4 m. Je na něm možné oblouk výrazně prodloužit a na prázdných sjezdovkách nabrat vyšší rychlost. Poskytují vynikající stabilitu při zrychlení a plynulejší výjezd z oblouku.

Dvě verze pro dámy Dámské modely jsou ve dvou délkách, tedy dvou poloměrech. Lyže s délkou 156 cm – XTR (Extra Short Turn) mají rádius 11,1 m a jsou skvělé na krátké svižné oblouky. Jsou velmi hravé, plné energie při rychlém přechodu z hrany na hranu.

Model 161 STR (Short Turn) má poloměr téměř 12 m. Perfektně zvládá krátké oblouky, ale hravě si poradí i s prodlouženými oblouky ve střední rychlosti. Díky stabilním a přilnavým hranám ale neztratíte na jistotě.

Výška nerozhoduje

Vyzpovídali jsme produktového manažera Pierra Bozzola: Pierre, celá škála lyžařů je zvyklá vybírat lyže podle kritérií, jako je výška a váha lyžaře, jeho úroveň, konstrukce, rádius či camber atd. Jak vznikl nápad vyvinout lyže, které si lidé budou moci vybrat podle toho, jestli jim vyhovuje ultra krátký, krátký, nebo střední oblouk? Byla po něčem takovém poptávka?

Aby to bylo možné, musíme se opravdu zaměřit jen na ty, kteří mají dokonale zvládnutou carvingovou techniku. Pak je pro takto zkušeného lyžaře už nejdůležitější přizpůsobit výběr lyže jeho typu oblouku a jeho obvyklému stylu jízdy. Určitě se můžete řídit klasickými radami a vybírat podle délky, hmotnosti a tak podobně, ale myslíme si, že u pokročilých lyží je důležité, abychom jako Decathlon byli schopni poskytnout odborné poradenství na prodejnách nebo e-shopu a pomohli tak vybrat lyže, abychom maximalizovali zážitky z každého oblouku.

Jak dlouho trvalo tyto lyže vyvinout a jací partneři či odborníci byli k vývoji přizváni?

Tyhle lyže trvalo vyvinout okolo 2 až 3 let.

Máme vlastní tým, který vše vyvíjí v Mountain Storu (vývojové centrum nedaleko fran-

couzského Chamonix), dělá prototypy a pak je testuje u nedalekého Mont Blanku. Máme v týmu eso z oboru, vlastního produktového inženýra, který dříve pracoval pro Dynastar a věnoval se tam specializovanému vybavení na závody. To jeho know-how je neskutečné. Spolupracujeme ale také s dalšími partnery jako Head a Rossignol, u kterých si lyže necháváme vyrábět.

Nic nejde do prodeje bez testování. Byla testovací fáze delší než u jiných typů lyží?

Je těžké vyvinout univerzální lyže pro lidi s různou výškou a váhou?

Není to nějak moc obtížnější než u jiných lyží, ale ten vývoj trval déle, to je pravda.

Postupovali jsme zpočátku tak, že jsme nejdříve vyvinuli lyže pouze v té střední velikosti. Na nich jsme ladili materiál, konstrukci a zkrátka takový ten základ. Potom jsme vyrobili několik větších a menších velikostí. Následně jsme provedli řadu testů na všemožných délkách, všechno ve spolupráci s našimi technickými partnery. Dávali jsme je lyžařským instruktorům a závodníkům.

Na základě jejich feedbacku jsme vybrali těch 5 vítězných modelů a ty jsou právě teď v prodeji.

Setkali jste se s rozdílnými ohlasy od vysokého lyžaře vážícího více než 90 kg a od lyžaře nižší postavy?

Viděli jsme, že kupříkladu malá slečna, která lyžuje na velmi dobré úrovni a soustředí se na rychlost, může bez problémů lyžovat s lyžemi s dlouhým rádiusem.

A naopak velký chlap okolo dvou metrů může lyžovat s lyžemi STR, které mají délku 171 cm. Chtěl na nich cvičit krátké oblouky a vyhovovaly mu, protože je to zkrátka ideální volba hlavně pro ty, kteří chtějí vyrazit na úzký svah s velkým množstvím lidí během vánočních svátků. Můžeme si vzít jako příklad i závodníka Clémenta Noëla, který na olympiádě v Pekingu vyhrál závod ve slalomu. Měří 191 centimetrů a vyhrál to s lyžemi o délce 165 cm. Je tam spousta jiných faktorů, na kterých záleží.

Myslíš si, že zákazníci tento typ lyží odsoudí, nebo ho uvítají?

Myslím si, že bude důležité to, jak budou lidé otevření k tomu novému přístupu výběru.

Jestli to vyzkouší a získá si to jejich důvěru nebo ne. Za mě jsou ale tyhle 3 modely pro muže a 2 modely pro ženy ideální, umožňují najít nejlepší způsob, jak si užít jízdu na základě oblíbeného lyžařského stylu a typu oblouku.

55

ADVERTORIAL

Nejlepší modely lyží Nordica lze otestovat nejen po jejich zapůjčení v některé z prodejen Heliasport, ale také přímo pod sjezdovkami areálu v Koutech nad Desnou

Testcentrum Nordica

HELIASPORT

Kvalita a špičkový servis jako standard.

A k tomu kompletní sortiment zn. Nordica Heliasport, to jsou dobře Nordica ski boots centrum V Heliasportu najdete kompletní sortiment zavedené lyžařské obchody značky, od turistických sjezdových bot až po s dlouhou tradicí. Do těchto závodní modely, které jinde prostě nenasportovních speciálek směřují jdete. „Nordica je v botách naprostá špička, což se odjakživa hezky demonstrovalo hlavně zejména nároční zákazníci: v prostředí závodního lyžování, u rekreačních lyžáků to ale není jinak,“ potvrzuje známou Heliasport je totiž charaktepravdu vedoucí pražského Heliasportu ristický svým zaměřením na Rostislav Přibyl. V obchodě má pouze lyžáky značky Nordica, a přesto se mu jen výjimečně kvalitu ve spojení s nejlepstává, že by si zákazník vhodné lyžařské boty šími značkami sportovního nevybral. vybavení. Například nejširší Nordica boot fitting centrum Heliasport má jakožto expert na značku sortiment lyží a bot Nordica Nordica samozřejmě i Nordica boot najdete právě zde. fitting centrum, takže pokud by vás lyžáky

P

rávě Nordica hraje v prodejnách Heliasport prim. Barvy této italské značky hájí třeba dvojnásobný vítěz Hahnenkammu Dominik Paris a krásné úspěchy s ní zažil i český reprezentant Ondřej Bank, takže je logicky atraktivní pro všechny náročné lyžaře. Majitelem řetězce šesti obchodů Heliasport je zároveň dovozce značky Nordica a do České republiky, což má pro zákazníka hned několik výhod.

56

tlačily, personál prodejny je umí doladit dle konkrétní nohy. Nordica lyžáky tvaruje za pomoci infra lampy, což má jednu velikou výhodu. Infračervené paprsky zahřívají skelet šetrně, takže materiál vůbec nepoškozují. Navíc je možné paprsky zaměřit přesně na místo, kde je se skeletem potřeba pracovat.

Další špičkovou specialitou značky Nordica jsou plně tvarovatelné korkové vnitřní botičky.

Toužíte si vyzkoušet nejnovější lyže Nordica?

Tak si pro ně zajeďte do Heliasportu. V nabídce testcentra je takřka všechno z aktuální kolekce. „Každý rok testcentrum obměňujeme. Pokud uvažujete o koupi nejvyšších modelů, budete si je možná chtít otestovat,“ vysvětluje Rostislav Přibyl. A opravdu to tak funguje, zákazníci si pro nové lyže často přijdou s tím, že už je testovali.

Třeba v lyžařském středisku v Koutech nad Desnou, které také patří do rodiny Heliasport.

V Koutech je pro testování produktů Nordica skvělé zázemí, z čehož samozřejmě těží hlavně moravské prodejny. Ale také stále více Pražáků neváhá do Koutů vyrazit a spojit dobré lyžování s testováním lyží Nordica.

Skimánie

Skimánie, tohle slovo už si celá řada lyžařských nadšenců dobře pamatuje. Proč? Každý rok na podzim propukne v Heliasportu opravdová mánie podpořená skvělými cenami lyžařského vybavení. Skimánie se odehrává v druhé polovině listopadu, kdy obchod dělá zákazníkům radost ve stylu black fridays. Zkuste se včas na některé z prodejních akcí v Heliasportu zastavit, nechte si poradit od lidí, které sport opravdu baví, a nakupte za parádní ceny!

6 prodejen Heliasport:

Olomouc, Brno, Praha, Ostrava, Přerov, Kouty nad Desnou

www.heliasport.cz

NORDICA DOBERMANN SPITFIRE 80 RB FDT Nordica byla první značkou lyží, která představila koncept multi-radius, tedy křivku bočního profilu, jež kombinuje více poloměrů. Díky tomu jsou lyže reaktivnější od hrany k hraně, snadno se dostanou do oblouku, ale jsou mnohem stabilnější a hravé. Právě multi-radius je jednou z klíčových technologií lyží Nordica. Spitfire 80 RB FDT se drží klasické sendvičové konstrukce s dřevěným jádrem podporované dvěma vrstvami titanalu – výsledkem je pak velmi výkonná, přitom zábavná a univerzální lyže.

NORDICA SPORTMACHINE 3 130 GW

NORDICA PRO MACHINE 110

Zcela inovovaná řada Sportmachine je určena náročným lyžařům, kteří požadují více komfortu bez omezení výkonu.

Inovovaný komín dostal zcela novou technologii ACP, která umožňuje snadno nastavit komín skeletu do přirozené pozice posunem o 14 mm dozadu, a tím redukovat únavu. Bota dostala i nové ergonomické přezky a vnitřní botičky pro zvýšení tepelného i anatomického pohodlí.

Sportmachine 130 GW se šířkou 102 mm je vlajkovou lodí řady s plnou a nejlepší výbavou.

Sportovní bota štíhlého střihu (98 mm) je postavena na konceptu Tri-Force Frame Technology, která kombinuje tři typy plastů – nejměkčí v místech, kde je potřeba usnadnit nástup, nejtvrdší zase tvoří rám celého skeletu a zajišťuje jeho tuhost. Výsledkem je bota, která splňuje maximální nároky expertních lyžařů, ale zároveň přináší plný komfort pro celodenní lyžování včetně snadného nástupu a výstupu.

10 900 Kč

12 990 Kč

inzerce

23 490 Kč

nordica.cz

57

RECENZE

PŘILBA

PETR SOCHA ŠÉFREDAKTOR SNOW

Giro Tor Spherical

Konzervativní bezpečí Americká značka Giro představila pro sezónu 2022/23 novou přilbu nazvanou Tor Spherical. Na tom by nebylo nic tak mimořádného, kdyby technologie Spherical nebyla dalším zajímavým krokem k povýšení naší lyžařské bezpečnosti.

N

ení potřeba zdůvodňovat, proč je důležité vybrat si kvalitní přilbu.

Všichni spotřebitelé to chápou a to je možná právě impuls pro inovátory – najít (a následně prodat) další vylepšení, které učiní přilby nové generace ještě bezpečnější. Jedním z lídrů v technologických inovacích je značka Mips, kterou známe z mnoha vyšších produktových řad napříč výrobci přileb. Její systém minimalizace rotačních sil po nárazu je všeobecně známý.

Tentokrát se společně s Giro a Bell podílela na technologii Spherical, která je dostupná pouze u přileb zmíněných dvou značek a používá se nejen u zimních (Giro), ale také u cyklistických přileb (Giro a Bell).

Podstatou novinky jsou dvě polokoule, z nichž se skládá skořepina přilby. Ty fungují jako kloub, vnější může rotovat okolo vnitřní.

Lepší absorbci různých typů nárazových sil pomáhají i odlišné hustoty polokoulí. Samozřejmě vedle přímých nárazů tlumí i ty rotační (o což se staral právě Mips) a výsledkem je komplexnější ochrana hlavy – alespoň tedy podle tvrzení firemních vývojářů. Ti to dokládají tisíci uskutečněnými testy, jež proběhly ve třech speciálně vybudovaných testovacích střediscích. Dalším argumentem, že nejde o plané řeči, je to, že přilby se systémem Spherical získávají nejvyšší hodnocení v nezávislých testech.

FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ – SNOW

Giro Tor Spherical v testu

My jsme dostali na redakční test model Tor Spherical v černé barvě. Přilba působí moderně, ale nikterak extravagantně. Snad jediným viditelným neobvyklým prvkem je drsný vrchlík, jako by nesl protiskluzovou úpravu. Podle všeho je to ale jen designová záležitost.

Přilba je překvapivě lehká a troufl bych si říci, že dobře tvarovaná. Příjemně seděla na hlavě (nejen mé) a snadno se dotahuje a donastavuje.

Zpracování i výbava je dostatečně kvalitní, vše funguje, jak má, ventilace je snadná a intuitivní, zavírání na magnetickou přezku je asi to nejpříjemnější, na jaké jsem u přileb kdy narazil.

Kompatibilita na jedničku

Zajímavým detailem je krátký kšilt, jehož účelem je patrně zejména vyšší kompatibilita s brýlemi stejné značky. Ta sama stojí za zdůraznění, protože opravdu funguje, zatímco u jiných značek jsou to často prázdná slova.

Giro Tor jsme testovali s brýlemi Giro Contour a nutno říci, že si navzájem sedly skvěle.

Závěr

Je na každém, jaký styl přilby mu vyhovuje.

Každopádně u modelu Tor Spherical půjde o dost víc než jen o design – zejména získáte špičkovou ochranu, které není a nebude nikdy dost. Další vlastnosti jako nízká hmotnost či skvělá kompatibilita s brýlemi Giro jen potvrzují, že jde o špičkový produkt, vlajkovou loď značky, který se ale nechlubí okázalými znaky.

VÝHODY Skvělá kompatibilita s brýlemi Giro Vysoký stupeň ochrany Příjemný tvar, nízká hmotnost

Doporučená cena: 6 999 Kč

58

TOP zimní resort ČR Garance skvělých sněhových podmínek po celou zimu NOVINKA

Mrazivé zážitky od rána do večera Večerní lyžování

NA LYŽÍCH ZA NEBESKÝM ZÁŽITKEM

Restaurace a bary přímo na svahu www.dolnimorava.cz

ACADEMY

SKI WITH ME

Dvanáctý ročník seriálu Skiwithme bude letos hledat písmena abecedy v lyžování. A může jich najít víc, než si myslíte. Nám jich bude pro letošek stačit pět a naučíme se na nich dívat na techniku lyžování zase z jiného úhlu pohledu. A kdo bude chtít najít písmen víc, může si se mnou přijet zalyžovat. Volné termíny, plánované akce, ale také starší články najdete na www.skiwithme.cz.

D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

T2

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: MICHAEL TUREK

Název by mohl evokovat mnoho věcí. Ať už je to oblíbený generátor náhodných slov T9, který kromě mobilních telefonů s oblibou využívá i Richard Krajčo při psaní svých textů, označení starého modelu pražských tramvají, nebo legendární Volkswagen Transporter. Ale tentokrát to bude spíše „té na druhou“. V minulém díle jsme nalezli ta snadno rozpoznatelné „téčka“, dnes budeme hledat na lyžařích ta menší a trochu schovaná.

Ž

e by měl lyžař lyžovat tak, aby jeho lyže tvořily hlavičku písmene T a pomyslná spojnice mezi botami a hlavou jeho nožičku, jsme si vysvětlili minule. Je to otázka předozadní rovnováhy. Stejně tak jsme si ukázali, jak to funguje v rovině boční.

Aby lyžař neupadl nebo nestál na vnitřní lyži, měl by se svým „téčkem“ v oblouku pracovat a zmáčknout ho do kurzívy. Nožičku písmene tvoří spojnice mezi botami a hlavou, hlavičku písmene naopak ramena, která jsou na nožičku

60

kolmá jen v přechodu mezi oblouky. Během oblouku však zůstávají pevná a na rozdíl od nohou se do oblouku tolik nenaklánějí.

Výsledkem je pak písmeno T psané kurzívou.

Když si ale tělo rozdělíme na tři části, uvidíme, že s každou z nich je třeba k dosažení ideálního a hlavně efektivního „téčka“ pracovat trochu jinak. Nestačí se do oblouku pouze naklonit a udržovat ramena v rovině. Něco jiného dělá hlava, trup i nohy. A všude tam můžeme najít další písmena T.

T jako trup

Písmeno T najdeme i na samotném trupu lyžaře.

Hlavičku tvoří ramena, nožičku pak samotná páteř, nebo třeba zip bundy. Když se podíváte na různé fotografie, tak uvidíte, že dobří lyžaři v trupu udržují písmeno T v mírné kurzivě.

Svaly na vnitřní straně těla jsou více natažené a zapojené než ty na straně vnější. Přesto ale vytváření ideálního „kurzivního té“, které vidíme na celém jezdci, vychází více z dolní poloviny těla. Trupem se sice snažíme také naklánět do oblouku, ale méně aktivně, než to děláme nohama. Obecně se totiž snažíme do oblouku naklánět celí, ale nohy budou v průběhu náklonu postupně stále aktivnější.

Kurzíva v nohách

Místo, kde se přirozeně, ale zároveň i trochu aktivně vytváří „téčko“ mírně pokřivené do kurzívy, je pánev. Spojnice boků tvoří hlavičku písmena, zatímco nožičku tvoří samotné nohy.

Když lyžujete rychle a snažíte se dosáhnout větších úhlů zahranění, budete se naklánět do oblouku celým tělem. V průběhu oblouku ale

začnou být nohy aktivnější než trup a dojde k pomyslnému oddělení horní a dolní části těla, tedy trupu a nohou, což je pro lyžování nejefektivnější. Nohama můžete snadno pohybovat dovnitř oblouku nezávisle na trupu, který naopak slouží pro vybalancování působících sil, které se vás při lyžování snaží přiklopit ke svahu. Nohama naopak odoláváme silám, které se nás snaží z oblouku vytáhnout ven. V důsledku toho dochází ke změně úhlu mezi nohama a trupem, kterému často říkáme zalomení.

Ať ti hlava nepadá

Záměrně jsem použil název svého vlastního článku, který jsem napsal v roce 2016. Najdete ho v archivu na www.skiwithme.cz a pojednává o tom, co dělat, respektive nedělat při lyžování hlavou. Hlava tvoří nožičku obráceného písmene T, zatímco jeho hlavičku tvoří opět osa ramen.

Zatímco v přechodu mezi oblouky je hlava ukázkově kolmá na ramena, v průběhu zatáčky se tohle malé „téčko“ začne měnit opět do kurzívy. Přitom s hlavou nikam nepohybuji, pouze ji využívám k balancování a její pohyb ven z oblouku je pouze důsledkem toho, že páteř se pohybuje naopak dovnitř. Tak je to v těle zařízeno a vy si tohle další „té“ můžete na těle velmi snadno pohlídat.

Dává to smysl?

Dnes je to už trochu složitější než minule, kdy jsme pracovali jen s jedním velkým T. Ale jen díky tomu, že jsme si těch T dnes přidali více. To, jak tato „menší téčka“ na těle fungují, je ale vlastně jen důsledek naší snahy o dokonalé velké T na celém těle lyžaře.

Do oblouku se snažte vždy naklánět celí.

Přestat pohybovat trupem a držet ho příliš zpevněný, nebo se snažit uměle o zalomení v bocích či vyklonění trupu ven z oblouku nedává žádný smysl, a byť vám to bude do určité chvíle fungovat, efektivní to není ani pro vaše lyžování, ani pro vaše tělo. Lyžař se vždy naklání celý a teprve postupně začíná v těle reagovat na působící síly v oblouku. Nohy, zejména pak ta vnější, se vzpírají dostředivé síle a lyžař s nimi musí aktivněji pohybovat směrem dovnitř oblouku. Trup se naopak ve svém naklánění začíná mírně zpomalovat a jeho aktivita spočívá spíše v zapojení vnitřního svalstva, zejména pak na jeho vnitřní straně, čímž balancuje síly, které se lyžaře snaží přitlačit ke kopci a postavit na vnitřní lyži. Hlava reaguje na páteř, která se pohybuje dovnitř oblouku balancováním směrem ven. Vše je jen souhra toho, jak je tělo od přírody postaveno a jak reaguje na vznikající síly při pohybu na lyžích. Pro nás zůstává důležité velké T, kterého docílíme tím, že budeme s třemi malými „téčky“ – nohy, trup, hlava – pracovat správně.

Ondřej Novák Redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

Modrá ukazuje osu hlavy, červená osu trupu, oranžová osu nohou a pánve. Zelená pak znázorňuje ideální velké T, kterého bychom měli docílit

61

ACADEMY ÚRAZY PA R T N E R

R U B R I K Y

TEXT: RADEK HOLUB

VAZY

Bezpečnostní vázání sice přispělo v posledních 40 letech ke snížení počtu zlomenin až o 90 %, nicméně i tak tvoří zranění dolních končetin stále téměř polovinu úrazů při lyžování – v první řadě jde o poranění kolen. Nejčastěji dochází k poranění vnitřního postranního vazu (MCL) a předního zkříženého vazu (ACL).

Poranění vnitřního postranního vazu: úraz „z plužení“

V

nitřní postranní vaz (medial collateral ligament neboli MCL) se často poškodí zaseknutím špičky lyže a pádem, typicky při plužení, takže je častější u začátečníků než zdatných lyžařů.

Prevence zranění postranního vazu spočívá především v důsledně rovnovážném postavení při plužení, což souvisí i s výběrem přiměřeně náročného terénu.

Léčí se převážně neinvazivně, a to pomocí ortézy na dobu 4 až 6 týdnů a vhodnou fyzioterapií. Je-li poranění MPL izolované, operuje se jen velmi zřídka.

Poranění předního zkříženého vazu: špatný doskok a nevypnuté vázání

Přední zkřížený vaz (anterior cruciate ligament neboli ACL) stabilizuje kolenní kloub tím, že brání posunu mezi horní částí holenní kosti a dolní částí stehenní kosti. Ve zhruba polovině případů poranění vazu dochází zároveň k poranění dalších struktur kolena jako menisku, kloubní chrupavky či ostatních vazů.

K poranění nejčastěji dochází při špatném doskoku přes překážku nebo pádu, při němž si lyžař „otočí“ koleno. Typickou bezprostřední příčinou přetrženého vazu bývá vázání, které se nevypne. Tento úraz je často doprovázen

62

slyšitelným lupnutím a následně nemožností zatížit kolena pro bolest a pocit, že vám koleno „vypadne“.

Prevencí je proto kromě správně seřízeného vázání především správná technika jízdy. Při skoku nebo přejezdu boule či terénní nerovnosti je potřeba „dopadat“ rovnovážně, zejména se vyhnout záklonu, jehož důsledkem bývá faktická neovladatelnost lyže. Velmi nebezpečná je také snaha zabránit nevyhnutelnému pádu zvedáním se zpět na nohy. Bezpečnější bývá padat „kontrolovaně“ v daném směru, a nesnažit se nohama směr měnit, jinak často dojde právě k přílišné rotaci v koleni a přetržení zkříženého vazu.

U méně aktivních a starších pacientů se léčí konzervativně pomocí ortézy a rehabilitace.

U aktivních a mladších pacientů, u nichž je diagnostikována nestabilita kolenního koubu, bývá standardem operace – plastika. Cílem operace je obnovit stabilitu kolena a tím pádem zabránit riziku poškození dalších struktur kolena. „Poškozený vaz se nahradí štěpem, který artroskopicky vpravíme a upevníme na místo původního vazu. K náhradě vazu používáme nejčastěji šlachu ze zadního stehna, tzv. hamstringu, nebo střední část podkolenní šlachy,“ popisuje průběh operace MUDr. Oldřich Vastl. „Na základě našich zkušeností se nám osvědčilo po operaci fixovat operované koleno ortézou do zahojení operační rány. Během této doby doporučujeme ledování kolena, polohování a posilování operované končetiny – cvičení hlezna, dovolujeme nášlap podle bolestí a doporučujeme nošení elastických punčoch k prevenci vzniku trombózy. Zhruba po dvou týdnech odstraníme stehy, odebereme ortézu a zahajujeme intenzivní rehabilitaci.

Cílem je obnovení hybnosti, snížení otoku, posílení operované končetiny a péče o jizvu.

Nenastanou-li vážnější komplikace, postupně povolujeme následující sporty: plavání (od 2. týdne po operaci), kolo (od 3. týdne), výklus (po 2 měsících). Kontaktní sporty doporučujeme nejdříve s odstupem 6 až 9 měsíců po operaci.

Návrat k lyžování po plastice vazu je velmi individuální, ale běžné je také nejdříve 6 až 9 měsíců od operace. Riziko poranění operovaného vazu je zvýšené zejména v prvních dvou letech po operaci, a proto je doporučována preventivní ochrana kolene pomocí čtyřbodové ortézy Don Joy. Podle lékařských studií lyžaři po plastice využívající tuto ortézu snižují riziko dalšího poranění plastiky na třetinu oproti těm, kteří po náhradě vazu lyžují bez ortézy.“

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Poranění kolena –

První pomoc při poranění kolena Obecně se doporučuje postupovat tzv. systémem RICE, vycházejícím z anglických slov: R (rest) – klid, znehybnění dlahou či ortézou I (ice) – ledování C (compresion) – stažení např. elastickým obinadlem E (elevation) – podložení dolní končetiny U těžších poranění je nezbytné vyhledat odbornou lékařskou pomoc.

Na přípravě seriálu článků o úrazech, jejich prevenci a léčbě se lektorsky podílí MUDr. Oldřich Vastl, www.medeorkv.cz

PŘÍŠTĚ: Poranění ramena www.snow.cz/urazy

lusti.cz

Dnes již klasické modely lyží řady PC jsou esencí toho, co v LUSTi čekáme od dobrého lyžování: přesná, sportovní, a přitom zábavná jízda na hraně.

Ať už si vyberete hravé slalomky PC71, dynamické crossovery PC74, nebo jisté univerzálky PC77, můžete se při zdolávání sjezdovek připravit na jedinečný zážitek.

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

KURZ ADAPTIVE

FOTO: NIKOL NOVOTNÁ

Rozšíření nabídky instruktorského vzdělání APUL APUL nově svým členům nabízí i instruktorské vzdělání zaměřené na klienty s handicapem. Kurz ADAPTIVE je připraven pro instruktory lyžování tak, aby rozšířili své dovednosti o výuku vozíčkářů na monoski nebo biski.

Kurz APUL ADAPTIVE: 11.–16. prosince, Horní Malá Úpa

M

onoski je speciální sportovní nářadí, které kompenzuje tělesné postižení. Skládá se z jedné lyže (dvě lyže má biski, která je mnohem stabilnější a používá se u klientů s větším rozsahem postižení), nosné konstrukce a tzv. skořepiny, ve které je lyžař posazen.

Lyži můžeme libovolně vyměňovat podle jezdecké úrovně lyžaře. Nosná konstrukce je vybavena tlumičem, jehož správným

64

nastavením můžeme hodně ovlivnit kvalitu jízdy. Skořepina má různé velikosti a vyrábí se z kevlaru nebo sklolaminátu. Stabilitu na monoski zvýší lyžař použitím tzv. stabilizátorů, což jsou speciální, zkrácené hole s krátkými lyžemi. V České republice se jejich výrobou již mnoho let zabývá Jiří Němeček.

Práce instruktora s tělesně postiženými klienty není vždy úplně jednoduchá.

Odbourat stres a navodit příjemné pocity z pohybu na sněhu je ale nelehký úkol i pro začínající lyžaře bez handicapu. Velkým přínosem jízdy na monoski je kromě možnosti postupně se začlenit do běžné lyžařské společnosti i samotná výuka, kdy s klientem rozvíjíte cit pro rovnováhu a v rámci jeho možností pracujete na posílení různých svalových skupin, zvláště pak středu těla.

FOTO: NIKOL NOVOTNÁ

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Monoski? POMESKI.

V loňském roce proběhl pilotní kurz pod vedením skvělé lektorky Radky Čihákové na Pomezních Boudách. Radka zároveň působí i na Obchodní akademii Olgy Havlové v Janských Lázních, která se specializuje na žáky s tělesným postižením. V rámci kurzu měli budoucí instruktoři monoski možnost vyzkoušet si práci s vozíčkáři a učit 6 odvážných studentů školy. Kurz byl tak přínosem nejen pro účastníky, ale i pro studenty

a všichni si tak mohli společně užít pobyt na horách a jízdu na lyžích.

Kurz probíhá v rozsahu 50 hodin a minimálním vstupním požadavkem je instruktorská licence APUL Lyžování C. K tomu, abyste mohli ovládat plně naloženou monoski, potřebujete kvalitní lyžařský základ. Při jízdě s monoski totiž instruktor pocítí tu pravou dostředivku a zrychlení.

Nikol Novotná, manažer vzdělávání APUL

Manažerka APUL na monoski Pracovala jsem pár sezón v Japonsku, kde bylo celkem běžné, že i děti s tělesným postižením lyžovaly se skupinou „zdravých“ dětí. Samozřejmě s asistentem. Hrozně se mi jejich přístup líbil a už tehdy jsem se rozhodla, že by bylo skvělé, kdyby naše asociace poskytovala instruktorům lyžování podobné vzdělání v oboru. Cesta to byla trnitá, jeden kurz pro instruktory APUL proběhl již před lety, nicméně teprve minulou sezónu se povedlo kurz ADAPTIVE zařadit do systému vzdělávání a rovněž ho uznávat jako plnohodnotný druhý nástroj na cestě k nejvyšším instruktorským licencím.

Měla jsem možnost se kurzu účastnit a odvézt si hromadu pozitivní energie. Kurz probíhal ve spolupráci s Fakultou tělesné kultury – Univerzitou Palackého v Olomouci (FTK-UPOL), katedrou Aplikovaných

pohybových aktivit (APA) a Českým svazem lyžařských škol (ČSLŠ).

Měli jsme možnost zažít během kurzu opravdickou práci s tělesně postiženými studenty akademie a sdílet s nimi radost z lyžování. Čistou radost z pobytu venku na horách a z klouzání po sněhu. A také radost z toho, že můžeme dávat radost. Akce tohoto charakteru mají velký smysl, tak neváhejte a pojďte do toho s námi – kurz se bude konat v termínu 11.–16. prosince a strávíte s námi 5 dní na kopci v Horní Malé Úpě. Přihlásit se můžete v kalendáři na webu APUL. A nebojte se toho. Moje největší obava, že někoho „vyklopím“, se nenaplnila, navíc se setkala s trochou černého humoru, když mi jeden kvadruplegik naznačil, že už mu přece víc ublížit nemůžu.

Kontakty na www.apul.cz 65

ADVERTORIAL

Demoteam.cz

Top trenéři top lyžařům Přístupy k výuce, tréninku a vylepšování lyžařské techniky se neustále rozvíjí a modernizují podle toho, jak se mění nejen lyžařské, ale i společenské trendy. Místo drilu s anonymním učitelem v lyžařské škole jde dnes stále více o individuálně pojatý zážitek s širokým rozsahem služeb. Pionýrem v této oblasti je Demoteam.cz, kde ti nejlepší lyžařští učitelé posunují ve své snaze ty nejnadšenější lyžaře z řad veřejnosti.

A

čkoli tento projekt vznikl teprve v roce 2020, nestojí za ním žádní nováčci, ale naopak mistři svého oboru. Členové týmu mají léta zkušeností v roli instruktorů, trenérů alpských disciplín, závodníků a lektorů APUL nejen v ČR, ale i v jiných koutech světa (Austrálie, Rakousko, Švýcarsko, Nový Zéland, Libanon). Mimo to

66

jsou vícenásobnými českými a slovenskými mistry v synchronizovaném lyžování týmů a z posledního předcovidového mistrovství Evropy v Samnaun si přivezli pěkné 5. místo. „Naší mimořádnou předností, která garantuje stabilně vysokou úroveň služeb, je právě složení úzkého a kompaktního týmu. Vedení lyžařské školy z tepla kanceláře máme již za sebou, zkušenosti z výuky lyžování chceme předávat přímo, věnovat se tomu, co nám jde nejlépe, trávit čas tam, kde nás to baví. A to je na kopci – s nadšenými klienty,“ vysvětluje Michal Kašpárek, jeden z autorů myšlenky projektu.

Samozřejmě, podobně kvalitní servis ocení jen ten nejnáročnější klient. Právě splnění jeho ambiciózních snů je cílem a motorem projektu.

Klient dostane profesionální koncepční přístup a servis podobný tomu, jaký dostává profesionální sportovec. Nejde ale jen o trénink techniky či fyzičky, hlavní roli vždy hraje radost z pohybu a pobytu na horách.

Nová filozofie výuky

Vztah s klientem je dlouhodobý, při prvním kontaktu se pečlivě analyzuje, co kdo potřebuje zlepšit, a následně trenéři pomáhají naplánovat, na čem je potřeba dlouhodobě pracovat. Podobně jako se vám při návštěvě fyzioterapeuta vždycky uleví a zároveň si odnesete rady a cviky, jak dalším bolestem předejít, můžete občas nebo pravidelně lyžo-

Podobně jako se vám při návštěvě fyzioterapeuta vždycky uleví a zároveň si odnesete rady a cviky, jak dalším bolestem předejít, můžete občas nebo pravidelně lyžovat s parťákem z Demoteam.cz a odnést si kromě radosti z pěkných oblouků také inspiraci a tréninkový plán. vat s parťákem z Demoteam.cz a odnést si kromě radosti z pěkných oblouků také inspiraci a tréninkový plán, který vám pomůže ke zlepšení, když budete lyžovat sami. Za peníze srovnatelné s jinými lyžařskými školami dostanete mnohem víc muziky. Investice, byť jen do pár setkání za celou zimu, přinese velice pozitivní dopad na vaše lyžařské dovednosti i lyžařskou motivaci.

Co je vlastně DEMO TEAM V našem lyžařském světě je to skupina lyžařů, která při jízdě ve formaci a podle konkrétní choreografie předvádí (DEMOnstruje) lyžařskou techniku ve variacích krátkých, středních, dlouhých oblouků a fun prvků. Celosvětově a zejména pak v alpských zemích je lyžování a soutěžení ve formacích populární a divácky atraktivní disciplína.

Ivo Šmíd, zástupce značky Blossom, a Michal Kašpárek, zakladatel projektu Demoteam.cz

Do Špindlu i do Alp

Základnu si Demoteam.cz vytvořil ve Špindlerově Mlýně a staví na intenzivním programu na celé dopoledne či odpoledne. I za jednu takovou návštěvu se dá stihnout hodně.

S instruktory Demoteam.cz ale můžete vyrazit i na skalpech či se účastnit dalších akcí a workshopů na alpských ledovcích, jako například 24.–27. 11. v Söldenu. Kdo zrovna nemůže přímo na kopec, má příležitost využít online podpory a získat analýzy, videa, tipy a rady, které podpoří jeho snažení.

Bez kvalitního materiálu to nejde

Není náhoda, že do nové sezóny vstupuje Demoteam.cz v úzké spolupráci se značkou Blossom, která produkuje výhradně ručně vyráběné lyže s dřevěným jádrem a klasickou sendvičovou konstrukcí. Jak Blossom, tak Demoteam.cz totiž spojuje nejen vášeň k lyžování, ale také důraz kladený na vysokou kvalitu na úkor kvantity. V rámci lekcí a workshopů s Demoteam.cz si mohou lyže Blossom vyzkoušet i klienti. Instruktoři každému rádi pomohou s výběrem vhodného modelu, a jak známo, právě vhodné a kvalitní

lyže dále podpoří lyžařské dovednosti každého lyžaře. „Na Blossomu jezdí ti nejlepší. Cílová skupina lyžařů, kteří výborně lyžují a nadšeně se zdokonalují s Demoteam.cz, se významně protíná s tou, která si kupuje lyže prémiových značek.

A na tomto trhu je Blossom v Čechách lídrem,“ vysvětluje účel zapojení značky Blossom její zástupce pro ČR Ivo Šmíd. „Už při prvních testech přišli trenéři s velmi zajímavými podněty ve smyslu ladění lyžařského materiálu, s doporučeními, jaké desky a vázání dávat na konkrétní modely lyží tak, aby byly pro cílového zákazníka ideální,“ doplňuje. „Testování lyží Blossom bylo velmi milým překvapením. V užším výběru zůstalo hned několik vhodných modelů, které splňují naše náročné požadavky. Široká paleta modelů navíc umožňuje splnit také individuální a neméně vysoké nároky našich klientů. Rozhodování tak bylo velice jednoduché a naše spolupráce naplňuje naše koncepční pojetí s důrazem kladeným na kvalitu,“ vysvětluje Michal.

„Zalyžovat si s parťákem, od kterého se člověk může leccos přiučit, a posunout tak svou techniku pokaždé o krok či oblouk dál. Nebo využít pravidelně a efektivně příležitosti pro společný trénink. Užít si atmosféru na společných akcích, kde jsou všichni na jedné vlně.

To jsou právě vize projektu Demoteam.cz, který je tu pro každého z nás,“ shodují se Ivo a Michal. @demoteam.cz

DemoTeam.cz

info a rezervace online

DemoTeam.cz

67

ADVERTORIAL

JUPITER

NOVÝ KRÁL SVĚTA LYŽAŘSKÉHO SERVISU

INDIVIDUALITA A AUTOMATIZACE – KONEČNĚ JE TO MOŽNÉ!

Každý ski servis má jiné preference, pokud jde o efektivitu nebo kvalitu, což často vede k zaměření se na konkrétní technické prvky. Jupiter uspokojí každé přání konceptem stroje, který nabízí maximální flexibilitu a zajišťuje, že vaše očekávání budou splněna pokaždé – bez kompromisů!

NEJVĚTŠÍ INOVACE V-Edge® – technologie proměnlivého

úhlování boční a spodní hrany pro maximální zážitek z lyžování

D

oposud nejlepší technologii tuningu hran keramickými kotouči se dostalo dalšího zdokonalení. Boční a spodní hrany jsou broušeny pod proměnlivým úhlem po celé délce lyže. Hrany ve střední části lyže jsou broušeny pod menším úhlem pro optimální vedení a maximální edge grip na zmrzlém sněhu a ledu, zatímco oblast špičky a paty pod větším úhlem pro snadnější nástup do oblouku a vedení lyží.

V-Edge kromě zcela nového lyžařského zážitku výrazně zvyšuje bezpečnost lyžaře.

Modul keramických disků vybavený technologií V-Edge zároveň ovládá i modul leštění (polish). Výsledkem V-Edge je dokonalé držení hran a snadnější nástup do oblouku, a tím i maximální zážitek z lyžování.

68

Tune-Pilot

Upravená sjezdovka, all-mountain, freeskiing nebo závody: různé sjezdovky vyžadují různé modely lyží. Rekreační, výkonnostně sportovní, nebo závodní lyžař? Carvingový oblouk, smýkaný, nebo něco mezi? Různé lyžařské schopnosti v kombinaci s různými modely lyží vyžadují odlišnou přípravu. WINTERSTEIGER má řešení – Tune-Pilot s možností V-Edge, variabilní geometrie hran pro lepší edge grip, méně fyzické námahy a 100% výkon.

S novým Tune-Pilot můžete snadno a rychle zvolit ideální strukturu bez ohledu na měnící se sněhové podmínky. Jediným stisknutím tlačítka vybíráte z předdefinovaných struktur v závislosti na typu sněhu – prašan, mokrý, nebo firn.

Trim Cut – automatické odstranění sidewallu

S technologií Trim Cut pro automatické odstranění sidewallu dosáhla společnost WINTERSTEIGER dalšího stupně inovace.

Trim Cut je integrován do prvního modulu kamene a během procesu se automaticky aktivuje. To zajišťuje maximální účinnost v následném tuningu bočních hran. Proč je ale tato příprava nutná? Vyčnívající boční stěna může negativně ovlivnit broušení boční hrany. Trim Cut eliminuje potřebu ručního odstranění bočnice. Tento proces chrání keramické kotouče a tvoří základ pro vysoce přesnou geometrii tuningu bočních hran.

Lyže v závislosti na typu lyžaře vyžadují odlišnou přípravu hran. V Tune-Pilot jsou definovány tři různé kategorie a parametry úhlování (Comfort, Sport, Race). Stisknutím tlačítka můžete vyvolat příslušnou kategorii a stroj přesně aplikuje dokonalé úhly.

Pro více informací navštivte:

www.wintersteiger.cz

ADVERTORIAL

NIC než NIX Nix je latinsky sníh. NIXSKI je zase lyžařská speciálka „nové generace“ na kraji Hranic na Moravě, přímo u cyklostezky, pouhý kilometr od dálnice.

Proč nové generace? Projekt vedou mladí a moderně smýšlející majitelé. Poznáte to třeba už podle toho, že v okolí nově zrekonstruované budovy se pasou ovce a pobíhá pes Brita.

P

octivý přístup k zákazníkovi dnes nabízí snad každý – přinejmenším deklarativně. Když někde ale fyzicky stojí na prodejně majitel, nemůže deklarace zůstat v rovině slov, ale logicky se mění v činy – právě majitel obchodu je ten, kdo do svého podniku vkládá své srdce, kdo v zákaznících zapaluje důvěru i věrnost, kdo tvoří magii a atmosféru prodejny. V NIXSKI jsou na to rovnou dva: Jarda Zeman a Markétka Dostálová, pokud tedy už není Zemanová (já bych to silně doporučil).

Jsou tam jen a jen pro vás

Jarda se stará v přízemí o hardware – lyže, boty a další vybavení. Sám je nadšený lyžař a skialpinista a v branži se pohybuje už roky, takže ví, o čem mluví. Hojně se například účastnil kdysi slavného Supertestu. Rád vám k tomu nezbytnému povídání, které dobrému nákupu předchází, uvaří vymazlené espreso.

Markétka je nahoře, ta zase radí požensku s výběrem lyžařského nebo skialpového oblečení: Dámy ocení nabídku trendů a vychytávek a muži zase nezávislé potvrzení sličné prodavačky, že ve vybraném outfitu budou na kopci šik.

Jejich poradenství není však jen o slovech a doporučeních, ale i službách a technologiích. Bootfitting, skener chodidel, příprava anatomické vložky, závodní servis, kompletní servis na skialpy, skidepo… To jsou střípky nutné k tomu, aby nákup klientovi přinesl kýžené výsledky zejména na kopci.

Na všechno také máte potřebný klid: „Tím, že nejsme v oblasti s přirozeným pohybem osob, má zákazník obrovské soukromí, může se objednat individuálně jako k doktorovi, nikdo mu pak nekouká přes rameno,“ vysvět-

70

luje výhody jejich konceptu Jarda. Doplníme, že skidepo je možnost uskladnění lyžařského vybavení včetně servisu po sezńě a před ní.

Kvalitní produkty a značky

Druhým pilířem kvality NIXSKI jsou kvalitní produkty a značky. Jarda to vysvětluje: „Prodávám značky, co mám rád a kterým sám věřím. Rozhoduju se pocitově podle lidí, co za nimi stojí. Třeba Lusti, příběh Milana Luštince znám, věřím mu a chci ho podpořit.“ Vedle sjezdovek v NIXSKI prodávají i vše na skialpy: „Chceme dělat to, čemu rozumíme a co sami provozujeme,“ rozvádí. Na obchodě tak najdete vybavení pro skitouring, fitness skialp, ale i na freetouring a freeride. Jarda s Markétkou jsou totiž nadšenci do skialpu, podnikají akce i se svými klienty, třeba večer na Lysou z Papežova. „Je důležité mít přirozený kontakt se zákazníky, je to prostor pro získání vzájemné důvěry i zkušeností o materiálu a značkách.“

Nekonečné sklady

Dvoupatrová budova prodejny nabízí dostatek prostoru pro mimořádně široký sortiment produktů. Tím to ale nekončí, protože když se někomu něco líbí, a třeba na skladě zrovna není jeho velikost, nepotěší to zákazníka ani jeho prodejce. Proto Jarda s Markétkou sází na vysoký stav skladových zásob. „Nikdo by neměl z prodejny odjet nespokojen, takže jsme do skladových zásob hodně nainvestovali,“ vysvětluje Jarda.

Přesvědčte se sami

Až pojedete nedaleko Hranic na Moravě, sjeďte z dálnice a sami se přesvědčte, jak vypadá splněný sen dvou mladých, podnikavých lyžařů, Jardy Zemana a Markétky Dostálové. „Klidně se stavte jen na kafe, není přeci potřeba při každé návštěvě něco hned koupit,“ uzavírá svou pozvánku Jarda Zeman.

EXPERT NA

VYHŘÍVÁNÍ

A TERMOREGULACI

THERM-IC POWERGLOVES LIGHT+

THERM-IC WARMERS

THERM-IC POWERSOCKS HEAT FUSION UNI

THERM -IC.EU

Nirmal Purdža První horolezec, který v zimě zdolal K2 bez použití kyslíku

FASHION

ADVERTORIAL

GARIBALDI 2.0 JACKET Barva: OCEAN MELANGE Certifikace: bluesign

10 990 Kč

GARIBALDI 2.0 PANT Barva: OCEAN MELANGE

10 990 Kč 72

ELEVATION SHIELD FLEECE JACKET Barva: BLACK Certifikace: PFC-free, bluesign

4 390 Kč

www.hellyhansen.com W AURORA INFINITY SHELL JACKET Barva: JADE 2.0 Certifikace: PFC-free

17 290 Kč

ULLR D INSULATED ANORAK Barva: BLACK ICE Certifikace: PFC-free, Recycled, bluesign

8 490 Kč

W AURORA INFINITY SHELL PANT Barva: DARKEST SPRUCE Certifikace: PFC-free, Recycled

11 990 Kč

ULLR D PANT Barva: BLACK Certifikace: PFC-free, Recycled, bluesign

5 390 Kč

73

FASHION

ADVERTORIAL

PATROL PUFFY JACKET Barva: NIMBUS CLOUD Certifikace: PFC-free, Recycled

PATROL PILE Barva: BLACK Certifikace: PFC-free

4 190 Kč

9 290 Kč

ODIN PRO SHIELD JACKET

ODIN STRETCH HOODED INSULATOR

Barva: DEEP FJORD Certifikace: PFC-free, bluesign

Barva: DEEP FJORD

6 790 Kč

5 390 Kč

ODIN HUGINN 2.0 PANT Barva: BLACK Certifikace: PFC-free, bluesign

4 790 Kč 74

www.hellyhansen.com Westfield Chodov Praha Palladium Praha Bory Mall Bratislava

JR SUMMIT BIB PANT Barva: NAVY Certifikace: PFC-free

3 790 Kč W ADORE PUFFY PARKA Barva: JADE 2.0 Certifikace: PFC-free

8 490 Kč

JR CYCLONE JACKET Barva: UTILITY GREEN Certifikace: PFC-free

4 990 Kč

JR SERENE JACKET Barva: JADE 2.0 Certifikace: PFC-free

4 790 Kč

75

RECENZE

OBLEČENÍ A DOPLŇKY

PETR HAVELKA REDAKTOR SNOW

Technický hybrid do chladných dnů Montane Axis Alpha Jacket Kombinace dvou značkových svrchních materiálů a výplní v podobě peří a syntetického materiálu předurčuje tuto hybridní bundu pro aktivity v chladných proměnlivých podmínkách.

T

eplotní komfortní rozsah určuje zejména použitý izolační materiál a jeho gramáž. Bunda Axis Alpha má z přední strany na těle, v horní části rukávů a na kapuci v prošívaných komorách umístěno velmi jemné impregnované husí peří s plnivostí 800 Cuin (podíl prachového peří 90:10), v ostatních částech je využita moderní prodyšná a lehká izolační vrstva z materiálu Polartec® Alpha® Direct. Tento materiál se rychle prosazuje jako zimní izolace pro aktivní sporty, kde jsou velké výkyvy v počasí i v intenzitě pohybu. Izolační materiál je jemný, lehký, se značným „chlupem“, trochu připomíná fleece (je také z polyesteru), ale je značně vzdušnější a lehčí, tedy velmi dobře pracuje s vlhkostí směřující od těla a neklade jí zbytečné překážky, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, kdy i při intenzivní aktivitě bunda vlhkost aktivně odváděla.

Pod touto izolací Polartec není žádná podšívka, což je další plus pro transport páry a šetří se tím i hmotnost.

Svrchní materiály jsou kombinovány také dva.

V místech s péřovou výplní je použit Gore-Tex Infinium™ s rip-stop mřížkou. Tato textilie od Gore se odlišuje od těch „tradičních“ tím, že nedisponuje membránou.

Je ovšem lehká, zcela větruodolná a má velmi dobrou vodoodpudivou povrchovou úpravu. Je proto taky prodyšnější a určená pro aktivní pohyb ve středně náročných povětrnostních podmínkách. Pokud jde opravdu do tuhého, předpokládá se, že nad zateplovací hybridní bundu přibude hardshellová membránová bunda.

Druhým svrchním materiálem je Pertex® Quantum Air, který exceluje dobrou větruodolností, nízkou hmotností, a ještě lepší prodyšností. Proto je umístěn nad syntetickou výplní v místech, kde je vhodná větší paropropustnost při výkonu. Ani jeden ze svrchních materiálů není moc elastický, proto u této bundy oceníte dobrý střih.

Bunda Bunda Axis Alpha má horské geny.

Pro aktivní sporty mám rád, když má bunda delší střih s prodloužením v zádní části, což testovaný model splňuje na 100 %, také má příjemné dlouhé předtvarované rukávy, které se neshrnují ani v extrémních pozicích. Zateplená kapuce je skvěle vytvarovaná, regulovatelná a se zpevněným kšiltem. Vzhledem k určení bundy se pod kapuci nevejde helma.

Dlouhý obousměrný YKK zip s krycí légou mi končil tak akorát pod bradou. Dvě prostorné kapsy jsou po stranách a jedna menší z vnější strany na hrudi. Při mírách 177 cm/74 kg mi velikost M sedla přesně.

Testovaná bunda ve velikosti M váží 504 g.

Není nejlehčí, ale vzhledem k izolačnímu výkonu je to dobrá hmotnost. Bundu jsem dokázal dobře stlačit do menšího objemu, když bylo třeba ji schovat do batohu. Model Axis Alpha mohu doporučit na skialp a outdoorové aktivity v zimních dnech, na jarní túry už by mohl být až moc hřejivý. A nezapomeňme ani na sjezdové lyžování, tam díky skvělé izolaci a vlastnostem svrchních materiálů bude taky hrát první housle.

VÝHODY Kombinace 2 izolačních materiálů vhodně rozmístěných na těle Prodyšné svrchní textilie s velmi dobrou větrua voděodolností Dlouhý a propracovaný střih, dobře padnoucí kapuce

Doporučená cena: 6 477 Kč

76

MATTERHORN SKI PARADISE

THE ULTIMATE SKIING EXPERIENCE

PERFEKTNĚ UPRAVENÉ & NEKONEČNÉ SJEZDOVKY

MODERNÍ & INOVATIVNÍ INFRASTRUKTURA

JEDINEČNÉ & NEZAPOMENUTELNÉ VÝHLEDY

REZERVUJ BRZY & USETRI!

matterhornparadise.ch

78

FOTO: TROJENA SKI RESORT NOEM

Lyžařský resort Trojena v saudskoarabské horské poušti bude jen jedním dílkem obřího futuristického projektu za 500 miliard dolarů

VLEKY BUDOU JEZDIT NA VÍTR Rakousko si vyrábí většinu elektřiny z obnovitelných zdrojů, hlavně tedy ve vodních elektrárnách, přesto není úplně soběstačné a zvláště v zimě musí dovážet. Překvapivě nevyužívaná je zatím větrná energie a to chce šéf tamních lanovkářů Franz Hörl změnit. Ve „své“ Zillertal Areně proto do příští zimy 2023/24 vybuduje tři větrníky, které by spolu se solárními panely a hydroelektrárnou měly zajistit téměř úplnou energetickou soběstačnost lyžařského areálu. Možná ho k tomu popostrčily i úvahy „zelených“, že v době energetické krize by se taky nemuselo vůbec lyžovat.

Každopádně držíme palce, ať ty vrtule moc nepřekáží a pořádně frčí! (rh)

RESORT V POUŠTI V Evropě se už musí lyžaři při rozšiřování terénů dohadovat o každý strom, trs trávy nebo ještěrku, a tak nejvelkolepější lyžařský projekt budoucnosti vznikne v Saudské Arábii, několik desítek kilometrů od břehů Rudého moře. Bude to sice v poušti, ovšem v horské poušti s vrcholy přes 2 500 m n. m. a šetřit se na tom nebude. Za 500 miliard dolarů se postaví všechno, na co si vzpomeneme – letiště, velkoměsto, luxusní hotely a rezidence, obří vodní nádrž, turistické atrakce a samozřejmě sjezdovky, to vše v naprosto futuristickém „balení“. Díky strategické poloze a leteckému spojení prý bude oblast dostupná do 4 hodin pro polovinu obyvatel planety. Kdy něco podobného šejkové postaví na Měsíci nebo na Marsu? (rh)

CRANS MONTANA JE NA PRODEJ Jeden z nejbohatších Čechů Radovan Vítek prodává svůj většinový podíl ve známém švýcarském lyžařském středisku Crans Montana. Když Vítek před necelými 10 lety resort kupoval, měl velké developerské plány, pak se ale s místními představiteli rozhádal a v roce 2018 dokonce uprostřed Velikonoc natruc vypnul vleky. V posledních letech už jen kumuloval ztráty při klesajících tržbách. Za svůj podíl by chtěl Vítek v přepočtu dvě miliardy korun, což je podle znalců zhruba dvojnásobek jeho skutečné hodnoty, navíc lyžařský areál bude v příštích letech vyžadovat další stamilionové investice. Nějak se z toho vnucuje pocit, že tam pan miliardář dělal trochu ostudu. (rh)

79

RESORT

REPORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

ÖTZTAL

Podzimní lyžařské království V listopadu, na sklonku podzimu, se dá lyžovat v podstatě jen na alpských ledovcích a postupně v prvních několika neledovcových areálech s velmi omezeným provozem.

V tyrolském Ötztalu ovšem kombinace dvou ledovců a tří „konvenčních“ vysokohorských areálů vytváří každoročně velmi solidní koncentraci více než 150 km otevřených sjezdovek už v polovině listopadu.

80

RADEK HOLUB redaktor SNOW

Šestisedačka Seiterjoch propojuje söldenský ledovec Tiefenbach s Rettenbachem

Méně známo je, že v druhé polovině listopadu bývá Ötztal „největším“ alpským lyžařským střediskem – měřeno množstvím otevřených sjezdovek

Ú

dolí Ötztal je lyžařům určitě notoricky známé – koneckonců je to jedna z nejnavštěvovanějších destinací Rakouska, koncem října se tu zahajuje světový pohár, natáčel se tu Bond a vždy to tu žilo i při après-ski. Méně známo ovšem je, že v druhé polovině listopadu bývá „největším“ alpským lyžařským střediskem – měřeno množstvím otevřených sjezdovek.

Kdo se tedy v tomto období nespokojí jen s ledovci a hledá co nejrůznorodější tratě, může téměř bez obav zamířit do Ötztalu.

Na ledovec pohodlně

Vysoko nad Söldenem se na ledovcích Rettenbach a Tiefenbach lyžuje zpravidla už od konce září, v polovině listopadu se pak přidává i Giggijoch, čímž jednak odpadne úmorné dojíždění serpentinami na ledovec a jednak se prakticky zdvojnásobí plocha sjezdovek. Nastoupit do lanovky tak lze přímo ve městě – u 10místné kabinky na Giggijoch, mimochodem s přepravní kapacitou bezmála pět tisíc osob za hodinu jedné z nejvýkonnějších na světě, se nachází bezplatný parkovací dům „labyrintového“ charakteru.

Sölden: slunečná planina na Giggijochu

Nahoře na Giggijochu, slunečné, východně orientované, širé a členité planině, operují sedačkové lanovky, kolem nichž stékají červené a modré dálnice – přímé a přehledné, ale vůbec ne terénně nudné, nýbrž zvlněné, občas i s bočním odklonem. Pomocí krátkých sjezdovek a přejezdů a dalších lanovek se dosáhne základny ledovce Rettenbach.

81

REPORT

Sölden

142 km 95 km 34 %

Schwarze Schneid Tiefenbach

47 %

Rettenbach

Rotkogljoch

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

3 8 3 1 11 6 1 1 ŘÍJEN

3 500

19 %

Gaislachkogl

ZÁŘÍ

4 000

3 000 2 500

1 500

OS./HOD.

Giggijoch

3 260 1 883 m

2 000

66 000 ČERVEN

SÖLDEN

KVĚTEN

RESORT

1 377

1 000 500 0

m n. m.

www.soelden.com www.snow.cz/stredisko/35 Obergurgl Hochgurgl

110 km 109 km

Sölden

Wurmkogl

Hohe Mut

Schermerspitze

Festkogl Alm

2 000 1 500

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

OS./HOD.

1 000 500 0

m n. m.

www.obergurgl.com www.snow.cz/stredisko/24 4–6

CENY POBYTŮ

Kirchenkar Obergurgl

hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

4 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

Hochgurgl

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

KLADY A ZÁPORY

Rettenbach a Tiefenbach: ledovcové dálnice

Páteřní kabinka a dva vleky obsluhují mírnější ledovcovou pláň nahoře, podél kabinky dolů se pak řítí velmi prudká a zcela zastíněná závodní trať. Od horní stanice se tunelem provrtáte na slunečnější ledovec Tiefenbach se svižnějším začátkem, plochou střední částí a krátkým strmějším dojezdem – obsluhu opět zajišťuje páteřní kabinka a vlek. Návrat na Rettenbach zajišťuje 6sedačka Seiterjoch, pod níž se vine červená neledovcová trať.

Mumraj na sjezdovkách si lze zpestřit vyhlídkou z prosklené plošiny s panoramatem Ötztalských Alp.

82

Gurgl: vysokohorské lyžování v komornějším duchu

Trochu do jiného lyžařského světa se přenesete, popojedete-li na konec údolí do dvojstřediska Hochgurgl a Obergurgl, propojeného tranzitní kabinkovou lanovkou do kompaktního celku. Zaprvé tu bývá klidněji a zadruhé se lyžuje zcela mimo ledovec ve vysokohorských kotlinách a na pláních.

Všechny svahy jsou pootočené na západ, takže slunce si do nich najde cestu až později během dne, některé úseky však zůstávají ve stínu celodenně. Zatímco Hochgurglu vévodí mírná centrální dálnice, z níž odbíhají stranou strmější tratě, v sousedním Obergurglu jsou

3 082

2 500 1 289 m

38 900 ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

3 000

18 %

6 6 1 6 8 ZÁŘÍ

OBERGURGL HOCHGURGL

50 %

3 500

KVĚTEN

32 %

4 000

vysokohorské areály s dlouhými sjezdovkami moderní a expresní lanovky sněhová jistota díky nadmořské výšce i ledovcům velmi dlouhá sezóna termální lázně málo sjezdovek chráněných porostem velmi rušná oblast vyšší ceny všechny tratě spíše strmější, nepočítáme-li užší traverzovitou cestu pro přesun mezi jednotlivými sjezdovkami.

Krásný rozhled je z vrcholku Hohe Mut, kde stojí i příjemná restaurace s terasou, vyhlídku na nedaleké Dolomity zase nabízí třítisícový Wurmkogl.

1 793

V Gurglu se od poloviny listopadu lyžuje podle podmínek až na 100 km sjezdovek (pohled na sjezdovku pod Schermerspitze v Hochgurglu)

350 km sjezdovek i termální lázně

Ubytování v Söldenu, natožpak v Gurglu jsou cenově ve vyšších kategoriích, poměrně levně se ale dá ubytovat v některé z mnoha vesniček údolí Ötztal, ovšem s dojížděním. Velmi oblíbenou alternativou lyžování jsou termální lázně se saunovým světem v Längenfeldu.

Skipas je od 3 dnů společný pro celé údolí s více než 350 km sjezdovek a kromě Söldenu a Gurglu zahrnuje také menší areály Hochötz, Kühtai a Vent, které začínají sezónu během prosince. Jeden den lyžování v Ötztalu vyjde v závislosti na termínu a včasnosti nákupu od 50 do téměř 70 eur na dospělou osobu.

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

www.piccolohotelsciliar.it

Z pokonjaE přímo KU V O D Z E J S Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

RODINY S DĚTMI VÍTÁNY!

RESORT

REPORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

KRONPLATZ

Nirvána předvánočního lyžování Kupolovitá hora na prahu Dolomit je symbolem sněhové jistoty a precizní úpravy sjezdovek, která v zimní sezóně láká až dvacet tisíc lyžařů denně. Chcete-li se takovému hemžišti vyhnout, naplánujte si Kronplatz už na prosinec – návštěvnost je zvláště mimo víkend zlomková, přitom lyžařské podmínky bývají špičkové. Kronplatz je totiž mimo ledovce jedním z nemnoha alpských středisek, kde se už před Vánoci lyžuje „naplno“.

84

Širá pláň na východní straně hory nad Olangem nabízí pohled do údolí Pustertal

Kronplatz je mimo ledovce jedním z nemnoha alpských středisek, kde se už před Vánoci lyžuje „naplno“.

Pohodové kroužení i rozpálená stehna

Kronplatz je lyžařsky impozantně využitou horou s širokými sjezdovkami, které doslova stimulují carvingovou nirvánu. Obvykle už na Mikuláše a nejpozději v půli prosince bývají otevřené téměř všechny tratě, a to v jejich velkorysé šíři. Nejpříjemnější je pohodově kroužit na mírných a jemně zvlněných modrých dálnicích pod vrcholem kolem sedačkových lanovek Sonne či Plateau nebo na delších a neméně pohodových tratích podél kabinek Alpen, Belvedere, Marchner či Ruis – všechny tyto sjezdy jsou většinu dne osluněné i v „temném“ období sezóny. Dají se tu ale také „rozpálit stehna“ na dlouhých a ostřejších tratích do údolí – červené Gassl do Olangu a černé Sylvester do Reischachu. Na severním svahu nad Bruneckem už je ovšem třeba počítat s celodenním stínem, zčásti jsou zastíněné také dojezdy do Olangu a St. Vigilu.

Z

ačátkem prosince se postupně otevírá většina lyžařských středisek v Alpách, typicky však s omezenějším rozsahem či šířkou tratí nebo víkendovým provozem. Kronplatz naproti tomu „startuje“ ve velkém stylu a před Vánoci bývá mezi areály s největší nabídkou otevřených sjezdovek.

Na Kronplatz je prostě spoleh – stačí ani ne týden mrazů a manšestr se zatřpytí na sjezdovkách od vrcholu až do údolí.

Manšestru je ráno na Kronplatzu bezmála 500 hektarů

85

REPORT

Kronplatz

119 km 119 km 35 % 21 %

44 %

3 500 3 000 2 500 2 000

DUBEN

ÚNOR

OS./HOD.

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

Kronplatz St. Vigil

4 000

76 700

6 1 3 22

ČERVEN

Piz de Plaies

KVĚTEN

KRONPLATZ

BŘEZEN

RESORT

1 500

1 375 m

1 000

900

500 0

m n. m.

www.kronplatz.com www.snow.cz/stredisko/130

Reischach Bruneck

3–4

Olang

Percha

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

Exkluzivní prašanový „kobereček“

Díky prakticky každonočnímu „občerstvení“ sjezdovek popraškem technického sněhu si užijete pevný, drživý povrch bez ploten, přinejmenším v první polovině dne, než se tratě rozjezdí. Ještě víc než jinde se na Kronplatzu vyplatí přivstat na půl devátou a vychutnat si zhruba hodinu a půl „privátního“ lyžování na carvingovém „koberečku“. A když se přes poledne hemžení lyžařů kolem hlavního vrcholu zvýší, stačí se sklouznout do St. Vigilu a na tamním vedlejším vrcholku Piz de Plaies lyžovat opět téměř o samotě – pravda, ve stínu, ovšem na příjemně točivé červené sjezdovce. Závodní „svěťáková“ černá trať Erta, kterou letos doplní ještě přímější sesterská trať, stejně jako pikantní direttissima Piculin, se otevírají až před Vánoci.

Kabinkám se nevyhnete

Na Kronplatzu se jezdí převážně v kabinkových lanovkách, a to v mnohdy až bizarní „krátkosti“.

Novinkou loňské sezóny byla páteřní 10místná kabinka z Olangu na vrchol – prostorná, pohledná, rychlá a s dlouhým nástupištěm, která tomuto rušnému nástupnímu místu opravdu pomohla, jak kapacitně, tak eliminací stresu a tlačenic při nastupování. Poměrně nová je i superkrátká kabinka Rara v sedle Furkelpass.

Nepříznivci kabinek jsou odkázáni v podstatě jen na pár „doplňkových“ sedaček na vrcholu.

Messnerova pozoruhodného „podzemního“ muzea od Zahy Hadid, muzea horské fotografie Lumen nebo aspoň na pěknou vyhlídku od obřího zvonu na vrcholu.

Z auta i vlaku přímo na kopec

Lyžování na Kronplatzu je pro natěšeného carvera vždy prvotřídní zážitek, nicméně v hlavní sezóně s poněkud hektickou příchutí.

Předvánoční termín sice bývá o nějakou tu variantu sjezdovky chudší, zato si nirvánu

KLADY A ZÁPORY dlouhé a široké sjezdovky moderní kabinkové lanovky sněhová jistota a vynikající péče o sjezdovky brzký začátek sezóny méně terénně členitých sjezdovek rušné středisko s atmosférou továrny na lyžování vyšší ceny užijete v mnohem klidnější atmosféře. A večer ji můžete nechat ještě doplynout na adventním trhu v malebném Brunecku se svařákem v ruce.

Gurmánská lákadla i kultura

Na svazích stále přibývají nové chaty či bufety a vybrat si lze snad vše od samoobslužných „tácovek“ po noblesnější restaurace s obsluhou v nejrůznějších cenových kategoriích.

Kromě jihotyrolských gurmánských lákadel se můžete na Kronplatzu nechat zlákat do

86

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Hlavním nástupním místem je Reischach nad Bruneckem na severním úpatí hory, kam se z brennerské dálnice jede zhruba půl hodiny údolím Pustertal obvykle v téměř souvislé, ale plynulé koloně, dále je kapacitní parkoviště také v Olangu. Přímý přestup z vlaku do lanovky umožňuje nádraží v obci Percha.

Kronplatz v předvánočním balení

4 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

Krátká červená sjezdovka Rara v sedle Furkelpass

2 275

RESORT

SLOW

SLOW & RELAX

RELAX

Zimní dovolená není jen o sportu, ale hlavně o odpočinku. Těla i ducha. Zastavit, ztišit se, ponořit se do teplé lázně, vložit se do prostředí, kde na chvilku zapomeneme na realitu…

Jsme na dalším výletě v místech mimořádného klidu a estetického zážitku.

TEXT: PETR SOCHA FOTO: BONFANTI DESIGN HOTEL

PONOŘENI V DESIGNU S

Bonfanti Design Hotel

vládci stavěli paláce nejhezčí a nejpromyšilnice na Kronplatz není malá a k ní Na další štaci naší tour po lenější, jak to jen tehdy dokázali a vnímali. přilehlé objekty tak automaticky mimořádných hotelech jsme Bonfanti je přehlídka takové krásy dneška. nepůsobí, že by měly předpoklady Každý detail zapadá, možná i proto, že hotel k tomu nabídnout kýžený dovolense zastavili v údolí Pustertal. kový klid. Tento pocit v člověku přetrvá pouze je nový, vše působí dokonale a bez chybičky.

Bonfanti Design Hotel nemůArchitekti si s projektem museli opravdu užít do chvíle, než se protáhne vstupními dveřmi. a věnovat mu hromady času. A podle všeho Poté se svět změní. žete minout, pokud jedete po to vypadá, že neměli ani finanční limit – vše je silnici od Brixenu na KronObklopeni designem velkorysé a podřízené jedinému cíli: obrazové Zpočátku je překvapivé, kolik je v interiéru dokonalosti. platz, stojí asi v půli cesty zajímavých prvků a detailů. Odborníci na přímo u silnice u vsi St. SigV teplé vodě estetiky design by patrně otevřeli ústa a zkoumali Máme ale za to, že fakta v tomto ohledu kus po kuse, my jako laici jsme tak tromund. Nedávno nový objekt se chu překvapeni tím zvláštním celkovým nejsou důležitá. Propadli jste někdy esteticprý zrodil z myšlenky vytvořit výrazem. Ale netrvá dlouho a necháme se kému opojení? Spolkla vás někdy divadelní unášet onou zvláštní harmonií barev a tvarů. hra nebo píseň do svého vlastního světa? jiný a nekonvenční hotel, Toto umí i Bonfanti. Je to, jako když se To prostředí již od prvních chvil inspiruje místo originální pohody, které k přemýšlení o pojmech jako krása a umění. ponoříte do teplé vody, která vás celé obklopí z cílů umění je přivodit katarzi, odříz- teplem a bezpečím. Vysoce kultivovaný svět, chce hosty vítat v designovém Jedním kde člověk po dobu své přítomnosti zaponout člověka od běžných vjemů, normality, prostředí a nadchnout je jedi- přiblížit ho jiné sféře žití. A tady se to právě meneme na hrozby a stresy života a zastaví.

Nehrozí, že se vaše smysly odřou o vyčuhující začíná dít. nečnou a originální nabídkou. skutečně rezavý hřebík. Čím déle jste tam, uvědomujete si, že nic není ponecháno náhodě. Kdysi si bohatí Jak se mu to povedlo?

88

Do vody a tepla

Na vlastní článek by dal wellness areál, který k hotelu patří. Jen málokde zažijete tak estetický vodní a relaxační prostor. A další vlastnost, která tu opět vystupuje: velkorysost. Plavat nebo nořit se můžete v jednom vnitřním a jednom vyhřívaném vnějším bazénu, vedle něhož je pro letní návštěvníky průzračný biotop.

Venku i uvnitř jsou vířivky, které si sami ovládáte podle potřeby. Z bazénu můžete zažívat východ i západ slunce, otevírá se už v půl sedmé a zavírá dlouho po setmění.

V saunovém světě čekají tři sauny a infra sauna, parní lázeň, ochlazovací síň, kde ze stropu „sněží“, Kneippova stezka… Odpočinout si pak můžete v privátních kójích, kam za těžký závěs nepronikne cizí oko ani příliš světla.

Dalším silným momentem je veliká venkovní sauna s prosklenou čelní stěnou, skrze kterou lze pozorovat vodní ptáky nebo sem tam i vlak v typických barvách Jižního Tyrolska.

Pestrá a zdravá kuchyně

Podobně rafinovaně jako vzhled je koncipována i hotelová kuchyně. Staví samozřejmě na lokálních a zdravých potravinách, večerní 4chodové menu si můžete obohatit o bohatou a často tematicky koncipovanou nabídku předkrmů či dezertů. Zakládá se na středomořské stravovací tradici v kombinaci s mezinárodními a zejména místními tradičními recepturami. Často tak můžete ochutnat něco, co jste možná ještě nikdy nejedli či neviděli.

Kde lyžovat Nejbližším lyžařským střediskem je Kronplatz (119 km tratí), kam klienty pravidelně nebo na přání vozí hotelový minibus. Asi 15 kilometrů zabere podobný počet minut. Samozřejmě, že až dolyžujete, odveze vás zase nazpět.

O nějakých pět minut delší je dojezd na opačnou stranu do vesnice Vals, vstupního bodu do střediska Gitschberg Jochtal s 55 km sjezdovek.

Sám hotel pak organizuje další aktivity, třeba výlety na sněžnicích. Nezdráhejte se poptat na recepci.

89

ADVERTORIAL

Tip: Máte narozeniny? V ten den máte jízdu na Schilthorn a zpátky zdarma

Schilthorn:

vítejte ve světě agenta 007 Ostré a rozeklané vrcholky nad městečkem Mürren jako by někdo osadil vleky a lanovkami, a teprve pak jej vyvrásnil.

Rozmanité terény, a především dechberoucí výhledy na švýcarské masivy, sahající nad 4 000 metrů výšky: z téměř třítisícového Schilthornu jsou vidět zasněžené vrcholky Mont Blancu, Pilatu, Eigeru nebo Mnicha. To vše a mnohem víc najdete pod nejslavnější horou Jamese Bonda, Schilthornem.

N

ení to zdaleka jen o lyžování, ale lyžováním začněme. Místní lyžařský areál je jedním z nejstarších – první zimní turisté se zde začali objevovat už v roce 1911. V Mürrenu sir Arnold Lunn v roce 1922 uspořádal první závod ve slalomu na světě, ve kterém rozhodoval nejrychlejší čas. Brzy poté založil Kandahar Ski Club, který následně proslul pořádáním dalších závodů – tím nejslavnějším je Inferno Rennen,

90

pekelný závod, dlouhatánský sjezd právě ze Schilthornu až do údolního Lauterbrunnenu, který se stále pořádá a dodnes láká tisícovky závodníků a diváků.

Zdánlivě nepřístupný Schilthorn jde sjet jedinou černou sjezdovkou, členitý areál nabízí i řadu dalších tratí, náročnějších i pohodových, vždy ale v neuvěřitelně působivém horském panoramatu – vždyť naproti stojí kulisa slavné horské trojice Mnich, Eiger a Jungfrau.

Od sezóny 2022/23 nemá Schilthorn samostatný tarif, spadá pod společný skipas spolu s dalšími třemi středisky Bernských Alp. Děti pod 16 let lyžují každou sobotu zdarma.

James Bond na Schilthornu

Píše se rok 1968 a na do té doby zapomenutém Schilthornu se odehrává natáčení legendární bondovky V tajné službě Jejího Veličenstva. Spolupráce mezi provozovateli střediska a americkými filmaři byla velmi přínosná a nastartovala jeho novou kapitolu. Produkční společnost se mimo jiné zavázala zafinancovat nikoliv nevýznamnou přestavbu interiéru vrcholové stanice lanovky na Schilthornu

James Bond package pro největší fanoušky Bonda Máte-li rádi atmosféru a odkazy bondovek, dopřejte si největší balíček pro fanoušky – za 126 CHF můžete prožít den ve stopách Bonda. V ceně je výjezd na Schilthorn, sklenice jak jinak než suchého Martini (protřepat, nemíchat), salát a burger v panoramatické restauraci, teplé nápoje, tematické fotky, návštěva špionského kina a další veskrze bondovské aktivity.

Piz Gloria jako cíl nejen na lyžích Bondem proslavenou restauraci s panoramatickým výhledem do všech stran se vyplatí navštívit milovníkům filmové klasiky, ale i gurmánským požitkářům – kromě bondovského menu můžete zažít třeba degustaci lokálních sýrů a mas. Kdo dorazí dopoledne, může si výhledy na okolní vrcholky užít při dlouhém brunchi, kterým by nepohrdl ani Bond.

91

ADVERTORIAL

Nová lanovka bude nejprudší na světě Nově budovaný řetěz lanovek Schilthorn 20XX má tři sekce. První začne v robustní moderní stanici Stechelberg a vystoupá z údolí do Mürrenu, půjde tedy o náhradu starší přístupové lanovky. Cestou překoná mohutný skalní práh, který dělí horskou vesničku a celý lyžařský areál od údolního světa. V prostorných, celoprosklených kabinách ujedete 1 194 metrů při převýšení 775 metrů, čímž se tato část stane nejprudší lanovou dráhou na světě.

Další sekce spojí Mürren s mezistanicí v Birgu, který je usazen ve skále jako orlí hnízdo. Odtud další lanovka překlenuje drobné údolíčko, aby se cestující vyhoupli na pozadí horských panoramat a vystoupali na vrchol Schilthornu. Kromě prostorné a rychlé dopravy lanovka také přispěje k efektivnímu využití energie – hybridní bateriový systém s fotovoltaikou bude rekuperovat přebytečnou a vznikající elektřinu a využije ji při další jízdě.

a po ukončení natáčení vše převést do majetku lanovkářů. Ti za to slíbili přepravovat všechen filmový štáb a materiál po dobu natáčení zdarma.

Film navíc Schilthornu získal ohromnou popularitu a začali na něj proudit turisté z celého světa.

Již pro natáčení filmaři vybudovali infrastrukturu a ubytovací kapacity a naučili místní hoteliéry, co slavní herci rádi – například točené pivo nebo bujaré après-ski – čímž významně pozvedli úroveň tamní pohostinnosti.

Na zajímavosti a příhody z natáčení narazíte na každém kroku, ostatně i Schilthornu se po vzoru filmu vžilo jméno Piz Gloria. Věděli jste třeba, že zrovna tu zimu na Schilthornu tak málo sněžilo, že filmařům museli sníh vozit vrtulníky?

92

Jedna z nejpoutavějších scén filmu, honička Bonda a krásné Tracy, po sobě na okruhu pod Mürrenem zanechala devět totálně odepsaných, nových superaut. Vrcholem natáčení pak bylo umělé odstřelení laviny tak, aby dokonalé záběry vypadaly, jako že byl Agent 007 pohřben pod masou sněhu.

Kdo má bondovské filmy rád, bude na Schilthornu jako v přírodním muzeu. Kromě majestátních horských kulis ale natáčení připomínají také všudypřítomné odkazy, v panoramatické restauraci na vrcholku Piz Gloria si tak můžete objednat 007 Burger nebo zajít do kinosálu, kde jsou promítány nejslavnější scény z filmu.

Snowfarming Každé léto vznikají v Engetalu sněhová depa – na konci června je zbylý sníh shrnut na hromady o výšce okolo 10 metrů, tyto jsou zakryty izolačními rohožemi a zaplachtovány tak, aby sníh co nejméně odtával. A koncem října je sníh zase rozhrnut zpět na sjezdovku – pak už stačí jediné sněžení, a může se lyžovat. Tomuto procesu se říká snowfarming, ve srovnáním s brzkým zasněžováním je ekologičtější, a umožní zahájit sezónu už 5. 11.

2022. Z depa bude rozhrnuto kolem 95 000 m3 sněhu.

Pro ochranu místního prostředí ale provozovatelé areálu dělají o dost více – například místa, kde parkují auta, jsou zakryta dřevěnými rohožemi, aby auta nepoškodila půdu. Členové lokálních lyžařských klubů také každé jaro čistí hory od odpadu, kterým po sezóně bývají svahy zaneseny, areál používá výhradně elektřinu z vodní elektrárny v Lauterbrunnenu a minimalizuje energetické výkyvy mezi dnem a nocí pomocí hybridního bateriového systému, rolby jezdí na naftu bez škodlivých aditiv a výčet inovací, díky nimž je zajišťován udržitelný provoz střediska, by mohl pokračovat dál a dál.

Tip na ubytování: Rustikální kamenný hotel Blumental z roku 1870 byl jeden z prvních v Mürrenu. Dnes na jeho místě stojí moderně zrekonstruovaná budova s dvacítkou pokojů, které vkusně kloubí moderní komfort se starodávnou atmosférou kamenné horské budovy.

Středeční večerní sáňkování

Každou středu večer lze vyrazit za zábavou a dobrým jídlem. Výlet za 35 CHF začíná pozemní lanovkou na Allmendhubel, kde si pochutnáte na fondue, a večerní romantickou večeři zakončíte sjezdem noční ztichlou krajinou na sáňkách zpět do Mürrenu.

93

RESORT

REPORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

VIA MALA

Bezpečný volný terén okolo sjezdovek v Tschappině je plný vln a ďolíčků, takže vynahradí i chybějící snowpark.

Komorní a cenově příznivé Švýcarsko Oblast Via Mala kolem města Thusis zahrnuje několik menších „vesnických“ lyžařských areálů, přesto s mnohasetmetrovým převýšením, jen bez luxusních lanovek. Na alpské poměry, natož na švýcarské, má i přívětivé ceny skipasů, zvláště pro rodiny s dětmi.

94

V

ia Mala je kdysi obávaná skalní soutěska jižně od měst Chur a Thusis, kterou již v předřímských dobách procházela obchodní stezka mezi oběma stranami Alp. Těžko prostupná rokle podél divokého říčního úseku Zadního Rýna byla po staletí překážkou jedné z hlavních dopravních tepen Evropy. Za dob Říma se zde hloubily štoly a stavěly dřevěné mosty, ve středověku naopak trasa chátrala, a tím získala i své jméno – Via Mala neboli Špatná cesta.

Dnes ji kromě silnice s působivými výhledy na strmé stěny soutěsky prochází – z velké části tunelem – také dálnice vedoucí do průsmyku San Bernardino a dále na jih směrem do Itálie.

Ačkoliv se v tomto dopravně významném údolí kantonu Graubünden nenacházejí žádná známější lyžařská centra, není oblast ani zdaleka lyžařsky nezajímavá. Ve vzdálenosti do půl hodiny od města Thusis se nachází šestice menších areálů, z nichž většina by se dala považovat za „vesnického“ typu – ovšem ve vysokohorských švýcarských poměrech, tedy obvykle s alespoň 500m převýšením a se stanicemi lanovek a vleků nad 2 000 m n. m.

Splügen: malebná pustina na hranici s Itálií

Největším lyžařským střediskem oblasti je Tambo, rozpínající se nad vesničkou Splügen nedaleko stejnojmenného průsmyku. Sjezdovky stékají z dvoutisícového hřebene na úpatí dominantní třítisícovky Piz Tambo, která dala areálu jméno, do tří směrů – na západ do mělké terénní kotliny a na sever a východ směrem do údolí. Panorama je vysokohorské a malebně pusté.

Podél přístupové dvouúsekové kabinkové lanovky z vesničky Splügen spadá prostorná, lehce stranově ukloněná a „nešizená“ černá sjezdovka, od mezistanice dolů už o něco subtilnější. Dosti strmá, zvláště v závěru, je i červená sjezdovka podél expresní 6sedačky Bodmenstafel, která obsluhuje nejzadnější část areálu. Přívětivé, modro-červené tratě se stékají do mělké kotliny Tamboalp k pomalé 3sedačce Tambo v centru areálu, jen trať spadající přímo podél lanovky je strmější, ačkoliv je překvapivě také modře značená – je přehledná, i když má nečekané terénní zlomy. Nejmírnější je vrcholová pláň s krátkou

Typicky švýcarsky přirozeně členité sjezdovky stékají na Tamboalp v lyžařském areálu Splügen

Splügen – Tambo

30 km 18 km 40 %

4 000 3 500 3 000

37 %

23 %

Tamboalp

2 000 1 500

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

OS./HOD.

LEDEN

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

PROSINEC

1 1 1 2 Bodmenstafel

2 500

8 200 KVĚTEN

SPLÜGEN – TAMBO

2 215 603 m

1 480

1 000 500 0

m n. m.

www.spluegen.ch www.snow.cz/stredisko/1371 Splügen

Tschappina

25 km

4 000 3 500

10 km

3 000

16 %

84 %

2 500

1 500

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

OS./HOD.

LISTOPAD

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

1 4

Lüschgrat

2 000

3 800 KVĚTEN

TSCHAPPINA

2 180 1 577

603 m

1 000 500 0

m n. m.

www.skilifte-tschappina.ch www.snow.cz/stredisko/1596 Tschappina

3–4 Oberurmein

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 500 Kč

4 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem kotvou, kde je také dětský park a cvičná louka s blízkým zázemím restaurace a horní stanicí přístupové kabinky.

Díky poloze přímo nad páteřní silnicí-dálnicí A13, spojující Chur s Luganem a dále s Milánem, je areál navštěvován nejen švýcarskými, ale též italskými lyžaři. Ceník skipasů už přešel na dynamickou podobu, přičemž denní lyžování si lze s předstihem pořídit za cenu okolo 50 franků.

Tschappina: hravá slunečná pláň

Vesnický areál Tschappina se rozkládá v podstatě přímo nad městem Thusis, odkud je ovšem potřeba vyšplhat se tam serpentinami za zhruba 20 minut.

Po mírné až středně strmé a terénně zvrásněné pláni se řinou červeno-modré sjezdovky s přirozenými terénními hupy. Volný terén okolo nich má úplně stejný charakter, je plný vln a ďolíčků, takže vynahradí i chybějící

snowpark. Je to tu terénně i lavinově bezpečné a díky jihovýchodní orientaci sem svítí i ve vrcholu zimy od rána do večera slunce.

Přehledný areál je obsloužen čtyřmi kotvovými vleky – dva z nich slouží pro přístup z vesniček Tschappina a Oberurmein, další dvojice pak vyváží na vrcholový hřeben. Okolo nich se podle sněhových podmínek rozutíká jedna nebo vícero variant sjezdovek – nejvyšší partie jsou sytě „červené“, v nižších se střídají svižné úseky s mírnými až s rovinkami, celkově jsou tedy spíše nenáročné. Vesnický ráz lyžování se odehrává v kulisách třítisícovek – panoramatu dominuje pyramidovitý Piz Beverin.

Hned pod nástupní stanicí vleku v obci Oberurmein se nachází chaletová osada Aclas s pohlednými, prostornými a jednoduše zařízenými dřevěnými chalupami. Pronájem chaletu s kapacitou do 6 osob přijde v přepočtu na tři až 4 tisíce korun za noc. Za denní skipas zaplatí dospělý méně než 40 franků, děti kolem dvaceti.

1 500 Kč

2 500 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

KLADY A ZÁPORY dlouhé a terénně rozmanité sjezdovky nízká návštěvnost nižší ceny než obvykle ve Švýcarsku příjezd po dálnici menší areály místy pomalejší lanovky nebo vleky na jaře kratší sezóna

Po dálnici za necelých 7 hodin

Lyžování na „obyčejných“ švýcarských svazích mimo vyhlášené resorty v klidné části Graubündenu má kromě příznivějších cen, než jsme v zemi helvétského kříže zvyklí, ještě jednu výhodu – dobrou dopravní dostupnost.

Ze středu Čech se do Thusis, pomyslného centra oblasti, jede výhradně po dálnicích a navíc za snesitelných 6 až 7 hodin.

95

RESORT

§

LYŽOVÁNÍ PŘED SOUDEM

PA R T N E R

R U B R I K Y

Kdo zodpovídá za překážky kolem sjezdovek v Itálii Itálie je známá jako země, kde se na bezpečnost při lyžování obecně velmi přísně dbá – běžně jsou přímo na svazích k vidění carabinieri, neobvyklý není ani zákaz jízdy ve volném terénu.

Za mnohá nebezpečí totiž přímo či nepřímo ručí i provozovatelé lyžařských areálů.

Komentované bezpečnostní desatero FIS najdete na:

www.snow.cz/desatero

v případě, kdy je možný a vysoce pravděpodobný výjezd z tratě. Za takových okolností jsou provozovatelé povinni přijmout vhodná opatření pro zabezpečení takových míst.

Obecně tedy provozovatel areálu:

nemá povinnost zabezpečit všechny tratě ochranným oplocením a sítěmi má povinnost zajistit oplocení v místech, působících jako nástrahy, a v místech s nebezpečím nechtěného výjezdu mimo trať s ohledem na charakteristiku terénu (za nástrahu je možné považovat i urolbování povrchu tratě až k samotnému okraji svahu, které odstraní všechny přírodní nerovnosti, které by jinak mohly zbrzdit tělo lyžaře při pádu) má povinnost odstranit nebo označit atypická nebezpečí v bezprostředním okolí tratě za typická nebezpečí mimo tratě odpovídá lyžař výlučně sám

Soudní případy týkající se lyžování sledujte na:

www.snow.cz/pravo

Ladislav Janků Učitel a trenér lyžování Svazu lyžařů ČR, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování Ve spolupráci s IUSKI – Institut lyžařského práva, www.iuski.cz

96

Článek je stručným a populárněji zpracovaným výňatkem z publikace Lyžařské právo v Itálii: Právní úprava a judikatura.

Publikace mapuje vývoj právní úpravy včetně historie vzniku Pravidel FIS, aktuální právní úpravu po novelizaci, účinné od 1. 1. 2022, a nejvýznamnější judika-

turu italských soudů, týkající se především odpovědnosti za škodu vzniklé při provozování zimních sportů.

Publikaci lze objednat na:

www.knihyleges.cz

Příspěvek vznikl v rámci projektu GAUK č. 700119 „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky“, řešeného na Univerzitě Karlově, Právnické fakultě

S

oud v jihotyrolském Brixenu se zabýval případem, kdy nezletilý lyžař využil menší prohlubně na okraji tratě jako odrazového můstku pro výskok zpět na sjezdovku, přičemž si však nevšiml shora přijíždějící lyžařky, jíž způsobil při srážce poranění kolene. Smírčí soudce zprostil obžaloby provozovatele areálu s tím, že ten je povinen chránit lyžaře před nechtěným výjezdem z tratě, nikoliv naopak. Nejvyšší soud však rozhodnutí v r. 2015 zrušil, neboť provinční zákon stanovuje povinnost vymezit sjezdovku ohraničením a chránit ji před atypickým nebezpečím. Jelikož se prokázalo, že provozovateli bylo z každodenní úpravy trati známo, že se na jejím okraji nachází výčnělek, kterého je možné využít pro skok, ohrožující lyžaře na trati, měl povinnost potenciálně nebezpečné místo odstranit nebo označit.

Ačkoliv provozovatelé lyžařských areálů neodpovídají za nebezpečí mimo sjezdové tratě, jichž je nesčetné množství, jsou odpovědní za nebezpečí mimo sjezdové tratě

RESORT

TECHNIKA

Míjení kabinek před dolní stanicí

TEXT A FOTO: RADIM POLCER, WWW.LANOVE-DRAHY.CZ

Dolní část trasy lanovky

Nová 10místná kabinková lanovka

Helmjet v Sextenu

V roce 2020 uskutečnila společnost 3 Zinnen AG klíčovou investici v oblíbeném lyžařském areálu u hranic s Rakouskem – na místě původní kyvadlové lanovky na Helm byla postavena moderní desetimístná kabinková firmy Leitner s kabinkami Symphony.

O

blast 3 Zinnen s panoramatem proslulých skalních věží je se 115 km sjezdovek spouštějícími se z 2 200 m n. m. a 31 lanovkami a vleky stále oblíbenější i mezi návštěvníky z České republiky. Přispěla k tomu také masivní modernizace celého areálu v posledních letech, kdy se zde během 6 let rozjelo hned 6 nových přepravních zařízení – pět lanovek a jeden

98

Dolní stanice původní kyvadlové lanovky

lyžařský vlek, vše od firmy Leitner. Centrem celé oblasti je vrchol Helm (Monte Elmo), který zpřístupnila v roce 1981 kyvadlová lanovka ze Sextenu (pro úplnost dodejme, že z opačné strany z obce Vierschach byl vrchol zpřístupněn již o pět let dříve prostřednictvím dvou na sebe navazujících dvousedačkových lanovek). Dodavatelem dráhy se dvěma 75místnými kabinami a jedním nosným

a jedním tažným lanem se stala renomovaná italska firma Hölzl. V roce 2000 proběhla dílčí modernizace celé dráhy, která spočívala především ve výměně kabin za moderní prosklené s kapacitou 82 osob od firmy Swoboda (dnes Carvatech).

Modernizace a rozšíření areálu Helm

S ohledem na stále stoupající oblíbenost tohoto areálu přikročil provozovatel v posledních letech k masivní modernizaci zdejších přepravních zařízení. Nejprve se v roce 2014 rozjely osmimístné kabinkové lanovky Drei Zinnen a Stiergarten (s mezistanicí), které zajistily propojení s do té doby samostatnou částí Rotwand. V roce 2018 následovala náhrada zastaralé dvousedačkové lanovky Mittelstation za šestisedačku s vyhříváním a bublinami a o rok později ustoupila trojsedačka nové osmisedačce Hasenköpfl v nové prodloužené trase se stanicemi v designu Pinninfarina, taktéž s bublinami a vyhříváním.

Dolní stanice nové lanovky

Pohled z dolní stanice na trasu lanovky

Kapacitně nedostačující kyvadlová lanovka...

Původní kyvadlová lanovka Helmbahn s kapacitou 820 osob za hodinu již rovněž přestávala stačit nárokům tohoto rozvíjejícího se střediska a v dolní stanici se nezřídka tvořily neúnosně dlouhé fronty, především při odpoledním návratu lyžařů z Rotwandu na Helm. Proto byla v roce 2020 realizována výstavba nové moderní 10místné kabinkové lanovky. Původní kyvadlová lanovka, která stihla přepravit 14,5 milionů cestujících, ukončila provoz na konci září 2020 a již v prosinci 2020 byla připravena k provozu lanovka nová. Ze známých důvodů však mohl být pravidelný provoz zahájen až na začátku letní sezóny 2021.

... nahrazena moderní oběžnou kabinkou Díky trojnásobné přepravní kapacitě (2 400 osob/hod.) se fronty staly minulostí a doba jízdy činí jen 6 minut. Vedení trasy se oproti

Poslední trojice podpěr před horní stanicí

Kabinky v horní stanici

původní lanovce mírně změnilo – nová dolní stanice se nachází 100 m vpravo od původní a nová horní stanice pak 180 m vlevo od původní. Díky tomu mohl být provoz původní kyvadlové lanovky zachován i během stavby.

Na 2 206 metrů dlouhé trase s převýšením 728 m je rozmístěno 16 podpěr. Přímý pohon bez převodovky DirectDrive s úctyhodným výkonem 960 kW je umístěn v horní stanici, v dolní stanici se nachází podzemní depo pro všech 58 kabinek Symphony 10 od firmy Sigma. Zatím je dolní stanice vybavena jednoduchým tunelovým zastřešením staničních dopravníků, v další etapě se ale počítá s dostavbou budovy, jejíž součástí bude také půjčovna lyžařského vybavení a další zázemí provozovatele. Zajímavostí je jedna kabinka ve VIP provedení, dárek firmy Leitner. Celková hodnota investice do nové lanovky Helmjet dosáhla 12,9 milionů eur. V budoucnu se počítá s propojením oblasti 3 Zinnen s rakouským lyžařským areál Sillian – Thurntaler prostřednictvím kabinkových lanovek.

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz.

Novinky v lyžařských střediscích sledujte na www.snow.cz/novinky

Kabinky v podzemním depu v dolní stanici

99

RESORT

ON THE ROAD

TEXT A FOTO: JIMMY PETTERSON

Spojené arabské emiráty, Dubaj:

S LYŽEMI V DYSTOPICKÉ BUDOUCNOSTI Není tajemstvím, že se v Dubaji lyžuje. V letních 50stupňových vedrech se tam můžete zchladit v lyžařské hale s konstantní minusovou teplotou.

100

S

kamarádem Henrikem jsme do Dubaje letěli z katarského Dauhá a hned jsme zažili kulturní šok.

Zatímco Dauhá je asi poloviční co do počtu obyvatel a má spíše komorní atmosféru, okázalá Dubaj je až monstrózně veliká a mezi širokými dálnicemi není těžké ztratit orientaci.

Město zvrácených superlativů

Město je rozděleno na dvě části korytem Dubajské zátoky které je spíš než zátokou dopravním uzlem, po němž se proplétají stovky malých lodiček. Staré dřevěné loďky, starobylé minarety a tradiční mešity kontrastují s moderními skleněnými mrakodrapy, až si jeden říká, zda se neocitl v počítačové simulaci dystopické budoucnosti.

Vnitřní část zálivu se jmenuje Deira a je zároveň přístavem i komerčním centrem města. Přesto zde zůstalo množství tradičních tržnic s různým zbožím – najdete zde zlatý trh, trh s hedvábím nebo kořením. Místní tržiště však nejsou zdaleka tak pitoreskní jako ta, která známe z Marrákeše nebo Jeruzaléma.

I když trhy stojí za návštěvu, většina turistických atrakcí vyrostla v druhé části města – Bur Dubaj – podél silnice šejka Zájida. Burdž Chalífa, Burdž al-Arab, umělý ostrov Palm Džumeira, který trčí do Perského zálivu ve tvaru obrovské palmy… A také obchodní centrum Mall of the Emirates s cílem naší cesty, sjezdovkou Ski Dubai.

Místo turistiky a sportu

Snahy o to udělat z Dubaje centrum sportu jsou patrné z organizace různých akcí a eventů – pořádá se zde každoročně množství mezinárodních turnajů, nejčastěji tenisových a golfových. Ve městě také vyrostlo množství atypických budov, které poutají pozornost zahraničních turistů. V roce 1999 byl otevřen první „sedmihvězdičkový“ hotel na světě: Burdž al-Arab. Pokud nemáte hluboko do kapsy, můžete se ubytovat v královském apartmánu asi za 15 000 eur za noc.

Kufry pak budete vybalovat na téměř 800 m2 plochy pronajatého pokojíku…

Z auta jsme vystoupili na parkovišti vyhřátém na tropických 40 °C, prošli moderní nákupní halou s příjemnými dvaceti stupni a brzy lyžovali na tlusté vrstvě sněhu v obrovské hale o konstantní teplotě –4°C

101

RESORT

ON THE ROAD

Místní konzumují rozmanité arabské pokrmy a skrz velká okna koukají na sjezdovku v chlazené hale

Šopovat a lyžovat

O pět let později, v roce 2004, byla zahájena stavba nejvyšší budovy na světě – Burdž Chalífa ční do výše 829,8 metrů. Odtud jen přes pár ulic leží Mall of the Emirates, obchodní centrum, v němž sídlí také Ski Dubai. Samotný obchoďák je jedním z největších na světě a sjezdovka je pomyslnou korunou, kterou se řadí mezi nejluxusnější nákupní centra na světě. V Dubaji nesmí nic padnout do průměru. Sjezdovka byla za velkých oslav otevřena v roce 2005, obsluhuje ji čtyřsedačková lanovka a jeden vlek typu poma. Pět sjezdových tratí překonává převýšení 85 metrů.

Jdeme na to

Lyže jsme naložili do drobného zapůjčeného auta a vyrazili do východní části Dubaje.

A hned jsme se ztratili. Několikrát za sebou.

Příjezd k lyžařskému areálu byl jen dalším z mnoha surrealistických zážitků. Z auta jsme vystoupili na parkovišti vyhřátém na tropických 40 °C, prošli moderní nákupní halou s příjemnými dvaceti stupni a brzy lyžovali na tlusté vrstvě sněhu v obrovské hale o konstantní teplotě –4°C. Na sjezdovku je nejlepší vyhlídka z vedlejší restaurace. To je další bizarní pohled – proti tradiční představě pojídání sýrového fondue

Z tradičního beduínského života se tato část Arábie vyvinula v ultramoderní high-tech společnost.

102

u krbu v St. Moritz Café a sledování lyžařů a panoramat skrz sklenici sektu zde místní konzumují rozmanité arabské pokrmy a skrz velká okna koukají na sjezdovku v chlazené hale.

Ve frontě na skipasy stálo hodně lidí, ale ne všichni byli lyžaři. Většina si chtěla užít technický sníh a sněhové jeskyně, skluzavky nebo jízdu na plastových talířích. Logicky tamní děti jinak sníh neznají. Dole se to tak hemžilo převážně dětmi, ale sjezdovky samotné nebyly nijak přelidněné. S Henrikem jsme mohli lyžovat slušnou rychlostí a nehrozilo, že způsobíme mezinárodní incident kolizí s místním začátečníkem.

Na každé straně lanovky je sjezdovka, malý snowpark a oddělená mírná sjezdovka se začátečnickým vlekem. Uprostřed je zasazené Avalanche Café. To, co nazývají první vnitřní černou sjezdovkou, není zas tak moc černé, ale sjezd to není špatný. Sice není dlouhý, ale překvapil mě kvalitou sněhu. Protože byl říjen a pro nás první lyžování v sezóně, užívali jsme si těch několik hodin, co to šlo – pak jsme vyrazili na pláž. Úžasná kombinace.

Jak je v Dubaji vše jiné, i plavání vybočuje z normy. Pomalými tempy jsem proplouval zelenými vodami Perského zálivu a sledoval asi nejzvláštnější budovy na světě. Napravo Burdž al-Arab ve tvaru obrovské plachty, přímo naproti obrovský hotelový komplex Atlantis The Palm. Výhledy s lyžováním ve Švýcarsku naprosto nesrovnatelné.

Na koupel do pouštních jezírek

Dalšího rána jsme v půjčeném autě vyrazili směr Omán. Na východě Dubaje jsme přejeli několikakilometrové narudlé duny písku (až budeme hledat nové lyžařské zážitky, na tyto duny se určitě vrátíme, místní zde provozují další atypický druh lyžování – sandskiing). Jak jsme se blížili k hranicím, zvedlo se před námi

pohoří Al-Hadžar a my se zanořili do kaňonů, ve kterých je zasazeno městečko Hatta a stejnojmenné jezero se spoustou malých přidružených jezírek. Snažili jsme se tuto oblast najít podle průvodce Lonely Planet, ale pokyny byly značně nejasné – klikatili jsme se po rozbitých silničkách a mnohokrát se museli vracet. Pokud jsme se chtěli vykoupat v této oáze uprostřed nehostinné pouště, museli jsme poprosit o radu místní.

I když Korán muslimům zakazuje konzumaci alkoholu, narazili jsme na skupinku Arabů, kteří nám obratem nabídli sklenici studeného piva. Ujistili nás, že jezírka Hatta jsou hned za rohem, dá se tam dojít i pěšky.

Ale nejdřív si s nimi musíme dát drink. Jistěže jsme neprotestovali. Vytáhl jsem z auta kytaru a odvděčil se trochou západní muziky, což skupinka ocenila nadšeným tleskáním do rytmu. Nálada byla skvělá, i když jako všude v těchto zemích tradičně ve společnosti chyběly ženy. To bychom možná zůstali déle, místo toho jsme poděkovali za pohostinnost a vydali se hledat jezírka. Naše vytrvalost se vyplatila a brzy jsme se ponořili do průzračné pouštní vody.

Osvěženi koupelí jsme po chvíli vyrazili vstříc Ománu a v hlavě nám běžely zážitky posledních pěti dnů. Zážitky ze země, která za posledních 50 let přeskočila několik

evolučních stádií a z tradičního beduínského života se vyvinula v ultramoderní high-tech společnost. Velbloudy nahradily luxusní SUV, stany mrakodrapy a někdejší tržiště obrovská obchodní centra.

To, co většině světa trvalo přes 200 let, stihli místní ve čtvrtinovém čase. Není divu, že je země tak plná kontrastů a jednotlivé dílky pomyslných puzzle do sebe snad nikde nezapadají. Nákupní centra přetékají západní módou, většina místních však chodí v tradičních róbách – pro muže thobe a pro ženy abayah. Lidé lyžují na sněhu ve městě, které leží v úrovni moře, nedaleko rovníku.

Závodí v drahých čtyřkolkách po pouštních dunách, zatímco nečinní velbloudi zmateně přihlížejí – zřejmě jen přemýšlí, kdy budou muset udělat nějakou další práci. Dokud ale země bude vyvážet ropu, velbloudům ani místním obyvatelům nehrozí, že by museli nějak výrazně pracovat…

SAE a fakta

Nálada byla skvělá, i když jako všude v těchto zemích tradičně ve společnosti chyběly ženy.

To bychom možná zůstali déle.

Spojené arabské emiráty je označení volné konfederace sedmi království. Zdaleka největším z nich je Abú Zabí, které zabírá 87 % rozlohy, známé je však spíše nejlidnatější město – Dubaj. Není tomu dlouho, co byly SAE, podobně jako Katar, velmi chudou oblastí. To se ale skokem změnilo v roce 1962, kdy byl zahájen export ropy. Následoval prudký rozvoj a modernizace země.

Bohatství v zemi ukryto stále je, SAE leží na sedmém největším ložisku ropy na světě.

Emiráty vývojem následovaly Katar. V dobách začátku exportu ropy tehdejší prezident, šejk Zájid, investoval státní peníze do vzdělání, zdravotní péče, dopravy a infrastruktury a vybudoval tak velmi prosperující a úspěšnou zemi s vysokým životním standardem.

Důkazem zvýšení životní úrovně je rychlý nárůst populace. Před zahájením těžby v zemi žilo sotva 100 000 obyvatel, dnes jich je více než 8 milionů, přičemž 87 % z nich se do země přistěhovalo s vyhlídkou lepších pracovních podmínek. A protože si dnešní vláda uvědomuje, že i sedmé největší ložisko ropy bude jednou vyčerpáno, začíná diverzifikovat své ekonomické záměry – mnoho investic je v posledních letech zaměřeno na turismus.

103

FOTO: TOMÁŠ BINTER

Harmonie protikladů Koupat se v jednom dni u moře, a zároveň lyžovat? Ten protiklad obou situací přímo jiskří napětím a dobrodružstvím. Mohlo by st zdát, že jde o zkrat, ale ne! Je to spíše léčba elektrickými impulsy… Jsme právě v přírodním sanatoriu s názvem ostrov Kréta.

104

SNOWFEST 2023 - POJEĎTE SESBÍRAT ZÁŽITKY! Lákají vás hory plné slunce a prašanu?

Chcete se přiučit tomu, jak se v horském terénu chovat a pohybovat bezpečně?

Chcete si zlepšit lyžařskou techniku na sjezdovce i v prašanu? Nebo prostě chcete jenom strávit aktivní dny na lyžích s partou podobně smýšlejících lyžařů? Mrkněte na www.snowfest.cz. Nejstarší freeridový

kemp (založen a nepřetržitě organizován od roku 2008) otevřel přihlašování na letošní ročník. Vedle sjíždění prašanových svahů lze vyrazit na skialpovou túru, otestovat lyže, kroužit na nekonečném lednovém manšestru v liduprázdném Davosu nebo se prostě slunit na některé (ps) z horských teras…

105

FREERIDE

TEXT: TOMÁŠ BINTER A JAN KLOUČEK, SKIALPUJ.CZ FOTO: TOMÁŠ BINTER

S lyžemi do rodiště boha Dia

aneb božský skialp na ostrově Kréta Těžko začít jinak, než že to skutečně není vtip. Na Krétě se lyžuje.

A dokonce se tu na lyžích i závodí. Ne běžně, nedělá to každý, ale jde to náramně. A pokud se k tomu odhodláte, můžete si ještě jako třešničku na dortu střihnout parádní výlet: from sea to summit. Během jednoho dne si můžete zaplavat ve Středozemním moři a odpoledne už sjíždět z nejvyšších vrcholů ostrova, kde se podle legendy narodil nejvyšší z bohů řecké mytologie, sám Zeus.

106

Kréta nabízí vše, co k řádné touringové dovolené potřebujete: relativně vysoké kopce, široké pláně, oblé vrcholky a, co je nejdůležitější, dostatek sněhu.

K

réta. Mýty proslulá, nejosobitější část Řecka je pátým největším ostrovem Středozemního moře. Známá svými romantickým plážemi, sluncem a řeckou pohodou představuje ideální destinaci pro letní, odpočinkovou dovolenou. Jenže nejen tu! Stejně přívětivý, otevřený a přátelský je ostrov i během zimních sezon. S tím rozdílem, že v polovině března si k rozpálenému písku, teplému moři a řecké pohostinnosti přidáváte ještě parádní výšlapy, nekonečné sjezdy, překrásné kopce a klid!

To, že krétské dobrodružství opravdu stojí za hřích, dokazuje, že my jsme se na Krétu za

lyžováním dokonce vrátili. Poprvé jsme ji před pár lety prozkoumávali, podruhé jsme jeli najisto. K toulkám po nekonečných zasněžených pláních jsme měli v úmyslu přidat účast na nejjižnějším skialpovém závodě severní polokoule Pierra Creta a vyzkoušet si i jeden neobyčejný výlet.

Vzhledem k tomu, že se budeme věnovat lyžování v místech, které si primárně nespojujeme se zimními sporty, sluší se začít trochu zeširoka. Zdá se to neuvěřitelné, ale Kréta nabízí vše, co k řádné touringové dovolené potřebujete: relativně vysoké kopce, široké pláně, oblé vrcholky a, co je nejdůležitější,

dostatek sněhu. „Parádní zima je tu každé dva roky,“ říká Chris Paterakis. Náš hostitel, bez kterého si už návštěvu Kréty neumíme představit. „Ale zase máte štěstí, sněhu je dost,“ směje se Chris a dodává: „Letos jsem od začátku prosince stál na lyžích snad každý den. To víte, mám frmol. Od minule se zájem o Krétu zněkolikanásobil.“ Už začínáme rozumět, proč nás Chris nestíhal vyzvednout na letišti jako minule. Čekal na nás až na Kalergi Refuge, horské chatě, kterou byste směle mohli srovnat s alpskými boudami klubu Alpenverein a která je jakýmsi centrem skialpinismu na Krétě. Chris je jejím správcem.

107

FREERIDE

Ono se tu vážně lyžuje!

Když zamíříte s lyžemi na Krétu, máte v podstatě dvě možnosti. První a zajímavější volbou je přechod největšího krétského pohoří Lefka Ori, druhou výlet na nejvyšší horu ostrova Mount Ida (2 456 m) v masivu Psiloritis, která je mimochodem i dějištěm již zmíněného závodu. Lefka Ori (The White Mountains) už v překladu naznačují, že sníh v nich rozhodně nebude výjimkou. A není! „Běžně tu máme sedm a více metrů sněhu. Lyžovat jde od listopadu a končíme v dubnu,“ vysvětluje Chris.

Začínáme být skutečně nedočkaví. Ve vesničce Omalos (1 041 m) připínáme lyže na batoh a palmovým hájem se vydáváme vstříc prvnímu sněhu. Slunce hřeje. Teplota je jistě přes deset stupňů. Sníh ale vypadá perfektně.

Klasický jarní firn, na který skialpinisté čekají celou zimu. Cílem dnešního dne je zmí-

108

Běžně tu máme sedm a více metrů sněhu.

Lyžovat jde od listopadu a končíme v dubnu. něná Kalergi. Jediná i v zimě fungující chata v oblasti, ve které čeká Chris a vydatná večeře.

Před tím ale proběhne seznámení s ostrovním skialpem. Stoupáme po úbočí oblých zasněžených kopců. Vítr občas foukne mraky naším směrem, takže musíme zastavit a vybrat směr. Dnešní zahřívací túra naštěstí není navigačně složitá. V dalších dnech to bude jiná káva. Za pár hodin stojíme na hranici Lefka Ori. O skoro tisíc výškových metrů výš. Jižním směrem, hluboko pod námi se tříští vlny Středozemního moře. Na druhé straně nekonečný bílý shluk zasněžených kopců. Náš cíl pro následujících několik dní.

Sjíždíme první úbočí v tomhle nekonečném sněhovém království. Ne, nepřeháníme.

Nic takového opravdu v Alpách nezažijete.

Kopce, na které se můžete vydat, jsou všude okolo. Všechny tak akorát prudké, aby na ně šlo vylézt. A dost strmé, abyste je mohli sjet dolů. První zastávka! Všichni máme úsměv od ucha k uchu a jedeme dál. V dalších dnech postupně prozkoumáme skoro celé pohoří. Krétou nepolíbení začínají chápat, proč měli za úkol brát mačky a cepín, jak vypadá skutečný firn i že teplo krétského slunce tu občas vystřídá pořádná čina (od slova: činěnice).

Nic takového opravdu v Alpách nezažijete. Kopce, na které se můžete vydat, jsou všude okolo. Všechny tak akorát prudké, aby na ně šlo vylézt. A dost strmé, abyste je mohli sjet dolů.

109

FREERIDE

Ráno u moře, odpoledne na hoře

Přijmete-li ale Krétu za plnohodnotnou skialpinistickou destinaci, otevřou se vám neuvěřitelné možnosti. Můžete se s lyžemi pustit do výprav, které snad ani jinde na Zemi zažít nelze. Jednu takovou jsme měli v plánu. Při naší minulé návštěvě totiž padl nápad, začít brzy ráno koupáním v moři a odpoledne už lyžovat z nejvyšších krétských kopců. Ze zasněžených vršků Lefka Ori se moře zdá být blízko, a tak zbývalo jen vymyslet rozumnou trasu. Nechceme ale tímhle nápadem přijít o plnohodnotný lyžařský den, proto přicházíme s ambiciózním plánem, který nad nekončícím přísunem raki (místní všudypřítomné pálenky) v taverně městečka Anopoli večer dovádíme k dokonalosti.

Návrh zní: jít od moře až na (o tři metry druhý) nejvyšší vrchol Kréty, horu Pachnes, 2 453 metrů nad mořem. Hranici sněhu odhadujeme z předchozích dní zhruba na 1 200 metrů nad mořem. K vrcholu pak budeme muset doputovat v podstatě až do středu pohoří a většinu cesty budeme stoupat. Posíleni několikátou raki prohlížíme výškový profil trasy a slibujeme si, že na vrcholu už jen strhneme pásy a vydáme se na zhruba dvanáctikilometrový mírný sjezd do údolí. Nikdo z nás ještě neví, že mapové pokrytí Kréty není tak přesné, jak bychom si všichni přáli, a o zimních trasách zde nemůže být řeč. Když plán ukazujeme Chrisovi, odpoví s drobným, až podezřelým úšklebkem jen „very nice project“.

Vykoupat a vystoupat

Zatíženi večerním vydatným plánováním vstáváme trochu ztěžka a ještě za tmy se necháváme odvézt z Anopoli pár kilometrů z kopce. Při výstupu z auta zjišťujeme, že na tři skialpinisty máme jen dva páry skialpových

110

Jsme mile překvapeni, že voda je docela příjemná – moře na Krétě v březnu mívá mezi patnácti a sedmnácti stupni, a tak si i chvilku zaplaveme.

bot, a prosíme řidiče, aby zapomenuté lyžáky dovezl a ukryl kamsi do lesa po trase, že si je tam vyzvedneme. Nedaleko vesničky Likos sestupujeme k moři. S lyžemi na zádech těsně před rozbřeskem přicházíme na pláž Paralia Marmara, pitoreskní malou zátoku obklopenou skalisky. Sedíme na oblázcích, snídáme a posloucháme šumění Lybijského moře. Co nevidět se na obzoru objevuje slunce a jeho paprsky nás po chvíli přimějí se vykoupat.

Jsme mile překvapeni, že voda je docela příjemná – moře na Krétě v březnu mívá mezi patnácti a sedmnácti stupni, a tak si i chvilku zaplaveme. Mezi palmami na pláži ještě nacházíme útulnou kadibudku s čistým záchodkem a brzy jsme plně připraveni na cestu.

Nula metrů nad mořem zapínáme hodinky a zatím se ještě těšíme. Na dvaadvaceti kilometrech nás čeká nějakých 2 600 výškových metrů na vrchol Pachnes. Prvních šest kilometrů ovšem jdeme po rovině. Cesta

vede vyhlídkovou pobřežní stezkou, která je součástí letního treku E4 napříč ostrovem.

Když se odpojíme a vymotáme zaseklé lyže z větví tropických dřevin, pokračujeme nádherným příkrým stoupáním po cestě mezi skalami. Tudy se dostaneme až do vesničky Agios Ioanis, necelých 900 metrů nad mořem.

Nalézáme nejen naše lyžáky ukryté v křoví, ale také tavernu. Příchod tří podivínů s lyžemi na batozích místní sice nejprve zmate, vzápětí nám ale servírují typický krétský čaj Malotira a vynikající čerstvé ovoce. Už nějakou dobu před sebou vidíme zasněžený hřeben, na který se chystáme. Také už ale dokážeme odhadnout, že se hranice sněhu nachází poněkud výš, než jsme předpokládali.

Z vesničky stoupáme po upravené prašné cestě a tento poměrně nudný úsek si krátíme sázkami o nejpřesnější odhad nadmořské výšky, kde lyže konečně nazujeme. „Tak kolik?“ „Čtrnáct set osmdesát šest!“

Čím blíže jsme k vrcholu, tím víc nás trestá silný ledový vítr.

Vzpomínka na ranní koupání se v tuhle chvíli zdá spíš jako přelud.

Jsme na sněhu, máme za sebou osmnáct kilometrů a jsme tak nějak v polovině výletu.

Svist tuleních pásů nám vrací nadšení. Mít na nohách lyže po pěti hodinách chůze po koupání v moři je první dnešní úspěch.

A vlastně zážitek, pro který to celé podstupujeme. V obavách z lavinézního terénu volíme cestu co možná nejmírnějším svahem. Výstup je krásný, metry ubíhají, za zády máme sytě modré moře a pod nohama dokonce trochu čerstvého sněhu. Po druhé hodině odpoledne a mnoha desítkách cikcaků vystupujeme na bezejmenný dvoutisícový hřeben, pomyslnou bránu do ráje bílých hor. Netrpělivě vyhlížíme vrchol Pachnes. „No není to zas až tak daleko…“ doufáme, když kopec identifikujeme mezi řadou jiných, vizuálně dost podobných. Není to totiž ani blízko a k hoře vede rovinatý terén plný neprostupných sněhových návějí. Jejich obcházení cestu prodlužuje, a dokonce nás párkrát donutí sklesat cenné metry. Když konečně stojíme pod horou, na vrchol zbývají necelé tři kilometry a pět set výškových metrů. Naše kroky těžknou. Čím blíže jsme k vrcholu, tím víc nás trestá silný ledový vítr. Vzpomínka na ranní koupání se v tuhle chvíli zdá spíš jako přelud. Psychickou náročnost zvyšuje několik falešných předvrcholů, takže pokaždé, když si myslíme, že už jsme nahoře, otevře se před námi jen další cesta vzhůru. Konečně vystoupíme na ten pravý, jeden z nás ho ale už jen rezignovaně přechází, bez zastavení.

Vrcholové selfíčko vynecháváme, honem dolů. Je pět hodin a slunko už na obloze nevydrží dlouho.

111

FREERIDE

Ve směru našeho putování jsou často nepřekročitelné mnohametrové návěje a my je musíme obcházet dlouhými traverzy. Několikrát znovu vytahujeme pásy a jdeme zase do kopce.

Večerní lyžování

Už na první pohled bude sjezd trochu komplikovanější, než se zdál z map. Tam, kde má vést cesta, je prudký sráz. Po cestě ani památky. Volíme opět co nejbezpečnější linii po hřebeni, která ale (překvapivě) nevede z kopce. Soustavně kontrolujeme mapy a snažíme se dostat někam, odkud už pojedeme – jak jsme si slibovali – mírným sjezdem k autu. Padá soumrak, zapínáme čelovky a konečně strháváme pásy. Občas sjíždíme celkem prudké svahy, občas jdeme téměř po rovině. Pod lyžemi se střídá těžký navátý sníh s větrem utemovanou krustou. Lyžování je tak spíš utrpení než požitek. Kdykoliv prudký svah zmírní, pouštíme to dolů větší rychlostí. Ve tmě přehlídnu seskok z metrové návěje a hodím prvního tygra. Z batohu se mi vysmekne teleobjektiv. Kutálí se do údolí

112

a mizí z dohledu. Teď pro něj jít nemůžu, odkutálel se až kdoví kam a my nemáme čas.

Klukům to raději neříkám, abych jim nedělal těžkou hlavu. Už jsme dost nervózní, cíl pořád v nedohlednu, a kudy vede cesta, nám jasné není. Ve směru našeho putování jsou často nepřekročitelné mnohametrové návěje a my je musíme obcházet dlouhými traverzy. Několikrát znovu vytahujeme pásy a jdeme zase do kopce. Téměř se setmělo, v orientačně náročném terénu nakonec nacházíme stopy od cizích lyží. Vrátí se nám trocha optimismu, ale už fakt chceme být dole. Stopy pomáhají najít správnou cestu, která ale pořád není výhradně sjezdová – občas se prostě musí vystoupat po úbočí a neprostupná údolí objet. Začínáme chápat zdejší terén a jak moc ho během zimy promění sníh a vítr. Počet lyžařských brázd v okolí naštěstí roste. Hypnotizujeme všechny

navigační přístroje a několikrát si říkáme: „Už jen támhle na ten kopeček a máme to.“ Ještě několikrát to ale není pravda, a jeden vydatný zážitek je stále před námi.

Konec dobrý, všechno dobré

U posledního takového kopečku přejíždíme překvapivou kompresi a jeden z členů výpravy, Honza, spadne na zadek. Tak nešťastně, že mu u toho vypnou obě lyže. Bez brzdiček se každá vydá na jinou stranu, do jiného údolí. S nedůvěrou vyrážíme obhlédnout, jak daleko mohly odjet. Obě naštěstí po pár desítkách metrů zastavily. Uf! Pak konečně přichází ten slíbený, mírný sjezd po cestě až k autu. Netušíme, že bude mít ještě přes pět kilometrů. Sněhu postupně ubývá, nakonec dojedeme až na hranici 1 300 metrů, kde na nás už pár hodin čeká řidič. Poslední

Jediná horská chata na Krétě je základnou skialpinistů, správcuje ji Chris Paterakis (vlevo), který je zároveň hlavním aktérem krétské zimní turistiky či organizátorem skialpového závodu Pierra Creta (ten vpravo je Honza Klouček, spoluautor článku)

Celkově výlet měřil 37 kilometrů, měl přes 3 300 výškových metrů a od startu uteklo třináct hodin.

Heraklion Lefka Ori Psiloritis

zprávu dostal v pět odpoledne z vrcholu, od té doby nebyl signál. Je půl deváté.

Oproti plánu jsme museli přidat přes osm set vertikálních metrů vzhůru, významnou část z toho až za vrcholem, v domnělém sjezdu.

Celkově výlet měřil 37 kilometrů, měl přes 3 300 výškových metrů a od startu uteklo třináct hodin. Není asi lepšího shrnutí, než jak náš plán dopředu zhodnotil místní guru Chris: Zkrátka říkejme tomu „very nice project“.

Obdobně jak už tomu u takových dobrodružství bývá, dočkají se jen minima opakování.

Méně ambiciózním skialpinistům bychom doporučili využít ke spojení moře a lyžování auto, anebo cestu absolvovat sice po svých, ale v opačném směru. Fyzicky tak bude celá výprava méně náročná a pozorovat západ slunce bude určitě příjemnější u moře než uprostřed opuštěných hor!

Geografická nápověda Lefka Ori je nejrozlehlejší pohoří Kréty, nacházející se v jeho západní části. V překladu znamená „Bílé hory“.

Nejvyšší vrchol Pachnes (2 453 m) je druhým nejvyšším vrcholem ostrova.

Zatímco v letních měsících je oblast známá zejména díky nejdelší soutěsce v Evropě, kaňonu Samaria, v zimních měsících postupně získává na popularitě mezi skialpinisty. V oblasti se nachází jediná horská chata Kallergi.

Druhou skialpovou oblastí ostrova je masiv Psiloritis, kde najdeme i nejvyšší horu ostrova: Mount Ida měří 2 456 m,

o tři metry více než nejvyšší vrchol Bílých hor. V této části se koná i závod Pierra Creta.

Je třeba zmínit, že zásadním předpokladem k podniknutí podobné výpravy je důsledné plánování a určité zkušenosti.

Vše se odehrává v oblasti, kde jsou v mapách pouze sporadicky dohledatelné horské turistické trasy a v zimních měsících je terén významně odlišný.

Tipy na ubytování: Anopoli: Anopoli rooms; Kallergi: horská chata; Omalos: ubytování ve vesničce

113

FREERIDE

Kolikátí jste doběhli, si pak můžete v klidu zkontrolovat na internetu. Výsledky bývají zveřejněny do pár týdnů…

Pierra Creta: závod, kde čas nerozhoduje Skialpové závody jsou zvláštní kratochvílí.

Jako málokde jinde v nich totiž platí notně zprofanovaná (a možná překroucená) slova Pierre de Coubertina „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se!“ Většině startujících v nich opravdu nejde o výsledek, ale o účast. O společný čas s kamarády, stejně bláznivými závodníky, o poznání nových míst a cest v neznámém horském terénu, o závěrečnou afterparty. A jestli můžeme o nějakém závodě napsat, že všechny tyto atributy naplňuje na 120 %, je to právě Piera Creta. Na ní jde vskutku o vítězství až na posledním místě.

Nápad uspořádat na Krétě nejjižněji situovaný skialpový závod na severní polokouli vznikl v roce 2014 a od roku 2015 se běhá každé plus minus dva roky. Že nejde o nějakou hurá akci, dokazuje fakt, že v roce 2022 proběhl již pátý ročník (2014, 2015, 2017, 2019) a na start přilákal necelých 200 účastníků. Startovat lze v jedné ze dvou tras, hlavní má délku okolo 15 km a převýšení 2 000 metrů. Účastní se týmy složené ze dvou až tří závodníků.

Potud popis závodu nijak nevybočuje z propozic podobných alpských podniků.

Jenže Pierra Creta je vše, jen ne stejná jako ostatní. Její asi největší rozdíl je, že se řídí

114

řeckým časem. Časem, který ubíhá jinak než ten náš středoevropský. Když máte být na prezentaci v sedm hodin večer, připravte se na to, že v půl desáté budou všichni na svých místech. Když se na start máte dostavit po osmé a výstřel bude v deset, nemá cenu vstávat před devátou. A když po poledni v palmovém háji, za zvuku živé

hudby a tance Kréťanů konečně vystartujete, je jasné, že stopky v cíli mají pramalou důležitost. Naopak čas, který strávíte na závěrečném večírku, se bude počítat. Jídlo i pití je v ceně, takže běda, pokud odejdete před svítáním. Kolikátí jste doběhli, si pak můžete v klidu zkontrolovat na internetu.

Výsledky bývají zveřejněny do pár týdnů…

FREERIDE

Gruzínský

KAVKAZ aneb velký průvodce lyžařskou Gruzií

116

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Gruzie se v posledních letech objevuje v hledáčku cestovatelů a turistů stále častěji. Oblíbeným cílem se stala díky panenské přírodě, jedinečné kultuře i mimořádné pohostinnosti místních obyvatel. Většina návštěvníků však do této kouzelné země cestuje pouze v letních měsících, což je trochu škoda. Zkuste objevit i další kouzlo Gruzie, její čarokrásnou zimu, kdy svahy Kavkazu zasype sníh.

A

čkoliv lyžařských středisek a míst, kde si ji lze užít, postupně přibývá i v Gruzii, nejzajímavější oblasti se nacházejí v dosahu mezinárodních letišť v Tbilisi a Kutaisi. Můžete si tedy vybrat mezi dvěma kavkazskými lokalitami: půvabnou Svanetií na severozápadě země a rozlehlým moderním lyžařským centrem Gudauri, jež se nachází severně od Tbilisi. Právě díky letecké dopravě se Gruzie stala přístupnou podobně jako alpské oblasti, vždyť do Kutaisi

to přímým letem z Prahy trvá jen něco přes tři hodiny. A lyžařské středisko Gudauri je od mezinárodního letiště v Tbilisi vzdáleno pouhé dvě hodiny jízdy autem.

Lyžařský program lze v obou destinacích pěkně obohatit o poznání místní kultury a historie, zpestřit si ho báječnou domácí gastronomií a lahodným vínem, čímž se cesta do Gruzie stává úžasnou kombinací aktivního odpočinku i skvělého cestovatelského zážitku.

Abcházie Abcházie Suchumi

Svanetie

Mestia a lyžařské středisko Tetnuldi

oblast Rače Gudauri lyžařské středisko

Jižní Osetie Kutaisi

oblast Bakhmar Kachetie proslulé kláštery a světoznámá vinařská oblast

Tbilisi

Batumi

Abcházie a Jižní Osetie Abcházie a Jižní Osetie jsou dnes v souvislosti s válkou na Ukrajině hojně skloňovaná území, která jako státní útvary uznaly vedle Ruska pouze státy s Ruskem podporovanými režimy: Sýrie, Venezuela a Nikaragua. K nim se přidal ostrovní stát Nauru, který za to ale od Ruska inkasoval odměnu odpovídající cca 900 milionům Kč. Oba regiony vykazovaly separatistické tendence již nedlouho po rozpadu Sovětského svazu a v obou došlo i k vojenskému konfliktu s Gruzií. V zemi dlouho fungovaly mírové mise OSN, než pak po vypuknutí bojů mezi gruzínskými armádními silami a jihoosetskými jednotkami, v noci ze 7. na 8. srpna 2008, vstoupilo do konfliktu Rusko a zahájilo rozsáhlou pozemní, leteckou a námořní invazi do Gruzie za účelem „operace k vynucení míru“. Gruzie dnes obě území považuje za svá a okupovaná. Gruzínce a Čechy tak spojuje podobná zkušenost z okupace, která do značné míry definuje jejich vztah k Rusku. Přestože je zejména Jižní Osetie blízko k lyžařským oblastem, konkrétně středisku Gudauri, není tam pro turisty nijak nebezpečno.

117

FOTO: DEPOSITPHOTOS

FREERIDE

Francouzské lyžování v Gruzii Oblast Kazbeku – lyžařské středisko Gudauri majestátní horské okolí. V uplynulých letech se podařilo realizovat i plánované propojení na severní stranu a sjezdovky v Gudauri se tak rozrostly o další část střediska v oblasti Kobi. Ideální lyžařská sezóna zde probíhá na přelomu února a března. V březnu už je delší den a na sluníčku se příjemně zahřejete.

Protože bylo Gudauri vybudováno doslova na zelené louce, připomíná spíše horská centra v Savojských Alpách než kdysi provinční výspu bývalého Sovětského svazu. K dispozici jsou dnes samozřejmě také půjčovny lyžařského vybavení a pro zkušenější lyžaře tu je pak i nabídka freeridového lyžování či finančně dostupný heliskiing.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Nejrozsáhlejší a nejstarší lyžařské centrum v Gruzii, Gudauri (2 000–3 258 m), se nachází v těsné blízkosti majestátního pětitisícového vulkánu Kazbek. Leží na východní výspě vysokého Centrálního Kavkazu, pouhých 120 km od gruzínské metropole Tbilisi. Bylo vybudováno již za dob sovětské nadvlády, ale teprve před několika lety se proměnilo v rozlehlé a velmi příjemné zimní středisko, které se neustále rozrůstá. Dnes disponuje asi 75 km lyžařských tratí, čtyřmi kabinkovými lanovkami, šesti moderními sedačkovými lanovkami a čtyřmi menšími vleky. Převážná část střediska leží na jižních slunečních svazích a poskytuje zcela nevšední výhledy na

Dozvíte se, jak místní víno dozrává v hliněných amforách kvevri a vyrůstá za velmi specifických podmínek na slunných terasách ohraničených Malým a Velkým Kavkazem.

118

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Kromě vycházky po starém centru Tbilisi si zde můžete dopřát také relaxační proceduru v místních vyhlášených sulfamorových termálních lázních. Přírodní pramen sulfanové minerální vody, která pomáhá při nemocech pohybového aparátu a má příznivé účinky na kožní, cévní a nervová onemocnění, vyvěrá v oblasti Starého města pod pevností Narikala.

A pokud byste si chtěli vyrazit ještě kousek dál za poznáním gruzínské historie a kultury, podnikněte výlet do nedaleké vinařské oblasti Kachetie.

Dozvíte se, jak místní víno dozrává v hliněných amforách kvevri a vyrůstá

za velmi specifických podmínek na slunných terasách ohraničených Malým a Velkým Kavkazem. Od roku 2013 je místní 800 let stará metoda zpracování vína součástí světového kulturního dědictví UNESCO. FOTO: DEPOSITPHOTOS

Těsná blízkost středověké okouzlující metropole Tbilisi i nejvýznamnější a nejstarší vinařské oblasti na světě – Kachetie – umocňují důvody, proč se s lyžemi vypravit až tak zdánlivě daleko. Tbilisi je kosmopolitní město ležící na křižovatce mezi Evropou, Ruskem a Asií. Najdeme tu směsici starých křesťanských památek i nejmodernějších staveb, oprýskané barevné domy se zasklenými arkýři, široké zelené bulváry i křivolaké uličky, vynikající koňak a všudypřítomné gruzínské písmo i hudbu znějící ulicemi. Nejživějším místem starého města je Meidan, náměstíčko na nábřeží řeky Kury. Kolem něj se rozkládá úžasná část starého města, v jehož spleti uliček můžete trávit hodiny a hodiny objevováním všelijakých zákoutí, z nichž přímo čiší vlídná atmosféra. Své kouzlo mají i pavlačové domy, zchátralé za ruské nadvlády, příjemně překvapí vyhlášený stejnojmenný jazzový klub.

119

FREERIDE

120

FOTO: PETR NOVOTNÝ

Oblast Svanetie – lyžařské středisko Tetnuldi

FOTO: PETR NOVOTNÝ

Druhou nejvýznamnější lyžařskou oblastí Gruzie je oblast Svanetie, která se nachází v samotném srdci Centrálního Kavkazu.

Obklopují ji pětitisícové a čtyřtisícové horské hřebeny a je přístupná pouze po jediné silnici vedoucí podél divoké řeky Inguri. Zde ve stínu překrásné dvojvrcholové hory Ušba leží horské městečko Mestia, jež je po staletí centrem kdysi nedostupné Horní Svanetie, proslulé stovkami svých tradičních obranných věží.

Nedaleko Mestie, v blízkosti majestátní ledové pyramidy Tetnuldi (4 858 m), se rozkládá stejnojmenné moderní lyžařské středisko, které je odtud spolu s dalším lyžařským areálem Hatsvali dostupné pouze terénním vozem. Lyžování je sice spojeno s krátkým dobrodružným putováním, ale pokaždé si za odměnu můžete užívat neopakovatelné výhledy na pětitisícovou hradbu kavkazských vrcholů. Lyžařské středisko Tetnuldi disponuje téměř 20 km lyžařských tratí, 5 moderními sedačkovými lanovkami a celkovým převýšením 1 550 m (1 600–3 165 m). Lyžařské středisko Hatsvali disponuje 5 sjezdovkami, 2 moderními sedačkovými lanovkami, 2 vleky a celkovým převýšením téměř 1 000 m (1 428–2 348 m).

Pokud byste byli už lyžováním zmoženi, vydejte se do Ušguli – navštívit asi nejkrásnější skupinu horských opevněných vesnic.

Už samotná cesta terénním autem po zasněžené silnici přes dvoutisícové sedlo a úzkým kaňonem řeky Inguri je velkým zážitkem.

Ušguli leží v nadmořské výšce 2 200 metrů, a je tak nejvýše položenou trvale obydlenou vesnicí „Evropy“ – Gruzínci se totiž cítí být nejvíce Evropany. Její dominantou jsou vysoké opevněné věže postavené už ve středověku.

V mimořádném počtu a dobrém stavu se dochovaly dodnes a vesnice byla díky nim zapsána na Seznam kulturního dědictví UNESCO.

Skialpinismus ve Svanetii

Ušguli se v posledních letech dostává do hledáčku skialpinistů a dobrodruhů z celého světa a stala se romantickou základnou pro skialpinistické túry ve svém bezprostředním okolí. Oblast leží na hraničním hřebeni mezi Ruskem a Gruzií, jižně od pětitisícové monumentální horské hradby. Za dobré viditelnosti je odtud možné spatřit i Elbrus, nejvyšší vrchol Kavkazu. Nejvyšší horou zmíněného hřebene a celé Gruzie je pětitisícovka Šchara s majestátní stěnou Tezengi. Zdejší severní svahy nabízejí překrásné lyžování v nekonečném prašanu, ty jižní zase úchvatné panoramatické výstupy. K ní i dalším kavkazským velikánům se při skialpinistických výpravách lze dostat do bezprostřední blízkosti.

Další z překrásných túr jsou dostupné přímo z Mestie. Jedna z nich vede z vesničky Mazeri na ledovec pod spektakulární a nesmírně fotogenickou horou Ušba. Úžasné jsou též zalesněné svahy pod horou Tetnuldi, které jsou dostupné i ze stejnojmeného lyžařského areálu. Ti, kteří chtějí pojmout den více odpočinkově, mohou vyjet z lyžařského centra lanovkou, a ušetřit tak část nastoupaných výškových metrů. Sjezd do údolí Adiši je pak životním zážitkem.

Trasy obvyklých skialpových túr se nacházejí ve výškovém rozmezí od dvou do tří tisíc metrů nad mořem. Pohyb v horách je zde poměrně bezpečný, protože pohoří je značně členité. Vzhledem k dostatku sněhu

121

FOTO: PETR NOVOTNÝ

FREERIDE

a vyšší nadmořské výšce je možné užít si ve vrcholových partiích dostatek prašanu téměř po celou sezónu.

Při návratu zpět do civilizovaného světa si nezapomeňte vydechnout v příjemném městě Kutaisi, které se rozprostírá již v subtropické oblasti pod horami, na svazích nad řekou Rioni. Prohlédnout si zde můžete asi nejkrásnější gruzínskou katedrálu i nejstarší gruzínské kláštery, večer pak lze posedět ve stylové bohémské restauraci a v místní rozlehlé městské tržnici nakoupit dárky v podobě sýrů a sladké čurčely.

Gruzínská pohostinnost a přípitek tamada

Kromě nádherné přírody a hor je Gruzie zajímavá také kulturně. Gruzínci jsou velmi pohostinní, mají skvělou kuchyni i tradiční domácí víno. Každý den se stoly prohýbají pod mísami pečeného baklažánu, chačapuri

Neprojetý prašan hází stříbrné odlesky, mraky se převalují dole v údolí, nikde ani živáčka, jen ticho a zrychlený srdeční tep. Za pravým kouzlem nefalšovaného freeridu není třeba jezdit jen do Kanady, skvělé podmínky nabízí i bližší a cenově dostupnější Gruzie, kam se dostanete jen zhruba za tři hodiny přímého letu z Prahy. Již přes dvacet let tam svou základnu provozují i Češi, jejichž společnost Georgia-trip plní sny nadšencům heliskiingu, catskiingu a skialpinismu.

122

TEXT: DOMINIK KOUT FOTO: GEORGIA-TRIP

Česká základna v Gruzii

K

do do této divoké země jednou zavítá, vrací se. Zpět ho volá místní příroda, kuchyně i milí lidé. A nemusí jít nutně o lyžování, i letní sezóna nabízí dobrodružství jako treking, bike, enduro či e-bike výlety…

„Ti, co jezdí na freeride například do Rakouska, vědí, že najít dobrý prašan není snadné. Počasí je v posledních letech celkem nevyzpytatelné a Evropa je hodně regulovaná. Například heliskiing je na většině míst v Alpách zakázaný. V Gruzii jsou pravidla vol-

plněného ovčím sýrem, chinkali se směsí masa i cibule, salátů z čerstvé zeleniny a různých druhů domácích sladkostí. Nejvrcholnější pochoutkou je kuře sacivi ve vynikající ořechovo-česnekové omáčce.

Navíc prakticky každý dům má své vlastní víno i vlastní pálenku, každá domácnost pěstuje ovoce a zeleninu. Je to úplná pokladnice úrody. Pokud budete pozváni přímo do rodiny nebo navštívíte tradičnější místní restauraci, narazíte určitě na takzvanou tamadu. Tamada je nesmírně silný rituál, kdy většinou hlava rodiny nebo šikovný mluvčí pronáší dlouhý přípitek, v němž vzpomíná na předky, uvítá hosty a vtipně poukáže na aktuální dění.

Cesta za lyžováním do Gruzie je více než lyžařským zážitkem.

Propojuje lyžování s poznáním exotického Kavkazu, milých a pohostinných lidí, úžasné architektury i vynikající kuchyně a skvělého vína. A to určitě stojí za to.

Petr Novotný Petr Novotný pracuje jako ředitel CK Adventura. Miluje zimní krajinu a v zimních horách pak nejvíce skialpinismus, kterému se věnuje již téměř 30 let. „Gruzínský Kavkaz, to byla láska na první pohled,“ říká, „do tak překrásné a přívětivé země se musí navracet každý rád!“ Pokud se do zimní Gruzie vypravíte s Adventurou, může vás na vaší cestě doprovázet právě Petr.

FOTO: GEORGIA-TRIP

Sjezd do údolí Adiši je životním zážitkem.

nější a panují tam skvělé sněhové podmínky.

Pravidelné srážky přicházející od Černého moře a nízká teplota zajišťují kvalitní a lehký prašan po celou sezónu, Sjezdové oblasti jsou bezpečné a lavinová hrozba v kotlině Bakhmara, kde jezdíme, je nízká," shrnuje výhody gruzínských hor Alice Korbová, spolumajitelka společnosti Georgia-trip.

Znají Gruzii lépe než své lyžáky

Zakladatelé společnosti začínali v Gruzii jen s pár kontakty. Svým přátelům a zájemcům ukazovali krásy Malého Kavkazu, kouzlo tohoto kraje, kultury i nekonečného prašanu. Od té doby se podnikání Georgia-trip významně posunulo. V současnosti společnost využívá dvě základny – v Bakhmaru a Rače. Na veškeré aktivity má certifikované průvodce, provozuje moderní rolbovou a vrtulníkovou flotilu, vlastní půjčovnu veškerého vybavení a hlavně nabízí spousty zkušeností. Během sezóny ji od prosince do dubna navštíví až 300 lyžařských nadšenců, zkušení freeridoví vlci i lyžaři, kteří by se ve freeridu rádi zlepšili. Rolba pojme 12 osob a dva guidy, vrtulník čtyři lyžaře a jednoho

guida, zvládne ale obsloužit tři až čtyři skupiny zároveň. „Zakládáme si na osobním přístupu: Líbí se vám jezdit jeden a ten samý kopec? Není problém. Chcete zkusit něco ostřejšího?

Přelétneme o kousek dál,“ vysvětluje Alice, která se v minulosti věnovala závodnímu skialpinismu.

Lyžování all inclusive

„Máme tu vše zajištěné. Transport z letiště a zpět, ubytování ve dvoulůžkových pokojích s vlastním sociálním zázemím, 4x denně jídlo, lyžařskou výbavu včetně ABS batohů, vyhledávačů a dalšího lavinového vybavení...

A milovníky piva potěší naše vlastní pivo, kterému říkáme Drak,“ usmívá se Alice. „Nejlépe chutná po odpočinku v naší sauně,“ uzavírá.

123

SNOWTEST

RECENZE

V tomto vydání najdete:

TEXT A FOTO: PETR SOCHA

Skialpové lyže 22/23

Ideál 88 S Skialpové lyže se staly natolik žádaným zbožím, že si je do svého portfolia přibraly snad všechny jen trochu významné lyžařské značky – každá další opěrná noha v podnikání se hodí. Jejich boom naplno explodoval kvůli covidu a před současnou sezónou se zdá, že přibyly i další důvody k tomu, aby se skialpová výbava udržela na výsluní zájmu.

Střediska to rozhodně nebudou mít jednoduché, hlouběji do kapsy pro skipas bude sahat i zákazník, takže skialpy budou dost možná zase jednou zachránci lyžařské sezóny – pokud tomu dostatek sněhu dovolí.

124

kialpový boom je fenomén. Dokazuje, že lidé sníh milují a nechtějí se klouzavého pohybu na něm vzdát.

Skialpy fascinují potenciálem, co všechno dokážou svým uživatelům předat: velmi zdravý pohyb, radost ze sjezdu, velký akční rádius nasycující objevovatelské touhy… Tolik zážitků v jednom dokážou nabídnout snad jenom právě skialpy. I proto je rádi testujeme…

Letos nám to navíc velmi ulehčilo otevření vleků a resortů, takže jsme na nich i hojně pojezdili na upravených sjezdovkách i mimo ně. Základní testování ale proběhlo v Krkonoších, kde je Ondra Novák s Michaelem Turkem podrobili dlouhodobější zátěži a zkoušeli je v různých podmínkách na různých kopcích.

Až poté se většina modelů přesunula do švýcarské Aletsch Areny, kde dostaly možnost předvést se při sjezdu na dlouhých svazích Walliských Alp.

Armada Locator 88 Atomic Backland 86 SL Blizzard Zero G 084 Approach Blizzard Zero G 085 Blossom Formula XPlore 87 Dynafit Blacklight 88 Dynastar Vertical 88 Egoé Beat 82 Elan Ripstick Tour 88 G3 FINDr 86 Swift Kästle TX87 Lusti Tour Performance 88 Lusti Tour Progress 88 Movement Session 85 Nordica Enforcer Unlimited 88 Rossignol Escaper 87 Nano Salomon MTN 86 Pro Scott Superguide 88 Völkl Rise Above 88 Völkl Rise Above 88 W Zag Adret 85

V prosincovém vydání SNOW 142 najdete: Armada Locator 96 Dynastar M-Tour 99 Fischer Transalp 90 Carbon Kästle TX93 Movement Alp Tracks 98 Scott Proguide 89 Scott Proguide 96 Ski Trab Ortles 90

Magická 88

Nejvíce z lyžařů hledá „něco mezi“. Univerzální lyži, na níž se dobře stoupá, není úplně těžká, ale přesto se na ní dá jet dolů s dostatečnou mírou rychlosti, dynamiky a sportovního zážitku. Zdá se, že magickou hodnotou, která definuje takovou univerzální lyži, je číslo 88. Tipl bych, že i proto, že je vertikálně i horizontálně symetrické a tak nějak obecně sexy. Společná zkušenost skialpové komunity dospěla k tomu, že právě tato míra je v dnešní době jakýsi etalon univerzální skialpové lyže – co je širší, zavání prašanem, co je naopak užší, míří směrem k rychlejším přesunům.

Obvyklý skialpinista si totiž nestřídá lyže podle toho, do jakého terénu se vydává, ba obvykle terény a různé typy sněhu kombinuje, na což potřebuje lyži, která to všechno zvládne. Zdá se, že modely široké 80 a méně už tuto úlohu morálně nestíhají a stávají se z nich speciály třeba na kondiční skialp na upravených cestách nebo sjezdovkách. To 88 se při chůzi v hlubokém moc neboří, na tvrdém se ještě vejdou do stopy a jejich šířka není na obtíž, při sjezdu v měkkém sněhu už trochu poplavou a na sjezdovce je zase ještě dostatečně rychle postavíte na hranu.

Samozřejmě, jestli to je 87 nebo 89, sotva v praxi poznáte, takže si můžeme tipnout, že pomyslné vítězství 88 způsobil právě efekt sexy čísla.

výrobce dodává s lyžemi v setu. Dá se vsadit na to, že tatáž lyže osazená jiným vázáním a s nesystémovými pásy bude vykazovat znatelně jiné chování při chůzi než v originální sadě.

Nejen pohyb nahoru, i jízdu dolů významně ovlivňují aktuálně použité boty.

Takže je nezbytné myslet jaksi komplexně a pořizovat si adekvátně zaměřené prvky celkového setu. I proto jsme mezi recenze zařadily i nějaké značkové sety lyže–boty.

Nechcete střelit vedle?

Je jen málo lyží, se kterými budete nespokojeni. Pokud jste puntíčkář či člověk bytostně nerozhodný, řešením je půjčovna.

Samozřejmě nějaká kvalitní, kterých ale naštěstí narostlo jako hub po dešti. Poté, co vyzkoušíte tři čtyři sety, problém pochopíte a vycítíte, jakým směrem by se zrovna vaše výbava měla ubírat.

Co znamenají?

Lyže doporučené na náročnější turistiku a přechody hor Lyže doporučené pro kondiční skialpinismus

Myslete komplexně

Univerzální lyže použitelné i pro lyžování na sjezdovce

Do výsledných vlastností touringových lyží se samozřejmě výrazně propisuje použitý systém vázání a model stoupacích pásů.

Proto se snažíme používat právě ty, které

Lyže v testu seřazené dle hmotnosti Značka

Model

Atomic Zag Blizzard Egoé Dynafit Dynastar Völkl Völkl Armada Salomon G3 Blizzard Rossignol Kästle Scott Blossom Movement Elan Lusti Nordica Lusti

Backland 86 SL Adret 85 Zero G 085 Beat 82 Blacklight 88 Vertical 88 Rise Above 88 Rise Above 88 W Locator 88 MTN 86 Pro FINDr 86 Swift Zero G 084 Approach Escaper 87 Nano Open TX87 Superguide 88 XPlore 87 Session 85 Ripstick Tour 88 Tour Performance 88 Enforcer Tour Progress 88

Délka lyže (cm)

Šířka středu (mm)

Hmotnost lyže (pár)

165 172 178 170 172 172 177 163 172 172 167 171 168 174 168 174 170 177 172 172 172

86 85 85 82 88 88 88 88 88 86 86 84 87 87 86 87 85 88 88 88 88

2 160 2 200 2 220 (171 cm) 2 260 2 280 2 300 2 374 2 374 (170 cm) 2 450 2 460 2 460 2 480 2 500 2 520 2 540 2 552 2 580 2 660 2 720 2 720 2 724

SKIALPOVÉ LYŽE

FOTO: LUKÁŠ VAVRDA – SNOW

SKIALP RECENZE

LUKÁŠ VAVRDA REDAKTOR SNOW

Armada Locator 88

Lepší zlatá střední cesta Značka Armada má kořeny v amerických freeridových a freeskiingových oblastech. Po dvaceti letech existence se její konstrukční filozofie znatelně rozmáchla: na jedné straně vyrábí už i výkonné allmountainy na sjezdovku, na druhé představuje kolekci lyží pro skialp. Pod nohy se nám dostaly dva modely řady Locator, 88 a 96, v tomto textu popíšeme ten užší.

J

iž dříve Armada prezentovala skialpovou řadu Tracer, loni jsme model Tracer 88 dokonce testovali. Sice lehké, ale poměrně měkké lyže spíš pro začátečníky tvořily odrazový můstek do světa skialpu. Teď už ale přichází kolekce Locator – první skutečně skialpové lyže i pro náročné alpinisty, přesněji řečeno první skialpová kolekce.

Armada Locator 88: technické údaje

Hmotnost lyže při délce 172 mm 1 225 g, krojení 117–88–109 – křivky tedy má na skialpovou lyži poměrně konvenční. Zato rádius 20,5 m je relativně velký a dost možná míří na přímé vedení lyže při chůzi. Nejen na poměry značky jsou to velice lehké lyže, celkově mezi testovanými skialpovými modely podobných šířek se pohybují okolo průměru, významně lehčí jsou spíš lyže zaměřené na chůzi, naopak univerzální lyže jsou podobné či těžší. A víme, co se říká o zlaté střední cestě.

126

Locator 88 drží dáma vlevo, pán vpravo pak Locator 96

Vyráběné délky od 152 do 182 centimetrů pokryjí potřeby většiny uživatelů, jsou odstupňované po 10 cm. V Armada lyžích osvědčené dřevěné jádro z rohovníku (angl. caruba) je v kombinaci s titanalovou výztuhou pod vázáním poměrně tuhé a to má celkově velký vliv na jízdu.

Více důvěry, více stability

Znáte to, když stoupnete poprvé na novou lyži a nemáte v ní úplnou důvěru – jízda je defenzivní a pocity rozporuplné. Locator navodil přesně opačný pocit – s každým větším zatížením fungoval lépe a lépe. Čím více se do ní opřete, tím lépe reaguje.

Tento pocit je vyvolán kombinací pevného a stabilního jádra s karbonem, dobře dimenzovaného rockeru i obecně nízké hmotnosti lyží – velice snadno se pak ovládají i při krátkých obloucích v rozličném terénu a mají zcela dostatečný grip na tvrdé podložce. Plnou harmonii projeví po odměku, v měkkém sněhu a prašanu má stále ještě dostatečný vztlak. Tedy má vše, co od skialpové lyže vyžadujeme. Pocit jistoty a bezpečí při rychlejší jízdě na tvrdém podkladu vystupuje vysoko nad očekávání.

Při výstupu drží směr

Pocit z výstupu u skialpové lyže ovlivňuje zdaleka nejen hmotnost. Pro příjemné stoupání – které mimochodem zabírá klidně 90 % času stráveného na túře – je ale důležitá také šířka, délka, a hlavně tvar lyže.

Locator nemá natolik výrazný rocker, aby měl vliv na stabilitu lyže při chůzi, a není ani přílišně vykrojený. Díky tomu drží směr a při chůzi nevybočuje, dokud nedáte lyži přesný pokyn.

Umírněný design

A nakonec design. Kolekce Locator má oproti značkovým zvyklostem čistý, jednoduchý design. Jednobarevný a přímý, moderní. Na lyži jsou uvedeny jen základní údaje a konturové obrysy, které podtrhují její štíhlý vzhled. Skialpové lyže jsou určené do opuštěných horských oblastí, kde se čistí lyžařova hlava, a snad i proto zvolila Armada vzhled, který nedráždí a nerozptyluje.

V jakékoli situaci zůstat v klidu – to je krédo lyže z hlediska designu i celkového charakteru.

CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

ARMADA LOCATOR 88 PARAMETRY: 1 17–88–109, R: 20,5 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU: 2 450 g @ 172 cm

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

VÝHODY čistý design klid v jízdě, držení na tvrdém, dostatečná agilita nízká hmotnost a dobrý tvar pro klidnou chůzi šířka 88 mm je v tomto případě pro průměrně těžkého člověka (kromě zvlášť prašanových dní) univerzální pro většinu túr, k dispozici také šířky 96, 104 a 112

RECENZE

SKIALPOVÝ SET

PETR SOCHA ŠÉFREDAKTOR SNOW

Set: boty Backland Pro, lyže Backland 86 SL

Back to the land

Skialpová rodina Backland se pod křídly Atomic rok co rok rozmnožuje a omlazuje. Alfou a omegou skialpového hardware jsou ale lyže a boty. My jsme otestovali nový model skialpové boty Backland Pro a nové lyže Backland 86 SL. Lyže Backland 86 SL

K

olekce skialpových atomiků se dělí na čtyři základní řady: UL neboli ultralight, které akcentují výstup, námi testované SL, potom univerzální turistické Backland bez dodatku a širší Freeride s akcentem pro sjezdy v prašanu. Často mají více variant a dámské verze ve výraznějších barvách.

Zkratka SL neznamená slalomka, nýbrž superlight. Neosazený kus váží 1 080 g (v délce 165 cm), konstrukce staví na celodřevěném jádru kombinovaném z topolu a rohovníku (stromu, který se hojně vyskytuje na jihu Evropy a ve Středomoří a který známe třeba z Chorvatska jako svatojánský chléb), výztuhy jsou karbonové a zbytek těla ze skelných laminátů. Samozřejmě sdílí všechny patřičné firemní technologie, jako třeba rozšířenou a odlehčenou špičku (HRZN Tech Tip) či pevnou a odolnou bočnici po celé délce (Dura Cap Sidewall).

A v praxi? Lehká lyže je velmi příjemná na stoupání, v testované délce CHŮZE

ATOMIC BACKLAND 86 SL PARAMETRY: 1 15–86–105,5, R 18,5 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU: 2 160 g @ 165 cm

Boty Backland Pro

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

172 nebylo co vytknout. Celek samozřejmě ovlivní použité vázání, my jsme měli koncernový Backland Tour, který se svými skoro 400 g k nejlehčím nepatří. Pocit lehkosti nesebral (kdo sledujete gramy, berte klidně Backland Pure), ale zato dodá jistotu pro sjezd a velmi snadno se ovládá.

Po sundání stoupacích pásů a prvním odrazu lyže rychle odhalí své sjezdové spády. Už v nižších rychlostech nabádá k točení a velmi agilní jízdě. Je to lyže velmi živá a neustále připravená měnit směr, což se v proměnném terénu často velmi hodí. Oblouk či spíše sérii oblouků zahajuje „na myšlenku“ a následně vyžaduje aktivitu a nastolení rytmu – raději má ten rychlejší. Překvapila i jistotou v přechodech z prašanu na vyfoukané plotny, kde prokázala i slušný grip.

Jinými slovy, je to velmi lehká a obratná lyže, která majiteli poskytne vysoký komfort pro výstup a následně mimořádně agilní, ale dostatečně stabilní sjezd. Doporučit ji lze na kondiční i náročnou dálkovou turistiku všem, kdo mírně preferují chůzi SJEZD před sjezdem, a to nejen expertům, ale i lyžařům, již potřebují se sjezdem trochu pomoci.

Nechceme tím říct, že bota je jednoduchá – k těm vnějším projevům jednoduchosti vedla ve skutečnosti dlouhá cesta. Poznáte to z mnoha detailů, které podmiňují úspěšný celek. Třeba spojení skeletu s manžetou proti vodě, ohebnost komínu (rozsah pohybu je 74°), maličké vychytávky na přezkách (pero přezky je mechanicky uchyceno v drážkách plastovým segmentem), důmyslný mechanismus stahovacího popruhu atp. Vše je navíc bytelné, přestože maximálně odlehčené.

Co se týče pocitů z používání, není toho také moc ke kritice. Jediným rizikem je tak souhra boty a nohy co do délky, šíře a tvaru.

Udávaná vnitřní šířka je 98 mm, což platí prakticky pro celou kolekci bot Backland.

Průměrným chodidlům bude sedět, něco je možné řešit bootfitingem, ale třeba lyžaři mající výrazně široké chodidlo mohou mít problém. Přes příjemnou hmotnost (1 146 g, my naměřili 1 153 g) je adekvátní i udávaná tuhost skeletu (100), osobně bych klidně tipl, že je o něco vyšší. Každopádně pro sjezd na skialpových lyží zcela dostačující. Za zmínku stojí ještě možnost nastavení sklonu ve třech krocích: 13, výchozích 15 a 17 stupňů, a také, že jsou k dostání i v dámské variantě.

SNADNÁ

Trend je jasný a dokazuje to i Atomic modelem Backland Pro – vedle inovativních materiálů a jejich kombinací se stále více prosazuje uživatelská jednoduchost.

V případě Backland Pro stačí na ovládání boty dvě přezky, jedna páka aretace komínu a stahovací pásek na vršku komínu. Jsou to sice čtyři prvky, ale zcela prosté, nekomplikované a s jednoznačným účelem. A to může být víc než jeden komplikovaný zámek, který skrývá řadu rizik.

ATOMIC BACKLAND PRO FLEXE: 100, ŠÍŘKA 98 mm, HMOTNOST 1 146 g

VÝHODY jednoduchost a intuitivní ovládání promyšlená a funkční konstrukce vyváženost pro výstup i sjezd

NEVÝHODY málo šířek ve výchozí nabídce

Backland 86 SL

Dámská verze Backland 86 SL W

127

SKIALP RECENZE

BLIZZARD Zero G 085 | HMOTNOST: 2 220 g / 171 cm (pár)

Rakouská „géčka“ z Mittersilu představují již několik let stálici kolekce. Letos bude možno v kolekci tento model nalézt opět s mírně vylepšeným jádrem (Carbon Drive Technology 3.0) a dvěma verzemi designu.

Při výstupu do kopce je lyže přesná a klidná, drží směr i stopu. V testované délce 178 cm má samotná lyže hmotnost 1 210 gramů. S vázáním Marker Alpinist 12 jsme se tak dostali na velmi zajímavou celkovou hmotnost, což se primárně odráželo ve svižném tempu stoupání. Ať už šlo o výstupy v náročném lesním terénu či na mírné zasněžené planině, nic nebyl problém. Při otočkách v prudším svahu CO PROZRADIL TEST: byla lyže velmi spolehlivá a agilní.

Univerzálnost v té nejlepší a nejfunkčMohlo by se zdát, že lyže, které těší nější podobě. Model s 85 milimetry je svými vlastnostmi při výstupu, budou mít dnes spíše již užší skialpový standard, nějaké rezervy a mínusy ve svých sjezdoa tím pádem lyže může působit na vých vlastnostech. V tomto případě tomu první pohled subtilně. Ale opak je tak ale není. Lyže je spolehlivá dokonce pravdou. Lyže nás nezklamala v žádných v těžkých podmínkách (krusta, firn) podmínkách a pod vedením alespoň a samozřejmě válí i v čerstvém sněhu. Má středně pokročilého skialpinisty odvedla plynulé a zároveň klidné zahájení oblouspoustu dobré práce. ku a potřebnou stabilitu v jeho výjezdu.

Střed 85 mm naznačuje vyváženost, široké spektrum použití, přičemž cílí na všechny sportovní lyžaře, a to po cestě nahoru i při technickém sjezdu dolů.

Potřebnou torzní tuhost a klidnou flexi mají lyži dodat zejména dřevěné jádro z paulovnie, vícesměrné karbonové výztuhy a částečná sandwich-sidewall konstrukce.

ZÁVĚR:

Skvělá skialpová univerzálka, která vyhoví i těm nejpřísnějším měřítkům.

Vhodná pro sportovce, kteří chtějí solidní hmotnost pro výstup a také klid a stabilitu při sjezdu. Lyže je vhodná na celodenní výlety, ale hravě zvládne i vícedenní přechody v náročných alpských podmínkách.

SJEZD CHŮZE

(preference sjezdu/výstupu)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm | PARAMETRY: 1 17–85–101, R: 22 m | ROCKER:

BLIZZARD Zero G 084 Approach | HMOTNOST: 2 480 g (pár)

Kolekce touringových modelů Zero G dostala letos další sourozence. Kromě nejužšího modelu s 80mm, unikátním jádrem Trueblend a označením LT se hlavně jedná o skupinu lyží Zero G s přívlastkem Approach. Tentokrát jsme měli pod lupou model v délce 171 cm s příjemnými 84 milimetry pod botou.

Konstrukčně modely vycházejí ze svých osvědčených předchůdců a sourozenců, ale svým charakterem budou cílit především na začínající a středně pokročilé skialpinisty, kteří neřeší úplně každý gram a chtějí především jistotu a stabilitu.

Lyže jsou charakteristické dřevěným jádrem z paulovnie, sklolaminátovou nosnou vrstvou, která je doplněna karbonovými segmenty. Uprostřed své délky, v oblasti vázání, lyže disponují sendvičovou konstrukcí s poctivým sidewallem.

CO PROZRADIL TEST:

Lyže plnila vše, co lze od skialpové univerzálky čekat. Pokrývají široké spektrum zaměření od běžného skitouringu a fitnesstouringu až po středně těžké skialpové túry s vyváženým poměrem výstup/sjezd.

128

Poradí si se vším, a není to jen deklarace. To, co ve srovnání s konkurencí mají více na váze, doženou v jistotě a pohodlí při sjezdu. Pocitová hmotnost při výstupu je lehce vyšší, ale dojem je ovlivněn i demo verzí vázání Alpinist, se kterým jsme lyže testovali. To ale vůbec není na škodu, protože i z charakteru popisu výrobce by řada Approach měla cílit na rozvážné a středně zkušené lyžaře, kteří chtějí cítit v materiálu hlavně jistotu, pohodlí, klid a kteří chtějí lyže, na něž se mohou v každé situaci a v každých podmínkách spolehnout.

ZÁVĚR:

Blizzard se s řadou Zero G Approach trefil do noty všem turistům, začínajícím a středně pokročilým skialpinis-

tům všech hmotnostních kategorií.

V testované délce je můžeme doporučit všem mužům i ženám, zejména těm, kteří neřeší jednotky gramů a kteří chtějí solidní poměr cena, hmotnost, výkon. Lyže splní vše. Při výstupu to vezměte klidně tou nejkratší cestou vzhůru a při sjezdu volte spíše střední rychlosti a měkčí sněhové podmínky.

CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

TESTOVANÁ DÉLKA: 171 cm | PARAMETRY: 115–84–99, R: 19 m | ROCKER:

BLOSSOM Formula Xplore 87 | HMOTNOST: 2 552 g (pár)

Extrémně univerzální, responsivní a jednoduše ovladatelná lyže. Taková jsou slova, pomocí nichž italský výrobce tyto oranžovo-černý model charakterizuje. Sedí to i v praxi?

Samotná lyže má dnes už standardní skialpovou a uživatelsky velmi příjemnou šířkou a hmotnost v námi testované délce 1 276 gramů. Což sice není žádný extrém, ale také nepatří k nejlehčím. Lyže je zkonstruována s jádrem z paulovnie a vyztužena po obou jeho stranách sklolaminátem a karbonem. Celému konceptu dominuje klasická sendvičová skladba doplněná bočnicí, která sahá od špičky až k patě lyže. Lyže mají mírný rocker ve špičce a tenkou titanalovou výztuhu pod vázáním. Konstrukce vypadá na první pohled dost robustní, až trochu sjezdovková.

CO PROZRADIL TEST:

V kombinaci s vázáním ATK Crest jsme se pocitově setkali s hmotnostně velmi sympatickou kombinací a první dojmy z chůze byly více než příjemné. Lyže

držela stopu, nikam nešněrovala, byla pod nohama klidná až krotká. Lehký výstup ve stopě i obtížnější, strmý a hlubší terén v lese nebyl pro Xplore 87 žádný problém. Palec nahoru.

Výše zmíněné konstrukční charakteristiky se naplno probudí k životu při sjezdu. Lyže jedou fantasticky, agilně, přesně, a hlavně rychle reagují. Bez nadsázky by se dalo říci, že kdybychom v testu neměli na nohou skialpové boty, pocity by se skoro rovnaly dojmům nějakých allmountain lyží na sjezdovce.

Lyže je vyvážená ve všech směrech, drží v oblouku, a to i ve větší rychlosti, dobře ho zahajuje i ukončuje.

vědí, kudy pojedou po výšlapu dolů.

Stabilní lyže, na kterou je naprosté spolehnutí hlavně při sjezdové části výletu, a to ve všech sněhových a sklonových podmínkách. Bude vyhovovat středním i těžším váhovým kategoriím a užijí si ji všichni milovníci jednoduchého a elegantního designu.

CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

TVRDÝ

ZÁVĚR:

Blossom Formula Xplore 87 je náčiní pro zkušenější borce a borkyně, kteří

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

TESTOVANÁ DÉLKA: 174 cm | PARAMETRY: 123–87–110 | ROCKER:

VIDEO

DYNASTAR M-Vertical 88

| HMOTNOST: 2 300 g (pár)

Řada lyží Vertical je určena pro poctivý skitouring. V nabídce je najdeme ve čtyřech šířkách, od nejužších speciálek M-Pierra Menta s pouhými 65 mm pod botou až po nejširší a také nejuniverzálnější M-Vertical 88, které jsme letos dostali do testu. Jaké jsou?

Vertical 88 na první dobrou překvapí designem. Nemusí to být ten pravý šálek kávy pro každého, ale nám se neotřelé provedení líbilo. Ale na barvu to nejezdí, ani nechodí. V testované délce 172 cm mají tyto krasavice pouhých 2 300 gramů. Tedy lehce přes kilo na každé noze a v kombinaci s lehkým vázáním dokážete vytvořit velmi lehký set pro rychlé výstupy, ale i denní a kondiční skitouring.

hmotností v kategorii oblíbených „osmdesátosmiček“, jste na správném místě.

chovají stabilně a předvídavě, ať už na upraveném povrchu, nebo v terénu. Mírný rocker ve špičce při chůzi nijak neruší, lyže kloužou přirozeně a drží si směr.

Při jízdě v měkčím sněhu naopak rocker napomáhá překonávání nerovností a usnadňuje zahájení oblouku.

SJEZD CHŮZE

ZÁVĚR:

Vertical 88 jsou solidní univerzálky, které působí stabilním a důvěryhodným dojmem. Při testování se ukázaCO PROZRADIL TEST: lo, že vyhovují spíše lehčím a technicVertical 88 jsou totiž velmi všestranky vybaveným jezdcům. Těžké váhy né. Jádro z paulovnie kombinované s agresivnější technikou ať se raději s čedičem a skelnými vlákny vyniká totiž poohlédnou po lyžích v řadě M-Tour. nejen nízkou hmotností, ale i solidními U „verticalů“ bude vždy převažojízdními vlastnostmi. Do velkých rychlos- vat stoupání nad sjezdem, a pokud tí sice nejsou, ale ve středním tempu se hledáte univerzálku s velmi nízkou

(preference sjezdu/výstupu)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm | PARAMETRY: 1 20–88–110, R: 20 m | ROCKER:

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-skialp

129

SKIALPOVÉ LYŽE

MICHAEL TUREK REDAKTOR SNOW

Dynafit Blacklight 88

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

SKIALP RECENZE

Pravověrný skialpový univerzál Popis od tohoto ostříleného výrobce skialpového materiálu tvrdí, že se jedná o nejuniverzálnější lyži v řadě Blacklight. Tedy o lyži, která je vhodná do všech sněhových podmínek a každého terénu.

Smělé tvrzení, že? I proto, abychom si toto tvrzení ověřili, jsme ji testovali.

Z

jistili jsme, že není vůbec daleko od pravdy. V námi testované délce 172 cm je to opravdu univerzálka v nejširším slova smyslu, kromě těžkých vah a milovníků prašanu po pas uspokojí každého skialpinistu. Příjemných 88 milimetrů je přesně tak akorát, aby nás lyže ještě hodně bavila při chůzi do kopce a zároveň nám nabízí dostatek plochy a opory na to, aby nám chutnala i jízda z kopce. Ale nepředbíhejme.

Čistě skialpové DNA s vychytanou konstrukcí

Dynafit není značka primárně pro freeride a big mountain, i když lyže s rozměry atakujícími 100 milimetrů pod botou v kolekci najdeme. Dokonce mají i v názvu „Free“. Nicméně těžiště Dynafitu leží v oblasti klasického skialpinismu ve všech jeho podobách, od pohodové „buď fit“ túry po večerní sjezdovce až po vysoce výkonnostní a závodní skialpinismus. A přesně tohle široké skialpové DNA v sobě model Blacklight 88 má. Při prvním seznámení máte pocit, že si na nohy berete celkem subtilní touringové žiletky. Ale na ten druhý a třetí…

Za zmínku jistě stojí samotná konstrukce lyže. Vrchní nosná vrstva se skládá ze 100% karbonu. Konstrukční zkratka UD v názvu karbonového úpletu značí speciální jednosměrné uspořádání karbonových vláken.

Odlišnost od klasické karbonové konstrukce (dvou- nebo třísměrný úplet) je ve vyšší pevnosti při zachování nízké hmotnosti. Jádro lyže je celé z paulovnie a obaluje ho 3D konstrukce: kombinace ABS bočnic vedených téměř po celé délce lyže a capového obalu. Vše s cílem snížit celkovou

130

hmotnost (hlavně před a za vázáním) při zachování pevnosti a stability. Lyže je celkově velmi pevná v torzi, tak akorát měkká ve flexi a celkově skvěla ovladatelná.

Lyže disponuje rockerem ve špičce i v patě. Velikost, respektive délka rockeru je citlivě nastavena pro každou jednotlivou délku jinak. Asi i díky tomu je délka efektivní hrany pocitově vždy tak akorát. A jako třešničku na dortu můžeme zmínit speciální tovární závodní úpravu skluznice.

Univerzálnost má svoje limity. Nebo ne?

Odpověď na tradiční otázku, kde má univerzálnost své limity a zda jsme schopni je najít a pojmenovat, je v případě modelu Blacklight 88 proklatě těžká. V redakčním testu jsme lyži poctivě zkoušeli v různých podmínkách, stoupali na ní v lese, na pláni, ve strmém svahu i chodili po rovině. Zkoušeli ji testeéři s rozdílnými hmotnostmi.

A limitů, které samozřejmě spoludefinuje konkrétní testovaná délka, jsme našli jen velmi málo. Jediný, který lze jasně označit, je při využití lyže těžšími lyžaři.

Komu je lyže určena?

Jinak je pro všechny a skoro pro všechno. Opravdu. Těžší váhy by měly sáhnout po nejdelší variantě 178 cm. V délkách 165 a 172 lyže skutečně poslouží velmi širokému spektru lyžařů. Nejvíce ji ocení ti, kteří chtějí být rychle a s minimem námahy na vrcholu a až potom si užít jízdu dolů. Zcela plnohodnotně poslouží jak kondičním skialpinistům, tak i na náročných akcích

expedičního charakteru. Je vyladěná do nejmenších detailů a její chování při jízdě je velmi intuitivní. Kdo se chce přibližovat svým limitům, jak při jízdě, tak při stoupání, s Dynafit Blacklight 88 se nesplete.

SJEZD CHŮZE

(preference sjezdu/výstupu)

DYNAFIT BLACKLIGHT 88 PARAMETRY: 1 23–88–111, R 18,5 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU: 2 280 g @ 172 cm

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

VÝHODY nízká hmotnost intuitivní ovladatelnost pevnost v torzi

SNADNÁ

EGOÉ Beat 82 | HMOTNOST: 2 260 g (pár)

Skialpová kolekce české designovky Egoe čítá pouhé dva modely. A stačí to.

Méně je totiž často více. Šířky 82 a 94 perfektně pokrývají všechny terény i potřeby skialpující veřejnosti. Zatímco 82 mm je pravým univerzálem na každodenní použití, širší 94 mm postačí i při masivnějším sněžení a podrží při obtížnějších sjezdech. Zatímco širší verzi jsme měli pod drobnohledem loni, letos jsme dostali k testování právě užší univerzálky Beat 82.

Konstrukci tvoří lehké jádro z paulovnie vyztužené dvěma vrstvami prepregu, tedy sklolaminátové tkaniny předem nasycené již od výrobce. Karbon budete muset tentokrát oželet. Ale výsledná hmotnost 1 130 gramů v testované délce 170 cm je okouzlující stejně jako možnost vybrat si z několika barevných kombinací. Design je ostatně jednou z domén značky Egoé, a to nejen v případě lyží.

CO PROZRADIL TEST:

Do kopce se na nich chodí velmi snadno.

Dobře drží směr, nikam neuhýbají a spolehnout se na ně lze i v traverzech. Při otočkách jsou dobře vyvážené a celkově je na nich znát dlouholetá zkušenost

dou může být pro mnohé klasický střih s menším vykrojením, poměrně úzký shape a velmi nízká hmotnost.

Doporučit je můžeme nejen začínajícím a středně pokročilým skialpinistům, ale vlastně všem, kdo hledají univerzální šířku, na které lze lehce, snadno a rychle stoupat. Stoupání je totiž jejich doménou. A samozřejmě v první řadě velmi neotřelý design.

žacléřské továrny Lusti, kde se Egoé vyrábí.

Při sjezdu jsou překvapivě dobré, spolehlivé a snadno předvídatelné. V torzi SJEZD spíše měkčí, ve flexi naopak tužší. Proto CHŮZE se hodí více do měkkého sněhu než na tvrdý nebo ledovatý povrch, ale dokud se (preference sjezdu/výstupu) budete držet ve středním tempu a kratším poloměru, budete i tak spokojeni. Na ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) svůj limit naráží až při zvýšení rychlosti, SPORTOVNÍ EXPERT v delších obloucích už jezdce trochu nutí REKREAČNÍ přišlápnout brzdový pedál.

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda)

ZÁVĚR:

Egoé Beat 82 uspěly ve všech hodnocených parametrech. Nikde nevyčnívají, ale nikde nepropadají. Jejich výho-

TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 170 cm | PARAMETRY: 117–82–103, R: 19 m | ROCKER:

R3 130 ti i.r.

The R3 130 TI I.R. vyhrály v roce 2022 celkové pořadí Freeride World Tour díky Maxime Chabloz.

The R3 130 TI I.R. jsou jedny z nejlehčích výkonnostních freeridových bot na trhu.

Jsou určeny milovníkům jízdy ve volném terénu, kteří používají „Tech“ vázání a hledají na pásech svoji vysněnou lajnu. 100% tepelně formovaný I.R. (Intiution/Roxa) freeridový jazyk je neskutečně lehký a pohodlný, teplý a skvěle absorbuje nárazy.

www.roxa.com

SKIALPOVÉ LYŽE

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

SKIALP RECENZE

MICHAEL TUREK REDAKTOR SNOW

Do kopce ok, dolů skvělá Elan Ripstick Tour 88 Tradiční slovinská značka, která je na trhu již 75 let, působila ve světě touringových a skialpových lyží už drahně let nazpět. Zvučná jména „z oboru“ v podobě ambasadorů značky nenechají nikoho na pochybách, že se jedná o kvalitní materiál. Freerider a živoucí legenda Glen Plake nebo již zesnulý extrémní lyžař a horolezec Davo Karničar dělají či dělali značce více než slušné renomé. Prvně jmenovaný má letos v kolekci i svůj signature model, ve stejné modelové řadě najdeme i námi testované lyže Ripstick Tour 88.

T

ouringovou kolekci Ripstick Tour představil Elan světu v loňském roce, přestože paralelně nabízí a nabízel i řadu Ibex. Ripstick Tour cílí malinko jinam, zejména na uživatele, kteří přikládají větší význam samotnému sjezdu – i proto zde konstruktéři aplikovali unikátní technologii Amphibio, která, zjednoduše řečeno, rozlišuje levou a pravou lyži, respektive vnitřní a vnější hranu. To pak ovlivňuje rozdílnou tuhost a velikost rockeru ve špičce i patě na levé a pravé lyži. Řada Ripstick Tour konstrukčně využívá dřevěné jádro, pevné bočnice a také zřetelně viditelnou konstrukci Carbon bridge: karbonový „tunel“ umístěný pod vrchní fólií nad jádrem lyže, jehož hlavní funkcí je žádoucím směrem ovlivnit flexi a stabilitu lyže při větších rychlostech a zároveň tlumit nežádoucí vibrace.

Co prozradil test

První dojem je silný. Lyže působí celkem robustním dojmem. Máte pocit, že rozměr pod botou je hodně přes 90 milimetrů. Je to ale jenom zdání. Při chůzi i při sjezdu je lyže velmi aktivní, hbitá a agilní. Při výstupu je klidná a celkem poslušná, drží stopu a šlape tam, kam chce její uživatel. Snad jen široká špička působí při chůzi občas trochu nadbytečně, a tím lyži řadí ve stoupacích vlastnostech spíše

132

k průměru. Tatáž špička ale zlepšuje vztlak při sjezdu na měkkém sněhu, lyže působí hned po prvních obloucích velmi jistě, má klidné vedení i výjezd z oblouků, a to i v těžkých podmínkách. Celkově příjemný dojem doplňuje decentní, ale promyšlený design, který kombinuje tmavé přírodní odstíny a působí velmi elegantně.

Komu je lyže určena?

Pro všechny, kteří chtějí maximální výkon a jistotu při jízdě z kopce v jakémkoliv terénu.

Stejně tak bude model oceněn i lyžaři, kteří chtějí dosáhnout v solidním čase a bez větší a zbytečné námahy vrcholu. Lyže nepotřebují expertní zacházení, aby vydaly maximum svého potenciálu. Oblíbí si je středně pokročilý skialpinista na jednodenní túry v Krkonoších i Alpách, ale stejně tak jim může říkat pane horský vůdce v Chamonix, který se na ně bude spoléhat každý den v těžkém až extrémním terénu.

CHŮZE SJEZD

Svobodně si jezdit a dobývat vrcholy

Takto nás láká katalogový titulek u modelů Ripstick Tour. Na základě našich zkušeností to v praxi znamená toto: Lyže jsou stavěné na maximální výkon při sjezdu a solidní a funkční poměr vlastností (šířka, hmotnost, stabilita) při chůzi do kopce. Shoda názorů testérů potvrzuje, že ve sjezdových vlastnostech mají výkonnostní limit hodně vysoko. Stabilita, torzní pevnost i flexe jsou velmi dobře vyladěné. Vzhledem ke zmiňované šířce lyže ve špičce a celkové nosné ploše jsme neměli problém ani při jízdě v hlubším sněhu nebo v měkčích jarních podmínkách. 88 milimetrů nás zároveň nechá velmi aktivně a dynamicky vykrajovat zatáčky i na tvrdším sněhu nebo na sjezdovce. Podtrženo, sečteno – z kopce skvělá, do kopce příjemná a zcela v pohodě.

Ripstick Tour 88 je k dispozici i ve variantě pro dámy

(preference sjezdu/výstupu)

ELAN RIPSTICK TOUR 88 PARAMETRY: 128–88–108, R: 17,6 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU BEZ VÁZÁNÍ: 2 660 g @ 177 cm

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

VÝHODY sjezdové vlastnosti ovladatelnost a stabilita pevnost v torzi

NEVÝHODY nejsou nejlehčí „sjezdovkový“ dojem

SNADNÁ

RECENZE

VIDEO

SKIALPOVÉ LYŽE

ONDŘEJ NOVÁK REDAKTOR SNOW

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-skialp

Lyže G3 Findr 86 Swift

Dámy, jdeme do divočiny G3 je Kanada. Na ježdění po sjezdovce klidně zapomeňte. G3 na ně taky zapomnělo a soustředí se plně jen na ski- a freetouring a freeride. Prostě všemu, kde je povrch měkký, nebo alespoň neupravený. A to jednostranné zaměření a zkušenost z něj plynoucí je znát. I na modelu Findr 86 Swift.

V

ětšina výrobců nabízí dámské, juniorské a dětské lyže. G3 má místo toho prostě Swift. Swift znamená hbitý, čilý. Kdo ví, možná odkazuje i na Gulliverovy cesty Jonathana Swifta, které jsou plné trpaslíků a liliputů – ale to už je asi trochu přehnaný oslí můstek. Lyže označené Swift jsou prostě pro lyžaře menšího vzrůstu a lehčí váhové kategorie. Neliší se barvou, jako je to zvykem třeba u dámských modelů, liší se konstrukcí a celkovým uzpůsobením.

Lyže s označením Swift najdeme napříč celou kolekcí G3, nehledě na šířku nebo zaměření.

I u těch nejširších freeridovek se myslelo na nás malé a vyhublé, což nese mimořádný benefit ve formě lyže, se kterou se ani ti nejlehčí nemusejí prát.

Findr 86 Swift

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Úvod o Swiftu byl důležitý, abychom se na testovaný model v délce 167 cm mohli podívat objektivně. Od počátku je zřejmé, že není v plánu, aby vyhovovaly těžším a agresivnějším jezdcům, zatímco u lehčích a technických tomu má být naopak. Upřímně jsme se na tuto lyži postavili ještě před tím, než jsme si celý koncept prostudovali. Bylo to přesně tak, že lehcí jásali a těžší lyži odmítali. A tak jsme, ještě neovlivněni fakty a marketingem, zjistili, že funguje perfektně.

Findr s šířkou 86 mm pod botou je širokopásmovou skialpovkou určenou na celodenní túry, delší vícedenní přechody, ale klidně i k ranním rychlým výšlapům. S 1 230 gramy se řadí stále k těm lehčím v kategorii a v kombinaci s ultralehkým vázáním můžete získat velmi zajímavý set i ke kondičnímu skitouringu.

Lehčí nenarazí na limit

Tvar lyží a jejich dovednosti při sjezdu mimo sjezdovky jim ale rozšiřuje pole působnosti i kousek jinam: Při jízdě působí velmi stabilním a důvěryhodným dojmem, a i přes malou šířku se na nich cítíte bezpečně i v těžším terénu.

Navíc v délce 167 cm se projevily jako velmi hravé a obratné při typicky krkonošském „treeskiingu“.

Na tvrdším povrchu už je odlehčená a „down-sized“ konstrukce trochu znát, nicméně lyžařům do nějakých 70 kg lyže vyhovovaly i ve vyšších rychlostech téměř bez limitů. Podle našich odhadů budou velmi dobře fungovat už pro 40kilové. Těžší jezdci, řekněme nad 80 kg, se už museli vědomě trochu krotit. Což samozřejmě ovlivnila i délka.

Při chůzi se chovají ukázkově. I přes výraznější vykrojení a delší taper (čili zúžení ve špičce) se na nich stoupá velmi snadno. Dobře drží směr, jsou vyvážené a obratně se chovají i při otočkách ve strmém terénu. Celkový příjemný pocit podporuje jejich nízká hmotnost.

Navíc nabízejí uživatelský bonus: pro G3 typické magnety ve špičce a patě, které drží lyže u sebe bez použití pásků. Velmi praktické.

Pro koho?

Lyže se znatelně více prohýbá při menším zatížení i lehčími jezdci

G3 osloví všechny, kteří chtějí trochu stylovku, užívají si sjezd až tíhnou maličko k freetouringu.

Nedokážu si pomoct,

kdykoliv se na lyže podívám, vyvolávají ve mně emoce spojené s pořádnou zimou, hlubokým sněhem, objevováním nových cest a prošlapávání stopy v čerstvém sněhu. I dlouhý taper ve špičce a kratší v patě jsou prvky, které nezapřou zaměření, účel a původ celé značky. I přes svoji šířku a hmotnost bude proto Findr 86 patřit spíše mezi lyže pro objevitele než pro kondiční chrty. V provedení 167 cm jsou dostatečně lehké a obratné, aby se uplatnily i v českých horách.

A pozor, může to být velmi dobrá alternativa pro skialpující děti.

Kdo chce honit gramy a kilometry, najde v kategorii do 88 mm spoustu tradičnějších modelů a tvarů. Ale kdo preferuje sjezdové vlastnosti a těší se z toho, když pořádně napadne, je tady správně. A to ať je malý, ten nechť volí měkčí verzi Swift, nebo velký, které sáhne mezi standardní verze.

CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

G3 FINDR 86 SWIFT PARAMETRY: 1 22–86–109, R: 16,2 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU: 2 460 g @ 167 cm

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

VÝHODY unikátní koncept „změkčené“ či „odladěné“ lyže praktické magnety v lyži – do značné míry zastoupí pásky

133

NÍZKÁ

SKIALP RECENZE

KÄSTLE TX87 TESTOVANÁ DÉLKA: 174 cm | PARAMETRY: 124–87–111, R: 15,5 m | ROCKER:

| HMOTNOST: 2 520 g (pár)

v otázce hmotnosti. Tady se podařilo vytvořit naprosto vyvážené lyže, na kterých jsme měli na sjezdovce pocit jako na sportovních sjezdových lyžích a při chůzi jsme o nich nevěděli. A tohle platí Lyže mají zajímavou konstrukci. Dřevěné u nich hledali nějaký limit. Disponují i napříč váhovými kategoriemi – v délce jádro z paulovnie je opleteno karbonem malým rockerem a dlouhým taperem, 174 cm vyhovovaly i jezdcům s 90 a více a skelnými vlákny a tvoří velmi lehký, ale který posunuje kontaktní bod špičky kilogramy. Doporučit je tedy můžeme zároveň torzně pevný celek. V testované blíže k lyžaři. To má za následek snadnější všem. Na jednodenní túry, rychlé večerní výpady, ale zcela bez kompromisů zahájení oblouku, ale přitom klid při délce 174 cm váží 1 260 gramů, což je jízdě a pevné držení na tvrdším povrchu, i na vícedenní náročné přev kategorii řadí spíše mezi ty lehčí. chody ve velkých horách. které by jinak lyže s dlouhým rockerem CHŮZE SJEZD CO PROZRADIL TEST: ztrácely. V prašanu díky svému tvaru Lyže vyniká nejen výbornými vlastnostmi dobře plavou, solidně si poradí s krustou při chůzi, ale zejména při sjezdu. Chůze i přesto, že jsou poměrně výrazně vykro(preference sjezdu/výstupu) na nich je velmi snadná a přirozená, o to jené. V testované délce mají 15,5 metrů víc v kombinaci s lehkým vázáním Tour poloměru, což z nich dělá velmi hravé ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) 12 Pro, vyráběným pro Kästle u legendár- náčiní i na občasné použití na sjezdovce.

REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT ní značky ATK. Drží směr, s originálními ZÁVĚR: pásy velmi dobře a bez jakéhokoliv TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) Kästle TX87 mají až překvapivý přesah odporu kloužou a při otočkách jsou do mnoha kategorií, kam bychom je ukázkově vyvážené.

TVRDÝ MĚKKÝ PRAŠAN od pohledu neřadili. Primárně jsou urLyže jsme ale samozřejmě testovali CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) i při sjezdu. Na tvrdší upravené sjezdovce čeny pro všechny, kteří hledají kvalitní sjezdové vlastnosti bez kompromisu i v čerstvém prašanu a jen těžko jsme NÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Nerad vyzdvihuji jediné lyže. Každému může sedět a také sedí něco jiného.

Ale tohle byl pro mě můj soukromý vítěz testu skialpů. Není excelentní ve všem, ale je až neuvěřitelně vyvážený. Pojďme se na něj podívat blíže.

VIDEO

LUSTI Tour Performance 88

| HMOTNOST: 2 720 g (pár)

Žacléřská fabrika letos přichází se dvěma novinkami v oblasti skitouringu.

Oba zcela nové modely mají sendvičovou konstrukci, rocker i zajímavé parametry, a to nejen váhové. Zcela nový je i tvar novinek Progress a Performance, které mají shodně 88 mm pod botou a liší se zejména v konstrukci.

Model Tour Performance 88 má kromě celodřevěného jádra ze standardně používané paulovnie i vyztužení ze skelných vláken, ale zejména z karbonu. To se velmi pozitivně projevuje na celkové hmotnosti, ale i na jízdních vlastnostech.

CO PROZRADIL TEST:

rem má občas tendenci mírně uhnout ze směru, pokud se pohybujete na uklouzaném povrchu. V čerstvém sněhu však drží stopu ukázkově a jsou správně vyvážené.

I jejich sjezdové vlastnosti jsou na solidní úrovni, byť lépe se chovají spíše na měkCHŮZE čím povrchu. Na upravené sjezdovce drží SJEZD bez problémů, mimo jiné díky karbonu v konstrukci a přiznaným sendvičovým (preference sjezdu/výstupu) bočnicím, které můžeme ve skialpové kolekci Lusti spatřit nově. Na tvrdším povrÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) chu je jejich limitem pouze vyšší rychlost, kde už jsou kvůli měkčí a rockerové špičce REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT mírně neklidné a ztrácejí kontakt. O to TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) lépe si ale poradí s čerstvým sněhem.

Nový „shape“ oběma novinkám výrazně prospěl. Oblíbený střed 88 mm je univerzální, podrží na tvrdším povrchu i v novém čerstvém sněhu, navíc tvar lyží v kombinaci s mírným rockerem ve špičce se velmi pěkně chová i v krustě a ufoukaném sněhu, nemá tendenci se „zakusovat“ a spolehlivě jezdce podrží na povrchu.

ZÁVĚR: Při chůzi se chovají velmi předvídavě.

Jsou pocitově lehké, snadno se ovládají při Jsou velmi univerzální a doporučit je otočkách, širší špička v kombinaci s rocke- lze všem, kteří hledají dobrý poměr

134

ceny a výkonu. Za připomenutí stojí i ryze domácí provenience modelu.

Lépe se lyže cítí v měkkém sněhu a ocení je většina univerzálních skialpinistů vyjma těch s extrémními parametry či požadavky. I použití je široké: lze si vzít na jednodenní túry, rychlé večerní procházky, dovedu si je bez limitu představit i na vícedenní, méně náročné přechody.

TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm | PARAMETRY: 120–88–108, R: 16,5 m | ROCKER:

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-skialp

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-skialp

LUSTI Tour Progress 88

| HMOTNOST: 2 724 g (pár)

Rovnou z žacléřského továrního lisu k nám do redakčního testu. Takto přímá byla dubnová cesta této žhavé žacléřské novinky. Byli jsme prvními smrtelní- ZÁVĚR: ky, kteří ji ochutnali. Model Progress 88 jsme testovali v příjemné a univerzál- Výrobce se trefil do černého. Jde o příní skialpové délce 172 cm. jemnou skialpovou univerzální lyži, Geometrie lyží je v kolekci touringových lušťovek úplnou novinkou. Stejně tak jejich konstrukční skladba. Ta ovšem vychází z osvědčené klasiky – jádra z paulovnie, které je opleteno sklolaminátem a karbonem. Celému konceptu pak dodává na kráse a funkčnosti ABS bočnice.

CO PROZRADIL TEST:

Vždy když se rodí něco nového, všichni rodičové i příbuzní (v našem případě hlavně konstruktér a majitel firmy Milan Luštinec) jsou zcela logicky plni očekávání. Nejinak tomu bylo koncem minulé sezóny i v případě těchto lyží. A všichni si mohli tak trochu oddechnout, když jsme v našem testu udělali s lyžemi první kroky do kopce a vykroužili první zatáčky a oboje šlo dobře.

Lyže se v kombinaci s vázáním Marker Alpinist chovala při chůzi do kopce velmi slušně. Stopu vedly přesně a chůze na nich byla velmi přirozená. A to jak v krkonošských lesích, tak v alpských vysokohorských podmínkách.

Velké očekávání jsme měli samozřejmě, i co se sjezdových vlastností týká. Naplnilo se. Zkušenosti s výrobou tisíců sjezdových modelů v žacléřské továrně se pozitivně promítly i do tohoto modelu. Velmi funkční průhyb spojený s nulovým camberem, responzivní vlastnosti při zahajování a ukončování oblouku nás příjemně překvapily.

Zkrátka vše bylo pěkně vyvážené. Lyžím nejvíce vyhovuje střední rychlost, při které se chovaly stabilně, a to jak v kratším, tak v delším oblouku. Solidně zvládly i nástrahy velmi variabilního jarního terénu.

která bude v testované délce sedět nejvíce středním postavám lyžařů a osloví i všechny sportovní skialpinistky. Očekávat tedy můžete poctivou konstrukci, pěkný design a spolehlivost ve všech podmínkách.

SJEZD

CHŮZE

(preference sjezdu/výstupu)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm | PARAMETRY: 120–88–108, R: 16,5 m | ROCKER:

MOVEMENT Session 85 TESTOVANÁ DÉLKA: 170 cm | PARAMETRY: 122–85–106, R: 17 m | ROCKER:

| HMOTNOST: 2 580 g (pár)

Letošní model má navíc nový shape s kratší patou a delší efektivní hranou, takže je při lyžování hravější a zároveň díky delší hraně drží lépe na tvrdším kopci. Vyrábí se i v dámské variantě, Když pomineme závodní řadu Race Pro nost, která atakuje hranici 1 300 gramů/ks. která se díky jiné skladbě materiálu a freeridové Go, zbývají nám v kolekci Pocitově působí velmi lehce. Chodí se na lépe přizpůsobí ženskému lyžování. Na výrobce ještě čtyři řady skitouringových nich jakoby nic s pocitem, že jste do kopce skialpové výlety po českých horách, lyží. První dvojici se shodnou geometrií velmi rychlí. Pěkně drží stopu, snadno se stejně jako na rychlé večerní výběhy tvoří základní řada lyží Logic a vyšší Axcess s nimi manévruje při otočkách, prostě sen. naprosto vhodný kousek. vylepšený dvousměrným karbonem.

Jejich nízká hmotnost a menší šířka se SJEZD Tentýž vztah – stejnou geometrii, ale trochu odrážejí na sjezdových vlastnosCHŮZE odlišnou konstrukci – má i řada Session tech. Takže pokud víte, že budete stoupat a vylepšená Alp Tracks pro pokročilé a zejména za prašanem, zvažte širší verze. skialpové experty. Oba modely používají Na tvrdším, nebo upraveném povrchu (preference sjezdu/výstupu) karbon, Alp Traks ale více a komplexněji. se chovají předvídatelně, pokud ovšem ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) V šířkách 85, 90 a 95 a juniorské verzi s 80 hodně zrychlíte, narazíte na limity jejich mm poskytují vyvážený mix materiály / lehké a subtilní konstrukce. Pro těžké váhy REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT technologie / cena. ani vysoké rychlosti prostě nejsou.

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda)

CO PROZRADIL TEST:

ZÁVĚR:

Session 85 jsou nejužší, a nikoho tedy Session opět potvrzují skvělý poměr nepřekvapí, že jejich doménou je zejména ceny a výkonu. Za rozumné peníze stoupání. Tomu odpovídá i nízká hmotdostanete velmi lehké a stoupavé lyže.

TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Pokud trochu běháte na skialpech, značka Movement vám rozhodně nebude připadat cizí, přesto je neokoukaná a se zajímavým poměrem ceny a výkonu.

My testovali model Session 85, který letos přichází na trh nejen s novým designem, ale i s novým tvarem. Jaký je v praxi?

135

SKIALP RECENZE

NORDICA Enforcer Unlimited 88 | HMOTNOST: 2 720 g (pár)

Nordica není úplně typickým hráčem na poli skitouringu, ale i ona dokáže vyrobit velmi zajímavé kousky, o nichž byste mohli vážně zauvažovat. Řada Enforcer nepatří mezi žádné nováčky. Naopak bychom ji mohli řadit i mezi legendy, zejména v oblasti allmountainových lyží. Ale s letošním přídomkem Unlimited se jedná o vydařené allmountainové univerzálky s afinitou ke skialpu.

Ve verzi Unlimited mají nejužší ze tří modelů Enforcer (v jsou nabídce šířky 88, 94 a 104 mm) lehké dřevěné jádro vyztužené karbonem, ale také drobné vychytávky, které na první pohled neuvidíte, a přesto vám ušetří na noze pár gramů a při jízdě z kopce vykouzlí úsměv na tváři. Třeba technologii True Tip: Dřevěné jádro protažené až do špičky nahrazuje těžký plast v ABS bočnicích. Další redukci hmotnosti zajišťuje taper, tedy brzké zúžení špičky.

CO PROZRADIL TEST:

A dolů? Na upravené tvrdší sjezdovce to ještě není úplně ono, ale jakmile to trochu naměkne, je to tank, který drží,

ZÁVĚR:

Není to typická skitouringová lyže.

Vychází z allmountainu a stále k němu také tíhne. Pokud jste ochotni zaplatit pár desítek až stovek gramů za osvědčené sjezdové vlastnosti, je pro vás.

Pokud jste především jezdci, chcete mít třeba i jedny univerzální lyže na všechnepustí a projede všechno. Už od prvních no, je pro vás. Pokud honíte kondičku oblouků máte pocit, že jedete spíše a gramy a jste ryzí skialpinisté bez na užší freeridové lyži nebo typickém nároků na kvalitní sjezd, allmountainu než na skialpové speciálce. poohlédněte se jinde.

CHŮZE Čím měkčí terén, tím lépe.

SJEZD Akcent na sjezd poznáte při chůzi, která je náročnější. Hmotnost 1 360 gramů (preference sjezdu/výstupu) v testované délce 172 cm není úplně závratná, ale nepatří ani k nejtěžším. Při ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) chůzi solidně drží směr, při otočkách jsou REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT předvídatelné a jediné, co vás bude ze začátku trochu rušit, je jejich allmountaiTERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) nový tvar, který i při běžné šířce 88 mm pod botou působí poněkud široce. Ale TVRDÝ MĚKKÝ PRAŠAN je to jen pocit, na který si po pár krocích CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) zvyknete, a na lyžích se vám bude šlapat zcela přirozeně.

NÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm | PARAMETRY: 121–88–109, R: 15,5 m | ROCKER:

VIDEO

ROSSIGNOL Escaper 87 Nano

| HMOTNOST: 2 500 g (pár)

Lyže, se kterými dojdete dále a výše, lyže pro úniky do vysokých hor, lyže, s nimiž se dostanete za hranici možného. Tyto poetické popisy si přečteme v prvním skialpovém katalogu francouzského výrobce. My zkusíme naše zážitky s lyžemi malinko konkretizovat, nicméně už na začátek můžeme prozradit, že Rossignol vstoupil do skialpového pole směle a úspěšně.

Pro segment skialpových lyží je v tomto případě standardní dřevina paulovnie chytře zkombinovaná s dutým hexagonálním jádrem typu včelích pláství. Čím blíže ke špičce lyže, tím méně hmoty v lyži najdeme. V samotné špičce lyže se tato konstrukce nazývá AirTip a je designově velmi elegantně přiznána.

Hlavním benefitem tohoto osvědčeného konceptu je nízká hmotnost špičky, díky níž se lyže chovají velmi agilně, hbitě a jsou příjemně obratné. Jádro lyže je vyztuženo karbonem a celkově je lyže složena v klasickém sendviči s bočnicí uprostřed, který směrem ke špičce a patě přechází do lehčí capové stavby.

V testované délce má pár lyží bez vázání sympatických 2,5 kg.

136

CO PROZRADIL TEST:

V testu jsme měli délku 168 cm. V kombinaci s delším rockerem ve špičce je to skoro málo, ale lyže se ukázaly geometricky a konstrukčně tak dobře vyladěné, že nás kratší délka v ničem neomezila.

Stejně tak je lyže při chůzi do kopce pocitově velmi lehká. Drží směr, poslušně šlape a již po prvních metrech cítíte jistotu.

I ve sjezdu to bylo na jedničku. Těžším terénem lyže hbitě provezly i hmotnostně těžšího jezdce, příjemně zahajovaly oblouk a jistě držely na hraně. Kromě super tvrdého podkladu jim bude chutnat úplně všechno.

ZÁVĚR:

Jistota a spolehlivost pro všechny.

V modelové řadě Escaper se jedná o konstrukčně nejvyváženější a díky karbonu i o nejlehčí model. Všechny hmotnostní kategorie lyžařů budou mít z tohoto produktu s kohoutem ve špičce radost. Lyže je vyladěná do všech detailů. Pokud máte rádi kombinaci žlutočerné barvy a nebojíte se dotknout svých limitů, nemusíte už dále hledat.

CHŮZE

SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

TESTOVANÁ DÉLKA: 168 cm | PARAMETRY: 124–87–109, R: 17 m | ROCKER:

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-skialp

SKIALPOVÉ LYŽE A BOTY

FOTO: SALOMON

RECENZE

ONDŘEJ NOVÁK REDAKTOR SNOW

Komfort i rychlost díky inovacím Salomon MTN 86 Pro + MTN Summit Pro Salomon vyrazil na trh se zbrusu novou skialpovou kolekcí už loni. Ale kdo ji měl možnost na vlastní oči spatřit, může se považovat za štístkaře. Doba covidová si pohrála nejen s uspěchaným marketingem, ale i s opožděnou výrobou, a tak jsme mohli novou řadu MTN vidět jen na stránkách časopisů a v omezeném množství na testovacích akcích. O to víc se bylo na co těšit, když nám přišlo fyzické vybavení na test.

MTN 86 Pro

V

nové kolekci najdeme hned několik provedení nových lyží. Liší se zejména v šířkách 80, 84, 86 a 96, ale také v konstrukci. Pro začátečníky jsou lyže označeny Pure, pro sportovce Pro a pro experty a spořiče hmotnosti Carbon. My jsme pro test dostali nejuniverzálnější model MTN Pro 86. V testované délce 172 cm váží velmi pěkných 1 230 g a kromě lehkého jádra z kombinace karuby a topolu jsou konstruovány z více jak 40 % z materiálů, které jsou plně recyklovatelné a omezují tak dopad výroby na životní prostředí. Za zmínku stojí také Cork Damplifier, tedy části korku vložené do špičky i paty, které výborně tlumí vibrace při jízdě.

Při jízdě jsou velmi snadno ovladatelné a v porovnání s konkurencí i stabilnější na tvrdším povrchu nebo při vyšším tempu. V hlubokém sněhu mírně ztrácí vzhledem ke svému užšímu středu a vyžadují tak spíše dobrého lyžaře. Při chůzi však působí velmi lehce, subtilně a vybízí ke sportovnímu tempu. Méně výrazné krojení s 18 m poloměru se podepsalo na ukázkovém držení směru při chůzi a při traverzování a dobré vyvážení lyže zase na snadném manévrování při otočkách. Lyže doplňují i osvědčené pásy Colltex s výborným uchycením do výřezu na špičce a s „tail clipem“ na patě.

MTN Summit Pro

Nové boty MTN mají v kolekci hned tři zástupce. Nejtužší a zároveň nejlehčí model nese označení S/Lab MTN Summit a v referenční velikosti 26 atakuje hranici 1 000 gramů. Mírně těžší a zároveň měkčí je MTN Summit Pro, který je k dispozici i v dámské variantě, nejměkčí a nejtěžší je pak MTN Summit Pure. My jsme testovali prostřední model, který také nejlépe odpovídá naladění lyží s označením Pro. V testované velikosti 26 mají boty pouhých 1 100 gramů. Na první pohled zaujme boa systém, který stahuje nohu pevně v oblasti nártu a díky chytře umístěnému pásku i v přechodu nártu do holenní kosti.

Komín pak drží jediná masivní přezka spolu s širokým páskem na suchý zip. Přepínání na chůzi je umístěno horizontálně, což ponechává botám trochu více tuhosti ve flexi než tradiční vertikální řešení. Usazení na noze je díky nové vnitřní botičce výborné, zejména v oblasti kotníku a achilovky. Navíc lze botičku i celý skelet uzpůsobit během pouhých 10 minut tepelným procesem Custom Shell HD a ze stávajících 99 mm ho rozšířit v nejširší části až na 106 mm.

Největším potěšením je ale samotný výstup.

Rozsah pohybu komínu 75° je neuvěřitelný nejen na papíře, ale zejména v praxi. O botách při chůzi nahoru v podstatě nevíte a jen zřídka se dostanete na jejich pohybový limit.

Pro koho?

Set lyží a bot MTN s označením Pro má široký přesah. Je určen primárně pro rekreační a sportovně zaměřené skialpinisty, ale nepohrdnou jím ani experti. Zejména velmi nízká hmotnost bot Summit Pro a jejich rozsah pohybu vyzývá k rychlým večerním výběhům, v kombinaci s jejich flexí je lze však použít bez limitu na plnohodnotný freeriding. I lyže mají velmi solidní hmotnost a mírně je brzdí jen těžší, zato však spolehlivější vázání. Lyže zvládnou vše od jednodenních výletů přes večerní fitness touring až po vícedenní túry ve vysokých horách a limitovat vás může pouze jejich menší šířka v hlubokém sněhu.

SJEZD CHŮZE

(preference sjezdu/výstupu)

SALOMON MTN 86 PRO PARAMETRY: 1 20–86–106, R: 18 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU BEZ VÁZÁNÍ: 2 460 g @ 172 cm

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

137

NÍZKÁ

SKIALP RECENZE

SCOTT Superguide 88 | HMOTNOST: 2 540 g (pár)

Řada Superguide je ověřenou klasikou Scott, jedna z lyží, na kterých značka založila svůj úspěch posledních let. Nabízí pět modelů mezi 88 až 95 mm pod vázáním, včetně dvou dámských. Aktuálně je Superguide 88 v nabídce v jedné pánské (červeno-černé), jedné univerzální (bílo-šedé) a jedné dámské světle modro-šedé variantě. le dobrých jízdních vlastností – třeba při těžším traverzování na tvrdém podkladu.

Při sjezdu superguidy překvapí: jsou vynikající dokonce na zmrzlém a nerovném povrchu, drží na hraně, ale přitom snadno zahajují oblouk. Zatímco nepřehnaný rocker člověku pomáhá se zahájením oblouku, poloměr 17 m umožní stabilní a rychlou jízdu i v delších obloucích.

Směle mohou konkurovat i modelům určeným primárně na sjezdové lyžování. Na měkkém jarním sněhu naopak poskytují jistotu a snadno překonávají překážky.

I chůze a manipulace v terénu jde velmi lehce, lyže dobře drží směr a v délce CO PROZRADIL TEST: 168 cm byla velmi obratná při výstupu Lyže vykazuje perfektní torzní tuhost, což a agilní při sjezdu. se pozitivně projevilo – samozřejmě vedFilozofií řady je nabídnout co nejlehčí lyži, která ale bude velmi spolehlivá a výkonná při sjezdu. I proto se sendvičová konstrukce s eliptickým pláštěm opírá i o karbonová a aramidová vlákna.

Dřevěné jádro kombinuje dvě dřeviny, lehkou paulovnii s pevným bukem, pod vázáním je pak vlaminován perforovaný titanal pro zpevnění oblasti pod vázáním a hlavně jeho bezpečné uchycení. Superguide 88 váží v testované délce 168 cm pouhých 1 270 gramů, široký pod botou je 86 mm (88 mm z názvu se váže k délce 178 cm).

ZÁVĚR:

Široce univerzální lyže střižená tak akorát, aby se na ní skvěle chodilo, ale i výborně sjíždělo. Ocenili jsme zejména nízkou hmotnost v kombinaci se skvělými vlastnostmi při rychlejší jízdě na tvrdém podkladu. Snad jen v prašanu už bude lepší sáhnout pro jejich širšího sourozence Superguide 95. Toho využijí nejen těžší a silovější jezdci, ale i jezdkyně – opět se nabízí vedle pánské i v dámské verzi.

CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

TESTOVANÁ DÉLKA: 168 cm | PARAMETRY: 123–86–108, R: 17 m | ROCKER:

VÖLKL Rise Above 88 | HMOTNOST: 2 374 g (pár)

Touringová kolekce německé značky nabízí vše, co si běžný smrtelník může jen přát. A možná i něco navíc. Pro milovníky freetouringu a big mountain jsou tu dvoje široké BMT, pro ostatní milovníky nedotčených hor bez vleků a davů pak celá řada Rise v šířkách 82–96 mm. My jsme dostali do testu model s oblíbenou šířkou 88 mm pod botou v dámské a pánské verzi.

Pánská verze váží v testované délce 177 cm pouhých 1 187 gramů. To je dost solidní hmotnost, zejména při této délce, a při delších túrách s sebou v kombinaci s lehkými vázáními Marker Alpinist neponesete nic navíc.

CO PROZRADIL TEST:

Chůze je rozhodně její silná stránka. I při 177 cm je velmi dobře manévrovatelná, vyvážená při otočkách a v kombinaci se skvělými pásy přímo od výrobce velmi snadno klouže vpřed.

Velmi solidní jsou také její sjezdové vlastnosti. Lehké, celodřevěné jádro je v tom to případě poskládáno z několika druhů dřeva tak, by se dobře podélně prohýbalo a zároveň drželo v torzi. Tvrdší

138

Lze je doporučit na denní kondiční turistiku, pro dobré lyžaře, kterým stačí 88 mm pod botou, na freetouring, bez limitů bychom je vzali i vícedenní přechody ve velkých horách.

dřevo na středu, měkčí ve špičce a patě.

Mírný tip rocker pomáhá v rozbitém terénu a v prašanu, kde jsou Rise 88 jako doma. Na tvrdším povrchu a na upravené sjezdovce začínají trochu ztrácet ze svého přirozeného klidu až při vysokých CHŮZE SJEZD rychlostech. To je ale při tak nízké hmotnosti zcela očekávané. Jinak vynikají naopak velmi vyváženými vlastnostmi, (preference sjezdu/výstupu) jsou překvapivě stabilní a klidné ve ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) všech podmínkách, zejména pak mimo sjezdovku.

REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT

ZÁVĚR:

Pro milovníky značky, pro spořiče gramů, pro všechny, kteří hledají opravdu vyvážený univerzál. Protože právě tím jsou Völkl Rise Above 88 především.

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm | PARAMETRY: 130,6–88–111,4, R: 17 m | ROCKER:

VÖLKL Rise Above 88 W | HMOTNOST: 2 374 g / 170 cm (pár)

Dalším zástupcem skitouringové kolekce německé značky Völkl je model Rise Above 88 W. Od předchozího se liší zejména designem, vyráběnými délkami a písmenem W ve svém názvu. Ano, uhodli jste. Určeno pro ženy. Jak se liší od pánského modelu Rise Above 88?

CO PROZRADIL TEST:

Dámskou verzi jsme testovali v délce 163 cm a byli jsme překvapeni. I v této krátké délce se lyže chovaly velmi klidně, stabilně a působily dojmem spolehlivosti. Mají klasický sidewall, takže velmi dobře drží i na tvrdším povrchu, byť pod nohami testérů-mužů jsou ve vyšších rychlostech už neklidné a je potřeba mírně ubrat nohu z plynu.

Drobní jezdci či něžné pohlaví, pro které jsou tyto lyže určeny primárně, ale tato situace pravděpodobně vůbec nepotká.

Samozřejmě délka rozhoduje: Lehčím a technicky zaměřeným jezdcům budou prostě vzhledem k délce a konstrukci vyhovovat mnohem lépe než těžkým agresivním lyžařům.

Jejich hlavní doménou je ale čerstvý sníh, prašan, měkký terén a boule. Jsou to lyže určené jednoznačně do terénu, a pokud je měkký, tím lépe. Jsou hravé, velmi dobře ovladatelné, a i přes kratší testovanou délku poskytují dostatečnou plochu v čerstvém sněhu. Při chůzi jsou možná trochu neohrabané, ale stopu drží spolehlivě, stejně jako se dobře manévrují při otočkách.

výběhy nebo celodenní skitouring po Krkonoších. Tohle všechno sice Rise Above 88 W zvládnou velmi dobře, ale nejlépe si je dokážu představit pod nohama dívek, které se jdou toulat odpoledne po krkonošských lesích a hledat ten nejlepší kousek prašanu, který tam zůstal schovaný. Při tom nepotřebují 100 mm pod botou, ale řeší spíš výslednou hmotnost celého setu.

CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne)

ZÁVĚR:

Jednoznačně pro holky. Vyhovují lehčím jezdcům, kterým budou výborně fungovat nejen v prašanu, ale i ve vyšším tempu na tvrdším povrchu. Obecně trochu přesahují do freetouringu, než že by se jednalo o typické ultralight „osmdesátosmičky“ na rychlé večerní

REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 163 cm | PARAMETRY: 130,6–88–111,4, R: 17 m | ROCKER:

ZAG Adret 85 | HMOTNOST: 2 200 g (pár)

Zag letos slaví teprve 20 let existence. Francouzská značka se sídlem v Chamonix se přesto stihla stát legendou. A nejen mezi lokálními skialpinisty, horskými vůdci a freeridery, ale rovnou po celém světě. Je neokoukaná, má netradiční konstrukce i design. Loni jsme testovali jejich výborné skialpovky Ubac, letos to je model Adret, který výrobce označuje jako lyže pro „light touring“.

Adret 85 opravdu vynikají nízkou hmotností. Lehké jádro z paulovnie kombinované se skleněnými a karbonovými vlákny jsou v kategorii lehkých lyží už standardem. Zajímavé je doplnění „viskoelastickými“ materiály, které by měly pohlcovat vibrace. Kombinace viskozity a elasticity by byla na samostatný odborný článek, ale když si to trochu nastudujete, začíná takové tlumení v lyžích dávat velký smysl.

CO PROZRADIL TEST:

Kolekce Adret má pouhé dva kousky. Užší Adret 78 a širší 85, navíc ve variantě 85 Lady. V testované délce 172 cm mají 1 100 gramů. V kombinaci s lehkým vázáním se tak jedná o velmi lehký set, který vyniká při cestě směrem vzhůru. Na noze o nich

výborné na denní a kondiční chození, rychlé výběhy po práci, zároveň si je dovedu představit i na vícedenním přechodu vyšších hor, pokud bude vaší prioritou nízká hmotnost na úkor sjezdu. Vzhledem k ní je můžeme bez limitů doporučit jezdcům do 90 kg. Kdo má pár kil navíc, měl by zvolit delší variantu, nebo již zmíněný model Ubac.

téměř nevíte, výborně kloužou, drží směr a pobízí k překonávání vlastních rekordů.

Sebelepší lyže s hmotností lehce nad kilogram se budou jen těžko poměřovat s freeridovými nebo allmountainovými SJEZD speciálkami. Konkrétně tyto nevynikají CHŮZE žádnou velkou hravostí, ale drží jak přibité i v mírně vyšších rychlostech. Fungují (preference sjezdu/výstupu) na upravené sjezdovce i v terénu. Nízká hmotnost v kombinaci s užším středem ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) není úplně ideální pro velkou nadílku čerSPORTOVNÍ EXPERT stvého sněhu, ale pokud nepatříte k těžké REKREAČNÍ váhové kategorii a umíte trochu lyžovat, TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) nebudete s nimi mít žádný problém.

TVRDÝ

ZÁVĚR:

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech)

Na první pohled je vidět, že se jedná o lyže určené primárně na chození. Jsou NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm | PARAMETRY: 116–85–102, R: 21 m | ROCKER:

139

SKIALP RECENZE

PŘILBA

PETR SOCHA ŠÉFREDAKTOR SNOW

Atomic Backland UL CTD

Konečně jediná přilba na vše

P

řilba už na první pohled díky svým S boomem skialpu se v záplavě kubistickým tvarům vypadá tak tropotřebného zboží a nekonečna chu jako z jiného světa. Označení UL si překládáme jako ultra light (verze informací o něm možná trochu bez tohoto označení je vhodnější na sjezdové zapomnělo na význam skialpové lyžování, resp. poskytuje větší ochranu proti přilby. Není ale třeba dlouho chladu, jelikož obsahuje výstelku s krytkami uší) a dodatek CTD znamená přítomnost přemýšlet a zjistíme, že rizika chytré technologie Shocksense, která se stará poranění hlavy spojená se o sledování životnosti přilby a sama umí přivolat pomoc v případě nadstandardního skialpem nejsou malá: vedle nárazu. těch vznikajících při sjezdech – navíc kdy častěji sjíždíme Jednoduchost a lehkost Co se týče technologie, Atomic tvrdí, že nezabezpečeným terénem – přilba (díky systému AMID využívající pěnu jsou ve skialpovém itineráři o dvojí hustotě) zajišťuje až o 40 % vyšší i lezecké prvky, kdy hrozí třeba ochranu, než je obvyklé, což ověřit pochopitelně nedokážeme. Nutno však říci, že padající kamení. Je skvělé, že přilba je precizně a inovativně zpracovavýrobci jsou schopni pokrýt ná, je skladná pro výstup a lehoučká – ve velikosti S ukázala naše váha 377 g. Zároveň celé spektrum rizik v jednom poměrně jednoduchá, vnitřní výstelku zaproduktu, jako je přilba Backland je stupují polstrované segmenty (z recyklovaUL CTD, kterou jsme sami ného materiálu) usazené na čele a spáncích, temeni a týlu. Kruhový ovladač je centrem důkladně vyzkoušeli.

systému regulace velikosti přilby, nastavuje vnitřní obvod přilby, ve třech polohách se dá nastavit i hloubka přilby. Systém je velmi jednoduchý a lehký, přesto plně funkční: Na vícero lidech jsme ověřili, že přilba při správně zvolené velikosti sedla každému z necelé desítky figurantů.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Plná výbava

140

Už sama doplňková výbava je dostatečným argumentem, proč si přilbu pořídit. Snadno a bezpečně se k ní uchytí čelovka, velmi spolehlivě i lyžařské brýle, přičemž s modely Atomic je přilba precizně kompatibilní (což je ale vždy vhodné ověřit na konkrétním modelu). Jak brýle, tak čelovku fixují tenké popruhy se zámky na stranách a vzadu. O chytrém doplňku Shocksense mluvíme jinde samostatně.

Lyže, hory, kolo

Obvyklost ale hlavně překračuje skutečnost, že přilba je certifikovaná nejen pro lyžování a horolezectví, ale i pro cyklistiku. Možná to bude chvilku trvat, než nám to vlastně dojde, ale nabízí se, že už nemusíme skladovat ve sklepení množství různých přileb a, ať je zima, nebo léto, jedeme na lyže, na kolo nebo na feraty, sáhneme po jedné jediné. To zní jako revoluce!

Pro všechny a všechno

Pokud tedy máme přilbu někomu doporučit, pak všem, kdo kombinují více sportů s potřebou různých přileb, jak jsme již popsali výše.

Jednoznačně se tak odůvodní i cena včetně nejvyšší konfigurace přilby. A ještě poslední poznatek: na skialpovou výpravu do Norska jsme dostali zapůjčeno několik přileb s možností, že když se osvědčí, mohou si je aktéři odkoupit – ani jedna přilba se nevrátila zpět.

Shocksense – když zdraví hlídá technologie Shocksense znamená v přilbě integrovaný čip, který umí monitorovat otřesy a prostřednictvím bluetooth komunikovat s telefonem, respektive stejnojmennou aplikací. Veškeré nárazy zaznamenává, určuje jejich sílu a směr (sleduje pět samostatných zón pro detekci nárazu), data pak transformuje do určení, plní-li přilba stále dostatečné bezpečnostní předpoklady, nebo ji je naopak třeba již vyměnit. Navíc po extrémně silném úderu umí zaslat sms s přesnou lokací na zvolený kontakt.

VÝHODY Revoluční šíře použití Tvar a design: komfortní, skladná, lehká, elegantní

RECENZE

LYŽE PRO SJEZD I SKIALP

MICHAEL TUREK REDAKTOR SNOW

Lusti Black Hill Jednou za čas, většinou při nějaké zvláštní příležitosti, vyrobí firma Lusti nějakou exkluzivní a limitovanou lahůdku. Letošní rok se z žacléřské továrny vyloupl mimo jiné i exkluzivní model s názvem Black Hill.

Tento koncept je zajímavý z vícero důvodů: z hlediska své konstrukce, designu, ale hlavně kvůli desce, díky níž může lyžař během krátké chvíle vyměnit vázání sjezdové za skialpové a naopak.

je na trhu touringových vázání legendou a pojmem – pro kvalitu svých výrobků, vysokou funkčnost i smysl pro detail. Konkrétně deska Vist spojuje s lyžemi model vázání Kreuzspitze EL 2.0, který má sám o sobě (bez montážních pinů a brzdy) hmotnost pouhých 230 g.

kušeným lyžařům deska není úplně cizí, konstrukčně připomíná osvědčené platformy Vist Speed Lock a využívá i shodný princip fixace jednotlivých částí vázání. Deska na modelu Black Hill je však tenčí, subtilnější, a tím pádem i lehčí. Ovšem při zachování svých vlastností a pevnosti.

Deska akceptuje kterékoliv vázání Vist/Lusti Speed Lock. A teď přijde to nejzajímavější: Lusti k lyžím dodává kompatibilní skialpové vázání.

Což znamená, že na jedny jediné lyže můžete použít jak sjezdové, tak skialpové vázání, a díky systému Speed Lock je rychle měnit podle chuti a potřeby. Vázání pro Lusti dodává renomovaná alpská značka Kreuzspitze. Tento výrobce

Co prozradil test:

Z

RECENZE

Na jaře jsme testovali úplně první lyže v tomto provedení, které sjely z továrních lisů v Žacléři. Se sjezdovým vázáním dostaly lyže co proto od našich testérů ve všech typech oblouků a rychlostí. A vše fungovalo. Dřevěné jádro a slušná tuhost, díky poctivé karbonové vrstvě, dávají lyžím sportovní charakter. V jízdě ve volném terénu lyže dominovala v těžkých a strmých

LYŽAŘSKÁ BUNDA

Nepromokavá péřovka Sir Joseph Sarek

Od lyžařské bundy očekáváme ochranu před nepřízní počasí, od péřové bundy ochranu před chladem. Bunda Sarek spojuje tato dvě očekávání dohromady. Firma horolezce Josky Rakoncaje má mnohaleté zkušenosti s použitím peří. Tentokrát přidala i nové materiály a technologie, takže peří chrání nejen proti chladu, ale i dešti a větru.

O

zateplení se stará 130 gramů jemného husího peří s plnivostí 650 cuin.

Tyto parametry ji určují do teplot lehce pod nulou, výrobce píše –5 °C. Takové teplotní podmínky máme často v českých horách, nebo v pozdější sezóně v Alpách.

Dosud častěji péřovku používali skialpinisté než lyžaři a při skialpu peří do minus pěti bohatě stačí i do zvlášť chladných dní. Lyžaři ale nyní mohou do peří skočit ve velkém, protože tahle péřovka je nepromokavá.

LUKÁŠ VAVRDA REDAKTOR SNOW

20 000 mm vodního sloupce udrží vnější membrána Excel Dry Stream, stejné číslo udává i prodyšnost.

To je to, co pro lyžování péřovkám dosud chybělo, dobrá ochrana proti vodě (včetně podlepených švů a voděodolných zipů) je podpořena i hladkou, vodoodpudivou texturou svrchního materiálu.

Atletický střih

Bunda má příjemně obepínající střih, prodlouženou zádovou část, takže ani při aktivním lyžování nebo skialpinismu neodhaluje záda, a rukávy přesně akorát dlouhé, kopírující pohyb rukou. Kromě dvou klasických a jedné prsní kapsy najdeme také vnitřní otevřenou kapsu na brýle nebo rukavice. Stahování lze ovládat jednou rukou a je umístěno jak na dolním obvodu bundy, tak na krku a kapuci.

pasážích. Krusta ani jarní firn nebyly problém.

Při stoupání je znát, že nemáme na nohou klasické skialpy, zato máte ale plnohodnotné sjezdování.

Zbývá dodat, že konstrukčně model vychází z modelu CWR, je však přidán karbon, který je v celé délce elegantně přiznaný a dává lyžím luxusní tvář. Nejen pro svůj tmavý vzhled dostala tato novinka svoje jméno. Testéři SNOW ji totiž na jaře, kdy ještě lyže neměla jméno, „pokřtili“ podle jednoho krkonošského kopce.

Tak vzhůru nejen na černé sjezdovky nejen Černé hory na Lusti Black Hill!

LUSTI BLACK HILL PARAMETRY: 114–87–132, R: 17,2 m @ 172 cm ROCKER:

VÝHODY nekompromisní výkon na sjezdovce mimořádná univerzálnost vtipné řešení výměny vázání

NEVÝHODY deska něco váží, tedy mírně vyšší hmotnost

Velmi chytrá a jednoduchá je možnost sbalení bundy do jedné ze tří kapes – vznikne tak malý balíček o hmotnosti 610 gramů (při velikosti L). Nutno však dodat, že balení vyžaduje určitou dávku trpělivosti.

Bezproblémové praní díky chytrým X-komorám

Peří je uspořádáno do komor, sešitých do kříže, a tak zabraňuje přemisťování materiálu, ke kterému mívají péřové bundy při praní sklon. Při dodržení základních pravidel pro praní péřových výrobků se tedy není třeba bát ani nosit peří do čistírny.

K dostání je v pánské i dámské verzi a v několika barevných variantách.

VÝHODY teplá péřovka zastoupí nejen lyžařskou bundu velmi dobrá odolnost proti vodě i prodyšnost hmotnost 610 gramů atletický střih a vhodné, jednoduché umístění kapes

NEVÝHODY malá kapsa na balení bundy, takže tento proces vyžaduje trochu trpělivosti

141

SKIALP RECENZE

OBLEČENÍ A DOPLŇKY

LUKÁŠ VAVRDA REDAKTOR SNOW

Lehká a na všechno Bunda Haglöfs L.I.M. Alpha Hood Haglöfs L.I.M. Alpha Hood je lehoučká svrchní vrstva určená primárně do suchého počasí – je dobrou ochranou proti větru a chladu, a přestože není stavěna vyloženě do deště, otestovali jsme ji i v něm.

Vydržela nečekaně hodně.

V

ždy jsem nosil tenkou nepromokavou a k tomu tenoučkou zateplenou vestu a považoval to za nejlepší kombinaci. Bunda L.I.M. Alpha Hood je právě taková zateplená lehká bunda, která ale funguje v mimořádně širokém rozsahu počasí a podmínek. A přitom váží jen 243 gramů.

Výkon…

V dešti: Univerzálnost této bundy je dána chytrou kombinací moderních materiálů a jejich šikovným poskládáním. Gore-Tex Infinium je odolný zejména vůči větru. Díky povrchové úpravě DWR ale odpuzuje i vodu, a přitom je velmi prodyšný. Z tohoto materiálu jsou ušity klíčové části bundy. Ramena, část rukávů a těla odolaly intenzivnímu dešti a sněžení (na hraně podmínek, ve kterých vůbec lze lyžovat) 4 hodiny zcela suché.

Konce rukávů, podpaží a další dešti méně exponované části odolaly lehkému dešti, ale jejich následné promočení není zásadním problémem pro pokračování v činnosti v horách. Celkový dojem po pár minutách v dešti byl, že bunda byla zplihlá a zdála se být „durch“ – o to větší bylo překvapení, když vrstva pod bundou byla i po několika hodinách takřka suchá.

Ve větru: Celá bunda je větruodolná, včetně kapuce, která dobře obklopuje hlavu. Proti větru chrání kromě zmíněného Gore-Texu také části z lehčího a tenčího Pertex Quantum Air, který sice není zcela větruodolný (v praxi to nepoznáte), ale za to je ještě více paropropustný.

142

V chladu: Třetím použitým materiálem je zateplená podšívka Polartec Alpha, umístěná na ramenou, zádech a břiše – tedy přesně tam, kde by mě při starém modelu oblékání hřála tenká vesta. Podšívka vypadá jako tenká mřížka s „chomáčky“ teploučké vaty a poskytuje velmi dobrý tepelný komfort.

Výše popsané tři vlastnosti z ní činí ideální bundu na skialpy nebo na sjezdovku, pro jakýkoliv aktivní pohyb v horském terénu – skvěle funguje ve větrném a chladném počasí a netřeba se bát ani lehkého deště nebo sněžení. Je univerzálním doplňkem, který má potenciál nahradit dva tradiční kousky výbavy. Je vysoce paropropustná a velice rychle uschne, a to i v prostředí chladného winterraumu. Zcela nepromokavou bundu ale nahradí jen na kratších túrách, kde se v případě zlomu počasí lze rychleji odebrat do bezpečí a tepla.

…a komfort

S tím, jak je bunda lehká, souvisí i komfort nošení. Na těle jako by o ní uživatel nevěděl. Materiál je poddajný, nikde nešustí, neshrnuje se.

Zipy fungují plynule, vodotěsné nejsou, bunda nemá ambice pláštěnky, byť v dešti jsem zůstal v pohodě až tři, čtyři hodiny. Že okolí zipů, ostatně stejně jako konce rukávů a spodní část zad promokly o hodinu dříve, mě až tak netrápilo – v intenzivním dešti se v horách obvykle

stejně nepohybujeme, a když už, bez speciální bundy se neobejdeme. Na případný úprk do bezpečí tato bunda bohatě stačí.

Střih bundy umožňuje plnou volnost pohybu ve všech skialpinistických a lyžařských pohybech.

Sbalit toto necelé čtvrtkilo lze do klubka velikosti dvou mužských pěstí.

Pro koho na co

Celkově je bunda Haglöfs L.I.M. velkým pozitivním překvapením – na to, jak tence a křehce působí, je velice odolnou a univerzální ochranou proti nepřízni počasí. Pokud ji nepoužívá úplný masochista, je pravděpodobné, že bunda vydrží i ve špatném počasí víc než její uživatel.

VÝHODY Nízká hmotnost, dobrá sbalitelnost Univerzální produkt s celoročním využitím Skvělá jako univerzální bunda v hezkém počasí, které se může lehce zkazit Překvapivě dobrá odolnost proti vodě Volný střih se dvěma prostornými, jednoduchými kapsami, které mohou sloužit i jako větrání Zateplená, hlavu obepínající kapuce Jednoduchost, absence zbytečných poutek, upínání a utahování, suchých zipů atd.

RECENZE

SKIALPOVÝ SET

LUKÁŠ VAVRDA REDAKTOR SNOW

Skialpový set Crazy – kalhoty Neutron a bunda Flame

Pro aktivní chůzi ve vysokých horách většinou nosíme tři druhy oblečení – proti mrazu, větru a vodě. Kombinace bundy a kalhot Crazy, jak jsme zjistili při testu, v mnohém zastoupí všechny tři funkce.

Kalhoty Neutron

N FOTO: PETR SOCHA – SNOW

ejtechničtější a nejkomplexnější kalhoty do vysokých hor z kolekce Crazy jsou mimořádně univerzální a skvěle přizpůsobivé. Strečový materiál zaujme na první dotyk. Na nohách je velice příjemný, a zóny různých vyztužení a zpevnění evidentně vymýšlel někdo s dlouhou zkušeností s lezením v horách a chozením na skialpech. Pas lze stáhnout suchými zipy, které jsou ploché, a tak nemohou překážet ani bedernímu pásu batohu, ani sedáku.

Stejně tak sympatické je zapínání poklopce a pasu na dva ploché cvočky s vychytávkou ve formě malého trojúhelníku suchého zipu, který druhý díl pasu dostatečně, ale nikoli příliš, podrží při zapínání.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Lehkost s funkcí trojité bariéry

Umístění a hloubka kapes jde ruku v ruce s přirozeným střihem, postavě se pružně přizpůsobuje a mobil, peněženka ani jiné drobnosti v kapsách nepadají příliš hluboko a nekupí se na nepříjemných místech. Volnost pohybu v kalhotách je dostatečná nejen pro chůzi a sjezd na lyžích, ale i pro horské lezení po hřebenech, stejně jako náročnější lezecké figury. Horní strečová část je na stehnech lehce hřejivá a chrání proti větru, přitom dobře odvádí pot. Spodní třetina nohavic je voděodolná, a tak plně chrání i při jízdě v mokré jarní břečce.

Odolnost a důmyslnost, s níž jsou kalhoty poskládány a střiženy, z nich dělají vhodný kus oděvu pro náročné skialpinisty – nejvíce se hodí jako základní vrstva, pod kterou lze přidat teplejší podvlíkačky, nebo přes přetáhnout nepromokavou vrstvu. To je však potřeba jen v extrémní nepřízni počasí, protože samy o sobě Neutrony poskytují dobrou ochranu a komfort v téměř každém počasí, za kterého se běžně skialpinisté do hor vydávají.

komfort při aktivním pohybu, záda, boky a další potem exponovaná místa jsou prodyšnější, takže při chůzi nedochází k nadměrné zádrži potu, navíc bunda i velmi rychle schne.

Strečový materiál příjemně obepíná tělo i ruce, záda jsou bezešvá, a tak nikde nekolidují s batohem. Střih je spíš útlejší, ovšem dostatečně elastický, a volnost pohybu nedosáhla limitů ani při lezení v mixovém terénu.

Kapuce s kšiltem je z tenoučkého ripstopu a stejně jako centrální část výborně chrání před větrem a poletujícím sněhem.

Chytré jsou i obě kapsy, pravá na zip po celé rozloze hrudníku pojme běžná složenou mapu. Druhá zase skvěle posloužila pro rychlé uschování čelenky nebo tenkých rukavic, při rychlých přesunech do ní ale perfektně pasují stoupací pásy. I proto jsem bundu zvolil jako vhodný model nejen pro náročný dlouhodobý pohyb v horách, ale také pro večerní fitness touring v lavinově bezpečných terénech bez batohu.

Bundu Flame lze použít ve většině případů jako svrchní, jen při zvlášť velkých srážkách nebo mrazu je potřeba doplnit ji nepromokavou nebo péřovou vrstvou. Spolu s kalhotami Neutron tvoří jak designově, tak funkčně dobrý pár pro každodenní aktivní pohyb v horách.

Bunda Flame

Lehoučká hybridní bunda je částečně větru- a voděodolná a lokálně zateplená. Proto i ona v naprosté většině případů zastoupí všechny tři vrstvy. Při testování odolala sněžení i lehké spršce, stejně jako větru asi do 30 km/h.

Tepelná izolace zajišťuje

VÝHODY Elegantní vzhled Technické oblečení do 90 % podmínek při skialpinismu Příjemný strečový střih, chytré zóny zateplení a nepromokavých materiálů Promyšleně rozmístěné kapsy, včetně té na stoupací pásy

143

ADVERTORIAL

Lyže

black crows pro neomezené sjezdy Černé vrány z Chamonix. Legendární značka lyží s nezaměnitelným designem, kterou založili dva vynikající freerideři – Bruno Compagnet a Camille Jaccoux. Na záčátku chtěli vytvořit lyži, která by zvládla všechny typy sněhu a na které by slyžovali z ikonického Mont Blancu až do Chamonix. Tak vznikl první model – corvus. Kolekce lyží se ale postupně rozrůstala až na dnešních 31 modelů v šesti kategoriích.

N

a českém a slovenském trhu jsou nejvíce zastoupené lyže black crows řady freebird určené pro skialpinismus, skitouring a freetouring.

Zjednodušeně – odlehčené lyže, na kterých se dá snadno stoupat, a zároveň umožňují prvotřídní sjezdařský zážitek. V názvu je vždy přívlastek freebird (např. navis freebird) a lyže jsou unisex – stejné pro holky i pro kluky.

Málokdo si však vystačí s jedním párem lyží.

Možná už máš lyže black crows z kolekce freebird, ale láká tě také ježdění v resortu i mimo sjezdovku. V tom případě by tě měly zajímat freeridové vrány – lyže kategorií big mountain a all-terrain.

black crows all-terrain

Lyže vhodné i pro tuhé „chodicí“ hybridní vázání, ale na rozdíl od skialpových lyží s nimi zažiješ o level lepší pocit na pistě. Navíc hravě zvládnou odpolední rozměklou sjezdovku nebo blbnutí ve snowparku. Představení letem, světem… camox – lyže, které výborně vedou. Dlouhý radius, střední camber a double rocker.

Nejvyšší potenciál mají pro dlouhý oblouk ve vysokých rychlostech a nezklamou ani při jibbování ve snowparku. justis – náročný sníh, agresivní jízda, žleby, velká rychlost, prostě lyže jen pro zkušené, výborné lyžaře. serpo – obojživelník pro sjezdovku (výborné na carving) i mimo ni (dobrá flexe). Odlehčený brácha justisu, na těchto lyžích si dobře zalyžuje i průměrný rider. captis – měkčí a ochotně točivé freestylové lyže na triky, prostě na blbnutí. Jsou měkčí než camoxy.

144

black crows big mountain

Camille Jaccoux je popisuje takto: „Lyže pro big mountain jsou duší černých vran. Jsou velké a široké a jsou předurčeny pro všechny typy terénů v jakékoli nadmořské výšce. Pokud si chceš užít panenský svah nebo nakreslit lajnu v lese, vybírej z řady big mountain.“ nocta – výborné lyže pro freeridové začátečníky i opravdové fajnšmekry, snadno ovladatelné.

Díky inverznímu banánovému tvaru krásně pluje v prašanu, na jiném sněhu to nebude ono. anima – dobře ovladatelné lyže i ve velké rychlosti, vyrovnají se se všemi druhy sněhu. Lajna z dlouhých oblouků, skoky, snadné zatáčení, switch… Mimochodem, animy dovezly svého pána k celkovému vítězství ve Freeride World Tour. atris – nejuniverzálnější freeridovky, vhodné i pro freetouring, obstojí ve všem, od prašanu po krustu. Vlajková loď značky. corvus – ikonické lyže, první, které vypustily vrány do světa. Tvrdší lyže pro vyšší rychlost.

Nevýrazný rocker, flat camber. Corvusy se profilem podobají lyžím sjezdovkovým. solis – allround, tank do jakéhokoli sněhu i pro vysoké rychlosti, třeba průjezd laviništěm.

Výborné pro sjíždění žlabů. Tvrdé lyže, jednoduchý přední rocker, nevýrazný camber.

Dámské lyže „birdie“ z řad big mountain a all-terrain Seznamte se i s lyžemi pro holky, jejichž konstrukce je shodná s pánskými. Liší se rozsahem délek a designem.

anima birdie – na jedné straně hravost, na druhé spolehlivost – neboj se jet na plno.

Skvělý výkon na tvrdém sněhu, stabilita. atris birdie – výborné lyže do jakéhokoli sněhu, které tě podrží i ve vysokých rychlostech. Stabilita i rychlé přehranění. camox birdie – lyže, kterou lze označit jako zlatý střed. Tolerance a hravost. Optimální pro freestyle, fajnová i do terénu. captis birdie – super ovladatelné lyže, zvládnou je i holky drobnější postavy, na sjezdovku i do volného terénu.

TM

Poc

seamless fit

meninx & zonula clarity

SKVĚlé samostatně, lepší společně.

Objevte helmy a brýle POC, které byly vyvinuty tak, aby fungovaly společně jako bezešvý celek, čímž zlepšují výkonnost, rozhled a bezpečí sportovce.

Více informací na pocsports.com

Performance

ADVERTORIAL

Dynafit slaví vynález pinového vázání speciální kolekcí Jen máloco změnilo skialpinismus tak jako vynález pinového vázání. Před 40 lety se Rakušan Barthel vrátil ze skialpové túry na Mont Blanc a vyčerpán přemýšlel o tom, co změnit, aby se chůze s lyžemi na nohou zjednodušila. Z jeho invence vznikl Low Tech, první bezrámové lyžařské vázání. A Dynafit byl od počátku u toho. Proto u příležitosti kulatého výročí představuje stejnojmennou limitovanou kolekci, ve které vás na túře rozhodně nikdo nepřehlédne.

S

peciální komplet lyžařského setu a oblečení LowTech svým designem a zářivými barvami odkazuje na módu osmdesátých let. Naopak technickými parametry stojí na samém vrcholu dnešních možností. Symbolicky spojuje historii se současností. Tým vývojářů v ní zkombinoval originální neonový design včetně retro loga s vysoce kvalitními materiály a promyšlenou funkčností. Kolekce zahrnuje skialpový komplet od čelenky přes celkový outfit až po skialpové boty s vázáním a lyžemi. K dispozici bude od

146

21. 11. 2022 ve vybraných speciálkách a na e-shopu dynafit.com.

Lyže Low Tech 88

Low Tech 88 jsou lehké, všestranné speed-touringové lyže s extravagantním designem, které vás nadchnou v náročném, alpském terénu a zároveň překvapí svou hmotností.

Jde o jedinečnou designovou edici populárních Blacklight 88, v jejichž konstrukci je použit zesílený karbon v kombinaci s jádrem z paulovnie, což zajišťuje vynikající tuhost

a stabilitu lyží při zachování skvělé hmotnosti. Blacklight jsou nejlehčí univerzální lyže Dynafit, které zvládnou jak prašan, tak tvrdý povrch či náročné sněhové podmínky.

Vázání Low Tech

Odolné, lehké a naprosto spolehlivé. Vázání Low Tech Speed je variací oblíbeného vázání Superlite 175. Bylo vyvinuto pro náročné

vysokohorské túry, kde se nesmí nic pokazit.

Díky vázání Low Tech se mohou skialpinisté pohybovat rychle a efektivně i v náročném terénu. Při výstupu si můžete vybrat mezi dvěma polohami podpatěnky, během sjezdu se tento model vyznačuje velmi dobrým přenosem energie na lyže. Vypínací síly jsou nastavitelné ve dvou směrech. Hodnoty bočního uvolnění je možné plně nastavit v rozsahu 5 až 12 DIN. Vertikální uvolnění vázání je pevné, ale lze jej dodatečně nastavit pomocí výměnné U-pružiny. Kromě toho lze vázání dovybavit brzdou. Jako všechna DYNAFIT vázání je Low Tech vyvinut a vyroben v Německu a má doživotní záruku.

pohybu až 60 stupňů umožňuje bota Low Tech přirozený pohyb a šetří energii při chůzi ve stoupání. Na rozdíl od mnoha jiných lehkých bot ale udělá dojem i při sjezdu, což je v náročném terénu nezbytné. A díky mimořádnému designu budete na kopci zaručeně poutat pozornost. Stejně jako na zbytek kolekce se i na boty vztahuje doživotní záruka.

Set oblečení a doplňků

K dokonalému osmdesátkovému looku vám nesmí chybět nepromokavá, prodyšná a všestranná Low Tech Gore-Tex bunda, která spolehlivě chrání před větrem a nepříznivým počasím. Díky svým malým rozměrům se vejde do batohu na každý výlet a ani nepoznáte, že je tam. Kalhoty Low Tech Dynastretch Pants ze strečové tkaniny, která zajistí optimální volnost pohybu a pohodlí ve všech směrech, jsou k ní ideální kombinací.

Skitouringové boty Low Tech

Legendární. Stylové. Progresivní. Boty Low Tech, založené na novém modelu TLT X, jsou ztělesněním rychlosti, lehkosti a efektivity. Bota TLT X byla vyvinuta pro ambiciózní sportovce – je tedy ideální volbou pro velké výzvy v náročném terénu a všude tam, kde potřebujete naprostou spolehlivost a důvěru.

S hmotností pouhých 1 030 gramů a rozsahem

Zároveň jsou odolné proti větru a oděru, ochrání vás proto i v drsných podmínkách.

Nezbytnou součástí kolekce je i batoh Low Tech 28, který disponuje zádovým systémem Airmesh a díky anatomickému střihu a prodyšným ramenním popruhům poskytuje skvělé pohodlí při náročných túrách. Mezi jeho přednosti patří systém pro nošení lyží

Kde koupit? Produkty Dynafit můžete pořídit ve více než třech desítkách prodejen

v Česku a na Slovensku, stejně jako na webu dynafit.com. Tam najdete i seznam všech partnerských obchodů.

Kolekce Low Tech bude od 21. 11. 2022 k dispozici pouze u těchto vybraných partnerů:

a samostatná kapsa na lopatu a lavinovou sondu. A co by to bylo za osmdesátá léta bez čelenek a brýlí? Low Tech Performance Headband je lehká, větru odolná čelenka v zářivých barvách, vyrobená z recyklovaných materiálů, vhodná pro všechny horské aktivity. Třešničkou na dortu vašeho retrem inspirovaném outfitu už budou jen sluneční brýle Low Tech Evo, které váží pouhých 34 gramů a díky technologií skel Evo od společnosti Divel Optics vám zajistí vysoký kontrast a brilantní ostrost vidění.

ENZIAN MOUNTAIN SHOP & BAR Pec pod Sněžkou

Již druhou sezónu je možné zajít si pro Dynafit také do značkové speciálky Salewa&Dynafit v Peci pod Sněžkou.

enzian.cz

ROCK POINT

SACHASPORT

KOLOSHOP

Širokou kolekci Dynafitu včetně možnosti zapůjčení testovacích párů hledejte na pobočkách sítě Rock Point. Vybírejte obchody označené jako Skialpová Centra.

Takzvaně na jistotu si pro Dynafit můžete jít do ostravské prodejny Sachasport. V této části Česka je prodejna Jiřího Sachy vyhlášenou adresou, kde rozhodně budete spokojeni.

Přesto, že se to dle názvu nemusí zdát, širokou nabídku kolekce Dynafit a skialpinismu holdující personál potkáte i v obou pobočkách Koloshopu.

Olympia Brno a na rockpoint.cz

rockpoint.cz

Ostrava

sachasport.cz

Praha, Teplice

koloshop.cz

147

ADVERTORIAL

Arva REACTOR Sofistikovaný a spolehlivý lavinový batoh F

Arva je celosvětově známý francouzský inovátor a výrobce lavinové výbavy pro entuziasty i profesionály. Na trhu působí už déle než 35 let a v jeho nabídce nechybí ani originální lavinové batohy.

rancouzská značka Arva patří mezi špičkové výrobce lavinové výbavy a její výrobky se prodávají ve více než 30 zemích světa. Během celého výrobního procesu i dopravy zboží silně akcentuje ohled na životní prostředí a udržitelný rozvoj s ohledem na příští generace. S tím souvisí použití recyklovaných materiálů i fakt, že vždy, pokud je to jen možné, probíhá výroba a kompletace produktů v Evropě.

Specialista lavinové prevence

V nabídce, kromě vyhledávačů, lopat, sond a batohů najdete celou řadu lavinových

airbagů Arva Reactor, včetně modulárního, lehkého systému Switch. Systém se skládá z univerzálních zad s možnosti regulace velikosti S, M, L a ověřeného, lehkého, dvojitého airbag systému Reactor používajícího pro svou funkci stlačený plyn. Na zádový systém se pak samostatně upevňuje úložný díl.

Spolehlivost nadevše

Spolehlivá funkce a jednoduchá obsluha – to jsou hlavní argumenty lavinových batohů Arva. K tomu lze přičíst i atraktivní cenu, garantovaný servis včetně možné profesionální prohlídky po aktivaci batohu při zásahu lavinou, výměnu náplní, samozřejmě vše v souladu s platnými povinnými bezpečnostními normami. Na kvalitu i spolehlivost má přirozeně vliv i dlouholetá tradice znalostí a výroby lavinové výbavy Arva.

Otestujte své lavinové znalosti www.arva-equipment.com Otestujte své znalosti lavinové problematiky ve Snow Safety programu na www.arva-equipment.com. Na uvedeném webu najdete i veškeré informace o produktech Arva.

Více info:

www.skialpshop.cz Možné způsoby uchycení zimní výbavy na lavinový batoh systému Switch

Dovoz, distribuce a servis produktů značky Arva: Sam Hawkins, s.r.o.

Modulární systém Switch všestranný, lehký, kompaktní, pro skialp, pro freeride

148

ST 26

ST 30

Low profile technology

Tour 25

Tour 32

Tour 40 + 10

Limitované edice, zakázkové ručně vyráběné freeridové, skialpové a carvingové lyže spojující high-tech a ekologické materiály.

R: Martin Labuda F: Hamish Birt, British Columbia

VÝKON A INOVACE V PŘÍRODNÍM DESIGNU

FASHION

ADVERTORIAL

HAGLÖFS

méně je více Švédská firma Haglöfs patří mezi nejprogresivnější outdoorové značky v Evropě.

Neustále vylepšuje kvalitu a funkčnost svých produktů, pro které je charakteristický moderní design, vysoce technické materiály, dokonalá konstrukce, nízká hmotnost a dlouhá životnost. Právě dlouhá životnost produktů je i cestou k udržitelnosti, která patří k závazkům, jež si společnost vytyčila. Využívat produkt opakovaně a co nejdéle vede k nižší produkci, ale je to cesta, která je asi nejvíce udržitelná.

Kolekce Haglöfs L.I.M – Less is more obsahuje celou řadu produktů, u kterých je kladen důraz především na minimalismus, jehož hlavním cílem je zachování co nejnižší hmotnosti a zároveň maximální funkčnosti.

Kalhoty Haglöfs L.I.M Hybrid Softshell Softshellové kalhoty jsou vysoce technicky propracované, určené na skitouring aktivity, a nejen na ně. Tyto kalhoty jsou rozhodně tou správnou volbou a využijete je celoročně na velké množství aktivit. Jsou vyrobeny z vysoce prodyšného Gore-Tex Infinium laminovaného na Windstopper membránu, který najdete na přední části, zbytek tvoří lehký, pružný a prodyšný softshellový materiál. Kalhoty skvěle sedí, téměř nic neváží a materiál je velmi příjemný na dotek. Tento model je opravdu univerzální, a tak dejte na naše doporučení a jděte do něj! Nebudete litovat. V nabídce pánská i dámská varianta.

150

Bunda Haglöfs L.I.M Mimic Hood Naši novou materiálovou technologii Mimic jsme použili i v kolekci L.I.M (Less is more). S její pomocí se nám podařilo vytvořit ultralehký a zároveň velmi lehce sbalitelný kousek do každého počasí. Duté vlákno, které je použito jako tepelná výplň, je navíc obohaceno o graphenové nanočástice, jež působí jako tepelný izolant a hřejí, i když je bunda mokrá nebo vlhká. Jedná se o univerzální model, který využijete od podzimu do jara, a to buď jako samostatnou větruodolnou vrstvu, nebo jako termoizolační vrstvu pod nepromokavou bundu.

V nabídce pánská i dámská varianta.

Materiál: 100 % recyklovaný PAD, 10D ultra lehký, mini ripstopová struktura Výplň: Mimic Platinum Graphene smíchaný s recyklovaným PES, který je lehký, vzdušný, připomínající lehkost peří Hmotnost: 155 g (vel. L) Vlastnosti: technologie Mimic Platinum, obohacená graphenem ultralehký svrchní materiál extrémně lehká dvě přední kapsy elastický spodní okraj, konce rukávů i okraj kapuce snadno sbalitelná do vlastní kapsy bunda

kalhoty

6 490 Kč 5 990 Kč Více na:

www.vavrys.cz

ZIMA?

20 let na horách se SNOW

PŘEDPLATNÉ SNOW ZAHŘEJE Čepice SNOW od značky Sensor

(za roční předplatné)

Péřová vesta SNOW od značky Kilpi v dámské i pánské variantě (za dvě dvouletá předplatná)

DÁRKY K PŘEDPLATNÉMU ZÍSKÁTE V E-SHOPU SNOW.cz

snow.cz/mojepredplatne

ADVERTORIAL

Crazy, ale smart

Chytré oblečení zn. Crazy Bodymapping není technologie nikterak nová, ale data a poznatky, které poskytuje, jsou s ohledem na dnešní vývojové trendy stále více nepostradatelné.

Pokud se rozhodnete vytvářet outdoorové oblečení té nejvyšší úrovně, aby obstálo ve všech podmínkách a při různé intenzitě fyzické zátěže, musí být bez nadsázky „chytré“. Přesně touto cestou se vydala italská ikona aktivních horských sportů – CRAZY.

O

čem že to je? Při výkonnostních outdoorových sportech je u oblečení kladen velký důraz na lehkost, prodyšnost, pružnost, ale také na izolaci a ochranu před nepřízní počasí. Zejména tak, aby jedna vrstva pokryla více aktivit v rozdílných podmínkách. Proto v tomto případě mluvíme o „chytrém“ oblečení. Tak, aby pokud možno zvládlo většinu těchto potřeb najednou. V situaci, kdy jdeme do kopce a roste námaha, potřebujeme více prodyšnosti. V otevřené, vrcholové partii zase nesmí profouknout, ale zároveň má pomáhat odvětrat výstupem rozprouděné tělo. Při sestupu naopak musí poskytnout lepší izolaci a udržet svalovou část v optimální teplotě. Každá část lidského těla má při fyzické námaze rozdílné teplotní potřeby a jim je třeba jednotlivé části oděvu přizpůsobit – vyladit.

152

Infračervená kamera odhalí, jak se které části těla ohřívají či ochlazují. Právě na to reaguje konstrukce chytrého oblečení.

Každý kousek těla, jiná teplota

A právě k tomu, jak dobře zaznamenat teplotní mapu těla, slouží technologie bodymap-​ pingu. V kostce. Sportovec v reálném teplotním prostředí, při reálné aktivitě, je snímán termokamerou. Jednu a tu samou aktivitu absolvuje v různých materiálech a vrstvách.

Na výsledných záběrech je pak detailně vidět, v jakých partiích dochází k přehřívání, kde naopak dochází k ochlazování. Který materiál dokáže při zátěži lépe vyrovnávat teplotu a poskytovat lepší prodyšnost a který naopak pomůže v daném místě lépe izolovat.

Z výsledných dat jsou pak vybrány materiály, které se použijí na jednotlivé části oděvu.

Ty je třeba poskládat tak, aby neomezily v pohybu a na těle působily komfortně. Zároveň při pohybu pro svou danou funkci zůstaly co nejvíce u těla a na svém konkrétním místě.

Jedná se tedy i o důmyslnou práci se střihem, který musí maximálně odpovídat anatomii pohybu. Výsledný prototyp jde tedy znovu do „akce“, při které se opět snímá a zkoumá se, zda jednotlivé panely dokáží spolu fungovat jako celek, zda samotná konstrukce neomezuje v pohybu a dokáže držet svoji pozici.

Chytrý a zároveň odolný

Máme tedy základ vrstvy, která co nevíce odpovídá zmíněným potřebám. Ovšem je tu ještě jeden aspekt, který sice nevyužívá dat z bodymappingu, ale musí je co nejvíce ctít.

Je to celková životnost produktu. Máme na mysli jak výdrž použitých materiálů, tak i celkovou kompatibilitu s ostatním sportovním vybavením a doplňky. Nejčastěji ve spojení s batohem – odolnější ramena a bederní část, zároveň podporu ventilace pod zádovým panelem batohu. U kalhot odolnější v oblasti kolen a na zadku. Zesílení kolem kotníků – vysoké boty, mačky, skialpové boty. Rozmístění kapes tak ať je vše potřebné snadno dostupné, mobil, GPSka, energy gely apod.

Technologie bodymappingu je časově, technicky poměrně zdlouhavý a finančně nákladný proces. Finální vývoj střihu, volba

materiálů, aby co nejvíce vyhovovaly nashromážděným datům a celkové životnosti, dává vzniknout funkčně jedinečným, špičkově propracovaným kouskům. Jejichž mnohdy vyšší cenu ovšem přímo úměrně vyvažuje potenciál, který vám nabídne a zrcadlí výše zmíněný proces, o němž se budete moci na vlastní kůži přesvědčit při každém kroku.

Pět materiálů v jednom kusu oděvu

V případě naší modelové bundy Crazy Avenger je použito pět materiálů různých gramáží.

Jedná se o hybridní softshellovou bundu, kde přední panel má za úkol podpořit tepelnou izolaci a neprofouknout. Je navíc zevnitř opatřen strukturovaným flísem tak, aby při své tenkosti dokázal vázat více vzduchu.

Spodní lem je z pružné a prodyšné tkaniny, aby se zachovala pozice bundy při aktivním pohybu. Zároveň je mechanicky odolný pro použití batohu a sedáku. Ramena, rukávy, zadní panel a část kapuce (zelená barva) je z velmi pružného a mechanicky odolného softshellu. Lem rukávů, temeno kapuce a „trojúhelníkový“ vklad mezi zadním panelem a rukávem je z jemné velmi strečové tkaniny opatřené reflexním potiskem. Podpaždí

Jacket Flame – pod červenou vrstvou se ukrývá Polartec Alpha

tvoří tenký pružný flís, který zvyšuje celkovou prodyšnost. Na šíji je panel z odolné, tenké elastické tkaniny, která má za úkol poskytnout hybnost celé bundy, ale také držet jednotlivé panely na těle. Uživatelský komfort zvyšují dvě prostorné, výše posazené kapsy, pohodlně ovladatelné jednou rukou. To, že se jedná o velmi propracovaný střih, potvrzuje absence stahování v pase a celé kapuce – to přináší nižší hmotnost, vyšší sbalitelnost, delší životnost. Celá bunda je v DWR úpravě pro zvýšení odolnosti proti vodě.

Jacket Avenger

Pro celkovou konstrukci je používáno softshellu a flísu o různých gramážích. Partie, kde je vyžadována větší izolace bez omezení prodyšnosti, obstarává nejčastěji Polartec Alpha nebo Primaloft. Díky tomu jsou tyto produkty nejčastěji řazeny do kategorie Trekking – Skitouring, tedy aktivity s proměnnou výkonností v rozdílných klimatických podmínkách.

Vytváří tak vysoce všestranný a univerzální doplněk, který pro své vlastnosti ocení všichni, skialpinisti, alpinisti, běžkaři a lezci, stejně jako trekaři, bajkeři a horští běžci.

Vest Flame, víc než jen vesta...

Propojení všech materiálů

153

Text: Tom Řepík

FOTO: SIERRA-AT-TAHOE

snowBIZ | PROVOZNÍ BEZPEČNOST

ZKÁZA PO UHAŠENÍ. SIERRA-AT-TAHOE, SRPEN 2021

Neštěstí chodí i po horách Neformální úvahy o havarijních provozních instrukcích horského střediska, kdo by měl být vyškolen k jejich provádění a proč by se na ně nemělo prášit na policích.

P

okud jste pracovníci skiareálu, dost možná máte přístup k plánu krizových opatření (někdy nazývanému krizové řízení nebo reakce na mimořádné události) vašeho střediska. V takovém případě si zkuste odpovědět na následujících několik (jen naoko provokativních) otázek ohledně jejich stavu:

154

1) 2) 3) 4) 5)

Mohli byste si hned teď vzít do ruky jejich svazek?

Pokud byste mohli, kolik prachu se z něj musí sfouknout?

Kdy jste tak před tímto okamžikem učinili naposledy?

Kdy byl takový svazek naposledy revidován a aktualizován?

Kdy jste s havarijními instrukcemi s kolegy naposledy skutečně cvičili – buď teoreticky u stolu, nebo formou plnohodnotné simulace?

Mít komplexní, dobře vypracovaný krizový plán usnadňuje včasné a adekvátní zvládání mimořádných událostí, když se věci zvrtnou.

Háček je v tom, že havarijní instrukce obvykle bývají pouze agendou sekce řízení rizik a – vcelku pochopitelně – externích záchranných složek. Jenže k závažné události může dojít kdekoli v areálu střediska, může mít dopad na všechna oddělení a může k ní dojít kdykoli během roku. Třeba i v době, kdy jsou jediní lidé, kteří střediskovému plánu skutečně rozumí, někde mimo dosah. Pokud prakticky všichni střediskoví pracovníci o plánu krizových opatření a svých rolích v něm nevědí, jde o příslovečnou tikající bombu ukrytou neznámo kde, uvnitř vašeho areálu.

Co by měl krizový plán obsahovat?

pár set metrů silnice, občas pravidelně hodíš okem na ciferníky, abys věděl, že auto funguje, jak má.“ Jednou z mnoha výzev, kterým horská branže čelí, je potřeba brát hrozby typu vyšší moci vážně, vytvořit pro ně odpovídající plány a ty pak, když dojde na věc, skutečně provést. Jenže v tom zároveň tkví zakopaný pes: lyžařské areály si často nemyslí, že věci budou problémem, dokud k nim nedojde, a manažeři bezpečnostních rizik bývají nezřídka vnímáni jako opatrničtí a pesimističtí potížisti překážející hladkému chodu střediska.

Zvažte proto svědomitě svá praktická rizika. Dobře promyšlený havarijní plán sice vítr nebo oheň nezastaví, ale pomůže identifikovat redundantní systémy, které udrží středisko v chodu. Jinými slovy, přemýšlejte o mimořádných událostech – větších i menších, přírodních nebo způsobených lidmi FOTO: SIERRA-AT-TAHOE

vybudováno v lesních oblastech stále náchylnějších k požárům, slouží Sierra jako děsivá případová studie přežití hrozby, jež se zdá být každým rokem větší. Neexistuje žádná příručka, podle které bychom se mohli řídit, takže ji vymýšlíme za pochodu. Tohle není poslední požár, který zasáhne lyžařskou oblast, takže nás sleduje celý svět. Děláme vše, co je v našich silách, abychom se pokusili znovu otevřít. Ale také velmi dbáme na to, abychom to udělali správně. Nespěcháme.“ Mimochodem, jde o stejného Johna Rice, který zažil jako mladý vlekař jiné lyžařské neštěstí z důvodů nepřízně počasí, a po letech mi poskytl rozhovor do této rubriky (viz SNOW 119, Hra na jistotu). Tehdy v roce 1978 poryvy větru v jarní bouři vykolejily kabinku lanovky ve Squaw Valley; 4 lidé tam zahynuli a dalších 31 se zranilo. John mi o tom mimo jiné řekl: „To neštěstí se mi navždy vrylo do mysli. Jakmile dnes vyjdu

FOTO: SIERRA-AT-TAHOE

Krizové plány se mohou lišit v závislosti na velikosti a angažovanosti střediska. Minimálně je dobré tematicky zpracovat základní rizika typu požár (jak stavební, tak přírodní), vichřice, katastrofické události, ztracené děti, transport vrtulníkem. Má vaše středisko kodifikovaný plán, co dělat, když vypadne elektrický proud, případně když do nějakého zařízení uhodí blesk?

Je namístě brát tyto hrozby vážně. Většině čtenářů možná zůstávají v živé paměti obrázky pekelného lesního požáru, jenž letos v létě zdevastoval část Českosaského Švýcarska v okolí Hřenska. Záleží jen na fantazii každého z nás, představit si uprostřed tamních hořících kopců terén nějakého skiareálu. Připadá vám to utopické? Přesně to se přihodilo o rok předtím v kalifornském skiareálu Sierra-at-Tahoe, když jej celý v srpnu 2021 spolkly plameny ničivého požáru Caldor. Tato udá-

ZÁBĚRY Z LOŇSKÉHO LÉTA V KALIFORNSKÉM STŘEDISKU SIERRA-AT-TAHOE

lost nadobro otevřela oči horskému oboru doslova na celém světě.

Středisku shořely lanovky, budovy, elektrické vedení, tisíce stromů v terénu sjezdovek. Po uhašení se ohořelé pahýly, které pracovní čety nestíhaly kácet, staly rizikovými a začaly padat na tažná lana vleků. Středisko

DO MARNÉHO HAŠENÍ NIČIVÉHO POŽÁRU CALDOR BYLA ZAPOJENA I SNĚŽNÁ DĚLA STŘEDISKA

z kanceláře, už se automaticky dívám, zda je volný nouzový únik, kde jsou hasicí přístroje, zda jsou všechny baterie nabité. Pravidelně kontroluju, zda každý zaměstnanec ví, co má dělat, kdyby došlo k nehodě. Můj mozek se soustředí na riziko možná z 80 procent času.

Přemýšlím, co všechno se může pokazit,

„To neštěstí se mi navždy vrylo do mysli. Jakmile dnes vyjdu z kanceláře, už se automaticky dívám, zda je volný nouzový únik, kde jsou hasicí přístroje, zda jsou všechny baterie nabité. je od požáru uzavřené a doufá v otevření první části areálu tuto sezónu. Už třicet let Sieře šéfující John Rice musel propustit 550 ze šesti stovek sezónních pracovníků.

Místním novinám řekl: „Pro odvětví, které je

a chci, aby existoval plán, jasná komunikace a aby každý ten plán znal. Často je to o několika záložních plánech, kdyby ty předchozí selhaly. Je to do velké míry jako s řízením auta. Díváš se na horizont, vidíš dopředu

– které potenciálně ohrožují váš provoz.

Přemýšlejte o nepříznivém počasí, o hrozbě bombového útoku, o aktivním střelci, o závažném úniku dat. Buďte však realističtí: ano, existuje možnost, že na vaši sjezdovku spadne i meteorit, ale bylo by ztrátou času takovou situaci plánovat. Lepší je uvažovat velké strukturální škody – požár, vítr, provozní havárie, lidský element.

Forma instrukcí Způsob formátování plánu není rozhodně tak důležitý jako jeho obsah a úplnost. Krizový plán by měl obsahovat jednoduchý mechanismus, kterým může jakýkoliv střediskový zaměstnanec efektivně zaktivovat dotčený pracovní tým. „Pro mě je nejdůležitější částí náš seznam pro přivolání pomoci; kdybych neměl nic dalšího než tento seznam, stále budu mít pevnou víru, že událost dobře

155

snowBIZ | PROVOZNÍ BEZPEČNOST

kopie plánu. Nepodceňte existenci tištěných verzí – mějte svůj plán na sdíleném disku, ale pro případ, že nouzová situace vyřadí proud, budete potřebovat tištěné kopie.

Aktualizace, školení, informování

FOTO: SIERRA-AT-TAHOE

Havarijní plány jsou živými dokumenty. Lidé přicházejí a odcházejí, včetně těch, kteří mají v plánech klíčové role. I potřeby a protokoly se časem mění. Plány by měly být přezkoumávány a aktualizovány alespoň jednou ročně. Rovněž školení jsou v této oblasti

se bezpochyby našla řada havarijních plánů, jinak slušně promyšlených – až na tuto část.

Pokyn týkající se komunikace? „Obraťte se na marketing“ – aniž by střediskový marketing tušil, jak s tímto přehozeným horkým bramborem dál naložit.

Vytvoření plánu krizové komunikace, který je v souladu s velkým střediskovým havarijním plánem, je samo o sobě významným procesem. Několik úvah na toto téma najdete hned v navazujícím článku „Co říkat a jak“.

FOTO: SIERRA-AT-TAHOE

zvládneme, protože na to budeme mít lidi,“ míní John Rice.

Kdo co udělá, kdo bude za co zodpovědný?

Opět přemýšlejte v mezích záměrné nadbytečnosti: mimořádné události nerespektují dny volna, takže budete chtít označit hned několik lidí schopných zvládnout každou potenciálně potřebnou roli. Některá střediska to dělají prostřednictvím pracovních pozic, jiná označují konkrétní osoby, některá to dělají kombinací obojího. Pozitivní je, že pokud jde oblast odpovědnosti ruku v ruce

ŠÉF STŘEDISKA SIERRA-AT-TAHOE JOHN RICE PROHLÍŽÍ TERÉN SKIAREÁLU ZE SHOŘELÉ VĚŽE JEDNÉ Z LANOVEK, LISTOPAD 2021

Zaměření havarijního plánu s pracovním zařazením, je aktualizace plánu o něco méně časově náročná. Skutečným oříškem je však řízení jednotlivých kroků při konkrétních typech incidentů, protože tak se ujistíte, že jsou věci skutečně promyšlené

důležitá; řada středisek využívá školení při sezónním nástupu nových zaměstnanců, obvykle nějakou formou online prezentace.

Většinou také v průběhu sezóny pravidelně bezpečnostní tematiku procvičují, buď online

Středisku shořely lanovky, budovy, elektrické vedení, tisíce stromů v terénu sjezdovek. Po uhašení se ohořelé pahýly, které pracovní čety nestíhaly kácet, staly rizikovými a začaly padat na tažná lana vleků. a realistické. Vyvarujte se obecných formulací typu „dostat lidi z budovy“ – bez toho, aby bylo uvedeno, jak a kam mají jít dál. Krizové plány by měly být formulovány tak, aby jim zaměstnanci snadno rozuměli a skutečně udělali, co je třeba.

Některá střediska vedou své plány jako kompletní svazky, jiná editují každou položku plánu jako separátní dokument a pak všechny svazují dohromady. Tímto způsobem a s vyznačením data na každém z nich lze aktualizovat jednotlivé součásti plánu, aniž by se musel znovu tisknout celý komplet, a poslat pouze revidovanou část zaměstnancům, kteří si uchovávají tištěné

156

formou, nebo u stolu. Pandemické okolnosti v posledních letech omezily možnosti středisek provádět osobní simulace za účasti profesionálních záchranných složek nebo Horské služby; ty však mohou mít významnou hodnotu pro rozvoj vztahů s těmito externími subjekty a pomoci jim získat lepší představu o tom, co se ve středisku děje.

Vše, co bylo v článku zmíněno, bylo zaměřeno operativně. Jednou z klíčových rolí při řízení reakcí na mimořádné události je však role pracovníka pro informování veřejnosti.

Kdysi se na ni myslelo jen okrajově, dnes už je považována za dostatečně důležitou (či by považována být měla). Ve střediscích by

Návrhy typů krizových okolností, které by vaše středisko mohlo chtít zahrnout do svého plánu. Nemusí pro vás platit všechny a můžete mít specifické potřeby, které nejsou uvedeny níže.

Aktivní střelec Vypuknutí infekční nemoci Katastrofické zranění nebo úmrtí Incident s hromadným neštěstím Katastrofické selhání zařízení Ozbrojené přepadení Situace s rukojmími Mimořádné povětrnostní situace Požár / výbuch Záplavy Zemětřesení / vichr Krádež / vandalismus Porušení zabezpečení dat Útok ransomwaru Přerušení provozu Občanské nepokoje Nehody vozidel Obvinění z rasové nebo sexuální diskriminace Útoky na sociální média

Force Jacket Formula Pants

kjus.com

Text: Tom Řepík

FOTO: FACEBOOK

snowBIZ | KRIZOVÁ KOMUNIKACE

Co říkat a jak

Středisková komunikace po významných negativních událostech musí probíhat uvážlivě a s maximální opatrností.

J

eště nepříliš dávno horská střediska zveřejňovala informace o špatných zprávách jen nerada, pokud vůbec. Částečně to bylo způsobeno přirozenou defenzivitou vedení skiresortů a částečně na pokyn jejich právníků, kteří se pochopitelně obávali prohlášení, jež by se mohla ukázat jako škodlivá při eventuálním soudním sporu.

To bylo tehdy. Dnes existuje velká pravděpodobnost, že se středisková nehoda objeví v nějaké formě na sociálních sítích. A když k tomu dojde, každá organizace, která se snaží předstírat, že se nic nestalo, vypadá přinejlepším bezradně a přinejhorším nečestně.

Změnilo se i něco jiného: dnes už více rozumíme psychologickým procesům, jež postihují oběti a pozůstalé po obětech událostí, které jim změnily život. Ačkoli se vždy najdou lidé, kteří doufají, že na špatné situaci nějakým způsobem vydělají, výzkumy naznačují, že jednou z největších potřeb lidí po negativní události, která jim ovlivnila další život, je pochopit, co se stalo a proč. Pokud tyto informace nedostanou včas, často dojdou k závěru, že jedinou možností, jak je získat, je soud. V takových případech lze od žalujících právníků slyšet neslýchané – že jim „nejde o peníze“. Osobně můžete být k takovým tvrzením skeptičtí, ale v mnoha případech je to skutečně pravda.

Zkušený právník každému střediskovému mluvčímu poradí, že i když se vám stala téměř

158

totožná událost, nikdy byste neměli oběti nebo pozůstalému říkat, že víte, jak se cítí, protože to ve skutečnosti nevíte. Nikdy byste se také neměli pokoušet pomoci někomu najít „uzavření“ nešťastné události. Pro oběti je jediným uzavřením to, že se jejich život vrátí do stavu, v jakém byl před událostí, a to prostě nemůžete poskytnout. To nejlepší, co můžete udělat, je podpořit je na cestě k jejich novému normálu.

Ke komu mluvit?

Během nějaké kritické události se o ni zajímá široká škála lidí. Podobně jako kámen vhozený do rybníka se vlny šíří v kruhu směrem ven. Epicentrem nehody jsou oběti a jejich nejbližší.

Koho dalšího se událost dotkne? Vašich zaměstnanců – těch, kteří na situaci pracovali, jejich kolegů a jejich rodin. Kromě rodin je třeba vzít v úvahu i komunity, skutečné i virtuální.

Dále jsou tu pracovníci různých zásahových struktur. Jsou tu další zaměstnanci střediska, kteří nebyli přímo zapojeni, ale jichž se okolnosti téměř jistě dotknou, ať už kvůli nově vzniklým obavám o další osud střediska, nebo proto, že se na ně obrátí zákazníci s žádostí o informace.

A nezapomínejme na tyto zákazníky, plus jejich přátele, jejich komunity atd. A co vaše do střediska předem objednané školní skupiny?

Vaši finanční partneři nebo pronajímatel? Vaši

dodavatelé? A co po senzacích lačná média, od místních až po hlavní?

Existuje spousta lidí, jež bude zajímat váš (střediskový) pohled na událost, která se přihodila.

Proto je nejlepší přemýšlet o své oficiální komunikaci komplexně. Mnoho manažerů uvažuje především v kontextu veřejných informací, ale soukromé výměny jsou stejně důležité – možná ještě důležitější. A takový přístup si vyžaduje poměrně dost zapojených lidí; kromě samotné časové náročnosti je velká pravděpodobnost, že osoba, která se nejlépe hodí pro jednání s truchlící rodinou, není stejnou osobou, která je zkušená čelit (v takových případech obvykle nijak shovívavě nakloněným) novinářům.

Správné plánování krizové komunikace znamená pochopit, kdo se obecně může zajímat o významnou negativní událost ve vašem středisku. Každá z těchto zainteresovaných stran potřebuje obdržet odpovídající sdělení. Za tímto účelem byste měli určit a vyškolit osoby, které budou s každou skupinou pracovat, dlouho předtím, než se něco stane.

Umět se omluvit Právníci se často obávají, že zaměstnanci střediska mohou říci něco, ať už v médiích nebo soukromě, čím v podstatě převezmou odpovědnost za událost. Omluva tak může být vykládána.

To nemusí být vždy špatně. Když víte, že je to vaše vina, je často nejlepší přijmout odpovědnost, vyložit karty na stůl a co nejrychleji, přímo a bezelstně pracovat na vzájemně přijatelném řešení se zúčastněnými stranami.

Takový přístup však s sebou nese několik velmi závažných dodatků. Předně předpokládá, že váš obhájce se strategií souhlasí; může mít velmi dobrý důvod, proč tak nečiní.

A za druhé, předpokládá, že veškeré potřebné odpovědi týkající se incidentu lze nalézt rychle.

V některých případech typu významné újmy na lanovce může trvat mnoho měsíců, než budou veškeré související expertýzy dokončeny.

S ohledem na to je vyjádření lítosti – například „je nám všem nesmírně líto, že se to přihodilo“ – nejen vhodné, ale ve většině případů i k dobru chodu následných věcí. Vyjádření soucitu je zkrátka projevem slušného člověka.

A je obhajitelné i u soudu: může vám být skutečně líto, že se něco stalo, i když s tím skutkově nemáte nic společného.

Vyjádřit soucit Lidsky podané vyjádření zájmu a soucitu je nezbytné. Pomůže vám ujistit okolní dotčené skupiny, že vám na okolnostech skutečně záleží a nejste jen mluvícím robotem bezcitného podniku.

Je důležité dát najevo, že vám na dotčených skutečně záleží. Před patnácti nebo dvaceti lety mohl tiskový mluvčí uvést: „V myšlenkách jsme s rodinou a modlíme se za ni.“ Dnes se z toho stalo nadužívané klišé. Stále je to však lepší než mlčení a mohou dokonce nastat situace, kdy je to to nejlepší, co máte k dispozici. Čím více však můžete vyjádření obav a soucitu personalizovat a čím více se v něm odráží to, co k události a postiženým skutečně cítíte, tím lépe.

Pamatujte, že byste neměli naznačovat, že víte, jak se dotčení cítí. Je však zcela v pořádku vyjádřit něco jako: „Sám jsem otec. Dokážu si živě představit, čím příbuzní právě teď procházejí.“

Zvládnout sociální komunikaci Zprávy o negativních událostech mohou dominovat na sociálních médiích libovolně dlouho, dokud je nevytlačí něco jiného. Každé středisko by se mělo ujistit, že má konverzaci na vlastních sociálních kanálech pevně pod kontrolou.

Nezapomeňte, že lidé, kteří vás na sociálních sítích sledují, si dobrovolně přáli, abyste jim posílali informace. Záleží jim na vás. Jedním z nejlepších způsobů, jak pošlapat jejich důvěru a zájem, je pokusit se s nimi manipulovat, o situaci mlžit a jinak intrikařit. Nejenomže budou reagovat vůči vám nepříznivě, pokud nebudete přímočaře upřímní; ale celý mediální obraz nastalé kritické situace ve výsledku ještě zhorší.

Váš komunikační tón je v těchto situacích zásadně důležitý. Pokud budou vaše výroky znít, jako by je psali právníci, vaše komentující publikum to nenechá bez povšimnutí a reakcí. Místo toho by váš tón měl být přirozeně nenucený a současně plně respektující jak závažnost události, tak samotné publikum, které o ní informujete.

Je v pořádku vyzvat své publikum, aby se podělilo o soucit a soustrast s těmi, kterých se událost bezprostředně týká. Rovněž je v pořádku požádat komentující, aby veřejně nespekulovali o příčinách události, a smazat komentáře a/nebo zablokovat ty z nich, kteří tak navzdory vaší žádosti činí.

Legitimní je také opravovat dezinformace, ale nenechte se vtáhnout do debaty přiživující spekulace. Místo toho se stavte do pozice zdroje spolehlivých informací a prokažte to tím, že všechny tiskové zprávy a oficiální podkladové informace zveřejníte bez zbytečných prodlev na svých sociálních sítích současně s jejich zveřejněním ve zpravodajských médiích. Připomeňte lidem, že vyšetřování vyžaduje svůj čas a že nebudete mít všechny odpovědi okamžitě.

Ještě tři stručné poznámky:

Zaprvé, většina pověřených koordinátorů střediskových sociálních kanálů nebyla vyškolena v krizové komunikaci. Pokud ano, nechte je sledovat kanály jako ostříž a upozornit vás (třeba i přes noc) na cokoli problematického.

Za druhé, nikdy se nezapojujte do komunikace s ostatními na stránkách, které nemáte pod kontrolou. Tedy na sociálních kanálech jiných než vašeho střediska, v diskuzích pod články zpravodajských serverů atd.

A konečně, mějte k dispozici hrubé šablony pro formulaci příspěvků na sociálních sítích souvisejících se špatnými událostmi. Nastavte je tak, aby se daly snadno přizpůsobit jakékoli situaci.

Plánovat Komunikace v krizové situaci často vyžaduje soulad mezi vedením střediska, jeho právníky a případně i pojišťovnami, jejichž peníze jsou v sázce. Vyžaduje posouzení lidských a fyzických zdrojů. Provádění takových úkonů v okamžiku kritické situace značně ztěžuje, nezřídka dokonce znemožňuje reakci rozsahu, jejž veřejnost uzná za adekvátní. Proto si vytvořte plán – a doufejte, že jej nikdy nebudete potřebovat použít.

BUDOUCNOST. UŽ DNES. official product partner

Naši experti pracují na průkopnických technologiích, aby pro vás našli to nejlepší řešení. Ať už sněžná děla, rídicí software nebo systémy zásobování vodou – rozhodnete se dnes pro budoucnost, abyste i zítra mohli těžit z technologického náskoku.

TT10 získal ocenení iF DESIGN AWARD 2022 Gold

W W W.T E C H N O A L P I N . C O M

2022

snowBIZ | PROVOZNÍ ADMINISTRATIVA

Text: Tom Řepík

Hlášení střediskových nehod Shrnutí osvědčených postupů, které nikdo nedělá rád: nahlašování provozních incidentů ve skiareálech.

V

FOTO: HS ČR

každém horském středisku se může stát – a také se stává – mnoho událostí v podobě nehod. Mohou se odehrávat na sněhu, na vlecích, uvnitř budov, na chodnících před nimi nebo na parkovišti. Nehody se mohou týkat vysokých rychlostí nebo žádné rychlosti, lidmi vytvořených prvků nebo přírodních překážek, složitého vybavení nebo žádného vybavení. Mohou být závažné nebo tak malé, že se o nich zúčastněné osoby (a personál střediska) nemusí do pozdější doby vůbec dozvědět.

160

Jakkoli mohou být různé, jedna část zůstává konstantní: nehody mají být zdokumentovány, jakmile k nim dojde. Incidenty je třeba dokumentovat jednak pro vlastní právní ochranu střediska a pak jednoduše proto, aby měl střediskový personál přehled o tom, co se v jeho provozu děje. Nic, co by se mělo brát na lehkou váhu.

Proč je to důležité Pochopení důležitosti hlášení incidentů je zásadní. Zdaleka nejde jen o to, aby si

středisko či nějaký konkrétní člověk kryl záda. Střediskoví manažeři obvykle chápou potřebu úplné, komplexní a objektivní dokumentace, ale chápou to i zaměstnanci, kteří jsou za vyplňování hlášení zodpovědní? Při tak důležitém úkolu by si veškerý personál střediska měl plně uvědomovat, proč je tato praxe tak stěžejní.

Hlášení provozních incidentů poskytuje podniku kritické údaje o jeho vlastním chodu. Horská střediska se ze své vlastní marketingové definice zabývají poskytováním nezapomenutelných a zábavných zážitků.

Zranění, ačkoli je potenciálně nezapomenutelné, rozhodně není zábavné. Pokud v rámci běžného provozu střediska existuje oblast, čas nebo zvyk, kde si návštěvníci (nebo pracovníci) opakovaně působí újmu, je na místě provést provozní úpravy. Údaje z hlášení

o úrazech pomáhají tyto trendy identifikovat.

V opačném případě dané středisko neplní své poslání.

Horská střediska potřebují nejen přístup k údajům o tom, co se děje ve všech oblastech jejich provozu; měla by tato zjištění

fotografie, výpovědi svědků, kontaktní údaje všech zúčastněných, informace z terénu (např. podmínky a počasí v daný den, počet lyžařů, hustota provozu, kolik sjezdovek a kterých účastníci nehody už sjeli), záznamy o školení zaměstnanců a veškeré bezpeč-

Pochopení důležitosti hlášení incidentů je zásadní. Zdaleka nejde jen o to, aby si středisko či nějaký konkrétní člověk kryl záda. i pečlivě přezkoumávat. Všechno v tomto oboru – technologie, věda, dokonce i lyže a snowboardy na našich nohách – se neustále mění. Šetření incidentů je bezesporu jedním z hnacích motorů změn nejen v provozech jednotlivých středisek, ale i v řadě oblastí v celém odvětví.

V případě nehod s následky se v rekreačním lyžování na celém světě čím dál častěji vedou soudní spory. Bez koherentní dokumentace nemají střediska dostatečnou právní obranu, pokud by někdo vznesl nárok nebo podal žalobu k soudu. Bez dobré dokumentace nelze vést právní bitvu. V případě žaloby nebo pojistné události může dokumentace pořízená v době incidentu a v hodinách a (v méně ideálním případě) dnech po něm přesně ukázat, co se stalo. A to může pomoci určit míru odpovědnosti – nebo její nedostatek.

Osvědčené postupy Hlášení incidentů by měla být pokud možno konzistentní, což však může být problém, protože každý incident je jedinečný. Příčiny konkrétních událostí se budou lišit a okolnosti každé z nich se budou lišit. Povrch sněhu, fyzické a emocionální stavy, denní doba, světlo, počasí a zázemí zúčastněných osob budou vždy odlišné. Vzhledem k tomu, že okolnosti jednotlivých nehod jsou tak velmi proměnlivé, následuje několik osvědčených postupů pro reakci na incidenty a jejich hlášení: Zajistěte místo události; ošetřete pacienta. Prvotním ohledem je vždy zjištění, zda je místo incidentu bezpečné a jaké ošetření pacient potřebuje. Vyřizování dokumentů musí počkat, dokud se situace v místě nestabilizuje. V té době – a teprve potom – zahajte včasný proces zajištění faktů o tom, co se stalo a jak personál střediska reagoval.

Vyplňte všechna políčka formuláře. Chybějící informace ztěžují obhajobu. Je proto nezbytné, aby formuláře o incidentech byly úplné; v případě, že se jedná o nehodu, je záhodno, aby byly v hlášeních přiloženy

nostní informace, které středisko poskytuje prostřednictvím webových stránek nebo značení.

Buďte jasní a konkrétní. Občas nemusíte mít všechny informace potřebné k vyplnění všech kolonek ve formuláři. V takovém případě je třeba uvést, že informace nebyly k dispozici s odůvodněním, proč. Pokud například sjel zraněný návštěvník na lyžích vlastními silami z místa nehody do základní oblasti, bylo to, protože nebyly k dispozici záchranářské saně, nebo protože postižený lyžař subjektivně považoval zranění za lehké?

Vždy v hlášeních o nehodách používejte celá jména a ke každému uvádějte telefonní čísla.

Buďte objektivní. Zpráva o incidentu by měla obsahovat formální fakta a měla by se vystříhat osobních komentářů či předsudků.

Případné dešifrování a rekonstrukci příběhů je radno nechat na právnících. Právníci a pojišťovny si na základě shromážděných informací vyvodí vlastní závěry.

Každou zprávu si nechte závěrečně zkontrolovat. Ať už se jedná o papírový formulář o události, který se vyplňuje, nebo o online formulář, který se zadává a ukládá, mějte vyhrazeného konečného recenzenta. Typicky to bývá někdo v odpovědné funkci z vedení střediska.

K dalším osvědčeným postupům patří psát čitelně a propiskou a také mít zavedené protokoly pro extra závažné (či jinak rizikové) incidenty, o kterých by mělo být informováno vyšší vedení, právní zástupce nebo pojišťovny. Mnoho středisek přešlo na online formuláře; ty často obsahují systémy automatického oznamování závažných příznaků a nevyžadují sledování (nebo uchovávání) papírových kopií.

Pandemické dopady?

Vzhledem k tomu, že střediska čelí prakticky již třetí pandemické sezóně, je na místě zamyslet se nad tím, jak mohly neustále se měnící protokoly kolem covidových ome-

zení ovlivnit hlášení incidentů. V některých případech si pandemické restrikce vynutily další kroky v procesu hlášení. V řadě středisek byly například vyhrazeny separátní prostory pro ošetření pacientů, kteří mohli být potenciálně infekční. Mezitím mohli být pracovníci, kteří byli vystaveni přímému kontaktu s potenciálně infekčními ošetřovanými osobami, v daný den staženi ze služby.

Pandemie též způsobila, že horská střediska – podobně jako podniky ve všech odvětvích – přešla na školení a schůzky online formou na dálku. Dokonce i v těch resortech, které provádějí školení o hlášení incidentů pravidelně každou sezónu, bylo pro vedení obtížné posoudit, zda si zaměstnanci materiál uspokojivě zapamatovali, pokud školení probíhalo distančně.

S pandemií související nedostatek personálu je dalším závažným aspektem, jenž může způsobovat posun v kvalitě hlášení. Něco, co občas bývá opomíjeno, je adekvátní počet zaměstnanců, který je potřeba k efektivnímu hlášení incidentů; nemůže to mít za úkol jediný pracovník, je k tomu opravdu potřeba tým. To může být problematické zejména ve

V případě nehod s následky se v rekreačním lyžování na celém světě čím dál častěji vedou soudní spory. střediscích s množstvím nelyžařských provozů, jako jsou hotely, restaurace, snowtubingové dráhy, kluziště nebo bazény, kde existuje možnost, že incidenty, ke kterým dojde mimo běžnou provozní dobu lyžařského střediska, nebudou z důvodu absence kompetentních pracovních sil dostatečně zaznamenány.

Věda i umění Hlášení incidentů je příslovečnou vědou i uměním. Věda spočívá ve shromažďování faktů, měření, fotografií a dalších tvrdých dat.

Uměním je zde metaforicky míněno vedení smysluplných rozhovorů se svědky a dalšími zúčastněnými stranami, pořizování popisných fotografií, které zohledňují světlo, úhel záběru a kompozici, a splétání informací do čtivého popisu. Buďte zvědaví a v každém ohledu objektivní.

Pamatujte, že hlášení incidentů není jen o ochraně před právními problémy, ale o sebereflexi a učení, které vede k pozitivním změnám v jednotlivých střediscích i v celém odvětví. Nejde ani tak o to zjistit, co středisko udělalo špatně; jde o to pochopit, jak to dělat lépe.

161

HAPPY END

POZNEJ ŠVÝCARSKO A VYHRAJ!

VYHRAJTE: dvě noci v hotelu se snídaní pro dva včetně skipasů www.snow.cz/souteze

skicentrumeden.cz

LASER WRT PRO

BUILT FOR PERFECTION NOVÁ LASER WRT PRO Lyže pro experty 100% slalom, 100% obří slalom 200% závodní DNA #BuiltForPerfection

CARBON STEERING CONTROL. Maximální výkon, maximální kontrola Inovace pro odborníky a znalce, testováno v závodních podmínkách