SNOW 128 - prosinec/leden 2020/21

6x SKIPAS ZDARMA

HERLÍKOVICE JEŠTED KRALIČÁK KUNČICE

128 – PROSINEC–LEDEN 2020/21 RETRO: 100 LET PROMĚN LYŽOVÁNÍ | LEGENDY: LYŽAŘ ERNEST HEMINGWAY | TEST: TOP UNIVERZÁLKY A ALLMOUNTAINY

LYŽOVÁNÍ SKIALPINISMUS FREERIDE

100 let proměn lyžování

WWW.SNOW.CZ

LEGENDY: LYŽAŘ ERNEST HEMINGWAY TEST: TOP UNIVERZÁLKY A ALLMOUNTAINY STORY: LANOVKOVÉ KATASTROFY – DVĚ NEŠTĚSTÍ V CAVALESE OBRAZEM: BELLA COOLA – HELISKIING U MOŘE

SNOW 128

PROSINEC–LEDEN 2020/21 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

SOUTĚŽ O AUDI

Soutěž s Atomic o nové nadčasové Audi Q3 Sportback. Stačí dát „Tohle se mi líbí“ facebookové stránce Atomic Skiing CZ a pak už jen vyplnit formulář na www.atomic.com/audi-cze.

Více síly, více endorfinů v krvi, více dynamiky! Takové jsou lyže Atomic a takové je i nové Audi Q3 Sportback.

SHESKIS

Protože lyžování je její vášeň.

NO COMMENT

4

5

FOTO: RED BULL MEDIA POOL

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

OBSAH

26|

ESTER LEDECKÁ MÁ NAŠLÁPNUTO

8

THE

24| 26| 28| 32|

34| 36| 38| 40| 42| 44|

48| 52| 58| 60| 66| 72|

79| 102|

NEWS: LEVI VE ZNAMENÍ SOBA

SNOWTEST 2020: 18 TOP UNIVERZÁLNÍCH LYŽÍ

ECHO: ESTER LEDECKÁ PŘED SEZÓNOU 20/21 LUCAS BRAATHEN: CHCI SE STÁT NEJLEPŠÍM!

!

ACADEMY

Svaz lyžařů představil nový brand

104| 106| 108|

Roman Kumpošt: Fluor musíme zcela vymazat

RESORT

SKI WITH ME: KOUZELNÁ HŮLKA BUĎ FIT: JAK NA PLOTÉNKY? JDĚTE SE POVĚSIT!

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

!

APUL NEWS

Talent Jan Šimek

112| 116| 118| 120| 144| 158| 159|

Saalbach: Blízké a obří Lyžování

Snový víkend Martiny Dubovské

!

OBERWIESENTHAL: VÝKLADNÍ SKŘÍŇ SASKA

!

Valteřická líheň: Mistři všech disciplín

VAL GARDENA RONDA: NÁŘEZ SJEZDŮ I PANORAMAT PRÁVO: ÚRAZ MALÉ LYŽAŘKY NA LANOVÉM VLEKU

VYMÁČKNI ZE SJEZDOVKY MAXIMUM!

ČESKÉ HORY: TŘI NOVÉ LANOVKY (2. DÍL)

STORY

Pepi Fischer: poslední lyžařský magnát Legendy: Lyžař Ernest Hemingway

!

RECENZE: MODERNÍ LYŽAŘINA KILPI

FACE: NEZNIČITELNÝ MANFRED MÖLGG

Tajné konto, veksláci a podpultovky

DECLIVITY 82 Ti

MARKET

WORLD CUP

ŠPIČÁK: LYŽOVÁNÍ PROCHÁZÍ ŽALUDKEM

!

ON THE ROAD: JAK ZACHRÁNIT MANŽELSTVÍ!

!

Nostalgie: Když kraloval tisk Havárie lanovek: Dvě tragédie v Cavalese

!

: 100 let veřejného lyžování

: Lyžování před kamerou

!

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

Distributor pro ČR a SR: SES Sports s.r.o, email: info@nitro.cz

ELISABETH GERRITZEN, KRISTOFER TURDELL & TAO KREIBICH PEAK PERFORMANCE ATHLETES & FRIENDS KICKING HORSE, CANADA

FOTO: GRAND GUNDERSON

OBSAH

173|

Zcela mimořádné je lyžování v málo osídlené pobřežní oblasti kanadských Coast Mountains kolem městečka Bella Coola. Přes zimu tam napadne až 25 metrů sněhu, přičemž můžete lyžovat až k pobřeží Tichého oceánu.

12

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

UŽIJTE SI DOBRODRUŽSTVÍ NA SKIALPECH BEZPEČNĚ Pod vedením profesionálů, horských vůdců a znamenitých lyžařů Víti Nováka, Vojty Dvořáka a dalších.

SKIALPOVÉ VÝSTUPY I HORSKÉ PŘECHODY PRO POKROČILÉ Pro fajnšmekry, ale i jako pokračování našich kurzů na cestě za dalšími skialpinistickými zážitky nabízíme sérii atraktivních horských výstupů a horských přechodů.

STUBAI – SKIALPOVÉ VÝSTUPY SILVRETTA – SKIALPOVÉ VÝSTUPY SILVRETTA HAUTE ROUTE – SKIALPOVÝ PŘECHOD ÖTZTAL – SKIALPOVÝ PŘECHOD

TERMÍNY: 4–5 dní (březen–duben) CENY: od 9 900 Kč

Sp si slňte lyž vé a sn řské y!

164|

GENERACE FREESKIINGU

Už i freesking má prostor bilancovat. Podívejte se, jak přední freeskieři – společně s Viktorií Rebensburg, která ještě loni putovala s alpským bílým cirkusem – vzdali hold svým předchůdcům. Stylově, v dobovém vybavení i oblečení…

SNOWbiz

POWDER

164| 170| 172|

: SVOBODNÉ LYŽOVÁNÍ JEDNÉ GENERACE

KRIZOVÁ KOMUNIKACE: STŘEŽIT SVOU POVĚST STŘEDISKOVÁ KOMUNIKACE: HLÁSIT, SDÍLET, VYSVĚTLOVAT

HIMÁLAJSKÁ RYCHLOVKA: MERA PEAK HELISKIING OBRAZEM: 25 M SNĚHU V BELLA COOLA

185| 188| 190| 192|

!

INSPIRACE Z JIHU: VSTŘÍC NEZNÁMÉMU

LANOVKOVÉ KURIOZITY: FUNITELY (2. DÍL)

Akce připravíme i na zakázku ve vámi zvoleném termínu.

www.adventura.cz skialp@adventura.cz

Seiser Alm / Alpe di Siusi

Foto: Seiser Alm Marketing/Harald Wisthaler, Helmuth Rier, F-Tech

Zažijte rozlehlost největší evropské náhorní plošiny v srdci Dolomit pod ochranou UNESCO

62 km sjezdovek na rozlehlém alpském plató / 22 moderních lanovek a vleků s dětskou ochranou / výhradně sedačkové lanovky krátké čekací doby / tři funparky pro děti / nejlepší italský snowpark a jeden ze tří nejlepších snowparků světa unikátní výhledy na impozantní vrcholky Dolomit Seiser Alm / Alpe di Siusi, Tel. +39 0471 709 600, info@seiseralm.it, seiseralm.it

www.seiseralm.it

Seiser Alm / Alpe di Siusi: Z Prahy pouze 650 km

Bolzano Bozen

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub

KRESBA: ONDRA TŮMA

REDAKTOŘI

Sto let lyžařské svobody

P

řesné datum neexistuje, ale stylu, frézovaných stop, vleků, zimní exaktní počty v tomto případě ani dovolené, jízdy v boulích, baletu, nejsou nutné. Zatímco před první vállyžařské akrobacie, lanovek, školkou bylo lyžování záležitostí pionýrů ních lyžařských zájezdů, freeridu, a dobrodruhů, po ní našláplo do další snowboardingu, manšestru, carvingu, etapy svou expanzí mezi veřejnost – snowparků, freestylu, funcarvingu, tu sportovní a zvídavou zároveň. Velmi skitouringu… Lyžování zrcadlí, jak se rád o těch dobách sním, protože pocity, projevuje lidská kreativita, touha reakteré vstřebávali tehdejší lyžníci při lizovat svobody, které nám svět nabízí. občasných návštěvách zasněžených Dešifruje samotné lidské nitro v prohor, dnes nedokáže nikdo plně pochoměnách času. pit ani vložit do patřičného kontextu, Ačkoli se dnes zdá, že už je všechno a tedy nabízejí tolik prostoru pro fanvymyšleno a že už není prostor pro tazii. Srší z nich romantika, smělost cokoli významného nového, růst i touha po objevování neznámého. lyžařského stromu se nikdy nezaA jaká to asi musela být extáze, když staví, nezadusí-li jej okolnosti. Vůbec jste po celodenním šlapání nahoru to ale neznamená, že se každý jeden sfrčeli z nehostinné divočiny zpátky z nás musí držet jeho posledních přído civilizovaného údolí během pourůstků a čerstvých výhonků. Naopak: hých desítek minut! Skoro by se mi lyžování roste kumulativně, nové se chtělo do těch časů reinkarnovat. napojuje na to starší a společně tvoří Kdybych ovšem neznal širší okolí dnes již mohutný strom, ze kterého si časové osy tehdejších dějin… může každý z nás trhat takové dobKdyž se vzneseme ještě více a pozoroty, na jaké má zrovna chuť. Není to rujeme delší úsek toku lyžařského nádhera? času, můžeme si všimnout, že lyžoPřestože má právě dnes lyžování vání nejenže odráží charakter doby, většinově polohu silně komerční, kdo ale vykazuje i silnou evoluční energii, chce, velmi snadno si v něm dokáže která se prosazuje všude, kde jí to vybrat místo hamburgeru nějakou prostředí dovolí. Z projevů lyžování se skutečně vybranou potravinu dochudají číst pocity a touhy té které genecenou třeba směsí akčního koření, race. Zejména po druhé válce, kdy se objevitelským glazé nebo zálivkou konečně natáhlo období míru natolik, intimity. I my v moderním světě tak aby dovolilo více než jen bojovat o předosáhneme na podobně zdravou, žití, se dají z nadhledu krásně pozorovydatnou a opojnou lyžařskou stravu, vat jednotlivé vývojové epizody: oddějakou konzumovali lyžařští pionýři, ať lení běžek a sjezdovek a následně už před staletím, nebo třeba v osmdedalší specializace a bujné větvení sátkách. Teď už si jen nadále uhlídat rodokmenu sněhových sportů. Tak tu časovou osu nejbližších dějin. jsme se dočkali třeba bruslařského Petr Socha a SNOW

16

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Powder) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE

Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Marie Potužilová, Andrea Rosenbaumová INTERNET

Petr Havelka, Radek Holub, Tomáš Roba Všichni výše uvedení používají e-mailovou adresu ve tvaru: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Ivan Balek, Pavel Božák, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Vít Moudrý, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

SNOW, Č. 128, ROČNÍK XIX.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o.

Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Vychází 7x ročně.

Toto číslo vyšlo 3. prosince 2020, další vyjde 21. ledna 2021.

OBÁLKA/FOTO: Klaus Polzer / Red Bull Content Pool, jezdec Henrik Windstedt Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena.

SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2020

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

HELLYHANSEN.COM

THE NEXT LEVEL OF RESPONSIBLE WATERPROOF/BREATHABLE TECHNOLOGY.

Helly Hansen Store – Westfield Chodov Helly Hansen Store – Aupark Bratislava AURÉLIEN DUCROZ / PROFESSIONAL SKIER

18

Photo: © Agence Zoom

Výhradním dovozcem a distributorem pro ČR je firma BRETTON s. r. o., www.bretton.cz

Pro naše hrdiny bílých svahů, jako je Henrik Kristoffersen, vítěz Světového poháru v obřím slalomu a slalomu v roce 2020, nebo i pro vás vyvíjí Rossignol vysoce výkonné a inovativní vybavení, abyste mohli dosáhnout svých snů, sdílet svou vášeň a zažít své emoce naplno!

Staňte se i vy členem rossignol klubu vítězů! hero elite lt ti

www.rossignol.cz

hero world cup 140

www.bretton.cz

OBJEVY ZA HRANICEMI REALITY I FIKCE

Nahraně

TEXT: KEDAR SOPEL

ROVNOST SE ZAVEDE I PRO LYŽAŘE V neklidné době, kdy se valná část obyvatel světa zabývá hlavně tím, jak si zakrýt ústa a nos, mohlo uniknout pozornosti, že byla rozšířena Ženevská úmluva o pindíku a vagíně a jiných rovnostech. Pro lyžaře je podstatný především článek, který stanovuje kvóty na přítomnost lyžařů různého vyznání v areálech i na hromadných akcích.

V praxi to především znamená, že musí být zajištěn rovný poměr sjezdařů, běžkařů či snowboardistů. Nařízení platící už pro nadcházející sezónu 2020/21 některé sportovce poměrně překvapilo. „Já to na snowboardu neujedu,“ lamentuje Houbumil Janč, dlouholetý účastník běžkařského závodu Jizerská 50, když zjistil, jaké mu bylo ke startovnímu číslu přiděleno náčiní.

Spravedlivě podle kvót budou během zimní sezóny umisťováni do jednotlivých zemí také samotní lyžaři. Češi se tak už nebudou moci rozjet lyžovat, kam je napadne, ale budou po Evropě přerozděleni, a to

20

i s jejich pověstnými frontami u vleků, zapsanými na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V budoucnu se počítá s tím, že přerozděleny budou v rámci rovnosti a spravedlnosti také významné národní hory. Švýcaři přitom nedávno s překvapením zjistili, že se kvóty týkají i neutrálních zemí, tedy mj. Švýcarska, a protože byla úmluva uzavřena během nouzového stavu, nezmění na tom už nic ani případné referendum.

Historický úspěch české delegace v následném vyjednávání slavnostně oznámil premiér: „Samozřejmě se velká bitva strhla o to, kdo dostane Matterhorn. A já můžu slíbit, že jako první jej získá Česká republika. Jelikož Matterhorn mají lidé spojen hlavně s čokoládou, bylo rozhodnuto, že jeho hostitelství v Česku dostane na starost nějaký potravinářský koncern,“ ujistil předseda vlády i pochybovače, že vše proběhne jako po másle.

Vedení vybraného agrokoncernu prý premiérovi dokonce prozradilo, kde bude Matterhorn umístěn. „Bude to u Průhonic, aby si ani zpovykaní Pražáci nemohli stěžovat, že se pro ně nic nedělá.“ Lyžaři se na švýcarský symbol u Prahy mohou těšit už v přespříštím unijním programovém období, pravděpodobně v roce 2039.

FOTO: DEPOSITPHOTOS (KOLÁŽ SNOW)

S

větem prochází vlna rovnosti, která dalekosáhle ovlivní také lyžování.

Národní, rasová nebo třeba genderová rovnost jsou pro každého dnešního obyvatele planety samozřejmostí, málokdo si však uvědomuje, že rovnost musí platit i v lyžařském vyznání.

a r E yo u cut out 4 it?

0,03 s. Tolik dělilo Alexise Pinturaulta od pódiového umístění v úvodním obřím slalomu sezóny na rakouském ledovci Rettenbach. Ačkoliv na něj zbylo nepopulární umístění pod stupni vítězů, Francouze to nerozhodilo. „Vím, že jsem tentokrát nebyl na Sölden stoprocentně připravený, takže jsem za čtvrté místo skutečně rád,“ uvedl borec z Courchevelu.

K jeho spokojenosti možná přispělo i to, že předčil své předpokládané největší konkurenty v boji o velký křišťálový glóbus – pátého Henrika Kristoffersena a úřadujícího vítěze Aleksandera Aamodta Kildeho, který po chybě nedokončil. (mk)

22

23

FOTO: ÖTZTAL TOURISMUS/ERNST LORENZI

WORLD CUP

SNOW.cz/SP

NEWS

Ve znamení soba

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

„Céčko“ řádí

Kromě šance na dvě dobrá umístění tak děvčata získala i šanci na dva soby. Soba vždy dostane vítěz závodu, může si ho pojmenovat a po závodech odvézt domů. Zatím nevím o nikom, kdo by došel dál než ke jménu. Také co doma s jedním sobem. Ale dva už jsou v podstatě stádo! A to se vyplatí! Kdo z vás může říct, že má doma stádo sobů?

FOTO: AGENCE ZOOM / ROSSIGNOL

Tradiční slalomový otvírák v tradičním termínu letos zaznamenal jednu netradiční změnu.

Vzhledem k řádícímu „céčku“ se letos uskutečnil bez účasti mužů. Sem tam nějaký trenér a pořadatel tam teda byl, ale závodníci žádní. FIS se snaží kalendář žen a mužů maximálně oddělit, takže letos oba závodní dny ve Finsku připadly ženám.

Šance a statistiky

Šanci na dva soby mělo hned několik děvčat. Petra Vlhová, ze které vyrostla závodnice světové třídy, jež lyžuje i na naprosté hraně zcela automaticky a bez výpadků, Mikaela Shiffrin, která se rozloučila se závoděním na konci ledna v Bansku a nikdo netušil, v jaké formě se vrátí, Wendy Holdener, která stále čeká na své první vítězství ve slalomu stejně jako její týmová kolegyně Michelle Gisin. Zuby si brousila i silná rakouská skvadra čtyř Katharin. Truppe, Galhuber, Huber, v čele

s Katharinou Liensberger.

Z pohledu statistik jsme mohli počítat i s Kanaďankou Erin Mielzynski, která je kromě Shiffrin a Vlhové jedinou aktivní závodnicí s vítězstvím ve „svěťákovém“ slalomu.

Statistika, která ukazuje naprostou nadvládu dvou závodnic, je o to děsivější, že Mielzynski svůj triumf zaznamenala v roce 2012.

A dva soby vyhrává?

V sobotním klání si pro soba dojela Petra Vlhová. Sice o prsa čínské ženy před Mikaelou Shiffrin, ale na to se historie neptá. Třetí místo brala spokojená Katharina Liensberger, kterou známe i z loňské přetahované o značku Kästle. Druhého soba brala v neděli opět Slovenka. Na druhé místo si ve slalomu poprvé v životě sáhla Michelle Gisin, do třetice všeho nejlepšího brala bronz podruhé Rakušanka Liensberger. Mikaela Shiffrin po dvou nervózních jízdách skončila v neděli „až“ na pátém místě se ztrátou 0,93 s. Tedy pouhé 3 desetiny před Martinou Dubovskou, která si dvěma excelentními jízdami na úrovni těch nejlepších slalomářek dojela pro 10. místo, v předchozím sobotním závodě pro 12. Petře Vlhové gratulujeme k sobímu stádu a Martině Dubovské držíme palce, ať jí to jezdí pokaždé jako v Levi.

FOTO: AGENCE ZOOM / ROSSIGNOL

Hned dvě vítězství (dva soby) sebrala v Levi Petra Vlhová

24

Letošní Levi postihla neúčast celého švédského týmu.

Stačil jeden nakažený trenér a finskému pravidlu „všichni zdraví, nebo nikdo“ se nebylo jak vyhnout. To může do budoucna ovlivnit i spoustu dalších závodů.

Jedno z pravidel říká, že závodu by se mělo zúčastnit více než 70 % závodníků z 10 nejlepších zemí. V případě neúčasti celých týmů to znamená minimálně sedm týmů z deseti. Pokud je počet menší, neznamená to však automatické zrušení závodu.

O tom rozhoduje pracovní skupina FIS pro covid-19 po konzultaci s dalšími orgány.

V rakouském Lechu, kde se na delší dobu naposledy potkala ženská a mužská část závodního pole, třeba chyběla kvůli pozitivním testům větší část švýcarského mužského týmu, jmenovitě Justin Murisier, Marco Odermatt a Loic Meillard.

Trochu hazardu?

Vlastně se nejedná o klasický hazard. Prohrát nemůžete, vyhrát ano, a nebude vás to stát víc než registraci. FIS letos spustila zajímavou tipovací soutěž. Stačí se zaregistrovat na stránce www. predictorchallenge.fis-ski.com a před každými závody tipovat, kdo vyhraje. Ale nejen to.

Hádat můžete i v kategoriích, jako je „nejmladší závodník v top 10“, „nejlepší země v top 10“, „maximální časový rozdíl pro kvalifikaci do druhého kola“ apod. Hrát můžete se všemi, nebo sami ve své privátní soutěži, do které pozvete třeba jen přátele. A vyhrát můžete například hodinky Longines. Třeba ty od Aksela Lunda Svindala.

SHIFFRIN

THE REUSCH SIGNATURE LINE.

HLAVNÍ POSTAVY | SUPERSTARS | PRŮKOPNÍCI Vyvinuto, testováno a ověřeno světovou lyžařskou špičkou.

V úzké spolupráci s našimi dlouholetými partnery jsme vytvořili výjimečnou kolekci rukavic, která zosobňuje styl, vkus a potřeby těch, kteří neustále posouvají hranice dokonalosti.

WORLD CUP

SNOW.cz/SP

ECHO

FOTO: REDBULL CONTENT POOL

Úspěšný tým bude pokračovat, jen Ondřeje Banka nahradí… Kdo? To si ještě musíme počkat.

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

ESTER LEDECKÁ a hledání ideální stopy

P

o stránce lyžařské to předvedla v uplynulém roce, kdy skončila druhá ve sjezdu, třetí v kombinaci a desátá v celkovém bodování SP. Změna je ale patrná i ve vystupování na veřejnosti, kdy se dávno neizoluje pouze ve své pověstné bublině. To potvrdila na tiskové konferenci zkraje listopadu: „Tentokrát mě ani nemusel nikdo přemlouvat, já se na vás těšila,“ prohodila na začátek s úsměvem k novinářům.

Jedním z důvodů k setkání lyžařky s tiskem bylo oznámení o konci spolupráce s Ondřejem Bankem. Spekulace některých médií, co za tím asi tak může vězet, jsou přitom spíš než čím jiným ukázkou senzacechtivosti.

Někdejší český reprezentant už měl po letech závodnické a posléze trenérské kariéry dost harcování po celém světě a rád by se zcela logicky věnoval pro změnu rodině. Sama Ester Ledecká ostatně nevyloučila možnost spolupráce třeba někdy v budoucnosti. Pro letošní sezónu ovšem ne.

26

Kdo naopak na trenérské lavičce zůstává, je starší z bratrů Bankových, Tomáš, a snowboardový trenér Justin Reiter. I v nadcházející sezóně se bude česká závodnice věnovat oběma odvětvím na sněhu. Poté, co loni řešila nespokojenost s vybavením, co se snowboardingu týče, věnovala velkou část podzimu testování a má dojem, že si tentokrát vše sedlo.

Kdo bude v týmu dvojnásobné olympijské medailistky nováčkem, to bude kouč, který nahradí Ondřeje Banka. Ten pomáhal stávající Královně bílé stopy hledat na svahu tu optimální linii, která způsobí, že bude v cíli rychleji než všechny soupeřky. „Rozhodila jsem sítě na nějaké nové dobré trenéry a kouče a nakonec mi pomohl Red Bull.

Takže myslím, že teď mám možnost posílit tým o někoho, kdo mi může pomoct.

Doplnit jméno ani nic naznačit v tuto chvíli nemohu, to mám zakázané. Ani FOTO: REDBULL CONTENT POOL

Do budoucna ji ještě čeká pořádný kus cesty, přesto je před startem rychlostní sezóny vidět, jak za posledních pár let současná nejlepší česká sjezdařka vyrostla.

by to nebylo vzrůšo, neměli byste se na co těšit,“ mlžila Ledecká na tiskové konferenci.

Trénink s jinými hvězdami sponzorovanými výrobcem energetických drinků si vyzkoušela před zahájením Světového poháru, když měla možnost si zajezdit na Pitztalu s Alexisem Pinturaultem a Henrikem Kristoffersenem. „Snažili jsme se najít co nejlepší podmínky před Söldenem, tak jsme volali mému manažerovi Robertovi do Red Bullu, protože vždy říká, že jsem jeho projekt, a hrozně mi pomáhá. On nás poslal na Pitztal a den předtím mi řekl, jestli mi nevadí, že budu trénovat s Henrikem a Alexisem. Měla jsem z toho samozřejmě druhé Vánoce, tancovala jsem a výskala jako malá holka. Vlastně i po celou dobu tréninku jsem na ně asi koukala trochu jako debílek. Soustředili se na své jízdy, ale mně úplně stačilo, že jsem tam mohla být,“ popsala sjezdařka svůj říjnový zážitek.

Zájem nápojového giganta na optimálních podmínkách pro Ester Ledeckou je dobrou zprávou i pro české fanoušky. Pro největšího sponzora je očividně natolik marketingově zajímavá, že do její přípravy hodlá investovat.

V trenérském štábu se může objevit skutečně zajímavé jméno a útok na malý křišťálový globus ve sjezdu by se tak mohl brzy stát skutečností. „Na poličce s trofejemi mám ještě spoustu místa a zisk dalších cen do sbírky je jedním z mých dlouhodobých cílů. Takový glóbus je hezká věc, vázy a květináče, to nikdy nebude to samé. V rámci dekorace mého bytu, aby to mělo stejný ráz a aby proudila energie čchi, by bylo fajn dohodit snowboardovým glóbům lyžařské kamarády. Chystám se zamakat a udělat to,“ uvedla Ester Ledecká.

Bude to už tuto sezónu?

JEDEN TÝM, JEDNA MISE!

MANFRED PRANGER

GIORGIO ROCCA

NOVÉ RACETIGER SL JR

THE NEXT GENERATION Od „Renntiger“ po „Racetiger“, z jedné generace do druhé: za image značky Völkl od roku 1970 stojí model „Racetiger“ .

Inovace a tradice – s legendárním vzorem zebry, revolučním designem lyží a výjimečným závodním příběhem inspiruje všechny generace závodníků dodnes. Nový příběh začíná v roce 2020, kdy se setkává lyžařská legenda se sportovními legendami a mladými hvězdami zítřka.

» NOVÉ KROJENÍ

» TORZNĚ MĚKČÍ ŠPIČKA

» NOVÉ VÁZÁNÍ MARKER X-COMP 12

CELÝ PŘÍBĚH JAKO FILM… VOELKL.COM

» NOVÁ ZÁVODNÍ PODLOŽKA

WORLD CUP HERO

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ FOTO: GEPA / ATOMIC

Lucas

Braathen CÍL? STÁT SE NEJLEPŠÍM LYŽAŘEM HISTORIE! Serpentinami do údolí sjíždí dodávka norského týmu a uvnitř probíhá velká party. Dvacetiletý Lucas Pinheiro Braathen si totiž jen před pár okamžiky dojel v úvodním obřím slalomu sezóny na ledovci Rettenbach pro svůj premiérový triumf ve Světovém poháru.

N

e náhodou přitom zní z reproduktorů Mas Que Nada od Black Eyed Peas a Sergia Mendese a ve vzduchu vlaje brazilská vlajka. Norský supertalent, jak napoví jeho prostřední jméno, je totiž po mamince poloviční Brazilec. Proto doufá, že se mu podaří přitáhnout pozornost ke sjezdovému lyžování i v daleké Jižní Americe. On vlastně doufá ve spoustu věcí a stačí s ním chvíli mluvit, abyste získali pocit, že se mu to fakt povede. Proč? Pojďme to vzít od začátku.

Kulatý nesmysl

Zatímco jeho protivníci z bílého cirkusu se většinou odmalička proháněli po kopcích ve snaze dosáhnout co nejrychlejšího času, on se možná i kvůli svým kořenům honil po trávníku za fotbalovým míčem, a to až do puberty. A už tehdy prokázal nezdolnost, která mu pomáhá dodnes v cestě za stále lepšími výsledky. „Ten příběh je docela vtipný. Já jsem totiž byl poměrně líné dítě, když mi bylo nějakých pět, šest let. Začal jsem sice kopat, ale nebylo to ono. Někdy druhý rok na škole jsem tedy přišel za tátou a stěžoval si: ‚Proč mi to nejde? Druzí dávají góly, ale já ztrácím balóny, nejsem týmu

28

k ničemu a je to jedna velká nuda.‘ Táta mi na to odpověděl: ‚Jak chceš být lepší, když jen děláš totéž co oni?‘ Ok, fajn. To mi znělo fér, tak jsem se do toho opřel,“ popisuje norská naděje své začátky v úplně jiném odvětví.

Po škole se tedy naučil chodit na vedlejší hřiště a dát si krátký workout, když přišel domů, aktovka letěla do kouta a další hodinku či dvě potrénoval individuálně, napsal si úkoly a vyrazil na hřiště opět na trénink, tentokrát se spoluhráči.

Protože jej o to Lucas požádal, zapojil se i jeho tatínek. Bjørn Braathen přitom fotbal dvakrát nemusel a moc o něm nevěděl. Kvůli synovi nicméně začal na YouTube sledovat videa s fotbalovou tematikou a trenérskými technikami, aby společně docílili zlepšení. Dril a vynaložená námaha po čase přinesla své ovoce a mladý Nor se stal jedním z nejlepších hráčů svého týmu.

Radikální změna

Tady někde by končil příběh o sportovním dospívání Erlinga Hålanda, dvacetiletého norského fotbalisty v dresu Borussie Dortmund, k němuž bývá Lucas Braathen doma kvůli svému nadání přirovnáván. Ale tak jednoduché to není.

„Zjistil jsem, že fotbal není nic pro mě. Bože, jak já šílel, když někdo z mých spoluhráčů neudělal to, co měl, a my kvůli tomu prohráli.

Přemílal jsem si to pak celou noc a nemohl spát. Podal jsem dobrý výkon, ale stejně jsem kvůli někomu prohrál. Tak mi začalo být jasné, že musím závodit v individuálním sportu.

Aby všechen ten vztek z prohry mířil jen za mnou, že mně se něco nepovedlo. Tak jsem šel za tátou znovu, bylo mi nějakých dvanáct let, a řekl jsem mu, že chci být profesionálním lyžařem,“ vypráví Nor. Otec se smál a upozornil syna, že to je rozhodnutí dost narychlo, jelikož začal pořádně jezdit v devíti letech. Nicméně že pokud to skutečně chce, ať vypracuje desetiletý plán, jak vidí vývoj své výkonnosti, a odprezentuje mu jej. Podle tohoto plánu nakonec Lucas jede dodnes a vlastně jej už předběhl. „Když po mně chtěl táta plán, přišlo mi to ok, tak jsem se do něj pustil. Vím, že chci být jednou tím nejlepším lyžařem a že to bude těžké. S ohledem na to jsem už tehdy tvořil svůj rozpis. Co je v mých silách zlepšit z jednoho měsíce na další měsíc, z roku na rok, kde chci být v prvních pěti letech a kde v druhých pěti letech. Co reálně očekávám na konci každého roku po stránce fyzické, technické

Lyžování pro mě znamená cestování po světě s přáteli i nekonečnou touhu být nejrychlejší ze všech. Až to přijde, budu řešit, jak být první s co nejvyšším náskokem.

29

WORLD CUP HERO

a výsledkové. Třeba po dvacítce jsem chtěl pomalu začít stabilizovat výkonnost, abych dokázal mířit k umístěním v top 5 a top 10. To se mi nakonec začalo dařit už v devatenácti, takže vím, že tady jsem napřed a chce si to stanovit nový vyšší cíl,“ dává k dobru další neuvěřitelnou historku.

Ještě jednou přitom vzpomene na fotbal.

Přiznává, že i v lyžování čerpal z dávného fotbalového tréninku s tátou, především po mentální stránce, jež jednoznačně patří mezi jeho přednosti. Zůstala mu totiž schopnost napřít všechny síly k cíli a jít si pilně za svým.

Na lyžařské akademii pochopitelně vzhledem k pozdějšímu věku, kdy se závoděním začal, patřil mezi nejhorší. Proto se zase vydal cestou, kdy jezdil a makal na fyzičce víc než druzí, přidával si, analyzoval výkony… Až se dostavil úspěch.

Dobrý? Ne, lepší!

V loňské sezóně, která byla jeho první kompletní ve Světovém poháru, se věnoval technickým disciplínám, už ale koketuje i s rychlostními. V rámci budoucnosti, kterou si sepsal jako kluk, totiž míří vysoko. Být dobrý jako Henrik Kristoffersen? Ne, být lepší – jak prohlásil na tiskové konferenci po Söldenu.

Ostatně sám se označuje za typického představitele generace Z – dravého, soutěživého, rychlejšího, než by se snad očekávalo, a především takového, kterého bude konkurenční prostředí posouvat stále kupředu.

30

„Lyžování pro mě znamená cestování po světě s přáteli i nekonečnou touhu být nejrychlejší ze všech. Až to přijde, budu řešit, jak být první s co nejvyšším náskokem. Letos chci především stabilizovat svou výkonnost ve slalomu, tam to bylo loni hodně rozházené, a začít pravidelně ve slalomu i obřím slalomu jezdit mezi nejlepšími pěti, nejlepšími deseti.

Na jaře jsem s Alexem (Alexander Aamodt Kilde – pozn. red.) trénoval super-G a je to

Jak chceš být lepší, když jen děláš totéž co ostatní? fakt zábava. Rychlostní příprava mi navíc zase pomáhá zlepšovat techniku. Když se tedy budu ve skocích cítit dostatečně jistě, chci letos vyzkoušet i tuto disciplínu,“ prozrazuje člen ekipy trefně přezdívané Attacking Vikings.

O norském týmu kolují zvěsti, že svou velkou sílu čerpá ze soudržnosti, a to potvrzuje i Lucas Braathen. V minulé sezóně mu podle vlastních slov nesčetněkrát pomohli služebně starší kolegové, od kterých získává jak rady ohledně techniky, tak především zkušenosti.

Většina destinací Světového poháru pro něj před rokem byla nová, a když už se ocitl v místě, kde předtím závodil, zpravidla to bylo na jiném kopci.

Napříč severským týmem funguje mentoring, kdy si sjezdaři předávají zkušenosti s tou kterou tratí a analyzují, jak se stopa v letech pozměnila, či zda naopak zůstala stejná. Interně se řeší i diváci – jsou střediska, kde dovedou vytvořit natolik specifickou atmosféru, že se na ni závodníci psychicky připravují dopředu.

Magie Hahnenkammu

Letos se sice podle všeho vzhledem k pandemii pojede ve vší tichosti, jeden ze svých velkých dosavadních zážitků má ale Lucas spojený právě s jásajícím davem. Když na sebe totiž poprvé výrazněji upozornil veřejnost, načasoval si to báječně. Bylo to před rokem v lednu při slalomu ve svatyni lyžování, rakouském Kitzbühelu. „Jedna věc je to sledovat v televizi a druhá moct tam najednou skutečně stát na startu. Vždy to byla moje vysněná destinace, zkrátka top závod, takže jsem za vítězství považoval už jen to, že ten slalom můžu jet. A najednou jsem byl v zelených číslech, dav křičel moje jméno… Ne jméno Felixe Neureuthera, Marcela Hirschera, ale právě to moje. To bylo úžasné,“ vzpomíná na závod, ve kterém se startovním číslem 34 senzačně vyhrál první kolo a nakonec skončil čtvrtý.

Tehdy to bylo zjevení, mezitím dal ale jasně najevo, že je nutné s ním počítat. Už tedy nebude moct těžit z momentu překvapení,

obzvlášť po vítězství v Söldenu. Jak těžké pro něj bude se na novou úlohu připravit? „Co se hlavy týče, bude to jiné, ale zase možná ne tak, jak by se zdálo pozorovateli zvenčí. S velkými očekáváními jsem se totiž musel vyrovnávat už při své první sezóně ve Světovém poháru, ačkoliv tehdy jsem je měl pouze já sám od sebe. Lidé teď předpokládají, že budu v top 10 i výš, a já chci být dobrý a zkusit, kam mě to pustí. Je to nicméně opět součást mé cesty, celého toho procesu – být pod tlakem,“ uvažuje Lucas.

Sky is the limit

Mezi jeho silné stránky patří i to, že si dovede z každé jednotlivé zkušenosti vzít něco pro další trénink. Zjednodušeně řečeno – nehledá překážky, hledá pozitiva. Covidová pandemie? Alespoň na rozdíl od jiných národních týmů mohli v Norsku dál trénovat. Ale co ten rozměklý sníh, na kterém jezdili? Jasně, byla to ke konci hnusná břečka, ale to se může do budoucna hodit v závodě. Izolace na hotelu s reprezentačními kolegy? Utužila se parta…

V souladu s touto filozofií si i v činnostech, které jej zajímají v běžném životě, hledá aspekty, jež využije na svahu. Tak mu třeba motokros a sjezd na horských kolech pomáhají pilovat vztah k rychlosti, trampolíny a třeba též skoky z výšky do vody dodávají obratnost, na slackline zdokonaluje rovnováhu, která se při jeho stylu pohybujícím se na hraně možností často hodí.

Jak už bylo řečeno, k tomu je zde podpora týmu, včetně dnes již neaktivního dvojnásobného olympijského a celkového vítěze Světového poháru a pětinásobného mistra

světa Aksela Lunda Svindala. Ten se současnými reprezentanty jezdí na přípravné kempy a pomáhá s analýzou, taktikou i technikou.

Pro letošek se ještě Lucas Braathen na Velký křišťálový globus nechystá, nikterak se ale netají tím, že do budoucna je to meta, jíž chce dosáhnout. A k tomu kromě obratnosti v technických disciplínách bude potřebovat i jistotu v rychlostních. Že je toho schopen, naznačil na juniorském světovém šampionátu 2019 ve Val di Fassa, odkud si odvezl stříbro v super-G a bronz v alpské kombinaci, obří slalom ani slalom tehdy ve druhém kole nedokončil. „S tou kombinací to bylo tehdy docela zábavné. Když už jsem byl na mistrovství, tak proč si to nezkusit… Viděl jsem, že do toho jdou všichni ti kluci z Kolumbie, Řecka a dalších lyžařsky netradičních zemí, tak jsem jel taky a bylo z toho třetí místo. Nicméně až časem budu mířit za celkovým vítězstvím ve Světovém poháru, budu jezdit všechny disciplíny. Proto i kombinace bude důležitá.

Vezměte si Alexe v minulé sezóně – právě i v kombinaci získal některé body, které nakonec rozhodly o jeho prvenství,“ osvětluje své myšlení Lucas.

Za své obzvláštní plusy považuje fyzický fond, na němž v létě obzvlášť zapracoval, a potom mentální sílu; co se psychiky týče, působí na svých dvacet let doopravdy nezvykle soustředěně, vyrovnaně a cílevědomě. Jde si za svým podle hesla „Sky is the limit“ (volně přeloženo Limity neexistují).

Podle všeho se zdá, že má šanci to skutečně dotáhnout vysoko.

WORLD CUP

FACE

TEXT: ONDŘEJ KATZ

MANFRED MÖLGG Nezničitelný

Nezničitelný? Jak jinak popsat italského veterána sjezdovek Manfreda Mölgga!? Není to ale zdaleka jediná charakteristika 38letého rodáka ze St. Vigilu. Celkový vítěz slalomu Světového poháru v sezóně 2007/08, specialista na slalom a obří slalom, je stále výjimečným lyžařem s vybroušenou technikou.

K

dyž borec, jemuž mezi sjezdaři neřekne nikdo jinak než Manni, debutoval v lednu 2003 ve Světovém poháru, velká část jeho současných soupeřů se teprve učila chodit nebo na lyžích sotva začínala. A někteří dokonce ani nebyli na světě. Ani po sedmnácti letech mezi lyžařskou elitou ale jeho chuť závodit, vítězit a stále se zlepšovat nevyprchala. A to i přesto, že předchozí sezónu musel ukončit předčasně. Ne kvůli dnes všudypřítomnému koronaviru, ale kvůli zranění.

Návraty, stále a znovu

„Lyžování je můj život. Motivace mi nechybí a kromě toho mě to baví. Býval jsem mnohem divočejší, teď dokážu mnohem lépe své jízdy analyzovat a přemýšlím, jak se mohu ještě zlepšit,“ konstatoval Mölgg.

Kromě jiného spolumajitel čtyřhvězdičkové rezidence Mölgg Dolomites v St. Vigilu, kterou provozuje společně se svou sestrou Manuelou, dnes už bývalou vynikající sjezdařkou. Na rozdíl od své sestry, která už na sjezdovky vyráží jen pro své potěšení nebo s návštěvníky hotelu, ale Manni touží ještě po dalších vítězstvích.

Zkrátka, ještě pořád je přesvědčený, že na alpských svazích neřekl své poslední slovo. „V profesionálním sportu je nejdůležitější tvrdá práce. Prosadí se jen ti, kteří jdou až na hranici svých možností, někdy až za ně. Talent a někdy i štěstí tvoří jen část úspěchu. A silní musíte být i v hlavě,“ prohlásil Ital, který uklidnění a relax po tvrdé lyžařské práci hledá na golfu. „Je to naprostá protiváha fyzického tréninku v lyžování. Skvěle se při něm bavíte, jste s přáteli v přírodě,“ uvedl.

I tady už si připsal první úspěchy. Jak sám přiznal, za první turnajové vítězství získal tři golfové míčky. „Zatím ale častěji prohrávám, takže musím čas od času přátelům zaplatit oběd či večeři,“ přiznal slalomář s vybroušenou technikou. Ani letos, v 38 letech, nebude ve startovních listinách závodů Světového poháru chybět. A všichni jsou za to rádi. Nebýt Manni na startu, bylo by to… divné.

V profesionálním sportu je nejdůležitější tvrdá práce. Prosadí se jen ti, kteří jdou až na hranici svých možností, někdy až za ně.

Zatím poslední nepříjemnost zdravotního rázu si Manni způsobil na začátku roku při obřím slalomu v Adelbodenu. Přetrhl si přední křížový vaz na pravém koleni. Další měsíce strávil nejprve v nemocnici, poté při rehabilitacích a v posilovně. Mnozí by to v jeho věku nejspíš zabalili, ale on nikoliv. Ano, jeho kariéra visela na vlásku. On ale dřel a vydržel. A v létě pak mohl na svém instagramu zveřejnit video z první jízdy na sjezdovce. „Po šesti měsících prožívám pocit blaženosti,“ oznámil 38letý Ital. Že to s návratem – zranění už tak nějak patří k jeho kariéře – myslí vážně, ukázal hned při říjnovém zahajovacím podniku Světového poháru v Söldenu. „Nejsem nijak nadšený, ale ani nespokojený,“ okomentoval své 21. místo v úvodním závodě sezóny. „Vzhledem k tomu, čím jsem si prošel, to

32

nebylo špatné. Ve druhé jízdě jsem ale ztratil hodně času, takže mám co zlepšovat,“ dodal jihotyrolský veterán.

Jestli něco Mölggovi nechybí, pak je to trpělivost. To když si po dvou triumfech v slalomech Světového poháru v letech 2008 a 2009 musel na třetí vítězství počkat dlouhých osm let. Dočkal se až v lednu 2017 v Záhřebu. Ale nevzdávat se, to je další z jeho výjimečných vlastností. Platilo to i v okamžiku, kdy si před šesti lety při letní

„suché“ přípravě přetrhl achilovku. Řada lidí tehdy 32letého Itala odepisovala. „Zranění k našemu sportu patří. Vrátím se silnější než předtím,“ vzkázal tehdy plný odhodlání.

Nejdřív tvrdá práce, potom golf Samozřejmě se vrátil, stále schopen prohánět mezi slalomovými brankami ty nejlepší. „Naučil jsem se krize řešit. A každá mě navíc posílila,“ prozradil. Během své kariéry stál ve svěťáku třicetkrát na stupních vítězů, má tři medaile z mistrovství světa, byť na tu nejcennější zlatou nedosáhl.

33

FOTO: FISCHER SPORTS / GEPA PICTURES

FOTO: FISCHER SPORTS GMBH

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

SVAZ LYŽAŘŮ

DUŠE PAMĚTNÍKA, TVÁŘ MLADICE Není to snadné zahodit starý kabát, obzvlášť pokud se pojí s obsahovými superlativy.

Nejstarší národní lyžařský svaz na světě na to ale odvahu našel – od listopadu 2020, jako dárek ke svému 117. výročí, vystupuje pod novou sjednocující značkou Czech Ski and Snowboard. Líbí se vám?

Nové logo

Svaz lyžařů ČR přichází ve zcela novém kabátě

Hlavním motivem nové vizuální identity je lyžařská a snowboardová stopa.

A státní vlajka, prvek, který byl výrazný i na původním logotypu. Zatímco logo zůstává u modré a bílé, barev sněhu a horské oblohy, červená z české trikolory doplňuje širší barevnost nové grafické identity.

34

Stopy lyží i snowboardu

Nový czech-skiandsnowboard.com

Stopy jsou implementovány i do podkladové grafiky – symbol společný pro lyžování i snowboarding. Dvě užší jsou lyžařské, jedná širší snowboardová. „Lyžování není jen sport, je to náš život,“ komentoval přípravu celého konceptu Martin Kermes, stratég a partner agentury NMDS, která ho vytvořila. „Každý, kdo vyrazí na lyžích nebo na prkně, za sebou zanechává nezaměnitelnou stopu, právě ta je základem nového loga a grafického stylu, který nás reprezentuje ve světě i doma před námi samotnými.“

Do nového kabátu se převlékl i web. Posuďte sami.

O nás s námi Přestože úkol vytvořit celý graficky koncept dostala za úkol kreativní agentura, sami lyžaři nestáli stranou a jako jedni z prvních mohli novou vizuální identitu komentovat a připomínkovat ještě před jejím dokončením. Sami závodníci se také podíleli na variantách aplikace nového brandu, například v nové kolekci fanshopu.

Roman Koudelka:

Eva Samková:

Mně se to strašně líbí. Měl jsem nějaké informace o tom, že logo a celkově nová identita bude úplně něco jiného, ale nevěděl jsem, co od toho čekat.

Nedovedl jsem si představit, jak se dají skloubit lyže se snowboardem. Ale došlo mi to, hned jak jsem to viděl poprvé.

… Mám ráda jednoduchost, minimalistické tvary. Ale líbí se mi i to, že to je promyšlené do detailu, od loga přes elektronickou i tištěnou komunikaci až po merch…

WWW.CZECH-SKI.COM

Nikol Kučerová: Je to hodně velká změna, zjednodušení, které ale bude ku prospěchu věci. Srozumitelné vůči českým i zahraničním fanouškům. Staré logo se mi líbí, mám k němu vztah, ale teď je fajn, že máme něco jednotného, jasného a společného pro lyžování i snowboarding. Líbí se mi nápad se stopami, pochopila jsem, že grafické linky symbolizují skoky, zatáčky i rovné ježdění…

Kryštof Krýzl: Dává to smysl. Je to provázané, celistvé. V logu se hezky propojují dva odlišné sporty – lyžování a snowboarding. Líbí se mi hlavně myšlenka stop, se kterými dá pěkně vyhrát…

Šárka Pančochová: Líbí se mi to. Na prvním pohled to na mě působilo trochu finsky, ale je super, že to vlastně vystihuje všechny naše sporty, jak lyžování, tak snowboarding. Je to in, moderní, na rozdíl od toho historického loga, které ani nezahrnovalo snowboarding.

Teď už tam snowboarding je, za to jsem ráda…

Martin Barták: … Mne osobně hodně baví i nový merch, z něj bych si vybral snad úplně všechno.

Staré logo žije Zatímco nové grafické prvky dokážou moderně komunikovat, staré logo nepřijde do koše. Český lyžařský svaz je nejstarším národním lyžařským svazem na světě a do jeho původního loga se vpily veškeré podstatné momenty české lyžařské historie.

Původní logo stálo u příběhu Hanče a Vrbaty, stejně tak u olympijského zlata Ester Ledecké. Podobně název zastřešujícího Svazu lyžařů. „Svaz lyžařů ČR je oficiálním názvem organizace, která v České

Tomáš Portyk:

WWW.CZECH-SKI.COM

WWW.CZECH-SKI.COM

Když jsem to viděl poprvé, tak jsem si říkal: Proč právě tohle? Ale rychle jsem to pochopil a jsem z toho nadšenej. Je fajn, že je to provázané s českou vlajkou, vystihuje to naši zemi a zároveň naše sporty. Má to nápad, je to originální, přitom jednoduché…

Kateřina Razýmová: Nový vizuální styl svazu se mi líbí moc. Především díky jednoduchosti, která nám sportovcům nabízí možnost si znak nakreslit třeba na obličej před závodem. Všichni jsme schopní se tím identifikovat…

Kateřina Neumannová: Řekla bych, že to je úplně zásadní změna, která ale koresponduje se současnou moderní dobou… Jsem přesvědčená, že se to mladé generaci bude líbit. Bude určitě chvíli trvat, než si na to všichni zvykneme, protože to je opravdu velká změna, ale mně se líbí.

Jakub Janda: Je vidět, že je za tím odveden velký kus profesionální práce… Je to vzkaz veřejnosti, dostane se to určitě více do povědomí než doposud.

Jako fanoušek bych na to reagoval určitě pozitivně.

republice zastřešuje lyžařský a snowboardový sport, na tom se nic nemění. I nadále bude oficiální název společně s historickým logem využíván, zejména ale pro komunikaci formálního charakteru například směrem k Mezinárodní lyžařské federaci či státní správě. Czech Ski and Snowboard a obecně nová vizuální identita bude využívána ke každodenní komunikaci se závodníky, členy, fanoušky a širokou veřejností,“ vysvětluje generální sekretář svazu Jakub Čeřovský.

35

POLEMIKA SVAZ LYŽAŘŮ

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Roman

KUMPOŠT:

které nakonec vedly ke zpoždění ve vývoji a odložení realizace zákazu o jeden rok.

FOTO: ARCHÍV ROMANA KUMPOŠTA

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Fluor musíme zcela vymazat

Ve SNOW 126 jsme nakousli velmi diskutované téma posledních měsíců, jímž je konec fluorových vosků.

Oslovili jsme běžkyni na lyžích a šéfredaktorku časopisu NORDIC Adélu Boudíkovou a trio servismanů ve složení Vít Fousek, Ladislav Rygl mladší a Vít Zahula.

T

entokrát jsme naopak poskytli prostor k vyjádření Romanu Kumpoštovi, předsedovi dozorčí rady Svazu lyžařů České republiky, viceprezidentovi Mezinárodní lyžařské federace (FIS) a vedoucímu speciální pracovní skupiny odpovědné za uvedení zákazu fluorových vosků do praxe.

Co se za poslední rok odehrálo v rámci FIS ohledně zákazu fluorových vosků a jaká je při tom vaše úloha?

V listopadu 2019 rozhodlo vedení FIS o zákazu používání fluorových vosků od sezóny 2020/21. Už tou dobou bylo jasné, že termín jednoho roku je velmi krátký jak na přípravu testovací technologie, tak i všech nezbytných změn v pravi-

PÉŘOVÉ RUKAVICE MITTS 4000 DOWN Přírodní hřejivost husího peří Teplotní určení do -15°C EXEL DRY® STREAM membrána s 20.000 mm H2O  Dlaň a palec vyztužené odolnou kozí kůží  Kapsička na skipas a další technické detaily

36

K dostání u vybraných outdoorových prodejců. www.sirjoseph.cz/prodejci

dlech FIS pro proces testování při závodech. Na světě tehdy neexistovalo žádné vhodné zařízení, jímž by se dalo smysluplně a v dostupných cenových relacích testovat, zda jsou lyže připravovány s pomocí fluorových vosků či nikoliv. Přesto vytvořením této pracovní skupiny ve spolupráci s IBU a IPC jsme se pokusili během necelého roku v součinnosti s významnými výzkumnými ústavy takové zařízení vyvinout.

Vedení FIS mě pověřilo řízením této pracovní skupiny a musím říci, že to není jednoduchá záležitost. Bohužel v březnu vstoupil do hry pro celý svět nepříjemný faktor covid-19 a veškerá příprava byla brzděna nepředvídatelnými okolnostmi,

Které faktory především vedly FIS k prosazení zákazu?

Vedení se rozhodlo implementovat tento zákaz na návrh norského svazu – Norové jej totiž interně mají již skoro dva roky – na základě zdravotních a ekologických hledisek.

Takto i FIS nařízení již v listopadu 2019 komunikovala. Roli hrála též od července 2020 do hry vstupující platná legislativa EU spojená se zákazem výroby a distribuce produktů obsahujících PFOA a další kroky unijní legislativy připravované směrem k budoucímu omezení výroby a prodeje produktů s obsahem fluoru, a to právě s ohledem na zdraví a ekologii. Netýká se to zdaleka jen vosků, ale třeba i potravin. Právníci FIS tento vývoj velmi pozorně studují a pravidelně informují vedení FIS, které tak reagovalo správným směrem, byť možná rychleji, než mnozí očekávali. Nicméně je to krok zcela v souladu s předpokládaným dalším vývojem okolností.

Vzhledem k současné době poznamenané koronavirovou pandemií se platnost zákazu odsunula, jak jste i sám zmínil.

Co umožní FIS získaný rok navíc zdokonalit?

Pro pracovní skupinu to znamená určitě více času, což je vždy pro vývoj

dobré. Můžeme provést široké testování na všech úrovních soutěží FIS a tester doladit pro nasazení ve venkovních podmínkách za mrazu, sněžení, deště či různých světelných podmínek. S tím začneme již v průběhu prosince. Pro týmy a národní svazy je to určitě ulehčení, protože mohou využít i staré zásoby vosků a ušetřit tak nějaké finance, jež budou potřebovat v rámci předepsaného testování spojeného s FIS covid-19 protokolem.

Jak bude možné kontrolovat dodržování předpisů v budoucnosti u masových akcí, jakými jsou dálkové závody typu Vasův běh?

Půjde vůbec protestovat všechny včetně hobíků?

Pokud ne, nemohou mít výhodu oproti profesionálům?

Organizace těchto závodů nespadá pod řízení FIS. Visma Ski Classic je samostatná organizace, ale i ona se bude muset nějakým způsobem v budoucnu přizpůsobit legislativě EU. Osobně to zde vidím spíše na namátkovou kontrolu spojenou s nějakým typem penalizace. Ale opravdu je to interní rozhodnutí jejich organizace. Myslím si nicméně, že pokud bude legislativa EU pokračovat s omezováním produktů s obsahem fluoru tak, jak to teď momentálně vypadá, tak tyto vosky během několika let zkrátka zmizí z trhu a tím se situace vyřeší sama.

19

Nařízení o zákazu fluorových vosků má i své kritiky. Často se mluví o tom, že se přírodní prostředí potýká s akutnějšími problémy než s fluorem, že servismani používají respirátory vědomi si možných dopadů na zdraví nebo že by stačilo zakázat vysoce fluorové vosky a ty s menším obsahem fluoru by mohly zůstat… Proč tedy úplný zákaz?

vysocefluorové vosky, přineslo by to více negativního než pozitivního. Již nyní mají někteří výrobci ve voscích deklarovaných jako nízkofluorové vyšší obsah fluoru než jiní výrobci u vysokofluorových vosků.

Zákaz se dotkne všech disciplín, včetně sjezdového lyžování. Přitom nejlepší sjezdové lyže dělá právě i důkladné promazání vosky, což je činnost na delší čas.

Každý by měl začít pracovat na svém „poli“ a neargumentovat tím, že jeho negativní vliv na životní prostředí je menší než vliv někoho jiného.

Každé rozhodnutí má své zastánce a odpůrce, což se v tomto případě projevilo již po rozhodnutí předsednictva FIS v listopadu 2019. Jsou země, které tento trend plně podporují, jinde naopak argumentují stejným způsobem, který je uveden ve vaší otázce. Všeobecně, pokud se máme bavit o udržitelnosti, tak si myslím, že každý by měl začít pracovat na svém „poli“ a neargumentovat tím, že jeho negativní vliv na životní prostředí je menší než vliv někoho jiného. To bychom se pak nepohnuli nikam. Všichni máme možnost svůj negativní vliv nějakým způsobem omezit a vylepšit. Kdybychom zakázali pouze

Znamená to, že budou muset závodníci veškeré stávající vybavení odstavit, jelikož může obsahovat stopy fluoru? Nebo se počítá s tím, že nové lyže už budou servisáci připravovat bez fluorových vosků?

FIS vydala jasný manuál, jak lze vyčistit starší vybavení tak, aby bylo čisté od starých vosků. První testy prokázaly, že zde není problém.

Zbytkové stopy fluoru jsou opravdu nízké. Do budoucna ale odpadne napouštění nových skluznic fluorovými sloučeninami a podobně. To asi určitě. Na druhou stranu fluor je prvek, který je těkavý a po nějaké době ho na lyžích již ani nenajdete.

Veřejnost se shoduje, že zákaz fluoru lyžování zpomalí. Je důvod k obavám, že bude méně atraktivní?

Nemyslím si, že zde bude problém.

Podstatně větší vliv na rychlost mají vlivy počasí a typ sněhu – a to zde bude vždy. Časem navíc přijdou i nové vosky, výzkum se nedá zastavit. V alpských rychlostních disciplínách i snowboardingu divák v televizi nepozná, zda se někde pojede o 1–2 vteřiny pomaleji. To vidí spíše trenér.

Větší rozdíly se dají očekávat u běhu na lyžích, ale i tady ukáže víc praxe.

Jak pokročila technika testování? Disponuje nyní FIS takovou technologií, která jí umožní hladké uvedení zákazu do praxe?

Ano, FIS společně s firmou Kompass a za podpory Frauenhofer Institutu vyvinula zařízení, které je jedinečné a unikátní na světovém trhu. Pracovní název je FT (Fluor Tracker) a poslední interní testování je plánováno na konec měsíce listopadu. V druhé polovině prosince se již plánuje nasazení na testy při závodech. Jak hladce vše půjde, ukáže letošní zima, kdy se budou simulovat všechny možné alternativy a procesy. Všechno nové skrývá vždy nějaké to „tajemství“.

21

20 20/

20 moderních českých lyžařských středisek

na jeden skipas!

195 km sjezdovek

39 lanovek

108 vleků

Projekt podporuje

37

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

TALENT

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Jan Šimek

Narozen ve stínu můstků

VELKÝ SEN O OLYMPIÁDĚ

38

Ve vrcholovém lyžování se najde spousta rodin, kde se lyžařské geny předávají z generace na generaci, a stejně tomu je v případě sedmnáctiletého Jana Šimka, talentovaného sdruženáře.

a na podzim zase víc pracujeme na skoku. Přes zimu se už pak moc netrénuje. Tou dobou už se jen vše dolaďuje, protože začínáme jezdit na závody a tím, že bychom trénovali více, už nic nedohoníme,“ říká mladý sdruženář.

Spolu s týmem se v létě připravují dost v Čechách. Většina můstků je pokrytá umělou hmotou, takže na nich lze bez problémů skákat. V zimě už je to obtížnější, ne vždy je u nás sněhová pokrývka dostatečná, tak s týmem vyrážejí za sněhem do zahraničí. Tréninkovou situaci zkomplikovala i koronavirová pandemie, kdy museli sdruženáři odcestovat, aby se vůbec mohli společně připravovat na úrovni, jež je pro profesionální sportovce nezbytná.

VĚTŠINA MŮSTKŮ JE POKRYTÁ PLASTEM, TAKŽE NA NICH LZE V LÉTĚ BEZ PROBLÉMŮ SKÁKAT. V ZIMĚ UŽ JE TO OBTÍŽNĚJŠÍ…

FOTO: SLČR

„K

dyž se ohlédnu do minulosti, tak si své úplné začátky na lyžích nepamatuji, ale vím, že mě rodiče jako hodně malého začali brát na běžky. Lyžování má v naší rodině zkrátka velkou tradici. Táta skákal na lyžích a momentálně je trenérem juniorské skokanské reprezentace. Proto se o mě rodiče na můstku ani nikdy nebáli, však mě také k severské kombinaci sami přivedli,“ vypráví Jan Šimek.

Rodiče jej jako kluka přihlásili do Lyžařského sportovního klubu v Lomnici nad Popelkou, kde se severská kombinace jejich synovi na první pohled zalíbila. Do závodění se s vervou pustil hned od malička, kdy začal objíždět klání pro ty nejmladší kategorie. Zkraje ještě hrával lední hokej, v sedmé třídě se ale oba sporty začaly natolik překrývat, že bylo jasné, že si bude muset zvolit pouze jeden z nich. Přemýšlet nemusel dlouho, na hokej ale rád vzpomíná a oceňuje, že mu pohyb na bruslích posloužil jako dobrý trénink, jak udržet balanc na běžkách.

Jím zvolené odvětví je náročné na všestrannost. Nevydařená první, skokanská část může závodníkovi značně zkomplikovat tu druhou, běžeckou. Ideál je tedy mít obě disciplíny na stejně vysoké úrovni, jenže… „Udržet rovnováhu mezi skokanskou a běžeckou částí je velice těžké. Jednou převažuje ta první, příště se to obrátí a prim hraje naopak druhá z nich. Proto také mám tři typy tréninku – kondiční, techniku ke skoku a samotný skok.

K tomu záleží na ročním období.

V létě se více věnujeme kondici

FOTO: SLČR

JAN ŠIMEK ve zkratce:

Datum a místo narození: 1. 7. 2003, Lomnice nad Popelkou Sportovní vzor: Nemám Nejoblíbenější středisko a můstek: Szczyrk, Polsko

Největší dosavadní úspěch: 13. místo MS juniorů Sportovní sen do budoucna: Reprezentovat Českou republiku na zimní olympiádě Co mě motivuje na sobě pracovat: Určitě to, že jsem ještě nezískal nějakou cennou medaili.

Co mě baví/nebaví na tréninku: Na tréninku mě baví úplně všechno.

Spolu s týmovými kolegy také mají sponzory, kteří na svá bedra berou část nákladů, což je u tak náročného sportu, jakým je lyžování, rozhodně podstatné.

Na vybavení musí být logicky stoprocentní spoleh. „Hlavně vše musí pevně držet, protože nikdo samozřejmě nechce, aby mu ve vzduchu někam uletěla lyže.

Naštěstí kolem sebe máme velký tým lidí, který se o nás i naše vybavení stará a odvádí skutečně skvělou práci,“ nešetří slovy uznání Jan Šimek.

V minulé sezóně si připsal hned několik úspěchů, jichž si velice váží – na juniorském mistrovství světa, které se konalo na

přelomu února a března v saském Oberwiesenthalu, získal v soutěži jednotlivců třinácté místo, v chlapecké štafetě skončil se svými kolegy desátý a ve zcela nové kategorii – smíšené štafetě – společně s Petrem Šablaturou a dívkami obsadil devátou příčku.

Vše posléze korunoval titulem Junior roku. „Rozhodně to pro mě je motivace k další práci. Chci se ještě zlepšovat, abych toto ocenění získal znovu,“ vysvětluje nadaný závodník, který na sebe sám klade tvrdé nároky. „Se školou se závodění kombinuje docela obtížně, ale o individuální plán jsem si nezažádal, jelikož ji chci dodělat normálně. A složité je u nás i stravování. Musím dodržovat sportovní životosprávu, tedy mít zdravý jídelníček a vejít se do určité váhy, což mi někdy působí trochu problémy,“ a dodává, že to ale není nic, s čím by se nedovedl poprat.

Především v rámci skoku je pro něj důležité i nastavení psychiky.

Ačkoliv se můstku nebojí, současně je třeba, aby si při závodění dokázal hlavu docela vyčistit.

Uvědomuje si, že čím víc v takovém okamžiku bude přemýšlet, tím větší je šance, že něco pokazí.

Při tréninku to je přesně naopak – přemýšlení je zapotřebí, aby

dokázal analyzovat chyby, kterých se dopustil, a odbourat je do příští soutěže.Se svým sportem se už podíval leckde po Evropě. „Fakt je, že jsem toho navštívil docela dost. Závodil jsem ve Finsku, Německu, Rakousku, Slovinsku, Švýcarsku, Francii a Polsku, kde

je také můj nejoblíbenější areál.

Ale vlastně znám zatím jen okolí můstků a běžeckých tratí, tak třeba jednou bude víc času,“ popisuje Jan Šimek, jehož velkým snem je reprezentovat jednou svou zemi na olympijských hrách.

Tak ať to klapne!

FOTO: TOMÁŠ SLAVÍK

Mám výbavu od značek: Oblečení Alpine Pro, skokanské lyže Fluege.de, běžky Madshus, boty Botas

Letní mistrovství ČR sdruženářů ovládl mezi juniory Petr Šablatura, Jan Šimek obsadil druhé a Jiří Konvalinka třetí místo

39

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

ALPSKÉ DISCIPLÍNY

TEXT: EVA KURFÜRSTOVÁ FOTO: ZOOM AGENCE

Víkend L Martiny Dubovské

10. a 12. místo Martiny Dubovské ze dvou slalomů v Levi je jako sen

aneb reportáž z SP v Levi

První dva klasické slalomy sezóny 2020/21 konané ve finském Levi přinesly českému lyžování obrovskou radost a Martině Dubovské velký úspěch v podobě 10. a 12. místa.

ODBORNÝ SPORTOVNÍ ÚSEK ALPSKÝCH DISCIPLÍN

evi je pro Martinu Dubovskou místem zaslíbeným.

V roce 2013 zde poprvé v kariéře bodovala, v žádném jiném středisku nebyla tolikrát ve druhém kole SP jako právě v Levi a loni zde vystřihla s číslem 56 nečekané deváté místo. „Levi je mým nejoblíbenější závodním střediskem, daří se mi tady, a když jsem zjistila, že letos kvůli koronaopatřením muži nejedou, a naopak my ženy jedeme hned dvakrát, zaradovala jsem se. Věděla jsem, že je to pro mě velká příležitost udělat nejen dobré výsledky, ale také proniknout konečně do top30 ve World Cup Start List (WCSL), která je rozhodující pro nasazení v první třicítce,“ říká Martina. To se české slalomářce podařilo na 100 %. Díky 10. a 12. místu ze slalomů v Levi nyní figuruje ve

Hlavní partner OSÚ AD SLČR

Mediální partneři

POOL Partner SPORT EQUIPMENT

40

WCS na třiadvacátém místě. Když se při příští slalomu v Semmeringu postaví na start i Švédky – kvůli pozitivnímu testu trenéra na koronavirus z Levi – odvolané a odečtou se již nezávodící Loesethová s Ackermanovou, pojede Martina s číslem dvacet.

Ale zpět k závodnímu víkendu v Levi pohledem Martiny Dubovské: „Prvně chci říct, že to bylo super konečně zase závodit a ne furt jen trénovat. Už jsem se toho pocitu na startu závodu nemohla dočkat. Věděla jsem, že když pojedu to své a nebudu zbytečně přemýšlet, nebo spíš když se tam nebudu pokoušet něco vymýšlet, může být v Levi hodně rychlá. V Levi to byla vždy rovina, na kterou jsem se spoléhala (rovina v Levi je na SP neobvykle dlouhá, startuje se do ní a tvoří více než polovinu

trati – pozn. aut.), vždy jsem na ní dokázala vyvinout velmi dobrou rychlost, dokonce jsem ji byla schopna i vyhrát. V prudkém už mi to tam v minulosti tolik nešlo, a i proto jsem si letos dala za cíl přenést rychlost z té horní roviny do spodní prudké části. A to se povedlo. Sice jsem vrchní rovinu nevyhrála, ale na strmém jsem zajela rychlé mezičasy po oba dva dny (pozn. 6. a 9. mezičas v prvních kolech a 10. a 14. v druhých kolech). Naopak kromě 2. kola ve druhém závodě jsem měla pokaždé rezervu v nájezdu do poslední cílové rovinky, což bylo zajímavé, protože v tréninku bývám právě v tomto hodně rychlá. Výsledky jsou super a já se z celého víkendu velmi těším. Je to super a uvidíme, jak to půjde dál. Přála bych si a doufám, že alespoň takto, i když samozřejmě vím, že Levi je ke mně přívětivé.

Jsem teď šťastná a chci poděkovat všem, co mi pomáhali, ať už trenér Andrej Prevuzňak, fyzioterapeutka Judita Smrčková z Olympu, svazový mentální kouč Tomáš Hvorecký, který do Levi přijel trenérsky pomoct Elese Sommerové, nebo můj otec přes telefon, je to všechno vlastně i pro ně,“ uzavřela Martina.

Gabriela Capová zatím není v původní formě

První den na SP v Levi startovala s číslem 30 druhá česká elitní slalomářka Gabriela Capová.

Na startu jsme ji viděli poprvé po zranění a plastice předního zkříženého vazu v pravém koleni. Do SP i na závodní svahy se vrátila po jedenácti měsících a měla na co navazovat. Před zraněním bodovala ve slalomech SP 4x v řadě a byla na nejlepší cestě se v top30 natrvalo usadit. Zranění ji ale hodně přibrzdilo a v Levi se trápila, na postup do 2. kola to nestačilo. „Šla jsem do toho, jak jsem nejlépe dovedla, snažila jsem se, dopadlo to jak to dopadlo. Bylo pro mě těžké se chytnout už od startu, a i když jízda druhý den byla o něco lepší a aktivnější než první den, není to zatím ono. Je přede mnou ještě hodně práce,“ povzdychla si a úsměv na tváři jí vykouzlily alespoň jízdy Martiny: „Je to super a jsem ráda, že český prapor v Levi drží nahoře alespoň ona.“ Další česká reprezentantka, teprve devatenáctiletá Elese Sommerová, první den vypadla a druhý den po pádu a šlapání dojela do cíle pouze symbolicky.

Byl to pro ni teprve druhý a třetí start v SP, a tak stále teprve sbírá zkušenosti. Navíc si první den zranila záda. „Nahoře se mi nejelo úplně dobře, pak jsem přijela do prudkého, ve vlásence mě to hodilo do záklonu a udělala jsem nějaký divný pohyb, při kterém mě seklo v zádech, a vypadla jsem.

Fyzioterapeutka mě dala dohromady, abych mohla druhý den jet. Jízda byla už trochu lepší, až do okamžiku, než jsem spadla a šlapala. K tomu se ani nedá nic říct, snad jen, že každý závod je nová šance a taky nová zkušenost.“

Elese Sommerová nasbírala v Levi další cenné zkušenosti

Muži: trénink v korona-restrikcích je jako tanec mezi kapkami deště Muži v Levi závodit nemohli, proto hledali v Evropě, od poloviny října sužované nechvalně rostoucími čísly koronavirových případů, vhodné podmínky k tréninku.

Kryštof Krýzl připravující se na SP v paralelu v Lechu, který se konal až po redakční uzávěrce, to komentoval: „Netrénujeme, kde chceme, ale kde se trénovat ještě dá, a jsme za to ještě hodně rádi.“ V praxi to pak vypadá jako tanec mezi kapkami deště, což potvrzují slova nejmladšího člena mužského áčka, Davida Kubeše: „Dlouho to vypadalo nejistě, ale nakonec jsme se vydali na trénink na Schnalstalu, kde jsme trénovali tři dny obří slalom, na otočku jsem jel jeden přípravný závod v Soldě, následně jsem se vrátil na jeden den na Schnalstal, kde nás nechali trénovat slalom na nainjektované pistě, pak den volno a zpět do Soldy na závod ve slalomu, ve kterém jsem bohužel nedojel. Po něm zpět na Schnalstal, který po třech dnech zavřeli kvůli koroně. Přesunuli jsme se tedy opět do Soldy, která měla pokračovat v provozu, ale po dni tréninku ji ze stejných důvodů také zavřeli, skoro jsme ani nestihli stáhnout ze střediska tyče.

Nakonec jsme skončili na Kaunertalu, kde se nám podařily čtyři dny tréninku.“ Jan Zabystřan s Ondřejem Berndtem vyřešili situaci odjezdem do Švédska, kde jsou restrikce nejbenevolentnější. V Kåbdalis za severním polárním kruhem se připravují společně s dalšími členy reprezentačního výběru a B-týmu a je zde i Tereza Nová z A-týmu žen.

Severská mise očima Ondřeje Berndta: „Oba kopce v Kåbdalis pravidelně injektují vodou a o možnostech perfektního tréninku zde nemůže být pochyb.

Před mým příjezdem zde trénovala áčka Norů, Francouzů a Švýcarů včetně jmen jako Grange, Zenhäusern či vítěz posledního SP v Söldenu Braathen. Zaměřuji se zde na technické disciplíny, především na oblíbený slalom, a pomalu vylaďuji formu, abych byl stoprocentně připraven na závody. V dnešní době je poměrně složité závody plánovat, téměř všechno se ruší. S tím, že mě v nejbližší době nečeká žádný závod SP či EP v mé nejsilnější disciplíně slalomu, s největší pravděpodobností zahájím sezónu kombinačním závodem Evropského poháru ve švýcarském Zinalu.“

41

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

V SOCIALISMU SVAZ LYŽAŘŮ

TAJNÉ KONTO, VEKSLÁCI A PODPULTOVKY…

aneb západní značky v socialistickém Československu

TEXT: PAVEL ZELENKA FOTO: ARCHIV AUTORA

Hannes Marker, u jehož společnosti bylo zřízeno černé konto československé reprezentace, dbal o dobrý kontakt se smluvními závodníky. Na fotce jsou u příležitosti MS 1978 v Ga-Pa zleva Rakušané Hans Enn a Anton Steiner, Kanaďan Steve Podborski, Rakušan Klaus Heidegger, paní manželka Aldo Marker, Švéd Ingemar Stenmark, Švýcaři Peter Lüscher a JeanLuc Fournier. Sedícími na zemi zleva jsou Slovinec Bojan Križaj, Hannes Marker, Američani bratři Steve a Phil Mahreové a Bohumír (Bobas) Zeman.

měnou, kterou nabízeli „veksláci“ nejčastěji ve formě bonů – poukázek k nákupům v obchodech sítě Tuzex.

Netřeba být letitý pamětník, magii nedosažitelných lyžařských značek v socialistickém Československu pamatují mnozí, kdo se stihli v oné době rozkoukat po českých horách. Tu touhu, kterou vyvolávaly třeba svítivě zelené Völkl Renntiger, červenobíle oplastovaný Marker M 40 nebo ikonické boty Dynafit 3F, ale ze současných mladých nepochopí nikdo.

A

no, lidé toužili po západních džínsech, značkové sportovní obuvi…, ale tolik emocí, které vyvolávaly nejnovější modely západních lyžařských producentů na horách ČSSR, dokázalo vyvolat opravdu máloco. O to víc, že takové pěkné barevné kousky se s postupem času stávaly v záplavě socialistické šedi stále častěji přítomné. Kde je oni vyčnívající lyžaři brali?

42

Česká koruna za socialismu

Po druhé světové válce a únoru 1948 se měnová politika dostala do područí komunistů. Brzy přišla devalvace československé koruny vůči západním měnám. Vrcholem pak byla měnová reforma v létě 1953, která cíleně a plošně sebrala úspory všem občanům. Znehodnocení koruny zapříčinilo vznik černého trhu, který se rozvíjel až

do pádu komunismu. Typickou ukázkou byl třeba podpultový prodej jakéhokoli nedostatkového zboží, sportovních potřeb nevyjímaje. Vybrané zboží prostě nebylo vystavené a čekalo v zázemí prodejny na svého prominenta, který disponoval nabídkou zase jiné výhody, případně všimným neboli úplatkem. Plodem uzavřené měnové politiky byl také ilegální obchod s devizami, západní

Devizové konto v zahraničí na černo

Lyžaři, zejména ti špičkoví a profesionálové, museli nutně řešit, jak získat kvalitní vybavení, bez něhož nikdy nebylo možné v bílém sportu konkurovat. I proto vznikl Skipool, který sdružoval zahraniční dodavatele lyží a dalšího materiálu (více o něm ve SNOW 124). Od počátku byla předmětem smluv, kromě dodávání výstroje a výzbroje, i určitá finanční dotace.

Lyžařské firmy přispívaly částkou 10 tisíc západních marek (DM), ostatní od 3 do 5 tisíc DM. Bez této valutové pomoci by nebylo možné krýt provozní náklady reprezentace, například při přesunech zapůjčenými mikrobusy mezi závody. Pobytové výlohy ve Světovém a Evropském poháru byly tehdy hrazeny pořadateli.

Míla Sochor st. č. 25 v obřím slalomu na MS 1978 v Ga-Pa

obstojně fungovat. Pisatel těchto řádků má s touto praxí vlastní nemalou zkušenost.

bylo potřeba předem vědět, kdy bude jaký sortiment v prodeji.

A samozřejmě i v Pragoimpu bujel podpultový prodej. Vázání Marker, lyže K2, Elan, Völkl, brýle Uvex…

Po takových produktech byla největší poptávka.

Objem dodávek zboží rozhodoval fakt, kolik valut bylo k dispozici na jeho nákup. V Pragoimpu nebylo vždy všechno, ale zásobování bylo na tehdejší poměry mimořádné a ve výlohách a v regálech prodejny bylo vždy na co koukat. Mnoho lyžařů se chodilo vystaveným zbožím pouze kochat, jelikož zdaleka ne každý dokázal ze socialistického platu uzmout potřebnou sumu.

Po úspěchu Pavla Ploce na MS v letech v Harrachově 1983 visely v průčelí prodejny jako reklamní artefakt kneisslovky, na kterých vytvořil světový rekord výkonem 181 m, s jeho podpisem. To zařídil Kurt Matz, šéf závodního oddělení Kneissl z rakouského Kufsteinu, který po revoluci působil i v Česku. Následovala dodávka sjezdovek a běžek lyží této značky.

Obě uvedené instituce pozbyly po společenských změnách v roce 1989 svého významu a ukončily svoji činnost.

Pragoimpo

Tuzex

Bobas Zeman – SP Zwiesel 1978

A také konečně autor této série článků, Pavel Zelenka (vpravo) s Františkem Novotným při vloženém závodu trenérů v rámci XXX. ročníku Memoriálu Janka Nováka – finále ČP sjezdových disciplín, Martinské Hole, 21. 3. 1981

Ovšem za situace, která u nás panovala na počátku 70. let minulého století, bylo pro všechny subjekty ze zákona povinné získané devizové prostředky nabídnout Státní bance Československé (SBČS) k odkupu. V případě splnění této zákonné povinnosti byly valuty přepočteny uměle stanoveným kurzem na koruny – a tím do značné míry znehodnoceny. Pro lyžaře pak byly v tom případě naprosto nepoužitelné.

První platba od značky Elan skončila přesně takto – ze zaslaných peněz zbylo překvapivě málo a v „měkké“ domácí měně.

Aby se to příště neopakovalo, Jiří Seidl a Jan Vedral, kamarádi a někdejší soupeři z českých slalomových svahů, přišli na spásnou myšlenku. Vytvořili tajné konto v zahraničí, kam si cenné valuty nechali od firem zasílat, aby

se vyhnuly jejich nevýhodnému převodu na české koruny. „Dnes je to již promlčené, tak mohu uvést, že jsme prostě obešli zákon,“ vzpomíná dnes Jiří Seidl. „Informovali jsme další firmy začleněné ve Skipoolu, aby místo do Prahy na SBČS zasílaly platby na externí bankovní konto firmy Marker do Deutsche Bank v Ga-Pa. Soudruzi se to nedozvěděli a sjezdařům reprezentace to nesmírně pomohlo. Pozdější úspěchy generace v 80. letech jsou toho dokladem,“ dodává Jiří Seidl.

Při každém výjezdu reprezentace do zahraničí vedla cesta nejprve do Ga-Pa. Tam trenér obdržel od Jiřího Seidla zálohu v hotovosti v západních markách, aby mu na zpáteční cestě předal vyúčtování a vrátil zbylé devizy.

Tak jedině mohla československá sjezdařská reprezentace tehdy

Ovšem vedle reprezentantů byla tehdy v Československu velmi početná skupina lyžařů soutěžících na nižších úrovních a masa lyžařů rekreačních. A i oni potřebovali a toužili mít kvalitní lyžařskou výbavu.

Pragoimpo bylo zjevením.

Prodejna na Václavském náměstí v Pasáži Alfa nabízela zahraniční zboží za nadhodnocené ceny – což tehdy nikomu ani moc nevadilo, protože nebylo kde a co porovnávat. Kdo na to měl a sháněl západní elektroniku, hračky nebo sportovní vybavení, mířil sem. V jarních měsících a před Vánocemi byl obchod nabitý k prasknutí. Často ale

A samozřejmě, byl tady i Tuzex, síť obchodů, ve kterých se za valuty zahraničních měn nebo tuzexové poukázky (bony) dalo koupit zejména západní zboží, které nebylo v normální síti prodejen k dispozici. Tuzex sloužil k odčerpání valut zahraničních měn od obyvatelstva. Bylo to prakticky jediné místo, kde byla v oněch dobách pravidelně k dostání západní spotřební elektronika, potraviny, oblečení, kosmetika i auta. Úprava celních tarifů Tuzex oproti nákupům v zahraničí zvýhodňovala, zboží proto nabízel výhodněji, což opět iniciovalo černý trh a ilegální prodej bonů.

43

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

SVAZ LYŽAŘŮ

TEXT: ALEŠ SUK

Valteřická líheň

Štepán ˇ Hevák a František Hák MISTŘI VŠECH DISCIPLÍN

Kvartet krkonošských lyžařů pod hranou můstku dr. Guhra v Tatranské Poljance v roce 1921: 9 Josef Zelinka, 13 Štěpán Hevák (oba Sokol Valteřice), 6 Josef Bím, 8 Karel Koldovský (oba ČSK Vysoké n/J.)

Štěpán Hevák a František Hák, oba sokolští jezdci z Valteřic, posíleni o Václava Jóna, dokazovali ve dvacátých letech svoji třídu.

V běhu rozestavném byli bezkonkurenční, jejich cílové diference na soupeře – to byl nářez, vídaný tak jednou za dvě desítky let.

Jestliže tým deklasuje soupeře o téměř 7 minut, znamená to poctivý dvoukilometrový náskok. A to výše uvedení běžci uměli.

44

Štěpán Hevák

Zaostřeme nejprve na Štěpána Heváka; v lyžařském odboru místního Sokola patřil v roce založení (1912) coby dorostenec mezi zakládající členy.

Z tria olympioniků byl tedy nejstarší. Navíc nebyl jen výtečným závodníkem, v mateřské tělovýchovné jednotě působil též jako zapisovatel a instruktor jízdy na ski.

Č

astokrát se přihodilo, před stoletím běžná věc, že dorostenec bratr Hevák, soutěžící ve více disciplínách závodního pořadu, i vícekrát zvítězil. Závodilo se i kolem rodného domku č. 125. Poslední lednovou neděli roku 1914 tady porazil všechny své dorostenecké konkurenty na distanci 3 km, odpoledne přidal vítězství ve sjezdu (s jednou holí).

Na druhém poválečném mistrovství Republiky československé v Tatranské Lomnici získává Š. Hevák titul na 17 km, je druhým vítězem (tehdejší terminologií) v závodě sdruženém a bronzovým ve skoku, na který se účastníci šampionátu přesunuli do Tatranské Poljanky na můstek Dr. Guhra.

Také překážkový závod na 7 km o Dieskaův štít se ve stejné sezóně stává Hevákovou kořistí. V okolí Labské boudy se jela mistrovská padesátka; bratr Hevák dobíhá čtvrtý, těsně za stupni vítězů.

Prvním závodem následující zimy je nepříliš často vypisovaná trať 20 km na trase Vosecká bouda – Benecko a 28. prosince si Š. Hevák připisuje druhé místo.

O pět týdnů nato je Hevák na Šumavě dvojnásobným vítězem – získává titul Mistr lyžař vítězstvím v kombinaci a v běhu na 30 km, na 17 km trase je stříbrný. A jsou tu velkolepé Kongresové závody v Harrachově, nejlepším Čechem je Hevák, 7. na 50 km.

Dobrá životospráva

Jak se na takový mezinárodní úspěch připravoval? Od 6. ledna 1923 byl šéfinstruktorem výcvi-

kového kurzu na Benecku, jemuž předcházela stejná funkce na Ještědu od prosince předchozího roku. A to si stihnul odskočit pro zmíněné 2. pořadí na dvacítce u Vosecké. Sedmé místo v kongresové padesátce ocenil sportovní tisk: „Z našich hochů podal výborný výkon Hevák – výsledek to dobré životosprávy a dobré přípravy.“ Je fakt, že instruktorování na Ještědu a Benecku

V doprovodu orchestru

Opravdu blyštivou fazónu předváděl Štěpán Hevák v sezóně 1923. V jejím závěru byl zařazen do I. závodní třídy SL RČS ve všech disciplínách. 18. března toho roku reprezentoval svaz a odbor na mezinárodním závodě v jízdě na lyžích na 50 km ve Schreiberhau (Sklářská Poreba). Zvítězil v čase 3.42,27 hod, s náskokem třinácti minut!

v Jilemnici. Na hlavu poráží celou konkurenci včetně olympioniků (3. Gottstein z Jilemnice obdržel v cíli nadílku více než 13 minut).

Na olympiádě

Prvním běžeckým závodem ZOH byl maratón na 50 km. Ani profil, ani sníh nešly našim závodníkům pod nos. Padesátka byla melou dech beroucí, závod provětral

Štěpán Hevák v cíli padesátikilometrového maratónu, 17. ledna 1924, dojíždí v nejlepším čase a je mistrem Republiky československé

způsobilo, že celé 4 týdny neslezl Hevák z lyží. V Novém Světě byl na M RČS ve skoku do kombinace opět nejlepší z Čechů – celkově čtvrtý. Stejné pořadí bylo i v běhu do závodu sdruženého. Štědrost až plýtvavou osvědčil organizační výbor Kongresových závodů – Hevák, v konkurenci severských závodníků bez medaile, přivezl do Valteřic čtyři trofeje – stříbrný pohár Lyžařského svazu norského, bronzovou sochu lyžaře – čestnou cenu časopisu Zimní sport, pohár K. Č. T. v závodě sdruženém, čestnou plaketu ministerstva války republiky francouzské za výkon v běhu na 50 km!

A když z Josefin Hütte přišla zpráva, že Hevák, startovní číslo 23, je v čele závodu a prakticky vítězem, byla mu pořadateli vyslána vstříc hudba na saních, která jej poslední kilometr doprovázela, hrajíc, k cíli.

Lyžařská kariéra Štěpánova gradovala; na přelomu roku 1923 v prosinci a následně hned v lednu 1924 se na rozřaďovacích závodech nominuje na ZOH do Francie; cenilo se hlavně 3. místo na 35 km na Zvičině. Jen pár dnů před odjezdem vlaku s československou výpravou do Chamonix si Hevák bez zaváhání střihne mistrovskou padesátku

důkladně jednoho každého, ponejvíce ty, kteří se protrápili až do cíle. Tucet jezdců vzdal, ne však naši. Toliko oni, Norové a Italové, dojeli kompletní do cíle. Nejlepším lyžařem československým bylo startovní číslo 24, Š. Hevák z Valteřic; jeho umístění na 12. pozici snad dodnes nikdo nedocenil. Hevák, sportovec slabší tělesné konstituce, měl právě obrovské potíže s předlouhým, alpským sjezdem na ledovém sněhu za prudkého vichru, kdesi mezi 20.–24. km závodu. Perličkou olympijského zápolení lyžařů je oficiálně prověřená informace, zdánlivě

45

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

SVAZ LYŽAŘŮ

neladící významu světového podniku. Dnes kroutíme hlavami nad humbukem, provázejícím olympioniky po projetí cílem.

Máš po závodě žízeň? Jsi unaven?

Rač do restaurace, dej si čaj a … zaplať si ho! Štěpán Hevák získal na republikových šampionátech do kupy 7 medailí. Byl skromným, výtečným lyžařem, závodníkem nad jiné odhodlaným. Kronika LO Sokola Valteřice o něm píše v roce 1931: „Náš bratr Hevák, na kterého vzpomínáme všichni a jeho přítomnost mezi námi zajisté každému, kdo jej znal – utkví dlouho v paměti. Ponejvíce obdivovali jsme se jeho prvotřídním výkonům. Byl nejlepší náš vytrvalec. Jeho prací po světové válce bylo probuzeno lyžařství ve Valteřicích. Seznámil nás částečně se Ski klubem Praha a tito umožnili našim závodníkům větší závody – i do ciziny. Byla vždy dobrá pověst obce Valteřice.

Odešel za svým povoláním do Prahy. Ještě v sezóně1929 dobyl 6 cen.“

Medaile za vítězství a také druhé pořadí ve štafetových závodech v olympijském roce 1924

46

František Hák

František Hák, narozen 5. listopadu 1903, vystudoval v Jilemnici Státní odbornou školu textilní, kde prospíval výtečně a maturoval se samými výbornými. Nakonec excelentní studijní prospěch určil nejenom profesní dráhu, ale narafičil mu bohužel i trýznivé roky v časech „budování lepších zítřků“.

P

rvní závodní zmínka o F. Hákovi je ze závodního roku 1921/22, ve kterém lyžaři z Valteřic dokázali přisypat do plnící se klubové vitríny 11 prvních, 11 druhých a 7 třetích čestných cen. Na sklonku roku se na jeden a půl metru vysokém sněhovém nadělení ve vsi jel závod na 17 km. Trať měla tvar osmičky; startovalo se pod hřbitovem, od hořeního konce na „trhovci“, dolů k „Hynkom“, u Vraštilů přes potok na Kozinec do Luk a na Zuzánek, na Skalku až k Zelinkovic hájku, ke Kněžickému hájku, přes Sovineček do Končin a na Vrch a pak přímo k cíli. Za vítězným Jarkou Martinem protnul jako druhý cílovou metu junior F. Hák se ztrátou necelých dvou minut.

O 3 měsíce později přebírá Hák čestnou cenu za 2. místo v českoněmeckých závodech v Krkonoších na 50 km, když s výjimkou Heváka poráží ostatních 31 soupeřů. Hned nato je valteřická štafeta v „olympijské“ sestavě (Hák, Jón, Hevák) stříbrná mezi 11 týmy v závodě na 3 x 10 km.

Největšího úspěchu, prestižního 3. pořadí, dociluje dvacetiletý Hák 29. prosince 1923 v Novém Světě při rozřaďovacích závodech na 20 km pro ZOH. Sezóna předolympijská znamenala pro Háka, závodníka II. třídy, nebývale kvalitní výsledky, díky nimž zvýšil osobní i klubovou prestiž. 21. ledna na Kopanině je v kombinovaném závodě druhý a vítězí na trati 17 km.

Výsledek Kongresového závodu zařazuje Háka na 12. místo.

S bratry Hevákem a Jónem jedou v olympijském roce reprezentovat republiku do Chamonix.

Podíl 3 reprezentantů nemá žádný jiný klub v Československu.

Za Sokolem Valteřice následují ČSK Vysoké n/J., SK Nové město na Moravě; oba kluby mají ve výpravě po dvou lyžařích, jeden je z SK Turnov a jeden z ČKSS Jilemnice.

Blamáže v Chamonix

Některé, safraportsky nemilé blamáže provázely dění v Chamonix, naši reprezentanti k nim přistupovali s nadhledem. Za všechny uváděl Hák sdělení dr.

Južíka Scheinera, zastávajícího na olympiádě funkci vedoucího závodního mužstva. Vyprávěl: „…u pokladen tribuny bylo zvykem, že se na větší bankovku vůbec nedává zpět. Sám jsem platil dvacetifrankovou vstupenku padesáti franky, aniž bych dostal zpět, a když jsem žádal energicky o vrácení 30 Fr., hodil mi pokladník jaksi z milosti 10 Fr. A četník mne rychle za rameno hantýroval od pokladny, abych prý nezdržoval ostatní obecenstvo“. Ani takové hudlařiny nesmazaly dojem Hákův, který si na osmnáctikilometrové trati v Chamonix připsal 25. pozici, těsně za kolegou Jónem.

I nelyžařské životní osudy F. Háka stojí za krátkou reminiscenci; byly vskutku typické pro léta padesátá minulého století. Na podzim 1938, po záboru pohraničí se 9. ledna 1939 úředně hlásí v Rychnově nad Kněžnou s trvalým pobytem v Bezručově ulici. Je zaměstnán jako prokurista u textilní firmy Deutschmann (dnes je z fabriky budova soudu na Poláčkově náměstí). Po válce prokurista Hák zakládá vlastní podnik, kde se tkají šátky a kapesníky. Únor 1948: znárodnění, zatčení na udání a odsouzení k pětiletému žaláři. V jeho vilce se usadil čacký udavač a olympionik František Hák se po návratu z vězení stěhuje po více než

Art-deková tepaná cena Hákova z přeboru Pojizerské župy za 2. místo ve skoku na Kopanině u Turnova 1923

deseti letech, 14. května 1966, do Vrchlabí.

Bylo to tehdy jako dnes – sláva, úspěch, zisk a majetek se neodpouští; pokaždé přikvačí závistivec, tlačící šikovného, pracovitého a vyčnívajícího hezky ztuha pod sebe. Olympijskou slávu, po stovce sezón pokrytou pavučinami zapomnění, však Hevákům, Jónům a Hákům nikdo neodpáře.

Aleš Suk Trénování mládeže se věnuje nepřetržitě od roku 1962, zastával celkem 9x funkci trenéra nadějí OH, juniorek či juniorů.

Vloni byl jmenován řádným členem Klubu olympioniků.

fanshop.czech-ski.com

STORY

LEGENDY

TEXT: ONDŘEJ KATZ

Josef „Pepi“

Fischer: Od tesaře k lyžařskému impériu

48

Pepi Fischer v kruhu svých nejbližších spolupracovníků

Sám sice cenné medailové kovy na vrcholných lyžařských akcích nikdy nesbíral, ale pomáhal k jejich zisku jiným. Dílem opravdu vrchovatým. Na lyžích se značkou Fischer si totiž pro světové triumfy dojížděli, dobíhali i skákali ti nejlepší z nejlepších.

Před mnoha lety i dnes.

Byl tím mužem v pozadí, nevyčerpatelným zdrojem nápadů a inovací. Byl… To proto, že Josef „Pepi“ Fischer, dlouholetý šéf výrobce lyží nesoucího stejné jméno, zemřel v srpnu několik dní před svými 91. narozeninami.

R

akousko a vlastně celý lyžařský svět se na čas zahalil do smutečního. Nebylo divu, odešla legenda.

Josef Fischer se narodil jako třetí dítě manželům Marii a Josefu Fischerovým 12. září 1929. To už pět let fungovala továrna na výrobu žebřiňáků a saní v rakouském městě Ried, kterou založil jeho otec. V té době už rozšířil sortiment firmy i na výrobu lyží. Natolik úspěšně, že v roce 1936 zahájil jejich sériovou výrobu a o dva roky později vyvezl prvních dva tisíce párů za oceán do Ameriky. V ještě větším rozletu zastavila firmu druhá světová válka, ale nikoliv výrobu – jen se hlavním odběratelem lyží stal německý Wehrmacht.

Nejdřív žebřiňáky, saně, pak i lyže

Samotný „Pepi“ se vyučil na dřevařské škole v Halleinu tesařem, přidal ještě dva roky studia na obchodní škole ve Vídni a v roce 1951 se zapojil do podnikání svých rodičů. Po smrti svého otce v roce 1959 převzal v necelých třiceti letech společně se svou sestrou otěže firmy, která i dnes zůstává stoprocentně rodinnou. A navzdory obří konkurenci nadnárodních producentů lyží dalších značek stále úspěšnou.

Jestliže ještě v padesátých letech převládaly klasické dřevěné lyže, s nástupem „Pepiho“ Fischera přicházejí první inovace i technologie. A také nezvyklé a originální nápady ve výrobě i tehdy se rodícím marketingu. Stručně řečeno, Fischer byl vždy tak trochu o krok vpředu před svými konkurenty.

Lyže s dírou ve špičce

„Pepi“ Fischer ale nikdy neusnul na vavřínech.

Hledal stále nové cesty a způsoby, jak udržet náskok před konkurencí. Dařilo se mu to, přestože některé jeho nápady na první pohled budily rozpaky, někdy i údiv. Platilo to i pro další inovaci, která je dnes už také legendární – lyže s dírou ve špičce. Jeden z nejslavnějších sjezdařů historie Franz Klammer si na modelu C4 s touto úpravou, kterou firma vyvinula speciálně pro něj kvůli jeho specifické technice jízdy, dojel pro olympijské zlato ve sjezdu na hrách v Innsbrucku v roce 1976. A že to nebyl jen výkřik do tmy, dokazuje i to, že lyže Fischer Hole Ski jsou k vidění stále i dnes, po mnoha letech, byť ve slalomu.

Fotografie olympijského vítěze Franze Klammera a Josefa Fischera tehdy obletěly celý svět. „Byla to úžasná chvíle. Ten tlak na

Jako první ze světových výrobců lyží expandoval i na východ, to když v roce 1988 otevřel jednu ze svých továren v ukrajinském Mukačevu.

Lyže se razantně mění. Ty vyráběné z jednoho kusu pečlivě vybíraného dřeva nahrazují lyže vrstvené z několika k sobě slepených a poté lisovaných dřevěných plátů. Fischer ale dokázal pokaždé přijít s nějakým mistrovským kouskem, chtělo by se říct lyžařským „majstrštykem“. Ať už v podobě lyží, nebo výběrem lyžařů se značkou spojených.

Franze byl obrovský, ale zvládl to. Ulevilo se i nám, že lyže fungovaly, a fungovaly skvěle,“ prozradil o mnoho let později „Pepi“ Fischer, ale když měl sám vyzdvihnout největší okamžik své kariéry inovátora, označil za něj triumf Egona Zimmermanna na hrách v Innsbrucku 1964.

První olympijští vítězové

Krok za krokem Fischerovo lyžařské impérium rostlo. A nezůstalo jen u výroby lyží. I když to bylo a je stále číslo jedna produkce rodinné firmy s téměř stoletou historií. V polovině roku 1973 převzal Fischer společnost na výrobu punčoch a pleteného prádla Löffler a během krátkého času změnil sortiment na výrobu vysoce kvalitního a funkčního sportovního oblečení.

Jako první ze světových výrobců lyží expandoval i na východ, to když v roce 1988 otevřel jednu ze svých továren v ukrajinském Mukačevu. A ani v nejmenším „Pepi“ Fischer nezvolnil v hledání nových cest a technologií.

Patří mezi ně i vynález tzv. šupin na skluznici běžek, které se staly univerzální podporou při stoupání do kopce. Sáhlo po nich bezpočet rekreačních vyznavačů běžek, kteří se chtěli vyhnout leckdy složité alchymii mazání.

Fischer vyvinul i revoluční systém tepelného tvarování skeletu přezkáčů, tzv. Vacuum Fit.

Když v šedesátých letech jezdila většina rakouských závodníků na lyžích konkurenčních Kästle, Fischer zlanařil jediného z nich: Egona Zimmermanna. Vybavil ho tehdy revolučním modelem lyží vylepšeným kovovými výztuhami, dnes už legendárními Alu Steel. Na nich Zimmermann posléze triumfoval ve sjezdu na zimních olympijských hrách v Innsbrucku v roce 1964 a dosáhl řady dalších vítězství.

I to značku Fischer na začátku sedmdesátých let katapultovalo do pozice největšího světového výrobce lyží. I díky tomu, že svou výrobu v této době rozšířil i o lyže pro běžecké lyžování. A velice rychle v tomto odvětví prolomil dosavadní dominanci skandinávských zemí. Třeba i díky modelu lyží Europa 77, v nichž nahradil dřevěné jádro speciální pryskyřicí, lyže výrazně odlehčil a stabilizoval.

Nebylo divu, že po fišerkách rychle a ochotně sahaly i největší hvězdy bílé stopy.

Sportovní legendy na fišerkách

49

STORY

LEGENDY 1936

1939

Pepi Fischer začínal s truhlářskou firmou a výrobou saní

Jen málo lyžařských revolučních změn není spojeno se jménem „Pepiho“ Fischera. A nezůstalo jen u lyží – současná produktová řada společnosti Fischer totiž zahrnuje vedle lyží, sjezdových, běžeckých i skokanských, i lyže pro další lyžařské disciplíny, stejně jako vázání, hole, boty a také třeba i hokejové hole.

Josef Fischer před více než šedesáti lety převzal po rodičích skromnou dřevařskou firmu, kterou proměnil ve výjimečné lyžařské impérium, jež dodávalo lyže největším hvězdám světového lyžování. V jejichž čele dominuje jméno Franze Klammera, ale také králové běžecké stopy, Norové Björn Dählie,

Brzy se ale staly významnou součástí produkce právě lyže

Vegaard Ulvang, Peter Northug, či Marit Björgen, která se s osmi zlatými medailemi a celkem patnácti cennými kovy stala nejúspěšnější sportovkyní v historii zimních olympijských her.

Na fišerkách řádili na sjezdařských svazích také Kristian Ghedina, Ivica Kostelič či Šárka Záhrobská, dnes Strachová. Prakticky všichni si, nehledě na to, jak jim to aktuálně na fišerkách jezdilo, pochvalovali zázemí rodinné firmy. „Fischer je rodina. Je to trochu jiný přístup, než na jaký jste zvyklí u ostatních výrobců. A mně tohle vyhovuje,“ přiznal před časem třeba Ivica Kostelič. Jistě, bylo to

v době, kdy už měl rebelování a velkohubá prohlášení za sebou, s věkem přišly jiné priority. Na časy, kdy měly smlouvu ve Fischeru, ale podobně vzpomíná většina lyžařů.

V běžecké stopě na lyžích z rakouské rodinné firmy jezdil i Lukáš Bauer, v biatlonu Gabriela Koukalová či skokan na lyžích Jakub Janda, ale také na nich získal olympijské zlato při historické premiéře disciplíny slopestyle Američan Joss Christensen. Ostatně, zimní olympijské hry 2014 v Soči se proměnily doslova v medailové žně značky Fischer – závodníci s lyžemi této značky posbírali 39 zlatých, 36 stříbrných a 35 bronzových medailí.

1990 1970

50

Mnoho energie mířilo i do severského lyžování

1984

Nové metody, nové procesy, nové materiály…

Bjørn Dæhlie…

1957

1959

Export do zámoří byl druhým pilířem produkce

Recept? Vynalézavost a průkopnický duch

Vynalézavost a průkopnický duch, to byly podle Josefa Fischera dva klíčové momenty a důvody úspěšnosti značky Fischer. „Už to, že se můj otec odvážil vrhnout se do samostatné výroby dřevěných vozů a saní, pro mě bylo motivací. Průkopnický duch a spousty nápadů lidí ve společnosti Fischer, kteří se mnou byli po dobu mého vedení společnosti, byly tím hnacím motorem. Byl to jediný způsob, jak mohl Fischer dorůst do současné pozice a velikosti,“ popsal Josef Fischer „recept“ na úspěch při příležitosti oslav svých 90. narozenin.

Věčně pozitivní Pepi Fischer

Postavení i úspěšnost Fischera potvrzují i čísla a neustále rostoucí obrat firmy – zatímco v sezóně 2015/16 to bylo 145 milionů eur, v loňské sezóně narostl na 188 milionů.

U toho už ale „Pepi“ přímo nebyl. V roce 1990 veleúspěšný podnikatel odstoupil z přímého řízení provozu firmy, leč předsedou dozorčí rady zůstal až do roku 2003. O čtyři roky později už zamířil do zaslouženého důchodu, zůstal pouze jako řadový člen dozorčí rady, ale s firmou zůstal spjatý až do konce svého života. Během svého života posbíral množství řádů a ocenění, byl vyhlá-

šen mužem století Horního Rakouska. Jednadevadesáté narozeniny by oslavil 12. září. „V Josefu Fischerovi jsme ztratili člověka, který miloval lyžování, ale především ho utvářel desítky let díky svému duchu průkopníka, inovátora a člověka s nevyčerpatelnou zásobou nápadů. Jeho duch vášně pro sport zůstane stále pevně zakotvený v základech společnosti,“ loučil se s lyžařskou legendou „Pepim“ generální ředitel společnosti Fischer Sports Franz Föttinger.

A přislíbil i to, že životní dílo Josefa Fischera zůstane i nadále stoprocentně v rukou rodiny.

2012 2008

… a další nejsilnější osobnosti zajistily viditelnost značky

2009

Pozici lídra v severském lyžování si Fischer drží dodnes

Nejen lyže. Fischer otočil kormidlem trendů prvními tepelně tvarovatelnými skelety

51

STORY

LEGENDY

Legendy

Ernest Hemingway na lyžích ve švýcarském Gstaadu, únor 1927

H

emží se to o něm historkami nejvíc loveckými, rybářskými či boxerskými. O poznání míň se ví, že byl solidní lyžař staré školy, srdcař. Sjíždění svahů hrálo v jeho osobním i spisovatelském raném životě důležitou roli, to když se po válce vrátil do evropských hor. V pozdější fázi života pobýval často v Sun Valley a italské Cortině.

Spisovatelství pro něj bylo životním posláním. Jeho minimalistický styl psaní – sám jej nazýval teorií ledovce – byl určený zejména jeho reportérskou a novinářskou praxí a zásadně ovlivnil moderní literaturu 20. století. Jeho příběhy a postavy v nich reflektovaly jeho vlastní život, proto psal o mužích v mezních situacích, o odvaze, chladnokrevnosti i vášni. Měl čtyři manželky, nezaznamenaně milenek, tři syny, dostal Nobelovu i Pulitzerovu cenu. Žil zplna.

Podmanivé dolomitské zimy

TEXT: TOM ŘEPÍK

Šťastný lyžařský život

FOTO: GETTY IMAGES

Hemingwayuv 52

Geniální spisovatel krátkých vět a důrazného stylu, odhodlaný voják, vášnivý rybář, lovec, sportovec, milovník žen, moře, nebezpečí, cestování, koridy, alkoholu, karet… taky sněhu a lyží. Ernest Hemingway dobrovolně opustil svět před šedesáti lety, ale své příznivce, mě mezi nimi, nepřestává okouzlovat.

Hemingway vyrostl v americkém Oak Parku státu Illinois v dobře situované rodině lékaře a bigotní hudebnice, jako jedno ze šesti dětí.

Rodina měla letní sídlo u jezera v Michiganu, kde mladý Ernest získal náklonnost k lovu, rybaření a mořeplavbě. Nicméně až v zimě 1922, v jeho 23 letech, kdy se svou první manželkou, o osm let starší zrzkou Hadley přijeli do Evropy, si poprvé v životě stoupl na lyže. „Jakmile jsme se rozhodli jet do Švýcarska, lyžování nám vstoupilo do životů,“ vzpomínala Hadley. „Bydleli jsme v Chalet Chamby v Chamby-sur-Montreux a denně jezdili vlakem do Les Avants. Ernest se začal dopodrobna zajímat o lyžařskou výbavu i techniku jízdy.“ Oba se učili lyžovat nelehko a dlouho, ale rozhodně s láskou: „Připadá vám, že se to nikdy pořádně nenaučíte, a pak najednou zkrátka jezdíte a je vám báječně,“ citovali novináři Hadley.

V Hemingwayových vloni publikovaných dopisech (Svědectví jednoho života, Odeon) stojí doslova: „Hadley a já milujeme lyžování.“ Rok po svatbě, nedlouho před narozením jejich prvního syna, se oba na celou zimu vydali do Cortiny d’Ampezzo. „Stoupali jsme na lyžích do strání celé dopoledne, nahoře jsme si dali piknikový oběd, ze sněhu jsem jako dezert udělala pomerančovou zmrzlinu; no a pak jsme se spustili dolů kousek předtím, než se začalo smrákat. Dobře nás to trénovalo v mnohých dovednostech,“ vzpomínala Hadley.

V roce 1924 Hemingway napsal povídku Cross Country Snow, poněkud tesklivý příběh, v němž vystupuje opakovaně se v jeho dílech objevující Ernestovo alter ego

FOTO: WIKIPEDIA

Osmnáctiletý Hemingway v uniformě v Miláně, kde se zotavoval z válečného zranění, 1918

Nick Adams. V zápletce jedou Nick a jeho přítel George lyžovat do Švýcarska, kde zažijí nejedny nesnáze při sjezdu, ale nakonec celkem v pořádku dorazí do hostince na jídlo a drink. Tam si při pohledu na těhotnou servírku uvědomí, že i Nickova žena čeká dítě, Nick se za ní musí vrátit do Ameriky a možná už se s přítelem nikdy nepotkají. George navrhuje si setkání slíbit, Nick je ke slibování si čehokoli skeptický. Podobně jako se to prolíná prakticky celým jeho životním dílem, i v této sněhové povídce vystupuje v alternaci Hemingwaye muž plný rozporů. Citlivý drsňák, snad hrubián, toužící však po lásce, porozumění a přátelství, hledající hodnoty.

(Konečně, už v dětství hrál Hemingway na violoncello a zároveň boxoval.)

Osmnáctiletý život na vlásku

Do roku 1928 trávil Hemingway se svou první ženou Hadley prodlouženou verzi každé zimy – od Díkůvzdání do Velikonoc – ve voralberském Schrunsu v Rakousku – tehdy zcela tichém a liduprázdném místě. Schruns neleží nijak vysoko a pro dobré lyžování potřebuje zimu s hojným sněhem. Tam se Hemingway se ženou učili lyžovat u instruktora Herr Lenta, průkopníka vysokohorského skialpinismu, partnera Hannese Schneidera

v jeho proslulé Arlberské škole. Jakmile toho žáci byli schopni, mířil s nimi Herr Lent do vysokých partií hor; tehdy bez vleků, jakékoli horské služby, jen dlouhým výstupem svahem po svých. Fyzicky i technicky náročná aktivita Hemingwayovi učarovala. Sám měl od mládí pramalý respekt k čemukoli, čeho mohlo být dosaženo bez adekvátního úsilí.

Rád si nastavil relativně pomalé tempo výstupu, které komfortně zvládal i s těžkým batohem na zádech (se štědrým jídlem, pitím atd.), jejž pravidelně nosil. Oceňoval, že dlouhým pomalým výstupem zdravě posiluje své nohy a předchází tím zraněním. Vždy se těšil i na závěrečný sjezd dolů; uspokojoval ho komplexní celodenní pobyt na lyžích s gradující odměnou na konci v podobě sjezdu a následné večerní zábavy.

Hadley vzpomínala: „Trávili jsme dny a dny dlouhými přejezdy krajiny a výstupy do obrovských výšek, z kterých šlo přehlédnout snad celé Švýcarsko. Ernest býval na lyžích vždy plný elánu a nadšení. Měl skvělou výdrž.

Oba jsme rádi bydleli v jednoduchých – těch nejjednodušších místech. Zázrakem bylo, že Ernest mohl vůbec lyžovat, natož tak dobře, s jeho zničeným kolenem.“ Hadley tím mínila následky zranění, které si Hemingway odnesl ze své služby v první světové válce. Do ní odešel v prosinci 1917 jako řidič sanitky pro Červený kříž poté, co neprošel standardním vojenským odvodem pro svůj špatný zrak.

V květnu odplul lodí z New Yorku, v červnu nastupoval do služby na italské frontě. Už zkraje července byl vážně zraněn ve smrtící minometné palbě, když mu život zachránila banální náhoda, že právě odešel do kantýny pro čokoládu a cigarety vojákům v čelní linii, na niž v tu chvíli nepřítel těžce zaútočil.

nemocnice Červeného kříže v Miláně, kde se zotavoval půl roku.

Tam se mladý Hemingway bezhlavě zamiloval do Agnes, o sedm let starší americké ošetřovatelky Červeného kříže. Když se po propuštění z nemocnice vrátil v lednu 1919 do Ameriky, věřil, že Agnes podle jejich domluvy zanedlouho přijede za ním a že se vezmou. „Všechny chicagské holky vypadají jak flašky kukuřičného sirupu ve srovnání s burgundským ročník 83,“ složil jí poklonu v dopise. Namísto plánování svatby mu v březnu odpověděla, že se zasnoubila s italským důstojníkem. Hemingwaye její odmítnutí zničilo a doživotně poznamenalo jeho přístup k ženám; ve svých budoucích vztazích opouštěl předčasně partnerky on, aby mu nehrozilo, že jej opustí ony.

Lyže a pití

Součástí jejich zim ve Schrunsu byly laviny.

Hemingway, který nikdy nic, o co se zajímal, nebral na lehkou váhu, studoval všechno dostupné, co se o lavinách a typech sněhu tehdy dalo dozvědět, aby se jejich nebezpečí dokázal vyhnout, nebo jim v případě smůly dokázat čelit. Vyprávěl, jak jistá skupina měšťáků z Berlína chtěla slavit Vánoce ve Schrunsu a napsali dopis Herr Lentovi do jeho lyžařské školy. Lent je od návštěvy odrazoval, protože ve Schrunsu ležel starý sníh a lyžařské podmínky byly extrémně nebezpečné. Němci na varování nedali, přijeli a vypravili se do horských svahů na vlastní pěst. Sotva se však na túru vydali, celou 13člennou skupinu zasypala obří lavina a pouze čtyři z nich se podařilo vyprostit živé. Lentova škola, nikdy v liduprázdném Schrunsu neprosperující, touto událostí utrpěla smrtící ránu – přihlášky

Drsný a improvizovaný život bylo tím, co Hemingwayovi vyhovovalo; na moři, v divočině, v horách.

Vzdor svým krvácejícím ranám dál v nepřehledné panice pomáhal bojujícím spojeneckým vojákům při ústupu z palby, za což později obdržel italský Stříbrný řád za statečnost. Bylo mu stále ještě osmnáct.

Později o své zkušenosti prohlásil: „Když jdete do války jako ještě chlapec, jste vybaveni iluzí nesmrtelnosti. Ostatní lidi můžou padnout, vy ne… Když vás pak vážně zraní, veškerá iluze je tatam a vy víte, že smrt hrozí i vám.“ Z nohou mu v polní nemocnici vyňali přes 300 střepin, po týdnu ho z fronty převezli do

do lekcí se ztenčily na nijak povzbuzující počet dvou klietů: Ernesta a Hadley Hemingwayovy. O to víc si oba lyžování pod expertním dohledem kamaráda Herr Lenta užívali.

Nejradši oba měli dlouhé odpolední sjezdy v měknoucím jarním sněhu. Hemingway, který pravidelně nosíval těžký batoh, si vypracoval zvláštní techniku sjíždění, využívající v obtížném rozbředlém sněhu setrvačnost své navýšené hmotnosti. „Nejlepší odměna za dlouhé výšlapy nahoru! To a pak pití dole,“ říkával.

53

STORY

LEGENDY

Ernest, Hadley a jejich syn Jack v rakouském Schrunsu, 1926, nedlouho před jejich rozchodem FOTO: WIKIPEDIA

FOTO: WIKIPEDIA

FOTO: GETTY IMAGES

Psaní ve své nejlepší formě znamená osamělý život spisovatele.

Hemingway při práci na svém slavném románu Komu zvoní hrana v Sun Valley, prosinec 1939

Po jedné takové vysokohorské túře v únoru 1925 obdržel Hemingway dopis z newyorského nakladatelství, že mu vydají rukopis jeho první knihy, Za našich časů. Už předtím mu vyšly nějaké povídky ve Francii, Německu a Anglii, nikdy do té doby však v rodné a nejdůležitější Americe. V tom čase s nimi ve Schrunsu pobýval přítel, americký humorista a autor Robert Benchley. Ve svých vzpomínkách napsal: „Právě se oba vrátili z túry, kterou Hemingway popsal jako pekelnou.

Den předtím nachodili v kopcích na lyžích víc než 50 kilometrů. Nazítří celý den stoupali do výšky přes 3 200 metrů v divoké vánici, aby pak sjeli dolů za deset minut. Když přišli do tepla chaty, čekala tam na ně dobrá zpráva z New Yorku.“ Schruns byl v předválečných letech příjemným městečkem s bohabojnými obyvateli, co se však nebojí pití, jak podotýkal Hemingway. Tamní krajinu lemovaly kamenné křížky božích muk, ale taky byla plná lidových hospůdek s pěvci uvnitř, skvělými víny a třiceti druhy piv. „Pokud by se v nich člověk nezastavil a nepobyl, byl by ignorant a nestál

54

Hemingway a manželka Mary na safari v africké Keni v roce 1954, před jejich leteckým neštěstím

by za nic,“ vysvětloval spisovatel svým přátelům, kteří jej přijížděli navštívit, kde budou trávit zdlouhavé zimní večery.

Sněhy Kilimandžára

Drsný a improvizovaný život bylo tím, co Hemingwayovi vyhovovalo; na moři, v divočině, v horách: spaní na matraci napěchované bukovým listím, toulky na lyžích skrz hluboké lesy po stopách zajíců a lišek, nebo jen tak náhodou vyplašit hejno divokých hus a sledovat, jak se vznesou ze sněhu a odlétají.

Během svých rakouských zim si Hemingway nechal poprvé narůst vousy, aby mu chránily obličej od vysokohorského slunce.

Měl pokožku poměrně citlivou na spálení, zvlášť vysoko v horách, na sněhu odrážejícím ostré slunce. „Místní venkované, když ho spatřili sjíždět svahy po klikatých lesnic-

kých cestách, mu říkali černý Kristus, co pije višňovku. Vždycky se s námi přátelili, různí lidi v různé časy dne,“ vzpomíná v knize Hadley a poodhaluje víc: „Mívali jsme ve Schrunsu tak nabitý společenský život, flámovací a pak i rodinný, že je ze vzpomínek těžké vyčlenit lyžování – byť jsme se snažili být na sněhu každý den, kdy to šlo. Večery jsme buď trávili v hotelové hale bowlingem s našimi přáteli, anebo šel Ernest hrát poker s hostinským (jímž byl opět Herr Lent), jedním kapitánem rakouské armády a dalšími důvěrnými spiklenci. Okenice hostince musely být pevně zabedněny a dveře zamčeny, protože hazard byl v Rakousku protizákonný. Klidné rodinné večery jsme trávili s knihami, které nám půjčovala naše přítelkyně Sylvia Beach (známá Američanka provozující knihkupectví v Paříži).“

FOTO: ARCHIVIO CAMERAPHOTO EPOCHE / GETTY IMAGES

Nové Sun Valley

Ve třicátých letech se ale Hemingway věnoval i řadě dalších vášní, nejen psaní a lyžování.

Jezdil lovit zvěř do Afriky, koupil si loď a vyplouval rybařit do Golfského proudu.

Během španělské občanské války byl jako americký novinář na místě tamních nepokojů.

V roce 1939 stál ale zpět na lyžích. Středisko Sun Valley ve státě Idaho tehdy otevíralo svou slovutnou Sun Valley Lodge a majitel celého místa, Averell Harriman z mocné železniční společnosti The Union Pacific pozval Hemingwaye k oslavě. Jednou z řady dalších pozvaných hollywoodských celebrit byl herec Gary Cooper; začali tam své doživotní přátelství. Hned následující podzim se Hemingway do Sun Valley vrátil, dokončil tam svůj slavný román Komu zvoní hrana a zůstal ve středisku přes zimu lyžovat.

Po skončení druhé světové války se v Sun Valley začalo opět lyžovat a Hemingway se tam s (už svou čtvrtou) manželkou Mary vrátil. Pronajali si jednu chatku pro společný pobyt a druhou jako Hemingwayovu pracovnu, v níž studoval a psal. Ten rok přišla zima brzy a Mary se učila základy

Místní venkované mu říkali černý Kristus, co pije višňovku.

Ernest Hemingway, Cortina d’Ampezzo, 1948

Ve své proslavené povídce Sněhy Kilimandžára si vypůjčuje právě vzpomínky na jejich lyžařské zimy ve Schrunsu. Čtenářům představuje hlavního protagonistu Harryho (tradičně, alter ego Hemingwaye), umírajícího na gangrénu, a jeho partnerku Helenu, na safari v Africe. Zůstali bez prostředků a bez léků v divočině, protože jejich autu shořel motor. Harryho jeho situace irituje a přemýšlí a mluví nahlas s Helenou o blížící se možné smrti, což Helenu rozčiluje.

Začínají se hádat nad malichernostmi. Harry v horečnatém polospánku přemýšlí o svém životě a sní metaforické sny. Lituje, že nenaplnil svůj životní spisovatelský potenciál a namísto toho strávil život bezstarostným soužitím s bohatými ženami. Ani Helenu ve skutečnosti nemiloval.

V blouznění se Harry vrací do Schrunsu, kde sjížděli spolu s Herr Lentem (v příběhu jmenovaným) svahy okolních hor v hlubokém a lehkém prašanu, z něhož křičeli nadšením. Po lyžování karbanili v hostinci, zatímco v noci venku zuřila divoká vánice.

Do toho se mísí jeho válečné vzpomínky z fronty a mnoho dalších zážitků. Na improvizovaném lůžku v divočině ležící Harry si všimne hyeny, jak netrpělivě obchází jejich ležení, a uvědomí si blízkost smrti. Upadne do mdlob a ve snu vidí, jak je přilétá zachránit letoun. Vznesou se a Harry pozoruje, jak se krajina zmenšuje. Zahlédne sněhem pokrytý vrchol Kilimandžára a uvědomí si, kde je a že šlo o přelud. Vzápětí spící Helenu vzbudí zvláštní zavytí hyeny. Harryho shledává na lůžku bez života.

v tamní lyžařské škole. S Hemingwayem tam pobývala celá jeho rodina. Jack Hemingway, nejstarší syn, se právě vrátil z Německa, kde byl ve válečném zajetí. Dva mladší synové se učili lyžovat u jednoho z nejlepších horských vůdců v Sun Valley a jak jinak, Ernestova blízkého přítele, Taylora Williamse. Mary pro celou početnou skupinu vařila a měla každodenní starost připravit dostatek jídla pro bezedné mužské žaludky předtím, než jí začaly její vlastní lekce.

Když v prosinci 1947 středisková chata oficiálně otevřela pro lyžující veřejnost, Hemingway, který v nedokončeném komplexu dosud s Mary přebýval, se posunul výš údolím a Mary zůstala a pokračovala v prominentní lyžařské nauce s Lesem Outzsem, hlavním manažerem střediska. Ernest, nyní už světoznámý autor, sjížděl hlavní střediskový kopec Baldy; nechodil už však lyžovat tak frekventovaně jako před lety v Rakousku – dominantně se teď věnoval psaní – prožíval jedno ze svých nejplodnějších tvůrčích období. Ani už nezměnil svou zastaralou techniku sjíždění s těžkým ruksakem na zádech, kterou si vypěstoval ve stráních nad Schrunsem.

55

STORY

LEGENDY

Z Kuby zpět do Dolomit

FOTO: WIKIPEDIA

Entebbe v Ugandě, ale letadlo se vzňalo při kterým začínal poletovat sníh, HemingLetní úseky poválečných roků začali Heminvzletu a spadlo zpět na zem. Hemingway way prohlásil: „Po poslední letecké havárii utrpěl popáleniny a další újmu hlavy, natolik v Africe mi bylo hned jasné, že pokud gwayovi trávit v přímořských oblastech, oblíbili si Kubu. Jednoho dne Mary spatřila závažnou, že způsobila únik mozkomíšního přežiju, s mým lyžováním je nadobro konec.“ moku. v havanském přístavu kotvit obří loď – byla Sice už nelyžoval, přesto si nenechával ujít Nakonec se jim přeci jen podařilo dorazit to SS Jagiello, určená jako válečný dar polské podmanivou lyžařskou atmosféru a chtěl vládě. Plula z Jižní Ameriky přes Karibik do do Entebbe, kde ke svému úžasu našli být poblíž míst, kde se čile lyžovalo. Miloval Evropy. Když o tom Mary řekla Ernestovi, žurnalisty, kteří tam přijeli psát reportáže vůni borovic a jiskření čerstvého sněhu, rád rozhodli se spontánně nalodit jejich nový o Hemingwayově smrti. Ukázal se jim živý sledoval ostatní nadšené lyžaře. automobil, rozměrný modrý Buick Roada několik dalších týdnů se zotavoval z nejmaster v červené kůži a vyrazit do Cannes horšího a taky si četl v už vydaných nekroloČelit věčnosti a pak se toulat Riviérou. Jenže když dopluli zích o vlastní smrti. Přes svá zranění Heming- V roce 1958 se Ernest s Mary natrvalo vrátili do Cannes, zjistili, že v tamním přístavu way za několik měsíců odjel se synem do Sun Valley; koupili si dům v blízkém nejsou vybaveni pro vyložení Ketchumu. Teplou část roku obvykle jejich velkého auta. Pokračovali trávili ve Španělsku a na Kubě. tedy do italského Janova, odkud Naposledy se z letních cest vrátili v červenci 1960. U Hemingwaye se chtěli řídit zpět do Cannes. Jenže Ernest byl tak uchvácen Itálií, rozvinula paranoia a nejspíš další že jí začali namátkou projíždět psychické svízele. Neustále si dělal a objevovat a už směr do Francie starosti o peníze a vlastní bezpečnenabrali. nost. Měl podezření, že FBI monitoruje každý jeho pohyb, že po něm Dostali se do Benátek, byl pokročilý podzim. Mary, nová, ale federálové jdou kvůli daním a jeho cestám na Kubu, kam v posledzanícená lyžařka, toužila strávit zimu v Cortině. Ernest jí tedy ních letech odvážel do bankovní pronajal dům v Cortině (Villa úschovy své rukopisy. Nastoupil na Aprile, jež z té slávy žije dodnes). psychiatrickou kliniku v Minnesotě, Chudobou války poznamenaná kde podstupoval elektrošoky pro Cortina se zdála být nejlevnějším své sílící depresivní stavy (ač mu místem, kde si movitá Ameriřekli, že tam je sledován pro vysoký čanka může zlomit kotník; Mary krevní tlak). V jednom ze svých si to mohla ověřit, když si ho dopisů z kliniky napsal: „Skutečný zlomila hned první zimu a následůvod, proč nespáchat sebevraždu, je ten, že člověk vždycky přijde na dující si zlomila druhý. Dokonce si svedla zranění přivodit na to, jak je život skvělý, když peklo stejném svahu, jen o necelých pomine.“ sto metrů dál. Účet za ošetření Naposledy jej z kliniky propustili činil 25 dolarů plus 5 dolarů za koncem června 1961. O pár dní sádru. (Tu si však nechala udělat později se ve svém domě v Ketrozevírací, aby si krunýř na noc chumu zastřelil jednou z mnoha svých loveckých zbraní. Pět let mohla sundávat.) Přes následující léto Mary pilně posilovala pozůstalí před veřejností předstírali, Bronzový památník Ernesta Hemingwaye nad běžeckou trasou srůstající kotník, aby se v zimě že šlo o náhodnou smrt. Spisovatel Trail Creek v Sun Valley zas mohla dostat na milované je pohřben u kostelíka v Ketchumu, lyže. To se jí podařilo – trávila jeho hrob tvoří jednoduchá žulová zimu opět v Cortině, zatímco Ernest odjel do a jeho manželkou na plánovanou rybářskou deska ve stínu tří milovaných borovic.

Benátek lovit kachny; jenže si záhy zlomila výpravu, ale konstantní bolest způsobila, Ve svém děkovacím vzkazu při příležitosti druhý kotník. že začal být popudlivý a bylo obtížné s ním předání Nobelovy ceny v jeho nepřítomnosti vyjít. Naneštěstí v jejich kempu vypukl požár (do Stockholmu odmítl letět kvůli nedoléčeS lyžováním konec a Hemingway znovu utrpěl těžké popáleným vážným újmám z předchozích leteckých V dalším roce vydal Hemingway dvě nové niny. Tento nešťastný sled nehod urychlil neštěstí v Africe) v roce 1954 světu sdělil: knihy, dostal Nobelovu cenu za literaturu Hemingwayovo chřadnutí, jež v čase dál „Psaní ve své nejlepší formě znamená osanabíralo na dynamice. Spisovatel, který byl mělý život spisovatele. Spisovatelské organia poté s Mary odjeli na další africkou expedici, kde doslova unikli smrti – ne jednou, ale do leteckých havárií podle manželčiných zace jeho samotu do jisté míry ulehčují, ale slov „po většinu života alkoholikem s relamám pochyby, že to zlepší jeho psaní. Čím hned dvakrát, ve dvou rozdílných leteckých neštěstích. Nejdříve spadli v letadle nad tivní sebekontrolou, začal poté pít mnohem víc je spisovatel veřejně aktivní, tím se jeho víc, aby tlumil bolesti ze svých zranění.“ Belgickým Kongem, přičemž Hemingway práce často zhoršuje. Jeho údělem je psát utrpěl mnohačetná zranění včetně hlavy Všechny následující zimy už Hemingway o samotě, a pokud je dostatečně dobrým a Mary si zlomila dvě žebra. Další den se trávil ve Španělsku nebo v Africe. Když spisovatelem, každý den musí čelit věčnosti, snažili odletět za dobrou lékařskou péčí do vždy na podzim odjížděli ze Sun Valley, nad nebo jejímu nedostatku.“

56

lusti.cz

CARVING Dnes již klasické modely lyží řady PC jsou esencí toho, co v LUSTi čekáme od dobrého lyžování: přesná, sportovní, a přitom zábavná jízda na hraně.

Ať už si vyberete hravé slalomky PC71, dynamické crossovery PC74, nebo jisté univerzálky PC77, můžete se při zdolávání sjezdovek připravit na jedinečný zážitek.

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

Když kraloval

TISK

Dávno předtím, než se narodil internet, byli to vlivní novinoví sloupkaři, kdo v západním světě vysílal nejčerstvější depeše, kam jet lyžovat, kde přespat a jíst, co si obléct, připnout na nohy, kde padá nejlepší sníh. Na fortel dále jmenovaných mistrů pera osobně vzpomínám a vzdávám jim obdivný hold.

J

eště než internet opanoval lidské životy jak obří virtuální Godzilla, pokud chtěl lyžař nejlepší informace, hledal je v lyžařských magazínech. Nejčerstvější zprávy ale pochopitelně přinášel denní tisk, který pravidelně o mnohém lyžařském psával.

Za jednoho z průkopnických i nejvlivnějších autorů lyžařských sloupků, jež lze v internetových archívech historických skenů významných novinových titulů dohledat a vychutnat si, byl Frank Elkins (1910–1973), bezmála třicet let publikující do New York Timesů.

Elkins však nebyl jediným novinářem, jehož sloupky ovlivňovaly generace lyžařů. Padesátá až osmdesátá léta jsou právem považována za dobu rozkvětu tištěné novinařiny, během

nichž typicky v úterním a čtvrtečním vydání celostátních i regionálních plátků vycházely rozmanité žurnalistické formáty představující lyžařské (a společenské, lyžující) osobnosti, referující o předešlých lyžařských cestách svých autorů, nabízející tipy, kde ušetřit, kde se plácnout přes kapsu, i přinášející zábavné historky o začátečnících, o seniorech, dětech, výbavě, závodnících nebo třeba vlekařích.

Když se člověk starými lyžařskými články pročítá, snadno si představí, jak jejich autoři

58

mlátili prsty do klasických strojů Remington nebo Olivetti, později možná prvních desktopových mikropočítačů s miniaturní jednobarevnou obrazovkou (sám jsem na takový z psacího stroje přešel), usrkávali u toho Bourbon a pálili jednu nefiltrovanou camelku za druhou. Dnešní noviny – ty nemnohé, které tištěné přežily – píšou o rekreačním lyžování spíš sporadicky; mají nedostatek prostoru k pokrytí hlavních zpráv, natož aby se moc věnovaly nějakým zimním nadšencům.

Navzdory tomu, že lyžaři jsou víc než vhodnou demografií k oslovení od inzerentů.

Asi nikdo v historii oboru nedominoval tiskovým konferencím jako francouzský novinář Jean-Jacques „Serge“ Lang (1920–1999),

pracující coby sportovní reportér pro Blick, La Suisse, 24 Heures a L’Equipe, též zakladatel Mezinárodní asociace lyžařské žurnalistiky (1961). Byl to dvoumetrový pořízek s příliš obříma rukama na malý psací stroj; „Člověk se divil, jak na něm svými tlustými prsty dokáže vůbec něco napsat,“ vzpomínali na prominentního Serge oboroví kolegové. Lang spoluzaložil Světový pohár v alpském lyžování s francouzským trenérem Honoré Bonnetem a americkým koučem Bobem Beattiem na chatě u Hinterseerů během kitzbühelského Hahnenkammu v lednu 1966 (blíže viz loňské vydání SNOW 121, Hansi Hinterseer).

Další pozoruhodnou osobností novinářské branže byl Michael Strauss (1912–2008), spor-

tovní redaktor The New York Times po dobu 54 let, z toho čtvrt století se v nich čile věnoval příspěvkům o lyžování, do roku 1979. Strauss jako by disponoval zdánlivě nevyčerpatelnou zásobou anekdot o známých osobnostech, kterými své sloupky šperkoval.

Do Timesů psal o všem od lukostřelby po jachting; lyžování však, zdálo se, měl Letos v lednu odešel John Fry, dlouholetý šéfredaktor amerického magazínu SKI. Zde drží pár na zakázku k jeho devadesátinám vyrobených lyží v designu lyžařského klubu jeho alma mater McGill University Montreal

nejradši: napsal o něm kolem 1 600 článků, víc než kdokoliv jiný. Věčně nosil panama klobouk a při příchodu do redakce prý nahlas žádal kolemjdoucí kolegy, ať mu od boku střelí tematické vodítko pro jeho sloupek toho dne.

Byl reportérem Timesů na olympiádách ve Squaw Valley, Grenoblu, Innsbrucku, Lake Placid a Calgary. V roce 1982 z New Yorku odešel na důchod na Floridu, kde dalších 25 let psal o sportu do Palm Beach Daily News. Když se jej nejen na zimních olympiádách nezřídka ptali, proč se za ta léta nenaučil lyžovat, odpovídal: „Nikdy jsem na lyžování nenašel čas – než jsem dokončil rozhovor, přepsal ho a odjel do města, abych ho faxem poslal včas do večerní redakční uzávěrky, vleky se už netočily.“ Není však nad propagátory lyžování, kterými byli a jsou zapálení lyžující redaktoři. Mnoho z těch dřívějších mělo osobní zásluhu na výrazném růstu odvětví v jeho časných letech.

Jedním z takových žurnalistických veteránů a současně oddaných lyžařů je dosud žijící Brit Arnie Wilson, jenž byl od roku 1970 patnáct let korespondentem lyžařského obsahu v londýnských Financial Times. Následně psal 13 let pro populární britský Ski+board, čtenářsky silný magazín podobně silného sdružení Ski Club of Great Britain, a ještě několik let pro australský The SkiMag. V roce 1994 v rámci redakční expedice Financial Times lyžoval každý den toho roku, navštívil 240 středisek 13 zemí a zapsal se tím do Guinnessovy knihy rekordů. Dohromady Wilson lyžoval v bezmála 750 střediscích na světě, včetně našich, a 40 heliskiingových destinacích 14 zemí. Jedna z jeho knih, Sněhobílý sen, vyšla i v češtině a předmluvu do ní mu nenapsal nikdo menší než Clint Eastwood a Franz Klammer.

Na své začátky vzpomínal v rozhovoru pro anglickou televizi ze svého domu na jihu Londýna: „Když jsem začal o lyžování psát, bylo tehdy velmi málo lyžařských žurnalistů na plný úvazek, krom úzkého kolektivu redaktorů specializovaných lyžařských magazínů. Většina dopisovatelů, kteří se časem propracovali k trvalé práci na lyžařských tématech, psala po různých redakcích nejrůznější věci. Snad můžu říct, že jsem patřil – a rád – mezi advokáty sněhu a lyží. Naše nadšené psaní o lyžování bylo, věřím, nakažlivé a doufám, že vedlo k tomu, že se dost nových lidí přihlásilo do začátečnických lyžařských kurzů.“ Za svého mentora jsem měl obří čest považovat ikonu severoamerické lyžařské žurnalistiky Johna Frye (1930–2020), který zemřel letos v lednu, dva dny po své devadesátce, nečekaně na infarkt při plavání v moři na dovolené v Portoriku. Během své víc než šedesátileté zasvěcené kariéry napsal řádku skvělých lyžařských publikací a založil několik

Michael Strauss pracoval v prestižních novinách The New York Times víc než půl století, během něhož mu vyšlo přes 1 600 lyžařských článků

nových oborových titulů a asociací, pracoval pro řadu lyžařských redakcí, včetně pozice v branži nejlukrativnější – šéfredaktora amerického magazínu SKI. John se narodil v kanadském Montrealu, v jehož okolí si v šesti stoupl prvně na lyže.

Po studiích odjel do New Yorku a nastoupil do burzovního magazínu American Metal Market, brzy však přešel do amerického SKI (1963).

Už o rok později se stal na dlouhé roky jeho šéfredaktorem. Když v roce 1972 akvírovalo magazín vydavatelství Times Mirror, pokračoval ve vedení tří titulů (Outdoor Life, SKI a Golf) a dokázal zvýšit jejich náklad z 350 tisíc na 1,8 milionu výtisků. V roce 1987 vydavatelství pověřilo Johna založením a vedením nového titulu Snow Country, který dosáhl nákladu 450 tisíc výtisků. V roce 1995 byl zvolen do americké síně slávy lyžování, v roce 1997 mu federace FIS udělila cenu za žurnalistiku. Johnova celoživotní láska k lyžování v kombinaci s jeho nevšedním talentem k lapidárnímu popisu, čisté stylistice a schopnosti nacházet souvislosti, představovala – zdaleka nejen pro mě – ty nejvyšší standardy lyžařské žurnalistiky.

Lyžařští sloupkaři z papírových novin už pochopitelně dávno nejsou stěžejním zdrojem informací; nejen, ale zejména během zimní sezóny to čerstvým lyžařským obsahem v internetovém éteru přetéká: Instagram, Twitter, Facebook, Snapchat, blogy, vlogy a tak dál. Ačkoli obvykle internetové výstupy bývají či aspoň vypadají jako okamžité, často jen minuty či hodiny staré, z většiny postrádají obsahovou hloubku zcela zřejmou z práce výše zmíněných děkanů novinařiny a dlouhé řady jejich oborových kolegů staré dobré doby tištěného papíru.

Angličan Arnie Wilson s partnerkou lyžoval v roce 1994 zcela každý den a navštívil při tom 240 lyžařských středisek ve 13 zemích

Stříbrný olympionik a mistr světa Billy Kidd (77), slavný celoživotní ambasador coloradského resortu Steamboat, nedávno vzpomínal – paradoxně na internetu – na slavnou éru specializovaného lyžařského tisku: „Pokud byl člověk novinář a lyžoval, pochopitelně o lyžování toužil psát. Možná to mnozí dělali z vášně pro sníh, z pocitu dobrodružství, že mohli cestovat po horách a zdarma lyžovat, anebo ze všech řečených důvodů. Dnes tu už stejnou úroveň psaní nevidím. Pomohli lyžování vyrůst. Lyžování by bez dekád jejich poctivé novinařiny nebylo tam, kde je teď. Vymýšleli nové, kreativní způsoby, jak o lyžování psát.

Lidi díky nim sledovali své oblíbené sportovce po celou sezónu; udržovalo to jejich zájem, udržovalo to čtenost.“ „Jasně, že si dnes můžu všechno o závodnících nebo střediscích najít online, ale málokdy tam vidím ten druh vhledu, který jsem roky čerpal od klasicky vycvičených lyžařských novinářů, kteří nebyli líní shromáždit si spoustu informací a roztavit je do unikátní a hutné analýzy,“ pokračuje Kidd. „Tihle novináři věděli, jak pomoct svým čtenářům chápat, proč výjimeční sportovci jako třeba Jean-Claude Killy zajížděl své nejlepší výsledky, když byl pod tlakem a šlo mu o všechno. A teď si zkuste to samé najít na Twitteru nebo Instagramu.“

59

HAVÁRIE LANOVEK

DVĚ HAVÁRIE jedné lanovky TEXT: ROMAN GRIC

U městečka Cavalese leží lyžařský areál Alpe Cermis, který je jedním z těch hlavních v údolí Val di Fiemme, patřícího k rozsáhlé oblasti Dolomiti Superski. Kromě převážně mírných až středně obtížných sjezdovek je ve středisku také 7,5 km dlouhý sjezd Olimpia s převýšením 1 400 metrů. Z Cavalese dnes vedou přes mezistanice Fondovalle a Doss dei Laresi dva úseky kabinkové lanovky na Alpe Cermis a na ni navazující sedačková lanovka na nejvyšší bod střediska Paion del Cermis ve výšce 2 230 m. Toto příjemné a vyhledávané středisko v minulosti neblaze proslulo dvěma vážnými nehodami lanovky.

Je až neuvěřitelné, že se obě havárie odehrály v rozmezí 22 let na stejné lanovce – na dolním úseku kyvadlové kabinové lanovky z Cavalese.

60

FOTO: ARCHIV AUTORA

STORY

Kabina lanovky na 1. úseku Cavalese – Doss dei Laresi rok po uvedení do provozu

FOTO: ARCHIV AUTORA

Pohled od dolní stanice lanovky v Cavalese, která široké údolí řeky Avisio překonávala 1 600 m dlouhým rozpětím lan FOTO: ARCHIV AUTORA

J

e 9. března 1976 čtvrt na šest odpoledne a kabina dolního úseku původní kyvadlové lanovky Cavalese – Cermis sváží lyžaře ze sjezdovek do údolí. Celá tragédie se odehrála během několika málo vteřin. Během nich prasklo ocelové nosné lano typu Herkules o průměru 52 mm, spletené ze 145 ocelových drátů. Kabina po přetržení nosného lana nepadala kolmo, ale byla neporušeným tažným lanem stržena směrem ke svahu. Tyto vteřiny byly poslední v životě všech 42 z celkového počtu 43 cestujících, jedoucích v kabině. Zachránilo se pouze 14leté děvče z Milána, zřejmě díky tlumícímu efektu těl ostatních cestujících a vlastní malé hmotnosti.

Ocelový závěs kabiny, zatížený navíc hmotností běhounu, prorazil střechu kabiny. (Běhoun je soustava kladek, uspořádaných do vahadel, jimiž kabina pojíždí po nosném laně.) Původně 2,5 m vysoká kabina do posledního místečka obsazená lidmi se tak změnila v hromadu zohýbaného plechu a rozdrceného dřeva vysokou necelý metr.

Tak asi vypadalo co do počtu usmrcených osob největší neštěstí, jaké se kdy na visuté lanovce událo v celé dlouhé historii lanových drah (dráha na Kaprunu se 155 obětmi na životech byla pozemní lanovkou). Až do onoho osudného 9. března 1976 na žádné veřejné visuté lanovce k přetržení nosného lana nedošlo. U osobních visutých lanovek s jedním nebo více nosnými a tažnými lany (tzv. dvoulanové systémy) se používají dva hlavní konstrukční typy nosných lan. Vedle dnes standardně používaných tzv. uzavřených lan, která jsou velmi trvanlivá, ale i drahá, se dříve používala také jednopramencová lana typu Herkules, která jsou o něco levnější a díky své otevřené konstrukci jsou i poněkud náchylnější vnějším vlivům; v žádném případě ale nejsou méně bezpečná.

Konstruktéři lanovek – a nutno říci že plným právem – měli a mají k těmto klíčovým prvkům lanovek plnou důvěru. Nosné

lano a obecně žádné ocelové lano nikdy nepraskne bez vnějších příčin. Co tedy vlastně způsobilo přetržení nosného lana a následující tragédii?

Tuto otázku si přirozeně kladli vyšetřovatelé a technici od samého počátku vyšetřování nehody. Objevily se domněnky o neúměrném opotřebení nosného lana v místě tzv. botky, což je místo, kde lano spočívá bez jakéhokoliv dalšího upevnění pouze svou vlastní vahou a napínací silou lana v bronzovém pouzdře na vrcholu každé podpěry. Takové uložení je nezbytné, aby lano mohlo v botce vykonávat podélný posun při vyrovnávání měnícího se zatížení od pojíždějící kabiny.

V tomto místě totiž nelze provádět pravidelnou defektoskopickou kontrolu lana pomocí přístroje, pracujícího na principu magnetické indukce. Předpisy ovšem na tento problém pamatují pravidelným posouváním nosného lana v několikaletých intervalech. Celé lano se posune o délku nejdelší botky tak, aby se opotřebení rozložilo na sousední úsek lana a místo, které dosud leželo na botce, bylo možné zkontrolovat. Domněnka, že lano prasklo právě v tomto místě, se záhy ukázala jako mylná, stejně jako spekulace o pomstě jednoho zaměstnance lanovky, který byl nedlouho před havárií propuštěn.

Původní lanovku na horu Cermis postavila v roce 1966 italská firma Hölzl z Merana, která se stavbou lanovek zabývala již od období po 1. světové válce a v roce 2000 fúzovala s dnes největším výrobcem lanovek na světě, firmou Doppelmayr. Původní lanovka na horu Cermis se skládala ze dvou na sebe navazujících úseků kyvadlových kabinových lanovek. Na každém úseku byly v provozu dvě kabiny pro 40 cestujících s průvodčím, pojíždějící po jednom nosném laně max. rychlostí 10 m/s a tažené jedním lanem tažným. Aby bylo napětí v tažném laně za všech okolností přibližně konstantní, je tažné lano doplněno tzv. protilanem (zvaným někdy lano přítěžné), které smyčku tažného lana uzavírá a umožňuje jej napínat

Při první nehodě lanovky v Cavalese v roce 1976 přišlo o život 42 cestujících a z kabiny zůstala hromada šrotu FOTO: ANSA

První dějství – rok 1976

Jiný pohled na havárii z roku 1976. Přetržené nosné lano leží na troskách kabiny

61

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: ARCHIV AUTORA

STORY

FOTO: ARCHIV AUTORA

Dva základní typy nosných lan

FOTO: ARCHIV AUTORA

Lanovka se ze stanice Cavalese vydává na jízdu napříč údolím ke stanici Doss dei Laresi

Trosky kabiny a sníh zbarvený krví 20 obětí druhé tragédie cavaleské lanovky

62

závažím. Takové uspořádání lan je u lanovek tohoto typu zcela běžné, u nás je můžeme vidět u lanovky na Ještěd. Trasa prvního úseku Cavalese – Doss dei Laresi, kde došlo k havárii, začíná poněkud neobvykle na protějším svahu, než je hora Cermis. Dolní stanice na okraji městečka Cavalese tak leží na okraji skalního ostrohu, který prudce spadá do údolí řeky Avisio.

Lanovka překonává údolí jedním velkým rozpětím lan o délce přibližně 1 600 m až k první podpěře, která stojí už na úbočí hory Cermis.

Kabina proto poněkud nezvykle po výjezdu z dolní stanice nepatrně klesá a až nad řekou Avisio začíná stoupat k mezistanici Doss dei Laresi. Znamená to, že kabina po výjezdu z dolní stanice je spíše brzděna protilanem, než aby byla, jak je jinak obvyklé, tažena horním tažným lanem.

Vlastní příčina přetržení nosného lana byla banální. Právě ve volném rozpětí lan nad údolím řeky Avisio došlo během jízdy k nebezpečnému přehoupnutí tažného lana přes lano nosné.

Tažné lano, pohybující se rychlostí 10 m/s (36 km/h), přeřezalo v místě křížení s nosným lanem toto lano jako diamantová pila.

Na přetrženém nosném laně byly při vyšetřování nehody zjištěny zářezy, svědčící o správnosti této domněnky. Jestli zmíněné poněkud neobvyklé sklonové poměry na trati ve spojení s jízdou plné kabiny do údolí a protijedoucí prázdné kabiny vzhůru přispěly k vytvoření tzv. pytle, jak se nebezpečnému přehození lan v lanovkářské hantýrce říká, nebo zda se na přehození tažného lana podílelo přejíždění podpěry vyšší rychlostí, než je povoleno, dnes už asi nikdo s jistotou nezjistí.

Každopádně by přehození lan ještě nezpůsobilo samo o sobě havárii, kdyby řádně fungovala automatika, která má za úkol lanovku při nebezpečném dotyku lan okamžitě zastavit. Tažné lano je na celé trati lanovky elektricky izolováno a jeho dotyk s uzemněným nosným lanem nebo s konstrukcí podpěry vyvolá zkrat a tím i okamžité zastavení lanovky.

To se ale 9. března 1976 nestalo

a nefunkčnost tohoto zařízení stála 42 životů...

Havárie měla samozřejmě soudní dohru. V procesu vedeném vrchním státním návladním Agostinim ve městě Trento byli obžalováni strojník lanovky Schweizer, náčelník lanovky Christé a technik zodpovídající za stav dráhy Ing. Arturo Tanesini. Na lavici obžalovaných usedli také úředníci dopravního inspektorátu provincie Trento, kteří měli na starosti technický dozor. Podle výpovědi meteorologů panovalo 9. března 1976 téměř bezvětří, které k přehození lan rozhodně přispět nemohlo.

Jako příčina přehození lan byl podle výroku soudu s pravděpodobností hraničící s jistotou určen přejezd kabiny přes podpěru vyšší rychlostí, než povolují provozní předpisy pro tuto lanovku, což způsobilo rozkmitání tažného lana.

Rovněž se nezjistilo, zda automatické zastavení lanovky v případě nebezpečného dotyku lan bylo porouchané, nebo úmyslně vyřazené z provozu. Pro druhou verzi svědčilo to, že k nebezpečnému dotyku lan prý na lanovce občas docházelo, což vedlo k nežádoucím prostojům lanovky. Strojník lanovky rovněž neměl v pořádku všechny pro svou činnost vyžadované certifikáty. Přesto, že čtyřem hlavním obžalovaným hrozil až šestiletý trest za neúmyslné zabití 42 lidí z nedbalosti, byly nakonec vyneseny podmíněné tresty v délce 2,5 až 3,5 let.

Druhé dějství – rok 1998

Lanovka byla po havárii opravena – byla dodána nová lana a kabina stejného typu, bylo vyměněno zabezpečovací zařízení. Na nehodu se pomalu zapomínalo a Cavalese zase žilo normálním životem horského střediska, které zejména v 90. letech díky příznivým cenám navštěvovalo i hodně lyžařů ze zemí bývalé východní Evropy.

V době, kdy americké letecké síly ze základny v italském Avianu prováděly vojenské operace nad územím Bosny a Hercegoviny, se nad dlouhým a poměrně otevřeným údolím Val di Fiemme

FOTO: ARCHIV AUTORA

Zbytky kabiny po havárii v roce 1998 italské úřady odstranily až po několika dnech FOTO: AUTOR

byla bez cestujících, jel v ní jen průvodčí. Tuto kabinu po přetržení tažného lana, které má společné s havarovanou kabinou, zastavila čelisťová brzda na běhounu, jež působí na nosné lano. Průvodčího pak evakuovali z kabiny na zem.

Napnuté ocelové lano je schopné bezpečně vydržet tahové zatížení i mnoha desítek tun a při běžném provozu lanovek je ohebné. Při bočním nárazu ve vysoké rychlosti je ale velmi křehké a zlomy ocelových drátů v bodě nárazu se rychle šíří do celého průřezu lana. Prokázaly to i výzkumy prováděné bezprostředně po havárii. Jednoduše řečeno, k přetržení napnutého lana stačí při vysoké rychlosti nárazu jen relativně malá síla (princip úderů karate). Tato vlastnost také vysvětluje, jak je možné, že letadlo se po kolizi s lanem nezřítilo.

Případů kolizí visuté lanovky s vojenským stíhacím letounem, kdy vždycky „prohrála“ lanovka, je v historii lanové dopravy známo více: 29. srpna 1961 přetrhla francouzská vojenská stíhačka tažné lano pulzační kabinkové lanovky Vallé Blanche v masívu Mont Blancu a po pádu tří kabinek v nich zahynuli čtyři cestující. Tažné lano přetrhla italská vojenská stíhačka také 27. července 1987 u lanovky Passo Falzarego – Lagazuoi poblíž Cortiny d’Ampezzo. V tomto případě naštěstí zafungovala čelisťová brzda na nosné lano a všichni cestující byli zachráněni, někteří pouze s lehkým zraněním, jak popadali při prudkém brzdění na podlahu kabiny.

Druhá havárie cavaleské lanovky paralyzovala život celého střediska. Příbuzní lyžařů se po zveřejnění zprávy o havárii neustále a kvůli přetížení telefonů i mnohdy marně snažili s obavami o jejich život dovolat do Cavalese. Celý incident pochopitelně vyvolal zlost a pobouření Italů, které se okamžitě přeneslo i do nejvyšších politických špiček. Carlo Andreotti, prefekt provincie Trento, kam spadá středisko Cavalese, pro zajištění bezpečnosti občanů a návštěvníků hor požadoval „jednoznačný konec válečných her vojenských pilotů“, obdobně se

V místě druhého pádu lanovky našel autor článku rok po havárii toto pietní místo FOTO: ARCHIV AUTORA

často ozýval nepříjemný hluk vojenských stíhaček. Toto údolí se totiž svou konfigurací ideálně hodilo pro nácvik bojových letů nad členitým terénem v Bosně.

Lanovka překlenující napříč údolí ve výšce asi 100 m nad terénem se stala pro piloty výzvou. Podle svědectví místních obyvatel bylo podlétání lan lanovky jakousi nepovolenou zkouškou pilotního umění. Nic nepomáhaly ani stížnosti místních obyvatel i úřadů na velitelství amerického vojenského letectva. O podobný manévr pod povolenou minimální letovou hladinou ve výši 300 m nad terénem se pokusil dne 3. února 1998 v 15 hod. 15 minut i třicetiletý kapitán Richard Ashby, pilot letounu Northrop Grumman EA 6B Prowler při cvičném letu „Easy 01“. Manévr mu ale nevyšel a při průletu zatáčkou letadlo zavadilo o nosné a zřejmě i o tažné lano ve vzdálenosti přibližně 300 m od dolní stanice. To způsobilo přetržení nosného lana a pravděpodobně i dolního tažného lana (protilana), aniž by bylo vážně poškozeno letadlo. Kabina se v tomto okamžiku nacházela asi 50 m nad místem kolize letadla s lany. Zřejmě v důsledku poklesu napínací síly v tažném laně se ještě stačila čelisťovou brzdou automaticky zachytit nosného lana a po jeho přetržení proto nepadala z výšky asi 100 m kolmo k zemi, ale byla jím šikmo stržena směrem ke svahu. Lanovka nebyla tentokrát přeplněná jako před 22 lety. V osudné kabině jelo „jen“ 20 cestujících – sedm Němců, dva Rakušané, čtyři Belgičané, tři Italové, dva Poláci, jeden Nizozemec a italský průvodčí. Pro ně všechny se manévr pilota stal osudným, když se žlutá kabina po dopadu změnila ve slisovanou hromadu šrotu a bílý sníh v okolí dopadu se zbarvil do červena.

Kolizí došlo i k poškození letounu, podařilo se mu ale přistát na americké vojenské základně v Avianu. Teprve tam se posádka letadla dozvěděla, že trhnutí a poškození křídla během letu nad údolím Val di Fiemme způsobila kolize s lanem lanovky. Druhá kabina postiženého úseku lanovky

Na budově chaty lyžařského klubu v německém Mohsdorfu u Burgstädtu umístili lyžaři pamětní desku svým sedmi kolegům, kteří v troskách lanovky zahynuli

63

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: AUTOR

STORY

FOTO: AUTOR

Nová kabinková lanovka nad řekou Avisio i v celé trase důsledně kopíruje terén

FOTO: LEITNER

Od mezistanice Fondovalle trasa lanovky strmě stoupá k dolní (výchozí) stanici na okraji městečka Cavalese

Dnes si v lyžařském areálu Alpe Cermis jen málokdo vzpomene na tragické události před 44 a 22 lety

64

vyjádřili i president Luigi Scalfaro a premiér Romano Prodi. Ke zlepšení vztahů Itálie s USA nepřispěl ani fakt, že zatímco italská strana chtěla vést s pilotem civilní proces na domácí půdě, Američané trvali na vojenském soudu v USA. Pilot tvrdil, že mu nefungoval radarový výškoměr, a proto nemohl dodržet předepsanou minimální letovou hladinu. Po přistání na základně v italském Avianu byl ale výškoměr funkční. Italští vyšetřovatelé bezprostředně po havárii požadovali po Američanech letový záznamník. Ti jim odpověděli, že byl již z letadla vymontován. Na další naléhání záznamník Italům předali, ale s politováním jim oznámili, že došlo k jeho nechtěnému poškození. Dalším sporným bodem bylo, že trasa této lanovky byla sice vyznačená na italských letových mapách, Američané ale používali vlastní mapy, do nichž trasy lanovek zaneseny nebyly.

Vojenský soud s piloty proběhl na severokarolínské vojenské základně v Camp Lejeune v dubnu 1999. Osmičlenná porota byla složená z příslušníků námořní pěchoty, z nichž polovina byli letci. Porota dospěla k názoru, že pilotovi Richardu Ashbymu nebylo možné prokázat, že při rutinním letu v italských Alpách z nedbalosti způsobil smrt dvaceti osob, když jeho letoun zavinil pád lanovky s cestujícími. Tento verdikt vyvolal přirozeně pobouření pozůstalých obětí katastrofy a také italského parlamentu.

Dva měsíce po tomto verdiktu následoval další proces, když vyšlo najevo, že piloti měli na palubě videokameru, kterou si let nahrávali, a kapitán Richardu Ashbymu po přistání nařídil kazetu s nahrávkou zničit a do kamery vložit prázdnou kazetu. Za toto zničení možného důkazního materiálu, za které hrozilo až 10 let ve vězení, jej soud nakonec poslal do vězení na 6 měsíců. Podle názoru porotců pilot Ashby napomáhal ke zničení videozáznamu dokumentujícího osudný let tím, že předal kazetu navigátorovi Josephu Schweitzerovi, který ji spálil. Schweitzer se k tomu přiznal a bránil svůj postup údajnými obavami, aby se pásek,

na kterém byla zachycena i jeho tvář, nedostal po nehodě v době, kdy italskou veřejnost ovládal hněv nad neštěstím, do rukou italských sdělovacích prostředků. Oba piloti Ashby a Schweitzer byli nakonec z armády USA propuštěni.

O incidentu informovala všechna tehdejší světová média, a Italové proto s úklidem havarované kabiny a sněhu zbarveného krví obětí nepospíchali. O havárii byl v roce 2011 pro společnost National Geographic Channels natočen v cyklu Vteřiny před katastrofou dokument Kolize v Alpách (Alpine Collision), postavený především na výpovědích navigátora Schweitzera a amerických leteckých vyšetřovatelů.

Pořad obsahuje řadu nepřesností a je podle názoru autora článku přinejmenším nevyvážený.

Protože ani nejpřísnější trest pilota by nevrátil život obětem tragédie, podívejme se raději, co se po havárii stalo s lanovkou. Ta drží smutný primát visuté lanovky, na níž se stala nejen v roce 1976 co do počtu usmrcených cestujících největší nehoda v historii, ale také o 22 let později i druhá vážná nehoda.

Tato neuvěřitelná souhra náhod u dopravního prostředku, který je právem označován za nejbezpečnější, vedla k tomu, že lanovka s celkovým „skóre“ 62 mrtvých byla nazvána prokletou a její provozovatel už neměl odvahu ji podruhé opravovat. Proto, částečně prý i za finanční náhradu od Američanů, postavila společnost Funivie Alpe Cermis s. p. a. na trase Cavalese – Doss dei Laresi ještě v témže roce lanovku novou, s osmimístnými kabinkami. Nová lanovka se vyhýbá „prokleté trase“ důsledným nízkým vedením dopravního lana kopírujícího terén a zabraňujícího tak jakémukoliv podlétání lanovky. Vložením nové mezistanice Fondovalle (Masi di Cavalese) poblíž řeky Avisio došlo jednak k zalomení trasy lanovky a jednak se tím vyřešil i nedostatek parkovacích míst u původní stanice v Cavalese.

Druhý úsek Doss dei Laresi – Alpe Cermis se dočkal nové kabinkové lanovky v roce 2005.

Kolekce lyží Elan Precision je vyrobena s DNA závodních lyží, vzdoruje rychlostním limitům a z celého svahu vám udělá závodní trať.

SCX > VÍCE ENERGIE > SPOLEHLIVÁ KONTROLA

elanskis.com

STORY

Retro

Sportovní kravatka, boty bezvadné a namazané, kapesník, píšťala Století lyžování v srdci Evropy slovem i obrazem Lyžování bylo uznáno zdravým a krásným sportem pro všechny generace a od začátku 20. století patřilo mezi nejoblíbenější sporty u nás. Není od věci se za tou krásnou érou sem tam ohlédnout zpět.

VÝBĚR Z NOVÉ KNIHY HERBERTA SLAVÍKA: NAŠE HORY, LYŽE, SNÍH

20. LÉTA 20. STOLETÍ Svaz lyžařů ve 20. letech doporučoval těm, kteří se chtějí věnovat všem druhům lyžování, ale zvláště túrám do zasněžených hor, aby neopomněli toto vybavení: „Bavlněné spodní tričko neb spodní kombiné. Sportovní košile. Spodky krátké neb dlouhé dle počasí a zvyku. Sportovní kravatka.

Hedvábný neb vlněný šátek. Lyžařské ponožky. Oblek v dobrém stavu. Pulover. Boty bezvadné a namazané. Ovinky

66

neb kamaše. Rukavice prstové a palcové. Kožený pás. Čepice neb baret. Čelenka vlněná. Tlumok neb tornička. Do ruky lyže s dobrým, vyzkoušeným vázáním, svázané řemínky, hole s dobrými kroužky. Do kapsy: Taška s penězi, legitimace s platnou železniční nálepkou, hodinky. Nůž s bodcem.

Poznámkový kalendář. Kapesník. Píšťala. Drobné peníze.

A hlavně dobrou náladu.“

FOTO: VILÉM HECKEL

Unikátním dokumentem života na českých horách jsou snímky výjimečného českého fotografa Viléma Heckla

V zimě 1928 představil časopis Pestrý týden módní lyžařské obleky z originálních látek Burberry od firmy London House.

Modely předvedla filmová star Anita Janová

Dokonalé lyžařské dresy pro zimní sezónu 1937. Styl vest a kabátků byl ovlivněn historickými uniformami, celý komplet sázel na praktičnost a eleganci

30. LÉTA 20. STOLETÍ Zatímco u pánů bylo třeba dbáti na praktičnost lyžařského obleku, co se týkalo dam, ke slovu se dostala móda. Mezi lyžařské stálice patřila od 30. let kalhotová sukně, která byla dle doporučení ideální volbou pro dámy, jež se přece jen necítily nejlépe v odvážných lyžařských kalhotách. Norské dlouhé kalhoty a jumper byly nejlepší volbou lyžařky každé generace.

Dlouhé kalhoty mohly nahradit i kalhoty kratší, zvané knickerbockers, doplněné punčochami či kamašemi.

Milovníci lyžování mohli vybavení pořídit třeba z prostějovského oděvního podniku Jana Nehery, jehož společnost dodávala oblečení do severní Evropy a měla zastoupení také v Africe.

Dalším oblíbeným místem nákupů se posléze stal obchod všestranného sportovce Emericha Ratha, který sídlil v pražské pasáži vedoucí z ulice Na Příkopě, pasáž nesla později název Rathova (dnes Pánská).

67

Retro FOTO: KAREL HÁJEK

STORY

POVÁLEČNÁ LÉTA Nové trendy v lyžařském vybavení a módě přichází v poválečném období a zejména na přelomu 50. a 60. let – neforemné větrovky a pumpky vyrobené z přírodních tkanin nahrazují svetry rozmanitých vzorů a opravdovým hitem se stávají strečové kalhoty z nylonového vlákna, které poprvé představila v roce 1948 německá módní návrhářka Maria Bogner.

68

Nejrozšířenější byla stále lyžařská obuv s vícečetným šněrováním, ale na Západě se již objevují první pokusy o nahrazení tkaniček přezkami a švýcarská společnost Henke, která představila přezky jako první, se v roce 1955 snažila nalákat nové zákazníky sloganem „Stále šněrujete, zatímco ostatní už závodí?“.

FOTO: VILÉM HECKEL

Zikmund „Zika“ Ascher alias Šílený hedvábník

FOTO: VILÉM HECKEL

Zikmund Ascher, kterému se od dětství říkalo Zika, měl dvě velké vášně: módu a také rychlost. Ať už v autě, na což doplatil několika nehodami, nebo na lyžích. Agresivní jízda mu vynesla řadu úspěchů i přiléhavou přezdívku od sportovních novinářů: Šílený hedvábník. V roce 1938 se stal vicemistrem republiky ve sjezdařské kombinaci a startoval i na mistrovství světa ve švýcarském Engelbergu, kde skončil ve stejné disciplíně jednadvacátý. Lyžování stálo i za seznámením s manželkou Ludmilou, která si u něho nechala ušít lyžařský oblek. Jako syn židovského obchodníka Ascher se svou ženou po svatbě v roce 1939 emigrovali a žili v Londýně. Firma, kterou spolu založili, dodávala látky pro kolekce největších světových oděvních firem

„Hory patří pracujícím!“ Tak znělo základní burcující budovatelské heslo odborářů od přelomu čtyřicátých a padesátých let.

Vydat se do hor na lyže soukromě s rodinou kamsi do hotelu se ale hned tak někomu nepoštěstilo.

Hřebeny i svahy českých, moravských a slovenských hor totiž zaplavily především odborářské zotavovny a podnikové chaty

Módní trendy na přelomu 50. a 60. let ovlivnilo rozšíření nových materiálů, jako byl nylon, a do šatníků se vrátily vzorované svetry přopomínající norské. V tehdejším Československu šlo o nedostatkové zboží, a pokud se takové produkty na sjezdovce vyskytly, šlo nejčastěji o u nás důvěrně známou značku Handmade

60.–70. LÉTA 20. STOLETÍ Od roku 1963 československé lyžaře provázela na svazích a skokanských můstcích značka Botas se třemi zlatými hvězdami založená ve Skutči. Skokanské botasky typu Sapporo obul i Jiří Raška při svém vítězném skoku v roce 1968 na olympiádě v Grenoblu. Na konci 70. let začal Botas vyrábět první skeletové sjezdové boty a dle

časopisu Lyžařství hodnotil Výbor svazu lyžařů ÚV ČSTV jejich cenu 1 450 Kčs jako přijatelnou. Světlejším bodem v systému nedostatku běžného spotřebního zboží byla pro československé lyžaře produkce firmy Okula Nýrsko, ale také v roce 1971 získání licence na výrobu lyžařských vázání značky Marker ve Filmových studiích Barrandov.

69

Retro

FOTO: SOUKROMÝ ARCHIV VÁCLAVA VOPALECKÉHO

STORY

FOTO: SOUKROMÝ ARCHIV BOHUMÍRA ZEMANA

První náznaky akrobatického lyžování se objevily na Šumavě. Jedním z jeho zakladatelů je i tamější Václav Vopalecký, vynikající „baleťák“ a skokan

Surfování na sněhu? Možná to zní trochu nadneseně, ale sníh je přece zmrzlá voda. Peter Kiss surfuje rozhodně. Pernink, březen 1985

Na peripetie spojené se získávání profesionálního lyžařského vybavení vzpomíná také český vítěz alpské kombinace v Kitzbühelu z roku 1981 Bohumír Zeman. Když se po závodech v zahraničí vracel domů, trenér Vlastimil Horák mu přepočítával ve futrálu lyže, aby si náhodou nějaké pro sebe „neulil“. „A přitom lyže, které jsem musel po sezóně vrátit, si rozdělili bafuňáři mezi sebe,“ vzpomíná Zeman

80. LÉTA 20. STOLETÍ S oblibou lyžařského sportu na přelomu 70. a 80. let rostla logicky i poptávka po dobrém vybavení.

Na svazích byly k vidění především lyže domácích značek – Artis, vyráběné v Novém Městě na Moravě, či slovenské Sulov. Komu se v těch časech poštěstilo vycestovat na Západ, záhy pochopil, že lyžařský svět se nachází poněkud jinde. Kvalitou

70

i nabídkou. A touha vozit se na značkách světových hvězd sílila i v Československu. Kdo by nechtěl vysekávat slalomové obloučky na elankách jako nezapomenutelný Ingemar Stenmark anebo se pouštět střemhlav po sjezdovce ve slušivé kombinéze a Dynafitech 3F upevněných na fischerkách jako světové eso Franz Klammer?

FOTO: VOJTĚCH PÍSAŘÍK

ZIMA20/21 – VLNA V HLAVNÍ ROLI

Reklama firmy Artis uveřejněná v exportním časopisu FOR YOU FROM CZECHOSLOVAKIA nabízející běžky určené rekreačním lyžařům, které ale v Čechách nebyly k dostání, a jezdilo se hlavně na dřevěných běžkách ze Sovětského svazu a Bulharska

COMFORT WOOL – kompletní sortiment vlněného prádla pro denní nošení

Kniha Naše hory, lyže sníh, z níž čerpá tento článek, je oslavou tradice a popularity lyžování, snowboardingu a zimní rekreace v České republice.

Dvě stě padesát stran pestré mozaiky textů od známých autorů, rozhovorů s významnými osobnostmi a dobových materiálů provádí čtenáře oblíbeným prostředím hor a fenomény s lyžováním spojenými, jako jsou nostalgické počátky, příběhy průkopníků lyžařského sportu, tradice velkých závodů, historie horských bud, poválečná kolektivní rekreace, povinné školní výcviky, vývoj lyžařského vybavení a módy, ale také počátky snowboardingu. Současně kniha připomíná nejúspěšnější legendy lyžování a snowboardingu od Jiřího Rašky až po Evu Samkovou a Ester Ledeckou.

Autor: Herbert Slavík & kolektiv autorů

Naše hory, lyže, sníh

ACTIVE WOOL – kolekce vlněného prádla pro sportovní aktivity i v dětském provedení

Kniha obsahuje desítky dosud nepublikovaných snímků známých fotografů, kteří stejně jako mnozí z nás propadli kouzlu zimních hor.

80.–90. LÉTA 20. STOLETÍ Postupné uvolňování politického systému v Československu přineslo na svahy i zcela nové módní trendy a disciplíny, jako bylo akrobatické lyžování nebo snowboarding. Tyto disciplíny se rozvinuly v menších komunitách nadšenců, kteří díky touze po nových zážitcích a zručnosti jednotlivců začali v pestrobarevných kombinézách s walkmanem na uších baletit na sněhu, předvádět ve vzduchu první třistašedesátky a helikoptéry nebo s nohama připevněnýma na sněžném surfu sjíždět stráně od Perninku po Petřín.

EXTREME WOOL – vlněná trička a spodky do nejchladnějšího zimního počasí

WWW.BRUBECK.CZ

STORY

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

LYŽOVÁNÍ před kamerou

Autorův subjektivní dějepis klasické lyžařské filmařiny, eminentních autorů a jejich vybraných počinů po dobu, než mu rádoby histografický vhled rozostřil nedozírně všudypřítomný internetový šum, v němž každý může všechno, přičemž na kvalitě výstupu zhusta pramálo záleží – vcelku opačně oproti zde popsané éře minulého století.

J

e-li řeč o radosti z lyžování, příslovečných tisíc slov bývá zřídkakdy srovnatelně působivých jako obrázek.

Filmoví tvůrci byli odjakživa – od dob, kdy tato profese vznikla – okouzleni uměleckým potenciálem s kamerou sjednocené rychlosti jízdy, netknutých bílých strání a zubatých štítů v pozadí scénických záběrů na promítacím plátně. V roce 1902, ve snaze demonstrovat světu dosud netušené vizuální efekty filmové kamery, vynalezené jen pár let předtím, společnost Thomase Alvy Edisona vyrobila dva krátké snímky, Skiing in Montreal a Ski Scene in Quebec – podle kinematografických historiků první lyžařské filmy na světě.

Předváleční pionýři

V roce 1913 německý režisér a kameraman Arnold Franck natočil první známý sjezd na lyžích ze strání švýcarsko-italské čtyřtisícovky Monte Rosa. Po první světové válce se připojil ke slavnému rakouskému lyžařskému učiteli Hannesi Schneiderovi a vyrobil s ním celou řadu akčních snímků s obvykle nezajímavou zápletkou, občas až absurdní, zato plných Schneiderova expertního lyžařského umu.

Franck si našel mladičkou německou tanečnici Leni Riefenstahlovou a najal si ji, aby v jeho filmech hrála. Učenlivá a ambiciózní novopečená herečka si pečlivě všímala, jak Franck pracuje s kamerou, jakým způsobem zabírá krajinu, jak stříhá jednotlivé sekvence, i zbytku tehdy zbrusu nového procesu výroby pohyblivého filmu. Naučila se od něj řemeslu nadmíru dobře; v roce 1934 si jí všiml Adolf

72

Hitler, nechal se okouzlit jejím šarmem a udělal z ní hlavní kameramanku jeho sílící NSDAP a následně berlínské olympiády 1936. Zbytek je zapsanou historií – Riefenstahlová se do své smrti (2003) už nezbavila ostrakizující nálepky propagátorky nacistického Německa.

I na druhé straně oceánu vtrhl sport do oslňujícího světa pláten kin. Včetně lyžování. Sun Valley třicátých let se třpytilo hollywoodskými hvězdami užívajícími si plnými doušky svůj slavný život – a sníh. Lyže tam mnozí z nich viděli prvně v životě. Stejně tak jako tisíce diváků ve snímcích Ski Flight (1938) a muzikálovém Sun Valley Serenade (1941) s olympijskou vítězkou v krasobruslení Sonjou Henie, budoucím zlatým olympionikem ve slalomu Gretchenem Fraserem a živou hudbou pod taktovkou Glenna Millera. Film, jehož lyžařské záběry byly točeny na střediskových svazích Sun Valley, získal v onom neslavném roce útoku na Pearl Harbor tři oskarové nominace.

Filmové přednášky

Bezprostředně po druhé světové válce objevila mladá lyžařská Amerika dva neobvykle talentované a rovněž mladé filmaře, Johna Jaye a Warrena Millera. Z obou se bez nadsázky stali misionáři lyžařského sportu; do konce milénia vyprodukovali přes 120 filmů, většinou určených pro své vlastní štace. Jezdili křížem krážem po celé Severní Americe, osobně promítali své filmy na plátna pronajatých školních aul, hotelových hal a divadelních sálů. Šlo o každoroční podzimní obřad: lyžařské filmy tehdy bývaly jedinou

Kariéra Warrena Millera je zosobněním zlatých let lyžařské filmové tvorby. Začínal na parkovišti v Sun Valley, aby následující víc než půl století strávil výrobou bezmála 800 filmů, psaním knih a fejetonů

praktickou možností, jak se opět sejít s lyžařskými přáteli, s nimiž jste se naposledy mohli vidět v zimě na sněhu. Filmař, který strávil svou předchozí zimu natáčením lyžařských záběrů všemožně po světě, nyní kočoval s filmovými kotouči v kufrech od města k městu, od jednoho sálu k dalšímu. Sám svou túru propagoval, sám prodával lístky, sám celým večerem provázel, diskutoval se zvědavým obecenstvem, často i sám promítal. Diváci se večer vraceli spokojení domů, natěšení a nakaženi touhou vrátit se na bílé svahy, jakmile jim nasněží.

John Jay, potomek prvního amerického předsedy nejvyššího soudu, byl prazvláštní kombinací patricije z bohaté východoamerické rodiny a zatvrzelého skrblíka a po právu si vydobyl renomé zakladatele fenoménu filmových přednášek o lyžování – tedy toho, co bez přílišných změn přežívá v podobě lyžařských festivalů a besed dodnes. Své první filmy vyrobil ve třicátých letech, během války natáčel instruktážní lyžařské materiály pro proslulou Desátou horskou divizi, podle nichž se vojáci zdokonalovali v technice chůze a jízdy na lyžích. Jayův inteligentní humor, podobně jako ten Millerův o něco později, nešetřil filmové plátno záběry komických pádů, mezi spoustou spektakulární lyžařské akčnosti a úchvatných přírodních scenérií.

Vliv obou chlapíků na veřejnost lze poměřit i následujícím: v roce 1950, kdy největší skimagazín světa, americký SKI, měl třicet tisíc předplatitelů, se přinejmenším stejné množství diváků účastnilo Jayových přednášek.

Miller zas v jediném roce objel, podle svých knižně vydaných vzpomínek, se svými filmy 106 měst.

Warren Miller nakonec Jaye v komerčním úspěchu spanilých jízd překonal. Zavalitý hromotluk byl nadán přirozeným talentem všeumělce, neformálního vypravěče a především kameramana. Už od svého dětství v kalifornském Hollywoodu to měl těžké – otec alkoholik, doma neměl ložnici, přespával na chodbě. Přežil útrapy svého neutěšeného dětství, za které by mu mainstreamová společnost předem určila vyhlídky pravděpodobné trosky a celoživotní nuly. Jenže Miller byl pravým opakem takového smýšlení.

Odmalička uměl hezky kreslit a nedlouho po válce se snažil získat místo animátora ve studiích slavného Walta Disneye. Odmítli, tak se Miller sebral a odjel do Sun Valley, kde bydlel v autě na střediskovém parkovišti a za pár drobných kreslil portréty lyžujících přátel.

Filmování ho však zajímalo ještě víc než tužka. Pořídil si těžkou 16mm kameru Bell & Howell a v roce 1950 začal doslova kopírovat to, co už úspěšně dělal John Jay. Stříhal své záběry do celovečerních filmů a cestoval s nimi po velkých amerických městech. Záhy nevěděl, kam jet dřív, obecenstvo přibývalo, jeho show se líbily. Během zim si najímal více kameramanů, aby mu pomáhali. Brzy si jej všimli komerční značky a zanedlouho začal produkovat sponzorské filmy pro horská střediska i filmy o surfování a jachtingu. Nevynechával své každoroční podzimní štace po městech, kde, aby měl k promítání v nabídce něco víc než popcorn, prodával knihy, které sám napsal i publikoval.

Je-li řeč o radosti z lyžování, příslovečných tisíc slov bývá zřídkakdy srovnatelně působivých jako obrázek.

Německé duo Franck a Riefenstahlová natočilo řadu akčních snímků s obvykle nijak zajímavou zápletkou, občas až absurdní. Leni Riefenstahlová později spojila svou kariéru s Adolfem Hitlerem

Sjezdař Redford

Přišla šedesátá léta a na nyní už řádně konkurenční filmařské scéně se objevil další sněhomilný Kaliforňan, Dick Barrymore. Bývalý požárník z Los Angeles dal nebezpečnému povolání vale a začal se svými lyžařskými filmy jezdit po přednáškách v metropolích západního pobřeží a do lyžařských center Skalistých hor – včetně Aspenu či Denveru.

Měl štěstí; díky své viditelnosti v místech seriózního lyžování získal zakázku k nafilmování lyžařského MS 1966 v Chile a díky své dobře odvedené práci na šampionátu jej najala televizní stanice ABC na výrobu lyžařských přenosů do seriálu Wide World of Sports, prvního sportovního pořadu světa, jenž vyhrál prestižní oborové ocenění Emmy Award. Barrymorovou nejslavnější eskapádou bylo zfalšování akreditace na ZOH 1968 v Grenoblu, kam odjel točit mužský sjezd v převleku za oficiálního amerického kameramana. Bezpochyby musel použít nestoudnou drzost, spletitou logistiku i mít notnou nálož unaveného štěstí, ale neslýchaná kamufláž se podařila. Udělal to na naléhání herce Roberta Redforda, který potřeboval záběry z olympijských závodů, aby přesvědčil producenty ve studiu Paramount Pictures k financování jeho filmu Downhill Racer. Barrymorovi však bylo

líto předat výsledky svého dobrodružství jen Redfordovi, a tak výběr z olympijských záběrů zařadil do své přednáškové túry, s kterou později odjel do New Yorku zrovna v době, kdy tam probíhala premiéra Redfordova filmu.

Věcí si nemohli nevšimnout filmoví kritici a zanedlouho už vlastníci práv na olympijské přenosy soudili Barrymora u newyorského tribunálu, kde mu krom pokuty bylo nařízeno veškeré nelegální záběry z jeho filmů vystříhat. „Byl to začátek nejhoršího období mého života,“ vzpomínal ve své pozdější biografii Barrymore. Aby měl na holou obživu, nasadil do svého přednáškového turné okrájené filmy a musel spolknout další hořkou pilulku v řadě – na Barrymora řádně vysazení kritici jeho práci roznesli na kopytech, zatímco v kinech současně běžící Redfordův film – s totožnou Barymorovou kamerou – vynášeli do nebes.

Celovečerní film Downhill Racer bylo psychologické drama vykreslující povrchní osobnost rebelantského, přesto nakonec úspěšného lyžaře z Colorada, jehož hrál Redford, v lyžařských záběrech dublován třiadvacetiletým bývalým závodníkem Joe Jay Jalbertem. (Mimochodem, Jalbert ve filmu nedubloval jen Redfordovo lyžování, nýbrž bylo využito jeho lyžařského umu i tak, že s těžkou kamerou v ruce sjížděl trať simultánně se závodníky, čímž dociloval v té době nevídaných záběrů pořízených ve vysoké rychlosti. Jalbert se později stal impozantním filmovým producentem žánru výuky lyžování a sportovních přenosů té nejvyšší úrovně – z olympiád, mistrovství světa a světového poháru – nejen ve sjezdovém lyžování, nýbrž i klasickém, rychlostním a freestylu. Filmoval na těch nejslavnějších soutěžních svazích jako Hahnenkamm, Lauberhorn, Bormio či Birds of Prey.)

Vzdor Redfordovým námitkám uvedlo studio Paramount mediálně jeho film jako akční dokument a s propagací si příliš práce nedalo.

Přičemž Redford film vymyslel coby první část třídílné série pojednávající o americkém mýtu úspěšnosti. Trilogii nikdy nedokončil, ale jeho tristní zkušenost s producenty z Paramountu

73

STORY

Sebespletitější scénář napsaný za stolem kanceláře letí po týdnu na horách do koše: „Normální filmařina bývá o natáčení filmu na základě nějakého příběhu. Ta lyžařská je o natáčení příběhu o filmu, který natáčíte.“ vou zápletkou, pokud vůbec s nějakou. Už zmíněný Dick Barrymore ve svým pamětech vysvětloval, že absence inteligentního děje pramení z toho, že výroba lyžařského filmu se nemůže plánovat dopředu a je závislá na vrtkavém horském počasí; sebespletitější scénář napsaný za stolem kanceláře letí po týdnu na horách do koše: „Normální filmařina bývá o natáčení filmu na základě nějakého příběhu. Ta lyžařská je o natáčení příběhu o filmu, který natáčíte.“ Dobrým příkladem absurdní žánrové otočky je film Ski the Outer Limits, který měl být v roce 1968 globálním instruktážním průvodcem rekreační lyžařské techniky – a srozumitelně popisovat základy jako skluz, hranění, zatáčení. Když pak producenti záběry viděli, změnili sestříhanou práci v okázalou filmovou demonstraci tehdy nově vznikajícího freestylového lyžování (k nalezení na YouTube jako Hart Ski Movie).

Corbetův odkaz Americká filmová star Robert Redford při natáčení svého snímku Downhill Racer. Jeho zlá zkušenost s producenty z Paramountu jej vedla k založení Sundance Institutu v jeho stejnojmenném utažském resortu a Sundance Film Festivalu, podporujících nezávislou filmovou tvorbu

jej vedla k založení Sundance Institutu v jeho stejnojmenném utažském resortu a Sundance Film Festivalu v blízkém Park City – obě instituce byly (a dodnes jsou) zaměřené na nezávislou filmovou tvorbu a odmítání hollywoodského přístupu prezentovaného Paramountem. Jeho filmový festival se v průběhu let stal jedním z nejprestižnějších na světě.

Na rozdíl od divácky úspěšného filmu Downhill Racer (v databázi tuzemské Csfd. cz jako Sjezdař, 1969), většina ostatních hollywoodských pokusů souvisejících s lyžováním krutě neuspěla a sklízela jednoznačně negativní recenze. Nepochodil dokonce ani slavný italský herec a režisér Vittorio De Sica, který v roce 1972 marně pumpnul producentské studio Warner Brothers o miliony na výrobu plánovaného trháku Snow Job s hvězdami Jean-Claudem Killym a jeho ženou Daniele Gaubert. Specializovaní lyžařští režiséři, význačně třeba Willy Bogner junior, typicky přicházeli s ubohou dějo-

74

Lyžařská filmařina okusila zmíněným snímkem Ski the Outer Limits, a zejména o rok mladším The Incredible Skis producentů Browna a Corbeta, doslova kulturní šok. Oba filmy ukazovaly lyžaře zatáčející jak šampióni, skákající ze skal, žehlící sebevyšší muldy, proplouvající hlubokým prašanem v rytmu metronomu či spouštějící se z úzké, téměř vertikální průrvy, světoznámé Corbet‘s Couloir v Jackson Hole, někdy i saltem. Nejenomže byl akční děj lyžařsky fascinující, po stránce filmařského řemesla šlo o precizní zpracování do posledních detailů, včetně třeba použité hudby. Právě Corbet – vášnivý fanda Mozarta, Prokofjeva a Bartóka – stříhal záběry do hudby, ne hudbu do záběrů. Výsledkem je jeden z nejlepších lyžařských filmů v historii, po mém subjektivním soudu.

Corbetův dobrodružný život horala (v roce 1963 mu počasí zmařilo dobýt vrchol Everestu) se z gruntu proměnil právě v průběhu natáčení zmíněného filmu Ski the Outer Limits. Při pořizování leteckých záběrů do filmu měla jeho helikoptéra havárii a Corbet si zlomil páteř; výpravu filmu do kin pak dokončil už jako paraplegik z kolečkového křesla. Právě na jeho počest nese jméno možná nejznámější světová průrva v Jackson Hole – Corbet byl prvním, kdo veřejnosti (ale i skeptickým majitelům střediska) ukázal, že

extrémně strmý kuloár naplněný prašanem mohou expertní lyžaři běžně sjíždět.

Celosvětový úspěch tohoto snímku postrčil jeho autory Corbeta s Brownem zásadním krokem kariérně vpřed – začali produkovat značkami sponzorované filmy s profesionálně editovaným zvukovým záznamem v regulérním televizním formátu. Na rozdíl od svých předchůdců Jaye a Millera neměli žádný zájem se svými filmy cestovat – zájemci už mohli jejich díla vidět na placených kanálech televizí. A zanedlouho si je i pořídit domů na videokazetách.

Nástup videa

V polovině osmdesátých let začaly být lyžařské filmy nabízeny na zbrusu nové technologii videokazet. Skromnému a dravému obchodníkovi Warrenu Millerovi bylo v té době šedesát; dost na to, aby byl skoro čtyřiceti lety každoročního objíždění měst se svými novými filmy a stále se opakujícím konferováním utahán. Začal své charismatické vypravování nahrávat na záznamy.

Lyžařské kluby si mohly videokazety pronajímat, zakrátko pak byly dostupné i ve videopůjčovnách pro každého individuálního diváka. Šlo o zásadní kulturní přelom – lyžaři se už nemuseli každoročně setkávat v promítacích sálech, sport natrvalo přišel o další vzácný druh sociální vazby.

Do strmých velehor se na vlastní pěst začalo pouštět stále víc lyžujících dobrodruhů nechávajících se z protějšího svahu či úpatí hory filmovat za účelem zachycení co nejexotičtějšího pojetí sjíždění. Jedním z nejtalentovanějších byl Greg Stump, juniorský mistr USA 1979 ve freestylu, rutinně jezdící v Barrymorových a Millerových filmech. Přivydělával si i jako diskžokej v rádiu, a tak měl svou představu, jak osvěžit lyžařské záběry o vhodně dávkovanou rockovou muziku.

Spojil se s radikálními jezdci své doby, jako byli Scot Schmidt nebo Glen Plake, skákajícími z převisů a neohroženě se pouštějícími do zasněžených roklí. Jeho film nazvaný The Blizzard of Aahhh's (1988), důvtipná fonetická parodie na název známé americké pohádky The Wizard of Oz (Čaroděj ze země Oz) se stal okamžitým hitem mezi lyžujícími teenagery na celém světě a patří dodnes mezi elitní tematické snímky.

V osmdesátých letech nastal v Americe rozmach placené kabelové televize a na ní dominovaly početné filmy Warrena Millera – za život jich vyprodukoval přes 750.

V roce 1989, ve svých pětašedesáti, prodal byznys synu Kurtovi. Brzy se ale rozkmotřili; syn chtěl záběry doprovázet hiphopovou muzikou, otec nechtěl opustit tradiční formát své práce. Rodinný rozkol byl dovršen v roce 2000, kdy Kurt prodal rodinné stříbro Warren Miller Production vydavatelskému konglomerátu Times Mirror.

Lyžování v televizi

Corbet – vášnivý fanda Mozarta, Prokofjeva a Bartóka – stříhal záběry do hudby, ne hudbu do záběrů. Výsledkem je jeden z nejlepších lyžařských filmů v historii.

Televize je s lyžováním spjatá už od předválečných dob; první reportáže se datují z německé olympiády 1936 v Garmischi. V roce 1956 se pak olympijské závody v Cortině vysílaly živě v italské televizi. O další olympijský cyklus později se už televizní přenosy začaly komercionalizovat: za vysílací práva na olympiádu 1960 ve Squaw Valley chtěl olympijský výbor prvně v historii po televizní stanici ABC, která se chystala hry přenášet, 50 tisíc dolarů. Když ABC odmítla, práva si odkoupila konkurenční televize CBS – ne ale z nějaké lásky pro sport nebo olympiádu, nýbrž jako osobní laskavost tehdejšího majitele CBS Billa Paleye blízkému kamarádu Waltu Disneymu, oficiálnímu inspicientu kalifornské olympiády.

Příště si už ABC hry nenechala vzít – ale za vysílací práva ZOH 1964 v Innsbrucku musela zaplatit půl milionu dolarů. A za další ZOH

1968 v Grenoblu už MOV inkasoval pětinásobek innsbrucké sumy.

Následně se do čela MOV dostal obchodně agresivní Antonio Samaranch a olympijský peněžní vír nabral náležitě na síle: vysílat ZOH 1980 v Lake Placid stálo 21 milionů dolarů a třeba ZOH

Jeden z mnoha zábavných filmů Dicka Barrymora, jehož pozoruhodná profesní kariéra zahrnovala filmování mistrovství světa, zisk ceny Emmy Award, spolupráci s Robertem Redfordem, ale taky neslavné soudní tahanice

2002 v Salt Lake City, před nimiž vypukl skandál ohledně všudypřítomné korupce MOV (psali jsme v letošním SNOW 124), pak 738 milionů – pětatřicetkrát víc! O vysílací práva mezi sebou soupeřily jen dvě americké stanice – CBS a ABC (jež vzešla z původní NBC a vlastní ji The Walt Disney Company); požadované sumy od MOV přesahovaly finanční sílu jakýchkoli jiných národních televizí. Americké televizní stanice platily MOV tři čtvrtiny všech jeho příjmů. Jedinou cestou, jak tyto televize mohly dostát astronomickým poplatkům, bylo inkasovat ještě víc od inzerentů. Výsledkem byl frustrující výstup pro zejména amerického diváka, jehož obrazovky byly přehlceny dlouhými reklamními přestávkami, znehodnocujícími průběh vysílání vlastního sportu.

Shlédněte kultovní filmy lyžařské filmy v celé délce. Jejich přehled najdete zde: Nejspíš nejznámější světová průrva s téměř vertikálním sklonem v Jackson Hole v americkém Wyomingu, Corbet‘s Couloir, byla pojmenována na počest paralyzovaného režiséra Corbeta

/clanek/6143

STORY

V šedesátých a sedmdesátých letech vysílaly americké televizní stanice – podobně jako západoněmecké a rakouské – atraktivní většinu závodů lyžařských SP a šampionátů, obvykle s několikahodinovým zpožděním odůvodněným posunutými časovými pásmy přes Atlantik. Přenosy tehdy sklízely poměrně příznivé divácké hodnocení, jelikož lyžování ještě nemuselo soupeřit proti pozdější supersilné konkurenci amerického fotbalu nebo basketbalové ligy NBL. Stěžejní změna nastala v roce 1979 s příchodem kabelové televize a vznikem specializovaného sportovního kanálu ESPN (na starém kontinentě se narodila jeho duplikace v podobě Eurosportu s obvyklým zpožděním v roce 1989). Naráz bylo televizní vysílání pro toho, kdo chtěl, zaplaveno sportovními přenosy včetně rodícího se freestylového lyžování. Divácká přízeň alpskému lyžování – nyní v ostré konkurenci všeho ostatního sportovního a mnohem populárnějšího – šla na americkém kontinentu strmě Kultovní freestylový film The Blizzard of Aahhh's z roku 1988 dolů. V Americe zůstává lyžování inspiroval lyžující radikální omladinu na celém světě druhořadým sportem, na rozdíl od sněhovým sportům nakloněných evropvíc starých záznamů. V padesátých letech ských zemí, které drží kanál svého Eurosportu byla televize inspirační inovací; masy lidí byly v trvalé prosperitě. Pro typické Američany schopny sledovat sportovní události tak, jak se zůstává lyžování něčím, kdy „skupinka divných děly – atletiku, fotbal, basket, golf. V případě lidí, o kterých nikdo nikdy neslyšel, dělá něco, lyžování kráčela televize doslova pozpátku. čemu nikdo z nás nerozumí, někde, kam nikdy nepojedeme,“ podle výstižné ironie nalezené Nová doba v dobovém tamním tisku.

Nejspíš největší šok lyžařským tradicionalistům Nepřekvapivě to znamenalo nevyhnutelné: se přihodil s nečekaným úspěchem projektu živé přenosy – nákladné k výrobě i nejisté Winter X-Games záhy po přelomu milénia. k zařazení do pevného televizního programu Nejen na americké obrazovky se vrátily živé vinou nevypočitatelnosti počasí – se začaly lyžařské přenosy; ne ale závodníků v upnutých z amerických obrazovek souvisle vytrácet lycrových kombinézách pouštějících se do a byly nahrazeny zpožděnými záznamy. slalomových či sjezdových branek, nýbrž omlaAmerická televize tak namísto toho, aby diny v plandavých gatích předvádějící salta využila svou unikátní sílu coby živé médium, a akrobatické kousky v U-rampách na snowparadoxně začala přenášet lyžování ve stylu boardech. Jiní podobně oblečení jezdci se pak papírových novin tím, že zařazovala zákulisní předjížděli a vytlačovali z trati plné skoků a kloreportáže a akci vysílala z nahraných, den či penek, připomínajíce divoký terénní motokros

skipasy GRATIS 76

V padesátých letech byla televize inspirační inovací; masy lidí byly schopny sledovat sportovní události tak, jak se děly. V případě lyžování kráčela televize doslova pozpátku. na lyžích. Specializovaný kanál ESPN nejenomže naráz naplnil televizní éter hodinami živých i zpožděných přenosů, nemusel ani vyjednávat o vysílacích právech: celou show totiž vlastnil.

Televizní publikum X-Games bylo a dál zůstává deseti- a vícenásobně větší než při občasných přenosech světového poháru alpských lyžařů.

Ještě větší kontrast diváckého zájmu pak doslova křičel z ochozů podél tratí: třeba v samotném Aspenu na Winter X-Games 2005 přišlo 25 tisíc platících diváků, přičemž jen o čtvrt roku dřív sledovalo tamní SP v alpském lyžování pár set lidí, vesměs zainteresovaných v oborovém cirkusu. Kontrast vpravdě ohromující a pro mnohé zarmucující: půl století poté, co Aspen slavnostně hostil historicky první lyžařské MS na západní polokouli, tradiční lyžařský svěťák nedokázal nalákat slušný divácký dav.

Na dveře začala klepat éra internetových videí, příliš rozmanitá, subjektivní a nepřehledná na koherentní rešerši, přinejmenším mou rukou konzervativního staromila. Sítí propojený svět se dozvěděl o jménech jako Candide Thovex, Johnny Collinson, Jérémie Heitz, Fabian Lentsch a bezpočtu jim podobných a od té doby žasne nad jejich umem, odvahou a kreativitou. I já – ne nepodobně jako nad průkopnictvím jejich předchůdců o století dřív. Úctu a obdiv všem!

SUPERSHAPE. RACE PERFORMANCE, BUILT FOR THE PISTE. ˇ PRO CARVING POCTIVEˇ VYROBENÁ NA ZÁKLADEˇ ZÁVODNÍCH LYŽÍ A VYLADENÁ ˇ ˇ NEJMODERNEJŠÍ ˇ – TO JE RADA SUPERSHAPE. PRECIZNÍ OBLOUKY V KAŽDÝCH PODMÍNKÁCH ZARUCÍ TECHNOLOGIE EMC, VYUŽITÍ GRAFENU NEBO SIDECUT 3.0. SUPERSHAPE JE REVOLUCE.

.COM

Photo: © Agence Zoom

Výhradním dovozcem a distributorem pro ČR je firma BRETTON s. r. o., www.bretton.cz

Dynastar Speed Omeglass Master & Clément Noël – jeden z nejlepších lyžařů na světě.

Nová lyže SpeeD OMeglaSS MaSter – obratná, hravá a hbitá lyže schopná otevírat na sjezdovce zcela nové vjemy. Silná, ostrá a přilnavá za všech sněhových podmínek.

Maximální zážitek z carvingu na hladkých a upravených svazích!

Dynastar Speed Omeglass Master, být připraven vítězit!

www.dynastar.cz

www.bretton.cz

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

SNOWTEST

V tomto vydání SNOW najdete recenze univerzálních modelů:

2020

SNOWTEST PODRUHÉ Univerzálky a allmountainy Zatímco v předchozím čísle SNOW 126 jsme sdružili všechny testované lyže určené pro ostrou sportovní jízdu na dobře upravených tratích, dnes nabídneme univerzálky a allmountainy.

Což je škatulka z principu tak široká, že se do ní vejde takřka vše, co jezdí na sněhu. Je proto třeba každou lyži vnímat jako originál.

Z

atímco echt sportovní lyže popsané minule oslovují poměrně úzkou cílovku těch nejvyspělejších lyžařů se sklony ke sportovní jízdě v jasně vymezených podmínkách, dnešní testovaná sada má rozptyl mnohem širší jak co do typu lyžaře, tak terénu. Najdeme v ní širší modely s opravdu vysokým sportovním potenciálem, výkonné lyže do měkkých podmínek i prašanu, klidné a fajnové lyže pro zážitkový cruising nebo lyže čistě dámské optimalizované pro jednoduchost a bezpečnost.

Velmi pravděpodobně si čtenář najde mezi testovanou osmnáctkou modelů favorita pro sebe, ale třeba i pro své blízké. Protože zážitek z lyžování není určen nejvýkonnější nebo nejrychlejší lyží, ale tím, když lyže s lyžařem (nebo lyžařkou) tvoří harmonický pár. Snad vás soubor těchto recenzí navede správným směrem. (ps)

ARMADA DECLIVITY 82 TI ARMADA DECLIVITY 92 TI BLIZZARD FIREBIRD HRC BOMBER GUNPOWDER DYNASTAR SPEED ZONE 4X4 82 EGOÉ DIP AM CHOC JASANSKI KÄSTLE MX75 KESSLER THE PANDORA KESSLER THE HELIX LINE BLADE NORDICA DOBERMANN SPITFIRE 76 PRO FDT ROSSIGNOL REACT R10 TI SPORTEN IRIDIUM 6 W STÖCKLI LASER MX VÖLKL DEACON 84 WEDZE CROSS 550+ WEDZE CROSS 950+

V listopadovém vydání SNOW 126 najdete recenze těch nejsportovnějších modelů na sjezdovku: ATOMIC REDSTER S9 ATOMIC REDSTER X9 S BLIZZARD QUATTRO RS 70 BOMBER PRO CARVE DYNASTAR SPEED OMEGLASS MASTER SL KONECT EGOÉ DIP SL FISCHER RC4 WORLDCUP CT FISCHER RC4 WORLDCUP RC LUSTI RC SL LUSTI RC GS NORDICA DOBERMANN GSR RB ELITE FDT ROSSIGNOL HERO ELITE ST TI SALOMON S/RACE PRO SALOMON S/MAX BLAST STÖCKLI LASER SX VÖLKL RACETIGER SL

Archiv testů najdete na /testy Takto označené lyže si můžete vypůjčit na den zdarma v HARFASPORTU. Detaily na:

/harfasport

79

SNOWTEST

RECENZE

ARMADA Declivity 82 Ti

testovaná délka: 174 cm parametry: 1 28–82–110, R: 15,9 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

CO PROZRADIL TEST: Model Declivity 82 Ti je jedním ze zástupců nové řady Declivity, která čítá hned čtyři modely v šířkách 82, 92, 102 a 115. Má klasické celodřevěné jádro z lehké dřeviny karuba vyztužené dvěma vrstvami titanalu, jehož horní vrstva je ve špičce naříznuta do několika pruhů, což má usnadňovat zahájení oblouku. Mírný rocker ve špičce i v patě v kombinaci se standardní camber konstrukcí podporují snadný nájezd i výjezd z oblouku, zároveň podrží na tvrdém podkladu.

Primárně bychom lyže doporučili spíše pro dobré sportovní lyžaře. Snad jedině vyspělý expert udělá dobře, když bude hledat ještě něco

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

ARMADA Declivity 92 Ti

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED tvrdšího, ale pozor: Tyhle lyže jsou perfektně vyladěny pro naprostou většinu lyžařské veřejnosti, dovedeme si je představit i na nohou mírně pokročilých rekreačních lyžařů. Umí široké spektrum oblouků, ale vzhledem ke své šířce a poloměru 16 m tíhnou nejvíce ke středním a delším obloukům. Ideální jsou pak spíše na měkčím povrchu, na tvrdém urolbovaném prašanu vás stále podrží bez limitu, jen na ledě už to chce více koncentrace. Nejlépe se etablují ve střední rychlosti, jsou velmi snadno ovladatelné a naprosto klidné i ve vyšších rychlostech.

HMOTNÝ

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Většina běžných lyžařů v Česku se tohoto typu lyží spíše bojí a volí raději konzervativnější konstrukce i značky. Ale není proč. Armadě se povedly lyže, jež uspokojí široké spektrum jezdců, kteří chtějí lyžovat celý den, na jakémkoliv povrchu a při výletech do zahraničí ocení i možnost lyžovat mimo sjezdovky. Declivity 82 navíc poslouchají na slovo, jsou velmi agilní, a pokud nejste příznivci čistě ranní ledovaté sjezdovky, máte rozhodně o čem uvažovat. Otestujte si je, jsou tací, kteří už jiné lyže než Armada nechtějí, ani na běžné sjezdovkové lyžování.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

A

rmada je tradičním výrobcem lyží, který se zaměřuje hlavně na freeride a allmountain. V jeho kolekci budete marně hledat závodní či sportovní lyže, ale pokud vás srdce táhne k celodennímu ježdění na jakémkoliv povrchu, jste tady doma. To nakonec opět potvrdily i testované modely Declivity ve dvou šířkách.

STŘEDNÍ

testovaná délka: 180 cm parametry: 1 32–92–118, R: 17,5 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

CO PROZRADIL TEST: Na první pohled vypadají obě testované lyže takřka stejně. Použita je i stejná konstrukce: dřevěné jádro z karuby a dva titanalové pláty, které jsou ve špičce vertikálně proříznuty a vyplněny elastickým materiálem.

Tato technologie má snížit torzní tuhost ve špičce, usnadnit zahájení oblouku a také omezit vibrace špičky. Rozdíly ale najdeme při podrobnějším zkoumání vykrojení a rockeru. Všechny lyže řady Declivity mají konstrukci rocker-camber-rocker, každý model je však pojatý trochu odlišně.

Zatímco u nejužšího modelu 82 Ti najdeme spíše výraznější rocker s nejširšími místy lyží velmi blízko špičce a patě, širší 92 Ti operují s menším nenápadným rockerem, ale také s výraznějším taperem (lyže se postupně zužují od kontaktního bodu směrem ke špičce a patě a nejširší místa lyží

80

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ jsou tak posunuta blíže středu). A jak se na nich jede? Armada nás tentokát překvapila. Vždycky od ní čekáme výborné lyže, ale vzhledem k šířce k nim přistupujeme s očekáváním určitých limitů.

Tentokrát ale byly naše předpoklady mimo. 92 Ti jsou širokopásmově použitelné lyže a ve srovnání s obdobnou konkurencí si je opravdu můžete představit jako svoje jediné lyže. V případě užších 82 Ti to platí jednoznačně, 92 Ti už přeci jen vyžadují trochu specifické podmínky a na ledě jim to i přes výtečnou konstrukci tolik nesvědčí. Jsou určeny hlavně pro dobré jezdce a experty, případně těžší váhy. Poctivá konstrukce v kombinaci s šířkou už vyžaduje technickou zdatnost. Ale také rychlost. Na pomalejší kroužení rozhodně ne, a i když je jejich ovládání poměrně snadné, stále se projevuje jejich touha dominovat.

EXPERT

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Cílová skupina? Experti, instruktoři lyžování, freeride freaks. Jako jediná lyže bude sloužit fantasticky v Kanadě nebo v Japonsku, v Evropě ji lze využít jako freeridovku, na které se svezete i na rozbité sjezdovce, což v našich podmínkách bývá už kolikrát i po desáté hodině ráno. Jízda na měkčím povrchu nás uchvátila v kombinaci s neuvěřitelným klidem a pocitem, že se na ni můžete kdykoliv spolehnout.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

D

alší model Armada, širší 92 Ti, patří do téže nové řady allmountainů Declivity stejně jako užší 82 Ti. Pozor, neliší se ale pouze šířkou. Obě dvě verze jsme měli prostor přímo porovnat. Poznáme rozdíl v centimetru pod botou?

SPORTOVNÍ

O

CONTOUR BRÝLE

progresscycle.cz

U

SNOWTEST

RECENZE

BLIZZARD Firebird HRC

testovaná délka: 174 cm parametry: 1 26–76–107, R: 15 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

bonus máte k dispozici poloměr 15 metrů, který vás pustí i do mnohem kratších oblouků. Delší oblouky zvládá také solidně, ale těžiště její práce je poloměr střední, slušná až vysoká rychlost, při které je stále klidná, a díky standardní camberové konstrukci bez rockeru drží jako přibitá.

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Je to lyže pro experty, dobře technicky vybavené jezdce a těžší váhové kategorie.

Poctivý crossover, který nahradí obřačku i slalomku a kromě ideálního poloměru vám dává bonus solidní průchodnosti rozbitým odpoledním sněhem. Nic pro tintítka, nic pro pohodové sváteční jezdce. Je přesná, je agilní, ale očekává pevnou ruku. A komu by to bylo málo, může zvolit verzi se závodní deskou Marker WC Piston.

Videorecenzi najdete na /video/6592

BOMBER Gunpowder

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Z

sendvič složený z dřevěného jádra a dvou titanalů. Navíc disponují technologiemi C-Armor a C-Spine, které v konstrukci lyže využívají všechny dobré vlastnosti karbonových vláken.

Zejména podélně a na výšku uložené proužky karbonu velmi pozitivně ovlivňují torzní tuhost lyže, a tedy její držení na tvrdém povrchu. Čekali jsme allmountain, dostali jsme obřačku s bonusem širšího středu. Ta solidně zvládá vše, nejlépe měkčí a rozbitý povrch, a přesto svoji závodní konstrukci i naladění nezapře. Kromě pomalejšího přehranění, které je logicky dáno právě širším středem, se chová velmi podobně jako komerční obřačky v obdobné délce. Jako

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

ávodní DNA a 76 mm pod botou? Zajímavý koncept, který se ale v podobě modelu Firebird HRC velmi vydařil. Na trhu je už od loňské sezóny a mezi sportovními lyžaři, kteří preferují více univerzálnosti právě v podobě širšího středu, si našel mnoho příznivců. Jak se jezdí na letošní verzi?

CO PROZRADIL TEST: Lyže HRC mají klasický

SPORTOVNÍ

testovaná délka: 185 cm parametry: 129–95–117, R: 23 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

82

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED vedle jak ta jedle. Tyhle lyže vyžadují dobrého a klidně i trochu těžšího jezdce, byť ani se 70 kg jsem s nimi neměl sebemenší problém. Vlastně naopak, fakt mě bavily. Jsou to v podstatě široké obřačky, které projedou vším. Jsou až neuvěřitelně klidné, přilnavé na jakémkoliv povrchu, a zatraceně rychlé. Jejich unikátnost spočívá ale v tom, že si na nich výborně zalyžujete i na tvrdším povrchu. Na led to samozřejmě už vzhledem k širokému středu není, ale jízda na upravené sjezdovce nás velmi pozitivně překvapila.

STŘEDNÍ

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: „Big Mountain kamarád do offpistu.“ „Skvěle kopíruje a tlumí cokoliv.“ „Výborně ovladatelná.“ „Jsi chlap, máš 80 kg a umíš lyžovat? Víš, co je to GS oblouk ve freeridu?

Bomber Gunpowder je pro tebe jasná volba.“ Tolik říkají testéři. Má cenu psát ještě víc?

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

D

konstrukce se dvěma titanalovými pláty, klasickým camberem doplněným pouze malým rockerem ve špičce už se dnes v téhle kategorii lyží vidí jen zřídkakdy. Připomínalo to návrat do starých časů, kdy se všechny „big mountain“ lyže stavěly právě takhle. A kupodivu, je to přesně to, co máme také dodnes rádi. V jednoduchosti je totiž síla.

Gunpowder jsou jednoznačně určeny pro experty. Kdo nemá dostatek dovedností a chce se v hlubokém sněhu jen tak v klidu vozit a využívat všech rozmanitých taperů, rockerů a reverse camberů, které mu dnešní svět nabízí, je tady

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

alší třešnička na dortu z dílny Bodeho Millera se jmenuje Gunpowder. Už podle názvu bylo jasné, že tady se na sjezdovce lyžovat nebude. Realita ale překvapila – uchvátila nás jak na pohled, tak při jízdě. Kromě skvělého designu působily 185 cm dlouhé lyže opravdu majestátně a jejich 95 mm pod botou si v klidu počkalo na čerstvý jarní sníh, který na konci testu napadl.

CO PROZRADIL TEST: Klasická sendvičová

SPORTOVNÍ

DYNASTAR Speed Zone 4x4 82 Pro

testovaná délka: 179 cm parametry: 1 30–82–110, R: 16 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

CO PROZRADIL TEST: Speed Zone 4x4 82 Pro nás velmi příjemně překvapily. Nejvýstižnějším komentářem testérů je v jejich případě „klidná síla“. Testované Dynastary jsou totiž neuvěřitelně klidné až do vyšších rychlostí. Nejlépe jim svědčí střední tempo, tam se také odmění velmi snadnou ovladatelností a spíše podřízeným charakterem. Jezdce do ničeho nenutí, nejsou přespříliš živé, přitom o sobě ale dávají při rychlejší jízdě vědět. Tedy žádné unylé samotočky pro rekreační lyžaře. Naopak. Vychází

ze sportovních modelů Speed Zone a celodřevěné jádro vyztužené titanalem už jasně předznamenává určitou úroveň výkonnosti. Jediné, co se jim vyloženě nelíbí, je ledovatá sjezdovka v kombinaci s vysokou rychlostí. (Ale na to nejsou stavěny, takže pokud hledáte něco primárně pro tyto účely, poohlédněte se ve vyšších řadách Speed Course.) Přesto jsou tyto lyže výborně vyladěné pro velmi široké spektrum jezdců, ale i pro velmi širokou škálu jízdních režimů, rychlostí a poloměrů oblouku.

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Ocení je takřka všichni, jen úplní začátečníci a na druhém konci spektra ultrarychlí experti budou mimo záběr tohoto modelu. Už mírně pokročilí a na druhé straně i velmi sportovní lyžaři určitě ocení jejich stabilitu, naprostý klid při jízdě a hlavně univerzálnost, se kterou se bez limitu poperou s tvrdší sjezdovkou i odpoledním rozbitým sněhem.

Videorecenzi najdete na /video/6591

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

D

ynastar už loni oživil legendární název 4x4, který nesly širší modely lyží Dynastar již před více než dekádou. V nové kolekci najdeme pod tímto názvem allmountainové modely určené primárně na upravenou sjezdovku, ale i mimo ni. Záleží zejména na šířce, kterou zvolíte. Modely Speed Zone 4x4 vychází z oblíbené sportovní řady Speed Zone a v kolekci je najdeme vždy ve dvou provedeních a ve dvou šířkách. Užší varianta určená spíše na upravené svahy má 78 mm pod botou, my jsme testovali širší verzi s 82 mm, která už vás podrží i v čerstvém sněhu mimo sjezdovky. Lyže jsme měli k dispozici navíc ve verzi Pro, která vyniká sportovnějším provedením a v konstrukci jádra používá bukové dřevo na rozdíl od paulovnie u běžných modelů 4x4.

SPORTOVNÍ

ALEXIS PINTuRAuLT IS A

CLICKSTARTER POLE VENOM SL 3d

www.LEKI.CZ

83

SNOWTEST

RECENZE

EGOÉ Dip AM

testovaná délka: 171 cm parametry: 1 29–84–111, R: 18 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

užité desce Speedlock, která lyži oproti originálu významně vyztužuje.

Egoé Dip AM jdou velmi ochotně do oblouku, snadno se ovládají zejména při středních rychlostech a nejraději mají střední a delší poloměry.

Do krátkého oblouku se jim moc nechce a působí v něm trochu neohrabaně, ale s šířkou 84 mm pod botou to není žádné překvapení. Jsou velmi klidné ve středních, ale i ve vyšších rychlostech a celkově je lze označit za velmi agilní náčiní.

CHOC JasanSki

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Lyžování na nich je čirá radost. Velmi dobře se ovládají a díky osazené desce jsou velmi dobře použitelné i na tvrdší povrch.

Vyhovovat budou všem, kteří se nebojí mírně širších lyží a hledají přitom celodenní univerzál, s nímž si lze bez větších limitů užít i čerstvě napadlý hluboký sníh. Vyhovovat budou hlavně pokročilým lyžařům, velmi zajímavou volbou mohou být i pro instruktory lyžování a experty.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Č

s vyfrézovaným logem Egoé bychom mohli hledat oblíbený allmountainový model Lusti CWR 84. Oproti originálním „lušťovkám“ ho však Egoé dodává v kombinaci s deskou Vist Speedlock, a tak se testovaný model jeví v porovnání s CWR trochu jinak.

Konstrukce se skládá ze smrkového a bukového dřeva, dvou tenčích titanalových plátů a disponuje mírným rockerem ve špičce i patě.

Se středem 84 mm se jedná o velmi sympatický allmountain, který je určen pro celodenní lyžování zejména v měkčích podmínkách. Při našem testování si ale velmi dobře poradila i s tvrdým podkladem, což přičítáme k dobru zejména po-

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

eská firma Egoé vstoupila na trh v loňském roce a není žádným tajemstvím, že pod jejími unikátními designy se skrývá práce dalšího českého výrobce Lusti. Za designem stojí designéři ze studia 519 a lyže Egoé již začaly sbírat respektovaná světová ocenění právě v oblasti designu, konkrétně Red Dot 2020. Ale jaké jsou při lyžování?

CO PROZRADIL TEST: Pod červenostříbrnou fólií

SPORTOVNÍ

testovaná délka: 176 cm parametry: 1 24–72–100, R: 16 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

CO PROZRADIL TEST: Pod názvem JasanSki, který odkazuje na slavné jasanky 20. let minulého století, se skrývají lyže s trochu netradiční konstrukcí. 72 mm na středu je řadí mezi univerzálky určené pro celodenní lyžování na dobře upravených svazích. Disponují celodřevěným jádrem, hádejte z jakého dřeva. Samozřejmě z jasanu. To je ale po obou stranách vyztuženo karbonovými a lněnými vlákny. Zajímavé je také použití silnějších hran a skluznice, aby bylo i po letech stále co brousit. Nakonec i tady můžeme hledat odkaz starých dobrých „jasanek“, které vydržely našim předkům takřka navěky.

84

A jaké jsou při jízdě? Jsou velmi snadno ovladatelné, a to už od pomalé rychlosti, podřízené a poslušné a svého majitele poslouchají na slovo. Zvládají široké spektrum oblouků, do kterých se vzhledem k absenci titanalu v konstrukci velmi snadno prohýbají. Standardní camberová konstrukce bez rockeru ve špičce podporuje přesné ovládání i stabilitu na tvrdším povrchu, přesto bychom je doporučili spíše na měkčí sníh a do středních rychlostí.

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Ojedinělý design, zajímavá konstrukce, neokoukaná značka i česká produkce. To jsou první argumenty pro koupi tohoto modelu. Aby dobře posloužily i v jízdní fázi, potřebují majitele spíše z řad pohodových lyžařů, kteří neprahnou po rychlosti a mimořádných sportovních výkonech na ranním manšestru. Sportovní zážitky poskytnou spíše lehčím a neagresivním lyžařům kroužícím po mírnějších odměklých sjezdovkách.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Č

eská značka Choc není na trhu žádným nováčkem. Před více než dvaceti lety začala se snowboardy a v posledních letech se etablovala v oblasti wake- a kiteboardingu.

V loňském roce se pustila i do lyží. V nabídce najdeme jeden freestylový model a jednu sportovní univerzálku určenou na sjezdovky. A právě tu jsme dostali do testu. Designová lyže osloví vyznavače klasiky jednoduchým dekorem.

STŘEDNÍ

KÄSTLE MX75

testovaná délka: 172 cm parametry: 1 24–75–103, R: 15 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

KESSLER The Helix

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED vysokých rychlostech. V testované délce 172 cm jí vyhovuje spíš střední tempo, v takových situacích je naprosto klidná a snadno ovladatelná a velmi dobře funguje i na tvrdém povrchu.

S poloměrem 15 metrů zvládá široké spektrum oblouků, díky velmi snadnému prohnutí se cítí nejlépe ve středních i kratších poloměrech. Pro plně sportovní jízdu ve vysokých rychlostech volte delší model 179 cm.

STŘEDNÍ

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Kästle MX75 mají velmi kvalitní konstrukci a skvělé zpracování. Pokud na ně ukážete jako na ty jediné a pravé, rozhodujícím faktorem pro koupi bude jejich délka. My jsme testovali délku 172 cm, která pro rychlé sportovní lyžování působila překvapivě měkce, a bude tedy vyhovovat spíše středně pokročilým lyžařům. Delší varianta 179 cm se ale jeví mnohem sportovněji a pro celodenní lyžování si ji troufneme bez limitu doporučit i vyspělým jezdcům.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

K

DROBNÝ

ästle vstupují do své třetí sezóny v českém vlastnictví a kromě osvědčených letitých konceptů zavedených řad RX a MX se pouští čím dál více do vývoje nových typů lyží.

Mezi ně patří třeba i loni uvedená řada PX, v níž letos přibývají další modely. My jsme do testu dostali inovovanou allmountainovou klasiku MX75 (vloni o milimetr užší MX74). Jak si vedla?

CO PROZRADIL TEST: MX75 jsou od letoška nejužší v řadě. Na opačném konci legendární allmountainové řady stojí model MX98, mezi ještě šířky 83 a 88. Řada MX je určena na celodenní lyžování, v závislosti na šířce pak na více či méně upravený povrch. MX75 jsou tedy ideálními adepty na ranní tvrdou pistu, kde je podrží standardní dřevěné jádro podpořené dvěma titanaly, ale i na odpolední rozježděný sníh, kde oceníte výhody mírně širšího středu.

Model MX75 je opravdu ideální univerzálkou na celodenní ježdění, pokud nejste experti či sportovně zaměření jezdci prahnoucí po

SPORTOVNÍ

testovaná délka: 182 cm parametry: 1 23–74–108, R: 16 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ ruhé Kesslery v letošním testu byly jak jinak také potěšením – o to větším, že cílí na nás muže, a může se tak skutečně naplno projevit. Model Helix je určen pro sportovně zaměřené lyžaře, kteří nemají úplně ambice trávit celý den na obřačkách, ale když je dobrý kopec, tak se toho nebojí.

CO PROZRADIL TEST: S délkou 182 cm už musíte

mít trochu pro strach uděláno. I přes velmi ochotný a univerzální poloměr 16 metrů se s takovou lyží hned tak někam nevejdete, a lyžování na nejdelších Helixech není tak jen o dovednostech, ale i o hlavě. Pokud vám ale delší lyže vyhovují, budete nadšeni.

Kessleru se podařilo vyladit lyže, které prostě chcete mít na celodenní lyžování. A to opravdu od nejtvrdšího rána po rozbité zimní odpoledne.

Střed 74 mm je tak akorát, aby stihl ještě živě přehranit a zároveň si poradil s povrchem, který už není o nenáročném carvingovém kroužení, ale spíš o výzvách. Mírný rocker ve špičce pomáhá zahajovat oblouky na tvrdším povrchu a zá-

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

roveň zlepšuje průchodnost horším terénem.

Měkčí pata v kombinaci s mírným přizvednutím pak vypouští lyže z oblouku velmi snadno, což při této délce určitě oceníte.

Rychlost je jim vlastní, ale velmi snadno se ovládají i ve středním tempu. Umí široké spektrum oblouků, vynikají zejména v těch středních a delších. Velmi snadno se prohýbají, skvěle kopírují nerovnosti a jízda na nich připomíná mazání naměklého másla na chleba: Je to plynulé a snadné.

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Palec nahoru. Tyto lyže zvládnou vše, co jiná komerční obřačka, ale zároveň přidávají osobitý klid a nadhled čtyřicátníka.

Dostatek výkonu na vše, ale potřeba být všude první už před časem vzala za své.

A pokud to chcete trochu točivější, volte variantu 174 cm. Známe ji, je taky skvělá.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

D

SPORTOVNÍ

85

SNOWTEST

RECENZE

KESSLER The Pandora

testovaná délka: 163 cm parametry: 1 25–68–107, R: 11 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

CO PROZRADIL TEST: Kesslery testujeme rádi. Je docela jedno, jestli je to obřačka, slalomka, nebo lyže pro holky. Vždycky je to dobré svezení.

A nejinak to je u modelu Pandora určeného právě pro něžné pohlaví.

Jedná se o sportovněji laděnou lyži s užším slalomkovým středem 68 mm a pouhými 11 metry poloměru v testované nejdelší variantě 163 cm. Uvnitř najdeme klasický sendvič tvořený celodřevěným jádrem s podporou titanalu, standardní camberová konstrukce je pak doplněna o nevýrazné rockery ve špičce i patě pro snadnější zahájení i výjezd z oblouku. A jak se na nich jezdí?

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

LINE Blade

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED Čirá radost. Oblouky zahajují s přesností závodní slalomky, velmi snadno se v průběhu oblouku prohýbají a při výjezdu zbytečně netrápí ani ty nejútlejší lyžařky. Užší střed není úplně vhodný do rozbitého terénu, ale vzhledem k měkčímu naladění lyží si i s ním poradí lyže solidně. Velmi dobře se však „pandory“ chovají na tvrdším povrchu. Titanal v konstrukci je znát a torzní tuhost je i přes jejich určení velmi dobrá.

Pocitově dobře se chovají nejen ve středních, ale i ve vyšších rychlostech, kdy měkce kopírují všechny nerovnosti. Jejich preferencí jsou krátké oblouky, ale bez uzardění zvládnou i střední poloměry.

HMOTNÝ

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Kessler to umí. Jeho lyže jsou trochu jiné než běžný mainstream a tomu odpovídá i cena. Ale kdo se pro ně rozhodne, nebude litovat. Pandora je poctivý kus tradičně stavěné lyže, která určitě potěší široké spektrum lyžařek: od mírně pokročilých až po útlé sportovkyně, která rády rychlejší a sportovnější jízdu v krátkých poloměrech.

K tomu jako návdavek ojedinělý a stylový design se vzkazem „jsem skutečně znalkyně“.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

N

eznáte Kessler? To je ale velká chyba! Značka vznikla na začátku devadesátých let a se svými snowboardy začala okamžitě sbírat úspěchy po vrcholných světových soutěžích. S kvalitní technologií pak nebylo těžké začít vyrábět také lyže, které se kromě neokoukaného designu definují hlavně ojedinělými jízdními vlastnostmi.

STŘEDNÍ

testovaná délka: 176 cm parametry: 1 54–95–124, R: 15 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

L

ine se dlouhodobě zaměřuje na segment allmountain, freestyle a freeride. Sportovně zaměřené modely v kolekci výrobce nenajdete, alespoň ne typicky úzké lyže na upravenou sjezdovku, kterých má většina evropských výrobců plné katalogy. Ale pojetí amerických výrobců bylo vždy vzhledem k místním podmínkám trochu jiné a to je nakonec i případ novinky Blade, která se tak trochu vymyká všemu, co je na trhu allmountainových lyží běžné.

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

předurčuje do rozbitého sněhu, do prašanu a na lyžování v upraveném, ale měkkém sněhu.

V kombinaci s úctyhodnou špičkou 154 mm a silným 15metrovým vykrojením se však jedná o lyže, které lze vlastně velmi špatně zaškatulkovat. To nakonec není ani účelem, ale pojďme zkusit najít toho ideálního koncového uživatele.

Blade mají celodřevěné jádro podpořené unikátní titanalovou výztuhou, která má lyžím dodat solidní torzní tuhost na tvrdším povrchu, zároveň ale zlepšit tlumicí vlastnosti. Disponují výraznějším rockerem ve špičce, ale také menším rockerem v patě. V měkkém sněhu tedy výborně plavou, na tvrdším se však jejich kontaktní délka výrazně zkrátí.

86

Filozofie je jasná. Špatné podmínky, neupravený nebo rozbitý terén, to vše ale v kombinaci s výrazným vykrojením, které se téměř blíží slalomkám. Krátké oblouky jim vzhledem k šířce nejsou úplně vlastní, ale střední už zvládají na výbornou. Podrží i v delším poloměru, kde vás bude limitovat pouze vysoká rychlost, v níž už Blade trochu znejistí. Stejně tak se jim, zcela pochopitelně, nechce na tvrdý upravený kopec, na který jsou příliš široké a měkké a delší rocker ve špičce limituje jejich přilnavost. Kdo chce ale jezdit carvingové oblouky bez bázně a hany v podmínkách, kdy už všichni ostatní sedí dávno v restauraci, je tady přesně na tom pravém místě.

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Jejich uplatnění v evropských podmínkách rozhodně nebude v masovém lyžování.

Dovedu si je představit jako druhé lyže na zábavné odpolední lyžování, když už kopec není úplně ideální. Velmi snadno se prohýbají a celkově působí stabilním a spolehlivým dojmem. Na freeride bych osobně volil trochu konzervativnější krojení, ale je pravděpodobné, že méně nároční lyžaři je ve freeridu budou opěvovat za jejich podporu a spolehlivost.

Ideální koncový uživatel je ale určitě velmi pokročilý lyžař, který z nich dokáže vymáčknout maximum. Anebo lyžařka. Blade existují i v dámské verzi označené W. Jsou výrazně lehčí a na výběr je i několik kratších délek.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

CO PROZRADIL TEST: Střed 95 mm lyže jasně

NORDICA

Dobermann Spitfire 76 Pro FDT

testovaná délka: 168 cm parametry: 1 26–76–106, R: 15 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

CO PROZRADIL TEST: Od dob, kdy přišly první

Spitfire na trh, uteklo hodně vody. Model se však díky své veliké oblíbenosti stále drží v kolekci a každý rok se objevují nové varianty. Letos to je případ modelů označených Pro v šířkách 70 a 76, v užší verzi i v nabídce se závodní deskou Piston.

My jsme měli k dispozici širší verzi s oceňovanou deskou Recoil Power Plate, která lyžím umožňuje trochu plynulejší průhyb a v kombinaci s šířkou 76 mm si tak poradí velmi dobře i s měkkým sněhem.

Lyže konstrukčně vycházejí ze závodních modelů GSR a SLR, jen jim chybí karbonové výztuhy

„carbon race bridge“. Díky tomu jsou mnohem ohebnější a lépe se přizpůsobují i horšímu terénu.

Vyhovují tak poměrně širokému spektru lyžařů od středně pokročilých až po sportovně zaměřené jezdce. Pro experty už budou bohužel trochu měkčí při použití na úplně ledovaté sjezdovce, ale tam ani nemíří. Přesně podle své filozofie umí téměř všechny oblouky. S poloměrem 15 metrů si díky snadnému prohnutí a ovládání lyží užijete i velmi krátké, jejich doménou jsou ale střední oblouky, avšak troufnou si dokonce i na ty delší, byť obřačku stoprocentně zdaleka nenahradí.

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Jsou snadno ovladatelné už při středních rychlostech a tam se jim také daří nejlépe. Umí všechno, svého majitele však nebudou nutit k vrcholným výkonům, naopak budou poslouchat na slovo. Můžete se na ně kdykoliv spolehnout, pokud nejsou vaším cílem ty nejvyšší rychlosti a nejdelší oblouky na zledovatělé sjezdovce. Záleží ovšem i na vaší hmotnosti a zvolené délce. Útlý lyžař na testované délce 168 cm si bude lebedit i na tvrdším povrchu, pro těžšího lyžaře už ale budou příliš měkké a měl by volit délku 174 nebo 180 cm.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

K

do nezná Spitfire, jako by nebyl. Vždyť Spitfire byly vůbec první lyže, které zdařile mixovaly vlastnosti obřačky a slalomky a kterým tak často říkáme „crossover“ právě pro překlenutí dvou, na první pohled neslučitelných kategorií lyží. Spitfire jsou na trhu už hezkou řádku let a staly se příkladem vysoce sportovní univerzálky na upravené svahy, která umí od každého trochu a nenutí zákazníka k rozhodnutí, zda obřačku, nebo slalomku.

STŘEDNÍ

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

www.piccolohotelsciliar.it

Z pokonjaE přímo KU V O D Z E J S Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

RODINY S DĚTMI VÍTÁNY! 87

SNOWTEST

RECENZE

ROSSIGNOL React R10 Ti

testovaná délka: 176 cm parametry: 1 24–75–110, R: 15 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

Ř

STŘEDNÍ HMOTNÝ ada lyží React není žádnou novinkou, zcela nový je ale její nejvyšší zástupce React R10 TI, který nahradil loňské R8 TI. React jsou lyže určené převážně na upravenou sjezdovOBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) ku, ale s mírně širším středem 75 mm je můžeme zařadit mezi nejužší allmountainy, KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ které si poradí i s rozbitým odpoledním sněhem. Kromě celodřevěného jádra s podporou titanalu a technologie LCT tady najdeme i další vychytávku. „Flex Tip Technology“, která je použita i v patě, pracuje s tzv. adaptivní torzí špičky a paty. Usnadňuje tak zahájení oblouku, ale TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ i jeho ukončení. Jaká je realita?

CO PROZRADIL TEST: Příjemné překvapení.

V kolekci Rossignolu je nad řadou React ještě řada Elite, ve které se skrývá mnoho sportovně zaměřených modelů, a testeři logicky nepředpokládají, že by jim lyže z nižší řady mohly konkurovat. Opak je ale pravdou. Už samotná konstrukce i použité technologie napovídají, že se jedná o poctivé celodenní náčiní, které toho jistě zvládne mnohem víc než jen pohodové klouzání v odpoledním odměklém sněhu.

Lyže jsou pocitově trochu měkčí, nejen ve flexi, ale i v torzi, takže na úplně ledovaté sjezdovce se jim příliš líbit nebude. Ale vodivý přemrzlý

prašan zvládnou podobně bravurně jako jejich výše postavené kolegyně z řady Elite, navíc přidávají bonus širšího středu, který jsme velmi ocenili v měkkých jarních podmínkách.

Vyhovuje jim střední rychlost. V ní jsou dostatečně klidné, podřízené a velmi snadno se ovládají. Poloměr 15 metrů je vhodný pro široké spektrum oblouků, byť do úplně krátkého se jim nechtělo a při hodně dlouhých už je zase trochu limituje rychlost. Při správné volbě délky si na nich zalyžuje jakákoliv hmotnostní kategorie a doporučit je lze lyžařům od mírně pokročilých až po vyspělejší sportovní jezdce.

SPORTEN Iridium 6 W

ZÁVĚR: Ještě jednou – příjemné překvapení.

Na téhle lyži si užije téměř každý, jen je potřeba zvolit ideální délku vůči svým dovednostem a hmotnosti. Nečekejte od nich výkon komerční obřačky a slalomky. Od toho jsou v kolekci Rossignolu jiné lyže. Ale pokud hledáte něco na celý den, pro jakékoliv podmínky a nehoníte se za nejvyšší možnou rychlostí, jste tady správně.

Videorecenzi najdete na /video/6593

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

DROBNÝ

testovaná délka: 160 cm parametry: 1 23–73–105, R: 10,9 a 13,1 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

CO PROZRADIL TEST: „Iridia“ jsou dlouhodobě

synonymem sportovních univerzálek určených zejména pro upravenou sjezdovku, ale díky svému vyladění i pro celodenní ježdění na různých druzích sněhu včetně měkčího. Iridium 6 W jsou dámskou verzí vrcholného modelu Iridium 6, který disponuje celodřevěným jádrem se dvěma titanaly. Dámská verze je odlehčena nejenom použitým dřevem, ale i použitím dvou slabších titanalových vrstev – lyže jsou tedy měkčí a lépe se přizpůsobí právě v odpoledním rozbitém sněhu.

V testované délce 160 cm budou vyhovovat buď lehčím sportovním lyžařkám, nebo

88

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED dámám, které sice lyžují vyspěle, ale netouží po lámání rychlostních rekordů. Jsou velmi snadno ovladatelné, poslušné až podřízené, snadno je prohnete do kratších i středních oblouků, čemuž napomáhá i dvojitý rádius: v přední části nabíhá oblouk o pouhých 10,9 m, což přináší snadné zahájení, pata má naopak delší poloměr 13,1 m, což se projevuje neagresivním výjezdem.

Nejlépe se jim daří na měkčím podkladu, v průměrné rychlosti jsou však díky poctivé konstrukci dobře použitelné na tvrdším povrchu i ve svižných rychlostech. Led jim ale svědčit nebude.

HMOTNÝ

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Dámská verze Iridia 6 je velmi poctivě zpracovaná lyže s povedeným designem, jejím koncovým zákazníkem budou už vyježděné, přesto spíše rekreační lyžařky, které si jen občas okoření požitkářské lyžování sportovní jízdou. Pro svou cílovou skupinu je to velmi širokopásmová lyže, ve významu jízdního režimu i kvality sjezdovky.

Lyžařky s vyššími sportovními ambicemi by měly sáhnout spíše po o poznání výkonnějším „unisex“ modelu Iridium 6.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

K

lasika českého výrobce Sporten, univerzálky Iridium, přichází pro nadcházející sezónu s novinkou v podobě dámské varianty nejvýše postaveného modelu Iridium 6. Kromě vydařeného designu disponují i sportovnější konstrukcí se dvěma titanaly, sklolamináty a dřevěným jádrem. Jaké jsou na svahu?

STŘEDNÍ

STÖCKLI Laser MX

testovaná délka: 158 cm parametry: 1 18–67–99, R: 12,6 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

CO PROZRADIL TEST: Stöckli MX je mimořádně hravá, snadno točivá a intuitivně ovladatelná lyže, ze které lze vykřesat i překvapivě velkou porci sportovního potenciálu, když lyžařka chce.

Geometrie lyže nedovolí delší než střední oblouky, jsou konstruovány pro spíše kratší navazovaný oblouk, ale zato s břitkým a suverénním gripem, který je u této lyže úhlavním nepřítelem lyžařské nudy a zprostředkovatelem fyzického výkonu a lyžařského zážitku. Poslouchají na slovo, ladně přechází mezi jízdními režimy, ale nejradši jsou elegantně voděny řezanými oblouky střídavě po jedné

a druhé hraně. „Jedna z mála dámských lyží, na kterých se povozí i muži,“ dalo by se citovat jednoho z testérů. Výhodou je možnost doladit charakter lyže volbou vhodné desky, stejně jako u ostatních modelů Laser: obě varianty nad základní deskou Freeflex, tedy SRT speed a SRT carbon, dokáží lyži silně ztužit a přidat jí sportovního ducha.

VÖLKL Deacon 84

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Hranicí cílové skupiny i schopností Stöckli Laser MX je její nejdelší vyráběná délka, 164 cm. Kdo chce jezdit delší a rychlejší oblouky, má v kolekci x dalších modelů (například dámami velmi oblíbený Laser SC).

MX cílí jednoznačně na sportovní dámy, které preferují lyžování v krátkých a středních obloucích. Jako bonus nabízejí eleganci, nízkou hmotnost a vybrané mravy. Z naší testérské skupiny se zanedlouho vyhranily dámy a slečny, které se do nich zamilovaly: technicky slušné sportovní lyžařky, které si dokážou užít i řezaný oblouk, byť spíše v civilním podání. A skutečně u nich bylo cítit, nejenže jim to sluší, ale že se dokonce zlepšují.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

Z

a konceptem MX, první dámskou lyží ve sportovní řadě Laser, stála před dvěma lety Tina Maze. Směle tvarovaná lyže do sebe absorbovala veškeré technologie Stöckli, které mohou nějak ocenit lyžařky dámy: superlehké jádro Light Core, odladěnou dámskou flexi Softflex, Adaptive Contact Length čili jemný oboustranný rocker nebo Turtle Shell pro optimální jízdní komfort v různých rychlostech a podmínkách. Osobnost zrodila osobnost.

STŘEDNÍ

testovaná délka: 172 cm parametry: 1 32–84–115, R: 14 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

eacon je synonymem pro sportovní univerzálky, které v sobě kombinují to nejlepší z komerčních obřaček, slalomek a allmountainů. V nabídce je najdeme hned v několika šířkách od 72 po nejširších 84 mm. My jsme si pro test vybrali právě nejširší model, který spatřil světlo světa poprvé v loňské sezóně.

CO PROZRADIL TEST: Deacon 84 jsou zajímavé

nejen svojí koncepcí širokého, přesto však velmi sportovního allmountainu, ale i unikátní konstrukcí. Kromě dřevěného jádra 3D. Ridge, které je na svých okrajích tenčí než uprostřed, zde najdeme i titanalový rám, jenž pokrývá právě tenčí vrstvy dřevěného jádra, technologii 3D. Glass – tři vrstvy sklolaminátu, ale hlavně trojitý rádius. Zatímco střední část lyží je vykrojena pro kratší a zavřené oblouky, špička a pata jsou koncipovány pro otevřené, delší oblouky. V kombinaci s rockerem ve špičce i patě jsou tedy velmi snadno manévrovatelné do širokého spektra oblouků.

DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

Deacon 84 jsou určeny pro velmi dobré jezdce a experty a zároveň pro těžší váhové kategorie.

Trojitý rádius funguje perfektně. Na středu jsou lyže navíc pocitově trochu měkčí, a lze je tedy velmi snadno prohnout a docílit rychle kratších poloměrů. Zahájení je snadné, nikoliv však překotné, výjezd je díky delšímu poloměru v patě trochu obtížnější a agresivní. Tady se projeví, zda má jezdec potřebnou sílu nebo kila, aby patu při výjezdu ukočíroval. Nejlépe jim jdou ale střední a delší poloměry, těm nejkratším trochu brání širší střed, alterý ale zase vyniká na měkčím a rozbitém sněhu – právě pro ten jsou Deacon 84 naprosto ideální.

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Vyhovuje jim střední rychlost, při které se chovají nejlépe a naprosto stabilně.

Jsou velmi živé, vyžadují akci a nelze jim upřít určitou snahu o dominanci. Zkrotit je není úplně snadné, ale komu se to podaří, bude mít pod nohama věrného služebníka pro celodenní lyžování, který si však zachoval vysoce sportovní DNA.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

D

SPORTOVNÍ

89

SNOWTEST

RECENZE

WEDZE Cross 550+

testovaná délka: 176 cm parametry: 1 24–79–113, R: 16,8 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

CO PROZRADIL TEST: Cross 550+ je allmountain se vším všudy. Celodřevěné jádro je vyztuženo sklolaminátovými vlákny, ve špičce i v patě najdeme mírný rocker a 79 mm na středu je tak přesně akorát, abyste mohli lyžovat na ranním upraveném sněhu i odpoledne, když už jsou podmínky mnohem horší.

Model Cross 550 + je výrobcem určen pro středně pokročilé lyžaře a přesně tam ho umístil i náš test. Lyže jsou velmi poddajné a podřízené, do oblouku díky mírnému tip rockeru nastupují velmi snadno. Zcela nekomplikovaný je i výjezd z oblouku a celkově se spíše měkčí konstrukce tváří velmi agilně. To je výhodou na měkkém

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED sněhu, kde je jako doma. Vyhovuje jí spíše pomalejší až střední tempo, při kterém dokáže být klidná a stabilní. Při vyšších rychlostech už naráží na konstrukční limity, podobně pak na tvrdém povrchu. Určena je spíše pro lehčí jezdce, kteří se nejraději oddávají středním obloukům na méně náročných tratích.

HMOTNÝ

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Na měkkém sněhu funguje výborně, zejména do středních rychlostí, pro které je taky konstrukčně určena. Pro nenáročné lyžaře, kteří by rádi něco celodenního, neagresivního a spolehlivého, s dobrou průchodností i v horších podmínkách, může být právě Cross 550+ zajímavou volbou. Navíc se třemi bonusy: má skvělý poměr cena/výkon, je „made in Czech Republic“ a nabízí se i krásná dámská verze Cross 550+ W.

Videorecenzi najdete na /video/6594

WEDZE Cross 950+

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Z

načka Wedze spadá pod křídla francouzského Decathlonu a pochlubit se může solidní nabídkou vlastních lyží určených zdaleka nejen pro upravené sjezdovky, v kolekci například najdeme i lyže pro freeride nebo skitouring. Letošní novinka Cross 550+ je typickým univerzálem určeným na sjezdovku spíše do měkčích odpoledních podmínek.

STŘEDNÍ

testovaná délka: 177 cm parametry: 1 31–83–110, R: 16,7 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

velmi lehká, snadno se prohýbají do oblouku a ve střední rychlosti jsou i velmi klidné. Byť jsou určeny do měkkého sněhu, do střední rychlosti je lze použít bez větších limitů i na tvrdším povrchu, ale čistý led jim bude určitě cizí, stejně jako vysoké rychlosti. Absence titanalu dělá své a právě v rychlosti a na ledě už má lyže logicky své limity.

Cross 950+ vyžadují spíše střední a delší poloměry oblouky. Do krátkých se jim úplně nechce, přece jenom střed 83 mm už není na rychlé přehranění.

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Poctivě zpracované lyže moderního střihu na lyžování v měkčích a rozbitých podmínkách, typicky odpoledne nebo v jarním povoleném sněhu, kde udělají službu všem lyžařům, kteří nemají nadstandardní sportovní požadavky. V kolekci je navíc najdeme i v dámském provedení s označením W.

Videorecenzi najdete na /video/6595

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

D

90

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

alším zástupcem širších lyží ze stáje francouzského Decathlonu jsou Wedze Cross 950+.

Decathlon dělí své výrobky podle náročnosti použití do tří skupin. Ty pro občasné a rekreační použití označuje číslem 100, střední kategorie začíná vždy číslovkou 500, náročné a časté použití je pevně spojeno s číslovkou 900. První model v testu, Cross 550+, tedy patří do střední kategorie určené pro častější, avšak stále spíše rekreační využití, naopak tyto testované Cross 950+ už snesou pravidelné sportovní výkony téměř na úrovni expertů.

CO PROZRADIL TEST: Konstrukce Cross 950+ je velmi podobná jako u nižšího modelu. Základem je celodřevěné jádro vyztužené sklolaminátem, mírný, ale delší rocker ve špičce, měkčí pata s rockerem pro snadnější ukončení oblouku a lepší manévrování v rozbitém odpoledním terénu. Tam jsou také „devětsetpadesátky“ určeny. Se středem 83 mm už zvládají širší spektrum terénů včetně čerstvého sněhu mimo upravené sjezdovky.

Vyhovovat budou středně pokročilým lyžařům, případně i lehčím jezdcům s lehce sportovními ambicemi. Jejich konstrukce je

SPORTOVNÍ

3 polstrované výztuže na zádech

Pánský model

Pánský model

Dámský model

Dámský model

Skialpová nepromokavá bunda WEDZE Nízká hmotnost a pružný nepromokavý materiál s vodním sloupcem 15 000 mm jsou pro skialpovou bundu klíčové parametry.

Při výstupu zajišťují odvětrávání zipy v podpaží. U kapuce je možné nastavit hloubku i výšku, takže ji lze přetáhnout přes helmu. Vysoký límec pak dobře chrání váš krk a obličej.

4 299

Kč

Skialpové nepromokavé kalhoty WEDZE Kalhoty jsou šité z nepromokavého strečového materiálu, který je velmi lehký a skialpinisté ho při pohybu v horách ocení. Odvětrávání zajišťuje dlouhý zip na boční straně.

Díky vysokému odepínacímu pásu se nikam nedostane mráz ani sníh.

Lemy nohavic jsou z odolného materiálu, který neproříznou ani ostré hrany lyží.

3 299

Kč

Skialpový batoh WEDZE Skialpový batoh s nastavitelným objemem 35 - 50l. Nabízí speciální kapsy pro uložení lopaty a sondy, poutka na cepíny či nastavitelný systém pro přenos lyží. Záda batohu jsou z perforované EVA pěny, která zaručuje pohodlí a prodyšnost.

Batoh má celkem 6 kapes, díky kterým si můžete věci přehledně uspořádat.

1 999

Kč

MARKET

ADVERTORIAL

DO GARÁŽE

na servis

Nečekejte ale žádnou „garážovku“. V druhé podzemní etáži parkoviště OC Atrium Flóra na Praze 3 najdete profesionální servis vybavený moderními švýcarskými automaty Montana®. Jak tento netradiční projekt vznikl, přibližuje jeden ze zakladatelů Petr Pinka.

P

etře, když jsi nyní hlavním servismanem ve SNOWLABu, předpokládám, že máš k lyžování velmi blízko.

Je to tak, lyžuji úplně od malička, svoje první obloučky jsem vykrajoval v Peci pod Sněžkou.

Vybavuji si kotvičkový vlek a lano kolem pasu. Od té doby jsem na horách každou zimu, i když s narozením dcery je času stráveného na horách výrazně méně :-).

Které naše kopce sis oblíbil?

Právě Pec pod Sněžkou byla dlouho mým nejoblíbenějším střediskem díky svojí nezaměnitelné rodinné atmosféře. To, jakou změnou za posledních pár let prošla, mě šokovalo. Naštěstí

92

máme u nás hodně krásných míst, rád lyžuji třeba v Deštném v Orlických horách nebo na šumavském Zadově.

Když se vrátíme ke SNOWLABu, jak nápad vznikl?

Co byl ten hlavní impulz?

Na vysoké škole jsem se potkal s mým nejlepším kamarádem Milanem, který je mimo jiné spolumajitelem SNOWLABu. Hned v prváku jsme si padli do oka a vyrazili na lyže do Itálie a po mnoho následujících let jsme spolu na horách trávili hodně času. Když před třemi lety přišel s nápadem si otevřít skiservis za mnou, jakožto technicky zdatnějším, tak jsem neváhal ani minutu. Zkusit se má všechno, tak jsme do toho spolu

šli. Hlavním impulsem byla jeho dlouhodobější nespokojenost se službami pražských servisů, ať už se jednalo o proměnlivou kvalitu servisu, složitější dostupnost nebo tristní komunikaci se zákazníky.

A naštvalo ho to do té míry, že si řekl: „Pojďme to zkusit dělat líp.”

Ale od nápadu k realizaci je ještě velký kus cesty, jak se vlastně člověk naučí servisovat lyže a snowboardy?

Co se týče servisování, není to samozřejmě úplná legrace.

Jednotlivých servisních úkonů je obrovské množství, navíc se liší podle typu servisu nebo vybavení.

Servisman se musí orientovat v aktuálních modelech lyží a prken, poznat potřebný rozsah prací nebo umět nastavit správně stroje, a to včetně jejich pravidelné údržby. Samozřejmostí jsou další speciální práce jako opravy výseků skluznic nebo montáže a seřízení vázání – je toho fakt hodně.

Většinu z toho nemá člověk šanci se naučit bez intenzivního školení, které bylo nedílnou součástí dodávky strojů. I dodavatel technologie má pochopitelně zájem na tom, aby servis operující pod jeho značkou nabízel odpovídající kvalitu služeb.

Výběr servisních strojů tedy probíhal jak?

Od začátku jsme se rozhodli pro vybavení od švýcarské Montany, v tom jsme měli jasno.

Konfiguraci SNOWLABu jsme pochopitelně promýšleli spolu s českým zastoupením, největší podíl nese Radek Vancl, který nám díky mnohaletým zkušenostem dokázal sestavu ideálně vyladit.

Na nabitém pražském trhu musí být servis konkurenceschopný, což znamená mít velmi dobrou kvalitu vybavení a umět poskytovat nadstandardní kvalitu servisu.

Máme tu dohromady 7 strojů, manuální mašiny na přípravu hrany a skluznice, velký servisní automat Snow Cruiser, který zároveň strukturuje skluznici, brousí hranu lyží a snowboardů zboku a leští ji odspodu. Máme také dva přístroje na mazání vč. infra lampy pro bezkontaktní zažehlení vosku do skluznice a v neposlední řadě máme automat Montana® Race Edge, což je řekněme „rozdílový stroj“ proti ostatním servisům, který brousí lyže z boku a přináší závodní technologii broušení boční hrany širokému spektru zákazníků. Race Edge je v rámci našeho sportovního a závodního servisu top tuning hrany, který nikde jinde v Praze nedostanete.

Tento finiš hran udrží mimo jiné hranu déle ostrou, takže náročnější zákazníci nemusí servis řešit např. během vícedenní dovolené.

Navíc tato technologie umožní při dalším servisu jen šetrné dobroušení boční hrany, pokud je jinak lyže v pořádku, což znamená menší odběr materiálu hrany a delší životnost lyží.

Když máte precizní švýcarské automaty, je pořád důležitá role servismana?

Pochopitelně je, jelikož každá lyže nebo prkno jsou jiné. Automaty mají přínos v preciznosti, šetrnosti a časové úspoře – zatímco je lyže v automatu, servisman se může věnovat dalším činnostem. Ale než lyže do automatu založíme, je často potřeba vysoký podíl lidské práce, kterou žádný automat nenahradí – jde zejména o vytavování skluznice a následné předbroušení

skluznice i hrany, aby lyže šla do automatu správně připravená. I po dokončení automatických cyklů však musí servisman lyži zkontrolovat, zda nastavený počet cyklů vedl ke kýženému efektu, zda je lyže správně strukturovaná, nabroušená, hrana je zbavená otřepu atd.

A jak jste vybírali toto pro servis docela atypické místo?

Pídili jsme se po dobře dostupných prostorách v širším centru Prahy a dobrali jsme se ke garážím v obchodním centru na Flóře, kde jsme po vyřešení technických složitostí a získání potřebných povolení podepsali nájemní smlouvu. Největší plus umístění je jednoznačně dostupnost, zákazník si s lyžemi zajede až úplně před dveře, netahá je nikam stovky ani desítky metrů. Taky může návštěvu spojit s nákupy nebo zábavou, to mu šetří čas. Jsme schopni udělat servis i na počkání, takže třeba po zhlédnutí filmu si klient může vyzvednout hotové lyže.

V čem se snažíte být jiní, abyste dokázali uspět v nemalé konkurenci?

Snažíme se jít cestou tzv. otevřeného konceptu – a to jak fyzicky, tak myšlenkově. To například znamená, že se snažíme jasně vysvětlit zákazníkovi, jaké jsou možnosti, co a proč na jeho lyžích doporučujeme udělat za úkony.

Když si zákazník servis bude chtít individuálně projít, pobavit se o jednotlivých servisních úkonech nebo technologiích a zjistit, co pro jeho lyže a snowboard můžeme udělat, jsme tomu vždy nakloněni.

Měli jsme pocit, že individuální doladění servisu s jistotou, že při

příští návštěvě dostane zákazník stejnou službu ve stejné kvalitě, na trhu chybí. Zároveň díky layoutu SNOWLABu klient vždy vidí na všechny stroje a na naši práci.

Petře, máš pocit, že běžný lyžař servisuje lyže dostatečně pravidelně?

To je dobrý dotaz a myslím si, že ne. To je věc, se kterou se setkáváme dnes a denně, zákazníci nám často lyže nosí na servis pozdě, ať už je důvod jakýkoli.

Skluznice a hrany bývají v takovém stavu, že servisní úkony se často musejí provést opakovaně, čímž se zákazník vlastně okradl o prožitek z jízdy, protože taková lyže nemohla správně fungovat.

My pak musíme odebrat materiálu mnohem víc, abychom mohli lyži předat v kvalitě, za kterou můžeme dát ruku do ohně. Kdyby býval mezitím přišel dvakrát na běžný servis, materiálově by na tom lyže byla úplně stejně, ale mnohem lépe by si zalyžoval.

Další oblast, kterou si myslím zákazníci podceňují, je seřízení vázání. Vázání je součást lyže, která mění v průběhu času své vlastnosti, stejně jako lyže samotná. To, že si zákazník jednou za sezónu nechá vázání seřídit na své parametry, které se mimo jiné mohly od předchozího roku změnit, je to nejmenší, co pro sebe a své zdraví může udělat. Lyžování je rychlé, o krizové situace není nouze, a dobře seřízené vázání může pomoci tomu, že ze svahu „odejdeme“ po svých…

Myslíš, že i rekreační lyžař pozná dobrý servis?

Já si myslím, že jednoznačně

Petr Pinka u automatu Montana Race Edge

pozná, když dobrý není. Lyžař, který si není tak jistý na lyžích, tak ani nedovede správně pojmenovat problém spojený např. s broušením, ale dokáže poznat, že něco je jinak, že něco není správně. Dovedu si představit, že když bude mít začátečník špatně nabroušené, nezaleštěné hrany s otřepem a každá lyže mu pojede jinam, tak mu to může znepříjemnit až znechutit lyžování. Je i na nás, na servisech, abychom poskytovali tak kvalitní servis, aby k tomu nedocházelo a abychom začínající lyžaře od tohoto krásného sportu neodradili.

Umíte se postarat i o běžkaře a skialpinisty?

U běžek se umíme komplexně postarat o skluznici, opravit ji, srovnat ji, dodáme na automatu standardní nebo variální strukturu, k tomu bezkontaktně navoskujeme domluveným voskem. U běžek i skialpů provádíme samozřejmě montáž vázání. U skialpových a širších freeridových lyží se se zákazníky například můžeme bavit o méně ostrém bočním úhlu broušení…

Možností je mnoho.

A jak jste připraveni na současnou nejistou dobu, kdy standardní provoz nemusí být kvůli koronavirovým opatřením možný?

Je to tak, tahle situace je nejen pro nás obrovsky složitá. Zákazník ale nemusí čekat na uvolnění

opatření a může mít lyže připraveny s předstihem, obzvlášť když řada lyžařů z důvodu jarního lockdownu nestihla posezónní servis. Do SNOWLABu je možné se objednat on-line, my zákazníka zpětně kontaktujeme a domluvíme termín tzv. drive-in servisu, tzn. že zákazník lyže v domluvený čas přiveze a my si je bez jakéhokoliv fyzického kontaktu vyzvedneme z jeho auta, nebo je umístí do stojanu před servisem. Následně se již v souladu s vládními nařízeními může dostavit pro lyže osobně, pochopitelně za dodržení všech hygienických pravidel. Uvidíme, jak se budou opatření vlády vyvíjet, dle toho budeme operativně reagovat, tak aby vše bylo v souladu. Už teď každopádně mohou zákazníci zakoupit pro sebe či své blízké v e-shopu na www.snowlab.cz poukaz s cenovým zvýhodněním, který může třeba posloužit i jako praktický vánoční dárek.

SNOWLAB Najdete nás v prostoru parkovacích míst G7 a H7 v podzemních garážích P -2 OC Atrium Flora Vinohradská 2828/151, Praha 3 Tel.: +420 604 252 614

www.snowlab.cz

93

MARKET

ADVERTORIAL

OTRAVUJE VÁS ŘEŠIT SERVIS LYŽÍ PRO CELOU RODINU?

JÁ SE TOHO ZBAVIL. A ZDARMA! Nedávno jsem konečně vytáhl naše čtvery lyže ze sklepa.

Koukám na ně… skluznice suchá, hrany jsou tupé a orezlé. Nezbývá tedy nic jiného než sklopit sedačky v autě, naložit lyže, odvézt do servisu, vyložit… Pak auto zase pěkně vrátit do původního stavu, odvézt rodinku na chatu a po víkendu celé to každoroční martýrium zopakovat. Uf…

N

emám rád činnosti, které mě nebaví, a tak přemýšlím, jak z toho vyklouznout… Ha, a vzpomněl jsem si, že mi do schránky přistál e-mail od Lukáše Juska z půjčovny Simplerent s nabídkou novinky, „bezkontaktního“ servisu. Než se pustím do práce, vezmu mobil a čtu: „Ahoj, letos zavádíme novinku: Mobilní půjčovna Simplerent přidává do svého portfolia služeb i servis s vyzvednutím vybavení u vás doma a doručením zpět. Nechcete to vyzkoušet?“

Nikam nemusím!

To se právě teď náramně hodí. Rovnou v mobilu klikám na menu servis na stránkách www.simplerent.cz. Vidím tam, že Simplerent dělá klasický servis na profesionálních strojích, takže žena i děti budou šťastné, že

94

jim nebudou podkluzovat lyže na zmrzlých plotnách a v čerstvém prašanu se nám na skluznici nenalepí bačkory. Můžu poslat sjezdovky, běžky i dětské snowboardy.

A teď to hlavní. Pro lyže si přijedou, vyzvednou je kdekoliv v Praze, naloží, udělají servis a zase vrátí zpět k nám domů. V prosinci navíc funguje kurýr zdarma. S nadějí a celý šťastný, že nikam nemusím, vyplňuji jednoduchý formulář a čekám, co se stane (i kdyby nic, mám aspoň pro tuto chvíli alibi pro manželku).

Základní ceník servisu Dětské sjezdovky do 140 cm......390 Kč Sjezdovky nad 140 cm..................490 Kč Snowboard.......................................590 Kč Doprava.......................v prosinci zdarma Seřízení vázání s potvrzením.....150 Kč

lyže stály 1 960 Kč. Jenomže protože jsem testovací zákazník, mám to celé zdarma! Tak už to chápu – a nestačím se divit… Samozřejmě mám radost, ačkoli o ty peníze mi jde až v druhé řadě. Ostatní už prý budou mít zdarma jen tu dopravu – vyzvednutí i vrácení lyží. Ale ani to není zlé, že ne?

Ono to funguje!

A zdarma!

Druhý den volá technik ze Simplerentu, dohodneme si čas vyzvednutí na čtvrtek večer. Prý má dobrou zprávu, a to, že jsem testovací zákazník. Moc tomu nerozumím, ale ok. Ve čtvrtek přijede načas, zkoukne lyže, doporučí mi opravu synovy skluznice, se kterou se prošel loni v Bedřichově po silnici. Domluvíme se na úhlech hran a termínu vrácení hotových lyží.

Chci mu zaplatit kartou, prý by naše čtvery

Simplerent – chytrá celosezónní půjčovna

ntu plere V Sim rvis na se dělají lním stroji ná io s very. e prof Disco r e ig e rst mické Winte rousí kera poda. s b ny i ze Hrany e stra slí brusný z e č u koto ykre turu v akonec se Struk n a n káme nice ještě skluz ínuje. paraf

Simplerent provozuje zdaleka nejen servis, ale v první řadě celosezónní půjčovnu zejména dětského vybavení. V branži je znám jako přední inovátor, zavedl první mobilní půjčovnou lyží, takže klient nemusí nikam jezdit, ale jen si přivolá mercedes plný lyží, bot a dalšího vybavení k sobě domů. Což je k nezaplacení zejména při rodinných výpůjčkách. Kvalitu celkové služby podtrhují i moderní značkové sety – nic jiného v Simplerentu nepůjčují.

simplerent.cz

SALOMON – sjezdové novinky 2020

Kolekce francouzského výrobce přináší pro nadcházející sezónu celou řadu novinek. Ať už je to vylepšená technologie Edge Amplifier pro lepší přenos energie na lyžích série S/RACE a S/MAX, nové lyžařské boty S/PRO HV, které jsou od letoška dostupné i lyžařům se širším chodidlem, nová kolekce dámských lyží S/MAX Women’s, nebo naprosté novinky v podobě allmountainových lyží Stance a touringových bot Shift.

P

ortfolio modelů svých lyží nyní Salomon jednoznačně dělí na dvě kategorie, a to ON PISTE čili lyže určené výhradně pro sjezdovky a upravené svahy a OFF PISTE neboli lyže do volného terénu. Pojďme se blíže podívat na lyže z první kategorie určené pro agresivní, rychlou a sportovní jízdu.

Nejrychlejší lyže: S/RACE

Edge Amplifier GS a SL

Řada S/RACE je určena pro sportovně zaměřené lyžaře a experty. Pod označením PRO můžeme očekávat opravdovou lahůdku v podobě ryzích slalomek a obřaček v několika délkách s různými poloměry oblouku. Lyže pod označením S/RACE PRO jsou inspirované závodním programem. Bukové a topolové jádro, sendvičová konstrukce a zesílená titanalová výztuž jim dává neskutečnou torzní tuhost, a výborné držení na hranách. Pod označením S/RACE RUSH se pak ukrývají odladěné obřačky a slalomky inspirované závodním programem. Loňské sportovní modely SHOT nahradí řada GT a kolekci doplní univerzální lyže MT. Na to si však budeme muset počkat až na sezónu 21/22.

Pro všechny jmenované modely je společná unikátní technologie Edge Amplifier, která pro nadcházející sezónu prodělala zásadní změnu.

V letošní sezóně se budeme setkávat hned se dvěma verzemi – Edge Amplifier GS a SL. Verze GS je určena pro lyže s delším poloměrem, SL je naopak koncipována pro točivější lyže a umožňuje kromě lepšího přenosu sil na hrany také větší a plynulejší průhyb lyží. Všechny modely řady S/RACE můžete zakoupit u prémiových a specializovaných prodejců Salomon.

HARFASPORT – EXPERT na Atomic

a Salomon

Vybíráte nové lyže, které vykrojí oblouk, jak si jen budete přát? Chcete lyžařskou obuv, která vám perfektně sedne? Specialisté z HARFASPORTu, autorizovaného prodejce značek Atomic a Salomon, vám s výběrem poradí k dokonalé spokojenosti.

Jak funguje BOOTFITTING? Bootfitting je rychlý a efektivní způsob tepelného přizpůsobení lyžařských bot individuálním potřebám zákazníka.

VŠE ZA PÁR MINUT VE 3 KROCÍCH: 1. Ohřev – Skelet boty s rozepnutými přezkami se ohřeje ve speciální troubě.

2. Tvarování skeletu – Zákazník si oblékne lyžařské ponožky a nazuje se do nahřátého skeletu s vsazenou vnitřní botičkou.

3. Ochlazení – Skelet se rovnoměrně ochlazuje zabalením boty do chladicího obalu.

A

tomic a Salomon se rozhodli propojit své síly s těmi nejlepšími na českém a slovenském trhu a vytvořili lyžařskou známku kvality – Expert Point. V Expert Pointu HARFASPORT se o vás postarají jako o Ester Ledeckou či Martu Bassino.

Za co v každém Expert Pointu ručíme?

Najdete zde ty nejlepší a nejnovější produkty Atomic a Salomon. Od legendárních Redsterů až po vychytané S/Race.

Každý Expert Point disponuje technologií Bootfitting a tedy si zde můžete nechat vytvarovat lyžařskou obuv přesně na míru.

Všichni prodejci jsou profesionálové, kteří se v oboru pohybují již pěknou řádku let a absolvují pravidelná školení, takže o lyžování vědí takřka vše.

Pomůžeme vám vybrat lyže přesně podle preferovaného stylu jízdy a podle vaší výkonnosti.

HARFASPORT

Českomoravská 184/41, nyní s prodlouženou otevírací dobou od 9 do 21 hodin.

www.harfasport.cz

95

ADVERTORIAL

NA ZIMU JSME PŘIPRAVENI!

CO VY?

Tuzemská zimní střediska se už naplno připravují na blížící se lyžařskou sezónu. Stejně tak my jsme připraveni a máme na skladě široký výběr z nových zimních kolekcí.

RM-SPORT HRADEC KRÁLOVÉ Odborníci s dlouholetou zkušeností Již 20 let pomáháme lyžařům, aby byli co nejvíce spokojení a aby si svou dovolenou na horách co nejvíce užili. Naleznete u nás širokou nabídku lyžařského oblečení, ochranných pomůcek a doplňků. Špičkový servis na švýcarských strojích MONTANA.

KJUS STORE PRAHA Jedinečný lyžařský zážitek v Dolních Počernicích Je jediný svého druhu v České republice a byl 2. na světě! Značku KJUS u nás na stejně vysoké úrovni doplňují značky POC, OAKLEY, LANGE, ROSSIGNOL, DYNASTAR, ATOMIC a SALOMON.

96

RM-SPORT SKI&FASHION Hradec Králové

KJUS STORE PRAHA operated by RM-SPORT

Veverkova 1631 Hradec Králové Tel.: +420 724 112 132 E-mail: hradec@rm-sport.cz

Českobrodská 920 Praha 9 – Dolní Počernice Tel.: + 420 725 383 238 E-mail: praha@rm-sport.cz

www.rm-sport.cz

www.kjusstorepraha.cz

ADVERTORIAL

Výběr a úprava lyžáků do posledního detailu? Vsaďte na

HARFASPORT H ledáte prodejnu s největší lyžařskou výbavou, kde se o vás postarají opravdoví specialisté? Doporučujeme pražskou specializovanou prodejnu HARFASPORT s nejširší nabídkou lyžařských bot. Ideální pár lyžáků vám zde profíci v oboru pomohou vybrat pomocí inovativního scanneru nohou SIDAS Feetbox 3D, nové či stávající boty vám individuálně upraví nebo vyrobí exkluzivní boty na míru od světové jedničky Strolz.

Analýza nohou pro výběr lyžáků Sidas Feetbox 3D zanalyzuje nohu a vytvoří 3D náhled, na jehož základě vybere z databáze nejvhodnější modely lyžáků právě pro vás.

Prodejní specialista vám předloží ty nejlepší na vyzkoušení a společně pak vyberete ty, které vám sednou nejlépe. 3D analýza zároveň odhalí případná problematická místa, s nimiž si v HARFASPORTu poradí zkušený bootfitter.

TIPY NA LYŽÁKY Z KOLEKCE 2021 1. lyžáky s mobilní aplikací: ATOMIC ULTRA HAWX 130 CONNECTED Spojte si lyžáky s mobilní aplikací a ihned dostanete zpětnou vazbu o vaší lyžařské technice! V HARFASPORTu tyto unikátní lyžáky Atomic nyní koupíte. Jako jedna z mála prodejen v ČR nabízí prémiové kolekce Atomic a Salomon.

Lyžáky na míru STROLZ

Bootfitting – úpravy bot na míru Dalším krokem pro doladění lyžařské boty je případný bootfitting, tedy úprava bot na míru. Technologie pro dotvarování bot nabízí výrobci Atomic, Salomon, Head a další. V HARFASPORTu vám upraví také stávající lyžařské boty, pokud vás např. na nějakém místě tlačí.

Upravit lze jak skelet, tak vnitřní botičku.

Pokud si chcete nechat vyrobit lyžáky zcela na míru, pak zvolte špičkovou rakouskou značku Strolz. HARFASPORT je jedinou prodejnou v ČR, kde vám je vyrobí a zároveň s nimi má již dlouholeté zkušenosti. Na míru vytvoří nejen skelet, ale i vnitřní botičku a ortopedickou vložku.

Síla a přesnost závodní řady: LANGE RS 130 WIDE Díky nové Dual Core konstrukci vyvinuté pro závody dodávají lyžáky Lange řady RS neuvěřitelnou energii a kontrolu flexe. Anatomický design skořepiny se perfektně integruje do vložky Dual 3D Full.

Tip pro dámy: vyhřívané lyžáky Výrobci myslí také na lyžařky trpící na „zmrzlé“ prsty na sjezdovce. Vyvinuli proto speciální lyžáky s vyhříváním, u nichž lze jednoduše přepínat intenzitu ohřevu. V HARFASPORTU vám v nové kolekci nabídnou vyhřívané lyžáky Salomon S/Pro 90 CHC Heat, Rossignol Pure pro Heat zateplené vlnou merino a další.

Skialpinistické boty Sháníte skialpinistické boty? V HARFASPORTu vám nabídnou značky Dynafit, Fischer či Scarpa.

Vhodné lyžáky zkrátka nelze vybrat pouhým kliknutím. Je třeba důvěřovat specialistům, kteří vám nejen poradí, ale boty také případně upraví či kompletně vyrobí na míru. Vybírejte u specialistů na zimu v HARFASPORTu. Nyní s prodlouženou otevírací dobou, denně od 9 do 21 hodin.

HARFASPORT Českomoravská 41 190 00 Praha 9 Otevřeno denně 9–21

www.harfasport.cz

97

FASHION

ADVERTORIAL

Švédsko bylo u počátků běžeckého lyžování. Dalo světu legendární Vasaloppet. Běžky jsou naše vášeň. A Craft už dlouhá léta spolupracuje při vývoji nových produktů s elitními sportovci ze švédské národní reprezentace.

Výsledkem této spolupráce je široká, technicky vyspělá kolekce, která uspokojí potřeby od rekreačních sportovců až po profesionály.

100

Bunda CRAFT PRO Velocity

Bunda CRAFT ADV Storm

Pro nadšené sportovce, kteří si dají rádi do těla, je lehká, nezateplená bunda PRO Velocity trefou do černého.

Použitý třívrstvý materiál s resistencí proti větru a vodě se pyšní exkluzivními parametry 15 000 mm vodní sloupec a 10 000 g/m2/24 hod prodyšnost. Co potěší příznivce udržitelné módy, je zastoupení recyklovaného polyesteru v materiálovém složení bundy.

Pro hobby sportovce, kteří mají rádi intenzivnější jízdu na běžkách a nezaleknou se ani mrazivého počasí, je ideální variantou bunda z řady Storm.

4 390 Kč

3 090 Kč

www.craft.cz

Bunda CRAFT ADV Storm Insulate

Bunda CRAFT Pursuit Thermal

Bunda CRAFT Glide Hood

Dámská zateplená varianta ADV Storm Insulate určená primárně na běžecké lyžování v chladných větrných podmínkách. Ideální je kombinace městského designu s vysokou technickou propracovaností. Bunda je ošetřená úpravou DWR, která kromě větruodolnosti disponuje také částečnou ochranou proti vodě.

Dámská bunda CRAFT Pursuit Thermal je určená běžkařkám, které se rády kochají krajinou a nehoní se za výkony. Zateplení předního dílu v podobě charakteristického prošívání a větruodolná membrána Ventair Wind mají za úkol zahřát i ty největší zmrzlíky.

Zateplená kapuce s praktickým kšiltem a možností regulace obvodu. Vhodná také pro volnočasové aktivity díky civilnímu urban designu.

Zateplenou variantou určenou hobby běžkařům je softshellová bunda s kapucí CRAFT Glide Hood s membránou VentAir Wind. Jedná se o ideální kousek vhodný na pohodové běžkotoulky nebo jiné outdoorové aktivity v zimním období.

2 850 Kč

3 890 Kč

3 090 Kč

Ke každé řadě běžeckých bund nabízíme také kalhoty. Více na www.craft.cz

101

MARKET

RECENZE

MODERNÍ LYŽAŘINA KILPI I v lyžařské módě jdou trendy kupředu. Co se používalo před deseti lety, je dávno out. Nejen vzhledem, ale zejména technickým a materiálovým pojetím. A právě nejmodernější trendy a technologie aplikované do typicky lyžařských produktů definují oblečení značky Kilpi, které jsme získali k dlouhodobé redakční recenzi.

N

a stranu časopisu se detailní popis takto sofistikovaného oblečení a s ním nasbírané zkušenosti nevměstnají, proto aspoň souhrnně výběr podstatných postřehů.

Lehká, teplá, pružná

Plná výbava

U top modelů tohoto typu se tzv. plná výbava možná považuje za samozřejmost.

V našem případě to znamená například plně voděodolné zipy, některé s potiskem, odepínací a flexibilně regulovatelnou kapuci použitelnou přes přilbu, množství kapes včetně bezpečných vnitřních a té na skipas na rukávu, sněžný pás, vnitřní rukávové manžety s otvory na palce (pouze pánský model) a vychytávky jako hadřík na brýle nebo Recco reflektor. Samostatným tématem je odvětrání, které bývá u podobných produktů opomíje-

102

Kalhoty do setu

né, u mužské varianty jej najdeme v podpaží, u dámské malinko níže, což je pohodlnější pro jeho obsluhu. Větrací otvory obou produktů zajišťuje ochranná síťka, jež umožní proudění vzduchu, zatímco drží potřebnou formu bundy při pohybu.

Intuitivní ovládání

Pojem intuitivní ovládání se užívá spíše v prostředí internetu, ale i bunda by měla být praktická a intuitivní. V případě bund Turnau a Hattori to platí do vysoké míry. Kapsy jsou tam, kde mají být, byť ty prsní na dámském modelu hrají spíše designovou roli. Velice praktická je kapuce, která lze snadno odložit, velikostně přizpůsobit, převléknout přes přilbu. Plně funkční jsou i manžety rukávů, u pánského modelu se suchým zipem, u dámského na zip.

Doporučené kalhoty do setu jsou Hanzo pro dámy a pánské Reddy. Obdobný střečový materiál dává už na první vyzkoušení pocítit, že poskytuje vysokou volnost pohybu.

A taky tepelný komfort, který je u dámského modelu navýšen zateplením kolen – tato vychytávka nemá jen estetický efekt, ale i funkční – zejména zimomřivé ženy zvýšenou ochranu citlivých kolen ocení. Mimochodem by to myslím uvítali i mnozí muži.

Technicky i designově patří i kalhoty mezi vysoce kvalitní a moderní produkty, na kterých nejsou patrné žádné nedostatky. Jak se nám v těchto fešných setech lyžovalo, přiblížíme ještě v průběhu této lyžařské sezóny v podrobné recenzi na SNOW.cz.

Moderní materiál i střih Komfort Dobrý poměr kvalita/cena Poměrně jednoúčelové využití (v závislosti na barevném provedení)

Recenzi zpracoval Petr Socha

Konkrétně máme k testu bundy Turnau pro pány a Hattori pro dámy. Už na první omak je zřejmé, že člověk dostává do ruky kvalitní materiál. Každá bunda je lehká, efektivně zateplená čili tenká, příjemná na omak, technicky vysoce vybavená a hlavně překvapivě pružná. Může za to čtyřsměrně elastický materiál Siberium se 4 % elastanu a membránou odolávající vodnímu sloupci 20 tisíc mm. Už to je dostatečná záruka komfortu na kopci při sněžení či dešti. Funkci, ale zejména design podpoří i chytrý střih s dobře umístěnými takzvaně neviditelnými švy (samozřejmě podlepenými), které celkový produkt posunují na vyšší úroveň elegance. K ní pomohou i drobné detaily jako lemy s grafitovým vzhledem, matně černé šestihranné patentky, plastické logo nebo reflexní prostřihy na límci dámského modelu.

K naší pestrobarevné dětské kolekci lyží jsme připravili také kvalitní teleskopické hole s nastavitelnou délkou 80–106cm.

Vaše ratolest si je tedy bude déle užívat a Vy budete mít o starost méně.

Výrobcem hůlek je tradiční italská značka Gabel.

ACADEMY

SNOW.cz/trenink

SKI WITH ME

KOUZELNÁ HŮLKA

Stačí mávnout kouzelnou hůlkou a vše bude vyřešeno!

Horší oblouk doprava i roušky na lanovce! Proč jsme na to nepřišli dřív?

P

rotože žádná kouzelná hůlka ve skutečnosti neexistuje. Už se dokonce neobjevuje ani ve „fake news“ a to je co říct! Kouzla jsou prostě přežita a byla nahrazena mnohem jednodušším podvodem. A proto je na technice lyžování něco kouzelného. Nepodvedete ji.

K obrazu svému

Na to, jak lyžujeme, se můžeme dívat z mnoha úhlů. Nejjednodušší je nechat se vyfotit nebo natočit a pak hledat ten jeden ideální záběr, kde vypadáme přesně podle svých představ.

Nebo také podle představy většiny, kterou jsme přijali za svou. K takové představě se pak snažíme ve svém lyžování co nejvíce přiblížit.

Nejjednodušším způsobem je kopírování obecně uznávaného ideálního obrazu – třeba nejlepšího závodníka Světového poháru.

V lepším případě kopírování svého vzoru.

Pokaždé jde ale jen o pouhou kopii, o pouhé

104

zaujímání vzájemné polohy částí lidského těla. Jedna ruka více dopředu, horní polovinu těla více vyklonit, zadek více na sníh a další dílky skládačky vytvoří v té jednu tisícinu sekundy snímané fotografii obraz dokonalého lyžaře. Jeho obraz však pozbývá „flow“.

Toho lze, kromě přirozeného talentu, dosáhnout také pochopením jednotlivých pohybů, propojením svalů, jejich zpevňováním a následným uvolňováním, odoláváním fyzikálním silám a jejich následným využíváním k pohybu i ušetření vlastních sil. Podívat se na techniku lyžování jinak, položit si otázku, zda má úkol i jiná než běžná řešení, je pro mě při výuce zásadní.

„Kompenzační odklon“

Jistě jste někdy slyšeli pokyn zalom se. A jestli neslyšeli, tak minimálně četli. Nepíšu o něm ani poprvé, ani podruhé, možná ani po páté.

Zalomením horní poloviny těla dosáhneme „obrazu svého“, nikoliv však funkce. Podaří se nám možná i velmi mírně zvýšit úhel zahranění lyží, ale vykloněním těla z oblouku, kterému se také někdy říká „kompenzační odklon“, zároveň také zkrátíme páku, která nám pomáhá odolávat síle, jež tlačí od sněhu do lyží. Vyplývá z toho, že nejsnazší by bylo lyžovat jen náklonem? Úhel hranění by byl přece dostatečný a páka dostatečně dlouhá… Těžko bychom však udrželi v rovnováze síly, které nás táhnou dovnitř oblouku, se silami, jež nás z něj naopak vytahují. Některou z nich bychom tedy měli kompenzovat.

Čím více se nakláníme, tím více riskujeme příliš hmotnosti na vnitřní lyži. Čím více se budeme odklánět, tím více budeme nahrávat silám, které nás z oblouku vytahují. Udržíme sice hmotnost na vnější lyži, zkrátíme však dlouhou páku v polovině a obtížně na ní pak budeme udržovat tlak. Ideální je zvolit něco mezi, tedy kompenzovat. Zkusme se společně podívat, jak udržet dlouhou páku, a přesto pracovat s určitým kompenzačním odklonem.

Dlouhý, Široký a Bystrozraký

Takový by měl být každý lyžař. Bystrozraký, aby předvídal nebezpečí a četl svoji trasu, široký, aby se zbytečně nehrbil a lépe tak balancoval, dlouhý, aby lépe odolával silám, když na něj působí nejvíce. Dnes bude úplně stačit, aby byl dlouhý.

Pokuste se při lyžování udržovat co nejdelší přímku mezi chodidlem na vnější lyži a protilehlým ramenem uvnitř oblouku.

Představte si, že tělo pracuje v úhlopříčce.

Pravé chodidlo, levé rameno a opačně. Noha poskytuje skvělou oporu v kostech. Pokud ji budete krčit jen tolik, kolik je nutné, využijete pro odolávání tlaku od sněhu více kosterní než svalový aparát. V horní polovině těla už je to ale horší. Páteř vede odjinud a jinam, než bychom ideálně pro její využití v tuto chvíli potřebovali. Na pánev další kost nenavazuje a je třeba využít vnitřního svalstva. Svalové řetězce vedou právě tudy křížem do protilehlé lopatky. Stačí je tedy jen dobře zpevnit a dlouhá páka od vnějšího chodidla bude pokračovat. Stačí si vzpomenout třeba na cvičení s papoušky (najdete ve SNOW 116 nebo v archivu na www.skiwithme.cz) a udržovat vnitřní rameno v oblouku pocitově výš.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Když ho necháte spadnout dolů a nakloníte se za ním, zpevnění svalů povolí. Když ho budete udržovat „vysoko“, tenze ve svalových řetězcích zůstane. Celé to můžeme shrnout pod termín „disciplína horní poloviny těla“.

Můžete dosáhnout velkých náklonů do oblouku, přesto si však udržet v horní polovině těla dostatek svalové tenze, která vás udrží v ideální rovnováze proti zatížené vnější lyži. Obrazem je mírný či větší odklon horní poloviny těla vůči nohám.

Nakonec

Docílili jsme podobného obrazu, pouze jinou cestou. Když se nad tím zamyslíme, napadne nás i mnoho cvičení, která by šlo prezentovat jinak, možná přijdeme i na nějaká úplně nová.

Jedním z nich je i moje „kouzelná hůlka“.

Najděte si sjezdovku, kde můžete jezdit střední a delší oblouky a nebude to úplně zadarmo na modré. Rychlost rovná se hranění, tlak, a tedy i zapojení svalstva.

Stačit vám bude jedna hůlka, kterou budete držet vždy vně oblouku. Když se rozjedete rovně po spádnici, hůlka by měla směřovat kolmo na lyže, hrotem nad budoucí vnější lyži. Když začnete zatáčet a naklánět se dovnitř oblouku, snažte se naklánět bez hůlky. Představte si, že hůlka zůstává stále na stejném místě, bez náklonu, a od její osy se postupně odklání celé vaše tělo. To postupně vyvolá právě zpevnění v horní polovině těla i papouška na vnitřním rameni. Když se naopak do oblouku nakloníte i s hůlkou, žádná svalová tenze nevznikne. Jednoduché? Příště to zase trochu zkomplikujeme.

A nezapomeňte si mezi oblouky hůlku předat do druhé ruky.

Desátý ročník seriálu Skiwithme vám v pěti dílech přinese několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování.

Pokusím se zodpovědět vaše časté dotazy a ukázat vám funkční techniku lyžování i na fotografiích, které seriál již tradičně provázejí. A kdo chce vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat.

D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

Volné termíny, plánované akce i starší články najdete na

www.skiwithme.cz

Ondřej Novák Odborný redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

W W W. A L P EC I M B R A . I T

ACADEMY

FIT

TEXT: IVAN BALEK

Jak na ploténky?

V současné době se situace kolem virové pandemie dynamicky vyvíjela a vyvíjí a není jisté, jak a jestli vůbec se bude dát lyžovat. To ale neznamená, že bychom měli na všechno rezignovat! Právě naopak! Nadpis článku nemá nabádat k sebevraždě, což pochopíte, až se zahloubáte do následujících řádků.

D

nes si totiž ukážeme jednu fintu: princip, který může být pro mnohé lidi funkční alternativou nejen k uvolnění bolavých zad.

Komprese a dekomprese

Jedná se o princip tzv. dekomprese, což znamená v lidské řeči uvolnění tlaku, v našem případě konkrétně obratlů bederní a hrudní páteře. I ti, co nečetli moje předchozí články, mají alespoň obecnou představu o ploténkách, které tvoří takové tlumicí polštářky mezi jednotlivými obratli. A taky tuší, že tyto ploténky jsou velice často někde příliš zatížené, stlačené a za určité konstelace pak dochází k jejich poškození nebo útlaku nervového kořene, což už pak vytváří docela významný problém. Jak jsem již mnohokrát psal, i zde platí, že nejlepším lékem je prevence.

V případě plotének to znamená, že se snažíme zlepšovat držení těla, některé svaly posilovat, jiné naopak uvolňovat. Je dobré čas od času, nejlépe pravidelně nechat ploténky odpočinout, ulehčit jim jejich boj s gravitací a umožnit lepší vnitřní cirkulaci tekutin, které je vyživují.

106

Pro představu si ploténky můžeme popsat jako kdysi moderní gelovou vložku v patě běžecké obuvi, kde gelová tlumicí hmota tlumí rázy díky roztažnosti obalu, v němž je uložena.

Kvůli mechanickému utlačování plotének – každý den je zatěžuje hmotnost našeho trupu – totiž dochází k omezování jejich výživy, takže se stávají méně pružné, hůř zvládají enormní zátěž a mohou praskat.

Gravitace jako přítel

Co je tou zázračnou metodou pro redukci tlaku na ploténky? Stačí využít gravitace coby úhlavního nepřítele plotének a otočit jeho roli, aby se stala naopak jejich přítelem. A k tomu právě zafunguje ono věšení se – nebude to samozřejmě se smyčkou kolem krku, ale prostý vis na rukou na hrazdě nebo klidně větvi.

Tím, že gravitace bude tahat nohy a pánev k podlaze díky jejich hmotnosti, vytvoří se ta požadovaná dekomprese v páteři.

Jenom pozor! Jedním dechem musím upozornit, že cvik není vhodný pro lidi s akutními problémy plotének (útlak nervového kořene ploténkou) nebo rameny. Stačí ale použít selský rozum: když se nemůžu ani nadechnout

FOTO: PETR ANTONÍČEK

JDĚTE SE POVĚSIT!

(akutní fáze bolestí plotének), nebo mi to způsobuje výrazné bolesti při potížích s rameny, musím toho okamžitě nechat. A konzultovat další možnosti s odborníkem.

Nespěchejte!

A jiná rada z okruhu selského rozumu zní: všechno začněte zkoušet postupně, hodně pomalu a opatrně, hlavně když nejste gymnasta anebo vás zrovna něco bolí. Zcela určitě začínejte na níže zavěšené hrazdě tak, aby dolní končetiny nevisely úplně ve vzduchu, ale stály pokrčené na podlaze – tak se páteř odlehčí menší silou, než by na ni působila celá hmotnost spodní poloviny těla. Až když si tělo zvykne na takové natažení, řekněme třeba po půl minutě bez bolestí nebo nepříjemných pocitů v ramenech nebo v páteři, můžete nohy zcela skrčit a zavěsit se plnou vahou. Po zvládnutí této fáze budete připraveni na další cviky v závěsu, které představujeme spolu s videem na SNOW.cz.

Společným ukazatelem těchto cvičení je to, že neklademe gravitaci a natažení žádný odpor, jen se zcela uvolníme – v ramenních kloubech, břichu, zádech i pánvi. Prostě necháme konečně makat někoho jiného – pardon, vlastně něco, tedy gravitaci. Jediným vlastním aktivním silovým působením je úchop hrazdy, jež zajišťují svaly na rukou a předloktí.

Kromě dekomprese plotének dosáhneme i na další bonusy: protažení spousty svalů, které obvykle zanedbáváme, a také vystředění ramenních kloubů, jež často trpí nerovnoměrným umístěním hlavy ramenní kosti v jamce (podobně, jako jsme si to před časem popisovali u kyčlí se stejným principem kulového kloubu).

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Pohodlí: návykové Příjemně měkké a neskutečně odolné merino

Prevence i makačka

Pro ty čtenáře, kteří nemají vyšší sportovní ambice a řeší zejména zdravotní aspekty, bude takové cvičení vhodnou formou relaxace zad i v rámci prevence. Pro ty náročnější budeme postupně přidávat další cvičení v seriálu na SNOW.cz. Ta budou zaměřena zejména na správnou práci lopatek, které jsou obecně zanedbávány, takže potíže s rameny jdou kvůli anatomii ramenního pletence dost často na jejich triko.

NEZAPOMÍNEJTE SPRÁVNĚ DÝCHAT! K tomu vám pomůžou popisy cviků a instruktážní videa na SNOW.cz

/telo

Trochu anatomie

Přímo v rameni jsou dva klouby – ten hlavní se zkratkou GH (glenohumerální) zajišťuje spojení ramenní kosti kulovou hlavicí s jamkou v lopatce. Druhý má zkratku AC (akromioklavikulární) a spojuje výběžek lopatky a klíční kosti a právě ten je často zdrojem potíží.

Celá horní končetina i s lopatkou je pak zavěšena jenom na jediném kloubním spojení mezi klíční a hrudní kostí. Pro pravidelné čtenáře už nebude překvapením, že vše souvisí se vším. Takže třeba oblast ramene může při některých poruchách pohybové funkce vést k pichlavé bolesti v hrudníku, která může člověka vystrašit obavou, že má infarkt.

Co na závěr? Udržujme si optimismus! Je velice důležitý i pro imunitu. A snad se brzy potkáme někde na svahu! A i kdyby svahy zavřeli, není to důvod se věšet! Protože věšet bychom se měli každý den!

Vzniklo za spolupráce jógového studia Santosha (santosha.cz) a dodavatele sportovních oděvů Kilpi.

Ponožky Ski Midweight: horolidi.cz/ski-midweight

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

4X4

PARTNEŘI APUL:

otázky pro „mladé lektorské pušky“

Jedním z důležitých kamínků v mozaice fungování APUL jsou lektoři. Dnes se pojďme zeptat těch, kteří jsou v lyžařském lektorském sboru relativními nováčky, ale rozhodně nesedí někde v koutě. Jejich dlouholeté (a mezinárodní) zkušenosti hovoří jasně. Lektorské historky nebo motivy pro dlouhou a někdy nelehkou lektorskou cestu? I to se dozvíme v následující krátké zpovědi čtyř lektorsky mladých, ale lyžařsky již velmi zkušených kolegů.

MAREK KOLÁŘ lektorem APUL od roku: 2019 aktuální působiště: Zermatt silné stránky: komunikace, cizí jazyky, dlouhé race oblouky, freeride

P

roč lyžování, Máro? Šachy by ti jistě také šly…

Vždy jsem hrál maximálně dámu, případně ovečky s vlkem a do logických her jsem se z podstaty svého nastavení nikdy moc nepouštěl. Ale pokud šlo o pohyb venku: sportování, lyžování, vždy jsem byl první připravený a venku jsem trávil spoustu času. Bylo to dáno i tím, že jsem měl tu možnost vyrůstat na horách, za což jsem vděčný svým rodičům.

Proč sis vybral pro svoje vzdělání a vzdělávání APUL? Již při vzdělávacích instruktorských kurzech APUL na mě velmi zapůsobila empatie

108

PETR TILL lektorem aspirantem APUL od roku: 2018 aktuální působiště: Zermatt silné stránky: plnění stanovených cílů, cílevědomost a překonávání překážek

P a odbornost lektorů a to, že opravdu dělali vše možné pro zlepšení celého výukového a lyžařského konceptu, se kterým APUL pracuje. Sbírali zkušenosti v zahraničí, které používali tak, aby vzdělávání probíhalo jak zábavně, tak i interaktivně se zapojením všech kandidátů-instruktorů.

Co tě v kolektivu lektorů nejvíce baví?

Baví mě sledovat to, že i moji zkušenější kolegové mají občas půlden, kdy se na lyžích necítí a říkají, že jim něco nejde, což se samozřejmě stává i mně a jen to dokazuje fakt, že se pořád máme všichni čemu učit a že každý den je jiný. Nejhorší je využívat status lektora k pohlazení svého ega, což se ale v APULu naštěstí neděje a jsem za to rád. Říkáš, že je pořád na čem pracovat, s tím naprosto souhlasím, co je tedy nyní tvým tématem?

Z hlediska techniky lyžování chci zlepšovat hlavně svoje krátké oblouky. Co se týká mé profese v zahraničí, snažím se zlepšovat i ve freestylu, ať už to je ježdění po bednách, či triky na skocích a sjezdovce.

etře, známe se již docela dlouho, vím, že jsi velmi cílevědomý. Co pro tebe znamená status lektora-aspiranta APUL? Pro mě to znamená prestiž, zároveň závazek a motivaci se neustále osobně zlepšovat a pomoci tak udržet co nejvyšší úroveň lyžařského lektorského sboru a samotné organizace APUL. Proč APUL, a ne jiná vzdělávací organizace?

Já jsem osobně členem nejen APUL, ale i několika dalších vzdělávacích organizací.

Jelikož působím ve Švýcarsku, je to i z hlediska lepšího fungování a prestiže nutné.

Těmito organizacemi jsou BASI (Britská asociace instruktorů) a Swiss Snowsport.

Ovšem v pozici lektora působím jen v APUL. A baví mě to.

Co tě v kolektivu lektorů nejvíce baví?

Neustálé, nekončící a intenzivní debaty o technice a výuce lyžování. Někdy stačí jen poslouchat.

Na čem aktuálně pracuješ ve své lyžařské technice?

Chci se zlepšit v jízdě v branách a pravidelně se účastnit mezinárodních závodů. Především ISIA Speed test je moje meta. Člověk prostě musí mít cíl a jít si za ním.

o pro tebe znamená status lektora (aspiranta) APUL? Lektorování je skvělé v tom, že své zkušenosti mohu předávat dál, a navíc u této práce potkávám většinou motivované a nadšené sportovce. A to je super. Velmi ráda se účastním všech lektorských akcí, protože naše vzájemná setkání jsou vždy velice inspirující a mohu se tak obohatit i o zkušenosti svých kolegů. Absolutním zážitkem byla i možnost zúčastnit se v loňském roce kongresu Interski.

Máš nějaký lektorský trapas, se kterým se chceš pochlubit?

Trapasů bylo více, tohle je zážitek. Bylo to v roce 2010, můj první dětský kurz v pozici lektorky. Bydleli jsme na Pomezních Boudách, přímo pod sjezdovkou a Krakonoš nám nadělil pořádnou, opravdickou fujavici.

Večerní seminář jsem zakončila diskusí s kurzistou, o jeho neúspěších v provedení paralelního oblouku. Už jsem seděla u piva a povídám mu, víš co, musíš prostě víc lyžovat, klidně i po nocích. Za hodinu se celou chalupou ozval dusot chůze v lyžákách. Přišlo za mnou asi 20 kurzistů s čelovkami, jestli tedy půjdeme trénovat.

Tak tuhle výzvu nešlo odmítnout. Šli jsme.

Na sjezdovce bylo 20 cm prašanu a my jsme si vyšlápli celý kopec. Štěstí bylo, že poté až do rána sněžilo a příroda tak zahladila naše stopy. Super pocit z jízdy si budu pamatovat napořád.

Lyžování bylo od malička jasnou volbou?

Lyžování pro mě byla jediná možná volba.

Vyrostla jsem na boudě uprostřed sjezdovky a musela jsem ráno jezdit do školy. Žádný jiný kroužek, jako je např. malování či hudebka, nepřicházel z logistických důvodů v úvahu.

Ve svém adolescentním období jsem však lyžování začala bojkotovat, nicméně skrz práci v lyžařské škole jsem se k němu vrátila, a dokonce na chvilku trénovala malé lyžařské naděje ve svém mateřském oddílu.

Na čem aktuálně pracuješ ve své lyžařské technice?

Snažím se pracovat pořád a na všem. Když jdu na sjezdovku a zrovna neučím, tak se vždy snažím soustředit na své chyby. Zlozvyky se ale špatně odbourávají. Ve freeridu posouvám svoji laťku a občas se snažím vyskočit ze své komfortní zóny. Vždycky je pro mě nejdůležitější, aby každá jízda měla plynulost, efektivní pohybové vzorce a aby to nebyla žádná křeč.

Prostě abych našla „flow“.

NIKOL NOVOTNÁ lektorem aspirantem APUL od roku: 2018, lektorka dětského lyžařského sboru od 2010 aktuální působiště: Pec pod Sněžkou silné stránky: dělám nejlepší svačiny

C

LUKÁŠ PÁRTL lektorem aspirantem APUL od roku: 2019 aktuální působiště: v zimě 2020/2021 v Evropě, možná ČR silné stránky: univerzalita, často slýchávám, že jsem schopný odučit všechno

C

o pro tebe znamená status lektora APUL? Znamená to pro mě nějaký další odborný posun. Po pravdě řečeno, po těch mnoha letech instruktorování je asi trošku na čase začít předávat nabyté zkušenosti a vědomosti začínajícím kolegům.

Být lektorem asi není pro každého, ale mě to zajímá a velmi láká. Jak říká můj kamarád, s „full cert levelem“ (APUL A – pozn. redakce) to teprve začíná.

Proč lyžování, a ne třeba šachy?

Haha, to je dobrý rozptyl aktivit. Mám spoustu koníčků a nevím o sportu, který bych

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

alespoň nezkusil, ale lyžování je v žebříčku vysoko nad vším. Zní to asi trochu divně, ale lyžování je pro mě taková životní partnerka, se kterou bych byl rád co nejdéle, dokud nás globální oteplování nerozdělí.

Proč APUL, a ne jiná vzdělávací organizace?

Asociací APUL jsem prošel od začátku. Jsem z ČR, takže v tom nějak logicky pokračuji.

Zajímal jsem se třeba i o to, jak to funguje v australské APSI, jelikož jsem tam působil.

Je to ale velmi těžké. Pokud člověk neprojde celým jejich systémem vzdělávání, nemá australský pas, může se stát lektorem jen velmi těžko.

Na jakých dovednostech aktuálně pracuješ, z hlediska svého osobního rozvoje?

Odjakživa se snažím být co nejvíce univerzálním lyžařem. Snad se to docela daří, ale poté logicky žádná dovednost nedominuje.

Je třeba tedy zlepšovat všechno. S mými 195 cm nejsou například boule úplně zadarmo.

S lektory si povídal Michael Turek, člen lektorského sboru APUL

Kontakty na www.apul.cz 109

TURNIKETY BUDOU MĚŘIT TEPLOTU Nový modul turniketových bran dokáže zjistit tělesnou teplotu, a pokud bude změřena vyšší než „dovolená“ hodnota, závora se neotevře. Kromě toho turniket také pozná, zda má procházející osoba zakrytý nos a ústa. Škoda, že při tom vyšetření nezvládne třeba ještě namazat lyže.

ISCHGL NECHCE BÝT PÁRTY DOUPĚTEM

Ranní probouzení lyžařských areálů, kdy paprsky slunce začínají lechtat svahy a vrcholky odhazují oblačnou peřinu, je vždy i pro svou prchavost působivým zážitkem. Letos bude zážitkem jakékoliv probuzení (na snímku pohled z Reiterkogelu v Saalbach směrem k horské skupině Steinberge)

110

Desítky, možná stovky případů turistů z různých částí světa, kteří se v Ischglu nakazili covidem, nedělají rakouské top destinaci reklamu, jakou by si představovala. Že se Ischgl proto odklání od své pařmenské pověsti „alpské Ibizy“ a chce zdůrazňovat lyžařské kvality, je nasnadě. Že je lavina zpráv s Ischglem coby hlavním šiřitelem covidu v Alpách už trochu přerostlá, je také jasné. Prostě to jeden „lump“ schytává za všechny. Kam se ale bývalí štamgasti pojedou „vylejt“ příště, o tom nevíme nic.

VEZMOU SKIALPINISTÉ SJEZDOVKY ÚTOKEM? Očekává se, že příznivců lyží se stoupacími pásy letos skokově přibude. Skialpy totiž budou v nejisté lyžařské sezóně jediná jakž takž jistota, jak se dostat na svah. V Německu, které se chystá výrazně omezit cesty svých obyvatel do zahraničí, se dokonce obávají, že mnoho z nich vyrazí na nepočetné sjezdovky bavorských Alp. Dočkáme se kuriózních situací, kdy se sjezdovkou nahoru pohrnou davy? (rh)

111

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

RESORT

REPORT

Sjezdovky nad Hochalmem jsou slunečné a aspoň zčásti i mírné, což v Saalbachu není ani u modře značených tratí samozřejmostí

SAALBACH blízké, prémiové a opravdu obří lyžování TEXT: RADEK HOLUB

Jedno z největších lyžařských území Rakouska je – očekávatelně – rušné, poměrně drahé, ale zároveň opravdu lákavé pro lyžaře, kteří si potrpí na „velikost“. Ačkoliv Saalbach nemá žádné majestátní vrcholy ani vysokohorskou polohu zajišťující hojnost a trvanlivost sněhu, vyvinul se v jednu z nejúspěšnějších lyžařských oblastí v Alpách.

112

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Zdatný lyžař může „pálit“ jednu sjezdovku za druhou tak, jak na sebe navazují, a nudit se nebude.

K

do bude hledat „nejlepší“ alpské středisko okolo tří hodin cesty od českých hranic, tomu zůstane v nejužším výběru téměř jistě i Saalbach. Oproti Schladmingu, jehož sjezdovky se rozprostírají v přibližně stejné nadmořské výšce, se v Saalbachu více lyžuje na mýtinách. Sjezdovek v lese je minimum, a terény jsou tak panoramatičtější a tratě klidně i 100 metrů široké. Lyžařské houpačky v okolí Flachau mají zase jednotvárnější terén. A Kitzbühel nebo Skiwelt mají sjezdovky po svazích mnohem roztahanější, ne tak kompaktně „zahuštěné“ jako Saalbach. Zkrátka Saalbach je v nám nejbližší části Alp adeptem na „zlato“ a výrazně silnější konkurenty má až na západ od Zillertalu.

Křížem krážem i okruhem

V první řadě má lyžařská aréna s 270 km tratí, zde zvaná „cirkus“, opravdu monstrózní rozměry – kromě toho, že sjezdovkami pokryla severní i jižní svahy údolí Glemmtal se Saalbachem a Hinterglemmem, připojila i terény Leogangu a Fieberbrunnu v sousedním údolí a už už natahuje lanovky také do revíru Zell am See. Početnost zdejších sjezdovek a možnost jimi „cestovat“ okružně i křížem krážem řadí Saalbach po bok největších lyžařských oblastí na světě, takže není divu, že silně přitahuje náročné lyžaře, kteří se během své dovolené nechtějí „nudit“.

Jak se vlastně lyžařský cirkus jmenuje? ského cirkusu, i když hlavní prostor má Saalbach. Nejnověji byla z údolí Glemmtal natažena kabinková lanovka do sousedního areálu Schmittenhöhe, na jehož úpatí z druhé strany leží Zell am See. I po spojení těchto dvou oblastí – Zell am See Kaprun a Saalbach – zůstávají zachovány jejich původní „brandy“. Společný skipas pak nese označení Ski Alpin Card.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Propojené lyžařské území zahrnuje kromě Saalbachu a Hinterglemmu, jež leží kousek od sebe ve stejném údolí Glemmtal, ještě Leogang, situovaný „přes kopec“ v údolí Saalachtal. V témže údolí, i když už na území Tyrolska, se nachází ještě Fieberbrunn, který byl lanovkami na „skicirkus“ napojen teprve před pár lety. Všechna čtyři střediska jsou tak obsažena v celém názvu lyžař-

Na dlouhé a proměnlivé červené sjezdovky z Kohlmaiskopfu vozí lyžaře nová červená kabinka

113

RESORT

REPORT

SAALBACH HINTERGLEMM

Strmější než na mapě

I když na první pohled saalbašské svahy s mýtinami působí krotce, mají zhusta poměrně strmý spád – aby ale na mapě nedominovaly černé a červené sjezdovky, mnohé z nich jsou značené mírněji. Mnohé modře značené tratě jsou tedy ve skutečnosti velice sytě červené, někdy dokonce načernalé. Zdatný lyžař se tedy nemusí obávat „pálit“ jednu sjezdovku za druhou tak, jak na sebe navazují – na celém okruhu kolem Saalbachu a Hinterglemmu prakticky není žádná příliš plochá zóna. Naopak pohodově naladění lyžaři se nemohou spolehnout na to, že každá modrá bude „dobrá“ – mnoho tratí má ovšem mírnější objížďky, přičemž to nebývají jen úzké „šněrovací“ cesty, ale často i prostorné, ve svahu dobře vyspádované a v podstatě plnohodnotné tratě.

Lyžařské mýtiny jako letiště

Sjezdovky velmi často stékají po mýtinách, díky čemuž jsou převážně široké, často až „letištně“ (100 a více metrů), přitom si navzdory částečnému zplanýrování zachovávají příjemnou terénní proměnlivost s vlnami a hupy. Ani přes svou obtížnostní pestrost ovšem nezapřou určitou jednotvárnost, která plyne hlavně z toho, že se nacházejí v jednom typu terénu. O terénní vzrušení se ale starají snowparky a četné crossové a jiné zábavné dráhy.

Zwölferkogel Schattberg West Schattberg Ost

Hochalm

Bernkogel

Hinterglemm X-press II

X-press I

Saalbach

Dlouhá černá direttissima z vrcholu Schattberg Ost podél kabinky Schattberg X-press do Saalbachu je sice poněkud úzká, ale bývá málo frekventovaná. Vynikající je i sousední krátká černá podél kabinky Schattberg Sprinter.

SAALBACH HINTERGLEMM

Wildenkarkogel Kohlmaiskopf

Schattberg Ost Schattberg West

Houpačka dvou údolí

Sjezdovky pokreslují nejen severní i jižní svahy údolí Glemmtal, ale dále z nich přetékají ještě do sousedního údolí k Leogangu a Fieberbrunnu, a to ve výšce zhruba od 1 000 do 2 000 m n. m. Vzdálenosti mezi jednotlivými lokalitami lyžařského „cirkusu“ jsou poměrně značné, nicméně přejezdy mezi nimi jsou z velké části intuitivní a dá se na nich i polyžovat, čistě traverzovité pasáže nebývají moc dlouhé. Velká rozloha areálu, rychlé lanovky, velmi čilý ruch i plánování trasy lyžařského dne jsou samozřejmě faktory, které leckoho unavují, nicméně v Saalbachu se dá lyžařsky zasytit i bez velkého cestování.

Reiterkogel

Sprinter

Schönleiten Bernkogel

Reiterkogel

Kohlmais

Saalbach

Hinterglemm

Dlouhé červené dálničně široké tratě z vrcholu až do údolí a s členitými terénními prvky padají podél kabinkových lanovek Kohlmais a Schönleiten.

Sázka na děla

Svahy přerůstají dvoutisícovou hranici nadmořské výšky nanejvýš symbolicky, takže sněhové podmínky bývají proměnlivé. O množství sněhu a provozuschopnost sjezdovek se však stará extrémně výkonné a plošné zasněžování.

Jediná „otravná“ kabina

Lanovky jsou v celém „cirkusu“ až na výjimky prvotřídní, mnohé ještě voní novotou. Velmi příjemné jsou nové panoramatické 10místné kabinky (12er, Schönleiten, Kohlmais) nebo

114

novější 6- až 8sedačky s prostornými, ergonomickými a obvykle i vyhřívanými sedáky.

Naopak nepotěší „stojací“ kabinka Zwölfer Nord v Hinterglemmu a hlavně atypická pulzační kabinková lanovka z Fieberbrunnu na Lärchfilzkogel, která kvůli nástupu ve stanici do sousední skupiny kabinek zastavuje i v půli trasy. Skoro poslední neodpojitelná 4sedačka Limberg v Saalbachu půjde do šrotu napřesrok v létě.

Ze severu na jih pěším pochodem

Sjezdovky jsou navzájem bezproblémově propojené, jen výjimečně se vyskytnou méně záživné traverzovité úseky, snad nikde není protisvah. Naproti tomu z jedné strany údolí Saalbachu a Hinterglemmu na druhou nelze přejíždět bez sundání lyží, obvykle to znamená aspoň přejít silnici nebo se pár set metrů projít městečkem.

Saalbach Hinterglemm Leogang Fieberbrunn 4 000

FIEBERBRUNN

A

O

U

K

3 500

O

3 000 2 500

270 km 243 km 52 %

7%

1 266 m

1 000

830

0

m n. m.

138 500

29 SRPEN

os./hod.

ZÁŘÍ

ČERVENEC

KVĚTEN

18 DUBEN

BŘEZEN

LEDEN

ÚNOR

16 3

Maiskopf

1 500

500

41 %

ČERVEN

Lärchfilz

2 096

LISTOPAD

Reckmoos Nord

ŘÍJEN

Lärchfilzkogel

2 000

PROSINEC

R

K

S

Fieberbrunn

www.saalbach.com CENY SKIPASŮ Široká stinná červeno-černá dálnice se řítí podél kabinky Reckmoos Nord. Středně dlouhé příjemně červené a hravě zvlněné sjezdovky – jedny z nejhezčích tohoto druhu široko daleko – pak obtékají 4sedačku Lärchfilz.

dospělí 6 dní........................................... 292 EUR děti 6 dní (6–15 let).............................. 146 EUR

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem

LEOGANG

3 500 Kč

4 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Grosser Asitz

Fieberbrunn

KLADY A ZÁPORY široké sportovní sjezdovky jedna z největších lyžařských oblastí Alp superpohodlné lanovky nové, intuitivní orientační značení alpské panorama

Kleiner Asitz

Leogang

obtížnost sjezdovek někdy neodpovídá značení pěší přechod mezi severním a jižním svahem v Saalbachu a Hinterglemmu rušná a drahá oblast

Bývalý après-ski spot Kratší, ale široké a jemně hravé sjezdovky celého červeného spektra klesají z vrcholu Grosser Asitz, obsloužené jsou rychlými krytými sedačkami.

Intuitivní orientace

Velmi propracované je zbrusu nové informační značení v areálu, které zahrnuje intuitivní piktogramy, orientační tabule a směrovky v terénu, a to dokonce i na stanicích nebo sloupech lanovek, takže se téměř vždy dokážete v mžiku zorientovat, kudy pokračovat. Tomu pomáhá i „geografické“ číslování lanovek, což znamená, že všechny lanovky v jedné lokalitě jsou značené stejným počátečním písmenem.

Na svah už v osm

Snad kromě pozdějšího jara nebývá v Saalbachu nikdy úplně klid, což platí i o lednové mimosezóně. Značná ubytovací kapacita i popularita je znát. Hodí se vědět, že některé páteřní lanovky jezdí už od 8 hod. ráno (Kohlmais, Schattberg), zato jiné až od 8.30 hod. (Schönleiten) – každopádně se dá využít pár ranních panenských jízd v ceně skipasu.

Na svazích jsou roztroušené horské chaty mnoha typů – tradiční „sámošky“, vyšňořené exkluzivní restaurace, vyhlášené après-ski bary, snad jen malé útulné boudy se tu prakticky nevyskytují. Cenová hladina je o něco vyšší než rakouský průměr – hlavní jídlo přijde na 15 až 20 eur. Après-ski s hudbou je zvlášť přímo v Saalbachu jednou z hlavních odpoledně-podvečerních aktivit, nebo spíš bývalo…

Za pět hodin z Prahy

Saalbach je ze středu Čech dostupný za cca 5 hodin po trase Linec – Salcburk – Lofer – Saalfelden. Parkovat se dá u nástupních lanovek v údolí jak zdarma, což platí o okrajích areálu, tak za poplatek, pokud daná lanovka vyráží přímo z města.

115

RESORT

REPORT

Jednou z dominant nejvýše položeného města v Německu je velká červená kabina lanovky mířící na horu Fichtelberg, která lyžaře a turisty vozí již od roku 1924.

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

OBERWIESENTHAL: Jsou místa, která vás nesrazí do kolen na první pohled, ale postupně jejich kouzlu přijdete na chuť.

Takový je i Oberwiesenthal, výstavní letovisko východoněmeckého Saska, které si mnozí vybaví spíš jako „druhou stranu Klínovce“.

N

ejvětší skiresort v Sasku a současně nejvýše položené město v Německu nemůže nabídnout panorama horských štítů ani alpskou architekturu. Současně však upoutá zvláštní směsicí rázovitých zajímavostí s retro nádechem, které dohromady vyvolávají překvapivou přitažlivost.

Milovaná stařenka

Až budete přijíždět z české strany, určitě neuniknou vašemu zraku dvě dominanty.

Tou první je sídliště vystavěné na kopci, jak to měli soudruzi rádi, aby bylo pěkně vidět ze

116

výkladní skříň Saska všech stran, a „zdobící“ jinak sympatickou tvář krušnohorského hornického městečka. Tou druhou je velká červená kabina lanovky mířící na horu Fichtelberg. Lyžaře a v létě turisty vozí již od roku 1924 a tím pádem jí náleží titul nejstarší lanovky v Německu.

Není to tak dávno, co to měla nahnuté.

V touze řídit se tepem moderní doby se měla poroučet i tato lanovková „babička“, která v jedné jízdě pojme 44 osob. Jakmile se však plány dostaly na veřejnost, vzbudily vlnu nevole, takže nakonec od náhrady stařičké Schwebebahn sešlo.

Je to i ona, která přispívá k nostalgické atmosféře střediska. A rozhodně si nemůže stěžovat na nezájem. Ačkoliv na Fichtelberg míří i pohodlná krytá sedačka, řada lyžařů raději cestuje ve stoje pomalejší kabinou, jelikož – a to se v případě Oberwiesenthalu opakuje často – má zkrátka něco do sebe.

Na svah

Exkurzi po sjezdařském zázemí skiareálu, odkud v sezóně jezdí každou hodinu skibus na Klínovec, můžeme začít zrovna tím, že se

vyvezeme gondolou nahoru. Na vrcholku Fichtelbergu není od věci dát se zcela doprava a na rozjezd zvolit modrou sjezdovku s poetickým názvem Himmelsleiter, tedy česky Žebřík do nebe. Pokud to sněhové podmínky dovolí, bývají v provozu obě její varianty, pokud nikoliv, bude v provozu alespoň ta nalevo při pohledu od spodní stanice kotvy, kterou má od sezóny 2022/23 nahradit moderní šestisedačka.

Pokud chcete pokračovat v nastoleném tempu od jednodušších terénů k obtížnějším, vydejte se na vrcholku na mírnou propojovací sjezdovku č. 2, která vás lesem dovede na spodní část svahu Kleiner Fichtelberg, kde se rozprostírají po obou stranách kotvy nazvané Kurvenlift prostorné modré sjezdovky, z čehož jedna slouží i k večernímu lyžování.

Vytáhněte se nahoru na Kleiner Fichtelberg, a než se po červené sjezdovce – čím víc vlevo se přitom budete držet, tím větší sklon bude sjezdovka mít – vrátíte zpět na úpatí hory, mrkněte směrem ke Klínovci. Stejným směrem by někdy v budoucnu mohla zamířit lanovka, která by tak měla dát vzniknout

Kleiner Fichtelberg

Fichtelberg

N

Ě

M

E

C

K

Oberwiesenthal – Fichtelberg

O

4 000 3 500 3 000 2 500 2 000 1 500

15 km 11 km

1 000

plně lyžařskému propojení skiareálů Klínovec a Fichtelberg. Pokud se to tedy podaří vyjednat s ekology a pokud projekt podpoří vedení města Oberwiesenthal, jež mu ještě na jaře 2020 právě nakloněné nebylo...

Z vrcholu Kleiner Fichtelberg se pak zpět na o devět metrů vyšší Fichtelberg dostanete buď „spodem“, nebo přes modrou propojovací cestu č. 5. Pokud z ní odbočíte pod velkou kabinu, dostanete se na jedinou černou sjezdovku zvanou příhodně Rennstrecke.

Chaloupka na kuří nožce

Chcete si na chvilku odpočinout? Pak poznáte, že svébytná restaurační zařízení jsou další součástí zdejšího nezaměnitelného koloritu. Pojedete-li po propojce „pětce“, zanedlouho se před vámi vedle parkoviště vyloupne Fichtelberg Hütte, což je… Co to vlastně je? Zvenčí by se zdálo, že jde o klasickou horskou chatu, při bližším pohledu ale zjistíte, že se jedná o stavení, k němuž je přilepený krytý přístavek se stoly, zvaný též Doreen’s Hütte 24 Nöske.

Ačkoliv se v něm topí, má okna a celkově působí jako vnitřní prostor, nebrání to majitelům tvrdit, že se jedná o lokaci venkovní, pročež se nad stoly vznáší modré cáry cigaretového kouře, jako bylo kdysi zvykem v českých venkovských hospodách. (Využít naštěstí můžete i velkou venkovní terasu a užívat si čerstvý horský vzduch.)

K tomu si přičtěte skutečnost, že si zde můžete koupit skokanské lyže i kombinézu, jelikož právě tady sídlí místní klub SC Traktor Oberwiesenthal, nebo že majitel každoročně ke konci sezóny pořádá Nacktrodeln Party – chápete správně, jde o akci, kdy z Fichtelbergu sviští na saních naháči. Je to prostě surrealistické místo, o kterém si budete jistí, že by ve 21. století nemělo existovat, ale z nějakého důvodu tam nahoře skutečně je.

Rudá minulost

Pokud si raději než punkovou hospodu dopřejete onačejší gurmánský zážitek, vydejte se do restaurace slavného východoněmeckého skokana na lyžích Jense Weißfloga, již naleznete dvě stě metrů od dojezdu sjezdovky Himmelsleiter.

Jeho fanoušci ocení, že čtyřnásobný olympijský medailista pořádá přibližně jednou za měsíc posezení u kávy, v jehož rámci si s ním můžete popovídat. Milovníky novodobé historie zase zaujme fakt, že se jeho restaurace s hotelem nachází v budově, která před rokem 1989 sloužila pro rekreaci příslušníků obávané tajné policie Stasi.

On byl totiž Oberwiesenthal vůbec nesmírně populární destinací komunistických pohlavárů, přičemž si zde řada z nich vystavěla luxusní chaty. Častými hosty zdejšího areálu býval například východoněmecký generální tajemník Walter Ulbricht či ministryně školství a třetí manželka jeho nástupce Ericha Honeckera Margot Honeckerová.

Máte chuť na après-ski? V centrálním bodě střediska mezi krytou sedačkou a červenou kabinou najdete dřevěný srub Prijut 12, nazvaný na počest legendární horské boudy na kavkazském Elbrusu, která vyhořela v 90. letech. Tady je alpská atmosféra téměř na dosah, a když budete mít štěstí, budete moct současně pozorovat skokanský trénink na nedalekých můstcích.

Když počasí nepřeje

Mezi nesporné klady Oberwiesenthalu patří, že se bude velmi zamlouvat rodinám s dětmi.

Jednak jsou zdejší sjezdovky povětšinou široké a přehledné, jednak zdejší lyžařská škola učí i v češtině. K dispozici je též 75 km udržovaných běžkařských tratí, sáňkařská dráha z Fichtelbergu a kluziště. V neposlední řadě se nabízí i mimosportovní vyžití pro dny, kdy povětrnostní podmínky nejsou právě ideální.

PROSINEC

os./hod.

ŘÍJEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

KVĚTEN

0

m n. m.

7 700

1 ČERVEN

DUBEN

1 BŘEZEN

ÚNOR

17 %

LISTOPAD

39 %

6 4

Oberwiesenthal

1 215 304 m 911

500

44 %

LEDEN

FOTO: KURORT OBERWIESENTHAL

OBERWIESENTHAL – FICHTELBERG

www.oberwiesenthal.de Zákaz pro alpské sportovce Papalášům v zimních radovánkách na svazích nad Oberwiesenthalem nebránila ani skutečnost, že sami svým sportovcům v alpských disciplínách v roce 1969 zakázali účast na mezinárodních soutěžích.

To paradoxně přišlo v momentě, kdy se krušnohorské středisko díky sjezdařům jako Ernst Scherzer, Eberhard Riedel či Werner a Peter Lützendorfové etablovalo rovněž coby dějiště mezinárodních závodů… O to víc energie pak východoněmecké lyžování věnovalo skoku a klasice, a tak dodnes na úpatí Fichtelbergu vidíme skokanské můstky a zdejší lesy jsou prošpikované tratěmi pro vyznavače běžeckého lyžování.

Wellness ubytování Příjemné ubytování s wellness zónou a premium all inclusive programem nabízejí hotely sítě Rathaushotels v centru městečka.

Za návštěvu stojí městské muzeum s expozicí věnovanou – jak jinak – lyžování.

Nejen kluky potěší muzeum starých lokomotiv lokalizované v depu dole v městečku.

K tomu náleží neodolatelná možnost vyrazit na vyjížďku parním vláčkem. Ten přitom není pouhou turistickou atrakcí, ale pevnou součástí zdejšího dopravního systému. To je ostatně další kamínek v mozaice utvářející retro atmosféru v Oberwiesenthalu a jeho okolí.

117

REPORT

SELLA RONDA RELAX (2)

Sjezdovka vede fotogenickou skalnatou roklí se zmrzlými ledopády.

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

VAL GARDENA RONDA Epický den plný úchvatných panoramat, dlouhatánských sjezdů, slunce a jihotyrolské pohostinnosti. Okruh Val Gardenou si užijí sportovní nadšenci i vyznavači pohody.

A určitě si ráno zkontrolujte, že máte dobře nabitou baterku ve foťáku.

Z

e Sella Rondy se odpojíte na špičatém vrcholu s názvem Ciampinoi. Pokud do Val Gardeny míříte po zelené variantě okruhu, vyveze vás tam červená kabinka Ciampinoi z Wolkensteinu, pokud po oranžové, bude to nejspíš krátká dvousedačka Piza Pranseies, přijíždějící směrem od sousedního vrcholu Piz Sella.

Věčný klasik

Hned na úvod putování vás čeká závodnický bonbónek. Závody Světového poháru v té nejrychlejší ze všech disciplín už hostily svahy po celém světě, jen pět sjezdů má ale tu čest honosit se přízviskem klasické. Vedle rakouského Hahnenkammu v Kitzbühelu, švýcarského Lauberhornu ve Wengenu, německého Kandaharu v Garmisch-Partenkirchenu a francouzského Oreiller-Killy ve Val

118

Nářez sjezdů i panoramat d’Isere je členem prestižního klubu jihotyrolský Saslong, na jehož startu právě stojíte.

Nádech a… dolů! Pokud upřednostňujete spíše mírnější terén, držte se pravé strany sjezdovky, pod úvodním hangem ale nezapomeňte na rozcestí odbočit doleva po šipkách na St. Christinu. Pokud vás naopak příkré svahy rajcují, podjeďte šestisedačku Sochers– Ciampinoi hned nahoře a zdolejte úvodní krpál po její druhé straně.

Na rozlehlé a mírné pláni se posléze obě části sjezdovky spojí a poskytnou vám možnost si oddychnout a vystřihnout pár carvingových oblouků, než se před vámi vyloupne mezistanice u horského hotelu Sochers. Tady vás čeká další volba – doprava odbočuje červená varianta Saslongu, která vás provede po úbočí lesem a ve finále okolo hradu Fischburg z první poloviny 17. století až dolů do St. Christiny.

Nebo si můžete vybrat sportovnější černou variantu vlevo – pokračování závodního Saslongu. Po krátkém hangu vás čeká legendární pasáž zvaná Velbloudí hrby (Kamelbuckel), kde závodníci skáčí i přes 80 metrů. Jak se nechal v minulosti slyšet zdejší čtyřnásobný vítěz Kristian Ghedina, ideální je najet si takovou rychlostí, abyste prostřední z hrbů zcela přeskočili – můžete si to zkusit alespoň představit. Když vyjedete

z lesa, otevře se před vámi pasáž vedoucí přes horskou louku Ciaslat a pak už pravotočivá zatáčka na závěrečný hang se skokem přes tunel a jste v cíli.

Dechberoucí výhledy

Vaše další pouť povede rovněž do tunelu – toho, kterým jezdí podzemní „metro“ lanovka Gherdëina Ronda Express. Při čekání na ni si povšimněte hned na začátku tubusu vyřezávané sošky sv. Barbory, patronky horníků. Val Gardena je mimo lyžování proslulá rovněž řezbářstvím, kterému se tu dařilo v dobách, kdy zdejší údolí na dlouhé zimní měsíce zapadlo sněhem a místní se museli zabavit s tím, co bylo, třeba kouskem dřeva.

Na druhé straně „metra“ pokračujte kabinovou lanovkou nahoru na Col Raiser. Když na výstupu prokličkujete chodbami, schody a eskalátory pod stejnojmenným hotelem ven, uvidíte přímo před sebou dřevěný srub Odles s velikou terasou. Pokud už vám vyhládlo, rozhodně neuděláte chybu, když se zde zastavíte. Chatu provozuje statkář Erich Perathoner a jeho syn Adam, a když je rušno, zapojuje se i zbytek rodiny. Znaveným lyžařům nabízejí bioprodukty ze svého hospodářství na Praplanu včetně čerstvého mléka, burgerů z vlastních kraviček, skvělého štrúdlu a mnoha dalších dobrot.

FOTO: DOLOMITI SUPERSKI

RESORT

VAL GARDENA – SECEDA

Val Gardena 4 000 3 500

I T Á

3 000

L I E

Col Raiser

Pokud se vám ještě zastavovat nechce, držte se vlevo po šipkách směrem na městečko St. Ulrich, setkat se můžete i s jeho italským názvem Ortisei či ladinským Urtijëi.

Po krátkém bruslivém přejezdu vás vytáhne čtyřsedačka Fermeda nahoru na planinu Seceda. Určitě nezalitujete, pokud věnujte pár minut výšlapu k vrcholovému kříži, odkud budete mít panorama nedaleké planiny Plose i hlavního alpského hřebene jako na dlani.

Dvě jednou ranou

A teď opět vzhůru dolů! Čeká vás totiž červená sjezdovka La Longia, s deseti a půl kilometry jedna z nejdelších v cirkusu Dolomiti Superski. Orientaci vám usnadní opět šipky na St. Ulrich: po úvodní mírnější pasáži a následném traverzu směrem doprava už nemáte kam odbočit a můžete si jen vychutnávat štreku v celé její kráse.

Pod skalnatým masivem, na nějž se budete posléze vracet velkou kabinou, je krásná široká a přehledná pasáž plná zatáček, které ocení milovníci táhlých oblouků ve vyšší rychlosti. Za poslední zatáčkou se posléze otevře rovina, nad níž se vynoří mezistanice Furnes. Tu minete, jelikož vás ještě čeká kus cesty do údolí.

Sjezdovka nyní vede fotogenickou skalnatou roklí se zmrzlými ledopády, aby vyústila u točny skibusu Costamula. Tam sjezdovka na chvíli ještě nabere grády, sklon se zvýší (objet mírněji lze po pravé straně), až vjedete do ploché pasáže v údolí Annatal, jež vás zavede ke stanici kabinové lanovky St. Ulrich–Furnes.

Tou se vyvezete, přestoupíte na visutou kabinu Furnes–Seceda, kde se mohou vytvořit i překvapivě dlouhé fronty, a jste zpět ve dvou a půl tisících.

Netlačí vás čas? Zdržte se v oblasti Seceda ještě chvilku. Pokud nohy bolí, je tu Baita Sofie, kde se síly čerpají jedna báseň. Pokud máte sil na rozdávání, sjeďte ke čtyřsedačce

ŘÍJEN

SRPEN

2 2 ZÁŘÍ

ČERVENEC

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN St. Christina

1 236

500

10 %

5 23 17 11 13 1 9

1 282 m

1 000

0

m n. m.

124 900 os./hod.

LISTOPAD

60 %

2 518

2 000 1 500

175 km 172 km 30 %

2 500

PROSINEC

Seceda

www.valgardena.it Fermeda a vyvezte se ještě jednou nahoru.

Jste tam? Tak vězte, že právě stojíte na místě startu nejdelšího obřího slalomu světa, legendární Gardenissimy, která měří šest a půl kilometru, v jejichž rámci závodníci zdolají 115 branek.

Jsem dole za 3,30:52. A vy?

Už tradičně se na Gardenissimu každoročně sjíždějí na závěr sezóny stovky milovníků lyžování z celého světa. Vždyť kdy jindy si hobík může poměřit síly na stejné trati s hvězdami Světového poháru let současných i minulých, jako jsou Marc Girardelli, Isolde Kostner, Ilka Stuhec, Federica Brignone, Alex Vinatzer, Daniel Danklmaier, Giorgio Rocca a řada dalších, třeba i včetně skokana na lyžích Andrease Goldbergera.

Pokud vás neláká se rovnou přihlásit, zkuste si trať aspoň sjet na jeden zátah. Za tři a půl minuty jako poslední vítěz Mattia Casse to nestihnete, ale až vás budou pálit nohy, uvědomíte si, jak náročným sportem vrcholové lyžování je. Pokud to není nic pro vás,

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 500 Kč

4 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 500 Kč

3 500 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

tak sjeďte trať pěkně na etapy, rozhlížejte se kolem sebe a vychutnávejte si nádheru údolí.

Ten požitek za to stojí.

Nejdřív se vydáte po široké červené pláni pod čtyřsedačkou Fermeda. Na rovince u její dolní stanice, kde to závodníci kalí ve vajíčku, nechte klidně nohy trošku odpočinout.

Posléze si vychutnejte zvlněnou a točivou pasáž, až se připojíte na sjezdovku vedoucí zadem z Col Raiseru. Čeká vás krátká stinná prudší část a závěr opět po široké trati až zpět k Gherdëina Ronda Expressu.

Dráhou přezdívanou „metro“ se svezete zpět pod Saslong, stejnojmennou kabinkou a posléze šestisedačkou až nahoru a zpět k páteřní trati Sella Rondy.

Val Gardena Ronda – kdy, jak, pro koho: celá oblast je – stejně jako Sella Ronda – pokrytá skipasem Dolomiti Superski trasa Ciampinoi–St. Ulrich–Ciampinoi vám zabere bez přestávky bez front klidným tempem asi 3 hodiny jde o celodenní výlet, který byste měli bez problémů stihnout, pokud vyrážíte z Val di Fassa či Alta Badie z Arabby určitě vyrazte hned po ránu, a pokud jste ubytovaní v Malga Ciapele pod Marmoladou, budete mít po celý den co dělat – ale stojí to za to! ideální podmínky jsou od prosince do února, za vyšších teplot a v jarních měsících je třeba počítat s měkčím sněhem v údolních pasážích i na jižním svahu Secedy když je černý Saslong uzavřen na trénink a závody Světového poháru, které se jedou třetí prosincový víkend, lze sjet do St. Christiny po červené variantě tratě výlet je vhodný pro zdatné i mírně pokročilé lyžaře, obtížné pasáže lze vždy objet

119

RESORT

§

LYŽOVÁNÍ PŘED SOUDEM

PA R T N E R

Úrazy a srážky lyžařů mívají nejen nepříjemné zdravotní následky, ale čím dál častěji také následky právní a finanční. I když zvyšující se počet případů řešených soudně postupně vede k lepšímu povědomí veřejnosti a jednotnější praxi, nemalým rizikem zůstává právě značná nepředvídatelnost soudního rozhodnutí. Seriál případů ukazuje, jak se v české justici jen pomalu prosazuje jednotný pohled na závazná pravidla lyžování. V budoucnosti pak přijdou na řadu i judikáty ze zahraničí. V případě zahraničních soudů se k záludnostem může přidat i neznalost místních pravidel a jazyková bariéra.

R U B R I K Y

Ladislav Janků Učitel a trenér lyžování Svazu lyžařů ČR, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování

PŘÍPAD:

Ve spolupráci s IUSKI – Institut lyžařského práva, www.iuski.cz

Úraz malé lyžařky na lanovém vleku

V lednu 2002 se při nastupování na dětský lanový vlek zranila šestiletá lyžařka. Lano ji vtáhlo do poháněcího soukolí vleku a de facto jí amputovalo palec pravé ruky.

Provozovatel lyžařského vleku byl následně zažalován.

Krajský soud v Hradci Králové jakožto soud odvolací svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně nebo její otec nedodrželi pokyny pro přepravu či přípravu k jízdě na vleku, jejich spoluzavinění na vzniku škody ani liberační důvody na straně provozovatele vleku odvolací soud neshledal.

Soud

Nejvyšší soud

kresní soud v Trutnově shledal, že způsobená škoda má původ v povaze lyžařského vleku, jehož konstrukční řešení umožňovalo uchopení vratného lana lyžařem, a to při absenci jakýchkoliv bezpečnostních opatření.

Soud neshledal spoluzavinění na straně žalobkyně, jež nastoupila na vlek, aniž počkala na svého otce, který s ní a s jejím bratrem šel lyžovat, ani spoluzavinění jejího otce, neboť součinnost rodičů při nástupu dítěte na vlek nebyla vyžadována a bylo povinností obsluhy vleku v případě potřeby poskytnout přepravované osobě pomoc. Soud rozhodl v mezitímním rozsudku, že nárok žalobkyně na náhradu škody za poškození zdraví je důvodný a že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný provozovatel dovolání k Nejvyššímu soudu.

Zásadní právní význam spatřoval v uplatněných námitkách, ve kterých uvedl mj. i zanedbání náležitého dohledu otce nad dcerou, neuposlechnutí pokynu otce ze strany dcery, která nastoupila sama, nebo porušení prevenční povinnosti poškozenou i jejím otcem. Nechal tak posoudit otázku jejich spoluzavinění a dále otázku, zda právo k přepravě vznikne i tomu, kdo neuhradil jízdné. Nejvyšší soud dovolání zamítl jako nepřípustné. Jednou z rozhodujících příčin úrazu nezletilé nebylo jednání

O

120

Odvolací soud

Soudní případy týkající se lyžování sledujte na:

/pravo

či opomenutí jejího otce, jak je namítáno v dovolání, nýbrž okolnost, že tažné zařízení vleku umožňovalo uchopení vratného lana (ve výšce cca 1 m) namísto lana tažného (zhruba 30 cm nad zemí) a při nástupu žalobkyně na dětský vlek nebyla v místě přítomna obsluha vleku. Odvolací soud rovněž uvedl, že případné nezaplacení jízdného před nástupem na vlek nevylučuje odpovědnost provozovatele vleku za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu, zejména když takovou situaci provozovatel sám umožnil.

Závěr Nejvyšší soud z případu vyvodil obecný závěr: „Při nastupování nezletilého na veřejný lyžařský vlek, u něhož se předpokládá přeprava dětských pasažérů, přičemž doprovod dospělých na vleku či jejich asistence při nástupu dětí není podmínkou, nelze bez dalšího usuzovat, že tak nezletilý činí na vlastní nebezpečí. Je věcí provozovatele, potažmo obsluhy vleku, zajistit bezpečný nástup na vlek a dát nezletilému lyžaři pokyn, jakým způsobem má na vlek nastoupit.“ Komentované bezpečnostní desatero FIS najdete na:

/desatero

Příspěvek vznikl v rámci projektu GAUK č. 700119 „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky“, řešeného na Univerzitě Karlově, Právnické fakultě

Jak odpovídá provozovatel vleku za případná zranění?

Ý RODINNÝ VŮZ VYBERTE VÁŠ NOV Y SKLADOVEK Z AKČNÍ NABÍDK NANCOVÁNÍM A S VÝHODNÝM FI BEZ NAV ÝŠENÍ

NEOBYČEJNĚ BEZPEČNÉ I ZDATNÉ Jako kompaktní SUV je naše XV jako žádné jiné - je jedinečné. Všestranné na silnici i mimo ni, díky ve standardu dodávanému poctivému pohonu všech kol Symmetrical AWD a vysoké světlé výšce 220 mm vás s přehledem doveze vždy dále ... Velkorysý prostor v interiéru komfortní kabiny, vyvýšená poloha sedadel s vynikajícím výhledem z vozu do všech stran zaručují jak pohodlí, tak i příkladnou bezpečnost. EyeSight, váš druhý pár očí hlídá provoz před a kolem auta. A přestože je stavbou vyšší, má XV nízké těžiště a skvělý podvozek k tomu. To se to řídí!

Navštivte nás na dealerstvích, subaru.cz, zazijsubaru.cz a subaru-butik.cz!

Kombinovaná spotřeba paliva 6,2–7,0 l/100 km, emise CO2 140–159 g/km. Obrázek je pouze ilustrativní.

BEZPEČNÉ A ZÁBAVNÉ SUBARU XV

RESORT

ADVERTORIAL

Jižní Tyrolsko Alpy s příchutí Středomoří

122

Ať lyžujete v Jižním Tyrolsku kdekoliv, doprovázet vás budou fantastické výhledy (Seceda / Val Gardena: směr Sella a Sassolungo)

FOTO: IDM SÜDTIROL/SEIFERT UEBLER

Už jen stručný výčet lyžařských, geografických a kulturních vlastností Jižního Tyrolska je lákavou pozvánkou do této nejsevernější oblasti Itálie: pečlivě upravované sjezdovky, zasazené do monumentálního panoramatu Dolomit, chráněného dědictví UNESCO, moderní lanovky, záruka sněhu a slunce, alpskostředomořský duch oblasti, rozmanitá kuchyně a výborné víno, které si můžete vychutnávat i v horských chatách na svahu. Kdo se rozhodne tamní lákadla objevovat, tomu se obvykle jihotyrolské dolce vita stane láskou na celý život.

Jak se dostat do Jižního Tyrolska Osobním autem se z Prahy do Bolzana/Bozenu dostanete přibližně za šest hodin. Nejpraktičtější příjezdovou trasou je dálnice přes Brennerský průsmyk.

www.suedtirol.info/lyze

123

ADVERTORIAL

3 ZINNEN DOLOMITY FOTO: 3 ZINNEN DOLOMITES/MANUEL KOTTERSTEGER

safari se zážitky

L

yžařskou oblast tvoří pět horských vesniček a městeček se svými lyžařskými areály, z nichž většina je propojena do výletního safari Giro delle Cime. Celodenní lyžařský okruh po sjezdovkách Sextenských Dolomit není jen výletem na lyžích, je to vyhlídková odysea s mnoha milými překvapeními. A trasa okruhu je prakticky každoročně vylepšena nějakou novinkou.

Na hoře Helm, z níž se spouští nejvíce sjezdovek, nejlépe vynikne panorama Sextenských Dolomit, které jsou zároveň největšími slunečními hodinami na světě, tvořenými jednotlivými skalními vrcholy.

Při cestě po mírné sjezdovce řídkým modřínovým lesem směrem do Sextenu se můžete zastavit u výběhu s koňmi. Na Stiergartenu, dalším vrcholu na trase safari, v dálce zahlédnete i ty nejznámější skalní věže – Tre Cime. Na vrcholu Rotwandu se můžete vyfotit s rodinou sněhuláků v nadživotní velikosti,

nakrmit živé soby, které zde chovají, nebo se svézt po jedné z nejstrmějších sjezdovek – černé trati Holzriese. Trasa pokračuje lesní cestou do sedla Kreuzbergpass, kde se rozprostírají nenápadné, ale závodně homologované sjezdovky Marca Girardelliho.

Nejzazším bodem celého safari je zapadlá vesnička Padola s pestrými a liduprázdnými sjezdovkami všech obtížností, vedoucími zalesněným svahem.

V nové sezóně 2020/21 se lyžařům výrazně zpříjemní cesta přes Sexten/Sesto – jednak se budou moci ze Stiergartenu svézt po nové lehké návratové trati do Sextenu, jednak je směrem na Helm vyveze nová 10místná kabinková lanovka s mnohem vyšší přepravní kapacitou oproti původní kyvadlové lanovce.

Velkou výhodou oblasti 3 Zinnen je i její nadmořská výška a orientace svahů, která spolu se zasněžováním zajišťuje výtečné sněhové podmínky po celou sezónu.

FOTO: IDM SÜDTIROL/MANUEL KOTTERSTEGER

FOTO: 3 ZINNEN DOLOMITES/MANUEL KOTTERSTEGER

Sněhuláková rodina na Rotwandu baví nejen děti

Sjezdovky kolem nové luxusní 8sedačky Hasenköpfl na Helmu nabízejí carvingový prostor i panoramata

124

FOTO: IDM SÜDTIROL/MANUEL KOTTERSTEGER

RESORT

Špek a víno jsou tu doslova domácími delikatesami

Lyžařská oblast 3 Zinnen

115 km sjezdovek

2 200 m n. m.

1 132

www.dreizinnnen.com/lyzovani NOVINKY 2020/21 10místná kabinková lanovka Helmjet Sexten nová modrá sjezdovka jako propojení Stiergartenu a Sextenu

FOTO: IDM SÜDTIROL/HARALD WISTHALER

hora pro lyžování naplno

FOTO: SPEIKBODEN/HARALD WISTHALER

KRONPLATZ

FOTO: SPEIKBODEN/MANUEL KOTTERSTEGER

Před noclehem v iglú na Speikbodenu se můžete zahřát u ohně nebo v sauně

Vrchol Kronplatzu zdobí architektonicky jedinečné muzeum Reinholda Messnera

K

ronplatz/Plan de Corones je mezi náročnými sportovními lyžaři jedním z nejoblíběnějších míst Jižního Tyrolska. V jednom areálu si mohou ověřit své silové i technické dovednosti hned na 5 vyhlášených černých sjezdovkách, spojených do výzvy Black 5. Zatímco černé tratě Sylvester a Hernegg ohromí svou pětikilometrovou délkou a více než 1 300m převýšením, výrazně kratší Erta zase láká tím, že si na ní poměřuje výsledky ženská elita Světového poháru. Pětici uzavírají tratě Pre da Peres a Piculin. Závodně ladění jezdci přitom mohou v jediném dni pokořit hned tři jihotyrolské sjezdovky, na nichž závodí lyžařské hvězdy Světového poháru, a završit tak svůj vlastní hattrick. Díky skibusovému a lanovkovému propojení se z černé tratě Erta skibusem přesunou do Alta Badie na sjezdovku Gran Risa a po trase okruhu Sella Ronda ještě do sousedního údolí Val Gardena s její slavnou sjezdovkou Saslong.

Ovšem Kronplatz zdaleka není jen horou pro náročné sportovní fajnšmekry, právě naopak. Východně orientovaný svah nad Olangem/Valdaora je nekonečným letištěm s mírným sklonem, které si užijí i rodiny s dětmi. Kid Safety Park pod lanovkou Alpen Connecting pak děti zabaví překážkovou dráhou a hravou formou je zároveň seznámí s pravidly lyžařské bezpečnosti.

V menších lyžařských areálech Speikboden a Klausberg v postranním údolí Ahrntal naleznou rodiny s dětmi kromě mnoha zábavných atrakcí a výukových parků také klid, neboť oba tamní areály jsou mnohem menší než rušný Kronplatz. Můžete tam také přenocovat v iglú se saunou, užít si východ slunce na vrcholu ve 2 400 m anebo pokreslit sjezdovku na Klausbergu jako první v rámci akce First Track, završené bohatou horskou snídaní.

Speikboden je prověřeným místem pro výuku malých lyžařů

Lyžařské středisko Kronplatz

119 km sjezdovek

2 275 m n. m.

900

Lyžařské středisko Speikboden

38 km

sjezdovek

2 400 m n. m.

950

Lyžařské středisko Klausberg

32 km

sjezdovek

2 510 m n. m.

1 052

www.kronplatz.com/zima/cz NOVINKY 2020/21 10místná kabinková lanovka Olang 1+2

125

RESORT

ADVERTORIAL

SEISER ALM

FOTO: IDM SÜDTIROL/HARALD WISTHALER

FOTO: IDM SÜDTIROL/HARALD WISTHALER

největší evropská horská louka pro malé i velké lyžaře

FOTO: IDM SÜDTIROL/HARALD WISTHALER

Specialitou Seiser Almu jsou malé horské chaty zvané Schwaige

Nejslunečnější sjezdovky Seiser Almu se nacházejí na svazích Monte Piz s exkluzivním výhledem na skaliska Sassolungo a Sassopiatto

126

dodá záběrům freestylových triků ještě dramatičtější rozměr.

Skipas je společný s údolím Val Gardena, kam jezdí ze Seiser Almu za poplatek skibus.

Sjezdařské možnosti se tím rozrůstají na celkem 175 km sjezdovek.

Lyžařské středisko Seiser Alm

175 km sjezdovek

2 249 m n. m.

1 850

www.seiseralm.it/zimni NOVINKY 2020/21

Lanovky na Seiser Almu jsou rychlé a téměř vždy přizpůsobené dětem, třeba automaticky sklápěnou zábranou FOTO: SEISER ALM MARKETING/HELMUTH RIER

N

ejvětší horská louka v Evropě, rozkládající se pod skalními stěnami Schlernu, je ideálním místem pro nejrozmanitější zimní aktivity, a to v klidném rytmu a na zdánlivě nekonečném prostoru, který je v současné době ještě cennějším parametrem než dříve.

Seiser Alm/Alpe di Siusi je příjemně rozjímavou zimní oázou pro všechny generace, ovšem obzvlášť vhodná je pro první, druhé i třetí krůčky dětí na lyžích. Klid ale v žádném případě neznamená nuda! Lyžařské školy mají vlastní výukové parky, jsou tu cvičné louky i sjezdovky pro bezpečné získávání lyžařského sebevědomí, vybavené lanovkami přizpůsobenými pro nejmenší lyžaře.

Každoročně se tu staví také nejlepší italský snowpark a jeden z nejdelších v Evropě. Malí i velcí freestyleři mohou využít až 70 překážek, velkou u-rampu nebo grandiózní big airy. Kuriozitou jsou dřevěné překážky. To vše rámuje dechberoucí panorama, které

nové přemostění sjezdovky Icaro krytá 6sedačka Bamby a video slalom

Děti najdou na Seiser Almu bezpečný, přitom ohromný lyžařský prostor

Kulisu lyžařského areálu Carezza tvoří horská skupina Rosengarten

M

ezi dvěma mohutnými dolomitskými masivy Latemar a Rosengarten se rozprostírají dvě všestranně rodinná lyžařská střediska Obereggen a Carezza. Kromě přírodních divů mohou lyžaři obdivovat i lidskou rukou stvořené architektonické skvosty.

Na svazích Latemaru je architektonickou ikonou především designová horská chata Oberholz, připomínající strom s větvemi. Novinkou Obereggenu je i moderně pojatý bar Loox, situovaný přímo u nástupních stanic lanovek v Obereggenu. Prostorná budova předvede, jak současná architektura dokáže spojit luxusní eleganci s krajinou „luxusních“ Dolomit.

Stavitelskou lahůdkou je také nově vybudovaná kabinková lanovka König Laurin v oblasti Carezza, jejíž podzemní horní stanice ve výšce 2 337 m, navržená renomovaným jihotyrolským architektem Wernerem Tschollem, bude „neviditelná“. Stanice se totiž

nachází ve strmém svahu v blízkosti skalních stěn masivu Rosengarten a nesmí rušit tamní panorama.

S moderní architekturou, nenarušující okolní prostředí, souvisí i další ohledy na životní prostředí. Carezza se již 12 let snaží o energeticky efektivní provoz a díky pečlivě zmapovanému terénu a měření sněhu pomocí GPS se podařilo ušetřit zhruba 25 % pohonných hmot. Hotely v Obereggenu jsou zase vyhřívané výhradně obnovitelnou energií.

NOVINKY 2020/21 nová 10místná kabinková lanovka König Laurin prodloužení sedačkové lanovky Tschein nové linky skibusů mezi oběma areály Obereggen a Carezza

FOTO: OBEREGGEN AG/PAOLO CODELUPPI

FOTO: IDM SÜDTIROL/ALEX FILZ

FOTO: IDM SÜDTIROL/ALEX FILZ

lyžařské souznění s přírodou

FOTO: OBEREGGEN AG/ANTIE BRAITO

OBEREGGEN A CAREZZA

Moderní chata Oberholzhütte v Obereggenu je architektonickou libůstkou

Lyžařské středisko Obereggen

48 km

sjezdovek

2 500 m n. m.

1 550

Lyžařské středisko Carezza

40 km

sjezdovek

2 377 m n. m.

1 882

www.eggental.com/cs

127

RESORT

ADVERTORIAL

STERZING-RATSCHINGS

FOTO: TV RATSCHINGS/MANUEL KOTTERSTEGER

FOTO: TV RATSCHINGS/MANUEL KOTTERSTEGER

FOTO: TV GOSSENSASS/KLAUS PETERLIN

trojnásobné lyžařské překvapení

Ratschings nadchne lyžaře ohromně prostornými sjezdovkami

L

yžování v okolí Sterzingu/Vipiteno se odehrává ve třech menších lyžařských areálech, které svou skromnější rozlohu víc než vynahrazují klidem, prostornými sjezdovkami oblíbené střední obtížnosti a moderními lanovkami. Všechny tři areály jsou pravými tajnými tipy, jejichž objevu nebudou litovat ani náročnější lyžaři.

Největším ze tří zdejších areálů je Ratschings-Jaufen, rozkládající se v postranním údolí na severních svazích, které však nejsou tak stinné, jak by se dalo čekat, nýbrž díky svému mírnému až středně strmému sklonu příjemně osluněné po většinu zimní sezóny.

Kromě supermoderních lanovek Ratschings-Jaufen překvapí i nejpečlivější úpravou sjezdovek, jakou si lze představit, za což byl opakovaně oceněn v mezinárodních soutěžích.

Ladurns je sice malým areálem s pouhými dvěma lanovkami a 15 km sjezdovek, ale velice rozmanitými sjezdovkami od těch cvičných až po tréninkové tratě opravdových

128

závodníků. Patrick Staudacher, mistr světa v super-G z r. 2007, se učil lyžovat právě v Ladrunsu a dnes je po něm nazvána jedna ze zdejších sjezdovek.

Rosskopf je nejslunečněji situovaným areálem na jižních a východních svazích vysoko nad městem Sterzing a Brennerskou dálnicí.

Rodiče malých dětí mohou předat své ratolesti instruktorům a z terasy horské chaty je při „aperitivu“ sledovat. Od předloňské sezóny se lze z hlavního areálu sklouznout na lyžích až do města bez nutnosti návratu lanovkou.

Oblast svádí lyžování kombinovat i s nelyžařskými zážitky – třeba s vychutnáváním místních delikates nebo sáňkováním na jedné z nejdelších drah v Jižním Tyrolsku. Hlavním městem oblasti je Sterzing se zachovalými středověkými kamennými domy, milými restauracemi a kavárnami a mnoha obchůdky. Z pěší zóny je to doslova pár kroků k nástupní stanici lanovky na Rosskopf. Údolí Ratschingstal, Jaufental a Ridnauntal naopak

Na Rosskopfu se příležitostně konají lekce jógy, kterými lze zakončit lyžařský den

Lyžařská oblast Ratschings-Jaufen, Rosskopf, Ladurns

61 km

sjezdovek

2 150 m n. m.

1 300

www.sterzing-ratschings.com/zimni_dovolena skýtají klid v nerušené horské přírodě, jsou tedy ideálním místem pobytu pro ty, kdo dávají přednost relaxaci před vymoženostmi města.

SCHNALSTAL

FOTO: TV SCHNALSTAL/ALEX FILZ FOTO: TV SCHNALSTAL/ALEX FILZ

FOTO: TV SCHNALSTAL/ALEX FILZ

tichý ledovcový svět

D

ivoké a téměř nedotčené údolí, které se z nížiny Vinschgau šplhá k třítisícovkám Ötztalských Alp, je kulisou nezapomenutelného vysokohorského střediska, završeného ledovci.

Až na samém konci údolí se nachází komorní ubytovací resort Kurzras/Maso Corto, z něhož lyžaře za pouhých 8 minut vynese kabinová lanovka na nejvyšší bod ledovcového lyžařského areálu. K lanovce samotné je to přitom z hotelů nebo apartmánů jen pár kroků pěšky. Lyžařský pobyt v takto kompaktním středisku je tedy pohodlný, jak jen může být. Delší je naopak příjezdová cesta, neboť údolí leží poměrně daleko od velkých měst a dálničních tepen. I to je však vyváženo jedinečnou předností, a totiž že můžete mít prakticky po celou zimu sjezdovky jen pro sebe a poslouchat všudypřítomné vysokohorské ticho.

Nároční lyžaři ocení teprve nedávno vybudovanou strmou tréninkovou trať Leo

Gurschler nebo náročnou sjezdovku Teufelsegg. Pohodoví lyžaři si zase nejspíše oblíbí širokánské ledovcové svahy. Vhodné terény najdou i začátečníci, jimž slouží cvičné svahy Glocken přímo v údolí.

Z nové vyhlídkové platformy Iceman Ötzi Peak, která je vzdálená 10 minut pěšího výšlapu od horní stanice Grawandu, je vidět na místo nálezu slavné Ötziho mumie poblíž vrcholu Similaun a také na rozvodí Černého a Středozemního moře.

NOVINKY 2020/21 vyhlídková platforma Iceman Ötzi Peak nová tréninková sjezdovka v lokalitě Lazaun nový vzhled hlavní přístupové kabinové lanovky (modré kabiny)

FOTO: TV SCHNALSTAL/ALEX FILZ

Nejmodernější lanovkou Schnalstalu je 10místná kabinka na vrchol Lazaun

Jihotyrolské lahůdky si můžete vychutnávat i ve více než 3 000 m n. m.

Ledovcový lyžařský areál Schnalstal

42 km

sjezdovek

3 212 m n. m.

2 011

www.schnalstal.it

129

RESORT

SKIPAS

ADVERTORIAL

1+1 ZDARMA

JEDEN Z DVOJICE LYŽUJE 1x V SEZÓNĚ ZDARMA ami Kupón s podmínkci najdete na kon časopisu!

Z Malina Brda si užijete nejen dlouhý a prostorný sjezd, ale i výhled až k Vysokým Tatrám

130

3 000 2 500 2 000 1 500

12 km 8,5 km

1 000 500

50 %

PROSINEC

ŘÍJEN

SRPEN

ZÁŘÍ

os./hod.

ČERVENEC

ČERVEN

KVĚTEN

www.skipark.sk

0

m n. m.

8 500

1 DUBEN

8 1

25 %

LISTOPAD

25 %

ÚNOR

s dětskými vleky a výukovým parkem. Pro zpestření nechybí ani snowtubingová dráha.

Za dobrých sněhových podmínek mohou do stopy vyrazit i běžkaři, jimž se upravuje 10 km tratí, a to jak v údolí na vlkolíneckých loukách, tak v hřebenových partiích Velké Fatry. Na Malině Brdu je příjemné i odpočívat – třeba na slunečné terase chaty Dária se samoobslužnou restaurací. Kdo se chce ubytovat v bezprostřední blízkosti sjezdovek, může využít právě chatu Dária nebo hotel Hrabovo v údolí. Lyžařský areál je z Česka dobře dostupný i vlakem Českých drah, přičemž lyžaře od nádraží až pod sjezdovku přepraví skibus.

3 500

K O N S V E O S L

BŘEZEN

omovský kopec města Ružomberok ve slovenské Velké Fatře je kompaktním lyžařským areálem, kde si zajezdí fanoušci carvingu, freerideři, milovníci dlouhých výletních sjezdů i začínající děti. Malinô Brdo se dá pomyslně rozdělit na dvě patra. Horní patro představuje otevřenou planinu s širokou sjezdovkou a volným terénem, zatímco spodní zalesněné patro protíná subtilnější, ovšem o to delší sjezdovka – z vrcholu až do údolí měří 3,9 km. Freeskieři i snowboardisté tu najdou snowpark s mnoha překážkami s vlastním vlekem, umístěný v mezipatře lyžařského areálu. Tamtéž se nachází také cvičná louka

4 000

LEDEN

MALINÔ BRDO dlouhá a široká sjezdovka D

Malinô Brdo

1 209 664 m

545

R

M

K R A SP S O IE R V C O IN > M I K NTA T S R E A T L > U FAS EI O M AK E HIGHLIGHTS > R B 2 Foto©: MIRJAGEH

019

/202

0

RESORT

ADVERTORIAL

TIPY NA ZIMU

ČESKO, jak jej možná neznáte

2020/21

132

FOTO: SKIMU

Milovníky lyžování čeká zimní sezóna, která bude obzvlášť nepředvídatelná. Omezení pro zahraniční turistické cesty může být ale vítanou příležitostí objevit méně známé kouty české krajiny. Nechte se zlákat skromnějšími lyžařskými areály, vyrazte do tiché horské přírody na skialpech nebo se vydejte za panoramaty do nekonečných bílých stop na běžkách.

Anebo se nechte překvapit novinkami, které letos vyšperkují nabídku známých lyžařských letovisek!

KRKONOŠE Nejvyšší a lyžařsky nejrozvinutější české pohoří je poměrně hustě osázeno horskými středisky, lanovkami, vleky a sjezdovkami, což se přirozeně odráží i na zvýšené hustotě turistů. Kdo si chce užít sjezdovky dlouhé skoro jako v Alpách, ten zamíří na Lysou horu do Rokytnice nad Jizerou, na Černou horu v Janských Lázních nebo do Špindlerova Mlýna. Kam se ale mohou vydat lyžaři, kteří hledají spíše méně frekventované tratě nebo atmosféru tradičních krkonošských bud?

Čistá horská architektura Pokud dbáte na estetiku a uspokojuje vás architektonický klid, příjemné prostředí pro své zimní výlety najdete v Horní Malé Úpě na východě Krkonoš.

Osada v krkonošském průsmyku leží přímo na státní hranici, jakoby na samém konci světa, takže možná proto tam nedoputoval socialistický realismus a podobné nápady, které dodnes pitvoří mnohá historická centra i leckterá horská střediska. V Malé Úpě můžete očekávat původní, vesměs citlivě zrekonstruované horské boudy, které osvěžují moderně střižené, dřevem obložené domky rozházené mezi nimi po okolních loukách. Harmonicky tak doplňují tamní horskou krajinu, které v širší perspektivě dominuje nejvyšší český vrchol – Sněžka.

V Horní Malé Úpě se můžete na Sněžku dívat z neokoukané perspektivy

HORNÍ MALÁ ÚPA

133

RESORT

ADVERTORIAL

Středně dlouhé sjezdovky bez davů Jedním z míst, kde se na příjemně tvarovaných červených sjezdovkách o délce okolo jednoho kilometru svezete v nerušeném tempu, jsou areály Šachty a Kamenec ve Vysokém a v Jablonci nad Jizerou na západní straně Krkonoš. Důvodem jejich klidnějšího tepu jsou především kotvové vleky, které jejich sjezdovky obsluhují.

FOTO: SKIMU

VYSOKÉ A JABLONEC NAD JIZEROU

Sjezdovky areálu Šachty ve Vysokém nad Jizerou se rozkládají na prostorných loukách

Na pivo od Trautenberka Po sportu na čerstvém vzduchu je potřeba odpočinek, ale také dobré jídlo a pití. A právě to poskytuje maloúpský pivovar Trautenberk. Je umístěn ve sklepních prostorech rekonstruované horské boudy v centru Malé Úpy a jeho produkty se čepují v širokém dalekém okolí – mnozí boudaři jsou totiž zároveň jeho akcionáři. Pivo na jeho domácí půdě je ale nejlepší volba, už proto, že můžete ochutnávat z více druhů. V příjemném interiéru pivovarské restaurace tak nasytíte a ukonejšíte nejen tělo, ale i duši. A chuťové pohárky.

POMEZNÍ BOUDY FOTO: SKIMU

Na Pomezních Boudách si vaří vlastní pivo Trautenberk

Jedno z nejvyšších lyžování Lyžařský areál SKiMU, což je zkratkou Ski Malá Úpa, bývá pravidelně jedním z prvních, kde se v Česku lyžuje. Za to samozřejmě vděčí hlavně nadmořské výšce 1 050 m, která výrazně zvyšuje pravděpodobnost setrvání sněhových srážek a zároveň zajišťuje bezpečné podmínky pro tamní efektivní systém technického zasněžování. Sezónu pro sjezdaře otevírá obvykle sjezdovka z Lesního hřebene – příjemná, pravidelná a přehledná červeno-modrá trať. V době hlavně sezóny je už pod sněhem i druhý tamní areál U kostela ležící pod protějším Pomezním hřebenem. Velkou novinkou je propojení obou areálů systémem nových vleků a sjezdovek včetně technického zasněžování, které umožní lyžařům volně kombinovat výhody obou lyžařských koutů a přejíždět tam i zpět pouze na lyžích.

HORNÍ MALÁ ÚPA

134

Horní Malá Úpa je zachovalá krkonošská horská obec

Krkonoše jsou také už nejméně 10 let nejlepším českým revírem skialpinistů, pohybujících se po horách vlastními silami na lyžích, umožňujících téměř plnohodnotný sjezd a díky stoupacím pásům i pohodlný výstup. Právě v roce 2010 totiž správa národního parku zpřístupnila skialpinistům osm tras, které sice povětšinou kopírují značené zimní turistické trasy, ale některé sjezdy nebo části výstupů jsou vedeny i volným terénem, který je jinak legálně nepřístupný. Jednotlivé trasy lze samozřejmě kombinovat, čímž vzniká poměrně rozmanité skialpinistické hřiště, na němž si užijete především klidu, panoramat i trochu prašanových sjezdů. Ve výchozích střediscích jsou k dispozici půjčovny vybavení i zkušení průvodci, doporučuje se pečlivá příprava trasy a stažení aplikace Záchranka.

Ledopád v Labském dole Špindlerův Mlýn je v první řadě synonymem nejznámějších krkonošských sjezdovek a nejrůznějších epických zážitků a aktivit. Obklopuje jej ale i klidnější příroda. Jedním z atraktivních výletních cílů nedaleko Špindlerova Mlýna mohou být ledopády v Labském dole, které se prostírají od Harrachovy jámy kolem Pančavského vodopádu až po skálu Krakonošova hlava. V zimě nejsou přímo přístupné, ale dají se pozorovat od Labské boudy, anebo z nezajištěné trasy Labským dolem, kterou mohou skialpinisté stoupat k Labské boudě.

LABSKÝ DŮL

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

FOTO: SNOWTOUR

Na pásech do nitra horské přírody

V Krkonoších je pro skialpinisty vyznačeno osm tras, schválených správou národního parku

Údolím Bílého Labe k Luční boudě Možná nejkrásnější skialpinistická túra v Krkonoších, značená č. 3, vás zavede ze Špindlerova Mlýna podél Bílého Labe na Luční boudu, odkud je možné za příznivých podmíněk pokračovat třeba až na vrchol Sněžky, a pak okruhem po odvrácené straně Kozích hřbetů zpět.

Návratové varianty umožňují volit mezi náročnějším sjezdem, pro který je vhodná znalost lavinové problematiky, anebo delší trasou s mírnějším a bezpečnějším sjezdem, klidně třeba po sjezdovce.

Po frekventované cestě úbočím Kozích hřbetů dorazíte ze Špindlerova Mlýna k Boudě u Bílého Labe, kde se většina turistů a běžkařů odpojí na Slezské sedlo, zatímco skialpinisté pokračují vzhůru po modré, místy úzké a náročnější Weberově cestě, přímo podél koryta potoku. Odměnou jsou krásné říční útvary v podobě tůněk a vodopádů, které se v zimě halí do bílé peřiny. Luční bouda je nejen horskou

ubytovnou, kde si před spaním můžete dopřát finskou saunu, ale je i vyhlášenou pekárnou s pověstnými rohlíky a borůvkovými koláči, nebo pivovarem s výtečným pivem Paroháč. Přespání umožňuje vyrazit následující den brzy ráno na Sněžku a na vrcholu stanout ještě před davy běžných turistů. Podle povětrnostních podmínek může být výstup ve skialpových botech poměrně náročný, zapotřebí mohou být i mačky, naopak při výjimečně dobrém sněhu lze výstup až nahoru zvládnout na lyžích.

Z Luční boudy se zkušenější sjezdaři vydají po staré Bucharově cestě do Dlouhého dolu, kde absolvují strmější sjezd volným terénem, méně zdatní mohou přejet k Výrovce a odtud opět, zpočátku strměji, do Dlouhého dolu, anebo přes bufet Na Rozcestí a Klínovku kolem Stohu do Svatého Petra anebo na vršek Přední Planiny, odkud se zpět do města svažují sjezdovky.

ŠPINDLERŮV MLÝN

135

© CZECHTOURISM – FOTOBANKA, AUTOR: JAN STRAKOŠ

RESORT

ADVERTORIAL

JIZERSKÉ HORY

Zbrusu nová sjezdovka na Ještědu Na Jizerské hory navazuje i známý vrchol Ještěd, jehož lyžařský areál se letos dočkal převratné novinky – nové 1,5 km dlouhé a 45 m široké sjezdovky Nová Skalka, která se nejspíš stane nejoblíbenější v celém areálu, neboť je obsloužena rychlou 4sedačkovou lanovkou. I další tratě na Ještědu byly letos rozšířeny a v příštím roce má proměnu liberecké dominanty završit osvětlení Nové Skalky nebo nové propojení Slalomáku s centrálním parkovištěm.

Dlouhé sjezdovky i rozmanité svahy pro děti Prostorné sjezdovky s pohodlnými sedačkovými lanovkami krkonošských parametrů nabídne v Jizerských horách v první řadě jejich největší areál Tanvaldský Špičák. Tratě všech obtížností jsou díky severní orientaci po ránu tvrdé, ovšem v exponovaných termínech zpravidla už brzy po ránu velmi frekventované. Jizerské hory však nabízejí i řadu komornějších areálů, které jsou vhodné nejen pro rodinné lyžování – v okolí Kořenova třeba areál U Čápa s atrakcemi pro děti nebo Rejdice s kvalitním snowparkem, poblíž Liberce pak Severák s pomalými vleky a mírnými svahy pro začátečníky. Menší areály jsou výbornou volbou pro půldenní lyžování – členitá Černá Říčka zabaví děti svezením mezi chalupami, komorní Zásada trdelníkem u dojezdu, Plavy koníkem a oslem na svahu a Světlý vrch v Albrechticích pak svou prosluněnou polohou. Naprostá většina místních areálů nabízí i večerní lyžování.

LIBEREC – JEŠTĚD

Za výhledy nebo na sáně Jizerské hory mají kvůli intenzivní úpravě stop omezený prostor pro pěší turisty, kteří běžeckým lyžím neholdují. Zajímavým cílem pro „pěšáky“ může být některá z mnoha jizerskohorských rozhleden. Jen letos přibyla jedna futuristická nad Tanvaldem a druhá tradičnější nad Albrechticemi. Někdy bývají otevřené i v zimním období, což si ověřte před výletem.

Z Černé studnice, kde najdete mimo jiné krásnou kamennou rozhlednu od architekta Roberta Hemmricha, se dolů můžete vydat i po 4kilometrové přírodní sáňkařské dráze, která vás doveze až do Smržovky ke skiareálu Filip. Doporučuje se sem vydat brzy po sněžení, než se povrch pod náporem sáněk a bobů ujezdí do ledovata, což může způsobit až příliš adrenalinový zážitek. Populárním cílem je i elegantní rozhledna Štěpánka nad Příchovicemi. Když zaparkujete u kravína, bude vás čekat přímý výstup o délce 1,5 kilometru, cestu zpět si můžete zpestřit na bobech či sáních.

TANVALD, ALBRECHTICE, SMRŽOVKA

© CZECHTOURISM – FOTOBANKA, AUTOR: JAN STRAKOŠ

TANVALD, DESNÁ, KOŘENOV, ZÁSADA

Krajina kolem osady Jizerky

136

Známý běžecký ráj, kde se najdou i klidnější místa Horní partie Jizerek jsou svými táhlými oblými hřebeny jako stvořeny pro běžecké lyžování. Pokud se ovšem do stop chcete vydat z populárního Bedřichova či blízkého okolí, nastavte si budík na brzkou ranní hodinu, protože později během dopoledne již nejspíš nezaparkujete. Menší nápor aut na parkovištích bývá zpravidla na východní straně pohoří, kde je populárním výchozím místem osada Jizerka a přilehlý Polubný, rozšířené parkoviště najdete také v Desné u vodní nádrže Souš, odkud se můžete díky příjemnému profilu vydat i s dětmi směrem na Smědavu, která je zase výchozím místem pro lyžaře přijíždějící od Frýdlantu. Upravené stopy jsou i nad Příchovicemi v okolí Hvězdy s krásnou rozhlednou Štěpánkou na vrcholu na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš. Při dostatku sněhu i v nižších partiích svahů se upravují stopy rozprostírající se mezi Zásadou, Plavy a Držkovem, v němž je nejlepší nástup z parkoviště u fotbalového stadionu. Tyto stopy sice nenabízejí tak impozantní výhledy a porci kilometrů, ale potěší komorní atmosférou.

DESNÁ, PŘÍCHOVICE

FOTO: SNOWTOUR

ORLICKÉ HORY Náhorní planina za horami Orlické hory jsou svou polohou mezi známějšími a vyššími sousedy – Krkonošemi a Jeseníky – předurčené skýtat komornější prostředí. Jedním z jejich nejméně nápadných, a přitom lyžařsky obzvlášť hodnotných zákoutí je Orlické Záhoří. Obec, sestávající ze šesti menších osad, se rozkládá na náhorní plošině za hlavním hřebenem Orlických hor podél polských hranic. Jistá nedostupnost oblasti „za horami“ je příslibem klidu a ve spojení s řídkou zástavbou a rozsáhlými pastvinami také neobvyklou prostorností.

ORLICKÉ ZÁHOŘÍ

Pohled na svah Zakletého vrchu se sjezdovkami

Sjezdovky se dvěma novými lanovkami

Za dobrých sněhových podmínek se náhorní plošinou táhnou kilometry pravidelně upravovaných běžeckých stop.

Jejich součástí je i jedinečný čtyřapůlkilometrový osvětlený okruh v místní části Jadrná, kde si lze zaběhat až do devíti a o víkendu do desíti hodin večer.

Záhořské stopy jsou propojené také s hřebenovými trasami, jejichž přirozeným východiskem je sedlo Šerlich, přístupné po horské silničce z Deštného. Trasa mezi Šerlichem a Velkou Deštnou, nejvyšším vrcholem Orlických hor, je zřejmě vůbec nejfrekventovanějším turistickým tahem celého pohoří, který využívají pěší i běžkaři.

Velká Deštná je totiž i díky nové rozhledně, zaujímající jak panoramatem od Krkonoš až po Králický Sněžník, tak svou architekturou, připomínající proudy deště, atraktivním cílem. Běžecké stopy pokračují po hřebeni přes nebo poblíž tisícimetrových vrcholů Koruna, Homole a Tetřevec až na sedlo Mezivrší, další výškový nástupní bod do stop. Nedaleká rozhledna na Anenském vrchu je skromnější, ale také méně rušnou vyhlídkovou alternativou Velké Deštné, která je dostupná bílou stopou. Pokračovat odtud lze k unikátně rekonstruovanému kostelu s prosklenou střechou v Neratově nebo k pevnosti Hanička. Ostatně vojenské betonové bunkry a „řopíky“, připravené k obraně Československa před 2. světovou válkou, lemují prakticky všechny hřebenové cesty.

V Orlickém Záhoří a jeho okolí je i nespočet sjezdařských možností – od malých retro areálů až po plnohodnotná moderní ski centra. Přímo na území obce se nachází vleky se sjezdovkou v areálech Bedřichovka, Jadrná a Černá Voda, které využívají zvrchu svižnějšího svahu s pozvolnějším dojezdem a jejichž klid ocení hlavně méně nároční lyžaři. Již v příštím roce by měla pozornost lyžařů přitáhnout nová 1,5 km dlouhá sjezdovka se 4sedačkovou lanovkou, která vyveze sjezdaře i běžkaře až na hřebenovou cestu pod vrcholem Koruna. Nedaleko od Záhoří se pak nacházejí i dva hlavní orlickohorské areály s kompletní

obtížnostní paletou sjezdovek a veškerým zázemím – Deštné a Říčky.

Právě Říčky se letos blýsknou nově postavenou lanovkou – jen 14 let starou 4sedačku, ovšem neodpojitelnou s nižší rychlostí a nízkou sedací opěrkou, nahradí repasovaná odpojitelná 6sedačka s bublinou, která zajistí rychlejší a pohodlnější výjezd lyžařů na start zdejších sjezdovek ze Zakletého vrchu. Říčky jsou zároveň jedním z nejlépe zasněžovací technikou vybavených center v Česku, díky čemuž se tu spolehlivě lyžuje od první poloviny prosince až do začátku dubna, a to vždy na kvalitně vysněženém a pečlivě upraveném povrchu.

ORLICKÉ ZÁHOŘÍ, ŘÍČKY V ORLICKÝCH HORÁCH FOTO: SNOWTOUR

Běžkařská hřebenovka se dvěma rozhlednami

ŠERLICH, VELKÁ DEŠTNÁ, MEZIVRŠÍ Sjezdovky v Říčkách stékají ze Zakletého vrchu prostornými lesními průseky

137

FOTO: AREÁL KOUTY

RESORT

ADVERTORIAL

JESENÍKY

138

Sjezdovky v Koutech spadají po svazích Medvědí hory, za níž se zdvihají Dlouhé Stráně

Kolem Dlouhých Strání v bílé stopě Kromě oblíbené, panoramatické, ale dosti frekventované trasy mezi Ovčárnou, Švýcárnou a Červenohorským sedlem si výhledů užijí běžkaři také na klidnějších tratích protilehlého hřebene okolo vrcholů Mravenečník a především Dlouhé Stráně, do něhož je zapuštěna nádrž vodní elektrárny.

Nadmořská výška přes 1 300 metrů zajišťuje nejen parádní výhled na Praděd a nejvyšší hřeben Jeseníků, ale také velmi spolehlivé sněhové podmínky.

Přímo po obvodu vodní nádrže se vine udržovaný 3 km dlouhý okruh zvaný Stadion. Po úbočích Mravenečníku a Dlouhých Strání pak probíhá 15 km dlouhý okruh s výhledy na vrcholy i do okolních příkrých a táhlých údolí. Stopy jsou díky 6sedačce pohodlně přístupné z Koutů nad Desnou – od její horní stanice pak stačí uběhnout 3,5 km po mírně stoupající nebo vrstevnicovité cestě k vodní nádrži.

KOUTY NAD DESNOU

Skialpinistická procházka k Petrovým kamenům Jeseníky mají, podobně jako Krkonoše, velký potenciál pro skialpinisty, bohužel dosud nejsou vytyčené žádné speciální skialpinistické trasy, a je tak třeba se držet pouze značených cest. Jednou z pěkných vyhlídkových tras je okruh z Karlova pod Pradědem, nebo ještě lépe z Kopřivné, odkud výstup usnadní zasněžovaná sjezdovka, přes Temnou. Po žluté turistické značce se dostanete na zalesněný vrchol, odkud ještě žádné výhledy nejsou, je to ale příjemný výšlap. Vrátit se lze mírným svahem v řídkém lese stejnou trasou, anebo pokračovat směrem na Petrovy kameny, odkud vedou sjezdovky na Ovčárnu. V této části trasy se konečně otevřou i velká jesenická panoramata.

Odtud se jde po značené běžkařské magistrále po holé pláni k Jelení studánce a dále směrem ke Karlovu, do nějž se sjede po jedné z tamních sjezdovek.

KARLOV POD PRADĚDEM

Pohled z jižních svahů nad Červenohorským sedlem směrem k Pradědu

FOTO: SKIAREÁL ČHS

V Jeseníkách čekají lyžaře desítky středisek všech rozměrů – od malých, které znají jen místní a fajnšmekři, přes středně velká s domáčtější atmosférou až po velká, poměrně rušná centra s dlouhými sjezdovkami a modernějšími lanovkami.

Z těch menších určitě stojí za pozornost třeba Branná s dvousedačkovou lanovkou a červenou i modrou sjezdovkou, a to nejen kvůli každoročnímu „hecu“ být jedním z nejdříve zasněžených a otevřených areálů, ale i pro přátelskou a družnou atmosféru, o kterou pečuje majitel, zvaný Bandita.

Milovníky klidných a komorních svahů zaujme třeba Brněnka nedaleko Vernířovic.

Mezi středně velkými areály vyniká Přemyslov, nacházející se v klidnějším zákoutí mezi hlavními silničními tahy na Ramzovské a Červenohorské sedlo. Zdejší čtyřsedačková lanovka obsluhuje hlavní příjemnou modrou i přímou sportovní černo-červenou sjezdovku.

Velká střediska s dlouhými sjezdovkami reprezentují Kouty s výkonnou 6sedačkovou lanovkou, Červenohorské sedlo s kouzelnými panoramaty nebo širší okolí Karlova pod Pradědem, kde se nachází velké množství sjezdovek, částečně propojených cestami nebo skipasem. Kromě rušných sjezdovek v centru Karlova nebo v Kopřivné, které obsluhují pohodlné sedačkové lanovky, najdete i klidnější zákoutí, třeba karlovský Klobouk se sportovními tratěmi.

FOTO: SNOWTOUR

KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK Malé pohoří, jež je významným evropským rozvodím, se do povědomí lyžařů dostává v posledních letech hlavně díky dynamicky se rozvíjejícímu resortu Dolní Morava, který se nachází přímo na úpatí nejvyššího vrcholu. I letos čekají návštěvníky novinky. Nově bude pro večerní lyžování osvětlena 600 m dlouhá červená sjezdovka Kamila, nacházející se kousek pod už zdálky dominantní konstrukcí zdejší vyhlídkové Stezky v oblacích. Díky vloni vybudované Vyhlídkové sjezdovce se v areálu nabízí hned čtyři kombinace sjezdů o délce dva až tři kilometry. Areál mohutně investuje do zasněžovacích kapacit a i letos přibudou na svazích nová děla a tyče.

Dominantou Dolní Moravy je Stezka v oblacích

Luxusní 6sedačka ve Skiareálu Kraličák V kraji pod Sněžníkem upoutá letos pozornost lyžařů i rodinný areál Kraličák, kde se spustí nová luxusní 6sedačka ze Stříbrnic. Jedním z dalších rodinných areálů s velmi přátelskou atmosférou jsou Kunčice, jejichž prostorné sjezdovky obsluhuje 4sedačka a několik vleků. Na Dolní Moravě bude novinkou večerní lyžování.

DOLNÍ MORAVA, STŘÍBRNICE, KUNČICE

BESKYDY A JAVORNÍKY Nejvýchodnější pohoří na území Česka je součástí Karpat a má oproti ostatním domácím horám poněkud odlišnou stavbu se strmějšími svahy, byť završenými často oblými vrcholy. Lyžařské areály jsou rozdrobenější a menší, soustředěné často na úpatí svahů. Nejvýznamnější lyžařské centrum v Bílé je kromě rozmanitých sportovních sjezdovek známé i jedním z největších dětských parků na Moravě.

V Javorníkách je pak největší koncetrace lyžařských svahů ve Velkých Karlovicích.

Vyhlášený snowpark, doplňující pestrou červenou sjezdovku, zajišťuje umístění na předních pozicích Karolince, menšímu areálu nedaleko Vsetína.

FOTO: SNOWTOUR

Na Lysou horu nebo Ropičku na pásech V Beskydech přitahuje skialpinisty v první řadě nejvyšší vrchol – Lysá hora, který je dostupný z několika směrů po značených cestách. Jednou z nich je trasa z obce Krásná, kde lze v části Zlatník vystoupat po sjezdovce kolem původního vleku Fela a dále po lesní cestě a červené turistické značce a v závěru pak po bývalém lyžařském svahu až na vrchol. Trasa včetně sjezdu měří cca 10 km a překonává převýšení 700 metrů.

Ve slezské části Beskyd je lákavá skialpinistická trasa z Komorní Lhotky na Ropičku a dále po jedné z nejprudších, avšak neupravovaných sjezdovek do Řeky, odkud se opět vystoupá na rozcestí pod Ropičkou a sjede zpět k výchozímu bodu trasy. Trasa měří cca 16 km a překonává převýšení 690 metrů.

LYSÁ HORA, ROPIČKA

Sjezdovku v Karolince doprovází v celé délce snowpark

139

RESORT

ADVERTORIAL

FOTO: JAN HOCEK

VYSOČINA

Sjezdovky s kuriozitami Sjezdaři se na Vysočině musí spokojit s kratšími sjezdovkami v menších areálech, které jsou lákavé hlavně pro lyžaře z přilehlého okolí.

Kromě toho, že dobře poslouží k výuce malých dětí a spíš ke spontánnímu sklouznutí zdatnějších lyžařů, mnohé z nich zaujmou i kuriozitami. Mezi ty nejvýraznější patří přemostění silnice, které dovolilo prodloužit červenou sjezdovku v Hlinsku až na bezmála 500 m. V Lukách nad Jihlavou zase uprostřed sjezdovky stojí pravá horská chata. Sjezdovka na Fajtově kopci nedaleko Velkého Meziříčí zase za svůj vznik vděčí zemině ze stavby dálnice D1, od níž se areál nachází necelých 300 m. K nejlépe vybaveným areálům pro děti patří Olešnice na Moravě, vzdálená jen hodinu z Brna, kde se lyžuje na široké přehledné louce, přímo na svahu je restaurace i dětský koutek.

HLINSKO, VELKÉ MEZIŘÍČÍ, OLEŠNICE

140

Vysočina se může i přes nižší nadmořskou výšku pochlubit rozsáhlými běžkařskými terény i dlouhou lyžařskou tradicí, vždyť na Novoměstsku si lyže nazul lesník z Fryšavy dokonce o rok dříve než známý hrabě Harrach v Krkonoších. Oproti hřebenům hlavních českých a moravských pohoří mívá Vysočina také přívětivější počasí, což ocení nejen rodiče při výletu s dětmi.

Nejvíce upravovaných stop, až 100 km, se soustředí do okolí Nového Města a Žďáru nad Sázavou. Trasy se rozbíhají po loukách, lesy i kolem vesnic nebo malebných samot.

Nejznámějším východiskem stop je stadion Vysočina Arena se závodními okruhy i odbočkami na turistické trasy. Jedna z těch nejoblíbenějších vede ke Třem Studním a Fryšavě, jejíž louky si díky mrazivému mikroklimatu vysloužily přezdívku Fryšavský ledovec. Stopy dále stoupají a krajina má téměř horskou atmosféru.

NOVÉ MĚSTO NA MORAVĚ

FOTO: SNOWTOUR

Jedna z oblíbených běžeckých tras Žďárskými vrchy směřuje na Fryšavu

Stopami po loukách i kolem malebných samot

Příměstský areál v Hlinsku je výborně vybaven pro lyžařskou výuku dětí

FOTO: SNOWTOUR

ŠUMAVA A NOVOHRADSKÉ HORY Se skialpy jen po cestách lesem Na Šumavě, proslulé především svými běžkařskými terény, se můžete vydat na výlet i na skialpech, ovšem všech sedm skialpinistických tras o celkové délce 48 km vede lesními porosty po trasách turistických značek, nedostanete se tedy legálně do úplně volného terénu. Trasy jsou oproti těm krkonošským značeny, a to žlutými kulatými značkami s lyžařem. Všechny krouží kolem železnorudských vrcholů Pancíř a Špičák, kde se nacházejí i lanovky a známé sjezdovky. ŽELEZNÁ RUDA

Lipenské sjezdovky jsou mírné a prostorné

Běžkařská klasika ve zjizveném kraji Děti se rýmují s Lipnem Velmi výrazně se jako celoroční rodinná destinace v posledních letech etablovalo Lipensko. Jeho lyžařská škola a dětský výukový park patří mezi největší u nás.

Kromě mírných cvičných sjezdovek má Lipno i množství atrakcí – bobovou dráhu, stezku korunami stromů anebo jedinečnou přírodní bruslařskou dráhu na zamrzlé hladině lipenské vodní nádrže.

LIPNO NAD VLTAVOU

Prvním výchozím bodem je Hojná Voda, ves posazená mezi dvěma dominantními horami, Kraví a Vysokou. V ní najdete několik parkovišť (spodní je i s toaletami), odkud se dá vyrazit již na běžkách. Trasy krouží skrze lesy a proplétají se pasekami v okolí zaniklých obcí, starými alejemi, v průsecích po někdejší železné oponě i k samotné státní hranici.

Zavedou i k Hojnovodskému pralesu, jedné z nejstarších přírodních rezervací Evropy, nebo k Mlýnskému rybníku, kde kdysi stávalo v bezpečí uzavřené pohraniční oblasti rekreační sídlo komunistických pohlavárů. Ve sněhově povedených zimách se tamní stopy dokážou natáhnout až na nějakých 35 km.

Druhou oblastí, kam se vyplatí na běžky do Novohradek vyrazit, je okolí Pohoří na Šumavě, obce s pohnutým osudem, která se

jen velmi zdlouhavě probírá k novému životu.

Stopy jsou vyřezané zejména na pláních rozlehlé a divoce malebné náhorní plošiny až k obci, v níž stojí oživené torzo kostela a několik nových objektů, jež však zdaleka nezastiňují jizvy kdysi odsunuté civilizace. Lyžařské cesty vedou až ke státní hranici, krouží po otevřených pláních a rašeliništích, aby se pak vrátily kolem Jiřické nádrže zpět k penzionu sevřeném v údolí Pohořského potoka.

Je nasnadě, že při dostatku sněhu lze vyrazit i mimo stopu, kde se dá putovat po mnohých starých i nových lesních cestách. Takovým odvážlivcům pak turistickou infrastrukturu (vše potřebné si musíte vzít s sebou) nahradí nebývalý klid a nepřítomnost civilizace, kterou dokládá i tamější přítomnost vlka nebo rysa ostrovida.

HOJNÁ VODA, POHOŘÍ NA ŠUMAVĚ FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Zapomenuté hory Jihočeské Novohradské hory by se mohly chlubit titulem nejzapomenutějšího horstva Česka.

Ovšem skutečnost, že několik nejvyšších vrcholů zde překračuje kótu 1 000 metrů, naznačuje, že i v nich budou v zimě obstojné podmínky pro lyžování. V tamních rozlehlých hvozdech ozvláštněných hned dvěma pralesy nenajdete sjezdovkové areály, pouze nadšence, kteří v zimě vyřezávají běžkařské stopy pomocí stopaře za skútrem – což značí, že zde své potřeby uspokojí lyžaři klasičtí, kterým stačí dvě paralelní stopy.

Běžkařské trasy v Novohradských horách vedou velmi řídce obydlenou krajinou

141

ADVERTORIAL

KRUŠNÉ HORY

Plešivecká prostornost Jedním z nejnověji vzniklých lyžařských areálů v Česku je Plešivec. Tisícimetrová hora nese vícero variant kratších i dlouhých sjezdů, jimž je společná až neobvyklá šíře a většině z nich i strmější úvod a pozvolnější dojezd. Jako moderní areál na zelené louce je obsloužen třemi moderními sedačkovými lanovkami, z toho dvěma odpojitelnými. Slabší stránkou Plešivce bývají sněhové podmínky, proto i sezóna bývá kratší, zato se můžete téměř spolehnout na příjemně volné sjezdovky.

FOTO: SKIAREÁL PLEŠIVEC

RESORT

ABERTAMY, PSTRUŽÍ

Snowkitingové pláně u Božího Daru Okolí Božího Daru a Klínovce není známé jen svými lyžařskými přednostmi, ale za prvotřídní destinaci je považují i snowkitisté. Pláně s více než tisícimetrovou nadmořskou výškou, tedy i s dostatkem sněhu po celou zimní sezonu, velmi častým větrem a rozmanitým terénem, se řadí mezi nejlepší snowkitingové spoty v Česku. Kitovat se tu dá prakticky při všech směrech větru, navíc v krajině téměř nepřekáží dráty elektrického vedení, jako tomu bývá na mnoha příhodných místech jinde.

Inovativní Klíny Malým, ovšem moderně vybaveným krušnohorským areálem s neotřelými nápady jsou Klíny. Mírnější sjezdovky obslouží čtyřsedačka, dvě pomy a pojízdný koberec.

V areálu je malý snowpark, dětské výukové hřiště, které pro první krůčky malých lyžařů využívá tenisové kurty, a veškeré zázemí od bufetu přes restauraci až po půjčovnu a školu.

Nejčerstvější novinkou je adrenalinová lanová dráha Zipline, jedna z nejdelších na světě, na níž můžete připevněni ke kladce doslova přeletět údolí tam a zpět.

KLÍNY FOTO: SNOWTOUR

BOŽÍ DAR

Krušnohorský Plešivec nese široké sjezdovky všech obtížností

142

Letošní novinkou v Klínech je unikátní dráha zipline

STŘEDNÍ ČECHY

ČESKÉ ŠVÝCARSKO

Šumava středních Čech

SEDLEC-PRČICE

Už za první republiky jezdili bohatí Němci na saních obdivovat ledové útvary mezi Mikulášovicemi a Vlčí horou nedaleko obce Brtníky v Českém Švýcarsku.

Ledopády nevznikají tradičně zamrzáním vodopádů, ale tvoří je voda z tajícího sněhu. Obyčejně se voda v pískovcových skalách vsákne, jako třeba ve skalních městech Českého ráje, zde ale stéká po hraně skal, kde tvoří obrovské rampouchy.

Ledopády nemusí narůst každý rok, záleží na souhře mrazu a tání sněhu – mráz nesmí přijít najednou, ale postupně, aby vždy část sněhu stihla odtát a zásobit ledopád vodou. Když voda stéká ze skal, splavuje zeminu, železité a křemičité písky, a tím ledopády nádherně zbarvuje od žlutých tónů přes zelenou do hnědé a dokonce i černé barvy. Brtnické ledopády nejsou jedním útvarem – v okolí Brtníků a údolí Vlčího potoka můžete obdivovat více než deset Ověřte si dostupnost ledových kaskád nejrůznějších jmen.

BRTNÍKY

FOTO: Z. PATZELT

Brtnické ledopády z tajícího sněhu

FOTO: AREÁL MONÍNEC

Česká Sibiř nenese své jméno jen tak zbůhdarma. Drsná příroda tam nikdy nenabízela snadný život, i proto, podobně jako na jiných horách, v ní začali hledat útočiště turisté a lyžaři. Její nikoli jediné, ale zdaleka nejvýznamnější lyžařské středisko – Monínec – se stalo alternativou k velkým střediskům českých hor a přitahuje návštěvníky nejen z hlavního města a Táborska.

Krajina této části Čech vrcholí Javorovou skálou vysokou 723 m. Na jih od ní pomalu klesá k Táboru, na sever pak padá mnohem dynamičtěji a tvoří tzv. Český Merán, úhlednou kotlinu s pomyslným geometrickým středem v podobě města Sedlec-Prčice. Ve sněhově bohatých zimách bývají mezi skrytými osadami, pastvinami se skotem, rybníky, lesy a remízy nataženy desítky kilometrů běžkařských stop, tažené často netradičně stopařem za traktorem, které člověku přinesou zcela odlišnou atmosféru, než umí tradiční běžkařské aglomerace.

Centrem zimního dění je Skiareál Monínec. Má za sebou silný příběh, kdy rodina nadšenců začala kultivovat někdejší rekreační budovu příbramských dolů, na niž byl už v té době vypsán demoliční výměr.

Doslova tak zachránila toto unikátní místo pro lyžaře a turisty. Po příchodu strategického partnera se kopec pod 700metrovým vrškem ve středních Čechách začal řadit mezi nejatraktivnější české lyžařské areály díky sedačkové lanovce a později i díky Snowfactory, unikátnímu systému na výrobu technického sněhu za plusových teplot, který prakticky zaručuje, že sjezdovka na Monínci patří mezi první lyžařská místa v provozu.

Starou rekreační budovu nahradil moderní hotel s překrásným výhledem na Český Merán, wellness a pokročilou gastronomií.

Vedle Monínce si můžete užívat sjezdového lyžování i v nedalekých Kvasejovicích, kde středisko využívá stejně severně orientované svahy totožného hřebene. Jen je o poznání skromnější, jak terénem, tak vybavením.

služeb před každou cestou

Vzhledem k aktuálním vládním opatřením jsou akce a provoz turistických cílů výrazně omezeny. Doporučujeme vám si před vlastní návštěvou jakéhokoliv turistického cíle ověřit jeho dostupnost u provozovatele.

I přes veškerá omezení ale zima v Česku nabízí nespočet možností procházek i výletů volnou přírodou. Turistické tipy hledejte na kudyznudy.cz nebo se rovnou přihlaste k odběru newsletteru redakce Kudy z nudy a dostávejte výběr toho nejlepšího každý týden do e-mailu! Využijte stávající situaci i pro objevování míst, která se pyšní značkou kvality Q udělovanou Českým systémem kvality služeb.

Čtyřsedačková lanovka na Monínci

143

RESORT

NOVINKY

TEXT A FOTO: RADIM POLCER, WWW.LANOVE-DRAHY.CZ

České hory 2020:

nové 3 lanovky (2. část)

Říčky (Orlické hory): šestisedačka namísto čtyřsedačky

D

ruhou zásadní novinkou letošní sezóny je odpojitelná šestisedačková lanovka s bublinou značky Leitner v Říčkách v Orlických horách. Nahradila původní neodpojitelnou čtyřsedačku firmy Poma na Zakletý vrch, která již i přes svůj nízký věk (pouhých 14 let) s ohledem na svou délku nesplňovala nároky lyžařů na pohodlnou a rychlou přepravu na svah. Připomeňme, že čtyřsedačková lanovka s poháněcí stanicí typu Unifix nahradila v Říčkách v roce 2006 unikátní zalomený kotvový vlek od firmy Transporta Chrudim s trasou ve tvaru trojúhelníku. Mnozí se s šestisedačkovou lanovkou, která se letos v Říčkách postavila, již možná setkali, protože pochází z rakouského střediska Steinplatte, kde přepravovala návštěvníky jako lanovka Kapellenbahn, než byla v letošním roce nahrazena osmisedačkou s bublinami, tentokrát od firmy Doppelmayr. Jde tak

Montáž dolní poháněcí stanice v Říčkách v Orlických horách

o první nahrazenou šestisedačku s bublinami na světě. Před znovupostavením v Říčkách prošla technologie lanovky kompletní repasí.

Délka trasy dosahuje 1 197 m při převýšení 246 metrů, celkem 74 sedaček zajistí přepravní kapacitu 2 800 osob za hodinu, tedy o něco více než u původní lanovky. Na trase je rozmístěno celkem 14 podpěr (z toho 2 tlačné a 2 nosnotlačné), tedy o jednu více než u původní čtyřsedačkové lanovky, pozice podpěr byly navíc přibližně zachovány. Pohon i hydraulické napínání je umístěno v dolní stanici. Vpravo od dolní stanice bylo situováno rovněž depo pro všechny sedačky. Komfort a bezpečnost nastupování zajistí nástupní pás, který dopraví lyžaře od vstupních branek až na místo nástupu na sedačku. Již na Steinplatte byly sedačky pro dosažení lepší odolnosti vůči větru dodatečně vybaveny speciálními hydraulickými tlumiči výkyvů (tzv. banány), tyto tlumiče budou samozřejmě využity i v Říčkách.

Výstavba byla zahájena na začátku května

Trasa lanovky v Říčkách – nosnotlačná podpěra č. 9

144

demontáží původní čtyřsedačkové lanovky, následně během května a června probíhala betonáž základů a pilířů obou stanic a patek podpěr. Koncem července byla zahájena montáž nových podpěr na svá místa, která vyvrcholila vrtulníkovou montáží podpěr č. 8 až 12 v hůře přístupné části trasy, celkem bylo zapotřebí 21 letů. Koncem srpna byla zkompletována horní stanice, následována začátkem září stanicí dolní. Na konci října pak přišlo na řadu rozvinování a zaplétání dopravního lana.

V měsíci září započala také stavba objektu depa sedaček u dolní stanice. Stavební část realizovala osvědčená stavební firma Kers, repasi a montáž technologie pak firma Snowtech.

Dopravní lano o průměru 43 mm je nové od firmy Fatzer.

Uvedení nové lanovky do provozu na začátku zimní sezóny 2020/21 by tedy již nemělo nic stát v cestě. Půjde o první šestisedačkovou lanovku v Orlických horách. Celková hodnota investice dosáhla více než 50

Horní vratná stanice v Říčkách v Orlických horách

Sedačky s bublinami pro novou lanovku v Říčkách v Orlických horách

milionů korun a nebyly na ni použity žádné dotační prostředky. Přepravní kapacita celého areálu s novou lanovkou, 2 lyžařskými vleky, pojízdným pásem a 4,2 kilometry sjezdovek vzroste na 5 850 osob/hod.

Mladé Buky (Krkonoše): druhá lanovka ve středisku

Také v Krkonoších přibyla letos jedna nová lanovka. Ve skiareálu Mladé Buky byl jeden z lyžařských vleků s názvem Buky I nahrazen v délce 500 metrů neodpojitelnou čtyřsedačkou značky Poma Italia. Ta původně sloužila od roku 1996 v italské Alta Badii jako lanovka La Brancia a letos byla nahrazena novou šestisedačkovou lanovkou Leitner.

Pohon i hydraulické napínání se nachází v dolní stanici typu Alpha. Výstavba byla zahájena na začátku července, po vybetonování všech patek proběhla v srpnu montáž všech podpěr a během září a října také obou stanic. Pravidelný provoz by měl být zahájen na začátku nadcházející zimní sezóny.

Z důvodu kolize s trasou nové lanovky byl přemístěn lyžařský vlek Rozárka, kompletní rekonstrukcí prošel také vlek Buky II. Proběhla rovněž rekonstrukce systému technic-

Horní stanice lanovky Kapellenbahn ještě v provozu na Steinplatte

kého zasněžování a posílení flotily sněžných děl, investice směřovaly také do osvětlení sjezdovek pro večerní lyžování. Celková hodnota investice v roce 2020 dosáhla 45 milionů Kč. Přepravní kapacita celého areálu se dvěma lanovkami, 6 lyžařskými vleky a 5,1 kilometry sjezdovek vzrostla na 7 369 osob/hod.

Další investice

Nový lyžařský vlek pojmenovaný Trautenberk dokončí realizaci obousměrného propojení obou částí lyžařského areálu v Malé Úpě.

Další nový krátký paralelní lyžařský vlek značky Tatrapoma pak posílí kapacitu stáva-

jícího přibližovacího vleku na Tanvaldském Špičáku, současně došlo k rozšíření modré turistické sjezdovky.

V polovině října byla zahájena realizace klíčové investice pod Ještědem – kilometr a půl dlouhé a 45 metrů široké sjezdovky Nová Skalka. Tím bude odstraněna hlavní nevýhoda ještědského skiareálu, kterou byly dosud úzké sjezdovky.

Zcela nový lyžařský areál Jadrná začal letos vznikat v Orlickém Záhoří. Jeho páteří bude 1 458 metrů dlouhá odpojitelná čtyřsedačková lanovka s bublinami, zatím bylo provedeno odlesnění trasy lanovky a sjezdovky.

Termín dokončení projektu zatím není stanoven.

Nové lanovky na českých horách 2020/21 LANOVKA

Stříbrnice: Štvanice Říčky v Orlických horách: Zakletý vrch Mladé Buky: Buky I

Vratná stanice čtyřsedačkové lanovky La Brancia v Alta Badii

TYP

odpojitelná 6sedačka odpojitelná 6sedačka 4sedačka

DÉLKA

PŘEVÝŠENÍ

KAPACITA

POČET SEDAČEK

POČET PODPĚR

984 m

246 m

2 550 osob/hod.

53

8

1 177 m

246 m

2 800 osob/hod.

74

14

550 m

105 m

1 736 osob/hod.

8

Trasa původní lanovky La Brancia, která se rozjede v Mladých Bukách

145

RESORT

ADVERTORIAL

ZAŽIJ ŠPINDL JINAK

Z

ima na horách nabízí více než jen radost z lyžování. Ať už hledáte další volnočasový program, nebo jedete na hory za jinými než lyžařskými zážitky, ve Špindlerově Mlýně si určitě přijdete na své. Vůbec přitom nezáleží, jestli vám jde o komfort a rozmazlování se, anebo hledáte výzvy a toužíte po adrenalinu a dobrodružství. Skiareál Špindlerův Mlýn pro sezónu 2020/21 připravil několik zážitků různého charakteru, takže na své si přijde opravdu každý. Všechny zážitky jde pohodlně zakoupit dopředu online prostřednictvím webových stránek. U každého zážitku najdete dostupné termíny konání a díky tomu můžete zážitky skvěle naplánovat s velkým předstihem, např. při plánování rodinné dovolené. Během nákupního procesu je zároveň myšleno i na možnost, že daný zážitek chcete někomu věnovat jako dárek. V takovém případě po dokončení nákupního procesu obdržíte dárkový voucher, který stačí předat obdarovanému – a netradiční dárek je na světě.

Podívejte se sami na www.skiareal.cz do sekce „Zažij Špindl jinak“ a vyberte si zážitek, na který nezapomenete.

146

Z jakých zážitků máte na výběr?

Zážitková jízda v rolbě Naskočte do kokpitu sněžné rolby a užijte si pohled na zasněžené sjezdovky z nové perspektivy. V kabině rolby budete sedět hned vedle rolbaře a detailně uvidíte, jak se krotí 600 koní na sněhu.

SNOW CAMP Troufnete si ve stanu přečkat mrazivou noc na vrcholcích Krkonoš? SNOW CAMP je simulace expedičního tábora pod vedením profesionálního horského vůdce. Vykročte ze své komfortní zóny a zažijte pravou horskou expedici na vlastní kůži.

Večeře zážitků Kulinářská gastro bomba o čtyřech chodech servírovaná při svíčkách v horské restauraci s výhledem na Špindlerův Mlýn a krkonošské hřebeny. Jízda speciálně upravenou rolbou na večeři i zpět.

Atmosféra, kterou prostě musíte zažít.

Ski video coaching Vstupenka do světa profesionálního lyžování. Vydejte se na svah s profesionálním instruktorem a vylaďte díky video coachingu svůj lyžařský styl k dokonalosti. Určeno perfekcionistům a lyžařským maniakům.

RESORT

ADVERTORIAL

SKIAREÁL

HERLÍKOVICE – BUBÁKOV Zábava v Krkonoších…

Letos ještě více sněhu

1.

Více technického sněhu z nových tyčových kanonů s centrální kompresorovnou

Nemůžeme čekat, jestli bude sněžit. Věříme, že bude mrznout. A proto jsme vybavili skiareál Herlíkovice novými rozvody vody, vzduchu a elektro, postavili centrální kompresorovnu a osadili 16 ks nových tyčových kanonů Demaclenko. Jsme připraveni.

148

4.

Dětské parky pro nejmenší lyžaře zabaví i naučí

V Herlíkovicích i na Bubákově fungují dětské lyžařské parky v samostatných lokalitách mimo plochy sjezdovek. Nabízí ideální prostor pro výuku malých dětí od 2 let i začátečníků pod vedením profesionálně vyškolených instruktorů.

K dispozici jsou dětské lyžařské pásy a provazový vlek. Kvalitní lyžařská a snowboardová výuka probíhá zábavnou formou s jednotnou koncepcí a metodikou. Více informací najdete na www.herlikovice.cz.

2.

Předprodej sezónních skipasů a výhodný nákup online s kartou Snowpass

Připravte se na zimu a nakupte sezónní skipasy na zimu 2020/21 se slevou 20 %. Sezónní skipas platí od počátku do konce zimní sezóny včetně večerního lyžování. Předprodej trvá do 12. 12. 2020.

Po celou zimu pak můžete nakupovat online a ušetříte až 15 % z běžné ceny skipasu! K nákupu využijte novou čipovou kartu Snowpass.

Vstupte na snowpass.snowhill.cz.

3.

COVID pojistka Snowhill – o své peníze nepřijdete

Pokud do provozu skiareálů zasáhne pandemie koronaviru, zůstane zachována 100% hodnota vašeho sezónního skipasu pro jeho plné využití. Nevyužité dny ze sezónního skipasu 2020/21 budou nahrazeny v následující zimní sezóně slevou v odpovídající částce.

Podrobnější informace na www.snowhill.cz.

5.

Večerní lyžování

Když to nestihnete přes den, přijďte lyžovat večer, od 18 do 21 hod.

Lyžujeme na osvětlených sjezdovkách v délce 3 km, s lanovkou i vleky. Aktuální informace o večerním provozu sledujte na našem webu www.herlikovice.cz.

6.

Tréninkové centrum Herlíkovice MAX

Zveme lyžařské kluby a týmy do skiareálu Herlíkovice již v prosinci 2020. Trénink bude probíhat bez přístupu veřejnosti na tratích podél vleku Herlíkovice Max. Za cenu 390 Kč získají zájemci 3 hodiny kvalitního tréninku na uzavřené tréninkové trati. Trenéři a realizační tým mají skipasy zdarma.

Zahajujeme již v prosinci dle sněhových podmínek, rezervace pro stavbu tratí ve všední dny až do 26. 12. 2020.

Podrobnější informace na

www.herlikovice.cz

149

RESORT

SKIPAS

ADVERTORIAL

1+1 ZDARMA JEDEN Z DVOJICE LYŽUJE 1x V SEZÓNĚ ZDARMA

ami Kupón s podmínknci najdete na ko ! časopisu

Sjezdovka

NOVÁ SKALKA již tuto zimu!

A

to tady! Lyžařské středisko Ještěd je vstupuje do zimy 2020/21 s novinkou v podobě sjezdovky Nová Skalka, o jejíž vybudování se snažilo několik let. Společně s bezpečnější a atraktivnější tratí přichází i nabídka výjimečných tříletých skipasů se zajímavými benefity.

V polovině října získali pod Ještědem po dlouhém a náročném administrativním procesu veškeré nezbytné povolení a téměř o měsíc později byla Nová Skalka na světě.

Sjezdovka už čeká jen na chladnější počasí a začátek zasněžování. „Na svátky si budou moci fanoušci vychutnat parádní zážitky na zcela nové, 45 metrů široké a 1,5 km dlouhé, bezpečné sjezdovce. Plánované nové, úsporné osvětlení i instalaci nového systému zasněžování sice vzhledem ke krátkosti času dokončíme až příští zimu, každopádně sjezdovku připravíme a zasněžíme s využitím stávající techniky. Kromě Nové

Skalky lyžaře potěší i menší rozšíření dalších sjezdovek v areálu, kde vznikne i bezpečné a pohodlné propojení mezi Černým vrchem a Skalkou,“ komentuje ředitel střediska Jakub Hanuš. Úzké sjezdovky s komplikovaným profilem neodpovídají aktuálním požadavkům na příjemnou a bezpečnou lyžovačku. Nová sjezdovka je proto pro Ještěd revolucí. Získat symbolickou zelenou pro novou sjezdovku přitom nebylo jednoduché.

Nové skipasy, nové benefity

Spolu s novou sjezdovkou připravilo lyžařské středisko pod Ještědem i předprodej skipasů platících během tří příštích zimních sezón. A aby toho nebylo málo, platit budou v horském středisku nonstop – v zimě i v létě a s řadou dalších zajímavých benefitů. „Sezónka na tři roky bude více než jen obyčejný skipas. Chceme, aby tato sezónka pomohla

ŠIRŠÍ A BEZPEČNĚJŠÍ

AKČNÍ

PŘEDPRODEJ SKIPASŮ

SKIPAS NA 3 ROKY

9 990 Kč

LÉTO A ZIMA + BENEFITY

150 fficial

lidem vytvořit si pevnější pouto k Ještědu nejen v zimě, ale i v létě. Aby toho nebylo málo, pomůžeme i dětem z Liberce a za každou prodanou tříletou sezónku věnujeme skipas prvňákům z libereckých základních škol. Zároveň jsme pravděpodobně první středisko v České republice a širokém okolí, které je připraveno odměnit dodatečnými bonusy všechny ekologicky smýšlející návštěvníky, kteří se prokážou snižováním spotřeby vody nebo elektrické energie,“ představuje novinku ředitel střediska Jakub Hanuš.

Obzvláště v dnešní době nejistoty kolem koronavirové epidemie, je pro všechny klienty mimořádně důležitá i garance. Také v této oblasti, po vzoru ostatních středisek TMR, na Ještědu myslí na předplatitele. „Chytrá kompenzace COVID-19 dopřeje majitelům naší sezónky jistotu v případě neovlivnitelných státních nařízení a nuceného omezení provozu. Snažili jsme se novinku nastavit tak, aby si příznivci lyžování pod Ještědem mohli v první řadě užít lyžovačku a všechny ostatní benefity opravdu bez obav,“ dodává Hanuš.

Akční předprodej je prodloužen do 31.12.2020. Samotný nákup permanentek probíhá online přes www.gopass.cz. Vše zvládne každý jednoduše a z pohodlí svého domova, případně i za asistence pracovníků call centra.

V nabídce je i jednoroční sezónní permanentka, na kterou jsou lyžaři zvyklí z předchozích let. Bude platná pouze v nadcházející zimní sezóně a bez dodatečných benefitů.

SKIPAS NA 1 ROK

4 990 Kč ZIMA

www.skijested.cz

VÁŠEŇ,

KTERÁ ZANECHÁ

STOPU

#SKIRICKY

RESORT

ADVERTORIAL

Letecký pohled na obě hlavní sjezdovky Přemyslova – přímou černo-červenou Přímou a okružní modrou Esíčko

PŘEMYSLOVještě lépe upravené sjezdovky díky nové rolbě S Přemyslov 4 000 3 500

obtížností. Úplní začátečníci se mohou bezpečně učit na samostatné cvičné louce se dvěma vleky, mírně pokročilí zamíří na dlouhou modrou sjezdovku a ti sportovnější pak ocení přímý a široký černo-červený „slalomák“ podél lanovky – zkrátka lyžování opravdu pro celou rodinu. Na modré sjezdovce Esíčko, dlouhé 1 250 m, se lyžuje v pátek a sobotu také večer od 18.30 do 21.00 h. Přímo na

3 000

2 500 2 000

1 500

2,4 km 2,4 km 69 %

1 000 500

12 %

19 %

0

m n. m.

3 750 PROSINEC

ŘÍJEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

os./hod.

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

2 1

LISTOPAD

ki areál Přemyslov patří jednak k nejmodernějším střediskům v Jeseníkách, tak i k nejvšestrannějším – je totiž vhodný jak pro rodiny s dětmi, tak sportovnější lyžaře. Jeho modrá sjezdovka je navíc nejdelší osvětlenou tratí nejen v Jeseníkách, ale i na celé Moravě. Na svahu, obslouženém 4sedačkovou lanovkou a dvěma vleky, čekají čtyři sjezdovky všech

Č E S K Á R E P U B L I K A

www.skipremyslov.cz

Úpravu sjezdovek letos posune na ještě vyšší úroveň nová rolba Pistenbully 600

152

úpatí svahu je bezplatné parkoviště a k němu přiléhající budova s bufetem, restaurací, lyžařskou školou, půjčovnou a ski servisem. Na modré sjezdovce se nachází ještě bufet, který v příjemném prostředí s krbovými kamny nabízí teplé i studené nápoje a pokrmy a toalety s teplou vodou. V minulé sezóně byl otevřen nový penzion přímo na sjezdovce.

V nadcházející zimě bude sjezdovky upravovat nová výkonná rolba Pistenbully 600, takže se lyžaři mohou těšit na ještě lepší úpravu.

960 735 225 m

SKIPAS

1+1 ZDARMA

JEDEN Z DVOJICE LYŽUJE 1x V SEZÓNĚ ZDARMA ami Kupón s podmínkci najdete na kon časopisu!

Hlinsko 4 000 3 500

Č E S K Á R E P U B L I K A

3 000 2 500 2 000 1 500

1,15 km 1,15 km 35 %

1 000 500

43 %

22 %

0

m n. m.

2 000

3

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

os./hod.

ÚNOR

LEDEN

650 90 m 560

hlinecko.cz/ski

Chloubou Hlinska je bezmála půlkilometrová červená sjezdovka s přemostěním

HLINSKO barevné sjezdovky pro malé i velké

I

když Vysočina nemá velehory, kousek od Pardubic se nabízí lyžování na sjezdovkách všech obtížností – od nejlehčí 100metrové zelené určené začátečníkům přes 300 m dlouhou modrou „rodinnou“ až po 250 m dlouhý černě značený slalomový svah. Nejvýraznější sjezdovkou Hlinska je pak 500 m dlouhá sportovní červená, která přemosťuje silnici a díky tomu má i velmi zajímavý profil, závodníky nejen z Vysočiny velmi oblíbený.

Na svah se dostanete teleskopickými vleky s možností zpomalení pro méně zdatné nebo kotvou, lanové vleky na zelené sjezdovce jsou pak k dispozici zdarma. Celý svah je osvětlen i pro večerní lyžování, které plynule navazuje na denní provoz. Vše je šikovně po ruce – od parkoviště přes půjčovnu až po restauraci, což ocení zejména rodiny s malými dětmi. Zhruba tisíc dětí z širokého okolí se každým rokem právě v Hlinsku naučí lyžovat.

153

RESORT

ADVERTORIAL

HORSKÝ AREÁL PŘES TŘI ÚDOLÍ

i láska ke švýcarským sýrům Skiareál Kraličák se již více než 10 let rozvíjí pod rukama Dušana Juříčka. A letos vstoupí do zimní sezóny s opravdu převratnou novinkou.

V

y z pohraničí nepocházíte, kde se tedy vzala vaše láska k horám?

Máte pravdu, vyrostl jsem v Olomouci, kde hor ani sněhu moc není.

Moji rodiče měli chatu v malém lyžařském areálu v Hynčicích pod Sušinou. Učili nás tam s bratrem Davidem lyžovat. Začínali jsme na lehkých modrých sjezdovkách, ale nejoblíbenější se stala černá sjezdovka na úbočí Tetřeví hory. Později nás to odválo k trochu jiným sportům. David se stal českým reprezentantem a několikanásobným mistrem Francie v házené a já věnoval sportovní kariéru závodnímu plavání. Ale lyží jsem se nikdy úplně nevzdal, absolvoval jsem dokonce několik instruktorských kurzů. Lyžovat jsem jezdil hodně do Alp a do Hynčic jsem se vždy rád vracel.

154

Lyžování a hory má rádo hodně lidí, to ale neznamená, že si pořídí lyžařský areál. Jak se stalo, že vlastníte Kraličák?

V rámci Vysoké školy zemědělské a krátce poté jsem měl možnost učit se vyrábět sýry pod úbočími švýcarské hory Eiger. Pro vás možná známý typ Alpen Bergkäse. Po návratu jsem se proto rozhodl zkusit najít místo pro výrobu těchto typů sýrů. Kde jinde než v horách, kde jsem strávil velkou část života. Začal jsem spolupracovat se zemědělskou firmou ve Starém Městě pod Sněžníkem. Po pár letech tvrdé práce, kotrmelců a životních zkušeností nemám farmu na sýry, ale koupil jsem od tátových kamarádů vleky a pozemky kolem vrcholu Štvanice. Zde začal příběh lyžařského areálu.

A jak vznikla idea spojit lyžařská střediska v Hynčicích a Stříbrnicích?

Když sem přijedete, sami uvidíte, že vrchol Štvanice si říká o to být propojen systémem lanovek a vleků. Ční totiž nad třemi vesnicemi. Mohly tak vyrůst lanovky a vleky na dvou stranách – na hynčické a na stříbrnické.

Nabízí hostům více než deset kilometrů sjezdovek všech obtížností, které si užijí zdatní lyžaři a snowboardisté i rodiny s nejmenšími dětmi. Máme dvě lanovky a sedm vleků, připravujeme se na otevření plné letní sezóny, se singletracky na kola a cestou kolem vrcholu Štvanice nejen na delší procházky, ale třeba i na koloběžky.

Pro koho je areál primárně určen?

Naše motto je Rosteme s vámi, tím myslíme, že se neustále vyvíjíme a naši návštěvníci to mohou každoročně vidět. Zároveň to znamená také to, že si u nás zábavu najdete v každém věku. Máme plnohodnotný zimní

fun park pro děti, lyžařské kurzy pro školy, sjezdovky pro lyžaře a snowboardisty všech úrovní. Na letošní zimní sezónu otevřeme také snowboardcrossovou trať, kterou jsme vytvořili s Vendulou Hopjakovou, ta se řadí do světové desítky nejlepších jezdkyň a vyrostla právě na hynčických sjezdovkách. Zároveň je tu spousta dalších aktivit, které si návštěvníci mohou v zimě užít, jako je fat bike, skialpy, běžky, brusle.

rychlá, inovativní a pohodlná. Tento model je první v Česku, proto je velmi atraktivní. Příští rok to ale budou další věci.

Zároveň bych se nemohl ničím pyšnit, kdybych okolo sebe neměl svou rodinu a skvělý tým lidí.

Lyžařských areálů je v Česku spousta, proč by měli návštěvníci přijet právě k vám? V čem je Kraličák jiný?

Já myslím, že náš areál je jiný už v samotné filozofii toho, jak k němu přistupujeme. Není to lyžařský areál, ale horský areál, protože pro nás není důležitá jen zimní sezóna. Nejde nám jen o zábavu a atrakce. Snažíme se pro návštěvníky více zpřístupnit místní krajinu, která má jedinečný ráz a rozhodně si zaslouží pozornost.

Odpovídá tomu i dynamika jednotlivých údolí, přes která se náš areál na 600 hektarech rozkládá. Hynčické údolí má chalupářský charakter a na úbočích je protkané sjezdovkami, Stříbrnice jsou centrem dění, kam směřujeme všechny návštěvníky, kteří si přijeli užít zimní sporty, a postupně tu rozšiřujeme infrastrukturu. Údolí okolo zaniklé a námi znovuobnovované vesnice Štěpánov bude klidovou zónou, vytvořili jsme zde tři rybníky, které pomáhají zadržovat vodu v krajině, a podle původního rozvržení vesnice vznikl i nový urbanistický plán. Chceme, aby se tu cítili dobře návštěvníci i lidé, kteří tady žijí či chtějí žít v budoucnu.

Kolikátá zimní sezóna vás čeká?

Nedá se to říct takto přesně, vše vznikalo postupně. Nejdříve jsme provozovali hynčické údolí a postupně se areál rozrostl přes kopec do Stříbrnic. Kdybychom vzali celkový areál, tak mohu říci, že slavím desáté výročí.

To je už spousta sezón, může vás ještě vůbec něco v zimě překvapit?

Překvapit už mě v zimě asi opravdu moc věcí nedokáže. Přežili jsme propršenou sezónu 2015, loňská zima byla založena prakticky zcela na umělém zasněžování, přesto si ji návštěvníci nakonec užili a sníh byl. Tak věřím, že nás čekají další zajímavé sezóny, kdy chceme postupně přinášet pořád něco nového.

Jaký zimní sport preferujete?

Jsem srdcem a duší lyžař už od dětství. Každý den kontroluji na lyžích všechny sjezdovky a vleky, ale rád si je užiji i s rodinou a přáteli, a to nejen ve svém areálu.

Nicméně, kromě lyžování jsem si loni užil i zimní plavání, když se nám ucpal odtok rybníku. To bylo opravdu otužování, které jsem nemohl nechat na nikoho ze zaměstnanců, a upřímně budu rád, když si ho letos odpustím.

Na co jste nejvíce pyšný?

V současné době na dvě věci – podařilo se mi scelit velké území a navrátit mu původní krajinný ráz. Opět se to tu stává místem pro lidi, jezdí sem za sportem, přírodou, odpočinkem, ale také se sem vrací bydlet, pracovat a hlavně žít. Snažím se toto území zhodnocovat.

Druhá věc, na kterou jsem pyšný, je nová lanovka, kterou letos spouštíme. Je bezpečná,

Vrátíte se někdy k výrobě sýrů?

Doufám a věřím, že ano. Jakmile bude do pěti let nastavený smysluplný systém těchto tří údolí – Hynčice pod Sušinou, Stříbrnice a Štěpánov. Mám v hlavě ještě pár nápadů týkajících se výstavby v areálu, na kterých spolupracuji již dlouhodobě s architektonickým studiem Ječmen a Ing. arch. Alicí Michálkovou.

Pak chci myslet na svoji budoucnost na farmě, s krásným brown suisse skotem a několika koni plemene Haflinger a hlavně na sýry.

Ing. Dušan Juříček Narozen 11. listopadu 1971 v Olomouci, je absolventem Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. V roce 2008 vstoupil do společnosti Kraličák s.r.o., čímž se začal rodit projekt horského areálu Kraličák, restartu české krajiny a udržitelného žití. V roce 2010 vyhrává projekt rozvoje území Hynčic pod Sušinou Cenu stavebního fóra za návrh stavby ukazující cestu rozvoje lidských sídel, autorem je MgA. Ing. arch.

Lukáš Blažek.

Více informací na

www.mujkralicak.cz

155

RESORT

SKIPAS

ADVERTORIAL

1+1 ZDARMA

JEDEN Z DVOJICE LYŽUJE 1x V SEZÓNĚ ZDARMA ami Kupón s podmínkci najdete na kon časopisu!

Kunčické sjezdovky se rozutíkají po prostorných loukách v pohoří Králického Sněžníku

4 000 3 500

Č E S K Á R E P U B L I K A

v Kunčicích i karavanisté, pro které je vybudováno zázemí. Moderní areál kousek za Starým Městem pod Sněžníkem nabízí především prostorné, lehce členité, modré a červené sjezdovky o délkách od 600 do 1 000 m, jež nebývají prakticky nikdy přeplněné. Pět z osmi zdejších tratí obslouží čtyřsedačková

3 000 2 500 2 000 1 500

4,5 km 3,9 km 54 %

1 000 500

46 %

0

m n. m.

4 000 ŘÍJEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

os./hod.

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

3 1

PROSINEC

L

yžování v Kunčicích zakořenilo před 40 lety díky nadšení a úsilí mladých studentů a v rukou „studentsky“ smýšlejících lidí je i dnes. Není tu nijak draho, zato se můžete spolehnout na příjemné a návštěvnicky promyšlené prostředí.

Nepřekvapí proto, že vítaní jsou na svahu

Kunčice

LISTOPAD

KUNČICE

pohodové a bezpečné lyžování

www.skikuncice.cz

Hlavní zázemí areálu s restaurací nebo půjčovnou se nachází u vleku Hájovna

156

lanovka, ty zbývající pak tři vleky. Nejmenším je k dispozici dětský vlek, dětský koutek a hřiště s lanovou pyramidou, houpačkami, skluzavkami a trampolínou. U vleku Hájovna si můžete půjčit lyže nebo se občerstvit v restauraci s obsluhou. Parkuje se bezplatně na parkovištích „čistá nožka“ přímo u nástupních stanic lanovky a vleků. A ještě jednu výhodu Kunčice coby pohodové středisko mají: je tu i malá šance na covid!

850 200 m 650

ADVERTORIAL

NORDICA N ejširší Sportmachine, užší Speedmachine a nejužší Promachine, to je rodina lyžařských bot, která díky velké škále tuhostí a možnostem úpravy vnitřní botičky i skeletu má co nabídnout každému lyžaři, nehledě na jeho dovednosti, hmotnost a tvar chodidla.

Nejsportovnější řada Promachine má vnitřní šíři skeletu 98 mm (ve velikosti 26,5) a nabízí flexe 110, 120 a 130. Termoplastický skelet je možno lokálně dotvarovat pomocí infračervené technologie (Nordica Infrared Technology). Tato technologie nahřívá jen konkrétní místo na botě, je rychlá, přesná a šetrná. Boty Promachine kombinují vysoký výkon závodních bot s lehkostí, komfortem a všestranností.

Středně široká řada Speedmachine nabízí šíři 100 mm a flexe od 100 do 130, všechny modely je také možno lokálně dotvarovat infračervenou technologií.

Nejširší řada Sportmachine se 102 mm začíná na flexi 80 a končí na 130. Od flexe 100 má termoplastický skelet, který lze individuálně upravovat.

MAŠINY PRO VŠECHNY PODMÍNKY

Boty Nordica jsou nabité technologiemi, na některých najdete podrážku Grip Walk (pohodlnější a jistější chůze na různorodých površích) nebo například 3D Custom Cork Liner, což je vnitřní botička s podílem přírodního korku, která nabízí skvělou rovnováhu mezi pohodlím a výkonem, a především je zcela přizpůsobitelná.

Všechny 3 řady jsou k dispozici i v dámském provedení, boty jsou uzpůsobeny tvaru ženského chodidla a lýtka.

Zcela nejširší nabídku bot Nordica nabízí v Praze, Brně, Olomouci, Přerově a Ostravě specializované obchody HELIA Sport.

PROMACHINE

SPEEDMACHINE

www.heliasport.cz

SPORTMACHINE

RESORT

TIPY

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

ŠPIČÁK Lyžování prochází žaludkem Že šumavský Špičák zvládne uspokojit chutě i nejnáročnějších lyžařů, je všeobecně známé. Že to ale zvládne i s chutěmi mlsalů, to je novinkou loňské zimy, kdy prošla špičácká gastronomie pozoruhodnou transformací.

PŘED SNÍDANÍ Chytněte si v 8:30 první lano a vychutnejte si čerstvé manšestrové proužky pěkně nasvícené vycházejícím sluníčkem. Zrána je nejlepší červená sjezdovka č. 3, která je plná terénních zlomů, carvovacích prostranství i sportovních padáků, na nichž uvítáte ranní prázdno. Díky jediné a poměrně dlouhé lanovce není na špičácké sjezdovky „vyplivnuto“ naráz velké množství lyžařů, takže se dají stihnout první tři jízdy na zcela prázdných pistách.

SNÍDANĚ

OBĚD

Až se podepíšete na ranním manšestru, je čas na snídani, kterou si nejlépe vychutnáte na vrcholu Špičáku. V tamním kiosku si poručit domácí cookies, vláčnou nadýchanou sušenku s kousky mléčné čokolády a vlašskými ořechy, nebo třeba zapečený toast s uherákem, červenou cibulí, goudou a hořčicovým dipem nebo curry hot dog. Vše „home made“ od dvou nadšených dam.

Odměnou za zdolání černé sjezdovky Šance může být oběd ve Skibaru s terasou pod Haničkou, třeba frity s trhaným vepřovým masem a sýrovou omáčkou. Z lehátek se ale pak k dalšímu lyžování jen těžko přemlouvá.

PO OBĚDĚ Po obědě to chce trochu zvolnit, třeba na příjemně červené sjezdovce č. 2. Z pomy „Zalomený“ minete nejprudší část „Dvojky“ a můžete jen překlápět hrany a užívat šířku a „flow“ sjezdovky.

DEZERT Na dezert si zajděte na chatu Blaženku, kde si můžete nově dopřát sladkou tečku v podobě lívanců s ovocem a zakysanou smetanou. Po třetím špičáckém chodu už možná zvládnete jen horskou opalovačku v lehátku, kterou tu můžete završit aperolem spritz!

158

ŠPIČÁK JEDNÍM DECHEM Šumavský Špičák je výbornou volbou pro sportovní lyžaře, kteří preferují členité sjezdovky, na nichž se neustále něco děje, a mají rádi extrémy, jako je černá sjezdovka Šance. Dětský park s pojízdným pásem a cvičným svahem s měřeným slalomem a funline je ovšem lákadlem i pro rodiny s dětmi a méně zkušené lyžaře.

Více informací: www.spicak.cz

RESORT

ON THE ROAD

TEXT A FOTO: JIMMY PETTERSON

JAK ZACHRÁNIT

MANŽELSTVÍ

Přímořské Alpy a Azurové pobřeží Byl časný duben, zima v mé domovině byla dlouhá a tuhá, konečně je čas vyrazit na rodinnou dovolenou. Manželka by nejradši na Tenerife, trochu se opálit. Děti vřískají a chtějí do Disneylandu, zatímco já doufal v nějaké to jarní lyžování v Rakousku… Ach ten radostný rodinný život.

T

akže si přeberme, jaké jsou možnosti: a) být slaboch, kapitulovat a vzdát se názoru a sedm dní se kousat nudou na pláži, b) udělat radost dětem a pak sledovat, jak paní Pettersonová utrácí 80 % našeho ročního rozpočtu v přilehlých obchůdcích, c) stát si za svým, i za cenu toho, že po celou dobou dovolené bude většina jejích účastníků otrávená a znuděná, d) jet každý za svým odděleně, nebo za e) konečně mít důvod k rozvodu, který je ve hře posledních pět let. Ale je tu i další varianta: zamířit někam, kde budou všichni spokojení díky kombinaci lyžování a válení se u moře.

Ano, i v Alpách si lze užít kombinovanou dovolenou na pláži a v horách – jihozápadní cíp horského pásu se totiž nachází zhruba 75 minut jízdy od Azurového pobřeží, jehož

tyrkysové vody jsou snadno dosažitelné z francouzských resortů jako Isola 2000 nebo Auron, případně italského Limone.

Tentokrát jsem tedy, zcela výjimečně, akceptoval lásku mé manželky k moři a slunci a naplánoval velikonoční prázdniny v kombinovaném stylu. Letěli jsme do Nice, půjčili si auto a ubytovali se v malém hotelu v Juan les Pins blízko Antibes. Toto místo se stalo základnou našich operací.

Každý den jsme program plánovali až ráno, podle počasí. Když napadl čerstvý sníh, byli jsme na svahu jako první. Ale když jarní slunce už od časného rána pálilo do oken, líně jsme posnídali na balkóně, abychom se poté vydali na pláž nachytat nějaký ten bronz.

Odpočinkem nám byly i dny průzkumné – to jsme vyráželi objevovat nesčetné uličky Antibes nebo umělecká díla do Picassova muzea.

159

RESORT

ON THE ROAD

Isola 2000

Prvním lyžařským cílem byl resort Isola 2000, 19 vleků, postavených na zelené louce. 120 kilometrů sjezdovek uspokojí každý druh lyžaře. I přes ostré slunce ležel na severních svazích hory prachový sníh, jako by včera napadl. Nechali jsme se vleky vyvézt na nejvýše položený bod, Cîme de Sistron (2 603 metrů), odkud jsme vyhlíželi zpátky ke Středozemnímu moři. V téhle části areálu je většina sjezdů velkou výzvou, terény jsou často boulovaté (sjezdovky Morisset a Mesclun), nebo velmi členité a prudké (Super Vallon). Mezi nimi se ale proplétají i skvělé modré a červené, výletní sjezdovky, ideální pro mou manželku Aynur.

Po líném obědě na prosluněné verandě restaurace jsme se přesunuli na ke slunci otočené svahy okolo vleku Lombarde. Krupicovitý jarní sníh stříkal do jarního svěžího vzduchu, sjezdovky byly prázdné a naše srdce se naplňovala radostí z jízdy.

Auron

Kousek dál ve stejném údolí jako Isola leží středisko Auron. Velikostně je Isole velmi podobný, 135 kilometrů sjezdovek je obsluhováno jednadvaceti vleky. Areál byl vystavěn nad malebnou středověkou vesničkou Saint Etienne de Tinnee. Právě v ní jsme se rozhodli, že než se vracet zpátky na pobřeží, strávíme tuto noc v horách. Neznámý Auron nám byl příjemným překvapením, především množství off-piste variant, nejvíce jsme se zdrželi na pláních v okolí prudké sjezdovky Roche Iglière. Do oka mi padly málo ježděné svahy všude nad St. Etienne. Byly řídce oseté nízkými modříny a já si v duchu dal za úkol vrátit se sem někdy v prašanové sezóně.

Lyžování a koupání v tentýž den

Teplota vody v tuto část roku ještě nepřeje dlouhému koupání, ale i tak jsme po návratu do Antibes neodolali přímořskému pokušení a zkusili, jaké je lyžovat a koupat se v moři ještě tentýž den. Vybral jsem si místo s křivolakým vstupem do vody, rychle skočil do vody, párkrát zacákal kolem a ještě rychleji jsem spěchal z vody k připravenému ručníku.

Samozřejmě by šlo zkombinovat také lyžování na sněhu a vodě, s použitím neoprenového obleku už na riviéře za vodními skútry a motorovými čluny brázdili vlny nadšenci do vodního lyžování. Dále probíhaly přípravy plachetnic, v okolí se hrál tenis i golf – a to všechno se dalo vtěsnat do jednoho dne s lyžováním…

160

Za historií a kulturou

Na Azurovém pobřeží je snad nevyčerpatelná zásoba krásných vesniček, navštívit všechny během jednoho výletu prostě nejde. Kromě starého města Antibes, které mě zaujalo asi nejvíc, má unikátní atmosféru také Cannes, St. Tropez a Cap d’Ail a pak samozřejmě Monte Carlo se slavnými kasiny a prominentní klientelou.

Odpoledne jsme ještě stihli navštívit Menton, poslední italskou vesničku před hranicemi, kde jsme zažili překrásnou duhu, zatímco jsme se ládovali v pobřežní restauraci mořskými

plody. Stejná dešťová přeháňka měla na svědomí nejen onu duhu, ale také trochu prašanu v horách. A protože měl být další slunečný den, zamířili jsme zpátky k Limone a po klikaté silničce k hotelu ve vesničce Tende.

Limone

Limone je středně velký resort (16 vleků, 80 km sjezdovek), který lze projet křížem krážem za jeden den. Protože ráno opravdu svítilo slunce a čerstvý prašan byl neodolatelný, s Aynur jsme neztráceli čas a vyrazili časně. Nadmořská výška sice není nic moc,

nejvyšší bod leží jen kousek nad hranicí 2 000 metrů, ale většina svahů je odvrácená od slunce. Na severních stranách i v dubnu ležel nadýchaný sníh, zvlášť když jsme si byli ochotní trochu přišlápnout od vleků. Jeden takový desetiminutový výšlap nás dovedl ke sjezdu Alpetta. Meandrující údolíčko se vine oklikou zpět do vesničky Limone. Jde o jednoduchý off-piste terén, dlouhé sjezdy po mírných loukách byly ideální pro společné, turistické lyžování s Aynur. Minimální nebezpečí a krásná krajina, nenáročný a příjemný sjezd daleko od lidí.

Za rozvodem do Nevady?

Věřím, že informacemi zde poskytovanými se dá zachránit pár manželství. Těm, kteří mají stejné dilema, které jsem popsal na začátku, proto radím: pokud jste nenašli řešení v tomto článku, zbývá jediné. Dovolená v americkém „hlavním státě rozvodů“, Nevadě. Při zaslání dvou skartovaných svatebních smluv a desetidolarové bankovky na adresu vydavatelství obdržíte speciální výtisk „Průvodce lyžováním a rozvodem“ s podrobným popisem všech lyžařských resortů a advokátních kanceláří v Nevadě.

Jimmy Petterson Lyžařský kosmopolita, spisovatel, který sám popsal přes 600 lyžařských středisek v 75 zemích světa. Autor exkluzivních obrazových publikací Skiing Around the World. skiingaroundtheworldbook.com

161

TĚŽKÉ ZAČÁTKY SE SKIALPEM? PROVEDE VÁS SKIALPUJ.CZ! Doba přeje skitouringu – nebo, chcete-li, skialpu. Nejen ve chvílích uzavřených vleků a lanovek, ale i ve střediskových špičkách nebo dnech, kdy chcete užívat klidu, je možnost vyrazit sám někam do kopců vzácným darem. Jenže jak začít, když jsem na to sám?

Právě začátky jsou na skialpu to nejtěžší. Výbava je komplikovaná a početná: lyže, boty, vázání, pásy, lavinový set, hole, oblečení… Praktická neexistence značených tras, do toho věčně skloňované riziko lavin…

25 metrů sněhu spadne v oblasti Coast Mountains. Jak to vypadá, když se tam vydáte na heliskiing, najdete na straně 172

162

Příboje otázek, které semelou nejednoho adepta hned na počátku cesty ke skitouringu.

Ale nic není tak složité, jak se zpočátku může zdát, když vám někdo poradí. A právě za tímto účelem vznikl web skialpuj.cz.

Jeho cílem je utvořit most mezi první myšlenkou na to stát se skialpinistou a mezi pocitem, že jsem to dokázal a skialpinistou se stal.

Láká vás skialp? Nechte se provést jeho zákoutími na skialpuj.cz! (ps)

FOTO: GRANT GUNDERSON

#skialpuj

163

POWDER

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

SVOBODNÉ LYŽOVÁNÍ

aneb freeskiing jedné generace Možná by se zdálo, že sjezdové lyžování je sport konzervativní. V soutěžním alpském pojetí možná, ovšem nikoli ve svých paralelních formách. Freeskiing, jak je můžeme souhrnně nazvat, dává naopak plný prostor kreativitě a otevírá dveře do světa sportovní svobody.

S

tačí se ohlédnout nazpět, jak alternativní lyžování přitahovalo pozornost a vzbuzovalo emoce. Boule, balet, akrobatické skoky, freeride, u-rampa, slopestyle… To vše jsou sportovní, ale svým způsobem i kulturní směry, které zasáhly generaci po generaci. Vytvořily hodnoty, na které navázaly další, aby prodloužily řetěz této neobyčejné evoluce zase o další dílky.

Právě coby pocta pionýrům freeskiingu vznikl pod záštitou společnosti Red Bull

164

projekt Generations of Freeskiing, který mapuje disciplíny kreativního lyžování: od dob otevřených bund a čelenek až dodnes.

Oživuje nejen sportovní přístup, ale i někdejší styl a vybavení: kombinézy reflexní žluté barvy z 80. let nebo jasně růžové šponovky z přelomu devadesátek… Vzpomíná na první twintip lyže (pro baleťáky) a na předcarvingové štíhlé a dlouhé modely, které se používaly tak nějak na vše.

A právě do takových oblečků se oblékla aktuální elita sportu, který se stále stejně jmenuje, avšak překvapivě jinak projevuje.

Akrobatický lyžař Bene Mayr, freestylisté Lisa Zimmerman, Mark van Roy, Roy Kittler, Nick Goepper a Jesper Tjader. Doplnila je sjezdařka Viktora Rebensburg a freeridová legenda Henrik Windstedt.

Jak to dopadlo? Jak vidíte, rozhodně vesele. Ale ukázalo se také, že se vývoj lyžování nezastavuje a jede dál. (ps)

/video/6577

165

POWDER

166

167

ADVERTORIAL

Když se řekne skitouring, každý si představí bílé panenské pláně, nedotčenou přírodu, sjezdy v závějích prašanu a Dynafit. Značku, která vynálezem moderního skialpového vázání určila dnešní podobu tohoto sportu. A stále udává trend.

D

o sezóny vstupuje Dynafit s trojicí revolučních novinek: lehčí podobou oblíbeného vázání Superlite, kolekcí lyží Blacklight a inovativní nabídkou setů: kompletního balení lyží s už namontovaným vázáním a na míru střiženými pásy.

Nic pro začátečníky!

Lyže Blacklight jsou novým triumfem posouvající skitouring zas o krok dál. Určeny všem, jenž chtějí mít to nejlepší. Vlajkový model univerzálky Blacklight Pro se pyšní jak perfektními sjezdovými vlastnostmi, tak bezkompromisní hmotností. Tuhé karbonové jádro a hmotnost pod 900 gramů dělají z 80 mm široké lyže defacto závodní model. Dynafit navíc používá zcela nový systém fixace pásu: Pin-Skin Technology, který se nenapíná přes patku, ale začíná až ve speciálním otvoru v cca 20 % délky lyže. Tím se zkracuje délka pásu, zmenšuje tření, zvyšuje rychlost skluzu a snižuje hmotnost.

Druhou novinkou firmy, kterou symbolicky definuje návrat legendárního modelu Seven Summits, je nabídka setů. Nově si tak můžete vybrat z nabídky lyží označených „set“, které jsou k dispozici s již namontovaným vázáním a připravenými pásy. Stačí je rozbalit a vyrazit.

Univerzálky Blacklight Pro, šířka 80 mm, 900 g

Záruka na doživotí

Dynafit vděčí za svou popularitu zejména pinovému vázání, které před 35 lety vymyslel a které se stalo standardem skialpinistické výbavy.

V něm dál udává trend. Sebevědomí ukázal v minulé sezóně, kdy představil tzv. „Lifetime Guarantee“, doživotní záruku právě na vázání.

Letos přidává další triumf: pokračovatele oblíbeného modelu vázání Dynafit Superlite 150. Hliníková konstrukce znamená nižší hmotnost, lepší uživatelský komfort a zvýšení rozsahu vypínacích sil (DIN 4–13).

Delší, subtilnější tělo se snadněji otáčí a k ploché variantě stoupacího módu přibyly hned tři výšky patní podpěrky.

Kde koupit Dynafit? Skialpovou kolekci Dynafitu můžete pořídit ve třech desítkách prodejen v Česku a na Slovensku, stejně jako na oficiálním webu dynafit.com. Společnost si zakládá na výběru svých partnerů. Vždy jde o obchody se špičkovým zákaznickým servisem a zkušeným personálem. Jednoduše jde říct, že kde mají Dynafit, tam skialpu rozumí. Doporučení prodejci:

ROCK POINT

Praha Letňany, Brno, Plzeň, Olomouc a Ostrava Širokou kolekci Dynafitu včetně možnosti zapůjčení testovacích párů najdete na pobočkách sítě Rock Point. Vybírejte obchody označené jako Skialpová centra (momentálně: Praha Letňany, Brno, Plzeň, Olomouc a Ostrava), v nichž najdete odborně proškolený personál, který ochotně poradí a vybere optimální vybavení. Co víc, můžete si být jisti, že jejich doporučení budou podložena bohatými zkušenostmi z terénu.

rockpoint.cz

168

SACHASPORT

Ostrava Takzvaně na jistotu si pro Dynafit můžete jít do ostravské prodejny Sachasport. V této části Česka je prodejna Jiřího Sachy vyhlášenou adresou, kde rozhodně budete spokojeni a neodejdete s prázdnou. Samozřejmostí je možnost půjčení testovacích setů. Seznámit se s týmem speciálky můžete i na každoročním podvečerním skitouringovém hobby závodě Sachasport Skialp Sprint v Bílé.

sachasport.cz

KOLOSHOP

Praha, Teplice Přesto, že se to dle názvu nemusí zdát samozřejmé, širokou nabídku Dynafitu a skialpinismu holdující personál s jistotou potkáte v obou pobočkách Koloshopu: v Teplicích a v Praze. Obě prodejny nabízí půjčovnu a servis, v obou je k dispozici široká nabídka lyží, bot a vázání, ale i oblečení, stejně jako dalších doplňků. Prostě skialpová speciálka jménem Koloshop.

koloshop.cz

Modely řady Seven Summits dostanete v setu s vázáním i pásy

DYNAFIT dál posouvá hranice

POWDER PEAK TEXT: BRANISLAV GABO ADAMEC, HORSKÝ VŮDCE UIAGM

Himálajská rychlovka:

Mera Peak 6 476 m

aneb na lyžích za 8 hodin z vesnice nahoru a dolů Když jsem vybíral cíl pro letošní expedici do Himálaje, měl jsem několik podmínek: kopec se musí dát sjet na lyžích, musí být relativně bezpečný, pochod k němu musí trvat maximálně týden. Mera Peak se přímo nabízel. Vše se podle předpokladů stihne za 20–22 dní, což je maximum, které si dnes pracující člověk může dovolit. Takže domluvit permit a nosiče, zaplatit zálohu, zabukovat letenku a jdeme na to!

170

FOTO: DEPOSITPHOTOS

#skialpuj

FOTO: ARCHIV AUTORA

V

ečerní přílet do Káthmándú stačil tak na sprchu a večeři, ale další den je čas na návštěvu mých oblíbených míst: Monkey temple, Durbar square…

V podvečer už ale musím přebalit a ráno brzy vyrazit na letiště na letadlo do Lukly. Na letišti je zmatek, čtyři dny v kuse se kvůli počasí do Lukly nelétalo. Po 8hodinovém čekání se mi naskytla možnost letět helikoptérou s kanadskou skupinou. Tak vytahuji dalších 300 dolarů a už letím.

Večer trávím v Lukle a další den hurá na trek. Po domluvě s nosičem nejdeme klasickou, zhruba 6denní trasou okolo hor, ale vydáváme se přímo přes sedlo Zatrawa La v 4 580 m. Pro začátek hodně ostrá volba, dvojici Francouzů, která to zkoušela stejně, musela kvůli výškové nemoci zachraňovat helikoptéra. Nicméně věřím, že mám nějakou trvalou aklimatizaci a dostatek zkušeností, abych se s tím popral.

Díky volbě této cesty se mi povedlo ušetřit cenné tři dny a naštěstí bez problémů pokračuji v pochodu. Jediný zádrhel, když po mně chtějí speciální lyžařský permit za 1 500 USD, se nakonec taky zdárně vyřeší. Za čtyři dny jsem v poslední vesnici, v Khare, která leží ve 4 900 m. Tam si volím svůj „základní tábor“. Cítím se dobře, proto se rozhoduji, že nevyužiji základní ani výškový tábor a zkusím výstup na vrchol přímo z Khare s návratem tamtéž ještě v ten samý den.

Hned druhý den vyrážím na klimatizační výstup nahoru na lyžích, za tři hodiny jsem na úrovni výškového tábora v 5 850 m.

Cestou potkávám skupinky, které se vrací z neúspěšného pokusu o vrchol kvůli velkému množství nového sněhu. I proto byly podmínky pro sjezd skvělé, krásný prašan, takže si lyžování opravdu užívám.

Další den dávám restday. Hodně fouká a je jasné, že se podmínky na kopci změní, vítr vytvoří desky a lyžování v krustě bude nepříjemné. V šest večer se potkávám s Ang Gelou Sherpou, průvodcem, který byl 11x na Everestu – právě on mě bude doprovázet při výstupu. Půjdeme celou noc a je dobré být na laně s někým spolehlivým, když se člověk motá v noci mezi trhlinami v neznámém terénu. Sjezd už bude čistě na mně.

Jdu spát v sedm večer a vstávám o půlnoci.

Rychlá snídaně, pár hrnků čaje a vyrážíme. Je

přesně jedna hodina po půlnoci. Ang Gela nasazuje ostré tempo, zatímco on nesnídal, můj žaludek protestuje. I tak jsme ale velice brzy na ledovci. Tam se rozhodneme pokračovat přes ledovec v teniskách až do výškového tábora v 5 850 m, čímž si ušetříme hodně sil.

Ještě stále v hluboké noci, asi ve čtyři ráno se na plánované kótě přezouváme do pořádných bot, Ang Gela do výškových, já do skialpinistických, a pokračujeme. Východ

vypíná lyže a odjíždí do údolí. Sen končí, blesklo mi hlavou. Naštěstí lyži uviděla jediná skupinka, která byla v tu chvíli na kopci, a označila trhlinu, do které lyže zajela. Čekám, až ke mně sestoupí Ang Gela, a společně na laně lyži vytahujeme.

Pak se už sjezd odehrává ve výrazně lepších podmínkách, objevuje se prašan a pokračuju bez problému až dolů do základního tábora.

Tam mně gratulují horolezci, které jsem potkal na treku, dávají mi pít a já v jejich společnosti čekám asi dvě hodiny na návrat Ang Gely, načež společně sestupujeme do vesnice, kam dorážíme kolem poledne.

Jdu ihned spát, za čtyři hodiny vstávám se strašným hladem, a tak vyrážím do „hospody“, aby doplnil kalorie. Je to milé, místní mi chodí gratulovat – podle všech zdrojů jsem první, kdo vystoupil na Mera Peak přímo z vesnice a slyžoval z vrcholu. A to vše za pouhých 11 hod. včetně hledání a vytahování lyže z trhliny. Když vás poplácávají po zádech místní šerpové, kteří byli xkrát na Everestu, je to ta největší pocta, jakou si člověk dokáže představit.

Záhy se co nejrychlejším tempem vydávám zpátky do Lukly, přebukuji letenku a za 16 dní včetně cesty jsem zpátky doma.

Před devátou ráno jsme na vrcholu. Krásné výhledy, žádné mraky, vidíme Everest, Lhotse, Makalu, Ama Dablam a spousty jiných kopců. slunce nás oslepuje cca 150 výškových metrů nad táborem. Ztrácíme postupně dynamiku a mírně zpomalujeme, já se více věnuji studiu trhlin, protože za pár hodin tudy pojedu na lyžích.

Před devátou ráno jsme na vrcholu.

Krásné výhledy, žádné mraky, vidíme Everest, Lhotse, Makalu, Ama Dablam a spousty jiných kopců. Asi za 40 minut si obouvám lyže a pouštím se dolů. Prvních 30 metrů jištěn šerpou na laně, a pak už sám za sebe.

Svah není strmý, ale podmínky jsou velice nepříjemné: led, krusta, jenom občas oblouk v dobrém sněhu. V jeden moment se mi

171

POWDER

SNOW.cz/fotogalerie

GALERIE

TEXT: DAN KOSTRZEWSKI FOTO: GRANT GUNDERSON

Nejlepší destinace pro heliskiing

25 metrů sněhu, skutečná divočina, sjezdy až k moři

The Coast

MOUNTAINS Tisíce vrcholů se strmě zvedají od pobřežních fjordů k ledovcovým polím přes celé pobřeží Britské Kolumbie, na území dlouhém více než 1 600 kilometrů – od Whistleru až k Aljašce. Jde o jedny z nejdivočejších a nejestetičtějších hor vůbec. Sněhové podmínky jsou tu podobné jako na Aljašce, ale vlivem vlhkého proudění od Pacifického oceánu v průběhu celé zimy přichází masivní sněžení, díky kterému je v oblasti často opravdu hluboký prašan.

P

rostředí pobřežních hor se zalíbilo Peteru Mattsonovi, který sem začal vodit lyžařské legendy, jako jsou Eric Pehota a Trevor Peterson, když vyčerpali heliskiingové terény v okolí Whistleru. Brzy poté se do oblasti začali vydávat i další – Sherpas Cinema, Hugo Harrison a Seth

172

Morrison (podívejte se na film Into the Mind, jehož část je v této fantaskní krajině natáčena).

Postupně si místní hory vypěstovaly zcela unikátní klientelu – lyžaře dobrodruhy, kteří jsou ochotní přečkat silnou bouři a čekat několik dní na zlepšení počasí pro jeden den kvalitního prašanu.

173

POWDER

174

GALERIE

175

POWDER

GALERIE

Bella Coola Bella Coola je ostrov civilizace v divočině. Vnitrozemskou horskou divočinou sem vede jediná silnice – slavná Highway 20 nebo taky Chilcotin Highway. Ovšem pod slovem highway nečekejte dálnici, nýbrž obyčejnou horskou silnici.

Těžké náklady, jakož i turisty pak přiváží obvykle nevelké lodě skrze dlouhatánské fjordy a proslulou

176

lodní cestu Inside Passage.

Je to jeden z konců světa, kde lze živě pozorovat křehkost civilizace a její podřízenost divočině. Osada byla původně založena skandinávskými imigranty, kteří sem přišli za obživou v rybářském a lesnickém průmyslu, protože tamní fjordy jim připomínaly domovinu.

177

POWDER

178

GALERIE

179

POWDER

180

GALERIE

SNOWPANIC.CZ freeski & freeride core shop prodejna: Dukelských hrdinů 25, Praha 7

Holt si za dobrou lajnou někdy musíme šlápnout!

LINE

POWDER

GALERIE

Bella Coola Heli Sports Mattsonův podnik má nyní pět základen a pokrývá druhou největší oblast mezi provozovateli heliskiingu – operuje na více než 13 000 km2, což je prostor větší než švýcarské Alpy. Hory v okolí izolovaného městečka Bella Coola zasype každou zimu v průměru 25 metrů sněhu.

V zimě přijíždí lyžaři v malých, exkluzivních skupinách. Každá lodge má jiný charakter.

Původní Tweedsmuir Lodge je ikonickou rybářskou boudou

ALJAŠKA

Bella Coola

KANADA

USA Bella Coola

2 000 m 0m

182

v národním parku. Široko daleko nepotkáte člověka, slyšet je jen pár medvědů grizzly a občas startující helikoptéru přímo před dveřmi. Naopak Eagle Lodge je v městečku a poskytuje přístup k širšímu spektru terénů. Typickým sjezdem je 2 000 výškových metrů v prašanu až k moři nebo horkým pramenům. Pokud se vám v Bella Coola podaří lyžovat v hezkém počasí, bude to jistě jedinečný životní zážitek.

Lokalita: Střední pobřeží, Britská Kolumbie, Kanada Přístup: Bella Coola přes Vancouver Sezóna: Od poloviny února do dubna Nejbližší skiresort: V blízkosti není žádný skiresort Terén: Mohutné hřebeny, sjezdy z vrcholu až k moři, prachový sníh díky oceánskému klimatu

NEPŘEHLÉDNĚTE:

184

STŘEŽIT SVOU POVĚST Ať se to střediskům líbí nebo ne, uživatelské recenze jsou důležitou součástí reputace..

HLÁSIT, SDÍLET, VYSVĚTLOVAT Nová sezóna přinese spoustu čerstvých změn a tým musí táhnout za jeden provaz.......

VSTŘÍC NEZNÁMÉMU Praktické zkušenosti z nedávno skončené sněhové sezóny na jižní polokouli..................

FUNITELY (2. DÍL) Pozoruhodný funitel nahradil kyvadlovou lanovku Galzigbahn v St. Antonu......................

185 188 190 192

FOTO: ATOMIC

KRIZOVÁ KOMUNIKACE

Text: Tom Řepík

Střežit svou pověst Když jde o střediskovou reputaci v online prostoru, máloco se ukazuje být důležitějším než konstruktivní, věcná a včasná angažovanost do zákaznických recenzí.

A

ť se to horským střediskům líbí nebo ne, uživatelské recenze jsou z dlouhodobého hlediska tím, co může nechat vyrůst – či naopak zničit – jejich kybernetickou pověst. Dávno pryč je doba, kdy si naštvaný lyžař mohl vylít mrzutou duši nanejvýš u několika svých přátel, když se navečer vrátil domů. Dnes má každý jeden návštěvník schopnost rozlít příslovečný vitriol nevole mezi tisíce lidí pomocí jediného tvítu, facebookové zmínky nebo recenze na TripAdvisoru. Výsledek? Ztracené příjmy a pošramocená pověst – tedy pokud je kritika střediskem nechána napospas.

Online recenze v dnešní digitální krajině hluboce zakořenily; podle většiny relevantních studií (v tomto článku vycházím z veřejných statistických výstupů od předních oborových agentur Phocuswright a BrightLocal) přes 90 procent všech světových turistů před svou rezervací cestovního pobytu posuzuje informace získané z uživatelských recenzí.

Přičemž potenciální zákazníci věří hodnocení zveřejněnému jejich předchůdci – osm z deseti aktivně cestujících lidí důvěřuje online recenzím srovnatelně jako osobním doporučením od přátel nebo sousedů.

Nadto, typický potenciální zákazník si v průměru prohlédne 10 recenzí, než zvažovaný provoz shledá věrohodným.

Jakkoli se to může jevit skličujícím, skiresort nemusí nečinně sedět a znepokojeně sledovat, jak zákazníci na internetu řídí jeho pověst. Sledovat by měl; a následně se aktivně zapojovat do všech kritických komunikací na relevantních sociálních médiích a recenzních serverech. Může tak příznivě formovat veřejné vnímání střediskové značky – způsobem, jenž bude posilovat byznys a kultivovat její charakter.

Správa pověsti Internetovou reputaci střediska tvoří všechny jeho provozu a služeb se týkající konverzace, recenze, zpětné vazby, stížnosti, pochvaly a sdílení, které se objeví kdekoli v online éteru.

Být dobrým manažerem střediskové reputace si vyžaduje vytrvalost, ukázněnost a konzistenci a zahrnuje monitorování, tvorbu reportů a reakcí na zpětné vazby. Nechcete, aby vaše online pověst byla nesourodá, přičemž ve skutečném světě dělá středisko všechno, co může. Nejlepší cestou, jak se tomuto vyhnout, je reagovat na všechny negativní ohlasy (jimž se nevyhne žádný lyžařský provoz) promptně, profesionálně a tak, aby bylo nepochybně zřejmé, že odezva střediska zní rázně, jasně, srozumitelně a pochází od kompetentní osoby se skutečnou identitou.

Prvním krokem by mělo být pořízení si profilů na všech relevantních digitálních platformách registrací jako oficiální zástupce střediska – včetně často přehlížené služby Google My Business. Oficiální profil vám krom dalšího umožní dostávat notifikace, kdykoli se objeví nová recenze, a mít tak chod věcí pod kontrolou. Zejména však můžete zveřejnit oficiální reakci, jež dokáže změnit negativní tón recenze v pozitivní závěr. Zaměřte se na ty portály, z nichž chodí na vaše středisko stabilně dost hodnocení. Pokud většina recenzí vašeho střediska pochází z TripAdvisoru, může být zbytečné ztrácet moc času na Yelpu, například.

Další cestou, jak zefektivnit váš čas a zdroje, je znát své cílové publikum. Příkladem, kolem 70 procent uživatelů Snapchatu tvoří mládež ve věku 13 až 17 let, zatímco kolem 80 procent uživatelů Facebooku náleží do věkové skupiny 30- až 50letých. Ne každou svou cílovou skupinu najdete na stejném místě. Vězte,

185

KRIZOVÁ KOMUNIKACE

jaké zákazníky chcete oslovit, poznejte, kde dominantně tráví svůj online čas, a udržujte ve jménu střediska na těchto webech a sociálních kanálech důvěryhodnou přítomnost.

Je moudré mít zaregistrovány oficiální účty na všech hlavních sociálních platformách; jakkoli to neznamená, že se na všech potřebujete aktivně prezentovat.

Střediskový mluvčí

V menších provozech je pak běžné, že se o oficiální výstupy stará vedení, nezřídka sám šéf areálu. Nezávisle na velikosti organizace a počtu personálu, základní komunikační strategie je vždy totožná: předcházet nespokojenosti a zklamání, a tedy jakýmkoli důvodům k následným negativním recenzím nebo komentářům. Pokud například hrozí, že

Váš skiareál se může těšit příznivé reputaci, a tak se může zdát, že můžete věci nechat, jak jsou. Jenže z jakýchkoli – sebeabsurdnějších – důvodů zanechané negativní ohlasy, které zůstanou střediskem neošetřeny, se mohou překvapivě rychle stát tikající časovanou pumou.

Je moudré mít zaregistrovány oficiální účty na všech hlavních sociálních platformách; jakkoli to neznamená, že se na všech potřebujete aktivně prezentovat.

Kriticky důležité je pečlivě zvolit osobu či tým, publikující do komentářů a statusů oficiální výstupy a stanoviska střediska. Kolik lidí z personálu bude zaangažovaných, závisí na velikosti střediska, ale mít stanoven striktní systém, v němž specifický personál monitoruje různé internetové diskuze, považuju za zásadní strategii. Je důležité, aby takový člověk či tým chápal základní hodnoty střediska, a aby tak jeho veřejné reakce na digitální zpětné vazby publika jasně tlumočily poslání střediskového brandu.

špatné počasí, nedobré sněhové podmínky nebo jiné okolnosti negativně ovlivní provoz a zákaznický zážitek, je vhodné využít středisková sociální média k tomu, aby se zákazník předem (nejlíp komfortně několik hodin před otevřením provozu, pokud ne už předchozího večera) mohl férově dozvědět, co

Většina významných lyžařských středisek přesně tohle dělá. Ta velká mají vícečlenné týmy, jejichž členové podstupují speciální výcvik týkající se vnitřních hodnost a vize společnosti a jejího brandingu, tedy strategie budování a péče o značku. Na běžné reakce a komentáře ví každý z týmu, jak odpovídat; když se však objeví specifické připomínky nebo dotazy týkající se konkrétního provozu, běžnou praktikou je konzultovat téma s příslušným oddělením, než oficiální zástupce vyvěsí stanovisko střediska na veřejnost.

V těchto případech je správný způsob a obsah odpovědi nadřazen rychlosti zveřejnění (oba ohledy se nutně nemusí – ani by se neměly – vylučovat).

může realisticky očekávat. Sami si můžeme odpovědět, kolik středisek takovouto poctivou hru hraje. Současně je nabíledni, že pokud bude srozumitelně předem na sociálním médiu anoncována jakákoli anomálie (či její nebezpečí), těžko se tam následně budou hromadit stížnosti, jež jsou podhoubím bídného renomé. (Z poctivých anoncí špatná pověst nevzniká.) Žádný provoz žádného střediska není perfektní – a bylo by klamné předstírat, že je. Díky jeho upřímnosti a férovosti získají jeho zákazníci lepší pochopení, co je čeká – a budou středisko za jeho otevřenost respektovat, pokud rovnou ne velebit a doporučovat dál.

FOTO: FACEBOOK

186

Dávat pozor

S něčím (pro něj důležitým) nespokojený zákazník si například postěžuje na Twitteru, zatímco je stále na kopci; protože ale nikdo ze střediskového personálu Twitter nemonitoruje, žádná odpověď se nekoná. Večer se naštvaný návštěvník vrátí domů, zapne Trip­ Advisor a napíše o stejném incidentu dlouhou negativní recenzi. Stejný zápis pak bude vyskakovat na Googlu. Různí lidé z různých vláken budou reagovat na návštěvníkovy zápisy a konverzace se bude dál plošně rozlívat a nejspíš i nabírat na dynamice. Druhý den se některý z komentářů nevyhnutelně dostane před oči nějakého novináře a odpoledne už může na zpravodajských serverech viset čerstvě přebalený výchozí příběh nespokojeného klienta.

A to skiresort nechce, protože pachuť nespokojenosti spojená s jeho značkou bude zůstávat viditelná na internetu po mnoho dalších sezón. Mravní lekce? Horská střediska se potřebují naučit dávat jednou provždy pozor. Něco, co by nejspíš stálo minimum času i námahy uvést na pravou míru, pokud by se k rektifikaci přistoupilo včas, se vyvine v zásadní problém, jejž sprovodit ze světa – najmě toho online světa – bude obtížný oříšek; pokud ne mise nesplnitelná.

Posuďme stejnou situaci ještě z jiného úhlu: proč vůbec takovýto návštěvník začal ventilovat svou nespokojenost na Twitteru?

Typicky proto, že na místě incidentu ve středisku nenašel nic a nikoho k vyřešení stížnosti.

A poté, co středisku svou svízel odtvítoval, nadále se nedočkal řešení. Přitom trochu střediskové preventivní péče by tuto modelovou a řadu skutečných stížností mohlo vyřešit hned a v místě vzniku, aniž by problém musel dál eskalovat na sociální sítě a žít si nekontrolovaně vlastním životem.

Reagovat, reagovat, reagovat Promptní reakce na recenzi a socmediální komentář demonstruje, že vedení střediska záleží na zkušenostech svých současných i budoucích zákazníků. Podle dohledatelné

KRIZOVÁ KOMUNIKACE

aktuální studie agentury Phocuswright 84 % uživatelů recenzních portálů vnímá adekvátní reakci od vedení na kritickou recenzi jako jednoznačně pozitivní akt a zlepšuje jejich pohled na daný subjekt. Čím zaangažovanější bude vedení do komunikace se svým publikem, tím víc budou potenciální zákazníci středisku důvěřovat a tím pravděpodobněji si objednají a zaplatí produkt, od pobytu po skipas. Lidsky znějící hlas vedení střediska je v tomto ohledu bez nadsázky dalším, a obvykle velmi produktivním, marketingovým nástrojem. Je vhodné mít na zřeteli, že zástupce skiareálu v daný moment neodpovídá pouze člověku, který napsal předmětnou recenzi či komentář, nýbrž stovkám a tisícům potenciálních zákazníků, kteří v budoucnu budou recenzi číst a na jejím základě se spolurozhodovat o nákupu či návštěvě.

Pokud někdo napíše o středisku něco negativního v uživatelské recenzi nebo socmediálním statusu či komentáři, a středisko mlčí, je to prakticky stejně závadné, jako odpovědět neprofesionálně (cynicky, popudlivě a podobně). Zákazníci, kterým stálo za námahu publikovat svůj názor na službu nebo produkt střediska, si tím ve většině případů říkají o osobní interakci s kompetentní osobou, kterou nenašli v terénu střediska, když se jejich problém děl.

Vždy pozitivní přístup. Předně, poděkujte recenzentovi za jeho příspěvek a dejte zřetelně najevo, že je vám upřímně líto, že jejich zkušenost nedosáhla jejich očekávání. Následně vyzdvihněte jakákoli (a nejlíp všechna) pozitiva, která v recenzi mohla zaznít přímo či implicitně. Budoucím zákazníkům to ukáže, že vzdor nespokojené individuální recenzi celková situace nebyla tak špatná, a středisku to pomůže napravit si reputaci.

Omluva. Nejdřív zřetelně vezměte na vědomí, co přesně se stalo špatně, a vzápětí se za to výslovně omluvte. (Například „Je nám velmi líto číst, že vaše zkušenost v naší půjčovně nedosáhla našich běžných vysokých standardů.“) Doplňte to vyjádřením přání

který se může chovat všelijak, ale i pro potenciální stovky a tisíce návštěvníků budoucích, kteří si recenzi a vaši reakci přečtou. V tomto ohledu se vystříhejte i skrytě cynického, pasivně agresivního tónu; „Je mi líto, že jste nepochopil naše obchodní podmínky,“ není vhodně formulovanou omluvou. Obvykle nemusí jít o nic složitějšího než: „Moc mě mrzí, že jste měl takovou zkušenost. Tady je můj e-mail – rádi bychom z vás měli opět spokojeného klienta.“ Lidskost. Neméně důležité je odpovídat osobně, vyhnout se konzervovaným obecným frázím, kopírovaným pak do více střediskových reakcí na podobná témata. Měli byste komunikovat přímo a co nejosobněji k autoru recenze; koneckonců jde o jeho vlastní, jedinečnou a často citlivou zkušenost.

Nepoužívejte žádný korporátní žargon; v této osobní interakci by takováto jazyková forma působila nemístně a nadřazeně.

Podpis. Na závěr své reakce (snad správně formou i obsahem vyvedené) připojte své plné jméno a funkci, což žádoucím způsobem ještě hlouběji zosobní vaši konverzaci.

Cílem je udělat něco, co přehoupne psychologické kyvadlo na druhou stranu. Když z nespokojeného klienta uděláte opět spokojeného, obvykle o tom poví víc lidem, než by pověděl ve své nespokojenosti.

Nicméně, nezávisle na tom, jak pilně budete pracovat na virtuálním obrázku svého střediska, žádnou skvělou online pověst mu nevybudujete, pokud to nebude pravda ve skutečnosti. Sebevíc propracované a včasné reakce na internetové stížnosti na vaší reputaci nic nespraví, pokud se incidenty budou odehrávat na střediskovém sněhu – častěji než výjimečně. Středisková reputace nebude nikdy vyšší než jeho skutečný charakter.

Cílem je udělat něco, co přehoupne psychologické kyvadlo na druhou stranu. Když z nespokojeného klienta uděláte opět spokojeného, obvykle o tom poví víc lidem, než by pověděl ve své nespokojenosti.

Prověřené tipy Soudobá realita online světa je taková, že na střediska bude psáno stále víc recenzí a komentářů. Některé budou nevyhnutelně negativní, bez ohledu, jak moc se provoz bude snažit. Některé budou vypadat jako neodůvodněné, jiné jako smysluplné. Jaké jsou však klíčové komponenty adekvátní a efektivní střediskové reakce na naprostou většinu publikovaných stížností?

situaci napravit a jasnou nabídkou probrat konkrétní detaily po přímé osobní linii poskytnutím emailového nebo telefonního kontaktu na specifickou osobu, která o předmětném incidentu bude vědět a bude mít plnou kompetenci záležitost řešit včetně například rozhodování o kompenzaci apod. Tento postup je nezbytný; ujistí potenciální zákazníky, že středisku záleží na každém jednotlivém návštěvníku a je ochotno vzniklý problém hned napravit, aby ostatní v budoucnu nezažívali podobné potíže. Navíc, poslední věc, kterou si v podobné situaci přejete, je ztratit kontrolu nad náhle vzplanuvší diskuzí plnou emocí jen proto, že byste netakticky pokračovali v řešení detailů problému na veřejně viditelné platformě.

Klid. Za každých okolností se v průběhu krizové komunikace vyhněte ventilaci jakýchkoli emocí. Zhluboka se nadechněte a mějte na paměti, že reakci nepíšete pouze pro daného nespokojeného návštěvníka,

187

STŘEDISKOVÁ KOMUNIKACE

Text: Tom Řepík

Hlásit, sdílet, vysvětlovat P

okud nás posledního tři čtvrtě roku něco naučilo, pak to, že nic už nemůžeme přijímat za příslovečnou bernou minci. Zažili jsme bezprecedentní uzavírku našich životů, jakou si nikdo nedokázal představit v nejbujnější fantazii. Na mnoha místech světa stále frekventovaněji propukají občanské nepokoje a zdá se být pravděpodobným, že jde jen o úvodní vlnu probublávajících incidentů mnohem hlubšího a dlouhé roky neřešeného sociálního konfliktu. Lidé odhalují své charaktery a můžeme zaznamenávat, jak každý reaguje na druhého odlišného – s rouškou či bez, stoupenec vs. odpůrce čehokoli, umírněný vs. radikál a tak dál.

Kdekdo doufá, že dřív či později by se měly poměry stabilizovat. Bezpochyby to však potrvá nekrátký čas a stále nikdo příliš netuší, jak kýžený nový normál bude ve skutečnosti vypadat. Pro horský obor to znamená jediné – střediska do letošní zimy vstoupí ve víru neustálých změn a nejistot. Dost pravděpodobně se věci budou měnit za chodu, možná ze dne na den. I branže se tak bude učit za chodu. Bylo tomu tak vždycky, nikdy v historii však za takto vypjatých okolností.

Jak dokáže vedení střediska komunikovat se dvěma velmi důležitými skupinami – svými zaměstnanci a svými zákazníky – bylo, opět, vždycky důležité. Nikdy v historii však možná důležitější.

Střediskoví návštěvníci Veřejnost si už téměř zvykla na to, jak místní i státní vládní autority nařizují a mění pravidla a podmínky, navzdory tomu, že stále víc lidí se proti nim staví a vědomě se vyhýbají jejich plnění. Když vezmeme v úvahu, jak pevně je pocit individuální svobody spjatý právě s lyžováním a snowboardingem (historicky na něm oba příbuzné sporty stavěly svůj marketing), lze předjímat, že střediska budou čelit množství různých případů vědomého či nedbalého porušování nově nastolovaných pravidel.

Když se letos v pozdním květnu celosvětová opatření proti koronavirové vlně uvolnila, řada severoamerických skiresortů měla stále sníh a opětovně otevřela lyžařský provoz, včetně jistého oregonského střediska. To otevřelo s vynuceným limitem 500 denních návštěvníků a vyhradilo lyžování pouze držitelům střediskových sezónek, vcelku pochopitelně. K distri-

188

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Následující sněhová sezóna nejenže bude nová a jiná, ale nejspíš přinese i spoustu čerstvých změn. Vedení skiareálů bude muset vyvinout větší úsilí než kdy dřív, aby zajistilo, že všichni v týmu potáhnou za stejný konec provazu.

buci vstupů používalo svůj online rezervační systém, v němž se limitovaná denní kapacita naplnila během několika vteřin od okamžiku zpřístupnění. Mnoho sezónkářů, kterým se nepodařilo vejít se do nízkého početního limitu, bylo rozzlobených a vylívalo si frustraci na střediskových sociálních kanálech.

Korigujte očekávání vhodnou komunikací. V následující sezóně bude zvládání návštěvnických očekávání kriticky důležitým aspektem. Každý si přeje, aby svět nepotkala další vyeskalovaná pandemická vlna a související zavírání či omezování provozů, ale střediska by na to měla být připravena. Měla by přinejmenším pečlivě zrevidovat své obchodní podmínky týkající se rušení objednaných rezervací ve všech svých provozech, od ubytovacích po lyžařské školy, z titulu vyšší moci.

Zaujmout smluvně podložený nesmlouvavý postoj je v takovém případě legitimní – pokud si to středisko zvolí; některá okolní konkurence ale může a nejspíš bude vykazovat flexibilnější a vůči zákazníkům přívětivější přístup, což téměř nevyhnutelně povede k nelichotivých veřejným srovnáváním.

Znejte své limity. Lze předpokládat, že nařízení sociálního distancování bude střediskové provozy provázet po neznámo dlouhý

čas; areály budou muset nastavit a srozumitelně označit omezení na lanovkách a ve svých vnitřních prostorách určených pro veřejnost, jako jsou půjčovny, stravovny nebo toalety.

Nařízení rozestupů může snadno působit problémy v dosahování zákaznické spokojenosti, pokud například návštěvníci budou muset čekat venku v nečase, než na ně přijde řada atd.

Základem je identifikovat kritická místa a snažit se přijít na to, jak na ně co nejlíp adaptovat nařízená provozní omezení. A zůstat flexibilní a pohotoví; málokdy se takové rektifikace povedou na první dobrou.

Komunikujte změny. A potom je třeba nastavené adaptace dostatečně sdílet – s personálem i návštěvníky. Webové aplikace a sociální média pro to nabízejí množství výborných nástrojů, fyzické značení ve středisku též významně pomůže. Účelem je následující: udělejte rozumné maximum pro to, aby lidé chápali, co mohou očekávat, když přijedou. Je důležité je uvědomit, že věci mohou podléhat změnám. Máte-li možnost informovat návštěvníky o nových změnách před jejich příjezdem emailem nebo textovkou, tím lépe.

Vystavte své provozní podmínky, aby byly snadno k nalezení. Pravidelně je sdílejte na sociálních kanálech, umístěte je na dobře viditelné místo střediskového webu. Není třeba citovat je slovo od slova v každém statusu, ale rozumné je viditelně vypíchnout hlavní body a připojit odkaz pro více detailů. Nemusíte se obávat jisté fádnosti sdělení – návštěvníci ví, že se poměry změnily, ví, že se středisko snaží, a stále si chtějí zalyžovat. Nepřijeli dělat obstrukce. Je fér, když středisko jim dá dopředu vědět, jak jejich zážitek může vypadat.

V terénu střediska umístěte nápisy a instrukce v klíčových místech; zvýrazněte každý bod, kde se běžně vžité procedury změnily v nové. U každé změny je taktické najít a ukázat na pozitiva plynoucí z nové verze: pokud třeba nově vyžadujete striktní online rezervace v provozovnách, zdůrazněte, že nový režim zákazníkům umožní užít si vlastní návštěvnický den hladce, bez prostojů. Řada nyní vynucovaných změn má bezpochyby na obor dlouhotrvající příznivé důsledky; je víc než vhodné, aby se toto vnímání praktické užitečnosti posunulo i k očím a myslím zákazníků.

Svědomitá snaha vždy udržovat návštěvnická očekávání mezi mantinely aktuální reality

STŘEDISKOVÁ KOMUNIKACE

pomůže omezovat potenciální konflikty. Když věci neběží podle nejlepších plánů, návštěvníci mají tendenci k nespokojenosti, pokud ne zlobě – a zhusta obojí ventilují na nejbližší personál, který se ocitne na ráně. Zaměřme se tedy nyní na zaměstnance skiareálu.

Střediskový personál Naplnění pracovních kapacit bude pro horská střediska pravděpodobně ještě složitějším oříškem, než bylo kdy dřív. Střízlivě se dá předpokládat, že pro určitou část pracovních kádrů bude práce v přímém kontaktu s neustále rotující početnou veřejností naráz problematická – budou se obávat nakažení sebe a svých blízkých doma.

Teoretickou devízou pro střediska může být, že pracovní poptávka bude vyšší než v předchozích letech, za dlouhé ekonomické (papírové) konjunktury; na trhu práce je již nyní množství nedávno propuštěných lidí a tento trend bude nepochybně sílit. Na druhé straně, nemálo zejména těch nejzákladnějších pracovních úvazků bylo závislé na zahraniční pracovní síle, která je nyní značně omezena, což řadu odvětví dramaticky zpomaluje, pokud ne přímo ochromuje. Břemeno provozního chodu tak může zůstat na ramenou kmenového personálu a ukázat se v průběhu sezóny nebývale těžkým.

Zaměstnanecká očekávání. Podobně jako u návštěvníků střediska, i jeho zaměstnanci mají svá očekávání – a ta je vhodné uvádět na pravou míru už při pohovorech, ne až později v praxi. Vaši noví zaměstnanci by měli vědět, co mohou očekávat – a že jedním z potenciálních soudobých „očekávání“ nemohou nebýt okamžité změny čehokoli.

Nové poměry v první linii. Vaši zaměstnanci by měli být dobře připraveni na to, že nemalá část návštěvníků může být zmatena a rozhořčena ohledně všeho, co se vinou pandemických okolností děje a dít ještě bude. Personál musí být extra citlivý a empatický k potřebám hostů a vždy mít čerstvé povědomí o tom, jak jsou zaměstnanci návštěvníky vnímáni. Pokud uvážíme soudobou atmosféru všudypřítomně gradujícího sociálního napětí a revoltních nálad ve společnosti, vycvičit personál v rozpoznávání emočně vypjatých situací a jejich deeskalační techniky bude taktickým benefitem – vždy bylo, ale v nadcházející sezóně obzvlášť.

Bezpečnost personálu. Zaměstnanci musí rozumět rozsahu preventivní péče, kterou středisko vynakládá na ochranu zdraví a schopnosti vydělávat si na živobytí nejen jejich osobního, nýbrž i celé pracovní čety: nařízení nosit všude roušku, zůstávat za plexisklovým štítem, dodržovat všude určené rozestupy. Je důležité, aby všichni zaměstnanci chápali, že jde primárně o ochranu jejich vlastního zdraví a výdělků, nikoli o omezující prudičské nařízení.

Rozvíjející se odpovědnost. Mezi zaměstnaneckými očekáváními, jak bylo už zmíněno dříve, by neměla chybět přítomnost různých změn – včetně změn v odpovědnosti za vykonávanou práci. Okolnosti si například snadno mohou vynutit přecházení zaměstnanců na výkon jiné činnosti; pokud středisku naráz jednoho rána bude chybět četa vlekařů (například náhlá karanténa), budou povoláni zaměstnanci z jiných provozů, od pomocných po management. K regulérnímu výkonu většiny pracovních funkcí však potřebují být adekvátně vycvičeni, což musí skiareál proaktivně plánovat a informovat o tom zaměstnance dostatečně předem. (Z vailských zdrojů vím, že například střední a nižší marketingový personál bývá při obědových špičkách přesouván asistovat do stravovacích provozoven a tím i preventivně na tyto pozice odborně cvičen).

Tyto typy výměnných praktik byly v dřívějších dobách oboru poměrně běžné a v některých střediscích, zejména menších, jsou užívány stále, zatímco jiné resorty od nich z řady dobře míněných důvodů upustily. Letos tuto možnost mít nemusí – a pokud to tak bude, jejich personál by to měl vědem co nejdříve předem.

Pohotovost k náhlým změnám. Doposud byly zmínky o očekávatelných a už zavedených změnách oproti starým standardům, které tu nejspíš zůstanou po celou sezónu. Co ale v případě, kdy přijde nutnost změn doslova ze dne na den? Jak v takových situacích informovat čety první styčné linie?

Pokud středisko připravovalo své zaměstnance průběžně a nezanedbávalo jejich informovanost na pracovních poradách a výcvicích, měli by být všichni dobře obeznámeni s tím, že změny mohou přijít kdykoli a být jakékoli.

Nikdo z nás nemá rád překvapení, pokud jde o taková, která naše životy komplikují a okolnosti mění k horšímu; se správně vycvičeným a informovaným personálem však bude vedení střediska vždy v lepší pozici.

Informovat včas! Všechny příchozí změny je třeba zaměstnancům doručovat včas a efektivním způsobem. Lhostejno zda emailem, textovkami, mobilní aplikací či osobně – závisí to na interní firemní kultuře. Důležitá a nestandardní věc jako provozní změny bývá zaměstnancům v první linii nejlépe oznamována jejich vedoucím, nejbližším přímým nadřízeným.

Podobně jako ve většině dalších konvenčních byznysů, i v horském oboru přetrvává úzus klasického komunikačního toku shora dolů. Zaměstnanci z přední linie si však nejednou stěžují, že změny se dozvídají vlastní aktivitou ze střediskových socmédií. V horší verzi takového případu změny první zachytí všímavý návštěvník a zeptá se ně neinformovaného personálu; z podobné situace může těžko nevzejít divná a neuspokojitelná slovní výměna.

Je důležité disponovat interním komunikačním plánem, kdy vedoucí provozů dostanou všechny potřebné instrukce rozumně rychle a dál budou odpovědní za včasné doručení zpráv všem svým podřízeným lidem v čelní linii.

Role vedoucích. Jsou to právě nadřízení vedoucí směn, s nimiž mají zaměstnanci čelní linie nejbližší vztahy. Mohou vědět, kteří lidé jsou ve vedení firmy, ale nemají žádný zvláštní důvod důvěřovat jednotlivým ředitelům, od nichž direktiva nepochybně pochází – zvlášť, jde-li o nepříjemnou změnu. V takových případech se v nejnižších pracovních strukturách snadno rozlévá reakční postoj oni versus my.

Z těchto důvodů bývá nejlepším přístupem komunikovat změny v protokolech a režimech osobně od nejblíž nadřízených.

Oboustranná komunikace. Tento komunikační vztah by měl přirozeně a bez překážek fungovat v obou směrech. Bývají to totiž zaměstnanci v čelní linii, kteří často jako první zaznamenávají nějaký provozní či jiný problém – ať už na parkovišti, v budovách či v terénu.

Měli by vědět, že nejenom že mohou, nýbrž je od nich očekáváno okamžité nahlášení jakýchkoli nestandardních okolností svému vedoucímu, který se postará o doručení informace skrz nastavenou hierarchii k příslušné rozhodovací autoritě a bude spoluzodpovídat za včasné a vhodné řešení problému.

Být dbalí Lze předjímat, že lhostejno jak pečlivě středisko přichystá své protokoly, některé věci jednoduše nepoběží podle plánů. Podstatné je označit a pojmenovat takové případy co nejrychleji; aktivně vyhledávat a zaměřit pozornost na ty procesy, které očividně nefungují hladce. Podporovat zaměstnance, aby jakékoli nestandardnosti neprodleně hlásili svým vedoucím. Je nutno co nejdřív zamezit pokračování závadného procesu, nastolit nový plán a změny oznámit personálu i hostům tak rychle, jak je to praktické.

Z praxe obor dobře ví, že návštěvníci prominou středisku drobné nedostatky, pokud uvidí, že jsou rychle řešeny. Vážné problémy se spokojeností nastávají, když je naopak zjevné, že očividné závady nejsou dlouhou dobu řešeny a vypadá to, že středisko se nad rámec inkasovaných tržeb o moc dalšího nestará. Přičemž zaměstnanci první linie jsou těmi, kteří to od nespokojených návštěvníků uslyší a pocítí.

S trochou štěstí se obor po této nebo té další – nebo zkrátka nějaké – sezóně bude dívat na vyhrocenou covidovou éru už jen zpětným zrcátkem vzpomínek. Ale striktní komunikační procesy, jež si střediska nastaví na soudobé krizové standardy vedoucí k vyšší návštěvnické spokojenosti, se jim mohou vyplácet i s dividendami na spoustu let dopředu.

189

INSPIRACE Z JIHU

Vstříc neznámému Praktické zkušenosti z nedávno skončené sněhové sezóny na jižní polokouli a tipy, jak i v pandemických časech udržet střediskový personál a návštěvníky z většiny spokojené.

K

Pohled zpět do budoucnosti Ačkoli, předchozí větu beru zpět. Křišťálová koule vlastně existuje: první zkušenosti horských středisek z letních provozů pod umírněnými pandemickými restrikcemi a zejména právě skončená lyžařská sezóna na jižní polokouli nabízí mapu, jejíž bílá místa se začínají zaplňovat sítí možná stále zamlžených, ale současně doslova naučných stezek.

A jakkoli tito jižní poslové nemohou přinést jasná a spolehlivá řešení, protože pandemická situace se může změnit bezpočtukrát předtím, než první středisko vůbec otevře brány turniketů, bezpochyby nabízí

190

Svízel: zaměstnanecké stavy Na Novém Zélandu otevřela většina středisek v červnu a většina s nikdy dřív netušenými personálními kapacitními problémy – jelikož byly restriktivně uzavřené hranice a typicky 40 až 50 % pracovníků přijíždí z Austrálie, mnoho provozů otevřelo pod silným tlakem.

Zakrátko všude napadlo hodně sněhu a do středisek přijely nečekané masy lidí. „Zahájili jsme sezónu s asi polovičním stavem personálu, ale mysleli jsme si, že to bude v pořádku, protože až 70 % návštěvníků bývá ze zahraničí,“ uvedl do tamních médií šéf známého novozélandského trojresortu NZSki Paul Anderson. „Ale počty místních lyžařů nás zaskočily; to je ještě slabé slovo. Nevěděli jsme, kam dřív skočit.“ Znamenalo to pro prakticky každého ze zaměstnanců sloužit víc hodin denně i požadavek na dřívější příjezd do práce, protože enormní návštěvnické návaly směřující na otevírací hodinu značně zpomalovaly přístup do středisek. Střediska skupiny NZSki se snažila ulehčit přetíženým zaměstnancům tím, že v průběhu všedních dní zkrátila svou provozní dobu.

Australská a novozélandská střediska přes svou letní sněhovou sezónu shledala, že řadoví pracovníci první linie nejsou příliš úspěšní v upomínání návštěvníků, kteří neměli nasazenou roušku či se shlukovali v dav. Vedení některých areálů se proto operativně rozhodlo delegovat tuto zodpovědnost na někoho z vyššího managementu – každý manažer dostal přidělen určitý úsek, který musel osobně dozorovat a vynucovat dodržování nařízených bezpečnostních standardů. Když jde o zajištění bezpečnosti, zodpovědnost zde musí fungovat striktně shora dolů firemní hierarchií.

Sociální distancování se však netýká jen návštěvníků, ale i personálu. Jakákoli nákaza ochromuje početní stavy rovnou celých pracovních čet. Střediska běžně tvořila takzvané miniaturní pracovní bubliny, v jejichž rámci pracovali zaměstnanci pro celou dobu spolu, FOTO: NSAA

aždá lyžařská sezóna přináší horským střediskům spousty hádanek. Nasněží brzy?

Pomůžou teploty výrobě a udržení sněhu? Jak bude letos vypadat návštěvnost? Budou se zas dobře prodávat naše lívance?

Tato branže vždy stála na dobré předvídavosti, trpělivosti, vlnách nahoru-dolů a na umu a odvaze šlápnout ve správný čas na plný plyn.

Nadcházející sněhová sezóna má našlápnuto stát se sezónou – záhadnou? Možná víc než to.

Možná ani neexistuje výraz, jenž by pregnantně opsal prostředí a okolnosti tak nové, tak se vrtošivě měnící a tak opepřené všudypřítomným „co když“ a „jak na to“. Žádný střediskový provozovatel rozhodně nemá bájnou křišťálovou kouli, v níž by zahlédl, co pro jeho skiareál v následujícím půlroce bude a co nebude fungovat.

Text: Tom Řepík

dost vydatné nápovědy. Mezi ostatním třeba následující: Vaše značení protipandemických opatření nemusí fungovat tak, jak jste se domnívali, nezávisle na vymazlenosti vaší grafiky. Nebo že korona se bude všude skloňovat horem dolem, i když jste si mysleli, že zrovna na lyžích ve vašem středisku si lidi od ní dají pokoj. Co třeba, že vaši zabezpečení a ochránění zaměstnanci jsou v těchto nových poměrech vaší největší devízou. Taky nebuďte příliš zaskočeni, pokud vaše středisko návštěvníci zahltí.

INSPIRACE Z JIHU

Roušky začaly být kontroverzním tématem samy o sobě. Stále víc lidí je odmítá nosit, stále víc lidí argumentuje zdravotními důvody pro nenošení. V NZSki nabídli návštěvníkům tři volby: nosit roušky vždy ve frontách, možnost sundat si ji při jízdě nahoru i dolů, nebo si zakoupit obličejový štít z místní prodejny a nosit jej v areálu. Anebo přijmout vrácení peněz. „Pár takových případů jsme měli – vrá-

zovnách NZSki kolem poloviny návštěvníků, kteří rezervaci neměli vůbec, či neúplně provedenou. Vedení tak poslalo asistenty na konec každé fronty, kde se ptali příchozích lidí, zda mají rezervaci. Těm, kteří neměli nebo nevěděli, ukázali v průběhu čekání v jejich mobilech, jak rezervaci dokončit. V dalších týdnech tím zákazníky bez rezervace prakticky eliminovali.

Bezpečí návštěvníků

tili jsme jim peníze a požádali je, ať odejdou.

Taková praktika porušuje snad každé pravidlo zákaznických služeb, ale dodržování bezpečnosti je pro nás totální prioritou,“ vysvětluje šéf NZSki. Dalším problémem je nevyhnutelné shlukování lidí. Některá opatření proti němu měla dokonce opačný efekt, než bylo zamýšleno.

V letních provozech objednávali zákazníky na atrakce ve dvouhodinových blocích s hodinovým rozpětím, kdy se mohou dostavit: když

Nejedno překvapení

FOTO: NSAA

přičemž jednotlivé bubliny se navzájem sobě vyhýbaly. Po celou sezónu se tak snažily nestýkat se party vlekařů, gastropracovníků, lidí z půjčoven, škol, zasněžovači, rolbaři, patrola a další oddělení. Pokud se v rámci minibubliny někdo nakazil, karanténa postihla jen několik kolegů z pracovní bubliny, ne však celé oddělení – což by ve většině případů zavřelo střediskový provoz.

Zatímco se snadno napíše „dodržujte sociální distancování, noste roušky, dezinfikujte si ruce“, ne vždycky se to snadno provádí, zvlášť v uvolněném a zábavném prostředí horského střediska. Ve výsledku pak proces, který by fungoval v nějaké strohé úřední budově se striktním dozorem, v horách fungovat nemusí obdobně, nebo vůbec. Střediska musí věci dobře plánovat, mít k dispozici soudržný tým lidí a schopnost flexibilně reagovat.

V NZSki si zkraje letní sezóny mysleli, že jsou připraveni. Vyrobili si rázné značení s popisem pravidel, jak dodržovat rozestupy, v čekacích zónách rozmístili zřetelné značky a čáry, aby lidi věděli, jak se pohybovat. Přesto nedokázali návštěvníky v rozestupech udržet – ti se dál shlukovali jako v dřívějších dobách. Proto operativně přidali na všechna informační značení pravidlo nosit roušky kdekoli v čekacích frontách, nezávisle na rozestupech.

Oříškem se ukázalo být i vynucování si nařízených pravidel. V NZSki, aby minimalizovali nutnost dohlížení, přepracovali čekací zóny tak, že mezi každou frontou vymezili prázdný prostor, aby nedocházelo ke shlukování.

Nadto brzy zavedli nařízení nosit roušky kdekoli v čekacích frontách.

Nadcházející sněhová sezóna má nakročeno stát se sezónou – záhadnou? Možná víc než to. však zákazníci obdrželi časové pásmo mezi 10. a 11. hodinou, prakticky všichni přijeli ještě před desátou. Namísto eliminace front je naopak středisko vytvářelo. Řešením se ukázalo být striktně objednávat v půlhodinových blocích, což fronty do významné míry eliminovalo, jakkoli prakticky každý přicházel mírně dřív.

Online rezervace předem dokáží fronty zredukovat v každé provozovně střediska. Během prvního týdne provozu zaznamenali v provo-

Mnoho novozélandských středisek si po sezóně odnáší zkušenost, že pokud spousta teplomilných domácích nemůže odjet do svých oblíbených přímořských zahraničních destinací, objevují pro sebe místní hory. Ve výsledku naprostá většina středisek zaznamenala rekordní návštěvnost s množstvím nových lyžařů a snowboardistů.

Podobnou zkušenost obdržely i tamní střediskové retailové provozovny, jež musely dovnitř pouštět limitovaný počet zákazníků: „Měli jsme za to, že míň lidí vevnitř bude se logicky rovnat nižším tržbám, ale v řadě prodejen nám tržby vzrostly. Jako by se lidi, když se jich tolik netísní v prodejně se vším souvisejícím spěchem a nervozitou, víc rozhlíželi, vybírali si a utráceli,“ komentuje šéf NZSki Anderson.

Tuzemská i ostatní na naší polokouli situovaná horská střediska mají u startu sněhové sezóny před sebou nakladenu spoustu různých hádanek, mnoho z nich zbrusu nových.

Zmíněné příklady z praxe provozů od jižních kolegů poskytují cennou zkušenostní nápovědu, kterou sami neměli.

191

lanovkové kuriozity

DOLNÍ STANICE GALZIGBAHN V ST. ANTONU, KTERÁ JE VYBAVENA „RUSKÝMI KOLY“ PRO PŘEKONÁNÍ VÝŠKOVÉHO ROZDÍLU

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

TRASA FUNITELU GALZIGBAHN, KTERÝ V ROCE 2006 NAHRADIL KYVADLOVOU LANOVKU

Funitely (2. díl) Pozoruhodný Funitel byl firmou Doppelmayr uveden do provozu v roce 2006 v rakouském středisku St. Anton am Arlberg na rozhraní Tyrolska a Vorarlberska, který nahradil kapacitně již nevyhovující kyvadlovou lanovku Galzigbahn z roku 1937.

Z

vláštností tohoto funitelu s 24místnými kabinami jsou především dva páry obrovských, tzv. ruských kol v dolní stanici, která slouží kabinám k překonání výškového rozdílu 8,5 m mezi vjezdem, resp. výjezdem ze stanice a nástupištěm. Toto řešení, zcela nově vyvinuté firmou Doppelmayr, bylo nutné vzhledem k požadavku investora, aby nástupiště dolní stanice bylo

MÍJENÍ KABIN FUNITELU GALZIGBAHN POD HORNÍ STANICÍ

192

v úrovni okolního terénu a současně prostor před stanicí nebyl blokován výjezdovými podpěrami. Navíc celá dolní stanice je na přání investora realizována v proskleném provedení, což dále zvyšuje celkovou atraktivitu této lanovky. Pro lepší názornost tohoto v lanové dopravě ojedinělého řešení si celý průjezd kabiny dolní stanicí popíšeme. Po přijetí kabiny z trati do stanice dojde, tak jako

u každé jiné odpojitelné lanovky, k odpojení kabiny od zdvojeného dopravního lana a ke zpomalení kabiny pomocí řady pneumatik na staniční rychlost. Avšak namísto toho, aby pak kabina standardně opsala oblouk 180° a najela zpět do zapínadla a pak na trať, kabina najede na příslušný pár „obřího ruského kola“, zajistí se a pak pomocí páru kol opíše půlkruh ve svislé rovině. Tím se dostane o 8,5 m níž na úroveň nástupiště, kde pokračuje v posunu po stanici obdobně jako jiné standardní lanovky. Na konci trasy po nástupišti, kde opíše půlkruh a změní tím směr své jízdy, kabinu uchopí druhý pár obřích kol, který ji dopraví zpět nahoru do horního patra stanice. Následně na konci zrychlovacího zařízení dojde k připojení kabiny ke zdvojenému dopravnému lanu a k jejímu odjezdu na trať.

V roce 2006 byl firmou Doppelmayr dokončen také nelyžařský funitel ke kasinu Mont Parnes v Athénách, který nahradil původní kyvadlovou lanovku. Počínaje funi-

DOLNÍ STANICE LANOVKY GLETSCHERBUS 1, KTERÝ JE NEJNOVĚJŠÍM FUNITELEM NA HINTERTUXU

lanovkové kuriozity

MÍJENÍ KABIN PŘED DOLNÍ STANICÍ FUNITELU PERDRIX VE FRANCOUZSKÉM SUPER-BESSE

ložen do dvou let – v roce 2011 se uskutečnila betonáž základů stanic a patek podpěr, v roce 2012 pak následovala montáž technologie. Přepravu zajišťuje celkem 22 vylepšených celoprosklených kabin typu Zeta od firmy CWA, každá z nich pojme 24 osob.

Bezesporu šlo o největší investici do lanové dopravy v historii nejen Jasné, ale celého Slovenska.

Kromě oběžných odpojitelných funitelů existuje i šest kyvadlových tzv. jig-back funitelů s provozně neodpojitelnými kabinami, a tedy i s menší přepravní kapacitou. Mají dvě proti sobě se pohybující kabiny jako klasické kyvadlové lanovky, nebo dvě skupiny po dvou či třech kabinách. První z nich byl postaven firmou Poma již v roce 1985 na Rocharbois ve francouzském Megève a další následovaly v kanadském Chutes Montmorency (Doppelmayr 1993), v japonském Hashikurasan (Nippon Cable 1999) a dále ve Val Thorens (Bouquetin, Poma 2003, dvě skupiny po 3 kabinách), Alpe d’Huez (Les

Marmottes 3, Doppelmayr 2004, dvě skupiny po dvou kabinách) a na závěr opět ve Val Thorens (Funitel de Thorens, BMF 2011, dvě skupiny po dvou kabinách).

Ještě před deseti, patnácti lety vše nasvědčovalo tomu, že funitely mají před sebou perspektivní budoucnost. Vše se ovšem změnilo zahájením sériové výroby modernizovaného systému 3S, který je rovněž velmi odolný vůči větru a v porovnání s funitely má podstatně nižší energetickou náročnost. Po dokončení funitelu v Jasné v roce 2012 již žádná další lanovka tohoto systému postavena nebyla, všechny nové projekty daly přednost hospodárnějšímu systému 3S. V současné době není autorovi článku znám žádný projekt na další funitel, a tak je velkou otázkou, zdali ještě někdy bude nějaký nový funitel postaven. Jediná menší inovace nastala v letech 2019 (Gletscherbus 2) a 2020 (Gletscherbus 3), když byly u obou starších funitelů na Hintertuxu vyměněny původní kabiny za nové od firmy CWA, shodné s Gletscherbusem 1.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

tely v St. Antonu a v Aténách začala firma Doppelmayr používat nově vyvinuté kabiny typu Zeta od firmy CWA, které se už předtím uplatnily u některých funitelů v Japonsku.

Dvojice nových funitelů se rozjela také v roce 2008 – na Hintertuxu byl po dvouleté výstavbě dokončen první úsek Gletscherbus 1 od firmy Doppelmayr, který nahradil původní čtyřmístnou kabinku, a ve francouzském středisku Super-Besse postavila pod názvem Perdrix svůj druhý oběžný odpojitelný funitel firma Poma. Premiérově byly v Super-Besse využity 20místné upravené kabiny Diamond od firmy Sigma.

Zatím nejnovější a od českých hranic nejbližší osobní funitel byl otevřen v roce 2012 v Jasné na Slovensku. Systém funitel firmy Doppelmayr byl pro novou páteřní osu Jasné na trase Priehyba–Chopok vybrán především pro svou vysokou odolnost vůči větru, která je zde velmi důležitá pro zajištění propojení obou stran střediska. S ohledem na náročnost výstavby byl časový harmonogram roz-

PRO FUNITEL PERDRIX POUŽILA FIRMA POMA PREMIÉROVĚ 20MÍSTNÉ KABINY TYPU DIAMOND

TRASA FUNITELU Z PRIEHYBY NA CHOPOK V JASNÉ, KTERÝ JE DOSUD NEJNOVĚJŠÍM POSTAVENÝM FUNITELEM

HORNÍ ČÁST FUNITELU NA CHOPOK, KTERÁ JE Z HLEDISKA VĚTRU ZNAČNĚ EXPONOVANÁ

193

HAPPY END

Poznejte

Poznejte a odpovězte podle nápovědy nebo ilustračních fotek!

128-1: Jak se nazývá lyžařský okruh po sjezdovkách tohoto střediska?

128-2: Nejstrmější sjezdovka střediska, obsloužená starou 2sedačkou, se nazývá: 128-3: Dětský maskot střediska se nazývá:

NÁPOVĚDA Díky své příhodné poloze ve výšce 1 740 m má středisko zajištěno nejspolehlivější příděl sněhu v celém Rakousku, průměrná výška sněhu bývá podle statistik 264 cm. Lyžařsky se jedná o prémiový resort s moderními lanovkami, přístupnými přímo ze dveří hotelů. Sjezdovky jsou uspořádány do okruhu, který můžete procestovat po směru i proti směru hodinových ručiček.

Odpovězte Vyhrajte 194

Odpovědi zapište do soutěžního formuláře na www.snow.cz/souteze nejpozději do 20. ledna 2021. Soutěžit mohou pouze čtenáři časopisu SNOW, kteří tak mají nemalou šanci na výhru – na webu nejsou soutěžní otázky zveřejněny, formulář obsahuje pouze políčka pro odpověď.

Pokud budete mít štěstí, vyhrajete: 4denní skipas pro 2 osoby!

TOP zimní resort ČR Luxusně upravené sjezdovky Večerní lyžování NEW 100% garance sněhu www.dolnimorava.cz

7 moderních restaurací a barů na svahu

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

OSTRÁ A AGILNÍ

Lyže S/RACE a další vybavení Salomon k dostání u autorizovaných prodejců ©SALOMON SA. All Rights Reserved.