SNOW 13 - únor-březen 2004

Stránka 1 7.2.2004 17:27 OBÁLKA 13 COMPLET

SNOW ČASOPIS PRO LYŽE & SNOWBOARD / ÚNOR - BŘEZEN 2004 / ČÍSLO 13

CARVINGOVÉ M¯TY

•

CLASSIC HAUTE ROUTE

•

NOV¯ ZÉLAND

003-STOPY

6.2.2004 21:35

Stránka 3

3

STOPY

STOPY nápodoby závodniãení; vná‰ejí ambiciózní a agresivní soutûÏivost a fievnivost i na turistické a rekreaãní trasy a hledajíce spí‰ nûjaké kvantitatvní „v˘sledky“ svého pohybu neÏ tento pohyb samotn˘ v jeho kvalitativnû co nejhlub‰ím proÏitku, pfiipravují se o hlavní ozdravné moÏnosti, jeÏ by jim rekreaãní lyÏování mohlo pfiinést. Karel Danûk Poezie lyÏování, 1989

ČÍSLO 13 / 2004 SNOW

Foto: © Österreich Werbung/Mallaun

Praktické podnûty se mohou t˘kat faktu, Ïe ãetbou o lyÏování v poezii se mÛÏe sportovec ãi rekreant nauãit najít více poezie ve svém vlastním lyÏování. T˘ká se to jak lyÏafiÛ závodníkÛ, tak i lyÏafiÛ rekreantÛ. U závodníkÛ by ãetba lyÏafiské poezie mohla b˘t úãinnûj‰í a rozhodnû vûdecky opodstatnûnûj‰í sloÏkou psychologické pfiípravy pro trénink i pro závody samotné, neÏ k jak˘m se nûkdy uchylují trenéfii, metodici a „praktici“ sportu. U rekreantÛ jde hlavnû o to, Ïe v duchu sugesce televizních reportáÏí a jin˘ch zpravodajství se nakonec vrhnou také jen do slepé uliãky

004-KOMIX

7.2.2004 13:11

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

4

Stránka 4

005-ADIDAS

7.2.2004 13:12

Strรกnka 5

006-MERCEDES

7.2.2004 16:22

Strรกnka 6

7.2.2004 16:55

Stránka 7

téma: haute route

OBSAH

007-OBSAH

Foto: Filip Růžička

40

Carvingové mýty Za dobu, co je carving na svûtû, hledá lyÏafiské lidstvo v‰echny odpovûdi na otázky, jeÏ s sebou pfiinesl. Nûkteré odpovûdi byly zodpovûdné, nûkteré jen nûm˘mi v˘kfiiky laikÛ. Na takto bujícím informaãním podhoubí staãilo vyrÛst mnoÏství m˘tÛ, které coby nové momenty doby zarostly hluboko pod kÛÏi lyÏující spoleãnosti. Odhalme spoleãnû ty nejdÛleÏitûj‰í.

24 Laviny hrozí

Classic Houte Route je podle vût‰iny znal˘ch nejslavnûj‰í skialpinistická cesta na svûtû. Zaãíná v Chamonix a konãí pod slavn˘m Matterhornem v Saas Fee. Protíná ta nejkrásnûj‰í místa Alp, proãeÏ je snem kaÏdého zimního romantika. Vydejte se na cestu snÛ na stranách SNOW.

Není potfieba opakovat, Ïe laviny jsou nejvût‰ím nepfiítelem v‰ech, ktefií rádi opou‰tí vyznaãené tratû. âísla a fakta mluví za v‰echna slova. Ve SNOW 13 navíc najdete kartu STOP or GO, která v‰em dá pfiesné instrukce, kdy je moÏné pustit se do nezabezpeãn˘ch horsk˘ch prostorÛ.

ČÍSLO 13 / 2004 SNOW

48 Classic Haute Route

008-Z REDAKCE

10.2.2004 10:44

Stránka 8

ČÍSLO 13, ROČNÍK III

8

REDAKCE editor:

Daniel Winkler dan.winkler@snowmag.cz ‰éfredaktor:

Petr Socha petr.socha@snowmag.cz art director:

Eva Macháčková eva.machackova@altituda.cz zástupce ‰éfredaktora:

Radek Holub radek.holub@snowmag.cz grafik:

Petr Havelka

Milí souvûrci!

J

e v tom pěkně pořádný kus nevysvětlitelna a tajemství, proč naše touhy směřují do hor, zimní spící krajiny, která – není to ani tak dávno – byla lidstvem považována za říši hrůzy a nepáchla do ní noha, pakliže nevyrůstala z těla blázna. Onu říši hrůzy a strachu dnes považujeme za bílou oázu ticha a za meditací tam putujeme v počtech stěží vyčíslitelných. My lyžaři, snowboardisté, skialpinisté a všichni podobní však máme to štěstí, že našimi poutními místy nejsou chrámy stavěné rukou lidskou, ale svatyně budované přímo rukou Stvořitelovou (ať jej nazýváme Bohem či Přírodou). Jistě není pochyb o tom, že dílo lidské je oproti vesmírným originálům nezdařilým plagiátem. A i z pohledu kvantitavního se možnosti duševní hygieny konvenční a lyžařské nedají srovnat. Lyžař si najde vždy chrám, kde nejenže najde dostatek místa k pokojné motlidbě, ale mnohdy má celou loď horského chrámu jen pro sebe a své bližní. Možná i zde se skrývá tajemství lyžařské víry.

STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI Ing. Miloš Vrba Ing. Roman Gric Ing. Kristian Hanko Pavel Zelenka Vítek Ludvík Michal Roba Ondra Tůma Filip Růžička Karel Hampl Tomáš Macek Karolína Pilařová Jana Vlková Michal Kreuter ADRESA REDAKCE: Husitská 90 130 00 Praha 3 – Žižkov

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

alpské lyžování, materiál

Honza Schauer freeskiing, materiál

Petr Novotný telemarking, skitouring

Zdeněk Klučka sport

Michal Bulička sport, dobrodružství

DTP STUDIO Jasenická 1106 755 01 Vsetín 571411164

redakce@snowmag.cz

222780286

POBOČNÁ REDAKCE: Jasenická 1106 755 01 Vsetín snow@altituda.cz

571411164

VYDÁVÁ: Snow Press, s. r. o. Jasenická 1106 755 01 Vsetín snow@snowmag.cz

Právě v období, kdy se vám dostává do ruky tento časopis, poslední SNOW sezóny 03/04, vrcholí období lyžařských orgií. A život lyžařského časopisu utichá, jelikož přípravy na masopust skončily a přišel čas vrhnout se do kola. Opustit virtuální svět (kancelář) a vplout do skutečného sněhového království, zapojit se konečně do sněžné meditace, začít stoupat a sjíždět a putovat a sbírat látku pro sezónu příští, aby SNOW byl pro vás i nadále tím pravým průvodcem ve vaší víře, lyžařskou biblí. Naši apoštolové pro vás na příští rok připraví podobně vydatnou krmi jako letos (bude se opět skládat například z lyžařských testů, obsáhlých cestovatelských příloh, těch nejlákavějších zimních témat i množství nových překvapení), kterou vám hodlají předložit v inovovaném a snad ještě hezčím obalu, jelikož i zrak je smysl, který sytí duši. Tak doufáme, že SNOW uchováte ve svých srdcích i přes období, kdy jeho nové těsto se teprve hněte a kyne. Další nejbližší „sněhovou hostii“ pak budete moci ochutnat opět na přelomu léta a podzimu 2004.

REDAKTOŘI Ivan Sosna

Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu pražské redakce. © 2004 Snow Press, s. r. o. © 2004 Altituda, s. r. o. Všechna práva vyhrazena. Snow a Snow revue jsou ochrannou známkou. Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s.p., odštěpný závod Přeprava Cena výtisku: 69 Kč (99 Sk) MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Vychází 8x ročně, toto číslo vyšlo v únoru 2004, další vyjde v říjnu 2004 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso, s.r.o. Foto na titulní straně: Petr Socha

PARTNEŘI:

Krásný zbytek zimy, jaro a léto přejí všichni od SNOW! www.rakousko.com www.lyze-francie.com www.apul.cz

jazyková korektura: Marta Lanzendörferová Radek Holub vedoucí v˘roby a distribuce:

Robert Bednařík robert.bednarik@snowmag.cz distribuce: Chcete-li prodávat SNOW ve své prodejně, volejte 571411164 nebo pište na distribuce@snowmag.cz inzerce: zajišťuje Altituda, s. r. o. Jasenická 1106, 755 01 Vsetín obchodní oddělení 571411164, 222780286 inzerce@snowmag.cz vedoucí inzerce:

ing. Jaroslav Mihal jaroslav.mihal@altituda.cz 777610757 produkãní inzerce:

Edita Procházková edita.prochazkova@altituda.cz 571422281 sekretariát vydavatelství

Martina Winklerová pfiedplatné: Předplatné objednávejte na adrese: Altituda - Snow Jasenická 1106, budova VaK 755 01 Vsetín : 571411164 fax: 571411164 predplatne@snowmag.cz www.snowmag.cz celoroční přeplatné 299 Kč, pro členy SLČR, APUL a AČS 250 Kč Ve vsetínské redakci provedeme změnu doručovací adresy, vyřídíme objednávky starších čísel a veškeré dotazy. Nepodepsané články v rubrice Market a články označené PR jsou placené reklamní články. autoři projektu: Daniel Winkler a Petr Socha

www.czech-ski.com

UZÁVĚRKU PRODLUŽUJE RED BULL

obléká redakci

009-TISCALI

7.2.2004 16:32

Strรกnka 9

010-MIX

7.2.2004 13:32

Stránka 10

tip

10

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

Nejčernější

sjezdovky

e každého vzrušují hladce urolbované sjezdovky a carvingové oblouky, jsou lyžaři, kterým se zvedne adrenalin teprve tehdy, když musí sáhnout hluboko do svých sil. Pravým požitkem je pro ně jízda po strmých svazích a černočerných sjezdovkách, na které si mohou troufnout jen ti nejzdatnější lyžaři. Patříte-li k milovníkům ostrých tratí, určitě byste neměli minout tyto…

N

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

Mont Fort (4 Vallées)

Švýcarská lyžařská oblast Čtyř údolí je mezi znalci náročných sjezdů vyhlášená. Koncentrace strmých sjezdů, ať už ve formě černých sjezdovek nebo volných terénů, je v tomto středisku neobvykle vysoká. A to dokonce tak, že jeden z nejtěžších závodů světa – Extreme Verbier – má svůj domov právě zde. Lyžařským pojmem je bezesporu i „střecha“ celé oblasti, vrchol, z něhož nevede žádná jiná než černá sjezdovka – Mont Fort (3.330 m). Pevné nervy si žádá už cesta na vrchol. Z údolí je třeba několikrát přestupovat a mohutné budovy kabinových lanovek nešetří počtem schodů. Montfortská sjezdovka svažující se širokým ledovcovým svahem má téměř konstantní černý sklon a moře boulí. Po necelém kilometru jízdy, která mnohým zabere i desítky minut, se svah

zmírní a hlavně zklidní, neboť už je pod patronací rolb.

můžete se dočkat upraveného slalomáku s „ďábelským“ sklonem.

Forcella Stauniés (Cortina d'Ampezzo)

Gamsleiten II (Obertauern)

Mondénní letovisko italských Dolomit je černými sjezdovkami prorostlé poněkud nenápadně. Ve spleti sportovních tratí areálu pod Tofanou, kterou se spouští i ta olympijská, je jen jedna černá – poměrně krátká a boulovatá. Další, opět nepříliš dlouhá, ale velmi strmá, odvádí mezi skalami lyžaře z areálu Ra Vallés. Ta „nej“ ovšem padá ze sedla Forcella Stauniés (2.932 m), které je zároveň nejvýše dostupným lyžařským bodem v Cortině. Divokým kuloárem pod stařičkou sedačkovou lanovkou klesá ze sedla o 700 výškových metrů níže, bez jediné mírnější pasáže. Často bývá kvůli lavinovému nebezpečí uzavřena, budete-li mít ovšem štěstí,

Rakouské středisko Obertauern si vydobylo renomé především coby hotelové městečko obklopené lyžařskými terény tak, že jimi lze projíždět dokola a přitom ani jeden nevynechat. Nespornou výhodou je rovněž fakt, že si nazouváte lyže rovnou před domem. Sjezdovky se rozkládají ve výši mezi 1.740 a 2.305 m n. m. a i přes relativně nízké převýšení mají na to uspokojit i nejnáročnější lyžaře. Ze zašpičatělého vrcholu Gamsleienspitze, kam vede sedačková lanovka, spadá trať výmluvných parametrů – délka 937 m a převýšení 362 m. Své pokořitele potrápí nejen extrémním sklonem, ale – jak bývá u černých sjezdovek zvykem – rovněž obřími boulemi.

010-MIX

7.2.2004 13:33

Strรกnka 11

010-MIX

7.2.2004 13:33

Stránka 12

12

Snowúchyl aneb žijí mezi námi...

Výlet Jelikož úplně šíleně miluju lyžování a ještě šíleněji snowboarding, tak jistě pochopíte, že zpráva „letos se do Alp nejede“ mě velice zarmoutila. Lyžování v Česku podle mě stojí za h...! Kličkovat na ledu mezi živými brankami, když ještě většina z nich pluží a zabírá sotva 10 m širokou sjezdovku, mě opravdu nebaví – ale rozhodně je to lepší než nic. Bohužel to nic právě postihlo mě samotnou. Tak mi nezbývalo nic jiného, než tiše závidět mé kamarádce Katce, která si jela užívat do Francie, do úplně bombovýho střediska Les Arcs. Byla jsem se s ní rozloučit těsně před odjezdem, a když viděla, jak smutně koukám na to auto, které se má za pár hodin ocitnout v říši sně-

hu a hor, tak řekla: „Pojeď s náma!“ Bylo mi úplně jasný, že by mi to máma nikdy neodkejvala. Tak jsem se jí ani neptala. Jen jsem si skočila domů pro pas, tak aby to máma nepostřehla, a už to jelo. Nasedla jsem do auta a po „chvilce“ přemlouvání Katčiných rodičů, jsme konečně vyrazili. Když už jsme byli v Německu, tak se mi ozvala máma a sháněla se, kde jsem. Po pravdivé odpovědi přišel nečekaný výkřik. Ale co se dalo dělat? Neměla jsem s sebou absolutně nic. Moje milá kamarádka mi všechno půjčila, dokonce i snowboard, a tím se odsoudila na týden na

SJEZDOVKY POD LUPOU GPS

lyžích. Spala jsem u nich v apartmánu a živila se z jejich kuchyně. Na jednu věc jsme ale tvrdě zapomněli, a to byl skipass. Několik tisíc jsem s sebou opravdu neměla, a tak se stalo, že jsem celý týden šlapala francouzské sjezdovky pěšky. Byla to pěkná makačka, ale za tu jízdu dolů to teda stálo. Týden uběhl jako voda a já jsem přijela domů o sedm kilo lehčí vinou lehké stravy a hlavně několika desítek kilometrů sjezdovek v nohách. Hned po příjezdu mi máma vrazila takovou facku, že mě ta tvář bolí ještě teď. Helena Trčková, 15 let

píše Kristian Hanko

GPS Šumava – Špičák Sportovní areál Špičák je největším sjezdařským areálem na Šumavě a nabízí patrně nejlepší lyžování na české straně Šumavy. Celkem zde na vás čeká přes 6 kilometrů lyžařských tratí. Většinou se jedná o tratě středně náročné až náročné. Na své si ale přijdou i lyžaři začátečníci a zkrátka nepřijdou ani extrémisté. Všechny tratě mimo jedné nejprudší části jsou pravidelně upravovány a většina je také uměle zasněžována. Sněhu je proto vždy dostatek a záleží pouze na vás, který svah pro jízdu dolů si vyberete. Velmi vstřícná obsluha a příznivé ceny řadí toto středisko mezi ta oblíbenější. Jediným nedostatkem se proto stává větší koncentrace lyžařů, na které přepravní kapacity Špičáku často nestačí (4500 os./hod).

GPSkou jsme jako obvykle zaměřili nejprudší trať střediska. Jedná se o černou sjezdovku označenou číslem 4 a lidově zvanou Šance nebo boulový svah. Pro lyžaře začátečníky se může stát osudnou. Pokud na ni totiž vjedete, tak už není cesty zpět. Asi po 400 metrech celkem nenáročného točení svah sjezdovky náhle mizí za horizontem. Pokud je mlha, máte pocit, že jste dorazili na konec světa. Za tímto zlomovým prahem se skrývá nejprudší část celého střediska, která kulminuje 100%, tedy 45° sklonem. Vzhledem k tomu, že zde není nouze ani o ledové plotny nebo boule, je více než jasné, že lyžař začátečník zde musí svoje prkna sundat a sklouznout se po svých… Pokud bez pádu zdoláte tuto

·umava - ·piãák

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

Obecné info o stfiedisku

Info o mûfiené trati GPS pfiístrojem

nadmofiská v˘‰ka

850-1202 m

lokalita

poãet funkãních vlekÛ / lanovek délka znaãen˘ch tratí celkem délka tratí celkem pravidelnû upravované tratû umûl˘ sníh / osvûtlení servis / pÛjãovna ubytování / obãerstvení

9/0 6,2 km 6,2 km 5,5 km 2,5 / 0,4 km ano / ano ano / ano

traÈ ‰ikmá délka nadmofiská v˘‰ka pfiev˘‰ení prÛmûrn˘ sklon maximální sklon

·piãák – Îelezná Ruda ·ance, ã.4 1.315 m 862-1.194 m 333 m 26,5 % / 14,8° 100,0 % / 45,0°

Mûfieno pfiístrojem Garmin GPSmap 76S, nepfiesnost: 10% Grafick˘ model 1:3 realistiãtûji zachycuje prostorové vnímání sklonu sjezdové tratû a je citlivûj‰í na zmûny v prÛbûhu kfiivky. Neodpovídá ale skuteãnosti. Té odpovídá grafick˘ model 1:1.

extrémní pasáž, nezapomeňte se pod ní zastavit a v klidu se otočit čelem vzad. Budete ohromeni pohledem na svah, který jste právě zdolali. Až se jím plně nasytíte, čeká vás nenáročný, asi 500 m dlouhý a mírný dojezd k lyžařským vlekům. Máte na výběr ze dvou variant dojezdu. Komu by celodenní lyžování bylo málo, může pokračovat ještě večerním lyžováním na modře značené 400 m dlouhé trati.

010-MIX

7.2.2004 13:33

Stránka 13

SNOWpozvánka JASNADRENALIN 2003 – BIG MOUNTAIN NA SLOVENSKU Ve dnech 12. až 14. března proběhne druhý ročník závodů v disciplíně big mountain. Po loňské velmi úspěšné premiéře přijali pozvání borci ze Slovenska, Čech, Rakouska a Polska, mezi nimiž budou figurovat jména jako Robin Kaleta, Tomáš Guzuir, Marian Ligda, Stano Majdan či Rakušan Hubert Amon. Startovní pole osvěží i slovenská top snowboardistka Jana Šeďová. Ti si to rozdají na extrémně strmých svazích žlebů Chopoku. O vítězi rozhodne výběr tratě (nejvíc se cení ta nejobtížnější), agresivita, plynulost, technika a úroveň kontroly jízdy. Soutěžní jízdy se musí navíc vejít do stanovených časových limitů.

Big mountain závody na Chopoku jsou z Česka nejsnáze dosažitelné závody podobného druhu. Chcete-li se zúčastnit, neváhejte s přihláškou. Pořadatelská zkušenost a osobnosti na startovní listině ale slibují mimořádný zážitek i pro diváky. Více na www.freeskiing.cz

EXTREM SNOW CUP První ročník ostrého závodu jednotlivců a družstev v zimních sportech proběhne v sobotu 28. února ve skiareálu Zásada u Jablonce nad Nisou. Soutěžit se bude ve čtyřech disciplínách – snowboardcrossu, běhu do vrchu, běhu na lyžích a paraglidingu. Celá akce, která nemá v Čechách obdoby, vyvrcholí večerní snowboardovou skokanskou exhibicí a koncertem hudebních skupin v sále restaurace Ve Vrších. Připraven je celodenní doprovodný program pro diváky přímo v areálu závodu – hudba, občerstvení, bruslení na umělé ledové ploše, dovednostní soutěže pro děti i dospělé… Více na www.extremcup.com

Ozvěny Jizerské padesátky I letošní „jizerka“ se zapsala mezi ty úspěšné. V konkurenci, která se za dobu existence závodu vyšplhala na vrchol, se ne zcela prosadil nachlazený Stanislav Řezáč a obsadil „až“ 12. místo. Excelovalo nám již dobře známé duo Svard a Raul, za nimiž skončil při své první účasti Michael Botwinov. I letos vítězili nejen ti nejlepší. Časopis SNOW ve spolupráci s firmami Kama, Gore

a Swix podaroval hodnotnými dárky šťastných deset, kteří doběhli v náhodně stanovenou dobu. Úplně poslední a nejstarší závodnk obdržel navíc speciální cenu – svetr od Kamy.

Boj o startovní místo

Boj o nejlepší startovní místo může dospět do mnoha poloh. Jednu z extrémních ukazuje naše již značně postarší (a tedy úměrně kvalitní) fotka. Je z Jizerské padesátky z let, kdy prestiž mezi účastníky dosahovala vrcholu. Abyste se dostali k dobré pozici na startu, museli jste hodně, hodně brzy vstát a místo si fyzicky pohlídat. S netradiční technologií rezervace přišel Karel Vitoušek, dodnes pravidelný účastník závodu – přímo u startovní čáry si postavil stan, kde přenocoval. Těžko říci, nakolik byla jeho taktika ve výsledku úspěšná,

ale nejlepší místo bylo zaručeně jeho. ps, foto: archiv Karla Vitouška

010-MIX

7.2.2004 14:45

Stránka 14

14

Média a lyžování aneb co jsme se letos mohli dovědět zajímavého? ■ Tragický katapult? „Příčinou neštěstí bylo otevření vázání při jízdě, což lyžaře vymrštilo 12 metrů mimo sjezdovku, kde narazil hlavou na kámen.“ Nechci nijak zlehčovat popisovanou tragédii, tím spíše, že měla za následek lyžařovu smrt. Nešťastná byla ovšem nejenom událost sama, nýbrž i použitá formulace (MF Dnes 24. 3. 2003). To už budoucí novináře neučí, že násilně užitá vztažná věta (zde „což…“) je většinou horší než pořádně rozmyšlená hlavní? „V důsledku pádu byl lyžař vymrštěn 12 metrů…“ není sice věta nijak úchvatná, ale přinejmenším nepřipouští představu, že vázání posloužilo jako katapult.

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

■ Blahodárné fronty? O tom, jak různé mohou být názory, svědčí i tyto citáty z rozhovoru s ředitelem jednoho z našich prestižních lyžařských areálů. „Co se týká úrovně a podmínek na českých horách, tak o tom hovoří ty fronty. A jestliže je fronta úděsná, tak to znamená, že produkt, na který fronta stojí, je zajímavý.“ „Na druhou stranu fronta je i trochu užitečná, protože člověk si tam z donucení musí odpočinout… Pro mě fronta je řádově 10 až 15 minut postání.“ „Odpočinek ve frontě proto vidím jako potřebný.“ Jak by asi dopadlo hlasování lyžařů a snowboardistů o tom, zda s uvedeným souhlasí? Troufnu si tvrdit, že nejlepším odpočinkem je ten skutečný, kdy si podle chuti a potřeby skutečně pohodlně sednu bez obav, že se mezitím udělá „úděsná fronta“ a že nenajezdím dost. „Odpočinek“ v dnešních lyžařských botách či s prknem na jedné noze a uprostřed nervózního davu (kdo by při čtvrthodinovém čekání nebyl?) je pak opravdu jen komickou konstrukcí. A ještě historizující komentář na závěr: opravdu jsem netušil, že všechny ty reálněsocialistické fronty na kdeco byly jen důkazem atraktivity nabízených produktů. My chudáci bloudi si mysleli, že kolabující „plánovité hospodářství“ jen nedokázalo nabídnout dostatek často i obyčejných každodenních potřeb. Jak to dokládal

třeba dobový slogan „přestavba má zádrhel, není papír na pr…“.

■ Pochvala České televizi Jako kdyby si přečetli naši loňskou glosu. Těsně před Silvestrem 2003 zaznělo z úst Táni Míkové na závěr předpovědi počasí: údaje o sněhu jsou součtem přírodního a technického sněhu. Mimo zasněžované tratě je sněhu méně, což není dobrá zpráva pro běžkaře. Přesně tak by to mělo být. To je přesně ta věcná a seriozní informace, kvůli níž si (také) televizi veřejné služby platíme. Zato údaje o sněhu z Alp (noviny, ale také předpověď počasí na Primě) jsou nadále komedie. Při přenosech ze závodů vidíme nastříkané tratě a zeleno okolo, oficiálně nám ale takové středisko servíruje klidně přes metr sněhu. Naměřeno samozřejmě kdesi o tisíc patnáct set metrů výše, to už ale nikdo nepřizná.

■ Snowboardista není lyžař! Běžně říkáme „lyžařské středisko“, ačkoliv slouží i snowboardistům. Stejně tak „lyžováním“ velmi často myslíme i jízdu na snowboardu. Také věta „lyžaři zaplavili naše hory“ zahrnuje i zamlčené snowboardisty. Pokud nejde o skutečně funkční rozlišení, lze to kvůli stručnosti pochopit. Používat naprosto důsledně a všude „lyžování a jízda na snowboardu“ by zavánělo až přehnanou korektností. Co si ale myslet o televizních zprávách, kde se u zpovídaného snowboardisty objeví titulek „lyžař“? Stalo se např. na ČT 30. 12. 2003. Že Železný neháže, ba ani nevrhá koulí, se všeobecně ví. Je tedy tak těžké pochopit, že snowboardista nejezdí na lyžích a není tudíž lyžař?

■ Až do televize… … pronikl náš prominentní spolupracovník Honza Schauer. Nestal se sice hvězdou šoubyznysu ani moderátorem, ale začátkem prosince představil na ČT nejkrásnější knihu o lyžování, jež kdy v Česku vyšla. Publikace Freeskiing (Computer Press 2003), v níž zpracoval obsáhlejší druhou část (první, Skicross, je

z pera bývalé první dámy naší sjezdařiny a loni úspěšné skicrossařky, vítězky Evropského poháru Karolíny Šedové) je pastvou pro oko a přitom dílkem sepsaným renomovanými praktiky. Takovým psavcem by se jistě ráda pochlubila redakce kteréhokoliv lyžařského časopisu.

■ Co vy na to? „Ceny na našich horách jsou stále ještě polokomunistické a ne tržní,“ tvrdí šéfredaktor Informačního bulletinu Svazu provozovatelů lanovek a vleků v č. 2/2003. Co si o tom myslíte?

■ Milan Kundera v testu lyží! To už je opravdu Pan Spisovatel, když jeho seriozní knihu použijí při testech lyží! Nevím, zda je to skutečně světová premiéra, ale v testu závodních lyží pořádaném pro Německý lyžařský svaz k tomu opravdu došlo. „Lehkost bytí“ je u Völklů P60 SC Racing vším jiným než „nesnesitelnou“, pochvalují si tam s jasnou asociací na Kunderův román. Ovšem poskládat hodnocení všech lyží v testu jen z literárních citací, to zaručeně ještě nikdo nezvládl… Ivan Sosna

DALŠÍ OBRAZOVÁ KNIHA

FREESTYLE SNOWBOARDING

Po nedávno vyšlé obrazové knize s jednoduchým názvem Freeskiing vychází v téže edici téhož nakladatelství i kniha věnovaná téže aktivitě – ovšem na snowboardu. Byla připravena skupinou lidí, kterým je snowboarding až intimně blízký, pročež jej zachycují takový, jaký opravdu ve svém jádru je, jak ho sami cítí. Na 136 stránkách křídového papíru velkého formátu naleznete celkem 37 sekvencí představujících triky na skokách, railech i v u-rampě v podání předních českých jezdců – Richarda Skandery, Pavla Brůžka, Honzy Zajíce a Ondry Marčíka. Kromě toho se můžete těšit na spoustu dalších fotek od předního českého snb fotografa Davida „SCH“ Blažka, stejně tak jako na rady k nákupu snowboardového vybavení, popis historie snowboardingu či doporučení resortů, kde si na prkně nejlépe zajezdíte. Součástí vydání je i vložené DVD, kde najdete kromě podrobného představení jednotlivých triků i bonusové video, slideshow a mnoho dalšího. Více na www.freeride.cz ps

010-MIX

7.2.2004 14:45

Stránka 15

střípky

15

■

Potřebujeme hon na turisty?

V roce 2002 přicestovalo do ČR o 15,3 % zahraničních hostů méně než rok předtím. Zimní období 2003 (leden – duben) vykázalo meziroční propad 8,3 %. Celý rok 2003 by měl být na úrovni předchozího. Připočtěme nepříznivý trend sněhově nespolehlivých zim. Jasně je vidět, že vedle nezbytných dalších investic nutně potřebujeme intenzivní, koordinovanou a profesionální propagaci. V celostátním měřítku je na ni vyčleněno asi 200 milionů korun. Je to hodně či málo? Nejsme Rakousko, a tak je to prý 40x méně než tam… Také dosavadní převážně amatérská propagace zimních středisek, jakkoli je v ní nadšení a srdce, má k profesionalitě hodně daleko. Mnohé cizojazyčné texty letáčků a prospektů se hemží chybami, nad nimiž se nezúčastněný směje, naopak ten, koho mají propagovat, by měl zaplakat…

■

To už je opravdu konkurence!

Nehodlám samozřejmě v lyžařském časopisu dělat reklamu levným zimním zájezdům k moři. Kdo chce, cestu k nim si najde i bez ohledu na nás. Skutečně jsem ale zíral, když kamarád odletěl na dva těsně předvánoční týdny do Egypta jako „last minute“ za nějakých osm tisíc na osobu. Bohatá polopenze a velmi pěkný tříhvězdičkový hotel v ceně. Moře čtyřiadvacet stupňů, jako doklad atmosféry na tři stovky lákavých fotek. Když si porovnáme, kolik zaplatíme za týdenní lyžování, je to opravdu konkurence jako hrom. Drasticky zlevněné letenky srazily ceny i do vzdálenějších destinací mimo sever Afriky a Střední Východ, toto je ale opravdu už „lidovka“. Nejvyšší čas, aby si všichni aktéři zimního byznysu uvědomili, že už i u nás z této strany přituhuje. O nárůstu takových zájezdů se už v prosinci psalo i v našem tisku. Těch, kdo z nejrůznějších

důvodů právě koncem roku tradiční verzi našich Vánoc neopustí, sice jistě bude pořád dost, co ale třeba prosinec a leden, kdy ubytovací kapacity hor nejsou už nyní vytížené? V alpských zemích již nějakou dobu platí, že největším nepřítelem lyžování je levná letecká turistika za teplem. Zdá se, že tato konkurence dorazila i k nám. Připomeňme v této souvislosti i silně medializovaný strašák globálního oteplování. Už je asi opravdu načase přestat si myslet, že se hory tak nějak automaticky a jako dosud vždycky zaplní. Doba „boje o lyžaře“ je možná blíž, než si myslíme.

■

Sporten: moderněji do Evropy

Zase o kus dále je v oblasti sjezdových lyží novoměstský Sporten. Kolekce 2004/2005 už definitivně dává zapomenout na bývalý image vytvářený poněkud neoprávněně především nejlevnějšími modely Carspo. Na pomyslném vrcholu kolekce najdeme inovovaný model AHV 01 s titanalem, doprovázený měkčím stávajícím AHV. Zcela novou lyží je Spider s dřevěným jádrem a jeho polyuretanové dvojče Daemon. Moderní tvar (108-66-96, R 12,5–14,5 m), krásně kulatá špička i patka s lehkým twintipem a příznivá cena budou jistě příjemným překvapením. V kolekci pokračují Caro a Carvo i osvědčené krátké S-line, Magic Blade a další skiboardy. Také model Phantom pro děti a mládež (78–158 cm) vypadá opravdu pěkně. Všechny Sporteny už kulatými špičkami kráčejí ve světovém trendu. K dispozici by měla být i inovovaná deska. Potěší i kvalitní zpracování včetně tuningu skluznice hran. V tomto ohledu se Deamony vyrovnají i dražším lyžím zahraničním. Nekatalogovou novinkou je pak závodní sendvičová slalomka (165 cm/115-65-100), vyvíjená ve spolupráci s mistrem republiky Ondřejem Bankem a několika dalšími odborníky. To už je lyže

konstrukcí naprosto srovnatelná s jakoukoliv podobnou zahraniční. Sporten si na ní ověřuje a dokazuje, že ani top kategorie mu do budoucna nemusí zůstat uzavřená. Podstatným prvkem při tom je přízeň zákazníků. Soudě podle ohlasů z předváděček, jichž je Sporten pilným organizátorem, pověst značky je na trvalém vzestupu.

■

Nejvykrojenější lyže?

Jako populární „kontrolní otázku“ byste ji určitě nezodpověděli. Není jí totiž žádná z nejradikálnějších slalomek ani některý z podmetrových kraťásků s třímetrovým radiusem. Schoko Carver neboli 380g čokoláda Milka ve tvaru lyže má totiž na délku 45 cm míry 69-49-67 a tím i vypočtený radius 1,8 metru. Tyto rozměry jsou snadno (samozřejmě ale nevratně) individualizovatelné směrem dolů a k jejich změně ani nepotřebujeme drahé nářadí – stačí zuby. Je také nepřekonatelně termoaktivní: na mrazu výrazně ztuhne, kdežto v teple měkne. Ekologický trumf na závěr: je to zároveň jediná lyže, u níž neexistuje problém s recyklací.

■

Beran jako Fidel

Přirovnat někoho k Fidelu Castrovi se běžně chápe jako urážka. V tomto případě to ale myslím naopak. Jak známo, mladý revolucionář Fidel se kdysi v čele svých „barbudos“ rozhodl neoholit, dokud revoluce nezvítězí. (Kubu ovládl, a tak těžko říci, proč svůj plnovous neshodil. Asi proto, že se stal součástí jeho image. Nebo se mu jen nechtělo holit?) Také jindy vymydlený špindlerovský ředitel Jiří Beran na samém konci roku chodil a dokonce i hovořil v televizi se strništěm, jež by mu jistě pochválil i vicepremiér Mareš. Na dotaz odvětil, že dokud se nezprovozní nejdůležitější sjezdovka – svatopetrská Červená, vousy si ponechá. is

010-MIX

7.2.2004 14:45

Stránka 16

16

IVAN SOSNA FOTO: PETR SOCHA

Sen o českých horách II.

lákavé, ale neproveditelné

A

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

utor nám barvitě vylíčil traumata, jimiž sjížděč na tuzemských sjezdovkách v hlavní sezoně trpívá. Jakkoli popis poněkud zjednodušuje (neplatí to pro všechna střediska ve všech dnech a na všech sjezdovkách), nelze popřít, že přeplněnost našich areálů je skutečně problémem.

Hledat a navrhovat řešení je činností chvályhodnou. Smysl mají ale jen taková, která jsou skutečně proveditelná. V tržním hospodářství je nejběžnějším regulačním opatřením cena. Nicméně také uměle omezená dostupnost produktu není neznámá. Tzv. numerus clausus (omezený počet) funguje jak u přijímání na vysoké školy, tak při výrobě některých nejluxusnějších aut nebo modelových kusů oblečení. Navrhované omezení počtu prodaných skipasů použít skutečně lze. Velmi dobře si je můžeme představit u střediska provozovaného jako obdobu třeba golfového klubu, kam si členové (= včas zaplativší) přijíždějí zahrát (= zalyžovat). Celé středisko je útvar, vytvořený za tímto jediným účelem, příslušně dimenzované a se sladěnou kapacitou všech služeb. Má dostatečný prostor pro všechny členy, kteří se tam reálně mohou najednou sejít. V našich podmínkách si tak lze představit třeba Skipark Mladé Buky: malé příměstské středisko, vlastně jeden osjezdovkovaný kopec, bez ubytovacího zázemí jako jedna z možností vedle „velkých“ Janských Lázní, Pece pod Sněžkou a některých dalších míst. Podobně by možná mohly fungovat i v podstatě příměstské Herlíkovice a jistě i několik dalších areálů. Naprostá většina našich zimních středisek ale takovými útvary není. Jsou to místa vzniklá z původních osad, kde žijí místní obyvatelé, kde historicky vznikla ubytovací kapacita převyšující možnosti

sjezdovek a kde je při malých vzdálenostech navíc silné denní dojíždění ze spádových oblastí. Nejsou to jen „manšestrová hřiště“, jejichž smyslem existence je zajišťovat požitek sjíždějících návštěvníků. Představme si přesto cvičně, že bychom do nich vpustili jen tolik návštěvníků, kolik se jich pohodlně vejde na sjezdovky. Při omezené ploše tratí u nás by to byla jen malá část těch, kdo je v zimní sezoně navštěvují dnes. Rázem by většina ubytovacích i stravovacích kapacit zela prázdnotou. Hrstka připuštěných by tak nedokázala uživit ani všechny místní lidi. Většinou skromní běžkaři, často přijíždějící jen na den, by situaci nezachránili. (Pokud se s nimi vůbec počítá – nenašel jsem o nich ani zmínku…) Co s objekty a lůžky? Nechat zpustnout? Zbourat? Co s lidmi? Vysídlit z hor? Kam a na jakou práci? Platit je doma na podpoře? Absurdita je snad dostatečně patrná. Naprosto směšná je představa, že v našich střediscích – vesměs zabydlených obcích se všemi důsledky (státní správa, sociální problematika, politické zájmy, volební programy…) lze tuto metodu soukromého golfového klubu „bezbolestně“ vyzkoušet „rychle“ a „třeba už příští sezonu“. Je to neprůchodné nejenom právně, ale také politicky. V těchto obcích nerozhodují ředitelé lyžařských areálů, nýbrž volená zastupitelstva, vázaná nejenom zákony, ale také volebními programy. Dokáže si někdo představit, že by takový scénář s důsledky vylíčený-

Reakce na článek Sen o českých horách, SNOW 11 Ten tvrdil, že problém českých středisek by se vyřešil stanovením maximálního limitu právě lyžujících (prodej limitovaného počtu skipasů na den). Tím by se vyřešily dlouhé fronty a zejména přílišná a nebezpečná zalidněnost sjezdových tratí.

mi výše schválila, podpořila a prosadila? Právník by jistě našel řadu dalších zádrhelů, např. několikanásobnou diskriminaci (vstup do obce, parkování, prodej on-line a snad i další). Z množiny dalších argumentů, pro něž ani nemám dostatek prostoru, lze vybrat např. problematiku stanovení „hranice smysluplného zalidnění sjezdovek“. Laikovi to snad připadá jako „snadná úloha hodná školáka“. Je to však předmětem seriozních odborných výzkumů se značně nejednotnými výsledky. Není třeba znát klasické propočty podle Schönenbergera, Bellwalda, Jägera, Maurhofera či von Allmena, ani odborné termíny jako stupeň propustnosti, krátkodobá a dlouhodobá mobilita či denní sekundární přepravní výkon. Stačí zapřemýšlet: co třeba sjezdovky nejatraktivnější a naopak ty okrajové (příklad: Červená ve Špindlu a Davidovky tamtéž)? Když vypočtu na celou plochu, bude atraktivní polovina tratí stejně přeplněná. Když jen podle nich, budou ty okrajové (skoro) prázdné a tudíž nejspíše nerentabilní. Budu snad lyžaře honit, aby zaplňovali všechny tratě rovnoměrně? Renomované metodiky a propočty výše jmenovaných odborníků se silně rozcházejí v propočtu plochy potřebné na jednoho lyžaře. Že by to tedy vyřešil náš školáček? A ještě jeden čistě lyžařský moment. Představme si, že se takto koncipovaným rájem stane naše tabulkově druhé nejkvalitnější středisko – Pec. Opravdu by se tam

010-MIX

7.2.2004 14:45

Stránka 17

vyprofilovala náročná klientela, „která by neměnila“? Kolik lyžařů by vydrželo celou zimu hoblovat tamějších 8 km tratí (vlastně asi převážně jen dvě hlavní – Javor a Bramberk) a nezatoužilo po změně a něčem větším? Takto převážně do stále stejného místa se jezdilo za totality… Není trochu divné, že tuto „jedinou realistickou cestu“ si v Evropě prakticky nikdo nezvolil? Že na tento recept pro „všechny hlavní české areály“ ještě nikdo nepřišel? Po přečtení výchozího článku to může vypadat nepochopitelné. Po zamyšlení, k němuž se snažím vést zde, je to ale jen logické. Ať se nám to líbí nebo ne, není veškerým smyslem života horských oblastí jen

LIPNO

vytvoření manšestru pro vybranou klientelu. Zimní středisko není golfový či tenisový klub. Tamější obce jsou živé organismy a žijí v nich lidé. Naše střediska navíc na toto řešení nemají potřebné parametry. Sen o českých horách proto nemůže být receptem. Lze jej přijmout snad jako dosud nepoužitý úhel pohledu a jako malou „provokaci“, jež se snaží zaujmout a vyvolat ohlasy.

IAutor v 80. letech na horách – převážně v Krkonoších – tři roky pracoval a žil: jako zaměstnanec tělovýchovných zařízení ČSTV, tajemník tělovýchovné jednoty, ale rok také jako noční hlídač, topič a údržbář.

LÁKÁ NA VÝHODNÉ ZIMNÍ POBYTY

Lipenská přehrada, oblíbený cíl letních turistů, se stává atraktivním místem pobytu i v zimní polovině roku. Provozovatelé komfortního ubytovacího komplexu Marina Lipno, rodinného lyžařského areálu Kramolín a nového Aquaworldu Lipno totiž připravili společný „balíček“, který vyniká především výhodnou cenou. V rámci tohoto „zimního lipenského superbalíčku“, jak se výsledný produkt jmenuje, nabízejí své služby s výraznou 40% slevou oproti běžným cenám. Výsledkem je, že si český či moravský návštěvník může zakoupit osmidenní zimní pobyt, který zahrnuje sedm nocí ubytování v komfortních a plně vybavených apartmánech Mariny Lipno, situované přímo u nástupní stanice lanové dráhy, sedmidenní skipas do lyžařského areálu Kramolín, který je platný i v sousedních střediscích Zadov a Špičák, a sedmidenní vstupenku do bazénů a atrakcí Aquaworldu Lipno. V ceně je zahrnuto i hlídané privátní parkoviště u apartmánů. Při využití osmilůžkového apartmánu s třemi ložnicemi vyjde cena, která zahrnuje všechny výše uvedené služby za osobu a den, pouze na 390 Kč! rh

010-MIX

10.2.2004 10:47

Stránka 18

18

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: SUN HELMET

A proč ji nenosíte právě vy?

V

ypočítávat zde racionální důvody, proč by měl každý (tedy nikoli jen závodník či dítě) sjezdařit s helmou na hlavě, by zajisté bylo nošením dříví do lesa. Jde o argumenty notoricky známé, třeskutě přesvědčivé, statistikami lyžařských úrazů a úmrtí podložené. Přesto hrubým odhadem 90 % všech dospělých lyžařů na českých sjezdovkách helmu stále nenosí. Dost možná ani vy osobně – kteří právě čtete tyto řádky. Z jakých důvodů se lidé stále helmám brání? A jakou máte výmluvu vy, patříte-li též do této 90% většiny?

Jinými slovy, „mně se nic stát nemůže“. Věřím, že v očích mnoha argument natolik absurdní, že s ním netřeba nijak dále bojovat. Podle veřejných statistik se v našich horách každou zimu zraní přes 6.000 lyžařů, přičemž ve více než 1.000 případech to odnáší hlava. Zeptejme se kohokoliv z nich, jaký mají názor (po své prožité zkušenosti) na argumenty tohoto typu.

blbě“ před ostatními. Při dávce shovívavosti argument pochopitelný snad u zakomplexovaného puberťáka. Avšak u dospělého, mnohdy příkladem jdoucího rodiče či prarodiče? Vypadáme snad směšně v bezpečnostním vázání na lyžích anebo v bezpečnostních pásech v autě? Což takhle provětrat si své staromódní názory a podívat se na věc novýma očima: myslet na bezpečnost je více než kdy dříve „in“ a lyžař v helmě má dnes ten pravý šmrnc – o nic menší než ohelmovaný hokejista či cyklista.

Jak budu vypadat před ostatními?

V helmě nebudu dobře vidět ani slyšet

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

Já lyžovat umím, já helmu nepotřebuju!

Anebo „už vidím ty pohledy a slyším ty poznámky na mou adresu“. Ať si to přiznají či ne, jde zřejmě o nejčastějšího strašáka naprosté většiny neohelmovaných lyžařů – nechtějí zkrátka „vypadat

Každý vyznavač lyžování v helmě vám potvrdí z vlastní zkušenosti, že jde o zcela zbytečnou obavu. Vyléčit se z ní nakonec můžete i sami v každé lyžařské prodejně, kde vás nechají si helmu vy-

zkoušet (což je vhodné kvůli optimálně padnoucí velikosti). Sami pak zjistíte, že vám helma nejenže nelimituje zorný úhel vašeho periferního vidění, ale že v ní též bezproblémově uslyšíte. Reálné snížení hladiny sluchu je v ní naprosto zanedbatelné. Tepelný komfort, který vám helma poskytne v mrazivých a větrných dnech, však tento „deficit“ mnohonásobně vykompenzuje, nemluvě o funkci primární – ochraně vaší lebky při pádu či kolizi. Jako extra příjemné překvapení pak zjistíte, že nové helmy už takřka ani nic neváží – váš krk tuto extra hmotnost prakticky nepocítí.

V helmě mi bude vedro a budu se v ní potit

Zcela objektivně dlužno připustit, že ve slunečných jarních dnech, kdy se teplota šplhá vysoko nad nulu, vám v helmě teplo bude a potit se v ní budete. Měl-li bych vám proto, coby letitý vyznavač helem, udělit jedinou radu, zněla by: nevybírejte z těch nejlevnějších modelů, které nemají žádnou ventilaci. Pár extra stovek navíc vám koupí sofistikovaný výrobek s aktivní (tj. potřebujete pohyb vpřed, aby helma odvětrávala) či pasivní (tj. víceméně jednoduché otvory v helmě) ventilací, kterou lze snadno regulovat či úplně uzavřít. Vyberete-li si navíc namísto černé třeba stříbrnou či jiný světlý odstín, ani na jarním sluníčku se v takové „neuvaříte . Čas od času je vhodné vnitřní polstrování helmy vyčis-

010-MIX

10.2.2004 10:47

Stránka 19

a tudíž si mohu dovolit riskovat více, než kdybych v helmě nejel. Nedělám si iluze, že tento zákeřný omyl má na svědomí nejeden vyhaslý lidský život plus bezpočet úrazů. Za všech okolností plně kontrolované lyžování a ukázněnost na svazích je, a vždy bude, základním předpokladem prevence úrazů. V porovnání s ním je lyžařská helma pouhým doplňkem, byť důležitým. Helma samotná však nikdy nemůže být omluvenkou pro jakékoli přeceňování vlastních sil, lyžařského umu, či dokonce bezohledné chování vůči druhým na svahu. tit pomocí houby či hadříku, vody a mýdla – nic složitého ani pracného. Některé inovátorské modely z posledních produkcí nabízejí už i vyjímatelné vnitřní části helem, jež je možné klasicky vyprat v pračce.

Drahý špás, na který nemám

Pořizovací cenou helmy bude, podezírám, argumentovat naprosté minimum prostovlasých lyžařů. Kvalitní helmu lze koupit za méně než vázání, oblečení, lyžáky, lyže. Nadto, myslím si, je jen otázkou krátkého času, než marketingové aktivity pojišťoven přinesou i do této oblasti pobídky typu příspěvků či refundací zakoupených lyžařských helem. Některé progresivní tuzemské pojišťovny již tuto strategii začínají praktikovat u helem cyklistických, a odtud je již jen malý krůček i ke sportu sjezdařskému.

Pozor na syndrom nezranitelnosti

Na první pohled ne každému zcela patrný druh nebezpečí číhá na uživatele helem ve formě falešného pocitu, že lyžuji-li v helmě, nic se mi nemůže stát

Nečekejme na zákony

Zcela záměrně v této úvaze neřeším používání lyžařských helem dětmi a dorostenci – to by dnes měla být již naprostá samozřejmost, o které se nediskutuje. Pustit dítě na svah bez helmy by mělo být stejně neakceptovatelné, jako vozit jej v autě nepřipoutané a mimo dětskou sedačku, nebo mu nalévat alkohol. Je fajn, že některé země posvětily povinnost pro mladistvé lyžovat v helmách svými zákony; rozhodně však nemusíme útrpně čekat, až a zda vůbec se tak stane i u nás. Nic nám nebrání začít se chovat dle zdravého rozumu hned zítra – základní a rozhodující výchovu by měl každý mladý lyžař dostat již ve své rodině. Již rodič by měl nekompromisně naučit své děti lyžovat v helmách, a je jen logické, že zákony moudrého státu jej v tom svou literou podpoří. A tam, kam ještě zákon nedosáhl a i rodičovská výchova snad selhala, stále ještě existuje prostor k osvětě pro resorty samotné. Příkladem buď v tomto ohledu Amerika, kde řada tamních lyžařských resortů už léta povoluje mládeži vstup výhradně v helmách.

010-MIX

10.2.2004 10:47

Stránka 20

vize

20

TEXT: RADEK HOLUB ILUSTRACE: MICHAL ROBA

Lyžařská bomba

N

ve vojenském prostoru

ejvětší lyžařský areál v České republice už nebude Špindlerův Mlýn. Nebude to ani žádné jiné krkonošské středisko, neboť primát se přestěhuje na Šumavu. Na zelené louce tu má do pěti let vyrůst lyžařská houpačka s několika sedačkovými lanovkami a pavučinou sjezdovek, která se svým rozsahem vyrovná Rokytnici, Peci a Harrachovu dohromady.

Velkolepé plány na stavbu lyžařských středisek nejsou na Šumavě vůbec nové. Dvoukilometrová lanovka a několik tratí mělo propojit rakouský areál Hochficht s lipenskou Novou Pecí, avšak urputná ochrana šumavské přírody projekt zatím poslala k ledu. Nadějně proto vypadá plán, který se národnímu parku výhýbá zcela. Podle něj se během několika let stane z bývalého vojenského prostoru Boletice lyžařský areál s úctyhodnými 27 km sjezdovek. Proměna zdevastovaného armádního cvičiště v kultivované středisko se zdá být k přírodě přinejmenším neškodná. Na území si ovšem brousí zuby i ochra-

vyhlášení

čtenářská SOUTùÎ

V minulém čísle jste měli uhodnout lyžařské středisko Chopok-Jasná.

Poznej středisko

SNOWTOUR

a vyhraj tam týdenní lyžovačku pro dva! Výhercem týdenního lyžařského pobytu pro dva v apartmánu a se skipasem se stane ten, jehož správná odpověď přijde do redakce jako 333. v pořadí. Dnes vyobrazené středisko funguje už pěknou řádku let, přesto se za poslední rok dva změnilo téměř k nepoznání. Postavilo sedačkovou lanovku, většina sjezdovek je zasněžována a v jeho dosahu vyrostl nový apartmánový komplex. Ten očekává své hosty nejen v zimě, ale i během letní sezóny, neboť se nachází na břehu nejznámější jihočeské vodní nádrže.

soutûÏní kupón

(zasílejte nejpozdûji do 10. bfiezna 2004 na adresu praÏské redakce)

SNOWTOUR č.13 jméno a pfiíjmení:

Fotografie zobrazovala jeho vrcholový hřeben při závodech Jasnadrenalin. Výherce víkendového pobytu pro dva nebyl v době uzávěrky tohoto čísla ještě znám. Výherkyní leteckého výletu do Švýcarska ze SNOW tour 11 se stala Eva Vernerová z Neratovic. Gratulujeme! SNOW ČÍSLO 13 / 2004

náři, kteří lyžařským vizím nakloněni nejsou. Sjezdařský areál by se rozkládal mezi vrcholy Chlum (1.190 m), Plešný (1.065 m) a Chlumek (1.025 m), kde vznikne celkem 18 propojených sjezdovek. Přírodní konfigurace terénu dovoluje stavbu tratí od modrých až po černé, přičemž podaří-li se je vystavět dostatečně široké, nebude mít areál v našich podmínkách obdoby. Nejdelší trať bude měřit více než 2,5 km a povede z Chlumu k nástupní stanici čtyřsedačky v obci Tisovka (770 m). Délka jednotlivých sjezdovek a jejich převýšení (max. 420 m) budou jedinou veličinou, kterou současná česká středis-

ka překonají. Bezkonkurenční má zato být v projektovaném skicentru lanovkový park. Dopravu po středisku zajistí šest čtyřsedaček a čtyři vleky. Plánované investice pokryjí i kompletní zasněžování tratí a výstavbu běžeckého areálu v nadmořské výšce zhruba 1.000 m. Boletická vize nejlepšího českého lyžování se na cestě k realizaci bude muset proklestit nejen zaminovaným lesem. Ochránci už mají v hlavách představu ptačí rezervace a je jasné, že se jí lacino nevzdají. Celý projekt spolkne 1,8 mld. Kč a na ně by se kromě soukromé společnosti měl složit i smluvní partner projektu Jihočeský kraj, který počítá po vzoru rakouských, italských a francouzských středisek i s využitím evropských a státních dotačních titulů. Vždyť evropská poučka – 1,- EUR utracené za skipas přináší do regionu prostřednictvím využívání návazných služeb dalších 5,- EUR – bude co nevidět platit i u nás. Obří plány vždy vzbuzují údiv i obavy. Vznik lyžařského prostoru na zelené louce je v dnešní době unikátní i v evropském měřítku. Pokud se v Boleticích podaří, bude mít Šumava lyžařský areál třetího tisíciletí.

PSâ:

NÁZEV ST¤EDISKA: ulice, ãíslo:

mûsto:

e-mail:

tel.:

010-MIX

10.2.2004 10:47

Strรกnka 21

21

010-MIX

10.2.2004 11:16

Stránka 22

22

TEXT: IVAN SOSNA

Jaké jsou závodní lyže?

N

ěmeckému svazovému testu se po loňské premiéře kategorie závodních lyží zjevně zalíbila. Tuto samostatnou část zařadil i letos. Pro nejvyspělejší sportovní jezdce, amatérské závodníky a podobné fajnšmekry je to výjimečný zdroj informací o lyžích, jež každému takovému lyžaři nevyhnutelně zrychlují puls.

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

Upřesněme ale, že tak trochu jde o směs hrušek s jablky. Vedle sebe tam totiž nacházíme jak převažující komerční modely, tak i některé sériové závodní, jež do běžných obchodů nejdou. V tomto testu také nejde ani tak o jejich srovnávání, nýbrž o základní charakteristiku a o jejich vhodnost pro tři skupiny potenciálních uživatelů: 1. sportovní jezdec (občas si projede i nějakou branku) 2. amatérský závodník (absolvuje tu a tam i nějaký přiměřený závod) 3. regulérní závodník (výkonnostní, ne absolutní špička) Pozor ještě na dva momenty. Obřačky v délce 180 cm jsou „dámská“ délka, lze tedy očekávat, že budou vesměs měkčí v ohybu. 190 cm je „mužská“ lyže, vesměs tedy tužší. Testovaný model ve 180 cm tak může být i při stejném krojení či stejném radiusu vlastně jiný než ve 190! Podobné rozdíly mohou být i mezi 155 a 165 cm u slalomek. Nemluvě o tom, že opravdu závodní modely existují v určité

škále tuhostí a volí se podle parametrů konkrétního jezdce. Nejsou to rozdíly světoborné, publikovaná zjištění o určité lyži nicméně nemusí do detailu platit pro jinou délku. Není také známo, jak byly lyže broušené – i to silně ovlivňuje jejich chování.

Slalomky

Nejnáročnější byla shledána Head i.SL RD 161 cm – „lyže pro Weltcup a pár regulérních závodníků“. Další dostatečně „ostré“, které naplno vyhovovaly skupině 3: Atomic SL:11, Fischer RC4 WC SC Race (ona široká 123-66-102, kupodivu), Nordica Dobermann 12 SL, Salomon Equipe 10 3V Race. Jmenované byly také s výjimkou Atomicu poněkud méně vhodné pro sportovce (skupina 1). Těm by naopak měly nejlépe vyhovět Dynastary Omeglass 64 (příklad komerčního modelu), Kneissl Red Star (dtto), Rossignol 9S SL World Cup (pozor, ne komerční Oversize). Ale také Fischerky, Scott Speedster XTS a Völkl P60 SC Racing (komerční) jsou pro skupinu 1 velice vhodné. Amatérští závodníci (skupina 2) by měli být spokojení prakticky se vším, přitom úplně nejvíce s Atomiky a Rossignoly. Zajímavé: výborné hodnocení Scottů a K2 Mach SL Race (ne komerční model), velmi slušná „nadupanost“ komerčních Völklů a především Fischerek, obdivuhodná širokopásmovost Atomiků, Fischerek a Rossignolů.

010-MIX

10.2.2004 11:17

Stránka 23

23

Obřačky

Nejnadupanější: dvě nekomerční sendvičovky – Fischer RC4 WC GS (104-6589), Rossignol 9X World Cup. „Nejhodnější“ a nejvhodnější pro skupinu 1: vesměs komerční modely Dynastar Course 66, Kneissl White Star WC GS, Salomon Equipe 10 2V. Pro amatérské závodění (skupina 2): běžně dostupné Atomic GS:11, Dynastar Course 66, Kneissl White Star WC GS, ale také běžně neprodávané Fischer, Rossignol 9X World Cup, K2 Mach GS Race (99-6490). Nejméně „lidová“ opět Head i.GS RD (může si to dovolit, Head má v běžné nabídce ještě jednu tolerantnější sendvičovku). Pozoruhodné: univerzálnost „Maierovky“ Atomic 180 cm, značná nadupanost komerčních Dynastarů 184 cm a Kneisslů 185 cm, naopak poněkud menší „ostrost“ Salomonu 185 cm. Naše připomínka na závěr: při rozhodování by měl jezdec seriozně zvažovat, zda takovou drahou a vysloveně sportovně založenou lyži skutečně potřebuje

a využije. Ne že by se na nich nezávodník vůbec nesvezl. Nejsou to ale žádné univerzálky pro všechny terény, situace a oblouky. Pořizovat by si je měl jen ten, kdo ví, co chce, a čeho se mu v nich dostane. Méně vyhraněný a méně „na-

dupaný“ lyžař má k dispozici i univerzálnější a pohodlnější slalomové univerzálky a racecarvery, případně i některé nové modely v kategorii skicross. (Zdroj: DSV: SkiTest 2004, Winter 1/2004)

010-MIX

10.2.2004 11:17

Stránka 24

24

TEXT: PETR SOCHA FOTO: PETR SOCHA, ROBERT BEDNAŘÍK

Laviny

rok co rok ke stovce obětí

J

e tu opět ono krátké období roku, které volá ke sbírání prašanových zážitků jako hrdličky hlas k lásce. Zatímco oběti lásky vznikají obvykle z citové zhrzelosti, největším bijcem milovníků prašanového lyžování jsou laviny.

Představa a realita

Lavina je v myslích mnohých doposud jakýsi přírodní jev, který se zjevuje podobně jako třeba zemětřesení jednou za čas, zanechá za sebou spoušť, spustí mediální kolotoč a zase na čas zmizí. Laviny však narozdíl od zemětřesení téměř vždy „odpálí“ člověk. Jenže sněhové laviny se projevují v mnoha formách a ty největší škody, které napáchají, sestávají často z mnoha ojedinělých případů. Rok co rok si tak

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

LAVINOVÉ

jen v oblasti Alp vezmou na vrub ke stovce lidských životů. Lavina je realita. Číhá na mnoha svazích s nekonečnou trpělivostí. Kdy vyrazí, se lze jen dohadovat. Občas si vybere i z ukázněných lyžařů na vyznačené sjezdovce. Je třeba, abychom jí brali v potaz. Až ten, kdo na vlastní kůži spatří její smrtelné důkazy, pochopí v plné míře, jak se krotká a něžná bílá hmota dokáže proměnit ve smrtící kolos.

Abychom demonstrovali, že lavina není záležitost virtuální, přinášíme několik tabulek. Možná na jejich základě lze pocítit, že nebezpečí hrozí i na některých dobře známých místech, se kterými máme osobní vzpomínky spojeny veskrze pozitivně. Zajímavé mohou být i další údaje. Lavinové nebezpečí: důležité upozornění – vyhlášený stupeň nebezpečí neplatí automaticky pro celou oblast, je řada míst a svahů, kde je ohrožení lavinou vyšší, ale i nižší. Jde o průměrnou orientační informaci – neplatí tedy absolutně. Na první pohled pozoruhodné je, že jednoznačně nejvíce tragédií se stává při třetím, mnohdy i druhém stupni lavinového nebezpečí. Je to logické. Třetí stupeň psychologicky působí jako jakési průměrné či střední nebezpečí, jeho definice je ale „značné nebezpečí lavin“. Tento stupeň bývá často podceňován

KURZY ZDARMA? ANO, S SAAC!

Rakouská organizace SAAC (Snow Avalanche Awareness Camps) se již pět let zasluhuje o informovanost v oblasti lavinového nebezpečí organizací bezplatných lavinových campů. Jde o dvoudenní akci pro lyžaře a snowboardisty, kde podmínkou účasti je vedle včasné rezervace pouze věk od 14 let. SAAC je nezisková organizace fungující za podpory mnoha sponzorů většinou z lyžařského obchodního světa. Byla založena jako reakce na neštěstí, která se stávala při freeridingu. Funguje od sezony 98/99, kdy uspořádala první dva campy. V loňské sezoně jich bylo již přes dvacet. Konají se v podstatě každý zimní víkend na různých místech v Rakousku. Kurzy do nynějška prošlo přes 3000 převážně mladých lyžařů a snowboardistů, přičemž kapacita jednoho kurzu je 50 osob. Výklad je veden v jazyce německém, popřípadě, máte-li skupinu více jen anglicky mluvících lidí, lze se domluvit i na angličtině. Vše je však velice srozumitelné a i když německy umíte třeba jen velmi lámaně, tak porozumíte všemu potřebnému. Instruktoři jsou znalí horští vůdci a jejich zkušenosti jsou evidentně prožité, takže úroveň výkladu i odpovědí na všetečné otázky je vysoká. Skupina dvanácti českých freeskierů se zúčastnila kurzu v rakouském Seefeldu, který se konal 20. a 21. 12. 2003. Zkušenost to byla rozhodně velice pozitivní. Po pár zajímavých liniích na seefeldských kopcích jsme se sešli na odpoledním srazu v restauraci Panorama na teoretickou část. Dva instruktoři za pomoci projekce názorných obrázků postupně velice srozumitelně a přehledně vysvětlili celou problematiku. Druhý den byl sraz již v 8:30, kdo neměl vlastní potřebné vybavení (pípák, lopatka, sonda), dostal zapůjčeno erární, k tomu každý zdarma permanentku. Ve skupinkách po deseti jsme se nezávisle vydali do terénu na praktickou část kurzu. Seznámení s funkcí pípáků a různými typy přístrojů, pozorování vrstvení sněhu, cvičné hledání zakopaných, to byla hlavní témata dne. Celkově velice příjemně a užitečně strávený lyžařský freeridový víkend s partou stejně naladěných lidí. Určitě doporučuji mrknout na www.saac.at, zamluvit si místa ve vhodném termínu a udělat si výlet do Alp. Popřípadě si to protáhnout o pár dní a hned nabyté znalosti podpořit praxí. Text: Honza Schauer Foto: Mirek Buráň

010-MIX

10.2.2004 11:17

Stránka 25

a tak si troufne do nebezpečných míst větší počet lidí včetně těch s menšími zkušenostmi. Riziko uvolnění laviny je přitom stále ještě vysoké a taktika pohybu vyžaduje zkušenosti a stálé vyhodnocování nebezpečí v průběhu túry nebo sjezdu. Při čtvrtém a pátém stupni jsou již všichni obezřetní, při druhém a prvním stupni pak zase riziko uvolnění laviny úměrně klesá. Základní pravidlo – při

Statistika lavinových neštěstí za sezónu 2002-2003 v Itálii datum 19.12.2002 29.12.2002 29.12.2002 30.12.2002 1.1.2003 5.1.2003 5.1.2003 12.1.2003 25.1.2003 26.1.2003 1.2.2003 6.2.2003 16.2.2003 Celkem

oblast Ötztaler Alpen Pizzo Scala Pizzo Zema Pizzo Val Nera Ortles - Cevedale Testa di Serena Caret - Val Grande Mont FallŹre Alpi Carniche Gruppo del Monte Crostis Pizzo Olano M.Bianco Val Senales Hirbernock - cima di Moia

místo m n.m. Směr svahu Passo Rombo 2 550 JV Val Lunga - Tartano Val Sambuzza - Carona Val Nera - Livigno Cima Vegaia 2 635 V Col Fetita 2 600 JZ Vezza d' Oglio Mont FallŹre 3 000 J Casera Valsecca 1 850 JZ (tra Monte Valsecca e Monte Runch) Val Gerola- Rasura Ghiacciaio del Mont Frety JV Maso Corto 2 350 V Riva di Tures 2 990 JV

Sklon svahu zasypaní 43° 1 2 2 1 35° 1 35° 3 0 40° 6 37° 2

40° 40° 40°

8 0 1 3

mrtví lavinové nebezpečí 1 2 3 2 3 1 3 1 3 1 3 1 3 4 3 1 3 3 1 1 2 22

3 3 3 2

Statistika lavinových neštěstí za sezónu 2002-2003 ve Francii datum 8.12.2002 8.12.2002 24.12.2002 29.12.2002 5.1.2003 9.1.2003 10.1.2003 11.1.2003 14.1.2003 20.1.2003 25.1.2003 1.2.2003 1.2.2003 4.2.2003 12.2.2003 19.2.2003 19.2.2003 22.2.2003 22.2.2003 28.2.2003 13.3.2003 11.4.2003 Celkem

oblast Hautes-Alpes Is_re Haute-Savoie Alpes-Haute-Provence Hautes-Alpes Savoie Hautes-Alpes Savoie Haute-savoie Is_re Alpes-Haute-Provence Haute-Savoie Haut-Rhin Savoie Hautes-Alpes Puy-de-Dôme Hautes-Pyrénées Cantal Is_re Haute-Garonne Haute-Savoie Hautes-Alpes

místo La Grave Besse en Oisans Chamonix Uvernet-Fours Arvieux Courchevel Montgen_vre Courchevel Chamonix Revel Selonnet La Clusaz Stosswihr Saint-Fran_ois-Longchamp Ceillac Orcival Bagn_res de Bigorre La Vigerie Mizoen Gouaux Chamonix La Grave

sportovní aktivita skialpinismus skialpinismus skialpinismus freeriding skialpinismus freeriding skialpinismus skialpinismus freeriding skialpinismus freeriding freeriding tůra na sněžnicích freeriding skialpinismus tůra na běžkách tůra na sněžnicích horolezectví freeriding skialpinismus skialpinismus freeriding

úmrtí 4 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 1 1 26

010-MIX

7.2.2004 15:40

Stránka 26

26

Statistika lavinových neštěstí za sezónu 2002-2003 ve Švýcarsku datum

místo

29.12.2002 Ski area Savognin 30.12.2002 Piz Val Nera Poschiavo 6.1.2003

Totalphorn, Davos

6.1.2003

Pointe de Penna, Bourg-St-Pierre

10.1.2003

Parpaner Rothorn, Lenzerheide

4.2.2003

Brämabüel, Jakobshorn, Davos

5.2.2003

Ski area La Breya, Champex

8.2.2003

Simplonpass, Alte Spittel

9.2.2003

Val Champagna, Piz Uter,

10.2.2003

Gemsstock / Geissberg

11.2.2003

Grimentz, Val Moiry

24.2.2003

Wengahorn, Juf

15.4.2003

Grand Tavé, Val de Bagnes

19.4.2003

Corne de Sorebois, Zinal

Druh sportu /Popis

Výška m n.m. Směr svahu

5 freeriderů na snowboardu 2220 3 lidé smeteni, 2 kompletně zasypáni 100/120 cm hluboko, nalezeni po 40/60 min. 1 freerider při výstupu 3150 1 člověk upadl, uvolnil lavinu, která ho vlekla 200m. Nalezen pípákem v hloubce 1.5 m Freerideři při sjezdu 2250 1 člověk uvolnil lavinu, jíž byl vlečen 500 m a kompletně zasypán 1.5 m hluboko na 135 min, nalezen sondováním 3 freerideři 2600 3 lidé kompletně zasypáni 80/30/150 cm hluboko,. Všichni nalezeni až po 46 hodinách. 2 pípákem a 1 sondováním 4 freerideři na snowboardu při sjezdu 2800 1 osoba kompletně zasypána, nalezena pípákem 2 freerideři při sjezdu 2390 1 osoba smetena, kompletně zasypána 50 cm hluboko a nalezena po 45 min. 6 freeriderů při sjezdu 5 lidí smeteno a zasypáno 5 freeriderů na snowboardu při sjezdu 2100 5 lidí smeteno, 2 zasypáni. 1 v hloubce 3 m, nalezen po 40 min. 1 freerider 2900 1 osoba zasypána 2 dny v hloubce 1.5 m, nalezena lavinovým psem 1 freerider 2000 1 člověk smeten na velice prudkém svahu, po 1000 m pádu zasypán 80 cm hluboko na pouhých 15 min. Zemřel po převozu do nemocnice 3 freerideři 2760 1 člověk smeten, po více než 1000 m pádu zasypán 30 cm hluboko. 11 freeriderů 2730 2 lidé smeteni, 1 zasypán 4 freerideři při sjezdu 3100 1 člověk smeten a nesen lavinou 500 m 3 freerideři (2 dospělí, 1 dítě) 2800 Dítě zasypáno lavinou z těžkého mokrého sněhu, nalezeno lavinovým psem

Sklon svahu Lavinové nebezpečí Počet mrtvých

S

3

SZ

3

1

3

1

J

3

3

J

2

1

V

SV

34°

45°

3

1

4

4

VJV

40°

3

1

JJZ

33°

3

1

S

45°

3

1

Z

40°

3

1

SV

39°

1

1

SV

2

1

V

1

celkem

1 21

pohybu mimo sjezdovky, při aktivitách jako volné lyžování, snowboarding, skialpinismus, ale i túry na sněžnicích, být vždy vybaven lavinovým vyhledávačem, sněhovou lopatou a sondou a s těmito pomůckami poslední záchrany umět aktivně pracovat. Toho se dosáhne jen praktickým tréninkem.

Orientace svahu: ačkoli statistiky napovídají, že na severně orientovaných svazích trvá lavinové nebezpečí déle, je nutné jej posuzovat lokálně (struktura sněhových vrstev, sklon svahu, navátý sníh atd.). Sklon svahu: i zdánlivě méně prudké svahy mohou být lavinézní. Relativně

klidní můžete být jen v terénech do sklonu 30 stupňů (celkem 2,5 % lavinových neštěstí). Nebezpečí pro freeridery pak kulminuje na svazích o sklonu 38 stupňů a více. Tak hovoří statistika velmi často osudných deskových lavin. Nebezpečné aktivity: Nejvíce rizikovou aktivitou je lyžování a snowboar-

● Jaké to je být v lavině?

Tak to jsem si samozřejmě uvědomoval, ale předpověď počasí byla příznivá, měli jsme všichni pipsy a den před tím jsme s nimi nacvičovali asi hodinu vyhledávání, navíc kamarádi se v této oblasti pohybovali již poněkolikáté.

dostal poměrně hluboko. Celou dobu jsem ale dýchal bez problémů, sníh nebyl starý ani těžký. Vzpomněl jsem si, že bych si měl chránit rukama obličej, ale bylo již pozdě, lavina se nečekaně zastavila a já jsem se nemohl ani pohnout. Absolutně jsem ztratil pojem o čase.

Málokdo si dokáže představit onen pocit. Nevědět, kde je dole, nahoře, vlevo, vpravo. Nekonečné čekání… Popření prostoru. Zeptali jsme se člověka, který přestál jednu lavinovou nehodu, jak ony okamžiky prožíval. SNOW ČÍSLO 13 / 2004

2

Měl jsi již před tím, než jsi byl sám zasypán, nějaké zkušenosti s lavinami, respektive viděl jsi ji někdy na vlastní oči? Na vlastní oči jsem ji před tím neviděl ještě nikdy, pouze v televizi, ale vzpomínám si, že jsem viděl vysypané laviny během lyžování ve Francii.

Byl jsi připraven na to, že se budeš na lyžích pohybovat v terénu, kde hrozí eventuelní lavinové nebezpečí?

Přeci ses ale najednou naprosto nečekaně ocitl v lavině. Jaký to byl pocit? Nejprve jsem uslyšel křik, když jsem se otočil, spatřil jsem oblaka zvířeného sněhu, ale to jsem ještě vůbec netušil, že se dolů přímo na nás řítí právě uvolněná lavina. V tom mě ale zasáhl postranní proud.

Jak jsi reagoval, vzpomněl sis na známé rady o odhazování materiálu, zkoušel jsi plavat a mohl jsi dýchat? To, že mám něco zahodit, mne ani nenapadlo, a i tak jsem ztratil kulicha, rukavice a hůlky. Lyže mě nakonec zůstaly na nohou. Pokoušel jsem se instinktivně plavat, ale jak jsem posléze zjistil, udělal jsem velkou chybu. Plaval jsem po směru valícího se sněhu, a proto jsem se

Co tě v této chvíli napadlo, tušil jsi, co může následovat? Nejprve jsem se snažil ze všech sil nějak pohnout a vyprosti, křičel jsem o pomoc a silně mi tlouklo srdce, byla to nesmírně stresová situace … no prostě výlev adrenalinu. Mohl jsem však stále dýchat a začal jsem si uvědomovat, že budu muset začít šetřit kyslíkem, trochu jsem se zklidnil. Věděl jsem, že mám na krku ten pips a že jsme s ním všichni dlouho cvičili. Myslel jsem na svoji přítelkyni, jak ta na tom je, jestli ji to taky strhlo. Potom se začalo vše uklidňovat a já jsem pomalu usínal.

Uvědomoval sis, že už se nemusíš probudit? Ano, ale zároveň se mne zhostil naprostý klid.

010-MIX

7.2.2004 15:40

Stránka 27

Počet obětí lavin v Rakousku dle spolkových zemí 1998/1999

1999/2000

2000/2001

2001/2002

2002/2003

Tyrolsko Salzbursko Vorarlbersko Štýrsko Korutany Horní Rakousy Dolní Rakousy

45 1 2 1 1 0 0

18 13 3 1 3 1 0

17 0 0 2 3 0 0

12 2 2 0 0 0 0

16 2 3 6 5 1 1

Celkem

50

39

22

16

34

ding ve volném terénu a skialpinismus. Zasaženi bývají výjimečně i horolezci při nástupu ke stěně a náhodou i ostatní. Dá se ale říci, že obětí mezi lyžaři a snowboardisty je asi 90 % – laviny jsou tedy nebezpečím právě a výsostně pro čtenáře SNOW!

Lektoroval Michal Bulička, Skitouren Instruktor OEAV, a Robert Bednařík, lektor ČHS. Zpracování tabulek Michal Roba. (Pokud se chcete dozvědět o lavinové prevenci více, čtěte mountain Adventure č. 4, který vyjde na počátku jarní skialpinistické sezóny.)

Ale nakonec tě kamarádi našli, netrvalo to ani osm minut, slyšel jsi něco, jak tě hledají a vykopávají.

Odcházeli jsme tou nejbezpečnější cestou a musím se přiznat, že jsem si musel jít rychle odskočit. Vliv vegetativního nervstva byl opravdu silný a málem jsem se … Večer to byla pro všechny obrovská úleva, do nekonečna jsme rozebírali, proč se to přihodilo, kde nastala chyba. Nejhorší byla představa, že ještě před dvěma lety jsme všichni neměli pips a ta beznaděj, že bez něj vpodstatě nemáš šanci, mně naháněla husí kůži.

První, co jsem slyšel, byl křik kamarádky: „Tady je, máme ho!“ Pak již mě začali odkrývat hlavu a kamarád mi nasadil suchou čepici – mimochodem tu nosím dodnes.

Takže následovala obrovská úleva? Kdepak. Zůstal u mne pouze jeden, ostatní se soustředili na rychlé nalezení posledního zasypaného. Pořád jsem se nemohl ani hnout a měl jsem obrovský strach, aby odněkud nespadlo něco dalšího, to by byl asi opravdu konec.

Jak ti bylo celkově po těle, když ses dostal celý ze sněhu? Cítil jsem chlad, byla mi zima, ale naštěstí jsem měl na zádech ten svůj batoh a v něm rezervní oblečení a teplý čaj.

Pak jste se již začali vracet všichni na chatu, jaký to byl večer?

No a jak ses s tímto zážitkem vyrovnal později? Jezdíš dál na hory, nebo jsi to vzdal? Jezdím pořád a musím se přiznat, že tolik materiálu o lavinách, které jsem prostudoval, přečetl asi málokdo. Někdy mám ale takový divný pocit v zádech, a proto, pokud není vše bez sebemenšího rizika, tak se držím raději zpátky. A nemám rád známé rčení „zážitek nemusí být dobrý, hlavně když je silný“. Svého kamaráda Michala se ptal Petr Novotný.

010-MIX

7.2.2004 15:41

Stránka 28

28

TEXT A FOTO: ROBERT BEDNAŘÍK

lyžaři pozor!

SKOL HO!

P

řišla zima, lyžování a s ním nadšení, které občas až zaslepuje. SKOL! SKOL HO! Ano, skol ho – lyžaře pomalejšího, který se marně pokouší získat ztracenou rovnováhu po vašem přejezdu přes jeho špičky lyží nebo v kotrmelcích kopíruje dráhu vaší jízdy. Je to tak správné? Víme, jak se chovat na sjezdovce? Známe lavinovou problematiku, když opouštíme sjezdovku a vydáváme se do volného terénu za prašánkem? Známe, jak se zachovat při nehodě?

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

Že ne? Na co? Že se nás to netýká?

Například jen na Slovensku Horská záchranná služba zasahovala od ledna do konce března 2003 na lyžařských svazích 725krát! Několik úrazů bylo dokonce i smrtelných – hlavní příčiny byly náraz do stromu či jiné překážky ve vysoké rychlosti. Bohužel svědkem jedné takové nehody jsem byl minulou zimu v Jasné i já. Možná, kdyby měl přilbu, mohl žít... Také další případ, který se stal blízko sjezdovky na Malé Lučivné, hovoří sám za sebe – mladý skialpinista vjel do ohroženého terénu a odřezal lavinu, která jej zavalila. Tragédie se stupňovala a asi za pět minut jej zasypala ještě jedna, mohonásobně větší. Záchranné týmy dorazily na místo nehody asi za hodinu a okamžitě se začala záchranná akce i s pomocí lavinových psů. Nasazení lavinoví psi měli značně ztížené podmínky už tím, že se na povrchu v důsledku pádu druhé laviny vytvořila ledová vrstva znemožňující průnik pachů oběti. Až okolo půlnoci objevila skupina v hloubce asi 3,5 m skialpinistu, který nejevil

známky života. Byla to toho dne druhá lavinová nehoda stragickým koncem. Muselo k tomu dojít? Nepodceňujeme příliš nebezpečí, které na nás v horách skrytě číhá? Za své praxe v horské službě jsem se také mnohokrát setkal s úrazy, které byly zapříčiněny nedisciplinovaností lyžařů a často na ni doplatil ten, kdo nehodu nezavinil. I proto nebude na škodu zopakovat si některá základní pravidla. Základní postup při nehodě na lyžařských svazích: 1 – Označ a zajisti místo nehody 2 – Poskytni nezbytnou první pomoc 3 – Informuj horskou záchrannou službu a řiď se jejich pokyny Základní pravidla chování na lyžařských svazích: • Rychlost a styl jízdy uzpůsob stavu sjezdovky a „hustotě provozu“! • Nepřeceňuj své schopnosti! • Lyžař předjíždějící zezadu nesmí ohrozit lyžaře před sebou, proto jezdi tak, abys nikoho neohrožoval. Předjíždět smíš

z každé strany, ale vždy tak, aby měl předjížděný dostatek prostoru pro svůj pohyb! • Zastavuj vždy na kraji sjezdovky, nikdy ne uprostřed nebo v nepřehledném místě! • Pokud vjíždíš na sjezdovku nebo pokračuješ v jízdě po zastavení, přesvědč se pohledem vzhůru a dolů, že nikoho neohrozíš • Na vlecích a lanovkách se chovej dle pokynů obsluhy, respektuj informační tabule! • Neporušuj zákazy vstupu (např. do lavinami ohrožených oblastí)! • Respektuj značení a signalizaci! • Při nehodě jsi povinný poskytnout pomoc!

010-MIX

7.2.2004 15:41

Stránka 29

29

Velké Karlovice

M

bohatší o nový areál

ilionové investice neproudí jen Krkonošemi či Šumavou, ale také moravskými Beskydy. Od letošní sezóny je díky tomu ve Velkých Karlovicích v provozu zbrusu nový lyžařský areál Razula. Jeho osou se stala kilometr dlouhá sjezdovka, využívající zdejšího severního svahu, a moderní rychlokotva Doppelmayr.

o jednu jízdu skibusem jim bude zlevněna denní permanentka. V plánu je rovněž skibusové spojení se Zlínem pro večerní lyžování. O návštěvníky je postaráno i po stránce gastronomické - v areálu stojí zastřešený bufet s nabídkou teplých i studených jídel. Na úrovni doby jsou vyhřívané toalety. Ti, kdo se budou chtít zdržet déle, mají možnost ubytování v několika nedalekých hotelích.

Lyžařské možnosti: nadmořská výška 850 m 1 vlek s kapacitou 1.000 os./h 1 sjezdovka s převýšením 210 m Příjezdové trasy: Zlín – Vsetín – Velké Karlovice Ostrava - Rožnov pod Radhoštěm – Horní Bečva – Velké Karlovice Žilina - Makov – Velké Karlovice Parkoviště: u spodní stanice vleku (100 parkovacích míst) Skibus: Kroměříž – Zlín - Velké Karlovice (o víkendech, v době vánočních a jarních prázdnin i ve všední dny) Běžecké tratě: Lyžařský areál Razula je napojen na desítky kilometrů běžeckých tras v okolí. Občerstvení: ve vytápěné budově přímo u vleku Ubytování: V blízkosti areálu jsou kvalitní ubytovací zařízení – mj. hotely Lanterna a Galik.

Info a webkamera: www.razula.cz

ČÍSLO 13 / 2004 SNOW

Cesta vzhůru zabere pouhé čtyři minuty. Trať nepatří mezi drobečky - na necelém kilometru délky se převýší o 210 metrů, v okolí nenajdete delší. Svah je pojištěn proti nepřízní přírody třemi sněžnými děly, které ho dokáží do týdne pokrýt dostatečnou vrstvou sněhu. Mimo to je sjezdovka pod umělým osvětlením. Pohodlně dostupná je Razula i pro nemajitele vlastního auta. Z Kroměříže a Zlína sem totiž o víkendech jezdí i skibus. Lyžaři tím ušetří i za cestovné, neboť

010-MIX

7.2.2004 15:41

Stránka 30

30

Nordic walking alias severská chůze –

nový sportovní fenomén!

B

ěžecké lyžování je označováno za jeden z nejzdravějších sportů. Jedním ze stěžejních důvodů toho je fakt, že zatěžuje souměrně celé tělo od nohou přes břicho a záda až po prsty rukou. Možná to znáte, jak po letní pauze přijde první výlet na běžkách a po něm bolest snad všech svalů, které na těle jsou. A právě potřeba sportu, který podobně zaměstná tělo i v časech, kdy sníh spí na druhé polokouli, dala vzniknout sportu s názvem nordic walking – severská chůze.

Nic na tom není, pomyslíme si při prvním pohledu na sportovce v lehkém atletickém tílku a v maratonkách, který jakoby navíc svírá hole podobné těm na běžky. Opravdu, nic na tom není. Dokáže to každý, i ten, kdo běžecké hole nedržel v životě v ruce. Ale ten efekt! V mekce severského lyžování, ve Finsku, dnes aktivně provozuje tuto letní alternativu běhu na lyžích na 400 tisíc lidí a říká se, že tento sport zakusil minimálně každý druhý Fin!

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

Kde je to tajemství?

Při chůzi bez použití holí jsou paže víceméně pasivní. S holemi se zapojí do práce jak ruce, tak návazně i svalstvo zádové, břišní, krční... Veškerá vydaná energie se rozdělí do jednotlivých tělesných partií mnohem úměrněji. Odlehčí se kolenům, zvýší se stabilita, bezpečnost pohybu. Ale hlavně výrazně vzroste vydaná tělesná energie, a to až o neuvěřitelných 46 % (podle Cooper Institute Research, Research Quarterly for Excercise and Sports 2002 publication). A to v dnešní době, kdy se sport a pohyb stává aktivitou stále více říze-

FAQ Jak dlouhé hole? Délka holí pro nordic walking se odvozuje od výšky postavy dle vzorečku: délka holí = tělesná výška x 0,72 (například pro 180 cm vysokou osobu to budou hole o délce 130 cm)

fitness s vysokou užitnou hodnotou. Tolik sledovaná srdeční aktivita stoupá při severské chůzi oproti té obvyklé (asi jižanské) o nějakých 13 %. Spotřeba kalorií se vyšplhá na cca 400 za hodinu oproti 280 při chůzi bez holí. Oblibu si tak tento sport našel i u lidí, kteří trpí nadváhou, a tudíž mají mnohá sportovní omezení. Pro obézní je nordic walking jednou z nejvhodnějších aktivit svého druhu. Jedinečné možnosti nabízí i lyžařům coby forma letního tréninku. Ostatně, letní lyžaři jsou považování za jedno ze dvou semen, odkud tento mladý sport vyklíčil na světlo světa. Lyžaři v létě trénovali s holemi již desetiletí nazpět. Proč, je nasnadě. Druhým iniciátorem jsou trekkeři, kteří si již dávno spočítali, o kolik tun (nasčítaný poměr hmotnosti batohu) za den odlehčí kolenům při použití holí. Nordic walking byl tak pojmenován kolem roku 1990 jako samostatný a svéprávný sport. Jeho rodištěm je právě Finsko, kde vedle ohromné základny disponuje například i specializovanými sportovními oddíly či vyškolenými instruktory.

Nordic walking i u nás

I mistryně biatlonového světa, Kateřina Holubcová, využívá tzv. nordic walking k tréninku. (Foto: AGS Promotion)

nou směrem k jeho efektivitě, je argument, na který se slyší.

Fitness

Ano, je to forma fitness. Fitness ve formě, která je otevřena každému, forma

Pomaličku polehoučku se turistika s holemi připlížila i do Česka. Vznikají plány na vybudování zázemí a informačního systému v Jizerských horách, kde je terén pro tuto aktivitu jako stavěný. Pomalu se začínají aktivizivovat i dovozci potřebného vybavení, čímž jsou tedy zejména speciální hole (u nás hlavně Swix). Možná nebude dlouho trvat, a zimní běžkaře nahradí v našich horách letní severští chodci. ps

010-MIX

7.2.2004 15:41

Stránka 31

31

Memoriál Sigmunda Freuda Co všechno abstinující lyžař nevymyslí. Často se jeho choutky zlomí až v patologické – což ostatně čtenáři SNOW znají ze Snowúchyla… Spojení neodbytných tužeb – těch lyžařských a sexuálních – přivedlo patrně na svět i akci s výmluvným jménem Memoriál Sigmunda Freuda. Nápad založit závod pro duševní očistu vznikl mezi mladými v Dolní Kalné na Trutnovsku a občané kalenští se ho ochotně ujali. Letos v půlce července (přesně 12.) se konal již jeho třetí ročník a účast byla hojná – celých 38 lyžařů. Memoriál Sigmunda Freuda alias kalenská trojka startuje v restauraci Pod farou v Dolní Kalné, cílem je motorest V zatáčce v Horní Olešnici. A aby závodníci cestou nepoklesli na duchu, zhruba v polovině trasy u Hruškova

mlýna stojí ještě občerstvovací stánek. Vše završí cílová veselice s muzikou. Většinou s tou místní, ale loni například přispěl svým umem i Ivan Hlas. Akce má ale i svou vážnou tvář – výnos z ní putuje do dětského domova ve Vrchlabí, celkem tam díky kalenským doputovalo již více než 36 tisíc korun. Chcete-li také zavzpomínat na Freuda a na lyže, stačí v půlce července navléknout zimní oblečení, nasadit pokrývku hlavy, vzít rukavice a staré lyže a vyrazit do Dolní Kalné. Foto: Petr Ďoubalík Na základě příspěvku učitelky z Dolní Kalné Marie Charouzové zpracoval ps

032-STYLE ARCTICMAN

9.2.2004 9:30

Stránka 32

SNOWSTYLE

32

TEXT: KAREL HAMPL, PETR SOCHA FOTO: DOUG OGDEN

Arctic Man

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

ARCTIC MAN STRANA 1 ze 4

Extrémní závod nejrychlej‰ích muÏÛ

V

kopcovitém terénu nad jezerem Summit Lake, na 195. míli Richardson Highway, našli v roce 1986 rychlostimilovní Američané vhodné podmínky k uspořádání 1. ročníku závodů Ski and Snow-Go Classic. Základní a v uvedeném roce poprvé realizovaná myšlenka byla následující: spojit rychlostní sjezd s jízdou v závěsu za sněžným skútrem. Sleduje se rychlost, rychlost a zase rychlost.

I proto se dvoučlenné týmy skládají především z ostrých hochů, často dříve alpských a rychlostních lyžařů na straně jedné a zkušených snowmotocyklistů na straně druhé. Odvaha, zkušenost, trénink a síla stroje rozhoduje o vítězích a poražených. Celá akce se koná v asi světově nejproslulejší baště milovníků motorismu na sněhu. Závod se v podmínkách divokých aljašských terénů, kde je veškerá vegetace skryta hluboko pod sněhem stálé kvality, stal natolik atraktivní, že se v dubnu letošního roku dočkal svého 18. ročníku. Generální sponzor, aljašská firma Tesoro, již vypsal pevné termíny jeho konání na 4 roky dopředu. Dubnová Aljaška je i pohostinná pro diváky a na Arcticmana dorazí až 15 tisíc zvědavců. Na popularitě akce nabyla i u závodníků. Počty účastníků jsou proto limitovány na 40 mužských a 10 ženských lyžařských a 20, resp. 10 snowboardových.

Sjezd – jízda v závěsu – sjezd

Začíná se sjezdem, start je ve výšce 1.800 metrů. Závodníci vybavení podobně jako pro rychlostní sjezd, avšak bez holí, se v intervalech spouští po upravené a brankami vyznačené trati ve strmém kuloáru, aby za pár vteřin dosáhli rychlosti překračující 100 km/h. Petr Kakeš, dvojnásobný vítěz závodu a doposud nejrychlejší Čech na lyžích, popisuje: „Start jako každej jinej. Potom se soustředíš na stopu, kde je lepší, nebo jestli nemáš před sebou díry; přes trať protéká potok, tak tam je takový nebezpečný místo. Používám 240 cm dlouhý lyže, abych byl stabilní.“ Po 520 metrech převýšení trať končí výjezdem do roviny. V místě zvaném The Canyon v rychlosti okolo 70 km/h se chopí hrazdičky vlečené na konci šestimetrového lana nebo tyče týmo-

032-STYLE ARCTICMAN

Go

9.2.2004 9:30

Stránka 33

fastor go home!

Čech žijící v Americe, Petr Kakeš, patří tradičně k největším favoritům závodu. Dvakrát jej vyhrál, naposled skončil třetí, když veškerou svou ztrátu nabral na výjezdové části v závěsu za skútrem. V obou sjezdových úsecích byl nejrychlejší.

032-STYLE ARCTICMAN

9.2.2004 9:30

Stránka 34

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

ARCTIC MAN STRANA 3 ze 4

SNOWSTYLE

34

vým partnerem řídícím jedoucí sněžný skútr. „My používáme tyč místo provazu, je to výhodnější, jsi jako jeden muž a nemusíš brzdit – to zpomaluje oba. Správný chycení není snadný, je to všechno na dost rychlý rozhodnutí. I potom to není vůbec sranda, musíš si hledat stopu, předvídat, můžeš jet na vnější straně nebo za skútrem, který jede běžně sto třicet, stříká za sebe sníh a na trati jsou takový občas dost nebezpečný skoky,“ popisuje Petr. Po více než třech a půl kilometrech se tažený lyžař oddělí a vyrazí na další samostatnou etapu. Katapultován rychlostí vletí do další sjezdové pasáže, opět bez holí a s více než šesti kilometry divoké jízdy v nohách. Tato druhá a závěrečná etapa je dlouhá téměř tři kilometry s převýšením 1.200 stop čili asi 370 metrů a na její trase nechybí kromě táhlých zatáček ani hrana nutící závodníky ke skoku. Čas dosažený při průjezdu cílem rozhoduje o výsledku závodu. Téměř devět kilometrů závodníci zdolají za sotva uvěřitelných ani ne pět minut – rekord byl dosažen na posledním ročníku – tedy při průměrné rychlosti přesahující 130 km/h!

032-STYLE ARCTICMAN

9.2.2004 9:30

Stránka 35

JAK SE PETR S FRANTOU NA ALJAŠCE NEZTRATILI Není mnoho českých lyžařů, jejichž lyže zanechaly stopy ve sněhu bohatě pokrývajícím svahy horského pásma, které tvoří k jihu otevřenou podkovu, ležící mezi hlavním městem státu Aljaška Anchorage a vnitrozemským Fairbanksem. Mezi onu hrstku patří i dva sjezdaři, kterým ani čtyřicítka na krku nezabránila v tom, aby se postavili na start kuriozního a extrémního závodu 2002 Tesoro Arctic Man. Petr Kakeš a František Kolín spolu vyrůstali v Peci p. Sněžkou. Lyžařské úspěchy v žákovských soutěžích jim na počátku sedmdesátých let umožnily zařazení do dnes s nostalgií vzpomínaného systému péče o sportovně talentovanou mládež. Navštěvovali internátní lyžařskou školu ve Špindlerově Mlýně a od roku 1974 byli členy juniorské reprezentace ČSR v alpských disciplínách. Později se jejich cesty rozešly. Petr emigroval a dnes žije v USA ve státě Oregon v horském středisku na úpatí třítisícovky Mt. Hood, kde provozuje lyžařskou školu a sportovní obchod. František zůstal věren Peci a z titulu vedoucího meteorologické stanice informuje média o aktuální povětrnostní situaci v okolí Sněžky. V posledních letech se tedy oba lyžařští kamarádi a soupeři opět schází, vzpomínají na své trenéry Zelenku a Jirzu a dobře reprezentují české sjezdové lyžování na svazích daleké Aljašky. V loňském ročníku závodu Artic Man se umístil P. Kakeš na 3. a F. Kolín na 11. místě.

Petr Kakeš - přes 200km/h na lyžích i přes kanál La Manche Již v osmdesátých letech se začal intenzivně věnovat závodům v rychlostním lyžování. Prvního výrazného úspěchu dosáhl v r. 1985, kdy vytvořil světový rekord v jízdě na sériových lyžích rychlostí 183,6 km/h. V roce 1991 vyhrál závod rychlostního Světového poháru v Les Arcs a mistrovství USA v Silvertonu. Českým lyžařům se připomněl startem na ZOH v r. 1992, kde startoval v barvách ČSFR. Zde obsadil šesté místo a rychlostí 223,3 km/h ustavil český rekord, o jehož dlouholeté platnosti není pochyb. Profil tohoto lyžařského excentrika jen dokresluje fakt, že má za sebou i překonání kanálu La Manche na tzv. skikajaku. Zvítězil v bláznivém závodě mužů stojících ve dvou nezávislých, asi dva metry dlouhých člunech a pohybujících se po hladině za pomoci pádla. Tímto výkonem se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů.

Artic Man start 1. sjezdu délka trati výškový rozdíl délka trasy v závěsu start 2. sjezdu délka trati výškový rozdíl

1800 m n.m. 2800 m 530 m 3600 m 1430 m n.m. 2800 m 375 m

skútry – jen sériové max. 600 ccm lyže (P. Kakeš používá 2,4 m dlouhé speciály) bez omezení rekordní celkový čas rekordní rychlost dosažená v zavěšení (držitel P. Kakeš)

4:04,46 min 141,3 km/h

036-ATLAS BÍLÁ

9.2.2004 12:01

Stránka 36

SNOWATLAS

36

TEXT: IVAN SOSNA FOTO: ING. PETR ZDĚBLO

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

ATLAS STRANA 1 ze 2

Bílá v Beskydech dobrá lyžařská adresa

Š

kolní zeměpis a lyžařská tradice nás pod pojmem Beskydy naučily znát hlavně Lysou horu a Pustevny s Radegastem. Když ale jde o současný lyžařský místopis, objeví se nám v první linii nenápadné středisko ukryté uprostřed lesů – Bílá. Původně dřevařská vesnička je pojmem jak pro Ostravsko, Frýdecko-Místecko a oblast Frenštátu, tak pro návštěvníky z Polska a v neposlední řadě pro závodníky nejenom z Česka. Jaké vlastně toto dnes nejprogresivněji se rozvíjející lyžařské středisko v Beskydech je? www.skibila.cz

036-ATLAS BÍLÁ

9.2.2004 12:01

Stránka 37

37

hodnocení SNOW 4 vleky celková délka sjezdovek 3.450 m

SNOWATLAS

SNOWinfo ✱✱✱

Promyšlené

Progresivní

Sportovní

Hlavní červená sjezdovka sice nevyniká délkou (950 m), ale s uvedenými parametry má homolagaci FIS na slalom i obří slalom. Je to klasicky krásná členitá trať s úvodním velkým hangem, dvěma zlomy, rovinkou i závěrečným hangem ma-

Společenské

Restaurace, bufety s posezením hned u dojezdu – je vidět, že bodří společenští Moraváci sem nejezdí jenom chrtit. Zejména večerní lyžování prý slouží jako oblíbená kratochvíle pro jen asi 45 km vzdálenou Ostravu. Také bohatý Zlín si sem našel cestu. Co by za takovou možnost spousta našich vnitrozemských lyžařů dala... Bílou si dokázaly najít i firmy mimo lyžování. Letos 31. ledna zde proběhla předváděčka dvojice Subaru – Elan a 21. – 22. února Mercedes – Atomic. A značky takového kalibru by rozhodně nepřijely do nějakého nevýznamného zapadákova...

Idylické

Oko potěší klasické dřevěné stavby (kostelík, hotel Pokrok...), občas bohužel doplněné novější stavební „perlou“. Poklidná vesnička s krásným zdravým lesem je balzámem na duši třeba ve srovnání se špindlerovským mumrajem. Dokonce se zde ještě ani „nerozjelo“ pronajímání v privátech. Jistě mu ale brání i blízkost měst, odkud lidé snadno, rychle a levněji dojedou.

Perspektivní

Žádný utajený kopec s úžasným převýšením tu není, plány ale existují. Po dokončení rekreační jižní strany se počítá na sportovním severu s dalším vlekem a sjezdovkou. Ta by umožnila nerušené tréninky a současně plné vyžití veřejnosti. V úvahách zaznívá i čtyřsedačková lanovka. Vše je samozřejmě především otázkou peněz a domluvy s vlastníkem pozemků – Lesy ČR. Na rozdíl od mnoha míst si vztahy s nimi v Bílé pochvalují. Již delší dobu se snaží získat od obce provozování hlavního parkoviště a zahrnout parkovné (nyní 50 Kč / den) už do ceny skipasu.

Malé, ale hezké

Jakkoli v Bílé umějí těžit z minima maximum, jsou limitovaní terénem. Bílou proto nelze dost dobře srovnávat s velkými středisky krkonošskými a už vůbec ne s kolosy alpskými. Na zdejší 3,5 km sjezdovek málokdo přijede zdálky na týdenní dovolenou. Je ale typicky regionálním střediskem na špičkové místní úrovni. Taková Praha je může Ostravě jen závidět. Bílá neohromí svými parametry, nepřeválcuje velikány a nepřetáhne Pražáky z Krkonoš. Svého návštěvníka z okolí si vylíčenými přednostmi většinou už získala a zjevně dělá hodně pro to, aby si ho udržela a přidala i pár dalších. Uznalý lyžař odkudkoliv musí ocenit, jak promyšleně tam dokážou z přírodního mála vytvořit překvapivě slušnou lyžařskou muziku.

ČÍSLO 13 / 2004 SNOW

Nejde jen o vyjmenované technologické vybavení. Vítkovičtí se na základě analýzy návštěvnosti a klientely odvážili nasadit na vždy přeplněné Vánoce vyšší ceny (tedy to, co se ve světě dělá běžně a co se u nás k neprospěchu věci vesměs neděje), poměrně dost si troufají říct i za oblíbené večerní lyžování. Zjevně si to mohou dovolit: nově mají nejdelší osvětlený svah o délce přes 700 m a tak akorát skloněný a široký na to, aby jej lyžaři přinejmenším v zimních měsících během dne příliš nerozbili, a nejdelší zasněžovanou sjezdovku v Beskydech (délka 1.100 m), k tomu rovněž nově vlek Doppelmayr, zmíněnou rolbu a zasněžování, tedy zdaleka největší letošní investice v rámci Beskyd. Vedle toho ale nabízejí i bodové jízdné, aby časovými jízdenkami „nevysávali“ třeba školáky na kursech. Nechybí ani nevelký snowpark. Aniž by to inzerovali, jsou i střediskem plně bezbariérovým.

lým. V půlce ledna byla navzdory nijak úžasné zimě všude kvalitně vysněžená. Je jasné, že mydlit do omrzení profilově sebekrásnější kopec běžný „turista“ nebude, (nejenom) pro ambiciozní mládež z lyžařského oddílu ale představuje výborný tréninkový svah. Vedlejší modrá je sice obyčejnější, ale i tak má homologaci i pro žákovský super-G.

STRANA 2 ze 2 ATLAS

Nesporně budované lidmi, kteří věci rozumějí a vědí, co lyžař potřebuje. Provozovatel, občanské sdružení vzniklé postupnou transformací z původního lyžařského oddílu TJ Vítkovice, zde úročí své letité zkušenosti. Najdeme zde v podstatě všechno, co k modernímu areálu patří: kapacitní vleky, 100% zasněžování, odbavovací systém na čipové karty, kvalitní osvětlený svah, špičkové rolby (dokonce nejsilnější K 300 W s navijákem!), tomu odpovídající úpravu, půjčovnu, lyžařskou a snowboardovou školu, servis, dostatek možností k občerstvení a aprés-ski, kompaktnost s dvěma parkovišti doslova pár metrů od tratí, nové sociální zařízení na skutečně světové úrovni.

038-ATLAS ADELBODEN

9.2.2004 12:09

Stránka 38

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

ATLAS STRANA 1 ze 2

SNOWATLAS

38

TEXT: TEREZA PAŠŤÁLKOVÁ FOTO: MICHAL KREUTER, ADELBODEN TOURISMUS

Adelboden A

delboden je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších švýcarských zimních center, a to i mezi českými lyžaři. Nalézá se v nejzápadnějším koutu německé části země v Bernských Alpách. Cesta do centra zimních radovánek zabere z Prahy v průměru deset hodin jízdy, za což se pak můžete odměnit 205 km sjezdovek a, budete-li mít štěstí, až devíti hodinami slunce denně. Lyžařská aréna vznikla propojením tří lyžařských areálů – Frutigen, Adelboden a Lenk, jež můžete dle libosti střídat na jednu permanentku.

www.adelboden.ch

038-ATLAS ADELBODEN

9.2.2004 12:09

Stránka 39

39

hodnocení SNOW 57 lanovek a vleků celková délka sjezdovek 205 km

✱✱✱✱

SNOWATLAS

26

lyžařská střediska

SNOWATLAS

SNOWinfo

STRANA 2 ze 2 ATLAS

ba po čtvrt hodině sesouvání navede na spodní parkoviště u vesnice. Tuto možnost využívá mnoho lidí, pročež se na této sjezdovce občas můžete cítit jako na „Václaváku“. Po celodenním lyžování vám město může nabídnout širokou možnost aktivit od sauny nebo whirlpoolu přes masáže až po bruslení, curling, koňské spřežení, basketbal či trampolínu. Lyžařské veřejnosti je Adelboden znám především ze dvou důvodů. Jedním z nich je Světový pohár v alpském lyžování a tím druhým proslulý snowpark s u-rampou. Každoročně tedy Adelboden kromě rodin s dětmi, kterým místní široké a přehledné svahy všech kategorií velmi vyhovují, navštěvují také závodní lyžaři a snowboardisté. Vynikající vyžití poskytnou také téměř neomezené možnosti freeridingu. O tom, že se z tohoto střediska stává stále více populárnější místo nejen pro dovolenou, svědčí i tempo modernizace přepravního parku. Během posledních pár let tu vyrostly čtyři moderní sedačkové lanovky, a ke stávajícím sjezdovkám stále přibývají další.

ČÍSLO 13 / 2004 SNOW

Tím největším lákadlem je bezesporu Adelboden – pomyslné i skutečné centrum lyžařské oblasti. Lyžařské propojení s menším Lenkem je zajištěno lanovkami, do ještě menšího Frutigenu se však musíte dopravit skibusem anebo vlastním autem. Neúplná kompaktnost lyžařského prostoru je největší, ale snad poslední jeho pihou na kráse. Samotná vesnice Adelboden, která leží ve výšce 1.353 m n. m., nemůže být považována za velké centrum. Najdete v ní sice vše, po čem byste jen mohli prahnout, ale od jednoho konce k druhému dojdete pěšky za 20 minut. Veškeré významné dění a infrastruktura jako hotely, kluby či kostel jsou soustředěny podél hlavní silnice. Nikoliv ale kolem rušné dvouproudovky, ale poklidné silničky. Jednu její polovinu zabírají turisté a tu druhou autobusy, které vysazují nové návštěvníky u hotelů. Pohodlí zdejších hostů neschází opravdu nic. Na adelbodenský svah se dopraví pohodlnou kabinkou, stejně tak jako na konci dne z něj. Pokud se vám ovšem nebude chtít jet po pěšince, která vás zhru-

Carving

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

CARVINGOVÉ MÝTY STRANA 1 z 8

SNOWFOCUS

040-FOCUS CARVING 7.2.2004 17:10 Stránka 40

40

040-FOCUS CARVING

7.2.2004 17:10

Stránka 41

41

Carvingové mýty mýtus č. 1 co je vůbec carving

?

mýtus č. 2 aneb syndrom čisté rýhy Jak jsme zjistili už u mýtu č. 1, mají být odznakem carverovy zdatnosti a skvělosti lyžemi ostře vyryté brázdy „bez se-

ČÍSLO 13 / 2004 SNOW

Je to neuvěřitelné, ale už samotný centrální pojem je zdrojem zmatení a nejasností. V „lidovém“ chápání je to nejspíše jízda bez holí se snahou o velké náklony – tedy to, čím se novinka jménem carving v začátcích záměrně prezentovala. Bohužel se zdá, že ani tzv. odborné prameny někdy nepochopily podstatu zásadní „carvingové“ změny. „Je to technika, založená na jízdě po hranách s vyloučením smyku. Lyžař za sebou zanechává na svahu stopu v podobě dvou plynulých křivek, naprosto přesně vyrýsovaných vedle sebe, bez sebemenšího kazu, způsobeného smýkáním lyží,“ praví nejnovější tuzemská kniha s carvingem v názvu. Zatáčení po hranách definuje pomocí formálních znaků (vyloučení smyku, křivky vyrýsované přesně bez kazu), jež jsou navíc spíše teoretické. Na čistotu jízdy po hraně se klade nepřiměřeně velký důraz.

Carving se tak zužuje na ideální jízdu v ideálních podmínkách. Jeho podstata – tedy podstata tzv. moderní techniky, jízdy řezanými oblouky – ale uniká. Je jí totiž zatáčení po hraně zatížené a prohnuté lyže, kdy se již nemění směr jízdy cíleným smýkáním lyže do nového směru. Podstatou je opuštění staré zásady „hranou lyže se brzdí a po ploše klouže“. Podstatou je, že se po hraně jak klouže, tak zatáčí. Po hraně je vyjetý celý oblouk. V situaci, kdy „carving“ a jeho odvozeniny (např. funcarving, racecarving) nejsou definovány závaznou normou, se ovšem jejich nejednotnému používání nelze příliš divit.

bemenšího kazu“. Smyk je nečistý, je to prohřešek proti jízdě po hraně a carverovo selhání, jeho ostuda. Jenže to všechno je vyumělkovaná teorie. Sníh není led a lyže brusle, a tak je „čistá“ rýha nedosažitelná. I ta na pohled nejostřejší určitý podíl smyku nuceně obsahuje. Dokonce i nejlepší světoví závodníci třeba v obřím slalomu krájejí relativně „čistě“ jen v některých brankách na plošších úsecích. Většinu tratě jinak než s určitým podílem smyku projet nelze. Jsou snad proto ubohými „šťastnými šoupači“? Pokud zůstává zatáčení po hraně základním principem změny směru, neznamená občasné nucené porušení čisté brázdy, tedy usmýknutí, že jízda už není „carvingem“. Jestliže se běžný lyžař, zpracovaný falešným důrazem na čistotu oblouku, zaměří na jízdu „bez kazu“, hrozí mu, že začne mít strach z porušení této žádoucí dokonalosti. Začne lyžovat jenom tam, kde „čistý carving“ dodrží a vyhýbat se svahům prudkým a užším. Jezdí sice po hraně, ale často se po ní spíše vozí. Skoro by se dalo říct, že carvingově loučkaří. Propadlý mýtu si myslí, kdovíjak nekarvuje. Spíše ale rýsuje s posedlostí bývalých povinných cviků v krasobruslení. Jinak řečeno, začal trpět „syndromem čisté rýhy“. Uniknout mu lze jízdou na náročných svazích, na nichž sice čistý oblouk neudrží, ale přesto se bude snažit jet jej co nejvíce po hranách. Takový svah a taková jízda pro něj jsou výzvou, jež mu neumožní ukolébat se v oblasti pohodového čistého kroužení a nutí ho k neustálému zlepšování. Lyžařské vý-

STRANA 2 z 8 CARVINGOVÉ MÝTY

C

arvingové revoluci je už skoro deset let. Sezona 95/96 byla první, v níž se nové lyže dostaly do povědomí veřejnosti a začaly měnit lyžařský svět. V uplynulých osmi letech jej sice ovládly, ani tato doba ale nestačila k vyjasnění některých otázek „carvingového“ lyžování. Ba co více – vznikly a mnohdy se hluboce zakořenily některé carvingové mýty. Tento článek se chce vypořádat s těmi nejodolnějšími.

CARVING

TEXT: IVAN SOSNA FOTO: PETR SOCHA, VÖLKL, HEAD, ATOMIC

040-FOCUS CARVING

7.2.2004 17:10

Stránka 42

CARVINGOVÉ MÝTY STRANA 3 z 8

SNOWFOCUS

42

konnosti to prospěje mnohem více než sebepečlivější rýsování na prokádrovaných carvingových svazích.

mýtus č. 3 zatáčejí samy „Špičkoví jezdci říkají – naklopit lyže na hrany, nic dalšího neprovádět, nechat je jet, pak naklopit na druhou stranu – opravdu nic víc.“ Sugestivní titulek „Lyže, které zatáčejí samy“ použil i vůbec první tuzemský článek o nových lyžích ze září 1995. Tento slogan, jenž se nabízel tak, že ho prostě nebylo možné nepoužít, posléze vešel do obecného povědomí. Ve skutečnosti je to zčásti pravda a zčásti jen zakořeněný mýtus. Pravda: lyže při pouhém pasivním zahranění skutečně vyjíždějí oblouk. Jenže jen takový, který je o něco menší než jejich konstrukční vykrojení, tedy vestavěný radius. To je ale jen ta elementární část jízdy po hraně. Pohodový, základní, „loučkařský“ carving. Mýtus: dobrý lyžař ovšem jen nepřehraňuje: dynamicky lyže stlačuje, více je

prohýbá a své oblouky tak zkracuje. Brutálně rychle je překlápí z jedněch hran na druhé a navazuje jeden oblouk na druhý. V průběhu oblouku pokrčuje a napíná dolní končetiny. Lyže na tlak a prohnutí reagují uvolňováním akumulované energie. Součtem působení těchto akcí získáváme pocit „zrychlení“ v oblouku. A to už není žádné unylé „zatáčejí samy“. Lyže dělají to, co umějí, ale současně i to, co jim lyžař vnutí. Takovou jízdu udržet je tvrdá práce, jež má s okrasným kroužením na lyžích, jež „zatáčejí samy“, společné jenom ty hrany, na nichž se to odehrává.

mýtus č. 4 carving potřebuje široké a mírné svahy „Strmé svahy carvingu nepřejí, carving potřebuje kvalitně upravený, hodně široký, nepříliš strmý svah s dobrým, vodivým sněhem.“ Už v počátcích se pojem carving ztotožnil s vyjížděním oblouků do stran v maximálních náklonech, tedy s funcarvingem. Logicky vzniklo přesvědčení, že

takovou jízdu lze provozovat jen na širokých svazích, jichž u nás máme jen málo. Zčásti bylo oprávněné: položit se do oblouku, sahat až lehat při tom na sníh a poté se zase zvednout nedokáže carver na pár metrech mezi davy lyžařů. Také některé z první generace silně vykrojených lyží jen velmi neochotně opouštěly svůj radius. Jenže carving vůbec nemusí vypadat jen takto. Vyjíždět po hraně lze i krátký oblouk. Střední oblouky lze rychle navazovat a nepotřebovat tak nijak zvlášť mnoho prostoru. Oblouky není vždy nutné vytahovat do vrstevnice.

CARVING shots

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

»Rušno na internetu Nevídáno neslýcháno. Dosud značně mrtvé české lyžařské stránky zažily na samém konci roku turbulence jak letadlo před zřícením. Nejprve se bouřlivá diskuse rozvinula na www.carv.cz, vyprovokovaná drtivou kritikou knihy Jana Maršíka Carving. Po nějaké době se s poněkud pozměněným obsahem přesunula na www.carver.cz. Dost neurovnaná polemika střídala odborné argumenty občas obsahující i nákresy působících sil a místy skoro až hokynářské invektivy na adresu aktérů. Diskusi podporoval opožděný začátek zimy, kdy její aktéři spíše seděli u počítačů, než stáli na lyžích. Kupodivu ale přece jenom vše zůstalo v rámci přátelské výměny názorů. Vyvěšené příspěvky jsou jen částí. Pro toho, kdo vše nesledoval od začátku, není lehké se zorientovat. Něco takového se v historii českého lyžařského internetu odehrálo poprvé, a tak to musíme zaznamenat. Skromně

dodejme, že podstatnými účastníky diskuse byli kmenoví autoři SNOW Honza Schauer a Ivan Sosna, doplňovaní jabloneckým trenérem a zásadským promotérem Janem Verlem. Oponentní roli plnil jeden z guru České školy lyžování Jaromír Pluskal. Akademická obec a APUL, stejně jako původně pohaněný Maršík, jehož kniha vlastně celou aktivitu odstartovala, se bohužel nezapojili. ■ is

» Dobrá rada nad zlato „Obecně platí, že ti, kteří chtějí dělat krátké a hodně zavřené obloučky, si pořídí lyže kratší a s větším rádiusem. Naopak ti, kteří to chtějí rychle „smažit“ po hranách směrem dolů s kopce – si pořídí lyže delší s menším rádiusem.“ Tak to stojí na www.volny.cz/carver2004 neboli stránkách obsahujících „neakademickou“ podobu České školy lyžová-

ní. Pomineme-li některé další podivnosti (např. že obřačky mají radius 16 – 21 metrů, když FIS předepisuje minimálně 21 m), je alarmující, že si tak „renomované“ zdroje ještě i po tolika letech docela obyčejně pletou radius a vykrojení. ■ is

» Co říkají o dámských lyžích „Ženy potřebují úplně jiné lyže než muži!“ „To tvrdí výrobci. Uznáváme, že lady-lyže vypadají šik, zpravidla váží méně a snadněji se tak přenášejí – jinak ale neexistuje důvod, proč by „slabé pohlaví“ bezpodmínečně potřebovalo jinou lyži než pánové tvorstva. Jistě, mnoho žen chce pohodlnou lyži. Většina dámských modelů se také v souladu s tím jeví jako snadno ovladatelná. Nicméně dobrá rekreační lyže nebo pohodová univerzálka to zvládají přinejmenším stejně dobře.“ ■ (Test DSV/Aktiv, zima 1/2004, str. 28)

040-FOCUS CARVING

7.2.2004 17:10

Stránka 43

mýtus č. 5 nejlepší carvingové lyže

Mírné svahy? Pro výuku a nácvik určitě. Pro rýsování bez kazu také. Na černém padáku neudrží lyže čistě na hraně ani Hermann Maier. Jenže jakmile se ubráníme „syndromu čisté rýhy“ a přijmeme fakt, že určitý, okolnostmi vynucený smyk (ne však ten, jenž primárně slouží ke změně směru) k moderní jízdě patří, nemusíme se vyhýbat ani prudším svahům. Budeme se snažit o jízdu po hraně, sice ji neudržíme čistou, ale budeme stále karvovat. A to dokonce hodnotněji než ti, kdo si jen úzkostlivě hlídají své nerozmazané rýhy na mírných svazích.

„Kratší a ještě kratší a co nejvíce vykrojené“ – tak by se dala shrnout několikaletá osvěta, již v našich krajích šíří lyžařský Supertest. Velmi se tak podepisuje na přesvědčení, že pořádná carvingová lyže musí být taky pořádně vykrojená s co nejmenším radiusem. Pokud carving chápeme především jako jízdu bez holí s co největšími náklony, je to v podstatě pravda. Pokud chceme co nejsnadněji docílit oblouky po hraně, rovněž. Pak jsou pocity rychlosti a působení odstředivé síly silné už v relativně pomalé jízdě. Vyhovují určitému způsobu jízdy a určité filozofii lyžování. Horování pro lyže krátké a hodně vykrojené je ale silně jednostranné. Carving ale lze jezdit i na dlouhé superobřačce. Ne každý touží po jízdě, jež využije co největší vykrojení. To je naopak při rychlé jízdě nevýhodou. „Nejlepší carvingová lyže“ je proto záležitostí individuální a nelze ji ztotožnit s krátkou „plácačkou“. Stejně tak není lyží pro každého krátká slalomka.

» Šakalí léta aneb karvovat je tak snadné! Jsou tací, kteří o zatáčení na lyžích píší knížky. Mistr výstižnosti to ale zvládne na pár řádcích. Máme hned dva pěkné příklady. „Kdo chce jezdit jako po kolejích, byť na delších lyžích, měl by volit mnohem širší stopu a v oblouku tlačit na obě kolena.“ Tak pravil ne Zarathustra, nýbrž redaktor v MF Dnes. „Carving? Není nic snadnějšího… Překlápět kolena, počkat, až zabere špička lyží a vykrojení, vyjet oblouk do konce.“ Tento recept, dokonce pod historickým titulkem staré dobré rakouské školy „Schilauf ist Knielauf“, tedy lyžování je záležitost kolen či snad lyžuje se koleny, zase přináší rakouský týdeník Sportwoche. K tomu přidává tento obrázek borce s kolínkem takřka vzorově vmáčknutým do klasické-

ho „áčka“. Všechno pak dokonce jako by zašťiťují na dalším obrázku pózující přední trenérské celebrity. Dal jsem to do placu na internetu. Nejhezčí komentář? „Jsou to pořád šakalí léta – na kolena, na kolena...“ Jéjejé! ■ is

040-FOCUS CARVING

7.2.2004 17:10

Stránka 44

CARVINGOVÉ MÝTY STRANA 5 z 8

SNOWFOCUS

44

mýtus č. 7 zatížení vnější lyže je „out“

mýtus č. 6 slalomka je lyže pro krátký oblouk na tvrdém prudkém svahu Jistě, slalom je skutečně disciplina s popsanými prvky a slalomka je příslušná lyže. Je to opravdu lyže pro krátký oblouk. Jenže ti, kdo tento mýtus šíří, si zřejmě na té dnešní pár čistě vyjetých oblouků ani nezkusili. Udržet takovou radikálně vykrojenou lyži čistě na hraně na prudkém tvrdém svahu, kde se zakousne jako pitbul, nedokážou v řadě bran ani borci ve Světovém poháru. Jak má potom taková lyže být vhodná na „slalomování“ i pro veřejnost? I výborný sportovní lyžař

zvládne krátký vyjetý oblouk jen do určitého sklonu svahu. Nejlépe se mu pojede, když nebude úplně tvrdo a z lyží se tak nestanou nekompromisní „brusle“, jež drží, vedou a nepovolí. Moc si na tvrdém nepomůže ani změnou techniky a přibrzděním smykem: čím vykrojenější a tužší v torzi, tím obtížněji to s takovou lyží půjde. Extrémisté, kteří jezdí skutečně prudké svahy programově, k tomu rozhodně nepoužívají slalomku. Padákům se samozřejmě není třeba vyhýbat, neboť většinu z nich lze zdolat na každé slušné lyži. Ale moderní slalomka skutečně není lyže, s níž by normální smrtelník vykrajoval krátké oblouky na černých sjezdovkách.

Celý název tohoto mýtu je vlastně doslovným citátem ze Supertestu 2003. Je to slovo do pranice: dlouhé roky přece platilo, že „se jezdí po vnější“, a najednou nám renomovaný zdroj tvrdí něco, co lze chápat jako opak. Opravdu se tedy už po vnější lyži nejezdí? Samozřejmě stále jezdí. Vnější noha je v oblouku stále tou o něco důležitější. Vedle ní se ale na rozdíl od dřívějška více a silněji využívá i noha vnitřní. Do maxima její zapojení dovedl funcarving – ať už v podobě některých rafinovaných oblouků v podání expertů nebo ve spontánním přisedávání ke sněhu u lyžařů méně dobrých. Jestliže ale jízda s výrazným až dominujícím zapojením vnitřní lyže vyhovuje jezdcům-extrémním carverům, zdaleka to neznamená, že je to zachycení „statu quo“ a univerzální návod pro ostatní. Zatížení vnější lyže nemůže být „out“ v situacích, kdy se v oblouku opravdu musím opřít a přitom jedu rychle, svah je prudký, nemám přitom ideální carvingový manžestr a na svou osobní exhibici

CARVING shots

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

»Spory o délku lyží Uznávám, že pozorný čtenář může jen vrtět hlavou. Z jedné strany slyší „nemáte příliš krátké lyže?“, z druhé „přimlouváme se dokonce... za další mírné zkracování“. To se ksakru experti nedokážou dohodnout? Jak je vidět, ne. Podobně složité to má i lyžař německý. Vedle zmíněného horování pro „další mírné zkracování“ ve SkiMagazinu si tam ve svazovém testu a časopisu Aktiv přečte také toto: „Čím delší je lyžařův den, tím delší by měly být jeho lyže“ (mimochodem prý zásada Fischerova Produkt-Managera Geralda Palma) či „krátká lyže leží od půl druhé v koutě a její majitel s unavenýma nohama v lehátku“. A také přímo konstatování, že proces změny myšlení už nastal. Podobně jako testéři DSV nejprve sahají po nejkratších lyžích, ale postupem času preferují delší, tak i lyžaři obecně se prý navracejí

k mírně delším lyžím. Tedy přesně to, co SkiMagazin výslovně zpochybňuje. Co s tím? Vyjadřujeme se k tomu vždy v EXTRA s přehledy materiálu. Sdílíme spíše „delší“ filozofii DSV/Aktiv, neboť máme blíže ke sjezdování v té podobě, jakou provozuje většina lidí. Pokud je někdo – jako např. svaz SPORTS, Supertest a SkiMagazin – silně angažovaným zastáncem carvingu bez holí, prosazuje pochopitelně lyže vyhovující jeho pojetí lyžování, tedy krátké a co nejvíc vykrojené. Zásady platné pro něj nelze ale přenášet na většinu lyžující populace, jezdící „normálním“ způsobem. Snášené argumenty? Posuďte: nevybrali byste si pochopitelně lyže krátké a hodně vykrojené, kdybyste se octli na kursu carvingového zatáčení bez holí v pomalé rychlosti (Kuchler)? Neměli byste raději kratší lyže tam, kde by testovací svah začínal dosti prudkou a boulovatou pasáží (Solden

a Kronplatz = posledních pět Supertestů)? Nedali byste jako firma kratší délky do testu, jenž je tak propaguje a miluje (Supertest)? Nedodali byste delší verze do jiného, jenž prosazuje délky větší (DSV)? Tohle všechno funguje a slouží jako argument pro pravdu jedněch či druhých... Vy ale potřebujete pravdu pro sebe, ne doklad toho, zda jsou správná tvrzení toho či onoho. Nemáme zapotřebí provozovat souboj, jaký zjevně na dálku vedou oba německé testy. Nepotřebujeme opisovat od jedněch či druhých. Uznáváme, že pro určitý způsob jízdy, stejně jako pro začátečníky, jsou krátké lyže – někdy třeba i metrové – výborné a nejvhodnější. Pro jiný a pro jiného lyžaře ale může být vhodná právě délka o něco větší, než jaká právě frčí. Pokud můžete, vyzkoušejte si to. A nezapomeňte přihlédnout k tomu, v jakých podmínkách zkoušíte. Mohou se dost lišit od těch, v nichž jezdíte nejčastěji. ■ is

040-FOCUS CARVING

7.2.2004 17:10

Stránka 45

celý široký svah. Je komické myslet si, že závodník alpských disciplin nejede po vnější. Bez jejího pořádného zatížení by nedojel ani do desáté branky. Jezdit postaru jenom po vnější je skutečně „out“. Naopak „in“ je využívat obou s tím, že rozdělení tlaků mezi obě se průběžně mění v závislosti na řadě faktorů. Maximální přiklonění vnitřního kolena ke svahu a průjezd obloukem s co největším účelným využitím vnitřní lyže je jedním z prvků nejmodernější techniky. „Stará dobrá vnější“ ale přitom rozhodně není „out“. Je to docela jednoduše záležitost fyziky a biomechaniky.

mýtus č. 7 carvingové lyže potřebují boty velmi měkké do nákleku Nedlouho poté, co se objevily carvingové lyže, přišli někteří výrobci bot s tvrzením, že nové lyže potřebují i jiné boty. Zdůrazňovali vysokou boční tuhost, ale především komín podstatně měkčí do nákleku. Výrobce lze chápat: také oni si chtěli ukousnout kus carvingového koláče

a s touto vlnou se svézt. První požadavek je naprosto oprávněný, není to ale nic nového. Měkčí náklek je ovšem poněkud problematický. Vyhoví extrémnímu carverovi, jenž se pro některé své extrémní oblouky potřebuje „vrhat“ šikmo dopředu dovnitř oblouku. Tato vždy malá a dnes už jen nepatrná skupina lyžařů ale sotva bude důvodem „nových“ bot. Bota měkčí do nákleku je vhodná i pro masové rekreační sjíždění, zejména ve srovnání s ne tak dávnou doménou rekreantů – botou se zadním nástupem, jež svou děsivou neohebností vedla k nevhodnému záklonu a nevyhovovala ani z hlediska ortopedického. Tito lyžaři ale potřebují botu univerzálně příjemnou, ne definovaně „carvingovou“. Naopak rychlá sportovní (a o to více závodní) jízda vyžaduje botu dostatečně tuhou, aby udržela jezdce ve vyvážené poloze i při silách, jež v takové jízdě působí. Tuhost resp. měkkost boty závisí kromě toho i na osobě jezdce, jeho silové vybavenosti, výšce, váze a pákových poměrech, na způsobu jeho jízdy i na jeho osobních preferencích. Všechny dnešní lyže jsou už dávno carvingové a argumentace carvingovou botou je dnes už zastaralým zjednodušením.

»Paralelně, nebo pluhem? Carvingové lyže přinesly i silnou inspiraci mezi lyžařské učitele. Někteří zkoumaví vynechali dříve základní podstupeň vyššího lyžování, jízdu v pluhu, a přikročili k výuce s paralelními lyžemi hned u samých začátečníků. Tak jsem slyšel vyprávět tento příběh:

todu založil čistě na osobním pozorování (odtud i název školy Feedback). Nedalo nám si jeho teze neověřit a přivezli mu dvě lyžařské skoronovicky. Po začátcích na cvičné loučce se přesunuly pod

Do jednoho z kurzů přišla asi dvanáctiletá Němka. Nikdy před-

Honzovým vedením na hlavní trať, kterou již po několika prvních

tím na lyžích nestála, neuměla si zapnout lyže, nic. Jezdil jsem s ní

jízdách sjížděly celou v kuse. Rozhodně to tedy nebyla ta pravá

od začátku paralelně a už po dvou třech hodinách začala sjíždět

carvingová elegance, na slečnách se očividně objevovaly prvky

sama na velké sjezdovce na Zásadě. Sedím si v bufetu a kamarádi

předchozích škol a možná i jisté zábrany dané věkem.

říkají: „Hele, co to je za holku, jezdí fakt dobře.“ Já na to: „Dnes na

Každopádně ale, suma sumárum, to byl skok veliký – obě lyže udr-

tom stojí poprvé, ráno jsem jí to naučil.“ Pochopitelně nevěřili. Za

žely obě adeptky v paralelní poloze a pochopily a pocítily, jak fun-

pár chvil však dívka dojela k bufetu a neohrabaně stojíc upnutá

guje autokinetika moderní lyže. A co je nejdůležitější, bavilo je to,

v lyžích mne hledá zrakem. Aha, neumí se vypnout z vázání! Musel

nebály se a hned po skončení dne se těšily na další lyžovačku!

jsem vstát a vysvobodit ji. Až nyní všichni uvěřili.

Chcete-li sebe či někoho druhého naučit řezání, můžeme zmíně-

Příběh vyprávěl Honza Verl ze školy 2D Feedback Carving School poskytující své služby v jizerskohorské Zásadě. Svou me-

nou školu upřímně doporučit (www.ski-zasada.cz) ■

ps

040-FOCUS CARVING

7.2.2004 17:10

Stránka 46

CARVINGOVÉ MÝTY STRANA 7 z 8

SNOWFOCUS

46

Lyžování

ráj Velkých Guru?

L

idstvo odedávna fascinovaly silné a charismatické osobnosti. Samozřejmě i ony jednaly v určitých podmínkách, a tak jejich roli nelze přeceňovat. Nicméně některé z nich skutečně dokázaly zahýbat světovými dějinami.

Zdá se mi, že také lyžaři se vždy rádi skláněli před svými modlami. Ať už to byl první velký metodik Zdarsky nebo později ve 20. letech arlbergský bůh Hannes Schneider. Ve 30. letech se pak takovým idolem stal jeho krajan Toni Seelos. Jako nedostižný vzor lyžařské techniky přežil nějakých dvacet let. Polovinou 50. let nastoupila světovou slávu a vládu rakouská technika a s ní i její duchovní otec, uctívaný „profesor“ Kruckenhauser. V jeho osobě poprvé ne mistr lyží, nýbrž teoretik, který prý ani moc dobře lyžovat neuměl. Nicméně síla slova, obrazu, osobnosti a fascinace technikou „hry nohou“ postačovala. Také jeho následník Franz Hoppichler požíval přinejmenším v pedagogických kruzích rozhodujících alpských zemí úcty až nábožné. Byl ale zřejmě posledním meto-

dickým velikánem s celosvětovým věhlasem a vlivem. I když se od 80. let světová scéna roztříštila, Vůdcové nezanikli. Objevili se tací, kteří si dokázali podmanit skupinu souvěrců a stát se pro ni skutečnými Vůdci. V USA si tak své názory na lyžařskou techniku a metodiku dal patentovat původem Rakušan Harald Harb a dnes stojí v čele šikovně zmedializované firmy a metodiky (PMTS). V Německu poté, co se ve zlém rozešel s lyžařským svazem, získal rozhodující slovo v maličkém, ale mediálně nesmírně šikovném a zdatném svazu SPORTS Walter Kuchler, ve střední Evropě nejznámější propagátor carvingu. Všichni zmínění si své postavení vybojovali a zasloužili. Jsou svým způsobem osobnostmi. Ty, kdo si to zaslouží,

proto příslušně ctěme. Přesto si troufnu upozornit na jevy, které naopak až tak skvělé nejsou. Neohrožený hegemon se totiž snadno může začít pohybovat mimo názorovou diskusi. Je schopen prosadit svůj názor bez toho, aby prošel oponenturou. Oponentura – v silnější podobě opozice – totiž vlastně neexistuje. Velký Guru se pak může stát jakýmsi vůdcem sekty, jehož slovo čili názor je rozhodující až jedině platný. A pakliže se Guru dostane do médií, dokáže s jejich pomocí právě

Názor čtenářky:

CARVING shots

» Nové instruktážní video Škola carvingu

Carving to je odstředivka

Nové instruktážní video Škola Carvingu je na světě. Vzniklo rukou carvingových nadšenců Jiřího Reicherta, Dalibora Musila SNOW ČÍSLO 13 / 2004

a Ladislava Němečka a s podporou Slezské univerzity v Opavě. Přes akademickou účast se ale nejedná o nějakou suše metodickou záležitost, ba spíše naopak. Z celého půlhodinového sestřihu je cítit v první řadě zapálení tvůrců a aktérů pro čistou hranu a carving spíše hravého charakteru. Je sice patrné, že video nevznikalo za podmínek čistě profesionálních (občas slabší světelné podmínky ap.), ovšem to nic neubírá na informaci, kterou předává. Použitá metodika je jakýmsi kompilátem mnoha dostupných zdrojů, takže se v ní stírá „ideologická“ předpojatost. Fascinace jízdou po hraně je však jasně zřetelná a celé ohnisko díla se posouvá spíše k lyžování typu fun, povětšinou bez holí. Téměř všechny používáné cviky pozorný pozorovovatel carvingových zdrojů již zná, občas lze ale narazit na doplňující vlastní postřeh či nový kontext, který pomůže doplnit každému hledači carvingu chybějící dílky dovednostní mozaiky. Více info na www.sportovnikurzy.cz

■

ps

Kdysi jsem se v podobných řádcích vyznávala ze svých strastiplných začátků lyžování. Dnes tomu nebude jinak, ale doba se změnila a s ní i nástrahy. Človíček sváteční lyžař, který uslyší tuto magickou větu: „Carving, to je odstředivka“, může začít tápat. Pokud si již nemyslíte, že zmíněná odstředivka je ždímačka na prádlo, ale měla by mít cosi společného s lyžováním, tak čtěte dále. Šla jsem si zase jednou protáhnout svalstvo na lyže a při čekání ve frontě jsem uslyšela několik rozhovorů. Snad se může poslouchat, když jde o ďábelská prkýnka, řekla jsem si. Starší manželský pár si povídal o carvingových lyžích jako o kostlivci ve sklepě. Strach budí délka, šířka, deska. Proč? Krátké pro ně znamenalo nedostatečné při rychlejší jízdě. Vzhled se jim nelíbil a deska pod vázáním už byla kapitola ze sci-fi. Ani nejkonzervativnějšímu z lyžařů nezbude nic jiného, než změnu doby vzít na vědomí. Nebojte se, vše zůstane

při starém, pokud sami nebudete chtít na svém lyžování něco měnit. A protože jsou nové lyže „hodnější“, tak si při neúměrně menší námaze vyzkouší více z nás nedělních lyžařů jízdu po hraně. Možná přijde i odstředivá síla. Možná přijdou i endorfiny. Určitě nepřijde kouzelník. Kdo nebude chtít, nemusí se obávat, potenciál lyží může zůstat nevyužit a nic se nestane. Jsou prostě hodné. Další rozhovor byl naprosto opačný. Věty typu: „Jdeš si zalítat na smrk? To byla řežba“, by nás také mohly vylekat. Nejednalo se o piloty přistávající na jehličnanech ani o masové vrahy, ale o lyžaře již carvující. (No, slovo je to děsné.) Je normální alespoň v našich zeměpisných šířkách nedůvěřovat všemu a hlavně něčemu novému. Jenže tohle už není žádná novinka, proto se nebojte pane, paní ve frontě, bude se vám to líbit! Měla jsem chuť vám napsat, aby jste se neztratili jako někdy já v záplavě odbornosti, která věc provází. Vždyť jde o zábavu, nebo ne? Hana Matějů

040-FOCUS CARVING

7.2.2004 17:10

Stránka 47

ten svůj prosadit na úkor jiných a zkreslit tak reálný stav věcí. Harb má bezvadně obšancovaný internet. Na něm získáte dojem, že podle něj lyžuje skoro celá Amerika. Podle SPORTS, Kuchlera, SkiMagazinu a Supertestu to zase vypadá, že přinejmenším půl Evropy karvuje bez hůlek na co nejkratších lyžích podle ideologie Velkého Guru. Právě český lyžař ví dobře, o čem je řeč. V žádném případě nechci říci, že Harb nebo Kuchler a třeba v Polsku Kurdziel jsou despotičtí sektáři a diktátoři. Jsou to nadšenci v tom nejlepším slova smyslu, přesvědčení o své pravdě (a pravda, také na tom vydělávající, ale to je v pořádku) a schopní ji prosadit. Protože se ale obklopili souvěrci, hlásají jen svou ideologii. Vznikají tak vlastně její fankluby, nikoliv reprezentanti celé reality. Je-li polovina tzv. amatérských testérů Supertestu „snowcarvery“ (vyznavači jízdy bez holí s náklonem celého trupu a se snahou o maximální náklony), tak to jistě neodráží realitu lyžařských svahů. Nově a silně se tento fenomén projevuje na internetu. Na něm se realizují právě především nadšenci inklinující nějakým směrem – freeridovým, freestylovým, funcarvingovým. Na této své parketě se často stávají znalci, jejich filozofie ale bývá jednostranná. Většinou se ale k této své cílené orientaci čestně hlásí.

» i mistr tesař... Uznávám, je to laciné obveselení a dokáže ho obstarat kdejaký pisálkovský neumětel. Stačí sáhnout po starých prognozách a udělat si legraci z těch, které nevyšly. Kdo by neznal ona tvrzení dávných kapacit, že vše už bylo vynalezeno, nebo že stroje těžší než vzduch nemohou nikdy létat! S vědomím, že těžké je předvídat a lehké hrabat se v archivech, si dovolujeme sáhnout po pár carvingových předpovědích Waltera Kuchlera. „Univerzálky budou ztrácet na významu“ (Jsou stále nejprodávanější a nejdůležitější kategorií) “Kraťasy, racecarvery a extrémní carvery se etablují jako hlavní kategorie“ (Krátké lyže jsou v krizi a funcarvery zmizely, tvarově je ale překonaly a nahradily slalomky) “Asymetrické lyže doznají dalšího rozšíření“ (Záhy zmizely) “Superúzký carver se středem 40 – 50 mm nalezne své příznivce“ (Dva roky dělal Elan pár modelů se středem 45 mm, poté zmizely)

» » » »

Jaký důsledek to má pro lyžaře – konzumenta médií? Opatrnost, s níž je třeba přijímat a vyhodnocovat informace. Opatrnost, s níž je vhodné přijímat radikální názory. Ne vždy jsou jen ty revoluční a ostatní zkostnatělé nebo pomýlené. Sebecharizmatičtější ideolog by se neměl octnout mimo diskusi a názorovou oponenturu. Platí to v politice i v lyžování.

Pozor na rádce! Známe to už z pohádek: král býval dobrý, ale jeho rádcové zlí a proradní. Taky nová doba nás nevybíravě poučila, kdo všechno se při dobrých stycích se správnými lidmi může stát poradcem. Rádcem v oblasti lyží se také může stát kdekdo. Pozor ale na to, že většina z nich promítá do svých rad a doporučení své osobní sympatie a sklony a skoro každý je ve svém know-how nějak limitovaný. Ten, kdo nemá zkušenosti se širšími lyžemi (all-mountain, resp. freeride), vám je asi sotva bude doporučovat. Konzervativec jen těžko připustí, že dobrou volbou by mohla být krátká radikální „plácačka“. Naopak tomu, kdo už dávno jezdí jen na takových, připadá stodevadesátka jako nepochopitelný relikt starých časů. Každá délka a každý typ lyže má přitom svoje. Seriozní rada musí zvažovat konkrétní okolnosti. Sugestivní moudra a la „co nejkratší a co nejvykrojenější“ jsou jen zavádějícím zjednodušením. Bylo by nesmírně zajímavé vidět, na jakých lyžích ten který rádce sám jezdí. A samozřejmě i jak jezdí. Toto všechno – často jistě podvědomě – totiž do svých rad mnohdy promítá. A jak už to v životě občas bývá, i zde se mohou „autority“ v některých názorech rozcházet. Aktuálně se to týká třeba i délek lyží. ■ is

»“Jednoduché lehké nebezpečnostní vázání se navzdory pochybám a varováním Německého lyžařského svazu prosadí až do délek lyží 120 cm“ (Používá se jen do 100 cm) “Carvingová rukavice se stane nezbytností a prosadí se“ (Po pár letech vymizely) “Způsob carvingové jízdy se vyvine od racecarvingu směrem ke snowcarvingu a freecarvingu, které bude preferovat většina lyžařů“ /freecarving = forma carvingu extrémního/ (Funcarveři bez holí skoro vymizeli) “Používání holí dramaticky poklesne“ (viz výše) “Průlom docílí twincarving s modulem, který se nasadí na lyže“ (Málokdo o něčem takovém slyšel)

» » » »

(Zdroj: Skimanual für Skilehrer, Winter 1998/1999) Spravedlivě ale dodejme, že řada předpovědí se splnila. Nadšení pro náklony bez holí ale vyprchalo a carvingový vývoj se odehrává poněkud jinak.

048-HAUTE ROUTE

6.2.2004 21:31

Strรกnka 48

48

Haute Route

048-HAUTE ROUTE

6.2.2004 21:31

Stránka 49

49

TEXT A FOTO: FILIP RŮŽIČKA ODBORNÁ SPOLUPRÁCE: MICHAL BULIČKA

P

roniknout přímo do nitra nejhezčích Alp, Ve stopách průkopníků Haute Route začali psát členové více než týden trávit na dosah nejvyšších Historii anglického Alpin Clubu, když z Chaa nejhezčích evropských osobností, Mont monix do Zermattu přešli v létě roku Blancu, Monte Rosy, Matterhornu... Poznat 1861. V této době neexistovala žádná síť a využít skvělý systém horských chat, chalup a alpinisté spali v lepším případě po horských salaších. vdechnout atmosféru historie objevování tajemných O zimním přechodu šlo uvažovat až hor a cest skrze ně. To vše nabízí nejslavnější s příchodem lyží do Francie. Ty tam doskialpinistická cesta světa, Classic Haute Route vezl ze Skandinávie jistý Henri Duhamel. První, kdo skutečně uvěřil v jejich velký z Chamonix do Saas Fee. Legenda mezi legendami. Je potenciál i pro zimní přechody, byl však snem každého skialpinisty alespoň jednou v životě se doktor Payot. V roce 1897 představil lyže ve svém rodišti Chamonix a od roku 1900 sem vypravit. známé) živly, které používají horští bohové ke svému vládnutí. Hřebeny, horská sedla, ledovce… Jen ty jsou stálými průvodci těch, kteří do těchto končin pronikají z říše lidí. Důvod stoupající popularity klasické Haute Route je možné hledat právě v jedinečném horském prostředí, které nemá přinejmenším v Alpách obdobu. Během přechodu se neustále otevírají fascinující výhledy na ty nejdivočejší a nejznámější vrcholy Alp, vedle již zmíněných třeba i Aiguille d’Argentiére, Dent Blanche, Grand Combin…

začal lyžařsky propojovat okolní samoty, aby mohl i v zimě navštěvovat své nemocné. V oné době podnikal se svými přáteli lyžařské přechody v okolí Chamonix a zanedlouho začal pomýšlet na spojení Chamonix s Zermattem. Až přišel leden 1903. Podmínky pro přechod byly takřka ideální, celý prosinec sněžilo a silná vrstva sněhu byla stabilizovaná. Doktor Payot tedy sestavuje skupinu nejlepších lyžařů z údolí (Joseph Ravanel, Joseph Couttet a Alfred Simond), která 16. ledna vyráží na výstup ledovcem Argentiére. Přes ledovec Chardonnet pak pokračuje do Fenetre de

ČÍSLO 13 / 2004 SNOW

Dnes je v Alpách několik přechodů, které se nazývají Haute Route, ale Classic Haute Route je jen jedna. Nejtěžší a nejdelší trasa Classic Haute Route začíná ve věhlasném Chamonix a po nejvyšším alpském masívu pokračuje přes stejně slavný Zermatt až do Saas Fee. Představuje překonání dvaceti tří ledovců a nastoupání a sjetí deseti tisíc výškových metrů. Během zhruba týdenního přechodu se návštěvník uzavře ve světě hor, kde stopy civilizace důkladně maže věčný sníh a mráz, stejně jako podobné (a možná i různé ne-

STRANA 2 Z 8 HAUTE ROUTE

nejslavnější skialpinistická cesta světa

048-HAUTE ROUTE

6.2.2004 21:31

Stránka 50

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

50

Saleina a dále do Orsieres, odkud jedou autem do Le Chable. 18. ledna pokračují směrem na chatu Chanrion, ale již další den se počasí natolik zhoršuje, že musí odstoupit od pokusu projít Col de Evenque (Biskupův průsmyk). 20. ledna sestupují do Martigny, kde doplňují potraviny a čekají na zlepšení počasí. Poté znovu vyrážejí na cestu v místě, kde ji přerušili. Jedou vlakem do Sionu a pak spřežením do Evoléne. Ve čtvrtek 22. ledna mohou konečně vystoupit na ledovec Ferpécle, který je pokrytý silnou vrstvou prašanu. Do Col d’Héres docházejí odpoledne za silné bouře a na napnutém lanu sjíždějí do Zermattu, kde jsou až po půlnoci. Základní plán cesty je nalezen. Ihned to stimuluje celou řadu dalších nadšenců, která se vrhá po prvních stopách hledat další alternativy slavné cesty. V únoru roku 1910 přešla na lyžích z Zermattu do Saas Fee skupina ve složení Martin, Rumpelt, Kronig a Oscar

Supersaxo, který patřil ke známé rodině horských vůdců ze Saas Fee. V lednu roku 1911 bylo poprvé na lyžích překonáno Plateau du Couloir v jižní stěně Grand Combinu. Tento přechod byl uskutečněn profesorem Rogerem (v té době mu bylo již padesát let), Marcelem Kurzem, Louisem Theytazem, a jejich přáteli, bratry Julesem a Mauricem Crettexovými. Právě tato skupina svým přechodem Plateau du Couloir a Col du Sodanon vytyčila trasu, která se po spojení s předchozími označuje jako Classic Haute Route. Přechod Plateau du Couloir nebyl až do roku 1927 znovu zopakován. Rok 1911 byl osudný pro jednoho z prvních průkopníků, Louise Theytaze. Dva týdny po prvním přechodu Classic Haute Route spadl do trhliny při lyžování na Pigne d’Arolla, když se mu přetrhlo jisticí lano. Většina prvních lyžařů v Chamonix byli původně horolezci a lyží využívali

jen k lepšímu přemísťování pod nástupy pro zimní výstupy. Z dnešního pohledu měli naprosto nedostatečné vybavení a zkušenosti, ale byli to právě tito průkopníci zimních přechodů, kteří nadchli pozdější generace pro opakování jejich trasy. Našli jednu z nejkrásnějších cest v Alpách, která i v dnešní době zůstává jedinečným zimním dobrodružstvím a přitahuje skialpinisty z celého světa. Vedle mnoha českých skupin se tam loni objevila i ta naše – já, Petr a Jindra jsme vyrazili o dva dny dřív před Soňou, Šimonem (ano, jsou to ti známí himálajisté, Soňa Boštíková a Josef Šimůnek) a Radkem užít si trochu prašanu. Po příjezdu do Chamonix nebyla po prašanu ani stopa, zato okolní zmrzlé kopce se ledem blýskaly ve světle ranního slunce. Okamžitě nám bylo jasné, že je po prašanových orgiích. Spíš to bylo na mačky a cepín. Minus 12 °C, veškeré svahy vymrzlé na kost. Alespoň počasí ideální na skialp. Minutky psané kurzívou pochází z dobrodružství, které právě začínáme.

048-HAUTE ROUTE

6.2.2004 21:32

Strรกnka 51

51

048-HAUTE ROUTE

6.2.2004 21:32

Stránka 52

52

Nejnáročnější etapa

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

ilustrace: Filip Růžička

HAUTE ROUTE STRANA 5 Z 8

Přechod z chaty Valsorey na chatu Chanrion přes Plateau du Couloir je klíčový den Haute Route a patří mezi nejkrásnější etapy na celé trase. Náročnost šesté etapy Haute Route není ani tak v délce přesunu, jako spíš v expozici svahu a v náročnosti na orientaci při sjíždění ledovce Mt. Durand. Za mírného sněžení a ne zrovna ideální viditelnosti vyrážíme z chaty skoro poslední. Mačky se rozhodujeme nasadit hned u chaty, protože v exponovaném terénu horní poloviny svahu se nám lyže za mačky nechtějí přezouvat. Šimon si kousek nad chatou vzpomíná, že zapomněl pásy. Vrací se, hledá je s chataři, ale pásy nikde. Zpět k báglu, zas do chaty, k báglu... Pásy zkrátka nejsou. Někdo je asi při ranním balení omylem sbalil. Co nadělat. Naštěstí máme náhradní

»

V horní části ledovce Mont Duran není lehké najít správnou cestu mezi séraky a trhlinami, nesprávné odbočení často znamená pekelný výlet ledopádem. Je mlha, difúze vyretušovala kontrasty a slila všechny nerovnosti v jednu bílou tmu. Skupinky skialpinistů zmatkují, pomocí svých GPSek se snaží najít cestu. Nikdo netuší kam jít. Nakonec Šimon sází vše na jednu kartu – na svoji intuici. Začíná razit cestu prašanem. Většina skupinek nás následuje. Již na mírném ledovci níže potkáváme mužstvo, které stoupá nahoru. Šimonovi a Soně letí mnoho tichých mezinárodních díků.

«

048-HAUTE ROUTE

6.2.2004 21:32

Stránka 53

53

výstup

Nejhezčí etapa Po jednom vynuceném dni navíc, stráveném na chatě Vignettes kvůli špatnému počasí, vyrážíme do Zermattu. Do krásného slunného dne nás budí Korejci, kteří se balí a hledají vybavení. Dělají u toho děsný kravál, takže jim směřují tiché nadávky v různých světových jazycích, sakra je teprve pět hodin ráno! Při pohledu na nádherné půlmetrové peřiny nadýchaného prašanu, které se válí venku, stejně už nikdo neusne. Pomalu se přesouváme do jídelny, kam přibí-

há vyděšený chatař s rozšířenými zorničkami, mává rukama a něco francouzsky mele. Nerozumím mu ani slovo. Všichni, co byli v jídelně, vybíhají ven, aby zjistili, že jednomu Korejci se smekly nohy na sněhovém hřebenu před chatou a spadnul pěkných 200 metrů do jednoho žlebu. Otřeseného chlapíka už mezitím tahají jeho průvodci na laně z vymrzlého žlebu. Pro tentokrát to dobře dopadlo a chlapík je nezraněn, pouze šokován z nečekaného sjezdu po zadnici. Těžko říci, která etapa Haute Route je nejkrásnější, ale bude to pravděpodobně ta poslední z chaty Vignettes do Zermattu. Během jediného dne je třeba třikrát vystoupat do sedel a jako odměna vás na konci čeká jedinečný sjezd pod Matterhornem do Zermattu. Tato etapa, co se týče pestrosti horských scenérií, nemá během celé Haute Route obdoby. Je zároveň i etapou nejdelší, a proto je dobré z chaty vyrazit hned po svítání. Odměnou za vstávání je krásný sjezd ze sedla Col de Evéque takřka až na úpatí severní stěny Mont Brulé. Po několika výstupech a sjezdech pak přichází poslední sedlo cesty – Valpelline s fantastickými výhledy na nedaleký Matterhorn a nádhernou pyramidu Dent Blanche. Pak čeká už jen a jen sjezd. A to sjezd nejdelší a s největším převýšením na Haute Route. Těžko by kdo vymyslel lepší tečku. Obvykle se začíná v prašanu, který o tisíc metrů níže zvlhne či zfirnovatí. Nekonečná prašanová extáze. Pořád dolů a dolů, sjezdem delším a prudším než slavné Vallée Blanche. Až sjezdovka u Schwarzsee definitivně ukončuje odloučení od civilizace. Už absolutně bezpečně vás svede až dolů do Zermattu.

ČÍSLO 13 / 2004 SNOW

sjezd

orientačně náročný sjezd s převýšením 800 metrů po ledovci Mt. Durand. Pokud netoužíte po nechtěném výletu do ledopádu, buďte velmi obezřetní. Vyplatí se nepospíchat a stále kontrolovat svoji pozici na mapě. Podmínky se každoročně mění, proto je dobré poradit se s chataři z Valsorey nebo s horskými vůdci, kteří vodí do hor klienty a jdou tuto trasu již poněkolikáté. Výhodou může být GPS, ale věřte, že za mlhy a sněžení, jaké jsme měli my, budete rádi, když se odsud vymotáte. Sjezd pokračuje údolní částí ledovce Mt. Durand, kde by vás nemělo již nic překvapit. Předposlední stoupání této etapy směřuje na začátek plání Grand Charmotane, odkud je nádherný sjezd, až do údolí k potoku. Po jeho překročení následuje půlhodinové stoupání na chatu Chanrion.

STRANA 6 Z 8 HAUTE ROUTE

Soniny. Pomalu se suneme prošlapanou stopou a v polovině svahu docházíme několik skupin skialpinistů. Sněhová pokrývka nevypadá moc stabilně, zejména když přes noc napadlo na umrzlý povrch asi čtvrt metru sněhu. Nemám z toho moc dobrý pocit, když vidím, kolik nás na svahu je. Šestá etapa začíná na útulné, sto let staré chatě Valsorey, která je nalepená na jižní stěně Grand Combinu. Od chaty je třeba vystoupat 630 výškových metrů na Plateau du Couloir svahem o průměrné strmosti 35°–40°. Stoupání začíná otevřenými pláněmi a pokračuje pod skalami, odkud se poté traverzuje pod sedlo Col du Couloir. Tam je závěr výstupu korunovaný krátkým, ale strmým výšvihem (sklon cca 50°), kde je lepší se z důvodů bezpečnosti jistit lanem. Na Plateau du Couloir ve výšce 3.661 m n. m. je na skalním bloku připevněn bivak Musso, jedno z nejvyšších míst celého přechodu. Traverz relativně plochého plata oživuje jen jeden krátký strmý sjezd. Pokračuje se do sedla Col du Sonadon, odkud čeká

048-HAUTE ROUTE

6.2.2004 21:32

Stránka 54

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

54

Kdy na Haute Route

Rady na cestu

Jen pro dobré lyžaře

Nejdůležitější předpoklad pro překonání Haute Route je vhodné počasí. První přechody byly uskutečněny začátkem zimy, což se z horolezeckého pohledu zdálo možná lepší, ale později se ukázalo, že měl začátek zimy pro přechody řadu nevýhod. Krátké dny, velká zima, nezpevněné sněhové mosty přes trhliny, nestabilní počasí a sněhové podmínky. Proto nejlepší období a vlastně hlavní skialpinistická sezóna začíná v druhé polovině března a pokračuje až do první poloviny května. Později je sice ještě fantastické lyžování na ledovcích, ale v níže položených údolích se už nedrží množství sněhu potřebné k lyžování, takže je častěji třeba vázat lyže na batoh a klesat po svých.

Při plánování cesty je třeba se změnami počasí počítat a podle aktuálních podmínek určit její začátek. Na přechod je dobré si udělat časovou (a finanční) rezervu pro případný vynucený pobyt na chatě, který snadno nastane při zhoršení počasí nebo lavinové situace. Vedle počasí vstupují do hry samozřejmě i lidské faktory. Je nutné mít odpovídající vybavení a zkušenosti. Pokud tímto nedisponujete, je lepší se obrátit na průvodce nebo přinejmenším na zkušenější kamarády. Haute Route je po celou skialpinistickou sezónu poměrně frekventovaná a rozhodně tam nebudete sami, spoléhat však na pomoc ostatních v případě nesnází by se nemuselo vyplatit. A neodpovídá to pravidlům hry.

Pro úplné skialpinistické nováčky je tento přechod zvládnutelný, ale ne úplně vhodný. Je třeba bezpečně ovládat jízdu v různých typech sněhu od prašanu, mokrého sněhu až po ledové plotny – sněhové podmínky se na celé trase mění velmi rychle s nadmořskou výškou i s počasím. Navíc nemálo sjezdů se odehrává na značně strmých svazích, připočteme-li batoh na zádech, nemusí to být vždy pohoda. Dále je třeba ovládat pohyb v zaledněných zimních horách ( jištění na ledovci, slaňování, brždění cepínem...). Naprostá nutnost je umět ovládat lavinový vyhledávač a umět základy první pomoci. Nakonec je dobré zvážit svoje schopnosti, zkušenosti, kondici a schopnost se rychle přizpůsobit nadmořské výšce nad 3.000 m. n. m.

Chcete-li vědět o Haute Route a tématech blízkých ještě více, sledujte zimní – jarní číslo časopisu mountain Adventure. Celé bude věnováno skialpinismu.

048-HAUTE ROUTE

6.2.2004 21:32

Stránka 55

»

55

Výstup za tichého svitu ranního slunce do sedla v nás rozpoutává erupce nadšení. Teď nás navíc čeká úchvatný sjezd neporušeným bělostným svahem, který již při prvním pomyšlení zrychluje tep… Lyže se noří do prašanu, vyčuhují jen špičky. Hned několik prvních oblouků této extáze vyvažují veškeré útrapy stoupání a vůbec všechny investice do cesty. Kdo nepoznal, nepochopí… Udýchaní a zmatení z oné fascinace a vyplavených endorfinů lepíme pásy na lyže. Výhledy jsou nepopsatelně fantastické, všude kolem nekonečné zářící svahy plné čerstvého sněhu kontrastují s temně modrým nebem. Nemůžeme se vynadívat, tak si dáváme pauzu na oběd. Do Zermattu nám zbývá výstup na poslední sedlo a pak už jen dlouhatánský sjezd přes ledovce pod Matterhornem…

Rozbředlým sněhem se prokousáváme metr po metru k chatě Valsorey. Odpolední slunce má neuvěřitelnou sílu a nelítostně do nás pere. Termoska se pomalu vyprazdňuje a v půlce svahu dochází veškeré tekutiny úplně. Začíná se mi vedrem motat hlava a po zádech mi stékají pramínky potu. Po další otočce ve svahu zjišťujeme, že chata už je docela blízko. Jsou to právě horské chaty, které otevírají zimní přechod Haute Route širokému spektru skialpinistů z celého světa. Chaty a život na nich jsou nedílnou součástí celého přechodu a bez nich by byla Haute Route pro většinu návštěvníků nedostupná.

Praktické info k chatám

Další tipy k vybavení

V kamenné chatě Valsorey je příjemně teplo, v kamnech praská dřevo a hrnek s horkým čajem zahřívá studené ruce. Venku se schyluje na pěknou chumelenici. Dochází poslední skialpinisté, kteří už vypadají jako sněhuláci. Není divu, že ještě více a zcela spontánně oceňují zdejší útulnost. Odpoledne jen tak prolenošíme, čteme časopisy, povídáme a pozorujeme počasí. Večer chataři navaří spoustu skvělého jídla o několika chodech, cpeme se a sbíráme sílu na zítřejší nejnáročnější den na Haute Route. Výstup na Plateau du Couloir rozhodně nedostaneme zadarmo, tak raději jdeme spát. Jindra se ještě chvíli převaluje a proklíná kousavé deky, ale nakonec usíná i ona. Čeká nás noc v útulné chatě uprostřed hor v blízkosti strmých svahů Grand Combinu.

vrtulníkem jednou týdně. I proto nelze moc spoléhat na velké dokupování potravin během cesty. Na každé chatě jsou běžně k dostání sladkosti, limonády a – co je potěšující – i pivo. Ubytování a stravování se platí na místě v hotovosti. Bydlí se ve společných místnostech na palandách s dostatkem dek různých kvalit (kdo nemá rád kousavé vlněné deky, ať si vezme vložku do spacáku). Veškerá voda se získává z rozpuštěného sněhu, takže o hygieně lze mluvit snad pouze v případě čištění zubů. Jediné místo, kde se dá během cesty umýt, je Bourg St. Piere.

ČÍSLO 13 / 2004 SNOW

Každý účastník by měl mít kvalitní a odzkoušené vybavení z předchozích akcí (například nerozchozené boty se můžou krutě vymstít, v nejhorším případě v podobě omrzlin). K vybavení každého patří pochopitelně lyže se skialpinistickým vázáním, skialpinistické boty, mačky na lyže, pásy, sedák, smyčky, karabiny, cepín, mačky, lopatka, lavinový vyhledávač, sonda, větru- a voděvzdorné vrchní oblečení, náhradní oblečení, batoh cca 50l, malá lékárnička, termoska, mobil, bivakovací pytel a pro ty, kdo chtějí cestou jezdit extrémní svahy, i helma. Do skupiny je třeba mít lano, náhradní pásy, základní vybavení na nutné opravy, kobercovku, mapu, busolu, vařič s nádobím, minimálně jeden spacák a dobře vybavenou lékárničku.

Chaty jsou rozmístěné po celé trase v nadmořské výšce od 2.462–3.160 m. n. m. Jednotlivé vzdálenosti mezi nimi se pohybují od 4 do 8 hodin. Ubytování na nich je třeba zajistit s určitým předstihem, protože v průběhu sezóny bývá plno. Pokud se zkazí počasí, tak vás chatař pochopitelně na chatě nechá tak dlouho, než se zase zlepší. Za dlouhodobého nebo nečekaného zhoršení počasí může být velmi problematický ústup z chat do údolí. Tímto je vyhlášená chata Trient, během její historie se už vícekrát stalo, že návštěvníky musel do údolí transportovat vrtulník. Se všemi chataři je dobrá domluva, bohužel někteří neumí anglicky, takže základy francouzštiny nejsou od věci. Chataři jsou dobře informováni o počasí a lavinovém nebezpečí a jejich rady a doporučení se vyplatí respektovat. Na všech chatách je v ceně ubytování snídaně s večeří. Večeře je vždy vydatná a pokud něco zůstane, můžete si přidat. Snídaně bývají skromnější a chleba nebývá z nejčerstvějších, což je pochopitelné – chaty jsou zásobovány

STRANA 8 Z 8 HAUTE ROUTE

Chaty

«

056-NEW ZELAND

10.2.2004 8:23

Stránka 56

56

TEXT: TOMÁŠ PESLAR FOTO: TOMÁŠ PESLAR, KATEŘINA VOJTĚCHOVÁ

Hřiště

M

ount Olympus (2.096 m n m.) je jedno z „clubfieldových“ středisek Nového Zélandu. Po příletu do Christchurchu ho vcelku jednoduše najdete – stačí si v půjčovně motorových vozidel vybrat vhodný dopravní prostředek a vydat se přímo na západ směrem na Windwhistle. Po necelé hodině jízdy rovně zatočíte mírně doprava a pojedete přes Rayton station, kolem čarokrásného jezera Ida, a po další půlhodince rovně jste tam…

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

Adrenalin již na cestě

Posledních 40 kilometrů z celkových 130 už ani není asfalt, ale dobře upravovaná a velice pěkně prašná cesta, která je jen občas přerušena brodem bez mostu. Někde je třeba přidržovat vozidlo při okraji skály tak, abyste se z nenadání neobjevili dole v propasti. Ať pojede-

te v jakoukoli roční či denní dobu, naděje na to, že byste někoho potkali v protisměru, je velice malá. Ale pokud se tak stane, připravte se, že vás asi bude trošku bolet za krkem z couvání na nejbližší místo, kde se mohou vyhnout i dva automobily (doporučuji nehrát si na hrdiny ani gentlemany a pokusit se

SNOW radí:

verbálně, a pokud to bude nutné i fyzicky, přemluvit protijedoucího jedince, aby se vrátil on). Posledních pět kilometrů už není cesta vůbec – pouze buldozerem do skály zaříznutý okraj, podklad plný děr, kamenů, ledových úlomků a ploten. Na těchto posledních dvou kilometrech je pěkně ostré převýšení a cesta je zpestřena několika 180° zatáčkami. Pokud jste si na začátku výletu v půjčovně motorových vozidel nezapůjčili „čtyřkolku“, ale obyčejné auto nebo nedej bože motorku, doporučuji poslední část zdolat stopem nebo pěšky a vozidlo nechat na spodním odstavném parkovišti. Řetězy jsou ve většině případů nezbytné i pro čtyřkolky. Když půjdete pěšky a budete mít to štěstí, že někdo pojede, určitě vám zastaví. V případě, že jste pohlaví ženského a narozena v ČR, je to jistota, protože jakákoli dívka z Česka automaticky získává titul

noste pfiilby!

056-NEW ZELAND

10.2.2004 8:23

Stránka 57

bohů

Miss Nový Zéland. Obyvatel na jižním ostrově je málo a skoro všichni se znají – a pokud se neznají, mají velkou touhu se seznámit.

Konečně v cíli! V ráji!

Ti, kdo šťastně zdolají všechny nástrahy novozélandských velehor, nechají auto na horním parkovišti. A pak už rychle do lyžáků, lépe skialpů nebo snowboardů a hurá na to. Je však nutné počkat na správce areálu, který dřív nebo později určitě přijde. Středisko má převýšení 450 metrů a je vybaveno třemi na sebe navazujícími provazovými vleky. Club field znamená, že si každý může zaplatit členství v klubu a potom tohoto členství neomezeně využívat. V klubu je doposud sedm lyžařských středisek a v nejbližší době se chystá další rozšíření. V ceně členství jsou poplatky za využívání vleků a jedna kotvička, kterou pak získáte na celou sezónu. Kotvička je vybavena koženým pásem sloužícím k připevnění okolo pasu – ta-

dy vidím veliký pokrok oproti našemu systému, který si pamatuji z mládí, kdy náš dřevěný klacek sloužící k vložení mezi stehna, je nahrazen koženým pásem, který není možné při sjezdu ztratit, neboť je napevno přivázán. Nevýhoda je, že pokud se vám nepodaří na konci vleku odpoutat, jedete i dolů… Doporučuji dobré rukavice a hodně velký pozor na prsty! Cesta nahoru uteče jako nic a jestliže vám na rukou zbydou nějaké prsty, určitě stojí za to tento okamžik zdokumentovat. A pak už zbývá jenom si najít ve volném terénu tu svoji cestu dolů. A znovu nahoru, až do omrzení nebo spíše do západu slunce.

Nejkrásnější volné sjezdy

Mont Olympus má jednu velkou výhodu – můžete se tam věnovat ježdění opravdu off-piste. Ve středisku není ani jedna rolba, takže piste ani není možný. Všechny trasy, které si vyberete, ať už

056-NEW ZELAND

58

10.2.2004 8:23

Strรกnka 58

056-NEW ZELAND

10.2.2004 8:23

Stránka 59

pouze pro ježdění na vleku nebo pro celodenní túru se skialpovou výbavou, vám bude zpříjemňovat nikdy nekončící slunce svit a nádherný pohled do dlouhého údolí zakončeného mořem. Na toto lyžování je potřeba dopředu si připravit velkou zásobu jídla a pití, protože ve středisku je pouze jediná možnost občerstvení, a to v boudě Top Hut. Jestliže byste nebyli dostatečně vybaveni a zásobeni jídlem, neklesejte na mysli, do nejbližšího obchodu je to pou-

▲ Freeride Mt. Olympus V pohledové mapce vidíte svahy, které jsou vhodné pro freeride, v terénu žádné značení není. Cestu si musíte zvolit sami, ale doporučuji konzultaci se správcem střediska nebo členem ski patroly. Některé části jsou kvůli sněhovým podmínkám nevhodné pro sjezd. Na lyžích se skialpinistickým vázáním se vám rozšíří obzor možností. Možné freeridové trasy: všechny v okolí Sněhové podmínky: V závislosti na aktuálním stavu může jít o jízdu v prašanu nebo na ledu, někdy v boulích, na jaře pak nejčastěji v sednutém prašanu či firnu (na místech přivrácených ke slunci). Informujte se na www.mtolympus.co.nz

hé tři hodiny jízdy autem. V boudě je po domluvě možné i přespat a zakončit celodenní freeride pořádným aprés-ski. Nebo po sjezdu do údolí je možné se ubytovat u jezera Ida, na kterém jistě necháte pohled o něco déle než na ňadrech své (i čerstvé) manželky. V malebném penzionku novozélandského typu se na vás těší majitelé, kteří na to mají v této liduprázdné zemi dle mého názoru plné právo.

▲ Sjezd z Mt. Olympu Místo: Mt. Olympus, Nový Zéland Nástupní místo: horní stanice vleku Obtížnost (mezinárodní skialpinistická stupnice): S3 otevřené široké svahy do 35°, někdy i s kratšími strmějšími úseky Průměrný sklon: 25° Maximální sklon: 38° Časová náročnost: 10 minut Lavinové nebezpečí: občasný výskyt lavin Vhodná doba sjezdu: červenec až konec září Orientace trasy sjezdu: severní až severozápadní Výstup: výjezd vlekem, poté krátký traverz Dojezd: přímo do střediska

Tip: Milovníkům života doporučuji sjednat si dopravu už ve středisku, ve kterém budete trávit celý pobyt, popřípadě kontaktovat Black Diamond Safaris: tel.: + 64 025 508 283, www.blackdiamondsafaris.co.nz

Lavinové info: osobně – Ski patrol, web – www.mtolympus.co.nz, tel.: +64 03 3185840

060-SKITOURING BOARD

6.2.2004 21:29

Stránka 60

60

TEXT: STEFAN RÖSSLER FOTO: GEORG SCHANTL (BERG UND STEIGER)

Snowboard

ve skialpinismu

SKIALPINISMUS STRANA 1 ZE 2

prkna a prkýnka na túry

S

tále více snowboardistů počítá s tím, že musí vyjít hodně vysoko, aby mohlo zanechat svou ladnou stopu v nedotčeném sněhu. Výzbroj, kterou přitom používají, je často velmi zajímavá – uříznuté lyže, předělaná turistická vázání a jiné výmysly značky „co dům dal“. Kdo ze snowboardistů nezná ten frustrující pocit, když kolem něho profrčí lidi s LowTech vázáním a ultralehkými lyžemi… Ale časy se mění. Prodává se už leccos, co život snowboardovým turistům může značně usnadnit.

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

Počátky

Snowboarding je v porovnání s lyžováním velmi mladým sportem. Mezi lety 1965 a 1978 experimentovali v Americe pionýři sněžného surfingu s prkny svérázných konstrukcí, které dnešní snowboard připomínají jen velmi vzdáleně. Lidé jako Jake Burton, Tomm Simms a Jack Barfoot dále vyvíjeli první prototypy Shermanna Poppera. Asi v roce 1980 se první prkna dostala do Evropy. Jejich start nebyl lehký. Snowboardistům bylo často zakázano jezdit na vlecích - taková podivná prkna musejí být přeci určitě nebezpečná, uvažovali mnozí. Tak začali první snowboardisté zčásti i nuceně chodit na túry a sjíždět prašanové svahy mimo sjezdovky. Ovšem za čas se snowboarding etabloval jako regulérní sport - a chození na túry zůstala věrná pouze hrstka alpinistů. Není divu, vhodná výbava pro výstupy takřka neexistovala. Od té doby se ale mnohé změnilo.

Kult

Začátkem 90. let vešel v život dnes už legendární závod Air&Style. V roce 1998 v Naganu se snowboarding stal olympijským sportem. Z kdysi okrajového sportu se stalo hnutí mládeže, ba přímo kult. Masový sport i výzva pro nejodvážnější. Do dějin se již zapsaly tak obdivuhodné výkony jako sjezd po svazích se sklonem více jak 60° i sjezdy osmitisícovek. V dnešní době se příklon k túrám s prknem znovu a stále více objevuje. Backcountry snowboarding - „back to the roots“, zpět ke kořenům - ale již se správnou výzbrojí. Dělitelná prkna jsou asi tím nejvýznamnějším, co se na tomto poli objevuje.

Dělitelná prkna

Velkou výhodou dělitelných prken je, že je má člověk při výstupu na nohou a nemusí je nosit na zádech. Spojují v sobě dělený nástroj pro výstup a kompaktní prkno v jednom. Tím je vyřešen i hlavní problém snowboardových túr – šetřilo se na kaž-

dém gramu čokolády, ale člověk přitom nosíval na zádech 4kg prkno. Minimalizovat váhu je zvláště při přechodech a dlouhých túrách ve velkých výškách bezpodmínečnou nutností, máme-li v batohu lano, cepín a mačky, je toho na váhu právě tak akorát dost. I při sjezdu se univerzální dělitelná prkna projeví pozitivně v tom, že jezdec nemusí svážet sněžnice či jiné pomůcky potřebné pro výstup. Náročný zákazník může v současné době volit mezi dvojdílnými a trojdílnými prkny. Dvojdílná jsou na chůzi v čer-

060-SKITOURING BOARD

6.2.2004 21:29

Stránka 61

61

blém. Se širokými stoupacími pásy se vzhledem k velkým lepicím plochám špatně manipuluje a při přilepování vyžadují trochu síly navíc. Ti, kdo by snad chtěli jezdit na dělitelných prknech i na sjezdovkách, budou potřebovat ještě jedno speciální prkno – malá torze činí dělitelná prkna na tvrdý povrch nevhodná.

Krátké lyže

Krátké lyže jsou nejlepší pomůckou pro ty snowboardisty, kteří i na túře očekávají od prkna jízdní vlastnosti bez kompromisů. Krátké lyže umožňují maximální pohodlí při chůzi ve stopě i po tvrdém sněhu, protože se jako u normálních lyží může snowboardista klouzat. Pokud je to nutné, zvládnou i sjezd. Dělitelné modely mají dostatečnou délku na to, aby se člověk při prošlapávání stopy nebořil. Rozložené se dají umístit do batohu nebo navázat na něj. Jednodílné modely jsou většinou pro vý-

Dělitelná prkna

Duotone [www.duotonesnowboards.com]

Burton [www.burton.com]

MTX • 2dílné • délka: 163/169 cm • hmotnost cca 3,4 kg (168) jen prkno • dřevěné jádro, Cap-konstrukce • vázání používá stejné jako Voile Přednosti a nevýhody viz Voile

Custom S/OmenS • 2dílné • délka: Custom S 165 cm, Omen S 170 cm • hmotnost: cca 4 kg + 800 g základní deska vázání + velmi jednoduchá změna režimu „chůze“ a „jízda“ + žádné samostatné součástky – mačky se dají namontovat za chůze bez výstupu z vázání + základní deska vázání je nižší než u jiných systémů a umožňuje bezprostřednější kontakt s prknem při sjezdu + jednoduchá změna úhlu vázání

Jester [www.jesterboards.com] Walk&Ride 3dílné – délka: 154/160/165/171 cm • hmotnost: 3,3 kg (160 cm) – dřevěné jádro + velmi jednoduchá přestavba, i začátečníkům trvá maximálně 4 minuty + vejde se do každé již existující stopy + tenké stoupací díly skýtají stejné pohodlí při chůzi jako lyže - prostřední díl je nutno nést přivázaný na batohu.

Voile [www.voile-europe.de] The Split Decision • 2dílné • délka: 159/166/173/182 (v délce 195 dělěný ocas, Swallow Tail - čistě jen Powder Board pro prašan) • hmotnost 3,4–4,08 kg • dřevěné jádro, sendvičová konstrukce + poměrně jednoduchá přestavba bez použití nástrojů - složitá změna nastavení úhlu vázání

Krátké lyže Climb [www.climb.co.at] • skládací krátké lyže z hliníku

Sněžnice

Sněžnice jsou optimální pro lyžařské terény s krátkým nástupem. Málo váží, a proto při sjezdu nijak zvlášť nepřekážejí. Většina výrobců nabízí své modely v různých velikostech s nosnou plochou odpovídající hmotnosti majitele. U delších túr se projeví vyšší namáhavost chůze se sněžnicemi, zjm. proto, že nelze využít skluzu. V současné době je možno takřka všechny modely sněžnic koupit s různými typy vázání, takže se dají použít velmi univerzálně i při jiných horských sportech. Snowboardista stále musí vydat při túře o něco více sil než lyžař. I když se průmysl snaží, funkčnost výzbroje není ještě pořád srovnatelná. Trh není doposud natolik silný, aby se vyplatilo investovat do vývoje tolik jako u lyží. Každý snowboarďák však řekne, že za ten pocit při sjezdu trochu více námahy určitě stojí!

STRANA 2 ZE 2 SKIALPINISMUS

stvém sněhu šířkou svých polovin skoro vhodnější než lyže, ale do již hotových stop nepasují. Traverzy na tvrdém sněhu mohou být poněkud problematické a relativně namáhavé, protože v měkkých botách nemá člověk moc pevnou oporu do stran. Častěji a hlavně dříve než u lyží je třeba nasadit tzv. haršajsny neboli mačky na lyže. To je třeba si uvědomit, zejména jde-li o smíšenou skupinu lyžařů a snowboardistů. Skládání a rozkládání různých modelů se v posledních letech zjednodušilo, s trochou tréninku na suchu to není pro-

stup příliš krátké, ale zase tolik nepřekážejí při sjezdu. Lyže, které příliš vyčuhují z batohu, nejsou zrovna bezpečné.

• délka: 110 cm, šířka 10 cm (odpovídá plochou normálním lyžím 150 cm) • hmotnost: cca 3,2 kg s vázáním a fixními stoupacími pásy (bez lepidla) • rozměr po sbalení 60 x 26 x 13 cm! • spojovací prvky z umělé hmoty zpevněné skleněnými vlákny + malý objem po sbalení (vázání i lyže se dají rozložit)

Zig Zag [www.zigzagtour.de] • skládací krátké lyže • lehká konstrukce ze dřeva a karbonu • délka: 130 cm • hmotnost: 3,1 kg včetně základní desky vázání • v případě nutnosti je lze použít i pro sjezd • stoupací pásy jsou dodávány s lyžemi a taktéž jsou dělené

Dee Luxe [www.Kneissl.com] • délka: 97 cm, nedělitelné • plnohodnotné krátké lyže, které lze v případě nutnosti použít i pro sjezd, ačkoliv se bota nedá na patě fixovat + Díky malé délce se dají dobře upevnit na batoh (více pohodlí a bezpečnosti při sjezdu), naopak vhodné do hlubokého sněhu jsou jen pro lehké osoby.

ČÍSLO 13 / 2004 SNOW

062-LYŽAŘSTVÍ

10.2.2004 11:44

Stránka 62

62

příloha Svazu lyžařů ČR

PETR JIREŠ, TRENÉR REPREZENTAČNÍHO DRUŽSTVA ČR (REDAKČNÍ ÚPRAVA RADEK HOLUB) FOTO: RED BULL / FRANCOIS PORTMANN, ARCHIV PETRA JIREŠE

MEZI NEBEM & SNĚHEM PARA Paraski není, jak si mnozí mylně představují, sport tělesně postižených. Ovšem s jistou nemalou nadsázkou lze totéž slovo použít. Paraski je sport pro lidi postižené opakovaným nutkáním riskovat svůj život při výskoku z letadla, jež odmění adrenalinová euforie po spásném otevření padáku… Parašutismus – konkrétně jeho disciplína seskok na přesnost přistání – a lyžařská disciplína obří slalom jsou součástmi dvojboje, který si v alpských zemích vymysleli parašutisté, z nichž mnozí jsou skvělí lyžaři, pro zpestření života v zimních měsících, kdy horská letiště leží pod sněhem.

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

ČEŠI BYLI U TOHO!

Do dějin mladého sportu zvaného paraski promluvil i legendární československý trenér parašutistů Adolf Eisenhammer, když přemluvil několik svých oveček, aby s ním vyrazily na lyže, učily se a pilně trénovaly onu druhou součást paraski, protože už tehdy v představách viděl naše sportovce na stupních nejvyšších. Jeho snahou bylo vycvičit parašutisty, kteří léta patřili do absolutní světové špičky a jimž

nebyla cizí prkýnka, hory a sníh, v lyžování na takovou úroveň, aby se mohli rovnocenně postavit svým alpským soupeřům. Jak se z odhodlání Adolfa Eisenhammera stalo reprezentační družstvo, prozrazuje jeho dnešní trenér Petr Jireš: „Jednou v prosinci roku 1993 přijel ke startu tréninkového obřáku našeho oddílu vedoucí početného družstva lyžařů s prosbou, zda by si „to“ s námi mohli párkrát sjet. Řekl jsem mu proč ne… Onen vedoucí byl samozřejmě Áda a tím okamžikem nenápadně začala moje trenérská spolupráce s rodícím se reprezentačním družstvem v paraski.“

NAŠIM VÍTR SVĚDČÍ

Vrtulník z výšky 1.000 m postupně vypustí jedno nebo dvě družstva, z nichž

062-LYŽAŘSTVÍ

10.2.2004 11:44

Stránka 63

AS KI

každé má čtyři členy. Vypsaný počet seskoků v soutěži bývá 4–6, ne vždy však vrtkavé horské počasí dovolí všechny seskoky uskutečnit. Parašutista se při doskoku strefuje na speciální elektronickou matraci umístěnou na svahu o min. sklonu 35° patou na střed terče o průměru 5 cm! Mimořádnou obtížnost zimního skákání nemá na svědomí jen chlad, ale zejména velká proměnlivost větrných proudů v různých výškách a obtížné vyhodnocení směrů větru v přistávací zóně. Naši parašutisté ovšem komplikované podmínky vítají, neboť v nich mohou uplatnit svoji skokanskou převahu nad konkurencí. Jednodušší podmínky naopak zvyšují šance i méně vyzrálých borců. Trendy posledních sezón ukazují vyrovnávání výkonnosti – jak se naši závodníci zlepšují na lyžích, tak si naopak zahraniční konkurenti stále lépe pohrávají s větrem pod padákem. Na lyžích se závodí podle pravidel FIS v obřím slalomu, v němž někteří soupeři zejména z alpských zemí prokazují velmi dobrou výkonnost. Pořadí obou disciplín často určuje počasí a někdy se stane, že závodníci musí dopoledne zvládnout 4 seskoky a odpoledne 2 kola obřího slalomu. Fyzickou a zejména psychickou náročnost takového závodního dne si laik dovede jen stěží představit. Vítěze určí nejlepší celkové skóre v obou disciplínách. Při seskoku se měří vzdálenost dotyku paty od středu terče v centimetrech, v obřím slalomu časový odstup za vítězem obou kol, který je přepočítán na centimetry, aby součet obou hodnot rozhodl o pořadí.

PARASKI VÝZVA PRO ZDRAVÉ

Úspěšné zvládnutí soutěže v paraski

062-LYŽAŘSTVÍ

10.2.2004 11:44

Stránka 64

příloha Svazu lyžařů ČR

64

předpokládá několikaletý trénink s padákem i na lyžích. „Podle Ády, jak kdysi prohlásil, si obě disciplíny žádají 10 let usilování, než je šance na titul mistra světa“, připomíná otce českého paraski Petr Jireš. Trénink obou disciplín je organizačně a materiálně velmi náročný. Letiště, letadlo, lyže, trénink, nezbytný servis, doprava, to vše se zdá běžnému smrtelníkovi nedosažitelné. Přesto si paraski může vyzkoušet každý zdravý člověk, mající odvahu a odhodlání podstoupit výcvik v seskoku padákem na některém z mnoha sportovních letišť a k tomu lyžařský trénink v některém klubu.

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

SPLNĚNÝ SEN OTCE ČESKÉHO PARASKI

Uspořádat závody v paraski s použitím vrtulníku v České republice se podařilo naposledy v Harrachově v zimě 1996. Vše vázne na zajištění letadla. V zahraničí se závody uskutečňují pravidelně – zejména v Rakousku, Slovinsku, Německu a Itálii jako mezinárodní mistrovství země, Evropský pohár či závod ze všech nejprestižnější – mistrovství světa. Zatím nejlepšího našeho individuálního úspěchu dosáhl Pavel Taršinský, když vybojoval stříbrnou medaili na MS 1997 v italském Livignu a stal se juniorským mistrem světa. Širší kádr reprezentace tvoří další ostřílení borci: mistr republiky Martin Kumžák, vynikající parašutista Radek Šíma nebo Tomáš Ledník, paraglidista s talentem od Boha. Tito čtyři dosáhli dosud nejcennějšího českého výsledku, když v dramatické soutěži družstev na MS 1999 v Iglsu vybojovali 2. místo! Na drama se šťastným koncem vzpomíná Petr Jireš: „Ve šťastných chvílích dekorování medailistů v olympijském centru v Innsbrucku si všichni vzpomněli na Ádu Eisenhammera, jehož odvážné vize byly opravdu po 10 letech naplněny.“ Tehdejší úspěch mužů elegantně doplnila Ivana Hubálková bronzovou medailí v soutěži žen.

V novější historii doplnili A družstvo dva závodníci s úspěchy v juniorských kategoriích, a to světoběžník Martin Gabla a především vtipálek Libor Jiroušek, který je zajímavý i svými pokusy o rychlostní rekordy ve volném pádu, při nichž již pokořil hranici 500 km za hodinu! On také vysoko podržel prapor české výpravy na mistrovství světa 2003 ve Slovinsku, kde mu jen těsně unikla zlatá

medaile v soutěži juniorů (v paraski do 24 let). Družstvo mužů v bílé kulise Julského Triglavu uhájilo svou dobrou pověst 5. místem v soutěži národů. Na domácím poli se o oživení této adrenalinové sportovní disciplíny zasloužil Paraklub Jeseník, který 23. – 24. ledna 2004 uspořádal v ideálním zimním počasí již druhé mistrovství České republiky se seskoky z letadla AN 10. Vítězný boj o domácí titul svedl Pavel Taršinský.

ZIMA 2003 / 2004 – ITÁLIE • RAKOUSKO • FRANCIE • ŠVÝCARSKO cestovní agentura DAMA

Praha 10, Vršovické náměstí 4 • tel.: 271 742 695, 271 742 610, fax: 271 742 669, mobil: 608 747 413 Praha 5, OC Nový Smíchov - Drapa Sport • tel./fax: 257 328 060, mobil: 777 877 442 Hradec Králové, OC Futurum - Drapa Sport • tel./fax: 495 266 291, mobil: 777 800 669 Liberec - Doubí, OC Nisa center - Drapa Sport • tel./fax: 485 133 838, mobil: 608 241 974

více než 60 lyžařských středisek a téměř 400 ubytovacích kapacit na 204 stranách katalogu Zlín, Zarámí 4077 • tel.: 577 615 330, 577 615 338, fax: 577 615 332, mobil: 608 241 977 Brno - Modřice, OC Olympia - Drapa Sport • tel./fax: 547 210 756, mobil: 777 864 601 Olomouc, 28. října 13 • tel./fax: 585 203 387, mobil: 608 241 978 Ostrava, OC Futurum - Drapa Sport • tel./fax: 596 617 323, mobil: 608 241 975

kompletní nabídka zájezdů i prodejních míst na www.nev- dama.cz nebo volejte bezplatnou skilinku 800 100 234

cestovní kancelář NEMO

Praha 1, Panská 3 • tel.: 224 211 666, fax.: 224 213 311 Brušperk, Náměstí 8 • tel./fax: 558 666 538 Hodonín, hala AN, Svatopluka Čecha 3608 • tel./fax: 518 353 882

cestovní agentura VESTA

Praha 3, Wilsonovo nádraží • tel./fax: 224 225 769 Praha 3, Slezská 29 • tel./fax: 224 254 455

062-LYŽAŘSTVÍ

10.2.2004 11:44

Stránka 65

◆ NIKI HOSP: A STAR IS BORN Ano, zrodila se hvězda a nejpozději o Vánocích měl už každý lyžařský pisálek stát u dveří Niki Hosp v tyrolském Bichlbachu. Rakousko má novou modlu. O jeho ženské reprezentaci už domácí média hovoří jako o Hosp & Co. a o samotné Nicol jako o budoucí vítězce Světového poháru. Při pohledu na její bilanci koncem roku 2003 se to ani nezdá být nadnesené. Je technicky zdatná, fyzicky silná a vyložená pohodářka, nenuceně se usmívající ještě těsně před startem. Ruce si mnou u Völklů (lyže a vázání Marker), Lenhartů (hole Leki) i u Briků (brýle). Především ale u Fischerů. Niki se totiž vkládá do péče svého bichlbašského souseda, předního botaře Johanna Leitnera, takto hlavního duchovního otce nových bot Fischer. Poté, co loni vyjela předchůdkyním Fischerů, botám Rexxam, první medaile, přesvědčuje nyní, že v několika směrech revoluční boty Fischer Soma jsou už ve své první sezoně zralé na vítězství v závodech Světového poháru. Reklama k nezaplacení… (is)

◆ ČÍNA NASTUPUJE

pouťák by ještě nebyl nic tak zvláštního, ale 50 km dálkový lauf na čistě technickém sněhu je už něco. Jak je vidět, při snaze získat Čínu pro lyžování neexistuje překážka, kterou by nešlo zdolat. Ve veliké Číně je dnes možné snad úplně všechno. Dočkáme se tam umělého kopce s převýšením 200 metrů, aby se tam odjel alespoň slalom Světového poháru? Nebo jsme až příliš skromní a bude to svah rovnou na obřák a navíc zastřešený a s chlazením v zemi? (is)

PŘEDPLAŤTE SI

SNOW

◆ APUL KANDIDUJE NA MS UČITELŮ 2005!

za

Asociace profesionálních učitelů lyžování (APUL) se letos rozhodla zaslat kandidaturu na pořádání MS učitelů lyžování v roce 2005. O pořadateli mistrovství definitivně rozhodne prezidium ISIA na svém kongresu v květnu 2004 v Andoře. MS učitelů by mělo proběhnout na konci března 2005 ve Špindlerově Mlýně, protikandidátů není málo (např. finské středisko Levi), ale všichni věří v úspěch. Podaří-li se, budou moci čeští diváci sledovat soutěž v obřím slalomu, paralelní závod štafet a atraktivní demo jízdy ve formacích. Pětidenní akce se zúčastní cca 250 učitelů lyžování z 33 členských zemí ISIA. (ps)

299 Kč

Čínský trh a jeho potenciál nenechává už roky nikoho chladným. Vedle formule 1 se v Číně už závodí i na lyžích. Sprinterský

■ ZÁHROBSKÁ: BODY I SALTA V různých rolích vystupovala v lednu slalomářka Šárka Záhrobská. Rozhodně však mohla říci: byla jsem vidět. BODY. Ve francouzském Megeve byla ve slalomu Světového poháru osmá – třetí nejlepší výsledek kariéry! Nešlo o nic lehkého. „Dvě branky byly čistý led, pořád jsme přejížděly ze slunce do stínů,“ sdělovala. PREMIÉRA. Poprvé dokončila slalom Evropského poháru a hned na druhém místě. V La Plagne porazila i mnoho elitních žen z žebříčku FIS. Jen Němka Bergmannová jela rychleji. SALTA. Cíl mariborského slalomu neviděla, zato točila na svahu salto. „Vypadalo otřesně, ale pro krvelačné televizní stanice to bylo sousto. Rakouská ORF ho opakovala pětkrát,“ komentoval pád otec a trenér Petr Záhrobský. Vyvázla nezraněna. (tm)

dostanete 6 čísel ✁ jméno a příjmení: adresa: PSČ a město: e-mail: (tel.)

objednávám předplatné SNOW (6 čísel) za 299 Kč. Zašleme vám složenku a informace k platbě. Po zaplacení obdržíte 6 následujících čísel. objednávku zašlete na adresu: SNOW, 4. května 175, 755 01 Vsetín objednat můžete také na : www.snowmag.cz

062-LYŽAŘSTVÍ

9.2.2004 9:53

Stránka 66

příloha Svazu lyžařů ČR

66

TEXT: TOMÁŠ MACEK (MF DNES) FOTO: PAVEL LANDA

VALENTA:

vítězství k půlročním narozeninám

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

Když Aleš Valenta vítězí, tak ve Fernie. Platilo to vloni, stejné je to letos. Závod Světového poháru vyhrál akrobatický skokan opět v kanadském středisku. Jak? „Já ani nevím,“ smál se. „Pavel Landa do mě svrchu šťouchnul a pak už jsem jen letěl.“ Forma olympijského vítěze stoupala s každým závodem. Od listopadové deprese, přes vánoční nejistotu až k lednovému triumfu. Do sezony vstoupil poprvé jako ženatý muž a otec syna. „Už umím převlékat mimino, mýt, krmit. Jsme s Elen jako dvě mámy,“ chválil na podzim sebe i manželku. Zároveň sliboval: podzimní přípravu tentokrát nepodcením. Už nebude vyhlížet na ledovci v Söldenu, jestli se vyčasí. Raději vyrazí do finské Ruky, tam jim slíbili ideální podmínky a vlídné počasí. Ale sliby chyby, říká se. „Vlek nejezdil, můstky nebyly postavené. Makali jsme na nich sami. Připadal jsem si jak na pracovním táboře,“ zlobil se Valenta v Ruce. Nespolupracovala ani příroda,

silný vítr znemožnil trénink trojných salt. „Za tři týdny jsem skočil jen šest trojáků. To je jako nic,“ spočítal. Na nácvik svého exkluzivního skoku Ledový dech mohl zapomenout. Ještě začátkem ledna trpěl na americkém turné nejistotou. „Chyběla mi rutina. Nemyslel jsem na to, abych měl ruce u těla a nohy napjaté. Chtěl jsem jediné: nějak to skočit.“ Navíc trpěl mrazem. Minus třicet stupňů v Tremblantu a minus dvacet v Lake Placid bylo pro teplomilného Valentu utrpením. „Nedivím se, že diváci zůstali doma. Já bych taky nevylezl ven, kdybych nemusel,“ řekl. Přesto v Lake Placid skončil druhý, naznačil přicházející formu. O týden později triumfoval ve Fernie! Za dva skoky dostal 250,53 bodu, jen o půldruhého bodu zaostal za nejlepším světovým výkonem sezony. „Konečně je pohoda. Zase skáču, co chci,“ liboval si. Kanaďana Omischla, vedoucího muže Světového poháru, porazil na jeho domácí půdě. „Bylo jen minus deset, to se dalo vydržet. Na můstku jsem se utěšoval tím, že za týden už budu na Havaji,“ vtipkoval. Na havajských plážích si plánoval regeneraci před závodem v Číně. Vítězství z Fernie věnoval synovi Denisovi k narozeninám. K jakým? „No přece k půlročním.“

NEJLEPŠÍ TŘI VE FERNIE: zleva druhý Kanaďan Omischl, vítězný Valenta a třetí Kanaďan Blais.

Celou zimu však s Denisem hned tak nestráví. „Asi budu závodit až do olympiády v Turíně,“ připouští třicetiletý Valenta. Už letos ho závodníci v Ruce zvolili za svého mluvčího. „V tomhle cirkusu holt už patřím k nejstarším,“ připouští. Někteří členové Eurotýmu dokonce akrobata přesvědčovali, aby se stal jejich koučem. „Hoši, kurnik, ještě nejsem tak starej,“ okřikl je.

062-LYŽAŘSTVÍ

9.2.2004 9:53

Stránka 67

67

Partner rubriky

lyžařský doktor V. Zeptejte se lyžařského doktora! Lyžařská ordinace a poradna pro lyžaře, kteří chtějí „zdravě“ lyžovat.

HLEDÁNÍ OSTROSTI A DRŽENÍ Co nejlepší držení na tvrdém sněhu a ledu nedává generacím lyžařů spát. Dnes už běžným řešením, jímž jsme se podrobně zabývali, je úhlování spolu s precizním doladěním tuningem. Je možné, že ani zde nejsme na konci možností. Když svého času známý trenér Milan Trnka, prapůvodně vyučený soustružník a tedy fachman, studoval přípravu rychlobruslařských nožů, odnesl si poznatek, o kolik jsou prý tito sportovci v tomto směru před lyžaři – přinejmenším výkonnostními závodníky. Zvýšení tvrdosti materiálu hran se nezdá být cestou. Příliš tvrdá hrana je jak křehká, tak obtížně opracovatelná (Fischerova vytvrzená Plasma Edge, od níž mimochodem skoro úplně odešel, s tvrdostí přes 60 HRC se velice blížila tvrdosti pilníků). Zušlechtění materiálu je možné a do určité míry se i děje (chrom apod.), jde však taky o cenu.

ICE Zajímavé jsou nápady snažící se překonat klasickou hladkou hranu. Před zhruba deseti lety se objevil americký patent s názvem ICE. Jeho principem byla jemná drážka vyfrézovaná na spodní ploše hrany v její střední části tak, aby okraj hrany působil při zahranění jako ostrý břit, perfektně se zakusující do ledu. Úpravu provádělo několik servisů v alpských zemích i v Americe, ICE údajně stála i za úspěchy Marca Girardelliho, ale po nějaké době se po ní zem slehla.

ností si netroufám odhadnout, nakolik je SKIBO edge nosným nápadem a nakolik novinkou, jež postupně vyšumí,“ napsali jsme loni. Dnes se zdá, že mnoho nepokročila.

Nejlepší držák = carver Velkým trumfem držení je totiž už samotná kratší vykrojená lyže. Skutečnost, že ideálně prohnutá lyže se dokáže celou aktivní délkou hrany doslova zakousnout do sněhové podložky, spolu s vysokými hodnotami torzní tuhosti a zvýšeným postavením lyžaře, umožňuje držení dříve nedosažitelné. Zatímco dříve platil na led co nejkratší záběr, protože jinak se lyže „utrhla“ a oddrncala přes hranu z oblouku, lze na dnešní kvalitně připravené lyži bezpečně kroužit i po plotnách, s nimiž kdysi obtížně bojovali i dobří závodníci. Rolby vybavené frézami navíc případný led každý večer rozrušují a kvalitně vyrobený a zpracovaný technický sníh sice vytváří pistu tvrdou, ne však doslova ledovou. Řešením se tedy momentálně nejeví nějaký převratný objev, nýbrž pečlivá údržba a příprava lyží. Pokud vám na svém lyžování záleží, nešiďte ji. Nechte brousit, bruste, leštěte a mažte. Stojí to za to. Na svahu se vám vše vrátí. Ivan Sosna Nebojte se odklonit Občas se mezi experty objevuje tendence pojímat co nejmenší odklonění hrany

SKIBO EDGE

jako určitou vizitku lyžařovy zdatnosti. (Je živené i informacemi, jak který světový borec má slalomky s hranami do absolutní roviny se skluznicí, a obecnou zásadou, že pro méně pokročilé se kvůli tolerantnosti odkloňuje více.) To je ale

Zledovatělý povrch dovede proměnit i lehčí svah v těžko zdolatelnou překážku, budící u většiny lyžařů zasloužený respekt. Je to povrch, který neodpouští chyby a nemilosrdně třídí lyžaře na většinu, která opatrně sešoupává svah, a na menšinu technicky zdatných odvážlivců, kteří tuto výzvu vítají. Abychom se mohli přidat do skupiny těch šťastnějších, je potřeba znát pár triků jak na to. Předem je však potřeba zdůraznit, že pokud chceme uspět na zledovatělých sjezdovkách, musíme být schopni za normálních sněhových podmínek zdolávat v krátkých obloucích i strmější svahy. Pokud toto nezvládáme, je pro nás bezpečnější se těmto sjezdovkám prozatím vyhnout. Krátké, rychle navazované oblouky jsou na ledu nejúčinnější. Jízda v dlouhých obloucích je těžší. Hned na začátku oblouku lyže silně zahraníme naklopením kolen směrem dovnitř oblouku. Zahranění musí být krátké a agresivní, se silným zatížením vnější lyže. Pokud zůstaneme na hraně déle nebo pokud zatížíme více i vnitřní lyži, dojde k podklouznutí lyží. Horní polovina těla by měla zůstat klidná, bez zbytečných pohybů do stran. Je potřeba zůstat předozadně vyvážen ve středu lyže, abychom při záběru využili celou délku hran. Pozor na obavy z uklouznutí, které vedou většinou k přiklonění celého těla ke svahu a tím i k naplnění nechtěného. Nezapomínejme na pravidelnou údržbu lyží s broušením hran.

jednostranné zjednodušení. Podle dostupných informací se i ve špičkovém světovém lyžování podle okolností obřačky brousí třeba i na 1,5į od skluznice! Při skutečně rychlé jízdě je bazírování na „expertních“ 0,5į nesmysl – viz sjezdovky

Jízda na zledovatělém svahu patří mezi nejnáročnější prověření našich lyžařských dovedností. Tak držím palce.

a superobřačky. Mohu potvrdit, že zvýšené odklonění dělá i z echt závodní obřákové speciálky lyži překvapivě milou a příjemnou. Vše lze „dohonit“ podbrou-

Doktor

šením z boku – 87° by mělo bohatě stačit. Vnitřní lyže s větším odkloněním půjde také při moderní obounohé jízdě snáze do oblouku. Jít zkusmo na větší odkloně-

SNOWdoktor připravuje Zdeněk Černík, člen metodické komise APUL

ní, třeba jen před novým strukturováním skluznice (při něm lze původně menší

www.apul.cz

úhel vrátit) rozhodně stojí za to.

Máte problém? Otázku? Pište nám na redakce@snowmag.cz

ČÍSLO 13 / 2004 SNOW

Nejnovějším hitem v této oblasti je hrana opatřená speciálními „zuby“ na principu nože na chleba. O této Skibo Edge jsme podrobně referovali loni na jaře (SNOW č. 5, duben 2003, str. 14). Připomeňme, že ve středu lyže v délce asi 50 cm vytvoří v hraně speciální bruska 0,3 až 0,5 mm hluboké a 37 mm dlouhé „zuby“. Jejich životnost je podle tvrzení servisů až 11x delší než u klasického ostří, měly by tedy skutečně vystačit na celou sezonu běžného lyžaře. Tato úprava má zajišťovat držení na tvrdém i v případě zanedbané „ostatní“ hrany. Přes poměrně značnou internetovou ofenzívu zůstává lyžařský svět silně zdrženlivý. „Na základě omezených zkuše-

Při jízdě na tvrdém, zledovatělém povrchu mně v oblouku podkluzují lyže, přestože jsou nové a ze servisu nabroušené. Je nějaká zvláštní technika pro jízdu na zledovatělých sjezdovkách? Václav Slabý, Brno

062-LYŽAŘSTVÍ

9.2.2004 9:53

Stránka 68

68

příloha Svazu lyžařů ČR

TEXT: TOMÁŠ MACEK (MF DNES) FOTO: AGS PROMOTION

NENÁVIDĚT PUŠKU?

NIKDY!

CO SE ČECHŮM VYBAVÍ, KDYŽ SE ŘEKNE BIATLON? Kateřina Holubcová! Sedmadvacetiletá blondýna udělala pro popularitu své disciplíny víc než kdokoliv před ní. Půvabná vdaná paní, která zve návštěvy na špenátové lasagne. Taková je jedna její tvář. Ta druhá? Říkají jí Generál v sukních. „Už nejsem tak tvrdohlavá jako dřív,“ namítá. Velká ctižádost jí však zůstala. Vloni dovedla střílející lyžařku z Jablonce až na světový trůn.

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

Kateřina Holubcová narozena: 28. června 1976 v Ústí nad Labem bydliště: Jablonec, panelákový byt 3+1 výška: 168 cm váha: 57 kg stav: vdaná, manžel Tomáš je reprezentantem v biatlonu klub: SKP Jablonec nad Nisou trenér: Vlastimil Jakeš výbava: lyže Madshus, boty Alpina, hole Exel, puška Anschütz, oblečení Swix sportovní vzor: lyžařka Maria Mattikainenová lidský vzor: nikdo na světě není dokonalý, člověk by měl být především sám sebou vzdělání: maturita na sportovním gymnáziu cizí jazyky: angličtina, němčina koníčky: nákupy, literatura, vaření oblíbená hudba: od každého něco, teď zrovna Reamon, Dido, Annie Lennox, Pink Floyd, U2, Robbie Williams oblíbené jídlo: česká kuchyně, těstoviny, pizza - a jsem ulítlá na sladké buchty oblíbené pití: bílý tramín oblíbený politik: do těch moc nevidím, i když Klaus jako prezident mi sedí největší sportovní úspěch: zlatá a bronzová medaile na mistrovství světa 2003 v biatlonu největší životní úspěch: že jsem v 27 letech zdravá, spokojená a šťastně vdaná největší životní neúspěch: maturita, kterou jsem udělala až napodruhé, protože napoprvé jsem neprošla z češtiny a teorie sportu

Žena a puška. Jde to vůbec dohromady? S tím nemám problém. Dnes se ženské snaží vyrovnat chlapům, dokonce i boxujou. I když box bych nedělala. Jednak

na něj nemám postavu a pak: moc dívčí mi vážně nepřipadá.

Jinak jsi emancipovaná? V podstatě ano.

Proč sis vybrala právě biatlon? Do osmi let jsem byla gymnastkou, než trenér našim vysvětlil, že nebudu dost ohebná. Pak mě na biatlon navnadila někdejší reprezentantka Jana Kulhavá, když byla na besedě u nás ve škole.

Vzpomeneš si, kdy jsi poprvé střílela? Asi v deseti na školní půdě. Trenér Míra Moučka říkal: vyzkouším tě. Z deseti metrů jsem se trefovala do plechovek. Jo, to bude dobrý, povídal potom.

9.2.2004 9:53

Stránka 69

»

»

062-LYŽAŘSTVÍ

69

Trefila. A zase. Znovu. I poslední, dvacátý terč se zbarví do běla! Kateřina Holubcová si hodí pušku na ramena, letí do stopy. Ještě dva a půl kilometru. A pak…

A jela jsi závody. Nejdřív jsem je jen běžela, na suchu. Říkalo se jim Dukelské závody branné zdatnosti. Musela jsem taky házet granátem, což byl větší problém než ta vzduchovka. Já nejsem házečka. Už s krikeťákem jsem měla ve škole hrozné trable.

Oddechla sis, že v biatlonu žádné granáty nejsou?

dělám, jenže zároveň se považuju za rodinný typ. Já a armáda? Ženy mají větší pud sebezáchovy, to by mohla být moje výhoda. Ale kdo ví, jak to na vojně chodí. Chovají se tam chlapi k ženám rovnocenně? Těžko.

Střílí také myslivci. K nim by ses dala?

To jo. Tehdy, v žácích, jsme pušku ještě ani netahali na zádech. Byla připravená na stojanu u střelnice.

Proč? Střílí na zvířata. Já mám zvířata ráda. Vadí mi i Velká pardubická, nemůžu se koukat, jak tam ty koníčky padají. Když jsem chodila na základku, chtěla jsem pracovat v Zoo.

Už jsi ji někdy nenáviděla?

Pořád do Zoo chodíváš?

Nikdy. Naopak, hned svoji první jsem si zamilovala. Měla jsem na ní samolepku a kovovou destičku se jménem.

Občas. Libereckou už známe nazpaměť, tak jsme se s Tomíkem, mým manželem, rozjeli na Safari do Dvora Králové.

Máš ráda i kovbojky, akční filmy? Moc ne. Jen jeden, o snajprech, mi poslední dobou připadal zajímavý.

Mohla bys být snajprem? V žádném případě. Po lidech bych nedokázala střílet. Jedině po zlých. Ale kdo by mi dokázal, že jsou opravdu zlí?

Takže ani armádní kariéra tě neláká? Přihlásila by ses na misi do Iráku? Ne! Natolik emancipovaná zase nejsem. Dokážu být na sebe tvrdá v práci, kterou

JSEM CELÝ TÁTA

A co lyže? I ty jsi od malička milovala? Jako tu pušku? Ty taky. Proto jsem se v páté třídě při náboru na sportovní školu nestala atletkou, když mi táta dal vybrat. Přitom osmistovku a patnáctistovku jsem běhala docela dobře.

Nasadíš si i sjezdovky? Deset let jsem na nich nestála, od mala vyhrávají běžky. I když vyrazím na jaře

ZLATÝ DEN V SIBIŘSKÉM MRAZU

ČÍSLO 13 / 2004 SNOW

Chanty Mansijsk, vytrvalostní závod na světovém šampionátu 2003. Trefila. A zase. Znovu. I poslední, dvacátý terč se zbarví do běla! Kateřina Holubcová si hodí pušku na ramena, letí do stopy. Ještě dva a půl kilometru. A pak? Tuší, že se děje něco neuvěřitelného. Běží si pro zlato? „Makej, ale nepřežeň to,“ říká sama sobě. Před Běloruskou Olenou Zubrilovovovou, poslední zbylou soupeřkou, vede o třináct sekund. Ale ztrácí je. Fotobuňka na posledním mezičase ukazuje, že už o dvě sekundy zaostává. Český tým si může vykřičet plíce. „Jedete na stejno. Zubrilova před cílem spadla. Dokážeš to,“ ženou ji do cíle. Běloruska startovala před ní. Při sjezdu s kopečku, pouhých 200 m před cílem, zahranila, padla tváří do sněhu, sbírala se ze země. To je šance. Cíl. Holubcová se otáčí za světelnou tabulí. Co uvidí? Je tam jednička! Září u jejího jména. „Zlato, to je boží,“ rozesměje se úlevou. Skočí na ni Francouzka Silvie Becaertová, první gratulantka. Přibíhá trenér Vlastimil Jakeš, objímá svěřenku, která mu říká: „Jsme mistří světa, víš to?“ Asistent trenéra Jiří Holubec chytne před českou buňkou šampionku do náručí a hlásí: „Už vám ji nesu.“ Kanonáda šampaňského následuje. Kdo by tomu ještě před dvěma hodinami věřil? Nemocná Holubcová kráčela na start se sebezapřením. O den dříve ani netrénovala. Bolelo ji v krku, mandle natekly, ulehla do postele. Lila do sebe litry horkého čaje a polykala česnek, který šéftrenér Levora sehnal ve městě. „Nejezdi, lež. Co když je to angina pectoris?“ vzkazovala na dálku maminka-zdravotnice. Nakonec rodičům slíbila: „Když mi bude na trati špatně, zabalím to.“ Nic takového naštěstí neudělala. Bylo jí dobře. Přímo nádherně. „Taťka mi teď do telefonu povídal, že ti mám dát hubana,“ směje se po závodě Jakeš a políbí Holubcovou. Od servismanů se okamžitě sborem ozývá: „Mně to taťka říkal taky!“ Na nejvyšším stupni poslouchá českou hymnu. Nepláče. „Ale když jsem pozorovala, jak jsou všichni kolem mě štěstím bez sebe, trenér i servismani, úplně mě to vzalo,“ přizná. Manžel Tomáš nazítří závodí, brzy jde spát. Chce s ním být solidární. Ale zároveň chce slavit. „Zlatá možná budu jen jednou za život,“ řekne a vyrazí do víru sibiřského velkoměsta. Ještě předtím však dá Tomášovi pod polštář svoji zlatou mediali. „Aby ti nebylo smutno. A aby se tě taky drželo štěstí,“ povídá. Vrací se dlouho po půlnoci. Dopoledne pak stojí v koupelně, ruce namočené ve vodě a pere kombinézu. „Ještě si musím vyčistit boty a trochu uklidit pokoj,“ plánuje. Vrací se do normálu. Ačkoliv... To slovo pro ni ztratilo význam.

062-LYŽAŘSTVÍ

9.2.2004 9:53

Stránka 70

70

příloha Svazu lyžařů ČR

do Alp, jdu radši na běžky. Jen tak, na výlet. S baťůžkem a se svačinou na zádech.

s miminem Světové poháry. Uvažuju, že to jde. Ale jen finančně opravdu zabezpečeným lyžařkám.

Courat se na lyžích a nehonit čas? Děláš to často?

Což ty nejsi. Sponzoři se nehrnou.

Ale samým štěstím jsi nebrečela. Kdy naposledy jsi byla dojatá až k slzám?

Naposledy na Štědrý den. Bylo suprové počasí. Minus deset, azuro, s Tomíkem jsme si užívali.

Nemám 60–80 eur, abych na závodech platila ubytování další osobě, která hlídá dítě a jezdí se mnou. Nejsem chudá, ale tohle by bylo moc.

Ježiš, nevím. Nejsem ten typ. Možná to přijde, až se mi narodí první mimčo. Zatím brečím spíš ze smutku a zklamání.

Prostě dokonalá zimní romantika. Přesně. Představovala jsem si, že jsem jako ve filmu S tebou mě baví svět, a tetelila se blahem z krásného počasí.

Co budeš dělat za deset let? To mi bude sedmatřicet. Chtěla bych mít dvě děti. Budu je učit lyžovat, užívat si rodinného života, pomáhat našim ve firmě.

Máš organizační talent? Maminka říká, že jsem celý táta – a táta ho má velikánský.

Je majitelem malé tiskárny. Už sis vyzkoušela, co všechno jeho podnikání obnáší? Před třemi lety, když s firmou začínal a nestíhal, jsme mu chodívali pomáhat s knihařinou, třeba i do jedenácti do večera. Teď jsem podílníkem. Skoro všechny peníze, co jsem vloni vyhrála, jsem vložila do firmy.

Mohla bys zůstat doma jako žena v domácnosti. Vařím ráda, ale pořád jen stát u sporáku? Brr. Nebo vyšívat, zašívat, plést? Vždyť to ani pořádně neumím, Tomík si nášivky přidělává sám.

S čím ti ještě pomáhá?

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

Chodí nakupovat, uvaří smažák nebo palačinky, stírá podlahy. S těma plovoucíma jsme si naběhli, musí se stírat každý druhý den.

Už dlouho plánuješ, že u biatlonu vydržíš do olympijských her v Turíně 2006... … a pak se uvidí. Já vím. Turín je zatím lajna.

Říkala jsi, že nebudeš závodící matkou jako Kateřina Neumannová. Nezměnila jsi názor? Najednou koukám, jak holky chovají děti a při tom válí. Nejen Katka. Andrea Grašičová závodila dva a půl měsíce po porodu, Liv-Grete Poiréeová vyhrává

POPRAT SE S KRIZÍ

Zlatou medaili z mistrovství světa máš doma v šuplíku. Kolik peněz a dřiny se v ní skrývá? Statisíce korun, moc dřiny a obětování mých rodičů i všech, co mě trénovali. Vždyť já čekala na titul do sedmadvaceti. Dávno byl mým velkým snem, který jsem se ani neodvážila vyslovit nahlas. Vzpomínám, jak nám trenér Vlastík Jakeš vždycky říkal: Hele, děvčata, medaile visí vysoko, musíme víc dřít.

Pak přišel vytrvalostní závod v Chanty Mansijsku, projela jsi cílem a uviděla u svého jména jedničku. To byl báječný pocit. Balzám na duši, štěstí, úleva.

A trochu šok? Šokovaná jsem byla spíš tři dny předtím,

z bronzové medaile ve sprintu. Potom už jsem byla jen šťastná.

To bylo docela nedávno, že? Na začátku téhle sezony jsem byla hodně dole. Nejhůř mi bylo po sprintu v Hochfilzenu, když jsem střílela stojku za čtyři. Tehdy došlo i na slzy.

Vystřízlivěla jsi z loňské euforie? Vystřízlivěla? To není správné slovo. Nežila jsem po mistrovství světa ve vzdušných zámcích. Počítala jsem s tím, že po skvělé sezoně mi ta další nemusí vyjít. Měla jsem novou pažbu a flintu, dlouho se s nimi potýkala. Občas krize sedne na každého. Pak se s ní musíš poprat.

Čemu ses letos nejvíc naučila? Trpělivosti. Bojovala jsem, neházela flintu do žita.

Vidíš, zase jsme u té pušky. Prochází celým tvým životem. Určitě. Život je boj.

071-FISCHER

9.2.2004 12:16

Strรกnka 71

072-MODULY+ADRESAR

7.2.2004 13:31

Stránka 72

zelené stránky aktivního lyžaře ZIMA 2004: Víkendy pod Dachsteinem od 27.2., 3 a 4 denní, doprava bus lux, hotel***, polopenze, permanentka, transfery, delegát, od 4.690,-, dûti slevy ! Velikonoce: Moelltalsk˘ ledovec, 4 dny, doprava, transfery, hotel***+, polopenze, permanentka, delegát, od 7.690,- dûti 3.990,Pobyty – Rakousko, Itálie, ·v˘carsko v apartmánech, penzionech, hotelích Hotel PetrÛv pramen – Katschberg (Rakousko): 740,- Kã s polopenzí za osobu a den APT – Itálie, t˘den za osobu od 2.670,- Kã Nabídka pro skupiny – kompletní zaji‰tûní pobytÛ, lyÏování, ‰kolení… ·iroká nabídka pobytov˘ch kapacit v âR.

ČD Travel, V celnici 6, Praha 1, tel.: 224 239 464 a všechny pobočky

LAMPLLEHEN ČESKÝ HOTEL & RESTAURANT V ALPÁCH TEL.: +49 8650 / 844 MOBIL: +49160 8439493 Kedererweg 8, 83487 Marktschellenberg Zimní středisko Berchtesgaden – sjezdovky, snowboard, skialpinismus, běžky, turistika. Dáme Vám mapy, plánky sjezdovek, tipy na výlety a sportovní vyžití. Pošleme prospekt.

www.lampllehen.de rehak@lampllehen.de

ZIMA 2003/04 s CK HOLIDAY BRNO Lyžařské zájezdy do italských Dolomit a francouzských Savojských Alp za bezkonkurenční ceny od 6.390 Kč včetně dopravy a skipasu. Katalog zájezdÛ za‰leme zdarma! PasáÏ Alfa, Po‰tovská 8c, 602 00 Brno, tel./fax: 542 210 687, info@holiday-brno.cz OD Kotva, Nám. Republiky 8, 113 80 Praha, tel./fax: 224 217 521, praha@holiday-brno.cz Dolní námûstí 20-21, 746 01 Opava, tel./fax: 553 638 115, opava@holiday-brno.cz

www.holiday-brno.cz

www.WS-SKIRENT.cz

PŮJČOVNA – SERVIS –LYŽE – SNOWBOARDY SNOWKITING – KURZY, PŮJČOVNA SNOWBOARDING – výuka ZDARMA při zájezdu

na „TŘI LEDOVCE“ 23.–25. 4. a při „POSLEDNÍM SNĚHU“ 7.–9. 5. Praha 5, U hrušky 15, 257 219 505, 602 56 22 56 Kurzy windsurfingu a pobyty na Lago di Garda v létě.

MIMO BùÎNOU DISTRIBUâNÍ SÍË NA STÁNCÍCH KOUPÍTE SNOW V TùCHTO PRODEJNÁCH: BEROUN: JAN ·ÍRER-KOLA, V PLZE≈SKÉ BRÁNù 1, 311621355 ■ BOHUMÍN: MODEX SPORT, ·UNYCHELSKÁ 1159, 596014045 ■ BRNO: GEMMA, MENDLOVO NÁMùSTÍ 15A, 543216893 ■ SPORTCENTRUM, VELK¯ ·PALÍâEK-MEâOVÁ 2, 543237191, WWW.SPORTCENTRUM.ORG ■ HELIA TRADE BRNO, ÚVOZ 59/61, 541241291 ■ FREYTAG-BERNDT-PRODEJNA GEOKART, VACHOVA 8, 542216561 ■ SKICENTRUM, JANA BABÁKA 9, 541245853 ■ MM SKICENTRUM, BRECHTOVA 7, 548 522 422 ■ ZDENùK TU·LA, NÁM. SVOBODY 10, 542 219 331 ■ BUâOVICE: MICHAL âASTULÍK - CYKLOSPORT, LEGIONÁ¤SKÁ 130, 517380752 ■ âÁSLAV: BRAIER LUBO· SPORT-SERVIS, ÎIÎKOVO NÁMùSTÍ 164, 327316932 ■ âESKÉ BUDùJOVICE: SPORT BP S.R.O., SOKOLSK¯ OSTROV 1, 387318439, WWW.SPORTBP.CZ ■ âESK¯ Tù·ÍN: SPORTCENTRUM, NÁDRAÎNÍ 17, 558712147, WWW.SPORTCENTRUM.ORG ■ DOBRU·KA: RM SPORT, KOSTELNÍ 7, 494621652, WWW.RM-SPORT.CZ ■ HARRACHOV: SPORT âERMÁK, SPOL. S R.O., HARRACHOV 622, 401 529 827 ■ HAVLÍâKÒV BROD: SPORT CENTRUM K2, HAVLÍâKOVA 3305, 569425245 ■ HODONÍN: MATES SPORT, NÁRODNÍ T¤. 15, 518343933 ■ HORKA U STARÉ PAKY: SKI SPORT HORKA, HORKA 3, 481595009 ■ HOSTIVICE: ZDENùK STANùK - SPORTSERVIS, 17. LISTOPADU 807, 220981252 ■ HRADEC KRÁLOVÉ: ALPINUS- OBCHODNÍ CENTRUM FUTURUM, BRNùNSKÁ 1825/23A, 495271445 ■ FUN SPORT HK S.R.O., MASARYKOVO NÁM. 581, 495514037 ■ KB SPORT HK, POSPÍ·ILOVA 281, 495760302, WWW.KBSPORT.CZ ■ RM SPORT, GOâÁROVA 504, 495533030, WWW.RM-SPORT.CZ ■ SKI SPORT DRAHORÁD, HABRMANOVA 166, 603247789 ■ UNIVERZITA H. K. - UNIVERZITNÍ KNIHOVNA, VÍTA NEJEDLÉHO 573 ■ HRONOV: KT SPORT, T.G.MASARYKA 24, 491481155 ■ CHOCE≈: SKIMEN 2 S.R.O., T.G.M. 265, 465473375 ■ CHOMUTOV: KOLA DVO¤ÁK, UL. KAROLINY SVùTLÉ 1934, 474625555, WWW.KOLA-DVORAK.CZ ■ JAROMù¤: ACTIVE SPORT, MAëARSKÁ 656, 491815170 ■ JIâÍN: MAXI-SPORT JIâÍN, ROBOUSY 149, 602742256 ■ JILEMNICE: INTERSPORT, DOLENÍ 54, 481541253 ■ KARLOVY VARY: SKI SERVIS-SPORT, MOSKEVSKÁ 40, 353225604 ■ HUDY SPORT KARLOVY VARY, ZÁPADNÍ 11, 353222360 ■ KARVINÁ: SPORTCENTRUM, NÁM. T.G.MASARYKA 67, 596315352, WWW.SPORTCENTRUM.ORG ■ KLADNO: KOHOUT SPORT, J. VRBY 563, 312682950 ■ KLATOVY: CYKLOSPORT OK, KPT. JARO·E 43, 376310531 ■ KOLÍN: SPORT SERVIS MONTANA, JAROMÍR VYSKOâIL, KMOCHOVA 406, 321728718 ■ KRNOV: BIVAK SPORT, HLAVNÍ NÁM. 14, 554615912 ■ KYJOV: MATES SPORT, DOBROVSKÉHO 621, 518611837 ■ MICHAL âASTULÍK - CYKLOSPORT, SVATOBORSKÁ 19, 518613624 ■ LIBEREC: KH SPORT, PRAÎSKÁ 376/36A, 485105732 ■ DRAPA SPORT NISA CENTER, UL. â. MLÁDEÎE 456, 482739013 ■ LESSKOL S.R.O., FR¯DLANTSKÁ 209 ■ LITOMù¤ICE, CYKLO & HOBBY S.R.O., MICHALSKÁ 1, 416734285 ■ LITOMY·L: DÒM SPORTU STRATÍLEK, SMETANOVO NÁM.91, 461615766 ■ PEAK SPORT, ·MILOVSKÉHO 197 ■ MARIÁNSKÉ LÁZNù: SPORT SHOP, SKALNÍKOVA 471, 354621555 ■ MOST: MARATHON SPORT, FR. HALASE 1200, 476705182 ■ APOLLO SPORT- MARCEL STRYCH, RUDOLTICKÁ 1706 (TESCO), 476444557, WWW.APOLLOSPORT.CZ ■ OLOMOUC: SPORTCENTRUM, HORNÍ NÁMùSTÍ 13, 585221203, WWW.SPORTCENTRUM.ORG ■ TITTY TWISTER, DENISOVA 28, 585226701, WWW.TITTYTWISTER.CZ ■ BOARDSHOP HOBA, DOBROVSKÉHO 33, 585229723 ■ GM SPORT, LAZECKÁ 115, 585220897 ■ HELIA TRADE OLOMOUC, I.P. PAVLOVA 116, 585438651 ■ DAGMAR JOCHCOVÁ - HORTEZ, 8. KVùTNA 16, 585226065 ■ OSTRAVA: HELIA TRADE, PORUBSKÁ 708, 596920226 ■ ING. PETR MADEJA - SKI CENTRUM, 28. ¤ÍJNA 227, 595626322 ■ OSTROÎSKÁ NOVÁ VES: MILO· GAVALA SPORT, NA ROLÁCH 413, 572598598, WWW.GAVALASPORT.CZ ■ PÍSEK: INTERSPORT PÍSEK, AL·OVO NÁM.16, 382213781 ■ PLZE≈: SERVIS SPORT âervenka, Habrmannovo nám. 2, 377264990 ■ SUNBOW, NÁM. REPUBLIKY 22, 377222324 ■ HANNAH CZECH, A.S., AMERICKÁ 54, P.O.BOX 321, 379200111, WWW.HANNAH.CZ ■ PRAHA 1: INTERBIKE PRAHA, RYBNÁ 14/682, 221844388, WWW.INTERBIKE.CZ ■ PINOCCHIO VIAGGI S.R.O., VODIâKOVA 30, PASÁÎ DIVADLA ABC, 224162365 ■ CK CONTI, JIND¤I·SKÁ 30, 224230120, WWW.CKCONTI.CZ ■ SPORT-S, VÁCLAVSKÉ NÁM. 48, 296301695 ■ HUDY SPORT, NA PER·T¯Nù 14, 224218600 ■ KIWI SVùT MAP A PRÒVODCÒ, JUNGMANNOVA 23, 224948455, WWW.KIWICK.CZ ■ PRAHA 2: ZDENùK DOLEÎAL-DODOSPORT, NA ZDERAZE 5, 272769387, WWW.SKIKOMPLEX.CZ ■ SKI SURF SPORT SERVIS, V TÒNÍCH 11, 224942007 ■ PRAHA 3: CYKLOPRAG PRAHA S.R.O., ¤ÍPSKÁ 27, 222522490 ■ PRAHA 4: HOFFI SURF SHOP, PODOLSKÉ NÁB¤EÎÍ-ÎLUTÉ LÁZNù, 244 466 841, WWW.HOFFI.CZ ■ SKOL SLAVOJ VY·EHRAD, NÁM. HRDINÒ 16, 261218737, WWW.SKIFRANCE.CZ ■ SPORTCENTRUM, K¤ESOMYSLOVA 19, 241404444 ■ HAPPY SPORT, KOTORSKÁ 1598, 241 403 943, WWW.HAPPYSPORT.CZ ■ PRAHA 5: JÍZDNÍ KOLA "U ANDùLA", NA BùLIDLE 31, 257315125 ■ SPORT U ANDùLA, NÁDRAÎNÍ 116, 257326166 ■ A-Z SPORT, LIDICKÁ 7, 257315054 ■ PRAHA 5 - RADOTÍN: SKISERVIS RADOTÍN, TOPASOVÁ 5/747, 257913063, WWW.SKISERVIS.CZ ■ PRAHA 6: HAPPY SPORT, NÁRODNÍ OBRANY 16, 224 325 560, WWW.HAPPYSPORT.CZ ■ BIL-SPORT, SKICENTRUM VELESLAVÍN, POD DVOREM 13, 235366524 ■ PRAHA 7: TOMÁ· HEYROVSK¯-SKISERVIS, FR. K¤ÍÎKA 12, 220571215 ■ PRAHA 9: SKI & CYKLO SPORT "NA HARFù", âESKOMORAVSKÁ 41, 284811212, WWW.SPORTNAHARFE.CZ ■ HAPPY SPORT, BERANOV¯CH 125, 286 920 112, WWW.HAPPYSPORT.CZ ■ PRAHA 10: PEKSPORT, VR·OVICKÁ 466, 271720893 ■ PRAHA 10-·TùRBOHOLY: SPORT A MÓDA S.R.O. (HERVIS SPORT), EUROPARK-NÁKUPNÍ ULICE 389/2, 234672264 ■ P¤EROV: MAJÁK TOP TRAVEL AGENCY, KRATOCHVÍLOVA 17, 581219912, WWW.MAJAKTOP.CZ ■ ROKYTNICE NAD JIZEROU: SKI SPORT-J. NECHANICK¯, V. SVAT¯, â.P. 3, 481522402 ■ ROÎNOV POD RADHO·TùM: PEMI OUTDOOR SPORT, PALACKÉHO 2191, 571655154 ■ STARÉ SPLAVY: SPORT PAUDERA, KRÁLE VÁCLAVA 120, 487873275 ■ ·PINDLERÒV ML¯N: SKI SPORT HORKA, BED¤ICHOV 119, 499422111 ■ ·UMPERK: HAS BIKE V.O.S., LIDICKÁ 51, 583217182 ■ TÁBOR: SKI CENTRUM TÁBOR, JAN JIRÁK, BECHY≈SKÁ 398, 381251369 ■ T¤INEC: SPORT CENTRUM, NÁM. SVOBODY 528, 685221203, WWW.SPORTCENTRUM.ORG ■ GAMI SPORT, KOPERNÍKOVA 1160, 558326246 ■ UHERSKÉ HRADI·Tù: JAMI SPORT, S.R.O., FRANTI·KÁNSKÁ 1240, 572540846 ■ ÚSTÍ NAD LABEM: V+K SPORT SKI&BIKE, VANÍâKOVA 1, 475200210 ■ APOLLO SPORT, REVOLUâNÍ 10, 475211894, WWW.APOLLOSPORT.CZ ■ ÚSTÍ N. ORLICÍ: RM SPORT, T. G. MASARYKOVA 113, 465527900, WWW.RM-SPORT.CZ ■ VALA·SKÉ MEZI¤ÍâÍ: SONUS SPORT SERVIS, SOKOLSKÁ 1267, 571611799 ■ VRCHLABÍ: TOMÁ· KUNâÍK-SKI VELKOOBCHOD, NÁDRAÎNÍ 472, 499 402 343 ■ ZEMAN A SPOL. S R.O.-·PINDL SPORT, KRKONO·SKÁ 32, 499421224 ■ VSETÍN: INTERSPORT ANDùL, ÎEROTÍNOVA 1321, 571 415 368 ■ ZLÍN: ORLITA S.R.O., P¤ÍLUKY 131, 577214066 ■ ÎAMBERK: SKI-ZÁMEâNÍK S.R.O., DLOUHO≈OVICE 51, 465612072, WWW.SKI-ZAMECNIK.CZ ■ ÎëÁR N. SÁZAVOU: K3 SPORT, HORNÍ 6, 566630333

073-INZERAT SWISS

9.2.2004 12:20

Stránka 73

Letní aktivity ve ‰v˘carském Wallisu Matterhorn, Wallis

MySwitzerland.com

Objednejte si broÏuru Letní aktivity ve ‰v˘carském Wallisu jiÏ nyní. Obsahuje nejlep‰í letní tipy vãetnû letního lyÏování ve ‰v˘carském kantonu Wallis. Vychází ve spolupráci s magazínem SNOW v ãe‰tinû v dubnu 2004. Îádejte na: alena.koukalova@switzerland.com, fax: 222 513 685 Exkluzivní broÏura o rozsahu 32 stran Vám bude zaslána ZDARMA!

074-FLASH

6.2.2004 21:27

Stránka 74

Foto: Oleg Homola

SNOW, roãník III., ãíslo 13. SNOW – magazín pro lyÏe a snowboard (MK âR: E13878 ISSN: 1214-0007) vychází v mûsících záfií (2 x), fiíjen (2x), listopad, prosinec, leden a únor. Vydává Snow press s.r.o., Jasenická 1106, 755 01 Vsetín. Cena jednoho v˘tisku 69 Kã (99 Sk, 4 EUR), Extra ãísla 79 Kã. Normální celoroãní pfiedplatné (6 ãísel) 299 Kã. Objednávejte na 571411164, e-mailem na predplatne@snowmag.cz.

74

FLASH Prezidentem lyžař Lyžařský národ český má konečně i prvního lyžařského prezidenta. Jeho letošní snow turné proběhlo médii, takže snad každý si povšimnul, že pan prezident lyžoval na Slovensku a z alpských cílů si vybral švýcarský Davos. Navštívil ale i středočeský Monínec, příjemný areálek ležící nedaleko Sedlece – Prčice. Lyžováním tam strávil celý den. Od tajných agentů SNOW jsme se dověděli, že Václav Klaus prozatím nepropadl carvingu a preferuje přívratný oblouk,

který provádí s dokonalou elegancí klasiků. Fotka ostatně leccos napoví. Snowboardisty až tak nemusí. „Snowboarding je levicový sport“, řekl jako reakci na fakt, že místní snowboarďáci rozryli velkou sjezdovku nad Moníncem. Politické vzorce asi nejdou z mysli tak vysokého politika úplně vymazat. ps

www.opo.cz

SNOW ČÍSLO 13 / 2004

FLASH