SNOW 12 - leden-únor 2004

Stránka 1 21.1.2004 21:14 OBÁLKA 12 COMPLET

SNOW ČASOPIS PRO LYŽE & SNOWBOARD / LEDEN-ÚNOR 2004/ ČÍSLO 12 / HELISKIING

•

INFERNO RENNEN

•

KAROLÍNA SALAVCOVÁ

•

SLOVENSKO

004-AMER ATOMIC

10.1.2004 9:06

Strรกnka 4

005-STOPY

9.1.2004 15:01

Stránka 5

5

STOPY

STOPY Stránû pokreslené lyÏafisk˘mi stopami fieknou pozorovateli o druhém ãlovûku víc neÏ jiná setkání, protoÏe v pfiírodû dokáÏe ãlovûk míÀ neÏ v dobfie ovládaném nutkání konvence skr˘vat svou pravou tváfi. Ve stopách se dá ãíst… E. G. Wickenburg, ·edesát stran pra‰anu (1964), pfieklad Dr. Karel Danûk

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

Foto: © Hubert Walther

Je to roz‰ífien˘ omyl, podle nûhoÏ se lyÏuje proto, Ïe to ãlovûka tû‰í; nûktefií dokonce tvrdí, Ïe to pfiiná‰í zotavení, a to i víc neÏ letní rekreace! To je samozfiejmû scestné. LyÏovat se chodí proto, Ïe se chodí lyÏovat (…) a na lyÏích se jezdí právû proto, Ïe se jezdí na lyÏích.

006-KOMIX

9.1.2004 15:02

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

6

Stránka 6

007-GORE

10.1.2004 9:09

Strรกnka 7

008-CK FISCHER

10.1.2004 13:38

Strรกnka 8

9.1.2004 15:07

Stránka 9

focus: heliskiing 38

OBSAH

009-OBSAH

Heliskiing/-boarding Vzná‰et se helikoptérou daleko a vzhÛru za ãerstv˘m pra‰anem, do míst, kde se lidská stopa nepotká prostû jen proto, Ïe by tam nikdo po sv˘ch ne‰el ani nedo‰el. Do míst, kde doposud vládne fiád pfiírody, vysokohorské nespoutané divoãiny, vûãného tajemství, neprobádanosti. Kde ve‰keré dûní zaznamenává jen slonní pamûÈ obfiích ledovcÛ a nepfiístupn˘ch vrcholÛ. Odkud lze dolÛ uÏ jen svi‰tût na svém prknû ãi lyÏích, propojit sílu nepokofien˘ch hor s extází pra‰anového sjezdu a upadnout do nejkrásnûj‰ího bílého opojení, mimo ãas a prostor. To je heliskiing! Pfiijmûte na‰e pozvání do tûch nejluxusnûj‰ích lyÏafisk˘ch snÛ!

Foto: Zermatt Tourism

64 Inferno Rennen

LyÏafiská stfiediska rostou a rostou jako Otesánek. LyÏafii si to Ïádají. Sjezdové arény se proto propojují v labyrinty, které normální smrtelník nemá ‰anci bûhem t˘dne své lyÏafiské dovolené procestovat. Letos to bylo napfiíklad francouzské Paradiski. Která stfiediska pfiijdou na fiadu dal‰í?

Pekeln˘ závod - zhruba tak zní v pfiekladu název nejdel‰ího sjezdu svûta, témûfi 15kilometrového Inferna. Vedle adrenalinové studny je to i kaÏdoroãní oslava sjezdu a dlouh˘ch lyÏí, navíc s pûknû dlouhou tradicí. Nûco jako VasÛv bûh ve sjezdafiském provedení. I my jsme jej nav‰tívili.

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

20 Giganti

010-Z REDAKCE

10.1.2004 9:18

Stránka 10

ČÍSLO 12, ROČNÍK III

10

REDAKCE editor:

Daniel Winkler dan.winkler@snowmag.cz ‰éfredaktor:

Petr Socha petr.socha@snowmag.cz zástupce ‰éfredaktora:

Radek Holub radek.holub@snowmag.cz art director:

Eva Macháčková eva.machackova@altituda.cz grafik:

Petr Havelka

Rok 2004 – rok splnûn˘ch SNOW!

N

e vždy se vše povede. Obzvlášť, vstupují-li do hry neovlivnitelné živly, příroda. V předchozím čísle SNOW jsme na tomto místě mocně agitovali, abyste navštívili první závod

Světového poháru v Česku, dnes již každý ví, že navštívit nebylo co. Přesně řečeno, kdo a proč by navštěvoval jakékoli lyžařské středisko v době, kdy na jeho tratích vládne místo nejlepších světových lyžařek

SNOW ČÍSLO 12/ 2004

podzimní hněď a z nebe se snášejí provazy vody. Takový už je život. Nikdy nikomu nepošle svůj přesný program dopředu a každého bez výjimky nechá čekat až na hodinu h. Jednou to vyjde, podruhé ne. Jako ve sportu. Bez prohry by nemohla být výhra. Jaký by byl sport nudný, kdybychom zažívali samé remízy! Ztratil by smysl. Podobně by byl nudný a nesmyslný i život, kdyby za každým rohem jeho bludiště nebyla nová krajina, nové překvapení. Jednou veselé, podruhé smutné. Lyžařský Ježíšek nám vedle jednoho drobného špindlerovského zklamání ale nadělil i mnohá milá překvapení. Možná, že to udělal tak, aby za slzami nad Světovým pohárem přišly chvíle radosti nad úspěchy našich lyžařů a my zůstali vyrovnaní a v rovnováze, abychom nenarušili harmonii našich životních vlnovek. A nakonec i Příroda ukazuje, že svou hezkou tvář neudrží dlouho skrývat a už posílá na zem dostatek mrazu a sněhu. Jen houšť! Radostí by vám chtěl přispět i SNOW. Tentokráte vás vynese do říše lyžařských snů a ve svém hlavním tématickém bloku nechá pěkně z helikoptérového nadhledu nahlédnout na to, jak se lyžuje tam, kde nejsou vleky ani lanovky ani rolby. Jen prašan, prašan a prašan. Vedle toho vám podá další povánoční pamlsky, které snad také budou inspirovat vaši lyžařskou žádost a oproti těm vánočním přispějou pozitivně i vašemu tělu. Rok 2004 je tady. Přejeme vám všem nekonečné laviny štěstí nejen z lyžování, správný směr i v mlze, elagantní postoj a ladnou stopu, přebytek enrgie a zdraví, moře slunce a sněhu… Prostě rok (ako zo) SNOW!

STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI Ing. Miloš Vrba Ing. Roman Gric Mgr. Pavel Vinklát Pavel Zelenka Vítek Ludvík Michal Roba Ondra Tůma Filip Růžička Karel Hampl Tomáš Macek Karolína Pilařová Jana Vlková Michal Kreuter ADRESA REDAKCE: Husitská 90 130 00 Praha 3 – Žižkov redakce@snowmag.cz

alpské lyžování, materiál

Honza Schauer freeskiing, materiál

Petr Novotný telemarking, skitouring

Zdeněk Klučka sport

Michal Bulička sport, dobrodružství

DTP STUDIO Jasenická 1106 755 01 Vsetín 571411164

222780286

jazyková korektura:

POBOČNÁ REDAKCE: Jasenická 1106 755 01 Vsetín snow@altituda.cz

571411164

VYDÁVÁ: Snow Press, s. r. o. Jasenická 1106 755 01 Vsetín snow@snowmag.cz Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu pražské redakce. © 2004 Snow Press, s. r. o. © 2004 Altituda, s. r. o. Všechna práva vyhrazena. Snow a Snow revue jsou ochrannou známkou. Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s.p., odštěpný závod Přeprava Cena výtisku: 69 Kč (99 Sk) MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Vychází 8x ročně, toto číslo vyšlo v lednu 2004, další vyjde v únoru 2004 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso, s.r.o. Foto na titulní straně: Vítek Ludvík

PARTNEŘI:

www.rakousko.com

Petr Socha ŠÉFREDAKTOR SNOW

REDAKTOŘI Ivan Sosna

www.lyze-francie.com www.apul.cz

Radek Holub vedoucí v˘roby a distribuce:

Robert Bednařík robert.bednarik@snowmag.cz distribuce: Chcete-li prodávat SNOW ve své prodejně, volejte 571411164 nebo pište na distribuce@snowmag.cz inzerce: zajišťuje Altituda, s. r. o. Jasenická 1106, 755 01 Vsetín obchodní oddělení 571411164, 222780286 inzerce@snowmag.cz vedoucí inzerce:

ing. Jaroslav Mihal jaroslav.mihal@altituda.cz 777610757 produkãní inzerce:

Edita Procházková edita.prochazkova@altituda.cz 571422281 sekretariát vydavatelství

Martina Winklerová pfiedplatné: Předplatné objednávejte na adrese: Altituda - Snow Jasenická 1106, budova VaK 755 01 Vsetín : 571411164 fax: 571411164 predplatne@snowmag.cz www.snowmag.cz celoroční přeplatné 299 Kč, pro členy SLČR, APUL a AČS 250 Kč Ve vsetínské redakci provedeme změnu doručovací adresy, vyřídíme objednávky starších čísel a veškeré dotazy. Nepodepsané články v rubrice Market a články označené PR jsou placené reklamní články. autoři projektu: Daniel Winkler a Petr Socha

www.czech-ski.com

UZÁVĚRKU PRODLUŽUJE RED BULL

obléká redakci

011-ADIDAS SALOMON

10.1.2004 9:21

Strรกnka 11

012-MIX

10.1.2004 10:18

Stránka 12

tip

12

TEXT: RADEK HOLUB FOTO: TV ANDERMATT

Střediska

s magnetem na sníh

etošní začátek zimy opět potvrdil, že doba, kdy budeme poroučet větru, dešti a sněhu, je přinejmenším daleko. Ani sněžná děla nic nezmůžou, rozhodne-li se příroda trucovat. Jediným útočištěm lyžařů pak zůstávají ledovce, které však nápor lyžařů třeba o vánočních prázdninách nemohou zvládnout. Ale není třeba panikařit, jsou místa, která i v uplynulých rozmarných zimách oplývala sněhovým dostatkem.

L

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

Sulden – Itálie

Horská obec na úpatí masivní ledové hory Ortler (3.905 m) hostí první lyžaře pravidelně už koncem října. Přestože na lyžařských svazích nechová žádný ledovec, sněhová nadílka se sem snáší už v podzimní předsezoně. Příčinou této příhodné „jistoty“ je vhodně tvarovaný terén v náručí třiapůltisícovek a vysoká nadmořská výška sjezdovek. Ty nejvyšší mají start ve 3.250 m n. m. a kromě návratové tratě do střediska všechny ostatní vedou v polohách nad 2.600 m. Členitý terén se sjezdovkami všech barev obsluhují tři moderní 4sedačky, z čehož dvě poskytnou díky krytu pohodlí i v nepříznivém počasí. Ze Suldenu vozí lyžaře do areálu velkokapacitní kabina pro 220 osob. Stinnou stránkou sněhové spolehlivosti bývá jen tuhý mráz, který už v listopadu umí pěkně „praštit“. www.sulden.com

Andermatt – Švýcarsko

V centrálním Švýcarsku leží ve výšce 1.444 m n. m. středisko, které může nabídnout lyžování i v době, kdy jiná střediska ještě nebo už nefungují. Poloha v hlavním hřebeni Alp zabezpečuje, že ať jdou sněhové srážky do Alp ze severu či z jihu, spadnou i v Andermattu. Středisko není lyžařsky kompaktní, tři hlavní sjezdová místa nejsou vzájemně propojena. Svahy pod dvouapůltisícovým Winterhornem a dvouačtvrttisícovým Gütschem uspokojí především začátečníky a střední třídu, terény na Gemsstocku (2.963 m) pak i ty nejnáročnější. Obrovským žlabem se z něj vine náročná černá trať pokřtěná po legendárním švýcarském lyžaři Bernhardu Russim. Mimo ni Gemsstock skrývá i mnoho terénů pro milovníky prašanové jízdy. www.andermatt.ch

Kühtai – Rakousko

Nejvýše položené rakouské středisko (2.020 m) starosti se sněhem prakticky nezná. Sezóna trvá až do konce dubna a i ve sněhově hubených letech začíná už v prosinci, letos bylo v začátku sezóny jedním z mála fungujících rakouských středisek. Přestože jde o hotelovou vesnici, jako na sídlišti si tu hosté připadat nemohou, neboť jde vesměs o původní architekturu. Jeden z dnešních hotelů navštěvoval už císař Franz Josef. Lyžařský terén neoplývá příliš velkou rozlohou - k dispozici je 30 km sjezdovek, ovšem pestrostí si v ničem nezadá. Sjezdovky vyhoví všem výkonnostním skupinám lyžařů, nějaký ten volný terén si tu najde i umírněný freerider. A pokud budete bydlet přímo v Kühtai, můžete večer ze svahu dolyžovat až do domu. www.kuehtai.at

013-Travel Discovery

12.1.2004 14:36

Stránka 13

Letadlem do srdce Alp! Les Diablerets Lausanne

Crans-Montana

Villars SION

Verbier ❤

Grächen Saas-Fee

Chamonix LyÏafiské zájezdy LETECKY! Praha Praha Praha Praha Praha

– – – – –

Saas-Fee od 15.990 Kã Zermatt od 15.990 Kã Chamonix od 15.990 Kã Crans-Montana od 16.990 Kã Verbier od 16.990 Kã

Zermatt

D VE LETECKY VÍKEN ALPÁCH ·V¯CARSK¯CH

OD 7.990,- KSâ KIPAS

TOVÁNÍ A LETENKA, UBY

V akãním balíãku jsou obsaÏeny tyto sluÏby: letenka Praha – Sion – Praha, 7 nocí ubytování – v kvalitních apartmánech, 6denní skipas pro danou oblast, transfer z leti‰tû do místa ubytování a zpût, poji‰tûní, ãinnost delegáta. *bez leti‰tních tax a poplatkÛ, flexi tarif – podmínka rezervace nejménû 14 dnÛ pfied datem odletu.

v únoru levnûji neÏ autobusem… Sion (srdce Alp) od

1.990,- Kã (zpáteãní letenka Praha-Sion a zpût)

Svût lyÏování je blíÏe neÏ si myslíte – za hodinu pohodlnû v srdci Alp

WWW.DISCOVERY-TRAVEL.CZ REZERVACE: tel.: 577 14 11 11 info@discovery-travel.cz

012-MIX

10.1.2004 10:26

Stránka 14

14

Snowúchyl aneb žijí mezi námi...

Příběh, který napsal sám život Jako dítě jsem měla tu smůlu, že jsem se narodila s menší vadou kyčlí, a tudíž verdikt lékařů byl jednoznačný – žádné lyže ! Jenže já byla už od dětství velký milovník zimy a všeho, co k tomu patří. Ovšem nějakým zázračným způsobem (snad dětský úsměv a smutné oči) jsem přece jenom své první lyže pod stromeček dostala. A tak vznikla moje velká láska k lyžím. Na rady „jezdi opatrně“ jsem dala jen do té doby, než kamarádi postavili malý můstek na skoky. V 18 letech mě lékaři chválili „za dodržení slibů“. Jelikož se mi nohy spravily, byly mi oficiálně povoleny prakticky veškeré sporty. Čas

běží a já jsem přidala ještě manželovu vášeň – tedy běžky. Když jsem se rozhodovala, kdy bude nejvhodnější doba pro těhotenství, byly to těžké počty, jak nejlépe obejít zimu. Nakonec osud opět zapracoval a můj syn se narodil 25.11., tudíž v době, kdy byla sezóna v plném proudu. Ještě v šestinedělí, tedy přesněji tři týdny po poměrně náročném porodu, jsem opět byla na svých lyžích. Mému synovi je právě jeden rok a já již naivně obcházím obchody a prohlížím dětské lyže. Všichni kolem mne mají za blázna – „vždyť sotva chodí a ty bys mu dala lyže“. Při zjištění, že má značné problémy i s chůzí ve sněhulích,

SJEZDOVKY POD LUPOU GPS

jsem přece jen vytáhla ze sklepa velmi zánovní saně neurčité značky, nasadila opěradlo a hurá na kopec. Malý měl opravdu velkou radost a já s ním, že tato zima nepřijde nazmar. Příští rok to snad už půjde. Prozatím alespoň vybírám dětskou sedačku na kolo. Je třeba být včas připraven, jaro je tu za chvíli. Ale to už je příběh asi pro jiný časopis. ZIMĚ ZDAR! Alena Fildánová Nový Jičín

píše Kristian Hanko

GPS Vysoké Tatry – Štrbské Pleso Štrbské Pleso je nejznámějším rekreačním místem celých Vysokých Tater. Pro zimní sporty se otevřelo po konání lyžařského mistrovství světa v klasických severských disciplínách v roce 1970. Pro sjezdové lyžování nenabízí žádné extrémní příležitosti, ale právě proto se dokonale hodí pro rekreační rodinné lyžování. Tratě jsou kromě krátkého úseku spíše mírné a vhodné pro začátečníky. Pravidelná úprava, zasněžování v celé délce tratí, nově vybudovaná sedačková lanovka a nádherná okolní příroda jsou zárukou velmi kvalitního požitku. Výkonný zasněžovací systém i relativně vyšší nadmořská výška předurčuje toto

středisko k lyžování do jarních měsíců. Cenově se sice pohybuje na horní hranici únosnosti, nicméně kvalita nabízených služeb je tomu odpovídající. GPSkou jsme zaměřili celou červeně značenou trať Solisko – Štrbské Pleso. S nádhernými výhledy na Nízké Tatry a do Mlynické doliny sjezdovka pozvolně ukrajuje z celkových 417 výškových metrů. Asi v polovině se trať nápadně zúží a rekreačním sjezdem s občasným odražením se holemi dojedeme k místu zvanému Esíčko. Nejprudší částí překonáme zbývající výškové metry a znovu rekreačním tempem dorazíme ke stanici

Vysoké Tatry – ·trbské Pleso

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

Obecné info o stfiedisku

Info o mûfiené trati GPS pfiístrojem

nadmofiská v˘‰ka

1.400–1.840 m lokalita

poãet funkãních vlekÛ / lanovek délka znaãen˘ch tratí celkem délka tratí celkem pravidelnû upravované tratû umûl˘ sníh / osvûtlení servis / pÛjãovna ubytování / obãerstvení

4/2 3,4 km 3,4 km 3,4 km 3,4 / 0,7 km ano / ano ano / ano

traÈ ‰ikmá délka nadmofiská v˘‰ka pfiev˘‰ení prÛmûrn˘ sklon maximální sklon

·trbské Pleso – Solisko ã.1, ã.2 2.249 m 1.406-1.823 m 417 m 19,0 % / 10,7° 50,0 % / 26,6°

Mûfieno pfiístrojem Garmin GPSmap 76S, nepfiesnost: 10% Grafick˘ model 1:3 realistiãtûji zachycuje prostorové vnímání sklonu sjezdové tratû a je citlivûj‰í na zmûny v prÛbûhu kfiivky. Neodpovídá ale skuteãnosti. Té odpovídá grafick˘ model 1:1.

lanovky. Na 2,2 km dlouhé trati by bylo opravdovým hříchem jezdit závodním tempem. Jednak není pro takovou jízdu určena, ale hlavně jedině pomalou jízdou můžete vnímat až zarážející klid kolem sebe. Přesto si můžete být jisti, že vás po celodenní relaxaci na svahu budou bolet nohy. Vždy, když dojedete k údolní stanici lanovky, vás totiž něco neurčitého táhne zase rychle nahoru…

012-MIX

10.1.2004 10:26

LUSTI,

Stránka 15

LUSTI PŘICHÁZÍ

O této ryze tuzemské značce lyží, vznikající ve východokrkonošském Žacléři, nepíšeme poprvé. Podařilo se nám vyšpiónovat podrobnosti o některých připravovaných modelech. Pro fajnšmekry budou nejzajímavější klasické sendviče, odpovídající konstrukcím závodních lyží takřka všech světových firem. To vůbec není fantasmagorie. Nejvýkonnější, na míru šité speciály totiž stejně vznikají mnohdy přímo manufakturně v závodních odděleních. Tajemství skoro neexistují. Každá firma má rozkuchané lyže svých konkurentů, materiály pro všechny pocházejí od pár dodavatelů, a tak lze výkonnou lyži vyrobit i mimo velkofabriky zavedených značek. Stávající obřačka/racecarver, používaný i ve skicrossových závodech (Zdeněk Šafář) s mírami např. 103-65-92/185 cm by měl být doplněn slalomkou 115-64-97/165 cm a dokonce i zbrusu novou sérií „cross“ 152 až 182 cm s absolutně trendovými mírami 105-66-95 až 112-67-100. Důležitou součástí rozbíhající se nabídky jsou i závodní lyže pro mládež. Nejenom u nich je přímo bombovým argumentem výhodná cena, kterou pro klid na trhu zatím raději ani nezveřejňujeme. S malým pružným výrobcem by se časem asi dala dohodnout i reklamní malosérie lyží s designem a názvem podle přání zákazníka. A ten, kdo už opravdu neví coby a chce se odlišit, by si možná mohl objednat i unikát existující v jediném exempláři… Třeba budeme se stejnou spokojeností, s níž si pořizujeme Octavie, za čas nakupovat i lyže Lusti… NA VÍKEND

Nohy v teple! Na obrázku špiónující zástupce SNOW (vlevo) s výrobcem Milanem Luštincem (vpravo) a Janem Verlem, jenž bude již tuto zimu v areálu Zásada provozovat první Lusti Ski Center. is, foto: Jan Verl

7. ÚNORA – DEN RYCHLOSTI! Ne ne, nejedná se o nový svátek – i když rychlost by si svůj mezinárodní den určitě také zasloužila zení). Den rychlosti je název pro druhý ročník set-

Footwarmer CUSTOM

kání milovníků rychlé jízdy na lyžích, prkně a kole,

Pro lyÏafiskou botu

(a nakonec den volna navíc by taky nebyl k zaho-

který se po loňské zdařilé premiéře bude opět konat na Ještědu, resp. na bubnu můstku K 120. Přijet mohou všichni – muži, ženy, děti, snowboardisti, lyžaři, cyklisti… Podmínkou je jen přilba, samozřejmostí vhodně seřízené bezpečnostní vázání. A ani pasivní návštěvníci se nebudou nudit – zlatým hřebem večera bude pokus o světový rekord ve skoku skitandemu Honzy Lesáka s Martinem Bauerem (na jedněch lyžích). Již loni neodolali svůdnosti odrazové hrany a po zdařilém dopadu dokonce zajeli absolutní rychlostní rekord akce. (Pro více info pište na lesak.j@iol.cz).

ps

DO ALP? ANO – LETECKY!

Vypořádat se s největším hendikepem Alp – totiž jejich ne zrovna malou vzdáleností – použitím letecké dopravy, není vůbec nový nápad. Svého času se o to pokoušela CK Fischer, v poslední době však lyžařské lety stáhla. Nabízely se i další pravidelné linky, cílová letiště (Ženeva, Curych…) ale byla od Alp ještě kus cesty, takže odbavení plus následný transfer pozemní dopravou do vybraného střediska protáhly cestovní dobu o další hodiny. Když se přičetla nepříjemná manipulace se zavazadly, mnozí se přiklonili k psychicky nenáročné, byť delší dopravě autem nebo autobusem. Nyní se ale možnosti posunuly, když CK Discovery travel zařadila mezi svá cílová letiště Sion. Sion je zasazen v údolí Rhony tak šikovně, že do nejbližších lyžařských středisek lze teoreticky dojít i po svých (Nendaz ap.), v okolí dvaceti kilometrů pak nalezneme třeba Crans Montanu. V pohodlném dosahu jsou ale i další megacentra, těmi nejvzdálenějšími mohou být na východ Saas Fee, resp. Zermatt (80 km) a na západ francouzské Chamonix (70 km). A mezi nimi lze dále vyzobat místa jako Verbier, Grächen, Villars, Les Diablerets... Není proto dnes problém vyrazit na víkendové lyžování do švýcarských Alp, zmíněná CK nabízí tuto novinku za 7 990 Kč (ubytování, skipas, zpáteční letenka). Projekt sleduje i zájmy lyžařů z Moravy, kteří nemusejí cestovat za letištěm až do Prahy, ale mohou odstartovat i z Kunovic. ps

Footwarmer STANDARD Pro jakoukoli botu -

vytvofií teplotu 32 aÏ 68°C obuv vytápí aÏ 14 hodin záruka 2.000 opakovan˘ch nabití pfienosn˘ do jakékoli obuvi ‰v˘carská kvalita

Dop. MOC - 3500 Kã

www.hotronic.com Burdasport s.r.o., ÎelezniãáfiÛ 6, Praha 7 tel.: 220 878 320

012-MIX

10.1.2004 10:26

Stránka 16

16

Snowbike

vnuk skibobu

aneb každý může udělat na sjezdovce dojem… Jestli se někdo domnívá, že se na poli zimních sportů od zavedení snowboardingu a carvingu nic nového neděje, ten se mýlí. V posledních letech nastal v Evropě i Americe opravdový rozmach ve vývoji nejrůznějších atrakcí pro zimní sporty. Tato nová sportovní vybavení nemají v úmyslu klasické zimní sporty vytlačit, chtějí pouze nabídnout další atraktivní alternativy pro pohyb na sněhu a jsou určeny pro všechny věkové skupiny i méně zdatné jedince.

než běžecké tratě. Snowbikování totiž skutečně nevyžaduje žádnou přemrštěnou námahu a lze se snadno a rychle naučit. V současné době není snad v Achensee a okolních střediscích většího hotelu, který snowbike nepůjčuje. V lednu (letos 23. ledna) je zde dokonce organizován Paulaner Race4Fun. Ze začátečníka se tak během jednoho dne stane závodník. Hlavní cena – snowbike c4 v hodnotě 1000 euro – naznačuje, že toto náčiní umí být i vysoce technicky propracované. Startovné do závodu je 5 euro. nak, foto: archiv

FAQ Jak se se snowbike přepravuje a jak se s ním jezdí na lanovkách? Snowbike je lehký a lze jej snadno rozložit na 3 díly (přední lyže, řidítka a zadní lyže) a pomocí popruhu se z něj udělá zavazadlo, které lze nosit přes rameno. Tedy ani v kabinové lanovce nepřekáží. Jaké předpoklady vyžaduje ježdění na snowbiku? V podstatě může zvládnout snowbike každý v každém věku, aniž by byl vybaven speciálními sportovními dovednostmi. Jaké oblečení? Totéž jako při ostatní zimních sportech – jako obutí se doporučují lyžařské boty – soft.

vyhlášení

čtenářská SOUTùÎ

Ve SNOW 11 jste měli uhodnout tato dvě slova: Matterhorn a Švýcarsko.

Poznej středisko

Na fotografii byl zachycen Matterhorn v mírném mlžném závoji z pohledu, který není úplně obvyklý. Přesto se drtivá většina tipujících trefila přesně. Podobně i označení zěmě, kde „hory jsou doma“, bylo pro téměř všechny snadno rozlousknutelným oříškem. Jistěže, Švýcarsko. V době uzávěrky SNOW 12 nebyl výherce ještě znám. Zato je již znám výherce čtyřdenního pobytu s polopenzí ve francouzském Risoulu. Jím je, tramtadadá, Lukáš Brynda z Plzně. Gratulujeme!

a vyhraj tam lyžovačku pro dva!

SNOWTOUR

V každé hře rozhoduje o vítězi náhoda i jeho um. Pro účast v soutěži časopisu Snow o lyžařský pobyt pro dva stačí jen trocha znalostí zeměpisu, samozřejmě lyžařského. Hraje se o středisko, které zobrazuje fotografie. Odhalte jej a pošlete nám jeho jméno spolu se soutěžním kupónem. Mnohé vám napoví jeho krátké představení. Čtenář, jehož správná odpověď dorazí do redakce jako 333. v pořadí, získá víkendový pobyt s permanentkou pro dvě osoby právě v tomto lyžařském centru! Toto středisko je synomymem pro lyžování u našich východních sousedů. Největší, nejznámější, nejmodernější… Leží přesně ve středu Slovenska. Jeho lyžařské terény obývají severní svahy jedné z nízkotatranských dvoutisícovek. Na své si tu přijdou nejen milovníci upravených sjezdovek, ale díky rozsáhlým volným terénům

soutûÏní kupón

jméno a pfiíjmení: PSâ:

i dobrodružnější skialpinistické povahy. Lyžařský areál letos obohatila první slovenská šestisedačka.

(zasílejte nejpozdûji do 10. února 2004 na adresu praÏské redakce)

SNOWTOUR č.12

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

V šedesátých a sedmdesátých letech se objevil i na našich sjezdovkách skibob. Vnuk vynálezce skibobu Bernd Brenter dědův přístroj inovoval – odlehčil a odpružil konstrukci – a z nepohodlného, příliš robustního skibobu vznikl šikovný snowbike. Dnešní snowbike je díky hliníkové konstrukci extrémně lehký (váží kolem 7 kg) a je dobře odpružen. Dá se jednoduše transportovat, protože jej lze snadno složit.

Výhodou je nesmírně snadné ovládání. Techniku snowbikování lze zvládnout za jediné odpoledne, pročež je to hračka určená skutečně pro všechny. Stačí hodinka s trenérem, který vám dá nejdůležitější rady, a jde se na to. Pohyb a směr kontrolujete jen změnou těžiště těla, tedy přenášením váhy. Přitom pohodlně sedíte jako na kole, držíte se řidítek a na nohou máte krátké lyže. První, kdo v rakouských Alpách tento nový sport nabídl, bylo tyrolské středisko Achensee. Je to v první řadě alternativa pro návštěvníky, kteří nevládnou lyžemi a přesto je přitahují víc sjezdovky

NÁZEV ST¤EDISKA: ulice, ãíslo:

mûsto:

e-mail:

tel.:

012-MIX

10.1.2004 10:26

Strรกnka 17

012-MIX

10.1.2004 10:29

Stránka 18

18

TEXT: IVAN SOSNA FOTO: JAROSLAV HOLUB

Lyžování není až tak drahé

U

ž to slyším: že ho huba nebolí! Lyže za dva- Ježdění podražilo, ale… cet, skipas za pětistovku na den i u nás, až Jedna jízda na Pláň za 4,-, při permanentce na tuším devět jízd za 3,- a s poza šest tisíc týdenní v Alpách, týden Francie měrně rozšířenou tzv. lyžařskou známkou za 2 koruny. Podobně i na dali s pobytem za patnáct…

Netvrdím, že sjezdovat je dnes levné. Takové ale není už dlouho a nebylo ani v minulém režimu. Snad ještě v minulém století mezi světovými válkami, s dřevěnými lyžemi, bez lanovek a vleků na chudičkých horách. Ale i tehdy jezdili kromě pár domorodců jen ti bohatší. A pro pořádek: kdo má možnost nasadit poblíž domova běžky nebo turistické lyže a po svých nenáročně brouzdat krajinou, může si tuto radost obstarat opravdu levně. A také toto je přece lyžování. Opustíme-li povrchní dojmy z tisícových cen a dáme prostor řeči čísel, začnou se nám určitá fakta jevit poněkud jinak.

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

Lyže i boty jsou levnější

Když jsem před skoro 30 lety začínal jako učitel na gymnáziu, pobíral jsem 1 700 korun hrubého (tuším 1 400 čistého) a závodil na Rossignolech ST za 3 500 korun. Mezi 3 000 a 3 500 korunami stály tehdy nemnohé závodní – a tedy skoro jediné pořádné – lyže. Průměrná mzda byla někde mezi 2 a 3 tisíci. Dnes je (jistě, teoretický) průměr přes 16 000 Kč, ale vzdělanější vydělávají ještě více. Zhruba totéž stojí dnes většina nejdražších lyží bez vázání. Čistě takto jsou tedy vlastně levnější než kdysi. V té ceně je navíc tehdy neexistující deska. O tom, oč dokonalejší ty dnešní jsou, snad ani netřeba mluvit. Stačí ale sáhnout po modelu rok starém a cena někdy i stejné lyže jde až o ti-

sícovky dolů. Dva tři roky staré lyže pak mohou stát i jen polovičku. Samozřejmě nevrtané. Už vůbec nemluvím o nabídce lyží použitých. Kdo se vyzná a dá si práci, může vyzobnout krásný kousek ještě levněji. Všechny tyto možnosti se vám přitom přímo vnucují. Kdysi jsme se naopak snažili vnutit my do přízně vedoucího obchodu, aby právě nám za flašku nebo protislužbu ten vytoužený pár schoval takzvaně pod pultem... Ještě markantnější je to u bot. V 70. letech stávaly ty nejlepší skoro totéž co lyže, tedy opět skoro dvojnásobek průměrné mzdy. Dnes jsou těsně nad 10 000,-, ale nabídka je neskonale širší a vhodné boty pro většinu lyžařů stojí znatelně méně. A zase je tu nabídka starších modelů, takže třeba stále špičkové Lange L10 bylo nedávno možné koupit za neskutečných 2 500,-. Na to platí jen „no comment“.

Oblečení „vylétlo“

Uznat musím, že výrazně vzrostla cena oblečení. Jenže srovnávat to, jež se u nás dalo sehnat kdysi, s dnešními bundami a kalhotami, snad ani vůbec nejde. Šusťák proti goretexu prostě postavit nelze. Tehdy bylo levné, ale podle dnešních měřítek dost děsné. Když někdo prodával šponovky „ze Západu“, o částku blížící se polovině průměrné výplaty si taky řekl. A jsme zase doma... Kromě toho máme dnes možnost vybrat si drahé i levnější.

ších lanovkách a vlecích ČSTV. „Komunál“ se cenově nelišil a za hříšně drahou platila Rokytnice, kde o vzácném dnu s malými frontami dokázali největší chrti projezdit až tři bodové permanentky po šestatřiceti. Dneska vyděláváme asi šestkrát tolik a den lyžování je tam vlastně levnější. Denních dvacet jízd ve Špindlu po 3,- je šedesát, dnes při šestidenním skipasu přijde den na 437,- (7x více, ale 6x více vyděláváme) a jednodenní na 550,-. Co bychom ale tehdy dali za sezónku, jež se zaplatí za necelých čtrnáct dnů! Je to o něco více. Ale zase: lyžování tehdy a dnes skoro ani nejde srovnat. Lanovky, úprava, šířka tratí, zasněžování s jistotou sněhu – to všechno má větší hodnotu než relativní zvýšení ceny oproti minulosti.

A co cesta a bydlení?

Autobus do Krkonoš stával 36,(Rokytnice) až 45,- (Pec). Dnes 3-4x více, ale nezapomeňme, že 6x více vyděláváme! Podnikovým autobusem se „cizí“ mohl svézt za dvacku, ale to je pořád ten šestinásobek. Autem jede málokdo více než 150 km, tedy asi pětistovka za benzín přijde tři lidi dokonce na méně než autobus. Spali jsme za dvacku bez jídla? Asi ano. Levněji než dnes, uznávám. Mnohdy to byly podnikové chaty, a tak za ještě méně. To už ale nebyly ceny běžné, nýbrž pro vyvolené, kteří měli to štěstí, že pracovali v podniku, jenž na horách získal dům po Němcích, případně si postavil svůj. Tím se už dostáváme

012-MIX

10.1.2004 10:29

Stránka 19

19

ne k cenám běžným, nýbrž k možnostem. Možnosti lyžovat levně jsou i dnes. Jen se o nich mluví méně než o šokujících cenách, jimiž ráda argumentují mnohá média. Cenovým měřítkem současného lyžování rozhodně není jen týden čtyřčlenné rodiny ve špindlerovském hotelu. Ze zhruba 400 provozovatelů lyžařských areálů a areálků je naprostá většina výrazně levnější než naše špičky. I ve Špindlu lze bydlet za 250,- se snídaní. Jezdit se dá na dopolední jízdenku, s před- a posezonní slevou. I v Alpách můžete bydlet za 15 eur se snídaní a jsou oddíly, jež tam při soustředěních bydlí v apartmánech za sedm a půl na osobu. Jejich mladí závodníci přitom mají až do 15 let celoroční skipas za 190 eur. Ve vybraném termínu tam můžete mít týden i se skipasem už od 140 eur. Do Francie

lze v určitých okrajových termínech jet na 8denní lyžování za neskutečných pět tisíc. Tolik stála Tři údolí v první polovině 70. let, kdy se tam pod vedením Pavla Borského začínalo jezdit… Kapitolu lyžování v „kapitalistické cizině“ snad raději vůbec neotevírejme. Možnosti cestování tehdy a nyní srovnávat vůbec nejde.

Tak je, či není drahé?

Lyžování tedy vůbec nemusí být tak drahé, jak se má za to. Chápu, že ne každý má čas, chuť a nakonec i schopnosti potřebné informace si sehnat. Mnohý si raději zaplatí, nestará se a jede. Proč ne, jsou to jeho peníze a jeho volba. Taková praxe ale zkresluje. Nouze nás kdysi naučila vynalézavosti. Dokázali jsme si sehnat i zdánlivě nesehnatelné (špičkové lyže, ubytování na horách) a vyšťourat kdeco. Byl to samozřejmě nedůstojný způsob existence a díkybohu je za námi. Trocha té pídivosti, dnes třeba moderně

CO

JE DRAHÉ?

Mám před sebou dva ceníky. Jeden říká, že šestidenní skipas pro dospělého v hlavní sezoně ve Špindlu stojí 2620 korun. Ten druhý, od jedné cestovky, zase nabízí dokoupení večeří při nikterak luxusních pobytech v Alpách za 2700 korun za týden. Co vám za stejné peníze připadá "dražší": šest dnů, tedy teoreticky 45 hodin, lyžování, nebo sedm večeří?

nazvaná práce s informacemi, nám ale může pomoci zjistit, že lyžování vlastně vůbec nemusí být tak drahé, jak se traduje. Nejde totiž jen o ceny požitku zvaného lyžování. Všichni víme, že některé součásti našeho života skutečně výrazně zdražily. Ve výplatním sáčku máme sice víc, ale to ještě nic neříká o výši reálných mezd a o tom, kolik nám na kratochvíle kalibru lyžování zbyde. Navíc máme mnohem více možností, jak s vydělanými penězi naložit. Lze si za ně skutečně něco pořídit, více si jich proto vážíme a přemýšlíme, jestli je dát právě do ježdění na hory. Lyžování se nám pak může jevit drahé i ve srovnání s jinými příjemnostmi.

012-MIX

10.1.2004 10:29

Stránka 20

20

TEXT: RADEK HOLUB FOTO: LES 3 VALLÉES

Giganti na obzoru Zn.: Hledá se nový prostor pro lyžaře

A SNOW ČÍSLO 12 / 2004

lpská střediska stojí na prahu epochy velkých center. Jak se v sedmdesátých letech rodila jedna lyžařská oblast za druhou, tak se nyní mnohé z nich rozrůstají do obřích rozměrů. V příštích letech se objeví možná desítky nových regionů, které vzniknou propojením stávajících lyžařských středisek. Alespoň pokud se splní představy investorů, které jsou zatím jen na papíře. První novodobí giganti už jsou na světě.

Doba přeje lyžařským arénám o stovkách kilometrů sjezdovek. V alpském supermarketu se hojně objevují nová jména, která zahrnují stávající osvědčená střediska, ale s mnohem rozsáhlejší lyžařskou nabídkou. Na jediný skipas je pak možné projezdit i stovky kilometrů sjezdovek v několika areálech. Před dvěma lety zrozený lyžařský svět Amadé zastřešil pět velkých regionů v salcburském a štýrském kraji – Sportwelt, Gasteinertal, Grossarltal, Hochkönig a Dachstein. Zdejší skipas platí na 865 km sjezdovek, což je nejvíce v celém Rakousku. Jednotlivé oblasti nejsou přímo propojeny lanovkami, ale díky své blízkosti dobře dostupné autem. Jak se ukázalo, možnost okusit lyžování v jiném, ŠUMAVSKÝ

nedalekém středisku a v nových terénech, návštěvníkům Amadé zachutnala. Superskipas otevírající brány stovky lanovek je běžný i v Itálii. Lyžařská ob-

last Dolomiti Superski, která dnes zahrnuje 1.220 km sjezdovek, byla před třiceti lety první tohoto druhu na světě. V sousedních Brentských Dolomitech se lyžuje na jeden lístek v osmi střediscích se 340 km sjezdovek a obě dolomitické superoblasti si od letoška uznávají vzájemně své celosezonní skipasy. Ve Švýcarsku se jezdí na společný skipas v okolí Svatého Mořice, kde je dohromady 350 km tratí, nebo v okolí Gstaadu (250 km). V rakouském Vorarlbersku mají společný 3údolní lístek oblasti Bregenzerwald, Grosswalsertal a Lechtal (369 km), v Tyrolsku platí superskipas pro celé údolí Zillertal (480 km) a v Kitzbühelu pro 666 km sjezdovek v jeho okolí.

ŠPINDL?

Koncem listopadu opustila armáda Český Krumlov. Pokud vyklidí i stávající blízký vojenský prostor Boletice, zvýší se šance na to, aby tam možná už v roce 2007 první lyžaři vykrojili své oblouky. Projekt moderního lyžařského střediska předpokládá 14 sjezdovek o celkové délce 27 km a přepravní kapacitu 16 000 osob. Vrcholy Chlum, Chlumek a Velký Plešný umožňují ježdění ve výškách 700 až 1.200 metrů a převýšení tratí až 440 metrů. Takové centrum s parametry konkurujícími Špindlu je ovšem soustem za jeden a půl až dvě miliardy korun. Plánující podnikatelé proto předpokládají sdružené financování s Jihočeským krajem, počítají s čerpáním peněz z Evropské unie, od státu a samozřejmě i s půjčkou. Narozdíl od Smrčiny se nejedná o chráněnou oblast, a tak se tento projekt momentálně prý jeví reálněji. Vedle vzmáhajícího se Kramolína by se tak nepříliš daleko od Lipna objevil další turistický tahák. U nás by to byl i výjimečný případ střediska vzniklého na rýsovacích prknech a tedy (snad) propracovaného do detailu a na úrovni doby. (více ve SNOW 13) is

012-MIX

10.1.2004 10:30

Stránka 21

Stinnou stránkou superskipasů jsou vyšší ceny. Rakouský svaz na ochranu spotřebitelů to dokresluje fakty. Zatímco skipasy v posledních letech podražovaly zhruba o 3 % ročně, v oblasti Sportweltu, která se stala součástí lyžařského světa Amadé, se ceny oproti předloňské sezoně zvedly o 17 %. Podle svazu na to doplácí i ti, kteří si stále vystačí s několika sjezdovkami na jednom kopci. Lyžaře však mnohdy více než hypoteticky ohromná plocha tratí zajímá, kolik z ní dokáže za den reálně sjezdit. Záleží tedy na tom, zda-li je středisko propoje-

no jen skipasem, anebo rovnou sítí lanovek a tratí. Zatvrzelé ochranářské ne čas od času povolí a do chřtánu lyžařského průmyslu dokonce padají nová území, která propojí existující oblasti novými lanovkami. Největší letošním počinem je bezesporu spojení francouzských obrů Les Arcs a La Plagne dvoupatrovou lanovkou v jedinou megaoblast pokřtěnou Paradiski. Na stavbu se čekalo několik let, neboť projekt zdržovaly nejen námitky ekologů, ale také pochybnosti o jeho rentabilitě. Čas ukáže, jestli lyžaři prah-

TOP 10 NEJVĚTŠÍCH LYŽAŘSKÝCH STŘEDISEK V ALPÁCH 1 2 3 4 5 6 7-8 7-8 9 10-11 10-11

Středisko Tři Údolí (Val Thorens) Paradiski (Les Arcs, La Plagne) Mléčná dráha (Sestriére) 4 Údolí (Verbier) L'Espace Killy (Tignes) Le Grand Massif (Flaine) Skiwelt Wilder Kaiser (Brixental) Serre Chevalier Zermatt – Cervinia Alpenarena (Flims-Laax-Falera) Alpe d'Huez

Stát Francie Francie Itálie - Francie Švýcarsko Francie Francie Rakousko Francie Švýcarsko - Itálie Švýcarsko Francie

Sjezdové tratě 600 km 410 km 400 km 331 km 300 km 265 km 250 km 250 km 245 km 220 km 220 km

Nadmořská výška (m) 1300-3200 1200-3250 1360-2823 1500-3300 1550-3450 682-2500 620-1829 1200-2800 1524-3889 1100-3018 1250-3330

POMALU, ALE JISTĚ SE SPOJUJÍ I ČESKÁ CENTRA Tak se nám lyžařská střediska, zatím především v Krkonoších, nenápadně propojují. Po první Bižuterii Jablonec s tanvaldským Špičákem, Bedřichovem a Severákem a poté, co už nějakou dobu společnost Mega Plus obhospodařuje sjezdování jak v Janských Lázních, tak v Horní Malé Úpě, přichází i Region Markid se svými třemi středisky: Mladými Buky, Černým Dolem a Dolním Dvorem. Dalším novým dravcem na scéně je Snowhill – firma bývalého cyklisty Vacka, jež už loni získala do dlouhodobého pronájmu krkonošské Herlíkovice a od té doby je nebývale pozvedla. Letos tam dochází k logickému spojení s přilehlým areálem Bubákov a pod jednu jízdenku přicházejí i Kamenec v Jablonci nad Jizerou a Šachty ve Vysokém. Zmínit je třeba i pokračující přeshraniční spolupráci Klínovec – Oberwiesenthal, ale především Šumavu. Ta přichází se Superskipasem, kdy 2 – 7denní jízdenka platí na Špičáku, Zadově, Nových Hutích a v Kramolíně! is, foto Herlíkovice

012-MIX

10.1.2004 10:32

Stránka 22

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

22

noucí po stále větších střediscích jsou ochotni v nich také více zaplatit. Svoje lyžařské safari letos prodlouží rakouský gigant v Zillertalském údolí Zillertal Arena. Spojená nit vleků a lanovek se potáhne z městečka Zell přes Gerlos po Königsleiten a odtud nově až na Hochkrimml. Nová oblast nabídne celkem 150 km sjezdovek. Rovněž v Zillertalu už předloni otevřeli „houpačku“ Ski Zillertal 3000, jejíž srdce vytvořilo lanové spojení středisek Penken a Rastkogel. V budoucnu by se aréna měla propojit až do Kaltenbachu. Ten bude již za rok novými lanovkami napojen na sousedící lyžařskou oblast Hochfügen. Napřesrok by ochranářským sítem mohly projít nové lanovky a rozšířená plocha pro sjíždění i v dalších částech Alp. Pravděpodobně se dočkáme dlouho připravovaného spojení olympijského střediska Axamer Lizum s Mutterer Almem (dosud mimo provoz) čtyřmi novými lanovkami. Nový „definitivní“ termín otevření je plánován na konec roku 2004. Ne vždy vychází ze spojení gigantická oblast, zájem na růstu mají i menší centra. To je případ východotyrolského Matrei a Kalsu, která by mohla být spojena dvěma lanovkami už napřesrok. V Itálii budou v nejbližších letech fúzovat dolomitický Gitschberg a Jochtal nebo méně známá střediska Sterzing a Ladurns, jež leží přímo u brennerské dálnice. Nové lanovky coby další vstup do lyžařského areálu plánují v Kitzbühelu (z Mittersillu) nebo na italském Kronplatzu (z údolí Gadertal). Přeshraniční lanovka z italské Pontebby by měla brzy vést i do korutanské arény v Nassfeldu. Typickým jevem provázejícím všechny tyto projekty jsou průtahy s povolením na stavbu v dosud nedotčených územích. Snad nejznámějším případem byl ostře sledovaný plán na propojení

středisek Les Arcs a La Plagne, které se tak zdrželo o několik let. Razítko ochránců přírody musí získat každá stavba v chráněném území, a tak nejvíce záleží právě na tom, jak velký vliv si „zelení“ v alpských zemích udrží a jak radikální ve svých požadavcích budou. Zdá se, že éra absolutního veta skončila.

PROPOJÍ SE? Trend lyžařských „houpaček“ stejně zasáhl velká i malá centra. V příštích letech by se tak mnoho z nich mělo proměnit k nepoznání. Dobývání nových lyžařských území však brání ochrana přírody. Nemálo projektů proto zřejmě zůstane jen nesplněným snem. Střediska

Jak budou propojena

Datum

Rakousko Axamer Lizum - Mutterer Alm

Olympijské středisko Axamer Lizum spojí tři nové sedačky a kabinka přes vrchol Birgitzköpfl s obnoveným areálem Mutterer Alm. Gerlosplatte - Hochkrimml (Zillertal Arena) Jedna 8kabinka a jedna 8sedačka propojí dosud samostatné areály. Kaltenbach - Hochfügen 8kabinka Marchkopf spolu se dvěma sedačkami spojí střediska a rozšíří i sjezdovou plochu. Kaunertal Kabinová lanovka přes vrchol Hoher Zahn by zpřístupnila 2 nové vleky na Gepatschferneru. V Rakousku však zatím platí zákaz nové výstavby na ledovcích. Kromě toho by se měl ledovec zpřístupnit z italské strany z údolí Langtaufers. Kühtai - Hochötz Propojení menších tyrolských středisek „brání“ biosferická rezervace UNESCO. Matrei - Kals spojení dvěma novými lanovkami Mölltal - Gastein Služebně nejmladší rakouský ledovec bojuje o rozšíření na západ (směrem na Heiligenblut) i na východ (Sportgastein). V cestě však stojí jeden z největších národních parků - Hohe Tauern. Serfaus - See Tři spojená střediska Serfaus-Fiss-Ladis by doplnily lanovky vedoucí z areálu See v údolí Paznauntal. Malý areál See může se svou současnou nabídkou jen těžko konkurovat mamutímu Ischglu, ležícímu v sousedství. Sillian - Sexten Několik nových lanovek by vytvořilo rakousko-italskou „houpačku“ s kulisou Dolomit. Dotčený svah je však geologicky nevhodný, proti narušení rázu krajiny navíc ostře protestují ekologové. Ski Zillertal 3000 - Kaltenbach St.Johann - Kitzbühel - Westendorf Vent - Pitztal - Sölden Tyrolský ledovec Pitztal dosud pojí se světem jen podzemní dráha. V dohledné době ji doplní 8kabinka a návratová sjezdovka z vrcholu Fernerkogel. Tím se ocitne nadosah dalšímu ledovcovému středisku nad Söldenem. V plánu je rovněž propojení s ötztalskou vesničkou Vent. Zell am See - SaalbachHinterglemm - Fieberbrunn nová 8kabinka a tři 4sedačky

2004/05 2003/04 2004/05

? ? 2004/05

?

?

? ? ?

? ?

Itálie Buffaure - Alba (Val di Fassa) Gitschberg - Jochtal Sterzing - Ladurns

lanovka funifor přes údolí Altfasstal kabinová lanovka Schlotterjoch

? 2004/05 2005/06

Švýcarsko Lenzerheide - Arosa

2005/06

Francie L' Espace Diamand Les Arcs - La Plagne

spojení středisek Les Saisies, Crest-Voland, Notre Dame de Bellecombe, Flumet, Praz sur Arly, Megéve historické propojení dvou gigantů dvoupatrovou kabinovou lanovkou

2003/04 2003/04

012-MIX

10.1.2004 10:32

Stránka 23

AUTOR: KRISTIAN HANKO

Ceny lyžování na Slovensku Pokud uvažujete o lyžování na Slovensku, určitě vás vedle těch českých budou zajímat i letošní ceny skipasů slovenských. Sestavili jsme pro vás malý přehled cenových strategií všech významných slovenských středisek.

Při přepočtu na české koruny jsme vycházeli z univerzálního kurzu 0,75. Všechny ceny jsou cenami jednodenního lístku pro dospělé a jsou řazeny dle nejdražších. Rozdělení na hlavní sezonu a mimosezonu se může lišit od jednotlivých středisek.

Ceny ve slovenských střediscích na sezonu 2003/2004 Celodenní lístky pro dospělé Interval Sk pořadí pohoří 700-800,- 1. Nízke Tatry 600-700,- 2. Vysoké Tatry 3. Kysucké Beskydy 4. Malá Fatra 5. Veľká Fatra 6. Nízke Tatry 7. Volovské vrchy 8. Malá Fatra 9. Malá Fatra 500-600,- 10. Západné Tatry 11. Vysoké Tatry 12. Vysoké Tatry 13. Vysoké Tatry 14. Nízke Tatry 400-500,- 15. Nízke Tatry 16. Nízke Tatry 17. Nízke Tatry 18. Nízke Tatry 19. Nízke Tatry 20. Veľká Fatra 21. Západné Tatry 22. Malá Fatra 23. Malá Fatra 24. Strážovské vrchy 25. Starohorské vrchy 300-400,- 26. Pieniny 27. Nízke Tatry 28. Vtáčnik 29. Nízke Beskydy 200-300,- 30. Strážovské vrchy 31. Nízke Tatry

středisko Chopok-sever Štrbské Pleso Veľká Rača-Oščadnica Vrátna dolina Málino Brdo Donovaly Krompachy Martinské hole Jasenská dolina-Piatrová Zverovka-Spálená Starý Smokovec Tatranská Lomnica Ždiar-Strednica Chopok-jih Mýto pod Ďumbierom Vyšná Boca Čertovica Lopušná dolina Tále Jasenská dolina Zuberec Valčianska dolina Malá Lučivná Čičmany Čachovo-Selce Litmanová Polomka-Bučník Ostrý Grúň Makovica Poruba pri Prievidzi Pohorelská Maša

předsezona Sk Kč 750,- 563,490,- 368,650,- 488,640,- 480,650,- 488,380,- 285,400,- 300,550,- 413,550,- 413,500,- 375,350,- 263,350,- 263,350,- 263,500,- 375,400,- 300,250,- 188,390,- 293,450,- 338,380,- 285,300,- 225,400,- 300,410,- 308,420,- 315,420,- 315,380,- 285,370,- 278,280,- 210,330,- 248,320,- 240,260,- 195,250,- 188,-

vánoce, silvestr Sk Kč 750,- 563,690,- 518,690,- 518,680,- 510,650,- 488,640,- 480,640,- 480,600,- 450,600,- 450,580,- 435,550,- 413,550,- 413,550,- 413,500,- 375,480,- 360,480,- 360,460,- 345,450,- 338,450,- 338,450,- 338,450,- 338,440,- 330,420,- 315,420,- 315,420,- 315,370,- 278,350,- 263,330,- 248,320,- 240,260,- 195,250,- 188,-

hlavní sezona Sk Kč 750,- 563,690,- 518,650,- 488,640,- 480,650,- 488,640,- 480,590,- 443,600,- 450,600,- 450,580,- 435,550,- 413,550,- 413,550,- 413,500,- 375,480,- 360,420,- 315,420,- 315,450,- 338,450,- 338,420,- 315,450,- 338,410,- 308,420,- 315,420,- 315,420,- 315,370,- 278,350,- 263,330,- 248,320,- 240,260,- 195,250,- 188,-

mimosezona Sk Kč 750,- 563,690,- 518,650,- 488,640,- 480,650,- 488,640,- 480,590,- 443,550,- 413,550,- 413,580,- 435,550,- 413,550,- 413,550,- 413,500,- 375,400,- 300,250,- 188,390,- 293,450,- 338,450,- 338,250,- 188,400,- 300,410,- 308,420,- 315,420,- 315,300,- 225,370,- 278,280,- 210,330,- 248,320,- 240,260,- 195,250,- 188,-

KURZ S ČAFEM Znalost lavinového nebezpečí se stává povinnou výbavou moderního lyžaře. Jak si ji „pořídit“? První krůčky lze udělat na kurzu, ktrerý připravila Česká asociace freeskiingu společně s CK Adventura. Tři dny se špičkovým odborníkem z Lavinové prevence HS Krkonoše. Náplní kurzu jsou přednášky z teorie lavin, zásady pohybu v lavinovém terénu, použití metody „stop or go“ a „3 x 3“, ale také lavinová záchrana s použitím sněhových sond a lavinových vyhledávačů (tzv. pípáků) spolu s ukázkou práce lavinového psa. Součástí kurzu je vždy simulovaná záchranná akce, včetně transportu zraněného. Samozřejmostí jsou i skialpinistické túry s prohlídkou východní části lavinového katastru Krkonoš, kde si účastníci mohou nabyté znalosti vyzkoušet přímo v praxi (více na www.freeskiing.cz). Lavinové kurzy pořádá i horolecká škola Vít Novák – Adrenalin sport (www.adrenalin.cz). Tři termíny jsou vypsány pro české hory, dva kurzy proběhnou na Rudolfshütte v Rakousku. by Kumestrol, ps, foto www.recco.cz

012-MIX

10.1.2004 10:32

Stránka 24

24

vize

TEXT: KRISTIAN HANKO KRESBA: MICHAL ROBA

Chopok jih a okolí 70 km sjezdovek!

Z

ku na hlavní hřeben. Systém umělého zasněžování by měl pokrýt terény všech sjezdových tratí do úrovně 1.500 m v závislosti na vodních zdrojích doliny Bystrá. Koutek pro snowboardisty a freestylisty by za ideálních podmínek vzniknul v Krupové dolině vedle nové sedačky na Kosodrevinu.

náte slovenské lyžařské středisko pod Chopkem? Samozřejmě, kdo by jej neznal. Jeden skipas na Chopok Ale přeci jen si vás dovolíme krátce vy- Nejvíce očekávanou událostí na jihu je vytvoření mikroregionu Chopokzkoušet. Znáte pojmy Krupová, Jelenia lú- však jih. Ten by měl sdružovat všechny obce ka či Príslop? Ne? Přesto vězte, že jsme v podhůří jeho jižní strany od Nemecké stále pod Chopkem. Jenom jsme změnili svah severní v Horehronském podolí až po sedlo Čertovica na hlavním hřebeni. V rámci za jižní. tohoto mikroregionu budou současné ly-

Středisko Jasná je největším a nejznámějším slovenským střediskem. Najdete zde nejvíce vleků, lanovek, sněhových děl, nejdelší tratě a je tu i nejdražší skipas na Slovensku. V podstatě zde tedy už není co vylepšovat. Chopok má ale i odvrácenou, jižní stranu, která je v posledních letech přes obrovský potenciál terénu naprosto opomíjena. Staré časy hotelů Kosodrevina, Srdiečko nebo Trangoška, které byly v osmdesátých letech nejobsazenějšími hotely v Československu, jsou pryč. Ale snad právě proto se po patnáctiletém chátrání a pustošení začalo blýskat na lepší časy i v tomto středisku. Slovensko se rozhodlo kandidovat na uspořádání zimní olympiády v roce 2014, a tak si lze těžko představit, že jižní strana Chopku by v případě úspěchu slovenské kandidatury zůstala v té podobě, kterou má dnes. Pojďme se ale na plány jihu a okolí podívat podrobněji!

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

Ubytovací kapacity

Vysokohorský hotel Kosodrevina, přístupný pouze pěšky nebo lanovkou ze Srdiečka, má první rok novodobého fungování úspěšně za sebou a hotel Srdiečko se intenzivně rekonstruuje. Hotel Trangoška stejně jako Kamenná chata nepřerušil od něžné revoluce provoz, a tak lze rekonstrukci zejména hote-

lu vbrzku očekávat. Kamenná chata má malou rekonstrukci již za sebou. Zcela nové ubytovací zařízení na Chopku bohužel očekávat nemůžeme, neboť se nachází v srdci národního parku, který po vstupu Slovenska do EU bude zařazen do soustavy Natura 2000 a nadobude tak evropského významu. Vše nové se pak bude muset soustředit do údolních míst.

Lanovkový boom

Z plánů lyžařské infrastruktury stojí za zmínku loňské bleskové vybudování nového vleku Doppelmayr. Ten nahradil nejstarší kotvu na jižní straně Chopku a částečně vyplnil mezeru, která vznikla po vyřazení sedačkové lanovky z provozu. Vlek byl postaven za pouhé dva dny! Na kvalitě se to naštěstí neprojevilo, ale za vynaložené finance by provozovatel měl postavenu třetinu sedačkové lanovky až na vrchol Chopku... Samozřejmostí do budoucna je demontáž staré a vybudování nové sedačky z Kosodreviny na Chopok, čímž bude zase spojena severní strana Chopku s jižní. Současnou Derešskou pomu nahradí rovněž čtyřsedačka. Nově by mohly vzniknout lanovky z Krupové (1. 000 m) až na Dereše (2.004 m) a na Kosodrevinu. Od Kosodreviny na západ je vhodný terén pro vybudování nového lyžařského vle-

žařské areály Tále, Bystrá, Mýto pod Ďumbierom, Krpáčovo a Chopok-jih spojena s nově plánovanými středisky v obcích Jasenie, Dolná, Horná Lehota a Jarabá jednotným skipasem. Skipasové propojení jižní a severní strany Chopku by mělo být také samozřejmostí. Aby dychtiví lyžaři mohli skipasu opravdu využít, bude je mezi všemi středisky svážet skibus. V existujících střediscích jsou již plány na přestavbu dnešních lyžařských vleků na sedačkové lanovky hotové. Nově budovaná střediska počítají jak se sedačkami, tak s vleky podle kapacitních požadavků projektantů. Všude se plánuje systém umělého zasněžování, osvětlení tratí a nové ubytovací kapacity. Pro snowboardisty budou vybudovány Urampy. Zkrátka nepřijdou ani běžkaři, pro něž budou zřízeny nové tratě. Odměnou za veliké investice bude lyžařům 23km síť sjezdovek na jižní straně Chopku. Když připočítáme i střediska v mikroregionu Chopok-jih (16 km), Chopok-sever (22 km) a Čertovica (9 km), ve kterých by měl platit jednotný skipas, budou si moci lyžaři vybírat ze 70 km sjezdovek. A to je i v alpské konkurenci celkem lákavá nabídka, nemyslíte?

012-MIX

10.1.2004 10:32

Stránka 25

25

ZNAČKY

Ispo slaví šedesátku!

C

elých šedesát ročníků má za sebou jeden z nejvýznamnějších sportovních veletrhů světa, mnichovské ISPO. zi 10 nejvýznamnějších vystavovatelských zemí! Čest vlasti dělají z velké části právě firmy, které se orientují i na lyžování – třeba Kama, Sporten, Hannah, Direct Alpine, Botas, Birki (lyžařské hůlky), MG Sport Czecho (Brýle), Moravia Sport Group, Piccollo, Alpine Pro, Warmpeace... Velkou novinkou bude premiéra akce ISPO vision: první obchodní přehlídka výrobců sportem inspirované módy. Očekává se účast 40 až 50 vystavovatelů (v hale A6).

Info: Expo-Consult+Service spol. s r.o., tel: 545 176 158-60, ispo@expocs.cz

www.expocs.cz

Přes 1.500 vystavovatelů z více než 40 zemí na ploše 160.000 čtverečních metrů určených sportu a sportovní módě Special Communities: nové haly s nabídkou jdoucí napříč odvětvími (tzv Crossover haly) pro lyže a outdoor ISPOvision: Premiéra prvního veletrhu pro sportem inspirovanou značkovou módu

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

Jubilejní ročník ISPO zima 04 startuje v neděli 1. a potrvá do středy 4. února 2004. Více než 1.500 vystavovatelů ze 40 zemí představí svoje novinky na 160.000 čtverečních metrech výstavní plochy. Jako tradičně se na ní poprvé ukáží i lyže pro sezonu 2004/05 a s nimi podstatné trendy, které se světoví výrobci rozhodli akceptovat. Navíc ale bude k vidění početná výprava vystavovatelů českých. Celkem jich je přihlášeno 31, a to na rekordní výstavní ploše 1.100 m2. ČR se tak řadí me-

NA ISPU

board ISPO, haly A1 – A3 Alpine Stars, Anon, Atomic, Billabong, Burton, Chiemsee, Dainese, Diverse, Elan, Element, Fanatic, Forum, Fox Racing, Gnu, Hammer, Head, Helly Hansen, Icon, Jeenyus, Killerloop, Mambo, Maui & Sons, Nikita, Nitro, Nixon, No Fear, Oakley, O_Neill, Option NFA, Oxbow, Oxygen, Palmer, Protest, Quiksilver, Red, Reef, Ride, Roxy, Rusty, Salomon, Santa Cruz, Sessions, Smith, Special Blend, Swans, US 40, Vans, Volcom, Westbeach, XS a Zimtstern. sportswear ISPO & textrends ISPO v halách A4 & A5 Aesse, Bogner Gloves, Brugi, Campagnolo, Colmar, Conte of Florence, Degree 7, Descente, DuPont, Eisbär, Emmegi, Free Spirit, Frencys, Girbaud, Goldwin, Gore, Head, Joy, Kaipa, Karbon, Killtec, Killy, Lasse Kjus, L-Fashion Group a Luhta, Skila und Ice Peak, Linea Primero, Löffler, 3M, Mäser, Maier Sports, Medico, Nevica, Odlo, Orage, Phenix, Reusch, Rossignol, Royalp, Rucanor, Schoeller, Spyder, Sportalm, Steffner, Tao, Tsunami, Völkl, Vuarnet, Walter Moser, Ziener… ski ISPO, haly B2 - B4 Atomic, Briko, Carrera, Cober, Dynastar, Dynamic, Elan, Fischer, Head, K2, Kerma, Kneissl, Lange, Look, Marker, Nike Vision, Nordica, Rossignol, Rudy Project, Scott, Stöckli, Tecnica, Uvex, Völkl, Wilson. outdoor ISPO, haly B4 – B6 Aigle, Arcteryx, Bailo, Berghaus, Big Pack, Black Diamond, Blizzard, Camp, Cascade Designs, Columbia, Crispi, Dal Bello, Eastpack, Edelrid, Eider, Exel, Ferrino, Fjällräven, Fritschi, Garmont, Grivel, Hamax, Hanwag, Helly Hansen, Invicta, Jack Wolfskin, Kamik, Klättermusen, Komperdell, Lafuma, Leki, Lowa, Lowe Alpine, Mammut, Marmot, Mountain Hardware, Meindl, Merrell, Nike ACG, Odlo, Ortovox, Patagonia, Peak Performance, Petzl, Raichle, Regatta, Salewa, Salomon, Scarpa, Schöffel, Sigg, Singing Rock, Stubai, Tatonka, Ternua, The North Face, Thorlo, Trespass, Vaude, Vibram a Wild Roses zde na Scandinavian Boulevard budou vystavovat opět také partneři Scandinavian Outdoor Group: Craft of Scandinavia, Dale of Norway, Haglöfs, Heestra, Icebug, Mover, Silva aj.

PR

012-MIX

10.1.2004 10:36

Stránka 26

26

TEXT: JANA VLKOVÁ FOTO: O.T. MÉRIBEL – J.-M. GOUEDÁRD

Méribel

první a nejhezčí

P

opsat toto nádherné středisko jedinou větou! To uměl jedině ten, kdo ho vystavěl – jeho otec a stvořitel, architekt Christian Durupt: „Je třeba zachovávat skromnost v architektuře a nechtít se vnucovat přírodě.“ Příroda se za projevenou skromnost odvděčila neskromnou velkorysostí.

První středisko „na zelené louce“

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

Kdo přistupuje k novodobým francouzským lyžařským areálům s předpojatostí a s tvrzením, že to jsou „noclehárny kombinované s továrnou na sport“, v Méribelu bude muset chtě nechtě tro-

chu z takové zapšklosti ubrat. Méribel má nejen originální tvář, ale i originální historii. Nádherné lyžařské terény si již v roce 1936 vyhlíželi budoucí budovatelé, když před radnicí ve vesnici Allues pořádali první lyžařské závody v kraji. Vznik ce-

012-MIX

10.1.2004 10:36

Stránka 27

27

lého lyžařského areálu je spjat s anglickým vojákem Peterem Lindsayem a paradoxně i s politickým vývojem za druhé světové války. Výše jmenovaný skotský plukovník (a později major) se zapojil do budování střediska ve vyhlídnutém údolí po hitlerovském zabrání Rakouska, kdy začalo být politicky nepřípustné, aby se Angličané jezdili do této země rekreovat. I když válka tuto jeho činnost samozřejmě znemožnila, v roce 1945 se sem vrátil, aby v započatém díle pokračoval.

Na návštěvě 50 let

Na konzultace sem jednoho dne přijel výše jmenovaný architekt Ch. Durupt. Návštěva, která byla plánována na dva týdny, se protáhla na 50 let. Pevnou rukou bděl po celou dobu nad tím, aby střechy nepřevyšovaly domy, držely původní sklon, aby bylo používáno místní dřevo a kámen. Je s podivem, že k napodobování jeho stavební filozofie v jiných střediscích došlo až na sklonku jeho života. Teprve poslední desetiletí minulého století opětovně vnesla do nových staveb tradiční prvky. Moderní chalety, které se inspirují v tradiční savojské architektuře, nejsou vlastně ničím jiným než opisováním z jeho 50 let starých plánů či rozvíjením jeho motta: „Někdy je opravdu těžké pochopit, že největší originalita spočívá v tom, že budí zdání, že originalitou není.“

Lyžování jako v ráji

Areál Tři údolí, jehož je Méribel středem, srdcem i epicentrem, získává maximální počty bodů při hodnocení jakýchkoli parametrů. Pan plukovník Lindsay měl jistě dobrý lyžařský vkus, když si za své působiště vybral právě toto místo. Jistě by byl potěšen, kdyby v roce 1939 věděl, jaká spleť sjezdovek zde jednou vznikne.

Lanovky a vleky 5 kabinových lanovek 34 gondol 69 sedačkových lanovek 88 vleků Sjezdovky 35 černých 110 červených 104 modrých 68 zelených

A co nesmíte vynechat? Nic!

Přímo z Méribelu se rozbíhají na dvě strany kabinové lanovky Tougnete a Rhodos. Z konečné stanice první se snadno přehoupnete nad Saint Martin de Belleville, Rhodos míří směrem ke Col de la Loze, jednomu ze dvou přechodů do Courchevelu. Pravý lyžařský ráj ovšem začíná v Mottaretu. Mladší středisko výše v kopcích, které bylo stavěno později, má praktičtější střih a terény i pro náročnější. Kabinová lanovka Plattières míří ve třech úsecích směrem k jednomu ze dvou nejfrekventovanějších přechodů – Les 3 Marches – do sousedního Les Menuires (tím dalším nejživějším je Mont de la Chambre). Pod druhým úsekem je snowpark. Mottaret je jedno z mála středisek, které má vymodelovaný podkladový terén. Moduly i u-rampa, po nichž se můžete v létě procházet, tedy mohou začít fungovat ihned na začátku sezóny s prvním popraškem sněhu. Na úbočí protilehlého vrcholu Saulire (2.738 m n. m.) je spletenec červených

sjezdovek. Těchto 1.000 metrů převýšení si dejte především ráno, to je tady nejlepší sníh. Sjezdovky se jmény místní zvířeny (Kanec, Laňka, Orel a další) jsou opravdu jedna lepší než druhá. A nad tím vším, na samém konci cesty, ční vrchol Mont du Vallon. 2.952 m n. m. je nejvyšší kóta tohoto údolí. Dokonalý prašánek se tu udrží až do pozdního jara. Sjezd po červených Combe Vallon nebo Campagnol na jediné nadechnutí vám rozechvěje nitro přívalem endorfinů. A toto všechno je méně než třetina celého areálu Tři údolí. Máte celkem 9 možností, kudy přejet do dvou sousedních údolí a dát si sjezdový nášup. Zpropadeně, nejspíš těch 600 km sjezdovek stejně neprojedete do posledního zákoutí.

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

SNOWinfo

Méribel nabízí dnes svým návštěvníkům stejné svahy jako před 60 lety. Jsou jenom vybaveny daleko výkonnějšími lanovkami. Tam, kde se první odvážní lyžaři nechávali vyvážet archaickou rolbou na neupravený kopec, jsou dnes tiše předoucí lanovky, které stále vyšší rychlostí unášejí lyžaře a samozřejmě i snowboardisty nad dokonale uhlazenými svahy.

012-MIX

10.1.2004 10:37

Stránka 28

28

TEXT: DANIEL STEIDLER FOTO: PAOLO BENINI

Chiesa Valmalenco

lyžování v serpentinových horách

S

távající zimní sezóna možná vnese do pově- užije moderních, kapacitně naddimenlanovek a širokých svahů spodomí českých lyžařů nové, dosud opomíjené, zovaných lu s pár dalšími lyžaři. Důvodem velké alpské středisko. Kdo by měl pocit, že 14 let po kapacity areálu je právě oněch pár únootevření hranic na Západ už nelze nic nového rových a březnových nedělí. Podobně řahotýlků zeje po velkou část sezóny objevit, bude vyveden z omylu. Toto místo od da prázdnotou. Pohříchu dosud zcela chybí nás neleží daleko, jak by se snad mohlo zdát. Zároveň privátní apartmány k pronájmu, tolik se navzdory poloze nedaleko Svatého Mořice oblíbené u českých lyžařů. a Livigna řadí mezi nejlevnější místa, kam je možno se Sami v obřím areálu v italských Alpách vydat. A čím je tak výjimečné? Lyžařským symbolem Chiesy, jež zau-

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

Údolí živí těžba

Chiesa Valmalenco leží nedaleko světoznámých alpských veličin, jako je Sv. Mořic a Livigno. Nadosah ovšem pouze při pohledu na mapu, po silnici je to pár hodin jízdy. Jediná přístupová cesta vede za Sondria, centra provincie a největšího města údolí Valtellina, dobře známého slavnými lyžařskými středisky Bormio a Santa Caterina. Cesta se z údolí prudce zvedá a serpentiny míří k zasněženým vrcholům na horizontu. Cestou potkáváte nákladní auta naložená nazelenalým kamenem – serpentinem. Používá se k výzdobě interiérů a údolí Valmalenco je jeho největším nalezištěm v Evropě. Několik lomů se nachází i blízko centra lyžařské oblasti – Chiesy. Těžba kamene je dosud hlav-

ním zdrojem příjmů místních obyvatel, a zajišťuje jim nadprůměrnou životní úroveň. Možná i proto poněkud podcenili potenciál turistického ruchu a nevěnovali propagaci místa téměř žádné úsilí. Přitom kvalitou lyžování toto středisko hravě porazí řadu míst v italských Alpách, na našem trhu už léta zavedených.

Sjezdovky pro Milano

Chiesa Valmalenco leží nedaleko několikamiliónové aglomerace okolo Milána, a to se projevuje na počtu víkendových turistů. Zejména v neděli sjezdovky doslova praskají ve švech, a na víkendové nápory jsou rovněž dimenzovány zdejší přepravní kapacity. Naopak návštěvník, který do areálu zamíří ve všední den, si

jme už z dáli, je mohutná kabinová lanovka. Se svou kapacitou 170 osob je jednou z největších svého druhu v Evropě. Je zároveň hlavním přepravním zařízením většího ze dvou zdejších areálů – Alpe Palú. Za pár minut vás vyveze z výšky 1.002 metrů, v níž se nachází Chiesa, o více než kilometr výše. Z výstupní plošiny se vám naskytne ohromující výhled do údolí Valmalenco i na třítisícová horská pásma okolo. Slabinou této monstrózní lanovky je fakt, že její dolní stanice se nachází bezmála kilometr od centra Chiesy u městského bazénu, daleko od ubytovacích kapacit. A protože neexistuje skibus, hotely ve městě si musí pomáhat vlastními mikrobusy. Ale zpět na horní stanici lanovky. Zde můžete nasadit lyže či prkna a spustit se k centru skiareálu. Nabízí se vám rovněž

012-MIX

10.1.2004 10:37

Stránka 29

29

malé metro, které spojuje horní stanici se středem areálu, kde je velká samoobslužná restaurace, stánky s občerstvením, půjčovna a servis lyží a snowboardů, snowpark a nástupiště sedačkových lanovek. Vláček byl postaven především pro nelyžaře a pro ty lyžaře, kteří už si po odpolední grappě netroufají dojet k velké lanovce po svých. K tomu je totiž zapotřebí vyjet sedačkou a pak se spustit po relativně strmé sjezdovce, na níž je po většinu zimy vystavěna boardercrossová a skicrossová dráha. Snowpark postavený pár desítek metrů od centra areálu pod zdejší hlavní restaurací je dalším z velkých magnetů střediska. Řadí se k největším v italských Alpách a vévodí mu 150 m dlouhá urampa. Z tohoto místa se tratě dále svažují k vesnici San Giuseppe (1.433 m n. m.). Tam končí sedačková lanovka a nachází se zde velké parkoviště. Do San Giuseppe mohou zajíždět autem ti, kdo by snad měli v obří lanovce nepříjemné pocity. Od restaurace na opačnou stranu, tedy vzhůru, vede sedačková lanovka na vrchol Cima Motta, který je se 2.336 metry

nejvyšším bodem areálu Alpe Palú i celé Chiesy. Odtud je na výběr několik různě náročných sjezdovek zpět včetně závodního homologovaného svahu, další tři sjezdovky spadají do sedla Dosso dei Vetti na opačné straně kopce. Z nich je zejména černá, projektovaná legendou italského lyžování Gustavem Thönim, opravdovou lahůdkou. Padá téměř kolmo dolů a její závěrečný hang, tyčící se nad spodní stanicí sedačkové lanovky, nahání slabším lyžařům hrůzu. Sedačkové lanovky, které v areálu Alpe Palú dominují, nejsou kryté a nevynikají ani rychlostí. Není to však příliš velkou vadou na kráse, neboť zde převládá slunečné počasí a nabízí se tak ojedinělé výhledy na blízké švýcarské štíty okolo Berniny. Nejsou zde ani problémy se sněhem, naopak. Když jinde panuje nedostatek, zde se bez problémů jezdí. V loňské sezóně zde napadlo okolo čtyř metrů sněhu a v dobré kvalitě se držel až do konce dubna. I letos začala sezóna bez problémů, s nimiž se potýkala jiná střediska. Alpe Palú potvrdilo svou pověst jakési meteorologické anomálie, kde padá nejvíce sněhu z širokého okolí.

Caspoggio v lyžařském stínu

Druhý areál Caspoggio, s nejvyšším bodem na Dosso dei Galli ve výšce 2.200 m n. m., je poněkud opomíjen, ačkoli není o mnoho nižší ani kratší než Alpe Palú (18 km sjezdovek oproti 25 km). Oba areály nejsou vzájemně lyžařsky propojeny, ale od minulé sezóny zde konečně alespoň platí stejný skipas. Poněkud slabší je zde však umělé zasněžování a ani přírodního sněhu zde nebývá tolik jako na Alpe Palú. Tento areál je však dobře přístupný autem a nabízí i řadu lehčích terénů, pro které je často vyhledáván školními skupinami.

Bude „českým“ střediskem?

Je možné, že se pověst Chiesy Valmalenco rozšíří mezi českými lyžaři natolik, že zde za pár let budou mezi zahraničními hosty dominovat – tak jako v mnohých jiných italských střediscích, kde čeští lyžaři mají nenahraditelnou pozici a na oplátku se jim dostává úcty jako vysoce váženým hostům. ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

030-ATLAS ENGELBERG

9.1.2004 16:46

Stránka 30

ATLAS STRANA 1 ze 2

SNOWATLAS

30

TEXT: PETR SOCHA FOTO: ENGELBERG-TITLIS

Engelberg hora průkopníků Z

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

TOURISMUS

asněme se a vymysleme ideální středisko. Co by mělo obsahovat? Třeba tratě padající na sever, aby je slunce neničilo. Převýšení aspoň dva kilometry. Komfortní lanovky i třeba s nějakou technickou perličkou navrch. Ledovec s trvale kvalitním sněhem. Velký snowpark s u-rampou. Polohu v zapomenutém klidném údolí, ale zároveň nedaleko civilizace. Ohromnou a bezpečnou plochu pro freeride. A třeba i trochu kultury a historie.

www.titlis.ch

030-ATLAS ENGELBERG

9.1.2004 16:46

Stránka 31

31

hodnocení SNOW 22 lanovek a vleků celková délka sjezdovek 82 km

✱✱✱✱

Titlis je to hlavní, po čem lyžař mířící do Engelbergu touží. Ale nejen lyžař, i běžní turisté sem váží cestu třeba až z Japonska jen proto, aby stanuli na vrcholu Kleine Titlis, navštívili ledovcovou jeskyni a okusili jízdu v unikátní lanovce s otáčivým dnem – v Rotairu. Zpět k lyžím. Na nich je možné brázdit téměř výhradně severní svahy této slavné hory, vleky a jednu lanovku najdeme i na ledovcovém plató. Vesměs to jsou sportovní červené, často téměř nutící do rychlého dlouhého oblouku. Lyžařsky nejzajímavější horní dvě patra skrývají vedle červených ještě po jedné modré a černé a velmi pěkný snowpark s urampou. Ve spodním patře pak naleznou své zejména začátečníci a rodiny, ale i běžkaři. Sjezdovky vedou ale ještě nížeji až na samé dno údolí. Z vrcholu to dá převýšení o pár metrů větší než magické dva kilometry. Ze shora uvedených podmínek střediska snů už zbývá jen freeride čili lyžování mimo vyznačené tratě. V Engelbergu si můžete vybrat z širokého menu delikátních sjezdů, které dá na týdenní slavnostní hostinu a možná ani potom nebudete mít dost. K dispozici je totiž celá částečně zaledněná plocha mezi vrcholy Kleine Titlis a Jochstock a mnoho dalšího.

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

Engelberg leží v zaslepeném údolí – čímž je myšleno nikoli to, že údolí je slepé, nýbrž to, že není průjezdné a cesty v něm končí. Přesto to do nejbližšího velkoměsta Luzernu není dál než z Prahy do Benešova. Ze středisek (pro Čechy těžko čitelné) oblasti Vierwaldstättersee, což je území pojmenované podle čtyř spojitých jezer v kantonu Centrální Švýcarsko, je jednoznačně nejvýznamnější a svými kvalitami nabourává dominanci nejproslulejších švýcarských středisek. Patrně i díky své poloze na dosah civilizace se údolí pod zaledněnými třítisícovkami Gr. Spannort (3.199 m) a zejména Titlis (3.239 m) našlo brzy své obyvatele a již roku 1120 inspirovalo benedyktýnské mnichy ke stavbě kláštera, který se od té doby stal motorem celého údolí a dodnes dodává místu tajemný klid. A mniši byli i ti, kdo postavili základní kameny místního cestovního ruchu. V polovině 18. století dosáhli vrcholu Titlisu a sňali pověry a kletby, které do té doby hory uzavíraly širšímu zájmu. A možná i předali Titlisu pozitivní sílu, kterou přitahuje všechny turisty a lyžaře dodnes.

lyžařská střediska

STRANA 2 ze 2 ATLAS

Jedno středisko, které výše vyřčené splňuje, existuje i v našem skutečném světě – švýcarský Engelberg.

SNOWATLAS

22

SNOWATLAS

SNOWinfo

032-ATLAS VELKÁ RAČA

9.1.2004 16:36

Stránka 32

ATLAS STRANA 1 ze 2

SNOWATLAS

32

TEXT: RADEK HOLUB FOTO: JAROSLAV VELIČKA, SNOW PARADISE VEĽKÁ RAČA

Veľká Rača Oščadnica Brána do slovenských hor

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

Č

eští lyžaři musejí obyvkle kvůli pořádné lyžovačce opustit území republiky. Nezamíří-li přímo do Alp, směřují jejich stopy na Slovensko. Není ovšem nutné cestovat až do Fatry či Tater, kvalitní lyžařské centrum skýtají i Kysucké Beskydy na česko-slovenském pomezí. A protože středisko nad Oščadnicou bylo pokřtěno Snow Paradise, nemohlo v našem časopise dlouho chybět. www.snowparadise.sk

032-ATLAS VELKÁ RAČA

9.1.2004 16:36

Stránka 33

33

hodnocení SNOW 6 lanovek a vleků celková délka sjezdovek 12,4 km

✱✱✱✱

SNOWATLAS

23

lyžařská střediska

Harmonické dospívání

Barevná lyžařská paleta

Lyžařské terény jsou soustředěny na severních svazích Veľké Rači a ohraničeny převážně smíšeným lesem. Areál je pomyslně rozdělen do tří epicenter – Laliky, Marguška a Dedovka, jdoucí takto po sobě od východu na západ. Každé z nich je vybaveno sedačkovou lanovkou, ty krajní fungují zároveň jako primární doprava od bezplatných parkovišť. Nejhodnotnější sjezdovky kopírují trasu těchto lanovek a jde vesměs

o středně náročné sjezdy s dvouset- až čtyřsetmetrovým převýšením, skýtající dostatečný prostor pro carvingový oblouk. V případě potřeby je možné celý areál pokrýt umělým sněhem, což kompenzuje celkově nižší nadmořskou výšku svahů.

Atmosféra především

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

Středisko dostojí svému mezinárodnímu postavení i dobrými doprovodnými službami. Samozřejmostí je servis a půjčovna vybavení, lyžařská škola a školka, snowpark s u-rampou, horské restaurace či pravidelné skibusy. Působí-li v tomto ohledu Veľká Rača jako továrna na lyžování, pravý opak je pravdou. Příroda Kysuckých Beskyd a zdejší útulné chaty jsou zdrojem pohodové atmosféry. Mnohé z nich poskytnou rovněž stylový nocleh za příznivé ceny. Kdo by pak raději vyměnil ruch sjezdových tratí za poklid běžeckých stop, může se vydat na Kysuckou magistrálu anebo snadno na blízký vrchol Veľké Rači, z jehož rozhledny se okolí ukáže v celé 360 stupňové perspektivě. Hřebeny Malé Fatry a Západních Tater se jeví jako na dlani. I když byla Veľká Rača oproti tatranským nebo fatranským střediskům přírodou skromněji obdarována, využila svých možností na maximum a ve výsledku mnohá tamní místa i předčí. Patrně nezklame žádnou krevní skupinu lyžařů, tu s vyšší potřebou adrenalinu nevyjímaje.

STRANA 2 ze 2 ATLAS

Osud lyžařského střediska Veľká Rača – Oščadnica předurčila z velké míry jeho geografická poloha. Oblast je křižovatkou hranic České republiky, Polska a Slovenska, a středisko tak v hojném počtu láká přeshraniční lyžaře. Tento zvýšený zájem si vynutil velké investice, které za posledních několik let proměnily Veľkou Raču ve slovenské top středisko. Lyžařský areál netrpěl jako mnohá jiná tunelářskými úmysly svých majitelů. Naopak, rychlá a vydařená privatizace jej brzy postavila na pevné základy, ze kterých vytěžil dnešní moderní infrastrukturu a kvalitní zázemí.

SNOWATLAS

SNOWinfo

034-ATLAS ČERNÝ DŮL

10.1.2004 12:43

Stránka 34

ATLAS STRANA 1 ze 2

SNOWATLAS

34

TEXT: RADEK HOLUB FOTO: PETR SOCHA

Černý Důl Černý kůň Krkonoš

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

Z

námá krkonošská střediska jsou na hranici svých kapacitních možností. Stávající sjezdovky už více lyžařů nepojmou a výstavbě nových tratí brání ochrana přírody v srdci národního parku. Na krkonošské periferii však taková přísná omezení neplatí a lyžařům se tu daří. Na dohled od Vrchlabí vzniklo během loňského léta středisko s dostatečně širokými svahy a sedačkovou lanovkou – Černý Důl.

www.skipark.org

034-ATLAS ČERNÝ DŮL

10.1.2004 12:43

Stránka 35

35

hodnocení SNOW 8 lanovek a vleků celková délka sjezdovek 5.700 m

✱✱✱✱

Nové jméno mezi elitou

Zatímco západní stráň Černé hory je opatrována národním parkem a pro lyžaře zůstává tabu, jižní svahy tisícimetrového Špičáku ochranné pásmo míjí. Široká horská louka s třísetmetrovým převýšením a několikerým stromořadím po spádnici proto přilákala na české poměry smělou investici – sedačkovou lanovku a vlek se třemi zasněžovanými sjezdovkami. Černý Důl se díky tomu katapultuje mezi české elitní svahy a až se zformuje patřičné zázemí v obci, bude se moci měřit třeba s Pecí pod Sněžkou či Harrachovem.

Panoramatické lyžování

podhůří, přičemž na jedné straně dominuje Žalý, na druhé Černá hora a pod vámi Vrchlabí. Spadají odtud červené sjezdovky k Böhnischovým boudám a zpět do Černého Dolu, z nichž je možné se přesunout na podobně skloněné tratě U Lomu. Šíře sjezdovek se patrně stane největším magnetem střediska, své oblouky tu vykrojí i náročný obřákový jezdec.

Nevyužitý potenciál

Stavbou lanovky se stal Černý Důl velmi atraktivním místem pro běžkaře, kteří se odtud poměrně rychle napojí na Krkonošskou lyžařskou cestu. Zatím to vyžaduje zdolat ještě nějakou desítku výškových metrů, v blízkém budoucnu se však počítá s protažením lanovky o nějakých 200 m až na samotný hřeben. Nyní tomu brání ochranářské bariéry. Při cestě z podhůří to pak bude jedna z nejrychlejších možností, jak se lze dostat do známých běžeckých lokalit. Turistický život obce zatím poněkud zaostává za děním v lyžařském areálu. Malý bufet u vleků a pár hospod ve vesnici nemají šanci obsloužit tolik hladových lyžařů, kolik jich může areál teoreticky navštívit. Ani ubytovací kapacita dosud nebyla plně vytvořena, o možnostech mimolyžařského vyžití a aprés-ski nemluvě. Černý Důl v novém kabátě vstupuje do své premiérové sezóny a podle všeho s ještě nevyužitým potenciálem. Kdo sem však přijede letos za lyžováním, bude přinejmenším překvapen.

Hledejte na konci SNOW!

Skipas do Černého Dolu

zdarma!

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

Lyžařské vleky a lanovka startují prakticky přímo z Černého Dolu, neboť (bezplatné!) parkoviště leží jen sto metrů od zdejšího náměstí. Původní dětský vlek a vlek U Lomu, který zpřístupňuje asi dvě třetiny svahu, se stavbou trojsedačky stávají jen doplňkovým přepravním zařízením. Lanovka totiž stoupá ještě výš a končí pod vrcholem Špičáku. Tady jste nahoře – geograficky i panoramaticky. Nejvyšší bod střediska se pyšní nevšedním pohledem na Krkonoše a celé

lyžařská střediska

STRANA 2 ze 2 ATLAS

Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Spor o každý kousek lesa, který by měl ustoupit lyžařům v národním parku, konzervuje současnou velikost všech renomovaných středisek. Příhodné lyžařské svahy přitom existují i za hranicemi parku, jak dokládá nově zrozený areál v Černém Dole.

SNOWATLAS

24

SNOWATLAS

SNOWinfo

036-ATLAS ŠTRBSKE PLESO

10.1.2004 12:15

Stránka 36

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

ATLAS STRANA 1 ze 2

SNOWATLAS

36

TEXT: RADEK HOLUB FOTO: PARK SNOW VYSOKÉ TATRY, MIRO STEJSKAL

Štrbské Pleso Renomované zimní letovisko inovuje Š

trbské Pleso bylo a je lyžařským pojmem. Na úpatí nejvyšších tatranských vrcholů a s kvalitním hotelovým i lyžařským zázemím lákalo zimní turisty už v totalitních dobách. Dokladem vysokého renomé tohoto střediska je mistrovství světa v klasických disciplínách z roku 1970. Jeho sebevědomí podporovaly i smělé plány na uspořádání zimních olympijských her. Stejně jako dříve je Štrbské Pleso prominentní slovenskou adresou také dnes. Spíš než na expanzi se však středisko soustředí na zvyšování kvality a komfortu stávajících služeb. www.parksnow.sk

036-ATLAS ŠTRBSKE PLESO

10.1.2004 12:16

Stránka 37

37

hodnocení SNOW 5 lanovek a vleků celková délka sjezdovek 5,3 km

✱✱✱✱

SNOWATLAS

25

lyžařská střediska

STRANA 2 ze 2 ATLAS

Věhlasná tradice

Švýcaři se chlubí Zermattem, Češi považují za špičku Špindlerův Mlýn a na Slovensku je jedničkou Štrbské Pleso. Alespoň pokud by se měřil věhlas lyžařského místa. Štrbské Pleso má skutečně dobré dispozice k tomu, aby platilo za prvotřídní letovisko. Krásná příroda Vysokých Tater a romantické pleso se staly magnetem, jenž přitáhl množství hostů a potažmo hotelových budov a sportovního zázemí. Štrbské Pleso se může chlubit areálem sjezdařským, běžeckým i skokanským.

Solidní lyžovačka na Solisku

Běžci si v porovnání se sjezdaři užijí ještě bohatěji. Pro ně slouží několik šikovně propojených okruhů v okolí Štrbského Plesa, jejichž celková délka přesahuje čtyřicet kilometrů a řadí se mezi ty nejlepší na Slovensku. Své k tomu přihrává rovněž unikátní horská krajina.

Plány do budoucna

Štrbské Pleso nehodlá usnout na vavřínech ani v budoucnu. Závislost na velkém procentu věrných, převážně zahraničních hostů by to ostatně ani nedovolil. V delším horizontu je naplánováno rozšíření sjezdového území o novou lokalitu pod Štrbským Soliskem. Prozatím je však realizace tohoto projektu kvůli ochraně přírody ve hvězdách.

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

Většinu zimních hostů zajímá ten prvně jmenovaný, který se rozkládá na svazích Předního Soliska v nadmořské výšce 1.400–1.840 m n. m. Terén umožnil vybudovat sice jedinou sjezdovou trať, zato velmi širokou v části horní a s několika variantami ve spodní. Je homologována pro závody FIS v obřím slalomu i slalomu a pochopitelně v celé délce uměle zasněžovaná. Dopravní osou areálu je od loňska moderní rychlá čtyřsedačka s architektonicky citlivými budovami jejích stanic, které sluší i ve zdejší přírodě. Na dojezdu sjezdovek se točí ještě starší dvousedačka a dětský vlek s mírnou cvičnou loučkou. Ve spodní části areálu je kromě toho osvětlena jedna trať pro večerní lyžování.

SNOWATLAS

SNOWinfo

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:36

Stránka 38

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

HELISKIING STRANA 1 Z 16

SNOWFOCUS

38

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: VÍTEK LUDVÍK, HUBERT WALTHER, , REDBULL/TONY HARRINGTON, WERRANOCHSNER

heliskiing Každý člověk má svůj názor na to, co lze koupit za peníze a co je ochoten pro peníze udělat. Přeneseno do světa lyžování lze říci, že za peníze si můžete zakoupit lyžařskou permanentku a lyžovat na dokonalých sjezdovkách. Popřípadě zadarmo se mohou lyžování oddávat běžkaři a také skialpinisté, jejichž pocity volnosti na nedotčených svazích se zdají být dostupné jen jako odměna za náročný výstup. Ale časy se mění a koupit si lze i tento požitek. Na lyžařském trhu se již před lety objevil obdivovaný i zatracovaný heliskiing, který spočívá v tom, že na lyžařsky atraktivní vrcholy, kam nevedou lanovky, dopraví lyžaře lačné lyžování ve volných terénech vrtulník. Odpadá namáhavý výstup, ale i hrdý pocit dobytí vrcholu vlastními silami. Za částku několikrát převyšující cenu lyžařské permanentky se dostanete nad všechny vrcholy okolních hor a panorama, které spatříte z prosklené kabiny vrtulníku, vytlačí z vaší škály zážitků všechna dosavadní nej. Je to tak prudký nápor fascinace a nečekaných pohledů, že jej člověk v sobě těžko zpracuje ve chvíli, kdy jej prožívá…

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:36

Strรกnka 39

39

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:36

Stránka 40

HELISKIING STRANA 3 Z 16

SNOWFOCUS

40

Severní Amerika domov heliskiingu! M

uslim míří do Mekky, herec do Hollywoodu a lyžař milující prašan do Severní Ameriky. Tam se spojují všechny faktory, které vytvářejí pro volné lyžování ideální podmínky, snad ty nejlepší, jež si lze představit. Neskutečně lehký a suchý prašan, ohromně rozlehlé hory, nikde ani živáček, který by nám ozdobnou šlehačkovou peřinu smlsl před očima. Snowcats Heli

Heliskiing v Severní Americe

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

Nikde ve světě není heliski lyžování tak rozšířené jako na se-

ternativami sjezdů – $ 600 / den nebo $ 1.700 / 3 dny

veroamerickém kontinentu. Heliskiing tu poskytuje cca 50

(www.rkheliski.com)

provozovatelů, zhruba stejné množství firem pak nabízí lyžo-

Největší světový operátor, kanadský CMH Heli-Ski – nabízí

vání z rolby. Provozovatelé mají rozděleno prakticky celé lyžovatelné západní pobřeží, americkou i kanadskou část

heliskiing již 35 let v celkem 12 oblastech Britské Kolumbie na celkem 16.000 km2 (tj na ploše větší než třetina Švýcarska!) –

Skalistých hor i nepředstavitelně rozlehlé terény na Aljašce,

3 dny za $ 3.000, týden za $ 6.000 (www.cmhski.com)

počítající se mnohdy v tisících čtverečních mil na jednoho operátora. Seznam všech světových heli a snow-cat operátorů hledejte na portálu Skiindex.com. Vybraní významní provozovatelé: High Mountain Heli-Ski –

Za své peníze zde dostáváte maximální luxus a nejvyšší možnou profesionalitu – osobně doporučuji. Tulsequah Heli-Ski – v kanadské Britské Kolumbii nabízí týden s garantovaným minimem 35 vertikálních km a exkluzivní

létá v náročných terénech Jackson Hole za $ 650 / den

helikoptérou

(www.heliskijackson.com)

(www.tqhheliskiing.com) Alaska Rendezvous – létá v rozsáh-

Sun Valley Heli-Ski – operuje na území pohoří Pioneer, Smoky a Boulder za $ 1.000 / den (www.svheli-ski.com) Kanadské RK Heli-Ski – patří jí zhruba 700 čtverečních mil v oblasti Panoramy a Purcellského pohoří s celkem asi 150 al-

pro

skupinu

za

$

6.000

lé Thompsonské oblasti severně od Valdez, za den zdoláte 10 vertikálních km a zaplatíte okolo $ 800 (www.arlinc.com)

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:36

Stránka 41

Heli výhradou expertů? Ani náhodou!

Pokud jste se snad kdy, tak jako já, domnívali, že pověstný severoamerický heliskiing je výsadní doménou hrstky freeridových šampiónů pro ostatní lyžařské smrtelníky zapovězenou, rychle na tento omyl zapomeňte! Vzduchem létajících akrobatů z adrenalinových filmů Warrena Millera je v amerických horách k vidění méně než šafránu, heliski oblasti nevyjímaje. Naprostá většina tamních heliski operátorů razí ve vztahu k novým klientům zásadu: pokud zvládáte bezpečně sjíždět naše modré sjezdovky (ekvivalent evropských červených), heliskiing je i pro vás. A skutečně – mám-li soudit dle svých heliski zkušeností ze západní Kanady, naprostá většina přítomných účastníků snesla nálepku „typický průměrný lyžař“ z alpských, ale klidně i českých svahů. A nevšiml jsem si, že by kdokoli zakusil nějaký zásadní lyžařský problém, bránící mu vychutnat si pro mnohé jeden z nejúchvatnějších lyžařských zážitků života. Extrémně prudké padáky s úzkými skalními průrvami a mohutnými skoky, jež zdolávají borci na efektních záběrech z filmů a magazínových fotografií, nejsou totiž jediným typem tamního lyžovatelného terénu. Ne že by tam takovýchto adrenalinových příležitostí bylo málo, nejsou však běžnými heliski operátory a nakonec ani jejich klientelou vyhledávány. Nejčastěji lyžujete na mír-

ných svazích typu našich modrých a červených sjezdovek, avšak svazích širokých stovky metrů a s většinou přehlednými, rovinatými dojezdy. Je-li špatné počasí, lyžuje se na o něco prudších svazích níže pod hranicí lesa. Zvolit konkrétní typ terénu a vlastní sjezdovou trasu je úkolem profesionálního heliski průvodce – a ten je vybírá (krom aktuálního počasí samozřejmě) zejména podle výkonnostní úrovně lyžařů ve své skupině, obvykle čítající od 6 do 10 lidí. A že má z čeho vybírat, o tom nepochybujte. Pro představu – vybavte si nějaké skutečně rozlehlé alpské středisko – třeba Trois Vallées anebo nové Paradiski. A nyní si představte, že vaše osmičlenná skupina lyžuje sama jediná v celé této oblasti pokryté sypkým prašanem. Šokující? Heliski průvodce obvykle každý den vybírá z území ještě většího. Žádné lámání rekordů v počtu nalyžovaných vertikálních kilometrů, žádné zastrašující úzké skalní kuloáry, ledová hora či po pás hluboký sníh. Místo toho nijak dramatické nároky na kondici a lyžařský um, a o to vyšší důraz na kvalitní prožitek. A nad vším bdící zkušené oko instruktorovo. S výjimkou nejistých lyžařských elévů se nemusí obávat nastoupit s lyžemi do helikoptéry opravdu nikdo další. Nic zde není problém. Chtěl-li by například kdokoli ze skupiny z jakýchkoli důvodů svůj lyžařský den předčasně ukončit, helikoptéra jej bezplatně dopraví na ubytovací základnu.

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:38

Stránka 42

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

HELISKIING STRANA 5 Z 16

SNOWFOCUS

42

S pohořím jen pro sebe

Ačkoli nejde o nijak levnou záležitost – týden severoamerického heliskiingu stojí okolo $ 5.000 – významní heliski operátoři běžně mívají vyprodáno rok dopředu a ani objednávky na dvě sezóny předem nejsou ničím exotickým. Sehnat aktuální rezervaci v průběhu sezóny bývá těžké a krajně nejisté, pouze výjimečně se na vás může usmát štěstí, dosáhnete-li na místo někoho, kdo si před rokem objednal a nyní z nejrůznějších důvodů nemůže. Takto jsem přišel ke své heliski zkušenosti i já. Má rezervace zněla do Adamants Lodge, ubytovací základny elitního heli operátora CMH v údolí selkirkské části kanadských Rockies.

Odříznuti od světa

Už samotná základna, kam nás dopravil vrtulník, je pozoruhodným unikátem: třípatrová luxusní horská chata ve zhruba tisícimetrové výšce uprostřed divočiny, která bude naším dočasným domovem, nemá televizi, rádio, a dokonce ani regulérní telefonní spojení – k dispozici je tu pouze jediný satelitní telefon pro odchozí hovory. Žádná mobilní síť v těchto končinách nefunguje. Přesto jde o naprosto luxusní záležitost – asi 40 hostů spí v komfortních a americky prostorných 1- či 2lůžkových pokojích a jsou hýčkáni zhruba 20členným personálem, vedeným sympatickým Rakušanem Erichem. Nechybí zde pro Ameriku tak typické venkovní jacuzzi, sauna na přírodní dřevo, masérky, posilovna, lezecká stěna, starostliví kuchaři respektující případné vegetariánství hostů, bar s nekonečným výběrem nebo třeba internetový přístup.

Nejdřív do školy…

Večer po příletu a následující první ráno je věnováno fundované instruktáži na téma lyžařské bezpečnosti a záchranných úkonů v případě lavinové nehody. Všichni se musejí naučit zacházet s moderními lavinovými vysílačkami, detekujícími polohu zavalené oběti digitálními šipkami na displeji. Těmito přístroji bude každý z nás vy-

baven po celou dobu lyžování. Zhruba čtyřicítka hostů se sama rozdělí podle vzájemných sympatií a své lyžařské zdatnosti do čtyř, pokud možno výkonnostně homogenních skupin. Jakékoli dodatečné přestupování a výměny nejsou problémem. Každé zhruba desetičlenné skupině je představen jeden instruktor – průvodce, který vybírá trasy, nosí na zádech základní vyprošťovací pomůcky, rozhoduje o všem ve skupině a je za bezpečí jejích členů prakticky odpovědný.

… a pak konečně do vzduchu!

Po desáté hodině dopolední už naše skupina čeká s lyžemi v rukou na helikoptéru – a protože i její pilot si chce užít trochu legrace, přivítá vykulené nováčky robinsonádou, při níž nejdřív postaví stroj téměř na špičku, zamává nám ocasem a teprve poté ukázněně dosedne na decimetr přesně vedle svázané hromádky našich lyží a pozve nás dovnitř. Je-li příznivé počasí, helikoptéra vás vynese až na samotné vrcholky hřebenů, okolo 3.000 m vysoké. Při špatné viditelnosti se létá o zhruba jeden výškový kilometr níž a lyžuje se pod hranicí lesa. Popisovat úchvatnost výhledů s ničím si nezadávající s tím nejlepším, co jste kdy viděli na pohlednicích či v magazínech, je zbytečné. Instruktor vám z helikoptéry ukazuje následující trasu – za den jich stihneme obvykle kolem osmi až deseti, a každá z nich byla pečlivě zvolena již den předem a ráno zrevidována s ohledem na aktuální

stav počasí a sněhu. Je velmi poučné, že co se zdá z helikoptéry jako velmi strmý svah, se obvykle v reálu na lyžích ukáže o poznání stravitelnějším terénem. Každý den se začíná lehkým, zahřívacím mírným sjezdem, v každé další jízdě se náročnost sjezdu zvyšuje. Běžně stihnete 3 4 ranní sjezdy, následuje teplý oběd (polévka, pizza, sendviče, koláče) podávaný za obstojného počasí přímo z helikoptéry na sněhu a poté dalších asi 5 - 6 odpoledních jízd. Při každé takové zdoláte okolo tisícovky vertikálních metrů a již zdálky (a z vysoka) vidíte pouze na vás čekající helikoptéru uprostřed bílého ničeho. Rozhodně nebudete sami, nebude-li vaše hlava schopna strávit fakt, že máte nejenom celou horu, ale prakticky celé pohoří sami pro sebe. Že jste jedinou lyžující skupinkou v okruhu dvaceti třiceti kilometrů.

Doživotní návyk

Firma se pyšní tím, že zhruba 80 % rezervací tvoří opakovaně se vracející stará klientela. Osobně nemám problém tomu věřit. Z asi 40 lyžařů na naší chatě byla zhruba polovina těch, kteří už s tímto operátorem lyžovali, včetně několika, co si heliski dopřávají rok co rok již 10 nebo více let v řadě a nevypadali, že by s tím chtěli přestat. Dalších několik spokojenců si už v průběhu pobytu rezervovalo termíny na následující sezónu. Krom Kanaďanů a Američanů tvořilo osazenstvo asi šest Rakušanů, Australané, Němci, Novozélanďan, Rus, Britové, Holanďan, Francouz a Čech. Mimochodem, naše země nezní

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:38

Stránka 43

místnímu manažerovi vůbec exoticky – alespoň pár Čechoslováků tu prý má sezónu co sezónu.

Lyže ne, popelník ano

Pro každého, komu ochrana přírody leží jen trošku upřímně na srdci, je Kanada zemí zaslíbenou. Inteligentní ochranářská péče je patrná v každé sféře, lyžování a v jeho rámci heliskiing nevyjímaje. Jelikož na řadu odlehlých ubytovacích chat vás musí dopravit helikoptéra, jste zdvořile požádáni, aby vaše (jediné) zavazadlo obsahovalo jen to nejnutnější a vážilo pod 20 kg. Lyže nechte doma – každý účastník dostane na základně superširoké speciálky do prašanu. Helikoptéra též musí dopravovat do cha-

ty dvakrát v týdnu čerstvé potraviny, a zpět dolů nerecyklovatelný odpad. Nespotřebované zbytky jídla spolu s ostatním organickým odpadem jsou kontejnerovány na chatě a každé léto kompostovány v okolí. Každý z účastníků je vybaven speciálním uzavíratelným plastikovým sáčkem pro případ, že jej při lyžování přepadne tělesná potřeba či nevolnost. Vše odváží helikoptéra na základnu, v kanadské přírodě nesmí zůstat nic. Naprosto nic – a tak je každému z kuřáků přidělen malý kapesní popelník na cigaretové špačky… Hromada příležitostí pro naše české resorty, ale i pro nás, jejich návštěvníky, nechat se Kanadou inspirovat. Ne nezbytně ihned přenosnými popelníky, dobrým startem by určitě byl

SNĚŽNÉ KOČKY neboli speciální rolba upravená pro vcelku komfortní přepravu lidí. Obvykle se do nich pohodlně rozmístí tak jako v mikrobusu 10-12 pasažérů, kabina je příjemně vytápěná a nechybí ani reprodukovaná muzika. Obecně se používají v maličko mírnějších terénech, než je typické pro „hardcore“ heliskiing. Jejich velikou výhodou však je, že vás dovezou na kopec i při hustém sněžení a mizerné viditelnosti, za kterých by helikoptéra nevzlétla a vy byste zůstali trčet v chatě. Tou naprosto nejzřetelnější výhodou a důvodem, proč je snow-cat lyžování tolik populární, je však jeho cena - oproti klasickému heliskiingu poloviční až třetinová. Lyžařský den obsluhovaný rolbou vás a každého z vašich asi 10 spolujezdců přijde na zhruba 250 dolarů - typický ekviPacific Crest Snowcats, www.Swayback.com

valent ceny týdenního skipasu v běžném americkém středisku. Bude zajímavé sledovat, jak rychle se tento fenomén rozšíří přes oceán do

Přinejmenším stejně populární jako heliskiing je v Americe i jeho po-

našich kontinentálních Alp. Prvním a zatím jediným evropským ná-

zemní verze - kdy vás na vrchol hory místo vrtulníku vyveze snow-cat

sledovníkem je rakouský Kitzbühel.

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:38

Stránka 44

HELISKIING STRANA 7 Z 16

SNOWFOCUS

44

dostatek logicky umístěných a včas vybíraných nádob na odpadky. Nevychovanci, „ztrácející“ svůj plastový kelímek či PET láhev na sjezdovce nebo uprostřed lanovky, tak budou mít ihned o výmluvu míň.

pustit první den ze svých plánů alkohol, kofein a slaná jídla a zejména pít hodně ostatních tekutin, nejlépe čisté vody. Tento poslední tip má ostatně univerzální platnost, nezávisle v jaké nadmořské výšce právě pobýváte.

Pozor na výšku!

Levný nebo kvalitní?

Míněno tu nadmořskou. Lyžovat z helikoptéry v Americe znamená pohybovat se ve 3.000 m nad mořem, a přijít do této úrovně bez jakékoli aklimatizace je pro organismus řady lidí obtížně stravitelným soustem. Podle heliski průvodců trpívá odhadem 20 % jejich klientely nějakou více či méně vážnou formou výškové nemoci. Ta se typicky projevuje nevolností a bolestmi hlavy, v těžších formách pak akutním zvracením, vysokým tlakem, dýchacími potížemi a modráním kůže. Prapříčina problému bývá obvykle v příliš rychlé změně výškového prostředí bez dostatečné aklimatizace. Teorie praví, že zdravý organismus dokáže uspokojivě fungovat v té nadmořské výšce, v jaké jsme (alespoň jednu) uplynulou noc spali. Proto, letíte-li lyžovat do Ameriky a dovolí-li to váš časový program, přenocujte v některém z vysokohorských měst blízko vašeho cíle (např. Denver, SLC nebo Calgary) – okrájíte tak riziko potenciálních aklimatizačních potíží na minimum. Též pomáhá netestovat úvodní lyžařský den práh svých sil, vy-

Tak jako téměř ve všech aspektech našeho života i v heliskiingu platí, že peníze kupují kvalitu. Ne vždy bývá dobrým nápadem lovit v těch nejlevnějších vodách. Zde je pár důvodů proč. Heliski firmy operují na svém státem exkluzivně přiděleném území, do kterého nesmí létat nikdo jiný. Drahé heliski společnosti tak mají k dispozici nejrozsáhlejší plochy – nikdy u nich nepojedete stejnou trasu dvakrát, žádné časově náročné a namáhavé traverzy, vždy bude k mání vhodný typ terénu pro vaši výkonnostní úroveň a na jaře nebudete hoblovat zrána přimrzlou krustu na jižních svazích – vždy se někde najdou slunci neexponované prašanové průjezdy. Velké (a drahé) společnosti mají k dispozici více helikoptér, malé a levné obvykle jednu. U drahých firem tak helikoptéra slouží pouze vaší skupině, u levných obsluhuje skupiny tři nebo čtyři, což prakticky znamená více čekání a méně lyžování, než byste si přáli, a navíc ne vždy na panenských svazích (skupiny se střídají v pořadí). V neposlední řadě, velké společnosti zaměstná-

vají výhradně ty nejlepší heliski průvodce.

Kvalitní průvodce alfou a omegou

Kvalitní průvodce je kritickým předpokladem příjemného a zejména bezpečného heliski lyžování. Takový pracuje v dané oblasti ideálně už řadu dlouhých let a pohybuje se v ní na lyžích každý den. Intimně proto zná každý místní kout stejně dobře jako jeho historii co do povětrnostních i sněhových podmínek. Zná, které svahy jsou náchylné k lavinám a za jakého počasí. Ví, jak a kde potenciální laviny otestovat, eventuelně je spustit – lyží či odstřelem. Je v neustálém radiovém kontaktu s helikoptérou, ubytovací chatou, místními meteorology i záchranáři. Vždy dokáže nalézt ty nejlepší sněhové podmínky a na nejvhodnějším svahu. Kvalitní průvodce nikdy nebude ve vaší skupině dominantní postavou – borcem, který toho nejvíc zná a umí a musí to dát všem najevo. Naopak, trasy se přizpůsobují vždy nejslabšímu lyžaři ve skupině (proto je vhodné, aby byla výkonnostně stejnorodá). Dobrý průvodce se před každou jízdou ujistí, že všichni mají zapnuté své lavinové vysílačky a každému, kdo vypadá nesvůj, nabídne okamžitý transport zpět na základnu. Takový vás každé odpoledne dopraví zpět na chatu v bezpečí a nabité příjemnými zážitky.

HELISKIING V BODECH

Vertikální taxametr

struktáži, za neprakticky krátké. Takové přijde na cokoli mezi sedmi sty

(Powder Plus). Po amerických značkách v lanovkami neobsluhova-

Naprostá většina heliski operátorů funguje na bázi garantovaně po-

až tisícovkou dolarů. Kanadský dolar (CAD) je dlouhodobě levnější

ných terénech ani vidu.

skytnuté vertikální kilometráže. Za týden vám například operátor ga-

než americký, na US poměry tu je (i přes vyšší ceny v CAD) o něco má-

rantuje 30.000 nalyžovaných vertikálních metrů jako minimum –

lo levněji.

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

registrováno výškoměry při výstupu a nástupu do helikoptéry. Pokud

(tř)

Lyže

(tř)

Historie

Historie vrtulníkového lyžování se počala psát v roce 1964. To založil

nalyžujete (obvykle kvůli špatnému počasí) méně, operátor vám zpět-

ně proplatí fixně určeným koeficientem neprolyžovanou výšku zpět.

Ačkoli jsou běžné americké půjčovny lyží plné domácích značek K2,

Holidays Inc.) a o rok později uspořádal s prvním strojem lety za pra-

Naopak, překročíte-li garantované minimum, platíte navíc vy – zhruba

Volant a Olin, naprostá většina tamních heliski operátorů dává před-

šanem oblasti Bugaboo poblíž kanadského Banffu. Novinka se ujala,

vyjde každá nová nadpočetná jízda na $ 70 na osobu. Nejčastěji se he-

nost výhradně evropským výrobcům. Poskytnout klientům speciální

počty zájemců rostly, v roce 1968 byla postavena první specializovaná

liski výlety pořádají jako jednodenní, třídenní nebo týdenní. Třídenní

široké lyže do prašanu je v heliski byznysu samozřejmým standardem,

ubytovací základna. Časem přibyli další organizátoři, mezi vyhlášená

turnus, stojící necelé $ 3.000, osobně považuji za nejlepší kompromis

započítávaným již do ceny lyžování. Každý heliski operátor bývá ob-

jména patří Mike Wiegele nebo TLH.

za předpokladu, že vás počasí pustí lyžovat každý den. Lyžovat celý tý-

vykle smluvně vybavován jedinou značkou (a často i typem) lyže,

den den po dni musí být únavné a monotónní, byť lyžujete pokaždé

avšak v bohaté škále délek a v nekompromisně bezvadném stavu.

jinde. To samé platí o pobytu v chatě, jakkoli je luxusní a pohodlná –

Heliski a snow-cat provozovatelé, se kterými jsem osobně přišel do

Vůbec první ženou s licencí průvodkyně heliskiingu v Kanadě se stala

jste v ní uvězněni a odříznuti od ostatního světa. Jednodenní lyžování

styku, preferovali prašanové speciáky Völkl (Explosive a Vertigo)

naše bývalá atletická reprezentantka a posrpnová (1968) emigrantka

považuji, zejména vzhledem k nevyhnutelné úvodní 2–3hodinové in-

a Rossignol (legendární Bandity), méně častěji pak široké Atomicy

Jarmila (Jara) Popelková?

v Kanadě jistý Hans Gmoser společnost CMH (Canadian Mountain

(is)

Víte, že… (is)

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:38

Stránka 45

45

a tvrdou pistu až po ještě tvrdší led a na svazích jakéhokoli (rozumného) sklonu. Čím prudší svah, tím má klouzající tělo větší tendenci akcelerovat – proto je důležité reagovat co nejdříve. Ve většině těch opravdu krkolomných pádů ve vysoké rychlosti ztratíte obvykle obě lyže. Můžete se jen modlit, abyste neměli už ani hůlky (viz úvaha dole). První důležitou věcí, o kterou se v pádu postarejte, je přetočení a nasměrování polohy vašeho těla tak, abyste klouzali nohama směrem dolů, a nikoli hlavou. Zespodu může kdykoli přijít nečekaná fatální překážka v podobě skály, kmene či jiné osoby. Hlava proto musí jít nahoru jako první. Ihned poté se překulte na břicho – nyní tedy svištíte dolů ze svahu po břiše a nohama napřed. Jakmile jste v této poloze, napružte se v celé své délce od paty až k hlavě a současně udělejte klik – a tuto pozici držte, stále napruženi na maximum. Věřte nebo ne, v prašanu zastavíte téměř okamžitě, na ledu o pár metrů dál.

Hledání ztracené lyže

Potom už jen zbývá najít své ztracené lyže. Na tvrdé pistě není co řešit, vidíte je

hned. Je-li to v hlubokém prašanu, začnete systematicky hledat od místa, kde jste přistáli, směrem nahoru k místu pádu (vše je v hlubokém sněhu snadno čitelné). Máte-li k dispozici jednu lyži, vezměte jí špičkou nahoru a patkou ve sněhu zkoumejte, zda nenarazíte na ztracenou lyži následujícím systémem: nejprve vodorovnými čarami po vrstevnici zhruba po půlmetru až tak daleko, kam dosáhnete z jednoho místa. Poté stále ze stejného místa zkoumejte stejný prostor kolmo napříč – budete vytvářet jakousi síť, ve které vám ztracená lyže nakonec uvízne, budete-li mít systém a trpělivost. Nejhorší, co můžete udělat, je bezhlavě na náhodu začít hledat tu a tam a rozdupat si chaoticky celé své „místo činu“ – v takovém případě se pro lyži vraťte znovu na jaře. Systémem sítě a postupného směru odspoda nahoru vám lyže nemůže uniknout. Obvykle ji naleznete dříve než čekáte, jelikož prázdná uvolněná lyže často cestuje dobrý kus po spádnici sama ještě poté, co vás opustila. Nemáte-li ani jednu lyži, dělejte výše popsané obrácenou hůlkou (či vypůjčenou lyží nebo hůlkou).

STRANA 8 Z 16 HELISKIING

Jednou z těch opravdu důležitých věcí při heliskiingu je zvládat své pády. Padáme naprosto každý či nám pád hrozí – nezávisle zda sami o sobě přemýšlíme jako o novici, letitém expertu nebo kýmkoli mezi tím. Na naprostou většinu pádů zapomeneme prakticky hned, jak vstaneme, a oprášíme ze sebe kompromitující bílé důkazy – dolů k vlekům už přijíždíme samozřejmě pouze poprášeni zbytky našich ostře krájených oblouků. Čas od času však lyžujeme za takových terénních, sněhových nebo povětrnostních podmínek, při nichž v kombinaci s vysokou rychlostí by spadnout zřejmě znamenalo po úvodním nárazu být smýkáni a unášeni momentem pohybu stovky metrů kolmo či šikmo dolů ze svahu. O tom, že v průběhu této „druhé fáze“ pádu lze přijít přinejmenším ke stejným (pokud ne větším) újmám jako při „úvodním“ nárazu, o tom netřeba pochybovat. Existuje však jednoduchá technika, jak tuto letovou či kluznou fázi pádu zkrátit na minimum a co nejdříve ji ukončit! Každý dobrý instruktor vás takovouto fintu touží naučit, neovládáte-li ji už. Tato metoda funguje na jakémkoli typu sněhu – od hlubokého prašanu přes firn

HELISKIING

Umíte padat?

Hole v ruce vs. holé ruce Už jsem si zvykl na to, že čas od času mi v našich resortech dole u vleků někdo okomentuje mé hůlky (záměrně) zbavené poutek. Jezdím tak pořád a zcela vědomě. Poslední, co totiž chci při nějakém opravdu zlém pádu ve vysoké rychlosti, je mít své ruce „vylepšeny“ půldruhého metru dlouhými protézami. Krom výchovného výprasku takouvou hůlkou v průběhu pádu hrozí i její zachycení za cokoli a následná zlomenina či vykloubení čehokoli od palce po rameno. Platí na rychlé pistě, dvojnásob v hlubokém sněhu, a trojnásob v hlubokém sněhu v lese – plném stromů, klacků, pařezů. Nikdo už nespočítá, kolik obětí lavin do nich bylo vtaženo za hůlky připevněné ke svému zápěstí. Anebo kolik jich mohlo být z laviny zachráněno, pokud by měl nešťastník v kritickém okamžiku volné ruce k vytvoření si vzduchové kapsy. Samozřejmě, tento přístup si žádá elementární „ukázněnost“ nepouštět se hůlek při každém lehkém pádu, nýbrž pouze tehdy, kdy jde příslovečně do tuhého. Snadno lze natrénovat – jak jinak než držením holí bez poutek na pistách a posléze všude jinde. Pouze má osobní teorie, kterou na nikoho netlačím. Nemohu se však ubránit analogii, kolik škod coby vedlejšího produktu páchaly před dvaceti a více lety tolik rozšířené sychráky suplující dnešní brzdičku. Brrr. Dopřejete-li si někdy lyžování z vrtulníku anebo z rolby v Americe, vemte jed na to, že kromě širokých „fat boy“ lyží vyfasujete automaticky též – bingo! – hole bez poutek. Nechoďte je reklamovat, mají tam všechny takové a dobře ví proč.

Typické sněhové podmínky v tamní oblasti bývají takové: mezi 20 až 40 cm neuvěřitelně suchého prašanu na tvrdém, drživém podkladu. Na větru vystavených úsecích pak slabá, párcentimetrová vrstva nadílky. Mimochodem, sníh zde zůstává extrémně suchý a sypký stále, za každých podmínek (místní děti prý proto nevědí, co to znamená stavět sněhuláka či se koulovat). Za silného větru, kdy může být většina horních pasáží vyfoukaných na led, vybere průvodce svá skrytá místa, na která je vichr krátký a kudy se dá sjet po prašanu. V takovýchto podmínkách se jízda na speciálních širokých lyžích, které každý automaticky dostane, stává od počátku snadnou a zábavnou pro každého průměrného lyžaře. Brázdění našich sjezdovek v hlubokém sněhu na úzkých lyžích či v onom typicky českém odpoledním oraništi bývá výzvou o poznání náročnější.

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

SNOW in America

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:40

Stránka 46

SNOWFOCUS

46

HELISKIING STRANA 9 Z 16

heliskiing Foto: Österreich Werbung/Fankhauser

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

ITÁLIE CERVINIA www.heliskicervinia.com Sezóna: 10. ledna – 1. května Místo: údolí Aosta Nadmořská výška: min. 1.500 m – Valtournenche, max. 4.600 m – Monte Rosa Dostupné vrcholy Roisette – přistání těsně pod vrcholem (3.300 m), poměrně obtížný sjezd do Cheneil (2.100 m), za dobrých podmínek možné sjet lesem až do Maen (1.300 m) • fantastické výhledy na Monte Rosu Chateau des Dames – přistání na Colle di Vofréde (3.200 m), několik možností sjezdů, částečně velmi náročných, dojezd k jezeru ve výšce 1.900 m • severní prašanová orientace, oblíbený snowboardisty Colle del Breuil – přistání na úpatí Matternhornu (3.300 m), sjezd údolími k chatě Oriond, podél ledovců Cherillon a Montabel do Cervinie (2.200 m) • jižní orientace, vhodné i pro méně zkušené freeridery Porta Nera – přistání mezi vrcholy Roccia Nera a Polluce (3.750 m), sjezd po mohutném ledovci Schwarzegletscher, dojezd do švýcarského Furi (1.850 m) • sjezd mezi obrovskými bloky ledu Col di Verra – přistání mezi vrcholy Polluce a Castore, sjezd po ledovci Verra, kolem chaty Lambronecca, dojezd na plató Verra (2.500 m), možné pokračovat vrtulníkem na další vrcholy nebo sjet do Champoluc (1.700 m) • jižní expozice Monte Rosa – přistání na Colle del Lys (4.300 m), sjezd ledovcem

v Alpách

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:40

Stránka 47

47

SNOWFOCUS STRANA 10 Z 16 HELISKIING

Foto: Redbull/Myriam Lang-Wilar

Grenzgletscher na plató, traverz ledovcovým kaňonem, dojezd k Furi (1.850 m) • severozápadní orientace, nejvyšší heliski v Evropě Dome de Tsan – přistání na ledovci Tsan (3.350 m), sjezd ledovcem de la Roisetta, široká údolí a úzké kaňony, dojezd k jezeru Cignana (2.100 m), helikoptérou směrem k dalším vrcholům

ITÁLIE/FRANCIE VALGRISENCHE

na ledovec v Tignes, pestrý sjezd do Bonne s možností náročných alternativních tras Ceny • 4členné skupiny Full Immersion (6 dní) • 10 letů vrtulníkem, průvodce, lavinový přístroj • 1.300–1.390 euro / os. Week-end (3 dny) • 6 letů vrtulníkem, průvodce, lavinový přístroj • 720–830 euro /os.

Cena - 120 euro / os. (min. 3členná sk.)

ZERMATT www.zermatt.ch/alpincenter Dostupné vrcholy Monte Rosa (4.250 m) – převýšení cca 2.500 m Alphubel (3.800 m) – převýšení cca 2.300 m Aeschihorn – převýšení cca 1.200 m Testa Grigia – převýšení cca 1.700 m

SKANDINÁVIE RAKOUSKO ST. ANTON AM ARLBERG www.loig.at/helicopter/einsatzarten_heliskiing_de .html • jen ve všední dny Dostupné vrcholy Mehlsack Cena – 280–310 euro / 4 os. + průvodce Orgelscharte • nástupní místo pro sjezd údolím Zugertal Cena – 280–330 euro / 4 os. + průvodce

ŠVÝCARSKO BERNINA www.helibernina.ch Možnosti sjezdů Corvatsch (v rámci střediska) Fuorcla Grischa (v rámci střediska) Fuorcla Chamuotsch (volné svahy, jen s průvodcem)

www.heli.no Sezóna až do pozdního června (polární den) Dostupná místa Riksgränsen • 40 variant sjezdu • převýšení max. 900 m • lyžování na ledovcích Pohoří Marma • max. převýšení 1.200 m Kebnekaise • max. převýšení 1.500 m Pohoří Abisko • převýšení cca 700 m Ceny 1 vrchol – 1.000 SEK 2 vrcholy – 1.500 SEK 3 vrcholy – 1.750 SEK Cena platí za osobu ve 4členné sk. a obsahuje průvodce a bezpečnostní vybavení.

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

www.heliskivalgrisenche.it • na webu aktuální sjízdnost heliski tras Sezóna: 1. ledna – 15. května Místo: Valgrisenche – u hranic s Francií (nedaleko Val d'Isére) • některé sjezdy končí i začínají na území Francie (údolí St. Foy, La Rosiére…) Možnosti sjezdů • 20 přistávacích míst ve výšce 3.200 až 3.500 m • na sto možných variant sjezdů • max. převýšení: 2.200 m Dostupné vrcholy Becca di Tos (3.302 m) – převýšení více než 2.100 m, traverzuje se ledovcovou morénou do rokle, ústící nad pastvinami Boregne, dojezd lesem až do 1.200 m Feluma (3.213 m) – široké planiny se severní orientací a konstantním sklonem, převýšení 1.500 m Cussuna (2.800 m) – převýšení 1.000 m, lehký sjezd s mírnějším sklonem a bez lavinového ne-

bezpečí Rabuigne (3.261 m), převýšení 1.500 m, střední část je příliš plochá pro sjezd (Vallone del Boc) Colle di Rabuigne (3.194 m) – převýšení 1.440 m, lehký sjezd, prudší pasáž jen zpočátku Colle di Invergnan (3.067 m) – převýšení 1.400 m, lehký sjezd, ústí na trasu z Giassonu Giasson (3.215 m) – převýšení 1.470 m, lehký sjezd míří k pastvinám Monforciaz, v horní části několik trhlin Truc Blanc (3.405 m) - převýšení 1.400 m, typický jarní sjezd, jižní expozice Grande Traversiére (3.496 m) – převýšení 1.200 m, velkolepé výhledy do Val di Rhemes, rozlehlé otevřené pláně, náročná pasáž na ledovci Becca della Traversiére (3.337 m) – převýšení 1.200 m, lehčí tratě, divoká atmosféra, několik ledovcových trhlin, sníh až do jara díky severovýchodní expozici Maurin (3.252 m) – převýšení 1.470 m, ideální sjezd pro snowboardisty Ormelune (3.278 m) – převýšení 1.500 m, možnost sjezdu až do francouzského St. Foy, výborné sněhové podmínky, měnící se sklon sjezdu, sněhové převisy Mont Arpevielle (2.963 m) – převýšení 1.100 m, možné sjet i za horšího počasí Chateau Blanc (3.408 m) – převýšení 1.900 m, velkolepé panorama, dobrý sklon Ruitor (3.485 m) – převýšení 1.680 m, z vrcholu 360st. rozhled od Mont Blancu po Monte Rosu,

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:40

Stránka 48

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

HELISKIING STRANA 11 Z 16

SNOWFOCUS

48

TEXT: IRENA ŠPRINGLOVÁ FOTO: REDBULL/JANCSI HADIK

Monte Rosa Na lyžích mezi nebem a zemí

Z

ermatt je jednoznačně nejznámějším střediskem Švýcarska i celých Alp. Toto malebné středisko turistického ruchu leží v bezprostřední blízkosti italských hranic v dvojjazyčném kantonu Wallis na jihu Švýcarska, v horní části údolí řeky Matter-Vispa ve výšce 1.620 m n. m. a je obklopené velkolepým horským světem, kterému vévodí světoznámé vrcholy Matterhorn a Monte Rosa.

Historie Zermattu je těsně spjata s alpinismem, s dobýváním Matterhornu a dalších významných vrcholů. Kdysi malá obec s dnes již nepředstavitelně obtížnými životními podmínkami se rozvíjela ruku v ruce s výstavbou přístupových cest, z nichž nejvýznamnější byla stavba horské železnice na Gornergrat (3.089 m). Příznivá geografická poloha, jakož i klima, pestrost sportovního vyžití a kvalita služeb včetně moderních lanovek a vleků zajistila Zermattu image nejexkluzivnějšího střediska nejexkluzivnější alpské země. Takováto pověst přitahuje pochopitelně i přiměřenou klientelu, kterou neodrazují nadsazené „zermattské“ ceny. Vedle slavných umělců, politiků a známých bohatých rodů, které již desítky let tráví rok co rok svou zimní dovolenou zde, kde patří k věci být viděn, využívají Zermattu jakožto svého „zá-

kladního tábora“ také skuteční horalové a skialpinisté. Jak zde vypadá jeden den lyžování s helikoptérou?

„

Heliskiing

Z zermattského heliportu vzlétáme přesně v 9:48 jako osmí z patnácti (!) plánovaných letů dnešního dne na Monte Rosu.

nové a nové horizonty, které se před námi s nabývající nadmořskou výškou vynořují. Tak celistvé panorama nepojme žádná fotografie… Pilot si pochvaluje výborné letové podmínky a sám je překvapen, jak ostře je vidět Mont Blanc a další vrcholy ve Švýcarsku, v Itálii i ve Francii. Letíme přímo naproti Matterhornu (4.478 m) a musím vzít zpět svou averzi vůči této turisticky zprofanované hoře. Je fantastická, jedinečná! Symbolický, mnoha pověstmi opředený dominantní vrchol ční nad koncem údolí Valtournenche a ze všech stran převyšuje okolní Penninské Alpy. Jediným konkurentem mu je blízká Monte Rosa. Jedinečný úzký tvar, podobný pyramidě, magicky přitahuje horolezce i fotografy již téměř 200 let. Zmatečně se mi vynořují informace, které jsem nabyla při včerejší návštěvě zdejšího alpinistického

Tato extáze trvala dlouho, nevím, jak dlouho, a bylo by směšné ji vyjadřovat časem. Byla krásná a s ničím nesrovnatelná! Je duben, slunce od časného rána a po včerejším hustém sněžení panují nejskvělejší podmínky pro náš záměr. V kabině sedíme čtyři včetně pilota. Užasle hltáme

SNOW radí:

“

muzea. Odjakživa Matterhorn podněcoval fantazii spisovatelů i místních vypravěčů. Lidé mu připisovali mnohá tajemství a četné pověsti dodnes přežíva-

noste pfiilby!

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:40

Stránka 49

jí v povědomí místních obyvatel. Bájná nepřemožitelnost strmých, místy převislých stěn Matterhornu byla vždy zatěžkávací zkouškou pro zkušené i nejlepší horolezce. Už počátkem minulého století byly zdolány některé vrcholy tohoto horského hřebene. Matterhorn sám však byl po četných bezvýsledných pokusech zdolán teprve 14. července 1865. Tehdejší výstup severovýchodním hřebenem ze švýcarské strany uskutečnili Whimpern, Hutson, Hadow a Douglas. Doprovázeli je horští vůdci Croz a Taugwalder. Vítězství nad vrcholem však poznamenala těžká nehoda: při sestupu se čtyři z nich zřítili. Tři dny poté, 17. července, dosáhl vrcholu z italské strany přes Cresta del Leone Carrel Abich. Od toho-

to dne vystoupilo na nejznámější vrchol Alp nespočetné množství známých i neznámých horolezců. Četní za to zaplatili životem, neboť Matterhorn patří k nejtěžším vrcholům Alp.

Sjezd z Monte Rosy

Obloukem se stáčíme k rozsáhlému masívu Monte Rosy, přímo pod jeho nejvyšší vrchol Dufourspitze (4.634 m), která se vynořuje z rozsáhlých ledovců. Tento druhý nejvyšší vrchol Alp tvoří svými skalními stěnami a mohutnými ledovci jedno z nejpřitažlivějších míst v Evropě. Délka celého řetězce vrcholů činí téměř 50 km a táhne se od sedla Passo di Monte Moro na východě až k průsmyku Colle del Teodulo na západě. Průměrná

VÁŠEŇ A DROGA Touha po prašanu se dokáže stát přímo posedlostí. Náš bývalý lyžařský reprezentant Šponar, který později jako australský občan za prašanem sjezdil skoro celý svět, jej přirovnává k droze, jíž nelze odolat. Každoročně prý najezdil převýšení půl milionu stop (stopa = 30,5 cm), polovinu na severní a polovinu na jižní polokouli. Na své jachtě křižoval mezi tichomořskými ostrovy a za sněhem pravidelně odlétal. Leckterý tamější domorodec u něho na palubě viděl poprvé (a většinou jistě i naposledy) v životě lyže… „Absolutně jsem se do toho zamiloval. Od té doby jsem se snažil jezdit nedotčený sníh 100 dní do roka… Kdybych nepoznal hluboký sníh, tak už jsem dnes nestál na lyžích dlouhá léta… Jako člověk oddaný heroinu to začne hledat po celém světě a zaplatí za to cokoliv,“ napsal ve své knize Tony Šponar. Tony Šponar měl heliskiing za životní drogu.

(is)

038-FOCUS HELI

HELISKIING STRANA 13 Z 16

SNOWFOCUS

50

9.1.2004 17:42

Stránka 50

„

Strašně se na ten čerstvý prašan těším, při pohledu doleva do údolí se musím hodně ovládat, abych se na všechny prostě nevykašlala a nevyrazila…

výška tohoto masívu přesahuje 4.000 m n. m. Monte Rosa byla Římany nazývána pro bohatství lesů Mons Boscosus. Později byla vzhledem k nezadržitelnému postupu ledovce, který zapříčinil zánik těchto lesů, nazývána Monte Rosio či Roise nebo Rese i Rösa. Rozdíly v názvech byly závislé pouze na různých dialektech, ale význam byl shodný: ledovcová hora. Našly by se i jiné názvy, vyjadřující množství sněhu nebo zabarvení mlhy, která bývá kolem vrcholu.

Nahoře

Přistáváme na ledovcovém plató ve výšce 4.250 m n. m. Rotorem zvířený sníh nás na chvíli oslepuje. Ohlušující řev motoru vrtulníku opravdu nepůsobí příliš ekologicky, ale budiž. Zermattští kamzíci a spol. si museli již zvyknout na leccos… Bereme si lyže ze sítí mezi lyžinami vrtulníku a míříme k místu, kde na nás čeká náš průvodce. Obklopují nás obrovské ledovce s trhlinami a divokými tvary, které zjemňuje vrstva staršího, ale také včerejšího sněhu. Strašně se na ten čerstvý prašan těším, při pohledu doleva do údolí se musím hodně ovládat, abych se na všechny prostě nevy-

“

kašlala a nevyrazila… Ale drží mě pohledy na okolní štíty: Lisskamm (4.479 m), Zwillinge (4.228 m), Pollux (4.092 m) a konečně i Breithorn (4.164 m) – cíl mé včerejší skialpinistické túry, za ním nikdo jiný než „Pan“ Matterhorn. Všichni z naší skupinky jen zírají a fotografují. Náš průvodce vysvětluje trasu a upozorňuje na krizová místa – sněhové mosty přes trhliny. A vyrážíme!

A dolů!

Jeden za druhým, každý svou stopou. Cik, cak, sem, tam, levá, pravá… Skvělý sklon svahu, lehoučký včerejší prašan až po kolena. Přeji si jen, aby to nikdy neskončilo a abych vydržela se silami. A s lehkostí. Zastávka, změna směru, pohledy zpět na nejkrásnější křivky, které lyžař zná, pohled vpřed na další svahy, sněžné můstky, traverzy. S hranou lhostejností jediné ženy týmu přijímám komplimenty mojí lyžařské skupinky a stručně je vybízím: „Jedeme!“ Tato extáze trvala dlouho, nevím, jak dlouho, a bylo by směšné ji vyjadřovat časem. Byla krásná a s ničím nesrovnatelná. Dojeli jsme k chatě Monte Rosa Hütte (2.795 m), která v létě slouží jako ideální

místo pro výstup na Monte Rosu či pro přechod na italskou stranu. Pijeme chlazené pivo a bavíme se o našem sjezdu. Je to proud nesourodých vět, smíchu, mlčení, dlouhých pohledů na vrchol za námi. Cítím současně napětí i štěstí, ale i chaos myšlenek, které přešly ze světa fantazie do mé reality. Avšak cesta nekončí: Máme před sebou ještě více než 1.000 m převýšení! Vychutnáváme si jízdu po širokém ledovci, po terénních vlnách, které tvoří, přejíždíme rovinatou pasáž, abychom s úžasem skončili v ledovcovém kaňonu, který nás propustí až na samotný konec modrého ledovce. Zasněžená pěšina modřínovým lesíkem nás dovede na sjezdovku pod kabinovou lanovkou. Je odpoledne, ještě je čas si zalyžovat. Nechceme však rozmělňovat náš zážitek „obyčejným“ lyžováním a raději usedáme na prosluněné terase dřevěné horské chaty. Objednáváme si pozdní oběd a bavíme se o dnešním prožitku, o sobě, o tom, jak kdo přišel k této túře. Nevnímám detaily hovoru ani chuti oběda… Není to podstatné. V této chvíli nic není podstatné. Lyžovala jsem na Monte Rose!

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:42

Stránka 51

51

HELISKIING

TEXT: JANA VLKOVÁ FOTO: OT LA ROSIÉRE, JANA VLKOVÁ

Skřivánkem na hřebeny

Ráno jako korálek

Okusit radovánky lyžování z helikoptéry jsme se rozhodli v La Rosiére. Helikoptéra pojme pět pasažérů, z toho jeden musí být instruktor. Našimi společníky je jen zamlklý finský pár, který sbíral sjezdy z helikoptéry jako zářezy na rukojeť hůlky. Liduprázdným střediskem míříme ke kanceláři na instruktáž o používání pípáku do lavin. Náš instruktor Simon, který byl celou dobu zároveň naším

ochráncem, služebníkem, velitelem, rádcem, bavičem a milým společníkem, nás hbitě žene na první vlek. „Bude dobře, když stihneme první výsadek,“ zdůvodňuje ranní chvat. Počasí je až trapně dokonalé. Proti zavedeným zvyklostem nás Simon posílá před sebe, aby se podíval, jak pěkně umíme po uhlazeném manšestru vykružovat oblouky. A hezky svižně, abychom na heliportu byli první.

se vynořují udýchané postavy lyžařů. „Kdo se první zapiká, vrtulníkem poletí,“ myslím si. Simon velí sundat lyže, z batohu vytahuje lano, rozkládá je na zem a my na něj skládáme výbavu do otýpky. Úhledný balík se pak zavěsí pod vrtulník. Vrnění na obzoru vyvolává šum v tlupě čekajících lyžařů. Helikoptéra usedá a z ní vyskakuje průvodčí nebo dispečer, nebo jak toto folklórní stvoření nazvat. Větrem ošlehaný Ital cosi vykládá v melodickém jazyce, který ke svému smutku neumím,

STRANA 14 Z 16 HELISKIING

J

ak si myslíte, že by asi mohl vypadat heliskiing Nástup a výstup helikoptéry na pomezí dvou zemí, kde jedna pěstuje jako z Heliport je klacek zaražený do země v šinárodní disciplínu „dolce far nietne“ neboli rokém sedle Malého Svatého Bernarda. sladké nicnedělání a druhá zase cizeluje „savoir Ačkoli se mi zdá, že se pohybujeme liduprázdnou krajinou, když se blížíme vivre“ neboli umění žít? k „nástupišti“, vidím, že ze všech stran

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:42

Stránka 52

HELISKIING STRANA 15 Z 16

SNOWFOCUS

52

a mává přitom blokem a tužkou. Simon nám sděluje, že ačkoli jsme pod jeho vedením dorazili jako první, pojedeme druzí. Vrtulník obsazuje skupinka dynamických mladých mužů, kteří mají celkem tři výsadky. Koukám, jak se stroj vznáší. Nástup i výstup musí probíhat co nejrychleji. Instruktor nastupuje poslední a vystupuje první. Při výstupu je nám přikázáno sedět na bobku a čekat, až se vrtulník vzdálí.

V prvním sedle – Mont Ouille

Všechno jsme udělali hezky podle pokynů, Simon nás za to odměňuje výkladem o okolních kopcích. Před námi je vidět Mont Miravidi, za námi obří buchta Mont Blancu se všemi předvrcholy, jehlami a mnoha ledovci. „Tak jdeme,“ velí překvapivě Simon. Místo sjezdu nás čeká

krátké stoupání po břidlicovém suťovisku. V těžkých lyžákách s oporou o lyžařskou hůlku je to asi největší adrenalin celého výletu. Napravo i nalevo přechází suťovisko v prudké svahy ozdobené ostrými skalkami. Ale už jsme tu – na místě našeho nástupu do lyží. Náš vedoucí i komorník v jedné osobě nám opět poradí a přidrží nás, abychom mu neuklouzli do údolí. No a pak už je to to ono, to o čem se všude píše! Pod námi široký kotlík, okolo líbezná divoká krajina. Jedeme dolů a pak traverzujeme a pak zase rovně dolů. Popisovat trasu vlastně vůbec nemá cenu. Pokud jedete na „offroad“ vrtulníkem, jste zcela v rukou instruktora. On vybírá cestu, on rozhoduje, zda vám nabídne nebo dovolí jet tudy či jinudy. On je sice placeným poskytovatelem lyžařské rozkoše, ale také je vázán zodpovědností za vaši bezpečnost.

A už se pod námi otevírá výhled na další vrtulníkovou zastávku. Zdá se mi, že to bylo nějaké krátké. Jak jinak! Příjemné zážitky vždy příliš rychle protečou. Tentokrát pod skluznicí. Přelézáme přes potok a stavíme se do pomyslné fronty na další výsadek. Náš dispečer je zase tady. Úžasné povolání!

LA ROSIÉRE

Legenda o Ruitoru

Před dávnými a dávnými časy byly svahy Ruitoru úrodnými pastvinami. Jednoho dne se Ježíš Kristus vydal v přestrojení za žebráka zkoušet dobré srdce majitele stád na tomto svahu. Majitel stáda a veliký necita odmítl Ježíšovi jakoukoli almužnu a obrátil svůj zrak k tučným pastvinám a pravil: „Podívej, jak je všude kolem bílo a také se na obzoru kupí mraky!“ A skutečně přišel velký mrak a začal padat sníh a všechno kolem zbělelo. A sníh padal celý den a ještě další dny. A bohatý muž s kamenným srdcem zůstal pod sněhem se vším svým majetkem i svými stády. A sníh tam již zůstal. A tak se krásná pastvina stala díky kletbě ledovcem Ruitor.

Malý Svatý Bernard

Již v předhistorické době zde byl vztyčen kromlech, kruh z kamenů o průměru 70 metrů. Římané v těchto místech uctívali Jupitera u sloupu, na němž byla socha božstva. V roce 1145 zde Svatý Bernard vybudoval hospic. Jeho největší rozkvět spadá do doby vedení abbé Pierrem Chanouxem (1859 – 1909). Ještě v roce 1923 přijímal 15.000 návštěvníků ročně, z toho 500 v zimě. Za války byl vybombardován a opuštěn. Rekonstrukce se ujala v roce 1995 skupina nadšenců.

Sjezd Mont Ouille

Sjezd Fres Duraz

Vrchol 3.099 m n. m. Výsadek v sedle, sjezd po jihozápadním svahu s výhledem na Mont Miravidi. Nástup do helikoptéry v údolí Vallon du Breuil u potoka Doire. Vše na italské půdě. Mapa 3531 ET St-Gervais-les-Bains massif du Mont Blanc

Výsadek v sedle Col de Truche, krátký průjezd kotlíkem na italské straně, sedlem Col de la Louie Blanche vjezd na francouzskou půdu, sjezd ke stejnojmennému potoku do La Savonne. Svačinka v Mayen. Taxi podle stavu silnice (vysněženosti) do Le Miroir nebo Plan de Pré. Mapa 3532 ET Les Arcs La Plagne

038-FOCUS HELI

9.1.2004 17:43

Stránka 53

Nebo je to jen nějaký klam, že on je skoro ztělesněné „far niente“? Nejspíš je to i pod vlivem toho, že Simon vysvětluje, že odsud se dá po vrstevnicové cestě „dopíchat“ k vlekům. On to ale výslovně nedoporučuje, protože klienti se přitom unaví zcela nevhodně a dole zbroceni potem si už nepamatují na krásy přírody na vrcholu.

Fres Duraz

Druhá trasa je delší a o mnoho pestřejší. Vysedáme v sedle v nadmořské výšce zhruba 2.700 m n. m. Kdyby tu byla místo státní hranice čára, jistě by vrtulník dosedl přímo na ni. Máme výborný výhled na vekou část lyžařského areálu mezi La Rosiére a La Thuile. Lyžaři se pod námi radostně hemží. Terén je tentokrát ještě méně náročný na lyžařskou techniku. Přejíždíme větší a menší obliny, menší kuloáry, sjíždíme širokánské svahy. „Simone, jak často tudy jezdíš?,“ pokládám konverzační otázku, která mi v zápětí připadá víc než hloupá. „Skoro každý den mimo sobotu,“ zní trochu suchá odpověď z úst člověka, který si lyžováním zajišťuje obživu. Dozvídáme se, že průvodcem na ledovci může být jen vysokohorský vůdce. Simon nám vyjmenovává některé ze zkoušek, které horský vůdce musí složit. Docházím k názoru,

že je to zaměstnání jen pro ty, kdo mají v kolébce místo povijanu horolezecké lano a místo štěrchátek karabiny a osmy. A terén se začíná narovnávat a já tuším, že brzy bude radůstkám konec. Vjíždíme do řídkého porostu horských vrb. Sněhu je čím dál tím méně. Simon brzdí u jakéhosi stavení a vybíhá nám nabrat ke studánce vodu. Svačíme a odpočíváme. „Ve Francii není heliski takový jako třeba na Aljašce,“ vysvětluje Simon, „tady je to méně o výkonu a víc o radosti z přírody.“ Ležím na suchém vřesu a kontempluji, co mi síly stačí. Cvak, cvak, instruktor nás nemilosrdně vytrhne ze snění a vydáváme se na poslední úsek cesty. Byla bych bývala raději, kdyby bylo bývalo trochu více sněhu. Jedeme po serpentinách silnice posledního řádu. Míjíme maličkou osadu, kde nám Simon ukazuje restaurant, kam prý dodnes nebyl zaveden elektrický proud. Zdá se, že Angličan je dobře integrován. Rozuměj: „savoir vivre“ v praxi znamená, že hospody jsou postaveny na roveň kulturním památkám a přírodním krásám. Na taxi, které nás doveze zpět do La Rosiére, čekáme na mírně truchlivém místě, kde pod roztátým sněhem vykukuje špinavá předjarní zem. Krásný výlet, při němž se mi vnitřnosti daleko více zalévaly vlahými „působky parasympatiku“ než adrenalinem, skončil.

Francouzská lyžařská škola v La Rosiére nabízí ve svém katalogu i sjezdy ledovců Ruitor a Miravidi v doprovodu vysokohorských vůdců. Existuje i speciální nabídka pro snowboardisty, a sice sjezd z Fréduaz. A pro věrné zákazníky a zkušené lyžaře se organizují zvláštní sjezdy, které se v žádném katalogu neobjevují. V elektronickém věku najdete všechny dostupné informace na www.esflarosiere.com.

038-ROZHOVOR KAROLÍNA

9.1.2004 17:18

Stránka 54

54

freeride

Doposud jediná česká snowboardistka, která měla reálnou šanci startovat na olympiádě. Osud jí tehdy nepomohl. Možná i proto postupem nedlouhého času opustila závodní kolotoč a posunula se k centru snowboardové filozofie – k ježdění svobodnému, neomezenému. Mimo branky, startovní čísla, setiny vteřiny. K volnosti, radosti, pohodě. Karolína patří k poslední garnituře bojovníků za sebeurčení snowboardingu, proti oddělení jeho duše a těla, proti jeho vsazení do obvyklých klišé, diktovaných všemocným sportovním marketingem. Tento boj s větrnými mlýny vyhrála alespoň na své osobní rovině – jako jedna z mála dokázala a doposud dokáže stavět na snowboardingu své živobytí. Karolína pochopitelně odpovídá svým ideálům volnosti i vizuálně. Mnohým by se mohla zdát její image až drsně nonkonformní. Po našem rozhovoru je však zcela zřejmé, že uvnitř Karolíniny schránky se skrývá duše zkoumavá a upřímná a rozum otevřený a bystrý.

TEXT: PETR SOCHA FOTO: FILIP ROZTOČIL, REDBULL/VÍTEK LUDVÍK

jako živ o

038-ROZHOVOR KAROLÍNA

9.1.2004 17:18

Stránka 55

55

v otní motto Karolína Salavcová

038-ROZHOVOR KAROLÍNA

9.1.2004 17:18

Stránka 56

56

vizitka

jméno: Karolína Salavcová pfiezdívka: - rÛzné vûk: 5x5

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

KAROLÍNA STRANA 3 Z 5

oblíbené discíplíny: bez disciplíny klub: rad‰i bar trenér: jak na co v˘bava: funkãní sponzofii: potfiebn˘ (Red Bull, Burton, 55DSL, Arnette, Gravis) sportovní vzor, lidsk˘ vzor: kaÏdej den jinej v˘‰ka: vy‰‰í uÏ nebude váha: váÏí správnû míry: vyváÏené stav: ticho pfied boufií vzdûlání: neveme nikdo cizí jazyky: pilovat koníãky: 4x4 oblíbená hudba: five

PŘÍBĚH ŽIVOTA

Zkus nám prosím, Karolíno, v kostce vyprávět svůj příběh… No ty vole, teď ale nevim, jak začít, protože to je dost dlouho a je toho dost… Tak třeba kdy ses poprvé postavila na prkno? Hmm. Něco lepšího bys pro mě neměl? Tak teda dnes to je asi osm let nazpátek, tehdy mi bylo asi šestnáct. Nejdřív jsem lyžovala, máma chtěla, abych byla co nejvíc na horách a ne v Praze. Byly nějaký závodní pokusy, ale nikdy to nemohlo vést k něčemu pořádnýmu, protože, víš co, nebyli takoví rodiče, co tě tlačej a prostě nosej ti ty troje lyže… Tak to né. A teď jsem za to ráda. No, kolem těch patnácti začaly kalby, koukání okolo, co se děje, už pár lidí jezdilo na snowbiči v Peci, ve Špindlu… Tak jako dobrý, takže v šestnácti Vánoce: „já chci prkno“, a bylo vystaráno… No, takže mi bylo takovejch těch šestnáct, když jsem poprvý na tom snowbiči začala lítat. A hnedka začaly závody, Českej pohár…

„

Za jak dlouho ses naučila jezdit? No tohle všechno je přesně napsaný na tom mym webu (karolinasalavcova.cz), abych to už nemusela nikdy nikomu vodříkávat… Já nevim. Hele tejden, prostě nějaký padačky tam, ty vole, prapodivný věci, zaseklý frontside hrany… Začala jsem nějak na jaře, myslím, že 94/95, takže to byl takovej ten jarní sníh, na tom jsem se naučila, a potom prostě další zimu jsem začala závodit. První byly v Deštným v Orlickejch horách, nevim, třetí místo, nevim, ale hroznej punk, víš co, kalba před závodem, kalba po něm… Partička. Hlavně to mě vzalo, protože jsem to znala z toho lyžování, jak to tam bylo napružený, všichni vypruzeně divně zákeřný a hrozně zvláštní vztahy. Tady mě to bralo nejen kvůli tomu, že jedeš na prkně, ale kvůli všemu okolo. Takže ti ani nešlo o nějaký výsledky jako spíš o to být tam… Přesně tak, když si zajel výsledek, tak jako dobrý, ale hlavně bejt s těma lidma. Jsem ráda, že jsem zažila ještě tu dobu, kdy tam byli ty dobrý lidi, kdy to byla fakt pohoda. Dneska už se to samozřejmě vyvinulo trochu do profesionální dimenze, ale jsou lidi, který to berou furt takhle, jako srdcem, a potom jsou lidi, který to dělaj proto, aby se dostali na olympiádu, a to už prostě je ten úplně největší extrém, do kterýho to asi nemělo zajít, ale v pohodě – když to tak někdo má, tak ať si to tak dá… Nebudu někomu něco vymlouvat a namlouvat. Fuck off. No a pak jsem – nevim přesně, trvalo to asi tři roky – se dostala do Burton týmu, s kterym jsem jezdila World Tour a otevřel se mi celej snowboardovej svět na dlani, to bylo na další tři roky, a vlastně se i nějak překonala ta naganská olympiáda, s tim, že první rok po ní byl ještě úplně v pohodě, ISF fungovala naplno, nikdo neměl stres z budoucí olympiády, bylo to jak za starejch dobrejch časů. Cestovalo se z Evropy do Ameriky

To je život. Nevíš nic, může se stát spousta věcí a život se změní během několika sekund.

“

a Kanady a zpátky, jezdilo, užívalo, partička, pohoda. Pak se to ale začalo rok od roku srát, snowboarding na úrovni závodů začal nabírat směr, kterym já jsem odmítala jít. Politika, peníze, lidi okolo… Ta čistota, ta podstata věci se začala vytrácet. Takže jsem to pak už dlouho nevydržela. Už mě to nebavilo v tomhletom se plahočit, takže říkám „kašlu na závody“ a chci prostě jezdit na hory, tam, kde sníh je, chci jezdit na velký hory a jezdit v prašanu a „hajkovat“ a prostě lítat helikoptérou a fotit a… Tak, jak vždycky mi přišel ten snowboarding nejlepší, tak jak ho znáš z filmů, tak jak ho znáš z fotek – protože kde je fotka ze závodů? Vždycky ta z nějakýho freeridu nebo prostě pohodový session, tě osloví mnohem víc.

O PRAŠANU

Myslíš si, že existuje někdo, kdo jezdí dobře na sjezdovce, v parku a přitom neumí jezdit v prašanu? To si vůbec nedokážu představit… Tak pozor, by ses divil, podle mě hodně lidí… Fakt. K tomu taky ještě spoustu lidí toho hodně napovídá, znáš to? Skutek utek. Velký voči. A tak… Malá škola Karolíny jízdy v prašanu… Haha. To nejde tak snadno říct… Je to jako o hodně citu, já nevim, to je fakt těžko říct, nechce to tam někde prostě… musíš to cejtit… prostě surfovat. Já nevim, to je fakt těžko říct – já to ani nechci říkat, buďto je člověk jelito, tak radši ať nic nedělá, anebo prostě na to přijde. Alpinisti a freestylisti jsou docela odlišná skupina lidí. Vidíš nějakou rozdílnost mezi freestylisty a freeridery? Teďkon se to všechno hodně řeší, jsou lidi, který třeba jenom jibbujou, který jez-

038-ROZHOVOR KAROLÍNA

9.1.2004 17:19

Stránka 57

57

děj jen na zábradlí, raily, raily, raily… a třeba v rampě skoro vůbec nejezděj. Potom jsou lidi, který zase preferujou jenom tu rampu a třeba backcountry ani ne. Samozřejmě, když maj možnost a ten sníh někde je, tak jo, ale nijak to nevyhledávaj. No a pak backcountry, freeride, to už jsou lidi, který nejenže uměj jezdit, ale ty hory taky znaj a chovaj se v nich s maximálnim respektem k nim, vědi do čeho se pouštěj a tak. Samozřejmě to riziko se nedá nikdy stoprocentně vyloučit a příroda je prostě mocnější než my všichni dohromady, takže když se to má stát, tak se to asi dřív nebo pozdějc stane…

To jsem přesně chtěl slyšet! Jako dá se blbnout různě, když se freeride nedá, tak samozřejmě je dobrá nějaká rampa, snowpark nebo prostě to zábradlí, nebo třeba nějaká bx trať. Ale prostě není nad freeride. A to si myslim, že člověk nebo snowboardista, kterej to má v hlavě v pořádku, ti řekne to samý. Existuje nějakej návod, jak to udělat, aby člověk mohl žít z toho, že jezdí freeride? Tak je to o ježdění a o tom, co těm sponzorům vrátíš, co se týče třeba médií a tak, ale zřejmě i o nějakým tvym stylu vůbec, jako žití, bytí, prostě musej ty sponzoři vidět nějakej smysl v tobě, proč tě sponzorovat. Protože samozřejmě, materiál dneska dostane každej, ať to jsou lyže nebo prkno nebo bunda – jó dobrý, ale to nejíš a za to necestuješ. Takže prostě asi musej vidět ten smysl větší, aby jim člověk stál za víc.

v americkém vězení

„To už je strašně vohraný, to zná každej a mě už to nebaví..." „Byli jsme asi v deseti na jednom pokoji, taková dost poklidná kalbička. Ale ochranka hotelu si prostě usmyslela že ne, že my tam prostě nebudeme nic dělat, že půjdeme spát a že každej půjde do svýho pokoje. Takže z toho je patrný, jakej konflikt tam vznik'. My že né né né, oni jó jó jó, nějaký to fuck off tam probíhalo, ale žádný násilí tam nebylo. Ten můj kámoš nosí za pasem takový kožený pouzdro s leathermanem, no a tahle ochranka to věděla a její šéf toho zneužil a zavolal posily. Takže tam přijeli policajti nadržený na ožralý snowboardisty, který se pokoušej' napadnout ochranku nožem (leathermanem) a hroznej diktát – najednou půlka Burton teamu a půlka

Co má tedy dělat mladý člověk s podobným názorem a touhami jako ty? Asi to samozřejmě začíná v nějakejch výsledcích, bohužel. Není to: „tak já jsem tady nějakej, já jsem cool a dejte mi peníze a budu ještě víc cool“. Nevím, já mám za sebou osm let nějaký práce, ukazování se, výsledků… Asi moje velký plus je to, že – samozřejmě – jsem se pohybovala venku na tý světový sérii, kde je x kontaktů, takže znám spoustu lidí, mě zná spousta lidí, takže prostě tak. Je to taky hodně o tom bejt vidět, nebát se toho bejt vidět. Komunikovat.

vedení ISF prostě leželi v chodbě spoutaný. A samozřejmě toho mýho kámoše si vzali asi čtyři policajti do pokoje a tam mu dávali ‚výchovný‘, pepper spray do ksichtu, takže nic nemoh'. Byly to rány, jako když ho zabíjej', my fakt strach ve vočích, bouchali jsme na dveře, ať ho nechaj' a tak - nic nepomáhalo, tak jsem tam oknem vlezla. Tam byl takovej malej balkónek, tak jsem tam chvilku stála a oni, když mě viděli a došlo jim, že já bych mohla bejt svědek, že tam dělali něco, co neměli, tak rychle – zatáhli mě dovnitř, nevěděli co se mnou, nějaký strkačky, nadávky, pak mě zase vyhodili, nakonec mi nastříkali ten pepper spray do ksichtu taky a byla jsem. Sedm nás zatkli, z toho vlastně ten kámoš a já jsme dostali nejvyšší kauci, on pětadvacet a já deset tisíc dolarů. Jemu to trvalo rok, než se z toho dostal, zaplatil strašný prachy za právníky a ještě tam musel jet to odpracovat… Hroznej shit. Za to, že nějakej … (nepublikovatelné) je zakomplexovanej, dělá ochranku hotelu.

STRANA 4 Z 5 KAROLÍNA

Ty osobně si myslíš, že existuje něco lepšího, než je freeride? Ne, nemyslim.

Česká snowboardistka

O MARIHUANĚ

Mezi snowboardisty „pohodáři“ se dost často objeví nějaká travka. Jak ty to máš? No objevuje se určitě víc než u jiných sportů, ale asi zejména v očích mý babičky nebo člověka, kterej má ty snowboardisty za skupinu nějakejch opičáků, ale podle mě je to hrozně individuální, jsou lidi, který nehulej vůbec, který zase hulej až moc, ale není to zas jen u těch snowboardistů. Já osobně na to mám svůj názor, jednoduchej. Když si sem tam někdo zahulí, tak to není nic špatnýho. Když bez toho

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

038-ROZHOVOR KAROLÍNA

9.1.2004 17:19

Stránka 58

umí fungovat, je na něj spoleh a dělá to jen pro svoji pohodu, tak je to asi úplně v klidu. Když si místo panáka dáš navečer špeka, tak to není určitě na škodu. A ty jsi kde? Já jsem odchovaná alkem.

O LYŽÍCH

Postavíš se někdy na lyže? Postavim. Není to často, ale je to sranda. Baví tě to? Když jsou podmínky, že se na tom prkně fakt nedá, je to zmrzlý, ledový, tak na těch lyžích to furt jde. Ale to jdou dělat i jiný věci, třeba ležet celej den ve whirpoolu… A v prašanu? To jsem nezkoušela. Ale můj názor je ten, že freeridový a extrémní lyžování je jednak jednodušší než snowboarding, a co se týče nějakejch skoků, skalek, tak máš větší balanc, jseš rovně a když sleduju takhle ty lyžaře, tak všichni tam prostě hoděj záda, maj přezkáče a narovnaj to a jedou dál. Na tom snowbiči nemůžeš udělat chybu! Určitě se to nedá srovnávat a v tomhle případě respektuju mnohem víc snowboarding. Myslim ale, že vzít si nějaký široký lyže a vyprásknout někde nějakej freeride, může bejt hustý. Já v tomhle případě ale zůstanu definitivně u boardu.

O BUDOUCNOSTI

Co tvá budoucnost? Na zejtra mám už pár věcí smluvenejch, nó, pak uvidim. Jseš takovej adrenalinovej závislák… Adrenalinovej závislák? Počkej, počkej, to je strašnej výraz. Závislá jsem, to jo (tak jako každej na něčem), a adrenalin hraje velkou roli v tom mym všem. A co třeba rodina? Tak to je ještě daleko asi! Myslim, že skutečně šťastnejch lidí je fakt málo. Takže buďto to přijde, nebo to nepřijde, ale rozhodně to nechci někam tlačit. Protože tohle se určitě nedá někam tlačit. Uvidíme. Hlavně žádnej stres. Nežiješ tedy v trvalém svazku?

Ne ne, nežiju v trvalym, ale ani to moc nejde, protože se snažim tady furt nebejt, když tu jsem, tak pak hned odjíždim. A když tu jsem dýl, tak stejně žiju tak, že by to asi nefungovalo. Je to takový bláznivý teďkon. Nijak toho ale moc nelituju, protože vidim kolem sebe spíš sračky, co se týče vztahů, než nějaký spokojený lidi.

A UŽ BEZ OTÁZEK…

„Jakejkoliv den v prašanu je k nezaplacení, to je prostě bez diskuzí. Jako třeba teď v tom Bulharsku – tři tejdny v kuse, a to jako opravdu jsme nechápali. Takže za každej den fakt děkuju – ani to nemusí bejt nějakej megaprašan, ale když je to dobrej den, svítí sluníčko a člověk je potom příjemně unavenej…“ „Řekla bych, že se znám. Znám se určitě dobře, ale nechci o sobě mluvit, řikat jaká jsem, to by ses měl zeptat někoho jinýho… Takhle já vo sobě nechci mluvit.“ „Průměrná frajerka – jediný, co ji zajímá, jestli si v práci namaluje nehty, na kdy se objedná ke kadeřnici a kolik snědla už dneska bílejch netučnejch jogurtů nebo já nevim – to je úplně povrchní život! Její pohled na svět mi přijde hrozně úzkej, ale jakoby ho nechtěla mít širší. O sobě si myslim, možná je to tim cestováním a tak, že vidim úplně jiný věci, a chci ten obzor ještě rozšiřovat. Asi ta frajerka ten život má jednodušší, určitě bych ale s ní neměnila.“ „Na jednu stranu jsem z toho ztracená – snowboarding, sponzoři, to je super, to je jedna věc, já to žiju. Ale nebude to takhle furt. A já ani nechci, aby to tak bylo furt. Samozřejmě nemůžu říct, že budu jezdit ještě tři roky, nemůžu říct pět, nemůžu říct rok, třeba se někde vysekám a bude konec úplně – to je jedno. Ale potom, musí to nějak bejt. A když se nad tím zkouším nějak pozastavit, tak vim, že to taky nejde tlačit… Ale dnes představu nemám. Třeba zejtra to bude jinak. To je život. Nevíš nic, může se stát spousta věcí a život se změní během několika sekund. Na jednu stranu je to dobrý: něco končí, něco začíná. Je to ok, když víš, že zase bude něco dál. Ale ne, když se někde zasekneš…“

059-LYŽAŘSTVÍ

12.1.2004 11:32

Stránka 59

59

TEXT A FOTO: IVAN SOSNA

SLZY

PŘEHLED ZRUŠENÝCH ZÁVODŮ LYŽAŘSKÉHO SP V ČESKU: 7. ledna 1998 SP v běhu na lyžích (Nové Město na Moravě). 12. a 13. února 1998 SP v severské kombinaci (Harrachov). 19. a 20. prosince 1998 SP ve skoku na lyžích (Liberec) – přesunuto do Harrachova. 6. února 1999 SP ve skoku na lyžích (Harrachov). 9. a 10. prosince 2000 SP ve skoku na lyžích (Liberec). 12. ledna 2003 SP ve skoku na lyžích (Liberec). 13. a 14. prosince 2003 SP ve sjezdovém lyžování žen (Špindlerův Mlýn).

NAD SVĚTOVÝM POHÁREM? Byl to letitý sen a roky práce. Jak té diplomatické, kdy především Bohumír Zeman musel aktivovat všechny své konexe ve FIS, tak i pořadatelské s řadou kvalitně zorganizovaných závodů včetně Evropských pohárů. Samozřejmou podmínkou bylo zimní středisko na úrovni. Když nakonec všechno klaplo, selhala příroda. Je to velká rána? Máme hodně plakat? Ponechme zatím stranou, jak moc bude či nebude tratit pořadatel. Samotný Špindlerův Mlýn? „Weltcuport“, místo

pořádání Světového poháru, je pěkná vizitka. Jednou Svěťák, navždy Svěťák. Proč by o ni ale pouhým faktem neuskutečnění závodu měl přijít? Dnes, kdy se každý snaží co nejbomabastičtěji udat kdejakou maličkost, by si World Cup měli suverénně dát do štítu. Prostě Špindl je místem závodů Světového poháru a basta. Jako reklamní tahák ale Světový pohár vlastně nepotřebuje. Středisko, jež za zimní sezonu vykáže neuvěřitelných 6,5 milionu průchodů turnikety, je v hlavní sezoně našlapané až za limit svých tratí. A v to, že by dva pohárové závody žen dlouhodobě přitáhly zásadně víc návštěvníků mimo hlavní sezonu a mimo zimu vůbec, doufat nelze. To by zde muselo proběhnout přinejmenším mistrovství světa. Pro ekonomiku areálu i města vždy bude rozhodující masa neefektních „tu-

ristů“. A tu zajímají ceny, sjezdovky, lanovky, restaurace, zábava. Pro ně je důležitější, jestli dobře zaparkují, jaká je pista, jestli bude brzy na Hromovce lepší lanovka a třeba další na Mísečkách. Vrátí se někdy Pohár? Těžko říci. Pořadatelských šnečků je mnoho a termínové kapustičky omezeně. Teplo a nedostatek sněhu „naštěstí“ postihly celou střední Evropu, a tak si Špindl neodnese stigma místa, které bylo bez sněhu v době, kdy všude jinde ležel. Suma sumárum se domnívám, že je to sice škoda – Světový pohár je určitý vrchol a mohli jsme vidět naši Šárku v nóbl společnosti – ale žádný důvod k pláči. Třešnička na dortu se sice nekonala, ale hlavní nakonec bude, aby se po nepovedeném začátku zima sebrala a vyvedla. Řečeno s parafrází na Kiplinga, svěťák je nakonec jen svěťák, ale pěkná lyžovačka, to je věc! ■

PETRA JEDE

(is)

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

Uprostřed pozornosti zaměřené na úspěchy Šárky Záhrobské by neměly zaniknout výsledky naší druhé slalomářky – liberecké Petry Zakouřilové. Nebýt Šárky, bylo by její 14. místo z „vánočního“ slalomu v Lienzu historickou událostí. Petra, přes své relativní mládí (ročník 1978) už veteránka reprezentace, konečně začíná zúročovat dlouhé roky tréninku včetně let v Bartschově Ski Academy. Pozoruhodné je, že se jí takto začalo dařit pod mladičkým trenérem Jakubem Čeřovským. Ten po zranění skončil před dvěma lety s vlastní závodnickou kariérou (startoval ještě na MS 2001 v St. Antonu). Oba se znají od malička, jsou dokonce bratranec a sestřenice, a první lyžařské krůčky absolvovali pod vedením svých otců u bývalé rokytnické chaty liberecké Textilany. Zdá se, že tato rodinná a navíc i generační chemie funguje. Naše lyžování ostatně mladé, vzdělané a světu otevřené trenéry potřebuje.

059-LYŽAŘSTVÍ

12.1.2004 11:32

Stránka 60

60

příloha Svazu lyžařů ČR

TEXT: TOMÁŠ MACEK FOTO: ATOMIC

MICHAEL,

NEJMLADŠÍ Z PRINCŮ

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

Z celého týmu je zároveň nejmladší, jako jediný dosud neoslavil třicáté narozeniny. Jistý primát sice drží, měří 192 centimetrů a je tudíž ze všech nejvyšší. Ovšem to je na lyžích spíš nevýhoda než výhoda. Tak jako každý den vstal v půl sedmé ráno. Myšlenky? Nikterak optimistické. Myslí na nepovedený kombinační sjezd, jak ho vítr odfoukl z první desítky, a na kombinační slalom, který nedokončil. „Jsem z toho mamutího programu trochu unavený,“ přiznává. Šéftrenér Toni Giger čelí kritice, protože Walchhoferovi podržel pevné místo v pětičlenném týmu pro vrchol mistrovství – sjezd speciál. „Náš cíl je jasný: zlato. Cokoliv jiného by bylo zklamáním,“ říká Giger. Ale rozhodně to není Walchhofer, na koho sází nejvíc. Prominenti se vzácně shodují. Franz Klammer, Bernhard Russi i Pirmin Zurbriggen tipují, že vyhraje Stephan Eberharter. U sjezdovky Corviglia hučí 37 999 diváků, píseň D.J. Boba rozhoupává lidskou masu do rytmu, dokonce i rakouská vicekancléřka Susanne Riessová-Passerová se vesele klátí.

Mohla by to být klasická pohádka. O Michaelovi, nejmladším z pěti princů. Nikdo ho nebral vážně, neměl nárok na trůn a krásné princezny se mu vyhýbaly. Ani na velká slova si nepotrpěl, zato byl statný a chytrý. Našel krásnou dívku, za sedmero horami přemohl draka, vyluštil hádanku, prolomil kletbu. A jednoho krásného dne vložil král sousední země korunu na jeJAKO MALÝ BÚH ho urozenou hlavu… Eberharterova matka Christine Jenže my nejsme v pohádce. Vyprávíme příběh muže, který se jmenuje Michael Walchhofer. Světový šampionát ve Svatém Mořici, 8. února 2003. Rakouský sjezdařský Dream Team snídá v hotelu Laudinella. Hermann Maier – olympijský vítěz a mistr světa. Stephan Eberharter –

olympijský vítěz a mistr světa, Fritz Strobl – olympijský vítěz, Hannes Trinkl – mistr světa. A pak je tu ještě on, Michael Walchhofer, který nikdy žádnou velkou medaili nezískal. Ani žádný individuální závod Světového poháru dosud nevyhrál, jen kombinaci na Hahnenkammu.

si v cíli nervózně zapaluje cigaretu. Hned ji zase típne a sepne prosebně ruce. Její syn vyráží za všemi předpokládanou zlatou misí. Neuspěje. Hrubka ve střední pasáži Eberharterovo úsilí ničí. Zůstane bez medaile. Třicet sjezdařů už je v cíli a les červených vlajek s bílým křížem se tetelí bla-

059-LYŽAŘSTVÍ

12.1.2004 11:32

Stránka 61

61

hem. 1. Kernen, 2. Cuche. Dva Švýcaři v čele! Domácí fanoušci hypnotizují světelnou tabuli, aby zamrzla. Vzápětí udeří blesk z čistého nebe. Michael Walchhofer, startovní číslo 31. „Jede jako malý Bůh. Sesadí náš outsider Švýcary z trůnu?“ huláká do mikrofonu Robert Seeger, komentátor rakouské stanice ORF. Walchhofer si jako jediný zachová v technických pasážích chladnou hlavu, překonává Kernenovy mezičasy. Míří na cílový skok Lärchensprung a na stadionu panuje hrobové ticho. „V tu chvíli jsem věděl, že jsem děsivě rychlý. Servisman Edi Unterberger mi skvostně namazal,“ sdělí po závodě. Prásk! Lyžařská bomba vybuchuje. Čas se zastavuje, napětí povolí. Rakušan je téměř o sekundu lepší Kernena. Walchhoferův otec mává modrou čepicí a otevírá šnaps. Syn se drží lyží, tváří se mu mihne neznatelný úsměv. Po trati už ukrajuje první metry KjetilAndre Aamodt. Na třech z pěti mezičasů

vede. Jenže stačí setinový zkrat a špatný výjezd z esíčka Felsen odkáže Nora na druhé místo.

STÍNOVÝ HRÁČ KRÁLEM

Zbývají poslední otazníky. Maier? Kjus? Ne, ti dnes nejsou hrozbou. Walchhofer konečně uvěří: nikdo ho v Mořici neporazí. Zahajuje úplně jiný závod, okolo stovek reportérů. Vůbec nevnímá, že s číslem 39 se po Corviglii spouští Němec Max Rauffer a v polovině sjezdovky je jen o sedm setin sekundy pomalejší. „Jak vám bylo, když jste uviděl Raufferovy mezičasy?“ vyzvídají později novináři. „Raufferovy? Proč Raufferovy?“ „Byl skoro stejně rychlý jako vy.“ „Aha. A co se s ním stalo? Vypadl? To mě mrzí.“ Po skoku na Zdi se německý sjezdař zapletl do bezpečnostních sítí. Vymotali jej s těžkými pohmožděninami.

Je dobojováno. Co vlastně pro Walchhofera titul znamená? Vysouká ze sebe jen klasickou odpověď: „Ještě přesně nevím. Musím si to srovnat v hlavě.“ Ve skutečnosti nebyl ve Svatém Mořici takovým outsiderem, jak o něm rozhlašovali. Čtyřikrát během sezony dojel ve sjezdech Světového poháru druhý. „Když jste tolikrát tak blízko vítězství, jednou to prostě vyjít musí,“ říká Švýcar Didier Cuche. Šampion přitakává: „Už při prohlídce trati jsem si představoval, že budu mistrem světa.“ Gratuluje i pátý Eberharter. „Ztratil jsem půdu pod nohama. Ale na Michaela dneska stejně nikdo neměl,“ dodává do televizních kamer. Rakouská televize vysílá dokument, podmalovaný hudbou z filmových bondovek. Profil vítěze uvádí komentátor slovy: „Tajný agent: Michael Walchhofer. Úkol: najít zlato. Povolení vítězit.“ Už nikdo nikdy o Walchhoferovi neřekne, že je outsider.

059-LYŽAŘSTVÍ

12.1.2004 11:32

Stránka 62

62

příloha Svazu lyžařů ČR

Pohrozil. Ve Svatém Mořici sáhl po koruně.

S MAIEREM O GLÓBUS

Na cestě za historickým zlatem na posledním MS ve Svatém Mořici.

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

SJEZDAŘEM NÁHODOU

Narodil se před 29 lety v Zauchensee, jen dvacet kilometrů od rodiště Hermanna Maiera. I doma byl nejmladší – ze šesti sourozenců. Rodiče vlastní v Zauchensee hotel Zentral, také bratři a sestry se zaučují do hoteliérského řemesla. On lyžuje. „Ještě lezu po horách a fotografuju,“ připomíná. Už v sedmnácti byl čtyřnásobným juniorským mistrem Rakouska – v superG, obřím slalomu, slalomu a kombinaci. Jedině ve sjezdu ne! Tehdy ho vybrali do rakouské reprezentace. A přestal vítězit. Utrum. Výsledková stagnace. Prorazil až o sedm let později. V Evropském poháru 1999 byl nejlepší v celkové klasifikaci i ve slalomu. Cestoval se slalomovým týmem, jako slalomář také vstoupil do Světového poháru. Sjezdařem se stal víceméně náhodou, na Hahnenkammu 2001 díky kombinaci. Mezi specialisty hned na první pokus obsadil deváté místo. Po zranění Hermanna Maiera rakouští trenéři nominovali Walchhofera v roce 2001 i ke sjezdům Světového poháru. Závodil ve dvou diametrálně odlišných disciplínách, přeskakoval z 217 cm dlou-

hých lyží na ty, které měřily jen 155 cm. Často padal a kritici říkali: ukrojil si příliš velký krajíc. Ale on dál kráčel po své cestě. V létě 2002 si naordinoval nejtvrdší program, jaký kdy absolvoval. Trénoval se slalomáři v Zermattu, se sjezdaři v chilských Andách, šlapal vedle rekonvalescenta Hermanna Maiera na ergometru v Obertauern. Doma v Zauchensee porodila manželka Barbara Walchhoferovu dceru Hannu, rodina si ho však téměř neužila. Pak začal být ve sjezdech mužem druhých míst. ■

Zdaleka není jediným mužem, který získal světové nebo olympijské prvenství, aniž by předtím vyhrál sjezd Světového poháru. Předtím totéž dokázali Russi, Zwilling, Stock, Tauscher, Lehmann, Moe i Cretier. Otázka však zní: Dokáže Walchhofer svůj primát potvrdit? Nezahltí ho sláva? Jeho krajan David Zwilling, který se stal mistrem světa na té samé hoře v roce 1974, pak už žádný další závod nevyhrál. Týden po skončení mořických bojů padá Walchhofer na ďábelsky rychlé trati v Garmisch-Partenkirchenu. Eberharter vítězí, svět se opět točí ve starém rytmu. Až do této sezony. V Lake Louise se konečně dočká. Z prvního místa výsledkové listiny kraluje pohárovému sjezdu. „Vždycky jsem vám říkal, že Michael něco velkého dokáže. Dávno byl mým černým koněm,“ připomíná Maier. Ne nadarmo mají stejného servismana Edi Unterbergera i kondičního trenéra Andrease Everse. A letos i shodný cíl: velký glóbus pro nejvšestrannějšího sjezdaře planety.

KONEČNĚ I NAŠE STORY

Zajet v jednom závodě – to se může podařit. Ve slalomu především. Mít jednu dobrou sezonu – i to se stane. Když je závodník v laufu a věří si, jdou někdy věci zdánlivě skoro samy. Mít více špičkových sezon – teprve to je vizitkou velkého závodníka. Jestliže po loňské úspěšné premiéře Šárka začala další sezonu po tréninkově mizerném teplém létě a po podzimním zranění hned útokem na stupně vítězů, je to přímo start snů. Lepší vizitku toho, že je na dobré cestě, si přát nelze. Jeden závod může být souhrou náhod, jedna sezona výjimečnou konstelací, toto už ale žádné „okolnosti“ nejsou. To už opravdu vypadá na začátek výtečné kariéry. Jestliže takto sedí technika, fyzička i psychika, je to nejenom obrovský příslib, ale i výsledek perfektně odvedené práce. Jistě, stát se může cokoliv. Hrozba zranění visí nad každým a pádu do průměru nejsou někdy uchráněni ani mistři světa. Sport je úžasný svými nepravděpodobnými příběhy zarputilců, kteří čas od času postaví na hlavu uznávané zásady a pravdy. Není skvělé, že po všech těch obdivných tirádách na adresu osamoceného Girardelliho, zneuznaného zedníka Maiera, navrátilce Eberhartera, outsiderů Kosteličových a nespoutaného divocha Millera můžeme i my skoro začít psát malý zázračný příběh jménem Záhrobská? Těšíme se na další díly, Šárko! Patří mezi nejlepší „Je to škoda. Patří totiž nezi nejlepší.“ Tak okomentovala výpadek Šárky Záhrobské ve druhém kole posledního slalomu 2003 v Lienzu německá televize. Šárka tam měla po 10. místě z prvního kola rozjetý nejlepší výsledek kariéry. (Ten se naopak podařil 14. místem Petře Zakouřilové. Také ona mohla být ještě výše. Na „kdyby“ si ale hrát nechceme.) Nejde mi o komentář k jednomu závodu či výsledku. Podstatné je, že už i Němci na ZDF vědí, že ta „Sarobska“ je ve slalomu mezi nejlepšími. is

059-LYŽAŘSTVÍ

12.1.2004 11:32

Stránka 63

63

TEXT : RENATA BALAŠOVÁ FOTO: ONDŘEJ PÝCHA

JAK SE TRÉNUJE na Ledový dech? Sezóna každého akrobatického lyžaře je rozdělena na dvě části: „Letní trvá přibližně od května do října, to skáčeme do vody, a zimní část od listopadu do března, kdy už dopady nejsou v případě neúspěchu tak měkké a bezpečné, sníh dokáže i bolet,“ upřesňuje olympijský vítěz ze Salt Lake City Aleš Valenta.

dl, že vybuduji sportovní areál pro akrobaty doma v Čechách,“ zdůvodňuje své rozhodnutí Valenta. Acrobat Park ve Štítech nedaleko jeho rodného Šumperka slouží nejen akrobatickým skokanům na lyžích, talentům akrobatického lyžování v rámci Winterfresh campu, ale i snowboardistům a boulařům. Zázemí využil v létě 2003 národní tým Finska. „Letní příprava se vydařila skvěle, příští rok jsme si camp u Aleše v Acrobat Parku rezervovali znovu,“ potvrzuje spokojenost Janne Lahtela, olympijský vítěz, mistr světa a vítěz Světového poháru v jízdě v boulích. Aleš Valenta dodává, že stavební práce skončily a park

PŘEHLED ZÁVODŮ, KTERÉ ALEŠ V ZIMNÍ SEZÓNĚ ABSOLVUJE: 11.1 ne 16.1 pá 18.1 ne 25.1 ne 31.1 so 14.2 so 15.2 ne 28.2 so 10.3 st

Světový pohár Světový pohár Světový pohár Světový pohár Světový pohár Světový pohár Světový pohár Světový pohár Světový pohár - finále

Mt. Tremblant, Kanada Lake Placid, USA Lake Placid, USA Fernie, Kanada Dear Valley, USA Long-zhu/Harbin, Čína Long-zhu/Harbin, Čína Špindlerův Mlýn Sestriéres, Itálie

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

Den akrobatického lyžaře v plném tréninkovém nasazení se bez ohledu na roční období skládá z dvoufázového tréninku: samotné skoky a doplňkový sport (posilovna, tenis, běh, apod.) Celodenní program Aleš absolvuje pod vedením reprezentačního trenéra Pavla Landy, který v případě potřeby funguje i jako masér: „Pokud jsme na tréninkovém campu s Euroteamem, máme s sebou většinou švýcarskou terapeutku, ale třeba v Acrobat Parku bohužel ne,“ dodává trenér. Středisek, která by byla vybudována speciálně pro akrobatické lyžování, není stále mnoho. V dobách, kdy Aleš začínal, jezdil trénovat většinou do zahraničí. „Situace, kdy jsem tři čtvrtiny roku byl na cestách po trénincích a závodech, byla opravdu únavná, proto jsem se rozho-

může nabídnout i ubytování. Druhým akrobatickým domovem pro Valentu v České republice je Skiareál Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně, kde se bude již podruhé konat závod Světového poháru v akrobatickém lyžování. Dobrý akrobat potřebuje nejen místo na trénink, ale také kvalitní vybavení, na které se může při tomto riskantním sportu zcela spolehnout. Aleš má ve své současné vybavení naprostou důvěru: „Při závodech nebo tréninku se soustředím pouze na sebe a provedení skoku, protože vím, že lyže Sporten nebo třeba brýle Swans mě nezklamou.“ Po přípravném období se Valenta vydává za světovou špičkou na závody, které se většinou konají v severní Evropě, ale hlavně na severoamerickém kontinentu. „Letos jedeme i do Číny, což bude zajímavá zkušenost. Číňané se opravdu snaží prorazit,“ vysvětluje Aleš. Na otázku, jestli konkurence na sobě pracuje stejně usilovně jako Aleš s přípravou na světovou premiéru skoku Ledový dech, odpovídá s úsměvem: „Každý chce dobře skákat a pořád se zlepšovat.“

059-LYŽAŘSTVÍ

12.1.2004 11:32

Stránka 64

příloha Svazu lyžařů ČR

64

TEXT: KAREL HAMPL, PETR SOCHA FOTO: PETR SOCHA, INFERNO RENNEN

PEKELNÝ ZÁVOD INFERNO RENNEN Není to o penězích Peníze do Inferna nepronikly, takže závod se může pyšnit svým statutem „pro každého“. Nikoho z top závodníků sem nepřiláká finanční odměna, vítěz je obdarovám věcnými cenami a hlavně diplomem a odznakem. Stejně tak příprava a organizace si nevyžaduje stálého zaměstnance, ačkoli asi deset dní před závodem spolkne až 250 lidí.

Na severním úpatí Bernských Alp, sevřena několikasetmetrovými skalními stěnami, se nalézá malebná obec Lauterbrunnen. Je vstupní branou do dvou turistických center, která se nesmazatelně zapsala do historie alpského lyžování. SNOW ČÍSLO 12 / 2004

Dva odlišné závody

Wengen (1.300 m n. m.) a Mürren (1.650 m n. m.) se rozkládají se svými početnými hotely a penziony na protilehlých obřích terasách, které již téměř 100 let spojuje s údolními komunikacemi pouze pozemní elektrická dráha, zubačka a kabinová lanovka. Jejich současná popularita a prosperita není samozřejmě podmíněna jen slavnou minulostí.

Ve druhé polovině ledna t.r. bude již tradičně na nádraží v Lauterbrunnen zvýšený ruch. Ve vagónech električky směr Wengen – Kleine Scheidegg se budou tísnit davy fanoušků, kteří následně obklopí trať závodu stabilně patřícího do programu soutěží o Světový pohár v alpských disciplínách. Na západně orientovaných svazích Lauberhornu se bude těšit mimořádné pozornosti zejména zá-

vod ve sjezdu. Jeho extrémně dlouhá trať (4.260 m) s převýšením 1.028 m, s několika technicky náročnými pasážemi a superrychlými úseky, dává šanci pouze těm nejlépe připraveným odvážlivcům. Počet startujících zde proto obvykle příliš nepřekračuje číslo 50. Jen o den dva později se na dolní stanici dráhy, směřující do Mürrenu, budou shlukovat stovky turistů, mezi jejichž běžnými zavazadly upoutají pozornost lyže dlouhé hodně přes 2 m. To se budou sjíždět lyžaři – amatéři všech věkových kategorií, kteří si váží toho, že se „vešli“ do maximálního limitu 1800 účastníků Inferno Rennen – Pekelného závodu. Zatímco tvrdí profesionálové se s početným doprovodem spěšně přesunou z Wengenu do Kitzbühelu, aby se pod Hahnenkammem utkali v dalším kole

Základní údaje Start – 2.790 m Cíl – 796 m Převýšení – 1.994 m (za nepříznivých podmínek se trať zkracuje a končí většinou v Mürrenu) Délka trati – 14,9 km info a přihlášky: www.inferno-muerren.ch Email: info@inferno-muerren.ch

059-LYŽAŘSTVÍ

12.1.2004 11:32

Stránka 65

65

bojů o setiny vteřin, o body a finanční prémie, na svazích Schilthornu nad Mürrenem se v podstatně klidnější, přátelské atmosféře odbude 61. ročník závodu, který nemá a nikdy neměl mezi sjezdovými závody obdobu. Jeho výjimečnost spočívá v parametrech a charakteru trasy sjezdu a v historii, odvíjející se od 29. ledna roku 1928.

Z Indie do Mürrenu

Dvě verze závodů

A. Lunn byl, co se týče lyžařských aktivit, zřejmě muž dvou tváří. Na jedné straně vypracoval závazné regule závodů ve sjezdu a slalomu, poměrně přesně vymezující dráhy, po kterých se závodníci musí snažit dosáhnout cíle v nejkratším čase. (Po složitých diplomatických tahanicích je FIS přijala za své v roce 1930). Na druhé straně byl ve stejné době organizátorem a aktivním účastníkem soutěže, ve které volba trasy sjezdu i další náležitosti byly ponechány na rozvaze a odvaze startujících, případné pády nebyly tragédií a zdrojem uspokojení nemělo být konečné umístění, ale samotná účast. Pekelný závod v tomto pojetí vycházel z kořenů alpského lyžování a i v současné podobě nedává zapomenout na alpské lyžařské pionýry. Ti, pokud šlo o účastníky Inferno – Rennen, museli stoupat s lyžemi na ramenou, často v hlubokém sněhu, dlouhé hodiny k vrcholu Schilthornu. Zde si po krátkém odpočinku upravili oděv, připnuli lyže a postavili se na start závodu. Další dějství 1. ročníku Pekelného závodu popsal A. Lunn následovně: „Hromadný start se uskutečnil na vrcholu Schilthornu na pokyn jednoho z účastníků. Ti, kteří nedokázali vyšplhat až pod vrchol, se připojili, až když kolem nich projížděli ti, co odstartovali nahoře. Sníh nebyl preparován a na trati se vy-

skytovaly i protisvahy a úseky, nutící k běhu. D. Eliotová, jediná ženská účastnice, ztratila přes 10 minut, neboť se vracela, aby pomohla jezdci, který při pádu utrpěl zlomeninu žebra. Přesto dojela jako 4. za vítězem H. Mitchellem, který projel pekelnou trať za 1 hod. 12 min. Cílový tým sestával jen z jednoho muže, který se nemohl závodu zúčastnit kvůli vymknutému kotníku. Ten měl z minulého dne synchronizované hodinky s mými. Po mém příjezdu do Lauterbrunnen na 6. místě se dozvěděl přesný startovní čas a poté mohl určit výsledné časy závodníků.“

Dlouhé přestávky

Další dva ročníky nesvědčily o tom, že by Pekelný závod upoutal velkou pozornost. Do cíle nikdy nedojelo více jak 10 startujících a organizační zajištění nebylo bez vady. Např. vítěz druhého závodu Angličan Riddel nenašel po dojezdu do cílového prostoru v Lauterbrunnen ani jasně vyznačený cíl závodu, ani časoměřiče. Ty překvapil uprostřed zábavy v nedaleké restauraci a jeho oficiální čas 45 min byl výsledkem domluvy nad sklenicí piva! Následovala pětiletá přestávka, ve které se sice Pekelný závod nekonal, ale Mürren v té době žil bohatým sportovním životem. Horská obec s pouhými 350 obyvateli přivítala postupně účastníky dvou Mistrovství světa v alpských disciplínách a tří mezinárodních závodů Arlberg-Kandahar. Ani v průběhu II. světové války se v neutrálním Švýcarsku nepodařilo závod uskutečnit. Až v roce 1947 si mohl horský vůdce Stäger dojet po devítileté odmlce pro své druhé vítězství v čase 37:52 min.

Hole nesmí brzdit

Díky rostoucí publicitě v regionu v 50. letech zvolna narůstal počet startujících,

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

Bláznivým nápadem uspořádat závod ve sjezdu alpským terénem na trase dlouhé přes 15 km s převýšením okolo 2.100 m se zaobíralo několik Angličanů, navštěvujících pravidelně Mürren již delší dobu. Vůdčí roli v jejich společnosti hrál místní hoteliér, Angličan Arnold Lunn. Jeho cesta do těžko přístupných hor nebyla rozhodně přímočará. Narodil se totiž v roce 1888 v Indii v rodině metodistického misionáře. Jeho otec byl zřejmě odvážný a podnikavý muž. Po návratu s rodinou na Britské ostrovy vedl cestovní kancelář, která se orientovala na služby poskytované tehdy ještě dost výstředním zájemcům o zimní lyžařskou turistiku. Na časté cesty do Alp bral i syna Arnolda, který se na zasněžených horských stráních nadchl pro lyžování. Ve 20. letech již zaznamenáváme první razantní vstupy mladého Lunna do alpského lyžařského dění. V roce 1924 založil v Mürrenu volné sdružení majetných Angličanů, holdujícím lyžím – Kandahar Ski Club. Názvem v alpském prostředí dost neobvyklým vzdal hold dlouholetému rodinnému příteli generálu Robertsovi, vyznamenanému za zásluhy po dobu jeho služby v Indii titulem „lord z Kandaharu“. Setkání A. Lunna s představitelem Arlberg Ski Club St. Anton H. Schneiderem se stalo podnětem k uspořádání prvního kombinačního závodu ve sjezdu a slalomu s mezinárodní účastí.

V březnu r. 1928 proběhla tak ve Sv. Antonu úspěšná premiéra ArlbergKandahar Rennen. Od roku 1930 se tento závod konal střídavě v působištích obou klubů a vítězům se dostávalo poct hodných neoficiálním mistrům světa. Výčet dalších zásluh A. Lunna o prosazení progresivních tendencí v alpských disciplínách je obsáhlé téma. My se tentokrát vrátíme ještě jednou zpět, do dějiště 1. ročníku již zmíněného Pekelného závodu.

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

059-LYŽAŘSTVÍ

12.1.2004 11:32

Stránka 66

66

příloha Svazu lyžařů ČR

ale současně „shora“ hrozilo závodu zrušení. Byrokratům ve švýcarském lyžařském svazu nešel pod fousy jeho volný statut, který byl v rozporu s mnoha paragrafy svazových pravidel pro pořádání závodů ve sjezdu. Situaci zachraňovala různá kompromisní označení závodu, ale i dodatky v soutěžním řádu. Příkladem může být ukončení benevolentního přístupu k uživatelům účinné techniky snižování rychlosti jízdy na strmých úsecích trati v sedu na sepnutých holích, ryjících za jezdcem v měkkém sněhu. Ta byla zřejmě ve velké míře uplatňována mnoha závodníky až do roku 1954. Tehdy se stal vítězem příslušník italského horského pluku G. Marciandi. Sjezd na holích ovládal tak brilantně, že s výjimkou dvou stoupání dojel „vsedě“ od startu až do Lauterbrunnenu v rekordním čase 26:15 min. (Současný rekord z roku 1992 je 13:53 min.). Poté byl reglement Pekelného závodu doplněn zákazem takovéhoto „zneužití“ lyžař-

ských holí, stejně jako zákazem výměny lyží v průběhu jízdy, pokud nedojde k jejich zlomení.

Zapomenutý Bud Werner

Útlá publikace, zachycující historii závodu, se zmiňuje o tom, že i v následujících letech až do roku 1959 vítězili v Mürrenu vojáci, sloužící v zahraničních horských útvarech. Pro ty se stal sjezd ze Schilthornu vhodným testem. Je překvapující, že se autoři, komentující i to, že ceny vítězům předával polní maršál Montgomery, nepozastavili nad jedním jménem: Bud Werner, příslušník americké jednotky se sídlem v tehdejším Západním Německu, vynikající sjezdař, se totiž v roce 1958 nestal pouze vítězem Pekelného závodu. Do Mürrenu si jen „odskočil“ z nedalekého Wengenu, kde na náročné sjezdové trati obsadil 2. místo za T. Sailerem a následně se stal vítězem alpské kombinace v již zmíněném pres-

tižním závodě pod Lauberhornem. Je škoda, že se v roce 1958 pro nedostatek sněhu v dolních partiích odbýval Pekelný závod na zkrácené trati. Pro výsledný čas B. Wernera, jednoho z mála špičkových sjezdařů, kteří se postavili na jeho start, tak chybí srovnání.

Radikální změna

V 60. letech nedošlo v historii každoročně pořádaného Pekelného závodu k žádným pozoruhodným událostem. Počty startujících se pohybovaly okolo čísla 40 a „až dolů“ se díky častému nedostatku sněhu jelo jen třikrát. Trvale kritická sněhová situace v nižších polohách Bernských Alp se odrazila v tom, že závod se mohl uspořádat v plném rozsahu až po jedenáctileté přestávce v roce 1980. Mezitím se zásadně změnila situace v dostupnosti vrcholu hory Schilthorn. V roce 1970 byla dokončena stavba tehdy nejmodernější lanovky na její vrchol a snadná dostupnost startu populárního

059-LYŽAŘSTVÍ

12.1.2004 11:32

Stránka 67

67

závodu měla rychlou odezvu v narůstajícím počtu startujících: rok 1970 – 97 rok 1975 – 330 rok 1979 – 1 139 Od konce 70. let neklesl počet závodníků v cíli Pekelného závodu pod jedenáct set, přičemž stále přibývá zahraničních účastníků. Masový sjezdový závod osobitého charakteru byl na světě.

Nejstarší účastník

Domněnka na závěr

Na závěr se ještě jednou vraťme k osobě A. Lunna. Byl duší prvních ročníků Pekelného závodu. O tom, že jeho 61. ročník bude oslavou alpského lyžování s více jak jedním tisícem aktérů, není

dem na dravou komercionalizaci, bez zábran pohlcující takovéto sportovní podniky, lze vyslovit domněnku, že starému pánovi by z obou jeho „ratolestí“ přinesl sjezdařský festival pod Schilthornem větší uspokojení.

Inferno Rennen na vlastní kůži… „Vasův běh sjezdařů“ je pochopitelně výzvou! A člověk nemusí být zrovna vysloužilý závodník nebo podobný profík, aby se mohl na startovní čáru závodu postavit. Ve druhé půli startovního pole se trať hemží spíše lyžaři, kteří se sjezdem viditelně sotvakdy zabývali více dopodrobna. Na svahu vlají různě legrační postavičky, jež v poklidu stačí pomocí gest a výkřiků komunikovat s rozveselenými diváky. Kdo však bere závod vážně, nechť s obavami, které až ke startovnímu výstřelu průběžně narůstají, počítá. Pakliže se komu poštěstí zkusit si projet alespoň část tratě den či dva předem, může strašící iracionálno konfrontovat s realitou a svůj strach zasadit do téměř skutečných měřítek. Kdo však tuto možnost nemá, může se opřít jen o hororové historky těch protřelých. Což zrovna moc klidu nepřidá. Inferno v přímém přenosu jednoho „prvňáka“ Na Inferno mě přivedly osudové okolnosti. Zejména pak pozvánka Honzy Lesáka, který plánoval absolvovat závod v tandemu s Martinem Bauerem. Plán jim nakonec pro Martinovo zranění nevyšel, ale já dorazil. Jako výlučně rekreační, byť zanícený lyžař, jsem se závodem ve sjezdu neměl nijakou zkušenost. „No snad nejsem takový pako, když to může sjet 1800 dalších, proč ne já,“ říkával jsem si. Bojovat se strachem se nějak musí. Navíc můj boj byl namístě, jak jsem postupně odečítal z poznámek těch zkušenějších. Do Mürrenu jsem se dostal na dva dny, ten první mlžný jsem trávil spíše orientací v místě a pro mlhu jsem trať závodu snad ani nezahlédl. Zato jsem zahlédl davy borců s lyžemi přes dva metry. Tísnili se ve svých kombinézách a s přilbami na špičkách lyží v lanovkách, zejména těch přilehlých k závodní trati. Někteří se tréninkově spouštěli k poslednímu úseku závodu, jeden po druhém ve vejci. Nepřišlo mi – nejen pro můj zevnějšek – rozhodně vhodné, se s nimi identifikovat, raději jsem zamířil mezi ostatní normální stranou od předzávodního napětí. Vyfasoval jsem číslo, vypůjčil si přilbu a raději nechal tělo relaxovat. No, snad to přežiju. Plán na zítřek byl postaven: nikam se nehnat, nic neriskovat, nejsem tu za umístěním, ale za účastí… Ráno své podmínky účasti ještě podrobuji další bezpečnostní analýze a zvyšuji si opět míru zvolené opatrnosti. Podobné ranní pocity sdílím nejen já, možná to znáte, tlak pod břišními svaly, zvýšená potivost… Jako před maturitou. Honza mi na mé naléhaní vysvětluje základní činnosti nezbytné pro zdravý dojezd. „Musíš se ve startovní budce napít tý kořalky, co tam visí…“ a dodává, jak to sotva stihl a ještě se s ní celý polil, než ho startér vyšoupl ze startovní budky na ten 100% svah. „Spal jsi s číslem?“ „Ne.“ „To musíš! Tak se alespoň teda napij…“ Tuším, že je to takový folklór, strašit „zobáky“, ale jsem rozhodnut se stůj co stůj napít. A nejenom symbolicky! Cesta nahoru na Schilthorn trvá celou věčnost. Pozoruji viditelná místa na trati, jezdí na nich již od devíti rána nižší startovní čísla. Snažím se odhadnout jejich rychlost a plánuji, že tam a tam raději pojedu v obloucích, nemám to zapotřebí se kvůli frajeřině zabít… Nahoře ve stanici lanovky odevzdávám svůj batůžek s věcmi – jde do igelitky, kterou si později vyzvednu (přežiju-li) dole na mezistanici v Mürrenu. Jsem nahoře jaksi pozdě (malá osobní psychovada), závodní pole mi ujelo o necelou stovku startujících. Sjíždím tedy urychleně vrchní bubínek a mířím k frontě před startovní budkou. Všichni mě díky nízkému číslu pouští, ani se nestihnu pořádně rozhýbat (a rozbát) a jsem třetí čtvrtý na řadě. (Nevím, asi je lepší chodit včas. Když už sem člověk váží cestu, ať si to užije. Tuto „rychlou“ variantu bych doporučil spíše srabům). Blížím se ke vstupu do startovní budky. Není cesty zpět. Sahám na zavěšenou litrovou lahev plnou jakési zelené tekutiny. Prudce ji přikláním k ústům, ovšem… Její hrdlo se zaráží o mou přilbu, respektive její čelistní nástavec (tento problém jsem zažil ještě obrácen naruby, když jsem při závodu plival a marně sledoval slinu, kam dopadne…). Mezeru mezi brýlemi a skeletem přilby jsem nenašel… „Sakra, nespal jsem s číslem, ani se nenapil! To to dopadne…“ Startuje se po dvaceti vteřinách, takže než toto domyslím, zapichuji hole za tyčku časomíry a odrážím se. Jedu zatím sbalen („ale hned jak se to rozjede, začnu brzdit“, říkám si), trať je zpočátku přehledná a nějak obzvlášť rychle mi to nejede. Přesto během chvilky kolem mě projíždí okombinézovaný borec se sjezdovými speciály, nezdálo se mi to ani dvacet sekund. První zatáčka a vjezd do traverzu. Traverz je dlouhý a je před ním radno to maximálně napálit. Předjíždí mě tam další dva… Několik hupíků, první místa, kde je potřeba trošičku brzdit, spíš kvůli orientaci, a následuje první stoupání. Je to asi tři sta metrů mírného stoupání. Mé kratší lyže jsou teď výhodou, ale raději moc nezávodím, kdo ví, co mě ještě čeká. Funíme všichni nahoru jako turisté pěkně v zástupu. A potom se opět trať pomalinku sklápí. Následuje několik pěkných, ale nedlouhých padáčků a pak sjezd cestou traverzující stěnu jako čára na hřbetu zmije. To znamená na každém zlomu téměř zastavit a otočit se o skoro 180°. Pak se na chvilku cesta srovná a následuje největší padák. Je to široká černá trať č. 16 těsně před spojením s červenou u vrcholu Allmendhubel. Patrně vzhledem k únavě jedou všichni v obloucích. Navíc poté následuje prudká levotočivá zatáčka s hranou, za níž není moc vidět. Zase chvilku do vajce a další stoupání, tentokrát mírnější i kratší, asi tak stometrové. Za chvilku se opět napojujeme na traverzující trať, červenou číslo 5. Projíždím malým mlžným oblakem a nestačím se divit – blíží se cíl! Poslední zákruta do cílové arény a hurá! Jsem dole. Zdálo se mi to nečekaně krátké, řekl bych tak tři čtyři munuty. Pohled na hodinky však říká, že to je spíš ke dvaceti…

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

V roce 1974, ve věku 86 let, zemřel Arnold Lunn. V té době již nebylo pochyb o životaschopnosti závodu, u jehož kolébky stál. Počty startujících se postupně přibližovaly ke dvěma stovkám a místní učitel lyžování a dnes ředitel lyžařské školy Kurt Huggler byl k neporažení. Z výsledků závodu se však nevytratilo ani příjmení Lunn. Syn Arnolda Lunna, Peter, v nich figuruje coby legenda dodnes. V roce 1932, jako osmnáctiletý mladík, hájící barvy Kandahar Ski Clubu, obsadil 2. místo ve slalomu a v kombinaci ve III. ročníku Lauberhornrennen. O rok později obsadil 18. místo ve sjezdu na MS v Innsbrucku a na IV. Zimních olympijských hrách v Garmisch-Partenkirchen byl 13. ve slalomu. Ještě dnes se tento šestaosmdesátiletý kmet vydává jako nejstarší účastník na trať Pekelného závodu a nekončí na posledním místě. I když P. Lunn jednou usoudí, že je závod nad jeho síly, bude jméno jeho otce – zakladatele - připomínat soutěž čtyřčlenných klubových družstev nazvaných SirArnold-Lunn-Cup. V té se již od roku 1993 pravidelně umísťuje v prvé polovině výsledkové listiny tým, který pod hlavičkou Jede-Matic SC reprezentují severočeští sjezdaři – veteráni K. Lank, R. Zakouřil, R. Štancl a další. Pro propagaci českého sjezdového lyžování tak dělají rozhodně dobrou službu.

pochyb. A. Lunn stál rovněž u zrodu moderních forem alpských disciplín. Téměř současně uspořádané závody Světového poháru ve Wengenu budou zaručeně v centru pozornosti široké sportovní veřejnosti a stanou se exhibicí skvělých výkonů. Především s ohle-

059-LYŽAŘSTVÍ

12.1.2004 11:32

Stránka 68

příloha Svazu lyžařů ČR

68

Partner rubriky Vancl sport, Havlíčkova 637, 543 01 Vrchlabí Tel.: 499 422 090, 499 423 671 e-mail: montana@montana-skiservis.cz

lyžařský doktor IV.

OD HRAN KE SKLUZNICI ANEB O STRUKTUROVÁNÍ ČÁST II. Minule jsme si řekli, co vlastně struktura je a k čemu je dobrá. Dnes pohovoříme o jejím vzniku, jejích druzích a rozdílech. Základní metoda vytváření struktury je posunem lyže přes otáčející se brusný kámen. Přes něj napříč přejíždí diamant (rychlostí cca 12 až 18 m/s), orovnává jej a vtiskuje do něj určitý vzorec, jenž se posléze v podobě výsledné struktury přenáší na skluznici. Diamant je ovšem „jen“ průmyslový a také tzv. kámen se vyrábí spečením pojiva a brusného média (např. karborundum). Z uvedeného lze vystopovat, že existují čtyři nastavitelné prvky: 1. rychlost otáčení kamene, 2. rychlost posuvu diamantu, 3. rychlost posunu lyže a 4. velikost přítlaku lyže na kámen. Jejich kombinacemi vznikají struktury různého typu, různé skladby a hloubky. Vše se děje za mokra, tedy pod chladicí emulzí. Příliš vysoké otáčky kamene (běžně se používá 700 – 1000 ot./min) a/nebo přílišný přítlak mohou skluznici poškodit.

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

Druhy struktur Zjednodušeně řečeno platí, že na mokrý jarní sníh patří struktura hrubá, naopak na zimní podmínky jemná. Čím větší je totiž zima a studenější sníh, tím nesnadněji vzniká vodní film a není třeba tak hrubá struktura. Jemné mají mezi drážkami cca 0,5 mm a hloubku drážek 0,1 až 0,2 mm. Používají se na nový sníh při 0 °C a méně, ale i starší hodně studený jemnozrnný sníh. Střední jsou až dvojnásobně široké s hloubkou až 0,3 mm a hodí se pro 0 – 4 °C u nového a až –6 °C u staršího sněhu. Hrubé se šířkou až 1,5 mm jsou typické pro jarní firn a teploty nad bodem mrazu. Lyže pro točivé disciplíny mívají obecně jemnější strukturu, lyže pro rychlostní hrubší, neboť větší rychlost znamená větší tření a tudíž i silnější vodní film. Lineární broušení v jednoduché podobě se používají u běžných a levnějších lyží, jemné v sofistikované podobě na velmi

studený sníh. (Lineární struktura s dlouhými drážkami je typická i pro lyže běžecké.) Naproti tomu příčně diagonální mají jednotlivé drážky delší nebo kratší a různý může být i sklon vzniklých šrafů, tedy úhel vůči podélné ose lyže. U slalomky apod. mají sklon spíše příčný, u sjezdovky více podélný.

Některé proměnné Vyšší otáčky kamene jsou třeba při základním srovnání skluznice, zejména čerstvě opravené nebo silněji poškozené. Rychlost posuvu diamantu ovlivňuje jak hrubost struktury (posuv dopředu, rychlejší = hrubší), tak i sklon šrafů a délku drážek (zpětný posuv, vyšší rychlost = šraf probíhá více příčně, nižší = šraf jde více diagonálně). Tato řada proměnných představuje nároky na zdatnost a zkušenost servismana. Variální struktury s využitím všech proměnných a s jemnými finesami šrafů a drážek mají své místo v závodním lyžování, zejména v klouzavých disciplínách. Netrefená struktura vzhledem k okamžitým podmínkám na trati může v závodě, kde často rozhodují setiny, znamenat konec nadějí. Pro běžné lyžování postačí standardní univerzální struktura. Problémem nezávodníka ovšem není ani tak struktura jako mnohem spíš to, aby vůbec namazal. To už ovšem předznamenává další směr našeho seriálu – mazání. Předtím se ale ještě příště podíváme na druhy skluznic, jejich vznik a rozdíly mezi nimi. Ivan Sosna

Zdroje: SWIX Tech Manual, SWIX Racing Manual, Montana Swiss/Vancl sport Vrchlabí: manuál a seminář 2002 Pozor: značně podrobnou informaci o strojním strukturování najdete v informačním letáku Montana Swiss/Vancl sport Vrchlabí (www.montanaskiservis.cz)

Zeptejte se lyžařského doktora! Lyžařská ordinace a poradna pro lyžaře, kteří chtějí „zdravě“ lyžovat. Nemohu se zbavit zvyku tlačit koleno vnější nohy v oblouku za koleno nohy vnitřní. Sabina Kleplová, Vrchlabí Tento postoj byl dříve běžný pro jízdu na klasických, „rovných“ lyžích. Tyto lyže byly v porovnání s dnešními tvrdší v průhybu, a tak musel lyžař v průběhu oblouku přenést 90–100 % hmotnosti na vnější lyži, aby ji dostatečně prohnul. Vnitřní, většinou zcela odlehčená a pasivní lyže, zůstávala téměř na ploše. Nestejný úhel zahranění vnější a vnitřní lyže v oblouku byl potom zdálky čitelný prostřednictvím tvaru nohou jezdce do X. Dnešní, vykrojené lyže jsou měkčí a k jejich prohnutí není zapotřebí takové síly. To umožňuje lyžaři nechat v oblouku část hmotnosti na vnitřní lyži. Abychom však začali používat všech čtyř hran (prosím, ne najednou), musíme si osvojit postoj, ve kterém budou obě naše lyže zahraněné pod stejným úhlem. Musíme zkrátka začít jezdit v širším postoji, s nohama od sebe. Tento postoj je mnohem stabilnější a umožňuje nám aktivně využít v oblouku vnitřní lyži. Sportovní jezdce pak tento postoj může posunout do škály zcela nových prožitků z řezaných oblouků. Pro osvojení si širšího postoje, můžete zkusit tato cvičení: Bez hůlek Na mírném svahu, ve sníženém postoji, držte obě ruce zavřené v pěst vedle sebe mezi koleny a veďte lyže z oblouku do oblouku pouze náklonem bérců do stran. V průběhu oblouku dejte vnější ruku na koleno vnitřní nohy a tlačte jej směrem ke svahu. S hůlkami Snažte se v oblouku malíčkem vnitřní nohy co nejvíce přiblížit ke svahu. Nebojte se na vykrojených, carvingových lyžích v oblouku více naklonit a nechat lyže odjet dále od těla. Ten pocit za to stojí. SNOWdoktor připravuje Zdeněk Černík, člen metodické komise APUL

www.apul.cz Máte problém? Otázku? Pište nám na redakce@snowmag.cz

069-AUDRY ARECO

10.1.2004 9:23

Strรกnka 69

070-PR BRETTON + ORMED

SNOWMARKET

70

12.1.2004 16:14

Stránka 70

vybavení

Bezpečný návrat ke

sportu – ortéza Artrocare® CTi2

O

rtéza CTi2 je individuálně na míru vyráběná skeletární ochrana vyrobená z kvalitních karbonových vláken (= C v názvu) s polycentrickým titanovým kloubem (= Ti v názvu). Vyznačuje se vysokou funkčností, dlouhou životností a její předností je i nízká hmotnost (400g).

Tuto pomÛcku lze zafiadit vzhledem k její kvalitû mezi ortézy profylaktické a funkãní. Profylaktick˘m úãinkem rozumíme její vyuÏití k prevenci moÏného po‰kození zdravého kolenního kloubu, k zamezení nebo redukci následkÛ pfii moÏn˘ch poranûních vazivového aparátu kolene úrazov˘m mechanismem pfii rizikov˘ch povoláních ãi sportech. Preventivnû chrání koleno v co nejvût‰í moÏné mífie proti riziku násilí (dukãnímu, zásuvkovému ãi rotaãnímu mechanismu). Funkãním úãinkem rozumíme to, Ïe vedou koleno s po‰kozen˘m vazivov˘m aparátem (pfii nestabilitách) a mohou korigovat i jejich vadné postavení zpÛsobené nestabilitou kole-

na. Jejich funkãní vyuÏití je vût‰inou pfii setrval˘ch stavech, pfii inoperabilních stavech, pfii stavech po operacích a pfii stavech, kdy z rÛzn˘ch dÛvodÛ nemocn˘ operaãní zákrok odmítá nebo odkládá. Artrocare CTi2 se vyuÏívá pfii jednoduch˘ch i kombinovan˘ch nestabilitách rÛzného stupnû a typu. Lze ji individuálnû upravit i pro zadní nestability. V˘hodou této ortézy je její ‰iroké vyuÏití v prevenci pfied úrazy, ale i v tom, Ïe umoÏÀuje návrat k aktivní ãinnosti a sportÛm, mezi které patfií bezesporu lyÏování i snowboarding. Je v‰ak tfieba upozornit i na to, Ïe ãásteãnû eliminuje ãinnost svalov˘ch stabilizátorÛ kolena,

proto je nutné souãasné cviãení a rehabilitace stehenního svalstva. Její nízká hmotnost a pfiesné zhotovení na míru zpÛsobují, Ïe minimálnû obtûÏuje sportovce ãi nemocného pfii pouÏití i zátûÏi. Pfii rozhodování o v˘bûru stabilizaãních pomÛcek ãasto rozhoduje i jejich pofiizovací cena, která je u této pomÛcky vy‰‰í, ale naprosto koresponduje s kvalitou a Ïivotností. Ze zku‰eností nejen vlastních, ale i zahraniãních kolegÛ, mohu potvrdit, Ïe pouÏití CTi2 je v˘hodné pro uÏivatele s po‰kozením vazivového aparátu jak pfii profesionálním ãi rekreaãním sportu, tak i pfii rizikov˘ch ãinnostech a povoláních. CTi2 patfií mezi ‰piãkové kompenzaãní pomÛcky. MUDr. Petr Gutwald Ústfiední vojenská nemocnice, Praha

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

·piãkové kolenní ortézy s vysokou pevností a nízkou hmotností (400 g). Libovolné barevné kombinace (CTi2). Materiál: ultra lehk˘ karbonov˘ kompozit, anatomick˘ korektní AccutracTM kloub. Finanãní spoluúãast zdravotních poji‰Èoven.

PR

Poranûní kolenních vazÛ ãi meniskÛ pro Vás rozhodnû nemusí znamenat redukování Va‰ich lyÏafisk˘ch aktivit. To by Vám mohli potvrdit mnozí závodníci SP, jimÏ jako pomÛcka pomohla k rychlému návratu na bílé svahy. Zavolejte nám, my Vám rádi poradíme.

ORMED spol. s r.o.

Na Îertvách 2196 180 00 Praha 8 tel.: 284 094 650 e-mail: info@ormed.cz www.ormed.cz www.isports.com

070-PR BRETTON + ORMED

12.1.2004 16:14

Stránka 71

71

Lange: pevně obejmuti, pohodlně usazeni Image – rozhoduje kvalita v˘robku

Tvrd˘ a tuh˘ skelet, pohodlná anatomická vnitfiní botiãka

V˘robce kaÏdého znaãkového zboÏí se snaÏí vymyslet nejlep‰í image pro svoje v˘robky, marketingoví specialisté vym˘‰lejí stále nové pfiístupy k zákazníkÛm, reklama se snaÏí b˘t stále atraktivnûj‰í a neotfielej‰í. Podstatou v‰ak vÏdy zÛstává produkt sám, jeho uÏitné a estetické vlastnosti. A právû tato kritéria jsou pak rozhodující o podvûdomí lidí o znaãce, o její struãné, ale v˘stiÏné charakteristice, o zafiazení v˘robku na Ïebfiíãku znaãek. Toto povûdomí se vytváfií po dlouhá léta, tfiebas i na základû jedné podruÏné, av‰ak pro zákazníky rozhodující ãi nev‰ední vlastnosti. Pro v˘robce a znaãku je pak neocenitelné, je-li povûdomí veskrze pozitivní a znaãka je povaÏována za skuteãnû kvalitní a jednu z nejlep‰ích. Ve svûtû lyÏafisk˘ch bot je takovouto znaãkou LANGE – znaãka bot, která je vnímána jako nejúspû‰nûj‰í v závodním lyÏování, jako vysoce sportovní, pomûrnû tvrdá obuv, která v‰ak v sobû nese i dobr˘ komfort a vytvarování pro lyÏafiovu nohu.

Byla-li v˘‰e zmínûna charakteristika LANGÍ, podívejme-se blíÏe, co se za ní skr˘vá a proã takové hvûzdy lyÏování jako MAIER, RAICH, EBERHARTER, GHEDINA, KOSTNEROVÁ a dal‰í jezdí na Langích takfika zadarmo a jejich kvalita je pro nû mnohdy dÛleÏitûj‰í neÏ kvalita lyÏí ãi jiného materiálu. Jedná se zejména o materiál a konstrukci vnûj‰ího skeletu. Lange pouÏívá nejkvalitnûj‰í druhy plastÛ, skelet netrpí ztrátou energie pfii pfienosu tlaãn˘ch sil z nohy do lyÏe (díky unikátnímu systému Energy Fork) a tvar skeletu je tvarován tak, aby pevnû a pfiesnû obepínal chodidlo, kotník a l˘tko, pfiiãemÏ jeho zadní ãást je mírnû vy‰‰í pro dobrou stabilitu nohy. Tento aerodynamick˘ tvar byl vyvinut ve vûtrném tunelu ve spolupráci s dvorním designérem Ferrari – firmou Pininfarina. Celkovû je pak skelet velmi tuh˘ pro ohyb do stran, av‰ak flexibilní pro pohyb dopfiedu, coÏ má jedineãn˘ úãinek rychlé a pfiesné reakce ve spojení s carvingov˘mi lyÏemi. Tento skelet je pak do-

plnûn anatomicky tvarovanou pohodlnou vnifiní botiãkou, která navíc díky systému Thermo custom system (je pouÏit u v‰ech fiad LANGE – World, Comp, CRL) se sama teplem vytvaruje na v‰echna specifika lyÏafiovy nohy. Celkov˘ pocit lyÏafie z bot se znaãkou LANGE je pocit perfektního a pevného obepnutí nohy vnûj‰ím skeletem pfii zároveÀ vysoké mífie vnitfiního komfortu a pohodlného usazení chodidla a celé nohy ve vnitfiní botiãce. A právû takov˘to pocit je nejdÛleÏitûj‰í pro povûdomí a image znaãky LANGE mezi lyÏafii, jeÏ se dá vyjádfiit názvem tohoto ãlánku: LANGE – PEVNù OBEJMUTI, POHODLNù USAZENI.

Comp 100 – tuh˘ skelet a pohodlná vnitfiní botiãka.

Vnitfiní botiãka – díky pfiizpÛsobení anatomii lidské nohy a samotvarování zvy‰uje pocit pohodlí.

ČÍSLO 12 / 2004 SNOW

Závodní skelet – tuh˘ skelet, perfektní dynamika a kontrola lyÏí na v‰ech typech snûhu.

PR

072-MARKETY+MODULY+ADRESAR

SNOWMARKET

72

10.1.2004 9:48

Stránka 72

vybavení

LANGE COMP 100 RECCO povinná lavinová prevence Technick˘ model lyÏafiské obuvi urãen˘ pro velmi dobré a sportovnû zaloÏené lyÏafie. Pfiiná‰í ‰piãkovou kvalitu a nejmodernûj‰í design pfii velmi dobré mífie pohodlí. NejdÛleÏitûj‰í technické prvky: silov˘ spoiler ENERGY FORK II, 4 aero-mikro pfiezky, canting, závodní tvarování skeletu, roz‰ífien˘ horní velkro pásek (40 mm), vnitfiní botiãka PERFORMANCE FIT CONCEPT Velikosti: 4–14,5 USA medium fit. doporuãená cena 9.990,- Kã

KaÏd˘ rok zemfie v Alpách pod lavinou ke stovce lidí, z nichÏ naprostá vût‰ina jsou lyÏafii a snowboardisté jezdící ve voln˘ch terénech mimo upravené tratû. 92 % z nich Ïije je‰tû 15 minut po zasypání. Po 45 minutách z nich Ïije v‰ak jiÏ pouhá ãtvrtina. Rychlost záchrany rozhoduje o Ïivotû a smrti. Systém Recco® je zaloÏen na zdvojování frekvence vysílaného signálu.Záchrann˘ t˘m je vybaven˘ Recco® detectory, které vysílají signál, jehoÏ frekvenci destiãka Recco® zdvojnásobí a odrazí nazpût. Tak se podafií zasypanou obûÈ velmi rychle lokalizovat. V˘hody Hlavní v˘hodou oproti ostatním systémÛm je jeho jednoduchost. Reflektor je velmi mal˘ a lehk˘ (rozmûry 2,4 x 6,6 x 0,1 cm), je to v podstatû tenk˘ ti‰tûn˘ spoj pfiekryt˘ plastem a opatfien˘ lepicí vrstvou, která slou-

Ïí k aplikaci na skelet lyÏafiské boty. Funguje bez jakéhokoli energetického zdroje a je prakticky nezniãiteln˘. Stejnû tak i jeho cena (499 Kã, nákup po Internetu 10% sleva) je oproti lavinov˘m pfiístrojÛm pracujících na bázi vysílaã/pfiijímaã (pfiíp. pouze vysílaã) minimální. Nejlep‰í dárek pro v‰echny lyÏafie! Systém Recco® je ideální pro lyÏafie, ktefií se pohybují ve voln˘ch terénech pfiilehl˘ch k lyÏafisk˘m stfiediskÛm (k tragédiím dochází ãasto i v tûsn˘ch blízkostech upravovan˘ch sjezdovek!) a pro skialpinisty ãi horolezce pohybující se v dosahu vybaven˘ch oblastí. Seznam stfiedisek pouÏívajících záchrann˘ systém Recco® naleznete www.recco.cz.

Samolepicí reflektory RECCO jiÏ od 449 Kã/pár. Objednávejte na www.recco.cz.

LOOK PIVOT TITANIUM U vázání Pivot Titanium je na patû pouÏit nov˘ materiál – titanium, kter˘ sniÏuje hmotnost vázání o 150 gramÛ (10 % hmotnosti celého vázání). UmoÏÀuje tak snadnûj‰í nástup do vázání a ménû zatûÏuje pohybov˘ aparát. Pfii zachování jedineãné bezpeãnostní funkce je PIVOT TITANIUM ideální volbou pro experty a lyÏafiské nad‰ence, ktefií vyhledávají nejlep‰í techniku pfii celkové nízké hmotnosti.

www.lange.cz

www.dynastar.cz

TEPLO-U·

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

Pod znaãkou TEPLO-U· se skr˘vá vysou‰eã vlhkosti v lyÏafisk˘ch, trekingov˘ch, lesáck˘ch, rybáfisk˘ch a dal‰ích botách, v holinkách, rÛzné neoprénové v˘zbroje a má i dal‰í vyuÏití. Za pravdu nám mÛÏe dát okolo 10.000

spokojen˘ch uÏivatelÛ, ktefií se dûsí pfiedstavy, Ïe by pfii balení v˘stroje na TEPLOU-U·e zapomnûli. KaÏd˘ lyÏafi zná trampoty s vlhk˘mi botami, zvlá‰tû pfii jarním lyÏování: veãer vypáãit vlhkou vnitfiní botiãku ze skeletu /pfii-

tom ji více ménû po‰kodit/, vybojovat pro ni místo u topení a ráno nacpat botiãku zpût, zkontrolovat aby dobfie sedûla a nemûla nûkde záhyb pro budoucí otlak! S vysou‰eãem nic takové nehrozí. Jeho pouÏívání je jednoduché: vezmete vlhké boty, zasunete dovnitfi TEPLOU· a jeho druh˘ konec do zásuvky 220V. Pfii minimálním odbûru /8W/ budete ráno pfiíjemnû pfiekvapeni, úplné sucho bez kompromisÛ. Ranní natemperování botiãek zase ocení krásnûj‰í polovina lidstva. Pfii doporuãené MOC 659,– Kã je to ideální vánoãní dárek pro v‰echny! Dodává: Jaroslav Pospí‰il, tel. 608-229911, 776-110020 Obchodní zastoupení na Slovensku: Juraj Bernovsk˘ (Nové Mesto nad Váhom), tel: +421-903-773225, e-mail: berno@nextra.sk Martin Korchan (Martin), tel: +421-905-218710, e-mail: slovensko@teplous.cz

www.teplous.cz PR

072-MARKETY+MODULY+ADRESAR

10.1.2004 9:48

Stránka 73

zelené stránky aktivního lyžaře MIMO BùÎNOU DISTRIBUâNÍ SÍË NA STÁNCÍCH KOUPÍTE SNOW V TùCHTO PRODEJNÁCH: BEROUN: JAN ·ÍRER-KOLA, V PLZE≈SKÉ BRÁNù 1, 311621355 ■ BOHUMÍN: MODEX SPORT, ·UNYCHELSKÁ 1159, 596014045 ■ BRNO: GEMMA, MENDLOVO NÁMùSTÍ 15A, 543216893 ■ SPORTCENTRUM, VELK¯ ·PALÍâEK-MEâOVÁ 2, 543237191, WWW.SPORTCENTRUM.ORG ■ HELIA TRADE BRNO, ÚVOZ 59/61, 541241291 ■ FREYTAG-BERNDT-PRODEJNA GEOKART, VACHOVA 8, 542216561 ■ SKICENTRUM, JANA BABÁKA 9, 541245853 ■ MM SKICENTRUM, BRECHTOVA 7, 548 522 422 ■ ZDENùK TU·LA, NÁM. SVOBODY 10, 542 219 331 ■ BUâOVICE: MICHAL âASTULÍK - CYKLOSPORT, LEGIONÁ¤SKÁ 130, 517380752 ■ âÁSLAV: BRAIER LUBO· SPORT-SERVIS, ÎIÎKOVO NÁMùSTÍ 164, 327316932 ■ âESKÉ BUDùJOVICE: SPORT BP S.R.O., SOKOLSK¯ OSTROV 1, 387318439, WWW.SPORTBP.CZ ■ âESK¯ Tù·ÍN: SPORTCENTRUM, NÁDRAÎNÍ 17, 558712147, WWW.SPORTCENTRUM.ORG ■ DOBRU·KA: RM SPORT, KOSTELNÍ 7, 494621652, WWW.RM-SPORT.CZ ■ HARRACHOV: SPORT âERMÁK, SPOL. S R.O., HARRACHOV 622, 401 529 827 ■ HAVLÍâKÒV BROD: SPORT CENTRUM K2, HAVLÍâKOVA 3305, 569425245 ■ HODONÍN: MATES SPORT, NÁRODNÍ T¤. 15, 518343933 ■ HORKA U STARÉ PAKY: SKI SPORT HORKA, HORKA 3, 481595009 ■ HOSTIVICE: ZDENùK STANùK - SPORTSERVIS, 17. LISTOPADU 807, 220981252 ■ HRADEC KRÁLOVÉ: ALPINUS- OBCHODNÍ CENTRUM FUTURUM, BRNùNSKÁ 1825/23A, 495271445 ■ FUN SPORT HK S.R.O., MASARYKOVO NÁM. 581, 495514037 ■ KB SPORT HK, POSPÍ·ILOVA 281, 495760302, WWW.KBSPORT.CZ ■ RM SPORT, GOâÁROVA 504, 495533030, WWW.RM-SPORT.CZ ■ SKI SPORT DRAHORÁD, HABRMANOVA 166, 603247789 ■ UNIVERZITA H. K. - UNIVERZITNÍ KNIHOVNA, VÍTA NEJEDLÉHO 573 ■ HRONOV: KT SPORT, T.G.MASARYKA 24, 491481155 ■ CHOCE≈: SKIMEN 2 S.R.O., T.G.M. 265, 465473375 ■ CHOMUTOV: KOLA DVO¤ÁK, UL. KAROLINY SVùTLÉ 1934, 474625555, WWW.KOLA-DVORAK.CZ ■ JAROMù¤: ACTIVE SPORT, MAëARSKÁ 656, 491815170 ■ JIâÍN: MAXI-SPORT JIâÍN, ROBOUSY 149, 602742256 ■ JILEMNICE: INTERSPORT, DOLENÍ 54, 481541253 ■ KARLOVY VARY: SKI SERVIS-SPORT, MOSKEVSKÁ 40, 353225604 ■ HUDY SPORT KARLOVY VARY, ZÁPADNÍ 11, 353222360 ■ KARVINÁ: SPORTCENTRUM, NÁM. T.G.MASARYKA 67, 596315352, WWW.SPORTCENTRUM.ORG ■ KLADNO: KOHOUT SPORT, J. VRBY 563, 312682950 ■ KLATOVY: CYKLOSPORT OK, KPT. JARO·E 43, 376310531 ■ KOLÍN: SPORT SERVIS MONTANA, JAROMÍR VYSKOâIL, KMOCHOVA 406, 321728718 ■ KRNOV: BIVAK SPORT, HLAVNÍ NÁM. 14, 554615912 ■ KYJOV: MATES SPORT, DOBROVSKÉHO 621, 518611837 ■ MICHAL âASTULÍK - CYKLOSPORT, SVATOBORSKÁ 19, 518613624 ■ LIBEREC: KH SPORT, PRAÎSKÁ 376/36A, 485105732 ■ DRAPA SPORT NISA CENTER, UL. â. MLÁDEÎE 456, 482739013 ■ LESSKOL S.R.O., FR¯DLANTSKÁ 209 ■ LITOMù¤ICE, CYKLO & HOBBY S.R.O., MICHALSKÁ 1, 416734285 ■ LITOMY·L: DÒM SPORTU STRATÍLEK, SMETANOVO NÁM.91, 461615766 ■ PEAK SPORT, ·MILOVSKÉHO 197 ■ MARIÁNSKÉ LÁZNù: SPORT SHOP, SKALNÍKOVA 471, 354621555 ■ MOST: MARATHON SPORT, FR. HALASE 1200, 476705182 ■ APOLLO SPORT- MARCEL STRYCH, RUDOLTICKÁ 1706 (TESCO), 476444557, WWW.APOLLOSPORT.CZ ■ OLOMOUC: SPORTCENTRUM, HORNÍ NÁMùSTÍ 13, 585221203, WWW.SPORTCENTRUM.ORG ■ TITTY TWISTER, DENISOVA 28, 585226701, WWW.TITTYTWISTER.CZ ■ BOARDSHOP HOBA, DOBROVSKÉHO 33, 585229723 ■ GM SPORT, LAZECKÁ 115, 585220897 ■ HELIA TRADE OLOMOUC, I.P. PAVLOVA 116, 585438651 ■ DAGMAR JOCHCOVÁ - HORTEZ, 8. KVùTNA 16, 585226065 ■ OSTRAVA: HELIA TRADE, PORUBSKÁ 708, 596920226 ■ ING. PETR MADEJA - SKI CENTRUM, 28. ¤ÍJNA 227, 595626322 ■ OSTROÎSKÁ NOVÁ VES: MILO· GAVALA SPORT, NA ROLÁCH 413, 572598598, WWW.GAVALASPORT.CZ ■ PÍSEK: INTERSPORT PÍSEK, AL·OVO NÁM.16, 382213781 ■ PLZE≈: SERVIS SPORT âervenka, Habrmannovo nám. 2, 377264990 ■ SUNBOW, NÁM. REPUBLIKY 22, 377222324 ■ HANNAH CZECH, A.S., AMERICKÁ 54, P.O.BOX 321, 379200111, WWW.HANNAH.CZ ■ PRAHA 1: INTERBIKE PRAHA, RYBNÁ 14/682, 221844388, WWW.INTERBIKE.CZ ■ PINOCCHIO VIAGGI S.R.O., VODIâKOVA 30, PASÁÎ DIVADLA ABC, 224162365 ■ CK CONTI, JIND¤I·SKÁ 30, 224230120, WWW.CKCONTI.CZ ■ SPORT-S, VÁCLAVSKÉ NÁM. 48, 296301695 ■ HUDY SPORT, NA PER·T¯Nù 14, 224218600 ■ KIWI SVùT MAP A PRÒVODCÒ, JUNGMANNOVA 23, 224948455, WWW.KIWICK.CZ ■ PRAHA 2: ZDENùK DOLEÎAL-DODOSPORT, NA ZDERAZE 5, 272769387, WWW.SKIKOMPLEX.CZ ■ SKI SURF SPORT SERVIS, V TÒNÍCH 11, 224942007 ■ PRAHA 3: CYKLOPRAG PRAHA S.R.O., ¤ÍPSKÁ 27, 222522490 ■ PRAHA 4: HOFFI SURF SHOP, PODOLSKÉ NÁB¤EÎÍ-ÎLUTÉ LÁZNù, 244 466 841, WWW.HOFFI.CZ ■ SKOL SLAVOJ VY·EHRAD, NÁM. HRDINÒ 16, 261218737, WWW.SKIFRANCE.CZ ■ SPORTCENTRUM, K¤ESOMYSLOVA 19, 241404444 ■ HAPPY SPORT, KOTORSKÁ 1598, 241 403 943, WWW.HAPPYSPORT.CZ ■ PRAHA 5: JÍZDNÍ KOLA "U ANDùLA", NA BùLIDLE 31, 257315125 ■ SPORT U ANDùLA, NÁDRAÎNÍ 116, 257326166 ■ A-Z SPORT, LIDICKÁ 7, 257315054 ■ PRAHA 5 - RADOTÍN: SKISERVIS RADOTÍN, TOPASOVÁ 5/747, 257913063, WWW.SKISERVIS.CZ ■ PRAHA 6: HAPPY SPORT, NÁRODNÍ OBRANY 16, 224 325 560, WWW.HAPPYSPORT.CZ ■ BIL-SPORT, SKICENTRUM VELESLAVÍN, POD DVOREM 13, 235366524 ■ PRAHA 7: TOMÁ· HEYROVSK¯-SKISERVIS, FR. K¤ÍÎKA 12, 220571215 ■ PRAHA 9: SKI & CYKLO SPORT "NA HARFù", âESKOMORAVSKÁ 41, 284811212, WWW.SPORTNAHARFE.CZ ■ HAPPY SPORT, BERANOV¯CH 125, 286 920 112, WWW.HAPPYSPORT.CZ ■ PRAHA 10: PEKSPORT, VR·OVICKÁ 466, 271720893 ■ PRAHA 10-·TùRBOHOLY: SPORT A MÓDA S.R.O. (HERVIS SPORT), EUROPARK-NÁKUPNÍ ULICE 389/2, 234672264 ■ P¤EROV: MAJÁK TOP TRAVEL AGENCY, KRATOCHVÍLOVA 17, 581219912, WWW.MAJAKTOP.CZ ■ ROKYTNICE NAD JIZEROU: SKI SPORT-J. NECHANICK¯, V. SVAT¯, â.P. 3, 481522402 ■ ROÎNOV POD RADHO·TùM: PEMI OUTDOOR SPORT, PALACKÉHO 2191, 571655154 ■ STARÉ SPLAVY: SPORT PAUDERA, KRÁLE VÁCLAVA 120, 487873275 ■ ·PINDLERÒV ML¯N: SKI SPORT HORKA, BED¤ICHOV 119, 499422111 ■ ·UMPERK: HAS BIKE V.O.S., LIDICKÁ 51, 583217182 ■ TÁBOR: SKI CENTRUM TÁBOR, JAN JIRÁK, BECHY≈SKÁ 398, 381251369 ■ T¤INEC: SPORT CENTRUM, NÁM. SVOBODY 528, 685221203, WWW.SPORTCENTRUM.ORG ■ GAMI SPORT, KOPERNÍKOVA 1160, 558326246 ■ UHERSKÉ HRADI·Tù: JAMI SPORT, S.R.O., FRANTI·KÁNSKÁ 1240, 572540846 ■ ÚSTÍ NAD LABEM: V+K SPORT SKI&BIKE, VANÍâKOVA 1, 475200210 ■ APOLLO SPORT, REVOLUâNÍ 10, 475211894, WWW.APOLLOSPORT.CZ ■ ÚSTÍ N. ORLICÍ: RM SPORT, T. G. MASARYKOVA 113, 465527900, WWW.RM-SPORT.CZ ■ VALA·SKÉ MEZI¤ÍâÍ: SONUS SPORT SERVIS, SOKOLSKÁ 1267, 571611799 ■ VRCHLABÍ: TOMÁ· KUNâÍK-SKI VELKOOBCHOD, NÁDRAÎNÍ 472, 499 402 343 ■ ZEMAN A SPOL. S R.O.-·PINDL SPORT, KRKONO·SKÁ 32, 499421224 ■ VSETÍN: INTERSPORT ANDùL, ÎEROTÍNOVA 1321, 571 415 368 ■ ZLÍN: ORLITA S.R.O., P¤ÍLUKY 131, 577214066 ■ ÎAMBERK: SKI-ZÁMEâNÍK S.R.O., DLOUHO≈OVICE 51, 465612072, WWW.SKI-ZAMECNIK.CZ ■ ÎëÁR N. SÁZAVOU: K3 SPORT, HORNÍ 6, 566630333

LYŽOVÁNÍ VE FRANCOUZSKÝCH ALPÁCH ZA SUPER CENY 8denní skipass a lehátkový bus již v základní ceně od 4900,-, odjezdy z celé ČR La Norma, Aussois od 4.900,-

lehátkový bus, 7x ubytování, 8denní skipass, taxy, delegát

Les 2 Alpes, Tignes od 7900,-

lehátkový bus, 7x ubytování, 6denní skipass, taxy, delegát

Puy san Vincent od 5700,-

lehátkový bus, 7x ubytování, 8denní skipass, taxy, delegát

BETA TOUR Na Můstku 8, P1, tel.: 224 214 403, 777 292 524 Argentínská 17, P7, tel.: 266 712 300-2, betatour@betatour.cz

www.beta-tour.cz

SLIEZSKY DOM 1.670 m.n.m. NEJVÝŠE POLOŽENÝ HOTEL S CELOROČNÍM PROVOZEM VE VYSOKÝCH TATRÁCH Místo, kde se setkávají stovky milovníků hor, turistiky a horolezectví. Východisko k výstupům na Gerlachovský štít. tel.: +421/52/442 52 61, fax: +421/52/442 52 02 e-mail: sliezskydom@nextra.sk

Lyžařské zájezdy do Itálie DOLOMITI SUPERSKI • VAL DI SOLE • ORTLERSKÉ ALPY ALTA VALTELLINA • SAVOJSKÉ ALPY-SESTRIÉRE penziony s polopenzí – 2-lůžkové pokoje – apartmány slevy na skipasy 5–40 %, záloha 2.000 Kč/os. vše jednoduše a spolehlivě – vyberte si zájezd a zavolejte nám

tel. 311 510 136, 311 510 140, fax 311 514 496 CK Víkend, ing. Josef Seidl, Valdecká 84, 268 01 Hořovice

www.hotelsliezskydom.sk

www.ck-vikend.cz

PENZION ZA MLYNOM Klidný přístav pro Vaši lyžařskou dovolenou Alpská kvalita za slovenské ceny Lyžování: Atmosféra: Ubytování: Jídlo: Za kolik:

Skipark Ružomberok a Skiareál Donovaly stylové komorní prostředí s rodinnou obsluhou pokoje vybavené moderním dřevěným nábytkem a TV domácí jídla, velké porce, nekuřácká hospůdka s pecí ceny od 390 Sk/noc

www.penzionzamlynom.frage.sk Mlynská 389, 034 83 Liptovská Teplá, Tel.: +421-444-392-100

ALPINZENTRUM – „RUDOLFKA“ Oáza skialpinismu, horolezectví a turistiky pokoje se sprchou a WC • turistická noclehárna (53 míst) • lezecká stěna, bouldrovací hala a fitcentrum • vybavené přednáškové sály a učebny • sauna a solárium, restaurace • ideální pro kurzy a školení

www.alpinzentrum.at AlpinZentrum – Rudolsfhütte (2.315 m n. m.), A-5723 Uttendorf/Weißsee, tet.: +43-6563-8221, fax: +43-6563-8221-59, rudolfshuette@alpenverein.at

076-FLASH

9.1.2004 14:59

Stránka 74

Foto: Red Bull Alex Schelbert

SNOW, roãník III., ãíslo 12. SNOW – magazín pro lyÏe a snowboard (MK âR: E13878 ISSN: 1214-0007) vychází v mûsících záfií (2 x), fiíjen (2x), listopad, prosinec, leden a únor. Vydává Snow press s.r.o., Jasenická 1106, 755 01 Vsetín. Cena jednoho v˘tisku 69 Kã (99 Sk, 4 EUR), Extra ãísla 79 Kã. Normální celoroãní pfiedplatné (6 ãísel) 299 Kã. Objednávejte na 571411164, e-mailem na predplatne@snowmag.cz.

74

FLASH Ice cross Nejen „čtvrté skupenství vody“ – sníh, ale i to třetí láká ke sjíždění. A to tak, že se z něj vyvinul regulérní sport. Ice cross downhill je obdoba moderního skicrossu, jen místo lyží se používají brusle a jezdí se v dráze nikoli sněhové, nýbrž ledové. Jelikož o boj a pády není nouze, používají závodníci ke své ochraně výstroj pro hokejisty, hokejisté jsou pak vedle lyžařů i jednou z hlavních skupin, odkud se adepti tohoto ostrého sportu rekrutují. Překážky bývají vel-

mi rozmanité, sklon dráhy i 40 %, takže dosahovaná rychlost nezřídka kolísá kolem 50 kilometrů v hodině! Bruslení, speciálně pak sjíždění na bruslích, má velmi blízko ke carvingu. Tedy se poslední stranou tohoto SNOW můžeme odrazit rovnou do toho dalšího, kde naleznete mnoho o carvingu, a to z aktuálního pohledu dneška. ps

www.redbull.com

SNOW ČÍSLO 12 / 2004

FLASH