NORDIC 10 - březen 2009

NORDICMAG 10 ÚNOR 09

ČEŠI, JAK JE NEZNÁTE, ANEB TÝM S MYSLIVCEM I PRÁVNÍKEM

CENA: 59 KČ | 2,49 € | 75 SK

WWW.NORDICMAG.CZ

POD DROBNOHLEDEM

ANEB REGENERACE PODRUHÉ

S HLAVOU V OBLACÍCH

BĚŽECKÉ ELDORÁDO

VE STÍNU VELIKÁNŮ POSEDLOST JMÉNEM

WORLDLOPPET MASTER TÉMA: JAK SI MARATON UŽÍT A NE PŘEŽÍT, ZÁVODNÍ STRATEGIE A TAKTIKA

ºÜ÷Ġ¿ĨôĨìÜÿÜĠcøÿwĨċ¿ĠĪÿÜĠĨ­IJ÷c ÜĨ¢¿IJÜĠ¿

-VLd #BVFS ES¤JUFM L J ¡dMPWhIP HMPCV W SPDF QPV¤jWd PCMFgFOj #BWBD 4XJY 7«ISBEOj EJTUSJCVUPS QSP e3 B 43 413*/5 TQPM T S P #FgPWTLd 1SBIB 6I jOrWFT UFM F NBJM PCDIPEOJ!TQSJOUD[ D[ XXX TQSJOUD[ D[

3

NORDICREDAKCE 4

Redakce

NORDICSPORT 6 8 10 12 13 14

Léto konta lyže – Knapková Mix Kožíšek: Liberec je na úrovni nejtěžšího sprintu na světě Češi, jak je neznáte aneb tým s myslivcem, právníkem i běžcem do vrchu Majdičová: Optimistka, která miluje černou Exoti kontra pekaři

NORDICBIATLON 16 18

Nové Město na cestě do světa Závod snů zlatých nadějí

NORDICUNIVERZITA 20 21 22 24 26 30 32 34

Motivace jako hnací síla Nepodceňujte cochcaci Pozdravení novým duším Pod drobnohledem aneb regenerace podruhé Kdo nepere s námi, pere proti nám S hlavou v oblacích Dlouhá trať, velká výzva Jak si maraton užít, a ne přežít. Závodní strategie a taktika

NORDICRACE 38 42 44 46 47 48 50

„Osamělý“ život dálkového běžce aneb jak amatér poráží profíky…

Posedlost jménem Worldloppet Master Jizerská padesátka, memoriál expedice Peru 1970 Jizerská padesátka třikrát jinak SkiTour: Série plná hvězd König Ludwig lauf očima závodníka Ve stopách klokanů

52 56 58

Slavné brambory a psí skipasy Achensee: oáza klidu Běžecké eldorádo ve stínu velikánů

65 66

Adresář Nordic ski test

FOTO: FISCHER

NORDICTOUR

REDAKCE

4

FOTO: SÜD TIROL

O pranýřování, nadšení a logice věci

REDAKCE ČÍSLO 10, ROČNÍK 3

Den se sešel se dnem, rok s rokem a já mám opět mile smutnou povinnost napsat poslední úvodník letošní sezóny. Symbolicky v době, kdy vrcholí nejen přípravy NORDICmagu s pořadovým číslem deset, ale také na mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci a v biatlonu v Korejské republice.

V porovnání s nimi máme podstatnou výhodu, lidé mě neposílají na pranýř jako šéfku Liberce Katku Neumannovou, nepodávají se trestní oznámení, počasí kvalitu naší výroby neovlivňuje a všudypřítomná epidemie chřipky naše řady sice slušně provětrala, ale psát se (na rozdíl od trénování) dá vcelku dobře i z postele s paralenem.

To Lukáš Bauer toto štěstí nemá, ačkoliv jedno moudro mluví o tom, že se forma musí vyležet. Doufáme tedy, že toto potká i českého borce, v jehož případě se doposud toto rčení jako naschvál míjelo s úspěchem.

Zároveň také držíme palce, aby se Michal Šlesingr nemusel narychlo předělávat na plavce, protože děsivé korejské zprávy o jarním počasí (až šestnácti stupních) a běžeckém okruhu pod vodou nás rozhodně nepotěšily.

Je sice pravda, že je potřeba posouvat možnosti lidstva dále, ale má to cenu, když podmínky silně hraničí se zdravým rozumem?

Jak chcete pořádat světový šampionát na sněhu, když sníh v teple nelze vyrobit a hlavně bleskurychle taje? Proč pokoušíme matku přírodu s pořádáním MS na loukách pod Libercem, v místě, kde hory ještě rozhodně nedostávají svému jménu? Proč se nespokojíme s odzkoušeným? Jistě, kdybychom takto uvažovali až do konečných důsledků, nikdy by světlo světa nespatřil ani například náš časopis NORDICmag, který byl stvořen z nadšení pro věc, které se zatím vyplácí.

Ale to by byl extrém. Spíš jde o to, proč neskloníme svou hrdou pýchu a novátorské nadšení před obecnými zákony a pravdami a nenásledujeme běžnou logiku věci, která po desetiletí funguje? Vždyť běžky patří do zasněžených hor, do zimy, která vám vykreslí červené obrázky na tváře. To je obrázek, který dokonale sedí. Na nějž jsme zvyklí a na nějž se těšíme.

Dopřejme si jich proto na sklonku letošní sezóny co nejvíce. Skol.

Karolína Pilařová

AUTOR PROJEKTU Petr Socha ŠÉFREDAKTORKA VYDÁVÁ Karolína Pilařová SLIM media s.r.o., IČ 27175511 GRAFIKA JAZYKOVÁ KOREKTURA Petr Antoníček Jan Hájek Markéta Antoníčková Radek Holub OBCHOD INZERCE Petr Havelka, Luboš Sušila inzerce@snow.cz DISTRIBUCE PŘEDPLATNÉ Veronika Kolářová, Dáša Janou- Informace na www.nordicmag.cz chová, Kateřina Sobotková nebo na predplatne@snow.cz REDAKTOŘI Závodní lyžování Radim Nyč, Barbora Žehanová, Blanka Nedvědická, Tomáš Macek, Karel Hampl, Marek Pazderský Mazání, profesionální rady Marian Málek, Jan Žák Odborné texty, trénink Petr Jakl, Miloš Matoušek Materiál Jaroš Řehořek, Jan Zampr Biatlon Tomáš Hermann Cestování Petr Socha, Tom Řepík, Tomáš Rudle

MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979

Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články v rubrice NORDICmarket jsou komerční prezentace.

PARTNEŘI

Český svaz ADRESA REDAKCE biatlonu Husitská 344/63 130 00 Praha 3-Žižkov Jizerská redakce@snow.cz padesátka 222 780 286 Jizerská o.p.s.

Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

EXKLUZIVNÍ PARTNEŘI

Vychází 4x ročně.

Toto číslo vyšlo 26.2. 2009.

Další vyjde v listopadu 2009.

Cover foto: Süd Tirol Cena: 59 Kč, 2,49 euro, 75 Sk

Šumavský skimaraton

SPORT

6

MIRKA KNAPKOVÁ

Členka E.ON týmu Kateřiny Neumannové Narozena: 19. 9. 1980 Sport: veslování – skif Největší úspěchy: Vicemistryně světa 2005 a 2006, čtvrtá na olympiádě v Aténách 2004, pátá na olympiádě v Pekingu 2008, vítězka celkové klasifikace Světového poháru 2002, druhá v celkové klasifikaci SP 2008, mistryně Evropy 2008, druhá z ME 2007, akademická mistryně světa 2002.

LÉTO

VS LYŽE

KNAPKOVÁ: KAM NA BĚŽKY? DO SVATÉHO MOŘICE

››

TEXT: MARKÉTA HŮROVÁ FOTO: ČTK

NA OLYMPIÁDĚ PATŘILI K NEJVĚTŠÍM ČESKÝM NADĚJÍM, ALE CO KDYŽ SE OCITNOU NA OPAČNÉM PÓLU ROKU? JAK BY SI VEDLI ČEŠTÍ LETNÍ OLYMPIONICI NA SNĚHU? S BĚŽKAMI NA NOHOU? NA VZDUCHU, KTERÝ JE O POZNÁNÍ ČISTŠÍ NEŽ TEN V PEKINGU? OSLOVILI JSME TŘI Z NICH, KTERÉ JSME VÁM LETOS POSTUPNĚ PŘEDSTAVILI. PO VICEMISTRYNI SVĚTA VE SKOKU O TYČI KATEŘINĚ BAĎUROVÉ, VICEMISTROVI EVROPY VE VODNÍM SLALOMU STANISLAVU JEŽKOVI VÁM NA ZÁVĚR PŘINÁŠÍME ROZHOVOR S DVOJNÁSOBNOU VICEMISTRYNÍ SVĚTA VE VESLOVÁNÍ MIRKOU KNAPKOVOU. Začínala závodit v běžeckém lyžováním, nakonec však skončila na vodě, úspěchy sbírá ve veslování.

Mirka Knapková, vicemistryně světa na skifu, letos skončila druhá v seriálu Světového poháru a chystala se na svou druhou olympiádu.

Jenže proč utekla od zimního sportu k letnímu?

Na běžkách jsem vždycky obsadila nějaká ta předposlední místa (směje se). I když poslední jsem nikdy nebyla.

Od kdy jste tedy na běžkách závodila?

Od šesti do jedenácti. Chodila jsem do lyžařského kroužku, ale protože jsem z Brna, bylo to se sněhem horší.

Zkuste posoudit: Co může mít společného dvoukilometrový veslařský závod s běžkařským závodem na padesát kilometrů?

Vyčerpání na konci, ne?

Veslování není kontaktní sport, běžky někdy ano. Hodně by vám to vadilo?

Nevadilo, ale určitě je pohodlnější, když vám ve sportování nikdo nebrání.

Jaká je vlastně vaše první lyžařská vzpomínka?

Mám fotku na památku z mých prvních závodů

‹‹

v šesti letech. Jak mi padá čepice a jak vypadám, jako bych ujela nějakých sto kilometrů.

A přitom to bylo?

Tak kilometr…

Byla jste od narození mnohem víc běžkař než sjezdař?

Určitě. Na sjezdovkách jsem stála poprvé až ve dvanácti se školou.

Co teď děláte raději: trénink na veslařském trenažéru nebo vylepšování fyzičky na běžkách?

Běžky jsou takové zpestření, je tam kolem příroda.

Ale veslování se podobá spíš trenažéru.

Ujala se vás Kateřina Neumannová. Jaké je to vyjet s ní na běžkách?

To jsem nikdy nezkoušela. Vůbec bych jí nestačila.

Možná tak třicet metrů.

Ale ona s vámi na dvojskifu seděla!

To je jednodušší, tam já jí nikam ujet nemůžu.

Jak jí to šlo?

Byla šikovná. Kdyby se do toho dala, měla bych za chvíli konkurenci. Ještě že byla na konci své sportovní kariéry.

Kolikáté byste spolu skončily na mistrovství republiky veslařů?

Jé, to nevím. Musely bychom chvilku potrénovat.

Asi bychom nevyhrály, máme tu šikovný olympijský dvojskif. Ale medaili bychom možná měly.

Kateřina vám doporučila i biochemika Bolka.

Může na vás uplatňovat i některé zkušenosti, které nabral u běhu na lyžích?

On má zkušenosti z více sportů, spolupracoval hodně i s veslaři. Určitě mi může hodně pomoci.

Potřebujete větší masáž po veslařském tréninku, nebo po pořádné projížďce na běžkách?

Po veslařském tréninku, určitě! Na běžkách nezvládám správně techniku, moc se vydat nedokážu.

Jednou s námi byl biochemik na horách a chtěl mi po tréninku změřit laktát. Říkal, že tak nízký laktát v životě neviděl. Že vůbec nejsem unavená.

Bála jste se někdy na lyžích?

No, možná jednou, když jsme se školou sjížděli sjezdovku na běžkách.

Máte na běžkách i svoji oblíbenou trasu?

Jezdíme vždycky do Svatého Mořice, tam se mi to líbí. Není tam ani moc kopců a stopy jsou tam krásně upravené. Navíc tam býváme v době před klasickou sezónou, takže bývá liduprázdno a člověk má stopu krásně pro sebe.

Kolik kilometrů jste zatím nejvíc ujela?

V kuse? To netuším. Dvacet? Třicet? V osmi jsem jednou ujela při celodenním výletu 28 kilometrů. (rozhovor byl dělán předtím, než Mirka uběhla dva dálkové závody – Bedřichovskou třicítku a Šumavský maratón) A jste spíš bruslař, nebo klasik?

Víc mi jde klasika, ale víc mě baví bruslení.

Jaké vlastně máte běžky?

Peltonen.

A sjezdovky?

Völkly.

Sjezdovky vám prý nyní trenéři zakazují. Proč?

To platí asi dva roky. Pro jistotu, abych se nezranila.

A předtím? Jak vám to na nich šlo?

Nebylo to špatné, i když žádnou černou sjezdovku jsem si nesjela.

Jaký byl váš největší karambol?

Párkrát jsem se vysekala tak, že lyže i hůlky byly třicet metrů ode mě, ale nikdy se mi naštěstí nic nestalo.

A co další disciplíny, ty by vás nelákaly? Skoky? Akrobatické lyžování?

To ne. Já se bojím letět na lyžích nebo být hlavou dolů.

„NEJLEPŠÍ VYBAVENÍ JE JAKO PŘIROZENÁ SOUČÁST VAŠEHO TĚLA. POHODLNÉ VEDENÍ LYŽE, PŘIROZENÝ POHYB A EFEKTIVITA VAŠEHO ÚSILÍ VÁM UMOŽŇUJÍ PODAT TEN NEJLEPŠÍ VÝKON.“

www.SalomonSports.com

PIERREBENADESIGN.COM © SALOMON SA. ALL RIGHTS RESERVED. PRODUCT PHOTOGRAPHY: MARC MULLER

– MATS LARSSON, ŠVÉDSKO, STŘÍBRNÝ MEDAILISTA Z MISTROVSTVÍ SVĚTA V SAPORU 2007

Lyže: EQUIPE 10 CLASSIC Boty: S-LAB CARBON CLASSIC Vázání: SNS PILOT EQUIPE CLASSIC

Výhradní dovozce a distributor pro ČR: AMER SPORTS Czech Republic, s. r. o., www.amersports.cz Aktuální seznam prodejců Salomon naleznete na www.amersports.cz.

NORSKÝ ›› SEN ZAPAMATUJTE SI JEJÍ JMÉNO, PŘESTOŽE ZNÍ KRKOLOMNĚ!

VYCHÁZEJÍCÍ HVĚZDA BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ POCHÁZÍ Z NORSKA A JMENUJE SE INVILD FLUGSTAD OESTBERG. NA JUNIORSKÉM SVĚTOVÉM ŠAMPIONÁTU V PRAZ DE LYS VYHRÁLA TŘI INDIVIDUÁLNÍ ZLATÉ MEDAILE, NEJCENNĚJŠÍ KOV PŘIDALA I VE ŠTAFETĚ A VYSLOUŽILA SI I CESTU NA MISTROVSTVÍ SVĚTA DO LIBERCE.

‹‹

Nezapomeňte se na ní ve Vestci zaměřit, určitě o ní ještě v budoucnosti uslyšíme. Nejednou…

Vždyť už loni si v sedmnácti přivezla z juniorského mistrovství světa medaile dvě, letos opanovala všechny čtyři starty a nedala konkurenci vůbec žádnou šanci. „Doufala jsem v jednu medaili, čtyři vítězství mě však úplně odrovnala.

To bych nikdy nečekala,” prohlašovala nadšeně.

Ačkoliv je čekat mohla! Vždyť už v lednovém

DÆHLIE RADÍ Fenomenální lyžař Björn Dæhlie přišel se zajímavou myšlenkou.

Ideální doplňkový sport pro běh na lyžích je podle něj totiž fotbal! „Vlastně tak neustále v létě trénujete intervaly,” říká.

Fotbal je oblíbeným sportem v mnoha zemích včetně České republiky, proto ho lze jednoduše hrát každé léto. Podobně si norská legenda pochvaluje i atletiku, která se jednoznačně orientuje na výsledky a závodníkům dává jasné výsledky. „Není špatné zazávodit si i v létě,” přidává Dæhlie.

Zároveň oceňuje práci sparingpartnerů. „Musíte si najít dobré přátele, s kterými můžete trénovat a zlepšovat se s nimi.” Ovšem každá cesta vede individuálním směrem. „Každý si musí najít svoji metodu, protože ne všechny tréninkové metody fungují na všech.”

HYMNA NA DRAKA

závodě Světového poháru dokázala lyžařka ze Gjoevik Skiklubbu zaskočit zkušenější a v Otepää skončila ve sprintu na čtrnáctém místě.

V norském týmu pro Liberec 2009 má velkou šanci běžet štafetu a přidat do své sbírky další medaili – tentokrát první dospělou. „Je to jako sen,” říkala, když se dozvěděla svoji nominaci pro únorové mistrovství světa. (ka)

ZLATÝ RAZÝM

Dva týdny před zahájením lyžařského mistrovství světa v Liberci představili organizátoři jeho oficiální hymnu. Přestože se tříminutová skladba rodila několik měsíců, výsledný produkt vyznívá dost rozpačitě. Ačkoliv prezidentka organizačního výboru Kateřina Neumannová věří, že tato píseň „povzbudí fanoušky k bouřlivému nadšení a sportovce k lepším výkonům,“ zástupci odborné veřejnosti o tom velmi pochybují.

Píseň totiž v podání finalisty soutěže X-Factor Ondřeje Rumla kromě refrénu (Proč ne my a proč ne právě teď) není příliš chytlavá (možná její druhé aranžmá v čele s Darou Rolins, Helenou Zeťovou, Kamilem Střihavkou nebo Petrem Bendem bude lepší) a navíc trpí jednou typicky českou nedomyšleností – je celá v českém jazyce, tudíž většině fanoušků bude zřejmě zapovězeno ji při pobrukování i pochopit. Škoda.

NOVÁKOVA PREMIÉRA

Už dávno se pozice české sprinterské jedničky Dušana Kožíška otřásá v základech. Na mistrovství světa do 23 let dostala další ránu, když Aleš Razým ve sprintu klasickou technikou vyhrál a postaral se o jedinou medaili naší výpravy ve Francii. „Z vítězství mám samozřejmě radost, ale je potřeba si uvědomit, že juniorské kategorie jsou pořád jinde než ty dospělácké. Proti úspěchu ve Světovém poháru nebo na mistrovství světa to neznamená vůbec nic,“ uvědomuje si skromně Razým, který se již stabilně zabydlel i v české seniorské reprezentaci.

Proto také hned z Praz de Lys odjel na soustředění do Itálie. Oslavy se nekonaly, Razým má totiž před sebou mistrovství světa v Liberci. Snad i tam potvrdí svou pozici a bude moci po sezóně oslavit nejenom toto zlato, ale také úspěšný vstup na šampionátu seniorském.

Již dvakrát se v právě probíhající sezóně výrazně zapsal do výsledkových listin českého běhu na lyžích. Jednou čtvrtým místem na Jizerské padesátce, podruhé svojí premiérou v seniorském reprezentačním dresu. O kom je řeč? O kdysi nejlepším českém juniorovi v běhu na lyžích Petru Novákovi, jehož kariéru přibrzdila dopingová aféra.

Do seniorské reprezentace tak nakoukl až v šestadvaceti letech. Trenér Petrásek ho vzal do estonského Otepää. Na body zde sice nedosáhl, ale devětatřicátým místem také nezklamal.

Konkurence v mužském týmu je tedy opět větší. Novák však má nemalé ambice: „Chci se dostat na olympiádu,” vyhlásil. Ostatně proč ne. Znáte to: není malých závodníků, jen malých cílů.

KUDRNOVSKÁ ČTYŘIADVACÍTKA

ALEŠ RAZÝM SPRINTUJE DO CÍLE.

FOTO: LUKÁŠ BAXA

SPORT

8

Pokud ještě nemáte plán na sobotu 28. února a neděli 1. března, pak vězte, že na Paprsku v Jeseníkách se koná unikátní akce – štafetový čtyřiadvacetihodinový závod, kterého se mohou zúčastnit jedno-, dvou- a tříčlenné týmy (muži, ženy nebo smíšené dvojice/trojice).

Běží se klasickým způsobem (nebo bruslením v úsecích, kde to povrch, terén a šířka stopy umožní) na okruhu přibližně pět kilometrů dlouhém s převýšením zhruba šedesát metrů v nadmořské výšce okolo 1 000 m.

Do závodu se můžete přihlásit vyplněním registračního formuláře a uhrazením startovného (150 Kč/osoba), a to buď předem prostřednictvím internetu (www.kudrna.cz), osobní návštěvou prodejny zájezdů CK Kudrna nebo na místě nejpozději 60 minut před startem závodu. Počet týmů i individuálních závodníků je limitován, registraci na slepo až na místě nedoporučujeme. Na webových stránkách CK Kudrny můžete také zkusit najít tým nebo parťáka.

foto © Petzl

Nová řada Petzl Tikka2 – víc než čelovky Petzl - oficiální partner reprezentačního družstva v běhu na lyžích. Český reprezentační tým lyžařů běžců používá svítilbny Petzl v přípravě na MS 2009 v Liberci a Olympijské hry 2010 ve Vancoveru.

Svítilna Tikkina 2 byla vybrána jako cena pro vítěze běhu na 30 km žen a 50 km mužů na MS 2009 v Liberci.

Martin Koukal

člen Petzl Vertical Team

distributor pro ČR a SR: Vertical Sport, V Áleji 42, 466 01 Jablonec n. N., tel.: 483 711 727, e-mail: vertical@vertical.cz, www.vertical.cz foto © Vertical sport

SPORT

10

V Liberci budou diváci určitě na tvé straně.

Lukáš Bauer říká, že sprinty jsou tak krátké, že při nich diváky ani nestihne vnímat. Ty ano?

Určitě je vnímám. Nejvíc možná při startu, při představování závodníků. Na trati to bývá různé závod od závodu. Ve svěťáku jich při sprintech podél trati zase tolik není. Ale u nás jich je dost a místy je to znát.

Pamatuju si, jak při jednom z mých prvních svěťáků v Novém Městě byl takový řev, že člověk na trati ani neslyšel, jak dýchá. Na někoho to může mít i obrácený efekt, že pak závod zbytečně přepálí.

I to se ti stalo? Vyhecovali tě natolik, že jsi tempo přehnal?

Kdysi při klasické patnáctce v Novém Městě mě tolik hnali, že jsem pak nedokázal dojet do konce. I když to bylo ovlivněné i mázou. Nakonec jsem ten závod nedokončil.

KOŽÍŠEK: LIBEREC JE NA ÚROVNI NEJTĚŽŠÍHO SPRINTU NA SVĚTĚ

››

TEXT: TOMÁŠ MACEK FOTO: ČTK A ARCHIV

V ČESKÉ REPREZENTACI ŽIJE VE SKRYTU ZA LUKÁŠEM BAUEREM, NA NĚJŽ MÍŘÍ MEDIÁLNÍ POZORNOST. SÁM ŘÍKÁ: „TAKHLE MI TO VYHOVUJE, ASPOŇ MÁM SVŮJ KLID.“ PŘITOM PĚTADVACETILETÝ SPRINTER DUŠAN KOŽÍŠEK SE V MISTROVSKÉ ZIMĚ PŘIBLÍŽIL NA DOSAH STUPŇŮ VÍTĚZŮ. TAKÉ ON BUDE V LIBERCI ČESKOU MEDAILOVOU NADĚJÍ.

‹‹

Tvůj bronz ze sprintu dvojic na minulém šampionátu v Sapporu byl naprosto nečekaný.

Teď se naopak říká: Kožíšek by ve sprintu mohl dosáhnout na medaili. Myslíš až tak vysoko?

Jasně, že tu medaili bych chtěl. I když možná to bude ještě o něco těžší než v Sapporu.

Těžší?

Ano. Protože sprint dvojic se tentokrát jede klasicky – přičemž není vůbec jisté, jestli nastoupím já.

A co se týče sprintu jednotlivců, tam je přece jen kandidátů na medaile mnohem víc. Ale je fakt, že se jede volně, což je moje doména. V sezóně jsem už byl ve svěťáku pátý, takže na medaili bych mohl mít.

Na mistrovství světa je navíc oproti svěťáku malou výhodou, že za každou zemi mohou startovat jen čtyři závodníci. Pár soupeřů z Norska a Švédska tím pádem odpadá. Ta cesta je malinko jednodušší.

Nemluvíš o štafetě…

Tak na tu myslím samozřejmě taky.

Letos jsi v ní dvakrát úspěšně vystoupil, v Gällivare jsi dokonce finišoval na čtvrtém místě.

Ale ani to k jistotě nominace nestačí, viď?

To určitě ne. Kromě Lukáše vlastně není nikdo další, kdo by měl zatím místo ve štafetě jisté.

Ve sprintu bylo prosincové páté místo ze závodu v Davosu dosud ve Světovém poháru tvým nejlepším umístěním. Také to byl ten výsledek, který do tebe vlil tolik potřebné sebevědomí?

Takhle bych to neřekl. Ale ukázalo mi, že jsem schopný být v nejužší světové špičce. A že kdyby se všechno sešlo, kdybych měl formu, přálo mi štěstí a pomohli by i diváci, mohlo by to v Liberci i na tu medaili vyjít.

O tratích, které na tebe čekají v Liberci, trenér Petrásek říká, že připomínají motokros, člověk si na nich ani nevydechne. Vnímáš to také tak?

Určitě jsou obtížné. I proto, že i ty sjezdy jsou tu do zatáček. Na té trati si moc neodpočinete. Kopce jsou dlouhé a docela strmé. Je to opravdu jedna z nejtěžších tratí.

Co říkáš sprinterskému okruhu?

O něm bych možná řekl, že je na úrovni toho nejtěžšího na světě.

A tím je? Řekl bych Kuusamo, ačkoliv tam se jezdí klasicky.

Liberecký volný sprint bude mít na trati hned tři stoupání. Mohl by mi sedět.

Máš radši náročnější sprinty?

Mám. Oproti některým specialistům na sprint mi už přece jen trochu chybí rychlost, ačkoliv loni jsem byl v kvalifikacích sprintu i čtvrtý a sedmý. Ale ve vyřazovacích bojích mohu těžit z toho, že mám větší sklony k vytrvalosti než někteří soupeři. Těžší sprinty s nějakým tím kopcem mi vždycky seděly víc než třeba Düsseldorf, kde je totální rovina.

Extrémně rychlý je letos i v kvalifikacích Aleš Razým. Je pro tebe příjemné, že se už v závěrečných bojích sprintů „motáte“ dva, že už tam nejsi jediný?

Je to příjemné i při tréninku. Můžeme se porovnat, zasoupeřit si, prostě mám vedle sebe konkurence schopného člověka. Švédové, Norové a Italové kdysi jako první začali vytvářet vlastní sprinterské reprezentace. Byl by takový tým ryzích specialistů vůbec v Česku možný?

Těžko. My dva s Alešem máme sice přípravu uzpůsobenou sprintu, některé tréninky jsou oproti ostatním klukům odlišné, ale to hlavní je vlastně stejné. Ani někteří

nejlepší norští sprinteři nejsou členy samostatného sprinterského týmu a jezdí dobře i distanční závody.

V čem je tvoje příprava jiná?

Třeba v posilovně. Místo běžného kruháče pracujeme s větší zátěží než další kluci. A na sněhu pak do tréninků občas vkládáme nějaký ten sprint nebo trénink startů.

7:#"7&/¢ 130 ¢ 7" & 7¢5q;457 * 0%10e*/&,

Simuluješ v tréninku i samotné sprinterské závody? Třeba tím, že jedete čtyři sprinty po sobě?

Jezdíme opakované tréninky, sprinty po čtyřech minutách, to ano. Ale abychom simulovali přímo závod, s patřičnými pauzami, tak to neděláme.

Co vlastně máš v tréninku radši? V pohodě si odjet 30 kilometrů nebo tyhle opakované tréninky?

Záleží na aktuálním stavu. Ale přece jen radši mám trénink, proložený něčím rychlým. Rychleji to pak i utíká, než když se člověk jen sune.

O kolik kilometrů naběháš za rok méně než Lukáš Bauer?

Nedokážu říct. Ani nevím, kolik jich za rok odběhám.

Lukáš jich každopádně naběhá ze všech nejvíc.

A ty jich můžeš mít tak sedm tisíc?

Vážně nevím. My už teď tréninky evidujeme v hodinách. Ale ani ty teď nesečtu.

Nevedeš si snad tak pečlivě tréninkový deník? Nejsi takový perfekcionista jako Lukáš?

Tak Lukáš je na tom s tím deníkem možná ještě hůř než já, ale možná že ty kilometry sleduje přece jen víc. Já se řídím plánem trenérů, svým tělem a pocity.

S čísly si moc nehraju.

Jakou největší tepovku jsi při závodě měl?

Jednou při výběhu na Dvoračky 201.

Bývá ve sprintu větší než v distančním závodě?

Bývá podobná. I při dlouhém závodě jedeš na kopec natvrdo – záleží jen na tom, jak moc se chceš ždímnout. I když pokud se ždímneš úplně, zakyselíš se tolik, že se z toho už nemusíš dostat. Záleží na tom, jak to pustíš. Ale ve finiši dlouhého závodu se také v pohodě dostávám ke své maximálce.

Martin Koukal byl za mlada výborným sprinterem, jenže potom se začal mnohem víc prosazovat v distančních závodech. Myslíš, že tě čeká podobný vývoj?

Nevím. Martin nebyl kdysi kdovíjak rychlostně založený, těžil spíš z taktiky a ze svých zkušeností.

Dřív taky nebyla ve sprintech taková konkurence jako je teď. Přece jen ze začátku nebylo tolik specialistů a spoustu distančních závodníků bylo schopných ty sprinty jezdit. Postupem času se ty tábory víc rozdělily. Jen pár výjimek je schopných kvalitně zajet oboje.

DUŠAN KOŽÍŠEK

Narozen: 25. 4. 1983 v Jilemnici Klub: Dukla Liberec Výška, váha: 185 cm, 77 kg Trenér: Václav Korunka Největší úspěchy: 3. místo na MS ve sprintu dvojic 2005 (s Martinem Koukalem) a 2007 (s Milanem Šperlem), 9. místo na ZOH 2006 ve štafetě a 10. místo na ZOH 2006 ve sprintu dvojic (s Martinem Koukalem).

Ty jsi v této sezóně poprvé ve Světovém poháru bodoval i v distančním závodě. Překvapilo tě to?

Věřil jsem, že by to mohlo vyjít. Měl jsem radost, i když šlo jen o pár bodů. Vypadalo to, že to bude dobře rozjetá sezóna. Pak se jen trošku pokazila mým zraněním v Düsseldorfu, když jsem si při sprintu dvojic roztrhl nohu.

O kolik tréninků tě Düsseldorf připravil?

Byl jsem týden bez lyžování. Ale snažil jsem se absenci na sněhu aspoň nahradit posilovnou. Všechno zlé je pro něco dobré. Řekl bys, že sprinty jsou stále tvrdší? Že čím dál tím víc potřebuješ ostré lokty?

Většinou to bývá v pohodě, jen v Düsseldorfu mě překvapilo, jaká byla strkanice. Tam jsem si říkal: Nějak se to přiostřuje.

Který sprinterský pád byl zatím tvůj nejhorší?

Těžko říct, jestli je nejhorší ztráta výsledku nebo úraz. V Novém Městě jsem jednou spadl, když jsem mohl postoupit do finále. A v tom Düsseldorfu jsem letos spadl dvakrát. Při prvním pádu jsem si narazil rameno a při druhém jsem si přivodil čtyři štichy na noze. Ve sprintech prostě musíš mít kromě rychlosti a strategie i štěstí. Já ho tehdy neměl. Snad se mě v Liberci bude držet.

SPORT

12 DOMÁCÍ PROSTŘEDÍ SI ČEŠTÍ BĚŽCI ZKUSILI UŽ V LETOŠNÍ SEZÓNĚ DVAKRÁT – V PRAZE A NOVÉM MĚSTĚ. SNAD SE JIM V LIBERCI POVEDE JEŠTĚ O TROCHU LÉPE.

ČEŠI,

JAK JE NEZNÁTE

ANEB TÝM S MYSLIVCEM, PRÁVNÍKEM I BĚŽCEM DO VRCHU

››

TEXT: BARBORA ŽEHANOVÁ, MF DNES FOTO: LUKÁŠ BAXA

KDYBYSTE NÁHODOU POTŘEBOVALI S NĚČÍM PORADIT, ODPOVĚDI NA SVOJE OTÁZKY DOST MOŽNÁ ZÍSKÁTE V ČESKÉM TÝMU BĚŽCŮ NA LYŽÍCH. ZKUSIT BYSTE TO MOHLI URČITĚ V OBLASTI PRÁVA, KTERÉ VYSTUDOVAL MILAN ŠPERL.

Jednou by se možná chtěl stát soudcem. „Vždycky jsem k tomu tíhnul, ale určitě nejdřív musím začít v advokátní kanceláři,“ líčí osmadvacetiletý běžec.

V zimě se svým oborem zabývat nestíhá, ale přes léto se snaží. „Když jsem měl čas, navštěvoval jsem ve Varech advokátní kancelář a nějaké soudy, jednání.

Studoval jsem spisy. Abych z toho nevypadl. Jsou to začátky, jaké mě čekají v koncipientských letech.“ Ovšem získaných znalostí využívá „Špek“, bronzový medailista z mistrovství světa v týmovém sprintu, už nyní. „Čile koresponduje se svazem, když je nějaký problém. A teď mi pomáhal, když jsem se potřeboval zeptat, co a jak,“ líčí reprezentační trenér Miroslav Petrásek.

Kdyby si kouč náhodou lámal hlavu s počítači a programováním, bezpochyby by se mohl obrátit zase na Aleše Razýma, mistra světa v klasickém sprintu do 23 let. A mimo jiné studenta oboru Kybernetika a řídící technika. „Když umí, tak poradí, je vidět, že je v počítačích zběhlejší,“ potvrzuje Šperl.

Ostatně, u počítačů tráví všichni reprezentanti spoustu hodin. Hlavně na soustředěních si s nimi krátí čas, který třeba v temných dnech u severního polárního kruhu utíká hodně pomalu. Sledují filmy.

Anebo hrají hry. „Ostatní kluci teď mají zálibu ve strategické hře Age of Empires. Vytváří se tam vesnice, vojáci. Pak proti sobě navzájem bojují,“ líčí Šperl. „Nejvíc to ovládá asi Jirka Magál a Razýmek.“

‹‹

Martin Koukal nazývá lyžařská soustředění „festivalem prodrbaného času“. Zkuste tedy hádat, kdo je v týmu nejvíc slyšet? „Kukín,“ odpoví bez zaváhání trenér Petrásek a hlasitě se rozesměje. „Už se snaží mluvit trochu tišeji, ale když se trošičku rozpovídá, je slyšet hodně.“ Koukalovi zdatně sekunduje Lukáš Bauer. „Do živé debaty s Kukínem jde v pohodě,“ přidává Petrásek. Největším introvertem je podle něj „Kupilda“, tedy Václav Kupilík. „A taky Jirka Magál a Špek jsou klidnější.“ Že jako nenápadný chlapec vypadá i Martin Jakš? „Spíš naopak. Je pro srandu,“ namítá Šperl.

Kupilíka byste mohli potkat na honitbě se zbraní. „Myslivost, to je jeho koníček. V rodině jsou tak založení, takže i on si udělal myslivecké zkoušky. To ho baví,“ popisuje Šperl.

Martin Jakš začal závodit na kolech podobně jako Lukáš Bauer, který se během minulého léta umístil jako třetí i v klání terénního triatlonu. Jiří Magál, to je zase výtečný běžec do vrchu. Před časem mohl získat i republikový titul v této disciplíně.

Vyhrál, ale nedostal ho, protože neměl atletickou registraci. Každopádně však vícekrát kraloval běžcům v Dolomitenmannovi, slavné extrémní štafetě. „Baví ho to, je v tom dobrý, tak si vždycky jede zazávodit,“ říká Petrásek. „Závody jsou zpestřením v tréninku.“

Adrenalin neláká všechny, třeba Šperl si jej odpustí. „Ale někdy bych si chtěl skočit padákem, to by mě docela bavilo,“ říká. To sprinter Dušan Kožíšek okusil Adrenalin Cup, českou verzi Dolomitenmanna.

Podobně jako Magál zahajoval štafetu jako běžec do vrchu. „A hodinu a půl jsem bojoval o přežití,“ ulevil si předloni. Zkoušel i jízdu na vodních lyžích. A taky roli učitele. Na své internetové stránce totiž nabízí ve spolupráci s týmem instruktorů víkendové kurzy techniky běžeckého lyžování. „Snažím se termíny volit tak, abych se mohl kurzů účastnit osobně, přesto je možné, že mi to mé reprezentační povinnosti nedovolí,“ píše například.

Víte, že začínal jako sdruženář? Aleš Razým zase hrával v Plzni házenou. A Martin Koukal zlézal ještě nedávno velehory. Vždyť kdysi zdolal Čho Oju, vysokou 8 201 metrů. Kvůli lyžování a rodině tuhle zálibu však oželel. „Na osmitisícovky už se nepožene, ale vztah k horám má pořád,“ říká Šperl.

Koukal taky býval na soustředěních největším spáčem. „Ale od doby, co mám syna, ve spánku slábnu.

Dřív jsem vstával kolem půl deváté, teď v průměru před sedmou hodinou. Už asi nejlepší spáč nebudu,“ přemítal mistr světa na 50 kilometrů z roku 2003.

Vedle dohánění spánku bývají soustředění také časem pro studium. „Přijdete z tréninku, navečeříte se, jdete studovat a ráno se probudíte zavalení skripty,“ líčil Lukáš Bauer tréninkové dny v Muoniu.

Studijní povinnost přibyla i Kožíškovi, jenž se zabývá na Policejní akademii oborem Bezpečnostně právní studia. Kouč Petrásek vůbec vede tým studentů. „Mám v něm hodně chytrých lidí.“ Což je mince o dvou stranách. „Určitě se s nimi líp domluvíte, ale zase jsou o něco chytřejší, takže z nich nemůžete dělat pitomce. Člověk si musí dávat pozor, aby to, co řekne, byla pravda. I vzhledem k tréninku.“

13

MAJDIČOVÁ: OPTIMISTKA, KTERÁ MILUJE ČERNOU

››

TEXT: TOMÁŠ MACEK FOTO: ARCHIV

POŘÁD SE SMĚJE. „JÁ JSEM OPTIMISTICKÁ HOLKA. I PROTO MĚ ASI VE SLOVINSKU MAJÍ TAK RÁDI. A MOŽNÁ I PROTO, ŽE TO NAŠIM SKOKANŮM TEĎ MOC NEJDE. DOKONCE MÁM UŽ I SVŮJ FAN CLUB,“ POVÍDÁ PETRA MAJDIČOVÁ. FAN CLUB JI LETOS DOPROVÁZEL NA VŠECH ETAPÁCH TOUR DE SKI, TŘEPETAL U TRATI VLAJKAMI A BYL V EXTÁZI.

‹‹

Protože jejich Petra, to už není jen skvostná sprinterka, která vybojovala v nejkratší disciplíně stříbro na mistrovství světa v Sapporu a která vyhrála ve sprintu deset závodů Světového poháru.

Najednou je i dravcem v distančních závodech. Čtyři umístění do 7. místo v letošní zimě jsou toho důkazem. „Pracovala jsem přes léto s kinezilogem, moc mě to bavilo. Ten mi opravdu pomohl,“ říká 29letá robustní tmavovláska z Dolu u Lublaně. Kinezilogie je vědou o vnitřní i vnější rovnováze a harmonii těla.

Majdičová ji v 29 letech našla.

Uvěřila i svému dlouholetému trenérovi, který ji už 15 let přesvědčoval, aby se více věnovala bruslení. „Já mu pořád povídala: Ne, ne, ne. On si zase mlel svou: Jo, jo, jo. Letos jsem se konečně v bruslení zlepšila. Cítím, jak mám v nohou víc energie.“ Při Tour de Ski nejprve vybojovala černé startovní číslo pro vítězku hodnocení sprintů. Na stupních vítězů s ním skákala do vzduchu jak pominutá. „Černá barva je moje nejoblíběnější. Většinu oblečení mám v černé. A pak ještě v zelené,“ vyprávěla.

A co červená barva? Červené bylo přece číslo pro absolutní šampionku Tour. „Lidi mě přesvědčovali, že červená mi taky sluší. Že by se mi to číslo hodilo k bundě,“ pousmála se.

Při závěrečném stoupání na Alpe Cermis se na něj pokusila zaútočit, jenže finský dvojblok Kuitunenová-Saarinenová byl zatím k neporažení. „A teď jsem mrtvá. Málem jsem na tom kopci vypustila duši.

Týden budu jen spát,“ prohlásila v cíli. Skončila celkově třetí, ale i to byl jeden ze životních úspěchů Majdičové.

Další chce oslavit v Liberci. Ve sprintu nemá vůbec skromný cíl. Naopak. Chce povýšit sapporské stříbro na liberecké zlato. A v distančních závodech touží minimálně po jednom cenném kovu. „Sezóna je dlouhá, těžká, především pro ženy.

Záda mě neustále pobolívají,“ rozpovídá se. „Ale je to i zápřah na psychiku. Jakmile začnu příliš myslet na to, co mě v nejbližší době čeká, dostávám sama sebe pod tlak a přestává mi to jít. To nechci. Nemyslím tedy na zítřek, na pozítří. Jen se soustředím na

PETRA MAJDIČOVÁ

Narozena: 22. 12. 1979 Národnost: Slovinsko Výška, váha: 176 cm, 66 kg Oblíbená technika, distance: klasika, sprint Největší úspěchy: 2. na MS 2007 ve sprintu, vítězka 11 závodů Světového poháru, Slovinská sportovkyně roku 2006 a 2007, 3. v celkovém hodnocení Tour de Ski 2008/2009 a 4. v celkovém hodnocení Světového poháru 2006/2007. každý závod a každý si snažím vychutnat. To je velký rozdíl oproti jiným létům.“ Víte, jaké je sportovní motto slovinské jedničky? „Překonej výkony svých předchůdců a cokoliv děláš, dělej to poctivě.“ Pravda, pokud se jí zeptáte, jestli stejné motto uplatňuje i na univerzitě, zatváří se jako provinilá holka. „Jo, ta moje škola… Loni jsem začala znovu studovat. Po zimní sezóně musím udělat nějaké zkoušky. Kdy já se to naučím?“ Ale kdo ví, s titulem mistryně světa by jí možná i to studium skákalo do hlavy snáz.

14

FOTO: MPRODUCTION

SPORT

LUKÁŠ BAUER JE NEJVĚTŠÍ DOMÁCÍ NADĚJÍ PRO MISTROVSTVÍ SVĚTA V LIBERCI 2009 A TAKÉ JEDNÍM Z NEJVĚTŠÍCH FAVORITŮ PRO ZÁVOD NA 15 KM KLASICKY. NA POSLEDNÍHO EXOTA V CÍLI (JAKO DAEHLIE V NAGANU) BY ČEKAL MARNĚ, SLABŠÍ ZÁVODNÍCI SE VYSELEKTUJÍ KVALIFIKAČNÍM SÍTEM

EXOTI

KONTRA PEKAŘI

››

PAMATUJETE SI NA KEŇANA BOITA A DALŠÍ EXOTY, KTEŘÍ SE V POSLEDNÍM DESETILETÍ PRAVIDELNĚ OBJEVUJÍ V BĚŽECKÉ STOPĚ? PAK VĚZTE, ŽE PŘI MISTROVSTVÍ SVĚTA V LIBERCI JE PRO NĚ VYPSÁN SAMOSTATNÝ ZÁVOD. PREMIÉROVĚ SE TOTIŽ USKUTEČNÍ KVALIFIKAČNÍ ZÁVOD!

‹‹

Na světový šampionát je přihlášeno na 635 účastníků z dvaašedesáti zemí světa. Vedle tradičních velmocí Norska, Švédska a Ruska se postaví i zástupci exotických zemí jako je Trinidad a Tobago, Venezuela, Peru, Brazílie, Indie nebo Írán. „Jsme rádi, že tady budou.

Bez těchto srdcařů by mistrovství nebylo tím pravým světovým šampionátem,“ podotkl mluvčí mistrovství Zdeněk Soudný.

„Poprvé v historii mistrovství světa se před nejobsazenějšími závody v běhu na lyžích, to je v běhu žen na 10 km klasicky s intervalovým startem (startuje ve čtvrtek 19. 2. 2009) a mužů na 15 km klasicky s intervalovým startem (startuje v pátek 20. 2. 2009) uskuteční kvalifikační závody,“ vysvětluje Michal Lamplot, ředitel sekce Sport OV. Cílem kvalifikačních závodů je redukovat počty

startujících v závodech hlavních. „Při současném počtu více jak 250 mužů a 150 žen přihlášených na mistrovství světa je to nezbytné opatření,“ dodává Lamplot. Toto pravidlo bude poprvé uplatněno tady v Liberci.

Kvalifikační závody žen i mužů se uskuteční ve středu 18. 2. 2009. Pro výběr závodníků platí závazná pravidla FIS, která jsou odlišná pro muže a ženy.

Vyplývá z nich, že: • kvalifikačního závodu na 5 km klasicky se musí zúčastnit každá závodnice, která bude mít (de facto do začátku konání mistrovství světa) více jak 120,00 distančních FIS bodů, přičemž se vychází z poslední listiny FIS bodů (čtvrtý letošní (2009) list vydaný FIS platný od 6. února 2009 do 5. března 2009), • kvalifikačního závodu na 10 km klasicky se musí zúčastnit každý závodník, který bude mít více jak 90,00 distančních FIS bodů dle poslední listiny FIS bodů.

Distanční body FIS znamenají, že závodník dostane nula bodů za vyhraný závod v určité časové periodě závodů SP, přičemž zvlášť se hodnotí sprinty a zvlášť ostatní (distanční) závody. Takže například Lukáš Bauer, který je v současnosti vedoucím závodníkem SP, má nyní 0,25 bodů v distančních závodech, ale 120,90 ve sprintech. Nejlepším z hlediska sprinterských závodů je Švéd Emil Joensson s 4,81 distančního bodu FIS. Mezi ženami je jak v distančních závodech, tak ve sprintech nejlépe hodnocena Virpi Kuitunenová s 0,00, resp. 0,91 FIS body. „Každý závodník, který se účastní libovolného závodu, získá v závislosti na časové ztrátě za vítězem „trestné“ body. „Trestné“ proto, že čím menší má závodník ztrátu, tím méně má bodů. Pro listinu FIS bodů se závodníkovi počítá průměr jeho 5ti nejlepších výsledků v posledních 12ti měsících,“ doplňuje Petr Mach, ředitel běžecký závodů na MS. Pro ostatní závody běžeckých disciplín na šampionátu žádná kvalifikace není.

Zajímaví však nejsou jen exoti, větší humbuk se strhne kolem nejsilnějších výprav, které nechtějí nic podcenit. Norové si například přivezli vlastního pekaře, který severským hvězdám připravuje jejich oblíbené celozrnné pečivo. „Dokonce tady norský pekař nedávno byl na inspekci, aby viděl, jaké tady jsou možnosti. Zvlášť zvědavý byl třeba na místní mouku,“ uvedl Soudný.

V dějišti běžkařských disciplín Vesci, hned vedle početného vozového parku České televize, rovněž stojí kamion vyvedený ve výsostných žlutomodrých švédských barvách a ten v sobě ukrývá tajemství tamních servismanů, kteří se starají o tolik důležité mazání. A z trochu jiného soudku – u můstků na Ještědu zase zaparkoval honosný rakouský kamion, v němž nacházejí zázemí rakouské skokanské hvězdy v čele s lídrem Světového poháru Gregorem Schlierenzauerem či vítězem nedávného Turné čtyř můstků Wolfgangem Loitzlem. „Ten kamion připomíná spíš pětihvězdičkový hotel,“ porovnával s úsměvem Soudný. (red)

Vyzkoušejte Švýcarsko vlakem.

MojeSvycarsko.com V Praze večer nastoupíte do vlaku a ráno už lyžujete ve Švýcarsku. Přímý spoj Praha–Curych s lehátkovými i lůžkovými vozy již od 49 EUR. Návazná doprava po Švýcarsku – Swiss Transfer Ticket do 29. 3. s 50% slevou u ČEDOKU. Na jaře a na podzim pak můžete využít kampaň upgrade – za cenu 2. třídy cestujete v 1. třídě. Kampaň probíhá ve dnech 10. 4.–15. 5. a 1. 10.–15. 12., tedy i v době konání hokejového mistrovství světa ve Švýcarsku (24. 4.–10. 5.). Jízdenky v prodeji rovněž u ČEDOKU. Bližší informace na www.MojeSvycarsko.com.

www.swisstravelsystem.ch

www.cedok.cz

BIATLON

16

NOVÉ MĚSTO NA CESTĚ DO SVĚTA

››

V ZÁŘÍ MINULÉHO ROKU USPĚLO NOVÉ MĚSTO NA MORAVĚ NA VIII. KONGRESU MEZINÁRODNÍ BIATLONOVÉ UNIE V PRAZE A ZÍSKALO POŘADATELSTVÍ MISTROVSTVÍ SVĚTA 2013. DALŠÍM KROKEM NA CESTĚ K VRCHOLNÉ AKCI BYLO POŘADATELSTVÍ V. KOLA IBU CUPU V POLOVINĚ LEDNA LETOŠNÍHO ROKU.

„Vítáme každou příležitost, jak nasbírat zkušenosti a sehrát organizační štáb i tým rozhodčích,“ říká prezident Českého svazu biatlonu Václav Fiřtík.

Od právě probíhající sezóny je IBU Cup nástupcem někdejšího Evropského poháru. „V podstatě se jedná o Světový pohár kategorie „B“. Má stejná pravidla, systém bodování i prize money pro nejlepší. Ty jsou však samozřejmě výrazně nižší,“ říká ředitel komunikace Mezinárodní biatlonové unie Peer Lange. Na startu IBU Cupu proto vedle reprezentačních záloh a talentovaných juniorů z vyspělých biatlonových zemí nescházejí ani zástupci exotických krajin jako jsou Brazílie, Chile, Argentina, Nový Zéland, Austrálie či Grónsko.

Nejinak tomu bylo i v Novém Městě na Moravě, kam přijelo přes dvě stovky sportovců ze 27 zemí.

‹‹

Nejúspěšnějším účastníkem se stal Nor Hans Martin Gjedrem, který vyhrál jak sobotní sprint, tak i nedělní stíhací závod. Nikdo další se mu už nevyrovnal.

Z českých biatlonistů byla nejlepší Zuzana Tryznová, jež si připsala 21., resp. 19. příčku.

Největší hvězdu IBU Cupu ale nebylo možné najít na trati, nýbrž za trenérským dalekohledem. Norskou reprezentaci vedl slavný francouzský mušketýr Raphael Poirée, největší ze soupeřů legendárního Ole Einara Bjoerndalena. „Jsem v Novém Městě poprvé, ale samozřejmě jej znám z klasických lyžařských soutěží. Areál je výborný a přehledný. Až budou plné tribuny, poskytne i vynikající kulisu,“ pokyvoval Francouz uznale hlavou.

Už v tomto roce začnou práce na dalším budování areálu a jeho zázemí. „Pokryjeme další části

TEXT: TOMÁŠ HERMANN FOTO: TOMÁŠ HERMANN A ARCHIV

trati asfaltovým povrchem a začneme výstavbu nových týmových a mazacích buněk,“ doplňuje šéf organizačního výboru Jiří Hamza, který si uvědomuje i složitou situaci ve stávající hospodářské krizi. „Nejsme v jednoduché pozici, ale na druhou stranu my hovoříme o dostavbě, nikoliv výstavbě jako v Liberci, proto i naše čísla jsou zcela jiná. Tedy výrazně nižší.“ Jiří Hamza věří v součinnost města, kraje Vysočina, vlády i sponzorů. „Máme před sebou ještě čtyři roky. Jsem přesvědčen, že je využijeme co nejlépe, abychom dobře reprezentovali nejen český biatlon, ale celou zemi.“ BIATLON V NOVÉM MĚSTĚ N/M

2007 – Evropský pohár 2008 – Mistrovství Evropy 2009 – IBU Cup – ME v letním biatlonu 2010 – IBU Cup 2011 – Mistrovství světa juniorů 2012 – Světový pohár 2013 – Mistrovství světa

RAPHAEL POIRÉE

Narozen: 9. 8. 1974 ve Francii Bydliště: Norsko Profese: trenér norského „B“ týmu v biatlonu Největší úspěchy závodní kariéry: 7x mistr světa 4x vítěz celkové klasifikace SP 3x olympijská medaile (stříbro, 2x bronz) 44x vítěz závodů SP, MS 103x na stupních vítězů (SP, MS, OH)

MUŠKETÝR NA VYSOČINĚ

Na trati byl nápadný nejen frekvenčním stylem, ale zejména výkony a výsledky. V Novém Městě na Moravě vystupoval nenápadně. Jeden z nejslavnějších biatlonistů historie Raphael Poirée vedl na Vysočině norský „B“ tým. Žádosti o rozhovor pro česká média rád vyhověl. Slíbil deset minut i s televizí, nakonec zůstal skoro půl hodiny a přitom zavzpomínal i na Zdenka Vítka, Kateřinu Holubcovou či Michala Šlesingra.

Byť Francouz, žije v Norsku. Pomineme-li notoricky známou skutečnost, že jeho paní Liv Grete je Norka, vedl jej k rozhodnutí usadit se ve Skandinávii i jeho pověstný perfekcionismus. „Když jsem v roce 2007 ukončil kariéru, tápal jsem potom nějaký čas, co dělat. Začal jsem psát knihu a přitom jsem si uvědomil, co opravdu chci.“ Knihou o svém sportovním životě udělal tlustou čáru za závodní kariérou, a tedy i za soupeřením s Ole Einarem Bjoerndalenem. „Naše souboje byly vždy férové, Ole je bezvadný, normální kluk, úžasně pracovitý. Stále hledá nové cesty a způsoby, jak se zdokonalovat. Chovám k němu velký respekt.“ O minulosti je podle jeho vlastních slov dnes zbytečné přemýšlet. „Z minulosti se mohu jen poučit, ale především žiji přítomností a ta je jiná.“ Stal se trenérem. „Když jsem se rozhodl pro trenérskou kariéru, věděl jsem, že s Liv Grete a dětmi budeme žít v Norsku.“ Proč? Proč právě drsná Skandinávie, a nikoliv příjemná Francie? „I jako trenér chci být úspěšný,“ vysvětluje. A ve Francii je i přes jeho úspěchy a přijetí v prezidentském Elysejském paláci biatlon stále malinkým sportem. „Schází nám pořádání velkých soutěží, a tím větší ohlas i základna. Vždyť na francouzském šampionátu startovalo jen dvanáct žen.“ Norsko je pravý opak. „Tam jsou nejen nejlepší podmínky, nejlepší biatlonisté, ale také nejlepší trenéři,“ tvrdí a tím vysvětluje i svoje rozhodnutí. Po odmlce pak s úsměvem dodává: „A navíc je tam na biatlon i hodně peněz!“ I přes časově náročnou práci a úmorné cestování je pro něho trénování jistou formou odpočinku. Na podzim se mu totiž narodila třetí dcera. „Svoji rodinu miluji nade vše, ale u náš domov má teď úplně jinou dimenzi. To není rozměr 3D, ale rovnou 4D, zkrátka bla-bla-bla-bla ze všech stran a směrů, vždy a všude,“ culí se po francouzsku.

A propos Francie. Po rodné zemi se mu nestýská. „Vždyť dnes není cestování žádný problém. Kdykoliv to je třeba nebo jen prostě chci, tak do Francie mohu zaletět.“ Areálem v Novém Městě byl nadšen. „Moc se mi líbí zejména střelnice. Mrzelo mě, že jsem neměl příležitost si ji vyzkoušet, ale zkrátka času bylo málo.“ Věří, že na Vysočině není naposledy. „Třeba se vrátím už za rok, na další IBU Cup, třeba přijedu i za čtyři roky na mistrovství světa. Myslím, že i několik sportovců, které tady máme letos, budou na světovém šampionátu startovat.“ Nejúspěšnější účastník V. kola IBU Cupu a vedoucí muž jeho průběžné klasifikace Hans Martin Gjedrem je prý jedním z nich…

RAPHAEL POIRÉE V DOBĚ SVÉ ZÁVODNICKÉ KARIÉRY. V TYPICKÉ POZICI – S PRONÁSLEDOVATELEM V ZÁDECH A ŽLUTÉM DRESU PRO VEDOUCÍHO ZÁVODNÍKA CELKOVÉ KLASIFIKACE SVĚTOVÉHO POHÁRU. TU VYHRÁL ČTYŘIKRÁT.

18

NA STUPNÍCH VÍTĚZŮ JSOU ZLEVA: GABRIELA SOUKALOVÁ, VERONIKA ZVAŘIČOVÁ A VERONIKA VÍTKOVÁ.

BIATLON

VERONIKA VÍTKOVÁ NA TRATI

ZÁVOD SNŮ ZLATÝCH NADĚJÍ

››

TEXT: TOMÁŠ HERMANN FOTO: JAROMÍR FRIDRICH A ARCHIV VERONIKY VÍTKOVÉ

TROJICE BIATLONISTEK VERONIKA VÍTKOVÁ, VERONIKA ZVAŘIČOVÁ A GABRIELA SOUKALOVÁ VYBOJOVALA V KANADSKÉM CANMORE POČÁTKEM ÚNORA TITUL JUNIORSKÝCH MISTRYŇ SVĚTA VE ŠTAFETÁCH NA 3 X 6 KILOMETRŮ. JEDNALO SE O TŘETÍ ZLATOU JUNIORSKOU MEDAILI V HISTORII ČESKÉHO BIATLONU. PREMIÉROVÝ TITUL ZÍSKAL V ROCE 2002 MICHAL ŠLESINGR VE STÍHACÍM ZÁVODĚ, DRUHÝ PŘIDAL PETR HRADECKÝ ROKU 2006 VE SPRINTU.

Před začátkem šampionátu, který hostily tratě pamatující olympijské hry 1988, o medaili ze štafet vůbec nikdo nepřemýšlel. V jeho průběhu začínali někteří uvažovat o medaili, o té zlaté však ani v nejdivočejších snech. „Výsledky z individuálních závodů nás do značné míry naplňovaly optimismem.

Protože děvčata, která byla nominována pro štafetu, v nich neskončila hůře než patnáctá,“ podotkl trenér Jindřich Šikola a jeho kolega Michael Málek jej doplnil. „Věřili jsme, že holky na bednu dosáhnou.“ Mladé české reprezentantky pak zvítězily způsobem v biatlonu téměř neuvěřitelným – stylem start-cíl!

‹‹

Závod rozbíhala Veronika Vítková, která úspěšně rozjíždí i ženské štafety ve Světovém poháru. Rodačka z Jilemnice vedla od prvních metrů a soupeřky poznaly jen její záda. „Vyrazila jsem a samotnou mě zaskočilo, že se ke mně nikdo nepřidal. Ale vlastně mně to nevadilo. Zvolila jsem si svoje tempo i rytmus.“ Byla rychlá na trati i bezchybná na střelnici. „Po nemoci, která poznamenala její formu na začátku šampionátu, se Veronika ve štafetách už předvedla v plné síle.“ Náskok Vítkové se v průběhu prvního úseku vyšplhal až na třiačtyřicet sekund. „Pro ostatní trenéry

to byl trochu šok. Takový začátek závodu, kdy bude český tým v čele s velkým náskokem, nikdo z nich neočekával,“ přiznal Michael Málek. Rusky, Němky, Norky, Francouzky, Bělorusky a další zůstávaly vzadu a jejich ztráta se netenčila. U mnohých naopak spíše narůstala.

Na druhém úseku startovala Veronika Zvařičová.

Ale v závěru její položky vleže každému v české výpravě zatrnulo. Odchovankyně bruntálského biatlonu nemohla stále trefit pátý terč. Povedlo se jí to až posledním osmým nábojem. „Kritickou chvíli zvládla, ale za dalekohledem mi bylo opravdu hrozně,“ ulevil si Jindřich Šikola.

Veronika Zvařičová se přiznala, že před posledním výstřelem jí cloumalo napětí. „Dělala jsem všechno proto, abych se soustředila na správné spuštění rány, ale současně jsem si uvědomovala, že je to buď a nebo. Buď dále povedeme, nebo všechno všem pokazím.“ Kritickou chvíli však zvládla a potom už jen koncertovala. Druhou položku odstřílela bez jediného zaváhání a soupeřkám se vzdálila na více než padesát sekund. „Myslím, že to byl jeden z rozhodujících okamžiků závodu. V tu chvíli už jsem uvěřil v medaili. Ve hře

ČEŠKY SE V CANMORE DOBŘE PREZENTOVALY

zůstávaly jen Němky a Rusky. Ostatní štafety běžely s více než dvouminutovou ztrátou,“ přiznal trenér Šikola, a dokonce podle vlastních slov myslel ještě dále. „Uvědomil jsem si, jaký úspěch je na dosah.

U juniorského výběru jsem patnáct let, ale nikdy jsem nebyl tak blízko zlaté medaili.“ Finiš byl v režii nejmladší členky štafety Gabriely Soukalové, která hájila vedoucí pozici před zkušenějšími soupeřkami. „S tlakem, kterému byla vystavena, se vypořádala perfektně. Střílela pomaleji, ale koncentrovaně.“ V běhu pak devatenáctiletá česká naděje nedala pronásledovatelkám šanci přiblížit se do kontaktu, byť celkem třikrát dobíjela. „Poslední okruh byl tím nejnáročnějším fyzicky i psychicky, co jsem kdy absolvovala,“ uvedla dcera stříbrné medailistky ze štafetového závodu běžkyň na olympijských hrách LOUČENÍ S JUNIORSKOU KATEGORIÍ PROBĚHLO V PŘÍPADĚ VERONIKY VÍTKOVÉ STYLOVĚ – ZLATEM

/07a ;#3"/q

1984 Gabriely Svobodové. Druhé Rusky zaostaly o 12 sekund, třetí Němky téměř o půl minuty.

A překvapení trenéři největších rivalek? „Na jednu stranu neskrývali zklamání, ale na stranu druhou nám i sportovně poblahopřáli. Toho si velmi vážíme,“ dodal Michael Málek. A dojatý Jindřich Šikola štafetové téma uzavřel. „Máme za sebou závod snů.“ Po letech paběrkování, kdy reprezentační kouč spočítal výběr na prstech jedné ruky a ještě mu zbylo, tak českému ženskému biatlonu opět svítá na lepší časy. Vítková, která se navíc může pochlubit stříbrem ze stíhacího závodu, se Zvařičovou dokonce ihned doplnily český tým pro světový šampionát 2009 v korejském Pyeongchangu.

VERONIKA VÍTKOVÁ

Narozena: 9. 12. 1989 Bydliště: Jilemnice Klub: SKP Jablonex Trenér: Jindřich Šikola Lyže: Fischer Největší úspěchy: MSJ 2006: 1. vytrvalostní závod dorostenek MSJ 2008: 2. stíhací závod MSJ 2009: 1. štafety, 2. stíhací závod MS 2008: 14. vytrvalostní závod

-VLd #BVFS Øæ ÝèÙà ß Ý XàãêcÜã ÛàãÖé ê æã×Ù

STYLOVÉ LOUČENÍ

Věděla, že na juniorském světovém šampionátu startuje naposledy a moc proto toužila po medaili.

Osud ale největšímu ženskému talentu českého biatlonu posledních let v kanadském Canmore zpočátku nakloněn nebyl.

Veroniku Vítkovou nejprve skolila chřipka. „Měla jsem rýmu, kašel, bolela mě hlava.” Pomoc našla u českého emigranta Petra Žídka. „Po celý pobyt se nám věnoval. Půjčil nám auto, vzal nás na výlet a mě s nemocí i k lékaři,” děkuje dodnes tchánovi slavné Švédky Anny Carin Olofssonové-Zidekové.

Už v úvodním vytrvalostním závodě útočila na titul. Chyby ve dvou závěrečných položkách ale znamenaly „jen” sedmou příčku. Podobné to bylo ve sprintu, nejprve útok na zlato a po stojce pátá pozice. „V obou závodech jsem cítila, že po nemoci nejsem ještě úplně v pořádku,” přiznala později.

Obrat přinesl až stíhací závod. „Na jednu stranu jsem byla dost nervózní, protože jsem ještě neměla medaili, na stranu druhou mě uklidňoval fakt, že ztráta na nejlepší byla minimální.” I ve třetím závodě byla blízko mistrovskému titulu, neboť do závěrečného okruhu vybíhala z prvního místa. Ve finiši však byla rychlejší Němka Goessnerová. „Miriam je vynikající běžkyní a mně už došly síly,” vysvětlila, proč prohrála boj o zlatou medaili. „Ze stříbra jsem však v danou chvíli měla obrovskou radost. Vždyť jsem splnila cíl. Získala jsem stříbro.”

Osud jí však dopřál i metu nejvyšší – mistrovský titul. Na nejvyšší stupínek pak vystoupila v závodě štafet, kde to ona sama, ani její reprezentační kolegyně, nečekala. „Jsem moc ráda, jak to nakonec všechno dopadlo. Vždyť společná radost je radost dvojnásobná.”

Juniorská mise Veroniky Vítkové tak skončila stylově – zlatou medailí. Zlatá byla i před třemi lety mezi dorostenkami. Nabízí se tedy otázka: Jak se bude Veronice Vítkové dařit v kategorii dospělých?

¦¤¤¬ äãé lêX êíÖÕêÙâl ÇëÝì

Öd Ù×ßc ÜãàÙ Ç鵮 ·È¥

êãçß ÇéäÙæ·ÙæÕ º ÄãëØÙæ

Ê ÜæÕØâl ØÝçèæÝÖéèãæ äæã #Æ Õ ÇÆ® ÇÄƽÂÈ çäãࢠç æ¢ã¢ ¶ÙaãêçßX ¥¤¬§ ¥¤¨ ¤¤ ÄæÕÜÕ ¥¤ ¡ ÉÜ lâdêÙç èÙࢮ ¨¦¤ ¦ª« ¤­¤ ª¥¥ Ù¡áÕÝà® ãÖ×ÜãØâÝ´çäæÝâè×î¢×î ëëë¢çäæÝâè×î¢×î

UNIVERZITA

20

MOTIVACE

JAKO HNACÍ SÍLA

››

TEXT: JAN ŽÁK FOTO: ARCHIV

PŘI VYŠETŘOVÁNÍ TRESTNÝCH ČINŮ HLEDAJÍ KRIMINALISTÉ VŽDY MOTIV. TO NENÍ NÁHODA, PROTOŽE PODLE ZÁSAD PSYCHOLOGIE JE PRVOTNÍ PŘÍČINOU LIDSKÉHO KONÁNÍ MOTIVACE. VŮLE ČLOVĚKA JE SILNĚ OVLIVŇOVÁNA PRÁVĚ MOTIVACÍ, A MÁ-LI JEDINEC VYKONAT NĚCO VÝJIMEČNÉHO, MUSÍ V PRVÉ ŘADĚ CHTÍT, MUSÍ TEDY BÝT MOTIVOVÁN…

Je zajímavé, že člověk si svou motivaci často ani neuvědomuje. Spočívá jako pohnutka uložená kdesi v jeho podvědomí, ale o to je účinnější!

Představuje totiž nepředstavitelně obrovskou hnací sílu, která dokáže někoho v krajním případě dohnat i k vraždě. Pro nás je ale zajímavější její vliv z pohledu lyžaře.

Běh na lyžích je tak náročný sport, že se vyplatí hledat každou možnost, jak dosáhnout lepšího výkonu. A právě tady se naskýtá cesta využít motivaci jako hnací prvek…

Všichni hromadně naříkáme, že mládež se nechce unavovat sportem jako kdysi, že dochází studnice

‹‹

talentů. Ale pozor, podle počtu pravděpodobnosti je v občanské populaci počet talentů na sto tisíc obyvatel pořád téměř stejný – chyba se objevuje pouze v jejich výběru.

Je to jednoduchá rovnice: aby dítě sportovalo, musí mít vůli chtít. Aby chtělo, musí mít motivaci.

A aby mělo motivaci, musí ho někdo motivovat – což je úkol trenérů a hlavně rodičů. Je samozřejmé, že druh motivace závisí na věku dítěte a na jeho mentalitě. Znám rodiče, kteří začínali se svou osmiletou dcerou běháním od stromu ke stromu a na ty stromy jako lákadlo navěsili čokoládové bonbony…

Nic se ale nesmí přehánět a také bychom měli dávat dobrý pozor na návyky. Když si vnuk zvykne na to, že od svého dědy dostává každý den desetikorunu, bude dědečka milovat. Když ale po roce děda s výplatou přestane, stane se pro vnuka lakomým dědkem. Dnešní mládež má zkrátka jiná měřítka hodnot.

Na každém soustředění si najdu chvilku, abych se svými závodníky pohovořil na téma „jak jde život“.

Položil jsem jim jednou také otázku, jak si vykládají rčení: „S kloboukem v ruce projdeš celý svět“, což byl pro naše rodiče základní kámen slušného vychování.

A mimo jiné jsem se dočkal i odpovědi, že když někdo žebrá, tak se slušně uživí.

Vraťme se zpět k motivaci. Velice záleží na trenérovi, jak dokáže zvládnout tento vlastně nejdůležitější moment tréninkového procesu, protože rozhodně není cílem, aby starší žák – přeborník republiky náhle se sportem skončil. Každý chápe, že tělesná námaha je fenomén úžasně důležitý pro zdraví člověka, ale na druhé straně námaha také pekelně bolí, a tak boj s únavou musí začínat v hlavě. Práh bolestivosti obranného systému sportovce lze zvýšit právě hlavně díky motivaci.

Dokazují to horolezci, kteří se naučí svou vůlí utlumit obranný systém signalizující krajní vyčerpání natolik, že někteří sice zdolají vrchol, ale na návrat už jim nezbudou síly. To je samozřejmě extrém, ale obdobná situace může nastat u seniorů, kteří se na stará kolena pustili do zdolávání maratónů. Dnešní vytrvalostní závody jsou dlouhé i devadesát kilometrů a starší sportovec, který propadne své motivaci, dokáže při dlouhodobém zatížení v závodě doslova „vypustit duši“.

U mladých závodníků je situace opačná, ty je třeba motivovat, aby se nebáli unavit se. A teď se už dostáváme k možnostem, jak přimět mládež, která má dnes spoustu lákadel na zabití času, aby sportovala.

Optimální věk pro zahájení motivace se pohybuje kolem dvanácti let. V ideálním případě vše probíhá asi takto: objeví se funkčně zdatný kluk nebo děvče se smyslem pro krásnou zasněženou přírodu, najde si kamaráda se zájmem o vyniknutí nad ostatními a oba si rychle zvyknou na myšlenku, že by mohli být jednou slavní jako jejich idol na plakátě v pokojíku.

Pak je vyhráno.

Motivace ale nekončí. Talent musí mířit hodně vysoko. V sedmnácti letech už musí chtít ochutnat stupně vítězů v republice a v devatenácti ve světě. To, co říkám, není iluze, prožil jsem to u Jiřího Kvapila, Evy Burešové-Hákové, ve Slovinsku u Tadeji Brankovič, Vesny Fabjan a Maji Benedičič. Když jim bylo patnáct let, všichni mi odpověděli správně na otázku: „Co udělá horolezec před výstupem?“ Odpověď zní: „Podívá se na vrchol a řekne: tam budu stát!“ Co dodat? Nepodceňujte motivaci!

21

NEPODCEŇUJTE

COCHCACI

››

TEXT: JAN ŽÁK FOTO: ROSSIGNOL

ZDÁ SE VÁM TITULEK PONĚKUD MATOUCÍ? ŽE NEVÍTE, CO JE „COCHCACE“? ALE VÍTE! TATO SITUACE NASTANE, KDYŽ TRENÉR ŘEKNE SVÝM SVĚŘENCŮM: „NA DNEŠNÍM TRÉNINKU BUDE KAŽDÝ DĚLAT, CO CHCE.“ VÝZNAM A DOSAH TÉTO ZDÁNLIVÉ BANÁLNOSTI JE, JAK SI HNED UKÁŽEME, ZNAČNÝ.

Blíží se konec zimní sezóny, za chvíli udeří jaro a s ním přijde pro sportovce začátek nového tréninkového roku. Lyžaři, kteří jsou již nějakou dobu v tréninkovém procesu, dobře vědí, co to znamená.

Po krátkém jarním odpočinku začne dřina, dřina a zase jenom dřina.

Víme už, že odpočívat je umění, a aby trenér mohl svým svěřencům ordinovat co nejpřesnější dávky zatížení, potřebuje od nich zpětnou vazbu.

Ano, jsou známé metody na zjišťování stupně trénovanosti i únavy, ale často se zapomíná na psychiku závodníka. Každý jedinec je svým způsobem výjimečná individualita, každý potřebuje trochu jiný způsob zátěže a ne každý řekne svému trenérovi, že by potřeboval v tréninku přitvrdit anebo naopak, že mele z posledního. A tady je právě ideální prostor pro „cochcaci“.

V okamžiku, kdy sportovec dostane šanci vybrat si trénink podle toho, jak se cítí, jakoby ožije. Vybaví se mu jeho skutečná momentální způsobilost, o které možná zatím ani nepřemýšlel a vybere si ze známých

‹‹

tréninkových způsobů ten, který živočišně cítí jako nejvhodnější. Vsadí třeba i na odpočinek, o který by si bez „cochcace“ sám vůbec neřekl. To je pro trenéra ovšem obrovské ponaučení, protože on měl poznat, že závodník potřebuje relaxovat, a ne procházet dalšími tvrdými dávkami!

Takových případů je však málo. Je zajímavé, že poměrně hodně závodníků si řekne o krátké rychlé úseky, asi cítí sami, že potřebují zlepšit rychlost. Jiní si řeknou o vytrvalost, případně o fartlek. Trenér by měl tuto ZPĚTNOU VAZBU platit zlatem, je to jeho velký pomocník, bohužel nedoceněný nebo vůbec nepoužívaný! Mně pomáhal vydatně v každém tréninkovém cyklu alespoň jednou. Je to i vítané zpestření tréninku. „Cochcace“ ale rozhodně není přínosem jenom pro trenéra. Závodník si uvědomí, že ON je hlavním subjektem v celém tréninkovém procesu, že jde o JEHO výsledky, že i ON musí přemýšlet, jak se dopracovat k vyšším metám. S tím už souvisí trénink mentální, chcete-li, tedy psychický, myšlenkový. O ten si ale

závodník sám nikdy neřekne, tohle břemeno leží jen a jen na trenérovi. Svěřenec může ale trenérovi nahrát na smeč, když mu zahlásí: „Příště na trénink nepřijdu, musím se celou sobotu učit!“ To je okamžik pro vyslovení veledůležitého výroku: „Cílem není učit se, ale umět“ neboli „Učit se nemusíš, musíš umět!“ Při tomto souvětí souřadném si student určitě uvědomí, kolik času při učení probendí esemeskami, hudbou a vzpomínáním na mejdany, někomu je to vhodné připomenout. Podstatné je, aby si každý uvědomil, že důležitý je cíl, a nikoliv cesta k němu.

Vhodné je připomenout i měření tepové frekvence.

Tady je cílem znát její hodnotu, nikoliv její měření.

Závodník se rychle naučí stanovit hodnotu své tepové frekvence, pokud se na to soustředí, případně si přiloží ruku na hruď. Je to rychlé, bez počítání a prakticky bez odchylek.

Tyto zdánlivé maličkosti, které patří mezi „tisíc maličkostí, které dělají mistra“, ve své podstatě maličkostmi nejsou. Dokáží ovlivnit a zlepšit přístup závodníka ke všemu, co dělá, a to přece není jenom trénink.

UNIVERZITA

22

POZDRAVENÍ

NOVÝM DUŠÍM

››

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: SKIINDEX.COM

JÁ I VĚTŠINA LYŽAŘŮ V MÉM OKOLÍ JSME POPRVÉ NAZULI BĚŽKY UŽ V DĚTSTVÍ, NEJČASTĚJI VE SPORTOVNÍCH ODDÍLECH. NĚKTEŘÍ SI UŽ ANI NEVYBAVÍME, KDY A ZA JAKÝCH OKOLNOSTÍ. JAK ALE ZAČÍNAJÍ BĚŽKAŘIT DOSPĚLÍ? ZŘEJMĚ NĚJAKÝ ČAS CHODÍ, PŘEMÝŠLÍ, VŠÍMAJÍ SI OSTATNÍCH BĚŽCŮ, AŽ V SOBĚ OBJEVÍ NEVINNOU CHUŤ, V LEPŠÍM PŘÍPADĚ TOUHU, SI SPORT ZKUSIT. A ODHODLAJÍ SE UDĚLAT PRVNÍ KROK. JSTE-LI TOHLE PRÁVĚ VY, POSÍLÁM VÁM KROM SVÉ GRATULACE I PÁR RAD A TIPŮ, KTERÉ SE VÁM NA VAŠÍ NOVÉ CESTĚ TŘEBA BUDOU HODIT. ANEBO TAKY NE.

Nejprve mluvme o jednom elementárním a neoddiskutovatelném předpokladu. Tak jako se nestanete se závratěmi horolezcem anebo vrcholným politikem, postrádáte-li srdce bezelstného dobromila, jako běžkaři musíte být obdařeni autentickou láskou, či ještě líp vášní – ke sněhu. V praxi to znamená, že nejenomže uvítáte, když idylku slunečného azúra nemilosrdně utnou ocelová oblaka a začne z nich sypat krupice, ale i za divoké vánice, kdy vás ostré ledové jehly počnou surově bičovat v tvář, byste se měli uculovat samým štěstím, až vám z toho budou namrzat přední zuby. Musíte sníh milovat i během občasných dlouhých a tvrdých sjezdů po zadku, při kterých se vám dostane úplně – ano, úplně – všude. Taky během náročných, jakoby nekonečných stoupání, kdy vám připadá, že váš příští krok bude asi i posledním. Protože jestli máte na mysli pohyb, námahu a nepohodlí pouze po malých troškách, spíš než běžky byste měli posoudit golf nebo jógu.

Potom budete potřebovat nějaké lyže. Žádná novina, vím. Nedělejte, prosím, tu chybu, abyste

‹‹

si nechali vnutit starodávný dřevěný pár po kdovíkom, uskladněný na půdě ještě z dob, kdy sem přišli Rusové. Šance, že si na nich vychutnáte dobrý skluz, je příliš nízká; a pokud vůbec, nesmí vám vadit, že to nejspíš bude opačným směrem.

Víte dobře, co myslím: jeden krok dopředu, tři nazad. V takovém případě vám bude trvat nejmíň dalších deset let, než dostanete chuť si zkusit běžky zas.

A to bych vám tedy opravdu nepřál. Což je taky důvodem, proč jsem pro vás zkonstruoval následující komplexní test, který vám s přesností na celý pár určí, jaký typ běžek byste si možná měli pořídit. No nejsem dobrák?

Test: které z vozítek je nejblíž vašemu gustu pro jízdu po vašem městě: (1) Fabia (2) Ferrari (3) Freelander (4) skateboard

Výsledek testu: chcete si koupit typ běžek pro (1) klasiku, (2) bruslení, (3) backcountry, (4) new school.

Nešlo o nic zas tak těžkého, co říkáte? Teď už jen nakupte u dobrého, specializovaného obchodníka, ne někde v hypermarketu. Ať neskončíte s lyžemi na klasiku, holemi pro bruslení a vázáním nepasujícím do bot, v kterémžto případě si rovnou nechte vytetovat červeným inkoustem na čelo „beznadějný případ“.

A tyhle nápisy jdou dolů velmi, velmi špatně. Tedy ne, že bych o tom věděl cokoli bližšího.

Stejně beznadějný typ ve vás každý spatří, objevíte-li se na běžkách v péřové oteplovací soupravě, v níž by šlo atakovat Everest, a se sjezdařskými brýlemi přes půl obličeje. Pravda, aspoň si vás nespletou s trénujícími cyklisty, jejichž častou insignií je široký, zelí šlapající krok, bezohledný atak klasické stopy na kraji a v těch nejortodoxnějších případech i čapáky s cyklovložkou. To vy raději volte pohodlnou soupravu z technických materiálů jako svrchní vrstvu, a termoprádlo pod ní. Přiléhavá lycrová kombinéza je další možností, ale zejména v případě vyzývavějších barev a grafiky s takovou raději počkejte do doby, kdy budete na svých úzkých lyžích přece jen o fous jistější.

Nejlepší věcí, kterou v začátcích pro své lyžování můžete udělat, je najít si nějakého běžkařského učitele (ne nezbytně profesionálního – takových v Česku stejně moc není) a absolvovat s ním naprosté základy. I kdyby vás měl pouze naučit, jak máte padat. Tuším, co si teď asi říkáte – tak právě tuhle část lyžařského umění máte zvládnutou víc než dobře, ha? Instruktor vás přesto naučí padat – řekněme – tím správným způsobem. A taky to, jak se ze země zvednout. Což opět není tak jednoduché, jak vám může připadat – zřejmě protože jste ještě nikdy neleželi zapleteni sami do sebe na kluzkém povrchu, s připnutými lyžemi obtočenými několikrát kolem svých nohou. Obvykle jsou propletence účastny i vaše paže prodloužené půldruhého metru dlouhými

23

105 999 Kč / 4 499 EUR (pouze pro SR)

holemi. Přesně tohle se stává, když spadnete špatně.

A občas, bohužel, i když spadnete sebesprávněji.

Nakonec vás instruktor vezme někam na kopec, kde si budete moci zkoušet proces padání a vstávání na nohy dokola po zbytek dne. A pak ještě takové další dva, tři roky.

Po této první lekci se možná rozhodnete vydat se na tratě na vlastní pěst (i nebezpečí). Zpočátku nechápete, co kdo vidí na tom běžkaření tak složitého – to dokud zůstáváte v klidné, pevně vykrojené stopě. Jenže stopa občas začne klesat z kopce dolů.

Jak postupně v kolejích nabíráte rychlost a cítíte nutkání začít situaci řešit, napadne vás využít svých zkušeností z Matějské pouti – tam jste se přeci taky jen nadechli, zavřeli oči a pevně důvěřovali inteligenci, znalostem a zručnosti konstruktérů horské dráhy.

Ta vzpomínka vás uklidní. Na chviličku.

Ještě než se všechny odřeniny dohojí, vy už dávno víte, že včas ze stopy vystoupit jednou lyží či oběma funguje ve sjezdech o mnoho líp. A čím častěji budete vystupovat ze stop na manšestr, tím víc možná začnete toužit přesednout ze své škodovky do sportovního Ferrari. Už vás zkrátka přestane bavit dýchat výpary od kolem vás prolétávajících bruslařů a budete se chtít stát jednou či jedním z nich. Nakonec, proč ne. Jen nezapomeňte, že po světě chodí

jedinci, kteří evidentně tráví nepřiměřenou spoustu času tvrdým tréninkem a striktní dietou, a kvůli právě takovým pak bruslení i do těch největších kopců vypadá, jako by to byl ten nejlehčí a nejpřirozenější pohyb na Zemi. To když necháme stranou fakt, že jsou též obvykle o dvacet let mladší.

Zůstanete-li ve stopách, po nějaké době si všimnete, že skluznice vám začínají víc než zdrávo tu podklouzávat, jindy drhnout. Čas naučit se své lyže mazat! Téma příliš komplexní a seriózní, abych jím zkoušel zvedat laťku tomuto stejnak beznadějnému článku. Sežeňte si však předešlá čísla NORDICmagu, dost se o mazání dozvíte. O dost víc než jen to, co vám řekne běžný prodavač v mizerném obchodě: tedy že jsou vosky stoupací a skluzné, v barevné škále od teplé žluté po modrou a zelenou – která se maže v počasí, kdy si říkáte, že jste si přeci jen měli nechat tu péřovku na Everest.

Možná tomu nebudete věřit, ale nyní už toho víte o běžkaření víc než většina ostatních nováčků před vámi. Všechno zpočátku nepůjde jak po drátkách, ale vím, že tohle ani nečekáte. Každý jsme jednou začínali od píky. Někteří tam i zůstali, jiní dokonce v toku let zahodili lyže do žita. Většina z nás však vytrvala, neustále se učí, roste a je za to odměňována. Vítejte v našem krásném a spravedlivém světě. Skol!

Přidáním „X” v kategorii „XC” zvyšuje Giant u kompletně přepracovaného modelu Anthem X zdvih a současně shazuje váhu.

Geometrie prověřená sérií závodů světového poháru, 100 mm luxusního zdvihu se systémem odpružení Maestro a nejlehčí duralový celoodpružený rám, který kdy Giant vyrobil.

Vyzkoušejte své nové kolo se systémem Maestro ještě před nákupem.

Seznam prodejců a testovacích center najdete na giant-bicycles.cz

Ride Life. Ride Giant. giant-bicycles.cz

Trance X3

foto Anthem X0

44 999 Kč / 1 899 EUR (pouze pro SR)

XtC 3

21 999 Kč / 899 EUR (pouze pro SR)

UNIVERZITA

24

POD DROBNOHLEDEM ANEB REGENERACE PODRUHÉ

››

TEXT A FOTO: HANKA TOPOLOVOVÁ

V MINULÉM ČÍSLE JSME JIŽ PROBLEMATIKU NEROVNOMĚRNÉHO PŘETĚŽOVÁNÍ ORGANISMU BĚŽKAŘE, NADŠENÉHO DRCENÍM KILOMETRŮ V ZASNĚŽENÉ KRAJINĚ, NAKOUSLI. VŠE SE NESLO V DUCHU SPÍŠE OBECNÉM, A TO PROTO, ABYCHOM OPRÁŠILI POTŘEBNÉ TEORETICKÉ ZNALOSTI A MOHLI SE VRHNOUT NA DETAILNĚJŠÍ ROZBOR CELÉ PROBLEMATIKY VČETNĚ DOPORUČENÍ, JAK OPTIMÁLNĚ REGENEROVAT. MNOHDY NÁM TYTO ZÁKLADY NAPOMOHOU CHÁPAT FUNGOVÁNÍ VLASTNÍHO TĚLA, PROTOŽE VŠE JE STEJNĚ OTÁZKOU INDIVIDUÁLNÍHO PŘÍSTUPU. TO, CO FUNGUJE U VAŠEHO KAMARÁDA, NEMUSÍ PLATIT PRO VÁS.

‹‹

CO BY MĚL BĚŽKAŘ SVÉMU KILOMETRY ZNIČENÉMU TĚLU DOPŘÁT? Variant a možností je relativně velké množství, vždy byste měli přihlížet ke svým potřebám a dávat přednost oblíbeným aktivitám. Jelikož psychický stav mysli je pro regenerační proces velmi důležitý, doporučujeme preferovat takové sportovní aktivity, které vás baví. Je to optimální varianta. Proto bychom měli fyzické zatížení a zotavení plánovat jako jednotný celek, hlavně v době, kdy objem zatížení a jeho intenzita jsou velmi vysoké.

Mějte stále na paměti jednoduché pravidlo, že stejně důsledně jako plánujete svou výkonnost, potřebujete naplánovat i postupy pro rychlou regeneraci.

Ukažme si modelové situace v jednotlivých úrovních zátěže běžkaře. Záměrně uvádíme označení „modelové”. Snahou je napomoci vytvořit představu, jaký by měl být poměr mezi aktivní složkou a regenerací. Současně s přihlédnutím k tomu, že každý běžkař je originál a aktivity i čas potřebný k regeneraci se u něj liší.

Věříme, že i v těchto modelových situacích naleznete tu svou.

RADÍME A DOPORUČUJEME

PŘIROZENOU CESTOU – PO KAŽDÉ ZÁTĚŽI Je vhodná při slabé, běžné únavě jako obnova sil a také jako prevence. Jednoduše, pokud cítíte pouze

Nyní se podívejme na varianty týdenních plánů, kde nechybí regenerační aktivita.

A: BĚŽNÁ POHYBOVÁ AKTIVITA občasná běžecká aktivita 1× jiný sport (kolo, plavání) REGENERACE PŘIROZENOU CESTOU

mírnou únavu, tak v dalších dnech běžeckého nicnedělání svému tělu dopřejte přirozenou regeneraci.

KVALITNÍ SPÁNEK – měli byste dodržovat doporučenou denní dávku, to je cca osm hodin nerušeného spánku. Je však nezbytné zohlednit tzv. osobní potřebu, která záleží na mnoha dalších faktorech, jako je věk, zaměstnání, zdravotní stav a jiné. Přerušovaný spánek ovšem k procesu regenerace nepřispívá!

BĚŽNÝ ODPOČINEK – zní to velmi obyčejně, avšak na odpočinek během dne byste neměli zapomínat.

Váš celkový stav únavy jím může být ovlivněn, jeho potřeba by měla být nejnižší dopoledne kolem 11. hodiny a odpoledne kolem 17. hodiny, což je nejlepší čas na trénink nebo jiné aktivity.

STRAVA A PITNÝ REŽIM – všichni o tom víte, ale většinou není čas atd. Přitom právě upravená sportovní výživa s ohledem na anaerobní sportovní činnost, rehydrataci – pitný režim a remineralizace, tj. opětovné doplnění ztracených minerálů – je tak důležitá.

B: VYŠŠÍ POHYBOVÁ AKTIVITA – AŽ ZÁVODNÍ 5× běžecká aktivita 1× jiný sport (kolo, plavání, lezení) 1× volno – REGENERACE – VODOU

VODOU?

Tělo svou tělesnou teplotu udržuje složitými termoregulačními mechanismy, kterými se brání proti podchlazení nebo přehřátí. Pokud nebudete oblečeni, uvádí se, že tzv. indiferentní teplota činí (pro vzduch) 22–24 °C a pro vodu 34–36 °C. Jsou to teploty, kdy nepociťujeme ani chlad, ani teplo.

25

Z TOHO VYPLÝVÁ, ŽE: • teplota nižší než indiferentní působí povzbudivě až dráždivě • teplota vyšší než indiferentní má tlumící, uklidňující účinek • teploty příliš vysoké zase působí dráždivě

přes které pod tlakem cirkuluje voda z lázně. Doporučujeme teplotu kolem 37 °C. KDY POUŽÍT: Vhodná při celkové únavě. Dopřeje unavenému tělu uvolnění svalových spasmů (svalová ztuhlost). V období velkého zatížení se může použít obden.

ROZDĚLENÍ VODY DLE JEJÍ TEPLOTY (dělení odpovídá subjektivním pocitům)

PODVODNÍ MASÁŽ POSTUP: Jde o kombinaci koupele a masáže. Používejte spíše vlažnou vodu. Masáž provádějte pomocí trysky pod vodou. Doma užijte vanu se sprchou.

POSTUP: Pokud máte možnost paprsek vody nastavit, dopřejte si celkem prudký tlak. Paprsek vody necháme proudit kolmo k unavené části těla.

KDY POUŽÍT: Při lokální únavě (většinou končetin).

Aplikujte 2–3x týdně při větší zátěži.

STUDENÁ CHLADNÁ VLAŽNÁ INDIFERENTNÍ TEPLÁ HORKÁ

10–18 °C 19–24 °C 25–33 °C 34–36 °C 37–40 °C 41–46 °C

VHODNÉ VODNÍ PROCEDURY

REGENERAČNÍ BAZÉN POSTUP: Ideální je malý bazének s teplou vodou (nejlépe 37 °C), kdy tělo necháte uvolněně ležet. Díky tryskám, které jsou zabudovány v bočních stěnách, jimiž cirkuluje voda, si dopřáváte současně podvodní masáž i vířivou koupel.

KDY POUŽÍT: Osvědčeně působí na svalové zvýšené napětí, křeče lýtek, ztuhlé svaly a cévní systém.

Výhodou je i kladný dopad na celkovou únavu těla, u nichž je manifestována místní únava. Doba koupele je optimálně 20–30 min. V přípravném období při nadměrném fyzickém zatížení je možná aplikace každý den.

OTĚRY POSTUP: Předehřejte tělo a pak zabalte potřebné partie do mokrého ručníku, který namáčíme ve vodě o teplotě 10–16 °C. Potom rychle třete (nahoru a dolů) asi po dobu 20 sekund. Následně sundejte ručník a drsnou lufou třete do červena – do prokrvení.

Proceduru můžete několikrát opakovat. Pozor, pak se teple oblečte.

KDY POUŽÍT: Výrazného efektu se dosahuje při velké místní únavě. V případě potřeby můžeme aplikovat obden. Doporučuje se kombinace s jinými prostředky (například masáží).

PERLIČKOVÁ KOUPEL POSTUP: Lázeň plná bublinek, u které doporučujeme spíše teplou vodu (cca 35 min.). Bublinky, jež vycházejí pod tlakem, povzbudivě působí na povrch kůže a nervová zakončení. Tonizují kapilární síť v kůži a podkoží. Po koupeli si pak dopřejte suchý zábal na dobu 15–20 min.

KDY POUŽÍT: Pokud cítíte celkovou únavu až vyčerpání, má tato koupel výrazně kladný efekt. Současně tlumí neurotické projevy a nejrůznější formy depresivních stavů, do kterých se sportovci mohou velmi snadno dostat. V období velkého zatížení se může použít obden.

VÍŘIVÁ KOUPEL POSTUP: U běžkařů je velmi oblíbená. V praxi se nejčastěji užívá ta, kdy víření vody způsobují trysky,

KLASICKÁ MASÁŽ K celkové regeneraci vám doporučujeme právě tento druh masáže, která se soustřeďuje přímo na problematické svalové skupiny.

POSTUP: Masér vám tlakem, třením, hnětením či vytřásáním v podobě masážních hmatů a tlaků uvolňuje unavené svalové partie, zvyšuje prokrvení a napomáhá urychlit transport kyslíku, živin, ale i chod mízní soustavy, která absorbuje a vylučuje odpadní látky.

KDY: Nejlépe při bolesti zad a kloubů, ztuhlosti šíje, ztuhlosti, bolestivosti či zkrácení svalstva. Účinek masáže můžete podpořit předchozí návštěvou sauny nebo horké sprchy, která svaly předem rozehřeje.

REFLEXNÍ MASÁŽ Oproti tomu reflexní varianta působí především na úrovni nervové a má stimulovat reflexní zóny, které odrážejí zdravotní stav organismu. Je založena na principu blízkém akupresuře, kde se místo jehel využívá tlak prstů na reflexní body.

POSTUP: Provádí se nasucho a nejčastěji na chodidle a nártu, kde jsou soustředěny reflexní body celého těla (svaly, klouby, vnitřní orgány). Výhodu je, že pokud se naučíte vyhledat vhodné body, můžete si ji dopřát sami, například pro úlevu od akutní bolesti hlavy či zad, a to i několikrát denně.

KDY: Pro celkovou regeneraci a při místní okamžité potřebě uvolnění. Napomáhá od ztuhlosti, bolesti a napětí a vrací pohyblivost kloubům.

THAJSKÁ – RELAXAČNÍ MASÁŽ POSTUP: Nemusíte se ani svlékat, nejsou potřeba žádné masážní emulze. Jedná se o sestavu stlačovaní akupresurních bodů, svalů a šlach a protahování končetin a páteře. Vše začíná masáží chodidel (reflexních bodů), čímž dochází k uvolnění problematických míst. Následuje masáž celých noh, břicha, zad a rukou. Končí se vsedě masáží krční páteře.

KDY: Je vhodná k relaxaci, regeneraci či uvolnění od bolesti, ne vždy je však protahování bezbolestné. Účinek nepoznáte hned, přichází totiž postupně.

Budete-li mít možnost výběru, vyberte minimálně šedesátiminutovou.

DALŠÍ

C: STŘEDNÍ ZÁTĚŽ 3× běžecká aktivita 2× jiný sport (lezení na umělé stěně, fotbal) 2× volno – REGENERUJEME MASÁŽÍ

Jak sami jistě dobře víme, masáží je nespočetné množství a je třeba se orientovat a vybrat pro sebe tu správnou.

Běžkaři ale jistě potřebují i skupinu tzv. léčebných masáží, jež mají silný detoxikační a odvodňovací účinek. Patří k nim například lymfatická masáž, která má za úkol zvýšit oběh lymfy. Další používanou je masáž horkými lávovými kameny, jež má více variant (havajskou, čínskou…) a hlavně terapeutický a relaxační účinek.

Běháte-li pravidelně, nezapomínejte na regenerační proces. Pokud chcete od svého těla výkony, je regenerace nezbytnou součástí. Jistě vás napadnou další uvolňovací terapie, jako například sauna, vonná tyčinka ve vašem pokoji… Pokud vám vyhovují, neváhejte je použít.

UNIVERZITA

26

TEXT A FOTO: HANKA TOPOLOVOVÁ

KDO NEPERE S NÁMI, PERE PROTI NÁM

››

VĚTŠINA Z NÁS SE DOMNÍVÁ, ŽE ZAKOUPENÍM FUNKČNÍHO SPORTOVNÍHO OBLEČENÍ JSME UDĚLALI VŠE PRO TO, ABYCHOM SE PŘI BĚHU V ZASNĚŽENÉ KRAJINĚ CÍTILI KOMFORTNĚ. OPAK JE PRAVDOU. FUNKČNÍ VLASTNOSTI OBLEČENÍ SE MOHOU BĚHEM KRÁTKÉHO ČASU ZHORŠIT, TEDY POKUD OPOMENEME SPRÁVNOU ÚDRŽBU, VÝBĚREM NEVHODNÉHO PRACÍHO PŘÍPRAVKU POČÍNAJE A ŠPATNÝM POSTUPEM IMPREGNACE KONČE.

‹‹

SMUTNÁ SKUTEČNOST

Typický scénář: po doběhu si svlékneme propocené svršky a vše pěkně umístíme do pračky, doplníme prášek, aviváž a zmáčkneme tlačítko start. Takto si ovšem říkáme o to, aby sportovní oblečení velmi brzy ztratilo své funkční vlastnosti. Občasné použití obyčejného pracího prášku oděv sice funkčních vlastností okamžitě nezbavuje, většina materiálů tím však trpí.

Fakt je, že většina běžných pracích prostředků obsahuje velmi účinné detergenty, bělicí či změkčovací přísady a aviváže, které nejsou vhodné pro praní membránových materiálů. Tato vysoká koncentrace má sice blahodárný dopad na nečistoty, nikoliv však na funkčnost oblečení. Tyto látky totiž zůstávají v čištěném oblečení a snižují jeho funkční vlastnosti. Aby byly odstraněny, je třeba četného máchání v čisté vodě.

Pokud se tedy dostanete do situace, kdy jste nuceni normální prací prostředek použít, je nezbytné oblečení důkladně vymáchat, aby se prací látky vyplavily.

Někteří výrobci sice nezakazuji praní v běžných pracích prostředcích, my to ale nedoporučujeme.

SPECIÁLNÍ PŘÍPRAVKY

Tyto přípravky byly vyvinuty zvláště pro praní funkčních materiálů. Mají sice výrazně nižší prací schopnost, avšak odstraní se při běžném máchání.

Obsahují pružné vodoodpudivé polymery, které jsou vysoce elastické a mají schopnost spojit se s textilií.

Aktivní částice jsou transportovány pomocí vody do těch částí textilu, které nasají vodu, místo aby zůstaly pouze na povrchu materiálu. Aktivní látky se navážou přímo na jednotlivá vlákna tak, že mezi nimi může procházet vzduch, ale ne molekuly vody.

V praxi to znamená, že sice přilnou k vláknům, avšak nechají mezi nimi prostor pro “dýchání”.

Natahují se a pohybují spolu s vlákny, což jim umožňuje pracovat lépe a déle. Vzhled ani kvalita materiálu se nezmění.

Na tomto principu pracuje i většina impregnačních prostředků.

Někteří výrobci dokonce nabízejí tzv. 2 v 1, čisticí prostředek s impregnací.

Nižší prací schopnost speciálních přípravků je možné řešit tak, že na více znečištěná místa (manžety rukávů, límec) před vložením do pračky nanesete trochu koncentrovaného pracího prostředku, necháte jej několik minut působit a pak ještě znečištěné místo překartáčujete jemným kartáčkem.

Optimální variantou je bezesporu ruční praní, tuto alternativu však v dnešní uspěchané době plné shonu a množství špinavého sportovního oblečení nepokládám za úplně reálnou. I přesto si ale obě varianty přiblížíme.

PEREME V PRAČCE – RADY A TIPY 1) Nejprve mechanicky odstraníme tzv. hrubou špínu.

2) Pečlivě oddělíme sportovní oblečení od běžného prádla.

3) Sportovní oblečení s membránou doporučujeme prát odděleně od ostatních oděvů a pokud možno jednotlivě.

4) Pozor na vše, co by mohlo materiál mechanicky poškodit, např. věci zapomenuté v kapsách.

5) Důkladně zapneme suché zipy, které by rovněž mohly poškodit materiál.

6) Pozor na výrobcem doporučenou teplotu, nespoléhejte na svůj pocit.

7) Užijte prací prostředky určené pro tyto materiály a nepoužívejte aviváž.

8) Následuje klasické mokré praní v pračce při nízké teplotě a na šetrný program.

PRACÍ SYMBOLY Maximální teplota 30 °C, značně omezené mechanické působení, mírné máchání, mírné odstřeďování, výrobek se nesmí ždímat ručně

Maximální teplota 40 °C, značně omezené mechanické působení, mírné máchání, mírné odstřeďování, výrobek se nesmí ždímat ručně

Maximální teplota 50 °C, značně omezené mechanické působení, mírné máchání, mírné odstřeďování, výrobek se nesmí ždímat ručně

Maximální teplota 30 °C, značně omezené mechanické působení, normální máchání, mírné odstřeďování

Maximální teplota 40 °C, omezené mechanické působení, máchání, postupné ochlazování (COOL-DOWN), mírné odstřeďování

Maximální teplota 50 °C, omezené mechanické působení, máchání, postupné ochlazování (COOL-DOWN), mírné odstřeďování

Maximální teplota 30 °C, normální mechanické působení, normální máchání, normální odstřeďování

Maximální teplota 40 °C, normální mechanické působení, normální máchání, normální odstřeďování

Maximální teplota 50 °C, normální mechanické působení, normální máchání, normální odstřeďování

Maximální teplota 60 °C, značně omezené mechanické působení, mírné máchání, mírné odstřeďování, výrobek se nesmí ždímat ručně

Maximální teplota 70 °C, značně omezené mechanické působení, mírné máchání, mírné odstřeďování, výrobek se nesmí ždímat ručně

Maximální teplota 95 °C, značně omezené mechanické působení, mírné máchání, mírné odstřeďování, výrobek se nesmí ždímat ručně

Maximální teplota 60 °C, omezené mechanické působení, máchání, postupné ochlazování (COOL-DOWN), mírné odstřeďování

Maximální teplota 70 °C, omezené mechanické působení, máchání, postupné ochlazování (COOL-DOWN), mírné odstřeďování

Maximální teplota 95 °C, omezené mechanické působení, máchání, postupné ochlazování (COOL-DOWN), mírné odstřeďování

Maximální teplota 60 °C, normální mechanické působení, normální máchání, normální odstřeďování

Maximální teplota 70 °C, normální mechanické působení, normální máchání, normální odstřeďování

Maximální teplota 95 °C, normální mechanické působení, normální máchání, normální odstřeďování

Výrobek se může chemicky čistit tetrachloreténem (perchloretylénem), benzinem, trifluortrichloretanem nebo fluortrichlormetanem s omezeným přidáním vody Výrobek se může chemicky čistit tetrachloreténem (perchloretylénem), benzinem, trifluortrichloretanem nebo fluortrichlormetanem obvyklými postupy čištění Jiná obdoba značky pro povolení chemického čištění

Výrobek se může chemicky čistit pouze benzinem nebo trifluortrichloretanem obvyklými postupy čištění Výrobek se může čistit pouze benzinem nebo trifluortrichloretanolem s omezeným přidáním vody

Výrobek se nesmí chemicky čistit Praní pouze ruční, výrobek se nesmí prát v pračce, maximální teplota 40 °C, opatrná manipulace

Výrobek se nesmí sušit v bubnové sušičce

Výrobek se nesmí prát, opatrná manipulace v mokrém stavu

Výrobek se může sušit v bubnové sušičce

Teplota spodní plochy žehličky nesmí být vyšší než 110 °C

Teplota spodní plochy žehličky nesmí být vyšší než 150 °C Výrobek se nesmí bělit

Výrobek se může bělit

Výrobek se může sušit v bubnové sušičce při nižší teplotě sušení

Výrobek se může sušit v bubnové sušičce při normálním sušícím programu

PEREME V RUCE – RADY A TIPY 1) Nejprve mechanicky odstraníme tzv. hrubou špínu.

2) S oblečením zacházíme jemně a šetrně.

3) Nepřidáváme aviváž.

4) Neodstraňujeme vodu z oblečení ždímáním, lidově řečeno kroucením.

5) Necháme ji ze zavěšeného oděvu vykapat a dosušujeme v zavěšené poloze při pokojové teplotě.

O ČEM JE ŘEČ

Jak již bylo zmíněno v úvodu, sportovní oblečení v průběhu používání ztrácí své funkční vlastnosti z různých příčin. Možná budete překvapeni, nakolik nesprávné zacházení snižuje funkční vlastnosti a životnost materiálů. Doporučujeme proto věnovat údržbě dostatečnou péči – čas od času je potřeba také impregnovat. Velmi jednoduše řečeno, záměrem impregnace je učinit nepropustnými věci, které tuto schopnost buď užíváním ztratily anebo ji nikdy neměly. (Vnější materiál tím získá dočasnou voděodolnou úpravu).

Impregnace zamezuje nasáknutí tkaniny nad membránou, ale nikdy nemůže zcela nahradit funkci membrány či zátěru, zejména na více namáhaných místech.

Teplota spodní plochy žehličky nesmí být vyšší než 200 °C Výrobek se nesmí žehlit

DWR Tzv. provedení trvanlivé nepromokavosti, které se používá u většiny povrchových tkanin. Tkaninu chrání před absorpcí vlhkosti – vzniklé kapky se z ní „odkutálí”.

DWR úprava minimalizuje kondenzaci vodní páry na vnitřní straně oblečení a zajišťuje maximální prodyšnost. Není však stálá a pro udržení svých vlastností vyžaduje péči.

Vyplatí se impregnovat? Jistě vás zajímá, jaký efekt má celý tento proces impregnace v praxi.

Popravdě řečeno, její účinek nelze v běžných podmínkách nijak objektivně měřit. Správné použití impregnace je ale rozhodně znát. Na první pohled poznáme, že materiál se nesmáčí, voda stéká nebo se shlukuje do kapiček. Není tedy problém běhat v menší přeháňce, aniž by se kůže nějak silněji smočila. Samozřejmě při déletrvajícím působení vody, zejména tam, kde dochází k delšímu tlaku na povrch materiálu, se účinek impregnace postupně vytrácí.

Pozor na výběr impregnačního přípravku, spreje nebo vosku! Dokonce jsme objevili přípravek, který může funkční vlastnosti materiálu i zhoršit.

IMPREGNAČNÍ PŘÍPRAVKY TROCHA TEORIE

Impregnace je nasycování materiálů (látek, kůží atp.) pryskyřičnými roztoky, rozpuštěným voskem či jinými chemickými látkami, jež má posílit a ochránit materiál před působením vlhka, zajistit jeho nepromokavost atd. Účelem impregnace je obnovit původní DWR (provedení trvanlivé nepromokavosti) a docílit nové impregnace na původní DWR úpravu, které se tkanině oděvu dostalo během výroby.

Jsou směsi, které obsahují pružné vodoodpudivé polymery, jež sice přilnou k vláknům ošetřovaného oblečení, ale nechají mezi nimi prostor pro „dýchání”. Natahují se a pohybují spolu s vlákny, což jim umožňuje pracovat lépe a déle. Jedná se o přípravky na bázi vody, která jsou tudíž nehořlavé a šetrné k životnímu prostředí. Druhy jsou: voskové, silikonové, fluoropolymerové či jejich směsi. A dělí se na tekuté prostředky a prostředky ve spreji.

FASHION & FUNCTION

dn y ot ev ře ný ch dv eř í pr od ej př ím o z vý ro by ne jv ět ší vý bě r v ČR

če pice Ka m a již od

5 0,-

Pro velký zájem prodlužujeme prodej přímo z výrobního skladu v Praze 6 - Suchdo le.

K dostání jsou čepice již od 50,- až po nejluxusnější výrobky z materiálů Gore -Tex ® a Windstopper®. Nabídka představuje 800 různých modelů čepic a 100 modelů svet rů a bund. Prodejna je otevřena v pracovn í dny od 9.00 do 16.00h, 100 metrů pod zastávkou Kamýcká. Autobusy č. 107 a 147 z Vítězného náměstí směr Suchdol.

Vlastní parkoviště.

KAMA s.r.o., Kamýcká 241, 160 00 Prah a 6, tel.: 233 920 412

čepice a svetry šampionů e-shop www.kama.cz

UNIVERZITA

28

Nejprve je důležité rozhodnout se, co budete impregnovat. Zda sportovní oblečení, boty (tretry) nebo batůžek. Pro každý výrobek je totiž vhodný jiný prostředek. Impregnovat funkční materiál je možné různými přípravky a odlišnými postupy. Nyní si představíme dva základní.

IMPREGNACE TZV. MOKROU CESTOU – RADY A TIPY 1) Nejprve mechanicky odstraníme veškeré nečistoty, špínu, soli a přírodní tukové látky (pot), které zůstaly na vnitřní i vnější straně oděvu.

2) Nepoužíváme nešetrné domácí prostředky s detergenty a změkčovadly tkanin ani avivážní prostředky.

3) Při impregnaci praním v pračce nejprve zásobník na prací prášek důkladně vymyjeme a odstraníme zbytky detergentů, které se zde usazují, jsou hydrofilní (přitahují vodu), a pokud zůstanou v pračce, jejich molekuly se zachytí na oděvu. V důsledku toho se oblečení po vyprání snáze promočí.

4) Optimální je spustit prací cyklus naprázdno a takto případné zbytky detergentů odstranit.

5) Nalijeme vybraný přípravek určený pro aplikaci praním.

6) Přesvědčíme se, zda se oblečení může v pračce volně pohybovat, neboť prostředek se musí rovnoměrně rozptýlit.

7) Vložíme do pračky a impregnujeme.

8) Po vyjmutí z pračky dáme mokré oblečení do bubnové sušičky.

9) Sušíme jednu hodinu při nižší teplotě. Tato „tepelná úprava” obnoví původní DWR molekuly a plně aktivuje nové molekuly, které tkanina získala praním. Při tomto procesu se nová impregnace naváže na původní DWR úpravu, již tkanina oděvu nabyla během výroby, a tuto DWR zdvojí.

10) Pokud nepatříte mezi majitele bubnové sušičky, nechte oděv přirozeně uschnout. Funkční vlastnosti materiálu a trvanlivost úpravy se však sníží.

IMPREGNACE TZV. NASUCHO – RADY A TIPY 1) Zprvu je nutné nastudovat návod udaný výrobcem.

Impregnace ve spreji se může aplikovat buď na mokrý, nebo suchý oděv.

2) Nastříkáme vždy na zavěšený oděv ze vzdálenosti cca 15–30 cm v dobře větraném prostoru – tak, aby po oděvu účinná látka nestékala.

3) Po vsáknutí je vhodné postřik několikrát opakovat a nechat pořádně zaschnout.

4) Někteří výrobci však umožňují jiný postup, např. pouze jedno nastříknutí – orientujte se dle návodu.

Výrobci doporučují použít impregnaci každé dva až tři prací cykly. Membrána v ochranné vrstvě nepropustí vítr ani vodu, která by případně pronikla svrchní tkaninou, jež je chráněna impregnací.

Největší výběr speciálních přípravků bývá především v outdoorových prodejnách, např. HUDY SPORT, Rock Point…

KY / SNOWBOARDY SJEZDOVKY / BE Z

ski & snowboard collection

08/09 www.sporten.cz

UNIVERZITA

30

LYŽAŘSKÝ POBYT VE VYSOKÝCH HORÁCH VYŽADUJE SVŮJ ČAS, STRIKTNÍ REŽIM A NASTRAŽENOU POZORNOST

S HLAVOU V OBLACÍCH ›› TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: SKIINDEX.COM

HLAVA TŘEŠTÍ, JAKO BY SE VÁM CHTĚLA KAŽDÝM OKAMŽIKEM ROZSKOČIT. SRDCE VÁM BUŠÍ AŽ NĚKDE V KRKU, NEMŮŽETE POPADNOUT DECH, JSTE CELÍ ZESLÁBLÍ. CO CHVÍLI SE VÁM ZVEDÁ ŽALUDEK. NEJRADŠI BYSTE ZALEHLI DO POSTELE, ALE VY MÍSTO TOHO TADY STOJÍTE A POKOUŠÍTE SE LYŽOVAT. OPAKOVANĚ ZVRACÍTE, ZAČÍNÁTE VIDĚT DVOJMO. KOCOVINA? VŮBEC NE. POSTIHLA VÁS VÝŠKOVÁ NEMOC.

Předně: problémy způsobené pobytem v extrémních nadmořských výškách jsou nepředvídatelné. Nepostihují každého člověka stejně, a dokonce ten samý jedinec může na stejnou výšku reagovat jinak dnes a zcela rozdílně jindy. Věk, pohlaví, fyzická kondice, předchozí pobyty v horách – nic z tohoho neindikuje větší či menší náchylnost k budoucím potížím.

Výšková nemoc umí přijít naráz, rychleji než horská sněhová bouře; někdy ji pocítíte bezprostředně po příjezdu, jindy se příznaky dostaví s různě dlouhým zpožděním a ještě jindy vás třeba úplně minou.

Výšková nemoc nebývá pro běžkaře často řešeným problémem; většina lidí se s ní v životě nesetká, pro-

‹‹

tože nejezdí lyžovat (a spát) do nadmořských výšek, ve kterých se začíná projevovat – za což se obecně považuje altituda 2 500 metrů, v případě zvýšené intenzity však už běžecké lyžování kolem 2 000 m výšky může tento druh potíží vyvolávat. V Evropě se to týká několika alpských lokalit (například Dachstein, Val Senales nebo Crans-Montana), v západní Americe potom celé řady resortů v Sierra Nevadě a po celých amerických i kanadských Skalistých horách.

Medicína dnes ještě nedokáže určit, kdo je a kdo není více náchylný k tomuto typu potíží; žádné známé věrohodné testy zatím neexistují. Nejspolehlivějším vodítkem tak zůstává vlastní zkušenost;

většina lidí se může pohybovat nad 2 000 metry a nepociťovat žádné či jen minimální obtíže. Pokud jste v podobné výšce nikdy předtím nebyli, je na místě zvýšená opatrnost a dodržování zásad, které zmiňuji dále. Máte-li už pobyt v takových výškách bez významných obtíží za sebou, neměli byste ve srovnatelných úrovních zažít problémy ani v budoucnu – za předpokladu, že nepodceníte dostatečnou aklimatizaci. Pokud ve výškách nejen lyžujete, ale i nocujete, riziko výškové nemoci je výrazně větší než v případech, kdy odjíždíte přespávat do údolí.

VINÍKEM JE ATMOSFÉRICKÝ TLAK

Mezi lidmi často koluje mylný názor, že ve vysokých horách je méně kyslíku, což problémy výškové nemoci způsobuje. To je však mýtus: v naší atmosféře zůstává konstantní množství kyslíku (kolem 21 %), nezávisle na nadmořské výšce. Co se však s narůstající výškou snižuje, je tlak vzduchu, tedy potažmo i tlak v našich plicích a s tím související nižší množství molekul kyslíku, který jsou plíce schopny vdechnout a přetransportovat do krevního oběhu. Což vysvětluje, proč potíže související s extrémní nadmořskou výškou nezaznamenáte ani při dlouhých mezikontinentálních letech: tlak vzduchu je v letadlovém prostoru pro cestující uměle vyrovnáván na běžné hodnoty.

Když tedy ve vysoké nadmořské výšce lyžujete, díky tělesné námaze vaše svaly spotřebovávají více kyslíku a váš srdeční puls se automaticky zvýší, aby do krve transportoval více požadovaného kyslíku.

Avšak protože plíce pojmou kyslíku méně, srdeční puls ve snaze dopumpovat deficit přenášeného kyslíku dál roste a s ním i vaše zadýchanost. V praktickém

31

důsledku pak vaše pohodová rychlost jízdy, která by kdekoliv v „nížině“ znamenala puls třeba 130 tepů za minutu, vás ve výškách může stát tepové hodnoty překračující anaerobní práh anebo rovnou atakující vaši maximálku.

Toto jsou standardní a okamžité potíže přímo související s pobytem ve vysoké nadmořské výšce, které ve větší či menší míře pocítí naprosto každý sportovec. Ty se ještě za příznaky samotné výškové nemoci nepovažují. Tyto obtíže lze do značné míry eliminovat postupnou aklimatizací; vrcholoví závodníci běžně zůstávají ve výškách týden i déle před konanou soutěží – během této doby se jim podstatně zvýší schopnost organismu transportovat okysličenou krev do svalů.

PŘÍZNAKY VÝŠKOVÉ NEMOCI

Většina lidí první symptomy výškové nemoci, má-li se u nich projevit, pocítí v rozmezí 6 až 8 hodin poté, co do výšky vystoupí. Obvykle po dvou nebo třech dnech příznaky ustupují, občas se však stav stále zhoršuje směrem do závažnějších fází, v krajních případech až bezprostředně život ohrožujících.

Prvním a velmi častým příznakem začátků obtíží bývá bolest hlavy, ta je však také symptomem dehytratace, v extrémní nadmořské výšce vcelku běžné. Za projevy regulérní výškové nemoci se proto považuje až bolest hlavy kombinovaná s některými následujícími, často vícerými, problémy: nechutenství, zvracení, závratě, celková slabost, poruchy spánku či nespavost, brnění v končetinách, otupělost, letargie, malátnost, periferní otoky rukou, nohou a obličeje.

Závažnými, život ohrožujícími příznaky pak jsou otoky plic (či lidově voda v plicích), projevující se neustávajícím suchým kašlem s bublajícím zvukem uvnitř, nedostatečným krátkým dechem i v naprostém klidu a horečkou. Dalším stupněm již je otékání mozku: postižený není schopen jít rovně, vidí zdvojeně, bolesti hlavy mu neustávají ani po podání analgetik, opakovaně zvrací a má zřetelné výpadky pozornosti, posléze i vědomí. V takovém případě musí být člověk neprodleně odnesen do auta/sanitky a odvezen do nižší nadmořské výšky, jelikož zde už se nachází v bezprostředním ohrožení života. V těch nejakutnějších případech přilétá záchranný vrtulník a postižený je přepravován ve speciálním hypobarickém vaku, který dokáže okamžitě nasimulovat tlak vzduchu při mořské hladině.

ČISTÁ VODA A SACHRY

POMOC Z LÉKÁRNY

Naše těla jsou výkonnými stroji, schopnými adaptovat se na spoustu věcí, dokonce i nedostatek kyslíku. Dopřejeme-li organismu čas, brzy začne samovolně produkovat víc červených krvinek, zodpovědných za transport kyslíku do oběhu. Klíčovou věcí je v ideálním případě úplně vyloučit trénink v den příjezdu či se pouze lehce a krátce vyjet, a to i v případě, že se cítíme skvěle.

Prokládat jízdu zastávkami, hodně pít a dostatečně spát.

Vysokohorský vzduch v porovnání s tím z nížin obvykle postrádá vlhkost. Což prospěje kvalitě našeho lyžování (sníh je lehoučký, sypký, prachový), ne už však našemu organismu. Je třeba si uvědomit, že v nižším barometrickém tlaku bude naše pokožka vypařovat vlhkost ve zvýšené míře, stejně tak budeme ztrácet víc tekutin než obvykle zrychleným dechem, a pokud jsme ještě k tomu právě absolvovali mnohahodinový let (vzduch v letadle je extrémně suchý), máme zaděláno na pořádné problémy, nezačneme-li okamžitě a systematicky tekutiny ve formě čisté vody doplňovat.

Vydatný pitný režim je zdaleka nejdůležitější prevencí proti vysokohorským potížím. Je potřeba pít mnohem víc, než jste zvyklí ve svém běžném prostředí. Pokud potřebujete nějaké vodítko, vypijte dvojnásobek vody co obvykle. Nejen při jídlech a v průběhu sportování, ale mějte vodu i u postele a napijte se pokaždé, kdy se v noci probudíte (s čímž ve výškách počítejte, jakkoli můžete jinak platit za tvrdé spáče). V pokoji, kde bydlíte, umístěte zvlhčovač; pokud jej nemáte, otevřte si dveře do koupelny a napusťte do vany trochu vody, ať spíte na co nejvlhčím vzduchu.

Spousta lidí ve výškách přičítá bolesti hlavy a zvýšenou únavu řídkému vzduchu, přičemž na vině je jejich dehydratace. K ní přispívá i strava s vysokým obsahem proteinu nebo tuku, alkohol, káva, kofeinové a colové nápoje. Pokud možno, těmto se vyhněte či je výrazně omezte. Chápu, že neposlat po lyžování do těla zasloužené pivko či dvě může bolet – v takovém případě je alespoň pojistěte dostatečným množstvím vody.

Nejvyšší doporučení má přirozeně čistá voda a vysokosacharidový jídelníček – karbohydráty vám natáhnou glykogen do svalů, a ten na sebe váže vodu.

Existují také preparáty, které pomáhají vysokohorské obtíže snášet. Osvědčenou klasikou je předpisový Diamox (Acetyzolamide), který člověku umožní rychleji dýchat, čímž organismus metabolizuje více kyslíku. Obvykle hned po prvním podání (250 mg) zabere lék natolik, že z malátného a z obrazu vyzvraceného zombieho, který nebyl schopen reagovat na složitější dotaz, je do půlhodiny svěží a vtipem sršící švihák ochotný okamžitě vyrazit zkontrolovat místní diskotéky (byl jsem svědkem vícekrát než jednou).

Potenciální problém vidím v preventivním užívání léku anebo jeho podání hned při prvních náznacích jakýchkoli nesnází, které mohou být (a obvykle bývají) způsobeny nedostatkem tekutin – Diamox je totiž diuretikum, jež ze své podstaty dehydrataci ještě více prohloubí. V rozvinutějších fázích nemoci však není co řešit – dehydratace je nesrovnatelně méně závažný stav než zhoršující se otok plic a/nebo mozku. V pozdějších fázích však už nelze spoléhat na samotný lék – musí následovat co nejdřívější přesun dolů.

Také není od věci před plánovaným pobytem ve výškách opatrně navýšit zásoby železa v těle. Železo je základním stavebním prvkem hemoglobinu – červených krvinek, které transportují kyslík z plic do svalů. Hodnoty hemoglobinu se v organismu v rámci aklimatizace samovolně zvýší, když budete týden a déle ve výšce přebývat (nějaký čas po návratu do nížiny se hladina opět upraví na normální hodnoty).

Zjednodušeně lze říci, že hladina hemoglobinu hraje jednu z klíčových rolí ve vaší výkonnosti na sněhu.

Vy procesu zvednutí hladiny hemoglobinu můžete pomoci zvýšením příjmu železa, ať už konzumací specifické stravy bohaté na železo (mj. sušené ovoce, špenát, mandle, sardinky) anebo z doplňků. Vždy však až po konzultaci s lékařem či dietologem, jelikož nadměrné dávky železa jsou pro lidské tělo toxické.

Fenomén zkoumání příznaků výškových obtíží a hledání cest, jak jim předcházet, je relativně mladý – začal být akutní současně s rozmachem masové letecké dopravy, díky níž jsou neaklimatizovaní lidé schopni objevit se od mořské hladiny v kritických výškách na sněhu doslova během pár hodin. Dá se předpokládat, že v následujících letech bude tato nemoc díky vědeckým pokrokům zvládána daleko lépe, než je dnes. Přesto jsem přesvědčen, že veškeré výše zmíněné zásady budou vždy patřit mezi elementární prevenci s trvalou platností.

UNIVERZITA

32

DLOUHÁ TRAŤ, VELKÁ VÝZVA

››

TEXT: MARIAN MÁLEK

MARATONY. TAKTO SE V LYŽAŘSKÉ TERMINOLOGII NAZÝVAJÍ BĚŽECKÉ LYŽAŘSKÉ ZÁVODY MĚŘÍCÍ MINIMÁLNĚ TŘICET KILOMETRŮ. PRAVÝ MARATON, TAKÉ NAZÝVANÝ DÁLKOVÝMI BĚŽCI „LAUF“, MÁ SPRÁVNĚ MĚŘIT DVAAČTYŘICET KILOMETRŮ. TYTO MARATONSKÉ ZÁVODY SE KONAJÍ NA RŮZNÉ VZDÁLENOSTI, VĚTŠINOU JSOU TO VŠAK ZÁVODY S DLOUHOLETOU TRADICÍ, JEJICHŽ DÉLKA A TRAŤ SE NEMĚNÍ.

‹‹

Nejkratší jsou od již zmíněných třiceti kilometrů až po nejdelší, který měří i kilometrů devadesát. Jsou také závody vícedenní, které jsou kvůli délce a extrémní náročnosti rozděleny do více etap. Tyto závody jsou velmi oblíbené širokou sportovní veřejností.

Setkávají se zde závodníci s rozdílnou výkonností a odlišnými ambicemi.

Bok po boku spolu na startu stojí profesionální závodníci, ale i amatérští lyžaři, tzv. „hobíci“, kteří chtějí zažít jedinečnou atmosféru masového

dálkového závodu, který má svá specifika, jako je např. hromadný start, občerstvovací stanice, davy sportovců na běžecké trati, přímá konfrontace mezi jednotlivými účastníky. Převážná část účastníků přijede z důvodu strávení pěkného sportovního dne na běžkách v zimní přírodě, kam by se za normálních okolností jen těžko podívala a přitom se stala součástí takovéhle „společenské akce“. Jak profesionály, tak amatéry spojuje myšlenka „úspěšného a co nejrychlejšího zdolání závodní tratě“.

ŠUMAVA TÁHNE

››

DRUHÝ NEJVĚTŠÍ MASOVÝ ZÁVOD V ČESKÉ REPUBLICE, ŠUMAVSKÝ SKIMARATON, NETÁHNE POUZE BĚŽCE NA LYŽÍCH. DO ŘAD ZÁVODNÍKŮ SE NANOMINOVALI I DVA ÚSPĚŠNÍ SPORTOVCI Z LETNÍCH SPORTŮ – BIKER MILAN SPĚŠNÝ A VESLAŘKA MIRKA KNAPKOVÁ.

‹‹

Milan přislíbil účast v nedělním závodě klasickou technikou a zařadil se tak mezi kandidáty na přední umístění v již tradiční soutěži HIGH POINT ŠUMAVÁK, ve které se sčítají časy z dlouhých tratí zimního Šumavského skimaratonu (45 km) a letního Šumavského MTB maratonu (80 km).

Mirku Knapkovou na Šumavu přitáhla její manažerka Kateřina Neumannová. „Byla jsem s ní zde před třemi lety trénovat a moc se mi to líbilo.

Navíc v poslední době mě chytlo hodně lyžování, takže když mám příležitost, tak vyrazím na běžky,“ řekla úspěšná veslařka, která se rozhodla postavit na start sobotní volné dvacítky a nedělní klasické pětadvacítky.

Start na Šumavském maratonu nebrala Knapková vůbec na lehkou váhu, ale vyrazila předtím na třítýdenní soustředění do Svatého Mořice. Změnit svoji parádní disciplínu zpět na běh na lyžích, s kterým v mládí začínala, však nehodlala. „Běh na lyžích používám jako jeden z prostředků rozvoje vytrvalostních schopností v zimním období. Veslování

Důležitou součástí přípravy na závod je nejenom samotný trénink, ale i vhodný výběr lyží a vosků. Co se týče volby lyží, postupujeme stejně jako na jakýkoli jiný závod. Lyžařské maratony se jezdí jak klasickou, tak volnou technikou. Máme-li více párů lyží, doporučuji je „sjet“, tedy vytestovat den předem. Start závodu bývá časně ráno, není proto možné testování lyží těsně před závodem. Z tohoto důvodu také musíme den předem otestovat lyžařské vosky.

Na tak dlouhé trati se setkáváme s rozdílnými teplotami sněhu. Ranní teplota často bývá hluboko pod bodem mrazu, kolem poledne se vyšplhá až na plusové hodnoty. Proto používáme vosky s co nejširším teplotním rozsahem, tzv. vosky univerzální. A to platí jak o parafínech a prášcích na bruslení, tak i o stoupacích voscích na klasiku. U klasických lyží parafínujeme, respektive mažeme vysokofluorový prášek pouze na skluzné plochy, na stoupací komoru nanášíme vždy jen stoupací vosky.

Těm méně zkušeným závodníkům doporučuji u testování klasických lyží, při rovnosti více párů, zvolit lyže měkčí. A to z důvodu ubývání sil v průběhu závodu, kdy dochází k zhoršení techniky běhu, horší se také odraz a dochází ke smekání lyží. A právě na měkčích lyží se lépe odrazíme. Vosk nanášíme v několika vrstvách, každou vrstvu zvlášť zažehlíme. Když stoupací vosk zažehlíme, vydrží na skluznici déle. Jen poslední vrstvu řádně rozkorkujeme.

Ti, co nemají takové zkušenosti a znalosti s mazáním lyží nebo nemají potřebné vosky, mohou využít možnost vždy přítomného odborného servisu, který za přijatelný poplatek lyže na závod připraví.

i běh na lyžích jsou vytrvalostní sporty, kde se zapojují všechny velké svalové skupiny, a oba dva sporty jsou náročné na oběhový systém. Proto je běh na lyžích dobrý jako doplňkový sport pro veslaře, ale nejen pro ně. Při tréninku běhu na lyžích se dobře rozvíjí vytrvalost, což je základ pro mnohé sporty,“ svěřila se pátá veslařka olympijských her v Pekingu.

Vedle těchto dvou osobností se na start závodů postavilo více než 1 100 závodníků, kteří na Šumavu nepřijeli jen z blízkého okolí, ale dorazili také běžci z Norska či USA. Není divu, bojovat bylo opravdu o co. Úspěšní účastníci si rozdělili originální dřevěné medaile a finanční a věcné ceny v souhrnné hodnotě více než 200 000 Kč. (red)

Winter Innovations

Exclusive by

Nordic Skiing www.sportkoncept.cz

info@sportkoncept.cz

UNIVERZITA

34

JAK SI MARATÓN UŽÍT, A NE PŘEŽÍT ZÁVODNÍ STRATEGIE A TEXT: PETR JAKL FOTO: PETR JAKL, WORLDLOPPET

››

TAKTIKA

TAKTIKA A STRATEGIE NEMUSÍ BÝT POUZE ZÁLEŽITOSTÍ SPORTOVNÍCH HER. OBA TERMÍNY JASNĚ ŘÍKAJÍ, ŽE TADY SE BUDE BOJOVAT. A LYŽAŘSKÝ MARATÓN JIŽ PO PRVNÍCH METRECH STARTU PŘIPOMÍNÁ VÍCE NEŽ COKOLIV JINÉHO ŠIKY VOJÁKŮ ŽENOUCÍCH SE NA ZTEČ.

A CO NA TO LÉKAŘ?

‹‹

No trápení. Mně bylo nějak nedobře již od Nového roku (trvalá nevolnost zhoršovaná jídlem a únava – můj recidivující problém po malém zatížení organizmu). Nové lyže zase nejely. Nepodařilo se mi podle plánu přizpůsobit váhu nosnosti lyží. Tím se mi asi dále zmenšila mazací zóna, ale nevěděl jsem, kde ji mám, a ze strachu, že nezvládnu stoupání, jsem zónu asi dost přetáhnul. Nejhorší ale byla chybějící příprava. Místo abych od září trochu trénoval, od října jsem byl stále nějaký chcíplý se všemožnými problémy. Před závodem jsem tedy nakapal hektolitr Nasivinu a spolknul tři Brufeny. Prvních pět deset kilometrů vypadalo slibně, od dvacátého kilometru už více lidí předjíždělo mě, než že bych je předjížděl já. To se přeci jen na výkonu a pocitu z něj trochu projeví. Byla to samozřejmě daň za start z šesté vlny oproti loňské osmé, ze které ale startují i namakaní lidé bez loňské účasti. Od třicátého kilometru jsem se již jen trápil a ploužil. V čase i umístění jsem se trošku oproti předcházejícímu roku pohoršil. Po závodě mi bylo jen tak trochu špatně od žaludku jako obvykle v posledních dnech, ale stupňující se břišní tlak vyústil nakonec v noční zvracení. Jediná výhoda byla, že v pondělí ráno bych měl téměř optimální váhu o čtyři kilogramy nižší, než před závodem. Dlouho to ale nevydrželo. Jinak bylo super počasí. Ráno minus deset, bezvětří, slunečno. No, asi jsem jako obvykle patřil mezi ty úspěšnější v kategorii lidí s chronickým únavovým syndromem, mezi které zřejmě patřím.

Taktika se ve svém významu od strategie malinko liší.

Zatímco taktika je otázkou krátkodobého plánování, strategie je více komplexní a může být stanovena jak pro jeden závod, tak i třeba pro půlku závodní sezóny. Pojďme si dnes povídat o takticko-strategických manévrech jednoho závodu.

Základní strategie by měla úzce souviset s tím, jakého výsledku chceme dosáhnout. Závodní strategie laufařů typu Standy Řezáče je postavena většinou, na jediném cíli, zvítězit. Od toho se pak odvíjí na první pohled jednoduchý plán: Od startu naplno, v prostřední části udělat vše pro to, neztratit kontakt na čelo pelotonu, v závěru finiš na hranici osobní maximálky. Pro některé z nás hobíků může podobný postup fungovat možná v případě méně významného maratónu, kde mohou být naše šance na vítězství vzhledem k menší síle soupeřů velké. Pro

35

ostatní z nás, pro borce pohybující se pravidelně dále od předních bojových linií, však bude platit trochu jiný lyžařský slovník.

PŘED STARTEM

Je omletým pravidlem, že závod začíná již před startem. Jinak se trénuje, jsme-li psychicky naladěni na konkrétní závod, než když se jdeme, jak se říká, jen svézt. Máme-li konkrétní cíl, podvědomí pracuje a tělo se tak připravuje na nadcházející bitvu. Jenom pozor na přetrénování.

Některými specifickými situacemi závodu, které se dají předem natrénovat, jsou například změny tempa, rychlé nástupy, vytrvalost v soupažích i s výjezdy do mírných stoupání nebo závěrečné zrychlení. Musíme si být samozřejmě vědomi, že trénujeme na dvou- až více než tříhodinový závod a to, co jde lehce po půl hodině tréninku, je již díky hromadící se únavě obtížné po dvou hodinách lyžování. Takto trénovat se tedy nedá každý den, někdy ne ani každý týden. Také je důležité si uvědomit, že trvá-li náš trénink většinou do dvou hodin, pak i první dvě hodiny maratónu budou v pohodě. Po překonání této doby se naše tělo dostává do nové situace a ne vždy pracuje, jak má.

Z tohoto důvodu občas zařaďte dlouhý trénink, třeba

i velice nízkou intenzitou, který bude právě o něco delší než váš očekávaný závod.

Z již zmíněného je zřejmé, že náhoda přeje připraveným. Mám-li například dobře zvládnutou techniku pohybu ve skupině (start, předjíždění, vyhýbání se překážkám, změna stopy, zrychlení, zkrácení kroku), moje závodní taktika může mít více variant a nebudu pak zaskočen nenadálou změnou situace způsobenou chováním soupeřů či jinými nečekanými okolnostmi.

Před vlastním startem, kdy se věnuji plně rozcvičování, obhlížím soupeře. Některé již znám z předcházejících závodů a vím, co od nich mohu čekat. Po čase bych měl být schopen určit, s kým se vyplatí vystartovat, koho, když se ho udržím, mohu porazit v závěrečném finiši, který lyžař je schopen udržet rovnoměrné tempo a který naopak, kdo závodí tvrdě a bez respektu k ostatním a je lepší se mu od začátku vyhýbat a podobně.

Zvláštní kapitolou je vlastní příprava na hromadný start. Nejsme-li v elitní vlně, pak je celkem tradiční postup přijít do prostoru startu co nejdříve před startovním výstřelem a obsadit relativně výhodné místo položením vlastních lyží do stopy, odkud chci startovat. Někde se to řeší zapíchnutím více holí po-

stavených do jehlanu. Samozřejmě záleží na startovní vlně a měl bych mít jasno, z které vlny startuji. Tedy čím dříve příjdu, tím lepší místo mám šanci získat.

Háček je ovšem v tom, že položím-li na start své lyže (nebo hole) příliš brzy, třeba hodinu předem, na čem se pak půjdu rozjezdit? Rada je prostá. Mějte k dispozici dva páry lyží či holí a s nimi pracujte. Na tréninkových lyžích vyzkoušíte mázu, kterou pak namažete na závodní lyže. Ty po otestování položíte do startovní stopy a ušetříte tak vosk na závod. Zbytek rozcvičení odjezdíte na lyžích tréninkových. Pak jen včas odložíte tréninkové lyže a pouze s holemi přejdete ke svým lyžím již přípraveným na startu.

Toto pravidlo ovšem nemůžeme praktikovat vždy.

Například současný start Jizerské padesátky způsobem „Le Mans“ bude vyžadovat jinou taktiku. Také je fajn udržet tělo v teple do poslední chvíle a neposkakovat několik dlouhých minut před startem jen v závodní kombinéze a startovním čísle. Máte-li šanci se domluvit s někým, kdo nezávodí, pak ho nechte stát co nejblíže k vašemu místu startu a bundu mu pošlete či hodíte až těsně před startovním výstřelem.

Nezapomeňte, že nasadit si následně hůlky s poutky opatřené suchým zipem zabere pár sekund. Plánujte dopředu.

AŽ SE OZVE VÝSTŘEL

Zkušenosti dlouholetých borců říkají, s výstřelem to ze mne spadne a jsem schopen jet bez nervozity. Ne vždy to platí u masových startů. Tam nepadá jen nervozita, ale často i lyžaři. Tuto situaci nenatrénujeme,

UNIVERZITA

36

ale jsme schopni ji zvládat s přibývajícími zkušenostmi i narůstajícími lyžařskými dovednostmi. Je nutné mít oči na stopkách, pohybovat se ve skrumáži krátkým skluzem, občas jen prostou soupaží, někdy pouze během bez použití holí (převážně u klasického stylu). Bruslařský závod je nebezpečnější, vyjíždíme lyžemi do stran a kontakt se soupeřem je více pravěpodobný. Často se vyplatí na zlomky vteřin zpomalit či zastavit i s rizikem být předjet několika soupeři než bezhlavě vletět do pádu, ze kterého se budu vymotávat minuty. Stane-li se tak, nepanikařit, čím více chceme, tím více zkazíme. Zlomíme-li lyži, moc se toho napravit nedá, v případě zlomené hole je šance dostat novou. Pořadatelé velkých závodů s tím počítají a mají po několika stovkách metrů náhradní hole k dispozici. Pokud máte kamaráda, připravte se na tuto situaci předem a pošlete ho s náhradní holí několik stovek metrů napřed.

Postup v následujících několika minutách po startu může mít kardinální význam na celý průběh závodu.

Nepřepálit! Buďmě si vědomi toho, že po čtyřiceti vteřinách až minutě se začíná tvořit a následně v našich svalech hromadit kyselina mléčná. Jestliže jsme se již před závodem nedostatečně rozcvičili, nepřipravený dechový systém nestačí krátce po startu napumpovat do těla dostatek kyslíku a laktát se nestačí odbourávat. Z následné krize se můžeme

vzpamatovávat až hodinu a naše závodní plány tak budou rozfoukány silou severáku. V každém případě minutu až dvě po startu musí následovat zklidnění.

To neznamená výrazně zpomalit, ale přichází na řadu efektivní a ekonomická technika jízdy. Doporučuji nepronásledovat vámi vyhlédnutého soupeře za každou cenu. Zde platí zlaté pravidlo zkušeného maratónce: Musím mít jasno o tempu, které jsem schopen vydržet po celou dobu závodu. Tedy naprostá soutředěnost na závod je nezbytností. Vyhněte se rozmluvám s okolojedoucími závodníky, omezte komunikaci jen na nezbytné minimum. Vzdalující se soupeř je dnes prostě v lepší formě nebo mu dojde později a stane se tak jako tak vaší obětí.

PRŮBĚH ZÁVODU, OBČERSTVOVÁNÍ

V okamžiku, kdy je závod plně rozjet, vy dodržujete rytmické tempo a perete se nyní více s profilem trati než se soupeři, je čas promýšlet další kroky.

Tedy stanovit další taktiku. Prioritní je stále kontrola vlastní techniky. Ekonomičnost nespočívá pouze v nasazení delšího skluzu (i ten je nutné stále měnit a přizpůsobovat profilu trati), ale i ve střídání lyžařských technik. Každou změnou techniky totiž zapojujeme jiné svalové skupiny a dáváme tak možnost odpočinout těm svalům, které právě nejsou v akci.

V klasické technice jsou to přechody ze střídavého běhu dvoudobého do běhu soupažného jednodobého či prostého. Tedy, chcete-li, ze stříďáku do soupaže s nebo bez odrazu nohou. Špičkoví borci jsou schopni u některých rovinatých maratónů projet až devadesát procent trati soupaží. Toto procento samozřejmě rapidně klesá úměrně s naší trénovaností a technickou dokonalostí. V žádném případě se nevyhýbejte soupaži s odrazem nohou. Při dobré technice je účinnější než prostá soupaž.

Jedeme-li závod volně, tedy bruslením, opět procházíme celou škálou bruslařských technik. Nezapomínejte ani na jednostranné bruslení („Siitonenův krok“), vhodné při předjíždění jednoho nebo několika lyžařů na úzké pistě.

Po první půl hodině závodu bychom již měli začít s prvním občerstvením a pravidelně po přibližně dalších půlhodinách ho opakovat. Známe-li závod z předchozích ročníků, můžeme předem počítat s pořadatelskými občerstvovacími stanicemi a jejich rozmístěním. V žádném případě nespoléhejte pouze na ně, ve vašem bidonu byste měli mít vlastní, předem vyzkoušený ionťák, stejně jako v ledvince základní energetickou výživu ať již ve formě tyčinek, gelů či jiných zdrojů potřebné energie. Platí jednoznačně pravidlo, nejezte a nepijte nic, co jste předtím nikdy při závodě nevyzkoušeli. I Zátopek vynechal při svém prvním olympijském maratónu předem nevyzkoušený pomeranč nabízený pořadateli, na který později doplatil jeho největší soupeř žaludečními křečemi.

Jedna praktická rada. Používáte-li gely či vysoce energetické nápoje v tubách či lahvičkách, umístěte si je pomocí rychloupínacích pásků či náplasti na

pásek nosiče bidonu. Budete je mít po ruce a po odtrhnutí je můžete ihned použít. Negativem je, že není čas strkat prázdné obaly zpět do ledvinky a vy je musíte odhodit. Doufejme, že pořadatel má kapacity na pozdější úklid odpadků podél závodní trati.

V případě příjezdu na občerstvovačku může docházet k podobným situacím jako po startu. Nepočítejte s tím, že pořadatelé, nabízející občerstvení, s vámi popoběhnou, abyste nemuseli zmírňovat průjezdní rychlost. Máte-li někoho, kdo vám předem připravené občerstvení může podat, pak máte vyhráno. Předem domluvte dle mapky tratě příslušné místo předání a instruujte ho, a nejlépe prakticky nacvičte, jak vám má láhev či gel podat. Tímto způsobem se dá výrazně posunout ve startovním poli v případě, kdy jsou vaši soupeři nuceni na občerstvovačce zastavit, zatímco vy ji jen profrčíte. Pokud se musíte přizpůsobit pořadatelské nabídce, vyberte si předem kde a jak budete zastavovat, stejně tak se rozhlédněte, než vyrazíte od stolku s občerstvením na další štreku.

Srážka s právě přijíždějícím lyžařem vám může pokazit celý závod.

Během závodu se může stát, že jste přecenili své tempo a cítíte rychlý úbytek sil. Vyplatí se nečekat ani minutu a jednat. Zvolněte tempo i za cenu ztráty dobré pozice a začněte se občerstvovat z vlastních zásob.

Napít, pak gel a znovu napít. Nedoporučuji například jednoduchou výživu typu hroznového cukru. I vlastní gely jsou trochu riskantní. Jakmile jednou zvýšíte dávky, pak je nutné pokračovat v jejich pravidelném přísunu. Organizmus totiž „přesměruje“ příjem energie z přirozených zdrojů na ty uměle dodávané (kolikrát mu ani nic jiného nezbývá) a žádá rychle další. Pokud máte obnovený dostatečný příjem energie a i dočasné zvolnění pomohlo, je zde ještě šance vrátit se zpět do závodního tempa a pár borců, kteří se z podobných potíží dostávají obtížněji než před chvíli vy, ještě předjet.

FINIŠ

Sledujeme-li průběžný čas či ubíhající kilometry a víme, kolik nám ještě zbývá do cíle, pak poslední půlhodina či posledních přibližně deset kilometrů by mělo být úsekem, kdy jde již do tuhého. Při správném rozložení sil jsme schopni stupňovat tempo či aspoň nezpomalovat. Často je to otázka vůle než fyzické kondice a v této půlhodině pravdy se pozná, v kom bije skutečné závodní srdce. V případě drastického úbytku sil v této části závodu se minutové ztráty načítají velice rychle a naopak, dá se i hodně získat.

V žádném případě nevynechávejte občerstvení.

V posledních pár minutách vám může potřebná energie chybět. Nezapomeňte, že při vyšším tempu „spalujete“ rychleji. Stejně tak ztráta kontroly lyžařské techniky vás i přes nasazení vyšší frekvence pohybu může paradoxně zpomalit a navíc výrazně odčerpat poslední zbytek sil.

Také jednou z možných situací je ta, kdy se pohybujete na trati zdánlivě osamoceni. Přinutit se v takovém okamžiku k vysokému tempu je psychicky velice obtížné.

Pomozte si představou, že za nejbližším rohem za vámi je určitě soupeř, který se vám může kdykoliv nečekaně přiblížit. Stejně tak někdo zatím v nedohlednu před vámi, stejně jako vy, bojuje s pocitem dokončit závod v poklidnějším tempu. I to může být pro vás silný motiv nepolevovat v tempu a pokusit se mu přiblížit či ho na posledních metrech předjet. V závěrečných stovkách metrů pak již většinou prožíváme slastný pocit přibližujícího se cíle a kolem povzbuzujících diváků. Přece jen snaha neuříznout si ostudu v posledních metrech závodu je silným popudem, který nás doveze až za cílovou čáru.

Ten nejslastnější pocit z celého závodu je tady. Už nikam nemusím! Je dobojováno. Zbývá jen zhodnotit správnost naší strategie a zjistit, kdy se jede příští ročník, na který se připravím určitě lépe.

RACE

38

„OSAMĚLÝ“ ŽIVOT

DÁLKOVÉHO BĚŽCE

ANEB JAK AMATÉR PORÁŽÍ PROFÍKY…

››

TEXT: JAROŠ „GREGORY“ ŘEHOŘEK FOTO: ARCHIV MÁRY

TRÉNUJE SÁM, BEZ SPONZORŮ, A PŘESTO STEJNĚ ZANÍCENĚ JAKO KDEJAKÝ PROFESIONÁL. PŘESTOŽE MUSÍ PŘÍPRAVU PEČLIVĚ KOMBINOVAT S PRACÍ, ZDATNĚ ŠLAPE VE STOPĚ NA PATY TĚM NEJLEPŠÍM. AČKOLIV JEJICH PODMÍNKY NEJDE SROVNÁVAT ANI NÁHODOU. MAREK „MÁRA“ PAZDERSKÝ SI VŠAK NESTĚŽUJE, LYŽOVÁNÍ HO PŘECE BAVÍ!

‹‹

S Márou se už známe nějaký pátek, takže jsme se celkem bez potíží domluvili, že se s našimi čtenáři sám rád musí podělit o některé své zážitky a zkušenosti, které se týkají dálkových běhů i tréninku na ně. Čau Máro, tak jak hodně je osamělý život dálkového běžce na lyžích?

Zdar, no vždyť mě znáš, zase tak osamělý není.

Trénuju s klukama a odpočívám s děvčaty.

Tak to musí být příjemné, ale dost srandiček.

Jak si amatér jako ty pořizuje dostatek peněz na cesty na závody, ubytování, materiál, oblečení atd.?

No, těžko. Řeknu to jako na udílení Oscarů.

Především musím poděkovat rodičům, u kterých bydlím, kde mi maminka vypere, vyžehlí. To je dost podstatné. A jinak si peníze normálně opatřuju prací. V létě dělám průvodce cestovních kanceláří Trip a Adventura, které se zaměřují na vysokohor-

skou turistiku, lezení po skalách a MTB turistiku.

Daří se mi tak spojovat práci s mými koníčky. Co vydělám v létě, investuji do letní přípravy, v rámci které občas podnikám s přáteli cestu do destinací, kam se běžně nejezdí. Například vloni na podzim jsme jeli do Mongolska a fakt dobrý. Bylo až minus dvaačtyřicet stupňů, větrná bouře… to si člověk při držení stanu trochu zlepšuje morál. No a ten se zase hodí, když jsem na trati některého z lyžařských maratónů. V zimě pak pracuji v libereckém Nyč sportu, kde mi pan vedoucí docela vychází vstříc, pokud chci uvolnit na závody nebo pokud si potřebuji vyservisovat lyže.

Ještě k tomu průvodcování. Kde jsi už všude cestoval?

Tak kontinentální Evropa prakticky celá. Dále Skandinávie, Rusko, Kyrgystán, Mongolsko, Nepál, Brunej.

To cestování s klienty je dobré na zvyšování obecné vytrvalosti a síly.

Dostáváme se k tvým tréninkovým objemům. Čím se nám pochlubíš?

No, nic moc to není, ale dělám, co můžu. Kolo – převážně MTB kolem čtyř až pěti tisíc kilometrů ročně, zhruba pět set kilometrů na in-line bruslích. Běh v létě moc nedělám, protože mám problémy s koleny.

Lezu po skalách – tam naberu trochu síly a v zimě pak asi dva tisíce kilometrů na lyžích.

V zimní sezóně jezdíme převážně nahoru na Bedřichov, buď ráno, abychom v sedm už byli ve stopě a v půl desáté mohli být v práci, anebo večer po práci s čelovkou. V zimě takhle trénuju zhruba čtyřikrát týdně.“ Letos jsi se mimo jiné dvakrát umístil v nejlepší třicítce závodů Worldloppet, jaké jsi měl výkonnostní cíle pro tuto sezónu?

Něco už jsem splnil. Bylo tím i zopakovat loňské sedmatřicáté místo z Jizerské padesátky, což se mi podařilo na výbornou a s sedmadvacátým místem z letoška jsem spokojený. To samé platí i o umístění z König Ludwig Laufu z konce ledna, kde jsem byl jako druhý Čech v cíli taky sedmadvacátý (první byl vítěz závodu Stanislav Řezáč – pozn. redakce).

Ale hlavním cílem pro mě jasně zůstává Vasův běh.

Myslím, že to bude pořádně těžké dostat se zase na podium (vyhlašováno je prvních 75 lyžařů – pozn. autora). Do stovky budu spokojenej a podium by bylo super, ale to musíš mít kromě dostatku natrénovaných kilometrů a super lyží i trochu štěstíčka.

39

Když zmiňuješ to štěstíčko, máš něco jako talisman, který ti to štěstíčko nosí?

Mám. Jmenuje se Pan Vopičák a vozím ho všude s sebou. Měl jsem ho v bidonu i při loňském Vasově běhu, takže jsem pak na podiu mohl zamávat divákům spolu s ním. Sklidil jsem díky tomu možná větší aplaus než vítězové. Takže jasná zpráva – letos jedeme s Panem Vopičákem zase spolu.

Přiznám se taky, že jsem trochu pověrčivý, např. co se týče čepice – mám jednu závodní. Lyže si před závodem přesně označuji pravá a levá, brýle vozím taky stejné a spodní prádlo taky. To ale pochopitelně dávám mamince občas na přeprání.

Máro, teď poněkud z jiného soudku. Kamarádi o tobě říkají, že jsi takový… ehm… trochu „lovec žen“? Jak se to snoubí se závoděním a s dálkovými běhy?

Ti kamarádi toho nakecaj. Ale pokud se ptáš, jak to mám se sexem před závodem, tak před krátkou distancí do zhruba dvaceti kilometrů večer ano, ale před Vasákem si to netroufnu. Taky na Vasák pro jistotu jezdíme jen samí kluci, aby se to pokušení trochu zmenšilo.

A jak po závodech regeneruješ?

Regeneruji v rámci hesla – vítěz je vždycky první odpočatý. To znamená, když se mi závod povede, tak jsem hned čilý a naopak. A samozřejmě nejlepší relaxace je v příjemné dámské společnosti.

K tomu není co dodat. A co strava, jak se v přípravě či při závodě stravuješ?

Vzhledem k tomu, že jsem amatér, tak se nemusím povinně usmívat na fotkách, kde bych se cpal nějakým energetickým gelem. Celkově jsem spíše odpůrce těchto preparátů, ale na závod si vždy nějaký dám do ledviny. Člověk nikdy neví. Jinak jsem zastánce normální stravy, a to v přípravě, těsně před závodem i po něm. Speciální diety nedržím.

Oblíbená jídla?

Jednoznačně typická česká jídla. Bramborové knedlíky, uzené, špenát. Svíčková. Samozřejmě nejlépe od maminky. Na tom si vždy pochutnám.

Jak ti celkově slouží zdraví?

Musím to zaťukat, až na nějaké detaily celkem dobře.

Problém s koleny už jsem uváděl. Proto raději trénuji v létě na kole nebo na in-linech. No a samozřejmě bolest většiny lyžařů – záda. Scheuemanova choroba mne doprovází od dorostu a fakt je, že s tím občas musím vyhledat pomoc některého z kamarádů lékařů, aby mne trochu dali dohromady. Jinak u mě dobrý!

Kolik tě přibližně stojí příprava a závodění se vším všudy?

Nedá se to přesně říci. Nikdy jsem to přesně nepočítal. Třeba teď v únoru to s Vasovým během bude bratru dvacet pět tisíc korun a to mám slevu asi pět tisíc korun na startovném, protože jsem se vloni umístil docela dobře. V prosinci jsou náklady třeba zase pět tisíc korun. Je to prostě v průběhu roku dost proměnlivé. Mám výhodu, že pracuji ve ski servisu.

Tam si můžu lyže na trénink i závody připravit. Taky oblečení a další materiál mám od nás z obchodu se slevou. Tím trochu ušetřím peníze, které pak jsou potřebné na cesty, ubytování, stravování…

KDO JE MÁRA PAZDERSKÝ

Pojďme se podívat, kde se takový hobík ve stopě mezi profesionály vlastně vzal…

Mára začal lyžovat s rodiči v podstatě v té samé době, kdy se naučil pořádně chodit (chceme-li být přesnější, zhruba v 3,5 letech).

První sportovní a závodní krůčky absolvoval v oddíle Ještěd Liberec. Jako malý závody vesměs vyhrával a lyžování ho bavilo.

V dorostovém věku navštěvoval Sportovní gymnázium v Jilemnici, ale na tutu dobu nemá nejlepší vzpomínky.

Poté jezdil opět za Ještěd Liberec (dnes Dukla Liberec o.s.). Lyžoval ještě do druhého ročníku na vysoké škole. Pak následoval útlum – způsobený více okolnostmi (zdravotní problémy, finanční náročnost přípravy, znechucení systémem…)

– a Mára na pět let lyžování téměř zanechal.

V současné pohodě opět lyžuje cca tři roky. Znovu našel radost z lyžování a životní rovnováhu. Jezdí v podstatě pouze klasicky. Mezi jeho nejlepší výsledky patří třetí místo z mistrovství republiky juniorů na třicet kilometrů klasicky a šesté místo z „dospěláckého“ MČR ve sprintu. Trenéři, kteří ho nejvíce pozitivně ovlivnili, jsou Miloš Matoušek, Vašek Hajný. V současné době však trénuje sám.

Omlouvám se, ale zase trochu přeskočím.

Proč vlastně lyžuješ a ještě k tomu na dlouhých tratích?

Dělám to pro radost! Třeba vloni na Vasově běhu jsem si to od pětadvacátého kilometru opravdu užíval a v duchu si říkal – to je nádhera, sníh se třpytí, lyže sviští, okolo nádherná příroda. Cítím ten skluz a usmívám se u toho.

A tyhle pocity mívám dost často při závodě i při tréninku.

RACE

40

Když mně to naskočí do hlavy, tak vím, že je vše OK a já budu mít z toho závodu hezký zážitky. Není to tak vždycky, ale snažím se, aby to bylo co nejčastěji. Nezbohatnu z toho finančně, ale pro tyhle prožitky to dělám!

Jaké máš životní krédo?

Být šťastný!!! Užívat si každý den, jako by byl poslední!!! Shrnul bych to do těchto dvou vět a snažím se tím stoprocentně řídit.

Tak já ti závěrem přeju hodně šťastných kilometrů a aby to „podium“ na Vasově běhu vyšlo, a jak říkají lyžaři – Ať ti to frčí! Díky za rozhovor!

Taky díky, zkusíme to s Panem Vopičákem zajet co nejlíp a jasný je, že o tom čtenáře Nordicmagu rádi poinformujeme.

VIZITKA

Jméno: Marek „Mára“ Pazderský Narozen: 10. 2. 1981 Bydliště: Liberec Ski team: Nyč sport Lyže: Madshus Hole: SWIX Boty a vázání: Salomon Oblečení: Björn Daehlie Největší úspěchy v dálkových bězích: 50. Vasův běh 2008, 27. J50 2009, 37. J50 2008, 27. König Ludwig Lauf 2009 (vše klasicky)

www.giant-bicycles.cz GIANT TRANCE X5

GIANT XTC 2

Trance X je univerzálním trail bikem. Zvládne jak víkendový maraton, tak i týden v Alpách s CamelBakem na zádech. Systém Maestro je aktivní v technických sjezdech a výjezdech, naopak ve stojkách při jízdě ze sedla se ani nehne.

Geometrie je uzpůsobena technickému terénu, přesto je váha rámu na úrovni XC kol.

Trance X1 se stal Trail Bikem roku podle časopisu Bicycling.

Závodní geometrie designovaná pro 100mm vidlice a lehká slitina AluxX SL tvoří spolu se špičkovými komponenty vaši zbraň pro každodenní vyjížďky a víkendové maratony.

Z modelů XTC si vybere každý sportovně orientovaný biker – stačí zvolit to správné osazení.

MOC: 25 999 Kč

MOC: 31 999 Kč

www.newbalance.cz

GT MARATHON CARBON EXPERT NEW BALANCE MT1110GO Elitní trailový model MT1110GO s voděodolnou membránou GORETEX ® XCR je charakteristický svým záběrem a stabilitou při pohybu na nerovném povrchu.

Použity nejvyspělejší konstrukční technologie – Abzorb® FL, N-durance™, Rock Stop™ 2, Toe Protect a mnoho dalších.

Více informací nejen o tomto modelu naleznete na www.newbalance.cz.

www.petzl.cz

www.bikecentrum.cz Kola řady Marathon americké značky GT jsou ideální pro cross country a maratony. Technologie zadního pružení Independent Drivetrain ve spojení s kvalitními tlumiči zabraňují nechtěnému pohupování zadní stavby při jízdě a neztrácí se tak přenášená energie. Zároveň ale nabízí dostatek komfortu. Tři celokarbonové monocoque rámy a dva duralové pokryjí nároky jakéhokoliv vyspělého jezdce.

MOC: 74 999 Kč

MOC: 2 999 Kč

PETZL ULTRA BELT Ultravýkonná čelová svítilna speciálně vyvinutá pro sportovce – lyžaře, běžce, orientační běžce, skialpinisty, cyklisty… 3 stupně intenzity osvětlení, regulátor udržuje stále stejnou intenzitu po celou dobu svícení a při téměř úplném vybití akumulátoru automaticky přepne na úsporný režim. Výkon 350 Lumenů, dosvit 100 m a doba svícení přes 4 hodiny. Praktické dobíjecí akumulátory ACCU 2 nebo ACCU 4 jsou dodávány v kombinaci s rychlonabíječkou. Akumulátory jsou ve speciálním postroji, který odlehčí zátěž nesenou na hlavě. Česká reprezentace používá tyto svítilny v přípravě na MS 2009 v Liberci a olympijské hry 2010. Martin Koukal, který je také členem Petzl Vertical týmu, ji pravidelně používá již od začátku prosince loňského roku.

MOC: 11 150 Kč

www.czech-powerbar.cz POWERBAR PERFORMANCE C2MAX TYČINKA Nová energetická tyčinka 60 g s novou recepturou (lépe se rozmělňuje a jiné složení glukózy a fruktózy) s příchutí čokolády, banánu, vanilky, sušenky/smetany, kofein kokos, kofein maliny, dvojitý kofein cola, mango, lesní ovoce.

MOC: 58 Kč

POWERBAR PERFORMANCE ENERGETICKÉ GELY Nové energetické gely 41 g s recepturou C2max s příchutí citron/limetka, kofein jablko, vanilka, tropické ovoce, kofein černý rybíz, jahoda/banán.

MOC: 49 Kč

POWERBAR ISOTONICKÝ NÁPOJ Isotonický nápoj s příchutí citronu, lesního ovoce a pomeranče.

Balení: 385 g/770 g/1,4 kg

MOC: 220/390/690 Kč

RACE

42

POSEDLOST JMÉNEM

WORLDLOPPET

MASTER TEXT: BLANKA NEDVĚDICKÁ FOTO: BLANKA NEDVĚDICKÁ, WORLDLOPPET

››

DŘOU SE DO ÚMORU, ABY SE VYDALI NA TRAŤ ČÍTAJÍCÍ DESÍTKY KILOMETRŮ BOLESTIVÉ DŘINY. A PŘESTO TO DĚLAJÍ S ÚSMĚVEM. TAK KOUZELNOU MOC MÁ SERIÁL DÁLKOVÝCH BĚHŮ WORLDLOPPET, KTERÝ KAŽDOROČNĚ LÁKÁ TISÍCOVÉ ZÁSTUPY BĚŽCŮ NA LYŽÍCH NA START ALESPOŇ JEDNOHO ZE SVÝCH ZÁVODŮ.

A MNOHOKRÁT I K TÉMĚŘ HRDINSKÝM ČINŮM… Worldloppet Ski Federace je mezinárodní sdružení dálkových závodů na lyžích. Za cíl si toto sdružení dalo propagovat běžecké lyžování prostřednictvím vysoce kvalitních lyžařských maratonů po celém světě. Z devíti zakládajících členů se rodina běhů postupně rozrostla na současných patnáct (posledním je letošní polský premiant Bieg Piastów). Ovšem mnoho dalších závodů o členství v tomto prestižním spolku usiluje. Jedním z pravidel však je, že členem Worldloppet se může stát jen nejlepší závod v zemi – a to až po splnění přísných kritérií!

Vznik celé organizace Worldloppet se datuje zpět o tři desetiletí. Myšlenka založit celosvětový seriál dálkových závodů na běžkách sdružených pod jednu střešní organizaci vznikla na základě tradice v Evropě, kde prvním seriálem dálkových běhů na lyžích byl v alpských zemích tzv. Alpentris (Dolomitenlauf 50 km, Marcialonga 70 km a König Ludwig Lauf 90 km), který začal fungovat v roce 1974. Tehdy se ho zúčastnilo na čtyři stovky závodníků. Na tento seriál navázal Euroloppet v roce 1975, který byl po pádu Berlínské zdi rozšířen o další závody ve východní Evropě.

Duchovním zakladatelem Worldloppetu byl Tony Wise z amerického státu Wisconsin, který

HANNES LARSSON

‹‹

propagoval běžecké lyžování v oblasti Haywardu v USA a založil závod American Birkebeiner, a pilot John Lindstrom, který se účastnil závodů v Evropě a vyprávěl Tonymu o závodech, jako je Vasaloppet, seriál Alpentris a Euroloppet. Tony a jeho kolegové kontaktovali jednotlivé závody v Evropě, pozvali jejich ředitele a poskytli jim letenku, aby se mohli dostavit na místo, o kterém většina z nich dosud neslyšela…

V únoru 1978 se v Telemarku sešli zástupci evropských běhů, kteří podpořili Tonyho myšlenku, a na dalším setkání ve švédské Uppsale byla dne 10. 6.

1978 založena organizace Woldloppet.

Nebyla to jednoduchá cesta, avšak díky entuziasmu všech zúčastněných můžeme dnes zkonstatovat, že z Wordloppetu se stal jedinečný fenomén, který ročně přiláká více jak 90 000 běžců ze všech koutů světa na místa, která jsou známá jen určitému okruhu lidí. Kde se každoročně setkávají, aby změřili síly

Hannes Larsson se narodil ve finské Nokii v roce 1931. Svoje první lyže dostal ještě dříve, než dosáhl věku tří let! Od mládí pochopitelně hodně běhal na běžkách, často se na nich dostával i do školy. Nyní, kdy často poráží mnohem mladší lyžaře na distančních závodech, jako „výmluvu“ používá, že má více jak 75 let zkušeností!

Ale běhu na lyžích se přitom vždycky nevěnoval. Během studií v Helsinkách však na tento sport neměl mnoho času, v roce 1958 se navíc přestěhoval do Francie. Zde provozoval několik let sjezdové lyžování a až v roce 1976 se díky zaměstnání v severní Itálii ke svému DVA REKORDMANI V POČTU PASŮ oblíbenému běhu na lyžích vrátil.

WORLDLOPPET MASTER – KRÁL První závod Worldloppetu pak běžel v roce 1979 a byl okamžitě BĚŽCŮ HANNES LARSSON (17 PASŮ) A BLANKA NEDVĚDICKÁ (5) zasažen okouzlujícím virem tohoto seriálu závodů. V roce 2008 V ROCE 2005 PŘI KESKINADĚ (NYNÍ GATINEAU LOPPET). obdržel svůj sedmnáctý Worldloppet pas a neúnavně pracuje na dalších. Někdy v žertu říká, že je počítá na tucty – jeho dalším cílem je totiž dosáhnout dva tucty.

Hannes také absolvoval mnoho dalších známých závodů na běžkách, např. Pirkan Hiihto (90 km) a Tervahiihto (75 km) ve Finsku, Fossavatn Ski Marathon (50 km) na Islandu, Merino Muster (42 km) na Novém Zélandu a několik závodů ve Francii, kde žije. V příštím roce v dubnu plánuje účast na Laponia Week ve Finsku, kde se běží na vzdálenost 60, 50 a 80 km během čtyř dnů s jedním dnem odpočinku, který chce ovšem věnovat tréninku.

Hannes také založil Mezinárodní asociaci běžců Worldloppetu (IAWLS) v roce 2000 a byl zvolen jejím prezidentem. Lituje, že asociace má zatím v ‚Ceské republice pouze několik členů, zatímco třeba v Austrálii má členů třicet! Není to paradox?

43

mezi sebou, ale hlavně aby zvítězili sami nad sebou v jednom ze závodů seriálu.

Tisíce z nich si plní svůj osobní sen, který se vlastně stal jakýmsi druhem posedlosti – získat kýžené razítko do Worldloppet pasu za absolvování závodu a po absolvování desíti závodů (z toho jednoho v zámoří) dosáhnout titulu Worldloppet Master. Z těchto závodníků se pak profiluje skupina, která mezi sebou „soutěží“ o získání nejvíce titulů Worldloppet Master. Mezi muži je v současné době na prvním místě Hannes Larsson z Francie (viz článek) se sedmnácti tituly a se 16 Jan Jasiewicz ze Švýcarska. Z žen dosáhla pěti titulů jen Blanka Nedvědická z České republiky a Ludmila Kolobanová z Ruska.

Většina závodů má během pevně stanoveného termínu dle kalendáře závodů jak klasickou, tak i volnou variantu. Vzhledem k tomu, že z každého závodu ze seriálu, který má nyní po vstupu polského Biegu Piastów 15 členů, můžou účastníci získat jen jedno razítko, mnoho z nich má dva a více pasů a účastní se obou závodů, což jim umožňuje „pracovat“ na dvou titulech současně. Velmi často tak na některých závodech běží během víkendu dvakrát více jak padesát kilometrů…

Někteří dokonce v letošním roce naplánovali po absolvování sobotního Biegu Piastów 7. 3. 2009 v Polsku noční přejezd a účast na Engadinu ve Švýcarsku v neděli 8. 3. 2009! Všichni účastníci, ať už sbírají razítka, či nikoli, přijíždějí na závody Woldloppet nejen kvůli sportovnímu zážitku v zimní přírodě v různých částech světa, ale také kvůli atmosféře, která je na každé štaci jedinečná a neopakovatelná.

Kdo jednou okusil, již těžko příště odolá…

Napsáno s pomocí materiálů z knihy Worldloppet – 30 Years of Skiing around the World. Více informací naleznete na www.worldloppet.com.

TERMÍNOVÝ KALENDÁŘ 2009/2010

Patnáct závodů, každý se pyšní jinou specialitou, krajinou i atmosférou. Pokud máte chuť na nějaký vyrazit, vězte, že několik jich je doslova za humny. Neváhejte se na jeden na sklonku této sezóny či příští rok vydat. Jistě vás závody uchvátí a možná už nikdy nepustí... Odjetí těchto závodů vám může zajistit zlatý pas Worldloppet Master.

Datum 29. 8. 2009 10. 1. 2010 23. 1. 2010 24. 1. 2010 31. 1. 2010 6. 2. 2010 6. 2. 2010 13. 2. 2010 14. 2. 2010 14. 2. 2010 14. 2. 2010 14. 2. 2010 21. 2. 2010 20. 2. 2010 21. 2. 2010 27. 2. 2010 27. 2. 2010 27. 2. 2010 28. 2. 2010 28. 2. 2010 1. 3. 2010 7. 3. 2010 6. 3. 2010 7. 3. 2010 14. 3. 2010 20. 3. 2010

Jméno závodu Kangaroo Hoppet Jizerská padesátka Patria Direct Dolomitenlauf: klasický závod Dolomitenlauf Marcialonga König Ludwig Lauf König Ludwig Lauf: hlavní závod La Transjurassienne La Transjurassienne La Transjurassienne: hlavní závod Sapporo Int. Ski Marathon Tartu Marathon Tartu Marathon: hlavní závod Gatineau Loppet Gatineau Loppet American Birkebeiner American Birkebeiner Finlandia hiihto Finlandia hiihto Vasův běh Vasův běh Vasův běh: hlavní závod Bieg Piastów Bieg Piastów Engadin Skimarathon Birkebeiner

Vzdálenost 42 km 50 km 42 km 60 km 70 km 50 km 50 km 50 km 54 km 76 km 50 km 63 km 63 km 53 km 53 km 53 km 50 km 62 km 50 km 90 km 90 km 90 km 50 km 50 km 42 km 54 km

Styl volně klasicky klasicky volně klasicky volně klasicky klasicky volně volně klasicky klasicky klasicky klasicky volně klasicky volně klasicky volně klasicky klasicky klasicky klasicky volně volně klasicky

Země Austrálie ČR Rakousko Rakousko Itálie Německo Německo Francie Francie Francie Japonsko Estonsko Estonsko Kanada Kanada USA USA Finsko Finsko Švédsko Švédsko Švédsko Polsko Polsko Švýcarsko Norsko (ka)

RACE

44

JIZERSKÁ 50

MEMORIÁL EXPEDICE PERU 1970

››

TEXT: JAN ZAMPR FOTO: MATHER

ROK SE SEŠEL S ROKEM, A TAK TU BYLA DRUHÝ VÍKEND V LEDNU JAKO KAŽDÝ ROK VELKÁ VÝZVA PRO VŠECHNY BĚŽCE NA LYŽÍCH (LAUFAŘE) V PODOBĚ NEJSLAVNĚJŠÍHO DÁLKOVÉHO BĚHU V NAŠICH KONČINÁCH, JIZERSKÉ 50.

‹‹

Tento závod rok od roku získává na prestiži, stal se součástí série dálkových běhů Worldloppet i FIS Marathon Cupu. Jak by také ne, vždyť se běhá v nádherném prostředí Jizerských hor a účast v něm přináší nejen požitek z jízdy v balíku a fyzickou únavu, ale i krásné rozhledy do kraje, pokud si na ně člověk v laufu najde alespoň chvilku.

Poprvé se běželo v roce 1968, kdy závod vznikl jako fyzická prověrka místních horolezců, trať byla té dnešní podobná jen trošku a stopu projížděl den před tím na širších lyžích sám Gustav Ginzel. Vše se povedlo a další ročník přilákal spoustu dalších zájemců změřit svoje síly. Shodou okolností se tohoto závodu zúčastnili v rámci soustředění i horolezci, kteří pak odlétali na expedici do peruánských And. Tato výprava

se domů již nikdy nevrátila, neboť ji pohřbila spolu s dalšími 70 000 místními obyvateli obrovská lavina uvolněná zemětřesením v okolí hory Huascarán.

Od té doby se závod běhá právě jako memoriál expedice Peru 1970. Letos se v novodobé historii postavilo na start již 42. ročníku rekordní množství závodníků, kteří téměř atakovali hranici pěti tisíc. A počasí jim i organizátorům opravdu přálo. Posledních čtrnáct dní před závodem padaly teploty v Jizerkách až k minus dvaceti stupňům celsia, sněhu bylo dost (na stadionu pomohlo trochu sněžné dělo), a navíc nepřišla obávaná a meterology slibovaná obleva.

První příchozí do prostoru startu si mohli ještě vychutnat svit úplňku, který později vystřídalo slunce a modré nebe, takže kdo se stihl během závodu

kochat okolím, mohl spatřit Krkonoše, Jeseníky i Lužické hory.

Stopy byly perfektně vypreparované, tvrdé a hned tři vedle sebe (škoda jen, že později někdo na skůtru jednu stopu po celé trati zrušil). Trať vedla jako obvykle z Bedřichova na Novou louku, k Blatnému rybníku, navazovalo dlouhé stoupání přes Kristiánov na Rozmezí, dolů pak přes Čihadla a Knajpu po Kasárenské, přes Kůrovec po Knížecí na Jezdeckou a nahoru kolem Hruškových kamenů k Bunkru, kde se ostře zatáčí doprava na Mořinu, následoval sjezd na Jizerku, opět se vracela k Bunkru, po Promenádní ke Kiosku, po sjezdu na Smědavu závoďáky prověřilo nejprudší stoupání na celé trati, vedoucí zpět na Knajpu, dále přes Čihadla na Žďárek, kolem Tetřevek a Krásné Máří až na Hřebínek a Bílou Kuchyni, z té se odbočovalo ještě na Olivetskou horu a po Vládní přes Buk se sjíždělo zpět do cíle do Bedřichova.

Atraktivnost závodu zajistila účast nejužší světové špičky FIS World cupu (Světového poháru) dálkových běhů v podobě bratří Auklandů, Jerryho Arhlina, Marca Cattanea či již mírně prošedivělé legendy běžeckého lyžování Thomase Alsgaarda, doplněná

45

VIZITKY ZE STUPŇŮ VÍTĚZŮ MUŽI

VIZITKY ZE STUPŇŮ VÍTĚZŮ ŽENY

MARCO CATTANEO (1.)

Narozen: 17. 6. 1974 Národnost: Itálie Oblíbený styl: klasika Lyže: Ski Trab Boty: Salomon Úspěchy: dvojnásobný vítěz Jizerské padesátky 2006 a 2009

JENNY HANSSON (1.)

Narozena: 26. 8. 1980 Národnost: Švédsko Lyže: Fischer Boty: Salomon Úspěchy: vítězka závodů Worldloppet jako Jizerská padesátka 2008 a 2009, Marcialonga 2008 a König Ludwig Lauf 2009

JERRY AHRLIN (2.)

Narozen: 15. 1. 1978 Národnost: Švédsko Oblíbený styl: klasika Lyže: Madshus Boty: Madshus Úspěchy: celkový vítěz Worldloppet 2007, vítěz Marcialonga 2007, La Scambeda 2006.

TATJANA MANNIMA (2.)

Narozena: 10. 1. 1980 Národnost: Estonsko Lyže: Fischer Boty: Salomon Úspěchy: účast na ZOH v Turíně 2006 a MS 2007

STANISLAV ŘEZÁČ (3.)

Narozen: 29. 4. 1973 Národnost: ČR Oblíbený styl: klasika Lyže: Fischer Boty: Fischer Úspěchy: celkový vítěz Worldloppet 2005, vítěz mnoha závodů Worldloppet jako Birkebeiner 2005 a 2008, Marcialonga 2005, König Ludwig Lauf 2004, 2005, 2006 a 2009 o naše přední závodníky vedené Standou Řezáčem.

Vůbec poprvé byl také celý závod přenášen v přímém přenosu České televize pomocí vrtulníku, podobně jako slavný Vasův běh ve Švédsku. Díky již zmiňovanému krásnému počasí byla podél celé trati spousta fanoušků, kteří dodali celému víkendu vynikající sportovní atmosféru.

ZUZANA KOCUMOVÁ (3.)

Narozena: 26. 5. 1979 Národnost: ČR Povolání: učitelka Úspěchy: juniorská mistryně světa 1999, účast na ZOH v Naganu 1998 a MS 1999 a 1997, 4. místo na Jizerské padesátce 2008

reprezentantka Tatjana Mannima a třetí opět naše závodnice, místní lyžařská legenda a také bývalá reprezentantka Zuzana Kocumová. Dlužno dodat, že pro zábavu jedoucí několikanásobný olympijský vítěz Thomas Alsgaard obsadil 16. místo, doplnit také musíme výsledek legendy tohoto závodu a jediného účastníka všech ročníků, Ládi Míky, který ve svých 68 letech obsadil 987. pozici!

Jizerská padesátka dnes není už jen jedním nedělním závodem, je provázena i řadou doplňkových akcí, jako závod bruslením na třicet kilometrů, v němž zvítězili Tomáš Ročárek v mužské kategorii a mezi ženami vládla Karolína Bícová, která si na Jizerku tradičně odskočila z Anglie, kde trénuje prakticky pouze na kolcích. Oba páteční vítězové pak dokonali double i v neděli na poloviční trati 25 km klasicky.

Proběhl také závod na historických lyžích, firemních štafet, síly změřili i nejmenší adepti bílé stopy a potěšil i atraktivní koncert kapely Monkey Business ve středu města Liberce.

Nezbývá než konstatovat, že letošní ročník se opravdu vydařil.

Samotný závod probíhal ve vysokém tempu – hned od startu se utrhla skupinka těch nejlepších, která vydržela pospolu téměř až do konce. V napínavém finiši přímo na stadionu v Bedřichově pak po dvou hodinách a dvanácti minutách mohl zvednout vítězně nad hlavu ruce Ital Cattaneo, druhý byl ve finiši čtyřčlenné skupiny Nor Ahrlin, třetí dosoupažoval náš Standa Řezáč. Na velmi dobře jedoucího Petra Nováka zbylo nepopulární čtvrté místo, znamenající i tak životní úspěch.

V ženské kategorii se radovala z vítězství Jenny Hanson ze Švédska, druhé místo obsadila estonská

ŘEZÁČ: ZÁVOD

SE STÁLE ZLEPŠUJE Do cíle dojel na výborném třetím místě, a to i přes to, že ještě večer před závodem měl teploty a musel brát prášky. Nakonec se ale vydařilo a v cíli doslova bojoval o stříbro. Po loňském odstoupení ze závodu se tak Standa Řezáč vrátil na Patria Direct Jizerskou 50 s výbornou kondicí.

Jak se vám letos jelo?

Moc dobře. I když jsem ještě před závodem večer bojoval s chřipkou a teplotou, nakonec se mi podařilo nepřízeň překonat a dojet na třetím místě.

S výsledkem jste tedy spokojený?

Myslím, že je to dobré. Letos jsem začal až pozdě s tréninkem, na podzim jsem měl zápal plic, takže do

režimu jsem šel mnohem později než jindy. Možná je tedy nakonec třetí místo docela překvapením.

Jak závod probíhal?

Hned na začátku jsme se trhli, myslím, že to bylo nějakých čtyři nebo pět závodníků. Dlouho jsme takhle jeli, byl to těžký závod, trať nebyla moc rychlá.

Nějakých deset kilometrů před cílem už jsem věděl, že to letos dopadne dobře.

Jak se vám líbila trať?

Letos byla dobře připravena. Měl jsem také dobře namazáno, takže v tomhle to klaplo perfektně. Snad jen ten skútr, ale chápu, že televize chtěla přenos a pro závod je to dobré.

A občerstvení na trati a v cíli?

V tom to bylo letos mnohem lepší než v předchozích letech. Sleduji, že závod se v organizaci stále zlepšuje, takže tady není co vytknout. Platí to i pro občerstvení.

Jaká byla atmosféra, stadion byl plný lidí a co na trati?

Já vnímal spíš ten cíl, tam to bylo skvělé. Když jsme vyjeli z lesa, slyšel jsem doslova hukot, lidé mi fandili a myslím, že mi to pomohlo vytáhnout ze sebe v závěru maximum.

RACE

46

JIZERSKÁ 50

TŘIKRÁT JINAK

››

JAKO BONUS VÁM PŘINÁŠÍME ROZHOVOR S TŘEMI OSOBITÝMI AMATÉRSKÝMI ÚČASTNÍKY – NAŠIMI REDAKTORY, KTEŘÍ JAKO MÍSTNÍ ZNALCI NEMOHLI NA STARTU JIZERSKÉ PADESÁTKY CHYBĚT. JEDNÁ SE O MÁRU (MAREK PAZDERSKÝ – 27.), MATYHO (MILOŠ MATOUŠEK – 109.) A ZIKIHO (JAN ZAMPR – 105.).

Mára, jenž sliboval, že už závodit nebude, se rozhodl ještě jeden rok přidat a brouzdat nadále lyžařskou stopou obklopen davy fanynek (i když občas jen v jeho mysli).

Maty tak trochu víc než míň zhubnul, začali ho všichni chválit, že mu to běhá, a tak se taky rozhodl, že potrápí naši lyžařskou špičku.

Posledního z party od bývalého olympionika Radima Nyče Zikiho už nebavilo klukům jenom mazat lyže a poslouchat to kňourání, že je všechno bolí, a po dlouhé době prakticky z donucení navlékl startovní číslo.

Gratuluji k umístění, jak se jelo?

Pazdera (Mára): No paráda, jsem sice celej poslintanej, ale podél trati bylo spousty kočiček, tak doufam, že se ňáká brzo ozve.

Maty: Z kopce, do kopce a někdy taky po rovině.

Ziki: Jo, v pohodě, ani jsem se nezadejchal…

Jak jste spokojeni s výsledkem?

P: No, pro mě je to milé překvapení, dokonce jsem i zrychlil časově, takže spokojenost, hlavně jsem si zařízl toho tlustýho Estonce, takže sem teď rozhodně nejlepší z tlustejch dálkovejch běžců.

M: Podle poplácávání po zádech v cíli asi dobrý…

Z: Nad Míru…

Co vás přimělo startovat?

P: Já bych se tu teď měl asi všem veřejně omluvit, že ještě jeden rok závodím, páč jsem loni slíbil, že už nebudu, ale kluci mě holt ukecali a holky by mi jinak nedaly, že bych ještě rok běhal měl, já se doma nudil, a tak prostě bylo těžký tenhle krásnej závod vynechat, takže se všem omlouvám, že ještě rok budu překážet v bílé stopě, ale slibuju, že už opravdu naposled.

M: Gustaf Erikson Vasa, nebo jak se ten sakra Švéd sakra jmenoval, a pak taky Ziki…

Z: Maty, samozřejmě… Pak jsem taky přihlášenej na Vasák, tak abych nestál v poslední řadě s harmonikářem a Vikingama, že jo…

Jaká byla příprava během roku a před závodem?

P: No přes léto jsem se trochu hejbal na kole v Alpách a taky trochu po kopcích, na podzim se pak nějakou chvíli toulal po Mongolsku a od návratu, kdy napadl sníh, jsem pravidelně 3- až 4krát týdně jezdil do Bedřichova na běžky. Tréninky ale všechny směřuju na Vasák, takže zatím nad sílou a rychlostmi převládala vytrvalost.

‹‹

M: Příí… co?

Z: Hm… Vyjel jsem si na Glockner, toulal se tři tejdny za polárním kruhem s třiceti kilama na zádech, chodil se pokopat s kucíma na čutanou, nějaký pifka, občas kolo… Myslim, že jsem to nepodcenil… Taky jsem si nechal odlehčit koleno…

Co jste mazali?

P: Myslím že 2x LF4 od Swixu, pak HF od SkiGo a prach SkiGo 105, jako tuhé jsme zažehlili Base wax a pak několik vrstev modrého.

M: Lyže, hůlky se nemažou, to je známá věc.

Z: Něco na skluz a něco na odraz, všeho dost, páč je to celkem dálka…

Jak se koukáte na přípravu lyží od různých firem zdarma před závodem?

P: Pro hobíky a turisty to je dobrý, aspoň nemají starosti, co namazat, ale pro ty, co mají nějaký ambice, ať už závodní či sportovní, raději doporučuji svěřit se do rukou opravdových odborníků, my jsme např. letos v obchodě (Nyč sport) připravovali třicet párů lyží komplet (parafín + stoupací) a všichni byli moc spokojení.

M: Pro spousty závoďáků amatérů je to výborná věc.

Zadarmo je to jenom u nás na Jizerce, jinde se za to dost solí.

Z: Jo, pro hobíky je to dobrý, málokdo si zvládne namazat tak skvěle jako my, že jo… Akorát by se nemuseli lidi v těch frontách chovat jako sběř. Chápu, že jsou nervózní, ale čeho je moc, toho je příliš…

Jak vás podpořili kamarádi a známí?

P: No, výborně, měl jsem jako obvykle největší fan klub ze všech, jenom nemuseli říkat té paní od televize, co mě neznala (nechápu), že jsem místní úchyl, to mě připravilo minimálně o jedno telefonní číslo.

M: Jo, díky všem, akorát Zůra mě naštval.

Z: Special thanks to Zůra, von ví…

Co alkohol a sport, můžou fungovat tyto dvě věci dohromady?

P: Já myslím, že dobrý, kombinovat se to dá docela dobře, ba dokonce to některé situace i vyžadují, zvláště když jedete na lyže s nějakou kočičkou (jeden svařák pro ni, aby byla povolnější, dva pro mě na kuráž).

M: Na tuto otázku nemůžu odpovídat, protože si to nepamatuju…

TEXT: JAN ZAMPR

Z: No, paralelně to zapojit moc nejde, sériový zapojení je myslím v pohodě. Ale promluvím si o tom se svejma játrama…

Na jaké závody se letos ještě chystáte?

P: No, na Jilemnickou 50, Orličák, Karlovickou 50, Vasák, ten je hlavní, tam chci vyvrcholit, a pak možná ještě Karlův běh nebo Piasty.

M: Přejezd několika, doufám dostatečně zamrzlých, jezer ze Salenu do Mory… a mistrovství v ležingu.

Z: Jenom Vasák, kuličkiáda a soutěž v požírání ovarovýho kolene…

Když takhle moc cestujete, kde to máte nejradši?

P: Nejkrásnější lyžování je tady u nás v Jizerkách, kolem Protržené přehrady nebo třeba přes Předěl, to je paráda, no a pak daleký sever, to je prostě labutí píseň.

M: Doma je doma a Jizerky jsou Jizerky…

Z: Asi doma po návratu :-).

Co budete dělat den po závodě?

P: Půjdu do práce a budu doufat, že se nebudu muset pro nic ohnout.

M: Ráno vstanu a pokud neupadnu, tak půjdu do rachoty.

Z: Ještě nevím, asi odletím do teplejch krajin…

Kecám, makat budu, nareisoval sem se už dost…

Jaké máte vybavení, co teď frčí?

P: Lyže Madshus Hypersonic, boty Salomon Carbon Pilot, hole Swix CT1, oblečení BD. M: Jako M a Z, voni se hrozně vopičej.

Z: Lyže červený a dlouhý, hole taky červený a krátký, mám slabý tlapy… No, a boty mojí velikosti, v samotnejch fuskách je kosa. Pak pumpky, svetr, rukavice a kulich s vypelichanou bambulí…

Co byste poradili čtenářům, aby se zlepšili?

P: Přihlásit se na nějaký z našich kempů, kde je naučíme lyžovat i trénovat.

M: Zkusil bych tu… celoroční přípravu a jestli nevíte, jak na to, tak si najít nějakýho zkušenýho připravovatele.

Z: Nevim, já se od dvaceti let jenom zhoršuju. (úsměv) Asi soupaže a… soupaže… a jezdit techniku, ne jen mydlit kilometry. No, a nešetřit na mazání, to taky dělá divy…

Máte někdy dny, kdy se vám na lyže nechce a musíte se přemáhat?

P: No jéjej, těch je, hlavně po ránu nebo když je ošklivo, prostě už stárnu a moc se mi nechce tak nějak celkově.

M: Většinou pondělí, úterý, středu, čtvrtek, pátek, sobotu a neděli, ta je od slova nelyžovat, to ví každej.

Nakonec se stejně přemluvím, že mě to baví…

Z: Tak nechce se mi nikdy, jsem línej od přirození… No, ale když pak na tom stojim, tak mě to kupodivu i baví.

47

SKITOUR: SÉRIE PLNÁ HVĚZD

››

TEXT: TOMÁŠ LEIXNER FOTO: SKITOUR

SERIÁL URČENÝ PŘEDEVŠÍM AMATÉRSKÝM BĚŽCŮM, KTEŘÍ SE RÁDI ÚČASTNÍ ZÁVODŮ A CHTĚJÍ ZAŽÍT ATMOSFÉRU VELKÝCH SPORTOVNÍCH UDÁLOSTÍ.

PŘESNĚ TAKOVÁ JE PATRIA DIRECT SKITOUR. ALE POZOR: NEZŮSTÁVÁ JEN U ATMOSFÉRY, V SAMOTNÉM STARTOVNÍM POLI SE NACHÁZÍ I HVĚZDY DOMÁCÍHO BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ. PRO „BĚŽNÉ“ BĚŽCE TO PŘINÁŠÍ MOŽNOST SROVNAT SE S TĚMI NEJLEPŠÍMI. Seriál SkiTour získává na oblibě a také roste jako z vody (v našem případě spíše ze sněhu). Vždyť proti loňskému roku vyrostl téměř o sto procent a po Jilemnické 50, tedy v polovině čtyřdílného klání, čítalo pořadí 412 běžců, kteří se zúčastnili obou úvodních závodů – vedle závodu na náhradní trati na Benecku i laufařské královny českých i středoevropských hor, Patria Direct Jizerské 50.

Byť je seriál závodů určen především amatérským běžcům, přilákal na start jednotlivých závodů i hvězdy. O prémii ve výši sto tisíc korun tak bojuje například Stanislav Řezáč, v současnosti nejúspěšnější domácí dálkový běžec, který si k úspěchu dobře našlápl třetím místem v Jizerské 50. Zatímco Řezáč vynechal Orlický maraton, Zuzana Kocumová se chystala objet všechny čtyři maratony. „V posledních letech jsem závodil hlavně v zahraničí a jsem rád, že se mohu projet i v krásném

‹‹

Orlický půlmaraton na 20 kilometrů volnou technikou zdolali biatlonoví reprezentanti Michal Šlesingr a Ondřej Moravec, pro které byl závod hlavně přípravou na mistrovství světa. Ve srovnání obstáli – závod opanovali a v cíli je dělily necelé dvě sekundy. „Byla to zábava, protože jsme měli informaci, že je na trati špinavý sníh. Tak jsme podle toho namazali a v noci napadl nový, takže nám to nejelo z kopce,“ říkal po závodě Michal Šlesingr. „Jeli jsme s Ondrou společně skoro celý závod. Když to bylo do kopce, ostatním jsme ujížděli, ale jakmile se jelo z kopce, přišli jsme i o minutový náskok. Zbraň mi při závodě nechyběla a jede se bez ní líp. Koneckonců, při tréninku jsme taky bez ní a nemělo by smysl ji tady s sebou tahat.“ Samotní závodníci a diváci se ale nemuseli potkat jen s hvězdami běžeckých stop – v Bedřichovské 30, která byla součástí víkendu Jizerské 50, si jinou disciplínu osahala skifařka Miroslava Knapková. A zalíbila se jí tak, že se přihlásila i na Šumavský skimaraton. „Bedřichovskou 30 jsem nejela proto, abych se kochala přírodou – naopak, pořádně jsem se do toho opřela a jela, co to jen šlo. Start byl opravdové maso, nicméně celý závod nádherný,“ hodnotila Knapková.

Zkrátka: Patria Direct SkiTour táhne.

prostředí českých hor,“ říká Stanislav Řezáč. „Jsem si jistý, že SkiTour může vyrůst ve velmi kvalitní seriál.“ V Jizerské 50 skončil Řezáč na třetím místě a Jilemnickou 50 vyhrál. „Trať byla hodně těžká – možná ještě těžší než při Jizerské 50. Byl jsem v cíli hodně unavený a hodně mi daly zabrat hlavně těžké výjezdy,“ přiznal Stanislav Řezáč, který se zároveň stal mistrem republiky.

Zatímco se Řezáč věnuje běžeckému lyžování naplno, Zuzana Kocumová se chodí na běžky odreagovat. Před ZÁVODY PATRIA DIRECT SKITOUR 2009 Orlickým maratonem rozdala ve škole pololetní vysvědčení Patria Direct Jizerská 50 9.–11. 1. 2009 trasy 25, 30, 50 km a vyrazila do stopy. „Je to pro mě Jilemnická 50 24. 1.–25. 1. 2009 trasy 25, 50 km taková odměna,“ říká třetí žena Orlický maraton 31. 1.–1. 2. 2009 trasy 10, 20, 40 km Jizerské 50. Šumavský skimaraton 21. 2.–22. 2. 2009 trasy 20, 42 km Zajímavá jména se objevila Další informace: www.ski-tour.cz i během jednotlivých závodů.

RACE

48

KÖNIG LUDWIG LAUF TEXT: MAREK PAZDERSKÝ FOTO: KÖNIG LUDWIG LAUF

››

OČIMA ZÁVODNÍKA

NA KONCI LEDNA SE V NĚMECKU JEL MARATON SÉRIE WORLDLOPPET KÖNIG LUDWIG LAUF. V HLAVNÍ ROLI TAM TRADIČNĚ HRÁLI I ČEŠTÍ BĚŽCI. POJĎME SE PROTO PODÍVAT NA PRŮBĚH ZÁVODU OČIMA ZÁVODNÍKA. A NE JEN TAK LEDAJAKÉHO – MAREK PAZDERSKÝ SE ZA HRANICEMI OPĚT VEŠEL DO ELITNÍ TŘICÍTKY STARTOVNÍHO POLE…

‹‹

Přípravy na Vasák (1. 3. 2009 Vasův běh ve Švédsku) pomalu vrcholí, a tak jsme se rozhodli zpestřit si trénink kontrolním závodem v Německu ve vesničce Oberammergau, která leží kousek pod vrcholem Zugspitze (2 962 m n. m.). Každý rok se zde na přelomu ledna a února koná věhlasný König Ludwig lauf, kdy se od soboty do neděle jedou hned čtyři závody (50 km a 25 km bruslením, hlavní závod pak 50 km klasicky stejně jako 25 km). Díky blízkosti k našim hranicím se tohoto závodu vždy účastní i velká řada Čechů (letos přes 150 závodníků), kterým se zde také tradičně daří.

Vyhrál opět Stanislav Řezáč ve sprinterském souboji se Švédem Ahrlinem a třetím Italem Cattaneem, takže si vlastně jen prohodili pořadí z letošní Jizerské 50.

Naše minivýprava z Nyč sportu ve složení Mára (Marek Pazderský – 27. místo, čas 2:09), Maty (Miloš Matoušek – 103. místo, čas 2:27) a Mašťák (Honza Maštalíř – 373. místo, čas 2:58) vznikla teprve ve středu a na místo startu jsme vyráželi až v sobotu odpoledne.

Po skončení sobotní dopolední šichty v obchodě jsme naházeli věci s lyžema do Matyho super rychlý káry a vyrazili k sousedům za hranice. Měli jsme na to přesně 5 hod a 38 min, jinak by nám zrušili rezervaci na přihlášení, takže Maty si narval sirky do očí a skrze přeplněný Mnichov napodobuje Fitipaldiho prokličkoval do cíle dvě minuty před zavřením stanu, kde vydávají startovní čísla. Prostě na pohodu jako vždy. Čísla nám dali, lepší startovní vlnu taky, i když extra vlnu jsem bohužel nedostal.

Večer jsme ještě skočili obhlédnout trať a promyslet mázu. Jako parafíny jsme zvolili 2x SkiGO LF Green, 2x SkiGo HF Ultima a navrch SkiGo prach C44. Jako servisní stánek nám posloužila po malých úpravách (ta kočka stejně chtěla už jít ven) místní garáž v penziónu, stoleček z pokoje byl věrnou kopií stolu od Swixu pro přidělání kopyta (paní domácí se divila, jak jsme stůl dostali do auta, aniž by tušila, že je to její nový krásný stoleček z Ikea) a kočičí miska byla jako dělaná pro seškrabání přebytečného parafínu (ráno už vůbec nemňoukala).

Za úsvitu se nám moc nechtělo vstávat, přesto jsme v rekordním čase zvládli superkombinaci záchod-snídaně-záchod a o půl osmé už parkovali na místě startu. Maty napatlal dva páry lyží na zkoušku (bylo -5 °C, oblačno s protrhávající tendencí, stopa vymrzlá, zrnitá s přechodem do soli), a jak už to tak bývá, hned ta první nám vyšla jako nejlepší (do kopce doslova hřebíky, dolů kule jako v Pendolinu). Takže kdo se chce poučit, tak jsme mazali Toko a Vauti Base wax, na něj pak tři vrstvičky SkiGo Blue Extra, které si kluci podepřeli ještě jednou vrstvičkou Startu Blue Syntetic, to vše řádně rozkorkovat.

Vzali jsme pytle s věcma na převlečení a vyrazili na start obsadit dobré pozice. Zkusil jsem ještě jednou marně přesvědčit pořadatele, že extra lajnu mam opravdu oprávněně, pozdravil se se soupeři a kamarády, zjistil, že všichni ostatní jedou na hladkých skejtových lyžích, naposled políbil pro štěstí talismana Pana Opičáka a už tu byl startovní výstřel.

Alpské louky umožňují široký start všech závodníků ve stopě, a tak to správné maso začíná až po dvou kilometrech, kdy se celý barevný had závodníků pouští do prvního stoupání, od kterého už jsou jen dvě stopy. Letos tu měli docela problémy se sněhem, takže byla většina trati naházena či nahrnuta, ale hlavně se musely jet dva okruhy, které byly docela lehké. Charakterizovali jsme to asi takhle – dva kilometry stoupání, dva kilometry sjezdy, šestačtyřicet kilometrů roviny na soupaže.

V tom prvním stoupání se pole závodníků roztrhalo definitivně do několika menších či větších skupin,

já zjistil, že jsem jediný, co má namazáno a jede do kopce stříďák, no usadil jsem se ve čtvrté skupince o počtu zhruba třiceti lidí, což znamenalo pohyb asi od čtyřicátého do sedmdesátého místa. Jelo se docela ostré tempo, trať pořád mírně stoupá podél vody, ale jezdí se to soupaží, takže jsem chvílemi vlál na konci skupiny jako vosa na bombónu.

Okolo mě samej ambiciózní Němec, co když nedojede do dvacítky, tak mu ta jeho selka večer asi nedá, no rvali to fakt nechutně, až sem z toho propadal depresim, že na to nemám a jsem nějak příliš slaboučkej.

Naštěstí přišel závěr údolí, kde je druhé stoupání na trati a můj vybroušený severský skluz o délce minimálně dvou velryb ukázal ostatním, co to je klasika, navíc mi to ve sjezdu jelo víc než jim, i když jsem měl namazáno (že by ty kila navíc byly přeci jen k něčemu dobrý?). Rázem jsem ožil, celou cestu zpět na start jsem si užíval, vezl jsem se bez práce v balíku podobně jako nejslavnější cyklisti, kochal se zasněženými a sluncem nasvícenými štíty, zdravil přihlížející Gertrudy a Hildegardy a ani nepapal žádný ty gelový preparáty či podobný drek, neboť to prostě nebylo potřeba.

V průjezdu do druhého kola mi to už přišlo trapný, tak jsem dal borcům z mojí skupiny malou lekci v taktice, když jsem si párkrát zkrátil trasu přejetím ze stopy do stopy, díky čemuž jsem se rázem dostal do čela celé grupy. V následujícím kopci jsem za to tak trochu vzal (něco jako Nor Nortug, když finišoval v Sapporu při MS ve štafetě), nahoře nepolevil, narval i přechod se soupažema na rovinách, a když jsem se dole zkusmo otočil, byl za mnou jen jeden pretěkár, kterej zkusmo kouleje očima jak malá holka na tátu, když chce koupit zmrzlinu, povídá: „Zusammen?“ (dohromady?). Povídám, že da da, ehh teda ja ja a už jsme to valili, co to dá, až do cíle.

Střídali jsme se tak zhruba po třech kilometrech.

Cestou jsme ještě předjeli pár chlapců před námi, co si špatně rozvrhli síly a poněkud jim došlo, takže připomínali spíš výletní motoráček než náš rozjetej vlak.

Mezi nima byl k mé velké radosti i kamarád Estonec (máme spolu největší břicho v elitní skupině), takže jsem ho letos opět zaříznul. Finiš pro mě byl už jen maličkostí, stačilo se do holí párkrát pořádně opřít a spolujezdec přestal klást odpor.

Paráda, říkal jsem si v cíli, byl jsem spokojen s výsledkem, tempem i ztrátou na vítěze, navíc když je krásně, okolo vykukuje spousta kopců a fandí vám tak krásný kočičky jak mně, nemůžete prostě bejt naštvaný. Dostal jsem odznáček, lyže mi i s holema dali podle čísla do úschovny a šel jsem do tělocvičny (záchody i sprcha), kde byl obrovský bar s jídlem (od těstovin přes tousty, koláče, čokolády, sušenky až po ovoce) a pitím (od čaje, koly, juice, minerálky, kafe až po pívo), vše volně kdykoli a neomezeně přístupné.

Také je zde spousta laviček na převlékání a výdej pytlů s věcmi.

Bylo krásné tam být hned na začátku, když tam ještě skoro nikdo nebyl, takže jsem seděl mezi Standou a Auklandama, naproti mně Cattaneo se zbytkem sebranky z Itálie, no prostě moc krásná společnost. Trapné trochu bylo, že všichni sundali kombinézy, načež to tam vypadalo jako na MS kulturistů, samé vyrýsované svalnaté tělo bez trochy tuku, no a já se svlíknul taky… najednou celý sál jako by ztichl a čas se zastavil (bohužel to nebylo, jako když rozrazí dveře Popelka na plese, ale přesně naopak), svět spatřil ramena jako závodní pstruh, propadlý hrudník a pod ním trojitou poctivou pneumatiku Mischelin i se zimním vzorkem. Zachránil mě až kamarád Estonec, který už taky dojel a svlékl se vedle mě. Elita pochopila, že už jsou v cíli i matlalové a odešli ven na vyhlášení. Já počkal chvíli na kluky (přijeli po mně v cuku letu), dali jsem si pořádnej nášup všech těch dobrot, sprchu, pívo a hurá domů.

Než jsme opustili cílové městečko nadobro, zašli jsme ještě rozebrat závod do místní cukrárny v centru, kterou mají praví nefalšovaní Italové (doporučujeme). Jen si prosím nedávejte ten velký zmrzlinový pohár, ne že by nebyl vynikající, právě naopak, poctivá hora zmrzliny, tuna čerstvého ovoce (asi byli u dvanácti měsíčků) a domácí šlehačka, která stála v rohu jak měsíc nepraný ponožky, ale dojíst ho znamenalo rozhodně větší úsilí než ranních padesát kilometrů (a to prosím fakt nekecám). Zhodnotili jsme to jako moc povedený víkend, krásný závod, kam se velice rádi znovu vrátíme.

A závěrem? Snad jen, že u stánku s pivem v cíli stáli jen Češi a Norové…

VE STOPÁCH KLOKANŮ

››

POCIT ODLEHLOSTI I ÚŽASNÁ PŘÍRODA VÁS ZDE OHROMÍ NA KAŽDIČKÉM KROKU. NEOPADANÉ EUKALYPTY PŘIKRYTÉ ZÁVĚJEMI SNĚHU I MILÍ LIDÉ, KTEŘÍ PŘÍVĚTIVOSTÍ DVAKRÁT NEŠETŘÍ, VÁS PAK UBEZPEČÍ, ŽE SE VÁM URČITĚ VYPLATÍ TRMÁCET SE ZA TÍMTO ZÁVODEM PŘES PŮL SVĚTA. O ČEM ŽE JE ŘEČ? O PRVNÍM ZÁVODĚ PRESTIŽNÍ SÉRIE LAUFŮ WORLDLOPPET – AUSTRALSKÉM KANGAROO HOPPET.

‹‹

Zatímco u nás ještě vládne slábnoucí silou slunečních paprsků léto a příprava domácích běžců na lyžích se teprve schyluje k prvnímu podzimnímu výběhu na ledovec, v Austrálii se v září běží premiérový závod sezóny distančních běžců, pojmenovaný po symbolu nejmenšího kontinentu – klokanovi – Kangaroo Hoppet.

Možná si právě klepete na hlavu a říkáte si, kdo by se táhnul přes celý svět, považte, až do Austrálie, aby běžel tamní závod. Okamžitě toho nechte!

Austrálie je totiž atraktivní i pro české běžce na lyžích. Vždyť v roce 2002 Kangaroo Hoppet opanoval

Stanislav Řezáč, letos zde pro změnu další český borec Viktor Novotný doběhl druhý!

Ne všem se však jedná o výhry, stupně vítězů, finanční bonusy a dary. Jsou tací, kteří si rádi zazávodí jen pro svůj dobrý pocit, odvahu a poznání nového.

A toho vám právě Austrálie může nabídnout přehršel.

Na australské poměry nedaleko Melbourne (3,5–4 hodiny jízdy autem) se nachází městečko s příznačným názvem Mt. Beauty (pozn. beauty – krása).

Když se z něho vydáte nahoru, dostanete se po intenzivním stoupáním serpentýnami hustou vegetací do horského střediska Falls Creek. Dejte si ale pozor,

abyste výjezd nepřepálili – v průběhu zhruba 35 kilometrů se přehoupnete z 400 metrů do nadmořské výšky 1 800 metrů.

V místním vyhlášeném lyžařském středisku na vás čeká nejvyšší vrchol Victorie Mt. Bogong, úchvatná příroda, čistý vzduch i lyžařští nadšenci, kteří vás nikdy nenechají na holičkách, když potřebujete pomoci. Spoustu práce zde obstarají dobrovolníci, a s úsměvem!

Podmínky pro lyžování jsou zde rovněž vynikající.

Dlouhé kilometry širokých, denně upravených tratí, kde skoro nepotkáte živou duši. Ve stejném duchu místní připravují závodní stopy Kangaroo Hoppetu, které v posledních letech lákají překvapivě hojnou účast závodníků všech možných národností od turistů až po velice solidní běžce.

Snad jediné, co se může neúnavným organizátorům postavit, je počasí. Časté rozlehlé, odlesněné planiny pustošené větrem vanoucím proti běžcům dokáží ubrat slušnou řádku sil. Ale i pověstné dvou a půlkilometrové prudké stoupání Paralyser, které se vzpíná na začátku druhé desítky kilometrů, již vystavilo stopku řadě cílů mnoha závodníků.

Přesto se do daleké Austrálie vyplatí vydat.

Nejenže máte šanci postavit se na úplný start nového ročníku prestižní série Worldloppet, ale také na vás jistě u klokanů čeká jedinečný, intenzivní zážitek. (ka)

VIKTOR NOVOTNÝ: HNED BYCH JEL ZNOVU

Start do nového ročníku prestižní série dlouhých běhů Worldloppet si nenechal ujít ani jeden z našich nejlepších laufařů Viktor Novotný. Ještě před startem Kangaroo Hoppetu absolvoval dva závody mistrovství Austrálie, kde se vůbec nezapsal špatně. Deset kilometrů klasicky vyhrál a na stejné trati volným stylem skončil druhý.

Což předurčovalo, že i v maratonu se bude prát o stupně nejvyšší. A taky že ano!

stoupání) jsem za to vzal já a všem jsem poodjel.

Ben Sim byl jediný, kdo dokázal na dálku zhruba padesáti metrů udržet kontakt. Na přechodu jsem malinko zvolnil, Ben mě dojel a vytvořili jsme dvoučlennou skupinku. Později se ukázalo, že ve sjezdech mu to opravdu jelo podstatně líp. Přestože jsem za ním visel jak na gumě, na pětadvacátém kilometru mi odjel! Dělal jsem maximum, ale nestačilo to, takže jsem se v cíli objevil druhý.

Jak hodnotíš celý „výlet“ – stálo to za to?

Super akce, nádherné zážitky a zkušenosti. Jel bych klidně hned znovu.

Narazil jsi na nějaké markantní rozdíly mezi lyžováním v Evropě a u protinožců?

Ne, řekl bych, že vůbec žádné rozdíly neexistují.

Podmínky pro lyžování mají super. Sníh tam leží od května, června až do září a ti nejlepší stejně tráví zimu u nás v Evropě.

Jaké byly podmínky, co konkurence, trať, sníh?

Konkurence nebyla zas až natolik silná jak při ostatních worldloppetech, ale přesto pět velmi silných soupeřů se tam sešlo. Trať byla perfektně připravená a letošní ročník byl za osmnáctiletou historii označen jako nejlepší, co se sněhových podmínek týče. Bylo tam jeden a půl metru, což je nevídané!

Jak probíhal ve zkratce závod?

Po startu se utvořila dvacetičlenná skupinka, na pátém kilometru se za to trošku vzalo, obzvláště domácí Australan Ben Sim se snažil. Pole se roztrhalo a do čela šlo pět lidí. Na desátém kilometru, kde byl nejdelší kopec na trati (Paralyser – tříkilometrové

Jak se ti pokryly náklady? A co ceny, byly pěkné?

Letenka stála přes třicet tisíc, za druhé místo jsem si samozřejmě něco přivydělal, ale náklady to celé nepokrylo. Což mě ale vůbec nemrzí.

Chtěl jsem se tam hlavně podívat, obohatit se o zážitky a zkušenosti a také si dobře potrénovat a zazávodit.

Byl jsi tam z Čech sám?

Ale kdepak, vůbec ne. Čechů tam bylo jak klokanů (směje se). Já jsem cestoval s parťákem, co se mnou dálkové běhy jezdí – s Janem Křížem z Karlových

Varů. Mimochodem skončil osmý. A celkem tam na závod přijelo z Česka pět nadšenců.

Jakou jsi podstoupil přípravu před odjezdem? Konal se nějaký ledovec či sněžná premiéra nebo jsi vsadil na kolečkové lyže a specifické posilování? Šel jsem do závodu z kvalitní suché přípravy. Hodně jsem se zaměřil na kolečkové lyže!

Jaká byla cesta a jak se na tobě podepsala aklimatizace?

Přestože jsem měl z aklimatizace obavy, musím říct, že jsem nepocítil žádnou větší únavu. Vše proběhlo v pořádku, cítil jsem se hned normálně a se spánkem jsem neměl problémy.

Jaký byl návrat do normálu, jak ses cítil?

Hodnotíš tuto cestu před sezónou spíš jako plus či minus?

Návrat bylo jiný kafe. V letadle na mě – asi z klimatizace – skočila nějaká viróza a okamžitě jsem na týden onemocněl. Celkově to ale vidím určitě kladně, nalyžoval jsem tři sta kilometrů a každej kilometr se přece počítá. (kol)

FOTO: ROBERT KOLMAN

RACE

50

www.subaru.cz

Přestavby pro odpočet 19% DPH do 31.března

[ od 678 800 Kč ]

ZDARMA!

Všestrannost, výkon, zábava,

prostor, dobrodružství. Víme, co chcete.

od 279 800 Kč

JUSTY

od 528 800 Kč

IMPREZA

od 768 800 Kč

LEGACY

od 908 800 Kč

OUTBACK

od 1 228 800 Kč

TRIBECA

Může vůz pojmout vaši rodinu, přátele a vše potřebné, a zároveň být snadno ovladatelný na vozovce? Řešení JE TADY - pokud si vyberete nové Subaru, můžete všechno. Vozy jsou zkonstruovány jako jedinečná kombinace kompaktního a nízko položeného motoru SUBARU BOXER – nyní i v převratném provedení DIESEL – a podvozku Symmetrical All-Wheel Drive. Dva systémy s perfektně vyváženým rozložením hmotnosti v podélné ose vozu, které pracují jako jeden a poskytují tak svižnost, ovládání a bezpečí, které si užijete jenom v Subaru.

Ceny vozů jsou uvedeny vč. DPH. Na všechny modely kombi nyní přestavba s odpočtem 19% DPH ZDARMA! Informujte se na další bonusy u partnerů Subaru.

Kombinovaná spotřeba paliva 5,0 - 11,6 l/100 km, emise CO2 118 - 275 g/km. Každý vůz Subaru prodaný autorizovanými partnery Subaru ČR má tříletou záruku/100 000 km (dle toho, co nastane dříve) a službu Subaru Assistance po Evropě.

Navštivte autorizované partnery Subaru Brno C&K Vídeňská 100, tel.: 547 136 215 Brno MIJA AUTOCENTRUM Provazníkova 90, tel.: 545 245 277 České Budějovice BALKAR Novohradská 1043, tel.: 387 240 727 Dvůr Králové AC BOOM Seifertova 1165, tel.: 499 621 176 Frýdek-Místek AUTOSALON FRÝDEK-MÍSTEK Příborská 1000, tel.: 558 432 872

ČR a rezervujte si svoji předváděcí jízdu Fryšták u Zlína IVOS ZLÍN Zlínská 390, tel.: 577 912 590 Hradec Králové RADKO POLÁK Průmyslová 643, tel.: 495 220 873 Jihlava AUTO VYSOČINY Chlumova 1, tel.: 567 322 536 Liberec ILOS Letná 646/13, tel.: 485 100 896 Olomouc TRENDCAR I. P. Pavlova 120, tel.: 585 700 977

již dnes!

Opava DANCARS CZ Krnovská 82, tel.: 553 719 296 Ostrava SUBI STYL Grmelova 2069/9, tel.: 596 616 940 Plzeň AUTWEC Útušická 3, tel.: 377 473 935 Plzeň M. LIŠKA Skladová 7, tel.: 377 452 083 Praha 5 EMIL FREY ČR Pekařská 5, tel.: 255 720 111

Praha 9 EMIL FREY ČR Kolbenova 3, tel.: 283 061 234 Praha 10 ALM Hornoměcholupská 4, tel.: 271 961 283 Sedlčany AUTO VERO Na Červeném Hrádku 759, tel.: 318 875 297 Sokolov AUTO BROŽOVSKÝ Stará Ovčárna, tel: 359 807 010 Ústí nad Labem BETA HASE Havířská 373/25, tel.: 475 201 206

ag ICm RD NO

TOUR

52

A RIC E M HA T OR N IN

NAVZDORY PODEZŘELÉMU NADPISU AUTOR NIC NEHULIL. ŘEČ BUDE O LYŽAŘSKÉM IDAHU.

SLAVNÉ BRAMBORY A PSÍ SKIPASY

››

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: SUN VALLEY RESORT, SKIINDEX.COM

MEZI OSTATNÍMI PŘÍRODNÍMI KLENOTY – A TURISTICKÝMI MAGNETY – AMERICKÉHO SEVEROZÁPADU, KTERÝ JSME LETOS NAVŠTÍVILI, BY SE MOHL STÁT IDAHO CÍTIT JAKO CHUDÁ POPELKA. NEMÁ ŽÁDNÉ L.A. ANI SAN FRANCISCO, NEMÁ DOKONCE ANI PRŮMYSLOVÝ SEATTLE NEBO PIVOVARNICKÝ PORTLAND. NEOFICIÁLNÍ STÁTNÍ SLOGAN, KTERÝ SI TU ŘIDIČI LEPÍ NA SVÁ ZADNÍ SKLA, TO VYSTIHUJE VCELKU PŘESNĚ: „IDAHO – NIC TU NENÍ“. PŘÍLIŠ TO PAK NEZACHRAŇUJE ANI OFICIÁLNÍ MOTTO, KTERÉ AUTA VOZÍ NA SVÝCH POZNÁVACÍCH ZNAČKÁCH: „SLAVNÉ BRAMBORY“.

‹‹

Osobně tyto legrační přezdívky miluju. Máloco totiž popíše pár slovy daný stát trefněji než samolepky na oknech a kufrech aut. Třeba taková Alabama – Vzdělanost není všechno. Nebo Kentucky – Tabák je zelenina. Špatný není ani mormonský Utah – Náš Ježíš je lepší než váš Ježíš. Ale zpět do Idaha – ony „slavné brambory“ nejsou žádným žertem. Idaho je největším americkým producentem brambor a zdejší odrůdy platí za nejfajnovější surovinu pro šéfkuchaře kdekoli ve světě. Přesto, naprostá většina návštěvníků vyhledává Idaho kvůli něčemu jinému než podzemním hlízám s natí.

Přirozeně, že turisti sem jezdí kvůli nádherné přírodě předhůří hlavního masivu legendárních Skalistých hor. Nikde v Idahu nebudou vysoké hory z vašeho dohledu. Více než dvě třetiny jeho plochy jsou státním územím – povětšinou náročným vysokohorským terénem nevhodným pro továrny, města, supermarkety a hotely. Jinými slovy, v Idahu není příliš vhodné země k pohodlnému bydlení či práci, zato však přehršel k turistické a sportovní zábavě. A co je ještě lepší – máte pocit, jako byste měli veškerý zdejší přírodní ráj k dispozici sami pro sebe: Idaho má 1,5 milionu obyvatel při rozloze třikrát větší, než je naše Česko.

Přepočteno na plochu: v Idahu žije na průměrném čtverečním kilometru 6 lidí, oproti 132 obyvatelům v Česku. V praxi to znamená, že nejpozději do deseti minut, co v autě opustíte hranice libovolné zdejší aglomerace, se octnete v osamělé pustině.

Logickým výchozím bodem každého vzdáleného návštěvníka bude hlavní město Idaha Boise, kam se dostane letecky, případně autem. Odtud je to zhruba půlhodinu cesty do nejbližšího lyžařského centra Bogus Basin a trochu déle do několika dalších sousedících anebo téměř čtyři hodiny jízdy do Ketchumu, poblíž kterého leží ikona amerického lyžování – bájné Sun Valley. Přestože se ve stručném přehledu vrátíme i do dalších lyžařských oblastí Idaha, vyražme nyní rovnou do Mekky.

SUN VALLEY

Jak pomalu, avšak souvisle stoupá silnice č. 75 údolím řeky Big Wood River směrem na Hailey a Ketchum, stejnou křivkou rostou i ceny zdejších nemovitostí. Už ve městě Hailey, nějakých 20 kilometrů před Sun Valley, začínají být cítit velké peníze; v Ketchumu se pak ocitnete uprostřed samých multimilionářských rezidencí. A myslím doslova multimilionářských – nechybí takové se sedmi komíny, devíti ložnicemi a jedenácti koupelnami. Oblast mezi městem Ket-

SVATÝ MOŘIC AMERIKY

Historie tohoto místa se začala psát paradoxně na druhém konci Ameriky – v Lake Placid státu New York, kde se v roce 1932 konaly zimní olympijské hry.

Ty natolik nadchly bohatého dopravního magnáta W. A. Harrimana, majitele tehdy stěžejní Pacifické železnice (a mimochodem vášnivého lyžaře), že se hned po jejich skončení rozhodl pokusit se udělat ze své záliby nový byznys. Zatoužil vystavět někde v nedostupných amerických končinách noblesní zimní středisko,

MONTANA

MC CALL

GALENA BOISE KETCHUM

SUN VALLEY

HO IDA

NEVADA

WYOM ING

sort ideální místo. Rakušan procestoval celé Skalisté hory, nic se mu však nezdálo dost dobré. Navštívil a zase opustil mimo jiné i Aspen. Když v roce 1935 přijel do ospalého hornického městečka Ketchum, odtelegrafoval odsud Harrimanovi: „Myslím, že jsem konečně našel kus Švýcarska v Americe.“ Harriman se objevil v místě cobydup a okamžitě koupil nejrozlehlejší zdejší ranč. Hned následujícího jara začal s výstavbou luxusního hotelu, který měl otevřít ještě před Vánoci téhož roku. Zároveň na zdejším kopci Dollar Mountain vymyslel a postavil první sedačkovou lanovku na světě – nechal ji zkonstruovat z dopravníkových pásů, pomocí kterých se tehdy nakládaly banány na vysoké námořní lodě.

Harriman potřeboval dát světu vědět o tomto novém „Svatém Mořici Ameriky“, jak resortu sám začal přezdívat. Dostal geniální nápad: přilákat sem hollywoodské hvězdy a ostatní celebrity, které automaticky přitáhnou davy ostatních – paparazziové a bulvární novináři fungovali už tehdy. Těm nejslavnějším celebritám nabízel Harriman pobyt zdarma, aby je sem dostal. Mezi nimi byl i tehdy čtyřicetiletý spisovatel Ernest Hemingway, který tu napsal svůj proslulý román „Komu zvoní hrana“ i se tu o dvacet let později zastřelil. Slavní sem od těch dob jezdit nepřestali; často se tu v průběhu své kariéry ukazovala Norma Jeane (známá také jako Marilyn Monroe) a své domy tu dnes mají třeba Arnold Schwarzenegger, Mats Wilander, Picabo Street, Bruce Willis, Demi Moore, Tom Hanks, Clint Eastwood,

O R EG O N

chum a Sun Valley je na první pohled totální anomálií v jinak skromném a neokázalém státě.

Totéž do puntíku platí i o obyvatelích Sun Valley – naprostá většina rezidentů se tu nenarodila. Jde o lidi, kteří přišli ke jmění někde jinde a do Sun Valley se přistěhovali, protože si mohou dovolit žít, kde se jim zachce a protože Sun Valley je fajnové místo k životu. Jejich hlavním zájmem zůstává udržet toto údolí krásné a neporušené, ne vydělávat tu peníze. Místní komunita proto vytvořila a finančně si vydržuje tvrdé jádro konzervativních, vlivných a často bohatých ekologů, kteří oblast nekompromisně chrání před čímkoli, co by mohlo ohrozit zdejší čistotu, divokost a exkluzivitu. Pokud budete o Sun Valley mluvit s opravdovými starousedlíky například z hlavního města Boise, řeknou vám, ať vůbec neuvažujete o Sun Valley jako regulérní součásti Idaha. Oni chápou Sun Valley jako něco jiného, cizího, co tam bylo uměle postaveno a už tam zůstalo.

W A S H IN G TO N

53

UTAH

Gary Cooper, John Kerry a desítky a desítky dalších slavných, krásných a bohatých.

V devadesátých letech, po smrti zakladatele Harrimana, přešlo vlastnictví resortu přes zákonné dědice do rukou miliardáře Roberta Earl Holdinga, ropného a realitního magnáta a muže z první stovky Forbesova žebříčku boháčů, který vlastní středisko Sun Valley dodnes. Právě jeho osoba figuruje v největším s lyžováním souvisejícím korupčním skandálu Ameriky. Earl Holding toužil pro svůj další lyžařský resort, Snowbasin v Utahu, směnit rozsáhlé

SUN VALLEY

kam by museli bohatí rekreanti přijet po jeho železnici. Tento model už úspěšně použil v Kanadě, kde postavil a provozoval luxusní Banff Springs Hotel (dodnes kanadský klenot přepychu), kam klienty vozila opět jeho železnice.

Najal si proto mladého a slavného rakouského lyžaře C. F. Schaffgotsche, který měl za úkol brázdit Ameriku tak dlouho, dokud nenajde pro nový skire-

Nejvýznamnější celoroční turistické středisko Idaha provždy zapsané do historie jako první lyžařský resort Ameriky. Lyžovat se tu začalo v roce 1936, kdy stál celodenní lístek čtvrt dolaru. Název Sun Valley je umělým výtvorem PR agentury z New Yorku, kterou si v roce 1935 zakladatel Harriman najal. Resort nabízí sjezdové lyžování na zdejších Bald a Dollar Mountain a prvotřídní běžkaření na asi 200 km tratí ve čtyřech navzájem propojených střediscích. V srpnu 2007 zuřil přímo na svazích resortu Sun Valley obrovský lesní požár, který na několik budoucích let poznamenal vzhled zdejší přírody: spatříte tu hektary a hektary podivně průhledných lesů z holých, zuhelnatělých kmenů bez větví. Denní běžecký skipas $ 18, sezónní $ 250, senioři $ 200, půjčení výbavy $ 27 na den. Resort svým lyžařům umožňuje vyměnit kterýkoli den z vícedenního sjezdařského skipasu za skipas běžkařský včetně zápůjčky výbavy. www.sunvalley.com

TOUR

54

pozemky Státních Lesů na úpatí Snowbasinu za své odjinud, aby mohl v areálu stavět apartmány a hotely. Stát však vzácné lesy pod Snowbasinem urputně bránil a po léta se Holdingovi nedařilo prosadit si svou, na což boháčovo ego nebylo zvyklé.

Až v roce 1996 s pomocí utažského republikánského kongresmana Hansena (jehož stranu štědře sponzoroval) a viceprezidenta Lesů Reynoldse propašovali rozhodnutí vyměnit přes 1 300 akrů lesní půdy na úpatí Snowbasinu a povinnost Lesů postavit na těchto pozemcích novou silnici za 15 milionů dolarů poslední úřední den roku tak, že agendu potají připojili na konec 700stránkového souhrnného návrhu zákonů, který ještě musel být té poslední noci roku Kongresem přijat, což se také stalo. Zanedlouho poté podal Reynolds u Lesů výpověď a stal se generálním manažerem v Holdingově Snowbasinu.

BĚŽKAŘSKÉ SUN VALLEY

Běžecké tratě se tu skládají z několika propojených, separátně provozovaných systémů a dohromady čítají na 200 km. Už z města Hailey vedou stopy údolím podle staré Pacifické železnice směrem na Ketchum a Sun Valley pod Wood River systémem; v Sun Valley pak úpravu stop přebírá North Valley systém, který pokračuje údolím dál na sever nejčastěji po zasněžených golfových hřištích. Ačkoli jsou zdejší tratě přepečlivě každodenně upravované a výhledy na vysoké stráně nad vámi úchvatné, celkový dojem z lyžování velmi ovlivňuje (nemám-li rovnou napsat, že kazí) skutečnost, že všude prakticky zíráte do obrovských oken obývacích pokojů extravagantních rezidencí, postavených jedna vedle druhé podél cesty dlouhé kilometry a kilometry v řadě. Toužíte-li po členitém terénu, odbočením přes silnici se po Diamondback Trail vyšplháte až na vrchol hřebene, odkud uvidíte údolí i s městem Ketchum jako na dlani. Avšak budov podél cesty a dotěrného dopravního hluku se nezbavíte ani tady – zde jen budou na vaše smysly útočit z obou stran, místy dokonce i ze tří.

Jediná šance najít zimní klid je odbočit směrem na Trail Creek na okruhy nazvané Boundary a Proctor.

Tady, hluboko v lesích a daleko od aglomerace, konečně začnete slyšet vítr, stromy, potok, ptáky a zvuk vlastních skluznic.

Srdcem a přirozeným výchozím bodem střediska je Nordic & Snowshoe Center, který sídlí v komplexu nejslavnějšího zdejšího objektu, luxusní Sun Valley Lodge.

Jeho součástí jsou dva venkovní vyhřívané bazény, otevřené kluziště, elegantní restaurace a asi 50 km vzorně upravovaných stop. Na veškerý zdejší luxus a vysoké ceny všeho je zde běžecké lyžování relativně levné: denní skipas stojí $ 18, dětský $ 11, a psí $ 5.

Ano, čtete dobře: i Azor s Ťapinou tu musí mít své vlastní platné skipasy. Nepustí je sice na celých 200 zdejších kilometrů, ale část tratí (odhaduji na pětinu) je označena pro lyžaře se psy. Tyto psí trasy jsou velmi populární – podle statistik resortu přes 50 % všech držitelů sezónních skipasů kupuje roční kartu i svému psovi. Netřeba zdůrazňovat, že i na psích tratích vládne vysoká kultura: na parkovištích jsou k mání igelitové sáčky, které si majitelé vezmou do kapsy a jakýkoli trus svých svěřenců vždy seberou, sáček uzavřou a vrátí do kapsy či vysypou do lesa mimo stopu.

Neudělat to a být viděn by byla nestravitelná ostuda, kterou tu nikdo neriskuje. Stejně tak každý psí majitel dbá na to, aby jeho pes běžel vedle něj po manšestru, a ne aby běžel přímo za ním ve stopě a ničil jí. Na našich horách nás čeká v tomto ohledu mamutí kus práce. Nemyslím budovatelské na tratích – ta není až tak těžká a pro mnohé z nás je i potěšením. Práce výchovné, a často mne přepadá, zda ne sisifovské.

GALENA LODGE

Teprve nějakých 40 kilometrů od Sun Valley nahoru údolím řeky Wood River lze najít tu pravou oázu běžkařského klidu v Galena Lodge – starobylé srubové chatě v údolí Wood River s vlastními asi 50 kilometry tratí v nádherných jehličnatých lesích Sawtoothského národního parku. Usedlost je otevřena pouze přes den, nenabízí žádné ubytování. Je v ní malý, avšak dobře zásobený lyžařský obchod se servisem a půjčovnou, restaurace s populární venkovní terasou a lyžařská škola. V devadesátých letech měl tento objekt namále – mezi roky 1992 a 1994 zůstal zavřený, jelikož o jeho odlehlý provoz neměl nikdo zájem – zejména kvůli velmi obtížnému přístupu pro zaměstnance a nespolehlivému zdroji elektřiny. Poté však zdejší obec uspořádala veřejnou sbírku, chatu odkoupila a provozuje ji společně s údržbou zdejších tratí neziskovou formou.

Galena Lodge pronajímá tři dřevěné mongolské jurty schované v okolních kopcích lesní divočiny.

Pronájem jedné jurty stojí $ 145 na noc, nezávisle

55

na tom, kolik lidí vevnitř přenocuje (vejde se až osm nocležníků). Jurty nemají žádnou elektřinu, pouze kamna na dřevo. Vařit si lze na nich z vlastních zásob anebo si z Galena Lodge objednat hotové jídlo, které do jurty dovezou skútrem. Tento program je tak populární, že si jej musíte zarezervovat půl sezóny dopředu. Další oblíbenou akcí jsou takzvané večeře při úplňku, kdy dvakrát v měsíci (večer před úplňkem a noc nato) zůstává chata otevřená hluboko do noci a servíruje gurmánskou hostinu při živé muzice.

Opět je nutná rezervace alespoň dva měsíce předem, abyste získali volný stůl. Ideální kombinací je obě rezervace skloubit – tedy užít si hostiny a pak v noci za svitu měsíce odjet na lyžích do divočiny přespat.

Galena Lodge je také startovním místem jednoho z největších amerických masových dálkových běhů, každoroční únorové Boulder Mountain Tour s více než tisícovkou účastníků. Tento závod je mezi lyžaři krom jiného populární i tím, že vede celý z mírného kopce – na svých 33 kilometrech ztratí asi 400 výškových metrů, než trať skončí v Sun Valley.

Bear Basin opět pár kilometrů od McCall. Chutný mix celkem 18 km rovinatých i členitých tratí v polootevřeném terénu vysokých jehličnanů a rašelinišť, který má i své mikroklima, díky němuž v oblasti sněží výrazně víc než v okolí.

Tamarack Resort v Donnelly, cca 20 km jižně od McCall, je luxusní celoroční resort, jeden z nejnovějších v Americe, již několik let v intenzivní výstavbě, poslední rok však pozastavené. Hrát golf a prohánět horské kolo sem létal čerstvý exprezident George Bush; místní rádi barvitě líčí, jak tu naráz uzavřeli celý golfový areál Osprey Meadows, kam pár hodin nato dosedla vládní helikoptéra Marine One, obstoupená stovkou tajných agentů. Účelově vyprojektované běžecké tratě tu z velké části vedou právě po rozlehlých golfových hřištích, která však narozdíl od jiných jinde jsou velmi málo zastavěná budovami, ale naopak zasazená do nádherné lesní krajiny s výhledy na jezero a okolní kopce. Golfový zavlažovací systém je v zimě využit pro umělé zasněžování tratí. Resort je spjat

s významnou, avšak zřejmě nakonec neúspěšnou investicí slavného tenisového páru Agassi-Grafová do luxusního megakomplexu Fairmont; vinou hypoteční krize a neochoty bank pokračovat v úvěrování rozestavěného projektu je od února 2008 celý resort v americké verzi ochrany před věřiteli, Chapter 11.

Jen úvěrovací bance Credit Suisse zůstal resort dlužen 262 milionů dolarů. Velmi zajímavá a poučná situace s prozatím neznámým rozuzlením. Credit Suisse „musela“ poslat před touto zimní sezónou Tamaracku dalších 10 milionů dolarů, aby se tu vůbec roztočily vleky. Délka zdejších běžeckých tratí 25 km, nadmořská výška 1 500–1 700 m.

OSTATNÍ IDAHO VE ZKRATCE

IDAHO (ID)

Bogus Basin: pouhých 30 minut z hlavního města Boise, přes 30 km stop, též sjezdové lyžování. Nadmořská výška 1 800–2 000 m, nadstandardní zázemí ve Frontier Point Lodge, 6,2 km tratí mají pod unikátním umělým osvětlením napájeným solárními panely.

Ponderosa State Park poblíž města McCall, asi 150 km severně od Boise na hlavní silnici č. 55. 30 km tratí v nádherném, jak název napovídá – státním – parku mezi obřími 50metrovými borovicemi Ponderosa. Nadmořská výška 1 500 m.

Zemědělský (zejména brambory a dobytek na farmách), dřevozpracující, hornický (těžba stříbra) a v posledním půlstoletí dominantně turistický stát amerického Severozápadu. Většina jeho území je tvořena zalesněným předhůřím Skalistých hor. V jižní části státu jím napříč protéká pověstná Hadí řeka (Snake River) z Grand kaňonu na východě do ještě hlubšího Pekelného kaňonu na západě státu. Zdejší Šošonské vodopády jsou hlubší než Niagarské. Na východní hranici se státy Wyoming a Montana začíná známý Yellowstonský park. Nejvyšší horou je Borah Peak (3 859 m). Historicky bylo Idaho součástí západních států Oregon a Washington, od kterých se v roce 1863 odtrhlo; v té době tu na území třikrát větším než Česko žilo pouhých 17 tisíc lidí. www.visitidaho.com

TOUR

56

ACHENSEE: OÁZA KLIDU ›› ‹‹ TEXT: TEXT: DÁŠA JANOUCHOVÁ FOTO: ACHENSEE TOURISMUS, NATAŠA KAMES

JAKO BY NAŠIM JIŽNÍM SOUSEDŮM NESTAČILO NEPŘEBERNÉ PŘÍRODNÍ BOHATSTVÍ V PODOBĚ VYSOKÝCH HOR. ONI SI NA NĚKTERÝCH MÍSTECH DOVOLÍ MÍT V POHOŘÍCH I JEZERA. A TO JE VĚRU DRZOST! ALE SAMOZŘEJMĚ TAKÉ NÁDHERA. JEDNÍM Z TAKOVÝCH ÚCHVATNÝCH MÍST JE ACHENSEE.

Jezero Achensee se rozkládá mezi horskými masivy Rofan a Karwendel v severním Tyrolsku zhruba padesát kilometrů severně od Innsbrucku. Jezero je s mírami 719-10-133 největší v Tyrolsku. Pro upřesnění modelkovských mír: 719 představuje rozlohu v hektarech, 10 délku v kilometrech a 133 hloubku v metrech. Nutno ještě pro úplnost dodat, že šířka se rozpíná až do vzdálenosti jednoho kilometru.

PERLA TYROLSKA

Voda jezera je průzračná, dokonce téměř dosahuje kvality pitné vody. Okolí jezera pak unese srovnání se severskými fjordy. Ne nadarmo je nazýváno perlou Tyrolska a já se nebojím potvrdit, že perlou opravdu je.

Na břehu jezera v nadmořské výšce kolem 950 m n. m. se nachází vesničky Maurach, Pertisau, Achenkirch, Steinberg a Wiesing, které tvoří lyžařskou

oblast Achensee. Pertisau navíc představuje také hotelové centrum a nástupní místo pro letní vyjížďky parníkem.

Romantické a trochu zapadlé místo přímo u jezera dýchá pomalu, neslyšně – jako poklidný ráj. Přestože na objevení českými cestovními kancelářemi bude zřejmě ještě čekat dlouho, znalci aktivního odpočinku ho už znají. Lidé k Achensee jezdí především za klidem a relaxací, čemuž nahrává i fakt, že zdejší sjezdařský areál je ve srovnání s alpskými poměry vlastně trpaslík.

Bohatě to však vyrovnává fakt, že přírodě v okolí Achensee bylo naděleno vše, co bylo potřeba k okouzlení mladých i starých. Již rakouští císaři objevili Achensee jako výletní destinaci a císař Maxmilián I. si tu postavil letní sídlo, císař Franz Josef se tu rád zastavoval při svých cestách. Turisticky se oblast začala vyvíjet již od poloviny devatenáctého století.

Na jezeře se v té době mimo jiné objevuje první parník St. Josef. Z Jenbachu k jezeru pak vyjíždí parní zubačka, která dodnes vozí cestující na své sedmikilometrové dráze a překonává převýšení 440 metrů.

Zašlé vzpomínky dávných časů podpoří i fakt, že všechny tři lokomotivy jezdící na této trati pochází z konce 19. století. Svézt se nejstarší parní zubačkou na světě můžete i vy, ale bohužel ne při výletu na běžkách. Je otevřená jen během pěti letních měsíců a za jízdu zaplatíte 22 €.

BĚŽECKÝ RÁJ

Obyvatelé Tyrolska pak překypují hrdostí na tuto oblast především pro její běžkařské kvality. Těžko by vám doporučili lepší místo. Proběhnout či projít na běžkách tu můžete neuvěřitelných 201 kilometrů.

Upravené tratě (samozřejmě oddělené pro bruslení a klasiku) vás provedou kolem jezera i kouzelnými údolími a vyšťaví vás svým výběrem. Od nenáročných rovinatých tratí u jezera je to kousek k tratím větších výzev v pohoří Karwendel a ve Steinbergu pod Rofanem. Právě proměnlivost krajiny činí vedle množství, kvality a rozsahu tras tuto oblast pro běžce velmi přitažlivou…

Výhodou i pro nepříliš jazykově zdatné jedince je, že tu v žádném případě nezabloudíte. Tratě jsou perfektně označené tabulkami s nákresy trasy, kilo-

57

metry i převýšením. Některé tratě jsou navíc i uměle zasněžovány!

Z Pertisau dojedete do pohoří Karwendel, které představuje největší chráněnou oblast v Evropě. Nabízí běžecký luxus největšího kalibru – většinou zde můžete nasadit běžky přímo před hotelem! Oddělené tratě tu mají dokonce i psi. Lze využít půjčovny vybavení, školy běhu na lyžích, a dokonce i biatlonu.

Pokud vás neláká dřina na předepsaných tratích, nikdo vás nesvazuje. Vyražte do nedotčené přírody – Achensee podporuje i nordic cruising.

SPORT, NEBO ZÁBAVA?

Mezi další zimní sportovní atrakce zde patří snowbiking, snowtubing, sáňkování, bruslení a sněžnice.

Achensee se snaží rozvíjet nová lákadla pro zábavu nejen nelyžujících milovníků hor.

Například příležitost vyzkoušet snowbiking se vám hned tak někde jinde nenaskytne. Nemusíte mít strach, ovládání je vcelku lehké a podobné jízdě na kole…

Dovedete si představit deset kilometrů dlouhé kluziště, rozuměj zamrzlé jezero? A teď si představte, že na ledovou plochu napadne sníh. Tím lépe, říkáte si? Ano správně! Můžete totiž okamžitě vyměnit brusle za běžky, neboť na jezeře hned vyskakuje tratí jako hub po dešti!

Mimo to tu čeká až sto padesát kilometrů udržovaných turistických cest s vyznačenými místy na opalování a výhledy na neskutečně reálná panoramata. A zpátky dolů můžete jet třeba na sáňkách. Ze Zwölferkopfu vede i osvětlená sáňkařská dráha (1,5 kilometru dlouhá).

Ani milovníci koní nepřijdou zkrátka, ba naopak, mohou se projet v kočáře nebo v sedle, venku i v hale. Ve středisku Rofan vás čeká doslova dechberoucí zážitek: svět z ptačí perspektivy. Speciální lanovkou se pod křídly dravce necháte vytáhnout na dvoutisícový Gschöllkopf, krátce si vychutnáte jedinečný rozhled a hurá rychlostí 80 km/h dolů. Sešup dolů „volným pádem“ je opravdu zábava, za to místo jízdy nahoru v poloze na břiše a nohama po směru jízdy bych šla raději pěšky.

Z Prahy do Pertisau se autem dostanete za pohodlných pět hodin, celková vzdálenost dosahuje 490 kilometrů, z toho 420 je po dálnici.

Ještě váháte? Nevadí, o to nedotčenější bílé stopy v romantických údolích zůstanou…

STEINÖL – OLEJ Z BŘIDLICE

Zázračný olej je natolik magický, že se kolem jeho původu dokonce i vytvořila pověst o obrovi.

Vypráví se v ní o obru Thyrsusovi, který ztratil v boji o své hory mnoho krve. Ta se vsákla do skály právě v pohoří Karwendel. Stovky let poté našli sedláci krev obra, která se zatím proměnila v léčivý minerální olej…

Pravdivá historie je trochu jiná: olejové břidlice vznikly před stovkami milionů let usazováním zbytků zvířat a rostlin na dně pramoře Tethys (pojmenováno po řecké bohyni moře). Při vzniku Alp byla olejová břidlice vytlačena nahoru. Její ložiska byla náhodou objevena před 100 lety a od té doby se těží v blízkém Bächentalu.

Vzácný olej se získává nedaleko Pertisau v rodinném dole. Olej má antiseptické účinky, zlepšuje prokrvení, tlumí záněty a zmírňuje bolesti. Přidává se do krémů, šamponů, mýdel a olejů do koupele. Účinky oleje s velkým podílem síry můžete v okolí Achensee vyzkoušet. Přímo v koupelně pokoje hotelu Wiesenhof (www.wiesenhof.at) jsou k dispozici vzorky nebo se zde můžete nechat naložit do lázně s tímto zázračným olejem. A také se můžete poučit – již čtyři roky své návštěvníky seznamuje muzeum v Pertisau s napínavou historií těžby oleje a aktuálními produkty.

58

TOUR

PARTNER RUBRIKY

BĚŽECKÉ

ELDORÁDO VE STÍNU VELIKÁNŮ ››

TEXT: KAROLÍNA PILAŘOVÁ FOTO: SÜD TIROL, HOCHPUSTERTAL, GSIESER TAL LAUF

Z TOHO MIXU SE VÁM MUSÍ ZÁKONITĚ ROZTOČIT HLAVA ŠTĚSTÍM. ÚCHVATNÁ KULISA PŘÍRODY, LEGENDÁRNÍ JIHOTYROLSKÁ POHOSTINNOST, ŠTĚDRÁ KULTURA, PŘEHRŠEL KVALITNÍCH BĚŽECKÝCH STOP I PŘÍVĚTIVOST POČASÍ SE ZDE SNOUBILY V MIMOŘÁDNÝ KOKTEJL VZÁCNOSTI. ZASTAVTE SE UPROSTŘED HOCHPUSTENALU/ALTA PUSTERIE A ZAPOSLOUCHEJTE SE DO PÍSNIČEK, KTERÉ SI POBRUKUJE MÍSTNÍ VÁNEK. TA HUDBA JE VSKUTKU KOUZELNÁ…

‹‹

Milovník běžek si zde bude připadat jako v ráji.

Ostatně jako v celém Jižním Tyrolsku, kde pravidelně v rámci projektu Dolomiti Nordicski upravují 1 800 kilometrů perfektně řezaných stop. Tratě ve střediscích Hochpustenal/Alta Pusteria či v jeho postranním údolí Gsieser Tal/Val Casies však patří mezi ty nejfrekventovanější a také nejosobitější. Vedle své vysoké kvality a široké škály nabízejí také pozadí majestátních hor, unikátních vrcholků, přírodního pokladu mezi alpskými ledovci a svěže dýchajícími pastvinami.

HISTORICKÉ KOŘENY

Bizarní skalní fomace se díky vysokému obsahu magnézia ve vápenci, které Dolomity z velké části tvoří, zbarvují při západu slunce do červena. Kouzelně tak nabuzují atmosféru unikátnosti. Ovšem není to jen jediná perlička oblasti. Naopak! Zdejší krajina překvapuje na počkání. Muzea války zasazená v tiché mírumilovné krajině, pestrý život i běžci na lyžích sjíždějící ze zasněžených plání dolů do rozkvetlých údolí.

Také historické památky potkáte ve zdejší krajině rozeklaných štítů, zalesněných strání, luk, polí a ma-

linkatých městeček na každém kroku. Aby ne, když země skýtá bohaté dějiny. Už kolem roku 1000 se o Jižní Tyrolsko významně zajímala Svatá říše římská a nazvala ho „Zemí uprostřed hor“ a jako strategický kraj s mnoha průsmyky ho připojila k bavorskému vévodství. Území později připadlo Rakousku, výrazná změna nastala až s koncem první světové války, kdy na základě saintgermainské mírové smlouvy část Tyrolska jižně od Brenneru připadla k Itálii.

A právě zde zapouští kořeny jeden z nejzajímavějších momentů na Jižním Tyrolsku – jeho jazykový i kulturní propletenec. Takový malý Babylón uprostřed Evropy.

Německy a ladinsky (jazyk původních obyvatel) mluvící lidé byli za vlády Mussoliniho silně italizováni, prosazovala se zde fašistická politika asimilace.

Důsledkem toho bylo Jižní Tyrolsko zmítáno silnými protesty, které vyústily až v teroristické útoky, jež trvaly až do šedesátých let dvacátého století.

Až v roce 1972 byla ratifikována smlouva zaručující územní autonomii v rámci italské republiky.

Trvalo ovšem téměř dvacet let, než byla její skutečná

59

podstata naplněna uznáním autonomního statusu jako plně funkčního. Dnes Jižní Tyrolsko znázorňuje modelový region pro jiné etnicky míšené oblasti.

A výsledek snahy Mussoliniho a spol.? Každé údolí mluví jinou řečí – nejzapadlejší oblasti si udržují ladinštinu, jinde se domluvíte německy, ve zbytku si vystačíte s italštinou. Ale nebojte se, všechny potřebné informace jsou zde uvedeny alespoň italsky a německy…

POKLAD KRÁLŮ

Hochpustertal/Alta Pusteria představuje nejvýchodnější jihotyrolský region, který je doslova na dosah ruky vzdálen od Rakouska. Může se vám stát, že překročíte hranice, aniž byste si toho vlastně všimli.

Tak mocně budete pravděpodobně zahledění do krásy okolních ohlodaných štítů majestátních hor.

Hochpustertal/Alta Pusteria totiž patří mezi nejkrásnější místa starého kontinentu, alespoň co se týče frekvence mačkání spouště objektivů. Patří totiž mezi nejfotografovanější území Evropy. Nepřekvapí vás to, ostatně jen trojitě rozeklaný skalnatý vrcholek

Tři cimbuří (Drei Zinnen/Tre Cime di Lavaredo) září z výšky 2 999 m n. m. jako oslňující poklad králů.

Kolem Tří cimbuří vede několik běžeckých stop, takže výhled na ojedinělou horu si můžete na svých úzkých prkénkách užít z mnoha stran. Obzvláště ráno a pozdě odpoledne, kdy zapadá slunce, čiší z hory doslova magická energie.

A nejen ona dokáže oslovit nadšené závodníky, ale i příležitostné sportovce. Podíl na tom mají i zdejší specifické klimatické podmínky. Údolí Pustertal je před špatným počasím chráněno ze severu vysokými alpskými hřebeny, což přináší menší oblačnosti a více slunečního svitu. Co z toho plyne? Příjemných tři sta (!) dní v roce, kdy na své tváři ucítíte si rozpustile hrát sluneční paprsky.

IMPOZANTNÍ RÁZ

Skoro celým asi osmdesátikilometrovým údolím Pustertal protéká řeka Rienz. Východní část údolí, která se táhne východně od Brunecku až k Toblachu/Dobbiacu nedaleko rakouských hranic, se nazývá Hochpustertal/Alta Pusteria. Tato oblast představovala po mnoho století část důležité obchodní stezky z Benátek do Tyrolska, proto jejímu rozvoji nestálo již v krušném středověku nic v cestě.

Naproti tomu v postranních údolích, která z Pustertalu vybíhají na obě strany, se dosud do značné míry podařilo zachovat původní zemědělský ráz. Ovšem vedle zemědělství a lesnictví se značná část zdejších obyvatel v poslední době přiživuje i na mocně se rozmachujícím cestovním ruchu. Mimocho-

TOUR

60

CO NEMINOUT

V obci Innichen (1 170 m n. m.) stojí románský klášterní kostel ze 13. století. Tento „innichenský dóm“ se stal součástí kláštera, založeného již v roce 769 bavorským vévodou Tassilem III. Při příležitosti oslav 1200. výročí založení Innichenu v roce 1969 byl celý komplex zrestaurován, a tak se stal nejlépe zachovalou románskou sakrální stavbou v Tyrolsku. Při restauračních pracích byla odkryta původní krypta i s opěrnými sloupy. Mimořádně působivé jsou stroze monumentální scény Kristova ukřižování na vyvýšeném chóru a kopulované fresky na téma stvoření. Výzdoba jižního portálu a freska zachycující patrony kostela s císařem Otou I. se připisuje umělcům z okruhu Michaela Pachera.

V městečku Toblach/Dobiacco žil slavný hudební skladatel Gustav Mahler, který zde zkomponoval mimo jiné i známou 9. symfonii. Na jeho počest se zde každoročně koná Hudební týden Gustava Mahlera a vydávají se i speciální noviny – samozřejmě dvojjazyčně německy i italsky.

Vždy na začátku ledna obarví oblohu nad Hochpustertalem/Alta Pusterií mraky balonů, které v rámci „Balonového festivalu“ poskytují svým pasažérům – vzduchoplavcům – možnost vidět celé Dolomity z fascinující ptačí perspektivy. Vylétávají rovněž z Toblachu/Dobiacco.

Hochpustertal/Alta Pusteria připravil v loňské sezóně pro české návštěvníky příjemnou novinku, jeho webové stránky jsou nyní z části k dispozici i v českém jazyce. Dozvíte se tam aktuální zpravodajství o počasí a kvalitě sněhu, probíhajících společenských akcích i výhodných nabídkách ubytování.

V městečku Toblach/Dobbiaco stojí nejstarší můstek pro skok na lyžích v Jižním Tyrolsku, který byl vystaven v roce 1911. Tento můstek je stále používán a vyzkoušet si ho můžete i vy – tedy pokud na to seberete dostatek odvahy.

dem do celého Jižního Tyrolska ročně přicestuje na tři miliony turistů, kteří tady průměrně stráví týden.

A Hochpustertal/Alta Pusteria má na tomto výsledku vskutku lví podíl.

Hochpustertal/Alta Pusteria disponuje více než dvěma stovkami kilometrů skvěle vysoustruhovaných stop různých úrovní, které se táhnou skrze lesy, podél břehů jezer, na odlesněných plošinách i se protahují kolem strmých srázů obřích vrcholů malebným údolím až k jezeru Pragser Wildsee/Lago di Braies, odkud stoupají až do úrovně rozlehlých horských pastvin.

Vyřádí se zde jak zkušení běžkaři, ale na své si přijdou i úplní začátečníci. Prostě symbol dokonalého běžeckého eldoráda.

Lyžařská oblast pod třítisícovkou Drei Zinnen/Tre Cime nepatří z hlediska nabídky jen k nejrozsáhlejším běžeckým areálům v Jižním Tyrolsku, ale také k nejimpozantnějším a nejlépe udržovaným. Krásná je například rovinatá projížďka po údolí nebo kolem jezera Dürrensee a k vyhlídce na rozeklané štíty hory, od které nebudete moci odtrhnout pohled.

Zde se také každoročně pořádá mezinárodní běžecký závod Dobbiaco – Cortina, který se proplétá mimo jiné právě kolem majestátného vrcholku Drei Zinnen/Tre Cine. Koná se vždy první únorovou neděli a pravidelně vítá kolem 1 500 účastníků.

Nedaleký běžecký stadion v městečku Toblach/ Dobbiaco disponuje profesionálními stopami, kde se můžete za mírný poplatek (asi 3,5 euro/den) vžít do kůže špičkových závodníků v dokonale upravených stopách. Tento areál byl speciálně postaven pro profesionální použití, takže není divu, že hostí závody všech úrovní včetně mety nejvyšší – Světového poháru. Hned vedle areálu v Toblachu/Dobbiacu stojí hotel Santer, který, jak již jméno napovídá, patří známému

místnímu běžeckému klanu. Jedna z dcer Stephanie to dotáhla až do národního týmu, druhá, Nathalie, sice reprezentovala Itálii (a posléze i rodiště své matky Belgii) v biatlonu, ale nejvíce se do historie tohoto zimního sportu zapsala svatbou s fenomenálním Norem Ole Einarem Bjørndalenem. Pár zde tráví velké množství společného času, takže pokud budete mít štěstí, můžete se na místním okruhu nechat předjet právě od tohoto pětinásobného olympijského vítěze.

Ostatně není to jediný olympijský vítěz, kterého zde můžete potkat. Do Hochpustertalu/Alta Pusterie přijíždí za ideálními podmínkami pravidelně trénovat národní týmy mnoha států Evropy, takže srovnání můžete mít nejen ledajaké.

TRADIČNÍ WELLNESS: SENO A VODA

Místní lahůdka wellness je jednoduše překvapující.

Jedná se o sennou lázeň, jejíž tradice sahá hluboko do předturistických dob, kdy farmáři při kosení rozsáhlých pastvin zjistili, že noc strávená ve voňavém seně zázračně vyléčí bolesti i strasti těla způsobené celodenní dřinou.

Dnes vás samozřejmě nenechají jen prostě přespat na kupce sena, ale zážitek vypiplali do požitkářského maxima.

Převlékli ho tedy do intenzivnějšího a kratšího kabátu…

Ve wellness centru vás na hodinku dvě zachumlají do lože vystlaného voňavým senem až po bradu a pod vás umístí nádržku s horkou vodou, jejíž páry senem prostupují až k vašemu tělu. Zároveň plynné skupenství vody suchou jihotyrolskou trávu rozehřeje a také rozvoní.

Senná lázeň prý působí příznivě na pokožku, na krevní tlak, zvyšuje imunitu, zmírňuje revmatismus, bolesti svalů a stimuluje mozek. Podle místních stačí do sena zalehnout jednou měsíčně a rýma, kašel a chřipka zmizí jednou pro vždy. A i kdyby ne, strávit hodinku relaxací v tichu a přítmí senné lázně vám zaručeně alespoň dobije baterky a zvedne náladu. A i to za to stojí!

Opomenout rozhodně nemůžeme ani kvalitu místní vody. Jižní Tyrolsko se chlubí více než třiceti minerálními prameny. Některé obsahují stopy radony, jiné síry, ale všechny do posledního se vyznačují křišťálovou čistostí. I díky nim oblast na počátku dvacátého století proslula coby významné centrum lázeňství. Úcta k blahodárné vodě přetrvala v oblasti dodnes, bazén, whirlpool, saunu nebo alespoň tureckou lázeň naleznete v každém místním wellness hotelu, kterých zde naleznete opravdu požehnaně.

62

TOUR

PARTNER RUBRIKY

Pokud svým silám nebo technice nevěříte, můžete si v Toblachu/Dobbiacu najmout místního učitele lyžování Freddy Maira, bývalého italského reprezentanta, který vás zasvětí nejen do kouzel lyžování, ale ukáže vám i zákoutí, o kterých by se obyčejným turistům mohlo jen zdát. A také vás kouzelně zasvětí do života místních obyvatel.

Mimochodem další nové centrum pro běžkaře a biatlonisty vyrostlo také v Obertilliachu. Jednodenní skipas pro běžkaře v celé oblasti stojí 4 eura, za 13 euro lze pořídit skipas na celý týden. Na osmnáct

euro vás přijde týdenní skipas v celé oblasti Dolomiti Nordicski (zahrnující všech 1 800 kilometrů stop rozprostírajících se po celém Jižním Tyrolsku), čtyřicet euro pak zaplatíte za skipas celosezónní (šedesát za sezónu v Dolomiti Nordicski). Věřte, že se vám těch pár pěnez vrátí v kvalitě stop i zážitcích.

HORSKÉ SLUNEČNÍ HODINY

Vydáte-li se z Toblachu/Dobbiaca hlouběji do údolí, skoro na jeho konci objevíte v nadmořské výšce 1 310 metrů obec Sexten/Sesto, z které vybíhá

UNIKÁTNÍ SPOJENÍ ITALSKÉ A ALPSKÉ KULTURY

Jižní Tyrolsko se vyznačuje kulturní rozmanitostí, která se projevuje doslova na každém kroku. Udává ji osudová poloha severoitalské provincie, v níž se mísí alpský horský styl se středomořským rytmem života. Italský temperament a ležérní životní styl je zdejším obyvatelům stejně blízký jako tyrolský smysl pro pořádek. Místní obyvatelé se dorozumívají v němčině i italštině a malé procento dokonce používá ladinštinu, jazyk původních obyvatel.

Místní kuchyně umě kombinuje středomořské ingredience a receptury s těmi tradičními středoevropskými a vyznačuje se rafinovanou jednoduchostí. Rozhodně má co nabídnout. Klasikou zde jsou tzv. Schlutzkrapfen (těstovinové taštičky plněné ricottou a špenátem, podávané s máslem a parmazánem), ochutnat byste rozhodně měli i místní špek, a tedy i špekové knedlíky.

Chyba by byla vynechat tradiční jihotyrolskou odrůdu vína prvotřídní kvality Lagrein, přestože nepochází přímo z Hochpustertalu/Alta Pusterie. Pěstuje se na pouhých 840 akrech půdy a jeho počátky lze vystopovat v opatství Muri-Gries, kde benediktini odrůdu šlechtili již v sedmnáctém století. Dnes se s úspěchem vysadila i např. v Austrálii či Oregonu. Víno oplývá sytou, hutnou granátovou barvou, bohatou, intenzivní chutí po ostružinách a borůvkách se stopami muškátu a fialek a charakteristickou mineralitou danou zdejším všudypřítomným vápencovým podložím. Příjemná kyselinka ho předurčuje jako výborný doplněk k masovým zvěřinovým pokrmům.

z nejnižších poloh po okolních zvlněných kopců řada kilometrů skvěle upravených stop. Přestože byla obec za první světové války téměř do základů zničena, stará tradice vyřezávaných betlémů přežila nejen novou výstavbu a zachovala se až do dnešních dob.

Zdejší oblast spolu s menším údolím Fischleintal nabízí spostu příležitostí ke příjemným projížďkám na běžkám horským světem Dolomit. Sportovněji laděné běžce pak může zlákat místní slavné tradiční sportovní akce – Pustertalský lyžařský maratón, který vede z Toblachu do Sextenu a měří 42 kilometrů.

V době zimního slunovratu naleznete nedaleko Sextenu/Sesta přírodní unikát – čas se zde dá určit podle postavení slunce vůči sextánským vrcholům (Neuner, Zehnerköfele, Elfer, Zwölfer, Einserkofel), místní tento úkaz nazývají horskými slunečními hodinami.

Nedaleko se také nalézá nejluxusnější kemping v Jižním Tyrolsku, jehož kuchyně, vybavení i procedury jsou vyhlášené široko daleko.

Zavrhovat by Hochpustertal/Alta Pusterii neměli ani milovníci sjezdovek. Funguje zde na sedmadvacet vlaků v oblastech Mt. Helm, Mt. Haunold a Rotwandweisenu, kde mimo jiné garantují lahodnou absenci front. Pro ty, kteří rádi stráví dovolenou na půl na úzkých prkénkách a na půl na sjezdovkách, představuje tato oblast naprosto ideální kombinaci. Vždyť i do legendárního regionu Dolomiti Superski (1 200 kilometrů sjezdovek) to máte, co byste kamenem dohodili.

NÁKLONNOST K BĚŽKÁM

Z Hochpustertalu/Alta Pusterie vybíhají nahoru vstříc vrcholkům hor další údolí, do níž se vyplatí vyjet na běžkách. Vedle ve sportovním světě známějšího Antholzer Tal, poskytujícího špičkové prostředí převážně biatlonistům, se mezi nejvýznamější řadí i Gsieser Tal/Val Casies.

Antholzer Tal se podobá nejen svou náklonností k běžkám, ale také svým reliéfem. Měkce modelované údolí se vyznačuje klidem a vysokou zalesněností. Vybíhá od Welsbergu k severu a táhne se v délce sedmadvaceti kilometrů až k průsmyku Gsieser Törl ve výšce 2 200 m.

Rozlehlé slunné údolí se perfektně hodí pro běžecké lyžování. Najdete zde překrásnou krajinu, dvaačtyřicet kilometrů upravených tratí, a to samozřejmě jak na klasiku, tak na bruslení. V případě dobrých sněhových podmínek můžete dojet do vesnic Taisten a Weisberg, odkud můžete pokračovat dále po trati lyžařského maratonu zařazeného do série FIS Europa Cup Gsieser Tal Laufu, kde máte jistotu sněhu i v době, kdy už v údolí Pustertalu kvetou sněženky.

Pokud se vám chce si více užívat přírodních scenérií a krčit se ve stínu horských velikánů, pak je nejednodušší se nechat dopravit až skoro na hranice s Rakouskem do vesničky St. Magdalena/S. Maddalena. Zde si můžete vybrat z několika variant, projet se kolem hor a vrátit se do vesnice, sjet do jedné z níže položených vesnic a nechat se nahoru zpět vyvézt nebo údolí obroužit kolem dokola.

To už však chce dobrou kondičku, neboť jízda stylem nahoru dolů po okolních loukách, pastvinách, přejezdy potoků a cest spolkne slušnou dávku sil. Přesto si svým romantickým pojetím návštěvu zaslouží.

Stejně jako celá oblast Hochpustertalu/Alta Pusterie, která si proplouvá vlastním životem na okolí nezávislém. I proto ta hudba zní skoro rajsky.

JIŽNÍ TYROLSKO VE ZKRATCE

Rozloha: 7 400 km2 Počet obyvatel: 477 tisíc Úřední jazyky: němčina (70 % obyvatel), italština (25 % obyvatel), ladinština (5 % obyvatel) Hlavní město: Bolzano/Bozen Významná města: Bolzano/Bozen, Meran/Merano, Brixen/Bressanone, Sterzing/Vipiteno, Bruneck/Brunico, Glurns/Glorenza, Klausen/Chiusa, Leifers/Laives Nejvyšší hora: Ortler (3 905 m) v údolí Vinschgau/Val Venostas Největší jezero: Kalterer See/Lago di Caldaro (mimochodem jde o nejteplejší jezero v celých Alpách) Jak se tam dostat: Z Prahy (680 km) – Plzeň – Rozvadov – Mnichov – Innsbruck – Brenner – Brixen - Bolzano Z Brna (735 km) – Linec – Salcburg – Innsbruck – Brenner – Brixen – Bolzano

Hlavní produktov˘ partner Organizaãního v˘boru MS v klasickém lyÏování Liberec

65

ADRESÁŘ

ANEB KDE LZE NORDICmag ZAKOUPIT PRAHA

STŘEDOČESKÝ KRAJ

Benecko

Nová Paka

MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ

HARFA SPORT - Praha 5 Strakonická 81, 155 00 Praha 5 www.harfasport.cz

Hostivice

V-90-V S.R.O. JOSEF VOJTÍŠEK Benecko 190, 512 37 Benecko

RACE SPORT nordic centrum Salomon a Craft Krkonošská 365, 509 01 Nová Paka tel.: 493722636

Třinec

PARDUBICKÝ KRAJ

SPORT CENTRUM Třinec nám. Svobody 527, 739 61 Třinec

HUDY SPORT Na Perštýně 14, 110 00 Praha 1 www.hudy.cz OUTDOOR CENTRUM ROCK POINT LETŇANY Veselská 663, 190 00 Praha 9 www.rockpoint.cz OUTDOOR CENTRUM ROCK POINT Martinská 2 (Na Perštýně), 110 00 Praha 1 www.rockpoint.cz KIWI SVĚT MAP A PRŮVODCŮ specialista na turistickou literaturu a GPS Jungmannova 23, 110 00 Praha 1 www.kiwick.cz SKI SURF SPORT V Tůních 11, 120 00 Praha 2 tel.: 224942007 SPORTCENTRUM VÍŠEK prodej a servis lyží, prodej oblečení a doplňků na běžky Křesomyslova 19, 140 00 Praha 4 tel.: 241404444 MAPIS Štefánikova 63, 150 00 Praha 5 - Smíchov www.mapis.cz LBS SPORT Na Maninách 50, 170 00 Praha 7 www.lbs-sport.cz SKI & BIKE CENTRUM RADOTÍN specializovaná prodejna a servis, půjčovna a testcentrum Topasová 1, 153 00 Praha 5 - Radotín www.skiservis.cz

Mladá Boleslav HARFA SPORT - MLADÁ BOLESLAV Náměstí Republiky 823, 293 01 Mladá Boleslav PLZEŇSKÝ KRAJ

Plzeň SERVIS SPORT ČERVENKA servis, prodej, půjčovna, bazar Habrmannovo nám. 2, 312 00 Plzeň

Liberec NYČ SPORT Dr. M. Horákové 182/110, 460 06 Liberec 6 www.nyc-sport.cz KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ

Častolovice FUN SPORT Častolovice prodej, poradenství, testovací centrum, profesionální servis MONTANA Náměstí 1, 517 50 Častolovice www.funsport.cz Hradec Králové

KARLOVARSKÝ KRAJ

Karlovy Vary HUDY SPORT Západní 11, 360 01 Karlovy Vary www.hudy.cz ÚSTECKÝ KRAJ

Litvínov CHATA EMERAN skiareál Klíny Klíny 210, 436 01 Litvínov www.kliny.cz MARATHON SPORT Františka Halase 1200, 434 01 Most

FUN SPORT Hradec Králové prodej, poradenství, testovací centrum, profesionální servis MONTANA Šafaříkova 581, 500 02 Hradec Králové tel.: 495513305 www.funsport.cz SKI SPORT prodej, servis, bazar a test. centrum Fischer Habrmanova 166, 500 02 Hradec Králové tel.: 495534695 Jičín MARATON CENTRUM Specialista na turistickou literaturu a GPS Lidické náměstí 8, 506 01 Jičín Náchod

LIBERECKÝ KRAJ

Jilemnice INTERSPORT Dolení 54, 514 01 Jílemnice www.intersport.cz

Pardubice FUN SPORT Pardubice Havlíčkova 1000, 530 02 Pardubice tel.: 595626322 www.funsport.cz Svitavy SENSOR FRIENDSHIP STORE Brněnská 24, 568 01 Svitavy www.ultrasport.cz

K SPORT specializovaná prodejna a půjčovna Jablunkovská 408, 739 61 Třinec www.ksport.cz

ZLÍNSKÝ KRAJ

Vsetín SPORTSERVIS DAVID ANDĚL Žerotínova 1321, 755 01 Vsetín OLOMOUCKÝ KRAJ

Velké Losiny VYSOČINA

Nové Město na Moravě SPORTEN výrobce běžeckých a sjezdových lyží a snowboardů U pohledce 1347 59231 Nové Město na Moravě www.sporten.cz

JANA HORKÁ prodej sportovního vybavení, půjčovna lyží Rudé Armády 367, 78812 Velké Losiny www.zlosin.cz

JIHOMORAVSKÝ KRAJ

Brno BARNEX SP-RT půjčovna a servis - Rossignol, Elan, Nordica Bratislavská 7, 602 00 Brno tel.: 545245847 www.barnexsport.cz

RADICAL SPORT Poděbradova 428, 547 01 Náchod tel: 491422585

www.radicalsport.cz

Českomoravská 41 (500m od O2 Arény) tel.: 284 811 212 otevřeno denně 9-21

x BĚŽKAŘSKÉ TEST CENTRUM

FOTO: ARCHIV

HARFA SPORT - PRAHA 9 Českomoravská 41, 190 00 Praha 9 www.harfasport.cz

PROGRESS CYCLE lyže - prodej a servis, kola a doplňky Logistic Park Tulipán Palouky 1371 253 01 Hostivice www.progresscycle.cz

2009 SKIAREÁL LESNÁ, KRUŠNÉ HORY, 21.–22. 3. 2009

PŘÍPRAVY VRCHOLÍ Třetí březnový týden se v krušnohorském skiareálu Lesná uskuteční akce na tuzemské běžkařské poměry zcela nového druhu: odborné i veřejné testování nových modelů běžeckých lyží pod názvem SWIX NORDIC skitest 2009. Jednoho z pořadatelů NORDIC skitestu Toma Řepíka ze skiareálu Lesná jsme se zeptali na současný stav příprav.

Termín testů se jeví na lyžařskou akci jako relativně pozdní...

Je to v podstatě nutnost. Musíte si uvědomit, že budeme testovat modely lyží pro budoucí sezónu, které ještě nejsou v obchodech a objeví se v nich až za tři čtvrtě roku.

Dovozci je teprve nyní, krátce po mnichovském veletrhu ISPO, dostávají z továren k dispozici. Dalším důvodem je termínový kalendář profesionálního servisního konvoje firmy SWIX, jež se bude starat o přípravu lyží, a v neposlední řadě i mnoha aktivně závodících lyžařů, kteří budou na NORDIC skitestu vystupovat v pozici expertních testérů. Všichni tito lidé už musí mít po svých závodech, a ty obvykle končí s polovinou března. Náš termín je realisticky první možný, kdy si většina stěžejních lidí z oboru najde časový prostor pro cokoli mimosoutěžního.

Jak vůbec testy budou probíhat?

Toto téma si zaslouží komplexní, obsáhlou odpověď, a tu najdete na našem webu NORDICTEST.CZ v záložce „Časté dotazy“, spolu s řadou dalších frekventovaně poptávaných osvětlení témat ohledně programu akce, metodiky testů, vypsaných kategorií lyží, atd. Z tohoto webu se také každý zájemce o účast může na akci přihlásit.

Zpět k onomu pozdnímu termínu. Bude vůbec sníh?

K tomuto okamžiku (polovina února) jsem si osobně jistý, že NORDIC skitest se uskuteční za velmi dobrých sněhových podmínek. Aktuálně máme na tratích obou testovacích okruhů (oranžový a fialový, viz mapka akce) poctivý půlmetr zarolbovaného sněhu, přičemž velmi kvalitní promrzlý podklad tady sedí již od loňského listopadu, odkdy na Lesné nonstop lyžujeme. Nic však nenecháváme náhodě a na hlavní kilometrový testovací okruh nahazujeme a tam, kde to prostor dovolí, radlicí rolby nahrnujeme další extra sníh, čímž docílíme metrové urolbované vrstvy po celé délce trati. Takto silná vrstva mi dává takřka úplnou jistotu i pro (málo pravděpodobný) případ, že by

v březnu uhodily zničující vysoké teploty, že se akce uskuteční za stále komfortních sněhových podmínek. V záloze tu navíc máme kilometry téměř metr vysokých sněhových mantinelů z čistého sněhu podél místních nesypaných, pouze pluhovaných silniček, a tento sníh můžeme v případě potřeby svážet na trať. Nedostatek sněhu pro letošní NORDIC skitest bohudík nehrozí.

Nějaká zákulisní novinka z průběhu příprav?

Vlastně ano. Ještě donedávna existoval mezi všemi značkami konsenzus, že všechny modely lyží v testu budou osazeny vázáním systému NIS Rottefella. Jeden z dovozců značek používajících konkurenční systém vázání však přehodnotil svůj postoj a podmínil svou účast na akci tím, že na jejich továrních lyžích bude namontováno výhradně jejich tovární vázání systému SNS. Aktuálně tedy situace vypadá tak, že modely značek Atomic a Salomon budou osazeny vázáním SNS, modely ostatních značek vázáním NIS Rottefella. Bereme takovéto změny sportovně, toto je praktický, organický život v branži, na který máme pramalý vliv. Navíc, proč tuto novou situaci nezkusit vnímat i jako pozitivní posun pro řadu lidí: NORDIC skitest je náhle otevřen majitelům bot obou systémů. Určitý limitovaný počet párů bot obou systémů chceme mít k zapůjčení na místě pro ty, kteří si nezajistí zápůjčku a/nebo zakoupení z vlastních zdrojů (což je vždy ten nejjistější způsob a námi vysoce doporučovaný).

Které značky lyží se akce zůčastní?

Všechny významné, jež jsou aktivní na našem trhu; aktuálně pracujeme s počtem 9 značek. Jde o neobvykle kompletní sbírku; taková nemá obdoby ani na podobných dvou testech probíhajících po nás v Alpách a severní Americe. Z tohoto pohledu je náš NORDIC skitest unikátním dokonce v celosvětovém měřítku. V tomto okamžiku počítám s účastí značek běžeckých lyží v abecedním pořadí: Atomic, Fischer, Madshus, Peltonen, Rossignol, Salomon, Ski Trab, Sledgar a Sporten. Testovat se budou POŘADATEL

závodní a sportovní řady z jejich sortimentu, plus případné inovace a neobvyklé novinky.

Proč by lidé měli na NORDIC skitest přijet?

Možnost vyzkoušet si v Česku na jednom místě budoucí modely lyží všech hlavních značek pro veřejnost ještě nikdy předtím neexistovala; pokud vím, neexistuje ani nikde v zahraničí. My pořadatelé jsme odhodláni z této akce, na jejíž přípravách pracujeme po celý rok, udělat každoročně se opakující tradici. Mít příjemný pocit jistoty, že každoročně na jaře si mohu ojezdit kompletní škálu budoucích modelů lyží - který z kovaných běžkařů by takovouto výsadu nebral? Koho zajímají novinky v branži, zvažuje nákup nových lyží, na NORDIC skitestu má jedinečnou možnost vyzkoušet si specificky ty modely, které jej zajímají, anebo klidně plošně všechny. Jinými slovy, co jste na ISPU mohli jen okukovat, na NORDIC skitestu se svezete, osaháte si a už na jaře můžete mít jasno, o který konkrétní model si napsat Ježíškovi. On už bude vědět.

www.nordictest.cz

PARTNEŘI

ATOMIC BOA Skate

Inovativní BOA šněrovací systém je také nově použit v oblasti běžeckého lyžování.

Geniální myšlenka: šněrovací systém vede speciální tkaničky skrz botu a bota může být díky tomu utažena nebo povolena pouhým otočením BOA kolečka. Velmi jednoduché, bleskurychlé, extrémně odolné a komfortně pohodlné. Technologie inspirovaná cyklistikou, kde byla důsledně otestována a její výhody byly následně využity v ATOMICu pro svět cross-country lyžování. Inovace, která mění svět běžeckého lyžování o 360 stupňů.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR: AMER SPORTS Czech Republic, s. r. o., www.amersports.cz Výhradní distributor pro Slovensko: G-SPORT s. r. o., www.atomic.sk

www.atomicsnow.com

DOKONALOST KRUHU

www. scher-ski.cz