NORDIC 8 - prosinec 2008

NORDICMAG 08 PROSINEC 08 – LEDEN 09

UNIVERZITA – VÝZBROJ A VÝSTROJ PRO MLADÉ BĚŽKAŘE

CENA: 59 KČ | 75 SK | 2,49 €

CHYTŘEJŠÍ

ZAČÁTEK OLYMPIJSKÉ

WWW.NORDICMAG.CZ

CALLAGHAN

VALLEY

DVA ROKY PŘED STARTOVNÍM VÝSTŘELEM

CITOVÁ

INVESTICE NA NÁVŠTĚVĚ POZORUHODNÉHO KOUTU

AMERIKY TÉMA: ŠUMAVA – MÁ LÁSKA, TAJUPLNÁ A DIVUKRÁSNÁ

ºÜ÷Ġ¿ĨôĨìÜÿÜĠcøÿwĨċ¿ĠĪÿÜĠĨ­IJ÷c ÜĨ¢¿IJÜĠ¿

-VLd #BVFS ES¤JUFM L J ¡dMPWhIP HMPCV W SPDF QPV¤jWd PCMFgFOj #BWBD 4XJY 7«ISBEOj EJTUSJCVUPS QSP e3 B 43 413*/5 TQPM T S P #FgPWTLd 1SBIB 6I jOrWFT UFM F NBJM PCDIPEOJ!TQSJOUD[ D[ XXX TQSJOUD[ D[

Foto: Swix

3

REDAKCE ČÍSLO 8, ROČNÍK 3 AUTOR PROJEKTU Petr Socha ŠÉFREDAKTORKA VYDÁVÁ Karolína Pilařová SLIM media s.r.o., IČ 27175511 GRAFIKA JAZYKOVÁ KOREKTURA Petr Antoníček Jan Hájek Markéta Antoníčková Radek Holub OBCHOD INZERCE Petr Havelka, Luboš Sušila inzerce@snow.cz DISTRIBUCE PŘEDPLATNÉ Veronika Kolářová, Dáša Janou- Informace na www.nordicmag.cz chová, Kateřina Sobotková nebo na predplatne@snow.cz REDAKTOŘI Závodní lyžování Radim Nyč, Barbora Žehanová, Blanka Nedvědická, Tomáš Macek, Karel Hampl Mazání, profesionální rady Marian Málek, Jan Žák Odborné texty, trénink Petr Jakl, Miloš Matoušek Materiál Jaroš Řehořek, Jan Zampr Biatlon Tomáš Hermann Cestování Petr Socha, Tom Řepík, Tomáš Rudle ADRESA REDAKCE Husitská 344/63 130 00 Praha 3-Žižkov redakce@snow.cz 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

Vychází 4x ročně.

Toto číslo vyšlo 11.12. 2008.

Další vyjde 22.1. 2009.

MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979

Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články v rubrice NORDICmarket jsou komerční prezentace.

PARTNEŘI Český svaz biatlonu

O škodolibosti, primátech a meznících Letos si se mnou počasí opravdu nehezky hraje. Až začínám uvažovat nad tím, proč zrovna se mnou. A nejlépe se mu v jeho žertíkách daří – jistě čirou náhodou, když se vydání NORDICmagu schyluje ke svému jako obvykle vystresovanému (byť ve finále samozřejmě i zdárnému) konci a časopis se má co nevidět poslat do tiskárny ke zvěčnění.

V tu chvíli opravdu nemám čas na milované vyjížďky na běžkách, vlastně si sotva vyšetřím volnou chvilku se najíst. A proto v těchto dobách toužím sobecky po ukrutných vichřicích nebo alespoň prudkých lijácích, abych nemusela litovat dlouhých odpolední a večerů zabitých prací, kdy se po pás brodím korekturami článků. Jenže v tu chvíli se nade mnou počasí nikdy nesmiluje, ale naopak se vždycky škodolibě postaví na zadní a rozhodne se tropit hlouposti.

Typickým příkladem za všechny budiž letošní sezóna!

Těsně před uzávěrkou prvního zimního čísla (listopadového NORDICmarketu) mi přišel nadšený e-mail od jednoho z našich autorů. Chlubil se, že byl jako vůbec první lyžovat na Špičáku! Dovedete si představit tu zosobněnou radost a poctu – vždyť byl ještě říjen! Hurá, máme primát! Ruku na srdce, moje ubohá závist zvítězila a chtělo se mi skoro brečet vztekem nad tou nespravedlností.

Na konci listopadu zase houfně vyrazili první běžci už do upravených stop Jizerské magistrály (a jistě i jinam). Samozřejmě se tak stalo v době přípravy tohoto vydání, které právě držíte v rukou. Což je evidentně doba, kdy vrchol mých vycházek po přírodě představuje cesta na autobus do práce.

Vždyť to není spravedlivé, cloumá mnou zlost. Já pro běžce lopotně dávám v uzavřené redakci jejich časopis dohromady a oni si už mohou svobodně venku užívat!

Marně přemýšlím, co přijde příště…

A trochu s nadějí si snažím vysvětlit, že každé další číslo NORDICmagu bude dalším mezníkem zlepšení pro všechny běžce na lyžích. Ačkoliv já si na ně budu muset počkat delší chvíli. Ale počkejte, vždyť vlastně i tohle zní moc dobře! Počasí, jen tak dál, držím ti palce.

Jizerská padesátka

Karolína Pilařová

Jizerská o.p.s.

Šumavský Cover foto: Fischer skimaraton Cena: 59 Kč, 75 Sk, 2,49 euro

EXKLUZIVNÍ PARTNEŘI

OBSAH

4

NORDICREDAKCE 3

Redakce

NORDICSPORT 6 8 10

Léto kontra lyže – Baďurová Jak se daří Lukášovi Proč není každý Martin Jakš

NORDICBIATLON 12 13 14

Nové balení pro novou sezónu Kdo je to? Aneb když dítě biatlonu kraluje Český biatlon přepisuje historii

NORDICUNIVERZITA 16 20 22 24 28 30 32 34

Děti, děti, děti – výzbroj a výstroj pro naše mladé běžkaře Citová investice Akcelerace dětí se nevyplácí Co se v dětství naučíš…

Jernberg je tady Chytřejší začátek Ve svižném tempu urychlovačů Jak to vidím já: Naší mládeži se krátí dech

NORDICRACE 36 40 42 48

Patria Direct Jizerská 50: Proti Dæhliemu i kamarádům Euroloppet: velmi dobrý Šumavský skimaraton SkiTour 2009. Větší odměny, změna bodování Olympijské Callaghan Valley dva roky před startovním výstřelem

56

Na návštěvě pozoruhodného koutu Ameriky, kde jsou na svou slámu v botách hrdí Šumava – má láska

64 65 66

Adresář Nordic ski test Soutěž

52

FOTO: ROSSIGNOL

NORDICTOUR

SPORT

6

BAĎUROVÁ:

››

NA BĚŽKÁCH SKÁKAT NEBUDU

NA OLYMPIÁDĚ PATŘILI K NEJVĚTŠÍM ČESKÝM NADĚJÍM. ALE CO KDYŽ SE OCITNOU NA OPAČNÉM PÓLU ROKU? JAK BY SI VEDLI ČEŠTÍ LETNÍ OLYMPIONICI NA SNĚHU? S BĚŽKAMI A DALŠÍMI LYŽEMI NA NOHOU? NA VZDUCHU, KTERÝ JE O POZNÁNÍ ČISTŠÍ NEŽ TEN V PEKINGU? OSLOVILI JSME TŘI Z NICH, KTERÉ VÁM LETOS POSTUPNĚ PŘEDSTAVÍME. VICEMISTRA EVROPY VE VODNÍM SLALOMU STANISLAVA JEŽKA, STŘÍBRNOU ŽENU Z MISTROVSTVÍ SVĚTA VE VESLOVÁNÍ MIRKU KNAPKOVOU A VICEMISTRYNI SVĚTA VE SKOKU O TYČI KATEŘINU BAĎUROVOU.

‹‹

Ve skoku o tyči se Kateřina Baďurová dokáže přenést přes laťku ve výšce 475 centimetrů. Její trenér Boleslav Patera rád při přípravě experimentuje, v oblibě má například skoky na běžkách z malého můstku. „Mě k tomu ale zatím ještě nepřemluvil,“ směje se šestadvacetiletá tyčkařka, majitelka stříbrné medaile z mistrovství světa.

A lákalo by vás to?

Ani náhodou. Pouze jako diváka, to je někdy sranda.

Takže nemůžete porovnat, jaké to je letět na lyžích vzduchem a letět vzduchem s tyčí?

Nemůžu. Ale let vzduchem při skákání o tyči je hlavou dolů, což by na lyžích asi nebylo to nejmoudřejší. (smích) Ale třeba někdy v budoucnu i na skoky z můstku dojde, ne? Třeba vás trenér přemluví. Nebo radši jen z lana a z mostu?

Kdepak. Zatím jsem se nenechala přemluvit ani k těm z mostu a v nejbližší době se k ničemu takovému nechystám. Mám adrenalinu dost při skákání o tyči, a taky díky tomu, že mám za trenéra Slávu a že žiju v partnerském životě s Tomášem Janků. (smích) Co bylo pro vás horší? Poprvé se rozběhnout s tyčí nebo poprvé nazout běžky?

Kdy jsem poprvé nazula běžky, si vůbec nepamatuju.

Běžkovat jsem se totiž učila už jako hodně malá holka. Ale asi to nebyla žádná tragédie, protože

jinak bych si to pamatovala. A s tyčí jsem začínala postupně, nejprve s nízkým úchopem, takže jsem se vůbec nebála.

Jak je to teď? Na běžkách se vám líbí?

Když si jezdím sama podle sebe stylem a rychlostí, to znamená na výlet, tak mám běžky moc ráda. Navíc jezdíme do Harrachova většinou v půlce března, je ještě sníh, ale přitom už začíná být teplo a je krásně.

A když si nemůžete jezdit podle sebe?

Pokud vyrážíme na běžky pod vedením trenéra a s cílem měření různě dlouhých úseků, tak to už tak nadšená nejsem.

Jste tedy spíše milovníkem vyjížděk romantickou přírodou?

Když je dobrý sníh a vím, že je to vzdálenost, kterou zvládnu, baví mě to. Jinak mám ráda i dlouhé procházky romantickou přírodou.

A co přítel Tomáš Janků?

Tomáš? Toho nedostanu na běžky ani náhodou. Má je znechucené za ty roky na sportovní škole.

Takže vás třeba nehecuje: Když sjedeš tenhle kopec na běžkách, udělám ti snídani?

Nic takového. Na lyžích jsme spolu byli jen jednou, přece jen jsme oba „kolenáři“ a dáváme si velký pozor, abychom se zbytečně nezranili, a zimní radovánky necháme až po skončení vrcholového sportování.

TEXT: MARKÉTA HŮRKOVÁ FOTO: ARCHIV

LÉTO

VS LYŽE

Dobře, ale co říkáte téhle představě: pár kilometrů na běžkách, zastávka v hospůdce, teplý čaj? Nebo radši grog?

Souvisí to s tím dlouhým výletem. K němu to samozřejmě patří. Já mám asi nejradši horkou čokoládu.

Kolik kilometrů za den je váš rekord?

Nepamatuju si, ale tuším, že to bylo okolo 30 kilometrů.

Kvůli operaci kolene jste o lyže letos asi přišla, co? Nebo jste je stihla předtím o Vánocích?

Na lyže i běžky jezdíme právě až po konci halové sezóny od půlky do konce března. A to jsem letos jezdila tak akorát o berlích.

Kde je vaše oblíbené lyžařské místo, okruh, středisko?

Nemám moc zkušeností. Každý rok jezdíme jen do toho Harrachova, protože tam má Dukla chatu s veškerým vybavením. Jako malá jsem vyrůstala na běžkách i lyžích v Beskydech.

Už jste zažila i pořádný lyžařský pád?

Nepamatuji si, snažím se karambolům vyhýbat. Po tolika zraněních mám o sebe strach a snažím se být opatrná.

Kdy jste byla naposledy na opravdové lyžařské dovolené?

Možná jako malá, nevím. Jen se těším, až si to budu moct v budoucnu, poté, co skončím se skákáním, dovolit. Mám ráda moře i hory, teplo i zimu. Všeho s mírou…

KATEŘINA BAĎUROVÁ NAROZENA: 18. PROSINCE 1982 SPORT: ATLETIKA – SKOK O TYČI VICEMISTRYNĚ SVĚTA 2007 DRUHÁ V ZÁVODECH ZLATÉ LIGY 2007 DVANÁCTÁ NA OLYMPIJSKÝCH HRÁCH 2004. LETOS SE DO PEKINGU KVALIFIKOVALA NAVZDORY LEDNOVÉ OPERACI KOLENE.

„NEJLEPŠÍ VYBAVENÍ JE JAKO PŘIROZENÁ SOUČÁST VAŠEHO TĚLA. POHODLNÉ VEDENÍ LYŽE, PŘIROZENÝ POHYB A EFEKTIVITA VAŠEHO ÚSILÍ VÁM UMOŽŇUJÍ PODAT TEN NEJLEPŠÍ VÝKON.“

www.SalomonSports.com

PIERREBENADESIGN.COM © SALOMON SA. ALL RIGHTS RESERVED. PRODUCT PHOTOGRAPHY: MARC MULLER

– MATS LARSSON, ŠVÉDSKO, STŘÍBRNÝ MEDAILISTA Z MISTROVSTVÍ SVĚTA V SAPORU 2007

Lyže: EQUIPE 10 CLASSIC Boty: S-LAB CARBON CLASSIC Vázání: SNS PILOT EQUIPE CLASSIC

Výhradní dovozce a distributor pro ČR: AMER SPORTS Czech Republic, s. r. o., www.amersports.cz Aktuální seznam prodejců Salomon naleznete na www.amersports.cz.

8

SPORT

LUKÁŠ BAUER JE VŠESTRANNÝM SPORTOVCEM

PTAL SE: JAROŠ „GREGORY“ ŘEHOŘEK FOTO: SWIX

JAK SE DAŘÍ

LUKÁŠOVI

ANEB CO DĚLÁ VÍTĚZ SVĚTOVÉHO POHÁRU, KDYŽ ZROVNA NEHLTÁ TRÉNINKOVÉ KILOMETRY?

››

ZASTIHL JSEM LUKÁŠE BAUERA, VÍTĚZE TOUR DE SKI 2008 A SVĚTOVÉHO POHÁRU 2008 V BĚHU NA LYŽÍCH, NA ZAČÁTKU ZÁŘÍ U JEHO DOMEČKU NA BOŽÍM DARU. ODTUD, JAKO ZE SVÉHO HRADU, VYRÁŽÍ ZA TRÉNINKOVOU DŘINOU I NA ZTEČ SE SVÝMI SOUPEŘI. ZNÁME SE UŽ NĚJAKÝ PÁTEK, ALE TOTO SETKÁNÍ NEBYLO ÚPLNĚ NÁHODNÉ. KRÁTKÝ ROZHOVOR PRO NÁŠ ČASOPIS BYL ŘÁDNĚ NAPLÁNOVÁN NĚKOLIK DNÍ DOPŘEDU. NAKONEC BYLY Z PLÁNOVANÝCH DVACETI MINUT DVĚ A PŮL HODINY PŘÍJEMNÉHO POPOVÍDÁNÍ S NAŠÍM NEJLEPŠÍM BĚŽCEM NA LYŽÍCH.

Ahoj, jak se daří?

No, ujde to. Zrovna jsem zasadil dva keříky kosodřeviny. Ještě to zakropím, aby se nám hezky ujaly, a můžeme jít na to povídání.

Byli jste na závodech v Abertamech? (Pozn. red. – obec v Krušných horách, kde se běhá tradiční lyžařský přespolní běh a Lukáš tam drží traťový rekord) Byli jsme tam, ale cítím se trochu unavený z ledovce.

Matyáš běžel taky a dobrý, placku ti určitě ukáže.

Tak, hotovo a můžeme.

Při příchodu jsme se pozdravili s Katkou (Bauerova manželka), která vzápětí s Lukášovou pomocí musela malé Anetce vpravit do pusy léky proti nachlazení.

‹‹

Malá se bránila, nicméně rodiče, jak už to bývá, zvítězili a postýlka už byla připravená. Matyáš mi opravdu ukázal medaili za třetí místo a na stole zavoněl čaj…

O tvém tréninku, výkonnostních plánech, výsledcích a podobně se už popsaly stohy papíru, co takhle z jiného soudku? Jak jsi na tom z golfovým handicapem?

No, mám zelenou kartu. Poprvé jsem se s golfem dostal do kontaktu po olympiádě v Turíně na sportovní výstavě. Jeden ze sponzorů mi věnoval první golfovou výbavu. Párkrát jsem odpálil a jako většina začátečníků tohoto sportu zjistil, že to není žádná sranda. Pak jsem se tím nějaký čas vůbec nezabýval, až letos mě to docela vzalo. Jeden z dovozců golfového vybavení mi věnoval nový bag, mám

trenérku, která dohlíží na moje odpaly a beru to celkově jako příjemné pročištění hlavy. Samozřejmě také jako společenskou událost. Důležité je to třeba při setkáních se sponzory. Jsem členem golfového klubu na Božím Daru, hřiště tady zatím nemáme, ale na Karlovarsku je hřišť jako hub po dešti, takže žádný problém. A protože jsem soutěživý, tak se budu chtít zlepšovat, ale je to děsně o čase. Každopádně už jsem do toho vtažen…

A zase odjinud. Co ty a politika? Sleduješ nějak, co se děje u nás i ve světě, nebo to „jde“ okolo tebe?

Zprávy docela hltám. I když jsme doma, i když jsme na soustředěních, tak se snažím tyhle věci sledovat.

Ať už v televizi nebo na internetu. Chci mít přehled a pochopitelně si dělám na různé události svůj názor.

Jsem celkově spíše pravicově zaměřený, ale se spoustou věcí, které pravicoví politici dělají, i nesouhlasím.

Zdá se mi, že u nás v Čechách v politice není nikdo, kdo by měl takzvaně zameteno před svým prahem.

Raději se nebudeme pouštět v tomto tématu moc do hloubky, aby to nevyznělo, že za někoho lobuji.

Tak jo. Politiku necháme „vyšumět“. Co ty a auto? Jsi spíš kliďas za volantem, nebo „divoch“?

Jednoznačně se pokládám za kliďase. Snažím se jezdit svižně, ale bezpečně. Nejvíc, co jsem jel, bylo sto osmdesát kilometrů za hodinu v Německu. Jinak samozřejmě jezdím plus mínus podle předpisů. Od

CELÁ RODINA POHROMADĚ.

LUKÁŠ BAUER S MANŽELKOU KATEŘINOU, SYNEM MATYÁŠEM A DCEROU ANETOU

doby, co máme děti, kladu bezpečnost jízdy na první místo. Ale někdy se člověk nevyvaruje stresu při přejezdu odněkud někam, když tam má být načas. O kvalitě a věčných opravách našich silnic se hodně diskutuje a na celkové bezpečnosti se ten stav asi podílí spíš negativně. Už taky nemám nějaký ten bodík. Celkem pět. Obličej nepomohl, takže si dávám v poslední době větší pozor. Vlastně jednou mi policisté, když mě poznali, jen domluvili při špatném parkování. To bylo příjemný.

V létě jsem měl od sponzora domluveno ve Finsku svezení v soutěžním rallye speciálu řízenému jedním ze špičkových finských jezdců. Nakonec z toho sešlo, ale svezl jsem se v závodním motorovém člunu.

Super zážitek! Jelo to sto osmdesát dvě stě kilometrů za hodinu a v zatáčkách na nás působilo přetížení šesti G. Nebylo toho úzkým průzorem moc vidět, ale podle barvy bójek jsem poznal, kam budeme točit, a mohl se na to trochu připravit. Byl to fakt adrenalin. Rád si to někdy zopakuju.

Protože jsem „pedagog ve výslužbě“, nedá mi se nezeptat – co ty a škola?

Studuji Technickou univerzitu Ostrava, ekonomický obor. Na zkoušky jezdím do Mostu. Teď mám studium trochu rozložené a budu chtít dodělat bakalářské zkoušky. Sportovní terminologií řečeno, bojuji, ale není to při přípravě na sezónu úplně jednoduché.

Jaký máš životní žebříček hodnot? (bez zaváhání) První je rodina, druhé lyže, třetí škola.

Rodina je pro mne opravdu hodně důležitá. A mám názor, že rodiče by se měli v péči o děti střídat a doplňovat. S tím souvisí i domácnost. Nemám problém s domácími pracemi. Člověk až praxí zjistí, že hlídání dětí je někdy mnohem namáhavější než těžký trénink. Od té doby, co máme děti, se mi taky trochu hůř odjíždí na dlouhodobá soustředění a ještě víc než dřív se pak už těším domů. V určitém ohledu je rodina skvělý doping.

V týmu máme v tomhle podobná témata s Martinem Koukalem, ale srandičky si stejně umíme dělat jako v dobách, když jsme ještě nebyli taťkové od rodin. Svobodní kluci se nám občas trochu smějí a my zase jim. To si musí každý osahat v praxi sám.

Důležité pro každého sportovce je i zdraví…

Musím to zaklepat, od loňské operace krčních mandlí a kolena si nemůžu stěžovat. Nehlídám se nějak extrémně, ale pokud cítím, že na mne něco leze, tak pokud to jen trochu jde, raději vynechám jeden dva tréninky, abych třeba zbytečně neztratil čtrnáct dní.

Nejsem zastánce tréninku za každou cenu. Jedním ze tří pro můj výkon nejdůležitějších lidí v týmu je „Kolďák“(pozn. redakce – MUDr. Koldovský), ke kterému mám naprostou důvěru. On přesně hlídá, co můžeme a nesmíme užívat, např. při větší rýmě. Bez toho by to opravdu nešlo.

(Pozn. red. – Ještě před vyjitím tohoto článku přišel Lukáš v listopadu na soustředění ve Finsku, podobně jako vloni, o jeden ze zubů moudrosti. Třeba to lze považovat za znamení – jak mu to vloni jezdilo, přeci víme všichni.)

Tipnu si, kdo jsou další dva nepostradatelní členové týmu kolem tebe – trenér Mirda Petrásek, který tě trénuje od dorostu, a servisman Vít Fousek, který pulíruje tvé běžky k dokonalosti?

No jo, přesně. Bez těchto lidí bych si opravdu nedovedl představit útok na ty nejvyšší pozice. Ale myslím, že v mužském družstvu teď poslední roky úplně všichni vzorně táhnou za jeden provaz a je to znát ve všech směrech. To víš, Liberec je za dveřmi.

Jak to vidíš celkově s mistrovstvím světa v Liberci? Výkonnostní cíle jsou asi jasné.

Celá republika bude držet pěsti tobě i mužské štafetě. Ale co to okolo?

Já to vnímám z toho závodnického pohledu. S těmi tratěmi ve Vesci jsem se tedy moc neztotožnil. Ale to je individuální názor, i když ne osamocený. A to, co probíhá v pozadí, bych raději nekomentoval. Jednak nemám dost informací a jednak už bychom zabíhali zase do politiky a to je tenký led. Uvidíme na konci února 2009. Určitě to proběhne a určitě sehraje důležitou roli tradiční české nadšení pro věc. Ta srdcařina.

Těším se na diváckou kulisu, která nás určitě o pár vteřinek popožene. Doufám, že diváky svými výsledky nezklameme.

A co bys závěrem vzkázal? Tvým potencionálním nástupcům, kteří jsou dnes ještě ve věku žákovských kategorií?

Myslím, že by neměli ve spolupráci se svými trenéry pospíchat se svým výkonnostním vývojem. Měli by mít individuální dlouhodobý výkonnostní cíl a nějaký vzor. Třeba mě (směje se). Dbát na solidní všestranný sportovní základ, tak jak nám to vždy ve Slovanu Karlovy Vary vštěpoval trenér Honza Novák. To je cesta, která, pokud slouží zdraví, vede k úspěchu.

Díky za příjemné popovídání a přeji jménem čtenářů NORDICmagu – dobré zdraví a hodně „podií“ v nastávající sezóně.

Taky díky a nějaký NORDICmag mně pošli.

10 TOR ARNE HETLAND POTVRZUJE PRAVIDLO, ŽE BĚŽCI NA LYŽÍCH ZRAJÍ JAKO VÍNO FOTO: FIS

FOTO: ALPINA

SPORT

ČESKÁ ŽENSKÁ NADĚJE – IVA JANEČKOVÁ FOTO: ALPINA

PROČ NENÍ KAŽDÝ

MARTIN JAKŠ TEXT: BARBORA ŽEHANOVÁ, AUTORKA JE REDAKTORKOU MF DNES

››

„Na silničním kole mě proháněl. Jel jsem naplno, na krev. On mi od půlky výjezdu ujel a nadělil mi.

V Jakšíkovi mi roste obrovský soupeř. A nejen na kole,“ chválí Bauer, vítěz Světového poháru, mladšího kolegu.

Jakš, běžec ve věku 22 let, se vyhoupl do popředí zájmu v minulé sezóně. Docela brzo. Třeba v první desítce pořadí poslední sezóny Světového poháru se zjevil jen jediný závodník podobného věku: Nor Tord Asle Gjerdalen – muž s brýlemi rockera a ročníkem narození 1983. Jinak už to byla spíš přehlídka tátů třicátníků à la Bauer. Ten se prosadil na vrchol v 31 letech.

Není divu. Zaprvé: v běžeckém lyžování je potřeba vyzrálost. „Pětadvacátý rok je optimum na to, abychom řekli: jo, je to ten pravý závodník,“ vysvětluje reprezentační trenér Miroslav Petrásek.

Chcete-li totiž uspět v kolotoči závodů, musíte za sebou mít dřinu a zkušenosti. „Běžecké lyžování je vytrvalostní sport, je o dlouhodobé přípravě. O tom, kolik kilometrů za léta nastřádáte v organismu. Je o vytrvalosti, síle, rychlosti, musíte skloubit všechno dohromady. Někdy i samotné odborníky překvapuje, že se dřina skutečně projeví třeba ve chvíli, kdy už to nikdo nečeká,“ míní někdejší závodnice a nynější spolukomentátorka Zuzana Kocumová.

Má jeden příklad: norskou běžkyni Hilde Pedersenovou, rokem narození 1964, která třeba ještě v minulé sezóně byla se štafetou pátá. „Svoje nejlepší výsledky začala jezdit až někdy v 35 letech. To už je

‹‹

většinou doba, kdy by to každý zabalil. Což je někdy škoda. U nás je hodně lidí, kteří končili v poměrně mladém věku,“ dodává Kocumová.

Na běžkách se však v pozdějším věku projevují nejen zdolaný trénink, ale taky otrkanost lety a přibývajícím množstvím závodů a tréninků. „Získáváte určitou psychickou stabilitu, jste si vědomí toho, co máte natrénováno. Veliká část veškerého vrcholového sportu je o psychice. O tom, jak to zvládáte hlavou. Bylo to hodně vidět i na Lukášovi Bauerovi, že v minulém roce u něj nastal obrovský pokrok třeba oproti olympijské sezóně.“ Sám Bauer připouští, že se pořád učí. Dříve nebyl v pozici lídra Světového poháru, nevěděl, jak snadné je zkraje sezóny ztratit žluté číslo prvního muže. „Byla to pro mě škola,“ říká. A teď ho čeká další.

Obhajuje titul a na jeho místo se derou další. Včetně Jakše, který má i díky Bauerovi cestu nahoru o něco upravenější. „Martin Jakš je velice výrazný talent a určitě těží z toho, že jsme s trenérskými kolegy za tu dobu s Lukášem dostali víc rozumu a neděláme takové chyby. Možná kdybychom v té době věděli to, co teď, i Lukáš a další kluci by jezdili líp o chvilku dřív,“ míní trenér Petrásek. „Náš servis těžce vyrostl, tam jsme taky ztráceli půl minutu nebo minutu, protože i výběr lyží a zabezpečení tvoří výsledek.“ Ale nejen kvůli podmínkám v reprezentačním týmu má podle něj Jakš větší šanci, jak dříve prodat svůj talent. „Když Lukáš a další kluci byli talenti, zrovna to bylo období, kdy doping byl trošičku výš než anti-

FOTO: FIS

SOUTĚŽIVÉHO LUKÁŠE BAUERA DOKÁŽE VYTOČIT DO NEJVYŠŠÍCH OBRÁTEK. TO KDYŽ OPANUJE JEHO KRÁLOVSTVÍ. TŘEBA JAKO PŘI CYKLISTICKÉM KLÁNÍ NA SOUSTŘEDĚNÍ V PASSO TONALE. KDO? MARTIN JAKŠ.

doping. Nyní je jeho potírání velice účinné, vyrovnala se i světová špička, mladému závodníkovi to dává možnost tam proniknout,“ míní Bauerův kouč.

Což ovšem obecně nemusí být vůbec snadná záležitost. Někdo exceluje mezi juniory, ale jakmile se věkem posune mezi dospělé, zapadne. „Přechod od juniorských úspěchů do dospělých je vždycky složitý.

Z jedné kategorie, která je úzká a věkově ohraničená, najednou přejdete do jiné, kdy proti vám vyrazí celý svět,“ míní trojnásobná olympijská medailistka Květoslava Jeriová-Pecková.

Právě proto vidí ještě jedno plus v Jakšově případě. Je v týmu s Bauerem, Koukalem a dalšími úspěšnými závodníky, má se od koho učit. A právě proto je podle ní naopak ve větších problémech česká ženská reprezentace – přitom v minulé sezóně Světového poháru mezi ženami zazářilo i mládí. Švédka Charlotte Kallaová vyhrála Tour de Ski v pouhých 20 letech. A Norce Astrid Jacobsenové, druhé v celkovém pořadí, je jen o několik měsíců víc.

Jenže na českých závodnicích leží stín výjimečnosti Kateřiny Neumannové, ženy, jež ve vyšším věku odcházela na absolutním vrcholu – jako olympijská vítězka a mistryně světa. „Je trošku nešťastné, že se i kvůli Katce teď pohlíží na výsledky holek jinak. Ale chtělo to, aby děvčata v závěru její kariéry od ní něco pochytila, dostala se do její blízkosti. Sama jsem to navrhovala. Ale lidé kolem Katky mi odpovídali: No jo, jenže ony jí nestačí. To neberu. I kdyby jí stačily jen kus tréninku, byl by to pro ně obrovský přínos, ze kterého by teď těžily.“

KY / SNOWBOARDY SJEZDOVKY / BE Z

ski & snowboard collection

08/09 www.sporten.cz

MICHAL ŠLESINGR PŘI MISTROVSTVÍ EVROPY V NOVÉM MĚSTĚ N. M.

BIATLON

12

NOVÉ BALENÍ PRO NOVOU SEZÓNU

››

TEXT: TOMÁŠ HERMANN FOTO: ARCHIV ČSB

Z POHLEDU ČESKÉHO BIATLONU SE ZŘEJMĚ NEJVÝZNAMNĚJŠÍ UDÁLOST ODEHRÁLA V DOBĚ, KDY MNOZÍ Z NÁS SVÁ TĚLA JEŠTĚ NASTAVOVALI U MOŘE SLUNEČNÍM PAPRSKŮM. NA ZÁŘIJOVÉM KONGRESU MEZINÁRODNÍ BIATLONOVÉ UNIE (IBU) V PRAZE USPĚL ČESKÝ SVAZ BIATLONU S KANDIDATUROU NOVÉHO MĚSTA NA MORAVĚ NA POŘADATELSTVÍ MISTROVSTVÍ SVĚTA 2013! O TOM ALE PÍŠEME VÍCE NA JINÉM MÍSTĚ TOHOTO VYDÁNÍ NORDICMAGU.

‹‹

VÍCE BODŮ PRO VÍCE HLAV

USTÁLENÁ ELITA

V předolympijské sezóně prochází zásadní změnou systém bodování Světového poháru. Podnětem pro IBU se stalo široké a vyrovnané startovní pole.

Počínaje úvodním závodem ve švédském Oestersundu boduje 40 nejrychlejších závodníků (dříve jen 30).

Vítěz získá 60 bodů, druhý v pořadí 54, další 48 bodů atd. Tento systém bodování bude dodržován i v závodě s hromadným startem, jehož se může účastnit jen 30 závodníků, což znamená, že poslední v cíli obdrží 11 bodů oproti dosavadnímu 1 bodu. Exkluzivita této disciplíny tím ještě vzroste.

Obměněn byl také výrazně evropský šampionát, který uplynulou sezónu hostilo Nové Město n./ M. IBU nyní přichází s věkovým limitem 26 let. Znamená to stop pro řadu závodníků z „B“ týmů. Tímto omezením chce IBU zamezit, aby na ME startovali pravidelní účastníci SP. Aby mnozí sportovci nezůstali „bezprizorní“, vymyslela Mezinárodní biatlonová unie IBU Cup jako náhradu za dosavadní Otevřený evropský pohár, přitom ale z jeho programu vyřadila juniorskou kategorii… Uvidíme, co změny, některé považované za kontroverzní, biatlonu přinesou.

Přestože se s kariérou rozloučili někteří známí biatlonisté (Světlana Išmuratovová, Nathalie Santerová-Bjoerndalenová, Julien Robert či Alexej Ajdarov) z velkých es budou na startu všichni „staří známí“. Norové se budou spoléhat na Ole Einara Bjoerndalena, Emila-Hegle Svendsena a Toru Bergerovou, Rusové na Maxima Čudova, Dmitrije Jarošenka, Ivana Čerezova, Jekatěrinu Jurjevovou či Světlanu Šlepcovovou, Němci na Magdalenu Neunerovou, která právě odrostla juniorským střevícům, dále Andreu Henkelovou, Kati Wilhelmovou, Michaely Greise a Roesche nebo Andrease Birnbachera.

K uvedené elitě je třeba připočítat řadu špičkových závodníků ze zemí, které nepatří ke třem uvedeným REPREZENTACE ČESKÉ REPUBLIKY Muži: Roman Dostál, Tomáš Holubec, Ondřej Moravec, Jaroslav Soukup, Michal Šlesingr, Zdeněk Vítek Ženy: Magda Rezlerová, Zuzana Tryznová, Zdenka Vejnarová, Veronika Vítková

velmocím, jako jsou Sandrine Baillyová a Vincent Defrasne z Francie, Švédové Bjoern Ferry či Helena Johanssonová. Zlepšení lze očekávat u běloruského výběru, kde se stal střeleckým trenérem Němec Klaus Siebert, jenž v předchozích dvou sezónách významně pozvedl čínský biatlon. ŠLESINGR SE „PŘEZUL“

Mezi nejlepší se bude chtít určitě vklínit i Michal Šlesingr. Nejúspěšnější český biatlonista posledních dvou sezón si zvedl sebevědomí prvenstvím ve finálovém závodě SP 2007/08. „Nemohu říci, že bych na vítězství v Oslu myslel dnem i nocí, ale parkrát mi na tréninku přidalo druhý dech.“ Impulsem by pětadvacetiletému rodákovi z Letohradu mohl být i přechod na novou značku lyží, když Madshus vyměnil za Rossignol.

Muži pod vedením Vlastimila Vávry vstoupí do sezóny ve stabilizované sestavě. Vedle Šlesingra by měl být oporou týmu zejména zkušený Zdeněk Vítek. Na dobré výkony z druhé poloviny uplynulé sezóny by rád navázal i Ondřej Moravec. A český rekord určitě vylepší Roman Dostál, který už vstupuje do své 17. reprezentační sezóny! Tým dále tvoří Tomáš Holubec a Jaroslav Soukup. Ženy trénuje od jara dlouholetý kouč mužské reprezentace Milan Janoušek, jenž na počátku své trenérské dráhy pomohl Jiřině Adamíčkové k historickému triumfu v celkové klasifikaci SP 1989/90. Trojici relativně zkušených biatlonistek – Magda Rezlerová, Zdenka Vejnarová a Zuzana Tryznová – doplní juniorka Veronika Vítková.

Vyvrcholením sezóny bude únorový světový šampionát v Korejské republice. Přední biatlonisté se představí i v Česku, a to při IBU Cupu 15.–17. 1.

2009 v Novém Městě n. M. BIATLON V ČESKÉ TELEVIZI

Atraktivita biatlonu a dobré výsledky reprezentantů se odrazily i v jeho sledovanosti. Vedle stanice Eurosport přichází s významným „balíčkem“ přenosů Česká televize. Na kanálu ČT4 Sport se objeví Světové poháry v Hochfilzenu, Oberhofu, Ruhpoldingu, Anterselvě a také MS. Pravidelné zpravodajství můžete též poslouchat na ČRo1 Radiožurnálu nebo číst na iDNES či biatlon.cz.

SVĚTOVÝ POHÁR Světový pohár I. kolo: 2.–7. 12. 2008, Oestersund, Švédsko II. kolo: 11.–14. 12. 2008, Hochfilzen, Rakousko III. kolo: 17.–21. 12. 2008, Hochfilzen, Rakousko IV. kolo: 6.–11. 1. 2009, Oberhof, Německo V. kolo: 13.–18. 1. 2009, Ruhpolding, Německo VI. kolo: 21.–25. 1. 2009, Anterselva, Itálie VII. kolo: 10.–15. 3. 2009, Vancouver, Kanada VIII. kolo: 18.–22. 3. 2009, Trondheim, Norsko IX. kolo: 25.–29. 3. 2009, Chanty-Mansijsk, Rusko Mistrovství světa 13.-22. 2. 2009, Pyeong Chang, Korejská republika Mistrovství Evropy do 26 let 27. 2. –4. 3. 2009, Ufa, Rusko Pozn.: jednotlivé závody tučně vytištěných soutěží bude přenášet Česká televize.

MAGDALENA SE RADUJE Z KAŽDÉ ZLATÉ. A NA SVŮJ VĚK JI MÁ NEMÁLO

13

VIZITKA MAGDALENA NEUNEROVÁ Narozena: 9. 2. 1987 Bydliště: Wallgau, Horní Bavorsko Biatlon od: 1996 Trenér: Uwe Muessinggang Lyže: Fischer Úspěchy: vítězka SP 2007/08, 6x mistryně světa, 7x juniorská mistryně světa, Sportovkyně Německa 2007

KDO JE TO? ANEB KDYŽ DÍTĚ BIATLONU KRALUJE

››

TEXT: TOMÁŠ HERMANN FOTO: WALLGAU.DE

ZAČNĚME HÁDANKOU: VĚKEM BYLA JEŠTĚ JUNIORKOU, ALE NA KONTĚ UŽ MĚLA ŠEST TITULŮ MISTRYNĚ SVĚTA MEZI DOSPĚLÝMI, DESET PRVENSTVÍ VE SVĚTOVÉM POHÁRU I TRIUMF V JEHO CELKOVÉ KLASIFIKACI! FENOMENÁLNÍ OLE EINAR BJOERNDALEN O NÍ PROHLÁSIL: „JE TALENTEM STOLETÍ!“ Z REKLAMNÍCH SMLUV JÍ PLYNOU MILIONY EUR, ALE DO MONAKA SE ZATÍM ODMÍTÁ STĚHOVAT. KDO JE TO?

Bavorské Wallgau na první pohled ničím nevyniká.

V tuctovém horském městečku pod severními výběžky Alp žije sotva 1 400 obyvatel, z nichž většina jsou věřící. Během velikonočních svátků 2008 se však počet jeho obyvatel čtyřikrát zvětšil. A návštěvníci nesměřovali do chrámu Božího. Důvodem bylo slavnostní přijetí slavné rodačky. Přijeli nejen kolegové z týmu, trenéři, činovníci Německého lyžařského svazu, ale nechyběli ani bavorští představitelé, místní zastupitelé a samozřejmě televizní štáby. Obrovská venkovní párty s hudbou, projevy, pivem, klobásami a ohňostrojem obrátila život poklidného Wallgau na ruby. „Lena, Lena,“ skandovaly tisíce hrdel její přezdívku.

Do světa velkého sportu vlétla jako kometa a obrátila na ruby teorie o tom, že biatlonista dozrává až

‹‹

kolem třicítky. Novináři píší o každém její kroku při tréninku i v soukromí. Mapovali dokonce i její dovolenou na Seychelských ostrovech, kterou si užívala s reprezentačními kolegyněmi Andreou Henkelovou a Kati Wilhelmovou. Televizní stanice si ji vybírají do svých show včetně nejpopulárnějšího „Wetten dass“ (Vsaďte se, že) na veřejnoprávním kanálu ZDF. Ona k tomu říká: „Bavič ze mě ale nebude, jsem mnohem raději, když za mě hovoří výsledky.“ Poprvé zazářila na mistrovství světa 2007 v Anterselvě, kde senzačně vybojovala své první tři zlaté medaile. Tehdy byla bezstarostná. „Vše šlo jednoduše, hladce, samo…,“ vzpomněla na první představení mezi dospělými.

Minulou sezónu se však již držitelka ocenění „Nejlepší sportovkyně Německa za rok 2007“ cítila

pod tlakem. „Věděla jsem, že moje výsledky budou sledované.“ Zejména na střelnici často chybovala.

Světovému poháru zpočátku vládly jiné biatlonistky: Glagowová, Wilhelmová, Henkelová či Baillyová. „Moc mi pomohl trenér Uwe Muessinggang,“ děkuje zkušenému reprezentačnímu lodivodovi. „Přesvědčil mě, že v životě jsou mnohem důležitější věci, než pár netrefených terčů.“ Důvěru trenérovi splatila na světovém šampionátu v Oestersundu. Svoji sbírku zlatý kovů rozšířila o další tři!

A to nebyl zdaleka konec úspěšných výsledků.

V závěru sezóny stoupala v průběžné klasifikaci Světového poháru stále výš a výš. Po finálovém závodě se zastavila až na samém vrcholu! „Mojí výhodou bylo, že jsem nepřemýšlela o bodech, ale bojovala jsem vždy až do konce,“ řekla tehdy v Oslu.

Baillyové, Henkelové a dalším špičkovým biatlonistkám nezbývalo, než přijmout porážku od juniorky.

Po sezóně 2007/2008 musela se svým manažerem Stephenem Pepliesem prostudovat na šedesát (!) nových sponzorských smluv. Jestliže na odměnách za umístění vydělává desetitisíce eur, na reklamě pak miliony. „Ne, do Monaka se opravdu stěhovat nebudu,“ odpovídá na dotěrné otázky směřující k daňovému ráji. „Doma ve Wallgau jsem šťastná.

Nechci na svém životě nic měnit,“ tvrdí přesvědčivě druhá nejstarší ze čtyř sourozenců.

Uwe Muessinggang o nové biatlonové královně říká: „Přestože Lena v našem týmu působila jako juniorka, ukázala, že mentálně je velice vyzrálá. Úspěchy ji vůbec nezměnily. Zůstala normální skromnou holkou z hor.“ Německý trenér současně přiznává, že s talentovanější sportovkyní nikdy předtím nepracoval. „Kondičně i technicky je zcela výjimečná. A pokud k tomu připočtu její cílevědomost a bojovnost, vychází mi, že úspěšná bude i nadále.“ Ona sama si uvědomuje, že už jako juniorka dosáhla mezi dospělými téměř všeho. Mnohem, mnohem více, než většina vrcholových sportovců během celé kariéry. Motivace jí přesto nechybí. „Ze tří cílů jsem už dva splnila. Ale ten největší mám stále ještě před sebou. Moc toužím po olympijské medaili.“ Není třeba dodávat, že v jejím pojetí to znamená medaili zlatou.

Vraťme se nyní na samý úvod, k řešení hádanky.

Už víte, kdo to je? Jmenuje se Neunerová. Magdalena Neunerová.

14

BIATLON

JEDNA Z MOŽNÝCH PODOB STADIONU V NOVÉM MĚSTĚ NA MORAVĚ PRO MS 2013

VRCHOLNÉ AKCE 2009–2014 • 2009 – Pchjong-jang (KOR) – MS • 2010 – Vancouver (CAN) – ZOH • 2011 – Chanty-Mansijsk (RUS) – MS • 2012 – Ruhpolding (GER) – MS • 2013 – Nové Město n/M (CZE) – MS • 2014 – Soči (RUS) – ZOH

ČESKÝ

BIATLON PŘEPISUJE HISTORII ››

TEXT: TOMÁŠ HERMANN FOTO: DAVID LEVORA

V SOBOTU 6. ZÁŘÍ 2008 SE SEN ČESKÝCH BIATLONISTŮ PROMĚNIL VE SKUTEČNOST. HLASOVÁNÍ DELEGÁTŮ Z 50 ZEMÍ NA VIII. KONGRESU MEZINÁRODNÍ BIATLONOVÉ UNIE (IBU) V PRAZE PŘIŘKLO HNED V PRVNÍM KOLE VOLBY MISTROVSTVÍ SVĚTA PRO ROK 2013 NOVÉMU MĚSTU NA MORAVĚ! „JE TO OBROVSKÝ ÚSPĚCH. PODĚKOVÁNÍ PATŘÍ CELÉMU TÝMU LIDÍ, KTEŘÍ KANDIDATURU PŘIPRAVOVALI,“ ODDECHL SI A CHVÁLIL ZÁROVEŇ PREZIDENT PŘÍPRAVNÉHO ORGANIZAČNÍHO VÝBORU JIŘÍ HAMZA.

‹‹

Šéf svazu biatlonu Václav Fiřtík hovořil o zlomovém okamžiku pro český biatlon. „Biatlon je na vzestupu po celém světě. A věřím, že nyní se na stejnou vlnu dostane prostřednictvím světového šampionátu i u nás.“ Sportovnímu řediteli mistrovství světa Vlastimilu Jakešovi spadl podle vlastních slov ze srdce „obrovský balvan“. „Úspěšnou kandidaturu nepřipisuji jen lobbování a závěrečné prezentaci. Za úspěchem vidím také dlouholetou práci v Novém Městě na Moravě i jeho prestiž ve světě klasického lyžování. Bez kvalitního zázemí a schopných pořadatelů bychom naději neměli.“

Václav Fiřtík úspěšnou taktiku a doplnil: „Než jsme ale k dohodě dospěli, jednali jsme dlouhé měsíce.“ Významnou práci v zákulisí odvedl také čtyřnásobný olympijský vítěz a nynější první viceprezident IBU Alexander Tichonov. „V zemích bývalého Sovětského svazu se těší stále obrovské autoritě,“ upřesnil prezident Českého svazu biatlonu.

V následující volbě byl úspěch Nového Města jednoznačný. Pro „Vysočinu“ hlasovalo 36 zemí, favorizované norské Oslo získalo 10 hlasů a finské Kontiolahti jen 4 hlasy!

JAK SE HLASOVALO

CO JE TŘEBA UDĚLAT

V pražském hotelu Pyramida se rozhodovalo o pořadatelích dvou světových šampionátů - v letech 2012 a 2013. Na rok 2012 kandidovaly Ruhpodling, Lahti a Nové Město na Moravě. O MS 2013 se ucházely Oslo, Kontiolahti a opět Nové Město.

Světový šampionát 2012 uspořádá německá „Mekka biatlonu“ Ruhpolding, který uspěl hned v prvním kole volby. Německým pořadatelům pomohlo i odstoupení Nového Města z kandidatury. „Bylo to součástí zákulisní dohody. My jsme pro rok 2012 podpořili Němce, oni v následující volbě nás,“ přiblížil

Avšak bublinky šampaňského a vítězné doutníky už nyní vystřídala realita. Jaké povinnosti z přidělení pořadatelství pro český biatlon vyplývají? Nejprve je nutné dobudovat areál, který v zimě 2008 hostil evropský šampionát. „Už jsme proinvestovali 120 milionů korun,“ říká Jiří Hamza. Nové jsou tribuny, střelnice, tiskové středisko atd. „Dobudovat je potřeba zejména zázemí pro sportovce, zvětšit kapacity pro výrobu technického sněhu a vůbec celý areál dokončit tak, aby mohl sloužit široké veřejnosti pro sportovní vyžití nejen v zimě, ale v průběhu celého roku.“

MODERÁTOREM JEN KVŮLI SESKOKU Ve výšce čtyři tisíce metrů vyskočil z letadla a roztáhl poutač se srdcem jako symbolem kandidatury a sloganem „Volte Nové Město 2013“. K zemi pak dlouho klesal volným pádem… „Ten pocit volnosti miluju. Kdybych si nemohl při natáčení skočit padákem, asi bych do toho dobrodružství před kamerou nešel,“ komentoval Michal Šlesingr svou moderátorskou zkušenost. Vášnivý parašutista má letos za sebou hodně přes třicet seskoků, ale průvodce pořadem dělal poprvé.

V klipu poutavě hovořil o Praze, zval do moderního biatlonového areálu v Novém Městě. Pokládal otázky Dominiku Haškovi, Lukáši Bauerovi či šéfovi Českého olympijského výboru Milanu Jiráskovi.

Dvojnásobný medailista z mistrovství světa 2007 jen zalitoval, že právě závěrečná scéna se povedla hned na první pokus. „Je to škoda, myslel jsem, že si připíšu mnohem víc čárek do deníku seskoků,“ povzdychl si.

Naopak o to více času strávil s Dominikem Haškem, rozhovor s hokejovou legendou musel několikrát opakovat. „Točili jsme to asi osmkrát, pořád mi z textu vypadávala jedna část,“ prozradil. Rozhovor, stejně jako celá prezentace, probíhal v angličtině. „Bylo těžké skloubit neustálý pohled do kamery a soustředit se na to, co mám říkat a ještě k tomu v jazyce, který není mým mateřským.“ Historický úspěch české biatlonové diplomacie nese tedy i podpis vítěze finálového závodu uplynulého ročníku Světového poháru. „Je skvělé, že to vyšlo a naše snaha nebyla marná. Šampionát určitě popularizaci biatlonu u nás pomůže.“ I přes příznivý ohlas ale moderování za biatlon nevymění. „Doufám, že moje premiéra byla zároveň derniérou,“ dodal muž, který může být v roce 2013 na vrcholu sportovní kariéry.

Kapacita stadionu pro světový šampionát, bez započítání diváckých prostorů kolem trati, by měla činit úctyhodných 25 tisíc návštěvníků. „To ale neznamená, že půjdeme cestou megalomanských staveb. Většina tribun bude mobilních,“ vysvětluje Jiří Hamza.

Dalším oříškem, který mají pořadatelé před sebou, je vyřešení infrastruktury. „Jednáme například s vedením kraje Vysočina o rozšíření cest mezi Novým Městem a Žďárem nad Sázavou. Dále potřebujeme vylepšit a rozšířit parkovací plochy,“ dodává prezident organizačního výboru. „Věřím, že také hoteliéři se této šance chytí a zkvalitní svoje ubytovací kapacity.“

VÍTĚZNÝ TÝM

Náklady na infrastrukturu a samotnou organizaci šampionátu odhaduje Jiří Hamza na 300 miliónů korun. Náklady neponese z velké části jen stát, jako je tomu v Liberci, ale také Mezinárodní biatlonová unie, partneři a soukromý sektor.

V posledních letech hraje stále významnější roli i faktor, který lze jen stěží ovlivnit, a to jsou povětrnostní podmínky. Prezident svazu Václav Fiřtík ale nemá obavy, že by nepřízeň počasí šampionát ohrozila. „V Novém Městě jsou zkušení pořadatelé. Máme vytipovaná místa, kam sníh ukládat, když se vyrobí.

Uvažujeme i o variantě uchování sněhu z předchozí sezóny pod zeminou, jako to dělají ve Skandinávii nebo v Ruhpoldingu.“ DIVÁCKÝ NÁPOR

Větší obavy má prezident Českého svazu biatlonu z diváckého zájmu. „V Německu je biatlon zimním sportem číslo 1 a Nové Město je pro tamní fanoušky hned za humny. Očekáváme také nápor norských a ruských turistů. A samozřejmě počítáme se silným diváckým zázemím, které poskytuje region kraje Vysočina.“ Otázkou tedy je, jak bezproblémově zabezpečit účast desítek tisíc fanoušků nejen na jednom závodě, ale v průběhu celého šampionátu. „Samozřejmě, že místní mají zkušenosti ze Zlaté lyže. Ovšem zde nehovoříme o třech, čtyřech dnech, po které trvají Světové poháry, ale téměř o dvou týdnech konání mistrovství světa.“ ŠLESINGR A SPOL.

Vedle zdařilé organizace vrcholné akce očekává sportovní veřejnost ruku v ruce i sportovní úspěch.

Kdo by mohl český biatlon v Novém Městě 2013 reprezentovat? „Jsem přesvědčen, že to bude jádro dnešní reprezentace,“ tvrdí Václav Fiřtík. „Šlesingr, Moravec, Soukup, Rezlerová, Vejnarová či Vítková budou v nejlepších závodních letech.“ O biatlonistech lze skutečně říci, že dozrávají jako víno. „Vrcholné výkonnosti dosahují obvykle kolem třicítky. A proč by kulatiny nemohl Michal Šlesingr oslavit úspěchem právě na šampionátu?“ ptá se prezident svazu. … A JEŠTĚ NĚCO NAVÍC!

Kandidátský úspěch s sebou současně dle regulí IBU přinesl i právo, resp. povinnost pořádat Světový pohár 2012 jako test před MS. A to není vše! Již v roce 2011 bude Nové Město hostit juniorské mistrovství světa!

MILNÍKY ČESKÉ MILNÍKY 1979 – Jáchymov – Světový pohár 1981 – Jáchymov – Světový pohár 1987 – Lake Placid, USA – Jan Matouš získává bronzovou medaili na mistrovství světa (historicky první cenný kov pro českého biatlonistu) 1990 – Jiřina Adamčíková vítězkou celkové klasifikace Světového poháru 2003 – Kateřina Holubcová mistryní světa ve vytrvalostním závodě 2005 – Roman Dostál mistrem světa ve vytrvalostním závodě 2008 – Nové Město n. Mor. – Mistrovství Evropy 2008 – Praha – Kongres Mezinárodní biatlonové unie 2013 – Nové Město n. Mor. – Mistrovství světa SVĚTOVÉ MILNÍKY 1953 – spolupráce s Mezinárodní unií moderního pětiboje 1956 – sepsána pravidla biatlonu, kde se poprvé se objevuje pojem „biatlon“ 1958 – Saalfelden, Rakousko – I. mistrovství světa 1967 – Altenberg, NDR – I. juniorské mistrovství světa 1976 – přechod k malorážnému biatlonu 1977 – poslední mistrovství světa ve velkorážném biatlonu 1984 – Chamomix, Francie – I. mistrovství světa žen 1986 – biatlon se rozhodl pro jedinou lyžařskou techniku - bruslení 1993 – založení Mezinárodní biatlonové unie (IBU), ustanovení mistrovství Evropy 1998 – IBU vystupuje ze svazku s Mezinárodní unií moderního pětiboje 2005 – závody smíšených štafet poprvé v programu mistrovství světa OLYMPIJSKÉ MILNÍKY 1924, 1928, 1936, 1948 – závod hlídek zařazen jako ukázková disciplína ZOH 1960 – Squaw Walley, USA – biatlon plnohodnotným členem olympijské rodiny, na programu je vytrvalostní závod mužů 1968 – Grenoble, Francie – štafety součástí olympijského programu 1980 – Lake Placid, USA – sprint součástí olympijského programu 1992 – Albertville, Francie – do olympijského programu je zařazen ženský biatlon 2002 – Salt Lake City, USA – program olympijských her rozšířen o stíhací závody 2006 – Turín, Itálie – program olympijských her rozšířen o závody s hromadným startem

16

FOTO: FISCHER

UNIVERZITA

MUSÍME MÍT NA PAMĚTI, ŽE DÍTĚ NENÍ ZMENŠENINA DOSPĚLÉHO ČLOVĚKA

DĚTI, DĚTI, DĚTI

VÝZBROJ A VÝSTROJ PRO NAŠE MLADÉ BĚŽKAŘE TEXT: JAROŠ „GREGORY“ ŘEHOŘEK

››

KAŽDÝ RODIČ, KTERÝ MILUJE BĚŽKY A POHYB PO ZASNĚŽENÝCH PLÁNÍCH, SI JISTĚ (MINIMÁLNĚ V KOUTKU DUŠE) PŘEJE, ABY JEHO DĚTI POKUD MOŽNO VYRÁŽELI S NÍM. CO PRO TO UDĚLAT, JAK DĚTI OBLÉCI, JAKÉ LYŽE POŘÍDIT? POKUSÍME SE VÁM NASTÍNIT NĚKOLIK NÁMĚTŮ, RAD A DOPORUČENÍ, KTERÉ POMOHOU V ZODPOVĚZENÍ TĚCHTO OTÁZEK, TAK ABY POHYB DĚTÍ V BÍLÉ STOPĚ BYL RADOSTNÝ A PŘINÁŠEL JIM PŘÍJEMNÉ ZÁŽITKY.

‹‹

Důležité je si ujasnit, že dítě není v žádném případě zmenšenina „dospěláka“. A přihlédnout k tomu při výběru a používání „běžkařské“ výstroje a výzbroje.

Lyžování jako takové (částečně vyjma své závodní

úrovně) je jedním z typů pohybové rekreace – je to zábava – a běžecké lyžování s dětmi není výjimkou.

Abychom si této zábavy opravdu užili, je dobré si uvědomit, že platí určitá obecná pravidla (shodná pro

všechny věkové kategorie dětí a mládeže i pro řadu jiných sportů). A na druhé straně přihlédnout k tomu, že běžecké lyžování má určité specifické požadavky na výzbroj i výstroj ve vztahu k věku, tělesnému rozvoji a výkonnosti dětí a mládeže.

OBECNĚ PLATNÉ

Děti bývají více citlivé na prochladnutí, a proto se mu musíme snažit předcházet. U úplně malých dětí (batolata do cca 3 let) se dá doporučit silnější jednodílná kombinéza s náplní z dutých vláken, která zabrání vnikání sněhu a dostatečně tepelně izoluje. Jakmile děti rostou – jsou pohyblivější, pak platí, že více (3–4) tenkých vrstev je z hlediska tepelné izolace lepších než jedna tlustá. Dítě pak má i lepší pohyblivost. Z vlastní zkušenosti (jako táta i trenér mládeže) mohu jednoznačně říci, že se rodičům vyplatí inves-

SPECIFICKY

JUNIORSKÉ BOTY ČASTO ODPOVÍDAJÍ DESIGNEM SENIORSKÝM MODELŮM FOTO: ALPINA

tice do kvalitního (i když dražšího) termoprádla, jaké vyrábějí např. SWIX, Craft i někteří další. Platí NE! bavlně jako nejspodnější vrstvě oděvu.

Druhá vrstva by měla být „zateplovací“ z funkčních materiálů (fleece, PowerStretch atp.). Třetí vrstva pak musí odolávat větru a alespoň částečně chránit proti vlhkosti. Někdy je dobré z hlediska tepelné izolace ještě navléci dítěti vestu, která zateplí a neomezí

Tyto požadavky běžeckého lyžování dětí a mládeže vyplývají jednak z našeho sportu jako takového – lyže, hole, boty, vázání i některé speciální druhy oblečení (kombinézy, elastické kalhoty…), jednak v každém typu výzbroje i výstroje z věkové, tělesné a výkonnostní úrovně daného dítěte. Běh na lyžích je doporučován i některými alpskými lyžařskými školami jako skvělý způsob, jak přitáhnout děti k lyžím obecně.

Je levnější než sjezdové lyžování a praxe ukazuje, že děti po zvládnutí běžecké techniky rychleji ovládají i techniku sjezdařskou. Běžecký materiál je také lehčí a neomezuje tolik v pohybu. Lékaři i zkušení trenéři doporučují začít s běžeckými lyžemi okolo 5. roku věku dítěte, kdy již je celková pohybová koordinace dětí na solidní úrovni. Rovněž svalová výbava v tomto věku je odpovídající požadavkům běhu (zpočátku chůze) na lyžích. Lyžařští výrobci však na trh dodávají z komerčních důvodů materiál i pro mnohem mladší děti.

I ZÁVODNÍ "DOSPĚLÁCKÉ" LYŽE MAJÍ SVÉ JUNIORSKÉ SOUROZENCE

v pohybu. V současné době nalezneme ve specializovaných lyžařských obchodech bohatou škálu dětského oblečení od předních zahraničních (SWIX, Craft, Bjoern Daehlie…) i českých (Axon…) výrobců.

Dá se říci, že cenově jsou tyto dětské funkční oděvy přístupné nejširší rodičovské lyžařské veřejnosti.

K oděvu lyžaře samozřejmě neoddělitelně patří i pořádná čepice a rukavice. U batolat je někdy dobré místo čepice použít kuklu, která dítěti tak snadno nespadne, a palcové rukavice. Jak děti rostou, mění se typ rukavic – přes tříprstová „klepeta“ až po klasické prstové rukavice. Individuálně však vždy záleží i ve vyšším věku na prokrvení prstů a citlivosti na chlad. Čepice je možno doporučit s membránou (Windstoper, Windblock atp.), která lépe zabrání profouknutí. Při jarním lyžování se dají s úspěchem použít i čelenky, ve kterých se děti tolik nepotí.

Vhodným doplňkem může za velmi větrného počasí být speciální šátek, který má dítě na krku a může ho navléci i přes tváře.

Vždy je při skladbě oděvu pro dítě důležité přihlédnout k tělesné zdatnosti, otužilosti dítěte a vnějším povětrnostním podmínkám. Opět ze své trenérské praxe vím, že tuto základní a na první pohled jednoduchou podmínku rodiče často neakceptují. A děti do věku zhruba 10–12 let stále potřebují i z hlediska správného oblečení kontrolu zkušenějších dospělých lyžařů!

K celkové spokojenosti a příjemným zážitkům z „běžkařského“ výletu přispěje i to, že se dítě bezprostředně po dojezdu převlékne do suchého oblečení. Náhradní čepice a rukavice v rodičovském batohu by měly být samozřejmostí.

FOTO: ATOMIC

JAK SPRÁVNĚ VYBRAT VYBAVENÍ?

Pokud rodič není v daném oboru odborník, je nejlepší nechat si s výběrem kompletu poradit ve specializovaném obchodě, kde vás zkušený pracovník vyzpovídá a na základě vstupních informací doporučí odpovídající vybavení.

Jak bylo uvedeno výše, dítě nelze brát jako zmenšeného dospělého lyžaře. Dobře si to uvědomují výrobci běžeckých lyží při tvorbě dětských a juniorských kolekcí. Lyže pro malé děti (od 5. roku) jsou většinou s jádrem z lehkých materiálů. Jsou pak celkově příjemně lehké, měkčí (dobře se z nich odráží) a dětem se dobře ovládají. K tomu přispívá u některých modelů i stranové vykrojení lyží. Z důvodů dobré stability jsou dětské běžky široké 50, 52 a více mm.

Jak roste věk i výkonnost dětí, lyže se mohou zužovat až na sportovní a závodní rozměry.

Důležitý je u lyží pro malé lyžaře i design, který bývá hodně barevný tak, aby se lyže dětem líbily. U sportovních a závodních dětských lyží často výrobci používají design velmi podobný lyžím pro dospělé, takže celá rodina může vyrazit krásně barevně sladěna. Pokud se rodiče nechtějí zabývat vymýšlením složité kombinace vosků, lze doporučit lyže se „šupinami“, které zabrání „smekání“, mají o něco horší skluz, ale poměrně slušně fungují na cca 85 % sněhových situací.

Mladí závodníci touží často po tom mít lyže, jaké má Lukáš Bauer nebo Katka Neumannová. Prostě jako ti nejlepší. A i v této oblasti se výrobci snaží tuto jejich touhu uspokojit. Na trhu se tak setkáváme s lyžemi, které nesou stejná označení jako lyže pro dospělé (RCS, Nanosonic, Equipe…), ale s přídomkem

7:#"7&/¢ 130 ¢ 7" & 7¢5q;457 * 0%10e*/&,

JEN SPRÁVNÝM PŘÍSTUPEM Z DĚTÍ VYCHOVÁTE DOŽIVOTNÍ MILOVNÍKY BĚŽEK

FOTO: ROSSIGNOL

Jr. (junior). Takové lyže jsou cenově výrazně levnější než jejich „dospělácké“ obdoby. Není toho dosaženo filantropií výrobců, ale tím, že se na některé části lyže trochu „ušetří“. Lyže mají buď levnější typ jádra, nebo skluznice. V některých případech obojí.

Jediným výrobcem, který dodává na trh opravdovou zmenšeninu mistrovských lyží je norský Madshus. Je to však vykoupeno, na české poměry, vysokou cenou, která se rodičům rychle rostoucích dětí zřejmě příliš líbit nebude.

Délku lyží pro začínající dětské lyžaře přizpůsobujeme jejich dovednostem. První běžky lze doporučit 5–10 cm nad výšku postavy. Jak děti rostou a sílí, délka běžeckých lyží by se měla přirozeně prodlužovat k délce 15–25 cm nad výšku postavy. Lyže pak lépe vedou a prodlužuje se možnost skluzu.

Tedy toho, co dělá „běh na lyžích“ během na lyžích.

U mladých závodníků, kteří začínají s bruslařskou technikou a používají již specializované lyže na tento způsob běhu, se doporučují lyže délky 5–15 cm nad výšku postavy. Cena nových dětských a juniorských lyží na našem trhu se pohybují v rozmezí 1 290 až po 6 430 Kč.

HOLE NEJSOU NUTNOSTÍ

Délka holí se volí podobně jako u lyží podle tělesného a pohybového rozvoje dítěte. Pokud děti začínají s rodiči „ťapat“ před 5. rokem věku, není někdy nutné hole používat. Akční rádius takových lyžařů je poměrně malý a hole se jim zbytečně pletou. Pokud jim je chceme pořídit, je lepší sáhnout po některém z modelů, které ještě nemají klasické poutko a jsou

vybaveny pouze objímkou, která pomáhá při úchopu hole. Příkladem mohou být hole typu „My first SWIX“ největšího světového výrobce běžeckých holí, které lze s úspěchem používat jak na běžky, tak i na sjezdovky.

Obecně platí, že hole pro cca 5ti leté děti se volí v délce výška postavy minus 25–35 cm. Jak dítě roste, mění se doporučené délky holí. Pro klasický způsob běhu je to výška postavy mínus 30 cm. Pokud děti na lyžích bruslí, jsou vhodné hole v délce výška postavy minus 20 cm. Není třeba uvedená čísla brát jako dogma. Nicméně plus minus okolo těchto délek se správná délka pohybuje. Dítě, které má silnější paže, může mít v daném intervalu hole delší a naopak.

Z materiálů holí pro začínající a menší děti je dobré volit odlehčené aluminium, které lépe vydrží počáteční neúspěchy ve skluzu na jedné lyži. Pokud se hůl po pádu ohne, je ji možno s úspěchem opatrně dotvarovat do původního stavu. U vyspělejších mladých lyžařů je možné volit některou z kompositních holí, případně hole z karbonu. Hole jsou lehčí, většinou lépe vyvážené, avšak křehčí a také dražší.

Ceny dětských běžeckých holí se pohybují mezi 290 a 1 790 Kč, takže by si mohl vybrat každý.

OBUV – RADOST VYBÍRAT

Samostatnou kapitolou je dětská a juniorská obuv na běžky. Boty musejí být teplé, odolné proti vnějším vlivům – vnikání vlhkosti a sněhu – a zároveň musejí být hezké. Někteří výrobci nabízejí dětem raného věku barevně odlišené kolekce bot určené

VYMEZTE SI NA NÁKUP DOST ČASU, NENÍ NIC HORŠÍHO NEŽ PLAČÍCÍ DĚTI V NEJVZDÁLENĚJŠÍM BODĚ VÝLETU FOTO: ALPINA

pro dívky a zvlášť pro kluky. Boty musejí dále dobře fixovat nohu, aby ve spojení s vázáním a tím i lyží co nejvíce usnadňovaly jejich ovládání. Podešve bot jsou u rekreačních modelů z měkčí směsi pryže s hlubokým dezénem, tak aby na sněhu nesmekaly.

Děti totiž často rády odloží lyže a hrají si v závějích a lyžařské boty pak slouží jako klasické boty do sněhu.

Dá se říci, že běžkařská obuv, která je k dostání na českém trhu od všech předních světových výrobců, splňuje výše uvedené požadavky. Velikostní škála dětských a juniorských modelů je velmi široká, od čísla přibližně 25 až po dospělou velikost 42.

Profil juniorských bot je však vždy proti srovnatelné dámské velikosti užší. Výrobci se snaží, aby nejmenší velikosti měly co nejjednodušší zavazování. Boty jsou vybaveny šněrováním a elastickým krytem, který zabraňuje vnikání sněhu. Spíše výjimkou je model Snowraider od norského Madshusu, který má místo šněrování dva suché zipy.

Mladí závodníci používají obuv, která je, podobně jako je tomu u lyží, odvozena od top-modelů jednotlivých výrobců. Boty mají stejný design, ale jsou na nich použity jednodušší technologie, aby cena byla výrazně nižší.

Lyžařské běžecké boty, dětské nevyjímaje, jsou šity až na malé výjimky z umělých materiálů. Jsou nenáročné na údržbu a jejich stěny jsou dobře zatepleny různými typy dutých vláken. Aby noha mladých lyžařů byla v botě opravdu jako v pokojíčku, je třeba věnovat dostatek času jejich důkladnému vyzkoušení v obchodě. Při volbě špatné velikosti může docházet k nepříjemným otlakům a mrznutí nohou (v případě bot příliš malých), nebo naopak k vyzouvání a vzniku puchýřů na patách (v případě bot příliš velkých).

Každý rodič či trenér malých lyžařů dobře ví, jak je nepříjemné, když dítě začne na nejvzdálenějším bodě výletu či tréninku usedavě plakat, že ho zebou nožičky a že už to nevydrží…

Pokud to je možné, vždy nechte dětem vyzkoušet NEBOJTE SE PŘI VÝBĚRU BAREV

více modelů. Důležité je, aby se v botách dobře cítily.

Boty doporučuji zavázat a udělat v nich alespoň pár krůčků. Ceny dětských a juniorských bot na běžky se pohybují v intervalu zhruba 990 (boty na systém NN75) až po cca 3 750 Kč.

Aby pocit v botě byl dokonalý, je důležitá i volba kvalitní ponožky. I zde platí NE! bavlně. Nejlepší je kombinace elastických umělých materiálů s přírodní vlnou. I v tomto ohledu je v současné době náš trh velmi dobře zásoben a vybrat si by neměl být problém. Ceny kvalitních funkčních ponožek se pohybují od 70 do cca 250 Kč podle typu a velikosti.

Spojení boty s lyží nám zprostředkovává běžecké vázání. Výrobci obou celosvětově rozšířených systémů – norská Rottefella se systémem NNN® a NIS® i francouzský Salomon se systémem SNS® a SNS Pilot® – samozřejmě i v tomto ohledu pamatují na naše běžkařské mládí. Dětská a juniorská vázání jsou lehčí a snahou je, aby jejich obsluha byla co nesnadnější a potřeba síly k této obsluze byla co nejmenší.

Rottefella nabízí osvědčené vázání Dino, a to jak šroubovací, tak i pro desku NIS. A dále juniorské závodní vázání NNN NIS skate a NNN NIS classic, které vychází z jednoduššího „dospělého“modelu Exercise.

Salomon nabízí pro obuv se svou podešví osvědčené vázání pro nejmenší děti Snowmonster, dále vázání SNS Equipe junior a SNS Auto junior a novinku letošní sezóny – vázání SNS Pilot junior.

Ceny vázání jsou od 120 (NN75) po 1 290 Kč.

Jak je vidět z předchozích řádků, výrobci vybavení pro běžecké lyžování nabízejí opravdu širokou paletu produktů určených speciálně pro mládež a juniory.

A to ve všech věkových i výkonnostních kategoriích.

Závěrem nezbývá než popřát všem rodičům i jejich „běžkařským“ ratolestem hodně radostných zážitků v bílé stopě.

POZOR, DŮLEŽITÉ • Dobře si promyslete, co a na jaké úrovni bude mladý běžkař s vybavením dělat – od toho se odvíjí, co vlastně sháníme.

• Nemáte-li dostatek informací, navštivte specializovaný obchod, kde vám poradí a jsou schopni vás vybavit komplexně včetně servisu, montáže a rad do začátků.

• Vymezte si k nákupu dostatek času, předejdete tím problémům v budoucnosti – není nic horšího než kupovat např. boty bez řádného vyzkoušení.

• Nejdražší nerovná se nejvhodnější pro konkrétního lyžaře.

• Nebojte se barevnosti.

• Nebojte se brát děti na běžky – zpočátku to sice někdy není to „pravé ořechové“, ale dáváte jim tím dobrý vklad do života.

FOTO: ATOMIC

UNIVERZITA

20

ŠKOLNÍ VÝLET NA SNÍH

CITOVÁ

INVESTICE

››

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: SKIINDEX.COM

VZPOMENETE SI JEŠTĚ NA DOBU, KDY JSTE SE UČILI LYŽOVAT, A NA POCITY, KTERÉ JSTE PŘI TOM ZAŽÍVALI? PŘEVLÁDALO NADŠENÍ, LEGRACE, DOBRODRUŽSTVÍ, ANEBO SPÍŠ STRACH Z NEZNÁMÉHO, KTERÝ MUSEL BÝT PŘEKONÁN? EXISTUJE BOHULIBÝ ZPŮSOB, JAK SI TYTO ZAŠLÉ VZPOMÍNKY AUTENTICKY OŽIVIT: UČIT DĚTI LIBOVOLNÉHO VĚKU LYŽOVAT. POKUD PŘI TOM OŽIJÍ A ÚSMĚVEM SE ROZZÁŘÍ I DĚTSKÉ OČI, MŮŽE TO NEZAPOMENUTELNĚ OBOHATIT OBĚ STRANY.

‹‹

Mám-li vybrat jedinou věc, která mě v lyžařské Americe opravdu oslovila, inspirovala a rád bych ji v nějaké formě pomohl k životu i u nás, je to tamní systém výukových běžkařských programů pro děti a mládež.

Ačkoli v USA existují fundovaně zpracované centrální metodologie podporované národním svazem i soukromými nadacemi (známá je třeba Bill Koch Youth Ski League), v běžné praxi bývají tyto programy často iniciovány samotnými sportovními kluby v nezbytné spolupráci s místními školami a nejagilnějšími z rodičů.

Obvykle se jejich činnost těší chápavé podpoře obecního, privátního i korporátního sektoru.

Osobně jsem měl příležitost poznat, jak se to dělá v Auburnském klubu na Donner Summit v Kalifornii a pak na druhém konci Ameriky, v Salmon Hills ve státě New York; podobné programy však probíhají v desítkách oblastí napříč Státy. Díky nim je každým rokem běžecké lyžování bezplatně představeno mnoha stovkám obyčejných, sportovně neorganizovaných dětí, často pocházejících z rodin s nízkými příjmy, pro které by jinak tento sport (a mnohdy i samotný pobyt v horách) zůstal po zbytek jejich dětství nedosažitelným.

Zjednodušenou optikou vypadá celá akce jako běžný školní zájezd: v průběhu ledna až března vyváží jednou týdně v poledne dobrovolně přihlášené děti autobus či dva do připraveného běžeckého střediska, kde je k dispozici chata, lyžařský stadion se stopami (či jakýkoli příhodný plac), případně nejkratší, profilem nenáročný tamní okruh. Až na výjimky s sebou děti nemají žádnou výbavu, některé z nich nemají ani čepici, rukavice nebo zimní bundu. Organizátor (klub) tedy musí disponovat dostatečným množstvím lyží, holí, bot, ale i ve velkých koších skladovanými náhradními čepicemi, rukavicemi, někdy i bundami.

Pro 10–12leté děti stačí jedna, nanejvýš dvě délky lyží a holí, lyže se z dobrých důvodů používají pro tyto účely protiskluzové. Klub je buďto jednorázově nakoupí z dotace, někdy část získá jako dar od místních sportovních obchodů. Odtud, případně z oblastních stanic ztrát a nálezů, též pocházejí náhradní zimní svršky.

Poté, co je dětem po příjezdu přidělena výbava, rozeberou si je jednotliví instruktoři po malých skupinkách a věnují se jim dvě až tři hodiny na sněhu.

Náplní jsou běžné hry s lyžemi na nohou, typická základní abeceda. Dá-li se vůbec v těchto začátcích, kdy většina z dětí stojí prvně na lyžích, hovořit o nějakém cíleném zaměření, děti jsou zasvěcovány výhradně do klasické techniky, z řady praktických i sportovně-pedagogických důvodů. Do programu bývají zařazovány i společné backcountry výšlapy do volného terénu nebo soutěže a závody – ty vždy na minimální vzdálenosti, třeba 100 metrů. Jejich účelem je výhradně zpestření dne a zábava, nikoli sledování výsledků. Zájezd končí v chatě připravenou svačinou. Za soumraku autobus odváží děti zpět ke škole.

Je důležité mít k dispozici chatu, nejlépe s krbem – děti oheň milují. Též je dobré na závěr pohostit je společnou svačinou, nezávisle, zda děti mají vlastní zásoby či ne (nikdy je nemají všechny). Jde o jednoduché menu typu horký čaj nebo kakao, ovoce, cereální tyčinka. Občas se zásobami sponzorsky vypomůže nějaký místní obchod; pokud ne, náklady jsou snesitelné a jsou kryty z rozpočtu. Organizátoři dokonce odmítají část obchodníky nabízeného sortimentu ve formě sušenek a sladkostí, preferují nutričně korektnější položky.

Na organizaci konkrétního zájezdu se podílí podle počtu zúčastněných dětí zhruba čtyři až osm členů klubu, dva nebo tři zástupci školy (zvláštní vychovatelé pro mimoškolní činnost, ne učitelé) a obvykle jede i několik rodičů. Škola si nejčastěji vypraví svůj vlastní (či školou objednaný) autobus s řidičem – to pro pořadatelský klub významně zjednodušuje logistiku celé akce. Zástupci školy zůstávají po celou dobu zájezdu za děti odpovědní. Je důležité mít k dispozici dostatek instruktorů – na každého by mělo ideálně připadnout tři až pět dětí, ne víc. Instruktor nemusí v žádném případě být v pravém slova smyslu učite-

21

lem lyžování – každý trochu schopný aktivní lyžař zapálený pro správnou věc odvede zřejmě dobrou práci. Často se do těchto pozic zapojí i lyžující rodiče anebo praxi sbírající univerzitní studenti. Velmi se osvědčilo do skupinek dětí přimíchat i jejich déle a lépe lyžující vrstevníky, třeba z řad členů lyžařského klubu. Děti jsou mnohdy pro sebe navzájem lepšími učiteli než dospělí, navíc mezi nimi funguje přirozená snaha napodobovat či se zkusit vyrovnat těm nejlepším.

AMERICKÉ EGO

Ačkoli soutěživost a vzájemná rivalita bývá někdy mezi dětmi přítomna už od jejich výstupu z autobusu na sníh a jen tak nezmizí, rozhodně není charakterem těchto programů iniciována či podporována; tyto akce nelze v žádném případě považovat za nějaký klubem organizovaný sportovní nábor nebo prvoplánové vyhledávání talentů. Hlavním motivem tu zůstává chtít se dobrovolně zapojit a užít si legraci na čerstvém vzduchu a umožnit dostat se na lyže dětem z těch rodin, které samy na hory nejezdí.

Je na každém instruktorovi, aby dal dítěti ve své skupině najevo, že může počítat s jeho plnou podporou, že každého člena respektuje jako individualitu a snaží se zjistit a porozumnět tomu, co dítě od své účasti v tomto programu (zvlášť, je-li už opakovaná) očekává, co hledá, co chce, o čem sní. Americké děti jsou v tomto ohledu (z české perspektivy překvapivě a nezvykle) otevřené a asertivní – většina z nich se v tomto věku (10–12) dokáže srozumitelně a detailně vyjadřovat o svých cílech a tužbách. Instruktoři jsou vedeni k tomu, dítě po americku povzbuzovat, avšak vyhnout se jakémukoliv tlaku – aby celý zájezd zůstal zábavou a legrací od začátku do konce.

Nedá mi to nyní neodbočit a neotřít se o fenomén onoho všeobecně známého amerického (rozuměj nekritického) povzbuzování a vychvalování, které produkuje až téměř absurdní extrémy na druhém konci spektra: když chcete někoho pokárat či mu vytknout zjevný nedostatek, hloupost, lenost či diletantství, nemáte moc možností, jak to udělat.

Běžní Američané jako by neuměli být kritizováni.

Pokud byste většině z nich řekli bez servítků o jejich chybě, buďto by vás vůbec nepochopili, co jim to říkáte, podezírali by vás, že jste se pomátli, anebo by to naopak neunesli a zhroutili by se. Bez legrace.

Tudíž typická americká kritika nějakého šlendriánu zní nějak takhle: „Děláš to výborně, vypadá to skvěle.

Možná by ses ještě maličko mohl/a soustředit na tohle, aby to už bylo dokonalé.“ SÍŤ (NEJEN) NA TALENTY

Vzhledem k tomu, že účast v těchto programech je ryze dobrovolná a probíhá až po školním vyučování, na opakované výjezdy se téměř vždy přihlásí pouze ty děti, které lyžování zaujalo a přejí si v něm aktivně pokračovat. Takové jsou doplňovány novými zájemci z jiných tříd a škol, pro které se zároveň stávají vzorovými lídry svých skupinek. V průběhu sezóny se tak klubu přirozeně kvalitativně vyprofiluje několik dětí, které vykazují talent, ale zejména nefalšovaný zájem a nadšení do nového sportu, zárodky čisté lásky k němu. Být okolo takovýchto dětí, cítit a sdílet s nimi jejich energii a zapálení je úžasně obohacující. Tito jedinci jsou odměněni svou vlastní výbavou (obvykle formou sezónní zapůjčky) a mají možnost stát se aktivními členy lyžařského klubu. Pouze čas prověří, zda dlouholetými nebo snad celoživotními.

Což je podle mého tím největším, byť veřejně nedeklarovaným, smyslem těchto programů – aby běžecké lyžování získávalo nové oddané duše, své potenciální ambasadory tohoto sportu. Kteří třeba nikdy nebudou nějak oslňovat ve výsledkových listinách, možná dokonce nebudou mít žádné ambice se soutěžních klání vůbec účastnit. Však také chtít měřit lásku ke sportu a opravdovou hodnotu sportovce medailemi či dosaženým časem – to by byl politováníhodný omyl. Osobně bych jediného člověka, který ve sportovním žargonu „v životě nezajel pořádný výsledek“, ale celým srdcem miluje lyže, hory a přírodu a je ochoten nesobecky svou vášeň a energii šířit dál, nevyměnil za deset sportovních hvězdiček – sobců, realizujících si svou kariérou pouze své či rodičovské egoistické ambice, za nimiž pro ně celé jejich lyžování končí.

Nicméně navzdory takovýmto ambicím některých, které obvykle vznikají až v průběhu kariér, sociální

stránka bývá tím hlavním důvodem, proč většina dětí se sportem začíná a dál se v něm pohybuje.

Zdokonalování se ve sportu dokáže pod citlivým vedením divy při rozvoji osobnostních charakteristik dětí a dává jim celoživotní lekce. Přirozeně buduje zdravé sebevědomí, víru ve své schopnosti, přivyká principům v dnešním světě všudypřítomné soutěživosti. Učí zvládat úspěch i selhání. Implantuje smysl pro fair play hluboko pod kůži a vštěpuje, že ten je neporovnatelně víc než poražená štafeta soupeře či získaná medaile.

POMOŽME SI POMÁHAT

Osobně bych v českých stopách rád potkával víc lidí, kteří pro hory, krásu přírody a lásku k lyžování nezištně dýchají, než potkávám dnes. Poznat se s takovými a být kolem nich je povznášející a táhnout s nimi za společný konec provazu inspirující, lidsky obohacující a neuvěřitelně produktivní. Nezřídka jde v takovýchto případech o přátelství a spolupráci po celý zbytek života, což znamená spoustu kvalitně stráveného času, mnoho vyřčeného, zapamatovaného a dál šířeného moudra a tuny odvedené poctivé práce, která v horách či v lyžování bude vidět.

Jenomže spousta takovýchto lidí zůstane neobjevena a náš sport, hory a zdejší příroda přijde o mnoho lvích srdcí, pokud nezačneme dělat něco (nebo něco víc) proto, abychom jim náš svět ukázali. Nikdo z nás zřejmě nepochybuje, že ve školních lavicích každého sebemenšího města sedává každoročně alespoň jedna, ale spíš několik takovýchto potenciálních osobností, které nic netušíce čekají na to, až (a zda) budou objeveny a bude v nich zapálena vášeň, v řadě případů jeden ze smyslů jejich dalšího života.

A které, budou-li nalezeny, se jednou horám a lyžování královsky odmění.

P.S.: Existuje-li či se chystá kdekoli u nás podobný program, který je svou podstatou sociálně-charitativní spíše než prvoplánovým výkonnostně-sportovním náborem, ocením, když se podělíte o detaily, rady, tipy či vaše myšlenky v případné diskuzi internetového NORDICmagu anebo osobním e-mailem autorovi (kontakt k mání na webu Skiindex.cz). Vzájemně můžeme objevit cestu, jak pomáhat lépe, efektivněji či víc.

UNIVERZITA

22

AKCELERACE DĚTÍ SE NEVYPLÁCÍ

››

TEXT: JAN ŽÁK FOTO: FISCHER

NEJPRVE SI MUSÍME UJASNIT, O JAKÉM VĚKU DĚTÍ JE ŘEČ, PROTOŽE NAŠIMI DĚTMI MOHOU BÝT BATOLATA I TÁTOVÉ OD RODIN A ZASLOUŽILÉ MÁMY. NÁM SAMOZŘEJMĚ JDE O LYŽAŘSKOU KATEGORII ŽACTVA OD 11 DO 14 LET A DOROSTU OD 15 DO 18 LET. ALE I V TOMTO VĚKOVÉM ROZMEZÍ SE MOHOU VYSKYTNOUT BUĎ JEN ZAČÁTEČNÍCI, NEBO UŽ OSTŘÍLENÍ ZÁVODNÍCI.

‹‹

Zkrátka musíme mít na zřeteli sportovní vyspělost každého jedince. Navíc rozdíl jednoho roku v tomto věku lze přirovnat k rozdílu několika let v kategorii dospělých. Toto povídání ve své podstatě navazuje na náš článek „Jak vychovat novou Katku Neumannovou“, kde jsme popisovali úplné lyžařské začátky těch nejmenších dětí do deseti let.

Pro zjednodušení naší úvahy si řekněme, že chceme prostě vědět, jak děti trénovat. Protože se jedná o běh na lyžích, což je velice náročná sportovní disciplína, měla by být prvním krokem důkladná lékařská prohlídka. Pro závodění sice stačí ze zákona potvrzení od obvodního lékaře, ale s tím se nesmíme spokojit. Existují různé skryté neboli

latentní vady, které mohou být příčinou i katastrofálních následků. Adept závodění by měl absolvovat alespoň neklidové vyšetření na ergometru s připojením na EKG a ventilační měření. Je totiž dokázáno, že dříve byla fyzická zdatnost dětí větší než dnes už proto, že průměrná docházková vzdálenost do školy bývala několik kilometrů, zatímco dnes nepřesahuje pár stovek metrů. Tím se dostáváme k dalšímu problému – pohybové aktivitě dětí. Základem zdravého růstu dítěte je všestranný pohyb. Vysedáváním u počítače a v partičkách na klandrech mladé tělo spíše degeneruje, než se rozvíjí. Ani hodiny tělocviku na některých základních školách fyzickou zdatnost dítěte bohužel nepodporují. V páté třídě jedné základní školy známkovala učitelka tělocvik podle počtu zásahů koše na odpadky tenisovým míčkem.

Nelehkým úkolem trenéra dětí je tedy zvýšit jejich všestrannou způsobilost, a to hlavně hrami a vysvětlováním základních pohybových návyků.

U běhu na lyžích je důležité, aby u začínajících závodníků asistovali ti nejzkušenější trenéři, protože zafixované špatné pohybové návyky je velice těžké odstraňovat. Velkou chybou zejména některých mladých trenérů je také snaha dosáhnout u svých svěřenců co nejrychleji dobrých výsledků. Tato akcelerace dětí se však nevyplácí. O řadě přeborníků v žákovských kategoriích, kteří jednou či dvakrát zazářili, už víckrát nikdo neslyšel. Rychlým úspěchem děti totiž snadno ztratí motivaci, bez které je další sportovní růst nemyslitelný. A právě udržení motivace je jedním z hlavních měřítek kvality trenéra. Úkol je to velice těžký, protože na druhé straně, pokud se u dítěte dlouho nedostavuje dobrý výsledek, ztrácí motivaci také.

A tady nastupuje jeden z nejdůležitějších momentů: dobrá parta. To je fenomén, který charakterizoval jeden zkušený trenér stručně takto: „Někteří závodníci jsou do tahu, někteří do chovu.“ A právě klauni jsou v partě stejně důležití jako medailisti, protože děti musí vidět ve sportu nejen dřinu, ale i zábavu. Z tohoto pohledu jsou nejohroženějšími kategoriemi starší dorostenky, juniorky a junioři.

Trenérům, kteří dotáhnou své závodníky až do kategorie dospělých, patří medaile.

Pokud čtenář čeká na tréninkovou kuchařku pro děti, tak to lze přirovnat k výchově dětí v rodině: žádná šablona neexistuje. Hlavní rozdíl je v tom, že vliv puberty na dítě je ve sportu mnohem menší než v rodině. Z toho vyplývá zkušenost, že trenér je pro dítě většinou daleko větší autoritou než rodič. Záleží tedy na trenérovi, aby neztratil svůj mandát a dokázal u svého svěřence vystihnout rozdíl mezi jednotlivými roky jeho dospívání, kdy psychika dítěte je důležitější než fyzická zdatnost.

NAUČTE DĚTI JEZDIT ZADARMO Aby nedošlo k mýlce: nejedná se o černé pasažéry v městské hromadné dopravě, ale o techniku běhu na lyžích. V tomto článku, který je volným pokračováním předchozího článku „Akcelerace dětí se nevyplácí“, se totiž pokusíme poradit, jak naučit děti pohybovat se na běžkách rychle, ale bez dřiny, řečeno s nadsázkou: jezdit zadarmo. Není to úkol lehký, ale není nepřekonatelný.

Vyjděme ze skutečnosti, že většina dnešních dětí má zafixovaný odpor k námaze.

Proto je musíme přesvědčit, že na lyžích se dá jezdit bez zbytečné námahy, což je možné pouze při dokonalém zvládnutí běžecké techniky. Zaměříme se tedy postupně na jednotlivé prvky skatingu i klasického běhu, ovšem za předpokladu, že každý už bezpečně zvládl to nejzákladnější – dynamickou rovnováhu čili má za jízdy dobrou stabilitu.

Na základě dlouholetých zkušeností lze doporučit nejprve důkladně zvládnout prvek shodný pro skating i klasiku, kterým je odpich soupaž na velice mírném sklonu terénu. Zde je nutno klást důraz na výrazný předklon při odpichu holemi a pak hlavně na inerční vytažení pánve při nápřahu na další odpich.

Z odpichu soupaž je jen nepatrný krůček k oboustrannému bruslení jednodobému, běžkaři nazývanému „1/1“. Stačí položit lyže do mírného odvratu a současně při každém odpichu soupaž se odrážet střídavě z jedoucí pravé a levé lyže.

Přejít na oboustranné bruslení dvoudobé, neboli „2/1“ nedělá potom prakticky nikomu problém, každé druhé vynechání odpichu soupaž při odrazu levou nebo pravou nohou je docela přirozené. Na tomto místě není prostor na popisování všech průpravných cviků pro skating, koneckonců záleží na zkušenostech a fantazii každého trenéra, jak vyladit techniku jízdy každého jednotlivce. Podstatné je, aby trenér dokázal nejen upozornit na chybu v technice, ale hlavně aby uměl poradit, jakým cvikem lze chybu odstranit.

Při nácviku klasického běhu je stěžejní zvládnout běh střídavý dvoudobý. Zde je důležitá dobrá stopa a správně namazané lyže. Začínáme opět odpichem soupaž, ze kterého vzápětí přejdeme do soupaže dvoudobého, který je svým rytmem velice blízký skatingu způsobem „2/1“. Zde klademe důraz na co největší nákrok, čímž prodlužujeme skluz vedoucí lyže. Základem klasického běhu je totiž jednooporový skluz, bez jehož zvládnutí je skoro zbytečné pokračovat v nácviku.

Dlouhý skluz na jedné lyži je pro běžkaře stejně důležitý jako pro plavce splývání; při běhu na lyžích má být těžiště těla vždy pouze nad jednou lyží. Specifikem běhu střídavého dvoudobého („stříďáku“) je důsledné přenášení váhy na vedoucí jedoucí lyži. Po zvládnutí tohoto prvku už není tak těžké přejít z chůze do skluzu a „stříďák“ je na světě.

Další zkvalitňování klasického běhu na lyžích má mnoho nuancí a specifik, jejichž popisování by si vyžádalo delší povídání. Pro nácvik běhu na lyžích platí jedna důležitá rada: názornost je lepší než jakákoliv teorie. Styl kvalitního demonstrátora dovedou některé děti okopírovat tak dokonale, že je zbytečné zatěžovat je zdlouhavým postupem výuky.

Když děti zvládnou dobře techniku běhu, můžeme přistoupit k dalšímu kroku: k nácviku techniky v rychlosti. Někomu totiž změna rytmu dělá značné potíže, protože souvisí s důsledným přenášením váhy a se strachem z rychlosti. Nejde samozřejmě o strach z rychlé jízdy po rovině, ale o obavu většiny dětí, že rychlou jízdu dlouho nevydrží. A tady musí nastoupit individuální přístup, související s vyspělostí a trénovaností dítěte, které si musí na rychlost zvyknout. Je nutno začít s velmi krátkými úseky kolem padesáti metrů, ty postupně prodlužovat a únavu regulovat délkou přestávek. Je to kombinace opakovaného a intervalového tréninku, kde není cílem ladit formu, ale zvýšit základní rychlost závodníka. Doba, kdy byly v módě pouze obrovské objemy kilometrů, je nenávratně pryč. Znám případ mladší dorostenky Šárky, která splnila za rok 4 800 cyklických kilometrů, ale pak v rychlosti ostatním zdaleka nestačila. Nárůst tréninkových objemů u dětí musí být nenásilný, pozvolný, na zatížení si postupně zvykají nejen svaly, ale i celá nervová soustava. Vypovídající může být následující pokus, uváděný v odborné literatuře: hodíte-li žábu do horké vody, okamžitě vyskočí ven, v chladné vodě však setrvává při postupném zahřívání dokonce až do bodu varu, kdy se žába uvaří. Úspěšný sportovní růst mladého závodníka je však podmíněn řadou dalších aspektů, z nichž některé patří do oblasti psychologie a se kterými bude naše univerzita čtenáře NORDICmagu postupně seznamovat.

Dokazují to i výsledky měření, podle kterých některá dvanáctiletá děvčata mají větší výkonnost než chlapci stejného věku. Zní to možná nelogicky, ale výkonnost dětí (a nejenom dětí) se rodí v jejich hlavě. I všechny prvky lyžařské běžecké techniky musí zpracovat nejprve jejich mozek, konkretním krokům k jejich realizaci se věnujeme ve vedlejším rámečku „Naučte děti jezdit zadarmo“.

riál ACORE – Použitý nepromokavý mate QUA AQ AQU ivého dešt ého, ízniv nepř za dlí zajistí Vaše poho Vas nebude počasí. Lyžování při mrholení, už pro opatřen riál Mate . kost na tí rizikem promoknu prodyšnosti zátěrem s technickými parametry stí více než 3000 g/m²/24 h a nepromokavo 3000 mm vodního sloupce.

5A0%LYÎAS¤LESVKAÉ

N BUNDY A KALHOTY

AQUACORE!

AKCE PLATÍ OD 1.12. DO VYPRODÁNÍ ZÁSOB

24

FOTO: FISCHER

UNIVERZITA

VĚK MEZI 7. A 10. ROKEM JE OZNAČOVÁN ZA TZV. ZLATÝ VĚK MOTORIKY

CO SE V DĚTSTVÍ TEXT: PETR JAKL

››

NAUČÍŠ...

S VÝCHOVOU SPORTOVCE JE TO JAKO S DOSPÍVÁNÍM. ZAČÍNÁ SE OD PLENEK, OBOJÍ TRVÁ MINIMÁLNĚ ČTVRT STOLETÍ A NIKDY NEMŮŽEME DOPŘEDU ODHADNOUT, JAK TO DOPADNE.

Dítě do té doby, než začne pravidelně trénovat v nějakém oddíle, nežije ve vzduchoprázdnu. O jeho pozdější výkonnosti rozhoduje kromě pravidelného a fundovaného tréninku i spousta dalších méně či více významných faktorů, které tomuto období předchází.

NENÍ PROBLÉM PŘITLAČIT

Dětský organizmus má svůj zákonitý vývoj. Uvádí se, že již velmi malé děti mají vzhledem k plasticitě srdečně cévního systému i většímu srdci v poměru k ostatním orgánům oproti dospělým mimořádně vhodné předpoklady pro vytrvalostní trénink. Občas je neuvěřitelné, kolik toho sotva tříleté dítě stačí denně doslova naběhat.

Postavme vedle sebe dva stejně mladé a fyzicky disponované školáky. První bude třikrát týdně docházet na trénink, dvakrát týdně bude mít tělesnou vý-

‹‹

chovu a v době volna si užije přirozený pohyb v partě kamarádů. Druhý bude místo kamarádských výprav ještě pravidelně dvakrát až třikrát týdně chodit na doplňkové tréninky se svým rodičem, protože „v tom oddíle si s nimi jen hrají a dostatečně netrénují!“ Bude-li individuální trénink druhého školáka shodný s jeho sportem (mladý lyžař bude opět lyžovat či jezdit na kolečkových lyžích, mladý cyklista přidá navíc opět cyklistiku), jeho výsledky s velkou jistotou vyskočí v několika měsících a následných rocích vývoje dramaticky nahoru. Kdo nebude znát okolnosti, bude hovořit o vyrůstajícím velkém talentu. Je přece lepší než ostatní! Je skutečně lepší?

ZLATÝ VĚK MOTORIKY

Jak jsme se již zmínili, tréninková adaptace nezačíná až se začátkem systematického tréninku, což bývá ve vytrvalostních sportech kolem 10. roku. Je notoricky

známo, že mimino od kolébky prochází vývojem, kdy se učí postupnému vzpřimování přes plazení, sezení, chůzi až po běh a skok stejně tak i jemné pohybové činnosti (motorice) od mimiky, přes uchopování, kopání, balancování atd. Výsledné izolované pohyby jsou pak postupně propojovány a následně koordinovány a dítě postupně začíná plavat, jezdit na kole, házet obouruč i jednoruč a chytat, chodit a později jezdit na lyžích, bruslit. Veškeré motorické učení se učí náš potencionální sportovec z velké většiny nápodobou. Jinými slovy, měl by mít dobré vzory i dostatek podnětů (pravidelný pohyb). Věk mezi 7. a 10. rokem je označován za období nejrychlejšího učení motorickým dovednostem – tzv. zlatý věk motoriky.

S nástupem systematického tréninku motorické učení pokračuje. Mladý sportovec se učí novým, převážně kombinovaným pohybovým dovednostem a současně zefektivňuje již dovednosti nabyté, to v lepším případě, či se přeučuje ty neefektivní, to v tom horším případě. Již v této fázi se začíná ukazovat, jakou výhodou jsou dobře naučené dovednosti z výše zmíněného „předtréninkového“ období. Míč byl v tomto případě nejdříve na straně rodičů, teprve později je přehrán na trenéry.

FOTO: ATOMIC

E@RGHNM % ETMBSHNM

EO Z PU FW Ă?F OĂ• DI E WF Ă?Ă… QS PE FK Q Ă?Ă…N P [ WĂ• SP CZ OF KW Ă„U tĂ… W Ă•C Ă„S W Â 3

Ă€F QJ DF , BN B KJx P E

ROZVĂ?JET OBRATNOST, JEJĂ?Ĺ˝ SOUÄŒĂ STĂ?

JE I UÄŒENĂ? SE DOBRÉ LYĹ˝AĹ˜SKÉ TECHNICE, JE VHODNÉ JIĹ˝ V RANÉM Ĺ KOLNĂ?M VÄšKU.

SouÄ?asnÄ› s rozvojem motorickĂ˝ch dovednostĂ­ rostoucĂ­ organizmus rozvĂ­jĂ­ to, co je mu vĂ­ce Ä?i mĂŠnÄ› vrozenĂŠ, tedy takzvanĂŠ pohybovĂŠ schopnosti. Jsou to vytrvalost, rychlost, sĂ­la, obratnost (patří sem i mj. koordinace Ä?i rovnovĂĄha) a ohebnost (jinak exibilita). PĹ™estoĹže jsou to schopnosti vrozenĂŠ, jako vĹĄe, co se nerozvĂ­jĂ­, i ony mohou zakrnÄ›t. Mezi trenĂŠry, cviÄ?iteli i uÄ?iteli tÄ›locviku jsou znĂĄmĂĄ vÄ›kovĂĄ „okna“, kdy majĂ­ tyto dovednosti nejlepĹĄĂ­ podmĂ­nky vyrĹŻst v dokonalĂŠ plody (viz tabulka). VhodnĂĄ doba rozvĂ­jet exibilitu je jiĹž v ranĂŠm ĹĄkolnĂ­m vÄ›ku.

MaximĂĄlnĂ­ rozvoj obratnosti a rychlosti nĂĄsleduje velice zĂĄhy. DalĹĄĂ­ na Ĺ™adÄ› je vytrvalost a v rozvinutĂŠ fĂĄzi puberty je nejefektivnÄ›jĹĄĂ­ rozvĂ­jet sĂ­lu spojenou se silovu rychlostĂ­. To vĹĄe ovĹĄem neznamenĂĄ, Ĺže v okamĹžiku ideĂĄlnĂ­ doby pro rozvoj jednĂŠ pohybovĂŠ schopnosti mladĂ˝ sportovec nepracuje na rozvoji ostatnĂ­ch chopnostĂ­. V praxi je to tak, Ĺže zkuĹĄenĂ˝ trenĂŠr organizuje vyvĂĄĹženĂŠ trĂŠninky na rozvoj vĹĄech schopnostĂ­, protoĹže jeho trĂŠninkovĂĄ skupina je sloĹženĂĄ z jedincĹŻ rĹŻznĂ˝ch dispozic i rozdĂ­lnĂŠho biologickĂŠho vÄ›ku a na prĂĄci s jednotlivci nenĂ­ tolik prostoru. PĹ™esto je znalost tÄ›chto „oken“ dĹŻleĹžitĂĄ a mĹŻĹže ulehÄ?it hledĂĄnĂ­ odpovÄ›di kaĹždĂŠho trenĂŠra Ä?i rodiÄ?e na otĂĄzku, v jakĂŠm obdobĂ­ se dĂ­tÄ› nachĂĄzĂ­ a zda trĂŠnuje vhodnĂ˝m zpĹŻsobem.

HOLKY TO MAJ’ JINAK NEŽ KLUCI

ZajĂ­mavostĂ­ je, Ĺže pĹ™esto, Ĺže Ĺženy v dospÄ›lĂŠm vÄ›ku, s vĂ˝jimkou snad jenom vytrvalostnĂ­ho plavĂĄnĂ­, zĂĄkonitÄ› zaostĂĄvajĂ­ vĂ˝konnostnÄ› za muĹži, ve vĂ˝vojovĂŠ fĂĄzi jsou v urÄ?itĂŠm okamĹžiku dÄ›vÄ?ata pĹ™ed chlapci. DĂ­vky dospĂ­vajĂ­ dříve, například přírĹŻstek jejich výťky je nejvyĹĄĹĄĂ­ ve vÄ›ku kolem 12 let. Chlapci nejprogresivnÄ›ji rostou aĹž kolem 14. roku. ZatĂ­mco jeĹĄtÄ› ve vĂ˝vojovĂŠ etapÄ› do 10 let jsou obÄ› pohlavĂ­ ve fyzickĂ˝ch vĂ˝konech pomÄ›rnÄ› na stejnĂŠ Ăşrovni, potĂŠ jiĹž rozvoj jednotlivĂ˝ch pohybovĂ˝ch schopnostĂ­ nastupuje u holek dříve neĹž u klukĹŻ. TrenĂŠĹ™i a dalĹĄĂ­ tÄ›lovĂ˝chovnĂ­ experti takĂŠ musĂ­ poÄ?Ă­tat s nĂĄstupem pravidelnĂŠ menstruace, rozdĂ­lnou psychikou dĂ­vek, jejich snadnÄ›jĹĄĂ­ unavitelnostĂ­ i pomalejĹĄĂ­ regeneracĂ­.

Velice zajĂ­mavĂŠ je pozorovat vliv trĂŠninku na dĂ­vky ve smĂ­ĹĄenĂŠm kolektivu. Pro běŞeckĂŠ lyĹžovĂĄnĂ­ je pĹ™i dobrĂŠm kouÄ?ovĂĄnĂ­ jednoznaÄ?nÄ› pro dÄ›vÄ?ata velkou vĂ˝hodou trĂŠnovat s kluky. Jsou znĂĄmy i případy svÄ›tovĂ˝ch zĂĄvodnic seniorskĂŠho vÄ›ku, kterĂŠ pravidelnÄ› se svĂ˝mi muĹžskĂ˝mi protÄ›jĹĄky trĂŠnujĂ­.

NEN� JEDNO, JAK D�TĚ TRÉNUJE

DÄ›tskĂ˝ trĂŠnink mĹŻĹže mĂ­t po nÄ›kolik let pouze formu zĂĄbavnĂ˝ch her, nebo naopak, jak jsme se jiĹž zmĂ­nili, formu Ăşzce speciďŹ ckĂŠho trĂŠninku ve vybranĂŠ

NEJVHODNÄšJĹ Ă? VÄšK PRO ROZVOJ JEDNOTLIVĂ?CH POHYBOVĂ?CH SCHOPNOSTĂ?

(PODLE BALYIE A WAYE, 2005) OHEBNOST VÄšK

OBRATNOST VÄšK

DÄ›vÄ?ata

6 - 10

Chlapci

6 - 10

POHLAVĂ?

VYTRVALOST VÄšK

RYCHLOST VÄšK

SĂ?LA VÄšK

8 – 11

10 - 12

11 – 13

13 – 16

9 – 12

12 – 14

13 – 16

15 – 19

 FTLÕ WÕSPCDF TWFUSÑ B ÀFQJD QP�šEš Q�FEWšOPÀOÅ ",$* $FMÕ QSPTJOFD KF GJ SNB ,BNB PUFW�FOB WF�FKOPTUJ T NPxOPTUÅ OšLVQÑ Q�ÅNP [ WÕSPCOÅIP TLMBEV W 1 SB[F 4VDIEPMF 7 QSPEFKJ KTPV ÀFQJDF KJx PE

Bx QP OFKMVYVTOÄKtÅ WÕSPCLZ [ NBUFSJš MÑ (PSF 5FY† B 8JOETUPQQFS† /BCÅELB Q�FETUBWVKF SÑ[OÕDI NPEFMÑ ÀFQ JD B NPEFMÑ TWFUSÑ B CVOE 1SPEFKOB KF PUFW�FOB W QSBDPWOÅ EOZ PE EP I NFUSÑ QPE [BTUšWLPV ,BNÕDLš "VUPCVTZ À B [ 7ÅUÄ[Oà IP Oš NÄTUÅ TNÄS 4VDIEPM ,"." T S P ,BNÕDLš

1SBIB UFM

Ă€FQJDF B TWFUSZ tBNQJPOĂ‘ F TIPQ XXX LBNB D[

26

FOTO: ARCHIV

UNIVERZITA

RODIČOVSKÁ ÚLOHA JE V BĚHU NA LYŽÍCH VELMI DŮLEŽITÁ

disciplíně. V prvním extrému nedochází k dostatečné tréninkové zátěži a tím ani k adaptaci. Výkonnost dětského sportovce stagnuje či se vůbec nevyvíjí.

Naopak v druhém, opačném extrému postrádá trénink dobře rozvinuté všechny výše zmíněné pohybové schopnosti stejně jako plnou škálu nabytých motorických dovedností. Trénink se stává jednostranným a školák se zabývá téměř výhradně jen tím „svým“ sportem. Nadto dalším nevhodným tréninkem mohou být i úzce speciální cvičení jako namátkou: opakované přeskoky překážek pro atlety, lyžařská imitace či trénink na kolečkových lyžích pro malé lyžaře, jednostranná střelba na koš či na bránu a nácvik beckhandu o zeď pro začínající hráče, používání těžkých převodů na kole pro mladé cyklisty či posilování se zátěží (s činkami) v jakémkoliv sportu.

Tréninková náplň je ochuzena o to, co je nazýváno všestranným tréninkem a má nezastupitelné místo v každém, tedy i ve vrcholovém tréninku. Ideálem je, když děti do 10 let procházejí jenom a pouze všestrannou přípravou. S pozdějším věkem, kdy adept sportu začíná pravidelně trénovat pod vedením zkušeného trenéra, přidává se specializovaný (chcete-li specifický) trénink a dochází ke změně poměru mezi tréninkem všeobecným a specifickým. Trenér-odborník ovšem musí mít naprosto jasno, jaké aktivity jsou již specifické. Poměr mezi všestranným a specifickým trénikem se během dospívání krok za krokem mění z 90 : 10 až na 10 : 90.

DÍTĚ NENÍ DOSPĚLÝ

Z neznalosti nebo ze záměrného ignorování výše uvedeného se stáváme svědky neomluvitelných chyb většinou netrpělivých či příliš ctižádostivých trenérů či rodičů. Vidíme vytváření toho, čemu se ve sportu říká „malé hvězdy“, vyhnané předčasně trénováním v režimu specifického tréninku. Vědecké vysvětlení, proč toto není správná cesta, vydá na rozsáhlou publikaci. Zjednodušeně řečeno v žádném vytrvalostním sportu není znám jediný příklad špičkového sportovce v dospělé kategorií, který byl hvězdou již od svých deseti let. Není v silách žádného mladého organizmu odolávat náporu každodenní tréninkové specializace již od školních let a nenést později následky v podobě chronických zranění, zákonité ztráty motivace či psychického vyhoření.

Výkonnostní růst je složitá konstrukce se širokou základnou všestranných dovedností a schopností.

Pracuje-li mladé tělo sportovce na jejím rozvoji, nemůže zákonitě vyniknout předčasně jen v jedné dovednosti či schopnosti. Dlouhodobý všestranný trénink ho trochu zdrží a takzvané „děti-rychlokvašky“ tak mají prostor vyniknout. Promyšlená širokospektrální kondiční i psychická základna však umožní vyhnat pomyslný vrchol výkonnosti trpělivého atleta až do výšky Eiffelovy věže. A ta je už nějaké to století ve své kategorii jednička, není?

Ne, dítě není dospělý a jeho trénink by neměl vypadat jako osekaná varianta tréninku juniorů či

seniorů. Čítankovými příklady jsou Bauer či Neumannová, z nichž ani jeden nezačínal v dětství jako ortodoxní lyžař s cílem dobýt lyžařský piedestal. Oba v dětství úspěšně vyzkoušeli více sportů a oba v podstatě přivedla k běžeckému lyžování právě jejich všestranná zdatnost a sportovní neopotřebovanost, pro kterou si je jejich trenéři vybrali.

JE TEN NÁŠ KLUK TALENT?

Slovem talent se oháníme lehce a velice často v případě, vidíme-li šikulu, který to nandává jak svým vrstevníkům, tak i těm starším. Je v tom ale háček.

Talent je často zaměňován s pohybovými předpoklady. Má-li náš potomek dobrý pohybový (nebo výtvarný či hudební) potenciál, tedy je šikovný na všechno, na co sáhne, je to v podstatě jen prvek jeho osobnostní inteligence, genetického kódu, toho, s čím se narodil. Talent však v odborné literatuře je uváděn jako komplexní schopnost, která se tvoří v průběhu života. Z vrozených předpokladů pouze vychází a spolu s dalšími jako morálně-volními vlastnostmi, sociálními a vnějšími podmínkami tvoří celek. Jinými slovy, talent v určitém oboru je ten, kdo nemá jenom v nohách, ale i v hlavě, a navíc i podmínky následně houževnatě pracovat a vybrousit svůj potenciál v dokonalý diamant. Jen si představte, kolik dětí v Praze by bylo dobrými lyžaři. Ale nikdy nebudou, přestože mohou mít všechny předpoklady se jimi stát – až na ten poslední. Nemohou zažít bezprostřední pocit

FOTO: PETR JAKL

PRVNÍ KRŮČKY NA LYŽÍCH

BY MĚLO DÍTĚ PODNIKAT Z VLASTNÍ INICIATIVY. RODIČE BY MĚLI POUZE ASISTOVAT.

sněhu při každodenním lyžování. Tedy v Praze žijící školák není lyžařským talentem. Ovšem že každé pravidlo má výjimku. U běžců jsme však ještě v moderní české lyžařské historii žádnou nezaznamenali.

RADOST Z POHYBU…

…se má prolínat celým obdobím dospívání. Nezáleží, jestli jede ten náš drobeček s námi na rodinnou dovolenou, nakopává mičudu před domem, má pravidelné hodiny tělocviku nebo navštěvuje sportovní přípravku některého ze sportovních oddílů. Hranice mezi radostí ze hry a povinností splnit tréninkový úkol zadaný trenérem je velice tenká. Sport není jen neřízená (a nezřízená) zábava, ale i určitý závazek mladého sportovce vůči svému okolí i své budoucnosti. Sport je nenahraditelný prostředek učení. Dítě se učí to, co v běžném životě nezažije. Žít v úzkém a často odloučeném kolektivu sportovců, respektovat a umět komunikovat s trenérem, který často bývá s dětmi více než rodiče, uznávat soupeře, umět se postarat o sebe a své věci bez cizí pomoci, překonávat fyzickou bolest v krizových chvílích tréninku, učit se prohrávat i vyhrávat a budovat si tak zdravé seběvedomí a víru ve vlastní schopnosti atd.

To vše jsou zdánlivě druhoplánové cíle sportu, které mohou i nepřipravené dítě vstupující do sportovního systému odradit. Je na rodičích, učitelích i trenérech, aby se mladý sportovní adept těšil na každý tělocvik či trénink a měl radost nejen z toho, že si hraje, ale i z toho, že se něco nového učí.

trenéra. Ten po splnění svých povinností vysílá své ovečky už většinou za klubová humna, tedy většinou do sportovních institucí provozujících takzvaný vrcholový sport. Je nabíledni, že vyšším principem mravním by měla být umírněnost, soudnost a trpělivost žákovských a dorosteneckých trenérů, a naproti tomu v nejvyšších patrech pak uznání a respekt ze strany trenérů i závodníků k těm, bez kterých by se nedostali tam, kde právě jsou. Upřímně, kolik toho víme o začátcích dnešních mediálních sportovních hvězd? Ne příliš. Není někde chyba?

RODIČ-TRENÉR

Citlivé téma pro každého rodiče, který chce pro svou ratolest jen to nejlepší. V této oblasti je více než jinde mnoho povolaných, ale málo vyvolených.

Být rodičem-trenérem je velice zvláštní pozice, která rozhodně není vybudována na standardních rodičovských vztazích. Rodičovská úloha je rozdílná od trenérské a střídat ji podle okolností by mohl dokázat snad jen profesionální herec. Je-li mladý sportovec trénován otcem, matka je velikou výjimkou, je to vztah podřízeného k nadřízenému. Rodič chce, dítě musí. Jenom síla rodičovské autority určuje, jak dlouho tento systém vydrží. V době pubertální revolty však nemá příliš velkou šanci přežít. Déle vydrží vztahy mezi otci-trenéry a dcerami-svěřenkyněmi než syny-svěřenci.

Další nepominutelný fakt je fundovanost rodiče.

Rodič-trenér amatér se takové úlohy chopí s vervou, není totiž poučen z chyb, které ještě neudělal. Věci na začátku vypadají jednoduše, později již není návratu.

Každý nadějný sportovec má jen jeden životní pokus a skončí-li předčasně svou kariéru z jakéhokoliv důvodu, už nemůže podat důkaz, jak daleko se mohl dostat, kdyby… Rodič-trenér profesionál zná příčiny i následky takového kroku ze zkušenosti jiných a velice dobře si rozmyslí, zda vstoupit na takto tenký led a svou ratolest připravit o mládí. Existuje jen promile lyžařů, které rodiče přivedli až na světovou úroveň.

TRENÉR JE BŮH

Ano, trenér by měl být osobnost, která formuje svěřence k obrazu svému. Názor na práci trenéra je různý a je naší národní specialitou, že co Čech, to nejen muzikant, ale i učitel a trenér. Dobrý trenér u mládeže je často důležitější než u hotového reprezentanta. Je na úrovni učitele první třídy. On je ten, co dětem představí sport a vytvoří nezapomenutelné základy pro celý život. Měl by rozumět dětem stejně jako mít perfektní teoretické i praktické znalosti o všech etapách dlouhodobého tréninkového procesu. Nevděčnost této práce spočívá v tom, že připravuje své svěřence pro další trenéry a navíc musí utlumit osobní ambice na vítězství svých svěřenců. Ve vytrvalostních sportech sportovci v ideálním případě potkávají na své cestě nahoru trenéry tři. První z nich, již zmiňovaný trenér žáčků, předává ve správný čas svou vypiplanou skupinu do rukou dorosteneckého

SPORT JE NAPOŘÁD

Pozorovatel či přímý účastník domácích či zahraničních lyžařských maratónů mi na základě různých kritérií může dát za pravdu, že přibližně sedm z deseti účastníků objevilo kouzlo běžek až ve zralém věku. Naopak na základě svých zkušeností mohu říci, že snad jen tři z deseti sportovců přežijí dorostenecký věk, aniž by zanevřeli na organizovaný sport jako takový a provozují ho ať již v závodní, či rekreační formě po zbytek svého života. A to i v případě, že se jim z nějakého důvodu nepodaří dostat se až do špičky. Trochu namířeno do vlastních trenérských řad i do řad sportovněvýchovných institucí, dejme šanci se rozvinout každému zájemci o sport v rámci jeho možností a potenciálu. Takový jedinec bude pohyb milovat napořád a jednou k němu přivede i své děti.

A tady se kruh uzavírá.

´ÇÀ¶³ ³ ½³¾ºÁÆË ´·»ÆÁÅÆÁ¾·À

´ÄQ¾· ¶³ÄÆ Ä³µ»À¹

Ê ÜæÕØâl îÕçèãéäÙâl Ă Àãá èæÕØÝâÛ çäãࢠç æ¢ã¢ èÙࢣÚÕì® ¦­ª §ª© ©©« àãáèæÕØÝâÛ´àãáèæÕØÝâÛ¢×î

ééé ÔäÛÝá Õì ÂÛ×æäá ÂÛÞÞ×ä µáææä×ä

UNIVERZITA

28

OBRÁZEK ČÍSLO 3

OBRÁZEK ČÍSLO 1

OBRÁZEK ČÍSLO 2

JERNBERG JE TADY

TEXT, FOTO A ILUSTRACE: JAN ŽÁK

››

PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE KRALOVAL NA SVĚTOVÝCH LYŽAŘSKÝCH BĚŽECKÝCH TRATÍCH ŠVÉDSKÝ ZÁVODNÍK SIXTEN JERNBERG… BYL VÝRAZNOU OSOBNOSTÍ, NA KTERÉ ŠVÉDOVÉ ŘADU LET STAVĚLI SVŮJ SVĚTOVÝ PRIMÁT V BĚHU NA LYŽÍCH. TENTO VZOR MNOHA LYŽAŘŮ JEŠTĚ VE SVÝCH ČTYŘICETI LETECH DOKAZOVAL I ZNAČNĚ MLADŠÍM SOUPEŘŮM, ŽE JE NEPŘEKONATELNÝ.

‹‹

Sixten Jernberg přesvědčoval svět, že ovoce sportovních úspěchů v tak náročné disciplíně, jakou je běh na lyžích, přináší hlavně tvrdý trénink. Vyznával silové pojetí svého milovaného sportu a vyjadřoval to zejména svým přístupem k tréninku. Letní přípravě podřizoval i své zaměstnání obchodního zástupce.

Chodil často pracovat do lesa, rubal sekerou dříví a v rámci tréninku také intenzivně bušil těžkou palicí do starých pneumatik. Traduje se, že právě tento král bílé stopy vymyslel posilovací zařízení, které neslo po svém autorovi název „jernberg“.

Pamětníci určitě znají to zařízení, které někteří lyžaři nazývali „mučidlem“. Byl to kovový rám, ve kterém byly na otočných čepech v šířce ramen ukotveny dvě trubky, na horních stranách s koženými poutky jako u lyžařských holí. Posilování spočívalo v tom, že sportovec uchopil trubky za poutka jako lyžařské hole,

postavil se na přední příčku rámu, při napřímených nohách spustil pánev do polohy sedu téměř na zem a vzápětí se vytáhl rukama do vzpřímeného stoje s dlaněmi v poutkách u svých boků. Opakování cviků bylo náročné, ale velmi účinné. Používání „jernbergů“ se bohužel mezi lyžaři nerozšířilo, a to hlavně proto, že se nenašel výrobce tohoto zařízení, které mělo navíc značnou hmotnost i rozměry, takže jeho převážení a přenášení byl docela problém.

Při své trenérské práci jsem hledal možnost, jak „jernbergy“ zmodernizovat nebo čím je nahradit, neboť umožňují lyžařům velice vydatné posilování paží, zádových i břišních svalů, a tady je řešení: Kovové trubky, o které se cvičenec opírá, jsem nahradil dvojicí silných provazů dlouhých 1,5 m a zavěšených na pevné opoře ve výšce přibližně dvou metrů (obr. 1). Tím se získá pro imitaci odpichu soupaž stejný směr síly

v provazech jako v trubkách a posilování s „jernbergem“ zavěšeným je úplně stejné jako s „jernbergem“ kovovým.

Směr síly v provazech koresponduje se směrem síly v lyžařských holích v celé fázi působení odpichu soupaž při jízdě na lyžích. Roli zde samozřejmě hraje přesnost výšky zavěšení provazů a vodorovná vzdálenost chodidel cvičence od závěsu. Velice jednoduchou zásadou je nutnost, aby při základním postavení měl cvičenec ruce s poutky u svých boků (obr. 2) a při cvičení se spouštěl při napřímených nohách téměř na zem do polohy sedu (obr. 3).

Pro úplnost se musím ještě zmínit o konkretním provedení provazových „jernbergů“. Ke zhotovení této tréninkové pomůcky doporučuji provaz o průměru jeden centimetr o délce dva krát tři metry. Oka o délce dvacet centimetrů na obou koncích vytvoří už z jednoho třímetrového kusu provazu kompletního „jernberga“, pokud upevníte provaz jednoduchou smyčkou třeba na větvi stromu ve výšce přibližně dvou metrů. Vzdálenost od větve si doladí cvičenec tak, aby v základním postavení měl ruce v okách provazu u svých boků.

Komfortnější zakončení provazu s poutky a hlavicí je spolu s obyčejným okem obšitým kůží. Dva kusy provazů doporučuji pro případ, že pro upevnění každého provazu je nutné omotat jeho konec třeba kolem silného stromu nebo sloupu, čímž se zkracuje délka provazu. Nakonec ještě jedna malá, ale užitečná rada: aby sportovcům při posilování s „jernbergem“ neujížděly nohy směrem k zavěšení provazů, doporučuji paty zafixovat zatlačením do země (důlky se vytvoří v měkčí půdě samy už po několika cvicích) nebo chodidla opřít o kámen či ulomenou větev. Vycházím z předpokladu, že „jernbergy“ používají sportovci hlavně v terénu, čímž využívají největší přednost tohoto posilovacího zařízení a tou je úžasná mobilnost.

STUDUJTE

A LYŽUJTE V USA!

››

DXU ^_bTYS SX_YSU

TEXT: PETR JAKL

HRANICE PŘESTÁVAJÍ EXISTOVAT, VZDÁLENOSTI SE ZKRACUJÍ A VZDĚLÁNÍ NABYTÉ V ZAHRANIČÍ SE V ČECHÁCH CENÍ. STEJNĚ TAK I ÚROVEŇ NAŠÍ VZDĚLANOSTI A KULTURNOSTI JE MIMO ČESKOU KOTLINU ODMĚŇOVÁNA RESPEKTEM I UZNÁNÍM.

‹‹

Přicházíme se zajímavou nabídkou studentům středních i vysokých škol i jejich rodičům. V prostředí nekonečných lesů, jezer a malebných kopečků s průměrnou zimní sněhovou nadílkou kolem pěti metrů se na severu východoamerického státu Maine nachází město Presque Isle. Tomuto na americké poměry malému městečku vévodí útulný areál University of Maine. University of Maine at Presque Isle (UMPI) nabízí kromě tradičních studijních programů jako obchodní management, angličtina, matematika, právo či sportovní management i další obory, které vycházejí z dlouhodobé tradice školy i ducha genia loci severu Nové Anglie. Jsou to biologie, psychologie, učitelství mimo jiné i tělesné výchovy, dále rekreologie a v neposlední řadě trenérství běhu na lyžích.

Tedy mnoho příležitostí získat plné bakalářské vzdělání či rozšířit své znalosti v oboru při mezinárodních výměnných pobytech či stážích. V žádném případě tato nabídka nesměřuje pouze do řad středoškoláků a vysokoškoláků. Vedení univerzity je plně otevřeno jakékoliv spolupráci v oblasti fitness, wellness, rekreologie či sportu všem českým odborníkům a učitelům majícím zájem se podělit o své zkušenosti trochu dále od domácího hřiště.

A proč lyžování? Nedílnou součástí amerického univerzitního života je sport a také UMPI má co nabídnout. Univerzitní běžecký tým je ve fázi horečného přechodu z pozice návštěvníka nejvyšších soutěží divize 1 NCAA v jejich pravidelného účastníka. Studenti-lyžaři vzešlí z evropského pojetí systému sportovního tréninku mohou mít na tomto výsledku nepochybně lví podíl. Lyžařské tréninkové podmínky školního kampusu a jeho okolí nadchnou každého sportumilovného studenta. Vedle na naše poměry nadstandardního vybavení sportovní haly, jako je posilovna, běžecká „indoor“ dráha, bazén nebo laboratoř na funkční vyšetření, jsou součástí areálu školy travnaté běžecké cesty a další venkovní hřiště.

Kvalitní běžecké tratě, které v roce 2006 hostily nejlepší juniorské biatlonisty světa, jsou vzdálené pár minut jízdy autem. Silničky v okolí města jsou pověstné minimálním provozem a ohleduplnými řidiči a místní lyžaři je tak plně využívají k tréninku na kole i na kolečkových lyžích. V neposlední řadě můžeme zaručit, že první kroky v novém prostředí vám usnadní zkušenosti a vstřícnost lyžařského týmového trenéra s českým pasem a mezinárodním kreditem.

Vycházejme z realilty, že studium nikde v zahraničí není zcela zadarmo. Univerzita v Presque Isle má pověst „lidové“ univerzity a nabízí studentům jedno z nejnižších školných v USA. UMPI nemůže poskytovat sportovní stipendium, nicméně prospěchová stipendia a jiné finanční úlevy jsou v promyšleném americkém školním finančním systému k dispozici všem, tedy i zahraničním studentům.

Máte-li zájem dozvědet se více o studiu a lyžování na University of Maine at Presque Isle, navštivte její webové stránky STUDUJTE A LYŽUJTE V USA! www.umpi.edu a pište na petr.jakl@umpi.edu.

Nejseverněji položená univerzita na východním pobřeží USA University of Maine at Presque Isle má zájem o české studenty-lyžaře. Nabízí bakalářské studium v 25 oborech, malý kampus, ideální letní i zimní tréninkové podmínky, českého kouče a možnost závodit v nejkvalitnější univerzitní soutěži na světě!

@b_VUcY_^v\^ \iÚQÌc[} R ÚUS[} be[QfYSU fifY^ed} fU c`_\e`bvSY c bU`bUjU^dQz^ ]Y TbeÚcdfi >_bc[Q Q Ïf}Tc[Q ;_]`\Ud^ c_bdY]U^d ^Q

ggg fQfbic Sj

UNIVERZITA

30

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: SKIINDEX.COM

NÁŠ PRVNÍ TÝDEN NA SNĚHU: MÉNĚ MOŽNÁ NENÍ VÍCE, ROZHODNĚ VŠAK LÉPE!

CHYTŘEJŠÍ

››

ZAČÁTEK

AŤ UŽ V LISTOPADU NEBO PROSINCI, AŤ UŽ V ALPÁCH NEBO KDEKOLI ZA DOMÁCÍMI HUMNY – DŘÍV ČI POZDĚJI SI PO DÉLE JAK PŮLROCE ZNOVU PŘIPNEME BĚŽKY. OD TÉ CHVÍLE, BUDE-LI TO JEN TROCHU MOŽNÉ, JE BUDEME NASAZOVAT KAŽDÝ DALŠÍ DEN A LYŽOVAT DÁVKY, JAKÉ JEN VYDRŽÍME. NEJMÍŇ TŘI, ČTYŘI HODINY DENNĚ MUSÍME DÁT! SVŮJ PRVNÍ SNÍH NOVÉ SEZÓNY BYCHOM PŘECI MĚLI JAKSEPATŘÍ VYUŽÍT… OPRAVDU?

‹‹

Nejpozději třetí den ráno jsme už tak rozbolavělí a unavení, že se sotva dostaneme z postele a připomínají se nám všechny ty svaly, o jejichž existenci jsme přes léto neměli tušení. Přesto si nedáme říct a nejpozději odpoledne vyrážíme za svou novou maratónskou dávkou. Stejně tak zítra i pozítří. Naše tělo i mysl už se podvědomě bojí okamžiku, kdy si opět začneme obouvat lyžáky. Někdo má puchýře na rukou od holí, jiný na nohou z bot, bolí nás záda, třísla, lýtka, holeně, kotníky. Ovšem myšlenku na den volna či pouhé krátké relaxační vyjetí vyháníme hned z hlavy ven: přece, co je najeto, to se počítá!

Tušíme, že neděláme dobře. Víme, že bychom měli začínat pomalu a s rozvahou. Ale taky víme, že na prvním sněhu se to lépe řekne, než provede. Přesto – všichni, kdo na svůj první výjezd na sníh stále ještě čekáme, zkusme letos začít jinak, lépe, chytřeji. Udržme tu každoroční sněhovou natěšenost protentokrát pod kontrolou. Není důvod, proč svá těla během prvních několika dní nesmyslně přetěžovat – většinu z nás to pošle spolehlivě po všech stránkách zpět, nadlouho to zpomalí potenciál našeho progresu, v horším případě se někteří i zraní a odepíšou si část či nedejbůh celou vymodlenou zimu.

Přitom přechod ze suché přípravy na lyže nejenomže nemusí, ale vpravdě nemá být pro náš organismus šokem. Zkusme jej letos zvládnout líp.

Není to žádná věda – stačí trocha plánování, co a jak dělat v posledních týdnech před očekávaným sněhem a poté v tom prvním či dvou na něm. ČEKÁNÍ NA SNÍH

Jedna věc je hrubá předsezónní příprava. Tedy turistika, běh, kolo, koloběžka, posilovna, inlajny, kolce, ostatní kondiční sporty – co kdo preferuje.

Jistě, v těchto dnech je chtít letního bycha honit přeci jen trochu pozdě. Na co je však vždycky čas, jsou specifická imitační a balanční cvičení, kterým je dobré se co nejpoctivěji věnovat až do samotného okamžiku nástupu na sníh. Pomůžou přivyknout specifickým svalovým skupinám nastávající zátěži a hledat přes léto poztrácenou jemnou rovnováhu. Jde zejména o lyžařskou chůzi či běh s holemi, odpichy s holemi, specifická imitační skoková cvičení, nácvik rovnováhy od prostého stoje na jedné noze, přes stoj na jedné noze s různě vychylovanou nohou druhou a se zavřenýma očima, až po totéž na úzkém 5x10cm hranolku nebo na balanční plošině.

31

Samozřejmě, že rovnováhu i některé svalové skupiny lze už od léta udržovat v pozornosti na bruslích nebo kolečkových lyžích, ale obvykle řadu týdnů před sněhem nás už na ně nepustí počasí (mokro, listí, námraza). To imitační cvičení s holemi lze provádět až do prvního sněhu – stejně si své tělo potřebujeme navyknout na pohyb v temném a větrném sychravu; o to menší šok pro organismus (a to je letos naším cílem!), až přestoupíme na lyže. Nejlepší je cvičit s holemi na klidných lesních cestách. Jde to samozřejmě i na osvětleném a pro kotníky bezpečnějším povrchu ulic a chodníků, ale tvrdé bodce holí přitom dost protivně řinčí, což spolehlivě rozzuří většinu čtyřnohých hlídačů okolních parcel, včetně těch s nízkým či děravým plotem. Odzkoušeno.

A teď něco krapet kontroverzního. Úplně od věci nemusí být ani obout se ještě před sněhem do lyžáků a připnout si běžky – a vzít je ven. Znám lidi, kteří to dělají. V Americe někteří běžkaři rádi trénují na vlnami omývaném jemném písku mořského pobřeží – skluz je prý jen o něco málo horší, než na pomalém sněhu. Americký idol Bill Koch je jedním z propagátorů plážového běžkování – a možná právě on inspiroval další, kteří zjistili, že běžky lze vytáhnout i na trávu. Je-li trávník krátce střižený a mokrý, dostanete z běžek (nenamazaných a raději starých) i mírný skluz. Rovinky, stoupání, výběhy stromečkem – to vše na mokré krátké trávě lze zkoušet. Chodidla, kotníky a holeně si v botě zvyknou na nové pohybové nároky a na prvním sněhu už nemusí tolik bolet, což pomůže soustředit se mnohem líp na techniku. Přesto, nechci vám radit, zda máte vytahovat běžky na trávník, či ne. Spíš vám poradím tohle: když se rozhodnete je vytáhnout, udělejte to radši tak, ať vás u toho nevidí sousedi.

PADÁ!

Konečně skříply dveře nové sezóny. Dnes bude den D, zítra pak další, pozítří… znáte ten příběh. V podstatě jediné, co bychom měli mít na paměti, je svůj první týden na sněhu nepřepálit – ani co do prolyžovaného času, ani intenzity. Naším cílem není v této době vrhnout se střemhlav do okamžitého hltání kvanta kilometrů. Chceme začít tříbit ty nejdelikátnější detaily své techniky, čehož kolečkové lyže ani žádné jiné formy předchozí suché přípravy nebyly schopny.

Stejně tak potřebujeme dopřát čas svým malým, běžně nepoužívaným svalovým partiím, které bezpečně dokáže odhalit až sníh. Říká se, že kdo neumí lyžovat pomalu, neumí lyžovat.

Na druhou stranu nejsem ani ortodoxním zastáncem nuceně zadržovaného pobytu v nízkotepové zóně za každou cenu. Vždyť co může být víc frustrujícího, než když si vychutnáváme pobyt na sněhu, cítíme se fajn, jede nám to jedna radost, všechno nás svádí se do lyží maličko opřít a vtom náš sporttester začne pípat, abychom zpomalili. Místo toho lyžujme podle své chuti, soustřeďme se na techniku a vždy mějme své tempo pod kontrolou.

ZÁKLADEM JE ROVNOVÁHA

Své první dny sezóny chci odjezdit na rovných přímých tratích. Vždycky mi několik dní trvá, než najdu svou rovnováhu a než mě lyže pod nohama začnou líp poslouchat, takže mi nedává žádný smysl, abych si už takto nesnadné začátky ještě víc komplikoval kopci nebo technickými úseky. Vše, na co se soustředím, je rovnováha, snaha o dlouhý skluz, zkrátka naprosté základy.

V této době se snažím alespoň část tréninku odjezdit bez holí – v klasice i skatu – i když tělo o oporu a pořádný odraz žadoní. U skatu se zaměřuji na (na rovnováhu náročnější) jednodobé bruslení (V2). Také proto zůstávám na rovinatých tratích. Snažím se vést skluz po rovné lyži, přehánět skluzovou fázi, jakékoli klesání sjíždět na jedné. U V2 bruslení se pokouším jezdit se dvěma odpichy na každou stranu, což mě nutí vydržet na lyži klouzat dvojnásob dlouho. Občas mě takovýto cvik pošle až na samotnou hranici pádu a párkrát v něm vskutku skončím.

Ale to je naprosto v pořádku – pouze tak mám pocit, že opravdu testuji své technické limity a že trénink je skutečně tréninkem.

Stejně jako se v této době vyhýbám kopcům, nestarám se ani o rychlost. Zpočátku zimy můj tep spolehlivě vyhání nahoru i volná jízda, při níž se maximálně koncentruji na techniku. Teprve později, když jsem na lyžích pod sebou už o dost jistější, může mě začít zajímat i intenzita. Ale i tak pouze do té míry, dokud mi tempo nerozhází techniku jízdy. Své lyže potřebuju mít pod kontrolou neustále – jinak mě lyžování netěší.

PROTO LYŽUJI

Potkám-li se v době úvodního zajíždění na tratích s kolegy, nebráním se společné jízdě – avšak pouze ve volném, konverzačním tempu. Nenechám se strhnout k závodění. Povětšinu času ale jezdím sám, z několika dobrých důvodů. Základním je ten, že pouze sám se dokážu nejlíp koncentrovat na svou techniku a její korekce, pouze sám si mohu dávkovat rovnovážné cviky tak, jak cítím, že potřebuju.

Zadruhé, právě v téhle samotářské formě lyžování miluju. To pro mě znamenají běžky, hory, klid přírody. Mé nejlepší nápady a myšlenky mě doposud navštěvovaly právě při sólo pobytech na lyžích, kole, kickbiku či jen tak někde po svých. I nadále na ně spoléhám.

OČI I MYSL OTEVŘENOU

Udržujme se celoročně v co nejlepším zdraví a kondici – základem je vyvážená dieta, pitný režim, doplňky stravy a dost spánku. Sportujme oblečeni do technických vrstev, zejména v mrazech neriskujme s jedinou nedostatečnou vrstvou na nohách (nejčastější prohřešek). Umožněme svému tělu pumpovat krev do svalů, kde ji potřebujeme mít, namísto do našich promrzlých končetin, ve snaze je ohřát. Nezapomínejme uvažovat i faktor větru, rtuť teploměru nám málokdy říká celou pravdu.

Lyžujme v dobrých brýlích s UV filtrem, a to i v případě zatažené oblohy. Kdykoliv mohou začít padat mrznoucí srážky, které mají sílu oči poranit.

Zkraje sezóny navíc náš zrak není připraven na zvýšenou sílu záření odrážejícího se od čerstvé sněhové pokrývky. Brýle umýt v mýdlové vodě a pokusit se slaboučký film na zornicích nechat – nebudou se nám mlžit ve stoupáních anebo při zastávkách na vydýchání. Hned po dojetí je nejlepší se osprchovat, takový komfort však nemá každý. V tom případě se alespoň ihned převlékněme do suchého, abychom tělo co nejdřív zahřáli.

Začínáme-li sezónu s novým materiálem, čeká nás o to náročnější start – potřebujeme se s novou výbavou sžít, porozumět jí, zvyknout si na ni. Dopřát jí čas, aby se usadila, zaběhla. Nové boty se musí trochu obnosit, nové lyže dostatečně nasáknout voskem, pozice mazacích komor mohou být rektifikovány. Všechno potřebuje svůj čas a trochu experimentování.

Když jsme u experimentování. Všímejme si okolních lyžařů, kteří jsou lepší než my – obvykle takových kolem sebe najdeme víc než málo. Snažme se vidět, co dělají dobře; pochopit, co a proč dělají jinak než my. Klidně se jich i zeptat. A snažit se do svého lyžování implementovat to, co si na nich všimneme, co nám poradí. Čili opět experimentovat. Tolik se toho můžeme naučit. Každý z nás, v každém věku.

Zkusme to tedy letos se svým začátkem nepřehnat. Zřejmě nás od té chvíle budou čekat plné čtyři, možná i pět měsíců lyžování. Férově dlouhá doba.

Vychutnejme si jí.

P. S. : Když už jsem se v tomto článku otřel o netradiční mimosněhové verze běhu na lyžích, nedá mi mimo kontext nezmínit se ještě o jedné zbrusu nové, avšak o to víc vzrušující variantě: italském umělém povrchu Neveplast NP50. Pokud neznáte, navštivte na internetu Neveplast.it a v sekci Nordic Skiing si prohlédněte promo video. Schválně, kdy a kde se objeví první miniokruh v Česku?

UNIVERZITA

32

VE SVIŽNÉM TEMPU

URYCHLOVAČŮ

››

TEXT: MARIAN MÁLEK FOTO: SWIX, ENGADIN

V DNEŠNÍM ČLÁNKU SE ZAMYSLÍME NAD POTŘEBAMI A ODLIŠNOSTMI V MAZÁNÍ LYŽÍ NAŠICH NEJDRAŽŠÍCH RATOLESTÍ. NEJDŘÍVE MUSÍM PŘIPOMENOUT, ŽE VÝKONNOSTNÍ A TECHNICKÁ ÚROVEŇ DĚTÍ MŮŽE BÝT VELICE ROZDÍLNÁ!

Naše děti jsou ve většině sportovních oddílech rozděleny podle kalendářního věku. Nejmladší děti navštěvují přípravku, tam se učí úplným pohybovým základům, pak následuje kategorie žactva, která je rozdělena na mladší žactvo (10 až 12 let) a starší žactvo (13–15 let). Zde probíhá trénink s ohledem na požadavky dané specializace, tady námi vybraný druh sportu, kde se děti učí po zvládnutí základních sportovních dovedností již speciálnější a těžší věci, co se motoriky a koordinace pohybů týče.

‹‹

Další kategorií je kategorie dorostenecká, ta bývá zase rozdělená na kategorii mladší a starší, a pak kolem dovršení 18 let bývá kategorie juniorská, kde již stojíme před branami dospělosti. Zde již probíhá specializovaný trénink založený na postupném zvyšování zátěže, řeší se otázky taktiky a psychiky.

Zatímco v prvních dvou kategoriích se závodí pouze klasickým stylem, v dalších se používá i volné techniky, tedy bruslení. Ne každý je vrcholový sportovec a i ten se zas jednou (po ukončení své vrcholové

kariéry) stane „pouze“ výkonnostním sportovcem, jako jsme my! Bude jezdit na lyžích především pro radost z pohybu a kochat se spolu s námi okolními přírodními krásami a hlavně bude chtít, aby mu to při klasice do kopce parádně stoupalo a dolů z kopce zas parádně klouzalo. Mazání lyží se tedy týká úplně všech lyžařů a to bez rozdílu výkonnosti.

Takže si tu připomínáme i kategorii turistickou, odborně rekreační a dále výkonnostní a vrcholovou (obě jsou závodní). Těm prvním dvěma bych před každou vyjížďkou neboli tréninkem doporučil provést namazání lyží. Starší parafín, respektive stoupací vosk, co již na lyžích máme, a to klidně i jen ze včerejška, nemusí odpovídat dnešním sněhovým podmínkám. Než začneme s mazáním, zjistíme si předpověď na dnešní den. Lyže si upevníme do mazacího kopyta a lyže očistíme smývačem od starého vosku a nečistot. Skluznici pak drátěným kartáčem po směru jízdy vykartáčujeme. Pak naneseme vhodný parafín, když si nejsme vhodností vosku jistí, použijeme nějaký univerzálnější.

Parafín buď za studena na skluznici natíráme, nebo ho můžeme lyžařskou žehličkou nakapávat.

Pak parafín zažehlíme. Po vychladnutí, stačí jen, když parafín ztuhne, přebytky ze skluznice plexiškrabkou seškrábneme a lyže vykartáčujeme. Nezapomínejme na žlábek, ten má vodící funkci, aby lyže jela rovně.

Přebytečný parafín na skluznici a ve žlábku by lyži zbytečně brzdil. Stoupací vosk si namažeme až na místě. A při troše šikovnosti nepotřebujeme ani mazací kopyto. Lyži si jednoduše patkou opřeme o zem, proti uklouznutí lyže při vyvíjeném tlaku způsobeném nanášením stoupacích vosků si lyži na zemi ještě zajistíme botou. To samé i při korkování.

Pro ty z vás s vyššími lyžařskými i závodními ambicemi mám pár zajímavých vychytávek. Jistě všichni znáte parafíny s vysokofluorovým obsahem,

33

který umožňuje lyži vyšší skluz. Ještě lepší – a tím i rychlejší – vosk je tzv. prášek. Vyrábí ho všechny lyžařské firmy zabývající se výrobou lyžařských vosků a obsahuje 100 % fluoru. Prášek stojí několik tisíc a výrobce udává, že vystačí na 5–6 párů lyží.

Existují však i tzv. urychlovače, které se většinou dají namazat i doslova na koleni a za studena, tedy bez nutnosti zažehlení. V drtivé většině to jsou výrobcem stlačené právě zmiňované prášky, které se jednoduše namažou a následně zakorkují. Pak je ideální skluznici lehce vykartáčovat. Takto se výrazně zvýší skluzové vlastnosti lyže, lyže jedou o něco rychleji nebo alespoň minimálně tak, jako bychom je napráškovali. Žehlení prášků má však velkou výhodu v tom, že se teplem dokáže vpravit vosku (prášku) mnohem víc a lyže tak vydrží být skluzná několik desítek kilometrů. Proto výrobci testují a vyvíjejí různé vodičky a voskové pasty, které se jednoduše na skluznici za studena nanesou a po vyprchání rozpouštědla, či zaschnutí toho rozpuštěného „rychlostního“ vosku, se jen již vykartáčují. Někdy výrobce ještě doporučuje po zaschnutí urychlovací vosk zakorkovat, ale to je již na každém, aby si to vyzkoušel a sám uznal, co je nezbytně potřeba a co ne. Urychlovačů je od jednoho

výrobce víc, jsou rozděleny podle teplotního užití.

Jsou však druhy, které jsou díky velkému teplotnímu rozpětí použitelnosti téměř univerzální!

Cena urychlovačů je asi o třetinu nižší, než je cena prášku, ale obrovskou výhodou je, že se takto namaže z jediného balení „rychlovosku“ až několik desítek párů lyží. A ten rozdíl ve skluznosti lyže je oproti normálnímu parafínu obrovský. Já sám v takovém mazání lyží vidím velkou budoucnost. Vždyť ještě dnes se minimálně v žákovských kategoriích scházejí mladí lyžaři doslova na zelené, promiňte, bílé louce! A samozřejmě bez jakéhokoliv technického zázemí, takže i bez elektřiny. Tato možnost mazání se v takovém případě jeví jako ideální. Lyže si kvalitně a rychle připravíte v klidu u auta na parkovišti. Urychlovačem sice nedokážeme nasytit skluznici tak jako práškem, ale vždyť i dětské tratě jsou podstatně kratší než u dospělých. Tam je trvanlivost urychlovače, tudíž i výborného skluzu, zajištěna. U kategorií např.

juniorských a dospělých, kde jsou závodní tratě podstatně delší, má urychlovač také své opodstatnění. Já tvrdím: „Co díky rychlejším lyžím získáš ve sjezdech na prvních 5 km, to už pak nedoběhneš!“ Již po 5 km se urychlovač klidně sjede na úroveň další vrstvy, prášku či jen parafínu, do té doby si závodník udělal určitý náskok a těžko by takto získané vteřiny, metry nabíhal v další části závodu (takhle má „náskok“ bez větší fyzické námahy). Záleží také na agresivitě, ostrosti sněhu, jak se lyže rychle vyjíždějí. Kdo klidně investuje velké peníze do drahé, avšak také kvalitní výbavy, by měl začít nad takovýmto urychlovačem rychle zauvažovat. Ta jízda za to pak stojí.

www.skivo.cz

SKIVO SMÝVACÍ ROZTOK SPRAY 100 ML

VŠESTRANNÝ NYLONOVÝ KARTÁČ

SKIVO UTĚRKY 120 KS

Pro smývání starých vosků a všech nečistot ze skluznic lyží a snowboardů. Doporučuje se použít před každým mazáním lyží a snowboardů. Balení: tlaková hliníková nádobka o objemu 100ml

Kartáče k odstraňování vosků – čištění skluznice po použití škrabky, k očištění a otevření skluznice před navoskováním, pro zvýšení absorbce vosku do skluznice, k leštění skluznice.

Utěrky slouží k odstraňování vosků z lyží a snowboardů.

Použijte spolu s výrobkem Skivo smývací roztok na odstraňování vosků z lyží.

MOC: 73 Kč

MOC: 289 Kč

MOC: 89 Kč

JAK NAŠÍ

MLÁDEŽI

SE KRÁTÍ DECH

››

TEXT: PETR JAKL

SPORT JAKO PŘIROZENÁ SOUČÁST ŽIVOTA SOUČASNÉ MLÁDEŽE JE JIŽ KLIŠÉ, FYZICKÁ ZDATNOST DĚTSKÉ POPULACE RAPIDNĚ KLESÁ.

Ač dlouholetý tělocvikář, trenér mládeže a občas pro mé okolí až nesnesitelný propagátor sportu jako životního stylu, si zde nechci stěžovat, že dříve bývalo lépe. Generace dnešních čtyřicátníků vyrůstala doslova na ulici a aktivní pohyb všeho druhu byl jejich přirozeností. Naproti tomu realitou dneška je, že současná generace dětí se bez aktivit organizovaných dospělými z domu téměř nehne.

To je fakt a doba už je taková. Přesto nemůžeme pominout skutečnost, a jednoduchá matematika to dokazuje, že dvě hodiny tělocviku týdně plus každý den minimálně dvě až tři hodiny strávené pouličními bojůvkami, fotbálkem, hokejem s tenisákem či na ledě, pinkáním tenisovou raketou o zeď, „kolové“ na rodinné favoritce se zvednutými berany, sáňkováním a lyžováním na příměstských stráních či jen cvrkáním kuliček na cestě ze a do školy dávaly v souhrnu týdně takové množství hodin fyzického pohybu, že dnes by jejich součet odpovídal tréninku špičkového juniora ve vytrvalostních disciplínách.

Narozdíl od něj, v případě dětí mladších patnácti let, však tyto aktivity vyplývaly v té době ze zcela přirozené motivace a probíhaly, což bylo zásadní, bez zásahu dospělých. To vše pak tvořilo ideální podhoubí pro případný dlouhodobý tréninkový proces sportovním systémem neopotřebovaného potenciálního šampióna v jeho pozdějším věku.

Doba se změnila, fyziologické zákonitosti ovšem nikoliv. Zdravý dospívající lidský organizmus má kromě genetického předurčení i velký prostor pro

‹‹

zasazení a následné pěstování semínka pohybových návyků. Žádné dítě nemá při svém narození nalajnovanou cestu ke zlaté olympijské medaili. Nicméně každá, doslova i přeneseně, aktivně či pasivně prožitá minuta od prvního nadechnutí novorozence se ukládá do databanky života. První krůčky ke zdravému, ale i škodlivému životnímu stylu začínají v rodině. Pak je teprve na řadě škola a další instituce.

Pádem totalitní uniformity nastaly i velké změny v životním stylu běžné české rodiny. Malá či větší rodičovská pohodlnost, dále určitý pocit provinění za nedostačující komunikaci se svými dětmi a v neposlední řadě i specifický svět dnešní mládeže, nemilosrdně vyčleňující z kolektivu každého vrstevníka, který není „in“, dávají do ruky rodičům často nevědomky velice silné zbraně. Rodiče si kupují své děti hmotnými odpustky. Ale duhové kuličky ani laminátová hokejka již dávno prestiž puberťáků mezi svými vrstevníky nepřinesou. Dnes je to počítačovými hrami nadupaný notebook, mobil několikáté generace či kvalitní televize v každém dětském pokojíčku. Také možnost seberealizace mladého člověka v dnešním světě bohatém na podněty všeho druhu včetně drog je výrazně lehčí a méně bolestivá, než jakou je dlouhá a nejistá cesta ke sportovnímu úspěchu.

Učitelé tělocviku i přes snahu udržet jakžtakž kondici žáků zaznamenávají každým rokem ubývání výkonnosti ve vlastních či celostátně užívaných fyzických testech. Dlouholetí trenéři mládežnických

TO VIDÍM JÁ

UNIVERZITA

34

oddílů pozorují, že schopnosti mladých sportovců učit se specifickým pohybovým dovednostem se snižují a většina z nich se až po několika letech systematického tréninku přibližuje úrovni, na které ještě před pár desítkami let děti v daném sportu začínaly.

Samostatnou kapitolou je snižování spodní hranice věku v civilizačních chorobách jako jsou například obezita, cukrovka, alergie, astma či srdečněcévní choroby. Tato situace nese s sebou i jiné, dosud ne příliš domýšlené následky. Nedostatek všeobecné fyzické zdatnosti u mladých sportovců má dalekosáhlé následky v podobě nárůstu krátkodobých a dlouhodobých zranění a následného opouštění sportu, na který prostě „nemají“ anebo je již pro přílišnou náročnost nebaví. Trenéři totiž, tlačeni ať již vnitřními či vnějšími okolnostmi k uspokojivým výsledkům, nakládají svým svěřencům stejnou zátěž, jakou ještě před několika lety jejich vrstevníci, díky výše uvedeným souvislostem, zvládali.

Jaké má tento dramatický vývoj důsledky? Kromě celkového snižování fyzické zdatnosti národa se snižují počty pravidelně sportujících dětí ve sportovních třídách, oddílech, kroužcích či školních klubech.

Vzniká tak velká konkurence mezi těmito institucemi a následně boj o každé dítě. Doby, kdy probíhal výběr talentů pro konkrétní sport, jsou definitivně pryč.

Snižuje se tak přirozená základna pomyslného trojúhelníku, na jehož vrcholu by měl z každého sportu vzejít kvalitně připravený talentovaný atlet, schopný podávat špičkové výkony na mezinárodní úrovni. Nejde samozřejmě jen o toho vrcholového sportovce. Množství dětí ve zmíněném trojúhelníku je celkově nízké, a tak se snižuje i počet těch, co mají šanci prožít zdravý a plnohodnotný život. Polemika, zda vyšší nemocnost stojí stát více peněz vydaných na zdravotnictví, nebo naopak je to voda na mlýn farmaceutickým firmám a zdravotním pojišťovnám, by vydala na jiný článek a v jiném médiu.

Obávám se, že řešení v dohledné době neexistuje.

To by mohl snad přinést jen státem direktivně řízený systém, o jaký jsme, zaplaťpánbůh, před devatenácti lety přišli. To, co řešíme u nás nyní, je již po několik let nastartováno a probíhá v rozvinutém stádiu v ostatních zemích na západ od našich hranic. Jsou tu jasné signály například ze Skandinávie, že pro nás dříve nepředstavitelné počty lyžařů všech věků se

tam každým rokem snižují. Severský neúprosný trend samotrénujících dorostenců a juniorů, jejichž masová základna vždy vyvrhla ze svého středu světový talent, již v budoucnu nemusí nést své ovoce. Severní Amerika je na tom se svým tolerantním vztahem k výchově dětí ještě hůře. Téměř až polovina žáků středních škol nemá tělesnou výchovu vůbec a tělocvikáři a trenéři mládeže si mohou o našem vysokoškolském systému vzdělávání učitelů a trenérů sahajícím až hluboko do sokolských tradic nechat jenom zdát. Přístup trenérů je zde z velké části založen na podbízení se dětem a jejich rodičům v dobré víře, že jen tak u sportu mladí sportovci vydrží. Výsledkem je, především v Kanadě, vědomé potlačování přirozené soutěživosti v snaze neodradit a sport je redukován pouze na rekreační složku, která toho, především dospívajícím, nemá příliš co nabídnout.

Na druhé straně díky neznalosti většiny základních tréninkových principů se především v americkém systému objevuje opačný extrém, jakým je snaha předčasně urychlovat výkonnost a vítězit za každou cenu i v mládežnických kategoriích. Tedy také způsob, jak nechat rychle vyhořet dlouhodobý potenciál mladých sportovních nadějí. Tělesná výchova na školách zde probíhá ve většině případů pouze formou sportovních her s cílem především žáky pobavit.

Výuková a kondiční složka je potlačena nebo neexistuje vůbec. Troufám si říci, že tento trend může v budoucnu najít živnou půdu i v našem systému a každý odborník v oblasti mládežnického sportu a tělesné výchovy by si těchto plíživých změn měl být vědom.

Nerad bych se stavěl do role experta na řešení výše uvedených pohrom. Na závěr tedy snad jen zkušenost jedné kolegyně tělocvikářky – trenérky jistého atletického sportovního gymnázia. I přes téměř systematické snižování kondice jejich žáků se naopak s jistou pravidelností objevují talentovaní jednotlivci, kteří jsou schopni na základě standardního tréninku stále zlepšovat rekordy školy. Že by matka příroda to, co ubírá jedněm, přidávala druhým? Jednak je zde jistá odpověď pochybovačům, zda jsme již ve sportu dosáhli maxima fyzických výkonů a nyní nastala doba pro laboratorně upravené sportovce, a jednak je zde ukrytý i návod, jakou cestou by se mohl systém sportu a tělesné výchovy mládeže ubírat. Pracovat promyšleně se dvěma jasně se vyhraňujícími skupinami sportovců, těmi talentovanými a pak těmi, co sport budou potřebovat hlavně pro život.

Tiskařský šotek a stresy z nové sezóny si s námi nehezky pohrály a v článku „Roční tréninkový plán“ otištěném v listopadovém NORDICmarketu se vyskytlo několik chyb. Velmi se za ně omlouváme a uvádíme vše na pravou míru.

Doufáme, že se zde tato oprava objevuje opravdu poprvé a naposled.

V grafu „Poměr objemu a intenzity…“ na svislé ose chyběl u posledního bodu údaj „100 %”, v grafu “Superkompenzační křivka“ zase v dolních oknech sítě chyběly římská číslice I, II, III, IV zdůrazňujcí fáze křivky.

V tabulce „Doba nutná k zotavení a návratu vyčerpaných hodnot …“ byly prostřední sloupky pomíchány. Správně je následovné: Doba nutná k zotavení a návratu vyčerpaných hodnot do normálu (podle Bompy) ZÁSOBY GLYKOGENU PO

20–60 min

Anaerobním přerušovaném výkonu

Aerobním výkonu

5–24 hod

10–48 hod

Racing Ntech®

madlo: C Cork Evolution/QLS Cork » poutko: Evolution Race/QLS » materiál: Round Carbon Co-Wound » talířek: Exelerator Max 10 mm » Carbon Index: CI 990 » délky: 130 až 180/2,5 cm cena Racing Cork 4 090 Kč cena Racing QLS 4 090 Kč cena Racing Freesize 3 290 Kč

P4 Activa / P4 Activa Jr

madlo: Pro Ergo Thermo » poutko: Evolution Race/Pro » materiál: Carbon Composite » talířek: Aero Max 10 mm » Carbon Index P4 Activa: CI 350 » Carbon Index P4 Activa Jr: CI 100 » délky P4 Activa: 120 až 165/2,5 cm » délky P4 Activa Jr: 80 až 115/5 cm cena P4 Activa 1 190 Kč cena P4 Activa Jr 990 Kč

OPRAVA PLÁNU

TEPOVÁ FREKVENCE KREVNÍ TLAK

Giorgio Di Centa

BÍLKOVINY

12–24 hod

S4 Nordic Observer

madlo: Pro Ergo Thermo » poutko: Unifit P » materiál: C10 composite » talířek: Sport Victory 10 mm » délky: 120 až 165/5 cm cena S4 Nordic Observer 690 Kč

TUKY VITAMÍNY ENZYMY

Více než 24 hod

A v části věnující se tréninkovému týdnu v etapě všeobecné přípravy (VP) a stejně tak v nadpisu tabulky "Příklad závodního tréninkového cyklu" vyměnil šotek všechny makrocykly za mezicykly. Ještě jednou se velice omlouváme.

Více informací o produktech Exel najdete na www.exelsports.net a www.progresscycle.cz Katalog Progress Cycle 2009 si objednejte zdarma na info@progresscycle.cz

RACE

36

PATRIA DIRECT

TEXT: TOMÁŠ LEIXNER FOTO: ARCHIV JIZ50

JIZERSKÁ 50:

PROTI DÆHLIEMU I KAMARÁDŮM

››

CHCETE ZJISTIT, JAKÉ TO JE, KDYŽ SE RADOST RODÍ Z BOLESTI, JAK ZNÍ MOTTO ZÁVODU PATRIA DIRECT JIZERSKÁ 50? MŮŽE SE TO ZDÁT JAKO NADSÁZKA, ALE PROČ VÁM SLIBOVAT NĚCO, CO NENÍ PRAVDA. NEJVÝZNAMNĚJŠÍ „LAUFAŘSKÝ“ ZÁVOD U NÁS I V REGIONU STŘEDNÍ EVROPY SE CHYSTÁ NA SVŮJ 42. ROČNÍK, KTERÝ SE KONÁ OD 9. DO 11. LEDNA 2009. MŮŽETE NA NĚM BÝT I VY, PŘEKONAT VLASTNÍ MOŽNOSTI A UHNAT VE STOPĚ TŘEBA LEGENDÁRNÍHO NORA BJØRNA DÆHLIEHO, OSMINÁSOBNÉHO VÍTĚZE OLYMPIJSKÝCH HER A DEVÍTINÁSOBNÉHO MISTRA SVĚTA.

‹‹

Mezi hvězdami, které zná celý lyžařský svět, můžete zářit i vy. Vždyť už dojet padesátikilometrový závod je pořádný výkon. Společně s Dæhliem bude na startu i jeho bývalý rival a shodou okolností také soused Thomas Alsgaard. Přijedou také bratři Anders a Jörgen Aucklandové, kteří loni doběhli až na stupně vítězů, či Frode Estil, další z legend bílé stopy.

Zajímavá bude pravděpodobně i ženská část závodu, do níž by měly nastoupit hvězdy „oboru“ Kristina Šmigunová a Stefanie Belmondová.

Dvaačtyřicetiletého Bjørna Dæhlieho loni uchvátila atmosféra tak, že se jí nechal unést, přestal se hnát do cíle a kochal se. „Přijel jsem závodit, ale nakonec z toho byla příjemná projížďka,“ smál se v cíli

předchozího ročníku Dæhlie a rovnou slíbil, že se za rok vrátí. „Jizerská 50 byla skvělá příležitost, jak se potkat se starými přáteli, v závodě jsem s nimi ale nebojoval. Užíval jsem si krásné jízdy a krajiny kolem, svítilo sluníčko a asi jsem z toho postupem času zlenivěl.“ Pro desítky amatérských běžkařů, kteří nad Bedřichovem i jinde polykají kilometry každou volnou chvíli, byl ale metou k překonání. Jakoby za ním vlál rudý prapor, který v aréně dokáže rozzuřit býka.

Porazit Dæhlieho, to je zážitek nad zážitky.

Pořád váháte? Možná by vás mohlo přesvědčit to, že vás do závodu odstartuje Václav Klaus, prezident České republiky. Na začátku závodu byl sice loni jako

startér, ale v roce 1999 se jej aktivně zúčastnil coby předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. „Patria Direct Jizerská 50 je výjimečnou akcí na území České republiky. Pomáhá popularizovat lyžařský sport, přitahuje k němu všechny věkové vrstvy, zachovává tradici a také vzpomínku na svůj pohnutý osud, respektive na osud členů výpravy Expedice Peru 1970, přitom ale drží dech s dobou, je stále moderní a přitažlivý,“ řekl prezident Václav Klaus.

Jelikož podporu a záštitu udělil také předseda Senátu Parlamentu České republiky, pan Přemysl Sobotka, má Patria Direct Jizerská 50 podporu dvou protokolárně nejvýše postavených mužů České republiky.

37

ČASOVÝ PROGRAM PATRIA DIRECT JIZERSKÉ 50 PÁTEK 9. 1. 2009 13.00 Bedřichovská 30 – 30 km volně 15.00 Vyhlášení 18.00 Slavnostní zahájení 18.30 Dobová jízda – historický závod SOBOTA 10. 1. 2009 10.00 Mini Jizerská 50 – dětský závod 12.30 Vyhlášení 14.00 Jizerská firemní – štafeta 4x3 km volně 16.00 Vyhlášení O2 Extra Festival Jizerské 50 – Liberec – nám. Dr. Ed. Beneše

16.00–20.00 Dětský program s Veverkou Jizerkou Autogramiáda VIP závodníků Oficiální část Koncert Monkey Business

Byť se o druhém lednovém víkendu bude konat už dvaačtyřicátý ročník závodu, pořád je na něm co zlepšovat a pořadatelé se činí. A tak letos závodníky i fanoušky klasického lyžování čeká nejedna novinka – například vylepšený servis před závodem, rozšířený prostor u cíle nebo také bohatší občerstvení. Na závodníky čeká opravdu mamutí porce jídla, samozřejmě zdravého. Mělo by se rozdělit přes 8 tisíc müsli tyčinek, 500 kilogramů banánů, 100 kilogramů pomerančů a také 125 kg jogurtu.

A to pořád ještě není všechno, nový a bohatší bude i startovní balíček pro závodníky. „To, co nabízíme ve startovním balíčku, není standardem ani v jiných elitních závodech série Worldloppet, do které Patria Direct Jizerská 50 patří,“ říká Martin Pešta, koordinátor akce ze společnosti Mather Activation.

Obsah balíčku má podle výběru závodu cenu až 1 000 korun a většinou překračuje částku vydanou za startovné. Když se to tak vezme, závodníci mají

start zadarmo. Co je v balíčku? Například značková čelenka Moira, kterou mohou startující vyzkoušet hned v samotném závodě na 50 kilometrů. Aby je nebolely nohy ani klouby, nechybí potravinové doplňky. Nechybí ani speciální nápoj, který se sám zahřeje pouhým protřepáním. Energii pomohou dodat čokoládové a energetické tyčinky, stejně tak jako nápoj Speed 8.

Poprvé v historii bude na celé startovní pole dohlížet závodní ředitel ze zahraničí – Angličan Paddy Field. Pro Patria Direct Jizerskou 50 je velkou posilou, protože se podílel na mnoha světových závodech a jeho zkušenosti budou pro pořadatele přínosné.

Co víc – závodu se také sám v minulosti několikrát zúčastnil. „Vzpomínám, že když jsem na Jizerskou 50 jel poprvé, uvízli jsme s autem někde ve vánici poblíž Thueringer Wald a závod jsem tak zmeškal,“ říká Paddy o svém první setkání-nesetkání se závodem, o kterém hovoří jako o nejlepším ve střední Evropě. „Jizerská 50 nemá v Evropě, vyjma Skandinávie,

NEDĚLE 11. 1. 2009 9.00 Patria Direct Jizerská 50 – 50 km klasicky 10.15 Jizerská 25 – 25 km klasicky 11.30 Tisková konference 12.00 Vyhlášení vítězů

žádného přímého konkurenta. Na své jedinečnosti a stále se zlepšující reputaci bude moci stavět také v dalších letech.“ Celý víkend samozřejmě není jen o jediném klání běžců na lyžích, v Bedřichově se bude závodit už od pátku, kdy je na programu stále populárnější závod na 30 kilometrů volnou technikou. Součástí programu je také jízda historických lyžníků s dobovým vybavením, stejně tak jako závod pro ty nejmenší.

Aktuální ročník Patria Direct Jizerská 50 startuje co nevidět a stále máte možnost se do konce roku přihlásit na oficiálních webových stránkách www.jiz50.cz. Ani pak není váš start vyloučený, přihlásit se totiž můžete i na místě.

RACE

38

HECUJEME SE UŽ OD LISTOPADU

Martin Kodýdek, obchodní ředitel společnosti Patria Direct, bude i letos se svými kolegy na trati závodit v rámci firemního závodu.

Jak se připravujete na lednový firemní závod?

Nedá se říci, že bych se připravoval přímo na závod. Pokud mi to dovolí okolnosti, tak se snažím dvakrát do týdne dělat vytrvalostní sport – zejména plavání, cyklistiku a v zimě samozřejmě běžky. Nejsem ten supernadšený sportovec, který směřuje trénink na výkon.

Dělám to zejména jako relaxaci a pro radost.

TEXT: TOMÁŠ LEIXNER FOTO: ARCHIV JIZ50

JIZERSKÁ FIREMNÍ PENZIJNÍCH FONDŮ ČSOB:

PORAZTE KONKURENCI!

››

JSTE LEPŠÍ NEŽ KONKURENCE? JSTE RYCHLEJŠÍ, SILNĚJŠÍ A MÁTE LEPŠÍ SKLUZ? MÁTE MOŽNOST TO UKÁZAT JEŠTĚ NĚKDE JINDE NEŽ VE SVĚTĚ OBCHODU.

‹‹

V rámci běžeckého víkendu Patria Direct Jizerská 50 se už tradičně koná štafeta 4x3 km volnou technikou, která je určena nejen firemním týmům, takže na startu můžete být i vy s vašimi kolegy. Stačí se přihlásit a pak už jen a jen trénovat na Jizerskou firemní Penzijních fondů ČSOB. Nikdo přeci nechce být nejpomalejší, aby si ho kolegové, natožpak konkurence, dobírali celý rok.

Firemní závod se sice loni jel premiérově, ale o to větší úspěch měl. Přihlášeno bylo přes třicet týmů, kterým kralovalo kvarteto vedené Kateřinou Neumannovou. Olympijská vítězka a prezidentka organizačního výboru mistrovství světa v Liberci, které začíná několik týdnů po Patria Direct Jizerské 50, neměla se svými týmovými kolegy Martinem Koukalem, Milanem Šperlem a Lukášem Týfou konkurenci. Za ní se ovšem odehrála strhující bitva týmů společností Telefónica O2, Skanska CZ, Reuters, PR Point, Nadace Leontinka či pořádající Mather Activation. Zastoupeny byly také týmy generálního a hlavních partnerů víkendu běžeckého lyžování společnosti Patria Direct, Hervis Sport a ČEZ. „Byla to velmi příjemná akce se skvělou atmosférou. Moc děkujeme divákům, jejich hlasitá podpora nám pomohla vyhrát,“ uvedla Kateřina Neumannová. A to si jako elitní závodnice prožila nejedno mistrovství světa či olympiádu.

Tým Kateřiny Neumannové byl sice suverénně první, ale zdaleka největší aplaus sklidily tři čtveřice

zrakově postižených závodníků podporovaných Nadací Leontinka. „Je skvělé, že se díky trasérům, kteří provázeli naše závodníky tratí, mohli naši běžci této akce zúčastnit. Jsme rádi, že jsme mohli přijet a být v centru dění,“ říkala Barbora Hucková z Nadace Leontinka, jejíž týmy budou na startu i letos. „Už se moc těší a doufají, že dojedou s lepším výsledkem než loni. I když na vítězství asi neaspirují, pro nás už dávno zvítězili.“ Týmové startovné neobsahuje jen možnost vyrazit do bílé stopy, ale také atraktivní startovní balíček plný praktických dárků, špičkový servis lyží před závodem a také VIP zázemí, ve kterém můžete v klidu a teple, u dobrého jídla a pití s kolegy i partnery probrat zážitky nebo si třeba užít čerstvé vítězství.

Pro nejlepší tři týmy jsou přichystány medaile a také věcné ceny. „Tento závod je ojedinělou možností firemního teambuildingu a také setkání s obchodními partnery,“ říká Martin Pešta, koordinátor projektu Patria Direct Jizerská 50. „Vzhledem k dobré zkušenosti z loňského roku a odezvě na pozvání věříme v nárůst počtu startujících týmů a ještě větší zájem veřejnosti a médií.“ Její součástí můžete být i vy, stejně jako firmy Thomson Reuters, Burza cenných papírů Praha, ProLogis Czech Management a další, které už se do boje přihlásily. Svou přihlášku a veškeré informace najdete na internetových stránkách závodu www.jiz50.cz.

Tak na viděnou v cíli!

Kolik času stihnete za zimu strávit na běžkách?

Nemám to spočítané, ale bude to relativně málo. Výhoda je, že každoročně jezdím na vánoční svátky do Špindlerova Mlýna, což mi umožňuje se těsně před závodem srovnat s tím, že mám běžky na nohou. Řekl bych, že za zimu vyrazím na běžky více než desetkrát a méně než dvacetkrát. Upřednostňuji krátké tratě rychlejším tempem.

Co pro vás start ve firemním závodě při Patria Direct Jizerské 50 znamená?

Je to hlavně hezký závod v krásném prostředí.

Potkám tam spoustu známých, organizace funguje. Co si víc přát…

Společnost Patria Direct nasazuje do závodu hned několik týmů. Hecujete se s kolegy a sázíte na umístění?

Ano, hecujeme se a začínáme s tím už v listopadu. To je na tom možná to nejhezčí. I když, jak jsem naznačoval, nejsem žádný velký sportovec. Zkrátka miluji vítězství. A to tím víc, čím víckrát v poslední době prohrávám. (smích)

42.

Patria Direct 9.–11. 1. 2009 Jizerská 50

Bedřichov, Jizerské hory

Registruj se on-line na www.jiz50.cz a překonej sám sebe!

Historický závod

Generální partner

Partneři

Tři tratě Tři výzvy

Hlavní partneři

Marketingový partner

Firemní štafeta

Hlavní mediální partneři

Dětské závody

Festival Soutěže

Mediální partneři

Součást série

RACE

40

TEXT: PETR STEINBACH FOTO: ARCHIV ŠUMAVSKÉHO MARATONU

EUROLOPPET: VELMI DOBRÝ ŠUMAVSKÝ SKIMARATON

››

MARATHON DE BESSANS (FRANCIE), DOLOMITENLAUF (RAKOUSKO), MARCIALONGA (ITÁLIE), BIELA STOPA (SLOVENSKO), KŐNIG LUDWIGLAUF (NĚMECKO), KOASALAUF (RAKOUSKO), LA TRANSJURASSIENNE (FRANCIE), GSIESERTALLAUF (ITÁLIE), GOMMERLAUF (ŠVÝCARSKO), TOKSOVO MARATHÓN (RUSKO), BIEG PIASTOW (POLSKO), SKADI LOPPET (NĚMECKO), LAPONIA HIIHTO (FINSKO) – TO VŠECHNO JSOU VELKÉ A ZNÁMÉ DÁLKOVÉ BĚHY, KTERÉ TVOŘÍ EVROPSKÝ SERIÁL LYŽAŘSKÝCH MARATONŮ EUROLOPPET 2009. A MEZI NĚ JE ZAŘAZEN OPĚT I ČESKÝ ŠUMAVSKÝ SKIMARATON.

‹‹

Vedle proslulé Jizerské padesátky, která je součástí Wordloppetu 2009, má tak Česká republika ještě jeden velký lyžařský běžecký závod – XXIV. ročník Šumavského skimaratonu (21.–22. 2. 2009). Společně jsou pak oba největší české laufy členy druhého ročníku české série Ski Tour. Pro Šumavu a samozřejmě pro všechny Šumaváky je zařazení do prestižního seriálu velká čest a velký závazek. Loňský ročník i přes velmi skromné sněhové podmínky přesvědčil vedení Euroloppetu, že závody na úrovni uspořádat umíme. Vždyť Šumava má milovníkům běžek nesporně co nabízet.

Jak to bylo a bývalo?

Více než dvacet let úporné a mravenčí práce pořadatelů trvalo, než tento šumavský závod mohl vstoupit do rodiny velkých evropských dálkových běhů. Nadšenci klubu utratili stovky hodin v tažení za uspořádání skimaratonu, bojemi s úřady, bojemi se sněhovými podmínkami v termínu závodu, bojemi o důvěru účastníků atd.

Hledání optimální tratě skimaratonu ovlivňovaly nejenom sněhové podmínky, ale také tabu pohraničí v době minulé a existence Národního parku v době

současné. Letos to snad bude v pořadí již nejméně šestá či sedmá varianta trati a doufejme, že poslední a nejlepší.

Dvaadvacet skimaratonů zaznamenalo vždy start a cíl na Zadově. Pro Zadov jako běžecké závodní centrum Šumavy to vždy byl svátek a vyvrcholení sezóny. A pro pořadatele toto řešení jednoho místa startu a cíle bylo velmi přijatelné. S otevřením Šumavy skimaraton nabízel exkluzivní řešení tratí s využitím míst, kam dříve lyže občana nikdy neměla díky tzv. železné oponě přístup. Kdo by kdy čekal, že se bude moci pachtit na Černou horu, Javoří Pilu či Prameny Vltavy? Ústup ze Zadova předznamenaly stále horšící se sněhové podmínky, které značně zkomplikovaly dostupnost zadovského stadionu. Řešení se hledalo v přesunutí míst startů a cíle výše do centrální Šumavy.

V loňském roce se tato myšlenka ukázala jako velmi správná, a tak máme na Šumavě dálkový běh s rozdílným místem startu a cíle. Navíc závodníci mohou závodit v turisticky nejatraktivnějších místech Šumavy, nehledě na další možnosti vedení tratí po

udržované Šumavské magistrále a jedinečnou nabídku exkluzivní neokruhové trati evropského závodu.

Loňský ročník absolvovalo vedle jedenácti set českých závodníků i 167 zahraničních účastníků.

Vzhledem k výhodné středoevropské poloze České republiky a zvláště pak Šumavy a dobrému termínu závodu lze čekat v dalších ročnících skimaratonů daleko větší účast zahraničních běžců. Skimaraton také zcela jistě přispěje k rozvojovým programům obcí Kvilda a Modrava. Časem se jistě dále vylepší úroveň zázemí pro pořádání závodu v těchto obcích.

Na kongresu Euroloppetu na jaře v Německu za účasti všech pořadatelů závodů byl náš závod hodnocen velmi dobře a bylo oceněno úsilí pořadatelů uskutečnit závod i za velmi ztížených sněhových podmínek. Taková slova uznání jsou pro pořádající Ski klub Šumava (www.skisumava.cz) dobrou pobídkou do další lyžařské anabáze v rodině Euroloppetu.

Vzpomeňme zde i loňských vítězů maratonu. Absolutní vítězové byli Viktor Novotný z Fenixu Jeseník a Zuzana Kocumová z Craft teamu.

A jak to bude 21.–22. 2. 2009?

V sobotu 21. 2. je na programu Skatemaraton se startem a cílem na Kvildě na 20 km volně a dětský Minimaraton – závody mládežnických kategorií na 1, 5 a 8 km. V neděli 22. 2. víkend vyvrcholí hlavním závodem klasickou technikou se startem na Modravě, cílem na Kvildě. Hlavní závod měří 45 km, kratší trať pak 22 km.

Na start se závodníci opět dostanou pořadatelskými autobusy a bude stejně jako v loňském roce možno využít bezplatného mazacího servisu firmy Swix.

V cíli bude na závodníky čekat odměna v podobě velice kvalitní lyžařské čepice Craft s logem závodu.

Skimaratonem bude zahájen i další ročník soutěže o „High Point Šumaváka či Šumavačky 2009“ v kombinaci s dalším ročníkem Bell Šumavského MTB maratonu 2009.

Všechny důležité informace i podrobnosti najdou zájemci opět na internetových stránkách závodu www.skimaraton.cz. Hlavními sponzory závodu, bez jejichž pomoci by bylo závod nemyslitelné uspořádat, jsou tradičně Fischer, Craft, High Point, Enervit a nově firma Energie AG. V plánu je již zajetá trasa závodu mezi 950 až 1 100 metry nad mořem – hromadný start z Modravy po magistrále na Javoří pilu, poté zpět kolem Tříjezerní slati na Modravu s atraktivním průjezdem obcí, dále směrem na Březník na rozcestí „Na ztraceném“, odtud přes Ptačí a Černohorskou nádrž na Filipovu Huť, Horskou Kvildu a přes Zhůří zpět po Danielově cestě a magistrále do cíle na Kvildě.

Pořadatel opět bude preferovat již spuštěné elektronické přihlášky na webu závodu, kde je možno přihlásit se za zvýhodněné startovné do 1. 2. 2009.

Počet startujících je omezen podmínkami stanovenými Národním parkem Šumava na 2 000 startujících.

Pořadatelé doufají, že se vám bude na Šumavě opět líbit.

Skol na Šumavě.

Ski klub Šumava Vás zve na Šumavu www.skisumava.cz www.skimaraton.cz

21. 2. – 22. 2. 2009

XXIV. ŠUMAVSKÝ SKIMARATON Patria Direct INLINE 13. 6. 2009

KVILDA

www.inline.skisumava.cz

Bell ŠUMAVSKÝ MTB MARATON 1. 8. 2009 ZADOV www.mtb.skisumava.cz

RACE

42

TEXT: ZDENĚK SOUDNÝ FOTO: ARCHIV SKITOUR

SKITOUR 2009 ›› VĚTŠÍ ODMĚNY, ZMĚNA BODOVÁNÍ

JEN PÁR DNÍ ZBÝVÁ DO ZAHÁJENÍ NOVÉ LYŽAŘSKÉ SEZÓNY, PROFESIONÁLNÍ I AMATÉRŠTÍ LYŽAŘI JIŽ BEDLIVĚ SLEDUJÍ POČASÍ A TĚŠÍ SE NA PRVNÍ SNÍH. A SÉRIE DÁLKOVÝCH LYŽAŘSKÝCH ZÁVODŮ SKITOUR PŘICHÁZÍ S DVĚMA ZÁSADNÍMI NOVINKAMI DO DRUHÉHO ROKU SVÉHO ŽIVOTA. SKITOUR S NIMI BUDE VÍCE „SEXY“ A NEJLEPŠÍ ZÁVODNÍCI SI BUDOU MOCI VÝRAZNĚ PŘILEPŠIT DO RODINNÉHO ROZPOČTU. NOVĚ SE ZÁVODNÍCI MOHOU ROZHODNOUT, ZDA SE ZÚČASTNÍ VELKÉ, NEBO MALÉ SKITOUR. ORGANIZÁTOŘI TAK VYCHÁZÍ VSTŘÍC POŽADAVKŮM ÚČASTNÍKŮM LOŇSKÉHO PREMIÉROVÉHO ROČNÍKU. EMOCE, MOTIVACE, VYTRVALOST A ODHODLÁNÍ

‹‹

SkiTour je seriál lyžařských běžeckých závodů, který je určen amatérským a poloprofesionálním závodníkům. Cílem série je nejen přitáhnout k tomuto královskému lyžařskému sportu další zájemce, ale také popularizovat čtyři nejznámější a nejvýznamnější laufy v ČR. Všichni závodníci mají přitom jeden informační portál, na kterém se dozví vše o jednotlivých závodech i průběžném hodnocení ve SkiTour. V loňském premiérovém ročníku bojovalo od ledna do února 2008 více než 4 200 závodníků ve 4 závodech napříč Českou republikou o prestižní ocenění SkiTour Master 2008. Pro loňské závody bylo upraveno jedenáct tratí o celkové délce 337 kilometrů. Sečteme-li ujeté kilometry všech účastníků SkiTour, vyjde nám číslo 231 409. SkiTour nabízí amatérským i profesionálním závodníkům různě dlouhé tratě a divákům celovíkendovou podívanou.

Všem ale nabízí především to, co by sport vždy nabízet měl – radost, emoce, motivaci, vytrvalost a také odhodlání.

NOVINKY LETOŠNÍHO ROČNÍKU – BODOVÁNÍ, ODMĚNY

Zásadní a nejdůležitější změnou prošel bodový systém, který nyní vychází vstříc flexibilitě závodníků, a ocenění pro vítěze. „Velmi zajímavou změnou pro všechny jsou asi odměny pro vítěze. Jsme rádi, že díky našemu generálnímu partnerovi, společnosti Patria Direct, budeme moci v letošním ročníku SkiTour vyplácet prize money v celkové výši 200 tisíc korun,“ říká Petr Lešek, koordinátor projektu SkiTour z pořadatelské agentury Mather Activation. Absolutní vítěz SkiTour si domů odnese 100 tisíc korun, dalších 100 tisíc korun si mezi sebe rozdělí druhý a třetí závodník.

Změnou prošel také systém bodování. Nově vznikly v rámci SkiTour dvě kategorie – Velká a Malá SkiTour. Velká SkiTour představuje dlouhé závody ze všech čtyř běhů a do celkového hodnocení se budou započítávat vždy tři nejlepší výsledky ze čtyř. Oproti tomu Malá SkiTour umožní zájemcům zvolit závody na kratší vzdálenost (30 km a kratší) a započítávat se budou vždy 4 nejlepší výsledky z 8 možných závodů.

NOVÉ ROZDĚLENÍ SKITOUR VELKÁ SKITOUR

MALÁ SKITOUR

Dlouhé tratě Započítávány 3 nejlepší ze 4

Krátké tratě (30 km a kratší) Započítávány 4 nejlepší z 8 VÝHRY

VELKÁ SKITOUR

MALÁ SKITOUR

1. místo 100 000 Kč 2. místo 70 000 Kč 3. místo 30 000 Kč

Zajímavé a hodnotné ceny od partnerů

Další novinkou bude žlutý trikot pro vedoucího závodníka série, na který jsme zvyklí např. z Tour de France a jiných velkých závodů. Vždy tak bude zřejmé, který ze závodníků právě v celé sérii vede.

Lyžaři přitom nebudou ošizeni ani v nadcházející lyžařské sezóně, kde na všechny čeká až 182 kilometrů lyžařských stop. SkiTour série bude zahájena nejznámějším hromadným lyžařským závodem ve střední Evropě, Patria Direct Jizerskou 50. Druhým závodem bude Jilemnická 50, vynikající jedinečnou atmosférou, za účasti celé Jilemnice. Třetím závodem je Orlický maraton, který má velice zajímavý profil tratě. Odměnou celé série je pro laufaře připravený Šumavský skimaraton, při kterém, když se povede počasí, máte zaručený neuvěřitelný zážitek. Aby závodníci o nic nepřišli, změn doznal také informační portál, který přináší informace o jednotlivých závodech a dění na nich. Na stránkách SkiTour bude průběžně zobrazována výsledková listina z odjetých závodů s možností sledovat umístění závodníků v celé sérii.

Každý ze závodů ze série SkiTour má své kouzlo, něco, čím je jedinečný. Jinak tomu nebude ani letos.

Jedno však všechny závody a jejich účastníky spojuje – totiž nadšení, radost, snaha překonat své soupeře (i kdyby to byli kamarádi) a hlavně překonat sám sebe.

www.ski-tour.cz

Ovládni bílé stopy!

Zapoj se do seriálu Patria Direct SkiTour a poměř síly s kamarády na hlavních běžeckých závodech sezóny 2009. Sleduj průběžné pořadí na www.ski-tour.cz.

Zúčastni se všech závodů seriálu a získej titul SkiTour Master.

Více informací najdete na www.ski-tour.cz.

Závod JIZERSKÁ 50 JILEMNICKÁ 50 ORLICKÝ MARATON ŠUMAVSKÝ SKIMARATON

GENERÁLNÍ PARTNER

Termín

Trasy

9. – 11. 1. 2009

25, 30, 50 km

24. – 25. 1. 2009

25, 50 km

31. 1. – 1. 2. 2009

10, 20, 40 km

21. – 22. 2. 2009

20, 42 km

PARTNEŘI

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

LN LN '5 .BSBUIPO EF #FTTBOT #FTTBOT '3" LN $5 XXX NBSBUIPOEFCFTTBOT DPN LN LN '5 %PMPNJUFOMBVG -JFO[ "65 LN LN $5 XXX EPMPNJUFOTQPSU MJFO[ DPN .BSDJBMPOHB .PFOB $BWBMFTF *5" LN LN $5 XXX NBSDJBMPOHB JU LN LN '5 #JFMB 4UPQB ,SFNOJDB 47, LN $5 XXX CJFMBTUPQB FV LN LN '5 ,ÚOJH -VEXJH -BVG 0CFSBNNFSHBV (&3 LN LN $5 XXX LPFOJH MVEXJH MBVG DPN LN LN '5 *OU 5JSPMFS ,PBTBMBVG 4U +PIBOO JO 5JSPM "65 LN LN $5 XXX LPBTBMBVG BU LN LN $5 -B 5SBOTKVSBTTJFOOF .PSF[ '3" LN LN '5 XXX USBOTKVSBTTJFOOF DPN LN $5 (TJFTFS 5BM -BVG 4à EUJSPM *5" LN LN '5 XXX WBMDBTJFT DPN LN LN '5 *OU (PNNFSMBVG 0CFSHPNT $) LN $5 XXX HPNNFSMBVG DI LN LN $5 4VNBWTLZ 4LJNBSBUPO 7JNQFSL ,WJMEB $; LN '5 XXX TLJNBSBUPO D[ 5PLTPWP .BSBUIPO 4U 1FUFSTCVSH 364 LN $5 XXX UPLTPWP SV LN LN $5 #JFH 1JBTUPX 4[LMBSTLB 1PSFCB 1 LN '5 XXX CJFH QJBTUPX QM LN LN $5 *OU 4LBEJ -PQQFU #PEFONBJT (&3 LN '5 XXX TLBEJ MPQQFU EF LN LN LN LN LN LN '5 -BQQPOJB )JJIUP .VPOJP '*/ LN LN LN LN LN $5 XXX NVPOJP m TLJ MBQQPOJB 1SB[EOJL 4FWFSB .VSNBOTL 364 LN '5 IUUQ QT NVSNBOTQPSU SV

€

FREE

34!24 (&

WWW EUROLOPPET COM

30. 01. - 01. 02. 2009 www.bielastopa.eu

kremnica svk

!% #" #

FOTO: FELGENHAUER

" ! ! " ! !% #" # " $ & ) "$%$%# *

% " !! ! #" )

) (

! " " $ & %

''' " $ & %

46

DRUHÝ ROČNÍK

KOMERČNÍ PREZENTACE

E.ON PRAŽSKÉ LYŽE 2008

››

NA HOLEŠOVICKÉM VÝSTAVIŠTI

I LETOS SE NÁM V PRAZE PŘEDSTAVÍ NEJLEPŠÍ BĚŽCI NA LYŽÍCH V RÁMCI PRESTIŽNÍ SÉRIE ZÁVODŮ TOUR DE SKI.

‹‹

Tour de Ski vznikla se záměrem vytvořit závod obdobný slavné cyklistické Tour de France, díky kterému se závody ještě více pro diváky zatraktivní.

V letošním třetím ročníku je na závodníky nachystáno sedm závodů, které se uskuteční v devíti dnech, na čtyřech různých místech, ve třech zemích. Ženy musí ujet celkem 44 km, muži ještě o 22 km více (66 km), v různých typech závodů a za použití obou běžeckých technik (bruslení, klasický běh). Finále se uskuteční 4. ledna 2009 v italském Val di Fiemme, kde budou muset běžci zdolat 425m převýšení na vrcholek Alpe Cermis (1 280 m n. m.).

E.ON Pražská lyže je sprinterský závod, ve kterém na ženy čeká jeden 900 m dlouhý okruh. Muži absolvují dva okruhy, v celkové délce 1 500 m. Třicet závodníků s nejlepšími časy z kvalifikace postoupí do čtvrtfinálových vyřazovacích bojů. Na druhý ročník si organizátoři E.ON Pražské lyže připravili několik novinek. Tou nejzásadnější je samotné místo konání akce, které se přesouvá z Hradčanského náměstí do areálu holešovického výstaviště. Před Průmyslovým palácem vznikne 900 m dlouhý zasněžený okruh, včetně 70 metrů dlouhého a 4,5 metru vysokého přemostění tratě. Výstaviště má řadu výhod – je lehce dostupné, najdeme u něj velké parkoviště a především nabízí rozsáhlé prostory. Díky nim bude závod pro návštěvníky i závodníky pohodlnější a navíc bude možné vyrábět sníh přímo v areálu.

Hlavní partner, energetická společnost E.ON, společně s organizátory připravili zajímavý ekologický projekt – „stromečkový den“. Každý návštěvník si bude moci za výrobní cenu koupit aromatický stromeček. Touto symbolickou koupí dává kupující impuls

k vysazení nového stromku v Jizerských horách, který provede organizátor na své náklady.

Stejně jako loni i letos je pro diváky připraven bohatý doprovodný program, který začne v dopoledních hodinách. Jsou připravena hudební vystoupení, exhibice na U-rampě, soutěže a různé další atrakce pro dospělé i děti.

Sportovní radovánky ale 29. prosince nekončí.

Pořadatelé myslí i na aktivní lyžaře, kteří si budou moci vyzkoušet na vlastní kůži závodní okruh. 30. prosince odstartuje v devět hodin první závod seriálu Hledá se nová Kateřina Neumannová, který je určený pro děti narozené v ročnících 1995–98. Ty budou po celou zimní sezónu soutěžit v celkem šesti závodech, které vyvrcholí dvoudenním finále na konci února v Jablonci nad Nisou. A kdo ví, třeba právě v letošním čtvrtém ročníku se mezi nimi najde budoucí hvězda českého běžeckého lyžování.

Po vyhlášení výsledků a rozdání odměn začne ve 13.00 otevřený závod pro veřejnost – Mercedes-Benz Prague Ski Open. Lidé se budou moci přihlásit předem přes formulář na stránkách www.prazskalyze.cz, stejně tak ale budou mít možnost přihlásit se až na místě. Na závodníky čeká stejná trať, na které bude o den dříve bojovat světová špička. Samozřejmostí jsou hodnotné věcné ceny – pro ty nejlepší jsou to horská kola Mercedes-Benz, ale také drobnosti na památku pro všechny zúčastněné. Navíc všechna startovní čísla budou po závodě slosována v tombole o další věcné ceny. Proto vyzýváme všechny milovníky královny zimních sportů, aby si data 29. a 30. prosince označili ve svých diářích a přijeli podpořit české reprezentanty nebo ještě lépe, sami si zasportovat.

PROGRAM – E.ON PRAŽSKÁ LYŽE 2008 pondělí 29. 12.

11.00 start doprovodného programu 12.45 start kvalifikace o účast ve finále 14.45 finálové rozjížďky 16.15 vyhlášení vítězů 16.30 hlavní koncert 17.30 Křižíkova fontána úterý 30. 12.

09.00 start závodu Hledá se nová Kateřina Neumannová 13.00 Mercedes-Benz Prague Ski Open – otevřený závod pro veřejnost 15.30 vyhlášení výsledků a tombola PROGRAM – TOUR DE SKI 2008/09 27. a 28. prosince Oberhof (muži 3,6 km volně a 15 km stíhací závod klasicky, ženy 2,8 km volně a 10 km stíhací závod klasicky) 29. prosince Praha (sprint muži 1,5 km a ženy 0,9 km volnou technikou) 31. prosince a 1. ledna Nové Město na Moravě (muži 15 km klasicky a sprint volně, ženy 10 km klasicky a sprint volně) 3. a 4. ledna Val di Fiemme (muži 20 km klasicky s hromadným startem, 10 km volně stíhací závod, ženy 10 km klasicky s hromadným startem a 9 km volně) stíhací závod)

RACE

48

ZA KRÁSNÉHO POČASÍ JE K VIDĚNÍ VÍCE NEŽ JEN ZÁVODNÍ ATMOSFÉRA

OLYMPIJSKÉ

CALLAGHAN

VALLEY

TEXT: PETR JAKL FOTO: PETR JAKL A UNA UROSEVIC

DVA ROKY PŘED STARTOVNÍM VÝSTŘELEM

››

CALLAGHAN VALLEY, MÍSTO BLÍŽÍCÍCH SE OLYMPIJSKÝCH SOUTĚŽÍ V SEVERSKÝCH DISCIPLÍNÁCH. SE DOSTÁVÁ STÁLE VÍCE DO POVĚDOMÍ VEŘEJNOSTI JIŽ POD SVOU OFICIÁLNÍ OBCHODNÍ ZNAČKOU OLYMPIJSKÝ PARK WHISTLER. MY JSME MĚLI MOŽNOST BÝT U TOHO, KDYŽ JEDNY Z NEJMODERNĚJŠÍCH BĚŽECKÝCH TRATÍ SOUČASNOSTI PROCHÁZELY PRVNÍ VELKOU ZKOUŠKOU NA SVÉ CESTĚ DO VELKÉHO SVĚTA LYŽOVÁNÍ.

Třetí týden měsíce března tohoto roku se do svého nového lyžařského svatostánku přijely poprat s náročnými podmínkami stovky natěšených lyžařů.

Tento čas je v posledních letech tradičně v Kanadě vyhrazen pro pořádání Mistrovství Kanady v běhu na lyžích. Kanaďané organizují přebory své země vždy ve společném termínu jak pro kategorie dospělých, tak i juniorů a dorostenců.

Kanadské šampionáty jsou po několik let pověstné tím, že zdraví sportovci se ve stejné stopě potkávají se svými tělesně postiženými kolegy, lyžaři-paralympioniky. Mistrovství je otevřené a bez nominačních kritérií. Není tak výjimkou, že v závodě dospělých nejlepší severoameričtí borci startují proti obyčejným hobíkům. Stejně tak se v dorosteneckých kategoriích pravidelně objevuje i pár postaršených žáčků. Čili sečteno a podtrženo, na tratích se téměř každý den

‹‹

rozcvičovalo, závodilo i následně vyjíždělo podle odhadu pořadatelů přes pět stovek stojících či sedících závodníků!

Týdenní program mistrovství země javorového listu bývá tradičně poměrně náročný. Kanaďané si nemohou dovolit díky pro nás Středoevropany nepředstavitelné rozloze své země rozdrobit mistrovské soutěže do více víkendových akcí, podobně jako se tomu děje u nás. Doba cestování se zde počítá na dny, nikoliv na hodiny…

Borci již zmíněných katergorií se tak musí poprat s úvodním sprintem dvojic, po dni volna následuje individuální závod na krátkých a vzápětí na středních tratích, ve druhé polovině šampionátu pak po jednodenních pauzách nastupují sprinty a závěrečný závod na tratích nejdelších. Samozřejmě není podmínkou absolvovat všechny závody, ale to se

v Kanadě nedělá. A navíc silnou pobídkou nejen pro ty nejlepší vydržet celých osm dní se štítem a přežít vše bez ztráty kytičky, je celkové umístění v soutěži o nejvšestrannějšího atleta ve své kategorii.

Nutno přiznat, že pro oko evropského trenéra je občas na hranici chápání sledovat v závěru týdne nezřídka únavou klopýtající mládežníky, z nichž navíc většina svými ročními tréninkovými objemy výrazně pokulhává za evropskými vrstevníky.

Alfou a omegou týdenních oslav lyžování, pořádaných na západě Britské Kolumbii, bylo počasí. Blížící se apríl dával o sobě výrazně vědět a na středisko i okolní divokou kanadskou přírodu posílal vydatné sněhové příděly prokládané několika nádhernými slunečnými dny. To vše v kombinaci s teplotami kolem nuly přineslo však více mraků než slunce do tváří pořadatelů i servismanů.

Nemalý podíl na vysoké vlhkosti také měla a má blízká přítomnost oceánu. Ten sice nadmíru pozitivně ovlivňuje vydatnost sněžení po celou zimu (v této době tam ještě leželo dobře přes tři metry sněhu), ale i klíčově působí na místní teplotní výkyvy. Klasický „mýdlový“ sníh se tak v kombinaci s několikastupňovým teplotním rozdílem mezi nejnižším a nejvyšším bodem trati stal v tomto týdnu noční můrou mnoha týmových mazacích mágů.

Tedy jedna z mnoha „veselých“ příhod z mazání vypadala následovně: Servisman vyráží s dostateč-

ZA KRÁSNÉHO POČASÍ JE K VIDĚNÍ VÍCE NEŽ

FINÁLE MUŽSKÉHO SPRINTU – ŠVÉDSKO VERSUS KANADA ným ranním předstihem za hustého sněžení na trať, aby prověřil první mazací kombinace stoupacího vosku. Bohužel ranním počasím zaskočení pořadatelé ještě nevyřízli stopu, tudíž jízda v čerstvě napadané vatě se mění postupně v běh na sněžnicích. Návrat do depa. Po přemazání se vrací na trať, kde se již blýská nová stopa. Doslova. Ve stopě se již stačilo vytvořit ukázkové mejdlo. Až pod první kopec tedy pouze odevzdaně soupaží. V polovině stoupání, kličkujíce mezi desítkami dalších testujících, se lyže poprvé chytí. Následné metry jsou prvním a i na dlouho posledním okamžikem, kdy to stoupá i jede.

Průjezdem pod mostem se dostává jakoby do jiného světa. Po strmém stromečku začíná opět přidupávat lyže ve snaze zbavit se nalepeného sněhu. V závěru tohoto stoupání, pár desítek metrů pod nejvyšším bodem trati, se již staví odevzdaně do řady ostatních zoufalců čistících si lyži o lyži. První etapa testování tak končí přerývaným hlášením kolegovi vysílačkou do depa, že tudy cesta rozhodně nevede. Tedy ta závodní bohužel ano.

Pořadatelský boj za kvalitní sněhovou úpravu tak trpěl nejen záludností počasí, ale i dle našeho názoru nepříliš dobře odvedenou prací při dlouhodobé přípravě sněhového podkladu. Čerstvě vyřízlé stopy se často bořily, stejně tak i bruslící pista. Trochu bezradně zapůsobila příhoda, kdy se při jednom z výrazných teplotních skoků nad nulu pořadatelé snažili neúspěšně uměle preparovat úseky tratě.

Jestliže počasí nepodávalo vždy pomocnou ruku při hlazení stop, vše ostatní se organizátoři snažili mít pod kontrolou. Organizační výbor severských disciplín vede Nor-Američan John Aalberg, který je ostříleným technickým delegátem FIS i harcovníkem z dob olympiády 2002. Jeho profesionální tým je složen z toho nejlepšího ve svém oboru, co Severní Amerika může nabídnout. Tým má za úkol do prvního dne olympijských soutěží vycvičit armádu dobrovolníků, kteří si již teď pokládají za osobní čest sloužit myšlenkám olympijských her až do roztrhání těla.

Zástupy těchto nadšenců hlásících se z celé země jsme každý den vídávali v nepřehlédnutelných

zelených větrovkách na stanovištích u příjezdových komunikací i na závodních tratích, kde se občas až dojemně nechávali strhnout průběhem závodů.

Zelená barva byla i všude tam, kde bylo potřeba přiložit ruku k dílu či zarytě bránit každý roh trati, který sváděl nepovolané k jejímu zkrácení.

O tom, že ten letošní kanadský šampionát nebyl generálkou ledasjakou, svědčila i přítomnost lyžařských špiónů z jiných států. Sprinterské souboje například ovládli Švédové, kde ani zatím poslední olympijský šampión Bjorn Lind nestačil na své dva parťáky Jonssona a Larssona.

Jiným zaoceánským týmem byli tradičně nenápadní paralympionici z Japonska, kteří mají ve světové konkurenci především mezi „stojícími“ tělesně postiženými lyžaři silnou pozici. To dokázali i tady ve svých kategorich ziskem několika medailí.

Další, tentokrát americký tým, jako vždy tradičně soustředěně brojící na všechny soutěže, kde je možné využít výhodu relativně domácího prostředí, přivezl do Kanady všechny své olympijské naděje. I oni se často dokázali prosadit na medailové pozice v obou kategoriích dospělých.

Pár postřehů závěrem. Nejúspěšnějsím mužem mistrovství se stal čerstvě naturalizovaný Kanaďan Ivan Babikov, tímto velká naděje kanadského mužského lyžování pro Vancover 2010. Ze čtyř individuálních startů tentokrát vytěžil dvě zlata a jedno stříbro.

Ivan, bývalý ruský juniorský reprezentant, v posledních pěti letech žijící a závodící na severu Ameriky jako poloprofesionál, dosud nedával v jakémkoliv závodě, v kterém se objevil, nikomu příliš šancí na lepší než druhé místo. Podle hesla „když nemůžeš někoho porazit, tak si ho kup“, se bude tento ruský bohatýr těšit již oficiálně plné podpoře kanadského národního týmu. Čas ukáže, zda je kanadská mužská lyžařská tréninková škola dostatečně erudovaná vybrousit tento surový ruský diamant k dokonalosti.

Kanadské mistrovství také bylo svědkem dvou návratů v ženských kategoriích. Prvním, spíše neoficiálním, byl návrat torínské překvapivé olympijské vítězky ve sprintu Chandry Crawfordové. Ta se vrací

RACE

50

k serióznímu tréninku po neúspěšné poolympijské sezóně strávené více na besedách a charitativní činností než na lyžích. Pád ve sprinterském finále její mistrovské ambice zhatil, nicméně překvapivé druhé místo na závěrečných třicet kilometrů svědčí o solidním vytrvalostním základě. Ten býval tradiční slabinou této věčně bezstarostně působící kanadské mediální hvězdy.

Druhý, skutečně oficiální, byl domácí comeback Sary Renerové, medailistky z olympijského týmového sprintu z roku 2006. Sara, právě čerstvá matka, se vrátila na domácí kolbiště ve velkém medailovém stylu. Jejím stejně jako celonárodním snem je pozdravit svou dceru za cílem zde v Callaghan Valley jako olympijská medailistka. Renerové bývalý olympijský parťák a tvůrce největších kanadských úspěchů v poslední dekádě, Becky Scottová, se za ní příliš neopozdila a i ona je šťastnou matkou. Ta se však na tenká prkýnka již nevrací a užívá si zaslouženě svůj lyžařský důchod i třeba jako člen početného týmu skotačící příležitostně na nejdelších lyžích světa. Že komplikované sněhové podmínky nakonec nemusí být jen soubojem servismanů, ale spíše přehlídkou lyžařských firem a finančních možností závodníků či jejich sponzorů, ukázal závěrečný den soutěží. Na klasické třicítce žen a padesátce mužů neměly jiné lyže než ty s mikrokontakty (bezvoskové) šanci na úspěch.

Bohužel platilo „kdo mazal, ten nejel“.

MIKROKONTAKTY POD PATOU BYLY NA NEJDELŠÍCH TRATÍCH MÁZOU DNE

Co se týká lyžařských radovánek, má Callaghan Valley skutečně co nabídnout. Kromě extrémně náročných závodních tratí, které v podstatě zabírají plochu necelých dvou kilometrů čtverečních a na nichž se kromě závodění toho moc nalyžovat nedá, jsou v těsném sousedství tratě biatlonové. Ty svými profily vybízejí ke skvělému svezení výkonnostní lyžaře stejně jako špičkové borce hledající lehčí tréninkové terény. Ve zbytku rozlehlého údolí jsou pak další desítky kilometrů mírně zvlněných stop, kde se každý návštěvník může klidně ulyžovat k smrti.

Ubytovací možnosti jsou však silně za očekáváním.

Ve vlastním údolí Callaghan, kam vede pouze jedna přístupová cesta z patnáct kilometrů vzdálené dálnice, není a ani se neplánuje výstavba žádných hotelů či penzionů. Dvacet minut odtud je Whistler, budoucí lyžařská, sáňkařská a bobařská olympijská vesnice. Tento kanadský Špindl je však pro své vysoké ceny pověstný v celé Severní Americe. Pak již jen pro ty šťastnější (a stále ještě bohatší) zbývá pronájem domku v nedaleké rekreační oblasti Black Tusk či asi čtyřicetiminutové dojíždění ze vzdálenějšího bývalého hornického městečka Squamish.

I zde si však místní pronajímatelé budou chtít přihřát na olympijském byznysu svou polívčičku. Většina nadšenců dychtících po olympijských soubojích na zahnutých prkýnkách pak bude nejspíše odkázána na dojíždění z něco málo přes hodinu vzdáleného Vancouveru po nově vybudované dálnici.

Kanaďané žijí velký olympijský sen a vše šturmují k prvnímu zahajovacímu dni zimních olympijských her Vancouver 2010. A to ať již budováním potřebné olympijské infrastuktury či zvyšováním tréninkových dávek členů olympijského či paralympijského národního týmu. Víme, že vždycky je co vylepšovat a přejme všem organizátorům, jednotlivým sportovcům i celým týmům, aby další pořádané akce byly pro všechny jen tou nejlepší přípravou.

V nadcházející zimě bude Olympijský park Whistler hostit kromě běžeckých závodů severoamerického poháru i poháry světové ve všech severských disciplínách, v biatlonu i v paralympijských soutěžích. Doufejme, že podmínky v někdy trochu divokém údolí Callaghan budou v předolympijské i té olympijské sezóně přivětivé i k našim reprezentantům. Hodně štěstí!

51

KOMERČNÍ PREZENTACE

PŘEHLED KOLEKCE 2008/09

ŘADA RACE Oblečení této řady je vrcholem v nabídce značky a je určeno především pro závodníky a výkonnostní lyžaře. Při konstrukci modelů byl kladen důraz na maximální možnou ochranu jezdce při zachování vynikající prodyšnosti. Příkladem budiž bunda Olympic – nekompromisní „softshellka“, při jejímž vývoji byly použity nejnovější materiály a výrobní postupy. Přední díl bundy je vyroben z třívrstvého laminátu s polyuretanovou membránou s vynikajícími parametry voděodolnosti (20 000 mm vodního sloupce), zadní díl je z laminátu dvouvrstvého pro zachování maximální prodyšnosti. Samozřejmostí jsou technické vychytávky, jako laserem řezané zakončení rukávů, přelepené švy či dokonale anatomický střih. V této řadě nalezneme ještě kalhoty Olympic vyrobené stejnými postupy jako bunda a dvoudílná kombinéza Bodytec, která respektuje rozdílnou teplotu těla při pohybu – v místech s vyšší potivostí jsou laserem vyřezány větrací otvory, naopak lokty, kolena a krk jsou zatepleny materiálem Thermoair. Dostupná je jak pánská, tak dámská varianta. ŘADA BODYTEC Oblečení ze série Bodytec je určeno pro výkonnostní lyžaře či závodníky, kteří požadují maximální možnou ochranu před nepřízní počasí, funkčnost a zároveň finanční dostupnost. Nosným materiálem, stejně jako u následujících řad, je osvědčená tkanina z mikrovlákna Micro 100, zajišťující větruodolnost a vodoodpudivost, střihy jsou maximálně anatomické a propracované, zmiňme například zadní prodyšný strečový díl vsazený pomocí tepelného pojení, elastický límec a zakončení rukávů u bund či předtvarovaná kolena u kalhot. Stručný výčet modelů – bunda s krátkým zipem a kalhoty Winner, celopropínací bunda Ambition, vesta Faith, do chladnějšího počasí pak softshellová bunda a kalhoty Blizzard – z přední strany třívrstvý softshell s membránou proti větru, zadní část pak z dvouvrstvého maximálně prodyšného materiálu. Vše opět v separátním provedení pro muže i ženy. ŘADA ACTIVE Tato část kolekce oblečení by měla vyhovovat potřebám sportovních a rekreačních lyžařů. Vyznačuje se volnějšími střihy, v použitých materiálech opět převládá tkanina Micro 100 v kombinaci se strečovým úpletem. Nadšení sportovci mohou sáhnout po bundě Spirit či setu Finland, pro volnější brouzdání v turistickém tempu je pak určena bunda a kalhoty Timeless. Řadu doplňují kombinézy Speed, Club, teplejší Finmark a vesta WarmUp.

Bjørn Dæhlie

PURE FUNCTION Bjørn Dæhlie ŘADA MOUNTAIN Bjørn Dæhlie jako první vyslyšel volání vyznavačů volného pohybu neupraveným terénem a zaměřil se na jejich přání a potřeby. Nechal tak vzniknout bundu a kalhoty White Smoke, vyrobené z mikrovlákna s vyšší hustotou tkaniny Micro 150 zajišťující větruodolnost při zachování maximální prodyšnosti, zvýšené na exponovaných místech otvory řezanými laserem, a záložní set do extrémních podmínek Hardshell, který se pyšní velkou skladností, podlepenými švy a vynikajícími parametry voděodolnosti a prodyšnosti (20 000 mm / 20 000 g H2O / 24 hod.).

* 19. ČERVNA 1967, ELVERUM, NORSKO

STŘEDNÍ VRSTVA Pokud udeří třeskuté mrazy, není od věci doplnit soustavu funkční prádlo – bunda ještě střední izolační vrstvou. I v této kategorii nabízí Bjørn Daehlie širokou škálu výrobků. Střihově se jedná většinou o klasický rolák se zipem, kolekce je doplněna také o celopropínací bundy, v dámské variantě i s kapucí. Za zmínku stojí především model Thermoair, ušitý z dvouvrstvé sendvičové pleteniny s rozdílným materiálovým složením, která zajišťuje vynikající odvod potu při zachování dobrých izolačních schopností. Ostatní typy jsou vyrobeny buď klasicky z microfleece s vyšší gramáží (180 g/m2), nebo strečové polyesterové pleteniny.

ÚSPĚCHY:

DĚTSKÁ KOLEKCE Dětská kolekce prakticky kopíruje modely řady Active, k dostání je ve velikostech 92–164.

V roce 1996 představil Bjørn svoji první kolekci Bjørn Dæhlie Technical Wear“.

V roce 2001 pak prodal společnost Bona Ratio Sport AS skupině ODLO ze Švýcarska, se kterou podepsal licenční smlouvu.

Dlouhá tradice a výrobní zkušenosti skupiny ODLO společně s Bjørnovými nápady a postřehy daly dohromady souhru jak ve vývoji, tak v produkci, marketingu a prodeji. Značka Bjørn Dæhlie se tak stala jednou z vedoucích firem na poli oblečení pro severské lyžování.

Kolekce BD pokrývá celou škálu oblečení pro běžecké lyžování, od závodníků a rekreačních lyžařů přes turisty a vyznavače back-country všech věkových skupin.

Spolupráce s firmou ODLO byla ukončena v květnu 2007 po vypršení licenční smlouvy a Bjoern přestěhoval značku zpátky do Norska. Je majoritním vlastníkem nově zformované společnosti Bj Sport a drží si též veškerá práva ke značce Bjørn Dæhlie.

Osobně se účastní dění ve společnosti, hlavně v oddělení vývoje produktů a marketingu.

ČEPICE, RUKAVICE, DOPLŇKY Má-li být řada oblečení kompletní, nesmíme zapomenout také na komfort periferiií – nabídka rukavic čítá 6 typů, lišících se především izolačními vlastnostmi. To samé platí pro čepice a čelenky, jen jejich škála je ještě širší – čítá dokonce 22 typů všech možných barev a střihů, nechybí ani kukla či stále oblíbenější nákrčník. Dopňkový sortiment je také poměrně široký, obsahuje jak klasický bidon na cyklistickou lahev, tak velmi oblíbenou ledvinku s integrovanou nádržkou o obsahu 1,2 l, takže ani při dlouhém tréninku či výletě nebudete trpět pocitem žízně. Vše je samozřejmě izolováno, aby nápoj vydržel co nejdéle teplý. Pro turisty je pak připravena řada batohů v objemech od 10 do 35 l.

Celý přehled sortimentu najdete na:

www.bjorndaehlie.cz

PSAL HISTORII BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ.

S CELKEM 29 MEDAILEMI Z MISTROVSTVÍ SVĚTA A OLYMPIÁD JE JEDNÍM Z NEJÚSPĚŠNĚJŠÍCH „ZIMNÍCH“ SPORTOVCŮ VŠECH DOB. ZÁVODIT ZAČAL AŽ VE 14 LETECH, OVŠEM JAKO DISCIPLÍNU SI ZVOLIL ZÁVOD SDRUŽENÝ.

Bjørn je nejúspěšnějším sportovcem Norska všech dob: • celkem 29 medailí ze světových šampionátů a olympijských her • 8 zlatých olympijských medailí (6 individuálních a 2 ve štafetě) • 7 titulů mistra světa (3 ve štafetě) • 47 vítězství v závodech světového poháru • 15x mistr Norska

VLASTNÍ ZNAČKA

NA NÁVŠTĚVĚ POZORUHODNÉHO KOUTU AMERIKY, KDE JSOU NA SVOU SLÁMU V BOTÁCH HRDÍ

ag ICm RD NO

TOUR

52

A RIC E M HA T OR N IN

VÍTEJTE.

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: TRAVEL OREGON, SKIINDEX.COM

A NEZAPOMEŇTE ODJET!

››

KDO AMERIKU TROCHU ZNÁ, VÍ, ŽE NEJROZLEHLEJŠÍ A NEJZACHOVALEJŠÍ PŘÍRODU NAJDE (KROM ALJAŠKY) V SEVEROZÁPADNÍM ROHU USA – VE STÁTECH OREGON A WASHINGTON. SVÝM ROZPĚTÍM OHROMUJÍCÍ SYTĚ ZELENÉ PLOCHY NETKNUTÝCH LESNÍCH ŘÍŠÍ, VE VĚČNÉ MLZE ZAHALENÉ TAJUPLNÉ PLÁŽE CHLADNÉHO POBŘEŽÍ PACIFIKU, SPEKTAKULÁRNÍ SKALNATÉ VRCHOLKY SOPEČNÉHO POHOŘÍ CASCADES TÁHNOUCÍHO SE OBĚMA STÁTY OD SEVERU K JIHU. VEŠKEROU TUTO PODMANIVĚ DRSNOU KRÁSU STŘEŽÍ Z DÁLKY BÍLE PROZAŘUJÍCÍ LEDOVCOVÁ SOPKA MOUNT RAINIER. ZE SLUNCEM ZALITÉ, ZLATÉ BĚŽKAŘSKÉ KALIFORNIE DNES PŘES JEJÍ SEVERNÍ HRANICE PŘEJEĎME DO BLIŽŠÍHO Z OBOU STÁTŮ, OREGONU.

‹‹

Oregon je venkovský, civilizací málo dotčený a do jisté míry zaostalý stát se snad odjakživa obrovskou nezaměstnaností. Též však stát nepřelidněný, který si na svém klidu, prostoru a skutečnosti, že se toho zdejším obyvatelům v jejich životech mnoho neděje, zakládá. Nepřejícný postoj k přílišnému civilizačnímu rozvoji a populačnímu růstu, který tu přetrvává po generace (a kterému zde říkají „smart growth“ – chytrý růst), už v sedmdesátých letech pregnantně vyjádřil zdejší guvernér Tom McCall, když nechal na hranice státu připevnit cedule s nápisem „Vítejte

v Oregonu, jen tu prosím nezůstaňte.“ Často lze z místních vycítit zřetelnou antipatii k čemukoli, co by mohlo byť zdálky a nepřímo souviset s masovým turismem; starousedlíci rádi přehánějí historky o zdejších neustávajících deštích, mlhách a věčně zatažené obloze, jen aby udrželi davy pryč od sebe.

Jakkoli tento provincialismus zřejmě může za zdejší mnohými vysmívanou (místními však do velké míry chtěnou) zaostalost, ta samá vlastnost pomohla uchovat a zakonzervovat unikátní oregonské historické dědictví a přírodní zdroje.

ROMANTICKÁ 101 Úžasným způsobem, jak poznat mnohotvárnost tohoto koutu Ameriky, je vydat se na několikadenní jízdu po západním pobřeží Pacifiku po proslulé přes tisíc mil dlouhé a sto let staré silnici 101. Ta začíná už v kalifornském LA, vnitrozemím pokračuje přes San Francisco, aby se před vjezdem do Oregonu přilepila na pobřeží Tichého oceánu a to už neopustila až k Vancouverskému zálivu na hranicích s Kanadou, kde ještě obkrouží rozlehlý Olympijský národní park a skončí v Olympii poblíž Seattlu. Na vlastní oči vidět a mít možnost kdykoli a kdekoli zastavit a navštívit množství romantických přístavů, starých viktoriánských mostů, tajemných zálivů členitého skalnatého pobřeží s písečnými dunami a historickými majáky, přičemž na druhé straně silnice ve vnitrozemí, kde jak otočením knoflíku naráz teplota povyskočí o nějakých deset, patnáct stupňů, co chvíli začíná tu deštný prales, jinde kaňon, vodopád, horské jezero či aktivní sopka obklopená zuhelnatělým lávovým polem... tato samotná jízda je nezapomenutelným zážitkem na celý život. Právě tady si mnoho lidí nadosmrti zamiluje západní pobřeží Ameriky.

V souvislosti s americkým Severozápadem nelze aspoň krátce nezmínit pivovarnictví. Oregon je považován za hlavní pivovarnický stát USA – v žádném jiném městě nenajdete tolik pivovarů jako v Portlandu a každé sebemenší oregonské městečko má alespoň

53

TON HING S A W PORTLAND

MT. BACHELOR

BEND

ON G E OR

IA N R O F LI A C

jeden nezávislý pivovar vyrábějící svoji vlastní značku moku, obvykle pod nádherně vyvedenými etiketami. V oregonském Portlandu i washingtonském Seattlu se pořádá v létě i zimě řada světově známých pivovarnických festivalů – největších na americké pevnině, srovnatelných s bavorským Octoberfestem.

Ale dobrá, už dost. My jsme do Oregonu přijeli na běžky.

MT. BACHELOR Lyžařský resort Mount Bachelor není zrovna místem, které byste navštívili jen tak z rozmaru. Není žádným gurmánským rájem jako většina oblastí v Quèbecu, postrádá pohodlně u tratí posazené luxusní ubytování westernových rančů v Coloradu, ba nemají tu ani žádnou lyžařskou vesnici se všemi běžnými vymoženostmi typického zimního střediska.

Z tohoto pohledu jde vlastně o podivnou anomálii – významné lyžařské centrum, největší v tomto státě, a nikde žádné ubytování. Důvod je prostý: téměř všechno zdejší území patří státním lesům (US Forest Service), které tu nedovolí nikomu nic postavit, a tak je z Bacheloru výlučně dojezdové středisko. I přesto

poměrně rušné – za zimní sezónu přijede přes třicet tisíc běžkařů, které sem táhne jistý sníh, neporušená příroda i vesměs lyžařsky nenáročné terény. Nemálo lidí sem jezdí s více než jedním typem lyží: klidně si i svůj jediný den lyžařsky rozdělí mezi (obvykle) ranní svahy a odpolední stopy.

S téměř devíti ročními metry sněhu, rozlehlou horou s 850m převýšením, třinácti lanovkami, třemi snowparky, více než sedmdesáti sjezdovkami a bezpočtem volného terénu je Bachelor největším alpským resortem Oregonu. Jako většina vrcholů v pohoří Cascades i Bachelor je vyhaslou sopkou – kopcem pravidelného homolovitého tvaru s chybějícím, erupcí ustřeleným vrškem a hranicí lesa ve zhruba polovině výšky svých svahů. Spousta zdejších černohnědých lávových polí každému připomíná, že Cascades jsou stále ještě aktivním vulkanickým pohořím. V rovinatých smrkových lesích Deschutes National Forest na úpatí strání je schován poměrně hustý systém běžkařských tratí, ale i stovky hektarů volné divočiny, hojně využívané pro backcountry turistiku, výšlapy na sněžnicích a jízdu za psím spřežením, zdejší specialitu. Sníh tu běžně leží od listopadu do května a nejde jen o nějaký poprašek: dvoumetrová vrstva podkladu zde bývá zimním standardem.

Bachelor leží asi čtyřicet kilometrů jihozápadně od nejbližšího města Bend. Lokální letiště tu mají v Redmondu, dalších zhruba třicet km dál za Bendem.

To přijímá regionální linky zejména z oregonského hlavního města Portlandu (300 km odsud), který má mezinárodní letiště (PDX Airport). Z Portlandu lze tedy buďto přeletět do Redmondu, anebo v pronajatém autě za zhruba tři hodiny dojet. Po celou zimní sezónu každodenně pendluje mezi Portlandem, městem Bend a resortem Bachelor kyvadlový skibus.

Jak už zmíněno, Bachelor je striktně dojezdovým resortem s nejbližšími možnostmi ubytování v necelou hodinu vzdáleném Bendu anebo okolních menších aglomeracích Redmond, Sisters a Sunriver.

Zejména v největším, asi osmdesátitisícovém Bendu je k mání spousta možností nejrůznějšího typu a cenové hladiny ubytování, stravy i zábavy. Osobně

mohu doporučit komfortní srubový komplex Seventh Mountain (www.seventhmountain.com) na okraji Bendu v uklidňujícím prostředí horských luk, jezer a lávových polí, s výhledem na bílou homoli hory Bachelor, kam vás coby své lyžující hosty budou vozit hotelovým minibusem.

VÍTR ZMĚN Resort upravuje své běžecké terény širokou rolbou pro oba styly pravidelně každou noc či ráno – a jak mi prozradil jeden z domácích lyžařů Aaron – v poslední sezóně až nápadně pečlivě. Hned mi nabídl vysvětlení: místní obyvatelé (města Bend) jsou nejenomže odjakživa zhýčkaní dobrou úpravou a skvělými sněhovými podmínkami, ale mají i pořádně prořízlou pusu – kdykoli se jim úprava nezdá dost dobrá, personál si to od nich vyslechne pěkně z první ruky. Co je však závažnější, nespokojenci si svou kritiku odvezou i dolů do města, kde nezřídka končí v lokálních novinách. Poslední sezóna prý byla v tomto ohledu pro resort katastrofální: Aaron mi popisuje, jak v místním deníku Bend Bulletin vyšla celá série článků kritizujících prudké zvedání cen ve středisku (sjezdařské sezónní skipasy tu zdražily o plnou čtvrtinu) i upadající úroveň služeb – špatné rolbování, problémy na parkovištích, pomalou obsluhu v restauracích a poruchovost lanovek.

Aaronova slova se mi vrátila na mysl o pár měsíců později, letos v létě. To když vlastník střediska, utahská korporace POWDR Resorts, vydala tiskovou zprávu, že propouští kompletní vedení Bacheloru, mimo dalších včetně provozního ředitele, který tu pracoval celý svůj život, přes 30 let. Mezi zveřejněnými důvody stála právě zmiňovaná negativní publicita a nedobré hospodářské výsledky. Zatímco ještě před pár lety Bachelor bezkonkurenčně dominoval oregonskému lyžování co do poskytovaných podmínek i návštěvnosti, nyní s ním úspěšně soupeří i další zdejší střediska, zejména Mt. Hood, Hoodoo Butte a Ashland. Právě poslední sezóna byla v počtu lyžařských návštěv rekordní jak v celé Americe, tak i Oregonu; a zatímco jmenovaným konkurenčním

TOUR

54

areálům návštěvnická čísla vloni rostla, Bacheloru spadla o téměř 15 %. Část bachelorských zákazníků jednoduše začala jezdit jinam.

Výměnou vedení odstartovaly v Bacheloru významné změny. Vlastnická firma přes léto investovala téměř 4 miliony dolarů do rychlé modernizace areálu, zejména do nových roleb a vloni nešťastně často poruchové lanovky Summit Express. Směrem k veřejnosti ústy svého mluvčího prohlásila, že každý návštěvník pocítí pozitivní změny hned od prvního dne nové sezóny – na parkovištích, lanovkách, v úpravě tratí i v restauracích. Resort také od letošního června vypověděl smlouvu na odběr elektřiny od svého tradičního dodavatele a nyní všech 100 % své spotřeby (8 milionů kWh) nakupuje z obnovitelných zdrojů, čímž významně snížil produkci oxidu uhličitého, za níž byl svým odběrem nepřímo odpovědný.

Touto poslední změnou, kterou návštěvníci nebudou mít jak prakticky rozpoznat, dal resort jasně najevo svůj příklon k zodpovědné spotřebě a naznačil, nakolik mu leží na srdci osud zdejší unikátní přírody a vlastně i bílého sportu jako takového.

Osobně to považuji za daleko významnější krok než sebevětší uživatelský komfort, kterého se mohou lyžaři s novou sezónou dočkat, a chce se mi věřit, že i v lyžařské branži se pomalu začíná rodit nový významný trend naší doby. Zodpovědný spotřebitel nikdy nebude hledět pouze na základní kvalitu a cenu jako takovou, ale bude se zajímat o kvalitu etickou, jakousi sociálně-environmentální stopu na spotřebovávaném, a vědomě zaplatí (obvykle) víc.

Cynici v podobných případech zatím často mluví o nicotné kapce v moři; kdosi moudrý však jednou řekl, že nikdo se nedopouští fatálnějšího omylu než ten, kdo nedělá nic v přesvědčení, že to málo, které by udělat mohl, by stejně nemělo význam. Pravdivější slova neumím nalézt.

Třeba to byl nakonec dost dobrý rok pro Bachelor.

OREGON (OR) Největší privátní běžecký areál na světě, který v roce 1971 od píky vybudoval John Slouber s pouhými $ 3 000 v kapse. V plné sněhové sezóně ještě do loňska inzeroval 330 km tratí, letos se tu již projevil první záběr území pro extenzivní novou výstavbu: ubylo přes 20 km stop. 90 značených okruhů, 4 vleky, 15 km tratí pod umělým zasněžováním, základna resortu v 2 140m výšce. Pozor: kdekoli jinde v Americe než v okolí Soda Springs je pod názvem Royal Gorge chápána mnohem slavnější rokle – 367 m hluboký a 15 m úzký skalnatý kaňon v Coloradu poblíž Canyon City, do něhož se můžete vrhat střemhlav přivázáni na laně, procházet se přes něj po strašidelně se pohupujícím provazovém mostě, sjíždět dolů lanovkou atd. (více viz www.rgcountry.com). Vlastní kalifornská rokle Royal Gorge, byť hlubší, je v podstatě turisticky neznámým pojmem – veškerou lokální proslulost názvu vydobyl běžkařský resort. www.royalgorge.com CASCADES Jediné stále aktivní sopečné pobřeží kontinentální Ameriky, táhnoucí se přes tisíc kilometrů z Britské Kolumbie podél pacifického pobřeží až do severní Kalifornie. Pohoří je široké od 50 do 100 km, průměrná výška se pohybuje okolo 1 400 m. Nejvyšší horou je však o mnoho mohutnější věčně bílý Mount Rainier (4 392 m), zřetelně viditelný i ze stokilometrové vzdálenosti. Pohoří Cascades se skládá z extrémně členitého terénu, jenž je díky nekonečně probíhajícím geotermálním a klimatickým procesům stále modelován a měněn. Jde o hory plné lávových jeskyní, čedičových vyvřelin, ledovcových vrcholků, horkých podzemních pramenů, kráterových jezer a obrovských vodopádů, vše prorostlé divočinou mnohasetletého deštného pralesa. V horách se nachází okolo třiceti běžkařských oblastí, některých s upravovanými stopami, jiných pro backcountry turistiku. Pro vjezd do většiny si musíte koupit a na auto vylepit dvacetidolarovou Sno-Park známku, která platí do asi stovky západoamerických oblastí od Kalifornie po Kanadu. Od státní lesní správy si tu lze pronajmout desítky srubů - což je mnohdy jedinou možností, jak uprostřed této nefalšované divočiny přenocovat.

MT. BACHELOR 56 km upravovaných běžeckých tratí natočených na nevelkém území rovinatého Deschuteského lesa na úpatí kopce pod sjezdařským areálem. Půlroční sněhová sezóna od listopadu do května je jednou z nejdelších v Americe. Středisko vlastní korporace POWDR Resorts z Utahu, která provozuje dalších šest amerických skiareálů (včetně např. Park City). Nadmořská výška 1600 – 1800 m, ročně zde napadá devět metrů sněhu. Resort má u parkoviště běžkařský srub se šatnami, občerstvením, ale i moderní běžkařský obchod a velkoryse vybavenou půjčovnu (Rossignol Demo Center). Svou základnu zde má americký běžecký i biatlonový národní tým. Tratě otevřeny denně od 9 do 16, denní jízdné $ 15, sezónní karta $ 299 (před sezónou $ 219), mládež a senioři $ 109. www.mtbachelor.com

Winter Innovations

Exclusive by

Nordic Skiing www.sportkoncept.cz

info@sportkoncept.cz

TOUR

56

ŠUMAVA MÁ LÁSKA

››

TEXT: JAN ŽÁK FOTO: JAROSLAVA VÁVROVÁ

TO JE MOJE VYZNÁNÍ, INSPIROVANÉ KRÉDEM SPISOVATELE KARLA KLOSTERMANNA, KTERÝ VE SVÝCH KNIHÁCH OBJEVUJE PRO MNOHÉ LIDI NEZNÁMOU ZEMI, TAJUPLNOU, ALE PŘEKRÁSNOU ŠUMAVU. TEN, KDO ČETL AUTOROVA DÍLA „V RÁJI ŠUMAVSKÉM“, „ZE SVĚTA LESNÍCH SAMOT“, „POŠUMAVSKÉ RAPSODIE“, „SKLÁŘI“ NEBO „ZE ŠUMAVSKÉHO PODLESÍ“, ZAHOŘÍ TOUHOU POZNAT TEN DIVUKRÁSNÝ KRAJ, OPŘEDENÝ BALADAMI O OSUDECH PROSTÝCH DŘEVORUBCŮ, SKLÁŘŮ, MYSLIVCŮ I PYTLÁKŮ.

‹‹

VRCHOLY PLÁNÍ Šumavské pohoří, dlouhé sto čtyřicet kilometrů, se rozkládá od Všerubského průsmyku u Domažlic směrem jihovýchodním až k průsmyku u Horního Dvořiště. Pohořím prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Jižní strana pohoří je podstatně příkřejší než severní, česká. Na území Šumavy se nachází mimo jiné Lipenská přehrada.

Hlavní horský trup s názvem Pláně, jen mírně zvlněný a představující zbytek starého, již v druhohorách vytvořeného povrchu bez přerušení erozí vodních toků, se výškově dělí na nižší Pláně kvildské v pramenné oblasti řeky Vydry a Vltavy a na vyšší Pláně kochánovské s průměrnou výškou 1 000 až 1 100 m n. m.

Nejvyšší horou Šumavy je Velký Javor (1 456 m), a protože ční na německé straně hranic, je znám jako Grosser Arber. Nad plošiny Plání vystupují i další

To abyste lépe viděli! ...dny se krátí a času na trénink je méně.

Design: © Vertical Sport, foto: © Petzl

Pro mladší generaci je možná přitažlivější „Král Šumavy“ od spisovatele Rudolfa Kalčíka, kterého však zajímá až poválečná éra Šumavy svými pašeráky a převaděči přes státní hranice, za totality pečlivě střežené. Místní obyvatelé dobře věděli, že přibližovat se k ostnatým drátům „na čáře“ je životu nebezpečné, věděl jsem to i já, protože naše SVS-M (Středisko vrcholového sportu mládeže) jihočeských lyžařů sídlilo na Zadově a to bylo od hraničního pásma s Německem „co by kamenem dohodil“.

Nikdy nezapomenu na rok 1986, kdy můj syn emigroval a nade mnou viselo ještě jedno vyšetřování: abychom vyzkoušeli dosah našich nových vysílaček, poslal jsem dva starší dorostence Libora a Pavla s jednou vysílačkou do terénu. Dost dlouho se mi pravidelně hlásili, až najednou z éteru, který byl v celém pohraničním pásmu pečlivě monitorován, slyším a nevěřím svým uším: „Pane Žák, došli jsme až k takovému vysokému plotu s ostnatým drátem.

Támhle je nějaká branka, máme jít dál?“ Já jsem raději mlčel. Oba recesisti se za chvíli vrátili, protože u žádného plotu nebyli, nikdo po nich nestřílel, ale strach jsme měli několik dní všichni.

Ostnatý drát na Šumavě už dávno není a pádem totality se Šumava otevřela světu. Zákaz vstupu do hraničního pásma měl ale také svůj klad: velká část Šumavy zůstala oproti jiným územím naší republiky poměrně zachována, místy dokonce nedotčena. Ekologickým strážcem se sice stal Národní park Šumava a Správa Chráněné krajinné oblasti Šumava, ale pro turisty a sportovce zůstává ještě dost místa k vyžití…

Ekologicky exponované lokality jsou tzv. klidová území se zákazem vstupu mimo vyznačené cesty, nejrozsáhlejší je od Prášil k Březníku, menší jsou od Třístoličníku po Smrčinu, od Černého Kříže po Novou Pec a nejmenší je pod Křemelnou a za Horskou Kvildou. Faktem zůstává, že náš Národní park Šumava (690 km2), CHKOŠ (1 000 km2) a německý Natur Park (242 km2), spolu tvoří nejrozsáhlejší chráněné zelené území ve střední Evropě.

Žádejte u svého prodejce.

výhradní distribuce pro ČR a SR: Vertical Sport Stanislav Šilhán V Áleji 42, 466 01 Jablonec n. N. tel.: 483 711 727, fax: 483 316 768 e-mail: vertical@vertical.cz

www.vertical.cz

TOUR

58

mírně klenuté vrcholy s výškami přes 1 200 m n. m. Je to zejména na české straně Šumavy nejvyšší Plechý (1 378 m), dále Boubín (1 362 m) se známým pralesem a Bobíkem (1 264 m), Smrčina (1 332 m), Jezerní hora (1 343 m) se stopami částečného čtvrtohorního zalednění, kde jsou svědky pradávného ledovce dodnes dvě známá jezera: Černé a Čertovo, nedaleko od nich je Můstek (1 235 m), Pancíř (1 214 m) a Polom (1 294 m).

Dále svou polohou zajímavé, protože leží na trojmezí Německa, Rakouska a naší republiky, jsou Trojmezná (1 364 m ) a Třístoličník (1 330 m).

Nedaleko Kvildy se nachází Tetřev (1 260 m), Sokol (1 253 m), Vysoký Stolec (1 251 m) a Přilba (1 219 m) a ještě v nejjižnější části Šumavy, zvané Želnavské pohoří, vyčnívá Knížecí stolec (1 226 m), Lysá hora (1 229 m) a Špičák (1 221 m). Pozornost si zaslouží i o něco nižší Churáňov (1 118 m), který byl v době hitlerovské okupace nejvyšším bodem Protektorátu Čechy a Morava.

V ÚNORU 1917 USPOŘÁDALI „SNĚHAŘI“ PRVNÍ LYŽAŘSKÉ ZÁVODY V BĚHU NA 100 METRŮ A NA ČTYŘI KILOMETRY… CO NEMINOUT Černé a Čertovo jezero – jsou od sebe odděleny 330 metrů vysokou stěnou Jezerní hory (1 343 m), po jejímž hřebeni prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním (Černé jezero) a Černým mořem (Čertovo jezero). Černé jezero je větší (18,4 ha) i hlubší (40,6 m, což znamená i nejhlubší na naší straně Šumavy vůbec), Čertovo jezero však zase leží o 22 metrů výše – v nadmořské výšce 1 030 metrů.

Bučina – bývalá nejvýše položená osada na české straně Šumavy. Na počátku 20. století zde převládalo německé obyvatelstvo (400 Němců na pouhé čtyři Čechy), nicméně po druhé světové válce se na národnost nikdo neohlížel, vysídleni byli obyvatelé všichni. Z celé obce se dochovaly pouze dvě budovy (jednou z nich je bývalá Pešlova chata, která se momentálně přestavuje zpět na hotel). Bučina rovněž slouží jako přechod pro pěší a cyklisty.

Modrava – horská obec na soutoku Modravského, Roklanského a Filipohuťského potoka (soutokem těchto potoků vzniká řeka Vydra) byla založena roku 1737 jako rybářská osada! Roku 1826 byla na Roklanském potoce založena pila na zpracování velmi kvalitního rezonančního dřeva z okolních lesů, toto dřevo bylo vyváženo do celé Evropy i do Ameriky. Dnes už se zvuku pily zřejmě nedočkáte, Modrava se ale přeměnila v místní významné rekreační středisko.

Antýgl – původní královácký dvorec a později zájezdní hostinec tvoří skupina roubených i zděných stavení – rozložitých staveb z 18. století s polovalbovými, šindelovými střechami, vyřezávanými štíty či se skládanou lomenicí.

Filipova Huť – spíše seskupení jednotlivých samot než osadu zdobí jedna kuriozita – do stodoly umístěné v podkroví lze najet přímo ze silnice zvýšeným nájezdem. Můžete tak zaparkovat rovnou na půdě…

Slatě – kouzelně mocné rašeliniště v centrální části Šumavy vzniklá v mělkých pánevních jezírkách. Mají vyvýšené středy, proto se jim říká vrchoviště. Za uplynulá tisíciletí zde pomalým zuhelňováním odumřelým částí rostlin bez přístupu vzduchu, za nízké teploty a v silně kyselém prostředí vyrostla rašeliniště o mocnosti přes sedm metrů. Spojením více jezírek rozrůstajícími se porosty rašeliníků vznikly velké, mnohdy několikasethektarové komplexy šumavských rašelinišť s mnoha jezírky uprostřed. Přístupných slatí není na Šumavě mnoho, mezi nejznámější patří Tříjezerní slať, Jezerní slať, Cikánská slať, Chalupská slať a Malý Polec. Ostatní jsou chráněna a můžete je tak vidět jen na dálku s patřičným odstupem. (ka)

ZLATO, ZLATO, ZLATO Z geologického hlediska je Šumava částí krystalinika Českého masivu, tzv. šumavskou větví moldanubika.

Je to vlastně součást vltavsko-dunajské elevace, jen malý kus severního šumavského podhůří v okolí Klatov patří do jihozápadního výběžku středočeského plutonu. Šumavské moldanubikum je složeno jednak z krystalických břidlic a migmatitů, jednak z granitoidů.

Stáří centrálního šumavského masivu odhadují geologové na 320 milionů let. Nejstaršími horninami jsou zde diority a bazické horniny, k mladším je řazen granodiorit a rastenberská žula. V některých lokalitách Šumavy se vyskytují i poněkud odlišné varianty hornin. Například „vyderský masiv“ mezi Srním, Modravou a Rokytskými slatěmi je tvořen biotitickou žulou a adamelitem s muskovitem, v okolí Kvildy tvoří menší geologické těleso dvojslídný světlý granodiorit a masiv Třístoličníku je složen ze světlé dvojslídné hrubozrnné žuly stejně jako okolí soutoku Teplé a Studené Vltavy a lipenský masiv.

Nelze opomenout ani nerost, který se na Šumavě také vyskytuje, a tím je zlato. V Kašperských Horách se zlato dolovalo už ve 14. století, ale i dnes zde opět vedou některé firmy boj o povolení těžby zlata. Že je na Šumavě stále ještě zlata dost, dokazují potoky a řeky pramenící na Šumavě. Na jejich dnech, hlavně v zlatonosné Otavě, se i v současnosti lesknou šupinky s názvem „zlatinky“, které novodobí zlatokopové získávají rýžováním.

Metodicky patří do geologie i rašeliniště. Těch je na Šumavě víc než dost, v největších z nich v okolí Volar a Kvildy se rašelina dlouho těžila a sušila na „borky“, kterými se topilo. Je všeobecně známo, jak jsou rašeliniště nebezpečná a zrádná. V zimě nezamrzají a kdo do nich zabředne, nemá šanci na záchranu, rašelina ho pohltí i s lyžemi.

/07a ;#3"/q

GABRETA VERSUS LES První historicky doložený název pro Šumavu je Gabreta, který uvedl Klaudios Ptolemaios ve své mapě. V češtině pohoří označil Kosmas jako Les a Dalimil ho ve své kronice nazval Bavorským lesem.

Jméno Šumava patrně jako první použil Antonio Bonfini v roce 1565 ve svém díle Rerum Hungaricum, v 17. století toto pojmenování užívali i další autoři, mimo jiné i Pavel Stránský nebo Bohuslav Balbín.

Název Šumava se odvozuje z praslovanského slova duma, což znamená hvozd, hustý les. Šumavu už v pravěku obydlovali pastevci, důležitější zásah člověka přišel až s těžbou cenných kovů.

Zejména těžba zlata z potočních náplavů lákala lidi až do nejvyšších poloh centrální části pohoří. Spolu s nimi přicházely na Šumavu i další vlivy, které postupně směřovaly k narušování celistvosti horského lesa a k místnímu dočasnému a posléze trvalému odlesňování.

Podobně jako v dalších českých horách se i na Šumavě ve středověku uplatnilo sklářství. Jeho počátky jsou na Vimpersku a Hornoplánsku doloženy již v polovině 14. století. Skutečný rozmach sklářských hutí však nastal teprve ve století šestnáctém. Skláři se dostali do řady dosud nedotčených oblastí a na památku zde leckde zanechali dnešní šumavské osady – a také bohužel i zpustošené lesy. Kolonizace Šumavy se dovršuje ve druhé polovině 17. století a zejména pak ve století osmnáctém.

DÍKY LEDOVCŮM Šumavské klima patří do středoevropského středohorského typu. Centrální Šumava je návětřím proti převládajícím jihozápadním vzdušným proudům s fénovým vlivem z poměrně blízkých Alp, takže je zde o něco tepleji než v ostatních horských pásmech Čech.

Průměrná roční teplota, zaznamenávaná meteorologickou stanicí na Churáňově, bývá v rozmezí 3,0 až 3,85 °C, nejnižší teplota zde byla zaznamenána 10. února 1956 o hodnotě -32,6 °C. Sníh, který zůstává ležet, přichází teprve koncem listopadu, ale potom vydrží až do konce dubna.

Většina území Šumavy náleží k povodí Severního moře a řeky Vltavy, menší část patří k povodí Černého moře a přítoků Dunaje. Pohoří je prameništěm několika významných řek – Vltavy, Otavy nebo Úhlavy. Specifický jev pro Českou republiku znamenají šumavská přirozená ledovcová jezera, která se vyskytují v nadmořské výšce kolem 1 000 m. Vznikla v nejmladších geologických obdobích díky působení horských ledovců, které z vytlačovaného materiálu vytvořily morénové valy, které dosud zadržují jezerní vody v Čertově, Černém, Plešném a Prášilském jezeře a jezeře Laka.

-VLd #BVFS Øæ ÝèÙà ß Ý XàãêcÜã ÛàãÖé ê æã×Ù ¦¤¤¬ äãé lêX êíÖÕêÙâl ÇëÝì

Öd Ù×ßc ÜãàÙ Ç鵮 ·È¥

êãçß ÇéäÙæ·ÙæÕ º ÄãëØÙæ

Ê ÜæÕØâl ØÝçèæÝÖéèãæ äæã #Æ Õ ÇÆ® ÇÄƽÂÈ çäãࢠç æ¢ã¢ ¶ÙaãêçßX ¥¤¬§ ¥¤¨ ¤¤ ÄæÕÜÕ ¥¤ ¡ ÉÜ lâdêÙç èÙࢮ ¨¦¤ ¦ª« ¤­¤ ª¥¥ Ù¡áÕÝà® ãÖ×ÜãØâÝ´çäæÝâè×î¢×î ëëë¢çäæÝâè×î¢×î

.

ZIMNÍ RADOVÁNKY 27.1. - 1.2. 2009 24.2. - 27.2. 2009

VE JMÉNU LYŽÍ Na Šumavě bývalo sněhu víc než kdekoli jinde na horách. Lidé na samotách si museli zajistit zásoby potravin na celou zimu, protože pro obrovské přívaly sněhu se mnohdy ani z chalupy nedostali. Dochovala se dokonce široká „umrlčí prkna“, na kterých se nebožtíci vynesli na půdu a tam v mrazu jako v lednici čekali na jaro, kdy je teprve bylo možno pohřbít.

Hajní a lesní dělníci používali pro pohyb v hlubokém sněhu už v polovině 19. století sněžnice a „Schneeschuhe“ – sněhové boty, které neměly k lyžím daleko. Je doloženo, že už v roce 1890 používal lyže vlastní výroby hajný, absolvent dřevařské školy ve Volarech, Karl Paleczek z Huťského Dvora, ležícího nedaleko Zvonkové na úpatí Smrčiny.

Bìžkování v Dolomitech 28.2.

7.3. 14.3. 21.3. -

- 8.3.

15.3.

22.3.

29.3.

2009 2009 2009 2009

V roce 1901 byl hajný přeložen do Stodůlek u Knížecích Plání, kde lyže začaly používat děti k cestě do školy. Díky vynikajícím sněhovým podmínkám se lyže na Šumavě rychle vžily a už v roce 1911 byl založen v Domažlicích lyžařský spolek „Sněhaři“. V únoru 1917 uspořádali „Sněhaři“ první lyžařské závody v běhu na 100 metrů a na čtyři kilometry, ve sjezdu pro pány i dámy a ve skoku na lyžích.

Málokdo ví, že největší tradici v Čechách má „Chodská třicítka“, která se od roku 1922 běhá dodnes. Na tento závod v r. 1970 mám dokonce jednu drastickou vzpomínku: byl jsem tenkrát předsedou a trenérem lyžařského oddílu TJ ČZ Strakonice, když na naši závodnici Lídu Hochovou uprostřed zmíněného závodu spadl pod tíhou sněhu ulomený

Finsko na bìžkách ŠUMAVA V ČÍSLECH 26.3. - 6.4. 2009

-41,6 °C 2,78 ha

Snowkiting v Norsku

.Silvestrovky .bìžkování Norsku . Slovenský vzimní ráj

. Za drsnou krásou zimní Vysoèiny

... a fùra dalších výprav za nejen za snìhem, ale i teplem a romantikou!

Rádi zašleme zdarma nový katalog zájezdù - vychází zaèátkem ledna!

.

představuje absolutní šumavské teplotní minimum, naměřené v roce 1987 představuje plochu nejmenšího šumavského jezera Laka, které je však zároveň nejvýše položeným (1085 m n. m.)

8 ledovcových jezer se nachází na území Šumavy, pět jich je na straně české, tři na bavorské 40 dolů a řada samostatných štol bylo ve středověku na Šumavě v provozu 45 km měří pás pohoří ve svém nejširším místě 57,2 m tak vysoko se vypínal tzv. „Král smrků“, který padl 4. 12. 1970, obvod kmene měl 508 centimetrů. Dodnes na něj můžete narazit v Boubínském pralese 80 % tak vysoká je průměrná relativní vlhkost vzduchu na Šumavě 350 metrů je dlouhá štola Kristýna, v níž je v současnosti umístěna světově uznávaná seismická stanice GFÚ ČAV 690 km2 patří do Národního parku Šumava, který zahrnuje nejhodnotnější přírodní místa CHKO (rašeliniště, jezera ledovcovitého původu atd.)

945 km2 zabírá CHKO Šumava 1858 toho roku byl Boubínský prales prohlášen přírodní rezervací, první v Čechách s důvodem ochrany pro vědecké zájmy 1929 v tomto roce byla hráz Černého jezera zpevněná kvůli první přečerpávací elektrárně v ČSR 9 000 – 10 000 let jsou stará rašeliniště na Šumavě 400 000 kubíků rašeliny bylo odtěženo jen na Chalupské slati. Stopy po ruční těžbě jsou však patrné nejen zde, ale i na Jezerní slati a Malém Polci (ka)

61

vršek stromu a zlomil jí páteř. Byl to skoro zázrak, že Lída zranění nepodlehla a po dlouhé rekonvalescenci a rehabilitaci ještě řadu let úspěšně závodila.

Lyžařské běžecké závody se zapsaly do historie i v Železné Rudě, kde je jinak doménou sjezdování.

Na blízkém Špičáku se už přes půl století jezdí štafetový závod „Zlatá lyže Šumavy“, kde jsem byl v r. 1960 členem vítězné štafety, a dlouholetou tradici má i „Stašská patnáctka“ na Zadově, kterou jsem v roce 1958 vyhrál. Na Šumavě jsme pořádali i za totality lyžařské běžecké závody „světového

kalibru“ jako Světový pohár žen, mezinárodní závody Družba, Juniorkriterium a Šumavský pohár, dvakrát mistrovství republiky v běhu na 50 km, mistrovství republiky dospělých, dorostu i žactva a od roku 1984 dominuje Šumavě svými stovkami účastníků Šumavský maraton. Ten už získal mezi běžkaři velikou popularitu, a dokonce si vybojoval zařazení do Euroloppetu a stojí tak nyní po boku slavného Dolomitenlaufu, Marcialongy, Prazdnika Severu a dalších jedenácti evropských maratonů zvučných jmen.

OBTÍŽNOST LEHKÁ

STŘEDNÍ

ZE ZADOVA NA KVILDU

TĚŽKÁ

Nadmořská výška: 1 028–1 182 m n. m.

Vhodnost pro klasiku: ano Vhodnost pro skate: ano Lanovky a vleky: nejsou potřeba Sezóna: začátek prosince – začátek dubna Ubytování: pension Lutovský, pension U Horejšů, apartmány Šumava Občerstvení: Zadov, Kvilda Parkoviště: na Zadově Půjčovna lyží a servis: ne Převlékárna: ne www odkaz na středisko: www.zadov.cz Doprava: Praha – Zadov 157 km Brno – Zadov 281 km Ostrava – Zadov 464 km

20 km ŠUMAVA

Vysoké oblíbenosti se těší trasa ze Zadova na Zlatou Studnu a Horskou Kvildu na Kvildu a zpět, kde vedle ostře řezaných stop můžete obdivovat také krásy šumavské přírody.

Z parkoviště se vydáte podél oploceného běžeckého areálu téměř po rovině lesem jižním směrem a hned po prvním kilometru se dostanete na Malý Polec. To je bažinaté rašeliniště, na které není radno vstupovat. Stopa vede po jeho okraji a pak dále lesem až na Zlatou Studnu, kde stávala sklárna, která zanikla v r. 1880. To už máte za sebou dva a půl kilometru a jistě jste ještě plni sil, které se vám hodí pro zdolání asi kilometrového stoupání na Alpskou vyhlídku, odkud jsme za totality opravdu toužebně hledívali na Alpy.

KAM SE VYDAT NA LYŽÍCH? Běžecké lyžování na Šumavě nežije pouze závoděním, ale stává se významným fenoménem v životě mnoha lidí. Překrásné přírodní scenérie lákají stále více zájemců a význam lyží se vrací k svému prvopočátku: je to prostředek pro pohyb člověka v zasněžené krajině. Už nikoliv za prací, nýbrž za aktivním odpočinkem, za zábavou a hlavně za zdravím.

Je to sice i byznys, protože dnes už ani běžecké lyžování není levnou záležitostí, ale každý rozumný člověk ví, že investování do lyžování nejsou vyhozené peníze. Nejdražší je samozřejmě doprava, ale z Českého Krumlova, Českých Budějovic, ze Strakonic, Písku, Klatov, Domažlic a nakonec ani z Plzně vůbec není na Šumavu daleko, a dokonce i z Prahy až na Zadov jede několikrát denně přímý autobus. Vlak jezdí do Železné Rudy a na Kubovu Huť, která je nejvýše položenou železniční stanicí v naší republice (995 m n. m.).

Zimních středisek jako výchozích bodů pro nádherné výlety je na Šumavě asi nejvíc ze všech českých horstev. Nejsou příliš honosná, ale skýtají lyžařům dobré zázemí. Jmenovat si zaslouží Železná Ruda se Špičákem, Hojsova Stráž, Kašperské Hory, Hartma-

ZE ZADOVA NA KVILDU

Následný téměř tříkilometrový mírný sjezd vás přivede přes Danielku na Horskou Kvildu, která je místem děje Klostermannovy povídky Bílý samum.

Zde musíte překročit silnici a vydat se po široké pláni podél silnice směrem ke Kvildě. Když už máte v nohách dobrých sedm kilometrů, křižujete odbočku z parkoviště u Jezerní slatě k dřevěné vyhlídkové věži na pravé straně: Vězte, že byla by velká škoda na tu věž nevystoupit! Naskytne se vám totiž úchvatný pohled na celou Jezerní slať. Jezerní slať představuje rašeliniště o rozloze sto dvaceti hektarů ležící ve výšce 1 050 m n. m. na rozvodí Vltavy a Otavy (v horním toku Vydry). Jezerní slať je státní státní přírodní rezervace.

Po prostudování velké informační tabule můžete pokračovat v jízdě dlouhým mírným sjezdem až do cíle své cesty – na Kvildu. Máte v těle deset

kilometrů. Potřebujete se posilnit? To není problém, protože na Kvildě je několik hotelů, hospod a penzionů, ale hlavně vynikající pekárna s bufetem, kde váš žaludek uspokojí tak, že zpátečních deset kilometrů na Zadov bude pro vás jen dalším příjemným zážitkem.

TOUR

62

nice, Prášily, Srní, Modrava, Kvilda, Horská Kvilda, Zadov, Nové Hutě, Kubova Huť, Strážný a Lipno-Kramolín. Z každé této lokality je možné napojit se na poměrně hustou síť upravovaných bílých stop a ty jsou dokonce na pěti místech propojeny s udržovanými trasami na německé i rakouské straně.

Tak jako jiná pohoří má i Šumava svou magistrálu. Je dlouhá přes sto kilometrů a vede ze Železné

14 ŠUMAVA

km

Rudy přes Prášily, Poledník (1 315 m), Javoří Pilu, Modravu, Prameny Vltavy, Bučinu, Strážný, Nové Údolí, Plešné jezero až do Zadní Zvonkové. Je značně náročná a lze ji doporučit jen opravdu zdatným lyžařům.

Většině běžkařů určitě vyhovují spíše trasy v uzavřeném okruhu, aby start i cíl byl u vlastního dopravního prostředku, tento požadavek splňují

OKOLO SCHWARZENBERSKÉHO KANÁLU Technický „div“ Šumavy – Schwarzenberský kanál vybudovaný k usnadnění dopravy dřeva do Vídně a do Prahy – nepřestává lákat turisty ani po stoletích.

Zkuste si ho tentokrát vychutnat s běžkami na nohou, nebudete litovat!

Vedle naučné stezky totiž nabízí v nenáročném balení (je tedy vhodný i pro děti) i romantickou krásu tamních lesů, hezké výhledy na vrcholky hor a zastávku u ledovcového jezera pod naší nejvyšší horou Šumavy.

Z parkoviště nebo od autobusové zastávky v Jelením se vydejte mírným stoupáním na Medvědí cestu a dále se svezte dobře upravenou stopou k hornímu portálu 419 metrů dlouhého tunelu Schwarzenberského kanálu. Právě tento tunel, jehož hloubení zabralo dva roky, je nejvýznamnějším dílem celého kanálu. Horní portál navíc zkrášluje pojetí novogotickým stylem.

Před vámi je pětikilometrové vytrvalé stoupání lesem až k Plešnému jezeru, kde si můžete po jediném výšlapu této trasy odpočinout a pokochat se výhledy na nejvyšší český vrchol Šumavy Plechý. Lavičky zde jsou k dispozici, ale svačinu si musíte bohužel přivézt sami.

Od tohoto menšího ledovcového jezera s čelní morénou 30–40 metrů vysokou sjeďte ke kamennému

i liniové trasy tam a zpět. Šumava má ve své síti bílých stop nepřeberné množství variant. Dva šikovné liniové výlety se dají absolvovat na Špičáku u Železné Rudy. Kratší osmikilometrová procházka na běžkách vede z parkoviště na Špičáku přes železniční tunel k Černému jezeru a zpět, delší pak je třináctikilometrová jízda. Nejprve spočívá v šesti a půlkilometrovém mírném stoupání až na Hojsovu Stráž, ale zpátky je odměnou příjemný dlouhý mírný sjezd. Okružních tras v okolí Železné Rudy je nejméně šest, můžete si vybrat podle chuti, ale hlavně podle zdatnosti.

Ještě větší výběr nabízí centrální Šumava, zdejší nejznámější zimní středisko Zadov lze nazvat běžkařským rájem. Tady se z parkoviště ve výšce 1 090 m n. m. můžete vydat po bílé stopě prakticky do všech exponovaných míst Šumavy, dokonce i do Bavorska. Obligátní a současně nejoblíbenější výlet přes Zlatou Studnu a Horskou Kvildu na Kvildu a zpět si zaslouží podrobněji popsat: najdete ho proto v detailech na předchozí straně.

Troufám si říci, že kdyby Karel Klostermann ještě žil, napsal by o současných lyžařských výletech na Šumavě celou novou knihu.

OBTÍŽNOST LEHKÁ

STŘEDNÍ

TĚŽKÁ

Nadmořská výška: 858–1092 m n. m.

Vhodnost pro klasiku: ano Vhodnost pro skate: ano Lanovky a vleky: nejsou potřeba Sezóna: začátek prosince–konec března Ubytování: Jelení, Jelení Vrchy Občerstvení: Jelení Parkoviště: v Jelením Půjčovna lyží a servis: ne Převlékárna: ne Doprava: Praha – Jelení 216 km Brno – Jelení 287 km Ostrava – Jelení 470 km

moři pod hrází. Jedná se o rozsáhlé balvanovité moře (cca šest hektarů), které vzniklo mrazovým zvětráním žuly a posunem po svahu. Moře je prorostlé směsí smrků, bříz, jedlí i borovic.

Pokračujte dále malebnou přírodou k tzv. starému Schwarzenberskému kanálu. Ten vystavěla tisícovka najatých dělníků v letech 1789 až 1791 a propojil vodní cesty Vltavy a Dunaje. V klidu pokračujte dál až k Rosenaurově kapličce, která je věnována stvořiteli celého díla lesnímu inženýrovi Josefu Rosenauerovi.

Nyní už to máte jen dva kilometry téměř po rovině zpět do Jeleních vrchů, kde se můžete odměnit občerstvením a také zjistit více o této významné technické památce v muzeu Schwarzenberského kanálu. (ka)

1911 AMUNDSEN DOBYTÍ JIŽNÍHO PÓLU

1893–96 POSÁDKA NA LODI FRAM

1888 NANSEN PŘECHOD GRÓNSKA

63

FOTO:

DEVOLD VLNĚNÉ TERMOPRÁDLO Z NORSKA

››

KOMERČNÍ PREZENTACE

DEVOLD VYRÁBÍ PRÁDLO Z NEJJEMNĚJŠÍ VLNY MERINO A JEHO VÝROBKY SE VYZNAČUJÍ PADNOUCÍMI SPORTOVNÍMI STŘIHY A DOKONALÝM ZPRACOVÁNÍM. KOLEKCI PRÁDLA DOPLŇUJE STŘEDNÍ ZATEPLOVACÍ VRSTVA – KLASICKÉ SVETRY A THERMOBUNDY – A SAMOZŘEJMĚ PONOŽKY A ČEPICE.

TRADICE NÁS ZAVAZUJE Zpracování vlny je technologicky velmi náročné a to je jeden z důvodů, proč vlněné prádlo vyrábí tak málo firem. V továrně pana Devolda v norském Ålesundu na 62 º severní šířky se začala vlna zpracovávat už v roce 1853 a dnes se zúročují zkušenosti získávané 155 let. Historie současných konkurentů Devolda na našem trhu nesahá ani dvacet let zpět.

Podobně jako ve Zlíně Baťova dynastie postupovala v Norsku rodina O. A. Devolda. Zaměstnancům vytvářela sociální i lékařské zázemí a také využívala technického pokroku. Už rok po uvedení Edisonova vynálezu na trh začaly v továrně svítit žárovky, kanceláře s výrobou komunikovaly od roku 1892 telefonicky a energii továrně i celému městečku dodávala vlastní firemní elektrárna. Prvními zákazníky firmy byli námořníci a největší slávu a prestiž získal Devold na průkopnických expedicích v polárních podmínkách v podání legendárních Nansena a Amundsena, kteří objevovali drsné kraje na lodi Fram.

VÝHODY VLNĚNÉHO PRÁDLA Z řady výhod vlny je pro lyžaře asi nejdůležitější fakt, že vlna díky své struktuře hřeje, a to dokonce

‹‹

i v mokrém stavu. Je velmi prodyšná a ani po opakovaném propocení nezapáchá. Všechny vyjmenované výhody jsou zároveň nevýhodou syntetických tkanin, které koncem 20. století ovládly trh. Nyní je trendem návrat k přírodním materiálům, které jsou navíc tak dokonalé a tedy „složité“, že chemicky je ani nelze vyrobit. Výrazný nástup vlny v posledních letech je logickým vyústěním jejích kvalit. Prádlo je totiž tak příjemné a funkční, že jiné než vlněné po vyzkoušení už nikdo nechce nosit.

TO NEJLEPŠÍ ZE DVOU SVĚTŮ Základem prádla Devold je vlasově tenká a hedvábně jemná merino vlna, nejjemnější ze všech druhů vlněných vláken.

Jediný Devold dokázal technologicky zvládnout spojení přírodní vlny a syntetických vláken a spojit tak výhody obou materiálů. Vlákno Thermolite z polyesteru rychle odvádí vlhkost od těla a vlna zase hřeje. Obě vrstvy jsou spojeny bodovými švy. Tuto směs používá Devold u prádla řady ACTIVE. Vnější tkaninu dvouvrstvého prádla ACTIVE a EXPEDITION tvoří vlna merino, do které je vetkáno 10 % polyamidu, který zajistí vyšší odolnost látky proti oděru.

VÝHODY VLNĚNÉHO PRÁDLA • přírodní termostat – v zimě hřeje, v horku ochlazuje • vysoká prodyšnost • výborně izoluje • hřeje, i když je vlhké • propocené nezapáchá • merino vlna neškrábe • ideální pod Gore-Tex a další membránové oblečení • vysoká ochrana proti UV záření • ohnivzdorné • ekologická výroba vlny

ROZDÍLY VLNY A SYNTETICKÝCH TKANIN VLNA vysoká vysoká ano ano ano ne ne ano

versus izolace tělesného tepla prodyšnost hřeje i vlhká termoregulační schopnost pohlcování vlhkosti zápach po propocení hořlavost látky přírodní materiál

SYNTETIKA nízká nízká ne ne ne ano ano ne

VÝHODY PRÁDLA DEVOLD • příjemný pocit za každého počasí • v chladu hřeje, ve vedru ochlazuje • dvě trika v jednom • padnoucí pánské i dámské raglánové střihy • jen ploché švy, co nedřou • žádný unisex – buďte sexy • dětská kolekce už od miminka • 155 let zkušeností se zpracováním vlny • osvědčilo se v polárních podmínkách už v 19. století

www.norskamoda.cz

64

ADRESÁŘ

ANEB KDE LZE NORDICmag ZAKOUPIT PRAHA

HARFA SPORT - Praha 5 Strakonická 81, 155 00 Praha 5 www.harfasport.cz HARFA SPORT - PRAHA 9 Českomoravská 41, 190 00 Praha 9 www.harfasport.cz HUDY SPORT Na Perštýně 14, 110 00 Praha 1 www.hudy.cz OUTDOOR CENTRUM ROCK POINT LETŇANY Veselská 663, 190 00 Praha 9 www.rockpoint.cz

SKI & BIKE CENTRUM RADOTÍN specializovaná prodejna a servis, půjčovna a testcentrum Topasová 1, 153 00 Praha 5 - Radotín www.skiservis.cz STŘEDOČESKÝ KRAJ

Hostivice PROGRESS CYCLE lyže - prodej a servis, kola a doplňky Logistic Park Tulipán Palouky 1371 253 01 Hostivice www.progresscycle.cz

HARFA SPORT - MLADÁ BOLESLAV Náměstí Republiky 823, 293 01 Mladá Boleslav PLZEŇSKÝ KRAJ

KIWI SVĚT MAP A PRŮVODCŮ specialista na turistickou literaturu a GPS Jungmannova 23, 110 00 Praha 1 www.kiwick.cz

SERVIS SPORT ČERVENKA servis, prodej, půjčovna, bazar Habrmannovo nám. 2, 312 00 Plzeň

SPORTCENTRUM VÍŠEK prodej a servis lyží, prodej oblečení a doplňků na běžky Křesomyslova 19, 140 00 Praha 4 tel.: 241404444 MAPIS Štefánikova 63, 150 00 Praha 5 - Smíchov www.mapis.cz LBS SPORT Na Maninách 50, 170 00 Praha 7 www.lbs-sport.cz

LIBERECKÝ KRAJ

Jilemnice INTERSPORT Dolení 54, 514 01 Jílemnice www.intersport.cz Benecko V-90-V S.R.O. JOSEF VOJTÍŠEK Benecko 190, 512 37 Benecko

Mladá Boleslav

OUTDOOR CENTRUM ROCK POINT Martinská 2 (Na Perštýně), 110 00 Praha 1 www.rockpoint.cz

SKI SURF SPORT V Tůních 11, 120 00 Praha 2 tel.: 224942007

MARATHON SPORT Františka Halase 1200, 434 01 Most

Liberec NYČ SPORT Dr. M. Horákové 182/110, 460 06 Liberec 6 www.nyc-sport.cz

Plzeň

KARLOVARSKÝ KRAJ

Karlovy Vary HUDY SPORT Západní 11, 360 01 Karlovy Vary www.hudy.cz

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ

FUN SPORT Častolovice prodej, poradenství, testovací centrum, profesionální servis MONTANA Náměstí 1, 517 50 Častolovice www.funsport.cz

FUN SPORT Hradec Králové prodej, poradenství, testovací centrum, profesionální servis MONTANA Šafaříkova 581, 500 02 Hradec Králové tel.: 495513305 www.funsport.cz

Litvínov CHATA EMERAN skiareál Klíny Klíny 210, 436 01 Litvínov www.kliny.cz

Jičín MARATON CENTRUM Specialista na turistickou literaturu a GPS Lidické náměstí 8, 506 01 Jičín Náchod

JIHOMORAVSKÝ KRAJ

Brno BARNEX SP-RT půjčovna a servis - Rossignol, Elan, Nordica Bratislavská 7, 602 00 Brno tel.: 545245847 www.barnexsport.cz MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ

RADICAL SPORT Poděbradova 428, 547 01 Náchod tel: 491422585

www.radicalsport.cz Nová Paka RACE SPORT nordic centrum Salomon a Craft Krkonošská 365, 509 01 Nová Paka tel.: 493722636

Třinec K SPORT specializovaná prodejna a půjčovna Jablunkovská 408, 739 61 Třinec www.ksport.cz SPORT CENTRUM Třinec nám. Svobody 527, 739 61 Třinec

ZLÍNSKÝ KRAJ

Častolovice

Hradec Králové

ÚSTECKÝ KRAJ

SKI SPORT prodej, servis, bazar a test. centrum Fischer Habrmanova 166, 500 02 Hradec Králové tel.: 495534695

PARDUBICKÝ KRAJ

Vsetín

Pardubice

SPORTSERVIS DAVID ANDĚL Žerotínova 1321, 755 01 Vsetín

FUN SPORT Pardubice Havlíčkova 1000, 530 02 Pardubice tel.: 595626322 www.funsport.cz

OLOMOUCKÝ KRAJ

Velké Losiny VYSOČINA

Nové Město na Moravě SPORTEN výrobce běžeckých a sjezdových lyží a snowboardů U pohledce 1347 59231 Nové Město na Moravě www.sporten.cz

JANA HORKÁ prodej sportovního vybavení, půjčovna lyží Rudé Armády 367, 78812 Velké Losiny www.zlosin.cz

CHCETE SE ZADARMO ZÚČASTNIT ŠUMAVSKÉHO MARATONU, KTERÝ SE KONÁ 21.–22. 2. 2009, NEBO VYHRÁT KVALITNÍ BUNDU ZNAČKY HIGH POINT, MODEL KAHILTNA V CENĚ 7 890 KČ? NYNÍ MÁTE ŠANCI. STAČÍ SPRÁVNĚ ODPOVĚDĚT NA NÁSLEDUJÍCÍCH ŠEST OTÁZEK A DOUFAT V PŘÍZEŇ ŠTĚSTĚNY PŘI LOSOVÁNÍ.

VYHRAJTE SE ŠUMAVSKÝM MARATONEM!

ZAJÍMAJÍ VÁS HNED OTÁZKY? TADY JE MÁTE: 1. KATEŘINA NEUMANNOVÁ V MINULOSTI V ŠUMAVSKÉM SKIMARATONU ZVÍTĚZILA. VÍTE, V JAKÉM ROCE SE TO STALO A ZA JAKÝ KLUB TEHDY STARTOVALA? 2. UVEĎTE WEBOVÉ STRÁNKY (WWW ADRESU) POŘADATELSKÉHO KLUBU ŠUMAVSKÉHO SKIMARATONU. 3. ŠUMAVSKÝ SKIMARATON ZMĚNIL V NEDÁVNÉ MINULOSTI MÍSTO ZÁZEMÍ ZÁVODU. VÍTE, KDE SE AKCE AŽ DO UPLYNULÉHO ROČNÍKU KONALA? 4. FIRMA HIGH POINT PODPORUJE A SVÝMI VÝROBKY VYBAVUJE ÚSPĚŠNÉHO ČESKÉHO BĚŽCE NA LYŽÍCH. ZNÁTE JEHO JMÉNO? 5. V JAKÉ OBCI BYL V LOŇSKÉM ROCE CÍL SKIMARATONU? 6. JAKOU TECHNIKOU SE JEZDÍ HLAVNÍ ZÁVOD ŠUMAVSKÉHO SKIMARATONU?

JEŠTĚ PRO ZOPAKOVÁNÍ, HRAJEME O NÁSLEDUJÍCÍ CENY: 1.–2. MÍSTO BUNDA HIGH POINT MODEL KAHILTNA 3.–7. MÍSTO STARTOVNÉ ZDARMA NA ŠUMAVSKÝ MARATON (21.–22. ÚNORA 2009)

Soutěž probíhá na našich webových stránkách www.nordicmag.cz ode dne vydání tohoto čísla až do 15. ledna 2009. Detailní podmínky a později i vyhlášení vítězů najdete rovněž na www.nordicmag.cz.

2009 SKIAREÁL LESNÁ, KRUŠNÉ HORY, 21.–22. 3. 2009

PŘIJEĎTE SI VYZKOUŠET ŠPIČKOVÉ MODELY BĚŽECKÝCH LYŽÍ PRO SEZÓNU 2009/2010!

SWIX NORDIC SKITEST JE PRVNÍ AKCÍ SVÉHO DRUHU V ČESKÉ REPUBLICE. JEJÍM ÚČELEM JE UMOŽNIT ŠIROKÉ LYŽAŘSKÉ VEŘEJNOSTI VYZKOUŠET SI NA SNĚHU NEJNOVĚJŠÍ MODELY BĚŽECKÝCH LYŽÍ (PRO SEZÓNU 2009/10) VČETNĚ NEJVYŠŠÍCH ZÁVODNÍCH MODELŮ ŠPIČKOVĚ PŘIPRAVENÝCH SERVISNÍM TÝMEM SWIX. ZÁROVEŇ MÁTE MNOŽNOST STÁT SE TESTÉRY SWIX NORDIC SKITESTU A PŘISPĚT SVÝM DÍLEM K VÝSLEDNÝM ZNÁMKÁM TESTOVANÝCH LYŽÍ. NAVÍC PAK ZÍSKÁTE MOŽNOST OTESTOVAT A VÝHODNĚ ZAKOUPIT I DALŠÍ ČÁSTI BĚŽECKÉ VÝBAVY (HOLE, DOPLŇKY, OBLEČENÍ…).

DATUM A MÍSTO KONÁNÍ: 21.–22.3.2009 (SO–NE), OD 9 DO 15 HODIN SKIAREÁL LESNÁ V KRUŠNÝCH HORÁCH (900 M N. M.), WWW.SKILESNA.COM

POZOR! VEŠKERÉ LYŽE NA TESTU JSOU OSAZENY VÁZÁNÍM ROTTEFELLA. BOTY SYSTÉMU NIS (NNN) SI PŘIVEZTE VLASTNÍ. MOŽNOSTI PARKOVÁNÍ, UBYTOVÁNÍ, STRAVOVÁNÍ PŘÍMO V MÍSTĚ. BEZPODMÍNEČNÁ NUTNOST ON-LINE REGISTRACE PRO ÚČAST A DALŠÍ INFO NA WWW.NORDICTEST.CZ

66

2008/09

kód: 280906

NŮŽ OPINEL

PREDPLAT SI A VYBER SI!

kód: 280901

HOLE BIRKI, EDICE ONDRA BANK

990 Kč

290 Kč

TAŠKA SNOW

+ poštovné 140 Kč (dobírkou)

» jen dvouleté předplatné kód: 280902

380 Kč

» jen dvouleté předplatné

KNIHA VELKÝ SKI ATLAS + poštovné 140 Kč (dobírkou) (NEJVĚTŠÍ SKI ATLAS, KTERÝ KDY V ČEŠTINĚ VYŠEL)

» jen dvouleté předplatné

» jen dvouleté předplatné

DVOULETÉ PŘEDPLATNÉ ČASOPISU NORDICMAG

690 Kč kód: 280904

690 Kč

kód: 280903

kód: 280909

BATOH LOAP

990 Kč

KAŽDÝ, KDO SI PŘEDPLATÍ, ZÍSKÁ PŘEDPLATITELSKÝ BALÍČEK V HODNOTĚ PŘEDPLATNÉHO DLE SVÉHO VÝBĚRU.

SLEVO

SLEVOVÝ KUPON

kód: 280905

NA SERVIS LYŽÍ V PRODEJNÁCH HARFA SPORT (platí na jeden servisní úkon)

SKIPAS ZERMATT (1 den, platí jen ve všedních dnech 6. 10–19. 12. 08 a 14. 4. 09– říjen 09)

VÝ KU

400 K PON

kód: 280908

SKIPAS

ZERMATT 1 DEN

JAK SI PŘEDPLATIT A ZÍSKAT BALÍČEK: • VOLEJTE 775 MY SNOW (775 697 669) • PIŠTE NA predplatne@snow.cz • OBJEDNÁVEJTE NA www.snow.cz

SOUTĚŽTE

kód: 280910

400 Kč

DVOULETÉ PŘEDPLATNÉ ČASOPISU FREESKI

390 Kč

S ČESKÝMI BORCI

VZPOMÍNÁTE NA LOŇSKÝ VRCHOL SEZÓNY TOUR DE SKI? NAPÍNAVÁ PODÍVANÁ S DOBRÝM KONCEM PRO NAŠEHO BORCE LUKÁŠE BAUERA? TAKÉ JSTE ZUŘIVĚ POČÍTALI, ZDA MU CHYBĚJÍCÍ BODY ZE ZVÝHODNĚNÉHO SPRINTU NEVYSTAVÍ STOPKU NA CESTĚ K CELKOVÉMU VÍTĚZSTVÍ V SERIÁLU? NYNÍ MŮŽETE NA SVÉM KONÍČKU VYDĚLAT!

NORDICMAG A ZNAČKA CRAFT TOTIŽ VYHLAŠUJÍ SOUTĚŽ O DESET DIAGONÁLNÍCH PÁSŮ NA LÁHEV. TATO LEDVINA JE VELMI PRAKTICKÁ PRO BĚŽKAŘE, NEBOŤ KAPSA NA LÁHEV MÁ TERMOIZOLACI, TAKŽE PITÍ HNED NEVYSTYDNE. NAVÍC SOUČÁSTÍ PÁSU JE I VODĚODOLNÁ KAPSA NA VOSKY, TYČINKU, PENÍZE ČI KLÍČE OD AUTA. CENA TÉTO LEDVINY JE 450 KČ.

PTÁTE SE NYNÍ, JAK JÍ ZÍSKAT? JEDNODUŠE! TIPNĚTE SI ODPOVĚĎ NA NÁSLEDUJÍCÍ OTÁZKU A DESET NEJPŘESNĚJŠÍCH Z VÁS ZÍSKÁ VÝŠE ZMÍNĚNOU VÝHRU.

OTÁZKA ZNÍ: „KOLIK BODŮ ZÍSKÁ V TOUR DE SKI NEJLEPŠÍ ČESKÝ ZÁVODNÍK?“ SOUTĚŽ PROBÍHÁ NA NAŠICH WEBOVÝCH STRÁNKÁCH WWW.NORDICMAG.CZ ODE DNE VYDÁNÍ TOHOTO ČÍSLA AŽ DO 27.12. 2008. DETAILNÍ PODMÍNKY JSOU UVEDENÉ ROVNĚŽ NA WEBU WWW.NORDICMAG.CZ. SOUTĚŽ BUDE VYHLÁŠENÁ NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH BEZPROSTŘEDNĚ PO SKONČENÍ TOUR DE SKI, VÍTĚZOVÉ BUDOU ZVEŘEJNĚNI I V PŘÍŠTÍM VYDÁNÍ NORDICMAGU.

ATOMIC BOA Skate

Inovativní BOA šněrovací systém je také nově použit v oblasti běžeckého lyžování.

Geniální myšlenka: šněrovací systém vede speciální tkaničky skrz botu a bota může být díky tomu utažena nebo povolena pouhým otočením BOA kolečka. Velmi jednoduché, bleskurychlé, extrémně odolné a komfortně pohodlné. Technologie inspirovaná cyklistikou, kde byla důsledně otestována a její výhody byly následně využity v ATOMICu pro svět cross-country lyžování. Inovace, která mění svět běžeckého lyžování o 360 stupňů.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR: AMER SPORTS Czech Republic, s. r. o., www.amersports.cz Výhradní distributor pro Slovensko: G-SPORT s. r. o., www.atomic.sk

www.atomicsnow.com

DOKONALOST KRUHU

www. scher-ski.cz