NORDIC 65 - prosinec-leden 2025/26

NORDIC 65

ROČENKA KAŽDÉHO BĚŽKAŘE 2025/26

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ BIATLON

NORDIC 65

PROSINEC-LEDEN 2025/26 CENA: 120 Kč / 6 EUR SEZÓNA 2025/26

TORD ASLE GJERDALEN Norská ikona v barvách českého týmu

ROZHOVOR S BIATLONISTKOU SUVI MINKKINEN | SOUPAŽ POD MIKROSKOPEM | JAK BOJUJE FIS PROTI FLUORU PONOŘTE SE DO SVĚTA STRUKTUR | YLLÄS-LEVI: LAPONSKÁ DOKONALOST SAMA

swix.cz

Nejúspěšnější běžkařské hole světa

OBSAH

NORDIC SPORT 10 Chci prostě jen zajet dobrý závod: Rozhovor s biatlonistkou Suvi Minkkinen 16 Všichni jsou jen lidé, ne mimozemšťané: O talentovaném běžci na lyžích Jiřím Tužovi 20 Rok ve stopě: Postřehy ze světa profesionálů 22 Světoběžník, který nikdy neztratil směr: Příběh Ladislava Švandy 26 Osobnosti bílé stopy – Josef Rössler-Ořovský a Jan Buchar 30 Sport je jen jeden aneb jak sportovat s hendikepem

FOTO: ENGADIN-SKIMARATHON.CH

4

NORDIC LAUFY 36 Muž se zrcadlovkami: Legendární Tord Asle Gjerdalen 48 Na počátku určitě nebyla žena, ale Bad Gastein: O rakouském středisku 52 BORCI zdar! na Nordenskiöldsloppetu: Nejdelší běžkařský závod na světě 58 Závod Ylläs-Levi: Laponská dokonalost sama 62 Lapponia hiihto: Tři etapy finskou přírodou 68 Wechsel Panoramaloipe: Kvalitní lyžování na hřebenech Vídeňských Alp

NORDIC UNIVERZITA 74 Soupaž pod mikroskopem: Senzor SkiSens a jeho využití v tréninku 76 Stop věčným chemikáliím: FIS proti fluoru 79 Jak kombinovat vosky v bezfluorové době: Současný servis lyží 80 Ponořte se do světa struktur: Strojové struktury a jejich vývoj 84 Vytlačte si svoji strukturu: Ruční struktury v praxi 92 Co dělá muže mužem: Vliv testosteronu na výkon a regeneraci 94 Přirozený cyklus je jako jízda na horské dráze!

Rozhovor s lékařkou 102 Koloběžka: Tajná zbraň suché přípravy běžců na lyžích 106 Jak ultratrail nejen přežít, ale i si ho užít: Dlouhé běhy jako letní výzva 110 Orienťák: Sport, který ani přes zimu nespí

59. ČEZ JIZERSKÁ 50 29. 1.— 1. 2. 2026 WWW.JIZ50.CZ

Velek a t o r Do | 1 7 km 4 4 : 5 0 1 :3

Í N B O S O J Ů M D O ZÁV PRÉMIOVÝ PARTNER

KAPACITY ZÁVODŮ SE RYCHLE PLNÍ!

FOTO: ROBERT HAVLÍK

6

REDAKCE

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Adéla Ročárková ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORKY Petr Socha EDITOR Tom Řepík GRAFIKA Petr Antoníček

Radost z každé vločky Zima nás naladila už na konci listopadu, ale co bude dál? Asi už nejsme tak naivní, abychom si mysleli, že se budou dít zázraky. Sníh je pro nás jakési malé dítě, které si musíme užívat v každém okamžiku, když přijde, protože pak už přijít nemusí. Musíme si na něj udělat čas a věnovat se mu. Přinese nám za to radost. Často mu musíme věnovat nemalé finance, abychom se za ním dostali a byli ve správný moment na správném místě.

Které je ale to správné místo? Možná bude někdo z vás postrádat kreativitu, až se bude chtít na dalších stránkách časopisu inspirovat lyžařskými destinacemi a zjistí, že většina z nich je v podstatě exotická. Cesta za polární kruh, abychom si zalyžovali? To je vtip? Jenže co naservírovat, když ani v Alpách není jistota, natož u nás? A kde jinde hledat netknutou zasněženou krajinu bez davů ve stopě než na severu? Kde jinde ještě zažít opravdové

INZERCE Petr Socha

lyžařské eldorádo a mít ho dopředu garantované, abyste neinvestovali do ubytování a dalších nákladů zbytečně? Nakonec vás možná i překvapí, jak rychle a jednoduše se do běžkařského ráje dostanete.

A nějaká úspornější varianta? Nevěšte hlavu. Abyste zůstali nejen v zimě, ale i po celý rok fit, můžete se inspirovat několika dalšími sporty, které vám zpestří dlouhé čekání na sníh a možná jsou více podobné běžkám, než jste si mysleli. Navíc pestrost má naše tělo i mysl raději. Tolik neomrzí jako jeden sport provozovaný neustále dokola. Jen si vzpomeňte na zimy plné sněhu, kdy už jste si v druhé polovině přáli, abyste mohli vyjet na kole. Tušíte, kolikrát jste v tehdejších zimách byli na běžkách? Možná byste došli k velmi podobnému číslu jako nyní. Jen si sněhu více vážíte a nebojíte se ani jarních zbytků.

Takže hurá do stopy a ať to frčí!

Skol Adéla

Napište Pokud by vás zajímalo určité běžkařské téma nebo byste se chtěli o nějaké s ostatními podělit, napište na: adela.rocarkova@snow.cz.

Adéla Ročárková, šéfredaktorka NORDIC

DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová INTERNET Adéla Ročárková AUTOŘI Martin Blaschke Martina Chrástková Petr Jakl Radovan Kautský Tomáš Kocanda Jakub Opočenský Aleš Suk Václav Štěpánek Fabián Štoček Libor Vítek JAZYKOVÁ KOREKTURA Tereza Abonyiová OBÁLKA/FOTO: © Fischer Cena výtisku: 120 Kč / 6 EUR MK ČR: E17201 ISSN: 1802-2979

VYDAVATEL SLIM media s.r.o.

Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne Slovensko: www.ipredplatne.sk Vychází 1x ročně.

Toto číslo vyšlo 12. prosince 2025, další vyjde v prosinci 2026.

Rozšiřuje Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI Šumavský skimaraton Stopa pro život Skitour

Foto: SAM/Helmuth Rier · Komma Graphik

06

2025

26

05

2. .1

.0 4.2

0

Seiser Alm, ráj běžeckého lyžování Objevte Dolomity na běžkách 80 kilometrů slunečných tratí v nadmořské výšce od 1 800 do 2 200 metrů protíná největší náhorní plošinu v Evropě, nad níž se rozprostírají impozantní vrcholy Dolomit.

Trasy jsou dvou- nebo čtyřstopé a perfektně připravené pro všechny úrovně běžkařů, na klasiku i bruslení. Unikátní kombinace podmínek způsobuje, že se sem za tréninkem sjíždějí elitní sportovci mnoha národních týmů.

Seiser Alm - z Prahy pouze 650 km seiseralm.it/zimni

8

FOTO: PETR SKŘIVÁNEK

9

Trend ve střelbě Sledovali jste loňskou zimu biatlon a všimli si, že jeden ze závodníků střílí jak z kulometu?

Norský biatlonista Martin Uldal dokáže za neuvěřitelných 12 sekund nabít zásobník, odstřílet vestoje 5 ran a opustit stav. O pět vteřin rychleji než ostatní nejrychlejší biatlonisté.

Před sezónou 2023 začal s vývojem své pažby zbraně na míru pomocí 3D-konstrukce, aby zjistil, zda díky tomu může zkrátit svůj čas strávený na střelnici.

A dospěl k názoru, že může. „Často se stává, že mladší sportovci mají nejvíce nadšení. Martin je jedním z těch, kteří hodně experimentují a mimo jiné využívají 3D tisk,“ říká biatlonový expert Ole Lunde a pokračuje: „Uldal také vytvořil speciální zkroucení na přední části pažby, kde ji trochu stáhl a zúžil, aby byl odpor vzduchu ještě menší.” (red)

10

SPORT OSOBNOST

Chci prostě jen zajet TEXT: MICHAELA LAVIČKOVÁ FOTO: IMAGO

DOBRÝ ZÁVOD

Finská biatlonistka Suvi Minkkinen má za sebou sezónu, kterou sama popisuje jako snovou. Po letech trpělivé práce se jí konečně podařilo prorazit mezi světovou špičku a zdá se, že Finsko konečně našlo po Kaise Mäkäräinen novou biatlonovou hvězdu.

11

V

následujícím rozhovoru mluví jednatřicetiletá Suvi otevřeně o tom, co stálo za jejím výkonnostním vzestupem, jak vnímá změny po zlomové sezóně, jak trénuje a proč ráda běhá na běžeckém pásu. Pozornost jsme věnovaly i finskému biatlonu, který kupodivu není, narozdíl od běžeckého lyžování, u severské lyžařské velmoci tak populární.

V poslední sezóně jsi zaznamenala výrazný posun, co za ním stálo? Změnila jsi něco ve své přípravě?

Asi největší změna byla, že jsem minulé léto strávila tři měsíce ve výšce. Mohla jsem trénovat ve větších kopcích a být ve vyšší nadmořské výšce. Pro mě bylo vždycky dost náročné se na ni adaptovat, takže to bylo určitě něco, na co tělo zareagovalo opravdu dobře.

A změnila jsi ještě něco?

Spíš drobnosti. Takové doladění v rozvržení střeleckého a fyzického tréninku. Na začátku léta jsme dělali dost fyzických tréninků, do kopce ve vysoké intenzitě, spíš způsobem, jak to dělají běžci na lyžích. Čistě fyzicky. A pak na podzim jsem trénovala na dráze na kolečkových lyžích, abych k tomu přidala i střelbu.

Idea byla taková, že střelba byla už několik let na dobré úrovni, tak jsme museli věřit, že to tak vydrží, a zkusit zlepšit fyzickou stránku tímto způsobem.

Když už jsme u tréninkových změn, změnila jsi něco v letošní přípravě?

Vloni jsem udělala velký výkonnostní skok, takže na jaře jsem mohla začít trénink na vyšší úrovni než dřív, což je určitě pozitivní. V letní přípravě jsem nic neměnila, ten minulý rok byl trochu zkušební, s ohledem na olympiádu. Zkoušeli jsme, jestli takový plán bude fungovat, a fungoval docela dobře, takže asi není potřeba moc měnit.

Když se s odstupem ohlédneš za minulou sezónou, jaký z ní máš celkový dojem?

No, nevím, jestli se něco změnilo oproti tomu, jak jsem to vnímala v zimě. Pořád na mě působí jako sezóna snů – všechno šlo tak dobře, jak jen mohlo. Teď, když začala nová sezóna, tak si říkám, jestli se mi ještě podaří být tak dobrá. Samozřejmě zároveň roste i hlad po úspěších a po tom, že bych chtěla být ještě o kousek lepší, ale loni to byla opravdu super skvělá sezóna po všech stránkách a bylo příjemné závodit v takové formě.

Cítíš teď nějaký tlak na sebe a své výkony?

Zatím asi ne. Spíš mám takový očekávací pocit, jaké to bude, až se znovu postavím na start. Určitě si uvědomuju, že přichází olympijský rok a že medaile z mistrovství světa minulou zimu znamená, že lidé očekávají olympijskou medaili – a já ji samozřejmě taky chci. Ale myslím, že se mi zatím daří držet nohama na zemi.

I minulou zimu jsem cítila, že nechci dělat nic jiného než prostě jen zajet dobrý závod. Úplně stejně, jako jsem to měla dřív – jen tehdy to stačilo na umístění kolem dvacátého místa, teď to stačilo na top 10. Můj přístup však zůstal stejný a doufám, že mi vydrží i v nadcházející zimě.

Předpokládám, že součástí tréninku je i mentální příprava?

Ano, máme týmového mentálního kouče.

On i Mikko, můj osobní trenér, je i v tomto směru skvělá podpora. Umí mě držet při zemi, ale případně i správně přitlačit.

Nyní jsem v nové situaci, kdy se změnila očekávání zvenčí. Pokud je dokážu udržet odděleně od svých vlastních očekávání, tak je to v pohodě. Ale samozřejmě to přináší nové výzvy a s nimi možná i nové stresové faktory. Ale nemyslím si, že by se kvůli tomu nějak zásadně změnila důležitost mentální přípravy– pořád je to něco, co tam se mnou je celou dobu.

Myslíš, že jsi k takovému, řekněme rozumnému nebo zdravému, způsobu myšlení dospěla i díky tomu, že úspěch přišel trochu později v kariéře?

Jo, určitě to má velký význam. Je to přece jen něco jiného, když se daří ve dvaceti, než když je člověku třicet. Taky jsem už relativně mladá sledovala různé sporty a tam se občas objevovalo, že když sportovci něčeho dosáhli, tak přišel pak takový prázdný pocit. A já jsem už od mlada měla v sobě jasno, že výsledky vlastně nic nemění. Jasně, je to mnohem příjemnější, když se daří a člověk dosáhne toho, co si vytyčil, ale já se tím nijak neměním. Nejsem důležitější, nebo méně důležitá osoba, když se mi závod nepovede. Možná právě proto, že jsem slyšela dost varovných příkladů od těch, co si mysleli, že až uspějí, jejich život se změní k lepšímu. Já jsem taková očekávání nikdy neměla.

12

SPORT OSOBNOST

URČITĚ SI UVĚDOMUJU, ŽE PŘICHÁZÍ OLYMPIJSKÝ ROK A ŽE MEDAILE Z MISTROVSTVÍ SVĚTA MINULOU ZIMU ZNAMENÁ, ŽE LIDÉ OČEKÁVAJÍ OLYMPIJSKOU MEDAILI – A JÁ JI SAMOZŘEJMĚ TAKY CHCI. ALE MYSLÍM, ŽE SE MI ZATÍM DAŘÍ DRŽET NOHAMA NA ZEMI. A jak se ti změnil život po minulé sezóně?

Lidé mě poznávají víc a častěji. Naštěstí Finové jsou takoví, že si uvědomují potřebu osobního prostoru, takže málokdy se stane, že by mě třeba v obchodě někdo oslovil. I když si všimnu, že mě někdo poznal, tak většinou nic neřekne. Třeba před pár dny mě poznal jeden starší pán – usmál se, ukázal mi palec nahoru a já jsem se na něj jen usmála zpátky a kývla.

Byla to taková konverzace beze slov. Takže se asi změnilo, že mě lidi poznávají, ale jinak bych neřekla, že by se něco zásadně změnilo.

Když se ohlédneš zpátky, jaký byl zatím nejvýznamnější moment tvé kariéry?

Asi medaile z mistrovství světa v Lenzerheide (pozn. red.: 3. místo ve sprintu). Medaile z velké akce je vždycky něco výjimečného, i když si hodně cením i všech těch ostatních umístění na stupních vítězů. Na ty jsem čekala roky a nevěděla jsem, jestli někdy vůbec přijdou.

Můžeš říct něco více o finském biatlonu?

Finsko je lyžařská velmoc, ale biatlon je pořád poměrně malý sport. Proč si myslíš, že to tak je?

Nevím přesně, proč to tak je, ale je to dost jasný rozdíl. Běžecké lyžování má ve Finsku mnohem větší uznání. Samozřejmě když se v biatlonu daří, tak i tam roste zájem, ale běžecké lyžování je oceňováno i na nižších úrovních. A to se odráží v počtu lidí, co se tomu věnují, i v počtu diváků.

Ale Finové jsou taky národ, který miluje úspěch, takže i naše sledovanost šla minulou sezónu dost nahoru.

Biatlon je pro mladé sportovce složitější – potřebuješ zbrojní průkaz, rodiče musí být přítomni na tréninku, protože dítě nemůže samo nosit zbraň. Když dáš dítě lyžovat, tak ho jen necháš na tréninku trenérům a je to mnohem jednodušší.

Jak vypadá současný stav finského biatlonu? Z pohledu zahraničních diváků byla Kaisa Mäkäräinen dlouho skoro jediná známá závodnice, ale teď se zdá, že v týmu je víc nadějných žen?

Ano, myslím, že teď máme docela dobrý vzestup. Ve štafetách máme potenciál na dobrá umístění, i když je to těžké, protože všichni musí v jednom závodě podat dobrý výkon. Ale věřím, že to přijde. V národním týmu máme teď pár opravdu mladých závodnic, které jsou mladší 25 let a nemají za

sebou tolik tréninkových let, ale už teď jsou na dobré úrovni. Takže věřím, že z nich něco bude. Ale sport není nikdy jednoduchý, stačí jedno zranění a všechno se změní. Pořád máme dost úzkou základnu potenciálních závodníků. V jiných zemích může být třeba 15 lidí připravených jet světový pohár, u nás je ten počet mnohem menší.

Jak vlastně vypadá vaše příprava? Třeba když se podíváme na Francouzky – ty trénují hodně společně a jsou opravdu silné. Můžeš říct více o vašem týmu a tréninku?

Máme reprezentační soustředění, kde trénujeme společně, ale hodně z nás má i svého osobního trenéra, což je ve finském lyžování a biatlonu docela typické. Myslím, že poslední roky to funguje docela dobře, že se to propojuje a doplňuje.

Na soustředěních pak člověk těží z toho, že tam jsou i ostatní sportovci. Není to asi

13 Suvi vybojovala na MS v Lenzerheide 2025 bronz ve svém oblíbeném sprintu.

Radost byla obrovská. Finský biatlon čekal na medaili od doby, kdy Kaisa Makarainen ukončila kariéru

úplně jednoduchá skládačka, ale teď vypadá, že tento systém funguje. Vzájemná důvěra je důležitá.

Je těžké se porovnávat s jinými národy, třeba s Francouzy, kteří mají úplně jinou tréninkovou kulturu. U nás ve Finsku se několikrát měnili hlavní trenéři. Když jsem byla v juniorkách, tak to bylo skoro každé dva roky. A pak je těžké důvěřovat systému bez osobního trenéra, když každé dva roky musíš znovu vysvětlovat novému člověku, jak tvoje tělo funguje, co potřebuje, jaké máš silné a slabé stránky. Takže osobní trenér je pak taková jistota.

Jak často máte společná soustředění?

Soustředění máme skoro každý měsíc a většinou jsou dvou- až třítýdenní.

A jak vypadá tvůj individuální trénink?

Máš nějaké přibližné statistiky, kolik trénuješ a na co se nejvíc zaměřuješ?

Nevím, jestli chci říkat čísla. Vždycky to vyvolá spoustu spekulací. Ale jako sportovec jsem spíš výbušný a rychlý typ, takže to je moje silná stránka, na které stavíme. Zároveň je to i výzva. Bylo pro mě těžké najít správné závodní tempo, protože jsem vždycky začala moc rychle. Na začátku jsem působila lehce,

pak mi došly síly a ke konci jsem odpadla.

Takže nechci úplně ztratit tu svou výbušnost, ale zároveň musím budovat vytrvalost. Proto jsem hodně trénovala ve výšce a zaměřila se na výběhy do kopců – to bylo hlavní už loni a i letos v létě. Řekla bych, že asi dělám o něco víc intenzivních a silových tréninků než ostatní biatlonisté.

Co je pro tebe v tréninku nejtěžší?

Těžko říct. Pamatuju si, že jako dítě jsem nesnášela kondiční tréninky, protože jich bylo strašně moc. Ale myslím, že ty už se dneska v programu moc neobjevují. Spíš jsou tam různé cviky na střed těla a podobně.

Můj stav se hodně mění, a když jsem hodně unavená, tak se mi někdy nechce třeba na klasickou soupaž a jindy je to zase jiný trénink. Ale asi nemám žádný vyloženě neoblíbený.

Zažila jsi někdy pochybnosti nebo vyhoření?

Ne, to asi ne. Ale třeba v roce 2015, než jsme začali spolupracovat s mým trenérem, tak jsem byla fakt na hraně. Kdyby mi tehdy neřekl, že mě chce trénovat a že ve mně vidí potenciál, tak bych se asi místo biatlonu zaměřila na studium. Ale pak se výkonnost začala zvedat – i když pomalu, ale přece – a od té doby myšlenky na konec kariéry už nepřišly.

Většinu své kariéry jsi studovala. Přineslo to nějaké výzvy?

Myslím, že to bylo vlastně docela dobré. Člověk si trochu odpočinul od sportu myšlenkově. Samozřejmě to vyžadovalo plánování, ale tady v Joensuu máme sportovní akademii, která funguje dobře. Měla jsem pocit, že se dalo studium naplánovat tak, aby moc nenarušovalo trénink.

Asi nejtěžší byl úplně první rok, kdy jsem ještě moc nechápala, jak to na univerzitě chodí, takže to bylo takové učení se. Potom, když jsem si mohla studijní plán víc přizpůsobit, tak bych neřekla, že to bylo nějak extrémně těžké. Studia už jsem ukončila a teď je fajn jen sportovat.

Finská biatlonistka dosahuje velmi dobrých statistik ve střelbě i v běhu. Při položkách vleže i vestoje zasáhla v loňské sezóně shodně v průměru 91 % terčů. V běhu ztrácela v průměru necelých 5 vteřin na vítězku závodu

Co ses o sobě naučila díky biatlonu? A co tě na sobě samotné překvapilo?

Třeba loni na podzim nebo v létě, když jsem jela na tři měsíce do výšky, tak jsem se toho trochu bála. Nikdy jsem nebyla tak dlouho pryč z domova a přemýšlela, jaké to bude.

14

SPORT OSOBNOST

BIATLON JE PRO MLADÉ SPORTOVCE SLOŽITĚJŠÍ – POTŘEBUJEŠ ZBROJNÍ PRŮKAZ, RODIČE MUSÍ BÝT PŘÍTOMNI NA TRÉNINKU, PROTOŽE DÍTĚ NEMŮŽE SAMO NOSIT ZBRAŇ. KDYŽ DÁŠ DÍTĚ LYŽOVAT, TAK HO JEN NECHÁŠ NA TRÉNINKU TRENÉRŮM A JE TO MNOHEM JEDNODUŠŠÍ.

Pak se mě během pobytu pár lidí ptalo, jestli už bych chtěla domů, a byla jsem překvapená, že mě ta myšlenka ani nenapadla. Došlo mi, že když se pro něco rozhodnu, tak se na to dokážu opravdu soustředit a už to nijak neřeším.

Kdybys mohla změnit jednu věc na biatlonu, co by to bylo?

Jako první věc, která mě napadá, je zmenšení terčů, protože jsem dobrá ve střelbě ve stoje.

Ale možná jsem měla navrhnout zkrácení některých běžeckých úseků.

Máš o sobě nějaký překvapivý fakt?

Těžko říct… Ale co se týče sportu, tak mám fakt ráda běhání na běžeckém pásu. Lidé si myslí, že bych měla radši běhat venku, ale mně se líbí, že uvnitř nemusím nic řešit.

Nastavím si tempo a běžím. Je to skoro jako meditace – nohy běží a hlava má klid.

Co ráda děláš, když netrénuješ nebo nezávodíš?

Ráda vařím, ale na závodech to moc nejde, protože bydlíme v hotelích. Jinak nemám žádný pravidelný koníček. Minulá sezóna byla dost hektická, možná kvůli mediální pozornosti a všemu možnému. Takže když byl někdy čas jen tak být, bylo fajn si pustit nějaký seriál nebo něco podobného. Ale nemám nic, co bych dělala pravidelně.

Kdybys nebyla biatlonistka, co myslíš, že bys dělala?

Doufám, že jsem nestudovala zbytečně. Asi něco s marketingem ve sportu.

Pomáhá ti to nějak i teď v kariéře?

Nevím, jestli z toho mám nějaký přímý užitek, ale třeba při jednání se sponzory mám pocit, že trochu chápu i jejich pohled – co asi očekávají a co chtějí. Takže v tomhle směru mi to asi dalo širší perspektivu. (Pozn. red.: Suvi studovala řízení služeb, takže spojení managementu a marketingu, a v rámci studií měla i předmět o sportovním marketingu.)

Tento rozhovor je pro české publikum.

Máš nějakou vtipnou historku z Česka nebo něco, co tě na naší zemi překvapuje? Čeští fanoušci jsou asi jedni z nejhlasitějších a nejlepších vůbec. Pamatuju si, že jedny z prvních závodů po covidu bez diváků byly právě v Novém Městě a bylo to hrozně zvláštní. Člověk byl zvyklý na obrovský hluk a najednou ticho. S ostatními sportovci jsme se bavili, že při střelbě byli slyšet trenéři, jak si povídají, což se nikdy předtím nestalo.

Ale jinak Nové Město patří mezi moje top 3 závodní destinace. Mám ráda i trať a její profil.

A taky jsme měli dva roky zpátky v týmu českého servisáka, Šimona Kubinu, který byl mým osobním servismanem.

Michaela Lavičková

Suvi čekala dlouho, než se dostane mezi světovou špičku. V loňském roce se na úkor střelby věnovala zlepšení fyzické kondice a udělala obrovský posun

Nadšenkyně do všech venkovních aktivit, která žije pět let ve Finsku. Pracuje ve výzkumu ve zdravotnictví a k tomu ve volném čase dělá doktorát v oboru sportovní management.

FOTO: MAREK AMBROŽ

15

KALENDÁŘ SVĚTOVÉHO POHÁRU V BIATLONU 2025/2026 29. listopadu–7. prosince 2025 Östersund, Švédsko

PROGRAM BIATLONU NA ZOH 2026 8. února 4×6 km smíšená štafeta, ženy a muži (14:05)

8.–14. prosince 2025 Hochfilzen, Rakousko

10. února 20 km vytrvalostní závod, muži (13:30)

15.–21. prosince 2025 Annecy-Le Grand Bornand, Francie

11. února 15 km vytrvalostní závod, ženy (14:15)

5.–11. ledna 2026 Oberhof, Německo

13. února 10 km sprint, muži (14:00)

12.–18. ledna 2026 Ruhpolding, Německo

14. února 7,5 km sprint, ženy (14:00)

19.–25. ledna 2026 Nové Město na Moravě, Česká republika

15. února 12,5 km stíhací závod, muži (11:15)

4.–22. února 2026 Zimní olympijské hry 2026, Milán/Cortina

15. února 10 km stíhací závod, ženy (14:45)

2.–8. března 2026 Kontiolahti, Finsko

17. února 4×7,5 km štafeta, muži (14:30)

9.–15. března 2026 Otepää, Estonsko

18. února 4×6 km štafeta, ženy (14:45)

16.–22. března 2026 Holmenkollen, Norsko

20. února 15 km závod s hromadným startem, muži (14:15) 21. února 12,5 km závod s hromadným startem, ženy (14:15)

16

SPORT TALENT

TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ FOTO: IMAGO

Všichni jsou jen lidé,

NE MIMOZEMŠŤANÉ Slyšeli jste už jméno Jiří Tuž? Jestli ne, zapište si ho za uši. Sympaťák z Liberce, běžec na lyžích, se totiž nebojí ani velkých jmen, ani těžkých tréninků. Pomalu, ale jistě stoupá vzhůru, a jestli se mu nepostaví do cesty nějaká zásadní překážka, můžeme se těšit.

J

irku Tuže jsem registrovala ve výsledkových listinách hodně vysoko už v žákovských letech. Ani v dorostu nezůstával pozadu a hned poté si právem zasloužil nominaci do juniorského manšaftu. Na podzim loňského roku musel podstoupit operaci slepého střeva, podobně jako jeho týmový kolega Michal Novák. Že léta letí jako voda, jsem se dozvěděla v lednu, když vybojoval skvělé 4. místo na mistrovství světa už v kategorii do 23 let, tedy ve 20 letech a prvním rokem v dospělých.

Životní závod

O měsíc později jsem sledovala světový pohár ve Falunu ve sprintu klasickou technikou, kde postoupilo hned několik českých reprezentantů z kvalifikace do rozjížděk. Postoupil i Jirka, a to ze skvělého 4. místa. Bývá zvykem, že naše mladé naděje zajedou nad očekávání kvalifikaci a v dalším vyřazovacím kole pohoří. Jaké však bylo překvapení, když hned po startu vyjel dopředu, přestože mu dýchali na záda papírově lepší závodníci.

Jirkovo tempo bylo tak vysoké, že si utvořil

lehký náskok a favorizovaný Nor s Američanem se urputně snažili mezeru smazat, až se vzájemně složili k zemi. Nikdo další neměl šanci. Jirka postupoval z prvního místa do semifinále. Neuvěřitelné! Myslela jsem, že po kvalifikaci bude vyždímaný, ale znovu to zvládl na jedničku!

Následovala semifinálová jízda, kde se Jirka postavil na startovní čáru vedle skvělého italského sprintera Pellegriniho, francouzského siláka Chanavata či rychlého Evena Northuga. Legendy – nelegendy, český rych-

17

ZÁVODIL JSEM A DĚLAL, CO MĚ BAVÍ. TRAŤ VE FALUNU MI SEDÍ.

CÍTIL JSEM SE DOBŘE A PROSTĚ TO PADLO. SUPER DEN. MOC JSEM SI TO TAM UŽIL. A SPÍŠ JSEM RÁD ZA TEN ZÁŽITEK, NEŽ ŽE BYCH BYL NADŠENÝ Z 5. MÍSTA.

tahat za kratší konec a svou taktiku nezopakuje. Do cíle dojel na 6. místě, ale nakonec se ve výsledcích díky rozhodnutí jury posunul na 5. říčku před Northuga.

Po tomto závodě bylo jasné, že se svět bude zajímat o neznámého mladíka, který se svým aktivním pojetím, po pár startech ve SP a minimálních zkušenostech propracoval přes mnohá slavná jména až do finále.

Přejděme však ze záznamu k přímému přenosu – rozhovoru s Jiřím Tužem: Jirko, co se ti honilo hlavou, když jsi postupoval ve sprintu dál a dál a stál vedle největších hvězd? Měl jsi z nich respekt?

Když jsem startoval v semifinále a stál vedle Pellegriniho, Chanavata, vedle opravdu velkých jmen, měl jsem z nich respekt. Ale během té jízdy jsem si uvědomil, že to jsou také jen lidé a ne nějací mimozemšťané, co vždy jen vyhrajou. Cítil jsem se dobře a pak lépe a to uvědomění, že to jsou jen lidé, kteří nemusí mít dobrý den, a já ho můžu mít, mi určitě pomohlo a dodalo sebevědomí.

Jak jsi vstřebal svůj dosavadní životní výsledek?

Bylo to velké překvapení. Závodil jsem a dělal, co mě baví. Trať ve Falunu mi sedí.

Cítil jsem se dobře a prostě to padlo. Super den. Moc jsem si to tam užil. A spíš jsem rád za ten zážitek, než že bych byl nadšený z 5. místa.

lík to rozjel úplně stejně jako ve čtvrtfilnále.

Vyběhl všechny kopce po Klæbovsku tak svižně, že z toho bratr slavného Northuga v posledním stoupání lehce zakopl, když viděl, jak mu neznámý mladík utíká. Francouz ani Ital neměli šanci. Northug se po sjezdu dostal do vedení, ale Jirka věděl, že postoupí přímo i z druhé pozice.

Ve finále startoval český reprezentant s Francouzem a čtyřmi norskými závodníky, včetně hvězdného Klæba. Zkusil to, ale hned v půlce startovní rovinky věděl, že bude

A jak jsi byl celkově spokojený se skvělými výsledky z loňské sezóny?

Sezónu bych hodnotil celkově pozitivně.

Jediné, co se mi nelíbilo, že moje výsledky v jejím průběhu byly nekonzistentní. V některých závodech jsem byl schopný zaletět šíleně nad očekávání, v jiném hodně hluboko pod ním. Jinak to byla velmi vydařená sezóna. Jsem rád, že se mi povedlo hned prvním rokem v dospělých se s nimi srovnat.

Možná všechno zlé pro něco dobré, že se ti posunula forma kvůli operaci až na druhou půlku sezóny, kde byly i důležité vrcholy. Co myslíš?

Operace asi hrála roli. V druhé půlce sezóny jsem byl víc čerstvý, ale těžko říct. Byla to situace, která nastala, a myslím, že jsme se s ní

popasovali, jak jsme mohli, a ta reakce na nastalou situaci byla nejlepší, co mohla být.

Nemrzela tě brambora z mistrovství světa do 23 let?

Samozřejmě medaile by byla hezčí, ale pro mě je důležitější, že trénink a práce, kterou odvádím, jdou dobrým směrem, a věřím, že dřív nebo později ta placka z mistrovství světa (dále MS) U23 nebo z velkého MS padne. Doufám, že to pro mě bude spíš otázkou času. Myslím, že práce, kterou děláme, a zázemí, které díky Svazu lyžařů ČR a Dukle máme, je prostě super a že mám v sobě potenciál, abych dosáhl něčeho velkého.

Všimla jsem si jedné fotky, kde jsi při sprintovém závodu vedle Klæba. Máte hodně podobný somatotyp. Takže asi dobrý předpoklad?

Je fajn se porovnávat s takovou hvězdou a vlastně i legendou, jakou je Klæbo. Dá se říct, že si jsme podobní. On je trochu vyšší a hubenější. Ale spíš to bude moje cesta.

Nechci někoho kopírovat. Nevím, jak to říct.

Myslím, že předpoklady na sprinty i distance mám dobré a časem snad ty velmi kvalitní výsledky přijdou.

Chceš jezdit dobře sprinty i distance.

Nebylo by lepší se zaměřit primárně na sprinty a s věkem se zlepšit v distanci?

Podobně jako právě Klæbo a ostatní hvězdy?

Ano. Cílem je vyjezdit se velmi dobře ve sprintech, postupovat z kvalifikace ideálně v každém závodě a postupně se zařazovat i do distance. Na oboje trénuju denně, ale určitě se primárně soustředím na sprinty a výsledky z distance se snad dostaví později.

Zdá se mi, že v současném týmu běžců panuje velmi dobrá atmosféra, která by v budoucnu mohla vést ke kvalitním výsledkům. Jak to vnímáš ty?

V týmu je atmosféra opravdu skvělá. Máme dobrou partu, nejen v tréninku, ale i mimo něj. V tréninku se hecujeme, pomáháme si.

Určitě je dobré v tom nebýt sám. I s trenéry máme dobré vztahy. Do budoucna máme velmi pozitivní výhledy a věřím, že budeme ještě lepší.

18

SPORT TALENT

Jirka ve svém „zatím“ životním závodu, kdy vybojoval 5. místo ve Světovém poháru ve Falunu 2025 Líbil se mi rozhovor Michala Nováka po tým sprintu na MS v Trondheimu, ve kterém jste spolu startovali. Hodně tě chválil a vůbec netlačil na okamžitý výsledek. Je pro tebe vzorem?

Michal je v tomhle hodně fajn. Dává nám prostor, a když s něčím potřebujeme poradit, pomůže, ale nechává nás jít svou cestou. Sleduju u něj spíš jen detaily a to, jak přistupuje k tréninku a závodům.

Také je šílené ho na tréninku vidět, jak na tom je a kolik práce mě a ostatní ještě čeká, ale určitě je pro nás skvělou motivací. V distancích je o třídu někde jinde.

Viděla jsem pár tvých videí z tréninku a přijde mi, že se lyžováním bavíš. Co se ti na běhu na lyžích líbí?

Určitě. Lyžování jako takové mě fakt baví. Že čas při práci strávím venku a baví mě, jak je to náročné. Ale občas je to právě to, co na lyžování nesnáším. Takže to, co miluju i nesnáším, je jedna věc zároveň.

Baví mě být venku, baví mě pracovat a zdokonalovat se v té jedné věci, která mi jde. Baví mě i proměnlivost, že v závodě hraje roli mnoho věcí, ať už to jsou lyže, forma nebo podmínka, ve které startujeme. Každý závod je úplně jiný.

NA LYŽOVÁNÍ MĚ FAKT BAVÍ, ŽE ČAS PŘI PRÁCI STRÁVÍM VENKU I TO, JAK JE NÁROČNÉ. ALE OBOJÍ JE OBČAS ZÁROVEŇ PRÁVĚ TO, CO NA LYŽOVÁNÍ NESNÁŠÍM. TAKŽE TO, CO MILUJU I NESNÁŠÍM, JE JEDNA VĚC ZÁROVEŇ.

Není to ale někdy frustrující, když máš špatné lyže a cítíš formu?

Ano, přesně to je lyžování. Někdy se cítíte skvěle a lyže jsou bohužel špatné. Někdy právě naopak. Cítíte se strašně, ale máte skvělé lyže a je z toho dobrý výsledek. Prostě nahoru, dolů. Právě to je zajímavé jak pro diváky, tak závodníky a jedinečné na našem sportu.

Rodiče tě vždy podporovali. Táta tě vedl od mala ke sportu a tvá mamka je profesně mentálním koučem. Řešíte spolu nějaké záležitosti týkající se psychické stránky?

Občas jsem s ní něco řešil, ale spíš ji nevyužívám. Je to pro mě takové zvláštní. Přijde mi, že když o tom mluvím s někým externím, tak mi to sedí víc. Ale když mám problém a nevím

za kým jít, tak se s ním poradím. Takže někdy ji využiju.

Můžeš nám na sebe prozradit, jaký trénink máš nejraději?

Pokud se budeme bavit o zimě, tak jsou to delší klasické intervaly 8–10 minut v pěkných podmínkách na tuhém vosku. Klidně 6 x 10 minut na anaerobním prahu. V létě výjezdy na kolečkových lyžích nebo běh do kopce. Klidně i ve vyšší intenzitě v závodním tempu. Trochu se zmáčknout, to mám docela rád.

Pěkné sebemučení. Čekala jsem nějaký vytrvalostní trénink, kde si můžeš popovídat s kamarády. Děkujeme ti za rozhovor a držíme pěsti.

FOTO: ČOV / BARBORA REICHOVÁ

19

KALENDÁŘ SVĚTOVÉHO POHÁRU V BĚHU NA LYŽÍCH 2025/2026 28.–30. listopadu 2025: Ruka, Finsko 5.–7. prosince 2025: Trondheim, Norsko 12.–14. prosince 2025: Davos, Švýcarsko

PROGRAM BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ NA ZOH 2026 7. února: 10 + 10 km skiatlon, ženy (13:00) 8. února: 10 + 10 km skiatlon, muži (12:30) 10. února: Sprint klasicky, ženy a muži (9:15 kvalifikace, 11:45 finálové jízdy)

28. prosince 2025–4. ledna 2026: Tour de Ski, Itálie

12. února: 10 km volnou technikou, ženy (13:00)

17.–18. ledna 2026: Oberhof, Německo

13. února: 10 km volnou technikou, muži (11:45)

23.–25. ledna 2026: Goms, Švýcarsko

14. února: Štafeta, ženy (12:00)

4.–22. února: Zimní olympijské hry 2026, Milán/Cortina 28. února–1. března 2026: Falun, Švédsko 7.–8. března 2026: Lahti, Finsko 12.–15. března 2026: Drammen – Oslo, Norsko 20.–22. března 2026: Lake Placid

15. února: Štafeta, muži (12:00) 18. února: Týmový sprint, ženy a muži (9:45 kvalifikace, 11:45 finálové jízdy) 21. února: 50 km klasicky, muži (11:00) 22. února: 50 km klasicky, ženy (10:00)

FOTO: BÓŠA/SVAZ LYŽAŘŮ ČR

SPORT

20

TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ

ROK

v závodní stopě V posledním roce se událo v závodní běžecké stopě i mimo ni mnohé. Vybrali jsme pro vás střípky, které možná lehce zavání bulvárem, ale stojí za přečtení a připomenutí si některých okamžiků uplynulého roku.

Dostal nálepku rváče

FOTO: UZBECKÁ LYŽAŘSKÁ FEDERACE

Švéd s českými kořeny Max Novak vedl ještě na začátku března celkové pořadí seriálu dálkových běhů na lyžích Ski Classics.

Zlom nastal v poslední zatáčce Birkebeinerrennetu, kdy bojoval o pódium a kolize s Olem Jørgenem Bruvollem ho odsunula až na sedmé místo. V cíli Max svého soupeře fyzicky napadl. Jury, pod vedením Lukáše Bauera, ho diskva-

lifikovala za nesportovní chování.

V důsledku incidentu klesl Novak z prvního místa na šesté a přišel o možnost vyhrát prize money za celkové vítězství ve výši 26 600 eur.

Nebyla to však pro Maxe jediná diskvalifikace v uplynulé sezóně. Ve švédské Orse na závodu Grönklitt ITT byl vymazán z prvního místa kvůli přibruslování na trati.

Neporazitelný Johannes Høsflot Klæbo předvedl na únorovém mistrovství světa v Trondheimu bezchybný výkon, kdy vyhrál všechny závody v běhu na lyžích. A protože stál na startech všech závodů, nedal ostatním závodníkům ani jednu šanci.

Běžecké lyžování upadá na sledovanosti a Klæbova suverenita zvýšení diváckého zájmu (možná s výjimkou norského) nepřidává.

Za dluh může „špatné počasí“ Mistrovství světa v běžeckém lyžování v Trondheimu čelilo velkému skandálu.

V červnu se pořádající organizace přiznala, že dluží všem subjektům finance v celkové výši 134 milionů norských korun, tedy přes 290 milionů Kč, a že jim chybí polovina, aby dluh pokryli.

Příčin finančního deficitu je podle pořadatelů hned několik: zvýšení cen, větší výdaje na akci a skutečnost, že ceny vstupenek byly na konci zlevněné.

Po skončení šampionátu obdržela pořadatelská společnost několik nezaplacených pohledávek, se kterými podle předsedy nepočítala. Jedná se

o časomíru, dopravu a ostrahu v celkové výši zhruba 36 milionů Kč.

Nižší tržby ze vstupenek vysvětluje vedení šampionátu špatným počasím.

Vstupenky byly prodány za necelých 175 milionů Kč, což je o 12 milionů méně než původní rozpočet 187 milionů Kč.

Nečekaně prodělečnou akci následně vyšetřovaly norské úřady. Stát hned na začátku kauzy oznámil, že nemůže pomoci s pokrytím potřebných financí.

Při pořádání akcí totiž poskytuje pouze granty, neposkytuje záruku, ani nepokrývá žádné deficity.

Skandál kvůli servisnímu kamionu Prezidentka ruského týmu běžců na lyžích Jelena Vjalbe zveřejnila fotografie nového servisního kamionu. Jedná se o nejvýkonnější sériově vyráběný nákladní vůz na světě a je vybaven technologií, která umožňuje rychlý a bezpečný pohyb za každého počasí a podmínek.

Fotografie však vyvolala ve Švédsku skandál. Na snímcích je totiž zachycen zbrusu nový nákladní vůz značky Volvo.

Společnost Volvo zahájila interní vyšetřování. Do Ruska totiž nepro-

dala jediné vozidlo od začátku války s Ukrajinou, tedy od února 2022.

Pokud by vyšlo najevo, že některý z obchodních partnerů porušil pravidla, která zakazují další prodej vozidel do Ruska a Běloruska, společnost by s ním přerušila veškerá spojení.

Nejpravděpodobnější scénář je, že třetí strana prodala návěs dál, například na Blízkém východě nebo ve Střední Asii, a pak ho propašovala do Ruska přes Irák nebo Írán, aby se vyhnula západním sankcím.

Biatlonista třetí na Tour de France Ještě nedávno jezdil na běžkách s biatlonovou zbraní na zádech, když v červenci všechny zaskočil na Tour de France, kde vybojoval senzační třetí místo v celkovém hodnocení a oblékl si bílý dres pro nejlepšího mladíka. Řeč je o německém závodníkovi Florianu Lipowitzovi (25 let).

Biatlonu se věnoval od sedmi let. Jeho starší bratr Philipp se stal juniorským mistrem světa a také Florian byl vždy blízko špice.

Mladík měl velký talent i pro cyklistiku a v roce 2022 získal zkušební smlouvu s Bora-Hansgrohe. A od té chvíle se věci posouvaly kupředu. Jeho první profesionální vítězství přišlo u nás v roce 2023 na silničním závodu Czech Tour. Vloni však vlétl mezi špičku, kdy na Tour de Romandie vybojoval své první pódium ve WorldTour a na Giru d’Italia skončil ve dvou etapách pátý.

Smrt v horách

Laura Dahlmeier (31 let), jedna z historicky nejúspěšnějších biatlonistek, byla nalezena mrtvá po horolezecké nehodě v Pákistánu.

Dvojnásobná olympijská vítězka a sedminásobná mistryně světa byla pohřešována poté, co ji v pondělí 28. července zasypal sesuv kamení v pohoří Karákoram. K nehodě došlo přibližně v 5 700 m n. m. na úbočí Laila Peaku, hory vysoké 6 096 metrů v severním Pákistánu. Laura lezla s lezeckou partnerkou, když je náhle zasypal kamenný sesuv. Zatímco partnerka dokázala zavolat o pomoc a byla později zachráněna, Laura nemohla být kvůli špatnému počasí několik dní dohledána.

Bylo výslovnou a písemnou vůlí Laury Dahlmeier, aby v takovém případě nikdo neriskoval svůj život kvůli její záchraně. Jejím přáním bylo ponechat své tělo hoře.

FOTO: FISCHER SPORTS GMBH

Na konci června se o německé závodnici Victorii Carl psalo mnohem více, než když v roce 2022 vyhrála se svou reprezentační kolegyní Katharinou Hennig olympijské zlato v týmovém sprintu.

Uplynulá sezóna 2024/25 byla pro německou běžkyni na lyžích jednou z nejúspěšnějších v její dosavadní kariéře, kdy skončila v celkovém hodnocení Světovém poháru na 2. místě.

Nyní má však důvod k pláči, protože má pro letošní sezónu zákaz startu, včetně olympijských her.

Victorie byla pozitivně testována na klenbuterol, zakázanou látku, která se u pacientů používá k léčbě astmatu a která rozšiřuje dýchací cesty a usnadňuje dýchání. Lék byl podán 26. března a Carl jej aktivně deklarovala při dopingové kontrole. „Budu se muset vyrovnat s následky toho, co se stalo,“ řekla zdrceně a vysvětlovala situaci: „Byla jsem na vojenském mistrovství světa. Po dvou závodech jsem měla silný kašel. Měla jsem problémy se spánkem a budila jsem se několikrát během noci. Požádala jsem tedy našeho vojenského lékaře o pomoc.

Bohužel mi předepsal nepovolený lék.

Jednalo se o Spasmo-Mucosolvan, který je na seznamu zakázaných látek WADA. Lék jsem dostala až po závodě a myslela jsem si, že doktor jedná profesionálně, jako jsme zvyklí v německém národním týmu, kde se nemusíme o nic starat.“

Dočkala se satisfakce V březnu 2024 měl premiéru celovečerní dokumentární film Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí od režiséra Petra Větrovského, kde legendární biatlonistka odhalila pozadí svého nelehkého soužití a rozchodu s bývalým manželem Petrem Koukalem. V září 2025 se konečně dočkala a na základě soudního rozhodnutí jí musel exmanžel vrátit značnou část majetku.

Bývalý badmintonista se stal výhradním majitelem moderní vily s výhledem na

Tragická smrt V pátek 19. září tragicky zahynul mladý 19letý biatlonista Jan Vaňha. Milý, obětavý a pracovitý kluk, který rád vtipkoval a v kolektivu byl velmi oblíbený.

Původem závodník z Klecan u Prahy později reprezentoval Nové Město na Moravě, kde se po ukončení závodní činnosti věnoval trénování dětí. Měl nastoupit na Masarykovu univerzitu v Brně do oboru trenérství a také pomáhat se servisem lyží české reprezentaci. Miloval silniční cyklistiku, která se mu stala osudnou. Střetl se s vozidlem a nebylo mu pomoci.

Brdy a k tomu získal i dalších sedm pozemků a Gabriela si naopak ponechala dvě nemovitosti v Bedřichově, z nichž jedna je rodinným domem jejích rodičů. Dále si spravedlivě rozdělili dva luxusní loftové byty v pražských Modřanech, které mají každý hodnotu přesahující 9 milionů korun.

Koukal se navíc zavázal, že Soukalové vyplatí 18 550 000 Kč. Tuto částku musel uhradit ve čtyřech splátkách, které musel zaplatit do konce října 2025.

Miliony na účtu, přesto kradla Francouzská biatlonistka Julia Simon byla soudem v Albertville odsouzena k tříměsíčnímu podmíněnému trestu a pokutě 15 000 eur.

Až po předložení dalších důkazů přiznala, že v letech 2021–2022 zneužila platební karty své kolegyně Justine Braisaz-Bouchet a týmového fyzioterapeuta k „drobným“ nákupům v řádech stovek či tisíc korun.

Simon, která měla na účtu 320 000 eur, nedokáže své jednání vysvětlit: „Tři roky pracuji se svou psycholožkou, abych to pochopila, ale stále se nám to nepodařilo.

Je to, jako bych měla v hlavě černou díru. Neměla jsem k tomu žádnou finanční motivaci. Bylo to hloupé – jednoduše hloupé – protože jsem to nepotřebovala.“

FOTO: ČESKÝ BIATLON

Hříšnice, či nevinná?

FOTO: FISCHER SPORTS GMBH

21

22

SPORT OSOBNOST

Ladislav Švanda byl důležitou oporou československého týmu běžců na lyžích, s nímž vybojoval dvě bronzové medaile – jednu mistrovskou a jednu olympijskou

FOTO: ARCHIV AUTORKY

TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ

SVĚTOBĚŽNÍK,

který nikdy neztratil směr Muž plný nasazení a energie, s níž dříve podával maximální výkony v běžecké stopě, nyní ji rozdává jako trenér rakouské mládeži. Ladislav Švanda patří mezi lidi, kteří nestárnou, nenudí a neustále tahají z rukávu něco, čím vás překvapí.

L

adislav se narodil 14. února 1959 v Praze.

Stál u dvou ze tří historických úspěchů našich mužských štafet. V roce 1988 na Zimních olympijských hrách v Calgary získal společně s Václavem Korunkou, Pavlem Bencem a Radimem Nyčem bronzovou medaili (rozhovor s jednotlivými členy štafety si můžete přečíst v časopise NORDIC č. 46).

Hned o rok později zacinkal stejný kov i na mistrovství světa v Lahti, kde jela štafeta ve stejném složení, jen P. Bence nahradil Martin Petrásek.

Když opustil národní manšaft, působil dvě sezóny v dálkových bězích, kde jako jediný Čech stále drží prvenství na nejmasovějším závodu volnou technikou na světě – Engadinském skimaratonu.

Již po ukončení závodní kariéry se přestěhoval do rakouského Ramsau, kde trénuje místní mládež, včetně svých dvou dcer.

Kdy ses poprvé podíval do Ramsau?

Do Ramsau jsem se dostal, když mi bylo 15 let. Jarda Honců, tehdejší trenér repre-

KDYŽ VIDÍM TADY TY MÍSTNÍ LIDI, CO JDOU V 65 DO PENZE, TAK KAŽDEJ CHODÍ. KDYŽ NĚKDO UMŘE DŘÍV NEŽ V 90, TAK ŘEKNOU, ŽE UMŘEL MLADEJ. DOJDOU I NAHORU NA GUTENBERG PĚŠKY, VÍC NEŽ 1 000 M PŘEVÝŠENÍ, DAJÍ SI TAM PIVO A KNEDLÍK A JDOU ZASE DOLŮ. KLIDNĚ V 80 LETECH! KDYBYS TAM VYHNALA 80LETOU ŽENSKOU Z PRAHY, TAK UMŘE DŘÍV, NEŽ TAM DOJDE. zentace mužů, tam vzal tři talentované kluky s sebou. Když to spočítám, tak je to 52 let, kdy jsem byl poprvé v Ramsau, a strašně se mi líbilo. Člověk v životě procestoval mnoho středisek v horských oblastech nejen po Evropě. Prostě jsem si říkal, že bych chtěl žít buď v Ramsau, anebo v Kanadě.

Co konkrétně tě v Ramsau zaujalo?

Co se mi tady líbí, je skalnatý masiv na jedné straně, který není porostlý, a na druhé straně zelení porostlý hřeben. Navíc dolů do údolí je krajina otevřená.

Několik let jsem trénoval švýcarskou reprezentaci v Davosu. Když tam jsi 14 dní, tak je to hezký, ale když tam žiješ šest let, je to takový morbidní. Všude kolem jsou jenom skaliska a jsi tam v takový černý díře uzavřený, sevřený.

Tady vykoukneš z okna a vidíš zelený louky a na druhé straně skalnatý masiv, nahoře se sněhem. Když si vyběhneš nahoru, jsou tam studený jezera a krásný výhledy.

FOTO: ARCHIV AUTORKY

23

A vyběhneš si tam někdy?

Jo, teď jsem zrovna přijel z kola. Byli jsme s mladší dcerou na silničkách, takže jsem rád, že teď řídím na tempomat, protože mám nohy úplně vyřízený. Ona vždycky vymyslí nějakou trasu. Jeli jsme přes tři kopce, a když to spočítám, tak na 60 km jsme nastoupali přes 2 800 výškových metrů.

FOTO: ARCHIV AUTORKY

Máš ale dvě dcery, že?

Mám. Jedné je 18 a teď odmaturovala a druhé 15. Obě lyžujou a ta mladší je hodně dobrá. Loni v zimě tu vyhrála všechny poháry.

Technicky jsou dost vyspělé. Lyžujou dobře.

Nenutím je. Jestli to budou chtít dělat, nebo ne, to se musí rozhodnout samy.

Členové úspěšné štafety z MS 1987 v Oberstdorfu při letním tréninku.

Zleva P. Benc, M. Bečvář, L. Švanda a P. Lisičan Teď u nás trénuje i jeho sestra, která byla třetí na mistrovství, takže nějaký geny taky podědila.

Takže holky trénují s tebou?

Jo, trénuju je. Chodí na normální gympl a myslím si, že ta mladší trénuje podstatně méně než ostatní, ale dělá takový ty správný věci. Nechodí na tělocvik a nějaké předměty, takže je vyzvednu a bydlíme hned u stopy a 3 km od kolečkové dráhy.

My máme s oddílem tři tréninky týdně a zbytek si trénuje sama, takže asi 5–6x Ladislav při tréninku na kolečkových lyžích (r. 1987). V pozadí reprezentační týdně. trenér Bohuslav Rázl Děti se musí do 18 naučit lyžovat, aby Děláš jim trenéra? v závodě nemyslely na techniku a aby ji jely Trénuju v Ramsau oddíl už vlastně 10 let a od perfektně. Musíš udělat nějaký základ a taky doby, kdy jsem ho přezval, tak je nejlepším rychlost, aby se neztratila. Rychlý vlákna ztráoddílem v Rakousku. Třeba Mika Vermeulen cíš a tu práci získáš létama, abys pak mohla (Pozn. red.: Rakušan, který poslední dvě něco zajet. sezóny vylétl mezi elitu ve Světovém poháru Dost mě mrzí, že na všech sportovních a získal dvě pódiová umístění.) u nás vyrostl školách, a myslím, že je to i u nás v Česku, a ještě pořád se mnou občas něco konzultuje. děti od 14 do 18 let hodně dřou a pak ve 20 Pořád jsme ve spojení i s celou jeho rodinou. končí. Třeba moje mladší dcera má 285 od-

trénovaných hodin ročně a z ostatních klubů mají přes 600 hodin. V zimě jela dva závody v Planici proti českým holkám, nebo i další evropské poháry, kde je porazila.

V 15 letech, v pubertě, kdy je tělo ve vývinu, to mi přijde strašně moc a strašně špatně.

Extra talent, který ve 20 vyhrává, se rodí jednou za 100 nebo 50 let. Takový talenty tady v Rakousku nemáme, takže s dětmi musíš postupně a nepřetížit je, aby je to bavilo. Tady v 16 letech vezmou někoho do reprezentace a v 18 ho vyhodí, což mi přijde úplně scestný.

Jsem názoru dělat do 18, co se dá, a teprve od 19 let začít. A ani by neměl nikdo v manšaftu být mladší 19 let. U dětí se pak objeví rivalita, že ten už má CZ na zádech a ve finále není dorostlý ani fyzicky.

Nepřemýšlel jsi, že by holky reprezentovaly Českou republiku?

No zatím jsou obě Češky a můžou, ale nechávám to na nich, ať se rozhodnou samy.

Mluvíš dobře česky. Jak si udržuješ češtinu?

Mluvíme doma česky a díky tomu umí holky česky perfektně.

A co se ženou? Máš Češku, nebo Rakušanku?

Máma je Češka, ale když byly malé, tak se odstěhovala pryč.

Takže se o ně staráš sám?

Piplám je sám. Mají tvrdou, tedy spíš měkkou, výchovu. (smích)

FOTO: ARCHIV AUTORKY

SPORT OSOBNOST

24

FOTO: ARCHIV AUTORKY

Nenašel sis nějakou jinou ženu?

Nechtěl jsem domů někoho přivést a chtěl jsem to vzít nějak rozumně. Děti, když jim je od 10 do 15 let, si prochází těžkou dobou.

Kdybych domů někoho přivedl, tak by to neudělalo dobře. Starší dcera už říká, že je to v pohodě, ať si někoho najdu a nezůstanu tady sám, ale vím, že té mladší by to vadilo.

Až budou mít svůj život a půjdou si svým směrem, tak možná.

Ladislav Švanda na startu Zlaté lyže v Novém Městě na Moravě v roce 1988, která byla součástí Světového poháru

Členové čs. štafety se obměňovali, ale Ladislav byl stabilním článkem. Zde 50. ročník Zlaté lyže Českomoravské vysočiny (1988), kde reprezentovala mužská štafeta ve složení V. Korunka (zleva), R. Nyč, M. Bečvář a L. Švanda Chtěl ses vždycky přestěhovat někam do ciziny?

Mně se v Ramsau líbilo, že vlastně vyjdeš z baráku a hned jdeš na lyže, na hory. Narodil jsem se v Praze a dlouho tam žil, pak v Jablonci a Liberci a města moc nemusím.

Když vidím tady ty místní lidi, co jdou v 65 do penze, tak každej chodí. Když někdo umře dřív než v 90, tak řeknou, že umřel mladej. Dojdou i nahoru na Gutenberg pěšky, víc než 1 000 m převýšení, dají si tam pivo a knedlík a jdou zase dolů. Klidně v 80 letech!

Kdybys tam vyhnala 80letou ženskou z Prahy, tak umře dřív, než tam dojde.

Nebyl jsi někdy naštvaný na rakouskou náturu a nepřemýšlel jsi, že by ses vrátil zpátky?

Jak tady trénuju děti i z bohatších hotelů, tak jsou za to všichni vděční a vzali mě za svého.

Z tohoto důvodu mi nedávají najevo, že jsem cizinec, mám lepší pozici a berou mě.

Z Ramsau je asi 32 lidí v reprezentaci, ať už v běhu na lyžích, biatlonu, skialpinismu a dal-

ších a z toho 20 dětí prošlo mýma rukama.

Trenér Stadlober (pozn. red.: bývalý rakouský medailista z MS v běhu na lyžích, v současnosti trenér a otec Teresy Stadlober – bronzové medailistky ze ZOH) si mě drží, nechce, abych šel dělat něco jiného někam jinam. Je si toho vědomý.

věci. Přemlouvám všechny kamarády, aby jejich děti jezdily na Atomicu, když bydlíme tak blízko od fabriky. Máme skvělý servis, moje holky i další oddílové děti tam nafasují lyže, něco vrátí, nebo vymění. Takové podmínky bychom u Fischeru zdaleka neměli.

Fabrika je od nás jen 20 km a pomáhám tam se vším možným. Nechtějí nic rozšiřovat, chtějí mít jistotu, že co vyrobí, to prodají.

Zažili jsme boom ve výrobě snowboardů, kdy vrazili do fabrik strašné peníze a najednou se trh naplnil. Podobně jako s elektrokoly, která stojí v krámech a nikdo je nechce.

Sezónní věci jsou pro výrobce složité, aby produkci odhadli. Když nebude sníh, tak lyže nikdo kupovat nebude. Musí aspoň na 14 dní, tři týdny napadnout.

Pracoval jsi v Ramsau jako správce českého hotelu Stierer. Jsi tam pořád?

Měl jsem hotel pronajatý na sebe, v létě se přestavoval a do října byl zavřený. A uvidím, jak se dohodneme s majiteli, jakou si řeknou sumu.

Chtěl jsem z něj udělat sporthotel, už to bylo na dobré cestě, ale majitelé se pak neshodli.

Takže teď jsem měl asi po 20 letech volné léto a lámali mě do Atomicu, abych zase pracoval pro ně, ale udělal jsem si volno. Taky mám na to věk.

Prý máš svůj patent na speciální lyže s otočnou komorou?

Není to jen moje zásluha. Přišel s tím Míra Bouška, který vyrábí kola Apache. Komora se dá otáčet díky magnetu, takže buď můžeš mít lyži s mohérem, nebo na klasiku. Jenže je to složitý. Patent chtěl koupit Atomic, pak Salomon, pak přišel covid, pak se o něj zajímalo Kästle, ale všichni jsou teď v krizi. Hrozně těžká doba. Myslím si, že se to nezlepší. I Fischer je kvůli válce a slabým zimám v háji. Vzali si úvěr a jsou na pokraji bankrotu.

Zmínil jsi, že jsi byl v Atomicu zaměstnaný. Na jaké pozici?

Tři roky jsem tam pracoval ve vývoji v závodním oddělení a vymýšlel konstrukce a další

Jak vlastně vzpomínáš na svou závodní kariéru?

Jak člověk přijde do pracovního procesu, tak zhodnotí, že to sice byla dřina, ale že

25

Jak ses dostal do pozice trenéra?

Po manšaftu jsem jezdil dva roky laufy a pak skončil v Ramsau, kde jsem trénoval asi šest let kluky až do roku 1998. Měl jsem dobrou skupinu Rakušanů: Stadlober, Urain, Botvinov a další a pak přišel Walter Mayerl, s kterým jsem předtím závodil v jednom týmu za Atomic. Věděl jsem, že se motal kolem dopingu, a nechtěl jsem v tom figurovat, tak jsem od nich rychle utekl. A přesně to se pak stalo. Třikrát za sebou je chytli na doping. Spal jsem s ním na pokoji, a když jsem viděl, co si do sebe píchá, tak jsem mu říkal, že by mě to zabilo.

Pak mě oslovili Švýcaři, u kterých jsem dělal asi taky šest let trenéra, převážně ve Sv. Mořici. První rok jsem trénoval juniory a potom i béčkovou reprezentaci a Marcus Kramer měl holky. Pak byly závody Davosu proti Gomsu, dvě velká střediska proti sobě, a závodníci si mohli vybrat, s kým chtějí trénovat. Na mistrovství jsem měl prvních 8 závodníků, tak se rozhodli pro mě.

Bavily tě laufy?

Bylo to supr. Krásná léta. Měl jsem tenkrát štěstí. Závodil jsem hlavně se dvěma Švédy Andersem Blomkquistem a Håkanem Westinem. Oba tenkrát jezdili za švédský svaz a nebyli v žádném týmu. Byli součástí

repre. A domluvili jsme se, že se budeme na závodech střídat, pomůžeme si a poslední kilometr pojedeme za sebe. Kdybych neměl tyhle kluky, tak by se nám takhle nedařilo.

Jeden rok jsem byl v celkovém hodnocení Worldloppetu první a další druhý.

Jako jediný Čech jsi vyhrál Engadin Skimarathon!

Jo. Engadin, taky König Ludwif lauf, americký Birkebeiner a závod v Japonsku.

V té době se začaly objevovat severské týmy a nikdo tam nic nekontroloval. Ty kluci

Navíc ten můj sponzor jim dával na Engadin velkou dotaci a říkal, že jestli mě disknou, tak už jim nic nedá. Jenže vedoucí závodník poháru kvůli tomu pádu dojel až 4. a o bod prohrál celkové vítězství.

Jaký dálkový běh se ti líbil nejvíce?

Gautineau. To byl těžký závod. Vyhovoval mi.

Těžké kopce nahoru. Na 5. km jsme s Westinem odjeli a v cíli jsme měli 15minutový náskok. To nebylo pro typické laufaře a my ze svěťáku jsme měli výhodu. Jeli jsme spolu tempo a střídali se.

FOTO: LADISLAV ŠVANDA

to byly nejhezčí roky, co zažil, protože byla sranda. Byly hezký dny, byly šeredný dny, byly normální dny, tak to ve sportu je, ale rád na to vzpomínám, protože bez sportu bych nepoznal tolik zajímavých lidí.

Třeba v Austrálii na Kangaroo Hoppetu, mě a dva nejlepší Švédy z poháru v dálkových bězích pozval jeden movitý sponzor na svou jachtu.

Když jsem působil už jako trenér u švýcarského manšaftu, tak jsme po sezóně jezdili na turné po Americe. Závodníci dostali zdarma ubytování, zaplatili jim cestu a nějaké kapesné a trochu peněz se dalo i vydělat.

Jezdili jsme do hotelu k jednomu chlapíkovi, co nás tam zval, ale když onemocněl, tak to všechno padlo. Zvali tam Italy, Nory, Švédy, Finy, Němce. Závodilo se v Canmore, ve Three Sesters v Oregonu a pak se přesouvalo ze západního pobřeží kolem Skalistých hor.

Američané vždycky říkali – další závod je tady kousek – ale ono to bylo třeba 600 mil. Pro ně jsou přesuny v pohodě. Lidí tam extra moc nebylo, ale závody byly hezké. Američani a Kanadani tam měli své kluby a bylo to pro ně zpestření, že přijeli i jiné národy. Za 12 dní se stihlo 10 závodů.

Ladislav se svými dvěma dcerami, s kterými žije v Ramsau. Foto bylo pořízeno před 7 lety.

Dnes už jsou z nich velké nadějné lyžařky byli asi nabouchaný vším možným. Já jezdil na čokoládu a tyčinky od Enervitu. (smích) Sponzoroval mě největší švýcarský výrobce papírových ubrusů do nejlepších hotelů. Byla to náhoda. Jednou jsem si s ním šel v Engadinu zalyžovat, abych mu řekl, co dělá na lyžích blbě. Pak mě pozval na večeři a říkal jsem mu, že bych rád jezdil laufy a že bych tenhle rok chtěl zkusit jen Engadin, abych věděl, co to obnáší. A on, abych si dal na rameno název jeho firmy. Tenkrát jsem vyhrál, ale tak, že jsme dojížděli tři do cíle. Závodník, který vedl celý pohár, tak vedl, ale najel mi v cílovém spurtu pod lyži a spadnul. Viděl jsem pak zpětné záběry. Jel jsem úplně čistě, soupaží.

A jaká technika ti seděla?

Bylo mi jedno, jestli se jede klasicky, nebo bruslením. A i děti tak vychovávám. Jsem názoru, že jestli chceš být multifunkční jezdec, musíš mít skvělý obě techniky. Máš daleko větší možnosti a můžeš vyhrát víc závodů.

Zaměřit se pouze na nějakou techniku je podle mě blbost.

Děkuji, Láďo, za milý rozhovor a asi mohu mluvit i za naše čtenáře, že bychom si přáli aspoň jednu z tvých dcer vidět v české reprezentační kombinéze, jak pokračuje ve tvých šlépějích.

26

SPORT HISTORIE

Skupina jezdců v dobové výstroji, uprostřed Jan Buchar a Josef Rössler Ořovský v brýlích a norské čapce lyžecké (kolem let 1910–1920) TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

Osobnosti bílé stopy

Josef Rössler Ořovský a Jan Buchar J. R. Ořovský 29. červen 1869 je dnem, kdy se narodil nejvýznamnější český tělovýchovný organizátor, aktivní sportovec, polyglot a elánem překypující člověk – Josef Rössler Ořovský. Pilný, energický, houževnatý a bojovný; historiky nazývaný objevitelem nových světů.

V

ranku sportovní politiky v Evropě první čtvrtiny 20. století neměl sobě rovného.

Sportsman tělem i duší, jedinec milující sport každou buňkou své životnosti. Rozmáchl se tak do široka, že sám sobě postavil pomník kovu trvalejší. Byl závodníkem, sportovním diplomatem, rozhodčím, předsedou klubů, korporací, svazů. Novinařil a kreslil.

Závodil v rychlobruslení, atletice, kanoistice, veslování, jachtařském sportu, fotbale, bandy hokeji, tenise a v „nejskvostnějším sportu zimním“, v klasickém lyžování.

Po otcově smrti (1894) vložil svůj nemalý dědický podíl do prosperující firmy Milde – Rössler, obchodující s učebnicemi, aby do konce života mohl osobní elán zcela věnovat sportovnímu žití svých vrstevníků a následovníků. To, že stál u zrodu celé řádky sportovních klubů, mezinárodních institucí, olympijského hnutí jen podtrhuje sílu Rösslerovy osobnosti.

Ořovský jako instruktor a spisovatel

Tužil se v řadách lyžařských instruktorů, blahosklonně opovrhuje honoráři, a jím vedené kurzy (v sezónách 1887–1895, poté 1914–1920), převážně na pláních beneckých konaných, bývaly zakončeny zkouškou, "maturitou“. Jednalo se o sjezd přímého, úzkého průseku z vrcholu Žalého nad Rovinku.

Délka kilometr s výškovým rozdílem 100 m.

Místy pořádný padák. Kurzisté sjížděli šusem, střemhlav. Uprostřed průseku se kochal výkony svých žáků J. R. Ořovský, stoje na malé plošince, a řehtal se jako Mefisto, jak se tam elévové bílého sportu válejí.

V roce založení Svazu českých lyžařů (1903) osnuje v krkonošských boudách staniční knihy. Do nich po tři desetiletí kreslí a píše stovky lyžeckých příběhů.

První závody mezinárodní v Dolních Štěpanicích, mezi rozhodčími z Jilemnice J. R. Ořovský se startovním číslem 6 na hrudi (1897)

Funkcionář ve velkém stylu

Po prvním předsedovi Svazu lyžařů, Janu Bucharovi, převzal r. 1907 Ořovský i místo předsedy svazu. V jedné kapse nosil razítko svazu, ve druhé štempl klubu. Jelikož záležitosti klubové a svazové řešil tak říkajíc z jedné vody, nerozlišujíc odlišnosti, dostával se do zbytečných nepříjemností. Dnes už jen tipujeme, co si JRO brumlal pod vousy, když klub Český spolek pro zimní sporty se sedmi sty členy podal žádost o přijetí do SL. Výsle-

J. Buchar

Túra na rohačkách z Dolních Štěpanic, které se zúčastnil J. Buchar se svou ženou, paní Ořovská i J. R. Ořovský, jedoucí na ski za saněmi (1897) dek – bez uvedení důvodu nebyl ČSZS přijat?!

Následný spor prošupajdil až k situaci, kdy nezařazený ČSZS dostal nabídku vstoupit do rakouského svazu lyžařů! Záležitost vyřešila Sportovní rada a ČSZS byl do českého svazu zařazen.

Rok 1909 staví Ořovského do funkce generálního sekretáře Českého olympijského výboru. Bez cavyků iniciuje o rok později v Norsku založení Mezinárodní lyžařské komise a náležitě a punkto o 13 roků později v Praze při VII. kongresu MLK graduje Rösslerova diplomacie a nekonečné úsilí návrhem FIS, schváleným následující sezónu v Chamonix. V roli tajemníka od roku 1920 končí svou funkci v Československém výboru olympijském na podzim 1929.

V lyžování můžeme statisticky doplnit: v letech 1911–1924 se zúčastnil všech lyžařských kongresů FIS a v roce 1923 a 1924 je členem předsednictva FIS. Byl nejen neúnavným propagátorem a činovníkem, ale také kronikářem a sběratelem sportovního materiálu. V roce 1900 zorganizoval První českou sportovní výstavku pod názvem: Retrospektivní předměty, vztahující se na vývin různých sportů v Čechách. Před Velkou válkou spatřoval ve sportu část národní práce. Všude uplatňoval národní svébytnost a právo na národní samostatnost hájil. Miloval mládí a radost ze života a sportu.

Chvála Ořovského

Rössler, člověk živelné sportovní krve, vyznavač přírody, vládnoucí půltuctem jazyků, byl naturelem náležitým nacionalistou. S notnou dávkou vznešenosti popsal jeho charakter redaktor Zimního sportu: „Ve chvílích radosti měl i ve svém gestu cosi rošťandovsky fanfaronského, vrcholně zábavného, nenapodobitelného, u nás téměř neznámého.“

O deset let dříve než J. R. O., 20. září 1859, se narodil Jan Buchar, učitel a průkopník lyžování a horské turistiky v Krkonoších, který byl prvním z krkonošských lyžařů a společně s Ořovským se podílel na založení Svazu lyžařů.

Hodnocení J. R. O. – čím byl Tyrš pro český tělocvik, tím byl Rössler pro český sport – je výstižné, vyjadřující celoživotní umanutost sportovníka, kterému závodní sport učaroval.

Svědectví Vladimíra Pácla, trenéra, metodika a člena běžecké komise FIS, zní: „Znamenal-li Rössler mnoho pro různá sportovní odvětví, dlužno ho označit přímo za otce sportovního lyžařství. Založil řadu závodů, z nichž závod o putovní štít Dieskauův a zprvu odsuzovaný 50km maraton jsou dnes klasické podniky.“

Láska k horám

Šuškalo se v zimě 1910, po 30 letech od prvních pokusů na ski tady v Krkonoších, že už polovina zdejších obyvatel lyžuje, což je tvrzení překvapující. Ze stínů vzpomínek na osobnosti J. R. Ořovského a Jana Buchara prosvítá i šlechetné dobrodiní – ve válečných časech pořádají vánoční kurzy a čistý zisk věnují pozůstalým po padlých z horských obcí kolem Benecka, Mrklova, Žalého.

A jak výstižný je obsah jeho dopisu Bucharovi v roce 1930. Vzkazuje příteli: „Milý Jene, tyto dny máš opět narozeniny. Vzpomínám na tebe se svou starou gardou. Byla to příroda, která nás učinila silnými. S tou mladou generací ztrácím kontakt takřka zcela. Je to přirozený chod věcí, odejde-li se z míst, která jsme zaujímali.

Chvíli je to člověku líto, nebo ho to i mrzí, ale pak si říkáme – vždyť jsme to učinili pro věc, a ne pro sebe, nebo pro svou ješitnost. A je mi pak zase dobře. Ještě bych se rád podíval do Krkonoš. Bože, vždyť od let 1897 do roku 1925 nebylo Vánoc, které bych nebyl strávil v Krkonoších. S lítostí pozoruji, že jsem v posledních letech ztratil mnoho a přišel o krásy a půvaby nenahraditelné. Nemoc, poměry v klubu a svazu, jiný život a jinde; to mne vzdálilo horám, které jsem měl a mám tolik rád.“

Jan Buchar nad Žalým (1914) Pan řídící o Vánocích 1892 objednává pro sebe 1 pár ski, které přišly od Thonetů z Vídně.

Na své první lyžařské kročeje předseda ČKT Jilemnice (1888) a ČKSS dodává: „Na Štědrý den 1892 poprvé jsem ski upotřebil v nejbližším okolí příbytku svého. Než časté zapadnutí do sněhu bylo mně tím nemilejší, čím více sešlo se v kolemjdoucích pozorovatelích mého počínání škodolibých posměváčků. Zticha jsem odnesl ski domů a nechtěje sobě ani jiným posvátný klid vánočních svátků rušiti, ustal jsem v cvičení. Až v poslední den roku, na svatého Silvestra, vzal sem ski opět a vypravil se na Žalý a odtud na Šeřín. Cesta ta byla mou první školou, a to dobrou. Zakusil jsem dosti, příjemného velmi málo…“

28

SPORT HISTORIE

Ski do škol

Tři sezóny poté už předvídavě praktický pan řídící získává svolení okresní školní rady a od zimy 1895 se v dolnoštěpanické škole, jako první v české kotlině může při tělocviku lyžovat! Výpravy Bucharovy, jím popsané, přibližují první túry, výlety s patáliemi lavinovými a také velkolepý údiv většiny německých obyvatel nedalekého Vrchlabí. „Večer jednoho dne,“ líčí Buchar, „projížděli jsme Vrchlabím v saních, tažených spřežením běloušů. Ski jsme měli vedle sebe vztyčeny a pohled na nás v jasné noci musel být zajímavý. V městě budili jsme halasnou pozornost a volání: Norwegen hier! Často se opakovalo, čemuž v odpověď naše ‚Nazdar!‘ následovalo.“ Přehršle Bucharových počinů je náramně košatá. Prvenství u nás má v pravidelné výuce školních dítek v jízdě na lyžích.

Bucharova všestrannost

Předsednické funkce jsme zmínili, tož přifařme hojnou praxi soudcovskou při závodech: školních, klubových, svazových, mezinárodních.

Ruku v ruce s J. R. Ořovským iniciovali a realizovali založení ČSK Vysoké n/J a vznik prvního lyžařského svazu planety – Svazu českých lyžařů!

Letní a zimní turistika je zrovna tak v Bucharově podání průkopnická. Jako milovník rozkvetlé přírody udržoval a obohacoval školní zahradu za budovou do nevídané krásy. K tomu přiřaďme botanickou zahrádku pod Martinovkou v 1 300 metrech nadmořské výšky. Nápad i provedení – Jan Buchar.

Pan řídící desítky sezón vodil v létě, v zimě skupiny turistů po Krkonoších, při nichž ukazoval, komentoval a glosoval geomorfologii, klima, flóru i faunu Krkonoš.

Velké úsilí věnoval posílení pozice českého živlu v budařství a pohostinství. Krkonoše a enklávy v podhůří byly zhusta osídleny německou většinou, proto bylo na místě prosadit Čechy na posty nájemců horských, hřebenových bud a stvořit příjemnější klima v hospodských a ubytovacích službách.

Před 125 lety nešlo vůbec o nicotný úkol.

Avšak dařilo se, leč pionýři Buchar a Ořovský se měli co ohánět. Značení turistických tras, a že to byla safraportská páračka, i tady Buchar přikládal ruku k dílu. Nůšníkem Jana Buchara při značkařských pracích byl mezi jinými též otec vítěze první středoevropské padesátky Josefa Krause.

Z prvních závodů skoku na lyžích u nás (1897) Buchar po večerech ochotničil v roli režiséra a nacvičoval v sokolovnách v D. Štěpanicích, Jilemnici, povětšinou klasický český repertoár.

K ruce měl hry, napsané mrklovskou lyžařkou Annou Hanušovou. V roli herců se mihli i lyžařští šampióni Bohumil Hanč, A. Hanušová, náčelník mříčenského Sokola Václav Vrbata.

Osvěcený učitel a přednášející

Technologie vyučování, jak by ne, kdy Buchar uměl nadchnout žactvo při hodinách vlastivědy, přírodopisu – způsobem na horských školách tehdy nevídaným. Používal diaprojektoru s petrolejkovým osvitem a formou světelných obrazů ze skleněných, kolorovaných diapozitivů. Pouštěl žáčkům náměty z krkonošské přírody, sportu, význačných osobností, zvířeny, historických budov a měst.

Pozoruhodným, i z dnešního hlediska, bylo shromáždění dvou tisíc lyžaříků do Jablonce n/Jizerou, kudy projížděli závodící účastníci kongresové padesátky se startem v Novém Světě. Stalo se 8. února 1923 a děti se do Jablonečku svážely vlaky, sestavenými ze salóních vagonů. Byl to hold kongresovým závodům a ukázka síly nastupující generace české mládeže lyžařské.

S přednáškami o lyžování, krásách Č. ráje, Krkonoš a Čech objížděl Buchar okolní, později i jiné horské (šumavské, krušnohorské, orlické…) kluby a školy. Přidal i Prahu, Vídeň, Budapešť a světelné obrazy, promítané jako skioptikon, shlédly tisíce zvědavých diváků v Evropě.

Počátky skoku dalekého

Buchar, ač nezávodník, a Rössler, který se závodně nevěnoval jen skokanským podnikům, měli prsty i v prvních našich závodech skokanských.

A byly to Štěpanice. Tady se soupeřilo ve skoku za štěpanickou pilou, také na Sokolce stála šance, a to téměř naproti nad školou.

Největší můstek postavili jilemničtí na Chmelnici. Tam se nakonec skákalo k 60 metrům. Úvodní podnik skokanů se uskutečnil 21. února 1897 a vítězem byl Nor Hagbarth Steffens, dosáhnuvší slušných 19,5 m. Úsměvné jsou tehdejší „metodické“ pokyny skokanským začátečníkům: Buď klidným a prost bázně! Lyže co nejvíce k sobě! Nahni se kupředu! Při doskoku jednu nohu předsuň!

Závěrečný dovětek snah pánů Ořovského a Buchara, v obci skoku zaslíbené, v Harrachově v Novém Světě, stál věhlas a osobnost Jana Buchara za snahou místních Čechů založit lyžařský klub. Německý už se v N. Světě tumloval. Český Lyžařský a turistický Bucharův klub rozmnožil jako 7. spolek v pořadí Svaz českých lyžařů.

Aleš Suk Trénování mládeže se věnuje nepřetržitě od roku 1962, zastával celkem 9x funkci trenéra nadějí OH, juniorek či juniorů. V roce 2018 byl jmenován řádným členem Klubu olympioniků.

SPORT PARA LYŽOVÁNÍ FOTO: ARCHIV AUTORKY

30

Nevidomá paralyžařka Simona Bubeníčková se svým trasérem Davidem Šrůtkem. Rodačka z Machova stále patří věkem mezi dorostenky, přesto se v loňské sezóně stala mistryní světa TEXT: MARTINA CHRÁSTKOVÁ

Sport je jen jeden

aneb jak sportovat s hendikepem Člověk míní, život mění. Kam člověka vítr života zavane, nejde vždy úplně předem odhadnout, a tak i já se najednou ocitla v pozici – stala jsem se trenérkou sportovců s hendikepem. Je to výzva a výzvy beru všemi deseti.

V

průběhu posledních dvou let se nám podařilo ustanovit para nordic reprezentaci.

Do letošního roku jsme se soustředili jen na para běh na lyžích, od letoška jsme přidali další sport – para biatlon.

Trocha historie

V roce 2022 přešlo para lyžování pod Mezinárodní lyžařskou federaci FIS, a tím bylo ukotveno i do Svazu lyžařů ČR. Dříve spadalo pod IPC (International Paralympic Comittee). Je mi trochu záhadou proč, ale IPC,

a tudíž i FIS zaštiťuje jen zrakově (VI – vision impaired) a tělesně hendikepované (stojící a sedící). Sluchově, mentálně hendikepovaní a transplantovaní mají vlastní asociace.

Do loňského roku byl součástí FIS i para biatlon, který ale na jaře 2024 převzala pod svoje křídla IBU. Závodníci jsou z velké většiny totožní, tedy soutěží v běhu na lyžích i biatlonu zároveň, což je ale trochu problém z pohledu nastavení závodního kalendáře a s tím souvisejícího zatížení sportovců, s čímž lehce jako trenér bojuji.

V roce 2025 bylo para cross-country plnohodnotnou součástí MS v klasickém lyžování v Trondheimu, což byl velmi zajímavý milník para lyžování. Jinak para lyžaři mají svůj vlastní Světový pohár a FIS závody, na kterých je možné se kvalifikovat do SP.

Kategorie hendikepovaných

Každý, kdo chce soutěžit na mezinárodní úrovni, musí projít klasifikací, na jejímž základě bude zařazen do kategorie: VI (NS1–3), stojící (LW2–9) a sedící (LW10–12). Každá kategorie má „přidělený“ koeficient přepočtu reálného času závodníka. Čím větší hendikep, tím nižší procento přepočtu, např. v případě VI: NS1 – zcela nevidomí (tito závodníci musí závodit s nepropustnými brýlemi) mají hendikep ohodnocený na 88 %, zatímco NS2 na 97 % a NS3 (nejlehčí hendikep) 100 %.

Tedy výsledný čas závodníka NS1 je 88 % jeho reálného času, který mu je naměřen v cíli.

Závodník kategorie NS3 má ve výsledcích čas stejný, jako když dojel do cíle. Podobně časové hendikepy fungují u LW kategorií.

V Čechách je možné závodit v běžných závodech se „zdravými“, takové výjimky máme vyjednané a s STK Úseku běžeckých disciplín jednáme a snažíme se kooperovat tak, aby to

FOTO: ARCHIV AUTORKY

31

bylo pro obě strany ku prospěchu věci. Českou výjimkou pro zrakově hendikepované je Olympiáda dětí a mládeže, na které „zrakáči“ závodili už v roce 2023 ve Vrchlabí, v roce 2025 na Bílé se v nastaveném směru pokračovalo a další závod se chystá v roce 2026 v Nýrsku.

Jaký je tým a jaká specifika?

Para nordic reprezentace se momentálně skládá z pěti až šesti závodníků a třech až čtyř členů realizačního týmu a vypomáháme i transplantovaným – přibíráme je na soustředění, radíme s tréninkem atd.

Vision impaired – „zrakáči“

V týmu momentálně máme dvě „zrakačky“.

Jednou z nich je Simona Bubeníčková, která potřebuje ke své činnosti tzv. guida (traséra).

Ten jezdí na lyžích před ní a přes reproduktor, jejž má na zádech místo bidonu, závodníka naviguje a upozorňuje na vše důležité a potřebné – změny směru, terénní nerovnosti, změny sklonu atp. A to vše v závislosti na velikosti hendikepu (jestli dotyčný má zbytky zraku nebo nevidí pod nějakým úhlem, má tunelové vidění anebo nevidí nic). Trasér a závodník jsou považováni za jeden tým, tedy oba by měli absolvovat trať od startu do cíle, lyže obou musí být zkontrolované na přítomnost fluoru, ale také jsou oba honorovaní při vyhlášení vítězů atp.

Při běhu běží sportovec většinou za gumičku za ruku s trasérem a jsou tak na jedné úrovni a guide závodníka naviguje v reálném čase, a ne o 2–3 kroky dopředu jako na lyžích nebo kolcích či imitacích. Samozřejmě na lyžích kromě toho, že musí guide téměř neustále mluvit (u úplně nevidícího musí mluvit opravdu při každém kroku, aby závodník mohl následovat zvuk), musí také vědět, kde závodník je, jestli jej neztrácí nebo naopak nebrzdí, jestli někde nevybočuje (na kolečkových lyžích obzvlášť, aby nenajel moc do krajnice, což pak znamená pád a nějaké komplikace – odřeniny, naraženiny a dost často zlomenou hůl).

Při běhu si guide může dopomoci vedením sportovce rukou – např. obvedení okolo louže, kamene atd. Velkou výzvou jsou vždycky odvodňovací kanálky. Při závodech zrakově hendikepovaných pravidla dovolují vést závodníka z kopce dolů za hůlku, což mu dává velkou oporu a jistotu. Ale samozřejmě pravidla zakazují sportovce za tu hůlku tahat.

Z toho všeho plyne, že v týmu sportovec– guide musí být naprostá důvěra. Trasér jsou sportovcovy oči, opora.

Miroslav Motejzík na Světovém poháru ve Val di Fiemme Zrakově hendikepovanému je ale zapotřebí pomoci i v běžném životě – naservírovat mu jídlo, pomoci s běžnými přesuny, ale ve známém prostředí dokáže být poměrně dobře samostatný. Opět vše záleží na typu hendikepu. Být nápomocen nemusí být vždy úplně komfortní, ale určitě to stojí za pocit, že někomu pomohu k lepšímu a komfortnějšímu životu, a i třeba dosahovat zajímavých sportovních výkonů. Nejen trasér by měl naslouchat, co zrakáč potřebuje, ale ten by to měl umět říct, co potřebuje a co chce. A když je vůle, je i cesta.

V průběhu léta se do týmu etablovala Carina Edlinger, původem z Rakouska, která ale získala české občanství a v biatlonu bude už v zimě reprezentovat ČR. V případě hladkých závodů si musí Carina na závody počkat, než

se vyřeší přepis jejího FIS kódu. Obě holky jsou letošními mistryněmi světa, a tak si mohou být velmi dobře nápomocny v tréninku.

Standing – stojící

Dalšími členy týmu jsou stojící. Holčičí zástupkyní je mladá Nela Zdeňka Kuiper, jejíž prioritou je plavání, ale běžky ji moc baví. Její hendikep – hemiparéza (částečné ochrnutí jedné strany těla) – je ale velmi limitující a je před námi velká výzva, aby zvládla technická úskalí běhu na lyžích. Ale bojujeme, vymýšlíme, jak se s tím co nejlépe poprat. Nela nějakou asistenci potřebuje, ale relativně minimální.

Matěj Škoda má vrozenou malformaci předloktí, tzn. že nemá vyvinutou jednu ruku od

SPORT PARA LYŽOVÁNÍ FOTO: ARCHIV AUTORKY

32

lokte dolů. Nemůže tedy využívat jednu paži při práci s holí. To se sice zdá jako minimální hendikep, ale pro výkon prostě chybí síla jedné končetiny. V běžném životě je asistence samozřejmě vhodná, ale není nijak náročná.

Matěj lyžoval už jako dítě a pak v pubertě s trénováním a závoděním skončil, aby na prahu dospělosti zjistil, že by to vlastně nebylo tak špatné. S Matějem musíme řešit prevenci dysbalancí daných chybějící končetinou a také stabilizaci celého těla ještě víc než u jiných. Letos na MS v Toblachu zajel top výsledek, když skončil 12. na 20 km skate a 15. na 10 km klasicky.

Míra Motejzík je „starý pardál“, jehož motto je: „No foot, no stress.“ A jemuž po dvou autonehodách a podkolenní amputaci sport ukazuje, že ještě nepatří do starého železa a že může i s hendikepem žít kvalitní život a podávat i zajímavé sportovní výkony.

Míra je soběstačný, takže asistenci potřebuje též minimální. V tréninku řešíme, kde je v balanci na lyžích limit v protéze a jejím optimálním nastavení a kde je problém v závodníkovi. U sportovců s oběma nohama je vždy „problém v jejich nohách“. Protéz existuje více druhů. Míra si na soustředění vozí svých šest nohou – na chození, na běhání, na kolo, na skate, na klasiku – každá je trochu jiná a každá jde také ještě různě „poladit“. A výzva je najít takovou s určitým nastavením, aby mu na ní šlo jet v jednooporovém postavení (stát nad středem lyže), ale také zároveň se šlo odrazit z hrany lyže (v případě skatu). Podobně v klasice možnost postavit se na lyži a jet po ní a následně se odrazit odvinutím chodidla.

Sitting – sedící

V našem para nordic teamu sedícího sportovce nemáme. To jsou ti, co jim jejich hendikep nedovoluje stání a jízdu na lyžích (ampuťáci jedné či obou dolních končetin nebo ochrnutí). Sedící nejezdí na lyžích jako takových, ale na tzv. sledge (sáňky), kdy mívají karbonovou skořepinu anebo sedátko připevněné na běžeckých lyžích a jedou jen soupaží. Úskalí této kategorie nejsou ani tak výjezdy, ale především sjezdy. Na sledgi nejde připlužit, sledge nepruží jako monolyže pro sjezdaře, a tudíž na tom nejde moc ani přibrzdit „kristiánkou“.

Závodní trať mají sedící odlišnou od stojících a zrakáčů a i tak je mnohdy velmi zajímavé sledovat, jak se s úplně nepatrným sjezdem závodníci perou. Občas je potřeba jim pomoci se zvednout a vrátit na trať.

Nová členka týmu z Rakouska Carina Edlinger (vlevo) na kolečkových lyžích s trenérkou Martinou Chrástkovou

Transplantovaní

Další hendikepy sice pod FIS a SLČR para nordic oficiálně nespadají, ale dává nám smysl spolupracovat i s nimi (navíc jsou členy SLČR v běžných klubech). A tak v týmu máme dva transplanťáky, príma chlapy, kteří mají rádi sport a mohou pomoci ostatním, ať s asistencí, tak lehkým servisem atp. Transplantovaní jsou v životě soběstační, vlastně na nich jejich hendikep není ani poznat – „jen uvnitř“ jejich tělo funguje trochu jinak fyziologicky. Miloš má transplantovanou kostní dřeň a ledvinu (před tím byl x let dialyzovaný). Honza úspěšně prošel transplantací jater.

Přístup k hendikepovaným a zapojení do skupiny

Osobně ke všem hendikepovaným přistupuji jako ke zdravým lidem. Podobně jako i k dětem se snažím přistupovat jako k sobě rovným. Samozřejmě, že člověk musí limity dané hendikepy brát na zřetel: plánovat trasy tak, aby byly pro zrakáče bezpečné (příliš členitý terén není pro ně komfortní), vybírat cviky pro jednoruké tak, aby je mohli cvičit, anebo pro ně vymyslet nějakou variantu či nějakou podporu – např. na kliky. Zrakáči nejsou schopni reagovat na vizuální podněty, tak je zapotřebí nahradit hlasovými atp.

Mnoho zdravých lidí má problém s hendikepovanými mluvit, ostýchají se, nevědí, jak do toho. Pokud někoho takového v okolí máte, nebojte se. Zeptejte se ho. A nebojte se ho „ponouknout“, jestli by taky nechtěl

zkusit sportovat a třeba i jezdit na běžkách nebo zkusit biatlon (zrakáči střílí laserovkou se zvukovou navigací, tělesňáci mají vzduchovky). Nebojte se hendikepované přibrat do sportovní party nebo přivést do sportovního klubu, aby se mohli zapojit mezi zdravé sportovce. A když to uděláte, můžete nás kontaktovat – pomůžeme vám, sportovci i klubu, aby integrace byla pro všechny co nejjednodušší a maximálně úspěšná.

Naší hlavní letošní misí je paralympiáda ve Val di Fiemme, ale chceme rozšiřovat naše řady a podporovat především mladé sportovce. Přeci jen závodění na úrovni Světového poháru vyžaduje silné a pružné tělo a dravost mládí. A představy některých, že když si umím nazout lyže, můžu jet na paralympiádu, jsou opravdu liché.

Je potřeba vše vidět na vlastní oči, ale fakt je to kalup! Tak se nebojte, pokud někoho takového znáte anebo jste dokonce sám hendikepovaný, ozvěte se. Budeme nápomocni, jak to jen to bude možné, ale když o vás nevíme, nemůžeme pomoci!

Martina Chrástková Bývalá reprezentantka v běhu na lyžích a lektorka lyžování na UK FTVS a PedF UK. V současnosti vede Para Nordic team ČR a pár privátních klientů. Je hrdou ambasadorkou Kilpi. www.machr-consulting.cz

kilpisportglobal

Na každém kilometru s vámi.

vaše pi Kil

www.kilpi.cz

34

FOTO: VASALOPPET

35

Nejmladší vítěz v historii Vasova běhu Teenager Alvar Myhlback vyhrál v březnu Vasův běh. Tehdy osmnáctiletý mladík zvítězil ve 101. ročníku 90km závodu v cílovém spurtu. Švédský závodník boří všechny mýty a trenérská doporučení, aby se mládež nepřetěžovala a úzce nespecializovala v příliš útlém věku. Nikdo to Alvarovi nerozmluvil, ani rodiče. Trénoval z vlastního přesvědčení ve stejném nasazení a dávkách jako dospělí závodníci již od 14 let.

Cesta ke světovým pohárům byla švédským svazem mladíkovi zavřená, právě kvůli postaršení a možnému vyhoření. V nízkém věku se nemohl účastnit vrcholných akcí, jenže Alvar nechtěl čekat a dal jasně najevo, že je v 16 letech schopný závodit s elitními dálkovými běžci a v 18 letech vyhrát nejslavnější laufařský závod na světě.

Na jaře podepsal smlouvu se švédským týmem Lager 157 na další sezónu, a tím se rozhodl jít cestou dálkových běhů.

Na začátku této sezóny jsme ho však mohli spatřit v úvodních závodech Světového poháru v běhu na lyžích. K laufům je sice pro letošek zavázaný, ale olympiáda se s nimi nekryje...

(red)

36

LAUFY OSOBNOST

TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ

Muž se ZRCADLOVKAMI Tord Asle Gjerdalen. Většina z nás si ho vybaví díky nezapomenutelným leteckým brýlím, někteří si vzpomenou na jeho suverénní vítězství v rekordním čase na Vasově běhu či neskutečným závěrům na Marcialonze. Krom všech výše zmíněných úspěchů můžeme říci, že tento gentleman, sympaťák, skromný chlapík a také velký pojem v lyžařském světě je teď taky trochu náš.

D

o jeho očí mohli diváci vidět snad jen jednou, když mu brýle shodil věnec, který mu pověsila na krk italská dívka v cíli Marcialongy. Byl to zvláštní pohled. Podobně jako když poprvé spatříte nenalíčenou ženu, kterou jste denně vídali s make-upem.

Prostě zrcadlovky k němu odjakživa patří.

Chtěl se jimi odlišit od ostatních. Být něčím jiný. A možná také aby mu soupeři neviděli do očí? Brýle mohou zakrýt nervozitu, obavy a další slabiny, které nechcete před startem ukazovat.

Kariéra ve Svěťáku a transformace

Norský závodník, narozený 3. srpna 1983, dokázal během své aktivní kariéry vystudovat medicínu. Dvakrát kvůli tomu odmítl nominaci do národního týmu, aby se mohl věnovat studiu. Co by za to mnoho současných norských závodníků dalo, aby se vmísili do nabitého manšaftu. Tenkrát byla jiná doba. Norsko mělo silný ženský tým v čele s Marit Bjørgen, jenže velmi kvalitních mužů poskrovnu.

Od sezóny 2007/08 se už věnoval Světovému poháru naplno a nejcennější medaile získal

na mistrovstvích světa (dále MS) v roce 2011 a 2013, a to dvě zlata ze štafetových závodů a dva bronzy z 50 km volně, resp. 15 km volně.

Jak Tord vzpomíná na roky v klasickém lyžování? „Když jsem závodil ve Světovém poháru, na olympiádě i MS, tak jsem si svou účast moc užíval. Rozhodně to byly skvělé roky. Klasickému lyžování jsem se věnoval dlouho, dokud to šlo. Vždycky jsem měl rád hromadné starty a delší závody, které mi i nejvíc vyhovovaly.

Takže v podstatě většinu dobrých výsledků, alespoň ve Světovém poháru, jsem získal

FOTO: IMAGO

37

Velké vítězství v malém týmu – satisfakce pro Torda Asleho Gjerdalena v roce 2021, kdy vyhrál Vasův běh

z dlouhých závodů volnou technikou s hromadným startem. Klasika mi moc neseděla.“ Ve Světovém poháru absolvoval 11 sezón a na svém kontě má 111 startů. Kdy jindy skončit než se samými jedničkami? Nastal čas pro přesun na jinou disciplínu – soupaž.

Od sezóny 2015/16 se tedy přeorientoval na Ski Classics. Podle Tordových slov však přechod přišel pozdě: „Kdybych chtěl zažít lepší kariéru v laufech, musel bych přejít už dříve. Třeba ve věku jako Andreas Nygaard nebo Emil Persson.“

KDYBYCH CHTĚL ZAŽÍT LEPŠÍ KARIÉRU V LAUFECH, MUSEL BYCH PŘEJÍT UŽ DŘÍVE. TŘEBA VE VĚKU JAKO ANDREAS NYGAARD NEBO EMIL PERSSON.

Démon v Itálii

Zlom

Po několik let dobře zabudován, na laufařském vrcholu, působil v týmu bratrů Auklandových. Postupem času však převzal vedoucí pozici v týmu Andreas Nygaard a Tord šel z kola ven. Zůstal bez angažmá. Co dál?

Známá persona využila svého jména a šla si vlastní cestou. Sehnal si své sponzory a založil tým. Profesionálním závodníkem zůstal, ale přibral si k tomu další pozice. Stal se manažerem i servismanem, k tomu na krku rodina.

Jak to všechno zvládal a dodnes zvládá? „Je to náročné a pořád dokola. Něco jsem musel v určité době upřednostnit a jiné upozadit.

Vždycky to vyplyne s časem.“ FOTO: ATOMIC/GEPA PICTURES

Leden, slunce, tvrdé vymrzlé stopy, italská pohoda – to mu sedělo. Tordovi se dařilo především v lednové fázi Ski Classics, a to zejména na Marcialonze, kde vybojoval vítězný hattrick. Jeho bilance na tomto prestižním laufu je neskutečná: 1. místo (2015, 2016, 2017), 4. místo (2018, 2019), 2. místo (2020, 2021), 5. místo (2022), 2. místo (2023). Proč ale zrovna Marcialonga? „Závěrečná stoupání byla vždycky mojí specialitou. Těžké kopce mi sedí. Nejsem nejsilnější na rovinách, ani nejrychlejší ve sprintech, ale musím těžit ze své vysoké hodnoty maximální spotřeby kyslíku,“ tvrdí norský závodník.

Gjerdalen posbíral na mistrovstvích světa dvě zlata ze štafet a dva bronzy z individuálních závodů

LAUFY OSOBNOST

Co je tedy podle Gjerdalena lepší? Být součástí profesionálního týmu, nebo se starat sám o sebe? „Jak se to vezme. Pro sportovce je mnohem snazší být ve velkém týmu.

Jednodušeji můžete dosáhnout dobrých výsledků, protože se můžete maximálně soustředit jen na trénink a méně na všechno ostatní a máte k dispozici kvalitní servismany. Všichni, kdo chtějí vyhrávat, by měli být v těchto týmech.“ Hned po těchto slovech si vybavil situaci před svým největším vítězstvím na Vasově běhu: „Bydlel jsem v chatce se svým servismanem a první dva dny jsme jen testovali lyže. Pak přijel můj starší bratr a ještě jeden závodník, takže jsme byli čtyři.

Testovali jsme a dělali všechno možné. Měl jsem z toho opravdu radost, protože to bylo úplně jiné než u profesionálů. Pokud máte za sebou velký tým, přijedete na start a řeknou ti – tady máš lyže a jeď. Jsi jen jedním z mnoha v týmu, než abys pracoval společně a zjišťoval, co, kdy a kde testovat, a všeho se účastnil. Servisman za tebe udělá všechno a ty se staráš jen o jídlo a odpočinek. Když se všeho účastníš, vítězství si potom ceníš mnohem více.“

Vítězství snů

Stal se 2x celkovým vítězem Ski Classics v letech 2016/17 a o rok později. Získal celkem 12 vítězství v seriálu. Skvělé výsledky, jen jedno prvenství mu stále unikalo – to největší a nejcennější, z Vasova běhu. Když opustil slavný tým a zůstal na volné noze, nikdo snad ani nemohl věřit, že by toho ještě mohl dosáhnout. Možná chtěl všem ukázat, že nepatří do starého železa a umí vyhrávat, a v roce 2021 se mu to povedlo se vším všudy.

Do cíle 90km závodu dojel v rekordním čase 3:28:18, tedy průměrnou rychlostí lehce pod 26 km/h. Pro normálního smrtelníka poměrně vražedný čas na horském a možná i silničním kole.

Ten den foukal příznivý vítr do zad, ale stopa byla zafoukaná. Závodníci jeli prakticky celý závod mimo stopu po zmrzlé trati.

Od startu byl Tord hodně aktivní, snažil se o nástupy a nakonec se mu povedlo vytvořit osamocenou trojici s Vokujevem a Karlssonem. Zvyšovali svůj náskok. Osm kilometrů před cílem zkusil Gjerdalen nastoupit a povedlo se. Oba konkurenty odpáral a náskok si udržel až do cíle. „Ano, myslím, že je to asi

nejsilnější vzpomínka, hlavně kvůli všemu, co jsme předtím museli udělat. Skvělý výsledek ve srovnání se všemi předchozími velkými závody s velkým servisem,“ vzpomíná na svůj životní úspěch a dále popisuje svůj tehdejší vítězný plán: „Moc dobře jsem věděl, že jsem silný ve stoupáních. Jenže na Vasáku moc kopců není, tak pro mě nebylo výhodné se za někým schovávat. Musel jsem prostě udělat závod těžký tím, že jsem na všech rovinách pořádně makal.“ Přestože jeli velkou část závodu pouze ve třech a poslední kilometry Tord sám, ujel Vasův běh v nejlepším čase všech dob. Nejen domácí Švédové by asi tehdy rádi viděli nějakou změnu na stupních vítězů než opět norského závodníka, ale zrovna Gjerdalenovi to měl málokdo za zlé.

O dvě sezóny později vyšel v platnost zákaz používání fluorových vosků. Navíc skvělé podmínky se na Vasově běhu neopakují každý rok. Bude tedy vůbec možné Tordův rekord někdy atakovat? „Čas je rychlý. Měli jsme skvělé podmínky, foukal dobrý vítr a podklad byl ledový, ale ne stopa. Rekord by mohl být ještě lepší, pokud by nebyla zafoukaná stopa FOTO: IMAGO

38

Gjerdalen na startu Pustertal Ski Marathonu v sezóně 2021/22, kdy ještě jezdil za svůj tým XPND Fuel

a mohli jsme jet v ní. Řekl bych, že by bylo možné rekord překonat ještě o 10 minut. Holky rekordní čas ten rok nezajely, takže vytvořit nový rekord je podle mého názoru opravdu reálné,“ tvrdí lyžařská legenda.

FOTO: SLAVIA POJIŠŤOVNA TEAM

39

Další mezi dlouhověkými

Ano, dva vydrželi déle a Tord má na ně ještě poměrně dost velkou ztrátu. Anders Aukland byl schopný téměř v padesáti letech zajíždět nejlepší desítku v laufech na světě. Stanislav Řezáč měl ve stejných letech skóre trochu horší, ale závodí i po padesátce a těžko by našel vrstevníka, který by mu v závodním tempu na běžkách stačil.

Jen pár vyvolených dokáže zázrak. Aby si zachovali zdravé tělo, které je schopné podávat maximální výkony. Jak na to jde norský laufař? „Hodně jsem se učil od Stanislava a Anderse. Jsou v tom opravdu dobří. Protože kdo vyhraje letošní Vasaloppet? Jen jeden z lyžařů. Všichni jsou strašně silní a všichni ho chtějí vyhrát. To je jejich úkol. Ale vydržet, milovat běžecké lyžování a trénovat tak dlouho?

To je podle mě mnohem silnější než vyhrát jedno nebo dvě vítězství na Vasáku. Samozřejmě že motivace je stále vysoká i z toho důvodu, že jde také o další podporu, zázemí a jiné okolnosti. Avšak vytrvat u lyžování třeba jako Stanislav je prostě neuvěřitelné. Je motivací i pro ostatní amatérské lyžaře, kteří závodí. Nejsou to jen dva, tři, čtyři, možná pět lidí, kteří vědí, že mohou stát na stupních vítězů. Všichni ostatní to dělají pro zdraví, pro sportovní zážitek nebo s cílem si dát nějakou výzvu. Proto mám dálkové běhy a Ski Classics tak rád. Jsme totiž v kontaktu se všemi lidmi, kteří to dělají – na rozdíl od MS, která se konají v malých areálech a kde závodí jen profesionálové.“

Trénink a regenerace

Tord letos oslavil 42. narozeniny. Na dotaz, jak se mu zhoršuje rychlost a dynamika s přibývajícím věkem, dodal, že nerozumí otázce a že nestárne. Cítí se stále mladý a silný a nikdy se necítil lépe. Poté se rozesmál a dodal: „Samozřejmě musím trénink upravovat, i závodní taktiku. Musíte se přizpůsobit své výkonnosti, síle a všemu dalšímu. Trénuji jinak a také v některých závodech vím, že nemám šanci, ale proč nezávodit? Co jiného byste měli dělat? Jen ležet v posteli a dívat se na televizi, zatímco ostatní závodí? Je spousta závodů, o kterých víte, že nemáte šanci, ale jdete do toho.“

Tord v posledních dvou letech reprezentoval tým Slavie Pojišťovny, která se letos spojila s italským týmem Robinson Trentino. Norský závodník bude v tomto uskupení dál závodnit, stejně jako Stanislav Řezáč nebo nově i Fabián Štoček Trénink je jedna věc, ale odpočinek je další ožehavé téma u borců, kteří už překlenuli svá nejvýkonnější léta. Jak je těžké regenerovat po náročném tréninku nebo závodě?

Je potřeba více odpočívat? „Ano i ne. Mladší závodníci, pod 25 let, nejsou tak zvyklí na trénink. Takže i když jsem starší, nezotavím se asi tak rychle, ale ve srovnání s nimi nejsem tak poškozen dlouhým závodem nebo tréninkem. Mladí jsou většinou naprosto zničení, musí spát a spát a spát, zatímco já se ráno vzbudím a připravuji lyže v 7 hodin ráno, protože to někdo udělat musí. Takže není to tak hrozné. Méně se dřete a pomaleji se zotavujete ve srovnání s mladšími. Ideální věk je, myslím, někde mezi 30 až 33 lety. Dobře zvládáte tréninky a zároveň jste dostatečně mladí na to, abyste se dobře zotavili,“ dodává slavný lyžař.

V českém týmu

Před startem předloňské sezóny Ski Classics přišel Gjerdalen o důležitého sponzora a musel narychlo shánět nového. Pomocnou ruku mu podal český tým Slavia Pojišťovna, kde působí i Stanislav Řezáč. Dvě ikony, nejstarší závodníci pelotonu, ve stejné kombinéze.

A české! Bohužel zrovna předešlá sezóna nebyla pro Torda oslňující, protože ho vyřadila ze závodů nemoc a nestihl se dostat do formy: „Pravděpodobně to byl covid. Nedělal jsem si na něj test, ale určitě to byl. O Vánocích jsem měl pořádnou rýmu, která trvala čtyři týdny, takže se mi o dobré formě před Marcialongou mohlo jen zdát. Když se nějaká nemoc vleče, je to špatné. Vlastně jsem měl dřív docela štěstí. S dětmi ve školce se mi dařilo zůstat zdravý, ale teď už dvě sezóny trochu bojuji s nemocemi.“

LAUFY OSOBNOST FOTO: SLAVIA POJIŠŤOVNA TEAM

40

V loňské sezóně se český tým neregistroval do Ski Classics a Tord absolvoval v kombinéze Slavia Pojišťovna týmu jen pár závodů.

Dokonce startoval se Standou Řezáčem i na Orlickém maratonu. Ač nebyl příliš rozzávoděný jako v předchozích sezónách, zajel skvělé 24. místo na norském Birkebeinerrennetu.

Domácí závod je pro něj srdeční. Tradičně, když dojede do cíle, vrátí se na kopec a fandí všem závodníkům až do úplně posledního.

Nejen to dokresluje jeho charakter a lásku k běžeckému lyžování.

Letos však český tým plánuje návrat do Ski Classics, tentokrát nově ve spojení s italským týmem Robinson Trentino, a můžeme se těšit, v jaké formě se dvojice Standa a Tord opět ukáže.

Srdcová

Co dodat závěrem? Možná na jaký moment z dlouhé kariéry lyžařský velikán nejraději vzpomíná? „Myslím, že nejsilnějším zážitkem bylo domácí mistrovství světa v Oslu v roce 2011, protože rodina a spousta mých přátel mi na místě fandili a některé dny jsme zajeli velmi dobré výsledky. Samozřejmě také vzpomínám na Vasaloppet, ale mým nejoblíbenějším závodem zůstává napořád Marcialonga.”

KALENDÁŘ SKI CLASSICS 2025/2026 1. závod:

13. prosince 2025

Bad Gastein Pro Team Tempo – Sportgastein, Rakousko, 7 km

2. závod:

14. prosince 2025

Bad Gastein Criterium – Sportgastein, Rakousko, 36 km

3. závod:

7. ledna 2026

Engadin La Diagonela – Pontresina-Zuoz, Švýcarsko, 55 km

4. závod:

25. ledna 2026

Marcialonga – Moena-Cavalese, Itálie, 70 km

5. závod:

30. ledna 2026

Bedřichov Sprint – Bedřichov, Česká republika, 1,5 km

6. závod:

1. února 2026

Jizerská50 – Bedřichov, Česká republika, 50 km

7. závod:

1. března 2026

Vasaloppet – Sälen, Švédsko, 90 km

8. závod:

7. března 2026

Grönklitt 50k ITT – Grönklitt, Švédsko, 50 km ženy

9. závod:

8. března 2026

Grönklitt 50k ITT – Grönklitt, Švédsko, 50 km muži

10. závod: 14. března 2026

Birkebeinerrennet – Rena-Lillehammer, Norsko, 54 km

11. závod: 21. března 2026

Marcialonga Bodø – Bodø, Norsko, 50 km

12. závod: 28. března 2026

Reistadløpet – Setermoen-Bardufoss, Norsko, 46 km

13. závod: 29. března 2026

Grand Finale Summit 2 Senja – Bardufoss-Finnsnes, Norsko, 60 km

Pro další aktualizace a podrobné informace o Ski Classics navštivte stránky

skiclassics.com

H R C R AC E SHARK

PRC 850

PERFECT MATCH

LEKI.COM

FOTO: JIZ50.CZ

42

ADVERTORIAL

Nová dynamika pro seriál dálkových běhů!

ČEZ Jizerská 50 hostí první oficiální sprint Ski Classics Legendární ČEZ Jizerská 50 znovu posouvá hranice. Vedle ikonického závodu na 50 kilometrů přivítá Bedřichov vůbec první oficiální sprint zařazený do seriálu dálkových běhů Ski Classics. Půjde o historickou premiéru, dosud se závod podobného formátu do tohoto prestižního seriálu nedostal. Závodníci a především pak diváci se mohou těšit na napínavé souboje v té nejvyšší rychlosti!

P

áteční Bedřichov Sprint přinese zcela odlišnou atmosféru, než jsou diváci dálkových běhů zvyklí. Večerní stadion v Bedřichově se promění v arénu plnou světel a napětí. Rychlá trať otestuje reakce, sílu i rychlost jednotlivých závodníků, kteří tentokrát nebudou bojovat pouze o finanční prémii, ale i o důležité body do celkového hodnocení Ski Classics. Sprint tak už pro elitní závodníky nebude jen jakýmsi zpestřením před nedělním hlavním závodem, neboť může dojít na situaci, kdy výrazně zamíchá kartami celé sezóny – a právě to jej činí atraktivním pro diváky i samotné běžkaře.

Bedřichov Sprint během letošního ročníku zároveň může napsat jeden zajímavý příběh.

Na pomyslný „zlatý hattrick“ bude útočit teprve devatenáctiletý švédský závodník Alvar Myhlback, který v tomto závodě dokázal triumfovat v posledních dvou ročnících.

Myhlback se bude již čtvrtou sezónu rvát v konkurenci těch nejlepších dálkových běžců. I přes svůj nízký věk si vede skvěle a na svém kontě už má dokonce skalp nejcennější – v uplynulé sezóně totiž ovládl legendární Vasaloppet.

Zařazení sprintu mezi oficiální závody Ski Classics je výsledkem dlouholeté spolupráce mezi organizátory ČEZ Jizerské 50 a vedením seriálu. Jizerská 50 tím opět potvrzuje svou

výjimečnou pozici mezi závody celé tour: díky své pověsti, organizaci a historii patří mezi zastávky, které formují současnost i budoucnost nejen dálkových běhů. Ve sportovní komunitě je již dobře známým faktem, že Jizerská 50 je součástí čtveřice fenomenálních závodů, tzv. Grand Classics, kam se řadí společně s italskou Marcialongou, švédským Vasovým během a norským Birkenem. A k tomu letos přidává další kapitolu v podobě zařazení tohoto unikátního závodu do programu Ski Classics.

Zařazení Bedřichov Sprintu do SC Pro Tour si pochvaluje také jeden z nejúspěšnějších českých běžkařů novodobé historie a aktuálně Race Director seriálu Ski Classics, Lukáš Bauer: „Takový atraktivní závod, se skvělou atmosférou, pod umělým osvětlením, zajímal vedení Ski Classics už dlouho. Chtěli jsme čistokrevnou show a zároveň motivovat závodníky ze špičky celkového hodnocení, aby sprint nevynechali a absolvovali všechny závody. Vezmu to ale i z druhého konce, v porovnání s tradičním lyžováním, které se jezdí na krátkém okruhu, jsou dálkové běhy více ohroženy celkovým oteplováním – padesátikilometrovou trať, až na výjimky, můžete naházet těžko. Proto může být zkracování závodů částečnou cestou do budoucna.“

43

LAUFY JIZERSKÁ 50 FOTO: JIZ50.CZ

44

TEXT: DAVID FAJFER

David Fajfer se spokojeným výrazem v cíli Jizerské 50

Zážitek z 6. vlny

Výstřel z pistole a 6. vlna, kam patřím i já, vyrazila. Můžu říct, že je to prostě radost a zážitek, jet Jizerskou 50 – porovnat vlastní aktuální sílu, výkonnost, překonat svoji komfortní zónu. Svým způsobem i zábava a vyčištění hlavy, urovnání si myšlenek, vidět věci s nadhledem: co je a co není důležité. To vše a něco navíc máte v ceně.

J

izerská 50 je závod v běhu na lyžích klasickou technikou na trati dlouhé 48 km vedoucí Jizerskými horami po tzv. Jizerské magistrále.

Celá organizace Jizerské 50 je fantastická.

Na této akci je vidět, že už je zaběhnutá, prověřená, prostě akce na tom nejvyšším profi levelu.

Trocha z historie

Historie legendární Jizerské 50 se začala psát v roce 1968. Původně se jednalo o oddílový závod, který sloužil jako zimní fyzická příprava horolezců z TJ Lokomotiva Liberec před jejich sezónou. Prvního ročníku se zúčastnilo pouze 52 závodníků.

Zlomový a tragický moment nastal v roce 1970. Patnáct členů Expedice Peru 1970 – mezi nimi někteří zakladatelé závodu i účastníci předchozích ročníků – zahynulo pod kamennou lavinou na hoře Huascarán.

Od roku 1971 nese závod plný název Memoriál Expedice Peru 70. Vzpomínka na 15 zesnulých horolezců se stala nedílnou součástí slavnostního zahájení a hlavním poselstvím Jizerské 50.

Nepodceňte přípravy

Na start je potřeba jít s vědomím, že jsem schopen závod ujet. Že vím, co jsou běžky, hory a počasí, a vím, jak se obléknout, být připravený i předvídat.

Dále pomůže i znalost, jak se občerstvovat.

Prostě mít nějaký plán. Vsadit se večer před závodem v hospodě a druhý den jet, moc radosti pravděpodobně nepřinese. Pokud pro vás nepřijede rychlá, tak skončíte po pár kilometrech a můžete se v lepším případě vrátit do hospody, ale bez velkého zážitku, který byste u piva sdíleli.

Je potřeba si uvědomit, že 50 km je zhruba vzdálenost mezi Libercem a Mladou Boleslaví, Brnem a Mikulovem, Prahou na jih k Žebráku nebo mezi Táborem a Třeboní.

Jestli uvažujete o závodu na běžkách, začnete klidně kratším závodem. Organizátoři jich nabízejí několik, včetně běhu pro rodiny s dětmi.

Ohlédnutí za předloňským ročníkem

Jizerská padesátka byla tenkrát super náročná. V týdnu přišla řádná obleva a den před startem i v noci silně pršelo. Trať byla hodně nasáklá vodou a rozměklá. Známé motto závodu, že radost se rodí z bolesti, tentokrát platilo trojnásob.

Ale pojďme na start, kde můžete vnímat lehkost ve slovech osvědčeného komentátora, který slovem doprovází závodníky s nadsázkou a humorem. Na každou vlnu má připravenou vlastní „analýzu“, jako například pro 5. vlnu, u které maďarští vědci zjistili, že

ještě z ní je možné vyhrát a že tam jsou skrytí talenti. U šesté vlny pro změnu japonští vědci zjistili, že časově překvapí sebe i své rodiny.

Hlášky si přesně nepamatuji, ale vypovídají, s jakou zkušeností komentuje podobné obrovské akce.

Stál jsem v 6. vlně, takže přede mnou už odstartovalo asi 1 000 závodníků. Stopy víceméně neexistovaly. Ze startu se suneme hlemýždím tempem – tělo na tělo, lyže na lyže. Na cestě k Buku jsem to nevydržel a přeběhl do pravé části, která se zdála volnější. Ale opatrně, mezi dvěma cestami byl hlubší sníh a někteří běžci se rozhodli udělat to stejné a zapadli.

Sníh byl měkký. Měl jsem menší košíčky, takže se hůlky dost často a hluboko bořily.

Musel jsem dávat bacha, aby se mi nezlomily.

Nechal jsem si namazat u profi servisu, což se mi opět vyplatilo. Hned v prvním sjezdu bylo vidět, že máza jede a vlastně celý závod jsem jen předjížděl.

První občerstvení na Kristiánově jsem se rozhodl využít naplno, takže 3 kelímky čaje nebo ionťáku, banán, pomeranč, sušenka a jede se dál.

V dlouhém stoupání na Rozmezí mi lyže parádně držely. Na fyzičce ale musím ještě zapracovat, skluz jsem střídal s rychlejší chůzí.

Sjezd na Čihadla, Knajpa a příjemný dlouhý sjezd ke Smědavě, který jsem prosvištěl díky skvělým lyžím nadprůměrně rychle.

Jezdecká je neekkoonneeččnáá – tady jsem učil lyžovat své děti a vždycky jim sliboval: „Jen na konec rovinky a pak bude odměna – kousek čokolády!“, ale vždycky na konci rovinky bylo ještě další mírné stoupání nebo další rovinka. Takže už vím, jak musely děti trpět.

Lyže už mi tak dobře nejely, smekaly, sníh byl rozbředlý, někde tekla voda. Člověk přeskakoval z jednoho zbytku stopy do druhého, v domnění, že si polepší, ale marně.

Sjezd k Bunkru je vždy kapitola sama o sobě: docela prudký sešup a tentokrát v podstatě jedno velké koryto jako pro bobisty vyplužené od tisíce závodníků přede mnou. Díky pomalejšímu sněhu to nejelo naštěstí tak rychle a sjezd byl bezpečný.

Z Mořiny dolů na Jizerku jsem v jednom z ročníků, kdy to bylo totálně zmrzlé, letěl rychlostí 91 km/h, letos naštěstí hezký odpočinkový sjezd k Panskému domu. Lyže svištěly, k tomu moje váha, takže jsem se opatrně vyhýbal míjejícím závodníkům.

Hlavně opatrně. Jednou se tady vytvořila zajímavá skrumáž jezdců, kteří se zamotali do sebe a vytvořili celkem kompaktní kouli valící se dolů. Měl jsem dvě možnosti – přidat se do

FOTO: JIZ50.CZ

45

chumlu kutálejících, nebo se jim vyhnout v té šílené rychlosti, vyjet mimo stopu, vyhnout se železnému elektrickému sloupu a pokusit se vrátit do stopy. Tehdy jsem byl pod sjezdem na občerstvovací stanici pochválen kolegou – závodníkem, který ke mně přijel a říkal: „Ty vole, to, co se ti povedlo, jsem ještě neviděl!“ Ale zpět v čase. Jsem na cestě od Jizerky k Bunkru. Kdybych to býval věděl, tak bych si býval domazal, protože tenhle výšlap a nekonečná Promenádní byla pro mě totálně nejhorší částí závodu. Neuvěřitelně to prokluzovalo. Často jsem myslel, že jedu dozadu. Musel jsem dát všechnu sílu do rukou a víceméně se snažit nějakými poskoky posouvat vpřed. I na ostatních kolem mě bylo znát známky únavy – nikdo nemluvil, bylo slyšet jen ticho, křupání sněhu a občas zahekání nebo krátké zaklení. Tak jsem to nějak v „mlze“ dojel nahoru na kopec a radostně sjel dolů k Smědavě. A pak jsem udělal to nejlepší, co jsem mohl – zašel jsem do stánku Swixu domazat (děkuji móóc!). Mohl jsem v malé frontě ztratit pár minut a máza byla úplně na jedničku.

Tady bych chtěl znova poděkovat hrozně moc všem dobrovolníkům, protože občerstvení je fantasticky připravené, všichni se smějou a všechno funguje. Vkládají vám banány a pomeranče přímo do úst, protože máte rukavice, tak abyste se nezapatlali a vůbec se trefili. Nabízejí vám, co chcete, „poskakují“, jen abyste se nemuseli zastavovat.

Ze Smědavy totální prďák, ale domazané lyže udělaly svoje a ani jednou mi nepodklouzly. Jako s novou sílou dojíždím na Knajpu. Potom Žďárek a na Krásnou Máří, kde

se nabízí krásný pohled vpravo z hor dolů do údolí. Pak už jen dlouhé roviny na soupaž a za odměnu sjezd na Hřebínek, kde je poslední občerstvovací stanice před cílem. Panuje zde super nálada, občerstvovači jsou pohodoví a nabízí skvělou hřebínkovskou zelňačku, kterou tentokrát odmítám.

Ještě výjezd na Olivetskou horu, což je na konci závodu už za trest, ale cítím se dobře, lyže drží, takže jsem nadšený, že jsem chytl druhý dech, a v podstatě předjíždím jednoho závodníka za druhým. Mají toho taky dost a evidentně jim lyže prokluzujou mnohem víc, takže každý pohyb je stojí větší námahu.

Ještě sjezd dolů za Černou Nisu, následuje jedno z posledních stoupání na Vládní, pak prudce doprava a poslední stoupáček zpátky k Buku, kde už víte, že to máte za pár. Zasloužený sjezd, malinký stoupák, klesání na stadion, které vás katapultuje do cílové rovinky. Radost a nechybí zařvání: „Jo, mám to! Dal jsem to!“ – a pak už jenom úsměv na tváři. Hotovo!

Po závodě dostanete tradičně velkou skleněnou medaili. Své věci si vyzvednete ve znovupoužitelných pytlích Dry Bag, které na posledním ročníku dostali všichni závodníci poprvé zdarma, a ve vyhřívaném stanu se převléknete. Můžete využít voucher a zastavit se na jídlo a poté vás pravidelně jedoucí autobusy svezou zpátky do centra Liberce či Jablonce.

Takže ještě jednou moc děkuju. Závod jsem si opravdu užil. Neměl jsem naběháno tolik, co by Jizerská vyžadovala, ale prostě život, práce, sem tam i nějaká nemoc se vyvrbí. Se vším se musí počítat. Závod prostě stojí za to a těším se na další rok!

TERMÍNY ZÁVODŮ 9.–10. 1. 2026

BEDŘICHOVSKÝ NIGHT LIGHT MARATHON VEOLIA

BEDŘICHOV

14.–15. 2. 2026

CARDION KARLŮV BĚH

BOŽÍ DAR

21.–22. 2. 2026

ŠUMAVSKÝ SKIMARATON TV NOVA

KVILDA

14. 3. 2026

KRKONOŠSKÁ 70

ŠPINDLERŮV MLÝN

.cz t o v i z o r stopap

48

LAUFY PRVNÍ ZÁVODY

TEXT: TOMÁŠ KOCANDA

Na počátku určitě nebyla žena, ale

BAD GASTEIN

Prolog seriálu Ski Classics se již od roku 2022 koná v rakouském Bad Gasteinu, což je místo, které za návštěvu stojí naprosto rozhodně, a to nejen díky své geografické blízkosti Česka. Místo láká na kombinaci jistoty sněhu ve vysoké nadmořské výšce Vysokých Taur a zážitků z nevšedně působícího lázeňského města, které je jedním z nejznámějších radonových lázní.

B

ad Gastein leží v prudkém svahu, má ve svém centru vodopád a pouhých sto kilometrů severně od sebe své „zemské“ město Salcburk, rodiště geniálního Wolfganga Amadea Mozarta (který nám, Pražanům, vysekl tu legendární poklonu, po které jsme ho nemohli neadoptovat...)

Malé upozornění: Bad Gastein se (pro někoho velmi překvapivě) nevyslovuje [bad gaštajn], nýbrž [bad gastajn]. Stejně tak další obce v údolí Gasteinertal, tedy Dorfgastein a Bad Hofgastein (pro nevěřící Tomáše mohu

sdělit, že i já sám jsem nevěřícím Tomášem, a to od narození, takže jsem výslovnost ověřoval nejen podle hlášení zastávek v autobusech a vlacích, ale i u místních).

Dost možná toto údolí znáte proto, že jste milovníci sjezdového lyžování a snowboardingu, protože tamní rezorty patří do obří sítě Ski amadé, která je s 25 skiareály a 760 km sjezdovek údajně druhou největší oblastí v Evropě.

Mimochodem, světácky znějící jméno „Amadé“ je na počest již jmenovaného nejslavnějšího salcburského rodáka Wolfganga Amadea Mo-

FOTO: MAX STEINBAUER PHOTOGRAPHY

FOTO: GASTEINERTAL TOURISMUS GMBH, CHRISTOPH OBERSCHNEIDER

49

Malebná krajina rakouského lyžařského střediska a lázeňského centra Bad Gasteinu

Pokud zrovna nejste ve stopě či na sjezdovkách, můžete je pozorovat z termálních lázní

FOTO: GASTEINERTAL TOURISMUS GMBH, CHRISTOPH OBERSCHNEIDER

zarta, který za svůj nedlouhý život (zemřel 5. prosince 1791 ve věku 35 let) složil stěží uvěřitelný počet 626 hudebních děl, mj. sborových skladeb, symfonií, mší a oper a naprosto zásadně jimi ovlivnil směřování hudby na dlouhá staletí. Podle mého skromného soudu se jeho Malá noční hudba bude hrát do skonání světa…

Zatímco Salcburk se tedy díky Mozartovi stal kulturní metropolí, Bad Gastein se stal díky radonu a termálům centrem lázeňství a nyní se toto město díky své poloze stává i tradiční štací běžkařů, a to nejen těch profesionálních.

První štace nejsou jen závody

V Bad Gasteinu, konkrétně v jeho areálu zvaném Sportgastein, se (jako již tradičně) v polovině prosince konají první dva závody seriálu Ski Classics kategorie Pro Tour a jeden z kategorie Challengers.

V první kategorii jde o závody, které jsou v některých případech (jako například právě v Bad Gasteinu) určené pouze registrovaným profitýmům, druhá kategorie jsou závody otevřené všem. Úvodní závod profíků je v tomto seriálu vždy poněkud specifickým typem závodu a je tomu tak i zde, protože závod nazvaný Pro Team Tempo se jede jako štafeta na 7 km. Jde o závod, v němž týmy startují blokově, z každého z nich startují nejprve muži, kterých může být maximálně do pěti za každý tým. S odstupem půlminuty se vydávají na trať ženy tohoto týmu (pokud je tým má, opět jich může být maximálně pět), cílový čas týmu se započítává druhé dokončivší ženě. Na trať se často vydávají i týmy bez potřebného počtu žen (tedy minimálně dvou), což způsobí jen jedinou věc, a to sice že tyto týmy nemají nárok na body do týmové soutěže, jen na individuální body.

Starty týmů mají to specifikum, že v některých vlnách může startovat i více týmů najednou, to když jde o méně početné týmy a nehrozí tedy tlačenice na trati.

Druhým závodem určeným jen profíkům je Bad Gastein Criterium na 36 km, který má již naprosto klasický formát, tedy jde o individuální závod s hromadným startem.

Mezi tyto dva závody je vložen závod kategorie Challengers na 30 nebo 15 km klasicky nazvaný Gastein Classics, který je tedy (jako jediný zde) otevřený i amatérům a hobíkům.

Bonusem první štace je, že všem víkendovým závodům předchází páteční prezentace týmů Ski Classics v centru Bad Gasteinu, kde má každý fanoušek naprosto unikátní možnost si odchytit svou hvězdu a vyškemrat od ní podpis do památníčku nebo ji třeba pozvat na horkou čokoládu.

Jelikož nejsem členem profitýmu (do toho mi chybí více než Mozartovi k metalu), vlastní zkušeností mohu posloužit ze závodu Gastein Classics 30 km. Závod se díky charakteru údolí vmáčknutého mezi velikány masivu Vysokých Taur musí jet na čtyři kola, protože trať se zde nemá kam prodloužit.

Normálně nemám závody s větším počtem kol rád, ale zde mi to nikterak nevadí, protože: 1) v polovině prosince je leckde jinde nemožné postavit sněhuláka, natož lyžovat, takže zaplaťpánbu za údolí v nadmořské výšce okolo 1 600 m, 2) čtyři kola znamenají tři průjezdy místem, kde si lze vytvořit nějaké vlastní zázemí v podobě jiného oblečení, občerstvení, atd., navíc: 3) hory okolo trati jsou tak nádherné, že se mi pohled na ně neomrzel ani ve čtvrtém kole.

Po celý víkend jsou stopy ve Sportgasteinu pro neúčastníky závodů teoreticky uzavřeny, ale jsou tak luxusně široké a místní organizátoři natolik benevolentní, že po skončení profizávodů nepřihlášené lyžaře (kterých bylo poměrně málo) z trati nestahovali a mezi všemi panovala idylická ohleduplnost.

Během víkendu je na programu týmový prolog a závod s hromadným startem pro profesionální závodníky, ale na své si v sobotním závodu pro veřejnost přijdou i ostatní

LAUFY PRVNÍ ZÁVODY

Veřejnou dopravou až do běžkařských stop

Pokud byste zákaz vstupu do areálu Sportgastein v čase závodů respektovali nebo měli v úmyslu poznat jiné místo na běžkování, v údolí Gasteinu je několik možností, které jsou všechny skvěle dostupné veřejnou dopravou. Ostatně skvěle dostupná je jakákoli obec tohoto údolí – údolím jezdí rychlík na trati Vídeň – Linec – Salcburk – Villach – Klagenfurt, stavící ve všech třech jmenovaných obcích údolí (v Dorfgasteinu, Bad Hofgasteinu a Bad Gasteinu).

Oblast je skvěle zasíťovaná linkami místních autobusů. Přímo do Sportgasteinu, což je de facto náhorní plošina cca 10 km na jih od Bad Gasteinu (a v níž končí silnice, která podléhá mýtu), jezdí celým údolím páteřní linka tzv. Postbusu č. 550, která vás ale stejně dobře přiblíží i na další běžkařská místa, k okruhům v Böcksteinu, Bad Hofgasteinu a Dorfgasteinu. Autobus jezdí každou hodinu i o víkendech, ale ne každý spoj zajíždí až do Sportgasteinu. I lyžování v Böcksteinu (nadmořská výška okolo 1 000 m) má jisté kouzlo, protože stopa začíná přímo u černínského zámečku a kostela Maria vom Guten Rat (Marie dobré rady), což je velmi poutavé místo. Zdejší stopa vede mírně zvlněnými loukami na kraj Bad Gasteinu, takže se, pokud máte základnu právě zde a nevadí vám menší procházka, dost možná obejdete bez autobusu úplně.

Dalším dobře dostupným místem na běžkování je údolí Angertal, kam jezdí z Bad Hofgasteinu bus linky 552. Oficiálně nabízí jen jednu běžkařskou stopu údolím potoka Angersbach, cca 8 km v nadmořské výšce okolo 1 100 m, ale přesto má toto údolí ležící poněkud stranou hlavního ruchu své velké kouzlo. Trasa je mírně zvlněná se dvěma přísnějšími kopci a evokovala mi asi nejvíce Šumavu u Borových Lad. Další stopy jsou přímo v obcích Dorfgastein a Bad Hofgastein.

Stav úpravy stop je vidět na webu gastein. com pomocí jednoduchého indikátoru, ale stopy ve Sportgasteinu a Böcksteinu jsou natolik populární, že alespoň ochotnická stopa je zde neustále.

Popularitě lyžování určitě pomáhá, že pro všechny lokální autobusy nepotřebujete žádné potvrzení, že jste zde ubytováni. Jakmile řidič vidí jakékoli lyže (tedy i běžky), jedete zdarma.

FOTO: GASTEINERTAL TOURISMUS GMBH, CHRISTOPH OBERSCHNEIDER

50

Středisko Bad Gastein je proslulé radonovými lázněmi

Ze stopy do vánočního Salcburku

V Bad Gasteinu máte ideální možnost vidět elitní závodníky Ski Classics velmi blízko Česku (z Prahy jen okolo 480 km) a rozhodně daleko lépe než na lidmi přecpané Jizerské 50. Pokud vám cirkus zvaný Ski Classics nic neříká, tato oblast (a Salcbursko obecně) nabízí mnoho míst zajímavých na výlet (a navíc dobře dostupných), např. již zmíněnou lyžovačku v oblasti Ski Amadé, vlastní Salcburk, případně známé středisko zimních sportů Bischofshofen se svými skokanskými můstky, na nichž se (spolu s těmi v Oberstdorfu, Ga-Pa a Innsbrucku) koná známé Turné čtyř můstků. Údolí Gasteinu nedisponuje stovkami kilometrů běžeckých stop (celkem jich nabízí čtyřicet), jde vesměs o profilově nenáročné okruhy v délce od dvou do osmi kilometrů, takže neposlouží drtičům, ale spíše těm, co se třeba chtějí rozjet před sezónou, nebo

nejsou až tak zdatní běžkaři, nebo zde mají jiné vyžití. A naopak, 1 600 m n. m. vysoko položený Sportgastein s jistotou sněhu šest měsíců v roce je možným místem na adaptaci výkonnostního běžkaře na vyšší nadmořské výšky. A navíc, vánoční Salcburk je tak krásný, Mozartovy skladby tak působivé a jeho koule (Mozartkugeln) tak návykové, tak proč si tento výlet nedat třeba pod stromeček místo obligátních papučí a ponožek, no ne?

Tomáš Kocanda Běžkařský nadšenec, který kromě lyžování v bílé stopě miluje také cyklistiku, hudbu a veřejnou dopravu.

Ve volném čase milovník toulání se krajinou pomalu a pokusně i rychleji v rámci hobby závodů na kole a běžkách. Propagátor myšlenky, že kamkoli a nejdál dojedeš na kole a dojdeš pěšky.

18. ročník 9. – 10. leden 2026 stadion Bedřichov

registrace na www.bnlm.cz Noční běžecký závod na lyžích s nezapomenutelnou atmosférou pod hvězdami. ženy a muži

volně/klasicky – okruh 10 km, okruh 17,5 km, 2 okruhy 30 km

děti

volně/klasicky – okruhy v okolí stadionu Výtěžek ze startovného bude použit na úpravu Jizerské magistrály.

Při zrušení závodu se startovné vrací v plné výši. www.jizerskaops.cz

Hlavní partneři

Tituální partner

Generální partneři

52

LAUFY ZÁVODY V LAPONSKU

TEXT: MARTIN HOLÁNEK FOTO: REDBULL CONTENT POOL

BORCI ZDAR!

na Nordenskiöldsloppetu Nordenskiöldsloppet je závod v běhu na lyžích pořádaný poprvé v dubnu roku 1884 z iniciativy švédského vědce a polárníka Adolfa Erika Nordenskiölda, ve kterém tehdy 18 mužů soupeřilo na trase dlouhé 220 kilometrů z Jokkmokku do Kvikjokku, ve dne i v noci.

J

okkmokk leží za polárním kruhem v severním Švédsku. Závod se jel proto, aby Nordenskiöld dokázal, že se jeho expedice do Grónska roku 1883 opravdu uskutečnila. Když se Nordenskiöldova informace o dlouhém „lyžařském výletu“ Sámů v Grónsku dostala do švédských novin, byla komentována s velkou nedůvěrou. Dokonce i Nordenskiöldovi vlastní vědečtí kolegové celou věc zpochybňovali: „460 kilometrů za 57 hodin – nemožné!“ V roce 1884 zvítězil Pavva Lasse Nilsson Tuorda s časem 21 hodin a 22 minut. Pokud se vám podaří zajet stejně, nebo rychleji než Tuorda, obdržíte v cíli medaili.

V dubnu roku 2016 započala novodobá historie tohoto krásného závodu.

Závod v roce 2018 a 2019 startoval v sobotu v 6 hodin ráno na jezeře u Purkijauru, ale naše cesta k němu vstříc započala už dávno před tím!

Jak bych se zaškatulkoval?

Nejsem žádný závodní běžkař. Běžkovat jsem začal s rodiči na chalupě v Jeseníkách, když jsem byl malý, ale jakákoli závodní průprava mi zcela chybí. Celý život jsem sportoval, ale nikdy na závodní úrovni.

K běžkám jsem se vrátil v roce 2010, když se mi narodil syn. Mám sedavé zaměstnání a potřeboval jsem nějak kompenzovat stresy v práci a dát fyzickou kondici trochu do pořádku. K tomu jsou běžky ideální. Od roku 2010 jsme s přáteli a se ženou začali objíždět závody v rámci české Ski tour a také seriálu Worldloppet. Jsem prostě průměrný hobík.

Příprava na závod

Někdy počátkem roku 2017, když jsme poprvé viděli zmínky o tomto závodu, tak jsme si řekli s Marťou Maňasem, že bychom si mohli Nordenskiöldsloppet také zkusit. Brali jsme to jako

dobrodružství a současně podnět k vyššímu tréninkovému úsilí.

Marťas podotkl, že by to vzhledem k našim zdravotním neduhům bylo dobré podniknout co nejdříve! Přidal se k nám Vlastík Brož a později i Honzík Leminger. Ostatní nám dali košem a někteří nás nepokrytě považovali za blázny!

Začali jsme zodpovědněji trénovat, ač jsme všichni limitovaní prací a rodinami, tak porce najetých kilometru postupně rostly. Jeli jsme od podzimu roku 2017 podle tréninkového plánu extrémního běžce na lyžích Erika Wickströma, který tento závod jel tehdy již dvakrát.

Hlavně jsme zapojili delší tréninky na kolcích zejména v okolí Brna. Trénovali jsme také na inlajnovém okruhu v Areálu VUT v Brně, kde je dráha osvětlená. Mohli jsme tak jezdit i v průběhu zimy, protože u nás již sníh bývá spíše vzácností.

Start na jezeře u Purkijauru v roce 2019, kdy bylo slunečno, ale foukal vítr o síle 17 m/s

Začal jsem také jednou a později i dvakrát týdně cvičit s trenérem silový trénink. Kluci koupili trenažéry Ercolina a SkiErg. Současně jsme se účastnili závodů na kolcích i lyžích, což je nakonec nejlepší trénink. V pozdní fázi přípravy jsme se snažili prodlužovat vzdálenost: dvakrát jsme s Marťou Maňasem jeli 80 km dlouhý trénink na kolcích a na společné dovolené v Malnitzu jsme si dali noční trénink na běžkách také v délce 80 km. Řešili jsme stravování, oblečení, hlavně boty, návleky na boty, ponožky a rukavice, aby nás nezastavil hlaďák a mráz. Závod se totiž jede na severu Švédska za polárním kruhem. Řešili jsme hole, poutka, lyže, na kterých jet. Inu, prostě jsme věděli, že se nejedná o běžný závod.

S Milanem Jelínkem, který jel závod v roce 2016, jsme řešili, co je třeba si vzít s sebou na trať na převlečení a taky jak vypadá profil. Až později jsme pochopili, že co se týče profilu, jsme se neobrátili na tu správnou osobu. Pro Jelena je totiž všechno zvlněná rovina na soupaž!

Podmínky jsou proti nám

Ve čtvrtek 22. 3. 2018 ráno vyrážíme z Brna směr letiště Praha, pak letecky Stockholm a Luleå. Půjčujeme auto u Sixtu a jedeme směr Jokkmokk. Chvíli po půlnoci přijíždíme na ubytování v Jokkmokku.

Jdeme spát a brzy ráno se chystáme otestovat lyže. Pojedu na klasických a budu mazat na odraz. Stejně volí i Honza, který si nechá

na závod namazat u profíku ze Ski Go. Marťu Maňase přemluvil Vlastík, aby jel na hladkých.

První chyba! Přemlouvá i mě, ale já vím své.

Je to 220 km, a i kdyby to byla rovina, tak na tom nejsem tak dobře, abych celou trasu odšťouchal! Navíc tady dlouho mrzlo, teploty padaly k –30 °C. Sníh je starý, tupý, přemrzlý na kost, nejede, a ještě k tomu v noci začalo sněžit a má sněžit skoro celý den.

Ráno ve 4.30 hod. u chaty odhrnujeme 6 cm nového přemrzlého sněhu, na teploměru –14 °C. Naštěstí moc nefouká, a tak to pocitově, v péřovkách a teplých čepicích není tak zlé. Auto nechávám u školy a nasedáme do přistaveného autobusu, který nás veze 20 km na západ na start do Purkijauru. Je ranní šero a sníh sype a sype.

53

54

LAUFY ZÁVODY V LAPONSKU

Martin Maňas asi 40 km po startu před Randijaurem

Předstartovní nervozita roste

Na startu na jezeře dáme lyže do stopy, ještě se vyprázdnit, napít, shodit ze sebe přebytečné teplé oblečení a jdeme na to!

Teemu Virtanen, držitel rekordu ve dvacetičtyřhodinovce na běžkách, hlásí do mikrofonu pořadatele, že to dnes, vzhledem k počasí, bude pro většinu taková dvacetičtyřhodinovka. Standa pak přidá svoje „Lange weg, ich bin stark“, trochu se zasmějeme, odbouráme stres, ale na nic už není čas, neboť místní Sám odpálil startovním výstřelem závod. Už se to valí, už to sviští! Jdeme předvést, jak se kdo z nás připravil.

Na medaili to dnes nebude

Jedeme ve vláčku, přede mnou Marťa, za mnou Honza. Stop není moc, a tak musíme některé kolegy, kteří jedou pomaleji, pracně předjíždět mimo stopu. Přitom si dáváme pozor na hole, neboť trať moc utažená není a hole se v čerstvém sněhu boří a někdy i dost hluboko. Říkám si, hlavně v klidu, nezlomit hole!

Moc to nejede. Padající sníh vytváří solidní brzdu, a tak se snažím jet ve vláčku. I tak cítím, že to docela tlačím, přesto jedeme průměr jen 11,5 km v hodině. No to bude fakt dlouhý! Vyjíždíme z lesa a přijíždíme na první občerstvovačku Pelmibäcken.

Marťas hlásí, že je mu teplo. Chvilku se převléká a nám mizí vláček kluků z Rumového expresu a já se tak těšil na rumíka na otočce na Årenjarce!

Za chvíli nás míjí i Honzík Leminger. Jede moc pěkně. Brzy ho předjíždíme a pokračujeme krajinou, která se začíná vlnit. Jsem rád, že mám namazáno! Dvě vrstvy VR 30 drží jak hřebíky, a přitom mi to jede (nebo spíš nejede) stejně jako Marťovi, který každý kopeček tlačí soupaž!

Brzy Marťase ztrácím. Na občerstvovačce ho vyhlížím, ale zakousává se do mě chlad, a tak jedu bez něj dál. Trasa se neustále vlní, ale výběhy nejsou odměněny pohodlným vajíčkovým sjezdem. Šťouchám jak pitomec i ve sjezdech. Místní zase glidery trefili lépe! Nic naplat, jsou tady doma, příště jim to možná za úplatu taky přenechám.

Nicméně mě trať moc baví a docela to i přes neustávající sněžení utíká. Časy, které jsem si propočetl, mi sice protékají mezi prsty, ale nevadí, hlavní je to dát a není rozhodující za kolik. Medaili už nedám, čas 21:22 se jeví jako absolutně mimo realitu. Přijíždím na občerstvovačku v Grannudenu na 55. km.

Tady je velký teplý stan, rozšířené občerstvení, a tak nad obvyklé pití a sandwich se sýrem, banán a pomeranč do sebe nasoukám i výborné těstoviny s kuřecím masem. Jsou dobré, slané! Už chci pokračovat, když v tom vidím, že přijíždí Marťas. Vracím se za ním, z výrazu jeho

Peloton závodníků objíždějících ostrůvek na jezeře Purkijaur krátce po startu v roce 2018

55

Následné docela prudké sjezdy si užívám. Škoda, že není stopa, a když je, tak ji musím uvolnit protijedoucí elitě, která to v hlubokých předklonech láme do těch stojek!

Využívám váhovou převahu a předjíždím, ve sjezdech trochu nejistou, Sabinu.

O kousek dál se trasa zase začíná zvedat a zase nasazuji stříďák, v prudkých pasážích jdu více do kolen a po chvilce cítím, že mi trochu začínají tuhnout stehna. Pro jistotu zastavuji a preventivně dávám gel, tabletu a hořčík. Sabina mě zase za zvuků parní lokomotivy míjí! V duchu mi blesklo hlavou, že jsem snad zaslechl i parní píšťalu, když mě míjela! Asi už začínám blbnout. Sabina si přede mnou vytváří opět nepatrný náskok, který si stále udržuje.

Přichází další pasáž prudších stoupání, střídaná mírnými sjezdy, ve kterých musím píchat jak o život, abych udržoval dopředný pohyb, a ještě k tomu uhýbat protijedoucím borcům, kteří jsou už teď přede mnou s několikahodinovým náskokem.

Nekonečné jezero

tváře je mi zřejmé, že si to dnes neužívá! Už ví, že to dnes na soupaž není. Ptám se ho, zda mu mám nechat vosky a korek, aby si přemazal, ale už se ho ujali kluci od Ski go, a tak mé služby s díky odmítl. Pokračuji sám dál a doufám, že až si odfrkne a rozjede se, tak mě někde dojede a dál už pojedeme spolu.

Míjíme se s elitou

Po Granudennu začínají pěkné stojky, místy lezu stromečkem, hlavní myšlenka dne je nevydat ani ždibec síly navíc, toho se držím! Za chvíli za sebou slyším funění, jako když jede parní lokomotiva, Sabina Herrman běží za mnou ve stromečku, pomyslím si něco o bláznech. Dál si to ťapu svým tempem, jen jí udělám způsobně místo, ať může jít volně přede mne. Moc mi necukla, i přes to velké úsilí, které musela vydat.

Jsem pořád kousek za ní!

Držíme se stále v takové malé skupince pospolu a v nejvyšším bodě trati potkáváme vedoucí trojici. Standa zdatně prohání vlčáky Nygaarda a Fjelda! Standa vypadá super! „Stando, pojď!“ křičím, co mi stačí hlasivky.

Nevím, jestli mě slyšel, ale měl jsem pocit, že když mě míjel, tak si všiml naší blankytně modré kombinézy BORCI zdar!

Další kopečky, sjezdy, rovinky, jezera, na nichž jsou vlny sněhu, a už vjíždím na další jezero.

V dálce vidím roztrhané vláčky v mém směru i protisměru. Trošku slábne sněžení a prosvítá sluníčko. Zahlédnu nezaměnitelný styl Vlastíka Brože (naší jedničky) a už slyším povzbuzení: „Martine, ty jsi strašný démon!“ Těší mě to. Je to na mě asi moc vidět, a tak abych si to moc neužíval a nezapomněl, že je to koneckonců závod a že musí stříkat krev z uší, přidává: „To jezero je fakt svinsky nekonečný, vůbec to nejede!“ Vlasto, díky! To jsem fakt potřeboval slyšet.

Naštěstí mám v dálce před sebou skupinku svých souputníků, se kterými jedu už dlouho, včetně Sabiny.

Odpoutávám pozornost od Vlastových slov a přepínám na mód – vypnout mozek, zapnout autopilota a pádlovat. Lokomoční cvičení v podobě soupažné jízdy mi docela jde a sbírám si kolegy před sebou jako korálky. Sabina se dlouho drží, běží usilovně stříďákem, ale pár záběrů a nedávám jí šanci.

Její specifický projev nechávám za sebou.

Pak už je to jen asi hodinový trénink soupažné jízdy po nekonečném jezeře proložený tréninkem přejíždění ze stopy do stopy, neboť jede jen jedna stopa a ta je společná pro oba směry. Jako slušně vychovaný chlapec uhýbám těm rychlejším. Je to ale i příjemná změna, aspoň trochu zapojuji i nohy, které začínají promrzat, a to i přesto, že mám na botách návleky.

Konečně otočka!

Hurá! Dojíždím na otočku v Årenjarce na 100. km. Vidím několik souputníků, jak vypínají lyže a končí. Mně se zatím jede docela dobře, zatím mě nic nebolí a překvapivě mě to i baví. Říkám si o polévku, kterou nevědomky láduji, k pobavení mé rodiny, přímo před stacionární kamerou. Údajně zde většina účastníků pozdravila své příbuzné, prohodila něco vtipného, já pouze před kamerou pojedl. Maminka mé ženy to komentovala slovy: „Chutná mu, to je dobré znamení!“ Je něco před čtvrtou hodinou odpoledne a jsem na trati skoro 10 hodin. Inu, už teď je jisté, že to na medaili nebude. Co se dá dělat, hlavně dojet!

Vyrážím zpět, přes mírnou terénní vlnu ostrůvku zase na to nekonečné jezero, kde po chvíli potkávám Marťase, se kterým se vzájemně povzbudím. Je mi ho líto, nevypadá vůbec dobře. Jede takovým nepřirozeným stříďákem, je vidět, že ho bolí chodidla! To jsou ty jeho šmejdský školní boty! Bral si je kvůli pohodlí, ale zjevně jsou hodně nepohodlný! Druhá chyba. Doufám, že se spolu v cíli uvidíme!

Za chviličku potkávám i čtvrtého mušketýra našeho týmu – Honzíka Lemingera.

Jede s úsměvem, čiší z něj (v jeho 65 letech) pohoda a sebedůvěra. Ostatně jako vždy. Jak jinak, když je to několikanásobný Worldloppet master, a na rozdíl od některých, kteří nám kazí dobrou pověst, i skutečný!

Přichází čas na čelovku

Po nekonečně dlouhé době, kdy předjíždím pár odpadlíků, soupažím jako o život, vyjíždím z jezera a následuje výše popsaná pasáž zpět! Prudké stoupáky ťapu, v mírných střídám soupaž se stříďákem a jedu ve vláčku se slečnou Maldonado č. 15 a jejím přítelem.

Na občerstvovačkách vládne pohoda, pole se rozpadlo na drobné skupinky, a tak si užíváme nebývalé pozornosti pořadatelů: „Jak se cítíte? Co byste si dal?“ Mám pocit, že by tu stravu za mě i požvýkali! Jsou moc milí.

Jedeme dál s naší skupinkou, do které přibývají další odpadlíci a je to stále OK. Začíná se šeřit a já, někdy kolem 19. hodiny večerní (13. hodina závodu) nasazuji čelovku.

Svítí, ale ne moc. Mráz v kombinaci s odjetým Bedřichovským night light marathonem zjevně udělaly své. Na další občerstvovačce už za černočerné tmy měníme za pomoci sličné slečny od Redbullu baterie za nové od Duracellu a jako ten jejich reklamní králíček, nabit novou energií, vyrážím do tmy.

56

LAUFY ZÁVODY V LAPONSKU Závodníci na jezeře Skalka za Njavve za otočkou při cestě zpět

ještě propastných 77 km kopcovitou krajinou.

Tou dobou už asi Marťas musel vzdát, což se však dozvídám až v cíli.

Stihnu vůbec limit?

Kopce začínají hned za Grannudenem a docela se dokážou i pěkně utáhnout. Snažím se jet od občerstvovačky k občerstvovačce. Počítám, zda to dám do limitu, protože cítím, že chřadnu, chřadnu a musím napnout všechny síly, abych neuchřadnul docela. Moc mi to již nechutná a přitom cítím, že jedu (spíše se ploužím) lehce pod 10 minut na kilometr.

V dálce vidím ceduli.

Super jsem na 170. km.

Když ale přijedu blíž, s hrůzou zjišťuji, že po necelých 17 hodinách jsem teprve na 160. km. Jedu pěknou tužku. Když to takhle půjde dál, budu mít co dělat, abych to dal v limitu Vyčerpaný autor článku se dostal do vytouženého cíle Nordenskiöldsloppetu 30 hodin. až v ranních hodinách po téměř 27 hodinách na běžkách Teplota klesá někam hluboko pod bod mrazu Trať se notně vlní až k prudšímu sjezdu, za a cítím, jak mě začíná bolet v krku. Chci si dát kterým následuje jezero. Už začínám cítit únašátek přes pusu, musím zvrátit hlavu a v tom vu a trochu pobolívají záda, zase hustě sněží, se mi zamotá hlava a hážu záda na úplné a tak šetřím síly a místo, abych soupažil, razím rovince. Vyprsknu smíchy, ještě že mě nikdo si cestu stříďákem. Po další celkem nekonečné nevidí. Sakra, zahlédnu světla čelovek za době dorážíme konečně na Grannuden, kde sebou a rychle se snažím vstát. Je to docela mám věci na převlečení. boj, protože mám pěkně tuhý klouby, hlavně Parkuji u stánku s občerstvením a cpu do kolena, a tak se hrabu na nohy jak žebračka. sebe tři talíře těstovin, které zapíjím vším, Neustále mi v ledvince pípá mobil. Až v cíli co je po ruce. Už chci vyrazit z osvětleného zjistím, že mi píše žena, že už jsem dojel dost přívětivého přístavu občerstvovačky, když daleko a že se už na to mám v těch hrozných si uvědomím, že docela přituhuje, noc mám podmínkách vykašlat. Naštěstí jde za chvíli ještě před sebou a ráno bude určitě pořádně spát, neboť dospěla k závěru, že jsem skutečně mrznout. Vracím se pro vak, abych se doobvzdal, neboť se moje tečka na mapě závodu lékl. Chvíli přemýšlím, jak to udělat, abych přestala pohybovat. se ohnul k běžkám a nevzbudil hekáním Konečně zase jedu. Většinou sám. Když nežádoucí pozornost. Po chvíli jsem to se mě někdo dojede, tak mi hned odjede. značným úsilím zvládl. Oblékám anorak Naštěstí to nejsou davy, ale jednotlivci a vždy s kapucí a jdu se obouvat. I tento úkon mě se potkáme na dalším servisu. Po chvíli mě stál nemálo sil, ale nakonec jsem jej úspěšně dojíždí borec, který jede stříďák pomaleji než zvládl a opět vyrážím vstříc stále velmi vzdájá, a tak je to po dlouhé době někdo, kdo mi lenému cíli. Jsem na 143. km a do cíle zbývá razí stopu, a za kterým si mohu odpočinout.

Brzy ale přicházejí sjezdy a já zjišťuji, že mi v porovnání s ním zoufale nejedou lyže. Naštěstí si ho v kopečcích dojíždím stříďákem, a tak to spolu táhneme až na 187. km, kde mi můj souputník s číslem 443 sděluje: „I am so, so tired!“ Odpovídám: „Me too!“ Načež sleduji, jak mi mizí ve tmě!

Na dně

Zbytek nekonečné cesty přes jezero na start do Purkijauru mám doslova v mlze. Jednak už toho mám fakt dost, hlavně mi ale namrzly oči a přes tu námrazu mám vše rozmazané.

Nevidím, kudy vede stopa. Běžím přes jezero stříďákem, připadá mi, že docela rychle, je to ale jen mylná představa mého unaveného mozku a částečně způsobená i omrzlými bulvami. Do reality mě vrací borci, kteří mě dojedou, načež mizí nezadržitelně v nesmírné, zdánlivě nekonečné dálavě jezerní pláně.

Konečně jsem se dovlekl na start v Purkijauru, trvalo mi to necelých 24 hodin. Je před šestou hodinou ranní a já se snažím před blondýnkami z Redbullu předstírat, že jsem svěží: „Are you OK?“ „Yes, of course!“ slyším se říkat.

Taková blbost. Jen bych potřeboval kapky do očí. Bohužel je nemají a doporučují mi jít do stanu. Údajně by mi to mělo pomoci. Uléhám na lavici, kde je příhodně akorát pod hlavu nachystaná složená deka. Zavírám oči.

Po půl hodině otvírám oči, abych zjistil, že se nic nezměnilo. Sáhnu do ledviny pro gel, tabletu a hořčík a snažím se dostat ze stanu, který je zapnut na zip. Ohnout se ke zdrhovadlu je nebetyčný problém. Nakonec se mi to přece daří a já jsem opět venku.

Svítá, teplota padla někam k minus dvaceti a do mě se zakousl mráz jak samec! Rozklepal jsem se jako ratlík a poprvé zaváhal, zda raději nevzdat. Hned jsem si však v duchu dal slovy Vlastíka „tyčkou přes držku“: „Nikam, to dáš! Už je to jen dvacka do cíle!“ Zoufale se snažím rozhýbat své ztuhlé tělo.

Musí být ale na mě pohled, pousměji se v duchu. Snažím se rychle zmizet z občerstvovačky, aby náhodou někdo nepojal podezření, že nejsem tak ready, jak říkám. Nakonec s úlevou slyším jen jejich povzbuzování: „Heja, Heja!“ Stále se třesu mrazem, nedá se nic dělat, musím začít soupažit.

Vysněný cíl!

Soupaž mi po chvíli pomohla, zahřál jsem se a nasadil sluneční brýle. Začíná se trhat oblačnost, už nesněží. Stopa se lehce leskne a lyže docela odjíždí, přitom stoupák pořad drží,

57

SVÍTÁ, TEPLOTA PADLA NĚKAM K MINUS DVACETI Krátce k výsledkům Zvítězil Anders Nygaard před Moenem A DO MĚ SE ZAKOUSL MRÁZ Fjeldem a třetím Standou Řezáčem, kterého norská smečka udolala až v cílové rovince.

JAK SAMEC! ROZKLEPAL Nygaard v cíli označil závod za nejtěžší, který kdy vůbec jel. Počítali s tím, že závod stihnou JSEM SE JAKO RATLÍK dojet za světla, a tak si nebrali čelovky, které jsou jinak povinné. Zatměli a posledních A POPRVÉ ZAVÁHAL, ZDA deset kilometrů jeli po slepu. Dorazit do cíle jim trvalo 13 hodin a 25 minut, tedy RADĚJI NEVZDAT… o 1 hodinu a 37 minut déle, než byl dosud nejrychlejší čas z roku 2017. Na 10. místě absolutně skončil dnes již bohužel zesnulý Jirka Pliska.

Do závodu v roce 2018 nastoupilo 340 závodníků a závod dokončilo jen 219, 121 tedy nedokončilo. Z naší čtyřky jsme dokončili dva. Vlastík dojel v čase 22 hodin 46 minut na 141. místě celkově a já na 183.

Ještě jednou a tak si to opět začínám užívat. Předjíždím asi 5 souputníků a ještě dám občerstvení na 212. km, kde slyším: „Enjoy the finish!“ a peláším k cíli, nevadí mi už ani častá stoupání, zase mě to baví! Za sluníčka se jede úplně jinak.

Kilometr před cílem sundávám bundu, ať je vidět náš dres, chci si vyfotit poslední kilometrovník, ale bohužel se mi zrak doposud nezlepšil natolik, abych viděl na displej, a tak vracím mobil do ledvinky a vyrážím do cíle.

Je to tam! Nebylo to lehké. Mám fakt dost!

Mám to úspěšně za sebou, 220 km po 26 hodinách 43 minutách a 35 sekundách.

V cíli na mě čekal Marťa. Trochu jinak, než jsem si to já i on představoval. Škoda. Aspoň mi byl nápomocen v Race centru. Nevím, jak bych se sám převlékl. Donesl mi pití, jídlo, prostě se o mě příkladně postaral.

Do jídelny se přivlekl španělský kolega Nebot. Prohodíme pár slov, je tu potřetí a letošní ročník označuje za brutální. Loni to jel 19 hodin, letos 27. Když zjistil, že jsem to jel jako on, mrkne na mě a spiklenecky prohodí: „So next year for the medal!“ Inu, nejsem o tom moc přesvědčen, ale aspoň se záhadně usměji.

Cestou domů už vím, že sem ještě někdy pojedu. Ne kvůli té medaili, ale kvůli tomu, že se mi to moc líbilo. Krásná trať, skvělá organizace, úžasně milí lidé. Tak Marťo a Honzo (byl sundán z trati ze zdravotních důvodů na 187. km), jedu příští rok s vámi! Už víme, do čeho jdeme, uzpůsobíme tomu trénink, a vydrží-li zdraví, tak to spolu dáme! Bø Jokkmokk!

Jokkmokk bø! BORCI zdar!

V roce 2019 jsme tedy opět jeli. S ohledem na zkušenosti z roku 2018 jsme se snažili připravit ještě lépe. Asi jsem závod v naší běžkařské komunitě propagoval úspěšně, neboť se naše skupinka rozrostla na osm.

Ubytovaní jsme stejně jako minule u Niny Darenholt v domečku v okrajové části Jokkmokku. Toto ubytování nám našla na konci roku 2017 moje žena přes Airbnb. V Jokkmokku není moc ubytovacích kapacit, a tak jsme rádi za tento luxus. Máme zde vše potřebné.

Na startu 30. 3. 2019 doufáme v lepší podmínky než loni, ale den před závodem pršelo a místy je trať pod vodou. Proto organizátoři trať pozměnili, délka 220 km však zůstala zachována.

Startuje se opět z Purkijauru, kam nás odváží autobusy. Jede se na otočku ve Njavve a zpět stejnou trasou přes Purkijaur do Jokkmokku. Do rána přituhlo a začal foukat silný vítr. Počasí je aprílové, chvíli svítí slunce, chvíli se úplně zatáhne a hustě sněží. Do toho protivítr o síle 17 m/s. Doufal jsem, že podmínky budou lepší než v roce 2018, ale zatím to tak nevypadá.

Na trati není moc stopa. Místy jsou hluboké návěje, místy je trať vyfoukána na led. V lesních úsecích to jde, ale na otevřených pláních jezer je to doslova strašné. Jede se ve vláčku a nikdo nechce jet první.

Před otočkou v Njavve zvažuji, že to zabalím. V tom větru je to fakt hrozné, to se nedá.

Naštěstí vítr i za otočkou fouká stejným směrem a fouká do zad, což v kombinaci s místy ledovou tratí velice zvedne náladu a zrychlí jízdu. Jen ve sjezdech se musí jet o to pozorněji.

Nakonec závod dokončuje celá naše osmička a šest z nás dokonce v čase pod 21 h. 22 min.

Máme tedy i vysněné medaile! Na start se postavilo 410 účastníků, v limitu 30 hodin dokončilo 335 závodníků, vzdalo jen 75. Vítězí již po třetí v řadě Andreas Nygaard v čase 11:49:09.

Už sem nemusíme, máme splněno, ale pokud bychom chtěli, tak můžeme. Uvidíme v budoucnu.

BORCI zdar! na trati Nordenskiöldsloppetu 2019 #324

Vlasta Brož

94. místo

16:21:08

#365

Martin Holánek

167. místo

18:39:26

#395

Ondřej Leitner

202. místo

19:24:28

#325

Míra Bulín

203. místo

19:24:29

#407

Pavel Mádr

236. místo

20:43:47

#410

Marťa Maňas

248. místo

20:54:30

#396

Honzík Leminger 296. místo

24:21:10

#442

Mára Sedlák

24:40:11

307. místo

Stojí za to

Moc pěkný závod v krásné severské tundře.

Pokud na to máte správně nastavenou hlavu a chuť to dokázat, zvládnete to i vy. Jasně že přijdou krize a že jich bude, ale když je překonáte, přijde zasloužená odměna. Jak všichni víme, tento sport je návykový, což dokazuje každoročně startovní listina závodu, která je plná stále se opakujících jmen.

Po závodě nás čekala ještě jedna odměna.

Náhodné milé setkání na benzínce v Jokkmokku s trojnásobným vítězem Nordenskiöldsloppetu Andreasem Nygaardem, který byl velmi přátelský a krátce si s námi popovídal o zážitcích ze závodu. Ochotně se s námi i vyfotil a my si tak odvezli kromě spousty zážitků i tuto krásnou vzpomínku.

Martin Holánek Padesátiletý právník z Brna. Milovník přírody, hor, lyžování a cyklistiky.

LAUFY ZÁVODY V LAPONSKU

FOTO: VISIT LEVI

58

TEXT: TOMÁŠ KOCANDA

Závod

YLLÄS-LEVI

Laponská dokonalost sama (ani to nečtěte, spíš se rovnou přihlašte) Skandinávie. Dálka, která nás odjakživa láká svou jinakostí, drsnou krásou, rozlehlostí, polární září, romantikou, nebo třeba i zcela přízemní jistotou sněhu. V nejpřísnějším historickém pojetí Skandinávii tvoří jen Švédsko, Norsko i Dánsko, ale v tom rozšířenějším i Island, Faerské ostrovy, dokonce i Grónsko nebo Špicberky, ale především a určitě Finsko.

K

dyž se řekne „Finsko“, každému určitě naskočí hned několik asociací. Hokejoví fanoušci vědí, že jejich skvělý a rychlý hokej pomohli stvořit Češi, za všechny třeba Gusta Bubník, který v letech 1966–1969 trénoval finský nároďák. Fanoušci motorsportu budou znát legendární piloty z evropských rallye i afrického Dakaru, za všechny jmenujme Ariho Vatanena, který Dakar vyhrál čtyřikrát. Ti samí fanoušci budou znát Rallye tisíce jezer, což je mimochodem naprosto podhodnocené číslo, protože jezer je ve Finsku okolo 188 000, díky čemuž zde voda v kapalném skupenství zaujímá celou desetinu rozlohy (a v zimě ve skupenství pevném, ve formě sněhu, pak rozlohu celou, čímž z Finska dělá ráj pro lyžování všeho druhu).

Legendární jsou finští skokani na lyžích, za všechny jmenujme Mattiho Nykänena, který má zlatou ze čtyř olympiád, pěti MS a 46 světových pohárů, ale za sebou i život (zemřel v roce 2019) plný alkoholu, drog a násilí.

Další legendou je statečný odpor Finů proti Sovětskému svazu v Zimní válce (od listopadu 1939 do března 1940), kdy Finové sice přišli o část území (34 084 km2), ale ubránili svou nezávislost. Dnes střeží 1 340 km dlouhou hranici s Ruskem, která není jen hranicí mezi dvěma státy, ale doslova dvěma světy, přestože rozlehlá Karélie je v obou z nich totožná.

Finsko je zemí naprosto osobitého jazyka, který s výjimkou estonštiny není srozumitelný nikomu jinému (pokud se potká Fin a Estonec, budou si prý rozumět stěží z poloviny).

Finsko je baštou skvělé klasické hudby (Jan Sibelius) a čistoty architektury (Alvar Aalto) i přírody. Sibelius i Aalto měli blízko k přírodě i minimalismu a právě finská příroda jako by se oním minimalismem někde inspirovala také, její krása je leckde až drsně minimální a rozhodně není pro každého.

Finsko je zemí špičkového školství, ale i (naštěstí už dlouho se snižujícího) podílu sebevražd, které jsou zapříčiněny dlouhou zimou

bez denního světla, sociální uzavřeností Finů ale i jejich pocitem osamělosti, i osamělostí reálnou, protože největší finská provincie Laponsko, která se 100 367 km² zaujímá téměř třetinu rozlohy Finska, má hustotu zalidnění pouhých 1,8 obyvatel na kilometr čtvereční. Jen na okraj: místní obyvatelé, Sámové (někdy též zvaní „Laponci“), rozprostření mezi severní regiony Finska, Švédska, Norska a Ruska, mají naprosto specifický jazyk i vlajku, která svou až rozverností ani v nejmenším nepřipomíná tradiční trochu přísně působící kříž na vlajkách všech skandinávských států.

Laponsko je daleko jen tak, jak daleké si ho uděláte sami

Právě Laponsko hostí závod, který má za cíl přitáhnout pozornost k tomuto zdánlivě odlehlému koutu Finska, kde polární lišky dávají dobrou polární noc…

Závod v běhu na lyžích Ylläs-Levi, pojmenovaný po dvou nejvýznamnějších laponských lyžařských střediscích, se z velké části jede přes národní park Pallas-Yllästunturi, který je finským nejčastěji navštěvovaným a jedním ze dvou nejstarších (založen byl již roku 1938). I přes exoticky znějící destinaci (samotný název „polární kruh“ může někomu evokovat až příliš odlehlé místo) je na závod skvělé dopravní spojení.

59

Ano, z Prahy do finského Levi je to 2 670 km (to je stejná vzdálenost jako z Prahy do Lisabonu nebo k syrské hranici); do finského Levi je to 1 000 km dokonce i z finských Helsinek, ale doprava tam je velmi pohodlná. Letecky se z Prahy do Levi dostanete s jediným mezipřistáním právě v Helsinkách a finálním přistání v Kittilä, které je jen 22 km od Levi. Pro romantiky mého typu musím dodat, že Helsinky jsou skvěle dostupné i jinak než letecky, konkrétně trajektem třeba z estonského Tallinnu, který je skvěle dostupný autobusem z Polska, a to je dostupné přímým vlakem z Česka; na cestě takto sice strávíte tři až čtyři dny, ale projedete celé Polsko, Pobaltí i Finsko a to za to stojí naprosto rozhodně.

Kdyby pro nic jiného, tak pro velice zajímavá města, která jsou na přímé trase, konkrétně hlavní města Polska, Lotyšska, Estonska a Finska, tedy Varšava, Rīga, Tallinn a Helsinky.

Pokud se chystáte jet až takto dobrodružně (jako já), nebo chcete svou uhlíkovou stopu snížit alespoň o chlup nahrazením přinejmenším toho vnitrofinského letu, tak z Helsinek jezdí přímý vlak do nejsevernějšího finského nádraží Kolari a z něj je to do Levi jen 85 km přímým autobusem (jen tedy předtím ve vlaku z Helsinek strávíte 13 hodin…). Do Levi jezdí autobus od každého letadla (z letiště Kittilä) a vlaku (z nádraží Kolari) a v Levi staví u každého většího hotelu, takže tato část cesty je naprosto pohodová a zvládnou ji opravdu všichni.

Ubytování ve Finsku je drahé obecně a Levi není výjimkou (ba naopak), ale velmi přijatelné jsou ceny vlaků, takže já po tomto zjištění měl tendenci nahradit maximum autobusových spojů vlakem; následně jsem se zase vrátil k autobusům, protože z čelního okna autobusu jedoucího osmdesátkou po silnici je krajina vidět mnohem lépe než z bočního okna rychlíku jedoucího stopadesátkou koridorem zařízlým do země…

Pro milovníky veřejné dopravy upozorňuji, že jak je na finských nádražích vše vyfutrované k naprosté uživatelské přítulnosti, nelze totéž říct o zastávkách autobusů. Není to případ Levi, ale nezřídka se vám ve Finsku stane, že na zastávce není vylepen nejen řád, ale ani číslo linky, často je vylepen jen QR kód s odkazem na appku, kterou si ale, netuše to dříve, stáhnete až teď, tedy přes data operátora, protože nejbližší veřejná wi-fi může být třeba desítky kilometrů daleko. Bez apky není nijak patrné, kterým směrem, jaký bus a kdy jede, což jsou sice trochu nervy, ale za mne parádní alibi zkoušet přimět místní málomluvné Finy ke komunikaci (vypadají sice uzavřeně, ale jsou to dobráci, anglicky umí každý a poradí rád).

Závod Ylläs-Levi aneb legendou už od batolecího věku

Zpět k závodu: závod Ylläs-Levi sice nemá ani zdaleka tak dlouhou tradici jako třeba Vasův běh, Marcialonga, Jizerská 50 nebo Birkebe-

inerrennet, přesto se již do srdcí milovníků laufů stihl bezpečně zarýt. Jde o závod, který se poprvé jel až v dubnu roku 2017 (tehdy jen klasickou technikou), ale důvodů pro jeho velkou oblíbenost je hned několik: je jedním finským závodem ze dvou z nejprestižnějších seriálů, který se jede za polárním kruhem (druhým je Laponia Ski week), a jako úplně jediný finský závod byl mezi závody elitní kategorie Pro Tour v seriálu Ski Classics.

Logika věci při zakládání závodu byla, že ve Ski Classics závod naváže na Reistadløpet, který se jede sice v Norsku, ale od Ylläs pouhých 400 km, takže všichni (tedy profesionální závodníci, jejich týmy ale i amatéři), budou mít snadný přesun, a že právě 70km závodem Ylläs-Levi, majícím jistotu sněhu i v dubnu, budou končit sezóny kategorie Pro Tour ve Ski Classics dostatečně reprezentativně, až epicky. Tento ideální model proběhl v letech 2017–2019 a v roce 2022. V letech 2020 a 2021 se závod nekonal kvůli pandemii covidu a od sezóny 2022/2023 závod ze seriálu vypadl kvůli nepokračování kontraktu s pořadatelem úplně, tedy nebyl ve Ski Classics ani mezi challengery. Nyní (už od roku 2025 včetně) závod figuruje v seriálu Euroloppet, spolu s dalšími finskými závody Vuokatti hiihto a Jyväskylä Ski marathonem (mmch., Vuokatti hiihto nabízí trať 100 km CT, ta by nás všechny, co jsme dali 90km Vasák, přece měla trochu škádlit ze sna, že, však je ta distance, na rozdíl od Vasáku, už trojciferné číslo…).

60

LAUFY ZÁVODY V LAPONSKU

Ve Finsku má Ylläs-Levi konkurenci v podobě i dalších závodů ze seriálů Worldloppet a Ski Classics Challengers (nyní jimi jsou Finlandia ski marathon a Laponia ski week), přesto se domnívám, že má i nadále naprosto superpevnou pozici, a to i díky otisku právě ve Ski Classics. Právě na Ylläs-Levi se v roce 2022 loučila královna laufů Britta Johansson Norgren, která vítězstvím zde rozšířila seznam závodů, které ve Ski Classics dokázala vyhrát.

Legendou je Britta zřejmě navěky díky neskutečné konzistentnosti svých výkonů, kdy dokázala od roku 2015 do roku 2022 vyhrát celkové pořadí Ski Classics hned šestkrát, k čemuž se nikdo jiný ani nepřiblížil.

Přestože, jak už jsem uvedl, Ylläs-Levi není ve Ski Classics, je i nadále (tedy i letos) kombinovatelný s blízkým norským závodem Ski Classics. Tentokrát se výjimečně nejedná o Reistadløpet, který se sice většinou jezdí týden před Ylläs-Levi, ale tentokrát se Reistadløpet jede o dva týdny dříve, tedy už 28. 3. 2026. V roce 2026 lze Ylläs-Levi parádně kombinovat se závodem kategorie Ski Classics Challengers jménem Tana-Va-

rangerrennet, který se jede 18. dubna 2026 v 370 km vzdáleném norském městě Tana a který je ze závodů všech tří již jmenovaných seriálů (Ski Classics, Worldloppet a Euroloppet) nejseverněji konaným závodem. Podle mého průzkumu severněji v Evropě už na lyžích v laufech závodit nelze, severněji už jsou Špicberky…

Pozor, spoiler! Závod tvrdý je, ale není se čeho bát…

Závod Ylläs-Levi není žádnou ukrutnou loktovačkou, nejsou na něm žádné „špunty“ ani „úzká hrdla“ ani zrádná místa, která smrdí sádrou už od pohledu. Přesto závod není fádní, nabízí hned několik úžasných sjezdů, které jsou na přehledné a široké trati, takže si je užije i ten, který z nich normálně určité obavy má.

V závodě startují jen jednotky stovek závodníků, z Česka pak pouhé desítky, takže přestože jsou Češi (jako už tradičně) jednou z nejsilnějších komunit, účast na tomto závodě je v Česku svým způsobem prestižní záležitostí, kterou, na rozdíl od Vasáku nebo Marcialongy, nejel každý, s kým se dáte do řeči.

Díky tomu jsou stále k dispozici startovní čísla, která lze koupit ještě i těsně před samotným závodem. Výše startovného závisí na datu registrace na závod a začíná na velmi rozumných 60 EUR na 70km závody. Poté se cena čísla v duchu logiky cen letenek zvyšuje, ale to je běžný jev.

Závody klasickou technikou, a to buď na plnotučných 70 km z Ylläs, nebo na 55 km z Äkäslompolo, se jedou 10. dubna 2026, o den později (11. dubna) se po identických tratích jedou závody volnou technikou. Ta je aktuálně z hlediska počtu přihlášených tou populárnější technikou, asi i proto, že je obrovský počet těch, co jedou závody oběma technikami.

Poloha závodu na glóbusu vypadá trochu hrůzostrašně, ale příliš se nebojte počasí – Laponsko umí i v dubnu ukázat, zač je toho polární kruh, avšak zpravidla je už přívětivé či až slunečné počasí. V dubnu je tu zpravidla příjemně jak na cestování, tak na lyžování, přitom je stále dostatek parádního sněhu, zapomeňte na čvachtačku známou třeba z Marcialongy nebo z Vasáku.

I PŘESTO, ŽE JSOU ČEŠI Malé proroctví: právě zde se vám na Vůbec se nebojte časových limitů na trati, TRADIČNĚ JEDNOU jsou velmi benevolentní. V roce 2025 byly na lyže bude chtít už den po závodě Z NEJSILNĚJŠÍCH KOMUNIT, Domnívám se, že by byla velká škoda odtud trati 70 km CT limity jen na Pyhäjärvi (38. km) prchat domů hned po závodě, protože Levi a Aakenuspiritti (48. km) a na celou trať JE ÚČAST NA TOMTO ZÁVODĚ skutečně není žádný Zapadákov, ale skvělé 9 hodin, přičemž ti nejpomalejší ji zvládli za východiště běžkařských cest a navíc zřejmě 8 hodin, tedy s rezervou jedné hodiny, tedy SVÝM ZPŮSOBEM STÁLE nejlepší finský rezort pro alpské disciplíny. Levi naprosto bez nervů. má 44 km sjezdovek všech náročností, 27 vleNa trati je několik výživných stoupání, PRESTIŽNÍ ZÁLEŽITOSTÍ. ků v nadmořské výšce 196–531 m. n. m, tratě z těch větších Kelolostapuli, Kukastunturi a Pyhätunturi (k posledně jmenovanému: pozor, některý chatbot AI si to sice nemyslí, ale já to vím moc dobře – po Finsku je záludně rozeseto víc kopců jménem Pyhätunturi, takže se případně úplně nelekněte první trasy, kterou si zadáte do mapy, naše správné Pyhätunturi je u Levi). Celkové převýšení závodu na standardní (70km) trati je 838 m/ 68,9 km, ale vždy je po nějaké době rovinatý úsek na oraz, ten nejdelší je mezi 40. a 57. km, tedy přesně v místě, kde ho člověk potřebuje nejvíce – kdy má za sebou už 40 km, přitom je to do cíle ještě téměř 30 km a málem by jeden propadal trudomyslnosti, že to neutíká.

Jak nemám roviny rád, tak tato mi přijde jako úplně senzační. Právě na ní si tutově zlepšíte náladu, sebevědomí, soupaž, tepovku i průměrku, podle mne trať s právě takovýmto úsekem stavěl někdo, kdo zatraceně dobře vidí do hlav hobíků, pro které 70 km není úplně denní chleba.

Pokud zvažujete kratší trať délky 55 km (se startem na zamrzlém jezeře v Äkäslompolo), tak vám to vymlouvat nebudu, ale po mém soudu se oberete minimálně o dva zážitky najednou, a to nádherný přejezd sedla Kelolostapuli (které je v jiných fázích zimy lavinovým svahem) s velmi pěknými výhledy a za mne úplně epický sjezd k Äkäslompolo.

Pokud si dobře vzpomínám, tak právě ten je nejdelším sjezdem na trati a marně v hlavě hledám, zda jsem někde zažil krásnější.

A právě obec Äkäslompolo je jednou z mála doteků civilizace, protože jinak se závod jede téměř liduprázdnou krajinou. Přesně pro tuto vlastnost krajiny mám Finsko tak rád.

Dokonce vůbec se nebojte dopravy na start a z cíle – Levi sice má tři supermarkety, ale je malé, všude jde dojít pěšky a všude jsou už den před závodem tabule směrující k autobusům mířícím na start v Ylläs nebo Äkäslompolo. V cíli v Levi je to ještě snadnější, cíl je přímo v centru městečka, přímo u zastávek autobusu, a to nejen toho od organizátorů, takže z cíle můžete být autobusem za pár minut velmi pohodlně třeba i na letišti v Kittilä.

s jistotou sněhu od října do dubna, tedy sedm měsíců v roce. Je to tak renomované středisko, že se v něm od roku 2004 jezdí Světový pohár v alpském lyžování, konkrétně slalomy, a to každoročně, s jedinou výjimkou roku 2020, kdy ani ti nejlepší lyžaři z řad pořadatelů nemohli vybrat branku, kterou postavila pandemie covidu.

Pokud se vrátím k běžkaření, tak v okolí Ylläs, Levi a Kittilä lze naběhat hodně přes 200 km s tím, že 50 km stop je osvětlených. Naprosto skvělé je značení, na mnoha místech je navíc mapa, v níž jsou dokonce vyznačené obtížnosti výjezdů/sjezdů. Hory jsou ve Finsku vzácné, ale právě zde jsou jak roviny, tak několik kopců či hor a je pravda, že některé úseky by mohly ty méně zdatné trochu vyděsit. Podle mapy se na ně může každý buď připravit, nebo se jim vyhnout, ale byla by to škoda, protože každé klesání je skvěle označené a naprostá většina zdejších sjezdů je široká stopa. Zde si skutečně nijak nepřekáží klasici a brusliči, zde jsou na bruslení tak parádní podmínky (z hlediska šířky tratí i jejich profilů), že bych tady neváhal zkoušet učit bruslení i naprosto zavilého odpůrce, protože zde tomu propadne a zvládne se to naučit snad každý.

Všechny upravené stopy jsou na webu www.ladulle.fi, což sice není vrchol technologického úžasu (je totiž potřeba si nejprve zvolit danou oblast), ale přehledné a užitečné to rozhodně je, o lepším zdejším zdroji nevím.

Pozor, další spoiler! Aneb maličkosti, kterými jste se měli nechat překvapit

Musím říct, že závod Ylläs-Levi se mi zadřel pod kůži i těmito dvěma detaily: občerstvení po závodě je standardem, ale to zdejší naprosto přesahuje vše, co jsem měl možnost vidět jinde. Zapomeňte na nějakou rychlovku do plastové mističky, zde obdržíte vstupenku do hotelové restaurace, kde si ze švédského stolu můžete nabídnout naprosto plnohodnotnou plnou penzi, krátce řečeno sníst vše, co byste teoreticky spořádali od snídaně po večeři (jasně, po závodě nelze spořádat vagón jídla, ale čistě teoreticky to zde možné je). Navíc,

poslední večer po závodě je party se živou hudbou, kam smí skutečně všichni, nejen profitýmy.

Dále mne Finsko těší tímto malinkatým a naprosto nevýznamným detailem: v každém závodě v Česku se dobrovolníci na občerstvovačkách snaží, aby jimi podaná informace o tom, co nabízí, byla podaná tak rychle, že ji stihnou navnímat i ti nejrychlejší závoďáci, kteří kolem proletí rychlostí zvuku. V Česku se tedy už tak krátké slovo „ionťák!“ zkrátilo na „ionty!“. Vždycky mne až zarazí, jak to superkrátké a superúderné slovo jde proti mně vlastní pomalosti, je to cosi jako virtuální souboj armád, kdy jedna by třeba byla současná oficiální finská letka a druhá by byla náhodná sebranka tvořená sedláky z Chlumce roku 1775 ozbrojenými cepy a sekerami. Ve Finsku se v tomto ohledu (a nejen v něm) cítím daleko přirozeněji. Zde naše „ionty!“ mají podobu „urheilujuoma!“ (finsky „sportovní nápoj“). V podání milých dobrovolníků-místňáků toto slovo zní prostě majestátně nádherně, s rytmem mého „běhu“ ladí velmi přirozeně a navíc: je zábavné. Celý závod jsem se díky němu nenudil ani chvilku, protože mi trvalo pár bufetů, než jsem vychytal všechny jeho slabiky a následně výslovnost.

Takže: Kiitos, Suomi, ja näkemiin!

Vše podstatné o závodě najdete na www.yllaslevi.fi/en/, případně rád osobně poradím prostřednictvím tomas.kocanda@snow.cz.

Poděkování: Marja Rauhalammi, Visit Levi

Tomáš Kocanda Běžkařský nadšenec, který kromě lyžování v bílé stopě miluje také cyklistiku, hudbu a veřejnou dopravu.

Ve volném čase milovník toulání se krajinou pomalu a pokusně i rychleji v rámci hobby závodů na kole a běžkách. Propagátor myšlenky, že kamkoli a nejdál dojedeš na kole a dojdeš pěšky.

62

LAUFY ZÁVODY V LAPONSKU

TEXT: MICHAELA LAVIČKOVÁ FOTO: TOUHO HÄKKINEN

LAPPONIA HIIHTO

Tříetapový závod čistou finskou přírodou Jednou z nejoblíbenějších běžkařských událostí ve Finsku je jednoznačně Lapponia hiihto, nebo se také můžete setkat s názvem Lapponia Ski Week. Třídenní závod provede účastníky unikátní přírodou národního parku PallasYllästunturi v Laponsku.

L

apponia hiihto se poprvé uskutečnilo v roce 1978 a od té doby zprostředkovává radost z běžeckého lyžování a unikátní laponské přírody stovkám závodníků ročně.

Centrem závodu je lyžařské středisko Olos nedaleko Muonia, kde se zároveň nachází i cíl jednotlivých etap.

Brulařsky i klasicky a bez fluoru

Závody lze absolvovat jak klasickým, tak bruslařským stylem, navíc je dovoleno styl libovolně měnit i v rámci etap. Zároveň je možné přihlásit se pouze do jednotlivých etap a absolvovat klidně i jen jednu z nich.

Naopak zakázané je použití fluorových vosků.

Na delších trasách se mohou skupiny tří až čtyř závodníků přihlásit do týmového závodu, ve kterém je ale potřeba, aby tři závodníci z týmu dokončili všechny tři etapy. V týmu však může být maximálně jedna žena.

Můžete absolvovat třídenní závody o délkách 60, 50 a 80 km, případně poloviční vzdálenosti 30, 25 a 40. Následující ročník se koná ve dnech 7.–10. dubna 2026, přičemž jednotlivé etapy se běží v úterý, středu a pátek. Kdo by se nestihl přihlásit na tento ročník, může si do kalendáře zapsat termín 5.–9. dubna 2027 se závodními dny pondělí, středa a pátek.

Často v rámci Lapponia hiihto můžete poměřit síly i s bývalými a současnými elitními finskými běžci na lyžích. V předchozím ročníku to byly například legendární biatlonistka Kaisa Mäkäräinen či jedna z nejlepších závodnic Světového poháru Kerttu Niskanen, která se akce účastní celkem pravidelně. Závodu se zúčastnil v jednom z ročníků i její bratr, Iivo Niskanen a další silní finští závodníci jako Lauri Lepistö, který před pár lety na konci sezóny Světového poháru zkoušel dálkové běhy Ski Classics za český Vltava Fund ski tým, či Lauri Vuorinen a Ristomatti Hakola.

Závěrečné metry úvodního stoupání od jezera Vuontisjärvi, které se jede ve druhé etapě závodu

Kudy se jede?

První, úterní, etapa provede závodníky převážně okolím samotného Olosu, startuje se ve 320 m n. m., nejdříve se téměř obkrouží vrch Olos, od kterého se pak spíše z kopce pokračuje severní cestou k jezeru Jerisjärvi. Odtud se poloviční trať vrací jižní cestou zpět do Olosu. Na dlouhé trati následuje jediný větší výstup od jihozápadu na kopec Mustavaara do necelých 480 m n. m., ze kterého se pak cestou kolem Keimiötunturi trasa vrací na jezero Jerisjärvi a pokračuje stejnou cestou jako poloviční trať. Tedy přes jezera Särkijärvi a Särkilompolo nejkratší cestou do cíle zpět do Olosu.

63

Do Národního parku Pallas-Yllästunturi se vydávají nejen běžkaři, ale i turisté na sněžnicích či speciálních krátkých lyžích Druhá etapa začíná u jezera Vuontisjärvi.

Hned po startu čeká závodníky 300 výškových metrů, kdy se trať vydává směrem k vrcholu Keräskero. Kus pod vrcholem se stáčí k jihu a pokračuje podél úpatí vrcholu Palokerho. Údolími pak pokračuje kolem několika dalších vrcholů do centra Pallas, odkud startuje poloviční trať. Z Pallasu má společná trasa spíše klesající charakter se závěrečným asi 8km mírným stoupáním.

Poslední a také nejdelší etapa startuje u města Enontekiö a provede tedy účastníky závodu na dlouhé trati napříč celou severní polovinou národního parku Pallas-Yllästunturi.

Na prvních zhruba 12 km čeká závodníky přes 200 výškových metrů stoupání. Pak se trať spíše vlní, aby od 24. km klesla zpátky k 300 m n. m. Poloviční trasa startuje u jezera Sieppijärvi a téměř hned se napojuje na nejdelší trať. Zhruba polovina obou tratí je shodná s předchozí etapou. A tak závodníci na dlouhé trati už podruhé stoupají k úpatí vrcholu Pallas, odkud trať kopíruje předchozí etapu.

56. ROČNÍK ENGADIN SKIMARATHON NEDĚLE 8. BŘEZNA 2026

ENGADIN WOMEN‘S RACE 1. března 17 km

ENGADIN NIGHT RACE 5. března 17 km

ENGADIN HALF MARATHON 8. března 21 km MORE INFO

64

LAUFY ZÁVODY V LAPONSKU

Domácí hvězda, trojnásobný olympijský vítěz, Iivo Niskanen v cíli první šedesátikilometrové etapy ročníku 2022

Co s volným časem?

Ve dnech volna se nabízí projít si část národního parku na sněžnicích, nebo si zajít zalyžovat do jednoho z blízkých sjezdařských středisek.

Abyte zažili pravý finský zážitek, je možné zkusit plavat v zamrzlém jezeře (pro ty méně odvážné jako zchlazení po sauně), nebo si na stejném jezeře zarybařit. Jaro je ideálním pro lov okounů.

Období jara je zároveň jedním z nejlepších pro sledování polární záře. Sluneční aktivita bývá vysoká a oblačnost překvapivě nízká.

Zážitek z polární záře je možné umocnit ochutnávkou sobího masa nebo návštěvou sobí farmy a muzea.

Doprava za polární kruh a kde bydlet

Cestu do Laponska známého svou odlehlostí a řídkým osídlením usnadňuje asi 70 km od centra závodu vzdálené letiště Kittilä s pravidelnými lety. Případně je možné letět do vzdálenějšího, ale většího Rovaniemi.

Pro opravdu finský zážitek se nabízí ubytování v tradičních dřevěných chatách. Ty je možné mimo klasické mezinárodní portály hledat také na webové stránce Nettimökki.

Úsek na jezeře z první etapy, s vrcholem Kemiötunturi v pozadí

Pro nenasycené

Kdo by tedy chtěl poznat Finsko na maximum a komu by jeden závod nestačil, může pokračovat ještě v sobotu závodem Ylläs-Levi bruslařským stylem (klasický styl se běží už v pátek a v letošní sezóně se bohužel kříží s poslední etapou Lapponia hiihto).

Z Levi do Olos je to zhruba pouhých 50 km.

Nic nemůže být v rozlehlém Finsku tak blízko, jak tyto dvě akce, které obě stojí za účast.

OUTPATH 65 GRIP

JEDNY LYŽE, SPOUSTA DOBRODRUŽSTVÍ.

VYZKOUŠEJ TESTOVACÍ SADU VE SKI A BIKE CENTRUM RADOTÍN

66

ADVERTORIAL

Seiser Alm

10

nej na běžkách

Seiser Alm, největší vysokohorská pastvina v Evropě, je špičkovou destinací pro milovníky běžeckého lyžování. Ohromí alpskou scenérií, perfektně udržovanými tratěmi i spolehlivými sněhovými podmínkami.

V

2. Úžasná panoramata Dolomit

úchvatných horských kulisách Dolomit, zapsaných na seznamu UNESCO, se rozkládá rozsáhlá síť tratí pro klasický i bruslařský styl, což zajišťuje ideální podmínky pro běžkaře všech úrovní. Díky vysoké nadmořské výšce je Seiser Alm obzvláště vyhledávanou destinací profesionálních sportovců.

Běžkařský areál Seiser Alm je součástí oblasti Dolomiti NordicSki, největší evropské sítě běžeckých tratí s více než 900 km tratí.

S jedním lístkem si můžete užít nezapomenutelnou dovolenou na běžeckém lyžování v několika regionech Jižního Tyrolska.

Planina se nachází v nadmořské výšce přibližně 1 800 až 2 200 metrů, což zajišťuje spolehlivé sněhové podmínky od prosince do března. Nadmořská výška také zajišťuje hojnost slunečního záření, takže mnoho dní je zde příjemných s jasnou modrou oblohou.

1. Rozsáhlá síť běžeckých stop

4. Rozmanitý terén

Seiser Alm se chlubí 80 kilometry denně upravovaných tratí, které jsou klasifikovány podle obtížnosti (lehká, střední, obtížná) – vhodnou trasu najdou lyžaři všech úrovní.

Trasy se také liší v délce a nabízejí množství variant od krátkých smyček až po dlouhé výlety testující vytrvalost.

Okolí je velkolepé. Lyžaři projíždějí krajinou, které dominují skalnaté vrcholy Dolomit – včetně ikonických, jako je Schlern, Plattkofel a Langkofel. Malebné okolí dotvářejí rozlehlé louky a zasněžené lesy.

3. Optimální podmínky

Běžecké tratě na Seiser Almu uspokojí všechny typy lyžařů. Ať už dáváte přednost klasickému lyžování, nebo dynamičtější technice bruslení, najdete terén, který vyhovuje vašemu stylu. Dvou- nebo i čtyřstopé, dokonale upravené tratě se vinou rozlehlými otevřenými loukami, mírně zvlněnými kopci a malebnými lesy.

67

www.seiseralm.it/crosscountry

7. Nejdelší a náročná trať Joc

Nejdelší a zároveň nejnáročnější trasa na Seiser Almu zvaná Joch vede z centra běžkařského areálu Ritsch přes rozsáhlé alpské louky strmým stoupáním k horní stanici sedačkové lanovky Panorama. V četných smyčkách se táhne přes Ladinser Moos zpět na Ritsch. S nedalekými dolomitskými vrcholy Langkofel, Plattkofel, Rosszähne a Schlern odhalí jedinečné panorama a lyžaře zavede do vyšších nadmořských výšek se strmějšími stoupáními a sjezdy. Je to skvělý a zážitkový trénink s majestátními výhledy.

8. Nordic Pass

Nordic Pass obsahuje nejen poplatek za využití běžeckých stop, ale také nabídku mobility pro běžkaře – přístupovou lanovku na Seiser Alm a kyvadlové autobusy v oblasti.

9. Závod na běžkách za úplňku 5. Ideální pro začátečníky

Seiser Alm je skvělým místem, kde s běžkováním začít. Mírně zvlněný terén a dobře značené, skvěle upravené nenáročné tratě poskytují dokonalé prostředí pro učení. Několik lyžařských škol v této oblasti nabízí lekce, půjčovny vybavení a túry s průvodcem.

6.

Idylická trasa Hartl

Krásná běžkařská smyčka Hartl se vine alpskými pláněmi s rustikálními chatami do idylické a odlehlé oblasti Seiser Almu. Vede širokou, otevřenou krajinou a nabízí dokonalý úvod do krás Seiser Almu.

Moonlight Classic Seiser Alm je nevšední závod v běhu na lyžích za úplňku, který se koná 30. ledna 2026. Profesionální i amatérští lyžaři si mohou vybrat mezi tratěmi 15 km a 30 km, přičemž jedinou povolenou technikou je klasický střídavý styl. Tato každoroční akce je vrcholem zimní sezóny a nabízí magický zážitek pod měsíční oblohou.

10. Útulné horské chaty

Podél běžeckých tratí najdete útulné horské chaty nabízející teplé jídlo, pití, ale hlavně zážitek – kulinářský i relaxační. Ať už si vyberete kterýkoliv podnik podél běžkařských stop, můžete si být jisti útulnou atmosférou s tradiční pohostinností a jihotyrolskými specialitami z místních surovin, jako jsou špekové knedlíky nebo jablečný štrúdl.

LAUFY TRÉNINKOVÉ DESTINACE FOTO: WWW.ZAGURAMI.EU

Stoupání ze sedla Feistritz na Dreiländereck s výhledem na jižní stranu Stuhlecku

TEXT: VÁCLAV ŠTĚPÁNEK

Wechsel Panoramaloipe

Kvalitní lyžování na hřebenech Vídeňských Alp Hledáte kvalitní a relativně dostupné středisko, kam byste mohli vyrazit na otočku či víkendový pobyt? Objevte nepříliš známou rakouskou oblast Wechselland, kde se pohybujete nad 1 000 výškovými metry s poměrně vysokou jistotou sněhu.

N

ikde v blízkém ani vzdálenějším okolí, a to ani ve vyhlášených lokalitách, není sníh, nebo je ho jen tolik, že na něj nechtějí lyžaři vyjet ani se zaručenými kameňačkami. Tudíž hledají v okolí vzdálenějším, ba i hodně vzdáleném. Do Ramsau a jiných alpských středisek se to na jeden den nebo na víkend rozhodně nevyplatí otáčet. Tož přinášíme jeden tip poměrně blízké lokality s jistou sněhovou pokrývkou. Tedy blízké pro ty, co jsou z Brna, z jižní Moravy, ze Záhorí či z Bratislavy. Lokality, kam lze zajet skutečně jen na otočku… Ostatně, když jezdím vlakem z Brna na Ramzovou a dále do Rychleb, trvá cesta v jednom směru tři a čtvrt hodiny a běžně to dělám na jeden den. Do místa, které chci představit, to je také tři hodiny, pravda, autem. A kam tedy navrhuji jet? Jde o jednu z oblastí Vídeňských Alp, pohoří Wechsel, která je i s širším okolím známá spíše jako Wechselland.

FOTO: WWW.ZAGURAMI.EU

68

Pohled ze stopy do nížin kolem Wiener Neustadt, tedy Vídeňského Nového Města

69

Pohoří Wechsel se stopami na hřebenech

Ve známých alpských střediscích vedou většinou běžkařské tratě horskými údolími, což se v poslední době chudé na sníh také ukázalo jako ne příliš optimální, a to dokonce i ve vyhlášeném Ramsau. Ne tak ale v pohoří Wechsel. Zdejších téměř 100 kilometrů lyžařských tras prakticky vede po hřebenech nebo těsně pod nimi.

Nejnižší místo leží ve výšce něco málo pod tisíc sto metrů, nejkrásnější část pak vede úbočími bezlesého hřebene mezi 1 400 a 1 500 m n. m.

Do zdejších stop lze nastoupit na několika místech, nicméně asi nejlepším výchozím bodem, do něhož lze nejpohodlněji dojet autem, je sedlo Feistritzsattel (1 287 m n. m.) ležící na silnici L407, které je zároveň hranicí mezi Dolními Rakousy a Štýrskem. Je opatřeno poměrně rozlehlým parkovištěm a malou útulnou, sloužící k převlečení či ohřátí, ale také k pobesedování s ostatními lyžaři, jež pracuje na principu, co kdo donese a zbytek zanechá. A je tam vždy nápojů různé síly zanecháno pro další návštěvníky poměrně hodně.

Kam vyjet?

Ze sedla se lze vydat dvěma směry, buďto na východ, ke konečné stanici lanovky vedoucí z městečka Mariensee pod vrchol Steinerne Stiege (1 505 m n. m.), nebo na západ směrem ke známému alpskému středisku Semmering.

Dříve se stopa pravidelně upravovala až do osady Greis ležící přímo v centru Semmeringu, v současnosti ale končí u horské chaty Kummerbauerstadl ve výšce 1 079 m n. m.

Již z výškových rozdílů je zřejmé, že zhruba 11 km dlouhá stopa ze sedla ke Kummerbauerstadlu je spíše pohodová, s mírně klesající tendencí. Po občerstvení v chatě je na zpáteční cestě tendence pochopitelně obrácená, nicméně celkové převýšení na 22 kilometrech nepřesáhne 350 metrů, pokud se ovšem nerozhodnete absolvovat 4,5km kolečko vedoucí do chaty pod vrchol Alpkogel (1 414 m n. m.) a zpět s celkovým převýšením téměř 250 metrů.

Každopádně všechny tyto stopy vedou spíše lesem, bez velkých výhledů, a slouží tedy k poctivému tréninku, při němž nejste „vyrušováni“ nějakými dechberoucími výhledy.

To směr ze sedla ke konečné stanici lanovky pod vrchol Steinerne Stiege je o poznání náročnější (a také se na něm nachází hodně „výhledového vyrušování“). Zejména jeho úvodní čtyřkilometrové stoupání s převýšením přes 300 výškových metrů k rozcestí Dreiländereck ležícímu ve výšce 1 520 m n. m. může dobře sloužit k nácviku úvodního stoupání na norském závodu Birkebeinerrennet.

Rozcestí se sice nazývá trojmezním, ovšem v současné době se jedná pouze o dvojmezí štýrsko-dolnorakouské. Ve středověku, v první půli 13. století, ale až sem sahaly hranice Uher, proto tedy rozmezí tří zemí (ostatně Uhry o velkou část Štýrska připravil Přemysl Otakar II. v roce 1260).

Z rozcestí se lze před další cestou ještě více zahřát 8km kolečkem kolem vrcholu Arabichl (1 595 m n. m.), případně k němu přidat ještě tři kilometry natočené na rovinaté louce v „Nordik aréně“, jak je vznešeně pojmenováno zdejší cvičné kolečko.

Poté se můžete před další cestou ohřát v chatě Steyerberger Schwaig. I k této chatě, podobně jako k chatě Kummerbauerstadl, lze dojet autem (z městečka Kirchberg), to však musí mít povinně nasazené řetězy.

FOTO: WWW.ZAGURAMI.EU

LAUFY TRÉNINKOVÉ DESTINACE

Až na nejvyšší vrchol

Z rozcestí Dreiländereck je pak záhodno pokračovat stopou vedoucí pod hřebenem pohoří Wechsel kolem vysokohorské dřevěné chaty Marienseer Schwaig ležící ve výšce 1 476 m n. m. (nad ní se tyčí do výšky 1 743 m. n. m. nejvyšší vrchol pohoří Wechsel – Hochwechsel).

Chata bohužel bývá v poslední době v zimním období zavřená – kdysi tam bylo možno vždy natrefit na veselou společnost lyžařů ze Slovenska, z Moravy, z Dolních Rakous, ba i z Maďarska.

Od chaty pak stopa pokračuje dále až ke konečné stanici lanovky z Mariensee. Cesta poskytuje mimořádné výhledy na jižní stranu Vídeňských Alp a do nížin v okolí Vídeňského Nového Města a i jinak je krajinně mimořádně zajímavá. Ne nadarmo se proto zdejší stopa nazývá Panoramaloipe. Pohybujete se zde stále ve výšce 1 400–1 500 m n. m., což ale není za příznivých větrných podmínek nijak náročné.

Z rozcestí Dreiländereck ke konečné stanici lanovky (ostatně také příznačně nazvané Panoramabahn) je to necelých 11 km. Vzhledem k tomu, že je nutno se vrátit zpět do sedla Feistritz, lze takto bez okruhu kolem vrcholu Arabischl udělat poměrně náročných 31 km, s okruhem pak i více než čtyřicet.

Z Dreiländerecku lze do sedla sjet i méně náročnou červeně značenou cestou, která je o dva kilometry delší než černě značená „direttissima“, jíž jste k rozcestí vystoupali.

Pohled z Panoramaloipe na pohoří Schneealpe a Rax

Ubytování na statku i v penzionu

Vzhledem k tomu, že tato oblast je méně navštěvována než jiné alpské regiony, je zde také možné sehnat ubytování bez předběžné domluvy. Jen na silnici L407 k sedlu Feistritz, která vede z městečka Otterthalu přes vesnici Trattenbach, se nabízí možností celá řada, od selských statků, které pronajímají pokoje, až po penziony se saunami, ubytovat se lze i na zmiňovaných horských chatách.

Perfektní úprava za 10 eur

Podobně jako jinde v Alpách je za celodenní vstup do stop samozřejmě nutno zaplatit, v tomto případě 10 eur. Zato se ovšem nikdy nestane, že byste jeli v neupravených stopách.

Spíše naopak, budete se během své denní návštěvy muset alespoň jednou vyhýbat rolbě, která po ránu upravené stopy v poledne opravuje.

Dlužno podotknout, že všechny trasy jsou upraveny jak na klasiku, tak na skate.

Nejen to samozřejmě za návštěvu stojí.

Není to destinace, kde by bylo možno celý týden objevovat nové a nové stopy, za víkendovou návštěvu se ale nalyžujete ve velmi kvalitní stopě až až, a to ve výškách, v nichž lze u nás běžkovat pouze v Krkonoších. A situace, k níž došlo v loňské zimě, kdy zde, jako i leckde jinde v Alpách, bylo sněhu nedostatek, byla, doufejme, pouze výjimečná.

Václav Štěpánek Historik – balkanista, vysokoškolský pedagog na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Od mládí běžkařský nadšenec.

FOTO: WWW.ZAGURAMI.EU

70

Schneeberg ze stopy kolem Dreiländerecku

ADVERTORIAL

JEDNA MYŠLENKA – JEDNA VIZE – MNOHO EMOCÍ V únoru se uskuteční 42. ročník GsieserTalLaufu, největšího lyžařského maratonu v Jižním Tyrolsku v Itálii, který je součástí závodní série Euroloppet a od letoška také nově součástí série Ski Classic Challengers!

G

sieserTalLauf je jedním z nejoblíbenějších lyžařských maratonů v Alpách! Můžete se těšit na široké a perfektně upravené tratě s výhledem na Dolomity. Účastníci si mohou vybrat mezi 30km, nebo 42km tratí, a to jak klasickým, nebo volným stylem. Lyžaři, kteří se nechtějí honit s časem, se mohou raději rozhodnout pro trasu Just for Fun v lehkém profilu. Děti zblízka i zdaleka se sjíždějí, aby se zúčastnily závodu „KidsRun“ na 3, nebo 5 km.

S více než 2 400 účastníky se počet závodníků přibližně shoduje s počtem místních obyvatel v údolí. Během doby existence závodu překročilo cílovou čáru celkem 76 013 účastníků ze všech koutů světa, a to až z 40 zemí.

V průběhu let soutěžila na GsieserTalLaufu řada velkých jmen běžeckého lyžování, z nichž celkem 8 olympijských vítězů figuruje také na seznamu čestných vítězů. Mezi nimi najdeme norského olympijského vítěze a mistra světa Anderse Auklanda, rakousko-ruského štafetového mistra světa Michaila Botwinowa, italské olympijské vítěze Silvia Faunera a Giorgia di Centu a nora Oleho Einara Björndalena, který je se svými osmi olympijskými zlaty nejúspěšnějším biatlonistou všech dob. Jiným, včetně běžecké legendy Bjørna Dæhlieho (osminásobný olympijský vítěz), kazašského Vladimira Smirnova nebo čtyřnásobného olympijského vítěze Daria Cologny (SUI), však vítězství v GsieserTalLaufu

uniklo. Norský Anders Gløersen, mistr světa ve Falunu 2015, je vítězem závodu ve volném stylu z roku 2017. V roce 2018 zvítězil Rus Jevgenij Dementěv, šampion z olympijských her v Turíně. Na desce vítězů je také jméno dvojnásobné olympijské šampionky a čtyřnásobné vítězky Světového poháru Justyny Kowalczyk z Polska.

Druhý největší lyžařský maraton v Itálii, GsieserTalLauf, je jedinečný také rodinnou atmosférou a zázemím, o které se stará mnoho místních obyvatel. Do organizace je zapojeno všech 17 amatérských sportovních skupin a 450 dobrovolníků a všichni se starají o to, aby účastníkům nic nechybělo.

Krajina s výhledy na Dolomity je dalším jedinečným rysem závodu. A není to jen ona: stejně vynikající je i kuchyně. Každý rok se nejlepší kuchaři z údolí společně s 30 pomocníky starají o občerstvení na 7 zastávkách podél trasy a také v cíli ve společenském stanu v St. Martinu. Vrcholem gurmánského menu je jablečný závin, který měří ohromujících

250 m; méně by totiž nestačilo. Není divu, že počet účastníků a hostů brzy překoná kapacitu lůžek v údolí.

Laufařský závod GsieserTalLauf se koná každoročně třetí únorový víkend, v roce 2026 výjimečně 28. února a 1. března kvůli olympijským hrám.

Registrace jsou v plném proudu. I vy si můžete užít zvláštní atmosféru a skvělý doprovodný program se spoustou hudby a dobrého jídla. Zaregistrujte se ještě dnes a začněte se připravovat na dechberoucí závod klasickou nebo volnou technikou v malebném údolí Dolomit! Využijte sníženého startovného při včasné registraci do 31. 12. 2025.

Zaregistrovat se můžete zde:

www.valcasies.com/en/registration

71

72

FOTO: FISCHER SPORTS GMBH

73

Přechod na sníh Dali jste si za cíl konkrétní závod a nemáte možnost se dostat každý den na sníh?

Nebuďte nervózní.

I profesionální skandinávští závodníci, kteří mají sněhu oproti nám na rozdávání, se často v zimě uchylují k tréninku na kolečkových lyžích, běhu či posilování. Přechod ze suché přípravy na lyže ze dne na den se již ani nedoporučuje. Naopak je vhodné zařazovat minimálně jednou týdně běh po celou zimu v rámci aktivní regenerace a silového tréninku byste se rozhodně také vzdávat neměli. Samozřejmě pokud vyrazíte na pár dní na dovolenou či soustředění do hor a chcete se co nejvíce věnovat lyžování, využijte situace. Ale než abyste se trápili každý den na závodních tratích nebo v jiném příliš náročném profilu, změňte aktivitu, při níž jste schopni trénovat v nižší intenzitě. Když se dostanete na sníh, nebojte se zařadit rychlejší úseky. Myslete na techniku pohybu, ať už jedete rychle, nebo pomalu.

(red)

UNIVERZITA HI-TECH „Chytré hole“ jsou schopné změřit celou řadu proměnných a mohou odhalit chyby v technice

FOTO: SKISENS

74

Co ukázala data?

1. Průběh síly odpichu a doba kontaktu Na asfaltu se křivky síly vyznačují prudkými špičkami – odpich je o něco kratší a explozivnější. Na sněhu je síla při zápichu rozložena plynuleji, což naznačuje delší fázi záběru. Talířek hole tedy zůstává v kontaktu se sněhem déle než s asfaltem, protože měkčí podklad zapříčiní, že se košíček „sveze“ ve sněhu o zlomek času navíc.

2. Maximální síla Na rovině se maximální síla dostaví rychleji (na sněhu i asfaltu) než v kopci. Absolutní maxima jsou si však na obou površích podobná.

TEXT: FABIÁN ŠTOČEK S PODPOROU JOSEFA ŽÍŽALY

3. Asymetrie Na asfaltu se díky prudším kmitům síly častěji projeví levopravá nerovnováha. Letní trénink je tedy ideální k jejímu odhalení a odstranění.

SOUPAŽ

pod mikroskopem

4. Úhel zápichu hole Na asfaltu končí odpich ve vyšším úhlu, tedy s více napřímenými holemi vzhledem k zemi.

Na sněhu dochází k uvolnění holí v nižším úhlu. Na sněhu je totiž podřep těla při zapíchnutí holí do sněhu nižší než na tvrdém povrchu.

Co z toho vyplývá pro trénink S příchodem zimy končí na cyklostezkách známé cvak–cvak karbidových Pilujte symetrii hrotů. Běžkaři mění letní bodce na holích za zimní košíčky a zároveň přemýš- Kolečkové lyže jsou k odhalení rozdílů odpichu levé a pravé ruky mnohem lepším lejí, jestli se jejich technika z asfaltu opravdu přetaví do kvalitní zimní formy. vtréninkovým prostředkem než lyže. Zaměřte

P

ro časopis NORDIC jsme udělali jednoduchý test s použitím senzorů integrovaných v holích od značky SkiSens.

V druhé části článku se pak můžete dočíst, jaké výsledky přinesla studie Josefa Žížaly, který měřil rozdíly v soupaži mezi rekreačními a elitními lyžaři.

Jak to funguje?

Madla holí SkiSens v sobě mají integrované tenzometry, které jsou schopné přesně měřit sílu, již lyžař vyvíjí na hůl při každém odrazu.

Tenzometry snímají deformaci materiálu

při zatížení (v tomto případě odpichu). Měří elektrický odpor v newtonech a přepočítávají jej na vynaloženou sílu odpichu vztaženou na hmotnost lyžaře, tedy výkon ve wattech.

Test jednoho běžkaře

V našem testu jsme se zaměřili na jízdu na sněhu i asfaltu, na rovině i v kopcích. Nejde o laboratorní, recenzovanou studii, jen o analýzu jednoho běžkaře a jeho „chytrých“ holí.

I když se ale jedná pouze o pilotní měření, výsledky odhalují zajímavé rozdíly ve vynaložené síle i technice.

se na sílu směřovanou do obou holí a na souměrnost odrazů.

Hlídejte úhel uvolnění Zkuste při tréninku na kolečkových lyžích uvolňovat hole pod menším úhlem, který je bližší soupaži na sněhu. Přechod do zimy pak pro vás bude plynulejší.

Explozivita pod kontrolou Krátký a silový odraz je dobrý, ale jen v případě, pokud ho neprovádíte na úkor stability a kvality techniky.

75

Klíčovým prvkem je s největší pravděpodobností stabilita a také schopnost při zápichu co nejrychleji přenést svou sílu do holí. Právě tento, co nejkratší možný, moment umožní vyprodukovat efektivnější záběr.

Samozřejmě cílená technická cvičení zaměřená na úvodní fázi odpichu, doplněná o silový trénink a stabilizační (core) posilování, mohou být pro soupaž velmi užitečná.

Závěrem

Vrchní dva grafy ukazují porovnání síly při odpichu levé a pravé ruky. V levém spodním grafu jsou tyto síly sečteny dohromady. Vpravo dole pak vidíme srovnání, jakých sil odpichu dosáhla levá a pravá hůl na sněhu a na asfaltu.

Studie velké skupiny lyžařů

Josef Žížala se problematice věnoval i ve své magisterské práci, kterou zpracoval s využitím měřicí technologie SkiSens AG. Jeho práci můžete najít na internetu, ale to nejdůležitější jsme pro vás shrnuli zde. Žížala porovnával data 46 lyžařů; nejen elitních závodníků, ale i širokého spektra běžců, kteří by se na startu Vasova běhu podle svých výsledků rozdělili téměř do všech vln. Na základě tohoto dělení pak vznikly výkonnostní kategorie.

Test spočíval ve sprintu na 200 metrů, z něhož se pro analýzu vybíralo nejlepších 30 vteřin výkonu na rovině.

Z výsledků je vidět rozdíl mezi amatéry a profesionály: silové křivky elitních závodníků dosahují vyšší frekvence záběrů, rychlejšího nástupu maximální síly i vyššího výkonu: „Předběžné zkoumání dat naznačilo, že elitní lyžaři dosahují vyšší frekvence záběrů, vyšším výkonem ve wattech, vyšší normalizovanou maximální silou a také jejím rychlejším nástupem,“ shrnuje Žížala (2025) a dodává: „Rychlost dosažení maximální síly a výše normalizované maximální síly odpichu se ukázaly být nejdůležitějšími prvky silové křivky a statisticky významnými technickými ukazateli lyžařské výkonnosti.“

Doporučení

Co tedy dělat, aby si lyžař zlepšil svou techniku? Jak docílit, aby dosáhl maximální síly za co nejkratší okamžik a v co nejvyšších hodnotách?

Obvyklým doporučením je posunout těžiště, tedy boky, vpřed. To sice dává smysl, ale samo o sobě to nestačí.

Ať už měříme na sněhu, asfaltu nebo ve vědecké laboratoři, jedno je jasné – kvalitní soupaž není jen o síle. Rychlý nástup maximální síly vyžaduje stabilitu, kontrolu a správnou techniku, která dovolí přenést energii do holí efektivně a bez zbytečných ztrát.

Pro rekreační běžkaře z toho plyne jednoduché doporučení: v létě využijte asfalt k odhalení asymetrií, v zimě se soustřeďte na techniku jízdy a stabilitu. A pokud chcete svou soupaž posunout ještě dál, věnujte se také posilování a posilování středu těla.

Citace: Žížala, J. (2025). Analyzing double-poling force patterns with functional data analysis (Independent project, 15 ECTS, Örebro University School of Business). Örebro University.

Normalizovaná silová křivka dvou rozdílných lyžařů

Rozdíl v maximální vynaložené síle mezi elitními a amatérskými lyžaři z 10 různých startovních vln na Vasově běhu

76

UNIVERZITA SERVIS LYŽÍ

Testování lyží na přítomnost fluoru se stalo na světových i českých pohárech běžnou rutinou

TEXT A FOTO: FABIÁN ŠTOČEK

STOP věčným chemikáliím Jak bojuje FIS proti fluoru

V roce 2023 zavedla Mezinárodní lyžařská federace (FIS) jednu z nejvýznamnějších regulací za poslední desetiletí – celosvětový zákaz fluorovaných lyžařských vosků. Jenže když něco zakážete, musíte být schopni také pohlídat, že jsou pravidla dodržována.

P

o celé dekády byly fluorové vosky tajnou zbraní servisních techniků, protože poskytovaly vynikající skluz zejména v teplejších sněhových podmínkách a chránily skluznici před nečistotami. Jejich výhody však přinášely vysokou daň: patří do skupiny per- a polyfluoralkylových látek (PFAS), někdy označovaných jako „věčné chemikálie“, které přetrvávají v přírodě a hromadí se v živých organismech.

Nařízení Evropské unie o PFAS a příbuzných sloučeninách spustilo tlak na odstranění fluorovaných produktů ze sportu. Pro FIS a IBU (Mezinárodní biatlonovou unii) se rozhodnutí stalo zároveň otázkou zdraví i férovosti.

Co je vlastně fluor?

Na chemické úrovni jsou fluorované vosky založeny na dlouhých uhlíkových řetězcích s navázanými atomy fluoru. Vazba uhlík–fluor (C–F) je jednou z nejsilnějších v organické chemii, což vysvětluje, proč jsou tyto sloučeniny tak odolné proti rozkladu. V praxi to znamená, že PFAS mají extrémně dlouhý poločas rozpadu v přírodě. Voda, půda a dokonce i zdroje pitné vody je mohou zadržovat desítky let.

Limitní hodnoty jsou neuvěřitelně nízké.

Obvykle se udávají v jednotkách látky vztažených na bilion (ppt) nebo miliardu (ppb). Pro představu – jedna částice PFAS vztažená na

bilion odpovídá kapce látky v olympijském bazénu. Evropská unie stanovila hygienickou hodnotu PFAS v pitné vodě na 2 ppt, zatímco Světová zdravotnická organizace doporučuje až 100 ppt. Pro srovnání – povolená hladina arsenu v pitné vodě je 10 ppb, tedy přibližně pěttisíckrát vyšší.

Testování fluoru

Zákaz okamžitě vyvolal praktickou otázku: jak testovat lyže, aby bylo možné zajistit dodržování pravidel?

FIS zavedla na závodech přenosné FTIR (Fourierova transformace infračerveného záření) spektrometry. Princip měření je následující: molekuly ve skluznici pohlcují určité frekvence, takže infračervené světlo buď prochází skluznicí lyže, nebo se od ní odráží. Fluorové sloučeniny mají charakteristickou chemickou strukturu, kterou lze díky absorbci spolehlivě detekovat. Samotná detekce ale nestačí. Systém musí rozhod-

77

nout, zda obsah fluoru překračuje hranici a sportovci poskytuje konkurenční výhodu.

Jak popsal Lars Karlöf z FIS: „Hodnota prahu je založena na několika parametrech, mezi nimi na chybě kalibračního modelu, na úrovni, kde už je patrná výhoda pro sportovce, a navíc jsme přidali bezpečnostní rezervu, abychom předešli falešně pozitivním výsledkům.“ V pozadí procházejí surová spektrální data předzpracováním, normalizací a výběrem spektrálních oblastí. FIS uvedla, že jejich tým otestoval „několik stovek různých kombinací“ metod, než se dobral k nejstabilnějšímu modelu. Ten se průběžně aktualizuje s příchodem nových vosků na trh a poté se distribuuje do všech testovacích zařízení.

Model v pohybu

Podle Karlöfa je model ve stejnou chvíli stejný pro všechny uživatele (aktualizují ho se všemi novými produkty vosků, které přicházejí na trh). Tato konzistence je zásadní: lyže testované v Oberhofu by měly dát stejný výsledek, jako kdyby byly zkontrolovány v Lillehammeru. Každý přístroj musí být pravidelně kalibrován pomocí vestavěných standardů, aby byla zachována přesnost.

Pohledem testéra Abychom zjistili, jak to vypadá v praxi, zeptali jsme se Tomáše Korbeláře, českého FIS-certifikovaného testéra fluoru.

Jak ses stal testovačem fluoru?

Na základě rozhodnutí FIS bylo od minulé sezóny nutné začít testovat i na regionální úrovni.

O prázdninách mi přišla nabídka na tuto pozici od manažera úseku běhu na lyžích. Člověk musí absolvovat školení v zahraničí, následně prokázat praktické dovednosti ve Světovém poháru a poté obdrží certifikát způsobilosti k měření. To je také podmínkou pro to, abychom dostávali aktualizovanou databázi od FIS – neustále totiž vznikají nové bezfluorové vosky, které je potřeba do databáze zařadit, aby přístroj tyto vosky spolehlivě rozpoznal a vyhodnocoval.

Jak to funguje v Česku oproti jiným zemím?

Po školení jsme zjistili, že spoustu věcí nám nikdo pořádně nevysvětlil – vše bylo zaměřeno hlavně na podmínky Světového poháru.

Museli jsme se tedy ponořit víc do hloubky

a postupně celý systém v Česku nastavit. Nejprve jsme prováděli testování pro kluby, aby si mohly vyzkoušet, jak měření funguje a proč je důležité. Poté jsme vytvořili způsob, jak zvládnout testování velkého počtu závodníků jen s jednou mašinou.

Jaké je tedy schéma měření?

Před závodem se lyže testují náhodně. Po závodě jsou následně všechny lyže vybrané (pomocí několika dobrovolníků z řad pořadatelského oddílu) a roztříděné k testu. Na testování jedné kategorie máme 60 minut, ale většinou jsme výrazně rychlejší díky propracovanému systému výběru závodníků.

Jak si vybíráte testované závodníky, aby to bylo spravedlivé?

Primárně testujeme všechny kluby ze startovní listiny a prvních pět závodníků v každé kategorii, k tomu přidáváme náhodné kontroly.

Cílem je, aby během sezóny prošlo kontrolou zhruba 70 % závodníků; v loňské sezóně jsme otestovali téměř 3 000 lyží.

Proč se netestuje každý?

Každou lyži otestovat nejde. Povinně kontrolujeme prvních pět závodníků v každé kategorii a všechny kluby, které se závodu účastní. K tomu přidáváme náhodné testy. Díky tomu během jednoho závodu pokryjeme přibližně 40 % startovního pole (měří se jen jedna lyže z páru), v součtu sezóny pak cílíme na výše zmíněných 70 %. Otestovat úplně všechny by závody zbytečně protáhlo.

Jak probíhá samotné měření?

Závodníci po dojetí umístí lyže do stojanu. Pomocník donese do stanu vybranou jednu lyži z páru. Lyži položím na „slider“ a přístroj k ní pevně přitisknu. Přístroj zhruba 15 sekund vyhodnocuje za pomoci infračerveného záření odrazivost jednotlivých prvků v materiálu lyže. Každý prvek má jinou odezvu, a proto lze fluor poměrně spolehlivě odhalit.

Přítomnost fluoru ve skluznici se měří pomocí přenosných spektrometrů

78

UNIVERZITA SERVIS LYŽÍ

NAD 1,0 UŽ JDE O PROBLÉM – PROVÁDÍME DALŠÍ MĚŘENÍ NA JINÝCH MÍSTECH LYŽE. KROMĚ SAMOTNÉHO ČÍSLA SLEDUJEME I GRAF; POKUD SE V NĚM OBJEVÍ TYPICKÁ STOPA VE TVARU DVOJITÉHO „W“, ZNAMENÁ TO PŘÍTOMNOST FLUORU. Jaká je hodnota fluorového prahu?

Hranice je nastavena na hodnotu 1,0.

Pokud je výsledek pod ní, je lyže v pořádku.

Hodnoty mezi 0,5 a 1,0 znamenají malou kontaminaci, ale jsou tolerované. Nad 1,0 už jde o problém – provádíme další měření na jiných místech lyže. Kromě samotného čísla sledujeme i graf; pokud se v něm objeví typická stopa ve tvaru dvojitého „W“, znamená to přítomnost fluoru.

Vyšel vám už někdy pozitivní test? Co se v takovém případě stane?

Ano, v minulé sezóně jsme měli několik případů. Když přístroj potvrdí přítomnost fluoru na obou lyžích a výsledek se potvrdí při opakovaných měřeních (po průběžném otestování dalších závodníků), přivoláme technického delegáta a ředitele závodu. Se závodníkem a trenérem se sejdeme ve stanu kontrolora a ukážeme jim výsledky. Pokud se přítomnost fluoru potvrdí, závodník je diskvalifikován.

Pokud je pozitivní nález před startem, závodník není připuštěn ke startu; výměna lyží není možná (na rozdíl od praxe ve Světovém poháru). Na toto rozhodnutí se nedá odvolat; možný je pouze protest proti procesu.

V odpoledních hodinách se s trenéry snažíme najít příčinu. Nejčastěji šlo o kontaminované pomůcky z minulé sezóny – staré houbičky nebo nářadí, na kterých fluor zůstal.

V čem je testování u nás specifické?

Jinde (např. v Polsku nebo na OPA Cupu) je to jednodušší – méně kategorií, méně závodníků a delší pauzy. V obou těchto organizacích provádí měření profesionální zaměstnanci svazu. U nás je závodníků víc a systém musí být rychlejší i proto, že „každý chce být včas doma“.

Další rozdíl je v logistice: kontrolor fluoru v Česku společně s ředitelem závodu plánuje rozložení stadionu tak, aby bylo možné testování před i po závodě. Zajišťuje také stan, stojany na lyže, vytápění stanu a záložní zdroj. Na Světovém poháru nebo v Polsku si kontrolor na závodiště většinou přijde jen s přístrojem, sliderem a notebookem – vše ostatní má připraveno.

Kvůli častým výpadkům proudu na českých závodištích máme – podle hlavního kontrolora fluoru z FIS patrně jako jediní na světě – záložní baterii a měnič napětí. Díky tomu umíme reagovat na výpadky elektřiny a můžeme měřit kdekoliv a kdykoliv. Je to důležité,

protože po vypnutí potřebuje systém v přístroji znovu zkalibrovat, což trvá 20–30 minut.

Na českých závodech je čas rozhodující.

Jak je to s testováním fluoru na laufech?

U nás se dálkové běhy na lyžích neřeší. Pouze v případě Jizerské 50 nás organizátoři oslovili, abychom měřili amatérské závodníky. Ty nejlepší měla na starosti Ski Classics.

Kolik je u nás testérů?

Momentálně jsme dva – já a Martin Kočandrle – pro běh na lyžích. V letošní sezóně přibude ještě jedna kolegyně, takže budeme tři. Kromě toho je ještě jeden člověk, který testuje i pro další disciplíny (alpské lyžování, skoky, snowboard).

Dostáváš za práci testéra zaplaceno?

Ano, jsme placeni. Nejde ale jen o samotné měření. Je potřeba připravit samolepky na lyže pro jednotlivé kluby, starat se o přístroj, pravidelně jej kalibrovat a aktualizovat systém. To vše zabere hodně času. V zahraničí tuto práci dělají zaměstnanci svazů na plný úvazek. U nás je to spíše práce ve volném čase – v pátek jedeme ze zaměstnání a o víkendu měříme na závodech.

FOTO: VAUHTI

Ač se dají jednotlivé značky vosků kombinovat, raději si pořiďte produkty od jednoho výrobce a naučte se s nimi pracovat

TEXT: MARTIN BLASCHKE

Jak kombinovat vosky

v bezfluorové době?

Od uvedení bezfluorových vosků na trh, respektive platnosti zákazu používání Příklady kombinací Různé druhy vosků a jejich kombinace fungufluorových vosků na závodech pod hlavičkou FIS, došlo k určitému vývoji vosků jí na odlišných typech sněhů: a jejich použití. Každým rokem přichází výrobci s novými nebo vylepšenými parafin + liquid: na studené a teplé vosky a tento trend bude ještě nějakou dobu pokračovat. podmínky

V

lastnosti některých bezfluorových vosků, především skluzových, se v poslední době zlepšily. V případě stoupacích vosků se v zásadě příliš nezměnilo a nebyl důvod, protože bezfluorové stoupací vosky byly hojně využívány i v době fluorové.

Typy skluzových vosků

Skluzové vosky se stále stejným způsobem rozdělují na čtyři skupiny: prášky, liquidy – vosky v tekutém skupenství, bloky a parafiny.

Jednotlivé skupiny vosků se mezi sebou dají různě kombinovat vzhledem k daným podmínkám.

Prášky Zažehlujte prášek do vyčištěné lyže Dodržujte teplotu udávanou výrobcem Strhněte vosk škrabkou a vykartáčujte (ocelový kartáč, kartáč s koňskou žíní nebo nylonový) Liquidy Vrstvěte – na krátké vzdálenosti do 5 km 1–2 vrstvy, na delší vzdálenosti nad 5 km 2–3 vrstvy Vykartáčujte nylonovým kartáčem a vlnou (tzv. fleece) nebo použijte felt – můžete však kombinovat oba materiály

Bloky Využívejte jako finální vrstvu Výdrž bloků se liší od výrobce a typu sněhu, některé vydrží 5 km a jiné až 15–20 km Nejčastější aplikace je pomocí vlny (fleece/ felt): naneste blok na vlnu, aplikujte na skluznici a následně vyleštěte lešticí vlnou.

Bloky některých výrobců se dají zažehlit a vykartáčovat nylonovým kartáčem Stačí jedna vrstva Parafíny Naneste standardně pomocí žehličky Strhněte škrabkou a vykartáčujte (ocelový kartáč, nylonový nebo koňská žíně) Dodržujte teplotu uvedenou výrobcem

liquid: teplé podmínky prášek + blok: univerzální podmínky prášek: univerzální podmínky V současné nabídce si můžete vybrat mnoho druhů vosků od různých výrobců a ve většině případech můžete kombinovat jednotlivé značky mezi sebou. Pro běžného lyžaře však doporučuji, aby si vybral jednu značku a s ní se naučil pracovat. Stále platí, že v jednoduchosti je krása a nemá smysl vymýšlet složité kombinace. Můžete se vystavit riziku, že něco pokazíte, a za druhé při přípravě lyží nestrávíte tolik času.

Momentálně mezi nejpoužívanější značky vosků s komplexní škálou patří značky Swix, Maplus, Star, Rex, Toko, Holmenkol a Vauhti – ani s jednou z těchto značek nešlápnete vedle a zajistí vám kvalitní svezení.

Martin Blaschke Působí jako šéfservisman české reprezentace v běhu na lyžích.

Má na starosti Program výzkumu a vývoje ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci.

79

UNVERZITA SERVIS LYŽÍ

FOTO: SVAZ LYŽAŘŮ ČR

80

TEXT: MARTIN BLASCHKE

Ponořte se do světa struktur

Každá lyže má svoji originální strojovou strukturu, která může mít odlišnou hloubku či tvar

Zákaz fluorových vosků donutil servismany, aby šli jinou cestou, a proto se vrhli do zkoumání struktur lyží ještě více než předtím. Našli zde totiž cestu, která jim umožňuje nezůstat pozadu a být konkurenceschopný. Co vše předchází a ovlivňuje vznik struktury třeba zrovna na vašem páru lyží, který jste si pořídili?

T

o máte skluznice, struktury, kameny, diamanty, odlišné tvary, různé hloubky a úhly... Nabrousit kýženou strukturu, nebo ji dokonce vyvinout, je opravdu věda.

A to ještě není to poslední. Musí také jet a být konkurenceschopná.

Jak vzniká struktura?

Struktura na lyži se vybrousí pomocí strukturovacího stroje, jehož součástí je brusný kámen. Vytvoříme ji tak, že lyži protáhneme přes tento speciální kámen a ve skluznici se vytvoří požadované drážky.

Brusné kameny je možné objednat u určitých dodavatelů, nebo si je nechat vyrobit na zakázku, na základě konkrétních požadavků.

Strukturovací kameny se však po nabroušení struktur na několika párech lyží (asi 100–150) obrousí, takže je třeba pomocí diamantu opět vytvořit původní strukturu kamene. Diamant je součástí strukturovacího přístroje, stejně jako software, který vám umožní vytvořit požadovaný původní typ struktury. Do původního brusného kamene však můžete narýt diamantem i odlišnou

strukturu a pokračovat s jiným nastavením a vytvořit jinou finální strukturu na lyži.

Každý strukturovací kámen má svou životnost, která je dána velikostí jeho průměru, a v určité fázi se musí vyměnit za nový.

Nová struktura na starou lyži

Než se můžeme pustit do nabroušení finální struktury skluznice lyže, je potřeba si lyži připravit.

V praxi to znamená, že lyži musíme nejprve orovnat. Orovnání je proces, kde se zlikviduje původní struktura lyže. Tedy srovnají se nerovnosti tak, aby povrch skluznice byl „rovný“.

K tomuto kroku požíváme kámen s velkou drsností, hrubý kámen. Poté následuje leštění, kde dojde k finálnímu zarovnání povrchu skluznice na tzv. zrcadlo. K leštění používáme kámen s nízkou zrnitostí, tedy jemný. Po těchto dvou fázích je lyže připravena k nabroušení požadované finální struktury.

Důležitým faktorem při obrušování lyží je čistota vody, která vyplachuje (čistí) kámen od nečistot a zbytků odbroušené skluznice. Čistota vody má vliv na kvalitu brusu. Čistá voda = čistý kámen = vysoká kvalita brusu.

81

Jako otisk prstu

Každá lyže, která se nabrousí „ubývajícím“ kamenem, je jedinečná podobně jako otisk prstu. Navíc každý typ struktury je svým způsobem originální. Může mít odlišnou hloubku či tvar (šípovitý, diagonální, lineární, parabolický atd.).

Abychom vytvořili vhodnou strukturu na lyži, je nutné nastavit vhodné parametry vzhledem ke konkrétním přírodním podmínkám. Základních faktorů, které ovlivňují, jak bude struktura lyže vypadat, je celá řada: Typ kamene Typ diamantu Otáčky kamene Rychlost posuvu diamantu Rychlost průjezdu lyže přes kámen Síla přítlaku na lyži Úhel sklopení vrypu (lineární, diagonální ad.)

Step – vzdálenost zářezů diamantu mezi sebou Teplota a čistota vody, která čistí kámen

Jaké jsou typy diamantů

Stejně jako v případě kamenů existují i různé druhy diamantů. Diamant je krystalická forma uhlíku. Jednotlivé diamanty, tzv. piny, jsou umístěny v nosném těle, díky kterému je možné upnutí do strukturovacího stroje.

Celkově tento nástroj nazýváme diamantem.

Diamanty se liší velikostí, počtem a úhlem uložení jednotlivých pinů. Každý diamant má různé vlastnosti. Diamanty s menším rozměrem pinů jsou vhodnější pro jemnější struktury (studené) a diamanty, které mají větší piny, jsou zase vhodnější pro hrubší (teplejší) struktury.

I rychlost otáček hraje roli

Hrubost a vlhkost sněhového zrna určuje hrubost a hloubku struktury. Pro studené podmínky potřebujeme mít strukturu jemnou, hladkou s většími plochami, které napomáhají vytvoření mikrofilmu vody, po němž lyže snadněji klouže. Pokud bychom použili do studených podmínek hlubokou a členitou strukturu, tak se nám struktura bude „zařezávat“ do suchého sněhu a bude brzdit.

Jednoduchá pomůcka, kterou si každý snadno zapamatuje, že na studeném suchém sněhu jede žehlicí prkno a na teplém mokrém sněhu fungují hrábě.

Čím se liší kameny?

Mezi základní materiály pro výrobu brusných kamenů patří karbid křemíku (sloučenina křemíku a uhlíku) a korund (oxid hlinitý).

Kameny se rozdělují podle tvrdosti a zrnitosti. Například kameny s jemnou zrnitostí jsou vhodné pro broušení studených struktur a naopak kameny s vysokou pro teplé struktury. Střední zrnitost kamene se využívá pro univerzální struktury.

Součástí strukturovacího stroje je také orovnávač, v jehož horní části je umístěn tvrdokov, na kterém jsou vidět výčnělky – diamantové piny. Piny obnovují požadovanou strukturu na brusném kameni

Růžový kámen se střední zrnitostí se používá na broušení univerzálních struktur

Pokud vytváříme diamantem struktury do kamene, rychlostí otáček docílíme odlišných struktur na brusném kameni: Studené struktury – vysoké otáčky kamene Univerzální struktury – střední otáčky kamene Teplé struktury – nízké otáčky kamene Jakmile brousíme kamenem struktury do skluznice, rychlost otáček je opačná: Studené struktury – nízké otáčky kamene/pomalý posuv lyže Univerzální struktury – střední otáčky kamene/střední posuv lyže Teplé struktury – vysoké otáčky kamene/ rychlý posuv lyže

Zelený kámen s jemnou zrnitostí vytváří struktury na studené podmínky a také se používá k leštění

Bílý kámen s vysokou zrnitostí je vhodný na broušení struktur na teplé podmínky a také se využívá na orovnávání. Nejlépe je na něm vidět množství špíny – odbroušené skluznice

Uveďme si příklad: Pokud budeme vyvíjet struktury do chladnějších podmínek, diamant vyřeže strukturu do kamene, který má vysoké otáčky, a naopak když budeme brousit strukturu do skluznice lyže, nastavíme kámen na nízké otáčky, a lyže tudíž projíždí strojem pomalu. Díky tomuto nastavení není struktura potrhaná a povrch vybroušené skluznice je „hladký“. Na povrchu skluznice nezůstává tolik otřepů.

82

UNIVERZITA SERVIS LYŽÍ

FOTO: SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Důležitou složkou vývoje struktur je jejich časté testování. Ač jde vývoj stále vpřed, zapisování výsledků testů obyčejnou tužkou, která nezamrzne, zůstává

Vývoj strojových struktur V rámci Svazu lyžařů ČR již několikátou sezónu probíhá Program výzkumu a vývoje tzv. PVV, který se zabývá technologickým vývojem v několika oblastech. Největší důraz v rámci projektu je však zaměřen právě na vývoj struktur, a to v rámci převážné většiny disciplín, které pod svaz spadají.

Jak jsme již výše zmínili, struktury můžeme rozdělit do tří základních skupin na studené, univerzální a teplé. Každá má svá specifika a pravidla vztahující se k tvorbě a vývoji struktur, které jsou obecně velmi složitým odvětvím kvůli své komplexnosti.

Zpočátku se jedná o systém pokus-omyl, než se na něco přijde nebo nalezne alespoň směr, jakým se vydat. Je ale potřeba znát základní zákonitosti, které se dají svým způsobem nastudovat, ale v zásadě platí, čím více času strávíte zkoušením a hraním si se strukturovacím strojem, tím samozřejmě zlepšujete svoje dovednosti a pravděpodobnost, že vytvoříte dobrou strukturu. Tento proces je ale časově velice náročný.

Omezený čas a mnoho proměnných

Testování logicky probíhá v zimním období během testovacích kempů a každé volné chvíle během závodního období. V jednotlivých fázích zimy se testují různé typy struktur.

Před sezónou, na přelomu října a listopadu, se zkouší teplé struktury. V tomto období se dá testovat v relativně teplých podmínkách na místech, kde jsou připravené tréninkové tratě ze sněhových zásobníků, které uchovávají sníh přes letní období (např. ve švýcarském Davosu).

Poté se přesouváme do severní Evropy, kde je možné začít testovat studené struktury.

Jejich testování trvá zhruba do ledna či poloviny února, pokud to podmínky dovolují.

Následně se začínáme věnovat strukturám univerzálním a koncem sezóny se věnujeme opět strukturám teplým, a to většinou až do dubna v rámci posezónních testovacích kempů.

Testování jednotlivých typů struktur se samozřejmě odvíjí od sněhových podmínek a počasí. Dá se ale říci, že v průměru na každou skupinu struktur máme zhruba dvouměsíční prostor, kdy ji můžeme zkoušet, což v kontextu časové náročnosti testování není mnoho. Když se nepovede najít vhodné struktury na danou podmínku, další možnost přichází zase až za rok.

Testování v rámci jednotlivých skupin struktur musí být komplexní. Musíme připravit set testovacích lyží s jednotlivými strukturami, např. teplými, a tento set struktur se musí otestovat na různých typech podmínek a místech s různou nadmořskou výškou a klimatem. Není sníh jako sníh. Struktury se jinak chovají na přírodním nebo technickém sněhu či na jejich kombinaci. Podstatný je i obsah nečistot ve sněhu.

Snažíte se najít strukturu, která funguje generálně na různých místech a typech sněhu v rámci například teplých podmínek.

Jak se testují?

Struktury se testují na rychlost a na pocit z jízdy, proto se v některých případech liší na lyžích na klasiku a bruslení. Struktura může být rychlá, ale nedrží tak dobře směr, a proto je vhodné ji použít pouze pro klasický styl, kdy jede lyže ve stopě.

Na rychlost se dá testovat dvěma způsoby: buď na fotobuňku, kde se měří čas na určitém úseku, nebo tzv. speed test. Ten se provádí

ve dvojici, která si po každém sjezdu vymění pár lyží, aby se eliminoval váhový rozdíl servismanů a měří se vzdálenost (rozdíl) mezi jednotlivými lyžemi (strukturami).

Vždy je dobré využívat obou způsobů měření, abychom si mohli správnost výsledků ověřit.

Testování na pocit se věnujeme v momentě, kdy už máme vybráno několik nejrychlejších struktur, většinou čtyři až šest, které porovnáváme mezi sebou. Provádí se tak, že testujeme jednotlivé struktury na stejném okruhu a vytvoří se pořadí. Primárně se hodnotí, jak struktura „odjíždí“ pod nohou a jak se chová při zatížení, zrychlení a můžeme říct i konstantnosti skluzu. Je vhodné, aby se na tomto testu podílelo více servismanů, aby se co nejvíce eliminovala subjektivita.

Délka vývoje/testování

Vzhledem k již zmíněné komplexnosti testování je samotný proces zdlouhavá záležitost a je potřeba i trocha štěstí. Někdy se může povést najít vynikající strukturu, která ale není širokospektrální a pokrývá pouze specifický typ podmínek, na nichž funguje.

Jedná se o případ vývoje struktur především pro vrcholné akce, kde se snažíte najít nejlepší strukturu pro dané místo a podmínku. Nevadí vám, že struktura nefunguje někde jinde.

Všeobecně je ale snahou, aby struktury byly co nejvíce širokospektrální, aby pokryly změnu počasí a podmínek např. i během závodu.

Délka vývoje a testování je nekonečný příběh. Prvním krokem je se dostat na úroveň kvality struktur výrobců lyží a jednotlivých týmů. Poté je nutné se snažit ještě o další posun a předčit ostatní. To znamená, že modifikujete již vyvinuté struktury, nebo hledáte něco úplně nového. Tím, že se všichni snaží překonat sami sebe a ostatní, tak se tato druhá fáze neustále opakuje.

Analýza výsledků

Jednou z nejdůležitějších záležitostí je analýza výsledků testování, kde se snažíme pochopit, jaké parametry struktury fungují, nebo nefungují na dané podmínce. Z těchto analýz se poté odvíjí další vývoj a případné modifikace. Například druhy brusných kamenů, diamantů, rychlosti broušení atd. Přijdete například na to, že různé kameny a diamanty ovlivní výkonnost dané struktury na různých podmínkách. Stačí drobné změny v nastavení struktury, které ale mají zásadní vliv na výkonnost a kvalitu struktury.

CAN‘T WAIT to push the limits Lucie Charvátová

FAST AS EVER

www.kaestle.com

UNIVERZITA SERVIS LYŽÍ

FOTO: SWIX

84

typu sněhu – čerstvý, nebo transformovaný a vlhkosti – suchý, středně suchý sníh, nebo mokrý. Když to trefíte správně, lyže se vám na trati odmění.

Držte se základních pravidel

Čím vlhčí a mokřejší sníh, tím hlubší strukturu potřebujete. Čím sušší a studenější sníh, tím lépe funguje jemnější struktura.

Existují i výjimky, hlavně u transformovaného sněhu.

Pozor!

Někdy si struktury mohou navzájem škodit. Pokud chcete vytlačit hlubokou ruční strukturu na už tak hlubokou strojově broušenou strukturu, může to být kontraproduktivní. Skluznice se pak „přeplní“ kanálky, voda se odvádí neefektivně a lyže působí při jízdě těžkopádně.

Pokud závodíte na klasických lyžích, dejte si pozor, abyste ve spěchu nepřejeli kovovým válečkem také stoupací komoru a aby se vám vosk nedostal na skluzné části lyže.

Základní tvary struktur TEXT: FABIÁN ŠTOČEK

Vytlačte si SVOJI STRUKTURU

Jak jsme si zmínili v předchozím článku o strojových strukturách, každá lyže opouští výrobní halu s nabroušenou strukturou, která tvoří základ—trvalou texturu ve skluznici. Nemusíte mít ale obrovské milionové stroje v garáži, abyste si nabrousili svou vlastní strukturu.

P

omocí jednoduchého ručního strukturovacího nástroje lze lyže nadrážkovat těsně před startem. Tento krok berte jako jemné „dolaďování“ toho, co vám zanechal ve skluznici tovární stroj.

Správně zvolená struktura totiž dokáže udělat lyže znatelně rychlejší, obzvlášť v podmínkách s vysokou vlhkostí nebo na proměnlivém sněhu. V následujícím textu vás provedeme základy i pokročilejšími tipy při ručním strukturování lyží.

Ruční nástroje se vyrábějí s různými typy válečků nebo nožů, které zanechávají specifickou stopu: Lineární – rovné drážky, jednoduché a univerzální Stromeček – šikmé linky pro odvod vody Šikmé – často používaná struktura v kombinaci s jinou Další vzory – ve složitých podmínkách se struktury různě kombinují RED CREEK: XC šikmý

RED CREEK: XC stromeček

Proč nestačí strojová struktura?

Optimální skluz lyží může rozhodnout závod v řádu sekund, v případě dlouhých vzdáleností i minut. Struktura lyže je jedním z faktorů ovlivňujících váš výkon, který lze mít pod kontrolou přímo v den závodu. Něco, co můžete udělat večer, nebo dokonce ráno těsně před závodem podle předpovědi počasí a typu sněhu.

Stejně jako při testování vosků i výběr struktury závisí na dvou klíčových faktorech:

RED CREEK: XC lineární

Obrázek základních ručních struktur

85

Jak aplikovat ruční strukturu

1) Připravte si lyže – skluznice musí být čistá, vykartáčovaná a vychladlá; v podstatě jde o poslední krok vašeho servisního rituálu.

2) Vytvoření struktury – přiložte ruční strukturovač na špičku lyže a pevně jím přejeďte lyži po celé délce až směrem k patce. Řiďte se šipkou na válečku. Klíčovým faktorem je neustále konzistentní tlak.

Strukturovač musí strukturu vtlačit, ne vyřezat. Pokud by skluznici řezal, zničí její elasticitu a ta se už nebude schopná obnovit.

3) Vyleštění – po vytlačení struktury do lyže jemně přejděte skluznici nylonovým kartáčem a zahlaďte hrany.

Péče

Stejně jako kartáče i strukturovače potřebují údržbu. Zbytky vosku a jiné nečistoty mohou váleček ucpat a při dalším použití nevytvoříte kvalitní strukturu. Čistěte strukturovač jemným ocelovým kartáčkem nebo smývačem vosků a skladujte v suchu, aby nedošlo ke korozi.

Pokročilé triky

Částečné strukturování – někteří servismani aplikují strukturu jen na zadní část lyže. Nejvíce vody totiž vzniká pod patou, a proto je potřeba větší hustota drážek v této oblasti.

Kombinace – použití dvou různých válečků (např. šikmý + lineární) pro smíšené podmínky, které lze aplikovat na různé části lyže.

Míra tlaku – čím více zatlačíte, tím hlubší strukturu vytvoříte. V mokrých podmínkách se často vyvíjí větší tlak od začátku vázání k patce, aby se narušilo přisávání lyže ke sněhové podložce při odrazu. Úhel – třírozměrná geometrie drážek mění způsob, jakým se odvádí voda ze skluznice.

Záleží, zda je drážka pod úhlem 30°, nebo pod 70°.

Tyto postupy se používají v závodech Světového poháru, ale můžete je vyzkoušet i vy.

Schema pro použití XC strukturovačů RED CREEK Nový

Teplota°C

5 4 3 2 1 0 -1 -2 -3 -4 -5 -6 -7 -8 -9 -10 -11 -12 -13 -14 -15 -16 -17 -18 -19 -20

034 Stromeček teplý, +15°C až -5°C + 037 Lineární 2 mm (jen vzadu)

084 Šikmý střední, 0°C až -6°C

Smíšený

Starý 081 Šikmý hrubý + 037 Lineární 2mm

035 Stromeček střední, 0°C až -10°C

035 Stromeček střední, 0°C až -10°C ' + 033 Lineární 1mm

Obnovení struktury

Jedna z výhod ruční struktury je její vratnost.

Drážky jsou vytlačené, ne vybroušené, takže se skluznice postupně vrátí do původního stavu. Jak toho můžeme dosáhnout? Časem – ponechejte lyže několik týdnů a skluznice se obnoví zcela přirozeně Hot box – jemné zahřívání (~57 °C po několik hodin) také urychlí obnovu

036 Šikmý extra jemný, -5°C až -20°C

036 Šikmý extra jemný, -5°C až -20°C

Schéma teplotního rozmezí, stavu sněhové pokrývky a použití jednotlivých typů ručních struktur v případě ručního strukturovače od značky Red Creek

Voskovací cykly – opakované zažehlování skluzného vosku při ~120 °C postupně odstraní ruční drážky Většinou bohatě stačí pár opakovaných parafínování lyží nebo letní skladování.

86

ADVERTORIAL

Vít Fousek:

Z lyžařské stopy k revolučním skinům

Je to už několik let, co se bývalý servisman Vít Fousek přesunul ze závodní stopy na druhou stranu opony, aby začal lyže vyvíjet. Když pro Kästle (tehdy Sporten) začal pracovat, myslel si, že předá své zkušenosti, vytvoří nové nastavení a skončí. V průběhu však zjistil, že čím více vidí do hloubky, tím více se dá na lyžích pracovat.

Ř

eč bude konkrétně o nové skluznici, novém nastavení lyží, ale zejména o mohérových lyžích, které jsou v posledních letech tak oblíbené, nejen u rekreačních běžkařů, ale stále více i mezi výkonnostními závodníky.

Víte, můžeš nám přiblížit, na čem jste v poslední době pracovali?

Pro příští rok jsme připravili model lyží s novým designem a novou skluznicí, kterou jsme tři roky testovali a jeví se hodně slibně.

Jedná se o černou skluznici, která dobře funguje od –5 °C až do vysokých plusových hodnot. Velmi dlouho jsme vybírali z velkého množství firem a skluznic a konečně jsme vybrali.

Budete mít v nabídce ještě nějaké další nové skluznice?

Co se týká ostatních skluznic, tak bychom měli zákazníkům nabídnout také lyže s transparentní skluznicí. Zatím máme k dispozici lyže na skate s touto skluznicí, ale určitě je doplní i klasické lyže. Řekl bych, že závodníci si je cení více než my. Z mého pohledu jsou vhodné spíše na specifické podmínky, ale někteří závodníci si je chválili i na širším spektru sněhových podmínek a jezdili na nich převážnou část loňské zimy.

Velkou výhodou obou nových skluznic je to, že se i dobře brousí, což je velmi důležité pro čistotu broušení struktur. Lyže pak není nutné tak dlouho rozjíždět a zapracovávat.

V které oblasti jste podle tebe udělali největší pokrok?

Spolupracujeme s našimi obchodními zástupci ve Skandinávii a ve střední Evropě a na základě jejich poptávky se snažíme vylepšit nastavení lyží. Největším, až skoro revolučním progresem budou skiny. Docela jsem se obával, aby fungovaly. V říjnu jsme je testovali v tunelu ve švédském Torsby, kde nejsou úplně ideální podmínky pro testování skinů, jako ostatně v žádném lyžařském tunelu, z důvodu nekompaktnosti sněhu. Projeli se na nich naši dva skandinávští závodníci a byli překvapení, jak jsou blízké namazaným klasickým lyžím, které jsme jim do testu připravili. Dokonce se nejednalo ani o nejvyšší model skinů, konkrétně model XP20. Toto nové nastavení se promítne i do všech ostatních řad, včetně modelu RXWC.

FOTO: KÄSTLE

FOTO: KÄSTLE

87

Co si myslíš o významu posuvného vázání na skinech?

Na závodní skiny nebo i nižší modely ho doporučujeme. Dělali jsme si interní měření a opravdu se nejedná o reklamní trik. V případě skinů se při posunu vázání výrazně zlepšuje skluz, ve sjezdu pak není mohér znát a nebrzdí. Při posunu na druhou stranu se naopak zlepšuje odraz.

Jaké skiny, v nejlepším poměru cena/výkon, bys zákazníkům doporučil?

Určitě bych doporučil zmiňovaný model XP20 – označil bych ho za jakousi vlajkovou loď. Lyže jsou sice nepatrně těžší než závodní typ, ale při jízdě není rozdíl prakticky znát. Je na nich použita vysokomolekulární skluznice, takže jsou opravdu dobré.

Používáte stále stejný typ mohéru?

Značku skinu jsme měnili asi před dvěma lety. Docela dlouho jsme ho testovali a nový materiál si stále drží vynikající skluz, ale stoupací vlastnosti na většině sněhových podmínek se výrazně zlepšily, což je z mého pohledu hodně důležité.

Nové konstrukce se budou týkat pouze skinů, nebo i jiných lyží?

Nové nastavení jsme si vyzkoušeli i na závodních klasických lyžích s novou teplou skluznicí. Doufal jsem, že nová konstrukce bude dobrá, ale čekal jsem, až ji otestujeme. V tunelu jsme zkusili, zda půjdou lyže namazat a co na to budou norští závodníci říkat. Nakonec byli spokojení a lyže si velmi chválili. Takže jsem rád i za zpětnou vazbu, co se týká klasických mazacích lyží.

Změny v nastavení nejsou v případě klasických lyží tak extrémní jako u skinů, ale jsou jim hodně podobné. Lyže je dostatečně vysoká při polovině váhy závodníka, takže vosk ve sjezdu necítíš, a když se odrazíš, tak je měkká natolik, že ji dobře došlápneš.

Je neskutečné vidět, jak se lyže vyvíjí a jsou stále tvrdší a komora vyšší. Ale nechci tu celkovou tvrdost přehnat na úkor komfortu při odrazu při jízdě do stoupání.

A co lyže na soupaž?

Máme dobrou zpětnou vazbu od Norů i Švédů, kterou se snažíme využít. Z laufařů nám zbyl jen Fabián Štoček a stejný materiál, který dostává, si odkoupili právě i Švédové. Nastavení jim vyhovuje, ale také na něm budeme dál pracovat.

Tento segment je poměrně nový a hodně se vyvíjí. Tím, že se začalo závodit soupaží na klasických lyžích, pak nějakou dobu současně na klasických i bruslicích a nyní se používají už jen bruslicí soupažné lyže, tak se situace trochu stabilizovala a parametry začínají být čitelnější. Řekl bych, že v současnosti se u soupažných lyží pomalu začíná profilovat a stabilizovat směr a nastavení, kterým tento segment do budoucna půjde.

Když přijdete s nějakou novinkou, týká se to pouze závodních lyží, nebo i kratších délek či nižší modelů?

Když se něco vymyslí a osvědčí v závodním programu, tak se to snažíme okamžitě implementovat i do ostatních délek a modelů. Para-

doxně u nižších modelů lyží jde řada parametrů občas nastavit jednodušeji, protože nižší modely mají pevnější konstrukci díky většímu podílu dřeva v jádru, takže se některé žádané parametry nastavují snáz. Zatímco u závodních se snažíš o co nejnižší váhu a musíš to dohánět dražšími materiály – karbonem a voštinou, aby se dosáhlo požadovaných vlastností.

Chtěl bys něco dodat na závěr?

Velmi rád bych poděkoval každému, kdo se na vývoji, výrobě a samozřejmě i následné prezentaci a prodeji podílel a v budoucnu bude dál podílet. Je to společná nekončící práce, kde nejde vyzdvihnout jednu ze stovek operací nebo jednu osobu s větším přínosem pro věc.

88

ADVERTORIAL

Běžecké lyže Fischer Speedmax

RYCHLEJI, LEHČEJI, STABILNĚJI Každý běžkař zná ten rozdíl. Někdy se člověk pere se sněhem, jindy to prostě jede. A právě pro ten druhý pocit vznikla řada Fischer Speedmax – nejrychlejší a nejlehčí běžky, jaké kdy tato značka vyrobila.

S

peedmax vycházejí z prostředí Světového poháru. Technologie, které tam získaly zlato, si nyní můžete dopřát i vy.

Neznamená to, že musíte závodit – ale pokud chcete jet rychleji, jistěji a s lehkostí, jste tu správně.

Základem všech modelů je ultralehké jádro Air Core HM Carbon, jehož více než 80 % objemu tvoří vzduch. Výsledkem je nejen mimořádně nízká hmotnost (od 950 g), ale i perfektní torzní tuhost. Lyže vede čistě, reaguje okamžitě a šetří energii v každém kroku.

Důležitou roli hraje také technologie Cold Base Bonding – spojení skluznice a jádra za studena. Skluznice si díky tomu lépe uchovává svou strukturu, absorbuje vosk rovnoměrněji a zajišťuje vyšší skluz v proměnlivých podmínkách. Přidanou hodnotu přináší i Gliding Sidewall – bočnice s nízkým třením, které zajišťují hladší pohyb lyže ve stopě i mimo ni.

Modelová řada Speedmax nabízí cíleně konstruované lyže pro různé typy běžců i různé sněhové podmínky.

Speedmax 100 HE Skate je špičkový model pro závodní a tréninkové použití. Kombinuje jádro Bidirectional Air Core s Helium Shield, váží pouhých 950 g (při délce 186 cm) a nabízí neuvěřitelnou dynamiku při přechodu z odrazu do skluzu. K dispozici je ve verzích Plus 610 (pro univerzální podmínky), Plus 61K (měkký sníh) a Cold 610 (tvrdé a chladné podmínky).

Speedmax 90 Skate je ideální pro výkonnostní sportovce. Používá stejné technologie

jako „stovka“, ale nabízí stabilnější vedení při delším skluzu a lepší odezvu při tvrdších sněhových podmínkách.

Speedmax 80 Skate představuje skvělou volbu pro hobby běžkaře nebo tréninkově zaměřené lyžaře, kteří chtějí lehkou a efektivní lyži.

Pro klasickou techniku existuje rovněž několik variant: Speedmax 100 Classic 902 s konstrukcí pro měkké sněhové podmínky a univerzálnější konstrukce označená jako 100 Classic 702. Mezi klasičky patří také

Speedmax 100 Zero se speciální stoupací komorou pro podmínky kolem bodu mrazu.

Specialitou je model Double Poling Sprint – lyže určená čistě pro soupaž.

Pokud dáváte přednost běžkování bez mazání, Twin Skin Speedmax 90 a 80 nabízejí dva široké mohérové pásy integrované do skluznice. Poskytují výborný odraz a spolehlivý skluz, aniž by bylo nutné pracně ladit stoupací vosky. Model 90 má pásy posunuté dopředu pro agresivnější přenos síly, model 80 je univerzálnější a vhodný i pro dlouhé tréninky.

Speedmax je výbava, která vás nenechá na pochybách. Každý model má svou logiku, přesné parametry a špičkové technologie.

Stačí si jen dobře vybrat.

89

Lyže Fischer Speedmax – klíčové modely a vlastnosti Speedmax 100 HE Skate Konstrukce: Bidirectional Air Core, Helium Shield | Skluznice: Cold Base Bonding, World Cup Plus/Cold | Struktury: Plus 610 / Plus 61K / Cold 610 | Hmotnost: 950 g (186 cm) | Určení: měkký a proměnlivý sníh, závodní použití

Speedmax 90 Skate Konstrukce: Air Core HM Carbon | Technologie: Cold Base Bonding, Gliding Sidewall | Struktury: Plus 610 / Plus 115 | Hmotnost: 1 060 g (186 cm) | Určení: univerzální výkonnostní lyže s vyšší stabilitou

Speedmax 80 Skate Konstrukce: Air Core Carbon | Technologie: World Cup Tip, Gliding Sidewall | Struktury: Plus 610 / Cold 610 / Plus 115 | Hmotnost: 1 090 g (186 cm) | Určení: tréninková a závodní lyže pro ambiciózní hobby sportovce

Speedmax Classic 100 902 Konstrukce: Air Core HM Carbon | Skluznice: World Cup Plus | Flex: optimalizováno pro tvrdý vosk | Hmotnost: 1 030 g (197 cm) | Určení: závodní lyže pro klasickou techniku

Speedmax Classic 100 702 Konstrukce: Air Core HM Carbon | Flex: optimalizováno pro klistr | Vhodná pro měkčí podmínky a proměnlivý sníh

Speedmax Classic 100 Zero Konstrukce: Air Core HM Carbon | Skluznice: World Cup C-Special (zero zone) | Určení: podmínky okolo bodu mrazu

Speedmax Classic 100 Double Poling Sprint Speciální konstrukce pro soupaž | Extra tuhý camber pro maximální skluz bez odrazu

Twin Skin Speedmax 90 Konstrukce: Air Core HM Carbon | Technologie: Cold Base Bonding | Twin Skin pásy: delší, posunuté dopředu | Určení: agresivní odraz, tvrdé podmínky

Twin Skin Speedmax 80 Konstrukce: Air Core Carbon | Komfortnější naladění | Pásy středně široké, univerzální | Určení: trénink, hobby, závod bez vosku

90

ADVERTORIAL

Boty Fischer Speedmax

Výkon a stabilita v suchu a teple Možná si říkáte, že rozhodují hlavně lyže. Ale právě boty jsou tím článkem, který propojuje vaše tělo s výbavou – a tím i s výsledkem. Fischer Speedmax 9 RL Boa je závodní model, který stojí na špičce nejen výkonem, ale i komfortem.

H

lavní roli hraje dvouzónový systém BOA®.

Pomocí dvou nezávislých boa koleček utáhnete zvlášť nárt a zvlášť patu.

Výhodou je možnost okamžitého nastavení v rukavicích i během jízdy. Boty tak perfektně obepnou chodidlo bez otlaků a umožní vám přesně vést lyži i při delších trasách.

Podešev s integrovaným karbonovým šasi (Integral Carbon Chassis) dává botě pevnost a zároveň přináší nízký profil. Jste blíž lyži, cítíte sníh pod sebou a každý krok míří přesně tam, kam má. Výztuhy v oblasti manžety

a paty z technologie CARBONFUSED® fixují kotník, aniž by vás omezovaly. V zatáčkách nebo při agresivním bruslení tak bota drží s jistotou.

Bezešvý svršek a voděodolný zip chrání před sněhem i rozbředlým firnem. Noha zůstává suchá a v teple. Vnitřní kopyto RL4 (pro skate) a RL5 (pro klasiku) je anatomicky navržené přesně podle pohybu.

V klasice máte volnější kotník, ve skejtu pevnější oporu. Každý styl má svou verzi, své vlastnosti.

Kromě top modelů Speedmax 9 jsou k dispozici i varianty Speedmax 7 – lehčí, jednodušší, se šněrováním Speed Lock, ale stále s karbonovými výztuhami a bezešvým svrškem. Jsou ideální volbou pro sportovně orientované lyžaře nebo juniorské závodníky.

Pokud hledáte obuv, která bude držet, zatímco vy budete tvrdě makat – Speedmax je volba, kterou poznáte hned od prvního kilometru. Přesnost, stabilita, kontakt s lyží – a přitom noha v suchu, teple a klidu. A to je přesně to, co od závodní boty chcete.

91

Boty Fischer Speedmax – klíčové modely a vlastnosti Speedmax 9 RL Boa Skate Podešev: Integral Carbon Chassis | Systém utažení: BOA® Fit System (dvouzónový) | Manžeta: Carbonfused® cuff | Vnitřní kopyto: RL4 (race skate fit) | Konstrukce: bezešvý svršek, voděodolný zip | Určení: závodní skate bota s maximální přesností a kontrolou

Speedmax 9 RL Boa Classic Podešev: Classic Integral Carbon Chassis | Systém utažení: BOA® Fit System (dvouzónový) | Opora paty: Carbonfused® heel counter | Vnitřní kopyto: RL5 (race classic fit) | Konstrukce: bezešvý svršek, nízká manžeta | Určení: závodní klasická bota s precizní fixací

Speedmax 7 Skate Speedmax 7 Classic Podešev: TURNAMIC® Race Classic | Šněrování: Speed Lock | Konstrukce: lehká, pružná, s voděodolným svrškem | Určení: klasická bota pro sportovce a juniory

Podešev: TURNAMIC® Race Skate | Šněrování: Speed Lock | Opora: Carbonfused® cuff | Konstrukce: bezešvá, lehká a stabilní | Určení: trénink, závody pro výkonnostní lyžaře

92

UNIVERZITA SPORTOVCI ZDRAVÍ A TRÉNINK

TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ

CO DĚLÁ MUŽE MUŽEM Testosteron. Možná jste o něm zaslechli v souvislosti s dopingovými prohřešky závodníků, nebo si ho ještě vybavujete z učiva středních škol.

Proč je pro muže tak důležitý a proč právě po něm někteří sportovci sáhnou, aby si pomohli?

Z

dají se vám tréninky nebo závody těžší než dříve? Cítíte se po nich více unavení a déle regenerujete? Klesá vaše výkonnost, přestože s tréninkem nepolevujete? Nechce se vám tolik závodit? Chybí vám sebevědomí a máte pocit vyhoření? Často se vám mění nálady a jste podráždění? Trpíte poruchami spánku a zhoršeným libidem? Máte častější bolesti či zranění? Pokud jste žena, máte nepravidelnou menstruaci či vám úplně vymizela?

Můžete si říkat, že stárnete, ale opravdu už přišel ten čas zlomu? Pokud odpovíte na většinu otázek ano a máte pocit, že ještě nepatříte do starého železa, zvažte vyšetření u lékaře. Může se jednat o různé příčiny, ale jednou z nich může být pokles testosteronu způsobený přetrénováním, nebo u pracujících třeba kombinací náročné profese a tréninků.

Kde se vzal a co umí?

Testosteron je steroidním hormonem produkovaným u mužů převážně ve varlatech (asi 90 %) a zbytek jeho produkce zajišťují nadledviny. Mužský pohlavní hormon se tvoří v mnohem menší míře i u žen, a to opět v nadledvinách a také ve vaječnících.

Již v embryonálním vývoji řídí vývoj mužských pohlavních orgánů a během puberty je zodpovědný za rozvoj sekundárních pohlavních znaků, jakými jsou hluboký hlas, růst vousů a tělesného ochlupení, zvětšení penisu a varlat a růst svalové hmoty. Stimuluje tvorbu spermií ve varlatech a zajišťuje jejich správný vývoj. Má zásadní vliv na sexuální touhu a erektilní funkci.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

93

PO TRÉNINCÍCH S VYSOKOU INTENZITOU TĚLO HŮŘE REGENERUJE, COŽ MŮŽE VÉST K CHRONICKÉ ÚNAVĚ, Testosteron se z varlat dostává do krve a v tělních buňkách podporuje tvorbu bílkoPŘETRÉNOVÁNÍ vin a růst svalové hmoty. Díky testosteronu můžeme být silnější, rychlejší i vytrvalejší.

A ZVÝŠENÉMU RIZIKU Zrychluje také regeneraci svalů po výkonu, takže můžete dříve absolvovat další trénink ZRANĚNÍ. POMALEJŠÍ či závod – tedy trénovat mnohem více. Není to lákavé?

DOBA ZOTAVENÍ MŮŽE Umí mnohem více ZPŮSOBIT POKLES Mužský hormon také přispívá k udržení správné kostní hustoty a chrání před řídnutím TRÉNINKOVÉ KAPACITY kostí (tzv. osteoporózou). Únavové zlomeniny A VÝKONNOSTI. jsou častým problémem u vytrvalostních sportovců a nízký testosteron může toto riziko ještě zhoršit.

Dále ovlivňuje metabolismus tuků a rozložení tělesného tuku, kdy nízká hladina testosteronu může vést k nárůstu tělesného tuku, především v oblasti břicha, s kterým se také hůře podávají kvalitní výkony.

V neposlední řadě má vliv na psychickou pohodu a celkovou vitalitu a jeho nedostatek může vést k únavě, podrážděnosti, ztrátě motivace a depresivním náladám.

A co běžci na lyžích?

Pokles testosteronu a s ním související snížení svalové hmoty bývá mnohem více alarmující u typicky silových sportů, ale i v běhu na lyžích je podstatnou součástí výkonu. Navíc v posledních letech se i v tomto sportu klade stále větší důraz na silovou složku, než tomu bylo dříve, a to zejména v případě horní poloviny těla kvůli efektivnější soupaži a oboustrannému bruslení jednodobému (slangově 1:1).

Po trénincích s vysokou intenzitou tělo hůře regeneruje, což může vést k chronické únavě, přetrénování a zvýšenému riziku zranění. Pomalejší doba zotavení může způsobit pokles tréninkové kapacity a výkonnosti.

Navíc každý závodník si chce uchovat svého soutěživého ducha, motivaci do tréninku a závodu a hlavně celkovou pohodu. Jako hormony štěstí se označují endorfiny, které nám zlepšují náladu, ale neměl by se mezi ně řadit také testosteron?

Kdy jsou muži na šikmé ploše?

Hladina testosteronu u mužů kulminuje kolem 20 let věku. K jeho snížení dochází přirozeně s přibývajícím věkem, a to zhruba od 30 let věku postupně asi o 1 % ročně. K syndromu nedostatku testosteronu, tedy tzv. mužského klimakteria, neboli andropauzy, se muži dostávají přibližně mezi 45–60 lety.

Záleží na genetice, ale také životním stylu – správné stravě, obezitě, míře stresu ad.

Jak bylo výše zmíněno, u vytrvalostních sportovců může dojít k poklesu testosteronu i v důsledku přetrénování nebo syndromu relativního nedostatku energie ve sportu (RED-S), který vzniká na základě vysokého výdeje a nedostatečného přijmu energie. Tělo nemá dostatek energie na udržení normálních hormonálních funkcí, a tak dochází k poklesu hormonů.

Jak ale zjistit množství testosteronu? Je to jednoduché. Stačí zajít k lékaři, nechat si odebrat krev a vyhodnotit koncentraci testosteronu v krvi.

Pokud je hladina nižší, než by měla být, zvažte vhodnou léčbu či úpravu tréninkového režimu a stravy. Měli byste mnohem více odpočívat, spát, lépe se stravovat a vyvarovat se stresu. Přetrénování vzniklo z dlouhodobého hlediska a nemůžete čekat zázraky hned.

Buďte trpěliví a během několika týdnů byste se měli cítit lépe.

Anabolické steroidy a doping Hormonální léčba testosteronem, neboli anabolickými steroidy, je považována za doping a WADA (Mezinárodní dopingová federace) ji bez výjimky zakazuje.

Co když ale sportovec sáhne po testosteronu, aby si pomohl k lepším výkonům?

Detekovat hříšníka se zvýšeným testosteronem je velmi obtížné, protože hormon se v těle tvoří přirozeně. Existuje více metod, jak doping odhalit – například sledovat cizí exogenní testosteron, nebo poměr testosteronu a jiného hormonu epitestosteronu. Někdy se sportovci uchýlí k uměle vytvořeným derivátům testosteronu, které mají silnější účinek, ale u některých může být jejich odhalení jednodušší.

Sice má WADA určité nástroje, jak anabolické steroidy detekovat, přesto většinu běžců na lyžích nachytala na jiných zakázaných látkách a užití anabolických látek nebylo prokázané. V mnoha případech se však můžeme domnívat, že v rámci rozsáhlých dopingových praktik byly anabolické steroidy také použity.

O jednom případu přece jen víme.

V roce 2016 byla řešena dopingová kauza s norskou běžkyní Therese Johaug, které byla pozastavena závodní činnost kvůli užití clostebolu, anabolického steroidu.

Podle výpovědi závodnice se dostal do těla z balzámu na rty, který jí dal týmový lékař.

Necelé dva roky poté opět Norka závodila, až letos na jaře ukončila kariéru.

V běžeckém lyžování se hodnota přirozené hladiny testosteronu u žen tolik neřeší jako u některých jiných sportů.

Zimní vytrvalkyně jsou schovány do čepic, brýlí a kombinéz a nemusíme si ani všimnout jejich nepřirozené muskulatury. Ale například v atletice, kde vídáme polonahé sportovkyně, si můžeme vidět, že některé z nich vypadají spíše jako muži, než že by patřily k něžnému pohlaví.

Možná si vzpomenete na případ běžkyně Caster Semenyi, která měla přirozeně vyšší hladinu testosteronu a kvůli spravedlivosti soutěže jí byla zakázána závodní aktivita, přestože se jednalo o přirozeně zvýšenou hladinu mužského hormonu.

94

UNIVERZITA SPORTOVKYNĚ A TRÉNINK

TEXT: PETR JAKL

PŘIROZENÝ CYKLUS je jako jízda na horské dráze!

Hned od začátku si nalejme čistého vína. Čím více se i díky své dceři prokousávám tématem ženského tréninku, tím více jsem fascinován jeho proměnlivostí, záhadami a nepředvídatelností. A že opravdu „Holky to mají jinak“ (viz NORDIC č. 63) mi mimo jiné potvrdila v následujícím rozhovoru i bývalá běžkyně, stále aktivní sportovní nadšenkyně, ale především odbornice v oboru gynekologie, porodnictví a fyzioterapie, MUDr. Marie Havlová.

A

právě z lékařského pohledu MUDr. Marie Havlové se v následujícím textu zaměříme na vztah menstruace a tréninku.

Jak podle vás ovlivňuje menstruace trénink dívek a žen?

Menstruace a celý menstruační cyklus má vliv nejen na trénink, ale na všeobecné fungování organismu, po tělesné i duševní stránce. V průběhu přirozeného menstruačního cyklu se mění hormonální hladiny.

V první fázi, tzv. folikulární, která začíná již během menstruace, postupně narůstá hladina estrogenu, který má anabolické účinky, urychluje regeneraci, zvyšuje hladinu serotoninu zlepšující náladu a snižuje tělesnou teplotu. Organizmus v této fázi lépe využívá

sacharidy a mimo jiné má estrogen vliv na klouby, vazy a je důležitý pro hustotu kostní hmoty. Též má pozitivní vliv na jemnou motoriku, která je ženám vlastní. Toto období tedy žena vnímá vcelku kladně a je vhodné pro trénink s vyšší intenzitou.

Poté nastává ovulace se strmým vzestupem estrogenu, luteinizačního a folikulostimulačního hormonu. To může vést k psychické rozladěnosti až jakémusi pocitu neuchopitelnosti sebe sama. Po ovulaci nastává vzestup progesteronu, který má v těle za úkol připravit dělohu na případné těhotenství, což se přirozeně vylučuje se snahou intenzivně trénovat. Progesteron působí relaxačně, zvyšuje bazální teplotu, oddaluje pocení, zpomaluje regeneraci, inhibuje motorický kortex,

tzn. že redukuje schopnost mozku aktivovat svaly. Toto období je tedy vhodné spíše pro vytrvalostní trénink s nižší intenzitou. A určitě se žena bude cítit komfortněji, nebude-li se přepínat ve vysokých intenzitách a delší trénink jí přinese více užitku. V této fázi je ještě více důležitý pitný režim, doplnění sacharidů a kvalitních bílkovin.

Koncem cyklu dochází k poklesu hormonů a nastává menstruace. Pokud má žena silný premenstruační syndrom či bolestivou menstruaci, je vhodnější klidový režim, omezení tréninku, případně jen lehká procházka a relaxační cvičení. Pokud se žena v tomto období přepíná a bolest maskuje analgetiky, energie ji bude chybět v dalším cyklu. Lépe je tedy na 2–3 dny zvolnit.

Změna hormonálních hladin dívek a žen má vliv nejen na fyzickou, ale i psychickou stránku

Estrogen Progesteron FSH (folikulostimulační hormon) LH (luteinizační hormon) Testosteron

Optimalizace tréninku v průběhu menstruačního cyklu Autoři: Jakl, Havlová

DEN FÁZE

MENSTRUAČNÍ

FOLIKULÁRNÍ

OVULAČNÍ

LUTEÁLNÍ

VÝKON

Nízký

Nárůstající

Maximální

Klesající

Menstruační bolesti Sklony ke zraněním Únava

Anabolické procesy (nárůst síly a rychlosti) Využití sacharidů (zlepšení vytrvalosti) Jemná motorika (zlepšení techniky) Rychlejší regenerace

Náladovost Sklony ke zranění měkkých tkání

Zpomalena svalová aktivace, diskoordinace Oddálení zotavení, nárůst únavy Energetické nedostatečnosti, dehydratace Spánkové deprivace

Lehký až regenerační Síla s nízkou až střední zátěží Úplné vynechání Pečlivá regenerace, pokud závod

Objem a intenzita Submaximální a maximální síla Nácvik techniky a obratnosti (Závod)

Intenzita a intervaly Maximální síla Rychlost Technika a obratnost Závod!

Vytrvalost nízkou až střední intenzitou Střídání různých aktivit s nízkou lintenzitou Prodloužené fáze opočinku i následné regenerace Pečlivá regenerace, pokud závod

TRÉNINK

0

PROJEVY

HLADINA HORMONŮ

FOTO: BÓŠA/SVAZ LYŽAŘŮ ČR

95

Tyto fáze cyklu žena nemusí tak intenzivně pociťovat, s věkem však nabývají na intenzitě a stejně tak jsou vnímány.

Každá žena vnímá změny jinak.

Je to dáno celkovým nastavení těla i mysli, které nám bylo dáno do vínku.

Pokud se tedy dívka či žena naučí vnímat změny a pracovat s nimi, přizpůsobí trénink, následně může z přirozeného cyklu profitovat. Termín závodů samozřejmě cyklu nepřizpůsobí, a pokud se sejde s diskomfortem, může být přirozeně znevýhodněna. Po takovém závodě potřebuje víc než kdy jindy dostatečný odpočinek a doplnění energie.

7

14

Jaký mohou mít na výkonnost i kvalitu tréninku vliv různé poruchy menstruací?

Nejčastější porucha cyklu u vrcholových sportovkyň je oligomenorea, tedy prodloužený cyklus, kdy menstruace přichází v delších intervalech, někdy až amenorea, tedy úplné vynechání menstruace. Dalo by se říct, že by z tohoto stavu mohla žena vytěžit, protože většinou nedochází k ovulaci, netrpí tedy hormonálními výkyvy, nedochází ke zvýšení hladiny progesteronu se všemi možnými důsledky. Tento stav je však nutné řešit. Většinou nastává z metabolických příčin, energetické nerovnováhy a nedostatku tukové tkáně, která je důležitá pro metabolismus hormonů. A to i přesto, že objektivní tělesná hmotnost může být obvyklá, avšak

21 28

s vyšším zastoupení svalové hmoty na úkor té tukové. Obě poruchy jsou navíc ovlivněny faktory, jako je stres ze závodu i očekávání okolí, časté cestování, časové posuny i změny prostředí.

Další poruchou je tzv. syndrom polycystických ovarií. Ve vaječnících je dostatek folikulů, ale nedochází k selekci dominantního folikulu a následné ovulaci, krvácení bývá opožděné. Tento stav je doprovázen zvýšenou hladinou testosteronu se všemi jeho vlivy na ženský organismus. Nejzřetelnější bývá hirsutismus (mužské ochlupení, vousy), je však narušen i metabolismus glukózy a ve vyšším věku může vést ke vzniku diabetu, hypertenze a dalším komplikacím.

UNIVERZITA SPORTOVKYNĚ A TRÉNINK

FOTO: BARBORA REICHOVÁ/SVAZ LYŽAŘŮ ČR

96

Opakem pak může být porucha zkrácení cyklu, kdy menstruační krvácení nastává častěji a může být silnější. Výkon pak ovlivňuje negativně, a to nejen z důvodu intenzivnějších hormonálních výkyvů, ale především kvůli krevním ztrátám a následnému deficitu železa a snížení hladiny hemoglobinu se všemi důsledky.

Běžná je hormonální antikoncepce. Jaký má vliv na úroveň tréninku a výkon? Je pro sportovkyně výhodná?

Doposud jsme mluvili o přirozeném cyklu bez užívání hormonální antikoncepce.

Existuje více druhů hormonální antikoncepce – perorální kombinovaná se syntetickými estrogeny a gestageny, ve formě náplastí či vaginálních kroužků též obsahující estrogeny i gestageny nebo nitroděložní tělísko obsahující gestagen. Čistě gestagenní antikoncepce je určena pro kojící ženy, ženy s vyšším rizikem trombózy či u endometriózy. Chybí zde však estrogen. Injekční depotní formu nedoporučuji, zvláště mladým ženám.

Mezi výhody hormonální antikoncepce samozřejmě patří to, k čemu byla původně vyvinuta, tedy jako ochrana před nežádoucím těhotenstvím. Přidanou hodnotou je pak kontrola cyklu, možnost jeho regulace, někdy i eliminace premenstruačního syndromu a zmírnění krvácení. Studie uvádějí ochranný vliv na vaječníky i snížení rizika nádorů ovarií.

Nevýhody jsou pak všechny nežádoucí účinky známé z příbalových letáků. Nejčastější je riziko trombózy, neustálé zatěžování jater, které už tak mají dost práce, migreny, poruchy nálad, nevolnosti, snížení libida... U hormonálních tělísek hrozí ovariální cysty, zhoršení akné a též negativní vliv na prsní žlázy.

Povětšinou se však neuvádí vliv na vazivo, na zvyšování laxicity vazů (rozvolněnosti vedoucí k nežádoucí hypermobilitě) s následným rizikem úrazů. U mladých dívek může být toto spojeno např. se zhoršením skoliózy nebo zborcením nožní klenby. Dále snižuje schopnost regenerace a snižuje VO2MAX. Má tedy vliv na výkon zvláště u vytrvalostních sportů.

Působením na hormonální osu zasahuje do regulace hormonů štítné žlázy. Zavedené nitroděložní tělísko může mít vliv také na oblast pánve a pánevní dno. Dochází k neustálému podprahovému dráždění a následnému hypertonu (zvýšenému svalovému napětí) v oblasti pánve, což zasahuje samozřejmě do správného držení těla a celkové koordinace. Zde už asi přesahujeme hranice tohoto sdělení, je to spíše fyzioterapeutická otázka. To někdy příště.

Každý trenér žen byl měl mít základní znalost menstruačního cyklu, jeho vlivu na výkon, regeneraci a celkové fungování těla Moment, nemluvíme tu už o určitém ovlivňování výkonu pomocí hormonální antikoncepce? Ženy užívající hormonální antikoncepci, ať už perorální, transdermální, vaginální kroužky nebo nitroděložní tělísko, jsou hormonálně podobné spíše mužům. Jsou tedy stále na stejné hormonální hladině, zvláště pokud antikoncepci užívají v kontinuálním režimu, bez pauzy. Je tedy k zamyšlení, jak mohou být rovnocennými soupeřkami pro dívky a ženy s přirozeným cyklem. Přirozený cyklus je trochu jako jízda na horské dráze, ale antikoncepce odpojuje ženu od její vlastní podstaty. Je však na každé dívce, ženě, kterou cestou zvolí. Pokud chce užívat antikoncepci v jakékoliv formě, má k tomu zajisté své důvody a je to její osobní věc, kterou respektuji a nijak nesoudím.

koníčky… ). Poté probereme aktuální potíže a důvod návštěvy. Pokud je jedním z důvodů nasazení antikoncepce, probereme všechna pro a proti.

Pokud se dívka přece jen rozhodne pro užívání hormonální antikoncepce, doporučuji zahájit nejdříve 3 roky po nástupu menarche, kdy je cyklus již stabilizovaný a je ukončený růst. Časné nasazení antikoncepce může mít mimo jiné negativní vliv na kostní hmotu a riziko osteoporózy ve vyšším věku. Rozhodně nenasazuji antikoncepci k úpravě nepravidelného cyklu nebo k vyvolání krvácení, které je v podstatě pseudomenstruace a pouze se tímto maskuje primární porucha. Ta se totiž po vysazení opět objeví a žena může mít pak potíže s otěhotněním. Mladým nerodivším ženám a dívkám úplně nedoporučuji nitroděložní tělísko.

Co radíte mladé sportovkyni při první návštěvě vaší ordinace? A co té zkušené?

Při první návštěvě probíráme anamnézu, tedy případné nemoci, prodělané a dlouhodobé, operace, alergie, užívané léky a samozřejmě průběh menstruačního cyklu. Vždy se ptám i na sociální anamnézu (práci, studium, sport,

Jaké byly vaše osobní zkušenosti s přístupem trenérů a lékařů k problematice tréninku v průběhu menstruačního cyklu v dobách vaší sportovní kariéry?

To bylo koncem 80. a v průběhu 90. let, v té době se menstruačnímu cyklu nevěnovala pozornost. Samozřejmě k tomu přispěla

97

TÉMĚŘ 80 % ZÁVODNIC NEVNÍMALO NIKDY MOŽNÉ SILNÉ PROJEVY MENSTRUAČNÍHO CYKLU JAKO VÝRAZNOU i moje neznalost průběhu cyklu, hormonálPŘEKÁŽKU V TRÉNINKU. TAKÉ PLNÝCH 80 % Z NICH SI ních výkyvů, vlivu na organismus a nedostatek vlastních zkušeností, které jsou nepřeNEUPRAVOVALO NIJAK TRÉNINK BĚHEM MENSTRUACE nositelné. Přizpůsobení tréninku jsem nijak nevnímala, ani u sebe, ani ostatních. Až při BEZ OHLEDU NA VELIKOST OBTÍŽÍ… studiu jsem více pronikla do hormonálních

Vidíte v Česku posun k lepšímu v oblasti pochopení odlišností ženského a mužského tréninku?

Nedokážu to úplně posoudit, nepohybuji se ve vrcholovém sportu přímo. Každopádně se o cyklu více ví a mluví, ale spíše v těch „ženských“ rovinách. Je to dáno dostupností informací na internetu a snad i větší otevřeností o tématu hovořit, mizí ostych, již to není takové tabu. Jak se v praxi daří vyladit tréninkový plán s cyklem, přizpůsobit zátěž, či zda svěřenkyně konzultují fáze cyklu s trenéry, úplně nevím. Na to by mohl dát odpověď dotazník, který jsme rozesílali bývalým i aktivním lyžařkám. Vnímám, že ti, co chtějí, si informace vyhledávají a snaží se s nimi pracovat.

Co by podle vás měli vědět a umět současní, ať již začínající, či dlouholetí trenéři? A co mužský a ženský element v řadách trenérů a jeho uplatnění?

Základní znalost menstruačního cyklu, vlivu na výkon, regeneraci a celkové fungování těla je vhodná a vítaná. Není však nad otevřenou komunikaci všemi směry. Pokud bude fungovat vzájemná důvěra, empatie a respekt, jistě se to projeví i ve sportovních výsledcích. Žena coby trenérka či alespoň asistentka trenéra v ženském družstvu by měla být i ve výběrových či reprezentačních týmech.

Dle mého názoru by byla přínosem. Přece jen bude v ženském světě, měla by tedy ke svěřenkyním blíže a zároveň by přispěla svým pohledem k sestavování tréninkových plánů. K týmu by měla patřit i fyzioterapeutka, která se částečně zapojí i do tréninkového procesu, aby byla děvčatům blíže nejen po sportovní stránce. Nejen zdravotní, ale i osobní problémy se sportovkyni vždy lehčeji sdělují ženě, zvláště při masáži či individuální fyzioterapii.

FOTO: BARBORA REICHOVÁ/SVAZ LYŽAŘŮ ČR

tajů menstruačního cyklu a teprve postupem času, s přibývajícím věkem a vlastními zkušenostmi se snažím respektovat cyklus.

Není to vždy jednoduché, a to nejen u vrcholových sportovkyň, ale i u žen pracujících a starajících se o rodinu, které sportují především proto, aby jim sport přinášel radost.

Pro časopis NORDIC vznikl exkluzivní dotazníkový průzkum českých běžkyň na lyžích, které vypověděly o souvislosti menstruace a výkonu

O čem se nebavíme nahlas Úskalí menstruace a výkonu ve výpovědích našich běžkyň

Trénink žen v průběhu menstruačního cyklu. Z toho, co dosud známe, vyplývá minimálně jeden nezvratitelný závěr: Výkon ženského organizmu jde z výrazné části jinými cestami než ten mužský. Tedy i trénink žen by měl vypadat jinak.

P

o loňském vydání textu „Holky to mají jinak“ mě oslovila dlouholetá známá, lékařka Marie Havlová, s návrhem podívat se trochu více pod pokličku tohoto choulostivého tématu. MUDr. Havlová, renesanční to osobnost (ženská lékařka, fyzioterapeutka, masérka, instruktorka-cvičitelka, lyžařka, atletka...), přišla s myšlenkou dotazníku, který by nám pomohl spoustu rétorický úvah, pouček a neživých čísel z původního článku převést do reálného světa naší ženské lyžařské scény.

Dotazník

Nemáme samozřejmě v rámci našeho mainstreamového časopisu prostor na hlubokou analýzu celého dotazníku. Ten nakonec při jeho sestavování nabobtnal do velikosti 24 otázek, a tak zde budeme vyzobávat pouze ty nejzajímavější třešničky. Podrobná analýza je komukoliv k dispozici a třeba dojde v budoucnu i k její veřejné prezentaci.

UNIVERZITA SPORTOVKYNĚ A TRÉNINK FOTO: ARCHIV ALEŠE SUKA

98

Spolupráce s našimi odbornými lékaři?

Hm…

Smutně zní číslo 68 %, vypovídající o závodnicích, které nikdy v případě svých menstruačních obtíží nenašly důvod, či odvahu, oslovit alespoň jednou v době své závodní kariéry odborného nebo týmového lékaře. Naopak pouhých 10 % jejich pomoc pravidelně vyhledávalo. A otázka odbornosti lékařů-specialistů? Pouhých 11 % dotazovaných s ní bylo naprosto spokojených. Naopak více jak polovina běžkyň viděla odbornost lékařů ve vztahu k jejich menstruačním problémům spojeným s tréninkem spíše průměrnou. „V době minulé se k reprezentaci dostali lékaři dle jiných kritérií, než byla odbornost.“

V silné generaci lyžařek v čele s Květou Jeriovou (Peckovou) a Blankou Paulů bylo téma menstruace u trenérů naprostým tabu. V současnosti se situace zlepšuje

Kdo si troufnul?

Oslovili jsme celkem 30 lyžařek, dotazník nakonec mělo odvahu vyplnit 19 respondentek (tj. 63 %), kde nejmladší bylo 17 a nejstarší 71 let! Z toho celých 87 % závodilo či ještě závodí na mezinárodní úrovni. Do dnešních dnů je jich stále ještě 53 % aktivních.

I přes intimitu vybraných otázek všechny zapojené sportovkyně daly automaticky souhlas ke zveřejnění jejich reakcí i osobních názorů, za což jim velice děkujeme.

Řešit, nebo neřešit menstruaci?

Téměř 80 % závodnic nevnímalo nikdy možné silné projevy menstruačního cyklu jako

výraznou překážku v tréninku. Také plných 80 % z nich si neupravovalo nijak trénink během menstruace bez ohledu na velikost obtíží, téměř stejné množství borkyň pak ani v nejmenším neměnilo své tréninkové plány v případě očekávání menstruačních bolestí.

Při dotazu na užívání tlumicích prostředků se zachovalo srdnatě téměř 60 %, analgetika pak občas sluplo 31 %, 26 % zařadilo volný tréninkový den, jen menšina (10 %) se raději preventivně bránila užíváním hormonální antikoncepce. Například na otázku, zda dotazované lyžařky vynechaly nějaký závod z důvodů menstruačních bolestí, to rozhodně a rezolutně zamítlo plných 95 %.

Menstruační potíže, řešení, přizpůsobení tréninků a závodů – osobní zpovědi: a antikoncepcí, ale dlouhodobý efekt to nemělo. Při konzultacích s doktorem bylo usouzeno, že cyklus probíhá skrytě, a nijak víc se to neřešilo.”

„Upravování (tréninku) zmenšováním dávek.“

„Omezovaly – hormonální změny a s tím spojená únava, náladovost, stres.“

„Upravování (tréninků) až spíše ke konci kariéry a nyní. Většinou intenzita nebo délka tréninku byla upravena.“

„Diskuze s gynekologem a poskytnutí léku na oddálení menstruace.“

„De facto cyklus neprobíhal.

Ze začátku ano, ale pak ‚se schoval‘ – nějaký čas to bylo řešeno Agolutinem

„Pokud byl společný trénink, tak se upravovat nedalo.

Pokud byl individuální trénink tak ano.“

„Většinou mě (menstruace) omezovaly kvůli silným bolestem a potřebě prášků.

A pomáhaly v občasných případech, kdy den před nástupem menstruace jsem měla největší sílu i výkonnost.“

„Závod jsem jednou musela vynechat na doporučení lékaře, který byl výjimečně přítomen.“

„Kontroly u gynekologa, konzultace se sportovním doktorem, později už jsem to nijak neřešila.“

„Všichni měli snahu problém vyřešit, v dané době přístup byl takový…“ „Někteří lékaři mají vysokou odbornost a je s nimi lehké se o tom bavit, u některých je poznat, že to není jejich specializace a mají odbornost nižší.“ „Většina lékařů má všeobecně povědomí, pouze opravdu specialisté sportovní doktoři znají všechna úskalí.“ „Nejen, že se to neřeší, ale téměř ani není možné informace v případě vlastního zájmu najít.“

Trenére, co s tím?

Na přímou otázku: „Spolupracujete/vala jste s vašimi trenéry na přizpůsobení tréninku menstruačnímu cyklu?” zaškrtlo odpověď „Nikdy“ 74 % lyžařek! Naopak pravidelnou spolupráci se svým trenérem-mužem si pochválila pouze jediná borkyně! „Když se něco řeklo, tak je to stejně nezajímalo.“ „Nebyl důvod – opět doba byla zcela jiná.“ „Až do spolupráce s JF mi většinou nebylo umožněno trénink měnit na základě menstruace. Poté jsme byli schopni trénink nastavit nebo přizpůsobit.“ Alespoň částečné pochopení, jak problematický může trénink doprovázený menstruačními komplikacemi být, projevilo 52 % trenérů/ trenérek dotázaných běžkyň. Smutné je, že plně vstřícní byli jejich trenéři/trenérky pouze ve 26 % případech a naprosto nevstřícní ve 21 % případech.

FOTO: BARBORA REICHOVÁ/SVAZ LYŽAŘŮ ČR

99

Nízkou odbornosti pak u svých trenérů muselo bohužel přiznat téměř 50 %, žádnou odbornost pak 10 %, pouze průměrnou pak přes 40 % lyžařek. A vysokou odbornost v pochopení vztahu tréninku a menstruace pak v očích svých svěřenkyň neprokázal ani jeden trenér/trenérka! „Menstruaci jsem vůbec neřešila, v době mé závodní kariéry to bylo tabu.“ „Úplně neumím posoudit - moc si to už nepamatuju a myslím, že to bylo zas adekvátní době – ale s trenéry jsem to moc nikdy neřešila.“ „Prostě se neřeší. Tvoje věc.“ „V době kdy jsem byla pod svazem, tak trenéři toto moc neřešili. Ale když mi bylo opravdu špatně, tak jim nic jiného nezbylo než povolit od tréninku.“ „Částečně zmíněno v předešlé otázce.

A jednoduše řečeno – čím starší trenér, tím méně vstřícný, většinou z důvodu neznalosti tématu nebo pro ně tabu tématu.“ „Občas je takový vibe, že se o tom úplně nechtějí bavit, nebo je to trochu divné to s nimi probírat.“

Zastoupení pohlaví trenérů u týmů našich respondentek v průběhu jejich kariéry (žádná singl trenérka!)

26,3 %

63,2 % Pouze muži Pouze ženy Převážně muži Převážně ženy Vždy koedukované

Užívání hormonální antikoncepce sportovkyněmi Příjemným překvapením bylo, že pouze 16 % lyžařek pravidelně a 5 % nepravidelně užívalo v průběhu kariéry hormonální antikoncepci, a žádná ji nezařadila před šestnáctým rokem života. Zařazení hormonální antikoncepce výhradně z důvodu úpravy menstruačního

cyklu pro jeho snadnou kontrolovatelnost potvrdilo pouze 16 % z těch, které ji užívaly. Žádná z dotazovaných nedokázala spolehlivě říci, zda jim případné užívání hormonální antikoncepce zvyšovalo či naopak snižovalo výkon.

Nakolik dané téma oslovilo naše bývalé i současné lyžařky? „Celkově se téma menstruace v rámci sportu a tréninku absolutně neřešilo a bylo to tabu (protože trenéři byli muži a nebylo to pro ně téma). Většinou trenéři nereflektovali ani nachlazení, jiné zdravotní indispozice (únava, pocity apod.), takže stěžovat si na menstruaci, bolesti břicha, nepřipadalo v úvahu :). Ale věřím, že jsme už jinde a dnešní sportovkyně už s tím umějí pracovat ve spolupráci s lékaři a edukovanými trenéry.“

„Vlastně mě nikdy nenapadlo, že by mohla mít menstruace vliv na tréninky/závody.

Prostě jsem to brala tak, že to je normální běžná věc a stejně musím trénovat a závodit.

Jediné, co jsem vnímala, že by bylo asi dobré dodat železo, když jsem ve výšce a mám menses, ale stejně jsem žádné doplňky nebrala. Ale znala jsem holku, která první den neskutečně protrpěla a na trénink opravdu nemohla.“

„V mé době nebylo téma diskutované jako dnes, nedávalo se do kontextu s výživou, tam si myslím, že byla rezerva, byť podkožní tuk jsem pod normu nikdy neměla.“

„V mém případě měla a má menstruace veliký vliv na výkon. Trpěla jsem obrovskými bolestmi břicha až křečemi. Několikrát jsem i zvracela. Bohužel jako sportovec toto musíte překonat a najít si způsob jak utlumit a zvyknout si.“

„Nejen, že se neřeší vliv menstruace na trénink, přizpůsobení, ale neřeší se ani dlouholeté vynechávání. Většina trenérů jsou muži, takže tohle téma je úplně mimo zorný úhel.

Vlastně vynechání může být ad absurdum vnímáno jako téměř výhodné.“ „Antikoncepci používala dcera a její výkonnost to výrazně snížilo. Později ji vysadila a trvalo několik let, než se situace znormalizovala.“

„Byla velká chyba brát horm. antikoncepci – trombóza v lýtku po operaci kolene. Po vysazení jsem okamžitě zhubla 3 kg a hned to bylo vidět i na výkonnosti.“ „Edukovat trenéry na klubové úrovni, protože ti nastavují správný sportovní i životní režim, tedy měli by znát, jak ženský cyklus funguje a jaká jsou úskalí.“

UNIVERZITA SPORTOVKYNĚ A TRÉNINK

Závěrem

Začneme-li od konce, pak můžeme shrnout, že naše oslovené lyžařky masově nespoléhaly na hormonální antikoncepci jako prostředek redukování nepříjemných či výkon ovlivňujících příznaků menstruace a jejich fází. S těmito závěry se v podstatě shodují i výsledné reakce z první části dotazníku, zaměřující se specificky na přístup lyžařek k potížím způsobeným menstruačními symptomy. „Ano, víme o nich, ale překonáváme je.“ Dohadovat se můžeme, že je to dáno obtížností běžeckého sportu a s ní spojenou přirozenou selekcí sportovkyň dostatečně vybavených se mu přizpůsobit.

Asi si můžeme dovolit konstatovat, že lyžování zkrátka není sport pro „slečinky“!

FOTO: BÓŠA/SVAZ LYŽAŘŮ ČR

100

„Vážený pane Jakle, před několika minutami jsem odeslala vyplněný dotazník ohledně vlivu menstruačního cyklu na výkonnost žen. Velmi mě překvapilo, že se po mnoha letech po skončení mé aktivní kariéry někdo zajímá o můj názor. Ráda jsem se podělila, ale zároveň jsem přesvědčena, že se často mnohé svádí právě na tento projev ženství. Nikdy jsem neměla pocit, že by m. cyklus výrazně ovlivňoval mou výkonnost. Výjimkou v celé kariéře byl jediný závod, kdy jsem pro bolesti a výraznou slabost musela zůstat v posteli. To ale až na přímluvu lékaře, kterému stačil pohled na mou bledost. Později jsem vysledovala, že jsem podávala výborný výkon v závěrečných dnech menstruace. Ovšem lékařka tvrdila, že to není možné, protože právě v těchto dnech bych na tom měla být nejhůře. Závěrem bych ráda dodala, že je to jistě velmi individuální. Velmi často trenéři jakýkoliv projev ženských emocí svádějí právě na m. cyklus. Zcela se ale opomíjí jejich odlišná psychika a s ní spojené projevy, které velmi často výkonnost ovlivní. Ale to je téma, které je i velmi obsáhlé a občas i velmi intimní.

Zdraví Květa Pecková (Jeriová)“ Zcela jinak dopadla část dotazníků zabývající se „lidským faktorem“ vstupujícím do procesu tréninku a menstruace. Diplomaticky řečeno, čeští odborní lékaři mají stále ještě prostor na zlepšování. A naši trenéři a menstruace? Téma, které doufejme bude co nejdříve běžnou

součástí české trenérské metodiky a pomůže posunout úroveň našeho lyžování blíže pokrokovému sportovnímu světu. Samozřejmě je nutné, aby se v této problematice neméně kvalitně orientovaly a i výrazněji angažovaly i samotné lyžařky. Vox (ski) populi, vox dei!

Petr Jakl Původně učitel i trenér trutnovské mládeže. Postupně vedl české zrakově postižené paralympioniky, později po odchodu z ČR i týmy v zámoří na severní i jižní polokouli. Má paralympijské a olympijské zkušenosti. Dlouhodobě žije v Kanadě, ale často navštěvuje i Česko. Je stále aktivní ve sledování nejnovějších závodních i vědeckých trendů, v publikační činnosti, koučování i vlastním závodění.

Má malou soukromou praxi jako diplomovaný masér.

Poznatky a kroky ke zvýšení úrovně a kvality ženského tréninku v našich podmínkách Výkonnost závodnice se v průběhu menstruačního cyklu může dramaticky měnit. Je nutné to mít na paměti při stavbě tréninkových plánů, vyhodnocování závodních výsledků, řešení nominací, mediálních výstupech a pod.

Závodnice s přirozeným menstruačním cyklem mohou být znevýhodněné oproti těm trénujícím pod vlivem hormonální antikoncepce. Může to být zkreslující až diskriminační v případě vyhodnocování výsledků, řešení nominací, mediálních výstupů apod.

Postupně s dospíváním a přechodem do vyšších kategorií přecházet od nezbytné pestrosti tréninku k částečné individualizaci dívčího

a ženského tréninku až po téměř plnou individualizaci na ženské reprezentační úrovni.

Dobře strukturovaný ženský trénink nemůže být plná ani zredukovaná kopie tréninku mužského.

Při menstruačních problémech spojených s výkonem upřednostňovat přirozené prostředky (cvičení, výživa, meditace) před medikací.

Neřešit menstruační obtíže primárně nasazením hormonální antikoncepce. Mít na paměti, že její užívání může navzdory krátkodobým výhodám působit dlouhodobé celoživotní zdravotní komplikace či trvalá poškození.

Vzdělávat trenéry na úrovni klubové až po mládežnické reprezentace, stejně tak i rodiče a závodníky.

V klubech a týmech budovat atmosféru důvěry, aby se svěřenkyně neobávaly konzultovat i přizpůsobovat trénink dynamice menstruačního cyklu.

Podporovat zařazování trenérek-žen do pozic asistentek či hlavních trenérek u ženských týmů.

Plné pochopení a respektování vlivu dynamiky cyklu na výkon může zlepšit úroveň trénovanosti a tím i zlepšení výsledků českých lyžařek na mezinárodní úrovni.

Swix Marathon Liquid

Sidas XC Nordic 3D

Neuvěřitelná výdrž se snadnou aplikací

Anatomicky tvarované vložky pro běžecké lyžování, bruslení i klasiku. Stélka byla dva roky speciálně vyvíjená s předními světovými běžkaři. Aktivně podepírá nožní klenbu, rozloží tlak na podložku, podpoří odraz, stabilitu ve skluzu a ovládání běžek. Má antibakteriální omyvatelný povrch odolný proti oděru. Díky polštářku v přednoží (propulsion pad) zlepší přenos sil při odrazu.

Řada Marathon má mezi lyžaři pověst nejodolnějších vosků na trhu. Teď přichází v podobě Marathon Liquid — tekutého top-finishe, který je rychlý na aplikaci, ale neztrácí nic ze své výdrže. Marathon Liquid drží skluz i na agresivním, znečištěném či tvrdém sněhu, kde jiné vosky ztrácejí výkon. Je tak ideální pro dlouhé závody typu Jizerská 50 nebo Vasák nebo pro dlouhé tréninky v závodním tempu.

1 050 Kč

3 499 Kč

3D NORDIC

Stabilita, kontrola, cit, přesný přenos sil

Therm-ic Ultra Warm Nordic Socks S.E.T. Rukavice Swix Star Třpyt a design od Jessie Diggins Nová kolekce rukavic Start navržená přímo s Jessie Diggins přináší světovou kvalitu s nádechem třpytu.

Byla vyvinuta společně s olympijskou šampionkou a nabízí perfektní střih, špičkové materiály a maximální komfort. Ideální pro rychlost, teplo i styl. Nabízí se ve třech barevných schématech: růžová, modrá a černá, a provedeních: prstové, tříprsté a palčáky.

1 890 Kč

Vyhřívané technické ponožky pro běžecké lyžování jsou určené pro sportovce do chladných klimatických podmínek nebo pro všechny, kdo mají problémy s prokrvením prstů na nohou. Přináší nový komfort a výkon v mrazivých podmínkách – vydrží hřát až 9 hodin. Používají je například členové švédského národního biatlonového týmu a také závodníci elitního týmu Ramudden ze seriálu Ski Classics. Patentovaná technologie Smart Elastic Technology® využívá nenápadně integrovanou tenkou topnou linku S.E.T®, která dodává teplo kolem prstů, aniž by to ovlivnilo usazení nohy v ponožce a v botě.

Složení: 69 % polyamid, 29 % merino vlna, 2 % elastan

2 650 Kč

KOMERČNÍ PREZENTACE

#KEEP ON SKIING www.swix.cz

www.sidas.cz

102

UNIVERZITA CELOROČNÍ TRÉNINK

TEXT: TOM ŘEPÍK

KOLOBĚŽKA Tajná zbraň suché přípravy běžeckých lyžařů Že jízda na sportovní koloběžce představuje ideální – a nadto zábavné – propojení síly, vytrvalosti a techniky, věděli už legendární běžkaři skandinávských týmů, když na ní najížděli stovky kilometrů ještě v minulém století. A ví to čím dál víc sportovců i u nás, kteří hledají efektivní, přirozený a bezpečný způsob, jak se připravit na zimní sezónu.

K

dyž napadne první sníh, většina běžkařů už má v nohách stovky, ba tisíce kilometrů – ne na lyžích, ale na asfaltu, v terénu, v posilovně. Závodníkova zimní výkonnost se totiž rodí už v létě. A čím víc se jeho trénink podobá skutečnému běžeckému lyžování, tím větší má smysl. Kolečkové lyže jsou skvělé, ale ne každý má podmínky nebo zkušenosti. Běh je jednoduchý, ale klouby dostávají zabrat. Kolo je fajn, ale prohlubuje svalovou dysbalanci spodku a vršku těla.

A právě zde přichází ke slovu mnohými podceňovaný, ve skutečnosti však velmi specifický, efektivní a bezpečný tréninkový prostředek pro běžce na lyžích – koloběžka.

Možná ji pamatujete jako hravý dopravní prostředek z dětství. Ale soudobá sportovní koloběžka se už dávno zařadila mezi seriózní nástroje pro vytrvalostní a silový trénink. Co víc – pohybově a svalově je jí jízda na běžkách

překvapivě blízká. Odrážíte se jednou nohou, přenášíte váhu, stabilizujete tělo, pracujete s rytmem a koordinací. Tělo zapojuje stejné svalové skupiny jako při klasické technice na lyžích.

podobné tomu, co zažívá lyžař na klasických běžkách.

Koloběžka tak není jen vytrvalostní prostředek – je to pohyblivá posilovna na kolech.

Silový a vytrvalostní trénink v pohybu

Jedním z největších problémů řady rekreačních i výkonnostních běžkařů je nedostatečný přenos váhy při odrazu. Místo dynamického, čistého odrazu a skluzu pak vzniká jakési „podupávání“ – a tím se ztrácí lyžařská energie i efektivita.

Koloběžka svého jezdce přirozeně nutí: stabilizovat postavení těla při jízdě na jedné noze, vést odraz dozadu a ne do strany, hledat rytmus a plynulost, protože každé zaváhání se projeví v rychlosti. Zvláště když jezdec pravidelně střídá nohy (např. po 4–6 odrazech), rozvíjí symetrii pohybu a zlepšuje technické provedení.

Zkušený běžkař ví, že správný odraz není jen o síle, ale o přesném přenosu energie skrze celé tělo – od chodidla přes střed těla až po paže. A právě tuto komplexní koordinaci koloběžka posiluje přirozenou cestou.

Při jízdě na ní pracujete jednou nohou ve fázi odrazu (zapojujete gluteály, hamstringy, lýtka), zatímco druhá stojná noha je ve fázi mírného podřepu a stability (včetně aktivace středu těla a hlubokých svalů) a trup drží postavení a tlumí rotace – podobně jako při soupaži. Navíc jízda koloběžkou do kopce přináší excentrické i koncentrické zatížení, velmi

Technika, rytmus, rovnováha

FOTO: FACEBOOK

103

Tréninkové tipy pro koloběh v přípravě běžkaře

Zkušenější závodníci mohou využít koloběžku i pro simulaci soupaže – třeba jízdou v záměrném předklonu s aktivní prací paží přes řídítka ve stylu soupažové frekvence.

Intenzita i regenerace – koloběžka umí všechno

Koloběžka je překvapivě všestranným náčiním. Lze na ní najíždět dlouhé kilometry v nízké intenzitě pro budování aerobní kapacity, odjet kopcový silový trénink (např. krátké sprinty do stoupání), zařadit intervalový fartlek (střídání tempa, terénu, kadence), nebo ji použít pro lehkou regenerační vyjížďku po náročném dni.

Velkou výhodou je, že na rozdíl od suchého běhu koloběžka šetrně zatěžuje klouby a šlachy, nevytváří tolik rázových sil a umožňuje vysoký tréninkový objem bez rizika přetížení.

To oceníte hlavně při tréninkových blocích s vysokou zátěží nebo při návratu po zranění.

Simuluj závodní pohyb – trénuj jednonohý odraz s přenosem váhy Běžecké lyžování (zejména klasická technika) je založené na unilaterální práci – tedy na odrazu jedné nohy s plným přenosem váhy.

Koloběžka tento pohyb imituje dokonale.

Trénuj vysokou kvalitu odrazu (koleno, kyčel, kotník pracují v řetězci), aktivní přenesení váhy na skluzovou nohu, stabilní držení trupu.

Koloběžku využij jako kompenzační i objemový prostředek Regenerace a aerobní základ jsou klíčem k dlouhodobé výkonnosti. Nízko intenzivní, ale pohybově specifický trénink podporuje regeneraci i kapilarizaci svalů. Použij koloběžku jako alternativu k běhu nebo bicyklu při dlouhých objemech, nebo jako aktivní regeneraci po těžkém dni.

Aplikace: 45–60 min koloběžka v mírně kopcovitém terénu. Střídej nohy každých 4–6 odrazů, v každé sérii si všímej symetrie, kvality odrazu, držení trupu.

Aplikace: 90–180 min koloběžka v lehkém tempu (zóna 1). Rovnoměrný rytmus, střídání nohou každých 4–6 odrazů. Zůstávej v klidové zóně, kontroluj srdeční frekvenci a dech.

Zařazuj trénink rychlostní vytrvalosti Závody jako Jizerská 50 probíhají většinu času v tzv. tempu závodu (zóna 3, 70–80 % TF max). Cílený trénink této zóny zlepšuje laktátový práh a ekonomiku práce při závodní intenzitě. Zařazuj středně dlouhé úseky (3–8 minut) v souvislém rytmu, s důrazem na ekonomiku a techniku.

Využívej koloběžku pro technický trénink trupu a soupaže Při soupaži je hlavním hybatelem trup, nikoli paže. Koloběžka umožňuje trénovat práci trupu i mimo kolečkové lyže – např. v předklonu s tlakem do řídítek. Trénuj „soupažový styl“ jízdy – v aktivním předklonu, s rytmickým tlakem do řídítek, jako bys prováděl soupaž.

Aplikace: trénink na koloběžce 5×5 min v zóně 3, mezi úseky 2 min lehce. Zaměř se na rovnoměrnou kadenci a techniku odrazu, měř si srdeční frekvenci / výkon (pokud používáš snímač).

Aplikace: 4–6 úseků po 3 min „soupažový styl jízdy“ v předklonu. Stabilní core, pohyb z ramen a trupu. Měj mírně povolené lokty, nehrb se – sleduj postavení páteře.

Trénuj i maximální sílu a výbušnost – krátké sprinty do kopce Soupaž a odraz na lyžích jsou výrazně závislé na dynamické síle – čím vyšší silový základ, tím menší relativní námaha v závodním tempu. Zařazuj sprinty do kopce s maximálním úsilím, 10–30 sekund. Cílem není jen síla, ale i rychlost nervosvalové aktivace.

Trénuj rytmus, kadenci a dechovou kontrolu Rytmus a dechová koordinace jsou klíčové při dlouhodobém zatížení – umožňují udržet ekonomický a efektivní pohyb při nízké spotřebě energie. Při dlouhém tréninku si hlídej kadenci odrazů (např. 30–40 za minutu), dech (např. nádech každé 2 odrazy) a celkový rytmus.

Aplikace: 6–10 × 20–30 sec do prudkého kopce, pauza min. 2 min. Odraz co nejdynamičtější – hluboký, silný, vedený vzad. Měř čas a snaž se o konzistentní výkony.

Aplikace: v tréninku si měř 1min úsek a spočítej počet odrazů (kadenci). Při únavě sleduj, jestli nemáš tendenci ztrácet rytmus, vědomě dýchej do břicha (brániční dýchání).

UNIVERZITA CELOROČNÍ TRÉNINK

FOTO: FACEBOOK

104

Perfektní doplněk ke kolečkovým lyžím

Kolce jsou královským prostředkem letní přípravy, ale vyžadují technickou zdatnost, ideálně i speciální trasy, a jsou náročnější na bezpečnost. Koloběžka je oproti tomu dostupná a jednoduchá, bezpečná i v městském prostředí a velmi přirozená v ovládání.

Pro aktivního běžkaře to znamená možnost střídat tréninkové prostředky podle situace: kolečkové lyže na specifický trénink soupaže, koloběžku pro výbušnost, sílu, rytmus a vytrvalost, běh na objem a přirozený pohyb v terénu. Vše dohromady tvoří ideální přípravu na zimní sezónu.

Přechod na běžky: Víc než jen náhrada

Mnoho běžkařů používá koloběžku jen jako náhradu za běh nebo kolo. Ale pokud ji zařadí s jasným cílem a strukturou, stane se z ní konkrétní nástroj pro zlepšení jejich výkonu na sněhu.

Konkrétně jim pro jejich závodění – třeba na příští Jizerské 50 – může koloběžka zlepšit: soupažový odraz – výbušnost v ramenou a zádech, práce trupu stoupání ve stopě – odraz přes hýždě a stehno, rytmus nohou stabilitu na jedné lyži – rovnováha a přenos váhy závodní výdrž – dlouhé koloběžkové jízdy simulují zátěž závodu technickou čistotu – koloběžka „nutí“ přemýšlet nad každým pohybem

Z koloběžky do stopy

Příprava na závod jako Jizerská 50 není jen o objemu kilometrů, ale o kvalitě každého pohybu. A právě koloběžka je nástrojem, který vás nenápadně, ale velmi účinně může dovést k lepší technice, silnějším nohám a větší výdrži. Je jednoduchá, dostupná, bezpečná – a přitom nesmírně efektivní.

A možná, že až příští rok poprvé dojedete v Bedřichově do cíle s lehčíma nohama a rovnějšími zády než jindy, uvědomíte si, že za to můžete poděkovat… právě koloběžce.

Tom Řepík Rekreačně lyžující editor magazínu NORDIC, zakladatel redakčního skitestu, autor projektu SNOWbiz.

Své názory publikuje na blogu Kovboj.cz.

Výhody zařazení koloběhu do tréninku běžkaře Specifické posílení svalových skupin používaných při běžeckém lyžování Zapojené svaly: hýžďové (gluteální) – hlavní hnací síla odrazu; hamstringy a kvadricepsy – stabilita kolene a aktivní pohyb vpřed; lýtkové svaly – stabilizace a „zakopnutí“; core (hluboký stabilizační systém) – přenos síly, držení rovnováhy; zádové svaly (vzpřimovače páteře) – posturální opora. Koloběh je výborný na posílení jedné nohy v dynamickém pohybu, což přesně simuluje odrazovou fázi při běžkařské klasice.

Trénink asymetrie a přenosu váhy Pravidelné střídání nohou učí běžkaře lépe přenášet váhu ze strany na stranu. Běžkaři občas bojují s nevyvážeností mezi levou a pravou stranou – koloběžka tento problém výborně odhaluje i řeší. Vhodné i pro rozvoj stability na lyžích při soupaži v terénu nebo skate technice.

Zlepšení techniky odrazu Korektně prováděný koloběh vyžaduje technicky přesný, dynamický a směřovaný odraz vzad a mírně dolů – podobně jako u běžek. Odraz při koloběhu je velmi podobný „zakopávacímu“ odrazu v klasice – podporuje ekonomiku pohybu a efektivní využití síly. Učí držet rovnováhu při přenosu váhy na jednu nohu – základní dovednosti v běhu na lyžích.

Výborný prostředek pro silově-vytrvalostní trénink V terénu s převýšením se jízda na koloběžce stává intenzivní silově-vytrvalostní aktivitou, která zatěžuje kardiovaskulární i svalový systém podobně jako běžky. Možnost cíleného tréninku: do kopce pro sílu, po rovině pro techniku a kadenci, intervaly pro VO₂max.

Rozvoj rychlosti a výbušnosti Krátké sprinty do kopce (např. 6× 20–30 vteřin) aktivují rychlá svalová vlákna, což je důležité pro finiš a závodní nasazení na běžkách. Vhodné jako doplněk ke klasickému běžeckému sprintovému tréninku – šetrnější ke kloubům. Šetrnost ke kloubům a nízké riziko přetížení Koloběžka má nízký dopadový stres (žádné prudké dopady na paty jako při běhu), což je zásadní při prevenci únavových zranění v přípravné fázi. Díky tomu je koloběh ideální při regeneraci po zranění, dlouhých vytrvalostních trénincích bez zbytečné destrukce tkání i v přechodném období mezi sezonami.

Zlepšení koordinace a motoriky Jízda na koloběžce vyžaduje koordinaci rukou a nohou, dobrou rovnováhu, stabilní trup a kontrolu páteře. Tyto dovednosti jsou přímo přenositelné na běžky, zvlášť v technicky náročném terénu.

Přirozený přechod mezi kolečkovými lyžemi a běžkami Koloběžka je méně technicky náročná než kolečkové lyže, a přesto vysoce specifická.

Umožňuje kontrolovaný a bezpečný trénink i pro méně zkušené nebo při špatném počasí.

Je vhodná i pro trénink v městském prostředí, kde by kolečkové lyže byly nevhodné nebo nebezpečné.

Zábavný a motivační doplněk Změna prostředí, jízda z kopce, dynamika – to vše pomáhá udržet motivaci v dlouhé letní přípravě. Pro závodníky, kteří trénují denně, bude koloběžka osvěžující alternativou k tradičnímu běhu nebo kolu.

ADVERTORIAL 105

Objevte Ramsau z českého hotelu Hotel Stierer – běžky, sjezdovky i plzeňské pivo na jednom místě Ramsau je jedinečná oblast, kde lze strávit aktivním sportovním odpočinkem proč ne už letošní zimu.

I v Rakousku se můžete domluvit česky a dát si čerstvě natočenou Plzeň, když si pro své zimní radovánky vyberete Hotel Stierer v Ramsau.

R

amsau asi znáte. Obec, nad kterou se tyčí skoro tři tisíce metrů vysoká ledovcová dominanta Dachstein, nabízí unikátní propojení jak bežeckého, tak sjezdového lyžování.

Unikátní oblast pro běžkaře…

Okolí situované v nadmořské výšce 1 100 až 2 700 m nabízí 220 km tras, na kterých se konala mistrovství světa v severských disciplínách, s různou obtížností pro rekreační běžce až po špičkové sportovce.

…ale i pro sjezdaře

Kromě běžkařů si na své přijdou i milovníci sjezdového lyžování. V samotném Ramsau naleznete lyžařský areál Rittisberg s několika vleky a nedávno zrekonstruovanou kombinovanou sedačko-kabinkovou lanovkou. Zde najdou vyžití nejen rodiny s dětmi a začínající

sjezdaři, nepohrdnou jím ani ti zkušenější. Pro milovníky velkých lyžařských center je pak ideální volbou několik málo minut jízdy skibusem nebo autem vzdálený Schladming, nástupní bod lyžařské oblasti Schladming-Dachstein, která je součást regionu Ski amadé.

Krásné bydlení a dobré jídlo

Hotel Stierer nabízí přes 60 lůžek ve dvojlůžkových a rodinných tří- až pětilůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením s balkony s výhledem na krásy rakouských Alp. Tým kuchařů se postará o váš žaludek už od snídaně, hotel nabízí polopenzi i celodenní stravování dle preferencí hostů. Kromě prostorné jídelny pro všechny ubytované hosty je při odpovídajícím počasí k dispozici i slunečná terasa s nádhernými výhledy na okolní vrcholky hor. Ale hlavně: leží přímo na jedné z nekonečné pavučiny běžkařských stop.

A po sauně orosená plzeň

Wellness s finskou saunou a infrasaunou pak nabídne možnost odpočinku a rehabilitace po sportovních výkonech. Co může být lepšího, než po sauně uhasit žízeň orosenou originální plzní…

Hotel disponuje i dostatečnými skladovacím prostory pro veškeré sportovní vybavení a náš tým vám je nápomocen při plánovaní sportovních i ostatních aktivit.

Přijeďte si užít rakouské lyžařské radovánky bez jazykové bariéry v takřka domácím prostředí.

www.hotelstierer.at

UNIVERZITA CELOROČNÍ TRÉNINK

FOTO: MARKUS LINDL

106

TEXT: TOMÁŠ HUDEC

JAK ULTRATRAIL NEJEN PŘEŽÍT,

ale i si ho užít

Rádi běháte v pěkné přírodě a chcete zkusit, co vaše tělo a mysl vydrží?

Hledáte nějaký motivační stimul mimo zimní období a maraton je pro vás málo? Jednou z možností jsou stále více populární ultratrailové běhy.

Z

kusit ale úplně neznámou a navíc extrémní disciplínu může být pro většinu smrtelníků odstrašující. Proto jsme se zeptali jednoho z nejlepších českých ultratrailových závodníků Tomáše Hudce, co tento typ závodů obnáší a jak se na ně připravit.

Komplexní test

Jedinečnost ultratrailových závodů spočívá v tom, že do celkového výsledku vstupuje mnoho proměnných. Je to kombinace fyzické výdrže, psychické odolnosti, schopnosti přijímat obrovské množství sacharidů a zvládat nečekané okolnosti – počasí, terén, krize.

V některých pasážích běžíte, jinde lezete rukama nahoru, někdy jdete několik hodin ve tmě a mlze sami, jen s čelovkou. A právě toto „dobrodružství v nohách“ mě baví.

O Tomáši Hudcovi Tomáš začal s ultratraily v poměrně vysokém věku, a jak sám podotýká, docela nenápadně. Během studií v Buenos Aires ho přestalo bavit potkávat lidi jen v barech a knihovnách, a tak se přidal k univerzitnímu běžeckému klubu, kde nešlo tolik o výkony, ale zejména o kontakt s místními jinak než přes pivo nebo přednášky.

V dětství trávil s rodiči hodně času v přírodě a vybudoval si k ní úzký vztah.

Proto ho v dospělosti lákalo cestování a díky běhu se dostal na místa, kam jdete pěšky celý den, nebo se tam vůbec nedostanete. Lákala ho místa odlehlá a divoká. A právě to ho přivedlo k trailovým běhům a později i k těm extrémním, které se pohybují svou vzdáleností mezi 50–100 km, v některých případech i více.

Sice nejde Tomášovi primárně o výkony, avšak talent a duši závodníka v sobě nezapře. Na půlmaraton se nezaměřuje, přesto drží skvělý čas 1:08:50 h.

FOTO: JAKUB STRYK

107

Jak se kvalitně připravit?

Příprava na závody vždy závisí na povrchu, profilu a vzdálenosti. Jinak se běží rovinatý silniční závod a jinak náročný horský ultratrail.

Přesto se dá můj tréninkový plán zjednodušit do několika základních stavebních kamenů.

Během jednotlivých tréninkovým bloků jsou jednotlivé běhy zastoupeny více nebo méně.

Tempový běh – jeden z klíčových tréninků týdne. Běhám ho v tempu nižším než maratónském.

Intervaly do kopce – krátké, intenzivní úseky do stoupání posilují nohy, zlepšují techniku běhu do kopce a připravují mě na závody s výrazným převýšením.

Threshold (běh na prahu) – trénink kolem anaerobního prahu. Pomáhá odolávat únavě a posouvá schopnost udržet vysokou intenzitu bez přetížení.

Volné běhy s krátkými úseky – i lehké běhy se snažím oživit. Často do nich zařazuji krátké svižné úseky 10–30 s, které rozbijí monotónnost, nastartují nohy a dodají do tréninku dynamiku, aniž by se ztratila jejich regenerační funkce.

Power hiking – klíčovou dovedností je i schopnost efektivně stoupat chůzí – tzv. power hiking – což je při ultra závodech často rychlejší a úspornější než běh. Trénovat chůzi do kopce cíleně, s holemi nebo bez nich, dává výhodu jak fyzickou, tak i mentální.

pohybového aparátu, aniž by se zvyšovalo riziko přetížení nebo zranění.

Například skialpy velmi účinně simulují horské výstupy, posilují hýžďové svaly a přitom nezatěžují klouby jako běh. Kolo je zase ideální pro rozvoj vytrvalosti při nulovém dopadu a je často používané při lehkých dnech nebo v rámci aktivní regenerace.

Celkově je dobré na trénink nahlížet jako na mozaiku, kde každá část má svou roli – běžecký objem, síla, doplňkové aktivity, regenerace i práce v kopcích.

Pokud chcete závod nejen přežít, ale také si ho užít a běžet s rezervou, nestačí jen „běhat víc“ – je potřeba budovat tělo komplexně a respektovat vlastní limity. Ultraběh není o tom být nejrychlejší na prvních dvaceti kilometrech, ale o tom, kdo zůstane funkční i po osmi hodinách. A právě na to vás připraví chytrý, všestranný a dlouhodobě udržitelný trénink.

Další důležitou součástí výbavy jsou pro mě hole – jejich použití je velmi individuální a záleží na charakteru závodu. Nejvíc pomáhají při dlouhých a strmých stoupáních, kde výrazně šetří svaly a umožňují lépe rozložit zátěž.

A v neposlední řadě je pro mě klíčová běžecká vesta – musí být lehká, prodyšná a perfektně sedět, ale zároveň pojmout vše potřebné: povinnou výbavu, gely, softflasky i náhradní oblečení.

Celkově platí, že každou součást testuju předem v tréninku – ve výbavě nechci nechat nic na náhodu.

Většinou preferuji náročnější podmínky.

Nevadí mi, když je chladno nebo prší, naopak mám pocit, že v takovém počasí se často srovnají výkonnostní rozdíly a závod je více o hlavě a odolnosti. Co naopak nemusím, jsou velká horka – v těch se mi běhá hůř.

Nestačí jen běhat

Co s sebou a na sebe?

Strava je základ

Dlouhé běhy – základ přípravy na delší závody. V průběhu přípravy je často modifikuji: někdy jsou opravdu čistě vytrvalostní, jindy do nich vkládám úseky ve vyšší intenzitě. Díky tomu si tělo zvyká nejen na délku, ale i na zátěž, která se blíží závodním podmínkám.

Trénink na ultramaraton nestojí jen na samotném běhu. Velmi důležitou složkou je silový trénink, který pomáhá zvýšit odolnost těla proti zraněním, zlepšuje ekonomiku pohybu a výrazně přispívá k výkonnosti v kopcích i na konci dlouhých závodů.

Obzvlášť pokud mají běžci problémy s navyšováním objemů, tak skvělým pomocníkem může být takzvaný cross-training, tedy doplňkové aktivity, jako je kolo, skialpy, veslování nebo plavání. Tyto aktivity pomáhají budovat aerobní kapacitu bez nadměrného zatížení

Co se vybavení týče, hodně si zakládám na tom, aby vše fungovalo jako celek a bylo maximálně přizpůsobené konkrétnímu závodu. Mám desítky párů bot – od tréninkových přes závodní až po karbonové modely – a výběr vždy přizpůsobuju terénu, délce trati, profilu i počasí.

Jiné boty volím do technických horských terénů, jiné na běhatelné traily s měkčím podkladem. U delších závodů dávám přednost modelům s větším tlumením, které šetří nohy, u kratších a rychlých tratí zase sahám po lehčích a agresivnějších botách.

Stravování během závodu je důležité – tělo si po několika hodinách běhu neumí brát energii jen z vlastních zásob. Snažím se jíst pravidelně už od začátku, většinu závodů zvládnu jen na gelech a sacharidových nápojích, které dobře snáším.

Hodně piju, i když nemám žízeň – hydratace je stejně důležitá jako příjem energie.

A co považuju za zásadní: všechno testuju dopředu při tréninku, aby mě v závodě nic nepřekvapilo.

UNIVERZITA CELOROČNÍ TRÉNINK

Zranění a nedostatečný příjem potravy

Ultra běhy jsou extrémně náročné na pohybový aparát a únavová zranění, zejména stresové zlomeniny nejsou v „ultraprostředí“ ničím výjimečným. Bohužel se s nimi potýká řada atletů a ještě častěji ženy.

Jedna věc, kterou bych nikdy nikomu neřekl (pokud teda dotyčná osoba nemá zřejmou nadváhu), je, aby omezoval jídlo – a přesto jsem to mnohokrát slyšel. Řada běžců na to doplatila právě únavovými zraněními způsobenými nedostatečným příjmem potravy. Pokud vám někdy trenér řekne, že musíte zhubnout, nebo něco podobného, vypovídá to o něm, že akorát hledá krátkodobé zkratky v tréninku, ale tak to prostě nefunguje. Často slýchám, že ultraběžci „musí být hubení“, ale to zkrátka není pravda – a když se podíváte na ty nejlepší, tak to neplatí. Každé tělo je jiné a výkon v ultrabězích není jen o čísle na váze. Krátkodobé zlepšení výkonnosti nikdy nestojí za cenu zdraví a dlouhověkosti v běhu. Únavovým zraněním se dá předcházet správně poskládaným tréninkem. Důležité je nepodcenit techniku běhu, nehonit kilometry za každou cenu, mít v tréninku i silový a kompenzační blok. A taky umět říct „dnes ne“ – tělo se musí poslouchat. A především doplňovat energetický deficit dostatečným a kvalitním jídlem – s důrazem na sacharidy, které jsou klíčovým zdrojem energie pro výkon i regeneraci.

Každý běžec má jiné predispozice – někdo zvládá vysoké objemy bez větších potíží, jiný se při podobném zatížení začne rychle potýkat s únavou, bolestmi šlach nebo jinými varovnými signály. To, co je pro jednoho běžce efektivní trénink, může druhého zničit. Proto je v ultramaratonu důležité pochopit, že nejde jen o „běhat co nejvíc“, ale běhat chytře – tedy v objemu a intenzitě, kterou tělo zvládá dlouhodobě a udržitelně bez zranění. Cílem není uběhnout co nejvíc kilometrů v týdnu, ale vytvořit si stabilní základ, který umožní postupný růst a zdravý výkon.

Netlumte bolest léčivy

Nikdy bych nikomu nedoporučil brát si Ibalgin a podobné léky na bolest během závodu.

Upřímně nechápu motivaci lidí tlumit bolest prášky, zvlášť u vytrvalostních závodů, kde

FOTO: FLO MITTEREGGER

108

Velkým zážitkem pro mě bylo i UTMB, asi nejznámější ultra trail na světě. Jedná se o obrovský závod, na můj vkus možná až moc velký cirkus, ale chápu, proč ho lidé tolik milují – atmosféra je tam opravdu výjimečná, ať už na trati nebo v cíli pod obloukem v Chamonix. Pokud někdo hledá silný zážitek, tak tohle je rozhodně závod, který stojí za to zažít.

Vzrůstající prestiž ultratrailů

Uspět na předních světových ultra závodech je dnes výrazně těžší než před dvaceti lety. Zatímco v době, kdy zářil Scott Jurek, stačilo na vítězství především běžecké nadšení, vytrvalost a správná strategie, dnešní startovní pole je plné elitních atletů s profesionálním zázemím a silným výkonnostním základem. Pro představu: Jurekův nejlepší čas na Western States 100 byl 15:36:27 – výkon, který by v roce 2024 nestačil ani na umístění v první desítce.

Konkurence se výrazně posunula, na startu 100km závodů dnes často stojí běžci s osobními rekordy na půlmaraton pod 64 minut. I přesto však v ultra stále rozhodují nejen nohy, ale i hlava – zkušenosti, schopnost se přizpůsobit podmínkám a dobře zvolená strategie zůstávají klíčem k úspěchu. tělo pracuje na hraně. Může dojít k poškození ledvin, a navíc – když si bolest „vypnete“, můžete snadno přehlédnout vážnější problém a zranění si ještě zhoršit.

Pokud jde jen o únavu nebo bolavé svaly, je to přirozená součást ultratrailu – vlastně něco, co tenhle sport odlišuje a dělá ho výjimečným. Překonávat sám sebe ano, ale ne obelhávat vlastní tělo. Kdo cítí, že bez prášků závod nezvládne, tak možná na takový závod ještě není dostatečně připravený.

Tomášovy srdcovky

Díky běhu jsem měl možnost podívat se na spoustu nádherných míst, která bych jinak nejspíš nikdy nenavštívil. Běžel jsem například v Jižní Americe ve výškách přes 4 500 metrů nad mořem nebo v horách v Nepálu – to jsou zážitky, které ve mně zůstanou navždy (pozn. red.: právě v Nepálu v roce 2017 vyhrál Tomáš Nepal international trail marathon).

Mám rád závody, které mají nějaký hlubší přesah – třeba reprezentační akce, kde se závodí nejen za sebe, ale i za tým, což přináší úplně jinou energii a atmosféru.

Mládí vpřed

Co se týče věku, ultratraily se dají běhat na špičkové úrovni i ve vyšším věku. Skvělým příkladem je Ludovic Pommeret, který letos oslavil 50. narozeniny a stále patří mezi absolutní světovou špičku – letos například zvítězil na legendárním Hardrocku, jednom z nejprestižnějších 100mílových závodů na světě.

Na druhou stranu je vidět, že věk vrcholných vytrvalců na silničních tratích, jako je maraton, se spíše snižuje a „peak“ výkonu často přichází už mezi 25–30 lety.

Tento trend se postupně začíná projevovat i v ultra – zatímco dříve tyto závody bývaly doménou spíše starších ročníků, dnes už to neplatí a na startu vidíme stále mladší elitní běžce.

Osobně věřím, že klíčem k dlouhověkosti v ultratrailech je pravidelnost, kvalitní regenerace, celková vyváženost mezi tréninkem a životem – a samozřejmě i vnitřní motivace dělat to, co vás opravdu baví a naplňuje.

Podobně jako i v jiných sportech.

2026

5. ročník Pořadatel

15.–18. 1.

Špindlerův Mlýn

29. 1.–1. 2.

Kraličák

19.–22. 3.

Chamonix (FRA)

www.zazijskialpy.cz Hlavní partner

Partneři

UNIVERZITA CELOROČNÍ TRÉNINK

FOTO: JAN PETR

110

TEXT: MATĚJ BURDA/ČESKÝ ORIENŤÁK

ORIENŤÁK: Sport,

který ani přes zimu nespí

Ani když teploty klesnou pod nulu a lesy pokryje sníh, orienťácká sezóna nekončí. Že místo běžeckých bot přicházejí na řadu běžky, mapa se přesouvá do mapníku a začíná sezóna lyžařského orientačního běhu? Ne tak úplně, klasický orientační běh i přes zimu nabízí každý víkend tréninky a závody.

O

orienťáku už jste asi někdy slyšeli. Je synonymem pro pohyb v přírodě s mapou, ať už na horském kole, běžkách či po vlastních nohou. Úkolem je překonat danou trať v co nejrychlejším čase. Mezi jednotlivými kontrolami na trati si závodník volí trasu dle svého uvážení – odtud tedy pramení slovo orientační.

O výsledku pak rozhoduje nejen sportovní výkonnost, ale i schopnost udržet chladnou hlavu a vybírat si nejlepší cestu terénem. Tak definici bychom měli a teď pojďme do praxe, protože zima se blíží a orienťák ani přes zimu nespí!

Kde běhat orienťák přes zimu?

Oficiální sezóna orientačního běhu sice skončila v polovině listopadu, nyní ale přichází na řadu zima. Pro orienťáky tradiční období fyzické přípravy, nabírání tréninkového objemu a příprava na první jarní závody. Pro běžce na lyžích další možné zpestření tréninku a udržení

si kondičky, zejména pro ty, kteří nemohou trávit každý víkend na horách, nebo v době, kdy je sněhu poskrovnu a ruší se lyžařské závody.

Jak si užít orienťák i od prosince do března?

Jednoduše – i přes zimu je na programu celá řada tréninků a závodů, které mají svou tradici a běhají se nehledě na množství sněhu, teplotu na teploměru nebo srážky.

Takové závody se obecně nazývají „zimní ligy“, jsou totiž většinou součástí celých seriálů závodů, které probíhají v daném regionu. Zmínit můžeme třeba Pražskou zimní ligu, Brněnskou, Hradubickou, Pardubickou, Slezskou nebo třeba závody BORcup kolem Nového Boru nebo orienťáky na jihu Čech.

Závodí se po celé republice, a to většinou o víkendu. Aby závody rychle utekly, probíhají často s hromadným startem a ne vždy je také určeno pevné pořadí kontrol, můžete tedy kontroly absolvovat v libovolném pořadí.

Lyžařský orienťák je sport pro všechny – svůj závod v loňské sezóně zvládlo i několik startujících mladších 10 let

Tohle je orienťák!

Z dravý sport: V přírodě, v krásných českých lesích a hlavně na čerstvém vzduchu. Zapojí tělo i mysl.

Pro každého: Začít se dá už od 5 let, běhají celé rodiny, kdo nechce běhat, vždy může získat vteřinky správnou orientací, vyzkoušet orienťák na kole nebo na lyžích.

P o celý rok: Orienťáky se konají po celý rok a za každého počasí.

L evný: Na orienťák stačí běžné vybavení na běh či do přírody, čip a buzola se dá zapůjčit.

V celé ČR: 15 000 registrovaných sportovců, 220 klubů a tréninky či závody každý týden.

FOTO: JOSEF RANČÁK

111

NĚKDY JE DOKONCE VÝHODNÉ SUNDAT LYŽE A PŘEBĚHNOUT KUS LESEM NA DALŠÍ STOPU. TAKOVÉ POSTUPY ALE BÝVAJÍ ČASTO RISKANTNÍ A MŮŽETE NA NICH VÍC ZTRATIT NEŽ ZÍSKAT. TŘEBA TÍM, ŽE SE VÁM DOSTANE SNÍH DO VÁZÁNÍ A MUSÍTE Orienťáci obouvají boty a vyrážejí běhat s mapou, i když české lesy pokryje sněhový poprašek HO PRACNĚ DOSTÁVAT mozřejmě celkovou délku postupu tak, abyste víc ztratit než získat. Třeba tím, že se vám na další kontrolu dorazili co nejrychleji. Oproti dostane sníh do vázání a musíte ho pracně PRYČ. tomu v lyžařském orienťáku se volba trasy dostávat pryč.

Rozdílů mezi orientačním během (OB) a lyžařským orientačním během (LOB) je hned několik. To, že na LOB jsou potřeba navíc lyže a hůlky, je vám asi jasné. Věděli jste ale, že pro co nejlepší výkon v lyžařském orienťáku je vhodné mít speciální držák mapy (mapník), který je připevněný na hrudi? Výrazně pak ulehčí orientaci bez nutnosti zastavování na trati.

Velmi odlišná je také závodní taktika, kterou si jak při závodech, tak při trénincích užijete.

V klasickém orienťáku si volíte postup terénem podle sebe, kudy vám to přijde nejrychlejší.

Můžete běžet přímo, oklikou, po cestě apod.

Zvažujete při tom výškový profil, náročnost podložky, vegetaci, možnost využití cest a sa-

většinou odvíjí od dostupných stop a jejich kvality (např. šířka, rychlost jízdy, odbočky).

Důležité je rychlé čtení mapy a volba správné kombinace těch stop, které jsou nejrychlejší, a trasy, která bude dobře kombinovat délku a převýšení.

Víte, že v lyžařském orienťáku většinou můžete jet i mimo stopy vyznačené v mapě?

To se vyplatí například na loukách, kde si tím můžete výrazně zkrátit postup. Někdy je dokonce výhodné sundat lyže a přeběhnout kus lesem na další stopu. Takové postupy ale bývají často riskantní a můžete na nich

Rozdíl mezi OB a LOB je jasný také při prvním pohledu do mapy. Mapa pro orienťák je vůbec jedna z nejpodrobnějších a závodník se orientuje podle celé škály objektů (kameny, vodoteče, porosty atd.).

U LOBu jsou hlavní projeté stopy v mapě, ty jsou zobrazeny zelenou barvou tak, aby byly i za jízdy maximálně čitelné. Důležité jsou samozřejmě i vrstevnice, nicméně další objekty nejsou v mapě zaznačeny tak výrazně, protože mimo stopy se závodník většinou nepohybuje a čitelnost sítě stop za jízdy by byla horší.

FOTO: JOSEF RANČÁK

Vyrazit na lyže, nebo běhat?

Znáte všechny formy orienťáku?

O B = klasický orientační běh s mapou po lese nebo ve městě M TBO = orientační jízda na horských kolech L OB = lyžařský orientační běh T rail-O = orientace na přesnost (vhodné i pro hendikepované) Více informací najdete na webu ceskyorientak.cz

Únorový orienťák může být i bez sněhu – závodníci po hromadném startu museli co nejrychleji najít ideální trasu mezi kontrolami

112

UNIVERZITA CELOROČNÍ TRÉNINK

Jak se vyznat v mapě? Čím je mapa pro orientační běh specifická? Jak se liší od jiných map a jak rozluštit všechny mapové symboly?

Základním a nejjasnějším bodem v mapě bývají cesty, ty se zpravidla značí černou barvou a jsou rozlišeny na několik velikostí od pěšinek až po zpevněné cesty. Černě zobrazeny jsou také ostatní lidské výtvory (domy, ploty, posedy či krmelce) a nepřekonatelné objekty (skalní srázy, balvany).

Ukázka mapy pro lyžařský orienťák se sítí stop (zeleně) na loukách speciálně najetou pro závody

Ukázka mapy pro orientační běh, která zachycuje každý detail, který se v lese nachází

V šechny terénní útvary jsou v mapě zobrazeny hnědou barvou. Dobrým pomocníkem při orientaci jsou kopce a údolí. Hlavním ukazatelem terénních rozdílů jsou vrstevnice, mezi každou z nich je při lesních závodech výškový rozdíl 5 metrů. Čím blíže jsou tedy vrstevnice u sebe, tím strmější je daný svah. Dále jsou do mapy zaneseny negativní útvary, které zasahují pod úroveň okolního terénu (jámy, prohlubně a rýhy), a útvary terén přesahující (hliněné kupy či hrázky).

Pokud bychom chtěli mapu pro orientační běh porovnat například s mapou turistickou, tak největší odlišnosti najdeme v zobrazení porostů. Zatímco u turistické mapy jsou lesní plochy zobrazeny zeleně, louky a pole pak bílou barvou, orientační běžci to mají trochu jinak. Základními parametry pro zobrazení porostů jsou průběžnost a viditelnost. Průběžnost závisí na charakteru vegetace (hustota stromů / křoví a podrostu – kapradí, ostružiní, kopřivy a podobně), je také ovlivněna bažinami, kamenitým povrchem atd. Bílá barva v mapě představuje otevřený vzrostlý les, který umožňuje vysoké tempo a snadné čtení mapy za běhu. Vyšší hustotu pak určují odstíny zelené barvy, slangově se těmto porostům říká „hustníky“. Nejsvětlejší zelená značí les, ve kterém se dá ještě běžet, naopak tmavě zeleným hustníkem

se závodník musí prodírat a běžecká rychlost je snížena na méně než 20 % normální běžecké rychlosti.

Veškerá otevřená prostranství se kreslí žlutou barvou, a to v dvou různých odstínech. Tmavší žlutou jsou mapovány kultivované plochy (louky a pole), světlejší zobrazuje paseky a světliny.

Zvláštní barvou v mapě je olivově zelená, ta je na první pohled jasně rozpoznatelná a určuje místa, do kterých závodník nesmí vstoupit, zpravidla se jedná o soukromé pozemky.

Vše, co je v mapě zobrazeno modrou barvou, je s největší pravděpodobností nějak spojeno s vodou. Ať už se jedná o řeky, rybníky, bažiny nebo jen o malé meliorační rýhy a jiné vodoteče. Výjimkou jsou tzv. severo-jižní čáry, které jsou taktéž modré a pomáhají závodníkům s tím, aby věděli, kde je sever, a mohli dle toho správně zorientovat svou mapu. Důležité je vědět, že pokud jsou vodní objekty navíc ohraničené černou linií, pak jsou nepřekonatelné.

Leckdo by si mohl říci, že dravou řeku přeplave, rozhodně by to však neznamenalo nejideálnější a nejbezpečnější postup na jeho kontrolu.

Hlavní, co však musí obsahovat mapa na každý orienťácký závod, je trať.

Ta bývá v mapě zobrazena fialovou či červenou barvou. Začíná mapovým startem (symbol trojúhelníku), od kterého vede linie k první kontrole (kolečko). Dále trať pokračuje jednotlivými kontrolami, které jsou pospojované v pořadí, v němž je závodník musí oběhnout, zároveň je u nich uvedeno i pořadové číslo. Od poslední kontroly pak vede linie k cíli, který v mapě značí symbol dvojitého kolečka.

FOTO: PETR KADEŘÁVEK

113

Adélka Bogarová zvládá kombinovat rodinný život se závoděním naprosto skvěle

Minirozhovor s Adélkou Bogarovou

Z

ávodnice a maminka dvou kluků, která s rodinou objíždí závody v pěším orienťáku i MTBO. V lese stále úspěšně prohání i reprezentantky a na rodinné pojetí orienťáku nedá dopustit.

Zeptali jsme se jí na pár otázek…

Co tě na orienťáku baví?

Baví mě, že člověk nikdy neví, co přesně ho na trati čeká, každý závod je jiný, přesně jako ta slavná bonboniéra.

Jak ses dostala k orientačnímu běhu?

K orienťáku mě přivedl taťka. Ten býval výborným běžcem-atletem a o orienťáku měl povědomí od jiných elitních běžců. Účastníš se také závodů v lyžařském orienťáku nebo MTBO? Baví tě tyto disciplíny?

Párkrát do roka se zúčastním závodů v MTBO. Na bajky mě přivedl manžel, který s tímto sportem začínal. Tam už to chce větší odvahu do sjezdů, která mi chybí, zato když se

náhodou frčí po velkých cestách, tak mě to baví moc.

Co tvé děti a orienťák, případně sport obecně?

Děti (5 a 7 let) začaly jezdit s námi na závody od miminek, protože jsme s manželem chtěli pořád závodit (OB i MTBO), později jsme začali využívat dětskou školku, kterou orienťácké závody nabízí. Teď už závodí i oni a musím říct, že je to baví, hlavně teda na kole. Chceme ale, aby se rozvíjeli všestranně, takže samozřejmostí jsou v zimě běžky a sjezdovky a potom různé sportovní kroužky od pohybovek v DDMku, plavání, in-line bruslení po fotbal a uvidíme, co ještě budou chtít vyzkoušet.

Termínovka závodů v lyžařském orienťáku 1 0.–11. ledna Studenec (Podkrkonoší) 1 7.–18. ledna Rosenau (Rakousko) 3 1. ledna–1. února Harrachov (Krkonoše) 1 4.–15. února Boží Dar (Krušné hory) Termín závodů může být změněn dle aktuálních sněhových podmínek. Všechny orienťácké závody včetně aktuálních informací najdete na oris.ceskyorientak.cz.

Matěj Burda Nadšený orienťák, závodník a sportovec. Od malička ho to táhlo do přírody od lezení po skalách až po orientační běh, který je nyní jeho srdcovou záležitostí. Kromě běhání nemůžou chybět ani běžky. Životem ho provází také pořádání závodů a psaní sportovních článků.

114

HAPPY END

SOUTEŽ

Vyhrajte ubytování v hotelu Stubnerhof nebo Haslinger v horském lázeňském středisku Bad Gastein. Čekají na vás nově modernizované pokoje, česká obsluha, perfektní trasy na běžky, sjezdovky i skialpy a dvoje termální lázně.

VÝHRA: 2 noci pro 2 osoby v hotelu Stubnerhof nebo Haslinger v Bad Gastein (Termíny pro čerpání jsou do 19. 12. 2025, od 5. do 23. 1. a od 2. 3. 2026 do konce sezóny)

www.stubnerhof.at |

alpenpension-haslinger.com

Vyhřívané ponožky s patentovanou technologií S.E.T.

GoFaster #nolimitoutside

www.sidas.cz

© nordicfocus – Sidasyourfootcompany.

S . E .T ® B A S E L AY E R