NORDIC 42 - březen 2017

nástupkyně Gabriely Koukalové?

Jak se trénuje na

Cena: 59 Kč | 2,49 €

MARKÉTA DAVIDOVÁ

REDBULL AIR RACE

Martin Šonka a jeho zimní příprava

PÉČE O LYŽE A JEJICH USKLADNĚNÍ PŘES LÉTO

9 77180 2 29 700 4

PLÁNOVÁNÍ ROČNÍHO TRÉNINKOVÉHO CYKLU

42

NORDICmag 42 březen 2017 www.nordicmag.cz

RELAXAČNÍ TECHNIKY A JAK NA NĚ

UNIVERZÁLNÍ WAXLESS TECHNOLOGIE Neztrácíte čas voskováním

JEDINEČNÁ WAXLESS TECHNOLOGIE Atomic Skintec je unikátní bezvosková technologie s vyměnitelnými mohérovými odrazovými moduly.

JEDNODUCHÁ VÝMĚNA

Dva Skintec moduly – jeden pro silný odraz a druhý pro rychlejší skluz.

Vyměnitelné jedním snadným pohybem.

ATOMIC SKINTEC UNIKÁTNÍ BEZVOSKOVÁ TECHNOLOGIE PRO VÝKONNOSTNÍ LYŽE DO VŠECH SNĚHOVÝCH PODMÍNEK A TEPLOT.

OBSAH 3

NORDICELITE 6

TŘETÍ MUŽ VASOVA BĚHU – ROZHOVOR S ANDERSEM MØLMENEM HØSTEM

8 MARKÉTA DAVIDOVÁ – NÁSTUPKYNĚ GABRIELY KOUKALOVÉ?

10 JAK SE TRÉNUJE NA REDBULL AIR RACE – MARTIN ŠONKA A JEHO ZIMNÍ PŘÍPRAVA 12 KLUB S VELKOU HISTORIÍ – SKI JILEMNICE 14 LETNÍ SPORTOVNÍ KEMPY PRO DĚTI – NECHEJTE SVÉ DĚTI VYŘÁDIT

NORDICUNIVERZITA

PLÁNOVÁNÍ ROČNÍHO TRÉNINKOVÉHO CYKLU – OBJEM VS. INTENZITA ZATÍŽENÍ 22 SOUPAŽ V TRÉNINKU MLÁDEŽE 2. DÍL – JE VHODNÁ SOUPAŽ PRO DĚTI? 26 MYSASY – NOVÉ DIMENZE SPORTOVNÍHO TRÉNINKU 30 NEBOJTE SE ZAŘADIT KOLEČKOVÉ LYŽE DO LETNÍ PŘÍPRAVY – ZPESTŘETE SI LETNÍ TRÉNINK 32 KDY VYHRÁT VASŮV BĚH? VĚK VRCHOLNÉ VÝKONNOSTI LAUFAŘŮ 34 ODBORNÍK NA SPORTOVNÍ VÝŽIVU PROF. VÍTEK ODPOVÍDÁ – DOTAZY NAŠICH ČTENÁŘŮ JSOU ZODPOVĚZENY 36 RELAXUJTE! RELAXAČNÍ TECHNIKY A JAK NA NĚ 40 PÉČE O LYŽE A JEJICH USKLADNĚNÍ PŘES LÉTO – PEČUJTE O SVÉ LYŽE, ODVDĚČÍ SE VÁM 18

NORDICMAG

44 LYŽOVÁNÍ U HRANIC BEZ HRANIC – ZKUSTE ŠUMAVSKOU KVILDU 48 WALLIS – NEODOLATELNÉ ÚDOLÍ S NEJEN BĚŽKAŘSKÝM RÁJEM 52 ONTARIO – SLUNCE A PRAVÉ INDIÁNSKÉ LÉTO

NA KOLEČKOVÝCH LYŽÍCH

54 JIZERSKÁ 50 LETOS SLAVÍ 50. VÝROČÍ

– ALE CO PROŽILA BĚHEM PŮL STOLETÍ?

58 MATADOR JIZERSKÉ 50

– MUŽ, KTERÝ ABSOLVOVAL VŠECHNY ROČNÍKY

60 MOJMÍR STUCHLÍK – POŘÁD ZŮSTÁVAL ZÁVODNÍKEM 64 BĚŽKAŘSKÉ HISTORKY – ZASMĚJTE SE NAD CIZÍM

FOTO: ARCHIV VASALOPPETU

NEŠTĚSTÍM

FOTO: ARCHIV VASALOPPETU

4

REDAKCE

Adéla Boudíková Narozena: 9. června 1986 v Jablonci nad

Nisou Zima snů Kdysi touto dobou už lidé remcali, že Vzdělání: zima je moc dlouhá a že už těch bílých Přírodovědecká fakulta UK (obor Fyziologie), doktorát FTVS UK (obor čehosi mají plné zuby. Letos je situace Kinantropologie) jiná, lyžaři si konečně užívají každé Nejlepší výsledky: chvíle, kdy mohou vyrazit do stopy, přesSeriál dálkových běhů Ski Classics: tože se už zima pomalu přesunuje do 4. místo prolog La Sgambeda (2015), své druhé poloviny. Není čemu se divit.

5. místo König Ludwig Lauf (2014), 10. místo Marcialonga (2015), Po téměř pětiletém půstu, kdy byl sníh 11. místo Vasův běh (2015), celkově pouze na některých horách, a při vidině, 8. místo (2015) že třeba další roky zase bílou nadílku mít Ostatní: 1. místo Bieg Piastow (2016), 2. místo Čínský Vasův běh (2016), nebudeme, chce každý možnosti svézt se 2. místo MČR (2016) na dlouhých prkýnkách využít, co to jde.

Po Vánocích jsem vyrazila do Jizerek, kde byly krásné podmínky, ale vypadalo to tam jako na Václavském náměstí, a to nepřeháním. Průvody běžkařů jedním i druhým směrem byly tak husté, že jste měli problém kdekoliv kohokoliv předjet. Parkoviště v okolí Jizerek praskala ve švech, a pokud jste se vypravili do stopy po 10. hodině, tak jste neměli šanci zaparkovat ani na Bedřichově, Smědavě, Souši, Jizerce ani Horním Polubném. Neuvěřitelné. Ještě toho tolik nepamatuji, ale nevím, že by někdy v posledních letech nastala podobná lyžařská mánie.

Také poslední lednovou neděli za husté mlhy jsem vyrazila do stopy na Vysočině a nestačila jsem se divit, kolik lidí ten den vyrazilo na běžky, přestože by ven ani psa nevyhnal. Zřejmě se lidé snaží víc hýbat, relaxovat na čerstvém vzduchu v přírodě a také dávají přednost domácím střediskům před zahraničními. Doma se cítí bezpečněji, a proč někam jezdit, když máme ráj tady? Ke všemu například v italských Alpách, kam odjíždí hodně Čechů na sjezdovky, nebylo po přírodním sněhu ani památky.

Zájem o běžkování také zaznamenaly prodejny běžek, které naskladnily stejné množství materiálu jako v předchozích letech a nyní jsou prakticky vyprodané. V půjčovnách musí lyžaři vyčkat dlouhé fronty, než se dostanou na řadu.

Myslím, že můžeme stále směle tvrdit, že náš národ je opravdu lyžařský, přestože třeba nemáme takové podmínky jako severské země. Tak ale už hurá do stopy!

Skol! Adéla

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Adéla Boudíková ZÁSTUPCI ŠÉFREDAKTORKY Petr Socha, Tomáš Gnad

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler

ADRESA REDAKCE SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 – Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286

INZERCE Petr Havelka Markéta Karlová Veronika Bezpalcová

JAZYKOVÁ KOREKTURA Anna Junková

DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Hana Konvičková INTERNET Adéla Boudíková, Tomáš Roba REDAKTOŘI závodní lyžování Vít Zahula Václav Haman Jakub Opočenský Libor Vítek Vít Fousek Tomáš Kálal Jakub Škoda Eva Chalupová Daniel Máka

INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 4x ročně.

Toto číslo vyšlo 23. února 2017, další vyjde v listopadu 2017.

MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce:

nordic@snow.cz PARTNEŘI Obálkové foto: Foto: archiv Vasaloppetu Cena: 59 Kč / 2,49 EUR

Šumavský skimaraton Stopa pro život Skitour

Nejlepším výsledkem Anderse Mølmena Høsta (vlevo) bylo třetí místo na loňském Vasově běhu

Anders Mølmen Høst Narozen: 9. června 1991 v Oslu v Norsku Sportovní kariéra: Od 2001 členem LynSki teamu, od 2011 působil 3 roky v týmu Xtra Personnel (poté Centric, nyní tým Santander), poté rok závodil v dálkových bězích opět za domovský tým Lyn Ski a od loňské sezóny je součástí týmu Lease Plan.

Nejlepší výsledky: 1. místo a 2. místo - nejlepší mladík ve Ski Classics (2015 a 2016), 3. místo Vasův běh, 4. místo La Diagonela, 4. místo Toblach – Cortina (vše 2016)

TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ

TŘETÍ MUŽ

VASOVA BĚHU Anders Mølmen Høst patří mezi nejlepší dálkové běžce na lyžích na světě. Letos se zatím výsledkově trochu trápí, ale každý sportovec si projde i těžšími chvílemi, přestože pro svoji disciplínu dělá maximum. Skvělé výsledky z předchozích sezón mu však nikdo neodpáře.

J

ak dlouho lyžuješ a jak dlouho se věnuješ pouze dálkovým běhům?

Začínal jsem svou lyžařskou kariéru v roce 2001 a brzy jsem zjistil, že mám talent pro závody vytrvalostního charakteru, a to jak v běhu na lyžích, tak i v běhu. V roce 2010 jsem se zaměřil více na dálkové běhy na lyžích, Vasaloppet

a Birkebeinerrennet byl můj hlavní cíl. Poté jsem se přidal do týmu Xtra Personnel, kde jsem měl možnost trénovat s bratry Auklandovými. Od té doby se věnuji novému typu tréninku, vytrvalostní soupaži s krátkými sprintovými úseky, která se pro mě stala jednou z nejdůležitějších ingrediencí mého každodenního tréninku.

Jaké jsou výhody být v jednom z nejlepších týmů? Případně spatřuješ nějaké nevýhody?

Být součástí týmu Lease Plan přináší řadu výhod, zejména díky týmovým znalostem, a to nejen teoretickým, ale i praktickým. Thomas Alsgaard se svými zlatými medailemi společně s naším ambiciozním trenérem Hansem Kristianem Stadheimem se dají přirovnat k náloži dynamitu. V týmu jsou kvalitní lyžaři různého věku a s různými schopnostmi. Někteří jsou dobří sprinteři, někteří dobří vytrvalci, jiní výborní vrchaři. Učíme se jeden od druhého a užíváme si každého času, který společně trávíme na soustředěních. Někdy máme dlouhé diskuze, nejen o tréninku. V některých chvílích to vnímám jako nevýhodu, ale díky tomu se můžeme naučit mnoho nového.

Co myslíš, že je velmi důležité, aby ses stal jedním z nejlepších závodníků v dálkových bězích?

Velmi důležitá je dobrá výkonnostní kapacita a všechny schopnosti spojené s kvalitním výkonem. Hodně soupažových tréninků, společně s krátkými intervaly, dlouhými intervaly a vytrvalostními tréninky jsou základem k úspěchu v této disciplíně. Běh na suchu je také výborným pomocníkem ke zlepšení výkonnostních předpokladů důležitých pro soupaž.

FOTO: ARCHIV VASALOPPETU

ELITE

FOTO: GEIR OLSEN

6

Máš ještě nějaké výkonnostní rezervy?

Myslím, že se můžu ještě zlepšit v technice, abych jezdil efektivněji a šetřil energii na dlou-

Jak často a jaké druhy intervalových tréninků absolvuješ?

Intervaly zařazujeme dvakrát až třikrát týdně. Mám rád kombinaci intervalových soupažových tréninků, a to 5 x 10 min. a nakonec 5 x 1 min. Dlouhé intervaly, které jezdím na anaerobním prahu, mi pomáhají k rozvoji vytrvalosti a krátké minutové intervaly v závodním tempu ke zlepšení rychlosti ve finiši.

FOTO: AUTOR BAPTISTE NOEL

FOTO: ARCHIV LEASE PLAN TIGERS

Kolik hodin měsíčně trénuješ během přípravy?

Přibližně 75 hodin, z toho je asi 35 hodin soupažových tréninků na kolečkových lyžích, 10 hodin bruslení nebo klasiky na kolečkových bruslích, 25 hodin běhu, 5 hodin síly a také občas jezdím na kajaku.

Začínal jsem svou lyžařskou kariéru v roce 2001 a brzy jsem zjistil, že mám talent pro závody vytrvalostního charakteru. hých závodech. Dále musím zapracovat ještě na zlepšení maximální kapacity plic.

Trénuješ dvakrát denně? Jak často máš tréninkové volno?

Když jsme na soustředění, tak máme běžně dvě tréninkové jednotky za den, ale když jsem doma, tak absolvuji méně tréninků a snažím se regenerovat. Před a po soustředění mám většinou dva dny volné. Soustředění míváme asi jednou za měsíc a většinou trvá týden.

Myslíš, že je lepší začínat intervaly rychleji a poté se snažit držet tempo, nebo začít pomaleji a stupňovat tempo při každém dalším intervalu?

Když chcete zlepšit výkonnostní kapacitu, tak je nutné stupňovat tempo. Ale občas je důležité i tělo „stresovat“ rychlými starty. Některé závody se jedou rychle hned po startu a je dobré být na to připravený.

V létě jsi absolvoval závody na kolečkových lyžích. Myslíš, že je důležité závodit také v létě?

Myslím, že soutěže na kolečkových lyžích jsou výbornou přípravou vhledem k zimní sezóně.

V novém seriálu na kolečkových lyžích World Classic tour závodí mnoho elitních běžkařů a dokonce je zajištěn v norské televizi přímý přenos.

Jak často chodíš do posilovny? Preferuješ posilování s vlastním tělem nebo s „železem“?

Na jaře a v létě se zaměřuji na cvičení s vlastním tělem, které posiluje komplexně celé tělo, ale na podzim mám v plánu také maximální sílu v posilovně.

Jezdíte na soustředění do vyšší nadmořské výšky, nebo využíváš hypoxického stanu?

V Norsku jsou hypoxické stany zakázány. Neplánujeme ani žádná soustředění ve vyšší nadmořské výšce. Možná je to dobrý doplněk k tréninku, ale tento rok se více zaměřím na tréninky vysoké intenzity v nížině a budu se snažit zvýšit svou výkonnost touto cestou.

Můžeš jíst vše, na co máš chuť, nebo si musíš hlídat váhu třeba jako cyklisté?

Ohledně stravy to mám velmi volné, jím vše a neřeším nijak zásadně svou váhu.

Jsi velmi dobrý klasik. Co si myslíš o soupaži jako novém stylu lyžování?

Děkuji! Myslím, že soupaž se bude ještě vyvíjet.

Je to velmi náročné být rychlý soupaží do prudkých kopců, ale samozřejmě ve sjezdech a na rovinatých pasážích máte výhodu.

Tvoje bilance na Vasově běhu je neuvěřitelná. Podle ní bys měl letos vyhrát. (pozn. red.: 2011 – 59. místo, 2012 – 21. místo, 2014 – 14. místo, 2015 – 9. místo, 2016 – 3. místo) Mým snem je vyhrát Vasův běh nebo získat celkové vítězství ve Visma Ski Classics. Loňská sezóna byla moje nejlepší v celé kariéře a 3. místo na Vasově běhu to jen potvrdilo.

Zajímavosti o Andersovi Nejoblíbenější místo: Beitostølen Nejoblíbenější jídlo: hovězí maso Nejdelší trénink/závod, který jel: 8 hodin bruslení a soupaží v horách, celkem 82 km a 2600 m převýšení Nejtěžší trénink: Tříhodinový trénink nízké intenzity s několika sprintovými úseky a na konci poslední hodinu 40 x 1 min s 30s pauzou Nejdůležitější typ tréninku: intervalový trénink Značka sportovní výživy během závodů: Sponser, Coca cola Nejtěžší závod: Årefjällsloppet Výsledek, kterého si nejvíc cení: 3. místo na Vasově běhu 2016 Lyžařský idol: Bjørn Dæhlie a Thomas Alsgaard

7

8

ELITE

Markéta Davidová Datum a místo narození: 3. ledna 1997 v Jablonci nad Nisou Studium: Zemědělská univerzita – obor Zoorehabilitace a asistenční práce se zvířaty Nejlepší výsledky: MS dorostenců 2015/16 – 3. místo individuální závod, 4. místo sprint, 2. místo štafeta 28. místo SP Ruhpolding 2016/17 1. místo IBU cup v Beitostolenu 2016/2017 juniorská mistryně Evropy 2017 TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ FOTO: ARCHIV AUTORKY

MARKÉTA DAVIDOVÁ

– NÁSTUPKYNĚ GABRIELY KOUKALOVÉ?

Dalším talentem českého biatlonu je bezesporu mladá juniorka Markéta Davidová. Do povědomí veřejnosti se teprve dostává, ale skvělé výsledky sbírá už několik let.

V

žákovských kategoriích jsi vyhrávala všechny závody, jak v biatlonu, tak běžeckém lyžování. Proč ses rozhodla pro biatlon?

V žákovských kategoriích se dalo zvládat oboje, s přechodem do dorostu přišla volba biatlonu.

Byl pro mě zajímavější a měli jsme tam skvělou partu.

Jaké to pro tebe bylo se po těchto vítězstvích postavit na starty Světového poháru nebo IBU, kde ses musela spokojit s horšími umístěními?

Vlastně jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Bylo fajn, že ode mě nikdo nic nečekal. Nebyl na mě žádný tlak, a tak jsem mohla jen překvapit. S trenérem jsme říkali, že každé umístění do 30 bude úspěch. Ale určitě to je ohromný skok, v těchto závodech je taková konkurence, že rozhodují maličkosti.

Nejlepším výsledkem, kterého Markéta dosáhla v letošním Světovém poháru, bylo 28. místo v Ruhpoldingu

Markéta je prvním rokem juniorka, přesto už okusila atmosféru světových pohárů a také vyhrála 2. nejprestižnější pohár v biatlonu po Světovém poháru, tzv. IBU cup

VCÁE NOO LEK K

V letošní sezóně jsi poprvé vyhrála IBU cup, brala body v SP. To je obrovský úspěch, ne?

Pro mě je to pořád něco neuvěřitelného. Takhle jsem si sezónu rozhodně nepředstavovala. Jsem moc ráda, že jsem dostala i příležitost vyzkoušet si start ve Světovém poháru. Získané body v SP jsou pro mě krásným dárkem za tu dřinu.

Jaké to pro tebe bylo se poprvé postavit na start SP a hned v Novém Městě na Moravě?

Myslíš, že je to od trenérů dobré rozhodnutí, abys zkoušela SP, když jsi tak mladá?

Měla jsem z toho respekt. Atmosféra byla neuvěřitelná, nikdy jsem ještě nestála před tolika lidmi.

Na tenhle zážitek jen tak nezapomenu. Jsem moc ráda, žę jsem si to mohla vyzkoušet právě tady doma. Fanoušci hnali na trati tak, že jsem za celý závod neslyšela jedinou informaci. Doufám, že si to budu moct někdy zopakovat.

Věřím, že je to dobré rozhodnutí. Jsou to zkušenosti k nezaplacení, snad se mi budou hodit

v budoucnu. Určitě mě to neodradí, spíš naopak.

Motivuje mě to k další práci, viděla jsem, na jak vysoké úrovni jsou holky ve svěťáku. Čeká mě ještě velký kus práce. A vše konzultuji se svým juniorským trenérem Jindrou Šikolou, v tomhle má moji 100% důvěru.

Miluješ koně. Máš vlastního? Jak často jezdíš? Pomáhají ti koně v lepších výkonech?

Vlastního koně nemám, ale jednou bych moc ráda. Chodím už 10 let na Farmu Vyšehrad, kde mám svoji oblíbenkyni. Trávím tam v podstatě všechen svůj volný čas, když je volno, jsem u koní. V lepších výkonech nevím, ale určitě psychicky mi pomáhají moc. Chodím tam odpočívat a nabírat energii.

Jaké máš další nekoňské koníčky?

Na další koníčky moc nezbývá čas. Ale určitě si v zimě ráda zajdu na snowboard, a když zrovna neležím v učení, ráda si přečtu nějakou knížku.

Máš nějakou neřest?

Určitě mám slabost pro sladké. Čokoláda a jiné dobroty.

Jaký je tvůj biatlonový sen?

Biatlonový sen? Moc bych si přála dát v závodě 4 bezchybné položky.

MICHAL ŠLESINGR

Jednu dobu jsi měla krizi a chtěla s biatlonem skončit. Kdy to bylo a kdo tě přiměl k pokračování?

Takové krize mívám často, když střílím víc do bílého než do černého. Vždy jsem byla lepší běžec než střelec. Naštěstí mám velkou oporu v rodičích, kteří mě ve sportu hodně podporují.

JSME I L I T S SPU P!

O H S E Ý NOV

eshop.atexsport.cz

10 ELITE

Martin Šonka

TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ

JAK SE TRÉNUJE

NA REDBULL AIR RACE Martin Šonka sice nepatří mezi elitní lyžaře, ale mezi nejlepší letce v soutěži Redbull Air Race a v letecké akrobacii. Běh na lyžích je jeho dobrým pomocníkem, aby se držel v dobré fyzické kondici.

K

dy a proč ses rozhodl stát pilotem?

Od malička jsem chtěl být stíhacím pilotem. Než jsem se přihlásil ke studiu na vojenské akademii, zaplatil jsem si na letišti v Táboře vyhlídkový let. Nikdy předtím jsem neletěl, a tak jsem potřeboval zjistit, jestli se mi let samotný bude líbit a nebude se mi dělat špatně.

Po letu jsem však byl naprosto ohromen a okamžitě jsem věděl, že to je ono. Že chci, aby lítání bylo moje budoucí zaměstnání.

Jak ses dostal k běžkám?

To bylo tak. Začal jsem poměrně pozdě. Až do svých studií na vysoké škole jsem absolvoval pouze lyžařský výcvik v 7. třídě na základní škole a poté v prvním ročníku na střední. Až když jsem se během studií na vojenské akademii v Brně začal věnovat leteckému pětiboji, což je jakási obdoba moderního pětiboje, začal jsem během zimní přípravy více jezdit na běžkách. Mám rád

hory, zasněženou krajinu, a tento sport se mi hrozně zalíbil. Když mám jen trochu chvilku, snažím se na běžky vyrazit.

Kolik párů lyží vlastníš?

Mám dva páry běžek, dva páry sjezdovek a jeden snowboard.

Jezdíš klasicky i bruslením? Případně co je pro tebe náročnější, pokud jezdíš oba styly?

Ze začátku jsem jezdil hlavně klasicky, v průběhu času jsem přešel k bruslení a u toho jsem víceméně zůstal dodnes. Nicméně plánuji klasiku zase do své fyzické přípravy zařadit.

Kam jezdíš rád za sněhem?

Moc rád jezdím za kamarády na Bedřichov v Jizerských horách. Když jsem byl v armádě, často jsem jezdíval také do Jeseníků a do Krkonoš, a pokud jsou sněhové podmínky takové jako

Životopis: Jako dítě se věnoval sportovní gymnastice a leteckému modelářství. Vystudoval střední průmyslovou školu strojnickou v Táboře.

Po teoretickém výcviku začal létat na kluzácích a poté na motorových letounech. Po maturitě byl rozhodnut se plně věnovat létání, proto nastoupil v roce 1997 na Vojenskou akademii obor Pilot bojového letounu do Brna, kde složil bakalářskou zkoušku, poté studoval obor Management, marketing a logistika v dopravě. V roce 2001 začal létat akrobacii na kluzácích a o 2 roky později začal i s akrobacií na motorových letounech. V roce 2004 se stal členem českého reprezentačního týmu v letecké akrobacii. V současnosti závodí s letounem Extra 300 SR v kategorii Unlimited.

V armádě létal na strojích L-29 Delfín, L-39 Albatros, L-159 Alca a JAS-39 Gripen. V roce 2010 se Martin stal prvním českým pilotem v prestižní sérii Red Bull Air Race a v současnosti létá s Edge 540 V3.

Nejlepší výsledky: mistr Evropy 2016 (freestyle); stříbrný na ME 2016 (letecká akrobacie); mistr ČR 2016 (letecká akrobacie a freestyle); 4. místo v Red Bull Air Race 2015; stříbrný na MS v letecké akrobacii 2015 (freestyle), bronzový v Red Bull Air Race 2014; mistr Evropy 2014 (freestyle), bronzový z WAC2013 (freestyle), vicemistr světa 2011 (freestyle), mistr ČR 2016, 2015, 2013, 2012, 2011, 2008

FOTO: REDBULL

Narozen: 26. března 1978 ve Dvoře Králové nad Labem

11

Můžeš nějak natrénovat odolnost proti přetížení, kterému se v letadle vystavuješ při letecké akrobacii? Můžeš nám nějak popsat, jak se chová tělo při kladném a záporném přetížení?

Veliké přetížení je nedílnou součástí jak akrobatického létání, tak i létání v Red Bull Air Race.

A co je možné natrénovat, jsou tzv. anti-G manévry. To znamená zatínání velkých svalových partií ve spodní části těla, což jsou lýtka, stehna, hýždě a břicho. Tím lze efektivně snižovat odkrvení hlavy a mozku během těchto manévrů a jevů s tímto spojených, jako je zúžení periferního vidění, černobílé vidění, popř. ztráta vědomí.

FOTO: ARCHIV M. ŠONKY

Když sedíš v kokpitu, vypadá to, že se moc nehýbeš. Proč je pro tebe důležité jezdit na běžkách a udržovat si fyzickou kondici?

Abych dokázal letadlo naprosto přesně řídit při všech přetíženích a silách, které na mě při letu působí, potřebuji mít dobrou fyzickou kondici.

Dalším důvodem, proč musím pracovat na fyzičce, je ten, aby moje tělesná schránka ve zdraví přežila všechno to nasčítané přetěžování za celou kariéru. Během zimní přestávky jsou pro mě běžky optimální a nedílnou součástí fyzické přípravy.

Při kladném přetížení odstředivá síla působí ve směru hlava-nohy. To znamená, že jsem tlačen do sedačky. Moje tělo při přetížení např. 10G váží jakoby 10x tolik a dochází k přesunu velkého množství krve do spodní části těla a k odkrvení mozku. Během záporného přetížení je to přesně naopak, tzn. že odstředivá síla působí ve směru nohy-hlava a rve mě ven ze sedačky. V kabině mě tak drží pouze upínací pásy. Hlava se v tomto okamžiku naopak překrvuje.

Běžkaři si často stěžují, když musí za trénink, tedy úpravu tratí, nebo parkovné platit třeba 100 Kč. Kolik tebe stojí jeden letecký trénink?

Když zahrnu veškeré roční náklady na letadlo, např. údržbu, pojistné atd., tak mě jeden tréninkový let vyjde včetně spotřeby paliva cca na 10 000 Kč. Nevýhodou mého sportu je, že bez sponzorů se na té nejvyšší úrovni prakticky nedá dělat.

Letadlo a jeho servis máš hrazené od sponzora? Ale jak si sháníš finance na tréninky a živobytí?

Ano, mám to neskutečné štěstí, že v současné době mám většinu těchto nákladů hrazenou sponzory. Shánět sponzory do leteckého sportu není vůbec jednoduché a člověk, až když se dostane na nějakou úroveň, může doufat, že si ho nějaký sponzor všimne, popř. když nějakého osloví, že nebude nasměrován zpátky k východu.

Martin rád trénuje na Šumavě

FOTO: REDBULL

letos, tak jedu velmi rád na Šumavu. Vyrostl jsem v Sezimově Ústí v jižních Čechách, takže mě to k té Šumavě samozřejmě táhne. Pokud je ale času náhodou nazbyt, vyrazím nesmírně rád i někam dál, třeba do Alp.

V posledních letech v klubu vyrůstá už i silná generace dorostenců a juniorů

12 ELITE

TEXT: VÁCLAV HAMAN FOTO: ARCHIV AUTORA

KLUB S VELKOU HISTORIÍ

SKI Jilemnice je lyžařský oddíl, který v roce 2014 oslavil již 120 let své existence. V klubové historii se objevují takové legendy jako mistr Bohumil Hanč, Stanislav Henych či Jaroslav Cardal.

E

xperimentálně zde byly založeny sportovní třídy na základní škole (1964/65) a o rok později vznikla třída se sportovním zaměřením i na místním gymnáziu. V roce 1972 zde bylo oficiálně zřízeno první sportovní gymnázium v tehdejší ČSSR. Již od svého vzniku klub pořádá závody, věnuje se přípravě mladých talentů a udržuje bohatou spolkovou činnost. Současným předsedou je medailista z Mistrovství světa ve Falunu z roku 1974 Stanislav Henych.

Současné a budoucí hvězdy

Klub od mládežnických až po dospělou kategorii klade velký důraz na umístění v soutěžích družstev. Oddílu se historicky vždy dařilo v žákovských kategoriích, ale s přechodem do dorosteneckých a juniorských let odcházeli nadějní sportovci do jiných středisek, nebo postupně ztráceli svou převahu. V posledních letech, i díky novým trenérům a jejich poctivé a svědomité práci, došlo k prudkému zlepšení výkonnosti i ve starších kategoriích a není přehnané tvrdit, že jilemnické Sportovní centrum mládeže (SCM) je v posledních letech nejúspěšnějším střediskem běhu na lyžích v ČR. V loňském roce se našim závodníkům poda-

řilo, poprvé v historii klubu, zvítězit v 1. lize – Mistrovství ČR smíšených družstev. Nejvíce bodujícími a nejúspěšnějšími sportovci byli právě mladí juniorští reprezentanti Kateřina Janatová, Karel Macháč a Filip Schütz doplněni o reprezentantku Sandru Schützovou. Z úspěšných lyžařů posledních let je v současné době zařazená do seniorské reprezentace právě Sandra Schützová a nesmíme zapomenout na dvě závodnice, které po ukončení juniorského věku odešly k biatlonu, a to Lída Horká a Lucie Charvátová. Obě se rády vrací a za mateřský oddíl občas jezdí lyžařské závody. Na univerziV předchozí sezóně získali jilemničtí závodníci 22 medailí z MČR, 6 medailí z MČR na kolečkových lyžích, obsadili 33 medailových umístění z Českého poháru jednotlivců, získali 3 štafetové tituly (starší žákyně, mladší dorostenci a ženy) a zúčastnili se YOG v norském Lillehammeru, MSJ v rumunském Rasnově, SP v Novém Městě na Moravě, Planici, Toblachu, Oberstdorfu, Lenzerheide a dalších lyžařských závodů.

tách v USA úspěšně závodí – ve stipendijních programech – Jan Čech a Fabián Štoček. Do juniorské reprezentace jsou pro letošní rok zařazeni hned čtyři závodníci – Kateřina Janatová, Karel Macháč, Filip Schütz a Adam Matouš, jako trenér juniorské reprezentace působí vedoucí trenér SCM Václav Haman.

V kategorii dorostu také rostou naděje, ať jde o závodnici tzv. výběru OH nadějí Pavlínu Votočkovou a nebo Hanu Trojanovou a Tomáše Lukeše z mladšího dorostu.

Cíle pro letošní sezónu

V letošní sezoně bychom chtěli uspět na domácím MČR, dále obhájit pozice ve štafetách a soutěžích družstev a po sérii 2. a 3. míst konečně získat Superpohár (soutěž, kde se sčítají body z Českého poháru od žactva po dospělé).

Na mezinárodní scéně je cílem úspěšná nominace a následné důstojné vystoupení dorostenců na EYOWF v Erzurumu (TUR), nominace a především umístění okolo první desítky na MS juniorů v Park City (USA) pro juniorské reprezentanty a pro Sandru Schützovou jsou to body ve Světovém poháru a především nominace a umístění do 30. místa na MS v Lahti (FIN).

13 ČKS SKI Jilemnice organizuje v sezóně 2016/17 tyto akce:

1 7. 12. 2016............ 23. ročník Velké ceny Jilemnice v běhu na lyžích 28.–29. 1. 2017...... 10. ročník Jilemnické 50 5. 2. 2017............... Lízátkové závody 11.–12. 2. 2017........ Český pohár dorostu a dospělých v běhu na lyžích 24.–25. 3. 2017..... Mistrovství ČR dorostu a dospělých v běhu na lyžích 26. 3. 2017............ MČR v běhu na 50 km – 90. ročník Hančova memoriálu

Trénink lyžařů

V současné době fungují v Jilemnici tři tréninkové skupiny. První skupinou je 30členná lyžařská přípravka, kterou vede Jan Horák s pomocí mnohých rodičů. O žactvo se stará, dlouho a stále dobře, vedoucí trenér SpS Václav Korbelář a pomáhá mu Václav Jindříšek, Věra Štočková a v případě potřeby i někteří rodiče. Žáci trénují 2–3krát týdně a jsou rozděleni na mladší a starší žactvo. Třetí velkou skupinou jsou dorostenci, junioři a dospělí. Převážná většina dorostenců nastupuje po 9. třídě na sportovní gymnázium, jsou samozřejmě i výjimky, které se vždy individuálně vyřeší tak, aby mohl každý lyžovat.

Vedoucím trenérem celé skupiny a zároveň vedoucím trenérem SCM je Václav Haman. Závodníci trénují podle věku, výkonnosti a zájmu takřka denně v režimu, který odpovídá fázi ročního tréninkového cyklu. Trénink této skupiny má také na starost Karel Randák a Filip Herbs.

Během školního roku je žákům sportovního gymnázia upraven rozvrh, aby mohli 2x týdně (úterý a středa) trénovat dvoufázově. Ostatní se připojují až na odpolední tréninky, které jsou kromě pondělí každý den. Reprezentanti s individuálním studijním plánem mohou dvoufázové tréninky absolvovat i vícekrát za týden. Sportovní gymnázium má k dispozici posilovnu, halu s japexovým povrchem (70 m dlouhou) a především vlastní internát s pedagogickým dohledem i o víkendech, což je jeden z posledních pozůstatků dob minulých. S příchodem globálního oteplování má trénink lyžařů dvě specifika. Přesouvá se do stále dřívějších termínů a do vyšších nadmořských výšek. Obě výše uvedené premisy

Během soustředění se využívá zejména tréninku na kolečkových lyžích, na které v okolí Jilemnice nejsou úplně ideální podmínky

jsou čím dál tím víc těžko slučitelné se studiem na běžné střední škole. I když příprava lyžaře na sportovním gymnáziu je „souboj“ (v dobrém slova smyslu) mezi vyučujícím a trenérem, najde se vždy rozumný kompromis pro kvalitu studia i tréninku. Není to ale jednoduché pro všechny zainteresované, tedy trenéry, rodiče, pedagogy a především sportující studenty / studující sportovce. V Jilemnici mají žáci, kromě upraveného rozvrhu, posunutou klasifikaci za jednotlivá pololetí i možnost rozložení ročníku. Vedle individuálních studijních plánů je také povolená až 30% absence „ze sportovních důvodů“, tedy účastí na soustředěních a závodech.

Sportovní příprava

Výhodou tréninku v Jilemnici je blízkost několika areálů s běžeckými tratěmi, Horní Mísečky (16 km), Benecko (8 km), Vrchlabí (8 km), kde je díky obrovské snaze Romana Charváta pravidelně upravováno, v případě nedostatku přírodního sněhu, 4km kolečko s technickým sněhem. Pro trénink v letním období by měl být vybudován areál Hraběnka s kolečkovou dráhou, bez níž je

Lyžaři se v posledních letech pravidelně účastnili ozdravně tréninkového podzimního soustředění v Chorvatsku

trénink na kolečkových lyžích největším úskalím lyžařů v Krkonoších. Rozbité, úzké, nebezpečné silnice se silným provozem na naprosté většině komunikací trénink komplikují, nicméně při znalosti podmínek a okolí se dá najít několik úseků, kde sportovci mohou na veřejných komunikacích trénovat. Z výše uvedených důvodů jsou prioritou pro letní soustředění destinace, které umožňují kvalitní trénink na kolečkových lyžích.

Během prázdnin absolvovali závodníci kempy na Božím Daru, poté mladší dorost v Novém Městě na Moravě a starší závodníci v italském Livignu, na podzim zdravotně tréninkový pobyt na chorvatském ostrově Krk a první sníh tradičně znovu v Livignu. Za zmínku stojí ještě krátké víkendové akce, ať jde o společný „cyklovýlet“ s veteránskými lyžaři do Orlických hor, nebo splutí Vltavské kaskády na mořských kajacích, či pobyt na horské chatě Votočka v Rokytnici nad Jizerou.

Závodníci ČKS SKI Jilemnice jsou vybaveni od klubu základním tréninkovým materiálem (kolečkové lyže PRO SKI / SWIX, hole SWIX, tréninkové lyže atd.), na základě výkonnosti 2–6 páry závodních lyží Fischer a závodní kombinézou.

Doprava na tréninky, soustředění, mazání a další „drobnosti“ jsou v režii klubu. Závodníci si musí přispívat na soustředění – výše částky je závislá na zařazení sportovce do SCM. V tréninku se jilemničtí trenéři snaží zohledňovat přicházející moderní trendy. Zřejmý a dominantní je nástup silového pojetí běhu na lyžích a s tím spojené přípravy. Nutné je samozřejmě zohledňovat individuální specifika, věk a výkonnost každého jedince. Proto se od mladšího dorostu jilemničtí lyžaři hodně věnují technice běhu na lyžích, na kolečkových lyžích a technice prováděných cviků v posilovně. S přibývajícím věkem kladou trenéři důraz především na kvalitu tréninku a nezbytnou regeneraci. V posledních několika letech se klub podílel na řadě výzkumů a projektů společně s FTVS UK a doc. PhDr. Jiřím Suchým, Ph.D., soustředění ve vyšších nadmořských výškách se účastní biochemik a legenda pražského lyžování Jiří Novotný.

FOTO: ARCHIV LETNÍCH SPORTOVNÍCH KEMPŮ TRUTNOV

14 ELITE

TEXT: MARTINA CHRÁSTKOVÁ

Starší děti absolvují asi 1,5 km dlouhý běžecký okruh plný rozličných překážek a disciplín

LETNÍ SPORTOVNÍ

prolézačkách. Jinak orientovaní sportovci nebo i nesportovci mohou být naopak pohybově šikovnější, ale zase jim chybí tréninkový základ.

Jaká je náplň kempů?

Sportovní náplň je velmi pestrá: běhání v lese, atletika, gymnastika, jízda na horském kole a kolečkových bruslích či lyžích. Samozřejmě na programu nesměly chybět hry, které se využívaly především k vyplnění mezidobí jiného programu nebo v rámci aktivního odpočinku dětí.

Jedno dopoledne děti strávily na koupališti, kde ale nebyla jen volná zábava ve vodě, ale cílem bylo i zdokonalení techniky plavání. Koupaliště rozhodně splnilo cíl – unavit dětii, a to se povedlo. Pro starší byl na jedno odpoledne připraven orientační běh s lampiony, pro mladší byla připravena modifikace s fáborky. Odpoledne bylo zakončeno společným opékáním buřtů. Cyklistické tréninky rozvíjely jak vytrvalost, tak i obratnost, schopnosti a dovednosti jízdy na horském kole v terénu. Jeden cyklotrénink byl spojen se zážitkem na letní bobové dráze v Mladých Bukách.

Vyvrcholením akce byl závod Spartan Race.

Instruktoři a trenéři nechali své fantazii volnou

KEMPY PRO DĚTI Už po čtvrté za sebou měli mladí nadějní sporťáci, především členové Svazu lyžařů ČR, možnost vyzkoušet všechny možné a skoro i nemožné sportovní aktivity, jež by neměly chybět v přípravě lyžaře-běžce, ale ani jiného sportovce.

H

lavním organizátorem Letních sportovních kempů v Trutnově je Jakub Opočenský, který v současné době působí jako trenér u norských týmů Jardar a Vestmarka. Kempy se díky vzrůstajícímu zájmu úspěšně rozvíjí. Rodiče si mohou vybrat ze dvou variant, a to s ubytováním nebo bez s tím, že ubytované děti i příměstské trénují přes den společně. Pro příměstské je zajištěn i oběd.

Zhruba 75 % starších dětí letos bylo členy Svazu lyžařů ČR, ať už se jednalo o běžce na lyžích nebo sjezdaře či příslušníky úseku základního lyžování. Zbylé děti provozovaly sporty rozličné.

U turnusu s mladšími dětmi příslušnost ke sportům ještě není jednoznačná. Některé děti ještě nejsou ani školáky, natož aby byly registrovanými sportovci.

Za 4letou historii se trenérský tým ustálil, je téměř permanentní a mění se jen minimálně, a tak všichni trenéři přesně vědí, co kdo umí, co kdo jak dělá a co mohou od druhého očekávat, což usnadňuje organizaci. Stálicí trenérského týmu je mimo jiné Zora Honzlová, která se dětským tréninkem dlouhodobě zabývá a je také členkou komise pro děti a mládež v rámci FIS. Program kempů je koncipován tak, aby děti byly rozvíjeny všeobecně a přiměřeně svému

věku a s ohledem na zákonitosti rozvoje jednotlivých pohybových schopností (obratnost, rychlost, síla, vytrvalost). Mladší děti jsou ve věku, kdy je zapotřebí rozvíjet především schopnosti koordinační a obratnostní a také jejich flexibilitu.

Děti se dostávají do tzv. „zlatého věku motoriky“ (8–13 let), ve kterém jsou ideální podmínky pro rozvoj všech pohybových schopností. Před vstupem do puberty ještě nebojují se změněnými parametry těla a mnohem snáz se učí novým pohybům, koordinace je pro ně mnohem jednodušší než v pozdějším věku. Pokud se v tomto věku nepoloží základní kameny k rozvoji rychlosti, dynamiky a silovým dispozicím, pak už není moc šancí, jak schopnosti rozvinout v pozdějším věku. „Pokud potřebné vlastnosti nezjistíme do 13 let, nezjistíme je ani ve věku 17–18 let,“ (Šimonek, 1977).

Vzhledem k tomu, že se na kemp sjedou děti z téměř celé republiky z různých sportovních disciplín a sportů, tak pro někoho je program náročnější a pro někoho méně. Obecně lze říci, že pro děti procházející běžeckým lyžařským tréninkem jde o zpestření tréninku a spíše fyzicky méně náročný kemp. Ale spoustě z nich chybí právě obratnost, která je nacvičována při hrách, gymnastice anebo při „opičích“ drahách na

Letní sportovní kempy v Trutnově v roce 2017: 16.–22. 7. 2017 pro ročníky 2002–2007 23.–29. 7. 2017 pro roč. narození 2006–2011

Letní příměstský kemp při ZŠ Barrandov v Praze: 10.–14. 7. 2017 pro ročníky 2003–2008 Všichni trenéři se už teď těší na nové trenérské výzvy! Více informací zde:

www.jopocoaching.com ruku a na disciplínách se vyřádily. Pro starší děti byl připravený asi 1,5 km dlouhý běžecký okruh plný rozličných překážek a disciplín (skákání v pytli, frekvenční žebříky, přeskoky švihadla, nošení či házení medicinbalem, přelézání či prolézání workoutových stanovišť, slalomy na svahu, podlézání lan nebo hod na cíl. Starší děti na trati strávily asi 12 min, zatímco pro mladší byla trať kratší, necelý 1 km dlouhá a čas potřebný k překonání byl okolo 6–7 min. Některé menší děti

FOTO: ARCHIV LETNÍCH SPORTOVNÍCH KEMPŮ TRUTNOV

15

Denní harmonogram sportovního kempu: 7.00 – budíček 7.30 – rozcvičení 8.00 – snídaně 9.00 – dopolední trénink 12.00 – oběd 13.00 – hry 14.30 – odpolední trénink 18.00 – večeře 18.30 – večerní hry 22.00 – večerka

Ideální podmínky pro rozvoj všech pohybových schopností je v tzv. zlatém věku motoriky (8–13 let)

měly trochu potíž zapamatovat si složitou trať.

Když takto zbytečně několik dětí svůj závod pokazilo, trenéři se rozhodli ponechat jim opravný start s tím, že s nimi poběží některý ze starších kamarádů, aby je navigoval a případně napověděl, jaký úkol se váže k danému stanovišti. Tato spolupráce se ukázala jako velice užitečná, děti pracovaly na kooperaci a upevňovaly kamarádství. Některé disciplíny byly ponechány „volnější“, aby se děti učily fair play a čestnému jednání.

Co je sportovní kemp?

Zpětná vazba instruktorům, pedagogům, trenérům

I přes určitou rizikovost některých aktivit v kontextu poměrně velkého počtu rozličných dětí došlo za celých 14 dní k jednomu většímu úrazu – silničnímu lišeji, který skončil pěti stehy. Ukázalo se, že děti v partě fungují i s menšími oděrkami bez fňukání, a to je dělá silnějšími.

FOTO: ARCHIV LETNÍCH SPORTOVNÍCH KEMPŮ TRUTNOV

Při sportovním kempu je čas dětí organizován tak, aby měly co největší sportovní vyžití. Sportovní kemp především pro mladší děti je něco mezi sportovním výcvikovým táborem a táborem. Protože děti přicházejí z rozličných klubů, prostředí ap., nelze sportovní aktivitu pojmout

čistě tréninkově. Intenzivní sportování musí být prokládáno i činností zážitkovou, aby dětský organismus mohl regenerovat, a přitom děti měly program, nenudily se a nezlobily. Je nutné, aby náplň programu byla operativně přizpůsobována nejen rozmarům počasí, ale také aktuálnímu stavu dětí, aby méně zdatným nebyl sport znechucen, ale naopak, aby sport byl dětem představen jako zajímavá a zábavná činnost.

Přehled sportovní náplně tréninků: základní atletika a atletické disciplíny: běhy, skoky, hody a průpravná cvičení k nim patřící základní gymnastika: prostná, kruhy, hrazda, trampolína, kladina, bradla rytmická gymnastika: aerobic horské kolo: jízda v terénu, obratnost a odbourávání strachu na trailové trati, jízda ve skupině terénní běh: orientační běh, běh v terénu, v lese, v přírodě in-line brusle + kolečkové lyže (starší děti): technika, obratnost hry: míčové, kooperační, frisbee – různé modifikované varianty plavání: základy techniky plavání, obratnost, vodní hry, regenerace Malý průřez dětskými hláškami: První odpolední trénink za námi. Jeden z nejmladších kluků (6 let) se mě drží jako klíště za ruku a najednou se zeptá: „A s kým spíš?“ Na cyklovýletě: „Děti, všichni na pravou stranu chodníku, jdou proti vám dvě paní.“ „A můžu tak trochu sjet?“ „Jak tak trochu sjet?!?!“ Než se otočím, přední kolo 7letého dítěte padá z 25cm obrubníku a hromadná srážka je na světě.

Zastavíme u přejezdu, neboť spadly závory, před závorou zastavuje i policejní auto. Snad každé dítě (ve skupině jich bylo 13) po ostatních začne křičet „Jééé, policajti!“ „Jééé, policajti!“ „Jééé, policajti!“ Dostali jsme pozdrav modrým majáčkem...

Při průjezdu sídlištěm na kole jak zběsilý přijíždí klučina a křičí: „Martino, Martino, Nikolka narazila do lampy…“ „Kruci, na chodníku jediná lampa a ona ji musí trefit…“ Naštěstí to nebylo čelem, ale jen nohou, takže se jede vesele dál.

Největší trenérský „úspěch“: 6leté dítě je unavené tak, že skoro nedojde na večeři a ani ji nesní. Všechno zachrání až tabulka čokolády a pořádný sladký nákup.

Pro utužení kolektivu a zpestření programu jsou pro děti nachystány různé zajímavé atrakce, nebo si mohou tradičně opéct buřty u táboráku

NOVÁ KOLEKCE

VYVINUTÁ ZÁVODNÍKY SVĚTOVÉHO POHÁRU Asi každý zná hi-end řady Salomonu nazvané S-Lab a S-Race. Méně známá je skutečnost, že produkty v nich zařazené jsou vyvinuté na základě zpětné vazby mezi elitními lyžaři a francouzskou společností Annecy Design Center (ADC).

Alex Harwey, kanadská jednička v běžeckém lyžování, stejně jako vycházející italská hvězda Francesco De Fabiani jsou příklady profesionálů, kteří se podílejí na vývoji a testování a posunují produkty Salomon na vyšší úroveň. Oba se přidali mezi početnou skupinu elitních závodníků startujících ve Světovém poháru, kteří reprezentují značku Salomon.

Co nového pro 2017/18

Novinek pro zimní sezónu 2017/18 bude požehnaně. Těmi nejsledovanějšími bude set lyží a bot S-Lab Carbon Set a k tomu adekvátně lyže S-Race Skin a klasické a bruslařské boty S-Race. Lyže, boty a další vybavení od Salomonu v řadách S-Lab a S-Race jsou primárně určeny pro použití na úrovni Světového poháru, ale zcela totožné produkty si budou moci koupit i zákazníci u lokálních prodejců.

Nejlehčí pro skate

Set na bruslení (lyže a boty) S-Lab Carbon je konstruován pro maximální efektivitu a výkon, spojení nejmodernější lyže a boty zajišťuje mimořádnou stabilitu a umožňuje perfektní kontrolu nad tímto ještě navíc velmi lehkým vybavením. Karbonová konstrukce bot, vázání a lyží garantuje optimální přenos energie z odrazu do sněhové podložky. Jedná se o nejlehčí set na bruslení od Salomonu, který byl kdy vytvořen, a dovoluje tak lyžaři, aby mohl s lehkostí zrychlovat a reagovat třeba na změny rytmu. Nebývalá torzní tuhost soustavy bota-vázání-lyže pomáhá jednodušeji řídit a ovládat lyže.

Nejlehčí na laufy

S-Race Skin jsou nejlehčí běžecké lyže s mohérem v odrazové komoře, které kdy Salomon vyrobil. Jsou určeny lyžařům, kteří preferují dál-

SALOMON S-LAB CARBON SKATE

SALOMON S-RACE SKATE

Nejlepší boty

Dostupné modely bot S-Race jak na klasiku, tak na bruslení skvěle padnou všem lyžařům, přičemž zachovávají trvalý pocit pohodlí. Kloub boty umožňuje hladký a efektivní přenos výkonu, karbonové výztuhy a další odlehčující materiály pomáhají šetřit energii nejen během tréninku a závodů, ale v průběhu celé sezóny. Klasický model obsahuje poddajnou podrážku, která nebrání ohybu špičky při odrazu, čímž dává lyžaři dobrý cit pro sníh.

SALOMON S-RACE CLASSIC

SALOMON RS SKATE

Současné hvězdy jako vývojáři

kové běhy, kde se často mění sněhové podmínky a bylo by velmi složité namazat klasické lyže. Lyže S-Race Skin obsahují proužky mohéru Formula Pomoca, které zajišťují kvalitní odraz bez jakéhokoliv mazání, lyžař má díky tomu opravdovou závodní rychlost na každé části trati, ať se sníh mění jakkoli. Nízký profil lyže navíc umožňuje lepší kontakt se sněhem a jistotu odrazu. „Mohérové lyže S-Race Skin jsou rychlé, nemusí se mazat, mohér je aplikován i na model lyží S-Lab Classic Yellow, který byl původně určen ke klasickému stylu a použití stoupacích vosků,“ vysvětluje Alois Vacelet, produktový manažer Salomonu pro běžecké lyžování. „Je to poprvé, kdy jsme dosáhli vysoké kvality u lyží, jež se obejdou bez složité aplikace tuhých vosků a klistrů.“

SALOMON S-LAB CARBON SKATE

S

e skvělým týmem ADC, jehož součástí jsou inženýři, návrháři a produktoví odborníci, vyrábí Salomon ve francouzských Alpách nové prototypy lyží, bot a vázání od počátku až k finálnímu produktu, a to vše v jedné budově. Právě zde vznikla i nejnovější kolekce Salomonu pro sezónu 2017/18.

SALOMON RS VITANE CARBON

SALOMON S–RACE SKIN

16

VÍTEJTE VE SVĚTĚ BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ.

VÍTEJTE VE SVĚTĚ CRAFT! Běžecké lyžování je naše vášeň. Víme, jak bolí tisíce kilometrů nekonečné dřiny při tvrdém tréninku.

Stáli jsme na stupních vítězů nejvýznamnějších závodů světa. Známe osamění na trati, vyčerpání za cílovou páskou, zažili jsme gejzíry euforie, stejně jako slzy nejhlubšího zklamání.

Byli jsme u toho všeho...

Rok 2016 a Kasper Swix Team vítězí na Krkonošské 70. Jeden z týmů, který trénuje podle tréninkových plánů a zásad, jež jsou uvedeny v tomto článku

TEXT: JAKUB OPOČENSKÝ

PLÁNOVÁNÍ ROČNÍHO TRÉNINKOVÉHO CYKLU:

OBJEM VS. INTENZITA ZATÍŽENÍ V tomto článku se zaměříme na roční tréninkový cyklus (RTC) běžců na lyžích především z pohledu celkového objemu a intenzit zatížení.

Z

výšení výkonnosti je dlouhodobý proces, který probíhá v určitých etapách. Plánování je jeden z procesů řízení sportovního tréninku, který je nutné vidět v úzké součinnosti s ostatními činnostmi: evidencí tréninků, kontrolou trénovanosti a průběžným vyhodnocováním tréninků. V první fázi je nutné vyhodnotit aktuální stav trénovanosti a nastavit racionální plán, který spočívá ve vytyčení jednotlivých úkolů a cílů. Stavba sportovního tréninku by pak měla dodržovat základní principy sportovního tréninku.

Ať už amatérský či profesionální závodník, všichni si kladou nějaké cíle, které by rádi pokořili. Cílem ročního tréninkového cyklu je rozvržení rámcového plánu dle jednotlivých fází či období ve smyslu periodizace tréninků. V každém období se zaměřujeme na jednotlivé obecné či specifické činnosti od rozvoje fyzických schopností, dovedností, až po taktiku a psychiku tak, abychom dosáhli ideální výkonnosti v závodě. Pro jednoduchost plánování a analýzu rozdělujeme tréninková období do určitých cyklů. Periodizace ročního tréninkového cyklu se obecně rozděluje na období: přípravné, předzávodní, závodní a přechodné. V případě ročního tréninkového cyklu, který je v tomto případě makrocyklus, rozdělujeme kratší tréninkové úseky na mezocyklus (např. měsíc) či mikrocyklus (týden). „Problé-

mem“ pro běžce na lyžích je typické poměrně dlouhé přípravné období a velice krátké období závodní. Z tohoto důvodu mnoho závodníků v rámci přípravy na lyžařskou závodní sezónu absolvuje během přípravného období závody na kole, v běhu, v triatlonu atd.

Vlivem opakované zátěže rozvíjíme trénovanost a přizpůsobujeme naše tělo na zátěž.

Nalezení optimálního tréninkového zatížení je klíčem k úspěchu. Úkolem sportovců je naučit se naslouchat svému tělu a individualizovat si trénink dle principů tréninkového objemu, intenzity zatížení a délky zotavení. Čím více člověk trénuje, tím důležitější je dbát na kvalitní řízení sportovního tréninku, zejména pak na průběžné vyhodnocování tréninků. V současné době máme řadu možností, jak mít vlastní trénink pod kontrolou. Nejjednodušší možností je pořízení sporttesteru a přenesení tréninkových údajů do počítače či aplikace na telefonu. Za některé služby si musíte připlatit, ale lze nalézt i řadu aplikací, které jsou zdarma. Nicméně vám nic nebrání ani ve využívání tradiční evidence tréninků v podobě ručního zápisu do papírového deníku. Důležité je, abyste dbali na evidenci přesných údajů a vše zaznamenávali po celou dobu stejně. Mně osobně se líbí online verze norského Olympiatoppenu (viz článek Nordic magazín č. 34), která je zdarma a navíc je i kompatibilní s některými

Jakub Opočenský Narozen: 21. ledna 1986 v Trutnově Trenérská praxe: Třetím rokem působí v Norsku jako trenér běhu na lyžích. V IL Jardar Langrenn zastává funkci vedoucího trenéra mládeže věkové kategorie 13–16 let a v Teamu Vestmarka (výběr z šesti lyžařských klubů v Bærum) je hlavním trenérem juniorů.

Tři roky působil na Svazu lyžařů jako metodik severských disciplín a také se podílí na činnosti Kasper – Swix teamu.

Vzdělání: Fakulta tělesné výchovy a sportu v Praze, kde nyní pokračuje v doktorském studiu v oboru Kinantropologie.

FOTO: ARCHIV PETR ČECH SPORT A.S.

18 UNIVERZITA

19 výrobci sporttesterů. Kromě evidence hrubých kvantitativních tréninkových údajů je vhodné tréninkový proces průběžně komentovat, čímž si uchováme komplexní vhled do absolvovaného tréninku. Mezi jednotlivými sportovci, nehledě na úroveň, bude největší rozdíl v celkovém objemu. Důležité je vybalancovat lehký a těžký trénink s rozdílnou dobou potřebné regenerace zejména pro sportovce, kteří trénují dvoufázově.

Kromě objemových ukazatelů, tedy kilometrů a času strávených tréninkem je poměrně podceňované sledování zatížení v jednotlivých zónách zatížení. Výrobci sporttesterů se každý rok předhánějí s nejrůznějšími funkcemi, které zkvalitňují tréninkový proces. Většina sportovců netrénuje málo, ale trénuje příliš intenzivně.

Nejčastější chybou je příliš malý objem v nízké intenzitě. Základní objem tréninku by se měl odehrávat v nízké intenzitě, zejména v 1. zóně či pásmu. Podíváte-li se podrobně na roční záznam tréninku na fotce, vidíte, že procentuální podíl tréninku v 1. zóně cyklického zatížení tvořil 76 % (graf: Percentage distribution).

Jaké jsou výhody pravidelného testování kondičních schopností?

Zejména v rámci přípravného a předzávodního období bychom měli absolvovat kontrolu stavu trénovanosti. Minimálně jednou ročně by sportovci měli absolvovat funkční laboratorní testy, kde zjistíme aktuální tréninkové údaje relevantní pro trénink (maximální tepová frekvence, lak-

ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ ROČNÍHO TRÉNINKOVÉHO CYKLU LYŽAŘE BĚŽCE Období

Hlavní úkol období

Charakteristika

Přípravné (květen–srpen)

Rozvoj fyzických schopností a trénovanosti

Adaptace na zvyšující se fyzickou zátěž, všeobecně rozvíjející trénink

Předzávodní (září–listopad)

Zvyšování výkonnosti

Zvyšování intenzity zatížení a mírné snížení objemu, zvýšený podíl specifického tréninku

Závodní (prosinec–leden)

Udržení vysoké výkonnosti

Ladění sportovní formy

Přechodné (duben)

Fyzická a psychická regenerace

Odpočinek a regenerační všestranné tréninky

INTENZITY DLE DOPORUČENÍ NORSKÉHO OLYMPIATOPPENU Intenzity

SF max %

Příklady tréninků

1. zóna

60–72 %

Lehká dlouhodobá aktivita; rozcvičení; regenerační aktivity

2. zóna

72–82 %

Souvislá aktivita střední intenzity („povídavé tempo“)

3. zóna

82–87 %

Dlouhé intervaly (interval odpočinku cca 20–30 % času zatížení), „fartlekové kopce“ v 3. zóně

4. zóna

87–92 %

Intervalový trénink (interval odpočinku cca 50 % času zatížení) nebo distanční trénink, přechod mezí ANP a VO2max

5. zóna

92–100 %

Intervalový trénink s maximálním úsilím (interval odpočinku cca 70–90 % zatížení)

6. zóna

x

Anaerobní toleranční trénink formou krátkých intervalů s delším intervalem odpočinku, než je čas zatížení

7. zóna

x

Anaerobní trénink ve vysokém laktátovém zatížení formou krátkých intervalů s dlouhým intervalem odpočinku

8. zóna

x

Rychlostní trénink formou krátkých sprintů nebo sprintů během dlouhých výletů

tátový práh, maximální spotřebu kyslíku atd.).

Dále je vhodné zařadit do RTC takové testy, které jsou podstatné pro sportovní výkon. Důležité je respektovat požadavky na systematičnost, objektivitu a reliabilitu jednotlivých testů.

Z terénních testů můžeme vybrat 3km běh na dráze, což je velice objektivní test vytrvalostních schopností.

Z terénních testů můžeme vybrat 3km běh na dráze, což je velice objektivní test vytrvalostních schopností. Dále můžeme zařadit silový specifický test na kolečkových lyžích v opakovaných výjezdech soupaží. Důležitější než množství různých testů je jejich pravidelnost, koncepčnost a smysl zařazení v RTC. Pro běžce na lyžích je typické velké objemové zatížení. Během přípravného období můžeme využívat velké množství tréninkových prostředků. Zjednodušeně se dá říci, že v první části přípravného období zařazujeme spíše obecné tréninkové prostředky a s blížícím se začátkem předzávodního období klademe důraz na specifické tréninkové prostředky. V tréninku bychom neměli opomíjet ani rozvoj rychlostních schopností, které nám mohou pomoci i při zdokonalování techniky běhu na lyžích. S rozvojem techniky a rychlosti jde ruku v ruce rozvoj silových schopností. Rozvoji a udržení obecné síly se můžeme věnovat celoročně, nicméně další metody rozvoje silových schopností je třeba vy-

Pravidla pro testování kondičních schopností: dodržet princip reliability a validity kontrolovat tréninkový proces (jestli vše probíhá dle představ) provádět testy ve stejný čas během dne provádět testy na stejném místě používat stejné vybavení Základní podoba statistického zpracování RTC v deníku Olympiatoppenu

20 UNIVERZITA

Důvody, které vedou k nespokojenosti s vlastní výkonností:

ladit tak, aby odpovídaly danému somatotypu.

Jen výjimečně se sportovcům vyhýbají zranění či nemoci. Pokud sportovec onemocní nebo se zraní, je třeba být trpělivý a návrat do tréninku zbytečně neurychlovat. Základní poučka zní: „Kolik dní jsem nemocen, tolik dní potřebuju k návratu do běžného tréninku.“

Příklad tréninkového objemu v jednotlivých měsících při zátěži 500 hodin

Intervalové tréninky mohou být na první pohled odlišné, ale celkový čas zatížení a výsledný efekt může být hodně podobný. Vezměme si např. intervalový trénink ve 4. zóně 4 x 4 min s intervalem odpočinku 2 min. Celkový čas zatížení bude 16 min, ale intervaly mohou vypadat i následovně: např.

4x (4 x 40 s interval zatížení / 20 s interval odpočinku) s intervalem odpočinku mezi sériemi 2 min.

Během roku je dostatek času, abychom otestovali různé typy intervalových tréninků a nalezli ty, které nám vyhovují. Této znalosti lze později využít během předzávodního a závodního období.

Statistické zpracování rozvoje silových schopností v deníku Olympiatoppenu

Jak se ideálně připravit na vrchol sezóny?

Pokud se připravujete na jeden vrchol a chcete si být jisti, že tělo bude fungovat na 100 %, je třeba dodržet základní principy a postupy. Několik týdnů před důležitým závodem je zapotřebí klást důraz na správnou životosprávu. Studie ukazují, že dodržování správného postupu během ladění formy lze dosáhnout až 3% zlepšení formy, což na dlouhých závodech typu Jizerské 50, Birkenbeinerrennetu atd. může znamenat zlepšení v řádu minut. Ladění formy má obvykle dvě fáze. První fázi zahajujeme přibližně šest týdnů před důležitým závodem a je pro ni charakteristický zvýšený objem tréninků s dostatečným počtem intenzivních tréninků 2–3 x týdně. Druhou fázi zahajujeme přibližně po třech týdnech, kdy se zaměřujeme více na intenzitu zatížení a objem tréninků můžeme snížit až o 50 %. Dva týdny před závodem lze hovořit

o „nejlehčím“ týdnu a poslední týden bychom měli absolvovat v rytmu předzávodních tréninků. Důležité je, aby se každý sportovec znal a byl schopen tréninky co nejvíce přizpůsobit.

Pamatujte, že co funguje na jednoho, nemusí fungovat na vás. Mnohem horší je ovšem experimentování, které se týká jak výživy, vybavení, tak vlastní přípravy před důležitým závodem.

Vždy je lepší se držet toho, co máme vyzkoušené a co na nás funguje.

Průběžné vyhodnocování tréninků má jednak význam v kontextu aktuálního tréninku, ale smyslem je také upravovat dávkování směřující k dlouhodobým perspektivním cílům. Čím více si toho tedy do tréninkového deníku zaznamenáme, tím více máme podkladů pro následnou analýzu. Vždy je potřeba hledat příčinné souvislosti a na základě výsledků vyhodnocení přijímat odpovídající závěry pro řízení tréninkové činnosti.

MODELOVÝ PŘÍKLAD POSLEDNÍCH ŠESTI TÝDNŮ PŘED HLAVNÍM ZÁVODEM

Počet týdnů před závodem

6

5

4

3

2

1

Celkový čas tréninku za týden (hod)

9

10

9

8

5

6

Počet intervalových tréninku typu i3 – i5

2

2

3

3

2

2

S úsměvem na tváři po celé závodní období s Dønski vgs. langrenn / Team Vestmarka

FOTO: JAKUB OPOČENSKÝ

špatná trénovanost příliš hodně tréninků příliš málo tréninků příliš intenzivních tréninků špatná periodizace tréninků

VYLADĚNÉ ZKUŠENOSTMI

WWW.SPORTEN.CZ

FOTO: ARCHIV VASALOPPETU

22 UNIVERZITA

Petr Jakl

SOUPAŽ TEXT: PETR JAKL

V TRÉNINKU MLÁDEŽE 2. DÍL Distanční soupaž se plíživě prosazuje i v mládežnických kategoriích světového lyžování. Vývoj lze těžko zastavit, natož ho násilně regulovat, či dokonce zakazovat.

Přestaňme tedy spekulovat, jak to dopadne, a posaďme nastupující lyžařskou generaci co nejrychleji do ujíždějícího vlaku celosvětových lyžařských trendů, tentokrát včas.

O

tázka nezní, v jakém věku již soupažit, ale jak připravit mládežníka-lyžaře, aby sám co nejdříve zařazoval nejefektivnější (a správně prováděnou) lyžařskou techniku úměrně daným závodním podmínkám.

Jak bylo řečeno již v první části, nejsme zastánci předčasné specializace. Na druhou stranu, snahou závodníka je překonat závodní trať v co nejrychlejším čase, samozřejmě s respektem k daným pravidlům i schopnostem závodníka. Snahou osvíceného kouče by tak mělo být takového borce neodrazovat, ale naopak na takovou možnost všestranně připravit. Všeobecně platí, že vhodně organizovaný trénink dětí a mládeže se staví na všestrannosti, komplexní technické vybavenosti a systematičnosti. Silové schopnosti a dovednosti samozřejmě

nesmí chybět. A kde je síla, nastává i dramatický rozvoj techniky, u běžeckého lyžování to platí dvojnásob.

Co se v mládí naučíš...

Úroveň síly může být u stejně starých lyžařů velice rozdílná. Záleží na dispozicích, věku, době, kdy byl rozvoj síly zahájen, i aktivitách, které sílu rozvíjejí. Organizačně je jednodušší rozvíjet sílu u jednotlivce, trenérské mistrovství pak prokazují koučové, kteří to zvládají s celou skupinou rozdílně zdatných svěřenců najednou. Je nutné respektovat zásady tréninku dětí a mládeže, na druhou stranu, vyhýbat se plnohodnotnému rozvoji síly u dětí, například pouze z obavy ze zdravotních následků, je alibistické (viz mýty o posilování mládeže v minulém čísle).

Věk: Master 50+ Narozen: v Trutnově, nyní žije v Ontariu v Kanadě Vzdělání: FTVS UK v Praze a Georgian College Barrie v Kanadě Trenérská a učitelská praxe: působil jako závodník i trenér v Trutnově, vedl zrakově postižené paralympioniky, působil jako trenér v USA, Kanadě a Austrálii, učil na základní i střední škole (v ČR), na vyšší odborné škole i universitě (v Kanadě a USA). Spoluzakladatel NORDIC magazínu.

Nejlepší výsledky: závodník atletické extraligy (top 10 ve steeplechase), veteránský mistr Kanady v běhu na lyžích, 7. místo na MS veteránů v běhu na lyžích, trénoval 4. lyžařku na MS zdravotně postižených, 5. lyžařku na Paralympijských hrách 2002 a nejryzejšího amatéra-lyžaře na ZOH v Soči 2014.

Příprava na soupaž

Při prosté soupaži dochází k enormnímu rozsahu pohybu s postupnou či současnou aktivací svalstva celého těla. Z krajní fáze předpažení ve vzpřímeném postoji v částečném výponu na špičkách se lyžař přemístí v průběhu aplikování síly do holí až do částečného dřepu s dopnutím paží. Tedy zjednodušeně pracuje pletenec ramenní, přední a následně zadní svaly paží včetně svalů zádových a prsních. Po celou dobu se účastní pohybu celá skupina břišních svalů, především přímý břišní, ohybače kyčlí, svaly hýždí, přední i zadní skupiny stehenních svalů, přitahovače stehen, přední i zadní svaly lýtkové. Po celou dobu jsou aktivní svaly předloktí a ruky, stejně jako chodidla.

23

FOTO: ARCHIV AUTORA

CHYBY PŘI SOUPAŽI

Hole nejsou zapichovány rovnoběžně

Kolena se v pokrčení dotýkají

Nedostatečná práce nohou

Paže jsou příliš nízko

Prohýbání v zádech

PŘÍKLADY POSILOVACÍCH CVIKŮ (NEJEN) PRO DĚTI

Příklad cviků svou strukturou pohybu nejbližších soupaži, a současně respektujících principy posilování pro mládež, tedy mohou být: dřepy, shyby ve visu, kliky na bradlech a přítahy v kleče s kolečkem.

Přítahy v kleče s (posilovacím) kolečkem

Komplexní cvik zapojující stabilizační svaly trupu, současně pletence ramenní, svaly paží i rukou, ohybače kyčlí, hýžďového i stehenního svalstva. Tuto dovednost rozvíjíme postupně pomocí průpravných cvičení, vyžadujeme důslednou kontrolu provádění, důsledně se vyhýbáme prohnutí v bedrech.

Dynamika cvičení je nízká, opakování střední až vysoké.

FOTO: ARCHIV AUTORA

Vybraná průpravná cvičení

Držení těla („dutá pozice“) s podsazenou pánví a se zkříženými pažemi – opakovaná výdrž do 10 s

Držení těla („dutá pozice“) s podsazenou pánví a se vzpažením – opakovaná výdrž do 10 s

Výpady na rukou – opakovaná výdrž do „ručkování“ vpřed a zpět

Vlastní cvičení

Přítahy s kolečkem. Rozsah zvyšujeme postupně, řídíme se úrovní techniky provádění především ve fázi přitahování

Vybraná průpravná cvičení FOTO: ARCHIV AUTORA

24 UNIVERZITA

DŘEPY

Tzv. královský cvik, opět komplexní (pracuje svalstvo nohou a trupu). Klíčová je technika provádění s nezbytnou kontrolou stabilizačního svalstva (záda, břicho). Vhodné zařazovat až po zvládnutí přítahů v kleče s kolečkem. Cvičení nutno vést od nácviku dřepu bez zátěže k postupně rostoucí zátěži. Dynamika cvičení je střední až vysoká, opakování je variabilní.

Balanční podřepy na jedné noze. Paže vzad, správné nastavení trupu

Čínské dřepy. Hlava vzpříma, vzpaženo poníž, dlaně se nedotýkají stěny, kolena a špičky mírně vytočeny, rovná záda. Náročnost se zvyšuje bližším postavením u stěny

Trénink síly dětí a mládeže nesmí být zjednodušenou nebo zkrácenou kopií tréninku dospělých. Buďme připraveni na změny nálad i dynamiky cvičebního projevu, rychlejší nástup únavy, ztrátu motivace. Stejně tak pohybový projev je „dětský“, nečekejte ladnost, kompaktnost a dokonalé provedení každého cviku.

Obrňte se trpělivostí, chvalte, povzbuzujte.

Specifická průpravná cvičení k soupaži a komplexní soupaž dětí je obrazově zpracována na:

http://bezky.net/clanek/1021-soupaz-v-treninku-mladeze

ZÁKLADNÍ PRINCIPY ROZVOJE SÍLY MLÁDEŽE (dle Faigenbauma a McFarlanda, 2016)

Přední dřepy s jednoručkou.

Stejně jako u předchozího cvičení

Vlastní cvičení

Přední dřepy. Začít s lehkou tyčí, postupně zvyšovat zátěž. Stejně jako u předchozího cvičení

Zadní dřepy. Postupně zvyšovat zátěž. Pravidelně střídat s předními dřepy. Stejně jako u předchozího cvičení

FOTO: ARCHIV AUTORA

Dřepy do/ze sedu s jednoručkou.

Provádět důsledně na plných chodidlech, rovná záda, hlava v prodloužení trupu

Princip postupného rozvoje. Zatěžování se zvyšuje postupně a dlouhodobě, úměrně fyzickému vývoji i nárůstu síly. Přednostně zařazujeme komplexní cviky před jednoduchými, izolovanými cviky.

Princip pravidelnosti. Minimálně dvě až tři silově zaměřené tréninkové jednotky týdně v průběhu celého tréninkového roku.

Princip vyšší zátěže. Zátěž musí být vždy vyšší, než je pro cvičence běžná (chůze vs. chůze s výpadem, výdrž ve vzporu vs. klik, sed z lehu s dopomocí paží vs. sed z lehu bez dopomoci paží atd). Zátěž je ovlivňována změnou intenzity, objemu, opakováním a výběrem cviků.

Princip tvořivosti. Zařazovat nové cviky, nové nářadí a náčiní, vést svěřence k samostatné volbě cvičení a cvičebních postupů vedoucích k dosažení specifického cíle.

Princip prožitku. Příliš náročné cvičení vyvolá obavy, naopak příliš lehké nudí, cílem je pozitivní prožitek.

Princip společenskosti. Cvičení v kolektivu. Pocit sounáležitosti či společné zážitky jsou intenzivnější a pozitivně ovlivňují vlastní výkon.

Princip kontroly. Nezbytnost dohledu vysoce kvalifikovaným trenérem/ cvičitelem z důvodu efektivnosti, bezpečnosti a soustavného poskytování zpětné vazby.

SHYBY, KLIKY NA BRADLECH

Shyby v duté pozici s/bez dopomoci. Postupně snižovat dopomoc, nejdříve pomáhat při pohybu dolů, při větší únavě i ve fázi přítahu

Kliky na bradlech s/bez dopomoci. Důraz na zpevnění stabilizačních svalů (záda, břicho), nezvedat ramena

BEST

DAY

www.rossignol.cz www.bretton.cz Výhradním dovozcem a distributorem pro ČR je firma BRETTON s.r.o., www.bretton.cz

ANOTHER

Mgr. Radim Šlachta, Ph.D. Profese: Zakladatel a CEO společnosti mySASY a.s. a autor základní myšlenky projektu. 15 let působil na Fakultě tělesné kultury, kde se v oblasti výzkumu věnoval tématům uplatnění SA HRV ve sportu. Od 2012 vedl centrum sportovní a preventivní medicíny Agel Sport Clinic, kde se metodika SA HRV stala jednou ze základních součástí diagnostiky rekreačních i vrcholových sportovců. Společnost MySASY získala ocenění „Vizionář 2016 za technologický a společenský přínos v oblasti sportu a zdravotnictví“.

Sportovní činnost: Ve volném čase je aktivním sportovním lezcem.

mySASY TEXT: RADIM ŠLACHTA FOTO: ARCHIV AUTORA

NOVÉ DIMENZE SPORTOVNÍHO TRÉNINKU Oblast sportovní vědy a každodenní sportovní praxe jsou poměrně oddělené světy.

Jejich sbližování a hledání průniků není zdaleka tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát.

Cílem společnosti mySASY, jak popisuje tento článek, je přispět k praktickému pronikání moderních vědeckých poznatků a technologií do sportovní praxe.

T

o, že je možné prostřednictvím velmi detailního monitorování srdeční frekvence (neplést si s použitím sporttesteru) sledovat aktivitu autonomního nervového systému, není úplnou novinkou. Naopak, tento princip je znám již více než 20 let. Dokladem toho je prestižní vědecká publikace (Task-Force, 1996), která popsala metodu vycházející z tzv. variability srdeční frekvence (HRV, z anglického heart rate variability). Od toho okamžiku se datují i snahy o využití metodiky pro zefektivnění sportovního tréninku. Do hledání optimálních přístupů se

brzy zapojili i vědci v České republice, kde záhy vznikla první česká laboratorní aparatura umožňující HRV monitorovat a hodnotit metodou spektrální analýzy (SA).

Jaký je základní využívaný princip?

Prostřednictvím monitorování a analýzy variability srdeční frekvence lze hodnotit stav autonomního nervového systému. Pro pochopení významu je potřeba objasnit tyto dva zmíněné termíny. Co je to autonomní nervový sys-

tém a jak může informace o jeho stavu přispět k optimalizaci sportovního tréninku? Co je to variabilita srdeční frekvence a jak souvisí její monitorování s aktivitou autonomního systému?

Autonomní nervový systém

Všechny procesy v organismu, které se odehrávají nezávisle na lidském vědomí, jsou řízeny samostatnou částí nervového systému označovanou jako autonomní nervový systém (ANS).

Na jeho činnosti se vždy podílí jeho dvě části/ větve – sympatikus a parasympatikus. Sympa-

FOTO: ARCHIV FISCHERU

26 UNIVERZITA

27 tikus zodpovídá převážně za aktivaci organismu. Spouští reakci boj nebo útěk. Mobilizuje energetické zásoby a připravuje orgány na zvýšený výkon. Mimo jiné zvyšuje také srdeční frekvenci. Naproti tomu parasympatikus odpovídá především za regeneraci, relaxaci a doplňování energetických zásob. Jeho zvýšená aktivita svědčí o probíhající kompenzaci předchozího zatížení. Zajišťuje adaptaci organismu na předchozí zatížení, obnovu tkání a celkové zotavení. Jeho aktivita má převažovat ve fázi odpočinku. Cílem tréninku je, prostřednictvím správně dávkovaného zatěžování organismu, narušit jeho vnitřní rovnováhu tak, aby v následném období regenerace došlo nejen k návratu do „původního stavu“ (kompenzace zatížení), ale pokud možno také k posunu do stavu „lepšího“ (superkompenzace). Díky tomu bude organismus na následující zatížení připraven lépe než ve výchozí situaci. Právě ANS má za úkol pomocí aktivity sympatiku a parasympatiku a změn jejich rovnováhy dynamicky udržovat vnitřní rovnováhu organismu. Na „stresový podnět“ tak ANS reaguje zvýšenou aktivitou sympatiku. Ve fázi optimální regenerace se naopak mění rovnováha ve prospěch parasympatiku. Pokud tedy dokážeme detailněji sledovat aktivitu obou větví ANS, dokážeme přesněji určit, jak se organismus vypořádává s předchozím zatížením, jaká je aktuální úroveň jeho kompenzace, kdy by mělo nastoupit další zatížení a jakou by mělo mít velikost, aby byl efekt tréninku maximalizován. Právě metoda spektrální analýzy variability srdeční frekvence dokáže jako jediná postihnout a kvantifikovat aktivitu obou větví ANS.

Variabilita srdeční frekvence

Jak ale můžeme z „obyčejné srdeční frekvence“ určit stav ANS, jehož centra jsou přece součástí centrální nervové soustavy? Neustálá změna frekvence stahů srdečního svalu je jednou z mnoha činností, které jsou řízeny prostřednictvím aktivity obou větví ANS. Danému jevu se říká variabilita srdeční frekvence. Pokud jsme tedy schopni velmi detailně (s přesností na 0,001 s) identifikovat neustálé změny srdeční frekvence, které jsou způsobovány právě prostřednictvím ANS, jsme schopni zpětně identifikovat jeho celkovou aktivitu. Pokud navíc umíme kvantifikovat nejen celkovou velikost změn, nýbrž rozlišit také, v jakých frekvencích (jak často za časovou jednotku) se změny opakují, jsme schopni identifikovat míru podílu větve sympatiku, resp. parasympatiku na aktuálním řízení organismu jako celku. Systém mySASY k tomu využívá metodu spektrální analýzy (Spectral analysis – SA) s využitím Fourierovy transformace a je díky tomu nyní jediným komerčně dostupným zařízením umožňujícím hodnocení aktivity obou větví ANS.

Kvantifikací celkové velikosti a frekvence změn srdečního tepu je možné identifikovat míru podílu větve sympatiku, resp. parasympatiku na aktuálním řízení organismu jako celku

Sledujeme umístění bodu prezentujícího výsledek měření (obrázky dole): Pravý horní kvadrant je vymezen pro kladné hodnoty PA a SY. Stav typický pro zdravý a dostatečně regenerovaný systém.

Optimální výsledek při méně náročném tréninku nebo na konci období vylaďování sportovní formy.

Pravý dolní kvadrant nacházíme zde průsečíky kladných hodnot PA a negativních hodnot SY. Vysoká aktivita parasympatiku, ale ještě vyšší aktivita sympatiku. Zde se nacházejí nejčastěji výsledky trénovaných a zdravých sportovců v průběhu intenzivního tréninku.

Levý dolní kvadrant Zde převažuje aktivita sympatiku nad již sníženou aktivitou parasympatiku. V tomto kvadrantu se nacházejí výsledky nedostatečně regenerovaných osob či osob v iniciální fázi přetížení, případně osob nemocných.

Levý horní kvadrant Zde nacházíme nejčastěji průsečíky nízké aktivity parasympatiku a ještě nižší aktivity sympatiku. Tento stav je typický pro osoby ve špatné tělesné a duševní kondici či pro nemocné.

Dlouhodobá lokalizace výsledků v levých kvadrantech se neslučuje se špičkovou sportovní výkonností.

Stejně důležité jako sledování umístění bodu indikujícího aktuální výsledek je hodnocení „dynamiky parametrů“ – posunu výsledků oproti předcházejícím měřením. Pro ně platí tyto zásadní principy: Posun směrem doprava – zlepšení regenerace a doplňování energie.

Posun směrem doleva – zpomalení regenerace a doplňování zdrojů energie.

Posun směrem dolů – aktivace organismu a rostoucí stres (optimální reakce na zátěž).

Posun směrem nahoru – snížení aktivace.

Posun směrem doleva a dolů – signál nadměrného zatížení.

Posun směrem doprava a nahoru – signál nástupu superkompenzace.

Od teorie ke sportovní praxi

Jednou z klíčových funkcí systému mySASY je schopnost převést výsledek získaný náročným matematickým zpracováním dat do prakticky využitelných výstupů. Tím základním výstupem je 2D graf. Ten názorně zobrazuje zásadní vztah mezi aktivitou sympatiku a parasympatiku. Speciálně pro něj byla vytvořena interpretační grafika, která připodobňuje fungování ANS k fungování „klasického motoru“.

S jejím využitím je pak možno i prakticky interpretovat aktuální reálný výsledek SA HRV. Pro vztah mezi aktivitou sympatiku a parasympatiku byla vytvořena interpretační grafika, která připodobňuje fungování ANS k práci „klasického motoru“. Organismus funguje jako motorem poháněný stroj. Autonomní nervový systém je pak řídící jednotkou tohoto stroje.

Jeho dvě větve řídí dvě zásadní funkce. Parasympatikus, znázorňovaný na vodorovné ose X, řídí regeneraci organismu a doplňování zásob energie. Ovlivňuje doplňování paliva.

Sympatikus, znázorňovaný na svislé ose Y, řídí aktivaci a reakci organismu na zátěž. Působí jako plynový pedál ovlivňující otáčky motoru a spotřebu paliva.

2D graf, který zobrazuje zásadní vztah mezi aktivitou sympatiku a parasympatiku (vodorovná osa X – parasympatikus (PA) znázorňuje úroveň regenerace a svislá osa Y – sympatikus (SY) úroveň aktivace)

28 UNIVERZITA

Konkrétní využití v tréninku aneb proč monitorovat SA HRV

Hrudní pás pro měření variability srdeční frekvence

Systém mySASY funguje jako diagnostika, která vám ukazuje, v jakém stavu máte svůj motor.

Moderní vědecké poznatky jednoznačně prokázaly, že trénink ve dnech, kdy je naměřena vysoká HRV s vyšší aktivitou parasympatiku, je výrazně přínosnější, než ve dnech, kdy je HRV nízká a nad aktivitou parasympatiku výrazně převažuje sympatikus. Vedle tímto způsobem opět potvrzené platnosti obecné teorie superkompenzace přináší monitorování SA HRV zcela zásadní krok navíc. Kromě obvyklého konstatování, že nejefektivnější je trénink ve fázi superkompenzace a naopak že trénink ve fázi nedostatečné regenerace je málo účinný až nebezpečný, přináší mySASY poprvé také objektivní informaci, kdy a v jaké fázi se organismus sportovce skutečně nachází. Proto systém překonává dosavadní fáze spekulací a „odha-

dů“, zda k superkompenzaci dochází po 8, 12, 24 či až po 48 hodinách, jak je uváděno v různé odborné literatuře, a nabízí unikátní možnost reálně diagnostikovat aktuální stav. S využitím moderních široce dostupných technologií jej lze využít kdykoli a kdekoli.

Pro mnohé sportovce je to nástroj, který jim nyní, možná poprvé, umožní objektivně stanovit reálnou odezvu organismu na předchozí absolvovanou zátěž. To s sebou může přinášet jak velký potenciál pro zkvalitnění a zefektivnění tréninku, tak řadu nových otázek – a upřímně řečeno i některých pochyb.

Například pokud se ukáže, že tréninkový režim, který aplikuje trenér u svých svěřenců, není zcela ideální.

Optimální trénink Špatně řízený trénink

Kompenzace

Toto znázornění výsledků pomáhá určit vhodný režim pro následující zatížení. Hodnota je stanovena na základě komplexního porovnání aktuálního měření s výsledky předchozích měření tzv. individuálním spektrálním profilem. Nízké hodnoty ukazují, že se organismus ještě zcela nevyrovnal s předchozí zátěží. Výsledky mezi 95– 115 % ukazují, že reakce organismu je optimální pro pokračování tréninku v dosavadním režimu.

Vysoká hodnota říká, že je organismus ve fázi superkompenzace, kterou je potřeba využít pro další intenzivní trénink či závodní zatížení.

Uživatelé mají možnost v rámci programu využít rovněž Týmový účet, který má obdobné funkce jako Individuální účet. Umožňuje však „na jedné obrazovce“ zobrazit najednou či postupně výsledky až 30 uživatelů individuálních účtů, kteří jsou na Týmový účet navedeni.

Výsledky mezi 95–115 % ukazují, že reakce organismu je optimální pro pokračování tréninku v dosavadním režimu

Porovnání základních výsledků z 2D grafu s teorií superkompenzace: 1. V klidu se vnitřní rovnováha organismu (homeostáza) projevuje základní, individuálně

odlišnou rovnováhou mezi aktivitou parasympatiku (PA) a sympatiku (SY).

2. P omocí systematicky aplikovaného zatěžování je vnitřní rovnováha organismu narušo-

vána – roste aktivita SY, aktivita PA zůstává nebo mírně klesá, projeví se to posunem výsledku do kvadrantu 2.

3. O rganismus se na opakovanou zátěž snaží připravit – adaptovat se, zvýšit svou kapacitu – klesá aktivita SY, roste aktivita PA, což se projeví posunem výsledku do kvadrantu 1. Toto zvýšení kapacity má určitou velikost a trvá pouze určitý čas, v závislosti na charakteristice zatížení – tento čas, kdy dochází k nejefektivnějšímu zvyšování kapacity, se označuje jako superkompenzace.

Tento efekt se postupně vytrácí. Pokud v dané době nepřijde další podnět/trénink, dochází k postupnému snižování kapacity (detrénink).

4. 5. Pokud je zatížení příliš vysoké nebo čas na regeneraci příliš krátký, nedochází k dostatečné adaptaci na zátěž, kumuluje se únava a nastupuje riziko přetížení a s ním spojených komplikací, aktivita PA klesá, aktivita SY roste, projeví se to posunem výsledku do kvadrantu 3, případně 4.

- 40 %

Dětské inline brusle

Pánské/dámské inline brusle

PHASER

SIRIO 84

Dětské roztažitelné brusle Bladerunner – rostou s vašimi dětmi.

Není potřeba každý rok kupovat nové!

Na kratší až středně dlouhé jízdy pro začátečníky a středně pokročilé.

Průměr koleček koleček:: 72 mm Tvrdost koleček koleček:: 80A Ložiska: ABEC 3 Ložiska Rám: kompozit Rám Zapínání:: šněrování, nártový Zapínání suchý zip, přezka s pojistkou Brzda: ano Brzda

místo 2 199,-

1 299,92 prodejen + e-shop www.sportisimo.cz

- 41 %

Průměr koleček: 84 mm Tvrdost koleček: 84A Ložiska: SG7 Rám: hliníkový Zapínání: přezka na manžetě, 45°suchý zip, šněrování Brzda: ano

místo 4 799,-

2 799,-

TEXT: TOMÁŠ GNAD

NEBOJTE SE ZAŘADIT

KOLEČKOVÉ LYŽE DO LETNÍ PŘÍPRAVY Je dostatečně známé, že jakýkoliv tréninkový prostředek, i když ho nazýváme specializovaný, je jen náhražkou původního pohybu. Stejně tomu je u kolečkových lyží, které sice napodobují vlastní pohyb na lyžích po sněhu, ale přece jen tam určité odlišnosti jsou.

Z

ejména je to chybějící sníh jako podložka, která i za předpokladu vynikající techniky umožňuje skvělým lyžařům upřednostnit jejich cit pro odraz a následný skluz. Tvrdý podklad v podobě asfaltu to ale neumožňuje, a to především při jízdě na kolečkových lyžích u klasické techniky, kdy zarážka na kolečku 100% zajistí kvalitní odraz nehledě na časoprostorovou charakteristiku odrazu. Na lyžích na sněhu však musí lyžař přesně naprogramovat okamžik zahájení odrazu, neboť po jakémkoliv zpoždění odrazu následuje podklouznutí, a tím i značné omezení využití odrazové síly.

Trénink na kolečkových lyžích

Cílem tréninku na kolečkových lyžích je dosáhnout podobného výsledku jako na lyžích na sněhu, to je zdokonalování techniky a rozvoj pohybových schopností charakteristických pro běh na lyžích. Přednostně je to silová vytrvalost horních a dolních končetin. Zapomenout bychom neměli ani na rozvoj rychlostní

vytrvalosti. Kolečkové lyže umožňují zapojit do lokomočního pohybu i horní končetiny. Na ostatních tréninkových prostředcích, které lyžař v přípravě používá (kolo, běh nebo koloběžka), se rozvíjí jen silová vytrvalost dolních končetin.

V našich klimatických podmínkách je však příprava na kolečkových lyžích nedílnou součástí tréninku, která umožňuje společně s imitací a napodobujícími cviky specifický trénink v době, kdy není sníh, a to je u nás po většinu kalendářního roku.

Kdy zařadit kolečkové lyže do tréninku

S kolečkovými lyžemi se začíná většinou v dorosteneckých kategoriích, protože většinou není dostatek financí nakoupit žactvu potřebné množství tréninkového materiálu. Na těžkém

DOPORUČENÉ HODNOTY VYBRANÝCH TRÉNINKOVÝCH UKAZATELŮ – MUŽI Muži

Celkové hodiny zatížení / rok

Hodiny zatížení na lyžích

Hodiny zatížení na kolečkových lyžích

Dorostenci (15–18 let)

375–530

85–130

25–70

Junioři (19–20 let)

585–640

170–190

80–90

Dospělí – muži (20 a více let)

730–900

240–360

160–200

(ZDROJ: ÚBD SLČR, JEDNOTNÝ TRÉNINKOVÝ SYSTÉM V BĚHU NA LYŽÍCH NA OH CYKLUS 2014–2018) DOPORUČENÉ HODNOTY VYBRANÝCH TRÉNINKOVÝCH UKAZATELŮ – ŽENY Ženy

Celkové hodiny zatížení / rok

Hodiny zatížení na lyžích

Hodiny zatížení na kolečkových lyžích

Dorostenky (15–18 let)

350–450

80–120

25–40

Juniorky (19–20 let)

525–565

150–160

60–70

Dospělí – ženy (20 a více let)

635–750

190–300

100–140

(ZDROJ: ÚBD SLČR, JEDNOTNÝ TRÉNINKOVÝ SYSTÉM V BĚHU NA LYŽÍCH NA OH CYKLUS 2014–2018)

FOTO: ARCHIV SILVINI SKIROLL CLASSICS

Závody na kolečkových lyžích jsou, nejen u nás, stále populárnější

30 UNIVERZITA

FOTO: ARCHIV AUTORA

31 polyuretanových koleček, neboť tvrdší kolečka často při bočním odrazu nebezpečně podkluzují do strany, a tím se zvyšuje riziko možného pádu nebo zranění.

Péče o kolečkové lyže

Lukáš Bauer při výjezdu na Ještěd na MČR

profilu tratě by ani jízda pro mladší kategorie nebyla vhodná, protože vyžaduje vyšší úroveň silových schopností. Ale v rámci her nebo pro nácvik techniky na rovinatějším profilu jsou kolečkové lyže pro děti vhodné podobně jako kolečkové brusle. Od dorosteneckých kategorií jsou kolečkové lyže běžnou součástí tréninku.

Rady k tréninku na kolečkových lyžích

Pokud jsou při běhu na lyžích klasickou technikou na sněhu problémy s technikou odrazu, je vhodné raději kolečkové lyže na klasickou techniku nepoužívat, případně jen na soupažové tréninky. Často se doporučuje montovat kolečko se zarážkou dopředu, což zvyšuje nároky na správné a hlavně včasné provedení odrazu. Z časoprostorového uspořádání jednotlivých segmentů těla to umožňuje racionálnější provedení odrazu (posun těžiště těla dopředu).

V případě pozdního odrazu na vlhké vozovce přední kolečko podklouzne, obdobně jako při jízdě na sněhu. Bruslení na kolečkových lyžích na mokrém asfaltu pak vyžaduje volbu měkčí směsi

O kolečkové lyže je třeba pravidelně pečovat.

Při častém použití je třeba je rozebrat a vyčistit a olejem promazat ložiska, především po jízdě za deště. Také kontrolovat běhoun koleček, aby se pravidelně a rovnoměrně sjížděl. V tomto případě kolečka častěji obracet a případně včas vyměnit. Choulostivým místem vybavení jsou hroty na lyžařských holích. Jsou vyrobeny z tvrzeného kovu, který je sice odolný proti opotřebování, ale poměrně křehký. V případě bočního kontaktu s asfaltem nebo zapíchnutí do praskliny může dojít k jeho odlomení.

Kde jezdit na kolečkových lyžích

Při tréninku na kolečkových lyžích je třeba dbát na bezpečnost. Speciálních tratí na kolečkové lyže je u nás velice málo: Jablonec nad Nisou, Nové Město na Moravě, Vesec u Liberce a biatlonový areál v Letohradu. Tato střediska nabízejí speciální kolečkovou dráhu s náročnějším výškovým profilem a hlavně bez silničního provozu. Vesměs rovinaté trasy pro in-line bruslení, kterých už je v ČR dostatek (www.nabruslich.cz), často kopírují vodní toky. Svým výškovým profilem nejsou pro intenzivní trénink na kolečkových lyžích vrcholových lyžařů vyhovující. Rovinatý terén neumožňuje intenzivnímu tréninku vytvořit odpovídající zatížení, ale je vhodný jak pro lyžařskou průpravu začátečníků, tak pro jízdu soupažným odpichem. Tento profil se značně podobá lyžařským maratónům, a tak může vytvářet dobré podmínky pro rozvoj silové vytrvalosti horních končetin. V dalším případě zbývají pro jízdu i silniční komunikace, které ale svým provozem zvyšují nebezpečí kolize s dopravními prostředky, proto doporučujeme používat reflexní vestu.

FOTO: ARCHIV AUTORA

Závody na kolečkových lyžích

Popularita kolečkových lyží stoupá, a proto vznikají stále nové závody, kde se mohou lyžaři v létě poměřit. Největším seriálem závodů u nás je Silvini Skiroll Classics, který byl založen před 4 roky. V rámci tohoto podniku vloni závodníci absolvovali 8 závodů do kopce a 2 po rovině.

Finálovým závodem je výjezd na Ještěd, který je zároveň Mistrovstvím ČR v běhu na kolečkových lyžích do vrchu. Všechny závody seriálu spojuje stejná charakteristika – vysoký kopec nebo krajinově významná lokalita v dané oblasti. Vloni se organizátoři snažili nabídnout sportovcům vždy 2 závody za víkend, aby podpořili turistický ruch v regionu a zároveň vytáhli za sportem celou rodinu, která může tímto způsobem poznat nová krásná místa v naší vlasti. Seriál se stal mezi lyžaři populárním, neboť přináší u nás dlouho chybějící zpestření letní přípravy a možnost porovnání se mezi sebou, než začne zima. Nezáleží na tom, jestli jste profesionál nebo amatér, každý si to může rozdat ve féroAleš Razým a Martin Jakš při mistrovství ČR ve Vesci

Silvini Skiroll Classics z pohledu loňského vítěze seriálu Stanislava Řezáče Seriál závodů se mi velmi líbil. Letos jsem změnil plán letní přípravy a zaměřil se více na kolečkové lyže a závody na nich, proto se mi hodilo, že se u nás takový seriál pořádá a závodníci mají šanci se poměřit i v létě. Podobné závody jsou jen ve Skandinávii, ale tam je složité a drahé celé léto cestovat. Na hodně závodech se sešla velká konkurence, takže to byl kvalitní trénink. Líbilo se mi, že v seriálu byly zařazeny i dva rovinaté závody, které jsou dálkovým běžcům mnohem bližší než prudké výjezdy do kopce.

V letní přípravě jsem se cítil dobře, tak se mi dařilo i ve výjezdech. Zejména finále na Ještěd se mi povedlo a chyběl jen kousíček, abych vyhrál. Zřejmě rozhodující bylo to, že jsem jel den před tímto závodem těžký 30km závod na Kristýně a byl jsem z něj trochu unaven.

Důležité je, že pořadatelé zapůjčují nejlepším závodníkům kolečkové lyže, takže mají všichni stejné podmínky. Tak tomu například nebylo na podobných závodech ve Švýcarsku, kde jsem měl nejpomalejší lyže ze všech.

Jsem rád, že se mi podařilo získat žlutý dres pro celkového vítěze, myslím, že v budoucnu to bude těžší a těžší. Dám si ho doma do sbírky k trofejím a číslům ze slavných závodů, jako je Vasaloppet nebo Marcialonga.

vém souboji třeba s Kateřinou Smutnou, Petrou Novákovou, Lukášem Bauerem, Stanislavem Řezáčem, Petrem Novákem a dalšími. Celý seriál zaštiťuje Silvini Madshus team, který pořádá i poslední dva závody, včetně velkého finále na Ještěd. Ostatní závody organizuje tamní lyžařský klub, nebo nadšenec, kterému se tato myšlenka zalíbila.

32 UNIVERZITA

TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ FOTO: ARCHIV VASALOPPETU

Švédský Vasův běh je nejmasovějším lyžařským závodem na světě.

Jen hlavního závodu se každý rok účastní více než 16 000 startujících

KDY VYHRÁT VASŮV BĚH? Věk vrcholné výkonnosti je období závodní kariéry sportovců, ve kterém dosahují nejlepších výsledků. Průměrný věk vrcholné výkonnosti závodníků se liší v různých sportovních odvětvích a může být ovlivněn celou řadou faktorů sportovního výkonu, které jsou v konkrétní sportovní disciplíně požadovány.

D

álkové běhy na lyžích patří mezi vytrvalostní sporty, u kterých předpokládáme, že věk vrcholné výkonnosti bude vyšší než u sprinterských disciplín. Většinou se závodů účastní starší generace lyžařů, kteří opustili světové poháry a mají problém se ještě nominovat do národní reprezentace. Dálkové běhy jsou ale také lákadlem i pro reprezentanty, kteří si chtějí závodní sezónu prodloužit a porovnat síly se specialisty. Vedle těchto dvou skupin závodníků se ale rýsuje i mladá generace (Hoelgaard, Hoest, Nygaard...), která se věnuje už od juniorských kategorií pouze dálkovým běhům a vidí v tomto sportovním odvětví budoucnost.

Seriál Ski Classics vznikl před šesti lety a každým rokem se vyvíjí. Díky televizním přenosům a vysoké divácké sledovanosti přitahuje stále více sponzorů, kteří jsou ochotní do týmů investovat.

Finanční zajištění závodníků, kvalitní příprava, regenerace a servis vede k vysokému profesionalismu podobně jako například v silniční cyklistice.

Doby, kdy dálkoví běžci cestovali po závodech sami bez servisního zázemí a občerstvovačů, jsou již pryč. Pokud by to takto praktikoval některý závodník nyní, tak by měl velký problém umístit se v nejlepší třicítce závodníků, možná i padesátce, i když by měl výbornou výkonnost. Dobré zázemí týmů vede k nárůstu počtu elitních závodníků, k jejich specializaci na dálkové běhy a následně k vyšší konkurenci v seriálu.

Starší zkušenou generaci „laufařů“ (bratři Auklandové, Oscar Svärd, Jerry Ahrlin, Stanislav Řezáč…) vystřídala na předních pozicích mladší (Petter Eliassen, Tord Asle Gjerdalen, Johan Kjoelstad, John Kristian Dahl…). Občas se podaří starším závodníkům umístit na stupních vítězů, ale to už je výjimka. Většinou se jedná o závody, kde nemají dálkoví běžci se sprinterskými schopnostmi velké šance a kde mohou starší závodníci využít svých zkušeností.

Mnozí skalní lyžaři soupaž v dálkových bězích neuznávají, určitě je divácky vzhlednější a tělu přirozenější klasický styl, ale soupaž je vývoj a nový směr, kterým se lyžaři musí ubírat, pokud chtějí uspět. Přestože soupaž je jedním z prvků běhu na lyžích klasickou technikou a stále lze chápat dálkové běhy jako běh na lyžích, tak se velmi liší věk vrcholné výkonnosti dálkových běžců a běžců na klasických tratích.

Hlavním důvodem je, že klasičtí lyžaři, kteří se již nedostanou do reprezentačního týmu, se snaží prodloužit kariéru a specializují se na dálkové běhy. Dalším důvodem je u „laufů“ důraz na vytrvalost, která se zvyšuje s věkem závodníků, což právě Anders Aukland a další dokazují. Ženské kategorii nemohla být věnována pozornost. Málo závodnic absolvuje celý seriál jako muži, a proto tvoří velmi malý soubor, který by nebylo vhodné statisticky hodnotit.

Anders Aukland společně se Stanislavem Řezáčem získali 2. , resp. 3. místo na Vasově běhu v roce 2015. Porazil je pouze Petter Eliassen

Anders Aukland (41 let): 1. místo La Sgambeda 2014 (42 let): 2. místo Marcialonga 2015 (42 let): 2. místo Vasův běh 2015 (43 let): 3. místo Jizerská 50 2016 Stanislav Řezáč (41 let): 3. místo Vasův běh 2015 (42 let): 5. místo Toblach 2016 Zejména tito dva lyžaři se velmi úspěšně přeorientovali na soupaž a i po „čtyřicítce“ byli schopní zajet úžasné výsledky a porazit daleko mladší soupeře.

33

Vrcholný věk lyžaře v SP je 29–30 let

Věk dálkových běžců

V grafu a tabulce můžeme vidět, že vrcholný věk nejlepších běžců na lyžích se ve světových pohárech pohybuje mezi 29. a 30. rokem lyžaře.

V grafu je znázorněn průměrný věk dálkových běžců na lyžích v nejlepší desítce. Na stupních vítězů se umísťovali lyžaři v průměrném věku mezi 34 a 35 lety, což je o pět let více než ve světových pohárech.

35 34,5 34 33,5 33 32,5 32 31,5 31 30,5 30

Průměrné umístění mužů v celkovém hodnocení Světového poháru v závislosti na věku v letech 1992–2012

1.–3. místo

4.–6. místo

7.–10. místo

Průměrný věk dálkových běžců na lyžích na 1.–3. místě, 4.–6. místě a 7.–10. místě v seriálu Ski Classics v letech 2011–2016

PRŮMĚRNÝ VĚK VÍTĚZŮ JEDNOTLIVÝCH DISTANCÍ VE SVĚTOVÉM POHÁRU V LETECH 1992–2012.

Disciplína

10 km

15 km

30 km

50 km

Skiatlon

Sprint

Muži – věk

28,6

28,7

28,3

29,8

27,4

26,9

Dálkoví běžci v TOP 10

Tento graf je rozdělen na dvě skupiny, v první jsou hodnoceni dálkoví běžci v TOP 10 v letech 2011–2013, kdy převládala ještě starší generace a výsledky nejvíce „zkresloval“ právě Anders Aukland. Od roku 2014 je vidět nástup mladší generace, která vrcholný věk medailistů snížila v průměru na 33 let. Můžeme vidět, že věk se postupně snižuje směrem k 10. místu. Do nejlepší desítky se totiž často vměstnají i mladíci do 26 let, ale na pódiových umístěních se vyskytnou výjimečně.

37 36 35 34 33 32 31 30 29 28

1.–3. místo

4.–6. místo

7.–10. místo

Průměrný věk dálkových běžců na lyžích na medailových pozicích v seriálu Ski Classics (modře zobrazená skupina – data z let 2011–2013; červenohnědá skupina – data z let 2014–2016)

Průměrný věk laufařů-medailistů

Vrcholný věk dálkových běžců je v posledních letech přibližně o dva až čtyři roky vyšší než u běžců na lyžích soutěžících ve světových pohárech.

V dálkových bězích se na medailových pozicích umísťují závodníci v průměru od 32–34 let.

39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29

1. místo

2. místo

3. místo

Průměrný věk dálkových běžců na lyžích na 1.–3. místě, 4.–6. místě a 7.–10. místě v seriálu Ski Classics (modře zobrazená skupina – data z let 2011– 2013; červenohnědá skupina – data z let 2014–2016)

Nepřetržitý vývoj seriálu Ski Classics a stále kvalitnější medializace vede k tvorbě nových týmů a lepšímu finančnímu zajištění stávajících týmů. Více mladších lyžařů se začleňuje do seriálu a zvyšuje se konkurence. To je zřejmě hlavní důvod, proč se vrcholný věk dálkových běžců za poslední tři roky snížil, u vítězů závodů dokonce až o šest let.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

34 UNIVERZITA

ODBORNÍK NA SPORTOVNÍ VÝŽIVU

PROF. VÍTEK

ODPOVÍDÁ...

Naši čtenáři měli možnost zaslat jakékoliv dotazy týkající se sportovní výživy prof. Liborovi Vítkovi, který všem vyhověl a odpověděl.

P

o jak namáhavém tréninku je nutný regenerační nápoj? Záleží na času trvání nebo náročnosti aktivity?

Toto je do značné míry individuální, závisí to i na vnějších podmínkách (např. energetické nároky na udržení správné tělesné teploty jsou v horku mnohem vyšší), nicméně platí zde určité obecné zásady. Ta hlavní říká, že zásoby svalového (a jaterního) glykogenu vydrží na zhruba hodinu intenzivní svalové práce. Proto každá taková a delší sportovní aktivita si zasluhuje cílené doplnění zásob spotřebovaného glykogenu pomocí sacharidů (eventuálně v kombinaci s bílkovinami – typicky gainery).

Jak dlouho a co snídat před závodem?

Opět i toto je značně individuální a každý sportovec si musí nastavit vlastní režim, který je pro něj optimální. I zde platí určité obecné zásady – snídaně by měla být na bázi sacharidů, samozřejmě klidně rychlých (sladké cukry). Nejlépe tedy sladké cereální (ovesné, kukuřičné a další) kaše, med, ovoce, ochucené mléčné výrobky.

Kdy snídat? To záleží na možnostech, na typu (délce) sportovního výkonu, ale i na trénovanosti sportovce. Ideálně do 1,5 hodiny před výkonem, a ještě před výkonem, pokud má být dlouhý, je možné doplnit energii pomocí ovoce, ale třeba i energetického gelu.

Co pít a jíst při delším tréninku/závodě?

I toto je značně individuální, závisí na antropometrických parametrech sportovce (hubení potřebují na delší výkony větší péči o přísun energetických zdrojů), na toleranci sportovce k zátěži, jeho schopnosti pracovat za nepříznivých podmínek, ale je to odvislé i od zevních podmínek (např. teplota okolí). Přísun energie je však zcela zásadní. Tvrdí se, že jezdci na Tour de France s energetickým výdejem až 30 000 kJ denně přijmou 2/3 tohoto množství, ještě než dojedou do cíle etapy. Základem je vydatná snídaně, sacharidové zdroje těsně před závodem, během výkonu pak opět rychlé sacharidy ve formě gelů, energetických nápojů, ovoce (čerstvé i sušené, včetně rozinek, sušených brusinek apod.).

Co si myslíte o doplňcích stravy, které podporují tvorbu testosteronu?

Doplňků s proklamovanými účinky na zvýšení tvorby testosteronu je mnoho. Otázkou je, zdali a) tyto vlastnosti skutečně mají, b) je potřebuje vrcholový sportovec, potažmo běžec na lyžích.

V souvislosti s bodem a) je třeba podotknout, že žádný z těchto doplňků nefiguruje na seznamu (povolených) ergogenních (tedy výkon zvyšujících) látek podle Australského institutu sportu (http://www.ausport.gov.au, viz minulý Nor-

Prof. MUDr. Libor Vítek, Ph.D., MBA p rofesor lékařské chemie a biochemie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy lékař internista – hepatolog výživový poradce řady českých vrcholových sportovců autor řady odborných i populárních textů o zdravé výživě, dopingu ve sportu a dalších souvisejících tématech autor počítačového programu na analýzu jídelníčku, který si můžete zdarma vést na webových stránkách: www.sportvital-nutrition.cz Webové stránky: www.sportvital.cz Příspěvky v médiích: Sama Doma: ČT1: Vyvážená strava, nejnovější trendy (24. 3. 2016) Hyde Park Civilizace: ČT24: Doping ve sportu (12. 3. 2016) v případě zájmu o výživové poradenství pište na vitek@cesnet.cz

dic 41). Dále je jistě vhodné zmínit, že produkci testosteronu zvyšuje „obyčejný“ silový trénink – tedy o důvod víc, proč se věnovat spíše rezervám v tréninku, než hledat nepotvrzené „berličky“ v dietních doplňcích.

Je dobré pro sportovce dodržovat např. bezlepkovou dietu?

Má to smysl pouze u sportovců s celiakií nebo s hypersenzitivitou k lepku. Tato onemocnění se dají diagnostikovat a všichni sportovci, kteří mají podezření, že by mohli mít s nimi problém, by se měli nechat takto vyšetřit (laboratorní vyšetření z krve, eventuálně endoskopické vyšetření dvanáctníku s odběrem biopsií k histologickému vyšetření).

gulacím, které jistě nejsou žádoucí. Ne každý sportovec tento způsob toleruje a jen málokterý z něj jednoznačně profituje.

Je dobré během závodní sezóny užívat BCAA nebo jiné podpůrné látky?

Ne, není pro to žádný důvod. Neexistují kontrolované, nezávislé studie, které by vedly ke konsensu, že takový přístup má opodstatnění. Jak jsem psal již v minulých článcích, jediné sportovní výživové doplňky, které mají smysl, jsou takové, které pomáhají s vodním a energetickým hospodářstvím organismu, plus několik málo výjimek, které mají prokázané ergogenní či proteosyntetické účinky – BCAA k nim však nepatří.

Jak si zlepšit krvetvorbu? Červený krevní obraz, tedy množství červených krvinek a koncentraci hemoglobinu by měl mít každý sportovec, zejména pak vytrvalostní, pod kontrolou. V minulém čísle jsem uváděl, jaký dramatický rozdíl představuje zvýšení koncentrace hemoglobinu o 10 g/L… Jak si tedy zlepšit krvetvorbu? Existuje několik zásad: 1. Alespoň jednou ročně si nechat udělat odběry na stanovení krevního obrazu a biochemických parametrů metabolismu železa.

2.. H lídat si krevní ztráty. Toto platí zejména u dívek a žen, které mohou zbytečně ztrácet červené krvinky při příliš silném menstruačním FOTO: ARCHIV SKI-TOUR FOTO: ARCHIV FISCHERU

Co jíst den před závodem? A co jíst po závodě, aby tělo dobře regenerovalo?

Před závodem by měl sportovec jíst tak, aby měl dokonale zregenerované zdroje energie, tedy zejména svalový glykogen. Základem jsou opět komplexní sacharidy, u vytrvalostních sportů se doporučuje 10, nebo dokonce až 12 g sacharidů na kg váhy (s takovým příjmem jsem se nesetkal u žádného ze sportovců, s kterými jsem měl možnost spolupracovat), a tomuto požadavku se musí uzpůsobit jídelníček. Základem tedy musí být rýže, těstoviny, kuskus, bulgur, polenta, quinoa, některé dobře stravitelné luštěniny a podobné chytré přílohy bohaté na komplexní sacharidy. Po závodě je zcela zásadní doplnit spotřebovaný glykogen – čím dříve, tím lépe.

Začít se má hned po závodě regeneračními sacharidovými nápoji (je jich celá řada od všech větších výrobců výživových doplňků) a nejlépe do hodiny mít na stole teplé jídlo opět na bázi komplexních sacharidů. Bílkoviny procesu obnovy svalového glykogenu pomáhají (proto máme na trhu gainery, proteino-sacharidové nápoje), tudíž kvalitní bílkoviny k výše uvedeným přílohám jsou správnou volbou.

Na stejném principu (tedy maximální obohacení svalů o svalový glykogen) má fungovat i sacharidová superkompenzace (oblíbená zejména v minulých letech), kdy se po vyčerpání glykogenu a nízkosacharidové stravě tělo zatíží rychlými cukry. Osobně tento způsob nedoporučuji, dochází k nepochybným metabolickým dysre-

FOTO: DEPOSITPHOTOS

V reálné praxi je to ale zcela jinak – sportovci, ale i běžná populace velmi často drží bezlepkovou dietu, aniž by ji potřebovali. Udává se, že takových lidí je zhruba 10x více, než kolik ji ve skutečnosti potřebuje. Přispívají k tomu určitě i příklady známých sportovců (nejslavnější je asi Novak Djokovic), kteří na bezlepkovou dietu nedají dopustit. Pokud však vyloučí sportovec pšenici a produkty z pšenice ze svého jídelníčku, musí si být vědom i případných rizik – např. zhruba 20 % bílkovin, které přijímáme v potravě, pochází z pšenice.

35

Důležité jsou nepochybně ztráty iontů pocením, proto nestačí pít při závodě vodu a další tekutiny bez dostatečného obsahu iontů

krvácení. Toto lze řešit ve spolupráci s gynekologem – a funguje to.

3. Hlídat si příjem železa, vitaminu B12 a kyseliny listové – což jsou tři hlavní dietní složky, kterými můžeme ovlivnit krvetvorbu. Problém mohou mít vegetariáni, nebo spíše sportovci (velmi často mladé dívky), kteří odmítají červené maso a nejsou ochotni železo přijímat ani z alternativních zdrojů. Je třeba připomenout, že některé potraviny jsou o železo obohacené (např. cereálie od některých výrobců, některé doplňky sportovní výživy), a ty by měly být pak nedílnou součástí jídelníčku takových sportovců.

4. Trénovat delší dobu ve vysokých výškách – to si sice nemůže dovolit každý sportovec, ale dlouhodobé pobyty ve výškách nad 2 000 m nad mořem mají nepochybný efekt na krvetvorbu.

Je jistě vhodné kontrolovat parametry krvetvorby před a po takových tréninkových kempech, aby měl každý sportovec představu, jak na takové tréninky jeho tělo reaguje.

Co dělat, když při závodě chytají křeče? Dá se tomu předcházet?

Křeče bývají u některých sportovců problém, a to i přesto, že dbají na adekvátní pitný a elektrolytový režim. Je třeba říci, že to není jen o vápníku a hořčíku, ale vše je o dost složitější.

Např. se změnami kyselosti vnitřního prostředí, typicky při fyzické námaze v anaerobní zóně, dochází ke změnám v poměru tzv. ionizovaného kalcia v těle. Důležité jsou nepochybně ztráty iontů pocením (hlavní důvod, proč nedoplňovat ztráty tekutin nápoji bez obsahu iontů). Málo se ví, že na tzv. neuromuskulární dráždivost má vliv i příjem draslíku, kterého máme v jídelníčku většinou málo (odhaduje se, že běžná populace konzumuje jen zhruba 50 % doporučovaného množství draslíku). Stejně tak se málo ví, že např. vysoký příjem bílkovin (tak oblíbený mezi sportovci) vede ke zvýšenému odpadu vápníku močí, a může tak přispívat ke vzniku křečí – v tomto případě pak stačí příjem bílkovin snížit a nahradit je nejlépe komplexními sacharidy. Co tedy dělat, pokud je sportovec náchylný ke vzniku křečí? Mít dostatečný příjem vápníku, hořčíku a draslíku, dodržovat důsledně správný pitný režim během sportovního výkonu, využívat speciální iontové nápoje určené pro sportovce, kteří jsou náchylní ke vzniku křečí.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

36 UNIVERZITA

Eva Chalupová Narozena: 9. února 1977 v Praze Vzdělání: Získala doktorát v oblasti sportovní psychologie, obor klinická psychologie a trenérství. Při mateřské dovolené s třetím potomkem stále učí sportovní psychologii na trenérských kurzech na FTVS UK. Trenérská činnost: Trenérka plavání a majitelka plaveckého klubu Prague Sharks

RELAXUJTE! TEXT: EVA CHALUPOVÁ

V klidu! Relaxuj! Možná už jste tuto dobrou radu slyšeli… Prý to pomáhá proti trémě. V minulém čísle jsem popisovala trému jako přirozenou reakci těla na prostředí závodu. Projevuje se změnou v chování a myšlení, kolísáním sebevědomí a hlavně různými fyzickými příznaky. Patří k nim divný pocit či bolesti v oblasti břicha, bolesti hlavy, zhoršená schopnost soustředění, ospalost, knedlík v krku, změna dechové frekvence, obtíže s dýcháním nebo tlak na hrudi, tlukot srdce, tuhnutí svalů, třes končetin a nucení na záchod.

U

každého to může být něco jiného a v různé intenzitě. U většiny zkušenějších závodníků se fyzické projevy trémy objevují jako podmíněná odpověď na nějaký docela konkrétní podnět – příjezd na místo, sledování rozcvičujících se soupeřů, připevňování si startovního čísla, pokyn ke shromáždění se na startovní čáře a podobně a stupňují se s přibližujícím se startem.

Úspěšní sportovci mají svou trému „rádi“, je to pro ně známka toho, že jsou dobře připraveni na důležitý závod. Negativní myšlenky mají pod kontrolou (viz Nordic 40), a pokud získají pocit, že je některý z fyzických příznaků příliš obtěžuje nebo není optimální pro podání dobrého fyzického výkonu, mají v zásobě nějakou relaxační techniku. Ti ostatní neví, co s tím, a cítí se hůř a hůř…

V následujícím textu popíšu několik základních relaxačních technik – takových, které se můžete naučit sami. Nejsou obtížné. V praxi je ovšem nutné je opravdu často trénovat, aby byly použitelné, když jde do tuhého. Dýchat do břicha se naučíte celkem snadno, ale až po delším tréninku to budete schopni zvládnout i před startem veledůležitého závodu.

1. Dýchejte!

Většině lidí může proti příznakům trémy obyčejné dýchání, věc tak přirozená, že si na ni vzpomeneme pouze tehdy, když s ní není něco v pořádku.

Pokud máte před startem trému, pravděpodobně dýcháte rychleji než normálně, mělce a krátce, občas se vám dech jakoby zastaví a musíte se na dýchání soustředit, dýcháte pouze do hrudníku. Špatné dýchání způsobuje napětí, které se šíří do celého těla, narušuje koordinaci a pravděpodobně zhorší váš výkon (budete se pomalu rozjíždět a zbytečně napjaté svaly budou spotřebovávat víc energie, než je nezbytně nutné). Také budete mít špatně okysličený mozek, orgány a svaly.

37

Špatné dýchání způsobuje napětí, které se šíří do celého těla, narušuje koordinaci a pravděpodobně zhorší váš výkon Dýchání do břicha

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Dýchání do břicha, takzvané brániční dýchání, je základní relaxační dovedností, kterou se jistě dokážete naučit. Můžete ho použít kdykoliv a kdekoliv jako obranu proti dotírajícímu stresu.

Obzvlášť vhodné je pro lidi, u kterých se tréma projevuje nepříjemnými pocity nebo bolestmi v oblasti břicha.

Jak se mu naučíte? Začněte v lehu na zádech, položte se na rovnou, tvrdší podložku, dlaň jedné ruky položte na břicho a zkoušejte dýchat tak, aby se vám ruka zvedala a klesala (prostě s nádechem vystrkujete a s výdechem zastrkujete břicho). Postupně byste měli cítit při nádechu mírné napětí, při výdechu příjemné uvolnění či teplo v břišní oblasti a celém těle. Zkoušejte dýchat pravidelně, rytmicky, dýchejte tímto způsobem tak dlouho, dokud nepocítíte, že napětí je pryč. Soustřeďte se na vlastní dech, při tomto cvičení byste neměli usnout! Pokud tuto doved-

nost zvládáte v leže s rukou na břiše, zkuste ji uplatnit v sedě, ve stoje, na povel. Řídit by vás teď měl hlavně pocit uvolnění po správně provedeném nádechu a výdechu. Tréma někdy bývá tak všezahrnující pocit, že se vám ani nechce soustředit se na něco jiného. Pokud v takovémto okamžiku dokážete alespoň na chvíli zaměřit pozornost na dech, máte vyhráno.

Pro pokročilé

Naučte se dýchat rytmicky. Nádech, počítejte při něm do čtyř (nebo do tří či do pěti, podle toho, jak se budete cítit), zadržte dech a počítejte do čtyř, výdech, počítejte do čtyř, po vydechnutí vydržte opět napočítat do čtyř. Postupně začnete jasněji vnímat, že při nádechu a následném zadržení dechu ve vás napětí vzrůstá, při výdechu se naopak uvolňujete, vaše tělo těžkne.

Důležité je, že si uvědomíte, že napětí můžete vydechnout, dostat ho ze sebe – pouhým sou-

Návod na Bensonovu relaxační odpověď 1. Najděte si klidné místo bez hluku

a rušivých podnětů.

2. Sedněte si do jakékoliv pohodlné

pozice, neležte, jinak usnete.

3. Připravte si nějaké slovo, které

nestimuluje myšlení (doporučuje se například „relaxuj“ nebo „klid“ a možná nejlépe „výdech“.)

4. Oči nechte otevřené nebo je zavřete, podle toho, co vám vyhovuje.

Začněte pomalu dýchat, sledujte vlastní dech a při každém výdechu si v duchu zopakujte připravené slovo.

5. K tomu, co se vám honí hlavou zaujměte pasivní postoj, nechte věci dít se, nechte myšlenky a představy proudit myslí, nezaměřujte na ně pozornost... pokud se něco v mysli objeví, nechte to být a soustřeďte se na své slovo... nestarejte se o to, kolikrát se vaše mysl zatoulala, vždy se s výdechem vraťte ke svému slovu.

6. 20 minut by mělo stačit.

38 UNIVERZITA

3 minuty do startu: jak dýchám?

Moc rychle a mělce, nebo pomalu, až je vám z toho na usnutí? Minuta do startu: Pokud potřebujete uklidnit, párkrát se velmi zhluboka nadechněte se zaměřením na výdech, vymyslete si k tomu nějaké klíčové slůvko, třeba: „klidně!“ „soustředím se!.“ Pokud jste moc v klidu, všechno je vám jedno, zkuste se párkrát rychle a silně nadechnout a vydechnout. Čím lépe budete svůj dech ovládat, tím kratší dobu vám bude trvat dosažení požadovaného stavu.

Mistrovství

Pokud by vás zajímalo, jak dále zlepšit ovládání vlastního dýchání, přihlaste se na hodiny jógy.

Naučíte se (mimo jiné) plnému dýchání s využitím celé kapacity plic: s nádechem začíná

vzduch proudit postupně do břicha, hrudníku až nahoru pod klíční kosti, výdech začíná opět „od břicha“. Pokud sledujete takto dýchajícího člověka, vidíte vlnu probíhajícího nádechu a výdechu (tzv. dechová vlna). Při učení se musíte nejprve naučit dýchat do jednotlivých částí (pomáhá kontrola rukou) a pak se pokusit nádech spojit – nebo vlastně rozložit – do jednoho pohybu. Jisté je, že pokud se soustředíte na provedení dechové vlny, na trému vám už čas nezbývá.

svaly!

2. Uvolněte Svalová relaxace je klasikou mezi relaxač-

ními metodami. Už skoro před sto lety psychiatři zaznamenali, že pokud dokáží úzkostné a neurotické pacienty naučit uvolnit svaly, jejich stav se lepší. Jeden z nich, Jacobson, si všiml, že nejlépe lze lidi naučit uvolnit svaly tak, že je nejdřív co nejsilněji zatnou, chvíli drží a pak uvolní – naučí se tak vnímat kontrast mezi napětím a uvolněním, uvědomí si, jaký je to pocit svaly uvolnit. V tabulce najdete jednu variantu jeho „Progresivní relaxace“ (jmenuje se tak, protože postupně uvolňuje všechny svalové skupiny).

Princip této relaxační metody je vlastně jednoduchý – pokud uvolníte svaly, snížíte množství impulsů proudících do mozku a dochází k celkovému zklidnění. Svalovou relaxaci lze využít buď celou jako relaxační tréninkovou fázi, nebo se můžete naučit její zkrácenou variantu. Můžete zvládnout najednou zatnout a uvolnit více svalových skupin a využít to jako součást předstartovní přípravy. Je třeba pečlivě vybírat, trénovat a naučit se to provést ve stoje.

Pro lepší motivaci bych poznamenala, že po 20 min. progresivní relaxace vám zklidnění vydrží většinou 4 hodiny, někomu dokonce 24 hodin (pokud si na stejnou dobu zdřímnete, vydrží vám to pouhou půlhodinku). Stejné účinky má ovšem i masáž!

3. Meditujte!

Cílem meditace je zklidnění a vyprázdnění mysli. Možná se to snadno řekne, ale skutečného meditativního stavu lidé dosahují až po dlouhém tréninku. Pro sportovce, který se večer před startem nedokáže zbavit pochyb či rušivých myšlenek, bych doporučila „zjednodušený“ postup známý jako Bensonova relaxační odpověď. Zkuste to, ale pozor, tato technika se nehodí těsně před start závodu. Stav klidu a míru vyvolaný meditací se se závoděním neslučuje.

Návod na progresivní relaxaci Provádějte v sedě na pohodlné židli nebo v křesle, stihnete to za cca 10 minut.

Důkladně si přečtěte instrukce a naučte se je v daném pořadí nebo požádejte někoho, aby vám je četl (nebo si je namluvte a pusťte do sluchátek).

Správný rytmus je 5 s napětí a 10–15 s uvolnění.

1. Z atněte pravou pěst tak, abyste cítili napětí v pěsti a předloktí… uvolněte.

2. Zatněte levou pěst tak, abyste cítili napětí v pěsti a předloktí… uvolněte.

3. Ohněte pravý loket a zatněte biceps, ruce jsou uvolněné… uvolněte.

4. Ohněte levý loket a zatněte biceps, ruce jsou uvolněné… uvolněte.

5. Natáhněte pravou paži a zatněte triceps… uvolněte. Napětí v pěsti a předloktí… uvolněte.

6. Natáhněte levou paži a zatněte triceps… uvolněte.

7. Nakrčte čelo a zvedněte obočí… uvolněte.

8. Napněte svaly kolem očí… uvolněte.

9. Napněte čelisti tím, že pevně sevřete zuby… uvolněte.

10. Zatlačte jazyk proti patru, rty jsou zavřené, všimněte si napětí v hrdle… uvolněte.

11. Sevřete pevně rty… uvolněte.

12. Zakloňte hlavu, jak nejdál to jde… uvolněte.

13. Zvedněte ramena k uším… uvolněte.

14. Dýchejte klidně a pravidelně břichem.

15. Zhluboka se nadechněte, naplňte zcela plíce, zadržte dech, držte… vydechněte a uvolněte.

16. Napněte svaly břicha… uvolněte.

17. Zvedněte zadek nad židli… uvolněte.

18. Napněte hýždě a lýtka tak, že tlačíte nohama do podlahy… uvolněte.

19. Napněte chodidla a tlačte je dolů, prsty nohou tlačte vzhůru… uvolněte.

20. Klidně a pravidelně dýchejte břichem.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

středěním se na dýchání. Zkuste i jiné poměry nádech–výdech, třeba 1 : 2 nebo 1 : 3, naučte se rytmus dechu vědomě zpomalit i zrychlit, stále tak, aby vám to bylo příjemné! Nemá cenu se přemáhat a úporně snažit, při relaxaci je lépe nechat věci plynout a dát si více času. 10–15 minut dýchacího cvičení denně vám pomůže relaxovat, nabrat nové síly, zlepšíte funkci plic, protáhnete si a uvolníte břišní a mezižeberní svaly. Pokud opravdu dobře nacvičíte ovládání vlastního dechu, můžete tuto dovednost využít i ve velmi napjatých situacích.

TEXT: JAROSLAV KNÁPEK

PÉČE O LYŽE

A JEJICH USKLADNĚNÍ PŘES LÉTO S blížícím se závěrem sezóny přinášíme článek s informacemi, jak ošetřit a uskladnit lyže přes letní měsíce, tak aby byly na začátku následující sezóny opět v dobré kondici.

Očištění lyží

J

estliže máte nanesený tuhý vosk nebo klistr ve stoupací zóně lyže, je nejlepší ho nahrubo odstranit škrabkou/špachtlí, což jde nejlépe za tepla (stačí ponechat lyže ve vytápěné místnosti). Nevyplýtváte tím tolik smývače a urychlíte si práci. Špachtli můžete koupit v každém železářství a je lepší než plastové škrabky, které se prodávají v baleních s klistrem. Poté je vhodné použít hadřík nebo měkký čisticí papír navlhčený ve smývači a odstranit zbylé nečistoty. Nikdy nenalévejte odstraňovač přímo na skluznici! Očistěte skluznici, boky lyží a vrchní část lyží. Pokud je to možné, tak se ve skluzné části lyže vyhýbejte nadměrnému používání odstraňovače vosků. Na skluznou část lyže můžete použít tzv. clean/cleaner, který není tak agresivní jako běžné smývače na vosky.

Navoskování lyží

Na skluznou část lyže naneste jakýkoliv „měkký“ parafín, který na skluznici lyží vydrží přes léto a ochrání ji před oxidací. Výbornou volbou je REX 491 Base Paraffin nebo Swix BP88 Baseprep. Pokud žádný z těchto vosků nevlastníte, můžete použít např. REX 426 Glider Red REX, SWIX CH10 nebo TOKO NF Hot Wax yellow.

Někteří servisní technici doporučují používat

pro tyto účely o stupeň tvrdší vosky, které se na skluznici v letních měsících jen tak lehce nerozpustí. Použití fluorového vosku vám nepřinese nic navíc oproti nefluorové variantě parafínu.

Servisní žehličkou nastavenou na nízkou teplotu (abyste nepřetopili skluznici) nakapejte na kluznou část skluznice dostatečné množství parafínu. Pak vosk na skluznici rozpusťte a zažehlete. Pomalým a plynulým pohybem jeďte žehličkou od špičky k patce tolikrát, jak bude potřeba (asi 5 pomalých tahů), dokud nebude celá skluznice zakryta dostatečně silnou vrstvou vosku. Vosk takto lépe „naleze“ do pórů skluznice a zároveň umožní, aby případné nečistoty vystoupily nahoru do roztaveného vosku. Dostatečně silná vrstva vosku ochrání vaši skluznici před oxidací, prachem a poškrábáním. Vosk by měl zakrývat všechny části skluznice včetně špičky lyže. Tam, kde je vosk zcela absorbován do skluznice, raději přidejte více parafínu.

U lyží na klasiku nemusíte do stoupací zóny skluznice aplikovat žádný vosk. Ale pokud máte pocit, že byste to měli udělat, použijte tvrdý stoupací tuhý vosk zelené nebo modré barvy (někteří zahraniční autoři naopak doporučují falešné navoskování měkkým stoupacím voskem nebo klistrem). Do stoupací zóny však nepo-

Jaroslav Knápek Narozen: 17. srpna 1974 v Moravské Třebové Sportovní činnost: do 21 let závodník v biatlonu Profese: IT ERP specialista. Navíc s manželkou provozují specializovaný velkoobchod a maloobchod pro běžkaře XCSPORT.cz

FOTO: PETR SKŘIVÁNEK

O lyže se musíme pravidelně starat

40 UNIVERZITA

FOTO: ARCHIV VASALOPPETU

Chladné a suché místo prospěje jak skluznici, tak i lepidlům, která drží vnitřní konstrukční vazbu lyže, a pak nedochází k měknutí lyží.

Uskladnění lyží Nakapejte na skluznou část lyže dostatečné množství parafínu. Pak vosk žehličkou rozpusťte a zažehlete

FOTO: ADÉLA BOUDÍKOVÁ

užívejte kluzný vosk. Ten by vám v následující sezóně ztížil aplikaci stoupacích vosků. Vosky aplikované na skluzovou a odrazovou část lyže budou odstraněny až na začátku příští lyžařské sezóny.

Kovové části vázání ošetřete silikonovým olejem, který zamezí případnému zadření. Střed lyže potom můžete zabalit do starých novin, čímž vázání ochráníte před případným zaprášením.

K zabalení nepoužívejte igelit, který neumožní odvod případné vlhkosti.

Lyže uložte na chladné a suché místo, kde jsou zároveň chráněny před přímým dosahem slunce. Chladné a suché místo prospěje jak skluznici, tak i lepidlům, která drží vnitřní konstrukční vazbu lyže, a pak nedochází k měknutí lyží. Naopak sluneční paprsky zvyšují oxidaci skluznice.

Lyže by neměly strávit celé léto pevně spoutané k sobě. Pokud lyže uskladňujete spoutané, tak vázací pásku moc nedotahujte. Osobně lyže pokládám na špičky a patky tak, aby skluznice lyže směřovala nahoru. Lyže pak přikryji látkou, aby byly chráněné před prachem. Zajištění klenby lyží přiměřeně velkým kusem korku nebo dřeva není potřeba provádět (praktikovalo se dříve u dřevěných lyží).

K hrubému odstranění tuhého vosku nebo klistru použijte škrabku

42

STOPA PRO ŽIVOT 2017 VYVRCHOLÍ DVĚMA NEJOBLÍBENĚJŠÍMI ZÁVODY Šumavák a K70, to je prostě nejvíc, řekne vám většina milovníků bílé stopy. Dva léty ošlehané a přitom každý rok znovu a znovu neskutečně přitažlivé české závody běžeckého lyžování netrpělivě čekají na svůj 32. a 62. ročník, které se uskuteční v rámci seriálu ČUS – Stopy pro život 2017 na přelomu února a března.

ČT Šumavský Skimaraton je důkazem toho, že máme co nabídnout nejen domácím příznivcům běžek, ale také celému světu. 25.–26. února si proto určitě rezervujte pro Stopu a přijeďte si užít neskutečnou krásu zimy do národního parku Šumava a přilehlého okolí Kvildy.

Závod je již tradičně zařazen do evropské série dálkových běhů Euroloppet a tomu odpovídá i mezinárodní konkurence na startu, medializace, vysoká kvalita dobře značených tratí, komfortní zázemí a služby pro všechny účastníky.

V sobotu se rozjedou nejdříve soutěže pro mladé naděje. Dětské závody měří dle věkových kategorií 1, 2, 5 a 8 km. Po dětech odstartují obě trasy volnou technikou. Již potřetí v řadě je do programu zařazena bruslařská výzva na 46 km, následuje její poloviční trať na 23 km. Neděle je tradičně vyhrazena klasice na 23 km a 45 km, přičemž závodníci delší trasy zdolají převýšení 886 m!

Krkonošská 70 LAWI je jedním z nejstarších závodů na běžkách v Evropě. Kouzlo tohoto závodu spočívá nejen v bohaté historii akce, ale především v neskutečně dlouhé a náročné trase, která zavede závodníky až na nejvyšší vrcholky Krkonoš a jako odměnu za jejich úsilí jim nabídne ty nejkrásnější výhledy do Krakonošova

království a fantastické zadostiučinění v cíli.

Hlavním závodem K70 vždy byl a bude závod pětičlenných mužských a ženských hlídek, které kromě nejdelší 70km trasy mohou zvolit i kratší trať na 50 km nebo 25 km. Na startu přibývá i závodníků individuálních, kteří volnou technikou absolvují 25 km nebo 50 km.

Více na www.stopaprozivot.cz, www.skisumava.cz a www.lokotrutnov.cz

Všechny běžce čeká v zázemí vyhřívaný stan se skvělým cateringem, teplé převlékárny, bezplatná úschovna věcí a kvalitní máza od mistrů mazačů. Přijeďte 4. března do Špindlerova Mlýna a prověřte svoji vůli, odolnost, fyzičku, ale hlavně pocit sounáležitosti k týmu. Vždyť sdílená radost je vždycky ta největší!

www.stopaprozivot.cz

21. 1. 2017 28. – 29. 1. 2017 11. – 12. 2. 2017 25. – 26. 2. 2017 4. 3. 2017

Prolog Vysočina Arena (Nové Město na Moravě) Jilemnická 50 ZP MV ČR (Jilemnice) Karlův běh České spořitelny (Boží Dar) ČT Šumavský Skimaraton (Kvilda) Krkonošská 70 LAWI (Špindlerův Mlýn)

Bruslení i klasika / Dětské závody / Nezávodní Open jízdy / Škola lyžování / Vyhřívaný velkokapacitní stan s úschovnou a převlékárnou / Ski servis / Půjčovna běžkařského vybavení / Teplé jídlo a nápoje / Dárek pro všechny startující / Prodejní stánky / Doprovodný program INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEØI

HLAVNÍ PARTNEØI

GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

PARTNEØI

OFICIÁLNÍ DODAVATELÉ

MEDIÁLNÍ PARTNER

44 MAG

Stopy směrem z Kvildy na Horskou Kvildu. Ideální pro skate i klasiku, až na Horskou je profil velmi přívětivý

TEXT: TOMÁŠ KÁLAL FOTO: ARCHIV AUTORA

LYŽOVÁNÍ

U HRANIC BEZ HRANIC

ZKUSTE ŠUMAVSKOU KVILDU

Je pátek 11. 11., já sedím u krbu, popíjím svatomartinské a mám za sebou první trénink sezóny 2016/17 na sněhu. Myslíte, že sedím v Livignu nebo Sjusjøenu? Ani náhodou, jsem na šumavské Kvildě.

D

louho jsem přemýšlel, jestli o této lokalitě psát. Je to totiž pořád místo zapomenuté. Rolbaři tu nemají stres, když jim pár dní ve stopách leží prašan, lyžaři tu nemají stres, když nejsou oblečení podle poslední módy, bruslit je na většině míst zakázáno (i když se to nedodržuje), v hospodách nejsou fronty a čas tu stále běží podle těch starých pěkných pravidel.

Nebylo by však fér neukázat kolegům ze severu, kde se učí lyžovat ti, co je poráží. Né já! Ale třeba Katka Neumannová.

Na rozdíl od zahraničních destinací nebude potřeba Kvildu přehnaně představovat. Věřím, že každý z vás už tady pár dní strávil. Z Prahy je to sem coby kamenem dohodil. Cesta trvá celkem spolehlivě 2 hodiny bez větších rozdílů. Po dálnici R4 jedete na Strakonice, ta končí asi 15 km

před nimi. Pak to ještě jede rovně, ale za Strakonicemi se začne cesta klikatit malebnou krajinou v Pošumaví. Posledním městem je Vimperk, ze kterého začnete konečně stoupat. Sníh většinou začne být U Sloupů, kde také přestávají sypači solit a začíná 15minutová rally po šipkách na Kvildu. Už před Kvildou se dostanete na rozcestí pod Přilbou, které je v nadmořské výšce nad 1 100 m n. m. Samotná Kvilda pak leží lehce nad 1 000 m a i z tohoto důvodu jde o ideální lokalitu pro zimní radovánky. Aby taky ne, jde o nejvýše položenou obci v republice.

Kvilda má 175 stálých obyvatel, ale také nespočet ubytovacích kapacit, takže už to není jen nějaká miniaturní obec. Poslední dobou se logicky začaly objevovat i služby, které pro návštěvníky obec poskytuje. Je tu třeba pošta, bankomat,

pekárna, hřiště, informační centrum, cukrárna a hlavně pivovar. V ubytovacích kapacitách není složité narazit na krásné sauny, dobré restaurace i třeba možnost masáží. Kvildu možná znáte podle charakteristického kostela svatého Štěpána, který v zimním období doplňuje modrými světly ozdobený smrk, viditelný z celého okolí. Kvildou protéká Teplá Vltava, která pramení osm kilometrů odtud pod Černou horou. V létě je Kvilda ideální lokalitou pro cyklisty, včetně silničních, v zimě zase pro lyžaře. Je tu krátká sjezdovka – tři vleky – a bezkonkurenční svah pro rodinné sáňkování. Možná také Kvildu znáte kvůli teplotním rekordům, které zde pravidelně padají. Jeden teploměr je totiž umístěn v údolíčku Jezerní slati a není výjimkou, že tam rtuť teploměru klesá pod –30 °C.

45

Tomáš Kálal Narozen: 17. března 1985 v Písku Sport: Začínal se sjezdovým lyžováním, ale při nástupu na VŠE v Praze se dostal k běhu na lyžích. Dodnes je členem Ekonomu Praha, oddílu, který je v dálkových bězích známý pod jménem Žižkovský tygři.

Nejlepší výsledky: 4. místo Šumavský maraton, 15. místo MČR na 50 km Zaměstnání: Senior Relationship Manager, Conseq

Mimo všech předchozích lákadel se hlavně na Kvildě dá jezdit na běžkách. Ukažte mi nějaké jiné místo v republice, odkud se dá po upravených trasách vyjet do pěti různých lokalit. Žádné takové neznám. Pojďme si to projít pěkně popořádku. Asi nejznámější trasa vede na Prame-

ny Vltavy. Každé ráno po ní vyráží asi největší počet lyžníků. Mírně stoupá až k prameni, který přesunují podle toho, kdo je v této zemi zrovna prezidentem. Nejznámější pramen je tak od toho pravého zhruba 300 metrů daleko, protože pan Husák by takové stoupání nevylezl. Je to ale pěkné místo, kde jsem si vždycky užíval první svačinu, když jsem ještě nejezdil za Tygry.

K prameni je to něco málo přes 6 km a stopu nedoporučuji na bruslení, často je úzká a je tam poměrně hodně lidí. Odsud se můžete vydat na dvě světové strany, ale vždycky to bude do pořádného kopce. Přes Stráž je to směrem na Bučinu a přes legendární Černou horu, na kterou se dostanete po dalším tříkilometrovém stoupání, se dá přehoupnout směrem na Modravu a Březník. Sjezdem do této oblasti se pak otevírá nespočet dalších kilometrů, kde je možné si perfektně zalyžovat.

Druhou známou trasou je Kvilda–Bučina. Dříve vedla po zavřené silnici. Od té doby, co je na Bučině otevřený hotel, jde ale po kraji a místy nemá moc pevný podklad. Nad Kvildou se hned cesta větví a je možné si výlet prodloužit Vlasatou cestou směrem na Borová Lada. Tato cesta má naopak podklad tvrdý a je ideální i na bruslení. Často tam bývá dost sněhu a minimum lidí. Je to taková klasická šumavská vrstevnice, která má osm kilometrů a rozhodně vám nedá odpočinout. Na jejím konci jde sjet na polévku na Borovku anebo se vydat směr Knížecí pláně a na trasy do Strážného. Pokud ale budete pokračovat na Bučinu, čeká vás zhruba 5km stoupání. Za hezkého počasí je odměnou nádherný výhled na první hřeben Alp, ze kterého můžete zamávat kolegům najíždějícím kilometry na Dachsteinu. Bonusem je horský hotel na Bučině a ještě větším bonusem je možnost podívat se

Zimní pohled na Kvildu ze stopy z Horské Kvildy. Při příjezdu do Kvildy se na levé straně nachází pekárna s pivovarem

46 MAG do Německa. Za dalších pět kilometrů se totiž dá sjet k běžkařským tratím do Finsterau. Ti syčáci tam mají často více sněhu, než je na české straně, a také sněžné dělo. Dají se tak na tamních tratích odjet poměrně kvalitní tréninky. Pro dobrovolníky je zde i střelnice, ale ještě jsem neviděl žádného hrdinu, který by si vytáhnul flintu na zádech na Bučinu. Pokud se nepojedete podívat do „Reichu“, stačí odbočit doprava a přes Stráž se vydat směr Prameny Vltavy.

Nejméně známým směrem se z Kvildy dá vyjet na Filipovu Huť a Modravu. Trasa začíná na vrcholu sjezdovky a nejdříve strmě stoupá.

Pak se ale srovná a začne se šumavsky klikatit.

Je poměrně úzká a vzhledem k tomu, že vede přes slatě, bývá také často bez sněhu. Na skate ji rozhodně nelze doporučit. Naopak bruslaři si oblíbili poslední možnost, kterou na běžkách opustit Kvildu. Po pláních směrem na Horskou Kvildu. Tam bývá sněhu dostatek, sem tam kouká nějaký drn, ale výhodou je určitě šířka této tratě. Východiskem, pokud nejdete rovnou z Pivovaru, bývá parkoviště na pravé straně při vjezdu na Kvildu. Když je dobrá zima, pořádají se zde také závody a upravuje kolečko výhradně na skate. Trasa na Horskou Kvildu má zhruba tři kilometry a je to takový lyžařský Václavák.

Není zde žádný velký kopec, a tak ji jezdí nejčastěji rodiny s dětmi, lyžaři začátečníci, hobíci, pohodáři a noční navrátilci z Pivovaru. Z Horské se pak dá jet opět směrem na Filipovu Huť a Modravu, případně na Zhůří a také Churáňov.

Na churáňovských tratích se naučila jezdit Katka Neumannová, tak to určitě nebude špatná lokalita.

Z Churáňova se kdysi startoval i Šumavský maraton, ale z kapacitních důvodů se v posledních letech jezdí právě z Kvildy (pokud to sněhové podmínky dovolí). Je to velmi náročný lauf, který drtivá většina startovního pole jezdí s tuhým voskem pod patou. I ve slabších zimách

Z Knížecích plání – jedné ze zaniklých obcí v pohraničí

jsou zde organizátoři ochotní udělat maximum a doházet sníh k místům v okolí hranic, kde se dá jezdit až do dubna. Druhou akcí je Kašperská 30, která má nevyzpytatelné místo startu a cíle i netradiční trasu. Motá se obvykle kolem Nových Hutí a Churáňova a na start se dá v pohodě z Kvildy dorazit na lyžích.

Suma sumárum, možností je opravdu hodně, a pokud vyjede rolba, dají se v okolí Kvildy dělat nádherné výlety a odjezdit kvalitní tréninky. Na začátku zimy je vždy nejdříve upravena trasa kolem skokanských můstků na Churáňově a pak také stopa mezi Kvildami a směrem na Černou horu. Trasy jsou tady trochu jiné než v ostatních horách, a i proto je to má oblíbená lokalita. Nejsou tu nekonečná stoupání jako v Krkonoších

ani nudné roviny jako v Jizerkách. Přechody přes vesnice jsou krátké a vždy s možností se kvalitně občerstvit. Můžete odsud tři dny jezdit úplně jiné trasy a okruhy. Stopy jsou většinou ukryté v lese a nabízí pravou zimní pohádku. Co na tom, že se trochu boří košíčky holí. Co na tom, že rolbař občas stávkuje. Co na tom, když jste na Šumavě, která dala název nejspolehlivějšímu stylu při zdolávání prudkých kopců. Lyžování se zde dá prožít tím správným způsobem, ve stopě se na vás budou lidi smát. Pražáků je tady málo, nikdo nepokřikuje „stopa, stopa“. A když se vracím s čelovkou z Pramenů a vidím modře osvětlený vánoční stromek na Kvildě, nikdy si nezapomenu zopakovat, že tenhle trénink mě zase náramně bavil.

Jedno z nejvýše položených míst, kam se dá na Šumavě vyjet na běžkách – Černá hora. Kopec, ve kterém se většinou rozhoduje Šumavský maraton

47

ROSSIGNOL

A STOPA PRO ŽIVOT Chystáte se na start slavné Krkonošské 70 nebo některého z dalších závodů Stopy pro život? Navštivte stánek Rossignol a zažijte na vlastní kůži profesionální servis.

V

aše běžecká výbava není v ideálním stavu? Chcete vyzkoušet přední novinky ze světa běžeckého lyžování? Nebo si jen netroufnete sami namazat svá běžecká prkýnka?

Právě pro vás bude Rossignol Racing Team přítomen na každé zastávce Stopy pro život.

Partnerem seriálu Stopa pro život je firma Rossignol již několikátým rokem a letos pro vás opět připravila jedinečnou možnost vyzkoušet si nové modely běžek přímo v závodě!

Co k tomu potřebujete?

Předem je potřeba si vybrat model, který vás zajímá. Dále je nutné napsat žádost na info@skolarossignol.cz, kde uvedete údaje o sobě (výška, váha, tel. kontakt), model, který byste rádi vyzkoušeli, a datum závodu, na němž chcete běžky otestovat.

Další instrukce:

V šechny běžky jsou osazeny pouze typem vázáním NNN. Běžky jsou půjčovány ZDARMA proti předložení jednoho dokladu totožnosti.

3. Běžecké boty a hůlky nejsou součástí půjčovny.

4. Všechny běžky jsou zdarma připraveny základním parafínem.

5. Na požádání jsou na testovací běžky zdarma nanášeny základní stoupací vosky.

6. V případě zájmu je možné po domluvě aplikovat také závodní mázu.

7. Běžky lze vždy vyzvednout v místě startu již cca 1 h před startem závodu.

8. Rezervace běžek na webu je vždy ukončena v úterý před závodem.

1.

2.

TURNAMIC® ROSSIGNOL A FISCHER SPOJILY SVÉ SÍLY PŘI VÝVOJI Jako dvě světově proslulé značky v oblasti běžeckého lyžování, se Fischer a Rossignol rozhodly spojit síly a aktivně se podílet na budoucnosti významného sportovního odvětví. Tyto dvě společnosti si stanovily společné cíle dalšího zlepšování výkonnosti a funkčnosti svých produktů.

Nově vyvinuté vázání a podrážky pro běžecké boty budou v kolekci 17I18 prezentovány pod značkou TURNAMIC®. Nové podrážky TURNAMIC® a vázání TURNAMIC® jsou kompatibilní s celosvětově zavedeným profilem podrážek NNN*.

Lyžaři všech výkonnostních úrovní, od závodníků Světového poháru až po rekreační lyžaře všech věkových kategorií, budou profitovat z této partnerské spolupráce. Díky inovativním technologiím jsou nové produkty snadno a intuitivně ovladatelné, což je významné pro zvýšení přitažlivosti nesmírně zajímavého sportu, běžeckého lyžování, u nových zájemců. Obě značky nyní přicházejí s kompletní paletou produktů pro běžecké lyžování pod svou vlastní značkou.

TURNAMIC® – Take the right turn.

Přesvědčivým argumentem nového systému TURNAMIC® je jeho jednoduchá obsluha. Díky inovativní páčce Turn Lock bude nazutí a vyzutí z lyží lehčí, než kdy bylo. Také při montáži vyniká TURNAMIC® jednoduchostí a rychlostí nastavení. Poprvé je možné nastavování vázání zcela bez nástrojů a to v rámci celé škály modelů. Toto umožňuje především u klasických lyží, které se voskují, i u lyží s odrazovými segmenty (skin) a ostatními podporami stoupání, ale také u lyží pro skating, bleskurychlé nastavení pro optimální výkonnost. Díky ideálnímu nastavení můžete pocítit více dynamiky při jízdě a zvýšenou výkonnost.

Z nových poznatků ze spolupráce Fischer a Rossignol budou profitovat všichni.

Tratě na Gemmi u Leukerbadu

48 MAG

WALLIS TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ FOTO: ARCHIV AUTORKY

NEODOLATELNÉ ÚDOLÍ S NEJEN BĚŽKAŘSKÝM RÁJEM Německy Wallis, francouzsky Valais je mohutné údolí na jihozápadě Švýcarska, kde nevyjdete z úžasu nejen z krásné přírody a perfektních běžkařských tratí, ale i z mnoha dalších pozoruhodností.

Jak se tam dostat?

P

okud se chcete dostat do Wallisu, je nejjednodušší letět do Curychu, tam sednout na vlak a dopravit se do hor, což je do Obergomsu asi 140 km. Vlaky jezdí úplně všude a jsou rychlou a pohodlnou dopravou po horách. Jestliže se vydáte autem, počítejte s delší cestou, protože přes horské průsmyky je jízda velmi pomalá. Navíc některá horská sedla jsou úplně uzavřená, v dalších zase musíte auto naložit na autovlak, který je zajímavým

Krásné výhledy na horských sedlech

zážitkem sám o sobě. Každopádně úžasné jsou výhledy. Pokud byste měli cestu do Wallisu přes Locarno v jižním Švýcarsku, můžete dokonce místo horských jehličnanů spatřit množství palem, což je dokonce nebezpečné, protože si můžete, z údivu, spadlou čelistí rozbít bradu o palubní desku.

Z Prahy do Obergomsu je to podle map 767 km a 9 hodin čisté jízdy, a to přes Mnichov, Bregenz, Chur a Realp, kde se nalodíte na autovlak a za 20 minut jste na místě.

Pokud byste jeli do Wallisu přes italsky mluvící kanton Ticino v jižním Švýcarsku, může vás překvapit pro Alpy netypická architektura

S autem vyjedete na platformu autovlaku a za 20 min. se dostanete z Realpu do Oberwaldu

49

KILPI NIX–M Pánské thermo kalhoty KILPI NIX–M jsou bezešvé, elastické a vyrobeny z BAMBOO materiálu.

CENA

2 499 Kč

Málokde na světě najdete tak perfektně upravené tratě jako zde

Goms: běžkařův ráj u pramene Rhôny

Goms je oblast několika horských vesnic v okolí Münsteru v nadmořské výšce přibližně 1 350 m. První zmínky o těchto horských osadách se datují už do 13. století. Obyvatelé se živí zejména z turismu nebo zemědělství. Přestože zde převládá němčina, ve velkém množství ubytovacích zařízení se můžete domluvit česky. Do této části Švýcarska totiž odjíždí mnoho Slováků za prací a často jsou zde zaměstnáni jako hotelový personál. Pokud znáte jeden nebo dva cizí jazyky a myslíte si, že vám patří svět, ve Švýcarsku vás z této domněnky vyvedou. Rodilým jazykem je většinou němčina a mezi další úřední jazyky patří francouzština, italština a rétorománština. Angličtina se samozřejmě vyučuje od základních škol.

Goms je turisticky atraktivní – v zimních měsících se jedná zejména o běh na lyžích, ale také zde můžete vyrazit na sjezdovky, skialpy nebo sněžnice, které jsou ve Švýcarsku velmi populární. Nejfrekventovanější cesta určená pro sněžnice vede na chatu Rhônequelle okolo známé řeky Rhôny, která zde pramení a teče přes Francii až do Středozemního moře. Na chatě si můžete dát šnaps a pokračovat dolů na sáňkách nebo skibobu.

Nádherné, každý den upravované lyžařské dálnice jsou doslova neodolatelné. Můžete si

www.kilpi.cz projet celkem 86 km tratí různé obtížnosti od závodnických až po rovinaté turistické trasy.

Jak to v zahraničí bývá, za tratě se platí, a to poměrně vysokých 16 CHF/den, což vychází asi na 400 Kč. Lze zakoupit i zvýhodněný týdenní nebo roční lístek.

Na lyžařském stadionu vedle Ulrichenu se startuje známý závod Euroloppetu Gommerlauf (letos 25.–26. 2. 2017). Švýcaři preferují bruslení, a proto se jede hlavní závod volnou technikou. Buď si můžete vybrat 21km poloviční trať, která je rovinatého profilu, nebo 42 km dlouhou, kde se dostanete i do náročnějších pasáží. V sobotu si však můžete zařadit také 21km závod klasickou technikou. Kromě Gommerlaufu se zde také pořádá FIS závod, tzv. Continentalcup.

Rozhodně neodjíždějte bez gurmánského požitku, kterým jsou ve Wallisu sýrové pokrmy jako raclette nebo fondue. Oba se podávají na různý způsob, ale vždy teplé s horkými brambory nebo chlebem. Místní specialitou je i cholera, jedná se o zapečený pórek s jablky a sýrem, ale nemusíte se bát, žádnou nemoc z toho nechytnete.

KILPI BAFFIN–M Pánská technická bunda KILPI BAFFIN–M má dvě kapsy.

Bunda je kombinovaná z peří v přední části a stretchového materiálu po bocích a v zadní části.

Díky tomuto rozložení budete vepředu tepelně izolováni a zároveň získáte volnost pohybu díky zbývající stretchové části. Materiál SIBERIUM DWR WB.

www.kilpi.cz

KILPI NIXTOP–M Pánské thermo tričko KILPI NIXTOP–M je bezešvé. Tričko má dlouhý rukáv. Model je vyroben z BAMBOO materiálu.

CENA

1 999

Informace k závodu: www.gommerlauf.ch Informace o tratích: www.loipe-goms.ch Další informace zde: www.obergoms.ch

Kč

www.kilpi.cz

KILPI KETO Dámský kabát KILPI KETO s výplní má módní vzhled.

Jedná se o prodlouženou bundu s 2 vnějšími kapsami a jednou vnitřní kapsou. Bunda má odnímatelnou kapuci s kožíškem.

Spodní lem lze snadno nastavit.

Bunda je vybavena páskem.

Materiál SIBERIUM 5 000 CT – voděodolnost – 5 000 mm/cm2, prodyšnost 5 000 g/m2/24h.

CENA

3 999 Kč

www.kilpi.cz Tradiční jídla Wallisu cholera (vlevo) a fondue (vpravo)

CENA

3 799 Kč

50 MAG

Z Gemmi je výhled také na nejkrásnější horu Matterhorn, která je součástí Wallisu a tyčí se nad známým střediskem Zermatt. Krásným přírodním úkazem je také Aletschgletscher, který je zařazen v UNESCO a je největším alpským ledovcem

Leukerbad je lázeňské město zasazené do skal

Leukerbad – městečko, z kterého se tají dech

Krásné horské město zasazené do skal v 1 400 m n. m. udivuje své návštěvníky už svou atmosférou. Jeho historie sahá také velmi hluboko do 14. století. V roce 1484 zde byla vystavěna katolická kaple, která roku 1917 zachránila všechny obyvatele, kteří se zde modlili, protože se sněhová lavina zastavila těsně před vchodem do kaple.

Většina ostatních lidí v Leukerbadu zemřela.

Kvůli této tragédii bylo vystavěno velké množství sněhových zábran na svazích, které město ochraňují.

Leukerbad však proslul zejména podzemními teplými prameny, kterých je 63. Komerčně se jich využívá pouze 8, ovšem jejich denní průtok činí neuvěřitelných 3,9 milionů litrů/den. Dosahují teploty až 51 °C. Teplé prameny jsou využity nejen k léčbě kloubních problémů, ale také například k vytápění všech domů.

Ve Wallisu můžete vidět i dřevěné domky, jednalo se většinou o sýpky, které se stavěly vyvýšené zejména z toho důvodu, aby na obilí nelezli myši a další hlodavci

Nejstarším hotelem města je Hotel Leukerbad z roku 1645 a patří mezi ubytování s nejkrásnějšími výhledy ve Švýcarsku. Je tvořen celkem třemi hotely, které jsou propojeny podzemními chodbami a vytváří komplex, který nabízí nejen termální lázně, ale i různé fyzioterapeutické služby a masáže.

Pokud byste bydleli v apartmánu, můžete navštívit veřejné lázně, které nabízí 10 různých bazénů a jsou největším termálním centrem v Evropě.

Okolo městečka jsou umístěna podzemní parkoviště a v centru se chodí jen pěšky. Pokud chcete zavézt zavazadla k hotelu, můžete, ale vzápětí vám obsluha auto odveze do podzemních garáží, které nabízí 1 300 parkovacích míst. V této oblasti Wallisu je více využívána francouzština, ale německy, anglicky nebo italsky se domluvíte úplně všude.

A kde se tu dá lyžovat? Buď se můžete projet na 4km kolečku na kraji města s členitějším profilem. Jsou zde stopy jak na klasiku, tak na bruslení,

ale daleko větším zážitkem je vyjet lanovkou na Gemmi, kde je plató ve výšce 2 300 m n. m. s nádhernou měsíční krajinou a kde se můžete projet prakticky po rovině na také 4km kolečku. Za tratě se nikde neplatí.

Přes Gemmi můžete také přejít pěšky či na sněžnicích nebo přejet na lyžích na druhou stranu hřebene Bernských Alp směrem k Bernu. V letních měsících se zde mohou turisti vyřádit na nejdelší feratě ve Švýcarsku a také na dalších cestách, které jsou v některých pasážích vzdušné. Také zde můžete vidět mrznout celé dny fotografy, kteří čekají na nejlepší záběry orlů, kteří zde hnízdí. Na druhém kopci Leukerbadu, pod vrcholem Torrent je také velké množství sjezdovek.

Pobyt v tomto resortu ocení především ti, kdo si chtějí odpočinout a rádi spojí pohyb na lyžích s regenerací v lázních. Pro tréninkem zapálené jedince je zase lepší oblast Gomsu s perfektními lyžařskými podmínkami.

Pro horolezce jsou zde i různé feraty, méně i více náročné

JTE LYŽU

AKCI Y K Í LKU D Ů P A Z

Ď POVĚ É D E Ř N P ŘSKÁ ÍH, OTEVŘE RY A Ž Y L E SÍ, SN WEBKAM NA A Č O , P OVKY Y LYŽAŘŮ ILNÍ D Z E J B S ORT I V MO A REP W I SNO C A K I APL ORTER REP

Y NOŽK O P I Č RIKO RMA T Í N Č A FUNK NETE ZD U! A DOST PLATNÉM D K PŘE VENÍ A B Y Y: VNÉ V SPRÁ NIKA JÍZD IDE H R A TEC NG I FREE I CARV ÍC VIDEO V A NA NA NA D PORA JŠÍ ÁLNÍ AKTU OZSÁHLE R A NEJ SKÉ P EVRO LYŽÍ TESTY OPISE S V ČA HIV TESTŮ C A AR NA

ACE R I P S IN ÁŽE, T R O EP ÍRU: R ATLAS NA OW! M N S A I N Í S Š O ŤTE A EDISK U NEJVĚT L Ř T P S D M É . PŘE AŘSK ISE A K TO Ž O Y N L I O RTE S ASOP NENÍ O T VYBE ŘÍČKY V Č ĚHU N S Z A ŽEB E

B

s i p o s ca / z c . w o n s . www

I podzim má v Ontariu něco do sebe

52 MAG

Jižní Ontario, oblast Simcoe County

ONTARIO, TEXT: PETR JAKL FOTO: ARCHIV AUTORA

TOHLE MÍSTO NENÍ VŮBEC ŠPATNÝ (NEJEN) PRO HOBÍKY! Slunce, pravé indiánské léto, jak jinak než v Kanadě.

Dnes to bude bike, silnička, výběhy sjezdovky s holemi nebo kajak? A co kolečkové lyže?

D

nes máme vzácnou návštěvu, „irský“ Honza se po roce přijel podívat na svého starého kouče. A u nás hostíme návštěvy vždycky nějakou tou sportovní bojovkou. Takže, Jeníku, po tom tvém ročním flákání na studiích v Anglii to bude dneska švih po našich místních okreskách. Doufám, že máš naostřené bodce, protože to dáme celé na kolcích. A soupaž!

Začátek je trochu hektický. Vzhledem ke své lenosti a odporu k použití auta nasazujeme za každou cenu lyže už před naším apartmánem mezi auty. Krátké intermezzo s cupitáním po trávníku, jedny svodidla, benzínka, betonový chodník, pěší přechod a už sjezdík v trochu hustějším provozu přes pár semaforů a jeden dálniční nadjezd. Více tuším, než vidím Honzův asi trochu vyjevený výraz, jsem vpředu a plužím před posledním semaforem. Na startu ze světel jsem rychlejší než vedle stojící náklaďák, že by ťukala forma? A jak je na tom náš irský olympionik? Semafory neprospal, drnčí si to na svých trochu ojetých Jenexech hned za mnou. Městský provoz utichá, končí město, začínají pole, občas osiřelý kostel nebo samota s pohozeným vrakem auta či traktoru. Úplná filmová klasika. První sjezdík ukazuje, že moje zánovní tryskoswenorky to s mládím vpřed myslí vážně. Honzík se holt

Jeden z možných dopravních prostředků v Ontariu

Cesta: Asi 1,5 h autem severně z mezinárodního letiště v Torontu Nejbližší města Barrie (populace 130 tis.), Orillia (30 tis.)

Cena letenky: Zpáteční letenka z ČR (s přestupem) asi 18 000 Kč Ubytování: Pronájem minivanu na týden asi 1 500 CAD (28 800 Kč) Ubytovací tip: Horseshoe & Skyline Resort (apartmány až pro 6 osob, vlastní kuchyňka, hotelový bazén, vířivka, v okolí lesní singletracky vhodné i na běhání, možný pronájem horských kol; do 30 min. autem koupání, kajaking nebo paddleboarding, cena pokoje na noc asi 3 250 Kč) Kontakt: Více informací podá ochotně autor článku (Petr Jakl: petrlyzec@yahoo.com)

dneska trochu více nadře. Kdo neolejuje, nejede.

Odbočka z hlavní, nový asfalt a radost se z něho odpíchnout. Kolečka tiše pomlaskávají na hladkém povrchu, skvělý pocit rychlosti, kéž by to takhle frčelo vždy i na sněhu. Vítr v zádech, zpět to asi bude trochu bolet. Jak se tak kochám, zjišťuji, že se kolega opožďuje. Toho oleje by asi byla potřeba celá vana. Žádný problém, vděčný za to, že mám tentokrát společnost, mi nebude vadit to občas otočit nazpět. Další vedlejška, tentokrát doprava. Celý zdejší kraj je v podstatě jednoduchá šachovnice s rovnoběžnými a příčnými silnicemi ohraničujícími buďto obytné zóny, farmy, jezera, nebo neproniknutelné lesy. Těžké zabloudit, prostě to dáš třikrát doleva a jednou doprava, či celé opačně, a jsi tam, odkud jsi vyjel. Jen musíš počítat odbočky, když nějakou na zpáteční cestě mineš, na té další skončíš buď na nějakém břehu, v horším připadě pak v mokřinách nebo potoce.

Vedlejšími silnicemi s minimálním provozem a pouze za dozoru koní nebo krav se dostáváme na chvilku zpět do civilizace. Víska Warminster.

Asi 1,5 km teď musíme překlenout po státní silnici. Naštěstí nás široká krajnice bezpečně odděluje od provozu. Mírný táhlý sjezd se dá v pohodě odplužit, jen to chce dávat pozor na drobné kamínky a pár desítek metrů se prosmýknout kolem do asfaltu vysoustruhované rolety. Krátký pohled při jízdě z kopce na vzdálené farmy s vyčuhujícími sily, rychle přetnout rychlostní silnici a mizíme zpět mezi stromy a místními neoplo-

53

Letní lyžovačka na dohled ottawského parlamentu

cenými zahrádkami do poloopuštěného světa ontarijského venkova. „Jedeme, jedeme, pije se za jízdy, jsme přece laufaři!“ Honza odmítá poslední možnost si zkrátit cestu a statečně se odšťouchává ke druhé, v podstatě výrazně drsnější části dnešního lyžařského dobrodružství. Ještě pár kilometříků zvlněného terénu, částěčně opět s nádherným novým povrchem, trochu hrbolatý táhlý sjezd, pak přehopsat další z železničních přejezdů. Následuje křižovatka s ostrou pravou, dolů, protisvah, horizont (skvělé, opět nový asfalt), ostrá levá na křižovatce uprostřed sjezdu, trochu vystrašit váhajícího řidiče na stopce, a pak už jen dlouhá rovina.

Po téměř pětadvaceti poměrně lehkých kilometrech „v pažích“ začíná postupně přituhovat. „Teď, Jendo, doleva a trochu se narovnej, ať nenarazíš čelem do stráně.“ Následný výjezd je výrazně delší, ale pro Honzíka tentokrát naštěstí s tutovým odrazem. No a kouč-hobík to bude muset nějak ušťouchat jen pomocí holí. Dáváme to oba dva na první dobrou, v následném sjezdu jen trochu schází slova, ... a hodně vzdu-

Ontarijský venkov. Naposled tu projel jen pošťák

Ráj vlků a medvědů

chu v plicích. „Nezpomalovat, držíme tempíčko.“ Stejného názoru je i čtyřnohý strážce místní farmy a chňapáním po Honzových lýtkách to dává jasně najevo. Je vidět, že Jan je tu nový. Já mám klídek, o mně to černé psisko už dávno ví, že by mě muselo doopravdy kousnout, abych zrychlil. Kopce ale zdaleka nekončí, po pár kilometrech nás čeká ještě náročnější zvedačka.

Warminsterský zalamovák. Délka nic moc, něco přes 600 m, na silničce je to tak na druhý nejlehčí převod a celou dobu ze sedla (teda pokud ještě můžeš). Na hoře opět vyhrává soupaž nad stříďákem, kyslíkový dluh už tentokrát narůstá geometrickou řadou. Po jednom z dalších stoupání se vracím kámošovi naproti a společným alpským stylem zdoláváme poslední a současně nejvyšší bod dnešního švihu. Jsme zpět ve Warminsteru. Místo zapíchnuté česko-irsko-kanadské vrcholové vlaječky kyneme školákům a jejich učitelům.

No a pak už jen samá pozitiva. Konečně je čas se opět rozhlédnout po sluncem ozářené krajině, kavalírská přednost od řidičů na protí-

nající hlavní, z houpaček vypadávající ratolesti z údivu nad hlavonožci na kolečkách s rukama až na zem. Ještě jedna menší dávka adrenalinu při trochu nepředvídatelném sjezdu s odbočením uprostřed kopce do leva. Teď už to máme za pár. Ani stádo ze řetězu urvaných dog přibližně stejně velkých jako kolem pasoucí se koně nás nerozhází. Honzík za sebou vláčí s již trochu opožděným odrazem své hliníkáče do posledních kopečků, mě nutí před blížící se dálniční přípojkou nepříjemně houstnoucí provoz náklaďáků zarputile bušit bodci do asfaltu.

Poslední semafory, benzinka, kolegiální čekání na dojezd odpadlíků(ka), vyhlášení celkových výsledků, plácání po ramenou. Magické „padesátce“ jsme se přiblížili poměrně na dostřel.

Ale když ne dnes, může padnout jindy a na jiné trase, tenhle kraj je královstvím vedlejších silnic, hravých profilů a stále lepšího asfaltu. I uondaný irský Northug s tím, těsně před upadnutím do hlubokého odpoledního spánku, nadšeně souhlasí. Mezi námi, myslím, že by zase potřeboval nějakého trenéra.

54 MAG TEXT: KAROLÍNA BÍCOVÁ

JIZERSKÁ 50

LETOS SLAVÍ 50. VÝROČÍ Jizerské hory odjakživa lákají lyžaře, horolezce, pěší turisty, cyklisty a milovníky hor. I když nedosahují výšky velehor sousedních zemí, přesto mají své osobité kouzlo.

Dokáží být kruté i mírné jako beránek. Jejich běžkařskou popularitu pak stvrzuje fakt, že se zde zrodil 3. nejstarší závod klasickou technikou v Evropě – Jizerská 50 (dále J50), hned po Vasově běhu (1922) a Birkebeinerrennetu (1938).

Z

ávod nesl jméno „50 km Jizerskými horami“. U zrodu byl člen horolezeckého oddílu, aktivní účastník a ředitel Karel Trousílek. Nápad uspořádat 50km závod vyšel ze sporu o nominaci do družstev na vytrvalostní závod „Krkonošská 70“.

Gustav Ginsel byl zodpovědný za přípravu a výběr trati. Kvůli nedostatku sněhu vedl trať přes bažiny a osobně vyjel stopu na svých sjezdových lyžích. Ještě den před závodem nebylo kvůli silnému dešti jisté, zda se vůbec pojede.

Nakonec začalo mrznout a svítilo sluníčko. Ani na občerstvení se nezapomnělo. Rodina Ginselových připravila na Jizerce čaj a tatranky.

Na start nominačního závodu v sobotu 20. ledna 1968 se postavilo 52 závodníků, pouze 6 závodníků závod nedokončilo. Závod byl rozdělen do kategorií: lyžaři, horolezci a ostatní. Úplně prvním vítězem se stal horolezec a lyžař Josef Driml v čase 3:39:00, na poloviční trati zvítězila horolezkyně Jitka Havlová.

Startovné činilo 5 Kč. Z těchto peněz se zakoupil čaj, 2 tatranky na závodníka, krepový papír na vyznačení trati, kronika a ještě zbylo 31,80. Mnoho účastníků bylo tak okouzleno závodem, že se druhý den sešli a celou trať si znovu projeli a při té příležitosti posbírali všechno papírové značení.

3. ročník 1970

Poprvé se objevuje oficiální logo závodu, které se dochovalo dodnes. Karel Trousílek, tehdejší ředitel závodu, přemlouval libereckého malíře a scénického výtvarníka Karla Freje v sauně, aby vytvořil znak závodu. Frej mu tehdy řekl: „Scéna, Karle, scéna, to je moje práce, jsem scénický výtvarník!

Nevím, jak na to!“ Trousílkova odpověď byla: „Scénický nescénický, ale výtvarník jsi, s tím si poradíš!“

4. ročník 1971

J50 se poprvé jela jako Memoriál expedice Peru ’70. Na startu 31. ledna stojí 797 závodníků, z toho 80 žen. Od tohoto ročníku si každý mohl ponechat číslo jako památku na závod.

5. ročník 1972

Tento ročník byl ve znamení nedostatku sněhu.

2 010 závodníků běželo po silnici z Bedřichova na Novou Louku.

Sportovní činnost: Bedřichovská rodačka závodila už od dětství, ve starších žákyních získala první mistrovské medaile.

V juniorském věku prodělala těžkou mononukleózu a nemohla 4 roky lyžovat. Žila 4 roky v Londýně, po návratu posbírala několik mistrovských medailí.

Posledních 10 let se aktivně účastní MS a SP na kolečkových lyžích. Žije už několik let ve Francii a očekává prvního potomka, k závodění se ale vrátí.

Nejlepší výsledky: 1. místo Bedřichovská 30, 1. místo Jizerská 25 (2009), 4. , 3., 2., 1. místo Worldloppet – La Transjurassienne (2011–2014)

6. ročník 1973

Počet startujících vzrůstal každým rokem, tentokrát se na start postavilo 3 140 závodníků. Pro závodníky bylo připraveno 10 000 l čaje, 500 kg nedostatkových pomerančů a banánů, kotle polévky a pivo, z toho 9 lahví si objednaly ženy. Do cíle dorazilo pouze 2 357 závodníků. Jako obvykle počasí moc nepřálo. Závodu se zúčastnili 2 olympijští vítězové z LOH v Mnichově 1972, chodec Petr Frankla a veslař Frank Forgberg.

2. ročník 1969

Od té doby se J50 konala poslední lednovou neděli, a to až do roku 1989. Závodu se zúčastnil Josef Rakoncaj, ale i další horolezec Oldřich Kopal, který o 30 let později věnoval putovní cenu. Byl to pozlacený cepín na památku zemřelých kamarádů. Ženy jely 30 km a tři zkusily i 50km trať. Vratislavický pivovar speciálně připravil nízkokalorické pivo (za lahev pořadatelé zaplatili 80 haléřů) a v cíli se podávaly tradiční párky.

Narozena: 30. prosince 1978 v Liberci

FOTO: BOŘIVOJ ČERNÝ

1. ročník 1968

Karolína Bícová

Závodníci startovali v roce 1973 za velmi silné vánice

55

Ani tento rok závodu počasí nepřálo. Závodníci odstartovali z Královky v husté mlze směrem na Novou Louku.

8. ročník 1975

FOTO: ARCHIV JIZERSKÉ 50

Opět se startovalo na Královce. Na start se postavilo 5 127 závodníků, mezi elitními závodníky někteří Italové. Vyhrál Stanislav Řezáč st. a Helena Šikolová (ČSR reprezentantka v běhu na lyžích, která získala na ZOH v Sapporu bronzovou medaili ve štafetě). Kuriozitou bylo, že startér Václav Foff chtěl udržet závodnice na místě, a tak zavelel k rozcvičce. Povelem DŘEP se celá vlna žen rozjela, protože rozuměla VPŘED.

12. ročník 1979

Tomuto ročníku počasí přálo, ale opět 5 315 lyžařů vyrazilo o 8 min. dříve. Zato start žen se zdařil na jedničku. Závod poprvé vyhrává Jiří Beran, jako jediný účastník v historii J50 dokáže zvítězit celkově pětkrát.

13. ročník 1980

Závod se stává „Během o socialistické zdraví“ a je součástí Československé spartakiády 1980.

Z tohoto důvodu se přestalo podávat pivo.

Organizátoři nainstalovali startovací zařízení, aby zabránili předčasným startům, ale ani tato inovace nezabránila „ulitému“ startu o 13 min.

Na vině byla Steffi Schreiberová z NDR a po dojezdu (na 2. místě) byla za předčasný start diskvalifikována.

14. ročník 1981

Tento ročník byl ve znamení rekordu. Šestinásobný mistr, účastník ZOH 1980 František Šimon, dosáhl času 2:35:26.

FOTO: ARCHIV LADISLAVA MÍKY

7. ročník 1974

První vítězství Stanislava Řezáče st. na Jizerské 50 o pouhých 14 sekund

V tomto ročníku jeli horolezci naposledy ve vlastní kategorii. Závod se stává masovou akcí. Na startu stojí 6 458 běžců, z toho 870 žen.

V tomto roce pořadatelé zaregistrovali 13 000 žádostí o přihlášku. Spotřeba jídla: 600 kg párků, 350 kg chleba, 600 kg pomerančů, 1 200 vajec, 180 kg masa do polévky, 1 950 plechovek džusu, 2 000 piv, 14 000 l čaje a 42 kg soli.

15. ročník 1982

Trať musela být kvůli bezpečnosti všech zúčastněných zkrácena na 48,5 km, 44 závodníků bylo diskvalifikováno.

Zdálo se, že závod bude zrušen. Ještě den před závodem dobrovolníci a vojáci nahazovali 8 km trati.

I přes všechnu tuto snahu byl závod zkrácen na 47 km. Kvůli těmto komplikacím zapomněli organizátoři stanovit časový limit. Jako poslední projel cílem Jaroslav Slavík v čase 8 hod. 18 min. za úplné tmy. Na startu se objevuje reprezentační skupina Dukly Liberec. Po jejich boku na startu byl i jejich trenér, který kluky hecoval slovy: „Běda tomu, koho předběhnu.“ Ale nepředběhl. První dojel Bečvář před Žalčíkem a třetím Chládkem.

17. ročník 1984

Startu se zúčastnil peruánský velvyslanec. Závodníci pozdravili velvyslance ze startovní čáry hromadným HURÁ. V cíli o prsa vyhrál Jaroslav Balatka před Zdeňkem Böhmem.

18. ročník 1985

Tento ročník si vyžádal život. První obětí se stal závodník Jan Andrejko. I v tomto ročníku závodníci odstartovali o 9 min. dříve. Na startu byli čeští borci Jiří Beran, Jaroslav Balatka a devítinásobný mistr světa, biatlonista Frank Ullrich z Oberhofu. Tehdy se mohla používat jak klasická, tak volná technika jízdy. Ullrich si vybral lyže na bruslení, ale stopa byla o dost rychlejší, takže ti, co zvolili klasickou techniku, byli ve výhodě.

19. ročník 1986

Jizerské hory ukázaly svou drsnou tvář. Velký příval sněhu s vichřicí přiměl Horskou službu vyhlásit zákaz hřebenových túr. Závod musel být zkrácen na 43 km.

Výhru si domů odnesl Jiří Beran před Květoslavem Žalčíkem, který si užíval občerstvovačky na Smědavě, a tam mu Jirka ujel. V ženském závodě byla na startu Gabriela Svobodová, členka bronzové štafety ze Sarajeva. Své kvality potvrdila a ve sprintu vyhrála před Němkou, která se za naší závodnicí celou cestu vezla. Kvůli těžkým podmínkám závod vzdalo nebo bylo diskvalifikováno 137 závodníků, z toho 3 ženy.

FOTO: ARCHIV JIZERSKÉ 50

9. ročník 1976

16. ročník 1983

10. ročník 1977

Jako obvykle počasí zkoušelo jak pořadatele, tak i závodníky. Ze soboty na neděli se roztrhla obloha. Celkem 6 974 mužů a 958 žen se vydalo za silného větru a sněžení na trať, 512 závodníků do cíle nedorazilo. Ivan Zelenka komponuje skladbu J50.

11. ročník 1978

Kvůli hustému sněžení, vichřici a teplotám kolem 0 °C nedojelo do cíle 985 závodníků. Závod žen odstartoval o 18 min. dříve, než měl, a také mužská kategorie vyjela o 5 min. dříve. Zavinila to 2. vlna závodníků, která se dala svévolně do pohybu.

Závodníci se posilňují na občerstvovací stanici na Smědavě. Holá krajina bez smrků, které zahynuly kvůli exhalacím z polských továren, je v současnosti už zalesněná

20. ročník 1987

V jubilejním 20. ročníku triumfoval Jiří Beran a Heidi Suchánková. K příležitosti 20. výročí pořadatelé uspořádali symbolickou jízdu veteránů na 20 km, kteří se zároveň účastnili 1. ročníku v roce 1968. Přestože počasí za posledních 20 ročníků pořadatelům pokaždé nepřálo, závod nebyl nikdy zrušen. Počet přihlášených závodníků se za dobu 20 let vyšplhal na 107 190. Stotisícím přihlášeným se stal Miroslav Pavlík, ale na svého stotisícího závodníka, který projel cílovou čáru, čekala Jizerská 50 ještě dalších 10 let.

56 MAG

21. ročník 1988

26. ročník 1993

Závod zrušen.

22. ročník 1989

I tento rok byl ve znamení velké dřiny pořadatelů. Pro nedostatek sněhu se ručně nahazovalo 1,5 km tratě a navezlo 50 fůr sněhu za pomoci nákladních aut. To vše měl pod velením technický delegát FIS Gerhard Grimm, mistr světa v běhu na lyžích ze štafety ve Falunu 1974. Závod se těší velkému zájmu zahraničních lyžařů z NDR, SRN, Polska, Itálie, Finska a přijela také velká skupina leningradského klubu veteránů.

23. ročník 1990

Pro nepřízeň počasí se pořadatelé rozhodli přeložit závod z 21. února na 14. března. Na start se postavilo pouze 1 390 závodníků. Závod vyhrává 20letý Ondřej Valenta, který dokázal objet celou trať na kousek čokolády, kterou měl celou dobu v trenýrkách. Závod byl zařazen do seriálu mezinárodních závodů FIS v dálkovém běhu na lyžích klasickým způsobem.

27. ročník 1994

Nad Jizerskými horami se konečně rozzářilo slunce a napadlo dost sněhu. Závod byl ostře sledován Emilem Tallem z Worldloppetu a tiskovým delegátem FIS Hermanem Biemeirem.

28. ročník 1995

Závod zrušen.

24. ročník 1991

FOTO: ARCHIV JIZERSKÉ 50

Pořadatelé se rozhodli přesunout závod z poslední lednové neděle na polovinu února. Toto rozhodnutí padlo kvůli komplikovaným sněhovým podmínkám v předešlých ročnících. Jizerská zažívá menší porevoluční krizi v počtu účastníků. Na startu je pouze 2 703 lyžařů. Organizátoři se snaží závod zachránit zapsáním do seriálu dálkových běhů Euroloppet a Worldloppet, ale nedaří se. Závod se úspěšně stává součástí tzv.

OST-WEST CUPu, kam byly začleněny 4 dálkové běhy: Jizerská 50, polský Bieg Piastow a německé závody Kammlauf a Skadiloppet.

Závod prožívá opravdovou ekonomickou krizi. Dá se konstatovat, že byl zachráněn sportovci a nadšenci běžeckého lyžování, kteří nenechali závod zaniknout. Lyžaři ani organizátoři nebyli lhostejní k budoucnosti závodu, v nadpisu ve výsledkové listině stálo: „PŘEŽIJEME“. J50 se stává součástí Euroloppetu, což pomáhá zvedat čísla účastníků nejen domácích, ale především zahraničních.

29. ročník 1996

Vichřice, závěje a hustá mlha přiměla organizátory změnit okruh. Jely se dva 25km okruhy.

30. ročník 1997

Tento rok byla výrazně pozměněna trasa závodu, k čemuž pomohly ekologické důvody, ale i ambice dostat závod do seriálu Worldloppet. V cílové rovince si to rozdali Pavel Benc se Stanislavem Řezáčem. Zkušenější Benc vyhrává o setinu sekundy, třetí dojel Martin Petrásek. Smutnou událostí je další ztracený život. Obětí se stává Pavel Pokorný z Prostějova, který kolabuje za občerstvovací stanicí na Nové Louce.

31. ročník 1998 Závod zrušen.

32. ročník 1999

Do cílové rovinky se přiřítil Martin Petrásek s Lubomírem Buchtou, ale Lubomír telemarkem zvítězil. Bylo zkonzumováno 5 700 l čaje, 2 000 l iontového nápoje, 470 kg párků, 10 kg soli, 240 kg pomerančů.

33. ročník 2000

Pochod závodníků na start

25. ročník 1992

Poprvé v historii závodu se hlavním rozhodčím stává žena Jiřina Bártlová. Čísla přihlášených se stále zmenšují. Na startu bylo pouze 2 110 závodníků. Proto se organizátoři rozhodli otevřít závod na 20 km pro muže, juniory, ženy a juniorky.

J50 se stává 14. závodem seriálu dálkových běhů Worldloppet. Závod konečně vyhrává Stanislav Řezáč, po dvou 2. místech. Na 25km trati vítězí Lukáš Bauer.

34. ročník 2001

Po zařazení do Worldloppetu se datum závodu přesouvá na leden. Novinkou je závod na 30 km volnou technikou a večerní sprint. Start všech závodů musel být přeložen na Novou Louku, a to kvůli nedostatku sněhu. I tento rok potvrzuje své kvality Stanislav Řezáč, který přijíždí s 6min. náskokem.

35. ročník 2002

Závod láká i kvalitní zahraniční závodníky a vítězem se stává Estonec Raul Olle, který v roce 2000 vyhrál slavný Vasův běh.

36. ročník 2003

J50 se poprvé jede jako součást FIS Maraton Cupu. Závod vyhrává Švéd Oskar Svärd. V cíli porcovala dvoubarevnou čokoládu o hmotnosti 320 kg Kateřina Neumannová právě s Oscarem Svärdem, který nešťastnou náhodou při porcování zlomil putovní cepín.

37. ročník 2004

Oscar Svärd se vrací do Jizerek a podruhé vítězí.

38. ročník 2005

Závod volnou technikou byl přesunut ze čtvrtka na pátek. Páteční večer se koná klasický sprint a v sobotu dětský závod.

39. ročník 2006

Závodu se účastní lyžaři ze 33 zemí, 3 333 běžců se postavilo na start. Vítěz mužské kategorie v hlavním závodě vyhrává 6 000 eur, 1. žena v hlavním závodě vyhrává 3 000 eur.

40. ročník 2007 Závod zrušen.

41. ročník 2008

Na startu se objevuje světová severská špička.

Vyhrává Nor Anders Aukland. Na 50km trati bylo možné vidět i legendárního Björna Daehliho, který si po skončení své lyžařské kariéry v roce 2001 závod spíše užíval, do cíle dorazil na 53. místě.

42. ročník 2009

Jizerkám přálo počasí. Na start se postavilo 3 302 lyžařů ze všech koutů světa. Za české barvy bojoval Stanislav Řezáč, ale velkým překvapením byl mladý Petr Novák, který bojoval v cílové rovince právě s Řezáčem, Ahrlinem a Cattaneem.

Cattaneo byl nakonec ve sprintu nejrychlejší, před Ahrlinem a Řezáčem. Bramborovou medaili bral Novák.

43. ročník 2010

Popularita a čísla účastníků se zvyšují, na trať se vydalo 5 023 závodníků a v cíli jsme mohli vidět opět těsný finiš. Skupinka favoritů se držela pohromadě celou dobu závodu. V cílové rovince se zdálo, že zvítězí Thomas Alsgaard, ale pár metrů před cílem ho předjel Švéd Oscar Svärd. Soupaží dojel do cíle na 3. místě Stanislav Řezáč.

44. ročník 2011

Závod se stává součástí seriálu Ski Classics a jeho prestiž stoupá. Vítězství patřilo suverénnímu Andersi Auklandovi, který dorazil do cíle s 2min. náskokem před Oscarem Svärdem a třetím Standou Řezáčem.

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

57

I přes lehkou nemoc a kolizi s protijedoucím lyžařem vyhrál domácí Stanislav Řezáč.

46. ročník 2013

Za úžasných sněhových podmínek se vydává na trať Lukáš Bauer, který vybojuje 2. místo za Andersem Auklandem. Kuriozitou bylo, že organizátoři postavili dvě brány na Jizerce a závodníci mohli pomyslně volit tím, že projeli branou Miloše Zemana, nebo druhou Karla Schwarzenberga.

47. ročník 2014

Závod byl zrušen, ale i přesto se sešlo mnoho nadšenců, kteři uctili památku horolezců a vydali se na trať pěšky, na starých lyžích nebo na kole.

48. ročník 2015

Přestože sníh napadl už 26.12., den před závodem přišla výrazná obleva se silným deštěm. Trať musela být o pár kilometrů zkrácena, ale závod se konal.

49. ročník 2016

Pro nedostatek sněhu museli organizátoři přijít s náhradní variantou. Připravili kolečko s technickým sněhem o délce 4 km. Již od pátečního rána se závodníci vydávali na trať ve startovních vlnách po 400 lyžařích, přitom každý absolvoval 4 kola. Pouze elita jela 15 kol a každým okruhem uctila památku jednoho zesnulého horolezce.

V současnosti počet závodníků a popularita závodu každým rokem roste. Organizátoři i závod sám ušel dlouhou životní cestu, ne vždy byla jednoduchá. Každý z nás se postaví na start J50 z jiných důvodů. Ochutnat atmosféru masového závodu, uctít památku horolezců, kteří zahynuli v Peru, nebo se poprat sám se sebou na těžké trati. Ale všichni máme jedno společné. Lásku a respekt k horám.

O horolezcích zahynulých v Peru

Horolezci z Liberce původně plánovali výstup na Mount McKinley. Bohužel UV ČSTV zamítlo žádost o výjezd na Aljašku z politických důvodů. Proto se narychlo hledal náhradní cíl. Nakonec volba padla na peruánský Huandoy. V plánu byla extrémně těžká jižní stěna, o kterou se už před naší výpravou pokoušeli Američané, Angličané a Argentinci. Ale smůla se lepila výpravě na paty už od začátku. Během transportu lodí se ztratilo 400 kg materiálu. Při aklimatizačním výstupu spadl přibližně 30 m hluboko Ivan Bortel a pád nepřežil. Ztráta Ivana byla velkou ztrátou kamaráda, ale i nejsilnějšího horolezce výpravy. Zbylá čtrnáctka zvažovala zastavení expedice a návrat do Československa. Ale nakonec zvolili náhradní cíl – šestitisícovky Pisco a Huascarán, nejvyšší vrchol Peru.

Peru postihlo 31. května 1970 zemětřesení o síle 7 až 9° Richterovy stupnice. Toto zemětřesení bylo největší nejenom v historii Arnošt Černík (44 let) Milan Černý (26 let) Vilém Heckel (52 let) Jiří Jech (38 let) Valerián Karoušek (41 let) Jaroslav Krecbach (24 let) Miloš Matras (37 let) Ladislav Majsner (34 let) Milan Náhlovský (26 let) Bohumil Nejedlo (38 let) Zdeněk Novotný (32 let) Jiří Rasl (34 let) Svatopluk Ulvr (32 let) Václav Urban (35 let) Ivan Bortel

Peru, ale i na západní polokouli. Zemětřesení zničilo oblast o rozloze 83 500 m2, 250 měst a vesnic, celkem zahynulo 75 000 lidí, 50 000 bylo vážně zraněno a bez střechy nad hlavou zůstalo 200 000 lidí. Epicentrum zemětřesení bylo v moři, západně od města Chimbore. Třetina obětí katastrofy však byla v oblasti Huascaránu, jeho vrchol je totiž pokryt ledovcem, jenž se kvůli silným otřesům uvolnil. Objem sněhu a ledu asi 100 mil. m3, který se uvolnil, na sebe cestou do údolí nabaloval kameny a suť, čímž se vytvořila sněhovo-kamenná lavina, která se pohybovala rychlostí 400 km/h. Osudnou lavinou pro českou výpravu se stala ta, která se utrhla ze severního vrcholu Huascaránu a pohřbila celý tábor. V červenci roku 1970 leželo ve Skaláku 15 stočených lan připomínajících 15 mužů, kteří se do Skaláku už nikdy nevrátí. Ve Skalním Městě u Hrubé Skály tak vzniká symbolický hřbitov.

FOTO: ROBERT HAVLÍK

45. ročník 2012

Symbolický pomník můžete najít také u stadionu v Bedřichově, na startu Jizerské 50

Ladislav Míka jako jediný startoval na všech Jizerských 50, svá startovní čísla si pečlivě schovává

58 MAG

MATADOR TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ FOTO: ARCHIV LADISLAVA MÍKY

JIZERSKÉ 50

V roce 1968 se Ladislav Míka zúčastnil první Jizerské 50. V roce 1977 stojí na svém 10. startu tohoto závodu.

Dalších devět let závodí a následující ročník je Ladislav opět přítomen na startovní čáře. Po následujících devíti startech nelení a znovu se chystá na další ročník. Po deseti letech se opět potí na trati Jizerské 50. A koho to mé oči nevidí, po další dekádě si opět připíná lyže a vyráží na 50km trať. Jako jediný startující se půl století účastní našeho největšího závodu.

V

áš výkon je neuvěřitelný. Vzpomínáte na nějaké ročníky, kdy to vypadalo, že se nebudete moct postavit na start?

Pokud neberu v úvahu silnější nachlazení, kdy bylo rozumnější nezávodit, tak můj start byl ohrožen v roce 1983. Při bujarém silvestrovském veselí jsem si pochroumal vazivo v koleni, v nemocnici mi dali nohu do sádry. V té době se startovalo poslední lednovou neděli. V pondělí týden před startem jsem si nechal sundat sádru, v sobotu to zkusil na lyžích, v neděli stál na star-

tu a dojel až do cíle. Také 40. ročník byl v mém případě ohrožen, v létě jsem si při pádu na kole zlomil krček stehenní kosti a byl operován. Ještě v září jsem chodil o berlích, pilně jsem rehabilitoval právě proto, abych nechyběl na startu.

Začal jsem brzy lyžovat, abych si zlepšil kondici, ale 40. ročník byl nakonec zrušen kvůli nedostatku sněhu.

Proč jste se rozhodl zrovna pro Jizerskou 50? Znal jste osobně některé horolezce, kteří zahynuli v Peru?

Ladislav Míka Datum a místo narození: 20. listopadu 1941 v Praze Profese: V 5 letech se přestěhoval s rodiči do Liberce, kde vystudoval strojní průmyslovku. Po získání praxe byl projektantem u mnoha firem, po revoluci založil soukromou firmu a nyní pracuje na OSVČ.

Sportovní činnost: Závodil ve sjezdovém lyžování, po úrazech přešel k běžkám, závodně se také věnoval rychlostní kanoistice a kajaku. Za horolezce se nepokládá, ale zdolal vrcholy Mont Blanc, Matterhorn, Kalapatar (Himálaj, 5 545 m).

Nadšení běžkaři, kterých nebylo mnoho, se znali z autobusu, jenž nás dopravoval do Bedřichova a odkud se vyráželo na hřebeny Jizerek.

Horolezci jezdili na horolezeckou chatu v Bedřichově a my, vodáci, na Ahojku v Hraběticích.

Neměli jsme velké závodnické ambice, ale milovali jsme hory a chtěli si navzájem změřit své síly ve stopě. V Bedřichově se jezdily závody na 15 km, ale delší maratonský chyběl. V té době jsme jezdili turistickou akci „Ještěd–Sněžka–Liberec“, v pátek na Ještěd, v sobotu z Bedřichova na Luční boudu, a to i s výstupem na Sněžku, a v neděli zpět do Rudolfova. Naše parta vodáků soutěžila s horolezci, kdo bude dříve v Rudolfově. Teprve potom vznikla Jizerská 50 jako nominační závod horolezců liberecké TJ Lokomotivy, kteří se přeli o to, kdo z nich si zaslouží

Máte nějaký rituál, který před závodem nebo po něm děláte?

Před závodem žádný rituál nemám.

Jeden čas jsem se před závodem zvážil, následně se zvážil po závodě a chybějící kila doplnil pivem sedíce ve vaně s horkou vodou.

Mažete si lyže na závod sám, nebo si je necháváte připravit?

Lyže si mažu sám, občas mázu konzultuji se známými. Bohužel převážně platí, že máza odzkoušená v sobotu v neděli neplatí.

Uč se od legend

Žijete už téměř trvale na chatě v Hraběticích, asi 3 km od startu Jizerské 50. Jezdíte každý den na lyže?

Můj organismus již tak rychle neregenuje, většinou vyrážím na lyže 4x týdně a zvládnu tak 100 km/týden podle počasí a kvality sněhu. Hlava by mohla lyžovat více, ale tělo se brání.

Jak se udržujete v kondici přes léto?

Jezdím na kole, koloběžce a na podzim na kolečkových lyžích, jen soupaž.

Ladislav se vloni stal jednou z tváří Jizerské 50

nominaci do závodu družstev v běhu na lyžích po krkonošských hřebenech. Když se nemohli dohodnout, rozhodl jeden z nich, Karel Trousílek, že připraví závod na 50 km, aby se ukázalo, kdo na tom jak je. Jako vodák stejné TJ Lokomotiva jsem stál na startu. Osobně jsem se tedy velmi dobře znal s horolezci, včetně účastníků Expedice Peru 70.

Sledujete své časy a porovnáváte je, nebo je vaším cílem se „pouze“ zúčastnit?

Své časy a umístění sleduji a mám je zpracované v tabulce, kde jsou kritéria: pořadí; čas; počet startujících na 50km trati; čas vítěze; časová ztráta na vítěze; % umístění ve startovním poli na 50 km.

Na které ročníky vzpomínáte nejraději?

Nejvíce vzpomínám na 1. ročník a následující dva, byla krásná trať na Jizerku přes Velkou jizerskou louku na Předěl, Smědavu a zpět do Bedřichova. Bylo méně startujících, mnoho se navzájem znalo a panovala kamarádská atmosféra.

Naopak, které byly nejkrušnější?

Jednoznačně 29. ročník v roce 1996. Byla vichřice, nedalo se jet přes hřebeny na Jizerku, jely se 2 kola a byla hodně mizerná stopa. V té době jsem již znal úpravu tratí v zahraničí a během závodu jsem si říkal, že to je naposled, že radši budu jezdit „ven“.

Dokdy chcete Jizerskou 50 jezdit?

Nepřesedláte třeba časem na kratší, 25km trať?

Jak dlouho vydržím ve stopě J50, to netuším, vše záleží, jak bude sloužit zdraví. O přehlášení na kratší trať neuvažuji, závod se jmenuje „Jizerská padesátka“.

Ladislav neřeší ani věk, ani počasí a pere se na trati Jizerské 50

Škola Lukáše Bauera nabízí: - kurzy běžeckého lyžování - individuální trénink - servis lyží - tréninkové plány - výživové poradce - fyzioterapeuta

www.bezvabezky.cz 775 026 216

60 MAG

Nejdelší a nejlepší tréninkový skok na VII. ZOH v Cortině, jehož autor patřil v ČSR k prvním skokanům propagujícím progresivní styl s rukama za tělem

Účastnický odznak z italské zimní olympiády

TEXT: ALEŠ SUK TEXT: ARCHIV RODINY STUCHLÍKOVÝCH

POŘÁD ZŮSTÁVAL ZÁVODNÍKEM

MOJMÍR STUCHLÍK Průbojnost, houževnatost, otevřenost, skromnost, poctivost, ochota komukoli pomáhat – to jsou svrchované rysy charakteru skokana na lyžích Mojmíra Stuchlíka. V polovině září 2016 nás opustil, když aktivitou sršel celých šestaosmdesát roků.

H

ned zkraje ho doprovázela voda, ať zmrzlá, či tekoucí. Bítouchovský občánek se v rodině jezného v technickém domku za galerií na Riegrově stezce vyloupl poslední červnový den roku 1930. Pár decimetrů nad hladinou Jizery. Záhy se v ní vyučil plaveckému řemeslu, přidržujíc se nejdříve ocelových mříží česel. Odvaha a odolnost pasovala hošíka Mojmíra do funkce, jakou v jeho věku neměl žádný jeho vrstevník. Ještě než začal školní roky v obecní škole Bítouchov, nosil tatínkovi obědy do elektrárny ve Spálově. Kudy? Zděnou štolou, kudy Jizera pádila 1,5 km pod zemí na turbíny hydroelektrárny. Ve štole po úzkém chodníčku, vedle sebe řítící se proud, v absolutní tmě štrádoval denně maličký Stuchlík s blikající karbidkou v jedné a s bandaskou s obědem v druhé ruce tam i zpět. Poctivé 3 km v nehmatné černotě. Brr! Ale možná i to byl element risku, který později zdobil skokana Stuchlíka na všelikých skokanských šancích.

Otec Břeťka, graciézně výsostný sokolský nářaďovec, zálibně kvitoval synkovy plavecké

pokusy u jezových propustí. Přirozený pohyb ve vodě zvládnul s bravurou a pokorou Stuchlíkům vlastní. Trochu se mu arci zajídalo každoroční navážení uhlí do sklepa; náklaďáček pokaždé vyklopil fůru u ústí Riegrovy stezky a školák pak drandil s naloženým kortoučem po 500 m se táhnoucí trase přes galerii až k rodnému domečku. Třicetkrát, to je 30 km, z toho s půlmetrákovým naloženým kolečkem polovinu vzdálenosti.

Grunt k pozdějším maratónským chodeckým výkonům? Dost možná.

Než vraťme se k disciplíně, nevýslovně milované – lyžování. Prudké stráně v blízkosti školy byly každou zimu posety sněhovými můstky.

A hoši školou povinní je trápili denně až do soumraku. Posléze jim byly malé, tak šupajdá na třicítku do Příkrého a k cihelně v Jílovci. Mojmír si skákání vychutnával; výkony byly parádní.

Tatínek pořídil nové ski, a prý až na závody. Co by to bylo za skokana, kdyby si je na tajňačku nezpruboval?! Samo sebou, zákon schválnosti, skokačky v utajeném testu zlomeny. Doma okázalý výprask!

Budoucí olympionik chodí v Semilech do měšťanky, načichne atletikou a sokolstvím. Zničehonic je tu kombinace nevídaná – v létě oštěpař, v zimě skokan. Teď i později, v éře reprezentační.

Lyžař Sokola Semily, kamarád Zdeňka Remsy, se kterým se titulovali „brácho“, je zařazen do sportovního vojenského týmu UDA (Ústřední dům armády). O pár sezón později už ATK (Armádní tělovýchovný klub). Cvrkot náročných kondičních a speciálních soustředění. A že to byly tréninky!

Opakovaně snožmo přeskákat fotbalové hřiště, v každé ruce medicinbal s jedním poutkem.

Zkuste si to párkrát navazovaně, bez přerušení…

Kolotoč závodů, medaile na československém mistrovství 1957 v Harrachově; jen Jebavý a Remsa jsou lepší. K tomu závody v cizině. Mojmíra

Originální masivní skleněná plaketa ze závodů semilského Sokola, Stuchlík bere stříbro v juniorské kategorii

61

Letní soustředění státního družstva ve Vysokých Tatrách 1953 – odspodu Milda Bělonožník, nad ním Stuchlík

Stuchlíka nadchlo 2. místo v německo-rakouském turné v Bischofshofenu. Tady 8. ledna 1956, pár týdnů před olympiádou bere stříbro, kromě jiných poráží Rakušana Sepa Bradla (první skokan planety, který skočil přes 100 metrů), který je pátý, „brácha“ Remsa jedenáctý. Excelentní výsledek znamená, že skokan ze Semil se jedním vrzem stává olympionikem. Tréninkové skoky v Cortině (ZOH 26. 1. – 5. 2. 1956), to je jedna velká báseň Stuchlíkova – jeden den je v tréninku nejlepší, skáče 77,5 m a celý svět mu civí na záda. A jak už to bývá, když je fazóna, něco se semele. Semlelo; sněží; žádná z výprav netrénuje. Jen Sověti – jakmile se objeví na můstku, zavelí trenér našich Milda Bělonožník – jdeme taky. Bez diskuse.

Jáchymu Bulínovi a Mojmíru Stuchlíkovi nezbývá

Reprezentační výstroj československých skokanů padesátých let a nenapodobitelný úsměv – to byl Mojmír Stuchlík

než poslechnout. Přes nářky a nenářky – skáče se.

Hluboký sníh, neupraveno. Načuřený Stuchlík dopadá poněkud stranou, kde není uplácáno, pád a výron kotníku. Noha jako báň, octan, led. Druhý den je závod!! Doktor Mach dává injekci proti bolesti s lakonickým: „Kdyby sis nohu i urazil, vůbec to neucítíš…“ Závodník to rve, skáče v každém

Při mistrovství republiky 1954 ve Vysokém si Mojmír prubnul sdružený závod, na snímku v běžecké stopě

Doktor Mach dává Stuchlíkovi injekci proti bolesti s lakonickým: „Kdyby sis nohu i urazil, vůbec to neucítíš…“ kole o 3 metry dál než Bulín, přesto byl kvůli „mrtvému“ kotníku a zbabraným doskokům poražen o pár desetinek. Dvacáté osmé místo v soutěži 53 skokanů. Měřeno výkony v tréninku, mířil do první desítky. Od olympiády nemohl Bělonožníkovi přijít na jméno; nechat tým skákat v takových podmínkách neměl a nemusel.

Stuchlík skákal ještě 4 roky. Pak se věnuje rodině, staví dům, ke sportu vede syna (sjezdařina) a dceru (volejbal). Nelže si, že je na sport už zralý, a závodí, nikoli neúspěšně, v motoskijöringu.

Sportu, v šedesátých létech, díky sněhově vydařených zimách, velice populárnímu. Propadá benzínovému boomu, jezdí motocyklové okruhy na péráku Jawě. Přibližuje se seniorský věk a pan Stuchlík, možná nevědomky a intuitivně potvrzujíc fyziologické zákonitosti, jen tak mimochodem přechází na sport vytrvalostní. Jak bylo nezvyklé spojení hodu oštěpem a skoku na lyžích (dynamika trupu a paží a dynamika dolních končetin), tak teď, kolem šedesátky, přicházejí na pořad chodecké maratony. Stokilometrovek absolvoval 45, k tomu čtyřiadvacetihodinovka, 100 mil a jiné pecky.

Posléze přišla na pořad cyklistika. Jezdil a jezdil. Sám, s dcerou, s kamarády.

A neodmyslitelná je profese trenérská, jak jinak než dobrovolnická. Skokanský můstek na-

proti nemocnici nepatřil ke kdoví jak podařeným šancím, trénovat se na něm ale dalo. K tomu areál v sousední Lomnici n/P a Harrachově a ruku v ruce s bývalým kombiňákem Jardou Mazánkem vychovali pěknou kupu šikovných skokanů.

Ještě před velkým kalupem, kdy zabrousil do politiky a byl prvním porevolučním starostou a pak 2 období místostarostou semilským, stihnul do reprezentace připravit Hájka a Podzimka.

Druhý jmenovaný byl 8. na ZOH 1984 v Sarajevu a do Semil přivezl z MS v Engelbergu bronz za soutěž družstev. Uběhlo 75 roků a Mojmír prožívá závodění dál, divácky se účastní prvotřídních světových soutěží u nás (Harrachov, Nové Město, Liberec). Při televizních přenosech vyžaduje absolutní domácí klid, hlasitě komentujíc každý skokanský pokus. Žil sportem, kterým profrčel tři čtvrti staletí.

Mistrně pokoušel foukací harmoniku. Nořil se do nápěvů a melodií a nenasytně těšil každého posluchače. Kamarádi si jistojistě tu a tam vybaví trylek z jeho harmoniky, teď už z výšin nebeských, který připomene přímého chlapa, výjimečného sportsmana, nepřekonatelného parťáka.

Dobrý vítr, Mojmíre!

Kromě autorovy vzpomínky také děkujeme za informace poskytnuté Stuchlíkovou dcerou Blankou v Bítouchově.

62

DOSÁHNĚTE MAXIMÁLNÍ RYCHLOSTI

NA LYŽÍCH REDSTER

Vývoj nových závodních modelů běžeckých lyží se neobejde bez jejich neustálého testování. Výhodou firmy Atomic tak logicky je, že sídlí v samotném srdci Alp, kde má perfektní podmínky k testování hned za dveřmi. Nedaleko Altenmarktu vyrábí Atomic své World Cup lyže v kooperaci s nejlepšími lyžaři – to platí například pro nové Redster C9 Skintec, které jsou určeny nejnáročnějším závodníkům.

Redster S9 Carbon: Nepřekonatelná rychlost a stabilita

Tento model přichází se 100% závodní karbonovou konstrukcí, takže lyže je neuvěřitelně lehká, přitom ale odolná a nabízí daleko přímější přenos rychlostního výkonu a dynamického skluzu. Závodní profil a V tvar lyže umožňuje skvělou kontrolu nad řízením lyže a explozivní zrychlení v každém terénu a na každém sněhu. Výsledkem jsou velmi rychlé a víceúčelové lyže, které si vybírají závod-

níci Světového poháru jako například Sondre Fossli. Ostatní modely Redster na bruslení, S9 a S7, využívají stejně kvalitní konstrukce, ale jsou trochu více shovívavé pro účely hobby závodníků, jimž lyže odpouští nedokonalosti v technice, přesto ale nabízejí perfektní rychlostní vlastnosti a dobrý skluz.

Redster C9 Skintec: Lyže s mohérem pro závody

tak zatím nejlehčí a nejrychlejší variantou lyží s mohérem od Atomicu. Je to také první Skintec model, který je připraven k závodním výkonům.

Nezdá se vám to? Právě tento model dlouhodobě testoval několikanásobný vítěz Světového poháru Tobias Angerer s dalšími elitními lyžaři a právě z jejich úst vzešlo doporučení i výkonnostním lyžařům.

Signifikantním znakem modelu Redster C9 Skintec je proužek ze 100% mohéru, který za

všech podmínek umožňuje nejen výborný odraz, ale i rychlý skluz. Lyže se také vyznačuje nízkými bočnicemi, flexibilní špičkou a závodní skluznicí, která je vyvinuta za jediným účelem: dosahovat vysoké rychlosti.

Nízko položené těžiště v odrazové zóně a SDS technologie zajistí, že se energie od lyžaře přenese do odrazu přímo a s vysokou účinností.

Modely Atomic Redster na bruslení byly vždy zaměřeny zejména na rychlost a stabilitu – dvě podstatné věci, které jsou k bruslení potřeba.

Nyní Atomic posunul kombinaci těchto dvou vítězných faktorů na vyšší úroveň, a to u nového modelu Redster S9 Carbon.

Pro závodní sezónu 2017/18 přichází Atomic s novými klasickými lyžemi Skintec, které jsou v současné době velmi populární, protože se nemusí mazat, a přesto vám dávají jistotu odrazu v jakékoli stopě.

Seznamte se tedy s Redster C9 Skintec.

Jsou založené na stejné ultralehké Nomexové konstrukci jako Redster Carbon Classic, a jsou

Lyže s mohérem pro každého

Kromě nových Redster C9 Skintec nabízí Atomic celou škálu lyží s mohérovými segmenty, od těch nejsportovnějších přes stále rychlé Pro range až třeba po Redster C7 určené amatérským lyžařům nebo Motion range pro vyložené turisty. Mohéru se konečně dočkaly také juniorské lyže, takže mladí talenti nebudou společně s rodiči či trenéry marnit čas v lyžárně a o to delší dobu stráví ve stopě na zdravém vzduchu.

63

CRAFT

SKI EXPERT Expertní prodejci XC kolekce CRAFT nabízejí ucelenou nabídku oblečení pro běžecké lyžování od 1. po 3. vrstvu.

KMSport – Rychnov nad Kněžnou Jsme tu už od roku 1991 a specializujeme se na běh, běžecké i sjezdové lyžování a v létě na všeobecné sportovní vybavení. Našim zákazníkům poradíme s výběrem vybavení, všichni od nás mohou očekávat individuální přístup. Naleznete u nás široký výběr běžckých lyží, běžkařských bot a vázání profilů NNN i SNS, komplexní nabídku vosků… Samozřejmostí je u nás montáž vázání na běžecké lyže zdarma. Nabízíme široký sortiment funkčního oblečení CRAFT, jak běžkařinu, tak běh, dále pak vybavení značek Didriksons, Rossignol, CMP, 2117, Killtec, Hannah, Alpine, Salomon, Nordblanc a další.

Přijďte nás navštívit a my se o vás postaráme!

Těší se na vás tým KMSport.

Palackého 693, Rychnov nad Kněžnou

kmsport@email.cz

BIKE SPORT – Chrudim Již spoustu let se naše firma zabývá prodejem cyklistického, běžkařského a outdoorového vybavení. Neustále se snažíme rozšiřovat náš sortiment a držet krok se současnými trendy ve sportovním odvětví. Většinu výrobků, které máme v nabídce, sami po celý rok testujeme, protože jsme všichni aktivní lidé a sportem trávíme hodně času. Dokážeme dobře poradit nejen s výběrem správného kola, běžek a oblečení, ale zaměřujeme se na sportovní výživu a vše s trénováním související. V zimním období se zaměřujeme na běžkařské vybavení a oblečení, odborné poradenství a servis lyží. Vybrat si u nás můžete

ze široké nabídky značek předních světových výrobců, jako jsou CRAFT, SALOMON, FISCHER apod. Poradíme s volbou správných lyží i s výběrem vhodného oblečení, ať už pro rekreační nebo závodní lyžaře. Buďte aktivní – žijte pohybem!

V Tejnecku 543, 537 01 Chrudim

www.bike-sport-shop.cz

GREGORY SPORT – Karlovy Vary U nás najdete široký sortiment sportovního vybavení, servisní potřeby a doplňky pro běžecké lyžování, Nordic Walking a Trail Running. Vyberete si z širokého sortimentu kvalitních sportovních potřeb, obuvi a oblečení pro profesionální i hobby sportovce. Nabízíme také ucelenou XC kolekci oblečení Craft. Gregory Sport patří k největším prodejcům potřeb pro běh na lyžích v ČR a má historii sahající do roku 1991. Je jedním ze tří Fischer Racing Center v ČR, dále funguje jako závodní centrum značek Madshus a SWIX. Závodníkům a rychlým hobby lyžařům u nás nabízíme opravy skluznic závodních lyží a broušení nových

závodních struktur na stroji značky Montana.

Dále pořádá Gregory Sport pro své zákazníky každoročně před sezónou sérii workshopů, kde si účastníci po teoretické části vše dostatečně prakticky vyzkoušejí. Přejeme zákazníkům, ať jim to na běžkách z naší speciálky krásně „frčí“!

Západní 11, 360 01 Karlovy Vary

www.gregorysport.cz

Kompletní sortiment oblečení CRAFT a seznam všech prodejců najdete na:

www.craft.cz

64 MAG

BĚŽKAŘSKÉ HISTORKY Není nic krásnějšího než se pobavit cizím neštěstím. A proto vám opět přinášíme další příběhy, které vás snad rozesmějí a třeba i poučí tak, že se podobných chyb osobně vyvarujete.

VASŮV BĚH 2015

Ondřej Matoušek (závodník reprezentující Žižkovské tygry)

Po nezdařilém Vasáku 2013, kdy jsem asi 5 dní před startem onemocněl a samotný závod jsem byl nucen absolvovat pouze v turistickém tempu, jsem se rozhodl si spravit náladu. Nicméně tento závod mi asi není souzen.

Jako správný Čech jsem potřeboval do Švédska dostat především dostatečné množství piva, a proto jsem nevyužitý prostor ve vaku na lyže vyplnil několika plechovkami nejmenované značky. Již krátce po příletu se však ukázalo, že se nejednalo o nejlepší nápad. Několik plechovek nepřežilo jemné zacházení letištního personálu a obsažená tekutina vyplnila vak s lyžemi. Naštěstí jsem měl lyže na cestu poctivě naparafinované, takže se nic tak hrozného nestalo. Snad jen ten pivní odér mě pronásledoval ještě několik týdnů.

Druhý den ráno jsme se vydali trochu si zalyžovat a otestovat lyže.

Smůla se mě však držela dál. Při obouvání lyžařských bot jedna z nich podezřele neseděla. Ano, jednu botu jsem si prohodil s přítelkyní. Má sice naprosto stejné boty, ale o nepříjemná čtyři čísla menší. Z lyžování a testování tedy sešlo a vydal jsem se do půjčovny shánět boty. Žádný závodní model jsem nesehnal, pouze kombi boty, na kterých se mi o sebe stále zasekávaly špunty držící odnímatelný kloub. Naštěstí jsem měl alespoň jednu svou botu, která tento špunt nemá, a tak jsem jel v jedné své a jedné půjčené botě, čímž se tento problém eliminoval.

Doufal jsem, že smůlu prolomím alespoň v den závodu. Po všemi oblíbeném brzkém ranním vstávání jsme se dopravili na start do první vlny. Stál jsem hned za elitou žen, což mi vyhovovalo, nejen kvůli výhledu, ale také kvůli tomu, že v tomto roce jsem měl obdobnou výkonost jako první ženy. Ihned po startu však nastal problém. Část startovací pásky před námi se neotevřela a já společně s dalšími desítkami lidí zůstal lapen na startu. Podařilo se nám však vcelku rychle vymotat a vyrazit na trať. Po prvním kopci jsem se chytil nějaké skupiny na pozicích, kde jsem byl vcelku spokojen, a jelo se. Ale i přesto, že

jsem byl ve skupině, se kterou jsem zvyklý, jelo se nějak podezřele rychle. Postupně jsem zjišťoval, že to není tak úplně mou fyzickou kondicí, ale že moje lyže nepatří k nejrychlejším. Asi na 20. km jsem zjistil, že lyže patří spíš k těm nejpomalejším, protože když jsem jel ve sjezdu ve vajíčku, předjížděl mě narovnaný člověk, který zrovna pil. Věděl jsem, že to asi není dobré. Během dalších 10 km se řádně přepálený začátek začal projevovat. Přišla krize, a to velká. Asi na 40. km se přidaly i křeče a bylo hotovo. Ze závodu se stal boj o přežití, respektive boj o dobývání občerstvovacích stanic. Na každé jsem si

FOTO: VÍT ZAHULA

65

BESKYDSKÁ 70

Jan Krch (bývalý člen ČS reprezentačního horolezeckého družstva, později repr. trenér)

poctivě zastavil, snědl a vypil, co se dalo, doplnil zásoby a vydal se k další občerstvovačce. Důraz jsem dával na doplňování lahve s iontovým nápojem. Na jedné z občerstvovacích stanic jsem do poloviny plnou láhev opět doplnil žlutavou tekutinou. Když jsem se o pár minut později napil, ukázalo se, že to nebyl ionťák jako na předchozí zastávce, ale vývar. Takže jsem byl nucen dalších 15 km popíjet výbornou směs pomerančového ionťáku se slepičím vývarem. Vlastně to docela fungovalo, protože ta chuť člověka doslova nakopla. Asi 10 km před cílem jsem ještě dostal kafe s kolou a to už mi vydrželo až do cíle.

Celý život se věnuji horolezectví. No a horolezci neměli nikdy k běžeckému lyžování daleko. Bylo tedy pochopitelné, že i já jsem někdy od svých 16 let začal v zimě zkoušet stříďáka, soupaž, stromečky, pokoušel se lépe či hůře trefit mázu a následovně, po pár letech, se i zúčastňoval nejrůznějších běžkařských akcí, kde jsme my lezci většinou dostávali těžce na prdel. Již v té době platilo, že zážitky musejí být především silné, a tak jsme se s vědomím outsiderů vydávali na řadu závodů. Neměli jsme nikdy nárok na přední umístění a úspěchem bylo dojet někde před polovinou startovního pole a hlavně porazit pár kámošů.

Nejoblíbenějšími podniky byly sedmdesátky, a to zejména Jesenická a Beskydská. A k té druhé se váže jedna vzpomínka.

Někde hodně za polovinou tratě a především za největšími stoupáky jsem projížděl občerstvovačku u Masarykovy chaty na Bumbálce.

Lyže docela frčely a čekalo mě v podstatě už jenom převažující klesání do cíle v Bílé. Nějaký známý mi podal hrnek s polívkou zároveň se sdělením, že asi v soukromém závodě lezců vedu. Ihned jsem se odpíchl, za jízdy pil a trať přetínala místní sjezdovečku. Odhodil jsem kelímek, zabral soupaží a najednou hrůza, všechno špatně, střeva zabouřila…

Pomaličku jsem se šoural se zaťatými půlkami k nedalekému lesu. Pod jeho optickou ochranou jsem ihned odbočil ze stopy, zalezl za keř, stáhl pumpky a jégrovky, dřepl jsem si a… Křeč. A strašná. Takže vztyk a pomalé opakování dřepu a opět křeč a zase…

Co teď? Šourám se podél stopy hlouběji do už vzrostlého lesa a frnk a frnk a předjeli mne dva kámoši. Mám však nyní k vyřešení složitější problém než nějaké umístění – vykonat potřebu s nataženýma nohama. A najednou mne osvítilo! Přece jako na vleku! Rychle obejmout nějaký strom, postavit se lyžemi proti svahu a bude to. Asi třetí kmen v pořadí se neohnul a vše se povedlo. Já se neposral a jednoho z těch kámošů jsem ještě těsně před cílem předjel.

BIEG PIASTOW 2016

FOTO: ARCHIV REDBULLU

Adéla Boudíková

Pokud byste se někdy chtěli projet na lyžích v Jakuszycích, když se tam zrovna koná Bieg Piastow (1. březnová neděle), tak tam ani nejezděte. Radši vyrazte kamkoliv, ale jinam. Budete mít problém zaparkovat a ke všemu na některých místech výběrčí chtějí v den závodu parkovné až 300 Kč. Na trati všude stojí polští vojáci a chrání vstup do stopy vlastním tělem. Vloni se přítel Jirka rozhodl, že si den před hlavním 50km závodem „loupne“ na rozehřátí ještě 25 km klasicky.

Jela jsem mu tedy zafandit a občerstvit. Vojáci mě nepřekvapili, dělají problémy každý rok. Tak jsem dojela na místo, kde nikdo nestál, hodila lyže a hole na druhou stranu příkopu a přes 3 metry hlubokou rýhu, jako hrdinka z amerického akčního filmu, skočila. Byla jsem však velmi hrdá na svou typicky českou povahu, že jsem zase něco „očůrala“ a na trať se dostala. Asi 20x po cestě na mě vojáci řvali, ale byla jsem rychlejší, tak mě nic v mém úkolu nezastavilo. Dostala jsem se na místo, kde měl Jirka každou chvíli projet, ale místo toho se vyrojila skupinka deseti Poláků, kteří sotva stáli na lyžích. Padali do závodní stopy ve sjezdu jak hrušky a strážci trati se jen smáli a nic jim neřekli! Byla jsem rozzuřená, že je nevyhodí, ale naštěstí vypadli včas, než přijeli závodníci. Ke všemu mě poprosili, abych je vyfotila, a tak mi dal každý z nich svůj mobil, jako by jim nestačilo se vyfotit na jeden a fotku si předat.

Když jsem mačkala spoušť na 10. mobilu, tak mi projel za zády Jirka.

V cíli mi říkal: „Kde jsi byla? Já tě nikde na trati neviděl!“

Děkujeme za vaši přízeň!

Nechť se vám sníh pod lyžemi blyští ještě nejméně celý jeden měsíc! Těšíme se na shledanou na podzim 2017!

Váš tým NORDIC

Předplaťte si NORDIC! Předplatné je nejlevnější a nejpohodlnější cesta, jak se pravidelně dostat k časopisu NORDIC. Každý nový NORDIC vám dorazí domů bez časové prodlevy, a máte tak jistotu, že o žádný nepřijdete. Navíc v hodnotě předplatného získáte bonusové SNOWbony, které si můžete střádat nebo rovnou utratit v e-shopu SNOW.cz. Kolekce SNOW, z níž mohou držitelé SNOWbonů vybírat, čítá přes 50 tematických položek od literatury přes funkční prádlo a lyžařské hole až třeba po nordicmag.cz sjezdové lyže.

ELEKTRONICKÉ ČASOPISY: NORDIC vychází čtyřikrát za sezónu (od října do února) a roční předplatné vyjde na pouhých 190 Kč!

FOTO: © FISCHER

66

VYVINUTO K DOSAHOVÁNÍ NEJLEPŠÍCH VÝKONŮ Vybavení Salomon S-LAB Classic vyvinuté na základě spolupráce techniků Salomon a sportovců světové třídy poskytuje rychlost, stabilitu a sebedůvěru, aby tak každému lyžaři pomohlo vydat ze sebe absolutní maximum.

SALOMON.CZ