NORDIC 30 - březen 2014

BŘEZEN 2014

JAK SE STÁT OLYMPIONIKEM

ZA 10 MĚSÍCŮ

WWW.NORDICMAG.CZ

ZÁVODY ZA POLÁRNÍM KRUHEM

CENA: 59 KČ | 2,49 €

NORDICMAG 30

DOPLŇKY K BĚŽECKÉ VÝBAVĚ

LAPPONIA HIIHTO MISTROVSTVÍ EVROPY

V MARATÓNSKÝCH BĚZÍCH NA LYŽÍCH

ZKUŠENOSTI Z LYŽOVÁNÍ

A SPORTOVNÍ PŘÍPRAVY DĚTÍ V NORSKU

STRAVOVÁNÍ PRO LYŽAŘSKÉ MARATÓNY

Atomic získal

ATOMIC.COM

ISPO Gold award

Atomic zazářil na veletrhu ISPO, v kategorii Cross Country získal ocenění ISPO Gold award.

Mezinárodní odborný veletrh sportovních potřeb se konal v Mnichově od 26.–29. 1. 2014 a zúčastnilo se jej 2400 vystavovatelů z 52 zemí.

27. ledna 2014 Atomic získal Zlatou cenu ISPO Gold award pro skatovou obuv SPORT PRO SKATE. Ta se chlubí především geniální technologií Live Fit. Tato revoluční technologie, vyvinutá pro sjezdovou obuv, byla poprvé úspěšně použita i u běžkařské obuvi.

To přesvědčilo nezávislou porotu a vybrala tuto botu jako vítěze v kategorii Cross Country.

Live Fit zóna je na vnější straně běžkařské boty, která se automaticky a okamžitě přizpůsobuje šířce nohy. Tím zlepšuje prokrvení a zvyšuje tak tepelný komfort. Navíc kombinace Live Fit zóny a závodního fitu s šířkou 102 mm zajistí perfektní přenos sil a současně maximální pohodlí. Obuv má zateplení Thinsulate, které izoluje a udržuje nohy v teple a tím přispívá k celkovému komfortu.

OTEVŘENÉ TESTOVÁNÍ PRO VEŘEJNOST – LYŽOVÁNÍ, ZÁVODY, ZÁBAVA; VÍCE INFORMACÍ O TERMÍNECH A LOKALITÁCH NA WWW.AMERSPORTS.CZ

Výhrad Výhradní adní dovozce a distr distributor pro ČR a SR: A AME AMER R SPORTS Czech Cze Republic s. r. o., w www.amersports.cz

SERIÁL NETRADIČNÍCH BĚŽECKÝCH ZÁVODŮ Š CHNY PRO VŠECHNY PŘÍZNIVCE BÍLÉ STOPY

PŘIHLÁŠKY, PRAVIDLA, INFORMACE WWW.AMERSPORTS.CZ

VYH RAJTE ZA 100 00 0

Více informací naleznete na www.amersports.cz/soutez

,-

3

NORDICSPORT 6 JAK SE STÁT OLYMPIONIKEM ZA 10 MĚSÍCŮ 12 Z DISTANČNÍCH ZÁVODŮ NA MARATÓNY 14 I TRENÉR MUSÍ BÝT TROCHU BLÁZEN 18 ZDENĚK VÍTEK ŘEKL: NE. BOLAVÁ ZÁDA JEJ DO SOČI NEPUSTILA 20 ZKUŠENOSTI Z LYŽOVÁNÍ A SPORTOVNÍ PŘÍPRAVY DĚTÍ V NORSKU 24 TRÉNINK SEVERSKÉ KOMBINACE VČERA, DNES A ZÍTRA? NORDICUNIVERZITA 26 FRANZ WENDE A JINÍ SKÁKAČI 28 S4L: SPORT PRO ŽIVOT – ČÁST ČTVRTÁ: AKTIVITA PRO ŽIVOT 30 KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ III. 32 TRANSNOWORLD 2014 – IX. ZIMNÍ SVĚTOVÉ HRY TRANSPLANTOVANÝCH 34 TISÍC MALIČKOSTÍ DĚLÁ MISTRA 36 STRAVOVÁNÍ PRO LYŽAŘSKÉ MARATÓNY – 2. DÍL 38 VE STOPĚ JIZERSKÉ 50 39 MISTROVSTVÍ EVROPY V MARATÓNSKÝCH BĚZÍCH NA LYŽÍCH NORDICLOPPET 54 ZÁVODY ZA POLÁRNÍM KRUHEM – LAPPONIA HIIHTO 58 PRŮVODCE LYŽAŘSKÝM MARATÓNEM V KOSTCE NORDICTOUR 60 BÍLÁ STOPA V ORLICKÝCH HORÁCH 62 LYŽAŘSKÁ TURISTIKA. JAK NA TO?

FOTO: MADSHUS

NORDICVYBAVENÍ 64 DOPLŇKY K BĚŽECKÉ VÝBAVĚ 65 BĚŽCI NA OLYMPIÁDĚ V SOČI V NOVÉM ZÁVODNÍM KOMPLETU SWIX

REDAKCE

FOTO: JIŘÍ ŠAFRÁNEK

4

OMÁMEN OLYMPIÁDOU Tak už je to tady. Olympiáda, vyvrcholení sportovního snažení lyžařů, tréninkové přípravy v rámci dlouhého olympijského cyklu, pro mnohé pak i vrchol sportovní kariéry vůbec. Dlouho a s obavami očekávaná olympiáda v ruské Soči už zapálila svůj oheň a ve chvílích, kdy tento NORDIC prochází procesem posledních korektur a skrz hlavy tiskových strojů, lyžaři i další sportovci se perou o medaile nejcennější.

O tom, kolik ruská olympiáda stála, jak přetvořila tvář krajiny i její význam, bylo už napsáno dost. Mne však zajímají hlavně samotné závody.

Nové závodní tratě jsou krásné a spektakulární, divácky atraktivní, a to nejen pro diváky na místě, ale kvalitně a efektně zpracované televizní přenosy zprostředkují nové zážitky i lidem u televizních obrazovek. Divácký zážitek je přece zásadní – není divu, že mu je podřízeno vše. I náročnost tratí. Závody jsou stále těžší a nebezpečnější, až mne napadá myšlenka, kam to všechno půjde dál.

Nejde jen o běžky. Třeba lyžařští akrobaté soutěžili na tratích, kde i závodníci samotné světové špičky měli problémy udržet se na lyžích a někteří již po tréninku skončili na ošetřovně. Přiznám se, že mne z pohledu na opakované nárazy boulařek doma u televize bolela i vlastní kolena a u triků snowboardistů jsem tajil dech. Závod ve sjezdu byl kvůli riskantní trati silně kritizován, když se lyžaři řítili úzkou a strmou zledovatělou tratí rychlostí kolem 135 km v hodině, tajil jsem dech a odvracel oči. Vždyť tvrdé sjezdové lyže se působením všech těch ďábelských sil prohýbaly, jako by byly gumové.

Jen udržet se v trati byl výkon hodný medaile.

A co tratě běžecké? Zdá se, že i organizátoři běžeckých závodů si myslí, když běžci jezdí při závodech stále rychleji, že cesta ke zvýšení atraktivity vede přes náročnější trať. A o těch v Soči to platí obzvlášť. Stoupání tak prudká, že se diváci kolem tratě sotva udrží na nohou a normální lyžař by si lyže raději sundal, vzal je na ramena a botami si vykopal stupy. Rozhodně to nejsou tratě, které po skončení olympijského svátku přilákají běžného lyžaře – vždyť závodníci sjíždějící z kopce dolů se blíží osmdesátikilometrové rychlosti! Na běžkách. Považte, nezačíná to už hraničit se zdravým rozumem?

Samozřejmě jsou to tratě nádherné, to ano. Šířkou umožňují bruslení hned několika závodníků vedle sebe po celé své délce, takže závody budou velmi dramatické.

Jenže, říkám si, kam to všechno ještě půjde? Je a bude ještě prostor posouvat hranice rizika? Kam až mohou organizátoři jít, aby to nebylo na úkor zdraví závodníků? Smyslem olympiády je přeci soutěžení, vítězství i porážky či možnost potkat tam závodníky z celého světa. Ne zprostředkovat divákům krvavou podívanou jako při býčích zápasech… Někde se musí zabrzdit. Jestli před, nebo za hranicí udávanou v Soči, ukáže až čas.

Tomáš Gnad

REDAKCE AUTOR PROJEKTU Petr Socha ŠÉFREDAKTOR Tomáš Gnad GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3

INZERCE Petr Havelka Markéta Karlová Šárka Vachunková Veronika Bezpalcová

ADRESA REDAKCE Husitská 344/63 130 00 Praha 3-Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286

DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Hana Konvičková INTERNET Petr Kožíšek, Tomáš Roba REDAKTOŘI závodní lyžování Marek Pazderský Martina Chrástková mazání, profesionální rady Jan Žák odborné texty, trénink Petr Jakl Tomáš Gnad materiál Jaroš Gregory Řehořek Radim Nyč biatlon Tomáš Hermann cestování Jiří Suchý

IČ: 27175511

JAZYKOVÁ KOREKTURA Anna Junková INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 4x ročně.

Toto číslo vyšlo 20. února 2014, další vyjde v listopadu 2014.

MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

Obálkové foto: © Atomic/Mirja Geh Cena: 59 Kč / 2,49 EUR

PARTNEŘI Český svaz biatlonu Šumavský skimaraton Stopa pro život

MARTINE FOURCADE (FRA) Celkový vítěz Světového poháru 2012 a 2013 Čtyři malé křišťálové glóby ze sprintu, stíhacího závodu, závodu s hromadným startem a individuálního závodu 2013.

Pětinásobný mistr světa

Photo © Agence ZOOM

Výhradním dovozcem a distributorem pro ČR je firma Bretton s.r.o., tel.: 272 088 321, www.bretton.cz

rossignol.cz

X-IUM Kolekce X-ium je výsledkem silné spolupráce mezi našimi špičkovými sportovci, našimi inženýry a naším vývojovým a výrobním týmem. Nikdy předtím jsme nedosáhli tak vysokou úroveň kvality výkonu, skluzu, stability a preciznosti, která je nyní k dispozici široké veřejnosti. Tato řada představuje produkty nejvyšší výkonnosti do každého sněhu pro každý styl.

JAK SE STÁT OLYMPIONIKEM

10 ZA

SPORT

6

MĚSÍCŮ

SNEM KAŽDÉHO SPORTOVCE JE ZÁVODIT ALESPOŇ JEDNOU V ŽIVOTĚ NA OLYMPIÁDĚ. NĚKDO SNÍ VÝHRADNĚ O STUPNÍCH VÍTĚZŮ, JINÝ BY S RADOSTÍ NAPLNIL ALESPOŇ COUBERTINOVSKÉ HESLO „ZÚČASTNIT SE“. MÁLOKDO SI VŠAK NA SPLNĚNÍ SVÉHO OLYMPIJSKÉHO SNU VYHRADÍ POUZE 10 MĚSÍCŮ. MŮJ KANADSKÝ KAMARÁD SI PŘESTO TROUFL, A NAVÍC DO TOHO BLÁZNIVÉHO NÁPADU ZATÁHL I MĚ. OTÁZKA TEDY BYLA HNED OD ZAČÁTKU DANÁ: DÁME TO?

TEXT A FOTO: PETR JAKL

Březen 2013 e-mailové schránce jsem našel následující zprávu psanou roztomilou češtinou: „Ahoj Petre, mam pro tebe trochu extravaganti dotaz, a byl by jsem moc rad kdybys mel cas my poradit.

Narodil jsem jse v Irsku, tak jsem se prihlasil na FIS license. Skola my konci 26 dubna, a uvazuju o tom ze by jsem se venoval treninku a pokusil jse dostat pod 300 FIS bodu pred 20 ledna 2014, a tak se pokusil kvalifikovat na ZOH v Sochi. Hlavne se te chci zeptat vo kolik jsi myslis je mozny se zlepsit za par mesicu? Vysledky jsem mel letos takovydhle:“ Následuje odkaz na závod Severoamerického kontinentálního poháru tzv. NorAm Cup, 66. místo, celkových 315 FIS bodů včetně tzv. penalizace. „Na podzim jsem trenoval asi 3x tydne, a celkem jsem letos najezdil jen 700 km, a vice mene jsem zavodil o vykendech a pres tyden jsem se na lyze nedostal. Doufam ze s treninkem pres cele leto, a pak s lyzovanim od rijna (treba v Canmoru?) ze by se vysledky mohly zlepsit. Na druhe strane mam obavy aby jsem „training volume“ nezdvyhl moc rychle a nejak se zranil. Pak se musim rozhodnout jak by jsem to financoval, a jestli jsi muzu dovolit hned po skole odmitnout misto v nemocnici. Ahoj, Honza”

V

Moje odpověď: „Čau Honzo, příprava na Olymiádu – to je na hlubší rozbor a zralou úvahu. Projednával jsi již dopředu něco s irským olympijským výborem?

Limit 300 FIS bodů je průměr, nebo stačí z jednoho závodu? Necelý rok na přípravu je šibeniční termín, i když to samozřejmě stihnout můžeš.

Počítej však s tím, že začínáš o rok déle, než bys potřeboval, dobrý budeš až druhou sezónu, tedy 2015. Také trénink bude asi hodně na hraně, a jak správně uvažuješ, může tě i zničit. Bez dobrého plánu to bude dost živelné, ty sám se budeš učit metodou pokus-omyl a to tě bude stát dost času, který nemáš. Co se týče financí, budeš potřebovat na slušnou přípravu minimálně 10 000–15 000 dolarů, nepočítám v tom žádný zahraniční start. Možná bys mohl dostat nějakou finanční podporu od Irského olympijského výboru. Pokud máš chuť o tom dát pořádnou řeč, můžeme si „zaskypovat“. Dej vědět. Petr“ CANMORE – ZATÍM JEŠTĚ NA UMĚLÉM SNĚHU

7

HONZOVA FANYNKA

POZDRAV DO KANADY PRO SPONZORA (TĚSNĚ PŘED ZLOMENÍM…)

Přibližný rozhovor po Skypu o několik dní později: „…Chci se tě zeptat, jestli bys mi napsal třeba tréninkový plán.“ „To není problém, problém je, že kus papíru ti bude k ničemu, pokud podle něj budeš chtít trénovat, pravidelný kontakt s odborným trenérem to nenahradí.“ „Nechceš mě teda trénovat? Ale platit tě nemůžu.“ „Hmmm, moji předchozí svěřenci byli schopni po roce tréninku závodit na úrovni 150 FIS bodů v případě, že začínali na přibližně stejné úrovni jako jsi teď ty. Vzal bych to v případě několika podmínek. Za prvé, připrav se na to, že budeš s největší pravděpodobností ve svém jediném olympijském závodě poslední, dále: musíš přestat pracovat třeba i na částečný úvazek, budeš totiž potřebovat spoustu času na cestování i regeneraci. Další podmínka: budu osobně přítomen na většině tréninků…a nakonec: vezmeš mě s sebou do Soči a do Irska, ani jedno místo jsem ještě nikdy nenavštívil :-).“

Tak, a už v tom jedeme…

Kdo je Honza?

Jan Rossiter, ročník 1987, narozen v Irsku, od dvou let žije v Kanadě, jeden bratr, matka Češka, otec Ir. Vystudoval respirační terapii, mluví plynně anglicky, česky, francouzsky, momentálně bez přítelkyně (kontakt dodám na požádání :-), lyžuje od tří let, na běžkách závodí od osmnácti (převážně na provinční úrovni), do té doby nějaký ten přespolák na gymplu, pár orienťáků a několikrát zkusil cyklokros. Umí na divoké vodě, leze po skalách, jezdí na telemarkách, potíže má s kotrmelcem, nadhozem činky a jízdou na kole ze sedla, nikdy neviděl Mrazíka ani Pyšnou princeznu a neslyšel o Hanči a Vrbatovi.

Tréninkový plán počítal minimálně s 540 tréninkovými hodinami za celý rok, na olympionika směšně málo, na ryzího amatéra s loňskými sotva 100 hodinami tréninku až dost. Kromě pravidelných soustředění na domácí kanadské půdě jsem pro Honzu naplánoval i několikatýdenní společný tréninkový kemp v Evropě spojený s lyžovačkou v tunelu a několika závody. Výbava potenciálního irského lyžařského reprezentanta postrádala hned od začátku

něco málo nezbytného materiálu jako klasické kolečkové lyže, kvalitní závodní lyže a hole, jakékoliv fluorové vosky, horské kolo, sporttester, jiné než černé tréninkové oblečení („To černé bylo vždy se slevou,“…známé pod přezdívkou „batman“). Rozpočet nejen na nákup materiálu, ale i startovné, stejně jako veškeré ubytování či cestovné, a to většinou pro dvě osoby, jdou výhradně z kapsy autora nápadu. Irský olympijský výbor má patrně menší příjem než čerstvý absolvent ottawské kolidže po letní brigádě.

Od začátku máme jasno, pro nominaci na ZOH 2014 bude nutné splnit kriteria tzv. B skupiny, tedy z libovolných pěti FISových sprinterských nebo pěti distančních závodů stlačit průměr FIS bodů pod 300. V lyžařských závodech totiž paradoxně platí, čím lepší výsledek, tím méně FISových bodů. Pokud se to podaří, odměnou bude start v jednom, skutečně jenom v jednom(!) olympijském závodě. Buďto účast v sotva čtyři minuty trvajícím sprintu volnou technikou a nebo na klasické patnáctce. Jdeme jednoznačně za cílem účastnit se „patnáctky“, ať ta slavná chvíle alespoň pořádně dlouho bolí a je pak na co vzpomínat.

Následný email: „Ahoj Petre, Chtel jsem ti napsat jak jsem se rozhodl. Rozhodl jsem se pracovat part-time (asi 3x tydne) od 15 kvetna do konce srpna. Neni to idealni, ale kdyby jsem cely rok nepracoval tak bohuzel ten muj obor je takovej ze by jsem mel pristy rok z hledanim mista potize. Taky jsi pres leto vydelam snad ~10 tisic aby jsem jsi mohl dovolit 5–6 mesicu bez prace. Irove napsali ze kdyz jim poslu training plan ze by mozna byli nejake penize. Rad bych se dostal pres prvni dva tydny kvetna na snih (treba Mt. Batchelor v Oregon, nebo kdybys poradil nekam jinam). Tvuj navrh ze bychom trenovali v Cechach a pak zavodily v Evrope se my zda moc dobry. Budes v Sobotu rano na bezkach? Honza”.

JAK JDE O TRÉNINK, KRÁSY PŘÍRODY JDOU STRANOU

SPORT

8

Srpen, září, říjen

Červen, červenec TĚŽKÁ RÁNA NA SEVERU QUÉBEKU

Duben, květen Po prvních dvou týdnech oťukávání jak bude spolupráce fungovat začíná Honza, zatím osamoceně, svou první (…a zároveň poslední) olympijskou sezónu soustředěním na jarním sněhu v Oregonu na tamnějším „ledovci“ Mount Bachelor. Pak již první společné soustředění, zjištění, že musíme výrazně zapracovat jak na technice atletického běhu (nedaří se doposud), tak i na technice odrazů a odhodů medicinbalu atd. Zanedbaná kanadská školní tělesná výchova je očividně znát. Chybí přirozená obratnost, rychlost, pohybová sebekontrola (s tím také bojujeme do dnes). Následují první výkonnostní testy: mimo jiné 3 km na dráze za 10:52 nevěstí nic dobrého, opakované soupaže do kopce by zvládal i zmiňovaný Hanč s dnešním vybavením lépe, opakované výběhy s hůlkami do kopců Honza prořval bolestí už od druhého intervalu (asi hodně sledoval ženský tenis). No, čeká nás dost práce…!

…A NA POMEZNÍCH BOUDÁCH ZASE PRŠÍ

Honza současně pracuje na částečný úvazek v lokální nemocnici, ale trpělivě budujeme kondici. Učíme se skákat na rovině i do kopce, pilujeme techniku jízdy na kolečkových lyžích, učíme se nejen zvedat činky, ale i jak správně provádět obyčejné leh-sedy nebo kliky. Honza příležitostně běhá závody v orienťáku, účastní se populárního Spartan závodu (píše: „Sem vyhrál s náskokem svou vlnu, ale pak sem zjistil, že vybraná elita měla utajeně svou startovní vlnu jindy, byl sem tak až celkově desátej.“), získává první zkušenosti s prohrami v závodech na dráze, objevuje nový sport: horské kolo. Plnění plánu jde ztuha, pracovní povinnosti narušují odpočinek a ubírají síly a následně tak omezují nezbytný objemový trénink. Nedočkavě vyhlížíme září, kdy Honza dle dohody ukončí pracovní smlouvu a stane se z něj sportovec na plný úvazek. Tedy jen časově, nikoliv finančně.

Z tréninkového deníku: Kolečkové lyže – „Dnes to šlo, než jsem si dal pěstí do zubů.“ (Jeden steh na horním rtu od hole při neopatrném utahování poutka za jízdy).

Přituhuje, začínají dvoufázové tréninky, lokální sjezdovka se stává noční můrou, první zlomená (spíše rozštípaná) hůl, první náznaky zranění z tréninkového přetížení. Následuje ne zrovna veselé zjištění, že se v některých testech nelepšíme, ba naopak.

V polovině září odlet do Čech, kromě premiérového výběhu na Sněžku hned třetí den účast na MČR na kolečkových lyžích v Jablonci a ve výběhu na Ještěd. První střet se skutečným světem vrcholového sportu: kolečkové lyže na 15 km volně: 37. místo ze 42 startujících, ztráta 7:23 min na vítěze, běh do vrchu 6,5 km: 33. z 39 startujících, ztráta 7:27 min. Ukazuje se problém, s kterým budeme bojovat po celou Honzovu krátkou závodní kariéru: nedostatek bojovnosti. Sen o nominaci na Olympiádu se začíná trochu mlžit…

Následuje soustředění v lyžařském tunelu v německém Oberhofu, snovém místu každého ortodoxního vyznavače „podzimních“ i zimních sportů. Odvážíme si odtud další zlomenou hůl a příslib zajištění kvalitních lyží od našich nových známých, „Rakušanů“ Katky Smutné a jejího kouče Radima Dudy. Ještě stíháme výjezd na kolečkových lyžích na Ještěd s více než jedenáctiminutovou porcí od Martina Koukala a frčíme zpět do Kanady zapracovat na zlepšení. Máme co dohánět.

Stále ještě říjen. Po týdnu odpočinku a posledním testování před zimou (konečně zlepšení na 3 km, v soupažích i ve výbězích do kopců!), naskakujeme v Canmore (Olympiáda 1988) na z pod pilin čerstvě vykopaný sníh. Deset dnů trenérské dřiny (a kreditu nejhlasitějšího kouče na trati) s odstraňováním zažitých špatných lyžařských návyků, stále dokola opakovaných drilů, zasvěcování do závodní techniky a nechutně brzkého vstávání na ranní imitace. Jde to ztuha, nestíháme, tohle lyžařské dítě je již trochu přerostlé, aby vše dohonilo v několika týdnech. Příjemnější stránka: Nové lyže i naši známí „Rakušané“ dorazili také, je fajn si podrbat vedle trati po dlouhé době opět v češtině. Poklona od jedné z nejrychlejších klasických sprinterek planety Katky Smutné: „Honza jezdí tu klasiku docela slušně.“

Listopad, prosinec Honzík (oblíbené oslovení „Rakouského“ týmu) si ještě prodlužuje pobyt v Canmore na celkových dvacet dnů lyžování, pak týden odpočinku doma v Kingstonu a vyrážíme opět za sněhem, tentokrát 10 hodin autem na sever do Quebeku. Přesto že dojíždíme ve sněhové vánici, na místě nás vítají opět jen asi 1,5 km dlouhým nasněženým okruhem. Jo, zase se nám bude trochu motat hlava. Následuje deset dní již v dost vysokých intenzitách, jeden rychlostní test s průměrným výsledkem a jsme připraveni se rvát o první fisové body na úvodních závodech NorAmu. Premiéru si odbýváme 7. a 8. prosince v lyžařském středisku Silver Star v Britské Kolumbii na tratích světového poháru z roku 2006 v dech beroucí výšce 1 600 m n. m. Začínáme symbolicky, odkloněným letem z důvodu sněhové vánice v místě plánovaného přestupu i pozdějšího přistání. V Kelowně nás vítají mrazy klesající v noci hluboko pod - 20 ºC, výsledkem je posunutý start první volné „15“ až na poledne a krutě pomalý sníh. Při sledování závodu si nejsem zcela jist, jestli mě štípají oči mrazem či pohledem na Honzovu zoufalou snahu o posouvání lyže na přemrzlém prašanu. Ve výsledku jsme dostali nářez patnácti minut od vítěze a náklad 305 FIS bodů. Podle mně trochu moc shovívavé na to jak, jsme dopadli. I kliďas Honzík konstatuje: „Ten výsledek mě trochu vylekal…“. Druhý den následuje klasický sprintík, sice ne pro nás důležitý, ale opět s výrazným překročením hranice fisové „300“.

Olympijský sen již téměř mizí v husté mlze. Kde se stala chyba?

Naděje umírá poslední. Překopáváme plány na další závody (za hromadné starty se „odměňuje“ více body, tedy se jim vyhneme) a přejíždíme do 400 kilometrů vzdáleného Rosslandu na další lyžařskou konfrontaci s kanadskou a americkou běžeckou špičkou.

Týden po výprasku brojíme tentokrát na klasickou „15“, opět s intervalovým startem. Ráno je téměř nulová teplota, sníh se začíná „mydlit“, čekají nás jedny z nejtěžších podmínek pro závod klasickou technikou. Máza je nakonec vychytaná pro všechny výškové rozdíly a Honza vyráží na další misi. První kolo ještě slušně klouže, od druhého se již kroutí jako had, zkracuje krok, běhá stromečkem tam, kde ostatní frčí rovně, rozptyluje se odhazováním čepice…, no nevyhlíží to opět moc nadějně. Ještě že platí, že nic není takové jak vypadá. Honza ve skutečnosti letěl, v cíli nabral ztrátu „jen“ 8,5 minuty na vítěze a odměnil se za to 184 FIS body. Jsme zpátky ve hře! První závodní blok nakonec úspěšně zakončujeme splněním bodového limitu i v neoblíbeném, tentokrát bruslařském, sprintu.

Pak už se jen řítíme zpět přes zasněžené hory do Kelowny na letiště a pak domů na Východ oslavit Vánoce. Honza už je dávno členem naší rodiny, takže nadělování je vzájemné. Svátky (každý lyžařský kouč potvrdí) již tradičně probíhají v duchu lyžařského soustředění.

Absolvujeme několik lokálních závodů, zvyšujeme si sebevědomí nějakou tou medailí (ukazuje se, že bruslařská „15“ bude definitivně naše slabina), učíme se běhat stromečky (a lámeme další hůl…), pilujeme přechody mezi běžeckými technikami (jo, další slabina), potýkáme se s pro běžce tradiční vánoční rýmičkou.

Přání do nového roku není potřeba zdůrazňovat, zbývá ještě úspěšně zabodovat ve dvou závodech. Irské svazy (Zimních sportů i ten Olympijský) vysílají signály, že s námi počítají: žádný jiný Ir jako možný konkurent v současnosti nezávodí, dokonce se nám prý už i šijí olympijské kombinézy! Začínáme vyplňovat a podpisovat spousty formulářů, na Honzův účet přichází dokonce i prvních pár tisíc Eur na přípravu.

STRIKE CARBON

NORDIC PA SHARK

OPTIMÁLNÍ ÚHEL 15o u u u

Efektivnější přenos síly Lepší švihová akce Zlepšené vedení hole

Nové PA Shark madlo, ještě více zlepšuje přenos síly, zajišťuje ideální švih a dovádí tak tento systém k dokonalosti.

Michal Šlesinger – biatlon

SPORT

10

Leden 2014 Už 2. ledna přichází velká zkouška ohněm. Honza letí sám do Států na jeden ze závodů amerického šampionátu, na 15 km klasicky. V Soldier Hollow (olympijské tratě z roku 2002) ho čeká zkouška z lyžařské dospělosti. Musí sám řešit dopravu, pronájem auta, ubytování a především předzávodní testování, správný výběr vosků a nakonec i jejich namazání. Díky moderním komunikačním technologiím se nám daří trefit mázu a je z toho nakonec ztráta kolem 7,5 minut na vítěze a hřejivých 175 FIS bodů. Další zlepšení!

Jdeme do finále. Další víkend po tomto závodě bude trochu bláznivý. Naplánovali jsme jeden start na kanadských olympijských kvalifikačních závodech, pak rychlý přejezd do amerického Bozemanu a zvládnutí dalších dvou fisových závodů. Hlodá červíček: Pokud vyjde hned první závod, nikam bychom nemuseli. Honza zůstává na Západě, vyhýbá se časovému posunu a přelétá do Calgary, já bych měl chytit letadlo z Toronta ve středu ráno, odpoledne už testovat v Canmore mázu a parafínovat na čtvrteční závod. Vše je jinak, mrazy na Východě ruší spoustu letů, dostávám se jen do Edmontonu a pak již celý den sedím na letišti jako Tom Hanks v Terminálu a čekám až mě naloží do nějakého večerního letadélka směrem na Calgary. Plány jsou v tahu, testování ani mazání nebude. Honza za pomocí kámoše Čády mezitím v Canmore alespoň nanáší nějaký parafínový základ.

Večer domlouváme postup na ráno. Vše je ale opět jinak.

Ráno stepujeme skoro tři čtvrtě hodiny před zamčenou buňkou, všechny lyže i vosky jsou uvnitř, nevíme kdy se k nim dostaneme, natož jestli stihneme namazat. Panika stoupá. Konečně odemčeno, máme na všechno sotva 70 minut. Čáda práškuje Honzovi závodní lyže, já testuju stoupací mázu, Honza se rozjíždí. Nakonec tajná zbraň, stará swixová „XF 50“ stoupá i jede skvěle. Přimáznu Honzovi poslední vrstvu těsně před startem a pak vyrážím těsně před ním na trať s cílem dořvat ho do cíle třeba i vleže. Vyhrávám opět soutěž o nejhlasitějšího kouče na trati, ale nakonec je to tam! Honza profesorským výkonem zajíždí životní závod, ve finále ztráta 5:44 min na vítěze a 124 (!) fisových bodů.

Dali jsme to!

KATKA S HONZOU, KAŽDÝ S TROCHU JINÝMI OLYMPIJSKÝMI AMBICEMI

RÁNO STEPUJEME SKORO TŘI ČTVRTĚ HODINY PŘED ZAMČENOU BUŇKOU, VŠECHNY LYŽE I VOSKY JSOU UVNITŘ, NEVÍME KDY SE K NIM DOSTANEME, NATOŽ JESTLI STIHNEME NAMAZAT.

Výsledný průměr z pěti závodů je nakonec slušných 203 FIS bodů. Můžeme si dovolit již bez stresu objet místo devítihodinového cestování do Států i zdejší kvalifikační skiathlon na 30 km, Honzův patrně poslední závod před olympijskou premiérou. Výsledek nás samozřejmě po zásluze vrací zpět na zem, do portfolia si ukládáme 274 fisových bodíků (jo, to bruslení), nicméně opět alespoň potvrzujeme „elitní“ třístovku. Dál nás čekají doufejme už jen příjemné povinnosti se zařizováním cesty do Evropy včetně předolympijské přípravy v některé alpské běžecké destinaci (Obertilliach?), trochu obav z pověstné ruské byrokracie nebo zpřísněných bezpečnostních opatření a pak už jen vysněných skoro 50 minut utrpení na brutálně těžkých tratích v Krasne Poljaně. Je vidět, že irskej Honza se ve světě zkrátka neztratí…

NA SILVER STAR ZAMRZLI LYŽE I HONZA

RADEK ŠRETR

12

SPORT

AUTOPORTRÉT RADEK ŠRETR – LAUFAŘ trem republiky U23 ve skiatlonu. Pak to bylo druhé místo 50 km skate v Novém Městě na Moravě a dvě druhá místa ve štafetě dospělých v Harrachově.

TEXT: RADEK ŠRETR FOTO: ARCHIV AUTORA

Z DISTANČNÍCH ZÁVODŮ

NA MARATÓNY KDYŽ JSEM DOSTAL NABÍDKU NAPSAT ČLÁNEK O TOM, CO MI VZALO A DALO LYŽOVÁNÍ, ZJISTIL JSEM, ŽE UŽ SE VĚNUJI LYŽOVÁNÍ TÉMĚŘ 27 LET! ZAČÍNAL JSEM V ODDÍLE BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ V MALÝCH SVATOŇOVICÍCH, KDE JSEM VYRŮSTAL A NYNÍ I S RODINOU ŽIJI. lyžování měla naše rodina blízko, v Malých Svatoňovicích byl lyžařský oddíl, který vedl strýc, a v podstatě celá rodina se na tom podílela.

Takže jsem začal jezdit na lyžích v podstatě odmalička. Druhý stupeň základní školy jsem už navštěvoval v Trutnově a byl členem Loko Trutnov, nyní Olfin Car Vella Trutnov. Jako junior jsem se dostal do reprezentačního družstva juniorů a zúčastnil se dvou juniorských mistrovství světa

K

v Německu a Polsku. V 21 letech jsem odešel na základní vojenskou službu do Dukly Liberec a poté jsem tam 3 roky zůstal jako člen B týmu.

První úspěchy Moje první velké úspěchy přišly zhruba ve 21 letech, kdy jsem se stal v Harrachově mistrem republiky na 50 km klasicky, v Jablonci nad Nisou mistrem republiky U23 ve sprintu dvojic a mis-

Konec distančních závodů, hurá na maratóny Po třech letech jsem dostal výpověď kvůli špatným výsledkům. Jen pro orientaci, plat pro závodníka reprezentace B v té době byl 7 000 Kč.

Hned druhý den jsem se musel začít nějak živit, protože z tohoto platu jsem neměl nic naspořeno, a tak jsem začal dělat výškové práce.

Lyžování jsem se ale vzdát nechtěl a jediná vidina jak si lyžováním něco vydělat a uživit se byla zkusit laufy. Maratóny jsem také začal jezdit proto, že po spoustě let závodění na českých republikových závodech a mistrovstvích ČR na stejných tratích se stejnými lidmi mě to už nebavilo.

Maratóny byly vítaná změna a dalo se na nich i vydělat, což na MČR a RKZ opravdu ne.

V té době mě kontaktoval Honza Hásek, abych přestoupil do Ski klubu Jablonec nad Nisou. Můj první laufařský závod byla italská La Sgambeda, kde jsem skončil na 11. místě. Z Dukly jsem ale neměl žádné vybavení, vše jsem si musel sehnat sám. Obrátil jsem se na firmu Fischer, zda by mi neposkytla lyže, a za výsledky jsem dostal 6 párů.

Boty od firmy Salomon, oblečení a hole od firmy Swix. Jmenovitě pan Weisshäutel mi hodně pomohl. Můj trénink v té době vypadal tak, že ráno před prací jsem většinou běhal, po práci přišlo na řadu kolo, kolečkové lyže atd. Myslel jsem si, že při práci lze kvalitně trénovat, ale bohužel to není pravda.

Další roky jsem spíš přizpůsobil trénování více do kvality než do kvantity. Tréninkové plány jsem si dělal a dělám sám a trénoval jsem dle časových možností. V jabloneckém klubu jsem strávil tři roky, objel spoustu závodů série Euroloppet i Wordloppet. Z toho se mi nejvíce líbí závody Biela Stopa v Kremnici na Slovensku, kterou jsem jednou vyhrál a asi 5krát tam byl druhý a třetí. La Sgambeda v Itálii je krásný závod, ale moje srdeční záležitost je 76 km dlouhá La Transjurassienne ve Francii, kde jsem skončil na 16., 15. a 13. místě.

Třetí místo na 50 km klasicky mi přineslo titul Mistra Evropy v dálkových bězích v roce 2011.

Tento rok se mi docela dařilo a vyhrál jsem první ročník závodu výjezdu sjezdovky Uphill Trophy ve Szklarske Porebe. Úžasný závod klasickou technikou je Birkebeinerrennet, který se jede se 3,5 kg zátěží v batohu v těžkém horském profilu. Ten se trochu vymyká klasickým rovinatým závodům. Jel jsem ho zatím pouze jednou, byl jsem nezkušený, sám, bez přípravy, bez veškeré technické podpory a skončil jsem na 46. místě a byl jsem rád, že jsem ho dojel.

Domácí dálkové běhy mi moc nepřináší, některé jsem už vyhrál, a když se chce člověk zlepšovat, tak musí jezdit ven. To je teprve pořádná zkušenost. Závody ve světě člověka posunou daleko výš, je tam větší konkurence. Je to ale všechno bohužel o penězích. Sice to tak možná nevypadá, ale dálkové běhy jsou dost nákladná záležitost.

13

Není to jen o tom jít v zimě na lyže, ale důležitá je letní a podzimní příprava, i ta už stojí peníze.

Momentálně mám sponzora Atomic na běžecké vybavení (lyže, hole, boty), Royal Bay (kompresní ponožky), Enervit (sportovní výživa) a jezdím za Atomic Nordic Team. Závody, startovné, ubytování, tréninky, soustředění, vosky, technické vybavení si hradím sám. Běžecká sezóna mě tak vyjde ročně na 150 tisíc Kč. Tuhle částku musím během roku vydělat navíc. Poslední dva roky končím sezónu s minusem na účtu. V této době nelze tento sport dělat profesionálně a chodit při tom do práce. Za posledních pět let vzniklo velké množství profesionálních dálkových týmů, které mají kvalitní zázemí, a je jenom škoda, že v Čechách takový silný tým nemáme.

I přesto necítím žádné zklamaní. Dokážu vyjmenovat spoustu pozitiv, spoustu krásných závodů, ale zklamání jsem necítil nikdy a nejsem si ani vědom, že by mi lyžování něco vzalo. Dalo mi hodně zkušeností, možnost cestovat a poznat jiné země a potkat spoustu lidí.

Během roku najezdím na kole, lyžích a kolečkových lyžích okolo 7 000 km. Za sezónu objedu okolo sedmi závodů na 50 km, 6–8 závodů na 30 km a pár kratších závodů. Můj nejdelší závod je již zmiňovaná La Transjurassienne, která se jede nádhernou krajinou a projíždí se malými městečky. Závod trvá okolo 3,5 hodiny.

Nechtěl bych hodnotit co je těžší nebo lehčí, jestli maratóny nebo krátké tratě. To záleží na každém člověku, mně dlouhé tratě šly vždycky, tak to byla jasná volba. Na maratónech je uvolněnější atmosféra a větší pohoda.

Jestli bych udělal v minulosti něco jinak?

Možná bych jinak trénoval, ale v době, kdy jsem začínal s dálkovými běhy, tak o trénování na ně nikdo moc nevěděl. Já trénoval stejně jako dřív. Co bych udělal určitě, zkusil sestavit nějaký

český laufařský tým, i když v Čechách je to velice obtížné. Myslím si, že lyžařskými maratóny se dá uživit, když člověk chce a je finančně podporován sponzory a samozřejmě má výsledky na závodech Wordloppet. Na takovéto závody už nelze jezdit sám, člověk potřebuje technickou podporu. Namazat lyže, občerstvit během závodu, vyměnit zlomenou hůlku, řídit auto, zařizovat ubytování a přihlášky, prostě spoustu dalších věcí. Toto neplatí pro hobíky, ale platí pro profi závodníky, mezi které bych se rád počítal.

Během psaní těchto řádků mě napadlo, kolik jsem tak objel za svoji kariéru laufařských závodů. Bude jich tak okolo 60 dlouhých a 70 kratších. Když to vynásobím a budu počítat dlouhý závod 50 km a krátký např. 25 km, tak je to celkem úctyhodných 4 750 závodních kilometrů.

Tento článek píšu, abych uzavřel a zhodnotil svoji lyžařskou kariéru, která se mi ani trochu uzavřít nechce. Budu dělat vše pro to, abych i nadále u lyžování zůstal a dál závodil. A tak i letos se chystám z finančních důvodu pouze na pár závodů – Tour de Ramsau, Dolomitenlauf

RADEK ŠRETR NA ČELE SKUPINY V MARATÓNU LA TRANSJURASSIENNE

a Moon Light Classic Maratón, Engadin Maratón a Lapponia Hiihto.

Ideální věk laufaře je okolo 36 let, takže mám ještě 4 roky čas.

Radek Šretr a jeho výsledky Worldloppet

Dolomitenlauf, 42 km, skate – 3. místo La Sgambeda, 42 km, skate – 11. místo Bieg Piastow, 50 km, klasicky – 3. místo

Euroloppet

Skadi Loppet, 30 km, skate – 1. místo, 42 km klasicky – 2. a 3. místo Biela Stopa, 50 km, skate – 1., 2. a 3. místo, 20 km klasicky – 2x1. a 3. místo

Závody v ČR

Celkový vítěz Českého poháru – 2006 a 2007 Mistrovství ČR, 50 km, skate – 2x2. místo, 3. místo, 4. místo Mistr republiky do 23 v pursuit, sprint dvojic, 15 km skate, 50 km klasicky Šumavský maratón, 20 km skate – 1. místo Orlický maratón, 40 km klasicky – 1. místo, 20 km skate – 1. místo Jilemnická padesátka, 20 km skate – 1. místo Karlův běh, 30 km skate – 1. místo, 40 km klasicky – 2.místo

SPORT

14

I TRENÉR MUSÍ BÝT TROCHU

BLÁZEN ONDŘEJ RYBÁŘ PATŘÍ K MUŽŮM, KTEŘÍ STOJÍ ZA SOUČASNÝMI ÚSPĚCHY A BOOMEM ČESKÉHO BIATLONU, PŘESTO VELKOU CHVÁLU ODMÍTÁ. „VŽDYCKY TAM JSOU REZERVY,” NAMÍTNE TRENÉR MUŽSKÉ REPREZENTACE, DO NÍŽ NYNÍ SPADÁ I ŽENSKÁ JEDNIČKA GABRIELA SOUKALOVÁ.

TEXT: BARBORA ŽEHANOVÁ FOTO: TOMÁŠ HERMANN, KVĚTOSLAV FRGAL

ichal Šlesingr kdysi popisoval, kterak biatlonisty popoháníte tím, že když už nemohou, mají ještě přidat. Je to vaše trenérská filozofie? „Dá se to brát jako životní filozofie, protože člověk vždycky musí ještě přidat. Když už nemůže, tak zjistí, že rezervy tam ještě jsou. Jedno z mých kréd to určitě je. Samozřejmě se musí s rozmys-

M

lem, nejde to lámat přes koleno. Závodníci jsou jen lidi, nikoli stroje, a není problém člověka přetáhnout. Ale rezervy se každým speciálním tréninkem posunují a každý si svůj limit musí najít. Nikdo neví, kam až se může dostat.”

Mezi speciální tréninky patří například tréninky střelby před snídaní? „To ne. Špička v biatlonu je tak vyrovnaná, že každý se snaží hledat detaily a být v něčem lepší, udělat něco navíc, než dělají ostatní. A míst, kde člověk může přitlačit, je čím dál méně, protože tréninky jsou už takhle nadoraz. Snažíme se využít každé chvilky, kdy si myslíme, že to prospěje a neuškodí. A jedna z nich možná je v určitých fázích přípravy i střelba před snídaní.“ V čem tkví její trik? “Člověk ladí různé detaily. V zimě je tma, terče musejí být osvětlené. Jsou to ztížené podmínky. Navíc ráno organismus není ještě úplně probuzený a je potřeba mít – pokud chcete trefovat – maximální koncentraci. Někomu to může víc vyhovovat díky prázdnému žaludku. Ale nejsme zase takoví blázni, že bychom před snídaní dělali něco fy-

ONDŘEJ RYBÁŘ Narozen: Kariéra:

Záliby:

1978 trenér ženské reprezentace, osobní kouč Jaroslava Soukupa a Zdeňka Vítka, asistent u mužského týmu, od roku 2011 šéftrenér mužské reprezentace jízda na motorce, rodina

zicky náročného. Tady je to spíš o koncentraci a psychice, protože asi nikomu není příjemné vstávat brzo a jít něco dělat. Spíš jde o překonání psychického stavu a odporu.”

Kde se inspirujete při hledání své trenérské cesty? „Jak sportovec, tak trenér musí být do jisté míry blázen. Tohle jsou věci, které člověka napadají.

Snažíme se vžít do role sportovců, ale je to o to jednodušší, že trenér příkazy dává a nemusí je plnit. Takže čím větší bláznovina zabere, tím větší je satisfakce.”

Kam na ty bláznoviny tedy chodíte? „Devadesát procent je vlastní inspirace. Další věc je to, že v dnešní době internetu, YouTube, Facebooku a podobných věcí je podnětů strašně moc. Není to jen biatlon, odkud lze čerpat. Vezměte si jenom Jaromíra Jágra, který prezentoval fanouškům svoje videa. Jde jen o to vybrat, co se člověku hodí.”

Hodilo se vám něco od hokejové legendy Jágra? „To bych neřekl, ale filozofie je podobná. Je to dřina a bez ní se výsledky dostavit nemohou. Je to o tom, jakou morální sílu sportovec má. I pro sportovce je někdy dobré vidět někoho jiného, kdo jede na doraz.” Řekli vám někdy sportovci, že byste si měl sám vyzkoušet bláznoviny, které pro ně chystáte? „Nebylo to jen jednou, ale víckrát. Ale momentálně mám dva mladé trenéry jako asistenty, takže v tom nejsem sám. Jsme taková parta, že i trenéři jsou schopní do toho jít po hlavě. Pokud chceme sportovcům dokázat, že to lze – i když ne v takovém provedení, jakého jsou schopní oni – tak se jako trenéři klidně zapojíme.”

Co jste tedy musel absolvovat? „Kluci jsou mladí, hecují se a my také nejsme úplně staří, abychom se nenechali. Při určitém střeleckém tréninku máme takovou uličku. Protože se za neúspěšné rány přispívá do společné kasy, tak si ji projedeme taky, i když víme, že nebudeme tak úspěšní jako sportovci.”

IONDŘEJ TRENÉRRYBÁŘ MUSÍ ČASTO MLUVÍ REAGOVAT OTEVŘENĚNA O PRÁCI, VÝSLEDKY ÚSPĚŠÍCH SVÝCH I NEZDARECH ZÁVODNÍKŮ PŘED NOVINÁŘI

15

ONDŘEJ MORAVEC PODÁVÁ SPOLEHLIVÉ VÝKONY

Zmínil jste, že věkově nejste daleko od svých závodníků. Jak je těžké najít hranici mezi kamarádstvím a vztahem trenér – závodník? „Je to těžké, ale pravidla jsou jasně daná. Ať můžu být s kýmkoli kamarád – a platí to pro všechny trenéry – tak tohle je profesionální věc, kde to bereme jako zaměstnání. Pokud sportovec chce být opravdu dobrý, v tomhle směru musí jít vazby stranou. Někdy je potřeba to dost rezolutně držet a nepustit do sfér úlev, protože nikdo nechce být tvrdý na někoho, pokud k němu má bližší kamarádskou vazbu.

Děláme práci, kterou chceme dělat dobře, a tam je nutné to dělit. Ale když je potřeba, je to o to lepší, protože se navzájem víc známe.”

I pro trenéry je to práce psychicky náročná.

Jak si nejlépe vyčistíte hlavu? „Asi jako sportovci. Teď jsme zrovna dohráli partičku playstationu. A taky doma s rodinou.

I na cestách se snažíme držet kontakt přes Skype nebo telefon, člověk odběhne od profesních problémů k těm rodinným.”

GABRILA SOUKALOVÁ, NEJVĚTŠÍ HVĚZDA ČESKÉHO TÝMU

Mára Lejsek si ze mě dělal srandu, že bych to stejně nevydržel a byl bych ještě víc nervózní než na závodech. V tom má asi pravdu.”

Kde vám tedy bývá nejhůř? „Na střelnici přímo u těch ran je to psychicky asi nejnáročnější. Ale nervozita z vás asi nikdy úplně nespadne. Jako trenéři víme, co dřiny je za těmi výkony a jak malý kousíček dělí úspěch nebo ztracené šance. Když se daří, je na střelnici nervozita menší. Máme teď už víc sportovců, kteří jsou schopní udělat dobrý výsledek. Když se to jednomu nepovede, furt je šance, že se to povede druhému. Je jedno, jestli se daří klukům nebo holkám, jen když se to někomu povede a český biatlon je nahoře. V tomhle to nedělíme. Když se to povede, je to nádherná radost celého týmu. Není to klišé, parta, která tady je, je ohromná. Vážíme si jí, protože díky tomu, co se tu vybudovalo, jsou pocity po závodech o to příjemnější.”

Stejně jako mnozí čeští biatlonisté máte v oblibě motorky. Preferujete rychlost, nebo dlouhé vyjížď ky do ztracena? „Asi každý kluk řekne, že má do jisté míry rád rychlost, ale my jsme u kategorie choppers. Ty motorky nejsou úplně slabé a umějí jet hodně rychle, ale je to spíš na takovou tu kamarádskou vyjížďku. Manželky nebo přítelkyně si to užívají taky, když máme možnost vyjet. Je to příjemné strávení volných chvil. A vítr ve vlasech přidává volné atmosféře.”

Zato při závodech nic takového asi nepociťujete. Kde je vám nejlépe? Na střelnici?

V buňce u počítače? „Nejlépe by mi bylo, kdyby závodníci vyhrávali a já seděl doma u televize. Když jsem byl na univerziádě a týmu se ve Francii dařilo, říkal jsem, že nemám problém to sledovat u televize. Asistent

ONDŘEJ RYBÁŘ SE SVOU RODINKOU

Bezpochyby k tomu přispívá i to, že přechod k mužské reprezentaci se povedl Gabriele Soukalové. Její volba trénovat s muži rozhodně navalila tlak na vás i na ni. Bral jste její příchod jako výzvu? „V téhle sezoně to není úplně skvělé, protože v olympijském roce se nedá překopat celý trénink a jít do razantních změn. A spousta lidí ví, že tam je rezerva v rychlosti střelby. Takže tlak to určitě je. Na druhou stranu my jsme u biatlonu širší rodina, snažíme se ho prezentovat co nejlépe, a když cítíme, že by něco mělo nějak být, tak to tak děláme. Tahle změna je pro Gábinu změnou do budoucna, vyzkoušela si něco jiného.

Nebudu lhát, když řeknu, že po prvním závodě (Soukalová ho vyhrála) nám trenérům u mužského týmu, kam Gábina teď spadá, spadl kámen z srdce. I sportovec potřebuje vidět, že cesta je správná. Český závodník, který se pohybuje na čele Světového poháru, tady dlouho nebyl. To je prezentace českého biatlonu, jak se patří.”

www.madshus.cz

Řada produktů Madshus RED představuje novou úroveň dokonalosti, zcela revoluční výkonnost produktů na běžecké lyžování, vyrobených těmi nejlepšími inženýry a navržených pro ty, kdo se spokojí pouze s tím nejlepším. Výrobky Madshus RED jsou lehčí, odolnější, rychlejší – inovativní produkty pro špičkové výkony. Přidejte se k vyznavačům produktů RED. Dejte svým soupeřům zabrat.

SKLUZNICE P200 NANO TRANSPARENTNÍ

PVC* FREE

SUPER NANO N130400101

Opatek: Integrated Carbon Base Manžeta: Carbon Skate Kryt tkaniček: MemBrain® Softshell Povrch: PU Jazyk Torsion Box Velikosti: 35-48 1/2 velikosti: 39,5-44,5

Výhradní distributor pro ČR a SR: SPRINT spol. s r.o., Bečovská 1083/3, 104 00 Praha 10 - Uhříněves, tel.: 267 090 611, e-mail: obchodni@sprintcz.cz, www.sprintcz.cz

REDLINE CARBON Skate / Model: N13009 / Délka: 175-195cm/5 / Boční vykrojení/profil: 44-43-44mm / Hmotnost/pár: 950g/190cm / Profil: Skate nízké prohnutí / – výrazné zkosení / Vázání: NIS 7 / Jádro: PR 100X & Triaxial Carbon Construction / Skluznice: P200 Nano Transparent / CAD – Computer Aided Design

NOVÉ LYŽE REDLINE CARBON SKATE

>> Nejúspěšnější lyže série Swix Ski Classics <<

partner

SPORT

18

Zdeněk Vítek Narozen: Bydliště: Mateřský klub: Nejlepší výsledky SP:

Nejlepší výsledky MS: Nejlepší výsledky na ZOH:

DLOUHOLETÁ OPORA NAŠÍ REPREZENTACE ZDENĚK VÍTEK PŘI NAŠEM ROZHOVORU

1977 Jilemnice SKP Kornspitz Jablonec n/N 1. místo 2000/2001 – 20 km v Anterselvě/Hochfilzenu 1. místo 2000/2001 – štafeta na 4x7,5 km v Anterselvě/Hochfilzenu 1. místo 2013/2014 – mix štafeta v Oestersundu Dalších pět pódiových umístění.

3. místo 2003 – 10 km v Chanty Mansijsku Dalších devět umístění v TopTen. 5. místo 2002 – štafeta na 4x7,5 km v Salt Lake City 10. místo 2006 – 12,5 km v Turíně/ San Sicariu Další dvě umístění v TopTen.

ZDENĚK VÍTEK ŘEKL: NE BOLAVÁ ZÁDA JEJ DO SOČI NEPUSTILA USADIL SE NEJPOHODLNĚJI, JAK MU TO BOLAVÁ ZÁDA DOVOLILA. VYROVNANÝM HLASEM PAK ŘEKL: „DO SOČI NEPOJEDU.“ ANO, JE TO DEFINITIVNÍ. NEJZKUŠENĚJŠÍ ČESKÝ BIATLONISTA ZDENĚK VÍTEK PO PÁTÉ V KARIÉŘE NA OLYMPIJSKÉ HRY NEZAMÍŘÍ. BĚHEM ŠESTÉHO KOLA SVĚTOVÉHO POHÁRU V ITALSKÉ ANTERSELVĚ MĚL PŘITOM ABSOLVOVAT FINÁLNÍ TEST. VYDRŽÍ ZÁDA PLNÉ ZÁVODNÍ ZATÍŽENÍ? BUDE JEHO VÝKONNOST STAČIT NA BOJE POD OLYMPIJSKOU VLAJKOU? ODPOVĚĎ NA UVEDENÉ OTÁZKY PŘIŠLA JEŠTĚ PŘED SAMOTNÝMI ZÁVODY. BOLEST NA START ŠESTATŘICETILETÉHO REPREZENTANTA ANI NEPUSTILA. PROČ? „MÁM PRASKLOU A VYHŘEZLOU PLOTÉNKU.“ TEXT: TOMÁŠ HERMANN FOTO: KVĚTOSLAV FRGAL, TOMÁŠ HERMANN

otíže se zády jej provázejí už od dorostu. „Ale,“ přiznává, „až ve dvaatřiceti letech jsem začal intenzivně protahovat. Záda se zlepšila, nehledě na to, že se upravila poloha vestoje, se kterou jsem se vždycky pral.

Fungovalo to. Až do loňského jara.“ Potíže se mu vrátily nevinně, při florbalu. Léčil se, půldruhé hodiny denně cvičil speciální sestavu. „Po celý podzim to fungovalo slušně. A pak přišel triumf smíšené štafety v Oestersundu a záda se opět přihlásila o slovo. Snažil se je další léčbou a rehabilitací přemluvit. Organismus už byl ale proti.“

P

Zdeňku, kdy padlo rozhodnutí? „V podstatě jsme to s trenérem rozebrali ve středu večer. Chtěl jsem vědět, co na to on, co na to

já, co na to záda… Profesor Pavel Kolář mi sice říkal, že by se nemělo nic horšit, ale když jsem tady v Anterselvě měl rychlý trénink, třikrát mi během jedno kola luplo v zádech. Navíc to byla taková kudla, že jsem musel pokaždé na několik vteřin zastavit a tu bolest rozdýchat. To je divné, že? Nehledě na to, že pak už podvědomě ani do toho výkonu nejdu naplno, brzdí mě to. A tak se prostě závodit nedá.“ Co jsi prožíval, když jsi definitivní NE vyslovil? „Už jsem s tím byl trochu smířený. Bojoval jsem s tím dlouho, nejsem tak slabý a umím potlačit bolest, ale někde je asi ta hranice, kde tělo člověku napoví a on řekne: Dost, na toto už nestačím. Začal jsem se s tím srovnávat od

pátého ledna letošního roku, přesto že jsem to ještě po dohodě s Pavlem Kolářem a Ondrou Rybářem zkoušel nabudit. V koutku jsem stále věřil, že se to zlomí. Je to hloupé, ale místo toho, aby se to ještě víc lámalo, tak to šlo víc a víc do kytek. Tím, jak je to dlouhodobé, tak se alespoň malinko rozmělňují emoce z toho zklamání.“ V Oestersundu jsi byl členem vítězného mixu, paradoxně právě tento závod tvoje aktuální bolesti odstartoval. „Tam to bylo zpočátku ještě docela dobré. Po štafetách jsme měli tři dny volna. Bohužel já jsem tam asi zařadil více obecné síly, než jsem měl. A možná se to všechno sečetlo včetně psychického stresu před závody. Na dvacítku jsem pak nastupoval s tím, že mě to bolí. Možná právě tam jsem to dorazil, ale kdo ví.“ Jedna věc jsou trénink a závody, druhou běžný život. Jak moc tě záda omezují? „Například nemůžu moc sedět. Teď je to ještě dobrý, mluvím tu pár minut, ale na vysedávání to není.“ Jak bude léčba tvých bolavých zad pokračovat? „To se v podstatě teď řeší. Je několik alternativ.

Jedna z nejbláznivějších je ta, že půjdu na operaci a budu pokračovat dál, to ale do uvozovek.

Další je, že půjdu na operaci a skončím. Třetí, že nepůjdu na operaci a zkusím se s tím poprat. Ve hře je i konvenční léčba. Konzultovali jsme to s panem Kolářem i s fyzioterapeutem

Některé příhody „smolaře“ Zdeňka Vítka na MS v Pokjluce 2001 ve sprintu při střelbě vstoje třikrát chyboval, ale dobrovolně absolvoval čtyři trestné okruhy, čímž se připravil o lepší umístění v závodě SP s hromadným startem v Oberhofu 2002 střílel na jeho položku Rus Rožkov, Vítek přijel do cíle se třemi náboji druhý a později byl diskvalifikován k vůli problémům s břišními svaly musel vynechat celou sezónu 2003/04 v září 2005 strávil týden v nemocnici, na lovu vedle něj vystřelil kamarád a biatlonista málem přišel o sluch ve stíhacím závodě SP v Ruhpoldingu 2006 půjčil po pádu hůl Švédovi Bergmanovi.

Za férové chování na trati obdržel dopis Českého klubu fair play. ve sprintu SP v Hochfilzenu 2010 chtěl na první položce střílet se zajištěnou pojistkou na zbrani, přesto skončil dvacátý se mi brána zabouchla přímo před nosem, tak je to těžké.“ ZDENĚK VÍTEK – VÝBORNÝ BĚŽEC…

Romanem Karpíškem, oba mají zkušenosti.

Dva tři měsíce povolím z tréninku, může se to upravit a naskočí to samo a v běžném životě mě to nebude tak omezovat.“ Kdyby nebyla za dveřmi olympiáda, bylo by to snazší rozhodování? „Určitě. Možná by mě ale víc než olympiáda mrzela neúčast doma na světovém šampionátu. Ten pro mě bylo ještě větší motivací než olympiáda. Ale samozřejmě, když teď vidím, jak

TRÉNINK MLÁDEŽE NA JAHODOVÉ LOUCE I VÝBORNÝ STŘELEC

Olympijskými hrami ale život nekončí.

A nemusí ani ten sportovní. Máš už nějaký plán, co dále? „To nevím! Je to moc brzy, rozhodlo se v půlce ledna a já chci a potřebuji čas na to, abych si vše promyslel a dal dohromady. Teď chci hlavně poděkovat všem lidem, kteří mi s tím pomáhali a společně se mnou věřili. Zkoušel jsem nejen pana Koláře, ale i další metody. Od alternativy až po klasické léčení. Snažil jsem se to nějak vyřešit, čas mě tlačil. Myslím, že jsem udělal, co jsem mohl, a dále se uvidí.“

KOLEKCE 2013/14 WWW.SPORTEN.CZ

SPORTEN NEJSOU JEN BĚŽKY

BĚHEM MS 2011 V OSLO BYLO NA TRATÍCH TAKŘKA K NEHNUTÍ

SPORT

20

TEXT: JAKUB OPOČENSKÝ FOTO: ARCHIV AUTORA

ZKUŠENOSTI Z LYŽOVÁNÍ A SPORTOVNÍ

PŘÍPRAVY DĚTÍ V NORSKU JAKMILE V NORSKU ZTRATILY LYŽE VÝZNAM NUTNÉHO DOPRAVNÍHO PROSTŘEDKU, LIDÉ JE ZAČALI POUŽÍVAT K ZÁBAVĚ A SOUTĚŽENÍ. TAKTO VE ZKRATCE A ZJEDNODUŠENĚ SE Z LYŽOVÁNÍ V NORSKU STAL NÁRODNÍ SPORT, JEHOŽ OBLIBA PRAMENÍ Z HISTORICKÝCH KOŘENŮ, IDEÁLNÍCH LYŽAŘSKÝCH PODMÍNEK A LÁSCE NORŮ K VEŠKERÝM AKTIVITÁM POD ŠIRÝM NEBEM. ice musím vyvrátit pověru o Norech rodících se s lyžemi na nohou, nicméně pravdou je, že jakmile to podmínky umožňují, „celé“ Norsko vyráží na lyže. Lyžařské tratě jsou o víkendech obsypány podobně jako Václavské náměstí v období povánočních výprodejů.

O ideálních podmínkách pro běh na lyžích a o bohatství norského království toho bylo napsáno dost, ale co se skutečně skrývá za úspěchem lyžování v Norsku? Prvním krokem je zaměření státu a společnosti na konkrétní sport, což je v tomto případě běh na lyžích. V posledních letech se i norské běžecké lyžování muselo vypořádat se vzrůstající konkurencí atraktivních sportů. Průzkum z února minulého roku však ukazuje, že běžecké lyžování je opět nejvíce populární sport v Norsku. Ovšem z pohledu členské základny se běh na lyžích se 130 000 členy umístil na druhém místě za fotbalem. Jelikož běžecké lyžování je kromě ropného průmyslu chloubou Norska, Norský lyžařský svaz spustil projekty zaměřené především na děti a mládež např. „Děti na lyžích, Lyžování ve škole, Hry na lyžích“.

Stranou zájmu nezůstávají ani další projekty jako

S

např. „Sportující dívky“ a do programu závodů byl zařazen také skikros na běžkách. Snahou bylo pro děti zatraktivnit lyžování stavěním lyžařských hřišť, spolupracovat se školami a motivovat děti

zábavnými aktivitami na lyžích. Velkou výhodou norských projektů je jejich orientace na širokou základnu s propojením jednotlivých věkových kategorií, kdy na sebe aktivity navazují.

JIŽ TRADIČNÍ KEMPOVÁNÍ NORSKÝCH DIVÁKŮ PŘI VÝZNAMNÝCH ZÁVODECH

21

Cílem bylo vypořádat se s úbytkem závodníků a mít tak opět širokou základnu pro přirozený výběr talentů. Úspěch těchto projektů urychlily i dobré sněhové podmínky zejména v Oslo regionu, kde je největší koncentrace sportovních oddílů. Trenéři i rodiče mi několikrát potvrdili vysokou korelaci mezi dobrou zimou a počtem svěřenců na trénincích. To vše podpořeno úspěchy norských závodníků Marit Bjørgen, Pettera Northuga a dalších hvězd má obrovský vliv na motivaci dětí. Úspěšní sportovci motivují norskou mládež a v rámci svého nabitého programu se snaží účastnit náborových akcí v oddílech, ve školách atd.

Sportovní podmínky O zájmu o sport svědčí i pořádání řady významných akcí včetně té největší, olympiády. V roce 2016 se budou konat zimní olympijské hry mládeže v Lillehammeru a Oslo se bude ucházet o pořádání ZOH v roce 2022 (rozhodnuto bude v Kuala Lumpuru na 127. zasedání Mezinárodního olympijského výboru 31. 5. 2015).

Mládežnický sport je v Norsku organizován za pomoci dobrovolných organizací a zejména díky samotným dobrovolníkům. V oddíle běžeckého lyžování má každá skupina hlavního staršího trenéra, kterému pomáhají většinou mladší trenéři, ve věku o něco málo starším než jsou jejich svěřenci. Tito pomocní trenéři se rekrutují z bývalých závodníků, studentů středních a vysokých škol, pro které je to vcelku lukrativní výdělek. Dětský sport donedávna podléhal poměrně striktním pravidlům, která měla děti ochránit od škodlivých aspektů dospělého sportu. Norský sportovní svaz před několika lety tato pravidla revidoval. Pro závody v běhu na lyžích bývá zvykem, že do deseti let není zveřejňováno umístění, ale pouze čas. Jak vypadají začátky norských závodníků? S nástupem do školy mají děti možnost chodit do lyžařské přípravky (skileik), což jsou v podstatě hry na sněhu (pozn.

Lynski – největší oddíl v Norsku podle členské základny začal nabírat před třemi lety děti již od pěti let). Do deseti let mají děti možnost účastnit se závodů v místě bydliště a od jedenácti let závodí v okresních závodech. První možnost neoficiálního poměřovaní sil závodníků z Norska je ve 13/14 letech během Ungdommens Holmenkollenrenu, čemuž trenéři nepřipisují velkou váhu a výsledky spíše bagatelizují. Skutečně první test výkonnosti probíhá během národního šampionátu (Hovedlandsrennet), který se většinou koná na přelomu února a března pro kategorii 15/16 let. Od sedmnácti let se potom závodníci účastní dorosteneckého Norského poháru (Norges Cup).

Během působení v Norsku mě velice zarazilo, jak norští trenéři odvádí své svěřence od výkonové motivace. Cílem je, aby si děti uvědomovaly vlastní zlepšení, pokrok a nestresovaly se umístěním ve výsledkové listině. Ať se děje, co se děje, první a poslední, co děti vždycky slyší, je v překladu „dobrá práce“. I v Norsku je občas

Filozofie tréninku do 10 let: aktivity mají být pestré trénink má děti bavit děti si mají odnášet pozitivní zážitky děti se mají učit základům lyžařské techniky trenér má každého svěřence alespoň jednou jmenovat jménem

problematická spolupráce s rodiči, kteří se někdy nechtějí ztotožnit s klubovou filozofií vycházející z principů Norského svazu lyžařů, respektující přirozený vývoj dětí. Vzhledem k celkové spolupráci a vzájemnému pochopení to zvládají dle mého názoru velice dobře.

Sportovní příprava norských dětí Důležité ve sportovní přípravě norských dětí je, že se nevěnují pouze jednomu sportu, ale kombinují mnohdy více sportů dohromady. Roční tréninkový cyklus je rozdělen obdobně jako v ČR, ale vykazuje menší objem tréninků přes týden vzhledem k participaci i v jiných oddílech.

U dětí není výjimkou, že jdou z jednoho sportu na druhý. Určitou zajímavostí je absence organizovaných tréninků v oddílu běžeckého lyžování do deseti let v jarních a letních měsících. Společné tréninky pro tuto věkovou kategorii začínají na přelomu září a října. To ovšem neznamená, že by do té doby děti nic nedělaly. O to více se věnují jiným sportům zejména fotbalu, orientačnímu běhu, atletice, cyklistice, házené, gymnastice a dalším. Během letní přípravy jsou oddílová soustředění spíše vzácností, děti využívají pestré nabídky různých sportovních kempů.

Od patnácti let lze mluvit o tréninku zaměřeném na běh na lyžích, ale dle sdělení norských trenérů specializace na běh na lyžích začíná kolem osmnáctého roku.

Norské závodníky většinou čeká minimálně jedno společné soustředění v zimním období.

Filozofie tréninku do 14 let: děti se mají učit všestrannosti děti se mají učit základům tréninku děti se mají zdokonalovat v lyžařské technice děti by my měly závodit v různých sportech trenér má děti motivovat

S oddílem Lynski jsem se zúčastnil tradičního soustředění před Vánocemi v Beitostølenu, které bylo spíše pro starší kategorie od mladšího dorostu. Tito závodníci za sebou měli již z konce listopadu prodloužený víkend v tunelu v Torsby.

Mnohem více mě nadchlo soustředění v Hornsjø s oddílem Holmen langrenn, kde jsem působil jako trenér třináctiletých lyžařů. Jednalo se o prodloužený víkend, který navazoval na vánoční prázdniny. Zprvu mě překvapila vysoká účast rodičů, kteří pouze výjimečně nedoprovázejí své děti. Za druhé to byl velice pestrý společenský program, kdy se hrály různé hry, soutěže, koukalo se na video ze starších závodů atd. Mimo jiné zde byly odpoledne organizovány tréninkové lekce pro rodiče.

PŘÍKLAD FUNGOVÁNÍ V JEDNOM Z NORSKÝCH ODDÍLŮ TRÉNINKOVÁ SKUPINA

POČET SPOLEČNÝCH TRÉNINKŮ ZA TÝDEN

POČET SPOLEČNÝCH SOUSTŘEDĚNÍ ZA ROK

Skileik 7–8 let

1x (říjen–březen)

1x

Skigøy 9–10 let

2x (říjen–březen)

1x

Skiaction 11–12 let

2x (květen–březen)

2x

2–3x Langrenn 13–14 let (květen–březen)

2x

3–4x Langrenn 15–16 let (květen–březen)

3–4x

Langrenn 17 let a více

4–5x

2x (květen–březen)

NORSKÉ DĚTI JSOU VEDENY K AKTIVNÍMU ŽIVOTU ODMALA. VE ŠKOLKÁCH SE SNAŽÍ TRÁVIT TAKŘKA VŠECHEN ČAS VENKU A MNOHO HODIN VYUČOVÁNÍ NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH PROBÍHÁ V OKOLÍ ŠKOL

SPORT

22

VEČERNÍ SPOLEČENSKÝ PROGRAM S VYHLÁŠENÍM VÝSLEDKŮ BĚHEM NORSKÉHO MISTROVSTVÍ ŽÁKYŇ

Příklady významných závodů pro děti a mládež Ungdommens Holmenkollrenn Jak již bylo výše zmíněno, jedná se o neoficiální norské mistrovství, kde se zpravidla sejdou až ¾ všech závodníků z celého Norska v dané kategorii. Pokud se závodník umístí do 100. místa, tak je to bráno jako úspěch. Pro dívky i chlapce je nachystána trať 3 km klasicky a druhý den 3 km bruslením. Ve všech čtyřech kategoriích (dívky 13, 14 let a chlapci 13, 14 let) dohromady startuje kolem 1 000 závodníků. Jak rodiče, trenéři, tak samotné děti jsou zvědaví, jak se jim bude v závodech dařit. Zde je důležitý přístup Norského lyžařského svazu, který se snaží upozorňovat na dlouhodobé statistiky, kdy úspěch v těchto závodech do budoucna nemá takřka žádnou váhu. Raná specializace je strašákem i v Norsku.

Nedávný výzkum, který se zaměřil na prospektivní úspěšnost závodníků ročníku narození 1988, ukazuje, že takřka všech top 100 závodníků z Ungdommens Holmenkollrennu 2001 startovalo později v roce 2003 na Hovedland-

Nedávný výzkum, který se zaměřil na prospektivní úspěšnost závodníků ročníku narození 1988, ukazuje, že takřka všech top 100 závodníků z Ungdommens Holmenkollrennu 2001 startovalo později v roce 2003 na Hovedlandsrennetu. Při pohledu na 100 nejlepších z Ungdommens Holmenkollrennu závodí v seniorské kategorii pouze 6 závodníků a ze 100 nejlepších z Hovedlandsrennetu 2003 závodí mezi seniory 11 závodníků. Člen reprezentačního týmu Sjur Røthe je jedním z těch, který na sebe upozornil až v juniorském věku. V roce 2001 obsadil 77. místo, v roce 2003 a o dva roky později 50. místo a konečně v roce 2007 se účastnil juniorského mistrovství světa, kde obsadil 2. a 4. místo.

výhodou tohoto závodu je, že se koná na stejném místě i pro další severské disciplíny, tedy severskou kombinaci a skok na lyžích. Zpravidla se střídá cca 5 pořadatelů, kteří jsou schopni nabídnout odpovídající podmínky. Tento závod má přesah do společenské události, kde je pro závodníky uspořádáno slavnostní předávání cen za přítomnosti norských sportovních osobností, setkání závodníků z jednotlivých skikrets regionů (pozn. obdoba krajů v ČR). Závodní program je ideálně vyvážen a velkou oblibu má především skikros, který je uspořádán pro nepostoupivší ve sprintu.

Zde je několik úspěšných norských běžců na lyžích, kteří se úspěšně prezentovali již na Hovedlandsrennetu pro kategorii 15/16 let: Oddvar Brå, Bente Martinsen (Skari), Marit Bjørgen, Martin Johnsrud Sundby, Petter Northug, Hans Christer Holund, Sondre Turvoll Fossli a Pål Golberg.

Zde je pro srovnání několik úspěšných běžců na lyžích, kteří se prosadili později: Vegard Ulvang, Hilde Gjermundshaug-Pedersen, Bjørn Dæhlie, Odd-Bjørn Hjelmeset, Thomas Alsgaard, Tore Ruud Hofstad, Johan Kjølstad, Eldar Rønning, Tord Asle Gjerdalen, Eirik Brandsdal a Anders Gløersen.

Na základě dlouhodobého sledování je norský reprezentační tým doplňován jedním běžcem a jednou běžkyní, kteří dostanou šanci minimálně v jedné dekádě Světového poháru.

Systém sportovní přípravy a péče o děti a mládež je v Norsku velice propracovaný, ale fungující je zejména díky práci jednotlivých sportovních svazů, pochopení trenérů a spolupráce rodičů.

DĚTSKÝ SPORT DONEDÁVNA PODLÉHAL POMĚRNĚ STRIKTNÍM PRAVIDLŮM, KTERÁ MĚLA DĚTI OCHRÁNIT OD ŠKODLIVÝCH ASPEKTŮ DOSPĚLÉHO SPORTU. srennetu. Při pohledu na 100 nejlepších z Ungdommens Holmenkollrennu závodí v seniorské kategorii pouze 6 závodníků a ze 100 nejlepších z Hovedlandsrennetu 2003 závodí mezi seniory 11 závodníků. Člen reprezentačního týmu Sjur Røthe je jedním z těch, který na sebe upozornil až v juniorském věku. V roce 2001 obsadil 77. místo, v roce 2003 a o dva roky později 50. místo a konečně v roce 2007 se účastnil juniorského mistrovství světa, kde obsadil 2. a 4. místo.

Hovedlandsrennet Mladí lyžaři ve věku 15/16 let zde poměřují síly s ostatními z celého norského království. Jistou

SAVALEN TINIUS - USPĚJE NOR S ČESKÝMI PŘEDKY TINUS RUZICKA V NABYTÉ NORSKÉ KONKURENCI?

23

SALOMON SNS SNS 1-OSÁ TECHNOLOGIE echnologie lyžařského běžeckého vybavení se neustále vylepšuje a posunuje své výkonnostní limity. Důkazem toho je SNS Performance Connection propojení běžecké boty s hluboko perforovanou podešví, přesně zapadající do profilu jednoosého běžeckého vázání. To umožňuje lyžařům při sportovním pojetí jízdy optimální přenos odrazových sil přes botu do velmi lehkého běžeckého vázání pro klasickou techniku SNS Propulse, které poskytuje velmi dobrý pocit kontaktu lyžaře se sněhem.

Vázání SNS Profil zajišťuje dobrou kontrolu nad lyží, snadné ovládání lyže a také velkou spolehlivost.

Vázání SNS XA je tvrdší a hlavně širší běžecké vázání pro zajištění lepší stability ve stopě i mimo ni, zároveň umožňuje snadnější překlopení lyže na hranu.

T

SNS PROPULSE = VÝKON, KONTROLA, LEHKOST A OPTIMÁLNÍ ODRAZ SNS PROFIL = VÝKON, KONTROLA A SNADNÉ POUŽITÍ SNS XA = KONTROLA, VÝKON A STABILITA SNS 2-OSÁ TECHNOLOGIE Dvouosé běžecké vázání SNS Pilot Skate 2 zvyšuje především torzní odolnost celého systému běžecká bota – běžecké vázání.

Celkové upínání přes dvě osy umožňuje dokonalý přenos odrazových sil a hlavně lepší kontrolu při nastavení úhlu odvratu

lyže u bruslařské techniky. Dvouosé spojení umožňuje snadnější ovládání lyže i při běžné změně směru jízdy. Také splňuje funkci snadnějšího návratu patky lyže po dokončení odrazu zpět k podešvi.

SNS PILOT SKATE = KONTROLA, VÝKON, STABILITA, PŘESNOST SNS PILOT TOURING = KONTROLA, STABILITA, SNADNÉ POUŽITÍ Systém SNS není jen cesta, jak připevnit boty k lyži, ale je to i standard zahrnující více odlišných a hlavně specifických technologií, které svojí funkcí zajišťují dokonalý komfort pro lyžaře. Není nic lepšího, než snadné ovládání běžeckých lyží.

VÝKON, KONTROLA, SPOLEHLIVOST Pokud chce lyžař dosáhnout kvalitního sportovního výkonu, tak jej určitě systém uchycení běžecké boty přes vázání Salomon SNS nezklame. Profil tohoto vázání přesně zapadá do drážky po celé délce boty. A díky tomu dochází k dokonalému přenosu odrazové síly na lyži a zároveň snadnějšímu ovládání lyže v bočním směru. Destička vázání, která je pod celou botou, je pružná, a tak není třeba se obávat toho, že střední část lyže nebude po dobu skluzu dokonale v kontaktu se sněhem.

Nová podešev běžeckých bot Salomon, připravená na možnost dvouhrazdičkového připojení k běžeckému vázání, má poměrně hlubokou drážku v podešvi, do které zapadá hřebínek od vázání. To má své výhody především v boční stabilitě a snadnějším ovládání lyže přes lyžařské vázání v bočním směru. Nový typ bot ale musí zároveň zajistit i plynulý ohyb podešve, což je důležité především při odrazu u klasické techni-

ky běhu. To je v podstatě vyřešeno rozdělením postraních částí žlábku v podešvi do segmentů, které pak umožňují plynulý a pružný ohyb podešve. Zvyšuje se tak cit lyžaře pro kvalitní průběh odrazu. Takto konstruovaná podešev zároveň zvyšuje torzní stabilitu celé boty, což určitě pocítí lyžař při průběhu odrazu, ale i v kvalitním skluzu.

www.amersports.cz

SPORT

24

LADISLAV RYGL STARŠÍ PŘI SVÉM ZÁVODĚ NA MS 1970 VE VYSOKÝCH TATRÁCH

LADISLAV RYGL MLADŠÍ PŘI SVĚTOVÉM POHÁRU

TRÉNINK SEVERSKÉ KOMBINACE TEXT: LADISLAV RYGL FOTO: ARCHIV AUTORA

VČERA, DNES A ZÍTRA?

V MINULÉM ČÍSLE JSME SE SEZNÁMILI S TÍM, CO VŠECHNO OBNÁŠÍ TRÉNINK SEVERSKÉ KOMBINACE, JAKÉ JSOU HLAVNÍ TRÉNINKOVÉ PROSTŘEDKY A CO VŠECHNO JE PRO DOBRÉ VÝSLEDKY V TOMTO SPORTU TŘEBA DĚLAT. DOKLÁDAJÍ TO TAKÉ RŮZNÉ STATISTIKY A DOPORUČENÍ. á jsem si při svém tréninku mnohokrát kladl otázku, jestli je můj trénink dostačující, nebo zda bych neměl ještě přidat. Vždycky mě zajímalo, jestli bych neběžel o pár sekund rychleji, kdybych nalyžoval o 300 km více, či zda bych neskákal o pár metrů dál, kdybych ještě přidal v tréninku pár „tun síly“. Často jsem také srovnával svou přípravu s ostatními závodníky a to nejen ze současnosti, ale porovnával jsem ji třeba i s běžci nebo skokany specialisty. Často jsem došel k zajímavým výsledkům, které jsem pak zkoušel ve své přípravě aplikovat. Spousta věcí se minula účinkem, ale některé poznatky mi ke zlepšení prokazatelně pomohly.

Příprava v severské kombinaci je vysoce individuální a záleží na schopnostech a dovednostech

J

závodníka. Důležité je, kolik toho závodník natrénuje. Při podrobnějším studiu jsem se zabýval tím, jak se celkový objem přípravy a především poměr mezi skokanskou a běžeckou přípravou vyvíjel v průběhu posledních let a jak moc ho ovlivnily změny pravidel v této disciplíně. Pro porovnání jsem vybral velice kvalitní a z hlediska schopností i velice podobné závodníky, které jsem porovnával se svým tréninkem a snažil jsem se hledat podobnosti či odlišnosti v systému jejich přípravy. Jako zástupce nejstarší generace jsem vybral Ladislava Rygla staršího, který se stal v roce 1970 ve Vysokých Tatrách naším jediným mistrem světa a k jehož tréninkovým deníkům jsem měl asi nejsnazší cestu. Pro období 90. let minulého století jsem si vybral také velice kvalit-

ního závodníka, Miroslava Kopala, který obsadil na ZOH 1988 v Calgary 7. místo a na MS v Lahti 5. místo. Ten i nadále působí u české reprezentace v roli servismana. Můj vlastní tréninkový deník z roku 2005 (Ladislav Rygl mladší – 14. místo na ZOH 1998 v Naganu) posloužil pro analýzu tréninku na počátku 21. století. Pro srovnání jsem použil deník posledního zkoumaného závodníka, naší současné jedničky, Miroslava Dvořáka, který obsadil na ZOH 2010 ve Vancouveru 8. místo.

Jelikož se v severské kombinaci používá vícero tréninkových prostředků, které se evidují v různých veličinách, nebylo úplně jednoduché je převést na snadno sčitatelné hodnoty, které se dají mezi sebou porovnávat. Nakonec jsem se rozhodl pro evidenci všech hodnot v hodinách, které asi nejlépe vypovídají o skutečném objemu přípravy.

Do běžeckého tréninku jsem započítával: běh na lyžích, atletický běh, posilování vršku a horních končetin, atletická cvičení a běh na kolečkových lyžích. Do skokanské přípravy potom: počet skoků, dynamickou sílu dolních končetin, napodobivá cvičení skoku a trénink rychlosti.

Porovnání hodnot tréninkových ukazatelů závodníků severské kombinace 1970

1985

2005

2013

Ladislav Rygl starší

Miroslav Kopal

Ladislav Rygl mladší

Miroslav Dvořák

Léto

Zima

Celkem

Léto

Zima

Celkem

Léto

Zima

Celkem

Léto

Zima

Celkem

Běh (hod)

110

66

176

147

65

212

196

164

360

151

126

277

Skok (hod)

85

76

161

65

96

161

141

113

254

59

41

100

Porovnání hodnot tréninkových ukazatelů v severské kombinaci 400 360

350

výživový program

®

Dvořák

Klára Moravcová, běžkyně na lyžích a členka Enervit Teamu, nás reprezentuje i v Soči.

WWW.ENERVITsport.CZ exklusivní ociální distributor pro ČR

Co jíst před sportem?

Enervit Pre Sport Doplněk stravy

Rygl ml.

Kopal

Rygl st.

Dvořák

Rygl ml.

Kopal

Rygl st.

převažuje běžecká příprava nad skokanskou, a to až do 300 277 254 poměru 73:27 %. To mů250 žeme připisovat stále větší 212 200 176 vyrovnanosti ve skoku, kde je 161 161 startovní pole i díky pravidlu 150 o síle větru velice kompaktní 100 100 a větší přesuny v pořadí se pak dějí hlavně při běhu. Při 50 závodě v běhu pak můžeme 0 Běh Skok vidět velké skupinky závodníPokusil jsem se sledovat jednak celkový počet ků, a když má závodník opravdu dobrou běžeckou hodin tréninku, ale také poměr mezi skokanskou formu, může se posunout v pořadí i o několik dea běžeckou přípravou a to jak v letním přípravném sítek míst. K větší vyrovnanosti ve skoku přispěla určitě i změna skokanských kombinéz, které mají období, tak i v zimě, v období závodním. Z tabulky je patrný nemalý objem tréninku ve všech horší nosné vlastnosti než v minulosti, a tak je obdobích, a to v něm nejsou započítané zdaleka v dnešní době daleko těžší „uletět“. všechny složky tréninku a všechna doplňková cviA co říci na závěr? Severská kombinace se stejčení. Záměrně jsem neporovnával například hry, ně jako ostatní lyžařské disciplíny neustále vyvíjí. rozcvičování, turistiku, plavání, protahování, cviče- Stále více se prosazují nové materiály ve vybavení ní na koordinaci, ani další složky tréninku, jakými závodníků a stavějí se stále modernější lyžařská jsou třeba taktická a psychologická příprava nebo střediska. V dnešní době již není problém skákat rozbory a studie techniky. na lyžích celý rok, i když v České republice jsou Pokud graficky znázorníme celkový počet hov letním provozu prakticky jen 3 větší můstky (2x din v daných obdobích, vidíme postupný nárůst Liberec, 1x Frenštát pod Radhoštem). Také není hodnot tréninkových ukazatelů a to až do roku problém vycestovat za hranice a trénovat na kvalitních můstcích v Německu nebo Rakousku. Bě2005 (Rygl mladší). Pozoruhodný je pokles objehat na lyžích se již dá také prakticky celý rok a ani mu přípravy u Miroslava Dvořáka, který si nedokážu dost dobře vysvětlit. V tomto roce neměl kvůli tomu nemusíme v létě jenom na ledovec. ani žádné výrazné zdravotní problémy, které by Velice moderní lyžařský tunel máme i docela blízko, a to v německém Oberhofu. Mění se materiály mohly jeho přípravu narušit. I když jsem neočekával výrazný nárůst oproti mým hodnotám z roku a nalézají se nové tréninkové metody, zlepšuje se 2005, protože vím, že jsem trénoval opravdu zdravotní zabezpečení závodníků, i v oblasti výživy a regenerace máme nové a nové poznatky. Co hodně, neočekával jsem ovšem ani žádný výrazný pokles. Především mě zaráží množství hodin se ale zase tak moc nemění, jsou tréninkové prostředky. Těžko se pro trénink severské kombinaskokanské přípravy, které nedosahuje ani hodnot ce dá najít něco lepšího než běh a skok na lyžích závodníků v minulém století. a myslím si, že i všechny další tréninkové prostředPři srovnání poměru skokanské a běžecké ky byly už objeveny. Takže nám k úspěchu už jen přípravy zjistíme, že z přibližně rovnovážného zbývá vědět kolik, čeho a kdy. stavu u závodníků Rygl starší a Kopal postupně

Vítězný

velmi dobře stravitelné t it l é sacharidové h id é želé ž lé zamezuje nedostatku energie nezpůsobuje žaludeční potíže ani pálení žáhy podporuje využití energie z tuku POHLED, KTERÝ MÁ SKOKAN PŘED SEBOU PŘI KAŽDÉM SKOKU NA LYŽÍCH

Enervit koupíte na www.enervitsport.cz, v obchodní síti Vitaland a v zákaznicky orientovaných obchodech se sportovním zbožím.

UNIVERZITA

26

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

FRANZ WENDE A JINÍ SKÁKAČI JAK NESROVNATELNÉ – DVOJNÁSOBNÝ MEDAILISTA Z MISTROVSTVÍ SVĚTA NA JEDNÉ, LYŽAŘŠTÍ SKÁKAJÍCÍ KASKADÉŘI NA STRANĚ DRUHÉ.

PŘESTO JE PŘIBLIŽUJE PŘEHRŠLE ATRIBUTŮ – ODVAHA, POHYBOVÝ TALENT, ZKOUŠENÍ NEPOZNANÉHO A NEZNÁMÉHO. FRANZ WENDE, ERICH THAM, PEPI ERBEN, FRANZ KIRSCHNER. SPORTSMENI, SKVĚLE OVLÁDAJÍCÍ LYŽE, HOŠI NEBOJÁCNÍ, EXPERIMENTÁTOŘI. JEJICH KOUSKY BY I DNES, PO DEVADESÁTI ZIMÁCH, UVÁDĚLY V ÚŽAS LYŽAŘSKÉ FAJNŠMEKRY. ranz Wende, rodák z chalupy č. 60 na Školním vršku ve Svobodě nad Úpou, kde na protější stráni stál skokanský můstek, asi čtyřicítka. Dnes už po něm není ani stopa. Když Wende skončil se závoděním, byl jeho domovský můstek po něm pojmenován – Franz Wendeschanze.

Podle pamětníků byl neuvěřitelným pohybovým estétem, což kromě skokanské elegance potvrzoval i ve funkci instruktora slalomové školy ve Špindlu a při výuce tenisu v Janských Lázních a Špindlerově Mlýně. Něžným pohlavím přezdívaný „Schone Franz“, experty považovaný za druhého nejvýznamnějšího skokana druhé výsledkové periody HDW. Jeho bibliograf a kamarád, Ruda Faix, zveřejnil po Wendeho smrti roku 1968, několik jeho dominantních povahových črt. Měl něco z přirozeného, laskavého šarmu, zároveň se ale choval jako lehkovážný vagabund tohoto světa,

F

sportovní bohém s talentem od kolébky. Vysoký, urostlý, širokých ramen a úzkých boků, téměř prototyp pistolníka veskrze atletické postavy. Přitažlivý obličej s tělesnou fyziognomií byl nepochybně zdrojem výše uvedené přezdívky.

Na můstku prvně zazářil v Harrachově, když mu bylo osmnáct. Veřejnost překvapil nejenom elegantními a dlouhými skoky, ale také Huftknickem. To je termín, přeložitelný jako ohnutí v kyčlích. Tato převratná a průkopnická technika, přestože ji dorostenčík ze Svobody neměl od koho okoukat, představuje aerodynamické držení trupu hodně nad lyžemi. Tělo se už od kolen propíná a v elegantní křivce v postavení, výrazně se lišícím od tehdy vládnoucí skokanské techniky.

Ve dvacátých letech ve světě skákali jako Wende jen nedostižní Norové Bonna a Thams a ty mladý Franz nemohl nikde vidět. Byl přírodním talentem se skvělým citem pro pohyb a dynamic-

Otec akrobatického lyžování Erich Tham se svými lyžemi, poznamenanými prvními šesti pokusy

Přeskok vlaku ve Smržovce - 30. léta

kou rovnováhu. Ve škole platil za excelentního gymnastu.

Jeho kariéra byla závratně strmá. Po třech letech od prvního velkého výsledku v Harrachově je už bronzovým medailistou ve skoku na MS 1925. Ještě o rok dřív startoval v Chamonix na první zimní olympiádě a jako dvacetiletý junior skončil desátý! Letové postavení Huftknick, dovedené Wendem k dokonalosti, vydrželo skokanům celé čtvrtstoletí. A. Kuhn, skokanský rozhodčí z Maršova, o Wendeho předklonu, držení těla a vedení lyží soudil: „Není jasné, nakolik vědomě přijímal typické držení těla Thamse a Bony, skákající v nalehnutí ve stylu, označovaném jako účelný a představujícím ideální postoj pro dlouhé skoky.

Ve vzpomínaném klání v Harrachově, prorazil skoky, které silou a odvahou předstihly borce v I. a II. třídě. I když výkony Wendeho v prvních závodech nalézaly u rozhodčích uznání a správné posouzení, měli někteří soudcové v té době určité pochyby, zda je tento jeho styl regulérní.“ Názvoslovně jej popisovali takto: brzy po silném odskoku z můstku z hlubokého ohnutí kolen na okamžik protažen, hrudník ve velkém předklonu s několika pohyby rukou a pak s velkou jistotou očekávaný dopad. V roce 1924 si způsobu jeho držení těla povšiml sportovní tisk ve Vídni, když Wende vyhrál na Semeringu, poraziv dr. Boodera.

Ten devatenáctiletého Franze počítal ke skokanům s předpoklady po následném tréninku stát se nejzdatnějšími letci.

Po prvních úspěších byl Wende odveden ke službě v regimentu horských myslivců do hor na Slovensko. Obavy z přerušení tréninku byly liché, neboť Wendeho lyžařské výkony byly příslušným vojenským úřadům známy. A mohly se vojenským panáčkům hodit. Pročež ve Vysokých Tatrách byly pro něj nové tréninkové prostory. Hnedle v prvním roce vojančiny se stal ve Špindlerově Mlýně armádním lyžařským mistrem. O rok později titul při mezinárodních závodech branné moci v Tatrách obhájil. Tehdy

27

v podání , salto

Auerbach Thama

se vojenské mistrovství udělovalo za trojboj – skok, běh a překážky. Dvojnásobný armádní šampión si u nadřízených natolik šplhnul, že mohl během dovolené vyhrát polské mistrovství v Zakopaném.

Titulu mistr RČS dosáhl třikrát jako běžec a sdruženář. Dvě bronzové medaile přivezl ze tří startů na MS; v roce 1925 za skok a o 2 roky později z Itálie za kombinaci. Od poloviny dvacátých let vyhrával drtivou většinu závodů, držel i rekordy desítek můstků. Činovníkům HDW dělal radost i působil zármutek. Při skocích, kdy v letu naléhal na vzduch, se všem jeho fanouškům tajil dech. Ženský idol Franz Wende byl však stále bez peněz, proto mnoho získaných cen prodával bezprostředně po dekorování. Přesto se v jeho bytě v Bad Harzburgu, kam byl přesídlen, našlo téměř 200 pohárů, plaket, medailí a čestných cen.

K lyžařskému instruktorování ve špindlerovské SSS praktikoval několik sezón ve stejné funkci na Tippeltově boudě, přidal i výuku lyžování na Vinzbaude. Jak se mu tam podařilo dopravit těžkou bednu s tolika trofejemi v odsunu, ví Bůh.

Zemřel v osmašedesátém ve velice skromných podmínkách.

Jeho skokanská jistota byla nevídaná. V sezóně 1925/26 dokončil veškeré závodní skoky bez námitek (rozuměj bez srážek za pád). Účelnost jeho stylu se asi nejvíce projevila při závodě na Krakonošově můstku v Janských Lázních, kde při účasti zkušených mezinárodních rozhodčích Wende přes značný protivítr a s tím spojenou odchylku směru letu, bezpečně opakoval hranici 40 m, kterou také překročil. Takový byl „schone Franz“.

Franz Wende byl olympionikem, medailistou z MS, prvotřídním závodníkem. Čeští Němci však své originální, extrémní, akrobatické a kaskadérské kejkle, prováděné na turistických lyžích s řemínkovým vrchním tahem v obyčejných botách, ukazovali divákům, novinářům a nastoje i čtenářům jako ryzí amatéři. Z prosté touhy zkusit něco, co tu ještě nebylo, co překvapí a vyvolá nadšení. Řada pijáckých extempore byla skočena spatra, jiným však předcházela dlouhá, piplavá příprava.

Ericha

Třeba takový ing. Erich Tham. Vzpomínají ho coby autora bizarních, bláznivých skoků. Byl prvním funkcionářem lyžařského odboru Jabloneckého tělocvičného spolku. Na lyžích ve 20. letech patřil k slušným běžcům. Pěstoval též v jabloneckých lázních a v létě na okolních koupalištích skoky do vody, tehdy jim říkali umělecké skoky do vody. Erich vyprávěl, že 5 let uvažoval o provedení Auerbach salta na lyžích. To je vlastně překot zpětný s celým obratem. V předvečer vlastního pokusu prohlásil ke svému tréninkovému partneru, že po dvou týdnech intenzivního tréninku to musí dokázat. Doposud ho skákal do vody a na lyžařské si zvykal představami v duchu současné ideomotorické metody. Ke skoku použil osvědčená, 220 cm dlouhá spravovaná prkénka. Přes všechna salta na nářadí a do vody bušilo jeho srdíčko přece jen důkladně, když se postavil k prvnímu pokusu. Skončil žalostně. Na můstku se vytratila odvaha a propásl odraz. Padajíc do sněhu, letěl vysoko a daleko. Parťák se válel vedle ve sněhu, ale smíchem, když se Tham vyhrabával z hluboké jámy. Čtvrtý pokus se však povedl náramně – obrat byl dokončen, po doskoku však přišel pád. Předtím při třetí průbě byly zlámány ski. Přece jen to salto bylo těžší, než si ho předskákával v hlavě. Teprve šestý pokus, už na přítelových lyžích, Tham ustál. Za nejhezčí pocit vybral skokan moment přechodu z točivého do klouzavého pohybu.

Pro získání jistoty musel ing. Tham zvýšit „loupák“ alespoň na 2,5 m a získat čas k otočení. Neslo ho to ke dvanácti metrům a pak už ustál 10 z 22 pokusů.

Samotný průběh překotu byl zhruba následující: krátký, prudký nájezd, na loupáku silný odraz se současným zvratem horní poloviny těla. Následovalo stržení nohou ve směru otáčení a odvrat k můstku, jehož stavba byla vidět do nejvyššího bodu skoku, pak narovnat tělo, veslováním rukama udržovat rovnováhu, na závěr telemarský doskok a vyjetí se svahu. A fungovalo to.

Vzpomínek na husarské kousky je plný tlumok, často jen zkratkovitě zaznamenaných.

Třeba pohled na Franze Kirschnera, vznášejícího se nad vagony vlaku, kdesi mezi nádražími ve Smržovce. Psala se léta třicátá a člen HDW Kirschner opět potvrdil veleodvážným skokem ze skály ve Smržovce do údolí věčný sen být v něčem pionýrem. Jak museli zírat cestující přeskočeného osobáku, když se jim před okénky znenadání objevil prostý lyžník v placaté čapce a golfkách, doskakující na pešunk pod vlak a uhánějící strání k potoku. Bez výjimky všichni příznivci lyžařiny milovali taková překvapení.

Jiným, poválečným přeskokem mikrobusu se blýskl Pepi Erben ze Zadních Rennerovek, kdysi výborný slalomář. Ten si to střihnul při natáčení filmu Gabriela. Ale druhý pokus po prosbě kameramana už odmítnul, nechtíc riskovat další doskok do nepříliš příhodné, po prsa sněhem zaváté, neupravené rokle.

Jaký poprask způsobil nečekaný skok norského trenéra Johanna Blomsetha na jednom z můstků, když vida upravenou šanci, zatímco na ski s těžkým batohem na zádech přijížděl do nového působiště, netřeba připomínat. Nor před nájezdem odhodil hole a stylem „optrekke“ doskočil do vzdálenosti 50 m. Nový rekord můstku!

Jmenovaný způsob znamenal pokrčené nohy v letu v jakémsi hlubokém dřepu, připomínajícím posed na latríně. Čím to, že mezi českými Němci a jejich instruktory bylo tolik skvostných skokanů, letců, akrobatů? Důvodů bylo povícero, jeden může ozřejmit fotografie dřevěné makety skokana na lyžích, testované v různých polohách ve větrném tunelu. Kdy že to bylo? Psal se rok 1926.

r. 1927 - Skokani HDW užívají nové metodické pomůcky

UNIVERZITA

28

S4L AKTIVITA PRO ŽIVOT 4.

SPORT PRO ŽIVOT

SPORTEM – LYŽOVÁNÍM

KU ZDRAVÍ A RADOSTI ZE ŽIVOTA A NE K TRVALÉ INVALIDITĚ

KONEČNĚ JSME SE PROKOUSALI ELITNÍM SPORTEM A VRCHOLOVOU PŘÍPRAVOU A DOSTÁVÁME SE DO VOD REKREAČNÍHO A HOBBY SPORTU. ANO, POSLEDNÍ „TRÉNINKOVÁ“ ETAPA CELKU LTAD SE TÝKÁ VĚTŠINY POPULACE A KAŽDÝ BY SI V NÍ MĚL NAJÍT TO, PO ČEM SÁM TOUŽÍ A CO POTŘEBUJE. OBSAHEM JE JAK SOUTĚŽENÍ NA NIŽŠÍ ÚROVNI NEŽ TÉ NEJVYŠŠÍ, TAK I REKREAČNÍ SPORTOVÁNÍ PRO UDRŽENÍ ORGANISMU VE FYZICKÉ KONDICI.

TEXT A FOTO: MARTINA CHRÁSTKOVÁ

V ZDRAVÉM TĚLE ZDRAVÝ DUCH ato etapa není věkem omezená – po 12. roku života (dětský trénink má svá pravidla – viz NORDIC 27) do ní vstupuje každý, kdo chce sportovat, ale nechce se systematicky připravovat na podávání špičkových výkonů v dospěláckém věku. A může do ní vstoupit kdokoliv a kdykoliv (i v pozdějším věku). Tato etapa má napomáhat rozvíjet fyzickou zdatnost a pohybovou gramotnost lidí, kteří se nesnaží dostat na Olympijské hry, nehoní se za medailemi na MS nebo nechtějí vyhrát světový pohár. Někteří se však stále nedokážou vzdát závodění na poměrně vysoké úrovni, které sice není cestou k ZOH nebo MS, ale stává se pro ně jakousi osobní satisfakcí, a to i se zdravotními a kondičními benefity.

T

Kdy se nejčastěji vstupuje do etapy Aktivita pro život?

1. P o ukončení etapy Learn to Train (Učit se trénovat), ve které děti rozvíjely svou pohybovou gramotnost a nevydaly se směrem k profesionálnímu sportu.

2. P o projití celým LTAD systémem profesionálního sportu, tedy po skončení Train to Win.

Hlavní rysy A4L: Každý je vítán v každém věku.

Využití sportovních dovedností v běžném životě (sportovec umí upadnout na kluzkém chodníku tak, aby se zbytečně nepolámal).

Sportovec je partou lidí motivován do celoživotního sportování, ale také on je motivátorem pro další potenciální sportovce.

Etapa poskytuje vyvážení mezi participací a soutěžením.

Kontinualita programů pro všechny věkové kategorie či handikepované sportovce.

Active for Life (A4L) nabízí celoživotní sportovní a sportovně rekreační příležitosti všem lidem. Zahrnuje dva hlavní proudy: 1. C ompetitive for Life (Soutěžení pro život), které se účastní především ti, kteří nebyli předurčení pro Olympiádu či SP a podobné soutěže nejvyšší úrovně, ale stále chtějí soutěžit na poměrně vysoké úrovni.

2. F it for Life, pro ty, kteří rozhodně nemají v plánu jet závodit pod pět kruhů a ani netouží po jiném porovnávání výkonnosti. Jednoduše tito lidé chtějí rozvíjet svou fyzickou zdatnost radostným a zábavným způsobem, který běžecké lyžování rozhodně nabízí. Činovníci této etapy jsou často zainteresováni v běžeckých sportovních klubech, rekreačních centrech či v programech nabízených sportovním školám či univerzitám.

Active for Life je také etapou, která vysloužilým profesionálům umožňuje zachovat si kontakt s oblíbeným sportem. Na druhou stranu jsou právě tito lidé neocenitelnými motivátory pro novou generaci závodníků a činovníků. Někteří z nich mohou za své přijmout strategické životní role jako politici, sponzoři, zdravotníci či profesionálové v oboru vzdělávání nebo rekreace.

Tato etapa má veřejnosti ukázat, že sport není jen pro elitní sportovce, kterým je sport obživou, ale má napomoci přijmout sportování za styl života. Active for Life reflektuje poznání, že sport a fyzická aktivita hrají velkou roli v propagaci zdravého životního stylu a péče o zdraví v celé populaci.

Příležitosti pro: pohybování se mezi více sporty – pro běžce na lyžích nejspíše horská kola nebo běhání, ale také LOB, MTBO, OB, triatlon, duatlon a jiné sporty fluktuace mezi různými disciplínami – přechod z distančních běhů na laufy, ale také např. vodičství handikepovaných sportovců (nevidomých)

přechod od soutěžního sportování k rekreač-

nímu: VHT, cyklistika apod. přechod k celoživotnímu soutěžení napříč

věkovými kategoriemi – závody tzv. Masters Poskytuje příležitost uplatnění odcházejících profesionálních sportovců: jako profesionální trenéři, činovníci, podnikatelé či mediální pracovníci od soutěžního sportu k dobrovolnictví (trenéři, činovníci, administrátoři) Ti zkušenější by měli být schopni a především ochotni pomoci méně zkušeným nebo začátečníkům pochopit základy a zákonitosti techniky běhu na lyžích. V létě pak i běhání jako takového nebo jízdy na kole. Každý se musí co nejrychleji dostat na takovou úroveň, aby mu běh, lyžování, šlapání na kole a další aktivity dělaly radost a netrápil se.

Proto na společných vyjížďkách či trénincích nezapomínáme ani v pokročilém věku na drilování techniky (ani videozáznamy nejsou k zahození). Člověk je tvor soutěživý, a tak si sem tam rád zasoutěží každý. Soutěživé hry v partě dobrých lidí nejen utužují dobré vztahy, ale také rozvíjejí obratnostní, rychlostní a silové schopnosti člověka.

Ti, co chtějí stále závodit, v případě běžců na lyžích se jedná především o lyžařské maratóny, by se měli držet tréninkových zásad jako takových. Ale trénink by měl být co nejpestřejší…

UČENÝ Z NEBE NESPADL, OBČAS SPADNEME I NA ZEM

UNIVERZITA

30

TEXT: MARTINA CHRÁSTKOVÁ FOTO: ARCHIV MARTINY CHRÁSTKOVÉ

JAK REGENEROVAT & PŘEDCHÁZET ZDRAVOTNÍM POTÍŽÍM

KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ UŽ JSME SPOLEČNĚ POZNALI, CO JSOU KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ, UŽ JSME SE SEZNÁMILI S DECHOVÝMI CVIČENÍMI, KTERÁ NÁM POMŮŽOU NAUČIT SE CVIČENÍM RELAXAČNÍM. OPĚT BY SE NA PRVNÍ POHLED MOHLO ZDÁT, ŽE TOTO NEMÁ S LYŽOVÁNÍM NIC MOC SPOLEČNÉHO, ALE OPAK JE PRAVDOU. PRO JAKÝKOLIV TRÉNINK JE UMĚNÍ RELAXACE NEZBYTNÉ. ODPOČATÉ TĚLO MŮŽE PODÁVAT DALEKO LEPŠÍ VÝKONY A TAKÉ SE VYVAROVAT ZBYTEČNÝCH ZRANĚNÍ. lavním cílem relaxačních cvičení je vědomé uvolnění těch svalů, které nejsou pro daný pohyb potřebné nebo jejichž zapojení by mohlo být dokonce škodlivé – tzv. diferencovaná relaxace.

Nejúčinnější relaxací je poklidný spánek, který nastává ale mimovolně, bezděčně a neúmyslně.

Při spánku dochází k hlubokému útlumu zejm. nervové soustavy. Relaxační cvičení napomáhají odreagování a snížení negativních důsledků dnešní uspěchané doby. Při sportovním tréninku relaxace urychluje regenerační procesy v celém organismu a výrazným způsobem napomáhá korigovat předstartovní stavy.

Umění relaxace, při níž si stále uvědomujeme pocit uvolněnosti, není jednoduché a vyžaduje individuálně dlouhý vědomý nácvik. Klíčovým momentem relaxace je naučit se vědomě rozlišovat pocit tělesného napětí a pocit tělesného uvolnění.

H

Hybný systém pracuje vždy jako celek – jednotlivé svalové skupiny se nikdy neaktivují izolovaně, ale při pohybech dochází k jejich postupnému zapojování a vzájemnému ovlivňování.

Doba schopnosti soustředění se na určité místo se postupně prodlužuje a relaxace se stává přirozenější, příjemnější.

Existují ustálené a zaručené postupy, jak navodit celkovou relaxaci – začínat od palců dolních končetin a postupovat k hlavě, až nakonec relaxovat obličejové svaly. Ale lze také postupovat směrem obráceným, či zprava do leva. I toto je individuální, každý si musí vyzkoušet, co mu nejlépe vyhovuje.

3.

Jak úspěšně relaxovat?

1. zaujmutí příjemné a pohodlné polohy (leh na zádech - lze podložit hlavu či kolena, na břiše, či tzv. stabilizační poloha nebo sed) – usnadní svalové uvolnění, především posturálního svalstva.

Tím usnadní plnou koncentraci na tělo. Důležitý je pocit příjemného a dokonalého uvolnění napětí v krční a bederní páteři a v oblasti pánve.

2. n ácvik relaxace po předchozím napětí (izometrickém) – vhodné je začínat lokální relaxací. Tzn. naučit se rozeznávat pocit napětí a uvolnění na menších částech těla – soustředit se pouze na určitou část těla (např. v lehu na zádech lehké propnutí ruky až do konečků prstů, ruku sevřít v pěst apod.). S nádechem přichází napětí, s výdechem uvolnění. Pro lepší uvědomění si rozdílu je vhodné napjatou část těla nadzvednout nad podložku a následně s hlubokým výdechem ji naráz pustit. Tím si snáze uvědomíme její tíhu a pocit uvolnění. Vhodné je začínat dominantní stranou (pravák pravou, levák levou).

Dosáhnout celkového uvolnění vyžaduje dlouhodobější nácvik, avšak jeho správné navození má hlubší účinek a je příjemnější. Počet vnímaných oblastí volíme podle času, který chceme relaxaci věnovat. Obvykle se jedná o 10 min (např. relaxace). Relaxace může být i delší. Lze si např. představovat cosi pěkného, příjemného (koupání v teplém moři a odpočinek na prohřátém písku nebo představu horského větru ve tváři po vystoupení na vysokou horu), z těchto pocitů nabíráme energii. Celkovou relaxaci vždy provádíme v klidném prostředí s příjemnou teplotou. K zahození není ani příjemná aromatická svíčka a relaxační hudba.

Drobné cviky na učení se relaxace, které lze praktikovat x-krát během dne: stažení a uvolnění hýžďového svalstva v sedu i lehu stažení lopatek směrem k pánvi a mírně k páteři s uvolněním horního trapézu relaxace jednotlivých částí obličeje (oči, nos, ústa, víčka, obočí, čelo) a mimických svalů. Mimika mimo jiné odráží i psychický stav člověka.

Ukončení relaxace by mělo být příjemné, nenásilné. Postupně „probouzíme“ všechny relaxované části těla v takovém pořadí, v jakém byly relaxovány. Těsně před úplným procitnutím ještě vychutnáváme poslední chvilky úplného uvolnění. Třením o sebe zateplíme dlaně a jemně je přiložíme na zavřená víčka.

Oči otevřeme a energii z dlaní přijímáme až do nitra těla. Dlaně postupně od očí oddalujeme, usmíváme se a uvědomujeme si celkové osvěžení a zharmonizování těla i duše.

31

Nejvyužívanější metody celkové relaxace: Jacobsonova progresivní relaxace Metoda je založená na systematickém napínání a uvolňování vybraných svalů. Má mnoho verzí, i sám Jacobson ji obměňoval. Relaxace je zaměřena na velké svalové skupiny. Pokud se naučíte vybrané svaly vnímat a podle potřeby uvolnit nebo napnout, pak díky takovéto práci s tělem dosáhnete i psychické vyrovnanosti.

Praktikovat lze vsedě i vleže, jde jen o to, aby se člověk cítil pohodlně. Paže nechte podél těla, zavřete oči, nádech provádějte nosem a výdech ústy či nosem. Postupně procházejte všechny svalové partie v uvedeném pořadí a postupně stupňujte napětí v dané oblasti za současného nádechu. Poté setrvejte v krátkém napětí (cca 5 s) a s výdechem uvolněte (10–15 s).

Příklad jedné z možných variant Jacobsonovy relaxace: 1. Zatněte pravou (levou) pěst tak, abyste cítili napětí v pěsti a předloktí. Uvolněte.

2. Ohněte pravý (levý) loket a zatněte biceps, ruce jsou uvolněné. Uvolněte.

3. Natáhněte pravou (levou) paži a zatněte triceps. Uvolněte.

4. Nakrčte čelo a zvedněte obočí. Uvolněte.

5. Napněte svaly kolem očí. Uvolněte.

6. Napněte svaly kolem čelisti tím, že pevně sevřete zuby. Uvolněte.

7. Zatlačte jazyk proti patru, rty jsou zavřené, všimněte si napětí v hrdle. Uvolněte.

8. Sevřete pevně rty. Uvolněte.

9. Zakloňte hlavu, jak nejdál to jde. Uvolněte.

10. Zatlačte hlavu proti hrudi. Uvolněte.

11. Zvedněte ramena k uším. Uvolněte.

12. Dýchejte klidně a pravidelně břichem.

13. Zhluboka se nadechněte, naplňte zcela plíce, zadržte dech, držte… vydechněte a uvolněte.

14. Napněte svaly břicha. Uvolněte.

15. Zvedněte hýždě nad židli. Uvolněte.

16. Napněte hýždě a lýtka tak, že tlačíte nohama do podlahy. Uvolněte.

17. Napněte chodidla a tlačte je dolů, prsty nohou tlačte vzhůru. Uvolněte.

18. Klidně a pravidelně dýchejte břichem.

Soustřeďte se na příjemný pocit uvolnění v celém těle. Udělejte probouzecí manévr, zhluboka se nadechněte, otevřete oči, zacvičte rukama, protáhněte celé tělo a až vám to bude příjemné, můžete se posadit.

Schultzův autogenní trénink je relaxační technikou, kterou navrhl pan J. H. Schultz a využívá představivosti a autosugesce k navození určitých tělesných pocitů a stavů, což vede k uvolnění organismu a mysli. Cvičit lze vleže na zádech nebo v přirozeně vzpřímeném sedu na židli.

Zavřete oči, vdechujte nosem a vydechujte ústy.

Průměrná délka cvičení je 5 až 10 minut. Metodu lze praktikovat každý den.

POLÁRNÍ VÝCHOD SLUNCE POTĚŠÍ SNAD KAŽDÉHO

6 základních kroků autogenního tréninku, kterých se dosahuje postupně: 1. nácvik tíže (pro uvolnění svalstva)

Moje pravá paže je těžká.

Obě paže jsou těžké.

Moje pravá noha je těžká.

Obě nohy jsou těžké.

Moje paže a nohy jsou těžké.

2. nácvik tepla (uvolnění cév)

Moje pravá paže je horká.

Obě paže jsou horké.

Moje pravá noha je horká.

Obě nohy jsou horké.

Moje paže i nohy jsou horké.

3. regulace činnosti srdce (pravidelný tep srdce)

Můj tep je klidný a pravidelný (opakujte 4–5 krát).

4. úprava dechu (klidný a hluboký dech)

Moje tělo dýchá samo (opakujte 4–5 krát).

5. uvolnění břišních orgánů (teplo v dutině břišní)

Moje břicho je horké (opakujte 4–5 krát).

6. cviky hlavy (pocit chladného čela)

Moje čelo je studené (opakujte 4-5 krát).

I LEDNÍ MEDVĚD RÁD RELAXUJE

Po skončení cvičení si dejte pokyn, že za chvíli, až otevřete oči, se budete cítit osvěženi, plni energie a tvořivých myšlenek. Pomalu se protáhněte, zhluboka nadechněte a otevřete oči. Ještě ale chvíli zůstaňte ležet a vnímejte své tělo.

TIP: INSTRUKCE SI BUĎ NECHTE NĚKÝM PŘEDČÍTAT, ANEBO SI JE NAMLUVTE NA DIKTAFON A NA POZADÍ PŘÍJEMNÉ RELAXAČNÍ HUDBY SI JE PŘEHRÁVEJTE. VYVARUJETE SE TÍM TAK ODVÁDĚNÍ POZORNOSTI NA VZPOMÍNÁNÍ, JAK JDOU JEDNOTLIVÉ ČÁSTI TĚLA ZA SEBOU, A RELAXACE BUDE DOKONALEJŠÍ.

TIP: OSOBNĚ KONKRÉTNĚ SCHUTZŮV AUTOGENNÍ TRÉNINK PRAKTIKUJI VEČER PŘED SPANÍM.

UNIVERZITA

32

ZAHAJOVACÍ CEREMONIÁL TRANSPLANT GAMES 2014

SKROMNÁ, ALE ÚSPĚŠNÁ VÝPRAVA Z ČR

TEXT: MARTIN TUREK FOTO: ROMAN DUNDA, JAROSLAV DEDO

IX. ZIMNÍ SVĚTOVÉ HRY TRANSPLANTOVANÝCH

TRANSNOWORLD 2014 KDYŽ NĚKDO ONEMOCNÍ, NEBO MU V DŮSLEDKU NEHODY ČI OTRAVY SELŽE NĚKTERÝ Z JEHO VNITŘNÍCH ORGÁNŮ, JE ODKÁZANÝ NA TRANSPLANTACI POSTIŽENÉHO ORGÁNU BUĎ OD ŽIJÍCÍHO, NEBO MRTVÉHO DÁRCE. PO TRANSPLANTACI JSOU TITO PACIENTI ZAŘAZENI DO KATEGORIE LIDÍ S VNITŘNÍM POSTIŽENÍM. a první pohled na nich nic nepoznáte.

Vypadají naprosto stejně jako všichni ostatní. Jenom uvnitř jim tepe orgán někoho jiného, ledvina, játra, plíce, kostní dřeň nebo dokonce i srdce. To ale není vše. Není to jako u věcí, kdy prostě vyměníte součástku za jinou. Tito lidé mají svá omezení, o kterých vědí jenom oni a jejich ošetřující lékaři. Jedno omezení je pro všechny společné. Musí po celý svůj život přijímat imunosupresivní léky, které potlačují jejich imunitní systém.

Transplantovaný orgán má totiž stále cizí DNA a tělo ho bere stejně jako třeba bacil chřipky – snaží se mobilizovat obranné látky a orgán zničit. Kvůli snížené imunitě jsou náchylnější k různým infekčním onemocněním a musí si dávat velký pozor. Často příjem imunosupresivních léků souvisí s vysokým tlakem, který se reguluje dalšími léky. Potom je třeba si hlídat také tlak, který škodí například ledvinám. Důležité je extrémně se nenamáhat a nezacházet až za hranice svých možností. Každý sám na sobě pozná, kam až může zajít a kdy je lepší zvolnit, nebo přestat.

Transplantovaný orgán totiž není navždy a postupně časem přestává fungovat. Někomu vydrží třeba 30 let, někomu jenom rok či dva. Samozřejmě každý si přeje, aby právě jemu vydržel orgán co nejdéle, a podle toho se o něj stará. Všeobecně si lidé po transplantaci, kteří začali nový život, mysleli, že by se měli šetřit a moc nesportovat. Opak je ale pravdou. Statistiky ukazují, že lidé s transplantovanými orgány neumírají nejčastěji na selhání těchto orgánů, ale na

N

poruchy kardiovaskulárního systému. Jinými slovy v důsledku nedostatku pohybu mají oslabené srdce a oběhový systém. Proto se ve světě začalo s osvětou zdravého pohybu u těchto pacientů.

Vše začalo ve Velké Británii, kde chirurg Maurice Slapack dal dohromady své pacienty a další transplantované sportovce a v roce 1978 zorganizoval v anglickém Portsmouth první Hry transplantovaných. Byla to první soutěžní událost pro transplantované sportovce a účastnilo se jí 99 soutěžících z Velké Británie, Francie, Německa, Řecka a USA. Ve stejné době byla také založena Federace světových her transplantovaných (World Transplant Games Federation) a pořádání světových her se rozrostlo až do současných rozměrů. Nyní se Letní světové hry transplantovaných pořádají každé dva roky a rok mezi nimi vyplňují Zimní světové hry transplantovaných. Federace her sdružuje na 70 členských zemí a například loňských Letních světových her transplantovaných v jihoafrickém Durbanu se účastnilo téměř 2 000 soutěžících z 55 zemí. Zimních her se účastní podstatně méně zemí, protože ne ve všech se provozují zimní sporty. O to kvalitnější a fyzicky zdatnější jsou však sportovci, kteří na tyto hry jezdí. Po pádu železné opony bylo i u nás založeno občanské sdružení Český tým transplantovaných, které se registrovalo jako řádný člen Federace světových her transplantovaných, a čeští sportovci se začali pravidelně účastnit pořádaných her. Nejprve jen dva až tři členové, později jejich počet přibýval a v současnosti se her účastní v průměru 8–10 sportovců.

Letošní již IX. Zimní světové hry transplantovaných hostilo malé zimní středisko La Chapelle d´Abondance ve Francii a své role se zhostilo dokonale. Organizace byla stoprocentní a průběh bezchybný. Her se účastnilo celkem 19 zemí a 250 soutěžících. Nejpočetnější byly výpravy domácí Francie, pak Německa, Rakouska, nechyběly ani týmy Velké Británie, USA, Kanady a Austrálie. Český tým zastupovalo celkem 7 sportovců.

Kritéria pro účast jsou celkem přísná, podmínkou je samozřejmě transplantovaný orgán a příjem imunosupresivních léků, dalším kritériem je minimální doba po transplantaci jeden rok, provozování aerobní sportovní činnosti minimálně 3krát týdně po dobu 30 minut a přiložené výsledky zátěžového testu plus potvrzení ošetřujícího lékaře. Výkonnostní kritéria nejsou dána, ale protože nemoc si nevybírá, jsou mezi transplantovanými i bývalí sportovci. Soutěžící jsou rozděleni do věkových kategorií po deseti letech, první dvě kategorie jsou 8–12 let a 13–17 let. Potom už následují 18–29, 30–39, 40–49 a postupně až do 70 a starší. Na letošních hrách byla nejpočetnější a zároveň také nejvýkonnější věková kategorie 40–49 let. Soutěžilo se v disciplínách běžeckého i sjezdového lyžování, sněžnicích a curlingu.

Jednotlivé disciplíny na letošních hrách byly následující: slalom, obří slalom, superobří slalom, paralelní slalom, snowboard slalom, běh na lyžích na 5 km, běh na lyžích na jednu hodinu, biatlon na 5 km, štafety 3x3 km, běh na sněžnicích na 2 km, orientační běh na sněžnicích družstev na 3 km a curling. Zajímavostí je, že součástí her

33

je i takzvaný Nicolas Cup. Je to týden lyžování pro děti do 15 let, které jsou po transplantaci orgánu, ale zatím nemají žádné zkušenosti s lyžováním. Tato akce nese jméno malého francouzského chlapce Nicolase, jenž zemřel, a jeho rodiče se rozhodli všechny jeho orgány darovat na transplantace dětí. Z každé země má jedno dítě s transplantovaným orgánem hrazen celý pobyt včetně instruktorských kurzů. Byla to nádherná podívaná sledovat skupinky malých dětí s instruktorem. Některé z nich v životě nestály na lyžích, po prvním dni začaly kluzká prkýnka trochu ovládat a na konci týdne byly schopné sjet kopec a účastnit se závěrečného slalomu. Jejich radost a zářící oči byly tou největší odměnou pro všechny pořadatele. Byly to skvělé živé malé děti, na kterých nebylo znát, že uvnitř jejich tělíček tepe orgán někoho jiného, někoho, kdo jim zachránil život. Jenom zasvěcení si všimli, že rodiče jim pravidelně podávají dávky imunosupresiv.

I když co do měřítka se hry transplantovaných nedají srovnávat s olympijskými hrami, organizace, průběh, zážitky a emoce jsou shodné. Soupeření, radost z vítězství, překonání sebe sama, slzy radosti, stupně vítězů, vlajky, nová přátelství, někdy také zklamání, prohry, neúspěch, to vše jsme tam našli i my. Když jsme stáli na stupních vítězů a drželi naši vlajku nad hlavou před naplněným sálem, věděli jsme, že jsme první, druzí, nebo třetí mezi transplantovanými z celého

Český tým transplantovaných přivezl celkem 15 medailí, z toho 8 z běžeckých disciplín:

Martin Turek

(kategorie 40–49 let) transplantovaná ledvina

Jaroslav Dedo

(kategorie 50–59 let) transplantovaná ledvina

Petr Žitný

(kategorie 40–49 let) transplantovaná ledvina

Petr Marek

(kategorie 40–49 let) transplantovaná ledvina

běh na 5 km klasicky – 3. místo běh na 1 hodinu klasicky – 3. místo biatlon na 5 km – 2. místo běh na sněžnicích na 2 km – 2. místo běh na 5 km klasicky – 4. místo běh na 1 hodinu klasicky – 3. místo běh na 5 km klasicky – 6. místo běh na 1 hodinu klasicky – 4. místo běh na 5 km klasicky – 7. místo běh na 1 hodinu klasicky – 7. místo

Štafeta v běhu na lyžích na 3 x 3 km klasicky ve složení Petr Žitný, Petr Marek, Martin Turek – 2. místo

světa, a představovali si, jaké to musí být na pravé olympiádě. Asi stejné, jenom trochu více lidí kolem. V našem sportování ale skutečně nejde o výsledky. Jde nám o radost ze života a úctu ke všem, kteří nám k němu pomohli. Jsme živým

důkazem toho, že darování orgánů a transplantace fungují a zachraňují lidi po celém světě.

Sportem oslavujeme život a děkujeme všem chirurgům, lékařům, sestrám a neznámým dárcům orgánů za to, že žijeme…

Informace o Českém týmu transplantovaných naleznete na:

www.transplantace.eu

www.transplantsport.cz

CENTRUM PARAPLE POMÁHÁ JIŽ 20 LET LIDEM S POŠKOZENÍM MÍCHY NAJÍT CESTU DÁL POMÁHEJTE I VY. ODEŠLETE SMS VE TVARU DMS PARAPLE NA ČÍSLO 87 777 PRO JEDNORÁZOVÝ PŘÍSPĚVEK, NEBO DMS ROK PARAPLE PRO PŘÍSPĚVEK KAŽDÝ MĚSÍC PO DOBU JEDNOHO ROKU. CENA JEDNÉ DMS JE 30 KČ, CENTRUM PARAPLE ZÍSKÁ 28,50 KČ. SBÍRKOVÉ KONTO CENTRA PARAPLE 932 932 932 / 0300 VÍCE NA WWW.DARCOVSKASMS.CZ DĚKUJEME!

WWW.PARAPLE.CZ

Pomáhá již 20 let vozíčkářům s poškozením míchy

HLAVNÍ PARTNEŘI CENTRA PARAPLE:

Pomáhá již

let

UNIVERZITA

34

TISÍC MALIČKOSTÍ

DĚLÁ MISTRA

KOLEKTIVNÍ VÝUKA – PRVNÍ JEDE UČITEL, ZA NÍM JEDOU ŽÁCI A KOPÍRUJÍ TECHNIKU

TEXT: JAN ŽÁK FOTO: MAREK PAZDERSKÝ

PRO VÝUKU A ZDOKONALOVÁNÍ LYŽAŘSKÉ BĚŽECKÉ TECHNIKY EXISTUJE URČITÁ METODIKA, KTEROU JE NUTNO RESPEKTOVAT A CTÍT. MNOHÝ TRENÉR NEBO CVIČITEL JEŠTĚ NAVÍC VNÁŠÍ DO VÝUKY LYŽOVÁNÍ SVÉ LETITÉ ZKUŠENOSTI, KTERÉ SE MU OSVĚDČILY, O KTERÝCH NEMLUVÍ, ALE PRACUJE S NIMI. NĚKDY JE TO ZDÁNLIVÁ MALIČKOST, ALE PRÁVĚ SOUHRN TAKOVÝCH MALIČKOSTÍ VEDE K MISTROVSTVÍ, KTERÝM SE NĚKTEŘÍ JEDINCI ODLIŠUJÍ OD PRŮMĚRU. HLEDEJME TEDY ONY MALIČKOSTI, KTERÉ NEJEN DĚLAJÍ MISTRY, ALE KTERÉ MOHOU URYCHLIT A ZKVALITNIT VÝUKU TECHNIKY BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ. ři klasické technice běhu dochází k odrazu z celé plochy skluznice, kde oporu pro uskutečnění vlastního odrazu tvoří plocha prostřední části skluznice, opatřená odrazovým

P

pro odraz a vhodného načasování. Účinnost odrazu také závisí na volbě správného úhlu odrazu, který ještě zajišťuje správné využití odrazových sil.

PŘI NÁCVIKU SPRÁVNÉ TECHNIKY BĚHU JE NUTNÉ NEJPRVE UMĚT PŘESNĚ POJMENOVAT PROBLÉM, KTERÝ CHCEME VYŘEŠIT, A V DRUHÉM KROKU MUSÍME UMĚT PORADIT, JAK DANOU CHYBU ODSTRANIT. voskem. Do této vrstvy odrazového vosku se v okamžiku zastavení lyže a jejího maximálního zatížení zaryjí krystaly sněhu. Za předpokladu vhodného výběru odrazového vosku pak dále záleží na odrazových schopnostech lyžaře, citu

Při bruslení dochází v průběhu skluzu na lyži nasměrované do odvratu k překlopení z plochy skluznice na její vnitřní hranu, která pak tvoří oporu pro provedení odrazu. Tuto oporu tvoří celá délka hrany, což vytváří dů-

kladnější oporu pro odraz, než plocha skluznice s odrazovým voskem u klasického běhu. Odraz probíhá v průběhu skluzu (lyže se nezastavuje), což umožňuje provedení odrazu po delší dobu. Prodloužení doby provedení odrazu je do určité míry výhodnější z hlediska časově delšího využití odrazových schopností. Jistá výhoda je i z hlediska menších nároků na okamžik zahájení odrazu, který je problematičtější právě při klasické technice běhu.

Při nácviku správné techniky běhu je nutné nejprve umět přesně pojmenovat problém, který chceme vyřešit, a v druhém kroku musíme umět poradit, jak danou chybu odstranit. Někdy sice stačí na určitou chybu upozornit, ale v drtivé většině se k ní chybující lyžař vrátí. Daleko účinnější je při upozornění na chybu poradit, co dělat, aby k té chybě vůbec nedošlo, a pokud se podaří něčím podpořit zapamatování, je vyhráno.

35

TAK BY MĚL VYPADAT SKLUZ PŘI KLASICKÉ TECHNICE

TAK BY MĚL VYPADAT NÁCVIK TECHNIKY POD DOZOREM UČITELE SKLUZ PŘI KLASICKÉ TECHNICE

Nejčastější chyby při nácviku běhu na lyžích Jedním z nejčastějších problémů při klasické technice běhu na lyžích je příliš pozdní odraz.

Terapie je poměrně jednoduchá, i když trochu krutá: lyže namazat více na hladko a závodník si zvykne na včasný odraz i s jednou holí.

Při výuce klasické techniky se někdo může potýkat se zametáním stopy. To je vytáčení patky lyže po odrazu do strany, což způsobuje také narušení rovnováhy. Je třeba příliš nevytáčet po odrazu pánev.

Pokud klasický běžec jezdí příliš ohnutý, nechť se dívá za jízdy před sebe dále o 20 metrů, zvedne tím hlavu a více se narovná. Pomohou i delší hole.

Malá dynamika odrazu nohy bývá častá zejména u dětí. Pro zlepšení není nic jednoduššího, než zařadit do tréninku cvičení se švihadly.

Když chce klasik prodloužit krok, musí nejprve natáhnout ruku více kupředu a protilehlý bok vytočit také kupředu. Nohy už si poradí samy.

Má-li začátečník větší problém s rovnováhou, zejména s předozadní, velice mu pomůže alespoň hodinové dovádění na kolečkových lyžích nebo bruslích na U-rampě . Měl by si ovšem na to pořídit chrániče na kolena a lokty. Častou chybou bývá křečovité držení holí, což se projevuje neotvíráním dlaně při odpichu holemi a zvedáním holí po odpichu až nad hlavu. Dotyčného přesvědčíme o nutnosti uvolnění hlavice hole v dlani tím, že ho necháme několik minut držet hůl za hlavici ve vodorovné poloze, což vyžaduje určitou sílu, která je naprosto zbytečná.

Pro nácvik efektivnějšího odpichu je dobré začít rukama napínat gumové expandery s důrazem na poslední fázi pohybu.

O nutnosti uvolňovat po odrazu i odpichu svaly se přesvědčí každý tím, že neudrží kolík na prádlo sevřený palcem a ukazovákem ani pár minut. A práce je přitom nulová.

Slabinou bruslařů bývá vytočení špičky lyže po odrazu příliš do strany. Vracení špičky lyže do úhlu původního odvratu stojí určitou energii a čas, takže je lépe houpnutí špičky zabránit tím, že při odrazu se více zatlačí patou chodidla.

Zaklánění hlavy při odpichu soupaž může zkrátit působení každého odpichu až o 5 cm.

Navíc je to protipohyb, brzdící jízdu a namáhající krční obratle. Stačí držet hlavu oproti trupu stále ve stejné poloze, což se projeví nezakláněním hlavy při odpichu.

Tomu, kdo při skatingu příliš „sedí“, je třeba vysvětlit, že o velikosti dopředného pohybu těla rozhoduje posunutí těžiště těla (což je přibližně pánev) při každém kroku. Zvětšení tohoto posunu těžiště o několik centimetrů po každém odrazu se dá dosáhnout inercí, což je dopředné vytažení pánve pouhým přesunem dílčích těžišť těla.

Začátečníci mívají potíže s udržením rovnoběžnosti lyží. V tom případě je třeba procvičovat na místě odvraty a přívraty a to nejlépe se zavřenýma očima.

Při klasické technice běhu nelze opomenout práci boků. Vytočením boku neodrazové nohy kupředu se nejen prodlouží krok, ale zlepší se i odraz, protože následně odrazová

noha se dostane dále před těžiště těla.

Běžkaře, který pracuje pažemi příliš zeširoka, odnaučíme tento zlozvyk následovně: postaví se s pažemi téměř upaženými a pokusí se o odpich soupaž. Přesvědčí se, že to jde velmi těžko, a pokud dá dlaně před obličej, vyvine v pažích mnohem větší sílu.

Při bruslení zatlačením pánve do strany odrazové nohy se zvětší impuls síly odrazu a bruslař tak dokonale využije hmotnosti těžiště svého těla.

Začátečníci mívají podvědomý strach z pádu. Absolvováním několika úmyslných řízených pádů do měkkého sněhu tato obava pomine.

Pokročilejší lyžaři se mnohdy bojí rychlejší jízdy, protože se rychle unaví. Na rychlejší jízdu je třeba si zvyknout. Pomůže nácvik techniky běhu v rychlosti, doporučit lze častější opakované měření rychlosti v metrech za 10 s.

Někomu se mohou zdát zmiňované maličkosti jako nepodstatné. Je však zapotřebí si uvědomit, že získá-li závodník na každém kroku pouhé 2 cm, činí to na jednom kilometru dobrých 15 m. Na velkých závodech dnes rozhodují o vítězi i centimetry.

A nejde přece jen o závodníky. Každý, kdo běhá na lyžích, si určitě rád zdokonalí svoji techniku běhu ať už jde o klasiku nebo bruslení.

Pokud má trenér nebo cvičitel dobrý postřeh, objeví určitě sám další maličkosti, které dělají mistra.

TEXT: ALEŠ MÁSLO FOTO: ARCHIV JIZERSKÉ 50, ENERVIT

STRAVOVÁNÍ PRO LYŽAŘSKÉ MARATÓNY

2.DÍL

NA STRAVOVÁNÍ, KTERÉ JE V PŘÍMÉ SOUVISLOSTI SE SPORTOVNÍM VÝKONEM, SE OBECNĚ DÁ POHLÍŽET ZE TŘÍ ČASOVÝCH ÚHLŮ POHLEDU: STRAVA PŘED VÝKONEM, BĚHEM VÝKONU A PO NĚM. MNOHDY JSOU VŠAK ZOBECNĚNÁ VÝŽIVOVÁ DOPORUČENÍ NESPRÁVNĚ INTERPRETOVÁNA NEBO DOKONCE I CHYBNĚ VYKLÁDÁNA. POJĎME SE PROTO NA VŠECHNY TŘI ČASOVÉ ÚSEKY PODÍVAT POHLEDEM PODLOŽENÝM STUDIEMI A ANALÝZAMI. V MINULÉM DÍLE JSME SE VĚNOVALI DOPORUČENÉ VÝŽIVĚ PŘED A BĚHEM VÝKONU, V TOMTO DÍLE PŘIBLÍŽÍME, JAK BYCHOM MĚLI ZAHÁJIT OPTIMÁLNÍ REGENERACI. 120 100

85

80 procenta

UNIVERZITA

36

60 40

20

20

15

11

90

120

0 0

30

60 čas (min)

Doplnění zásob glykogenu je zvláště rychlé v prvních desítkách minut po cvičení (na inzulínu nezávislá fáze), protože molekula GLUT4 (glukózový přenašeč) je přítomna na povrchu svalových vláken. Tento proces se však postupně zpomaluje. Aby mohla probíhat resyntéza svalového glykogenu, musí být přijaty sacharidy.

Zdroj: Enervit Equipe, převzato od Price a kol. (1994).

STANDA ŘEZÁČ PŘI JIZERSKÉ 50 – 2013

Zotavení a regenerace po výkonu ýraz „regenerace“ nejčastěji používáme v případě dlouhodobých procesů, mezi něž patří doplnění tekutin, obnova hladiny minerálních látek v těle, doplnění zásob energie, opravy poškozené svalové tkáně atd. Nejdůležitější je, aby tato fáze regenerace začala rychle po skončení výkonu, což je důležité zvláště v případě, kdy sportovec musí absolvovat další intenzivní trénink nebo závod v řádu několika hodin po předchozím. Tato fáze rozhoduje velmi podstatně o tom, s jak velkými zásobami glykogenu půjdeme do další sportovní jednotky. A to platí i pro trénink. I v době tréninkové přípravy narazíte mnohdy na to, že sportovec není adekvátně zregenerován po předchozí tréninkové jednotce, např. že nemá doplněny glykogenové zásoby ve svalech na potřebnou úroveň, a tudíž jeho další trénink může vést k nadměrné únavě i přetrénování (což dobře dokumentuje tzv. superkompenzace).

V

Doplňování zásob glykogenu Ve všech vytrvalostních disciplínách i v některých kolektivních sportech je výkon sportovce ohrožen, pokud je zásoba glykogenu ve svalech před zahájením výkonu nedostatečná, a to tím spíše v případech, kdy je to v důsledku předchozího vyčerpání energetických zásob během sportu. Běžný jídelníček nevede k doplnění glykogenu dříve než za 48 hodin a v případě povýkonového jídelníčku s nízkým obsahem sacharidů může doba na doplnění glykogenu trvat i více než čtyři dny (Costill a kol., 1971).

K doplňování glykogenu do svalových vláken po skončení výkonu dochází během dvou různých fází. První z nich je nezávislá na inzulínu, druhá je na inzulínu přímo závislá (Price a kol., 1994). V první fázi, která trvá jen několik desítek minut po skončení cvičení, je doplňování glykogenu ve vláknech pracujících svalů rychlejší.

Svalová vlákna však postupně vykazují pokles ve schopnosti absorbovat glukózu a produkci glykogenu bez podpory inzulínu.

37

Doporučení pro rychlé doplňování zásob glykogenu Za účelem rychlého doplnění zásob glykogenu po jeho vyčerpání způsobeném fyzickou aktivitou se doporučuje, aby sportovci co nejdříve po dokončení cvičení přijali sacharidy s vysokým glykemickým indexem. Při současném příjmu aminokyselin se zvyšuje regenerace glykogenových zásob a zároveň je podporována i syntéza bílkovin. Přesněji řečeno negativní účinky způsobené fyzickou zátěží jsou opraveny mnohem rychleji. Aminokyseliny s rozvětveným řetězcem (BCAA), a z nich zejména leucin, podporují opravy svalové tkáně po cvičení a stimulují syntézu nových svalových bílkovin.

Aminokyselina glutamin podporuje syntézu

glykogenu a snižuje riziko infekce a přetrénování, což jsou dva možné důsledky náročné tréninkové přípravy.

V první regenerační fázi, tedy během prvních 30 minut po skončení závodu nebo intenzivní části tréninku, se doporučuje vypít speciální regenerační nápoj s obsahem sacharidů, aminokyselin, vitaminů a minerálních látek. Vyzkoušeným a osvědčeným, co se účinků i chuti týče, je například Enervit R2 sport vypitý v jedné či dvou dávkách během prvních třiceti minut po skončení výkonu. Svým složením a kombinací různých živin (aminokyseliny, vitaminy B a C, minerální látky) urychluje procesy obnovy stálého vnitřního prostředí organizmu po závodě, tréninku a po déletrvající fyzické aktivitě.

Účinky jednotlivých látek obsažených v Enervit R2 Sport: r ůzné druhy sacharidů (dextróza, sacharóza

a maltodextriny) zajistí rychlé doplnění vyčerpaných zásob energie a minokyseliny L-glutamin a BCAA přispívají k zachování a růstu (obnově) svalových vláken po výkonu m inerální látky ztracené potem (sodík, draslík, hořčík) a vitaminy přispívají: hořčík ke správné elektrolytické rovnováze draslík, hořčík a vitaminy B (B1, B2, B3 a B6) k obnovení správné činnosti nervové soustavy vitamin C, B2 a E k ochraně buněk před oxidativním stresem vitamin C a B6 k udržení správné funkce imunitního systému po výkonu, kdy je organizmus kvůli vyčerpání výrazně oslaben vitaminy C a B (B1, B2, B3 a B6) ke snížení míry únavy, vyčerpání a ke správnému energetickému metabolismu.

120 100

procenta

80 60

50

Zhruba 60 minut po skončení závodu by mělo následovat klasické jídlo, ale s převažujícími sacharidy a částečným podílem bílkovin (vhodné je například rizoto, těstoviny s vajíčkem).

40 20 0 0

6

12

18

24

30

36

42

48

čas (min) Bezprostředně po tréninku nebo o něco málo později v závislosti na rychlosti přechodu (z hormonálního hlediska) z katabolického na anabolický proces, začíná syntéza bílkovin s cílem zastavit rozpad bílkovin, k němuž docházelo během výkonu, a stimulovat produkci nových bílkovin.

Tento trend hovořící ve prospěch syntézy bílkovin (vyvolané tréninkem) trvá desítky hodin, ale po 24 hodinách se snižuje na 50 % své maximální hodnoty a po 48 hodinách na třetinu. Aby mohla syntéza proběhnout, je však nutné, aby svalová vlákna měla potřebný a odpovídající počet „stavebních bloků“, tj. aminokyselin uvolněných při trávení bílkovin.

I bílkoviny patří do slovníku vytrvalců Poté, co jsme využili tzv. anabolické okno a udělali maximum pro počáteční fázi doplňování vyčerpaných zásob glykogenu zpět do svalových vláken, měli bychom se více zaměřit na svalová vlákna - opravu jejich poškození a výstavbu nových (syntéza bílkovin). K syntéze bílkovin totiž dochází vždy až po skončení sportovního výkonu v návaznosti na aplikaci správné výživy.

Podle Phillipse (Phillips a kol., 1997) trvá tento trend výroby proteinů po každém tréninku desítky hodin, ale dosahuje své maximální hodnoty ve třetí hodině po tréninku. Po 24 hodinách je na polovině maximální hodnoty, po 48 hodinách na třetině (Chesley a kol., 1992; MacDougall a kol., 1995; Phillps a kol., 1997). Proto bychom měli na sacharidové jídlo přijaté hodinu po skončení závodu navázat nejlépe (z pohledu stravitelnosti) bílkovinovým nápojem přijatým zhruba 1,5 až 2 hodiny po sacharidovém jídle. Vhodný je proteinový nápoj z více zdrojů bílkovin, jako například Enervit GymLine TimeRelease4 složený ze čtyř různých zdrojů bílkovin (syrovátkový izolát, syrovátkový koncentrát, vaječný albumin a micelární kasein), z nichž se aminokyseliny uvolňují postupně delší dobu a zásobují tak svalová vlákna aminokyselinami dlouhodobě (díky albuminu a především kaseinu až 7 hodin), ale i výživově vysoce kvalitně (díky vysoké biologické hodnotě syrovátky).

Nutriční faktory, které urychlují regeneraci po intenzivním tréninku nebo závodě Doplnění tekutin a minerálních látek

nápoje obsahující minerální látky

Obnova glykogenových zásob

sacharidy s vysokým glykemickým indexem + bílkoviny nebo aminokyseliny (zejména glutamin)

Oprava poškozené tkáně a syntéza bílkovin

bílkoviny + aminokyseliny BCAA (z nich zejména leucin)

Zpracováno ve spolupráci s vědeckým týmem Enervit Equipe a Aliancí výživových poradců ČR.

UNIVERZITA

38

VE STOPĚ JIZERSKÉ 50 LETOŠNÍ ROČNÍK JIZERSKÉ 50 MUSEL BÝT KVŮLI ZNAČNÉMU NEDOSTATKU SNĚHU A DLOUHOTRVAJÍCÍM TEPLOTÁM NAD NULOU ZRUŠEN. JAK SE DALO ČEKAT, TAK KOLEM TOHO BYLO SPOUSTA HUMBUKU A KŘIKU, NEBOŤ SPOUSTA LIDÍ ZAPOMNĚLA, ŽE PŘI PŘIHLAŠOVÁNÍ NA ZÁVOD SOUHLASILA S PODMÍNKOU, ŽE STARTOVNÉ SE V PŘÍPADĚ ZRUŠENÍ ZÁVODU Z DŮVODU NEDOSTATKU SNĚHU NEVRACÍ. A TAK SE NADÁVALO, VYHROŽOVALO A TAK TROCHU SE OPOMENULO, JAK VLASTNĚ ZÁVOD VZNIKL A PROČ SE STAL POZDĚJI MEMORIÁLEM EXPEDICE PERU 1970.

TEXT: MAREK PAZDERSKÝ FOTO: OTA MRÁKOTA

parta horolezců si udělala v Jizerkách nominační závod na tehdy nejpopulárnější závod Krkonošskou 70 a postupně se závod rozrostl do jednoho z největších a nejslavnějších závodů na světě v dálkových bězích na lyžích.

V roce 1970 se ho zúčastnili i naši horolezci, kteří pak vyrazili na expedici do Peru, kde tragicky zahynuli pod kamenitou lavinou z hory Huascarán. Tu spustilo obrovské zemětřesení, které ten den v celé přilehlé oblasti připravilo o život téměř 70 000 lidí. Na tento popud se závod běhá pod názvem Memoriál Expedice Peru 1970.

V neděli, kdy se měl letos závod konat, se naštěstí našlo zhruba 500 takových, kteří nezapomněli a rozhodli se uctít památku našich horolezců z Peru a zároveň také Zdeňka Hrubého (tragicky zahynul loni v Karákorámu) tím, že přišli do Bedřichova ke kamenné mohyle položit symbolické věnce a zapálit svíčky. Po té se přibližně 300 lidí vydalo se startovními čísly na trať a to hned několika styly. Na lyžích, v botaskách, na kolech, na koloběžce, na vozíčku. Někteří se po chvíli vrátili, pár se jich alespoň projelo ve vyšších partiích, kde ještě zbyl sníh. Několik lidí nepochopilo, že se nejedná o závod, a dožadovalo se občerstvení a časomíry po rekordním zvládnutí trati indiánským během, ale naštěstí jich nebylo moc. Většina tak vyrazila na pohodový výlet do Jizerek pro zlepšení nálady i ducha ve smyslu dodržení tradice Jizerské 50.

A věřte, že my jsme s naším Silvini Ski Trab teamem byli u toho a povedlo se nám trať se spoustou dal-

ších nadšenců zvládnout celou. Zpočátku pěšky na Kristiánov, pak už na lyžích, i když pravda je, že to chvílemi pod lyžemi pěkně skřípalo. Komický byl sjezd z Mořiny po namrzlé louce dolů na Jizerku, ale jak se ukázalo, tak tráva jede docela dobře a dva potoky v cestě nám nemohly být překážkou.

Stačilo se řádně odrazit, minout krtinec a hurá dál.

Na Smědavě jsme se stavili na polívku, dostali na základě startovních čísel zdarma čaj a pokračovali přes Knajpu směr Hřebínek. Dva centimetry sněhu, které v noci spadly, nám dovolily jako zázrakem dojet až na Bílou Kuchyni (místy jen po namrzlém asfaltu), odkud už jsme museli přes Olivetskou horu znovu po svých. Kdyby nám to lesáci neposypali každoročně kamínky, tak se dá lyžovat na většině míst v Jizerkách pořád. Do cíle jsme dorazili s úsměvem na rtech v čase, jenž se jen tak nezapomíná – 7.02:16, a tak se druhá neděle v lednu pro nás všechny stala opět tím, čím je pro nás každý rok, tedy sportovním i kulturním zážitkem v Jizerských horách. Diplom, čaj, tatranka i gulášek pak zahřály u srdce i v bříšku a loučili jsme se slovy: „za rok snad zase ve stopě – SKOL“.

Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se dokázali povznést nad předem danou skutečnost, že nedostanou zpět peníze za startovné, a přišli nahoru do Bedřichova uctít památku našich horolezců a třeba jen symbolicky vykročili na trať ve stopě Jizerské 50. Příští rok se snad vrátí do našich krajů „normální“ zima a rozdáme si to ve stopě během regulérního závodu, jehož pravý duch se naštěstí i přes množství zásahů ze stran bývalého režimu, sponzorů, zahraničních partnerů a některých lidí podařilo stále uchovat.

P

SWENOR Fibreglass Cap

SWENOR Skate Elite

Nejprodávanější tréninkový model klasických kolečkových lyží z Norska, které výborně drží stopu. Pružný profil je vyroben ze dřeva a sklolaminátu (perfektně tlumí vibrace). Možnost výběru 4 druhů koleček dle rychlosti. Dodáváno s blatníčky (nejsou na obrázku). gumová kolečka: 70x45 mm hmotnost: 2 150 g/pár délka: 730 mm

Velmi oblíbený tréninkový model kolečkových lyží z Norska. Pružný profil je vyroben ze dřeva a sklolaminátu (perfektně tlumí vibrace).

Možnost výběru 3 druhů koleček dle rychlosti. gumová kolečka s dlouhou životností: 100x24 mm hmotnost: 1 900 g/pár délka: 615 mm

CENA

CENA

7 490

7 490

Kč

Kč

www.swenor.cz

www.swenor.cz

CHIMPANZEE ENERGY Beet Root

TOPEAK Mini Rocket iGlow cyklo pumpa

Chutí okouzlující sacharidová tyčinka zajištující dostatek energie pro vaše sportovní výkony. Vyrobená čistě z přírodních surovin bez konzervantů a barviv - all natural. Chimpanzee Energy Bar dodává tělu okamžitou energii prostřednictvím monosacharidů obsažených ve třtinovém cukru, melase a ovoci. Zároveň díky polysacharidům obsaženým v celozrnných obilovinách uvolňuje energii postupně, a tak zajišťuje dostatek energie pro vaše sportovní výkony. Balení v krabici obsahuje 20 ks jednotlivých tyčinek.

Cyklo pumpa Mini Rocket iGlow miniaturních rozměru s integrovaným osvětlením. Tato inovativní technologie zvyšuje vaši bezpečnost při snížené viditelnosti. Transparentní tubus je opatřen červenou trubicí, CENA která slouží jako integrované zadní osvětlení.

– Carrot bar

799

CENA

39 Kč

eshop.ultrasport.cz

Kapacita: 160 PSI Osvětlení: 0,5 W, LED dioda červená Baterie: CR2032 v ceně Režimy svícení: Konstantní/blikající Doba svícení: 50/100 hodin Rozměry: 17,3 x 3 x 2,4 cm Hmotnost: 67 g Držák na sedlovku

Kč

eshop.ultrasport.cz

39

TEXT: LENKA KOCUMOVÁ FOTO: EUROLOPPET TEAM

MISTROVSTVÍ EVROPY V MARATÓNSKÝCH BĚZÍCH NA LYŽÍCH EVROPSKÁ UNIE MARATÓNSKÝCH BĚHŮ NA LYŽÍCH POŘÁDÁ KAŽDOROČNĚ OTEVŘENÉ MISTROVSTVÍ EVROPY V MARATÓNSKÝCH BĚZÍCH NA LYŽÍCH (ME). V LETOŠNÍM ROCE SE BUDE KONAT JIŽ PO PÁTÉ, A TO U NAŠICH SLOVENSKÝCH SOUSEDŮ V RÁMCI ZNÁMÉHO ZÁVODU BIELA STOPA V KREMNICI.

o znamená, že se závodníci v sobotním závodě volnou technikou postaví na start tratě dlouhé 45 km a hned vzápětí v neděli se zúčastní závodu na 30 km klasicky. Dosažené

T

ME – soutěž jednotlivců:

Mistrovství Evropy v maratónských bězích na lyžích se skládá ze dvou hodnocených závodů, kterých se mohou zúčastnit všichni závodníci s platnou licencí EUC (platný Euroloppet pas) ze všech zemí světa, pokud dovršili věk 18 let v roce, kdy se mistrovství účastní. Při každém ze závodů mistrovství Evropy je stanovena startovní skupina vždy zcela vpředu celého startovního pole – Elite EM. Pro první závod je skupina složena z nejlepších 15 mužů a 5 nejlepších žen z konečného pořadí mistrovství z předchozího roku, pro druhý závod 15 nejlepších mužů a 5 nejlepších žen z prvního závodu. Tato pravidla jsou nastavena od roku 2010, kdy se mistrovství Evropy v maratónských bězích na lyžích konalo vůbec poprvé. Do roku 2012 fungoval takový model, kdy se mistrovství konalo vždy na dvou hlavních závodech Euroloppetu, tzn. na dvou místech Evropy. Při jednom ze závodů byla vyhlášena mistrovská trať volnou technikou a při dalším závodě Euroloppetu klasicky. Poprvé v loňském roce se přešlo na model, kdy se v rámci jedné konané akce závodníci zúčastní jeden den tratě volnou technikou a druhý den klasicky. Podmínkou pro organizátory je, že součet kilometrů daných tratí musí být alespoň 70 km. Časy z jednotlivých tratí jsou sečteny a následně jsou vyhlášeni mistři a mistryně Evropy v maratónských bězích na lyžích.

časy z obou závodů se sečtou a následně bude vyhlášen mistr a mistryně Evropy v maratónských bězích na lyžích a ještě navíc i mistr Evropy družstev pro rok 2014. Původně se toto mistrovství mělo konat v lednovém termínu, ale z důvodu nepříznivých sněhových podmínek byl termín závodu rozhodnutím organizačního výboru Bílé Stopy a mistrovství Evropy přesunut na termín 8.–9. 3. 2014. „Chceme závodníkům nabídnout ty nejlepší podmínky, a proto jsme se jednohlasně shodli, ku prospěchu závodníků, že přesuneme závod Biela Stopa na jiný termín,“ tak se vyjádřil prezident Evropské unie maratónských běhů na lyžích Andreas Adam (GER). Již nyní jsou přihlášeni závodníci 11 národností. Přesun také znamená, že se do března mohou přihlásit ještě další zájemci o ME a to na adrese www.skimarathon.eu.

Na této adrese se také můžete dozvědět veškeré další informace o Evropském šampionátu v maratónských bězích.

Obhájcem titulu z loňského ročníku konaného v Itálii při závodě Gsieser Tal Lauf je náš Jiří Ročárek. V kategorii žen bude letos mistrovský titul obhajovat Jessica Müller z Německa a v kategorii družstev již tradičně obhajuje Fischer Subaru Racing Team, loni ve složení M. Eberharter, K. Moravcová, J. Ročárek, B. Seifert.

NEJLEPŠÍ TROJICE MUŽŮ Z LOŇSKÉHO ME, UPROSTŘED VÍTĚZ JIŘÍ ROČÁREK

ME – soutěž družstev

Každoročně se vyhlašují i týmy. Tým se skládá ze čtyř účastníků daného mistrovství, kdy třem nejlepším z jednotlivých závodů se časy sčítají.

V historii ME se čtyřikrát stali vítězi členové Fischer Subaru Racing týmu, vždy se zastoupením našich českých závodníků společně s německými a rakouskými lyžaři. I v kategorii jednotlivců se Češi rozhodně neztrácejí.

Letošní ME máme sice ještě před sebou, ale již se můžeme těšit i na další ročníky, které budou příští rok u našich sousedů v bavorském Bodenmais při závodech Skadi Loppet. Termín je již tradičně v polovině března, kdy v této oblasti nejvyšší hory Šumavy bývá pravidelně dostatek sněhu.

A možná ještě zajímavější by mohla být pozvánka na ME v roce 2016, pro které byl pořadatelem zvolen závod Marxa Beret v oblasti španělských Pyrenejí. Máte a máme se na co těšit.

Přehled dosavadních vítězů Rok

Místo ME

Vítězové – jednotlivci

Vítězové – družstva

2010

Tiroler Koasalauf/St. Johann (AUT) + Skadi Loppet/ Bodenmais (GER)

Martina Štursová (CZE) Kari Varis (FIN)

Fischer Subaru Racing Team: T. Freimuth, V. Novotný, J. Ročárek, D. Šlechta

2011

Biela Stopa/ Kremnica (SVK) + Transjurassienne/ Morez (FRA)

Florence Marguet (FRA) Radek Šretr (CZE)

VO2 Team Finland: J. Hartonen, N. Nättinen, J.-P. Ojala, T. Virtanen

2012

Koasalauf/ St. Johann (AUT) + Šumavský skimaraton/Kvilda (CZE)

Klára Moravcová (CZE) Thomas Freimuth (GER)

Fischer Subaru Racing Team: T. Escher, V. Novotný, J. Ročárek, B. Seifert

2013

Gsieser Tal Lauf/Val Casies (ITA)

Jessica Müller (GER) Jiří Ročárek (CZE)

Fischer Subaru Racing Team: M. Eberharter, K. Moravcová, J. Ročárek, B. Seifert

40

NEJVĚTŠÍ INOVACE ZNAČKY

ATOMIC Atomic Skintec e stále co zlepšovat. Toho se drží i firma Atomic, která se snaží neustále posouvat hranice komfortu ovládání běžeckého vybavení.

Na letošní sezónu přišla s novou lyží, která uspoří spoustu času jindy stráveného nad úpravou skluznice pro klasickou techniku běhu. Dává tak zároveň zapomenout na standardní testování odrazových vlastností lyže opatřené odrazovým voskem. Jedná se o lyže Atomic Skintec, které díky své unikátní koncepci ušetří nejen čas, ale i vosky a hlavně nervy. Už se nebudete muset stresovat, jestli jste namazali dobře, nebudete muset s sebou vozit krabici vosků a nebudete muset řešit změnu počasí přemazáváním v terénu.

Teď si stačí pořídit lyže Atomic Skintec, ke kterým dostanete dva vyměnitelné moduly s pásy (jeden pro lepší stoupání, druhý pro rychlejší jízdu) – ty se jednoduše během několika vteřin vloží do lyže v místě stoupací komory a můžete vyrazit. Však si to pochvaluje na svých tréninkových lyžích i jeden z nejlepších závodníků dálkových běhů Jorgen Aukland.

J

Boa Lacing Nebaví vás si zavazovat tkaničky u bot? Pak vám doporučíme lyžařské běžecké boty se systémem zavazování Boa Lacing. Běžné tkaničky jsou nahrazeny velmi pevným kevlarovým lankem a mechanickým navijákem na vnější straně boty.

Pak už stačí pootočit kolečkem navijáku a máte nohu v botě pevně staženou. Nyní se nemusíte obávat zbytečných ztrát při přenosu sil v odrazu.

Dokonalý přenos pak ještě završí nové zpevnění skatové boty s karbonovou výztuží.

WC Skate Featherlight Soft Track Čím lehčí, tím lepší. Výsledky závodníků v běhu na lyžích jsou ve světové špičce tak vyrovnané, že o výkonu rozhodují i ušetřené gramy na vybavení.

Právě touto cestou se vydal Atomic v nové konstrukci běžeckých lyží. Nižší hmotnost se nikterak nepodepsala na kvalitě a výkonnosti lyže. Tento typ lyže – WC Skate Featherlight Soft Track má tak velké přednosti především ve snadném ovládání na měkkém podkladu.

www.amersports.cz

41

SERIÁL ZÁVODŮ V BĚŽECKÉM LYŽOVÁNÍ, 4. ROČNÍK 3 LOKALITY, 3 VÍKENDY, 3 PŘÍLEŽITOSTI PRO NEZAPOMENUTELNÉ SPORTOVNÍ ZÁŽITKY

„TENTO ZPŮSOB ZIMY ZDÁ SE BÝT PONĚKUD NEŠŤASTNÝM,“ ŘEKL BY KLASIK. POŘADATELÉ SERIÁLU STOPA PRO ŽIVOT PŘI PŘÍPRAVÁCH 4. ROČNÍKU VSADILI NA POZDNÍ PŘÍCHOD ZIMY. JESTLI TAHLE SÁZKA VYŠLA, JE JASNÉ PRÁVĚ AŽ V TĚCHTO DNECH PO VYDÁNÍ TOHOTO NORDICU… A POKUD ANO, JE ROZHODNĚ NA CO SE TĚŠIT! KOMPLETNÍ INFORMACE O SERIÁLU A ZÁVODECH NAJDETE NA NÁSLEDUJÍCÍCH STRÁNKÁCH. rojlístek velkých, kvalitních a časem osvědčených závodů sdružených v seriálu Stopa pro život v roce 2014 se oproti loňskému roku nezměnil:

T

22.–23. 2. 2014 ŠUMAVSKÝ SKIMARATON KOOPERATIVY 1. 3. 2014 KRKONOŠSKÁ 70 KOOPERATIVY 8.–9. 3. 2014 KARLŮV BĚH ČESKÉ SPOŘITELNY

Seriál Stopa pro život je určený pro každého, kdo má rád běžky. Nezáleží na věku, jestli jste začátečník nebo profík, jestli jezdíte na běžkách pravidelně nebo jen za krásného počasí. Jediné, na čem záleží, je, že si chcete v zimě zasportovat, užít si den spolu s přáteli, případně porovnat síly s ostatním závodníky. Organizátoři Stopy pro život chtějí, aby se účastníkům na závodech

líbilo. Dávno neplatí rovnice startovné = číslo, upravená trať a možná něco teplého v cíli. Každý závodník ve Stopě pro život získá v rámci startovného spousty užitečných služeb a produktů.

Zajištění nadstandardních služeb pro závodníky jsou spolu s bezchybnou organizací závodů hlavní devízou tohoto seriálu a maximálně spokojení účastníci jediným cílem.

42

POJĎME SE PODÍVAT, NA CO SE KROMĚ BEZCHYBNĚ ZNAČENÝCH A OŠETŘENÝCH TRATÍ (POKUD TO JEN TROCHU SNĚHOVÉ A KLIMATICKÉ PODMÍNKY DOVOLÍ) MŮŽETE TĚŠIT. Hned na prezenci vás čeká startovní balíček.

Ten obsahuje startovní číslo s názvem a logem závodu (v případě včasného přihlášení také personalizaci), časoměrný čip a dárek pro každého účastníka akce od hlavního partnera seriálu, společnosti LAWI. Letos je nabídka pestrá: lyžařská čepice, čelenka nebo šikovný multifunkční šátek s logem seriálu SPŽ.

Než se vydáte na start, můžete v zázemí využít zdarma základní mazací servis ČESKÉ SPOŘITELNY, kde vám podle aktuálního počasí pomohou namazat vaše běžky. Ambicióznější sportovce jistě svými službami potěší ski servis Bezva běžky Lukáše Bauera.

V Test centru ROSSIGNOL máte zase možnost v rámci závodu (ale i mimo něj) otestovat prvotřídní lyže z kompletní řady Rossignol 2013–2014!

A pak je tu všemi závodníky 100% využívané a vyhledávané DEPO Kooperativy. Generální partner seriálu společnost KOOPERATIVA pro všechny účastníky přichystal příjemné vyhřívané převlékací prostory (Už žádné mrznutí za autem či stromem nebo pracné oblékání v stísněných prostorech vašeho vozu!) a nepostradatelnou Úschovnu lyží a oblečení se skvělým systémem pytlování a usměvavou obsluhou. Bez obav o své věci a příjemně prohřátí můžete nastoupit na start a užít si závod.

Profesionálně připravené běžecké tratě vám určitě zpříjemní nejen nádherná scenérie

českých hor, ale i bohatě zásobené občerstvovací stanice s gely, tyčinkami a energetickými nápoji od osvědčené firmy NUTREND. Po projetí cílem vás čekají už jenom samé příjemnosti. Mezi tím, co vám experti na sportovní výsledky z firmy SPORT SOFT budou vyhodnocovat vaše časy, můžete odložit své mokré lyže a oblečení v Úschovně DEPA a vyrazit do vyhřívaného velkokapacitního stanu s jídelnou, barem a kavárnou. Tady si vyberete zdarma teplé jídlo (menu SPŽ je pestré!), prohřejete tělo teplým nápojem a proberete zážitky u stolu s kamarády. Příjemně posilnění pak začnete vnímat okolní stánky v zázemí stanu a zjistíte, že produkty vystavovatelů tady můžete zakoupit mnohem levněji, než v běžných obchodech. Časy jsou sečteny, vítězové se mohou těšit na vyhlašování. To je opravdu slavnostní – na velkém pódiu s krásnými cenami pro ty nejlepší a s pohotovým profesionálním moderátorem Tomášem Hauptvogelem, který vás bude provázet slovem na všech akcích letošní Stopy.

A ještě tu pro vás máme jednu službu zdarma: On-line výsledkový servis. Ten můžete využít jako webový servis prostřednictvím lokální wifi sítě nebo ve formě automatického zasílání výsledkových sms a emailů. Reportáže, fotografie ze závodů, ale i vaše osobní sportovní výsledky v osobním profilu najdete vždy včas a na svém místě na webových stránkách seriálu www.stopaprozivot.cz.

I když je to jenom sport, o sportovní výsledky a prestiž jde samozřejmě také. Každý ze závodů má své vlastní vyhlašování se spoustou hodnotných cen pro nejlepší sportovce. Nejšťastnější se naopak budou radovat z cen v bohaté tombole.

Novinkou v roce 2014 jsou průběžné seriálové soutěže: 1. Ski Prestige Trophy Individual – průběžná soutěž jednotlivců v rámci seriálu Stopa pro život na vybraných tratích. Závodníci soutěží mezi sebou v příslušných kategoriích podle věku a pohlaví. Body získané za umístění v jednotlivých závodech se načítají.

2. Ski Prestige Trophy Team – soutěž teamů na vybraných trasách závodů Stopa pro život.

Team tvoří nejméně tři a nejvíce pět závodníků. Sestavu členů nelze během soutěže měnit.

Po skončení seriálu budou slavnostně vyhlášeni tři nejlepší závodníci z každé kategorie a tři nejlepší teamy. Místo a datum vyhlášení bude upřesněno během konání seriálu. Kompletní pravidla soutěže naleznete na:

www.stopaprozivot.cz GENERÁLNÍ PARTNER

HLAVNÍ PARTNEŘI

PARTNEŘI

DODAVATELÉ

MEDIÁLNÍ PATNEŘI

44

ŠUMAVSKÝ SKIMARATON KOOPERATIVY

22.–23. 2. 2014

29. ROČNÍK V SOUČASNOSTI DRUHÉHO NEJVĚTŠÍHO SKIMARATONU U NÁS SE KONÁ POD HLAVIČKOU STOPY PRO ŽIVOT POČTVRTÉ. ZÁROVEŇ JE ZÁVOD SOUČÁSTÍ SÉRIE EUROLOPPET A LIGY DÁLKOVÝCH BĚHŮ.

VZHLEDEM K LETOŠNÍMU ZRUŠENÍ JIZERSKÉ 50 ASPIRUJE V ROCE 2014 NA NEJMASOVĚJŠÍ ZÁVOD V ČR, COŽ MŮŽE BÝT ZEJMÉNA PRO AMBICIÓZNÍ SPORTOVCE DOBROU MOTIVACÍ KE STARTU V OBLÍBENÉM ŠUMAVSKÉM ZÁVODĚ A K MOŽNOSTI POMĚŘENÍ SVÝCH SIL V MAXIMÁLNÍ KONKURENCI. roč jet na „Šumaváka“? Hodně velkých laufů je „placka“ a klasikou se zas tak moc nesklouznete. Zato Šumavák je tradičním maratónským závodem v pestrém a krásném prostředí šumavských plání na území Národního parku Šumava v nadmořské výšce od 1 000 do 1 300 m. Užijete si jak delších rovinek, tak táhlých výjezdů. Trasy závodu jsou nezměněné, tudíž pro „prestižáky“ ideální možnost porovnat čas s loňskem. Závod má svoji nezaměnitelnou atmosféru snad i proto, že pořadatelé se rekrutují z bývalých závodníků dřívějších žáků a studentů sportovních tříd a gymnázia ve Vimperku a vědí, co, kde a jak dělat.

Za celou, téměř třicetiletou, historii závodu nemusel být z důvodu nedostatku sněhu zrušen ani jeden ročník. Doufáme, že historii nebudeme poprvé přepisovat v roce 2014 z důvodu nekonání akce, ale díky rekordu v počtu závodníků, kterých se v posledních letech sjíždí na Šumavu kolem 1500.

P

Datum konání: 22. 2.–23. 2. 2014 Místo: Kvilda Start / Cíl: Kvilda – u parkoviště před obcí Místo prezence: Kvilda – Obecní sál Registrace a prezence sobotní závod: Pátek 21. 2. 2014, 14:00–18:00 Sobota 22. 2. 2014, 8:00–11:00 Registrace a prezence nedělní závod: Pátek 21. 2. 2014, 14:00–18:00 Sobota 22. 2. 2014, 8:00–18:00 Neděle 23. 2. 2014, 8:00–9:30 Ukončení přihlášek online: 17. 2. 2013 www.stopaprozivot.cz, www.skimaraton.cz

Neděle 23. 2.

Sobota 22. 2.

PROGRAM: Dětský minimaraton – závody volně – FT na 1 km, 2 km, 5 km a 8 km Starty: od 10:00 Startovné: předem 100 Kč / na místě 200 Kč Šumavský skatemaraton – závod volně – FT na 23 km, převýšení 433 m Start: 12:00 Startovné: předem 600 Kč / na místě 800 Kč Šumavský skimaraton – závod klasicky – CT na 23 km, převýšení 433 m a 45 km, převýšení 780 m Starty: 10:00 (45 km) a 12:00 (23 km) Startovné: předem 600 Kč / na místě 800 Kč

Zazávodí si celá vaše rodina kromě domácích mazlíčků. Dětský závod je na programu tradičně v sobotu bruslením, dospělí jedou v sobotu bruslením na 23 km a v neděli klasikou 23 km a hlavní závod na 45 km.

Když něco funguje, není důvod to měnit. Start i cíl bude opět situován na okraj Kvildy, nejvýše položené obce v České republice. Délky tras i způsob běhu jsou koncipovány tak, aby si mohl vybrat každý.

Trasa kratších závodů vede po magistrále kolem Jezerní slati na Horskou Kvildu, nahoru směr Zlatá studna, Tři jedle a Zhůří, po přejezdu silnice sjezd lesem zpět na Horskou Kvildu, následuje lehká smyčka na loukách a přejezd silnice s občerstvovací stanicí u hotelu Rankl.

Posilněni pokračujeme na můstek přes Hamerský potok, vystoupáme úbočím Březové hory po bývalé Zlaté stezce směrem na Filipovu Huť a po této spojce překonáme hranici okresů Klatovy a Prachatice. Pokračujeme zpět zvlněným teré-

nem, objedeme zleva vrchol Lapka a dlouhým sjezdem se dostaneme k Jezerní slati (poblíž známému nejchladnějšímu místu ČR – stanici Perla) a nakonec nás čeká 1 km dlouhý cílový finish.

Dlouhá trasa je shodná s krátkou až k Filipově huti, zde pokračuje dlouhými lesními úseky na Lovčí skálu a Černohorskou nádrž. Následuje sjezd k Modravskému potoku, občerstvení v nejnižším bodu trati – 1 019 m n. m., 25 km a po něm nejprve mírné stoupání podél Modravského potoka k rozcestí Na ztraceném a později náročné stoupání na Černou horu (nejvyšší bod trati – 1 273 m n. m., 33 km), přerušené pouze krátkým sjezdíkem na Ptačí nádrž. Z Černé hory již budeme mít takzvaně odpracováno, přesto doporučujeme nevynechat občerstvovací stanici na rozcestí Prameny Vltavy. Trasa sice směrem ku Kvildě stále klesá, ale samo to rozhodně nejede a Lapku ani cestu k Jezerní slati při cestě zpět do cíle nevynecháme.

45

Tradičním zpestřením jsou speciální závody týmů a rodin: SOUTĚŽ ŠUMAVÁK TEAM v závodě na 45 km klasickou technikou – tým tvoří až 6 závodníků, hodnotí se součet časů tří nejrychlejších členů týmu. Vítězný tým získá soudek zlatavého moku ze Šumavského pivovaru Vimperk.

V závodě Šumavský skatemaraton a Šumavský minimaraton SOUTĚŽ RODIN. Hodnotí se součet pořadí tří rodinných příslušníků v přímé linii na třech různých tratích. V družstvu musí být jeden dospělý člen (účastník závodu na 23 km volně).

Kdo by snad měl strach, že na Šumavákovi bude nuda, je na omylu. Kromě neopakovatelných sportovních zážitků ze sobotních skejtových a nedělních klasických závodů pro vás připravujeme i další akce.

Nedlouho po sobotním slavnostním vyhlášení se již v 16:00 rozhoří boje na kvildské sjezdovce.

I letos zde naši přátelé z areálu SKI Kvilda ve spolupráci se Sport und Freizeit České Budějovice připraví populární ZÁVODY VE SKI CROSSU. Přihlásit se budete moci na místě do 15:30, nebo on-line na stránkách Šumavského skimaratonu.

Závod je určen pro každého bez omezení, vypsány jsou kategorie děvčata (do 15 let), chlapci (do 15 let), ženy a muži. Všichni účastníci nejprve odjedou kvalifikaci, tj. jedno kolo na čas. Poté budou rozděleni do čtvrtfinálových rozjížděk po čtyřech. Postoupí vždy dva nejlepší. Na vítěze čekají hodnotné ceny. Na sobotní večer pak chystáme trochu kultury do velkého stanu v cíli.

Ihned po vyhlášení zahraje místní country skupina a večer se představí divadelní ochotníci. Točit se bude pivo ze Šumavského pivovaru Vimperk.

Prostě je na co se těšit a Šumaváka si určitě zamilujete. My pro to uděláme vše, co bude v našich silách, a věříme, že se vám tu bude líbit!

1200

Cíl

Cíl 45 1051

m 600 800 1051 0 km

Start

1400

KRÁTKÁ TRAŤ

20

15

10

5

1051

1000

PARTNEŘI ZÁVODU

40

35

30

25

20

15

10

5

m 600 800 1051 0 km

1000

1200

Start

1400

DLOUHÁ TRAŤ

46

KRKONOŠSKÁ 70 KOOPERATIVY

1. 3. 2014

59. ROČNÍK JEDNOHO Z NEJSTARŠÍCH ZÁVODŮ V EVROPĚ, KRKONOŠSKÁ 70, BUDE POTŘETÍ SOUČÁSTÍ SERIÁLU STOPA PRO ŽIVOT. KOUZLO ZÁVODU NENÍ POUZE V JEDINEČNÉ HISTORII, ALE TAKÉ V KRÁSNÉ A ZÁROVEŇ DOST TĚŽKÉ TRATI VEDOUCÍ PO HŘEBENECH KRKONOŠ, KTEROU NAVÍC PĚTIČLENNÁ HLÍDKA MUSÍ ABSOLVOVAT SPOLEČNĚ OD STARTU AŽ DO CÍLE. KDO TÝMOVÉHO DUCHA POSTRÁDÁ A NEBO PROSTĚ NEMÁ ŠTĚSTÍ NA VYROVNANÉ PARŤÁKY KOLEM SEBE, MŮŽE ABSOLVOVAT ZKRÁCENOU VERZI I V ZÁVODĚ JEDNOTLIVCŮ. rkonošská 70 Kooperativy odstartuje svůj 59. ročník opět z areálu Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně pod hlavičkou seriálu Stopa pro život. Okolo 1000 závodníků složených do 200 hlídek se každý rok schází na začátku března, aby vyrazili na nejstarší hřebenový závod v Krkonoších a změřili své síly nejen s nástrahami hor a jejich nevyzpytatelným počasím, ale především sami se sebou a dalšími členy svých hlídek. Celý seriál je určen všem zájemcům o běžecké lyžování bez rozdílu věku a kondice.

Svoji účast lze proto pojmout závodně a rvát se o traťový rekord, který na 70 km trati drží z roku 2012 Pete Adr Team, který proletěl trať v čase 3 h 30 min 16 s, nebo čistě výletně a užít si na hřebenech Krkonoš celý den spolu s přáteli nebo rodinou a do cíle dorazit s několikahodinovým zpožděním za nejrychlejšími borci.

Poslední dva roky závodu přálo počasí a jel se za ideálních sněhových podmínek i krásného

K

Datum konání: 1. 3. 2014 Místo: Špindlerův Mlýn Start / Cíl: areál Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně Místo prezence: areál Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně Parkování: Centrální parkoviště „Hromovka“ – cca 500 metrů od STARTU K-70 Registrace a prezence: Pátek: 14:00–21:00 Sobota: 6:00–7:00 Ukončení přihlášek: 24. 2. 2014 www.stopaprozivot.cz , www.lokotrutnov.cz

Sobota 1. 3.

Pátek 28. 2.

PROGRAM: 14:00–21:00 prezence a nové registrace v areálu Svatý Petr 6:00–7:00 prezence 8:00 start každých 30 sekund tři družstva /hlídky/ 8:45 start jednotlivců každých 30 sekund 20 závodníků 17:00 konec závodu

Startovné: Hlídky: předem 2 500 Kč / na místě 2 800 Kč Jednotlivci: předem 500 Kč / na místě 600 Kč Trasy: 25 km, 50 km, 70 km – pětičlenné mužské hlídky, volně 25 km, 50 km – pětičlenné ženské hlídky, volně 25 km, 50 km – jednotlivci, volně

slunečného počasí, nezbývá než doufat, že tomu bude tak i letos, protože stopku může závodu vystavit snad jen horská služba kvůli velmi nepříznivým podmínkám na vrcholových partiích Krkonoš. Hřebenová túra ve větru, mlze či hustém sněžení je opravdu nebezpečná, a proto na sedmdesátikilometrový úsek může nastoupit pouze pětičlenná hlídka, zatímco 25km nebo 50km trasu mohou absolvovat i jednotlivci.

Uznání si zaslouží každý startující v tomto těžkém horském závodě, a proto každý účastník obdrží i tradiční pamětní diplom a specialitou je i pamětní odznak závodu.

Všechny tratě jsou pečlivě značené a nebezpečné či nepřehledné úseky dozorují pořadatelé. Účastníci Krkonošské 70 projíždí během závodu třemi velkými ski areály, a to Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou a Černá hora. Občerstvovací stanice jsou tradičně pod patronátem krkonošských bud Pražská a Friesovy.

Popis tratí: Muži – 70 km: Start Svatý Petr Špindlerův Mlýn–Hromovka – rozcestí Struhadla–Krásná Pláň–Nad Krásnou Plání– stanice lanovky–rozcestí za lanovkou–Srub–nad Láhrovými Boudami–Zinneckerova strouha–Liščí cesta–rozcestí nad Tetřevími Boudami–rozcestí u Lesní boudy–Zahrádky–vysílač–Pražská bouda rozcestí–Krausovy Boudy–U Modrých Kamenů–Pardubické Boudy–pod Černou horou–pod Zrcadly–pod Kolínskou boudou–Pražská bouda– Liščí cesta–Zinneckerova strouha nad Láhrovými Boudami–Srub–Krásná Pláň–Struhadla–Hromovka–cíl Svatý Petr Muži, ženy (hlídky) + Jednotlivci muži – 50 km: Start Svatý Petr Špindlerův Mlýn–Hromovka–rozcestí Struhadla–Krásná Pláň–Nad Krásnou Plání– stanice lanovky–rozcestí za lanovkou–Srub–nad Láhrovými Boudami–Zinneckerova strouha–Liščí

47

cesta–rozcestí nad Tetřevími Boudami–rozcestí u Lesní boudy–Zahrádky–vysílač–Pražská bouda– Liščí cesta–Zinneckerova strouha–nad Láhrovými Boudami–Srub–Krásná Pláň–Struhadla–Hromovka–cíl Svatý Petr Ženy, veteráni (hlídky) + Jednotlivci – 25 km: Start Svatý Petr Špindlerův Mlýn–Hromovka– rozcestí Struhadla–Krásná Pláň–Nad Krásnou Plání–stanice lanovky–rozcestí za lanovkou–Krásná Pláň–Struhadla–Hromovka–cíl Svatý Petr

hlídek mužů a pětičlenných hlídek žen. Přejmenovaný závod se jel částečně po nové trase, ale tradice závodu z roku 1955 zůstala zachována.

V dosavadní historii závodu se na trať postavilo již neuvěřitelných 100 000 závodníků.

Prapředkem byl i legendární závod z 24. března 1913 „VII. Mezinárodní lyžecký distanční závod na 50 km o věčně putovní cenu Českého

Připomeňme si, že vše začalo v roce 1955 pod záštitou TJ Sokol Bílá Třemešná, kdy se konal první ročník dálkového běhu pod názvem „Po hřebenech Krkonoš“. V roce 1987 přebrala záštitu nad tímto závodem po ÚV ČSTV a TJ RH Hradec Králové jedna z největších TJ ve Východočeském kraji a to TJ Loko Trutnov. Tehdy dostal závod název „Krkonošská sedmdesátka“ – memoriál doc. dr. Miroslava Hlaváčka. K-70 navazovala v té době na tradici závodu „Po hřebenech Krkonoš“, lyžařského veřejného závodu desetičlenných

PARTNEŘI ZÁVODU

zemského svazu ku povznesení návštěvy cizinců v království českém“, který se tragicky a nesmazatelně zapsal do historie českého běžeckého lyžování smrtí Hanče a Vrbaty.

V současné době je družstvo složeno vždy z 5 závodníků starších 18 let. I pro závod jednotlivců na 25 nebo 50 km platí věková hranice 18 let a nebo písemný souhlas rodičů.

Specialitou roku 2014 bude umožnění startu i cyklistům na stále populárnějších „sněžných kolech“. Na kole jako vetřelec absolvoval závod v loňském roce Jirka Fišer, a protože reakce běžkařů nebyly nijak nepřátelské a disciplína není nijak masovou záležitostí, rozhodli se pořadatelé v letošním roce vypsat tuto kategorii oficiálně pro start jednotlivců.

O oblíbenosti tohoto jedinečného závodu svědčí i účast mnoha známých osobností z oblasti sportu i kultury. Většina z nich zde startuje pod rouškou tajemství, chce si užít krásný den na horách, bez pozornosti médií a slíbili jsme je ponechat v anonymitě. Mezi nimi naštěstí není Ladislav Rygl, bývalý reprezentant sdruženář, mezi jehož oblíbené závody Krkonošská 70 patří.

Podle jeho slov „se mu už moc závodit nechce, ale kluci ho vždycky přemluví“. I letos to prý dopadne podobně a nakonec se rád nechá k účasti přemluvit. Můžeme se tak možná těšit na nový rekord závodu, protože právě Ladislav Rygl byl členem týmu Pete Adr Team, který zde od roku 2012 drží rekord. Uznání a velkou pokoru si však nezaslouží jen ti nejlepší, ale všichni, kdo na tuto legendu mezi evropskými závody vyrazí.

48

KARLŮV BĚH ČESKÉ SPOŘITELNY

8.–9. 3. 2014

43. ROČNÍK TRADIČNÍHO NEJVĚTŠÍHO LYŽAŘSKÉHO DÁLKOVÉHO BĚHU V KRUŠNÝCH HORÁCH PODRUHÉ V HISTORII VYSTARTUJE Z ABERTAM, OBCE S DLOUHOLETOU LYŽAŘSKOU TRADICÍ, KTEROU TRASA ZÁVODU VŽDY PROCHÁZELA. ZÁVOD ORGANIZOVANÝ TÝMEM LK SLOVAN KARLOVY VARY BYL VŽDY SRDCOVOU ZÁLEŽITOSTÍ MÍSTNÍCH PATRIOTŮ, A PROTO SE I V ROCE 2014 K SOBOTNÍMU PROGRAMU PŘIDÁVÁ ŠTAFETOVÝ ZÁVOD DRUŽSTEV KRUŠNOHORSKÝCH MĚST, OBCÍ A SPOLKŮ, JEHOŽ ÚČASTNÍCI SOUTĚŽÍ V DOBOVÝCH KOSTÝMECH A VÝSTROJI. KARLŮV BĚH JE SOUČÁSTÍ LIGY DÁLKOVÝCH BĚHŮ. ročník Karlova běhu byl z vyfoukaných nehostinných plání Božího Daru přesunut v loňském roce do přívětivějších a prostorově lépe vyhovujících podmínek horského střediska Abertamy. Ukázalo se, že tah to byl dobrý. Malí i velcí účastníci byli v novém areálu spokojeni, závod se vydařil. To je také důvod, proč se i v roce 2014 jeden z historicky nejstarších běžeckých závodů na lyžích v Čechách uskuteční opět na stejném místě a na stejných tratích jako v roce 2013, které nevynechávají žádné z tradičních míst.

Běžkařský závod, pojmenovaný po Otci vlasti – Karlu IV., je druhým nejstarším závodem jednotlivců na úzkých prkýnkách u nás.

Nápad uspořádat dálkový lyžařský běh po vzoru švédského Vasova běhu na Karlovarsku měl Jan Praveček starší s Jiřím Čáslavským a podařilo se jim prosadit v uvolněné atmosféře konce 60.

42.

Datum konání: 8.–9. 3. 2014 Místo: Abertamy v Krušných horách – areál technických služeb, Vítězná ul.

Start / Cíl: Abertamy – fotbalové hřiště Místo prezence: areál technických služeb, Vítězná ulice Registrace a prezence sobotní závod: Pátek 7.3.2014 16:00-20:00 Sobota 8.3.2014 8:00-11:00 Registrace a prezence nedělní závod: Pátek 7.3.2014 16:00-20:00 Sobota 8.3.2014 8:00-16:00 Neděle 9.3.2014 7:30-9:00 Ukončení přihlášek online: 3. 3. 2014 www.stopaprozivot.cz , www.karluvbeh.cz

Neděle 9. 3.

Sobota 8. 3.

PROGRAM: Dětské závody – závody volně – FT na 0,5 km, 1,5 km, 6 km, 12 km Starty: od 10:00 Startovné: předem 100 Kč / na místě 200 Kč Memoriál Jana Pravečka – závod volně – FT na 22 km, převýšení 413 m Start: 12:00 Startovné: předem 500 Kč / na místě 700 Kč Memoriál Jiřího Čáslavského – závod klasicky – CT na 22 km, převýšení 525 m a 42 km, převýšení 861 m Starty: 10:00 (42 km) a 10:30 (22 km) Startovné: předem 600 Kč / na místě 800 Kč

let nepolitické pojmenování po nejslavnějším českém panovníkovi. Ten je také v logu závodu, přestože v prvních ročnících byl symbolem závodu sněhulák na lyžích s královskou korunou.

Na počest zakladatelů se sobotní závod volným stylem jezdí jako Memoriál Jana Pravečka a nedělní závod klasickým stylem jako Memoriál Jiřího Čáslavského.

O vzniku Karlova běhu hovoří také legenda (podle amatérského historika Jirky „Čády“ Čáslavského)… pro účely otištění zkráceno: 22. února tomu bude přesně na den 663 let, kdy Karel IV. – Otec vlasti, mezi lyžaři familiárně zvaný šusař, se vydal na západ od Prahy, kde měl položit základní kámen k městu s četným výskytem termálních pramenů. Tehdy leželo na území Koruny české převeliké množství ještě bílého sněhu, volil proto cestu přes Slaný, Chomutov, na Horu Sv. Šebestiána. Na vrcholcích hor Krušných narazil na překrásné stopy zdejších lyžníků a rozhodl se sledovat jejich směr. Putoval přes Měděnec, vyhnul se Klínovci a sjel šusem do Božího Daru. Toho večera konala se v místní kapli mše na počest krále a do farní pokladny

putovala tučná částka grošů, určená k opravě kaple. Podobnou částku potom utratil král se svojí družinou ve všech 18 krčmách, tehdy ještě malé vesničky Božího Daru (brzy po svém návratu do Prahy vydal dekret, kterým povýšil Boží Dar na město). Pokud se dochovaly zápisy v domovních knihách, nocoval tehdy král v selské usedlosti č.p.

8 a 9 (dnešní objekt chaty Slovanka). Druhého dne vyrazili královští šlapači směrem na Špičák a Pernink a Otec vlasti je následoval přesně o 10. hodině na lyžích od stavení č.p. 31. Své šlapače dojel právě na již zmíněném Perninku, což mu udělalo očividnou radost. Kázal tedy učinit přestávku na občerstvení. Místní občané mu krom jiného nabídli i jednu z místních specialit – lahodný žaludeční likér dodávaný z osady u soutoku Ohře a Teplé. Družina se vydala zpět do Božího Daru, odkud sjela údolím sv. Jáchyma šusem do údolí a dále do osady, kde se vařil onen lahodný likér. Po zjištění všech těchto okolností dospěli lyžaři Slovanu Karlovy Vary k závěru, že je nutno uctít tuto královskou anabázi. A tak vznikl Karlův běh vedoucí právě po trase putování královské družiny. Tolik legenda.

49

Zatímco na startu prvního ročníku s tehdy ještě předšlapanou stopou stálo cca 35 odvážlivců, kteří absolvovali výstup na Plešivec a zpět na Boží Dar, vítězka si odnesla jako výhru štangli salámu a nejúspěšnější muž lahev věhlasného bylinného likéru, dnes se na stroji vzorně upravené tratě vedoucí nejkrásnějšími místy Krušných hor vrhá vstříc krásným sportovním zážitkům okolo 800 závodníků včetně účastníků ze zahraničí, které neodradí tradičně krušné počasí místních hor. A odměny na stupních vítězů, či vypisované finanční prémie na trati rozhodně stojí za kilometry námahy.

Za dobu existence závodu stála na startu celá plejáda československých i českých reprezentantů bývalých či současných, kteří se na start Karlova běhu vždy rádi vrací, nemají-li jiné reprezentační povinnosti. V loňském roce se z vítězství ve skejtu radoval bývalý sdruženář Ladislav Rygl, třetí mezi ženami na klasice se umístila Blanka Paulů, majitelka stříbrné medaile ze štafety na 4x5 kilometrů na olympiádě v Sarajevu 1984 a v dětských kategoriích zabodovaly ratolesti Lukáše Bauera, karlovarského odchovance, který zde vyhrál v roce 1996 jako junior a v roce 2001 mezi dospěláky.

Důkazem patriotství a síly tradice je i sobotní 7. ročník štafetového závodu družstev krušnohorských měst, obcí a spolků. Akce se koná v sobotu 8. 3. k 106. výročí Spolku zimních sportů.

Podmínkou účasti je start v dobovém oblečení a dobové lyžařské výstroji. V roce 2013 se závodu zúčastnilo 19 desetičlenných týmů a množství fandících diváků, kteří vyvořili nádhernou atmosféru a vice než důstojný doprovod sportovcům startujícím v závodech Karlova běhu.

Vice informací na:

www.abertamy.eu

106 let spolku

zimních sportů

8. 3. 2014 7. štafetový závod družstev krušnohorských měst, obcí a spolků KONANÝ V RÁMCI 43. ROČNÍKU KARLOVA BĚHU

v areálu technických služeb Abertamy Účast možná pouze v dobovém oblečení a výstroji!

11,00 hod.

13,00 hod.

14,00 hod.

15,00 hod.

registrace výdej startovních čísel + porada start závodu soutěž Teekanne - nejhezčí lyžník soutěž Still - nejhezčí dřevák soutěž Pilsner Urquell - nejhezčí pivař

Informace a přihlášky na www.abertamy.eu Registrace 10 členných družstev do 1. 3. 2014 (stylové oblečení a vybavení podmínkou).

HORNÍ BLATNÁ

POTŮČKY

16,00 hod. vyhlášení výsledků 16,30 hod. živá hudba k tanci i poslechu Více na www.abertamy.eu

Vstup zdarma občerstvení zajištěno Více informací v infocentru Abertamy - tel.: +420 355 335 580

HROZNĚTÍN

KARLOVY VARY

tady bude BLEX

PARTNEŘI ZÁVODU

52

ROSSIGNOL DEMO TOUR, ROSSIGNOL RACING TEAM & STOPA PRO ŽIVOT

tým (Jiří Vytlačil, Ondřej Mika, Ladislav Plandor, Petra Čapáková).

Závodníci jsou na sezónu vybaveni kompletní výstrojí Rossignol (závodní a tréninkové oblečení, zimní oblečení) a výzbrojí značky Rossignol (lyže, vázání, boty, hole).

ZNAČKA ROSSIGNOL JE SE SERIÁLEM STOPA PRO ŽIVOT SPOJENÁ JIŽ OD ROKU 2013

PŘI ZÁVODECH PROBÍHÁ AKCE ROSSIGNOL DEMO TOUR, KDY JE MOŽNO SI NA ZÁKLADĚ ON-LINE REZERVACE ZAPŮJČIT PŘIPRAVENÉ BĚŽECKÉ LYŽE A VYZKOUŠET SI TAK I V ZÁVODĚ TOP LYŽAŘSKÉ VYBAVENÍ, NA KTERÉM JEZDÍ ZÁVODNÍCI TÝMU ROSSIGNOL. VÍCE INFO NA WWW.ROSSIGNOLTOUR.CZ/BEZKARSKA.

oučasný model závodních běžeckých lyží X-ium, který bude možné si v rámci testování zapůjčit, se konstrukčně stále vyvíjí a postupuje kupředu. První model s využitím nové technologie Dualtec (side wall & cap) z roku 2000 znamenal novou metodu výroby kratších lyží: cap pro lehkost při paralelním

S

vedení lyží a side wall pro lepší přenos síly při odrazu z hrany lyže. Nyní tato lyže sbírá úspěchy nejen v závodním pelotonu světových běžkařů, biatlonistů, ale také na ski testech.

Vyzkoušet ji nyní můžete i vy na všech závodech seriálu Stopa pro život.

V závodním poli všech závodů seriálu Stopa pro život bude značka Rossignol reprezentována Rossignol Racing Teamem. Ryze český amatérský laufařský tým prošel v posledním roce poměrně velkými personálními změnami a v současnosti čítá pouze jednu závodnici (Martina Chrástková) a čtyři závodníky (Pavel Brýdl, Václav Fojtík, Michal Marek a Jakub Sikora), o které se stará čtyřčlenný realizační

Další možnosti, jak se přiblížit vrcholovým závodníkům, nabízí kurz běžeckého lyžování.

Během několika vyučovacích hodin se s vámi členové týmu rádi podívají na vaši techniku a přiučí vás něčemu novému. Část lekce je věnována přípravě lyží na závod a následné péči po závodě a na konci sezóny.

A více zjistíte na:

www.skolarossignol.cz

LAWI JDE DO BĚŽEK?! ČESKÁ SPOLEČNOST LAWI SE STALA NOVÝM HLAVNÍ PARTNEREM SERIÁLU STOPA PRO ŽIVOT. FIRMA LAWI JE ZNÁMÁ PŘEDEVŠÍM JAKO VÝROBCE CYKLISTICKÉHO OBLEČENÍ. SVÉ POLE PŮSOBNOSTI OVŠEM STÁLE ROZŠIŘUJE O DALŠÍ SPORTY A PRÁVĚ PRO LETOŠNÍ SEZÓNU PŘIŠLA SE ZBRUSU NOVOU PLNOHODNOTNOU KOLEKCÍ PRO BĚŽKAŘE.

nabídce tak najdete jak tréninkový set kalhot a bundy, tak závodní kombinézu, rukavice, čepice, čelenky – zkrátka vše, co na běžky potřebujete. Že to s běžkami myslí vážně, potvrzuje i vstup do seriálu a dárek z krejčovské dílny Lawi, který obdrží každý účastník letošní Stopy od organizátorů – čepice, čelenka nebo multifunkční šátek s logem seriálu.

V

Možná si říkáte, jak vlastně taková kolekce vzniká. Při vývoji běžkařského oblečení měli v Lawi jasno. Základem byl dobrý střih. Na tom se hned od začátku začalo spolupracovat s předním českým běžkařem Petrem Novákem, který se na celém vývoji velkou mírou podílel. „Velice si této spolupráce vážíme. Petr nám pomohl jak se samotným testováním, tak velice dobrou zpětnou vazbou, díky které střih prodělal značné úpravy,“ uvedl Jaroslav Malý, majitel firmy Lawi. Druhým důležitým bodem byl kvalitní materiál. Ten se vybíral od předních renomovaných dodavatelů, především z Itálie. „Nechtěli jsme dělat kompromisy. Zejména u zimního oblečení je špičkový materiál alfa-omega. Snažit se šetřit každou korunu může nakonec přijít pěkně draho. Proto jsme na výběr materiálu kladli velký důraz. Chtěli jsme mít jistotu, že vše funguje na 100 %,“ doplnil Malý.

Možná vás napadne, že výrobců oblečení na běžky je spousta. Co tedy odlišuje Lawi od konkurence? „Konkurence je silná, toho jsme

si vědomi. Na druhou stranu se nám podařilo prosadit již v cyklistickém segmentu, kde konkurence není o nic menší. Běžky jsou v našich končinách také velice populární sport, a tak věříme, že zájem bude i zde. Na kolekci se odvedla spousta práce. Opravdu jsme si s ní vyhráli a víme, že je schopná konkurovat těm, které nabízí přední světové značky. My navíc sázíme na práci českých rukou. Stejně jako vše ostatní z naší nabídky, i zde je výroba kompletně u nás v České republice. Ceny jsou zároveň nastaveny tak, aby oblečení bylo dostupné. A pak je tu ještě jedna velká výhoda, kterou klientům můžeme nabídnout. Veškeré oblečení, které je dostupné v maloobchodní kolekci, totiž nabízíme i v zakázkové výrobě, takže máte-li chuť se odlišit od zbytku světa a mít své unikátní oblečení, jste u nás na správné adrese,“ dodal Malý.

Pro více informací o nové kolekci navštivte:

www.lawi.cz Zde zároveň najdete všechny důležité kontakty.

TESTOVÁNÍNOVÉ JIZERSKÁ 50 /BEDŘICHOV/ 18.–19. 1. JILEMNICKÁ 50 /JILEMNICE/ 25. 1. KARLOVARSKÁ 50 /VELKÉ KARLOVICE/ 8.–9. 2. ŠRUBAŘŮV MEMORIÁL /PUSTEVNY/ 22.–23. 2. ŠUMAVSKÝ SKIMARATON /KVILDA/ 1. 3. KRKONOŠSKÁ 70 /ŠPINDLERŮV MLÝN – SVATÝ PETR/ 8.–9. 3. KARLŮV BĚH /BOŽÍ DAR – ABERTAMY/ 9.–12. 1.

WWW.ROSSIGNOLTOUR.CZ

LOPPET

54

MUONIO

KITTILA

ČÁST FINSKA Z PTAČÍ PERSPEKTIVY

TEXT A FOTO: TOMÁŠ GNAD

LAPPONIA HIIHTO

ZÁVODY ZA POLÁRNÍM KRUHEM LAPPONIA HIIHTO, JEDEN ZE ZÁVODŮ, KTERÝ BYL JEŠTĚ DO MINULÉHO ROKU ZAŘAZEN DO SERIÁLU ZÁVODŮ EUROLOPPET, JSME NAVŠTÍVILI Z NĚKOLIKA DŮVODŮ. KVŮLI JEHO UMÍSTĚNÍM VE FINSKU ASI 200 KM ZA POLÁRNÍM KRUHEM A PAK Z DŮVODU JEHO VÝJIMEČNOSTI V POZICI SERIÁLU TŘÍ LYŽAŘSKÝCH MARATÓNŮ S JEDNODENNÍ PŘESTÁVKOU ZA SEBOU. MĚLA TO BÝT ZÁROVEŇ ZKOUŠKA NAŠÍ ODOLNOSTI A RYCHLÉ REGENERACE. JAK SE UKÁZALO, ŠLO O ZÁVODY Z KATEGORIE MALÝCH Z POHLEDU POČTU ÚČASTNÍKŮ, ALE I ZÁVODY Z KATEGORIE VELKÝCH Z POHLEDU PROŽITKŮ.

aponsko je jistě jedna z vysněných částí Evropy, která asi láká každého lyžaře běžce, jenž rád poznává nová místa. Ze stejných důvodů jsme se tam vypravili i my, abychom se trochu nadýchali severského vzduchu. Laponsko je největší, nejsevernější a zároveň nejméně osídlenou provincií Finska s hustotou osídlení 1,8 osob na km². Zaujímá 29 % jeho rozlohy a žije zde přes 3 % finské populace. Finsko je známé hlavně jako země tisíce jezer a ostrovů. Však jich tady je také požehnaně. Počet 187 888 jezer větších než 500 m2, která zabírají 10 % plochy, a 179 584 ostrovů mluví za vše. Finsko je překvapivě sedmou největší zemí na světě, a co víc, je jednou z mála zemí na světě, která se stále zvětšuje. Od konce poslední doby ledové se země izostaticky zvedá každý rok až o 8 mm a zvětšila se tak zhruba o 7 km2. V zimě je

L

většina území Finska pod sněhem. V jižním Finsku je po většinu zimy několik desítek cm sněhu, který postupně připadává. Jezera v zimě zamrzají, stejně tak i okolní moře. Čtvrtina finského území leží za severním polárním kruhem. Díky tomu se zde dá zažít půlnoční slunce. Čím více na sever, tím je víc dnů, kdy je to možné. Na severním konci Finska v létě Slunce nezapadá po 73 dnů a v zimě nevyjde 51 dnů.

Severní polární kruh

je myšlená kružnice, která protíná všechna nejjižnější místa na severní polokouli, z nichž lze vidět za letního slunovratu po celých 24 hodin slunce. Tedy, kde slunce za letního slunovratu nezapadne za obzor a na nichž slunce za zimního slunovratu nevyjde nad obzor. V současnosti severní polární kruh protíná jen osm států světa.

HELSINKY

Nejvyšší hory provincie Laponsko i celého Finska jsou v pohoří Halti s nejvyšším bodem Haltiturtumi o nadmořské výšce 1 328 m n. m.

Právě tímto pohořím vedly i některé trasy našich závodů. Hlavní oblastí zdejšího podnikání je chov sobů, rybolov a lesnictví, díky turistickému ruchu i výroba a prodej suvenýrů.

Cesta na sever Finska Na dopravu jsme zvolili sice trochu dražší, ale zcela jistě pohodlnější letadlo. Tím jsme naopak ušetřili více jak dva dny cestování navíc. Letadlem Praha – Helsinky to trvalo asi 2 hodiny. Další spoj navazoval až po šesti hodinách, které jsme ale vyplnili prohlídkou hlavního města. Architektonicky nás nejvíce zaujala bílá katedrála Tuomiokirko v centru města, obklopena korintskými sloupy a zakončena bílou kopulí. Zvenku sice monumentální, ale vevnitř s velmi strohým interiérem. Dále nás zaujal zamrzlý přístav a samozřejmě jsme navštívili i olympijský stadion, kde byly v roce 1952 letní olympijské hry. Zde na nás v galerii nejvýznamnějších závodníků z několika plakátů vykukoval legendární Emil Zátopek, který má ve Finsku stejně obdivovatelů, jako u nás.

Další let byl do Kittily něco kolem hodiny a zde na nás již u malého letiště čekal autobus, který

55

nás odvezl posledních 80 km severně do osady Loma – Olos. Celkem se všemi přestupy necelých 12 hodin. Podle plánovačů tras by nám tato necelých 3 000 km dlouhá samotná cesta trvala autem více jak 36 hodin, k čemuž je třeba přičíst další zdržení na trajektech. Takto jsme si celé Finsko mohli prohlédnou i z ptačí perspektivy.

Ubytování jsme měli v chatičkové osadě Loma Olos, vzdálené skoro 4 km od městečka Muonio s 2 474 obyvateli v nadmořské výšce pouhých 230 m n. m. Tudy protéká řeka Muonionjoki, tvořící hranici mezi Finskem a Švédskem. Muonio je známé jako obec s nejdelší zimní sezónou ve Finsku. Proto má zdejší odborná škola lyžařskou třídu, která láká do svých lavic potenciální běžkařské šampióny z celého Finska. Tři kilometry opačným směrem bylo malé lyžařské středisko Olos pod nejvyšším vrcholem Olostunturi 509 m n. m., kde se již opakovaně konají i prosincové závody světového poháru. Zde bylo pod sjezdovými tratěmi a snowparkem v hotelovém komplexu zázemí našich závodů, před hotelem pak i cíl všech závodů.

Laponia Hiihto – seriál závodů Do předloňského roku byl seriál tří závodů Lapponia Hiihto zařazen do seriálu Euroloppet.

Podle určitých informací byl vyřazen z finančních důvodů a nahrazen jiným maratónem ve Finsku – Vuokatti Hiihto. Že tyto závody ale nejsou ze závodnického pohledu tak vyhrocené, napovídá jednak překlad názvu do češtiny Lapponia Hiihto = lyžování Laponskem, ale i pokyny pro účastníky. Hlavním cílem těchto závodů nejsou výsledky, ale hlavně si lyžování pořádně užít. A to se také stalo. Zajímavé jsou instrukce pro závodníky, které radí v případě nepřízně počasí se maximálně snažit držet správné cesty, lyžovat ve skupinkách, nepřeceňovat své síly a v případě nouze u jiného závodníka mu ihned poskytnout či přivolat pomoc.

Lapponia Hiihto je závod, který nemá velkou minulost, ani se mi nepodařilo o tomto závodě získat nějaké informace o jeho historii, ale určitě stojí za absolvování. Skládá se celkem ze tří závodů, které jdou po sobě s jednodenní přestávkou. Celková organizace těchto závodů asi nebyla snadná, neboť bylo třeba vždy před závodem (kromě toho prvního) odvézt všechny závodníky na start se zajištěnými šatnami a občerstvením, zpět se pak závodníci přepravili již na lyžích. Každý den se vyhodnocuje a zároveň se vyhodnocuje i celkové pořadí na základě součtu časů všech tří závodů. Prostě taková malá Tour de Ski, ovšem s celkovou délkou 190 km. Také je možné přihlásit i tříčlenné družstvo, kdy podklady pro vyhodnocení tvoří součet časů všech tří závodníků ve všech třech závodech. Nás zde bylo celkem dvanáct, a tak nás to ohromně motivovalo soutěžit v družstvech i mezi sebou.

TRATĚ PŘIPRAVENÉ NA ZÁVOD I TRÉNINK – V POZADÍ POHOŘÍ HALTI

PRVNÍ ZÁVOD: Keimiön Keikerö DÉLKA TRATĚ: 60 km Start byl v lyžařském středisku Olos, trať vedla kolem vrcholu kopce Olos, přes jezero Särkijärven na nejbližší pas přes pohoří Pallastunturi ve výšce cca 400 m n. m. a zpět přes jezero Jerisjärvi až do lyžařského střediska Olos.

Start závodu byl v Olos na veliké prostorné louce s následným zúžením po 300 m kolem sjezdařského areálu, což nebylo nejlepší. Místo na rozšíření tratě zde sice bylo, ale očividně nechtěli provozovatelé lyžařského areálu pro naše závody obětovat spodní část sjezdových tratí a snowparku nějakým zúžením. Celkově trať nebyla moc široká, ze dvou třetin upravena jen pro jednoho bruslaře, po straně stopa na klasiku. Další třetina, především na jezerech, byla širší, ale vždy kvalitně upravená. Podařilo se mi na startu postavit do první lajny, a tak jsem se úvodním zúžením protáhl velice snadno. Z počátku jsem se domníval, že je výhodou jezdit na začátku startovního pole, ale později se mi to vymstilo. Ve snaze si pořádně zazávodit se špičkou startovního pole jsem si zřejmě neuvědomil, jak dlouhá trať mne ještě čeká. Již na desátém kilometru jsem však trochu znejistěl. Hodinky s GPS ukazovaly desátý km, ale cedule nikde. Cedule 10. km byla skoro až na patnáctém km. No dobrá, říkám si, to mají ještě možnost napravit. Když se však tato odchylka pravidelně promítala do dvacátého, pak i třicátého km, tak jsem z toho byl už trochu nervózní. Stále byl ještě čas na to, aby pořadatelé odchylku vzdálenosti upravili, ale co když ne a závod bude o 5 km delší. Jak se později prokázalo, trať byla opravdu o pět km delší, což se krutě podepsalo i na mém výkonu.

Byl jsem asi skutečně naprogramován jen na těch 60 km. Trochu jsem měl krizi již dříve, ale těch posledních 5 km jsem pak přešel v chodce na lyžích s tempem, které bylo pomalé i pro kolemjdoucí turisty, s kterými jsem se přetahoval o místo na trati. Velice rád jsem uvolnil trasu předjíždějícím závodníkům, které jsem zdaleka vyhlížel, abych jim uhnul a mohl si vedle tratě odpočinout. Trať závodu byla částečně po

velkých jezerech rovinatá, v lesních cestách zase technicky náročná a zvlněná. Slunečno po celou dobu závodu umožnilo i krásné výhledy kolem. Nejkrutější místo začalo přibližně 13 km před cílem, když jsme se vraceli přes největší jezero Jerisjärvi, které jsme nejprve obkroužili podél břehu, a pak jeho nejširší část překřížili.

Po celou dobu jsme však jeli přímo proti větru a tady jsem pocítil, že bude zle. Jízda skoro pět km přímo proti větru mi sebrala poslední síly, které, jak jsem se již zmínil, mi v závěru chyběly. Občerstvovačky byly zpočátku trochu chudší, jen pití, a já to trochu podcenil. Moc mi nepomohl ani poměrně pozdní start a průběh závodu přes poledne, kdy zpravidla obědvám.

Později sice byly i banány a rozinky, potom i sendviče a místní specialita – nakrájené kyselé okurky. Mne už ale nic nezachránilo. Možná to bylo i tím, že jsem ty okurky ani neochutnal.

Výsledek: krize přišla 13 km před cílem, z toho jsem se už nevzpamatoval, 5 km před cílem mi totálně došlo a poslední kilometry do cíle jsem lezl už jako šnek. Nezvládl jsem asi počáteční rychlé tempo a hlavně podcenil stravu!!!

Také mi nevyhovuje tento pozdní start a jízda kolem poledne. Bolí mne nohy, a to celé, pak ruce, záda, prostě všechno! Tak z toho se musím ponaučit pro příště, už za dva dny.

DŘEVĚNÁ ZÁVĚTŘÍ PRO ODPOČINEK TURISTŮ

LOPPET

56

kového sedla ke dvěma dřevěným přístřeškům mezi dva holé kopce až do výše asi 540 m n.m., to byla nádhera. Nejraději bych si sundal lyže a kochal se okolím, pak bych si vylezl na jeden z těch kopců a koukal se do údolí. No ale na těch úzkých běžkách bych v tom suchém a sypkém sněhu nikam nedošel, a také, měl jsem startovní číslo a musel závodit. Následovala lehce zvlněná pasáž nejdříve úbočím jedné z těch holých hor a pak zanoření do lesa. Všude nízký les, borovice a břízy. Klikatá, technicky náročnější úzká cesta jen pro jednoho bruslaře. Z 90 % byla šířka tratě jen pro jednoho závodníka.

Značením se pořadatelé opět vyznamenali, tentokrát v opačném smyslu. Mělo to být 50 km, ale již na 5. km byla cedule 40 km do cíle. No nevím, jak jim mám po úterních mylných informacích věřit. Tak jsem jel raději podle svých hodinek, které mi ukazovaly skutečnou vzdále-

VSTUPNÍ BRÁNA NA PSÍ FARMU

DRUHÝ ZÁVOD: Himmelriikin Hiihto DÉLKA TRATĚ: 50 km Start byl ze zamrzlého jezera Vuontisjärvi 262 m n. m. ve Vuontispirtti, trasa přes hřeben pohoří Pallastunturi ve výšce 540 m n. m., dále jeho úbočím přes národní park Pallas-Ounastunturi až do lyžařského střediska Olos.

Po dni odpočinku, stráveném projížďkou po okolí a nákupem v Muoniu, který jsme si dovezli jak jinak než na lyžích, přišel na řadu další závod. Již ráno to u mne bylo s otazníkem, jestli jsem se dostatečně zregeneroval po úterním „žaketu“. Ranní vstávání se posunulo ještě do tmy, neboť jsme se museli přesunout autobusem na start. Pořadatelé si nás jako jediného českého družstva vážili, neboť pro nás ráno přijel autobus, odvezl nás nejprve na sběrné místo do Olos a pak nás společně s ostatními závodníky převezl do 50 minut vzdáleného Vuontispirtti. Výhodu to mělo v tom, že jsme se ještě v autobuse vcelku pohodlně nasnídali a také trochu dospali.

Start byl na zamrzlém jezeře Vuontisjärvi. Škoda, že pořadatele nenapadlo prodloužit začátek závodu po jezeře, aby se hned nevjelo na břeh. Startovní pole by se tak trochu protáhlo.

Takto jsme jen přejeli nejkratší cestou jezero a začalo se stoupat takovým úvozem o šířce stěží pro jednoho bruslaře asi 3 km do kopce.

To byla pěkná holomajzna, naštěstí bez újmy na materiálu (alespoň u mne). Vyjeli jsme do ta-

objevil na pustém místě osamělý srub, který se prokazatelně jevil občas osídlený, na některých křižovatkách pak dřevěné přístřešky pro odpočinek a rozdělání ohýnku na opékání masa. Však to také kolemjedoucí diváci náležitě využívali.

Většinu tratě jsem absolvoval ve stejné skupině tří závodníků, Rakušana a dvou Finů, s kterými jsem bojoval i v minulém závodě. Ale dnes jsem byl v daleko lepší kondici a úterní porážku jsem jim vyrovnaným tempem v závěru závodu vrátil. Kromě času, který jsem si proti původnímu propočtu zlepšil skoro o 24 min, jsem tak splnil i další úkol – porazit je. Na trati to byl ale přátelský souboj, často i vzájemná spolupráce.

Pravidelně jsme se střídali, a tak si šetřili i síly navzájem. V jednom místě jsem zpozoroval, že se začínám Rakušanovi z Ramsau již vzdalovat, a tak jsem na něj raději počkal. Samotnému se mi nechtělo a další skupinu před sebou jsme tak

V LESE BYLA TRAŤ V MÍRNĚ ZVLNĚNÉM TERÉNU, KRÁTKÉ KOPEČKY S KRÁTKÝMI SJEZDY STŘÍDANÉ ROVINKAMI. VYNIKAJÍCÍ, ŽE SE ČLOVĚK VŮBEC NENUDIL, PROTOŽE MUSEL STÁLE NĚCO ŘEŠIT… nost, abych nejel zbytečně rychle a pak mi zase „nedošlo“. Tentokrát jsem ale byl na nezvykle pozdní start v 10.30 h lépe připraven – více najeden již ze snídaně i z čekání na start, také jsem měl při sobě více energetických gelů na dokrmení. Nyní jsem ale spotřeboval jen jeden, trať byla vskutku krátká, jen necelých 44 km, které v nádherné trati rychle uběhly. V lese byla trať v mírně zvlněném terénu, krátké kopečky s krátkými sjezdy střídané rovinou. Vynikající, že se člověk vůbec nenudil, protože musel stále řešit nějaké zatáčky a odšlapy. Okolí tratě bylo pestré, les střídavě s malými pasekami, na dvou místech přejezd jezera, několikrát po mostě přes řeku, jednou docela úzká lávka jen na šířku lyží s místem pro zapíchnutí malých talířků od holí. Velké se tam již stěží vešly. Čas od času se

dojeli společně. Za odměnu se mi dostalo poděkování v cíli. Posledních 5 km bylo stejných jako v minulém závodě. Nyní jsem si ale nechal dostatek sil i na závěrečné stoupání, které jsem vnímal i trochu jinak. Zde jsem byl na koni zase já a ještě několik závodníků předjel. Cíl byl zase před hotelem v Olos, kde nás čekal jen čaj a čekání na kamarády, které jsem dnes nechal za sebou všechny. Úkol na dnešní den jsem si splnil. Trať jsem absolvoval takovou rychlostí, abych si dobře zazávodil a také se mohl občas rozhlédnout po okolí, vnímat dostatečně tu krásnou přírodu kolem a nehledět jen na hodinky. A to se mi povedlo. Mohu se tak těšit na sobotní závod, který bude o 36 km delší. I když vlastně nevím, jak ten poslední závod pořadatelé budou měřit.

TAKTO DOPADLI NĚKTEŘÍ KOLEGOVÉ PO PRVNÍM ZÁVODĚ

57

MÍRNÝ SJEZD ÚVOZEM Z POHOŘÍ PALLASTUNTURI

TŘETÍ ZÁVOD: Karra Huikonen DÉLKA TRATĚ: 80 km Start byl ze zamrzlého jezera Ounasjärvi 266 m n. m. v Kerässieppi, přes hřeben pohoří Pallastunturi ve výšce 530 m n. m., dále přes národní park Pallas-Ounastunturi, kolem lyžařského střediska Pallas až do lyžařského střediska Olos.

Volný den jsme absolvovali krásnou regenerační vyjížďku na lyžích, tentokrát do sousedního Švédska, které bylo na druhém břehu řeky Muonionjoki. Cestou jsme navštívili obrovskou farmu tažných psů a iglů v nadměrné velikosti s ledovým posezením uprostřed, lemované mnoha komnatami s ledovými lůžky. Samozřejmě na nich nechyběly sobí kožešiny. Večer jsme pak sledovali barevný západ slunce.

Ráno nás čekalo brzké vstávání, autobus na start nám odjížděl již v šest hodin. Start byl proti předchozím závodům posunut na 8.30 h, ale byl vzdálen skoro 80 km, které nás pak čekalo absolvovat na lyžích zpět. Trochu nás hned po ránu vyděsil pohled na teploměr, který ukazoval -17 °C. Podle předpovědi se mělo sice trochu oteplovat, ale již z předchozích dnů jsme věděli, že zas tak velké oteplení se konat nebude. Asi nejhorší to bude na startu.

Start byl tentokrát nasměrován až k hranicím s Norskem do Kerässieppi na jezero Ounasjärvi, ale oproti předchozímu závodu bylo jezero větší a hlavně trať nevedla nejkratší cestou.

Nebezpečné kolize po startu tak nehrozily.

Po výjezdu z jezera nás čekalo více jak desetikilometrové mírné stoupání do horského sedla, pak nádherná cesta úvozem kousek pod nejvyšší horu tohoto pohoří a následovala mírně zvlněná cesta s následným klikatým sjezdem.

Kolem nízké stromy, občas skalka, jezírka pod sněhem, celkově pohled jako v pohádce. Při následném výjezdu na nevelkou mírně křovinatou pláň se najednou zjeví krásný sroubek. Jak

rád bych se tady na chvíli zastavil, ale zase mi to komplikuje to startovní číslo, které mne žene do cíle. Kolikrát si říkám: Proč spěchat, když je tady tak krásně? Nedá se nic dělat, pokračuji krásnou krajinou, po stále se klikatící cestě. Co je při těchto závodech nejpříjemnější, kromě

jízdě se člověk nenudí z toho důvodu, že musí neustále řešit situaci na trati, kde po jednom odšlapování doprava následuje po krátké rovince odšlapování doleva, krátké výjezdy jsou následované mírným sjezdem. Tyto závody vůbec prověří nejen silově vytrvalostní schopnosti, ale důkladně i technickou vyspělost každého závodníka. A konečně, vrtule už se přibližují a následuje poslední, to známé téměř pětikilometrové stoupání těsně před cílem. Výhodu v tomto posledním závodě mám v tom, že už tuto závěrečnou část jedu tento týden po třetí, nic mne zde nepřekvapí a sil jsem si pošetřil dostatek. Vzdálenosti na tomto závodě se opět neshodují s tím, co je uvedeno v propozicích. Naštěstí opět v náš prospěch, neboť se původních 80 km opět smrsklo na 75 km. Po minulé zkušenosti, kdy se opět po prvních pěti kilometrech objevila cedule s oznámením 70 km do cíle, jsem se uklidnil, ale přece jen v koutku duše jsem měl zkušenost z prvního závodu.

A je po závodech. V cíli jsme museli odevzdat startovní čísla, takže si nebudu mít doma co pověsit do síně slávy. Nedostali jsme ani odznak na památku, který jsme si museli koupit. S občerstvením v cíli všech tří závodů trochu šetřili, ale naše chyba, měli jsme se najíst ještě při závodech. Vyhlášení proběhlo pozdě odpoled-

VÝHODU V TOMTO POSLEDNÍM ZÁVODĚ MÁM V TOM, ŽE UŽ TUTO ZÁVĚREČNOU ČÁST JEDU TENTO TÝDEN PO TŘETÍ, NIC MNE ZDE NEPŘEKVAPÍ A SIL JSEM SI POŠETŘIL DOSTATEK. toho krásného počasí, je možnost se po celou dobu závodu koukat po okolí a pozorovat přírodu. Ve vyšších partiích jsou při vrstevnicové trase výhledy do dalekého okolí. Však také zdálky vyhlížím ten známý kopec Olos s charakteristickými pěti stožáry s vrtulemi na jeho vrcholku, větrnými elektrárnami. Při

ne, podle počtu hned odjíždějících závodníků směrem domů v trochu komorní sestavě. Proti velkolepým závodům seriálu Worldloppet je to závod ve všech směrech klidnější, ale zase takový rodinný. Pokud bych se chtěl na některý závod ještě jednou podívat, tak to bude určitě Lapponia Hiihto.

ZE ZÁVODNÍ TRATĚ NENÍ RADNO BEZ MAPY ODBOČOVAT

LOPPET

58

TEXT: MAREK PAZDERSKÝ TEXT: ARCHIV MARTINY CHRÁSTKOVÉ A JIZERSKÉ 50

PRŮVODCE LYŽAŘSKÝM MARATÓNEM V KOSTCE

4.PO ZÁVODĚ OD TĚŽKÉHO TRÉNINKU JSME SE POSTUPNĚ PROPRACOVALI AŽ K ZÁVODNÍMU OBDOBÍ, KTERÉ MŮŽE MÍT NĚKOLIK PODOB. JSOU BORCI, CO ZÁVODÍ KAŽDÝ VÍKEND A TŘEBA I DVA AŽ TŘI DNY PO SOBĚ, PRO JINÉ JE ZASE CÍLEM JEN JEDEN ZÁVOD V CELÉ SEZONĚ A PAK UŽ MAJÍ POHODU. V KAŽDÉM PŘÍPADĚ JE DOBRÉ SE VYVAROVAT ČASTÝCH CHYB, KTERÉ I ZKUŠENÍ ZÁVODNÍCI NĚKDY UDĚLAJÍ, A DODRŽET PÁR ZÁKLADNÍCH DOPORUČENÍ. POJĎME SE TEDY PODÍVAT NA TO, CO VÁS ČEKÁ OD CHVÍLE, KDY PROJEDETE CÍLEM, AŽ PO PLNOHODNOTNÝ NÁVRAT K BĚŽNÉMU ŽIVOTU.

TĚSNĚ PO PROJETÍ CÍLOVÉ ČÁRY:

je to za vámi, měla by se dostavit euforie

v podobě úsměvu nebo skrytých slz

pokud jste jeli opravdu na krev a vydali se

ze všech sil, budete se muset asi na chvilku opřít o hole a vydýchat, než se trochu uklidní tepová frekvence. To by mělo nastat nejdéle do 2 minut.

pak si v klidu sundejte hole a lyže, poděkuj te jim za to, jak krásně vás dovezly do cíle, a vyrazte směrem k nějakému horkému nápoji, který bývá obvykle k dispozici hned v cílovém prostoru

na povídání s kamarády a vyprávění zážit ků z trati máte času dost, nyní je mnohem důležitější se dostat ke svým věcem, což na některých závodech není zase tak jednoduché. Pytle s oblečením jsou někdy hned za cílem, ale jindy se musí třeba 10 minut přejet autobusem a kus popojít, než se k pytlům dostanete. Proto je potřeba tuto cestu neodkládat a zbytečně neprodlužovat.

vaše tělo je zcela bez energie, vyčerpáno

dlouhým zatížením a je potřeba ho co nejdříve zahřát, než se začnete klepat zimou

jsou-li poblíž sprchy, tak hurá do nich, kde

nejsou, tak alespoň hurá do vyhřívané haly či stanu a co nejrychleji se převléknout.

V pytli by neměl chybět ručník, mýdlo, teplé ponožky a spodní prádlo a pak kompletní teplé oblečení na sebe s teplou čepicí a rukavicemi. Věřte, že se vše bude hodit.

také by neměla v pytli chybět láhev s pitím,

kde je už předem rozmíchaný nějaký regenerační nápoj, ideálně v termosce s vlažnou vodou

to je prvotní základ, co by měl každý po

projetí cílem udělat, aby se vyvaroval prochladnutí, následné nemoci nebo kolapsu vyčerpaného organismu

JÍDELNÍČEK, DENNÍ A PITNÝ REŽIM

základem je dostat do sebe něco teplého

a regeneračního

v dalších hodinách po závodě se doporu čuje hodně pít. Je třeba organismus zavodnit a doplnit vyčerpané minerály a ionty.

rozhodně se nedoporučuje popíjet alkohol

ve větším množství, neboť vaše tělo je notně zdecimováno sportovním výkonem, který muselo absolvovat, a alkohol by mu ještě přitížil. Proto oslavu nechte raději na 2–3 dny po závodě.

sklenka vína nebo malé pivko ale nejsou na

škodu, jen u tohoto množství musí zůstat

po závodě je většinou od pořadatelů v cíli

připraveno nějaké jídlo v podobě těstovin nebo chlebů se sýrem a šunkou, ovocem.

Nebojte se toho a doplňujte, co si tělo žádá.

doporučují se sice lehčí jídla, ale dost často

bývají k zlosti výživových poradců viděny i ty největší hvězdy, jak do sebe v „Mekáči“ tlačí hranolky s hamburgrem (bratři Aucklandi v Liberci po vítězné Jizerské 50)

někdy je prostě pro psychiku důležitější

osobní pohoda a radost po tvrdé dřině než dogma vědců a teoretiků

do postele vás to donutí jít nejspíše samo,

ale obecně platí, že čím dřív, tím lépe

od sexuálního života si toho moc neslibuj te, mohlo by to pro vás, pánové, skončit fiaskem, doporučuji to raději odložit na další dny. To si raději dopřát pořádnou masáž.

ÚPRAVA LYŽÍ

do namazání lyží jste vložili většinou

nemalé prostředky, a pokud chcete, aby vám lyže jely i nadále, tak je potřeba se o ně ideálně ještě ten den nebo alespoň následující den řádně postarat

nejlepší je svěřit za úplatu svá prkýnka

do rukou odborníků, kteří vám lyže řádně vymyjí a naparafínují, zároveň ošetří poškozené hrany nebo části skluznice, popřípadě poupraví i strukturu skluznice

pokud se na to vrhnete sami, tak začněte

odstraněním stoupacího vosku z mazací komory pomocí škrabky a smývacího roztoku (hlavně nepoužívejte technický benzín)

pomocí fibertexu ošetřete hrany a případ ná jiná poškození skluznice

JEDNA PODOBA DOJEZDU DO CÍLE LYŽAŘSKÉHO MARATÓNU – VÍTĚZSTVÍ NA JIZERSKÉ 50

naneste na lyži fluorový smývač vosků,

který odstraní ze skluznice nečistoty nachytané cestou a zároveň skluznici vymyje od fluorových vosků a prášků, které by později škodily

pokud nemáte tento speciální fluorový

smývač, tak lze zažehlit obyčejný měkký parafín a za tepla ho hned stáhnout. On vytáhne ze skluznice nečistoty také velmi spolehlivě.

následně lyži pořádně vykartáčujte

hrubým kartáčem a jemným fibertexem uhlaďte póry skluznice

naneste normální nízkofluorový parafín

(LF), nejlépe nějaký regenerační s příměsí grafitu

59

NÁVRAT K TRÉNINKU A DO BĚŽNÉHO ŽIVOTA

jak moc budete po závodě trpět a zda to

bude jeden den či celý týden, je přímo úměrné tomu, jak moc se během závodu vydáte ze svých sil a také jak kvalitně budete na závod připraveni

všemu se dá značně pomoci, pokud dodr žíte předchozí i následující rady

kvalitní regenerace by měla být samo zřejmostí, masáž po závodě a v následujících dnech pomůže svalům se lépe zotavit

V CÍLI JE TŘEBA SI VYMĚNIT AKTUÁLNÍ POZNATKY ZE ZÁVODU

dopřejte si mrazivou kryokomoru

zajděte se vyplavat či vyklusat, popřípadě

vyjet na lyžích

protahovaní a cviky pro zpevnění vašeho

těla by měly být běžnou součástí vašeho dne, ale pokuste se tělu dopřát protažení alespoň po závodě a pár dní po něm

někomu vyhovuje den až dva dny po závodě

úplné volno a pak normálně pokračovat v tréninku, jako by se nechumelilo. Někdo

FINSKÁ SAUNA VE FINSKU JE BOUDIČKA U JEZERA, PŘED KTEROU STOJÍ VELIKÁ KÁĎ

zase upřednostňuje namísto volna udělat regenerační trénink v následující podobě: den po závodě volné vyjetí a druhý den po závodě výlet na hodinu a půl v nízkých tepech.

třetí den po závodě už můžete zase nor málně trénovat a připravovat se s chutí na další závod

pokud nejste zrovna profík nebo rentiér,

co by měl čas na regeneraci a trénink, tak doporučuji závodit dlouhé běhy (3–5 hodin závodu) ve 14denních cyklech, neboť týden je pro vaše tělo s pracovní zátěží, rodinnými povinnostmi, cestami na závod a tréninkem příliš krátká doba na zotavení

KRYOKOMORA – U NÁS ZATÍM NE PŘÍLIŠ ROZŠÍŘENÝ REGENERAČNÍ PROSTŘEDEK

Pevně věřím, že jste si vzali k srdci alespoň polovinu z mých rad, jak se připravit na závody, jak je jet, jak se co nejrychleji vrátit zpět do stopy v plné síle a na stále rychle jedoucích lyžích. Těším se, že se potkáme s úsměvem někde ve stopě nebo třeba při nějakém závodě, skol. Mára

čepice FRESCO - 100% polyester

199, pánská bunda na běžky LEISURE - 100% polyester s úpravou DWR

- 35 % místo 2 199 , -

dámská bunda na běžky STAR ADVANCED W - 100% polyester

- 50 % místo 3 080 , -

1 499, -

1 399, -

pánské/dámské kalhoty na běžky STAR - 100% polyester

pánské rukavice na běžky STRIDE - 70% umělá kůže, 10% elastan, 10% airprene, 5% microfleece, 5% TPR reflective místo 599 , -

75

- 35 % místo 1 990 , -

1 299, -

Nabídka platí do vyprodání zásob.

499, -

BĚŽECKÉ TRATĚ JSOU PRO TURISTY CELOU ZIMU PŘIPRAVENY

TOUR

60

SPONZOR RUBRIKY

TEXT A FOTO: HELENA KOUTKOVÁ

BÍLÁ STOPA

horách, Pan. Pole, Hanička), které v nadmořské výšce 735 m n. m. odděluje hlavní hřeben Orlických hor od již níže položených Žamberských lesů.

ORLICKÉ HORY JSOU VYZNAVAČI BÍLÉ STOPY STÁLE TAK TROCHU OPOMÍJENY. VZHLEDEM K ROZMANITOSTI STROJOVĚ UPRAVENÝCH TRAS A MOŽNOSTI SPOJIT SPORTOVNÍ ZÁŽITEK S POZNÁVÁNÍM PAMÁTEK ROZHODNĚ NEPRÁVEM. TÁHLÉ HŘEBENY ORLICKÝCH HOR BEZ VÝRAZNĚJŠÍCH ZLOMŮ JSOU PRO BĚŽKAŘE PŘÍMO STVOŘENÉ A SE ZHRUBA 250 KM UPRAVENÝCH BĚŽECKÝCH TRAS, NA NICHŽ SE NEBUDETE MUSET SLOŽITĚ VYHÝBAT DAVU JINÝCH BĚŽKAŘŮ, JSOU BĚŽECKÝM RÁJEM JAK PRO ZKUŠENÉ BĚŽKAŘE, TAK I PRO ZAČÁTEČNÍKY.

Jiráskova horská cesta Cesta, která spojuje nejkrásnější partie Orlických hor, byla vyznačena roku 1921 a pojmenována na počest spisovatele Aloise Jiráska.

Dnes je hlavní dálkovou hřebenovou cestou v Orlických horách, která zpřístupňuje prakticky celý hlavní hřeben a v zimním období je pravidelně upravována pro běžkaře. Začíná v Broumově, přes Hronov a Náchod vstupuje údolím Metuje do oblasti Orlických hor. Z Nového Hrádku přes Olešnici se stoupáním na Vrchmezí dostane na hlavní hřeben, kterým pokračuje přes Šerlich, poblíž Velké Deštné stále po hlavním hřebeni až k Haničce, kde

V ORLICKÝCH HORÁCH

ť už jste vytrvalým sportovcem, který chce především dát zabrat svému tělu a vypilovat styl, nebo jste rekreačním běžkařem, jenž hodlá spojit sportovní zážitek s posezením v příjemné restauraci, kocháním se přírodou a obdivováním architektury či památek, určitě si zde přijdete na své.

Z rozsáhlé sítě místních běžeckých tratí čítající celkem přibližně 250 kilometrů lze vybrat jak trasy krátké, které hravě zvládnou začátečníci nebo rodiny s dětmi, tak ty náročné, které vyhledávají zkušenější běžkaři a sportovci. Mnohé z nich vás zároveň zavedou na významná místa hor a podhůří. Orlické hory a Podorlicko jsou vzhledem ke své příhraniční poloze bohaté na vojenské objekty z druhé světové války. Při cestách krásnou zimní přírodou tak budete mít možnost poznat mnohé dělostřelecké tvrze a menší vojenské bunkry, či obdivovat historické chaty a pokochat se pohledem na za-

A

chovalé přírodní rezervace z některé z četných rozhleden.

Běžkařské stopy zde začínají ve všech větších lyžařských střediscích. Například v Deštném, v Říčkách a v Čenkovicích se můžete nechat vyvézt vlekem takřka na hlavní hřeben hor do nadmořské výšky cca 800 až 1 000 m n. m. Pokud se z jakéhokoli důvodu rozhodnete lanovku nevyužít, máte možnost použít hromadné dopravy - autobusů, ať už běžných linkových, nebo zvláštních sezónních spojů.

Velice oblíbeným nástupním místem je Šerlich – horské sedlo v nadmořské výšce 1 010 m n. m. (zastávka Deštné v Orlických horách, Šerlich, Masarykova chata), na nějž se lze o víkendech v zimním období dostat ze dvou směrů – z Rokytnice přes Orlické Záhoří, nebo od Deštného.

Na Jiráskovu horskou cestu můžete nastoupit také na Panském Poli (zastávka Rokytnice v Orl.

KAMPAK SE DNES VYDÁTE?

61

NA PĚTICESTÍ JE V ZIMĚ POMĚRNĚ ČILÝ CESTOVNÍ RUCH

JHC vstupuje do Žamberských lesů. Překonává Divokou Orlici na Zemské bráně, Tichou Orlici v Mladkově, odkud přes Suchý vrch a dále pak přes Jablonné nad Orlicí míří do Litomyšle.

Na tuto hřebenovou trasu můžete vystoupat po upravených trasách z Deštného i ze všech dalších lyžařských středisek. Lze se sem dostat také ze dvou hlavních nástupních parkovišť přímo na hřebeni. Nejvyhledávanější je Šerlich s historickou Masarykovou chatou, která nabízí celoroční ubytování i občerstvení. Za slunečného počasí vás na této trase čekají mimořádné výhledy do okolí, kromě krás Orlických hor a Podorlicka vás jistě potěší i pohled na sousední hraniční hory a dohlédnete i do polského Kladska.

Mezi běžkaři je ze všech zdejších tras nejoblíbenější trasa vedoucí po Jiráskově horské cestě z Vrchmezí přes Masarykovu chatu až na Haničku o délce téměř 30 km.

Trasu svého běžkařského výletu i její délku si však můžete zvolit a předem naplánovat podle svých sil a přání.

Milovníci romantických výletů, kterým spíše než o sport jde o příjemný zážitek spojený s trochou svižného pohybu na čerstvém vzduchu, se mohou ze Šerlichu vypravit přes prales Bukačka na Vrchmezí a zpět. Celá trasa tak bude mít zhruba 10 km, které zvládnou i méně zdatní běžkaři.

NEJEN LYŽAŘŮM SLOUŽÍ ORLICKÉ HORY

Nejnáročnějším běžkařům a sportovcům pak lze doporučit širokou upravenou trasu, která je vhodná pro klasiku i bruslení (skate) a vede přes nejvyšší vrchol Velkou Deštnou (1 115 m n. m.) na tradiční Pěticestí nebo až na Haničku ve druhém hlavním sedle s parkovištěm. Nechcete-li se zpátky vracet stejnou cestou, můžete se vydat upravenými okruhy třeba přes Orlické Záhoří. Na hřebeni zde mají běžkaři možnost si odpočinout a občerstvit se v některém z místních bufetů. Pokud zvolíte svou trasu přes Pěticestí, určitě stojí za to vypravit se i na 500 m vzdálenou Kunštátskou kapli, jejíž kouzlo vynikne nejvíce právě pod sněhovou pokrývkou.

Z Haničky na Anenský vrch a Mezivrší Jste-li připraveni na zátěžové stoupání, pak si můžete užít příjemný výlet na běžkách také na trase vedoucí z Rokytnice v Orlických horách nebo až z parkoviště na Haničce. Po stoupající cestě se dostanete k jednomu z nejvýznamnějších vojenských objektů – dělostřelecké tvrzi Hanička. Bufet je zde otevřený i v zimě.

Další stoupání po Jiráskově červené hřebenové trase vás pravděpodobně unaví, ale za to budete odměněni turistickou rozhlednou na Anenském vrchu. Pokud vám ještě zbudou síly, tak se můžete vydat ještě dál kolem bunkru Průsek se soukromým muzeem. Dorazíte-li až

KULTURNÍMLÁDEŽE PAMÁTKA NA BĚŽKAŘSKÉ TRASE – DĚLOSTŘELECKÁ TVRZ HANIČKA TRÉNINK NA JAHODOVÉ LOUCE

na Mezivrší, budete mít v nohách rovných 6,5 km stoupání.

Suchý vrch a Kramářova chata Zajímavé běžkařské trasy nabízí také okolí proslulého Suchého vrchu, který je nejvýchodnější dominantou Orlických hor. Na Suchý vrch můžete vyrazit na běžkách z parkoviště v Červenovodském sedle a vybrat si dle libosti z padesáti kilometrů upravovaných okruhů v oblasti Buková hora – Suchý vrch. Při pěkném počasí budete mít Orlické hory jako na dlani.

Odměnou vám bude Kramářova chata na Suchém vrchu, která pochází z první republiky a vedle občerstvení nabízí i kvalitní českou kuchyni ve zdejší restauraci nebo ubytování.

Běžecké trasy v Orlických horách elkem 250 km tratí C Trasy různé obtížnosti pro klasickou techniku i bruslení Údržbu běžeckých tratí provádějí skicentra v Říčkách, Deštném a některé další obce. Úprava stop stojí statisíce, zhruba polovinu nákladů hradí krajské dotace, zbytek doplácejí ze svého právě obce a skiareály. Nově mají běžkaři v Orlických horách možnost přispět na údržbu tratí zakoupením samolepky.

TOUR

62

SPONZOR RUBRIKY

LYŽAŘSKÁ TURISTIKA

JAK NA TO?

TEXT: TOMÁŠ GNAD FOTO: JIŘÍ ŠAFRÁNEK A TOMÁŠ GNAD

ČTVRTÁ ČÁST: ORIENTACE PŘI LYŽAŘSKÉ TURISTICE V ČESKÉ REPUBLICE JSOU VŠECHNY HORY POMĚRNĚ MALÉ, KDE BYCHOM SE ZTRATIT NEMĚLI. JEJICH ROZLOHA ANI PŘEVÝŠENÍ SICE NENÍ V POROVNÁNÍ S ALPSKÝMI VELIKÁNY PŘÍLIŠ VELKÁ, ALE PŘESTO NABÍZÍ MOŽNOST ORGANIZOVÁNÍ I NÁROČNÝCH NĚKOLIKADENNÍCH TURISTICKÝCH PŘECHODŮ, PŘI KTERÝCH JE TŘEBA SE UMĚT ORIENTOVAT V HORSKÉM TERÉNU. PŘI KAŽDÉM VÝLETĚ BYCHOM SE NEMĚLI NECHAT ZAVÉST DO MÍST, KTERÁ MOHOU BÝT PRO NÁS NEBEZPEČNÁ, NEBO SI TRASU VÝRAZNĚ PRODLOUŽIT A MĚLI BYCHOM MYSLET NA ŠŤASTNÝ NÁVRAT DOMŮ.

Orientace v terénu řestože už se na některých školách neučí v předmětech práce s mapou a orientace, tak se asi každý s nějakou turistickou mapou již setkal. Mnoho lidí přitom neví, že existují turistické mapy letní a zimní. Terénní reliéf je samozřejmě stejný, lišit se ale mohou tyto mapy místopisem a hlavně značením. Přece jen v létě je možné využívat celého spektra turistických cest, většinou velmi dobře značených známými značkami různých barev. V zimě je však celá řada těchto cest uzavřena a někde jsou navíc otevřené cesty jen zimní. Zimní cesty jsou v mapě vyznačeny jen jednou barvou, fialovou. Pokud vede cesta po louce nebo v místech snadného vybočení, pak je tato trasa lemována tyčovým značením. Jedná se o tyče

P

o délce cca 3 m, jejichž vzdálenost je od 5 do 10 m. Čím exponovanější místo je, tím je hustota tyčí větší. Správně bychom měli vždycky vidět od jedné tyče k druhé. V mapě jsou cesty s tyčovým značením vyznačeny červenými křížky. K lyžařské mapě s měřítkem nejčastěji 1:50 000, bychom měli mít kompas nebo buzolu, pomocí nichž budeme schopni si mapu zorientovat. Sever na mapě nalezneme sice snadno, je vždycky nahoře, ale v terénu se zjišťuje obtížně. Jak snadné je pak vyjít z křižovatky úplně opačným směrem. Co ještě v zimní lyžařské mapě nalezneme, to je vyznačení lavinových svahů. Ve většině případů lyžařské trasy přes lavinové svahy nevedou, ale v ojedinělých případech ano. Pak je potřeba sledovat výstražné značky, zdali je tato cesta zrovna

VŠE, CO BY MĚL TURISTA NA KAŽDÉ KŘIŽOVATCE ZÍSKAT ZA INFORMACE (A)

v době našeho putování otevřena. O lavinách se zpravidla dozvídáme jedině v případě, když dojde k nějakému závalu osoby. Zdánlivě to vede k názoru, že u nás laviny moc nepadají, ale vězme, že jen na české straně Krkonoš je přibližně 54 lavinových drah a každoročně na nich sjede za zimu přes padesát lavin. V lyžařské mapě také najdeme vyznačené sjezdové tratě, které případně můžeme při návratu z lyžařské akce využít ke snadnějšímu sjezdu do lyžařského střediska.

Běžecká trať

Trať ve volném terénu určená k běžeckému lyžování, která obvykle bývá za tímto účelem označená a upravená.

I S TOUTO VÝSTRAŽNOU ZNAČKOU SE MŮŽEME NA LYŽAŘSKÉ TRASE POTKAT

63

PODROBNÉ ZNAČENÍ TURISTICKÝCH TRAS V POLSKÝCH JAKUSZYCÍCH I S ČÍSLEM KŘIŽOVATKY

Turistické značení Turistické značení je důležitým vodítkem každého lyžaře. Na našich horách se většinou značení neliší, však by také mělo odpovídat normě ČSN – Značení a zabezpečení v zimním středisku.

Jednou ze zvláštností značení v Krkonoších jsou třeba němé značky, které jsou v terénu na

Vybavení pro lyžařskou turistiku Vydáme-li se na lyžařskou túru, pak tomu musí předcházet důkladná příprava, ke které patří: Plán trasy – délka by měla odpovídat věku a hlavně výkonnosti skupiny minimálně tří osob, měla by být úměrná členitosti terénu a kvalitě

JEDNOU ZE ZVLÁŠTNOSTÍ ZNAČENÍ V KRKONOŠÍCH JSOU TŘEBA NĚMÉ ZNAČKY, KTERÉ JSOU V TERÉNU NA KŘIŽOVATKÁCH A ODBOČKÁCH. křižovatkách a odbočkách. Jedná se o symboly, znázorňující určité místo, které nás šipkou navádí na všech křižovatkách, jak se mu přiblížit.

Tyto symboly jsou samozřejmě vyznačeny a popsány i v lyžařské mapě. Tak třeba Harrachov je označen červenou šesticípou hvězdou, Sněžka červeným trojúhelníkem a Martinova bouda červeným M. Vzhledem k tomu, že nás již často naše cesty za lyžováním na běžeckých tratích zavedou i do zahraničí, tak je třeba počítat s odlišnými značkami v zahraničí. Značení je často velmi podrobné a srozumitelné, a tak nemusíme mít strach, že zabloudíme.

sněhu, měla by mít i další variantu pro případné zkrácení z důvodu nižšího tempa, nevolnosti nebo dalších okolností. Trasa by měla obsahovat uzlové body s časovým rozpisem, které v případě nedodržení vede k její změně. Pokud se při cestě dostaneme do úzkých, tak je dobré myslet na šťastný návrat.

Sledování předpovědi počasí – počasí se na horách velice snadno a rychle mění. To, že ráno vyjdeme od chalupy za sluníčka a bezvětří, se může velice rychle změnit v mlhu a sněžení, které ztěžuje orientaci. On i velký vítr, při turistice na horských hřebenech častý a velice

AKTUÁLNÍ TEPLOTA SE MŮŽE HODIT HLAVNĚ PŘI MAZÁNÍ LYŽÍ NA KLASICKOU TECHNIKU PŘÍMO NA TRATI

nepříjemný, je nebezpečný. Jedna z možností jak si zajistit příjemný výlet je sledování předpovědi počasí, ale jen toho s regionálním zaměřením. Poměrně přesná předpověď pro vámi vybrané místo je na: www.yr.no nebo www.meteoskop.cz. Další možností je využití přesných informací o aktuálním počasí u horské služby nebo hydrometeorologického úřadu.

Příprava materiálu – nepostradatelné vybavení pro lyžařskou turistiku: mapa (nejlépe zalaminovaná), buzola nebo kompas, lékárnička s alufólií, kapesní nůž, šroubovák, svítilna, mobilní telefon, turistické lyže na jízdu klasickou technikou (v neupraveném terénu se obtížně bruslí), běžecké vosky na odraz, pohodlné lyžařské turistické boty, v kterých je snadné i chodit bez lyží, lyžařské hůlky s větším kroužkem, náhradní čepice a rukavice, bunda odolná větru a vlhkosti, tričko na převlečení. Vše bychom měli mít v pohodlném lehkém batohu, který má možnost dopnutí prsního i bederního pásu, aby nás při jízdě nerozptyloval a netlačil.

GARMIN vívofit

GARMIN Forerunner 620

GARMIN Fenix

Náramek, který změní váš život.

Garmin vívofit je inteligentní elektronický náramek, který při nošení na ruce monitoruje pohybové aktivity. Na svém vlastním displeji je schopen zobrazit čas, počet kroků, spálené kalorie nebo dokonce srdeční tep. Náramek se svému majiteli dokáže sám přizpůsobit a nastavit splnitelné cíle, kterých by se měl jeho uživatel snažit dosáhnout.

Náramek tak jednoduchým způsobem dokáže přispět ke zdravějšímu a aktivnějšímu životnímu stylu. Předností vívofitu je, že funguje i jako běžné hodinky.

Na jeden pár baterií navíc vydrží bez nabíjení CENA fungovat 3 290 déle než Kč 1 rok.

Špička mezi běžeckými GPS sporttestery.

Garmin Forerunner 620, jedny z nejlepších běžeckých GPS hodinek současnosti. Jsou vybavené barevným dotykovým displejem, umí měřit tempo, rychlost, vzdálenost, srdeční tep, spálené kalorie, ale také VO2Max, dobu kontaktu nohy se zemí, vertikální oscilaci těla a řadu dalších užitečných informací. Díky nízké hmotnosti 44 gramů a kompaktním rozměrům jsou použitelné i jako běžné hodinky.

Výdrž až 6 týdnů bez GPS, až 10 hodin s GPS. (Cena včetně CENA snímače 11 990 srdečního Kč tepu.)

GPS hodinky pro dobrodruhy.

GPS hodinky Garmin Fenix jsou určené pro všechny vyznavače outdoorových aktivit. Kombinují GPS navigaci, barometrický výškoměr, kompas a dokonce i sporttester v jediném těle. Jsou využitelné jako klasické hodinky, navigační přístroj, záznamník vysokohorské túry nebo jako výkonný sporttester s měřením a záznamem srdečního tepu při lyžování, běhu, cyklistice a dalších sportech. Změří čas, rychlost, vzdálenost, výškový profil a dokonce i venkovní teplotu. Při sjezdovém lyžování dokáží navíc automaticky pozastavit záznam po dobu jízdy lanovkou. Všechna měřená data jsou ukládána v paměti pro pozdější vyhodnocení nad mapou na CENA monitoru počítače.

9 990 (V ceně náhradní oranKč žový pásek na ruku.)

www.garmin.cz

www.garmin.cz

www.garmin.cz

VYBAVENÍ

64

TEXT: TOMÁŠ GNAD FOTO: TOMÁŠ GNAD A SWIX

DOPLŇKY

K BĚŽECKÉ VÝBAVĚ ABYCHOM ZDÁRNĚ ABSOLVOVALI LYŽAŘSKÝ MARATÓN, PŘEJEZD HORSKÉHO POHOŘÍ NEBO KLASICKÝ VÝLET S MANŽELKOU, NEPOTŘEBUJEME SUPER NEJMODERNĚJŠÍ LYŽAŘSKÉ VYBAVENÍ, ALE URČITĚ TAKOVÉ, KTERÉ NÁM JÍZDU USNADNÍ A ZÁROVEŇ JE SPOLEHLIVÉ. O LYŽAŘSKÉM VYBAVENÍ, NA KTERÉM JE TAKÉ ZÁVISLÝ VÝKON V BĚHU NA LYŽÍCH, JSME SE ZMÍNILI V MINULÝCH ČÍSLECH. ŽE TO ALE NENÍ VŠE, CO LYŽAŘ POTŘEBUJE, S TÍM BYCHOM SE MĚLI SEZNÁMIT NYNÍ. CO DALŠÍHO JEŠTĚ LYŽAŘ POTŘEBUJE? ezi doplňky k oblečení nesmíme zapomenout na vhodné běžecké rukavice, které by měly splňovat určité požadavky.

Velikostí by měly přesně pasovat na ruce, i s dostatečně dlouhými prsty. Jakékoliv přeložení rukavice, navíc v oblasti dlaně, by mohlo mít za následek vytvoření otlaků až puchýřů. Dalším požadavkem je možnost pevnějšího upnutí kolem zápěstí ruky páskem na suchý zip nebo pletenou manžetou. Bez toho se rukavice shrnuje, nepříjemně rozptyluje při jízdě a může způsobit otlaky. Při výběru si také všimněte, zda je palec a ukazováček obšit pevnější kůží v místech dotyku těchto prstů s rukojetí hole, jinak se brzo vytvoří díra. Pro lyžování ve větších mrazech vám dobře poslouží tříprsté rukavice, v kterých jsou dvě dvojice prstů pohromadě.

Hlavu je vhodné si chránit před vlivem mrazu, a to především v místech nosních dutin. Podle teploty vzduchu můžeme zvolit

M

LEDVINKA S LAHVÍ A ÚLOŽNÝM PROSTOREM

jen čelenku, případně čepici z elastického materiálu nebo její kombinaci s kuklou. Kdo je více náchylný na chlad uší, může zvolit speciální klapky na uši.

Počítáme s tím, že všechny doplňky pro úpravu běžeckých lyží není třeba s sebou na každou akci vozit. Ono toho zrovna není málo: skluzové vosky, tuhé odrazové vosky a klistery, škrabky, žehlička, kartáče, fibertexy a strukturovače na úpravu skluznice, horkovzdušná pistole na roztírání a odstranění vosků, korky, smirkový papír na úpravu odrazové části skluznice a odstraňovač starých vosků. Nemáte-li možnost po jízdě klasickou technikou z lyží odstranit odrazové vosky, pak se vám hodí na jejich zabalení potravinová fólie. Za pár korun si tak ušetříte zalepení všeho, co by přišlo do styku s lyžemi. K tomuto vybavení potřebujete nejlépe nějaký kufr, abyste měli všechny potřebné věci pěkně po ruce

TŘÍPRSTÉ RUKAVICE ZNAMENAJÍ ZVÝŠENÍ KOMFORTU RUKOU

přehledně seřazené, když se před závodem spěchá s mazáním lyží a úpravou skluznice.

Určitě se hodí mazací stolice na upevnění lyží při mazání nebo speciální upínací držáky.

Lyže je potřeba převážet ve vaku, který je chrání proti nečistotám a hlavně proti poničení během přepravy. Speciální vaky již umožňují umístit každý pár lyží do zvláštního oddělení, aby se nepoškodily navzájem. To samé, možná s ještě větší opatrností, je třeba při převozu karbonových holí. Na ně je třeba dát obzvlášť dobrý pozor, aby nedošlo k narušení karbonových vláken. To by mohlo způsobit, že se pak zlomí třeba i při běžném odpichu. Speciální tubusy na přepravu holí můžeme také nahradit termoizolační hadicí, zakoupenou v instalatérských potřebách. Stačí ji pak podélně proříznout a nasadit na hole. I tak je ale třeba dávat na ně při přepravě pozor.

Když vyrazíme na lyžařskou túru či trénink, tak je vhodné mít s sebou ledvinku na uschování vosků na případné přemazání lyží, dokladů a peněz, energetické tyčinky, případně lahve s pitím.

K tomu také slouží speciální pás s nosičem lahve, kterou si tak můžeme vozit v dostupné pozici na spodní části zad. Může být také nahrazen speciální ledvinkou, v které je umístěna v izolační vrstvě nádoba na nápoj. Součástí je i kapsa na výše jmenované části výbavy.

00000 Czech republic skisuit

65

CZEC

CZECH REPUBLIC

UBLIC

TEXT: HELENA BĚLINOVÁ FOTO: SWIX A ARCHIV SLČR

BĚŽCI NA OLYMPIÁDĚ V SOČI V NOVÉM ZÁVODNÍM KOMPLETU SWIX OLYMPIJSKÁ PRAVIDLA MIMO JINÉ REGULUJÍ VELIKOST LOGA VÝROBCE NA ZÁVODNÍM OBLEČENÍ. A TAK NECELÝ ROK PŘED OLYMPIJSKÝMI HRAMI V RUSKÉ SOČI PŘIŠLA OTÁZKA, JAK VYBAVIT ČESKÉ BĚŽCE NA LYŽÍCH. STANDARDNĚ TOTIŽ „FASOVALI“ OBLEČENÍ, KDE JSOU LOGA, KTERÁ ZABÍRAJÍ NA OBLEČENÍ VÍCE MÍSTA. BYLO TEDY NUTNÉ OBJEDNAT SPECIÁLNÍ OBLEČENÍ S MENŠÍMI LOGY, DLE ZMIŇOVANÝCH PRAVIDEL. ěli jsme ještě relativně dost času na výrobu, proč tedy menší loga nenapasovat na speciální modely navržené přímo na olympiádu v Soči? Začala diskuse, jak by nové modely a design mohl vypadat. Na základě toho se spustila norsko-česká porada, žhavily se maily a telefony. Design si ladí každý tým sám, o materiály a střihy se starají norští experti.

O kombinéze bylo jasno. Je z revolučního materiálu, jehož hlavní složkou je síťovina, která byla důkladně testována, jak ve větrném tunelu, v laboratoři, tak při testech s profesionálními běžci přímo ve stopě. Cílem při vývoji kombinézy bylo najít materiál s minimální tloušťkou, ale přesto zachovat izolační schopnosti látky. Celý tento projekt byl nazván „Coldwear“ a zkoumaly se při něm mimo jiné limitní hodnoty svalů a pokožky ve vztahu k fyzické zátěži běžeckých lyžařů. Nejlépe z tohoto projektu vyšla revoluční síťovina, která zaručuje dostatečnou cirkulaci vzduchu,

M

který izoluje teplo a zároveň je tak extrémně tenkým materiálem, který zaručuje nejlepší výkonnost s ohledem na rychlost. To je ono slavné heslo, které značka razí: „Your winning margin“. Kromě kombinézy jsou běžci vybaveni kompletem: bunda a kalhoty ProFit Revolution, který vznikl také na základě projektu Coldwear.

Olympijskou sadu doplňují čepice ze síťoviny a závodní rukavice.

Co se týče designu, tak se trochu jedná o „retro design“ kombinézy, který se setkal s chválou nejenom u nás, ale i v Norsku. Kombinéza je laděna do národních barev, přičemž na rukávu a nohavici se design sbíhá do tvaru české vlajky, třešničkou na dortu je český lev na hrudníku. Vše ostatní šlo hladce a téměř dva měsíce před olympiádou byl celý komplet v Praze připraven k předání. Jako poslední přišly „olympijské“ rukavice a jaké bylo překvapení, když jsme po rozbalení zjistili, že jsou na nich norské vlajky. Ještěže jsme měli ty dva měsíce k dobru na přešití vlaječky…

Předplaťe si časopis

Svět outdooru jen za 79 Kč na rok!

Nechte si posílat Svět outdooru domů za symbolickou částku.

Stačí vyplnit jednoduchý formulář na www.pohora.cz/svet-outdooru.

TESTY

Jsme specialisté na vybavení: více než 800 testů od roku 1997.

VYBAVENÍ

Kupujete si nové pohory nebo čelovku?

Poradíme vám!

EXPEDICE

Informace z méně i více známých expedic.

Aktuální informace ze světa outdoorového vybavení a expedic čtěte na největších českých outdoor portálech www.SvetOutdooru.cz a www.Pohora.cz

CESTOVÁNÍ

Tipy na nejlepší treky a cestovatelské destinace světa.

OSOBNOSTI

V každém čísle jedna či více osobností české či světové outdoorové scény. .

DESIGNED FOR FREEDOM

Je� ještě rychleji. Vše, co vytváříme, děláme s cílem umožnit větší svobodu pohybu.

Výsledkem je pečlivě vytvořené vybavení, které vám umožní ten nejlepší zážitek z jízdy. salomon.com/glidefaster

COPYRIGHT© SALOMON SAS. ALL RIGHTS RESERVED. PHOTOGRAPHER: CHRISTOFFER SJÖSTRÖM. LOCATION: LES CONFINS (LA CLUSAZ), FRANCE.

Navštivte testovací centrum Suunto a zdarma otestujte!

Podrobnejší informace o testovacích centrech naleznete na www.amersports.cz.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o., www.amersports.cz

OTEVŘENÉ TESTOVÁNÍ PRO VEŘEJNOST – LYŽOVÁNÍ, ZÁVODY, ZÁBAVA; VÍCE INFORMACÍ O TERMÍNECH A LOKALITÁCH NA WWW.AMERSPORTS.CZ

SERIÁL NETRADIČNÍCH BĚŽECKÝCH ZÁVODŮ PRO VŠECHNY PŘÍZNIVCE BÍLÉ STOPY

PŘIHLÁŠKY, PRAVIDLA, INFORMACE WWW.AMERSPORTS.CZ

VYH RAJTE ZA 100 00 0

Více informací naleznete na www.amersports.cz/soutez

,-