NORDIC 13 - leden 2010

ÍÎÑÃÈÂÌÀÆ °² ËÄÃÄÍ ±¯°¯

ÑÎÙÇÎÕÎÑ č ÒÓÀÍÈÒËÀÕ ÅÑYÇÀÔŹ ÏÎP%à ÍÄÒÓ:Ç%Ìė

ÂÄÍÀ¹ ´¸ Ê. û ±«³¸ € û ¶´ ÒÊ

ÖÖÖ­ÍÎÑÃÈÂÌÀÆ­ÂÙ

Á2aÄÂÊ^ ÀÑÄ%Ë

ÉÀÇÎÃÎÕ% ÌÀÑÓÈÍ

ËÎÔÊÀ

ÏÄÓÑ%ÒÄʹ ÍÈÊÃØ ÍÄP:ÊÄÉ ÍÈÊÃØ

ÍÀ Á2aÊ%ÂÇ Àa ÃÎ

ÎÌÃËÄÍ: ÓÑÀÒÀ Ù%ÕÎÃÔ ÉÈÙÄÑÒÊ1 ´¯

ÀÍÄÁ ÍÀ ÂÎ ÒÈ Ã%Ó ÏÎÙÎÑ ÍÎÑÃÈÂSÊÎËÀ Èȹ ÊËÀÒÈÊÀ č Á2Ç ÒÎÔÏÀaÍ^ ÏÑÎÒÓ^ À ÉÄÃÍÎÃÎÁ^

#' &

& & #& " ! % '

&

' *' & '

& ) % %& & #

# ) % $ ( $ %

Êóéb Àßóãðª âð çòãê é ç bêíômæí åêíàó ô ðíáã °®®¶¬

ÑÎÐÇÌÒ ñîíê¬ ñ ð¬í¬ª Àãkíôñéb ¯®¶±­±ª ¯®² ®® Îðßæß ¯®ª íàáæíâìç¾ñîðçìòáø¬áøª õõõ¬ñîðçìòáø¬áø

²

ÍÎÑÃÈÂÑÄÃÀÊÂÄ ³

ÉÜÛØâÚÜ

ÍÎÑÃÈÂÒÏÎÑÓ µ · °° °± °³ °µ

ÂÛð ÚßãØç íÜão çØéëg Üåêâ Úß ÅØ Ùg â[Úß Ø Ûæ æäÛãÜåo ¹Øío äg åØ Ùg â[Úß ç ÜÛáo Ûgë ëìéàêëð£ oâ[ íÜêãØ ÊðåÜâ ÅàâÛð åÜ oâÜá åàâÛð ¹g âð çéæ äg áêæì ÛæÙé ëéfåàåâ à êâígã éÜãØï ÊëØåàêãØí ½é ßØìݱ Çæ [Û åÜêëoß[ä¥ ¸ãÜ äæ å[ áÜ ëæ à ígâÜä

ÍÎÑÃÈÂÁÈÀÓËÎÍ °¶ °· ±¯

¹àØëãæåæíf æßãfÛåìëo ¹æÙÜ⣠äØã íÜãâ äì dÜêâfßæ ÙàØëãæåì ÇæêãÜÛåo í êë Üã çØåØ Čâé[ãÜÿ

ÍÎÑÃÈÂÔÍÈÕÄÑÙÈÓÀ ±± ËÜêë dÜãæíÜâ ą ÊÀÃ͸ ¸ÃÇ¿¸ ­ âæåëéØ Ç¼ËÑà ¸ººÌ © « ÌÃËɸ ±µ ÉàåÞ íæãå ± âãØêàâØ íê¥ ÙéìêãÜåo ²¯ Å ÆÉ»Àº âæãØ ÀÀ± âãØêàâØ Ùgß êæìçØ å çéæêë ²³ ²µ ²¶ ²¶

Ø Ùgß êæìçØ å áÜÛåæÛæÙ »ÜáëÜ ÙæãÜêëà êÙæßÜä ÑäéØñëÜ åØíì à ÙæãÜêë YÜãÜñæ± ßãØíåg ê éæñíØßæì ÇêÜìÛæÜÝÜÛéàå ą çæñæé åØ ågá

ÍÎÑÃÈÂÑÀÂÄ ³¯ ³µ ´±

Êâéðëo ßéÛàåæíf ÁàñÜéêâf çØÛÜê[ëâð ËéØêØ ñ[íæÛì ÁàñÜéêâf ¬§ ØåÜÙ åØ Úæ êà Û[ë çæñæé ¾ØëàåÜØì ÃæççÜë ê ÚÜêëæíåoä ÙæåìêÜä

ÍÎÑÃÈÂÓÎÔÑ

µ¯

êæìdØêåæêë£ ÙìÛæìÚåæêë ÃæåÜ ÄæìåëØàå ÉØåÚߣ ÄæåëØåØ

µ³

¸ÛéÜê[

ÅÎÓι ÀËÏÈÍÀ

´³ ¹g ÜÚâ ØéÜ[ã ÁØßæÛæí[ ãæìâØ ą äàåìãæêë£

ÅÎÓι ÒYà ÓÈÑÎË

³

ÑÄÃÀÊÂÄ .:ÒËÎ °²« ÑÎ.Í:Ê ³ Æ ñ[ñéØÚoÚß Ø ñØçæäågåo ¹ðãæ Ùð ëæ ñØáoäØíf ëfäØ åØ çé ñâìä¥ Ñáàêëàë£ âæãàâé[ë êà çé ägéå dãæígâ í çé Ùgßì í[åædåoÚß êí[ëâ Ø çæí[åædåoßæ æÙÛæÙo£ ÜâågäÜ Ûæ Åæífßæ éæâì£ çæíñÛÜÚßåÜ£ çæêëg ìáÜ£ ñØåØÛ[í[ dà êà çæêëÜêâåÜ¥ ¸åæ£ &Ü à áêæì êàÚÜ å[éæÛ âíÜéìãØåë £ ØãÜ ñÛÜ êÜ áÜÛå[ êço æ ÚÜãæêígëæíæì åÜäæÚ¥ Ê ç oÚßæÛÜä åæífßæ éæâì ëæëà ç àåÜáäÜå oä çæãæíàåØ çæçìãØÚÜ ñoêâ[í[ åÜáØêå çæÚàë£ Ü åÜñؤ Ûé àëÜãåg êë[éåÜ£ åÜêëoß[ íðçãyæíØë êíf êåð£ Ùæéëo êÜ áo àÛÜ[ãð£ åÜäãìíg æ çéæëfâ[åo àíæëØ äÜñà çéêëð¥ ÅØêë[í[ æÙÛæÙo ÙàãØåÚæí[åo£ ßæÛåæÚÜåo£ çã[Ú[åo êà çæ éØäÜåæì à íðdoë[åo¥ ÍÜ íêâìëâì àÛÜ[ãåo ÚßíoãॠÀåì£ çéæd êà åÜñâØñàë äØÞàÚâæì ØëäæêÝféì Í[åæÚ£ ܶ ÅØ ØÛì ëØâf éìâì í éìÚÜ ê ÙàãØåÚæí[åoä ç àÚß[ñÜáo âæãÜä ç Üãæäì éæâì í Üäæ åf ØåâÜëð¥ Åæíठå[ à ç[ëéØáo í ØéÚßoíÜÚß Ø íðëØßìáo ñåæíì åØ êígëãæ Ùæ o é ñå[ åÜá éæñìägá åÜáâé[êågá o£ åÜáÛéêågá o£ åÜáÜäæëàíågá o£ åÜáéæñçæéìçãågá o ØëÛ¥ æâØä àâð ìçãðåìã Úß ª­¬ Ûåo¥ ÊÜ í oä£ Úæ â ëæäì å[ãÜ o¥ À í ëgÚßëæ ØåâÜë[Úß ă Þìéìáo ãð Ø à¥ ÑØëoäÚæ êáÜñÛØ à çéØíàÛÜãåg æâìçìáo åÜáíð o ç odâð äÜñà âØëܤ ÞæéàÜäà åÜáÙæãÜêëàígá o Ø åÜáÛéêågá o£ ãð Ø à Ùg Úà êÜ áà ØÛì ãÜë êëØéØáo æ çæ ØÛo í áàå Úß âØëÜÞæéàoÚߥ ¸ åÜåo ç ÜâíØçÜåoä£ Ü çéàä ñÛÜ ßéØáÜ Ù íØã[ íðåàâØáoÚo Ùg âðåg ÂØëÜ àåØ ÅÜìäØååæí[¥ ÅÜáçéíÜ æâìçæíØãØ dÜãåo äoêëØ áØâæ åÜáëØãÜåëæíØågá o£ åÜáéðÚßãÜá o dà åÜá Øêëågá o¥ ÇØâ ç à Üã çéàä[ë í âØëÜÞæéàà åÜáÛæáÜäågá o¥ ËÜå áo ç àçØÛã í éæÚÜ ©§§­ ñØ íoëgñêëío åØ ñàäåoÚß æãðäçàáêâ Úß ßé[Úß ç à áÜáoä çæêãÜÛåoä êëØéëì çæÛ çgëà âéìßð Ø ñØ å[êãÜÛåf äìÚßãæí[åo ê ÛÚÜéâæì¥ Çæëf áo ì ØåâÜëð åÜÙðãð êæìñÜåð¥ Êçæãì ê ÝìåâÚàæåØ àåæì ç àãfëãØ à íãåØ ñØëéØÚÜåo¥ ÑØ éæâ ©§§° êÜ ëØâ æÙáÜíàãØ åØç oâãØÛ í ØåâÜëg à»Å¼Ê ñØ åÜáëéØçågá o í éæâ± ČÅàÚ ÙðÚß åÜìÛgãØãØ áàåØâ£ÿ âëÜé íð âãØ çæëf£ Úæ áØâæ fÝâØ æéÞØåàñØdåoßæ í Ùæéì äàêëéæíêëío êígëØ í ÃàÙÜéÚà ç ÜÛãæ àãØ êë[ëì dÜë êÜ ñëé[ëæì ñßéìÙØ ¯§ äàãàæå âæéìå¥ ¸ãÜ íñçæäoåâð ñ Ûgëêëío äà åØçæíoÛØáo£ Ü æÙÛæÙo Í[åæÚ Ø ØÛíÜåëì áÜ ëØâf dØêÜä æÛçì ëgåo Ø äæ å[ à ñ[ñéØâ ¥ ÅÜÙæ Ùð ØãÜêçæy ägãæ Ù ë¥ ÆÙÛæÙoä£ âÛð åÜÚß[ëÜ ëæ çØëåf íÜ êëØéfä éæÚÜ Ø Ûæ åæífßæ êà æÛåÜêÜëÜ áÜå ëæ ÛæÙéf£ åØ Úæ êëæáo åÜñØçæäÜåæìë Ø ëì Ø ëØä êÜ ëoä ñ[ÙãÜêâÜä ñ äàåìãæêëà çæëg àë¥ Çéæëæ ÛæìÝ[ä£ Ü åæí éæâ ©§¨§ ÙìÛÜ çéæ í[ê åØçãågå ç ÜíØßæì çæñàëàíåoÚß ñâì Üåæêëo Ø ñ[¤ àëâ ¥ ¸ í ågâëÜéf ñ åàÚß íg oä áà ç à Ùão oÚo êÜ æãðäçà[Ûg íÜ ÍØåÚæìíÜéì¥ Í Ûð êçæéëæíåo êçgÚß í ñ[íæÛåo êëæçg Ûæâ[ Ü êäØñØë íÜãâf äåæ êëío ç Ü ãØç ÝìåâÚàæå[ ¥ ÊÂÆÃ

ÂØéæãoåØ ÇàãØ æí[

ͼ»Æ̺2 ÇÉÆÁ¼ÂËÌ ÇÜëé ÊæÚßØ K)½É¼»¸ÂËÆɸ Íл Í ÂØéæãoåØ ÇàãØ æí[ ÊÃÀÄ äÜÛàØ ê¥é¥æ¥£ À& ©®¨®¬¬¨¨ ¾É¸½À¸ Á¸ÑÐÂÆÍ ÂÆɼÂËÌɸ ÄØéâfëØ ¸åëæåodâæí[ ÁØå ¿[áÜâ ÁæêÜÝ »ìáodÜâ ÉØÛÜâ ¿æãìÙ ÀÅѼɺ¼ ÇÜëé ¿ØíÜãâØ£ ÃìÙæ Êì àãØ »ÀÊËÉÀ¹Ìº¼ ÍÜéæåàâØ Âæã[ æí[£ »[ Ø ÁØåæì¤ Úßæí[£ ÂØëÜ àåØ ÊæÙæëâæí[

ÇH¼»ÇøËÅ) ÀåÝæéäØÚÜ åØ îîî¥åæéÛàÚäØÞ¥Úñ åÜÙæ åØ çéÜÛçãØëåÜ·êåæî¥Úñ

ɼ»¸ÂËÆHÀ ñ[íæÛåo ãð æí[åo ÉØÛàä Åðd£ ¹ØéÙæéØ YÜßØåæí[£ ¹ãØåâØ ÅÜÛígÛàÚâ[£ Ëæä[ ÄØÚÜ⣠ÂØéÜã ¿Øäçã äØñ[åo£ çéæÝÜêàæå[ãåo éØÛð ÄØéàØå Ä[ãÜ⣠ÁØå Y[â æÛÙæéåf ëÜïëð£ ëéfåàåâ Ëæä[ ¾åØÛ£ ÇÜëé ÁØâ㣠Äàãæ ÄØëæì Ü⣠ÄØéÜâ ÇØñÛÜéêâ äØëÜéà[ã ÁØéæ HÜßæ Ü⣠ÁØå ÑØäçé ÙàØëãæå Ëæä[ ¿ÜéäØåå ÚÜêëæí[åo Ëæä HÜço⣠Ëæä[ ÉìÛãÜ£ ÊØä ¹ØãÛîàå

ÍðÚß[ño «ï éædåg¥ Ëæëæ doêãæ íð ãæ ®¥ ãÜÛåØ ©§¨§ »Øã o íðáÛÜ ©¬¥ åæéØ ©§¨§

¸»É¼Ê¸ ɼ»¸Âº¼ ¿ìêàëêâ[ ª««¦­ª ¨ª§ §§ ÇéØßØ ª¤Yà âæí éÜÛØâÚÜ·êåæî¥Úñ ©©© ®¯§ ©¯­

Ä &ɱ ¼¨®©§¨£ ÀÊÊű ¨¯§©¤©°®° Éæñ à ìáÜ ÇÅÊ Ø¥ê¥ Ø êo êçæéëæíåoÚß çéæÛÜáÜå¥

ǸÉËżHÀ ÊíØñ ãð Ø &É &Üêâ êíØñ ÙàØëãæåì ÁàñÜéêâ[ çØÛÜê[ëâØ ÁàñÜéêâ[ æ¥ç¥ê¥

Ä×ÊËÔÙÈÕÍ: ÏÀÑÓÍÄPÈ

Ç oêçgíâð£ ÝæëæÞéØă Ü Ø å[ñæéð ñØêoãÜáëÜ åØ ØÛéÜêì éÜÛØâÚÜ¥ KìäØíêâ

êâàäØéØëæå ºæíÜé Ýæëæ± ½ÀÊ ºÜåر ¬° Âd£ ®¬ Ê⣠©£«° Üìéæ

8 ) &2 '-'/ !*+)! ,+') ()' 1 ) ++'& * ) ' 000 #,%..+* $1

! +)'

3 1 7 6

!& &+ !

!)(!

' ! *

*+/'*("

*+/2 4,"

&!#0+&2 *! & 8 5 67 37 5 67

.*$2#'-0 )

'-' -')*#0 $ / )

) (')+ - $'-! 5 +4 , &'"%

000 #,%..+* $1 000 ,+--'&*+) -(' $1

µ

jim to nedaří. Reálně budu spokojený s každým bodovaným umístěním. Na začátku tak důležité sezóny je potřeba být realistou.

Pokud bychom si zahráli na vizionáře, kam by se děvčata mohla dostat třeba za rok, dva?

Pokud budeme brát loňskou sezónu, tedy umístění kolem padesátého místa, tak je posun o úroveň dvě výš naprosto nezbytný. Ale bude to zatraceně těžká dřina.

ÕÄË: ÏÀÑÓ2 aÄÍÒÊ^ÂÇ ÓÄ×Ó¹ ÙÔÙÀÍÀ ÊÀË%ÓÎÕ%« ÅÎÓι ÌÀÑÓÈÍ ÒÈÃÎÑÈÀÊ

VÝSLEDKY MINULÉ SEZÓNY VÝRAZNĚ ZAMÍCHALY VEDENÍM ŽENSKÉHO REPREZENTAČNÍHO TÝMU V BĚŽECKÉM LYŽOVÁNÍ. UŽ V LEDNU BYL VYŘAZEN ASISTENT VLADIMÍR PAVLATA A PO KONCI LOŇSKÉHO ROČNÍKU SI SBALIL KUFR I HLAVNÍ KOUČ VLADIMÍR ŠLOFAR. K TÝMU SE TEDY VRÁTIL BÝVALÝ REPREZENTAČNÍ TRENÉR JIŘÍ ŠIMŮNEK, KTERÝ VE SVÝCH RUKOU DRŽÍ OTĚŽE ČESKÝCH HOLEK VE VELEDŮLEŽITÉ OLYMPIJSKÉ ZIMĚ. S NÍM JSME SI KRÁTCE POVÍDALI O STAROSTECH A RADOSTECH CHLAPA TRÉNUJÍCÍHO „NEŘÍZENOU PARTU HOLEK“.

Jak těžké bylo vrátit se po čase k ženskému týmu?

Bylo těžké skloubit hlavně časově práci trenéra a péči o dvě děti. Nicméně jedná se o národní výběr, a to je čest trénovat v každém sportu, pro každého trenéra. Myslím, že tentokrát jsme víc profesionální tým s pevnými základy, tedy s asistentem, stálým servismanem nebo masérem.

Prošel národní ženský tým nějakými zásadními změnami?

Obsazení týmu je stejné jako minulý rok, zatím nikoho lepšího v České republice neznám. Na druhou stranu změnou prošel realizační tým, který se znatelně rozrostl.

Poslouchala děvčata hned od začátku letní přípravy?

Příprava proběhla přesně tak, jak jsem ji v dubnu naplánoval. Takže holky poslouchaly. Nebyl čas na experimenty, takže jsme se drželi zavedených destinací, jako jsou Tatry a Ramsau. Chtěl jsem trénink co možná nejvíc zpestřit, jezdilo se proto na kole, bruslích, hrály se hry. Ale prioritou je stále tvrdá práce. Problém u děvčat není nikdy v tom, že by nechtěla trénovat nebo neposlouchala, naopak jim samotným se občas zdá, že trénují málo. Trochu jim chybí umění odpočívat, doufám, že se to naučí.

Je možné povznést tým na vyšší úroveň?

Možné to určitě je, párkrát v kariéře už holky předvedly, že mají na víc. Ale musí se najednou sejít řada detailů, protože v pelotonu je osmdesát závodnic a každá chce být logicky nejlepší. Takže pokud nejste úplná hvězda jezdící stabilně v první desítce, potřebujete i trochu štěstí.

Kde tedy hledat rezervy?

Rezervy vidím hlavně v psychice, protože lyžovat holky opravdu umějí.V létě na kolečkových lyžích či v běhu jsou schopné porážet závodnice, které pravidelně v zimě bodují. Potíž ale je, že v zimě se

Kamila Rajdlová je jedinou členkou týmu, která trénuje pod jiným koučem, konkrétně Václavem Korunkou. Jak tento fakt vnímá reprezentační ženský trenér?

Kamila se pro oddělený trénink rozhodla zhruba před dvěma lety a její zaměstnavatel (Dukla) i Svaz lyžařů České republiky to akceptují.

Kamila zastává pevný názor, že pod vedením trenérů mužského družstva budou její výsledky lepší. Z mého pohledu je to uzavřená záležitost, přemlouvat ji k jinému stylu nebudu. Pokud jí toto vyhovuje a má výsledky, tak to akceptuji.

Obsazení ženského výběru už je dlouho neměnné, je vůbec kde brát nové tváře?

V dnešní době se s nedostatkem talentů nepotýká jenom běžecké lyžování. Zkrátka doba je jiná, než byla dřív, nabízí spoustu jiných možností a lákadel.

Sport je většinou málo peněz za hodně dřiny.

Konkrétní lék bohužel neznám, ale doufám, že se nějaký talent vynoří. Pak bude nutné ho neprohospodařit a systematicky vést už od dorostu a dostat na špičkovou úroveň.V současné době jsem ale malinko skeptický. Ženský tým ještě nemá nominaci na olympijské hry do Kanady a potřebuje si ji vyjet. Na co by reálně mohla česká děvčata v této důležité sezóně pomýšlet?

Každopádně musíme předvádět lepší výkony než v loňském roce. Díky tomu pak budou i výsledky kvalitnější. Až první závody ukáží, na co přesně budeme stačit. Ale jak už jsem řekl, nutné je bodovat.

Na Kanadu a olympijské hry zatím nemyslím.

Držíme pěsti, ať se děvčatům během zimy daří!

= 6 ? 9" ? <? < 7 6 ! ? B 9 = 7 6 "= 9 "= 6 @ 7 9 B7 ? ? @ ?

9@ A ;? ? > ? 9" ? = 7 6 "= 9 " ? " " = 9 <? = "= ? = 6 ? 9" ? ! @ A ; ? =" " ? 9" 6

="= ? : !@

" 7= "= @ ? ? 9 ? = ? " <? " 9 "= ? ; !

C(/#&,8 &-3-5%' # &)01/)$21-/ ./- 7 # 5'%( '.2$*)% 0 / - 444 #+'/0.-/10 %5

·

Běžci na lyžích mají na maratony drsné i milé vzpomínky. Ale málokdy na ně zanevřou.

Àa ÃÎ ÎÌÃËÄÍ: ÓÄ×Ó¹ ÁÀÑÁÎÑÀ aÄÇÀÍÎÕ% §ÒÏÎÑÓ¨« ÓÎÌ%S ÌÀÂÄÊ §ÌÅ ÃÍÄÒ¨ ÅÎÓι ÖÎÑËÃËÎÏÏÄÓ À ÌÀÑÓÈÍ ÒÈÃÎÑÈÀÊ

JSOU VYSILUJÍCÍ, KRUTÉ A BOLÍ. NEODPUSTÍ CHYBU V NAMAZÁNÍ LYŽÍ. TESTUJÍ VYTRVALOST, SÍLU TĚLA I MYSLI. PŘESTO NA NĚ BĚŽCI NA LYŽÍCH MAJÍ ČASTO KRÁSNÉ VZPOMÍNKY. JAKÉ LYŽAŘSKÉ MARATONY PRO NĚ BYLY VÝJIMEČNÉ, DRSNÉ ČI NAOPAK KRÁSNÉ? A KAM TŘEBA UŽ NIKDY NEPOJEDOU? Běžecký reprezentant Petr Novák bojuje o možnost zúčastnit se olympijské padesátky ve Vancouveru. Zatraceně dlouhou trať mu neznechutil ani jeho první Worldloppet v životě, na němž přišel o lyže i část iluzí. Stalo se tak před třemi lety na König Ludwig Laufu v Německu.

Jen co dorazil, pochopil Novák, že matka příroda pro tenhle závod nachystala počasí a sněhové podmínky více než tragické. „Veškerý sníh a bláto z luk

byly nahrnuté na zhruba pět metrů široký pruh.

K tomu vládla teplota patnáct stupňů Celsia nad nulou.Vše nasvědčovalo tomu, že se závod s největší pravděpodobností zruší,“ vzpomíná Novák.

Jenže ouvej, ráno bylo deset stupňů pod nulou a maraton se konal. „Díky mrazu se blátivá trať během noci proměnila na ledové kluziště se zmrzlými kusy hlíny, které během závodu udělaly z mých nejlepších lyží dříví do kamen.“

Nejen kvůli tomu však pro něj byl závod utrpením. „Absolvovali jsme dvakrát dvacetikilometrový okruh, na kterém chyběl sebemenší kopec, kde bych mohl alespoň na chvíli přerušit nekonečnou soupaž stříďákem. Kvůli tomu se kolem mě pohybovali závodníci, kteří sice strávili hodně hodin v posilovně, ale sotva stáli na lyžích. Nakonec jsem znechucený a s bolavými zády protnul cílovou čáru na třiadvacátém místě a zařekl se, že na tento závod již nikdy nepojedu.“ Milan Šperl už okusil i olympijskou padesátku.

A právě závěrečný závod klasickou technikou na olympiádě v Salt Lake City mu připravil nejdrsnější zážitek. Tedy zejména dění po něm. „Průběh závodu nebyl nijak výjimečný, síly ubývaly, křeče od třicátého kilometru přibývaly, nakonec jsem se ale zdárně dopachtil do cíle jedné ze svých prvních maratonských tratí.Vydal jsem se převlíct do buněk. Tělo mě přestalo poslouchat a pak už si jen matně pamatuji hlasy trenéra a doktora.Vše ale nakonec dopadlo dobře. Jen jsem si vybral nováčkovskou daň,“ vzpomíná Šperl.

¸

Milan Šperl si v Salt Lake City 2002 vybral nováčkovskou daň, ale už na MS 2005 bojoval do poslední chvíle o medaile.

Příjemné chvíle naopak zažíval vystudovaný právník v roce 2005 na světovém šampionátu v Oberstdorfu. „Až do poslední chvíle jsem bojoval o jednu z medailí a nakonec dojel šestý, což pro mě bylo skvělé. A to jsem přesně týden před tímto závodem bojoval na postech úplně opačných. Jak se říká: jednou nahoře, jednou dole.“ Což zná i Lukáš Bauer, vítěz Světového poháru 2008. Na medaili útočil na padesátce na mistrovství světa 2007, dvakrát stál na stupních vítězů při Světovém poháru v Norsku. Přesto si pamatuje spíš dlouhé závody s opačným koncem. „Na mysli mi vytanou zejména ty, při nichž jsem byl nakonec

králů – Bieg Piastów v Polsku. „Kromě posledních deseti jsem si ho užívala, a to i díky manželovi, který naběhal snad ještě víc kilometrů než já, jen aby mě pořádně občerstvil.“ Jenže zhruba před poslední pětinou trati padla na Erbenovou krize a ona v tu chvíli pocítila, jak dokonale může nalomené psychice pomoci i lživá informace. „Byla jsem hodně ráda, že mě zezadu dojel táta a řekl mi, že už to bude jen z kopce,“ popisuje. „Z kopce to tedy nebylo, ale tenkrát mi to ohromně pomohlo. Dodneška vzpomínám na souboj v cílové rovince, který jsem s ním prohrála.“

» S křečemi v nohou a s plným úsilím jsem postupně předjížděl závodníky před sebou. « rád, že jsem vůbec dojel. Nejčastěji buď vinou změny počasí, či kvůli problémům s mázou.“ V paměti je má zasunuté tak dobře, že neváhá jmenovat. Dva závody patřily do kategorie Světového poháru. „Holmenkollen 2006 a Birkebeiner 2002.“ Ten třetí pak na mistrovství světa v Ramsau. „Tam jsem padesátku klasicky vzdal.“ Jeho parťák Martin Koukal naopak na světovém šampionátu ve Val di Fiemme v roce 2003 zažil nejlepší padesátku svého života, stal se mistrem světa. Stejně rád však vzpomíná na svůj první závod o této délce, který okusil ve své premiérové sezóně ve Světovém poháru v roce 1999 na nejslavnější trati – Holmenkollenu. „Všichni mě tehdy děsili, jak je padesátka těžká a zrádná. Ale naštěstí půl minuty za mnou startoval Kristen Skejldal, který mě dojel a já se ho – ke svému velkému překvapení – udržel až do cíle. Skončil jsem jedenáctý. A přišlo mi, že všichni jen hrozně přeháněli. Že tomu tak nebylo, jsem pochopil až v průběhu dalších padesátek.“ Dlouhé závody opravdu nejsou žádná sranda ani pro reprezentanty. Jan Rykr zažil nejtěžší klání v životě zatím na své první padesátce při Hančově memoriálu v roce 2008. Do bruslařského závodu vyráželi běžci až odpoledne, navíc na měkkém sněhu jarního typu. „A já již od startu cítil, jak mi vůbec, ale vůbec nejedou lyže.V prvních sjezdech se mi předjíždějící smáli,“ vzpomíná dvaadvacetiletý lyžař.

Přesto se deset kilometrů udržel ve vedoucí skupině. „Ale pak jsem odpadl. Asi do čtyřicátého kilometru jsem jel sám. Ovšem tou dobou, kolem čtvrté hodiny odpolední, začal sníh přimrzat a já vycítil šanci. Lyže mi začaly jet srovnatelně s ostatními,“ líčí. Sil mu sice zbylo méně než dalším běžcům, ale vzdát se nechtěl. „S křečemi v nohou a s plným úsilím jsem postupně předjížděl závodníky před sebou. Do cíle jsem přijel asi čtvrtý a totálně vyčerpaný.“ ÉÄÓ ÉÄÍ Ï2ÓÀÃÕÀÂ:ÓÊÔ ÁØ ÁØËÀ SÊÎÃÀ Helena Erbenová má v kronice rodinných zážitků svůj první maraton: padesátikilometrový Běh

Na témže závodě si prožila svůj maratonský křest bývalá reprezentantka Zuzana Kocumová. „Ten závod je specifický tím, že se startuje dohromady na 25- i 50kilometrovou trať – s tím, že nemusíte oznamovat, na kterou trať se vydáte,“ vypráví. „Většinou je i tak každý rozhodnutý předem, podle toho se občerstvuje, maže a psychicky připravuje. Já tam přijela po zdravotní pauze s tím, že si objedu pětadvacítku.“ Ráno byla zima, na lyže dala tvdé vosky.

Rozhlédne se a kolem závodníci mažou měkkými.

Začalo jí to vrtat v hlavě. „Tihle jedou padesátku. To už budeš dávno v cíli a oni ještě hodinu pojedou, počasí se mezitím změní,“ uklidnil ji kolega Honza Hlášek.

Kamarádka Katka ji přesvědčovala, ať jede padesátku taky, protože jsou na ní krásné výhledy.

Když už byla Kocumová na trati, začala – snad pod vlivem euforie ze závodu – promlouvat sama k sobě: „Vždyť je to škoda jet jen pětadvacítku, ne? Stejně, co pak budu v cíli dělat? Ostatní z auta jedou padesátku. Stejně bych se pak šla ještě projet. Co když pojedu tu padesátku taky? No jo, ale nemám s sebou občerstvení.“ Když už se blížila k místu, kde se musí rozhodnout, dala se do řeči s jedním ze soupeřů. „Co jedeš?“ ptala se ho. „Já nevim. Co ty?“ „Já taky nevim.“ „Ale je dneska krásně, co?" „Je. Ale padesátka je dlouhá." „No právě."

Jak tak povídají, najednou zničehonic projedou do koridoru pro padesátikilometrový závod. Bylo rozhodnuto.

Kamarádka měla pravdu:Výhledy byly úžasné.

Brzy poté si však Kocumová znovu uvědomila, že nemá s sebou žádné jídlo. A že na prázdný žaludek do cíle nedojede. „Začala jsem všechny kolem prosit o nějaké občerstvení. Dokonce jsem tam bufetila na nějakých cizích gelech. Ale dojela jsem. Nakonec to nebylo trápení, bylo to fajn."

Skončila v ženské kategorii třetí, vítězství slavila Helena Erbenová.

„Díky tomu, jak jsem to zvládla, jsem o rok později našla odvahu stoupnout si i na start Jizerské padesátky. Do té doby pro mě bylo nepředstavitelné dobrovolně si na startu říct: Tak a jedu padesátku. Moje hlava se totiž při jakékoliv činnosti nad jednu hodinu začínala nudit a padesátku jedete přes tři hodiny. Já mám totiž vytrvalecké tělo, ale sprinterskou hlavu."

V Polsku si při Běhu králů svůj dosud jediný maraton ozkoušela před dvěma lety také Eva Nývltová. „Bylo strašné počasí: bouřka, pršelo.

V kalužích vody to vůbec nejelo. Ale vzpomínám na ten závod velice ráda.“ Zkuste hádat: co může přinést ten nejsladší závodnický pocit? „Ačkoli podmínky byly opravdu nelyžařské a drsné, vyhrála jsem. Na to nejde vzpomínat jinak než hezky,“ říká Nývltová.

Iva Janečková žádný maraton ještě nejela, ale u jednoho delšího klání vzpomíná na vítězství někoho jiného. Svou první třicítku zažila jako devatenáctiletá dívka na olympiádě v Turíně. „V závodě, kde Kateřina Neumannová vyhrála svoji první a jedinou zlatou olympijskou medaili.“ ÉÄÙÃÈËÎ ÒÄ ÍÀ ÁÎÑ]ÕÊØ« ÁÔÂÇÓØ È ÏÈÕÎ To Klára Moravcová není v náročných závodech troškařka.V roce 2006, kdy ještě jako biatlonistka začala uvažovat o tom, že odloží zbraň a bude závodit jen v běhu na lyžích, si naložila pořádně těžký týden zakončený slovenským Euroloppetem zvaným Biela stopa. „Ten týden začal mým prvním maratonem König Lauf, kde jsem závodila na 30 kilometrů volně a druhý den na 55 kilometrů klasicky. Následovaly tři dny v Novém Městě na Moravě, kde jsem vyhrála svůj první republikový akademický titul

°¯

Jiří Magál považuje za výjimečné všechny maratony.

mezi lyžaři běžci. A poté jsem odjela na Slovensko do Kremnice a vyhrála svůj první Euroloppet! Byl to nádherný pocit! Krásný a náročný závod na padesát kilometrů volně v těžkém terénu a po pěti závodech během sedmi dnů!“ Její týmová kolegyně Eva Skalníková také neměla ještě důvod tuhle disciplínu zatratit. „Maraton se mi líbil, protože po celé trati pořád s někým závodíte, nejedete sám jako při klasickém závodě.

Jinak byl dost těžký pro mé ruce, protože od poloviny trati už jsem neměla na lyžích téměř žádný vosk a musela jsem jet pořád soupaž.“ Také Václav Kupilík má s padesátkami spíš příjemné zkušenosti. „Mohu s klidným svědomím říci, že patří k mým oblíbeným. Za nejvydařenější považuji mistrovskou klasickou padesátku na Mísečkách, kde se mi podařilo ujet celému startovnímu poli a vyhrát o dvě a půl minuty.“ Jiří Magál, vytrvalý běžec do vrchu, považuje za výjimečné všechny maratony. „První jsem si užil na olympiádě v Naganu. Ten nejdrsnější a zároveň nejsnazší byl na Holmenkollenu.“ Kamila Rajdlová nepočítá do extrémních zážitků ty závody, které se proměnily v utrpení kvůli nevhodné máze.Vyloví z paměti tedy jeden, při němž se naopak moc nenatrápila. „Podařilo se mi zlomit lyži asi tři sta metrů po startu závodu, který pro mě tím pádem skončil velmi záhy.“ Vlastimil Jakeš, bývalý trenér reprezentace biatlonistek, vzpomíná na svůj první maraton v 80. letech. „Tehdy mě vzali do družstva na Krkonošskou sedmdesátku. Bylo mi tehdy 21 let, cítil jsem se v plné formě a připadal si, že z celého družstva budu nejlepší." Jenže ouha, na Luční boudě mu došlo. Tehdy se ještě jezdilo podle starého itineráře, do cíle chybělo 20 bolestivých kilometrů. „Poprvé jsem si zkusil, co to znamená naprosto totálně rupnout a vézt se takříkajíc na gumě za

Maratony jsou královské závody. Každý má jinou historii, ale všechny skvělou atmosféru.

ostatníma, což je opravdu to nejhorší, co může být. Až později naštěstí někdo z těch starších rupnul taky, byl ještě pomalejší než já a já se naopak trochu vzpamatoval."

Jakeš si nemyslí, že tehdy byl na tom fyzicky tak zle. Naopak. „Ale podcenil jsem stravování, jedl a pil jsem během závodu málo. Bylo to takové rupnutí hladem, došly mi cukry. Tehdy ještě žádné gely neexistovaly, zato u trati stály na občerstvovačkách baby s borůvkama a buchtama. Tím jsem to doháněl a taky pivem. To byl nejlepší ionťák.“ Podobně likvidoval krizi při svém maratonském debutu Václav Fiřtík, šéf českých biatlonistů. „Při padesátce po hřebenech Krkonoš jsem kolem 35. kilometru na Špindlerovce myslel, že už dál nejedu. Prostě krizovka šílená. Ale nalili do mě polívku a dvě piva a zase to šlo.“

Sprinter Aleš Razým do hranice dospělosti upřednostňoval distanční soupeření. „Především kvůli tomu, že se u nás sprinty nejezdily a ani já je nevnímal jako rovnocenný závod,“ vysvětluje. A tak jako nejzajímavější „maraton“ vyloví z paměti třicítku na mistrovství republiky juniorů. Tenhle závod pro něj měl příchuť zakázaného jablka z ráje. „Závodilo se volnou technikou, v Harrachově, za deště a startovalo se intervalově. Do poslední chvíle jsem nevěřil, že vůbec odstartuji, protože věkem jsem byl ještě dorostenec a ti smějí závodit maximálně na patnáct kilometrů,“ vzpomíná. „Startoval jsem asi jako poslední ze skupiny ‚favoritů‘ a během závodu jsem všechny před sebou postupně dojel.

Chtěl bych znovu zažít ten pocit, že pořád můžu jet, síly nedocházejí a ještě ke všemu vedu závod, do kterého mě vůbec nemuseli pustit.“

» Na 35. kilometru jsem myslel, že už dál nejedu. Prostě krizovka šílená. Ale nalili do mě polívku a dvě piva a zase to šlo. « È ÊÑÀÓS: ÓÑÀÓ2 ÁÎË: ÉÀÊÎ ÌÀÑÀÓÎÍ Běžec-sprinter Dušan Kožíšek volí svým nejtěžším maratonem padesátku na Holmenkollenu. „Měl jsem dost silné křeče, ale závod jsem dokončil ještě na slušném umístění a nechal za sebou několik zvučných jmen,“ říká dvojnásobný bronzový medailista z mistrovství světa.

Naopak někteří z reprezentantů jsou zatím padesátikilometrovými maratony „nepolíbeni“.

Martin Jakš zatím nejel delší závod než třicítku. „Ale i na některých kratších tratích jsem si připadal jako při těžkém maratonu,“ pronese.

Biatlonista Michal Šlesingr se při vyslovení spojení „lyžařský maraton“ nejprve zasměje: „Já provozuju jen pivní maratony.“ Hned však dodává, aby nedošlo k mýlce: „To byl vtip. Já samozřejmě pivo nepiju. A když už, tak na rychlost, a ne na vytrvalost.“ Co se týče maratonů na sněhu, ani on ještě padesátku neabsolvoval. „Můj nejdelší závod měřil 32 kilometrů. To bylo ještě při soustředění juniorů na Bedřichově. Začalo pršet, nohy se mi už taky pletly, ale ke konci jsem umíral spíš zimou než únavou.“ Vůbec se nezlobí, že nejdelší závod biatlonistů měří jen 20 kilometrů.

°°

ÍÀ Á2aÊ%ÂÇ ÓÔÑÈÒÓØ«

P:Ê% ÕÄÒËÀP ÒØÍÄÊ ÓÄ×Ó¹ ÌÀÑÊ1ÓÀ Ç]ÑÊÎÕ%« ÅÎÓι ÀËÏÈÍÄ ÏÑÎ

BĚŽKY VESLAŘ OBJEVIL AŽ V SEDMNÁCTI LETECH, NA NOHY MU JE „OBULI“ V DUKLE PRAHA. „NEBYL JSEM VŮBEC SCHOPNÝ JET,“ SMĚJE SE ČESKÝ SKIFAŘ ONDŘEJ SYNEK, DRUHÝ MUŽ PEKINGSKÉ OLYMPIÁDY, „ALE PAK JSEM SE TO NAUČIL.“ Tenkrát napoprvé to asi pro vás byl maličko šok, ne? Šok byl hlavně to, že jsem se vůbec musel hýbat, když jsem do Dukly přišel. Nebyl jsem na to zvyklý.

Zato teď už vám to „hýbání“ jde i na běžkách. Jak často si zalyžujete?

Běžkuju hodně, jako součást zimní přípravy. Což znamená, že na běžkách naběhám i tisíc kilometrů ročně.

To ale musíte být hodně často na horách…

Před Vánoci jedu na čtrnáct dní do Livigna, po Vánocích znovu na dva týdny. Potom ještě plánuju dva týdenní pobyty v Harrachově. Nabíráme objemy.

Kolik jste ujel na běžkách nejvíc kilometrů v kuse?

Něco kolem pětasedmdesáti na jeden zátah, právě v Livignu.

A jak dlouho jste takovou štreku jel?

Asi tři hodiny dvacet minut.

Počkejte, to byste mohl na olympiádu…

Aha, tak sorry. Bylo to asi 4:20 (smích). Myslím, že na běžkách nejsem rychlý, ale nejsem ani extra pomalý. Už to pár let jezdím.

Lyžařský maraton si někdy nezkusíte?

To ne. Závod mě neláká.V rámci tréninku ale závodíme mezi sebou.

A vyhráváte?

Jak kdy. Lehkovážník Jirka Kopáč je rychlejší, ale já jsem asi druhý nejlepší.

Baví vás tedy běžky?

Moc. Baví mě to i do kopce, i když to asi zní divně. Mě baví, jak tam jdou takoví ti turisti a jak je předjíždím (smích). Z kopce jsme si zase loni měřili absolutní rychlost, vzali jsme si na to GPS. Kolik byla?

Já měl osmašedesát kilometrů za hodinu.

Nebál jste se?

Ne. Na sjezdovkách jsem jel i sto třicet…

Zlomil jste někdy běžku?

Ne, ne. Jen se mi jednou povedl docela krkolomný pád. Sjížděl jsem z kopce ve stopě, byl tam takový hupák a vykoplo mě to. Letěl jsem a spadnul přímo do potoka.

Umíte obojí, klasiku i bruslení?

Hlavně bruslím, klasiku moc nedělám. Nejsem zase takový technik, spíš dřu jak blázen, takže bruslení je pro mě lepší. Klasiku jsem zkoušel jenom párkrát, ani na ni neumím namazat. Ani nemám ty správné vosky.

Už jste někdy promazal?

No jasně. Ani ne tak na klasice jako při bruslení.

Byla taková zima, že i když byl ten vosk sjezdový, stejně přimrzal sníh. Musel jsem pak běžet klasicky, než vysvitlo sluníčko, ale potom už to jelo.

ONDŘEJ SYNEK • Narozen: 13. října 1982 v Brandýse nad Labem • Disciplína: veslování, skif • Výška/váha: 199 cm/100 kg • Zaměstnavatel: ASC Dukla Praha (hodnost podporučík) • Bydliště: Praha • Hobby: sporty (všechny), film, hudba, auta, motorky, spánek • Největší úspěchy: 2. na OH 2008, 2. na MS 2007, 3. na MS 2009, 2006, 2005 (vše skif) a 2003 (na dvojskifu s Milanem Dolečkem), vítěz celkové klasifikace Světového poháru 2008, 2007, 2005 (skif) a 2003 (dvojskif), 1. na ME 2007 na osmě, český veslař roku 2007.

Máte tedy vlastní lyže jen na bruslení?

Ano. Dokonce jsem si koupil od Jirky Magála přímo závodní.

Myslíte jeho vlastní použité?

Přesně tak. Byly ještě popsané fixy, jak se s nimi jel Světový pohár.

Zazávodil jste si někdy s Jirkou Magálem?

Ne, to ne. Na běžkách jsme spolu nikdy nebyli.

Známe se ale přes Duklu, párkrát jsme se potkali, tak jsme se dali do řeči.

°±

Kdy plánuješ jít na operaci?

Slíbil jsem komentování olympiády, takže půjdu až po ní. Pak bude následovat měsíc o berlích a v dubnu už zase plánuju hrát golf. Dlouho se bez něj neobejdu, navíc mám velkou motivaci. Chtěl bych se z handicapu osmnáct dostat na singl handicap.

Ale znamená to sezónu bez běžek…

To jo. Mně ale běžky nechybí, nalyžoval jsem se dost! Navíc teď mám golf. Respektive vůbec mi nechyběly od roku 2001, kdy jsem skončil se závoděním, až do předloňska. Od té doby mám na ně sice větší chuť, ale už cejtím, že na to nemám. Už to není jako dřív. Nahoře na kopci jsem udejchanej, a to mě na tom nebaví. Lidi se mě ptají, jestli se třeba někdy nepostavím na start Jizerský padesátky. Nikdy neříkej nikdy. Možná si k padesátinám pořídím startovní číslo, postavím se na start, vyjedu a pak to někde v lese zabalím (směje se).

Píďa definitivně vyměnil lyže za golf.

Když ti nechybí lyže fyzicky, dokážeš se obejít i bez toho celého dění kolem?

Ne, bez toho nikdy nebudu moct být. Sleduju vše. Když mám čas, koukám na svěťáky. Upřímně, víc se dívám na kluky, protože je komu fandit.

Což je vždycky zábavnější, když tam máte svoje koně. Taky klukům píšu a volám, když se jim nějaký závod povede. To se mi potom hodí i při komentování. Navíc tam mám bráchu (pozn. redakce: reprezentační trenér Miroslav Petrásek).

A také se rád podívám na hezky technicky jedoucí závodníky.

ÍÈÊÃØ ÍÄP:ÊÄÉ ÓÄ×Ó¹ ÊÀÑÎË:ÍÀ ÏÈËÀPÎÕ% ÅÎÓι ÏÄÓÑ ÇÀÕÄËÊÀ À ÀÑÂÇÈÕ ÌÀÑÓÈÍÀ ÏÄÓÑ%ÒÊÀ

VŠICHNI HO ZNÁME. JE TO SVÉRÁZ, SRANDISTA, PŘÍJEMNÝ SPOLEČNÍK A PŘEDEVŠÍM BÝVALÝ ŠPIČKOVÝ ZÁVODNÍK A ODBORNÍK NA SLOVO VZATÝ. A KDYŽ UŽ JSME U TOHO SLOVA, JEN MÁLOKDY VÁS K NĚMU MARTIN PETRÁSEK PUSTÍ. VYPRÁVĚT MÁ TOTIŽ STÁLE O ČEM. NUDIT SE S NÍM URČITĚ NEBUDETE, JEN SE PŘIPRAVTE NA NEUSTÁLÉ ODBÍHÁNÍ DO SVĚTA GOLFU…

Díky výsledkům, komentování i srandičkám jsi známá osoba. Jak často se tě lidé ptají, kolik běžci na lyžích získají na olympiádě medailí?

No, dřív se mě kluci ptali v hospodě, teď už i na golfu. Ale pozor, zatím se o medailích nebavíme!

Momentálně se spíš řeší, proč jim to tak nejde. To je pořád: Co se s nimi děje? A kdo je to proboha léčí, že jsou všichni pořád nemocní. A tak dokola.

Ale já v tom vidím i pozitivum…

V nemocích a špatných výsledcích? Jaké?

Nebudou pod tlakem jako Záhrobská nebo Sáblíková, které už na začátku sezóny vyhrály závody MARTIN PETRÁSEK

Jak se ti vede?

Dobře, díky, na konci listopadu se mi narodila dcera, takže mám spoustu starostí. Ale krásných.

Teď už mi jen chybí, abych měl po operaci nohy.

Jak moc pravidelně?

No, měl bych tam chodit jednou měsíčně, ale já tomu moc nedám, chodím tam tak jednou za dva měsíce.

Nedávno ti spravovali koleno, co se děje nyní?

Tohle je dlouhodobá záležitost. Jmenuje se to Bakerova cysta, což laicky popsáno, představuje vzduchový váleček, který se při sportovním výkonu zalévá vodou. Takže to pro mě momentálně znamená obejít se bez sportu anebo chodit pravidelně na vytáhnutí vody.

Takže sis zvolil variantu bez sportu?

To ani ne. Bez svého oblíbeného golfu se neobejdu. Jen jiným sportům moc nedám. Mám doma rotoped, a když si na něm zajezdím, tak se mi úplně zaleje lýtko. Ta cysta je totiž asi patnáct nebo dvacet centimetrů dlouhá. Což bude mimochodem představovat dost velkou jizvu, protože se to musí rozříznout.

• Narozen: 26. března 1966 • Přezdívka: Píďa • Kariéra: bývalý špičkový běžec na lyžích, vrcholově závodil v letech 1988 (první start ve Světovém poháru) až 2001 • Povolání: podnikatel (spolumajitel Snowmakers, s.r.o. a dovozce převleků (bot přes boty) – Neos Overshoe, spolukomentátor České televize • Koníčky: momentálně (od jara) hraje absolutní prim golf (HCP - 18,8) • Největší úspěchy: 3. ve štafetě na MS 1993, 10. na 10 km klasicky na MS 1991, 24. na 30 km klasicky na ZOH 1992, vítěz závodu Continental Cupu na Tauplitzu (Rak.) 1993, 10. ve Vasově běhu 1993

°²

svěťáku.V tom mají běžci výhodu, nikdo od nich vlastně nic nečeká. Kdyby štafeta vyhrála, vůbec bych se nedivil. Když budou kluci zdravý, tak to může vyjít. Přál bych jim to. Ale samozřejmě stát se může cokoliv.

Mluvíš jen o štafetě, jako by byly individuální výsledky vedlejší…

Nejsou, medaile z jednotlivců je super. Ale jak říká můj brácha: snem každého trenéra je medaile ze štafety. To je totiž fakt něco! A mimochodem taky něco, co FIS pěkně podělala.

Prosím?

Jede se jen jedna štafeta před olympiádou, třeba biatlonisti jedou čtyři.Vždyť je to trapný. Štafeta má náboj, dal bych jich do programu svěťáku víc.

Bohužel to není jediná věc, která se mi od FIS nelíbí. Biatlon je totiž jednoznačně převálcoval.

¹à ºWÌ ÊÑ»ÀĽ ¾ÁÌ· V březnu se jako testér zúčastnil našeho Swix Nordic Ski Testu, v roce 2010 mu bohužel stopku vystaví operace nohy.

Co bys ještě změnil?

Vrátil bych intervaly pro závody na padesát kilometrů.Vždyť poslední tři vrcholný akce zaváněly nudou. Třicet čtyřicet kilometrů si závodníci jen tak jeli a teprve pak se začalo něco dít. Taky bych rozbil ten stereotyp závodů o víkendu. To jsou lidi na horách a nemají čas sledovat svěťáky. Biatlonisti závodí od středy do neděle, proč by to tak nemohli mít i běžci? Taky se nebodujou závody na olympiádě, to je systém jak před padesáti lety.

A Tour de Ski je taky nesmysl!

Ale velmi mediálně sledovaný!

A to je na tom to pozitivní. Spolu s tím, že si kluci můžou vydělat peníze a bonusy do svěťáku. Ale systém a logistika je o zdraví. Přejíždějí jako cirkusáci, servisáci nestíhají. Ale tak je to v podstatě po celou sezónu. Kdyby radši udělali deset štací, kde se pojede sprint, distanční závod a štafeta…

FIS by ušetřila za stěhování a všichni by byli spokojenější.

Když tě tak poslouchám, nechceš kandidovat do FIS? Funkcionářský práce by mě nebavily. Ono je fajn kritizovat, ale vím, že je v pozici Capola pak těžký něco vytvořit. Je to politika a pro ní se musí člověk narodit. Jinak by nebyl spokojenej. Podívej

Loni si je Martin Petrásek zkusil a hned se pustil do podnikání. Ptáte se, o čem je řeč? O tzv. botách přes boty Neos Overshoe. „Kdybych je sám nezkusil, tak tomu neuvěřím,“ říká.

Jedná se o nepromokavé, bezpečné, jednoduché a rychlé obutí se vzorkem do terénu. Prostě je přetáhnete přes svoje oblíbené boty, zapnete, Neos se vašim botkám přizpůsobí a vy můžete vykročit. Udrží vás v suchu, teple (přidává nezatepleným modelům 11 °C a zatepleným modelům 23 °C) a pohodlí.

Boty přes boty již promluvily do olympijské přípravy.

Používá je běžecký tým Dukly Liberec i servisní tým ve složení Korunka, Petrásek, Pešina a Baranyk. Pro trenéry je zakoupil i olympijský výbor. „A má je i mnoho lidí z hor a skiareálů,“ dodává „Píďa“.

na Kačenu Neumannovou, kdyby nefunkcionařila, byla by oblíbená, všichni by ji všude zvali, klepali po ramenou a tak. Teď je to obráceně. Jí je to jedno, ale mně by nebylo. Prostě funkcionařit nechci. Ačkoliv nikdy neříkej nikdy. Třeba jednou s bráchou… Že by z trenérského křesla přeskočil rovnýma nohama mezi bafuňáře?

Uvidíme. Sice občas prožívá slušný stresy, takže nevím, co bude chtít dělat potom. Ale to já mu říkám:Vzpomeň si, když jste na podzim na severu a jdeš si pěkně po obědě lehnout. Tak to já tady musím makat a shánět penízky (směje se).

Když jsme u financí. Jak jsi na tom s podnikáním?

Jsem jednatelem firmy Snowmakers, s.r.o., která se zabývá technologií technického zasněžování. Tedy zasněžováním na klíč, od A do Z. Od projektu k sněhovým dělům. Točí se to kolem sněhu, a tak mě to baví. Teď je situace samozřejmě trochu horší, když nastala krize, která se na našem podnikání nepříjemně podepisuje. Ale i přesto fungujeme.Vedle toho jsem taky letos rozjel svoje vlastní podnikání. Dovážím do Čech boty přes boty Neos Overshoe. Jsem sice teprve na začátku, ale rozjezd vypadá úspěšně.

Více informací na www.overshoe.cz

½ÐÑÀºÂ Šĸ¿¸ ÇHÀ ÊÇÆÉËÌ Á¼ ѻɸÍ2 ÇÉÆÊÇ*KÅ £ ¸Ã¼ ÇUÊƹ2 ¹ÆüÊË ¸ ÇÅÌË2 ͼ Ê͸üº¿ À ÂÃÆ̹¼º¿¥ ˼ÅËÆ Ä ÃÆ ÇH2Á¼ÄÅV ͼ»Ã¼ÁK2 ¼½¼ÂË ÇÆÄUY¼ Æ»ÊËɸÅÀË Å¼¹Æ O&ÀÅÅ* ÑÄ2ÉÅÀË Ä¸Ê YÅ2 ¾¼Ã Ê Æ¹Ê¸¿¼Ä )˼ÉÀºÂVº¿ ÆüÁU ¸ ¼ÏËɸÂËU Ñ ÄÅÆ¿¸ Í¿Æ»Å* ÑÍÆüÅVº¿ ¹ÐÃÀÅ

ºÁÇŽÆÌ ¿½Ä ÄØê[ åo ÞÜã æêíg o Ø çéæâéío ìåØíÜåf êíØãð Ø âãæìÙð£ çéæß ÜáÜ çæâæ âì Ø ëâ[åg£ ìíæãåo ÙÜÛÜéåo Ø ñ[Ûæíf êíØãð¥

ºÁÇŽÆÌ ¿½Ä Ć ÈÇÅ À¹Ä ÇÄÑÅÈÁÇÆÁÃVŤ ÈÇÅVZ½ Á Î Å

Z\ÜÝâìÝ î ägã\êæ\Ûà

ïïï¦Úáç¥åÝÜáÛÙ¦Ýí

°³

ÃÎÁÑ^ ÓÑ1ÍÈÍÊ È ÒÊÕ2Ë^ ÑÄËÀ× ÓÄ×Ó¹ ÇÀÍÀ ÓÎÏÎËÎÕÎÕ%« ÅÎÓι ÀÑÂÇÈÕ Ê%ÉÈ ÏÎË:ÕÊÎÕ1

NA ČESKÝCH HORÁCH JIŽ NAPADL A ROZTÁL SNÍH A JEDNA Z NEJVŠESTRANNĚJŠÍCH ČESKÝCH SPORTOVKYŇ KÁJA POLÍVKOVÁ SE PRÁVĚ VRACELA Z HAVAJE, KDE OPĚT ZÍSKALA TITUL MISTRYNĚ SVĚTA V TERÉNNÍM TRIATLONU. Z PEKELNÉ VÝHNĚ NA DRUHÉM KONCI SVĚTA SE VŠAK UŽ TĚŠILA I DOMŮ NA BĚŽKY. Nejde mi zahájit rozhovor jinak než gratulací k tvému opakovanému úspěchu na Havaji. Je to vůbec možné, být vrcholovou sportovkyní, maminkou, podnikatelkou?

Díky, na Havaji mi to opravdu vyšlo. A jak vše zvládám? Každý z nás má den dlouhý 24 hodin, takže občas něco už opravdu nestíhám. Ale naštěstí moje děti jsou už docela odrostlé, takže péče o ně není tak náročná. Moje podnikání je spojené se sportem, mám svůj spinning klub, kolem sebe fungující bezvadný tým lektorů, takže i v tomhle směru je práce koníčkem.

Říká se, že jsi před časem podstoupila relativně závažnou operaci. Jak ses dostávala zpět do formy?

Návraty jsou vždycky obtížné, a čím je člověk starší, tím tělo vzdoruje o trochu víc. Chtělo to trpělivost, poctivý trénink a víru, že to zvládnu.

Povedlo se a forma přišla v pravý čas.

Je pravda, že jsi svého času byla přímou soupeřkou Katky Neumannové?

Byla, ale jen na kole (směje se). Ale i tam podávala excelentní výkony. Závod, kdy jsem ji poprvé porazila, si pamatuji dodnes.

Jaké byly a jsou vaše vztahy dnes?

Katka byla profesionál v každém okamžiku, takže v čase kolem závodů nebyl na kdovíjaké kamarádství čas. Teď se občas potkáme na běžkách a prohodíme pár slov o životě.

Co tvá cesta k běžeckému lyžování – byla to láska na první pohled?

První jízdy na běžkách, to už je dávná historie, ještě v době, kdy jsem závodila na kajaku a byla „náctiletá”. Pak kvůli rodině proběhla krátká pauza a následovalo znovuobjevení tohoto zimního sportu.V té době byl už módní skate styl, který se doporučoval jako ideální trénink pro cyklisty, tak jsem se do toho pustila.

Preferuješ klasiku, či skate?

Mám ráda obojí, ale o klasice nemůžu říct, že ji umím. Je to nádherný styl, ale myslím, že technicky těžší. Takže si umím namazat tak, abych odjela na tréninku padesát kilometrů. Skate jsem se sice učila později, ale ten si doopravdy užívám na jakékoliv trati.

Nakousla jsi téma mazání. Máš nějakou dobrou radu, případně fintu, jak namazat na klasiku?

Předám radu od Radima Nyče, bývalého závodníka, který doporučuje vyrážet na klasiku při venkovní teplotě pod bodem mrazu, tehdy je totiž mnohem snazší strefit se do výběru tuhých vosků než mezi klistry, které se používají při teplotách nad nulou

anebo na starý, nekvalitní sníh. Já osobně raději sázím na jistotu, první dvě vrstvy zažehluji, třetí pak rozetřu korkem. A když jedu na delší trénink, beru si vosk s sebou.

Jak vypadá tvá příprava na Jizerskou padesátku? Má nějaké specifické rysy, nebo se připravuješ stejně jako na jiný běžkařský závod?

Nejsem lyžař specialista, takže na první lyžařské tréninky vyrážím, až když na horách napadne sníh.

I podle toho se koncepce tréninků odvíjí. Závod absolvuji v rámci objemové přípravy na svou letní sezónu. Samozřejmě že mám obecnou kondici z kola a běhu, stejně je ale zapotřebí několik dlouhých tréninků najezdit. A s důrazem na techniku.

KÁJA POLÍVKOVÁ • Narozena: 1. 12. 1964 • Stav: vdaná (od roku 1983), dvě děti – Petr (1984) a Kateřina (1990) • Vzdělání: SPGŠ, SZZK z psychologie na FF UK, roční studium na České akademii wellness (2007) • Povolání: učitelka v MŠ (do roku 1990), od roku 1991 se věnuje sportu profesionálně, majitelka spinning centra „SpinBike club K“, členka National Spinning Teamu • Úspěchy: 1. místo na MS Xterra triatlon 2007 a 2009, 6 x 1. místo na MS v kvadriatlonu (sprint 1997, sprint a dlouhý závod 1998, sprint a střední závod 1999 a sprint 2006), 8x mistryně ČR (cyklokros 2000, MTB maraton 2001 a 2002, MTB XC štafeta 2001, Xterra terénní triatlon 2003 a kvadriatlon 2005, 2006 a 2007) • Oblíbené jídlo: kuřecí speciality a dobrý tataráček, samozřejmě z kvalitního masa • Oblíbená činnost: sport v přírodě, a když si potřebuji odpočinout, tak relax ve vodním světě • Oblíbený běžkařský revír: liduprázdné Jizerky • Největší běžkařský zážitek: týdenní lyžovačka s kamarádem Radimem Nyčem v Les Sease u Albertville

°´

dů, snídaně v den závodů musí být energeticky bohatá – jde o zimní závod, tělo spotřebuje k podání výkonu a udržení tělesné teploty víc. Při závodě už spoléhám na energetické gely.

Jizerská padesátka je vytrvalostní závod, takže i tréninky jezdím v aerobním pásmu, jen několikrát pár úseků v kopcích s maximální intenzitou.

Kdo ti sestavuje tréninkový plán?

Mám už dost zkušeností, takže si tréninky plánuji sama, ale vždycky dopředu, musí to mít logiku a řád. Pokud je potřeba, poradím se s manželem, který mně léta vedl tréninky na kole a zná mě nejlíp.

Jak je to u tebe s výživou před Jizerskou padesátkou, případně při a po závodě?

V době před závodem jím pro mě úplně běžnou stravu, tedy těstoviny, rizoto, drůbeží nebo hovězí maso. Těsně před závodem si zvýším podíl sachari-

Ruku v ruce se stravou jde i problematika pitného režimu. Jak s pitím při Jizerské padesátce bojuješ ty?

Na tak dlouhý závod, jakým Jizerská padesátka je, si samozřejmě vezu pití, konkrétně G-Sport od Enervitu, který kromě energie doplňuje i minerály ztracené pocením. A k tomu samozřejmě ještě využívám pití podávané na občerstvovacích místech po trati.

Výbava – věčné a vděčné téma. Jaké lyže sedláš ty?

Mám komplet vybavení od Salomonu, lyže Equipe 10, na skate i klasiku.

Co oblečení? Existují produkty, na které nedáš dopustit?

Jsem zvyklá používat na každý sport funkční oblečení, které nabízí potřebný komfort. A každá žena ještě hledí na design. Na svižné jízdy si ráda obléknu LABovou soupravu od Salomonu, do horšího počasí je nenahraditelná softshellová bunda, která neprofoukne, ale dává dostatečný prostor k pohybu.

Na závěr mne napadá možná lehce otřepaný dotaz. Co pro tebe znamená běžecké lyžování?

Když potřebuji, tak je to dobrý trénink, když zvolím vhodný čas, místo a tempo, tak skvělý relax.

Ten moment, kdy se člověk zastaví uprostřed tiché krajiny, vnímá jen svůj dech a třeba paprsky vycházejícího slunce, ve kterých se třpytí sněhové krystalky, je nádherný. A jde nakonec o aktivitu, kterou si, doufám, budu moct užívat dlouhá léta.

°µ

ÏÎP%à ÍÄÒÓ:Ç%Ì« ÀËÄ ÌÎaÍ% ÓÎ ÉÄ È Õ2ÊÄÌ ÓÄ×Ó¹ ÓÎÌ%S ÌÀÂÄÊ §ÌÅ ÃÍÄÒ¨« ÅÎÓι .ÓÊ

V ÚNORU TOMU BUDOU ČTYŘI ROKY, CO V TURÍNĚ DOJATĚ PRONESL PAMÁTNOU VĚTU: „DOPSALI JSME TO ZLATÝM PÍSMEM JAKO KLOSTERMANN.“ V POSLEDNÍM MOŽNÉM ZÁVODĚ SLAVIL TRENÉR STANISLAV FRÜHAUF S KATEŘINOU NEUMANNOVOU OLYMPIJSKÝ TITUL. LETOS STRÁVÍ OLYMPIÁDU U TELEVIZE. Z VRCHOLOVÉHO ŽENSKÉHO LYŽOVÁNÍ SE VRÁTIL K ŠUMAVSKÝM MLÁDEŽNÍKŮM. Chybí vám ty největší závody?

Nechyběj, já se realizuju zpátky tam, kde jsem před zhruba 25 lety začínal. Takže u mládeže.

Jsem s manželkou zaměstnaný na gymnáziu ve Vimperku a mám velkou ambici vychovat nějakého dospělého reprezentanta. Máme tam tři čtyři šikovné lidi, kteří mají dobrý potenciál. Z nich by výhledově jeden dva mohli být v reprezentaci.

Jak moc se od Turína 2006 změnilo ženské lyžování?

Přibylo tam na čele pár dobrých holek z Norska, objevily se i nové Rusky, Finky, jedna Švédka. Ten peloton se skladbou malinko obnovil, hlavně díky Skandinávii, která do toho vzhledem k olympiádě šlape. Už není pravda, že by Norsko stálo a padalo s Marit Björgenovou. Zato střední Evropa trochu stagnuje. Ale ta kvalita špičky je pořád stejná, deset dvanáct lidí tam lyžuje rychle.

Když jste končil s Kateřinou Neumannovou, tvrdil jste, že už asi nemáte sílu a chuť dojít s dalším lyžařem od mládeže až do reprezentace.Takže to se změnilo?

Ale já je do té reprezentace jen předám, já už s nima nebudu jezdit po světě jak s Kateřinou. Budu s nima pracovat tři čtyři roky – a pak je dám dál.

Jste tedy tak trochu i psychologem týmu?

Jsem tam od každého trochu, všechno společně.

Co jste si k mladým přinesl z let strávených s Kateřinou?

Spoustu věcí, určitě.

Co nejvíc?

Propracovanou objemovou přípravu.

Vy sám toho naběháte na lyžích za rok kolik?

Já už se udržuju pouze základně.

Zkuste to rozvést…

Ne že bych byl na lyžích turista, ale lyžuju, co potřebuju. To znamená: testing, lyžařské ukázky,

Letošní olympiáda bude první, kterou si po dlouhé době vychutnáte u televize. Bude to pro vás zvláštní pocit?

Já už si vychutnal mistrovství světa v Sapporu 2007, tehdy jsem sice Kateřinu ještě trénoval, ale do Sappora jsem už neodletěl. Takže teď mi přijde normální, když si při Vancouveru sednu k televizi – a udělám to rád. Na olympiádách, když jsem byl v servisním týmu, to bylo hlavně o velké práci i zodpovědnosti. Z těch závodů jsme toho tam až tolik na podívání a na prožitek nezažili. U televize budu na každém mezičasu, budu mít o závodu obrovský přehled. I když samozřejmě, atmosféra na místě je atmosféra na místě.

Až tedy nadejde čas Vancouveru, budete poctivě sledovat závod co závod?

Tak musím chodit i na tréninky, ale klíčové závody si určitě nenechám ujít.

Prozradíte jména?

Ne. Nebudu říkat jména, jsme u mládeže. Jsou mladí, šestnáctiletí, o těch ještě nechci tvrdit: Zrovna tihle jsou budoucí olympionici.

To je potom ale nezažijete na vrcholu…

Tam už u toho nemusím být. Mně bude stačit vědomí, že jsem jim v mládí vštípil charakter, píli a takové morálně volní vlastnosti, aby z nich byli aspoň slušní lidi, natož třeba reprezentanti. To je největší berná mince v životě, když se z vás stanou slušní a charakterní lidi. Sport se s tím snoubí.

Většinou pak totiž ze šikovných lidí s dobrým charakterem jsou i dobří sportovci.

Ale lety na šampionáty a olympiády v zámoří a dlouhé pobyty na těchto akcích… … tak to mi skutečně ani trochu nechybí!

dojetí na trénink. Není pro mě samozřejmě problém ujet osm deset kilometrů, ale v tempu si už vyhovím.

Troufl byste si na Jizerskou padesátku?

Nejel bych ji. Určitě ne v tom kvantu lidí, které tam je. Já jsem trošku samotářský člověk, z projetí na lyžích musím mít trochu jiný prožitek, než abych se tam s někým celých 50 kilometrů dohadoval a aby mi někdo šlapal po lyžích. Z toho jsem už trošku vyrostl. Rád si dojedu na Filipku, na Kvildu, někdy v podvečer, když se smráká a kdy jsem ve stopě relativně sám. To je pro mě relax.

Předpokládám, že zdlouhavé cestování vám vůbec nechybí...

Po Evropě s mládežníkama autem jezdím pořád, máme nastavené modely vysokohorské přípravy, navíc letos zkraje zimy jsme museli do Rakouska za sněhem. Říjen a listopad se dost podobají v náplni práce tomu, co jsme dělali s Kateřinou.

Stanovil jste si vlastní limit, do kdy chcete zůstat trenérem?

Limit, limit… Ono je to trošku o obživě. Když nebudu mít koho trénovat nebo když základna na Šumavě nebude, tak skončím. Ale zatím se snažíme ten oddíl držet a nějaké ty výsledky předvádět.

Stihnete toho teď víc, než když jste byl s Kateřinou?

Mně to připadá, že ne, člověče.Vyrostli mi kluci, rodina spolkne hodně času, abych to na manželku nenechal samotnou. Takže se mi zdá, že pořád nestíhám. Ale možná, že to je i věkem.

Přesto: Pořád vás trenéřina baví, ne?

Samozřejmě. Musíte mít nějakou motivaci. Jednou jsme se na to dali, takže nebudeme brečet.

Vídáte se s Kateřinou?

Minimálně.V létě jsme se asi dvakrát potkali a teď vůbec. Naše hory sníh nemají, tady se moc lyžovat nedá. Až teď napadlo asi 10 centimetrů, máme tu takové kolečko, kde se asi kolem Vánoc určitě potkáme.

°¶

ÁÈÀÓËÎÍÎÕ1 ÓÄ×Ó À ÅÎÓι ÉÀÍ a%Ê

BIATLON JE JEDNÍM ZE SPORTŮ, KTERÉ ZAŽILY V POSLEDNÍ DOBĚ OBROVSKÝ BOOM. DÍKY TELEVIZNÍM PŘENOSŮM VRCHOLNÝCH SVĚTOVÝCH ZÁVODŮ PROŽÍVAJÍ TISÍCE LIDÍ ENORMNÍ NAPĚTÍ SPOLU S HLAVNÍMI AKTÉRY A PŘÍMÝMI ÚČASTNÍKY VLASTNÍCH ZÁVODŮ. JAKÉ ALE BYLY ZAČÁTKY TOHOTO ATRAKTIVNÍHO SPORTU V NAŠÍ REPUBLICE? První oficiální závod – Jizerský biatlon – se konal v neděli 8. ledna 1961 na Šámalově louce v Jizerských horách s cílem vybrat reprezentační družstvo pro mistrovství světa, které se v roce 1961 konalo ve švédském městě Umeä. Pořadatelem Jizerského biatlonu byl ÚV Svazarmu, který chtěl držet krok se světem, neboť od roku 1958 už se světový šampionát jezdil.

Pro úplnost nutno dodat, že tomuto našemu historickému okamžiku předcházelo několik interních, zejména střeleckých akcí Dukly a Svazarmu, na které byli zváni závodníci (pouze muži), kteří už prokázali určitou výkonnost na Přeborech československé armády nebo na SZBZ (Sokolovských závodech branné zdatnosti). Já jsem byl pozván proto, že jsem byl medailistou z finále SZBZ i z Přeboru čs. armády.

Teď ale zpět k Jizerskému biatlonu.

Tento nominační závod pro MS se bohužel nevydařil. Střílelo se z velkorážních ostřelovaček s kulometnými náboji, čtyřikrát vestoje pět ran, a to na 100 m, 150 m, 200 m a 250 m, někteří závodníci

našimi lidmi rozšířilo.

Slabou náhradou biatlonu byl tedy SZBZ. Zlom nastal v okamžiku, kdy světový biatlon přešel při střelbě na kalibr 0.22 Long Rifle.

První MS v malorážním biatlonu se uskutečnilo v roce 1978 v Rakousku, ale přesto trvalo dalších devět let, než u nás vyrostli biatlonisté na světové úrovni. Jako první zazářila bronzová medaile Jana Matouše na MS 1987 v Lake Placid v USA a potom už následuje bilance velice slušná: v r. 1989 na MS v Rakousku překvapila třetím místem štafeta v sestavě Burešová, Novotná, Adamčíková, v r. 1990 na MS v Norsku dosáhla na stříbrnou medaili štafeta ve složení Kos, Masařík, Holubec, Matouš.V r. 1992 na MS v Rusku získala bronz štafeta v sestavě Sůvová, Burešová-Háková, Kulhavá, Adamčíková, další rok na MS v Bulharsku dokonce zvítězila štafeta ve složení Kulhavá, Adamčíková, Knížková, Háková. V r. 1995 pak na MS v Itálii potěšilo naše fanoušky stříbro štafety Garabík, Dostál, Holubec, Masařík, po osmi letech potom v r. 2003 na MS v Rusku slavila úspěch zlatou

čekali i přes půl hodiny na uvolnění terčů a výsledky celého závodu byly na hranici regulérnosti.

Pořadatelé rozhodli uspořádat další vyřazovací závod a ten se uskutečnil hned následující středu.V něm jsem zvítězil a to mi zajistilo nominaci na mezinárodní a bronzovou medailí naše Holubbiatlonovou akci v NDR v Alcová a bronzový Vítek, v r. 2005 tenbergu, kde se 21. února 1961 na MS v Rakousku zvítězil Dostál konalo trojutkání NDR – Finsko – a v r. 2007 na MS v Itálii exceloval ČSSR, jež představovalo poslední druhým a třetím místem Šlesingr. prověrku před MS. Velice pěkných výsledků Závod vyhráli Finové, naše druždosahovali i naši junioři a juniorky stvo v sestavě Krupka, Bukovský, na MSJ, jenom na ZOH zatím ještě Pešl, Žák bylo třetí, což generála naše barvy v biatlonu nezazářily.

Hečka z ÚV Svazarmu neuspokojiLze konstatovat, že biatlon u nás lo, takže na MS do Švédska neodjel nikdo. Za zmínku vzkvétá, a hlavně je potěšitelné, že i mezi mládeží stojí, že tenkrát v Altenbergu obsadil páté místo nachází stále větší oblibu.

Fin Paavo Repo, který potom na mistrovství Z HISTORIE SVĚTOVÉHO BIATLONU světa získal bronzovou 1953 – biatlon se stává součástí Mezinárodní federace moderního pětiboje medaili, a já mám na 1954 – Mezinárodní olympijský výbor uznává biatlon jako druh sportu památku jeho podpis na 1958 – první mistrovství světa v biatlonu v Saalfeldenu v Rakousku (pouze pro muže) diplomu z Altenbergu.

1960 – biatlon poprvé na ZOH – ve Squaw Valley v USA 1967 – první mistrovství světa juniorů v biatlonu v Altenbergu, NDR Další období 1977 – poslední MS se střelbou z velkorážních zbraní – Vingrom, Norsko bylo v naší republice 1978 – první MS se střelbou z malorážek – Hochfilzen, Rakousko poznamenáno tím, že se 1984 – první MS v biatlonu žen – Chamonix, Francie při biatlonu stále ještě 1989 – první MS mužů i žen v Rakousku a juniorů a juniorek v Norsku střílelo z velkorážních 1992 – první ZOH s biatlonem žen – Albertville, Francie 1993 – ustanovení IBU – Mezinárodní biatlonové federace – Londýn ostřelovaček a za 1996 – první letní MS – Hochfilzen, Rakousko totality nebylo žádoucí, 2005 – první MS smíšených štafet – Khanty-Mansiysk, Rusko aby se používání vel2008 – 50. výročí MS v biatlonu při závodech v Östersundu ve Švédsku korážních zbraní mezi

°·

ÓÄ×Ó¹ ÓÎÌ%S ÇÄÑÌÀÍÍ ÅÎÓι ÀÑÂÇÈÕ ÑÎÌÀÍÀ ÃÎÒÓ%ËÀ À ÀÑÂÇÈÕ .ÒÁ

ÌÀË^ ÕÄËÊ^ ÌÔa .ÄÒÊ1ÇÎ ÁÈÀÓËÎÍÔ DLOUHO NEVYČNÍVAL, ANI VÝSLEDKY ANI POSTAVOU. PROTO MU OD DĚTSTVÍ NIKDO NEŘEKL JINAK NEŽ BOBEK. KVŮLI SVÉ VÝŠCE DOKONCE I SPORTOVÁNÍ MÁLEM ZANECHAL. JENŽE ON SE NAUČIL BOJOVAT A NEVZDÁVAT. POZDĚJI TAKÉ VYROSTL, A NEJEN DO VÝŠKY! Roman Dostál uzavře po právě probíhající zimě svoji dlouholetou kariéru. Kariéru, kterou ozdobil dvěma medailemi z mistrovství světa, včetně té nejcennější zlaté, a orámoval dvaceti sezónami v reprezentačním dresu. Ano, počítáte správně, za jeho jménem se ve výsledkových listinách ještě psalo: Československo!

Teď už ví, že až budou z jara sluneční paprsky posílat sníh do horských bystřin, závodní číslo na jeho hrudi zůstane jen vzpomínkou. „Vydržel jsem, myslím, hodně dlouho, ale roky nezastavím ani já,“ usmívá se. S kariérou se chtěl loučit ve formě, důstojně. „Zkrátka tak, aby to k něčemu vypadalo,“ přál si.

Začátek sezóny však jeho plány hatil. „Přivezl jsem si virózu už ze soustředění v Ramsau. Pak jsem se dorazil vakcínou proti chřipce. Zvracel jsem, měl jsem vysoké teploty.“ Nemocem ale ještě nebyl konec. Soustředění na prvním sněhu v Norsku mu zpestřil zánět nosohltanu. „Dostal

jsem antibiotika a ještě teď, po měsíci, se nemůžu pořádně rozeběhnout,“ zoufal si před vánočními svátky. Jeho organismus se bránil vyšším tepovým hodnotám. „Dostal jsem se na 175 tepů za minutu, ale závodních 190 mi zůstávalo hodně vzdálených.“ Tělo potřebovalo ještě čas. ÁÎÁÊ]Õ ÎËØÌÏÈÉÒÊ^ ÏÄÂÇ Ovšem olympijská nominace se blížila mílovými kroky. Uvědomoval si reálně, že pod pěti kruhy ve Vancouveru může chybět. „Olympiáda? To je takový můj celoživotní sportovní pech,“ říká vyrovnaně.

Nejprve to bylo Albertville 1992. Nezkušenost a mládí mu přisoudily roli prvního náhradníka. Pak přišel Lillehammer 1994. A Roman Dostál? Zůstal doma jako první náhradník! Smolné čtvrté místo reprezentačního kolegy Ivana Masaříka v Naganu 1998 sledoval také jen prostřednictvím televizní obrazovky. Byl – samozřejmě – prvním náhradníkem… Zkrátka pech.

Poprvé se na svátek všech sportovců probojoval až ve dvaatřiceti letech.V Salt Lake City pomohl štafetě k pátému místu. Už jako mistr světa nechyběl ani v Turíně 2006. Ale… „Celou olympijskou sezónu jsem závodil v absolutní špičce. Tolik umístění v první desítce, co tehdy, jsem neposbíral za celou předchozí kariéru. Jenže tři týdny kolem olympiády jsem se trápil, vůbec mi to nešlo.“ Jakmile uhasl olympijský oheň, doběhl druhý ve finálovém závodě Světového poháru! No… zkrátka pech.

Ale pozor! Vancouver 2010 bez boje nevzdá. „Po dvou letech útlumu jsem si loni spravil chuť patnáctým místem na světovém šampionátu v Korejské republice. Dodalo mi to energii do tréninku.

Mám za sebou opravdu dobrou přípravu.V mnoha činnostech jsem byl i lepší než moji mnohem mladší kolegové z týmu. Ještě nic nebalím,“ tvrdí odhodlaně. ÁÎÁÊÎÕÎ ÌË%Ã: A právě odhodlání, a také bojovnost, zarputilost, tvrdost k sobě samému, to jsou vlastnosti, které jej zdobily od dětství. Když byli jeho vrstevníci o hlavu vyšší a stávali se z nich chlapi, on byl stále dítětem.

Trápil se. „Vůbec jsem těm klukům nestačil, přestože jsem si v tréninku přidával. Oni prostě byli fyzicky úplně někde jinde.“ Tehdy poprvé a naposled chtěl biatlon opustit. „Bylo to jako boj s větrnými mlýny. Pro mě bez šance na úspěch.“ Maminka a trenér Čeněk Suchomel jej ale v bílé stopě udrželi. „Mamka mi stále opakovala, že vyrostu, a Čenda mě nenechal, abych to vzdal.Věřili mi.

To mě povzbuzovalo. Nechtěl jsem být srab!“ Už to nebyl malý Bobek, byť přezdívka po jedné z postav kresleného seriálu „Králíci z klobouku“ mu zůstala dodnes. ÁÎÁÊÎÕÈ ÁÎÁÎÕ1 ÀÍÄÁ ÓÑÄÍ1PÈ Prosadil se do Tréninkového střediska mládeže v rodném Letohradě a dostal se pod křídla Vlastimila Jakeše. Další krok na cestě k vrcholu znamenalo středisko vrcholového sportu v Jilemnici. Tam jeho přípravu řídil Zdeněk Vejnar. A pak už to byl jen skok k reprezentační kariéře, kde se opět potkal se Zdeňkem Vejnarem. Později měl nad jeho přípravou ROMAN „BOBEK“ DOSTÁL • Narozen: 3. 7. 1970, vyrůstal v Letohradě • Bydliště: Lučany nad Nisou • Klub: SKP Jablonec nad Nisou • Lyže: Fischer • První šampionát: MS 1991 Lahti, 32. ve vytrvalostním závodě • Největší úspěchy: 1995 – 2. na MS v Anterselvě, závod hlídek 1999 – 2. na ME v Iževsku, sprint 2001 – 2. ve SP v Anterselvě, závod štafet 2002 – 5. na ZOH v Salt Lake City, závod štafet 2003 – 5. na MS v Chanty-Mansijsku, závod s hromadným startem 2005 – 1. na MS v Hochfilzenu, vytrvalostní závod 2005 – 4. na MS v Chanty-Mansijsku, smíšené štafety 2006 – 6. na ZOH v Turíně, závod štafet 2006 – 2. ve finále SP na Holmenkollenu, závod s hromadným startem 2007 – 5. na MS v Anterselvě, závod štafet

Bobkova bojovnost, na trati při SP v Osrblie 2004

Bobkovo prokletí, střelba vstoje

°¸

dohled Milan Janoušek. „Měl jsem štěstí na skvělé trenéry. Se všemi jsem taky dobře vycházel. Nejsem konfliktní typ a oni brzy poznali, že biatlonu dávám všechno.“ Bobek se opravdu nemýlí. Jeho přípravu skutečně řídila česká trenérská esa.Vlastimil Jakeš poté dlouho připravoval českou ženskou reprezentaci a Kateřinu Holubcovou, nyní Jakešovou, dovedl k titulu mistryně světa. Navíc pomáhal „rozjet“ biatlon v Číně. Zdeněk Vejnar nejprve přivedl Romana Dostála a jeho kolegy ke stříbru na MS 1995 v závodě hlídek, aby pak zamířil k rakouskému týmu. Ten pozvedl a dnes září na výsluní.V různých funkcích působí u našich jižních sousedů už patnáctým rokem. Dalším osudovým mužem ve sportovní kariéře Romana Dostála je Milan Janoušek, někdejší kouč jediné české (československé) vítězky celkové klasifikace Světového poháru Jiřiny Adamčíkové.

Výsledkem jejich desetiletého úsilí byl výstup až na samý vrchol.V roce 2005 za sněhové vánice vybojoval Roman Dostál v Hochfilzenu titul mistra světa! ÁÎÁÊÎÕÎ ÙËÀÓÎ I šampióni mají slabá místa. Má jej i Roman Dostál. „Mým problémem po celou kariéru je stojka.“ Často, ba velmi často, už sahal po úspěchu, ale pak přišla závěrečná položka. A tou je právě vždy střelba vstoje. Únava, nervozita, svalový třes a rána mimo terč. To bylo (a je?) jeho pravidlo i prokletí. „Myslím, že jsem si tak v průměru pokazil tři ze čtyř závodů,“ uvědomuje si. „Každý máme nějaké hranice. Tou mojí je právě stojka,“ ví zcela přesně. „Svalové potíže mě trápí dlouhodobě, ale jsem šťastný za ty okamžiky, kdy nepřijdou nebo se s nimi dokáži vyrovnat.“ Potom obyčejně září.

Každopádně úspěch v Hochfilzenu nebyl náhodný. Dlouholetá dřina, oddanost svému odvětví, samozřejmě i štěstí, třeba na náročné povětrnostní podmínky, a taky forma jej společně dovedly ke světovému titulu.

Pověstný je jeho finiš, tedy závěrečné kolo.

Tam dokáže porážet i norské rychlíky Ole Einara Bjoerndalena nebo Larse Bergera. Tady se projevuje jeho vysoká trénovanost, čím jsou soupeři unavenější, tím stoupá jeho výkon. To samé platí i na sklonku každé sezóny.V březnu, kdy jsou mnozí únavou v kolenou zlomení, Bobek exceluje. „Celou sportovní kariéru jsem věřil, že velkého úspěchu mohu jednou dosáhnout. Na to jsem stále myslel a tomu se podřizoval.“ Roman Dostál možná nemá tolik nadání a talentu jako jiní sportovci, ale má nezdolnou vůli.Vůli, kterou přetavil v kov nejcennější. „Možná jsem chtěl víc, než jsem mohl dosáhnout.

Ale, jak se říká: Chtěl bych neznamená nic, chci dělá divy,“ nabízí motivaci i ostatním. ÁÎÁÊÎÕØ ÏËÔÒØ À ÌÈÍÔÒØ Z rodného Letohradu v Orlických horách přesídlil do Lučan nad Nisou v horách Jizerských. „Dříve ani jiná možnost nebyla. Chceš být v reprezentaci?

Musíš být v Jablonci!, platilo. Mladí to dnes mají už lepší, jsou sice členy SKP Jablonec, ale mohou se připravovat ve svých domácích podmínkách. Myslím, že to má logiku.“

On tehdy na přelomu 80. a 90. let minulého tisíciletí musel hodit za hlavu rodinu i přátele. Obětoval je ve prospěch biatlonu. U Nisy pak již zakotvil a po letech si i zvykl. „Oženil jsem se, postavil dům, mám tady rodinu,“ pousměje se při vzpomínce na pětiletého Romana a dvouletou Anitu, které teď od počátku listopadu až do Štědrého dne neviděl. I to je biatlon.

Přesto ničeho nelituje. Sport mu více dal, než vzal. „Jediné co mě mrzí, a to jsem naštvaný spíše na sebe, že jsem se nedokopal k maturitě a zůstal jsem jen u výučního listu.Viděl jsem tehdy jen biatlon.

Prostě kluk.“ ÁÎÁÊÎÕÀ ÁÔÃÎÔÂÍÎÒÓ O té nejbližší má zcela jasno. S kamarádem bude provozovat penzion Tesenka v Hraběticích. „Čeká mě další životní zkouška. Budu muset proniknout do mnoha věcí, kterými jsem dosud nepolíben. Ale už se na nový život moc těším. Do našeho projektu se zapojí i manželka Hanka. Budeme tak častěji spolu a věřím, že to všechno společně zvládneme.“ A jednou, až si tělo i duše odpočinou, se možná vrátí i ke sportu. „Zkušeností mám na rozdávání a třeba se najde někdo, kdo bude chtít v kariéře pomoci.“ ÉÈÑ%ÍÊ]Õ ÁÎÁÄÊ Po celou kariéru, už od žákovských let, provází Romana Dostála přezdívka Bobek podle známých postaviček králíků z díla kreslíře Vladimíra Jiránka. „Rád se poznávám s tím, kdo šíří slávu mých postaviček," pozval Jiránek biatlonistu po jeho světovém prvenství na kávu. „Bobek“ a slavný kreslíř se

Bobek v době, kdy byl o hlavu menší než jeho soupeři

setkali v bytě pana Jiránka v Pařížské ulici v Praze. „Těší mě, že se Bob a Bobek dostali do reálného života,“ neskrýval radost Vladimír Jiránek a připravil mistru světa dárek. Obrázek Boba a Bobka v biatlonovém provedení a s výrokem: Bobku vstávej! Jdem si pro medaili! Biatlonista se tehdy přiznal, že je mu ctí seznámit se s panem kreslířem, kterého nazval svým „pohádkovým tátou“.

A to by mohl být konec příběhu. Ale jak známe Bobka, on chce víc. Překoná olympijský pech?

BOBKOVA POHÁDKA O ZLATÉ MEDAILI ANEB JAK TO TEHDY DOOPRAVDY BYLO V dalekém tyrolském Hochfilzenu se toho dne l. p.

2005 závodilo až po poledni, a tak Bobek ve svém klobouku dlouho vyspával. Trenér Bob už to Bobkovo chrápání nemohl dál poslouchat a do klobouku hlasitě a důrazně zavolal: „Bobku, vstávej. Jdem si pro medajli!“ To Bobka probralo.

A tak vyrazili.Venku chumelilo, vítr foukal, mlha byla taková, že by i Londýn záviděl. No prostě počasí, které mají králíci rádi.

Terče na střelnici nebyly skoro vidět.

Bob zastřihal ušima, pousmál se a povídá: „Když Bobek terče nevidí, tak je trefí.“ Bobek terče opravdu neviděl a trefil je.

A protože v běžecké stopě jako správný králík také pořádně dupal, až se soupeři z celého světa strachy rozutekli, pověsili mu v cíli na krk zlatou medaili.

Sláva to byla veliká.Všichni jásali, nad hlavou mu lítaly rachejtle, hudba hrála i hobla dostal. No, a každý mu najednou klepal po ramenou.

„Bobe, to je vítězství!?“ zeptal se unaveným hlasem Bobek. „Jasně,“ zářil spokojeností Bob. „Tak víš co? Jdeme domů…,“ zažadonil Bobek. „Máš pravdu, v klobouku je klid,“ souhlasil Bob. Jak řekli, tak udělali.

Ještě jednou zamávali davům, skočili do pelíšku a pod hlavu si dali zlatou medaili. Celou noc se pak z klobouku kouzelníka Pokustóna linulo spokojené králičí pochrupování.

Bobek a králíci Vladimíra Jiránka

±¯

Mezi „svými“ dětmi byl nejšťastnější

ÏÎÒËÄÃÍ: Õ^ÒÓPÄË .ÄÍ2Ê ÒÔÂÇÎÌÄË © ³­ °±­ °¸³³ Ď ·­ °±­ ±¯¯¸ ÓÄ×Ó¹ ÓÎÌ%S ÇÄÑÌÀÍÍ« ÅÎÓι ÀÑÂÇÈÕ

KDYŽ JSEM NĚKDY POČÁTKEM 80. LET VZAL POPRVÉ DO RUKY MALORÁŽKU, STALO SE TOMU V LETOHRADĚ. STŘELNICE VE STARÉM OPUŠTĚNÉM LOMU BYLA DO KOPCE, PŘIBÍHALO SE NA NI MEZI KOPŘIVAMI A JEDINÝ ÚKRYT POSKYTOVAL VYSLOUŽILÝ ŽELEZNIČNÍ VAGÓN. TO UŽ ALE V TEHDEJŠÍM KLUBU TJ SPARTAK OEZ LETOHRAD PŮSOBIL MUŽ S BULDOČÍ POVAHOU – ČENĚK SUCHOMEL. Svoje vize a představy dokázal podložit zanícením, nasazením, vytrvalostí, argumenty, ale třeba také neústupností a přímým tahem na cíl. Z ničeho dokázal vydolovat mnoho.

Dnes je v Šedivském lomu dvoukilometrový asfaltový osvětlený okruh, pilinová trať pro kros, penzion, rehabilitační linka, provozní budova, střelnice s 22 stavy, garáže, parkoviště. Moderní areál ke své přípravě využívají nejen místní biatlonisté nebo čeští reprezentanti, ale třeba i závodníci ze Slovenska, Polska či Slovinska a samozřejmě sportovci mnoha dalších odvětví.

Ne, samozřejmě to není dílo jednoho muže, ale Čeněk byl hlavním tahounem.

Vlastimil Vávra, jeden ze současných reprezentačních trenérů týmu mužů, vzpomíná: „Na Čendovi jsem si vždycky vážil jeho odhodlání, důslednosti, pracovitosti, sebezapření.“ Byla to právě dvojice Vávra-Suchomel, která v posledních letech táhla rozvoj biatlonového areálu v Šedivském lomu.

Přitom jejich první setkání mělo k harmonii daleko. „Bylo mi třináct,“ vybavuje si Vlastimil Vávra, „když jsem začal chodit do lyžáku. Čendovi

bylo přesně o dvacet víc. Na prvních letních žákovských závodech jsem hrál večer s holkama v jejich stanu karty. Blížila se večerka, a tak jsme hru skončili a šel jsem spát. Jenže právě ve chvíli, kdy jsem ze stanu vystrčil hlavu, šel kolem Čenda.

Ê ÜæÕØâl ØÝçèæÝÖéèãæ äæã #Æ Õ ÇÆ® ÇÄƽÂÈ çäãࢠç æ¢ã¢ ëëë¢çäæÝâè×î¢×î

Při své životní cestě k nejvyšší hoře světa Mt. Everestu

Dostal jsem takového lepáka, že se i stan zakymácel.Vzpomínám si, jak jsem byl strašně naštvaný, ponížený a vážně jsem přemýšlel, že se na celý „slavný lyžák“ vykašlu.“ K lyžování a biatlonu se Čenda dostal až po třicítce, kdy do běžek dorostla jeho starší dcera Romana. Psal se rok 1975. „Předtím znal jen volejbal – kurt, sako a míč,“ vzpomíná František Majvald, jeden z průkopníků biatlonu v Orlických horách. Do činnosti klubu se však hned zapojil na sto procent. Trénoval, organizoval, zařizoval, vymýšlel. Bylo ho všude plno. „Typický vůdčí typ.

Vůdce s velkým V,“ dodává František Majvald. „A představte si, přestože se pořádně běhat na lyžích naučil až po třicítce, sám závodil. Prostě si řekl, že to zvládne, tak zatím šel.“ Od 80. let minulého století, kdy se v Letohradě otevřelo tréninkové středisko mládeže pod vedením Vlastimila Jakeše, se stalo pravidlem, že klub biatlonu vždy hledá první sníh na Černé hoře v Krkonoších. „Jednou jsme vystoupali na Černou horu, a tam byl pouze poprašek. Co teď?,“ začíná vyprávět neuvěřitelnou příhodu Vlastimil Jakeš, dnes ředitel biatlonových závodů v Novém Městě na Moravě. „Sněhová děla, to byl ještě neznámý pojem, ale Čenda si poradil.Vzali jsme baťohy a vločku po vločce jsme sbírali sníh po celém kopci. Podařilo se nám tak připravit 300 metrů dlouhou rovinku pro klasiku. Lyžovalo se jen jedním směrem, zpátky se běhalo po svých.“ Ani vrtochy počasí tak nebyly pro Čendu překážkou.

Vždyť „jeho“ děti přijely lyžovat na první sníh!

I vůdci však mívají chyby. „Dokázal být tak protivnej, že i fotky na stěnách se přestaly usmívat,“ říká Jaroslava Havlová, jeho kolegyně v práci i na tréninku. „Na druhou stranu, i když se do krve rval za svoji pravdu, uznal porážku v případě, že pravdu neměl. A uměl se zasmát i sám sobě.“ Její slova potvrzuje také František Majvald. „Soužití s Čendou nebylo jednoduché, hádali jsme se často, vždycky však k věci. Nic osobního. On si každého, kdo přiložil ruku k dílu, velice vážil.“ Boženka Kubíčková, která je ve svých více než osmdesáti letech jakousi pramáti letohradského lyžování a biatlonu, to potvrzuje. „Kdo ho neznal, třeba někdo z jiného klubu, musel si myslet něco o velké aroganci.“ Tomu přitakává i František Majvald. „Čenda byl takový náš José Mourinho,“ přirovnává jeho povahu ke známému fotbalovému kouči. „Ale svým vystupováním jen chránil děti, své svěřence,“ upozorňuje František Majvald. „Chtěl pro ně to nejlepší.“

Děti, které měl ve své tréninkové skupině, byly jeho největší láskou.Vyžadoval kázeň, dochvilnost, koncentraci a byl k nim tvrdý. „Nejvíce jej rozčilovalo lajdáctví. To bylo v lomu během tréninků vždycky zemětřesení, ale za pět minut dokázal dotyčného pochválit. Byl spravedlivý,“ uznává Boženka Kubíčková. Děti to poznaly a milovaly ho.

Generace kluků a holek mu za zády vždy říkaly „král“.To nebylo pojmenování posměšné, byla v tom úcta k člověku, který je nejen trénoval, ale i vychovával a formoval. Ze všech nevyrostli vrcholoví sportovci, ale všichni se sami na sebe mohou vždy podívat do zrcadla. I díky Čendovi, panu „králi“.

Jeho rukama prošli i současní reprezentanti Roman Dostál, Michal Šlesingr nebo Ondřej Moravec. K Romanu Dostálovi měl až otcovský vztah a bylo to vzájemné. „Naučil mě věřit v sebe sama, nevzdávat se, zvednout se, když padnu,“ říká mistr světa z roku 2005. „V kontaktu jsme byli neustále, přestože teď bydlím v Jizerských horách.

Měl jsem ho strašně moc rád…“ Z práce ve firmě OEZ, jejíž vedení pro biatlon nadchnul a kde byl vedoucím útvaru životního prostředí a bezpečnosti, spěchal každý den do Šedivského lomu. Tam nejen trénoval, ale, jak bylo naznačeno v úvodu, i s kolegy spřádal plány na zvelebení celého areálu. A právě v ten okamžik se nejvíce projevovala jeho buldočí povaha. Úřady?

Pravidla? Razítka? A „nesmyslné“ předpisy? Nic z toho jej nedokázalo zastavit. „Když se chce, všechno jde,“ vyslovuje Vlastimil Vávra první přísloví, které Čeňka charakterizuje. „A jak se mnohokrát ukázalo, ono to skutečně, když byla dobrá vůle i na druhé straně, šlo.“ Samozřejmě, ne vše se vždy povedlo a několikrát i sám „král“ šlápl vedle. „Přísloví Když se kácí les, létají třísky, na Čendu také pasuje,“ pousměje se Vlastimil Vávra a dodává: „Zanechal za sebou neuvěřitelný kus práce.Věřím, že my ostatní mu teď neuděláme ostudu.“ Jaroslav Nipča, dlouholetý trenér a funkcionář z Jablonce nad Nisou, který u nás společně s Františkem Majvaldem a později právě Čeňkem Suchomelem pomáhal rozvíjet z plenek ženský biatlon, popsal odkaz svého přítele zcela přesně. „Čendova dlouholetá práce pro biatlon je stěží nahraditelná. Navždy zůstane v srdcích mnoha sportovců, které vychovával od žákovských začátků až po reprezentaci, ale i všech ostatních biatlonových nadšenců po celé republice i v zahraničí.“ Čeněk Suchomel zemřel po těžké nemoci 8. prosince 2009. Myslím, že každý, kdo ho znal, by chtěl být alespoň trochu jako on.

±±

ÓÄ×Ó¹ ÌÀÑÄÊ ÏÀÙÃÄÑÒÊ^

ÓÄÒÓ .ÄËÎÕÄʹ ÒÈËÕÀ

ÏÄÓÙË

ÀËÏÇÀ µ ÊÎÍÓÑÀ

ÀÂÂÔ ±Ô

Známe to všichni. Přijdeme večer z práce a nutně potřebujeme spolykat určenou dávku tréninkových kilometrů. Jenže venku je tma jak v pytli. Řešení nabízí použití čelovky. Že se v nich nevyznáte? Nevadí. Otestovali jsme je za vás!

Ve světě čelových lamp se stále něco mění a dochází k vylepšování jednotlivých modelů. Hlavní pozornost je věnována světelnosti, váze a době, po kterou nám čelovka dokáže svítit. Dva největší hráči na trhu – Petzl a Silva – přišli s vylepšenou verzí svých tzv. dokonalých čelovek pro sport a jiné náročné aktivity. Od Silvy jsme testovali model Alpha 6, od Petzlu pak Accu 2 Ultra a Accu 4 Ultra Belt.

Testovalo nás kvůli objektivnosti celkem pět a přiřazovali jsme jednotlivým modelům známky od 1 do 3 (1 – nejlepší, 2 – průměr, 3 – nejhorší).Vyzkoušeli jsme je při chůzi, horolezení, běhu, na kole, na kolečkových lyžích, na běžkách a na skialpech. Zajímala nás pak tato kritéria: hmotnost bez baterky, celková hmotnost (s baterkou), ovládání, svítivost, režim svícení, čas svícení, čas nabíjení baterky, výměna baterky, usazení na hlavě, variabilita, doplňky, test nabitosti baterie, přepravní vak, celkový dojem.

Údaj o svítivosti udává výrobce.Vzdálenost dosvitu také a tu jsme úspěšně prověřovali (odpovídá to plus minus pět metrů). U všech čelovek se jedná o dosvit při maximálním výkonu. Je pravda, že Silva Alpha 6 (baterie Li-Ion 6,6 Ah) dosvítí dále a světelný kužel je ostřejší, zvláště když si chtěl člověk posvítit na něco konkrétního. Rozdíl v baterii mezi Petzl Accu 2U (Li-Ion 2 Ah) a 4U Belt (Li-Ion 4 Ah) je pouze ve výdrži baterie, nikoli ve svítivosti, ta zůstává stejná.

°­ ÇÌÎÓÍÎÒÓ .ÄËÎÕÊØ ÁÄÙ ÁÀÓÄÑÊع

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

¿ÄÆËÅÆÊË ¨¯¨ Þ ©¨§ Þ ©¨¬ Þ

ÑŠĸ ¨ © ©

Vážili jsme dohromady reflektor + hlavový set. Čelovky Petzl Accu 2U a 4U Belt jsou sice stejné, ale k hlavovému setu je připojen jinak dlouhý kabel, proto se váha lehce liší. ±­ ÂÄËÊÎÕ% ÇÌÎÓÍÎÒÓ .ÄËÎÕÊØ Ò ÁÀÓÄÑÊÎÔ¹

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

¿ÄÆËÅÆÊË «¨¯ Þ ª¬° Þ «°§ Þ

ÑŠĸ © ¨ ª

Vážili jsme dohromady reflektor + hlavový set + kabel + baterii + obal na baterii u Silva Alpha 6 (je nutný). Do váhy tedy není zahrnut držák na helmu, držák na kolo a nabíječka baterie. K Petzl Accu 4U Belt je dodáván navíc nosič baterie na záda v podobě síťovaného mini batůžku s hrudním pásem a kapsičkou na zip pro náhradní baterku (211 g). ²­ ÒÕ:ÓÈÕÎÒÓ .ÄËÎÕÊع

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

ÊÍ2ËÀÍÆÊË ¬«§ ãìäÜå ª¬§ ãìäÜå ª¬§ ãìäÜå

³­ ÏÎ.ÄÓ ËÄà §ÃÈÎè¹

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

ÇÆ&¼Ë ü» ª ­ ­

ÑŠĸ ¨ © ©

Silva nabízí ostřejší světlo na větší vzdálenost i s ostřejším světelným kuželem, zatímco Petzl působí spíše do šířky. ´­ ÎÕË%Ã%Í: ÑÄaÈÌÔ ÒÕ:ÂÄÍ:¹

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

ÇÉÆÊËH¼»¼Â äØdâØÚo ëãØdoëâæ êßæéØ æë[dÜÚo çæãæßæíØÚo âæãÜdâæ åØ Ùæâì êÜ ñ[äâÜä

ÑŠĸ © ¨

æë[dÜÚo çæãæßæíØÚo âæãÜdâæ åØ Ùæâì êÜ ñ[äâÜä

¨

V této kategorii byl jasný vítěz. Otáčecí polohovací kolečko umístěné na boku reflektoru od Petzlu se velmi snadno ovládá i v tlustých rukavicích, navíc má zamykací polohu pro přenos v batohu (ochrana proti nežádanému zapnutí). Po jeho odblokování se každým pootočením mění svítivost z nuly až na maximum, nehrozí tak nechtěné oslnění při zapnutí. Silva má největší problém právě v tlačítku shora, které se zmrzlou rukou, navíc v rukavici, výrazně hůře ovládá. Zablokovat proti nežádoucímu zapnutí nijak nejde (kromě odpojení baterie).

Další nevýhodu jsme shledali při přepínání mezi jednotlivými režimy svícení, kdy se čelovka po zapnutí spustí na maximum a pak její svítivost postupně klesá.V rukavicích se nám několikrát stalo, že jsme některé fáze přeskočili.

Pro vypnutí čelovky je potřeba na tlačítko po dobu tří vteřin soustavně tlačit, což se někdy také hned nepodařilo. Navíc je zde ještě možnost silného blikání, ale pro tu je potřeba tlačítko zmáčknout na pět vteřin při vypnutém stavu – další ne moc povedená věc z hlediska ovládání. µ­ ÑÄaÈÌ ÒÕ:ÂÄÍ:¹

ÍÑ» üÅÆÊË »ÆÊÍÀËÌ ¨¬§ ä ¨©§ ä ¨©§ ä

ÑŠĸ ¨ © ©

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

ÇÆ&¼Ë ÄÆYÅÆÊË2 ª ª

ÑŠĸ © ¨ ¨

ÅÎÓι ÏÄÓÙË

±²

ÏÄÓÙË ÀÂÂÔ ³Ô ÁÄËÓ

Když už je tma jako v ranci a vám se stále chce na lyže... ·­ .ÀÒ ÍÀÁ:ÉÄÍ: ÁÀÓÄÑÊع

Silva má sice více možností, ale popravdě jsme nikdo moc nepochopili, k čemu je ta čtvrtá dobrá (nabízí plný výkon jedné led žárovky).Výhodou je blikání, ale kvůli horšímu ovládání není hned dostupné (čelovka se nejdříve musí vypnout). Myslím, že v tomto případě platí známé pořekadlo, že v jednoduchosti a funkčnosti je krása a síla. To nabízí Petzl, který s méně možnostmi válcuje v této kategorii Silvu díky snadnému a přehlednému ovládání.

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ

ĸÏÀÄ ÃÅ2 Í¥

ÊÍ*ËÃÆļË

ÑŠĸ

ª±§§ ¨±ª§ ¢§±ª§

ÊËH¼»Å2 Í¥

­±§§ ©«±§§ «±«¬ ¢§±©§ ¨­±«¬ ¢§±¨§

OÊÇÆÉÅV Í¥

°±§§ ¤

© ª

ª±¨¬ ¢§±«¬

°±ª§ ¢§±ª§ ª«±§§ ¢§±©§

¤

¨

Tyto časy uvádí výrobci při teplotě 20 °C. Nám se jich při testování dosáhnout nepodařilo, zvláště pak při teplotách pod nulou jsme došli k poklesu výdrže baterie o zhruba dvacet procent u obou výrobců.Velkou výhodou u Petzlu je přechod na tzv. nouzový režim, kdy čelovka nějaký čas (v tabulce je tato doba uvedena v závorce) ještě svítí na minimální výkon, zatímco Silva zcela vypne, takže se najednou ocitnete úplně po tmě.

ÑŠĸ ª ¨ ©

Časy odpovídají úplnému vybití a opětovnému nabití na 100 %. Oba výrobci dodávají k čelovkám nabíjecí kabel do klasické zásuvky na 220 V. Stejně tak je možné u všech tří výrobků nabíjet baterii, i když není zcela vybitá bez rizika poškození baterie po prvních třech nabití na 100 % a vybití do 0 % stavu baterie. ¸­ Õ^Ì2ÍÀ ÁÀÓÄÑÊع

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

¶­ .ÀÒ ÒÕ:ÂÄÍ:¹

ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

&¸Ê Ÿ¹2Á¼Å2 ­±§§ ª±§§ ¬±§§

ÑŠĸ ¨ © ª

Silva umožňuje dokoupení náhradní baterie a pak je její výměna velmi jednoduchá a rychlá – stačí rozpojit kabel a vyjmout baterku z ochranného obalu. Pro dobití baterie není třeba baterku vyndávat, stačí pouze přepojit nabíjecí kabel. U Petzlu je možné baterky kdykoli přehazovat, ale manipulace s nimi je trochu horší, zvláště pak v rukavicích, ne vždy se nám to lehce napoprvé podařilo. Navíc při zacvaknutí baterky do zádového nosiče potřebujete k vyjmutí spojovacího kabelu mezi reflektorem a baterkou malý šroubovák a zručnou ruku. Pro nabíjení je nutné baterku vycvaknout z úchytu a odpojit od reflektoru.

SPRÁVNÉ VĚCI PRO SPRÁVNÁ MÍSTA LOKACE: ŽELEZNÁ RUDA / ČESKÁ REPUBLIKA / NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 869 M.N.M. TEPLOTA SNĚHU: -7 °C / RYCHLOST VĚTRU: 28 KM/H / TEPOVÁ FREKVENCE: 139 TEPŮ ZA MINUTU / UV FAKTOR OPALOVACÍHO KRÉMU: 30 / MATERIÁL: PRODYŠNÝ A VODOODPUDIVÝ ACTIVTEC / STRETCH

WWW.HANNAH.CZ

BUNDA: TRIUMF

±³

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

ÅÎÓι ÀÑÂÇÈÕ ËÔÊ%SÄ ÁÀÔÄÑÀ

°¯­ ÔÒÀÙÄÍ: ÍÀ ÇËÀÕ2¹

ÑŠĸ © ª ¨

Nedokázali jsme se výjimečně shodnout, oba výrobci připravili podobnou konstrukci hlavového setu, která perfektně sedí na hlavě, a každý by si asi vybral jinou, nakonec u nás vyhrál Petzl Accu 4U Belt, neboť nemůže mít baterku na hlavě, ale musí být umístěna někde jinde = největší pohodlí pro hlavu. °°­ ÕÀÑÈÀÁÈËÈÓÀ č ÁÀÓÄÑÊÀ ÍÀ ÇËÀÕ2 .È ÍÀ Ù%ÃÄÂǹ

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

ÇÆ&¼Ë ÄÆYÅÆÊË2 © © ¨

ÑŠĸ ¨ © ª

Vítězí Silva díky tomu, že můžete kombinovat jednoduchým předěláním jak baterku na hlavě, nebo si pomocí prodlužovacího kabelu (základní výbava) umístit baterku do batohu, ledvinky či kapsy. Petzl Accu 2U tuto možnost nabízí také, ale prodlužovací kabel je nutné dokoupit zvlášť. Petzl Accu 4U Belt pak umožňuje uchycení jenom mimo hlavový set. °±­ ÃÎÏËEÊع

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

ÄÆYÅÆÊËÀ± Í ¹¸Ã¼Å2 ¦  »ÆÂÆÌǼÅ2

ÑŠĸ

Ûé [â åØ âæãæ£ Ûé [â åØ ßÜãäì£ ÛæÙoáÜdâØ£ æÙØã ÙØëÜéàÜ£ çéæÛãì æíØåo âØÙÜã¦åæêàd åØ ñ[ÛØ£ å[ßéØÛåo ÙØëÜéàÜ ÛæÙoáÜdâØ£ çðëãoâ ¦ Ûé [â åØ âæãæ£ Ûé [â åØ ßÜãäì£ çéæÛãì æíØÚo âØÙÜ㣠å[ßéØÛåo ÙØëÜéàÜ ÛæÙoáÜdâØ£ çðëão⣠åæêàd åØ ñ[ÛØ ¦ Ûé [â åØ âæãæ£ Ûé [â åØ ßÜãäì£ çéæÛãì æíØÚo âØÙÜ㣠å[ßéØÛåo ÙØëÜéàÜ

¨ ª ©

Opět vyhrála Silva, neboť má většinu doplňků už v základním balení, zatímco u Petzlu je potřeba vše důležité dokoupit. °²­ ÓÄÒÓ ÍÀÁÈÓÎÒÓÈ ÁÀÓÄÑÈĹ

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

ÑŠĸ © ¨ ¨

I Lukáš Bauer využívá často při tréninku čelovky

ÅÎÓι ÏÄÓÙË

Velmi důležitá funkce. Silva má kontrolu založenu na zapojení kabelu k baterii, kdy se na pět sekund v horním rohu reflektoru rozsvítí LED v určité barvě indikující stav baterie (zelená 60–100 %, oranžová 40–60 %, červená 20–40 %, blikající červená pod 20 %). Navíc během provozu čelovky se při dosažení 20 % zbývající energie baterie rozblikají všechny LED po dobu jedné sekundy, což se ještě jednou za pět sekund zopakuje. Stalo se nám ale, že jsme tuto fázi někdy přehlédli. Petzl řeší tento problém ukazatelem přímo na baterce, kde se po zmačknutí tlačítka rozsvítí příslušný počet dílků na displeji (4 dílky 75–100 %, 3 dílky 50–75 %, 2 dílky 25–50 %, 1 dílek 5–25 %).

Navíc během provozu se při vybití přepne akumulátor do nouzového režimu, zabliká a zeslábne, přičemž při plném výkonu dokáže ještě 30 min svítit.

°³­ ÏPÄÏÑÀÕÍ: ÕÀʹ

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

ÑŠĸ ¨ ª ©

Vítězí Silva, neboť se dodává v úhledném polystyrenem a molitanem vystlaném černém kufříku na zip, zatímco Petzl se dodává v krabici a uvnitř je pouze černý síťový pytlík, u Accu 4U Belt je pak navíc zádový nosič na baterku. °´­ ÂÄÍÀ¹

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

º¼Å¸± ° °°§ Âd ° ¯¬§ Âd ¨§ ­§§ Âd

ÑŠĸ ª ª ª

Jedná se o doporučené ceny od dovozců (Silva – Vavrys, Petzl – Vertical sport). °µ­ ÂÄËÊÎÕ^ ÃÎÉÄ̹

ËÐÇ &¼ÃÆÍÂÐ ÊàãíØ ¸ãçßØ ­ ÇÜëñã ¸ÚÚì ©Ì ÇÜëñã ¸ÚÚì «Ì ¹Üãë

Efektní hra světla

ÇÉUÄ*ÉÅ ÑŠĸ ¨£¨£®¨£®¬

ÇÆH¸»2 »Ã¼ ÇÉ¥ ÑÅ ÄÂÐ ¨ © ©

ŸK¼ º¼ÃÂÆÍ ÑŠĸ © ª ¨

Jak už to tak bývá, ideální není ani jedna z testovaných čelovek. Každá má v něčem výhody i nevýhody, dle tabulek můžete posoudit, co je pro vás důležitější dle zaměření, na které chcete čelovku používat. My jsme nakonec vybrali jako nejlepší kompromis výrobek Petzl Accu 4U Belt pro poměr výkon, výdrž a ovladatelnost.

WWW.BJORNDAEHLIE.CZ

ÅÎÓι ÅÈÒ

±µ

ÑÈÍÆ ÕÎËÍ^¹ NAJEZDÍTE NA BĚŽKÁCH STOVKY ČI TISÍCE KILOMETRŮ ROČNĚ,VLÁDNETE TECHNICE,VYZNÁTE SE V NOVINKÁCH A I TAKTICKY NA TOM NEJSTE ŠPATNĚ? ŘÍKÁTE SI, ŽE UŽ O BĚŽECKÉM LYŽOVÁNÍ VÍTE VŠE? POJĎME SE PODÍVAT NA PROSTOU TEORII A SCHVÁLNĚ, KOLIK HODNOT A ZNALOSTÍ VÁM DOPOSUD PANE NEŘÍKALO. Pohyb na lyžích v zasněženém terénu je znám již z doby před čtyřmi tisíci lety. Tehdejší obyvatelé oblastí po většinu roku pokrytých sněhovou pokrývkou neměli při pohybu v terénu za obživou jednoduchou situaci. Aby si usnadnili pohyb, zhotovili si nejdříve sněžnice a poté i lyže. Poměrně dlouhá doba uplynula i od prvního závodu v běhu na lyžích na pět kilometrů v roce 1843 v norském Tromsö.

Běh na lyžích je nejstarší lyžařská disciplína, která se vyskytuje ve formě závodní, ale i rekreační. Zahrnuje celý obsah a rozsah pohybových dovedností, potřebných pro účelný a hlavně bezpečný pohyb na lyžích v zasněženém terénu.

Nejedná se jen o jednotlivé techniky a způsoby běhu, ale i způsoby výstupů, změn směru jízdy, způsoby sjíždění, zrychlování, regulace rychlosti jízdy a brždění.

Základem běžeckých technik je klasická technika běhu na lyžích, která se v podstatě zrodila z prosté chůze na lyžích jen postupným prodlužováním skluzové fáze. Tato technika běhu je cha-

rakterizována paralelním vedením lyží v průběhu odrazu i následného skluzu. Tato původní běžecká technika byla z hlediska maximálně efektivního využití odrazových schopností pro dokonalý skluz postupně zdokonalována.

Postupně se hledaly další možnosti zhodnocení získaných silových schopností, a tak vznikla nová technika běhu – bruslení na lyžích. To je svojí pohybovou strukturou a nasměrováním lyží při skluzu velmi podobné bruslení na bruslích, a tak bylo i obdobně pojmenováno. Je charakterizováno nastavením lyží v průběhu skluzu do odvratného postavení (špičky lyží směřují od sebe). Nastavení lyží a charakter odrazu z hrany lyže umožňuje lepší využití odrazových schopností pro dosažení vyšších rychlostí za často menšího vynaložení sil. ÏÎÑÎÕÍ%Í: Á2aÄÂÊ^ÂÇ ÓÄÂÇÍÈÊ Výraznější rozdíl u obou technik je v provedení odrazu. Při klasické technice běhu dochází k odrazu

ÓÄ×Ó¹ ÓÎÌ%S ÆÍÀÃ

z celé plochy skluznice, kde oporu pro uskutečnění vlastního odrazu tvoří plocha prostřední části skluznice, opatřená odrazovým voskem. Do této vrstvy odrazového vosku se v okamžiku zastavení lyže a jejího maximálního zatížení zaryjí krystaly sněhu. Tím se zvýší tření, potřebné pro uskutečnění odrazu. Již z tohoto popisu je patrné, že důležitou úlohu zde tvoří výběr vhodného stoupacího vosku, což znamená správné posouzení aktuální teploty, vlhkosti a struktury sněhu i povětrnostních podmínek, zkušenosti a často i určitou dávku štěstí.

Volba správného odrazového vosku se často stává limitujícím faktorem pro účelný odraz. Za předpokladu vhodného výběru odrazového vosku pak dále záleží na odrazových schopnostech lyžaře, citu pro odraz a vhodném načasování. Účinnost odrazu také závisí na volbě správného úhlu odrazu, který ještě zajišťuje správné využití odrazových sil.

Při bruslení dochází v průběhu skluzu na lyži nasměrované do odvratu k překlopení z plochy skluznice na její vnitřní hranu, která pak tvoří oporu pro provedení odrazu. Tuto oporu tvoří celá délka hrany, což vytváří důkladnější oporu pro odraz než plocha skluznice s odrazovým voskem u klasického běhu. Odraz probíhá v průběhu skluzu (lyže se nezastavuje), což umožňuje provedení odrazu po delší dobu. Prodloužení doby provedení odrazu je do určité míry výhodnější z hlediska časově delšího využití odrazových

±¶ ÅÎÓι ÒYÃÓÈÑÎË

schopností. Jistá výhoda je i z hlediska menších nároků na okamžik zahájení odrazu, který je problematičtější právě při klasické technice běhu.

Další významný rozdíl u obou technik běhu je ve skluzu. Při klasické technice dochází k zastavování lyže před odrazem a tím je výsledný pohyb lyžaře značně nerovnoměrný. Skluz však probíhá na lyži nebo lyžích, které jsou namazány odrazovým voskem, což zkracuje skluz. Při bruslení na lyžích se provádí skluz na lyžích opatřených skluzovým voskem, který naopak maximálně snižuje tření mezi lyží a sněhem, a tím jsou tyto lyže rychlejší. Zároveň i vlastní průběh jízdy je podstatně rovnoměrnější než u klasické techniky běhu, protože dochází k již zmíněnému odrazu z lyže v průběhu skluzu. Menší odrazová síla pak působí až o 70 % delší dobu.

Bruslení na lyžích je zvýhodněno i možností využití více svalových skupin při provedení odpichu, který je prováděn soupažně (obě paže provádí odpich současně) se současným zapojením břišních svalů a svalů trupu. Pohybové cykly odrazu a odpichu jsou prováděny nižší frekvencí pohybu než u klasické techniky běhu s následnou delší skluzovou fází. Svalová síla horních končetin, zapojená při střídavém odpichu u klasické techniky, odpovídá přibližně 10–20 % tělesné hmotnosti, při soupažném odpichu u bruslení 50–60 % tělesné hmotnosti.

Výše uvedené skutečnosti představují bruslení jako výhodnější z hlediska efektivnějšího využití svalové síly a tím i získání vyšších rychlostí jízdy.

Maximální rychlost jízdy klasickou technikou běhu u závodníků je okolo 5–6 m/s, u bruslení až 10 m/s. Zvýšená zátěž u klasické techniky běhu ale navozuje vyšší nároky z fyziologického hlediska. Jízda klasickou technikou běhu rychlostí 14 km/hod navozuje asi o 19 % vyšší spotřebu kyslíku, o 6 % vyšší tepovou frekvenci, o 36 %

vyšší minutovou ventilaci a o 16 % vyšší ventilační ekvivalent pro kyslík než bruslení stejnou rychlostí. ÂÇÀÑÀÊÓÄÑÈÒÓÈÊÀ Á2ÇÔ ÍÀ ËØa:ÂÇ Ù ÏÎÇËÄÃÔ ÒÓÑÔÊÓÔÑØ ÏÎÇØÁÔ Při běhu na lyžích, jako lokomočním pohybu vytrvalostního charakteru po sněhu, se opakují podobné pohybové dovednosti. Lyžař se pohybuje

vpřed odrazem nohou, opatřených lyžemi, a odpichy paží s lyžařskými holemi. Pro vlastní odraz i následný skluz lyžař využívá rozdílné polohy lyží.

Rovnoběžné postavení lyží u klasické techniky běhu (odraz z plochy skluznice) a odvratné postavení lyží (odraz z vnitřní hrany lyže v odvratu). Opora pro odraz i jeho provedení umožňuje dlouhý skluz. Každá technika běhu využívá různé svalové skupiny. Ze svalstva dolních končetin jsou při odrazu aktivně zapojeny především trojhlavý sval lýtkový, čtyřhlavý sval stehenní, svaly hýžďové, velký přitahovač a svaly bedrokyčlostehenní, částečně i svaly bérce.

Ze svalstva horních končetin jsou při odpichu nejvíce zapojeny trojhlavý sval pažní, sval deltový a svaly předloktí, částečně i sval dvojhlavý pažní.

Při soupažném odpichu jsou však zapojeny i svaly břišní a zádové. Současné zapojení velkého počtu svalových skupin celého těla při běhu na lyžích vytváří velké nároky na nervosvalovou koordinaci pohybu a všestranně rozvíjí funkční zdatnost organismu.

Důležitou úlohu při běhu na lyžích klasickou technikou i bruslením tvoří dynamická rovnováha (skluzová), jako schopnost zachovávat stálou polohu těla v průběhu různých postojů a pohybů při skluzu. Během skluzu si lyžař musí vždy vytvořit co nejoptimálnější podmínky pro uskutečnění následného odrazu. Při nedostatečné rovnováze dochází ke zkrácení skluzu, tím i zkrácení přípravy na odraz, který je následně nedokonalý. Pohyb lyžaře je značně neekonomický.

Přestože je běh na lyžích lokomoční pohyb silově vytrvalostního charakteru, tak nedochází k nadměrnému zatížení, namožení, a tím ani poškození svalových úponů a kloubních spojení pohybového aparátu. Při klasické technice běhu dochází k mírnému zvýšení zatížení bederní páteře, při bruslení ke zvýšeným nárokům na pohyblivost v kyčelním kloubu. Zdravotní rizika při běhu na lyžích jsou dána jen nepříznivými klimatickými podmínkami při nízkých teplotách. ÂÇÀÑÀÊÓÄÑÈÒÓÈÊÀ Á2ÇÔ ÍÀ ËØa:ÂÇ Ù ÏÎÇËÄÃÔ ÅØÙÈÎËÎÆÈÄ Lidské tělo potřebuje pro svoji činnost energii, která vzniká spalováním živin. Energetický výdej člověka je energie potřebná pro vykonání jakékoliv fyzické práce. Běh na lyžích představuje vytrvalostní zátěž s vysokým výdejem energie právě z důvodu, že je do pohybu současně zapojeno velké množství svalových skupin. Výdej

ÅÎÓι ÂÔÍÈ­ÂÙ

±·

energie je závislý na délce, výškovém profilu a charakteru tratě, na skluznosti sněhu, dále na rychlosti a technice běhu. Při běhu na lyžích odpovídá energetický výdej přibližně 1 100 až 1 900 % náležité hodnoty bazálního metabolismu, což je jedenácti- až devatenáctinásobek výdeje energie v tělesném i duševním klidu, v teple a nalačno. Bazálnímu metabolismu se nejvíce přibližuje spánek ve vodorovné poloze, kdy se jedná o 100 % náležité hodnoty bazálního metabolismu.

Běh na lyžích má jedny z nejvyšších hodnot energetického výdeje, porovnáváme-li všechny vytrvalostní disciplíny. U běhu na lyžích rychlostí 14 km/h je spotřeba energie přibližně 1,4 kJ na kg hmotnosti za 1 min.

Z fyziologických předpokladů je pro vytrvalostní výkon rozhodující aerobní proces, kdy je na uvolnění energie zapotřebí dostatek kyslíku. Oxidativní podíl energetické úhrady energie je závislý na délce trati a pokrývá 85–100 % výkonu.

Menší význam se při vytrvalostním výkonu přikládá anaerobnímu procesu, při němž se štěpení látek zajišťujících energii uskutečňuje bez přítomnosti kyslíku. Jako zdroj energie jsou používány sacharidy, které se přeměňují na glukózu, která se v těle ukládá ve formě glykogenu. Neoxidativní podíl energetického metabolismu se uplatňuje jen v krátkých úsecích tratě a případně vzniklý kyslíkový dluh se pak splácí v průběhu absolvování méně náročných částí tratě.

Dechová frekvence, počet vdechů za 1 min, dosahuje při běhu na lyžích hodnot až 60 vdechů/min. Minutová ventilace plic, objem vzduchu, který projde výměnou v plicích za 1 min, je až 152 l.

Srdeční frekvence, počet stahů srdečního svalu, se pohybuje při běhu na lyžích na hodnotách 90–100 % maxima. Maximální tepová frekvence u vytrvalců bývá 180–200 tepů/min. Srdeční frekvence s malou časovou prodlevou kolísá podle členitosti terénu a rychlosti pohybu. Do stoupání je intenzita zatížení vyšší a srdeční frekvence stoupá, naopak při sjezdu klesá až o 15 %.

V závislosti na délce tratě a tím menší intenzitě zatížení klesá i hladina laktátu v krvi (kyselina mléčná). V závěrečném finiši se může krátkodobě vyskytnout množství laktátu až 14 mmol/l.

Významným ukazatelem funkční adaptace vytrvalce je maximální spotřeba kyslíku – VO2 max., což je schopnost organismu transportovat kyslík z plic do zatěžovaných svalů. VO2 max. je ovlivněna schopností plic přenést kyslík ze vzduchu do krve, vazbou kyslíku červenými krvinkami, schopností srdce čerpat krev, krevním objemem, který distribuuje krev do svalů a využitím kyslíku svalstvem. Hodnota VO2 max. je u průměrné populace 40–50 ml/min/kg hmotnosti. Běžci na lyžích dosahují v porovnání s ostatními sportovci různých sportovních odvětví jedny z nejvyšších hodnot – muži 80–90 a ženy přes 70 ml za 1 min na 1 kg hmotnosti. Zvýšení tepového objemu se odráží na snížení tepové frekvence v průběhu cvičení, což umožňuje dobu cvičení stejné intenzity prodloužit. V průběhu ročního tréninkového cyklu mohou tyto hodnoty kolísat o 4–10 %.

Lyžaři běžci se vyznačují vysokým podílem zastoupení červených, tzv. pomalých oxidativních svalových vláken ve svalech, kterých mají více jak 60 %. Jsou to svalová vlákna, která se stahují a uvolňují pomalu a jsou relativně odolná proti únavě. 10–20 % jsou zastoupena vlákna bílá, tzv. rychlá (glykolytická), která pracují rychle, ale zároveň se rychle unaví. Přechodných vláken, které je možné cíleným tréninkem přeměnit, je 20–30 %.

Přestože se při běhu na lyžích jedná o silově vytrvalostní zatížení, využívá dynamická svalová práce jen asi 20 % maximální síly. Silové parametry lyžařů běžců jsou v porovnání s jinými sportovními odvětvími celkově nižší.

Při srovnání výkonu žen a mužů je patrné, že nižší výkonnost lyžařek je ovlivněna celkově nižší transportní kapacitou krve, menším systolickým objemem i nižšími ventilačními parametry a nižší úrovní silových schopností. Maximální aerobní výkon je tak přibližně o 20–25 % nižší než u mužů, síla dolních končetin u žen je nižší o 25 % a rozdíl v síle horních končetin a trupu je nižší o 40–60 %. Á2Ç ÍÀ ËØa:ÂÇ Ù ÏÎÇËÄÃÔ ÏÒØÂÇÎËÎÆÈÂÊ1 ÏP:ÏÑÀÕØ Každá pohybová činnost přináší i aktuální psychické stavy osobnosti, které jsou dále ovlivňovány právě probíhající činností. Psychické stavy a změny u závodníka v běhu na lyžích mohou jeho výkon značným způsobem ovlivňovat. Jedná se o aktivační úroveň a schopnost její regulace, motivaci a především o schopnost odolávat únavě při déletrvající pohybové činnosti. Každý sportovní výkon představuje psychickou zátěž, která vyplývá z obavy před závodem, obavy z výsledku, z nepříznivého vylosování, neschopnosti snášet neúspěch, z obavy zklamání trenéra či diváků apod. Psychické procesy se tak dotýkají předstartovních, startovních i postartovních stavů.

Ă&#x2026;Ă&#x17D;Ă&#x201C;Ă&#x17D;šÂ&#x;Ă&#x2039;Ă&#x201E;Ă&#x160;Ă&#x2C6;

PĹ&#x2122;edstartovnĂ­ stavy se tĂ˝kajĂ­ doby, neĹž zĂĄvodnĂ­k odstartuje. Jsou spojeny s uklidnÄ&#x203A;nĂ­m aktuĂĄlnĂ­ch psychickĂ˝ch stavĹŻ pĹ&#x2122;ed vlastnĂ­m startem, spojenĂ˝ch s dobrou organizacĂ­ pĹ&#x2122;Ă­pravy pĹ&#x2122;ed startem, sprĂĄvnĂ˝m rozcviÄ?enĂ­m a pĹ&#x2122;esvÄ&#x203A;dÄ?enĂ­m se o dobrĂŠ pĹ&#x2122;ipravenosti na zĂĄvod po vĹĄech strĂĄnkĂĄch. DĂĄle je tĹ&#x2122;eba odolĂĄvat negativnĂ­m vlivĹŻm, souvisejĂ­cĂ­m s pocitem nejistoty v souvislosti s pĹ&#x2122;Ă­pravou lyŞí na zĂĄvod nebo pĹ&#x2122;Ă­liĹĄ obtĂ­Ĺžnou tratĂ­.

StartovnĂ­ stavy se vyskytujĂ­ prĂĄvÄ&#x203A; v okamĹžiku startu, kdy zĂĄvodnĂ­k odolĂĄvĂĄ psychickĂŠmu tlaku z obav nasazenĂ­ vhodnĂŠho tempa, kterĂŠ mu zajistĂ­ nejlepĹĄĂ­ moĹžnĂ˝ vĂ˝sledek a zĂĄroveĹ&#x2C6; zaruÄ?uje nĂĄstup Ăşnavy v co moĹžnĂĄ nejzazĹĄĂ­m okamĹžiku. JeĹĄtÄ&#x203A; vÄ&#x203A;tĹĄĂ­ psychickou zĂĄtÄ&#x203A;Ĺž zpĹŻsobujĂ­ hromadnĂŠ starty nebo skupinovĂŠ (rozjĂ­ĹžÄ?ky pĹ&#x2122;i sprintu).

PostartovnĂ­ stavy jiĹž souvisĂ­ s momentĂĄlnÄ&#x203A; vzniklĂ˝mi situacemi v prĹŻbÄ&#x203A;hu zĂĄvodu, souvisejĂ­cĂ­mi se schopnostĂ­ vyrovnat se jak s nepĹ&#x2122;Ă­znivĂ˝m, tak i pĹ&#x2122;Ă­znivĂ˝m prĹŻbÄ&#x203A;hem i ukonÄ?enĂ­m zĂĄvodu. PsychickĂŠ stavy ovlivĹ&#x2C6;uje momentĂĄlnĂ­ vĂ˝kon, objektivnĂ­ podmĂ­nky spojenĂŠ s prĹŻbÄ&#x203A;hem zĂĄvodu a pocity z jĂ­zdy v promÄ&#x203A;nnĂ˝ch podmĂ­nkĂĄch zĂĄvodnĂ­ tratÄ&#x203A;. Tyto situace jiĹž zĂĄvodnĂ­k musĂ­ Ĺ&#x2122;eĹĄit Ä?asto pod urÄ?itĂ˝m psychickĂ˝m tlakem sĂĄm.

Regulaci psychickĂ˝ch stavĹŻ a rozvoj psychickĂŠ odolnosti mĂĄ na starosti psychologickĂĄ pĹ&#x2122;Ă­prava, jako jedna ze sloĹžek sportovnĂ­ho trĂŠninku. PsychologickĂĄ pĹ&#x2122;Ă­prava velmi Ä?asto souvisĂ­ i s pĹ&#x2122;Ă­pravou taktickou, pĹ&#x2122;i kterĂŠ se zĂĄvodnĂ­k uÄ?Ă­ prĂĄvÄ&#x203A; tyto Ä?asto krizovĂŠ situace vhodnÄ&#x203A; Ĺ&#x2122;eĹĄit. Psychiku zĂĄvodnĂ­ka urÄ?itĂ˝m zpĹŻsobem mĹŻĹže ovlivĹ&#x2C6;ovat trenĂŠr, ve sloĹžitÄ&#x203A;jĹĄĂ­ch pĹ&#x2122;Ă­padech psycholog. TrĂŠninkem zĂ­skanĂŠ fyziologickĂŠ, motorickĂŠ, technickĂŠ a taktickĂŠ pĹ&#x2122;edpoklady lze ĂşspÄ&#x203A;ĹĄnÄ&#x203A; realizovat jen pĹ&#x2122;i optimĂĄlnĂ­m psychickĂŠm stavu. AktuĂĄlnĂ­ psychickĂ˝ stav je vĂ˝razem aktivity sportovce a ovlivĹ&#x2C6;uje ĂşroveĹ&#x2C6; jeho vĂ˝konu. Ă 2Ă&#x2021;Â&#x;Ă?Ă&#x20AC;Â&#x;Ă&#x2039;Ă&#x2DC;a:Ă&#x201A;Ă&#x2021;Â&#x;Ă&#x2122;Â&#x;Ă?Ă&#x17D;Ă&#x2021;Ă&#x2039;Ă&#x201E;Ă&#x192;Ă&#x201D;Â&#x;Ă&#x201C;Ă&#x20AC;Ă&#x160;Ă&#x201C;Ă&#x2C6;Ă&#x201A;Ă&#x160;1Â&#x; Ă?P:Ă?Ă&#x2018;Ă&#x20AC;Ă&#x2022;Ă&#x2DC; V souÄ?asnĂŠ dobÄ&#x203A;, kdy se postupnÄ&#x203A; vytvĂĄĹ&#x2122;ejĂ­ zĂĄvody s rĹŻznĂ˝mi zpĹŻsoby startu, se dĂĄvĂĄ vÄ&#x203A;tĹĄĂ­ dĹŻraz na taktickou pĹ&#x2122;Ă­pravu. KromÄ&#x203A; toho, Ĺže je pouze na zĂĄvodnĂ­kovi, aby si zvolil tempo odpovĂ­dajĂ­cĂ­ dĂŠlce a nĂĄroÄ?nosti zĂĄvodu, pĹ&#x2122;i zĂĄvodech s hromadnĂ˝m startem se musĂ­ zĂĄvodnĂ­k snaĹžit zaujmout po startu co nejvĂ˝hodnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ poĹ&#x2122;adĂ­, kterĂŠ umoĹžnĂ­ co nejlepĹĄĂ­ podmĂ­nky pro prĹŻbÄ&#x203A;h zĂĄvodu. SouvisĂ­ s tĂ­m udrĹženĂ­ tempa skupiny, pĹ&#x2122;ejĂ­ĹždÄ&#x203A;nĂ­ z jednĂŠ stopy do druhĂŠ i optimĂĄlnĂ­ projĂ­ĹždÄ&#x203A;nĂ­ zatĂĄÄ?ek.

CHYTĹ&#x2DC;EJĹ Ă? SVÄ&#x161;TLO

VYĹ Ĺ Ă? RYCHLOST

SILVA ALPHA

! " # #

$

%

& ' # (

#

)' * # # # ) # #

+!, % ' #

( )- ''

$# . '

* () ) *

* .

/

)

S I L V A

I N T E L L I G E N T

L I G H T

²¯

ÍÎÑÃÈ êîëà Èȹ

ÓÄ×Ó À ÅÎÓι ÏÄÓÑ ÉÀÊË

ÊËÀÒÈÊÀ č Á2Ç ÒÎÔÏÀaÍ^ ÏÑÎÒÓ^ À Á2Ç ÒÎÔÏÀaÍ^ ÉÄÃÍÎÃÎÁ^ V MINULÉM ČÍSLE JSME ZAHÁJILI NAŠI NORDIC ŠKOLU POPISEM TECHNIKY STŘÍDAVÉHO BĚHU DVOUDOBÉHO. KLASICKÝ ZPŮSOB BĚHU OBSAHUJE JEŠTĚ DALŠÍ TECHNIKY BĚHU, KTERÉ LYŽAŘ ZAŘAZUJE S MĚNÍCÍM SE PROFILEM TRATI NEBO ÚMĚRNĚ JEHO FYZICKÝM SCHOPNOSTEM A KONDICI. TENTOKRÁT SE BUDEME VĚNOVAT SOUPAŽI A JEJÍ MODIFIKACI. Pestrá škála běžeckých způsobů (klasický, soupažný) a technik (stoupavý krok, stromeček, prostý, jednodobá a dvoudobá soupaž, odšlap, změna stop atd.) a jejich plynulé střídání zdokonaluje nejen běžcovy dovednosti, ale zlepšuje i ekonomičnost pohybu a tím i předpoklad zvládnutí vyšších tréninkových dávek a následně i zvyšování výkonnosti.V neposlední řadě v případě těch soutěživých samozřejmě i rychlejší projetí závodní tratě. Úroveň soupaže je dána silovou vytrvalostí paží a trupu. Je-li běžec silný a vytrvalý, je schopen jet soupaží kromě mírných sjezdů nejen po rovině, ale i do mírných stoupání. Prostou soupaž je navíc možné podpořit odrazem z lyže, tzv. soupaž jednodobá, která především při vytrvalostním tréninku či maratónském závodě může sílu paží částečně ušetřit.

Technika především prosté soupaže se v posledním desetiletí výrazně posunula vpřed a dnešní borci již dávají zapomenout na dlouhý a do maxima protažený odpich Gunde Swana a jeho vrstevníků.

Podrobnému rozboru moderní „naskakované“ soupaže (jinak také „sprinterské“ či techniky „širokých loktů“) jsme se již věnovali v minulém vydání NORDICmagu (viz článek Dělali jsme to dříve špatně?).

I z toho důvodu se dnes blíže podívejme na složitější techniku soupaže jednodobé, běžně známé také jako soupaž s odrazem z nohy. Můžeme si to dovolit, neboť práce trupu a paží u obou technik, tedy prosté a jednodobé soupaže je shodná.

Varianta soupaže s odrazem z nohy zvyšuje nároky na koordinaci a rovnováhu ve skluzu na jedné lyži.

Tato varianta soupaže je tedy rozhodně obtížnější na nácvik. Kdo zvládne jednodobou soupaž, nemá potíže s jednodušší soupaží prostou. Å%ÙÄ ÉÄÃÍÎÃÎÁ1 ÒÎÔÏÀaÄ Pro zjednodušené chápání lyžařské techniky i následného nácviku jsme opět celý jeden soupažný cyklus rozfázovali. Jednotlivé fáze se však ve skutečnosti prolínají nebo i překrývají.

1. PŘÍPRAVA NA ODRAZ

Fáze přípravy na odraz, odraz a skluz se svou strukturou provádění v zásadě neliší od shodně pojmenovaných fází způsobu běhu klasického dvoudobého.

U přípravy na odraz je klíčové nastavení trupu do mírného předklonu, mírně pokrčené nohy, těžiště těla (v oblasti pupíku) lehce před oporovým postavením (tj. před chodidly). Časté bývá, a doporučujeme pokročilejším lyžařům, předsunutí odrazové lyže o půl až celou stopu vpřed před lyži skluzovou (viz obrázek). Prodlouží se tak doba odrazu, lyže využije efektněji stoupavosti a zvýší se účinnost odrazu. Tento prvek ovšem vyžaduje větší koordinovanost.

ČASTÉ CHYBY: 1) Příliš vzpřímené postavení trupu.

2) Naopak trup je příliš předkloněn.

3) Příliš napnuté nohy v kolenou nedávající prostor pro následné zatlačení odrazové lyže do sněhu.

4) Pánev příliš vzadu (díky prohnutí v bedrech) jako následek nedostatečného napětí břišních svalů.

3. SKLUZ JEDNOOPOROVÝ (NA JEDNÉ LYŽI) Stejně jako u střídavého způsobu běhu vyžaduje vysokou úroveň dynamické rovnováhy (tzv. jízdy v přepadu). Odrazová noha je po odrazu uvolněně vyšvihnuta vzad a nahoru v maximálním kloubním rozsahu. Se zašvihnutím nohy se těžiště těla zvyšuje z důvodu následného zapíchnutí holí z vyššího postavení pánve a trupu. Trup a odrazová končetina, především stehno, jsou v jedné přímce.

Skluzová noha je mírně pokrčena, váha spočívá na celém chodidle a skluz trvá dostatečně dlouho.

Skluz je ukončen až zpomalováním lyže či nutností zahájit další pohybový cyklus či změnit techniku.

Odrazová lyže se vrací zpět do dvouoporového 4. PRÁCE PAŽÍ A ODPICH

²°

2. ODRAZ

ČASTÉ CHYBY: 1) Pánev se stěhuje vzad s odrazovou nohou a následně neumožní „odlepit“ lyži po odrazu od sněhu (tzv. pozdní odraz) (viz obrázek).

Vlastní odraz, stejně jako u klasiky, probíhá plynulým, ale energickým snížením těžiště těla, „zašlápnutím“ odrazové lyže do sněhu a v průběhu odrazu dopínáním nohy v koleni. Efektní odraz je prováděn ze špičky (z prstů) chodidla. Část hmotnosti zůstává na skluzové lyži, pánev je po celou dobu, především v závěru odrazu protlačována vpřed (pocit tahu provázku „uvázaného“ na kostrč směrem vpřed).V okamžiku odrazu je podélná osa trupu a končetiny v jedné přímce. Odrazové nohy se pravidelně střídají!

postavení (jízda po dvou).

Stejně jako u klasiky, lyže musí být na sníh položena lehce, a to až u nohy skluzové. Následným energickým zastavením švihové (původně odrazové) nohy a současně i možným předsunutím nohy opačné (původně skluzové) z důvodu přípravy na odraz dochází k přenosu hybnosti na obě skluzové lyže, a tím i pohybu těla vpřed.

ČASTÉ CHYBY: 1) Příliš předkloněný (trup není v jedné přímce s končetinou) nebo naopak vzpřímený trup (viz obrázek).

2) Krátký skluz jako důsledek nedostatečné rovnováhy.

Skluz je ukončen předčasným zapíchnutím holí (viz společný obrázek ilustrující následující chybu)

2) Končetina není při odrazu dopnuta v koleni.

3) Tuhý kotník. Odraz není dotažen do propnutí v kotníku (viz obrázek).

4) Odrazové nohy se pravidelně nestřídají.

3) Nedostatečný švih odrazové končetiny (viz obr.).

4) Příliš pokrčená odrazová končetina.

5) Příliš napnutá skluzová končetina.

6) Nedostatečné posunutí těžiště těla vpřed i jeho zvyšování v průběhu celého skluzu.

Následné zapíchnutí holí probíhá z příliš nízkého nastavení trupu (tzv. „pád“ do holí) (viz obrázek).

7) Předčasné položení švihové končetiny na sníh (následuje „klapnutí“ lyže).

²±

V přípravné fázi na odraz se paže vrací uvolněné a natažené vpřed (u špičkových borců uvidíte lokty pokrčené a vytočené ven). Tento švih se zastavuje vpředu, ruce jsou alespoň ve výši očí, chceme-li využít silnějšího impulzu pro následné zapíchnutí, můžeme paže zvednout ještě výše. Následuje zpevnění bloku předloktí-nadloktí-ramena-svaly přední strany trupu. Paže, často v lokti ohnuté až pod úhlem 90° a vytočené ven, zapichují intenzivně hole do sněhu v oblasti špičky vázání.

Využitím počátečního silného impluzu při zapíchnutí holí pohyb paží pokračuje. V okamžiku, kdy míjí ruce přibližně oblast kolen (trup musí být v dostatečném předklonu) se paže začínají napínat v lokti a pokračují za tělem až do svého úplného napnutí. Následně jsou hole „vypuštěny“ a pohyb je ukončen

zašvihnutím podobně jako noha při skluzu. Maximální síla je aplikována do holí po celou dobu odpichu až do konečného zašvihnutí. Přesto vzhledem k proměnlivému zapojování různě výkonných svalů v průběhu práce je soupaž nejefektivnější přibližně v první třetině odpichového cyklu (po dobu práce paží před tělem).

Z čelního pohledu je patrné, že přesto, že lokty mohou měnit svou vzdálenost od trupu po dobu odpichu, ruce s holemi kopírují předozadní dráhu v ideálním případě rovnoběžně a ve vzdálenosti od sebe asi na šířku ramen.

Fyzicky zdatnější lyžaři mají tendenci zapichovat hole a vést paže v otevřenějším postavení s více vytočenými lokty ven.

5. POHYBY TRUPU

Práce trupu má na výsledném odpichu výrazný podíl. Jenom svaly trupu jsou schopny vyvinout ve svém součtu větší sílu než svaly paží. Z našeho kinogramu je zřejmé, z jakého nastavení se trup postupně předklání a následně vrací až téměř do vzpřímené polohy. Základem je takzvaná časová následnost. Z výchozí, částečně relaxační pozice, kdy je trup v mírném předklonu se svaly zpětně aktivují ihned se zapíchnutím holí. Dochází k jakémusi zavěšení trupu do holí.

V této době nastává již druhé snižování těžiště v průběhu jednoho pohybo-

vého cyklu. Současně probíhá postupně svalová kontrakce ramenních, zadních a předních svalů trupu, které mají vyvrcholení v kontrakci břišních svalů v okamžiku míjení paží dolních končetin (viz výrazně ohnutá záda). Trup se v nejnižším postavení neohýbá do vodorovné polohy, jak se dříve uvádělo. Docházelo by tak k přetěžování bederní oblasti.

Následná fáze svalového uvolnění na konci odpichu je nutná pro zregenerování před dalším pohybovým cyklem. Hlava je v ideálním případě vždy v prodloužení trupu.

6. SKLUZ DVOUOPOROVÝ (NA OBOU LYŽÍCH)

Na rozdíl od skluzu jednooporového se zde již jedná o fázi shodnou s prostou soupaží. Začíná položením švihové (původně odrazové) lyže na sníh. Z obrázku je patrné, že se tak děje dříve, než se paže dostanou do nejnižšího postavení.Ve fázi dvouoporového skluzu probíhá tedy již zmiňovaná nejefektivnější třetina odpichu, kdy současně s prací trupu a paží dochází k již zmiňovanému druhému snižování těžiště (první probíhá při odrazu z lyže). To se děje proto, že je využívána gravitační síla těla. Postavení těla však musí být výrazně vpředu, takzvaně zavěšeno do hůlek. Takto nabitá hybnost se zastavením pohybu těla dolů převádí do odpichu pažemi a následně do výsledného skluzu vpřed.

ČASTÉ CHYBY: 1) Nedostatečné nebo žádné snížení těžiště těla v první třetině odpichu (napjaté nohy v kolenou).

2) Těžiště těla příliš vzadu (tzv. nedostatečné „zavěšení“ do holí) nebo prohnutí v bedrech nebo opožděné zvedání těžiště těla zpět (tzv. „přisednutí“).

3) Příliš dlouhý skluz (následuje ztráta hybnosti Zpětný pohyb těžiště vpřed a vzhůru natahováním nohou v kolea lyžař začíná opakovaně nou je zahájen v okamžiku míjení paží dolních končetin. Zde je nutná z nulové rychlosti, důsleddlouhodobá praxe, aby lyžař rozpoznal včas, kdy toto snižování zastakem je brzké vyčerpání). vit, aby se nezměnilo v pověstné „přisednutí“. To již signalizuje ztrátu 4) Krátký skluz (většinou koordinace a následné výrazné ztráty energie. Předešlá metodika z důvodu nedokončeného soupažného odrazu učila v této fázi nekrčit nohy v kolenou. odpichu, důsledkem je Po odpichu následuje prostý dvouoporový skluz, jehož délka závisí nutnost vyšší frekvence na odpichem získané rychlosti, kvalitě sněhu, mazání, kvalitě lyží nebo odpichu a následně brzké sklonu trati. Je nutné si vypěstovat cit pro odhad správného načasovávyčerpání). ní zahájení dalšího soupažného cyklu.

ČASTÉ CHYBY: 1) Nedostatečné zvednutí holí, či naopak hole jsou příliš vysoko před zapíchnutím.

2) Hole jsou zapíchnuty kolmo či dokonce v tupém úhlu (tzv. předhazování holí).

3) Hole nejsou zapíchnuty současně.

4) Předčasné ukončení odpichu (na úrovni boků, za nimi, z pokrčených loktů, bez vypuštění holí) (viz obrázek).

5) Paže s holemi nejsou vedeny po dobu odpichu v ideální předozadní rovině (zužování či naopak rozšiřování směrem vzad, obloukem kolem těla).

ČASTÉ CHYBY: 1) Příliš vzpřímené nebo naopak příliš předkloněné počáteční postavení trupu.

2) Nedostatečný rozsah pohybu trupu.

3) Prohýbání v oblasti beder částečně či po celou dobu odpichu svědčící o minimálním zapojení břišního

svalstva (viz obrázek).

4) Přílišný předklon (viz obrázek).

5) Výrazný předklon hlavy nebo tzv. „kývání“ hlavy (sklon hlavy se se zapíchnutím holí mění na následný záklon ve fázi předklánění trupu).

TAJEMSTVÍM ÚSPĚCHU JE KOORDINACE A TRPĚLIVOST! Závěrem je nutné zdůraznit, že výsledný efekt jednodobé soupaže závisí na souhře a koordinaci výše popsaných fází. Účinný pohyb vpřed musí být výsledkem správného časování (řetězení). Základním principem je udržovat hybnost vpřed nejdříve odrazem z lyže a pak následně odpichem z holí. Proto se lyžař musí vyvarovat velice časté a bohužel nejen začátečnické chybě, kterou je předčasné zapíchnutí holí ještě ve fázi probíhajícího skluzu či dokonce ve fázi odrazu z lyže (již zmíněný „pád“ do holí) (viz obrázek).

Běh soupažný jednodobý je vidět poměrně zřídka v technickém rejstříku jak u mládeže, tak i u hobíků. Jedním z důvodů je málo trpělivosti při učení se tomuto prvku a jeho následné nedostatečné zautomatizování v průběhu tréninkového drilu. Lyžař tak nemá jistotu správného provádění a je většinou přesvědčen, že tento způsob jízdy je pomalejší, neekonomický a méně efektivní, než například prostá soupaž. Je na vás, zda to změníte.

²³

ÃÄÉÓÄ ÁÎËÄÒÓÈ ÓÄ×Ó¹ ÑÎÁÄÑÓ ÏÀÕÄË §ÖÖÖ­ÌÀÒÀÙĬÁÎÁ­ÂÙ¨« ÅÎÓι ÓÎÌ%S ÑÎÁÀ À ÀÑÂÇÈÕ

BYLO BY ZAJÍMAVÉ SPOČÍTAT, KOLIKRÁT ZA ŽIVOT ŘEKNETE: „POTŘEBOVAL(A) BYCH MASÁŽ.“ JIŽ OD PRADÁVNA SE MASÁŽE A MASÁŽNÍ TERAPIE NABÍZEJÍ JAKO CELEK K UVOLNĚNÍ A POSÍLENÍ ORGANISMU. EXISTUJE TOTIŽ MNOHO PROFESÍ A KONÍČKŮ, KTERÉ JEDNOSTRANNĚ ZATĚŽUJÍ TĚLO, MAJÍ VLIV NA JEHO ŠPATNÉ DRŽENÍ A KTERÉ NEUSTÁLE PŘETĚŽUJÍ POHYBOVÝ APARÁT, AŤ JIŽ STRESEM ČI NADMĚRNÝM VÝKONEM PŘI FYZICKÉ PRÁCI. A MEZI TUTO SKUPINU PRÁVĚ PATŘÍ I SPORTOVCI. Masáže totiž slouží k osvěžení, k rychlejšímu odstranění únavy, přispívají k lepší regeneraci svalového aparátu, brání zkracování svalů a zvyšují jejich elasticitu. Sportovní masáž pak používá více dráždivé hmaty, čímž dosahuje většího prohřátí svalů.

Nejstarší zprávy o masážích pocházejí ze starověkého Egypta, kde již před pěti tisíci lety používali rytmické tření a hnětení pro zmírnění bolesti.

Původ slova můžeme pak vystopovat v kolébce masáží v Řecku. Massé totiž znamená tvárnou hmotu, tvarovati, hnísti.

V českých zemích se masáže poprvé objevily kolem roku 1906, kdy dobře posloužily prvky již tehdy dobře rozvinutých švédských a finských masáží. Světoznámé masérské školy totiž vznikly již na konci 18. století v Německu, Francii a Švédsku.

Sportovní masáž se zaměřuje na pohybový aparát, který vyžaduje velkou péči. Jedná se o masáž složenou z uspořádaného souboru vhodných masérských hmatů, které připravují sportovce po fyzické i psychické stránce na podání vhodného výkonu nebo ho mají zbavit únavy a přispět k jeho zdárné regeneraci. Účinky masáže jsou trojí: mechanické, biochemické a reflexní. Mechanický účinek podporuje návrat okysličené krve zpět k srdci, protahuje pojivové tkáně, působí na pružnost měkkých tkání a urychluje celkovou regeneraci organismu.

Biochemický zrychluje krevní oběh, prokrvuje kůži, zvyšuje metabolismus ve svalech, aktivuje důležité látky jako acetylcholin a histamin a odstraňuje nežádoucí zplodiny z látkové výměny. Reflexní účinek pak přináší odezva různých forem doteku maséra.

Kombinací všech těchto reakcí dochází k relaxaci a stimulaci.

Sportovci se dělí na několik skupin (rekreační, amatérskou, poloprofesionální a profesionální).

Rozdíl mezi nimi je sice ve své podstatě velký, ale společné mají, že podávají v dané chvíli nadměrné výkony, které zatěžují organismus ve vyšší míře, než je tomu u běžného člověka.

Skupina rekreačních sportovců se pohybu věnuje ve volných chvilkách, nepravidelně, pro radost

a pro nabití energie do dalších dnů a považuje ho za jistou formu odpočinku. Znamená však změnu pro pohybový aparát a lze tudíž předpokládat zvýšenou únavu svalstva, při níž častěji dochází k poranění svalových snopců, které omezují člověka v běžném pohybu, a hojivost tak dosahuje dlouhodobějšího charakteru a mnohdy končí až u lékařského ošetření.

Do této skupiny lze také zařadit skupinu amatérů, kteří většinou nemají čas na to, aby se podrobili cílené regeneraci, a v mnoha případech tuto složku podceňují, což si uvědomí až při opravdovém problému, který je omezí v běžném životě.

Organismus sportovců poloprofesionálních je již trénovanější a součástí jejich přípravy bývá často řízená regenerační část, kde mají masážní terapie velký význam pro výkony. Masáží se pravidelně účastní po tréninkových jednotkách a kombinují se s vodoléčbou, elektroléčbou a nově i s terapií v solných jeskyních, kterým se budeme věnovat příště.

Ještě více dbají na masáže sportovci profesionální. Náplní práce takového profíka je totiž důkladná tréninková příprava, která nezapomíná na pravidelné lékařské prohlídky nebo regenerační program.

Spočívá v pravidelných masážích pod vedením zkušených masérů a protahování jednotlivých částí pohybového aparátu tak, aby se předešlo zraněním jednotlivce.

Právě profesionální sportovci nechodí k masérovi jen, „když ho fakt bolí záda“, ale účinně kombinují masáže kondiční, pohotovostní, sportovně léčebnou, odstraňující únavu, po cestování, automasáž s masáží o přestávkách mezi výkony.

Kondiční masáž používáme v náročném tréninkovém cyklu před hlavním závodním období pro zlepšení sportovcovy kondice. Pomáhá při široké škále anatomických a funkčních příznaků, jako je špatné držení těla, ochablé svaly nebo zkrácené šlachy. Jedná se o vydatnou masáž celého těla, která trvá zhruba hodinu a využívá všech masérských technik a hmatů různé hloubky a intenzity.

Pohotovostní masáž prohřívá svalové snopce, které drží stabilitu a výkon jedince. Jde o rychlou, účinnou a preventivní masáž, která je pouze povrchová, aby nerozvolnila tu či onu partii. Dobře provedená pohotovostní masáž se projeví až při samotném výkonu sportovce.

Pohotovnostní masáž přichází na řadu před výkonem s cílem maximálně připravit svaly na aktivitu a námahu a je vlastně součástí rozcvičení před samotným výkonem. Může být rychlá a tvrdá dráždivá (je-li sportovec v útlumu a potřebuje povzbudit) nebo pomalejší uklidňující (je-li nervózní a netrpělivý).

JinĂĄ Ä?ĂĄst terapie je masĂĄĹž okamĹžitĂĄ, pĹ&#x2122;i vĂ˝konu, kdy se sportovec poranĂ­ Ä?i nekoordinovanÄ&#x203A; pĹ&#x2122;etĂĄhne danou partii. JednĂĄ se o masĂĄĹž v pĹ&#x2122;estĂĄvkĂĄch mezi vĂ˝kony v menĹĄĂ­m Ä?asovĂŠm rozsahu, kterĂĄ se soustĹ&#x2122;eÄ?uje na nejvĂ­ce zatĂ­ĹženĂŠ Ä?ĂĄsti tÄ&#x203A;la, umoĹžĹ&#x2C6;uje cirkulaci, odstraĹ&#x2C6;uje ĂşnavovĂŠ lĂĄtky a pĹ&#x2122;edchĂĄzĂ­ svalovĂ˝m kĹ&#x2122;eÄ?Ă­m.V pĹ&#x2122;Ă­padÄ&#x203A; bÄ&#x203A;ĹžeckĂŠho lyĹžovĂĄnĂ­ mĹŻĹže jĂ­t o sĂŠrii nÄ&#x203A;kolika zĂĄvodĹŻ v krĂĄtkĂŠm Ä?ase.V takovĂŠm pĹ&#x2122;Ă­padÄ&#x203A; je cĂ­lem pĹ&#x2122;edejĂ­t zranÄ&#x203A;nĂ­m a pĹ&#x2122;ipravit sportovce na to, aby mohl opÄ&#x203A;t podat vĂ˝kon alespoĹ&#x2C6; stejnÄ&#x203A; dobrĂ˝ jako pĹ&#x2122;ed jeho Ăşnavou.

MasĂĄĹž odstraĹ&#x2C6;ujĂ­cĂ­ Ăşnavu nĂĄsleduje po skonÄ?enĂ­ fyzicky velice nĂĄroÄ?nĂŠho sportovnĂ­ho vĂ˝konu, odstraĹ&#x2C6;uje nepotĹ&#x2122;ebnĂŠ lĂĄtky, kterĂŠ se ve svalech usazujĂ­ pomocĂ­ hnÄ&#x203A;tacĂ­ch ĂşkonĹŻ.VymasĂ­ruje je tak, aby se sportovec cĂ­til svÄ&#x203A;Şí a pĹ&#x2122;ipravenĂ˝ na dalĹĄĂ­ pracovnĂ­ povinnosti. Tato masĂĄĹž je nejrozĹĄĂ­Ĺ&#x2122;enÄ&#x203A;jĹĄĂ­ a dĂŠlka se liĹĄĂ­ od pĹ&#x2122;edeĹĄlĂŠho zatĂ­ĹženĂ­ od 15 minut do hodiny. Pokud je vĹĄak sportovec zcela vyÄ?erpĂĄn, je lepĹĄĂ­ odloĹžit masĂĄĹž alespoĹ&#x2C6; o den.

MasĂĄĹž po cestovĂĄnĂ­ zmĂ­rĹ&#x2C6;uje nĂĄsledky doby strĂĄvenĂŠ na dlouhĂŠ cestÄ&#x203A; â&#x20AC;&#x201C; odstraĹ&#x2C6;uje pocit celkovĂŠ ztuhlosti, Ăşnavu a eventuĂĄlnÄ&#x203A; i otoky dolnĂ­ch konÄ?etin, koriguje bolesti v oblasti ĹĄĂ­je a beder.

SportovnÄ&#x203A; lĂŠÄ?ebnĂĄ masĂĄĹž, jak jiĹž nĂĄzev napovĂ­dĂĄ, pomĂĄhĂĄ leÄ?it a dolĂŠÄ?ovat nĂĄsledky rĹŻznĂ˝ch sportovnĂ­ch poranÄ&#x203A;nĂ­. Zkracuje dobu rekonvalescence a odstraĹ&#x2C6;uje svalovĂŠ kĹ&#x2122;eÄ?e. Zde je dĹŻleĹžitĂŠ si uvÄ&#x203A;domit, Ĺže sprĂĄvnĂ˝ masĂŠr nelĂŠÄ?Ă­ bez vÄ&#x203A;domĂ­ oĹĄetĹ&#x2122;ujĂ­cĂ­ho lĂŠkaĹ&#x2122;e a Ĺže oblasti krevnĂ­ch vĂ˝ronĹŻ, jizvy a vazivovĂŠ srĹŻsty se mohou masĂ­rovat aĹž po nÄ&#x203A;kolika dnech.

AutomasĂĄĹž provĂĄdĂ­ sportovec sĂĄm na svĂŠm tÄ&#x203A;le s vyuĹžitĂ­m zĂĄkladnĂ­ch masĂŠrskĂ˝ch technik, nejvĂ˝hodnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ je u dolnĂ­ch a hornĂ­ch konÄ?etin a ĹĄĂ­je.

SamotnĂĄ masĂĄĹž se sklĂĄdĂĄ z mnoha pohybĹŻ.

ZaÄ?Ă­nĂĄ ĂşvodnĂ­m tĹ&#x2122;enĂ­m, jeĹž podporuje mĂ­znĂ­ obÄ&#x203A;h, prokrvenĂ­ kĹŻĹže, podkoŞí a sniĹžuje svalovĂŠ napÄ&#x203A;tĂ­.

HnÄ&#x203A;tenĂ­ pak zpracovĂĄvĂĄ svaly na konÄ?etinĂĄch.

PĹŻsobĂ­ na hlubĹĄĂ­ koĹžnĂ­ vrstvy a tkĂĄnÄ&#x203A;, pĹ&#x2122;ispĂ­vĂĄ vĂ˝raznou mÄ&#x203A;rou k lepĹĄĂ­mu odtoku odpadnĂ­ch lĂĄtek. RoztĂ­rĂĄnĂ­ uvolĹ&#x2C6;uje srostlĂŠ tkĂĄnÄ&#x203A; a kloubnĂ­ vazivo. PovrchnĂ­ tepĂĄnĂ­ uklidĹ&#x2C6;uje a uvolĹ&#x2C6;uje, tepĂĄnĂ­ do hloubky pak stimuluje a navozuje pocit tepla.

ChvÄ&#x203A;nĂ­ navozuje pocit uklidnÄ&#x203A;nĂ­, osvÄ&#x203A;ĹženĂ­ a uvolnÄ&#x203A;nĂ­ svalu. ZĂĄvÄ&#x203A;reÄ?nĂŠ tĹ&#x2122;enĂ­ je pak shodnĂŠ s ĂşvodnĂ­m.

MasĂĄĹž probĂ­hĂĄ za pomoci rĹŻznĂ˝ch prostĹ&#x2122;edkĹŻ, jako jsou mĂ˝dla, pudry, emulze, lihovĂŠ pĹ&#x2122;Ă­pravky, tukovĂŠ masĂĄĹžnĂ­ prostĹ&#x2122;edky a gely.

PĹ&#x2122;estoĹže masĂĄĹž je celkovÄ&#x203A; prospÄ&#x203A;ĹĄnĂĄ, radÄ&#x203A;ji ji vynechte, pokud jste totĂĄlnÄ&#x203A; vyÄ?erpanĂ­ po nadmÄ&#x203A;rnĂŠ tÄ&#x203A;lesnĂŠ zĂĄtÄ&#x203A;Ĺži, trpĂ­te akutnĂ­m zranÄ&#x203A;nĂ­m pohybovĂŠho aparĂĄtu, zĂĄnÄ&#x203A;tem svalĹŻ, poruchou krevnĂ­ho obÄ&#x203A;hu, bakteriĂĄlnĂ­m onemocnÄ&#x203A;nĂ­m kĹŻĹže, virovĂ˝m a nĂĄdorovĂ˝m onemocnÄ&#x203A;nĂ­m nebo horeÄ?nĂ˝mi stavy.

TakĂŠ se vĹždy najezte alespoĹ&#x2C6; dvÄ&#x203A; hodiny pĹ&#x2122;edem.

MasĂĄĹž vĹĄak nenĂ­ jedinĂĄ sloĹžka pomĂĄhajĂ­cĂ­ zotavenĂ­. RegeneraÄ?nĂ­ linka, jak se tomu odbornÄ&#x203A; Ĺ&#x2122;Ă­kĂĄ, se sklĂĄdĂĄ z vodolĂŠÄ?by, elektrolĂŠÄ?by, saunovĂĄnĂ­, protahovĂĄnĂ­ a cĂ­lenĂŠho cviÄ?enĂ­ pohybu i dechu, ale takĂŠ z masĂĄĹžnĂ­ch terapiĂ­.VĹĄechny tyto sloĹžky tvoĹ&#x2122;Ă­ komplexnĂ­ regeneraci. My se jim budeme dĂĄle vÄ&#x203A;novat v pĹ&#x2122;Ă­ĹĄtĂ­m Ä?Ă­sle.

! " " ! !

" #

$

"

!

²¾

WĂ?Ă&#x20AC;Ă&#x2022;Ă&#x201D;Â&#x;Ă&#x2C6;Â&#x;Ă Ă&#x17D;Ă&#x2039;Ă&#x201E;Ă&#x2019;Ă&#x201C; MEZI VRCHOLOVĂ?MI SPORTOVCI JE TATO PRAKTIKA BÄ&#x161;Ĺ˝NĂ . PO DRSNĂ&#x2030;M TRĂ&#x2030;NINKU NEBO ZĂ VODU SE NALOĹ˝Ă? DO LEDOVĂ&#x2030; (12 AĹ˝ 13 STUPĹ&#x2021;ĹŽ CELSIA) VODY A PĂ R MINUT V NĂ? DRKOTAJĂ? ZUBY. NEDÄ&#x161;LAJĂ? TO VĹ AK KVĹŽLI OTUĹ˝OVĂ NĂ? ANI ROZPROUDÄ&#x161;NĂ? KRVE. JEN TAK PODPORUJĂ? RYCHLEJĹ Ă? ZOTAVENĂ?, REDUKUJĂ? BOLEST SVALĹŽ A ZTUHLOST PO INTENZIVNĂ? ZĂ TÄ&#x161;Ĺ˝I! Pravda, tato metoda pochĂĄzĂ­ od letnĂ­ch sportovcĹŻ, kteĹ&#x2122;Ă­ nemusĂ­ pĹ&#x2122;edvĂĄdÄ&#x203A;t vĂ˝kony v teplotĂĄch kolem nuly. HrdÄ&#x203A; se k nĂ­ hlĂĄsĂ­ napĹ&#x2122;Ă­klad mistrynÄ&#x203A; svÄ&#x203A;ta a drĹžitelka nejlepĹĄĂ­ho svÄ&#x203A;tovĂŠho vĂ˝konu historie v maratĂłnu Paula RadcliffovĂĄ. PravidelnÄ&#x203A; ji provozujĂ­ i profesionĂĄlnĂ­ hrĂĄÄ?i ragby, fotbalu, tenisu atd. A od nich se tento trik nauÄ?ili i sportovci zimnĂ­, jiĹž nemajĂ­ po pĹ&#x2122;Ă­chodu domĹŻ vÄ&#x203A;tĹĄinou ani pomyĹĄlenĂ­ na led.

PtĂĄte se, proÄ? byste se mÄ&#x203A;li v ledovĂŠ vodÄ&#x203A; vĹŻbec trĂĄpit? Jak to vlastnÄ&#x203A; celĂŠ funguje? VysvÄ&#x203A;tlenĂ­ je jednoduchĂŠâ&#x20AC;Ś

Ă&#x2026;Ă&#x17D;Ă&#x201C;Ă&#x17D;šÂ&#x;Ă&#x201C;Ă&#x201D;Ă&#x2018;Ă&#x2018;Ă&#x20AC;Ă&#x201A;Ă&#x2021;Ă&#x201E;Ă&#x2018;Â&#x;Ă&#x2021;JĂ&#x2021;Ă&#x201E;

VĹĄe se odråŞí od faktu, Ĺže intenzivnĂ­ vĂ˝kon vlastnÄ&#x203A; zpĹŻsobuje mikrotrauma nebo miniaturnĂ­ trhlinky ve svalovĂ˝ch vlĂĄknech. PoranÄ&#x203A;nĂ­ pak stimuluje aktivitu svalovĂ˝ch bunÄ&#x203A;k, kterĂĄ nejenĹže pĹ&#x2122;ispĂ­vĂĄ k lĂŠÄ?bÄ&#x203A; a posilnÄ&#x203A;nĂ­ svalĹŻ, ale je takĂŠ spojovĂĄna s opoĹždÄ&#x203A;nou svalovou bolestĂ­. Tou, kterĂĄ vĂĄm nedovolĂ­ druhĂ˝ den vstĂĄt z postele a tĹ&#x2122;etĂ­ den stĂĄle ani zvednout ruku. Objevuje se totiĹž nejÄ?astÄ&#x203A;ji 24 aĹž 72 hodin po vĂ˝konu.

A teÄ? se vraĹĽme ke koupeli mezi ledovĂ˝mi krami, jeĹž na naĹĄe tÄ&#x203A;lo pĹŻsobĂ­ nĂĄsledovnÄ&#x203A;. ZuĹžuje krevnĂ­ Ĺ&#x2122;eÄ?iĹĄtÄ&#x203A; a vyplachuje odpadnĂ­ lĂĄtky (napĹ&#x2122;. laktĂĄty) ven ze zasaĹženĂŠ tkĂĄnÄ&#x203A;. SniĹžuje aktivitu metabolismu a fyziologickĂŠ procesy, redukuje mnoĹžstvĂ­ a velikost otokĹŻ i dalĹĄĂ­ch poranÄ&#x203A;nĂ­. PotĂŠ, co vylezete z vany, nastĂĄvĂĄ fĂĄze opÄ&#x203A;tovnĂŠho oteplenĂ­, kterĂĄ pĹ&#x2122;inĂĄĹĄĂ­ zvýťenou rychlost cirkulace krve.

PĹ&#x2122;estoĹže neexistuje ŞådnĂĄ studie, jeĹž by urÄ?ila ideĂĄlnĂ­ teplotu vody i Ä?as v nĂ­ strĂĄvenĂ˝, vÄ&#x203A;tĹĄina sportovcĹŻ a trenĂŠrĹŻ doporuÄ?uje teplotnĂ­ rozpÄ&#x203A;tĂ­ 12 aĹž 15 stupĹ&#x2C6;ĹŻ a pÄ&#x203A;ti- aĹž desetiminutovĂ˝ pobyt ve vanÄ&#x203A;. Ti odolnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ v nĂ­ pak dokåŞí strĂĄvit i minut dvacet.

V tĂŠto spojitosti je tĹ&#x2122;eba podotknout, Ĺže nÄ&#x203A;kteĹ&#x2122;Ă­ zĂĄvodnĂ­ci holdujĂ­ tak zvanĂŠ kontrastnĂ­ vodnĂ­ terapii, coĹž pĹ&#x2122;edstavuje stĹ&#x2122;Ă­dĂĄnĂ­ studenĂŠ a teplejĹĄĂ­ vody. Ta nabĂ­zĂ­ stejnĂ˝ efekt, byĹĽ za mÄ&#x203A;nĂ­cĂ­ch se podmĂ­nek. Ä&#x152;astÄ&#x203A;ji se ke slovu vĹĄak dostĂĄvĂĄ v rĂĄmci posilovĂĄnĂ­ imunityâ&#x20AC;Ś NejlepĹĄĂ­ vĂ˝sledky pĹ&#x2122;inĂĄĹĄĂ­ studenĂĄ lĂĄzeĹ&#x2C6; po krĂĄtkodobĂ˝ch maximĂĄlnĂ­ch vĂ˝konech nebo bÄ&#x203A;hem sĂŠrie rychle po sobÄ&#x203A; jdoucĂ­ch zĂĄvodĹŻ Ä?i trĂŠninkĹŻ.

Pokud mĂĄte po tÄ&#x203A;ĹžkĂŠm trĂŠninku a zĂ­tra vĂĄs Ä?ekĂĄ to samĂŠ, pak zvaĹžte, zda do ledovĂŠ vany rychle neskoÄ?it.

V roce 2008 provedl International Journal of Sports Medicine studii na cyklistech, kteĹ&#x2122;Ă­ se podrobili nÄ&#x203A;kolika ostrĂ˝m trĂŠninkovĂ˝m tĂ˝dnĹŻm, pĹ&#x2122;i nichĹž mÄ&#x203A;li Ä?trnĂĄct minut na regeneraci, kterou provĂĄdÄ&#x203A;li Ä?tyĹ&#x2122;mi zpĹŻsoby â&#x20AC;&#x201C; v bazĂŠnu s patnĂĄctistupĹ&#x2C6;ovou vodou, v bazĂŠnu s osmatĹ&#x2122;icetistupĹ&#x2C6;ovou vodou, sprchovĂĄnĂ­m se stĹ&#x2122;Ă­davÄ&#x203A; teplou a ledovou vodou (po minutÄ&#x203A;) a pasivnĂ­m odpoÄ?inkem.

Sportovci vĹždy pĹ&#x2122;edvĂĄdÄ&#x203A;li lepĹĄĂ­ vĂ˝kony, pokud se dĂĄvali dohromady ve studenĂŠ vodÄ&#x203A; nebo pĹ&#x2122;i kontrastnĂ­ vodnĂ­ terapii. ObzvlĂĄĹĄtÄ&#x203A; pronikavÄ&#x203A; dobrĂŠ vĂ˝sledky mÄ&#x203A;li v pĹ&#x2122;Ă­padÄ&#x203A; tÄ&#x203A;chto regeneracĂ­ ve sprintech a Ä?asovce.VĂ˝konnost i doba zotavenĂ­ se naopak sniĹžovala u dalĹĄĂ­ch dvou forem odpoÄ?inku! StudenĂĄ lĂĄzeĹ&#x2C6; totiĹž sniĹžuje napÄ&#x203A;tĂ­ ve svalech, redukuje bolest, podporuje rychlejĹĄĂ­ regeneraci.

Pokud chcete s touto metodou zaÄ?Ă­t, nepĹ&#x2122;epalte zaÄ?ĂĄtky. Deset minut bude urÄ?itÄ&#x203A; staÄ?it. Po koupeli se zabalte to deky, klidnÄ&#x203A; si mĹŻĹžete Ä?asem dĂĄt i horkou sprchu nebo si uvaĹ&#x2122;it Ä?aj. Jste-li ultra zimomĹ&#x2122;ivĂ­ (platĂ­ obzvlĂĄĹĄtÄ&#x203A; pro Ĺženy), pak vÄ&#x203A;zte, Ĺže i koupele ve vodÄ&#x203A; kolem 24 stupĹ&#x2C6;ĹŻ Celsia majĂ­ dobrĂŠ vĂ˝sledky.

Chcete-li se radÄ&#x203A;ji sprchovat se stĹ&#x2122;Ă­davĂ˝mi teplotami vody, zvolte na jednu minutu vodu s teplotou 10â&#x20AC;&#x201C;15 ÂşC a pak ji na dvÄ&#x203A; minuty vystĹ&#x2122;Ă­dejte horkĂ˝m proudem (37â&#x20AC;&#x201C;40 ÂşC). Opakujte tĹ&#x2122;ikrĂĄt.

A na teplou vanu po pĹ&#x2122;Ă­ĹĄtĂ­m trĂŠninku urÄ?itÄ&#x203A; zapomeĹ&#x2C6;te! (kap)

²¶

aÄËÄÙι

ÇËÀÕÍ2 Ò ÑÎÙÕÀÇÎÔ Cítíte se často, jako by na vás lezla chřipka, ale nikdy se tak nestane? Můžete trpět častým problémem sportovců – nedostatkem železa! Testy totiž pravidelně nacházejí sportovce, převážně ženy, které ho mají nedostatek nebo dokonce anemii. Přestože je železo nezbytným prvkem pro výkon!

Jednou z jeho nejdůležitějších funkcí je přinášet do buněk tkáně kyslík a odvádět kysličník uhličitý z těla ven. Na to samozřejmě spoléhá i mozek, a tak bez dostatečného množství železa klesá schopnost koncentrace a vy se cítíte unaveně a podrážděně. Železo ale také potřebujeme pro udržení optimální formy imunitního systému. Pokud nedisponujete jeho dostatkem, jste náchylnější k častějšímu chycení infekcí.

Symptomy nedostatku želena zahrnují sníženou vytrvalost, chronickou únavu, zvýšenou srdeční tepovou frekvenci, ztrátu síly, časté zranění, vracející se onemocnění, sníženou chuť do sportu a popudlivost. Další příznaky mluví i o potlačované chuti k jídlu, zhoršení a prodloužení průběhu chřipkových i jiných onemocnění. Často si můžete tyto neduhy splést s pouhým přetrénovanáním, špatná diagnóza je až příliš častá.

Jedinou cestou, jak určit deficit železa, je nechat si udělat krevní testy.

Pokud trpíte více než jedním z výše uvedených symptomů a železem se nijak zvlášť nezásobujete, vaše tělo požaduje zvýšenou dodávku železa (náročný trénink zvyšuje nároky na železo, obzvláště jedná-li se o tvrdě trénující vytrvalostní sportovce) nebo došlo k jeho ztrátě (při krvácení při zranění, menstruaci nebo při výrazném pocení), měli byste zvážit návštěvu lékaře.

Doporučené množství spotřeby železa je 15 miligramů denně pro ženy a dospívající, 10 miligramů pro muže.Vytrvalostní sportovci potřebují o trochu více. Železo obsahují jak živočišné, tak rostlinné produkty, liší se však schopností absorpce. Zatímco z živočišných produktů dokážeme zpracovat 15 % železa, z rostlinných jen 5 %. Absorpce se navíc snižuje, pijete-li k jídlu kofeinové nápoje či požíváte-li s ním vápník, zinek či vitamín E. Naopak pomáhá přidání ovoce (obzvláště citrusů) do jídla. Nejlepším zdrojem železa jsou vnitřnosti, kuřecí maso, ryby, luštěniny, listová zelenina, oříšky či meruňky.

Máte pocit, že trpíte příznaky související s nedostatkem železa? Tak nyní zbystřete. Nejprve ho doplňte přírodní cestou a až poté sáhněte po umělých preparátech. Ovšem pouze pod dohledem lékaře. Nadbytek železa v těle je totiž také nebezpečný, dokonce více než jeho nedostatek. Způsobuje totiž nenavratitelné změny, zvýšené nebezpečí rakoviny a infarktu. Takže vše s rozvahou! (kap)

ÅÎÓι ÅÈÒ

ÏÒÄÔÃÎÄÅÄÃÑÈÍ č

ÏÎÙÎÑ ÍÀ Í2É Léta se mělo za to, že pseudoefedrin pomáhá zvýšit výkonnost. Proto ho obsahuje řada energetických preparátů a také se jím doslova ládovalo mnoho sportovců. Pravda se ale zřejmě nachází jinde…

Lékaři Toby Mündel a Dr Steve Standard z Institute of Food, Nutrition and Human Health uskutečnili výzkum na toto téma a překvapivě nezjistili žádné zlepšení výkonů za použití pseudoefedrinu.

Testovali osm dobře trénovaných cyklistů, kteří v laboratorních podmínkách odjeli dvě časovky. Devadesát minut před nimi dostali buď placebo nebo zhruba trojnásobné množství běžně předepisované jednotky pseudoefedrinu. „Výsledky ukázaly, že pseudoefedrin neměl žádný zmínky hodný efekt na cyklistovu výkonnost,“ řekl dr. Mündel.

Při studii se však našla ještě jedna překvapivá věc – sportovci totiž trpěli poměrně výraznými nežádoucími příznaky používání pseudoefedrinu. „Jeden z nich šel hned po testu zvracet, měl svalové křeče a návaly horka. Další trpěli lehkou nevolností. Pseudoefedrin také může zvýšit jejich tepovou frekvenci,“ vysvětlil dr. Mündel. Místo zlepšeného času se tak sportovci dočkali spíše zdravotního risku.

Pseudoefedrin je běžně používaný v lécích na chřipku, nosních kapkách a podobně. Rovněž se z něj vyrábí droga metamfetamin. Před pěti lety byl vyjmut ze Seznamu zakázaných látek a metod Světové antidopingové agentury (WADA), letos (počínaje 1. lednem) se do něj vrátil s vcelku benevolentním limitním množstvím. Důvodem pro opětovné zařazení bylo přílišné zneužívání látky sportovci. (kap)

!×åÝV ä×âä×ì×àæÓÕ× è ÔbÚç àÓ Þë jÕÚ èáÞj Þ×æáå £¢¢ åæ Û àj èÞàç å âäÓèáç ¯ ¯°·¥£© Ó ¶IJċÜĠĵ¿Ģó Ó ß×ßÔäVàáç É»À¶ÅÆÁ·Ä

ĵĵĵĐ÷¿û¿ĐÏĹ

²¡

Ă&#x2019;Ă&#x201E;Ă&#x2018;Ă&#x2C6;%Ă&#x2039; Ă?Ă&#x20AC;Ă&#x201C;Ă&#x2018;Ă&#x2C6;Ă&#x20AC;Â&#x;Ă&#x192;Ă&#x2C6;Ă&#x2018;Ă&#x201E;Ă&#x201A;Ă&#x201C;Â&#x;Ă&#x2019;Ă&#x160;Ă&#x2C6;Ă&#x201C;Ă&#x17D;Ă&#x201D;Ă&#x2018;Â&#x; Ă&#x160;Ă&#x17D;Ă&#x152;Ă&#x201E;Ă&#x2018;.Ă?:Â&#x;Ă?Ă&#x2018;Ă&#x201E;Ă&#x2122;Ă&#x201E;Ă?Ă&#x201C;Ă&#x20AC;Ă&#x201A;Ă&#x201E;

Ă&#x2019;Ă&#x201C;Ă&#x20AC;Ă&#x2018;Ă&#x201C;Ă&#x201D;Ă&#x2030;Ă&#x201E;Â&#x;Ă&#x192;Ă&#x17D;Â&#x;Ă&#x201C;PĂ&#x201E;Ă&#x201C;:Ă&#x2021;Ă&#x17D;Â&#x;Ă&#x2018;Ă&#x17D;.Ă?:Ă&#x160;Ă&#x201D; JIĹ˝ DO TĹ&#x2DC;ETĂ?HO ROÄ&#x152;NĂ?KU VSTOUPĂ? V ZIMNĂ?CH MÄ&#x161;SĂ?CĂ?CH SERIĂ L BÄ&#x161;Ĺ˝ECKĂ?CH ZĂ VODĹŽ PATRIA DIRECT SKITOUR, KTERĂ? TVOĹ&#x2DC;Ă? Ä&#x152;TVEĹ&#x2DC;ICE NEJVĂ?ZNAMNÄ&#x161;JĹ Ă?CH DOMĂ CĂ?CH PODNIKĹŽ: PATRIA DIRECT JIZERSKĂ 50, JILEMNICKĂ 50, ORLICKĂ? MARATON A Ĺ UMAVSKĂ? SKIMARATON. NA CELKOVĂ&#x2030;HO VĂ?TÄ&#x161;ZE Ä&#x152;EKĂ ODMÄ&#x161;NA VE VĂ?Ĺ I STO TISĂ?C KORUN, NA PRIZE MONEY SE CELKOVÄ&#x161; ROZDÄ&#x161;LĂ? DVOJNĂ SOBNĂ Ä&#x152;Ă STKA. SeriĂĄl Patria Direct SkiTour je urÄ?en pĹ&#x2122;edevĹĄĂ­m amatĂŠrskĂ˝m bÄ&#x203A;ĹžkaĹ&#x2122;ĹŻm, kteĹ&#x2122;Ă­ se rĂĄdi ĂşÄ?astnĂ­ zĂĄvodĹŻ a chtÄ&#x203A;jĂ­ zaŞít atmosfĂŠru velkĂ˝ch sportovnĂ­ch udĂĄlostĂ­. SkiTour by mÄ&#x203A;la motivovat bÄ&#x203A;ĹžkaĹ&#x2122;e k nĂĄvĹĄtÄ&#x203A;vÄ&#x203A; dalĹĄĂ­ch zĂĄvodĹŻ, a poznat tak rozliÄ?nĂŠ bÄ&#x203A;ĹžeckĂŠ regiony na ĂşzemĂ­ Ä&#x152;R. SeriĂĄl pĹ&#x2122;ispĂ­vĂĄ i k rozĹĄĂ­Ĺ&#x2122;enĂ­ bÄ&#x203A;ĹžeckĂŠho lyĹžovĂĄnĂ­ jako zpĹŻsobu zdravĂŠho trĂĄvenĂ­ volnĂŠho Ä?asu na Ä?erstvĂŠm horskĂŠm vzduchu.

V loĹ&#x2C6;skĂŠm roce se Ä?tyĹ&#x2122;dĂ­lnĂŠho seriĂĄlu zĂşÄ?astnilo pĹ&#x2122;es 7 tisĂ­c bÄ&#x203A;ĹžcĹŻ a o tom, kterĂ˝ z nich vyhraje, se rozhodlo aĹž v dramatickĂŠm ďŹ niĹĄi Ĺ umavskĂŠho skimaratonu. Nakonec patĹ&#x2122;il za dvÄ&#x203A; vĂ­tÄ&#x203A;zstvĂ­ a jedno tĹ&#x2122;etĂ­ mĂ­sto triumf domĂĄcĂ­ laufaĹ&#x2122;skĂŠ jedniÄ?ce Stanislavu Ĺ&#x2DC;ezĂĄÄ?ovi.

â&#x20AC;&#x17E;Nebylo to vĹŻbec nic jednoduchĂŠho. Do celkovĂŠho poĹ&#x2122;adĂ­ SkiTour se poÄ?Ă­taly tĹ&#x2122;i nejlepĹĄĂ­ vĂ˝sledky, a kdybych na Ĺ umavÄ&#x203A; neuspÄ&#x203A;l, nevyhrĂĄl bych,â&#x20AC;&#x153; vzpomĂ­nĂĄ Stanislav Ĺ&#x2DC;ezĂĄÄ?, Ä?len Patria Direct Teamu. â&#x20AC;&#x17E;Jsem rĂĄd, Ĺže seriĂĄl vznikl a Ĺže roste jeho ĂşroveĹ&#x2C6;. VĹĄechny tratÄ&#x203A; se mi lĂ­bĂ­ a tu svou si musel vybrat kaĹždĂ˝. Letos z celĂŠho seriĂĄlu bohuĹžel pojedu pravdÄ&#x203A;podobnÄ&#x203A; jen

Jizerskou 50, protoĹže si chci vybojovat ĂşÄ?ast na olympiĂĄdÄ&#x203A;.â&#x20AC;&#x153; StejnÄ&#x203A; jako v pĹ&#x2122;edchozĂ­ch letech se celkovĂŠ poĹ&#x2122;adĂ­ seriĂĄlu poÄ?Ă­tĂĄ dle koeďŹ cientĹŻ jednotlivĂ˝ch zĂĄvodĹŻ a vĹĄichni bÄ&#x203A;Ĺžci mohou soutÄ&#x203A;Ĺžit v rĂĄmci VelkĂŠ SkiTour (dlouhĂŠ zĂĄvody) a MalĂŠ SkiTour (krĂĄtkĂŠ zĂĄvody). BÄ&#x203A;Ĺžci, kteĹ&#x2122;Ă­ se zapojĂ­ do libovolnĂŠho zĂĄvodu pĹ&#x2122;i vĹĄech dĂ­lech seriĂĄlu, zĂ­skajĂ­ ocenÄ&#x203A;nĂ­ SkiTour Master. V roce 2009 pamÄ&#x203A;tnĂ­ medaili obdrĹželo pĹ&#x2122;es 150 nadĹĄenĂ˝ch sportovcĹŻ.

ÜÜÜ­òêèóÎôù­âÚ

Ă&#x2122;%Ă&#x2022;Ă&#x17D;Ă&#x192;

Ă&#x201C;Ă&#x201E;Ă&#x2018;Ă&#x152;:Ă?

Ă&#x201C;Ă&#x2018;Ă&#x20AC;Ă&#x2019;Ă&#x2DC;

Ă&#x2026;ÂśĂ&#x2030;Ă&#x2021;žœÂ&#x2022;šžĂ&#x2021;º¸Ă&#x2030;Â&#x2022;¿žĂ?ÂşĂ&#x2021;Ă&#x2C6;Ă&#x20AC; Â&#x2022;ÂŞÂĽ ¿žà ºĂ&#x201A;Ă&#x192;ž¸Ă&#x20AC; Â&#x2022;ÂŞÂĽ Ă&#x201E;Ă&#x2021;à ž¸Ă&#x20AC;TÂ&#x2022;Ă&#x201A;ÂśĂ&#x2021;ÂśĂ&#x2030;Ă&#x201E;Ă&#x192; IĂ&#x160;Ă&#x201A;ÂśĂ&#x2039;Ă&#x2C6;Ă&#x20AC;TÂ&#x2022;Ă&#x2C6;Ă&#x20AC;žĂ&#x201A;ÂśĂ&#x2021;ÂśĂ&#x2030;Ă&#x201E;Ă&#x192;

ÂŻÂĽÄ&#x2026;¨§¼Â&#x2014;¨¼Â&#x2014;Š§¨§ Šª¼Ä&#x2026;Š¼Â&#x2014;¨¼Â&#x2014;Š§¨§ ­¼Â&#x2014;Š¼Ä&#x2026;ÂŽÂĽÂ&#x2014;Š¼Â&#x2014;Š§¨§ ŠŽ¼Ä&#x2026;Š¯¼Â&#x2014;Š¼Â&#x2014;Š§¨§

Š£Â&#x2014;ª§£Â&#x2014;§Â&#x2014;âä Š£Â&#x2014;§Â&#x2014;âä ¨§£Â&#x2014;Š§£Â&#x2014;§Â&#x2014;âä Š§£Â&#x2014;ŠÂ&#x2014;âä

Porážejte své kamarády s

TM

XpowerTM Vás v zimě nenechá na holičkách. Po celou dobu výkonu budete mít pocit bezedné energie a síly ke zdolávání dalších kilometrů zasněženou krajinou. Žádný kopec ani nekonečná rovina pro Vás již nebudou tak kruté jako dříve. Díky XpowerTM budete kilometry zdolávat o poznání rychleji a s menší námahou.

profi jezdci

Potraviny pro zvláštní výživu

Aby byl Váš náskok před soupeři maximální, přinášíme Vám plán správného doplňování energie při běhu na lyžích. Není nad to, když víte, po čem a kdy sáhnout.

TM

Pomáhejte svému tělu vítězit

Ať je léto nebo sníh, na kole i na lyžích, s Xpower máš energii a vždy budeš plný síly.

Uvedenéé vý výro výrobky robk bkyy Xpow bk XXpower power errTM zakoupíte zak akou koupí pítíte te v obchodech obch bchod hode dechh Vitaland Vital alan landd® nebo na www.aminostar.com inzerce

Sportujete nadoraz?

Wobenzym® urychluje hojení úrazů posiluje oslabenou imunitu

Milé dámy a pánové, v žádném případě Vám nepřejeme nic špatného, ale samy víte, že na lyžích nebo na snowboardu můžete přijít k úrazu velmi snadno. Přijměte proto tento tip:

Účinná pomoc při zranění Ve vrcholovém sportu se už řadu let osvědčuje především k urychlení hojení po úrazech a při léčbě poruch imunity enzymový lék Wobenzym. Velmi dobré zkušenosti s ním mají fotbalisté, atleti, lyžaři, hokejisté, boxeři, cyklisté a mnozí další. Také tisíce rekreačních sportovců mohou z vlastní zkušenosti potvrdit, že jim Wobenzym pomohl urychlit hojení po úrazu a návrat do zaměstnání a že díky tomuto léku mohli začít dříve znovu sportovat.

Význam enzymů po úrazu Enzymy, které obsahuje Wobenzym, urychlují vstřebávání otoků a krevních podlitin a zkracují dobu hojení úrazu až o polovinu doby, která by jinak byla zapotřebí. Proto se Wobenzym hodí k léčbě otoků, krevních podlitin a výronů, pohmožděnin, ale i vykloubení a zlomenin. Při zranění přitom platí zásada, že čím dříve po úrazu se začne s podáváním Wobenzymu, tím účinnější je jeho působení.

Posílení imunity, urychlení regenerace Zvýšená fyzická zátěž při intenzivním sportování podobně jako psychické vypětí a stres oslabují imunitu. Wobenzym posiluje oslabenou imunitu a urychluje regeneraci. Po namáhavém sportovním výkonu to Vaše svaly zvládnou s Wobenzymem mnohem lépe.

Více na www.wobenzym.cz www.wobenzym.cz konzultace z ltaace na tel zu tel.:: 267 2 7 7750 50 003 MUCOS PHARMA CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 Průhonice

Wobenzym je tradičním lékem z přírodních zdrojů pro vnitřní užití.

Pečlivě pročtěte příbalovou informaci.

³¯

Autorka článku na trati své první Jizerské 50

ÓÄ×Ó¹ ÁËÀÍÊÀ ÍÄÃÕ2ÃÈÂÊ%

KAŽDÝ SI CESTU K JIZERSKÉ PADESÁTCE NAŠEL JINAK. NĚKTERÉ JSOU LEMOVÁNY NADŠENÍM, ODHODLÁNÍM, SPORTOVNÍMI AMBICEMI, JINÉ PAK NEŠTĚSTÍM ČI RECESÍ. NEZÁLEŽÍ VŠAK NA TOM, JAK BYL SRDEČNÍ VZTAH VYTVOŘEN, DŮLEŽITÉ JE, ŽE ZŮSTÁVÁ. POJĎME SE NYNÍ SEZNÁMIT S LIDMI, BEZ NICHŽ

BY JIZERSKÁ PADESÁTKA NEBYLA JIZERSKOU PADESÁTKOU… Má první účast v závodě Jizerská padesátka v roce 1980 byla výsledkem sázky se třemi spolužáky rakovnického gymnázia. Strýc jednoho z nich byl majitelem chalupy na Hrabětické louce kousek od startu závodu. Z Janova jsme vyrazili večer od autobusu a v mlze se nám ani po několikahodinovém hledání na rozlehlých zasněžených pláních nepodařilo chalupu nalézt. Noc jsme strávili v dřevníku pod Severákem, kde nás nechali dobří majitelé přespat.

Chalupu se nám podařilo druhý den najít, jak se později ukázalo, byl to jediný úspěšný počin během celého víkendu.

Ani jeden z nás neměl zkušenosti s běháním na lyžích, v okolí Prahy se tento sport tehdy moc neprovozoval, všichni jsme těžili pouze ze základů, které jsme dostali během týdenního lyžařského kurzu ve škole. Sázka je sázka. Trudnomyslnosti jsme začali podléhat už v mazacím vojenském stanu, snažili jsme se odpozorovat, jak se lyže připravují, ale naše 4 Skiva nemohla konkurovat při daných povětrnostních podmínkách sádlu od firmy SWIX, kterým se mohli pochlubit už v tehdejší době místní borci a borkyně.

Světlým okamžikem našeho trápení na trati byly pak občerstvovací stanice. Sevřený žaludek sice neumožňoval nadměrnou konzumaci (banány a pomeranče jsme tehdy znali jen z vánoční tabule), ale alespoň jsme na chvíli zapomněli na otlaky a puchýře způsobené novými, případně půjčenými běžeckými botami. Sjezdové hůlky v délce k pasu také velký komfort nezajistily.

Každý, kdo absolvuje celou trať Jizerské padeátky, si může blahopřát

ÅÎÓι ÀÑÂÇÈÕ ÀÔÓÎÑÊØ À ÌÀÓÇÄÑ

ÉÈÙÄÑÒÊ1 ÏÀÃÄÒ%ÓÊØ

³°

INFORMACE O ORGANIZÁTORECH A O TOM, CO PŘEDCHÁZÍ ZÁVODU V PRŮBĚHU ROKU

Eva Novotná – Josefův Důl 2009

Mé trápení bylo naštěstí jen 26 km dlouhé, kluci na téměř dvojnásobné trati trpěli dvakrát déle. O dva dny později jsem oslavila osmnácté narozeniny. Touha zlepšit svůj výkon mě dovedla na start i o rok později. Láska k libereckému běžkaři a horolezci mě pak do Jizerek přivedla častěji, a tak jsem se ještě mohla těšit z vysokých stromů, než padly za oběť kůrovcové kalamitě.

Na start padesátikilometrové trasy jsem se znovu postavila v roce 2000 již jako místní, od té doby se snažím nechybět. Jizerky mi přirostly k srdci, na jejich drsné žule jsem se připravovala na horolezecké výstupy, na běžkách a kole si tady zvyšovala fyzickou kondici. Zde jsem také poznala statečné a obdivuhodné ženy, které zemětřesení v Peru připravilo o muže a jejich děti o táty. Tady jsem potkala a potkávám kamarády a známé, které spojuje láska k Jizerkám, většina z nich se účastní Jizerské padesátky. Osobně má pro mě závod ještě další dimenzi – v roce 1985 jsem se zúčastnila česko-polské ženské expedice na severní vrchol peruánského Huascaránu, kdy jsme během deseti dnů v severozápadní stěně vytyčily novou trasu. Prvním místem, které jsme u jezer Llanganuco po vybudování základního tábora navštívili, byl památník horolezecké výpravy, která zde 31. 5. 1970 zahynula při zemětřesení. Náš základní tábor stál pár stovek metrů od tábora této expedice a do stěny jsme nastupovali kuloárem, kterým zavalila boční lavina český tábor. Ani patnáct let po této tragédii zde příroda ještě nestačila zakrýt stopy…

Evu Novotnou jsem zastihla uprostřed slunného podzimního odpoledne v její chaloupce v Josefově Dole vysoko nad údolím pod lesem v místě zvaném Peklo. Známe se už pěknou řádku let, prvně jsem Evu potkala v roce 1983 na běžkách, až donedávna jí dělali vždy společnost statní psi, dokonce i k polárnímu kruhu si na putování na běžkách

Ski klub Jizerská 50 je jako občanské sdružení pořadatelem dálkového běhu Jizerská 50 od roku 1992. Navázal tak na TJ Lokomotiva Liberec, která závod pořádala od prvopočátků. Sekretariát Ski klubu funguje celoročně a pořádá mimo jiné i Jizerskou 50 na kolech či přechod Jizerských hor – Bedřichov – Jakuszyce. Sekretariát má dva stálé zaměstnance. Generálním partnerem od 40. ročníku je Patria Direkt, a.s.

Organizační výbor funguje v průběhu celého roku a jeho činnost se zintenzivňuje před samotnými akcemi.V poslední době spolupracuje Ski klub i s marketingovou agenturou Mather, která má na starosti mediálně propagovat závod a zároveň zajišťovat potřebné finance na závod.V současné době se vybrané startovné podílí cca jednou třetinou na celkovém rozpočtu akce a zbývající dvě třetiny jsou od sponzorů, Libereckého kraje a Města Liberec.

Samotný organizační výbor se skládá z šéfa organizačního výboru a z vedoucích jednotlivých úseků jako občerstvení, hlavní rozhodčí, šéf kontrol, registrátoři, měření času a mezičasů, spojení, velitel stadionu, velitel tratí, občerstvení trasa, cíl, organizace parkovišť a dopravy, kyvadlová doprava,horská služba, zdravotní zabezpečení, velitel techniky na úpravu stop, šatna pro závodníky – výdej pytlů s převlečením, úschovna lyží, info stánek, výdej čísel, kompletace st. čísel a dárkových tašek, ubytovací služba, tisk diplomů, potvrzování Wordlloppet pasů atd.

Na celkové organizaci závodu se podílí zhruba tři sta organizátorů.

Popovídali jsme si s Martinem Kouckým, tajemníkem Ski klubu Jizerská padesátka a předsedou organizačního výboru J50, co vše se musí zařídit, aby se závod uskutečnil bez problémů.

Kolik povolení k uspořádání akce potřebujete?

Dopravní silniční úřad Jablonec nad Nisou, Liberec, policie Jablonec nad Nisou, Liberec, Lesy ČR, CHKO Jizerské hory, Obec Bedřichov, Obec Janov, životní prostředí, požární školení a další. Na povolení závodu od dotčených orgánů státní správy a obcí pracuje sekretariát vždy od července do srpna.

Kolik mailů vyřizujete denně před závodem?

Od září do ledna máme největší nápor, zhruba tři sta emailů denně, jedná se hlavně o přihlášky a dále o dotazy.Ty se nejvíce týkají nasazování do vln.

Máme jasně daná pravidla dle časových limitů z předchozích ročníků, jak na Jizerské padesátce, tak ze všech závodů Worldloppetu. Lidé se ptají i na parkování a ubytování. Další komunikace je se sekretariátem Worldloppetu, FIS,TD FIS a elitními závodníky.

Jak lákáte elitní běžce?

Tím, že jsme součástí FIS Marathon cupu a jsou prize money, tak jezdí sami a rádi.

Kolik lidí se závodu v jeho historii zúčastnilo (50, 25 km)?

V databázi máme před patnáct tisíc kontaktů, šedesát procent závodníků jezdí pravidelně.Vstupem do Worldloppetu výrazně vzrostl počet zahraničních závodníků. Závodu se nyní účastní závodníci z téměř třiceti států celého světa.

Jaká je spotřeba na občerstvovacích stanicích a v cíli? Šest tisíc litrů čaje, šest set kilo banánů, tři sta kilo pomerančů, šest tisíc litrů iontového nápoje, tatranky, sušenky, čokolády atd.Třicet tisíc kelímků ve všech akcích a v cíli čtyři tisíce pět set porcí hlavního jídla.

Jaké značení tratí musí odpovídat pravidlům FIS? Trať je značena po pěti kilometrech a jsou také označeny nebezpečné úseky, prémie, mezičasy a občerstvovací stanice.

Co vše vyžaduje elektronické měření času?

Mezičas na Jizerce a Rozmezí, plus startovní a cílový systém championship.

Jak organizujete rozvoz na občerstvovací stanice, aby se nepoškodily upravené stopy?

Na Kristiánov zavážíme večer před závodem a přespává se zde. Jizerku zavážíme ráno, stejně jako Mořinu, Smědavu a Hraniční. Na Hřebínek se dostáváme večer před závodem, občerstvovači pak přijedou sami na běžkách.

Když už je zdárně po závodě, následuje to nejhorší – úklid.

Ten probíhá v týdnu po, zejména v pondělí a úterý, kdy se uklízí občerstvovací stanice. Závodníci jsou upozorňováni na to, že mají zahazovat odpadky pouze v prostoru občerstvovacích stanic.Tam to uklidíme. Zbytek uklízíme i na jaře po roztání sněhu.

Zde bude postaven pomník expedici Peru 1970

³±

Masiv Huascaránu

jednoho vzala s sebou. Právě dokončila opravu krmítka pro srnky a pozvala mě dál. Uprostřed místnosti stál rotoped, který jí v jejích dvaasedmdesáti letech pomáhá udržovat kondici. Eva má za sebou výměnu obou kolenních kloubů, operace si vždy načasovala tak, aby se mohla účastnit každoročního putování na běžkách v polárních krajinách. Zejména Finsko jí přirostlo k srdci, projela také Špicberky. Účastí na Jizerských padesátkách má za sebou více jak třicet, poprvé běžela v roce 1971 na památku svého manžela, který zahynul necelý rok předtím v lavině pod Huascaránem. Závod dvakrát po sobě vyhrála – v roce 1973 a 1974.

I v letošním roce doběhla do cíle 25 km trasy.

V paměti jí utkvěly zejména dva ročníky v polovině sedmdesátých let, kdy závodníci šlapali stopu ve dvaceticentimetrovém sněhu mezi Smědavou a Knajpou.V roce 1978 závod vynechala, termín se kryl s italskou Marcialongou. Tehdy vyrazila s výpravou nadšenců na Dolomitenlauf do Rakouska, po závodě s batohy na zádech přejížděli přes hory na start Marcialongy. Přespávali v senících, projížděli kolem Marmolady, vymrzlou chatu Aronzo přijel otevřít patnácti běžkařům chatař z Misuriny na základě telefonické prosby o nocleh.

Vasova běhu se zúčastnila Eva v 90. letech.

Poté, co její čtyřnohý kamarád odešel nedávno do psího nebe, plánuje s kamarádkou další cestu do Peru. Zemětřesení v okolí Huascaránu v roce 1970 zcela zásadně změnilo i její život. Od výstavby pomníku horolezcům u jezer Llanganuco pod Huascaránem v pohoří Cordillera Blanca přechovávala u sebe bronzové kopie desek se jmény všech účastníků výpravy. Desky naleznou čestné místo v plánovaném muzeu v Bedřichově a ke čtyřicátému výročí tragické události je naplánováno odhalení nového pomníku, který zaujme

čestné místo při nástupu na Jizerskou magistrálu z Bedřichovského stadionu. Každý účastník Jizerské padesátky po startu i při dojezdu do cíle závodu projede kolem. Pomník mu připomene jako memento partu kamarádů, kteří stáli u zrodu tohoto závodu a kterým osud nedopřál běžet jejich individuální běh životem.

Informace na www.peru1970.cz. Přispět na výstavbu pomníku můžete i vy na konto: 204187188 / 0300 ČSOB, a.s. Poštovní spořitelna Majitel účtu: Jizerská o.p.s.

J50 2008 – Ladislav Míka

Další místní patriotkou, kterou nemůžu opomenout, je Milada Raslová. Svou lásku k přírodě dělí mezi Jizerské hory a Český ráj, kde tráví volný čas většinou v létě. I ona zůstala na výchovu dvou malých dětí po smrti manžela pod Huascaránem sama. Celý život zasvětila stejně jako Eva Novotná školství, i v současné době ve svých osmašedesáti letech vypomáhá suplováním.

Známe se více jak deset let, koncem devadesátých let jsme společně s partou dalších přátel procestovali Austrálii, Tasmánii a Nový Zéland.

Jizerskou padesátku běžela více jak třicetkrát, ani letos nechyběla na startu, přihlášku do dalšího ročníku už podala. „Ať je trasa jakákoliv, vždy jdu do boje.“ Její taktika: mlaďoši ať běží, závodit začínám pod sedlem Holubníku, zde si vybírám soupeřku a využívám znalosti terénu.

Nevýhodou Jizerské padesátky je podle Milady brzký termín v lednu, zejména když zima přijde později – to se nedá naběhat dostatečný objem kilometrů a musí se vystačit s přípravou na kole.

Ze zahraničních závodů absolvovala nedávno dvakrát Engadin Ski Marathon.

Jediným závodníkem, který se zúčastnil všech ročníků Jizerské padesátky, je liberecký Ladislav Míka. Zimní sezóně podřizuje přípravu po ostatní období roku – od jara do září jezdí na kole, než napadne sníh, ho můžete potkat na koloběžce nebo na kolečkových lyžích. Start v dálkových bězích neomezuje jen na Jizerskou padesátku. Před rokem 1989 nebylo v zájmu republiky, aby Láďa vycestoval, takže hned v březnu 1990 se vydal do Švédska na Vasův běh. Toho roku se závod jedinkrát v historii od roku 1922 kvůli počasí nejel.

Prvním absolvovaným lyžařským maratonem v zahraničí se tak pro něj stal König Ludwig Lauf.

Od té doby závodil na Dolomitenlaufu, několikrát na Marcialonze, Birkebeineru. Shodli jsme se, že

³²

PRAVIDLA PRO BĚŽKAŘE 1. Berte ohled na ostatní, vzájemnou ohleduplností předejdete většině případných nepříjemných situací.

2. V upravených stopách jezděte vpravo, podobně jako na silnici.

3. Pokud je upravena pouze jedna stopa, přednost má lyžař, který jede z kopce.

4. Je-li proříznuta jen jedna stopa a zbytek trati je upraven pro bruslaře, má přednost lyžař jedoucí vpravo, bez ohledu na to, jede-li z kopce nebo do kopce.

5. Vzájemné předjíždění lyžařů je povoleno z obou stran. Předjížděný není povinen uvolnit stopu pro rychlejšího lyžaře, předjíždějící by měl upozornit předjížděného o svém záměru.

6. Při předjíždění držte hole těsně u sebe, zabráníte tak případnému zranění.

7. Při sjezdu z kopce nezapomeňte zvážit své lyžařské dovednosti, dodržujte bezpečnou vzdálenost od ostatních lyžařů, v nepřehledném terénu se pohybujte se zvýšenou opatrností.

Odhodlání na trati

nejtěžším závodem, který jsme shodou okolností absolvovali oba, byl v roce 2005 Transjurassienne (76 km). Celý závod se běžel za sněžení v prudkém protivětru, vítěz měl toho roku o hodinu pomalejší čas než obvykle.

Na trasu první Jizerské padesátky, kde závodníci zaplatili startovné 5 Kč, Láďa vzpomíná: „Běželo se z Bedřichova na Královku, pak k Jablonecké chatě, odtud k Blatné pile (zmizela pod hladinou nové Josefodolské přehrady v roce 1982) nahoru na Kristiánov, odtud po současné trase padesátky na Rozmezí, Knajpu, po Kasárenské a Knížecí přes Vlašský hřeben a Promenádní k Hnojovému domu, kde legendární Gustav Ginzel občerstvil závodníky čajem a tatrankou poté, co jim předtím prošlapal

Milada Raslová při J50 2008

stopu pod Jelení strání přes Velkou jizerskou louku na Předěl ke Smědavě a trať označil fáborky (Gusta mi utkvěl v paměti hned při prvním setkání na Jizerce v roce 1983, kdy jel na dvoumetrových dřevěnkách s pérovým vázáním v zeleném hubertusu a širokých golfkách). U Předělu překvapil závodníky téměř dvoumetrový poutač na stromě s vyobrazením půllitru a označením vzdálenosti na Smědavu, kde byla občerstvovací stanice. Z Knajpy se ještě vystoupalo do sedla Holubníku a odtud dolů přes Kristiánov už po stejné trase do cíle.“ Láďa skončil na 10. místě za Milanem Náhlovským, který se o tři roky později nevrátil z Peru.

Protože frekvence běžkařů na Jizerské magistrále je rok od roku stále větší, požádala jsem Láďu před několika lety o vytvoření pravidel pro běžkaře na webové stránky Jizerské o.p.s.. Dříve byla tato nepsaná pravidla respektována všemi uživateli bílé stopy.Vzhledem k chování některých jedinců na Jizerské magistrále nebude na škodu si tato pravidla znovu připomenout.

Ikonou Jizerské padesátky je již po mnoho let Ladislav Mizera. Bez jeho pomoci při nahazování sněhu, kdy svým elánem dokáže strhnout k práci i ostatní, by několik ročníků padesátky při nedostatečné sněhové pokrývce bylo ohroženo.

Jeho iniciativu podnítil fakt, že při tréninku na padesátku před patnácti lety musel několikrát sundávat lyže a přecházet přes úseky bez sněhu.

Dovezl si na trať vanu a lopatu a od té doby ho můžete téměř každoročně vidět před závodem na problematických místech.Vzpomíná, jak mu dříve pomáhali i vojáci z liberecké posádky, kteří přišli nahazovat sníh v plátěných keckách. Pomáhali mu i mladíci z Bedřichova, kteří pracovali v rámci náhradní vojenské služby pro Technické služby, tehdy se běžkaři zastavovali a jako diváci obdivovali jejich pracovní nasazení a koordinaci.

8. Zastavíte-li nebo spadnete, uvolněte stopu ostatním.

9. Ocitnete-li se při nehodě jiného lyžaře, poskytněte mu dle svých schopností první pomoc (ukládá vám to zákon). Mějte u sebe číslo Horské služby, nepřetržitě připravené pomoci při úrazech nebo v jiných krizových situacích.

10. Dodržujte prostor pro bruslení, neničte stopu.

11. Ve stopě dodržujte bezpečnou vzdálenost od ostatních.

12. Na lyžařské tratě nevoďte psy! Těžko předvídatelné chování zvířat může být velmi nebezpečné pro lyžaře ve stopě i pro vaše čtyřnohé miláčky samotné. Podle lesního zákona smějí psi do lesa pouze na vodítku. Zcela nepřípustné je nechat se ve stopě táhnout psy na řemenu.

13. Běžecké tratě jsou strojově upravovány. Dbejte zvýšené opatrnosti, může dojít k setkání s rolbou a skútry provozovatele a Horské služby. Při setkání uvolněte stopu a umožněte bezpečný průjezd techniky.

14. Pohybujte se pouze na značených trasách, jsou koncipovány tak, aby byli spokojeni sportovci i turisté. Opuštěním trasy do lesa nebo na paseky můžete poničit porosty v přísně chráněných územích.

15. Ve stopách se pohybujte jen s připnutými lyžemi.

Pěší chodci, volte jinou cestu, není-li zbytí, pohybujte se mimo upravenou trasu, prošlapaná stopa velmi znepříjemní cestu všem lyžařům.

16. Na trase i v okolí udržujte pořádek, pro sebe i pro ostatní.

17. Provozovatel běžecké tratě je oprávněn v krajním případě vyloučit osoby, které porušují pravidla chování ve stopě a zásady slušného a kultivovaného chování k ostatním, z užívání tratí, popř. je předat ke stíhání pro přestupek podle zákona č. 200/1990 Sb.

³³

Ze svého vlastního popudu také pravidelně zastřihuje během podzimu a před závodem větve podél trasy závodu. Jizerské padesátky se účastní od svých sedmadvaceti let, první závod běžel v roce 1974, kdy trať vedla ještě místy, která zmizela pod hladinou přehrady. Bílou Stopu na Slovensku běžel více jak pětadvacetkrát.

Vzpomínal na diváky, kteří posilovali závodníky borovičkou – někteří díky tomu nedorazili ani na start.

Vasův běh běžel již desetkrát, jednou i z druhé vlny díky výbornému výsledku na König Ludwig Laufu. Na tento závod má ale bolestnou vzpomínku – na třicátém kilometru si při nezaviněném pádu zlomil ruku a dalších šedesát kilometrů běžel s tímto zraněním až do cíle. Závod absolvoval jednou na hladkých lyžích bez mazání, stejně tak, jako dvakrát i Jizerskou padesátku a jednou norský Birkebeiner.V zámoří startoval na kanadské Keskinadě a americkém Birkebeineru, Engadin zatím neběžel, připadá mu krátký…

K samozřejmému standardu padesátky již neodmyslitelně patří dobře upravené běžecké stopy. Trasa závodu se pravidelně upravuje denně celý týden před závodem.Vzhledem k tomu, že Jizerská padesátka je prvním závodem seriálu na začátku sezóny na severní polokouli, mnoho závodníků z ciziny přijíždí trénovat často s týdenním předstihem. Na tratích je živo, zkoušejí se lyže a vosky – díky značnému rozdílu nadmořských výšek v profilu trati se může závodník setkat při určitých povětrnostních podmínkách s několika druhy sněhu.

Trasu před závodem projíždí na skútru technický delegát FIS (několik let se padesátka jezdí jako FIS Marathon Cup), vyznačuje problematická místa, kde by mohlo dojít ke kolizi, nebezpečné sjezdy a stromy v blízkosti těchto míst.

Ani na běžecký potěr se při J50 nezapomíná

V té době už také vrcholí práce na stadionu.

Týden se tu nikdo nezastaví. Stadion musí být připraven na páteční slavnostní zahájení, sobotní dětské závody a odpolední závody Jizerská firemní.

Ovšem nejnáročnější úkol – připravit stadion na start padesátky, přebudovat po startu na start pětadvacítky a poté připravit stadion opět na dojezd závodníků obou tratí do cíle – připadá na neděli.

Na nedělní závod jsou tratě upraveny s třemi klasickými stopami – pečlivá příprava padesátikilometrového okruhu vyžaduje i dvanáct hodin práce rolby, s řidičem jezdí přes noc v kabině i vedoucí tratí a rolbař se řídí jeho pokyny.

Příprava trasy pětadvacítky může trvat i devět hodin. Pečlivou logistiku vyžaduje zavážení občerstvovacích stanic, aby se neponičily již připravené stopy. Krmiči na některé občerstvovací stanice vyrážejí v den závodu brzy ráno na běžkách. Ještě před závodníky vyběhnou trasu zkontrolovat předjezdci – každoročně se najdou vtipálci, kteří obracejí značky a přemisťují červenobílé vymezovací fábory.

Problém, který se každoročně objevuje nejen před samotným závodem, je vzájemná neohleduplnost bruslařů ve vztahu ke klasikům. Prostor mezi klasickými stopami pro bruslaře je bohužel limitován zejména v okolí Bedřichova úzkými cestami, a tak často po projetí několika bruslařů

³´

ZUZANA KOCUMOVÁ: NA BĚŽKÁCH BUDU JEZDIT AŽ DO SMRTI Zuzku Kocumovou můžete v zimě potkat na běžkách ve stopě magistrály téměř denně.

Vyráží na tratě z Liberce nebo z chaloupky pod Hrabětickou loukou.V létě tu trénuje královna Jizerských hor na kole nebo na kolečkových lyžích. I ona patří mezi místní patrioty.

Na lyžích jsi, patrně díky rodičům, stála krátce poté, co ses naučila chodit?

No – myslím, že to šlo skoro ruku v ruce :-) V létě bez prkýnek, v zimě na tzv. „medvídcích“, tehdy jediných dostupných lyžičkách pro děti. Bylo pro mě naprosto normální, že v létě se chodí a v zimě lyžuje. První závod jsem jela v necelých třech letech.

To docela odpovídalo tvé povaze. Myslím, že je na místě zmínit tvou příhodu z dětství, kterou jsi mi popisovala - jak jsi chtěla po tatínkovi stále další úkoly, které jsi nadšeně plnila, ovšem úkol zůstat chvíli v klidu byl téměř nesplnitelný... (směje se) Asi to naši se mnou neměli úplně jednoduché. Postavit se na hlavu, oběhnout půlku města, hrát celý den nohejbal, to pro mě nebyl žádný problém. Pak ho ale napadla ta „šílenost“, abych pět minut bez pohybu ležela na zádech... Naštěstí oba rodiče sportovali, takže jsem se nudila jen občas (opět se směje).

Jak dlouho už je tvým jizerskohorským azylem chaloupka pod Hrabětickou loukou?

No, letí to. Bude to skoro deset let. Krásný kontrast s městským shonem, tam občas i já dokážu „vypnout“ a jen poslouchat ticho. Nehledě na to, že do stopy Jizerské magistrály to mám dvacet metrů.

Kolikrát jsi běžela Jizerskou pětadvacítku a padesátku? Kolikrát jsi vůbec stála na bedně? A kdy jsi stála poprvé na startu?

Jizerskou padesátku jen dvakrát, trvalo celkem dlouho, než mi hlava dozrála natolik, abych byla schopna ujet tolik kilometrů bez „nudění se“ během závodu. Takže poprvé až v roce 2008. Kratší trať ani přesně nevím, ale asi pětkrát. Poprvé asi v šestnácti letech, tzn. v roce 1996. Na bednu to nevyšlo jednou, při premiéře na dlouhé trati.Worldloppet přeci jen přitáhne daleko větší konkurenci.

Prosím, zmiň pár slov o tvém srdečním vztahu k Jizerkám.

Každý má své „silné místo“, kde se cítí doma, kam se bude vždy vracet, se kterým je srostlý.

Pro mě to jsou Jizerky. Nejsou to velehory, neohromí vysokými štíty ani rozeklanými vrcholky jako Dolomity, ale jsou tady, malé a milé, přívětivé, najdete zde krásné přehrady, čisté potoky, ale když chcete, tak i husté lesy, nepřístupné bučiny s rozházenými žulovými skalami, místa, kde vás za celý den nikdo nevyruší. No a mluvit o tom, že Jizerky jsou tou nejideálnější oblastí pro běžecké lyžování, to už by bylo nošení dříví do lesa.

Dívala jsem se na informace o tobě ve Wikipedii. Musím se ale přiznat, že protože tě znám, nelíbí se mi výraz „bývalá běžkyně“ na lyžích.

No, tak to chyba je (usmívá se). I když, snažím se na nich neběhat. Ale jezdit na nich budu asi až do smrti. Je to krásný, elegantní, všestranný pohyb, navíc v krásné krajině, mimo civilizaci.

Tedy pokud neběháte Světový pohár v centru Prahy... Stačí mi pět minut v zasněžené krajině a smutky a splíny se rozpouští. Ale Wikipedie hodnotí dle vrcholových kritérií. A tam nepíší o koníčcích a životním stylu, ale o tom, čím se živíte, a běh na lyžích pro mě přestal být obživou už v jednadvaceti letech. Jak jsem říkala, na zdraví už sudičkám nezbylo.

Bc. Zuzana Kocumová Několikanásobný vítěz J50, Ital Cattaneo

jsou obě klasické stopy poničeny. Dokonce krásně vysoustružené tři klasické stopy na nedělní hlavní závod – výsledek celonoční pečlivé přípravy – bývají před závodem narušeny stromečkem, který po sobě zanechá několik ignorantů, ačkoliv v den závodu jsou vždy pro bruslaře připraveny upravené tratě mimo trasu závodu.

Je mnoho faktorů, které můžou narušit hladký průběh závodu, mezi nejobávanější však patří rozmary počasí – čtyřikrát v historii musel být závod zrušen z důvodu nedostatku sněhu.

Pokud jsou ideální sněhové podmínky a Jizerky jsou zalité sluncem, drobné nedostatky při organizaci jsou tolerovány závodníky s nadhledem. Úroveň závodu se každým rokem zvyšuje, letos závodníci hned po startu ocení rozšíření a úpravu vjezdu do lesa za stadionem.

Podíváme-li se na to globálně, pak musíme konstatovat, že se z původního nominačního závodu na Krkonošskou sedmdesátku pro 52 závodníků stal závod světové úrovně!

Narodila se 26. května 1979 v Liberci, je bývalá běžkyně na lyžích, profesionálně závodící v období 1996–2001.V současnosti je pedagožkou na Střední odborné škole a gymnáziu v Liberci Na Bojišti (obor: angličtina), externí spolupracovnicí Redakce sportu České televize, kde spolukomentuje ženskou část Světového poháru v běhu na lyžích, a od roku 2006 také zastupitelkou města Liberec za politické hnutí Unie pro sport a zdraví.

Vystudovala Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci, obor sportovní management, kde získala titul bakaláře.V sedmnácti letech nastoupila do české ženské reprezentace v běhu na lyžích.V roce 1998 se zúčastnila zimních olympijských her v Naganu, kde ve štafetě finišovala na šestém místě, v individuálním závodě na 30 km skončila na 35. pozici, v kombinačním závodě na 5+10 km na 41. místě a v distanci na 5 km se umístila na 59. pozici.

Roku 1999 se stala juniorskou mistryní světa a v anketě Sportovec roku byla vyhlášena nejlepším juniorem České republiky. Mezi juniorkami vybojovala bronzovou medaili na mistrovství světa v běhu do vrchu a zlatou a stříbrnou pozici v kvadriatlonu.

Na zimní světové univerziádě ve Vysokých Tatrách téhož roku získala stříbrnou medaili v družstvech.

Jejími nejlepšími výsledky ze seniorského mistrovství světa jsou dvě 23. místa (1997: 5 km + 10 km kombinovaný závod, 2001: 15 km).Ve Světovém poháru dosáhla na 12. pozici ve sprintu (2000, Švýcarsko).

V roce 2001, ve 21 letech, ukončila svou profesionální kariéru kvůli genetické vadě imunity.V současné době závodí v distančních závodech.

³µ

ÓÄ×Ó¹ ÌÀÑÄÊ ÏÀÙÃÄÑÒÊ^ ÅÎÓι ÌÀÓÇÄÑ

ÀÍÄÁ ÍÀ ÂÎ ÕSÄÂÇÍÎ ÒÈ Ã%Ó ÏÎÙÎÑ BLÍŽÍ SE DRUHÁ NEDĚLE V LEDNU A VELKÁ ŘADA Z VÁS SE JAKO JIŽ KAŽDOROČNĚ POSTAVÍ NA START NAŠEHO NEJSLAVNĚJŠÍHO MASOVÉHO ZÁVODU. JEDNI MAJÍ POCTIVĚ NATRÉNOVÁNO, DRUZÍ ZASE JEDOU Z FLEKU (BEZ PŘÍPRAVY), KAŽDOPÁDNĚ SI VŠICHNI CHTĚJÍ ZÁVOD UŽÍT, AŤ UŽ JAKO VÍTĚZOVÉ, PORAŽENÍ, NEBO ŠŤASTNĚ PŘEŽIVŠÍ. ZDE JE PÁR MALÝCH RAD, JAK ZÁVOD NEPODCENIT A NA CO OBZVLÁŠTĚ SI DÁT POZOR. Ó ãäí ãî òóàñóô

Právě jste se přihlásili? Jste letos poprvé na běžkách? Nebo máte pocit, že jste tomu moc přes Vánoce nedali? Neblázněte, teď už nic nedoženete, trénovat jste měli začít mnohem dřív, nanejvýše se nyní pouze unavíte a na samotný závod vám nezbude dostatek sil. Zkrátka týden před závody se forma už jen ladí, což neznamená, že ji budete celý týden ladit v posteli, nedej bože v hospodě, ale lehkými kratšími tréninky. Také by chtělo začít chodit včas spát a přestat se alespoň na ten týden přejídat knedlíky.

TIP: Nesledujte od pondělí počasí, stejně nakonec bude v neděli úplně jinak, než říkají, a vy z toho budete akorát zbytečně vystresovaní. Ãäí ãî òóàñóô č òîáîóà

Nepropadejte panice, věřte sami sobě, popřípadě odborníkům ze speciálních skiservisů. Pokud je venku minus 10 °C, tak se opravdu na červený klister nepojede, i když to v rádiu tvrdí Franta

Kocourek. Každopádně to nemění nic na tom, že to, co se bude zítra ráno mazat, vám teď v sobotu dopoledne opravdu nikdo neprozradí, protože to ani on sám neví. Když už půjdete na lyže, tak jen na chvilku, opět připomínám, že na trénink je už příliš pozdě. Kdo si mažete sám, připravte si parafíny, ať vás ráno čekají už pouze stoupací vosky.

Překontrolujte gumičku ve vázání, nalepte na lyže samolepky, vyzkoušejte u hůlek košíčky i poutka, nasaďte si zkušebně číslo, připravte pití a věci na jídlo na druhý den. K večeři si dejte už jen něco lehkého, fazole nebo zelí by mohlo zítra připravit nepříjemné chvilky.Večer jděte včas spát, ponocování, pití alkoholu a sex se mužům rozhodně nedoporučuje, naopak u některých žen může mít pro následující den povzbudivé účinky.

TIP: Večer si pečlivě připravte batoh i všechny věci, co si budete brát s sebou na start. Nezapomeňte na maličkosti, jako jsou brýle, rukavice, čepice, vosky, pití a jídlo jak před závodem, tak i během závodu, pokud s sebou vezete bidon. A co boty, máte? Číslo? A čip?

Ñcíî ï äã ùcõîãäì č íäãoëä

Včas se probuďte, oblékněte na sebe věci, ve kterých budete závodit i se startovním číslem a čipem. Přes to ještě něco přihoďte, ať zbytečně neprochladnete. K snídani si dejte oblíbené, vydatné, avšak lehce stravitelné jídlo (optimální je jogurt, müsli a ovoce), také se pořádně napijte, alespoň půl litru. Až do závodu se snažte ještě něco vypít, ať máte dostatečně zavodněný organismus.

Na místo startu se snažte dorazit v dostatečném předstihu, optimálně tak 1,5–2 hodiny před startem, ať se můžete v klidu rozcvičit, namazat si lyže a popřípadě i mázu vyzkoušet či poupravit.

Na start nechoďte dříve jak 30 min předem, ale zase ne později jak 15 min. Pokud to jde, nechte na sobě co nejdéle ještě nějaké oblečení a celou dobu až do startu se snažte pohybovat a udržovat celé tělo v provozní teplotě. Startujete-li z lyží, nazujte si je zhruba 5 min před startem, stejně tak i hole, lyžemi pak stále lehce klouzejte dopředu i dozadu, ať vám nepřimrznou k zemi. Pokud máte lyže v rukou, nasaďte si alespoň hole (pozor

ale, aĹĽ si je v tom mumraji nezlomĂ­te). Rozmyslete si pĹ&#x2122;edem, kam si lyĹže pobÄ&#x203A;Şíte nazout, aĹž vĂĄs vypustĂ­ z koridoru. RozhodnÄ&#x203A; se vyplatĂ­ bÄ&#x203A;Ĺžet o 10 metrĹŻ dĂĄle a nazouvat si lyĹže v klidu, neĹž se je snaĹžit nasadit v nejvÄ&#x203A;tĹĄĂ­m davu. Ä&#x152;as se stejnÄ&#x203A; mÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;Ă­ aĹž od lesa.

TIP: KdyĹž to pĹŻjde, poĹ&#x2122;eĹĄte vÄ?as i zĂĄchod, na trati na to nenĂ­ vÄ&#x203A;tĹĄinou Ä?as a nĂĄsledky jsou nepopsatelnĂŠ. . . Â&#x;Ă&#x2019;óà ùóÂ&#x;Ä?Â&#x;¯­Â&#x;ĂŞĂŹÂ&#x;Ä?Â&#x;œ´¹Â&#x;ĂŹÂ&#x;í­Â&#x;Ï­Â&#x;

Pro mnohĂŠ to nejdĹŻleĹžitÄ&#x203A;jĹĄĂ­. NejlepĹĄĂ­ pozice je v prvnĂ­ Ĺ&#x2122;adÄ&#x203A; vpravo a uprostĹ&#x2122;ed. ChvĂ­le soustĹ&#x2122;edÄ&#x203A;nĂ­, neĹž pĹ&#x2122;ijde vĂ˝stĹ&#x2122;el, a pak co nejrychleji vybiÄ?ovat tÄ&#x203A;lo k maximĂĄlnĂ­mu vĂ˝konu. ProstÄ&#x203A; soupaĹž tak, jako kdyby vĂĄm ĹĄlo o Ĺživot. CĂ­lem je bĂ˝t na konci stadionu pĹ&#x2122;i vjezdu do lesa na prvnĂ­m mĂ­stÄ&#x203A; a pak je vyjetĂ­ na traĹĽ ĂşplnÄ&#x203A; v pohodÄ&#x203A;. Pokud na to nemĂĄte, tak radÄ&#x203A;ji doporuÄ?uji jet pomaleji, nechat vĹĄechny rĂĄdoby zĂĄvodnĂ­ky odjet a vyhnout se tak zlomenĂ˝m holĂ­m Ä?i jinĂŠ nepĹ&#x2122;Ă­jemnĂŠ kolizi.

To samĂŠ platĂ­ i pĹ&#x2122;i startu bez lyŞí.

TIP: Do poslednĂ­ chvĂ­le se pohybujte, aĹĽ zĹŻstanete zahĹ&#x2122;ĂĄtĂ­, a po nazutĂ­ lyŞí s nimi stĂĄle ĹĄoupejte, jinak pĹ&#x2122;imrznete! Â&#x;Ă?ĂŽĂľcÂ&#x;Ă&#x2039;ĂŽĂ´ĂŞĂ Â&#x;Ä?Â&#x;²­Â&#x;ĂŞĂŹÂ&#x;Ä?Â&#x;œ¡³Â&#x;ĂŹÂ&#x;í­Â&#x;Ï­Â&#x;

Po pĹ&#x2122;ekonĂĄnĂ­ Ăşvozu a vĂ˝jezdu k Buku nĂĄsleduje prvnĂ­ sjezd na Novou Louku, kde se pĹ&#x2122;ejĂ­ĹždĂ­ silnice. SnĂ­h je zde vĹždy nahĂĄzenĂ˝ lopatou, takĹže je mÄ&#x203A;kkĂ˝ a vÄ&#x203A;tĹĄinou mĂĄ ĂşplnÄ&#x203A; jinĂŠ vlastnosti neĹž snĂ­h okolnĂ­, proto dejte pozor na zahranÄ&#x203A;nĂ­ lyĹže, Ä?i dokonce zadrhnutĂ­ a nĂĄslednĂ˝ pĂĄd. Na trati vedou tĹ&#x2122;i stopy, pokud chcete jet rychleji, volte radÄ&#x203A;ji jednu z tÄ&#x203A;ch krajnĂ­ch, uprostĹ&#x2122;ed se vĂĄm mĹŻĹže stĂĄt, Ĺže zĹŻstanete uzavĹ&#x2122;eni z obou stran.

TIP: PĹ&#x2122;i pĹ&#x2122;ejezdu silnice je lepĹĄĂ­ bĂ˝t v prostĹ&#x2122;ednĂ­ stopÄ&#x203A;, ta je nejstabilnÄ&#x203A;jĹĄĂ­.

Â&#x;à Íà óíÂ&#x161;Â&#x;ùøåíwĂŞÂ&#x;Ä?Â&#x;³­Â&#x;ĂŞĂŹÂ&#x;Ä?Â&#x;Â&#x; Â&#x;œ¾³Â&#x;ĂŹÂ&#x;í­Â&#x;Ï­Â&#x;

"

ZaÄ?Ă­nĂĄ prvnĂ­ ostrĂŠ a dlouhĂŠ stoupĂĄnĂ­. ZĹŻstaĹ&#x2C6;te v klidu, do cĂ­le je to jeĹĄtÄ&#x203A; daleko, a tak nemĂĄ cenu jet naplno jenom kvĹŻli tomu, Ĺže vĂĄs zrovna pĹ&#x2122;edjel nejvÄ&#x203A;tĹĄĂ­ soupeĹ&#x2122;. NajdÄ&#x203A;te si svĂŠ tempo Ä?i tempo nÄ&#x203A;jakĂŠ skupinky, co vĂĄm takĂŠ vyhovuje, a snaĹžte se ten kopec vyjet v klidu a rovnomÄ&#x203A;rnÄ&#x203A;.

To, Ĺže vĂĄm to obÄ?as podklouzne, je normĂĄlnĂ­, stopa je umydlenĂĄ a kolem BlaĹĽĂĄku to vĹždycky trochu smekĂĄ.

TIP: NahoĹ&#x2122;e na kopci se poĹ&#x2122;ĂĄdnÄ&#x203A; odpĂ­chnÄ&#x203A;te a vlezte si za nÄ&#x203A;koho do pravĂŠ stopy, je to kratĹĄĂ­ a vĂ­ce to v zĂĄvÄ&#x203A;tĹ&#x2122;Ă­ pojede.

Â&#x;Ă&#x160;ùèòóècĂ­ĂŽĂľÂ&#x;Ä?Â&#x;¾­Â&#x;ĂŞĂŹÂ&#x;Ä?Â&#x;¡°¹Â&#x;ĂŹÂ&#x;í­Â&#x;Ï­Â&#x;

PrvnĂ­ obÄ?erstvovacĂ­ stanice. Pokud uĹž potĹ&#x2122;ebujete pĂ­t, Ä?i dokonce jĂ­st, tak si najeÄ?te do krajnĂ­ stopy.

Pozor na moĹžnĂŠ kolize pĹ&#x2122;i pĹ&#x2122;ijĂ­ĹždÄ&#x203A;nĂ­ Ä?i odjĂ­ĹždÄ&#x203A;nĂ­ od obÄ?erstvenĂ­, dost Ä?asto se zde lĂĄmou hole.

Pokud jste si toho nevĹĄimli, tak uĹž jedete chvilku do kopce a jeĹĄtÄ&#x203A; vĂĄs poĹ&#x2122;ĂĄdnĂ˝ kus Ä?ekĂĄ, aĹž nahoru na RozmezĂ­ je to tĂŠmÄ&#x203A;Ĺ&#x2122; Ä?tyĹ&#x2122;i kilometry poĹ&#x2122;ĂĄd do kopce s pouze jednou krĂĄtkou rovinkou. ZaÄ?Ă­nĂĄ se opravdu zĂĄvodit, tady uĹž nenĂ­ Ä?as na to ptĂĄt se, kdo je kdo. ZbyteÄ?nÄ&#x203A; to nepĹ&#x2122;epalte, ale pokud mĂĄte nÄ&#x203A;jakĂŠ ambice, tak by to chtÄ&#x203A;lo za to trochu vzĂ­t.

TIP: ObÄ?erstvovat se uĹž na ĹĄestĂŠm kilometru je tĂŠmÄ&#x203A;Ĺ&#x2122; zbyteÄ?nĂŠ, pokud mĹŻĹžete, tak plynule pokraÄ?ujte dĂĄl, Ä?as uĹĄetĹ&#x2122;enĂ˝ zdrĹženĂ­m na obÄ?erstvenĂ­ se vĂĄm bude urÄ?itÄ&#x203A; hodit. Â&#x;Ă&#x2018;ÎÚÏäÚwÂ&#x;Ä?Â&#x;¸­Â&#x;ĂŞĂŹÂ&#x;Ä?Â&#x;¸¸œÂ&#x;ĂŹÂ&#x;í­Â&#x;Ï­Â&#x;

MĂĄte za sebou prvnĂ­ poĹ&#x2122;ĂĄdnĂŠ stoupĂĄnĂ­ a zĂĄroveĹ&#x2C6; jste na nejvyĹĄĹĄĂ­m bodÄ&#x203A; celĂŠho zĂĄvodu. Je zde takĂŠ prvnĂ­ rychlostnĂ­ prĂŠmie. MÄ&#x203A;li jste na ni pomyĹĄlenĂ­?

Tak si nechte zajĂ­t chuĹĽ, prĂŠmie vĹĄude na svÄ&#x203A;tÄ&#x203A; vybĂ­rĂĄ Standa Ĺ&#x2DC;ezĂĄÄ?. Pokud si vezete vlastnĂ­

! !!! #

³·

pití, tak se napijte, zde je to vhodné. Nahoře to pořádně rozpíchejte a nechoďte hned do vajíčka, ze začátku to moc nejede, a proto je to třeba nejprve trochu rozjet. Sjezd je dlouhý, nahoře těch pár odpichů ještě zvládnete, pak si odpočinete.

V dolní části se sjezd stáčí doprava, takže volte pravou stopu – je kratší.

TIP: Snažte se být nahoře s nějakou skupinkou, abyste nejeli dolů sami, v táhlých dlouhých sjezdech to ve skupině jede vždy rychleji. Êíàéïà č °°­ êì č ¸¸¯ ì í­ ì­

Po rovince to pořádně rozjeďte, čeká vás totiž po Kasárenské nevyzpytatelný sjezd dolů, kde často fouká protivítr, navíc dle typu sněhu to buď jede až dolů ve vajíčku, nebo jindy je nutné celé čtyři kilometry píchat jako život, proto zde dvojnásob platí zlaté pravidlo, že ve skupině to jede rychleji a zároveň šetří síly.

TIP: Mezi Čihadly a Knajpou je to jeden kilometr po rovině, takže pokud jste osamocení, věnujte veškeré úsilí k dojetí skupinky před vámi.Vyplatí se to. Çñàíèlíw âäòóà č °µ­ êì č ··· ì í­ ì­

Druhá občerstvovací stanice, zde se už pořádně napijte, popřípadě něco malého sezobněte. Pozor na prudkou zatáčku od občerstvení doprava, vyžaduje většinou dvě až tři odšlápnutí. Po dlouhém sjezdu se vám moc nebude chtít jet dál, ale věřte, že celá Knížecí cesta je v pohodě, i když začíná mírným stoupáním a ti nejlepší ji jezdí

jenom soupaž. Pro vás bude lepší soupaž s nohou, neunavíte tolik netrénované ruce a zároveň si na chvíli odpočinete od „stříďáku“.

TIP: Kelímek s pitím či jídlo si vezměte do ruky a pokračujte dál v jízdě, neboť vás čeká ještě 200 m sjezdu, a tak se lze občerstvit za jízdy a zbytečně tak neztratit. Õëà òê ç äáäí č ±¯­ êì č ¸³° ì í­ ì­

Tak tady se opravdu začíná závodit, neboť po téměř uspávací Knížecí cestě se závěrečným sjezdem přichází velmi prudké stoupání po Jezdecké cestě až na Vlašský hřeben. Nenápadný, ale celkem drsný kopec, který se v závěru notně utahuje. Nepřepalte ho.

TIP: Kopec nekončí nahoře, ale až když začne sjezd, takže nahoře nepolevte v tempu a vydržte jet rychle ještě asi dvě stě metrů, než začne cesta klesat, získáte hodně.

Ô Áôíêñô č ±°­ êì č ¸¯² ì í­ ì­

Poměrně nebezpečný sjezd z Vlašského hřebenu skýtá dvě pravotočivé zatáčky, které je potřeba odšlápnout nebo projet Kristiánkou, pro ty, co jedou později, platí zvýšený pozor, neboť to tu už bývá dost vydřené.Všechno navíc končí pravoúhlou zatáčkou doprava přímo U Bunkru, kde se trať potkává. Není zde moc místa pro improvizaci.

Páduchtiví fotoreportéři dodají odvahu.

TIP: Před Bunkrem se vyplatí trochu přibrzdit a zatáčku projet v pohodě než do ní vletět v plné rychlosti a ustlat si tak v pangejtě či ve smrčkách. Ìî èíà č ±²­ êì č ¸¯¶ ì í­ ì­

Druhá rychlostní prémie – co víc dodat, než že pokud ji plánujete vyhrát, tak gratuluji předem.

Sice zde ještě není polovina, ale znalec Jizerek ví, že se pod Bukovcem trať otáčí zpátky a začíná se vracet. To vás musí povzbudit. Navíc vás čeká dlouhý a poměrně bezpečný sjezd dolů do osady Jizerka, jen pozor na dolní mostek přes potok, i na něj se dá netrefit.

TIP: Ideální místo pro napití se vlastního nápoje, tabletu proti křečím, či dokonce i nějaký ten vysokoenergetický gel. Éèùäñêà č ±²«´­ êì č ·´± ì í­ ì­

Po dlouhém sjezdu vás čeká příjemné překvapení v podobě třetí občerstvovací stanice plné kočiček, pití a jídla. Krátké zdržení se opravdu vyplatí. Pokud jste až dosud neobčerstvovali, tak by to pro vás nyní měla být takřka povinnost. Neradujte se však

³¸

dlouho, hned u lesa začíná nepříjemné stoupání zpět nahoru k Bunkru, hlavně ze začátku je asi třicet metrů hodně prudkých, pak už se to trochu narovná.

TIP: Pokud už nemůžete, tak těch prudkých 30 metrů vyjděte stromečkem a pak teprve to rozjeďte, ztratíte určitě míň, než když se zahltíte a vyčerpáte na tom malém kousku. Ô Áôíêñô č ±³«´­ êì č ¸¯² ì í­ ì­

A jste tady znovu. Sílu do žil vám dodá pohled na kamaráda, který teprve sjíždí z Vlašského hřebene, pokud to tedy nebude naopak. Čeká vás nevyzpytatelný úsek trati po Promenádní cestě, kde vidíte strašně daleko a je to stále nahoru a dolů.

Já osobně ji přezdívám Lochneska. Ty kopečky nahoru jsou celkem čtyři a nejhorší z nich je, jako už to tak bývá, až ten poslední. Pozitivní je, že už jste opravdu za půlkou.

TIP: Doporučuji většinu Promenádní cesty projet soupaž s nohou, je to zde zaručeně nejrychlejší. Êèîòäê č ±·«´­ êì č ¸²¯ ì í­ ì­

Potkáte ho ve sjezdu dolů a kolem něho vás čeká ostrá zatáčka doleva. Sjezd není nijak nebezpečný, i když se zde jezdí docela velkou rychlostí. Pozor si dejte hlavně až dole v poslední pravotočivé zatáčce, ta trochu vyhazuje. Toho, že jedete ve vajíčku, si řádně užijte, příště to bude až za dlouho.

TIP: Na začátku klesání doporučuji opět nějaké vlastní občerstvení. Bude se hodit. Òìoãàõà č ²¯­ êì č ·³¶ ì í­ ì­

Další občerstvení. Není mnoho závodníků, co by si ho dovolili vynechat. Nastává nejhorší úsek trati. Před vámi je 3 km dlouhý kopec, jehož první polovina je více než prudká, často se zde normálně chodí stromečkem.V tomto stoupání se závod většinou rozhoduje, kdo na to má, jede, kdo ne, tak se jen kouká. Ne že by to byl tak strašný kopec, ale třicátý kilometr udělá hodně, zvláště když vám to začne i trochu podkluzovat.

Až projedete kolem Pavliny louky, tak máte to nejhorší za sebou, terén se notně narovná, ale pozor, dost často tu fouká silný protivítr.

TIP: Chystáte-li se ujet svým pronásledovatelům, tak zde je to pravé místo.Tady když nastoupíte, tak vás málokdo dokáže udržet. Êíàéïà č ²²­ êì č ¸¸¯ ì í­ ì­

I zde už jste jednou jeli. Že si to nepamatujete?

Nevadí, koukejte před sebe. Jste sice hrozně unavení, ale musíte zabrat a vydržet píchat ještě kousek za Čihadla, pak teprve to na chvíli jede tolik, abyste se mohli sbalit do vajíčka.

TIP: Moc to tu nejede, takže jet ve skupince znamená opět velkou výhodu.

Engadin Skimarathon

Online registration: www.engadin-skimarathon.ch

GVXZ YViZ/ Sunday, 14 March 2010 8djghZ/ Maloja – Zuoz / S-chanf 9^hiVcXZ/ 42 km IZX]c^fjZ/ free EVgi^X^eVcih/ ca. 12’000 :cign [ZZ/ € 67 - € 105

GVXZ YViZ/ Sunday, 14 March 2010 8djghZ/ Maloja – Pontresina 9^hiVcXZ/ 21 km IZX]c^fjZ/ free EVgi^X^eVcih/ ca. 1’000 :cign [ZZ/ € 50 - € 90

GVXZ YViZ/ Sunday, 7 March 2010 8djghZ/ Samedan – S-chanf 9^hiVcXZ/ 17 km IZX]c^fjZ/ free EVgi^X^eVcih/ ca. 1’000 :cign [ZZ/ € 40 - € 54

in Young sters born Half marathon: ate for free. ng along your 1994/1995 particip Women‘s race: Bri one free entry. t ge d an s nd frie

Main sponsors:

Basel

St.Gallen Zürich

Bern Chur St.Moritz

Zuoz/S-chanf

Maloja

Genève Lugano

Additional information: Engadin Skimarathon, Haus Swisscom, Postfach, CH-7503 Samedan, Switzerland Tel. +41 (0)81 850 55 55, Fax +41 (0)81 850 55 56, info@engadin-skimarathon.ch

´¯

Ô Áôêô č ³·­ êì č ·°¯ ì í­ ì­

Dnes už jste zde také podruhé a je to opravdu naposled do kopce. Nebojte, je to jen kousek a žádný prudký úsek. Dá se to vyjet i soupaž s nohou. Seberte všechny své síly a dejte je do tohohle kopce, pak už se jen sjíždí dolů na stadion. Sjezdu se vůbec nebojte, dá se jet celý ve vajíčku.

TIP: O dvě odpíchnutí víc nahoře U Buku znamená dole o dvacet metrů delší dojezd! Ãîëèíà č ³¸­ êì č ¶´· ì í­ ì­

Íà amcñêô č ²µ­ êì č ¸³² ì í­ ì­

Po krátkém odpočinku se před vámi opět zjeví kopec. Nebojte, je mnohem víc v pohodě, než vypadá. Je krátký a ti nejlepší ho jezdí bez problémů soupaž. Žádné šetření sil, zde se musí jet naplno, čeká vás odpočinková pasáž. Na konci sjezdu dejte velký pozor, čeká vás asi nejhorší zatáčka během závodu. Je levotočivá a i zde se vyplatí raději trochu přibrzdit a v pohodě odšlápnout doleva než pokračovat rovně dolů směr vodopády Velkého Štolpichu. Po úspěšném projetí minete Tetřeví boudy a čeká vás dlouhá projížďka soupaž.

TIP: Nahoře to ani moc nemusíte rozjíždět, pojede to samo. Êñcòíc Ìc w č ²·«´­ êì č ¸¯² ì í­ ì­

Mé nejoblíbenější místo na trati. Po nudné soupaži skrze hustý les přijdou krásné výhledy na Smrk a Hejnice, za chvíli pak na Oldřichovské sedlo a stále je to po rovině. Kocháte se tou krásou a najednou zjistíte, že už sjíždíte dolů na Hřebínek. Ničeho se nebojte, tento sjezd je úplně v pohodě. Nelekejte se ani jiných startovních čísel, to se k vám na chvilku připojila trať 25 km.

TIP: V zatáčkách přejíždějte ze stopy do stopy tak, abyste pořád jeli tou vnitřní, tedy nejkratší. Ç äáwíäê č ³°­ êì č ·²´ ì í­ ì­

Je zde třetí prémie na trati, pro mnohé z vás jistě už jen zbytečná provokace. Měla by vás mnohem více zajímat hlavně poslední občerstvovací stanice.

Napijte se a najezte opravdu řádně, ještě zbývá zákeřných devět kilometrů. Ač se to nezdá, lze pořád mnoho ztratit i získat.

TIP: Dole nezapomeňte odbočit doprava, protože doleva jedou jen ti závodníci, kteří běží trať 25 km.

Áwëc Êôâçøío č ³±­ êì č ·±± ì í­ ì­

Vypadá to, že je to ze Hřebínku jenom kousek a ještě navíc s kopce, ale už jsem zažil, že i zde se dá rupnout. Posledních dvě stě metrů k Bílé Kuchyni je to takové nepříjemné nenápadné stoupání, co umí vzít spoustu sil. A pak to teprve přijde, prudká levotočivá zatáčka a kopec.

TIP: Ze Hřebínku jeďte v klidu, na finiš je ještě dost času, na Bílou Kuchyni je potřeba přijet v pohodě. Îëèõäóòêc çîñà č ³²«´­ êì č ·¶° ì í­ ì­

Hurá, stadion je na dohled. Stačí projet kolečko za Dolinou, vrátit se kolem koupaliště zpět, vyjet jednu malou uměle vytvořenou muldu a už se jede do cíle. Kolem trati je v tomto místě zaručeně nejvíce diváků, takže kdybyste náhodou už nemohli, tak vás zaručeně do cíle donesou jejich hlasivky. Cestou se pořádně usmívejte a utřete si všechny sliny, budou vás totiž fotit.

TIP: Pokud se chystáte s někým do finiše a nedokážete mu ujet předem, tak si počkejte, jeďte celé kolečko kolem Doliny na druhém místě a zaútočte až při vjezdu na stadion. Pak už to musí být, jako byste jeli o život, prostě dát do toho srdce a ono to snad vyjde. Âwë č ´¯­ êì č ¶´± ì í­ ì­

Velmi nepříjemné stoupání, zvláště v první polovině, pak se to na chvilku narovná a poslední prďák je už jen krátký, to se dá vydržet. Každopádně kdo přežije Olivetskou horu s úsměvem, tomu vydrží na tváři až do cíle. Cestou dolů vás ještě čeká prudký a rychlý sjezd, nemusíte se bát, je to v pohodě. Až na konci rovinky, kdy začínáte znovu klesat, dejte pozor, musíte projet dvě ostré po sobě jdoucí levotočivé zatáčky.

A je to, ani to nebolelo. Gratuluji, máte to za sebou. Ať už jste spokojení, nebo zklamaní, patří vám obdiv. Užijte si ho. Převlékněte se, dejte si něco dobrého k jídlu, pivo určitě taky bodne.

Nechte se opečovávat, zasloužíte si to.

TIP: Olivetskou horu rozjeďte zvolna a až se vám ukáže mezirovinka, tak to teprve odpalte, pak už se to dá až do cíle vydržet.

Õäläñ ïî ùcõîão

Õëcãíw č ³µ­ êì č ¶·¯ ì í­ ì­

TIP: Pánové, radši svým partnerkám dopředu nic neslibujte.

Po sjezdu z Olivetské hory vás čeká ještě jedno stoupání, není moc dlouhé, je takové krásně táhlé, ale pokud člověk jede už na kyslíkový dluh, tak ještě také dovede řádně potrápit. Má zvláště dlouhý přechod do roviny, končí ostrou pravoúhlou zatáčkou doleva a pak následuje opět rovina nakloněná mírně nahoru.

TIP: Pokud máte ještě nějaké síly, tak začněte pomalu finišovat, tady je to pravé místo, kde se dá předjet velká řada lidí.

TIP: S tím pivem to nepřežeňte, pro váš organismus byl tento závod docela zápřah, a kdyby měl odbourávat ještě deset plzní…

Vana, masáž, dobrá večeře s pivem či vínem a spánek dřív, než máte v plánu, půjde to samo.

Ãñôç ãäí ñcíî

Nemůžete vstát, všechno vás bolí, zavázat si tkaničky u bot je nadlidský výkon, máte hrozný hlad?

Nebojte, nejste na tom tak špatně sami. Podobně trpí určitě dalších pět tisíc účastníků. Tak příští rok zas na startu… SKOL! TIP: Neříkejte, že příští rok už nejedete, stejně se zas vrátíte. . .

´°

ÊÎÌÄÑ.Í: ÏÑÄÙÄÍÓÀÂÄ

ÒÊÈÌÀÑÀÓÎÍ ±¯°¯ POZOR, HLÁŠENÍ: NA START 25. ROČNÍKU ČEZ ŠUMAVSKÉHO SKIMARATONU SE DOSTAVÍ VŠICHNI MAJITELÉ LETOŠNÍCH STARTOVNÍCH ČÍSEL. SLAVNOSTNÍ START VÝSTŘELEM V 10:00! ZACHOVEJTE KLID A NIKAM SE NETLAČTE. I takové hlášení se může ozvat 28. února 2010 na pláni nedaleko šumavské Kvildy pro davy netrpělivých závodníků a účastníků nejpopulárnějšího běžeckého lyžařského závodu jihočeské Šumavy.

Letošní ročník tradičního šumavského závodu bude opět patřit, jak pořadatelé tvrdošíjně doufají, k exkluzivní lyžařské události sezóny.V plánu dvoudenního lyžařského svátku je sobotní dětský minimaraton a Skatemaraton pro dospělé na 23 km.

Vyvrcholením jubilejního ročníku bude samozřejmě nedělní klasický Skimaraton. Maraton zůstane na svých 43 kilometrech, pro méně trénované účastníky bude v nabídce trať poloviční.

A stejně všichni vědí, že na Šumavě na nějakém tom kilometru nezáleží – vždyť je tu krásně.

Když už jste rozhodnuti nezahodit příležitost být účastníkem jubilejního 25. ročníku šumavského skimaratonu, start maratonské klasické přehlídky bude na Kvildě v 10:00, poloviční trať se rozjede o 15 minut později.

Nikdy není nic trvalého, zvláště v dnešní době.

Letos kupodivu opět měníme něco z podstatných věcí. Například místo startu. Ke změně z loňské a předloňské Modravy na letošní Kvildu nás vede především myšlenka zjednodušit účastníkům počínání před startem. Odpadne tak možná „zajímavé“ dopravování se na start a následné hledání osobních propriet v cíli.Vždyť není nad pohodlí – a zvláště v zimě. Též nové místo startu a cíle pro většinu více či méně znavených laufařů vyřeší předešlé silně náročné dojezdy do cíle. Pomalu obří slalom po čtyřiceti kilometrech asi jistě nebyl tím nejpříjemnějším zážitkem.

Se změnou startu a cíle letošního závodu samozřejmě souvisí i trasy. Závod opět neuhne z tras šumavských lyžařských magistrál. Jistě i proto, aby stopy mohly být kvalitně strojově upraveny, ale také proto, že rozhodným partnerem závodu vždy byl a bude Národní park Šumava. Uspořádat náš závod na zákonem chráněném území je velká zodpovědnost.V minulosti jsme vždy našli s naším parkem společnou řeč a nikdy nedošlo k jakémukoli porušení zákona o ochraně přírody. Jak se mění přírodní podmínky, mění se i možnosti výběru tras závodu. I proto letos dojde ke změnám vedení tratí.

Samozřejmě tak, aby nedošlo k porušení zájmů Národního parku. Pro povolení konání závodu jsme navrhli Správě Národního parku několik variant vedení tratí závodů. Nakonec jsme dospěli k této dohodě: Kvilda – Horská Kvilda – Filipova Huť – Lovčí skála – Černohorská nádrž – Ptačí nádrž

– Na Ztraceném – Modravský most – Modrava, Zlatá Stezka – Filipova Huť – Horská Kvilda – Zhůří – U 3 jedlí – Mates – Zadov (stadion Churáňov) – Zlatá studna – Danielka – Horská Kvilda – Kvilda.

Kratší tratě včetně sobotního Skatemaratonu budou tuto linii smysluplně respektovat. Doufejme, že nová řešení přinesou i novou kvalitu. Šumavský skimaraton nabídl již 24 šumavských běžeckých setkání od 1. maratonu v roce 1984.

Další se chystá na poslední únorový víkend roku 2010. Sníh a běžecké lyžování je jistě krásné, ale chce to své příznivce. Šumavský skimaraton je tu opět – nezapomeňte být u toho i letos. Jste zváni!

Veškeré informace na www.skimaraton.cz.

SKOL na Šumavě na 25. jubilejním ročníku ČEZ Šumavského skimaratonu!

Ski klub Šumava

´±

ÓÄ×Ó¹ ÁËÀÍÊÀ ÍÄÃÕ2ÃÈÂÊ% ÅÎÓι ÆÀÓÈÍÄÀÔ ËÎÏÏÄÓ

ÆÀÓÈÍÄÀÔ ËÎÏÏÄÓ Ò ÂÄÒÓÎÕÍ:Ì ÁÎÍÔÒÄÌ JEDNOU ZE SILNÝCH MOTIVACÍ PRO PĚTICI ÚČASTNÍKŮ NAŠÍ VÝPRAVY ZÁVODIT ZA OCEÁNEM BYLA TOUHA OBDRŽET RAZÍTKO DO WORLDLOPPET PASU ZA ABSOLVOVANÝ ZÁMOŘSKÝ ZÁVOD, A ZÍSKAT TAK PRVNÍ (TŘETÍ, ŠESTÝ) TITUL WORLDLOPPET MASTER. NEMŮŽU NEZMÍNIT OBROVSKOU VŮLI JEDNOHO Z ČLENŮ NAŠÍ SKUPINY, KTERÝ SI SEM NA PRAHU SEDMDESÁTKY PŘIJEL SPLNIT SVŮJ SEN, AČKOLIV MU LÉKAŘI NĚKOLIK TÝDNŮ PŘEDTÍM DIAGNOSTIKOVALI NÁDOR, TAKŽE TERMÍN OPERACE A NÁSLEDNÉ LÉČBY PŘESUNUL NA DOBU PO NÁVRATU ZE ZÁVODŮ…

Nejlepším způsobem, jak absolvovat Gatineau Loppet (dříve Keskinada Loppet) a American Birkebeiner dohromady a prohlédnout si Niagarské vodopády, Toronto, Ottawu, Chicago a případně při zpáteční cestě New York (pokud ovšem nespěcháte pro další razítko na Vasaloppet), je letět z Evropy do Buffala (USA), vypůjčit si zde auto, dojet do Hullu (Kanada), absolvovat závod a vydat se kolem tří z pěti Velkých jezer do Wisconsinu (USA). Po účasti v American Birkebeiner pak odjet na letiště do Minneapolis (USA), zde vrátit auto (a zaplatit poplatek 200 USD za jednosměrnou výpůjčku). Pokud ještě chcete zažít atmosféru zimního Manhattanu, není nic jednoduššího než udělat cestou zpět stopover v New Yorku.

Další variantou je letět do Toronta (případně Montrealu), dojet vypůjčeným autem do Hullu, po závodě vrátit auto na stejném místě, přeletět do Minneapolis, zde opět půjčit auto a dojet do Haywardu, auto poté vrátit po závodě opět v Minneapolis.

Celou akci jsme pojali jako sportovně-poznávací vzhledem k faktu, že nikdo ze čtyř mužských účastníků zájezdu na americkém kontinentu ještě nebyl. To byl také důvod, proč jsme zvolili první variantu. Pro pětičlennou skupinu se osmimístný

van ukázal jako ideální, všechny lyže se nám vešly dovnitř, a to většina z nás měla dva páry. Do Buffala u Niagarských vodopádů jsme odletěli ve středu 11. 2. 2009 přes Amsterdam.Všichni chtěli v Kanadě absolvovat sobotní klasický závod, někteří se přihlásili i na nedělní bruslení.

Přistání na místním letišti bylo dost dramatické – vzhledem k silnému větru a dešti, který bičoval půlmetrové sněhové závěje. Pro tuto oblast byla teplota +10 °C velmi netypická – v tuto roční dobu tu bývá běžně o 30 °C méně.Vzhledem k pozdnímu příletu jsme první noc strávili u Niagarských vodopádů, ráno jsme si jeden z přírodních divů světa prohlédli – pohled na částečně zamrzlé vodopády byl zvláštní, kromě několika japonských novomanželských párů jsme měli všechny vyhlídky pro sebe.

Cestou jsme zastavili v Torontu na prohlídku hokejové Síně slávy a vyjeli na nejvyšší televizní věž na světě CN Tower (553 m).Večer jsme se ubytovali v Ottawě, do Gatineau parku, kde se běží celý závod, je to odsud 15 minut jízdy autem.

Páteční ranní zprávy byly pro nás šokující – dozvěděli jsme se, že letadlo na stejné lince Newark – Buffalo, kterou jsme ve středu přiletěli, se před přistáním zřítilo, zahynulo všech 49 lidí na palubě a jeden člověk na zemi.

Závod Gatineau Loppet se běží v přírodním parku Gatineau, který je spravován úřadem kanadského hlavního města Ottawy, v jehož blízkosti se nachází.Vypíná se nad stejnojmennou řekou a řekou Ottawou.V parku o rozloze 363 km2 je v zimě téměř 200 km běžeckých tratí, v létě

nabízí návštěvníkům 165 km turistických stezek a 90 km stezek pro horská kola.Výhodou tohoto závodu je start ze stadionu v areálu školy v Hullu, části města Gatineau ve francouzsky mluvící provincii Quebec. Závodníci zde mají vynikající zázemí, které oceňují především ráno před startem – ze sportovní haly je to do stopy 100 metrů, takže do poslední chvíle můžou trávit čas ve vyhřáté hale. Závod je notoricky známý nízkou teplotou, -25 °C tu není neobvyklým jevem, při sobotním i nedělním startu v roce 2005 jsem tu tyto podmínky zažila na vlastní kůži. Cíl závodu je na stejném místě, ve školní jídelně dostanou závodníci po příjezdu do cíle teplé jídlo a horká sprcha je dalším bonusem. Parkoviště je přímo u školy.

Trať závodu není zvlášť náročná, vede převážně zvlněným lesnatým terénem s převahou listnatých stromů, většinou po širokých cestách.Výjimkou jsou tři strmé, ale krátké úseky, ke slovu tu přijde i stromeček. Po dosažení nejvyššího bodu na GATINEAU LOPPET • Poprvé se běžel v roce 1978 jako Rivière Rouge (Červená řeka) v quebeckém regionu Lachute (zhruba 100 km severovýchodně od parku Gatineau).

• V roce 1982 se závod přesunul do parku Gatineau.

• Od roku 1996 byl závod nazýván jako Keskinada, což představovalo složeninu následujících slov a písmen – KE (začátek výslovnosti slova Québec), SKI (anglicky lyže) a NADA (konec slova Canada).

• K třicátému výročí (2008) přijal jméno Gatineau Loppet.

• Závodu se účastní kolem tří tisíc lyžařů všech výkonností i věku. Na výběr máte osm závodů různé délky (od 2 km po 53 km) a obou technik.

• V této sezóně se koná uprostřed zimních olympijských her – 19.–21. února 2009, ty bude možné sledovat v Ski Show Salonu.

• Start v hlavním závodě (na 53 km klasicky či volně) stojí při přihlášení do 24. ledna 100 CAD, do 17. února 115 CAD a na místě 130 CAD. • Pro letošek se mění místo startu, posunuje se o pár desítek metrů ke sportovnímu komplexu Mont Bleu. Důvodem je výstavba umělého fotbalového hřiště na původním místě startu.

trase čeká za pěkného počasí závodníky nádherný výhled do rovinaté krajiny podél řeky Ottawy.

Několik posledních kilometrů do cíle na stadionu se už běží po užších lesních cestách s několika zatáčkami, mezi závodníky bývají většinou rozestupy, takže dojezd je poměrně bezpečný. Občerstvení na trati zajišťují dobrovolníci, obecenstvo i běžkaři v parku, kteří se závodů neúčastní, jsou velmi slušní, zdvořilí a ohleduplní.

Největší vrásky pořadatelům posledního ročníku způsobila obleva, která vyvolala značný úbytek sněhu, následné ochlazení pak zrychlilo stopy až na hranici bezpečnosti. Trasa závodu byla z tohoto důvodu upravena a vedena tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost závodníků. Patronát nad závodem si v roce 2009 vzala polská ambasáda, která tu propagovala nejen Bieg Piastów, ale i Polsko jako turistickou destinaci. Pro úspěšné účastníky všech kategorií závodů jsme z jakuszyckého Biegu Piastów dovezli do Kanady slušivé reklamní čepičky, ceny vítězům předával pan velvyslanec, stejné čepičky dostali i účastníci Biegu Piastów v Polsku v roce 2009.

Páteční lehký trénink před závodem za slunného počasí byl příjemnou změnou po dlouhém cestování a šestihodinovém časovém posunu. Mazání na sobotní klasiku bylo celkem jednoznačné, ranní teplota -17 °C, slunečné počasí a mírný vítr slibovaly pěkný sportovní zážitek.Větší starosti s mazáním nám o týden později způsobila změna počasí a sněžení v noci před startem závodu American Birkebeiner ve Wisconsinu.

Skutečnost předčila naše očekávání, takže i účast v nedělním závodě volnou technikou na stejnou vzdálenost 53 km byla příjemnou projížďkou. Po nedělním závodě jsme přijali pozvání od mladé sympatické pracovnice polské ambasády na večeři, kterou nám sama připravila, a strávili jsme velmi příjemný večer v jejím bytě.

V pondělí jsme navštívili v Ottawě sídlo kanadské vlády a parlamentu a vydali se vstříc dalšímu dobrodružství přes Ontario, Michigan, Indianu a Illinois do Wisconsinu. Ale to už je jiná kapitola.

O té si povíme v pokračování v příštím čísle…

ÏÀÑÓÍÄÑ ÑÔÁÑÈÊØ

´³

Letní pohled na novou chatu LK Slovan KV na Jahodové louce dokončené v roce 2008

Á2aÄÂÊ^ À ÀÑÄ%Ë

ÓÄ×Ó¹ ÉÀÑÎS ĔÆÑÄÆÎÑØć PÄÇÎPÄÊ« ÅÎÓι ËÊ ÒËÎÕÀÍ ÊÕ

ÌÈÍÔËÎÒÓ« ÒÎÔ.ÀÒÍÎÒÓ« ÁÔÃÎÔÂÍÎÒÓ ASI NEJLEPŠÍ BĚŽECKÝ AREÁL V KRUŠNÝCH HORÁCH – „JAHODOVÁ LOUKA“ – SE NACHÁZÍ V BLÍZKOSTI NEJVÝŠE POLOŽENÉHO MĚSTEČKA V ČR – BOŽÍHO DARU. NALEZNEME JEJ CCA 400 M PŘED B. DAREM, VPRAVO OD SILNICE 1.TŘÍDY, KTERÁ SMĚŘUJE DO NĚMECKA. NADMOŘSKÁ VÝŠKA OKOLO 1 000 M N. M. HO PŘÍMO PŘEDURČUJE K TOMU BÝT MÍSTEM KVALITNÍHO TRÉNINKU LYŽAŘŮ BĚŽCŮ I KONÁNÍ VÝZNAMNÝCH CELOREPUBLIKOVÝCH ZÁVODŮ.

Areál se nachází v příjemném lesním prostředí a je spravován lyžařským oddílem LK Slovan Karlovy Vary. ÇÈÒÓÎÑÈÄ ËØaÀPÒÊ1ÇÎ ÀÑÄ%ËÔ Původní závodní tratě na Božím Daru vedly, se startem a cílem za hotelem Praha, směrem k Jahodové louce do takzvané Rokle a odtud obloukem k silnici. Tu přetínaly a směřovaly dále do prostoru Božídarského Špičáku a zpět. Silnice byla sice tehdy (v 60. letech 20. století) málo frekventovaná, neboť celý prostor se nacházel v hraničním pásmu s omezenou možností pohybu, nicméně přejezd silnice se jevil jako komplikace, a proto bylo rozhodnuto přemístit závodní tratě právě do prostoru Jahodové (někdy též zvané Farská) louky.

V té době se jednalo skutečně o rozsáhlou lesní louku, která byla okolními vzrostlými stromy dobře chráněna před ostrým božídarským větrem. Na ní byla postavena v roce 1968 první dřevěná bouda – šatna, kde se dalo převlékat v případě nepříznivého počasí a kde bylo možno vytvořit základní zázemí pro pořádání závodů. V následujícím roce byly na Jahodové louce dostavěny menší dřevěné budky pro rozhodčí v prostoru startu a cíle. A nic již nebránilo pravidelnému pořádání závodů v tomto prostoru. Tedy něco vlastně ano!

V létě 1971 neznámý žhář způsobil oddílu velkou ztrátu zapálením všech dřevěných objektů na Jahodové louce. A začínalo se opět od nuly…

Další chata (mnohem větší) byla k použitelnému stavu dostavěna na prahu sezóny 1972–73. Vše se dělalo ručně. Elektřina a voda

v místě nebyly. Cituji z kroniky oddílu: „… na výstavbě bylo odpracováno celkem 4 122 brigádnických hodin. Celkem pracovalo na brigádách 90 osob, téměř všichni členové oddílu, včetně některých rodičů… byl tedy vykonán značnou obětavostí velký kus práce…“ Od té doby stojí objekt šatny a zázemí závodů na stejném místě jako dnes. Tratě byly tehdy velmi úzké, zarostlé a jednání se Státními lesy obtížná, stejně jako dnes. Součástí letní přípravy členů oddílu se tak každoročně v letním období staly pravidelné brigády na úpravách tratí a celého prostoru Jahodové louky. Významným mezníkem byl rok 1987, kdy se podařilo pod vedením Honzy Nováka a Jirky Čáslavského dostavět a zkolaudovat dva mosty přes potoky a tři mosty – „Bezejmenný, Tobogán a Plakavec“ –, které byly důležitou součástí nových standardních tratí v tomto prostoru a umožňovaly jejich křížení.

Na těchto tratích se pravidelně pořádala celá řada regionálních i celostátních závodů v běhu na lyžích. S rozvojem bruslařské techniky bylo nutno tratě neustále kousek po kousku rozšiřovat tak, aby se na ně dostala potřebná technika a dalo se bezpečně předjíždět.

Postupně se podařilo do chaty dovést elektřinu, což zkvalitnilo zázemí závodů a umožnilo rozsáhlejší použití výpočetní techniky při pořádání závodů.

specialista na kloubní výživu

Historická chata, která vznikla na Jahodové louce v roce 1972 zásluhou brigádnické

činnosti členů oddílu

ÒÎÔ.ÀÒÍÎÒÓ ËØaÀPÒÊ1ÇÎ ÀÑÄ%ËÔ Stejně jako se měnily požadavky na stavbu – šířku, profil atd. – lyžařských tratí daná pravidly FIS ve světě, tak se měnily i v ČR. Postupem času se ukázalo, že stávající tratě jsou sice stále dobře použitelné pro trénink, případně pro pořádání regionálních závodů. Bylo však jasné, že již nevyhovují nejvyšším požadavkům na pořádání celostátních, případně i mezinárodních závodů.

Nové vedení oddílu LK Slovan v čele s ing. Machem a později Mjr. Pavelkou si tak dalo za stěžejní úkol tratě zcela předělat, nově homologovat a zabezpečit zázemí pro trénink oddílu i pořádání závodů na úrovni 21. století. Jako vždy v minulosti i dnes by byl tento úkol téměř nesplnitelný bez stovek brigádnických hodin členů oddílu, rodičů a přispění sponzorů. Podařilo se!

Po počátečních zdlouhavých jednáních s různými úřady a institucemi se začalo bourat, stavět, přestavovat a upravovat. Současná etapa rozvoje běžeckého areálu Jahodová louka byla úspěšně završena (až na drobnosti) na podzim 2008, tedy v době, kdy LK Slovan slavil 50. výročí své bohaté činnosti.

V areálu byl postaven zcela nový zděný objekt, kde je možnost přespání pro 22 osob, hygienické i kuchyňské zázemí. Současně jsou v objektu prostory pro rozhodčí závodů, malý bufet a místnost pro uskladnění materiálu, který se používá při pořádání závodů. Oddíl LK Slovan tak opět získal kvalitní vlastní zázemí pro trénink jednotlivých mládežnických skupin v průběhu celého roku.

Při závodech na trati

Glukosamin sulfát Chondroitin sulfát Unique MSM®

´µ

Budování jednoho ze tří dřevěných „velbloudů“ v roce 1987

Zároveň byla dokončena přestavba běžeckých tratí se změněným profilem. V současné době jsou tratě homologovány na nejvyšší úroveň „A“. Šíře tratí je po celé délce minimálně 6 m, což znamená pohodlnou jízdu dvou bruslících lyžařů vedle sebe. Nově jsou řešeny i stopy na rozjíždění závodníků, které jsou dostatečně dlouhé a zcela mimo závodní tratě.

Prvním větším závodním prubířským kamenem nového areálu bylo v zimní sezóně 2009 pořádání M ČR dorostu v běhu na lyžích.

I s přispěním přírody, která nám bohatě nadělila

sněhu, byly tyto závody mimořádně úspěšné a všichni zúčastnění byli z nových tratí nadšeni.

Pro běžeckou veřejnost jsou na Jahodové louce připraveny přístřešky s věšáky, kde se dají odložit věci a doupravit „máza“ lyží. K přístřeškům je dovedena i elektrická energie, takže je možno v době konání závodů pohodlně připojit žehličky a horkovzdušné pistole na voskování lyží. Závodní tratě jsou volně přístupné všem běžcům na lyžích, nicméně díky náročnému profilu jsou určeny především pro sportovní trénink.

ÓÎÔÑ ÃÄ ÉÀÇÎÃÎÕÊÀ Přijíždíme od Karlových Varů po silnici I. třídy č. 25, která vede přes Boží Dar do Německa.

Na Božím Daru parkujeme na veřejném parkovišti za 10 Kč/den a s lyžemi v rukách přecházíme silnici k hotelu Praha a po 30 m odbočujeme doleva mezi domy. Sníh jiskří, -5 ºC, fouká mírně (zde na B. Daru nezvyklá situace). Domazáváme tři vrstvy „extráče“ a nazouváme běžky.

Podjezdem pod silnicí se dostáváme na úvozovou cestu, kterou stoupáme k rozcestníku.

Zde jsme na nejvyšším bodě standardních běžeckých tratí areálu Jahodová louka. Spouštíme se stopou dolů a po chvíli zabočujeme do lesa. Ještě jednou doprava (opět nás vede stopa) a po chvilce přijíždíme ke třem dřevěným přístřeškům. Tady si odkládáme bundy a baťůžky s vosky a náhradním oblečením. Ještě 50 m doprava a stojíme na startu naší dnešní etapy „Tour de Jahodovka“. Kromě nás je tu hodně běžkařského „potěru“, který se svými trenéry dělá první krůčky na běžeckých lyžích, a jak vidíme, jezdí zde i několik zkušených závodníků vyšších věkových kategorií. No, snad to dnes nebude propadák!

ÀÊÂÄ ÏÑÎ W.ÀÒÓÍ:ÊØ ÏPÄÃÏËÀÓÍ1 ÍÎÑÃÈÂÌÀÆ ÎÁÒÀÇÔÉĹ ÑÎ.Í: ÏPÄÃÏËÀÓÍ1 .ÀÒÎÏÈÒÔ ÍÎÑÃÈÂÌÀÆ Õ.ÄÓÍ2 ÏÎSÓÎÕÍ1ÇÎ À ÏPÄÃÏËÀÓÈÓÄËÒÊ1 ÊÀÑÓØ ÒÍÎÖÂÀÑà č ËØaÀPÒÊ1 ÊÀÑÓØ ÏËÍ1 Õ^ÇÎí ÀÊÂÄ ÏËÀÓ: ÍÀ ÎÁÉÄÃÍ%ÕÊØ ÙÀÒËÀÍ1 ÃÎ ÊÎÍÂÄ ËÄÃÍÀ ±¯°¯­ ÏPÄÃÏËÀÓÈÓÄËÒÊ^ ÁÀË:.ÄÊ ÉÄ ÌÎaÍ1 ÒÈ ÏPÈÎÁÉÄÃÍÀÓ ÙÀ ÙÕ^ÇÎÃÍ2Í^ ÃÎÏËÀÓÄÊ ´¯ Ê. §ÎÁÕØÊË% ÂÄÍÀ ÏPÄÃÏËÀÓÍ1ÇÎ Ò ÁÀË:.ÊÄÌ ÉÄ °¸¯ Ê.¨­ ÉÀÊ ÒÈ ÏPÄÃÏËÀÓÈÓ¾ ÍÀÕSÓÈÕÓÄ ÈÍÓÄÑÍÄÓÎÕ1 ÒÓÑ%ÍÊØ ÖÖÖ­ÍÎÑÃÈÂÌÀÆ­ÂÙ« ÏÎà Ù%ËÎaÊÎÔ Ĕ.ÀÒÎÏÈÒć ÊËÈÊÍ2ÓÄ ÍÀ ÎÃÊÀÙ ĔÏPÄÃÏËÀÓÍ1ć­ ÓÀÌ ÕØÏËEÓÄ ÎÁÉÄÃÍÀÂ: ÅÎÑÌÔË%P« Õ Í2Ìa ÍÀÉÃÄÓÄ È ÎÒÓÀÓÍ: ÈÍÅÎÑÌÀÂÄ §ÉÀÊ ÙÀÏËÀÓÈÓ ÀÏÎí¨­ ÏÎÙÎÑ č ÃÎ ÏÎÙÍ%ÌÊØ ÔÕÄ/ÓĹ É´¯ À ÒÕ1 ÒÓÀÑÓÎÕÍ: .:ÒËÎ

´¶

Zazní pomyslné „Vpřed!“ a my vyrážíme.

Stopa po startu mírně stoupá, aby následně opět klesala. Lyže sviští, takže vyjedeme až na mírnou mezičku pod prvním vážným stoupáním trati. „Starťák“, jak se v místní hantýrce kopci říká, nám již pořádně rozproudí krev a zrychlí dech. Následuje krátká rovinka a hned prudší sjezd zakončený přejezdem „velblouda“ zvaného Tobogán. Jsme na tzv. Boulích a trať se začíná nepříjemně zdvihat.

Stoupání na staré trati přecházelo asi po 150 m v rovinku. Na nové trati však „ďábelsky“ pokračuje dalších cca 250–300 m k již zmíněnému rozcestníku. Uf, už jsme tu. Tři rychlé soupaže a již se řítíme okrajem louky delším sjezdem zpět do lesa. Rovinka a následuje dlouhý, rychlý sjezd s dvěma terénními vlnami, které nepřipraveného řádně prověří. Nohy se již trochu třesou, rychlost je vysoká, soustředění maximální.

Tak v tomto sjezdu si moc neodpočinu. Dole trať zatáčí a začíná lesem opět mírně stoupat.

Následující stoupání s názvem „Smrťák“ netřeba popisovat. Název hovoří za vše.

Na vrcholu se trať prudce láme a sjezd je konečně trochu odpočinkový. A již je tu

Zakončení sezóny 2009, krovní členové oddílu – žactvo i dorost v nových oddílových oděvech

pověstný „Úvoz“. Není prudký, není nejdelší, ale je nepříjemný. A to je slabé slovo. Na vrcholku trať přechází do roviny. Opět několik soupaží. Při nich protáhnout záda a jde se do dlouhého fi niše. Sjezd, rovina, mírné stoupání, zatáčky a úúúúž… hup, padák k potokům s následným prudkým protisvahem. Kdo to

nebojácně rozjede, může se dostat až na hranu stoupání a ušetřit trochu sil. Následuje rovinka, stoupající vracečka, kde je možno kontrolovat okem soupeře, rovinka a opět přejezd „Potoků“. Dolů a hned prudce nahoru. Tak tohle opravdu není pro běžného rekreačního lyžaře.

ÉÈÙÄÑÒÊ1 ´¯ ÙÀ ÏÎÔÇ^ÂÇ ÏPÄÃÏËÀÓÈÓÄËÒÊ1 ÁÀË:.ÊØ ÊÍùÎÁ»½ ËÏÁÐ

Ľ¼ÎÁÆù ËÃÁÎÇ £ ˹¼¹ ÎÇËÃV ¹ ùÊÌ '

¯ ¯ °Ê.

'½ÈÁ»½ ùŹ Í »¼ÊÀ¾ÅÌ ÅÆÉ»Àº

ÁÇÆÌÇÎW Æ ÈÇ ¹ÅÁÆÇËÌ¹Ê Ð¥ÈÇϽÊ

Õ:ÂÄ ÍÀ ÒÓÑÀÍ2

µ³

ÏÀÑÓÍÄÑ ÑÔÁÑÈÊØ

´·

BOŽÍ DAR (KRUŠNÉ HORY) Boží Dar je významným střediskem zimních sportů, které se nalézá v nádherné centrální části Krušných hor. Jedná se zároveň o nejvýše položené městečko v České republice a se svojí nadmořskou výškou 1 028 m n. m.poskytuje výborné sněhové podmínky pro všechny formy běžeckého lyžování.

Na běžkách si zde užije jak rodina s dětmi, tak i špičkoví závodníci (přímo na Božím Daru v současnosti bydlí dva členové české národní reprezentace – Lukáš Bauer a Petr Novák).V okolí Božího Daru naleznou běžkaři nádherné výhledy i panenskou přírodu vhodnou pro pohodovou rekreaci.

Běžkařská sezóna zde vesměs trvá od poloviny listopadu do konce března, přičemž běžci na lyžích si mohou vybrat z celé řady tras, které se odlišují obtížností profilu i délkou.

Přímo na Božím Daru jsou nástupy na Krušnohorskou lyžařskou magistrálu (KLM), která spojuje jednotlivé obce této části Krušnohoří a navazuje na obdobnou magistrálu na německé straně hranice. Krušnohorská lyžařská magistrála je zde upravována v délce cca 70 km dle aktuálních sněhových podmínek 2–4krát týdně špičkovými stroji Kasserbohrer, a to jak pro klasický způsob běhu, tak i pro bruslení.V 13 km vzdáleném Perninku navazuje na „božídarský“ úsek další část KLM, která běžkaře dovede až do oblasti Přebuze, Jelení a opět má návaznost do Německa (tj. dalších cca 80 km upravených stop).

S lyžařskou magistrálou jsou úzce propojeny i dva přeshraniční okruhy pojmenované podle slavných reprezentantů – okruh Lukáše Bauera v délce 7,5 km a okruh Jense Weissfloga v délce 24,5 km. Oba se upravují ve spolupráci s německou stranou.

Výkonnostní lyžaři i závodníci si mohou skvěle zatrénovat na okruzích okolo Božídarského Špičáku, na které se nastupuje zhruba kilometr za Božím Darem z KLM. Okruhy jsou na klasiku i bruslení. A ještě další možností, jak se na běžkách „vyřádit“, je dvacet kilometrů dlouhý okruh Karlova běhu. Karlův běh se koná na přelomu února a března a je tradiční součástí ligy dálkových lyžařských běhů ČR. Nejnáročnější tratě se pak nacházejí v závodním areálu „Jahodová louka“ rovněž asi jeden kilometr vzdálené od centra Božího Daru při příjezdové komunikaci od Karlových Varů. Tratě spravuje LK Slovan Karlovy Vary a vyrostla na nich celá řada reprezentantů ČR (kromě výše uvedených např. M. Šperl,V. Kupilík,I. Rádlová, E. Pravečková či E. Kulová). Nově jsou tratě homologovány s nejvyšším hodnocením „A“.V místě jsou k dispozici přístřešky pro odložení věcí a mazání lyží při špatném počasí.

Rodiče s malými dětmi se i v zimě mohou vydat na tzv. “Ježíškovu cestu“, která má dva okruhy: 5,6 km nebo 12,9 km.Velká část této cesty je součástí Krušnohorské lyžařské magistrály. Tato stezka má 13 zastavení v Infocentru Boží Dar a v přístřešcích na trase, kde děti plní různé úkoly a odpovídají na otázky z Ježíškova světa.

Velkou výhodou běžkařů na Božím Daru je i blízkost družebního městečka Oberwiesenthal v Německu. Běžecký stadion se nachází pouze 1 km od centra Božího Daru hned za hranicí. A i tam se dá vyrazit na německou běžeckou magistrálu či v době, kdy neprobíhají závody či oficiální tréninky, si zajezdit na tratích světových pohárů, které svojí obtížností splňují ty nejnáročnější požadavky. I zde jsou trasy jak pro bruslení, tak i klasický způsob běhu.

Běžkařům přímo na Božím Daru poslouží sezónní pobočka HUDYsport Karlovy Vary. K dostání jsou drobnosti – vosky, smývače, korky, lyžařské hole, výběr oděvů, čepic, rukavic atd. Pracovníci HUDYsportu ochotně poradí, co namazat, případně kam se vypravit, aby zážitky byly co nejhezčí.

Dostupnost Božího Daru – na B. Dar se lze dostat autem z Prahy buď po silnici č. 6 do Karlových Varů a následně silnicí č. 25 přes Ostrov a Jáchymov do Božího Daru (cca 145 km). Druhá trasa z Prahy vede po silnici č. R7 na Slaný, Chomutov a dále na Loučnou pod Klínovcem, Boží Dar (cca 138 km).

Z Karlových Varů (27 km) jezdí pravidelné autobusové linky několikrát denně. Hranice s Německem je vzdálena 1 km. Parkování na Božím Daru možno na veřejném parkovišti za 20 Kč/den.V místě je i benzinová pumpa s celodenním provozem.

Ubytování a stravování – přímo na Božím Daru je bohatá síť penzionů (Čáda, Štěpánka, Sněhulák atd.) i hotelů různých cenových kategorií.Většinou jsou spojeny s restaurací. Kultovním místem běžkařů v této oblasti je „maringotka“ na KLM nedaleko obce Hřebenná (cca 10 km od B. Daru). Ta byla v poslední době rekonstruována a poslouží vyhládlým a „vyžízněným“ běžcům bohatou škálou cenově příznivých pokrmů i nápojů.

Nejbližší provozovny HUDYsportu naleznou lyžaři přímo v Božím Daru v Konzumu Čáda na hlavní ulici. Dále pak v Karlových Varech – Západní 11 a HUDYsport Nordic Racing Centrum a Fischer Racing Centrum v ulici Na Vyhlídce 67. Zde se běžcům na lyžích dostane veškerého servisu, včetně strukturování skluznic, poradenství, prodeje špičkové lyžařské výstroje i výzbroje od předních světových producentů. Prostě pro běžkaře vše od A do Z.Většina služeb je na počkání. HUDYsport lze nalézt i ve vzdálenějším Mostě – Budovatelů 2957/ 2 a Plzni – Goethova 2.

Následuje poslední větší stoupání, zatáčka, rovinka a již vidíme cíl. K cíli to ale není také zadarmo. Mírné stoupání stojí poslední kapky sil. Dojíždíme první pětikilometrový okruh. Uf!!!

Tratě jsou opravdu náročné a snesou ta nejpřísnější měřítka. Zároveň jsou spravedlivé a dokonale odhalí každé „zalajdačení“ v tréninku. Raději si to tedy dáme ještě minimálně dvakrát.

Po dojezdu se převlékáme v přístřešku a spokojeně unaveni se plížíme stejnou cestou, kterou jsme sem dorazili, zpět na Boží Dar. ÁÔÃÎÔÂÍÎÒÓ ËØaÀPÒÊ1ÇÎ ÀÑÄ%ËÔ ÉÀÇÎÃÎÕ% ËÎÔÊÀ Nejbližší budoucnost je jasná. Je třeba dodělat řadu detailů tak, aby vše bylo opravdu perfektní (nepřetržitý úklid areálu, vylepšení přístřešků na mazání lyží, rozšíření skladu materiálu atd.) a i pak je stále co zlepšovat. V letošním přípravném období se podařilo dodělat zcela nový most „Tobogán“, který by tak měl sloužit minimálně dalších 15 let. V rámci letní fyzické přípravy se řady prací chopila především skupina silných dorostenců vedená L. Krejčím, ale ani zbytek oddílu nezůstával pozadu. Tak jak je dobrou tradicí LK Slovan.

Vize do budoucna je daná, ale všem zúčastněným je jasné, že cesta k její realizaci bude nadmíru těžká. Jedná se o případné rozšíření parkoviště přímo na okraji areálu. Dále vybudování umělého zasněžování alespoň části tratí a možnost osvětlení stejného úseku. Pokud se tento úkol podaří splnit, rýsuje se další vize – pořádat pravidelně MČR dospělých, případně i závod kategorie FIS. Jak se říká, bez vizí by nebylo pokroku!

Tak si jen přejme, aby se ty, které se nabízejí, podařilo co nejrychleji splnit a aby to přispělo k dalšímu rozvoji běžeckého lyžování v této části Krušných hor a k výchově dalších Lukášů Bauerů.

(S přispěním informací seniorů oddílu LK Slovan, Ivana Jindry a Jardy Šperla.)

Na Jahodové louce si můžete vybrat z šesti okruhů od jednoho do pěti kilometrů

µ¯

» Na běžkách krajem, který dal světu žánrový význam „western“. «

ag ICm RD NO

CA I R ME A H RT O N IN

ÓÄ×Ó¹ ÓÎÌ PÄÏ:Ê« ÅÎÓι ËÌÑ« ÒÊÈÈÍÃÄ×

ÌÎÍÓÀÍÀ I Z JIHU MONTANY, KAM SE PRÁVĚ NECHÁVÁTE TÍMTO DÍLEM NAŠÍ SEVEROAMERICKÉ SÉRIE POZVAT, NEPŘESTANE DÝCHAT DUCH STARÝCH ČASŮ DIVOKÉHO ZÁPADU SNAD ZE VŠEHO, NA CO SE PODÍVÁTE. VŽDYŤ I SAMOTNÉ LETIŠTĚ V BOZEMANU VYPADÁ SPÍŠ JAKO NĚJAKÁ VĚTŠÍ FARMA NEŽ OPRAVDOVÉ LETIŠTĚ. VŠUDE VE MĚSTĚ, ALE I CESTOU Z NĚJ BUDETE POTKÁVAT PŘÁTELSKÉ ZAMĚSTNANCE V KOVBOJSKÉM KLOBOUKU, CO S ÚSMĚVEM PRVNÍ POZDRAVÍ, PODRŽÍ VÁM DVEŘE A BUDE JE ZAJÍMAT, ODKUD A KAM CESTUJETE. ZAČNETE TUŠIT, ŽE TENHLE LYŽAŘSKÝ VÝLET BUDE ASI TROCHU JINÝ.

Nevšední, jinaká krása zdejších lesních údolí s jezery, obklopených holými, jen pelyňkem porostlými třítisícovkami Gallatinského pohoří nechá lhostejným málokoho. Pokud vás stejně jako mě uhranuly přírodní scenérie z kultovní romantické kovbojky Zaříkávač koní, vězte, že exteriéry Robert Redford natáčel právě tady.Většina majitelů zdejších turistických provozů nejsou typičtí hoteliéři, ale každodenní farmáři na plný úvazek – lidé s hluboko zakořeněnou láskou k přírodě, kteří chovají koně, skot, spravují nedohledné plochy pastvin a žijí téměř soběstačným způsobem.

Z bozemanského letiště najedu z dálnice I-90 na 191. silnici vedoucí scénickým Gallatinským kaňonem směrem na jih ke světoznámému luxusnímu skiresortu Big Sky, k němuž mě neomylně dovedou výrazné poutače a ukazatele a kam cesta trvá

zhruba hodinu opatrné jízdy po nevyzpytatelně ledovaté silnici. Rušným lyžařským centrem Big Sky Village však jen projíždím a pokračuji o asi 10 kilometrů dál na severozápad, k cíli své dnešní výpravy – jedné z nejstarších a nejvyhlášenějších běžkařských destinací v Americe. A také pradědečkovi všech westernových turisticko-rekreačních rančů, srubovému komplexu Lone Mountain Ranch. ÑÀÍ.

Navzdory dohledové vzdálenosti od svahů pulsujícího sjezdařského megaresortu Lone Mountain Ranch (LMR) stojí ukryt v klidné enklávě střídavě zalesněného údolí pohoří Madison Range, na východ od nejvyššího zdejšího vrcholku, do dáli bělavě zářícího stejnojmenného Lone Mountain Peak (3 403 m). Hosté tu bydlí buďto na hlavním

ranči, anebo ve 23 samostatně stojících stylových srubech v okolí. Zdejší přepychová jídelna ranče nabízí spoustu lokálních delikates světové proslulosti, například montanské bizoní nebo hovězí.

Bezpočet dalších luxusních restaurací, zábavy i ubytovacích kapacit je k mání v 10 minut vzdáleném lyžařském centru Big Sky Village.

LMR resort proslavila napříč Amerikou unikátní kombinace hojného a vždy kvalitního, studeného sněhu (aby ne – jsme tu v dvoukilometrové nadmořské výšce) a pečlivé každodenní úpravy asi 80 km stop. Dále – a nejde o nadsázku – jedna z nejfajnovějších kuchyní v Montaně a také donedávna jeden unikát. Snad v žádném jiném běžkařském resortu nepřevyšoval obslužný personál svým počtem hosty – a to i ve vyprodaném stavu. Nicméně donedávna. Hospodářská recese bez milosti vtrhla i do tohoto bílého ráje.

Hosté na ranči zůstávají nejméně týden a své běžkařské aktivity rádi kombinují se zde vyhlášeným unikátním zimním rybolovem, sjezdařením v monstrózním Big Sky (přes léto sem láká sportumilovné rekreanty populární golfové hřiště) anebo exkurzemi na běžkách či sněžnicích ve slabou hodinku autem vzdáleném světoznámém Yellowstonském národním parku. Tam se ale vypravíme až v příštím díle. ËØaÎÕ%Í: Barvitě líčit, jak skvělé běžecké lyžování LMR resort nabízí, by bylo nošením příslovečného

µ°

ÆÍÏ

ÌÎÍÓÀÍÀ ÇÄËÄÍÀ ÁÔÓÓÄ ÁÈÆ ÒÊØ ÖÀÃÄ ËÀÊÄ

ÁÎÙÄÌÀÍ ËÎÍÄ ÌÎÔÍÓÀÈÍ ÑÀÍÂÇ

ÈÃÀÇÎ ÖØÎÌÈÍÆ

dříví zpět do zdejších hlubokých jehličnatých lesů. O množství a kvalitě sněhu již zmínka padla, o přepečlivé úpravě stop též. To samotné spolu se skutečností, že jde dlouhodobě o jednu z nejpopulárnějších běžkařských destinací v Americe, je dostatečně naznačující.

Snažit se podrobněji popisovat každou ze zhruba dvaceti zdejších značených tras by bylo úmorné a zřejmě zbytečné.Vězte však, že zhruba polovina (tedy asi 40 km) tratí vede rovinatým terénem a je plně vhodná pro každého běžkaře, tedy i pro naprosté začátečníky anebo malé lyžaře. Tyto rovinaté okruhy se vinou na jih a jihozápad od ranče směrem k vesnicí Big Sky a napříč ní, hojně využívajíce mimo jiné delikátně tvarovaných terénů místního rozlehlého golfového hřiště.

Serióznější a výrazně kopcovitější lyžování poskytují okruhy severním směrem, zakusující se do příkrých zalesněných strání Madisonských kopců. Za vyzkoušení stojí Malé Bavorsko (Little Bavaria) – zhruba 10km okruh v údolí horského potoka North Fork Creek směrem ke Spanish Peaks. Na otočce si připomenete, jak jste na tom se svými sjezdovými dovednostmi, a jakoby za odměnu vás překvapí omračující výhledy na obří Yellow Mountain (2 877 m) – foťák v kapse či batohu se tu vyplatí.

Pro ještě náročnější lyžování, větší převýšení a drsnější klima lze vyrazit na příznačně pojmenovanou Sibiřskou stezku (The Siberia Trail) – na více než 20 kilometrech vystoupáte z výchozích 2 042 m od ranče až do výšky přesahující 2 500 metrů n.m.V kombinaci s náročností profilu zde může mnoho zejména „nížinných“ lyžařů zažívat typické příznaky vysokohorských obtíží, v počátečních stádiích se projevujících zvýšenou únavou a bolestmi hlavy. Tato trasa už rozhodně není pro každého. Kdo ji však zvládne, opět bude odměněn pohlednicovými scenériemi pohoří Spanish Peaks s ikonickou bílou královnou Lone Mountain.

Velmi populární jsou v kraji výlety na sněžnicích.V nich na běžkařské tratě nesmíte (na nich platí zákaz i pro sněžné skútry a čtyřkolky – na některých místech Ameriky velmi palčivý problém, ale o tom třeba někdy jindy a samostatně, protože toto téma začíná být čím dál víc akutní i u nás).

Ale zpět do Montany, na Lone Mountain Ranch a sněžnice. Resort tu upravuje asi pět speciálně

pro túry na sněžnicích vytvořených tras o délce přesahující 10 km. Jak za použití běžkařských tratí, tak i těch pro sněžnice tu zaplatíte pro každou aktivitu rozdílné vstupné. Úroveň úpravy sněhu je zde natolik pečlivá a očividně každodenní, že nenormální a podezřelé by vám spíš přišlo za použití tratí neplatit. Tedy alespoň mně. ÁØÙÍØÒ¹ ÏË%ÍØ LMR resort vlastnili od roku 1977 manželé Bob a Vivian Schaapovi – typičtí montanští farmáři, srdeční a charismatičtí lidé. Za svou proslulost a vysoké standardy v naprosto všem vděčí resort právě jim. Zdá se, jako by je osud za jejich třicet let bezelstné obětavosti odměnil vedením šťastné ruky, konající ve správnou chvíli.

V roce 2007 se totiž manželé rozhodli, po několika letech hledání vhodného kupce, celý

LMR resort prodat, aby se mohli na stará kolena plně věnovat své biofarmě poblíž Bozemanu.

Dohodli se s mocnou realitní skupinou Everlands s ústředími v New Yorku a Londýně o odprodeji resortu s tím, že minimálně další dva roky poběží středisko za dosavadních podmínek, aby ranč dostál svým závazkům u dopředu zamluvených rezervací (rok, ale i dva dopředu přijímané objednávky tu nebyly ničím neobvyklým).

Nový vlastník Everlands veřejně deklaroval, že po vypršení tohoto závazku počínaje sezónou 2009/10 se LMR resort uzavře pro veřejnost a přemění se v noblesní privátní běžecké středisko pro ultra bohaté, na podobné bázi jako blízký (a jak nyní již víme, zbankrotovalý) Yellowstone Club. Ostatně, zakladatel Everlands Bob Burch je nikoli náhodou spoluvlastníkem jak v YC, tak i Big Sky. Princip klubového členství připravo-

µ±

vaný pro LMR resort byl založen na zápisném $600,000 (11 mil. Kč) a dalších $40,000 (750 tisíc Kč) každoročních udržovacích poplatků – to vše výměnou za naprosté soukromí v sousedství megalomanského Big Sky. Dva roky se lidé s fotoaparáty a videokamerami jezdili nostalgicky loučit s LMR resortem, dokud do něj ještě směli. ÁØÙÍØÒ¹ ÑÄÀËÈÓÀ Původní vlastníci Schaapovi utržili za každoročně výdělečný ranč necelých 17 milionů dolarů, objektivně velmi vysokou sumu. To bylo v roce 2007.

Prakticky ihned poté se začal v Americe hroutit realitní trh.V dalším roce zbankrotovali Lehman Brothers – financující banka skupiny Everlands, vlastnící luxusní komplexy v řadě lukrativních LMR – KUDY A ZA KOLIK? LMR resort je vzdálen asi hodinu od bozemanského letiště Gallatin Field Airport. Pro nemobilní návštěvníky vypravuje ranč do Bozemanu a zpět několik autobusů každý den. Pronajmete-li si na letišti auto, najeďte z blízké dálnice 90 směr Butte na jih na státní silnici US 191, po níž po chvíli vjedete do hlubokého Gallatinského kaňonu. Řiďte extrémně opatrně, protože tato stinná silnice bývá často samý led. Po asi 35 mílích přijedete do lyžařského centra resortu Big Sky, tam zahněte doprava na Big Sky Spur Road. Po dalších 4 mílích už vedeni výraznými poutači odbočíte doprava na sever a vjedete do v Americe typické okrasné brány resortu.

V porovnání s většinou ostatních destinací USA a Kanady jsou státy Montana a Wyoming, kam v seriálu přejedeme příště, pro návštěvníky poměrně levné. Zejména mimo nejpopulárnější národní parky dokážete najít ubytování i stravu za nevídaně nízké sumy.Tuto cenovou atraktivitu však do určité míry zastiňují zvýšené dopravní náklady – Montana je stát obrovských vzdáleností. Na severu Montany (kde stát hraničí s Kanadou) je běžně coby platidlo akceptován i kanadský dolar (slangově nazývaný „loonie“), samozřejmě podle aktuálního forexového kurzu.

Rekreační objekty (nazývané ranče) se tu dělí na „dude ranch“ nebo „guest ranch“. Oba názvy znamenají něco trochu rozdílného: dude ranch přijímá minimálně týdenní či delší pobyty a obvykle poskytuje balík služeb včetně nejrůznějších aktivit, půjčoven, dopravy, instruktáží, průvodcovství atd. LMR je takovým zcela typickým dude rančem: týdenní balíček zahrnující 7denní nocleh, stravu, běžkařský skipas, pár dalších doprovodných aktivit a dopravu z a na bozemanské letiště stojí okolo $2,000. Guest ranch naproti tomu funguje jako běžný hotel/motel – lze se v něm ubytovat i na 1 noc a další služby či aktivity si lze objednat a zaplatit zvlášť.

destinací, včetně ikonického ostrova pro vyvolené Martha’s Vineyard, Aljašky nebo Nového Zélandu.

O další rok později – tedy letos – je Everlands na pokraji krachu, uzavřel většinu svých (nyní neprodejných) komplexů, jelikož luxusně nastavený princip provozu by pouze kumuloval další ztráty.

Vždy profitabilní LMR resort stihl za poslední dva roky fungování pod novým vlastníkem vytvořit ztrátu přes 40 milionů dolarů a troufalé plány na přeměnu LMR v uzavřenou privátní enklávu byly zamčeny do šuplíků. Resort dál operuje na původní veřejné bázi jako doposud.

Pro mě osobně má celý vlastnický příběh resortu vpravdě osudový podtext. Cosi bylo po tři desetiletí s láskou budováno, získalo si světový věhlas, rok co rok vydělávalo nejen samo na sebe, ale i svým zakladatelům, kteří se tu se zájmem a láskou účastnili řízení každodenního provozu. Těmi bylo nakonec prodáno za velkorysou cenu na naprostém vrcholku, úplné špičce realitního boomu. Aby se téměř okamžitě po prodeji někomu cizímu, kdo se netajil nekom-

promisními plány začít těžit z tohoto kultovního místa instantní, agresivní profit, proměnilo ve zničující kletbu.

V roce 2008 nabízel v tajnosti Everlands od padlých Lehmanů zaúvěrovaný ranč – v té době dluh činil 56 mil USD – za pouhou čtvrtinu této sumy i skupině Vail Resorts (v lyžařské branži mocná společnost vlastnící mj. střediska Vail, Beaver Creek, Breckenridge, Keystone a Heavenly, obchodovaná na burze NYSE: MTN). Bez úspěchu. Ani rok poté nenašel Everlands kupce nebo spoluinvestora a předlužený LMR resort dál zůstává paralyzujícím balvanem na bedrech firmy.

V okamžiku psaní tohoto textu (podzim 2009) věci vyhlížejí tak, že před dvěma lety ještě mocná a bohatá skupina Everlands může přežít snad jen zázrakem.

Epilog? Neznámý. Jakkoli Lone Mountain Ranch na internetu aktuálně hlásí „plný provoz beze změn“, situace se může změnit podobně rychle, jak půjdou vypnout či přepsat webstránky. www.lmranch.com

µ²

ÖÀÃÄ ËÀÊÄ O Montaně se rozhodně nedá říct, že by byla přecpána lidmi. Přesto, chcete-li i na poměry takto vylidněného státu (50x řidčeji osídleného než ČR) nalézt stoprocentní běžkařské soukromí a samotu, o jednom konkrétním melancholickém místu vím. Jmenuje se Wade Lake a leží na jižní hranici Montany s Idahem, asi 40 km od vstupní brány do yellowstonské rezervace.

Rozhodně tam najezdíte mnohonásobně víc kilometrů a spatříte víc vzácné zvěře, než kolik potkáte lidí.

Wade Lake resort tvoří pět srubů a společná chata se sociálním zařízením a sprchami; elektřinu si tu vyrábí vlastní vodní turbínou z jezera.

Nechybí typický americký hot tub – venkovní bazének vytápěný přírodním dřevem, s romantickým výhledem na jezero. Sruby nejsou dostupné autem – to musíte nechat zaparkované při 87. státní silnici a na místo dorazit buď na běžkách, či na sněžnicích. Zavazadla vám na požádání odveze majitel skútrem. Zdejším srubům je přes sto let, ale v roce 1959 byly při silném zemětřesení z většiny pobořeny a poté znovu vystavěny. Jde o jednoduché stavby vybavené nábytkem a plnohodnotnou kuchyní, cena za noc se pohybuje mezi 100 až 150 dolary.

Pokud je to vůbec nutné dodávat, lyžujete tady ode dveří a ke dveřím. Tratě vedou v blízkém okolí soustavy opravdu čarokrásných lesních jezer se spoustou vodního ptactva a nejrůznější zvěře, často po samotných březích vodních ploch. Majitel tu upravuje asi 35 km stop

rolbou, další nekonečné možnosti zdejší příroda nabízí pro backcountry lyžařskou turistiku.

Nadmořská výška tratí 1 860 – 2 042 m, mimo stopy lze však vyrazit do ještě výše položených terénů. www.wadelake.com

µ³

îîî¥âØãØê¥Úñ ÇÆμɹ¸É ɼºÆͼÉÐ

ČÍÐËÍÆH˼ ÊÀ ÍøÊËÅ2 »¼ÊÀ¾Åÿ± ÎÎÎ¥»¼ÊÀ¾ÅºÉ¼¸ËÆÉ¥¼Ì

¨ ©®§ ¾"

Ãð Ø êâ ëæç ñ ÜãØêëàÚâfßæ äØëÜéà[ãì ɼÍÆÃÌËÀÆŸà êÜ ñí Üåæì æÚßéØåæì çéæëà æëgéì ìédÜå çéæ çæì àëo ç à àåëÜåñàíåo ñ[ëg à Ø ç à ñ[íæÛÜÚß ó ØåØëæäàÚâð ëíØéæíØå êë àß ó ©¬ Úä Ûãæìß ñàç ê ëÜïëàãåoä ëØß[dâÜä çéæ êåØÛåæì äØåàçìãØÚà í éìâØíàÚoÚß ó ñØâæådÜåo çØêì çéæëàêâãìñæíæì Þìäæì

Åæí[ êØÚßØéàÛæí[ êägê º©Ä¸Ï æÛ ÇæîÜé¹Øéì æÙêØßìáÜ ëØâæí çæägé Þãìâ|ñð Ø Ýéìâë|ñð£ âëÜé ìäæ yìáÜ ñí àë íêë ÜÙ[í[åo êØÚßØéàÛ Ø æ ¬¬ ¥ ÍgÛÜÚâf êëìÛàÜ çéæâ[ñØãð£ Ü Ûoâð í êãÜÛåf ÜåÜéÞà࣠âëÜéæì êíØãð ñoêâØáo£ êÜ í âæååæêë ñí o Ø æ ¯ ¥ Ç oÚßìëg± äØåÞæ Ø ãÜêåo æíæÚÜ Ø í ­§Þ ëðçì ÇÜéÝæéäØåÚÜ º©äØï± ÚæãØ£ íØåàãâØ£ dæâæã[ÛØ£ ÙØå[å£ êì Üåâð¤êäÜëØåØ£ âæâæê

¶¸Á´

¬¯ ¾"

îîî¥ÞØéäàå¥Úñ ¾ÇÊ ÊÇÆÉË˼ÊË¼É Å¼Á¼Å ÇÉÆ ¹*¿ ¸ ÃÐY¼ ¶¸Á´

¶¸Á´

°°§

¯ °°§

¾"

¾"

¶¸Á´ · ©©§ ¾"

ÇÆμɹ¸É ¼Å¼É¾ÀѼ º©Ä¸Ï ¬¬ ¾

Ãð Ø êâf âØãßæëð ñ ÜãØêëàÚâfßæ äØëÜéà[ãì ɼÍÆÃÌËÀÆŸà êÜ ñí Üåæì æÚßéØåæì çéæëà æëgéì ìédÜåf çéæ çæì àëo ç à àåëÜåñàíåo ñ[ëg à Ø ç à ñ[íæÛÜÚß ó ØåØëæäàÚâð ëíØéæíØå êë àß ó ÜïëéØ æÚßéØåØ âæãÜå Ûoâð çæì àëo çædÜêØåfßæ äØëÜéà[ãì ÉÆ̹¸ÀÏ ó àéæâ[ ÞìäØ í çØêÜ ê ÜãØêëàÚâæì y éâæì

¶¸Á´

Ċ àæåëæí å[çæá çéæ ì àëo ç ÜÛ Ø ÙgßÜä í âæåì Ċ º©ÄØï ą áÜÛàåÜdå ÇæîÜé¹Øé éÜÚÜçë Ċ éðÚßãÜ Ø Ýìåâdåg ÛæÛ[í[ ëÜâìëàåì ç Üê áÜáo àêæëæåàÚâæì âæäçæñàÚà Ċ æÙêØßìáÜ åÜñÙðëåf Øäàåæ âðêÜãàåð Ø íàëØäoåð åØ çæÛçæéì åæéä[ãåoßæ ÝðñàÚâfßæ í âæåì ÙgßÜä êçæéëì Ċ æêíg ìáoÚo Ø ãÜßÚÜ êëéØíàëÜãå Âæãàâ å[çæáÜ ìÛgã[äÜ ñ áÜÛåæëãàí Úß ÙØãÜåo± ¨ «§§ Þ ą ©§ 㣠®®§ Þ ą ¨¨ 㣠ª¯¬ Þ ą ¬£¬ ã ºÜåر ñØ ª¯¬ Þ ñØ ©©§ Âd£ ®®§ Þ ñØ ª°§ Âd£ ¨ «§§ Þ ñØ ­°§ Âd Ç oÚßìëg± çæäÜéØåd£ Úàëéæå£ ãÜêåo êägê

¾"

Â¸Ã¸Ê ÏºÊ Â¸Ã¿ÆËÐ ºÆÄǼËÀËÀÆÅ §° K¼»)

© «°§

ÇÆμɹ¸É ¼Å¼É¾ÀѼ º©Ä¸Ï

Ċ àÛÜ[ãåo âæäÙàåØÚÜ âØéÙæßðÛé[ë Ø ë o Û ãÜ àë Úß ¦ËÉÀÊÆÌɺ¼¦ Ùoãâæíàå Ċ ËéàêæìéÚܱ íð o åìëéàdåo âæäÙàåØÚÜ ê|á࣠äãfâØ Ø êðéæí[ëâæíf Ùoãâæíàåð çéæ éðÚßãÜá o êíØãæíæì éÜÞÜåÜéØÚà Ċ íðí[ Üå[ âæäÙàåØÚÜ âé[ëâfßæ Ø Ûãæìßfßæ ÜëgñÚÜ êØÚßØéàÛ £ âëÜé[ éðÚßãÜ æÙåæíìáÜ ñ[êæÙì ÞãðâæÞÜåì Ċ ç àÛ[å ÞãìëØäàå áØâæ çØãàíæ çéæ àäìåàëåo êðêëfä Ċ íðêæâ[ ßìêëæëØ íàëØäoå Ø äàåÜé[ã ¶¸Á´ ºÜåر ª¯¬ Þ ñØ ª°§ Âd£ ¨ ©§§ âÞ ñØ ¯°§ Âd · ª°§ Ç oÚßì ± dæâæã[ÛØ

Â¸Ã¸Ê ÏºÊ ¹ÌÅ»¸ ºÆÄǼËÀËÀÆÅ §° ÄÆ»É

¶¸Á´

îîî¥ÚñÜÚߤçæîÜéÙØé¥Úñ

¾"

ÃÐY¸HÊÂ Ä¼Ä¹É ÅÆÍ ¹ÌÅ»¸ Â¸Ã¸Ê ÏºÊ Î¥Ì¥Ç¥ §° Î Î ÄÀÊÊÀÆÅ ÃÀ¾¿Ë &¼ÉͼŠÃð Ø êâ[ ÙìåÛØ ñ äÜäÙé[åæífßæ äØëÜéà[ãì ÛæÙ Ü æÛæãåfßæ çéæëà ígëéì ó ñØÛåo Ûoã ñ ÜãØêëàÚâfßæ çéæÛð åfßæ äØëÜéà[ãì ÉæìÙØàï çéæ äØïàäìä âæäÝæéëì ó êçæÛåo âéðëo ñàçì ê ßæéåoä à Ûæãåoä ç Üâéðëoä ó íÜãâ[ âØçêØ åØ ñàç åØ ñØÛåoä ÛoãÜ ó © âØçêð åØ ñàç åØ ç ÜÛåoä ÛoãÜ ó åØêëØíàëÜãå[ ÞìäØ í çØêÜ ó íåàë åo êëéØåØ ãoäÚÜ ñ äØëÜéà[ãì ÉæìÙØàï ó ßæáåf çæì àëo éÜĄ ÜïåoÚß çéíâ £ éÜĄ Üïåo çéæ àëo ñàçì£ éÜĄ Üïåo çØêçìãÜ í ç ÜÛåoä à ñØÛåoä ÛoãÜ£ éÜĄ Üïåo ç Üâéðëo âØçêð

ÏPÄÇËÄÃ ÕSÄÂÇ Á2aÄÂÊ^ÂÇ ËØa:

BĚŽECKÝ PORTÁL NORDICMAG.CZ MÁ DALŠÍ NOVOU FUNKCI! NALEZNETE V NĚM PŘEHLED VŠECH BĚŽEK 09/10 NA NAŠEM TRHU. MŮŽETE VYHLEDÁVAT, POROVNÁVAT…

¾¸ÉÄÀÅ ½ÆɼÉÌÅÅ¼É «§¬ ¿É áÜ å[éØäâæí êçæéëëÜêëÜé íðÙØíÜå íðêæÚÜ Úàëãàí ä ¾ÇÊ ç àáoäØdÜä¥ »oâð ågäì áÜ íßæÛå åÜáÜå çéæ íðì àëo ç à Ùg å Úß êçæéëæíåoÚß ÛàêÚàçãoå[Úߣ áØâæ áÜ Ùgß åÜÙæ ÚðâãàêëàâØ£ ØãÜ ëØâf åØç oâãØÛ çéæ êáÜñÛæíf ãð æí[åo£ Ùgß åØ ãð oÚߣ àå¤ãàåÜ ÙéìêãÜåo åÜÙæ âØåæàêëàâì¥ Ìåàâ[ëåoäà ÝìåâÚÜäà êçæéëëÜêëÜéì áÜ äæ åæêë êæìçÜ Üåo êÜ êí ä åÜÙæ Úàñoä í âæåÜä çæäæÚo ÝìåâÚÜ ČÍàéëì[ãåo ëéfåàåâæí çØéëåÜéÿ£ äæ åæêë ØìëæäØëàÚâf ÙÜñÛé[ëæíf êðåÚßéæåàñØÚÜ ê Ǻ£ êÛoãÜåo ÛØë åØ îÜÙæífä ëéfåàåâæífä êÜéíÜéì ÚæååÜÚë¥ÞØéäàå¥Úæä åÜÙæ ñæÙéØñÜåo ëéØêð ëéfåàåâì åØÛ äØçæì ¾ææÞãÜ ¼Øéëߥ ºÜåØ ídÜëåg êåoäØdÜ ëÜçæíf ÝéÜâíÜåÚÜ¥

ÆÌË»ÆÆÉÆÍ ¾ÇÊ Ê É¸ÊËÉÆÍVÄÀ ĸǸÄÀ

¶¸Á´

® °°§

ÍoëÜ£ Ü åæíf ÞÜåÜéØÚÜ æìëÛææéæí Úß åØíàÞØÚo ñåØdâð ¾Øéäàå ìäo çéØÚæíØë ê éØêëéæí äà äØçØäචÇæçéíf áÜ ëØâ ì ¾ÇÊ åØíàÞØÚÜ äæ åf åØ ÛàêçãÜá åØßé[ë êâìëÜdåg ãàÙæíæãåæì äØçì¥ ¸ ì êÜ áÜÛå[ æ í Üñ äØç ¾ææÞãÜ ¼Øéëߣ åØêâÜåæíØåf çØçoéæíf äØçð åÜÙæ æéàÜåëØdåo çã[åÜâ êëØ Üå ñ àåëÜéåÜëì¥ ÄÜñà ëØâæíf åØíàÞØÚÜ çØë o à ¾¸ÉÄÀÅ »¸ÂÆ˸ ©§£ æÛæãå ç oêëéæá ê Ûæëðâæí ä ÛàêçãÜáÜä Ø åØç[áÜåoä åØ Ûíg ëì âæíf ÙØëÜéàÜ£ âëÜé áÜ íßæÛå çéæ í ÜêëéØååf íðì àëo£ ídÜëåg ãð æí[åo£ Úðâãàêëàâð£ Øìëæ¤äæëæ åÜÙæ ÞÜæÚØÚßàåÞì¥ ºÜåØ ídÜëåg çæÛéæÙåf ëìéàêëàÚâf äØçð &É¥

¾"

ÔÊ%ÙÊÀ Ù ÊÎËÄÊÂÄ ÏPÄÃÏËÀÓÈÓÄËÒÊ^ÂÇ ÁÀË:.Ê] ¯¸®°¯

ÊÍùÎÁ»½ ËÏÁÐ

Ľ¼ÎÁÆù ËÃÁÎÇ £ ˹¼¹ ÎÇËÃV ¹ ùÊÌ '

'½ÈÁ»½ ùŹ Í »¼ÊÀ¾ÅÌ ÅÆÉ»Àº

ÁÇÆÌÇÎW Æ ÈÇ ¹ÅÁÆÇËÌ¹Ê Ð¥ÈÇϽÊ

ÇH¼»ÇøËÅ) ƹÁ¼»Å¼Á˼ Ÿ ÅÆÉ»ÀºÄ¸¾¥ºÑ£ ®®¬ ÄÐ ÊÅÆÎ ®®¬ ­°® ­­° ż¹Æ ÇÀK˼ Ÿ çéÜÛçãØëåÜ·êåæî¥Úñ

ËȽ»Á ÄÆ3 ƹº3¼Ã¹ ÈI½¼ÈĹÌÆ*ÀÇ ÇÉÆ ÊË Í¸Á2º2 ÇH¼»ÇøËÀ˼ü &¸ÊÆÇÀÊÌ ÅÆÉ»ÀºÄ¸¾ ¸ Ñ ÉÆͼ= ÂÃÀ¼ÅËÐ ÍÑÇ &ɱ È ÝÜèäÙ ìÝ ëá æhãìÝê ò ÜÙä pÛà ìáìíä îñÜÙîÙìÝäëìîp ËÄÁÅ åÝÜáÙ Ć òpëã\ìÝ ëäÝîí ª¨ Ù âÙãç Úçæíë ÛÝëìçîæp ägã\êæáeãí çÜ ÎÒÈ ÈĹÌ3 ÈÊÇ ÌÁÌÍÄÑ

¤

¹

¦

Á¸Â Ÿ Ëƶ ÍÐÇÃ=˼ ÇH¼»ÇøËÀ˼ÃÊÂV ½ÆÉÄÌà H Ÿ ÊÅÆÎ¥ºÑ£ ÎÀû¤º¸Ë¥ºÑ ż¹Æ ½É¼¼ÊÂÀ¥ºÑ ¸ »Æ ÇÆÑÅ ÄÂÐ Ìͼ'˼± ČÁÊ¼Ä ÂÃÀ¼ÅË ÍÑÇÿ¥ ÇÆ»Ä2ÅÂÐ ą ÄÌÊ2˼ ¹VË ¸ÂËÀÍÅ2Ä ÇH¼»ÇøËÀË¼Ã¼Ä &¸ÊÆÇÀÊÌ ÅÆÉ»ÀºÄ¸¾ ¸ Ñ ÉÆͼ= ÂÃÀ¼ÅË¼Ä ÍÑÇ¥ ÇøËÅÆÊË ¸Âº¼± ¨¥ ¨¥ ©§¨§ ¸Y ©¯¥ ©¥ ©§¨§¥

µ´

ÀÃÑÄÒ%P ÀÍÄÁ ÊÃÄ ËÙÄ ÍÎÑÃÈÂ ÙÀÊÎÔÏÈÓ ÏÑÀÇÀ

Äæêë

ÏÀÑÃÔÁÈÂÊ^ ÊÑÀÉ

ÊÂÀ ¹À¼ º¼ÅËÉÌÄ É¸»ÆË2Å

ĸɸ˿ÆÅ ÊÇÆÉË

ÇØéÛìÙàÚÜ

êçÜÚàØãàñæíØå[ ãð Ø êâ[ çéæÛÜáåØ£ êÜéíàê£ ç ádæíåØ Ø ëÜêëÚÜåëéìä ËæçØêæí[ ¨£ ¨¬ª §§ ÇéØßØ ¬ ¤ ÉØÛæëoå îîî¥êâàêÜéíàê¥Úñ

½éØåëà âØ ¿ØãØêÜ ¨©§§£ «ª« §¨ Äæêë

½ÌÅ ÊÇÆÉË ÇØéÛìÙàÚÜ

ÆêÜâ ì »ìÚßÚæíØ

¿¸É½¸ ÊÇÆÉË ¤ ÇéØßØ ¬

ɼĸÉÂÆ ¤ ǼÅÑÀÆÅ ÉÆѺ¼ÊË2

ÊëéØâæåàÚâ[ ¯¨£ ¨¬¬ §§ ÇéØßØ îîî¥ßØéÝØêçæéë¥Úñ

»ãæìß[ ÃæìâØ «¯£ «¨®§¬ ÆêÜâ îîî¥çÜåñàæåéæñÚÜêëà¥Üì

¿ØíãodâæíØ ¨§§§£ ¬ª§ §© ÇØéÛìÙàÚÜ ëÜ㥱 ¬°¬­©­ª©© îîî¥Ýìåêçæéë¥Úñ

ÊíàëØíð

¿¸É½¸ ÊÇÆÉË ¤ Çɸ¿¸ ° &ÜêâæäæéØíêâ[ «¨£ ¨°§ §§ ÇéØßØ ° îîî¥ßØéÝØêçæéë¥Úñ

¿Ì»Ð ÊÇÆÉË ÅØ ÇÜé ë åg ¨«£ ¨¨§ §§ ÇéØßØ ¨ ëÜ㥱 ©©«©¨¯­§§ îîî¥ßìÛð¥Úñ

ÆÌË»ÆÆÉ º¼ÅËÉÌÄ Éƺ ÇÆÀÅË Ã¼Ë=¸ÅÐ ÍÜêÜãêâ[ ­­ª£ ¨°§ §§ ÇéØßØ ° îîî¥éæÚâçæàåë¥Úñ

ÆÌË»ÆÆÉ º¼ÅËÉÌÄ Éƺ ÇÆÀÅË ÄØéëàåêâ[ © ÅØ ÇÜé ë åg £ ¨¨§ §§ ÇéØßØ ¨ îîî¥éæÚâçæàåë¥Úñ

ÂÀÎÀ ÊÍ*Ë Ä¸Ç ¸ ÇÉUÍÆ»ºU êçÜÚàØãàêëØ åØ ëìéàêëàÚâæì ãàëÜéØëìéì Ø ¾ÇÊ ÁìåÞäØååæíØ ©ª£ ¨¨§ §§ ÇéØßØ ¨ îîî¥âàîàÚâ¥Úñ

ÊÂÀ ÊÌɽ ÊÇÆÉË Í Ë åoÚß ¨¨£ ¨©§ §§ ÇéØßØ © ëÜ㥱 ©©«°«©§§® îîî¥êâàêìéÝ¥Úñ

ʼÅÊÆÉ ½ÉÀ¼Å»Ê¿ÀÇ ÊËÆɼ

ËÈÁÄÑÄÂÊ^ ÊÑÀÉ

¹éågåêâ[ ©«£ ¬­¯ §¨ ÊíàëØíð îîî¥ìãëéØêçæéë¥Úñ

ÁØÙãæåÜÚ åØÛ Åàêæì ¿Ì»Ð ÊÇÆÉË

ÕØÒÎ.ÈÍÀ

ÇæÛßæéêâ[ ©©£ «­§§¨ ÁØÙãæåÜÚ åØÛ Åàêæì ëÜ㥱 «¯ªª¨­©§ª îîî¥ßìÛð¥Úñ

Åæíf Ägêëæ åØ ÄæéØíg ÊÇÆÉ˼Å

ÁàãÜäåàÚÜ

í éæÙÚÜ Ùg ÜÚâ Úß Ø êáÜñÛæí Úß ãð o Ø êåæîÙæØéÛ Ì ÇæßãÜÛÚÜ ¨ª«® ¬°©ª¨ Åæíf Ägêëæ åØ ÄæéØíg îîî¥êçæéëÜå¥Úñ

ÀÅ˼ÉÊÇÆÉË »æãÜåo ¬«£ ¬¨« §¨ ÁoãÜäåàÚÜ îîî¥àåëÜéêçæéë¥Úñ

ÃÐY¼ ÊÃÆżÂ

¹ÜåÜÚâæ

çéæÛÜá Ø êÜéíàê ãð o Ø çéæÛÜá êçæéëæíåoßæ æÙãÜdÜåo Êæ âæíØ ©ª¨£ ¬°©ª¨ Åæíf Ägêëæ åØ ÄæéØíg ëÜ㥱 ¬­­­¨¯¨«§ îîî¥êãæåÜâ¥Úñ

ͤ°§¤Í ÁÆʼ½ ÍÆÁË2K¼Â ¹ÜåÜÚâæ ¨°§£ ¬¨© ª® ¹ÜåÜÚâæ

ÃàÙÜéÜÚ ÉÈÇÎÌÎÑÀÕÒÊ^ ÊÑÀÉ

ÅÐ& ÊÇÆÉË

¹éåæ

»é¥ Ä¥ ¿æé[âæíf ¨¯©¦¨¨§£ «­§ §­ ÃàÙÜéÜÚ ­ îîî¥åðÚ¤êçæéë¥Úñ

¹¸ÉÅ¼Ï ÊÇ☺ÉË ç ádæíåØ Ø êÜéíàê ¤ ÉæêêàÞåæ㣠¼ãØå£ ÅæéÛàÚØ ¹éØëàêãØíêâ[ ®£ ­§© §§ ¹éåæ ëÜ㥱 ¬«¬©«¬¯«® îîî¥ÙØéåÜïêçæéë¥Úñ

ĸÇÀÊ KëÜÝ[åàâæíØ ­ª£ ¨¬§ §§ ÇéØßØ ¬ ¤ ÊäoÚßæí îîî¥äØçàê¥Úñ

Ã¹Ê ÊÇÆÉË

ÅØ ÄØåàå[Úß ¬§£ ¨®§ §§ ÇéØßØ ® îîî¥ãÙê¤êçæéë¥Úñ

¹Æ¸ËǸÉ Êæâæãæíêâ[ ¨«­¦ª¬°£ ¨¯­§§ ÇéØßØ ¯ ëÜ㥱 ©¯«¯©­®¯® îîî¥ÙæØëçØéâ¥Úñ

ÊÂÀ ʼÉÍÀÊ Ä É¸ ˼Ê˺¼ÅËÉÌÄ êëØÛàæå åØ ¹ÜÛ àÚßæíg í ÁàñÜéêâ Úß ßæé[Úß Kìäå[ ¬¯©£ «­ª ¨© ÃàÙÜéÜÚ ©¬

ÊÂÀº¼ÅËÉÌÄ Á¸ÉÆK Á¥ ¹ØÙ[âØ °£ ­§§ §§ ¹éåæ ¤ Âé[ãæíæ ÇæãÜ ëÜ㥱 ¬«¨©«¬¯¬ª îîî¥êâàÚÜåëéìä¤Ùéåæ¥Úñ

ÊÑ%ËÎÕ1ÇÑÀÃÄÂÊ^ ÊÑÀÉ

¿éØÛÜÚ Âé[ãæíf ½ÌÅ ÊÇÆÉË ¿éØÛÜÚ Âé[ãæíf

ÌÎÑÀÕÒÊÎÒËÄÙÒÊ^ ÊÑÀÉ

¿æêëàíàÚÜ

çéæÛÜᣠçæéØÛÜåêëío£ ëÜêëæíØÚo ÚÜåëéìä£ çéæÝÜêàæå[ãåo êÜéíàê ÄÆÅ˸Ÿ KØÝØ oâæíØ ¬¯¨£ ¬§§ §© ¿éØÛÜÚ Âé[ãæíf ëÜ㥱 «°¬¬¨ªª§îîî¥Ýìåêçæéë¥Úñ

ÇÉƾɼÊÊ ºÐºÃ¼

ÊÂÀ ÊÇÆÉË »É¸¿ÆÉ »

ÒÓPÄÃÎ.ÄÒÊ^ ÊÑÀÉ

ãð Ü ¤ çéæÛÜá Ø êÜéíàê£ âæãØ Ø Ûæçãyâð ÃæÞàêëàÚ ÇØéâ Ëìãàç[å ÇØãæìâ𠨪®¨ ©¬ª §¨ ¿æêëàíàÚÜ îîî¥çéæÞéÜêêÚðÚãÜ¥Úñ

ÄãØÛ[ ¹æãÜêãØí ¿¸É½¸ ÊÇÆÉË ¤ Äø» ¹ÆüÊøÍ

çéæÛÜᣠêÜéíàê£ ÙØñØé Ø ëÜêë¥ ÚÜåëéìä ½àêÚßÜé ¿ØÙéäØåæíØ ¨­­£ ¬§§ §© ¿éØÛÜÚ Âé[ãæíf ëÜ㥱 «°¬¬ª«­°¬

Ë àåÜÚ Â ÊÇÆÉË êçÜÚàØãàñæíØå[ çéæÛÜáåØ Ø ç ádæíåØ Ø Ü¤êßæç Ùg ÜÚâfßæ ãð æí[åo Ø êâàØãçàåàêäì ÁØÙãìåâæíêâ[ «§¯£ ®ª° ­¨ Ë àåÜÚ îîî¥âêçæéë¥Úñ

ÊÇÆÉË º¼ÅËÉÌÄ Ë àåÜÚ å[ä¥ ÊíæÙæÛ𠬩®£ ®ª° ­¨ Ë àåÜÚ

ÁàãÜäåàÚÜ

ÙË:ÍÒÊ^ ÊÑÀÉ

ÀÅ˼ÉÊÇÆÉË

ÍêÜëoå

Å[ägêëo ÉÜçìÙãàâ𠯩ª£ ©°ª §¨ ÄãØÛ[ ¹æãÜêãØí îîî¥ßØéÝØêçæéë¥Úñ

»æãÜåo ¬«£ ¬¨«§¨ ÁàãÜäåàÚÜ ëÜ㥱 «¯¨¬«¨©¬ª îîî¥êçæéëßÜåðÚߥÚñ

Âæãoå

Áàdoå

ÊçæéëêÜéíàê Íðêâædàã ÁØéæäoé

ĸɸËÆÅ º¼ÅËÉÌÄ

ÎËÎÌÎÔÂÊ^ ÊÑÀÉ

çéæÛÜá Ø êÜéíàê ãð o Ø âæã ÃàÛàÚâf å[ägêëo ¯£ ¬§­ §¨ Áàdoå îîî¥âéâæåæêâðäØéØëæå¥Úñ

ÆãæäæìÚ

ÂäæÚßæíØ «§­¥ ©¯§§© Âæãoå ëÜ㥱 ª©¨®©¯®¨¯ ÏËÙÄEÒÊ^ ÊÑÀÉ

ÇãñÜy ʼÉÍÀÊ ÊÇÆÉË &¼ÉͼŸ êÜéíàê£ çéæÛÜᣠç ádæíåØ£ ÙØñØé ¿ØÙéäØååæíæ å[ä¥ ©£ ª¨© §§ ÇãñÜy ÊÀÑËÎÕÀÑÒÊ^ ÊÑÀÉ

ÂØéãæíð ÍØéð ¿Ì»Ð ÊÇÆÉË Ñ[çØÛåo ¨¨£ ª­§ §¨ ÂØéãæíð ÍØéð îîî¥ßìÛð¥Úñ

ÊÇÆÉËʼÉÍÀÊ »¸ÍÀ» ¸Å»*à YÜéæëoåæíØ ¨ª©¨£ ®¬¬ §¨ ÍêÜëoå

ĸ»¼É ÊÇÆÉË »ÜåàêæíØ ©§£ ®®©§§ ÆãæäæìÚ îîî¥äØÛÜéêçæéë¥Úñ

Å[ÚßæÛ É¸»Àº¸Ã ÊÇÆÉË Ëæç êâà êÜéíàÚÜ ëÜØä ÄæåëØåØ¡¡¡¡¡ ÇæÛgÙéØÛæíØ «©¯£ ¬«® §¨ Å[ÚßæÛ ëÜã± «°¨«©©¬¯îîî¥éØÛàÚØãêçæéë¥Úñ

ÒËÎÕÄÍÒÊÎ

Åæí[ ÇØâØ

ÄØãØÚßæíêâØ ÚÜêëØ ©°£ °®«§¬ ¹Øåêâ[ ¹ðêëéàÚØ ëÜ㥱 ¢«©¨°¨¬®°©¬¯« îîî¥Üâêâà¥êâ

¹Øåêâ[ ¹ðêëéàÚØ ¼Â ÊÂÀ º¼ÅËÉÌÄ

ɸº¼ ÊÇÆÉË ÅæéÛàÚ ÚÜåëéìä ÊØãæäæå Ø ºéØÝë Âéâæåæ êâ[ ª­¬£ ¬§° §¨ Åæí[ ÇØâØ ëÜ㥱 «°ª®©©­ª­

WÒÓÄÂÊ^ ÊÑÀÉ

ÊÇÆÉË ©§§§ Íɺ¿Ã¸¹2 ʥɥƥ

Ãàëíoåæí

Ì Êæçâ𠨯¯©£ ¬§° §¨ Åæí[ ÇØâØ ëÜ㥱 ­§¯¬¬¬§¯¨

º¿¸Ë¸ ¼Ä¼É¸Å êâàØéÜ[ã Âãoåð Âãoå𠩨§£ «ª­ §¨ Ãàëíoåæí îîî¥âãàåð¥Úñ

ËɼŻ ÊÇÆÉË ì㥠©°¥ ØìÞìêëØ ©¬£ °®«§¨ ¹Øåêâ[ ¹ðêëéàÚØ ëÜ㥱 ¢«©¨°§¬ª«°¬«­ îîî¥ëéÜåÛêçæéë¥êâ

¹éØëàêãØíØ ËɼÂøŻ ƺ »¸Å̹À¸ ÇØå|åêâØ ÚÜêëØ ¨­£ ¯¬¨§« ¹éØëàêãØíØ ëÜ㥱 °¨®ª«««¯« îîî¥ëéÜâãØåÛ¤ÛØåìÙàØ¥êâ

PRAHA - HOSTIVICE LYŽE :: KOLA :: SERVIS

"

$ ! ! "

(

#! %

!# " $ !

! & ! ' %%%

! & ! '

! !

& % & "' ' " " & * ( % & * $ #

'% "' ' ! $& ) & $& ' # &

( (( $&& %! !

'0% '% % $%!' , %#& && %! * # !% $%& % ! ! !" '

! !' # %!#) &% % ' $ ! # - ' /%-# ! ! , # "#! +

'0% '% !'- !% '. !& "#! & ! ! $! ' # * /%-# ! ! , www.FashionArenaOutlet.cz

!

ïïï¦ĄëÛàÝê¥ëãá¦Ûò