Kancléř Metternich a jeho vize míru

w w w.npu.cz

1

NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV V ČESKÉ REPUBLICE DAS NATIONALE INSTITUT FÜR DENKMALPFLEGE IN DER TSCHECHISCHEN REPUBLIK

Národní památkový ústav je největší paměťovou institucí v České republice. Vykonává vědeckou a poradenskou činnost v oblasti památkové péče a spravuje 105 státních památkových objektů, zejména hradů a zámků na území České republiky. Pět z nich je na seznamu památek světového dědictví UNESCO. Das Nationale Institut für Denkmalpflege ist die größte Gedenkinstitution in der Tschechischen Republik. Sie übt wissenschaftliche Tätigkeiten und Beratungen auf dem Gebiet der Denkmalpflege aus und verwaltet 105 staatliche Denkmäler, v.a. Bürger und Schlösser auf dem Gebiet der Tschechischen Republik. Fünf davon stehen auf der Liste der UNESCO-Welterbestätten.

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

w w w.npu.cz

(Zahrady pod Pražským hradem)

(Důl Michal) (soubor lidových staveb)

29

(vila Stiassni)

32

30

31

33

34

1 Bečov 2 Benešov nad Ploučnicí 3 Bezděz 4 Bítov 5 Bouzov 35

36

37

38

39

40

6 Březnice 7 Krásné Březno 8 Bučovice 9 Buchlov 10 Buchlovice 11 Červené Poříčí 12 Červená Lhota 13 Český Krumlov 14 Dačice 15 Duchcov 16 Frýdlant 17 Gutštejn 18 Házmburk 19 Hluboká 20 Hořovice 21 Horšovský Týn 22 Hradec nad Moravicí 23 Hrádek u Nechanic 24 Hrubý Rohozec 25 Jánský Vrch 26 Jaroměřice

41

42

43

44

45

46

nad Rokytnou 27 Jezeří 28 Jindřichův Hradec 29 Karlštejn 30 Kladruby 31 Krakovec 32 Krásný Dvůr 33 Kratochvíle 34 Křivoklát 35 Kroměříž 36 Velhartice 37 Kunětická Hora 38 Kunštát 39 Kynžvart 40 Zákupy 41 Lednice 42 Lemberk 43 Libochovice 44 Lipnice 45 Litice 46 Litomyšl 47 Velké Losiny 48 Lysice 49 Manětín

47

48

49

50

51

52

50 Milotice 51 Mnichovo Hradiště 52 Mníšek pod Brdy 53 Most 54 Náchod 55 Náměšť nad Oslavou 56 Nebílovy 57 Nové Hrady 58 Nový Hrádek 59 Opočno 60 Pernštejn 61 Plasy 62 Ploskovice 63 Rabí 64 Raduň 65 Rájec nad Svitavou 66 Ratibořice 67 Rožmberk 68 Sázava 69 Slatiňany 70 Šternberk 71 Švihov 72 Sychrov 73 Telč

53

54

55

56

57

58

59

60

61

62

63

64

65

66

67

68

69

70

71

72

73

74

75

76

74 Točník 75 Třeboň 76 Trosky

w w w.npu.cz

2

PROJEKT „ŠLECHTA ČESKÝCH ZEMÍ V EVROPSKÉ DIPLOMACII“ DAS PROJEKT „DIE ARISTOKRATIE DER BÖHMISCHEN KRONLÄNDER IN DER EUROPÄISCHEN DIPLOMATIE“

Heřman Černín z Chudenic (1576–1651) v rudém kaftanu, císařský vyslanec do Istanbulu v letech 1616–1618 a 1644–1645, olejomalba na plátně, Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec Hermann Wenzel Czernin von Chudenitz (1576–1651) im purpurroten Kaftan, kaiserlicher Botschafter in Istanbul 1616–1618 und 1644–1645, Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Jindřichův Hradec (Neuhaus)

Projekt Šlechta českých zemí v evropské diplomacii je součástí dlouhodobého programu Národního památkového ústavu v České republice s názvem Po stopách šlechtických rodů. Národní památkový ústav připravil tento projekt pro Evropský rok kulturního dědictví 2018. Jeho záměrem je zkoumat a prezentovat diplomatické mise české šlechty při důležitých evropských událostech a současně také zjistit podíl šlechtických diplomatů na vývoji vztahů mezi Evropou a vzdálenějším světem, včetně kulturních a společenských stop, které takové diplomatické kontakty zanechaly na území dnešní České republiky.

Das Projekt „Die Aristokratie der Böhmischen Kronländer in der Europäischen Diplomatie“ ist Teil des langfristigen Projekts des Nationalen Instituts für Denkmalpflege in der Tschechischen Republik mit dem Titel „Auf den Spuren der Adelsgeschlechter“. Das Projekt wurde vom Nationalen Institut für Denkmalpflege in Zusammenhang mit dem Europäischen Kulturerbejahr 2018 vorbereitet. Dessen Ziel ist die Erforschung und Präsentation der diplomatischen Missionen der böhmischen Aristokratie bei wichtigen europäischen Ereignissen. Des weiteren geht es um den Beitrag böhmischer adeliger Diplomaten an der Entwicklung der Beziehungen zwischen Europa und der restlichen Welt, einschließlich der kulturellen und gesellschaftlichen Spuren, die von solchen diplomatischen Kontakten auf dem Gebiet der heutigen Tschechischen Republik hinterlassen worden sind.

Kromě domácích aktivit je cílem projektu také navázat mezinárodní kulturní kontakty a informovat zahraniční odborníky i širší veřejnost o hodnotách kulturního dědictví České republiky a to zejména v místech, kam kdysi směřovaly mise šlechtických diplomatů, jimiž se projekt zabývá. Mezi taková místa patří Řím, Benátky, Neapol, Madrid, Münster a Osnabrück, Istanbul, Tokio a další. Jedním z důvodů je, že ve fondech hradů a zámků ve správě Národního památkového ústavu se nacházejí evropsky jedinečné soubory předmětů a dokumentů, které jsou s těmito diplomatickými cestami spojené. Právě na některé z nich by měla upozornit tato výstava.

Pero, kterým byl zřejmě podepsán v roce 1648 Vestfálský mír, Státní hrad a zámek Horšovský Týn Die Feder, mit der wahrscheinlich 1648 der Westfälische Frieden unterzeichnet wurde, Staatliches Schloss Horšovský Týn (Bischofteinitz)

Přísaha věčného míru ve vestfálském Münsteru 15. 5. 1648, mědiryt, Jonas Suyderhoef podle Gerarda ter Borcha, Státní zámek Horšovský Týn Vereidigung des ewigen Friedens in Münster in Westfalen am 15. Mai 1648. Kupferstich von Jonas Suyderhoef nach Gerard ter Borch., Staatliches Schloss Horšovský Týn (Bischofteinitz)

Turecký stan, boční stěna, diplomatický dar pro Heřmana Černína z Chudenic, kolem 1644, Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec Türkisches Zelt, Seitenwand, diplomatisches Geschenk an Hermann Czernin von Chudenitz, gegen 1644, Staatliches Schloss Jindřichův Hradec (Neuhaus)

Neben inländischen Aktivitäten möchte das Projekt auch an internationale kulturelle Kontakte anknüpfen und Experten sowie die breitere Öffentlichkeit im Ausland über den Wert des Kulturerbes der Tschechischen Republik informieren – und dies vor allem an den Orten, die einst mit den Missionen der adeligen Diplomaten, mit denen sich das Projekt beschäftigt, verbunden waren. Zu solchen Orten zählen Rom, Neapel, Madrid, Münster und Osnabrück, Istanbul, Tokio und weitere. Im Besitz der Burgen und Schlösser unter der Verwaltung des Nationalen Instituts für Denkmalpflege befinden sich im europäischen Kontext einzigartige Gegenstände und Dokumente, die mit diesen diplomatischen Reisen verbunden sind. Gerade darauf möchte diese Ausstellung aufmerksam machen.

Šachový stolek Klemense Met­ternicha, 19. století, Státní zámek Kynžvart Der Schachtisch von Klemens Met­ternich, 19. Jhd., Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Jan Antonín I. z Eggenbergu, olej na plátně, Státní hrad a zámek Český Krumlov

V roce 1638 vedl diplomatické procesí do Říma u příležitosti oznámení zvolení Ferdinanda III. Habsburského římským císařem papeži Urbanu VIII. Johann Anton I. von Eggenberg, Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Český Krumlov (Krumau)

Im Jahr 1638 führte er die diplomatische Prozession nach Rom an, um Papst Urban VIII. die Wahl Ferdinands III. zum römischen Kaiser bekannt zu geben.

Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec, někdejší sídlo diplomaticky činného rodu Černínů, dnes ve správě Národního památkového ústavu Das staatliche Schloss Jindřichův Hradec (Neuhaus), einstiger Sitz des diplomatisch tätigen Geschlechts von Czernin, heute unter der Verwaltung des Nationalen Instituts für Denkmalpflege

Český král Jiří z Poděbrad (1420–1471), olej na plátně, Státní hrad Karlštejn Georg von Podiebrad (1420–1471), König von Böhmen, Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Karlštejn (Karlstein)

w w w.npu.cz

3

KANCLÉŘ MET­TERNICH A JEHO VIZE MÍRU ROD MET­TERNICHŮ SE PŘEDSTAVUJE

KANZLER MET­TERNICH UND SEINE VISION VOM FRIEDEN

DAS GESCHLECHT VON MET­TERNICH STELLT SICH VOR

„Málokdo si doposud kladl otázku, co mohl pro rakouského kancléře Klemense Met­ternicha znamenat jeho ctihodný původ. (...) Když si Met­ternich a Napoleon stáli tváří v tvář ve slavném drážďanském disputu, Met­ternich nazval svého protivníka parvenu (povýšenec), ačkoliv ten se pyšnil titulem Empereur (císař), zatímco Met­ternich byl v té době jen ministr.“ „Bisher hat man viel zu wenig danach gefragt, was Metternich seine altehrwürdige Herkunft bedeutet haben mag. (...) Als sich Metternich und Napoleon in ihrem berühmten Dresdner Disput gegenüberstanden, schwang jenseits der hier ein Aufsteiger – Metternich sagte Parvenu – einen traditionsreichen Würdenträger gegenüberstand, obwohl der eine sich Empereur, der andere nur Staatsminister nannte.“ (Siemann, Met­ternich: Stratege und Visionär, 2016) Heraldická tapisérie, 1679, Státní zámek Kynžvart Tapisérie byla tkána po povýšení Filipa Emmericha Met­ternicha (1628–1698) do stavu říšských hrabat r. 1679. Sloužila jako přikrývka na koně ve slavnostním průvodu. Ústředním motivem jsou tři černé mušle na stříbrném poli – znak rodu Met­ternichů. Heraldischer Bildteppich, 1679, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Der Bildteppich wurde nach der Erhebung Phillip Emmerich Met­ternichs (1628–1698) in den Stand der Reichsgrafen 1679 gewirkt. Er diente als Schabracke bei festlichen Umzügen. Das Zentralmotiv stellen drei schwarze Muscheln auf silbernem Grund dar – das Symbol des Geschlechts derer von Met­ternich.

Karl Met­ternich (1589–1636) olej na plátně, Státní zámek Kynžvart metropolitní biskup v Trevíru, představený katedrály v Augšpurku, probošt císařského kláštera v Cáchách Karl von Met­ternich (1589–1636), Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart) Erzbischof des Bistums Trier, Vorgesetzter des Augsburger Doms, Propst des Kaiserklosters in Aachen

S odstupem času lze vidět příčinu dlouhodobého úspěchu rodu Met­ternichů udržováním vazeb: CÍSAŘ–CÍRKEV–RODINA. Věrnost ve službě císaři, pevné zařazení do řad církve a utužování rodinných vazeb spolu s rozmnožováním rodinného majetku se osvědčilo jako výborná rodová strategie. Met­ternichové odvozují svůj původ od rychtářů a ministeriálů franckých králů Merovejců a Pipinů. Rys věrnosti vyjadřuje i legenda o vzniku jména rodu pocházející z 10.–11. století, jež je dochována v rodinném archivu Met­ternichů, v Národním archivu České republiky v Praze. Označuje Met­ternichy za potomky ministeriála Met­tera císaře Jindřicha II. Svatého. Tento Met­ter byl známý císaři svou věrností, kterou mnohokrát prokázal. To se stalo zdrojem závisti jednoho z dvořanů, který napodobil Met­ terův rukopis a předložil císaři falešný dopis, který měl Met­tera usvědčit ze zrady. Panovník ovšem předloženému důkazu nechtěl uvěřit a proto ihned spontánně promluvil v Met­terův prospěch: „Ne, to Metter nespáchal.“ německy „Nein, solche Tat hatt Metter nich´begangen“. Z onoho Met­ter+nich vzniklo jméno, kterým se potomci Met­tera označovali dál v průběhu času.

Lothar II. Met­ternich (1599–1663) olej na plátně, Státní zámek Kynžvart císařský administrátor trevírského arcibiskupství, císařský dvorní rada a komoří, plukovník obou habsburských armád, kurfiřtský rada a dvorní maršál v Trevíru, zemský hofmistr a velitel v Koblenci Lothar II. Met­ternich (1599–1663), Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Kaiserlicher Administrator des Trierer Erzbistums, kaiserlicher Hofrat und Kammerherr, Obrist beider habsburgischen Armeen, Kurfürstenrat und Hofmarschall in Trier, Landhofmeister und Befehlshaber in Koblenz

Johann Reinhard Met­ternich (1585–1637) olej na plátně, Státní zámek Kynžvart probošt mohučské kapituly, správce a představený kapituly v Magdeburku, probošt ve Frankfurtu, císařský rada, tajný rada kurfiřta mohučského a prezident dvorské rady Johann Reinhard von Met­ternich (1585–1637), Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Wilhelm Met­ternich (1587–1652) olej na plátně, Státní zámek Kynžvart pán na Berburgu, Kynžvartu etc., rytíř řádu sv. Jakuba, rada a skutečný komoří římského císaře, rada kurfiřta trevírského, mohučský tajný rada a dvorský maršálek

Emmerich Met­ternich (1591–1653) olej na plátně, Státní zámek Kynžvart kanovník v Trevíru, Paderbornu a Verdenu, metropolitní biskup mohučský, plukovník ve službách bavorského kurfiřta

Wilhelm von Met­ternich (1587–1652), Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Emmerich von Met­ternich (1591–1653), Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Herr zu Berburg, Kynžvart (Königswart) etc., Ritter des Santiago-Ordens, Rat und wirklicher Kammerherr des römischen Kaisers, Rat des Kurfürsten von Trier, Mainzer Geheimrat und Hofmarschall

Propst des Mainzer Domkapitels, Verwalter und Vorgesetzter des Magdeburger Domkapitels, Propst in Frankfurt, Rat des Kaisers, Geheimrat des Kurfürsten von Mainz und Präsident des Hofrates

Das Geschlecht leitet seine Herkunft von Vögten und Ministerialen der fränkischen Könige der Merowinger und Pippiniden ab. Den Charakterzug der Treue drückt auch die Legende um das Entstehen des Geschlechtsnamens aus dem 10.–11. Jahrhundert aus, die im Familienarchiv der Met­ternichs, im Nationalarchiv der Tschechischen Republik in Prag, erhalten wurde. Sie bezeichnet die von Met­ternichs als Nachkommen des Ministerialen Metters, der am Hofe des Heiligen Kaiser Heinrich II. diente. Dieser Metter war dem Kaiser durch seine Treue bekannt, die er mehrmals unter Beweis stellte. Dies erregte den Hass eines Höflings, der daraufhin Metters Handschrift nachahmte und dem Kaiser einen gefälschten Brief vorlegte, der Metter eines Verrats überführen sollte. Der Herrscher wollte dem Beweis nicht glauben und sprach sich daher sofort spontan zu Gunsten Metters aus: „Nein, solche Tat hatt Metter nich´ begangen“. Aus jenem Metter+nich entstand ein Name, der weiterhin den Nachkommen Metters zur Selbstbezeichnung diente.

Oblastí, odkud Met­ternichové pochází, je dnešní německé Porýní s klíčovými městy Koblenc, Trevír a Mohuč. Tam se také narodilo Johannu Diederichu Met­ternichovi (1553– 1620) a jeho druhé manželce Anně, roz. Frey (+ 1625) pět synů. Jelikož dědicem Johanna Diedericha se stal syn z prvního manželství, stál před syny z druhého manželství nelehký úkol. Museli spojit své síly, získat dostatek jmění a založit novou rodovou větev Met­ternich-Winneburg-Beilstein. A to navzdory probíhajícímu konfliktu třicetileté války. S výraznou podporou Habsburků a jejich strýce Lothara Met­ternicha, arcibiskupa a kurfiřta Trevírského, pána na Winneburgu, si zajistili jak nová rodová panství, tak povýšení na svobodné pány. Také získali dostatek jmění, aby si zakoupili panství v Čechách, zkonfiskovaná po bitvě na Bílé hoře. Jednalo se o panství Kynžvart s přilehlými obcemi. Kynžvartský renesanční zámeček hrabě Phillip Emmerich Met­ternich (1628–1698), syn Wilhelma Met­ ternicha, přestavěl a rozšířil v barokním slohu. Kynžvart se stal zásadním a strategickým majetkem nové větve Met­ternichWinneburg-Beilstein v roce 1794, kdy francouzská revoluční vojska obsadila Koblenc. Franz Georg kníže Met­ternich (1746– 1818) se proto se svou rodinou uchýlil pod ochranu Habsburků na svá panství v Českém království.

Koblenc na soutoku Rýna a Mosely, 1819, Jakob Diezler (1789–1855) olej na plátně, Státní zámek Kynžvart Vpravo na cípu vklíněném mezi zmíněné řeky stojí arcibiskupská pevnost Ehrenbreitstein.

Kanoniker in Trier, Paderborn und Verden, Erzbischof des Bistums Mainz, Obrist in Diensten des Kurfürsten von Bayern

Das Geschlecht stammt aus dem heutigen Rheinland in Deutschland mit den historisch bedeutenden Städten Koblenz, Trier und Mainz. Dort wurden auch Johann Diederich Met­ternich (1553–1620) und seiner zweiten Gattin Anne, geb. Frey (+ 1625), fünf Söhne geboren. Da das Erbe Johann Diederichs seinem Sohn aus erster Ehe zufiel, stand den Söhnen aus der zweiten Ehe eine schwierige Aufgabe bevor. Sie mussten ihre Kräfte vereinen, ausreichendes Vermögen gewinnen und eine neue Dynastielinie Met­ternichWinneburg-Beilstein gründen. Und dies trotz dem anhaltenden Konflikt des dreißigjährigen Krieges. Mit der starken Unterstützung der Habsburger und ihres Onkels Lothar Met­ternich, Erzbischof und Kurfürst von Trier, Herr von Winneburg, sicherten sie sich sowohl neue Geschlechtsherrschaften, als auch die Erhebung zu Freiherrn. Sie gewannen auch genügend Vermögen, um die Ländereien in Böhmen kaufen zu können, die nach der Schlacht am Weißen Berg konfisziert worden waren. Es handelte sich um die Herrschaft Kynžvart (Königswart) mit den anliegenden Gemeinden. Das kleine Königswarter Renaissanceschloss wurde von Graf Phillip Emmerich Met­ternich (1628–1698), dem Sohn Wilhelm Met­ternichs, im Barockstil umgebaut und erweitert. Kynžvart wurde 1794, als die französischen revolutionären Truppen Koblenz besetzten, zum Haupt- und Strategiegut der neuen Linie Met­ternich-WinneburgBeilstein. Franz Georg Fürst von Met­ternich (1746–1818) brachte sich daher mit seiner Familie unter dem Schutz der Habsburger auf seinen Ländereien im Böhmischen Königreich in Sicherheit.

Koblenz am Zusammenfluss von Rhein und Mosel, 1819, Jakob Diezler (1789–1855) Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Rechts neben dem Zusammenfluss der obengenannten Flüsse steht die kurtrierische Festung Ehrenbreitstein.

Státní zámek Kynžvart, Piettro Nobile (1774–1854) V letech 1623–1945 sídlo rodu Met­ternichů. Do stylu vídeňského klasicismu nechal svou letní rezidenci přestavět kancléř Klemens kníže Met­ternich v letech 1823–1839. Za příkladnou rekonstrukci objektu získal zámek cenu Europa Nostra. Staatliches Schloss Kynžvart, Pietro Nobile (1774–1854)

1623–1945 Sitz des Geschlechts von Met­ternich. Im Stil der Wiener Klassik ließ Kanzler Klemens Fürst von Met­ternich seine Sommerresidenz 1823–1839 umbauen. Für die beispielhafte Rekonstruktion erhielt das Schloss den EuropaNostra-Preis.

w w w.npu.cz

4

KANCLÉŘ MET­TERNICH A JEHO VIZE MÍRU VÝZNAMNÍ DIPLOMATÉ Z RODU MET­TERNICHŮ

KANZLER MET­TERNICH UND SEINE VISION VOM FRIEDEN BEDEUTENDE DIPLOMATEN DES GESCHLECHTS VON MET­TERNICH

Lothar Met­ternich (1551–1623), olej na plátně, Státní zámek Kynžvart Lothar von Met­ternich (1551–1623), Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Johann Reinhard Met­ternich (1585–1637), Státní zámek Kynžvart Johann Reinhard von Met­ ternich (1585–1637), Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Ernst Met­ternich ze Sommerbergu (1657–1727), 1708, Johann Thourneyser podle předlohy Johanna Hubera, Státní zámek Kynžvart Ernst von Met­ternich zu Sommerberg (1657–1727), 1708, Johann Thourneyser nach Johann Huber, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

ERNST VON MET­TERNICH ZU SOMMERBERG (1657–1727)

PRUSKÝ POLITIK, DIPLOMAT, VELVYSLANEC A KRÁLOVSKÝ PRUSKÝ STÁTNÍ A TAJNÝ RADA PREUSSISCHER POLITIKER UND DIPLOMAT, BOTSCHAFTER UND KÖNIGLICHER PREUSSISCHER STAATS- UND GEHEIMRAT

LOTHAR VON MET­TERNICH (1551–1623)

ARCIBISKUP A KURFIŘT TREVÍRSKÝ, VYSLANEC A DIPLOMAT, GENERÁLNÍ VIKÁŘ DUCHOVNÍCH I SVĚTSKÝCH ZÁLEŽITOSTÍ, PÁN Z WINNEBURGU ERZBISCHOF UND KURFÜRST VON TRIER, BOTSCHAFTER UND DIPLOMAT, GENERALVIKAR FÜR GEISTLICHE SOWIE WELTLICHE ANGELEGENHEITEN, HERR VON WINNEBURG

JOHANN REINHARD VON MET­TERNICH (1585–1637)

Lothar je jistě nejvýznamnějším předkem kancléře Klemense, s nímž ho pojí nejedna osobní a profesní dovednost. Byl silným a schopným státníkem ovlivňujícím aktivně děj v celé Evropě. Jako první člen svého rodu se začal striktně klonit k Habsburkům. Při volbě římského císaře v roce 1612 jako jeden ze sedmi kurfiřtů podpořil Matyáše I. a v roce 1619 prosadil oproti odporu českých zástupců Ferdinanda II. proti Fridrichu Falckému, což říšská koruna Met­ternichům nikdy nezapomněla. Lotharův vliv se projevil také v Koblenci při zakládání katolické ligy říšských knížat a stavů těsně před vypuknutím třicetileté války, kdy celý proces značně urychlil. Ačkoli stál pochopitelně na straně katolické ligy, byl důležitou osobností při vedení diplomatických misí a jednání mezi katolickou ligou a protestantskou unií v době následných válečných konfliktů. Lothar Met­ ternich byl vysoce inteligentní a sečtělý muž prostého života, s přátelskými způsoby a vysokou, nejpřísnější morálkou. Proto jej papež Pavel V. nazval příkladem každého biskupa (lat. „exemplum espiscopi”). Lothar ist zweifellos der bedeutendste Vorfahre des späteren Kanzlers Klemens, mit dem ihn mehrere persönliche und fachliche Eigenschaften verbinden. Er war ein starker und tüchtiger Staatsmann, der die Ereignisse in ganz Europa aktiv beeinflusste. Als erstes Mitglied seines Geschlechts fing er an, strikt den Habsburgern zuzuwenden. Bei der Wahl des römischen Kaisers 1612 unterstützte er als einer der Kurfürsten Matthias I. und 1619 setzte er gegen Widerstand der böhmischen Vertreter Ferdinand II. gegen Friedrich V. von der Pfalz durch, was die römischen Kaiser den Met­ternichs nie vergaßen. Lothars Einfluss zeigte sich auch kurz vor dem Ausbruch des dreißigjährigen Krieges bei der Gründung der Katholischen Liga der Reichsgrafen und -stände in Koblenz, wo er den ganzen Prozess deutlich vorantrieb. Obwohl er selbstverständlich auf der Seite der Katholischen Liga stand, spielte er wichtige Rolle beim Führen der diplomatischen Missionen und Verhandlungen zwischen der Katholischen Liga und der Protestantischen Union in der Zeit der folgenden Kriegskonflikte. Lothar Met­ternich war ein sehr intelligenter, belesener Mann mit bescheidenem Lebensstil, freundlichen Umgangsformen und hoher, strengster Moral. Deswegen bezeichnete Papst Paul V. ihn als „jedes Bischofs Beispiel“ (lat. „exemplum espiscopi”).

CÍSAŘSKÝ RADA, TAJNÝ RADA KURFIŘTA MOHUČSKÉHO A PREZIDENT DVORSKÉ RADY, VYSLANEC, PROBOŠT MOHUČSKÉ KAPITULY, PROBOŠT VE FRANKFURTU, SPRÁVCE A PŘEDSTAVENÝ KAPITULY V MAGDEBURKU KAISERLICHER RAT, GEHEIMRAT DES KURFÜRSTEN VON MAINZ UND PRÄSIDENT DES HOFRATS, BOTSCHAFTER, PROPST DES MAINZER DOMKAPITELS UND IN FRANKFURT, VERWALTER UND VORGESETZTER DES DOMKAPITELS MAGDEBURG

Nejstarší z pěti bratří Met­ternichů, kteří stáli během třicetileté války na straně katolické ligy a Habsburků. Johann Reinhard byl žádaný při vyslaneckých a velvyslaneckých misích, kurfiřtských i císařských komisích a kolegiích, kde uplatňoval svou vysokou inteligenci a loajalitu. Byl neobvykle nadaný; už jako devítiletý zastával menší církevní úřad v Mohuči. V době probíhající třicetileté války hájil zájmy katolické ligy a svým diplomatickým umem zprostředkovával a směřoval císařskou pomoc k ochraně ohrožených zemí katolických knížat a kurfiřtů. Der älteste der fünf Brüder von Met­ternich, die während des dreißigjährigen Krieges auf der Seite der Katholischen Liga und den Habsburgern standen. Johann Reinhard war für seine hohe Intelligenz und Loyalität bei diplomatischen Missionen, bei kurfürstlichen und kaiserlichen Kommissionen und Kollegien gefragt. Er war außerordentlich begabt: schon als Neunjähriger hat er ein kleines kirchliches Amt in Mainz vertreten. In der Zeit des dreißigjährigen Krieges verteidigte er die Interessen der Katholischen Liga und mit seinem diplomatischen Können vermittelte und lenkte er die kaiserliche Hilfe zum Schutz der bedrohten Länder der katholischen Fürsten und Kurfürsten.

FRANZ GEORG VON MET­TERNICH (1746–1818)

RAKOUSKÝ POLITIK A DIPLOMAT, ČESKÝ KURFIŘTSKÝ VELVYSLANEC, CÍSAŘSKÝ A KRÁLOVSKÝ SKUTEČNÝ TAJNÝ RADA A KOMOŘÍ, MINISTR STÁTU A KONFERENCE ÖSTER­REICHISCHER POLITIK UND DIPLOMAT, BÖHMISCHER KURFÜRSTLICHER BOTSCHAFTER, KAISERLICHER UND KÖNIGLICHER WIRKLICHER GEHEIMRAT UND KAMMERHERR, STAATS- UND KONFERENZMINISTER

Otec kancléře Klemense knížete Met­ ternicha. Během svého dětství osiřel, a proto byl svěřen císařem do opatrovnictví trevírského kurfiřta Johanna Filipa Walderdorf. Stal se výborným diplomatem; během svého života zastával různé funkce jak jako velvyslanec trevírských a mohučských kurfiřtů, tak jako velvyslanec císařovny Marie Terezie (1717–1780), která nad ním držela svou ochrannou ruku. Císařovna jej odměnila udělením velkokříže královského uherského Řádu sv. Štěpána. V roce 1793 byl oceněn za zásluhy Řádem zlatého rouna. Vrcholem jeho kariéry bylo zastupování jeho císařské výsosti na mírovém kongresu v roce 1797 v Rastattu mezi Německou říší a Francouzskou republikou. Dne 30. ledna 1803 byl povýšen do knížecího stavu. Der Vater von Kanzler Klemens Fürste von Met­ternich. Er verwaiste während seiner Kindheit und wurde daher vom Kaiser in die Pflege des Kurfürsten von Trier, Johann Philipp von Walderdorff, übergeben. Er wurde ein hervorragender Diplomat: im Laufe seines Lebens vertrat er verschiedene Funktionen einerseits als Botschafter der Kurfürsten von Trier und Mainz, andererseits als Botschafter der Kaiserin Maria Theresia (1717–1780), unter deren Schutz er stand. Die Kaiserin belohnte ihn mit dem Großkreuz des Königlich ungarischen Sankt-Stephans-Orden. 1793 wurde er für seine Verdienste mit dem Orden vom Goldenen Vlies ausgezeichnet. Der Höhepunkt seiner Karriere war 1797 die Vertretung seiner kaiserlichen Hoheit auf dem Friedenskongress in Rastatt zwischen dem Deutschen Reich und der Französischen Republik. Am 30. Januar 1803 wurde er in den Fürstenstand erhoben.

Franz Georg Met­ternich (1746–1818), 1783, Foelix Heinrich (1757–1821), olej na plátně, Státní zámek Kynžvart Franz Georg von Met­ternich (1746–1818), 1783, Foelix Heinrich (1757–1821), Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Jako jediný ze zde zmíněných nepochází z rodové větve Met­ ternich-Winneburg-Beilstein, nýbrž z vedlejší větve – pánů Met­ ternichů ze Sommerbergu a Chursdorfu. Tento Ernst byl jedním z nejvýše postavených v diplomacii angažovaných Met­ternichů. Svou úlohu zastal především v roce 1690 při své velvyslanecké misi na stálém říšském sněmu v Řezně nebo při uzavření míru v Utrechtu v roce 1713, který spolu s Rastattským mírem uzavřeným v roce 1714 ukončoval válku o španělské dědictví. Als einziger von den hier Erwähnten stammt er nicht aus der Geschlechtslinie Met­ternich-Winneburg-Beilstein, sondern aus der Nebenlinie – der Herren von Met­ternich zu Sommerberg und Chursdorf . Dieser Ernst war einer der Höchstgestellten der diplomatisch aktiven Met­ternichs. Eine wichtige Rolle spielte er vor allem 1690 bei seiner Botschaftermission auf dem Immerwährenden Reichstag in Regensburg oder 1713 bei dem Friedensschluss von Utrecht, der zusammen mit dem 1714 geschlossenen Rastatter Frieden den Spanischen Erbfolgekrieg beendete.

RICHARD VON MET­TERNICH (1829–1895)

RAKOUSKÝ POLITIK A DIPLOMAT, ATAŠÉ, LEGAČNÍ SEKRETÁŘ, VELVYSLANEC V DRÁŽĎANECH A V PAŘÍŽI ÖSTER­REICHISCHER POLITIK UND DIPLOMAT, ATTACHÉ, LEGATIONSSEKRETÄR, BOTSCHAFTER IN DRESDEN UND PARIS

Syn kancléře Met­ternicha a jeho druhé manželky Marie Antonie Leykam následoval ve službě svého otce a děda. Richardovi se dostalo velmi kvalitního vzdělání; mezi vychovateli nalezneme básníka a spisovatele Adalberta Stiftera, kustoda kynžvartských zámeckých sbírek profesora Pavla Ratha nebo světově proslulého geografa Friedricha Simonyho. V roce 1852 byl jmenován rakouským atašé při pařížském vyslanectví, posléze tamtéž legačním sekretářem. O dva roky později zastával velvyslanecký úřad v Drážďanech. V roce 1859 byl jmenován velvyslancem v Paříži, kde působil až do roku 1871. Udržoval dobré styky s dvorem Napoleona III., a pomohl tak upevnit pozici Rakouska vůči Německu. Se svou manželkou Paulinou se zajímal o umělecké a společenské dění, známá je jejich propagace díla Bedřicha Smetany a Richarda Wagnera. Der Sohn von Kanzler Met­ternich und seiner zweiten Gattin Marie Antonie Leykam folgte im Dienst seinem Vater und Großvater. Richard bekam eine sehr hochwertige Bildung: unter seinen Erziehern findet man den Dichter und Schriftsteller Adalbert Stifter, den Kustos der Königswarter Schlosssammlungen Professor Pavel Rath oder auch den weltberühmten Geographen Friedrich Simony. 1852 wurde er zum öster­reichischen Botschaftsattaché in Paris genannt, später zum Legationssekretär ebenda. Zwei Jahre später bekleidete er das Amt des Botschafters in Dresden. 1859 wurde er zum Botschafter in Paris genannt, wo er bis 1871 wirkte. Er unterhielt gute Beziehungen mit dem Hof Napoleons III. und half damit die Position Öster­reichs gegen das römisch-deutsche Kaiserreich zu stärken. Mit seiner Gattin Pauline interessierte er sich für das Geschehen in Kunst und Gesellschaft, bekannt ist ihr Engagement für die Verbreitung der Werke Bedřich Smetanas und Richard Wagners.

Richard Met­ternich (1829–1895), 1881, Cherubino Antonio Kirchmayr (1848–1903), olej na plátně, Státní zámek Kynžvart Richard von Met­ternich (1829–1895), 1881, Cherubino Antonio Kirchmayr (1848–1903) Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

w w w.npu.cz

5

KANCLÉŘ MET­TERNICH A JEHO VIZE MÍRU OSOBNOST A RODINA

KANZLER MET­TERNICH UND SEINE VISION VOM FRIEDEN PERSÖNLICHKEIT UND FAMILIE

Klemens Václav Lothar Pavel Alfons Nepomuk, kníže von Met­ ternich-Winneburg-Beilstein-Ochsenhausen, se narodil 15. května 1773 v Koblenci, zemřel 11. června 1859 ve Vídni. Pochován je v rodinné kryptě v Plasích u Plzně. Nebyl jen významným diplomatem a státníkem, ale také kosmopolitou, podporovatelem a milovníkem umění, vědy a přírody. Konec jeho dětství byl poznamenán obsazením domova francouzskou revoluční armádou, což pro něj a jeho rodinu znamenalo emigraci do Vídně. Nejednalo se o příjemné společenské postavení; ačkoli Klemensův otec byl věrným diplomatem císaře, byli vnímáni jako cizinci. Klemens měl starší sestru a mladšího bratra, se kterými sdílel pevné sourozenecké vztahy. Důležitými vzory byli jeho rodiče, kteří mezi sebou měli vzácný hluboký vztah. Svá studia práv ve Štrasburku a Mohuči ukončil Klemens Met­ ternich v roce 1792, kdy následoval svého otce do Bruselu, aby zde získal první diplomatické zkušenosti. V kariéře na vídeňském dvoře mu výrazně napomohl sňatek s hraběnkou Marií Eleonorou Kaunitz-Rietberg (1775–1825), vnučkou knížete Václava Antonína Kaunitze (1711–1794), kancléře císařovny Marie Terezie. Toto manželství vyjednala Klemensova matka, Marie Beatrix, která byla dvorní dámou její císařské výsosti. Prostřednictvím tohoto sňatku byl Klemens uveden mezi rakouskou aristokracii a do státní služby. Marie Eleonora byla jen o dva roky mladší než Klemens, byla mu tedy jako jediná z jeho tří manželek vrstevnicí a plnohodnotnou partnerkou. Doprovázela ho do míst jeho diplomatických postů, kde svému manželi všemožně pomáhala, navzdory jeho četným mimomanželským vztahům. Z tohoto manželství se narodilo osm dětí, z nichž se dospělosti dočkal jeden syn a tři dcery.

Rodiče Klemense Met­ternicha, Marie Beatrix, roz. Kaggeneck (1755–1828) a Franz Georg Met­ternich (1746–1818), 1782, Karl Anton Hickel (1745–1798), olej na plátně, Státní zámek Kynžvart Eltern Klemens von Met­ternich, Maria Beatrix, geb. von Kaggeneck (1755–1828) und Franz Georg von Met­ternich (1746–1818), 1782, Karl Anton Hickel (1745–1798), Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Klemens Václav Lothar Nepomuk kníže Met­ternich-Winneburg-Beilstein (1773–1859), 1810, François Gérard, autorská kopie, olej na plátně, Státní zámek Kynžvart Klemens Wenzel Lothar Nepomuk Fürst Met­ternich-Winneburg-Beilstein (1773–1859), 1810, François Gérard, Replik Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Klemens Wenzel Lothar Paul Alfons Nepomuk, Fürst von Met­ ternich-Winneburg-Beilstein-Ochsenhausen, wurde am 15. Mai 1773 in Koblenz geboren und starb am 11. Juni 1859 in Wien. Begraben ist er in der Familiengruft in Plasy (Plass) in der Nähe von Plzeň (Pilsen). Er war nicht nur ein bedeutender Diplomat und Staatsmann, sondern auch Kosmopolit, Förderer und Liebhaber von Kunst, Wissenschaft und Natur. Das Ende seiner Kindheit war von der Besetzung seiner Heimat durch die französischen Revolutionstruppen geprägt, was für ihn und seine Familie die Emigration nach Wien bedeutete. Es handelte sich nicht um eine angenehme gesellschaftliche Stellung; obwohl Klemens Vater treuer Diplomat des Kaisers war, wurden sie als Fremde wahrgenommen. Klemens hatte eine ältere Schwester und einen jüngeren Bruder, mit denen ihn enge geschwisterliche Beziehungen verbanden. Ein wichtiges Vorbild stellten seine Eltern dar, die eine kostbare tiefe Beziehung zueinander hatten. Sein Jurastudium in Straßburg und Mainz schloss er 1792 ab, als er seinem Vater nach Brüssel folgte, um erste Erfahrungen in der Diplomatie zu gewinnen. Zur Karriere am Wiener Hof trug auch eindeutig die Trauung mit Fürstin Maria Eleonore von Kaunitz-Rietberg (1775–1825) bei, der Enkelin von Fürst Wenzel Anton von Kaunitz (1711–1794), Kanzler der Kaiserin Maria Theresia. Diese Ehe wurde von Klemens Mutter, Maria Beatrix, Hofdame Ihrer Kaiserlichen Hoheit, vermittelt. Mittels dieser Trauung wurde Klemens zur öster­reichischen Aristokratie und in den Staatsdienst eingeführt. Maria Eleonore war nur zwei Jahre jünger als Klemens, sie war ihm also als einzige seiner drei Gattinnen eine gleichaltrige und ebenbürtige Partnerin. Sie begleitete ihn an die Orte seiner diplomatischen Posten, wo sie ihrem Mann wo es nur ging eine Hilfe war – trotz seiner zahlreichen außerehelichen Beziehungen. Aus dieser Ehe gingen 8 Kinder hervor, von denen ein Sohn und drei Töchter das Erwachsenenalter erreichten.

Rakouská historička Hedwig Kadletz-Schöffel se pokusila o vytvoření psychologického profilu kancléře Met­ternicha. Jeho stanovení bylo možné na základě excerpce obdivuhodného množství písemností, zejména rozsáhlých řad různé osobní a politické korespondence, deníků, pamětí a dalších pramenů. Tento výzkum přinesl překvapivé výsledky. Jednoznačná výpověď svědků Met­ternicha charakterizovala jako „fascinující osobnost“, „člověka, kterého nemůžete nenávidět“, „velkého znalce lidí s líbezným chováním, jistou grácií, velkorysostí, společenskou obratností a velkým uměním jednat s lidmi.“ Někteří včetně Met­ternichových oponentů dokonce hovoří o „virtuozitě v jednání s lidmi.“ Současně je možné si všimnout jeho schopnosti vedení rozhovoru, který mu přinesl dokonce u jednoho z kronikářů vídeňského kongresu přívlastek „jeden z největších vypravěčů naší doby“. Na druhé straně si někteří Met­ternichovi současníci povšimli formálního chování, nedostatku sebereflexe, sklonů k nepříjemnému poučování, snahy o dokazování vlastní pravdy v každé situaci, dominantní role v rozhovoru nebo značného sebepřeceňování. Jeden ze svědků si například myslel, že Met­ternich věřil, že nemá žádného oponenta, protože není jednoduše možné jeho názor kritizovat. Zároveň si pozorovatelé všímali Met­ ternichových rozsáhlých znalostí. Je až obdivuhodné, jak podrobnými informacemi a znalostmi disponoval, dokonce i o věcech, se kterými nebyl bezprostředně konfrontován. Nabývání podrobných informací Met­ ternichovi umožňovala značná zvědavost, vynikající paměť a výjimečné analytické schopnosti. Bohatství Met­ternichových znalostí bylo rovněž umožněno jeho pravidelnými kontakty s učenci, vědci, vynálezci a umělci, kteří ho informovali o svých aktivitách; rychle porozuměl a nic nezapomněl. Stejně tak velmi rychle vstřebával čtené slovo a snadno formuloval shrnutí různých problémů. Zdá se, že Met­ternichovy vědomosti měly spíše faktografický charakter, v centru jeho zájmu stály tři otázky: „Co?“, „Jak?“ a „K čemu?“

Knihy z Kancléřovy knihovny Státního zámku v Kynžvartě

Klementův filosofický názor ovlivňoval například britský myslitel Edmund Burke, jenž je považován za otce moderního evropského konzervativismu. Jeho dílo „Úvahy o revoluci ve Francii“ bylo Met­ ternichovi známo již v 90. letech 18. stol., kdy je pravděpodobně četl v originálním znění v angličtině. Bücher aus der Kanzlers-Bibliothek des Staatlichen Schlosses in Kynžvart (Königswart)

Klemens’ philosophische Meinung wurde beispielweise von dem britischen Denker Edmund Burke geprägt, der als Vater des modernen europäischen Konservativismus gilt. Sein Werk „Betrachtungen über die Französische Revolution“ wurde Met­ternich schon in den neunziger Jahren des 18. Jhd. bekannt, als er es wahrscheinlich in der Originalfassung im Englischen las.

Marie Eleonora Kaunitz-Rietberg (1775–1825), Friedrich Lieder (1780–1859), Státní zámek Kynžvart

Mezi přáteli nazývaná Lorel se v roce 1795 provdala za Klemense Met­ternicha. Maria Eleonore von Kaunitz-Rietberg (1775–1825), Friedrich Lieder (1780–1859), Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Die von Freunden genannte Lorel heiratete Klemens von Met­ternich im Jahre 1795.

Die öster­reichische Historikerin Hedwig Kadletz-Schöffel versuchte ein psychologisches Profil des Kanzlers von Met­ternich aufzustellen. Seine Erstellung war möglich aufgrund der Exzerption einer bewundernswerten Menge an Schriftstücken, vor allem der umfangreichen Reihen verschiedener Korrespondenz persönlicher und politischer Art, Tagebücher, Memoiren und weiterer Quellen. Diese Forschung hat überraschende Ergebnisse zutage gebracht. Die eindeutige Aussage der Zeitzeugen Met­ternichs charakterisierte ihn als „faszinierende Persönlichkeit“, „einen Menschen, den man nicht hassen kann“, „großen Menschenkenner mit charmantem Verhalten, gewisser Grazie, Großzügigkeit, gesellschaftlichem Geschick und großer Kunst im Umgang mit Menschen“. Manche – einschließlich Met­ternichs Gegner – sprechen sogar von „Virtuosität im Umgang mit Menschen“. Gleichzeitig kann man sein Talent für Gesprächsführung bemerken, die ihm sogar von einem der Chronisten des Wiener Kongresses den Beinamen „einer der größten Erzähler unserer Zeit“ einbrachte. Auf der anderen Seite bemerkten einige Zeitgenossen Met­ternichs formelles Verhalten, einen Mangel an Selbstreflexion, eine Neigung zu unangenehmen Belehrungen, die Bemühung seine eigene Wahrheit in jeder Situation zu beweisen, eine dominante Rolle im Gespräch oder auch deutliche Selbstüberschätzung. Einer der Zeitzeugen meinte zum Beispiel, dass Met­ternich keinen Gegner zu haben glaubte, weil seine Meinung einfach unkritisierbar war. Gleichzeitig bemerkten Beobachter Met­ternichs umfangreiches Allgemeinwissen. Es ist fast bewundernswert, über wie viele Informationen und Kenntnisse er verfügte, sogar über Angelegenheiten, mit denen er nicht direkt konfrontiert war. Das Gewinnen solch ausführlicher Informationen wurde Met­ternich durch seine beträchtliche Neugier, sein hervorragendes Gedächtnis und außerordentliche analytische Fähigkeiten ermöglicht. Der Kenntnisreichtum Met­ternichs wurde genauso durch seine regelmäßigen Kontakte mit Gelehrten, Wissenschaftlern, Erfindern und Künstlern ermöglicht, die ihn über ihre Aktivitäten informierten: er verstand schnell und vergaß nichts. Genauso verfügte er auch über eine sehr schnelle Auffassungsgabe für das gelesene Wort und formulierte mühelos Zusammenfassungen für verschiedene Probleme. Scheinbar waren Met­ternichs Kenntnisse eher von faktografischem Charakter, in der Mitte seiner Aufmerksamkeit standen drei Fragen: „Was?“ „Wie?“ und „Wofür?“

w w w.npu.cz

6

KANCLÉŘ MET­TERNICH A JEHO VIZE MÍRU ŽIVOT A DÍLO I

KANZLER MET­TERNICH UND SEINE VISION VOM FRIEDEN LEBEN UND WERK I

Mladý Klemens byl představen u dvora při císařské volbě a korunovaci Leopolda II. ve Frankfurtu. Byl členem doprovodu poselstva českého velvyslance (tuto funkci zastával jeho otec) a při této příležitosti byl jmenován skutečným císařským komořím. Po dvou letech byl Klemens pověřen vlastním diplomatickým úkolem v Anglii. O Met­ternichově bystrém pozorovacím talentu svědčí první rozsáhlá zpráva, ve které doporučoval vytvoření zemské domobrany v Německu. V letech 1797–1799 se zúčastnil vestfálského hraběcího kolegia na mírovém kongresu v Rastattu, který probíhal pod vedením jeho otce Franze Georga. Kongres řešil mimo jiné otázky postupné právní integrace říše do společného státu.

Císařovna Marie Louisa v korunovačním oděvu, olej na plátně, Státní zámek Kynžvart Kaiserin Marie-Louise im Krönungsgewand, Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Der junge Klemens wurde bei der Kaiserwahl und Krönung Leopolds II. in Frankfurt am Hofe vorgestellt. Er war ein Mitglied der Abordnung des böhmischen Botschafters (dieses Amt bekleidete sein Vater) und bei dieser Gelegenheit wurde er zum wirklichen kaiserlichen Kammerherrn ernannt. Nach zwei Jahren wurde er mit einer eigenen diplomatischen Aufgabe in England beauftragt. Die erste ausführliche Botschaft, in der Met­ternich empfahl, eine Landwehr in Deutschland zu gründen, zeugt von seinem scharfsinnigen Beobachtungstalent. 1797–1799 nahm er am westfälischen Grafenkollegium auf dem Friedenskongress in Rastatt teil, der unter Leitung seines Vaters Franz Georg durchgeführt wurde. Der Kongress widmete sich unter anderem den Rechtsfragen der Integration des Reiches in einen gemeinsamen Staat.

Císař Napoleon I. v korunovačním oděvu, gobelín, Státní zámek Kynžvart

Napoleon zobrazený jako císař věnčený vavřínem. Utkáno v císařské gobelínské manufaktuře podle oficiálního portrétu dvorního malíře Françoise Gérarda. Kaiser Napoleon I. im Krönungsgewand Wandteppich, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Napoleon als mit Lorbeer bekränzter Kaiser abgebildet. In der kaiserlichen GobelinManufaktur nach dem offiziellen Portrait des Hofmalers François Gérard gewirkt.

V roce 1801 hrabě Klemens Met­ternich vstoupil do císařské královské státní služby a byl jmenován velvyslancem na saském kurfiřtském dvoře v Drážďanech. Jeho první cesta vedla do archivu, kde se seznámil s historií státního systému a s lokální problematikou saského kurfiřtství. Přes tyto poznatky pak nahlížel současnou situaci v Drážďanech. Po dvou letech strávených na dvoře saského kurfiřta byl Klemens Met­ ternich pověřen náročnějším velvyslaneckým postem u pruského dvora v Berlíně. Berlínský pobyt mu umožnil vstoupit na kolbiště vrcholné diplomacie, a to ve zvláště vypjatém období napoleonských válek. Systematicky se pokoušel přimět pruského krále Fridricha Viléma III. ke vstupu do války, což se mu však nepodařilo. Zároveň velmi skepticky vnímal další vývoj Pruska jako evropské velmoci. Po Bratislavském míru stvrzujícím drtivou porážku protinapoleonské koalice byl Met­ternich 18. května 1806 povolán na jeden z nejvýznamnějších diplomatických postů – velvyslance v Paříži. Klemensi Met­ternichovi bylo v té době 33 let, měl za sebou jen krátkou kariéru a Rakousko po bitvě u Slavkova drtivě prohrálo další fázi války a blížilo se státnímu bankrotu. Málokomu by se chtělo v tomto období zastávat post ambasadora v nepřátelské zemi. Ne tak Klemensi Met­ternichovi. Postupně se mu podařilo získat si přízeň a náklonnost vlivných osobností napoleonské Francie. Výsledky jeho osobní angažovanosti a pařížské obliby se však v reálné politice projevovaly jen postupně. Navíc došlo k další porážce rakouské armády v bitvě u Wagramu v roce 1809. 1801 stieg Fürst Klemens von Met­ternich in die kaiserlichen königlichen Dienste ein und wurde zum Botschafter auf dem Hof des Kurfürsten von Sachsen in Dresden ernannt. Seine erste Reise führte ins Archiv, wo er die Geschichte des Staatssystems und die lokale Problematik des Kurfürstentums Sachsen kennen lernte. Durch diese Erkenntnisse entwickelte er ein Verständnis für die gegenwärtige Situation in Dresden. Nach zwei Jahren auf dem Hof des Kurfürsten von Sachsen wurde Klemens von Met­ternich mit einem anspruchsvolleren Botschafterposten am preußischen Hof in Berlin beauftragt. Der Aufenthalt in Berlin ermöglichte ihm auf dem Schauplatz der höchsten Diplomatie zu debütieren – und zwar in der äußerst angespannten Zeit der Napoleonischen Kriege. Er versuchte systematisch den preußischen König Friedrich Wilhelm III. zum Eintritt in den Krieg zu bewegen. Gleichzeitig war er skeptisch gegenüber einer weiteren Entwicklung Preußens zur europäischen Großmacht. Nach dem Frieden von Preßburg, der die vernichtende Niederlage der gegennapoleonischen Koalition bestätigte, wurde Met­ternich am 18. Mai 1806 zu einem der bedeutendsten diplomatischen Posten – des Botschafters in Paris – berufen. Klemens von Met­ ternich war damals 33 Jahre alt, er hatte nur eine kurze Karriere hinter sich, und nach der Schlacht bei Austerlitz erlitt Öster­reich eine weitere vernichtende Kriegsphase und steuerte auf einen Staatsbankrott zu. Kaum jemand möchte in dieser Zeit den Botschafterposten im Feindesland vertreten. Nicht so Klemens von Met­ternich. Schrittweise gelang es ihm, Gunst und Zuneigung der einflussreichen Persönlichkeiten des napoleonischen Frankreichs zu gewinnen. Die Ergebnisse seines persönlichen Engagements und seiner Beliebtheit in Paris spiegelten sich nur allmählich in der realen Politik wider. Überdies kam es 1809 zu einer weiteren Niederlage Öster­reichs in der Schlacht bei Wagram.

Následné mírové smlouvy v Schönbrunnu zněly pro Rakousko velmi nevýhodně. Met­ternichovi se však podařilo nepříznivou situaci obrátit. Projevil se jako výborný psycholog, když vsadil na Napoleonovu ješitnost a připravil jeho manželství s arcivévodkyní Marií Luisou, dcerou císaře Františka I. Met­ternichovy zásluhy byly odměněny jmenováním rakouským ministrem zahraničních věcí v říjnu 1809 a dekorováním Řádu zlatého rouna v roce 1810. Složitých jednání s Napoleonem v Paříži se aktivně účastnila rovněž jeho manželka Marie Eleonora. Met­ternich tak svým diplomatickým umem dovedl udržet Rakousko nezávislé na Francii a zároveň mimo protinapoleonskou koalici sdruženou v Rýnském spolku. Tímto způsobem dokázal dosáhnout zesílení oslabeného Rakouska. To se zúročilo v bitvě u Lipska 16.–19. října 1813, po které následovala Napoleonova abdikace, odjezd na Elbu a Vídeňský kongres (1814–1815), pod vedením ministra Met­ternicha. V prosinci 1813 byl hrabě Klemens Met­ternich povýšen do dědičného knížecího stavu. Císař František I./II. jako velmistr Řádu zlatého rouna, olej na plátně, Státní zámek Kynžvart Kaiser Franz I./II. als Großmeister des Ordens vom Goldenen Vlies Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Die anschließenden Friedensverträge in Schönbrunn fielen für Öster­reich sehr ungünstig aus. Met­ternich gelang es jedoch, die Situation zum Besseren zu wenden. Er erwies sich als ausgezeichneter Psychologe, als er auf die Eitelkeit Napoleons setzte und dessen Ehe mit der Erzherzogin Marie-Louise, Tochter des Kaisers Franz I., vorbereitete. Met­ternichs Verdienste wurden im Oktober 1809 mit Ernennung zum öster­reichischen Außenminister und 1810 mit der Dekorierung mit dem Orden vom Goldenen Vlies belohnt. An den komplizierten Verhandlungen mit Napoleon in Paris nahm ebenfalls Met­ternichs Gattin Maria Eleonore aktiv teil. Met­ternich gelang es also durch sein diplomatisches Können Öster­reich unabhängig von Frankreich und zugleich außerhalb der gegennapoleonischen Koalition des Rheinbunds zu halten. Auf diese Weise erreichte er eine Stärkung des entkräfteten Öster­reichs. Dies machte sich vom 16. bis 19. Oktober 1813 in der Völkerschlacht bei Leipzig bezahlbar, nach welcher die Abdankung Napoleons folgte, dessen Abreise nach Elba und der Wiener Kongress (1814–1815), unter der Führung Ministers von Met­ternich. Im Dezember 1813 wurde Graf Klemens von Met­ ternich in den erblichen Fürstenstand erhoben.

Napoleon přihlíží bitvě u Waterloo 18. června 1815, Státní zámek Kynžvart Napoleon sieht der Schlacht bei Waterloo am 18. Juni 1815 zu, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

w w w.npu.cz

7

KANCLÉŘ MET­TERNICH A JEHO VIZE MÍRU ŽIVOT A DÍLO II

KANZLER MET­TERNICH UND SEINE VISION VOM FRIEDEN LEBEN UND WERK II

Tématem, kterému se byl nucen věnovat po skončení napoleonských válek, byla klíčící východní krize. Zájmem všech evropských zemí bylo zachování oslabené Osmanské říše. Ovšem mezi mocnostmi panovala velká podezíravost z opačných úmyslů druhých. Udržení rovnováhy při protichůdných ambicích Ruska, Francie a Velké Británie bylo i pro Met­ternicha těžkým oříškem. Vzájemná nedůvěra a ambice evropských mocností jen přilévaly olej do ohně vnitřních konfliktů Osmanské říše, jako bylo řecké povstání (1821–1830) nebo vzepření se egyptského místodržícího Muhammada Alího proti sultánovi Mahmutovi II., které vygradovaly ve válečný konflikt v letech 1831–1833. K ukončení první fáze blízkovýchodní krize došlo 13. července 1841 podepsáním druhé londýnské konvence všemi pěti evropskými mocnostmi i Osmanskou říší. Met­ternich chtěl situaci stabilizovat ještě více prohlášením o garanci suverenity a územní integrity Osmanské říše. To však ostře odmítl car Mikuláš I. Das Thema, mit dem er sich nach der Beendigung der Napoleonischen Kriege beschäftigen musste, war die aufkeimende Krise im Osten. Im Interesse aller europäischen Länder lag das Erhalten des abgeschwächten Osmanischen Reichs. Allerdings herrschte unter den Mächten großer Argwohn bezüglich der gegnerischen Absichten. Bei den gegensätzlichen Ambitionen Russlands, Frankreichs und Großbritanniens das Gleichgewicht zu erhalten war auch für Met­ternich eine Herausforderung. Das gegenseitige Misstrauen der europäischen Mächte vertiefte nur die inneren Konflikte des Osmanischen Reichs wie die Griechische Revolution (1821–1830) oder die Auflehnung von Muhammad Ali, dem Statthalter in Ägypten, gegen Sultan Mahmud II., die in den Kriegskonflikt 1831–1833 mündeten. Die erste Phase der Krise im Nahen Osten wurde am 13. Juli 1841 mit dem Unterzeichnen des Zweiten Londoner Vertrags durch fünf europäische Mächte und das Osmanische Reich beendet. Met­ternich wollte die Situation mit einer Souveränitätsund Integritätserklärung des Osmanischen Reichs stabilisieren. Dies wurde von Zar Nikolaus I. scharf abgelehnt.

Po Vídeňském kongresu a konečné porážce Napoleona v roce 1815 v bitvě u Waterloo se Met­ternich ocitl na vrcholu své kariéry. Kontroluje a usměrňuje vnitřní i zahraničněpolitické vztahy Rakouska, snaží se otupit ostří revolučních hnutí a racionalizovat státní aparát. Správu v jednotlivých provinciích přizpůsobuje lokálním potřebám. Například místní obyvatelé mohou komunikovat s císařskými úřady ve vlastním jazyce. Nikdy ovšem nečiní v tomto měřítku změny politického charakteru; žádným způsobem neoslabuje pozici císaře. Met­ ternichovo výsadní postavení v rakouské politice bylo v roce 1821 vyjádřeno jmenováním dvorským a státním kancléřem. Tato funkce nebyla od úmrtí Václava Antonína Kounice v roce 1794 užita. Met­ternichův vliv v Rakousku byl značně omezen po roce 1826 jmenováním hraběte Františka Kolovrata státním a konferenčním ministrem. Byla mu podřízena významná část ústřední správy, zejména finance. Názory císaře a ministra Kolovrata byly velmi blízké, spočívaly v podpoře absolutismu a soustředění moci do rukou císaře. Met­ternichův vliv byl znovu oslaben po smrti císaře Františka I. v roce 1835. Císařem se stal jeho prvorozený syn Ferdinand V., místo kterého vládla státní konference. Nach dem Ende des Wiener Kongresses und der endgültigen Niederlage Napoleons 1815 in der Schlacht bei Waterloo befand sich Met­ternich auf dem Höhepunkt seiner Karriere. Er kontrolliert und steuert die innen- sowie außenpolitischen Beziehungen Öster­reichs, versucht das Feuer der revolutionären Bewegungen einzudämmern und den Staatsapparat zu rationalisieren. Die Verwaltung in den einzelnen Provinzen wird den lokalen Bedürfnissen angepasst. Zum Beispiel können hiesige Bewohner in ihrer eigenen Sprache mit den kaiserlichen Ämtern kommunizieren. Nie allerdings unternimmt er in diesem Maß Änderungen politischer Art: in keinster Weise schwächt er die Stellung des Kaisers ab. Met­ternichs besondere Stellung in der öster­reichischen Politik wurde 1821 durch Ernennung zum Hof- und Staatskanzler zum Ausdruck gebracht. Dieses Amt war seit dem Ableben von Wenzel Anton von Kaunitz 1794 nicht mehr in Gebrauch. Met­ternichs Einfluss in Öster­reich wurde nach 1826 durch Ernennung von Graf Franz von Kolowrat zum Staats- und Konferenzminister deutlich beschränkt. Ihm wurde ein bedeutender Teil der zentralen Verwaltung untergeordnet, vor allem die Finanzen. Die Anschauungen des Kaisers und des Ministers Kolowrat lagen sehr nah beieinander, sie bestanden aus der Unterstützung des Absolutismus und einer Konzentrierung der Macht in den Händen des Kaisers. Met­ternichs Einfluss wurde nach dem Tod Kaisers Franz I. 1835 weiter abgeschwächt. Neuer Kaiser wurde sein erstgeborener Sohn Ferdinand V., an dessen Stelle die Geheime Staatskonferenz regierte.

Portefeuille Klemense Met­ternicha, Státní zámek Kynžvart Z období zastávání postu ministra zahraničních věcí

Portefeuille von Klemens von Met­ternich, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart) Aus der Zeit der Bekleidung des Außenministerpostens

Audienční průvod, malba na kartonu, Státní zámek Kynžvart

Přijetí osmanského velvyslance Abula Hassana Chana v únoru 1819 na Karlově náměstí ve Vídni. Čtvrtý kočár v průvodu je Met­ternichův. Audienzzug, 1819, Gemälde auf Karton, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart) Empfang des osmanischen Botschafters Abolhassan Khan im Februar 1819 auf dem Karlsplatz in Wien. Die vierte Kutsche im Zug gehört Met­ternich.

Ferdinand V. Dobrotivý, 1846, Eduard Edlinger, olej na plátně, Státní zámek Kynžvart

Rakouský císař, český a uherský král, markrabě moravský (etc.) v letech 1835–1848. Ferdinand V. der Gütige, 1846, Eduard Edlinger, Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Kaiser von Öster­reich, König von Böhmen und Ungarn, Markgraf von Mähren (etc.) 1835–1848.

Zároveň se stal symbolem reakce a konzervativismu. Paradoxně byl vnímán jako zastánce konzervativní politiky, zatímco Kolovrat jako muž s liberálním nádechem. Březnová revoluce v roce 1848 přinesla Met­ternichův politický konec. Met­ternich jako hlavní oběť opustil všechny své funkce a dočasně emigroval do Anglie a posléze do Bruselu. Do Vídně se navrátil až v roce 1851, kdy jej císař vyzval, zda by se nestal jeho neformálním poradcem. V posledním období svého života však žil jako soukromá osoba na svých statcích, nejčastěji na Johannisbergu v Porýní a na Kynžvartu v západních Čechách, a připravoval k vydání své paměti. Zugleich wurde er zum Symbol von Reaktion und Konservativismus. Paradoxerweise wurde er als Verfechter der konservativen Politik wahrgenommen, Kolowrat währenddessen als Mann mit liberalem Hauch. Die Revolution im März 1848 brachte das politische Ende Met­ternichs mit sich. Met­ternich als Hauptopfer verließ all seine Ämter und emigrierte einstweilig nach England und anschließend nach Brüssel. Nach Wien kehrte er erst 1851 zurück, als er vom Kaiser aufgefordert wurde, sein informeller Berater zu werden. In seiner letzten Lebensphase lebte er jedoch als Privatperson auf seinen Grundbesitzen, am häufigsten auf Johannisberg im Rheinland und auf Kynžvart (Königswart) in Westböhmen, und bereitete seine Memoiren zur Veröffentlichung vor.

w w w.npu.cz

8

KANCLÉŘ MET­TERNICH A JEHO VIZE MÍRU KANCLÉŘŮV ODKAZ

KANZLER MET­TERNICH UND SEINE VISION VOM FRIEDEN DAS ERBE DES KANZLERS

Met­ternichova vize Evropy byla komplexní, byla to vize globálního evropského míru. Při vyjednávání na Vídeňském kongresu neměl na mysli jen řešení aktuální situace a návrat ke starým pořádkům. Zamýšlel vytvořit natolik podobně silné evropské velmoci, aby neměly možnost se navzájem ohrožovat. Chtěl dosáhnout stabilní a trvalé rovnováhy sil. Evropa v jeho představách byla federativním uspořádáním různorodých skupin sledující společný prospěch, multikulturní a multilinguální, jako vidíme dnes ve Švýcarsku. Met­ternichs Vision Europas war komplex, es war die Vision eines globalen europäischen Friedens. Bei den Verhandlungen auf dem Wiener Kongress hatte er nicht nur die Lösung der aktuellen Situation und die Rückkehr zur alten Ordnung im Sinn. Er hatte vor, derart ähnlich starke europäische Großmächte zu bilden, dass sie keine Möglichkeit mehr hätten sich gegenseitig zu bedrohen. Er wollte ein stabiles und dauerhaftes Mächtegleichgewicht erreichen. Das Europa seiner Vorstellung war eine föderative Ordnung vielfältiger Gruppen, die das gemeinsame Wohl verfolgte, multikulturell und multilingual, wie es in der heutigen Schweiz zu sehen ist.

Psací mapa kancléře Met­ternicha Státní zámek Kynžvart Schreibmappe von Kanzler von Met­ternich, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Met­ternichovy brýle ve zlaté obroučce, Státní zámek Kynžvart Met­ternichs Brille mit goldenem Gestell, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Kancléřova knihovna, Státní zámek Kynžvart

Obsahuje přes 21 tisíc svazků. Kanzlers-Bibliothek, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Kancléř Klemens kníže Met­ternich, 1841, Eduard von Heus (1808–1880), olej na plátně, Státní zámek Kynžvart

Slavný diplomat ve svých 68 letech s Řádem zlatého rouna a hvězdou velkokříže královského uherského Řádu sv. Štěpána Kanzler Klemens Fürst von Met­ternich, 1841, Eduard von Heuss (1808–1880), Ölgemälde auf Leinwand, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Der berühmte Diplomat als 68-jähriger mit dem Orden vom Goldenen Vlies und mit dem Großkreuzstern des Königlich ungarischen Sankt-Stephans-Ordens.

Postava, život a působení Met­ternicha během panování císařů Františka I. a Ferdinanda V. tvořily tak výrazný prvek, že o nich mluvíme jako o době kancléře Met­ternicha. Jeho zásahy do zahraniční politiky i vlastní správy Rakouska měly široký dopad nejen evropský, ale v 1. pol. 19. století i celosvětový. Jaké byly základy Met­ternichových postojů? Jakými hodnotami se řídil? Podstatou jeho politických názorů byla existence suverénního a silného Rakouska, které bude tvořit dlouhodobě rovnovážný prvek proti vlivu Francie a Anglie ve střední Evropě. Jeho dlouhodobou snahou byla reforma státní správy a racionalizace státního aparátu – resortních ministerstev, profesionalizace státní správy, důraz na vzdělání a kvalifikaci státních úředníků. Klemens Met­ternich považoval za klíčové uspořádat Rakouskou říši federativně, a dopřát tak jednotlivým územním národnostním celkům více práv. Tyto myšlenky ale odporovaly absolutistickému založení císaře Františka I. a také kancléřovu politickému protivníku hraběti Kolovratovi, který řídil říšskou policii. Met­ternichův názor na politiku národnostních menšin si zaslouží svou pozornost i v dnešní době, neboť Met­ternich díky svým výborným analytickým schopnostem dovedl správně předvídat důsledky mnohých společenských procesů. 1. pol. 19. století je obdobím nacionalistických revolučních hnutí. Tuto problematiku Met­ternich velmi silně vnímal, neboť už v době svých štrasburských studií s nimi byl přímo konfrontován. Tyto revoluce byly pro něj synonymem prolévání krve. Velmi problematicky proto vnímal nárok národů na vlastní jazyk a území. Rakouská říše sjednocovala na 30 mil. obyvatel různých národů, vyznání a zvyklostí, kteří žili smíšeni v různých poměrech na různých územích. Základní otázkou, na kterou nacionalisté nemohli odpovědět bylo, zda dovedou zaručit soužití v míru s menšinami, které zákonitě v jejich státech vzniknou. Met­ternich také tvrdil, že pokud se německé státy spojí do jednoho celku, bude nutně následovat celoevropský, ne-li celosvětový konflikt.

Pracovna kancléře Met­ternicha, Státní zámek Kynžvart Arbeitszimmer von Kanzler von Met­ternich Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Podpisové razítko kancléře Met­ternicha, Státní zámek Kynžvart Unterschriftenstempel von Kanzler von Met­ternich, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Enthält über 21 Tausend Volumen.

Die Gestalt, das Leben und die Wirkung Met­ternichs während der Regierung der Kaiser Franz I. und Ferdinand V. waren derart markant, dass man in diesem Zusammenhang von der Zeit des Kanzlers Met­ternich spricht. Seine Eingriffe in die Außenpolitik sowie in die eigene Verwaltung Öster­reichs waren von breiten Auswirkungen nicht nur für Europa, sondern in der ersten Hälfte des 19. Jhd. auch für die ganze Welt. Was waren die Grundpfeiler der Einstellungen Met­ternichs? Welche Werte befolgte er? Die Essenz seiner politischen Ansichten bestand in der Existenz eines souveränen und starken Öster­reichs, das langfristig ein Gegengewicht zum Einfluss Frankreichs und Englands in Mitteleuropa bildete. Zu seinen langfristigen Bemühungen gehörten die Reform der Staatsverwaltung und die Rationalisierung des Staatsapparats – der Ressortministerien, die Professionalisierung der Staatsverwaltung und er legte Wert auf Bildung und Qualifikation der Staatsbeamten. Klemens von Met­ternich hielt es für grundlegend, das Öster­ reichische Reich föderativ zu gestalten und somit den einzelnen regional-nationalen Gruppen mehr Rechte einzuräumen. Diese Ideen standen aber sowohl der absolutistischen Natur von Kaiser Franz I. entgegen, als auch Met­ternichs politischem Gegner Graf Kolowrat, dem Leiter der Reichspolizei. Met­ternichs Einstellung zur Politik der nationalen Minderheiten verdient auch heute noch Aufmerksamkeit, denn dank seinen hervorragenden analytischen Fähigkeiten konnte Met­ternich die Auswirkungen vieler gesellschaftlicher Prozesse richtig vorhersehen. Die erste Hälfte des 19. Jhd. ist die Zeit der nationalistischen revolutionären Bewegungen. Diese Problematik nahm Met­ternich sehr stark wahr, denn schon in seiner Studienzeit in Straßburg wurde er direkt mit ihnen konfrontiert. Diese Revolutionen hießen ihm Blutvergießen. Den Anspruch der Nationen auf eine eigene Sprache und ein eigenes Gebiet sah er daher als sehr problematisch an. Das Öster­reichische Reich vereinte bis zu 30 Mio. Einwohner verschiedener Nationen, Konfessionen und Traditionen, die in unterschiedlichen Verhältnissen auf verschiedenen Gebieten nebeneinander lebten. Die Grundfrage, die die Nationalisten nicht beantworten konnten, war, ob sie das friedliche Zusammenleben mit den Minderheiten gewährleisten konnten, die in ihren Staaten zwangsläufig entstehen. Met­ternich behauptete auch, falls sich die deutschen Staaten zu einer Einheit zusammenschlossen, folge notwendigerweise ein europaweiter, wenn nicht ein weltweiter Konflikt.

Projekt ligy k zachování míru v Evropě z roku 1840 kupodivu patří mezi méně známé snahy kancléře. Návrh byl přesným opakem známého prohlášení Svaté aliance z roku 1815, neboť na rozdíl od ní text ligy obsahoval praktická opatření k zachování míru a současně postrádal náboženskou exaltovanost. Cílil na vytvoření spolku států, které by se staly členy na základě dobrovolného rozhodnutí a zavázaly se hájit ostatní státy před agresí zvenčí, nikoliv však stávající režimy proti vnitřní politické opozici. V šesti bodech byl navržen postup k zabránění válce, případně k obraně napadeného státu před agresorem, pokud by se prvního cíle nepodařilo včas dosáhnout. Ve druhém případě byly všechny členské státy zavázány poskytnout oběti agrese veškeré dostupné politické i vojenské prostředky. Jednalo se o dokument, jehož obsah je velice podobný Severoatlantické smlouvě, která stála u zrodu NATO v dubnu 1949. Na rozdíl od této smlouvy však Met­ternichova vize neuspěla kvůli odporu vlády v Londýně, kde je také dnes možné najít jeho text odeslaný do britské metropole z Kynžvartu na konci srpna 1840. Das Projekt der Liga zur Friedenserhaltung in Europa aus dem Jahr 1840 gehört erstaunlicherweise zu den weniger bekannten Bemühungen des Kanzlers. Der Entwurf war das genaue Gegenteil der berühmten Erklärung der Heiligen Allianz aus dem Jahr 1815, denn im Gegensatz zu dieser enthielt der Text der Liga praktische Maßnahmen zur Friedenserhaltung und entbehrte gleichzeitig die religiöse Exaltation. Er sprach sich für die Gründung eines Staatenbundes auf freiwilliger Basis aus, bei dem sich die Mitglieder verpflichten, die anderen Staaten vor Aggression von außen zu verteidigen, jedoch nicht die bestehenden Regime gegen eine innere politische Opposition. In sechs Punkten wurde das Vorgehen zur Verhinderung eines Krieges vorgeschlagen, beziehungsweise zur Verteidigung eines angegriffenen Staates vor dem Aggressor, falls ersteres Ziel nicht erreicht werden konnte. Im zweiten Falle waren alle Mitgliedsstaaten verpflichtet, dem Opfer der Aggression alle möglichen politischen sowie militärischen Mittel zur Verfügung zu stellen. Der Inhalt des Dokuments ähnelt sehr dem Nordatlantikvertrag, der bei der Gründung der NATO im April 1949 am Anfang stand. Im Gegensatz zu diesem Vertrag war die Vision Met­ternichs aufgrund des Widerstandes der Regierung in London nicht erfolgreich. Der Text wurde Ende August 1840 aus Kynžvart (Königswart) in die britische Metropole abgeschickt, wo er auch heute noch zu finden ist.

w w w.npu.cz

9

KANCLÉŘ MET­TERNICH A JEHO VIZE MÍRU VÍDEŇSKÝ KONGRES A SVATÁ ALIANCE

KANZLER MET­TERNICH UND SEINE VISION VOM FRIEDEN

DER WIENER KONGRESS UND DIE HEILIGE ALLIANZ

Na Vídeňském kongresu se setkali zástupci téměř všech zemí Evropy po první abdikaci Napoleona kvůli znovunastolení pořádku. Napoleonské války stály Evropu podle některých odhadů až 8 000 000 lidských životů a kvůli zapojení kolonií do válečných konfliktů je možné mluvit o světové válce. Během kongresu byla vyjednána úprava mezinárodních vztahů soustavou smluv. Kongres se konal od 1. října (někdy je uváděno 16. nebo také 18. září) 1814 do 9. června 1815 ve Vídni pod předsednictvím rakouského císaře, uherského a českého krále Františka I., který byl ve funkci předsedajícího zastupován ministrem zahraničí Klemensem Met­ternichem. Už sama skutečnost, že se kongres, který měl řešit budoucí uspořádání Evropy, konal ve Vídni, svědčí jednoznačně o dominantním postavení rakouské diplomacie i samotného Met­ternicha. Auf dem Wiener Kongress versammelten sich Vertreter fast aller Länder Europas nach der ersten Abdankung Napoleons, um die Ordnung wiederherzustellen. Die Napoleonischen Kriege kosteten nach manchen Schätzungen bis zu 8 000 000 Leben und aufgrund der Beteiligung der Kolonien an den Kriegskonflikten kann man von einem Weltkrieg sprechen. Während des Kongresses wurde eine Wiederherstellung der internationalen Beziehungen durch einen Vertragskomplex ausgehandelt. Der Kongress fand vom 1. Oktober (bzw. vom 16. oder auch 18. September, je nach Quelle) 1814 bis 9. Juni 1815 in Wien unter dem Vorsitz des Kaisers von Österreich und Königs von Ungarn und Böhmen Franz I. statt, der in seiner Vorsitzfunktion von Außenminister Klemens von Metternich vertreten wurde. Schon allein die Tatsache, dass der Kongress, der sich mit der künftigen Anordnung Europas beschäftigen sollte, in Wien stattfand, zeugt eindeutig von der dominanten Stellung der österreichischen Diplomatie und auch Metternichs. Aus den Verhandlungen ging Österreich als Sieger hervor. Dabei gelang es Metternich, die bereits lange vertretene Theorie des Mächtegleichgewichts (die Absicht kräftemäßig gleichwertige Staatseinheiten zu bilden, die darauf verzichten würden die anderen zu unterwerfen) in der Praxis durchzusetzen, indem gegenüber Frankreich keine allzu strengen Kompensationen geltend gemacht wurden und weder Russland in Europäischen Angelegenheiten, noch Preußen im Deutschen Bund eine dominante Rolle zugestanden wurde. Damit wurde das sogenannte Konzert der Großmächte eingeläutet, der Zeitraum, der erst 1914 durch den Ausbruch des Ersten Weltkriegs beendet wurde.

Rakousko odcházelo z mírových jednání vítězně. Zároveň se Met­ternichovi podařilo prosadit do praxe dávnou teorii rovnováhy sil (vytvořit mocensky rovnocenné státní celky, které nebudou mít ambici si toho druhého podmanit), když nebyly vůči Francii uplatňovány příliš přísné kompenzace, a nebyla připuštěna dominantní role Ruska v evropských záležitostech, ani Pruska v Německém spolku. Nastal tak tzv. Evropský koncert velmocí, období, které skončilo až vypuknutím první světové války v roce 1914. Vídeňský kongres proslul nejen svými politickými výsledky, ale také jako mimořádná společenská událost, série plesů, banketů, divadelních představení a dalších aktivit, proto se o něm někdy mluví jako o Tančícím kongresu. Klemens Met­ternich byl zastáncem návratu státních uspořádání do stavu před Velkou francouzskou revolucí a na trůny chtěl dosadit původní panovnické rody. Tyto ideje také podpořilo vyDer Wiener Kongress wurde nicht nur durch seine politischen Ergebnisse bekannt, sondern auch als ein außerordentliches gesellschaftliches Ereignis. Eine Reihe von Bällen, Banketten, Theatervorstellungen und weiteren Aktivitäten trug dazu bei, dass er manchmal als „Tanzender Kongress“ bezeichnet wird. Klemens von Metternich war ein Verfechter der Rückkehr zu einer Staatsordnung, wie sie vor der Französischen Revolution existierte, und auf die Throne wollte er die ursprünglich herrschenden Adelsgeschlechter setzen. Diese Ideen wurden auch durch die Gründung der sogenannten Heiligen Allianz von Österreich, Preußen und Russland unterstützt. Die Heilige Allianz basierte auf Wunsch des Zaren Alexander auf der „christlichen Solidarität“, was Metternich als nicht glücklich erschien. Das Gleichgewicht bildete ein Komplex an von den europäischen Großmächten garantierten Verträgen, die sich gegenseitig versprachen, den Status quo in der europäischen Politik zu erhalten und keine – nicht mal kleine – Änderungen zuzulassen. Die Heilige Allianz kann man also im damaligen Kontext als einen Versuch um die kollektive Sicherheit in Europa und als gewisse Stufe der „europäischen Integration“ verstehen. Diese Idee wurde nochmals auf den Kongressen der Heiligen Allianz in Aachen, Karlovy Vary (Karlsbad), Opava (Troppau), Ljubljana und Verona betont. Das System des europäischen, durch die Heilige Allianz verkörperten Gleichgewichtes war jedoch nicht von langer Dauer: Allmählich wurde der Vertrag von all den Unterzeichnern nicht mehr eingehalten und sie verfolgten immer mehr ihre eigenen imperialen Bestrebungen.

Položení základního kamene pomníku u Chlumu v Přestanově 28. září 1835, Státní zámek Kynžvart

Roku 1813 zde došlo k porážce napoleonských vojsk, předznamenávající konečné vítězství v roce 1815 v bitvě u Waterloo.

Konferenční stůl z Vídeňského kongresu, kol. 1800 Státní zámek Kynžvart

Rozkládací stůl opatřený dvěma sklopnými deskami, dýhován břízou, zdoben intarzií. Konferenztisch des Wiener Kongresses, gegen 1800, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart) Ausziehtisch mit zwei klappbaren Platten, mit Birke furniert und mit Intarsien geschmückt.

Grundsteinlegung des Denkmals in Chlum in Přestanov am 28. September 1835, kolorierte Lithographie, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart) Im Jahr 1813 wurden dort die napoleonischen Truppen besiegt, was den 18. Juni 1815 in der Schlacht von Waterloo zum endgültigen Sieg der europäischen Koalition führte.

Vídeňský kongres 1814–1815, Jean-Baptiste Isabey, 1819, Státní zámek Kynžvart Wiener Kongress 1814–1815, Jean-Baptiste Isabey, 1819, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

tvoření tzv. Svaté aliance Rakouska, Pruska a Ruska. Svatá aliance byla na přání cara Alexandra postavena na základě „křesťanské solidarity“, což Met­ternich nepovažoval za šťastné. Rovnováha byla vytvořena systémem smluv garantovaných evropskými velmocemi, které si vzájemně slíbily zachovat status quo v evropské politice a nepřipustit sebemenší změny. Svatou alianci tak můžeme v dobovém kontextu chápat jako pokus o kolektivní bezpečnost v Evropě a jistý stupeň „evropské integrace“. Tato idea byla znovu zdůrazněna na kongresech Svaté aliance v Cáchách, Karlových Varech, Opavě, Lublani a Veroně. Systém evropské rovnováhy ztělesněný Svatou aliancí však neměl dlouhého trvání. Smlouva postupně přestala být dodržována všemi signatáři, kteří stále více sledovali své imperiální snahy.

Porcelánové umyvadlo, kol. 1810, Státní zámek Kynžvart

Umyvadlo zdobené kobaltem a zlatem používal Napoleon Bonaparte ve svém vyhnanství na ostrově Elba. Darovala mu jej jeho sestra, Paolina Borghese. Met­ternich je získal darem od Marie Luisy. Porzellanwaschbecken, gegen 1810, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Das mit Kobalt und Gold geschmückte Becken benutzte Napoleon Bonaparte während seiner Verbannung auf der Insel Elba. Es wurde ihm von seiner Schwester, Paolina Borghese, geschenkt. Met­ternich bekam es von Marie-Louise geschenkt.

w w w.npu.cz

10

KANCLÉŘ MET­TERNICH A JEHO VIZE MÍRU DIPLOMATICKÉ DARY I

KANZLER MET­TERNICH UND SEINE VISION VOM FRIEDEN DIPLOMATISCHE GESCHENKE I

Zámek Kynžvart byl kancléřem Met­ternichem přestaven do podoby vídeňské klasicistní luxusní rezidence nejen pro jeho potěšení, ale také pro vytvoření důstojného a inspirativního místa setkávání významných evropských diplomatů a státníků. Na zámku je díky dochovaným návštěvním knihám doložen významný počet diplomatů, příslušníků šlechtických rodů a korunovaných hlav. Zámek byl vybaven přepychovým zařízením, které obsahovalo i cenné diplomatické dary. Mezi nejcennější artefakty, jejichž výběr zde prezentujeme, patří kolekce darů od ruských carů Alexandra I. a Mikuláše I., egyptské památky od místodržícího Muhammada Alího, dary perského velvyslance Mirzy Abdula Hassana Chana, papežské dary, císařské dary a dary arcivévodkyně Marie Luisy. Das Schloss Kynžvart (Königswart) wurde von Kanzler Met­ternich zur luxuriösen Residenz im Stil der Wiener Klassik nicht nur für sein Vergnügen umgebaut, sondern auch um einen würdigen und inspirativen Ort für Begegnungen bedeutender europäischer Diplomaten und Staatsmänner zu schaffen. Dank den erhaltenen Gästebüchern ist eine bedeutende Zahl an Diplomaten, Angehörigen der Adelsgeschlechter und gekrönten Häuptern auf dem Schloss belegt. Das Schloss wurde mit einer prächtigen Einrichtung ausgestattet, zu der auch wertvolle diplomatische Geschenke gehörten. Zu den wertvollsten Artefakten, die hier präsentiert werden, zählt die Kollektion der Geschenke von den russischen Zaren Alexander I. und Nikolaus I., ägyptische Kunstschätze vom Statthalter Mohammad Ali, Geschenke des persischen Botschafters Mirza Abolhasan Khan, päpstliche Geschenke, kaiserliche Geschenke und Geschenke der Erzherzogin Marie-Louise.

Váza z uralského porfyru, 1815, Jekatěrinburg, Státní zámek Kynžvart

Dar kancléři Met­ternichovi od ruského cara Alexandra I. Vase aus uralischem Porphyr, 1815, Jekaterinburg, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Geschenk des russischen Zaren Alexander I. an Kanzler Met­ternich

Mahagonový kulečníkový stůl s tágy a slonovinovými koulemi, 1. třetina 19. století, Vídeň, Státní zámek Kynžvart

Dar kancléři Met­ternichovi od ruského cara Mikuláše I. Tvoří pravděpodobně kolekci s dalšími hracími stolky na dámu, bridge, whist, lotto a domino. Mahagoni-Billardtisch mit Billardstöcken und Elfenbeinkugeln, erstes Drittel des 19. Jhd., Wien, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Er bildet wahrscheinlich zusammen mit anderen Spieltischen für Dame, Schach, Bridge, Twist, Lotto und Domino eine Kollektion.

Stolní soupravy–velký a kruhový nástolník, 1836, Pierre-Phillipe Thomire, Paříž, Státní zámek Kynžvart Dar kancléři Met­ternichovi od Ludvíka Filipa III. Orleánského jako vyjádření sympatií s jeho politikou evropského míru Tischsätze: großer Tafelaufsatz und runder Tafelaufsatz, 1836, Pierre-Phillipe Thomire, Paris, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Geschenk des Königs Ludwig Philipp III. von Orléans an Kanzler Met­ternich als Äußerung seiner Sympathien mit dessen Friedenspolitik in Europa.

Stolní soupravy–velký nástolník a kruhový nástolník, 1870, Pierre-Phillipe Thomire, Paříž, Státní zámek Kynžvart

Dar Richardu Met­ternichovi a jeho ženě Paulíně při příležitosti ukončení velvyslaneckého postu knížete Richarda v Paříži. Tischsätze: großer Tafelaufsatz und runder Tafelaufsatz, 1870, Pierre-Phillipe Thomire, Paris, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Pius VII., mosazná plaketa, 1819, Itálie, Státní zámek Kynžvart

Geschenk an Richard von Met­ternich und seine Frau Pauline anlässlich der Verabschiedung aus dem Botschafterposten Fürst Richards in Paris.

Pius VII., Messingplakette, 1819, Italien, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Mramorový oltář s ostatky sv. Bonifáce, 1833, Řím, Státní zámek Kynžvart

Původně umístěný v bazilice sv. Pavla za hradbami, která ale v roce 1823 vyhořela. Z poničeného oltáře nechal papež Řehor XVI. vytvořit tento, který daroval kancléři. Marmoraltar mit Reliquien des Hl. Bonifatius, 1833, Rom, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

ursprünglich in der Basilika Sankt Paul vor den Mauern platziert, die aber 1823 ausgebrannt war. Aus dem beschädigten Altar ließ Papst Georg XVI. diesen schaffen, den er dem Kanzler schenkte.

Mramorový model římského chrámu, 1819, Státní zámek Kynžvart

Dar od papeže Pia VII. Jedná se o chrám zbožštělého Marka Aurelia a Faustiny mladší, který dnes již na Piazza Colonna v Římě nestojí.

Marmormodell des römischen Tempels, 1819, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Geschenk von Papst Pius VII. Es handelt sich um den Tempel des vergötterten Marcus Aurelius und Faustina der Jüngeren, der heute auf Piazza Colonna in Roma nicht mehr steht.

Papežská darovací listina mramorového oltáře s pozůstatky sv. Bonifáce knížeti Met­ternichovi, 1833, Itálie, Státní zámek Kynžvart Päpstliche Schenkungsurkunde über den Altar mit den Reliquien des Hl. Bonifatius an den Kanzler Met­ternich, 1833, Italien,Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Střevíc papeže Řehoře XVI., 1846, Řím, Státní zámek Kynžvart Schuh des Papstes Gregorius XVI., 1846, Rom, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Kolekce malachitových váz, 1815, Jekatěrinburg, Státní zámek Kynžvart

Dar kancléři Met­ternichovi od ruského cara Alexandra I. Kollektion von Malachit-Vasen, 1815, Jekaterinburg, Met­ternich, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Geschenk des russischen Zaren Alexander I. an Kanzler

w w w.npu.cz

11

KANCLÉŘ MET­TERNICH A JEHO VIZE MÍRU DIPLOMATICKÉ DARY II

KANZLER MET­TERNICH UND SEINE VISION VOM FRIEDEN DIPLOMATISCHE GESCHENKE II

Čestný dar císaře Františka I. – reprezentační kočár v rakouských barvách byl Met­ternichovi darován 20. října 1813 u příležitosti povýšení do dědičného knížecího stavu. Do skvostné a velmi pohodlné berliny se zapřahaly dva páry běloušů, přičemž tři páry běloušů náležely členům vládnoucího rodu a čtyři páry běloušů mohl zapřahat jen císař. Kočár je i výjimečnou technickou památkou a to díky použitému odpružení. Perfektně zachovaná pera jsou kombinovaná s kabinou zavěšenou na kožených popruzích. Cesta tímto kočárem se proto podobala spíše plavbě po moři.

Cestovní berlina kancléře Met­ternicha, 1813, Státní zámek Kynžvart Čestný dar knížeti Met­ternichovi k vykonávání císařské služby – kočár v habsburských barvách. Reiseberline von Kanzler Met­ternich, 1813, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Ehrengeschenk an Fürst Met­ternich für seine Leistungen in den Diensten des Kaisers – Kutsche in den Farben des habsburgischen Kaiserreichs.

Ehrengeschenk von Kaiser Franz I. – die repräsentative Kutsche in den öster­reichischen Farben wurde Met­ternich am 20. Oktober 1813 anlässlich seiner Erhebung in den Fürstenstand geschenkt. Vor die prachtvolle und sehr bequeme Berline wurden zwei Paar Schimmel gespannt, wobei drei Paar Schimmel den Mitgliedern des regierenden Geschlechts zustanden und vier Paar Schimmel nur der Kaiser anspannen durfte. Die Kutsche stellt auch eine außergewöhnliche technische Attraktion dar und zwar dank der verwendeten Federung. Die perfekt gehaltenen Federn sind mit einem auf Ledertragegurten gehängten Karabiner kombiniert. Die Reise mit dieser Kutsche ähnelte daher eher einer Seefahrt.

Porcelánová váza, 1835, Petrohrad Státní zámek Kynžvart Dar kancléři od císaře Františka I. s jeho heslem „Lege et fide“ (Zákonem a vírou).

V období 1828–1830 dosáhly vztahy mezi Egyptem a Rakouskem nejlepší úrovně. To se odrazilo i na výměně darů. Met­ternich získal darem dvě egyptské mumie v rakvích spolu s dalšími egyptskými památkami, včetně slavné Met­ternichovy stély. Známá výměna darů z tohoto období je také případ, kdy rakouský císař získal od egyptského místodržícího darem žirafu, která pak žila za značné pozornosti společenských kruhů v zahradách Schönbrunnu. Vídeňský dvůr v reakci na to zaslal egyptskému místodržícímu 17 beden luxusního rakouského zboží. Z rakouské strany však nešlo jen o prokázání pocty, ale i o reklamní akci. K této výměně se připojil i Met­ternich, když nechal Muhammadu Alímu zaslat několik set láhví vín, za což byl zpětně obdarován dvěma arabskými hřebci, dvěma šálami z kašmíru, zlatem protkávanými indickými látkami a nákladem moka kávy.

Porzellanvase, 1835, St. Petersburg, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Geschenk von Kaiser Franz I. mit seinem Slogan „Lege et fide“ („Durch Gesetz und Glauben“) an den Kanzler.

1828–1830 erreichten die Beziehungen zwischen Ägypten und Öster­reich ihren Höhepunkt. Dies spiegelte sich auch im gegenseitigen Geschenkeaustausch wider. Met­ternich erhielt zwei ägyptische Mumien im Sarg sowie andere ägyptische Kunstschätze geschenkt, einschließlich der berühmten Met­ternich Stele. Eine berühmte Reihe gegenseitiger Geschenke dieser Zeit stellt auch der Fall dar, als der öster­reichische Kaiser vom Statthalter in Ägypten eine Giraffe geschenkt bekam, die dann unter beträchtlicher Aufmerksamkeit der gesellschaftlichen Kreise in den Gärten von Schönbrunn lebte. Der Wiener Hof sandte dem Statthalter in Ägypten dafür 17 Kisten luxuriöser öster­reichischer Güter zu. Von der öster­reichischen Seite handelte sich jedoch nicht nur um einen Ehrerweis, sondern auch um eine Werbeaktion. Diesem Austausch schloss sich auch Met­ternich an, indem er Mohammad Ali ein paar hundert Weinflaschen zusenden ließ, wofür er mit zwei Araber-Hengsten, zwei Kaschmirschals, mit Gold durchwirkten indischen Stoffen und einer Ladung Mokka-Kaffees gegenbeschenkt wurde.

Egyptské mumie v rakvích, Státní zámek Kynžvart

Met­ternich stál také při budování rakousko-brazilských vztahů. Rakouská arcivévodkyně Carolina Josepha Leopoldina byla provdána v roce 1817 za brazilského císaře Doma Pedra, z čehož plynula další výměna diplomatických darů mezi dvory. Met­ternich nadto prosadil v doprovodu nevěsty skupinu z řad českých, německých i rakouských přírodovědců. Met­ternich beteiligte sich auch an dem Ausbau der öster­reichischbrasilianischen Beziehungen. Erzherzogin Caroline Josepha Leopoldine von Öster­reich wurde 1817 mit Kaiser Peter I. von Brasilien verheiratet, wodurch sich ein weiterer Austausch von diplomatischen Geschenken zwischen beiden Höfen ergab. Met­ternich setzte im Geleit der Braut eine Gruppe böhmischer, deutscher und öster­reichischer Naturwissenschaftler durch.

Tmavá rakev se zlatým zdobením patří thébskému knězi KenAmonovi, Nová říše, 18. dynastie Světlá bohatě malovaná rakev patří thébskému knězi a strážci pokladu Amonova chrámu Pentahuteresovi, Třetí mezidobí, 21. dynastie Ägyptische Mumien im Sarg, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Modely sloupů v Karnaku, Státní zámek Kynžvart Z pozůstalosti po Napoleonovi z jeho tažení do Egypta. Darováno knížeti Met­ ternichovi Marií Luisou.

Aus dem Nachlass Napoleons nach seinem Ägyptenfeldzug. Dem Fürsten Met­ternich von Marie-Louisa geschenkt.

Der dunkle Sarg mit goldener Ausschmückung gehört dem Priester KenAmon aus Theben, Neues Reich, 18. Dynastie Der helle reichlich bemalte Sarg gehört dem Priester und Schatzwächter des Amon-Tempels in Theben, Dritte Zwischenzeit, 21. Dynastie

Met­ternichova stéla, kopie z lepenky Státní zámek Kynžvart

Met­ternichova stéla (originál se dnes nachází v Metropolitním muzeu v New Yorku) je čedičová deska zasvěcená bohu Hórovi ze sklonku Pozdní doby (kolem 370 př. Kr.). Met­ternichs Stele, Kopie, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Met­ternichs Stele (das Original befindet sich heute im Metropolitan Museum of Art in New York) ist eine dem Gott Horus geweihte Basaltplatte aus dem Ende der Spätzeit des Alten Ägypten (gegen 370 v. Chr.).

Psací souprava a dopisy Abdula Hassana kněžně Met­ternichové v krabici z papírmašé, 1815–1816, Persie, Státní zámek Kynžvart

Mirza Abdul Hassan Chan, perský spisovatel, velvyslanec a ministr zahraničí za vlády šáha Fatha Alího. V letech 1815–1816 byl velvyslancem u dvora v Petrohradu. Schreibsatz und Briefe Abolhassans an die Fürstin von Met­ternich in einer Schachtel aus Pappmaché, 1815–1816, Persien, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Mirza Abolhassan Khan, persischer Schriftsteller, Botschafter und Außenminister während der Regierung von Fath Ali Schah. 1815–1816 war er Botschafter am Hof in St. Petersburg.

Ukázka výsledků přírodovědné expedice věnované kancléři Met­ternichovi, Státní zámek Kynžvart Vorführung der Ergebnisse einer naturwissenschaftlichen Expedition, die dem Kanzler Met­ternich gewidmet war.

Säulenmodelle in Karnak, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Cestovní deník rakouské arcivévodkyně Leopoldiny, titulní list, 1817, Státní zámek Kynžvart Reisetagebuch der Erzherzogin Leopoldine von Österreich, Titelblatt, 1817, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

Pedro I., brazilský císař, 1825, Sá Simplicio Rodrigues de (1785–1839), olejomalba na měděném plechu, Státní zámek Kynžvart Peter I., Kaiser von Brasilien, 1825, Simplicio Rodrigues de Sá (1785–1839), Ölgemälde auf Kupferblech, Staatliches Schloss Kynžvart (Königswart)

w w w.npu.cz

12

KANCLÉŘ MET­TERNICH A JEHO VIZE MÍRU KANZLER MET­TERNICH UND SEINE VISION VOM FRIEDEN

„Jak zlá je válka, pošpiní všechno – i myšlení, a já stále bojuji proti tomu, aby se to nestalo.“ „Wie schlimm ist der Krieg, er beschmutzt alles – auch das Denken und ich kämpfe ständig dagegen, dass es nicht passiert.“ Clemens von Metternich

Projekt se koná v rámci Roku evropského kulturního dědictví 2018. Probíhá pod záštitou ministra zahraničních věcí České republiky, ministra kultury České republiky a velvyslankyně České republiky v Rakousku. Das Projekt findet im Rahmen des Europäischen Jahres des Kulturerbes 2018 statt unter der Schirmherrschaft des Außenministers der Tschechischen Republik, des Kulturministers der Tschechischen Republik und der Botschafterin der Tschechischen Republik in Österreich. K vytvoření textů výstavy byly využity výsledky bádání předních odborníků: Für die Texte der Ausstellung wurden die Forschungsergebnisse renommierter europäischer Experten verwendet: Mgr. Jan Kahuda, Ph.D. | prof. Dr. Wolfram Siemann | doc. PhDr. Miroslav Šedivý, Ph.D. Autorský tým | Autorenteam Ondřej Cink | Petra Jadlovská | Ladislav Novotný Grafické a fotografické práce | Grafische und photographische Arbeiten Petra Jadlovská | Petr Kříž Propagace a korektury textů | Förderung und Korrekturlesen Jana Klánová | Tomáš Pospíšil | Tomáš Řepa Překlad | Übersetzung Štěpánka Podlešáková Děkujeme všem, kteří se na této výstavě podíleli. Wir bedanken uns bei allen, die an dieser Ausstellung mitgewirkt haben.

Výstava vznikla za podpory Národního památkového ústavu. Die Ausstellung wurde mit Unterstützung des Nationalen Instituts für Denkmalpflege erstellt.