ARTEMISIA
Vážení čtenáři, v rukou nyní držíte 19. vydání majálesového sborníku Artemisia. Když sborník vznikal, nikdo se neodvážil doufat, že se dožije dospělosti, ale přece se tak stalo. Jsme tady již 19 rokem. Díky Vám, našim příznivcům. Věříme, že Artemisii podpoříte i v dalších letech a budete se s námi pravidelně scházet u dalších křtů tohoto jedinečného díla. Snad si mezi letošními příspěvky, najdete takové, které si zamilujete, jelikož podmínky pro tvorbu měli autoři složitější o to jsou díla nádhernější. Vaše, Studentská unie Slezské univerzity
Blanka Tomášková
Sadba
Semena Nevzešla A některá se derou ke světlu tím více Má se rád měsíček s dýní? Protekli jsme mezi zrny času Máme se ještě rádi? Devátá symfonie odbíjí Odizolovaná Izolace Sázím na své přátele v květináčích Sázím sebe i je Do řádků nekonečně dlouhých chvílí Houf zelených skřítků Trpělivě čeká na vůni Vesny Systémy našeptávají Neboj se Podmínky k růstu nebudou lepší Přibitý hřebíky A tak nezbývá Než mluvit s bohem A ona začne promlouvat tebou Teprve potom začneš růst
Vladana Fuchsová
How to be skinny as an ironing board without doing any sport?
I wanted to be a tomboy I guess when the tits were tearing my dress. Just press, press harder and squeeze thighs, ass and those fucking tits. Not working, until the day my period lost the track of time. “You have anorexia, girl”. I was like, is it a cancer? Scared to death I again caught my breath being explained it is just a disorder of eating. I had been eating in pretty order, though. Ten apples a day and not to become a sleep eater I used to pray. Don't dare to make me eat as long as I can hear my heartbeat. “That isn't the way how you die” my mother used to cry. That is not the way how I die. But there'll always be something inside that will try. Monika Grabovská
Zachráněný jazyk1 - Vendula Valentová
Ráda bych vám ve zkratce povyprávěla příběh mých osudových jazyků, angličtiny a němčiny, které jsem měla možnost studovat na této, ač malé, tak skvělé Slezské univerzitě. Jako první cizí jazyk jsem se začala učit od čtvrté třídy základní školy němčinu. Bylo to rozhodnutí mých rodičů a příkaz bez odmlouvání, zejména mamky, kterou přivádělo k zoufalství to, že se v práci jako lékárnice v malém lázeňském městě s pacienty převážně z Rakouska anglicky nedomluvila. Angličtině jsem se začala věnovat jako samouk v deváté třídě. Stala se pro mě nově objeveným světem, možná i vesmírem. Úplně mě fascinovala. Učarovala mě její melodie, přízvuk, hláskování – všechno. Němčina byla odsunuta na druhou, ne-li třetí, či čtvrtou kolej. Až někam za biologii a výtvarku. Celou dobu střední školy jsem byla pohlcena angličtinou, dokonce, i když to nebylo zvykem maturovat z druhého cizího jazyka, jsem si ji zvolila jako maturitní předmět. Němčina byla pouhou povinností, rutinou bez zvláštního zápalu. I s volbou oboru na Slezské univerzitě to nebylo hned jednoznačné – stála jsem před rozhodnutím, se kterým oborem studium angličtiny zkombinovat. Ve hře zůstaly dva obory, buďto knihovnictví, nebo němčina. Hodně mých příbuzných mi radilo knihovnictví, vlastně skoro všichni: „Vždyť přece tak ráda čteš!“, „Pracovat v knihovně je pěkná práce.“ – „Je,“ odpověděla jsem si, „ale na mě moc klidná.“ Bylo mi hned jasné, že němčina bude větším oříškem a to mě k ní přitahovalo. To byla výzva, a proto jsem se navzdory všem rádcům rozhodla pro němčinu. A jak jsem nakonec byla šťastná, že jsem všechny ty, kteří to se mnou mysleli dobře, neposlechla. Na germanistice Slezské univerzity jsem poznala spoustu skvělých lidí a jednu inspirativní osobu, která měla pro mě zvláštní význam, bych chtěla vyzdvihnout. Na první pohled, když jsem ji spatřila, pomyslela jsem si: víla, anděl, nebeské stvoření! A když promluvila, byla to ta, která ve mně zachránila mou uvadající lásku k němčině. „To je opravdu němčina, ta krásná řeč linoucí se z jejích úst?“ Že němčina není zpěvná, že je rozkazovačná a hrubá? – Kdeže!! To jsou jen slova těch, kteří neměli to štěstí jako já a nepoznali opravdovou krásu tohoto jazyka. Tahle paní změnila od základů můj postoj k němčině a probudila ve mně vášeň a lásku, kterou k tomuto jazyku dodnes chovám. Ze srdce jí děkuji
1
Tak zní v českém překladu název mé oblíbené knihy od Eliase Canettiho, a který taky výstižně vystihuje mou životní pouť s němčinou.
Mladá křídla křídla které přinášejí svobodu v hnízdě už nebudu slyším hlas zoufalého křiku mládě, když mu šelma jde po krku Miriam Šumníková
Magnolie je to ten nejkrásnější květ a když začne padat jako kdyby s tím něco skončilo co nikdy nezačalo Miriam Šumníková
Sanity Určitě jste si někdy položili otázku, zdali nejste blázen. Dám vám radu. Přihlaste se na vojenskou vysokou, tam Vám udělají testy (zadarmo) a dokonce Vám je i vyhodnotí. Pro Vás je to obrovské plus, víte, jestli jste blázen ani ne do 2 hodin. Řeknou vám, že máte jak dospělou, tak dětskou osobnost, Vás to zmate, ale vlastně to na Vás bude docela hodně sedět. Pustí Vás dále, tzn. do dalšího kola. V tom dalším kole si Vás proklepnou ještě více do hloubky a pokud projdete dají Vám razítko MENTÁLNĚ STABILNÍ, na to čekají někteří celé roky. Slavnou novinu zavoláte domů, kde jsou všichni nadšeni. Bohužel neuspějete a na školu se stejně nedostanete. Na druhou stranu víte, že nejste blázen. Nicméně otázka stále zní. Proč, ale tedy někteří lidé dávají do misky dříve mléko než cereálie. Proč někteří lidé míchají krupicovou kaši a někteří ne? Proč někteří koušou nanuk a někteří ho lížou?
Kdo je tady blázen jste to Vy sám nebo lidi okolo?
Natálie Veselá
Duše Duše mě hledá. Vzduch má žíly. Ještě teď v mlze. Tělo jako výkřik. Kabely. Dráty. Zdi. Sklo. Slza stéká po otazníku. (Z rukopisu sbírky Vhledy 2018 - 2019)
Pohyb Slupky řeči. Plochy cibule. Černá se to. V ulici ze skla. Někdo něco... Nepatrný Pohyb. (Z rukopisu sbírky Vhledy 2018 - 2019)
Chvění Rez voní břízami. Chvění je dar. Nic nevyslovit. Nic nenapsat.
(Z rukopisu sbírky Vhledy 2018 -2019) David Bátor
Libor Martinek - Zrcadlení (Dr. Christopheru Okemwovi) Stříbrná hladina Viktoriina jezera Jezera Viktoriina Hladina stříbrná Já na molu nad hladinou Můj dvojník pod hladinou Na molu černé perly Dívky Chlapci Chlapci Dívky Objímá mě černá perla Pod molem jsem v objetí Lesknoucí se černě perly U břehu je zakotven člun Na hladině modrých vln Bárky bílé břicho Kolem dokola ticho… a pak Chechot racků nade mnou Na hladině mihotá se Li Na molu nehýbe se Bor Byl jsem Nebyl jsem Namol? (Z cyklu Africké imprese)
Akryl II - cyklus Zima - David Bátor
Bez názvu Měsíc se dotýká Podzimního listí Zčervenalého studem Asi tedy bude lepší se z toho vyspat Anebo vypsat Nový den kostlivce neprobere A někdy to ani není podmínkou Stačí projít portálem Třeba tohle je způsob, který tě přehodí přes plot Stále dopadáš na to natlučené koleno Jen zbledneš v záři jeho svitu Měsíc se dotýká podzimního listí Které zčervenalo studem Pod dotekem bledé tváře milence Na jednu noc
Vladana Fuchsová
Akryl XIII- Podivná krajina - David Bátor
Hvozdík slzičky z cestičky ukřižovaného syna nehynoucí lásku karafiát připomíná Miriam Šumníková
Konvalinka vyhnaná z ráje plakala za její stopou konvalinka zůstala jsou to schody do nebe když mi odpustíš přestanu plakat pro tebe nevěstu zdobí tento kvítek vem mě na vrchol bez výčitek Miriam Šumníková
Popel Popel na mém čele. Z nějakého domu. Anebo můj vlastní. Z minulých životů. Anebo z těch dalších. Ticho ve slově smrt. Ve světle Velikonoc. (Z rukopisu sbírky Nulový stav 2020)
Jazyk Jazyk se divně zatočí a šlehne do něčeho. Na jeho konci masařka z předchozí mrtvé tlamy. Učí se znovu hovořit s prokousnutým trupem rzi. (Z rukopisu sbírky Nulový stav 2020)
Místo Nehledám Místo pro sebe. Hledám Místo v sobě. (Z rukopisu sbírky Nulový stav 2020) David Bátor
Čtu si básně Hrabětov Čtu si básně Hrabětovy A myslím na to, Jak napsat tu pravou O čistotě a smutku Zešedlou, jako dnešní seprané nebe Tak kde jsi? Slíbil jsi, že tu budeš vždy pro mě Tak silná, a tak krátká Naše společná sloka Do dne a do roka budovaná Vadná, ne vdaná Zatím jedu za tebou na velbloudím hrbu Jíme spolu kameny Sním, že se v noci probudím A uvěřím, Že ten letmý dotyk byl důležitý Jako na jazyku písek Nohy na stole A v ruce kafe Nebezpečně blízko smrti Čekám, až se pohnu Pár pilulek na snídani Devět a čtyři minuty Tiká to, V koupelně něco smrdí, Dotyky na svém těle Jsi spláchnul Je středa Devět a šest minut ráno Vyčistím si zuby a jdu spát
Vladana Fuchsová
Akryl IV - cyklus Zima - David Bátor
Chrpa stojím v poli a pozoruji jak máš každého rád rozdal by ses kdyby jsi mohl dal by jsi ze svého klásku každému na chleba tvoje potřeba je k bližnímu být štědrý kdyby jsi byl lakomý mohla bych pro tebe kvést? na co se vlastně má šetřit? na pohřební věnec? odříkej růženec na minovém poli se staň můj milenec Miriam Šumníková
Mysl má jak těžký mrak na bouři se schylujíce. Vztekem hnaný starý vrak o útesy roztříští se. Kolem vždy jen smrt a žal, nevědomky rozsévajíc. Však za svým cílem každý val Každou hrozbu rozmetajíc. Hle, můj cíl je další cesta, bouře v mysli duši trestá. Sil již není, ten vrak klesá. (Petr Pavlík, MSŠZ Opava)
Akryl V- cyklus Zima - David Bátor
Svět v troskách V dáli pluje černý mrak Temná stěna, vrhá stín Jenom mrtvý zrezlý vrak Klokotající hnusný mlýn.
Proč děje se bezpráví? Kde stíny se stahují… Lidé, ti se nenapraví Zlé věci jen gradují…
Vidím jenom chudobu, I přes růžové brýle Chudí, však ne nemajetní Chudí, ale čisté mají košile
Věcí, peněz vlastní dost Srdce tvrdé jako kámen Zapomněli na lidskost Všude vidím masky, jen
Už nemám sílu vzdorovat Svět postrádá barvy Nechce se mi bojovat Kde krev vtéká do trávy
Cítím, jak mé srdce tvrdne Jak vzdává se své lidskosti. Duše jako růže vadné...
No co... Čistých košil doma dosti
Michal Vavroš
ČERVÁNKOVÝ SVĚT Prosluněný voňavý okvětní lístek přistál na křehkých víčkách a svým teplem zastřel pohled na svět. Okouzlil duši a rozechvěl smysly vše červánkově zbarvil a utopil v medovém snění. Snění, které sladkým polibkem duši utopilo v zapomnění. Však pouhá pomíjivost barev svedla smysly a probuzení do šedavého utrpení srdce neuneslo. Markéta Šmalcová
Akryl I - cyklus Moře - David Bátor
French Horn The sculpture of you I carry on with me, But it’s crumbling my dear As I run through the ghost city, As I run to my own home.
The tracks on the grass are healing, They’ll be as green as they used to be. As the rain is pouring, As the one year passed, I did not forget.
Your face I’ve still got with me, But it’s twisting as I traveling. The body that embraced me, I still feel your company.
We went out hunting and chasing. Out in the woodlands I’ve been craving About being crazy. And maybe, protect your wildlife and stop the poachers From stealing the wild horses You keep inside of you.
So put the green on And whistle the French horn. I hate the sound of it, But I need to hear it. Jan Tomíček
Břízám bílým Prsty voní hořkostí zrání Jadérka se ze tmy vylupují Je první říjnový den Doteky Do dlaní se vpíjí Juglon brání prorůstání Nic pod nimi nevzejde A není to chemií Myšlenky stékají z vlasů Za nehty Nejneoblíbenější je vítr Řekl dnes v rádiu hlas Byl první říjnový den Do deky zabalil staré tělo Minulý čas Kaštanů a ořechů plné kapsy Seprané slávy První říjnový den Čechrá povětřím hlavy Noc pak vzala dech Jednomu muži Před kterým se břízy klonily Na rozpraskaných zdech Ptáci chvíli nevěděli, jak zpívat Vladana Fuchsová
BÝT A NAPLNO ŽÍT Chci jako slunce být Na modrém nebi Co lásku rozdává I když o tom neví Chci jako voda být Čirá a hladká Životu prospívat, Slaná i sladká Chci jako oheň být Hřát, dobře sloužit Se srdcem plamenným Po lásce toužit Chci být i člověkem moudrým a pravým S laskavou vlídností S rozumem zdravým Chci brát i dávat milovat, toužit… Chci naplno žít… Chci prostě být…
Markéta Šmalcová
Akryl VI - cyklus Zima - David Bátor
Čekajícímu klukovi Odpusť mi, že aniž jsem chtěla, Nebyla jsem bdělá, ani smělá Tu těžkou deku spánku Shodit a oddat se rannímu vánku, Který ač slunce silně sálalo, Venku mezi stromy se proplétal, O hodinu později jednoho zklamaného člověka zanechal. Omluvy jsou planá slova, Ty nechceš slyšet zas a znova, Za pravdu přece mluví činy, Byť každý z nich může být jiný. Přesto, ač se to nedělá, Ráda bych poslala anděla, Který zprávu by včas doručil A ten, co se poučil, Nezůstal navždy zapovězen, Vlastní vinnou zostuzen. Hlava otázky si klade, Mysl plané naděje potajmu krade A spřádá sny, zda šance setkání se Opakovat se bude.
Vendula Valentová
Sladkost Tvůj dotek je jako med, sladký a lepkavý na dotek. Tvá chuť je jako droga, kterou musím mít dokola. Jsi to, co v životě potřebuji, mou princeznu z okouzlení. Jsi ta, co vše napraví a vyléčí, zlé chmury pak zmizí v zaječí.
Veselá Natálie
Jménem SU2 bych ráda všem autorům poděkovala za jejich ochotu přispět do letošního sborníku. Krásné Kristýně Syslové za nádhernou obálku v duchu Tolkiena. Celá tato sbírka působí vskutku kouzelně a magicky. Věřím, že i nadále se budou lidé tvořit další nádherná díla a lidé tak budou hledat nové inspirace v nekonečném světě či vesmíru.
Veselá Natálie