Školník 9/5

ŠKOLNÍK Časopis pro studenty Gymnázia Mladá Boleslav

5

Téma: Austrálie a Nový Zéland

Ročník devátý

Květen - Červen 2018 NEPRODEJNÉ

skolnik-casopis.g6.cz | g8mb.cz

pinterest.com

FOTO: Marek Hofman

EDITORIAL

Milí čtenáři a příznivci našeho časopisu, třídy se vyklízejí, známky jsou již téměř uzavřené a jezdíme na výlety. Je to jasné, blíží se prázdniny! Jak už všichni tušíte, čeká na Vás i letošní poslední číslo Školníka“ Posledním světadílem, který hodláme s Vámi navštívit je Austrálie. Můžete se opět těšit na spoustu australských zajímavostí a zvláštností. Posvítíme si na nejhezčí místa tohoto kontinentu anebo také na australskou kuchyň. A jak se žije na Novém Zélandu? Vyzpovídali jsme naši studentku, která tam momentálně bydlí a studuje. Přelom května a června je pro mnohé studenty spíše odpočinkovým obdobím, jelikož se pořádá spousta výletů a exkurzí. Chcete se podívat do Paříže, Dánska nebo poznávat krásnou českou přírodu? I to Vám zprostředkují naši redaktoři. Určitě se máte na co těšit. Nebudu Vás dále zdržovat, užijte si náš časopis a za celou redakci Vám přeji krásně prožité prázdniny a na viděnou v září! Vaše Natálie Spielmannová šéfredaktorka

Víte že... Nový Zéland je údajně nejméně zkorumpovanou zemí? • kivi není kiwi? • na Radouči žije Citellus citellus? • náš „Školník“ je v tomto školním roce nejlepším středoškolským časopisem v ČR? •

„Wherever there are beginners and experts, old and young,there is some kind of learning going on, and some sort of teaching. We are all pupils and we are all teachers.“ Gilbert Highet „The Art of Teaching“ /1950/

ŠÉFREDAKTORKA

REDAKCE

REDAKTOŘI

O NÁS...

Časopis Školník je školní dvouměsíčník psaný a graficky upravovaný studenty napříč všemi ročníky. Zabývá se primárně školními akcemi a aktivitami, ale i kontroverzními či aktuálními tématy. Nechybí ani rozhovory, recenze a vlastní názory. Redakce časopisu Školník se schází pravidelně, každé úterý od 9:40 v učebně jazyků č. 14. Pokud máte jakékoliv nápady, inovace, nebo se chcete stát součástí redakce, rádi vás zde uvidíme!

skolnik-casopis.g6.cz/ facebook.com/skolnik.casopis

OBSAH Dánsko 4 6 8 10 12 14 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42

Paříž Zdravotnický kurz Letecká soutěž Vyřazení maturantů Násilí Rozhovor Hudba Austrálie a Nový Zéland Cestování Noční můry Rozhovor Znáte je? Ptakopysk Recenze Sysel Iphone Apple Prázdniny

Alena Nevyhoštěná

Natálie Spielmannová Tereza Nitschová FOTOGRAFIE Michaela Nemetzová Marek Hofman KONZULTACE Filip Janeček Tomáš Brůžek Mgr. Lenka Vedralová Nela Šípková MUDr. Jan Vedral Tobiáš Rejmon GRAFICKÝ DESIGN PŘISPĚVATELÉ Eva Kovářová Tomáš Brůžek Miroslav Landa Pavel Hrbáček Mgr. Lenka Vedralová

Láďa Hrbáček Vojtěch Herrmann RNDr. Květuše Vinárková Mgr. Radek Kotlaba

ILUSTRACE

Anna Malá Eva Kovářová

4 Dánsko

Užili jsme si dánské hygge !!! Možná jste si všimli, že se poslední dobou mluví hodně o Dánsku jako o zemi s nejšťastnějšími lidmi a také o hygge, jež je klíčem k jejich štěstí.

Esbjergu. Úsměvy lidí, kteří nikam nespěchají, trpělivě si počkají ve frontě na lístky v Legolandu a ještě si s vámi rádi popovídají. A hlavně si umí vždy udělat čas na děti. Rodinný život je pro Dány to nejdůleI my jsme ho společně s našimi žitější, společně u stolu, čaj a káva, primány poznali, a to hned, jakmi- deskové hry, výlety do přírody… le jsme překročili hranice tohoto malého království. Žádné bilbordy Už víte, co je to hygge? Ano, krátpodél krásných silnic, zato cyklo- ké okamžiky štěstí, volné chvíle, ve stezky všude, louky a pole, pasoucí kterých si vychutnáváte pohodu, se koně a dobytek, stromořadí coby abyste se za chvíli opět vrhli do větrolamy, remízky plné drobných práce a povinností, které samozřejzvířat a mokřady s hejny ptáků. mě také patří k životu. Neokázalé domky s živými ploty, rozkvetlými zahrádkami a bílý- Věřím, že hygge není jen výsadou mi stožáry s dánskou vlajkou. Za Dánů, ale že je máme v sobě všichokny bez záclon lampy a svícny. ni. Záleží jen a jen na nás, zdali Květiny i svícny dotvářely příjem- jej v sobě najdeme. A já nyní vím, nou atmosféru i v našem hostelu v že naši prváčci své hygge už našli.

Přispěl k tomu nejen den v největším a originálním Legolandu, který právě slavil 50. narozeniny, ale i nádherný výhled z majáku Blávand Fyr a koupání v moři pod ním ve vodě čisté jak zrcadlo. Zaujala i moderní expozice v největším dánském bunkru Atlantického valu, v Tirpitzu. Příjemná atmosféra městečka Ribe na západním pobřeží Jutského poloostrova byla pak tím nejlepším rozloučením s milým Dánským královstvím. A co vy? Pokud nevíte, jak být šťastní, přečtěte si např. knihu Meika Wikinga „The Little Book of Hygge.“ Mgr. Lenka Vedralová FOTO: MUDr. Jan Vedral

6 Paříž

ˇ

Sladká Paríž 2travelandeat.com

Bonjour, merci - to si v Paříži osvojili i ti, kteří dosud neměli o francouzštině ani páru. Dojmy z Paříže ale bude mít každý cestovatel jiné, protože Paříž je jistě jedno z nejrůznorodějších měst a nedá se za pár dní prochodit celá. Naše poznávání začalo na severovýchodním předměstí Bobigny, kde na původního Francouze narazí člověk mezi Francouzi s africkými či asijskými kořeny jen občas. Z hotelu vedla vždy ráno naše cesta po snědeném croissantu a bagetě do pařížského metra, o jehož starých a dlouhých průchodech, stanicích a technických či historických zajímavostech by se dal napsat samostatný článek. Zmíním se jen o pár náročných cestách v dopravní špičce, kdy tělo drželo další těla a do některých dveří metra se nedalo ani vstoupit. V takovýchto chvílích člověk jen odpočítává zbývající stanice a stěží dýchá

vzduch sdílený se spoustou dalších cestujících. Naštěstí ne všechny cesty vypadaly takto a hned po výstupu z podzemí nás přivítaly kouzelné ulice s množstvím restaurací, barů, sýráren, pekáren a s dalšími kvalitními obchody. Nutno dodat, že nakoupit se dá v Paříži i u veselých afrických prodavačů předhánějících se o to, kdo prodá nejvíce malých Eiffelovek a slušivých klobouků, a u kterých se dá o ceně většinou dobře smlouvat.

lezném schodišti /700 schodů/ do 2. patra ve výšce 116m se nám ukázala téměř celá Paříž. Teprve nyní jsme si uvědomili, že Paříž je bílá – budovy, střechy… A toto město na Seině jsme v příštích dnech měli jako na dlani i z moderního oblouku Grande Arche a od baziliky Sacre-Coeur na Montmartru.

Po večerním návratu do naší čtvrti si většinou každý koupil, co potřeboval, a pak jsme se ještě večer scházeli na pár her u kulečníkovéPo procházce historickou latin- ho stolu na hotelu. skou čtvrtí, kde najdete i slavný Pantheon a pařížskou univerzitu, Naší pozornosti neunikla ani slavjsme přešli na ostrov Ile de la Cité ná muzea a galerie, jako například ke gotické katedrále Notre-Dame. Musée du Louvre či jeho mladšího Znaveni její prohlídkou, jsme se bráška Musée ď Orsay. A po plavbě vydali znovu metrem na náměstí lodí po Seině jsme se věnovali i poTrocadéro a tam jsme ji uviděli - kukování po obchodech, a to buď Eiffelovu věž. Krásnou, ohromující na slavné Champs-Elysses, nebo v stejně jako v době jejího vzniku, v moderní čtvrti La Defense. Třetí roce 1889, kdy se stala symbolem den nás autobus zavezl na zámek Světové výstavy. Po výstupu po že- do Versailles, odkud vládli

francouzští králové Ludvíkové (XIV., XV., XVI.) a kde byl v Zrcadlovém sále podepsán v roce 1919 Versailleský mír, který ukončil 1. světovou válku. Kromě rozlehlých zahrad stálo za návštěvu i samotné město před zámkem, v němž byl k vidění pěkný francouzský trh. Po návratu do Paříže a nelehkém výstupu rušnou a živou čtvrtí Montmartre k bazilice Sacre-Coeur jsme se již těšili na další den, který jsme měli strávit v pařížském Disneylandu. Při cestě vlakem někteří z nás přemýšleli, jestli nejsme na tento zábavní park už moc staří a jestli vydržíme ve frontách a na atrakcích celý den. Po příjezdu se však naše pochyby rozplynuly jako pára nad hrncem. Každý najednou chtěl potkat Mickeyho, projet horské dráhy na Divokém západě a plout lodí u Pirátů z Karibiku, svést se malým kabrioletem, koupit si kyblík popcornu či myší uši. Díky lístku Fast pass se daly zkrátit i delší fronty, a tak bylo nakonec celý den co objevovat, stejně jako tomu bylo při celém pařížském zájezdu. Paříž má turistům co nabídnout a rozhodně se tam nikdo nenudí. Tobiáš Rejmon

8 Zdravotnický kurz

Zdravotnický kurz alias prima výlet 7.B

Na zdravotní kurz jsem jela s lehkými obavami, ale ty se nakonec nevyplnily. První den nezačal zrovna pěkně, když náš spolužák skoro omdlel na kurzu (spíše takové přednášce) o první pomoci, ale naštěstí to přežil a druhý den se k nám vesele připojil. Zbytek dne jsme trávili v našem kempu s podivným názvem Zrcadlová koza (kousek od Malé Skály) odpočinkem, někteří i sportem nebo koupáním v řece. Nejednalo se o žádný sportovní kurz, tudíž všechny sportovní aktivity byly dobrovolné, což bylo pro mě, pro člověka, který, jak se připojí do nějaké hry, pokazí co může, velkou výhrou. Druhý den nás čekaly rafty, které dopady podle očekávání nás všech skvěle. Cestu na Malou Skálu jsme absolvovali na koloběžkách, ze kterých jsem tedy já osobně zrovna nadšená nebyla a možná bych raději tu cestu na Malou Skálu šla pěšky, ale nakonec jsem to zvládla stejně jako všichni ostatní. Po raftech byl večerní program stejný jako předešlý den a já měla konečně po dlouhé době učení čas otevřít si knihu. Třetí den jsme jeli na výlet do Liberce. Cíl – horská služba. Po menším fiasku s předraženým výjezdem na Ještěd, kde nebylo v husté mlze absolutně nic vidět, jsme se vrátili dolů a vyslechli si velmi zajímavou „přednášku“ o práci horské služby. Poté rozchod, kdy jsme si všichni užívali jídla, někteří i sauny. No a poté znovu do našeho kempu. Ve čtvrtek jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina jela na kánoe a druhá zůstala v kempu. Tento den bych nazvala dnem odpo-

činku, a to hlavně pro tu skupinu, která zůstala v kempu. Myslím si, že za všechny zúčastněné mohu říci, že to byl skvělý „výlet“ plný zábavy a že jsme si ho všichni užili, samozřejmě, až na pár nedostatků, ale nikdy nemůže být vše na 100% dokonalé, ne?! Michaela Nemetzová

Kolem na kolech

V pondělí 4. června studenti šestých ročníků vyrazili na cyklistický kurz. Nikdo moc nevěděl, co má očekávat, protože to byl náš vůbec první delší školní výlet na kolech.

V pondělí před obědem jsme dorazili do rekreačního střediska Drhleny. Areál byl moc pěkný, hlavně bazén, který byl pro mnohé záchranou před vedrem. Toho jsme si užili po celý týden požehnaně, a to i ke sportovním aktivitám, jako například k turnaji ve vodním pólu. Jak hráči, tak i fandící spolužáci se při něm pěkně vyřádili. Nakonec však rozhodující zápas skončil remízou týmů áčka a béčka. Bazén si zahrál roli i v upraveném triatlonu, který kromě plavání zahrnoval i běh a kolo. Podnikali jsme i jiné

sportovní aktivity, protože hlavně o nich tento kurz byl. Vyzkoušeli jsme si i ne až tak obvyklé sporty, jako je lakros nebo softball.

byly formou švédských stolů, takže spokojenost. Akorát občas kuchaři kvůli našim hladovým spolužákům nestačili jídlo doplňovat. :)

Každý den kromě středy všichni vyráželi na kolo. Byli jsme rozřazeni do skupin podle výkonnosti, takže každý si mohl jet svým tempem. Takhle jsme navštívili například hrad Kost, Sobotku, rybník Branžež, Žehrov a Hrubou Skálu. Ti nejrychlejší si zajeli na zmrzku k Hamru na Jezeře. Středu jsme dohnali čtvrtečním celodenním výletem, kdy jsme jízdu na kole střídali koupáním v rybnících.

Po večeři jsme měli každý den volno. V areálu jsme se rozhodně nenudili, protože tam bylo stále co dělat - čekaly tu na nás tenisové kurty, volejbalové hřiště, fotbalové hřiště, táborák atd. I přes únavu některých z nás nebo natažený sval se kurz moc povedl. Určitě se ho páťáci nemusí bát. Stačí si ho jenom užít tak jako my. Děkuji jménem nás šesťáků všem za super školní výlet.

Po všech výletech nám řádně vyhládlo, takže jsme byli rádi, že ku- Alena Nevyhoštěná chaři vařili opravdu dobře. Snídaně

Rýchory 2018

Přistáli jsme v Horním Maršově v krkonošských horách, v místě konání po škole proslulého „Rýchorského zájezdu“. Vzali jsme si kufry a drápali se do schodů gigantické budovy ZŠ a MŠ. Na nejvyšším patře jsme byli stručně seznámeni s pravidly a zdvořilostmi a vysláni na oběd, jenž byl až pozoruhodně dobrý. Následoval polední klid, po němž pak vyhnání ven, kde jsme hráli všelijaké hry od „běhání pro lístečky ve správném pořadí“, až po „ prolézání papírovou dírou ve dveřích“. Večerní program byl překvapivě dramatický, jednalo se o povídání při svíčce, kde jsme se dozvěděli docela dost věcí o našich spolužácích. Druhého dne brzy ráno jsme se vydali na náročný výlet na vrchol

ČR. Výstup byl téměř krkolomný v pravém smyslu toho slova - a sestup o nic lepší. Při pohledu zespoda na zdolaný vrchol jsme na sebe byli opravdu pyšní, a to nejenom my žáci. Polovina pobytu byla za námi a my jsme se radovali, že to nejhorší jsme zvládli. A naši náladu ještě zlepšila hra Apartmány. V této hře se každý vžil do určené postavy a měli jsme za úkol se dohodnout, zda postavíme v naší imaginární obci apartmány, či ne. Hned poté jsme byli poučeni, jak tento druh výstavby zle ovlivňuje životní prostředí a krajinu nádherných Krkonoš. Odpolední program byl tematicky vyladěn a zahrnoval otázku: „Jakým dalším způsobem jsme to ovlivnili krajinu?“. A při dalším

dramatickém večerním programu jsme zhasli svíčku za každé vyhynulé zvíře. Čtvrtého a posledního dne plného her jsme neprojevili zrovinka strategické myšlení, když jsme ve hře Fishbank, jejímž cílem bylo mít jako rybářská společnost co nejvyšší zisk, vylovili celé moře během šesti kol a všichni skončili zadlužení. Odpoledne toho dne jsme se vydali na lov. Vyrazili jsme k jednomu z bližších potoků a v gumácích jsme lovili hmyzí zvěrstva ze studené vody. Během posledního dne stráveného v oněch překrásných končinách severu naší země jsme se prostě sbalili a vypadli. Vojtěch Herrmann

10 Letecká soutěž

Soutěž: Sokiho letecká liga aneb není vždy důležité zvítězit, ale zúčastnit se

A naše škola se zúčastnila viditelně, vyslala do této soutěže 5 čtyřčlenných týmů, a ty si soutěž, jejímž hlavním organizátorem bylo ŠKOENERGO společně s Leteckým muzeem Metoděje Vlacha, opravdu užily.

obraz sokola, odpovědět na otázky, týkající se života sokola, navštívit Letecké muzeum v MB a vyrobit co největší papírovou vlaštovku schopnou letu. A 12. června se všechny týmy sešly na závěrečné show u Leteckého muzea v MB, kde také předvedly porotě let svých Proč Sokiho liga? Podle Sokiho – vlaštovek. Přítomni byli zástupci sokola, který hnízdí na škodovác- společnosti ŠKOENERGO, mistr kém komíně a má letos 4 mláďata světa v řízených modelech letadel – (proto soutěžní týmy měly vždy 4 Vladimír Handlík, sokolník Daniel členy). Od poloviny května plnili Dobrkovský s přehlídkou dravých soutěžící zadané úkoly - nakreslit ptáků, youtubeman Pedro…

A jak dopadly naše letky? Ve velké konkurenci tým 2.A „Tři pohani a jeden křesťan“ ve složení Lucka Berková, Lea Kozderková, Aďa Hladíková a Honza Bernát získal v soutěži vlaštovek 3. místo – jejich obří vlaštovka se udržela ve vzduchu celé 2 vteřiny. Jako odměnu vyhrála tato letka 2.A vyhlídkový let nad Mladou Boleslaví. LV

Rozhovor s modelářem Alešem Charvátem V kolika letech jsi začal stavět modely a jak ses zdokonaloval? Začal jsem ve 13 letech na dovolené v Krkonoších jednoduchým modelem First Kid, který už obsahoval vše potřebné, např. lepidlo, barvy atd. Když jsem před dvěma lety přišel do Mladé Boleslavi, přihlásil jsem se do modelářského kroužku. Po seznámení s příjemnými vedoucími jsem věděl, že se tady můžu dál zdokonalovat. Na jaké modely se specializuješ a co stavíš nejraději? Modely dělám v měřítku 1 : 72 a momentálně pracuji na diorámu (výňatku z krajiny) československého opevnění z roku 1939, kde zhotovuji různé válečné bunkry. Dále stavím tanky a letadla. Teď mám asi raději letadla, ale jak technika, tak letectvo má něco do sebe. Je modelaření časově a finančně náročný koníček? Určitě. Záleží na tom, co s modelem plánuji. Když chci model jen slepit a nabarvit, zvládnu to za deset hodin. Bude to ale vypadat jako kus plastu. Pokud chci jít s modelem na soutěž, tak je to precizní práce na stovky hodin, kde musím řešit každý sebemenší detail a nesrovnalost. Po finanční stránce by mě to doma hlavně kvůli prvním investicím vyšlo relativně draho. Dobrý model se musí stříkat pistolí, ne barvit štětcem. K finální

úpravě modelu potřebuji dále platinu, aby model vypadal co nejreálněji. To vyjde při pořízování těchto pomůcek draho, ale později se to dá již finančně ustát. Náš kroužek naštěstí zastřešuje město Mladá Boleslav, ale i tak si občas dokupuji sám náhradní díly.

kategorii, na jejichž workshopech mohl člověk okoukat jejich techniku. Díky tomu jsem se hodně zdokonalil.

S jakými problémy ses při stavbě potýkal? Největší problém jsem měl při stavbě tanku na budapešťskou souJak často tedy stavíš modely? těž. V důsledku tření se mi zlomil Kroužek máme dvakrát týdně po pás a já nevěděl, co s tím. Ten pás dvou hodinách. Já tomu pak ale jsem musel opatrně dávat pod blatještě věnuji potřebný čas doma. ník, což mě stálo hodně času. Teď, když se na model podívám, není už Jakých soutěží ses zúčastnil? naštěstí nic vidět. Největší soutěž, kterou jsem navštívil, byla Moson modell v Budapeš- Proč jsou Češi proslulí jako národ ti, třetí největší modelářská soutěž modelářů? světa hned po těch největších ve Češi mají asi zlaté ručičky a smysl Španělsku a v Anglii. V Česku jsem pro detail. Dětem vedoucího nase zúčastnil soutěží od Turnova, šeho kroužku neuznali na soutěži Prahy, Českých Budějovic, Plzně v Anglii modely, protože to podle až po Ostravu. Tam jsem se vždy nich nemohlo postavit dítě. dobře umístil, ale tyto soutěže mají oproti těm světovým přece jen niž- Co by si doporučil čtenářům, kteří ší úroveň. chtějí začít modelařit? Přijít na modelářský kroužek v Co jsi v Budapešti viděl a jak jsi Mladé Boleslavi, kde jsou ochotní dopadl? vedoucí, kteří vám doporučí vhodNa Moson modell v Budapešti ný model a pomohou se vším, co jsem získal dvakrát druhé místo. bude potřeba. Začínat doma z niZapůsobilo to na mě ohromným čeho je podle mě téměř nemožné. dojmem. Bylo tu přes 2500 mode- To už by s tím člověk musel mít nělů. Každý soutěžící jich měl v prů- jaké předchozí zkušenosti. Stavění měru šest. Rozhodčím po prvním modelů je tedy o věnovaném čase, dni, kdy se přijímaly modely, trvalo trpělivosti a úsilí. Model prostě nedva dny, než vše ohodnotili. Super můžete odfláknout. také bylo vidět modelářské profesionály vyhrávající soutěže v dospělé Tobiáš Rejmon, Filip Janeček

12 Vyřazení maturantů

Dopis z

USA

lhsweb.lakeland272.org

Takže, naposledy se hlásím na stránkách Školníka, a tudíž bych se chtěl více zaměřit na něco, o čem jsem ještě nemluvil. To jest, co mi těchto deset měsíců v Americe dalo a co bych na základě vlastních zkušeností doporučil všem, kdo se rozhodnou podstoupit dlouhodobý pobyt za velkou louží. Většina lidí věří, že největším přínosem pobytu v zahraničí je zlepšení jazykových dovedností. A i když je to do určité míry pravda, nemohu s tím plně souhlasit. Podle mého názoru, z jazykového hlediska má pobyt v zahraničí spíše korektivní účel, než že by dohnal naši angličtinu k dokonalosti. Korektivní účel proto, že kromě testů z angličtiny, je všem více méně úplně jedno, jak mluvíte. Pokud se snažíte alespoň o nějakou anglickou komunikaci, všichni budou spokojení. Tudíž jedinou možností, jak si zdokonalit svou angličtinu je, co nejvíce mluvit a následně co nejvíce poslouchat a případně podvědomě napodobovat formu řeči, jakou slyšíte. Dalším důvodem, proč jazykovou část považuji za korektivní je, že přinejmenším v České republice, díky našemu vzdělávacímu systému, má většina lidí nějaké základy angličtiny, se kterými by se měli být schopni domluvit. Malá rada na zvýšení sebevědomí. Pokud mluvíte s někým z Ameriky a bojíte se, že váš jazyk není perfektní, vzpomeňte si, že vaše angličtina je pravděpodobně o 100% lepší než jejich čeština, což mě přivádí zpátky k tématu – co, dle mého názoru, bylo pro mne tím největším přínosem. Na to nemohu odpovědět objektivně, neboť každý z nás je jiný, ale pro mě osobně bylo největším přínosem získání jakési sebedůvěry a naučení se samostatnosti. Tím myslím, že i když jde do tuhého a uvítal bych pomoc rodičů, jediné co s tím oni mohou skutečně udělat je vysmát se mi přes kameru a popřát mi hodně štěstí.

Na závěr bych rád přešel k tomu, co bych doporučil budoucím cestovatelům. Ačkoliv to bude pravděpodobně nejvíce směřované na naše budoucí výměnné studenty, tak myslím, že mé doporučení je užitečné pro každého, kdo cestujete do ciziny, a to na deset měsíců, nebo třeba jen na týden. Ať jste, kde jste, mluvte, mluvte, mluvte. Kontaktů není nikdy dost a nevíte, kdy a kde se vám to bude hodit. To byla jedna z mých největších chyb, že na začátku jsem byl v podstatě při každé příležitosti zalezlý doma a kromě sportů byl můj sociální život omezen na okruh hostitelské rodiny. Tím nechci říci, abyste, pokud budete žít v rodině hostitelů, zanedbávali právě ji. Konec konců, oni si vás vzali k sobě domů a nesou za vás veškerou odpovědnost, tudíž je hezké čas od času ukázat, že jste za tu možnost, kterou vám poskytli, vděční. No, to je asi tak všechno, co bych chtěl sdělit. Pokud by vás ještě něco opravdu hodně zajímalo, no tak už brzy mě budete moci vyzpovídat osobně – doma, v Česku. See you soon,

M. J. Landa

Slavnostní vyřazení maturantů ,,A je konec!“ Tuto větu si naši letošní osmáci mohli říci ve čtvrtek 31.5. Zkoušku dospělosti zvládli všichni studenti skvěle a čeká je nyní další životní zastávka, a tou je vysoká škola. To to ale rychlo uteklo, že? Naši maturanti ukončili svou osmiletou jízdu opravdu ve velkém stylu a věřím, že na ně náš učitelský sbor bude rád a ještě dlouho vzpomínat stejně tak jako na předešlé třídy. Jak je již na naší škole zvykem, i

tento rok jsme se s našimi absolventy naposledy rozloučili v kostele Sv. Havla, kde jim bylo předáno maturitní vysvědčení. Atmosféra byla jako každý rok slavnostní a zároveň příjemná. Sešli se zde v hojném počtu kantoři, pyšní rodiče, prarodiče i sourozenci, ale hlavně v plném počtu čerství absolventi. O hudební doprovod se postaral náš školní pěvecký sbor v čele s Mgr. Lenkou Chladovou, který kromě jiných písní zazpíval již tradičně studentskou hymnu.

Dojatí studenti budou zajisté na poslední měsíce, ale i na velkou část jejich života strávenou na našem gymplu, rádi vzpomínat. Ale jak se říká - vše jednou končí a nám nezbývá nic jiného, než naším maturantům popřát hodně úspěchů, pevnou vůli a také nervy při studiích na vysokých školách.

Šéfredaktorka Natálie Spielmannová

JAK DOPADLY MATURITY NA NAŠEM GYMNÁZIU?

MATURITNÍ 8.A ZKOUŠKY 22 studentů s vyznamenáním: /13 studentů se samými výbornými/ 8 prospělo

8.B 23 studentů s vyznamenáním: /10 studentů se samými výbornými/ 6 prospělo

Blahopřejeme a přejeme hodně úspěchů u přijímacích zkoušek na VŠ. NS

14 Násilí

Násilí Už víme, jaké jsou druhy násilí, a dokážeme je rozpoznat. Víme ale, jak se účinně bránit? Kde se s násilím setkáváme? A proč násilí vůbec existuje? Kde jsou (naše) hranice? máme se o něj dostatečně a bereme Bylo by asi zbytečné vytvářet dru- jej vážně? Pokud k němu dochází, hým určité hranice. Každý si je to- můžete si všimnout, že kritika obětiž může stanovit sám. Ale násilí je ti začíná být častější a stupňuje se nebezpečné, protože nám dokáže její intenzita. Mnohým lidem je ty naše hranice narušit, rozbít, zni- kritizování a ponižování druhých čit. Jak tedy rozpoznat, zda se jedná tak blízké, že se pro ně stává přio násilí, a co lze považovat jen za rozeným, už ho ani nepovažují za „pohnutky“? Mnohdy je to velmi něco nepřijatelného, baví se tím, je obtížné. Vždyť „naše svoboda kon- to jejich životní náplň? Může tedy čí tam, kde začínají práva někoho snad každý neoprávněně kritizovat jiného.“ a ponižovat kohokoli? Totiž slova mohou mít mnohdy větší sílu, Naše životní hranice mohou být než si dokážete představit. Proto snadno zničeny, obzvláště pokud si dobře rozmyslete, zda je opravje na vině zkušený agresor. Pro- du nutné někomu vyhrožovat a na to sledujte už od začátku všechny někoho slovně útočit. Kroťte své psychické či fyzické náznaky a ber- vášně, mohli byste brzy litovat, vyte je vážně. Násilí totiž může být i řčená slova zpět nevezmete. Tak smrtelné! Proto vždy, když se Vám můžete navždy ztratit přítele, zraněco nebude líbit a bude Vám to nit člověka, který si to nezaslouží, a nepříjemné, vyhledejte pomoc. obzvláště citliví jedinci si po takoUrčitě to někomu řekněte a poraď- vých psychických útocích mohou te se. Pokud si nebudete vědět rady, odnést následky, kterých se mnohneváhejte se obrátit na odborníky. dy nezbaví celý život. Ti vám jistě rádi pomohou, popřípadě Vám poskytnou pár užiteč- Co dělat, když se stanu obětí ných rad. Pokud zajde agresor až násilí? příliš daleko, může být již pozdě. Nejbezpečnější a nespolehlivější Buďte si jistí, že až bude ve Vašem je bezesporu útěk. Ať už se jedná okolí násilí, určitě to poznáte stej- o psychické či fyzické násilí. Když ně bezpečně, jako by se jednalo o můžete, utečte někam do bezpenepříjemný zápach. Oběť se za- čí a urychleně vyhledejte pomoc. číná bát, bude se vyhýbat lidem, Pokud se nemůžete hýbat, jste svábude chtít utéct a bude jí opravdu zaní nebo nechcete riskovat, buďte velmi špatně. Náznaky násilí se na připravení zlehčovat nebo úplně ní mohou projevit jak fyzicky, tak ignorovat agresorovy nátlaky tím, že na ně nebudete myslet. Zkuste si psychicky. představovat věci, které máte rádi. Fyzické násilí poznáte snadno a dá Může to být cokoliv, např. oblíbená se jasně prokázat. Jak jsme na tom hračka, kniha, vzpomínky apod. však s psychickým násilím? Zají- Zkuste vymýšlet různé nové věci.

Vždy mějte dobré nápady. Mohou se Vám hodit a zachránit Vás. Pokud se soustředíte na to, jak Vám agresor ubližuje, můžete se z toho psychicky zhroutit. Pokud se ocitnete v takové situaci, kdy se stanete obětí násilí, je vždy důležité „zachovat chladnou hlavu“. Bude se Vám lépe přemýšlet a nebudete se agresora bát více, než si zaslouží. Pokud si myslíte, že sám agresor se bojí více Vás než Vy jeho, máte v mnoha případech pravdu. Agresor se samozřejmě bojí toho, že může být podlomena jeho autorita. Pokud agresor vidí, že je Vám hodně špatně, je schopný ještě stupňovat své útoky a naopak, pokud vidí, že je Vám to úplně jedno, většinou ho to přestane bavit. Proto se v této situaci a v mnoha podobných snažte chovat neutrálně, pokud to jen trochu půjde. Může to agresora zmást. Když se Vám podaří utéct a dostat se do bezpečí, neprodleně vyhledejte pomoc. Zavolejte nejdříve záchranáře, kteří Vám poskytnou první pomoc. Poté přijede policie, která bude případ dále řešit. Toto je důležité udělat hlavně, když jsou na Vás patrné fyzické stopy násilí. Snažte se s nimi nic nedělat, pokud Vás to výrazně neohrožuje na zdraví, např. krvácení apod. Týká se to hlavně fyzického a sexuálního násilí. Zdravotníci odeberou vzorky DNA a ošetří Vás. Policie tak bude moci lépe identifikovat pachatele. Co ale dělat, když nemáte po ruce mobil? Myslíte si, že je vše ztraceno a nikdo Vám nepomůže? Není

tomu tak vždy. Pokud můžete, snažte se najít nejbližší civilizaci. To ovšem může chvíli trvat. Naučte se tedy, jak nejlépe přežít v nehostinných oblastech. Právě zde se většinou stáváte obětí násilí.

Jestli chcete, můžete se např. přihlásit do různých bojových kurzů, kurzů sebeobrany. Naučí Vás určité taktiky, které lze použít, když se setkáte s násilím. Existují různé „kódy“, na kterých se můžete s rodinou nebo přáteli dohodnout. Pak Jak se zachovat, když se v okolí stačí napsat zprávu z Vašeho moobjeví násilí? bilního telefonu, jako např. „Jsem v Dokázali byste sebrat všechnu od- pohodě“ a Vaši blízcí budou vědět, vahu a vrhnout se do boje s nási- že jste v ohrožení. Zpráva by měla lím? Možná ne, ale měli byste být být co nejkratší. Pokud budete mít na to připraveni! štěstí, může Vám to také pomoci. Učte se sebeovládání a sebekontKolem nás totiž stále žije dost „ná- role. Když se naučíte ovládat v nesilníků“, kteří neznají své hranice příjemných či jinak ztrapňujících ani hranice ostatních lidí. Jsou jim okamžicích, hodně Vám to pomůnaprosto cizí. Takoví lidé by se měli že. Měli bychom otevřeně mluvit léčit, aby nenapáchali mnoho škod. o šikaně, kyberšikaně, sebevraždě Dokážeme je sami bez pomoci a dalších podobných věcech spodruhých zastavit? Vyplatí se ris- jených s násilím. Čím více o nich kovat? V tomto případě určitě ne! mluvíme, tím více předcházíme riPamatujte si, že je vždy bezpečnější ziku jejich vzniku. Pokud si myslízavolat pomoc, když je to možné. te, že je někdo obětí šikany, kyberPokud se totiž vrhnete do boje pro- šikany nebo by snad chtěl dokonce ti násilí sami a nemáte moc zku- kvůli tomu spáchat sebevraždu, uršeností, budete se moci „spoléhat čitě s ním na tato témata hovořte. jen na štěstí“. Samozřejmě, pokud Nebojte se pokládat různé otázky, Vám jde o život a nic jiného Vám které by směřovaly k těmto témanezbývá, budete si muset poradit tům! Je to jedna z věcí, která může sami. Není to právě ten hlavní dů- pomoci právě v boji s násilím! vod, proč se lidé bojí nebo nechtějí pomáhat druhým v těžkých život- Od násilí až k sebevraždě… ních situacích? Jsme jen zbabělci, Kolikrát stačí člověku jen pocit, nebo dokážeme sebrat veškerou že byl účastníkem onoho trestnésvou odvahu a jít bojovat? Někteří ho činu, aby chtěl nebo byl nucen ano, ale mnozí si to uvědomíme až spáchat sebevraždu. Takový člověk tehdy, když někoho ztratíme, a to může trpět značnými pocity méuž je pozdě… něcennosti, depresemi, a proto se může uchýlit i k sebepoškozování. Můžeme sami bojovat proti Pokud se v této situaci ocitnete, násilí? uvědomte si, že hlavní vinu za celý Myslíte si tedy, že s násilím nic neu- tento incident nese agresor, ne vy. děláte a nelze se proti němu bránit? Vy jste neudělali nic špatného a Jde to! Proti násilí se můžete bránit zasloužíte si mít svůj vnitřní klid! také násilím… Říká se „na hrubý Dostaňte se do klidného prostřepytel, hrubá záplata.“ V určitých dí. Pokud máte někoho blízkého, případech je násilí dokonce povo- komu byste se mohli svěřit, určitě leno. Každý má právo použít násilí, to udělejte. Pokud nikoho takovépokud bylo předem použito proti ho nemáte, zavolejte alespoň na němu, pokud šlo o sebeobranu. linku bezpečí, popřípadě na linku

důvěry. Ochotně Vám poradí a nikdo ostatní se o Vašem problému nic nedozví. Mohu pomoci člověku, který by podle mě mohl spáchat sebevraždu? Určitě ano a nejste na to sami! Zpočátku si všímejte, zda mluví o sebevraždě nebo třeba o tom, že by bylo lepší, kdyby tu nebyl. To jsou totiž náznaky, které mohou skutečně vést k sebevraždě. Včasné rozpoznání je důležité! Pokud se ocitnete ve fázi, kdy dotyčný vyhrožuje sebevraždou, určitě sežeňte pomoc! Postup je pak stejný, jako kdyby se někdo ve Vaší blízkosti polil horkou vodou nebo začal krvácet. I v tomto případě určitě neváhejte zavolat záchranáře, protože jde o život! Než přijedou, snažte se ohroženého člověka uklidnit. Důležité je vyslechnout, ale nelitovat! To by mohlo vést k dalšímu sebepoškozování. Radši se ho snažte pozitivně motivovat a říkat mu, že život má smysl a rozhodně není nutné ho předčasně skončit. Snažte se udržovat klid a pohodu, dokud se pomoc nedostaví. V České republice překvapivě klesá počet sebevražd. Každý den spáchá sebevraždu v průměru 12 mladých lidí. V ohrožení jsou převážně věkové skupiny od 10 do 24 let. Častější případy sebevražd lze zaznamenat u mužů. Mnoho případů je spojeno právě s násilím. Domácí násilí! Každý z Vás se určitě setkal s pojmem „domácí násilí“. Jak si ho vysvětlujeme? Je to fyzické, psychické či sexuální zneužívání, které probíhá v uzavřeném okruhu lidí a v ohraničeném prostoru. Toto násilí se zpravidla dále stupňuje. Oběťmi domácího násilí jsou tedy příslušníci úzkého rodinného kruhu, např. matky, otcové, děti a senioři.

16 Násilí

Agresorem je vždy někdo z rodiny nebo blízkých. Je nutné zmínit, že domácí násilí je velmi závažné, protože se odehrává za zavřenými dveřmi. Pro takové oběti je těžké žádat o pomoc proti někomu, kdo jim je velmi blízký, kdo je členem jeho rodiny. Ale rozhodně by se neměli bát zavolat linku bezpečí, popřípadě policii. Jsou to odborníci, kteří jsou speciálně školeni a budou schopni pomoci, popř. poradit. Ve skutečnosti tím, že zavolají oběti o pomoc, pomůžou všem. Možná za to půjde člověk, který je jim blízký do vězení, ale tím mu zároveň také pomohou. Mohou si ho vzít dále na starosti zkušení lidé, kteří ho zbaví, nebo alespoň částečně zbaví, jeho „posedlosti“. Jak poznat, zda se opravdu jedná o domácí násilí? Pokud se osobně nacházíte v domácím násilí, nejdříve budete mít přirozený pocit nebezpečí a nejistoty, který se může začít dále stupňovat s narůstajícím nátlakem. Pokud se přidá i fyzické ubližování, bití či týrání jako např. tahání za vlasy, bude už zcela zřejmé, že se jedná o již zmíněné domácí násilí, které je trestné. Co ale dělat, pokud víte, že má takový problém někdo z Vašich blízkých? Měli byste se zachovat v mnoha ohledech stejně, jako kdybyste byli přímým účastníkem domácího násilí. Tedy zavolejte odbornou pomoc a pokuste se zůstat v klidu, dokud se pomoc nedostaví. Bude to to nejlepší, co v této situaci můžete pro druhé udělat. Problémy spojené s domácím násilím jsou velmi aktuální. Patří mezi nejčastější formy násilí na světě. Policie dostává informace o nových případech domácího násilí velmi často. Svět patří těm novým! Myslíte si, že s násilím nic nenadě-

láte a svět stejně nezachráníte? Ne- lidé, kteří dokážou být úspěšní a žít zachráníte celý svět, jste jen člověk. „na úrovni“, a to v dnešní společSnažte se radši pomoci pár lidem nosti a bez větší informovanosti o kolem vás a uvidíte, že to nakonec „okolním světě“? Je tedy důležité vyjde. Pokud se podíváme o pár se neustále přizpůsobovat novým desítek let zpátky, nemůžeme pře- věcem? Chce se mi říci, že ano, ale hlédnout velké konflikty a světové jak se zdá, není to úplně nezbytné. války. Ty jsou největší možnou for- Svobodní lidé se mohou svobodmou násilí. Války bezesporu změ- ně rozhodnout. Vždyť jde všechno nily životy našich předků. Proč ale tak rychle kupředu. I náš mozek někteří z nás mají i dnes chuť vybí- se musí neustále zrychlovat. Včejet si na někom své sklony k násilí? ra jste se přizpůsobili a dnes je vše Chybí jim snad příležitosti, stýská jinak. Dokážeme to zastavit? A je se jim po válečných polích? Už za- vůbec důležité jít stále s dobou, je pomněli, jaké zlo přinášely všech- to vůbec možné? Lidé vždy touny ty konflikty? A proto je pořád žili po poznání, chtěli objevovat důležité si to připomínat? Násilí tu a vynalézat. Ale dnes mají lidé ve bylo po celá staletí jako neodmys- vyspělých zemích vše, nic jim nelitelný průvodce lidstva a bohužel chybí, jen zdraví a pohoda – a to je je tu s námi stále. Stačí si jen pustit to nejdůležitější. A právě nedostarádio, televizi, přečíst si noviny. tek času a klidu způsobuje stres, a ten může vyvolávat nejen nemoci, Kolik si myslíte, že je na světě agre- ale i strach a násilí. Ta neskutečná sorů? Je jich dost, aby dokázali „rychlost“! Lidé začínají toužit po násilím zahltit celý svět? Věřte, klidu a míru ve své duši. Proč tedy že násilím se dá poněkud snadno zacházíme do extrémů? Jak moc se „nakazit“. Je tedy dobré, všímat si ještě dokážeme zrychlit? Existují i ho včas! Násilných činů ve světě zde určité hranice? Člověk se snad poslední dobou přibývá, jak po- dokáže přizpůsobit všemu, je-li to tvrdilo mnoho průzkumů z roku v jeho zájmu nebo je k tomu při2016. A to se o mnohých případech nucen. násilí ani nedozvíme. Každý z Vás určitě viděl nějaký Média, násilí a hlavně rychlost! hororový film plný duchů, krve a Bezpochyby můžeme obvinit mé- smrti nebo televizní záběry z vádia, která mnohdy uměle podněcu- lečných oblastí, oběti teroristicjí k násilí. „Můžeme zavřít oči před kých útoků apod. Nejsou právě věcmi, které nechceme vidět, ale tyto filmy, zprávy nebo počítačové nemůžeme zavřít srdce před věcmi, hry příčinou narůstajícího násilí? které nechceme cítit“. Ano, skuteč- Možná ano. Drsných her plných ně to tak je! Jakým způsobem nás zabíjení jsou plné obchody, hrají je tedy média ovlivňují? Totiž všichni i malé a nezralé děti. A v těch hrách ti, kteří sledují televizi a obzvláště nevítězí vždy dobro nad zlem jako internet, se dají snadno zmanipu- v pohádkách. Co to s dnešní dětlovat. Snadno uvěří tomu, co jim skou generací udělá za pár let? sdělují média. Přesto se nemusí- Mnozí věří, že je to vlastně v pome bát. „Televize není náš nepřítel, řádku, vždyť virtuální válka je leptelevize se dá vypnout.“ Ti, kteří ší, než válka opravdová. Ano. Ale z nesledují zprávy a dění kolem nás, virtuálního světa k tomu reálnému jsou mnohdy šťastní. Proč tomu není tak daleko, jak by se mohlo tak je? Existují totiž mezi námi i zdát. O tom se lidstvo už několikrát

mohlo přesvědčit. A ty dnešní děti budou možná považovat násilí za samozřejmost a za jediný způsob řešení konfliktů. Násilí x Nenásilí Věřte, že násilí i nenásilí jsou velmi účinné „zbraně“. Existují určité hranice mezi násilím a nenásilím? Pokud ano, jak jsou pevné? Dokáže se nenásilí změnit snadno v násilí a naopak? Kdy nastává problém? Když jsou násilí a nenásilí v rovnováze, nebo když jedno převáží druhé? Nikoliv. Problém by nastal

tehdy, kdyby zde bylo jen násilí nebo jen nenásilí. Je to podobné jako se smíchem a pláčem nebo přesněji jako s láskou a nenávistí. Byla by to nuda – pořád se jen smát nebo jen plakat a je i možné, že bez nenávisti by tu nebyla ani láska. Myslíte si, že lze dosáhnout úplného násilí či úplného nenásilí? Mnoho lidí si myslí, že kdyby tu bylo jen vše dobré, vyřešily by se tím všechny problémy. Zamyslete se ale nad smyslem života. Co je pro nás smyslem života? Když se o něco pokoušíme, když přijímáme

nějaké výzvy. Máme tedy tendenci se pořád snažit, ale jen tehdy, když nám něco chybí nebo nám něco přebývá. Do života přeci patří jak to dobré, tak i to špatné. Patří sem jak násilí, tak i nenásilí. Má to nějaký smysl a je zcela možné, že kdyby tu nebylo násilí, neexistovalo by ani nenásilí. Můžeme tedy tvrdit, že pokud nezajdeme do extrémů, bude vše v pořádku. Pavel Hrbáček 5.B

ˇ nejíst, to je ocˇ tu beží ˇ Jíst, ci

Ideály krásy. Budu mluvit spíše k děvčatům, protože jich se tato problematika týká především. Upřímně, která z nás si někdy neřekla, že do plavek či do vysněných šatů, které předvádí modelky s velikostí XS, prostě nemáme postavu a chtěly bychom to změnit. Jistě, cvičení a zdravá, pravidelná strava nikomu neublíží. Spíše naopak. Ale co když to vše zajde do extrému?

Mentální anorexie a bulimie. Předpokládám, že asi víte, o co se jedná, ale pro pořádek - jedná se o mentální poruchy příjmu potravy. Většinou se s těmito poruchami setkáváme u dívek, ale poslední dobou i u chlapců v pubertálním věku, kteří se také chtějí podobat ideálům krásy, s nimiž se konfrontují na stránkách časopisů a na různých reklamních billboardech. Anorexie je takový stav, kdy záměrně přestanete úplně jíst, nejprve zmírňujete dávky jídla, až to skončí tak, že nejíte prakticky vůbec nic. Bulimie - to sice jíte prakticky normálně, ale poté se snažíte jídlo „dostat ven“ ještě před tím, než začnete trávit. Výsledek je ale téměř stejně sebezničující.

Každý z vás asi někoho takového zná. Já osobně znám minimálně tři dívky, které těmito poruchami trpí. Ale položme si otázku. Je to nutné? Když jsem se ptala jedné z nich na její příběh, tak mi odpověděla, že to vše bylo kvůli tomu, že ji nechal její bývalý přítel, a to údajně kvůli jiné štíhlejší slečně. Tak se tedy rozhodla, že zhubne, aby mu ukázala, o co přišel. Z mého pohledu ona sama nebyla naprosto vůbec obézní, ba ani oplácaná. Měla hezkou postavu, ale jí to nestačilo. Začala chodit do posilovny a jíst zdravě. Jenže ani to jí nestačilo. Chtěla víc a rychleji změnit to, s čím nebyla spokojená, a tak hledala na internetu různé podivné diety, které nabádaly k hladovkám a jiným nesmyslům. A tak to začalo, postupně jedla denně jen jedno jablko, pila hodně kávy a začala kouřit cigarety, protože se doslechla, že to snižuje chuť k jídlu.

jako kost a kůže, žebra jí nehezky vystupovala, ruku měla tak hubenou, že se člověk bál ji za ni chytit, aby ji nezlomil. Naštěstí, ona si problém uvědomila za pět minut dvanáct, dříve než se jí to nevratně podepsalo na zdraví. Začala se léčit, pomalu se vrátila k normální stravě a hlavně přestala kouřit. A teď? Následků se sice nezbavila úplně, má problémy s vlasy a pletí a pořád vypadá jako reklama na hlad, ale oproti tomu, jak vypadala před léčbou, došlo ke změně k lepšímu. A co je hlavní, normálně jí a ví, že už kvůli ničemu a hlavně nikomu si nebude ničit své zdraví.

Co je však na tom všem nejhorší? Toto je jen jeden z mála případů, který skončil dobře. Často totiž anorexie nebo bulimie končí smrtí. A proto – mějme se rádi takoví, jací jsme, i když je to někdy těžké. Nepřeceňujme vnější krásu, mnohem důležitější je to, co je v nás. Přestat Dosáhla sice svého cíle, byla štíhlá jíst, to není řešení, to je akorát cesjako modelka, ale zdravotní pro- ta do pekel nebo přesněji řečeno blémy se dostavily vzápětí v hrůz- – do hrobu !!! ném rozsahu. Jí to však stále bylo málo, připadala si pořád obézní. M.Nemetzová Už neměla štíhlou postavu, byla

18 Rozhovor

ROZHOVOR

Mgr. Petra Valentová 1) Co bylo pro vás důležité při výběru povolání? Jako studentku mě zaujala psychologie při studiu na střední škole. Studovala jsem střední pedagogickou školu, protože jsem vždy chtěla pracovat s dětmi. Práci psycholožky jsem ale zaznamenala až v mém prvním zaměstnání, kde jsem byla učitelkou 1. stupně základní školy. Líbilo se mi, že se s dětmi pracuje v této profesi velmi individuálně a že se řeší konkrétní problémy určitého dítěte. 2) Věděla jste, jakým směrem se vydat po ukončení studia? V rámci studia oboru Pedagogika a psychologie na FF UK jsem absolvovala různé psychologické i pedagogické praxe. Jedna z nich mne zavála do Pedagogicko-psychologické poradny v Mladé Boleslavi a tam mi nabídli zaměstnání. Neváhala jsem, byla jsem ráda, že mohu pracovat se dětmi, uplatnit, co jsem se naučila, a hlavně se dál se učit od kolegů.

Jsem spíš introvertní, možná i plachý člověk, často musím přemáhat trému a stud. Mám ráda, když jsou lidé k sobě vlídní a slušní.

10) Myslíte si, že vaše zaměstnání nějak zasahuje do vašeho života? To je asi zase otázka pro mé nejbližší... Určitě zasahuje – třeba doma někdy moc nemluvím, vyhýbám se 5) Co je pro vás v životě nejdůle- na dovolené kontaktům s novými žitější? lidmi a tomu, aby mi o sobě vypráAsi jako pro většinu lidí: moje ro- věli; někdy raději nezveřejňuji jaká dina. je má profese. Potřebuji si občas od lidí a hlavně od jejich problémů 6) Co vám dokáže udělat radost? odpočinout. Obyčejné denní maličkosti: že krásně zpívají ptáci, kvete strom, 11) Nedávno proběhl na naší škokdyž se vydaří den, když potkám le průzkum týkající se kyberšikapříjemné lidi, dobré jídlo... ny. Jak podle vás tento průzkum dopadl? Jste s výsledky ve třídách 7) Myslíte si, že meditace je nej- spokojená? lepší formou odpočinku? Já myslím, že výsledky velmi dobře Myslím si, že jsme každý jiný a že vystihují současnou realitu. Jsem každému vyhovuje jiný typ od- ráda, že se tímto průzkumem upopočinku. Jsou lidé, kteří preferují zornilo na tento problém. Připomeditace, relaxace a podobné typy mnělo se, že na internetu může být odpočinku, a jsou lidé, kteří rádi i velmi nebezpečno. a efektivně odpočívají aktivněji, sportem, pobytem mezi lidmi. S naší školní psycholožkou rozmlouval: 8) Čeho by podle vás měli lidé v ži- Pavel Hrbáček /5.B/ votě dosáhnout, aby byli šťastní? FOTO: Marek Hofman Spokojenosti se sebou, se svým životem. Často se v životě i něco nepodaří, ale důležité je žít život tak, abych si za tím mohl stát, abych se nemusel stydět a litovat.

3) Chodíte ráda na naši školu? Ano, já již spoustu let pracuji psychoterapeuticky hlavně s dospělými a kontakt s mladými lidmi na gymnáziu je pro mě změnou, osvěžením a i zdrojem nových zkuše- 9) Jak často se u lidí setkáváte s různými formami deprese? Je to ností. podle vás nejčastější duševní po4) Jak byste sama sebe charakte- rucha? Já se s depresivními lidmi setkávám rizovala? To je pro mne těžká otázka. Na- téměř denně v rámci své praxe. Zda opak by mne zajímaly odpovědi je to nejčastější duševní porucha od lidí, kteří mne znají. Asi by mne by nám řekli asi spíš psychiatři. V jinak charakterizovali lidé, kteří každém případě se o této poruše v mě znají jako klienti, a jinak lidé, poslední době hodně mluví a počet se kterými se setkávám v osobním lidí s těmito potížemi je v mé praxi životě. Ale možná se také pletu. stále častější.

20 Hudba

Hudba je tu s námi Haló, slyšíte mě? Každý den se topíme v moři zvuků. Některé z nich jsou zcela přirozené, některé spíše syntetické. Co znamená tato umělotina pro mě? Čím je pro vás tato skládka hudebního smetí? Pět minut naprostého ticha se stává mnohem méně populárním než nekvalitní popový remix linoucí se na nás ze všech stran. Dostáváme se k mé oblíbené skladbě 4´33´´ od amerického experimentalisty Johna Cage. Po dobu čtyř minut a třiceti tří sekund je v ní ticho. Naprosté. Diváci se ztiší a zakusí, co je hodno lidského ucha, co je dnes vzácnější nade vše. Ticho.

nepřejeme dělat déle, než je nutné, ale na druhou stranu se nechceme na ně zcela soustředit. A tak nám nakonec tyto neoblíbené činnosti zabírají při poslouchání rytmické africké hudby mnohem více času, než pokud bychom je vykonávali v klidu. Poslouchajíce hudbu, chceme zapomenout alespoň na chvíli na všechny denní strasti, povinnosti a problémy. Nedočkavě se proto poroučíme do jejího objetí. Zapomenout, nemyslet, netrápit se… odhazujeme naše povinnosti, odkládáme je někam do neurčita a zapomínáme na naši vlastní zodpovědnost. Řešit problémy je totiž mnohem složitější než si pustit ráJsme velmi podivní lidé. Nemáme dio… mnoho volného času, ale pokud ho máme, zacházíme s ním, jako Ticho však dokáže totéž co hudba bychom ho měli nedozírně. A me- – přináší nám klid a pohodu, ale i zitím nám utíká mezi prsty jedna zapomnění. Téměř jisté ale je, že i z mála hodnot, kterou nejde ni- když samo o sobě nedokáže vyřekdy vrátit zpět - čas. Proč vlastně šit všechny naše problémy, tak jeho denně a někdy téměř pořád, po- využití při řešení složitých situací kud to situace dovolí, poslouchá- je mnohem efektivnější než hudba. me hudbu? Zcela jistě chceme při Každý den čelíme návalu multitasní relaxovat, ale na druhou stra- kingu, kde klademe důraz předenu nechceme také usnout, máme vším na celkový výkon. Jsme rádi přece ještě něco na práci. Hudbu zaměstnaní. Jsme rádi vytížení. využíváme při nezáživných ka- Cítíme se důležitě, máme ze sebe ždodenních činnostech, které si „dobrý pocit“, a tak proniká mul-

titasking do našich každodenních životů. Vezměme si např. takové škrábání brambor. Připravím si sluchátka i škrabku, přičemž stylově zabíjím nudnou chvíli, ale i potenciální čas, který jsem již mohl trávit lépe, jestliže bych pracoval v tichu a brambory takto oškrábal rychleji. Ani jedné z těchto aktivit tak, bohužel, není věnováno soustředění, které si zaslouží, ani bramborám, ani hudební skladbě ve sluchátkách. Jakou radu poskytnout jako záplatu na toto ožehavé téma? Snad žít jako opravdový člověk. Jako opravdové lidské bytí navržené k tomu, aby bylo pouze jedním lidským bytím. Aby se z nás nestávala rozpolcená osoba, kde jedna část loupe brambory, zatímco druhá se vznáší ve výšinách rockového koncertu. Abychom konali jednotlivé činnosti s úctou k nim, soustředěně, zodpovědně, a tudíž dobře. Abychom žili jako opravdoví lidé, ne jako dr. Jekyll z příběhu R.L. Stevensona „ Dr. Jekyll a Mr. Hyde“. Abychom dokázali nejen přesně pracovat, ale i vnímat ticho a chápat hudbu. Filip Janeček /5.B/

My a výchovný koncert v DK

Ve čtvrtek 17. května se studenti nižších tříd naší školy účastnili výchovného koncertu v Domě kultury. Přestože hudba dechového orchestru není pro většinu z mladých posluchačů jejich nejoblíbenější žánr, mnozí se mohli přesvědčit, že příčinou jejich nezájmu je spíše neznalost možností takového hudebního tělesa, než nezajímavost jeho produkce. Význam celé akce však nespočíval jen v představení různých dechových nástrojů a jejich možností, ale koncert působil v pravdě výchovně i v jiných, nehudebních směrech, o čemž svědčí dojmy účastníků, o něž se se mnou rozdělili, a já se pokusím je s vámi sdílet.

lidmi samými a pomáhá jim to učit se toleranci k jiným názorům na jedné straně a odvaze stát si za svým na straně druhé. Všichni účastníci oceňovali um hráčů v orchestru a nasazení, se kterým k hraní přistupují. Ocenění za své výkony si zasloužili i dirigent a moderátor (učitel naší školy, Martin Herrmann). To, jak dirigent představil řízení orchestru a změny rychlosti hraní jedné skladby, také utkvělo v paměti. K tomu jeden z respondentů mého dotazování napsal: „… rád bych orchestru vzkázal, tento koncert byl super, pokračujte v tom a hlavně poslouchejte dirigenta.“ Orchestr také chvíli mohla řídit dokonce jedna z našich žaček. Z předvedených skladeb nejvíce zaNěkteří posluchači ocenili přede- ujaly kvapík „Na motoru“ zřejmě vším srovnání různých „druhů“ i dík doprovodné ukázce z filmu hudby a líbilo se jim, že byli vy- „Dědeček automobil“ a opět cituji : zváni, aby si uvědomovali, jak na „… představení zvířat panem proně hudba působí, uvědomovali si fesorem Herrmannem,“ čímž bylo mnohotvárnost hudby a nemnozí nejspíše myšleno sólo na pozoun z nich si dokonce uvědomili, že to ve skladbě „Žabák“. Mnozí si zamůže vést i k vnímání rozdílů mezi pamatovali ukázku ze Smetanova

cyklu „Má vlast“, protože nejspíše již znali toto dílo ze školy. Spíše těm starším se trefily do vkusu muzikálové melodie, především Flash Dance. Ojediněle se objevil názor, že podobné hudební produkce jsou důležité i proto, že udržují tradice. Na konec ještě jednou dávám slovo přímo jednomu z žáků, jehož názor je velmi reprezentativní pro celou dotazovanou skupinu: „Objevil jsem spoustu nástrojů, které jsem neznal, a jejich hru. Nejvíce mě překvapilo, když hrál pan profesor Herrmann a znělo to jak smutná žába. Výchovný koncert byl zajímavý, protože byl dobře odmoderovaný, ale i písničky byly zajímavé, přestože takový hudební styl neposlouchám. Hudebníci uměli hrát a dobře“. S využitím textů žáků a žákyň 1.A a 3.B napsal Radek Kotlaba.

22 Austrálie a Nový Zéland

AUSTRÁLIE Jaká je to země? Každopádně lákavá, neobvyklá a výjimečná. Skoro nic tam není jako jinde na světě. Mnozí z nás by se tam rádi podívali - Sydney, Melbourne, bájný skalní masiv Uluru, skalní malby domorodců nebo žulový útvar Wave Rock, nejvyšší stromy na světě v Tasmánii, tisícileté baobaby, překrásné národní parky Západní Austrálie, klokani, koaly, papoušci kakadu a nádherné pláže… Je toho hodně, ale Austrálie je především velká země, jedna dovolená na ni nestačí. Je to zároveň i ostrov a celý světadíl, i když nejmenší. Stát, který se na tomto kontinentu nachází, se oficiálně nazývá – Commonwealth of Australia, tedy Australské společenství, v češtině také Australský svaz. Rozloha 7 686 850 km2 včetně Ostrova lorda Howa a ostrova Macquarie řadí Austrálii na šesté místo největších zemí světa. Je jen o málo menší než USA (bez Aljašky a Havajských ostrovů) a 31,5 krát větší než Velká Británie. Na této rozlehlé ploše žije však jen 20 mili-

erldundaroadhouse.com awol.junkee.com newsweek.com

onů obyvatel. Hustota obyvatelstva v 17. století objevovali nové země, na jeden kilometr čtverečný je jed- nacházeli postupně malé ostrůvky na z nejnižších na světě, jen 2,6. v Oceánii, ale existenci velké jižní země nazývané Terra Australis jen Geografický charakter Austrálie je tušili. Až Nizozemec Abel Tasman značně proměnlivý. Největší část poprvé zmapoval rozlehlá území povrchu Austrálie tvoří pouště Austrálie a Nového Zélandu v lenebo polosuché oblasti, 40% roz- tech 1642 až 1644, včetně Tasmánie lohy je pokryto písečnými dunami. / ta byla po něm pojmenována v r. Pouze v jihovýchodní a jihozápad- 1855 /. Prvním Angličanem, který ní části země je mírné podnebí a vkročil na australskou půdu, byl úrodná půda. Oblast severní Aus- námořní pirát William Dampier v trálie má tropické podnebí a je tvo- r. 1688. Prozkoumal severozápadní řena tropickými pralesy, ale i pouš- pobřeží Austrálie, ale jeho loď Rotí a pastvinami. ebuck se na zpáteční cestě potopila. Posádka se sice zachránila, ale Austrálie má nejnižší průměr- Dampier stanul před vojenským nou výšku. Nejvyšším bodem je soudem za špatné zacházení s podvrchol hory Mount Kosciuszko řízenými. Uplynulo dalších téměř v Australských Alpách, která 100 let, než král Jiří III. oficiálně je vysoká 2.228 m, což je zane- prohlásil východní pobřeží /tzv. dbatelné ve srovnání s nejvyš- Nový Jižní Wales/ britskou kolonií, šími vrcholy jiných kontinentů. a to díky objevným výpravám kapiLV tána Jamese Cooka, jenž prozkoumal v letech 1770 – 1771 východní Neznámá „ Klokánie“ Austrálii a vztyčil tam poprvé britAustrálie, to je ztracený kus pev- skou vlajku. O 18 let později tam již niny mezi Indickým oceánem a zamířila první flotila lodí s britskýTichým oceánem a ještě k tomu na mi trestanci. Plovoucí věznice byly jižní polokouli. Když mořeplavci využívány k cestám do Austrálie až

do poloviny 19. století. Během tohoto století vznikaly další australské kolonie – postupně jak Britové postupovali, dobývali a osídlovali vnitrozemí a snažili se přejít kontinent od východu na západ, přičemž dost krutě zacházeli s domorodými Austrálci. Vyháněli je z jejich domovů, brali jim jejich půdu, stříleli je jako lovnou zvěř. Tisíce Aboriginů, jak je nazvali Britové, zahynuly v bojích a další desítky tisíc jich podlehly evropským nemocem, které sem Britové zavlekli. Jedním z hrůzných příkladů zacházení s domorodci je Tasmánie. V r. 1804 tam žilo téměř 6000 Aboriginů, v r. 1831 již jen 190 a do r. 1876 již žádný. V roce 1873 Evropané poprvé spatřili posvátné místo domorodců v srdci Austrálie – Uluru, Ayersovu skálu. Ale o způsob života, zvyky a myšlení domorodců se nezajímali, takže ani nechápali význam tohoto místa pro domorodé obyvatele Austrálie. Od r. 1900 Britové určovali Aboriginům místa,

kde museli žít – daleko od pobřeží, většinou v krutých podmínkách pouští ve vnitrozemí. Jejich počet prudce klesal až k 50 000, nesměli vlastnit půdu, nemohli posílat děti do škol, nenašli práci a obživu. Situace se začala poněkud lepšit až ve 2. pol. 20. století. Byla jim vrácena část jejich území, ale stále se potýkají s četnými problémy – se ztrátou identity, zdravotními problémy / jejich délka života je o 17 let kratší než u bílých Australanů /, alkoholismem a nezaměstnaností. Nedávno vyšla najevo ještě jedna temná část historie. V letech 1900 až 1969 asi 100 000 dětí Aboriginců bylo odebráno jejich rodičům na převýchovu. Tyto děti většinou již nikdy neviděly své rodiče. V r. 1988 se konal první National Sorry Day v Austrálii jako omluva všem těmto dětem. K omluvě se přidala i četnými akcemi kolem r. 2000 samotná Velká Británie. Ke zvýšenému zájmu o Aboriginy přispěla i popularita Cathy Freeman, domo-

rodé běžkyně, jež získala na OH v Sydney v r. 2000 zlatou medaili v běhu na 400m a stala se miláčkem diváků i symbolem těchto OH. Film „Rabbit-Proof Fence“ /2002/ přinutil mnohé bílé Australany k zamyšlení nad problémy domorodých Australanů a také díky němu se mnozí mladí lidé dnes více zajímají o život Aboriginů jak v minulosti, tak v současnosti. Chápou dobře, že díky domorodcům se mohou o své zemi dozvědět mnohem více než z učebnic. A nejen oni. Ročně přijíždí do Austrálie více než 5 milionů turistů, které přitahují přírodní krásy tohoto kontinentu, jeho zvláštnosti i jedny z nejstarších památek na světě, jež tu zanechali domorodí umělci. 24 hodin trvá běžná cesta letadlem z Evropy a 3 hodiny let ze Sydney na další zajímavý ostrovní stát – na Nový Zéland. Tak vzhůru k protinožcům! Lenka Vedralová

24 Cestování

Cestování u protinožců a Hobitů Ještě před britským mořeplavcem Jamesem Cookem, který v roce 1770 stanul na australském kontinentu a prohlásil ho za Nový Jižní Wales, připlul k australským břehům roku 1642 Nizozemec Abel Tasman, po němž je pojmenována dnešní Tasmánie. Jeho výprava poté zamířila dále na východ - k Novému Zélandu, nesoucímu jméno nizozemské provincie Zéland. Tím však nizozemská stopa končí a obě území přebírají Britové. Do Austrálie přivážejí mezi lety 1779 1868 tisíce trestanců, jelikož jejich věznice doma praskají ve švech. V roce 1851 propuká v Austrálii zlatá horečka. Dochází stále častěji ke krvavým střetům mezi přistěhovalci a původními obyvateli Austrálie, Aboridžinci, a novozélandskými Maory. Britové vyzbrojeni na tehdejší dobu moderními zbraněmi si snadno poradili s bumerangy, šípy a oštěpy a nakonec opanovali celá území Austrálie i Nového Zélandu. Nic však netrvá věčně. Federace šesti kolonií vytvořila 1.ledna 1901 Australský svaz. Takřka všichni ale souhlasili s jednou věcí: Austrálie setrvá jako země „evropská“ se silnými pouty k Velké Británii.

příklad v Klapzubově jedenáctce od Eduarda Basse (1922) stihla fotbalový tým na dlouhé plavbě z Austrálie do Evropy bouře a všichni ztroskotali na ostrově plném lidožroutů. V době, kdy byla povídka napsána, už ale probíhaly první přelety do Austrálie, a tak se dnes místo nevyzpytatelné několikadenní plavby můžeme obávat pouze zhruba dvacetihodinového letu, který nás tam i nazpět vyjde přes 20 000 Kč. Přímých letů je jen pár, většinou je potřeba alespoň jednou přesedat. V Austrálii najdeme velká mezinárodní letiště v Sydney, Melbourne, Brisbane, Perthu a v dalších městech. Na Novém Zélandu je největší letiště v Aucklandu na Severním ostrově a o něco menší najdeme v hlavním městě Wellingtonu.

že na dálnici najedeme až 3000 km po jednoproudých silnicích. Čím více se blížíme k východnímu pobřeží, tím zajímavější je i krajina. Před hlavním městem Canberrou se zvedají australské Alpy, kde najdeme i několik ski areálů. Z ani ne půlmilionové Canberry je do Sydney jen o trochu delší cesta než z Prahy do Brna (asi 250 km). Po prohlídce Sydney se světoznámou budovou opery přeletíme do největšího novozélandského města Aucklandu, kde můžeme například vyzkoušet bungee jumping z mrakodrapu. Vydáme se ze severu Nového Zélandu na jih a nedaleko města Hamilton narazíme na světoznámý Hobitín. Po posezení v hobití noře nás čeká více než 500 km dlouhá cesta po silnici či železnici do hlavního města, Wellingtonu. Zde se můžeme nechat vyvézt zubačkou nad město, prozkoumat zajímavé Novozélandské muzeum či vyrazit na výlet do krásné okolní přírody. Z Wellingtonu přeplujeme trajektem na Jižní ostrov, kde se nachází cíl naší cesty – horská železnice z města Christchurch do města Greymouth, během níž se nám při pohledu na zasněžené vrcholky, bujnou zeleň a divoké řeky a vodopády zatají dech. I když bylo naše putování k protinožcům náročné, této cesty nemůžeme nikdy litovat.

Pokud bychom se chtěli dostat z Perthu ležícího na západním pobřeží do 4000 km vzdáleného města Sydney, můžeme to vzít vzduchem - zpáteční let za 8 000 Kč a zhruba 5 hodin letu nezní vzhledem ke vzdálenosti špatně. Pro ty z vás, kteří chtějí dostat Austrálii trochu víc pod kůži, bude lepší zvolit cestu po zemi. Austrálie má Co se týče filmů, jež se odehrávají rozvinutou železniční dopravu do nebo byly natočeny u protinožců, větších měst (asi 3 000 km tratí). tak si jistě vzpomenete na seriál Cesta vlakem po trase Indian Pao klokanovi Skippym, ale větším cific trvá z Perthu do Sydney asi tahákem jsou dnes jiné filmy, Pán tři dny. Vyrazit ale můžeme i auprstenů a Hobbit. tem, musíme však počítat s tím, že na dlouhých silnicích australskou Cestování na tento kontinent a buší budeme potřebovat kanystr Po Austrálii za vás cestoval zpět nebylo nikdy žádný med. Na- se zásobou benzínu, a také s tím, Tobiáš Rejmon.

Australan a česká kuchyně Jednoho příjemného večera usedáme za stůl v jeskynní restauraci. John, jak se jmenuje můj poněkud exotičtější host, se obdivně podívá na skálu, tesanou malými dlátky původních mnichů, usměje se na mě a pozvedne zlatý český mok (a já se pohledem perfekcionisty zabodnu do půllitru kofoly). „Máte tu opravdu hodně lidí!“ započne rozhovor se zcela vážnou tváří a ukáže na poloprázdnou skalní restauraci. Pokusím se nadzvednout obočí, John se na mě zkoumavě podívá a odhodlá se o něco více: „Budu ti vyprávět o problémech Austrálie, to většinou lidé z jiných zemí rádi slyší.“ Uchichtne se: „Trávu jedí

králíci, stromy zase kozy. To už jsi asi slyšel mnohokrát. Zato nevím, zdali víš, čeho se my Australané doopravdy bojíme. Nejsou to kozy ani králíci. Dokonce ani obrovská hejna nenasytných evropských kaprů, kteří nám úplně zdecimovali vodní toky. Ale moc dobře vím, u vás žijí také invazivní druhy, není liž pravda? Přes poušť jezdím velkou dálku se svým truckem, ale to vy také někdy podniknete delší výlet, neníliž pravda? A co tady v Čechách jsem, tak vidím, že vy, tedy Češi, se umíte bavit, není liž pravda? Víte, my máme trošku onačí problém, tvoří se nám velká města.“ Vyvalím oči a on pokračuje:

„tedy trpíme přistěhovaleckou krizí. Začíná u nás žít hodně obyvatel Malajsie, někteří vskutku radikální. Ty skupiny, které se tvoří, nemají se rády, víš?“ „Johne, nemůžeš všechny házet do jednoho pytle!“ „Ty to nechápeš! Máš tu rodinu i kamarády. Já tento rok budu renovovat svůj dům. Pokud to hladce půjde, možná tam za několik let někoho pozvu.“ A potom mi to najednou rázem všechno dojde. „Johne, nejste vy náhodou samotáři?“ „Jsme,“ odpoví a upře na mě pohled, jako bych o Austrálii věděl všechno, co o ní ví on sám. Filip Janeček

26 Noční můry

Noční můry Australanů Austrálie je krásný a pestrý kontinent plný obdivuhodných míst, s nádhernou přírodou, kde na každého návštěvníka čekají prosluněné pláže, ale i vysoké hory a nedozírné pouště. Takový popis byste si nejspíš mohli přečíst v katalogu jakékoliv cestovní kanceláře, která nabízí zájezdy k protinožcům. Jezdí tam lidé ze všech koutů světa, ale uvědomují si také rizika a nebezpečí, která na ně v této zemi číhají? Z krásné dovolené v Austrálii se totiž snadno může stát zlý sen. A tak, jestli se chystáte do Austrálie, dávejte si obzvláště pozor na těchto 10 nejnebezpečnějších živočichů! 2. Honey bee Včela, která není původně z Austrálie. Je však hojně rozšířená a smrtící je naštěstí jen pro ty, kteří jsou vysoce alergičtí na včelí bodnutí, může být pro ně životu nebezpečná, a to i jediné bodnutí. „Medová včelka“ má ostnaté žihadlo, takže může štípnout jen jednou. Jak se projeví štípnutí: budete trpět 1. Box jellyfish Vysoce nebezpečné medúzy se ob- ostrými, pálivými bolestmi a men vykle vyskytují v severní Austrálii šími otoky, pokud nebudete alerběhem teplejších měsíců – přesně gičtí, mohou se ale objevit i otoky tehdy, když si chcete hezky zapla- a těžké dýchací potíže. vat. Jejich jméno je odvozeno od jejich tvaru, vrchol medúzy má čtyři rohy, stejně jako seskupení koncových žahavých chapadel, které se mohou protáhnout o více než dva metry. Někdy se jim proto říká čtyřhranky. Nejčastěji dochází k setkání s medúzami, když se blíží ke břehu, aby se spářili v ústí řek. Jak se projeví žahnutí? Může být neuvěřitelně bolestivé. Závoj cha- 3. Irukandji jellyfish padel je určen k ochromení ryb, Malá hranatá medúza. Tělo medúzy takže imobilizuje vaše nervy a Irukandji má velikost nehtu u maovlivňuje dýchání a pohyb. Velká líčku a její chapadla mohou mít dávka může během několika minut délku až jednoho metru. Případy požahání touto medúzou se vyzpůsobit zástavu srdce a smrt. skytují po celém pobřeží Austrálie. Zatímco hranatky se obvykle nacházejí v mělké vodě, Irukandji jsou nejčastěji v hlubokých vodách. Jak se projeví žahnutí: může způsobit takzvaný Irukandži syndrom. Po uplynutí asi 30 minut se může syndrom projevit těžkou bolestí zad, křečí, pocením, úzkostí, nevolností a dalšími fatálnějšími příznaky.

4. Bull shark Vyskytuje se celosvětově v pobřežních vodách, s největší pravdě podobností se setkáte s býkovým žralokem v ústí řek, v přístavech a řekách. Nepohrdne mršinou, ale je i dravec, určitě se nedoporučuje plavat v blízkosti uhynulé velryby. Pravděpodobně je zodpovědný za většinu psů, kteří zmizeli ve vodě. Jak se projevuje kousnutí? To poznáš snadno, stačí se podívat na ty zuby.

5. Eastern brown snake Tento druh hadů způsobuje nejvíce smrtelných zranění, pravděpodobně proto, že se tento druh vyskytuje po celé Austrálii. Obvykle dorůstá do délky více než jeden metr. Je to velmi nervózní had, takže když se přiblížíte, může rychle zaútočit a kousnout.

Jak se projevuje uštknutí: podle pod něčím jako hromádka cihel pracovníků Australského muzea nebo dříví. může být kousnutí tímto hadem zpočátku bezbolestné a obtížně odhalitelné. To je problém, protože po kousnutí, budete potřebovat okamžitou lékařskou pomoc. Jeho jed může mít za následek případnou paralýzu a nekontrolovatelné krvácení, jež často končí smrtí.

6. Saltwater crocodile Žijí v severní Austrálii, mořské krokodýly lze nalézt v oceánu, ale je mnohem pravděpodobnější, že se s nimi setkáte v ústí řek a příležitostně ve sladké vodě. Dejte na rady místních a berte vážně varovné značení, protože krokodýl je velmi dobrý v uchvácení kořisti. Jak se projevuje kousnutí: ostrý zub upnutý kolem nohy je určitou stopou.

7. Sydney funnel web spider Většina severovýchodního předměstí Sydney je postavena v oblasti výskytu tohoto pavouka. Od roku 1927 bylo zaznamenáno 14 úmrtí. Přímé světlo zabíjí tyto pavouky, takže se potřebují někde skrýt během dne a je známo, že považují botu za odpovídající místo. Obvykle pavouci staví své „příbytky“

8. Blue-ringed octopus Jsou asi čtyři druhy modrookruhové chobotnice podél australského pobřeží. Jsou normálně hnědé a neškodné, ale když jsou v ohrožení, objevují se irizující modré linie a kroužky. Téměř všechny případy štípnutí se staly, když byla chobotnice vytažena z vody. Jednoduchá rada je: nedotýkejte se ji a budete v pořádku. Jak se pozná štípnutí: příznaky se mohou objevit během několika minut v závislosti na tom, kde jste byli kousnuti. Protože obsahuje neurotoxiny, tělo se začne vypínat a stane se stále více paralyzované. Obvykle oběti zemřou, protože přestanou dýchat.

9. Coastal taipan Průměrná délka je asi dva metry, pobřežní taipan není agresivní had, ale je velmi schopný bránit se rychlým a přesným úderem, který je schopen několikrát opakovat. Taipan z vnitrozemí překonává pobřežního taipana v síle jedu, ale lidé se s ním zřídkakdy setkají. Nebylo dosud zaznamenáno žádné úmrtí. Jak poznáš uštknutí: jed je vytvořen tak, aby fungoval na savcích, jako jsou krysy, a pracuje velmi

rychle. Jed napadá nervový systém a krev. Pokud byste byli kousnuti, mohli byste začít krvácet interně, stejně jako trpět bolestmi hlavy, nevolností a zvracením.

10. Common death adder Vyskytuje se v okolí Sydney. Důvodem, proč je tento had na čísle 10, je to, že spoléhá na kamufláž, spíše než na útěk, aby se ochránil. Zatímco ostatní hadi se při ohrožení snaží zmizet, tento had ztuhne na místě, můžete na něj snadno šlápnout, když procházíte hustým porostem. Jeho tesáky jsou dlouhé a mohou proniknout hluboko. Vyskytuje se nejen v okolí Sydney, ale podél pobřeží až do Cairns. Jed Taipana a Death Addera obsahuje silný neurotoxin. Jak se projevuje uštknutí: jedná se o jed, který způsobuje ztrátu motorických i smyslových funkcí – oběť pociťujete otupělost a její dýchání se začíná zpomalovat až nakonec může dojít k paralýze a dokonce ke smrti. Teď jste možná až vyděšení, co vše se v Austrálii skrývá, možná si i říkáte – tak tam mě nikdo nedostane. Ale je tu i pozitivní informace na závěr- zvířata v Austrálii jsou nebezpečná, ale ke smrtelným úrazům dochází jen zřídkakdy!

Tak šťastnou cestu! Šéfredaktorka Natálie Spielmannová

28 Rozhovor

Rozhovor s Viktorií Doležalovou

Máme pro Vás další dopis! Trochu netradiční, dopis-rozhovor, a to z opačné strany naší planety. Studentka ze 6.A, Viktorka Doležalová, odletěla v zimě na půlroční pobyt na Nový Zéland. Naše redakce se nemohla dočkat, až se Viky zabydlí a zjistí, jak tam vše funguje, aby nám o tom poté mohla vyprávět. Pár měsíců má za sebou a pár ještě před sebou, nicméně my už jsme Viktorku vyzpovídali. Jak se na Novém Zélandu má? Mnoho zajímavých informací, o kterých jste asi neměli ani tušení, vám přinášíme níže.

Kde přesně na Novém Zélandu jsi? Jsem na východním pobřeží Severního ostrova v Mt Maunganui, což je předměstí většího města Taurangy. Bydlím v Papamoe, zhruba 40min od školy, která je v Mt Maunganui. Celé město se táhne přibližně 20km podél pobřeží, já například bydlím pět minut od pláže. Nad městem se tyčí velmi známý kopec Mauao, neboli, jak to nazývají místní lidé, The Mount. Jak probíhala cesta? Cesta probíhala hladce, letěla jsem z Prahy do Londýna, z Londýna do Hong Kongu a poté do Aucklandu. Lety i s přestupy trvaly cca 32 hodin, bylo to velmi dlouhé. Jediná nepříjemnost a lehká komplikace byla má ruka, kterou jsem si zlomila těsně před odletem. Z letiště jsem pak jela ještě další tři hodiny shuttle busem do Taurangy, kde mě vyzvedli zástupci ze školy a odvezli domů. Jaké byly tvé první dojmy? Můj úplně první dojem byl, že je tu opravdu horko. Přijela jsem na ko-

nec letních prázdnin, kdy tu bývá kolem 30°C. Cestou z letiště jsem se jen koukala z okýnka na okolní přírodu. Všude samé kopce, zelená tráva, modrá obloha, krávy a ovce. Doma mě přivítala homestay babička, protože víkend mého příjezdu byl pro mou rodinu velmi rušný. Odpoledne jsem zůstala doma a zabydlovala se a navečer mě vzali do arény na jet sprints. Tam jsem se potkala s půlkou rodiny a s druhou jsem se seznámila následující den. To mě vzali na nejznámější pláž Main Beach, ukázali mi město a okolí a já hned věděla, že se mi tu bude líbit.

Pověz nám něco o tvé náhradní rodině, jsi spokojená? Moje rodina je skvělá. Mám dva sourozence, kluka (Kaihi) a holku (Leilani), 16 a 12 let. Oba jsou poměrně dost vytížení, protože hrají vodní pólo na vysoké úrovni a hodně trénují, hlavně Kaihi. Jejich táta, můj hostdad, je jeho trenér, takže tráví hodně času pohromadě na tréninkách. Když náhodou netrénují, tak obvykle surfují nebo pádlují, a to mě berou s sebou, i když nyní už je na to moc velká zima. Se svou hostmum si rozumím asi nejvíc, ze začátku mě hodně brala na výlety po okolí, teď už tolik ne, ale pořád spolu trávíme hodně času. Také mají dva psy, Bellu a Chiqui. Všichni jsou to Maoři, takže mě berou na jejich kulturní slavnosti, což je velmi zajímavé, anebo často navštěvujeme příbuzné, což se mi líbí, že tu vyloženě fungují jako rodina. Vycházím s nimi velmi dobře, jsou přátelští a berou mě jako právoplatného člena rodiny.

tu bohužel trénovat nemůžu, ale řekla jsem si, že když už jedu na Nový Zéland, tak bych měla vyzkoušet něco místního, a tak hraji rugby za školní tým, což mě velmi baví. První dva měsíce jsem kvůli své zlomené ruce nedělala nic, ale nyní se tomu již plně věnuji. Tréninky jsou zábavné a taky máme příležitost blíže se seznámit s Kiwis teenagery, kteří se jinak ve škole moc nebaví. Mimo tréninky chodím plavat, nebo surfovat a pádlovat se svou rodinou. Jak ti to jde ve škole? Škola je tu poměrně jednoduchá, takže žádné velké problémy nemám. Že občas nerozumím slovíčkům, to nevadí, protože nám dovolují si všechno překládat. Testy se tu nepíší, takže moc stresu nemám, a i kdyby se psaly, tak jelikož mám jen 6 předmětů, tak by to nebylo nijak těžké.

Vzpomeneš si na nějaký nejlepší a nejhorší zážitek? Tak můj nejlepší zážitek asi zatím byl zájezd na Jižní ostrov, který jsem absolvovala o prázdninách mezi termy. Jela jsem tam s cestovní kanceláří, která se specializuje na zahraniční studenty. 14 dní jsme cestovali po nejznámějších místech Jižního ostrova, a to bylo opravdu nádherné. Tento celý zájezd korunoval bungy jumping v Queenstownu. Na žádný vyloženě špatný moment si nevzpomínám, ale celkově bych asi řekla - nemožnost dělat první dva měsíce všechny letní aktivity. Například ve škole jsem si zvolila předmět outdoor education, kdy jsme celý první term chodili 4x Věnuješ se tam nějakému sportu? týdně surfovat. A o to jsem bohužel Vodní slalom, který dělám doma, kvůli zlomené ruce přišla.

Jaké největší rozdíly vnímáš oproti životu v ČR? Řekla bych, že jsou tu pro mě tři největší rozdíly. Prvním je celkový vzhled měst i přírody. Hlavně příroda, ta je nádherná. Jen mě mrzí, že tu chodím do školy a moc toho nevidím a neprocestuji. Druhým je systém školství a třetím je chování, nálada a celkový přístup lidí. Všichni jsou tu mnohem pozitivněji naladěni, jsou milí, usmívají se na vás a vy víte, že to myslí vážně. Nikdo nikam nepospíchá a nic moc neřeší. Tento vřelý přístup ke všemu se mi velmi líbí, užívám si to a upřímně se moc netěším na návrat do vystresované Evropy. Máš nějaký volný čas, nebo vůbec nic nestíháš? Kromě sportovních aktivit, které jsem zmínila, mám poměrně hodně volného času. Učit se tu nemusím, a tak po škole obvykle chodíme na pláž, nebo do kavárny. O víkendech mám většinou nějaký program s rodinou. Výlet, návštěva příbuzných nebo jdeme na pláž surfovat. A když nemáme žádné plány, tak jdu někam s kamarády. Bohužel, veřejná doprava mimo město tu moc nefunguje, takže se sami nikam moc nepodíváme, proto obvykle chodíme do města, do parků, na pláž nebo si vymyslíme nějakou jinou zábavnou aktivitu.

nejraději zůstala ještě déle? Myslím, že na tohle nedokážu jednoznačně odpovědět. Něco mi tu opravdu chybí, ale na druhou stranu životní styl na Novém Zélandu se mi líbí víc. Ráda bych tu zůstala ještě o něco déle, a to i kvůli jazyku, i když si myslím, že půl roku je dostatečná doba na zdokonalení se v angličtině, ale zase se bojím, že bych tu neměla co dělat. Domů se mi určitě nechce, ale zůstat tady také ne. Měla jsi ze začátku problém rozumět, nebo sis hned zvykla a neměla žádný problém? Měla, a ještě stále mám. Novozélanďani mají přízvuk a někteří velmi silný. Například jsem si velmi dlouho zvykala, než jsem konečně začala rozumět své hostsister. Teď už je to dobré, ale stále, když na mě promluví někdo s velmi silným přízvukem, tak mu ne vždycky rozumím.

Jaké jsou největší rozdíly mezi školami v ČR a na Novém Zélandu? Školství u nás a tady je velmi rozdílné. Nám tady škola začíná každý den v 8:45 a ve středu v 10:00 a končí každý den v 15:10. Máme 6 předmětů, s tím že matematiku a angličtinu máme povinnou a ty zbylé čtyři jsme si mohli vybrat. Já mám dějepis, zeměpis, outdoTěšíš se už domů, nebo bys tam or education a hospitality. Každý

předmět trvá 60 minut a denně máme 5 hodin. Mně osobně učivo přijde poměrně jednoduché, testy nepíšeme, jen čas od času vícestránkové práce, které jsou obvykle součástí internals, nebo externals, zkoušky pro mě, jakožto mezinárodního studenta, nepodstatné. Za výsledky z těchto prací se poté získávají kredity, které jsou v budoucnu potřebné, třeba kvůli přijímacím zkouškám na vysoké školy. Celý term, tudíž 3 měsíce, se v hodinách obvykle probírá jedno téma, a to mě osobně přijde jako zbytečně dlouhá doba. Také se kvůli tomu za rok nestihne tolik věcí. Nicméně učitelé jsou přátelští a schopní, takže hodinu udělají skoro vždy zajímavou. Další rozdíl je, že musíme nosit uniformy, které jsou mimochodem pěkně ošklivé. Škola celkově je oproti naší mnohem lépe vybavená. Máme velké hřiště, tělocvičnu, posilovnu, bazén a odborné učebny, počítače a knihovnu. A protože jsou tu zvyklí na spoustu studentů z ciziny ( internationals), letos nás tu je kolem 50, tak pro nás organizují hodně školních i mimoškolních akcí. Viktorce děkujeme za rozhovor a přejeme jí poklidný zbytek pobytu plný skvělých zážitků a výletů! :) Šéfredaktorka Natálie Spielmannová

30 Znáte je?

Mohlo by vás zajímat Pár zajímavostí, tentokrát z druhé strany polokoule. Nejsou sice tak zvláštní jako v Koreji, ale rozhodně stojí zato na některé poukázat. Zmiňovat rugby a zastrašující tance před zápasem snad nemusím, to zná skoro každý. Věděli jste ale, že z Austrálie se vyvážejí velbloudi do Saudské Arábie a tam se z nich připravují různé delikatesy? A to není vše. V Austrálii je plot dlouhý 3256 m, ale ne na ochranu proti zlodějům nebo jiným nezvaným hostům, nýbrž proti králíkům. Ti byli dovezeni na australský kontinent roku 1859 a už o 10 let později jich zde bylo okolo 2 milionů. V Austrálii se nachází největší chovná stanice skotu na světě, která je větší než Izrael.

Mezi zdejší unikátní živočichy patří i největší cvrček na světě, který je težký jako vrabec a velký jako lidská dlaň.

Ve vězení je 94% vězňů mužů, což o něčem vypovídá, pánové! Když už ale jsem za tu feministku, nemohu zapomenout, že právě na Novém Zélandu ženy získaly jako první V severovýchodní Austrálii se na- volební právo, a to již na konci 19. chází největší korálový útes na svě- století. tě, Velký bariérový útes. Ve skutečnosti se jedná o síť útesů, která je Doufám, že si tu každý našel něco dlouhá více než 2000 km a 2 - 150 pro sebe nového. Odlišných zvykm široká. ků tu zase není tolik, nezmiňuji-li životní styl a zvyky domorodých A teď pár nej k Novému Zélandu. obyvatel – to by pak vydalo na ceJedná se o nejméně zkorumpovaný lou knihu. Hodně lidových zvyků národ, což mu můžeme tiše závi- pochází z Británie nebo z jiných dět. evropských zemí díky jejich přistěhovalectví, ale o přemnožených Další věcí, která je pro mnohé závi- králících jsem já třeba skutečně neděníhodná, je nepřítomnost jader- věděla. Jednou bych se k protinožných elektráren. Ochrana přírody cům chtěla podívat. Snad se mi to je tu na prvním místě, proto celá někdy splní. oblast NZ byla vyhlášena bezjadernou oblastí. Tereza N.

Připravila Nela Šípková wikipedia.org 1) Peter Jackson (Peter Robert Jackson) - filmový režisér, scenárista 2) Lorde (Ella Marija Lani Yelich-O‘Connor) - zpěvačka, textařka 3) Edmund Hillary - horolezec - jako první zdolal nejvyšší horu světa - Mount Everest 4) Tony Wilding (Anthony Frederick Wilding) - byl profesionálním tenistou 5) Jane Campion - režisérka, scenáristka 6) Elsie Locke - spisovatelka

1)

2)

3)

4)

5)

6)

OSOBNOSTI – NOVÝ ZÉLAND 1) Catherine Elise Blanchett - herečka 2) Chris Hemsworth - herec 3) Lisa Gerrard - zpěvačka, hudební skladatelka 4) Samantha Jane Stoshur - profesionální tenistka 5) Frank Macfariane Burnet - imunolog a virolog, držitel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1960 6) Ian James Thorpe - profesionální plavec 7) Stephen Robert Irwin - byl autorem dokumentárních filmů 8) John Warcup Cornforth - organický chemik, nositel Nobelovy ceny za chemii za rok 1975 9) Garth Nix - spisovatel

8)

7)

9)

OSOBNOSTI – AUSTRÁLIE

Znáte je? 1)

2)

3)

4)

5)

6)

32 Ptakopysk

Ptakopysk podivný

Nabízí se otázka – kam s ním? Do jaké skupiny živočichů ho zařadit? Pro něj by klidně mohla vzniknout zcela nová skupina, která by třeba nesla název savcoptakoryby. Ale to je úplná hloupost.

ve vodě, a proto má hustou voděodolnou srst. Vyhrabává si nory na březích řek a jezer. Má zobák podobný kachnímu, který používá k hledání korýšů a larev hmyzu na říčním dně.

S ptakopyskem je to však ještě podivnější, protože patří do řádu ptakořitních, do kterého patří i čtyři druhy ježur, což znamená, že klade vejce. Též má jedovou ostruhu, ale tu vlastní pouze samci. Pro člověTak tedy vážně, ptakopysk je malý ka není jed z ostruhy smrtelný, ale savec žijící na východě Austrálie způsobuje nesnesitelnou bolest a na Nové Guiney. Latinský název trvající někdy i několik měsíců. pro toto zvířátko je Ornithorhyn- Ptakopysk má jako plazi, ptáci a chus anatinus. Většinu času tráví obojživelníci kloaku (pro neznalce

to znamená společný vývod močového, vylučovacího a pohlavního ústrojí). A další zajímavostí je, že původně byl považován za neexistující zvíře, protože vypadá opravdu zvláštně. Lidé se domnívali, že jde o nějaký omyl přírody. Taková samice od ptakopyska by pro vás mohla být sice dokonalým domácím mazlíčkem, ale bohužel jsou ptakopyskové chránění, jejich vývoz z domoviny je přísně zakázán s výjimkou vědeckého zkoumání. V pet shopech ho vskutku nekoupíte, a to je dobře, že? Anna Malá

iwastesomuchtime.com

Kivi versus Kiwi A už je tu další adept na domácího zvířat i ptáků. mazlíčka. Tentokrát novozélandský pták kivi. A čím se živí? Žere červy a larvy hmyzu. Loví je hlavně v noci, kdy Je docela malý, má kolem 45 cm. je chráněn tmou a není tudíž vůbec Chybí mu ocas a jeho zakrnělá kři- vidět. Nejsou však vidět ani červy délka skoro nejsou vidět. Takže ne- nebo larvy. S tím si však kivi umí uletí a nezabere tolik místa! Další poradit. Používá totiž svůj skvěplus pro zájemce o domácího maz- lý čich, jehož čidlo má na špičce líka! zobáku. Kivi je trochu jako pštros, spíše zmenšenina pštrosa, přesto má úžasné běžecké schopnosti, díky kterým stihne uprchnout před nebezpečím.

sites.google.com

Už jen z názvu vyplývá, že tento živočich je opravdu podivný, a to hlavně díky svému kachnímu zobáku, ploutvím a bobřímu ocasu.

tohoto jedinečného ptáka je přísně zakázán. Bodejť by ne, když kivi je i jedním ze symbolů Nového Zélandu a symboly se přeci musí chránit. Pokud momentálně propadáte depresím, jelikož mé tipy na domácí mazlíčky jsou naprosto k ničemu, a vy nejste ani zkušenými malíři, jež by si mohli toho svého peta alespoň nakreslit, nezoufejte. Mám pro Vás dobrou radu. Zajděte si do nejbližšího supermarketu a tam jistě najdete kiwi. Že má o dvě čárečky v názvu více, ale nebuďte přece malicherní - ovoce není nikdy dost.

Kivi se tedy zdá být geniálním domácím mazlíčkem (ostatně jako vždycky), ale ještě nepřišlo to ALE. Kdysi byl kivi na Novém Zélandu téměř všude, ALE (tady je!) dnes musíte mít spoustu povolení, chcePokud je donucen k obraně, kope te-li se jen zabývat jeho vědeckým ZDROJ: Wikipedia kolem sebe jako klokan. Zajímavé, zkoumáním. Takže jste jistě pochokolik má kivi příbuzných z říše pili, že odchyt, lov, prodej a vývoz Eva Kovářová

iwastesomuchtime.com

34 Recenze kosmas.cz

Nezvěstná Anna Iris

klicperovodivadlo.cz

ÚPLNÉ ZATMĚNÍ Christopher Hampton

„Možná se události mohly seběhnout jinak. Kdyby mi tehdy násilně neodepřely právo volby, možná se klubko mého zármutku, který smetl všechno, co mu stálo v cestě, ani nezačalo rozplétat…“ Obyvatelé malé vesničky Beynac-et-Cazenac žili poklidný a spokojený život ve vzájemném přátelství a harmonii, tedy až do té doby, než zmizela Anna. Nikdo nechápe, jak se to mohlo stát. Anna byla vzornou matkou a manželkou, nebo snad ne? Otázky se derou na povrch a záhada je větší a větší. Odešla sama, nebo ji v tom někdo dobrovolně či nedobrovolně pomohl? Vztahy mezi „přáteli“ ztratí ještě více jistoty a stability po tom, co po Annině zmizení naleznout tělo Estelle, kterou někdo brutálně zavraždil. Kdo a proč se snaží zastrašit obyvatele malé vesničky, jaká tajemství před sebou ukrývají, co se stalo s Annou a jakou spojitost má s jejím

zmizením hra, kterou tu zanechala, kdo je vrahem Estelle? Na tyto otázky naleznete odpověď v tomto velmi napínavém příběhu, od kterého se nebudete moci odtrhnout. Anna Iris je původem Češka, která už ale několik let žije v zahraničí, a to konkrétně v Řecku. A řecké prostředí, i když se příběh odehrává ve Francii, je z knihy cítit. Detektivní román Nezvěstná není psán jako klasická detektivka. Autorka se v něm zabývá spíše než činem, vztahy mezi obyvateli vesnice, ale také tím, jak jedna událost může změnit chování člověka nejen k ostatním, ale i k sobě samému. Vražda, krádeže a podivná hra pak příběhu jen dodávají tajemnou energii a napětí, které činí román poutavým pro každého čtenáře.

Drama britského scenáristy Christophera Hamptona. U nás, v mladoboleslavském divadle, se režie chopil Pavel Khek a o dramaturgii se zasloužil Petr Mikeska, který si ve hře zahrál i jednu z hlavních rolí - Paula Verlaina. A hraje ji tak skvěle, že za ni obdržel i Cenu Thálie, což svědčí i o kvalitě celého představení. Děj „Úplného zatmění“ se odehrává kolem dvou tzv. prokletých básníků, a to už zmíněného Paula Verlaina a jeho přítele Arthura Rimbauda, kterého si zahrál Matouš Ruml. Mladý, ještě náctiletý Arthur Rimbaud přijímá pozvání od Paula Verlaina, který je fascinován jeho neokoukaným stylem poezie a chce se s ním seznámit. Arthur má svůj osobitý názor na život, příčí se mu jakákoli hraná uhlazenost a pro něho nesmyslná společenská pravidla. Jeho temperament nakonec odvleče Paula od jeho manželky, dokonce i od jejich malého dítěte. Arthur s Paulem se společně oddávají alkoholu a žijí nakonec doslova v nuzných podmínkách. Z jejich vztahu vznikne vztah sexuální.

Jejich společné soužití oba dva ničí, ale zároveň jeden bez druhého nemohou být. Jak dopadne a kam až zajde jejich vztah? Mají vůbec šanci přežít, opovrhováni a odsuzováni všemi? Toto představení rozhodně není komedií. Celou dobu z něho sálá napětí, od kterého se pozorný divák nedokáže odtrhnout. Dalším jeho plusem je nápaditá scéna, která mu dodává na intenzitě, diváka nerozptyluje a umožňuje mu soustředit se na výkony herců. Představení bych doporučila každému, komu nevadí vážnější téma, a každému, kdo si rád po představení ještě popřemýšlí a hledá odpovědi na četné otázky, které mu určitě vytanou na mysli. Drama je o to zajímavější, když si uvědomíte, že děj je vystaven na skutečných životních osudech obou světoznámých spisovatelů, s nimiž se určitě setkáte nebo jste se už setkali v hodinách literatury. Takže určitě běžte co nejdříve do divadla. „Úplné zatmění“ se nehraje zase tak často, tak ať ho neprošvihnete. Alena Nevyhoštěná /6.B/

Michaela Nemetzová

cesky-raj.info

Planeta Česko Marián Polák

kfilmu.net

AVENGERS: INFINITY WAR

Anthony Russo, Joe Russo

Na našem gymnáziu probíhaly v květnu písemné maturity, takže všichni nezúčastnění museli jednoho dne opustit budovu školy, aby nerušili. Pro ně bylo na plánu kino. Tak na co to zase jdeme, říkali jsme si. Dokument. O Česku. No super. Ale ono to nakonec nebylo tak špatné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Začátek doprovázený dost drastickou hudbou nám nabídl pohled na naše zelenomodré ještěrky. Neustále jsme si říkali - „česká divočina, to je jako fakt?“. Kameraman nám ukázal, že česká divočina skutečně existuje. Zmíněné a natočené byly šumavské hřebeny, sovy, tok tetřeva, který jsem slyšela opravdu poprvé. Krom již zmíněných zástupců fauny se tu ob-

jevili ještě hadi, a to ne v teráriu, ale pod pražskou ZOO. Zaujali i modří skokani ostronosí, které si k nám přijeli natočit fascinovaní kameramani až z Japonska. A co motýl, který žije chvilku život mravence? Musím uznat, že pro mne jako studenta gymnázia, který má rád biologii, byl ten dokument docela zajímavý. Ale co pro ostatní? Kamarádce se třeba zavíraly oči. Za mě dokument trochu z jiné strany s komentářem Hádka. Ale abychom nekřivdili organizátorům, nikdy se totiž nezavděčíte všem. Dokument „Planeta Česko“ nezklame především takové diváky, kteří mají rádi přírodu a naši zem.

A je to tady, po třech letech jsme se konečně dočkali. A že to stálo zato! Filmy od Marvelu mám hodně ráda, patří mezi mé nejoblíbenější. Jen prvnímu dílu Avengers jsem nemohla přijít nějak na chuť, sama ani nevím proč, moc mě to nebavilo. Ale jelikož to je Marcel, rozhodla jsem se dát tomu ještě šanci a podívala se na pokračování – Avengers: Age Of Ultron a musím říct, že to se mi líbilo moc. Takže nebyl jedení důvod, proč bych na nové pokračování nešla. A byla jsem velmi překvapena. Černý řád, obzvláště jejich vůdce Thanos, se nezastaví, dokud nebude mít všechny Kameny, které potřebuje, aby mohl ovládnout úplně vše, co se ve vesmíru děje. Vše začíná tím, že přepadnou loď z Asgardu a zmocní se tak Kamene moci z Xandaru. Nikdo pro Avengers nebyl horším nepřítelem, než tento. Největší dopad to má na Thora, kterému Thanos zabil bratra Lokiho, a rozhodne se, že to tak nenechá. Všichni z týmu Avengers jsou ovšem všude možně po světě a žijí si své životy. To se ale hned změní. Když se všichni dají konečně dohromady,

uvědomí si, že Vision by mohl být schopen přežít i bez svého Kamene, a tak všichni vyráží do Wakandy, kde se připojí k Black Pantherovi a jeho armádě. Budou mít ale dostatek času zachránit svého přítele a i celý vesmír od Thanose? Na pomoc byli povoláni i Strážci galaxie. Absolutně celý film jsem do toho byla zažraná jako malé dítě, které dostane čokoládu a hltá ji i očima, což bych tedy dělala i já v mých 17, ale naštěstí jsem měla nachos. Nebylo chvíle, kdy by mě film nebavil, a že to bude až takhle skvělé, to jsem opravdu nečekala. Horší pro mě byl konec, kdy jsem čekala na podtitulovou scénu a potřebovala jsem už hrozně na toaletu. Co bych ale neudělala pro tento záběr, že. Teď si ale říkám, že bych snad asi byla radši, kdybych to neviděla. Že tolik lidí zmizí v prach, to mě dostalo. A teď mám čekat, co bude dál, když Nick Fury stihne poslat tísňový signál a pak zmizí i on? Opravdu jsem zvědavá, jak to do dalšího dílu vydržím.

Tereza N.

Nela Šípková /7.B/

36 Sysel

Sysel obecný (Citellus citellus)

V současnosti je sysel kriticky ohroženým druhem a je chráněný zákonem. Na radoučské pláni se na rozdíl od sousedních polí udržel dodnes. Vyhovuje mu nevysoký travní porost a měkké vrstvy pod ním, ve kterých si vyhrabává nory. Sysel patří mezi hlodavce, do čeledi veverkovitých. Živí se výhonky trav a drobným hmyzem. Je rozšířený ve stepích od střední Evropy po Čínu. Zakládá početné kolonie, žije v norách. Menší nory jsou úkrytové, větší pobytové ( až 6 m dlouhé ) slouží k rozmnožování a zimnímu spánku. Zimní spánek trvá od září do dubna. Sysli před ním utěsní vchod do nory zeminou a suchou travou. Zásoby na zimu si netvoří, sysli nesyslí, tráví tuk vytvořený v létě.

V době hospodaření na malých pozemcích byli sysli považováni za škůdce. Po scelení pozemků do větších celků, nástupu mechanizace a chemizace zemědělství začalo syslů rychle ubývat. V současnosti přežívá v ČR jen několik kolonií, radoučská patří k nejpočetnějším. Sysli na Radouči jsou vydatně přikrmováni obdivovateli jejich her a honiček. Přikrmování je však sporné. Vedlo sice ke zvýšení počtu jedinců v kolonii, ale sysli ztratili přirozenou plachost. Nevhodná potrava (piškoty, rohlíky, sušenky …) jim zatěžuje trávicí trakt a může vést k onemocnění.

přilákat i potkany, což není příjemná představa pro obyvatele okolních domů. Nebezpečí pro sysly představují i psi bez vodítek a košíků a samozřejmě také kočky. Málokdo ví, že radoučská kolonie není v Mladé Boleslavi jediná. Mnohem více klidu mají sysli na boleslavském letišti. Udělali si své nory na přistávací dráze, kde je tráva nejnižší a často sekaná. Mají méně obdivovatelů, jsou plašší, pozorovat je můžete dalekohledem od budovy leteckého muzea.

Zbytky po syslích hostinách lákají i další strávníky. Přiživují se na nich RNDr. Květa Vinárková divocí králíci, mohou však FOTO: Marek Hofman

Answers to „Tenpins“ 1. attend 2. contents 3. eaten 4. frighten 5. kitten

6. listen 7. often 8. pretend 9. rotten 10. sentence LV

38 Iphone

o

Historie IPhonu IPhony už přes 10 let vyrábí firma Apple. Asi všichni z nás vědí, že jsou to chytré telefony pod logem nakousnutého jablka, že obsahují systém iOS nebo že systém iOS je přímým konkurentem systému Android. Málokdo z vás však zná historii dnes takto populárních iPhonů. V tomto článku se proto zaměřím na jednotlivé modely. Jsou zde seřazeny podle data oficiálního vydání až do letošního roku (2018). Dozvíte se mimo jiné i o jejich odlišnostech a vylepšeních, a to postupně od modelu k modelu. lojasmineiras.com.br

1) První zde zmíněný iPhone nebo spíše jeho předchůdce je Motorola ROKR. Tento mobilní telefon měl tlačítkový design a vypadal jako běžný tlačítkový telefon. Málokdo si dnes tento model pamatuje, protože stál u samých počátků firmy Apple. Jak název také vypovídá, byl to telefon vyrobený pod značkou Motorola, na jehož výrobě se však firma Apple podílela. Poté se však tyto firmy rozdělily a každá fungovala samostatně. 2) 29. června roku 2007 byl vydán první iPhone zvaný 2G. Tento první iPhone znamenal konec pro iPody, protože 8gb úložného místa bylo dost na to, aby se do něj daly uložit všechny oblíbené písničky. Tento model dostal přezdívku „Jesus Phone“. heureka.cz amazon.com

3) 9. června roku 2008 byl vydán iPhone 3G. Tento model měl vylepšené internetové připojení. Místo 2G využíval novějšího 3G připojení. Přidáno bylo také asistované GPS. To pomohlo tomu, aby byl iPhone zaměřen rychleji. Největším vylepšením však bylo to, bez čehož si dnes neumí iPhone nikdo z nás představit. Mobilní telefon totiž obsahoval nový systém iOS 2.0, který zahrnoval App Store, MobileMe a spoustu dalších vylepšení. 4) 8. června roku 2009 byl vydán iPhone 3GS. Tento model obsahoval nový systém iOS 3.0. Byl přidán kompas. Měl vylepšený procesor, který používal jeho předchůdce, a vylepšený fotoaparát, který uživatelům umožnil nahrávat video v kvalitě 480p. V novém systému iOS 3.0 byla také konečně přidána funkce kopírovat a vložit.

6) V říjnu roku 2011 byl vydán iPhone 4s. Tento model byl téměř totožný s jeho předchůdcem. Přidána zde byla nám známá Siri, osobní asistent a úložiště na iCloudu. Fotoaparát měl 8 megapixelů a poprvé umožnil nahrávat video v kvalitě 1080p. Den po vydání tohoto modelu zakladatel firmy Steve Jobs zemřel. 7) V září roku 2012 byl vydán iPhone 5. Tento model běžel na systému iOS 6 a byl jedním z kontroverzních modelů z důvodu toho, že mapy nebyly přesné, černé modely se štěpily na kousky a byly také problémy s objektivem. Tento model byl oproti ostatním vyšší, tenčí a lehčí. Zadní část byla poprvé udělána z kovu místo skla. Model také nově podporoval blesk, nabíjení v dokovací stanici, nanoSIM a byl odstraněn 3.5mm jack na sluchátka. Poprvé obsahoval podporu LTE.

5) 7. června roku 2010 byl vydán iPhone 4. Tento model obsahoval jako první displej s vysokým rozlišením, dnes známý 8) V roce 2013 byly vydány 2 mojako Retina. Měl 5 dely. První byl 5s. Tento model byl megapixelový foto- na svou dobu velmi malý. Na trh aparát a navíc byl přitotiž začaly přicházet dán přední fotoaparát první tablety. Největší pro videohovory. Byl změnou oproti předto díky svému hranachůdci byl rychlejší tému displeji nejtenčip, který byl 2 jádročí mobilní telefon na vý na 64bitové archisvětě. Mimo jiné obsahoval nový tektuře. 5s nově nabíprocesor A4, který byl přizpůsozel také čtečku otisků ben pro zvládnutí více úloh naráz. prstu a dvojitý

9) V roce 2014 byly opět vydány 2 modely. První byl 6. Tento model měl displej 4,7 palců. Rychlejší fotoaparát umožnil nahrávat zpomalené záběry a měl kvalitu videa v 1080p. Mimo jiné obsahoval také rychlejší procesor a WI-FI (802.11ac). Jako první model obsahoval NFC, které umožnilo placení přes telefon, a pyšnil se zaoblenou konstrukcí. Druhý model byl 6 Plus, který se od 6 lišil pouze velikostí displeje 5,5 palců. 10) V roce 2015 byly vydány 2 modely. První byl 6s a druhý 6s Plus. Tyto modely byly poměrně zklamáním. Obsahovali totiž pouze očekávané změny. Vylepšený fotoaparát, čipy a podobně. Největší změna byla ta, že obsahovaly 3D doteky, které zaznamenávaly intenzitu dotyku. 11) V březnu roku 2016 vyšel iPhone SE. Ve skutečnosti to byla pouze náhrada iPhonu 5s. Byl to první model, který měl po dlouhé době vylepšení paměti RAM na 2gb. Byl proto také představen jako herní. Jednou z mála

změn byl také operační systém iOS 14) 3. listopadu roku 2017 vychází 9. Byl taky jedním z menších mo- prozatím poslední model. Nejznádelů. Měl totiž pouze 4 palce. mější iPhone X. Největší změny si firma Apple nechala pro tento mo12) 16. září 2016 vyšly 2 modely 7 del, který je oslavou výročí 10 let a 7 plus. Byli téměř stejné jako 6s od výroby prvního a 6s Plus. Obsahovali změny typu iPhonu. Má bezrávylepšené čipy a verze Plus měla mečkový displej veldvojitý 12 megapixeký 5,8 palců. Displej lový zadní fotoaparát. použitý pro výrobu Nově byla přidána tohoto modelu je Reodolnost vůči vodě a tina HD OLED, ktedomovské tlačítko je rý je dostupný dnes virtuální s tím, že po již v převážné většikliknutí se ozvou vi- ně chytrých telefonů. Domovské brace. Největší změ- tlačítko bylo odebráno a nahradila na tohoto modelu je ho funkce rozpoznávání obličeje. však ta, že se do mobilních telefonů úplně přestal dávat 3,5mm konek- Toto je zatím kompletní už více tor pro sluchátka. Nyní si musíme než jednu dekádu stará historie pouze koupit bezdrátové Bluetooth nám dnes tak známých iPhonů. audio, které stojí dalších 159 dola- Poznali jste je všechny, nebo jste se rů navíc. o to dosud vůbec nezajímali? Pokud jste tento článek přečetli celý, 13) 22. září 2017 vyšly další 2 tak vám gratuluji. Doufám, že jste modely 8 a 8 Plus. U těchto dvou se také dozvěděli něco nového o modelů nebyly opět zaznamená- firmě, která má dnes biliónové zisny žádné výrazné změny, jak by o ky a je známá po celém světě nejen nich mohl jejich název vypovídat. výrobou iPhonů. Nevětší změnou bylo ovšem to, že oba modely měly v Láďa Hrbáček 5.B té době nejvýkonněj- FOTO: Marek Hofman ší procesory na trhu. Žádný mobilní telefon neměl tehdy rychlejší procesor, než byl A11. Tento model také začal podporovat plně bezdrátové nabíjení. Vše co musíte udělat je položit telefon na dokovací stanici a on se začne sám nabíjet. Oba modely jsou však kvůli tomu těžší, protože, aby bylo zajištěno kompletně bezdrátové nabíjení, musela být zadní část udělána ze skla.

http://flint-audio.com

LED blesk. Model navíc obsahoval nový systém iOS 7. Druhý model byl 5c. Tento model se od iPhonu 5 lišil pouze tím, že se nabízel ve více barevných variantách.

40 Apple

Procházka historií ˇ znacky Apple applemuseum.com

Ráno se nás na autobusovém stanovišti sešlo trochu méně, protože Filip s Míšou si spletli stanoviště 8 se stanovištěm 18 a přiběhli až těsně před odjezdem. Po šťastném shledání nám Filip sdělil novinu, že má dnes špatný den a že mu tudíž budeme na cestu do Prahy muset půjčit. Poté co jsme šťastně dorazili metrem na náměstí Republiky, jsme se vydali na Staroměstské náměstí a dále Karlovou ulicí k nedalekému Apple muzeu. Se studentskou slevou nás vstupenka stála 165 Kč. Na recepci nám pomohli v mobilu najít elektronického průvodce s popiskem ke každému exponátu a mohli jsme vyrazit k prvnímu počítači z roku 1977. Firmu Apple založili v kalifornské garáži Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne a odtud také začali nejprve v malém množství prodávat své

první počítače. Celou expozici doprovázejí jejich citáty, jež odhalují názory těchto vynálezců, podnikatelů i odvážlivců a prozrazují i to, že si postupně začali uvědomovat i nebezpečí, které s sebou přinášejí tyto vyspělé technologie, a že je třeba stále myslet na člověka a jeho životní potřeby. Technika má lidem pomáhat, ne škodit.

Představují kompletní vývoj iPhonů, iPodů i iPadů, které dnes běžně vídáme. Po přibližně hodinovém získávání informací můžete svému mozku ulevit ve zdejší příjemné kavárně, či surfováním na zdejších iPadech. Pro ty, kteří již produkt Apple vlastní, bude prohlídka jedinečného světového muzea příjemným seznámením s historií jejich kapesního mazlíka a pro ty, kteří Po prvních jednoduchých počíta- okousané jablko nemají, to bude čích z konce 70. a počátku 80. let zajímavé nahlédnutí ke konkurenje v muzeu k vidění i známá řada tovi či krok ke koupi něčeho novéMacintosh začínající rokem 1984. ho. Steve Jobs odešel roku 1985 do společnosti NeXT a koupil i studia Po prohlídce nás osud vedl ulicePixar. V roce 1997 se však opět vra- mi Prahy až na Senovážné náměstí cí do „svého“ Applu. na předávání cen za nejlepší středoškolský časopis. Ale to už je zase Po seznámení s prvními počítači jiný příběh… se systémem Mac (některé z nich jsou velmi vzácné) v muzeu nachá- Tobiáš Rejmon zím vitríny, jejichž exponáty jsou FOTO: Marek Hofman naší generaci už přeci jen bližší.

Velký úspech ˇo Školníkáru ˇ

Hlasíme Vám velký úspěch! Ve čtvrtek 24.května jsme s celou naší redakcí vyrazili do Prahy, kde nás čekalo slavnostní předávání cen. Během školního roku jsme se totiž přihlásili do Soutěže o nejinspirativnější středoškolský časopis, která patří k nejprestižnějším soutěžím v této oblasti. O umístění bojovalo více než 200 školních časopisů z celé ČR a celková úroveň byla prý letos opravdu vysoká. O to víc nás potěšilo, když nám přišel e-mail od předsedy poroty, Ing. Petra Masopusta, že jsme v jejich soutěži získali bezkonkurenčně 1. místo, a to jak mezi tištěnými časopisy, tak i mezi časopisy v internetové verzi.

což ocenili především pánové z redakce, a ani o zábavu nebyla nouze, jelikož celý program byl doprovázen různými proslovy, historkami nebo třeba i vtipy.

žitkem, a to jak pro mne z pohledu šéfredaktorky, tak určitě i pro celý náš tým a samozřejmě i pro paní prof. Vedralovou, která našeho“Školníka“ hýčká již téměř jedno desetiletí. Soutěž byla pořádána Teď ještě pár slov k ceně, kterou Odborovým svazem novinářů a jsme obdrželi, protože to z nás ni- pracovníků medií České republiky, kdo rozhodně nečekal. Kromě di- a proto si tohoto úspěchu ještě více plomu za1.místo jsme ještě dostali vážíme. cennou novinářskou kartu PRESS, která platí ve všech zemích Evropy Na závěr bych chtěla poděkovat celé jako volná vstupenka do různých naší redakci za super spolupráci, za muzeí, galerií, na koncerty, či třeba to, že píšete ve svém volném čase, na výstavy. A hmotnou cenou je té- že děláte něco navíc, a to ne pro měř 1m vysoká skleněná váza zho- sebe, ale pro druhé, že se v daném tovená speciálně pro nás ve sklárně oboru stále vzděláváte a zlepšujete, v Novém Boru. Její transport do ale také že skvělým způsobem reMladé Boleslavi byl pak skutečným prezentujete naše gymnázium. Za dobrodružstvím a dal nám oprav- to vše vám patří velké DÍKY. Setkání v Praze bylo velmi příjem- du zabrat, nejhorší to snad bylo na né. Porota, která se skládala z pěti schodech v metru. novinářů, se o nás skvěle postarala. Šéfredaktorka Připravili nám bohaté pohoštění, Den v Praze byl neskutečným zá- Natálie Spielmannová

42 Prázdniny

Prázdniny s kulturou? ˇ Proc ne. V našem městě i v jeho okolí se nemusíte nudit ani o prázdninách. Zde je pár tipů pro vás. Muzeum Mladoboleslavska na hradě nabízí kromě stálé expozice : Muzeum Benátecka, na zámku: Máchův Máj – inspirace, fakta, Historické psací stroje ze soukrotajemství - volně přístupná mé sbírky /27.6. – 24.8. / výstava na nádvoří hradu / 18.5. – 31.12. / Chlum v dávnověku - výstava o nejstarších dějinách této přírodní rezervace a jejích tajemstvích / 9.6. – 9.9. / Srpen 1968 v Mladé Boleslavi - výstava fotografií ze srpna 1968 / červen – prosinec / Egypt – výstava replik egyptských památek ze soukromé sbírky slovenského sběratele Jána Hertlíka / 1.7. – 30.9. /

Muzeum města Mnichovo Hradiště, na zámku: Dokola okolo kola – výstava historických velocipedů / 19.4 – 31.8. / Pověstné báchorky Mnichovohradišťska / 21.5. – 31.10. /

Bělá pod Bezdězem – zámek: Eduard Štorch – 140 let od narození autora Lovců mamutů / 29.5 – 2.9. /

Státní hrad Trosky : Cyrilometodějské slavnosti – šerm,pohanské tance, kejklíři, jarmark v podhradí / 5. – 6. července /

LV

Šrámkova Sobotka – 62. ročník festivalu českého jazyka, řeči a literatury. Těšit se můžete na pestrý výběr divadla, hudby, filmů, přednášek, výstav a seminářů. Nebojte se – je to pro mladé a je to zábavné. Skvělá atmosféra a prima lidi. / 30.6. – 7.7. /

Pláž Klůček na Máchově jez eře Doksy: Zadarmofest IV – jedno pó dium, šest kapel, písek a slunce, co víc si přát? / 4. srpna /

unsplash.com

unsplash.com Děkujeme firmě CopyCentrum za ochotnou pomoc při tisku tohoto časopisu.

Chcete si vzít Školníka domů? Vezměte si jeho e-podobu a tohoto nechte ležet na chodbě na parapetu, ať si ho může přečíst i někdo další. Děkujeme! © Školník, 2018