Issuu

ŠKOLNÍK Časopis pro studenty Gymnázia Mladá Boleslav

TÉMA:

CIZÍ JAZYKY Ročník osmý

Březen - Duben 2017 NEPRODEJNÉ

skolnik-casopis.g6.cz | g8mb.cz

EDITORIAL

O NÁS...

Vážení čtenáři našeho časopisu, jaro už je v plném proudu, slunce nám určitě vylepšuje i ty školní dny a občas nekonečné vyučovací hodiny. A my se vám teď také pokusíme vylepšit alespoň jeden den naším novým, v pořadí už čtvrtým číslem časopisu v tomto školním roce. Tentokrát jsme si pro vás připravili téma, které je téměř každému z nás blízké - cizí jazyky. Nechybí zde ani klasické dotazníky směrované na naše učitele, kde se dozvíte, proč si zvolili právě ten svůj cizí jazyk a co je pro ně nejtěžší učit. Čekají na vás i dopisy z ciziny a další pokračování zanzibarského deníku! A nakonec můžete otestovat samy sebe a zjistit, jak na tom jste se základními frázemi v cizích jazycích, které se vyučují na našem gymplu. Mimo toto atraktivní téma pro nás byla důležitá ještě jedna událost, která se už neúprosně blíží, a tou je maturita. Vyzpovídali jsme pár studentů, kteří se nám pokusili vylíčit své pocity těsně před vypuknutím této pro ně tak důležité zkoušky. Ještě jednou si připomeneme vydařený ples a vydáme se s vámi na výlet do Velké Británie prostřednictvím vzpomínek a fotografií, jež vám poskytnou účastníci leteckého zájezdu do Londýna. Nebudu vás dále napínat a přeji vám všem příjemné čtení! Natálie Spielmannová

VÍTE, ŽE

• jsme byli nesmírně úspěšní, v čem? Čtěte na str. 5 • ani v Anglii není tráva zcela tráva? Odpověď na str. 7 • v USA dvakrát týdně obědvají studenti se svým učitelem? Proč – to se dozvíte v dopise od Zikiho na str. 17 • se náš bývalý šéfredaktor Martin Herout těší na maturitu? Proč – odpověď na str. 22 • můžete i něco vyhrát? Jak – čtěte na str. 29

Zkomplikovat věci je jednoduché, ale zjednodušit je je náramně složité.

Murphyho zákon ŠÉFREDAKTOŘI

REDAKCE

Bořek Nachtmann Natálie Spielmannová

KONZULTACE

Mgr. Lenka Vedralová

GRAFICKÝ DESIGN Tomáš Bajer

REDAKTOŘI

Tereza Nitschová Michaela Nemetzová Nela Šípková Kateřina Hošková Vojtěch Vyskočil

Časopis Školník je školní dvouměsíčník psaný a graficky upravovaný studenty napříč všemi ročníky. Zabývá se primárně školními akcemi a aktivitami, ale i kontroverzními či aktuálními tématy. Nechybí ani rozhovory, recenze a vlastní názory. Redakce časopisu Školník se schází pravidelně, každé pondělí od 9:40 v učebně jazyků č. 14. Pokud máte jakékoliv nápady, inovace, nebo se chcete stát součástí redakce, rádi vás zde uvidíme!

skolnik-casopis.g6.cz facebook.com/skolnik.casopis

OBSAH 4 6 7 10 12 16 22 23 26 28 30 32

Vzpomínky na hory Příběhy našich sousedů Zájezd do Londýna Cizí jazyky - dotazník Cizí jazyky - kvízy Dopisy z cest Maturita - dotazník Maturitní ples Rozhovor Překlady básně Recenze Sloupky

FOTOGRAFIE Marek Hofman Tomáš Brůžek Vojtěch Vyskočil

PŘISPĚVATELÉ Kamelot studenti 2.B

studenti 4.A studenti 6.B Ziki Mróz Tereza Pospíšilová

Zájezd | Hory

Druháci děkují za hezké zážitky na horách Když jsem byla poprvé na běžkách, bylo to celkem fajn, akorát když jsme si chtěli sjet dolů sjezdovku, zakázal nám to protivný vlekař, a tak jsme museli jít pěšky. Bylo to hrozné, měla jsem promoklé všechno oblečení. Každý večer byl program, který byl většinou velmi dobrý. My jsme měli převlékání kluků na holky (nejdřív sice nesouhlasili, ale pak si to užili). Holky z 2. A měly nějakou hru, kluci od nich předváděli filmové scénky a kluci z naší třídy uspořádali diskotéku. Rozbila jsem sprchu, snad ji provozní opravil (sprcha byla děsně nekvalitní). Lyžák nám moc chybí.

Regina Schmögnerová

Všichni se báli, že na lyžáku nebude sníh, a tak pár lidí nejelo. Nakonec tam sněhu bylo dost na běžky i na sjezdovky. Nejhorší pro mě bylo scházet s běžkami v ruce na sjezdovku, protože vlek už nejel. Všichni jsme pak byli úplně mokří a měli jsme zabahněné boty. A nejlepší byly asi večerní programy a jeden den, kdy byl ten nejlepší sníh na lyžování. Lyžák byl super a více jsme se i skamarádili nejen ve třídě, ale i s Áčkem. Je mi jen líto těch, kteří chtěli jet, ale nemohli. Byl to opravdu super zážitek a moc se těším na 5. ročník, až tam pojedeme znovu.

Veronika Divišová

Z lyžáku jsme si odvezli mnoho zážitků. Celý kurz jsme si užili naplno. Lyžování, běžkování a hlavně volný program a večerní hry. Naši kluci připravili diskotéku, kterou nám učitelé dvakrát přišli prodloužit. Všechen volný čas jsme trávili spolu a hodně nás to stmelilo.

Eliška Novotná

Michal Čančík

Kristýna Chmelíková

Kristýna Vavřínová

youtube.com/watch?v=FIV8QuWfwoI

Video z lyžáku

Všichni, kteří neuměli lyžovat, se to naučili během jednoho dopoledne. Na sjezdovkách bylo pořád hodně sněhu a už tam nebylo tolik lidí, takže jsme si krásně zalyžovali.

Ze začátku to vypadalo, že na lyžák nepojedeme, ale nakonec jsme v neděli odpoledne vyjeli do Pece pod Sněžkou. V pondělí ráno nás rozřadili do několika skupin. Já jsem byla začátečník. Lyžovala jsem většinou dopoledne i odpoledne a hodně mě to bavilo. Nejlepší to bylo v Peci pod Sněžkou, kde bylo hodně dlouhých sjezdovek. Poprvé jsem jela na sedačkové lanovce. Skamarádila jsem se i s holkama z Áčka. Na lyžáku se mi moc líbilo a jsem ráda, že už umím trochu lyžovat.

I přestože si všichni mysleli, že nebude sníh, byl jak na lyžování, tak i na běžkování. Na běžkách jsem stála poprvé. Myslela jsem, že mě to nebude bavit, ale opak byl pravdou. Ze všeho nejvíc jsem si užila společně trávené večery přesedávačku, předělávání kluků na holky, scénky a diskotéku. Jediné, co se mi tam nelíbilo, byly večeře, obědy a personál hotelu! Celkově bych lyžák shrnula jedním slovem - BOŽÍ!!!

Soutěže | Úspěchy

BLAHOPŘEJEME !!! Poslední týdny byly ve znamení několika mimořádných úspěchů našich studentů. Těm všem chceme poblahopřát a poděkovat jim za skvělou reprezentaci našeho gymnázia. Druhé místo v krajském kole konverzační soutěže v anglickém jazyce vybojoval Albert Šumovský /4.A/, a to v kategirii 2C.

Finále soutěže Boleslavsko hledá talent, jež se odehrálo 8. dubna ve Škoda muzeu, bylo opravdovým svátkem pro naše gymnázium. Do třetího ročníku této soutěže dorazilo sto přihlášek a do finále postoupilo 10 nejlepších. Mezi nimi byli hojně zastoupeni naši studenti, kterým také chceme za nás všechny - spolužáky i učitele - poblahopřát i popřát hodně dalších úspěchů v jejich aktivitách. Cyklokrosař David Šulc oslnil diváky, když se dostavil na pódium na kole, a to jízdou po schodech v úzké uličce mezi sedadly.

Vítězem letošního Boleslavska má talent se stala rocková kapela našich kluků - WOTAZNÍK Ludvík Hušek, Vojtěch Vyskočil, Ondřej Kubelka a David Hybler. Doslova ohromili nejen porotu, ale všechny diváky, jako by spadli z nebe, nebo spíše z pekla? Jejich výkon byl dokonalý, píseň složená jimi pro tento finálový večer byla skvělá a musela se líbit všem. Bylo znát, že ji Wotazník napsal a zpíval o sobě, že je to jejich výpověď, jejich srdce. A to rozhodlo.

A aby toho nebylo málo, tak ještě jedno vítězství pro naši školu. Náš ŠKOLNÍK byl vyzván k účasti v této soutěži, a to v kategorii literární tvorba a písemný projev. No a členové redakce si ve finále došli na pódium pro mimořádné ocenění. Získali finanční odměnu a zároveň cenu, na kterou se hodně těší - možnost strávit jeden den v redakci našeho nejprodávanějšího deníku MF Dnes.

Členové taneční skupiny UR Dancers - Hana Vacková, Kateřina Zajícová a Robert Vaněk zaujali nejen náročnou porotu, ale hlavně diváky, kteří pro ně svým aplausem vybojovali cenu diváků.

Blahopřání patří též našim sedmákům, kteří se zúčastnili projektu „Příběhy našich sousedů“ a…zvítězili. Více se dozvíte od Bořka Nachtmanna, jednoho z vítězů, na následující straně. L.V.

Projekt | Příběhy našich sousedů

Účast studentů v projektu

Příběhy našich sousedů příběhy, které v učebnicích nenajdete...

V rámci dějepisného semináře se část sedmého ročníku účastnila projektu Příběhy našich sousedů, který zaštiťuje společnost Post Bellum. Cílem projektu je zmapovat osudy lidí, jejichž životní příběh, často velmi silný a místy až neuvěřitelný, má studentům a mladším lidem obecně přiblížit významné události minulého století. S nápadem zapojit se do projektu přišel pan profesor Kotlaba. Studenti se rozdělili do dvou skupin a každá zpracovávala příběh jiného pamětníka. Práce probíhala v podstatě ve třech hlavních částech: nejdříve se s daným člověkem udělal rozhovor, ten se poté musel sestříhat do 5 minut a nakonec odprezentovat před odbornou porotou. Prostřední část však neobsahovala jen střih, přidal se například vlastní komentář, hudba a do videa pak fotografie a obrázky.

Jedna skupina zpovídala Michaela Kocába, hudebníka (z kapely Pražský výběr) a politika – zakladatele iniciativy Most a Občanského fóra, který v letech 1993 – 2003 působil také jako poradce Václava Havla. pribehynasichsousedu.cz/pametnici/kocab-michael/

Druhá skupina pracovala s podstatně odlišným obdobím – pamětnicí byla v tomto případě dvaadevadesátiletá Anna Pokorná, která byla v mládí nuceně nasazena do pracovního tábora poblíž Drážďan.

pribehynasichsousedu.cz/pametnici/pokorna-anna/

Za zmínku ještě stojí, že projekt je koncipován jako soutěž, takže po finální prezentaci následuje vyhlášení vítězů. Každá z těchto 2 skupin se řadila do jiné oblasti projektu - první zmiňovaná soutěžila v rámci Mladoboleslavska především v souvislosti s rokem 1989 a druhá, mapující 2. světovou válku a totální nasazení, prezentovala v Praze, a měla tak i jinou konkurenci, nicméně oběma skupinám se podařilo vyhrát. Bořek Nachtmann

Zájezd | Londýn

LONDÝNA THE SHARD“ - Albert Šumovský /4.A/ Nejvyšší mrakodrap v Británii a čtvrtý nejvyšší v Evropě, známý také jako „Shard of Glass“, je stavbou opravdu oslňující. Je dílem italského světoznámého architekta Renza Piana. Výhled z něho je ohromující, zvláště při pěkném počasí, jak se to povedlo nám. 72 pater + 15 tvořících věž, celková výška 310 metrů. Na „Okurku“ se díváte jako na malého bratříčka. Já osobně se výšek bojím, ale přesto jsem si tento zážitek nenechal ujít. Všechny památky Londýna vidíte pod sebou jako z letadla. Mimochodem památky Londýna jsou úžasné i samy o sobě. Přímo pod „Střepem“ se leskla maličká radnice tzv. Velkého Londýna, dílo dalšího významného architekta, Normana Fostera. Její interiér s vnějším spirálovým chodníkem je velmi zajímavý. Můžete si prohlédnout úžasné konferenční místnosti, velkou mapu Londýna i plány a model nových čtvrtí na jižním břehu Temže.

Lukáš Vimr /4.A/ - STAMFORD BRIDGE STADIUM Při našem putování po Londýně se nás pár ocitlo i na stadiónu slavné Chelsea. Po Stamford Bridge nás provázel sympatický a nadšený průvodce. Viděli jsme i šatny hráčů, a to jak domácích, tak i hostů / ta byla podstatně skromnější/ a tiskovou místnost. Bylo opravdu patrné, že náš průvodce je obrovským fanouškem svého klubu a je na první tým v současné tabulce anglické ligy patřičně hrdý. Zakopat jsme si, bohužel, mohli ne na dokonalém fotbalovém trávníčku (Věděli jste, že 2% jsou tvořena umělým trávníkem?), nýbrž v malé tréninkové místnosti s terči. Kdoví, třeba si někdy budu moci na tomto stadionu zakopat. O tom si však můžu nechat jen zdát na svém novém Chelsea polštáři.

Zájezd | Londýn

JAK JSEM SE STALA PRAVIDELNÝM NÁVŠTĚVNÍKEM HOTELOVÉ RECEPCE - Tereza Koriťáková, 4.A Náš hotel, mimochodem velmi pěkný, měl jednu zásadní chybu. A tou byla naše karta od pokoje. Takový malý bílý kousek plastu přece nemůže napáchat tolik škody, ale u nás byl opak pravdou. Každý večer při návratu do hotelu jsme se my tři holky vyškrábaly do třetího poschodí. Nu, a vzápětí jsme zjistily, že karta jaksi nechce fungovat. Takže jsem jako vyslanec našeho pokoje chodila denně na recepci s velice originální hláškou „ I´m sorry, our card doesn´t work, again.“

Mirek Oplt /4.A/ - THE CITY OF LONDON Londýnské City mě okamžitě okouzlilo. Nejprve koukám na historický hrad Tower, a když se podívám přes řeku, ohromí mě mrakodrap „The Shard“. Břehy Temže spojuje impozantní Tower Bridge, tak známý, ale přece jiný. Kolem jsou všude další mrakodrapy a prosklené budovy. Prohlížíme si Tower, jeho věže, hradby, korunovační klenoty, zbrojnici, brnění králů, krkavce a spoustu historických předmětů, až již nejsme schopni vnímat. Na druhé straně řeky vcházíme do supermoderní radnice Velkého Londýna. Vyslechneme si přednášku o novém projektu výstavby v centru Londýna. Paráda. Na takové město bych se mohl dívat třeba celý den.

Zájezd | Londýn

TATE MODERN GALLERY - Jonáš Smrčka /4.A/ Tate Modern je londýnská galerie moderního umění, jedna z největších a nejvýznamnějších na světě. Vstupujeme do centrální haly, dříve turbinová hala. Před lety tato mohutná stavba byla totiž uhelnou elektrárnou. Nebýt lidí potulujících se všude kolem, mohla by se Tate Modern klidně vyskytovat v nějakém hororovém filmu. Z haly vedou v pěti podlažích chodby do různých sálů galerie. Nejsem zrovna fanouškem moderního umění, ale mezi stovkami pláten, třeba i jen bílých, zvláštních obrazů a podivných skulptur se mi kupodivu některé výtvory docela líbily. Něco na tom moderním umění asi je, jen tak vědět co.

Tereza Koriťáková, 4.A - JAK SE PROPAŠOVAT K „MADAME TUSSAUD´S“ Jedním z londýnských výletů byla i návštěva muzea voskových figurín „Madame Tussaud´s. Naše skupinka dvanácti nadšenců, bez profesorů – ti nás tam jen dovedli a šli s ostatními jinam – měla sama vystát frontu, projít si všechny výstavní prostory a poté být ve správný čas na správném místě. Nevidíte problém? My jsme ho také neviděli, ale… Sotva jsme si stoupli do fronty u pokladny, skupinku nám rozdělili na dvě části. Nás čtyři poslali k jedné volné kase a druhou skupinu k jiné. Když jsme se však dostali na řadu, bylo nám řečeno, že nás dovnitř pustit nemohou, protože nikomu z nás není osmnáct. Tak voláme druhé skupince, zdali je pustili, a oni, že ještě nejsou u pokladny. Několik minut napětí, kdy jsme čekali, co se bude dít. Za chvíli se druhá skupinka objevila nahoře u zábradlí s tím, že Stefi, díky malé lži o jejím věku / I´m sorry, I´ve left my passport at our hotel./ všechny propašovala do vysněného muzea. Jenže, co my? A tak Stefi musela zalhat podruhé. Nejen že chtěli hodně peněz za vstup, oni nás tam ani nechtěli pustit!!! Ale za ty „money“ a nervy to opravdu stálo. Díky, Stefi.

Dotazník | Cizí jazyky

e tr

a Hani

lová

Mgr. P

ZEPTALI JSME SE NAŠICH UČITELŮ CIZICH JAZYKŮ

Mgr.

ová ák

na Hor Ha

ová

Mg r

ana Jágr .D

r. Ver

a Kad

bková eřá

ik on

Proč jste si vybral/a právě tento cizí jazyk? Němčinu jsem si vybrala proto, že mě bavila na gymplu. Důvodů jsem měla hned několik. Za prvé jsem už od dětství chtěla být letuškou ( dnes se tento výraz už nepoužívá) , což vyžadovalo znalost cizího jazyka. Za druhé jsme v době totality tajně poslouchali zahraniční stanice, kde hráli písničky v angličtině a mně vadilo, že jim nerozumím. A třetí důvod byl fakt, že ve škole a všude kolem do nás doslova hustili ruštinu – na úkor ostatních světových jazyků, a tak mě angličtina lákala. Cizí jazyk jako aprobační předmět jsem si vybrala, protože si myslím, že v době mizejících hranic mezi státy je znalost cizího jazyka zhola nezbytná. Kromě toho mě vždy zajímala cizí kultura, jiné zvyklosti a tradice. Angličtinu jsem si vybrala, protože mě bavila. Je to jazyk, který je dnes potřeba nejvíce.

ka Proti eň

Vyplynulo to ze situace, kdy jsem po Sametové revoluci začala pracovat ve Škoda Auto a bylo nutností se domluvit německy, popř. anglicky.

Mgr .

Vzniklo to tak trochu náhodou, původně jsem totiž chtěl studovat biologii a chemii. V Liberci tato kombinace nebyla, tak jsem si zvolil angličtinu. Na jinou VŠ jsem se nedostal, takže proto tato kombinace. Nakonec jsem za to ale rád.

ů těj

ub Jak Ma

Mgr. Zd

nková vá

Mgr. Ja

Rychta

ová řík

uše Vi vět

rková ná

RNDr. K

ka Ved en

lová ra

Mgr. L

á ov

vobod r. S

Francouzštinu jsem si před lety zvolila jako druhý cizí jazyk, protože mi připadala zajímavá a hezká a němčina ani španělština, z nichž bylo ještě na výběr, mě tolik nelákaly. Později jsem francouzštině propadla a zamilovala jsem se do ní stejně tak jako do Francie. Když jsem se potom rozhodovala, jaké předměty si zvolit pro studium na pedagogické fakultě, ani jsem moc neváhala a během studia jsem se stále jen utvrzovala v tom, jak se mi jazyk líbí a jak bude pěkné ho učit druhé. Francouzštinu jsem se začala učit na střední škole a doslova mě chytla za srdce. Je to nádherná melodická řeč. Hovoří se jí v 35 zemích světa. Na Zemi je 90 milionů rodilých mluvčích a 220 milionů uživatelů. Je to též důležitý mezinárodní diplomatický jazyk. Již na základní škole jsem se přihlásila na kroužek angličtiny, což tehdy, v 60. letech, nebylo samozřejmé. Angličtina se na základních školách učila jen velmi zřídka. Pak jsem si ji zvolila na gymnáziu a chtěla jsem pokračovat v kombinaci s českým jazykem na Filozofické fakultě UK, ale nesplňovala jsem politické předpoklady / maminka vystoupila z KSČ /. Dostala jsem doporučení jít studovat češtinu a ruštinu. Bez doporučení ze střední školy jste nemohli studovat nic, i kdybyste byli premiantem třídy. Na češtinu a ruštinu jsem byla přijata, vystudovala jsem tyto dva jazyky a angličtinu jsem si pak dodělala později. Angličtina mě přitahovala nejen jako jazyk, ale i jako reprezentant anglofonního světa, jeho kultury, dějin, dálek a exotiky. Díky změně režimu mi pak znalost tohoto jazyka doslova otevřela svět a můj život nesmírně obohatila. Angličtino, díky. Jako původní aprobaci jsem vystudovala matematiku a biologii. Snila jsem o tom, že budu učit oba předměty na gymnáziu. Po ukončení studia bylo ale všechno jinak. Byla jsem vděčná za místo na základní škole. Pan ředitel mi při pohovoru zdůraznil, jaké mám štěstí, že mohu učit svoji aprobaci a že by potřeboval, abych vzala dvě hodiny ruštiny, protože ruštinářů je málo. Tak to začalo. Další rok jsem nechtěla odejít od třídy, kterou jsem si oblíbila, a tak jsem začala ruštinu studovat dálkově na pražské FF UK. A jak je to tak v životě někdy zamotané, dokončila jsem studia na podzim roku 1989. Na jaře 1990 už byl ruštinářů přebytek. Učila jsem matiku na průmyslovce a snila o biologii na gymnáziu. A když jsem na to naše nastoupila, ředitel Polívka se zeptal: „ Co kdybyste si vzala taky kroužek ruštiny pro děti, které chtějí mít třetí jazyk?“ A ruština si mne našla znovu …

lídová oh

r. Kvě t

ava Vyš osl

Němčina je můj druhý mateřský jazyk,který jsem se chtěla co nejlépe naučit,a proto jsem se rozhodla pro jeho studium. Měla jsem štěstí u maturity, neboť to byl první rok, kdy si studenti kromě povinné ruštiny mohli zvolit také jazyk německý nebo anglický. A to byla pro mě velká motivace¨.

a Hani et r

lová

Mgr. P

Co se Vám vyučuje nejlépe a co nejhůře v daném jazyce?

Mgr.

ová ák

na Hor Ha

ová

Mg r

ana Jágr .D

r. Ver

a Kad

bková eřá

ik on

Mgr .

ů těj

ub Jak Ma

Mgr. Zd

nková vá

ka Proti eň

Mgr. Ja

ová řík

Rychta na

uše Vi vět

rková ná

RNDr. K

ka Ved en

lová ra

Mgr. L

á ov

vobod r. S

r. Kvě t

lídová oh

ava Vyš osl

Spíše než, co učím raději, je rozhodující koho. Pilné, milé studenty učím ráda třeba i obtížnou gramatiku a naopak... Když je kvalitní učebnice, učí se díky ní dobře všechno. Přesto mám spoustu dalších materiálů shromážděných za celé ty roky. Jsou to reálie, literatura,zajímavé texty, kvízy atd., tedy přesně to, co některým učebnicím chybí. A právě práce s tímto netradičním materiálem mě baví nejvíc (doufám, že i studenty). A co se vyučuje nejhůře? Tedy naprosto konkrétně v angličtině jsou to frázová slovesa. Je těžké rozhodnout, který aspekt cizího jazyka nebo která jazyková dovednost se vyučuje lehce a která těžce. Domnívám se, že při adekvátním zájmu a snaze studentů lze naučit jazyk na dobré úrovni - gramatické, lexikální i konverzační. Bez této snahy nenaučí nikdo nikoho nic. A to se netýká jen cizích jazyků. Nemohu říci, že by se mi něco učilo nejlépe nebo nejhůře. Nejvíce to záleží na aktivitě a spolupráci studentů a občas na tématu. Nemohu říci, že bych měl nějaké oblíbené nebo neoblíbené téma. Spíše jsou aktivity, na které se těším víc a na některé méně. Rád hledám nové a zajímavé aktivity na doplnění, aby hodina bavila hlavně mě. Nejlépe se mi vyučuje gramatika v daných jazycích a nejhůře reálie. V němčině i angličtině je logika v tvorbě jednotlivých časů, a to mi vyhovuje. Jazyk mě baví po všech stránkách – gramatika, výslovnost, reálie… A když mě něco baví, také se mi to dobře předává dál. Jde spíš o to, co je zajímavé a zábavné pro studenty, a to je podle mě u každého trochu jiné. Všeobecně je trochu složitější francouzská výslovnost a je vidět, že s ní mají studenti poměrně často potíže, proto se třeba na ni snažím obzvlášť dávat pozor. A je pravda, že je to možná i tím, že ji mám přece jenom o něco málo radši než ostatní součásti jazyka. :-) Vzhledem k mému velmi pozitivnímu vztahu k tomuto jazyku učím ráda všechno. Nemám priority. Potěší mě, když se podaří, že i někteří mí studenti začnou mít tento jazyk rádi a rádi se ho učí. Ráda učím studenty, se kterými se dá již povídat, diskutovat, ale k tomu je dlouhá cesta přes základy jazyka, jinak to nejde. Baví mě učit reálie, literaturu, číst si. Nemám ráda frázová slovesa – je jich strašně moc. Pokud nejste rodilý mluvčí, tak jediná cesta k nim vede přes pamětní učení, což opravdu nemiluji. Baví mne sledovat společné kořeny ruštiny a češtiny, uvědomuji si přitom, jak se oba jazyky vyvíjejí a jaký vliv měla historie na jejich utváření. Mám ráda i gramatiku, i když se snažím ji nepřeceňovat. Nejhorší jsou pro mne chvíle, kdy se snažím, ale druhá strana má ,,vypnuto“. Ráda učím konverzaci, protože při ní bývá veselo a vše se dá procvičit. Nebaví mě zkoušení a opravy prověrek. Zdá se mi,že studenti píší stále menší a menší písmenka.

Kvíz | Cizí jazyky

Bonjour à tous! Reliez les petits dialogues /match short dialogUES/

Quelles sont les 4 capitales du français dans le monde? /WHAT ARE THE 4 MOST FAMOUS CITIES OF FRANCE ?/ C´est la capitale de l´Union européenne.

C´est la capitale du Québec. C´est le siège de la Croix-Rouge internationale.

M X

È T

C´est la capitale de la France.

É P

S L

Как тебя

зовут?

Kvíz | Cizí jazyky

UN POCO DE ESPAÑOL Hola [ola]. Buenos días……………………………………Hi. Good morning. ¿Qué tal? [ke tal]…………………………………….…How are you? Estoy bien. [estoi bien]……………………………………………………I am fine. Gracias [graѲias]……………………………………………………….Thank you. De nada……………………………………………….You are welcome. Por favor, ¿dónde está la playa?…Where is the beach, please? Te quiero [te kiero]……………………………..I love you ¿QUÉ SABES DE ESPAÑA? Španělský tanec

Národní španělské jídlo

Druhé největší město Španělska Příjmení slavného šp. malíře 20.st.

Obrazárna v Madridu

Na kterém Kanárském ostrově leží nejvyšší vrchol Španělska Římskými číslicemi 6

QUÉ SIGNIFICA? /What does it mean? - MATCH GIVEN WORDS/

el mundo

la casa

ice cream

juice

el zumo love

bailar

el amor

to dance

world

sonreírse house

el helado to smile

кРОССВОРД - зДЕСЬ СПРЯТАНЫ ШЕСТЬ МУЗЫКАЛЬНЫХ ИНСТРУМЕНТОВ. тЫ ИХ НАЙДЕШЬ, ЕСЛИ БУДЕШЬ ЧИТАТЬ ПО ГОРИЗОНТАЛИ . /CROSSWORD - HERE ARE 6 HIDDEN musical instruments, you will find them on lines/ А

Ц Ю

Ж Н

Ш И

О М

Ф М

А Щ

Щ Ю

Љ Ц

You can find correct answers on page 15!

English Corner

READ & READ

THAT‘S THE BEST WAY TO LEARN!!!

SIR WALTER RALEIGH /1552? - 1618/ one of the prisoners of the Tower of London

After taking part in piratical expeditions against the Spaniards and overcoming rebels in Ireland, he became a favourite of Elizabeth I. With her support, he sent settlers to colonize North Carolina and Virginia, but in this attempt he was unsuccessful and displaced as the Queen´s favourite by 2nd Earl of Essex. Raleigh was then accused of atheism. It was the beginning of his tragical ending. He was imprisoned in the Tower three times. His first confinement was for five weeks in 1592 for marrying one of Elizabeth´s maids without the Queen´s permission. His wife was also sent to the Tower, but they were kept apart. His exploits against Spain, at Cadiz (1596), and against the rebellious Essex(1601) reinstated him in Elizabeth´s fovour, but when James I came to throne, Raleigh wasn´t his favourite. Raleigh was put in prison again, held in the Bloody Tower for 13 years / 1603 – 1616/ on a charge of treason, for allegedly conspiring against James I and supporting the King´s cousin, Lady Arbella Stuart, to get to the throne. As a gentleman prisoner, Raleigh´s conditions in the Tower were quite comfortable. He was allowed three servants and his wife and son were permitted to stay with him. His second son was born in the Tower in 1605. Raleigh had all basic necessities, such as food and clothing for his family

and their servants. These things were obtained from the confiscation of his estate and the sale of his possessions. Raleigh exercised in the garden and along the wall outside his room. In spite of his comfort, his health and morale were often poor and in 1603 he made an unsuccessful suicide. Raleigh ´s travels had left him with an interest in exotic plants from the New World. He was allowed to grow several of these in his Tower garden, including tobacco. He also wrote poetry and studied history and chemistry. He finally had time enough to work on his outstanding „ History of the World“. But he only completed the first volume (published in 1614). His involvement in that plot was never proved and he was reprieved by the King on the day set for his execution in order to undertake an expedition for James I to Guiana in search of gold. The expedition was a disaster and Raleigh was charged with deliberately inciting war between Spain and England. In August 1618 he began his final imprisonment in the Tower, this time in Beauchamp Tower, and was executed in October 1618 in Old Palace Yard in Westminster. His body was buried in St. Margaret´s church in London and his head in West Horsley, Surrey. /inspired by „Prisoners of the Tower“, 2013, „Who´s Buried Where?“, 1999/ Mgr. Lenka Vedralová

Kvíz | Cizí jazyky

Lernen wir deutsch? Wie heißt du? Ich heiße................... Jak se jmenuješ? Jmenuji se.. Woher kommst du? Ich komme aus................Odkud pocházíš? Pocházím z.. Wie geht es dir?/ Wie geht es Ihnen?..............Jak se máš?/ Jak se máte? Danke, gut………………………………Děkuji, dobře. Wie spät ist es?Es ist……..Kolik je hodin? Je… 1. Welche Stadt Git es in Deutschland zweimal?

2. Wie heißt der längste deutsche Fluss?

3. Welchen Buchstaben gibt es nur im deutschen Alphabet?

a) München b) Frankfurt c) Erfurt

a) Rhein b) Rhaus c) Donau

a) das ,,ä“ b) das ,,x“ c) das ,,ß“

LERNEN WIR DEUTSCH? UN POCO DE ESPAÑOL 1b 2a 3c

el mundo - world la casa - house el zumo - juice bailar - to dance el amor - love sonreírse - to smile el helado - ice cream

Crossword: flamenco paella Barcelona Picasso prado Tenerife VI.

BONJOUR À TOUS! 1b 2c 3a 4e 5d Crossword: B: Bruxelles M: Montrèal G: Genève P: Paris

Dopisy z cest | Amerika

Moje AMERICKÁ škola Školní systém v USA se od systému v ČR trochu liší. Jde hlavně o známkování a o možnost výběru předmětů. Pak také o to, že ve školách je možno vybírat si z několika nabízených sportů, a tomu je také trochu přizpůsobena i škola a pak i volný čas. Sporty se různě kombinují. Jde o to, aby každý student sportoval a aktivně se sportu ve škole věnoval. Například v zimě se hraje hokej a po sezóně je v nabídce například tenis nebo veslování. Každý týden ve škole vypadá přibližně stejně. Pokud nejsou nějaké svátky nebo prázdniny, učíme se 6 dnů v týdnu. Ve středu a v sobotu se učíme jen do 12 hodin. V těch dnech bývají zápasy. Nezáleží na tom, jaký sport děláte.

Od pondělí do pátku bývá škola do 15 hodin. Hodiny jsou ve škole různě rozvržené, každá hodina má jinou délku. Denní rozvrh hodin je rozložen do různých časových bloků od A až do G. Jednotlivé bloky odpovídají počtu předmětů. Nejméně za den můžete mít 4 a nejvíce 7. Pokud má student například v jednom dni 5 předmětů – dva bloky (do 7), má volno. Každý student má tak jiný rozvrh, různé předměty a různě volné časové bloky. Takže se prakticky nikdy

nestane, že potkáte stejného studenta na všech vašich hodinách. Pokud máte volný blok, můžete jít domů nebo třeba do knihovny, a to pokud máte nějaké testy a potřebujete klid, V knihovně každý přirozeně musí dodržovat ticho. Pouze dva dny v týdnu jsou na denním rozvrhu všechny bloky (7 hodin) – hodiny pak jsou v těchto dnech krátké, jen kolem 40 minut. Zbývající čtyři školní dny se skládají ze 3 nebo 4 bloků. Každý blok pak trvá 90 minut.

Vyučování začíná nejdříve v 8.30 hodin. Pokud ale máte 1. blok ráno volný, můžete si v pohodě přispat. No a naopak – pokud máte poslední blok volný, tak jdete ze školy dříve. Nejraději jsem měl dny, kdy jsem měl volný první blok, který trval hodinu a půl – to bylo přispání delší.

Dopisy z cest | Amerika

A teď něco o stravování ve škole. Jídelna má pevně stanovený řád. Snídaně je mezi 7:30-9:30, oběd většinou mezi 11:45- 13:15. Tady ale záleží na rozvrhu. Večeře je mezi 18:00-19:30. Výběr jídel je velký, nabídka se mění – např. asijská kuchyně, francouzská apod. Cílem je přiblížit ostatním studentům kuchyně jiných národů. V pondělí a ve čtvrtek máme vždy speciální oběd “Advisor lunch”, kde sedíme ve skupinkách se svým učitelem (“Advisor”), který se o nás stará, hlídá náš prospěch a řeší s námi naše problémy. Každý učitel má totiž na starosti 5-10 studentů. Jednou za čas máme také “Advisor trip” – společný výlet s naší “Advisor group”. Tréninky a zápasy máme většinou hned po škole, abychom měli čas večer studovat nebo být s kamarády. Každý večer v týdnu (kromě soboty) máme “study hall”. To znamená, že všichni studenti musí být ve svých pokojích nebo v knihovně, musí se učit a připravovat se na další školní den. Trvá dvě hodiny - od 20:00 do 22:00. Nikdo nesmí používat telefon, vycházet z pokoje a hrát například hry. Po “study hall” už nikdo nikam nechodí, jsme doma a jdeme spát.

Na zábavu mají čas studenti v sobotu večer. Doma musí být všichni nejpozději do 23.30 hodin. Většina studentů bydlí ve škole, takže se ani tady nevyhneme kázeňským trestům, prohřeškům, pozdním příchodům a všemu, co přináší život studenta. Učitelé dávají za prohřešky malé poznámky – záleží na tom, co se stalo. Většina má jeden bod. Pokud nasbíráte určitý počet bodů, máte tzv. “detention”. To znamená, že se musíte povinně učit v sobotu večer od 20:00 do 21:30 a v neděli ráno od 8:00 do 10:00. To je právě doba, kdy je volno a kdy jsou všichni s kamarády nebo s holkama anebo v neděli vyspávají. Je to o tom, že ve vašem

volném čase musíte studovat. Nesmíte mít u sebe žádné elektronické zařízení a musíte sedět s ostatními a učit se. Pokud jste neprovedli nic vážného a nemáte tolik “trestných bodů” – například pozdní příchod atd., máte detention jen jednou. Pokud jste ale provedli něco horšího, je detention i déle. Nikomu se nechce, protože v sobotu obvykle bývá zábava a v neděli se dospává anebo se dodělávají úkoly, které se nestihly přes týden. Takže to je pro studenta opravdový trest, když se učíte a ostatní se baví s kamarády, hrají různé hry, poletují si po campusu a mají pohodu a volno.

Musím říct, že to, že vlastně žijete se stejně starými studenty, vám rozhodně pomáhá hlavně sociálně a vede vás to k samostatnosti. Je na vás, jak si vše rozvrhnete. I když na vás na jedné straně učitelé dohlížejí, na druhé straně musím říct, že vás ten systém nutí si vlastně všechno řádně naplánovat, abyste vše stíhali a nemuseli nic dohánět. Naučil jsem se plánovat si práci, dělat všechno průběžně. Posunulo mě to v mé samostatnosti. Navíc špatný prospěch a chování má také vliv na to, jestli hrajete zápasy. Trenéři ve všech sportech na škole sledují váš prospěch i chování. Takže když shrnu mé postřehy a zkušenosti z americké školy, přišel jsem na jednu zásadní věc, že pokud si nesplním svoje povinnosti, uškodím jen sám sobě. Za tuto zkušenost jsem moc rád. Ziki Mróz

Dopisy z cest | Afrika Zápisky ze Zanzibaru /část II./

ŽELVA

je kámoš, ne žrádlo

10:00 Dnes jsem vstala na mě až nezvykle brzy. Už jsem po snídani, po své obvyklé lekci jógy na pláži a teď se chystám jít si zaplavat do té modré krásy, která je momentálně v přílivu. Když projdu kamenným obloukem, oddělujícím hotelovou pláž od pláže veřejné, hned se na mě sesype snad tucet místních obchodníků, mezi nimiž se nacházejí i mí přátelé. Vždy se je snažím ignorovat a jít dál za svým cílem -> ranním osvěžením v chladné mořské vodě. Teď na mě ale mává Amos (Amos je můj dlouholetý přítel, který se živí tím, že má svou vlastní místní cestovní kancelář, která pořádá výlety po ostrově.) a má úžasnou nabídku. Nabízí mi, že mě dopoledne může vzít na nákupy. Jelikož nemám zájem nakupovat turistické suvenýry, tak jsem se před několika dny rozhodla ho oslovit a dnes je ten den, kdy se v hlavním městě podívám do obchodů, kde nakupují místní. Další nabídka je ale lákavější. Navečer se chystá výlet na místní farmu koření, želví farmu a západ slunce na opačné straně ostrova. Nemohu jinak než souhlasit, což se ovšem nedá říct o nabídce Masaje, který k nám přichází a žádá mě o ruku. Ne děkuji, na vdavky jsem moc mladá.

12:30 Stojím před hotelem a čekám na Amose. Přijede, sedám si do auta a jedeme, místo spolujezdce je na opačné straně, než jsem zvyklá. Tady se moc nedbá na silniční předpisy, takže jedeme poměrně dost rychle, vítr mi ze stažených okének rozfoukává vlasy, z rádia hraje hlasitě místní hudba, kterou já miluju a znám i texty, takže si s Amosem zpíváme. Cítím se fantasticky. Cesta trvá asi třicet minut a já ji trávím vstřebávání místní atmosféry a pozorováním okolí.

13:00 Jsme ve městě, jelikož jsme v části pro turisty byli už několikrát, zajedeme do centra pouze kvůli jednomu obchodu. Tím je takové obchodní centrum, dá se říct, kde mají vše. Mají tu boty, oblečení, kabelky, šperky, ale hlavně koření, které je tu kvalitní a levné. Naproti obchodnímu domu se nachází rodný dům Freddieho Mercuryho, který už dnes slouží jen jako hotel a upomínkou na F.M. jsou pouze vitríny s fotkami po obou stranách vstupních dveří.

14:00 Parkujeme a míříme na největší místní trh. Když procházíme částí s jídlem, ze smradu z rybiny se mi mírně zvedá žaludek, a když míjíme na zemi napůl přeříznutého rejnoka, po kterém všichni šlapou, mám na mále. Jdeme pořád dál a dál mezi domy. Obchody tu jsou často s falešnými napodobeninami značek, ale přeci jen se tu najdou i obchody pro bohatší obyvatele, které mají věci pravé, jen dovozené z jiných zemí. Nejprve mi za oblečení nabízejí nekřesťanské ceny, prý, protože jsem mzungu (označení Afričanů pro bělochy), ale Amos to vezme ochotně do svých rukou ( já toho kluka miluju) a odcházím tak spokojená, že mi ani po cestě zpět k autu nevadí smrad z ryb a mírná přeháňka. A jedeme zpět do hotelu!

14:40 Jsem v hotelu. Jdu na rychlý oběd, pro plavky a knihu. Mám asi hodinu na to si odpočinout s knihou a jít se osvěžit. 16:00 Stojíme, skupina asi o šesti lidech včetně mě a Amose před hotelem, čekáme na minibus, který nás dnes poveze na výlet. Prvním bodem je farma koření. Ta je naprosto úžasná! Procházíme celou farmu s průvodcem. Na začátku se nachází škola. Běží k nám spousta malých holčiček a chlapečků a my jim rozdáváme bonbony. Je úžasné vidět, jakou mají radost! Nakonec to nejlepší! Od místních, kteří se starají o tuto farmu, dostáváme dárečky v podobně kabelek upletených z palmového listí. Jeden z místních nám předvádí show – leze na palmy, kde dělá triky, jako třeba, že visí hlavou dolů a my na to koukáme se zatajeným dechem. Nakonec ochutnávka místního ovoce – chlebovník, ananas, mandarinky zvenku úplně zelené ale uvnitř tak sytě oranžové, jak jsem to ještě nikdy neviděla.

17:15 Odjíždíme od farmy koření na farmu želv. Jedná se vlastně o přírodní bazén, ve kterém jsou želvy chráněny v prostředí s pravou mořskou vodou. Nezdržíme se tu sice dlouho, ale zážitek je ohromující i tak. Chodí tu pán s kýblem, ve kterém se nachází chaluhy – žrádlo pro želvy. Krmíme želvy, kterých je tam najednou snad padesát. Poté se ještě projdeme k výstavě, kde je kostra kosatky a lebky delfínů, a pak ke krokodýlům.

17:45 Je čas, za chvíli začne západ slunce. Jedeme na pláž, ze které máme vidět západ slunce. Zkazilo to moje očekávání. Vypadá to tu jako na Mácháči – špinavý písek, moře vypadá jako jezero, žádné palmy - naopak, borovice a předražené stánky s jídlem a kavárny plné turistů. Ostatní ze skupiny se jdou koupat do moře, ale já tu zůstanu s Amosem v jedné kavárně a pomáhám mu zdokonalovat jeho češtinu a on mě svahilštinu. I přes veškerá zklamání z pláže, západ slunce je nádherný.

18:30 Konečně po nabitém dni sedím v minibuse a jedu zpět do hotelu. Teď už plánuji jen jít s kamarády na pláž, a to s nějakým dobrým pitím, pozorovat hvězdy, bavit se, ale už jen vleže na lehátku. Míša Nemetzová

Dopisy z cest | Amerika

OPĚT H M Á V E S E Z U A P Í Š N E TAK PO M

LÁSÍM

! Y K I R E Z AM

Minulý dopis jsem zakončila slibem, že napíšu něco o Vánocích a také o New Yorku, kde jsem byla právě v ten nejkrásnější čas. Zcela upřímně, připadá mi poměrně zvláštní popisovat tu vánoční atmosféru teď na konci března, když máme okolo dvaceti stupňů, ale pokusím se to shrnout rychle. Jedním slovem nádhera, jak New York, tak americké Vánoce. Nebudu Vám ale lhát, i když jsem seděla přímo Santa Clausovi na klíně, kapr a bramborový salát mi stejně moc chyběly. Američané nemají moc tradic, ale dohánějí to vánoční výzdobou, která byla na většině domků opravdu povedená. Tudíž jsem od newyorských ulic čekala alespoň stejnou nádheru, ne-li větší. Hlavní centrum NYC, jako třeba Times Square nebo obyčej-

né ulice vyzdobené vůbec nebyly, ale naopak okolo Rockefeller Center to jen zářilo. Celkový dojem z tohoto velkoměsta je nepopsatelný - architektura, lidé, pouliční umělci, v neposlední řadě jídlo, ale i počasí - vše bylo zkrátka úžasné. Také se mi na tomto místě moc líbí, že i když celý New York je obrovský, pořád je krásně přehledný, ani já jsem se tam při celodenních rozchodech neztratila! To se třeba s Chicagem, ve kterém jsem teď často, vůbec nedá srovnávat. No, jak tak koukám, tak jsem tohle téma nezvládla zrovna rychle, tak se radši přesuneme k začátku nového roku, který jsem oslavila s kamarády na menší párty. Pro mě byl tento rok opravdu úplně novým začátkem.

Na zmiňované oslavě jsem se seznámila s mnoha novými, úžasnými lidmi, kteří mi za ty tři měsíce obrovsky přirostli k srdci, a teď spolu trávíme skoro každý den. Na druhý semestr, jenž začal s novým rokem, jsem si změnila předměty, které mě baví daleko více, a opravdu mohu říct, že rok 2017 si nedokážu představit lépe. Už teď jsem smutná, když si vzpomenu, že za necelé čtyři měsíce to tu budu muset opustit. Tak raději k něčemu veselejšímu.

Událost, na kterou jsem se těšila snad už od začátku mého pobytu, byl „Homecoming“. Tuto akci bych nejlépe popsala jako studentský ples, kde se volí král a královna školy, ale nejdříve se jde na basketbalový, v jiných školách to může být fotbalový zápas, kde máte už být pořádně nastrojení, učesaní a nejlépe v podpatkách. Po vymodleném vítězství by měl následovat již zmiňovaný ples, nebo takhle jsem si to alespoň já představovala. K mé smůle mi nikdo neřekl, že tento rok to tak vůbec nebude, takže já si koupila

overal, strávila asi 3 hodiny líčením a žehlením mých vlasů úplně zbytečně, protože tento rok se na slavný „Homecoming“ nikdo slavnostně nestrojil, vlastně ani ples nebyl, ale aspoň jsme ten zápas vyhráli. Já tohle vše zjistila bohužel, až když jsem nasedala před mým domem do auta a kamarádi na mě divně koukali, proč jsem tak vystrojená. Tak jsem na sebe celá nadšená ještě rychle běžela hodit džíny a mikinu, ke které se mi ten make-up se třpytky opravdu vůbec nehodil.

Dopisy z cest | Amerika Na konci ledna náš Varsity Basketball Team vyhrál poprvé v historii PCC Championship, to bylo něco neskutečného. Vím, že i minule jsem se snažila tu atmosféru popsat, ale teď to bude ještě daleko obtížnější. Ten večer byl opravdu jako z amerického filmu, Westville Blackhawks vyhráli přesně v posledních 7 sekundách poslední čtvrtiny, když nejmenší člen Varsity týmu zadunkoval a změnil skóre v náš prospěch na 57:56. Ve studentské sekci byla snad celá škola a

nebylo tam k hnutí, ale ten večer opravdu stál zato. Po zaznění finálního klaksonu jsme se všichni rozeběhli doprostřed hřiště a skákali radostí nejméně celé tři minuty. Hrozně se mi tu líbí tenhle „school spirit“, jak už ve školních sportech, tak i při různých olympiádách. Studenty to opravdu pevně semkne a já bych nemohla být šťastnější a hlavně pyšnější, že alespoň na ten jeden rok můžu být toho všeho součástí.

St. Patrick‘s Day určitě také stojí za zmínku! Svátek, od kterého jsem nevěděla co čekat, mě nemálo překvapil a tento den jsem si neuvěřitelně užila po boku mých nejlepších amerických kamarádek. Rozhodly jsme se, že tento svátek oslavíme spolu s dalšími pár miliony lidí v Chicagu, a to převážně kvůli slavnému průvodu, který jsme ve finále ani nestihly, ale nakonec nás to vůbec nemrzelo. Tolik lidí na jednom místě jsem v životě neviděla a myslím, že už ani nikdy neuvidím. V ulicích jsme se vyloženě nemohly hýbat, protože lidé byli všude a nikdo nevěděl, kam jít. Z toho důvodu jsme průvod nestihly, ale za to jsme se seznámily se strašně moc lidmi. Upřímně nevím, jestli to bylo alkoholem, který většina lidí konzumovala ve velkých dávkách, nebo jen tou výbornou náladou a atmosférou, ale určitě to stálo zato. Ten den jsme všichni viděli zeleně, dokonce se obarvila i řeka Chicago River na neonově zelenou, a to vypadalo opravdu zvláštně. Viděla jsem i pejska, kterého se jeho majitel rozhodl také pořádně ponořit do té pravé zelené nálady, doslova. Netroufnu si říct, jakou barvu by měla jeho srst mít normálně.

Víkendy většinou trávím se svými kamarády, nekonečnými sleepovers, podporováním našich spolužáků v různých sportech, anebo v Chicagu. Také se snažím trávit čas se svou host family, která je báječná a opravdu si připadám jako opravdový člen rodiny. Zkrátka si snažím užívat každého dne a ohromně se těším na léto strávené alespoň z poloviny tady. A také se moc těším na prom, to nás čeká za měsíc. Tereza Pospíšilová

Dotazník | Maturita

MATURITA

TA ZN ÍK

1)Jak se cítíš před maturitou? Nervozně a mám pocit, že je toho na mě najednou strašně moc. Na druhou stranu si ale říkám, že státní část maturity je pro všechny střední školy stejná a když odmaturují lidé na jiné škole než je gympl, tak bych to snad taky měla zvládnout a že se takhle asi muselo cítit mnoho studentů přede mnou a nakonec to dobře dopadlo. 2) Čeho se nejvíc bojíš? Proč? Nejvíce se bojím toho, že bych u maturity měla okno a nedokázala říct vůbec nic nebo, že budu tak nervozní, ze se budu zakoktávat a tak. A jinak, co se týče předmětů, se nejvíc bojím francouzštiny. 3)Těšíš se na ni? Spíš se těším, až bude po ni. 4) Na co se tento rok nejvíc těšíš nebo ses těšila? Na takové ty poslední třídní akce jako je stužkovaná nebo maturitní ples, poslední zvonění, rozlučka a tak. 5) Na co budeš ráda vzpomínat až opustíš naší školu? Na lidi, které jsem tu poznala , ať už jde o spolužáky ze třídy, kamarády, co už odmaturovali přede mnou nebo lidi z mladších ročníků. A asi celkově na ty leta tady.

1)Jak se cítíš před maturitou? Cítím se dobře, doufám, že všechno dopadne tak, jak má. 2) Čeho se nejvíc bojíš? Proč? Největší obavy mám z toho, že budu mít okno a maturitu si zopakuju v září. 3)Těšíš se na ni? Samozřejmě že se těším. Přece jen je to v životě velký mezník. A navíc potom následují dlouhé prázdniny. 4) Na co se tento rok nejvíc těšíš nebo ses těšil? Nejvíce se těším na prázdniny, ostatně jako každý rok. Dále se těším na to, že v létě budu cestovat. 5) Na co budeš rád vzpomínat až opustíš naší školu? Nejraději budu vzpomínat na učitele a na své spolužáky. Těch osm společně strávených let se člověku vryje do paměti. Martin Herout /8.A/

Anička Koucká /8.B/

1)Jak se cítíš před maturitou? 4) Na co se tento rok nejvíc těšíš nebo ses těšil? Zatím jsem na ni tolik nemyslela, bylo hodně zařizo- Těším se na volno. vání ohledně plesu, přihlášek na vysokou atd. Teď si 5) Na co budeš rád vzpomínat až opustíš naší škoale uvědomuju, že je to až moc blízko. lu? 2) Čeho se nejvíc bojíš? Proč? Myslím, že to budu postupně zjišťovat. Ale asi mi Bojím se nejvíc asi písemné části. Děsí mě to, že sloh bude chybět to, jak je naše škola rodinná a všichni neopravují učitelé, kteří nás znají. se tu známe.. 3)Těšíš se na ni? Těším se na ten pocit po ní, když to teda vyjde :)

Anička Bímová /8.B/

Maturitní ples

Na maturitních plesech naší školy jsem byla letos podruhé a musím říct, že ani nevím, jestli se mi líbil více vloni, nebo letos

Před šerpováním maturantů nám krásně zatančil Viktor Gajdoš s Julií Rezkovou a mohlo se začít.

Přijde mi, že je to každým rokem lepší a lepší, a tím nám nastavují maturanti stále výš a výš laťku, která bude pro budoucí absolventy naší školy velmi těžko pokořitelná

Letošním tématem plesu byly olympijské hry, nechyběl slavnostní nástup představující dějiště novodobých olympiád s předvedením různých sportů a našich slavných olympioniků , upoutaly i skvělé sportovní výkony „Věry Čáslavské“, „Emila Zátopka“ nebo „Jana Železného.“

24 Vrcholem toho všeho bylo zapálení olympijského ohně. Poté následovala super ukázka Parkouru a taneční skupiny Dance c.lock 7even a pak již jen a jen zábava Nesmělo chybět ani půlnoční překvapení, které se skládalo z různých choreografií . Upoutali studenti 8.B, kteří předváděli scénky ze života třídy a zároveň nám krásně zatančili na velmi líbivé melodie

Letošní ples jsem si opravdu užila a myslím, že i všichni ostatní spolu s maturanty. Už se těším, co nám budoucí osmáci příští rok přichystají! Nela Šípková /6. B/

FOTO MATURITA

Rozhovor | Veronika Bulířová

ROZHOVOR S VERONIKOU BULÍŘOVOU

Co tě přivedlo k tancování?

K tancování mě přivedli rodiče. Mají známého, který vede kurzy pro děti, tak mě k němu zapsali.

Jak dlouho tancuješ?

Tancuji 6 let, 4 roky závodně.

Přibliž nám, jakému tanci se věnuješ?

Věnuji se latinskoamerickým a standardním tancům - tzv. tanečnímu sportu.

Jak často a kde trénuješ?

Trénuji čtyřikrát až pětkrát týdně, většinu času trénujeme sami v Bakově nad Jizerou a bereme si zde i lekce s trenéry, někdy také v Praze nebo ve Vídni.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Jako úspěch momentálně beru možnost účasti na mistrovství ČR. Na poslední chvíli jsme si vytančili třídu A, která je povinná k účasti v mládežnické kategorii. Dále jsme také vicemistři ČR družstev.

Co tě motivuje?

Motivuje mě rodina, skvělí trenéři a možnost být mimo školu stále zaměstnaná. Nemám čas se nudit.

Pověz nám něco o tvém tanečním partnerovi. Jaký je tvůj oblíbený tanec? A proč?

Mému tanečnímu partnerovi je 16 let, chodí na obchodní akademii v Mladé Boleslavi. Myslím, že spolu vycházíme velmi dobře ať už v tancování, tak v normálním životě. Asi rumba. Líbí se mi její charakter a není tak náročná na fyzičku.

Jaký je tvůj cíl?

Můj cíl je moji kariéru dotáhnout až do profesionálů. Ale momentálně bych se chtěla účastnit nějakých zahraničních soutěží.

Jak to máš s výběrem šatů? Vybíráš si je sama, nebo ti někdo pomáhá?

Šaty mi šije soukromá švadlena v Praze. Navrhovat mi je pomáhá má trenérka a kamarádka Simča.

Kolik přibližně stojí takové taneční šaty?

Cena soutěžních šatů se většinou pohybuje zhruba od 3000 až do 100 000 Kč a více. Je to většinou ovlivněno množstvím kamenů, peří a různých ozdob. Naty Spielmannová

Katarina Bell Katarina Bell

STANISLAV GÁLIK STANISLAV GÁLIK JANA BILÍKOVÁ

Beseda | 7 rad pro mladší j

STANISLAV GÁLIK

STŘEDA

VZDĚLÁVACÍ

3. KVĚTNA

CENTRUM

besedu s názvem “7 RAD PRO MLADŠÍ JÁ”, která vznikla za podpory Škoda Auto Vysoké školy a Vzdělávacího centra Na Karmeli. Cílem je podpořit mladou generaci v podnikavosti, vlastním názoru, intuici a sebedůvěře.

NA KARMELI 17.30 19.30 Jejími hosty jsou kreativní šéfkuchařka sítě Ambiente a cestovatelka Jana Bilíková a manažer, autor a inovátor Stanislav Gálik.

Zaručených a obecných receptů na úspěch je všude plno. Poučky bez osobního příběhu za nimi ale málokdy fungují.Proč si přijít poslechnout právě je?

CO BYSTE SI PŘÁLISTANISLAV VĚDĚT, GÁLIK STANISLAV GÁLIK KDYBY 18? STŘEDAVÁM BYLO ZNOVU VZDĚLÁVACÍ JANA BILÍKOVÁ JANA BILÍKOVÁ JANA vystudovala práva, ale místo “jisté” kariéry JANA v soudní síniBILÍKOVÁ se vrhla do gastronomie s takovou vervou, že dnes pravidelně stážuje v michelinských restauracích po celém světě. Vozí z nich inspiraci, nové trendy a přístupy, které jí pomáhají v profesním rozvoji ostatních kolegů kuchařů. A dokazuje, že kariéru vám neurčuje vysoká škola, ale vy sami.

STŘEDA 3. KVĚTNA 3. KVĚTNA 17.30 - 19.30 KDY: středa 3. května od 17.30 do 19.30 17.30 19.30 KDE: Vzdělávací centrum Na Karmeli

STANDA, kterému rodiče předpovídali dráhu automechanika, má za sebou studium psychologie, vybudování firem jako je salon Galard nebo projekt stáží Unifer, taky ale krach, rozvod a vyhoření. Standa ovšem proměnil krizi v novou příležitost a jen tak se vydal na cestu rich-hikingu, procestoval 11 zemí a mimochodem o tom napsal knihu Jak jsem stopoval letadlo. Učí na vysoké škole, pracuje v oblasti inovací a na novou výzvu neřekne ne.

VZDĚLÁVACÍ CENTRUM CENTRUM NA KARMELI NA KARMELI

PRO KOHO: pro studenty středních a vysokých škol i pro širokou veřejnost. VSTUPNÉ: zdarma.

CO BYSTE SI PŘÁLI VĚDĚT, CO BYSTE SI PŘÁLI VĚDĚT, KDYBY VÁM BYLO ZNOVU 18? KDYBY VÁM BYLO ZNOVU 18? JANA BILÍKOVÁ Pro vstupBILÍKOVÁ je nutná registrace na: JANA

http://bit.ly/7radpromladšíjá

Facebooková stránka akce dostupná zde:

https://www.facebook.com/events/432559623761094/

7 RAD PRO MLADŠÍ JÁ vám přináší klub Minerva 21 Mladá Boleslav a společnost B|PLANS be organized. Hlavním partnerem a spolupořadatelem akce je ŠKODA AUTO Vysoká škola.

Umění | Překlady básně

6.B HAVE TRANSLATED A POEM BY NOSHI GILLANI INTO CZECH. Přeložila Míša Nemetzová

Noshi Gillani

The Wind, Too, Can Change Direction Do you know? The wind, too, can change direction The birds might leave their nests at dawn And forget to find their way back Sometimes in spring the tree branches out Before autumn the leaves separate Like the paths my life takes Blown this way and that like dust

Víš, I vítr může změnit to, kam míří, tak, jako ptáci za svítání opouští svá hnízda a zapomenou na cestu tam, kde nechali své rodné chmýří. Někdy v létě, i stromy své větve musí nechat jako sirotu, předtím, než podzim vpadne v temnotu a listí opadá. Tak, jak jdou cesty života mého, ty cesty jsou plné prachu rozdmýchaného.

Do you know?

A ten zvláštní úsměv, který udá tvar ústům tvým, zeptá se, k tvým věcem novým, k příběhu, co odehrán byl za ten věk, ty jsi už ale nový člověk.

But how could you know this?

Víš,

Your encampment of love and faith

Jak vědět mohl bys?

The strange smile taking shape on your lips Says - So, whats new? Of everything in the story, you are new

Could blow away like dust The wind, too, can change direction

Tvé místo lásky a důvěry tam někde, odfoukne se jako prach, chtěje , nechtěje. I vítr může změnit to, kam míří.

Přeložila Anna Volfová Víš to? Že vítr fouká všemi směry, že ptáček při rozbřesku hnízdo své opouští, a ztrácí se někde v dáli. Když duby pučit začnou, když pak ztrácí své listy, tak jako se mi ztrácí cesta před očima, jako by ji vítr v prach zvířil.

Pak začnou ti cukat koutky, říkají «Tak co?» Ze všech příběhů, ten tvůj je jiný, a víš to? Ale jak bys mohl? Kde lásku a víru v sobě nosíš, sfoukneš jako prach. Vždyť přece vítr fouká všemi směry.

Umění | Překlady básně

Vojtěch Truneček Ty snad víš? Že vítr také může změnit směr, že ptáci možná opustí svá hnízda a zapomenou cestu zpět. Někdy na jaře větve stromoví, před podzimem listy oddělí. Jako stezky můj život vede, rozfouká tudy a tam jako prach.

Ten podivný úsměv formován na tvých rtech, říká: "Tak co je nového?" Každého příběhu ty jsi nový, snad to víš? Ale jak bys to mohl vědět? Tvoje tábořiště lásky a víry by odlétlo jako prach. Vítr také může změnit směr.

Natálie Šmachová

Koucká&Karešová

Už jsi zaslechl ten zvěr, že i vítr může změnit směr? A za soumraku ptáci z hnízda vylétají, nenajdou však cestu zpět, už nikdy tam nezpívají. A pak na jaře stromy rozkvetou, než podzim je zbarví pestrobarevnou paletou. A stejně jako s prachem se mnou život mává, to se prostě někdy stává. A někdy ani svůj vlastní úsměv nepoznáš, a sám sebe v zrcadle se ptáš: „Jak se máš?“ V celém příběhu jsi nováčkem spíš, a já se tě ptám, už to víš? Jak bych ovšem já mohla znát, že věříš ve mě a máš mě rád? Víš, že i ty mě můžeš oddálit a vše co bylo v prach obrátit.

Víš? Že i vítr může změnit směr. Že i za svítání ptáci mění své domovy, a zapomenou kudy se vrátit zpět. I strom občas zjara přijde o větve, a na podzim ztratí křehké listy. Jako já svou životní cestu, rozfoukanou jako prach. Jako se cizí úsměv formuje na tvé rty. Ptají se mne, co je nového. Jenže z celého příběhu jsi nový ty. Víš? Ale jak bys mohl vědět toto? Že i přes sílu tvé lásky a víry, můžeš z mého srdce odfouknout lehce jako prach. I ty vítr může změnit směr.

COMPARE AND TELL US WHOSE TRANSLATION IS THE BEST OF ALL.

THE WINNER WILL BE AWAR-

DED WITH A NICE PRIZE. WE ARE WAITING FOR YOUR VOTES (BOŘEK 7.B + NATY 5.B)

Recenze

RECENZE KNIHA: HANNAN SHAH - IMÁMOVA DCERA Imámova dcera, dcera muže nejblíž k bohu z celé komunity. Imám je pro muslimy někdo, jako pro křesťany kněz, autorita, boží posel. Představte si, že jste dcerou Imáma. Předpokládám, že si představíte, že vás otec a váš život je klidný, otec je hodný a vše je v naprosté boží idylce. Pro Hannan je opak tohoto života realitou, i když její otec Imámem je. Hannan je muslimka z Pákistánu, která ale žije v muslimské čtvrti v Anglii. Na první pohled zvenčí, očima lidí ze školy, ve čtvrti a celkově z okolí vypadá Hannanina rodina idylicky. Nikdo netuší, co se děje za zdmi jejich domu a hlavně ve sklepě. Hannan ve své knize vypráví o bolesti, neúctě, ponižování a zlu, které ji provázelo v místě, jež jí mělo být domovem, už od čtyř let. Kniha je v podstatě o zneužívání otcem, o šikaně ze strany její rodiny, kdy matka dělala, že nic nevidí, i když moc dobře věděla, co se děje. O tom, jak Hannan sama ani nemohla o tom všem nikomu říct, protože by jí nikdo nevěřil a nemohl by jí pomoci. Kniha byla napsána hlavně za účelem pomoci jiným ženám. Upozorňuje na problematiku vnuceného manželství, na neúctu k ženám, na problémy spojené se zahalováním, ale i na problémy, které se netýkají pouze muslimů, jako je zneužívání, bití, rasismus, ponižování a jiné. Rozhodně bych tuto zajímavou a velice aktuální knihu doporučila starším ročníkům. I mé mamce přišlo vylíčení situací dost drsné a bez servítek. Mě osobně problematika muslimské kultury zajímá a přitahuje, takže pro mě je knížka napsaná skvěle. Je velmi napínavé, když do poslední chvíle čekáte, jak se z toho vlastně Hannan dostane. Nemám tomuto dílu co vytknout. Pokud vás, stejně jako mě, zajímají pravdivé příběhy, sice drastičtější, ale s dobrým koncem, knihu vám mohu jen a jen doporučit. Michaela Nemetzová

HUDBA: ART OF ANARCHY – THE MADNESS

HODNOCENÍ

Krásným příkladem toho, že méně je někdy více, je nové album americké skupiny Art of Anarchy. Ta vznikla v roce 2011, když se dali dohromady basák John Moyer z kapely Disturbed a bývalý kytarista Guns N‘ Roses Ron „Bumblefoot“ Thal. K nim se přidal ještě Scott Weiland (ze Stone Temple Pilots a Velvet Revolver), který ovšem náhle zemřel v prosinci 2015. Na jaře minulého roku ho na postu zpěváka nahradil Scott Stapp známý především z Creed. Na v pořadí již druhé desce, The Madness, najdeme deset skladeb s průměrnou délkou kolem 3 a půl minuty. To není příliš mnoho, ale téměř vždy se do stopáže podařilo nacpat vše potřebné: počínaje chytlavým rytmem přes velmi silný refrén až po kytarové sólo, a to není zase tak málo. Současně má deska příjemný spád a není problém poslouchat ji od začátku až do konce v jednom kuse. Za to tedy kapele, která si prošla (a zdá se, že relativně úspěšně) změnou zpěváka, patří několik plusových bodů, nicméně dojem, že by se začala po necelých čtyřiceti minutách opakovat, vzbuzuje trochu zklamání – přeci jen od spojení takto slavných a slibných jmen bychom čekali trochu víc. Bořek Nachtmann

Recenze + Pozvánka na Majáles

FILM: KRUHY Na film Kruhy jsem se rozhodla jít čistě náhodou, neměla jsem to vůbec v plánu a ani jsem předchozí filmy na toto stejné téma nikdy neviděla. Dva dny před návštěvou kina jsem se podívala na předešlé zpracování dvou dílů, které na sebe navazují. Musím podotknout, že nejsem zrovna typ, který vyhledává horory, mám raději fantasy filmy. První díl se mi líbil, působil na mě i strašidelně. Ve druhém dílu už to nebylo úplně ono. V podstatě stejný nádech, ale už film nepůsobil tolik strašidelně, čekala jsem od něho více. Ale i přesto jsem na další díl byla zvědavá. Kruhy vydané v letošním roce 2017 se odehrávají třináct let po událostech z předchozího dílu. Kazeta s obsahem vraždící nahrávky je jen pouhou historkou. Studentku Julii to zneklidní, když zjistí, že její přítel Holt tu kazetu viděl a ona zpozoruje jeho změnu chování. I přes varování Holta se Julie na kazetu podívá. Po zhlédnutí nepochopitelného videa zazvoní telefon. Neznámý hlas jí oznámí, že za týden zemře. Od té doby se Julie a Holt stávají svědky i účastníky děsivých událostí. Jediná naděje na záchranu života spočívá v porozumění videu, kterým dívka ze studny vyslala světu zašifrovaný vzkaz. Jak dopadne pátrání o hrůzostrašném Samařině osudu? Abych pravdu řekla, líbil se mi nejvíce úplně první zpracovaný díl. Z ostatních jsem byla zklamaná, bylo tam více lekavých scén než nějakých bojácných a děj se v podstatě opakoval. Myslím si, že kdybych to měla vidět podruhé, tak do úplného konce určitě nevydržím. Viděla jsem Kruhy jednou a stačilo mi to, žádná sláva. Nela Šípková /6. B/

opět v Boleslavi, ale... záleží také na Vás, studentech našeho gymplu. Kdy a kde? V sobotu 13. května 2017 v ulicích Mladé Navážeme na naše předchůdce a podpoříme naší Boleslavi a v areálu Škoda Auto VŠ. účastí tento tradiční svátek studentů? Vyzýváme proto třídy i jednotlivce, aby se hlásili u Co Vám můžeme slíbit? Super zábavu, spoustu svých třídních učitelů, a to pokud možno ihned. legrace, vtipné soutěže, hojnost jídla a pití. Koho také uslyšíte? No přece náš Wotazník

Sloupky

SLOUPKY POVINNÁ MATURITA Z MATEMATIKY!!! Dne 8. 3. 2017 senát schválil reformu financování základních a středních škol. Tímto krokem se definitivně potvrdila i (mnohými z nás obávaná) povinná maturita z matematiky, která by měla poprvé vstoupit v platnost ve školním roce 2020/21. Jako první ji tedy zakusí letošní čtvrťáci. O tom, k čemu jim všem zkouška z matematiky vlastně bude, se můžeme jen dohadovat. Je zcela nesporné, že matematika podporuje rozvoj abstraktního myšlení, logického uvažování a o nezbytnosti její výuky není pochyb. Ale je snad povinná maturita z matematiky zárukou kvalitního vzdělávání? Myslím si, že rozvoje daných schopností lze docílit pouze v kombinaci s vhodnou motivací ke studiu, kterou dle mého názoru rozhodně nepředstavuje hrozba blížící se zkoušky. Podle ministryně školství Kateřiny Valachové, která její zavedení plně podporuje, současný systém od studentů nevyžaduje dostatečné znalosti. Většina těch, kteří si nyní dobrovolně volí matematiku jako maturitní předmět, tak údajně činí proto, aby se vyhnula zkoušce z cizího jazyka. Nová podoba maturity by měla prověřit znalosti z obou předmětů. V podstatě všechny ostatní argumenty pro povinnou zkoušku pouze zdůrazňují důležitost výuky matematiky a její použití v praxi. Lidé, kteří tato tvrzení zastávají, si však nejspíš neuvědomují, že zavedením povinné maturity z matematiky (nebo jakéhokoli jiného předmětu) se nijak nezmění kvalita ani intenzita samotné výuky, a tím pádem ani úroveň znalostí studentů v tomto oboru. Navíc kvůli všeobecnému zavedení této státní formy maturitní zkoušky (výjimkou by měly být pouze umělecké, zdravotní školy a obory sociálních služeb) se dá předpokládat, že obtížnost zkoušky bude nižší, méně náročná, což bude především pro gymnazisty značně demotivující. Povinná maturita tedy pravděpodobně nijak zásadně nezvýší úroveň matematické gramotnosti, dokonce je možné, že spíše omezí počet zájemců o studium středních škol s maturitou. Pro zachování stávající podoby maturitních zkoušek se mj. vyjádřil senátor a ředitel pražského Gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička spolu s odborníkem na didaktiku matematiky z Pedagogické fakulty UK Milanem Hejným, kteří na toto téma vedli debatu v České televizi. Přestože se o nezbytnosti této inovace diskutuje i nadále, je velmi pravděpodobné, že se matematika součástí české „zkoušky dospělosti“ nakonec opravdu stane. Nezbývá mi tedy, než popřát všem, kteří tento experiment podstoupí, hodně štěstí a bystrou mysl. Kateřina Hošková /5. A/

JAK JE TO DNES S GENTLEMANY? Je mnoho zásad slušného chování, které se mezi námi ženami a muži mají dodržovat. Otvírání dveří, nabízené rámě, pomoc s těžkými věcmi, představování a spoustu dalších. Otázkou ale zůstává, jak moc se dnes dodržují? Kolik chlapců Vám dnes otevře dveře? Se zkušeností z našeho gymplu naštěstí můžu říct sama za sebe, že tady je to fajn. Až na ty mladší, to je jasné, ti jsou jako utržení ze řetězu neustále. Ale ti, co vídám jinde, to je tedy něco. Co se týče front na autobus, radši se nevyjadřuji a se dveřmi to taky vypadá bledě. Netvrdím, že my holky se chováme jako slušné dámy. Pánové to s námi také nemají jednoduché. Ale trocha respektu a slušnosti by neuškodila. Na druhou stranu jsme na tom pořád lépe než ženy třeba v Saúdské Arábii, které se ani nemohou sejít na veřejnosti a mít odhalené víc než nohy od kotníků dolů a dlaně. Vlastně můžeme být rády i za to, že máme vůbec občanku, jako identifikační průkaz, ženy se někde ani neregistrují jako narozené. Vždyť tohle je 21. století. Takže, holky, buďme rády za to, co máme a dejme pánům důvod, aby se k nám chovali jako k dámám. Terka N.

Sloupky

CO ŘÍKÁ GENERACE Z? V důsledku prudkého a trvalého zlepšování životní úrovně se v naší civilizaci klade stále větší důraz na lidskou individualitu. Žijeme ve „svobodné společnosti“ (nebo alespoň v její iluzi), kde má každý (bez ohledu na schopnosti daného jedince) právo na sebevyjádření. K němu dochází zvláště prostřednictvím sociálních sítí, kde si může kdokoli založit vlastní profil a sdílet příspěvky dle své libosti. Cenzura, která by ošetřila kvalitu šířených informací nebo alespoň jazykovou správnost příspěvků, téměř neexistuje a díky tomu můžeme mnohdy jen s údivem pozorovat výplody některých uživatelů (o úrovni leckteré mediální tvorby ani nemluvě). Copak je dnešní doba natolik uspěchaná, že si po sobě ani nepřečteme článek? Přestože v současnosti zřejmě trpí většina lidí nutkavou potřebou sebeprezentace, zdá se, že spousta z nich prostě nemá co předvést. Tato sorta se přesto snaží působit originálně za každou cenu, což ztrácí smysl už jen proto, že se nakonec všichni snaží být originální stejným způsobem- většina z nás ráda mluví o sobě a svých ,,výstřednostech“, které ve skutečnosti ani výstřednostmi nejsou, za účelem zaujmout ostatní (dnes o sobě například kdekdo tvrdí, že má rád jednorožce). Toho samozřejmě využívají i velké korporace, které populárním záležitostem přizpůsobují svůj sortiment. Takové oblečení s motivy jednorožců si potom můžeme koupit na každém rohu a připadat si nesmírně originálně. Celé je to pak neskutečně falešné, povrchní, nanejvýš trapné a navíc tím o sobě dáváme najevo, že nejsme schopni zaujmout jinak. Na sociálních sítích se můžeme následně „ pochlubit“ svými fotkami v daném oblečení, nejlépe ještě se značkovou kávou v ruce a dál už jen očekávat zpětnou vazbu od jiných uživatelů. Máme potřebu sdílet vše líbivé a myšlenkově bezcenné, mezitím co mlčíme o důležitých otázkách a navíc si neuvědomujeme, že naše nudné fotky hotelových pláží z dovolených stejně nikoho nezajímají. Je nezbytné, abychom se takto prezentovali? A proč nám vůbec tolik záleží na uznání druhých? Je jasné, že sdílením povrchností si kolikrát vysloužíme mnohem větší ohlas než sofistikovanými příspěvky, ale k čemu nám ve výsledku taková popularita je? Pokud se nechceme stát povrchními a prázdnými otroky společnosti, měli bychom se častěji zamýšlet nad opravdovými problémy, odpoutat se od zbytečných materiálních záležitostí a hlavně být zcela upřímní jak k ostatním, tak především sami k sobě. Kateřina Hošková /5. A/

ANGLIČTINA V PRAXI Mohu Vám povyprávět jednu malou příhodu, která se mi nedávno stala? Určitě Vás pobaví. Jednou takhle s týmem jsem jela z turnaje vlakem zase přes celou republiku. Co si budeme povídat, lidí jezdí hodně, míst je málo, a tak nám trenéři vždycky zamluví místenky. A jako vždycky byla polovina našich zamluvených míst obsazená. Jenže moje maličkost prostě není ten typ člověka, co se rve o to, aby vyhodil z místa někoho jiného, aby si mohl sám sednout. I tak jsem se ale zeptala jedné slečny, co seděla blízko našich míst, jestli sedí na svém místě. A ouha, co se nestalo? Spustila na mě anglicky, že je na svém místě, ale ať se zeptám těch dam naproti. Tak jsem se tedy obrátila na dvě postarší paní a mluvila. Anglicky. Řekly mi, že jedou z Košic a že tu bylo volno, tak si se sestrou sedly k sobě. Viděla jsem volné místo, tak jsem to tedy nechala být a sedla si tam. Daleko od svých spoluhráček. Po půl hodině za mnou jedna ze sester přišla, prý jestli je to problém, že si sestra přesedne zpět na své místo. Ale já byla ráda, že jsem seděla. Řekla jsem tedy, že mi to nevadí. Další stanici ale nastoupila paní, co měla místenku na mnou obsazené místo. Naštěstí to byla Češka, tak jsme se rozumně domluvily, že si sedne na místo „oné“ sestry. Šla se jí tedy zeptat na číslo. Ulevilo se mi, že můžu konečně v klidu sedět. Nasazuji si sluchátka, když tu najednou... počkat... vždyť přece... otočím se a ony si spolu povídají. Česky! To mi nedalo, tak jsem se šla zeptat, jestli je vše v pořádku. Konečné vysvětlení bylo, že slečna naproti sestrám sice byla Angličanka, ale ony dvě byly Slovenky. To rozesmálo docela dost cestujících, co nás pozorovali. No a nás čtyři samozřejmě taky. Při loučení v Kolíně jsme si s úsměvem řekly, že jsme se domluvily i tak a kývly jsme si na pozdrav. Jazyky jsou super. Zvlášť v dnešní době. Využijete je všude. Angličtinu určitě a s němčinou se v Boleslavi taky neztratíte. Takže … učte se, ale ne zas moc. A hlavně mluvte. Jen radši ve správnou chvíli správným jazykem. Mně se tedy tohle stalo poprvé, ale pobavila jsem aspoň pár cestujících. Terka N.

Umění | Z naší tvorby

MURPHYHO ZÁKONY

Co se může pokazyt, to pkoazí se

G8MB

Fronta v bufetu je přímo úměrná času, který zbývá do konce přestávky.

Potřeba spánku roste s důležitostí výkladu profesora.

Propiska, kterou máte opravdu rádi, po kontaktu s rukama spolužáka sublimuje. Už ji nikdy neuvidíte.

Třídní nástěnka s motivem léta se mění na motiv podzimní a v zimu následujícího roku.

Pravděpodobnost, že pokazíte písemku, je přímo úměrná váze písemky.

Odpadkový koš na papír je odpadkový koš na papír, plast i hliník.

Oblíbil si vás váš profesor? Klid, jen mu připomínáte někoho jiného!

Rozdíl mezi losy a otázkami tahanými při zkoušce je pouze ten, že mezi losy jsou i takové, které vyhrávají.

Dobrá známka je nemoc a učitelé jsou doktoři.

10) Opisuješ-li jednu práci, je to plagiát. Opisuješ-li dvě práce, je to kompilát. Opisuješ-li tři a více prací, je to vědecká práce. Vojtěch Vyskočil /4.B/

Události | Na co se můžeme těšit

ČERVEN - plánované události

KVĚTEN - plánované události

Svátek Zájezd/Exkurze Organizační událost Maturitní záležitosti

5.6.(Po) - Rýchory (4.A) 6.6.(Út) - Rýchory (4.A) 7.6.(St) - Rýchory (4.A)

1.5.(Po) - Státní svátek 2.5.(Út) -18:00-20:05 Divadlo MB-M5 Státní maturita-2.patro 3.5.(St) - Zkrácená výuka do 11:40 Lidské tělo-Praha (5.A, 5.B, 6.B, 7.A) 4.5.(Čt ) - Státní maturita-2.patro Výchovný koncert- Praha (4.B) 8.5.(Po) - Státní svátek 9.5.(Út) - Svatý týden (8.A, 8.B) Parlament-Praha (7.A, 7.B) 10.5.(St) - Svatý týden (8.A, 8.B) Srdíčkový den Legoland- Německo (1.A, 1.B) 11.5.(Čt) - Svatý týden (8.A, 8.B) 12.5.(Pá) - Svatý týden (8.A, 8.B) 15.5.(Po) - Svatý týden (8.A, 8.B) 8:50-9:45 - zkouška sboru 13:00 - Příprava maturit. tříd (7.A, 7.B) 16.5.(Út) - zahájení maturit 19.5.(Pá) - ukončení maturit 22.5.(Po) - 8:50-9:45 - zkouška sboru 25.5.(Čt) - Vyřazení maturantů - sv.Havel 30.5.(Út) - 8:00-9:30-Nehodou to začíná - DK (5.A, 5.B, 6.A, 7.A,7.B) - Parlament-Praha (6.B)

Rýchory (4.B) 8.6.(Čt) - Rýchory (4.B) 9.6.(Pá) - Rýchory (4.B) Jazykové testy-1.roč. 12.6.(Po) - Zdravotnický kurz (7.B) 13.6.(Út) - Zdravotnický kurz (7.B) 14.6.(St) - Zdravotnický kurz (7.B) 15.6.(Čt) - Zdravotnický kurz (7.B) 16.6.(Pá) - Zdravotnický kurz (7.B) 19.6.(Po) -Sportovní kurz-Hamr (6.A, 6.B) 20.6.(Út) - Sportovní kurz-Hamr (6.A, 6.B) 21.6.(St) - Sportovní kurz-Hamr (6.A, 6.B) 22.6.(Čt) - Sportovní kurz-Hamr (6.A, 6.B) 23.6.(Pá) - Sportovní kurz-Hamr (6.A, 6.B) 26.6.(Po) -14:15-Klasifikační porada - Exkurze-Šumava (3.A, 3.B) 27.6.(Út) - Exkurze-Sedmihorky (1.A) - Exkurze-Šumava (3.A, 3.B) 28.6.(St) - Exkurze-Sedmihorky (1.A) - Exkurze-Šumava (3.A, 3.B) 29.6.(Čt) - Exkurze-Sedmihorky (1.A)

- Exkurze-Šumava (3.A, 3.B)

30.6.(Pá) - 9:00- ukončení školního roku ve Sboru českých bratří

Chcete si vzít Školníka domů? Vezměte si jeho e-podobu a tohoto nechte ležet na chodbě na parapetu, ať si ho může přečíst i někdo další. Děkujeme! © Školník, 2017

Děkujeme firmě CopyCentrum za ochotnou pomoc při tisku tohoto časopisu.