Školník 8/1

ŠKOLNÍK Časopis pro studenty Gymnázia Mladá Boleslav

1

Ročník osmý

Září - Říjen 2016 NEPRODEJNÉ

skolnik-casopis.g6.cz | g8mb.cz

EDITORIAL

O NÁS...

A

je tu nový školní rok a s ním mnoho plánů, očekávání, přání a i nové číslo našeho časopisu! Tentokrát je hlavním tématem mnohokrát zmiňované 25. výročí, které jsme náležitě oslavili 2. září a to jak ve škole za přítomnosti našich bývalých absolventů, tak v Domě kultury. Den před tím jsme uvítali ve Sboru českých bratří nové primány, s nimiž se také můžete seznámit na stránkách tohoto Školníka. Došlo ale i k pár změnám v naší redakci. Rozrostla se o nové posily a na šéfredaktorském postu nyní budeme dva a věřte, že se vynasnažíme, aby náš Školník byl stejně dobrý, jako byl v letech předchozích. Nebudeme to tedy již dále protahovat a přejeme příjemné čtení!

Natálie Spielmannová & Bořek Nachtmann

NOVÝ WEB

Drazí čtenáři, vážené čtenářky, zkrátka všichni, co náš časopis rádi vezmete do ruky a počtete si v něm. Před nedlohou dobou jsme spustili web, který má být takovým on-line útočištěm naší redakce, místem pro archiv čísel a nástěnkou připravovaných aktivit. Na webu bude i to, co se do časopisu nevešlo, a tak bychom Vás tam rádi “pozvali” na návštěvu.

Nově nás najdete nás na www.skolnik-casopis.g6.cz

OTÁZKY

Jak se zalíbila primánům naše škola? Co vidí za rozdíly?

Víte, že hřiště dostane novou tvář? Jak velké budou změny?

Finové opět inovují, co za novinky si pro školství připravili?

Povedl se školní almanach? A co výročí školy?

Jak hluboko do minulosti musíte jít pro počátky Školníka?

Nový Harry Potter a film Anthropoid - uspěli v recenzích?

Jak se žije v Kanadě? A co teprve v Indianě?

Kolik času zabere Británii se postavit zpět na nohy? …není, myslím, účelem střední školy, aby absolvent podržel slovíčka a vzorce, nýbrž myšlenkové metody, na kterých to vše visí. Umět- to je dočasné, ale Karel Čapek rozumět-to je trvalé obohacení ducha.

ŠÉFREDAKTOR

REDAKCE

Natálie Spielmannová Bořek Nachtmann

GRAFICKÝ DESIGN Tomáš Bajer

REDAKTOŘI

Filip Špáda Hana Horáková Michaela Nemetzová Natálie Dutá Nela Šípková Pavla Bišická Tereza Nitschová

Časopis Školník je školní dvouměsíčník psaný a graficky upravovaný studenty napříč všemi ročníky.

Zabývá se primárně školními akcemi a aktivitami, ale i kontroverzními či aktuálními tématy. Nechybí ani rozhovory, recenze a vlastní názory.

Redakce časopisu Školník se schází pravidelně, každé úterý od 9:40 v učebně jazyků č. 14. Pokud máte jakékoliv nápady, inovace, nebo se chcete stát součástí redakce, rádi vás zde uvidíme!

skolnik-casopis.g6.cz facebook.com/skolnik.casopis

OBSAH 4 6 8 11 17 19 20 22 24 26 28 29 30

Rozhovor s prváky Události Mgr. Rychtaříková Výročí školy Historie časopisu Zájezd do Itálie Recenze Sloupky Pozdravy z cest Brexit Globální oteplování English Corner Informujeme

KONZULTACE

Mgr. Lenka Vedralová

FOTOGRAFIE

Marek Hofman Tomáš Bajer Michal Slivoň Tereza Nitschová Jiří Bim

PŘISPĚVATELÉ

Mgr. Martin Herrmann Petr Svoboda Andrea Karenová

4

Dotazník na prváky

PRIMÁNI A JEJICH PRVNÍ DOJMY

r

aA

/1.A/ Mgr. Dana Jágrová

Jak se vám tu líbí?

Je to tu super, líbí se nám tu víc než na základce.

Působí to tu na nás dobrým dojmem.

Jaký vidíte rozdíl mezi naším gymnáziem a vaší ZŠ?

Třeba, jsme tu nejmladší. A taky budova je zajímavá.

Líbí se nám, že na nás na začátku netlačí.

Baví nás tu učení, nevidíme tu moc chyb.

Jaký byl adaptační kurz?

Splnil účel. Poznali jsme se a zjistili o sobě spoustu věcí. Byla to zábava.

Nemám slov, byl velmi vydařený.

Byl super! Hráli jsme skvělé hry a dobře nám vařili.

Co říkáte na školní vybavení?

Super, až na ty staré učebnice.

Mně se líbí odborné učebny a celkově to, jak přecházíme z jedné učebny do jiné.

Jako na jiných školách ...

Vybavení v obyčejných učebnách mi přijde průměrné, ale v odborných učebnách je vše nové a hezké.

Jaký je váš nejsympatičtější učitel a proč?

Každý kantor má něco do sebe, takže to takhle nemůžu říct. Ale zatím mi jsou sympatičtí všichni.

Paní učitelka Vedralová. Není přísná, je férová a od prvního dne mi zkrátka padla do oka.

Paní učitelka Zárubová, je velmi hodná.

Mně jsou nejsympatičtější paní Zárubová a Jágrová. Obě jsou moc milé, ochotné a hodně toho vědí.

Paní učitelka Horáková!

Já vám děkuji za rozhovor a přeji, ať se vám v naší škole daří :)

Dotazník na prváky

5

/1.B/ Mgr. Jana Kašparová

Tak jak se vám tu líbí?

Nám se tu líbí moc i třída je hezká, akorát v šatnách to vypadá jako ve vězení.

Celá atmosféra je taková kamarádská a rodinná.

Jaký je pro vás rozdíl mezi gymplem a vaší ZŠ?

Je to tu větší a lepší. Gympl je pro nás zajímavější.

Jsme tu nejmladší a ve třídě je nás víc .. A je tu taky hodně učitelů.

Máme 7 učebnic matematiky!!

Jaký byl adaptační kurz?

Byl super, hodně jsme se dozvěděli o ostatních. Poznali jsme spoustu nových lidí. (padlo zde mnoho dalších synonym pro super, báječný, skvělý :) ...)

Při hrách byla legrace. Naše třída tvoří super kolektiv, takže na kurs máme samé pozitivní vzpomínky.

Co říkáte na školní vybavení?

Některé věci by mohly být novější, ale jinak je to dobré.

Fyzika je krásně vybavená, jsme spokojení.

A co učitelé, kdo je pro Vás ten nejsympatičtější?

Mně zatím sedl každý učitel.

Pro mě asi taky všichni, ale nejsympatičtější je mi pan učitel Vaněk.

Paní učitelka Kašparová Kotlaba!

Děkuji vám za rozhovor a přeji hodně jedniček a hodných učitelů :)

Pi aB Terka Nitschová

6

Události

ZAHÁJENÍ ŠKOLNÍHO ROKU Přesně tak si každý pamatujeme náš úplně první školní den na gymnáziu-slavnostní zahájení. I to letošní se tradičně konalo ve Sboru českých bratří. Pan profesor Kotlaba se ujal úvodního slova, po kterém následoval proslov naší paní ředitelky. Nechyběl zde ani skvělý školní sbor pod vedením paní profesorky Chladové a s nimi i studentská hymna Gaudeamus igitur, kterou si se sborem zazpívali i mnozí vyučující a někteří z budoucích maturantů. Poté následovala ta nejdůležitější část-přivítání prváků. Maturitní ročníky osobně vítaly naše elévy a předávaly jim pamětní listy, jakési vstupenky na náš gympl. Rodiče i prarodiče byli dojatí a naši nejmladší spolužáci byli poněkud nesví v této neobvyklé roli.

Doufáme, že se všem novým přírůstkům naší školy zahájení líbilo a uloží si tyto krásné momenty do paměti. Teď už nezbývá nic jiného, než jim popřát samé úspěchy, spokojenost a trpělivost, které na této cestě plné získávání vědomostí a zkušeností jistě budou potřebovat.

Natálie Spielmannová

STUDENTSKÉ VOLBY NA NAŠÍ ŠKOLE Poprvé v historii se na naší škole 21. 9. 2016 konaly studentské volby jako součást projektu Jeden svět na školách. Volby probíhali od 8:00 a hlasy byly sečteny už před 11:00. Ve volební komisi zasedli Vojtěch Vaník, Václav Brzobohatý, Jan Žižka a Petr Svoboda, který tuto akci s panem profesorem Radkem Kotlabou inicioval.

Další možnost studentských voleb bude příští rok, to budou volby do poslanecké sněmovny.

Výsledky na naší škole – uvádíme jen strany, jež dosáhly alespoň 3% :) TOP 09 31,66% Piráti 15,00% ANO 10,83% ODS 9,16% ČSSD 5,83% KSČM 5,83% Svobodní+SsČR 4,16% SPD 4,16% Celkem 99,93% Vzhledem k zaokrouhlování NENÍ celkový součet 100% Volební účast: 52,40% /voleb se mohli zúčastnit jen studenti od 15 do 18 let/.

TOP 09 Piráti ANO ODS ČSSD KSČM Svobodní+SsČR SPD

Petr Svoboda

Vybavení školy

7

CO JE NOVÉHO NA NAŠEM GYMPLU? Co se tu změnilo během prázdnin? Určitě jste si všimli, že byly vymalovány chodby v prvním a druhém patře, a to včetně schodišť. Malovalo se také v učebnách současných prváků (5, 21), kam byl také

pořízen nový nábytek. Kromě toho byl nově vymalován i kabinet fyziky, kde se měnila i podlaha a kam se kupoval nový nábytek., a v kabinetu pana zástupce.

BUDE SE REKONSTRUOVAT HŘIŠTĚ?

Celá rekonstrukce je zatím relativně daleko, ale vypadá to, že jsme blíže než kdy dřív. Škola má zatím vypracovanou studii na rekonstrukci. Ta by obnášela nahrazení současného podkladu tartanem, a to po celé délce prostranství (až k bráně). Díky tomu, by se zde mohly běhat kratší tratě (50 a 60 m). Dále by se změnil prostor, kde se nyní nachází basketbalový koš a stoly na stolní tenis. Zde by měla vzniknout plocha pro workout a pro skok vysoký. Podle studie by se také mohla zmenšit plocha pro vrh koulí a do uvolněného prostoru by se umístil altán, kde by se mohlo v teplejších měsících také vyučovat (vejít by se tam měla polovina třídy). Přestavba však ještě „chvíli“ nezačne. Zatím potřebuje škola sehnat 200 000 Kč na vypracování projektu. Celkový rozpočet by pak měl být přibližně 6 milionů korun.

Doufejme, že se je podaří sehnat a rekonstrukce se co nejdříve uskuteční.

Bořek Nachtmann

LEGENDA POVRCHŮ:

PUR vodopropustný dvouvrstvý povrch tl. 13mm

Zámková dlažba tl. 60mm - pochozí

Zámková dlažba tl. 80mm - pojezdná

Záchytná vana s gumovou rohoží 500x140

PUR dopadová plocha tl. dle výšky pádu

Jemný křemičitý písek

Osetí travním semenem

Mgr.

Rozhovor

Jana Rychtaříková

Rozhovor

9

Vyhovuje Vám povolání kantora? Zvolila byste si jiné, kdyby se naskytla příležitost?

Povolání mi vyhovuje, jiné bych si určitě nezvolila, protože jsem tohle chtěla dělat. Kvůli učitelství jsem také vystudovala vysokou školu. První rok na VŠ jsem ještě nebyla na pedagogické fakultě, studovala jsem fakultu humanitních studií a během toho roku jsem teprve začala přemýšlet, jak bych toto vzdělání uplatnila. Jediné, co jsem si tehdy dovedla představit, bylo povolání učitelky. Navíc mě to hrozně baví. (smích)

Čeho si ceníte na studentech? Soudíte například podle toho, o kom zaslechnete na poradě?

No, jsem radši, když se student chová tak nějak normálně.(smích) Ocením, když mě respektuje, třeba i když vidím, že ho můj předmět nijak zvlášť nebaví nebo mu nejde. Oceňuji snahu. Jinak, co se týče toho posuzování, tak mám v tomhle spíš sklon se studenta zastávat. Jistě ho radši nejprve poznám sama, udělám si vlastní názor. Moc jsem tohle ještě neřešila, ale nedělám žádné ukvapené závěry.

Potkáváte se na této škole s kolegy, kteří Vás dříve učili? Koho jste měla na francouzštinu?

Na francouzštinu jsem měla paní profesorku Svobodovou, se kterou teď sdílím kabinet. Jinak se tu potkávám vlastně skoro se všemi.

Existuje něco, co vyloženě nemůžete vystát?

Nesnáším, když lidi lžou a neumí se mezi sebou chovat slušně, když se chovají jako burani.

Byla jste s učiteli vždy zadobře? Nedělá Vám teď problém si s nimi tykat?

S učiteli jsem vycházela dobře, nebyla jsem nijak problémový student. Mám dojem, že se nemám za co stydět.(smích) Spousta mých bývalých spolužáků se mě na to samé také často ptá. Když mi už někdo nabídl tykání, tak mi to problém nedělalo. Vždy jsem zastávala takovou zásadu, chovat se slušně, takže teď je to tím pro mě snazší.

U čeho si dokážete opravdu odpočinout?

Nejspíš u čtení. Nebo chodím na vycházky do přírody, je to fyzická aktivita a zároveň taková duševní relaxace. Člověku se tak naskytne více času přemýšlet.

Učíte také psychologii, zavedla byste uniformy na školách?

Netuším, nemám k tomu nijak jasný postoj. Na jednu stranu například z finančních důvodů, by to tak bylo lepší. Na druhou stranu, omezuje to možnost sebevyjádření. Dost lidí oblečením projevuje nějaký svůj postoj. Není to určitě to hlavní, ale vnější vzhled Vadí Vám ráno vstávat do školy? může o člověku leccos prozradit. Chápu, že někTrochu jo. Ale zvykám si. (smích) do může být pro to, aby se uniformy zavedly, právě z důvodů různého sociálního prostředí, z něhož stuMáte nějaký zajímavý zvyk či rutinu? denti pocházejí, což může především u těch menších Nějak mě teď nic nenapadá. Většinou to jsou takové dětí vyvolat problémy. normální věci. Ale třeba kávu nikdy nemůžu vypít, dokud si ji nezamíchám lžičkou. To je až taková Natálie Dutá, Hana Horáková obsese.(smích) Jak byste sama sebe charakterizovala? Společenská, optimistická, někdy upovídaná, empatická, někdy netrpělivá, občas vzteklá Co jste vystudovala? Učitelství pro SŠ (FJ, ZSV) na pedagogické fakultě UK v Praze Jaké máte koníčky? Vaření, četba, pěší turistika, čas od času malování Máte domácího mazlíčka? NE Bojíte se zubařů? NE Jste věřící? NE Sportujete? ANO Oblíbené jídlo: polévky všeobecně ráda jím i vařím Oblíbený film: Věčný svit neposkvrněné mysli Oblíbená kniha: Kafka na pobřeží (Haruki Murakami) Oblíbené zvíře: nemám oblíbené zvíře Oblíbená barva: červená, ale moc ji nenosím Oblíbený hudební styl: nemám už úplně vyhraňený hudební styl Rodinný stav a děti: svobodná, bezdětná Cizí jazyky: AJ, FJ, RJ, Italština (poslední dva ne nijak plynně) Oblíbené CD: mám jich víc, např. Recto Verso (ZAZ), Nine Objects of Desire (Suzanne Vega), Vlnobeat (Traband), všechna alba od Znouzectnost

10

Názor škola

PRO

NE ŠKOLU, ALE ŽIVOT PRO

“

To je otázka, kterou si v průběhu let na gymnáziu klademe snad všichni. Odpovědi na ni by se pravděpodobně lišily, ale závěr by byl stejný. Co se týče teoretických znalostí, nemůžeme si stěžovat. Dennodenně nám do hlavy přitékají kvanta informací, ale jejich praktické využití?

To už je horší. Namísto praktických ukázek většinou stále jen opisujeme a memorujeme fakta. Fyzika a chemie, to jsou předměty, od kterých bych praktičnost vyžadoval a snad i očekával nejvíce. Přesto jsem se u nás na škole setkával většinou pouze s jejich teoretickou stránkou. Kolem chemikálií jsem asi dvakrát prošel a možná k nim jednou přičuchl. Ke stavu pomůcek v učebně fyziky snad ani nemá cenu se vyjadřovat. Nezdá se však, že by to byl problém jen naší školy. České školství má mnoho nedostatků (stejně jako i výhod), podfinancování je ale asi jeden z největších problémů.

Připraví nás škola dostatečně na život?

Nicméně i ve Finsku, kde je mimochodem rozpočet na školství při polovičním počtu obyvatel dvakrát větší než v ČR, dospěli k závěru, že finské děti nejsou po absolvování střední školy dostatečně připravené na život. Na ministerstvu školství tedy připravili reformu zavádějící do škol

”

nové osnovy. Hlavní změnou je tzv. „phenomen-based learning“ čili tematické vyučování.

To ruší předměty tak, jak je známe, a zavádí nový styl vyučování. Místo různého počtu jednotlivých hodin se tak nastaví hlavní téma, skrze které se postupně žáci propracují k poznatkům z daných oborů.

Každé velké téma je v podstatě tak komplexní, že by pro učitele neměl být problém zahrnout do něj všechny předměty. Žákům by tato změna prý měla pomoci k větší kreativitě, k většímu povědomí o současném světě a k větší samostatnosti.

Zavedení reformy bude postupovat pozvolna a díky větší nezávislosti si můžou všechny školy samy rozhodnout, zdali se bude tematické vyučování aplikovat jen na pár měsíců v roce, nebo zda ho aplikují na celé studium.

Idea je to rozhodně zajímavá. Zatím se však nedá příliš odhadnout, do jaké míry budou nové osnovy fungovat dle plánu. Finský školský systém patří dlouhodobě k nejlepším a nejprogresivnějším na světě a je sympatické, že přesto Finové hledají nové cesty v souladu s požadavky stále se vyvíjející společnosti. Český vzdělávací systém rozhodně není nejhorší, ale něčím by se určitě ve Finsku mohl inspirovat. Inu, nezbývá než doufat, že i v Česku se podaří školství posunout o krok vpřed a přiblížit jej více k praktickému životu.

Bořek Nachtmann

PHENOMENAL

EDUCATION PHENOMENON BASED LEARNING TEACHING BY TOPICS

phenomenaleducation.info

Re-thinking from Finland !

Příloha k výročí školy

11

25. výročí založení osmiletého Gymnázia Mladá Boleslav

1991

2016

Zveme vás na oslavy, které se budou konat v pátek 2. září 2016 od 8 do 17 hodin v budově školy, od 18 hodin v Domě kultury.

Program v DK: společenský večer, hraje Big Band Relax, hudební a taneční vystoupení studentů, archiv vzpomínek,

12

2

Příloha k výročí školy

Letošní školní rok jsme zahájili opravdu netradičně, i když důvodem se stala právě tradice, tradice oslav významných výročí.

“ Než však naše škola doznala proměny srovnatelné snad jen s pohádkovou proměnou ošklivého kačátka v nádhernou labuť, tak tomu předcházely dlouhé přípravy... “

Objektivní recenzi na školní almanach může nalézt na straně patnáct

. září se naše gymnázium proměnilo v galerii, v muzeum a hlavně v místo setkávání. Než však naše škola doznala proměny srovnatelné snad jen s pohádkovou proměnou ošklivého kačátka v nádhernou labuť, tak tomu předcházely dlouhé přípravy, kdy především třídní učitelé našich 39 absolventských tříd chystaly expozice o svých bývalých studentech a jejich působení na škole. Kromě četných fotografií, maturitních šerp, tabel a klasifikačních archů se podařilo nashromáždit i krásné kroniky, literární a výtvarné práce, ale i zapomenuté boty, penály, studijní průkazy, účty za opravy rozbitých oken nebo za zničené dveře u šaten. Nechyběla ani sbírka taháků nebo vtipných studentských i kantorských hlášek, jež se zachovaly na dně šuplíků.

Výraznou proměnou prošly i prostory školy – nejen díky generálnímu úklidu v kabinetech, který si vynutilo usilovné hledání veškerých memorabilií, ale i ve třídách, v ředitelně a v místnosti pana zástupce. Vkusně vymalovány byly chodby. Třešničkou na dortu pak byla výzdoba celé školy, květiny a příjemná atmosféra i s občerstvením v místnosti pro hosty, v kterou se proměnila hudebna. Pozornost poutal i stolek s návštěvní knihou nebo výstavka všech doposud vydaných čísel školního časopisu (viz. foto vpravo). Výsledkem byli nadšeni nejen sami tvůrci, tedy učitelé, ale i návštěvníci školy, mezi nimiž byli dávní i nedávní absolventi, ale i jejich rodiče.

Uvítáni byli i bývalí učitelé a jiní vzácní hosté. Setkání a společné vzpomínání bylo to, co naplnilo školu mimořádnou atmosférou, kterou umocnilo i nahlédnutí do Almanachu školy, jež byl vydán právě k 25. výročí gymnázia a který byl v tento den poprvé nabídnut veřejnosti v prodejním stánku v 1. poschodí. V Almanachu našli zájemci fotografie všech absolventských tříd, vzpomínky studentů i učitelů a vybrané literární a výtvarné práce. Almanach seznamuje i s historií gymnaziálního školství na Mladoboleslavsku a podrobně se věnuje krátké, ale zajímavé historii našeho „malého gymplu“, a to včetně nejvýznamnějších studentských úspěchů. Nechybí ani kompletní seznamy bývalých i současných učitelů a studentů.

Proto doporučujeme koupi Almanachu i současným žákům školy /199,- Kč v sekretariátě školy/.

Ale vraťme se ještě na chvilku k zářijovým oslavám. Dům kultury MB 2. září v 18.00. Otevírají se vchodové dveře a vstupují první přátelé našeho gymnázia. Oslavy 25. výročí školy vrcholí společenským večerem. Hrálo se, promluvili hosté /předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Jan Hamáček, náměstek primátora města Mladá Boleslav Daniel Marek – oba absolventi našeho gymnázia/ i zakladatel školy pan Jaroslav Polívka nebo současná ředitelka školy paní Jana Pospíšilová. Na pódium byli pozváni i někteří z přítomných absolventů, krásně nám zazpívaly i tři bývalé studentky a byl také se všemi náležitostmi pokřtěn Almanach. Program byl zpestřen několika vydařenými hudebními i tanečními výstupy současných žáků, za což jim patří velké poděkování. Krátká vtipná filmová smyčka, vytvořená u příležitosti 25. výročí školy bývalým studentem gymnázia Štěpánem Tomšem, byla již jen dalším bonbonkem pestrého večera. Hlavní ale byla neformální setkání absolventů s jejich učiteli. Kulturák byl nabit skvělou atmosférou, nikdo se neopil, diskutovalo se o věcech vážných i nevážných a myslím, že nejen já, ale i všichni zúčastnění si uvědomili, jaké úžasné intelektuální prostředí se alespoň na těch pár hodin v DK vytvořilo. Opravdu jsme si to všichni užívali a bylo nám spolu dobře.

O tom, že se oslavy vydařily, svědčí ohlasy zúčastněných, jež dorazily do školy e-mailem i osobně. Tak jen tak dál, ať stejně dobře dopadnou oslavy 50. výročí osmiletého gymnázia v Mladé Boleslavi v roce 2041.

Mgr. Lenka Vedralová

/Učitelé/

/

/absolventi - David Bohata - redaktor 1. ročníků Školníka a Eliška Vokálová/

/4.A tančí/

/Jan Hamáček/

/Daniel Marek/

/dva Jirkové -jeden z nich, Jirka Bím, autor fotografií z oslav školy/

/současní studenti/

/1. absolventi našeho gymnázia/

Příloha k výročí školy

15

Almanach k 25. výročí založení osmiletého Gymnázia MB

A

lmanach je ročenka nebo sborník nebo soubor prací nebo všechno dohromady. Po letech, někdy i mnohých, se na něj může vzpomínat jako na zásadní generační vystoupení, jako na mezník ve vývoji toho či onoho, jako na mapu čehosi podstatného. Anebo se na něj nebude vzpomínat vůbec, svůj úkol, pozastavit čas, splnil a bude se na něj prášit v archivu. Skoro nikdy se předem neví, bude-li to tak, nebo onak. Napovědět může motivace tvůrců a míra opravdovosti zúčastněných.

Sestavit almanach k významnému výročí školy zní trochu jako povinnost a splnit povinnost není vůbec málo. V případě Almanachu k 25. výročí založení osmiletého Gymnázia Mladá Boleslav by to ovšem, nezlobte se, málo bylo. Vznikla totiž knížka, která má reálnou ambici zaujmout každého čtenáře. I toho, který s Gymnáziem nemá nic společného. Většina ze všech zhruba 1300 lidí, kteří za ta léta ve škole studovali nebo učili, otevře-li svazek, vyhledá v něm svou vlastní stopu. Alespoň jméno, které tam bude určitě. „ Jé, a fotka taky! Proboha, to jsem já…?“ A potom ještě letmé zalistování, kterým to obvykle končí. Ne však v tomto případě. Almanach se nedá, nebude vás chtít pustit. Velmi promyšleně a přitom prostě a přehledně uspořádaná koláž vzpomínkových textů absolventů, textů současných i bývalých učitelů, ukázek studentských prací a fotografií tříd, skupin i jednotlivců, ve škole, venku, v zimě i v létě, doma i v cizině… ne, neodtrhnete se tak snadno. Sborníku nechybí fundovaný úvod, zasazující „krátké“ dějiny školy do „dlouhých“ dějin školní budovy, města a státu. Status „malého“ dokumentu doby v proudu „velkých“ dějin posiluje (a celý soubor velmi zatraktivňuje) průběžná časová osa, která čtenáři umožňuje uvědomit si množství zajímavých souvislostí.

Když jeden ročník zahájil svá studia, vstoupili jsme do Evropské unie, a když je končil, zemřel Václav Havel. Jiný zahájil v prvním roce dějin samostatné České republiky a po maturitě jím, jako námi všemi, otřásl teroristický útok na budovy World Trade Center v New Yorku. Kam se řítí svět, ptá se poslední záznam na ose…

Pokud by to bylo podle těch, o kterých právě dočítáte, nemuselo by to být špatné, řeknete si s posledními stránkami, po nichž následují ještě „povinné“ seznamy všech, kteří u toho byli.

V žádném z textů se nedočtete, že to bylo a bude strašné a stálo a bude stát za prd.

Ano, do almanachů se přece vybírá jen to pěkné. Ale tady máte pocit, jako by ani nikdo nevybíral. Jakoby to tak prostě bylo. V neposlední řadě je třeba pochválit velmi zdařilou grafickou úpravu, vkusný výběr barevných kombinací a doslova milý formát knížky, kterou si umíte představit na kavárenském stejně jako hospodském stole, na stolku vlakového kupé stejně jako na stolku nočním, v kabelce dámy stejně jako v batohu teenagera. Prostě všude, jen ne v archivu pod vrstvou prachu.

Autory publikace jsou Mgr. Lenka Vedralová a Mgr. Radek Kotlaba, graficky zpracoval Štěpán Tomš. Kniha je k dostání v sekretariátu Gymnázia v Palackého ulici 191/1, případně v Knihkupectví Jarmily Pospíšilové na Náměstí Míru.

Mgr. Martin Herrmann

“ Vznikla totiž knížka, která má reálnou ambici zaujmout každého čtenáře. I toho, který s Gymnáziem nemá nic společného...“

“Velmi promyšleně a přitom prostě a přehledně uspořádaná koláž vzpomínkových textů absolventů, textů současných i bývalých učitelů, ukázek studentských prací a fotografií tříd, skupin i jednotlivců, ve škole, venku, v zimě i v létě, doma i v cizině…”

16

Příloha k výročí školy

PŘÁNÍ K 25. VÝROČÍ NAŠÍ ŠKOLY OD DRUHÁKŮ, Z DOBY, KDY BYLI JEŠTĚ V PRVÁKU!!!

Gymnáziu přeji mnoho úspěchů v dalších školních letech, do budoucna lepší sportovní hřiště a ať ještě mnoho tříd na naší škole odmaturuje.

Eliška, 1.A Škole přeji, aby se jí dařilo jako dosud. Nejvíce se mi líbil zájezd do německého Legolandu s celou třídou.

Hana, 1.A Přeji našemu gymnáziu, aby mělo hodně hodných studentů a aby se na něm učilo alespoň ještě 100 let. Líbí se mi náš kolektiv ve třídě.

Kateřina, 1.A Mé škole přeji moderní rekonstrukci, pěkné toalety, nové vybavení do tříd a také hodné žáky a učitele. Samozřejmě taky novou tělocvičnu a hřiště. Na škole se mi líbí noví kamarádi a bufet.

Radim Zeman, 1.A Naší škole přeji jen to nejlepší, jsem moc ráda, že jsem se sem dostala a mohu sem chodit. Doufám že naše škola zůstane taková jaká je ještě alespoň dalších 25 let.

Barča, 1.A Přeji našemu gymnáziu, ať se mu v dalších letech dobře daří a je pořád tak krásné jako teď. Ať jsou na něm stále tak hodní a milí učitelé a učitelky. A co se mi líbí? Že máme tak hodného třídního učitele.

Mirka, 1.A

ymnázium Mladá Boleslav

Historie Školníka

17

HISTORIE ČASOPISU Náš časopis je už dlouhou dobu nedílnou součástí života našeho gymnázia. Podílejí se na něm studenti i profesoři. A jejich snaha se vyplácí. Již několik let se účast-

níme soutěže o nejlepší středoškolský časopis. A co se týče umístění, zatím jsme ještě nikdy neodešli s prázdnou. Například minulý rok se nám podařilo získat cenu

za obsah, titulní stranu, grafiku a hlavně celkové první místo ve Středočeském kraji, což znamená, že se opět zúčastníme v prosinci tohoto roku republikového finále v Brně.

Víte ale, jak náš časopis vlastně vznikl?

časopisu o vytvoření sy u k o p í ího / Prvn , tehdy třídn iu z á n m y g roku na našem spadají již do /, ií p o k 1 3 – a byl náklad noval Kecal e jm se is p y jed1992. Časo z titulní stran u k z á k (u . a .C dílem 2 rohlédnout n p e et ž ů m si cházel noho z čísel grafika). Vy . n z o p ě n ěsíčník, další stra ky jako m ro i tř ě pn ž přibli cím stroji, se sa p a n ě št y, stál byl psán je ěl tři stránk m , u o k č a v Ve nut seší st zábavný. o d l y b a hod0,20 haléřů íkem byl ln o k Š se í Školnísrovnán yní tiskne N ý. n m ro šek, ně sk la až po dne ís č .

1 d o ě terému ka, ostatn na Zímy, k a p m u tr n e sů CopyC ákladu sta ku n v , ík d ý lk kusy/ patří náš ve se i další po ly a v o v je b .O na číslo kdy studenti /, s… e im T li sílu např. Young pak již nemě a la ís č -3 2 vytvořili kračovat. nebo chuť po

Později konečně vznikl nápad na vytvoření oficiálního periodika školy, a to na semináři češtiny s paní profesorkou Vedralovou.

První číslo Školníka vyšlo v dubnu 2009. Mimochodem, víte, kdo byl jeho prvním šéfredaktorem? Štěpán Tomš – grafik právě vydaného Almanachu školy k jejímu 25. výročí. Od r. 2009 tedy vychází náš školní časopis pravidelně každé dva měsíce. A jak to bylo s jeho názvem? Ve zmíněném semináři padaly různé návrhy, ale po vyslovení slova školník bylo jasno. Někteří ze starších studentů si možná ještě vzpomenou na pana školníka Jaroslava Hůlu, který byl velmi oblíbeným jak mezi studenty, tak i mezi profesory. Název tedy evokoval spojení se školou a zároveň připomínal a dodnes připomíná pana Hůlu, dnes možná některým z vás současného pana školníka, což ale vůbec nevadí.

Během let se redakce mnohokrát obměnila s tím, jak studenti postupovali do vyšších ročníků, maturovali a odcházeli z našeho gymnázia. Díky tomu je v podstatě každý ročník časopisu trochu jiný. I letos redakce doznala několika změn, a tudíž se pravděpodobně trochu pozmění i Školník. Je určitě dobře, že se náš časopis vyvíjí a že poskytuje novým redaktorům, fotografům i grafikům prostor pro jejich sebevyjádření. My, současná redakce Školníka, se vynasnažíme, abychom pokračovali co nejlépe v práci, kterou započaly generace školníkářů před námi, a abychom udrželi nadále výbornou úroveň našeho časopisu. Věříme a doufáme, že se vám bude i nadále náš Školník líbit.

Držte nám palce

18

Historie Školníka

Itálie

19

VÝLET DO ITÁLIE Ve čtvrtek 15. 9.2016 vyrazily dva plné autobusy žáků druhých až šestých ročníků naší školy v doprovodu paní profesorky Stránské, Knížkové, Rygerové, Zárubové, Vaňkové, Kašparové a pana profesora Herrmanna do Itálie. Noc jsme strávili v autobuse, ráno jsme se pak probudili v Benátkách. Z parkoviště jsme jeli lodí do historického centra, to byl prima zážitek, i když začalo mírně poprchávat.

V Benátkách jsme byli na náměstí svatého Marka, kde jsme viděli Dóžecí palác a baziliku sv. Marka. Odpoledne přestalo pršet, a tak jsme se vydali procházkou zpátky na parkoviště k autobusům. Noc jsme opět strávili v autobuse a ráno jsme se probudili na poloostrově Gargáno ve městě Vieste. Protože nebyli připravené všechny bungalovy k ubytování, šli jsme se podívat na pláž, která byla krásná a písčitá. Zbytek dne jsme strávili koupáním v moři.

V neděli dopoledne jsme opět lenošili na pláži. Odpoledne jsme šli ve Vieste do přístavu, odkud jsme vypluli na okružní výlet okolo Gargána. Bohužel začalo pršet, tak jsme se museli vrátit zpět. Zpáteční cestou jsme viděli delfíny. Odpoledne jsme šli do obchodu, abychom si koupili něco dobrého. V pondělí jsme se vydali do horského města Monte Sant’Angelo, kde je kostel Santuario di San Michele Arcangelo vytesaný do skály, kde se údajně zjevil Archanděl Michael.

Další den jsme opět dopoledne strávili u moře. Odpoledne jsme se prošli historickým centrem města Vieste, kde jsme navštívili např. muzeum mušlí.

Navečer šly druhé ročníky na slavností večeři. Ve středu jsme odjíždeli v pět hodin ráno na celodenní výlet do Pompejí. Viděli jsme spoustu zbytků domů, zničených při výbuchu sopky, nádob a dokonce i odlitky lidských těl. Bohužel jsme nejeli

na Vesuv, protože jsme měli na cestu k vrcholu příliš velké autobusy. Místo toho jsme se jeli podívat na vulkán Solfatara. To je kráter, na jehož dně bublá bahno a uniká z něho sirná pára.

Ve čtvrtek jsme byli celý den na pláži a večer šel zbytek studentů na večeři. V pátek jsme si ještě celý den užívali pláže a moře. Večer jsme si začali balit a o půlnoci jsme odjížděli do Říma, kam jsme dorazili brzy ráno. Hned jsme zamířili do Vatikánu. Obdivovali jsme tam např. nádhernou baziliku sv. Petra. V Římě jsme dále viděli Pantheon, Španělské schody, Andělský hrad, náměstí Piazza Navona, Forum Romanum, Fontánu di Trevi, Piazza Venezia nebo také Koloseum. Celý den jsme měli krásné počasí, takže den v Římě se povedl.

A pak již jen cesta domů. Ráno jsme se probudili na Rozvadově a dali si vydatnou snídani v Mc Donald´s.

Myslím, že jsme si všichni výlet do Itálie užili, i když nám občas nevyšlo počasí.

Kája Knížková /3.B/

forcesofgeek.com

Parašutistický výsadek nesoucí krycí název Anthropoid předznamenává jednu z klíčových událostí druhé světové války. Výsledkem této operace má být zdařilý atentát na obergruppenführera SS a tehdejšího říšského protektora našeho území Reinharda Heydricha, jenž se svým počínáním zasloužil o přezdívku „pražský řezník“.

V prosinci 1941 se výsadkáři Jozef Gabčík (Cillian Murphy) a Jan Kubiš (Jamie Dornan) těsně po výcviku vedeném pod taktovkou Velké Británie ocitají uprostřed své okupované vlasti, jež byla důsledkem Mnichovské dohody o odevzdání pohraničního území Československa předána do rukou Němců. Parašutisté si jsou dobře vědomi, že místní lidé žijí ve strachu z nacistického vyvražďování a jsou tedy schopni udat kohokoli, aby ochránili sebe a své rodiny. Riziko prozrazení je vysoké. Přes nepřesný seskok a všechny počáteční komplikace oba výsadkáři přijíždějí do Prahy, při čemž zjišťují, že jejich kontakt byl před nějakou dobou odvlečen německou policií. Nezbývá jim nic jiného, něž se opatrně vyptávat místních. Později nacházejí muže, který je dovede přímo do centra českého odboje. Tam zprvu narážejí na odpor některých zúčastněných, jež považují pokus o atentát na tak vysoce postavenou osobu za šílenství. Setkávají se však také s Janem Zelenkou (Toby Jones), krycím jménem Hajský, který je jejich misi nakloněn. Azyl jim poskytne rodina Moravcových, u nichž se později setkávají se svými stávajícími družkami (Aňa Geislerová, Charlotte Le Bon).Po

téměř půlročním obcházení terénu se nakonec shodnou na místě uskutečnění atentátu. To připadá na ostrou zatáčku v Kobylisích, kudy Reinhard Heydrich (Detlef Bothe) projíždí každé ráno při své cestě na Pražský hrad a kde jeho mercedes musí rapidně zpomalit.Většina filmu se odehrává přímo v pochmurné protektorátní Praze, kde se nám skýtá pohled na prostředí, jež nám, spíše než tehdejší československé občany urputně hledící do země pod nohama, evokuje současné pobíhající haldy turistů. Uznávaný režisér Sean Ellis rovněž nepřivedl ze své domoviny herce pro obsazení všech rolí, takže dejme tomu polovinu postav ztvárnili čeští herci. Ostatně českými jmény závěrečné titulky přímo překypují. Kvůli tomu ale narážíme na první, sice zanedbatelný, ale přece jen problém. Zkuste si představit, jak spolu hovoří rozený Angličan, v tomto případě spíše Ir, a Čech. Kontrast mezi jejich a naší angličtinou vyznívá ještě o trochu směšněji, pokud si uvědomíte, že by vlastně měli mluvit česky nebo slovensky. Každopádně je to jediný film, u kterého můžu říct, že dabing bude nejspíš ta lepší varianta.

Z hlediska hereckých výkonů by se dala až na drobné výjimky opět chvála. Zatímco k neústupnému Gabčíkovi v podání Cilliana Murphyho se upírá divákova pozornost, Dornanův Kubiš se zdá býti milým nerozvážným mladíkem, kterým nejspíš být má. Velmi se mi také líbilo ztvárnění maminky Moravcové Alenou Mihulovou, její herecký výkon byl přesvědčivý a určitě jeden z nejlepších. Roli Heydricha si německý herec Detlef Bothe zahrál již podruhé, poprvé ve filmu Lidice.

Během filmu se také vyskytuje několik nepřesností, například to, že myslivec, na kterého výsadkáři hned ze začátku narazí, byl ve skutečnosti nakloněn českému odboji. Nebo že Heydrichův mercedes nebyl pravděpodobně barvy černé, ale tmavě zelené, což by mohl být vskutku zajímavý detail.

Konečný verdikt? Po odchodu z promítacího sálu a vlastně ještě dobrých pár dní poté jsem byla z filmu naprosto unešená. Bohužel děj se dle mého názoru někdy až příliš prokládá romantickými pasážemi, které vyplňují podstatnou část první poloviny filmu, kdy se až do atentátu nic fatálního neděje. Naopak když odbočíme k akčním scénám, nemůžu popřít, že při sledování nelidského mučení či zpomalených záběrů předcházejících střelbě vám skáče srdce až do krku. K těm rozhodně nezapomenutelným scénám patří závěrečná přestřelka mezi výsadkáři a gestapem ve zdevastovaném kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Tedy pokud neočekáváte počin historicky co nejvíce přesný a přetrpíte nějakou tu romantiku, tak vám druhá polovina filmu váš očekávaný filmový zážitek skutečně dopřeje.

Natálie Dutá

thedailyowl.gr

Tak a je to tu! Další potterovský příběh! Pro mě je Harry Potter srdcovou záležitostí - už jen proto, že to byla moje první opravdová kniha, kterou jsem kdy četla a která ve mně vlastně zažehla plamen lásky ke čtení. A tak jsem na českou verzi zkrátka nedokázala čekat...

Většina příběhu se točí kolem Albuse Severuse Pottera (Harryho syna), který na rozdíl od svého staršího bratra nejde v otcových stopách, což mu jeho okolí neustále nemile připomíná. Ačkoli Harry mu to nevyčítá, vytváří se mezi nimi napětí, které drolí jejich vztah na malinkaté kousky. Další velkou roli hraje v příběhu Scorpius Malfoy a… víc už toho nepovím.

Samozřejmě bych měla pro všechny, kdo nesledují dění kolem nového potterovského příběhu, dodat, že kniha je psaná formou divadelního scénáře a není dílem pouze samotné J. K. Rowlingové, ale i dvou dalších autorů, což se na knize dosti podepsalo. Jsou zde momenty, které zkrátka úplně nezapadají do toho, jak známe svět Harryho Pottera a postavy v něm. Forma divadelní hry mi přijde velice osvěžující (a když máte knihu v cizím jazyce, je čtení v přímé řeči i jednodušší), nicméně nějak nechápu, jak by to celé mohlo na jevišti fungovat. Ale to je jen můj osobní názor, hru jsem neviděla, a tak se mohu mýlit.

Tak tedy abych své dojmy nějak shrnula. Celé mi to trochu připomíná velice povedenou fanfikci- některé pasáže jsou typicky rowlingovské, jiné zase úplně ne. Co do speciálních efektů to asi bude zajímavá jevištní podívaná, která se ovšem svou literární hodnotou nejspíše nezařadí mezi veledíla světového dramatu. V zásadě by se z toho mohl vyklubat celkem zajímavý film (přitom jsem člověk, který dává přednost divadlu před kinem). Ale i přese všechnu kritiku musím říci, že jsem se od knížky nemohla odtrhnout. Příběh mě bavil a moji netrpělivost, peníze i čas si rozhodně zasloužil.

Pavla Bišická /5.B/

thedailyowl.gr

22

Sloupky

SLOUPKY TEN, KDO STOJÍ V KOUTĚ Kdo jsou vlastně ti, kteří stojí v koutě? Nad touto otázkou jsem začala přemýšlet od chvíle, kdy jsem ve škole začala číst knihu od Stephena Chboskyho – Ten, kdo stojí v koutě. Kamarádka se mě zeptala ,,Kdo je ten, kdo stojí v koutě?“ a já jí nebyla v tom okamžiku schopna jednoznačně odpovědět.

Podle mého názoru, je to osoba uzavřená, žijící v sobě místo ve skutečném světě. Ta, která proplouvá vašimi životy, aniž byste ji plně vnímali. Ona ví o vás, všímá si toho, jak mluvíte, s kým se bavíte, kam chodíte, jaké máte známky, ale do vašeho života nepatří. Nepřijde si popovídat, nepřisedne si na obědě, je jen šedým stínem každodenního života. Má svůj vlastní kout v opravdovém světě. Osobou stojící v koutě může ale být i člověk, který tak na první pohled nepůsobí. Ve společnosti je veselý, baví se, má výrazný vzhled, ale má svůj temný kout uvnitř sebe sama, o kterém nikdo neví. Jeho temné kouty totiž mohou být útočištěm před bolestí. Schovává tam každý smutek, vztek a vlastně všechny negativní pocity, aby navenek mohl působit tak, aby zapadl do společnosti a byl oblíbený. Protože to je jeho strach, nebýt jako ti, kteří stojí v koutě opravdového světa a nemohou ven. Díky těmto myšlenkám jsem se začala ohlížet a sledovat více lidi kolem sebe a zjistila jsem, kolik je kolem nás těch, kteří stojí v koutě. A není jich málo.

Michaela Nemetzová Nejste to i vy?

REALITA? Jenom to ne, prosím!

Jednou takhle sedím v místnosti plné lidí a koukám, jak jim obličeje ozařuje světlo. Pro sebe si potichu počítám… Když se dostanu přes 10, radši počítat přestávám. To na tom telefonu opravdu všichni tak potřebujeme být? Monitory, obrazovky telefonů, tabletů a takových těch dalších placatých krabiček, u kterých si nejsem jistá jejich názvem. Pozoruji je a vzpomínám, jak jsem byla nadšená, když jsem ve čtvrté třídě dostala tu svoji první černobílou tlačítkovou Nokii. Mohla jsem na ní tehdy hrát tu pecku -,,Snejka“ (hada, který požíral jakési body a po každém byl delší a delší).

To byl tehdy pro mě úplný herní průlom, přátelé. Ale teď? Snažím se pochopit smysl hry, kterou hraje například člověk sedící přede mnou v autobuse, ale ten mi neustále uniká. O těch příšerkách, které lovíme po ulici, radši ani nemluvím. Na autobusáku vidím holky, jak fotí selfíčka, někdy i s cigaretou v puse, posílají to na Instagram nebo Snapchat, a říkám si, to myslí vážně? Po hospodách jsou wifi, u kterých se snažíme marně dozvědět hesla a nakonec stejně skončíme na datech… Přátelé si se mnou povídají s očima ponořenýma v telefonu a já si říkám, na kolik asi vnímají to, co říkám? Připadám si trochu zbytečná. Po nějaké době se stejně smířím s tím, že jsou všichni okolo mne na telefonu a také se přidám.

Ale já to takhle nechci! Vy snad ano?! Ukazujeme si zábavné příspěvky z netu, místo abychom hledali zábavu v našem okolí. Své fotky přidáváme na internet a sledujeme počet „liků“. Jak by se na nás asi koukali lidé před 15-20 lety? Místo abychom si dali tu práci a hledali v knihách, hledáme na Googlu, jídlo si také objednáváme až domů a do práce většinou dojíždíme. Místo toho, abychom vytáhli kámoše ven, radši si s nimi píšeme celou noc, někdy až do rána. Rozhodně si nemyslím, že to tak má každý, že je to tak pořád a že jsme na tom všichni stejně. Ale děsím se toho. Co třeba vydržet 2-3 dny bez telefonu, co vy na to? Nejvíce jsem si to uvědomila, když jsem jela nedávno v Praze metrem. Viděla jsem maminku, jak utěšila plačící miminko raději telefonem, který mu strčila ve spěchu do malých ručiček, než aby ho sama uklidnila. Rozumím, je téměř nemožné nebo zkrátka složité obejít se v dnešní době bez moderních technologií. Nechci říkat, že bychom se bez nich obejít měli… Jen i mě samotnou už někdy mrzí, jak moc se stal telefon součástí mého života. A jak je to s vámi?

Terka Nitschová

Sloupky

PRÁZDNINOVÝ ZÁŽITEK

MAUZOLEUM

Z úsměvů i pláče rodí se hodiny, Ráda bych se s vámi podělila o jeden úžasný prázdkdyž myšlenka skáče a počítá vteřiny. ninový zážitek, který určitě nadchne nejednoho Plastoví rytíři stráží naše šance, přemýšlivého fanouška počítačových her. V létě jsem si než je příjme soud. totiž vyzkoušela jednu takovou únikovou hru naživo.

Až do letoška jsem to nevěděla, ale takových tzv. escape Čtyři bílé stěny jsou mi celou. games je plná Praha a jde o vážně úžasný zážitek.

Všední den stává se telenovelou.

Zkrátka vás zavřou do místnosti, ze které se musíte Svým hrotem z oceli během hodiny pomocí svých mozkoven dostat. Máte Špiním zbytky stromů. u sebe vysílačku, skrz kterou můžete dostat malou nepřímou nápovědu, ocitnete-li se s rozumem v koncích. Já osobně jsem si tam připadala jako dítě Decibely ticha, podivno se vkrádá, v cukrárně. Tolik hádanek, které jen čekaly, až je vykdyž před zraky svědků látku neovládám. řeším. Co asi znamenají ty divné znaky na zdi? Proč Ten, kdož soudí s dávkou elegance, jsou ty kameny očíslované? A jak mám asi otevřít ten on zbaví mě pout. šuplík, když na něm není zámek? Nakonec jsme potřebovali dvě nápovědy a vyřešení všech hádanek nám trJiskry v očích tančí, opona padá, valo 57 minut a 40 sekund (zbývaly nám tedy pouze když ze vstupních dveří žene se armáda dvě minuty a dvacet sekund do vypršení limitu). Když jež ovocným mokem plní korbely jsme se dostali ven, dozvěděli jsme se, že ve dvou lidech a pak táhne domů. (je možno 2-5 hráčů, nicméně se doporučuje radši víc Husky než míň) jsme měli celkem slušný výsledek, takže nechyběl ani pocit zadostiučinění. Krásný zážitek, který nás ve dvou vyšel na 1200 Kč, což je u takové zábavy celkem průměrná cena. Byla to firma MindMaze, kterou všem zájemcům srdečně doporučuji. Únikové místnosti tam mají dvě- Alchymistovu komnatu, kterou jsme navštívili my, a Enigmu, která má ovšem nižší řešitelskou úspěšnost. Tak snad zase příští prázdniny.

Pavla Bišická /5.B/

NĚCO Z MÉHO ŽIVOTA Byla neděle večer, skončil mi dvouhodinový trénink. Mohla to být neděle jako každá jiná, ale už od rána se mi špatně dýchalo. Myslela jsem si, že to po tréninku přejde, ale bylo to ještě horší. Hrdlo se mi svíralo tak hodně, že jsem se nemohla nadechnout a pohyb byl stále těžší. Nohy byly jako závaží a ruce mě přestávaly poslouchat.

Rozhodla jsem se dát si dlouhou a vlažnou sprchu, ta by třeba zabrat mohla. Sprcha ale nepomohla, nezlepšilo se vůbec nic, bylo mi dokonce hůře. Nezbývalo mi, než si jít lehnout a snažit se usnout. Ráno bude lépe.

Najednou jsem se probudila. Začala jsem se dusit. Snažila jsem se otočit na bok, jakkoli se pohnout, ale ta bolest mi to zkrátka nedovolila. Cítila jsem se jako ve svěrací kazajce, jako člověk, který nemůže nic dělat, jen čekat. Bylo to nesnesitelné. Takovou bezmoc jsem ještě nikdy necítila. Dala jsem se do pláče, ani mluvit jsem nemohla. Mobil jsem neměla jak zvednout, moje ruce mi zcela vypověděly službu, nemohla jsem dělat vůbec nic. Vlastně mohla, snažit se dýchat i přes tu nesnesitelnou bolest. Každý nádech mi připadal jako můj poslední. V tu chvíli jsem si dokonce i pomyslela, že umřu. Takhle se to táhlo snad celou věčnost, než mě uslyšel bratr. Přiběhl ke mně a ptal se, co se děje. Jen stěží jsem ze sebe vykoktala, ať zavolá tátu. Seběhl dolů. Táta u mě byl v okamžiku. Snažil se mě uklidnit, ale moc mu to nešlo. Mezitím se probudila i má starší sestra. Já jen ležela, z očí se mi draly slzy bolesti a strachu. Táta se rozhodl zavolat sanitku. Nezbývalo mi než souhlasit. Snad pomohou. Když přijeli, dali mi injekci na uvolnění svalů, změřili tlak a napojili mne na různé hadičky. Naštěstí to nic zas tak vážného nebylo a já mohla zůstat doma.

Po této noci se dýchání zlepšilo, ale nemohla jsem se ještě několik dnů pořádně hýbat. Po delší době se nakonec ukázalo, že mám astma. Ponaučením pro mě je to, že už se nikdy nebudu přeceňovat a budu na sebe více opatrná, když už vím, jak na tom zdravotně jsem. Zdraví je opravdu to nejdůležitější. To už vím moc dobře.

Nela Šípková /6.B/

23

POZDRAV Z KANADY

Andrea Karenová /6.A/

Zdravím všechny! Už je to měsíc, co jsem odletěla za „velkou louži” do Kanady a musím říct, že to neskutečně utíká. Na začátku jsem neznala nikoho, ale to se velmi rychle změnilo, jelikož školní rozvrh je úplně něco jiného než u nás. První školní den, což tady je 6. září, každý dostal rozvrh podle toho, v čem nejvíce vynikal předešlá léta, nebo co si už někdy dobrovolně navolil. Protože je na školu, kam chodím, každoročně přijato přes 100 zahraničních studentů, dělají se pro ně rozvrhy podle toho, jak to zrovna systém v počítači vybere. Když se komukoli jeho předměty nelíbí, nechce je nebo na ně zrovna nemá buňky, může si je prvních 14 dní zaměnit za jakýkoliv předmět, které škola nabízí. K těm asi nejzajímavějším, které jsem si mohla vybrat, patřilo šití, móda, vaření, tanec, práce se dřevem, architektura, návrhy a nákresy míst, jako jsou parky, knihovny, domy, mrakodrapy…, design, fotografování, dělání filmu, kapela, divadlo a herectví. Pokud přeci jenom předmět, který jste si vybrali, není v té době už k dispozici, dostanete místo předmětu „study block”, což znamená, že máte volnou hodinu k učení a přípravě na další hodiny, ale většina lidí místo prosezení těch 80 minut (doba jedné vyučovací hodiny) ve škole, jde domů anebo přijde ráno do školy později. Maximální počet předmětů je osm. Střídají se ve dvou dnech - Day 1 a Day 2. V Day 1 jsou vždy první čtyři předměty, např. já mám 1.periodu (hodinu) angličtinu, 2. periodu vaření, 3. periodu matematiku a 4. periodu dějepis, v Day 2 je zbytek předmětů, já mám 5.periodu study block, 6.periodu tělocvik, 7.periodu fyziku a 8.periodu umění (výtvarná výchova). Jedině 4. a 8. perioda se nikdy nemění a je to vždycky odpolední hodina, ostatní periody se různě prohazují, aby pořád nešly za sebou. Předměty mohou mít různou obtížnost, takže i když jsem v Grade 11, dějepis už mám na úrovni maturity. Něco jako třídní učitel nebo vlastní třída tu vůbec neexistuje. Tady se studenti dělí pouze na ročníky - tzv. Grades.

Střední škola trvá 5 let, od Grade 8 (3.ročníky nebo 8. třída základní školy) do Grade 12 (7.ročníky), kde se už maturuje. Nestalo se mi, že bych měla s jedním dalším studentem společné víc jak 2 předměty. Za učiteli vždycky chodí studenti a učitelé mají svoji vlastní třídu, takže kabinety nepotřebují. Škola vždy trvá od 8.30 do 15.00 hodin odpoledne, a to pro všechny stejně. Na to se zaměřují všechny školy a dávají studentům na výběr z mnoha sportů jako je americký fotbal, fotbal, hokejbal, pozemní hokej, lední hokej, plavání, gymnastika, volejbal, cross country (přespolní běh), atletika anebo basketbal + svůj oblíbený sport si můžete také navolit jako školní předmět. Určitě mezi nejpoužívanější a nejzajímavější místa na škole patří fotokomora, divadlo, orchestr, „food room”, malá tělocvična (která je ale stejně pořád větší než naše), velká tělocvična i s lavicemi pro publikum, posilovna (vše součástí budovy školy), dráhy na běh, obrovské hřiště na americký fotbal, normální fotbal i ragby a další velká krytá tělocvična, která je hned pod školním hřištěm. I přestože má 5 používaných pater, patří „moje” škola mezi nejmenší a nejchudší v severním Vancouveru. Určitě za zmínku stojí, že moje škola má svůj vlastní znak, pokřik, sportovní týmy na všechno, v čem se dá soutěžit, a je možné si zakoupit (vytvořit si! na jejích stránkách) oblečení s jejím znakem, nápisem školy či pokřikem.

Spousta ostatních zahraničních studentů, které znám, si stěžuje na svoji host rodinu. Stěžují si, že nemají svůj vlastní prostor, musí být věčně potichu, nejlépe nebýt vůbec doma, že spolu netráví čas a nejezdí na výlety, mají sourozence nebo i další zahraniční studenty v pokoji anebo si se svojí rodinou dělají naschvály. Asi jsem jedna z výjimek, protože moje rodina je naprosto úžasná! Nemůžu zrovna tvrdit, že poznávám pravou kanadskou kulturu, protože můj host tatínek je Korejec a moje host maminka se sice narodila v Kanadě, ale má ukrajinské rodiče. Přesto si ale rozumíme; jsou mi nápomocní ve všem, na co si vzpomenu, a kdyby jich nebylo, tak bych zpočátku vůbec nevěděla co dělat, jak si zařídit kartu na autobus anebo jak se vůbec dostat z bodu A do bodu B. To, co je na první pohled naprosto odlišné, jsou určitě velká auta! Nejmenší, které jezdí na obřích křižovatkách, je třídveřový golf.

Nejčastější auta jsou Jeepy, GMC, Dodge a Shevy. Řidičský průkaz už od 16 let! V obchodech neexistuje, že by bylo něčeho malé balení.

Hodně se tu podporují lokální produkty a všechno tu musí být Bio nebo organické, jinak si to Kanaďani nekoupí. Jejich typické „jídlo” je jedině javorový sirup a losos. Kanada je totiž velmi multikulturní země, takže tu jsou spíše restaurace s těstovinami, pizzou a sushi.

Určitě si Kanaďani potrpí na velké domy a zahrady, pomalu na každém konci ulice je park, hřiště pro děti nebo les. O víkendech se tu nikdo nemůže nudit, protože Vancouver má snad úplně všechno - hory, lesy, parky, muzea, galerie, výstavy, různé sportovní nebo umělecké akce, sportovní centra. Nákupní horečka stoupá přesně v jediné oblasti a to je Downtown. Mimo MHD, které funguje po celém Vancouveru, se pouze v Downtown používá „Skytrain” a „Seabus”. Skytrain namísto metra a Seabus je nejrychlejší dopravní prostředek, chcete-li se dostat ze Severního Vancouveru do Downtownu. Vancouver jako město vlastně ani neexistuje, protože Vancouver sám o sobě je název pro všechna sjednocená městečka okolo, jako je Severní Vancouver, Richmond, Burnaby, Delta, Downtown, Surrey, Coquitlam, Deep Cove, West Vancouver a mnoho dalších.

Teplota vzduchu se tu pohybuje okolo 15-20 stupňů, přičemž, když je 21 stupňů, znamená to, že je asi tak 35 stupňů u nás. Déšť je tu na denním pořádku. Jediné, co je tu velmi špatné, je to, že na všechno musíte mít formulář podepsaný vaším zákonným zástupcem, protože vám pořád není 19 let, dokonce i potvrzení na školní předměty! Takže, když by mi můj zákonný zástupce (což není host rodina) nepodepsal moje předměty, které jsem si vybrala, nemohla bych se je učit. Ačkoli je francouzština vedle angličtiny oficiálním národním jazykem, pomalu nikdo tu francouzsky nemluví! Příští týden už tu je díkůvzdání, tak určitě napíšu, jak to všechno probíhalo.

Dopisy z cest

Z

25

dravím všechny z USA! Konkrétněji z Indiany, malého městečka La Porte. Už jsou to skoro dva měsíce, co jsem členem mé nové rodiny, v“ Novém světě”. Můj pobyt tu začal úžasně, vlastně zatím mé nejlepší zážitky jsou převážně z prvního týdne zde.

Je to také kvůli mému prvotnímu nadšení, vše tu bylo nové a já z toho byla kompletně unešená. Hned druhý den tady mě moje host sister Abby vzala na pláž, k Michiganskému jezeru. Až na chybějící sůl nevidím jediný rozdíl mezi tímto jezerem a mořem, pláž je naprosto nádherná, akorát jezero dost studené a strašně obrovské. Z pláže je vidět nedaleké Chicago, o kterém se ještě určitě zmíním.

Následné sledování západu slunce po boku mé nové sestry byl ohromně silný zážitek a já cítila, že tohle je začátek něčeho skvělého a úplně odlišného. Další den na mě čekal možná ještě silnější zážitek, a to, že mě má host family vzala na ohromnou ohňostrojovou show, která je tu jen jednou za pět let, no měla jsem štěstí. Jak už jsem psala, nepopsatelný zážitek, největší show, kterou jsem kdy viděla, ještě obohacená o krásně sladěnou hudbu.

Než jsem se tu stačila rozkoukat, začala škola. Pokud mi něco předtím připadalo hodně jiné, byly to úplné maličkosti, protože zdejší školní systém pro mě byl jeden velký šok. První den jsem byla úplně ztracená, umírala hlady, ale ještě více zimou. Všichni mi říkali, že školy jsou silně klimatizované, ale nebyla bych to já, kdybych si na první den nevzala nějaké šaty. Začala jsem toho litovat, jen co jsem otevřela vstupní dveře. Co mě ale aspoň trochu zahřálo, bylo zběsilé běhání po chodbách, protože přestávky tu mají jen čtyři minuty.

Další velký šok! S tím, že si do tříd nemůžete vzít batoh, což znamená se po každé hodině odebrat ke své skříňce, která je při mém štěstí na druhé straně školy, než jsou všechny mé učebny. Když jsem našla svou skříňku, čekalo mě další zjištění, se kterým mimochodem bojuji doposud, a to že odemknout ty oranžové příšery nejde tak lehce, jak se zdá. Takže s mými čtyřmi minutami přestávky a prvotním bojováním s odemykáním skříňky bylo vlastně nemožné být ve správné učebně před zvoněním. Bohužel nemohu říci, že bych teď zvládala odemknout mou skříňku bez problémů, ale zkrátka jsem ji přestala zamykat. Naštěstí jsem toho nemusela nikdy moc vysvětlovat, stačí heslo exchange student. Další velký problém pro mě byl hlad. Když píšu o čtyřminutových přestávkách, tím myslím všechny, něco jako svačinová pauza tu neexistuje, což pro mě znamenalo umírání hlady od druhé vyučovací hodiny. Jak už jsem psala, ještě hůře jsem se vypořádávala s tou strašnou zimou ve všech uzavřených budovách, především právě ve škole. Byl pro mě velký nezvyk vejít z venku, kde bylo třeba třicet stupňů, do školy, kde je minimálně o deset méně. Takže druhý den jsem do školy vyrážela v džínech, dlouhém triku, dvou mikinách a pro jistotu ještě lehké bundičce. Teď ale mohu tak nějak úspěšně říci, že jsem si docela zvykla, mikina mi stačí jen jedna, k mé skříňce chodím rychlochůzí a hlady umírám až po čtvrté hodině. Z minulých dopisů jste se hodně dozvídali o “americkém vaření”, což znamenalo rozmrazit koupenou pizzu. No, tomuhle jsem se díkybohu úspěšně vyhla. Neříkám, že by si moje host family mohla založit restauraci, ale vařenou večeři máme tak čtyřikrát týdně, za což jsem moc ráda. Do fast foodů a restaurací chodíme tedy častěji, než jsem byla zvyklá doma, to třeba tak dvakrát týdně, ze začátku to bylo i častěji. Jela jsem sem s myšlenkou, že se budu vyhýbat typickému americkému jídlu, abych si hned druhý měsíc nemusela kupovat o tři čísla větší džíny. Můžu se pochválit, že první měsíc jsem to svědomitě dodržovala a byla opravdu jen na salátech, ale teď už tak důsledná bohužel nejsem. Každopádně je tu vše strašně moc sladké, takže stejně vždy volím vodu a zmrzlinu bez topingu, ano, určitě je to velký kalorický rozdíl! Můj volný čas trávím s Abby, mou host sister a jejím přítelem Maxem. Bála jsem se, že se s nimi budu cítit, že jsem navíc, ale opak je pravdou. Na host family mám velké štěstí, a to hlavně díky Abby, která se už opravdu stala mou sestrou a nejlepší kamarádkou zároveň. Moje odpoledne bohužel netrávím na tréninkách sportu, jako všichni tady, kvůli zdravotním problémům, což mě moc mrzí, protože tady školy sportem opravdu žijí. Každopádně v mém volném čase nekoukám do zdi, a to právě díky Abby a kamarádům, které ještě pořád objevuji. Taky se nenudím díky spoustě domácích úkolů, třeba takových čtyřicet příkladů z matematiky je na denním pořádku. Další velký zážitek pro mě bylo již zmiňované Chicago, kam jsme jely s Abby asi před týdnem, takže mé dojmy jsou pořád čerstvé. Co Vám budu povídat, bylo to úžasné, jiný svět. Nejvíce mě překvapilo, jak moc velký rozdíl je mezi denním a nočním Chicagem. V denním světle je město samozřejmě krásné a pro mě neuvěřitelně zajímavé, ale v té tmě.. To je zkrátka nepopsatelné! Je zbytečné se snažit to vylíčit, musí se to vidět na vlastní oči. Abych nebyla pořád jen pozitivní, co mi tady třeba úplně nesedí je značně větší nepořádek doma, než jsem zvyklá.

Pro mou rodinu je můj uklizený pokoj něco neuvěřitelného. A není to jen mou host family, viděla jsem už hodně domácností a všude je to podobné, věci poházené všude. Od oblečení, po kosmetiku, špinavé nádobí. Do toho ještě máme doma čtyři psy a kočku s koťaty, což také k čistotě úplně nepřispívá. Všechno je tu o zvyku, takže teď to už nevnímám, ale tím nechci říct, že můj pokoj bych v pořádku neudržovala. Taky v domácnosti chybí věci, které jsem brala jako naprostou samozřejmost. Například má host family nemá žehlící prkno nebo jídelní stůl, takže jíme na gauči, kde vedle nás leží naši zvířecí kamarádi. Je to zvláštní, ale zase, už jsem si zvykla. Třeba kamarádova rodina jídelní stůl v kuchyni má, ale je obestlán ohromnou spoustou věcí, že je úplně nemožné na něm jíst. Velký rozdíl je i v naprosté “mass production”, což znamená, že tady neseženete nic v malém balení, a to ani ve Walmarktu, kde seženete úplně vše, od potravin, přes oblečení, kosmetiku, léky, nábytek až po autoservis. Taky je tu vše tak trojnásobně dražší, až na oblečení, to ale asi není žádná novinka. Američané jsou také hodně spontánní, což je pro mě, jako člověka, který musí mít vše naplánované minimálně týden dopředu, docela výzva, protože tady nevíš, co budeš dělat o hodinu déle, natož následující den. Ale věřím, že pro některé z Vás by to byla spíše výhoda, každopádně já mezi ty šťastné nepatřím, ale opět, začínám si zvykat. Tak abych to všechno shrnula, z USA jsem pořád nadšená, i když už ne tolik jako v prvních týdnech, ale to je pochopitelné. Jsem hrozně moc vděčná za skvělou, pohodovou host family, která mě opravdu bere jako druhou dceru, a hlavně za mou nejlepší host sister. Teď jsou velká témata Fall Ball a následný homecoming se začátkem basketbalové sezóny, což je pro Westville Blackhawks ohromná událost, o které Vám snad napíšu příště.

26

Brexit

TO JE VÝSLEDEK!!!

V červnovém čísle jsem se zamýšlela nad důsledky tzv. brexitu (číslo se zmiňovaným článkem je dostupné k pročtení na našem webu - pozn. grafika) a doufala jsem, že v tak silně demokratické a vyspělé zemi, jakou Británie bezesporu je, zvítězí v chystaném referendu rozum. Bohužel se tak nestalo. Proč? Stalo se totiž to, co se přihodilo již párkrát i v naší zemi. Výsledek britského referenda ovlivnily totiž lži, jimž určitá část voličů snadno uvěřila. Největší z nich byla nesprávná čísla o výši britského příspěvku do rozpočtu EU nebo o výdajích na cizince z východní Evropy, kteří ve Velké Británii pracují a berou sociální dávky i přídavky na děti, jak je to v Evropě zvykem. Dalším

Angličané touží po bezmezné suverenitě, jakou disponovali a na kterou si zvykli v minulosti, kdy byli pány říše, nad níž slunce nezapadalo...

červeným hadrem, kterým mávali zastánci brexitu, bylo tvrzení, že Británie v rámci EU nebude moci kontrolovat vlastní hranice, což je samozřejmě další laciný nesmysl. Boris Johnson – hlasitý zastánce brexitu, jinak konzervativec tělem i duší, se tentokrát projevil jako komunistický agitátor, když strašil davy tvrzením, že setrvání v EU vyhovuje hlavně těm nejbohatším, kteří využívají levné pracovní síly z východu, aby si zvyšovali své vlastní zisky. Nějak ovšem zapomněl poznamenat – kdo na jejich místa. Britové si totiž již odvykli vykonávat méně placenou práci, plahočit se na polích a v sadech, dřít na stavbách a mýt nádobí v kuchyních londýnských restaurací.

Hlavním důvodem brexitu ovšem nejsou tyto důvody, ty jen byly tím pověstným jazýčkem na vahách. Hlavní příčinou odporu vůči EU v Británii, přesněji v Anglii, je ovšem neustálé dohadování se s dalšími 27 členskými státy. Angličané touží po bezmezné suverenitě, jakou disponovali a na kterou si zvykli v minulosti, kdy byli pány říše, nad níž slunce nezapadalo. Proto snad pro odchod z EU hlasovalo nejvíce příslušníků nejstarší generace, kteří si, zahleděni do minulosti, ovšem neuvědomili nutnost spolupráce a provázanost evropských zemí v rámci globalizovaného světa. Jaksi zároveň pozapomněli na tu skutečnost, že pokud nebudou evropské země spolupracovat, a to nejen v oblasti hospodářství, tak se může stát to, co se v minulosti stalo vícekrát, že spory jednotlivých zemí skončí na válečných polích. A to si skutečně nikdo z rozumných lidí nepřeje, ani v Anglii.

EU tady je především proto, aby předcházela konfliktům a sporné otázky řešila diplomatickou cestou u jednacích stolů. To se zatím daří, téměř 70 let míru v Evropě, až na pár lokálních výjimek, je toho důkazem. Vedle tohoto důležitého cíle se jeví spory o banány, marmelády a máslo či žárovky zcela marginální. Jen odpůrci EU z těchto komárů dělají velbloudy. steribottle.com

I Británie měla však značný prospěch z existence EU a nemám tím na mysli jen vysoké dotace na pomoc britským zemědělcům a rybářům nebo na ochranu životního prostředí. Brexitem se samozřejmě VB zbavila rozhodujícího hlasu, ale zároveň zasadila ránu evropské stabilitě – ne však smrtelnou, jak se za 3-4 měsíce po referendu ukazuje.

Britské vystřízlivění se konalo již několik hodin po zveřejnění výsledků referenda, kdy vyšly najevo

zmíněné lži a kdy britské elity vyjádřily své zděšení.

Mnozí voliči dokonce podepisovali petice žádající opakování referenda, což není ovšem v souladu s britskou ústavou. Premiérka Theresa Mayová si je dobře vědoma legitimity lidového hlasování.

Dokonce varovala státní správu, aby se nepokoušela o bojkot brexitu. Její kroky vedou jednoznačně k jeho uskutečnění. V březnu 2016, podle jejích slov, Velká Británie oficiálně zažádá o vystoupení

Brexit z EU. Mezitím plyne čas, rozkolísaná libra se uklidňuje, vzápětí však padá, inflace roste celkem rozumným tempem. A co se týče ekonomiky, to se ukáže při hodnocení výsledků na konci kalendářního roku. Lze však předpokládat, že 5. nejsilnější ekonomika světa si poradí, a v nejbližší budoucnosti také díky dvouletému

27

překlenovacímu období, které Británie určitě využije dle Lisabonské smlouvy k vyjednávání s orgány EU o vzájemně výhodných podmínkách odchodu VB z Evropské unie. Stejně jako politici v Londýně, tak i představitelé EU vědí dobře, že jejich budoucí spolupráce je nezbytná a ku prospěchu všem.

Co však nyní, několik málo měsíců po referendu, znepokojuje britské politiky a Evropany nejvíce, jsou data, jež zveřejnila britská policie na konci září. Ta jsou odrazem současné xenofobní nálady vůči cizincům. Nárůst násilných i slovních útoků na cizince v anglických městech je bezesporu důsledkem vyšponované a lživé kampaně před referendem. Vždyť imigrace se stala hlavním tématem pro odpůrce EU. Deník „The Guardian“ oslovil 27 ambasád evropských zemí s otázkou, kolik evidovali v Británii aktuálně útoků na jejich občany. Odpovědělo 17 z nich a s problémy se setkala polovina. afinabul.blog.cz

Po referendu bylo nahlášeno 60 případů a téměř všechny se týkaly východoevropských zemí. Nejvíce obětí bylo mezi Poláky, což odpovídá jejich nejvyššímu počtu mezi imigranty /1 milion/ . Ale bohužel ušetřeni nezůstali ani občané Pobaltí nebo České republiky. Je nám to nejen líto, ale pociťujeme i velké zklamání. Poprvé od listopadu 1989 máme pocit jakési zrady, která mnohým připomněla Mnichov 1938.

Můžeme se jen utěšovat, že s těmito útoky nesouhlasí většina Britů, i když to nyní vypadá, že nás Angličané považují za stejnou hrozbu jako síly, které ohrožují křesťanské evropské hodnoty. Bohužel za toto neblahé postavení si mohou částečně východoevropští imigranti sami. Ne všichni odešli do Anglie vědomi si své ceny. Byli ochotni pro slušný výdělek udělat téměř vše, čímž si vybudovali pověst podvodníků, zlodějů, překupníků apod. Pak

jen stačilo pár radikálů, kteří s nimi hodili do jednoho pytle slušné a mnohdy vysoce vzdělané lidi.

Proto jsou dnes otázky imigrace, levné pracovní síly a národnostních menšin horkou bramborou v obou parlamentních komorách v Londýně. Jsou a budou nejméně do brexitu v roce 2018 nejdiskutovanějším tématem. Zvítězí alespoň tentokrát v Londýně rozum?

Na deštivých, a přesto dnes horkých britských ostrovech doutná však ještě jeden oheň, a to ve Skotsku, které se nevzdává své touhy po samostatnosti a po začlenění do EU. To je však další velké téma, a to si nechám na příště.

Vaše Lenka Vedralová

ft.com; upraveno

28

Globální oteplování

GLOBÁLNÍ OTEPLOVANI GLOBALNI OTEPLOVÁNÍ Po celém světě se vedou spekulace na toto téma. Z novin, televizí či časopisů se na nás valí všelijaké “svět se otepluje “. Věděli jste však, že globální oteplování ovlivňuje mnohem více než pouhou teplotu? Ne? Tak se společně pojďme podívat tomuto problému na zoubek.

Nejdříve si povíme, co je globální oteplování a jak vzniká. Globální oteplování je nárůst teploty, v posledních desetiletích se jedná o nárůst přímo extrémní. Jedna z nejuznávanějších teorií jeho vzniku je takzvaný skleníkový efekt. V souvislosti s ním jste také nejspíš slyšeli pojem skleníkové plyny. Jedná se zejména o oxid uhličitý, metan a oxid dusný. Vlastností těchto plynů je jednostranné propouštění slunečního záření.

Polopaticky řečeno, záření vydané ze Slunce skrze skleníkové plyny projde. Když ho však země odrazí zpět, tyto plyny ho zadrží. Tento defekt odrážení je navíc podporován dalšími podněty, jako je změna krajiny zemětřesením či stavba měst. Někteří z vědců tedy z globálního oteplování viní lidi, právě kvůli tomu, že tyto plyny produkují. Mezi vědci se však najdou i tací, kteří globální oteplování považují za naprosto přirozený proces a náhlé extrémní oteplení přisuzují změně sluneční aktivity nebo drobné odchylce zemské osy.

Ať je to jak chce, faktem zůstává, že země se otepluje. Teď bych si dovolil vyjmenovat pár nejvýznamnějších vlivů, které v důsledku oteplování vznikají: - Za prvé, tání ledovců. Hladina moří se nebezpečně zvedá a pevnina pomalu ustupuje. Tam, kde nyní stojí významné metropole, se možná brzy budou lovit ryby. Ani obyvatelům ledovců to nijak neprospěje. Tulení mláďata jsou kvůli stoupající teplotě donucena do vody chodit dříve, než jsou připravena, pokud se na ně tedy nezbortí jejich napůl roztátá nora. Lední medvědi nemohou na mořské hladině tuleně lovit, a když jim roztají ledové kry na hladině, musí hledat potravu jinde. Nejeden z nich už byl zastřelen, když hledal něco k snědku u lidských obydlí.

- Za druhé, stoupající počet nejrůznějších přírodních katastrof. Klimatické rozdíly mezi jednotlivými oblastmi se prohlubují. Sucha drtí zemědělství, časté deště způsobují záplavy. Hurikány brzy povýší z “krizové situace“ na “každotýdenní rutinu“. Poměrně zneklidňující je také kolonizace moskytů, komárů, pavouků, štírů a jiných malých bodavých potvor, které s sebou navíc táhnou malárii a jí podobné nemoci.

- Ve třetím a závěrečném bodě se vrátíme k plynům, jež člověk vyrábí. Tentokrát však v souvislosti s kyselým deštěm. To, že nám na hlavu padá kyselina, je minimálně dobré vědět. Avšak dopad kyselých dešťů je mnohem rozsáhlejší. Ničí lesy, nehledě na to, jestli jsou listnaté či jehličnaté. Ty agresivnější zvládnou dokonce i zdivo. Dopadajíce na jezera, navíc hubí ryby a jiné obyvatele sladkých vod. Ve Švédsku bylo dokonce nutné rozprášit po některých jezerech vápno, aby se kyselost neutralizovala.

Takže to je ve stručnosti zhruba 10% toho, co dnes víme o globálním oteplování. Pokud vás toto téma zaujalo, tak existuje spousta různých knih a internetových článků, kde se můžete dozvědět víc.

Filip Špáda

English Corner

LET´S FACE IT – English Is a Crazy Language There is no EGG in EGGPLANT nor HAM in HAMBURGER neither APPLE nor PINE in PINEAPPLE. ENGLISH MUFFINS weren’t invented in ENGLAND or FRENCH FRIES in FRANCE. SWEETMEATS are candies while SWEETBREADS, which aren´t SWEET, are meat.

The native speakers take English for granted. But if we explore its paradoxes, we find that QUICKSAND can work SLOWLY, BOXING RINGS are SQUARE ,and a GUINEA PIG is neither from GUINEA nor is it a PIG. And why is it that WRITERS WRITE but FINGERS DON’T FING, GROCERS don’t GROCE and HAMMERS don’t HAM? If the plural of TOOTH is TEETH, why isn´t the plural of BOOTH BEETH? One GOOSE, two GEESE. So one MOOSE, two MEESE? One INDEX, two INDICES? Doesn’t it seem crazy that you can make AMENDS but not one AMEND? If TEACHERS TAUGHT, why didn’t PREACHERS PRAUGHT? if a VEGETARIAN eats VEGETABLES , what does a HUMANITARIAN eat?

Sometimes I think all the English speakers should be commited to an asylum for the verbally insane. In what other language do people RECITE at a PLAY and PLAY at a RECITAL? We SHIP BY TRUCK but SEND CARGO BY SHIP We have NOSES that RUN and FEET that SMELL. We PARK in a DRIVEWAY and DRIVE in a PARKWAY. And how can a SLIM CHANCE and a FAT CHANCE be the same, while a WISEMAN and a WISE GUY are opposites? You have to marvel at the unique lunacy of a language in which your HOUSE can BURN UP as it BURNS DOWN,in which you FILL IN a form by FILLING IT OUT, and in which an ALARM goes OFF by going ON English was created by people, not computers, and it reflects the creativity of the human RACE, which, of course, is not a RACE at all. That is why, when the STARS are OUT, they are VISIBLE, but when the LIGHTS are OUT, they are INVISIBLE. There are hundreds of reasons why the English language is so hard to learn.

Look at, for example, this: The soldier decided to DESERT his DESSERT in the DESERT. Yes, I have to agree – English is really crazy, but isn´t it beautiful, anyway?

KEEP SMILING Mgr. Lenka Vedralová / adopted from e-mails by my Australian friend Rex Goode /

29

30

Informujeme

MASTERCIPHER Zdravím Vás, studenty osmiletého gymnázia. Mám zde zprávu pro ty z Vás, které baví louskat ořechy těžkých šifer, něco pro Vás, kteří rádi měříte svůj ostrovtip s hádankami, jaké (většinou) na internetu nenajdete.

První šifra se v budově naší školy objeví již příští týden. Sledujte zdi pozorně a následujte pokynů, které Vám přinese. Kdo se prokáže jako důvtipný luštitel, bude samozřejmě sladce odměněn. Tak do toho!!!

-mc-

Zveme vás na výstavu „Karel IV. Jaký byl?“ Chcete se dozvědět něco nového o našem nejvýznamnějším panovníkovi? O jeho dětství, vzdělání, dovednostech, vztahu k otci, k ženám?

A jak si vedl v politice? Chcete vědět, jak Karel IV. opravdu vypadal? Chcete se dobře pobavit při četbě trestního zákoníku vydaného Karlem IV.? Není nic jednoduššího, než abyste zavítali na zahradu Kliniky Dr. Pírka, která společně s Kulturou města MB a ve spolupráci se společností Medialogue pořádá další výstavu velkoformátových snímků, tentokráte k 700. výročí narození Karla IV. Autorem výstavy je přední český historik a ředitel Národního památkového ústavu v Praze Ondřej Šefců. Díky četným materiálům, z nichž některé dosud nebyly publikovány, se podařila výjimečně za-

jímavá expozice, která již měla mimořádný úspěch na pražské Kampě, kde byla hojně navštěvována i zahraničními turisty /obsáhlé doprovodné texty jsou psány jak v češtině, tak v angličtině – zajímavý je pro nás např. překlad historismů/.

Z Mladé Boleslavi se tato mimořádná výstava vrátí na konci roku opět do Prahy, aby se stala součástí vzpomínkových oslav připomínajících úmrtí Karla IV. Výstava v Mladé Boleslavi v zahradě Kliniky Dr. Pírka potrvá do poloviny listopadu a je volně přístupná, díky dokonalému osvětlení, dvacet čtyři hodin denně.

Mgr. L.Vedralová

Chcete si vzít Školníka domů? Vezměte si jeho e-podobu a tohoto nechte ležet na chodbě na parapetu, ať si ho může přečíst i někdo další. Děkujeme! © Školník, 2016

Děkujeme firmě CopyCentrum za ochotnou pomoc při tisku tohoto časopisu.