Issuu

ŠKOLNÍK Časopis pro studenty Gymnázia Mladá Boleslav

téma: SYMBΩLIKA Ročník sedmý

Březen - Duben 2016 NEPRODEJNÉ

skolnik-casopis.8u.cz | g8mb.cz

EDITORIAL

ak jednoduchý a strohý by asi byl svět obnažený naprostou jednoznačností – myšlenek, slov, obraz. Jak minimální prostor by poskytoval našim představám a snům – limitovaný primitivní sdělností, svázaný automatickým výkladem skutečnosti, která se k nám dostává výhradně prostřednictvím našich smyslů, tlumočena nekompromisní věcností. Jaké nekonečné prostory nejen ve světě kolem nás, ale i v nás samých otevírají symboly – jsou také smysly vnímatelnou skutečností, ale jsou znakem, šifrou, odkazují k něčemu, co je vnímatelné jiným, neotřelým způsobem. Napříč dějinami lidstva, napříč nejrůznějšími společenskými a politickými uspořádáními, kulturami, náboženstvími se staly nedílnou součástí lidského bytí – někdy jasné a srozumitelné všem, někdy jen jistým společenstvím, někdy sloužící jako vyjádření skrytého smyslu, který rozkryje jen skupinka vyvolených. Často formálně velmi jednoduché skrývají bohatství obsahu. Žijeme obklopeni symboly – některé z nich časem ztratily hlubší smysl a staly se pouhým klišé, některé jsou v našich všedních životech spíše pomocníky, jejichž význam možná pro jejich jednoduchost a snadnou dosažitelnost ani zdaleka nedoceňujeme (dopravní značky, číslice, slova, slova, slova…). Kdo ale hledá, kdo pátrá v symbolech, ve znameních, nalézá svět mnohotvárnější i v jednoduchostech, ne černobílý, ale projasněný – metaforičností, fantazií, hravostí, chutí nechat se okouzlit (nebo sám okouzlit) jinou než „neutrální“ formou. Martin Herout

OTÁZKY

Víte, že se chystá Velká Británie odpojit od Evropské unie? Líbí se vám rozsáhlé série knih, co třeba Zeměplocha? Jak se vám komunikuje v dnešní době? Jak nás a naše chování vidí ostatní? Neklesáme v jejich očích? Chováte se šetrně, nebo je lenost vaší prioritou života? Byli jste v poslední době v knihovně, četli jste vůbec? A kdy vůbec vládnul Karel IV? „Koruna je symbol království, protože lidé mohli spíše poznat krále podle koruny nežli podle moudrosti.“

Karel Čapek

REDAKCE

ŠÉFREDAKTOR

KONZULTACE

Martin Herout

Mgr. Lenka Vedralová

GRAFICKÝ DESIGN

FOTOGRAFIE

Tomáš Bajer

Marek Hofman Michal Slivoň

O NÁS...

Časopis Školník je školní dvouměsíčník psaný a graficky upravovaný studenty napříč všemi ročníky. Zabývá se primárně školními akcemi a aktivitami, ale i kontroverzními či aktuálními tématy. Nechybí ani rozhovory, recenze a vlastní názory. Redakce časopisu Školník se schází pravidelně, každé úterý od 9:40 v učebně jazyků č. 14. Pokud máte jakékoliv nápady, inovace, nebo se chcete stát součástí redakce, rádi vás zde uvidíme!

skolnik-casopis.8u.cz facebook.com/skolnik.casopis

OBSAH 4 6 7 9 10 13 14 15 18 20 21 22 24 26

Maturitní ples Jak se učit Zemefěst Karel IV Exkurze Osvětim Kabaret Samorost 3 Parkour Dopis z cest Sloupky English Corner Velká Británie a EU Měsíc čtenářů Soutěže

REDAKRTOŘI

Natálie Spielmanová Tereza Nitschová Pavla Bišická Tereza Koukalová Zuzana Hájková

ˇ MATURITÁK ˇ

OCIMA MATURANTA Užíváte si maturiťáky a myslíte si, že i ten váš bude pohoda? Chyba lávky. Na plese absolvujete miliardu focení s miliardou různých lidí, uběháte se k smrti, ztratíte osvětlovače a s trochou štěstí se zabijete na deseticentimetrových jehlách, zrovna když na vás míří kamera.

elé roky jsem od maturantů slýchala, že si svůj maturiťák vůbec neužili, a nechápala to. Vždyť je to přece ona velká noc plná třpytu, hvězdné slávy a konfet, které zaneřádí kulturák. Všem to sluší, všichni tancují, baví se a jsou dojatí. A pak bum bác, realita. Osmák přišel a my byli chtíc nechtíc vrženi do víru hádek a dohadů. Domluvit téma plesu (desetkrát se změní), začít vyrábět dekorace (naprostá většina třídy projeví nezájem), sehnat choreografa na nástup, sestavit letáčky a pozvánky, navrhnout šerpu, koupit skleničky, pohádat se o barvu růží… Noční můra. A co teprve když zjistíte, že čtrnáct dní na nacvičení půlnočního překvapení je prostě málo a že jste na generálku plesu zapomněli pozvat moderátora…

Ani v onen den D není všechno tak růžové, jak jsem si to vždycky představovala. Kulturák vám několikrát změní čas, kdy ráno můžete přijít chystat tombolu a rozvěšovat dekorace, přičemž vás tam nakonec stejně pustí o hodinu později a vy žádné dekorace nerozvěsíte, protože už dávno máte být u kadeřnice. Celý večer pak probíhá v jednom velkém kolotoči, kdy nestíháte nic jiného než hlídat čas, pobíhat sem a tam a řešit věci, o nichž se v průběhu večera ukáže, že nejsou tak úplně dořešené.

Maturiťák z jiného pohledu

Než se nadějete, proběhne focení, nástup, šerpování, mincování, focení s šerpami, předávání dárků, další focení, krájení dortu, oběhávání všech známých… A najednou už sprintujete na půlnočko, poněvadž jste na něj úplně zapomněli a teď se nestíháte převléct. Přičemž je vám oznámeno, kdo všechno se vystoupení neúčastní, jelikož zvrací před kulturákem. A tak první okamžik, kdy si skutečně oddychnete, je na afterparty. Všechna ta načančaná plesová maškaráda je za vámi a vám se teprve teď začne chtít brečet, protože na vás dolehne veškeré očekávané dojetí a sentimentalita. Jedinou útěchu vám přináší fakt, že ostatní se na maturitu připravují skoro stejně jako vy – čili téměř vůbec.

Válka s paralelní třídou však paradoxně skončí teprve ve chvíli, kdy zjistíte, že na sebe jakýsi ťulpas z vedlejšího gymplu oblékl cizí maturantskou šerpu a vydal se krást peníze z mincování. A tak na závěr přináším poselství pro mladší ročníky: Užívejte si plesy, dokud nejsou vaše. Text: Zuzana Hájková;

Ïlustrace: Tomáš Bajer

Maturiťák z jiného pohledu

JAK SE 01

EFEKTIVNĚ

UČIT?

Je dokázáno, že mozek si nejlépe pamatuje věci cca 30 minut před tím, než jdete spát. Proto se doporučuje přečíst si látku, ze které píšete test, těsně před spaním. Hotové kombo je, když si tu samou látku přečtete ještě hned po probuzení. Váš mozek by si ji měl pamatovat lépe.

S blížící se maturitou se musím nyní učit, tak jako nikdy. Proto jsem se vrhla i do studia toho, jak co nejlépe studovat. S poznatky, které jsem načerpala z knih a článků a lidí na internetu, se s vámi dnes podělím. Jelikož pro nás všechny je náročné studovat. Nu, dost řečí, zde jsou ony moudré rady:

Když se učíte na písemku žvýkejte při tom nějakou příchuť žvýkačky, kterou normálně nežvýkáte. Tu samou si potom vezměte při testu. Mozek bude mít chuť žvýkačky spojenou s danou látkou a bude vám pomáhat vybavit si všechny vědomosti mnohem efektivněji.

Namluvte si danou látku do telefonu a poté ji poslouchejte ráno při cestě autobusem do školy. (Dělám pokaždé a fakt to pomáhá!) Pomáhá také, když si ji namluvíte a poté posloucháte a čtete zároveň. Mozek si jí lépe uloží do paměti.

Jak se namotivovat k učení? Na každý odstavec, který se musíte z vašeho sešitu naučit, si položte nějakou vaši oblíbenou sladkost (gumového medvídka, kostičku čokolády) a pokaždé, když se daný odstavec naučíte si ji můžete vzít. Bude vás to hnát vzhůru za další sladkostí. Ale ne abyste všechno snědli bez naučení! Odolat je těžké, ale sladkost je za odměnu, pamatujte!

Když jste ve stresu před zkoušením apod. Jemně si dýchejte na špičku palce. Vedou odtamtud nervová zakončení k srdci a foukáním na ně se snadněji uklidníte.

Když se učíte na test, zopakujte vše co jste se naučili tak, že látku budete někomu vyprávět, jako byste vy byli učitelem. Já mám svého plyšáka a vždycky mu danou látku vysvětluji. Srovnáte si tak všechny souvislosti a snadněji pochopíte o co že vlastně jde.

Aneb metoda paní profesorky Rygerové zvaná “trojí čtení”. Když se látku učíte poprvé, podtrhávejte si u toho to důležité. Podruhé či čtěte jen to podtržené. Potřetí si čtěte jen to podtržené, ale nahlas! Váš mozek tak vše lépe zpracuje, jelikož zapojujete jak obrazovou tak sluchovou paměť (stejně jako u tipu č. 3). Tereza Koukalová

Volné pokračování a další především pro dívky užitečné návody můžete nalézt na YouTube kanále lolobeautyxx

Návod Jak se učit

ZEMĚFEST - aneb víme co jíme?

Pro ty z vás, kteří považují ekologii či ochranu čehosi, čemu se říká příroda, jen za otravu a komplikaci jinak dokonale pohodlného života, raději tuto akci představím. Jedná se o program od DDM v rámci jednoho odpoledne pro širokou veřejnost, který má za účel ukázat lidem druhou stránku „líného“ života. Ale není to jen a pouze o zdravé stravě nebo třídění

odpadu, totiž tenhle rok byl obzvláště bohatý na zajímavé stánky. Jednou jste si pokřoupali na smaženém švábovi a kobylkách, podruhé jste si stloukli truhlík a zasadili do něj bylinky či si vyzkoušeli pro nás triviální činnost v kavárně, ale poslepu, inu bylo toho dost. Celá akce se konala 23. dubna na Štěpánce v okolí Altánku.

V tomto článku nehodlám vypisovat všechny příležitosti, co se vám mohly naskytnout, rád bych tu ukázal, že není legrace takovou akci připravit, natož dát vše “do kupy”, aby to fungovalo. Měl jsem totiž příležitost pomáhat jako dobrovolník a účastnit se zajímavých příprav a vězte, že slovo „zajímavé“ má více významů. Bylo ráno, okolo půl deváté a já dorazil na sraz, na místě zatím čekalo do deseti lidí a o několik minut později se objevil i velitel, spíše velitelka celé akce. Po kontrole přítomných se zjistilo, že nám třetina lidí, zhruba 30 nedorazí, pro nemoc či já nevím co ještě. Pak začala ta zábavnější část, přijely dva po střechu naložené transportéry a s nimi pár dalších aut. A co přišla informace, že další takoví obři jsou vyložení poblíž tenisových kurtů, neměl jsem daleko od srdeční arytmie. Díly, plachty, kůly se nad lidmi hrnuly kupředu a po několika dodatečných přesunech konečně ulehly na své místo.

Začalo se stavět, vše popsané lihovkami, hlavní je systém skončil jsem u “zelené plachty”, která měla stát na tuctu kůlů, jenže svázat to. Takže tahat znalosti z táborových let, uzlovat a doufat, že to bude držet. O kousek jsme ušli zřícení, ale ano, zvládli jsme to. Odbila druhá hodina a lidé se začali trousit skrze pomyslný areál. Hodinu jsem neměl moc co dělat, prostě jsem čekal, až si nějaká rodinka přijde stlouct truhlík, během té doby se mi dostalo pohledu, jak si u stánku Altamiry můj přítel pálí ruce o horké kameny, když se z nich snaží dostat placičky z poctivě nadrcených surovin. K tomu všemu vyhrávaly kapely na pódiu.

Po uplynutí této doby nával, jinak to vyjádřit snad ani nejde. Kladívka bušila jako o život a hřebíky se ani nestačily křivit. Pár ran do prstů jsem sice nakoupil, ale jen svou vinou. V pět odpoledne došla prkénka, což znamenalo, že je na světě o osmdesát truhlíků víc, alespoň naší zásluhou. Co jsem procházel zbylé části Zeměfestu, narazil jsem na voňavé směsi soli s bylinkami, batikované tašky či dokonce na čokoládovou stezku?! Stmívá se, je zhruba šest, konec pro veřejnost a my jdeme uklízet. Po zdlouhavém třídění se kupodivu velmi rychle vše naházelo do dodávek a transportérů a v půl osmé bylo hotovo. Celý den nám sice nesvítilo sluníčko a po modré oblaze ani stopy, ale i tak bych celou akci hodnotil jako velmi zdařilou. Pokud budete mít příště čas, rozhodně se k nám přijďte podívat! Tomáš Bajer

Událost Zeměfest

To na

Co na

SRDCI JAZYKU Není vždy zapotřebí velkých činů, abychom si my lidé zachovali krásnou přírodu a příjemné prostředí, v němž žijeme. Každý z nás může přispět a něco pro to udělat. A to se týká i vašeho počínání ve škole.

šimli jste si, že ve třídách máte odpadkové Nám učitelům se to hodně příčí, a tak máme jedno koše a na chodbách našeho gymplu jsou velké přání. Mohli byste nám, vašim učitelům, udělat nádoby na papír, plasty, nápojové plechoradost a chovat se jako studenti výběrové školy? Tedy, vky a v přízemí u vrátnice čekají kontejnery na kdybychom byli méně skromní, tak by se naše přání elektroodpad a baterie? Třídit odpad je normální, týkalo nejen pořádku na našem gymnáziu, ale i taktak proč se v koších na plasty objevují zbytky vaší ových „maličkostí“, jako je zdravení zaměstnanců svačiny, plechovky apod.? A proč vaše třídy během školy i veškerých našich návštěv, děkování za vše, za vyučování a zvláště po něm vypadají jako chlívky s co se dá děkovat, používání kultivovanějších výrazů velmi vydatnou podestýlkou? Často se ptám sama při komunikaci se spolužáky. Kdybyste se slyšeli!!! sebe: To jim to nevadí? No, nevím, zdali toho nechceme od vás moc. Ale snad ne. Učte se být slušní, budete to potřebovat. Zdá se totiž, že konečně nastává doba, kdy se i u nás začíná více cenit vstřícné a slušné chování, umění komunikovat s lidmi a citlivě s nimi jednat, než tomu bylo ještě v nedávné době. Ale vraťme se ke zdravému a příjemnému životnímu prostředí, jež tolik potřebujeme. Výsledky tzv. Eurobarometru z konce r. 2014, jehož se zúčastnilo celkem 28 000 občanů EU, napověděly, že 85% obyvatel Evropské unie je přesvědčeno, že i jednotlivec může sehrát významnou roli v ochraně životního prostředí. Stačí jen zařadit do našich životů jednoduché každodenní rituály, jako je třídění odpadu, snížení spotřeby vody a elektrické energie, využívání hromadných dopravních prostředků, jestliže nemůžeme dojít do našeho cíle pěšky, a také upřednostňovat regionální potraviny.

Jak na to? Může vám pomoci aplikace určená pro mobilní telefony – „Ekologická stopa“. Ta vám dokáže stanovit, jak moc vaše chování zatěžuje naši planetu, a doporučí vám, jak se chovat zeleněji. Pokud vás toto téma zajímá, mám pro vás ještě filmové tipy, jako např. dokument „Waste Land“ o největší skládce světa a filmy „Earth“,“ Baraka“ a „I am“. Další informace najdete na webech: www.priroda.cz, www.ekobest.cz vitejtenazemi.cz, , ochranaprirody.cz ekostopa.cz, hraozemi.cz Spočítejte si svou ekostopu

K zamyšlení o chování, ekologii

Ohlédnutí za projektovým dnem

Karel IV

Jednoho únorového dne zrealizovala třída 3.B pod vedením třídní učitelky „Projektový den na téma Karel IV.“

Vzhledem k tomu, že je to letos 700 let od narození tohoto významného českého panovníka, považovali jsme za důležité si tuto historicky nejvýznamnější osobu českého národa a zároveň vítěze ankety „Největší Čech“ připomenout.

V onen den 8. února, vyvrcholila naše příprava prezentací vlastních projektů, jejichž témata jsme obdrželi od třídní učitelky s několikatýdenním předstihem (např. Karel IV. císař a král, jeho zásluhy, jeho ženy a děti, Vita Caroli, významné stavby za Karla IV., období gotiky – architektura, hudba, výtvarné umění, móda a oděvy). Po jednotlivých prezentacích následoval nácvik gotického tance.

Celé dopoledne bylo velmi podnětné, dozvěděli jsme se o této významné osobnosti spoustu nového a zajímavého a rozhodně to nebyla nuda. Bylo zpestřeno křížovkami, vědomostními aktivitami a soutěžemi na dané téma a hlavně již zmiňovaným gotickým tancem. Naše spolužačka Eliška Kvapilová také vytvořila vlastní návrhy gotických oděvů. Součástí projektu byla také anketa (viz níže).

Celý projekt završíme exkurzí do Prahy, kde navštívíme výstavu uspořádanou na počest 700. výročí narození Karla IV. (Galerie u Kamenného zvonu v Praze, od 14. května do 31. srpna) 1316 - 1378

carolusquartus.eu

Ptali jsme se

Připomeňte si tuto událost společně s námi. 3. B

kralovskevino.cz

Anketu jsme provedli v souvislosti s projektovým dnem. Respondentům z řad širší veřejnosti a také naší školy byly položeny tři otázky:

1) Co se vám vybaví, když se řekne Karel IV.? 2) Do jaké doby byste jej zařadili? 3) Jaké stavby Karel IV. inicioval? Nejčastější odpovědí na 1. otázku byly odpovědi typu „král, zakladatel Univerzity Karlovy, císař a Praha. Na 2. otázku odpovídali dotazovaní velmi různorodě. Tyto odpovědi jim činily největší problémy; dozvěděli jsme se totiž, že Karel IV. žil v 15. století, středověku, novověku i ve 14. století. Poslední třetí otázka byla pro mnohé nejjednodušší, neboť mnohé stavby iniciované Karlem IV. dnes nesou jeho jméno. Dostalo se nám odpovědí: Karlštejn, Univerzita Karlova, Karlův most. Výsledky ankety byly pro nás v podstatě uspokojující, většina lidí zodpověděla na zadané otázky správně. Pouze jeden pán přibližně ve věku 30 let nevěděl vůbec nic. (Je však dost možné, že nevěděl ani, jak se sám jmenuje). Jedinou problémovou otázkou bylo časové zařazení. Pouze 30% dotazovaných odpovědělo správně, v ostatních dvou otázkách to bylo již 90% respondentů. Oslovili jsme přibližně 30 lidí. Největším překvapením pro nás byli paradoxně lidé v důchodovém věku, protože u nich jsme se setkali s největšími omyly, jak s datováním života Karla IV., tak se stavbami, které inicioval. Naopak děti pod 11 let odpovídaly naprosto správně! Dospělí ve středním věku byli ve správnosti odpovědí průměrní. Na závěr musíme pochválit učitele a studenty našeho gymnázia, kteří odpovídali úplně správně! Děkujeme. Roman Kužel, Michaela Drahotová, Nikol Andeltová, Robert Vaněk, Kateřina Zajícová (3. B)

Osobnost Karel IV.

EXKURZE

OSVĚTIM Cesta autobusem rychle uběhla a my vstupujeme do areálu koncentračního tábora Auschwitz I. Jedná se o pracovní tábor, jehož vězni byli nuceni stavět dceřiné tábory pro další desetitisíce vězňů, z nichž většinu tvořili Poláci a Židé, ale také tam pracovali Češi a spousta dalších národností.

rošli jsme hlavní vstupní branou, která nese nechvalně proslulý nápis „Arbeit macht frei“. Stejnou branou chodili vězni každý den do práce a z práce za zvuků táborového orchestru. Naše průvodkyně se nám snažila co nejvíce přiblížit jejich denní rutinu. Vyprávěla nám o přídělech jídla, které byly tak nedostačující, že průměrná váha mužů i žen v táboře byla 25 kg. Na záchod směli jen ráno a večer, pokud si ulevili jindy, byli krutě potrestáni.

Tresty byly na denním pořádku, dozorci se v nich vyžívali a vězni jejich následkem často umírali. Spali na zemi nebo na dřevěných lavicích, kde se vždy tísnilo několik lidí vedle sebe. Chyběly zde základní hygienické potřeby, lidé tak umírali na spoustu nemocí. Nahlédli jsme i do plynové komory a krematoria, kde se spalovaly mrtvoly. Bylo to peklo na zemi, kde průměrný život lidí trval pouhé tři měsíce. Jen málokdo se dožil konce války.

Navštívili jsme také vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau. Tábor obývalo devadesát tisíc vězňů, každý den přijížděli vlakem další a každý den se jejich počet redukoval v plynových komorách. Své sídlo zde měl i doktor Mengele, který na vězních prováděl nelidské pokusy. V táboře se nachází také trosky budov, které tu zanechali Němci, když se snažili zahladit stopy po svých činech. Prohlídku jsme ukončili výstupem na strážní věž, odkud dozorci hlídali celý areál. Exkurze nebyla veselá, ale určitě je důležité připomínat si minulost, abychom už nic podobného nedopustili v budoucnu. Kristýna Křížová, 7.B

Exkurze Osvětim

Fata Morgana

Naši druháci

Zhruba 12 hodin trvá cesta exotickým motýlům z největší evropské motýlí farmy ve Stratfordu nad Avonou. Nám to trvalo na výstavu s názvem "Lehkost motýlích křídel" asi hodinu. Z parkoviště u ZOO Praha jsme vystoupali do mírného svahu k horní části Botanické zahrady, kde se nachází skleník tropických a subtropických rostlin Fata Morgana. Ne, to není přelud. Je to nejmodernější skleník u nás, který je celý řízen počítačem. Na několik týdnů se každoročně stává domovem pro asi 4500 kukel padesáti druhů motýlů. Ty se před zraky návštěvníků přeměňují v pestrobarevné exotické motýly, kteří pak poletují, usedají na listy a květy četných rostlin, houfují se na speciálních krmítkách se sladkou vodou a také se množí. Diváci je pozorují, obdivují jejich lesknoucí se křídla a jejich jedinečnost loví do svých fotoaparátů a mobilních telefonů. Skleníkem nás provázela velmi sympatická slečna, která nám poskytla spoustu zajímavých informací nejen o motýlech, ale i o všech těch cizokrajných palmách, orchidejích, masožravkách, sukulentech a kaktusech, o jejich praktickém využití, ale i o technických parametrech Faty Morgany. Patronem výstavy je charitativní organizace DEBRA, jež pomáhá lidem trpícím nemocí motýlích křídel, lidem, kteří jsou stejně křehcí a zranitelní, jako jsou všichni ti nádherní “Butterflies” Výstava v pražské Tróji, jejíž kurátorkou je Eva Smržová, potrvá do 8. května. My však děkujeme nejen ji, ale hlavně paní profesorce Evě Vaňkové, která tento hezký výlet pro nás připravila. L.V. a studenti 2. ročníku

Exkurze Fata Morgana

mashable.com

RECENZE:

TERRY PRATCHETT a jeho Zeměplocha

V březnu, konkrétně dvanáctého, uběhl přesně rok od smrti jednoho z nejvýznamnějších britských i celosvětových autorů posledních let, T. Pratchetta. Ten zemřel na následky Alzheimerovy choroby, která mu byla diagnostikována v roce 2007. Jeho poslední práce ale stále ještě nejsou všechny vydány.

erry Pratchett se proslavil svojí sérií o Zeměploše, fiktivní planetě, která se nachází na zádech čtyř slonů stojících na krunýři obrovské želvy. Celkem tato série čítá 41 titulů. První díl - Barva kouzel – vyšel již v roce 1983. Děje jednotlivých knih však nejsou zaměřeny na jedinou postavu či místo, odehrávají se po celé Zeměploše a střídá se v nich mnoho hlavních postav. Zhruba by se daly rozdělit takto: příběhy o čarodějkách, příběhy z hlavního města Ankh-Morporku a vyprávění o vynálezech či institucích, jež ovlivnily svět (rocková hudba, filmy, pošta, banky, vlaky). Osudy jednotlivých postav se prolínají a dochází i k cestování časem. Knihy jsou plné narážek na skutečnou literaturu, hudbu i politiku. Jsou psány s humorem a nadsázkou, přesto nemusí sednout každému. Pratchett získal mnoho cen, v roce 2009 byl dokonce poctěn britským rytířským řádem za přínos literatuře. Nepokulhává však ani český překlad, který byl také několikrát oceněn Akademií sci-fi, fantasy a hororu a sám autor překladateli pogratuloval a dovolil mu dělat mírné úpravy v textech tak, aby se dalo přenést co nejvíce vtipů a slovních hříček do češtiny.

rzy po vautorově smrti byla v Česku vydána kniha Pod parou, která v podstatě uzavírá celou sérii o Zeměploše. “Do Ankh-Morporku přijíždí nový vynález - obrovské kovově dunící monstrum, které ovládá sílu všech čtyř základních živlů: země, vzduchu, ohně i vody. Nad Zeměplochu začne stoupat pára vytvořená lokomotivou pana Štědrovky, muže v čepici se štítkem, vyzbrojeného posuvným pravítkem. Pekelný stroj se chystá započít novou éru a změnit tak celý svět” Vyskytuje se zde mnoho hlavních postav z předchozích dílů a z příběhu je cítit atmosféra konce. Mimoto však vyšel po autorově smrti ještě poslední díl vedlejší mini-série ze Zeměplochy s názvem Pastýřská koruna, jehož překlad do češtiny se nyní připravuje. Dále se pracuje na překladu uceleného souboru autorových povídek (v češtině vyjde jako Mrknutí obrazovky), sci-fi série Dlouhá země, kterou psal společně s britským autorem Stephenem Baxterem, a detektivního příběhu z viktoriánského Londýna (v originále Dodger). Takže se jeho čeští čtenáři mají na co těšit. Bořek Nachtmann

Kniha Pod parou

martinus.cz

na scéně

KDY?

KABARET

J. Kander, F. Ebb J. Masteroff režie Mikoláš Tyc

13.05 25.05 2 7. 0 5 03.06 23.06

Willkommen, Bienvenue, Welcome! Im Cabaret, au Cabaret, to Cabaret! Tak začíná jeden z nejslavnějších muzikálů všech dob, tedy vítejte v Kabaretu, světě, kde neexistují problémy, kde se můžete jen uvolnit a sledovat krásné, spoře oděné dámy, vlnící se v rytmu orchestru. Jednou takovou je talentovaná zpěvačka Sally Bowles (Alena Bazalová), která je pro svůj sen stát se slavnou herečkou ochotná procestovat nespočet pánských ložnic. A právě v kabaretu potká amerického spisovatele Clifforda Bradshawa (Petr Prokeš), jenž hledá inspiraci pro svůj román v meziválečném Německu, jež svým počínajícím nacismem výrazně zasahuje do příběhu. Přestože totiž Sally s Clifem tvoří ústřední pár příběhu, divák může sledovat i jaksi plachou zamilovanost dvou zestárlých osamělých duší- majitelky penzionu Fräulein Schneider (Eva Reitrová) a židovského zelináře Herr Schultze (Petr Bucháček), jejichž lásce není přáno kvůli sílícímu nacismu, který zosobňuje Ernst Ludwig (Roman Teprt), zapálený příznivec Hitlerových myšlenek. A nesmíme samozřejmě opomenout důležitou složku utvářející zážitek z celého představení, všudypřítomného kabaretiéra (Petr Mikeska), postavu vznášející se nade vším, zosobňující tvář formujícího se Německa ve všech jeho amorálních podobách.

Celé představení je protkáno hudebními čísly, jejichž dokonalost je zásluhou nejen úžasných pěveckých interpretací (z nichž musím vyzvednout mistrný výkon Aleny Bazalové), ale i skvělého živého orchestru pod vedením geniálního klavíristy Jakuba Šafra. Představení rozhodně doporučuji (vzhledem k tématu i celkové nemravnosti všem starším alespoň 14 let), protože i když umí rozesmát, jde o vážné téma snoubící se s krásným a zároveň smutným příběhem doplněným bravurními hereckými výkony. Pavla Bišická

Divadlo Kabaret

SHRNUTÍ: Žánr: Point-and-click adventura Autor: Amanita Design Vyšlo: 24. 3. 2016 Jazyk: Čeština* Platforma: PC, Android, iOS, Mac Určení: Trpěliví hráči, jenž ocení i

uměleckou hodnotu

Cena: 20€ / 592,- Kč

*ve hře přesto teoreticky nepadne ani slovo

“Přede mnou se objevil velký, mechem porostlý pařez, pevně sešroubovaný rezavou maticí, co bez citu dosedala na podložku, která jediná ji dělila od dřevěné struktury celého objektu. Po přiblížení mě něco vyvedlo z této melancholie, byla tím flétna, jenž se svištěním dopadla a zapíchla se hrdlem do země, jezevčík začal štěkat a z okna vykoukla drobná postavička v pyžamu, s noční čepičkou zakončenou bambulkou...” Řeč není o žádném Večerníčku, ne. Mluvíme tu o třetím dílu adventury s názvem Samorost 3, vývojáři se také pyšní výtvory jako Machinarium či Botanicula. V téhle mini-recenzi se vám pokusím představit tuhle českou 2D hru se vším, co přináší, od úchvatné grafiky, přes podivuhodné situace, po záludné úkoly. Na začátek byste měli vědět, že se nejedná o žádnou bojovou či skákací hru, jste postaveni do role panáčka v noční košili, jenž po dějové linii prozkoumává čtyři planety a stejný počet “přestupních” planetek a nakonec jeden měsíc.Kouzelnou píšťalou během hry vyvoláváte duše zvířat či stromů, které beze slov vyprávějí své příběhy a často jimi naznačují a radí. Doma na stolku si přečtete knihu, která uvádí děj. a ten máte uzavřít šťastným koncem.

Jenže jste vlastně jen trpaslík, co žije na velkém kořeni se svým psem a datlem, tak proč neosedlat na kopci rostoucí prašivku? Zní to tak trochu nenormálně? Tahle hra mě nepřestala překvapovat. A hádanky, jenž vypadají jako případ pro Sherlocka Holmese sice najdete, ale každá má nakonec docela prosté a logické řešení. Při hraní narazíte na opravdu kontrastní situace, když například budete přepojovat potrubí opicím ve vířivce, nebo tvořit kvintet s mužíky v pekle. Končím se spoilery, jen něco málo dodám k vizuální stránce celé adventury. Naprosto famózní prostředí hry vzniklo kombinací práce od ruky a fotografie a slibuje opravdu hodně. Spolu s hudbou, neobvyklými zvuky a všemožnými reakcemi “živého prostředí” se rozhodně nudit nebudete. A tak pokud se vám nedaří plnit úkoly, můžete jít obracet termity na záda nebo plašit havrany. Dle mého názoru perfektní odpočinková hra a každý si v ní to své najde, po celou dobu (cca. 10 hodin pro méně zdatné jako já) jsem se nenudil a celé dobrodružství si užil. Ať už díky příběhu, tak díky uměleckému zpracování a vyrovnanosti. Hodnocení a další info vpravo nahoře. Tomáš Bajer

Hra Samorost 3

CO JE TO ˇ VLASTNE

PARKOUR

Freerun tedy často kombinuje parkour s prvky z jiných sportů, jako je gymnastika, breakdance, capoeira a mnoho dalších. Jednoduše se kreativitě meze nekladou. Díky tomu je téměř nemožné určit nějaká obecná pravidla freerunningu či parkouru, čímž vznikají v parkourové komunitě věčné dohady o tom, kdo vlastně dělá ten správný “parkour”, kdo už není parkourista, ale gymnasta, a zda je vůbec rozdíl mezi parkourem a freerunningem. Takže, co je to vlastně parkour?

Freerun mne například naučil jak překonávat lépe strach a zároveň jak je na druhou stranu důležité nepřeceňovat své schopnosti, jakožto se freerun/parkour řadí mezi rizikovější sporty a zranění se mohou přihodit snadno, a pokud se přece jen něco opravdu pokazí, tak si člověk může alespoň koupit nové tepláky za peníze od pojišťovny. Oblíbený trik: B-twist (sud ve vzduchu) Vzor: Anan Anwar (Thajsko) Jiné zájmy: Inline brusle, beatbox, běhání, ...

Na parkouru se mi nejvíce líbí, že je bez pravidel. Každý si může najít svůj osobní styl a systém. Na druhou stranu parkour zdaleka není pro každého, což je dobře. Oblíbený trik: Frontflip (salto vpřed) Vzor: Kirya Kolesnikov (Rusko) Jiné zájmy: Street workout, běhání ...

Pohyb Parkour

ˇ KADLEC MILOS

PATRIK KVAIZAR

Jinými slovy řečeno podle původní filosofie parkouru, se kterou přišel David Belle koncem minulého století, je cílem jedince vytrénovat své tělo a svou mysl tak, aby byl schopen překonat jakoukoliv překážku, která mu přijde do cesty, s co nejmenším úsilím. V dnešní době je tato původní myšlenka parkouru spíše opomenuta a více jedinců se věnuje tzv. “Free runningu”. I přesto, že má freerunning kořeny v parkouru, tak je jiný. Smyslem už není efektivita, ale efektnost a užívání si pohybu jako takového.

“Parkour (někdy též Le Parkour) je disciplína francouzského původu, jejímž základem je schopnost dostat se z bodu A do bodu B (a také umět se dostat zpět) bezpečně, plynule a účinně (efektivně) za použití vlastního těla.”

PRO MILOVNÍKY ZVÍŘAT VŠEHO DRUHU Seznamte se. James Herriot, čerstvě vystudovaný zvěrolékař třicátých let minulého století, dokončivší studia právě ve chvíli, kdy je kvůli hospodářské krizi velice obtížné sehnat práci. A tak ho osud zavede daleko od velkoměst, do malého městečka jménem Darrowby uprostřed yorkshirských blat, kde se ho ujme místní veterinář Siegfried Farnon, jehož osobitý šarm rozesměje nejednoho čtenáře. A kdyby čtenáři přišlo, že by na jeho pobavení sám Siegfried nestačil, nebude ctihodný čtenář strádat dlouho, protože se rychle seznámí se Siegfriedovým mladším bratrem Tristanem, pohodářským a talentovaným studentem veteriny, kterému ovšem není starším bratrem dopřáno zahálet. Tím se Farnonovský šarm dvojnásobí, ale také to z našeho mladého Herriota dělá svědka nejednoho, pomalu bratrovražedného, duelu. Ale nesmíme zapomínat na zvířata, jež jsou hlavním motivem knih. Jejich příběhy jistě okouzlí každého milovníka těchto čtyřnohých stvoření, od mohutných krav, přes huňaté ovce až po hebounká koťátka. A nejde jen o roztomilost rozličných forem němých tváři, každá z historek má totiž na čtenáře jistým způsobem zapůsobit- rozesmát, přinutit k zamyšlení, či rozplakat ať už dojetím, nebo smutkem, a proto také tvoří poslání zvěrolékařovo drtivou většinu obsahu knih. Do starostí se zvířecími pacienty se navíc míchají i strasti s jejich majiteli, kteří dají často zvěrolékaři zabrat více, než ti nejvzpurnější zvířecí pacienti s těmi nejkomplikovanějšími obtížemi. A nesmíme také zapomenout na trable milostné, a to především v podobě krásné Heleny, která se později stane Herriotovou ženou a o jejímž vpádu do jeho života pojednává nejedna povídka. Stejně tak se dočteme o jejich šťastných společných začátcích, smutném loučení, když je mladý zvěrolékař nucen odejít do války, i o jejich rodinném životě po narození syna a dcerky.

Autor James Herriot

Musím se přiznat, že jsem si tyto knížky zamilovala od první povídky nejen kvůli mé lásce ke zvířectvu téměř všeho druhu, ale hlavně pro autorův laskavý, typicky britský humor, s nímž líčí ty nejbizarnější situace.

James Herriot, občanským jménem James Alfred Wight (3. října 1916, Sunderland, Anglie – 23. února 1995, Thirlby, Spojené království) byl britský veterinář a spisovatel, který proslul sérií knih o svém životě veterináře a také o svém působení u RAF (Royal Air Force) za druhé světové války. Své historky byl nucen líčit pod pseudonymem James Herriot, aby se z nich nestala neoprávněná reklama na jeho zvěrolékařskou praxi. Mezi jeho knihy patří např. Zvěrolékař na blatech, To by se zvěrolékaři stát nemělo, Když se zvěrolékař ožení, Zvěrolékař mezi nebem a zemí a další. Pavla Bišická

CO BYCH ŘEKLA, ALE NEMŮŽU... Abych byla zcela upřímná, nějak nechápu, proč bych něco nemohla říkat? Tím nechci říct, že nechápu, že jisté situace si vyžadují jisté chování. Například zaměstnavateli, který je idiot, nemohu říci, že je idiot. To je bez debat. I když, pokud mě znáte, víte, že bych to asi řekla. Tedy nějak zaobaleně a ne na plná ústa. V životě jsem se dostala do nespočtu situací, ve kterých lidé litovali, že nemůžou někomu něco říci. Spolužačce, že se chová příšerně; klukovi, že se vám líbí; mámě, že vás štve, jak vás pořád bere jako dítě; učitelce, že to jak učí se vám nelíbí apod. A já se ptám, proč byste jim to proboha nemohli říct? Vždyť vás trápí, že to nemůžete říct! A neříct něco, co vás trápí, co vám to způsobuje bolest či vyvolává vztek? Nebo neříci, že s něčím nesouhlasíte, když s tím nesouhlasíte? To mi přijde jako totální pitomost. Máme svobodu slova a já si jí vychutnávám plnými doušky a abych parafrázovala Zahulíme, uvidíme: “Dokud budu mít svobodu projevu, nezavřu hubu.” Prostě mi přijde nesprávné, neříkat to, co chceme říct (samozřejmě někdy v trochu mírnější a diplomatičtější podobě, než bychom rádi). Ale nevyjádřit se, když můžete? Když tím můžete něco změnit? Změnit k lepšímu? Proč ne? Proč neříci spolužačce, že se mi nelíbí, jak se chová? Jistě může se stát, že se proti vám spikne skupina jejích kamarádů, ale udělali jste to proto, aby se zamyslela nad tím, jak jedná a možná tak ušetřili mnoha lidem, kteří se ní setkají, trápení. Proč neříct klukovi, že se vám líbí? Maximálně řekne, že vy jemu ne. Navíc bude potěšen, protože je vždy lichotivé, když vám někdo řekne, že se mu líbíte. A vy snad chcete, aby ten kdo se vám líbí byl potěšen, ne? Co je špatného na tom, říct profesorovi, že se naší třídě nelíbí jeho styl výuky? Možná si na vás zasedne, ale pokud dojde k tomu, že styl výuky změní, mělo to smysl. Proč neříct kamarádce, že ten svetr, co si dneska vzala je opravdu odpornej? Pokud to řeknu, jako radu, aby ho už nenosila a ne jako urážku, zlobit se nebude. Co tím vším chci říci, je toto: Nebuďte zticha, když tím můžete něco změnit. Nebojte se promluvit, když o něco jde! Teď není čas mlčet, ale čas se ozvat. A uvědomte si, že říct, můžete cokoliv. Jen dobře volte slova, kterými to říkáte. Tereza Koukalová

Názor Komunikace

Ahoj!

Poslední měsíce byly klidnější než ty předešlé a tolik zajímavého se nestalo. Jeden únorový víkend jsem se společně s mým host tatínkem vydala na sever Wisconsinu navštívit jeho rodiče a také se podívat na místní Ice fishing turnaj, který se zde každoročne koná. Bylo to docela náročné být celý den na zamrzlém jezeře, kde foukal vítr a bylo asi 30 stupňů pod nulou ale i tak to bylo něco, co jsem nikdy předtím nezažila. Další týden jsme měli ve škole dva dny volna a na návštevu k nám přijela sestra moji host maminky. S ní jsme zajeli do sousední Minessoty navštívit největší obchodní centrum v celé Americe - Mall of America. Kromě běžných obchodů je uvnitř také zábavní park s horskými drahami a různými atrakcemi. V březnu jsem se snažila věnovat především škole a také tancováni, protože jsme měli soutěže a navíc končilo čtvrtletí, takže bylo ve škole mnoho testů a projektů. Poslední týden v březnu jsme měli jarní prázdniny, a proto jsme se vydali znovu do Georgie, ale tentokrát jsme se podívali i na Floridu. Je zajímavé, že většina Američanů jezdí na jarní prázdniny někam k moři, narozdíl od Čechů, kteří jezdí většinou na hory. Oslavila jsem americké Velikonoce, které jsou oproti těm našim úplně jiné, a v podstatě se kromě večeře z jehněčího masa nedělá nic výjimečného. V Georgii jsem také měla možnost navštívit město Savannah, což je město ve kterém se narodila moje host maminka a pojmenovala podle něj mou host sestru. Savannah je jedno z nejstarších amerických měst a říká se, že je to jedno z nejvíc prokletých měst na světě. Město je hezké, i když oproti jiným evropským městům, které jsem navštívila, mi nepřišlo tolik historické, ale v porovnání s Atlantou, New Yorkem nebo i Madisonem je to opravdu starší město.

Dopisy z cest

V Savannah, kde se mimochodem natáčel například i film Forrest Gump, jsme strávili dva dny a poté jsme se přesunuli na Floridu, kde jsme strávili dva dny u moře. Jeden den zde dokonce probíhalo natáčení Baywatch, ve kterém bude hrát Dwayne Johnson a Zac Efron, ale bohužel jsem se nedostala přímo k nim, jedním slovem ochranka, ale alespoň jsem viděla natáčení filmu z mola. Poslední dva dny na jihu Spojených států jsem strávila v Atlantě a společně s mými host prarodiči jsem navštívila Cherry Blossom Festival, což je tradiční událost, která se zde koná každé jaro. Součástí oslav je také low country boil, což je směs z kukuřice, krevet, brambor, vajec a mnoha jiných přísad uvařená ve velkém hrnci, která se následně vyklopí doprostřed stolu a lidi okolo něj to všichni ji rukama a všelijak se v tom přehrabují. Někomu to asi může přijít nechutné, ale jídlo samo o sobě bylo dobré. Poslední den našeho pobytu jsme měli problémy s počasím, protože zde byla veliká vichřice spojená s malým tornádem, které jsem tu mimochodem zažila už po třetí, ale rodina mi říká, že v tomto ročním období je to celkem běžné. Návrat zpátky do Wisconsinu byl trosku šok, protože zatímco na jihu bylo příjemných 27 stupňů, tady je stále trošku sníh a není tu nejtepleji. Ale doufám, že brzy se už počasí zlepší a moje poslední dva měsíce tady nebudu mrznout. Anna Koucká

Sl ou pk y

Láska je

Láska? Je plná očekávání, zklamání a strachu z neznáma, ale když tohle všechno zvládnete a překonáte, nakonec zjistíte, že láska je krásná, úžasná, prožitelná. Žijte ji, protože jestli to neuděláte, unikne vám z toho malého kousku srdce skrz tu tenkou slupku ven na povrch v podobě obav a nedůvěry z dalšího vztahu. Láska, především ta první a většinou nezapomenutelná, je něco, čím by si měl projít každý. Je to něco jako první školní den, maturitní ples nebo poprvé zavázané tkaničky. Někdo má štěstí a zůstanou mu boty zavázané celý život, někdo přes ty stále rozvázané, mizerné tkaničky párkrát upadne. Někteří mění obuv častěji než jiní. Ale láska – to přece nejsou boty. Boty, jež jdou a všechnu lásku pošlapou, o nichž zpívá Yvone Přenosilová, jsou naštěstí jen imaginární představou. Lásku si nekoupíte, ta nepotřebuje boty, přichází nečekaně, potichu. Slyšíš ji? Tereza Nitschová, 4.B

aro - mezilidsky

První věc, která mě napadne, když se řekne jaro, je rozmnožovací pud. Vždyť se o tom všude mluví! Například rádio. Jedu autem, zapnu jej a slyším, jak má větší množství slunečních paprsků vliv na mužskou sexuální aktivitu, a proto se mají ženy po zimě na co těšit. Samozřejmě jaro není jen o rozmnožování. Je to období zamilovaných lidí, kteří si vyznávají své sympatie pod rozkvetlými stromy, na sluncem vyhřáté jarní louce apod. Den se prodlužuje, otepluje se a lidem se zlepšuje nálada, vždyť v zimě chodí nabalení v tlustých kabátech, jsou zalezlí doma, a když už vylezou ven, spadne na ně ze střechy hromada studeného sněhu. Kdežto teď mohou jen v lehké bundě vyjít na zahradu, vytáhnout kolo či in-liny a s přáteli po pár měsících vyrazit na pořádnou jarní zábavu. Jana Volfová

Sloupky

Jaro - lyricky

Jen jsem otevřela dveře, dýchl ne mě mrazivý vzduch. Podivné nutkání mě přinutilo zasunout ruce hlouběji do rukávů těžkého kabátu a přitáhnout si límec až pod nos. Pohled na chladnou ulici zahalenou v ranní mlze a na jinovatkou pokrytý chodník působil opravdu tajemně a probouzel ve mně bázeň. Zavřela jsem za sebou vyhřátou místnost a rázným krokem se vydala ke kovovým vrátkům. Těsně před nimi jsem se zastavila a váhavě natáhla ruku ke klice, kterou přes noc mráz ozdobil svými překrásnými kresbami. Vrátka šla otevřít velmi ztěžka a jejich skřípot zavřeštěl spící ulicí. Se skloněnou hlavou jsem vykročila po namrzlé silnici k lesu. Ani nevím jak, ale asfalt se pod mýma nohama změnil v kamenitou cestu. Zpomalila jsem a zvedla hlavu. Zastavila jsem se. Nade mnou se klenul vysoký strop z korun dubů a mezi větvemi začaly prosvítat první paprsky slunce. Po cestě přede mnou proběhla zrzavá veverka a hbitě vyšplhala na jeden z mladých stromků, které byly sotva vyšší než já. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Pokračovala jsem po kamenité cestě dál. Slunce se zpoza listů dralo víc a víc. Lesní cesta končila pár metrů za velkým starým kaštanem, který mě vítal lehounkým zašustěním ve větvích. Vyšla jsem na louku, teď už prosluněnou a voňavou. Nastavila jsem tvář hřejivé záři a rozepnula si kabát. Nevím, jak dlouho jsem takhle stála, ale cítila jsem se nádherně. Rozběhla jsem se zpátky k lesu. Běžela jsem mezi stromy a zlehka se dotýkala jejich prohřátých kmenů. Když jsem se vracela po silnici k domovu, jako bych svítila. Hlavou mi běžela jediná věc - konec zkřehlým prstům a mrazivému větru. Jaro je tady! Klára, 3.A

THREE PRAGMATICS PUZZLES

ach group of words below can be arranged to form two utterances. One utterance is more formal than the other. Fill in each blank with one of the words in the group. Use each word only once.

Here is an example of a request that is more formal, followed by one that is less formal: More formal: I’m sorry to trouble you, but would you be able to give me a ride into town? Less formal: Could you give me a lift? Now see if you can complete the following greetings (saying hello), apologies (saying sorry), and partings (saying good-bye). Use the words below.

__ ___ _ _ : l _ a _ _ m _ r _ o More F Smith. ___ _ _____ . r M , _ _ _ _ It ___ ____ _____ . Greetings: _ _ _ _ _ _ ____ ___ _____ _ _ . s Apologies: e n Jo ___, Mr. Partings:__ __ _ __ _____ ___

Greetings: today, up, hi, you, what’s, are, hello, how Apologies: happen, about, my, sorry, I, fault, won’t, apologize, again Partings: talking, later, was, you, see, nice, goodbye, it, ya, to

Less Formal: ___ ____? _ _ m a S , _ _ _ _ _ : s Greeting ____. _ _ t, a th _ _ _ _ _ _ Apologies: ___ harlie! C , _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ Partings:___

Correct answers on page 23

English Corner

ŠTĚSTÍ

V NEŠTĚSTÍ Mgr. Lenka Vedralová

o je to štěstí? Nebudu zmiňovat tu zlatou nicotnou mušku, ale že je to jakýsi prchavý okamžik euforie, který se znenadání objeví a stejně rychle mizí – s tím asi každý z vás souhlasí. To však není jediná podoba štěstí. Někteří lidé si budují dlouhodobě a záměrně svůj pocit spokojenosti, a to usilovným studiem, poctivou prací, budováním vztahů s přáteli, s partnerem… Někdo zas potřebuje ke štěstí alespoň malou pochvalu nebo uznání, že jeho úsilí je dobré nebo užitečné, že je třeba šikovný, schopný nebo chytrý.

Uvaha o lidksých

Někomu ale stačí k radosti i úspěch těch druhých, které má rád a na nichž mu záleží. I sdílení úspěchů přináší mnohým z nás, a především učitelům, příjemný pocit a velkou radost. Každý den nás může potkat některá podoba štěstí, je jen třeba ho vidět, slyšet, cítit. Vždyť stačí jen zírat na nebe plné hvězd, na stromy chvějící se ve větru, na kočku vyhřívající se na slunci, na děti, které se umí radovat ze zdánlivých maličkostí. To vše nás nabíjí novou energií, díky níž snáze nepodléháme špatným zprávám, strachu a obavám z budoucnosti.

Žijeme v bouřlivé době a neustále se ptáme, jaká bude naše budoucnost. To ale závisí i na tom, jak se evropské státy včetně České republiky vypořádají se současnými problémy – s migrační krizí, s nepřehlednou situací ve světě a s oslabenou Evropskou unií…

Pokusme se podívat na současnou EU trochu z nadhledu. Vznikla jako nutnost, jejímž cílem bylo a je usnadnit spolupráci a s tím spojený ekonomický růst členských zemí, ale zároveň i posílit jednotlivé země v oblasti obrany, výzkumu, vědy, zvýšení zaměstnanosti atd. S tím jsme my Češi souhlasili a stejně jako další bývalé země východní Evropy jsme toužili po členství v Evropské unii, což se nakonec podařilo. Ale zatímco tyto státy již mnoho let čerpají stovky miliard z unijních fondů, tak zároveň často sabotují řadu celoevropských plánů a řešení.

connectivity.cqrollcall.com

steribottle.com

Proč tomu tak je? Možná proto, že naše společnost neumí zatím žít a jednat demokraticky. Neumíme podřídit naše malicherné zájmy zájmům celku. Jsme zahledění jen a jen do sebe, hrajeme si často na vlastním písečku. Umíme natahovat ruce, ale neumíme dávat.

Úvaha nad politikou

Vděčnost se jaksi vytratila z našich myslí, a to nejen v mezinárodní politice, ale, všimli jste si, že i v našem běžném životě? Nyní se hraje o setrvání Velké Británie v EU. Jedním z problémů Británie je narůstající počet přistěhovalců z východoevropských zemí, kteří tam přicházejí za prací nebo za studiem. Čerpají tam veškeré sociální dávky včetně přídavků na děti, přičemž většinou jejich děti zůstávají doma – v Čechách, v Polsku, na Slovensku… Přitom nejde v Británii o tisíce „gastarbeitrů“, ale dnes již o miliony. “Gastarbeitr” - cizinec, který dlouhodobě pracuje v hospodářsky vyspělejší zemi.

Pro Východoevropany může být však hůře, pokud Británie a s ní následně i další evropské země oblíbené mezi východoevropskými „zlatokopy“, jako Německo, Rakousko, Itálie přistoupí ke snížení nebo úplnému omezení všemožných sociálních dávek pro zahraniční pracovníky. Ale to je ještě pořád to nejmenší, uvědomíme-li si, co by znamenal odchod Velké Británie z EU. Bylo by to nejen citelné oslabení Evropy, ale mohlo by to vést i k jejímu rozpadu. Pokud by se Britové v červnovém referendu vyjádřili pro odtržení od EU, tak by to pro statisíce Východoevropanů znamenalo, že si mohou sbalit své kufry a jet domů. Stejně nebezpečná situace by však nastala i pro Spojené království. V případě odtržení UK od Evropské unie, jsou Skotové rozhodnuti opustit Spojené království a po více než 300 letech se osamostatnit. To si samozřejmě Angličané nepřejí. Červnové referendum v Británii bude určitě napínavé a my jen můžeme doufat, že rozum zvítězí.

English Corner Correct Answers

vlastnostech, politice a situaci ve světě...

Greetings More formal: Hello,Ms. Smith. How are you today? Less formal: Hi, Sam. What´s up? Apologies More Formal: I appologize. It won ´t happen again. Less formal: Sorry about that. My fault. Partings More formal: Good-bye, Mr Jones. It was nice talking to you. Less formal: See ya later, Charlie!

ZPODOBNĚNÍ ŠTĚSTÍ

Pocit štěstí, podpory, dokonalého porozumění, ale také dlouhého hledání a úzkost v podobě věčných slz padajících do polštáře, to vše přináší láska. Na světě existuje nespočetné kvantum podob lásky. Láska zasáhla snad každého: Ať je to spisovatel nad ušmudlaným papírem, nebo hudební skladatel, který se už nemůže dočkat, až se noty jeho romantické písně rozezní do ucha jeho milované, či sochař, co si stále neví rady, jak by nejlépe stvořil svou životní lásku. Láska je snad na každém rohu, kam se člověk podívá. Turista obdivující na podzim spadané listí, lyžař, který čekal netrpělivě celý rok na vysněnou zimní pokrývku, nebo sběratel kaštanů, co se bude brzy pyšnit svou bohatou sbírkou. Ti všichni objevili svoji lásku k činnostem, které provozují a v nichž našli smysl života. Pod pojmem láska si člověk okamžitě vybaví zamilovaný pár. Pár kráčející cestou vstříc všemu dobrému a zlému. Pojí je jistá přitažlivost, o které sami většinou ani neví, jak k ní vůbec přišli. Jestli se napili nějakého nektaru lásky, nebo se ponořili do hlubokého snu, ze kterého se nechtějí probudit. Kdo ví? Láska však také nemusí být migrantsrights.org.uk opětována. Vždyť přece milujeme, Samostatné Skotsko by si ponechalo britskou libru abychom byli milováni a ne, aby i královnu, ale zbavilo by se britských jaderných nám láska utíkala mezi prsty. Co zbraní. Zůstalo by v EU a NATO a nezvyšovalo by může být horšího než nechuť k jídlu, daně... neklidný spánek, nesoustředěnost, pocit nejistoty a každodenní předEvropané a my s nimi se bojíme islámu, což je pochopitelné. Obáváme se o naše evropské křesťanstavy ideálu. To pak stačí jediný pohled. ské hodnoty, ale jako křesťané se obzvláště my Češi Láska, která je však tou opětovanou často nechováme. Ale to je již jiné téma, k němuž a která se díky porozumění, upevnila v se můžeme podrobněji vrátit v některém dalším partnerský vztah, míří tou správnou cesčísle našeho časopisu. Jedna věc je však jistá, měli tou. No, všichni si tu pohádku alespoň bychom se poučit z historie a zůstat za každou cenu jednou prožijeme. A ať je konec veselý, lidmi, neboť jedině humánní společnost zaručuje nebo smutný, průběh je vždy nezapomenaše přežití. nutelný. či úsměv, který je sprchou emocí. Natálie Spielmanová Mgr. Lenka Vedralová

Úvaha nad politikou

„ naše“

Seznamte se

nihovna

B H

řezen je pro knihovny v ČR jedním z nejdůležitějších měsíců v roce. Je totiž měsícem čtenářů. A tak jsme se rozhodli představit Vám tu naši, která tento rok slaví 115 let své existence.

lavní knihovna v MB je umístěna na třídě Václava Klementa s pobočkou na Severním městě (na Pastelce - 9.ZŠ). Spodní patro hlavní budovy je určeno dětem, horní patro dospělým. Knihovna má přibližně 5500 čtenářů a navíc jako jedna z prvních knihoven je umístěna v budově přímo určené k tomuto účelu (počátky mladoboleslavské knihovny sahají až do roku 1901), kde je od r. 1994. Bohužel se nyní mo- Knihovnu nejvíce navštěvují děti a senioři, protože pro mentálně projednává její přemístění do domu kultury, věkovou skupinu 30-50 let je v Mladé Boleslavi velká který by tímto našel lepší využití, a budova knihovny konkurence v podobě kin, divadel, sportovních areálů… by byla využívána k jiným účelům. Doufejme tedy, že nebudeme muset na knihy čekat u výdejního okénka, čímž by pro leckoho z nás knihovna ztratila svoji podstatu a účel. Právě pro děti naše knihovna pořádá mnoho akcí, jakými jsou besedy o knihách, ilustracích a jejich autorech, či o spisovatelích (v březnu to byla např. Klára Smolíková). Dále se tu pro děti koná scénické čtení, které se chystá i pro dospělé, pasování prvňáčků do Řádu čtenářů, fantasy víkendy, tvůrčí dílničky a samozřejmě celorepubliková Noc s Andersenem, kdy děti stráví jednu noc v knihovně s bohatým programem pořádaným knihovníky. Pro seniory knihovna pořádá kurzy trénování paměti a kurzy angličtiny. Můžete si tu často vyslechnout zajímavé cestovatelské přednášky, knihovna půjčuje načtené knihy pro nevidomé, nabízí donášku knih pro zdravotně indisponované čtenáře a půjčuje také deskové hry. A pokud se chceme zaměřit na nejvíce půjčované knihy, kromě opravdových bomb, jako jsou Stoletý stařík, 50 odstínů šedi nebo školní povinná četba, měli bychom zajít k regálům s detektivkami nebo s romány pro ženy (D. Stell, N. Roberts, B. Erskinová). Tereza N.

Bžezen měsíc čtenářů

Jak prváci

BOJOVALI

e ovšem na poli bitevním, ale v učebně z našich největší – ve třicítce. A byla to vpravdě bitva veliká. Málem došlo i na ty pěsti, ale to přeháním.

Seminář HUM třetích ročníků připravil pro naše nejmladší spolužáky dvoukolovou vědomostní soutěž, v níž se prváci museli prokousávat záludnými otázkami z různých oborů, od sportu, přes umění, stromy, anatomii člověka, zeměpis a dějepis, k literatuře, jazyku, hudbě a filmu nebo i k pohádkám. V prvním testovacím kole si zasoutěžili všichni, šest nejúspěšnějších z každé třídy vytvořilo tým,

který se pak utkal se zástupci druhé třídy. Ve finále za bouřlivého povzbuzování spolužáků nebylo do poslední chvíle rozhodnuto, napětí houstlo, nervy byly na pochodu, jak to má u pořádné soutěže být. Soutěžící museli i riskovat, nápovědy na straně „Áčka“ byly vyčerpány. A nakonec zvítězilo těsným rozdílem jednoho a půl bodu „Béčko“ a odneslo si užitečnou cenu – pěkný fotbalový míč.

Poděkování patří studentům 3. A za výbornou přípravu celé soutěže.

ˇ ˇ SKOLNÍ CASOPIS ROKU

J šdddddddddddddddddddddddddddffffŠKOSf

ako každý rok jsme se i letos zúčastnili soutěže „Školní časopis roku“ pořádané Vyšší odbornou školou publicistiky v Praze. A jako každý rok jsme si vůbec nevedli špatně, spíš naopak… Náš časo pis zvítězil ve všech čtyřech kategoriích, tj. obsah, titulka, grafika a první místo celkově. Tato prvenství v krajském kole naší redakci opět zajistila postup do celorepublikové soutěže v Brně. K této akci neodmyslitelně patřila řada workshopů s profesionály, jakým je například novinář Martin Kézr nebo Zdeněk Eška. Dovolte mi, abych poděkoval členům redakce a všem, kteří se na tvorbě našeho časopisu podílejí. Přeji našemu časopisu i nadále kvalitní spolupráci všech, jejichž přispěním vzniká, aby i v celorepublikovém kole byl hodnocen jako nejlepší. Martin Herout

Soutěže

Na cestu do školy nepotřebujeme růžové brýle... ...naše rána jsou nyní růžová dost a dost.

Děkujeme firmě CopyCentrum za ochotnou pomoc při tisku tohoto časopisu.