Issuu

Časopis pro studenty Gymnázia Mladá Boleslav

Květen - Červen 2019

SEN

Ročník desátý

NEPRODEJNÉ

skolnik-casopis.g6.cz | g8mb.cz

unsplash.com

FOTO: Marek Hofman

O NÁS...

Časopis Školník je školní dvouměsíčník psaný a graficky upravovaný studenty napříč všemi ročníky. Zabývá se primárně školními akcemi a aktivitami, ale i kontroverzními či aktuálními tématy. Nechybí ani rozhovory, recenze a vlastní názory. Redakce časopisu Školník se schází pravidelně každou středu od 9:40 v učebně jazyků č. 14. Pokud máte jakékoliv nápady, inovace nebo se chcete stát součástí redakce, rádi vás zde uvidíme! skolnik-casopis.g6.cz

facebook.com/skolnik.casopis

„Jen račte vstoupit do kina všelikých snů! Představení už začíná. Stačí jen trochu přivřít řasy, zívnout a...copak ještě asi? “ Josef Brukner /ze sbírky „Obrazárna“/

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Natálie Spielmannová

KONZULTACE

Mgr. Lenka Vedralová GRAFICKÝ DESIGN Tomáš Brůžek

REDAKTOŘI

Tereza Nitschová Eliška Vejsová Marie Zavadilová Alena Nevyhoštěná Tobiáš Rejmon Filip Janeček Pavel Hrbáček Veronika Kabátová Anna Chocholoušová Štěpánka Erbertová

FOTOGRAFIE Marek Hofman Eliška Vejsová

PŘISPĚVATELÉ

Michaela Nemetzová Denisa Kvapilová Eliška Tancmanová Mgr. Radek Kotlaba Roman Kužel Adam Hájek Mgr. Eva Vaňková Mgr.Miroslava Rešlová

EDITORIAL Milí čtenáři a příznivci našeho časopisu, konec školního roku je opět tu, známky jsou uzavřené a máme před sebou dva měsíce oddychu! Výlety, exkurze, vyklízení tříd a předávání učebnic – v tomto duchu se nesou poslední týdny před prázdninami. Naše redakce ale až do posledního dne pracovala, abyste si stihli přečíst poslední číslo tohoto školního roku. Tentokrát jsme zvolili téma SEN. Jaká je jeho definice? Míváte často sny? O čem se vám zdá? Nebo máte snad noční můry? Splnili jste si již nějaký svůj sen? Četli jste někdy výklad ze snáře? Jestli ne, tak hurá do toho! Pojďte si s námi přečíst, co vlastně ty naše sny znamenají a odkud se berou. Třeba pomocí snu zjistíte, co vám chybí, či co si přejete. Velké téma a nespočet teorií. Těšit se můžete i na spoustu rozhovorů, větších i menších. Máme pro vás připravené veškeré reportáže z výletů a exkurzí a také ty nejlepší tipy na četbu! Nesmím zapomenout ani na velký úspěch našeho časopisu hned ve dvou soutěžích a postup do celorepublikového kola. Máte se určitě na co těšit! A jelikož je toto číslo poslední pod mým vedením, protože za rok maturuji, tak bych touto cestou chtěla předat šéfredaktorský post Elišce Vejsové a přeji jí hodně štěstí v nové funkci. A našim čtenářům naposledy přeji příjemné čtení, krásně prožité prázdniny a na viděnou v září! Vaše šéfredaktorka Natálie Spielmannová

OBSAH

ILUSTRACE Anna Malá Eva Kovářová

VÍTE, ŽE . se letos s námi loučí veleúspěšné členky redakce, Naty a Terka? . prváci umí skvěle zpívat? . 14 studentů letos odmaturovalo se samými jedničkami?

4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30

Naty se loučí Tereza Nitschová Poslední zvonění Maturanti Šesťáci na kolech Legoland Filharmoničky Školní akademie Sen Moje snění Věříte snům??? Miliardáři Knižní oblíbenci Recenze

32 34 36 38 40 42 46

Komiks Amerika Budapešť Den s chemií Hranice Rozhovor Školník

Naty se loučí

NATY SE LOUČÍ Jak to tak už bývá, občas se musíme, i když neradi, rozloučit s některými ze svých řad. V tomto čísle to bude naše v pořadí již desátá šéfredaktorka, Natálie Spielmannová, pod jejímž vedením dosáhl Školník mnoha úspěchů a získal několik cen. Jak ses dostala k práci pro náš školní časopis? Tyjo, to už je hodně dávno. Myslím, že mě oslovila Zuzka Hájková (tehdejší šéfredaktorka), abych jí napsala nějaký článek. Článek se jí zalíbil a nabídla mi psaní do časopisu. Tenkrát mi bylo asi 14 let.

dobře namotivovat redakci k dobrým „výkonům“ a celkově je vést a komunikovat s nimi, aby vše fungovalo tak, jak má. A bohužel mé psaní článků už se posouvá trochu na druhou kolej, protože těch organizačních záležitostí je víc než dost. Samozřejmě mě bavily i různé soutěže, kterých jsme se během Co tě nejvíce v redakční práci ba- těch let zúčastnili. Byla to vždy vilo? velká zkušenost a potěšení zároVždy mě nejvíce bavily rozhovo- veň, když jsme si přivezli i nějakou ry. Akorát je to hodně náročné na krásnou cenu. zpracování. Jako redaktorka jsem napsala nespočet článků a většina Na co jsi nejvíce hrdá? z nich mě bavila. Každý redaktor si Určitě na ten svůj tým skvělých a totiž sám vybírá, co by chtěl psát, talentovaných studentů a na tu práproto by se nemělo stát, že ho dané ci, kterou jsme za ty roky udělali. téma nebaví. Na postu šéfredak- Pamatuji si, že když jsem začínala, tora je to v tomhle směru horší. tak se členové redakce dali spočíMým hlavním úkolem vždy bylo tat na prstech jedné ruky a dnes je 4

nás opravdu hodně a já jsem moc ráda, že společně časopis posouváme a zlepšujeme ho. Je potřeba si vážit každého, kdo je ochotný psát a přispívat do časopisu, protože to všichni děláme ve volném čase a někdy to dá opravdu zabrat. Pokud mám být konkrétní, tak jsem samozřejmě hrdá na všechny soutěže, ve kterých jsme se umístili na předních příčkách. Největší radost mám z celkového vítězství o nejlepší středoškolský časopis v celorepublikovém kole, které se konalo v Brně a také z dvojnásobného vítězství v soutěži Nejinspirativnější časopis roku. Je to vždy velká motivace pro další práci. Co ti práce pro časopis přinesla? Co ses naučila?

Přinesla mi hodně moc. Jako redaktorce určitě zkušenosti v oblasti žurnalistiky. Když jsem se poté stala šéfredaktorkou, tak to byla velká zodpovědnost. Člověk se určitě naučí pracovat s lidmi, komunikovat s nimi, organizovat různé věci, ale také se naučí být dost trpělivý a, jak se tak říká, „splachovací“, protože bez těchto vlastností to nejde. No a pokud se povede tým namotivovat, mít s ním ten nejlepší možný vztah a zároveň si držet zdravý respekt a autoritu, je to ta nejlepší kombinace! Já doufám, že se mi to alespoň z části povedlo. Mám takový pocit, ale to už musí posoudit někdo jiný. :D Nelituješ těch stovek hodin, které jsi věnovala našemu časopisu? Určitě nelituji. Máš pravdu, že to byly opravdu stovky hodin a výsledek dostávají studenti a učitelé jednou za dva měsíce. Čtenáři si většinou neuvědomí, co je za jedním článkem práce. Podílí se na tom hodně lidí a když máme uzávěrku, tak s p. prof. Vedralovou nad tím vším sedíme denně až do pozdních večerních hodin. Pro nás to jsou hodně chaotické dny, kdy musíme dolaďovat všechny detaily a řešit rozložení jednotlivých článků v časopise, a to za nás bohužel nikdo neudělá. Ale po těch letech si troufnu říct, že jsme sehrané a jde vše lépe. Určitě už jsem měla chvíle, kdy jsem přemýšlela, že se toho vzdám. Na začátku sedmáku, kde je učiva a celkově hodin ve škole fakt hodně, jsem nestíhala ani školu, natož tedy ještě časopis a bylo to pro mě obtížné. Ale p. prof. Vedralová mě podržela a zvládly jsme to spolu až dodnes bez problémů. Největší odměnou za všechnu tu práci je pro mě rozdávání časopisů do tříd a kabinetů a sledování, jak se všichni těší na nové číslo.

Na co budeš nejraději vzpomínat? Vzpomínat budu na vše, ani se mi nechce se té funkce vzdát, ale už je na čase to předat mladším ročníkům. Vzpomínat budu jak na celou redakci, tak na zážitky z různých soutěží, či na úspěchy v nich. Těžko ale říct, na co budu vzpomínat nejraději, to zjistím asi až časem. Sama jsem zvědavá. Co bylo na práci šéfredaktorky nejtěžší? Jak už jsem řekla, tak zvládat stres během období uzávěrky a také skloubit učení a školu a právě tuhle funkci. No a také vše, co se do časopisu vypustí, prochází mýma rukama, a to si studenti dobře uvědomují, takže občas se najdou i nepříjemné připomínky, které putují na mé jméno, ale to je lepší si nebrat vůbec osobně a dál se soustředit a pracovat na časopise. Myslíš, že získané zkušenosti z redakční činnosti budeš využívat i v budoucnu? Nechceš se žurnalistice věnovat i v budoucnosti? Dříve jsem o tom přemýšlela, ale tímto směrem jít nechci. Nemyslím si, že by mě to stoprocentně naplňovalo. Mám v plánu studovat pedagogickou fakultu, tak je možné, že se sem za pár let vrátím. Moc bych si to přála. Měla jsi vedle studia čas věnovat se i jiným koníčkům? Je to o zvyku. Za ty roky si člověk na to tempo na gymplu zvykne a určitě si na své koníčky čas najde vždy. To by se člověk zbláznil, kdyby měl pořád jen myslet na školu a nevěnovat se ničemu jinému.

to bavit. Otevřenost a komunikace je také hodně důležitá. Já jsem momentálně ale velmi šťastná, že jsem takovou osobu našla. Pozoruji to v redakci už přes půl roku, kdo by to po mně měl převzít a jsem stoprocentně rozhodnutá a vůbec se nebojím, že by to bylo špatné rozhodnutí. Moc se těším, až příští školní rok uvidím ten posun a změny pod novým vedením. Je něco, co bys nakonec chtěla vzkázat redakci či čtenářům časopisu? Redakci bych chtěla moc poděkovat za veškerou spolupráci a čas, který časopisu věnovali a věnují. Děláte toho pro školu opravdu hodně a za to vám patří velké DÍKY! Nemohu vynechat ani pí. Vedralovou, bez které by časopis vůbec nebyl na takové úrovni, na jaké je dnes. A všem čtenářům přeji, aby si i nadále užívali čtení našeho časopisu. Věřte, že celá redakce se maximálně snaží, aby si každý v časopise našel to, co by ho mohlo bavit. Proto si té práce prosím važte a určitě časopisy neničte. A nakonec bych snad ještě chtěla pozvat všechny zájemce, které by zajímala práce pro školní časopis, aby se nebáli a přidali se k nám. Bude se vám u nás líbit! Časopisu přeji hodně štěstí do dalších let! Moc děkuji Natce za rozhovor a za práci, kterou věnovala našemu časopisu a přeji ji mnoho úspěchů a hodně štěstí v jejím dalším studiu. Eliška Vejsová

Jaká by měla být tvoje nástupkyně? Určitě musí být zodpovědná a spolehlivá. Dále také trpělivá a musí ji 5

Tereza Nitschová

TEREZA NITSCHOVÁ

S dlouholetou členkou redakce našeho časopisu jsem si povídala proto, že po prázdninách nastupuje do závěrečné etapy studia na naší škole, a tak se s naší redakcí loučí právě v tomto čísle. Chce se totiž příští rok soustředit na maturitu a na přijímací zkoušky na vysokou školu . Zajímalo mě především vše, co souviselo s jejím psaním pro časopis. Zde jsou její odpovědi. Jaké články jsi psala nejraději? To záleží hlavně na náladě. Když má člověk takovou tu dumavou náladu, tak jsou nejlepší sloupky. Když jdete na nějakou zajímavou událost (kino, divadlo, koncert), tak se s recenzí skoro počítá, takže ty mými favority úplně nejsou. Ale co mám nejraději? Nejraději jsem psala asi rozhovory. Bylo zajímavé vymýšlet otázky a zkoumat danou osobnost. Samozřejmě, že to zpracování a vypisování z diktafonů bylo trošku otravnější, ale ve výsledku pak za tebou je vždycky vidět kus práce a spolužáci si ty rozhovory čtou rádi, takže super feedbecky.

ve 3. ročníku zašla do uč. číslo 14, nebo aspoň tak si na to pamatuju.

zoru umět prosadit. Taky hodně záleží na tom, jak se celkově člověk prezentuje a jaké má názory. To je pro mě trochu těžší, lidi beru takové, jací jsou, ale sama nejsem moc průbojná a vyrovnávat se s kritikou pro mě taky není zrovna lehké. Často se člověk zkrátka musí vyrovnat s jiným názorem a akceptovat ho, i tu kritiku. Na vás není za lidi rozhodovat, jen jim ukázat cestu a informovat. Musíte mít dostatek sebevědomí a věřit si, že děláte dobrou věc. Myslím, že by mi to úplně nesedlo, a i když mám novinařinu ráda, pravděpodobně bych se jí nedokázala věnovat delší dobu.

Píšeš si něco do zásoby, nebo se stresuješ těsně před uzávěrkou? Tahle otázka je záludná. Samozřejmě, že bych si ráda psala do zásoby, jen to moc nestíhám. Když jsem byla mladší (a to jsem si říkala, že toho času moc nemám), psala jsem, když mě to chytlo. Šlo to přirozeně. Čím je člověk starší, tím to bývá s deadliny horší. Musím se omluvit šéfredaktorce a paní uč. Vedralové za probdělé noci nad mými sloupky a anketami, určitě jich bylo víc než dost. Nakonec člověk píše, protože musí. To mě často dost mrzí, protože člověk píše i o věcech, kteJak ses ke psaní článků dostala? ré ho zajímají a kterým by se chtěl Tereze děkuji za rozhovor a přeji Ani už nevím, kdy a jak. Zpočát- věnovat. Je to těžké. jí za nás všechny hodně štěstí do ku je člověk tady na gymnáziu plný příštího školního roku. ideálu a představ, jak tady co fun- Láká tě žurnalistika? Marie Zavadilová guje jinak a do všeho chce jít a zku- Žurnalistika je úžasné zaměření. sit si to. Tak jsem prostě přibližně Ale musíte se v něm dle mého ná6

JAK JSME SE STALI NA CHVÍLI UČITELI

První týden v červnu se studenti našeho gymnázia zúčastnili jako školitelé preventivního programu proti AIDS. Po absolvování jednodenního školení se zaměstnancem Státního zdravotnického ústavu, kde byli studenti důkladně seznámeni s celkovou problematikou přenosu viru HIV a léčbou nemoci AIDS, celý zbytek týdne předávali nabyté vědomosti mladším žákům z mladoboleslavských škol. Celý program probíhal v pavilonu DDM a byl primárně určen pro 8. a 9. ročník základních škol a 1. ročník škol středních. V úvodu se účastníci rozdělili do skupin a postupně se prostřídali na pěti stanovištích. Na každém stanovišti se seznámili zábavnou a interaktivní formou, pomocí praktických úkolů s riziky přenosu viru HIV a pravidly prevence. Za dvě vyučovací hodiny získají žáci velké množství užitečných informací. Od svých vrstevníků jsou žáci schopni tyto informace vstřebat rychleji a efektivněji než při běžné výuce. Roman Kužel

Poslední zvonění

POSLEDNÍ ZVONĚNÍ 2019 Poslední den na střední škole je pro každého studenta dnem velmi očekávaným, ale stejně tak i obávaným. Je to den, kdy se můžeme naprosto odvázat, abychom se znamenitě a nezapomenutelně rozloučili se školou, na kterou jsme docházeli po celých dlouhých osm let. Zároveň je tato událost jakousi branou k naší zkoušce dospělosti, k maturitě. Vymyslet píseň, natrénovat ji, naučit se ji hrát na kytaru a vybrat kostým - to je zábava, ale i celkem fuška. Pak přijde ráno onoho osudného dne. Vstáváte mimořádně brzy, ale plni pozitivní energie míříte do ulic s píšťalkami a patřičně vyšňořeni, beztoho to přece nejde. Celých sedm let jsem se posledního zvonění starších spolužáků obá-

vala. Chodila jsem do školy s neklidem v břiše a s vědomím, že i když je to zakázané, skončím celá politá vodou (nedej bože octem) a zmalovaná od hlavy až k patě. Přesně z toho důvodu jsem se, tedy alespoň já osobně, rozhodla, že kreslení na obličeje vyděšených …áků povětšinou vynechám a rozstřikovat záhadně voňavou tekutinu také nebudu. Ne všichni mí spolužáci se rozhodli stejně. Proto, i když by s tím asi spousta lidí z mého ročníku nesouhlasila, bych se ráda omluvila vám všem, kteří jste to od nás schytali, a doufám, že se nezlobíte. Ale to k tomuto dni patří a věřte nebo ne, za pár let na tom budete stejně a budete stejně vyvádět jako my, abyste po sobě zanechali opravdu nezapomenutelnou stopu a abyste

snad i překryli smutek, že se musíte rozloučit a opustit školu, v níž jste prožili hezké roky dětství a dospívání, našli kamarády a také jste se něco naučili, což asi doceníte dříve nebo později. I když přípravy na poslední zvonění byly náročné a ne vše vyšlo, jak mělo, my jsme si tento den hodně užili a budeme na něj rádi vzpomínat. Na závěr bych ještě chtěla popřát budoucím maturantům hodně sil a pevné nervy do posledního gymnaziálního roku, a aby si své poslední zvonění i všechny akce spojené s maturitním ročníkem užili tak jako my. Michaela Nemetzová /8.B/ FOTO: Marek Hofman

Maturanti

MATURANTI ODCHÁZEJÍ, PRIMÁNI PŘICHÁZEJÍ! Blíží se konec školního roku, který je pravidelně spjat s maturitními zkouškami našich oktavánů, ale i s přijímacími zkouškami do prvních ročníků. Nedá se nic dělat – jedni odcházejí, jiní přicházejí.

škole v USA a studuje tam nyní na VŠ. Stál hodně o to mít celou naši maturitu a dokázal to. Moc jsem mu fandila a mám z toho velkou radost.

A co přijímací zkoušky na naše gymnázium? Kolik uchazečů se k nám hlásilo? Zájem byl opravdu veliký, což mě samozřejmě těší. Svědčí to o dobré pověsti naší školy. Přijali jsme 221 přihlášek a přijímáme jako každý rok 60 studentů. Z těch prvních 60 v pořadí dalo přednost naší škole Jak hodnotíte průběh letošních 50 budoucích prváčků, jen deset maturit? se rozhodlo pro jiné gymnázium Měla jsem z letošních maturit dost (nejvíce z nich pro Gymnázium obavy, někteří z maturantů totiž Mnichovo Hradiště ). nebyli v průběhu studia tak úspěšní jako studenti, kteří absolvovali Co myslíte, že rozhoduje u uchastudium na našem gymnáziu v pře- zečů o studium na osmiletém dešlých letech. Takže, ačkoli jsem gymnáziu při výběru naší školy? byla zpočátku i trochu zklamaná, Podle ohlasů, jaké máme, tak to nakonec výsledky nebyly špatné a nejsou jen kamarádi nebo sourodá se říci, že dokonce studenti od- zenci, kteří již u nás studují, ale i maturovali lépe, než se čekalo. průběh Dne otevřených dveří, atmosféra na našem gymnáziu, podZaujaly vás některé mimořádné mínky pro mimoškolní aktivity výkony? studentů, jež jim tu vytváříme, ale Ano, např. celá maturita Jakuba i spousta zajímavých akcí, jež poRegnera a Vojtěcha Vaníka nebo řádáme – poznávacích, kulturních výkon Vojtěcha Adama Trunečka. i sportovních, které mají na naší Tak mají vypadat závěrečné zkouš- škole dlouholetou tradici. No a saky na našem gymnáziu. Ráda bych mozřejmě úspěchy školy v různých pochválila i další skvělé maturitní oblastech, a to i v celostátním měvýkony, ale ne u všech jsem měla řítku. možnost osobně být. Přesto chci alespoň tímto způsobem poděko- A poslední otázka. Z čeho jste vat všem úspěšným absolventům měla letos největší radost a co vás za to, jak se výborně připravili. Ješ- naopak nepotěšilo? tě bych chtěla zmínit jednu letošní Těch hezkých okamžiků bylo hodmaturitu, a to Zikmunda Mróze. ně. Ty nejaktuálnější jsou spjaty Ziky, i když už 4 roky hraje hokej s maturitou a milým vyřazením v USA, dokončil úspěšně studium letošních absolventů v kostelíčna našem gymnáziu, i když již slo- ku sv. Havla, ale i ten velký zájem žil závěrečné zkoušky na střední o naši školu mezi budoucími stuZajímaly nás nejen výsledky maturit, ale i průběh přijímacího řízení. Zeptali jsme se paní ředitelky RNDr. Jany Pospíšilové, která má o obou těchto důležitých zkouškách nejen největší přehled, ale má za ně i největší zodpovědnost.

denty – to bylo pro mne opravdovým pohlazením. Krásné zážitky jsem si odnesla z akademií prvních ročníků a 2.A, které připravila se studenty p. prof. Lenka Chladová. Jí tímto moc děkuji za skvěle odvedenou práci. Mám také obrovskou radost z každého výborného umístění našich studentů v různých soutěžích během školního roku. To vše vyžaduje práci navíc a té si opravdu cením. Radost mi přináší i zájem studentů o různé charitativní akce, do nichž se zapojují. A co mě trápí? To jsou nedostatečné prostorové podmínky, chybí nám zrekonstruované půdní prostory – tam by byly krásné učebny. Dalším bolavým místem je naše hřiště, o jehož rekonstrukci žádáme Středočeský kraj/ pozn.redakce: jsme krajskou školou a spadáme pod jeho správu/ již mnoho let, ale stále bezúspěšně. Práci nám stěžují i někteří rodiče, naštěstí jich je minimum, jejich přístup ke škole není často partnerský, ale spíše útočný, při čemž by dítěti s výchovnými problémy prospěla jednoznačně spolupráce školy a rodiny. Rodina je při výchově dětí zásadní, a pokud ta nefunguje, tak škola nemůže dělat zázraky. Rodiče si někdy neuvědomují, že škola chce pro jejich dítě to nejlepší stejně jako oni. Jen je třeba důvěřovat zkušeným pedagogům, kteří jsou schopni při spolupráci s rodiči vyřešit i obtížné problémy, do nichž se studenti mohou dostat. S p. ředitelkou rozmlouvala Mgr. Lenka Vedralová FOTO: Marek Hofman

Výsledky letošních maturitních zkoušek: Prospěli s vyznamenáním 30 studentů (z toho 14 studentů s průměrem 1,00) Prospěli 23 studentů Neprospěli 2 studenti 1 studentka se řádně omluvila a bude konat maturitní zkoušku v prvním termínu na podzim.

Šesťáci na kolech

ŠESŤÁCI NA KOLECH V posledním květnovém týdnu se konal jako každý rok cyklistický kurz 6. ročníků. Odjeli jsme v pondělí za krásného počasí směr Čížovka u Drhlen. Pro všechny Český ráj, pro nás tentokrát i sportovní ráj. Počasí bylo sice proměnlivé, ale to nám nezabránilo si s nadšením zasportovat. Nejvíce jsme si užili kol, plavání, běhu, sportovních týmových her, beach volejbalu, pink ponku, minigolfu, a dokonce i na triatlon došlo. K nejkrásnějším zážitkům však patří jednoznačně celodenní výlet na kole. Ti nejlepší z nás dojeli až na Ještěd (mají náš obdiv), my ostatní jsme si užili krás Českého ráje a přitom s velkou lehkostí ujeli 55 km. Závěrečný táborák nás krásně prázdninově naladil, a proto se již těšíme a přejeme celé škole krásné prázdniny. Mgr. Miroslava Rešlová

EPOS O CYKLISTICKÉM KURZU Dne 27. května roku 2019 jsem žel nemohly usednout ke kulatému zaspal o něco méně, než je běžné. stolu (lavice byla nestandardně hraSbalil jsem většinu svého šatní- natá) a nanuk se nejmenoval Artuš ku, hromadu nikdy nepoužitých nýbrž Míša, rozhodl jsem se proto cyklistických pomůcek a ještě ne- vytvořit řád chechtavých rytířů v vypraných dresů, které se u mne čele s Donem Chichotem. Byl čas nastřádaly za mnohá léta jakožto pojmenovat svou železnou kobylu, narozeninové projevy přízně ba- která po slavném vzoru Rosinante bičky, v domnění, že cestou do hrdě nesla název Rozdrkante. Toto školy se ze mne stává vrcholový pojmenování se jí stalo osudným, sportovec. poněvadž se z ní po chvíli uvolnily Přeplněná krosna a dva batohy dva šrouby a matice u řidítek, což mi na chodníku plném ranních vyvolalo kolaps předního nosiče a chodců získaly respekt. Zavládla do konce jízdy má kobylka připove mně čirá spokojenost a zane- mínala spíše zázrakem pohybující dlouho jsem již stál u nemocnice, se vrak. neboť ta se nachází pod kopcem, Po delším úseku výprava zastavila, na němž se vyskytuje ono Gymná- aby doplnila zásoby. I přes značný zium. Přemýšlel jsem, zdali jsem finanční propad jsem do seznazcela odhodlán vzdorovat v této mu zapomenutých surovin kromě chvíli doslova těžkému soupeři deodorantu dokoupil vodu a suché jménem Gravitace spolu s Naklo- ořechy. Náhle odbila devátá hodiněnou rovinou. Po pár kapkách ze na, v dálce zakokrhalo vodňanské mne začaly tryskat vodopády potu kuře a vzápětí se ozvalo i druhé. a já jsem si náhle uvědomil, že mi Tu jsem se rozpomenul na slova chybí jedna komodita. Deodorant. otce: „Dříve než kohout dvakrát Celou svou jízdu jsem musel dva- zakokrhá, třikrát rozfofruješ moje krát zopakovat, mezistanicí mi byl peníze!“ a hořce jsem zauvažojeden z počátečních bodů jménem val o současném stavu peněženky. Tesco Extra, v kterém se nacházel Stejně jako většina slov byla i ona průnik množin Otevřeno v ran- prázdná, nepočítám-li zbylých 13 ních hodinách (mn. 1) a Voňavky stříbrných haléřů. (mn. 2). Při zdárném konci náku- S příjezdem do cíle jsem si uvěpu jsem si uvědomil, že teď mi sice domil, že přestože hluboké strže i nechybí deodorant, zato mi chybí myšlenky v nás budí touhu po popeníze. znání, v tuto chvíli více ocením, Po neočekávaně brzkém příjezdu ukojím-li spíše hlad. Na pomoc na sraz mohla započít naše společ- mi přispěchal přítel Sancho-Paolo, ná ročníková expedice (nutno říci, který tuto nízkou potřebu předvíže mnozí spekulanti se domnívali, dal a nabídnul mi ze širokého sorže se bude jednat spíše o anabázi). timentu čokoládových produktů. Konvoj se mírným tempem ubíral Do případu se vložil další cyklista, k táboru a tato analogie s křižác- Tomáš Akvinský, jenž začal rozekými výpravami ve mně rozhoře- bírat smysl jídla, což se po chvíli la plamen středověkého hrdinství. (jako vždy) zvrhlo k očekávanéPři zastávce u zmrzliny jsme bohu- mu hledání smyslu existence. Má

snaha o stočení směru konverzace, zpočátku neúspěšná, byla podpořena názory cizineckého společníka Saladina Dar-Er-Ejmona, který prohlásil, že nejlepší je stejně maďarská klobása. Podobné schéma se v určitých obměnách opakovalo během tažení ještě několikrát, a ač nerad, musím přiznat, že Sancho Paolo v rozepři jednou vyhrál vysypáním batohu plného sladké potravy a diskuze se (ne příliš plynně) transformovala do žranice středověkého typu (kterou se následně snažil T. Akvinský ospravedlnit výrokem Václava Havla z dávných dob husákovské normalize, že hospoda čtvrté cenové skupiny je poslední výspou demokracie. Vzhledem k tomu, že ve mne cloumala nenaplněná chuť po dobrodružství, hledal jsem nějaké monumentální výtvory. Větrné mlýny se bohužel v Českém ráji hledají dost špatně. Po čtyřech dnech se kurz chýlil ke konci. Někteří si ještě na cestu lokli místní kávy od Maryšů (abych nebyl podezříván z antisemitismu, nedotázal jsem se, zda je od žida). Pesimistická očekávání, že se bude jednat o Odysseu, naštěstí nebyla naplněna a po příjezdu domů jsem se opět musel rozloučit s jižanským způsobem života, filozofickými úvahami Tomáše Akvinského, pragmatismem Sanchy Paola, cestovatelskými zážitky Saladina Dar-Er-Ejmona, s přítomností spolužáků i kantorů a fyzickým tréninkem. Filip Janeček

Legoland

1.A V DÁNSKÉM KRÁLOVSTVÍ V NEJŠŤASTNĚJŠÍ ZEMI NA SVĚTĚ

Nebudu tentokrát zdlouhavě popisovat přírodní krásy, historické zajímavosti i zvláštnosti této malé země na severu Evropy. Raději nechám promluvit verše, jež byly na-

psány sice již před devadesáti lety, ale mám pocit, že jejich autorka – Olga Scheinpflugová, manželka Karla Čapka, prožila na cestě po Dánsku totéž, co prožívám při

svých cestách po tomto milém, slušném a vlídném království nejen já, ale každý jeho návštěvník a co tam prožili i naši studenti z 1.A. Dánsko Zem zeleně, zem keřů, luk a trav, rumělka střech snad nikdy neztmaví, čilimník na stráních a stáda krav, zelená jezírka a bílé přístavy. Věžičky kostelů z víry a lepenky a statky pod slamou a koně bělohříví, hra dětských stavebnic, červené kaménky, pomněnky zřítelnic, které se všemu diví. Zem s vůní bezinek, zem s vůní vln a sena, zem úsměvu a dívek s mléčnou pletí, zem milá, malá, snad zem zaslíbená, zem zlatých pih na tvářích zdravých dětí. Ano, taková je tato zem. A naši prváci měli možnost nejen si užít jeden den v originálním Legolan-

du ve městě Billundu, kde se v roce 1958 zrodila legendární hračka Lego, ale vylezli i na maják Blavand Fyr, nasbírali si rozmanité mušle, pestrobarevné kameny a snad i jantary na břehu Severního moře, kde nekonečné dlouhá bílá pláž byla jen a jen naše a odkud se nám vůbec nechtělo. Ale návštěva válečného bunkru Tirpitz s moderní expozicí nejen o událostech na tomto pobřeží Dánska za druhé světové

války, ale i o životě na Jutském poloostrově, o jeho přírodě, historii i jantarech nás nadchla, a to stejně jako kolosální sochy mužů hledících na moře u přístavu v Esbjergu. Poslední zastávkou bylo nejstarší město Dánska, založené kolem r. 700 n.l. – město Ribe, bývalé obchodní a námořní centrum Vikingů. Tam jsme ochutnali poklidnou a téměř ospalou atmosféru dnes památkově chráněného historic-

kého skvostu s velkou katedrálou a malými hrázděnými domky v úzkých uličkách kolem hlavního náměstí. A pak již jen návrat na parkoviště, autobus a cesta domů. Celkem jsme ujeli 2 721 km, což není málo, ale klidně bychom se po Dánsku dokázali toulat ještě několik dalších dní. Bylo nám tam všem spolu hezky. LV

1.B V LEGOLANDU

DEUTSCHLAND RESORT

Jako každý rok, tak i letos měli naši prváci možnost strávit den v jednom z Legolandů. 1.B si zvolila méně náročnou variantu, a to jednodenní zájezd do tohoto parku je-

dinečné zábavy - do Německa. Těšili si již dlouho před odjezdem a ne nadarmo. Přestože vstávali v noci a cesta byla dlouhá, tak den strávený v Legolandu za to stál. O

jejich nadšení svědčí i fotografie, jež pořídila jejich třídní, paní profesorka Alena Hendrychová. LV

Filharmoničky

SKORO FILHARMONIČKY Můžete hádat čtrnáctkrát, proč jsme ve čtvrtek a v pátek nebyly ve škole. Jelikož Školník není sociální síť, nevíme, jak nám odpovíte, a proto vám to povíme. Celé čtyři noci a nějaké dny okolo toho jsme se pohybovaly u Rudolfina a hlavně v Rudolfinu. Pohybovaly jsme se tam tak moc, že se tam už skoro vyznáme. Už trefíme i k těm okýnkům, co jsou vzadu. Staly se z nás totiž osvětlovačky, filharmoničky a Józa se stala symbolem letošního ročníku. Máří mírnila její následky. První večer jsme byly v refektáři, kde jsme se seznámily s Františkem. Teda neseznámily, ale Józa se s ním začala bavit a Marie se k nám nenápadně přidala. Tímto způsobem jsme se seznámily s většinou filharmoniků (kromě Marcela, ten měl moc nagelované vlasy a černou košili*). Další den jsme měly nejlepší dělěnku. Violy mají totiž nejlepší dělenky ze všech. Houslisti cvičí, basisti cvičí, dokonce i hoboje se snaží,

ale violy se neunavují. Viz Rady pravého nefalšovaného violisty. A jak probíhá pravá nefalšovaná violistická dělenka? O čtvrt hodiny později přijdou filharmonici. Následuje 20 min poklidné konverzace. Pak začíná nenáročné ladění o třech kolech. To trvá přinejmenším dalších 20 minut. Samotná zkouška trvá maximálně 40 minut, abychom stihli přestávku. (Tu má pouze violová sekce.) Po dvaceti minutách se čtvrt hodiny čeká na filharmoniky a cyklus se opakuje. Potykaly jsme si s Petrem Kadlecem, šly jsme s ním na večeři, byly jsme s ním v režírně a dostal od nás víno (fakt dobrý, i Dominik si ho chválil). Józa objala pana dirigenta Altrichtera a taky spousty filharmoniků a hlavně Františka. Obešly jsme hrozně moc krásných kaváren, Marie si koupila nádherný hrneček a poprvé ochutnala seichu matchu (doporučuje). Byly jsme na střeše DISKu! Koncert samotný sice nebyl k poslouchání (kvůli špatnému nazvučení),

ale atmosféra byla skvělá a potkaly jsme spoustu super divných a úžasných lidí. Mainly a WONDERFUL American tourist Davis! Celodenní výlet byl skvělý, zejména proto, že jsme ušly jen 5 kilometrů. Pak jsme se celé odpoledne koupaly, ale jenom Józa měla plavky (krásné plavky), my ostatní violistky jsme musely improvizovat. Nikdo jiný se nekoupal. V sobotu jsme opravdu pilně cvičili a dělali různé reflexe, ale hlavně jsme si pouštěli záznam Mé vlasti z roku 1939. Našel se před rokem v archivu norského rozhlasu v Oslu. Nádherně se v něm odrážela příšerná doba pár měsíců po obsazení Sudet. Z interpretace Vltavy bylo cítit dodávání sil v čase, kdy nikdo nevěděl, co bude. No a v neděli byla generálka a koncert. Celkem nuda. Nudu a špatný konec zachránil raut aneb párty à la violisté s basistou. Marie Zavadilová Josefína Hudcová

Moudra pravého nefalšovaného violisty: 1. Co není slyšet, nemůže být špatně. 2. Cvič místa, kde jsi slyšet. 3. Hraj vizuálně. 4. Být správně stačí jen na první době. 5. Řiď se vtipy o violistech. 6. Koukej se na *pána v černé košili. A občas i na dirigenta. 7. Začni potichu a pomalu, a když budeš správně, tak přidej. 8. Nemusíš chodit včas, stačí přijít. 9. Hýbej se a usmívej se, ať to na kamerách vypadá dobře.

Školní akademie

TO NEBYL SEN

ŠKOLNÍ AKADEMIE Začátek června, slunce a rozkvetlé záhony, košíky jahod v ulicích, kornouty zmrzliny a primáni a studenti 2.A prožívají společně s učiteli a rodiči, sourozenci a prarodiči něco, co má blízko k k štědrovečernímu plnění tajných přání a snů. Celé pololetí nacvičovali vystoupení plné hudby i mluveného slova pod vedením p. prof. Lenky Chladové, a že to neošidili, to se ukázalo v plné kráse během jejich školních akademií v sále Domu s pečovatelskou službou v MB. Jak prožívali své vystoupení studenti z 2. A, to nám prozradili někteří z nich v následujících příspěvcích.

Školní akademie byla úžasná. Skoro všichni z naší třídy 2.A se podíleli na vystoupení v DPS. Asi každý měl trému vystoupit na osvětlené jeviště s tím, že se na vás bude koukat víc než padesát lidí. Tréma nebyla jen z diváků, ale i z toho, že to někdo z nás zkazí. Okolo šesté hodiny večer se už začal plnit sál a my jsme byli připraveni. Dveře do sálu se zavřely a šli jsme na to! Spolužačka Markéta uvítala diváky a mohli jsme začít. Zpívali jsme, hráli na nástroje, hlavně flétny, ale to nejlepší přišlo nakonec – písně z filmového muzikálu „Ať žijí duchové“. Při závěrečné písni „Hajný je lesa pán“ se k nám připojil i třídní učitel a jsem ráda, protože se nám mužský hlas hodil. NESKUTEČNĚ MOC DĚKUJEME paní učitelce Lence Chladové za nácvik a organizaci vystoupení. Denisa Kvapilová

Dne 3.6. proběhla akademie 2.A třídy. Pro mě to celé strašně rychle uteklo. Na akademii jsme nacvičovali zhruba půl roku, ale vystoupení trvalo jen 40 minut. Před samotným vystoupením ještě proběhla generální zkouška, a pak to začalo. Když jsme vyšli na pódium, tak se mě zmocnila tréma. Pořád jsem si opakovala svůj vstup, ale vždy jsem skončila tak u druhé věty. Po mém vstupu jsem se úplně uvolnila a už jsem si to jenom užívala. Myslím, že jsme si to užili všichni a zároveň jsme byli rádi, že se přišli podívat naši rodiče a učitelé. A samozřejmě moc děkujeme paní učitelce Lence Chladové, která s námi celé vystoupení nacvičila. Eliška Tancmanová

Jak začali chodit do sálu rodiče, tak jsem měla čím dál větší strach, že zapomenu texty písniček, ale zároveň jsem se těšila. Když jsme začali, tak jsem si to začala užívat a i na publiku bylo vidět, že se jim vystoupení líbí. Když jsme dozpívali, tak všichni začali tleskat a nám začalo být líto, že už je konec. Zahlédla jsem i pár rodičů, co si některé písničky zpívali s námi. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude tak super. Vystoupení mělo hezkou, uvolněnou atmosféru, kterou nepokazily ani přeřeky vystupujících, spíše naopak. Když jsme měli hudební výchovu a trénovali, tak jsme byli tak nezkrotní, že obdivuji paní profesorku Chladovou, že to s námi zvládla. žačky a žáci třídy 2.A

Sen

SEN Kdo věří snům, stíny lapá. /staročeské přísloví/ Síla se bere z jídla, odvaha ze snů. /čečenské přísloví/ Kdo s čím starost mívá, o tom se mu snívá. /japonské přísloví/ Snění je pokračování bdění způsobem zrcadlení. /čínské přísloví/

I HAVE A DREAM ……. And so even though we face the difficulties of today and tomorrow, I still have a dream. It is a dream deeply rooted in the American dream. I have a dream that one day this nation will rise up and live out the true meaning of its creed: „We hold these truths to be self-evident, that all men are created equal .“ I have a dream that one day on the red hills of Georgia, the sons of former slaves and the sons of former slave owners will be able to sit down together at the table of brotherhood . I have a dream that one day even the state of Mississippi , a state sweltering with the heat of injustice , sweltering with the heat of oppression , will be transformed into an oasis of freedom and justice . I have a dream that my four little children will one day live in a nation where they will not be judged by the color of their skin but by the content of their character. I have a dream today! I have a dream that one day, down in Alabama, with its vicious racists, with its governor having his lips dripping with the words of „interposition“ and „nullification“ -- one day right there in Alabama little black boys and black girls will be able to join hands with little white boys and white girls as sisters and brothers. I have a dream today!

I have a dream that one day every valley shall be exalted , and every hill and mountain shall be made low, the rough places will be made plain , and the crooked places will be made straight; „and the glory of the Lord shall be revealed and all flesh shall see it together.“2

mighty mountains of New York .

This is our hope , and this is the faith that I go back to the South with .

Let freedom ring from the curvaceous slopes of California .

With this faith , we will be able to hew out of the mountain of despair a stone of hope . With this faith , we will be able to transform the jangling discords of our nation into a beautiful symphony of brotherhood . With this faith , we will be able to work together, to pray together, to struggle together, to go to jail together, to stand up for freedom together, knowing that we will be free one day.

But not only that:

And this will be the day -this will be the day when all of God‘s children will be able to sing with new meaning:

And when this happens, and when we allow freedom ring, when we let it ring from every village and every hamlet, from every state and every city, we will be able to speed up that day when all of God‘s children , black men and white men , Jews and Gentiles, Protestants and Catholics, will be able to join hands and sing in the words of the old Negro spiritual :

My country ‚tis of thee , sweet land of liberty, of thee I sing. Land where my fathers died , land of the Pilgrim‘s pride , From every mountainside , let freedom ring! And if America is to be a great nation , this must become true . And so let freedom ring from the prodigious hilltops of New Hampshire . Let freedom ring from the

Let freedom ring from the heightening Alleghenies of Pennsylvania. Let freedom ring from the snow-capped Rockies of Colorado.

Let freedom ring from Stone Mountain of Georgia. Let freedom ring from Lookout Mountain of Tennessee . Let freedom ring from every hill and molehill of Mississippi . From every mountainside , let freedom ring.

Free at last! Free at last! Thank God Almighty, we are free at last!

Martin Luther King, Jr.

Moje snění

SEN Sen pro mě znamená něco mnohem více než jen slovo. Sny jsou tou nejtajemnější věcí každého z nás. Je to jeden z nejsilnějších „živlů“. Každý má svůj sen a neměl by ho zpochybňovat či ho srovnávat se snem někoho jiného. Sen, který se nám zdá v noci, dokáže vyjádřit to, co je v nás hluboce ukryto a nelze to vyjádřit jinak než abstraktně – beze slov. Když se mi zdá nějaký sen, vždy se ho snažím analyzovat a zjistit, co mi tím chce říci. Občas mě některé sny dovedou i k rozporu mezi reálným světem a tím, který by byl ideálním. Někdy mě mé sny dokonce varovaly před špatnými věcmi. Některé z mých snů se dokonce vyplnily, ale v tom druhém světě – v tom reálném. Svým snům od té doby věřím a snažím se v nich najít i tu nejvíce skrytou myšlenku. Zlé sny mě varují před špatnými věcmi a ty krásné sny mi dodávají energii. Pavel Hrbáček

CO JE PRO MĚ SEN? Pro mě slovo sen představuje spoustu věcí. Když to slovo slyším, jako první si vzpomenu na sny, které se mi zdají, ale pak i na sny, které bych si ráda splnila ve svém životě. Překvapivě, i když bych se dala považovat za velkého snílka, když se mě někdo zeptá: „A o čem vlastně sníš?“, nemůžu nikdy najít pořádnou odpověď. Většina mých vrstevníků totiž už má vybrané například vysněné povolání nebo předpoklad pro život, ale já mám sen většinou jen krátkodobý, takový ten do blízké budoucnosti, která se dá ještě odhadnout, ne co budu dělat za dvacet let a dál a dál. Kdoví… Možná, když se více zasním, tak na něco přijdu a jednou k tomu “velkému cíli“ dojdu i já. Anna Chocholoušová

MOJE SNĚNÍ SNOVÉ VARIACE Snů mám spousty. Sním pořád. Sním, co si dám k večeři. S ním, nemám s kým. Ale baví mě to. Sním o muzikantské kariéře, o celoživotním koncertu. O odříznutí od společnosti, nebo naopak o změně společnosti zevnitř. Sním o klimatické spravedlnosti. Sním o bezdomovectví. Ale to je všechno budoucnost. Nejvíc sním o minulosti. O chartistech, o beatnících, o undergroundu. O tom, co kdo dokázal a já chci být stejně hustá. Sny jsou skvělé. Jsou inspirací pro naše plánování. Rozvíjejí nás. Díky snům jsme psychicky v pohodě. Dávají nám zapomenout na nepříjemnou skutečnou skutečnost. Místo v ní jsme tam, kde nemáme žádné povinnosti. Tam, kde nic neuděláme špatně. Jsme v klidu a všechno je možný. Celkem fajn lék, že… A zadarmo. Sny jsou skvělé, dají se provozovat všude. Nikde není nuda. Sny vyrábí víru, sny vyrábí víra. Dnes k tomu mám velké ALE. Někde jsem četla, že mobily a počítače a čumění do nich ničí dětem fantazii. Asi protože jim samy nabídnou zábavu, rovnou mají předpřipravenou verzi článku, podoby webu. A ony si pak nedokáží samy

nic vymyslet. V jiném článku jsem četla, jaká je to škoda, že už děti odpoledne nepobíhají mezi domy a nehledají si svoje tajná opuštěná místa, nehrají si tak, jak to bylo běžné před třeba třiceti lety, kdy bylo trestem nemoci jít ven. Dneska kvůli všemožným technologiím děti krom psychické újmy také ztrácí rovnováhu, padají ze židlí. Nezní to tak hrozně, že. Tak si poslechněte, co je příčinou. Pokud se do počítačů příliš často dívá dospělý člověk, mozek mu pouze zakrní, to se dá zase spravit. Pokud se však do počítače příliš často kouká dítě, části mozku, které se v dětství vyvíjejí, ani nevyrostou. A to už se ve vyšším věku napravit nedá. Mohla bych psát traktáty o tom, jak byste se do mobilů, tabletů, počítačů a kdečeho dalšího neměli dívat tak často. Důvodů existují stovky, ale kdo by to četl. Sami si prosím promyslete, jestli náhodou není lepší snít, než se dívat do počítače a jestli to vy sami nepřeháníte. Benefitů to má nepopiratelně víc. Vyletíte na měsíc. A tak. Prostě sněte, do počítačů nekoukejte, díky

S( )ním. Ve spánku i v bdění S( )ním. Poridge ke snídani S( )ním. Ovšem, co se děje S( )ním. Jídlo místo naděje Sníš. Nevím o čem Sníš, ale pořežeš se nožem Sníš. Buduješ budoucnost Sníš. Až zbude ti jenom kost S( )ní. Není první ani poslední S( )ní. Než se rozední S( )ní. Klidně si dál S( )ní. Co by se rval Shnij. Si ve svých snech Shnij. Když už nemáš dech Shnij. Když se ti chce Shnij, nebo polib pulce Josefína

Josefína

Věříte snům???

„PANTA RHEI“ Vše plyne, vše se mění, svět je v neustálém pohybu /Herakleitos/ SEN § VIZE Sny, které se nám zdají, jsou unikátní a tedy vzácné. Každý z nás má svůj vlastní sen. Je to něco, co nám nikdo nemůže vzít. Na své sny si může každý vzpomenout, když mu je smutno a ztratil své naděje nebo když je naopak na vrcholu slávy a právě si splnil svůj sen. Můžete si být jistí, že svým snům můžete vždy věřit. Sladké sny vás rozveselí a ty temné sny vás varují!

zdát při čtení tzv. snářů, tedy kdysi tak populárních knih s výklady snů. Záleží na způsobu myšlení každého z nás i na našich prožitcích i na samotné podobě snu. Proč se nám zdají sny? Jak fungují? Máme je brát vážně? Toto jsou velmi složité otázky, na které nedokázalo najít odpověď už mnoho vědců v dobách dávných i současných. Já si osobně myslím, že s pravdivostí našich snů je to jako s předpovědí počasí. Není na 100% přesná, ale když má pršet, je lepší si vzít bundu s sebou. Podobné to bude i v případě našich snů. Nemusíte věřit nutně všemu, ale pamatujte si to, co vás v tom snu nejvíce překvapilo či zaujalo. Buďte pak vnímaví vůči těmto věcem a nepřehlížejte je. Mohou se vám hodit a být užitečné.

SNY, PŘI KTERÝCH SPÍME Každý je rád, když se mu konečně podaří usnout. Odpočineme si a můžeme se nastartovat na další den. Sen se nám zdá během tzv. REM spánku. Mozek dokáže být tehdy výkonnější než za běžného denního života. Proto mohou být naše sny tak pestré. Není však tak těžké usnout, ale umět snít své sny, to je mnohem těžší. VIZE JAKO STRŮJCE NAŠICH Sen je to nejtajnější vyjádření na- SNŮ šeho nitra. Když něco nemohu Sen může být také něco, co se nám vyjádřit slovy, většinou si to náš nezdá během spánku. Je to naše mozek převede do představ a snů. dlouhodobá vize neboli sen, který Sen je krásný v tom, že v něm je i bychom si rádi splnili v reálném živaše osobnost. Můžete ve spánku votě. Taková vize je u každého člosledovat, co se děje v jiném světě. věka jedinečná. Každý sní o něčem, Tento svět je zcela individuální, co by rád v životě dokázal nebo podle toho, jak se zrovna každý z zažil. Tento sen je často tak silný, nás cítíme. Jednou můžeme mít ve že ho v nás nikdo nemůže uhasit. snu barevné prostředí se spoustou Může nás odradit jen špatná zkumilých postav, zvířat či fantastic- šenost či tragická událost. Ovšem kých tvarů. Další den může být ve sen, o kterém jednou sníme, se snu tma a ticho, kde budeme jen nám z hlavy jen těžko dostává pryč, tiše sledovat okolí a zlá stvoření. Je může vám ho kdokoliv rozmlouvat dobré si pamatovat své sny. Stačí nebo vás bude chtít zastavit na vaší jen na chvíli, abych si srovnal, co cestě, ale tím vaše touha po splnění mi tím chtěl mozek naznačit. Vý- vlastního snu naopak stoupá! A v klady snů mohou být různé, nejsou tom je ta síla! Nikdo nám ji nemůnikdy univerzální, jak by se mohlo že vzít a odradit nás! Proto jsou sny 24

tak krásné. REALITA X SEN Říká se, že ten, kdo má zásadní rozpor mezi realitou a snem, tak patřičně „nedospěl“… Možná je to pro člověka špatné, pokud si často představuje věci jinak, než jaké jsou ve skutečnosti, pokud tzv. fantazíruje. To ho může dovést i k vážným psychickým problémům. To nám ovšem nemůže bránit v tom, abychom si vytvářeli své představy o světě a o způsobu našeho bytí. Ten, kdo málo sní a nedokáže si představovat krásné věci, téměř vždy časem vyhoří, ztrácí chuť do života, je zatrpklý a pro okolí demotivující. V ohrožení jsou tedy v tomto ohledu spíše zaujatí materialisté hledající ve všem logiku, protože na světě nelze vše řešit podle pravidel, a to je právě to krásné, že většina věcí nedává smysl a že naše životy jsou plné překvapení. To je ten smysl života – máme se pořád na co těšit, protože se věci dějí spontánně a nahodile. Nejsme přeci roboti. Vnášet si tedy do života přísný řád je pro člověka omezující. Na druhou stranu je však pro nás dobré si nastavit nějaký denní rytmus a dodržovat jisté zákonitosti, pravidla a zvyky. Nelze je plně odmítat, protože se nám také hodí a v jistém slova smyslu nám život usnadňují. Je tedy krásné snít a vnést své myšlenky a sny do vlastního světa. Pak dává vše perfektní smysl! Pavel Hrbáček

VĚŘÍTE SNŮM??? „Sen je viditelný obraz, který v sobě skrývá neviditelný smysl“. A.Fletcher Sny? Každý z nás je má. Ať už ty z říše spánku, nebo ty uskutečnitelné. Bylo to tak vždy. Co je člověk člověkem doprovází ho ve spaní podivné obrazy a hlasy. Věděli jste, že sny fascinovaly lidi už od ve 4. Tisíciletí před Kristem? To je hrozně dlouhá doba, téměř 6000 let. A přitom nám připadá každý sen tak jedinečný, i když netrvá déle než 5-20 minut. Když nás doprovázejí tak dlouho, chtěla bych vám představit alespoň pár základních významů některých z nich a taky poukázat na ty, u kterých toužíme, aby se staly. A že to vlastně záleží jen na nás, jestli se uskuteční, to je vám asi všem jasné.. Jak to vlastně bylo dřív? Na počátku se sny braly jako promluvy bohů k člověku nebo výjevy budoucnosti, ve středověku naopak jako projev zla a ďábla. Až v 19. století společně s S. Freudem přišla změna a potřeba nějak sny interpretovat a vysvětlovat. Věděli jste, že v mozku máme 10 000 neuronových spojení? Ty se nějak musí využívat, k čemu asi jsou? Dnes je pro nás sen vlastně útěk naší mysli a duše do jiného světa. Do světa, kde je všechno možné. Některé výklady snů z „moudrých“ knih – tzv. snářů.

dorotheum.com

ZKOUŠKA Sen častý nejen u studentů, ale i mnohaletých absolventů. Většinou úzkostné zkoušení, o kterém jsme nikdy neslyšeli, prázdný papír, mlčení. Jde vlastně o strach z nové situace, vyjádření obavy, zdali uspějeme.

povídá se, že přijdete k velkým penězům? Pokud se vám zdá o lásce, může to znamenat nesplněná přání, tajné touhy, a pokud o malém dítěti, znamená to většinou štěstí, pouze pokud brečí, znamená to opak.

Může to znít jako babské pověry, NEBEZPEČÍ, PRONÁSLEDO- ale když se nad tím člověk zamyslí, VÁNÍ, ÚTOK nemůže to i něco doopravdy znaTaky se vám občas zdá, že musíte menat? před něčím utéct? Významy těchto snů jsou velice rozmanité. Mohou Máte lapač snů, původně indiánský ukazovat na naše vnitřní výčitky, amulet chránící před nočními můproblémy, které neřešíme za bdělé- rami?Pokud se vám zdají zlé sny, ho stavu, nebo různé nemoci. Také neváhejte, třeba vám pomůže. hodně záleží na pozici toho, kdo sní. Jestli jste jen pozorovatelem, Bušení srdce, zpocené a lepkavé nebo ten, který utíká. Případně ruce,vyděšené/ubrečené výrazy ve jestli se postavíte útočníkovi čelem. tváři, zrychlený dech? Ano, přesně to určitě každý zná. Děsivý pocit AUTO A CESTOVÁNÍ způsobený zlými sny. Je jakýmCestování může být ve snu považo- si nastaveným zrcadlem vašeho váno za životní zkoušku, cestu naší současného psychického stavu. duše, která má ještě hodně před Mezi nejčastější noční můry patří sebou. Pokud někam dorazíme, pád z velké výšky, pronásledovámůže to znamenat konec určité ži- ní, ochrnutí nebo pozdní příchod votní etapy, nehoda může naopak na schůzku. Mezi méně časté pak znamenat konflikt/potíže na dané patří smrt blízké osoby nebo nedocestě. Naše duše se nás ptá, zda končení důležité práce. máme vše důkladně pod kontrolou? Takže se uvolněte, jděte spát a bude to fajn. A nezapomínejte na Vaše Pár dalších snů by třeba mohlo skutečné sny, ty reálné, životní! znamenat bohatství. Věděli jste, že pokud se vám zdá např. o výkalech, Terka N.

Miliardáři

I have a dream that my four little children will one day live in a nation where they will not be judged by the color of their skin but by the content of their character. I have a dream today.

Stříbrný srpek měsíce rozjasnil noc. Chlapce objala sladkého spánku moc. Hlava se mu rychle točí, pokoj se mu ztrácí z očí. Najednou je v bílé zbroji, v plné palbě, v nepokoji. V dáli dáma svírá meč, na jezdce už chystá seč. V rohu stojí bílý král Sám on neví, kampak dál. Černý střelec z kraje míří na krále jak na pranýři. Pak ta jeho koruna klapla o stolu desku. a z boje zbylo jen místo velkého třesku. Otevřel rychle víčka, zářila mu potem líčka. Venku už byl bílý den, z noci zbyl jen pouhý sen. Veronika /4.B/

„Sním o tom, že jednoho dne …“, tak začíná nejčastěji citovaná část projevu Martina Luthera Kinga, jsou to slova, jimiž se nesmazatelně zapsal do historie. Tento americký černošský aktivista snil sen o rovnosti lidí a konci rasové diskriminace již v roce 1963 a mě napadá, jaký sen by snil dnes? Mnoho jeho spoluobčanů stejné barvy pleti úspěšně studuje na vysokých školách, chodí bez překážek k volbám, dokonce jeden z nich zasedl na dvě volební období v Bílém domě. Ale je opravdu vše jak ve snu? Proč potom stále dochází k rasovým nepokojům, které jinde nemusí být nutně jen rasové, ale nenávist si vybírá své cíle nejen podle rozdílů barvy kůže, ale i náboženství, pohlaví, politické příslušnosti, … - račte si libovolně doplnit sami. Proto je projev Martina Luthera Kinga stále aktuální. Sny o lepší společnosti nás provázejí od nepaměti, proto vznikly utopie nebo Utopie a snít o nich je důležité, i když tohoto ideálního stavu společnosti zřejmě nikdy nedosáhneme, ale je to vzor – cíl, ke kterému se vztahujeme a „malý ten, kdo má jen malý cíl“.

svém zvolení slíbí těm, kteří mu nedali hlas, že bude zastupovat i je. Že budu žít ve společnosti, kde slovo pravda neztratilo svůj význam a čestné slovo nikdo nemusí zdůrazňovat, protože si každý stojí za každým svým slovem, které nepřizpůsobuje účelově svému momentálnímu prospěchu. Že budu žít ve společnosti, kde každý ctí zákony dokonce i tehdy, kdy se to jemu osobně nehodí, ve společnosti, která si uvědomuje, že zodpovědnost musí vždy předcházet svobodu. Sním o tom, že konečně nám po sto padesáti letech dojde, co myslel Karel Havlíček slovy: „Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil!“ a pochopíme, co myslel Antoine de Saint-Exupéry slovy: „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ A o čem sníte vy? V několika posledních číslech časopisu Respekt čtenáři odpovídají na tuto otázku. Je to inspirativní čtení, zkuste si odpovědi vyhledat, anebo ještě lépe, na otázku si sami odpovědět a my se k dnešnímu tématu snu ve Školníku vrátíme a rádi vaše odpovědi na otázku - „O čem sním?“ nebo „Co pro mě znamená sen?“ uveřejníme.

Já sám například sním o tom, že jednoho dne budu žít v zemi spravované odpovědnými politiky, kteří nebudou myslet na svůj prospěch, ale na to, jak sloužit celku, že budu žít v zemi, kde vítězný Mgr. Radek Kotlaba kandidát na veřejnou funkci po

MILIARDÁŘI, ZDE JSEM Mé sny, které dojdou naplnění, když si vezmu miliardáře.

1. Koupím si pozemek, navrhnu si dům a budu v něm šťastně žít i se třemi kočkami (a možná s nějakým psem). Jo a asi i s tím miliardářem.

budou vhodné podmínky pro děti a umění. Taky postavím nový sborový dům, kde se budou konat nedělní shromáždění, gospelové zkoušky a všemožné srazy.

2. Pořídím si byty v Praze a v Brně. Brno je láska. Praha je taky fajn. 7. Povedu si seznam míst, která chci navštívit a taky je navštívím. 3. Naučím se hrát na kytaru a kla- Podívám se do většiny českých vír. Budu cvičit na violu a saxofon měst a něco se o nich naučím (tře(to bych měla i teď). ba to, kde leží).

4. Kdo ví, jaká budu matka, ale 8. V zahradě si vypěstuji vlastní budu ta nejlepší teta! Moji synov- bylinky, ze kterých budu dělat čaje cové a neteře se u mě budou mít podle tátových receptů. jak v bavlnce. 9. Uspořádám spoustu velkých ro5. Budu jezdit vlakem jen tak pro dinných obědů, zahradních slavradost. To mi připomíná, že bych ností a večerů s přáteli. Všude bude chtěla koupit nádražní budovy dobré víno, hodně druhů jídla a v Krnsku a v Boleslavi. Najmu si krásná hudba. skvělé architekty a přetvoříme spolu nádraží na krásná místa. 10. Přihlásím se jako host-mum pro exchange studenty v ČR. Budu 6. Pomůžu ZUŠce s hledáním či si brát děti do přechodné péče. stavěním nového sídla, ve kterém

11. Jako práci si najdu to, co mě baví. Mezi možnostmi jsou knihovnice, návrhářka, knižní recenzentka a správkyně židovského hřbitova. 12. Naučím se řídit motorku. Pak budu jezdit po vesničkách a budu se kochat. A taky se naučím řídit auto. Nevím, jaké si chci koupit, ale vím, jaké má být. Bude elegantní, klidné, silné a černé. Nebo vínové. To se ještě musím rozhodnout. 13. Absolvuji spoustu kurzů. Kurz šití, vaření, kreslení, francouzštiny, šperkařství a mnohé další. 14. Pokusím se pravidelně jezdit do divadel, galerií a koncertních síní. 15. Nezapomenu, že život není o věcech, ale o lidech a že peníze jsou fajn, ale láska je víc. Marie Zavadilová 27

Knižní oblíbenci

MOJI KNIŽNÍ OBLÍBENCI ZA PÁR UPLYNULÝCH TÝDNŮ

Už hořela, když jsem si do ní lehal + Poprask v sýrové uličce, Robert Fulghum Fulghum sice lehkostí psaní připomíná Billa Brysona, jeho příběhy však mají úplně jiné zaměření. Krátké filosofické úvahy, zamyšlení nad každodennostmi i autorovy pozorovatelské schopnosti jsou to, proč byste si měli od Fulghuma alespoň něco přečíst.

Cabin Porn Nečekejte nic perverzního. Výběr těch nejkrásnějších, nejkreativnějších a nejpřívětivějších chat a domečků i jejich majitelů. Není důležité, jestli jsou všechna okna stejně velká a úhly pravé, důležité je, jestli vaše obydlí žije a vybízí k žití.

Deník Bridget Jonesové Asi není nikdo, kdo kdy neslyšel o Bridget. Je jí lehce přes 30, má pár kilo navíc a šéfa, se kterým tak trochu spí. Matka jí chce dohodit rozvedeného Marka Darcyho (ve filmu ztvárněný úžasným Colinem Firthem), ten se ale Bridget úplně nezamlouvá. Aby měla ve svém životě nějakou jistotu, schází se se svými přáteli, odborníky na cizí vztahy, a píše si deník, který je plný jejích životních zvratů.

Malé ženy, Louisa May Allcotová Můj oblíbený příběh o čtyřech sestrách, které sice nemají velký dům ani mnoho služebných, ale v jejich srdci a životě je místo pro všechny, kteří chtějí být jejich rodinou. Zejména to platí pro jejich souseda Laurieho, který je pro ně jako bratr, postupně se pro něj ale svérázná Jo stává více než kamarádkou. Protože tito dva jsou moji nejmilejší hrdinové z celé knihy, trhalo mi srdce, když se Josephine rozhodla odjet pryč od své rodiny a zamilovaného Laurieho. Kniha má mnoho zápletek, sleduje životy sester v průběhu dvaceti let, a tak se nějakým tématem doDům, tkne každého z nás. Mluví o životě Bill Bryson i o smrti, o radostech i smutcích, o Jedna z nejlepších knížek vůbec. lásce i zklamání. Proto se řadí mezi Zamýšleli jste se někdy, jak historie nejlepší knihy v mé knihovně. ovlivňuje vybavení domácnosti? Jeden z nejpopulárnějších americko-britských autorů se nad tím zamyslel a vznikla tato dokonalá kniha. Postupně se s námi prochází starou farou a tím i dějinami nábytku, doplňků a společnosti. Toto dílo jsem četla poprvé před třemi lety a nyní, při druhém přečtení, se mi jen potvrdilo, jak pozoruhodným spisovatelem Bryson je.

Morantologie, Caitlin Moran Nejlepší články a sloupky britské novinářky Caitlin Moran, která se svými sedmi sourozenci nevyrůstala úplně v přepychu, zná poměry v chudších britských třídách a nebojí se psát o tom, co zažila. Angažuje se také za práva žen. Může to znít, jako že píše jen o tom, jak jí kdo v životě ublížil, a možná, že to tak doopravdy je, ale všechny její feministické a útočné myšlenky jsou zabaleny do spousty humoru a sebeironie, takže se čtou jedna báseň. Každou kapitolu navíc začíná nočními hovory se svým manželem, ze kterých většinou vychází on jako ten rozumnější z nich (asi proto, že rozumnější je, ale zato Caitlin je mnohem vtipnější).

S láskou Rosie, Cecelia Ahern Jak to mám popsat? Od téhle knížky jsem si toho moc neslibovala. Ale pak jsem četla a četla a rozbrečela se už tak na sedmdesáté stránce. To se mi moc často nestává. Vlastně vůbec. A jak jsem knížkou proplouvala dál, tak jsem probrečela i posledních 50 stránek. Je to naprosto výjimečný příběh velké lásky nejlepších přátel. Nesledujete děj přímo, jen si čtete dopisy, maily a chaty, ale i tak vás postavy naprosto pohltí a máte pocit, jako že je znáte odmalička (možná proto, že první psaníčka si píšou v sedmi letech).

Muž jménem Ove, Fredrik Backman O takovém podivínovi jsem už dlouho nečetla. Ani nevím, jestli je možné někoho takového potkat v reálném životě. A jak si můžete přečíst na přebalu knihy, tento příběh vás rozesměje, ale také rozpláče. Marie Zavadilová

Mimořádný tip Doporučuje Magdalena Zavadilová Prasopolis Dokážete si představit, jak by vypadal svět, kdyby na vrcholu potravního řetězce nebyli lidé, ale prasata?? Jestliže ne, tak tato kniha vám právě takový svět představí. Prasata si každý den dávají ke snědku lidské pochoutky, chovají lidi na farmách a zkrátka se k nim chovají jako my k prasatům. Ovšem i mezi prasaty se najdou výjimky, které pochybují o neomylnosti svého spasitele pana Pigleta, majitele největší prodejny lidských

pochoutek. I mezi prasaty, civilními občany Prasopole, se najde několik vegetariánů. A i mezi tupými, hloupými a neschopnými lidmi se najde pár schopných jedinců. P. S. Určitě znáte a máte Spotify, tak jestli si nechcete o knížkách jen číst, ale poslechnout si něco od větších odborníků, než jsem já, najděte si podcasty Literatura. Je to hezké a zajímavé. Fakt. A protože mám zrovna sdílnou náladu, napíšu vám i podcasty, které s literaturou vůbec nesouvisí, ale miluju je (nebo je mám aspoň ráda). Buchty

O všem a o ničem, hlavně o ničem. Dvě ženský, které si chtějí povídat na určité téma, pak se to ale zvrtne a povídají si o něčem úplně jiném. Nově zahájily i pořad Mikrovlnky, kde probírají nejnovější zprávy uplynulých dní. Bourání O architektuře a architektech, o Česku i zahraničí. Čelisti Filmový týdeník tří pánů, kteří se v kinematografii vyznají a rádi se s vámi podělí o své dojmy. Několikrát za pořad si připomenete Dana Nekonečného a navíc se pobavíte jejich vzájemným špičkováním. 29

Recenze

RECENZE

Open Air festival Valečov Chinaski

TAJEMSTVÍ Hadar Galron

V pátek 31. května se na Valečově nedaleko Mnichova Hradiště konal koncert kapely Chinaski společně s další kapelou O5 a Radeček, kterou si Chinaski vybrali jako předskokany. Atmosféra ve valečovském amfiteátru s přicházejícím večerem a hlavně za soumraku byla skvělá, a protože vyšlo i počasí, měli všichni dobrou náladu. O5 a Radeček po kratším přemlouvání rozezpívali publikum, přítomní se náležitě uvolnili a začali se bavit při poslechu kvalitně nazvučené muziky. Okolo 9. hodiny se objevil na pódiu

Michal Malátný a s ním jeho kapela, a těm se brzy podařilo ještě víc rozproudit diváky. Přestože Malátnému chvíli trvalo, než se s kapelou sehrál a sladil tón, jejich nejznámější hity si člověk prostě užil. Na Chinaski jsem šla poprvé a můžu říct, že jsem měla jistá očekávání, a ta se opravdu naplnila. Poslouchali se skvěle. Určitě to nebyl jejich jediný koncert, na který jsem zavítala. Doporučuji je i vám, mají dobré texty a umí si koncert užít.

Kromě jiných velmi povedených her můžeme zavítat do mladoboleslavského divadla i na hru Tajemství. Podotýkám, že nejde o Smetanovu operu. V čem je toto Tajemství zajímavé? Zajímavý je už vznik této divadelní hry. Vyšla z pera izraelské dramatičky, scenáristky a herečky Hadar Galron. Toto jméno se vám může vybavit, pokud jste viděli na scéně našeho divadla hru Mikve, tak se totiž jmenovala její vůbec první hra, kterou napsala. Ale vraťme se zpět k Tajemství. Z předešlé zkušenosti víme, že se můžeme těšit na silné představení, z kterého si odneseme nezapomenutelný zážitek. I v této hře se autorka věnuje židovskému prostředí. Jedná se o příběh dvou úplně rozdílných dívek. Naomi,

velice vzdělané dívky, která se chce vyrovnat mužům, a Michelle, tak trochu rebelky. Mezi těmito dvěma rozdílnými ženami vznikne vztah, který se už těžko dá vrátit zpět. Jak to vše dopadne? Dokáží odolat tlaku okolí, rodině a zákonům jejich domova? Nebo se smíří se svým, již tak dávno předurčeným osudem? Všechno se dozvíte ze skvělých a procítěných výkonů představitelek hlavních postav hry, Malvíny Pachlové a Diany Šoltýsové. Ovšem, musíte si trochu počkat. Na scéně Městského divadla MB se hra totiž objeví až po letních prázdninách.

Terka /7.B/

Alena Nevyhoštěná

obchod.portal.cz

BÝT SÁM SEBOU Carl Ransom Rogers

Noc muzeí

Název této knihy nevystihuje přesně její obsah. Autor čtenáři radí, jak být sám sebou v průběhu psychoterapie. Je zde však několik užitečných rad pro každého, kdo by chtěl terapeuticky pracovat s druhými lidmi. Kniha může být ovšem užitečná i pro ty, kteří rádi navazují vlídné a bezpečné vztahy s druhými lidmi. Autorem je totiž velmi významný americký psycholog Carl R. Rogers. Je zakladatelem tzv. humanistické psychologie neboli psychologie zaměřené na člověka. Studoval teologii, pedagogiku a psychologii. Celý život pomáhal duševně nemocným lidem, a hlavně týraným dětem. Byl nominován na Nobelovu cenu míru. Autor doporučuje být vždy „opravdovým“ ve vztahu ke klientovi s psychickými problémy. Být tzv. „kongruentní“. Nebýt neustále veselý ani otrávený. Být přesně takový, jak to zrovna cítím. Nepřetvařovat se. Pokud se mi něco nelíbí, můžu to dát jasně najevo a nic se tím nezkazí. Další důležitou otázkou pro psychoterapeuta je, zda dokáže být dost silný. Měl by se plně vcítit do druhého člověka, ale zároveň neohrozit sám sebe. Je zde totiž nebezpečí, že se vcítím do druhého člověka tak silně, že to ve mně vyvolá určité pocity, které V pátek 17. května se pořádal další ročník mladoboleslavské Noci muzeí, do které se zapojily Mladoboleslavský hrad, Templ, Sbor českých bratří, Letecké muzeum a dokonce i Škoda Muzeum. Letos opět všechny překvapily s novými, zajímavými expozicemi a v Templu malými workshopy, během kterých jste si mohli vyzkoušet uplstit si knoflík nebo si prohlédnout a zakoupit práci místních výtvarníků. V Mladoboleslavském hradě se konala úspěšná výstava kaktusů, ale návštěvníci si nenechali ujít ani historicky zaměřenou expozici ať už s příběhy z minulosti Mladoboleslavska a Pojizeří, nebo s výstavou krojů. Oživením bylo i promítání starých filmů. Na

mohou ohrozit i mě. Musím tedy své pocity a klientovy problémy správně vyhodnotit. Nesmím je ignorovat, protože by to bylo z hlediska vztahu ke klientovi nevhodné. Takový vztah by mu nepomohl. Ve vztahu k druhému musí být tedy člověk velmi empatický a upřímný. Takový vztah totiž může člověka vyléčit. Vztah, ve kterém člověk ví, že není sám a cítí se v něm bezpečně. Tato kniha pro mě byla velmi zajímavá a poučná. Je zde plno užitečných rad, které jsou podložené dlouholetou praxí a experimentováním. Jsou zde pečlivě vysvětleny postupy v psychoterapii, které jsou užitečné a které méně užitečné. To vše je vysvětleno na vzorovém rozhovoru s mladou paní, která byla v dětství několikrát zneužita a podvedena. Terapeut s tímto rozhovorem pracuje. Doporučuji tuto knihu všem, kteří by se snad jednou rádi stali psychologem nebo psychoterapeutem. Znalosti, jež při jejím čtení získáte, můžete však využít i v běžném životě. To nejdůležitější, co potřebujete je, jak radí sám autor, „Být vždy sám sebou“. Pavel Hrbáček

dvoře hradu byly samozřejmě stánky s informacemi a občerstvením, ale i hádanky s kriminálními tématy, ve kterých jste si mohli vypátrat pachatele. Ve Sboru se pořádaly koncerty a také probíhala výstava prací dětí ze ZUŠ. Letecké muzeum přišlo se skvělým nápadem, nabídlo účastníkům Noci muzeí vyhlídkové lety. Mezi všemi muzejními zastávkami jezdil historický autobus, který se rychle stal velkou atrakcí pro všechny návštěvníky. Celá akce se letos vydařila, jen bohužel nebyl čas projít úplně všechny expozice a stanoviště. Na to je jedna noc příliš krátká. Anna Chocholoušová 31

Komiks kulturamb.cz

(NE) VĚŘ MI Tadeáš Říha Zuzana Springlová

Dne 17.června jsem měl štěstí zhlédnout film (ne)Věř mi. Nastínil problém šikany a kyberšikany na školách. Film obecně není realitou a nemusí být nutně pravdivý. Tento film byl ovšem natočený podle pravdivého příběhu, který autoři sami zažili. Takový film má často velkou hodnotu a obrovskou sílu. I tento film může být velkou inspirací pro žáky a studenty z různých škol, inspirací, jak zacházet s těmi, kteří šikanují, jak se bránit a co dělat. Podobných příběhů se stane mnoho. Většina z nich ovšem zůstane před veřejností utajena. Proto je dobré připomínat závažnost tohoto problému třeba prostřednictvím filmu. Během besedy, která po filmu následovala, bylo zřejmé, že tomuto problému sami autoři velmi dobře

rozumí a berou ho vážně. Právě proto se jim podařilo prostřednictvím zfilmovaného příběhu velmi dobře oslovit mladé diváky. Takový film může mnoha lidem pomoci a za to patří jeho tvůrcům velký dík. Budeme držet palce, ať se jim daří i nadále nalézat stejně aktuální a závažná témata! Pavel Hrbáček /6.B/

Amerika

VŠECHNO PĚKNÉ NĚKDY KONČÍ Ahoj, tady Adam a hlásím se s poslední zprávou z mé zaoceánské jízdy. Já už mám konec května, a to znamená jediné – konec mé americké jízdy se blíží mílovými kroky. Nevím jak vám, ale mně ten školní rok utekl strašně rychle, každopádně se tady nebudu nějak moc vypisovat o tom, jak čas běží čím dál tím rychleji, ale raději vám povím něco o mé druhé polovině školního roku. Moje škola tady v Americe je rozdělená na trimestry, což znamená, že nemám pololetí jako normálně v Česku, ale každé tři měsíce máme trimestr. To znamená, že se vám vymění předměty a třeba i někteří učitelé, a jelikož je to každé tři měsíce, tak škola končí na konci května, což znamená tři měsíce prázdnin. No, nezní to parádně? Teďka je čas se vrátit k mému školnímu roku. Takže po Vánocích jsem jel s orchestrem do Disneylandu. Byl to jeden z nejlepších týdnů tady v Americe, protože americký Disneyland je americký Disneyland. Já jsem teda byl v Kalifornii, což není Disney World na Floridě, ale i tak to bylo moc super. V samotném parku jsme strávili dva dny, z čehož jsme jeden půlden měli vystoupení. Hráli jsme hudbu z různých filmů a pohádek od Disneye, takže nic těžkého. Po našem slavném „koncertě“ jsme měli na následující dva dny Disneyland jen pro sebe, samozřejmě, že nejen pro nás, ale prostě plán na následující dny byl jasný, užít si to, co to jen 34

jde. V Kalifornii jsme byli sice v lednu, ale to vůbec nevadilo. Bylo krásných 25°C a oceán taky nebyl zas tak studený. Po mém nádherném týdnu v Kalifornii jsem zase chvíli žil „nudný“ život. Trimestr se zase blížil ke konci, takže jen učení a učení. Volný čas jsem si zpestřil fotbalem s kamarády. Vytvořili jsme si tým o 6 klucích a 1 holce a hráli jsme „ligu“, ve které byly také týmy různých kamarádů, byla to jedna velká legrace a já jsem si to moc užil. A to už byl konec února a blížil se poslední trimestr.

Ten začal v březnu a byl to nejlepší trimestr tady v Americe. S novým trimestrem začali opět nové předměty, ale také jarní sporty. Já jsem se připojil do Track&Field, konkrétně jsem se zaměřil na dlouhé tratě, což je 800 m, 1600 m a 3200

m. Jelikož jsem měl na začátku sezony lehké zranění, tak jsem začal závody trošku později. To ale vůbec nevadilo a hned po prvním závodě v JV (jestliže si to nepamatujete, tak to jsou ti horší) jsem byl přesunut mezi Varsity. Můj první závod ve Varsity si ani moc nepamatuji, protože jsem byl hodně nervózní, ale vím, že jsem si vytvořil osobák na 800 m. Závod od závodu jsem se zlepšoval, až jsem se dostal mezi top 6 lidí v týmu, což myslím není zas tak špatné. Mým posledním závodem byl District asi před 2 týdny, kde jsem si vytvořil osobák jak na jednu míli, tak i na dvě míle, z čehož mám obrovskou radost. Track ale není jen o výsledcích, ale také o skvělých lidech. Našel jsem spoustu kamarádů, s kterými se mi jen těžko bude loučit, ale já jsem velký kluk a snad to nějak zvládnu. Jakožto správný americký teenager jsem zažil i Prom. Jestli nevíte, co to je Prom, tak to je ten ples, který je v každém druhém americkém filmu. Ano, přesně to, jak jsou holky oblečené jak princezny a kluci se perou o to, kdo bude mít ten nejhezčí date. Já myslím, že můj date byl ten nejlepší, co jsem mohl mít. Byly jsme parta lidí z tracku…. Cca 8 párů… a naším programem na date day byl hike. Pro hike jsme se rozhodli ze dvou důvodů, jeden byl finanční. Věřte mi, není to zrovna nejlevnější záležitost. A ten druhý důvod – to bylo to, že ostatní fun věci byly už zarezervované. Po krásném výletě nadešel čas příprav. Na to jsme měli

THE END

asi tři hodiny, zdá se to jako dlouhá doba, ale měl jsem co dělat, abych to stihl od kadeřníka domů, poté si dát krátký spánek a převléknout se. Před večeří jsme měli focení. Fotili jsme se asi hodinu a byla to zábava. Myslím, že fotky se povedly. Po večeři přišel na řadu samotný dance. Nepředstavujte si nějaký nóbl ples, byla to jen diskotéka s DJem. Domů jsem se vrátil někdy kolem druhé ráno a myslím, že jsem ani tu noc nespal, protože mi chvíli trvalo, než jsem ten zážitek vstřebal. Teďka máme Memorial víkend, což znamená, že nemáme v pondělí školu. Možná to zní jako dobrá věc, nemít v pondělí školu, ale popravdě, já jsem trochu smutný, protože to znamená moje poslední čtyři dny školy tady v USA. Za týden už budu sedět v letadle a budu drandit domů. Americký rok mi utekl jako voda, byl to asi nejrychlejší rok v mém životě, ale také to byl ten nejlepší rok, co jsem kdy prožil, a já závidím všem, co se chystají vycestovat příští rok. Hned bych si to s nimi vyměnil. Jestli jste to dočetli až sem, tak jste borci, že jste dokázali číst tento můj umělecký výtvor. Každopádně díky za váš čas. PAPA doma! Adam Hájek

Budapešť

Zážitky z Budapešti a Bratislavy 5. část V mé dnešní reportáži se podíváme jak do ještě neznámé části Budapešti , tak i na velkou sportovní událost, a to na mistrovství světa v ledním hokeji . Ale nepředbíhejme , nejprve nasedneme na libovolný dopravní prostředek , z nichž nejzajímavější je určitě metro, a vydáme se do jihozápadní části Budapešti zvané Újbuda (Nová Buda). Jestli vás zajímá, čím je jízda metrem do této čtvrti tak nevšední , tak neváhejte a nasedněte do nejnovější linky č. 4 (otevřená v roce 2014), kde vás nejprve překvapí různorodost a velkolepost jednotlivých stanic vybudovaných v moderním stylu, kde z hluboko umístěných nástupišť často uvidíte skrz betonové a skleněné konstrukce až na úroveň ulice . Dále mě tu ještě zaujal fakt, že na této lince neuvidíte žádného řidiče , a když si stoupnete na samý začátek soupravy metra , zažijete jízdu podzemními tunely, jako byste vlak sami řídili . Abychom ale nebyli příliš dlouho v podzemí , vystupme z metra ven na stanici Moricz Zigmond tér. Na tomto rozlehlém náměstí najdeme kromě dvou soch , z nichž jedna patří právě maďarskému spisovateli ze začátku 20. století Zigmondu Moriczovi , i kruhovou stavbu zvanou „houba“, v níž doporučuji zajít do jedné ze studentských či tzv. hipsterských kaváren a barů. Co by kamenem dohodil směrem na jih narazíte na nákupní centrum Alee , kam kromě nakupování chodíme my (cizinci žijící v Budapešti) na filmy v anglickém znění , neboť Maďaři dabují své filmy stejně často jako my Češi . K Alee zároveň přiléhá tržnice , jež vás nasměruje k nedalekému Placid Atya parku. Tento park není nijak rozsáhlý, avšak i přesto podle mě patří v Budapešti k těm nejkrásnějším. Srdce tohoto parku tvoří podlouhlý rybník Feneketlen tó, okolo nějž se kříží běžecké a pěší trasy a zároveň se vám od vody naskytne krásný pohled na již trochu omšelý, avšak stále majestátní neobarokní kostel sv. Imre . Na přilehlých kurtech si můžete zahrát tenis anebo si jít v okolí prohlédnout spoustu zajímavých budov, jako např. gymnázium, pěkné vily nebo klášter ve svazích nad kostelem. Abyste si zde i trochu vydechli od poznávání , zajděte si třeba na hokejový zápas v moderní hale Tüskecsarnok necelé dva kilometry odtud . A já vás teď tzv. oslím můstkem přenesu od maďarského hokeje do Bratislavy, kde jsem v květnu navštívil jeden ze zápasů letošního hokejového mistrovství . Zápas Česko vs. Rakousko se odehrál 19.května od 16 hodin , avšak to, že zde mistrovství probíhá, bylo cítit již hodiny před zahájením zápasu v centru města , kde jsme kromě našich fanoušků potkali v dresech i Rakušany, Švédy a Švýcary. A právě ti poslední jmenovaní přispívali k atmosféře mimo stadion překvapivě nejvíce , protože při čekání na jejich večerní zápas, jež si Švýcaři nejčastěji krátili v ka-

várnách a barech , skandovali či jinak skupinově fandili z plných plic a navíc před Stadionem Ondreja Nepelu připravovali sýrové fondue , čímž okořenili čekání našich fanoušků silným aroma. Před zápasem bavil stadion slovenský medvědí maskot Macejko a při samostatném zápase , kdy Češi nad Rakušany vyhráli vysoko 8:0, podporovali fanoušci , i přes jednostranný výsledek , naše hráče skákáním či mexickými vlnami . Po zápase jsme ještě vyzkoušeli pár fanouškovských atrakcí jak před stadionem, tak i v nedaleké fanzóně a mohli jsme se vydat na „hlavnou vlakovou stanicu“, která byla v naprostém obležení českých hokejových fanoušků. Zhlédnutí alespoň jednoho zápasu bylo pro mne velkým zážitkem. Nyní se již mohu nejen já , ale my všichni jen těšit na příští MS ve Švýcarsku nebo dokonce na to pořádané u nás v roce 2024. Z Budapešti vás zdraví a hezké prázdniny přeje Tobiáš Rejmon

Kořeny minulosti Kořeny skryté v temné zemi. Kořeny v mysli hroutí se mi. Přemýšlím nad počátkem myšlenek, nad kořeny světa jež táhnou se celý věk. Vždycky hledáme základy, kořeny, počátky. Myslíme, že jsou vším, odpovědí každé otázky. Myslíme, že pomohou nám najít cestu zpět. Ale kam, snad pryč z běd? Kořeny jsou vším, ale co jsme my? Proč hledat naše kořeny? Snad pro světla minulosti, pro dobu kdy jsme byli bezstarostní? Kořeny, lidé, kterými jsme byli. Proč hledat staré viny? Hluboko pod zemí jsou pohřbené. A dveře zpět jsou zavřené.

Anotace: Báseň se snaží zachytit potlačovaný strach z minulosti, z téměř zapomenutých vzpomínek. Začíná tak nějak vznosně, ale postupně se vrací zpět na zem, k obyčejným strachům, stále se je však snaží zakrýt slovy. Je o kořenech, které jsme se pokusili pohřbít.

Kačerovská

Den s chemií

DEN S CHEMIÍ NA ŠTĚPÁNCE

G8MB se přesunulo na jeden den mezi stromy, na louky, k veverkám i do altánku na Štěpánku. Proč? Byly dva zcela jednoduché důvody, zaprvé bylo třeba vyklidit školu, aby se mohly konat u nás letošní přijímací zkoušky, přihlásilo se totiž tolik uchazečů, že bychom se tam již nevešli. A druhým důvodem bylo to, že jako škola UNESCO jsme se chtěli zapojit do oslav Roku chemie, který letos tato organizace vyhlásila. Takže p. prof. PetraVáňová připravila týmovou soutěž pro studenty 1. - 4. ročníků na téma 150 let Periodické tabulky prvků. Sedmáci vytvořili na Štěpánce jednotlivá stanoviště a ti mladší vyrazili , běhalo se, přemýšlelo, hádalo, vyplňovalo, hodnotilo i povzbuzovalo. Nikdo se nenudil a za to děkujeme p. profesorce Váňové a budoucím prvákům, kteří nás tak pěkně vyhnali ze školy. za studenty a učitele G8MB LV

PROJEKT UNESCO KRUŠNOHOŘÍ Naše škola je účastníkem projektu, v rámci sounáležitosti škol České republiky při UNESCO, na téma - Krušné hory na cestě na Seznam světového dědictví UNESCO (Das Erzgebirge auf dem Weg in die Welterbeliste der UNESCO) – jedná se o projekt přeshraniční spolupráce. Program by měl probíhat po tři dny 24. - 26.6. 2019 v oblasti Annaberg-Buchholz. Kromě naší školy se účastní z českých škol ještě studenti Gymnázia ze Semil a Ekologického gymnázia z Prahy. Studenti z Čech a Německa, doprovázeni místními filmaři, budou na místě natáčet dokumenty na téma - specifika regionu ve vztahu ke kandidatuře na Seznam světového dědictví UNESCO. Za naši školu se tohoto projektu účastní studenti 5.A – A. Králiková, M. Kolář, V. Herrmann, J. Machač Záštitou projektu je i práce pedagogů – Petry Vaňové, Zdeny Proti-

vánkové a Evy Vaňkové. Česká republika a svobodný stát Sasko usilují společně o zápis hornického regionu Erzgebirge/ Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO, protože vývoj tohoto regionu byl po staletí úzce spjat s hornictvím bez ohledu na státní hranice a Krušné hory jsou ve světovém kontextu opravdu jedinečné.

3) jedinečná hornická kulturní krajina (einzigartige Bergbaukulturlandschaft) Od 12. století, kdy těžba rud v Krušných horách začala, lze až do současnosti vymezit šest těžebních období, která charakterizují více než 800letou historii hornictví v Krušných horách a jeho význam pro vývoj hornické kulturní krajiny: 1. těžební období: Počátky hornictví (1168–1450) 2. těžební období: Zakládání měst a doba rozkvětu (1450–1620) 3. těžební období: Třicetiletá válka a poválečná obnova (1620–1750) 4. těžební období: Počínající industrializace (1750–1850) 5. těžební období: Liberalizace hornictví (1850–1945) 6. těžební období: Těžba v dobách socialismu (1945–1990)

Návrh na zápis Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO se opírá především o tyto důvody: 1) celosvětový význam v oblasti báňských technologií a montánních věd (weltweite Bedeutung im Bereich der Bergbautechnologien und Montanwissenschaften) 2) revoluční systém státem řízené báňské správy (revolutionierendes System einer staatlich gesteuerten Bergbauver- Mgr. Eva Vaňková waltung)

Hranice

(NE)SPRAVEDLIVÁ HRANICE 2. ČÁST Z předchozího článku o hranicích Maďarska s Rakouskem a Slovenskem se tentokrát přeneseme ještě víc do minulosti a jihovýchodně, na území, jež dnes tvoří téměř polovinu Rumunska, avšak v minulosti spadalo po dlouhá staletí k Uhrám. A vy už možná tušíte, že je řeč o Sedmihradsku (nazývaném i Transylvánie). Jméno regionu si mnoho čtenářů pravděpodobně spojí s románem o hraběti Drákulovi, inspirovaným skutečným knížetem Vladem III. zvaným „Napichovač“ napsaným Bramem Stokerem, jenž kraj ale nikdy nenavštívil. Území bylo dobyto Maďary již v 10. století a od té doby se zde začalo mísit maďarské a rumunské obyvatelstvo a Sedmihradsko (německy Siebenbürgen) získalo v té době také pozici autonomní-

ho knížectví. Roku 1211 nabídl uherský král Ondřej II. toto území Řádu Německých rytířů a ti zde zahájili politiku osidlování z Německa. Proto žilo po dlouhá staletí v Transylvánii i hodně Němců, tzv. Sedmihradských Sasů (dnes zde tvoří jen necelé 1% populace). Tito Němci a maďarští Sikulové měli hlídat hranice před tatarskými nájezdy a také získali různé výsady na rozdíl od většinových Rumunů, kteří byli převážně v postavení nevolníků. Avšak v 15. století, kdy se nám dobře známý uherský král Zikmund Lucemburský zabýval spíš husitskými válkami, započaly turecké nájezdy a od roku 1541 se po dobytí Pešti Turky stalo Sedmihradsko samostatným knížectvím ve vazalském poměru k Osmanské říši. Habsburkové získali území zpět až v roce 1699, kdy zde

vytvořili autonomní korunní zemi. Během revolucí v roce 1848 byl vydán zákon o plném sjednocení s Uherskem, což se však uskutečnilo až v roce 1867, kdy Sedmihradsko přestalo existovat jako samostatná územní jednotka v rámci Rakouska-Uherska. Poté zde ke konci 19. stol. započala silná maďarizace. Ale zpět k našemu tématu hranice – v roce 1920 zde ztratilo Maďarsko jako země poražená v 1. světové válce území o rozloze 100 000 km², tedy větší než je Česká republika , jež připadlo Rumunskému království. Do tohoto území také spadaly historické regiony Banát, Kiršina a Maramureš. Právě v regionu Banát u rumunsko-srbské hranice se nacházeli kromě osadníků z Německa i osadníci z Čech a Slovenska, kteří sem přišli v 19.

Století. Dodnes se tu udrželo šest českých vesnic, kde se stále mluví již trochu zastaralou češtinou. Každopádně po roce 1920 zůstalo 1,5 milionu Maďarů nejpočetnější menšinou mezi Rumuny, z nichž nejvíc jich překvapivě žilo a stále žije ne u hranice s Maďarskem, ale téměř uprostřed Rumunska v regionu zvaném Sikulsko, kde Maďaři představují 75% z celkové populace a maďarština se zde na školách vyučovala jak v meziválečném období, tak se učí i dnes. Když po Mnichovské dohodě získalo Maďarské království území jižního Slovenska a poté i Podkarpatskou Rus (znáte z minulého článku), chystalo se napadnout a znovu získat také své území v Rumunsku, což se naplnilo po 2. vídeňské arbitráži v roce 1940, kdy získalo za pomoci německého a italského nátlaku polovinu Sedmihradska, jež ale značně zasahovala do rumunského vnitrozemí. Po II. světové válce se hranice vrátily opět do dnešního stavu, a tak zde maďarská menšina musela začít čelit přísunu mnoha rumunských rolníků z Moldavska a Valašska, kteří tu tvořili základ proletariátu za tvrdé vlády komunisty Ceausesca. Po roce 1989 se začali místní Maďaři v Sikulsku dožadovat autonomie, o níž sní dodnes.

vodina, kde ještě dnes žije přes 250 000 Maďarů, kteří sem přicházeli hlavně v 18. a 19. století. Tato oblast tenkrát patřila pod Rakouské císařství a v roce 1910 zde tvořili Maďaři až 40% populace. Po I. světové válce připadla Vojvodina Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později Jugoslávie) a někteří místní Maďaři na to zareagovali emigrací do svého vlastního státu. Těm, co zůstali, nastaly těžké časy s příchodem II. světové války – Vojvodina se rozdělila (sever připadl německému spojenci Maďarsku) a začalo docházet k zabíjení Srbů, Židů a Romů. Kvůli tomu zde vzniklo opoziční partyzánské hnutí podporované komunisty, jehož členy se často stávali i etničtí Maďaři. Mnoho členů však bylo zajato, mučeno či zabito, což trvalo až do roku 1944, kdy Rudá armáda s Jugoslávci převzala kontrolu nad Vojvodinou a začalo opačné pronásledování a zabíjení osob podezřelých z pomoci Maďarům, které se vyznačovalo krutostí (obyvatelé vesnic byli např. stříleni do řeky).

žoval maďarskou ekonomiku. Občané Maďarska mohli jako první za různými účely vyjíždět volně do Rakouska. 27. června se ministři obou zemí sešli k symbolickému přestřihávání plotu a v Budapešti nesmíme zapomenout na opakovaný pohřeb Imreho Nagye, jenž byl popraven kvůli protikomunistickému povstání v roce 1956. Jak je vidět, v Maďarsku nastalo mnoho politických změn, avšak na západ se toužili dostat i východní Němci, z nichž mnozí trávili prázdniny právě v Maďarsku. A tak se díky podpoře celé řady osobností (např. Otto von Habsburg) a politických stran mohl uskutečnit 19. srpna 1989 tzv. Panevropský piknik, kdy se asi na tři hodiny otevřely hranice u maďarské Šoproně a zhruba 600 Němců tudy uprchlo na západ. Překážkou na cestě ke svobodě se staly poslední srpnové dny, během nichž bylo střežení hranic znovu obnoveno - 7000 lidí zde bylo zadrženo a dokonce i jeden Němec byl 21.srpna zastřelen, byl poslední obětí železné opony. Po tomto incidentu odletěl maďarský ministr Neméth do západního Německa, kde ohlásil, že Maďaři otevřou své hranice, což údajně dohnalo kancléře Helmutha Kohla k slzám, a 11. září 1989 se tato slova opravdu stala skutečností. Od těchto událostí uběhne letos třicet let a my bychom na ně neměli nikdy zapomenout.

Přejděme teď ale od krutých časů ve Vojvodině, kde se rovnoprávnost Maďarů po válce naštěstí znovu obnovila, k událostem na rakousko-maďarské hranici v roce 1989. Právě na této hranici započal konec železné opony, jejíž funkce drsné rozdělovatelky Evropy Přesuňme se teď ale z Transylvá- byla oslabena již v květnu 1989, nie, kam se v létě chci podívat, a kdy po vypnutí elektrického plo- Tobiáš Rejmon třeba o ní ještě i něco napíšu, na tu začalo přestřihování drátů na území na severu Srbska zvané Voj- hranicích, neboť chod hranic zatě-

Rozhovor

ROZHOVOR

Marek Šebek vítěz celostátní soutěže Office Arena 2019

Jak ses o soutěži Office Arena dozvěděl? O soutěži jsem se dozvěděl od paní profesorky Jany Krichebauerové během hodiny informatiky, když jsme psali zkušební test, který Office Arena nabízela. Věnoval ses práci s moderními informačními technologiemi již před přihlášením do soutěže nebo to pro tebe byla nová výzva? O informační technologie jsem se zajímal ještě před samotnou soutěží, ale spíše obecně. To se ale změnilo, když jsem postoupil do krajského kola a nastala ta pravá výzva. Od té chvíle jsem se začal o infor42

klamní kampaň primárně, ale nejen pomocí aplikací balíčku Office dle zadání. Na tyto práce byl stanoven jeden měsíc na vypracování. Následně byly práce vyhodnoceny porotou. Poté první z každého kraje postoupil do celostátního finále, které se konalo 26.dubna v pražském sídle firmy Microsoft. Zde jsme měli za úkol před „investory“ (porotou) představit v osmiminutové prezentaci sebe a svůj produkt i se všemi dalšími částmi projektu (web, 3D objekty, plakáty, vizitky…). Poté byl prostor na dotazy. Soutěžící v kategorii B (v den komační technologie zajímat více a nání nakonec bylo rozhodnuto, že podrobněji. Hlavně o aplikace MS i v kategorii A) psali MOS (Microsoft Office Specialist) testy. V tento Office (Powerpoint, Excel…). den proběhlo i vyhlášení, které pro Jak probíhala jednotlivá kola sou- mě dopadlo dobře. těže? Nejdříve bylo nutné napsat škol- Plánuješ účast v nějaké podobné ní kolo, které se skládalo z otázek soutěži? zaměřených na Office aplikace. Určitě plánuji účast v příštím ročKdo měl dostatečný počet bodů, níku Office Areny a také přemýšpostoupil do krajského kola. Po lím o účasti v Robosoutěži. Pokud celou dobu byla soutěž rozdělena se mi ale naskytne možnost přihlána kategorii A (2. stupeň ZŠ/1-4 sit se i do jiné podobné soutěže, osmiletých gymnázií) a na katego- rád to udělám. rii B (střední školy/gymnázia). V krajském kole bylo za úkol vymy- Chtěl by ses věnovat informačním slet/vybrat si produkt a poté na něj technologiím na vysoké škole? vypracovat projekt s tématem re- Abych byl upřímný, tak zatím ne-

vím. Samozřejmě mám své favority a mezi nimi je i studium informačních technologií, ale věřím, že mám ještě čas si ujasnit, co přesně se rozhodnu studovat. S Markem rozmlouvala Štěpánka Erbertová Americký Seattle na dosah Od p. prof. Jany Krichebauerové jsme se dozvěděli další podrobnosti ze soutěže Microsoftu, například to, že práce Marka Šebka natolik zaujala odbornou porotu, že pokud by byl Marek mohl soutěžit v kategorii středních škol, tak by byl jejím potenciálním vítězem a mohl si užívat studijního pobytu v USA, a to přímo v Seattlu v centru firmy Microsoft. Ale Marka potěšila i cena pro vítěze mladší kategorie – pěkný sofistikovaný notebook. Jen krůček chyběl k účasti v celostátním kole Office Areny Anetě Králikové /5.A/. Ta se umístila v krajském kole na 3. místě, což je skvělý výsledek, ale k postupu bylo, bohužel, třeba jen vítězství. Oběma úspěšným studentům naší školy blahopřejeme a děkujeme za úspěšnou reprezentaci školy. Štěpánka Erbortová

Rozhovor

ROZHOVOR

Karel Kovář… Kovy Jak asi nikomu z vás neuniklo, naši školu poctil svojí návštěvou Karel Kovář, youtuber a vlivník, kterého znáte spíše jako Kovyho. Poté co se vyfotil s polovinou školy, byl ochoten udělat rozhovor pro naše periodikum. Zde je.

Díky, že jsi za námi přijel. Jaký smysl vidíš v osobním kontaktu se studenty? Video je takový odosobněný, sice si můžu přečíst komentáře, ale pak je něco jiného se těch lidí přímo ptát a zjišťovat, co je baví, co je zajímá. Asi nemám žádnou konkrétní misi, chci se s lidmi vídat a nebýt jen za monitorem nebo před kamerou. Jaké projekty bys doporučil ke sledování? Ester&Josefina je smutná vizitka toho, jak vypadají vztahy v dnešní době různých sítí a konverzačních bublinek, je to tragikomický, ale baví mě to. Na Instagramu má Kristýna Dolejšová účet @zanormalniholky , který ukazuje různé 44

Vracíš se rád do ČR? Jak ji vnímáš v porovnání s ostatními zeměmi? Čím víc cestuji, tím víc poznávám, jak dobře to tady funguje. Třeba v Americe, když onemocníte, musíte se zadlužit. Chcete studovat vejšku a musíte se zadlužit na 20 let, to je šílený. Spoustu věcí, které bereme jako samozřejmost, v zahraničí vůbec nechápou, třeba naše dovolené. Vůbec to není tak, že bych kvůli cestování zanevřel na Česko, stereotypy a pravdu na sociálních spíš naopak. Víc si cením věcí, ktesítích. Můžete ji sledovat také na ré tady jsou. jejím osobním kanále @hellochristie. Na jednom svém účtu sleduji Co tě v poslední době oslovilo za jen memes stránky, třeba TMBK, knížky, seriály? pokud ho někdo nějakou souhrou Z knížek Faktomluva, ta mě hodně okolností ještě nezná. Funguje už bavila. Ze seriálů, když vynechám jako takový zprávařský kanál, udě- Game of Thrones, tak Černobyl na lá koláž a já pak dohledávám, co se HBO, krátká, ale dobrá série. Black to vlastně stalo. Ale nejvíc doporu- Mirror, taky skvělý seriál. Z filmů mě bavila Favoritka. A Call me by čuju Dádu Patrasovou. your name. Jak moc si můžeš doma odpočiJak odpočíváš? nout od své tvorby? Rodiče jsou fanoušci, máma Koukám se do zdi a brečím do polvždycky píše, jak se jí video líbilo, štáře. To je satira. Směje se a žvýká a podle počtu smajlíků poznám, chlebíček. jestli je to fakt dobrý nebo průměr- Nejvíc mě vždy rozhodí Utuberinný. Zároveň u nich ale můžu úplně gy, mám tak 3 dny potom výkyvy nálad a jsem nepříjemný na lidi vypnout.

okolo sebe. Člověk tam ze sebe vydá hrozně moc energie. Taky autogramiády knížky byly vyčerpávající. Většinou je to ale takový příjemný vyčerpání, lidi jsou fajn a je to moc milý.

skeče v paruce, šílené písničky, vážná videa o politice a moji diváci to všechno respektují, toho si vážím. Kdybych dělal jen jeden typ videí, brzo by mě to omrzelo a už dávno bych skončil.

Co jsou pro tebe pozitiva naší generace? Určitě v přístupu k technologiím, už je to pro nás nativní prostředí. Není to nic, co by nám vstoupilo násilně do života. Asi to pro nás bude složitější s různými virtuálními a rozšířenými realitami, kdy si budeme ťukat na čelo a nebudeme to chápat. Obecně je výhoda, že jsme mladí, plní ideálů a ještě nejsme úplně znechucení. Spousta starších lidí je znechucena třeba politikou, mnohokrát se zklamali a proto my nemusíme chápat, koho a proč volí. Je skvělý, že žijeme ve světě tolika příležitostí, to ale může být i negativum. Můžeme cestovat, studovat v zahraničí, podnikat. Vidím ale, že ve spoustě lidí to vytváří určitý blok, že neví, jestli si vybírají to nejlepší, když je toho tolik. Hodně mladých lidí řeší dost zásadní rozhodnutí. Například se v šestnácti musí rozhodovat mezi maturitou a vlastní firmou, to je docela složitý.

dny před ní jsem se celý třásl, jak jsem byl vystresovaný, ale odmaturoval jsem. Soustředil jsem se na předměty, které mi jsou užitečné, u ostatních jsem se jen snažil projít, matematika a fyzika nebyly nic pro mě, tak jsem šel humanitním Jak vnímáš Článek 13? směrem. Při podávání přihlášky na Je to směrnice, takže výsledné in- vejšku jsem byl v komfortní poziterpretace se můžou různit. Mám ci, protože jsem měl práci a nedělal trochu strach, co s tím provedou jsem krok do neznáma. čeští zákonodárci, doufám, že to bude hodně novinářů sledovat. Je Jak vnímáš čtyřletá a osmiletá to válka lobbistů, na jedné straně gymnázia? jsou platformy, na druhé vydavate- Na gymplu je fajn, že vám dá čas lé, všichni hájí své zájmy. Vydava- si věci víc rozmyslet. Pro mě to byl telství chtějí článek co nejpřísnější, trochu šok, přišel jsem na novou platformy naopak. Platformy jsou školu, rok jsem se rozkoukával, trochu v oslabení, protože nefun- pak už byla příprava na maturitu gují na mezinárodní úrovni, nema- a pořád jsem něco dělal. V tom je jí nikoho, kdo by chodil za zákono- výhoda čtyřletých gymplů, u osmidárci a říkal jim, ať něco poupraví. letých, podle mne, už jsou studenti Já si myslím, že platformy potře- na konci demotivovaní, osm let se bují omezit, na druhou stranu se pohybují ve stejném prostředí a je může hodně věcí pokazit, mohou to ubíjející. Zároveň ale mají plypoškodit některou ze stran. EU pak nulejší výuku. bude kontrolovat, jak to kdo pojal, a bude to trvat ještě hodně dlouho. Podle čeho si vybíráš své hosty do Bohužel, někteří tvůrci šířili zkrat- pořadu V centru? kovité informace a mnoho lidí má Vždy si zvu někoho, čí práce se mi pak zbytečně negativní postoj. Já líbí, má smysl, inspiruje mě. Umějsem rád za klauzuli, která se týká ní je dělat rozhovor se člověkem, parodie, kritiky a satiry, ta nám který mě vůbec nezajímá, to se mi dává alespoň nějakou naději. ale nestává.

Co tě chrání od vyhoření? Já jsem začínal doutnat, když jsem měl jen stránku s parodiemi. Teď mám ale na svém kanále videa s mnoha zaměřením, můžu dělat

Jaký jsi byl student? Hodně jsem si psal, protože tím jsem se to už učil, hodně věcí jsem ale nechával na poslední chvíli. Na maturitu jsem se učil 2 týdny a 3

Díky za vyčerpávající rozhovor, hodně štěstí ve tvorbě i ve StarDance! Marie Zavadilová 45

Školník

„Školník“ nejlepším školním časopisem v ČR

FOTO: Marek Hofman Náš školní časopis je opět v tomto školním roce nejlepším středoškolským časopisem v České republice. V celostátní soutěži „Nejinspirativnější školní časopis,“ pořádané Odborovým svazem novinářů a pracovníků médií ČR, obsadil první místo. Zástupci redakce si převzali krásnou cenu pro vítěze v pondělí 20. května v Praze v sídle Odborového svazu novinářů na Senovážném náměstí. 23. května se tvůrci našeho časopisu vypravili do Prahy podruhé. Tentokrát si jeli pro další ocenění. V krajském kole soutěže „Školní časopis roku 2019,“ pořádané MŠMT, si převzali hned tři ceny ze čtyřech možných - za vítězství v kategoriích: obsah, grafika a tu nejcennější - za nejlepší časopis roku 2019. Toto vítězství v kraji znamená postup do celostátního kola a účast na workshopech na půdě Fakulty žurnalistiky a mediálních studií v Brně koncem roku 2019. Všem členům redakce blahopřejeme a děkujeme za skvělou práci. LV

Všichni studenti na fotografiích a ti, jejichž jména jsou použita v tomto čísle časopisu, souhlasí s jejich zveřejněním. FOTO: Marek Hofman

Děkujeme firmě CopyCentrum za ochotnou pomoc při tisku tohoto časopisu.

Chcete si vzít Školníka domů? Vezměte si jeho e-podobu a tohoto nechte ležet na chodbě na parapetu, ať si ho může přečíst i někdo další. Děkujeme! © Školník, 2019