Zločin v době pandemie

magdaléna čeRvinKovÁ

zločin v době pandemie

PROLOG Pátek 16. srpna 2019 „Dobrý den, Sylvie. Dneska vám to sluší. Nové šaty, že mám pravdu? Jste v nich k nakousnutí.“ Chtivým, uznalým pohledem přejel siluetu své sekretářky v květovaných letních krátkých šatech po příchodu do své kanceláře na Praze 2 Bernard Douba. Sylvie Trsková, pracující v kanceláři poslance Douby přes pět let, se nadšená komplimentem od svého šéfa začepýřila a vřele se usmála: „Dobrý den, pane poslanče, děkuji.“ A s o dost odměřenějším hlasem dodala: „V salonku na vás čeká návštěva.“ Bernard na ni překvapeně a znuděně pohlédl, protože dnes si přišel do své kanceláře odpočinout po náročném týdnu, kdy na sjednaných schůzkách dokazoval svůj řečnický um lidem, kteří se ptali na jeho názor, něco od něj potřebovali nebo, což si pak dal nejvíce záležet, on potřeboval nějakou službu od nich. Převážně se jednalo o protislužbu, kdy se jim nebál připomenout svou nezištnou, v jeho podání velmi náročnou předešlou pomoc. Rád s lidmi jednal osobně, neboť si byl velice dobře vědom své převahy při jednání, které vždy dokázal dovést do zdárného konce. Obratně, vědomě a zištně využíval svou dovednost manipulovat s lidmi, jak se mu to zrovna hodilo, aniž by si toho většinou vůbec všimli. „Slečna Žárovická vám přinesla zapůjčenou knihu, ale pokud si budete přát, pošlu ji pryč,“ dodala urychleně Sylvie, vycítivše možnost zbavit se pro ni tak nesympatické, vlezlé dámské návštěvy. Bernardovi se však jeho rozladěná nálada při vyslovení daného příjmení nezvykle rychle změnila v neskrývané nadšení.

2

„Monika? To vyřídím sám. Sylvie, uveďte ji prosím do mé kanceláře a udělejte nám prosím dvě kávy a pak už můžete jít dneska domů. Co máte o víkendu v plánu? Doufám, že nebudete příliš zlobit?“ usmál se za odcházející sekretářkou laškovně a rázně otevřel dveře své odhlučněné pracovny, kde se usadil v pohodlné kožené kancelářské židli za mohutný dubový pracovní stůl, vyrobený na zakázku podle jeho vlastní přesné představy. Monika Žárovická, zaskočená nepřátelským, odměřeným chováním Sylvie, se nesměle usadila do volného křesla naproti němu. Bernard přejel pohledem její postavu oděnou do letních bílých decentních šatů. „Slečno Moniko, to jste mi udělala při pátku radost, že jste se na mě přišla podívat,“ pronesl sebejistým pevným hlasem. „Dobrý den, pane poslanče. Omlouvám, se, že jsem přišla bez ohlášení. Přinesla jsem vám vrátit vaši knihu.“ Vstala a uchopila do ruky opatrně a s úctou tlustou těžkou starou knihu vázanou v kůži a podávala ji přes stůl Bernardovi. „Neříkejte, že jste si ji celou přečetla. To vám nevěřím.“ „Přečetla. Je tam spousta zajímavých myšlenek,“ pronesla Monika nadšeně. „Tak to jste vážně dobrá.“ Obdivně ji opět přejel pohledem a ledabyle dodal: „Pokud chcete, mám ještě druhý díl.“ „To bych opravdu moc ráda. Mám teď čas, než mi začne semestr.“ Bernard vycítil svou jedinečnou šanci, neboť mu tato krásná nezkušená naivní dívka, studentka Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické, se kterou se seznámil, když pracovala na pozici stážistky v Poslanecké sněmovně, neustále unikala. Jeho slabost pro ženy, zvláště pak pro mladé naivní nevinné dívky, byla všeobecně známá, protože se svými úlovky, v mužské společnosti, zvláště pak po vypití několika panáků

3

své oblíbené whisky, nezřídka chlubil. Dívka, která se posadila způsobně do křesla naproti němu, však jeho běžné finty, kterými dostával vyhlédnuté dívky do postele, ignorovala a přehlížela, což jej velice popuzovalo. „Půjčím vám druhý díl velice rád, Moniko, ale je tu jeden nepatrný problém. Mám ho doma a zítra odjíždím na plánovanou čtrnáctidenní dovolenou na Maledivy. Takže si ji pak můžete vyzvednout až koncem měsíce.“ Při plánované odmlce se napil kávy, kterou jim před chvílí přinesla Sylvie, a bez emocí pokračoval: „Nebo bychom, pokud máte čas, pro knihu mohli zajet nyní spolu. Samozřejmě, pokud byste měla zájem. A při té příležitosti vám mohu ukázat i zasklenou mapu republiky z roku 1918, jak jste se o ni minule tak zajímala.“ Moniku vyvedla vyřčená nabídka z míry. Neskrývaná pozornost a zájem vlivného nadějného politika jí z určitého úhlu pohledu samozřejmě imponovala, ale jeho neuvěřitelné sebevědomí a arogantnost se jí velmi příčily. Podvědomě mu jako člověku, kterého blíže poznala, absolutně nedůvěřovala. Do Prahy přijela Monika před třemi roky studovat vysokou školu z malého středočeského městečka a posledních dva a půl roku si studium zkombinovala s brigádou v knihkupectví, díky níž již nemusela bydlet na vysokoškolské koleji a mohla si platit s malým přispěním rodičů byt 1 + kk o rozloze 37 m2 na sídlišti na okraji Prahy. Byla jedinou dcerou maloměstských rodičů, kteří měli ke své pokorné, citlivé, inteligentní, nadané, pracovité, cílevědomé dceři rozporuplný vztah. Zatímco Moničin otec, devětapadesátiletý Luboš Žárovický, své jediné dítě nade vše miloval a s jejím odchodem do Prahy se špatně vyrovnával, její matka, dvaapadesátiletá Blanka Žárovická, její přesun do Prahy uvítala, neboť ve své sobeckosti předpokládala, že láskyplná pozornost jejího muže se opět přesune pouze na ni, jako když byli v začátcích vztahu bezdětní.

4

„Nezlobte se, pane poslanče, ale dnes bohužel nebudu mít čas,“ omluvně odmítla nabídku Monika. „Ale děkuji vám moc za vaši velkorysou nabídku.“ „Ale Moniko, přeci mi nedáte košem? Po tom všem, co jsem pro vás udělal, mi snad pár minut věnujete, abych se konečně mohl pochlubit někomu, kdo tomu alespoň trochu rozumí, se svým vzácným úlovkem. To víte, mí kolegové a přátelé, které do svého mládeneckého bytu čas od času pozvu, většinou ani nevědí, proč byl rok 1918 pro naši republiku tak významným. Udělala byste mi tím velikou radost a já bych si ji po svém velice náročném týdnu opravdu zasloužil.“ Monika zhodnotila situaci, kdy by si zašla do bytu poslance pro nabízenou unikátní knihu a podívala se při té příležitosti na vzácnou zajímavou historickou mapu, jako neopakovatelnou příležitost a neochotně přikývla: „Dobře.“ „Super. To jste mi udělala opravdu velikou radost. Pojďte, zavoláme si taxi a pak vám taxíka objednám i od sebe, abyste se domů dostala včas. Vím dobře, jak špatně funguje hromadná doprava.“ ----„Pojďte prosím dál, Moniko, zouvat se nemusíte. Je to tu jen pánský kutloch na přespání, ale v poměrně dobré lokalitě, takže si nestěžuju.“ Monika vešla do prostorného, moderního, luxusního, vkusně zařízeného bytu, odhadem pětkrát většího než její, a se zájmem se rozhlédla. Na bílé dlouhé vysoké stěně byly rozmístěny rámečky s historickými mapami, dokumenty, malbami i fotografiemi v úhledné kompozici. „To je nádhera,“ vydechla obdivně, sklánějíc se k jednotlivým vystaveným kusům. Bernard ji chvíli zálibně pozoroval, bera si ze zabudované vinotéky láhev archivního výběrového bílého moravského vína a dvě skleničky, které z poloviny naplnil a přinesl k Monice, přičemž cestou zapnul CD Elvise Presleyho.

5

„Já ale opravdu musím jít. Nezlobte se.“ „Ale Moniko, ještě vám musím dovyprávět tu historku z jednání s kolegou z Islandu. Na chviličku se tu se mnou posadíte, ochutnáte moje nejlepší víno a alespoň budete mít co vyprávět po prázdninách svým méně šťastným kamarádkám.“ Mrknul na zmatenou postávající dívku, která si nabízenou skleničku převzala, a posadil se do jednoho z pohodlných kožených křesel. „To vám byla legrace. Představte si, že první den třídenní návštěvy, kdy jsme se pouze navzájem představili, jsme po skončení jednání propustili tlumočníka a já jsem byl pozván na tradiční rodinnou večeři k němu domů. Samozřejmě jsem přijal, protože nevidím nic špatného na přátelské návštěvě, jako vy, a tři hodiny jsem seděl u obrovského jídelního stolu snad s půlkou městečka a nerozuměl jsem ani slovo z jejich brebentění. Z nudy jsem vypil, co mi bylo nabídnuto, a zbytek pobytu se octnul v mlze.“ Monika se usmála, posadila se a decentně usrkla ze své skleničky. „Jo, a teď to nejlepší. Když jsem přijel zpátky do Čech a měl jsem referovat o proběhlé služební cestě, musel jsem zapojit svou fantazii, abych nevypadal jako blbec.“ „Tak to jste dobrý. Já bych na sebe hned vše pověděla. Na mně každý hned vše pozná.“ „Ale já jsem opravdu děsný, vždyť jsem vám nenabídnul nic k jídlu.“ Vstal a přes Moničiny mírné protesty naservíroval na konferenční stolek solené mandle, oříšky a olivy. „Ještě jste mi nepověděla nic o svých plánech na zbytek prázdnin. Pojedete někam k moři?“ „Ne. Mám brigádu. Musím si co nejvíce vydělat, abych o semestru měla čas na studium.“ „To jste zodpovědná. To já nikdy moc nebyl. Mě učení moc nebavilo.“

6

Monika se zasmála a s rozpaky se zeptala: „Nezlobte se, je mi to trapné, ale potřebovala bych si odskočit.“ Bernard gentlemansky vstal a pohybem ruky jí nasměroval do požadované místnosti, z konferenčního stolku vzal obě dopité skleničky a v kuchyni je opět naplnil. Pouhý okamžik dělil jeho šílený nepromyšlený nápad od uskutečnění. Ze zadní části šuplíku na koření vytáhl jednu ze svých speciálních lahviček a po odšroubování vhodil jednu z tablet extáze do skleničky a zručně ji promícháním rozpustil. Uvolněná, spokojená Monika se vrátila zpět a ani se nesnažila nabízenou skleničku odmítnout. „Pak si zavolám taxi, abych nemusela jezdit v tomto stavu domů metrem,“ projelo jí ještě před výpadkem hlavou. Bernard vzal její bezvládné poddajné tělo do náruče a přemístil ho do své ložnice, kde ji bez výčitek surově a náruživě znásilnil, načež spokojeně vyčerpaně usnul. ----Brzy ráno se vylekaná, dezorientovaná Monika probudila vedle chrápajícího Bernarda a pohledem na své nahé tělo, roztrhané bílé šaty potřísněné krví a Bernarda zhodnotila děsivou dramatickou noc, aniž by si cokoliv pamatovala. Rychle si na sebe oblékla Bernardovu pohozenou košili a kalhotky, které jako jediné přežily běsnění předešlých hodin bez dramatické újmy, popadla svou kabelku a s botami v ruce se vypotácela na potemnělou chodbu domu. Před domem si zavolala taxi a nechala se zavézt do svého bytu, kde se přes dvě hodiny sprchovala, nemohouc se zbavit pocitu špinavého těla. Poté se vyčerpaně sesunula do své postele a usnula.

7

1. kapitola Pátek 7. února 2020 JUDr. Prokop Holý, sedmačtyřicetiletý vysoký, štíhlý, černovlasý úspěšný právník se probudil jako každý den v 6.30. Každodenní ranní rituál jej po půlhodinovém běhu v místním lesíku a zasloužené relaxační sprše přivedl v 8.22 k notebooku, který jej provázel při vydatné snídani a poskytoval nové informace. Prokop, drže bílý designový porcelánový šálek s horkou černou kávou, ustrnul v pohybu a díval se na obrazovku, kde se po rozkliknutí informačního serveru objevily aktuální zprávy: Přestože čínské úřady zapojily do sledování obyvatel kvůli dodržování opatření spojených s šířením nového typu koronaviru i drony, počty nakažených neustále dramaticky rostou. V zemi je již přes 31 000 nakažených a 636 mrtvých. Nové neznámé nemoci podlehl i úřady pronásledovaný lékař, který na vir poprvé upozornil. V České republice jsou roušky s nanovlákny beznadějně vyprodané. Vlivný nadějný poslanec strany PIN (Protikorupční informovanost národa) Bernard Douba kvůli údajnému znásilnění stíhán nebude! Poslední zpráva zaujala Prokopa především kvůli osobní zaangažovanosti. Poslanec Bernard Douba (47) byl po více jak pěti měsících zcela zproštěn obvinění kvůli údajnému znásilnění, potvrdil žalobce Felix Sova. Vyšetřovatelům se nepodařilo prokázat obvinění Moniky Žárovické (23), která se 27. 8. 2019, po deseti dnech od inkriminované události, obrátila na policii s tím, že byla B. Doubou dne 16. 8. 2019 znásilněna v jeho bytě v Praze 1. Vypověděla, že při dobrovolné přátelské návštěvě v bytě poslance B. Douby, kde vypila dvě skleničky

8

vína, si nepamatuje nic až do bolestivého procitnutí v posteli v ranních hodinách v bytě podezřelého, kde oba leželi nazí. Z místa činu se snažila co nejrychleji odejít, a protože své věci našla roztrhané a špinavé, použila na zemi pohozenou košili pana poslance a přivolaným taxíkem odjela do svého pronajatého bytu na Praze 9, kde se psychicky složila. Šokem z prožitého traumatu obhajovala prodlení návštěvy na policejní stanici i okamžitou likvidaci všech inkkriminovaných předmětů. Bernard Douba se bránil nařčení argumentací, že studentka Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické M. Žárovická do něj byla od svého nástupu na pozici stážistky v Poslanecké sněmovně v období listopad 2018 až březen 2019 zamilovaná, a proto jej neustále pod různými záminkami kontaktovala, až jí dne 16. 8. 2019 bez vedlejších úmyslů pozval k sobě do bytu, kde si chtěla naléhavě vypůjčit jeho knihu, a jelikož se k němu chovala velice koketně a vyzývavě, po dvou vypitých skleničkách jejímu šarmu podlehl a vyspal se s ní. Celý proběhlý večer nazval zcela dobrovolným, oboustranně uspokojivým a ukončeným přátelským rozchodem, kdy se odcházející Monika laškovně oblékla do jeho nové luxusní košile, která svou délkou odpovídala na její postavě minišatům. Prokop rozmrzele zaklapnul víko notebooku a dopil vystydlou kávu. O kauze vlivného poslance Douby byl samozřejmě detailně informován, jelikož se jednalo o jeho nejlepšího kamaráda z dětství. Prokop s Bernardem od školky tvořili nerozlučnou dvojici, ve které byl Prokop ten chytrý a zodpovědný a Bernard průbojný a všehoschopný, čímž tvořili silnou a nepřemožitelnou vůdcovskou základnu party kluků, která se na ně postupem času s obměňováním nabalovala. Jejich nerozlučné, oboustranně výhodné přátelství trvalo do čtvrtého ročníku gymnázia, kdy se po přijetí na vysokou školu

9

jejich společná životní cesta rapidně neslučitelně rozdělila. Studijní, cílevědomý, čestný Prokop byl přijat na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou po výjimečně úspěšném absolvování studia zakončil státní rigorózní zkouškou v oboru obchodní právo a nastoupil v renomované advokátní firmě Bernardova otce Antonína Douby, kde se po dobu své působnosti postupně vypracoval z místa koncipienta až na prestižní místo společníka. Oproti tomu společenský, žoviální Bernard byl sice přijat, za vydatné pomoci svého úspěšného, vlivného otce, na Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni, ale protože jej již zajímaly více dívky, alkohol a večírky, byl z fakulty vyhozen po neúspěšném absolvování druhého semestru, a jelikož jej zklamaný otec odmítl nadále podporovat, nastoupil na ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jako řadový úředník, z něhož se za pár let vypracoval na vedoucího oddělení, kde si jeho výřečnosti, sklonu upravovat si pravdu podle svého i nezpochybnitelného značného vlivu na lidi všiml i ministr MŠMT Marek Tureš, který jej bez velkého úsilí přesvědčil k vstupu do jeho politické strany, kde se postupem času vypracoval na vlivného krajského lídra. Po patnácti letech působení v této zavedené straně přestala Bernardovi její zaběhnutá stranická pravidla vyhovovat, a když se mu naskytla nabídka z nově vznikající strany Protikorupční informovanost národa, bez váhání ji přijal a stal se hlavní tváří nadcházející volební kampaně. Občané tomuto uhlazenému, bezchybně oblečenému výřečnému mladému muži, který si za uplynulých patnáct let působení v politice nashromáždil majetek za několik milionů, jeho protikorupční emotivní proslovy, kterými sliboval vyvést český stát na lepší, čistší politickou cestu, věřili a doposud mu i tolerovali jeho občasné uklouznutí, když byl několikrát nařčen z přechovávání drog, řízení pod vlivem omamných látek i sexuálního obtěžování včetně fyzického napadení, a to

10

i proto, že se Bernardova žena Patricie, zakladatelka fondu na podporu nadaných dětí ze znevýhodněných rodin, již po sedmnáct let, kdykoliv bylo třeba, za svého muže vždy postavila a svým emotivním projevem mu vyjádřila podporu a lítost nad jeho neustálým mediálním lživým, nepodloženým napadáním, který má vliv nejen na něj, ale především na ni jako na slabou nevinnou ženu. Bernard si nechtěl připustit, do jak těžké situace svou ženu, pro kterou bylo neustále těžší lživé, pečlivě naučené věty před novináři říkat, staví. Zcela sobecky předpokládal, že na bezmeznou loajalitu své právoplatné ženy má legitimní právo. Prokop otevřel dveře své prostorné vinohradské kanceláře a vešel, následován sekretářkou Rút, šestatřicetiletou inteligentní, pracovitou svobodnou ženou, se kterou tvořili sehranou dvojici již přes deset let, když posledních sedm let jejich přátelský pracovní vztah přerostl k oboustranné spokojenosti ve vztah nepravidelně milenecký. Rút samozřejmě tajně doufala, že se postupem času posune jejich vztah do závaznější roviny s nastavenými pravidly, ale velice dobře si uvědomovala, že kdyby na svého partnera příliš tlačila, přišla by o vše. „Prokope?“ začala minulý týden opatrně při společném obědu diskusi. „Ano?“ „Ty víš, že mi to takhle nevyhovuje, viď?“ Prokop se na svou partnerku podíval přes stůl: „Vím, ale víc ti bohužel nabídnout nemůžu.“ „Nemůžeš, nebo nechceš?“ Rút si byla vědoma, že jí její zbytečná ostrá reakce nepomůže, ale už bylo pozdě. „Nemůžu,“ zopakoval bez emocí Prokop. „Promiň, já vím,“ omluvila se Rút a věnovala svou pozornost opět své porci jídla, snažíc se zformulovat následnou informaci tak, aby na Prokopa účinkovala podle jejích vysněných představ. „Přijala jsem pozvání na schůzku.“

11

„Opravdu?“ „Od jednoho sympatického muže, se kterým jsem se seznámila na internetu.“ „Dobře.“ „Tobě to nevadí?“ Prokop se na Rút překvapeně podíval: „Proč by mi to mělo vadit? Myslíš, že jsem takový sobec, který ti nedokáže nabídnout víc než nezávazný nepravidelný sex a pár exotických dovolených, a přitom ti bude zakazovat právo na nalezení opravdového vztahu? Já si přeci uvědomuji, že to, co ti nabízím já, ti nemůže dlouhodobě stačit.“ Povzbudivě se na ni usmál. „Hm.“ Rút s obtížemi přemáhala pláč. Prokop byl jedinečný a ona si byla jista, že takového partnera už nemá šanci potkat. „Jaký je? Doufám, že s ním budeš šťastná,“ dodal Prokop, což byla pro Rút poslední kapka, a tak se urychleně se slovy: „Promiň, udělalo se mi nevolno,“ omluvila, aby měla dostatek času dát svým vypjatým emocím na toaletě průchod. „Já jsem taková kráva,“ vzlykala. Nyní se Prokop usadil za svůj těžký dřevěný stůl, na který mu byla naservírována voda, a dnešní noviny okomentoval slovy: „Je na první stránce, prase!“ „Ale no tak, vždyť je to syn Antonína.“ Přes brýle se na svou kolegyni, oblečenou v bílé hedvábné blůzce a černé pouzdrové midi sukni, doplněné lodičkami na vysokých jehlových podpatcích, podíval. „Oba přeci víme moc dobře, kde je pravda, ne? Jo, už ti dneska ráno volal, chce se tady po deváté hodině stavit, aniž by se ptal, jestli budeš mít čas.“ „Tak proto se dnes po ránu neusmíváš?“ Prokop pohledem na hodinky zjistil aktuální čas: 9.07.

12

„Promiň, vím, že to sem nepatří, ale on se vždy chová tak arogantně. Vůbec nechápu, že může být synem pana Antonína.“ „Tak už se nemrač, nebo odradíš klienty. Najdi mi prosím informace o novém klientovi i žalující protistraně.“ Rút se na něj usmála a odešla do své kanceláře, kde ji však z práce zanedlouho vyrušil hlučný nově příchozí host, kterého slyšel ve své místnosti i Prokop. „Dobrý den, Rút, vám to dneska sluší! Je u sebe? Dám si kávu. To je dobrý, počkám si na ni tady. Rád se na vás dívám, když mi ji připravujete, to mi pak víc chutná. A dal bych si k ní tu jeho speciální whisky.“ Aniž by Bernard zaklepal, otevřel rázně dveře a vešel familiárně dovnitř: „Nazdar, kamaráde! Přišel jsem ti připomenout ten náš víkend koncem měsíce, doufám, že s tím počítáš. Děkuji, zlatíčko.“ Zálibně pozoroval odcházející Rút, která se po zavření dveří viditelně oklepala, a usadil se pohodlně do křesla naproti Prokopovi. „Samozřejmě že s tím počítám. Já nevedu tak rušný společenský život jako ty.“ „Hele, věříš tomu, že mě to už taky moc nebaví a začíná mě to i víc unavovat? Nějak stárnu, nebo co. Ale můžu já za to, že politika je hlavně o kontaktech a neustálé komunikaci a že se nejlíp jedná v uvolněné atmosféře, a je jedno, jestli se mi protistrana uvolní na večírku, na luxusní dovolené, nebo v bordelu? Ta whisky je super, dal bych si ještě, zavolej sem Rút, ať mi ji dolije. To je kočička, ty vole, tu ti závidím! Nechceš mi ji půjčit?“ „Rút nech na pokoji!“ Prokop promluvil ráznějším hlasem, než měl v úmyslu, a podal přes stůl překvapenému Bernardovi nenačatou láhev drahého pití. „Promiň, já zapomněl, že si ji schováváš pro sebe! Neboj, mám svoje kočičky.“ Dolil si poctivě do prázdné skleničky další porci vynikajícího speciálního alkoholu. Prokop si svého přítele prohlížel a ptal se sám sebe, zda se

13

jeho nejlepší kamarád tak změnil, nebo byl takový vůl vždycky a on to jen nechtěl vidět. „Nedívej se na mě tak káravě, vím, že občas překročím lajnu, ale nemůžu si pomoct a ty holky si o to samy říkají.“ „I ta Monika?“ „Monika? Která Monika?“ Prokop vzal do ruky noviny a podal je přes stůl Bernardovi, který je bez zájmu převzal. „Tak ono se to už uzavřelo? On mi to asi právník už říkal. To zas budou novináři otravovat. A vidíš, zrovna tahle nebyla v posteli nic moc. Hrála si na ledovou nedosažitelnou královnu, přitom to byla obyčejná tuctová studentka z maloměsta.“ „Nezlob se, ale už se budu muset připravovat k soudu,“ naznačil taktně Prokop, dopíjeje kávu, svému hostovi, natahuje svou pravou ruku opět po láhvi, aby si dolil, svou ruku opět svěsil a poslušně přikývnul. „Jasně, už jdu. Stejně musím na skok do sněmovny. Tak si pěkně užij víkend.“

14