LOPE DE VEGA
ŽENY A SLUHOVÉ
přeložil Cyril Navrátil
Ženy a sluhové Félix Lope de Vega y Carpio přeložil Cyril Navrátil
Translation © Cyril Navrátil, 2019, revision 2022 Photographs © Eva Kolomazníková 2020 Cover photograph © Agáta Hanychová 2020 Illustrations © Jarmila Hofhanzlová 2022 ISBN 978-80-7650-657-2
El dramaturgo más famoso en la Europa del siglo XVII fue el español Lope de Vega (¡sí, fue muchísimo más célebre que su contemporáneo inglés William Shakespeare!). La comedia que el lector tiene en sus manos, recuperada gracias a una copia manuscrita en 2014, es un delicioso ejemplo de los motivos de esta fama: es una obra fresca, rápida y entretenida, donde personas sin poder (mujeres y criados) son protagonistas y engañan a padres y a su señor para defender su amor. Bajo una trama universal de final feliz se esconde un tema también actual: la constante lucha de los individuos por lograr sus deseos y contra las imposiciones de quienes piensan que tienen toda la autoridad. Nejslavnějším evropským autorem divadelních her 17. století byl Lope de Vega. (Ano, ve své době byl mnohem slavnější než jeho současník William Shakespeare!) Rukopis komedie, kterou, milý čtenáři, držíš v rukou, byl nalezen v madridské knihovně v roce 2014. Jedná se o krásný příklad tohoto žánru plný svižných a spontánních vtipů. Hlavními hrdiny jsou bezmocné postavy té doby – ženy a sluhové. Dokáží však oklamat rodiče a pány, aby ubránili svou lásku. Za typickým happyendem se skrývá dodnes aktuální téma: neustálý boj jedince za dosažení svých tužeb proti těm, kteří si myslí, že třímají ve svých rukou veškerou moc. Alejandro García Reidy, Universidad de Salamanca
5
Slavná komedie o Ženách a sluzích PRVNÍ DĚJSTVÍ
Postavy prvního jednání Hrabě Próspero Claridán, komorník Teodoro, sekretář Riselo, dvořan Pátek, lokaj Lope, lokaj Emiliano, otec1 Don Pedro, jeho syn Florencio, otec2 Luciana, jeho dcera Violante, její sestra Inés, služebná
6
PRVNÍ DĚJSTVÍ
(Vystoupí hrabě Próspero, který se svléká3; Claridán, jeho komorník; Riselo a další sluhové nesoucí tác na okruží.) HRABĚ4 CLARIDÁN HRABĚ CLARIDÁN
Odnes si to, na mou duši, plné zuby mám už hraní. Prohra přejí se, ... i braní. Páni nejsou prostoduší!
(1-4)
Jednou mudrců se ptali, jak by sloužit měli králi. Řekli, aby s ním hry hráli. A co nejvíc prohrávali.
(5-8)
Neboť, pravili jim stroze, jen tak zabrání se zcela krvi krále, aby vřela. Řecky? Ve verši, či v próze?5
(9-12)
CLARIDÁN
Ve snu, který se mi zdál. Svleč se! Bože! S tebou hrát! Když ti to pak nedá spát! Nenech mě už čekat dál.
(13-16)
HRABĚ CLARIDÁN
Ty mě honíš!
(17-20)
HRABĚ
A jak by ne! Už bys měl jít do postele.
7
RISELO
Pokračujte ještě déle. Ranní záře se již vine.
HRABĚ CLARIDÁN HRABĚ
Poeticky vystiženo! Spi už! Claridáne milý, poražen rád mluví chvíli. Byl bych schopen prohrát věno!
(21-24)
Proč jsem začal s kulečníkem? Lidé dřou se jako osli. Paličatí, tak zakouslí. Mameluci prchli mžikem!
(25-28)
Radši nežli trpěli by takovou hrou. A co šachy? Hrajme! Ukončeme tlachy. Nedělejme další chyby.
(29-32)
Bože, jdi už do postele! Co je lepší nežli šachy? Kdy tvůj soupeř, dříve plachý, bombarduje nepřítele
(33-36)
jízlivými příslovími. Rozumem, ne emocemi třeba je hrát!
(37-40)
CLARIDÁN RISELO
HRABĚ CLARIDÁN
HRABĚ
RISELO
8
HRABĚ
Hlavně všemi těmi kravinami svými nezamořuj knihy žádné. Jasné je: Hry slouží k hraní. Necpěte sem studování. Předevčírem rány pádné,
(41-44)
viděl jsem dát při kroketu6. Dost se při tom pohybují! Tolik cviku zavrhuji! Claridáne, konec střetů?
(45-48)
Nechci hádku malichernou. Jdeš spát? Pelota7 je skvělá. Tolik škody nenadělá, když si lízneš trojku černou.
(49-52)
HRABĚ
Kdybych lízal tuto kartu, nedej bože, dvě tři noci, neměl bych pak zdraví v moci. Ani zlato pro svou partu.
(53-56)
CLARIDÁN
Milost rozhodla se snad? Že dnes nepůjde už spát? K čemu na kutě ho hnát? Kníže nesvleče svůj šat.
(57-60)
Zprávy o Florianice?
(61-64)
RISELO HRABĚ
RISELO HRABĚ
CLARIDÁN HRABĚ RISELO
RISELO
HRABĚ
9
CLARIDÁN HRABĚ RISELO
Z Rybí ulice. Či ne? (On si vážně nelehne.)8 Bohatá je? Kostelnice9.
HRABĚ RISELO
To se do mě zamiluje. Zrovna se jí nezamlouvá dvorské chování. Vždy couvá před tím, kdo se vyšňořuje.
(65-68)
HRABĚ CLARIDÁN
(69-72)
HRABĚ CLARIDÁN
Proč jsi, Claridáne, zticha? Neúnavní jsou jen svatí. Já se prospím. Noc se krátí. Ve stoje spíš? S klidem mnicha.
(73-76)
HRABĚ CLARIDÁN HRABĚ CLARIDÁN
Ve stoje jím, také spím. Nechte mě teď o samotě. Zachumláš se jako kotě? Ano. Díkybohu dím!
(Hrabě zůstane o samotě.) HRABĚ
10
Claridánův spěch mi vrásky dělá. Budí podezření jeho stálé pobízení, že ho táhla síla lásky.
(77-80)
Dvoří se snad stejné dámě? Kdo zná lásku, žárlivostí hoří. Blázen lhostejností ovládnutý zvedne rámě.
(81-84)
Bože! Možná tolik spěchal, neboť šel se dámě dvořit. Lstivě tajnostmi mě mořit. Bezdůvodně nezanechal
(85-88)
rozum muže bezradného. Já se strachy třesu! Musí tu být důvod, proč mám husí kůži! Budu radši svého
(89-92)
sluhu sledovat! Však ztratím něco? Schválně, co se stane, Teodoro!
(93-96)
(Vystoupí Teodoro, sekretář.) TEODORO HRABĚ TEODORO
HRABĚ
Ano, pane? Zůstal někdo v síni? Zatím všichni sluhové šli k sobě. Dobrý přítel nezastírá. Připrav oděv kavalíra. Za dámou jdu kvůli zlobě.
(97-100)
11
TEODORO HRABĚ TEODORO
Dej mi kabát, krátký plášť 10. Vezmu límec široký si. Chceš vzít i meč na svou misi? Ano. Štít též. Ztupí zášť.
(101-104)
Už jdu. (A to s velkým smutkem. Neboť přijdu o svou ženu.)
(105-108)
(Odchází.) HRABĚ
Honem! Div se neuženu. Prevence je dobrým skutkem. Zjistím, jestli Claridána láska patří dámě stejné, nebo dívce obyčejné.
(109-112)
(Teodoro se vrací.) TEODORO
Hle, meč, plášť, zbroj mého pána. (113-116)
HRABĚ TEODORO HRABĚ
Kabátec a klobouk tvůj! Ukaž! Mám jít s tebou, pane? (Tajnou láskou srdce plane. Ubráním ji, stůj co stůj! Slabinu mou nesmí znát. Radši půjdu zcela sám.)
(117-120)
(Obléká se.) 13
TEODORO HRABĚ
Šel bych s tebou. Sílu mám. Nech si v klidu něco zdát. (121-124)
TEODORO HRABĚ TEODORO
Teodoro, patří babě bát se! Dobře, tak jdi v Pánu. Neboj, to mám také v plánu. Žárlím! Trpím! Krutý Hrabě! Přes dva týdny pozoruje dámu, kterou obdivuji. Těm, kdo zlatem rozhazují, dárek úkol ulehčuje.
(125-128)
Není rozumný ten, kdo se radši na pozoru nemá. Před vším zlatým vůle němá. Zlatá děla na své ose
(129-132)
dobyjí vše, co jim stojí v cestě. Brány počestnosti prorazí hned bez milosti. Láska s penězi se spojí.
(133-136)
Co já můžu ztratit ještě? Půjdu zjistit, před kým pne hruď svou. Za bílého dne nepozná mě. Během deště?
(137-140)
Tohle tedy žárlivostí
(141-144)
14
nazývají? Na volnosti musí ubrat. Okolnosti poté vedou k lomu kostí.
(Odchází. Vystoupí za tmy Claridán a Pátek, jeho lokaj.) CLARIDÁN
Přes ulici přejdi, Pátku. Slyšíš něco? Nastraž uši. Jen tvé kroky. Na mou duši! Žádnou rvačku, žádnou hádku.
(145-148)
Obáváš se bez důvodu. V klidu postoj u těch vrátek. Vždyť jde s tebou Velký Pátek! Tluču lidi za pochodu.
(149-152)
(153-156)
CLARIDÁN
Utrpení čeká je. Nechej na rohu mě stát. Každý se mě bude bát. Radši táhni do háje!
(157-160)
PÁTEK
Když si na roh stoupneš, jako cedule pak budeš lákat lidi. Kolemjdoucí kvákat nepřestanou! Nejsem pako! Už mě přestaň poučovat. Kdo by za mnou v noci chodil? Četl a tím sobě škodil?
(161-164)
PÁTEK
15
CLARIDÁN
Nespí? Nechci vyrušovat.
PÁTEK
Pozdě z vozu vystoupila. Obávat se nemusíš. Láskou spánek narušíš. Už jdu! (Já zas pojdu! Byla
(165-168)
tato čtvrť vždy opuštěná? Pak když dojde na nože, lazebníka Ambrože! Žádné dveře! Holá stěna!
(169-172)
Kdybych aspoň mísu11 jeho měl. Vždyť ve tmě zeje tlama. Žaluzie, jsi tam sama?
(173-176)
CLARIDÁN PÁTEK
CLARIDÁN
(Violante, shora.) VIOLANTE
CLARIDÁN
VIOLANTE
16
Z nedostatku dechu tvého žárlivost mi nedá spát. Nepřítomnosti mé důvod ty znáš. V nespavosti původ najdeš! Snažil jsem se hnát
(177-180)
do postele Hraběte. Co jsem mohl dělat asi? Vytáčky snad lásku spasí? Jen nás jimi naštvete!
(181-184)
CLARIDÁN
VIOLANTE
Provinění, která láska zatracuje, často činí méně strasti nežli špíny výmluv, drby, městská zkazka.
(185-188)
Na procházku po lektvaru z ocele my vyrazíme zítra. Já i sestra. Víme. Raduji se z toho daru.
(189-192)
Šla si lehnout v tuto chvíli? Byla unavená. Leží.
(193-196)
(Vystoupí Hrabě.) HRABĚ12
PÁTEK
HRABĚ
Hrůzou se mi vlasy ježí. Žárlivec se zřídka mýlí. Stojí u mříže! Ach Bože! (Přichází sem zahalený, statný jako dub, muž. Hleny drhnou v krku. Dva jsou! Cože?
(197-200)
Řekl jsem dva? Tři se zdají! Mizím odsud! Nohy beru na ramena! (Na mou věru s Claridánem se teď klaji!
(201-204)
17
CLARIDÁN
VIOLANTE
Žárlivost se nemýlila. Co když mluví s Lucianou? Jak to zjistit, přitom stranou zůstat? Touha zradu čila.
(205-208)
Přijdu na nějakou lest! Ach ne! Zabili mě! Vrazi! Paní! Lokaj do nesnází dostal se při stráži cest!
(209-212)
Někdo zachránit ho musí! Bránil mou čest, tělem, duší! Nechoď nikam! Strachy buší srdce moje. Kůži husí
(213-216)
mám. Svůj život dáváš všanc! Když mu pomoct půjdeš sám!
(217-220)
([Odchází Claridán.] Na druhé straně jeviště vystoupí Hrabě.) HRABĚ
VIOLANTE HRABĚ
18
(Díky kličkám lásky šrám, který hyzdil, získá glanc. Už tam chci být!) Běda mříži! Kdo tam stojí? No já přeci! Claridán váš. Jako reci staří, na vše, co mi zkříží
(221-224)
cestu, zaútočím mečem,
(225-228)
VIOLANTE
HRABĚ
VIOLANTE HRABĚ
než se honit večer, ráno, poslouchám vás, Luciano. Kdo by věřil vašim řečem. Duše i hlas fintu boří. Nejste Claridán. Já zas Lucianou. (Vem mě ďas! On se Violante dvoří!)13
(229-232)
Kavalíre, neznám vás. Proto zavřu okenice. Nejste moje milovnice, nepatří jí tento hlas.
(233-236)
(Vystoupí Claridán.) CLARIDÁN
(Jako vážně? Místo moje zabral rychle jiný pán. Urážkou cti bude hnán? Hodlá jí vlézt do pokoje?
(237-240)
Pátek zmizel. Do pondělí jistě o něm neuslyším, Někdo přiblížil se k mřížím, o místo se se mnou dělí.
(241-244)
Nemohu k ní! U sta hromů!) Haló! Pane! K vám se ženu!
(245-248)
19
HRABĚ CLARIDÁN
Přejete si?
HRABĚ
Šel jsem hledat svého sluhu, jehož jsem měl za zrádce. Zlost jsem si vzal za rádce. Teď v něm nalezl jsem vzpruhu.
(249-252)
Není milým mojí panny. Představivost byla planá. Violante Claridána je a já zas Luciany.
(253-256)
Hrabě, jsi to ty, můj pane? Vskutku. Pane! Zůstaň s ní. Vidíš, jak mi v uších zní láska, od ní vítr vane.
(261-264)
Violante, miluje tě! Aby sestru obměkčila, žádej! By se za mě bila, přimlouvala v zimě, v létě.
(265-268)
Špatným brachem nebudu. Společný nám osud dán. Lucianou milován. Snaž se tedy! Já už jdu!
(269-272)
CLARIDÁN HRABĚ CLARIDÁN HRABĚ
20
Nemá cenu čekat u tohoto domu!