VERŠE RADOSTNÉ Číst mezi řádky Kdo hledá cestu ke dvířkům fantazie ten mýlí se velice, pokud místo knížkám věnuje raději pozornost moderní technice Já nemám zhola nic proti ní Ba právě naopak Technika je velmi užitečná, někdy však knihám doslova stíní, ano je to tak! Pochopíš-li hlavní hrdiny a necháš své myšlenky putovat zajímavým dějem, pak vlastně nalezneš zázemí u druhé fiktivní rodiny, nad jejichž osudy pobrečíme, jako jindy se zasmějem Fantasy, krimi, romány, horory, dobrodružné příběhy, o tyto žánry tu především běží, pokud vůbec nečtete, pak co tady píši, pochopíte jen stěží
2
Starosti jsou ty tam zaboříš-li nos mezi řádky, nemusíš vždy číst jen pro sebe, stačí, když někomu předčítáš, pak vcházíš zas do jiného světa, jsi mezi svými- zpátky
3
VERŠE MILOSTNÉ Klíče Kdysi dávno vlastnila jsem jedny klíče, co pasovaly jen do Tvého srdce, avšak po dlouhé pomlce jako kdyby mezi nás postavili bedny Nebylo vyhnutí Řekněte, kam zmizelo krásné vzplanutí, jenž, poblouznilo mou hlavu i mysl? On ztratil se v davu a vše končil slovy: „Nemá to smysl“ Není vyhnutí Jak moc chybí mi Tvé pohlazení, úsměv, obejmutí, to jediné co bylo, už není Nebude vyhnutí V bytě není k hnutí, bydlí tam teď samota, klika cvakla u dveří, jak tíživá dokáže být prázdnota Kdo nezažil, těžko uvěří
4
Nebývá vyhnutí Kdo by klíče někde náhodou našel, ať zpět je navrátí, zbývá doufat, že tento stav není napořád a karta zas ve šťastnou se obrátí
5
VERŠE ŽALOSTNÉ Anorektická Přichází jako rána z čistého nebe Zcela nevinně Pokaždé když vidíš jídlo, proradná TO svině! Tahle dáma nepotřebuje navštívenku, stačí v příhodnou chvíli, pronést špatně formulovanou větu nebo myšlenku A má Tě! V prvních okamžicích připadáš si doslova jako ve vatě Život s ní, dá se přirovnat k jízdě na horské dráze Jsi defakto neustále na kýženém vrcholu, jak neskonale potěší každý úbytek na váze, však jen do doby, než začneš padat prudce dolů Neustálé kliky, lehy, sedy a zas kliky nedokážeš přijímat projevy lásky, přátelství, natož něhy, stále zatínáš své svaly i pěst, nejhorší na tom je, že dost dlouho netušíš, s kým máš „tu čest“
6
Je ti jedno, jak o Tobě druzí smýšlí, nezáleží na tom co okolo se děje, už nic než své tělo nevnímáš, málo kdo si umí představit, jak krutý boj uvnitř sebe prožíváš
Ať je to bašta od maminky, babičky, nóbl restaurace nebo největšího pajzlu, oni netuší – ty víš, že všechno stejně skončí hned v hajzlu Postupem času chybí Ti síla, špetka dřívější energie, Tvé srdce stále bije a nechce přestat, hlady umíš se náležitě vytrestat
7
Z ideálu krásy zbývá Ti tak málo, no tak holka, co se to z Tebe sakra stalo? Sama pořádně neznáš odpověď víš jen, že na tomhle světě nechceš už déle bejt, pozbýváš přátele, koníčky, plány, ze všeho chce se Ti akorát tak blejt Nejvíc ze sebe, pomalu zjišťuješ, že okolní svět dál normálně funguje, Země točí se pořád pravidelně, s Tebou a zároveň bez Tebe Z velké touhy zhubnout, zbyl Ti žaludeční vřed, a hlavně pocit nepřekonatelně velké prázdnoty, teď máš najednou už chuť na všelijaké dobroty, nikdo je však již nenabízí Vždyť, jak si kdo zaseje, tak taky sklízí, co dělat nyní s tím, když ke slovu se hlásí žaludeční vřed a splín Je Ti zle, já vím, Díky Bohu jsou tu stále lidé, co pomáhají jít dál – vpřed
8
BONUSOVÁ BÁSEŇ AMELIE Na začátku března, vítáme se s jarem Čím, čím? Přec krásným tulipánem! (...) Tulipán, v jejich dlaních, je symbolem naděje, pro nás všechny - pro Amelii, tu dívku bez vlasů, že slunce se zas usměje! Celou báseň a ještě mnohem víc nalezneš v mé knize
9