V zajetí emocí

PRAMEN

Můžeš tok řeky přehradit

Avšak nezastavíš pramen v našich srdcích

Můžeš les v poušť proměnit

Avšak křišťálovou vodu v našich duších

INTELIGENCE // NICOTA Inteligence vesmíru...?

Ne.

Nicota na prázdném papíru.

Pomalu, tichounce požíráme slunce.

A každým soustem padáme níže a níže, každým pádem jsme smrti blíže, tak připravme kříže.

A na hrob našich dětí

vytesejme:

Jsme příčina vašich smrtí.

VĚČNÉ SNĚNÍ

Sekundy začínají tát, hmota v prach se rozpadat.

Chronos upadne v zapomnění a nastává věčné snění.

Už není třeba pospíchat.

Konečně…

Věčně…

VÍRA ZTRACENÁ // VÍRA ZCELENÁ

Jako mlha ztratila se tvá víra.

V hlubokém lese plném zrad se vytratila.

Ale věř mi, neumírá.

Jen na křídlech můr se rozptýlila, a zcelí se zase ve správném čase.

NÁSILÍ BEZ SÍLY

Bezhlavé násilí není zábleskem

síly...

Špatně jste život pochopili.

Je jen zábleskem zvrácené mysli, shnilého srdce, prokleté víry, umírající na dně rumu...

...Je to zkrat rozumu.

Kde je bezhlavé násilí, tam často ani žádný není.

KANÁLY

Pánové nahoře vřele se tváří, když nenávist káží.

A jako krysy skryti v dýmu, přehazují na nás vinu.

Ale já nebudu ani na vteřinu mlčet tiše v jejich stínu.

KDYŽ DOCHÁZÍ NADĚJE

Až mraky se zatáhnou

A lampy pod tíhou usnou

Budu tvým světlem Až vody zamrznou

A vločky se hlíny něžně dotknou

Budu tvým teplem

Které tě zahřeje

Když dochází naděje

NENECH TĚLO TVÉ BÝT HROBEM

Nenech tělo tvé, aby bylo hrobem pro tvou mysl. .

..Život by pak ztratil smysl

a popel byl by vše co zbylo z tebe, ...až dotkneš se nebe

ZNESVĚCENÉ OLTÁŘE

Bez citu a bez emocí

Padajíce střemhlav nocí

Rozházené polštáře

Znesvěcené oltáře

Cizí těla bez tváře

VŠEM O VŠECH

Všichni máme stejnou cenu, tak proč rozdíly řešíte?

Kážete empatii, mír a lásku, zatímco nenávist šíříte.

SMRT SNU

Je smrt opravdu smrt?

Nebo jen smrt snu, co se ti zdál a znamení jít dál?

NA OSTŘÍ NOŽE

Až potkám žijící zlost, slibuji bože, že svedu s ní boj

na ostří nože.

I kdybych měl zemřít, ona nesmí v tvém světě žít.