Útěk z talíře

útěk z talíře MĚSÍČNÍ PRŮVODCE VAŠÍM ŽIVOTEM BEZ MASA

Iveta Hanková

Život se neustále proměňuje. Každá změna s sebou přináší i určitý strach z neznáma a rozum nám říká, abychom se drželi svých zajetých bezpečných kolejí. Být paralyzován svými strachy, nám ale nikdy nic dobrého nepřinese. Jak již řekl Richard Dawkins, britský zoolog, etolog a biolog, vzdát se masa si žádá jistou dávku společenské odvahy, aby se člověk vymanil z normy, která je stále v naší společnosti uznávána a podporována. I přes morální znepokojení, které u většiny jedinců konzumace masa vyvolává, ji lidé nadále podporují.

Existují podrobné návody snad skoro na všechno, ale na to, jak se vzdát masa, žádný. Tato kniha je tak prvotinou, která se o tak významnou pozitivní změnu ve vašem životě hodlá přičinit a pomoct vám na cestě k jejímu dosažení.

Snažila jsem se proto sepsat různé tipy, které člověka podpoří či připraví na možné zádrhely, které na této cestě mohou vyvstat. V této knize také najdete spoustu důležitých faktů, které vám odhalí temná zákoutí masného průmyslu.

Zaměříme se i na mýty spojené s konzumací masa, na kterých naše společnost stále lpí. Samozřejmě přikládám i řadu vegetariánských receptů a tipů na bezmasé restaurace.

Vždy je nejtěžší udělat ten úplně první krok, který všechno odstartuje. Naprosto každá změna člověka obohatí a posune dál. Pokud se proto tohoto prvního kroku do neznáma neleknete, budete bohatě odměněni a stejně jako já budete jen litovat toho, že jste pro tento zásadní krok nesebrali společenskou odvahu už mnohem dříve.

KOGNITIVNÍ DISONANCE Člověk má tendenci sám sebe obelhávat. Být sám k sobě upřímný je někdy velmi obtížné. Můžou za to především naše postoje, které jsou určené našimi znalostmi, názory, vírou a chováním. Tyto postoje se však někdy mohou lišit od skutečného stavu věcí. Pak uvnitř nás dochází k rozporu a tím trpí naše duše.

Vzniká tak napětí, které se člověk snaží odstranit změnou svých kognitivních struktur. Člověk na základě svých postojů může změnit své chování nebo na

základě svého chování může změnit své postoje. Tato teorie se nazývá kognitivní disonance a jejím autorem je americký sociální psycholog Leon Festinger, který tvrdí, že jedinec ve svém životě směřuje k určité konzistenci.

Kognitivní disonance je tedy stav mysli, který je v rozporu mezi dvěma kognicemi. Stejně tak to má člověk, který miluje zvířata a nikdy by žádnému neublížil, ale jí maso některých z nich. Takový člověk se bude ujišťovat v tom, že tak se to dělá, je to naprosto normální a zdravé, o zvířata ve velkochovech je postaráno, jsou zabíjena humánně atd.

Bude se tedy snažit snížit rozpor mezi svým chováním a skutečností. Svoje chování si v sobě bude chtít obhájit lží, které sám uvěří. Toto se děje u většiny lidí, která jí maso. Hluboko uvnitř ale cítí, že něco není správně. Tento nepříjemný pocit zmizí pouze, když změníme to, co ho způsobuje. V tomto případě je to přestat konzumovat zvířata.

Naše názory, víra a přesvědčení by měly být v souladu s tím, co skutečně děláme. Někdy však dochází k tomu, že nitro člověka s vnější realitou konzistentní není. Pokud tedy pociťujeme vnitřní neklid a rozpor mezi tím, co cítíme a tím, co děláme, měli bychom to změnit. Změna chování však může být někdy pro člověka naprosto nepředstavitelná.

Ke změně většinou dochází až díky hlubšímu uvědomění a rozhodnutí se skoncovat s neupřímností k sobě samému. Jedině pak člověk může opravdu pocítit vyrovnanost a klid. Není totiž nic horšího než nejednat podle svých přesvědčení a konat to, o čem vaše duše ví, že je to s vámi v rozporu.

SPECIESISMUS NEBOLI DRUHISMUS Stejně jako rasismus či sexismus, je i speciesismus určitá nadřazenost nad někým. V tomto případě se jedná o nadřazenost určitého živočišného druhu nad jiným. S tím je spojeno i zlegitimizování jeho vykořisťování.

Speciesismus také znamená, že hodnotu živočichů stanovujeme na základě příslušnosti k určitému živočišnému druhu. Jedná se tedy o jistou diskriminaci, která je jako všechny ostatní diskriminace založená na přehlížení podobností

mezi diskriminátorem a diskriminovanými. Fyzickým rozdílům je tak přikládán i morální význam.

Tento termín byl poprvé použit v roce 1970 britským psychologem Richardem Ryderem. O zpopularizování se pak zasloužil australský filosof Peter Singer v roce 1975 napsáním své knihy Osvobození zvířat.

Stejně jako rasismus či sexismus, proti kterým se bojovalo v minulých letech, se i speciesismus nyní dostává do popředí zájmu a začíná se zpochybňovat jeho správnost a vhodnost. Ukončení otroctví či diskriminace žen bylo ještě před několika desítkami let pro většinu lidí naprosto nepředstavitelné.

Otrokářství, které využívalo práce nesvobodných lidí, kteří byli pouhým obchodovatelným majetkem, bylo zcela normální součástí společnosti, která ho podporovala a považovala ho za pozitivní součást života. Dnes je ve všech zemích světa zakázáno a právně stíháno.

Stejně je na tom i diskriminace žen, která byla písemně ukončena přijetím Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, a to teprve v roce 1979.

Volební právo žen bylo dokonce v některých zemích povoleno až v roce 2015.

V obou případech se tedy vůbec nejedná o vzdálenou minulost.

Podobně je v dnešní době pro většinu lidí nepředstavitelné, že by nadřazování se nad všechna ostatní zvířata a s ním spojené jejich využívání, skončilo. Zrušení otroctví i diskriminace žen jsou ale zdárným příkladem toho, že některé věci, které jsou po několik staletí podporovány společností, nemusí být nutně správné.

Každá důležitá společenská změna si vždy projde třemi fázemi. První fází je výsměch, druhou fází je popírání a ofenzivní chování a třetí fází je přijetí. Tyto všechny tri fáze jsou důležité a lidstvo si jimi projít musí. Myslím si, že vegetariánství se nyní nachází ve fázi druhé a směřuje pomalu do fáze poslední.

V dnešní době tedy vše nasvědčuje tomu, že za pár desítek let bude zrušena další nesmyslnost, která je nyní společností podporována. Stejně jako zaniklo otroctví či diskriminace žen, zanikne i využívání a pojídání zvířat. Zvířata budou mít svá práva a to, že by je někdo pozřel, bude naprosto nemyslitelné, barbarské a nezákonné.

Mluví se dokonce o tom, že zhruba za 50 let bude pro většinu lidí nepředstavitelné vložit si do úst mrtvé zvíře. Pro budoucí generace tak budeme ti, kteří žili v té době, kdy bylo ještě zcela normální zvířata konzumovat. Budete tak moci říkat, že jste onehdá byli na té správné straně a o změnu jste se dokonce sami přičinili.

V roce 2013 byl i natočen americký dokument s názvem Speciesismus. Tento film se zaměřuje na to, proč je iracionální a morálně nesprávné považovat vnímající bytosti za věci či majetek.

MÝTY O MASE O mase existuje spousta mýtů a lží. Tyto nepravdy nám byly a stále bohužel jsou vštěpovány společností, která má z konzumace masa nemalý zisk, o který by nerada přišla. Už jenom samotná skutečnost, že jíme jenom některá zvířata, je dosti zarážející. Společnost nám udává i to, kdo se smí jíst a kdo ne.

Proč neoplakáváme smrt prasete nebo krávy, tak jako oplakáváme smrt psa nebo kočky? V čem je rozdíl? Už dávno víme, že prasata jsou mnohem inteligentnější než psi, jsou velmi čistotní a dokonce nás s nimi pojí i podobné DNA. Proč jsou pro nás i přesto pouhými stroji na výrobu masa? Člověk tato důležitá a usvědčující fakta přehlíží a vytěsňuje. Nechce si připustit, že společnost by dělala něco nepatřičného a obludného. V této lži se ale v dnešní době nedá žít dlouho. Informace, které k nám pronikají z velkochovů a jatek, nám ukazují skutečnost, která se skrývá za zdánlivě nevinným pojídáním zvířat.

Ti, kteří se i přes všechny zjištěné znepokojující informace masa bojí vzdát, jelikož nemají dostatečnou společenskou odvahu, uvádí na svou obhajobu stále dokola ty samé nepravdivé argumenty. Rovněž v naší společnosti koluje spousta výmyslů a domněnek, co se zabíjení a konzumace ‘hospodářských‘ zvířat týče. Uveďme si proto několik z nich na pravou míru:

1. Člověk je všežravec.

Ano, v dnešní době tomu tak je. Z fyziologického hlediska člověk však není všežravcem, nýbrž býložravcem. Nasvědčuje tomu mnoho faktů, jako je například tvar naší čelisti, chrupu, malý otvor do ústní dutiny či náš trávicí trakt.

Ze srovnání vnějších a vnitřních znaků masožravců, býložravců, všežravců a člověka vyplývá, že lidský zažívací trakt je ustrojen k přijímání čistě rostlinné stravy.1 Můžeme tedy říct, že z člověka se postupem času stal všežravec. Není to však jeho pravá podstata. Člověk je tedy přirozený býložravec, který se v případě nouze může živit i masem. Ke konzumaci masa ho donutil až nedostatek jiných zdrojů potravy způsobený klimatickými změnami.

V dnešní době člověk volí masitou stravu kvůli své pohodlnosti, zvyku a tradici. Člověk má na rozdíl od jiných všežravců navíc ještě možnost volby. Může se vědomě rozhodnout, zda bude maso jíst nebo ne.

2. Člověk je na konci potravního řetězce.

Domestikovat a umělým oplodňováním přivádět na svět biliony zvířat jenom z toho důvodu, aby byla zabita a snědena, opravdu není potravní řetězec.

Věznit biliony zvířat v malém uzavřeném prostoru, kde stojí ve svých výkalech, také nemá s potravním řetězcem nic společného.

Pokud se chceme srovnávat s ostatními zvířaty, tak na konci potravního řetězce by byla všechna zvířata, která jsou pouze masožravá, jako je například medvěd či lev. My jako všežravci bychom byli na potravním řetězci někde uprostřed.

3. Člověk potřebuje maso kvůli proteinu.

Nedostatek bílkovin v potravě je jednou z častých obav lidí, kteří přechází na rostlinnou stravu. Tato obava je však neopodstatněná. Bílkoviny se nachází

úplně ve všech rostlinách, ale v různém množství. Zde je seznam těch surovin, které obsahují bílkovin nejvíce a jsou běžně k dostání.

Protein obsahují tyto suroviny:2 - špenát – 3g/100g - zelený hrášek – 5g/100g - brambory – 2g/100g - mandle – 21g/100g - pistáciové ořechy – 21g/100g - kešu ořechy – 18g/100g - pekanové ořechy – 9g/100g - makadamové ořechy – 8g/100g - lískové ořechy – 15g/100g - vlašské ořechy – 15g/100g - ovesné vločky – 17g/100g - lněné semínko – 18g/100g - dýňová semínka – 24g/100g - chia semínka – 16g/100g - čočková mouka – 28g/100g - cizrna – 9g/100g - arašídové máslo – 23g/100g - tahini – 22g/100g - červená čočka – 9g/100g - červené fazole – 9g/100g - quinoa – 4g/100g

- tofu – 15g/100g Také je možné zakoupit si protein ve formě prášku. Mívají ho v obchodech se zdravou výživou či v restauraci Forky’s.3

4. Člověk potřebuje maso kvůli vitamínu B12.

Nedostatek vitamínu B12 je další nejčastěji slýchanou výmluvou lidí, kteří se masa vzdát nechtějí. Oni však neví, že maso z velkochovů rovněž nemá dostatek vitamínu B12, a tak je zvířatům uměle dodáván.

Přežvýkavci mají čtyřkomorový žaludek a bohaté zásoby bakterií ve svých bachorech, které jsou schopné produkovat vitamín B12 v množství dostačujícím k pokrytí potřeb jedince. K syntéze vitamínu B12 ale tyto mikroorganismy potřebují kobalt z půdy, který je čím dál více nedostatkovým prvkem, proto mají i zvířata krmená trávou problém s nedostatkem B12.

Vzhledem k tomu, že živočišná B12 nemá lepší vstřebatelnost, je tedy mnohem praktičtější, efektivnější a vhodnější koupit si tabletky sám, než je dát napřed zvířeti, které následně musíme zabít, abychom vitamín získali sami.

Nedostatek tohoto vitamínu není problém rostlinné stravy, ale naší civilizované doby. Vitamín B12 je totiž tvořen bakteriemi, které se nachází jednak v ústech a trávicím ústrojí a jednak také v půdě, ze které se dostává i na povrch rostlin či do vody. V dnešní době však všechno upravujeme a čistíme a bakterie tím zabíjíme.

Nedávno však bylo zjištěno, že tento vitamín i v dnešní chemicky upravované době obsahují dvě rostliny. Jedná se o sladkovodní řasu s názvem chlorella, která v dnešní době nabírá na popularitě, a o okřehek neboli žabinec.

Vitamín B12 se rovněž vyskytuje i jako produkt fermentačních procesů. Dalším zdrojem jsou pak umělé potravinové doplňky a uměle obohacené potraviny.

Jedná se například o rostlinné nápoje, margaríny, sýry, lahůdkové droždí nebo různé sportovní nápoje.