Inventura 37

INVENTURA 37 P A T R I K

S A T O R I A

v sebe se vnořte a mlčením svým druhým pomozte tichem chápavým netřeba slov netřeba děj to není lov jenom věř v něj

v ráži praví mdlému snáři jak jeho sny voní mátou barvy strojí scénu svatou on zdráhá se v chlad probudit leč touha vymalovat svět přivádí ho zpátky s chutí vůní blouzněn hasí pnutí nedočkavostí přetřít vše hned tak snáři praví stále v ráži jak jeho sny voní myrhou pochyby noci s lehkostí vyrvou nádechem ranním začíná žhnout

polib mě na tváři dnes jinde jsou lháři tobě povím jen, co cítím a vidím polib mě na čelo aby i železo brečelo z jemnosti tvých nepřikrášlených rtů polib mě na krk tak až zapomenu na rým a plně se oddám teplu tvých úst polib mě kamkoli kvapná sklizeň na poli dokud jsme spolu, jen žádný půst

rozum roztěkaný um rozumy ostatních rozštěkaný před uměním pomluv a lží silně těkavý často se k maliní posílá hrnkem děravým sklidit plody na veřejnosti hladem zesiná o samotě roste jak z vody

vrátila se po svítání s výrazem královny noci mladým sluncem odstrojena v tváři stále září dál kamkoli kdy vkročí ochočí si celý sál její oči tisícročí

slzami zalít prázdnou hloubku v koutku cítit skrytou plnost za dvojitým dnem či stěnou úrodné vody bez konce zde tryskají pak v jistý den se potkají a prolnou se spolu v jednom rouše zatím však hledající slzy na krajíci těžce kouše