Tajemství Zvonkového lesa

Tajemství é v h o o k n l e o sa v Z Naspala a ilustrovala

Lenka Jeníková

Tajemství é v h o o k n l esa o v Z Napsala a ilustrovala

Lenka Jeníková

Vznik knihy podpořila společnost

econea.cz

E-shop pro každodenní hrdiny

Poděkování Z celého srdce děkuji… … svému manželovi Honzovi za láskyplnou podporu a trpělivost nejen při psaní této knihy, … svým dcerkám Alence a Marjánce za každodenní inspiraci k tomu, jak být lepším člověkem, … své mamince Janě za to, že věří, že dokážu všechno, co budu chtít, … svému tatínkovi Ivanovi, že mi ukázal, že mám hledat způsob, jak si jít za svým, místo důvodu, proč to nejde, … celé široké rodině Kuboušků a Jeníků za nadšení, se kterým poslouchají a prohlížejí si moje nápady psané i ilustrované.

Zvláštní poděkování … patří všem přispěvatelům nejen za finance samotné, ale i za to, že otevřeli cestu k dokončení mého snu, zejména pak: Janě K., společnosti Econea s.r.o., Stáně a Jirkovi J., Petře K., Ivanovi K., … všem kolegům a jiným pomocníkům, kteří se na knize podíleli, … a nakladatelství Pointa za vstřícnost a možnost zrealizovat to, co se zdálo původně nemožné.

Copyright a ilustrace © Lenka Jeníková, 2021 ISBN 978-80-7650-389-2

Obsah Rozesmáté léto . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Co skrývá dubový květ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 U dubu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Nečekaná návštěva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Medailonek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Závod s časem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Obnova Zvonkového břehu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Rozesmáté ráno Toho rána Marjánku probudilo lechtání slunečních paprsků na tváři. Podívala se nad sebe a na zdi nad svou postýlkou uviděla krajku ze slunečních paprsků. Vypadalo to, jako kdyby ji uháčkovala její babička. Marjánku to pobavilo, a tak se smíchem odhodila peřinu a šla probudit svoji starší sestru Alenku.

Zahrála si na sluníčko a Alenku také jemně polechtala na tváři. Ája otevřela jen jedno pomněnkové oko. Když viděla nezbedné ohníčky v Marjánčiných zelenomodrých očích, rozesmála se, chytla ji a obě se začaly navzájem lechtat a všelijak lumpačit.

Dům se rozezněl dětským smíchem a probudil se do jarního rána.

Najednou se Ája zarazila a vykulila oči: „Náš tulipán! Honem!“ „Myslíš, že už konečně rozkvetl?“ rozsvítily se dychtivě oči i Marjánce. Obě holčičky vystřelily z pokojíku a ruku v ruce běžely dolů po schodech a rovnou k oknu na předzahrádku.

Na podzim jim totiž maminka dala cibulku tulipánu, kterou sestřičky společně zasadily do záhonu. Už několik dní se na něm nalévá poupě a včera se zbarvilo do růžova. Vypadalo to, že se už už otevře.

9

10

A toho se právě holčičky celé jaro nemohly dočkat, když pozorovaly, jak květina postupně vystrkuje listy i stonek s poupětem. Ája i Majda přilepily nosy na sklo a celé udýchané rychle hledaly očima v záhonku právě to své růžové poupě. „Hurá! Rozkvetlo, podívej!“ křičela Marjánka. „Já to vidím! Hurá! Konečně!“ odpovídala Ája. A obě děvčátka se rozesmála. Znělo to, jako když cinká tucet zvonečků.

Tohle zvonění se pootevřeným oknem neslo z domu dál a dál, až k řece, kde rostl starý a mohutný dub, největší a nejmoudřejší strom v okolí a celém nedalekém lese. Zvonivý srdečný smích proklouzl skulinou do právě rozkvétajícího prvního kvítku obrovitého dubu. Smích z upřímné dětské radosti dokáže zázraky, a tak poupě maličko povyrostlo. Víc, než by mohlo vyrůst jakékoliv jiné.

O tom Marjánka ani Alenka neměly ani tušení. Stejně jako dub nevěděl nic o nich. Přesto se v tu chvíli mezi dubovým poupětem a dívkami vytvořilo silné, nesmazatelné pouto.

11

Co skrývá dubový květ „Tak slyším, že se tu někdo probudil do Smíškova,“ usmívala se maminka nad schody, protože děvčátka probudila samozřejmě i ji a tatínka. „Mami, mami! Podívej, už kvete, pojď honem!“ volaly holčičky jedna přes druhou. „No jéje, tak to já běžím dolů. Ukažte! Vážně, květ už se otevřel. No vidíte, jaké jste zahradnice!“ „Mami, můžeme se na něj jít ven podívat?“ „Jasně holky, jen se nejdřív umyjte a převlečte. Až se s tulipánem potěšíte, přijďte na snídani.“ Ája s Majdou cestou málem porazily tatínka, který se právě oblékal.

Rychle si vyčistily zuby, Alenka si sepjala zlatavé kadeře do dvou culíků za ušima a pomohla Majdě utáhnout kaštanové vlasy do palmičky a už uháněly na zahradu. Tatínek za nimi ještě volal: „A co ponožky?“ Ale holky už ho neslyšely, protože už byly dole u dveří, skočily do holínek a byly venku.

Když se Alenka s Marjánkou vrátily na snídani, tatínek se na ně usmál: „Dneska je sobota a venku je tak krásně. Co kdybychom vyrazili do parku? Můžeme s sebou vzít třeba míč, a když nám s maminkou pomůžete připravit něco k snědku, můžeme tam být klidně celý den.“

12

„Jó, jojojó!“ volala Alenka. „A můžeme jet zase všichni na koloběžkách, tati?“ přidala se Majda, která ráda běhala a jízdu na koloběžce doslova zbožňovala. „Jasně, od čeho bychom je jinak měli?“ rozesmál se tatínek.

A tak se společně připravili. Vzali do batohu míč, svačinu a pití, a ještě než to tatínek všechno srovnal v batohu, holky stály u dveří s helmami v rukách připravené vyrazit. Třeba v lese najdou nějaké maliny, ty by Alenka jedla nejraději každý den, nebo borůvky, ty zas zbožňovala Majda. *** Každý dub se na jaře vyzdobí miliony poupat. Je to jen jednou v roce, a tak si na sebe obleče rovnou dva druhy květů, aby mu to jaksepatří slušelo. Jedny stékají dolů z větví ve vodopádech bílých hvězd.

Ty druhé zas mezi nimi vykukují jako droboučká červená poupata. To, kterému Alenčin a Marjánčin smích vdechl život, bylo právě to červené. Když se k němu doneslo zvonění dětských hlasů, maličko se nalilo a po chvíli puklo. V tu chvíli se v kvítku narodila maličká víla.

Vykoukla z květu, protřela si oříškově hnědá očka, zívla a protáhla se. Podívala se na sebe a zjistila, že její sukýnka v barvě čerstvého dubového listí je pomačkaná, jak byla zabalená v poupěti. Srovnala si ji a učesala si kaštanové vlásky, co se jí vlnily kolem uší. Všimla si kapky rosy, která se zachytila na listu hned vedle jejího kvítku, a napila se z ní. Po ránu bylo ještě chladno, a tak se vrátila do pootevřeného poupěte, odkud si prohlížela svůj strom.

13

14