Kristýna Rozsypálková
Skleněné věty
ROZTŘÍŠTĚNÁ KAPITOLA
Okamžik, kdy se vnitřní svět rozpadá na ostré střepy.
Kdy se bolest tříští na drobné otázky bez odpovědí.
Vím, že Náš vztah nebude jen kouzelná romance.
I přesto doufám, že budeš navždy můj ochránce.
Že budeš při mně vždycky stát, i když Tě mými kecy budu srát.
SKLENĚNÉ TICHO PO TOBĚ
Mé babičce.
Křehké vzpomínce, která nepraskne-nezlomí se časem, bolestí ani smrtí.
Dohořela Tobě svíčka.
Zavřela se Tvoje víčka.
Nikdy už nebude taková babička, jako jsi byla Ty.
Obohacovala jsi Nám všem životy.
Vždy s Tebou bylo veselo.
Tvojí ztrátou mnoho hezkého zmizelo.
Jak si vždy ráno u okna sedávala.
Čekala jsi na mě, abys mi zamávala.
Když pusu na líčka si mi dávala.
Když jako malá u Tebe jsem spávala.
A u televize si mi záda škrabkala.
CELISTVÁ KAPITOLA
Okamžik, kdy se vnitřní svět znovu skládá v tichý celek.
Kdy jednotlivé střípky do sebe zapadnou.
Kdy bolest přestává křičet a mění se v pochopení.
Kdy otázky nemusí mít odpovědi, aby dávaly smysl.
Stojím statná, v krocích pevná, bývám v noci zase klidná
Co bolelo, už je pryč, od štěstí našla jsem klíč