poslední letní kvě t
KATE Ř INA NOVÁ
Pro toho, kdo pro lásku žije, i když zlomila ho tolik.
Pro toho, kdo života rád si užije, a nemusí být nutně alkoholik.
Pro chlapce, co roste jak nádherná lípa, pro toho, kdo staré lásky i po letech vítá…
Opaky
Chybíš mi, ani nevíš jak, už dávno se nevídáme, už na svět koukáš jinak.
Teď blízko k sob ě nemáme.
Chybí mi každý dotyk tvůj, chybí mi tvé rty a tvá slova, nějakou dobu už nejsi můj.
Ty ranní ptáče, já no ční sova.
Den a noc, pocitů moc.
Měsíc a slunce, radostí pár.
Každý z nich volá o pomoc, jeden druhého však neslyší.
Jsou totiž úplně odlišní, oba, dva touží po něčem jiném.
Ty chutnáš po višních, mé rty jsou cítit vínem.
Toť pravda tvrdá, bolestivá, že asi nehodíme se k sob ě.
Však realita může býti lstivá, neb mé srdce bude vždycky patřit tob ě.
Prom ě na
Nebuď na ni naštvaný, potřebovala změnu, ta naivní slečna chtěla změnit se v ženu.
V ženu, která sama bude se rozhodovat, a bude schopna i jiné než sebe milovat. Ob ětí té transformace tehdy se stal, netušil, kam popluje v životě dál.
Zlomiti srdce chlapcovi se mi povedlo, na cestu úsp ěšnou mě to však dovedlo.
V tomto příb ěhu jsem já ta zlá, přiznávám špatná rozhodnutí má.
Teď jinak bych své problémy řešila, na tvé polibky stále se těšila.
Nebuď na ni naštvaný, že ženou býti chtěla, že štěstí spíše ve hře poslední roky měla.
Rozkvetlá a klidnější, už lásku cítit umí, teď jen čeká na muže, který ji porozumí.
Mantra Manifestuji manifestuji lásku, kterou neudržela jsem na provázku.
Chci tě zpátky u sebe mít, chci zas s tebou jenom být.
Miluj mě jako předtím a odpusť mi mé hříchy, neb jen tob ě dnes toužím říci, Žes zažehnul v srdci svíci.
Dnes úplněk snad mi pomůže, a ráno uvidím před dveřmi růže.
Čekám na tebe, měsíc je mi svědkem, s pomocí jeho záře a leskem, jak milovat zlomená žena může.
Snící žena, pošetilého muže.
Srdce hloupé
Op ět usínám v posteli prázdné, místa nějak moc tu mám. Za to může srdce zrádné, neb nechtělo opustit svůj chrám.
Srdce bylo až moc hloupé, nechápalo, co že to s ním houpe. Byla to láska, ty stupidní idiote!
Takovou nepocítíš už nikdy v životě.
Kdybys nebylo tak sebestředné, kdybys umělo si alespoň trochu hrát, vidělo bys kroky lásky následné, a jako samozřejmost přestalo je brát.
Jenže ono sobcem bylo, všechny stopy hned si smylo. Nevážilo krásných chvil, ani toho, kdo jeho svět oto čil.
Hloupé srdce už je poučené, Jeho vlastník stále se s ním trápí.
Chybí mi tvé srdce vzdálené, Do toho mého láska stále zatíná drápy.
Nitky
Věřím na vesmír a na osud.
Věřím na věci, co viděla jsem doposud.
Věřím na magické provázky, jimiž jsme provázáni.
Věřím, že ty provázky jsou spíše neviditelné nitky.
Věřím, že těmi nitkami jsou spojeni vždy dva lidé. Ti, kteří se milují a jsou si souzeni.
Věřím, že ti lidé, kteří jsou si souzeni si vždy najdou cestu k sob ě.
Věřím, že kamarád osud je dá zase dohromady, i kdyby to mělo trvat roky.
I kdyby to bylo, jakkoliv těžké, ti dva se vždy najdou.
Věřím, že má nitka je svázaná s tvojí a jen čekám, kdy se zase spolu spojí…
tená ř ská
Četla jsem knihu, červeno černý měla obal.
Četla jsem knihu, kterou život mi dodal.
Do četla jsem knihu, na poslední stránce jsem.
Do četla jsem knihu, teď už vím, jak špatně na tom jsem.
Tahle kniha je jiná než ostatní.
Voní jako listí podzimní.
Tahle kniha, ta je jiná.
Vždy čtu ji u sklenky vína.
Nedokážu pokračovat dál.
Vždyť knihu vysněnou už mám.
Nemůžu nějak oto čit list.
Nechci ostatní knihy číst.
Přináší mi radost i po tolika letech.
Stále usínám na dávných květech.
Rudá srdce z ní schovaná mám.
Vlastním je nadále, to přísahám.
Okolo
Všechno mi tě připomíná, nedopitá sklenice vína.
Čerstvá káva hned po ránu.
Sny, co nevyšly podle plánu.
Myslím na tebe, když přijde první rosa, nebo když po letní trávě chodím bosa.
Když utíkám k vodě průzračné.
Radosti zdají se býti opačné.
Po lese sama se procházím, do jiného světa odcházím.
Do toho, kde trávím času víc, S osobou, co ve snech zříš.
Všechno mi tě připomíná, nedopitá sklenice vína.
Světla, která v noci vidím, v myšlenkách se stydím.
Těžko nevidět tě ve světě, kde inspirace moc nekvete.
Těžko přestat myslet na tebe, když přeji si mít tě u sebe.
Divadelní
Nezapomeň, že měla jsem ráda
kluka, co vždy kryl mi záda.
Toho líbat na parkánech jsem učila.
S tím život jiný jsem zkoušela.
Zkoušet bylo málo,
žádám další prosím.
Těžší než zkoušet divadlo.
Tvůj svetr jako kostým nosím.
Dvě duše a jedno jeviště
bohužel, teď koukám z hlediště.
Ty s jinou mezi reflektory stojíš.
Na Romea a Julii se strojíš.
Můj duch ve tmě a v poslední řadě čeká,
Hraje si na nejvyššího kritika.
Nesnáší být pouze divákem.
Nechce být už jen přízrakem.
Tahle love story se mi vůbec nelíbí.
Hlavní roli si jiné přislíbil.
Lepší herečkou jsem, to všichni ví.
Jenže v tomhle love story talent není za potřebí.
