1. Kapitola
Zrcadlo se zalesklo a Sabina Krolová se vzhlížela v jeho obraze v dlouhých saténových bílých šatech s vlečkou, které zdůraznily její štíhlí pas a ladnou postavu. Plavé vlasy ji divoce povlávaly podél tváře, měla modré klidné oči a svůdné rty byla kráskou jak z obrázku. Nemohla popřít, že ji šaty padly. Už nepotřebovala žádnou opravu nebo objednat jiné. Na tváři ji pohrával spokojený úsměv. Tyhle šaty musím mít…Věděla, že její rodina by nesouhlasila. Byly až moc jednoduché vůči jejich postavení ve společnosti, ale ona se do nich zamilovala na první pohled. Svatební šaty byly zúžené v pase a měly hluboký výstřih do pasu, zdůraznily tak její plná ňadra, úzký pas a oblé boky. Křehkost a půvab plavovlásky s modrýma očima. Ramínka róby byla úzká a pod ramena, její štíhlá šíje vynikala. Látka byla prošívaná drobnými kvítky s perletěmi. Šaty vypadaly jako by byly posypané květy a působily na ní kouzelně. Radostně se vrtěla a točila před zrcadlem ze všech stran a nemohla se dočkat až ji před kostem povede otec uličkou. Neměla strach a věřila, že od chvíle, kdy se vdá, se změní její život od základu. Jako kouzelným proutkem zanechá své dětství v minulosti a půjde vstříc dospělosti po boku muže, kterého miluje.
Odtrhla svůj pohled od zrcadla a rychle vplula do bílých střevíčků, které si přinesla, aby si je vyzkoušela. Zkoušku završila doplňky, sady šperků, náhrdelníku a náušnic z perel zasazené do stříbra. Plavé vlasy si zauzlovala do drdolu a ozdobila jednoduchým diadémem se závojem.
V pokoji náhle stála nevěsta v plné záři a lesku. Romantická Sabina se proměnila v princeznu z pohádky. Jako profesionální modelka na sobě měla už hodně modelů šatů a šperků, ale nikdy do toho nedávala tolik duše a lásky. Až dnes!
Do tichého pokoje prostrčila hlavu zvědavá sestra a byl to pohled plný zvědavosti a kritiky.
Judita Krolová byla sebevědomá obchodnice a každá její buňka v těle si dokázala spočítat své výhody a nevýhody v životě. Kalkulace nezahrnovala v žádné její rovnici sentiment a emoce. Proto pro ni bylo pořád dost těžké podporovat své dvojče v životním rozhodnutí se vdát.
Stále se nezbavila pocitu, že její sestra spěchala a unáhlila se, když se po půl roce známosti zasnoubila a za pár dní se vdává. Neměla ráda změny, které sama neovlivní. A tohle byl případ. I přesto skočila do víru svatebních příprav. Nešlo tomu zabránit. Věděla, že je její povinnost být sestře po boku, pomáhat jí a podpořit. Ale necítila se při tom moc dobře. Rozhodně nešlo o závist. Jen o společenské postavení, které chybělo snoubenci.
On byl tak obyčejný! Nerozuměla, co na něm Sabina vidí. Byl obyčejný záchranář horské služby. Neměl postavení ani vyšší ambice. Neměl majetek, a chtěl se přiženit do bohaté rodiny s vysokými nároky? Celá jeho rodina byla společensky pod úrovní, ale její sestra to neviděla.
Judita si povzdechla a vstoupila do pokoje, který byl prostorný plný světla s velikými okenními tabulemi. Podél zdi stály velké šatníkové skříně, z druhé strany trůnila veliká postel s nočními skříněmi. U okna byl toaletní stůl se zrcadlem, ve kterém se vzhlížela Sabina.
Judita k ní přišla, a i když nebyla nakloněna situaci, vykouzlila na tváři přívětivý úsměv a pyšně se narovnala v zádech, jako když voják stojí před generálem.
„Nemám slov! Jsi kouzelná…“, řekla do ticha Judita a prohlížela si ji s obdivem. „Nesmírně ti to sluší.“
Judita nelhala. Byla přesvědčená o tom, že si její krásná sestra zaslouží bohatšího a úspěšnějšího chlapa, než je ten horal. Ale kolikrát o tom spolu mluvily a hádaly se? Mockrát. A poslechla její rady a návrhy? Ne! Všechny její výhrady a protesty smetla ze stolu, jako by nešlo její rozhodnutí změnit. Sabina nepochopila, že to s ní sestra myslí dobře a dál si tvrdohlavě bránila vztah s Patrikem.
„Jen jestli to není škoda, tak drahé šaty pro obyčejného horala bez majetku a ambicí. Neurazíš ho? On půjde v ošuntělých šatech a ty…“poznamenala vážným hlasem a sledovala, jak Sabiny oči potemněly.
„Obě víme moc dobře, že není nic, čím bys mě mohla přesvědčit a donutit zrušit svatbu. A tvoje malé vzpurné urážky nemají takovou sílu, jak si myslíš. I když oceňuji tvoji vytrvalost a snahu si mě dobírat.“ Sabina se k ní obrátila a zadívala se do jejích očí, které byly hluboké a zatím prázdné. „Nemusíš si hrát na starostlivou sestru a chránit mě před zlými vlky. Už jsem dospělá a vím, co dělám. Miluji Patrika celým svým srdcem a nezáleží mi na bohatství ani postavení. I když jsem v něm vyrůstala tak dlouho. My obě! Já už dávno opustila dvůr slávy a nepatří to do mého života. Hledám teď štěstí po boku muže, který mě zachránil před pokrytectvím i přetvářkou. Jsem s člověkem, kterému nemusím dokazovat, kdo jsem. A miluje mě i s chybami. A o tom je láska.“
Judita zpozorněla. Láska? Nikdo ji nepřesvědčí o opaku, že láska je pro chudé s ideály. Pro ni měly větší sílu
vášeň a vzrušení. O lásce vždy přemýšlela jako o slabosti, přičemž se člověk vzdal a prohrál v boji. Ona ctila jiné názory i zásady. V tom se asi se sestrou neshodnou. Je na čase se s tím smířit. Prozatím bude se tvářit, že ji přesvědčila. Už ji unavovalo poslouchat, jak ji láska k Patrikovi změnila. Měla toho dost!
„Dobře…dobře,“ zvedla ruce nad hlavu a vzdala se, „budu se tvářit, že jsi mě přesvědčila. I když obě víme, že nejsem romantická a opravdu tomu nikdy neporozumím. Mám ráda realitu, a vznášet se na obláčku lásky je pro mě ponižující.“
„To bude tím, že jsi se nikdy nezamilovala.“
„Není to pro mě priorita v životě. Chci dosáhnout vyšších met a nespokojit se s drobky. Mám vysoké nároky. Nepopírám, že láska je pro mě ztráta času.“
Sabina si byla jistá, že podnikatelka Judita podceňuje lidské emoce a jednou se bude sama divit, že v životě má láska tolik podob. A než se naděje, tak zasáhne její srdce Amorův šíp. A pro náročnou Juditu to bude šíp osudu. Nikdo nikdy neví, kdy mu do života láska vstoupí, jak blesk z nebe. Člověk se před láskou neschová.
Zatím co Judita se schovávala celý život, tak Sabina hledala a na-konec našla. A nezáleželo ji na předsudkách ostatních. Pro ni nebylo důležité bohatství a moc. Ale jiné hodnoty, které utvářejí povahu. Patrik byl charismatický, statečný a laskavý muž. Nikdy se s nikým takovým nepotkala. Málo lidí má tak veliké a velkorysé srdce. Zachraňuje lidské životy a je tak skromný. Pro jeho vlastnosti ho obdivuje a hluboko uvnitř svého srdce věří, že s ním bude šťastná. Nezáleželo ji na názorech otce a sestry nebo veřejnosti – ona bohatá a on chudý. Věděla, že jejich odlišnost i výchova je oba posilnily.
Patrik Winkler žil v milující rodině se sourozenci do doby, než mu před 10 lety zahynuli oba rodiče při havárii v letadle. Od té chvíle se staršími bratry – Oldřichem a Tomášem – na sebe vzali zodpovědnost a obětovali svůj čas pro výchovu nejmladší sestry Jany, která dospívá v patnáctiletou slečnu. Nebylo snadné proměnit ze sourozenců v rodiče tak brzy. Ale láska, vytrvalost i péče se jim vyplatila. A nikdy nelitovali, jak později se dozvěděla.
Naproti tomu život v milionářské rodině Krolových měl být pro dvojčata Juditu a Sabinu o dost lehčí. Žily s otcem jako dvě princezny a nikdy nepoznaly hlad a bídu. A vždy kolem sebe měli zaměstnance, kteří se o ně starali. Přesto jim něco v životě scházelo. Nikdo jim nenahradil po smrti matky místo v srdci, které zůstalo na vždy prázdné. Přísný otec je učil společenským zásadám a slušnosti, dal jim vzdělání a postavení ve společnosti. Ale taky nedůvěru k lidem a pocit, že žije osamělý život. Plný zákazů a povinností. Láska byla jen ztrátou času, který si nemohli dovolit.
Sabina vždycky chtěla ale něco víc než politické večírky a prázdnou náruč, faleš a přetvářku od lidí, kteří nevědí, kdo ona je! Nechtěla být jen loutkou v rodině, kde je vše dopředu nalinkované a ona má splnit sny svého otce. Chtěla bojovat za svůj život i názor. Toužila změnit svůj život, a proto začala s modelingem, jenž naplnil její sny, protože mohla cestovat. Starala se sama o sebe a konečně dělala věci, které chtěla ona. Žila podle svých pravidel a zásad. Scházela se s lidmi, kteří byli sympatičtí a měla je ráda. A vůbec jí nezáleželo na tom, jestli mají bohatou rodinu a postavení ve společnosti. Z pout snobů se během 4 let osvobodila. A svoboda ji za to odměnila životní láskou.
Bylo ji proto upřímně líto, když její sestra nepoznala, jaké to je být svobodná v názorech a zamilovaná do muže. Judita pořád byla svázána zásadami a společenským kodexem, který z nějakého důvodu ctila jako zákon. I když byla dost silná a chytrá na to, aby se z pout společenství snobů dokázala odtrhnout. Neudělala to! Možná zpohodlněla a zhýčkána přepychem se nechtěla namáhat a žít bez prostředků zbohatlíků. Měla ráda život, jaký měla. V teple kanceláře podnikatelky, v rodinném podniku otce, kde s otcem bok po boku šéfují impériu KROL, který prodává a kupuje nemovitosti. Zdálo se, že je to její poslání šéfovat a organizovat.
To Sabině připomnělo informovat se o tom, jak daleko je Judita s přípravami na svatbu. Judita se sama ujala organizace a zdálo se, že úkol zvládne. Byla jako organizátor spolehlivá a výkonná. O tom se Sabina přesvědčila během chvíle.
„Přiznám se, že neznám nikoho výkonnějšího, než jsem já! Pochválila si práci a dodala: „Stihla jsem vše v dosti krátkém čase a velmi vytíženém pracovní dni ve firmě. Během svého volna jsem napsala pozvánky pro hosty. Vybrala jsem jen malý okruh našich známých a přátel,“ podala ji seznam jmen do ruky.
Sabina zalapala po dechu, když si pročítala čtyři listy jmen, které neznala, anebo už je dávno zapomněla.
Vypadalo to, že Judita pozvala snad celou vesnici Stříbrná v Krušných horách a půlku další vesnice v okruhu vzdáleném několik kilometrů.
„Děláš si legraci? Chci skromnou svatbu s nejlepšími přáteli a známými. A tohle je seznam lidí, které neznám! To není ten seznam, na kterém jsme se domluvily před čtrnácti dny.“
Judita se nevině usmála a odpověděla, že udělala malé změny.
„Malé?“ zasmála se zoufale Sabina a rychle dodala: „Jestli nedáš do pořádku tuhle malou změnu, tak uvidíš! Myslela jsem si, že jsme se na něčem spolu domluvily. A nechci svatbu jako obchodní strategii, kde budeš s taťkou navazovat obchodní pouta a svatba se zvrhne v jeden velký trapas!“
„Přišlo mi, že větší počet lidí by trochu rozveselil nudu v kostele,“ bránila se Judita jejímu rozzlobení. Ale Sabina si stála za svým. Nechce svatbu jako Matějskou pouť!
„Na mé svatbě nechci žádné cizí lidi. Zařídíš to?“
„Jasně!“ souhlasila Judita a vytáhla z desek starý seznam, který sice Sabinu potěšil, ale už se nemohla dočkat dalších rebelií od sestry. Dělá to schválně, aby jí zvedla tlak, anebo v koutku duše doufala, že její bláznivé nápady podpoří?
„Klid, sestro!“ zvolala Judita. „Výzdobu altánku na hostinu jsem zařídila a objednala jsem svatební dort v nejlepší cukrárně a věř mi, tahle sladká pochoutka bude nezapomenutelná. Vážně.“
Sabina ji to věřila.
„V kostele budeš mít varhany i hudbu a oddávat tě bude náš oblíbený farník, který nás jako malé křtil. Pokud jde o tvou svatební cestu, určitě nebudeš nic namítat proti týdnu na Havaji v luxusním hotelu, kterému nemohl náš taťka odolat.“
„Další změny?“ zajímalo Sabinu, protože s Patrikem chtěli odjet na skromnou dovolenou. Takhle si bude Patrik připadat, že si ho koupili. Už teď je jejich svatba luxusnější a větší, než na začátku oba snoubenci chystali.
„Vím, že to Patrikovi vysvětlíš. Je to dárek a ten se od budoucího tchána neodmítá.“
„Jinými slovy: táta by přes svou hrdost nepřenesl, kdyby si jeho dcera odřela lokty ve skromných Beskydech, které jste s tátou vyškrtli jako nevyhovující.“
„Chtěl ti udělat radost. Vím, že se tě měl nejdřív zeptat, ale mělo to být překvapení. Tak se na něho nezlobte. I když od začátku nesouhlasí, za koho se chceš vdát, pořád tě miluje a chce ti udělat radost. Znáš ho!“
Jako by ho neznala. Chodil po domě a pořád hudroval, že ze všech trhanů si do domu přivedla hrdinu od záchranářů. Pro něho je to sebevrah. A nechce, aby jednoho dne při Patrikovo hrdinství přišli policajti dceři oznámit, že se její manžel zmrzačil nebo zemřel. Nelíbilo se mu, že ho neposlouchá, a přes jeho přísné kritizování pokračuje v přípravách na svatbu dál. Vzdoruje mu a ignoruje jeho rady. Copak po ní chce tak moc? Proč se nezamiluje do obyčejného obchodníka, který by jí zajistil pohodlí domova a klid? Ne! To musí mít hrdinu, aby se brzy stala vdovou?
A Patrik? Odmítal výhody, které mu nabízela její rodina, hlavně milionář Oliver Krol. Nechce nic ve svém životě měnit. Chce žít s ní ve skromnějších podmínkách, na které si oba ušetří a vydělají. Odvede si ji z luxusní vily Krol do skromnějšího domku se zahrádkou. Jen aby byl, co nejdál vlivu a moci jejího otce.
„Nemusíš se bát, že jsem něco zapomněla. Pracuji se svatebním seznamem a odškrtávám si splněné úkoly. Hostina a kuchaři s číšníky i menu jsou zařízené. Na hostině budou tři chody a poslední bude dezert. Pak tu máme skvělou pekárnu, od které budeme mít pečivo a svatební koláčky. Vše jsem objednala pro třicet hostů ze starého seznamu. Pozvánky už jsou rozeslané, takže přijdou našim známým v čas. Vyřizuji už gratulace a svatební dárečky, které vzhledem k popularitě očekávám veliké. Dále tu mám dopravu do kostela…“ Po malé pouze dodala: „Určitě to bude překvapení, ale půjde o kočár tažený koníky. Můj nápad… jako v pohádce.“
„Jenže tahle pohádka má malý a nízký svatební rozpočet, který má rodina už nejméně třikrát úspěšně překročila. Promiň, jestli budu zase nevděčná, ale nepřeháníte to s tatíkem?“
„Jen maličko.“ S úsměvem souhlasila Judita, která na svém neomylném seznamu měla další splněné úkoly: „Svatební hostina, kostel i doprava, pozvánky, cukroví, pekárna a svatební cesta.“
„A teď svatební šaty. Obě se shodneme, že sis mohla vybrat dražší, ale buďme skromní. Padnou ti!“ odškrtla si šaty, šperky a střevíce. „Pokud jde o ženicha, tak tomu jsem vybrala poslední model z kolekce módního návrháře Miloše Friče. Nenechám si utrhnout ostudu na veřejnosti. Ty budeš jako z cukru a on? Můžeš být ráda, že myslím na všechno. Jen se budu tiše modlit, aby jeho sourozenci nevypadali jak strašáci. Určitě nám udělají ostudu,“ přihodila si na závěr kritiku, kterou si neodpustila. Nemohla.
„Jeho sourozenci se nenarodili se zlatou lžičkou v puse, ale nežili v jeskyních. Jsou velmi slušní a spolehliví. O ně se bát nemusíš!“
„Až jeho bratři budou při tanci dupat jak medvědi a chlastat jako v hospodě, pak půjde stranou všechna slušnost! Uvidíš, že se ožerou jak prasata a ty budeš litovat, že jsi je pozvala!“
„Na sýčkování je příliš brzo! Nebojím se, že se nebudou chovat o nic hůř než vaši klienti na večírcích.
Obě víme, jak bohatá snobská smetánka umí takový večírek roztočit. Že? Tam o slušné prase ani nezakopneš!“ vrátila ji hned úder Sabina. „Když si to shrneme, tak tanec i zábavu si taky odškrtni. Obě o tom máme vlastní představy, i když se rozcházejí.“
Judita našpulila rty a zamračila se. Zdálo se jí, že si z její práce dělá sestra legraci. Ale pak bude ješ-
tě ráda, že byla tak puntičkářská. Na takovou svatbu musí být plán, aby se na nic nezapomnělo. Sabině se to mluví… Ta jen vklouzne do bílých šatů a pak bude ráda, když vše bude na svém místě a klapne to!
„Na hostinu jsem objednala kapelu a taky bílé holubice na znamení míru a víry,“ vysvětlila a povšimla si úsměvu Sabiny.
„Víš, co je dost zvláštní? Na neromantickou realistku máš až moc fantazie. A začínám si myslet, že moje svatba už nemá podobu, kterou jsem s Patrikem připravila. Ale víc se podobá snům mojí sestry. Co o tom soudíš?“
Sabina ji dala dost prostoru pro vyjádření. Ale ať by řekla na svou obhajobu, co chtěla, nezbaví ji podezření, že není o moc jiná než jiné dívky. Přes svou chladnou, kamennou tvář je uvnitř vřelá a plná lásky. Sabina si tím byla jistá. Vždy to tak bylo. Její dvojče klamalo tělem a skrývalo před světem svou sympatickou tvář.
Judita skutečně byla jejím odvážným obviněním dost zaskočená, ale chtěla vše dát zase do pořádku. „Můj názor na svatby znáš! Nebráním se jednou vdát. Ale z lásky? Pro mě to bude spíš obchodní záležitost. Něco v manželství získat a mít nějaké výhody. Taková vzájemná spolupráce. Protože v manželství jde o investice, a jestli si je chci ochránit, tak sepíšu předmanželskou smlouvu. Ochráním své obchody i peníze. Nechci se dělit s někým, kdo si to nezaslouží. To je naivní a zbabělé. Já budu chytrá a předvídavá v situaci. A pokud jde o přípravy na svatbu? Nebudu tím plýtvat čas. Vdám se na radnici a nebudu ji nějak slavit. Jde o písemnou žádost? Kdy ze slečny budu paní. Nevím, proč praktičnost není v módě a všichni s tím tolik ztrácejí čas.“
Sabině tím vyrazila dech. Nečekala, že ji opět překvapí. Určitě o svatbě sestry měla jinou představu
a to, co ji svěřila se ji nelíbilo. A byla si jistá, že i tatíkovi by tahle blesková svatba nevyhovovala. Byl ze staré školy a domníval se, že ženich má své nevěstě přinést modré z nebe.
„Žertuješ? Takovou svatbu by nechtěli ani ve věznici.“
„Já ti nelhala, když jsem říkala, že romantika je pro naivní snílky, a i když si to nepřiznáš jsi povahou po mamince. Já celý otec! Po mně nemůžeš chtít svíčky a romantickou hudbu nebo tanec. Já mám jiné představy!“
„Nech mě hádat! Nebezpečného a potetovaného rebela na motorce s nabitou peněženkou a otroky na plantážích?“
Obě nad tou představou vybuchly smíchy. Přistihly se, že ať jsou jejich představy a názory jakkoli, tak obě něco spojuje. Měly se rády a jedna pro druhou dýchaly každý den.
„Jestli se ti zdají holubice v truhle moc, tak je zruším! Asi jsem se nechala strhnout. Promiň!“ omluvila se Judita a společně se posadily na velikou postel. Držely se za ruce.
„Já bych asi nevymyslela takové ztřeštěné nápady jako ty! Ale tvá fantazie se mi líbí. Vím, že jsem na tebe hodila svatební přípravy a vážím si tvého času i pilnosti, jak k tomu přistupuješ. I když mě někdy vyděsíš a přeženeš moje přání. Je mi jasné, že to vše děláš z lásky. Pro mě! Nesmírně si tvé práce vážím! Chci, aby si věděla, že ta svatba bude hlavně díky tvé snaze mít vše dokonalé a perfektní.“
Judita se letmo zadívala z okna. Čas rychle letěl a věděla, že po svatbě sestry se vše změní. Nebyla si jistá, že je připravená.
„Vždycky jsem si myslela, že se budu jako starší vdávat první já! Ne, nelituji ničeho a opravdu upřímně ti
to přeji. Možná jsem se při přípravách na svatbu rozšoupla jen proto, abych ti dokázala, jak mi na tobě a tvém štěstí záleží, že tě mám moc ráda. Zažily jsme spolu od dětství po dospívání mnoho, takže si uvědomuji, co ztrácím. A jak důležitá jsi v mém životě,“ vysvětlila Judita a dojatě si povzdechla. Někdy je pro ni tak těžké ukázat druhému člověku svou lásku.
„Jestli mi to za týden připomeneš!“ varovala ji vzápětí „Tenhle rozhovor zapřu!“
Sabina pevně objala Juditu a byla si jistá, že ať vymyslí jakoukoli šílenost na svatbě, tak tato slova nikdy nezapomene. Patřilo to k její osobnosti a ona ji takovou měla moc ráda.
Náhle je vyrušil telefon z chodby, který jako by Juditu probudil ze spánku. Přiznala se, že má ještě hodně práce a zmizela dřív, než ji stihla Sabina odchytit.
Judita proběhla chodbou a zastavila se u telefonu, aby se spojila s ústřednou zdejší nemocnice. Chvíli čekala, než ji přepojí a pokoušela se popadnout dech.
„Haló …dovolala jsem se do nemocnice Stříbrná?“
„Ano!“ odpověděla ji paní na telefonu.
„Potřebuji mluvit s doktorem Winklerem!“